Stáhnout celé číslo - Evropská volební studia
Transkript
EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Intsitute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 1-2 Vol. 1, No. 1, pp. 1-2 ISSN 1801-6545 Editorial Electoral studies constitute a significant sphere of research in social sciences, making specific demands on researchers as well as on published texts. Unlike other topics, it requires a higher degree of operating with tables, graphs, schemes, figures, and other elements that increase publishers’ input costs. On the other hand, accommodating to limited technical possibilities can reduce the scope and depth of published articles. A possible solution is in publishing magazines that considerably or exclusively specialise in electoral topics. We don’t have a periodical focused on these topics in the Czech Republic yet, although the community of researchers is growing, as is the number of publications dealing with elections and related topics. The aim of our magazine, European Electoral Studies, is to provide this community, including authors from abroad, with scope that will be limited by a minimum of technical constraints, and that will also allow presenting the latest research results in concentrated form. European Electoral Studies seek to embody a specialised professional magazine focusing on the issues of elections, electoral systems, electoral geography, electoral campaigns, methods of their research, and specific analyses. The magazine’s preferred format should be that of methodologically oriented texts that would familiarize readers from among researchers as well as general public with the latest trends in elections research and the possibilities of their application, either at theoretical level, or on the basis of specific examples. The magazine’s scope can also include detailed analyses of electoral competitions, effects of electoral reforms, strategic impacts of electoral systems, changes in electoral behaviour in single- as Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 1-2 Vol. 1, No. 1, pp. 1-2 ISSN 1801-6545 well as multi-level perspective, and other analytical or comparative texts whose subject corresponds to the magazine’s professional orientation. European Electoral Studies also accept for publication shorter and more narrowly focused articles. We can offer publication of analyses that are oriented similarly as studies, but their length doesn’t meet the requirements of this text form, narrowly focused case studies, and shorter articles focused on discussion or polemics dealing with topical issues connected with the research of elections and electoral systems. The magazine will also monitor the latest electoral reforms, both discussed and approved; it will also develop monitoring of current electoral competitions, which is expected to gradually define the group of data that should be binding for this form of texts. Publishing of review essays and reviews is also expected. Our aim is to maintain a good standard of contributions by means of review procedures, which we expect will contribute to specialisation and methodological correctness of published texts. The European Electoral Studies project has been elaborated as part of the Research Plan of the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic entitled “Political Parties and Representation of Interests in Current European Democracies”. The magazine is institutionally supported by the research institution, the Comparative Political Research Institute of the Faculty of Social Studies of the Masaryk University. The European Electoral Studies magazine opens a technically and graphically wide and also thematically distinct platform for researchers, students, and other people interested in the issue of electoral studies. We wish that this possibility be used as best it can for successful development of this field. Brno, 10. 1. 2006 Stanislav Balík Roman Chytilek Maxmilián Strmiska Jakub Šedo Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). 