géčko 20

Školní občasník Gymnázia Mimoň
Červen 2016
Youtubeři na naší škole? - Julia Rose!
Probuď se!!
Příběh– Začátek konce
Beseda s přeživším koncentračního tábora–
Marta Kottová
Rozhovory s maturanty
Monika Havráková a Wakeboarding!
Před několika týdny jsme byli s třemi členy redakční rady v Praze na vyhlášení soutěže Školní časopis roku. Když jsem
si tam prohlížela vystavené školní noviny a časopisy, moc jsem nevěřila tomu, že bychom něco mohli vyhrát. Konkurence
byla opravdu velká a bylo vidět, že na mnohých školách se najde daleko více zapálených jedinců, než je tomu u nás. Některé časopisy byly opravdu skvělé. Přesto jsme se umístili na 2. místě v Libereckém kraji, což považuji za úspěch.
Celá akce byla velmi inspirativní a ukázala nám, jakými cestami se můžeme dát. I na naší škole je spousta šikovných lidí,
kteří by se k nám mohli přidat, jako to udělala Amálka Horáko-
V tomto čísle se můžete dočíst o lidech, které denně potkáváte na
chodbě, ale nic o nich třeba nevíte, přitom jsou velmi zajímaví, jako
třeba Monika Havránková nebo Júlia Ružičková. Thai Bao Hien s nimi
vedla rozhovory, z nichž se můžete dozvědět více. Tato nenápadná,
ale velmi činorodá dívka ze sekundy sledovala také naše maturanty,
kteří mají zkoušku dospělosti dnes již za sebou. Někteří úspěšně, jiní
zatím nedospěli. Nepochopili, že se poctivé studium zpravidla vyplatí.
Po delší odmlce se vám se svým literárním pokusem opět představí Natálka Šmídová z kvarty. O školních akcích tradičně psala Eliška Marinská z tercie. Výslednou podobu předprázdninového čísla zajistill Lukáš Zubko z kvarty. Tento šikovný mladík bohužel naši školu opouští. Přeji mu hodně štěstí nejen v dalším studiu, ale i ve světě hudby, především
však v jeho osobním životě. Děkuji mu za práci, již pro Géčko udělal.
Hezké počtení a krásné prázdniny!
Marie Grigerová
Júlia Ružičková je studentka sexty. Mimo školu se zajímá i o jiné věci, jako je fotografování nebo YouTube. V dnešním rozhovoru se budeme zajímat hlavně o její YouTube kanál.
Jak ses dostala k YouTube?
K YouTube jsem se dostala přes písničky, poté jsem narazila na Goga (GogoMan TV),
který mě bavil a začala jsem s tím.
Jak dlouho už natáčíš?
Videa natáčím dlouho, asi tak od roku 2013. 'I guess.' Ale spíš ve volném čase točím pro kamarády, na YouTube e asi
jen deset mých videí.
Kdo je pro tebe největší vzor?
Rozhodně jeden britský YouTuber, FunForLouis, nevím jestli znáš. Tak on
natáčí daily, vlogy a hodně cestuje. A to je fakt jeden z nejlepších YouTuberů,
který sleduji. Taky ráda sleduju beauty videa, ale ne, že by to byla pro mě nějaká inspirace, ale baví mě to. Třeba Zoella.
Smáli se ti někdy kvůli natáčení, třeba ve
škole?
Ne, nikdy! Nebo respektive, měla jsem kámoše, který
mě tak trochu pořád provokoval, ale jinak v pohodě.
Spíš jsou všichni jako: 'Jé, ty natáčíš videa, to je super!'
A vždycky, když máme nějakou akci a máme nějaký
úkol spojený s focením a natáčením, tak jsem zvolená já
Pomáhá ti s videi někdo?
Samozřejmě, že když natáčím video a chci na něm
být taky, tak mi někdo musí pomáhat s kamerou, ale
jinak ne, videa si stříhám sama.
Plánuješ s YouTube pokračovat v budoucnosti?
Jo, určitě! Teď plánuju v tomhle týdnu, což je fakt
budoucnost (smích), natočit pár videí. Bude to
Je YouTube finančně náročný?
