Pravěk Země – prekambrium

Pravěk Země – prekambrium
vznik života
Toto geologické období začalo vytvářením zemské kůry a oceánů a skončilo vznikem živočichů s pevnými schránkami. Trvalo
necelé 4 mld. let. Obvykle se dělí na éru prahorní (archeozoikum, archaikum), která trvala asi 2 870 mil. let a na éru starohorní
(proterozoikum) trvající asi 1 030 mil. let. Jen vzácně se z této doby dochovala některá území s horninami v původním stavu.
Někdy na počátku tohoto velmi dlouhého období vznikl život.
Studium prekambrických hornin značí, že tehdy se již měnil i povrch země, nejen nitro, a také, že ovzduší tvořily převážně jiné
plyny než dnes. Zastoupen byl pravděpodobně hlavně vodík, dusík, hélium, metan, amoniak, oxid uhličitý, vodní páry aj.
Kyslík byl zastoupen pravděpodobně jen zlomkem. Střídala se období teplejší a studenější, sušší a vlhčí.
SHRNUTÍ: Život vynikl v prekambrických mořích, dělil se na rostlinnou a živočišnou větev, z jednobuněčných se stávali
mnohobuněční. První organismy obydlely mělké oblasti moře, pronikly do sladkých vod a některé druhy snad i na suchou zem.
Starověk Země – prvohory (paleozoikum)
teorie o stěhování kontinentů
Prvohory trvaly celkem 345 mil. let. Dělí se na 6 částí – kambrium, ordovik, silur, devon (starší prvohory) a karbon, perm
(mladší prvohory). Tvořily je 2 velké vývojové cykly – kaledonský (skončil v polovině devonu) a variský, neboli hercynský
(skončil koncem permu). Počátek prvohor charakterizuje velká záplava, , při níž moře vniklo do rozsáhlých oblastí, jež byly
koncem prekambria soušemi. V prvohorách se jednotlivé, horotvornými pochody poněkud zvětšené části původního celistvého
prakontinentu nejprve zájemně vzdalovaly, ale brzy se opět pozvolna sunuly k sobě tak, že koncem paleozoika byla Pangea
opět zcelená. Od počátku druhohor docházelo postupně k novému rozčleňování Pangey na jednotlivé kontinenty sunoucí se
tak, že posléze zaujaly svou dnešní polohu. Mezery mezi nimi byly zality oceánem. Superkontinenty se nazývaly Laurasie na
severu, na jihu to byla Gondwana. Praoceán byl předchůdcem středozemního moře Tethys.
Po kaledonském vrásnění během siluru se připojily k severnímu kontinentu oblasti dříve zaplavované mořem. Povrch tohoto
kontinentu vlivem horkého a suchého podnebí větral. Rozpadem vznikaly usazeniny. Jejich částice byly povlečeny červenými
oxidy železa. Rozsáhlá devonská pevnina se podle barvy sedimentů nazývá Starý červený kontinent.V pozdějších prvohorách
byla Gondwana, k níž patřila Jižní Amerika, téměř celá Afrika, Madagaskar, Indie a Antarktida, zaledněna. Její rozpad začal
až počátkem druhohor. Na konci prvohor moře ustoupilo a hercynské pochody ustaly.
STARŠÍ PRVOHORY
kambrium – počátek prvohor
Trvalo asi 70 mil. let. Na počátku poklesly pevninské bloky a počala záplava (transgrese). Záplavy postihovaly hlavně severní
polokouli, jih byl téměř stále vynořen. Koncem kambria moře z četných oblastí ustoupilo, ale v Severní Americe dosáhla tehdy
mořská záplava vrcholu. Počátkem doznívalo chladnější podnebí, brzy se zřetelně oteplilo. Koncem kambria po ústupu moře a
zvětšení plochy souší převládalo teplé a spíše suché podnebí.
SHRNUTÍ: Život je již značně rozvinutý. Rostlinstvo pokročilo, proniklo na souš. První zbytky snad vyšších rostlin.
Bezobratlí, hlavně trilobiti, ramenonožci, láčkovci (žahavci), ostnokožci a archeocyatidi se v mělkých mořích velmi rozšířili.
