duben 2016 - Skautské středisko Kruh Frýdek
Transkript
Duben 2016 108. číslo 50 výtisků Autor: Kiki Na Ivančenu a ještě (jdu) dál Foto: Kytka na Ivančeně Časopis skautského střediska Kruh Frýdek-Místek Obsah: POHÁDKA 3-4 TÉMA 5 Sv. Jiří 6 Deník skladníka 7 Pokec o… (o Žirafě) 8-9 Kruháč na grilu 9 Poezie v Kruhu 10 Pokec s… 11-12 IVANČENA (Jak to bylo) 13-14 Roverské okénko 14-15 IVANČENA (Výhledově) 15-16 Odborky, odbornosti a jiné (Liliový kříž) 16-17 Kruháč radí (Boty) 17-18 Registrace 2016 18 ANKETA 19 HELPER (Sněmy v Junáku) 20-21 Střípky současnosti 22-23 RÁDCOVNÍK (ZVaS) 24-25 Rychlá otázka (Taneční) 25-26 LUŠTĚNINY 27 2 PROSBA O POMOC S HLEDÁNÍM TÁBOŘIŠTĚ V minulých číslech jste si jistě všimli, že hledáme vhodné místo, kde by oddíly z našeho střediska mohly pořádat své tábory. Důvody jsou zřejmé: využití naší prozatím nevyužité táborové základny, stmelení oddílů v jednu činnost, obnovení výchovné činnosti členů při výstavbě tábora, snad i snížení nákladů na provoz táborů a případný „rodinný tábor“ pro bývalé členy s dětmi. Již jsme oslovili tři majitele námi vyhledaných vhodných míst, ale dvakrát jsme již byli odmítnuti a na třetí vyjádření stále čekáme. Prosíme tedy všechny rodiče, přátelé střediska, aby by nám pomohli v našem pátrání po tábořišti. Děkujeme za jakoukoli pomoc! POHÁDKA O kouzelném kameni Bylo, nebylo, v jedné vesnici žil chlapec jménem Lukáš. Lukáš neměl rodiče a žil jenom se svou babičkou. Nechodil jako ostatní děti do školy, protože na to neměli peníze. Ale i přesto, že byli velmi chudí, nebylo doma nikdy smutno. Jednoho dne se Lukáš rozhodl, že opraví rozbouranou zídku před chaloupkou. Donesl si pár kamínků, co měl před domem, ale bylo jich nějak málo, a tak zamířil do lesa na mýtinu, kde je vždycky spousta kamenů. Sbíral je do velkého košíku, který měl s sebou. Měl už jich skoro plný košík, když ho zaujal jeden kámen. Měl přesně takový tvar, jaký potřeboval. Dal ho do košíku a odnesl si to všechno domů. Když dostavěl zídku, otřel si čelo. Přeci jenom, nebyla to lehká práce. Už, už chtěl odejít, když tu najednou začal jeden z kamenů svítit. Lukáš nevěřil svým očím. Kámen ozářil celou zahrádku a světlo prozařovalo až do Co by mělo nové tábořiště splňovat? - max. 80 km od F-M - dostatečné množství pitné vody - přístup k potoku - louka cca 50x50m u lesa s malým sklonem, nejlépe někde v ústraní - dostupnost - vstřícný majitel :) 3 POZOR! Sněm střediska KRUH Rada střediska Kruh svolává na neděli 10. dubna střediskový sněm. Konat se bude od 15.00 ve Skautském domě ve Frýdku na Kostikově náměstí 638. Volit se bude: nové střediskové vedení revizní komise delegáti na sněmy skautského okresu, kraje a ústředí. hlubokého lesa. Lukáše napadlo, že mu chce kámen něco ukázat, a tak šel za tou září. Šel a šel, až došel k veliké skále. Tato skála tady stála už dost dlouho. Lukáš si pamatoval jen to, že si u ní jako malý hrával. Když k ní přišel, začala se pomalu otevírat. „Raději se schovám za strom,“ řekl si. Poté, co se skála otevřela úplně, se Lukáš odvážil vylézt. Vešel do skály a uviděl krásnou spící dívku. Určitě je to nějaká zakletá princezna, pomyslel si Lukáš. Řekl si, že to nemůže nechat jen tak. Nejdříve ho napadlo, že by mohl skálu něčím rozbít, ale potom si řekl: „Jak se budí princezny? No přece polibkem!“ Sebral všechnu svoji odvahu a políbil ji. V tu chvíli se začala skála bortit. Lukáš zavřel oči. Když je otevřel, stála před ním krásná dívka. Řekla mu, že je princezna a že byla zakletá do této skály. V tu chvíli se Lukáš ohlédl a uviděl překrásný zámek, který tam předtím rozhodně nebyl. Doprovodil princeznu do zámku, kde už čekal král. Ten mu řekl, že mu princeznu dá za ženu. A Lukáš i princezna souhlasili! A abychom nezapomněli na babičku - ta se také přestěhovala na zámek. A tak žili šťastně až do smrti. Krtek (Bludčata) Kudlanka nábožná se obrátí na jetel: „Jeteli, modlíš se?" „Ne," odpoví jetel. „Ty se nemodlíš?" „Ne, já nechci být spasen!" 4 TÉMA Zneužívání skautského zákona Upozornění: Tento článek je ironický a podobnost se skutečnými událostmi a osobami je čistě náhodná. Oficiální vyjádření autorky: I když se to nezdá, lidi mám ráda, jen jim to dávám najevo svým osobitým (a podle některých okouzlujícím) způsobem. … Znáte ten pocit, když si ve třídě rozbalíte svačinu, na kterou se vám sbíhají sliny celou dlouhou matiku, a najednou se kolem vás objeví spousta dosud neznámých lidí, kteří se najednou vydávají za vaše kamarády a dožadují „jenom hryza“? Rozhodování, jestli jim za cenu přežití dalšího školního roku dát kus ze svého srdce (vlastně svačiny), nebo si pochoutku vychutnat sama a být šťastná, je většinou docela složité. Ne však ve chvíli, kdy se odněkud zezadu ozve: „Však ty nám musíš dát, jsi skaut. Máš na to zákon!“. A to je přesně ten okamžik, kdy odcházím…. Na záchod, protože to je jediné místo, kde můžu jíst bez vyčítavých pohledů a mimo jiné přemýšlet nad tím, který z našich skautských zákonů mi ukládá vzdát se všeho, co mi zrovna dává smysl života, ve prospěch svých spolužáků. Možná ten: „skaut je prospěšný a pomáhá jiným“. Ale to pozor! „Skaut není hloupý“ a ví, že spolužáci mají mnohem lepší svačiny, jen schované v batozích. Když už tak na záchodové míse uvažuji nad nesmrtelností chrousta, podívám se na svou svačinu a napadá mě, že to není moc hygienické… „Skaut je přece čistotný!“. V zákonu to máme, ale stejně se o nás tvrdí, že jsme prasata. No fááájn, pokud to, že přežiju čtrnáct dní bez pořádné sprchy a pořád ještě v mé přítomnosti lidé neupadají do mdlob, znamená, že jsem prase, pak ano, jsem prase. Pokud to, že si zvládnu umýt vlasy v pětistupňové vodě a i přes zmrznutí části mozkové kůry si tak zachovat svou nemastnou lidskost znamená, že jsem prase, pak ano, jsem prase. A pokud to, že si na latríně ráda posedím s někým, s kým si mám co říct a třeba si i popíšeme, co právě děláme, znamená, že jsem prase, pak ano, nazývejte mne prasetem, stáhněte ze mě kůži a využijte mé štětiny k výrobě kvalitních kartáčů! Tááák! Syonara! Guli, Bludčata PS: „Skaut je hospodárný“, a tak si musí vystačit s tím, co si vydělá na brigádách, nebo s ničím - a to je teprve umění! Za skaut totiž nedostává zaplaceno. 