Jo, je. Tak nejdřív jsem natáčela na telefon, ale kvalita
videí byla KATASTROFÁLNÍ! Pak jsem dostala novou
kameru, foťák, kterej byl dost drahej, a stativ. No, je to
těžký, když chceš natáčet kvalitní videa. Dosud mi
chybí třeba externí mikrofon, všechno je to drahý.
Co myslíš, že přilákalo tvoje fanoušky na tvůj kanál?
Jak to máš se školou?
Natáčet a chodit do školy, mít jedničky a přitom nemít jedničky, to je dost náročný. Hlavně když mám ještě volnočasový
aktivity... Záleží na těch prioritách.
Tak já jsem kdysi psala knižní blog. A první videa byla vlastně
o těch knížkách a sdílela jsem to tam na blogu. Měla jsem
dost čtenářů. Byla jsem jakože slavná (smích) přes ten knižní
blog. A od toho blogu mám asi tři čtvrtiny sledujících na
Jaký typ videí natáčíš?
Co ti přinesl YouTube?
Hlavně knižní recenze. A teď chci natáčet hodně takový... Nechci říct, že názorový, ale spíš chci natáčet o
myšlenkách, co se mi rodí v hlavě.
Vždycky jsem byla taková stydlivá. Ale teď hraju divadlo, rozhodně jsem se víc rozmluvila a celkově jsem se připojila do té
komunity, což je super a zajímavý!
I přesto, že je tento rozhovor krátký, dozvěděli jsme se o Júlii hodně zajímavostí ohledně YouTube. Je velmi sympatická a
milá, natáčí skvělá a vtipná videa, takže jí dejte určitě odběr na jejím kanále (Julia Rose)!
Thai Bao Hien, sekunda
Chtěla jsem křičet, ale hrdlo se mi sevřelo. Chtěla jsem utéct,
ale moje nohy neposlouchaly. Všude byla krev. Co mě to už
takovou dobu pronásleduje? Odehnalo mě to z tábora až
sem, do hlubokého lesa. Proč? Chce mě to zabít?
Seděla jsem na zemi opřená o strom. Postupně jsem začala
rozeznávat obrys toho něčeho. Vypadalo to tak… půvabně. Přibližovalo se to. Bylo to drobné. S ladnými pohyby se to přibližovalo. Ani větvička nepraskla. Byl slyšet jen můj dech, jen můj, a
najednou... Je to dívka. To stvoření, které mě pronásledovalo.
Bože, nejkrásnější dívka, jakou jsem kdy viděla. Pleť měla bledou a úplně dokonalou. Vlasy tmavé, skoro černé. Ale ta tvář!
Takovou kdysi kreslili malíři andělům. Až na ty oči, ty její byly
rudé. Když jsem se do nich podívala, poznala jsem, že to není
obyčejná dívka.
Pozorovala mě. Ten výraz jsem poznávala. Záviděla mi. Najednou jsem se přestávala bát.
Všechen strach, jako by mi z těla někdo vysál. Nezbylo nic, jen klid. Pocit bezpečí mě začal naplňovat. Ona jen tak stála. Byla bosa. Na sobě měla krásné černé šaty, které byly
sem tam potrhané. Na krku měla medailonek. Čas utíkal. Koukali jsme na sebe. A pak …
už jen bolest, tma a hlasité výkřiky.
Natálie Šmídová, kvarta
Monika Havránková je velmi milá studentka ze sekundy. Hrála fotbal, ale nyní
se soustředila na jiný sport, který ji zaujal před třemi roky – wakeboarding.
WAKEBOARDING = vodní neolympijský sport, který spočívá v jízdě na wakeboardu taženém lodí nebo kabelovým vlekem po vodní hladině. Byl vyvinut jako kombinace vodního lyžování a technik surfingu.
Jak ses k tomuto sportu dostala?
K tomuto sportu jsem se dostala přes Patrika Hanese, kterej jezdí už asi osm let a je fakt dobrej.
Přemýšlela jsi někdy, že s wakeboardingem skončíš?