2 evs #1 EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Intsitute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 1-2 Vol. 1, No. 1, pp. 1-2 ISSN 1801-6545 Editorial Volební studia představují významnou sféru společenskovědního výzkumu, která klade specifické požadavky na badatele i publikované texty. V míře větší, než je obvyklé u jiných témat, je nutné operovat s tabulkami, grafy, schématy, nákresy a dalšími prostředky, které zvyšují vstupní náklady vydavatelů. Přizpůsobení se limitovaným technickým možnostem zase může omezit rozsah a hloubku publikovaných statí. Možné řešení představuje vydávání časopisů, které se výrazně či výhradně specializují na volební tematiku. V českých zemích prozatím takto zaměřeným periodikem nedisponujeme, přestože roste jak badatelská obec, tak množství publikací věnujících se volbám a souvisejícím tématům. Cílem nového časopisu, Evropských volebních studií, je nabídnout této komunitě, včetně autorů ze zahraničí prostor, ve kterém bude platit jen minimum technických omezení a zároveň umožní představit v koncentrované podobě nejnovější výsledky bádání. Evropská volební studia chtějí ztělesňovat specializovaný odborný časopis zaměřený na problematiku voleb, volebních systémů, volební geografie, volebních kampaní, metod jejich výzkumu i konkrétní analýzu. Preferovaným formátem studií by měly být metodologicky zaměřené texty, které by čtenáře z řad badatelů i širší veřejnosti seznámily s nejnovějšími trendy ve výzkumu voleb a možnostmi jejich aplikace, ať již v rovině teoretické, nebo na bázi konkrétních příkladů. Okruh studií může dále zahrnovat podrobné analýzy volebních soutěží, efektů volebních reforem, strategických účinků volebních systémů, změn ve volebním chování v perspektivě jedno – i víceúrovňové a o další analytické či komparativní texty, jejichž předmět odpovídá odbornému zaměření časopisu. Evropská volební studia rovněž přijímají Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 1-2 Vol. 1, No. 1, pp. 1-2 ISSN 1801-6545 k publikaci články kratšího rozsahu a užšího zaměření. K publikaci lze přijímat analýzy, které jsou zaměřeny obdobně jako studie, ale svým rozsahem nenaplňují požadavky kladené na tento formát textu, úzce zaměřené případové analýzy a kratší příspěvky zaměřené na diskusi či polemiku o aktuálních otázkách spojených s výzkumem voleb a volebních systémů. V rámci časopisu budou rovněž sledovány nejnovější volební reformy, ať již projednávané, nebo schválené, bude také rozvíjen monitoring aktuálních volebních soutěží, u kterého se předpokládá postupné vymezení okruhu údajů, které by měly být závazné pro tento formát textů. Počítá se rovněž s publikací recenzních statí a recenzí. Naším cílem je udržení solidní úrovně příspěvků pomocí recenzního řízení, o němž předpokládáme, že přispěje ke specializaci a metodologické korektnosti publikovaných textů. Projekt Evropská volební studia je zpracováván v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky „Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích“. Institucionální podporu časopisu zajišťuje řešitel výzkumného záměru, Institut pro srovnávací politologický výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Časopis Evropská volební studia otevírá z hlediska technických a grafických požadavků širokou a zároveň tematicky vyhraněnou platformu pro vědecké pracovníky, studenty i další zájemce o problematiku volebních studií. Naším přáním je, aby tato možnost byla co nejlépe využita ku prospěchu dalšího rozvoje této discipliny. V Brně dne 10. 1. 2006 Stanislav Balík Roman Chytilek Maxmilián Strmiska Jakub Šedo Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). 