5 Sv. Jiří Brigády na Barnošce Naše milovaná chata bude v letošním roce potřebovat mnoho oprav a brigád. Podařilo se domluvit pomoc u Lesů ČR, které nám poskytnou to, co si my sami zajistit nedokážeme. Šikovné řemeslníky Papírek se Šťovíkem rádi uvítají. Také je třeba opět podniknout brigádu na dřevo, která připadá na 9. dubna. Tak nezapomeň přijít. Bližší info najdeš včas na FB nebo na e-mailu. Patron Anglie, Benátek, skautů, vojáků, rolníků a mnoha dalších. Neohrožený rytíř, drakobijec, ochránce křesťanské víry. Muž, o jehož životě víme určitě pouze to, že zemřel mučednickou smrtí okolo r. 303 n. l. Z křesťanských pramenů se ale můžeme dozvědět více. Kupříkladu to, že pocházel nejspíše z Kappadokie (dnešní Turecko) či z Gruzie. Když byl ještě malý, odcestoval spolu s matkou do Palestiny, kde se po dovršení dospělosti stal římským vojákem stejně jako jeho otec. Údajně se mu velmi dařilo a brzy dosáhl povýšení mezi důstojníky, později i do tzv. stavu equites - jezdci (ve středověku rytíři) a stal se členem osobní stráže samotného císaře Diokleciána. Jenže r. 303 n. l. vydal císař edikt, který zakazoval pod krutými tresty praktikování křesťanství. Kostely byly bourány, knihy páleny, kněží a věřící zatýkáni a popravováni. Sv. Jiří měl z povahy své funkce sám křesťany pr onásl edovat, ale on udělal pravý opak. Podle legend své jmění rozdal chudým, odmítl vyplnit rozkaz, kritizoval císařovo rozhodnutí a sám se ke křesťanství přihlásil. Za svou neposlušnost byl Římany uvězněn a mučen, aby se vzdal své víry. Muka, která podstoupil, prý dokonce přiměla samotnou manželku císaře, Alexandru, aby přijala křesťanství. To císaře rozzuřilo natolik, že dal oběma setnout hlavu. Pozdější Legenda aurea z doby křížových výprav vypráví o epizodě z života tohoto světce, která se odehrála ještě v době jeho působení v armádě. Kraj Silena měl tehdy sužovat strašlivý plaz, který ohrožoval místní obyvatele a každý den si žádal lidské oběti. Když měla přijít na řadu dcera krále, jel zrovna kolem sv. Jiří. Plaza proklál kopím a princeznu odvedl zpět do města. Šťastní obyvatelé Sileny se z vděčnosti nechali pokřtít a sv. Jiří dál pokračoval ve své cestě. Jeho památka připadá na 23. 4., u nás ale byl ale s ohledem na svátek sv. Vojtěcha přesunut na 24.4. Ondra (skauti) 6 DENÍK SKLADNÍKA Sádroš Tuž, ale, že by to Nuž, to bolo takto. naozaj bola akási ľehká Strecha nad tým přífošna, to sa povedať nedá. stavkem bola hotová, roKeď to musí furt vláčať nad svoužisko zabetonované a teraz ma pojou keublou, eče rajtovat po žebříslali robiť vnůtri. Že prej jim tam kách. No bolely ma nohy aji ruce chýbajú stropy a tydlencty věci. fešně. Toš, tak som sa zase zošel s tými Ono sa to řekne: „Vem to, uřež to, svými chalanami a pod vrchním přišrúbuj, pravý úhel, rovina a tydvelením našeho velkého majstra lencty věci…“ Mno leda tak v tvoPavla sme tu práciju odštartovali. jom baráčisku lebo v tvoji kebuli! Mna ja, ale zas taká lahká práca to Kto to moh tušit, že v tejto historicnaozaj nebudě… Najprv tam musíkej budovy z roku 1910 nebude ani me napasovat akési kompaktní nojedna cimra pravoúhlá. Šak aj mi siče, vraj sídíčka. No, to som zvedabolo divné jako je možné, že može vé, koľko ich buďem na takýto existovať obdelník s trojmi tupými strop potrebovat a ako to tam bude uhly. To mi naozaj kebula nepobradržať. Že vraj uvidím sám... la… A keď už ma po piatej moj káVrtňúť sem a zas tam a bolo to homoš vravil: „Som ti vravil, že to tam tové... Teraz som dostal do haksny nepude.“ To byste aji vy mali chuť akúsi parošku či co a prej LEP! No, to tam celé rozkopať! A pak eče dobré, nalepím to tam naozaj tak, jeden chalan vraví a že prej: že už to nikto viacej neodpáře. „Opatrně, to je sádroš, to provalíš.“ Hotové, eče to k tým zdem prilepiť No mal som dost, chcol som provaakýmsi shrekem… Či že akýmsi zeliť jeho… leným sajrajtom, čo už nikdy z ničeČiže bola to dobrá zkušenost a zase ho nesundáte… Šak som pak musel som sa čosi nové naučil. Teraz som nosiť nahatú lebku, ak to niešlo z zvědavé, co nám dajó příště. Aké tých mých kadeřavých vlasů. šialenosti ma zas naozaj potkajů. Sídíčka aji ta paroška by boli na Možná sa stretněm s vámi, to by miestě a teraz sme sa bolo nazoaj šialené… mohli vrhnúť na Práci zduř! ten sádroš. Zatím toliko ze zápisníku našeho skladníka, snad bude někdy pokračovat. Prozatím mu děkujeme a přejeme málo starostí a „Práci zduř!“ 7 Pokec o... Rozhovor s Renkem o Žirafě Tento měsíc jsme udělali rozhovor s Renkem, který studuje střední odbornou školu. Pokud se zrovna nevěnuje skautu, prohání se na motorce nebo podniká s kamarády různé akce. Kromě toho se zúčastnil rádcovského setkání Žirafa a my se ho zeptali nejen na to. Jak ses o Žirafě dozvěděl? Informace o akcích čerpám hlavně z Roverského diáře, facebooku nebo z googlu dokumentu o roverských akcích. O Žirafě jsem se ale dozvěděl z plakátku ve skautu – když jsem se na něj díval, nepřipadalo mi to vůbec špatné, a tak jsem přemluvil Aťu a Petra (což bylo docela těžké), aby tam jeli taky. Jaká byla cesta? Ztratili jste se? Sešli jsme ve Frýdku a hned jsme potkali ještě pár lidí z Dobré. Potom jsme jeli vlakem a vždycky se k nám někdo přidal. No a na Vsetíně jsme uviděli lidi s velkými batohy, a tak jsme si řekli, že to budou určitě oni. Šli jsme teda za nimi. Museli jsme vypadat trochu jako postižení, protože všude byla tma a já a Aťa jsme měli sluneční brýle. Nakonec jsme se sešli, vedoucí nás spočítala a už jsme jeli společně. Co tě napadlo jako první, když jste se dostali na základnu? Uchvátil mě počet holek. Většinou jsem zvyklý, že je více kluků, ale tady to bylo naopak. A na pokojích bylo vždy jen pár postelí a nás bylo více, takže se spalo různě na zemi a holky se mačkaly i čtyři na jedné posteli. A co program? Čekal jsem na úvod nějakou seznamovací hru, ale nic takového se nekonalo. Měli jsme vytvořit facebookovou stránku o nějakém ekologickém problému a to mi vyloženě padlo do noty. Překvapilo mě, že ty hry byly zábavné snad pro všechny a fakt dobře zvolené pro danou věkovou kategorii. Byly většinou pohybové, a tak jsme si mákli, protože jsme byli vždycky jediní kluci v týmu, a tak jsme to oddřeli. Super byla prý noční hra – na té jsem ale nebyl, protože jsem onemocněl. Skamarádil ses s někým? Hodně jsme se stmelili s kluky. Holky se večer zavřely na pokoji a kecaly – nejspíš o nás, což bylo trochu nepříjemné. Později se ale ledy prolomily. 