V mnoha z nich se již vyvinula schopnost vytvářet pevné vnější kostry. Fauna je omezená na moře, nikdo nedýchá
atmosférický kyslík.
ordovik – první obratlovci
Trval asi 55 mil. let. Charakterizován je sardinskou fází kaledonského vrásnění. Opět probíhal mořská transgrese, koncem
moře ustoupilo (regrese), někde proběhlo výrazné vrásnění, čili fáze takonská. Moře byla značně rozšířená, souš plochá a
jednotvárná. Vznikaly hlubší pánve mezi stabilními částmi pevninských bloků, v některých i sopečná činnost. Objevovaly se
náznaky podnebných pásem, např. severní Evropa teplá a severní Afrika chladnější.
SHRNUTÍ: Vedle medúz se ve moři střední Evropy vznášeli i jejich pradávní vyhynulí příbuzní konulárie, také hlavonožci aj.
Na vodních řasách byly zavěšeny trsy graptolitů a v porostech lilijic se již častěji objevoval primitivní rybovitý praobratlovec.
Na mělkém mořském dně a ponořených skaliskách byli např. korály drsnaté i deskaté, mechovky i ramenonožci. Hojní byli
trilobiti, méně bylo primitivních ostnokožců. Dno bylo místy hustě pokryto lilijicemi a primitivními hvězdicemi. Z rostlin zde
byly pouze řasy. Při březích rostli ojediněle i první cévnaté rostliny výtrusné. Objevilo se mnoho nových skupin bezobratlých,
hojnější obratlovci i rostliny pokoušející se dostat na souš.
silur – rybovití praobratlovci
Toto období trvalo 45 mil. let. Proběhla v něm také takonská fáze kaledonského vrásnění a na počátku bylo v četných
oblastech, např. v Evropě vyzdviženo mořské dno. Mořská záplava trvala většinu siluru. Na konci moře povětšinou ustoupilo,
dno se zvedalo a tím proběhla ardenská fáze kaledonského vrásnění. Toto vrásnění bylo nejsilnější v severní Evropě. Podnebí
bylo poměrně teplé, existovala dvě pásma – teplé a studené.
SHRNUTÍ : V mělkém zálivu moře byly vidět zelené a červené řasy známé od ordoviku. Tam, kde se mísí sladká voda se
slanou, šlo spatřit v houštinách hojné rybovité praobratlovce (Agnatha), jen zřídka se blízko skály mihl akantod. Na řasách
vyseli graptoliti, u dna veslovali trilobiti. V čisté mořské vodě se míhali loděnkovití hlavonožci a v úkrytu číhal mohutný
klepýtkatý členovec Pterygotus. Mořské dno pokrývaly trsy korálů deskatých i mnoho korálů drsnatých a místy i trsy
stromatopor. Pestré ale primitivní lilijice rostly u dna, mezi kameny se pohybovaly hvězdice i hadice, na dně leželi plošáci a
mezi nimi poupěnci. Odumřelé korálové trsy povlékaly mechovky a všude se pohybovali ramenonožci a mlži. Souše byla bez
života. Pouze v bažinách při jezerech a v deltách řek byla sporá vegetace.
devon – doba ryb
Délka trvání devonu je asi 50 mil. let. V první polovině doznělo kaledonské vrásnění a na severní polokouli vznikla obrovská
pevnina. Vlivem teplého a suchého klimatu zvětral její skalní podklad a tyto nápadně červené, oxidem železa zbarvené
zvětraliny se hromadily v pánvích v deltách řek a na rozsáhlých nivách. Angličané tyto sedimenty označili jako staré červené
pískovce (Old red stone) – devonská prapevnina byla nazvána červený kontinent.
Střední Čechy jsou klasickou světovou oblastí pro sledování a vymezení hranice mezi silurem a devonem.
V obvodu Červeného kontinentu bylo podnebí teplé a suché. Koncem devonu však stouplo množství srážek a tím se zrychlil
rozvoj suchozemských cévnatých rostlin, takže místy vznikaly první uhelné sloje.
Nejen vznik Starého červeného kontinentu, ale i vznik rozsáhlých mělkých teplých moří se zálivy vhodnými pro rozvoj. Nová
pevnina na severní polokouli s řekami, lagunami, jezery i močály a příznivým klimatem byla nejvhodnějším prostředím pro
vývin organismů dýchajících vzduch. Zde poprvé rostlinstvo předbíhá živočišstvo.