2 evs #1 EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 Název článku: Techniky výzkumu výstupů volební soutěže. Druhá generace Electoral Competition Research Techniques. Second Generation Autoři: Barbora Dudáková ([email protected]) Roman Chytilek ([email protected]) Petr Zvára ([email protected]) Abstract: The main aim of this paper is to demonstrate that the nature of the quantitative study of party competition related to the effects of electoral systems has been changing in the last few years. More differentiated, case oriented, approach has recently constituted what we call „a second generation of the research techniques“. We present some of them (notably party fragmentation indices and two graphical tools – segmented Nagayama triangles and simplex representation) describing their underlying logic and delimiting their possible use. Furthermore, we try to explain the way of how this differentiation came into existence as an unintended effect of the Duvergerian debate, even of its otherwise incised meanders (the case of „strategic voting“ and „effects“). As a case study, we provide the reader with the comparison of aligned and dealigned electoral competition in British elections (constituency level) of 1951 and 2005 respectively, being conducted using ElectMach under the regime of the differentiated approach. While the fragmentation has increased significantly in 2005, the proportion between competitive and less than competitive constituencies has remained roughly the same. There were also very clear signs of a gradual departure of British electoral competition from the realm of Duverger´s Law in the 2005 data. Keywords: election, Duverger´s Law, electoral systems, research techniques, political methodology, constituency competition Zpracováno v rámci grantového projektu FRVŠ 2003/2005 Mechanické a psychologické efekty volebních systémů 1. Úvod Jedním z charakteristických rysů nejnovějšího zkoumání celostátní (vícestranické) volební soutěže je opouštění holistické perspektivy a oslabení zájmu o výhradně celostní makropopis volebního klání ve prospěch zkoumání jednotlivých – funkcionálních i teritoriálních – komponent takové soutěže. Změněná perspektiva, kterou lze při ještě snesitelné míře zjednodušení označit za „neoinstitucionalistickou“ (srov. Lowendes 2002: 97-101), nalezla odraz v řadě dílčích studií, jako např. zkoumání volebních výsledků poměrné a většinové složky smíšených volebních systémů či vnitrostranických a mezistranických aspektů volebních soutěží (srov. Shugart 2005: 45-50). Zcela nejzřetelněji se přesun vědeckého zájmu projevil ve zkoumání teritoriálních aspektů celostátních volebních soutěží směrem k místu, kde probíhá primárně přidělování mandátů, tj. typicky – i když ne nezbytně – volebním obvodům. Tento trend předpověděl již v roce 1997 americký politolog Garry Cox, když při hodnocení Duvergerova zákona poznamenal (Cox 1997: 186): … zatímco na úrovni volebních obvodů lze Duvergerův zákon považovat za „teoretický předpoklad“, na celostátní úrovni je Duvergerův zákon „empirickou generalizací“, navíc s řadou výjimek. Zmíněná tendence zasáhla obzvlášť silně zkoumání volební soutěže v zemích, využívajících k přidělování mandátů částečně anebo úplně jednomandátové volební obvody (constituency, district, riding), např. Kanadu, Británii, Indii nebo nejnověji Itálii. Projevila se jak ve zkoumání vstupů volební soutěže, např. volebních kampaní (Denver - Hands 1998, Sayers 2000, Carty - Eagles - Sayers 2003, Denver - Hands Fisher - MacAllister 2003), tak i jejich výstupů. Vedlejším efektem celého procesu byla i větší diferenciace výzkumných operací s agregovanými volebními daty a způsobů jejich interpretace, reflektující fundamentální cleavage uvnitř komparativní politologie mezi malým, středním a velkým množstvím zkoumaných případů (srov. Moses - Rihoux - Kittel 2005). S jistou dávkou opatrnosti lze v tomto kontextu pozorovat i rezignaci na automatické využívání sjednocených analytických prostředků pro všechny typy volebních soutěží ve prospěch úvah o jejich použitelnosti, vzájemné kompatibilitě a dokonce i znovuotevření diskuse o jejich teoretické kapacitě a obecně o co nejvhodnějším propojení politologické teorie a metody. Jednou z prvních prací, která si za cíl primárně nekladla popis konkrétních Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 volebních soutěží, nýbrž spíše systematicky uvažovala o co možná nejautentičtějších způsobech „přemostění“ mezi politologickou teorií a volebními daty, byly Seats and Votes Taagepery a Shugarta (Taagepera - Shugart 1989). Některé analytické prostředky (např. indikátory stranické fragmentace), využité Taageperou a