8 A jaké máš z Žirafy pocity? Když se vypnula wi-fi, tak to bylo super, i když oni stejně měli data. Já jsem z Barnošky zvyklý, že na akci není ani elektřina, tak to byl docela šok. Co bys vzkázal potenciálním účastníkům Žirafy? Moc se tam nevyspíte – platilo, že spát můžeš kdykoliv chceš, ale vstávat, kdykoli budou chtít oni. Ale jeďte, je to fajn. A co tvé plány do budoucna? Já se zajímám o akce, kam většinou nikdo z našeho střediska nejezdí. Až na Danču, která byla na Roverway (mezinárodní setkání roverů a rangers – pozn. redakce). Tam ale z finančních důvodů nejedu. Chystám se totiž na Jamboree (celosvětové setkání skautů – pozn. redakce). Je to letos poslední rok, co mohu jet jako účastník a potom se uvidí… To bude záležet na tom, jak budu ovládat angličtinu – teď to není nic extra. A co tady u nás, láká tě něco? Příští rok bych chtěl jet na nějaké roverské tábory – NAŠROT, Fonticulus,… Většinou se tam setkám se známými z jiných středisek. No a teď jsem přihlášený na Vůni čaje, ale nevím o tom nic. Akorát, že se tam bude pít čaj… Za rozhovor děkuje Guli Kruháč na grilu: Jak připravit Slona Na Slona budeme potřebovat krajíc chleba, tavený sýr, šunku nebo sýr, vajíčko, strouhanku a mouku. Krajíc chleba rozřežeme napůl a každou půlku z obou stran natřeme taveným sýrem. Na každou stranu krajíce poté připlác- neme šunku nebo sýr - s šunkou to ale bude více Slon. Všechno to obalíme v trojobalu jako řízek - tedy nejdříve v mouce, potom ve vajíčku a nakonec ve strouhance. Zbytky mouky, vajíčka a strouhanky můžeme smíchat dohromady a udělat z toho placku, kterou společně s připraveným Slonem osmažíme na oleji jako klasický řízek. Vhodné na výlety - třeba jako svačina na Ivančenu. Možná by Vás zajímalo, proč se obalovaný chleba jmenuje Slon. Můžu Vás ale ubezpečit, že je to dlouhý a nudný příběh, který nechcete slyšet. Proč Adam kousl do jablka? Neměl kudlu. Guli Dobrou chuť!!! 9 Poezie v Kruhu Skauti sv. Jiří Ondřej Vaněk (skauti) Svatý Jiří, svatý Jiří, ve tvých stopách chceme jít. Díváme se kolem sebe, Vylézají hadi, štíři, i na hvězdy, co jsou výš. my se s nimi jdeme bít. Lesy šumí, vítr zebe, na horách jsou ještě blíž. Dnešní draci nelétají, také oheň neplivou. Tam je prostor k přemýšlení, Silné zbraně přesto mají, rozlišení zla a dobra. vládnou lidskou povahou. Sestry, bratři, nejsme jiní, všichni s prakem jdem na obra. Každý někdy podlehneme, zlobě, pýše, sobectví. Jsme rytíři této doby, Po pádu se však zvedneme, morální jsme hodnota. kráčíme dál vzpřímení. Skautování není hobby, je to způsob života! 10 Pokec s... Pro toto číslo se nám podařilo odchytit bývalého skauta z legendární družiny Irbisů, Tomáše Kocycha, známého spíše pod přezdívkou Kytka. Povídali jsme si jak o jeho životě, tak o skautu a Ivančeně. Mohl bys nám říct na začátek něco málo o sobě? Jistě, na začátku roku jsem se rozhodl vrátit se zpět do Frýdku, do svého rodného domu. Jednak tady mám své dobré přátelé a druhak splnit si svůj sen, a sice vrátit se zde, začít tady pořádat kulturní akce, věnovat se lidem, např. bezdomovcům a podobně. Ve velkých městech je toto běžné a oceňované, ale myslím si, že je třeba to dělat i v menších městech všude po republice. Mám za sebou několik vysokých škol, ovšem ne všechny jsem je dokončil – architekturu, archeologii, muzeologii a dějiny umění, což je to, co mě dnes živí. Kdy a jak dlouho jsi chodil do skautu? Do skautu jsem začal chodit tuším někdy mezi 10-12 rokem. Takže jsem nechodil do vlčat, ale rovnou ke skautům. Přivedl mě tady můj otec na schůzku družiny Irbisů, kterou vedl David Pindur a současně tam byl i Vašek Kocich. Zanedlouho jsem tam přivedl jednoho svého kamaráda ze Starého města, Bujóna (Petr Valíček). Dá se říct, že naše družina byla jedna z nejdéle trvajících v našem regionu, ale udělali jsme jednu chybu nebo možná to bylo dobře a to, že jsme neobnovovali členy. Měli jsme víceméně stálé složení. Společně jsme stárli, přešli do roverů a pak jsme se s věkem rozpadli, ale dodnes se nepravidelně setkáváme. Setkáváš se s ještě se skauty z dob, kdy si aktivně skautoval? Protože jsme celkem rozházení po celé republice, mnoho lidí má rodiny, pracuje apod., tak je opravdu obtížné se setkat. Samozřejmě už několik let chystáme setkání Irbisů, ale je to stále ve fázi plánování. Ale i přesto, že už dlouho aktivně neskautuji, tak se s lidmi ze skautu stále stýkám a mnozí mí nejlepší přátele jsou právě z frýdeckého střediska. Máš nějaký silný skautský zážitek? Nejhlubší zážitek je pro mě tábor na Samorostlém. Tenkrát jsem měl asi 11 roků. Přijeli jsme na tábor, zelenou louku, kde nebylo nic, ani nebyla posekaná, 11 museli jsme si ji sami ručně posekat. Měli jsme jenom celty… Autobusem jsme přijeli k úpatí hor a pak jsme šli na horu. Avie nám jen dovezla věci a tábornické vybavení. Tu louku jsme rozměřili, vytyčili budoucí stany, káceli stromy a začali si z nich stavět vlastní podsady, na které jsme dali celty a v těch stanech jsme pak spali. Máš pocit, že ti skaut a jeho hodnoty v životě nějak pomohly? Určitě, myslím si, že když kdybych do skautu nechodil, tak mě to hodně ochudí. Většina