SHRNUTÍ : Rostlinstvo pokrylo pevninu prvními pralesy, na souši se objevili první suchozemští bezobratlí, z lalokoploutvých
ryb se vyvinul první praobojživelník schopný obývat suchou zemi. Vše vzniklo díky kaledonské revoluci. Úzce specializovaní
a nepřizpůsobiví vyhynuli, zbytek se přizpůsobil a vznikly nové skupiny. Zvýšilo se vývojové tempo organismů v důsledku
geologických revolucí.
MLADŠÍ PRVOHORY
Karbon 65 mil. let, perm 55 mil. let. Neznatelné přechody se nazývají permokarbon.Uloženiny černého nebo kamenného uhlí.
karbon – doba obojživelníků
Počátek znamenalo hercynské vrásnění, během něj se od konce devonu do počátku druhohor vyvrásnila mohutná horstva.
Sever tvořila obrovská severoatlantská pevnina, jih zaledněná Gondwana. Oblast karbonského moře Tethys byla dost neklidná.
Vzniklo variské horstvo místo devonských moří, spodnokarbonských moří a močálů. Uhelnatěla rostlinná hmota a vznikala
ložiska černého uhlí. Mořská voda znovu někdy zaplavovala uhelné močály, pak ustoupila a vynikly nové pralesy – proces se
opakoval. Konec karbonu je nejasný, charakteristickou horninou je kamenné uhlí. Nastal ohromný rozvoj rostlinstva, neboť
moře Tethys bylo teplé, podnebí vlhké a teplé. Díky sopečné činnosti bylo více oxidu uhličitého, který odebíraly rostliny, a tím
se stávalo podnebí sušším, ve svrchním karbonu nastalo pouštní klima, které trvalo až do permu!
SHRNUTÍ: Život v kambrických mořích nepřinesl vznik nových skupin. Naopak některé význačné skupiny bezobratlých
mizely a místo zaujali jiní. Mohutné horotvorné pochody měly za následek, že v moři poklesl počet starobylých skupin, z nichž
mnohé vymizely. Právě opačně to bylo na souši. Explozivní rozvoj rostlinstva, vznik obrovských pralesů, příhodné klima a
hojnost potravy měly za následek i velký rozmach zvířeny. Ve sladkých vodách i ve vzduchu to byli bezobratlí, na souši pak
obratlovci, z nichž zvláště krytolebci dosáhli koncem karbonu a počátkem permu vrcholu. Konec karbonu opět poznamenala
změna podnebí, která měla za následek vymizení četných rodů květeny, ale i vznik nové důležité skupiny obratlovců – plazů.
perm – předci savců
Trval asi 55 mil. let. Horotvorné pochody hercynské doznívaly. Jiné životní podmínky byly v první polovině, jiné zase v druhé.
Měnilo se podnebí i povaha prostředí. Starobylé typy květeny a zvířeny vystřídaly typy mladší, modernější, novější.
Hlavní význam pro určení hranice karbon-perm má květena. Důkazem počátku permu je kapraďosemenná rostlina Callipteris
conferta. Pro stanovení svrchní hranice v mořském vývoji jsou nejdůležitější dírkovci rodu Fusulina, někteří ramenonožci a
hlavonožci.
Zvětšení souší a stoupání průměrné nadmořské výšky bylo hlavní příčinou změny podnebí. Na severní polokouli se utvořila
rozsáhlá, poměrně suchá pustinná oblast. Vlhčí podnebí se přesunovalo dále k východu. Velké části jižní prapevniny
Gondwany byly zaledněny.
SHRNUTÍ: Výměna starých mořských typů za nové, pokrokovější, lépe přizpůsobené. Mizely některé primitivní rody
lalokoploutvých ryb i někteří žraloci, ubývali akantodi. Na souši ustupovala květena suchu a zdržovala se jen na místech
zavlažovaných. Ve sladkých vodách pokračoval rozvoj paleoniscidů a jejich příbuzných. Následkem sucha vymírali starší
skupiny obojživelníků, jen pokročilejší se přizpůsobili. Vzniklo mnoho typů plazů. Převládali primitivní kaptorhinomorfové a
pelykosauři. Ke konci útvaru se objevila pokročilejší větev již teplokrevných savcovitých plazů (Therapsida) a zástupci jiných,
méně význačných skupin.