Shugartem, se staly v okruhu prací, snažících se o simultánní rozvoj volebněpolitologické teorie a metody, standardem. Zároveň však probíhala – zejména na stránkách periodik Party Politics a Electoral Studies – i vědecky velmi otevřená diskuse o jejich možném zpřesňování a doplňování, jíž se účastnili i zakladatelé žánru a jejímž výsledkem je nyní senzitivnější „druhá generace“ technik výzkumu volební soutěže. Vědění, vyprodukované v rámci zde zmíněného paradigmatu (např. Reed 2001, Dunleavy - Boucek 2003, Grofman - Chiaramonte - D´Alimonte - Feld 2004, Taagepera 2004, Taagepera 2005), je charakteristické evolučním a kumulativním charakterem. Podobnou diskusi chceme rozvíjet i v následující stati na pozadí srovnání některých aspektů výstupů celostátní britské volební soutěže let 1951 a 2005. Jde nám tedy nejen o zachycení substantivních posunů v rámci vícestranické volební soutěže na úrovni volebních obvodů, avšak i o detailnější představení vybraných technik jejího výzkumu, včetně naznačení některých dilemat a problémů, spojených s jejich větší specializací a diferenciací. 2. Metody výzkumu mnohonásobné vícestranické soutěže: indexy „počtu stran“ a grafické metody (Nagayamovy diagramy a simplexní reprezentace) Požadavek srozumitelně reprodukovat vícestranickou soutěž, která se simultánně odehrává ve velkém počtu (typicky několika stovkách) volebních obvodů povzbuzoval nejrůznější experimenty, dotýkající se zejména poměru získaných hlasů mezi zúčastněnými stranami. Mezi výsledky těchto pokusů zaujaly exkluzivní pozici jednak tzv. indexy počtu stran a dále některé pokročilé grafické metody. Zatímco indexy počtu stran lze často – a některé z nich dokonce výhradně – aplikovat i na makrorovině, zde prezentované grafické metody byly navrženy s explicitním úmyslem výzkumu mikroroviny. Jak dále v textu ukážeme, oba druhy transformace volebních dat se rozvíjely pod silným vlivem některých konceptů volebního výzkumu, zejména 5 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 návrhů Maurice Duvergera ve vztahu k teoriím, předpokládajícím tzv. „strategické hlasování“. 2.1 Indexy fragmentace 2.1.1. Index koncentrace, fragmentace a efektivního počtu stran Myšlenka, která stála – původně na makroúrovni – za konstruováním indexu pro kalkulaci počtu politických stran ve stranickém systému, který přihlíží jak k počtu politických stran, tak k jejich relativní velikosti, byla zpočátku úzce navázána na zkoumání stranického formátu, případně dokonce typu stranické soutěže. Je založena na přesvědčení, že podoba stranického systému je kontinuální, a že k tomu, aby určili rozličné typy stranických systémů, potřebují vědci souvislé měření spíše než stanovení apriorních číselných kritérií. Umělá hranice určitého procentuálního zisku hlasů se totiž jevila jako víceméně náhodná a příliš ostrá. Výsledkem jednoho z prvních pokusů o takové definování počtu stran ve stranickém systému je Herfindahl-Hirschmanův index koncentrace (HH, 1945): HH = ∑ pi , 2 kde pi je podíl komponentu (strany), i a ∑ znamená součet všech komponentů umocněných na druhou. Ty mohou představovat jak podíl obdržených hlasů ve volbách, tak podíl obsazených křesel ve sněmovně, jakož i podíl komponentů jakékoliv jiné entity za předpokladu, že součet všech podílů je roven jedné. Index nabývá hodnot od nuly do jedné, přičemž HH je roven jedné, jestliže má daný komponent stoprocentní podíl, zatímco pokud mají všechny komponenty extrémně malé podíly, hodnota HH se blíží nule. Index udává pravděpodobnost, že dva náhodně vybrané parlamentní hlasy jsou pro tutéž stranu nebo – při aplikaci na členy parlamentu – že dva náhodně vybraní poslanci náleží k téže straně. Komplementem HH je Raeho index frakcionalizace (F, 1967): F = 1 − HH = 1 − ∑ p i 2 . Stejně jako u HH se hodnota F pohybuje od nuly do jedné, přičemž čím více se blíží své maximální hodnotě, tím více je systém frakcionalizovaný. Potom tedy platí, že extrémní koncentrace odpovídá nulové frakcionalizaci a naopak. Index určuje 6 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 pravděpodobnost, že dva náhodně vybrané parlamentní hlasy patří různým stranám. Negativním rysem tohoto indexu ovšem je, že v případě, kdy se počet stejně velkých stran zdvojnásobí, není index frakcionalizace dvakrát větší, což neodpovídá očekávaným výsledkům1 (Dumont - Caulier 2003: 4). Tento index byl tudíž kritizován jako obtížně interpretovatelný, zejména pokud by měl sloužit jako specifická proměnná charakterizující stranický systém. Index efektivního počtu stran (N), který navrhli v roce 1979 Laakso a Taagepera (Laakso - Taagepera: 1979), se stal standardním měřítkem používaným pro komparativní analýzu stranických systémů. 