lidí, kteří chodili do skautu, vedou velmi aktivní život a staví se k životu úplně jinak než mnozí lidé ve společnosti. Ovlivnilo to celý můj život, člověk je schopen komunikovat a také můj životní postoj, to, co od života očekávám a co do života dávám. Jistě víš, že Ivančena Co si myslíš o této změně? bude mít novou tvář. Musíme si uvědomit, jak Ivančena vlastně vznikla, totiž naprosto živelně, spontánně jako akce na podporu zavražděných skautů, kamarádů. Lidé začali nosit na toto místo kameny a připomínat si tak své mrtvé kamarády. Mohyla je stále živá, není to nic mrtvého. Věci jako mohyla na Ivančeně by měly být živelné akce. Nikdy by se do toho neměly tahat zákony apod. Za socialismu se Ivančena několikrát ztratila. Bagry to roztahaly po celé louce, ale dobrovolníci (trampi, skauti…) ji znovu v noci postavili. Jenže pak přišel rok 1989 a začalo se uvažovat o tom, že taková významná stavba by se mohla vyhlásit za kulturní památku. Má na to nárok, určitě, ale vyvstala otázka, jestli je to vůbec stavba a v tom byl kámen úrazu. Vznikla tak krize, která trvá dodnes. Byla vyhlášena za stavbu, aby mohla být vyhlášena za památku, ale bylo zjištěno mnoho skutečností, např. že když je to stavba, tak nemůže stát na hranici dvou katastrů, tak tam najely náklaďáky, mohyla se přestěhovala, aby byla na jednom katastru o několik metrů níže. Což byl, dle mého názoru špatný krok. Mohyla se začala rozpadat, nikdo se už o ni nestaral, protože ti lidé k tomu ztratili vazbu. Už to totiž nebylo to, co si oni sami postavili, ale co postavil někdo jiný. V dnešní době je situace na Ivančeně doslova katastrofální, jelikož má mohyla zaniknout celkově a mají ji nahradit vlny v terénu, které sice vypadají krásně to ano, ale tohle není mohyla, která má návaznost na historii. Má to být mohyla, která se má stále rozrůstat, něco, co má jít vidět už z dálky, něco, na co můžeme být hrdí a řady kamenů roztahaných na louce? Myslím, že na to hrdí být nemůžeme. Je to umělé rozptýlení něčeho, co má vznikat na jednom místě, má tam vznikat mohyla, která uctívá mrtvé lidi. Takže se současným plánem nesouhlasím, je to sice lepší, než aby tam mohyla nebyla vůbec, ale dle mého názoru to není správné. Za rozhovor děkuje Marek (Bludčata) Bohužel se nám do Kruháče nevešlo vše. Celý rozhovor můžete najít na našem webu, kde se snad časem objeví i video záznam z tohoto rozhovoru. 12 Cukrové šílenství z akce světlušek a skautek Na pouti byla cukrová vata, koupil mi ji můj táta. Byla moc, moc dobrá, ale bohužel sedla mi na ni kobra. Povídám: „Zlá kobra, zlá,“ ta cukrová vata byla fakt moc dobrá! Cukrovou vatu zbožňuju, protože ji miluju. Je výborná a slaďoučká! A výsledkem je, že je úplně božoučká! IVANČENA Jak to bylo Všichni jsme už, doufám, alespoň jednou byli na skautské mohyle Ivančeně v Beskydech. Každý z nás ví, jak vypadá teď a mnozí ví, že bude vypadat jinak. Ale kolik lidí zná příběh o vzniku této velké hromady kamení? Pro ty neznalé jsem si o tom dovolil napsat kratší článek. Vše začalo 6. října 1946. To totiž členové 30. oddílu z Moravské Ostravy postavili na úpatí Lysé hory jednoduchý kříž, ke kterému položili lahvičku s krátkým vzkazem. Pomníček vytvořili na památku svých pěti skautských přátel, kteří byli za účast v protinacistickém odboji popraveni gestapem na samém konci války na starém židovském hřbitově v Vata, vata, vatička, ochlupená kulička. Vatu každý rád papá, dobře se po ní kaká. Růžovoučkou barvu má, každý si ji rád dá. Kdo chce tuhle vatu mít, musí na měsíc výt. Zdál se mi jednou sen, byl krásný jarní den. Papala jsem cukrovou vatu, a šla na naši chatu. Pak bouřkový mrak přiletěl, a cukrovou vatu rozpouštěl. Cieszyně. Poté se stalo zvykem, že každý kolemjdoucí ke kříži přiložil kámen na uctění památky mrtvých. Kámen po kameni tak začala vyrůstat mohyla Ivančena, která se po nástupu komunismu v roce 1948 a zákaz Junáka stala z malého pomníčku mrtvým symbolem skautské nezdolnosti a protestem proti nesvobodě. Skauti, trampové ale i obyčejní lidé vý- 13 Roverské okénko V minulém čísle Kruháče jste se dočetli o tom, jak se může rover překonat a plnit výzvy. Ale kdo to vlastně rover je? Baden Powell používal slovo roWer, které znamená veslař. Rowerem míní člověka, který se umí se stejnou obratností jako veslař na moři vyhýbat „vlnám“ – nástrahám v životě. Roveři mají skvělou příležitost objevovat své nové hranice, zdokonalovat se v kolektivu a prožívat akce, které si jako skauti naplánovat nemohli. Podle B. P. by roveři měli „sami řídit svůj člun“. Stávají se tedy někým, kdo si sám řídí svůj život a dbá o něj. To znamená, že nebloumá bez cíle, ale hledá svou cestu s určitou vizí před očima. Důležité je heslo „SLOUŽÍM“, které v sobě skrývá tři oblasti: Služba sobě, která znamená, že by o sebe rover měl dbát, vzdělávat se a poznat sebe sama. Služba druhým znamená pomáhat tam, kde je potřeba a nebýt lhostejný. Služba vyššímu principu znamená dodržování skautského zákona, slibu a hesla, uvědomění si hodnoty dobrého slova či úsměvu, žutí v souladu s přírodou apod. stupem na Ivančenu vyjadřovali vzdor vůči vládnoucímu bolševismu. V období Pražského jara (1968) došlo ke krátkému obnovení Junáka a výstupy na Ivančenu se začaly stávat pravidelnou oslavnou akcí, které se účastnily tisíce lidí. Tuto novou tradici se už nikdy potom nepodařilo zničit a to, i když byl Junák opět zakázán (Už vám to něco říká?). Mohyla byla dokonce označena za památník všech českých skautů padlých v boji za svobodu. Boj režimu proti výstupům na Ivančenu byl marný. Ke kamenům přibývaly i nejrůznější tabulky se vzkazy a hesly, kterými jejich tvůrci vyjadřovali nejen hold zavražděným hrdinům, ale také odpor ke všem formám totalitní moci. V roce 1994 (to už byli komunisté dávno svrženi a Junák opět obnoven) došlo k vážnému poničení mohyly. Neznámí vandalové se neštítili na kusy rozbíjet také pamětní desky. Naštěstí se podařilo