Hodně jsem přemýšlela o tom, že bych omezila tréninky kvůli škole, ale nestalo se tak. Jenom se bojím, jak to bude v
budoucnu se školou. Určitě neberu wake jako něco, čím bych se pak živila. Je to prostě jenom koníček, který mě baví, a
myslím, že mi i celkem jde.
Jakého největšího úspěchu jsi zatím dosáhla?
Minulý rok jsem se umístila druhá na Mistrovství
Český republiky v kategorii "Open woman", což je
kategorie pro dospělé ženy.
Jezdíš někam se svým týmem?
Se svým týmem, což je Snowboard Zezula team,
jezdíme na různý tripy do zahraničí. Třeba do MaJe tento sport fyzicky náročný?
Tento sport má výhodu v tom, že si můžeš určovat tréninky. Ale jo, wakeboarding je jak fyzicky,
ale i finančně náročný. A pády do vody fakt bolej.
Jak dlouho bys u tohoto sportu chtěla vydržet?
Chtěla bych u něj vydržet navždycky, ale se závoděním bych to mohla tak deset let vydržet.
A co bys v budoucnu chtěla studovat?
Já se vždycky chtěla pohybovat v nějakém oboru, co
souvisí s medicínou. Ale odjakživa se bojím krve, žil
a tak, takže jsem si vybrala práci masérky. Ale zase
jsem si řekla, že je blbý po gymnáziu jít na masérku.
Takže asi něco jiného. Ale chtěla bych se pohybovat
ve zdravotnictví.
Existuje něco, co se ti na wakeboardingu nelíbí?
Poznala jsi díky tomuto sportu nějaké nové
lidi?
Jo, určitě! Když jsem byla na závodech v Brně,
přijel tam mistr světa ve wakeboardingu Lior
Sofer. Ale samozřejmě poznávám i jiné lidi. Třeba
ze zahraničí.
Jak dlouho jezdíš?
Už tři roky.
Jo, asi to, že hodně wakeboardistů nemá maturitu,
jsou sprostí.
Tím končí můj krátký rozhovor s Monikou. Doufám, že jste se něco dozvěděli nejen
o Monice, ale i o wakeboardingu. Ve Stráži pod Ralskem se nachází wake park (?nevím, jak
to nazvat :D) a tam se na tento ohromný sport můžete podívat!
Thai Bao Hien, sekunda
Měsíc květen je měsícem maturitních zkoušek. Abychom se my studenti trochu rozptýlili (a hlavně nevyrušovali na
chodbách), pořádá naše škola v tomto období přednášky s besedy. V tomto měsíci jich bylo opravdu hodně, zúčastnil se jich jak vyšší stupeň, tak nižší stupeň gymnázia. Protidrogové divadlo Memento, beseda s paní Martou Kottovou o holocaustu, akce Tyfloservisu a přednáška o AIDS.
Začněme besedou o holocaustu, která pro nás byla o
něco záživnější, protože nám přijela něco povědět
paní, která holocaust prožila − Marta Kottová. Ta se
jako dítě dostala do koncentračního tábora Terezín.
Pocházela z židovské rodiny. V době, kdy ještě chodila do školy, se jí spolužáci smáli, ale ona se za svůj
židovský původ nestyděla. Poté, co se dostala do koncentračního tábora, nemohla chodit do školy, a tak ji a
další děti potají učily vychovatelky. Potajmu, protože
kdyby někdo z koncentračního tábora přišel na to, že
děti někdo učí, děti i vychovatelky by šly do plynu. Vyprávěla, jaké měla štěstí, když vystupovali z vlaku,
který přijel do koncentračního tábora. Lidé se řadili do
dvou zástupů, jeden byl určen do plynových komor a
druhý do místnosti, kde bylo asi 30 Židů. Tenkrát ji
maminka zachránila život, když ji strčila na pravou
stranu. Její maminka byla později exportována do jiného tábora. Společně jsme si pomáhali, dělili se o jídlo
a zachraňovali jsme si životy,“ takto mluvila paní Kottová o životě v táboře a také říkala, že život
v koncentračním táboře byl lepší než život venku. Židé
nesměli venku dělat nic, každý si od nich držel odstup.