2 N je v přímé souvislosti s Raeho indexem frakcionalizace a má následující podobu: N= 1 = HH 1 . 2 ∑ pi Podle vzorce 3 lze vypočítat index udávající počet potenciálně stejně velkých stran, které by měly stejný účinek na frakcionalizaci stranického systému, jako mají skutečné strany různé velikosti. Index se rovná jedné, pokud existuje jenom jedna strana, a jeho hodnota roste se zvyšujícím se počtem stran. Jestliže existuje jakýkoliv počet stejně velkých stran, potom je efektivní počet těchto stran roven skutečnému stavu. Pokud se zdvojnásobí počet stejně velkých stran, hodnota N se také zdvojnásobí, čímž je vlastně splněn požadavek, který Raeho index neřeší. Také index efektivního počtu stran usiluje o to, aby o relevanci jednotlivých stran nerozhodovala nějaká umělá hranice, přičemž je zároveň mnohem citlivější k mírným změnám v počtu získaných hlasů, jelikož používá desetinné hodnoty. Princip tohoto indexu spočívá v tom, že velké strany nadhodnocuje, zatímco strany menší podhodnocuje a 1 Např. při rozvržení podpory 50-50 platí, že F = 1 – (0,52 + 0,52) = 0,5. Při konfiguraci 25-25-25-25 platí, že F = 1 – (0,252 + 0,252 + 0,252 + 0,252) = 0,75. 2 K obhájcům všeobecného přijetí měření N v komparativní politologii patřil např. i Lijphart. Srov. Dunleavy - Boucek 2003: 292. 3 x a Vzorec pro výpočet efektivního počtu stran vychází z komplexnějšího indexu N a = ∑ vi 1 1 /(1− a ) , kde vi označuje podíl získaných hlasů připadající straně i, přičemž součet zahrnuje všechny strany – od největší (V1) po nejmenší (Vx). Při nízkých hodnotách a hrají rozdíly stran zanedbatelnou roli, zatímco v případě vysokých hodnot mají vliv tak velký, že v extrémních případech má dopad jen největší komponent. N0 udává jednoduše počet sledovaných stran, N1 se prakticky rovná nule, přičemž i hodnota Na→1 (např. a = 0,99) je příliš citlivá k podílům malých stran. N2 se používá jako standardní pro výpočet efektivního počtu stran a N∞ (nebo lépe Na→∞) je rovno opačné hodnotě podílu největší strany. Srov. Dunleavy - Boucek 2003: 293-295, Taagepera 1999: 500. 7 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 strany s minimálním ziskem nepočítá téměř vůbec4 (Dunleavy - Boucek 2003: 292). Ačkoliv je nejsnadnější vypočítat HH, je z těchto tří indexů nejvíc používaný právě N, protože udává hodnoty, které si lze lépe představit v konkrétní situaci. U všech udaných indexů autoři připouštějí určitou ztrátu informační hodnoty. Efektivní počet stran lze počítat jak v rámci podílů získaných hlasů (Nv), tak v souvislosti s podíly křesel ve sněmovně (Ns). Podle Taagepery (Shugart Taagepera 1989: 84) je vztah mezi počtem parlamentních a volebních stran přibližně následující: N s = N v − 0,4 . 2.1.2. Kritika a nové indexy efektivního počtu stran Později byl index efektivního počtu stran podroben kritice ze strany mnoha politických vědců (srov. např. Molinar 1991, Dunleavy - Boucek 2003, Dumont Caulier 2003), kteří poukazovali na to, že se chová nepatřičně, když za jistých okolností udává nerealistické výsledky. Index efektivního počtu stran nadhodnocuje počet stran zvláště tehdy, když má největší strana majoritní podporu, a zveličuje tak fragmentaci opozice (Dunleavy - Boucek 2003: 302). Některými ze způsobů, jak se vyrovnat s omezeními indexu efektivního počtu stran, může být speciální zohlednění velikosti největší strany při jeho výpočtu, nebo kombinace s jiným indexem, který se pokouší opravit jeho nedostatky. Molinar (1991) navrhuje alternativní index měření efektivního počtu stran (M), který vychází sice ze