získat finanční prostředky a mohylu zrekonstruovat a dokonce i přesunout kousek dál od hřebene. Nová mohyla byla slavnostně posvěcena biskupem Františkem Lobkowiczem. A jak už jsem zmínil na začátku, nyní se Ivančena přestavuje, protože se kvůli působení času a větru začíná sesouvat. Podle zdrojů bychom se nové podoby mohli dočkat už v tomto roce. Narval (Bludčata) 14 IVANČENA Výhledově Mým úkolem je tobě, milý čtenáři, přiblížit současný stav Ivančeny a její blízké budoucnosti. Současná mohyla zabírá 40 m2 a 195 m3. Sahá do výšky 4 metrů. Je to „živelný“ pomník zavražděným a zemřelým skautům, stojící již bezmála 70 let, který se neustále rozrůstá. Tato skutečnost s sebou do jisté míry přináší svá úskalí - mohyla s tolika kameny se stává nestabilní a tímto i „nebezpečná“, vzhledem k počtu lidí navštěvujících tento jedinečný pomník. Díky tomuto a jiným faktům, totiž snaze vyhlásit Ivančenu za národní kulturní památku, což s sebou nese svá pro i proti, padl návrh na celkovou rekonstrukci. Od návrhu byl již jen krůček k realizaci. Započaly sbírky a v současné době se již plánují brigády na květen 2016, kdy započnou první práce na rekonstrukci. A právě službu druhým teď máte možnost plnit díky Skautskému dobrému skutku, který není jen pro rovery. Skautský dobrý skutek je pro každého - od světlušek přes rovery až po oldskauty. Družiny či oddíly si samy vymýšlejí a vybírají, co budou dělat. Podle potřeb, které kolem sebe vidí, podle toho, co pokládají za podstatné a podle toho, na co se cítí. Proběhla už například férová snídaně, návštěva domova seniorů, výroba ptačích budek apod. Více o projektu najdete na: www.skaut.cz/dobryskutek Kiki (Čochtani) S klasickou mohylou, takovou jakou ji známe se na tomto místě již potkávat nebudeme. Na obrázku si můžete prohlédnout 15 konečný, schválený návrh rekonstrukce. Je pravdou, že se kolem možnosti rekonstrukce rozpoutala bouřlivá diskuze o tom, jestli Ivančena v novém kabátě neztratí svou symboliku a význam. Ovšem toto ukáže až čas… Nechci vám psát svůj názor na celou tuto věc, ten si udělejte sami. Mohu říct jen to, že jsem rád za ta léta, kdy jsem mohl chodit na Ivančenu, poznat ji takovou jaká byla a ještě chvíli bude a bude mi zřejmě dlouho trvat, než si zvyknu na její novou image a znovu si Ivančenu oblíbím. Závěrem bych chtěl Ivančeně popřát mnoho dalších dlouhých let. Aby si uchovala svou jedinečnou originalitu, svůj pravý význam, svou úžasnou myšlenku, svou tajuplnost, svobodu a krásu. Marek (Bludčata) ODBORKY, ODBORNOSTI A JINÉ Liliový kříž Sem tam se potkávám se skautem nebo skautkou, která má na pravé náprsní kapse na kroji takový podivný odznáček, skautskou lilii s křížem a barevným podkladem. Nedalo mi to spát, a tak jsem začal zjišťovat, co to znamená a proč to ti skauti mají. Skauting byl a v některých státech stále ještě je velmi provázán s vírou. Ostatně odkaz na víru můžeme najít i ve skautském slibu od Badena-Powella: „To do my duty to God and the King. (Plnit své povinnosti k Bohu a ke králi.)“ V Junáku je spojení „…povinnost k Bohu…“ nahrazeno slovy „Sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce…“ s důrazem na velká písmena u slov pravda a láska, která tímto dostávají svůj jednoznačný význam. Svůj duchovní život může u nás v dnešní době skaut vyjádřit dobrovolným dodatkem ke slibu: „K tomu mi dopomáhej Bůh.“ nebo právě získáním a nošením Liliového kříže. Oficiální zdroje označují liliový kříž jako doplněk skautské stezky ve formě uznání (na způsob vyznamenání) schválený biskupem Ostravsko-opavským tj. Msgre. Františkem Václavem Lobkowiczem, O. Praem, který je ústředním duchovním rádcem Junáka pro katolické skauty. Liliový kříž 16 bychom svým způsobem mohli zařadit k odbornostem, ale reálně stojí mimo systém odborek a odborností, či vlčků a světýlek. Jde v podstatě o jednu samostatnou „odbornost“, chcete-li, která prochází napříč všemi výchovnými kategoriemi (vlčeskaut-rover). Kříž má symbolizovat katolickou víru a lilie zase skautské principy. Dohromady to tedy chápeme jako propojení katolické víry a skautingu, jakési „skautské cesty s Bohem“. Možná si říkáte, že k tomuto slouží odborka Duchovní život. Do jisté míry ano, ale v souvislosti s liliovým křížem bychom tuto odborku chápali spíš jako jeho pokračování. V současné době je k dispozici nová verze (2016) liliového kříže, která nemá za cíl zkoušet znalosti jednotlivce, hlavním účelem je doprovázení a povzbuzování na duchovní cestě. Nicméně, abyste liliový kříž získali, musíte splnit podmínky určené vašemu věku. Odměnou vám bude odznak s barevným podkladem odpovídající dosaženému stupni. Pracuje se také na evangelické/ekumenické verzi. Marek (Bludčata) KRUHÁČ RADÍ ?? Víte, že ?? Vhodná obuv Skautů v české republice je na 55,5 tisíc a stále nás přibývá? Správný výběr obuvi na akci by měla být vlastnost každého skauta, neboť tento vhodný, či nevhodný výběr velmi ovlivní jeho prožitek z nadcházejícího podniku. Správné vybavení zajišťuje polovinu úspěchu. Samozřejmě se můj výběr obuvi řídí tím, co plánuji s botami podnikat. Pokud se chystám na každotýdenní schůzku, pak si vezmu tenisky a to pro případ, že bychom šli s družinou ven a hráli běhací hry. V tomto případě mohou být kroksy či sandály pro mě nebezpečné - zvrtnu si kotník, nakopnu prst, strhnu nehet… Takže na schůzku minimálně tenisky. Po několika schůzkách již vyrážíme na jedno nebo vícedenní akci. To si už vyžaduje mnohem lepší výzbroj. Pokud mám k dispozici kvalitní kotníkové boty, tzn.: sedí mi pevně na noze, jsou pohodlné, případně se dají opatřit proti vodě impregnací, pak si teoreticky mohu vzít takové boty. Ale určitě nic nepokazím, když si vezmu pohorky. Ale opět musím dávat dobrý pozor při výběru. Rozhodně nesáhnu po 17 Registrace 2016 Název oddílu Celkem členů Ml.