V koncentračním táboře byli všichni jako jeden, každému při příchodu ostříhali vlasy a přidělili číslo. Tohle
nebyl život, ale jen přežívání… Naštěstí paní Kottová
všechno překonala a v roce 1945 se z koncentračního
tábora v Německu vrátila do své země. Její rodiče bohužel nepřežili a bratr zemřel později na nemoc, která
se v táboře šířila. Marta Kottová dostala v roce 2008
ocenění od prezidenta republiky za zásluhy o stát v
oblasti výchovy. Její přednáška se mi velice líbila a
přinesla mi další informace o holocaustu.
Memento, jehož předlohou byl stejnojmenný román
Radka Johna, byl příběh chlapce jménem Michal, který
byl závislý na drogách. Jak se mu to stalo? Jednou ho
kamarád pozval na diskotéku, ale na té diskotéce se
netancovalo a ani tam nehrála hudba, ale jeho kamarád ho přitáhl mezi feťáky a od té doby byl Michal závislý na drogách. Michal se snažil závislost léčit několikrát, ale pokaždé své závislosti propadl, ať už to bylo
za půl roku nebo za dva. Na konci příběhu už měl poškozený mozek a nebyl schopný se sám o sebe postarat. Lidé, kteří jsou drogově závislí, se dožívají nízkého
věku. Akce byla zajímavá tím, že nešlo o klasickou
přednášku, ale o divadlo.
Věřím, že si všichni z přednášek a besed něco nového odnesli a
že takovýchto besed bude mnohem více.
E. Marinská, tercie
Tentokrát jsem chtěla vyzpovídala poslední ročník−oktavány. Měli před sebou velkou zkoušku.
Ano, byla to maturitní zkouška. Nakonec jsem jich
ale moc nevyzpovídala, jelikož mi hodně maturantů
uteklo. Někteří měli trému a neřekli mi ani ň. Protože
jsem je nechtěla stresovat, tak jsem je nechala na
pokoji.
Jak jsi se na ně připravoval?
A z čeho máš naopak největší
- No, bylo to náročný, protože já jsem člověk, který potřebuje trošku adrenalin, abych se k něčemu konečně dokopal, takže jsem to všechno nechal na poslední chvíli, jak
- Určitě výtvarka, protože jsou tam základy
- No, učila jsem se. V poslední době dost dlouho. Už asi
šest dní ležím v učení a už mi z toho fakt hrabe (smích).
- No, nespím a mám pocit, že nic neumím (smích). Pořád,
i když se furt učím.
- Asi tak ze všeho stejně (smích).
- Z češtiny.
- Z ústní zkoušky z češtiny (smích).
- Asi z biologie.
- Průběžně. Každý den, několik hodin.
- No, připravovala jsem, ale jak jsem
stresovala, tak mám takový pocit, že
jsem na všechno zapomněla. Ale včera
mi polovina maturantů psala, že maj
taky pocit, že na všechno zapomněli,
jak se stresují.
Co myslíš, že bude pro tebe nejjednodušší?
- Chtěl bych říct, že angličtina, ale nejsem si vůbec jistej (smích).
- To nevím, záleží hodně na otázkách.
Záleží na tom, co si člověk vybere.
Přála jsem všem maturantům, aby se jim to povedlo! A
nepřeji to jen jim, ale i septimánům, kteří budou skládat
tyto zkoušky už příští rok. Hmm, všem přeji hodně úspěchů, ale sama zapomínám na sebe! Mám už jen málo
času na zlepšení známek!
PS: Jestli budu muset maturovat z matematiky (což určitě budu), tak bych se na ni měla "trochu" víc soustředit,
protože není zrovna mojí silnou stránkou.
- Němčina.
- Nejlehčí? Řekl bych, že asi zkouška z
ruštiny.
- Asi angličtina, jo?
Thai Bao Hien, sekunda
„Chceš realizovat své sny?“ Probuď se! -Rudyard Kipling
S tímhle citátem určitě souhlasím, neboť pokud člověk žije jen ve svých představách, nemůžou se mu sny
nikdy vyplnit. Toto je prostý fakt, který vystihuje životy několika desítek, možná tisíců z nás.