základu rovnice Taageperovy, ovšem zohledňuje velikost největší strany. Rozlišuje tedy zisk vítězné strany, což je podle Molinara jeden z klíčových rysů stranického systému, a zisk ostatních stran. Násobí de facto efektivní počet všech stran číslem, které udává podíl součtu podílů všech stran kromě největší a součtu podílů všech stran, a přičítá číslo jedna, tedy: 2 2 1 p i − Pi ∑ . M = 1+ * 2 ∑ p 2 p ∑ i i 4 Např. při konfiguraci 60-30-10 výpočet vypadá následovně: N = 1 : (0,36 + 0,09 + 0,01) = 2,17. Hodnota váhy největší strany je 4krát větší než váha druhé největší strany a 36krát větší než váha strany nejmenší. 8 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 Lze říci, že M váží pravděpodobnost příslušnosti dvou náhodně vybraných voličů ke stejné minoritní straně pravděpodobností, že dva náhodně vybraní voliči patří k téže straně, ať už vítězné či nikoliv. Zatímco se hodnota M se zvětšujícím se rozdílem zisku první a druhé největší strany snižuje, N má tendenci vzrůstat. Podle Molinara znamená nárůst v rozdílu zisku dvou největších stran v systému redukci jeho soutěživosti, a to naopak způsobuje pokles relevance menších stran (Molinar 1991: 1387). Molinarův index byl však podroben ostré kritice několika dalších politologů, kteří tvrdí, že v případě, kdy má největší strana vysokou nebo středně velkou podporu, Molinarův index zcela nelogicky systematicky podhodnocuje počty stran, zatímco když podpora největší strany klesá, index se chová opačně – fragmentovaná opozice je ve srovnání s předchozí tendencí nadhodnocena (Dunleavy - Boucek 2003: 308-313).5 Sám Taagepera přichází v roce 1999 s doplněním indexu efektivního počtu stran. Připouští existenci jistých problémů v případě, že v systému (sněmovně) dominuje jedna politická strana – tehdy totiž N stále nasvědčuje mnohostranické podobě. 6 Proto v takovém případě Taagepera navrhuje doplňkové měření indexu efektivního počtu stran – přístup největšího komponentu (N∞) – s odůvodněním, že dvě čísla jsou schopna přinést více informací než pouze jedno (Taagepera 1999: 503): N∞ = 1 . p1 Hodnota doplňkového indexu pohybující se pod hranicí čísla dvě indikuje absolutní dominanci strany. 7 Taagepera (1999: 499) ovšem tvrdí, že doplňkový index by měl být použit pouze v případě potřeby, tedy když má jedna strana majoritu ve sněmovně. Doplněním indexu je N nahlížen také jako hodnotné omezení škály velikosti druhého největšího komponentu. Při srovnání s M autor poukazuje na to, že hodnoty M jsou blízko hodnotám N∞, ale někdy klesají pod hranici čísla 2, i když je 5 Např. pro konfiguraci 75-20-1-1-1-1-1 platí, že M = 1,11; pro konstelaci 33-33-5-5-5-5-5-5-4 platí, že M = 3,28. 6 Je prakticky nemožné, aby hodnota N byla menší než dvě, pokud podíl hlasů největší strany není dostatečně vysoký, minimálně přibližně 60%. 7 V případě rozvržení sil 55-5-5-5-5-5-5-5-5-5 platí, že N = 3,08 a N∞ = 1,82. Přístup největšího komponentu tudíž nasvědčuje tomu, že největší strana má majoritní podporu. 9 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 pro formování koalice relevantních více stran.8 Při komparaci s M ještě dodává, že N∞ alespoň naznačuje jasnou linii v místě, kde začíná totální hegemonie (N∞=2) (Taagepera 1999: 500). Dunleavy a Boucek tvrdí, že Taageperův přístup se zdá být motivován především pochopitelnou touhou bránit index efektivního počtu stran před kritikou a vlastně užívá nový element pouze jako doplňkový index, který může vysvětlit některé zřejmé anomálie anebo nás alespoň přimět k opatrnému postoji (Dunleavy - Boucek 2003: 302). Dunleavy a Boucek (2003) proto navrhují novou variantu kalkulace efektivního počtu stran – index Nb: 1 1 1 * . Nb = + ∑ p 2 p1 2 i Teoreticky předkládají důvody, proč je lepší preferovat Nb před N, přičemž zdůrazňují, že se nezvětšuje potřeba širší datové základny, a poukazují na přímou souvislost mezi Nb a N. Podle nich se Nb vyhýbá problémům spojeným s produkcí extrémních výsledků, které udávají N a M (Dunleavy - Boucek 2003: 303). Zdůrazňují ovšem, že hodnoty Nb, stejně jako výsledky standardního měření efektivního počtu stran, musí být opatrně interpretovány