+ dospělí Čochtani 29 19+10 Skauti 21 15+6 Bludčata 52 46+6 Stm 36 31+5 Středisko 10 0+10 Celkem 148 Věkové složení střediska: Pod 18 let je 111 lidí, tj. 75% 18-26 let má 20 lidí, tj. 13,51% 26 let a více má 17 lidí, tj. 11,49% Počet mužů: 74 Počet žen: 74 „vysokých“ botách od módních značek Adidas (pokud, pak kolekce Terrex), Nike apod. Tyto firmy vyrábějí boty spíše do měst. Dívám se raději po značkách, které se specializují na outdoorovou obuv ( S a l o m o n , Grisport, Garmish, Scar pa, Lowa, Lower, Garmont, Meindl…), ovšem budu muset počítat s vyšší cenou, ale mělo by se mi to v dobrém vrátit. I u bot na hory, neboli pohorek, je důležité, aby byly im p r e gn ov at e ln é nebo mazatelné, opatřeny kvalitní podrážkou a hlavně, aby mi dobře seděly na noze a abych je měl rozchozené dříve, než se na tůru vydám. To proto, abych neměl zbytečně puchýře. Pokud se budu o pohorky dobře starat - pravidelně impregnovat, čistit a nenechávat je v blízkosti zdroje tepla, pak mi budou sloužit i několik let. Na vícedenní pochod, neboli puťák, volím jednoznačně pohorky! Kde mohu uplatnit celý arsenál obuvnického vybavení, je tábor. Tady se mi budou hodit jak botasky/tenisky, sandále/kroksy, tak pohorky a gumáky. Na táboře totiž budu delší čas a budu dělat nejrůznější činnosti a každá z nich bude vyžadovat jinou obuv. Závěrem snad ještě dvě pravidla: do bot nikdy nelezu bos! Je to nehygienické, nohy smrdí a je to krajně nepohodlné a dělají se puchýře. Suchá noha je to nejlepší, co tě na cestě může potkat a to mi věř! Vždy si raději vezmu lepší boty než ty horší. Marek (Bludčata) 18 ANKETA Apríl „Je to taková srandička.“ Apríl, původem íránský svátek zvaný Sizdah Be-dar, je velice oblíbený svátek. Už od 16. století je spojován s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. U novinářů dokonce tradice aprílu dovoluje překročit rámec serióznosti a vypustit tzv. „kachnu“. Problém ale nastává, když lidé neberou vážně ani vyloženě seriózní články. Předpokládá se, že svátek vznikl jako reakce na změnu ročního období ze smutné zimy na veselejší jaro. A teď k našim anketovým otázkám... Nejoblíbenější aprílové vtipy: odmontování klik, lepidlo na klíče, dát v noci průhlednou fólii na WC. Když přijde pan učitel do třídy, strašně se začneme smát. Po nějaké době (mezitím se různě prohlíží) se zeptá, co se děje. Někdo se postaví a řekne: „Pane učiteli, máte rozepnutý puntek.“ Oblíbené věty: „Mami/tati jsem těhotná.“ „HOŘÍ!!!“ „Shořel ti dům… Apríl! Teď už ti nepřijde tak hrozné, že jsem ti nabourala auto, co?“ „Víš o tom, že od příštího roku bude mít únor 31 dní?“ „Tak jo, tak já ti zavolám ve 25:00, jo?“ Napište nám na e-mail vtípek, který jste použili vy. Stui a Špagi (Čochtani) 19 HELPER Sněmy v Junáku Určitě jsme již všichni o tomto pojmu slyšeli, ale kolik z nás ví, co to opravdu znamená? Jelikož opět nadešel čas a sněmy se budou v nejbližších měsících konat v našem kraji, okrese i středisku, pokusím se vám proto na následujících řádcích něco málo o sněmech napsat. POZOR! Co je to sněm? VOJ = vyšší organizační jednotka (okres, kraj) Slovíčko sněm je všem známé jako oznaZOJ = základní organizační jednotka čení pro shromáždění lidí, kteří o něčem (středisko) rozhodují, např. parlament nebo sněmovna, kde se rozhoduje o zákonech pro naši OJ = organizační jednotka (ZOJ, VOJ) republiku apod. VJ = výchovná jednotka (oddíl) I u nás, v Junáku, máme své sněmy. Podle organizačního řádu Junáka odst. 116 je sněm organizační jednotky (OJ) Junáka „jejím nejvyšším orgánem a je oprávněn rozhodovat o všech záležitostech příslušné OJ a OJ podřízených, které nejsou upraveny nadřízenými řídícími akty.“ Valný sněm Junáka Je to nejvyšší orgán v Junáku. Schází se pravidelně – zpravidla co tři roky. Tvoří jej delegáti vyslaní z organizačních jednotek (OJ) Junáka, které mají dostatečný počet registrovaných členů. Tento sněm např. schvaluje nebo mění Stanovy Junáka, přijímá usnesení závazná pro všechny členy a orgány Junáka a mnoho jiného. Nejbližší sněm proběhne 24. až 26. března 2017 ve Velkém Meziříčí. Krajský sněm Nebo taky sněm vyšší organizační jednotky (VOJ). Dochází k němu zpravidla těsně před Valným sněmem Junáka, tedy co tři roky, v každém Junáckém kraji. Tvoří jej delegáti z nižších OJ, rada VOJ a členové revizní komise VOJ. Tento sněm volí vedení junáckého kraje, delegáty na Valný sněm a ostatní funkce na úrovni kraje. Také předkládá návrhy valnému sněmu a přijímá závazná ustanovení pro svou činnost. Nejbližší sněm proběhne v lednu 2017. 20 Okresní sněm Nebo taky sněm VOJ. Dochází k němu zpravidla těsně před krajskými sněmy, tedy co tři roky v každém junáckém okrese. Tvoří jej delegáti ze základních organizačních jednotek (ZOJ) – středisek, rady VOJ a členů revizní komise VOJ. Tento sněm volí vedení junáckého okresu, delegáty na sněmy VOJ a ostatní funkce na úrovni okresu. Také předkládá návrhy sněmům VOJ a přijímá závazná ustanovení pro svou činnost. Nejbližší sněm proběhne v listopadu 2016. Komiks Byla jednou jedna kytka, která to neměla vůbec jednoduché. Nerostla totiž jako všechny ostatní květiny v úrodné hlíně, ale na tvrdých, nepřátelských kamenech někde na úpatí Ivančeny. Tady nemůžeš růst, skrz kameny proteče všechna voda a ty nebudeš mít co pít! Střediskový sněm Nebo taky sněm základní organizační jednotky (ZOJ). Dochází k němu zpravidla těsně před okresními sněmy, tedy co tři roky v každém středisku. Tvoří jej delegáti ZOJ, tedy všichni činovníci dané ZOJ – vedení střediska, středisková rada a ostatní činovníci. Tento sněm volí vedení střediska, delegáty na sněm VOJ, členy revizní komise, volené členy střediskové rady a ostatní funkce na úrovni střediska. Také předkládá návrhy sněmu VOJ a přijímá závazná ustanovení pro svou činnost. Nejbližší sněm našeho střediska Kruh proběhne 10. 4. 