Každý má přece nějaký sen, který se mu stále zdá. Každý doufá v něco lepšího než v to, co má. A každý
něco chce, ale jen málokdo pro to něco udělá. A proč? Protože to není hned? Protože snít je jednoduší? Protože cesta za snem je dlouhá a hází vám klacky pod nohy? Nebo snad proto, že si myslíte, že to nedáte?
Tak poslouchejte.
-Nikdo není dokonalý. Nikdo ani dokonalý být nemůže. Každý děláme nějaké chyby.
-Ne všechno je pochopitelně realizovatelné, ale stanovte si cíl. Můžete snít o dobré známce
z matematiky nebo z češtiny, o sportovních úspěších, krásném a snadném životě nebo i o princi na
bílém koni (dobře, tak to raději ne). :D
-Ale přejděme zpět do reality. Ta je mnohem tvrdší než pravý hák. Realita bohužel jen paroduje naše
sny
a
dělá
si
z nás
srandu.
Deptá
nás.
Ale
snad
každý
tušíme,
že
když budeme sedět doma, ničeho nedosáhneme.
-A proto se jí musíme postavit! Sedět a čekat, že se udělá všechno samo, nikdy nevede k ničemu
dobrému. Je to těžké, já vím. Ale ne nemožné.
Stačí překonat sám sebe.
Já to taky zvládla. Řekla jsem si, že zvládnu napsat kompozici z němčiny za jedna, že udělám zkoušky,
že zvládnu vytáhnout fyziku z trojky na dvojku. Nestačilo mi jenom snít, ale vzít všechnu odvahu a prostě pracovat!
Výsledek za to stojí. Je to nepopsatelný pocit, když zvládnete něco, co jste si stanovili! V ten moment
jsem si mohla říct, že jsem si splnila vlastní sen a potěšila tím i ostatní.
Je určitě mnohem lepší prožít svůj sen než prosnít celý svůj život, protože sny se mají snít a život se má
žít!
Amálie Horáková, sekunda
Ze zápisků M. G.
aneb Perly a perličky žáků naší školy














Tohoto horolezce mám rád, jelikož také po všem rád lezu.
Moje maminka je velmi tichá, ale když je třeba, zařve i na našeho tátu.
Jeho brada vypadá jako vystřižená z filmu.
Je nafoukaný jako žába.
Recept zachutná nejen dětem.
Nechat si vařit od muže svých snů, to je ta nejhezčí věc, která existuje.
Maradona má velký nos, se kterým určitě čichá vůni rozkopaného trávníku.
Povolání lékaře: Poté, co se vrátí domů, přitulí se ke své nedočkavé manželce a sleduje utkání ve
fotbale.
Občas mi přijde mírně až silně šílený.
Zubař: ,,Vidím tu kaz, můžeme se ho zbavit?“ V duchu si říkám: ,,Kaz? Co ten tam dělá?!“
Utíkala, co jí plíce stačily.
Potřebuji pevnou ruku, jež se v mém okolí těžko shání.
Osobně vím, že není lehké být jak dítětem, tak rodičem.
Ocásek mého psa vypadá jako dlouhá tyč, na které je namotaná cukrová vata.
Géčko, školní občasník Gymnázia Mimoň, Letná 263. Číslo 20.
Redaktoři: Amálie Horáková, Thai Bao Hien, Eliška Marinská, Elisabeth Matysová, Natálie Šmídová.
Úvodní slovo: Marie Grigerová.
Fotografii na titulní stranu poskytla: Holocaust- www.radio.cz, Julia Rose– Júlia Ružičková, Monika Havránková
Ostatní fotografie pořízeny z:
Memento- www.zsmikulovice.cz
Marta Kottová- rychnovsky.denik.cz
Maturanti– www.gymi.cz
Soutěž škol. Časopis– gymi.cz
Grafická úprava: Lukáš Zubko
Příspěvky lze zasílat na adresu [email protected].
Publikováno na www.gymi.cz dne:
28. 06. 2016