na pozadí celkového počtu stran v soutěži, velikosti podpory největší strany a úrovně fragmentace opozice. Díky komplexnímu vysvětlení toho, jak se index efektivního počtu stran chová při změnách hodnoty dvou klíčových proměnných (tedy úrovně podpory největší strany a počtu stran v soutěži), a empirickému výzkumu toho, jak vypadají jednotlivé výsledky měření fragmentace v závislosti na obou proměnných, ukazují, že Nb index udává nižší a tedy i realističtější hodnoty než N. Ačkoliv však index Nb stojí za zvážení, neřeší hlavní slabinu N, a to výsledky, které index produkuje v případě dominance jedné strany.9 2.1.3. Efektivní počet relevantních stran Novou metodu k ohodnocení parlamentního počtu stran navrhují Dumont a Caulier (2003). Ti přicházejí s modifikací počítání efektivního počtu stran, když nahrazují poměry získaných mandátů ve sněmovně mírou volební moci.10 To podle 8 Např. pro konfigurace 45-15-15-15-10 platí, že N∞ = 2,22 a M = 1,99. Jestliže předpokládáme konstelaci 55-5-5-5-5-5-5-5-5-5, platí, že N = 3,08 a Nb = 2,45. 10 Dumont a Caulier upřednostňují parlamentní úroveň počítání stran. 9 10 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 nich způsobuje, že výsledek více odpovídá Sartoriho definici relevance, aniž by bylo k jeho výpočtu potřeba nějaké informace navíc. Odvolávají se na Gallaghera (Gallagher - Laver - Mair 2001: 344), který tvrdí, že distribuce vyděračského potenciálu se v některých případech může naprosto odlišovat od distribuce křesel ve sněmovně, a dodávají, že moc ovlivnit rozhodnutí není tedy vždycky proporční vzhledem k počtu parlamentních křesel dané strany (Dumont - Caulier 2003: 8). Index efektivního počtu relevantních stran vychází z normalizovaného Banzhafova indexu (β, 1965), který vypočítává míru relativní moci každého komponentu ve sněmovně. Nejdříve je nutné zjistit, kolikrát je strana i nezbytnou součástí všech minimálních vítězných koalic (tedy těch, které mají více než 50 procent křesel ve sněmovně). Tento počet je vyjádřen označením ηi, přičemž poté se toto číslo dělí součtem všech hodnot ηi. Pokud je strana i stranou s nadpoloviční většinou křesel, potom βi = 1, a pokud se jedná o stranu s minimálním vlivem ve sněmovně (bez koaličního či vyděračského potenciálu), potom βi = 0. Vzorec pro výpočet Banzhafova indexu vypadá následovně: βi = ηi ∑i=1ηi n , přičemž součet všech hodnot βi by se měl rovnat jedné.11 Efektivní počet relevantních stran (ENRP) se potom vypočítá následujícím způsobem: ENRP = 1 2 ∑ [β i ] . βi je normalizovaný Banzhafův index pro stranu i a ∑ představuje součet všech normalizovaných Banzhafových indexů umocněných na druhou.12 Měření bere v úvahu pouze distribuci křesel a kvótu nutnou k dosažení rozhodnutí ve sněmovně a vychází z určení pravděpodobnosti, že strana ovlivní výsledek hlasování ve sněmovně. Velikost strany totiž není vždycky rovna její síle a malé strany, ať už je jejich ideologická pozice jakákoliv, mohou ovlivnit složení vlády i tím, že svou samotnou existencí zabrání některým koalicím politických stran 11 Banzhafův index (Banzhafův index volební síly) našel uplatnění v souvislosti se zkoumáním institucionálních struktur Evropské unie, a to jako jeden z nástrojů analýzy rozhodovacích procedur v Radě. Srov. Plechanovová 2004: 261-267. 12 Např. předpokládejme následující rozvržení sil ve sněmovně: 45-15-15-15-10, potom jsou hodnoty ηi: 28; 4; 4; 4; 4 a ENRP = 2,28. 11 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 dosáhnout většiny. Nemůžeme tedy vyloučit, že i menší extremistické strany jsou relevantní, neboť jsou nositelem vyděračského potenciálu. Efektivní počet relevantních stran je tedy de facto kompromisem mezi Sartoriho konceptem relevance stran a indexem efektivního počtu stran, jak ho navrhli Laakso a Taagepera v roce 1979. Jeho výhoda spočívá v tom, že i nadále srovnává stranické systémy bez podrobné znalosti daných systémů. Autoři poukazují na to, že index efektivního počtu stran zkresluje informace v případech systémů s jednou dominantní stranou, když udává, že je ještě stále relevantní více než jedna strana pro formování vlády, ačkoliv