2016. Toliko o sněmech… Pro bližší informace mohu doporučit Organizační řád Junáka, případně www.krizovatka.skaut.cz. Informace o nadcházejícím sněmu střediska KRUH se můžete dočíst ve sloupku „Sněm střediska Kruh“ na čtvrté straně tohoto čísla. Marek (Bludčata) Určitě má ten mrak pravdu. Vypadá, že ví, o čem mluví. Asi začnu uvadat… A jak si rostlinka řekla, tak se i stalo. Vadla a vadla, až do chvíle, kdy šla na Ivančenu výprava skautů… A třeba na takové Sahaře, tam je teda sucho! A rostou tam rostliny, které vodu skoro vůbec nepotřebují… Úplně jim stačí ranní rosa. Když to zvládnou bez vody rostliny na Sahaře, tak já můžu taky! A tak se rostlince, která se vykašlala na předsudky o vodě, najednou začalo dařit. A i díky ní jsou svahy Ivančeny tak hezké a barevné. KONEC 21 Střípkysoučasnosti současnosti Střípky 108. číslo Duben 2016 Rozhovor s p. ing. Emánkovou (Vedoucí střediska Kruh)) Tento nový, svěží, jarní rozhovor vznikl jako reakce na jeden článek v minulém čísle Kruháče. Konkrétně jde o článek s názvem: „Kdo tu je a funguje“ z března roku 2005 na straně č. 18. Dnes bych vám chtěla představit paní Emánkovou. Hm, tedy ing. Emu Bortlíčkovou z oddílu Čochtanů. Narodila se před… Moment, počítám… Před dvaceti sedmi lety a momentálně pracuje v jedné nejmenované firmě zabývající se projektováním a realizací staveb. Tak, Emo, tradiční otázka: „Jak a kdy ses dostala ke skautu?“ No, to už je asi hodně dávno. Ale prsty v tom mají mé dvě milované sestřenice Sluníčko a Werunka ze skautského střediska Doberčat. A tvoje funkce v oddíle? Toť otázka. Za těch posledních jedenáct let se toho hodně změnilo. Přes vedení družiny světlušek a později skautek, jsem povýšila až na zástupce oddílu a poté i vedoucího oddílu. A před třemi lety jsem byla zvolena vedoucí střediska Kruh. Kromě toho jsem v současnosti oficiálně zástupce vedoucího oddílu, ale jelikož jsem časově nějak moc vytížená, prakticky už toho moc nedělám. Tímto se omlouvám Kiki, že musí oddíl vést de facto bez zástupce. Co dalšího kromě skautu ještě provozuješ? Chodím na jógu, běhám každé ráno na autobus a občas si i trošku zasportuju. Ale jelikož pominula zlatá studentská léta, toho času už moc nemám. Takže po práci šup na nákup a rychle domů, tam uvařím něco dobrého, pojím, poBublím, uklidím a už je večer a jde se spát. A ráno vše zase nanovo. V zimě je to takové nijaké, když je brzo tma, ale už se těším na jaro, až se bude dát dělat venku na zahradě a plácat se někde na louce. A když je škaredě, tak si ráda něco přečtu, nebo třeba zahraju nějakou deskovku 22 (mimochodem nesnáším prohry, takže ten, kdo chce vyhrát nebo si mě nerozezlit, hrajte se mnou v týmu) Mnoho z vás už ví, o čem mluvím =). Máš nějakou oblíbenou knížku nebo autora? Roberta Fulghuma a samozřejmě Agathu Christie. A co nějaký superskautský nezapomenutelný zážitek? Těch je mnohem více než tehdy. Ale z hlavy se postupem času nějak vytrácejí. Samozřejmě stojí za zmínku Loučení s Barnoškou v roce 2009, tábory na Borsučí, stavěčka v Bohušově, noční výšlap na Lysou a v neposlední řadě hlídky, přepady a puťáky, při kterých jsme se my vedoucí bály více než děti. Máš teda mezi skauty většinu svých přátel? No jak se to vezme. =) Mám hodně přátel v rámci rodiny a na ně se nabalují noví a noví. A ve skautu? Máme naši bandu vykopávek (tedy bývalých skautek z našeho oddílu), se kterými se snažíme pořád scházet a celkem se nám to i daří a doufám, že se nám to dařit bude i nadále. A co kamarád Šašík? Ten je nejlepší, a proto jsem si ho vzala… Je něco, co tě v oddíle nebo ve středisku štve? Nejde jednoznačně říct, že mě přímo ve skautu něco štve. Spíše mě mrzí, že díky této uspěchané době, ve které se nyní nacházíme, nemáme čas se na chvíli zastavit, usmát se, popovídat si… Všude kolem je spousta nevrlých a zamračených osob, které vás ani nepozdraví, nepopřejí pěkný den, dobrou chuť… Každý je tu sám za sebe, nevšímá si lidí, ani přírody kolem sebe a to si myslím není úplně dobře. Máš nějaké heslo nebo oblíbenou myšlenku? „Když je někdo moc unavený na to, aby se na tebe usmál, usměj se ty na něj.“ A co bys vzkázala našim čtenářům? Pokud máte v ruce papírové vydání tohoto Kruháče, tak než jej zahodíte, poděkujte aspoň v duchu těm, kteří si s ním dali spoustu práce. No a elektronické vydání v PDF můžete třeba rozeslat svým kamarádům či rodičům emailem. =) Děkuji red. 23 RÁDCOVNÍK RÁDCOVNÍK Tipy, rady, návody... P ř í p r a v a n a ZVa S Triky, nápady, dotazy... Závody vlčat a světlušek jsou už za dveřmi, a pokud jsi ještě tuto informaci nezaregistroval a vedeš světlušky nebo vlčata, je načase, abys už vylezl ze svého zimního brlohu. Způsobů, jak svou družinu na závod připravit je několik. A když píšu několik, myslím tím v podstatě nekonečné množství (stejně jako je nekonečné množství lidských nápadů). Popíšu ten, který jsem používala já. Upozorňuji ale, že jsme na závodech nikdy nijak zvlášť nezazářili (jako spíš vůbec), tudíž nejspíš nebude tak účinný. Nikoho ale neurazí, a když se povede, bude i zábavný – a o to jde. Zorientovat se v disciplínách Možná to víš, možná ne, každopádně na internetu se dá najít na oficiálních stránkách závodů (www.skautskezavody.cz) přesný popis toho, co může světlušky a vlčata na trase potkat. Kupříkladu k oblasti „příroda“ tam najdeš přesný seznam zvířat, rostlin a hub, které by měly světlušky a vlčata poznat. Pro příznivce strýčka Googla – napiš do vyhledávače „disciplíny ZVaS“ a je to hned ten druhý odkaz. Z disciplín udělat hru Na slovo „učit“ je alergický snad každý. Všechno se ale dá zachránit hrou. Znáš třeba kimovku? Můžeš ji využít, abys své svěřence naučil třeba zvířata (když už jsme u té přírody). Připrav si kartičky s obrázky méně známých zvířat (každý ví, jak vypadá veverka, ale ne všichni už poznají střevlíka) a k nim příslušné názvy. Hráči mají minutu na to, aby si zapamatovali co nejvíce jmen zvířat a k nim i to, jak vypadají. Kdo je schopný po oné minutě vyhrazené pro zapamatování zvířat správně přiřadit názvy k obrázkům, vyhrál. PS: Praxe je stejně nejlepší, takže pokud onoho střevlíka na výpravě uvidíš, ukaž ho i ostatním. Ne na každém výletu ti ale budou po cestě přebíhat zrovna ta zvířata, která potřebuješ, a proto ta hra. ;) Specialisté v družině Další možností, která se samozřejmě dá různě kombinovat i s dalšími, je vytvořit si v družině specialisty. Takže jeden bude odborník na přírodu, druhý na historii, třetí na první pomoc. Nevýhodou tohoto způsobu přípravy samozřejmě je, že na závody musí nakonec přijít všichni a že možná někdo svou úlohu specialisty nezvládne. Mimo jiné bys musel také každému zvlášť věnovat spoustu pozornosti, což výrazně ovlivní spád družinovek. 24 Stezka jako pomocník Oficiální stezky vydávané Ústředím nejsou na závody zaměřené, nicméně vedoucí Bludčat ve svých oddílových stezkách najdou i úkoly, které z disciplín ZVaSu vychází (například „Umím správně zabalit a nadepsat balík“ a spousta dalších). Pokud tedy budou plnit na družinovkách stezku, zároveň se budou připravovat na ZVaS. Hlavně si to užít K tomuto bodu není co dodat. Na závody jdeme přece hlavně proto, abychom se pobavili, možná potkali pár známých a se zdravě soutěživým duchem se pokusili o co nejlepší výkon. Tak závodům zdar! Guli, Bludčata RYCHLÁ OTÁZKA Proč jít do tanečních Položili jsme skautům a skautkám rychlou otázku: „Proč jít do tanečních“. Chtěli jsme tímto zjistit, co si lidé myslí o tomto jevu, jestli to k něčemu je nebo to je jen slušnost a povinnost. A taky abychom snad povzbudili mladé lidi, aby se toho nebáli a šli do toho, protože když nepůjdou teď, tak toho potom budou hořce litovat! Bob: Kultivace je dneska v módě, ať už lidí, bakterií nebo trávníku. Šašík: Proč jít do tanečních? Tak hlavně proto, abych se naučil tancovat a pak na všech skautských plesech mohl ukazovat, jaký jsem dobry tanečník. Zbyněk: Můžeš se smát všem, co mají rukavičky. Ondra Kutiš: Do tanečních? -Sáhneš si na (doufám) pěknou mladou slečnu a není to divný. - No ták, kdo si nepřijde dobře v kvádru? - Kolektivní zábava je kolektivní zábava. 25 - Odreagování a změna od stereotypu. - Šaty jsou na holkách Oskar: Měl bych důvod zabít všechny kolem sebe, nenávidět to tam a být naprosto naštvaný… Plamen: Proč do tanečních? - Bez tance si budeš připadat jednou jako ňouma na plese. A protože holky rády tančí. Narval: Je to výmluva, abychom si mohli dát nějaké dobré jídlo. Protože tanec je přece pohyb. Krťa: Můžu mít na sobě hezké šaty. Guli: Na podpatcích jsi vyšší. Bod pro ty, co zapomněli vyrůst. Recenze Munchkin - karetní hra Ve světě již kultovní hra, kde je pomalu vše dovoleno. Dalo by se říci, že se jedná o parodii her na hrdiny, která kombinuje prvky i z mnoha jiných odvětví žánru fantasy. Taktiku a plánování můžete pustit z hlavy, protože každé kolo přináší nečekané zvraty. Boje s nestvůrami, díky nimž získáváte úrovně potřebné k vítězství, se mnohdy zvrhnou a rázem proti vám nestojí pouze nestvůra, ale i její kamarád s vylepšeními, které jim dali vaši spoluhráči. A tak se může lehce stát, že se z neškodné pokojové rostliny stane hrůzná masožravá květina. Bývají to těžké a zákeřné boje… Avšak za tímhle vším stojí notná dávka humoru a hráčského štěstí. V této hře se vaše postava vyvíjí do mnohdy bizarních podob. Už jste třeba viděli půlčíka-válečníka s plesnivým chlebem? Já ne. Kdo se chce pobavit a trochu pošpičkovat s kamarády, rozhodně tedy s Munchkinem nešlápne vedle. Bob (skauti) 26 Luštěniny Malovaná křížovka Malovaná křížovka se luští následujícím způsobem: Podle zadání zjistíš, která políčka budou vybarvená. Každé číslo uvádí, kolik za sebou jdoucích políček v daném sloupci, či řádku bude vybarvených. Z vrchu dolů a zleva doprava. Jestliže je pro daný řádek nebo sloupec zadaných více čísel, musí být mezi každou skupinou vybarvených políček minimálně jedno prázdné. Začíná se vybarvovat v těch řádcích a sloupcích, kde je zadané jen jedno číslo a jehož hodnota je vyšší než polovina celkového počtu políček v jednom řádku nebo sloupci. Od vrchu i odspodu si napočítej tolik políček, kolik má být v daném sloupci, či řádku. Ta políčka, která se překrývají, budou určitě vybarvena. Při řešení je vhodné si označovat políčka, o kterých určitě víme, že zůstanou prázdná. Označujeme si je buď tečkou, nebo křížkem. 27 SNĚM 10.4. 2016 v 15:00 v klubovně střediska Kruh. Brigáda Barnoška 9.4. Ivančena 23.4. Hláška měsíce: Skauti na Barnošce: „Hele, mi prasklo vejce.“ Duben 2016, 108. číslo Vydává: Web: Skautské středisko KRUH FrýdekMístek pro vnitřní potřebu svých členů, klubu přátel střediska KRUH a jeho příznivcům. frydek.skauting.cz facebook.com/kruhfm google+: goo.gl/iwhWO Na tomto čísle se dále podíleli: Ilustrace: Krťa, Guli, Marek, Malý Lopuch, Ema, Kytka, BOB, Špagi, Stui, Anet, Narval, René, Kiki Guli Příští uzávěrka 20. 4. 2016 Redakce si vyhrazuje právo na úpravu článků. 28
Podobné dokumenty
Rádcovský zápisník
zapojuji do týmového vedení oddílu. Tady zastupuji svoji družinu a prezentuji přání, problémy
a názory celé družiny. Je to pro oddíl velmi dů
ležité, protože právě já znám své členy nejlépe
a doká...
Untitled - Proxima Bohemia
Èerèany, se svými historicky významnými èástmi Vysokou Lhotou a Novým Mìsteèkem, tvoøí pøirozené centrum
støedního Posázaví a zaujímají 644 ha
katastrální rozlohy. Leží v nadmoøské
výšce 308 m a ži...
ZDE
b) pčMKJ uložilo formou zaslání zápisu ze zasedáni PČtvtX.t informovat
bÚMj, jakož i předsedy všech chovatelských klubů -. členůČMKJ, o
požadavku FCl áa cizďlazyčné překlady příslušných zkouŠek, re...
Hrdina knihy “Rabín v neděli zaspal” (nevím ten název
Izraelský národ byl pod nadvládou Římanů, někteří Izraelité s nimi kolaborovali, ale většina si
přála se té poroby zbavit – osvobodit se od okupantů. I z tohoto důvodu očekávali příchod mesiáše, Sy...
Jarní bůůjení - Skautské středisko Kruh Frýdek
PROSBA O
POMOC S
HLEDÁNÍM
TÁBOŘIŠTĚ
V minulých číslech jste
si jistě všimli, že hledáme vhodné místo, kde
by oddíly z našeho střediska mohly pořádat
své tábory.
Důvody jsou zřejmé:
využití naší pr...