je zřejmé, že taková strana je schopná zajistit prosazení jakýchkoliv cílů, aniž by jí v tom ostatní strany mohly zabránit. Podle jejich názoru tedy index efektivního počtu relevantních stran přesněji odráží počet stran relevantních pro vytvoření většiny za daného rozložení sil (Dumont - Caulier 2003: 20). Navíc index, narozdíl od Sartoriho určování počtu relevantních stran, ukazuje jistý stupeň fragmentace, aniž by bylo nutné získat více informací. Autoři ovšem upozorňují také na možnost existence vnitrostranického soupeření, které může omezovat akceschopnost vlády, a zdůrazňují, že akceschopná vláda nemusí být pouze většinová, ale také menšinová, a to v případě, kdy je možné prosadit ve sněmovně zákony s podporou nevládních politických stran. Ačkoliv ENRP disponuje poměrně velkou informační hodnotou, setkáváme se zde s komplikací v případě existence příliš mnoha nezávislých poslanců, pokud předpokládáme, že každý takový poslanec vystupuje samostatně (tj. nezávisle na kterékoli jiné parlamentní straně). 13 Dalším znakem ENRP je, že jej nelze – ani teoreticky – využít k pokusům o klasifikaci stranických systémů jako celku, jelikož za jistých okolností chybí informace o podobě opozice. 14 V kontextu naší další argumentace se ovšem nedomníváme, že jde o negativum. Navíc tento index předpokládá vytvoření minimální vítězné koalice a nereflektuje existenci menšinových vlád či nadměrně velkých vládních koalic. 13 Např. v roce 2002 se ve Francii jednalo o 17 členů dolní komory parlamentu a v roce 1997 o 29. V Evropském parlamentu je počet nezávislých poslanců pravidelně poměrně vysoký – po volbách v roce 1999 zasedalo 27 nezávislých zákonodárců a po volbách v roce 2003 jich zasedá 29. 14 Např. když ENRP = 1. 12 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 2.1.4. Hodnoty indexů při různé konfiguraci stranické podpory V tabulce č. 1, která udává hodnoty jednotlivých indexů při rozdílném procentuálním rozložení sil politických stran, stojí za pozornost především několik již výše zmíněných situací, které poukazují na nejednoznačnou interpretaci výsledků za použití různých indexů. Na čem se sami politologové neshodují, je otázka, zda např. konfigurace 75-25 znamená, že efektivní počet stran je 1,60 (1)15 nebo 1,16 či 1,47; a zda je tedy možné výsledek nějak vztáhnout ke stranickému systému a charakterizovat ho např. jako systém jedné a půl strany či stranický systém s výraznou dominancí jedné strany. a) b) c) d) e) f) g) 90-10 90-1-1-1-1-1-1-1-1-1-1 75-25 75-20-1-1-1-1-1 75-5-5-5-5-5 55-45 55-35-1-1-1-1-1-1-1-11-1 h) 55-5-5-5-5-5-5-5-5-5 i) 51-49 j) 50-50 k) 50-46-1-1-1-1 l) 50-25-25 m) 50-10-10-10-10-10 n) 45-45-10 o) 45-40-5-5-5 p) 45-15-15-15-10 q) 45-5-5-5-5-5-5-5-5-5-55 r) 34-33-33 s) 33-33-5-5-5-5-5-5-4 t) 25-25-25-23-1-1 u) 25-15-15-15-15-15 v) 20-20-20-20-10-10 N N∞ M Nb ENRP 1,22 1,23 1,60 1,66 1,74 1,98 2,35 1,11 1,11 1,33 1,33 1,33 1,82 1,82 1,01 1,00 1,16 1,11 1,04 1,79 1,68 1,17 1,17 1,47 1,50 1,54 1,90 2,08 1 1 1 1 1 1 1 3,08 2,00 2,00 2,16 2,67 3,33 2,41 2,70 3,57 4,35 1,82 1,96 2 2 2 2 2,22 2,22 2,22 2,22 1,21 1,96 2,00 1,99 1,89 1,56 2,23 2,22 1,99 1,52 2,45 1,98 2,00 2,08 2,33 2,67 2,32 2,46 2,90 3,29 1 1 2 1,34 2,27 1,34 3 3,61 2,28 1,12 3,00 2,94 2,96 2,97 4,27 3,03 3,28 3,65 4,16 4 4,08 4,08 5,71 4 4,67 4,86 5,56 5 5,32 5,28 3 6,54 4,15 5 5,56 Tab č. 1 2.2 Grafická znázornění podoby vícestranického soupeření Někteří politologové (viz Grofman - Chiaramonte - D‘Alimonte - Feld 2004: 274) se nechali inspirovat čínským příslovím, které říká, že jeden obrázek vydá za tisíc slov. Pustili se do zkoumání možností grafického znázornění dat, informujícího o 15 Přístup nejvyššího komponentu, viz str.7 13 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 výsledcích ve volbách, ať už na úrovni volebních obvodů, nebo na celostátní úrovni. Tuto snahu lze chápat nejen jako nejen úsilí o zajištění lepší vizuální interpretovatelnosti dat, ale i jako pokus o zisk o nové informace. . Obě zde nastíněné metody grafického znázornění dat názorně odrážejí informace o povaze stranické soutěže, ovšem každá z nich představuje táž data z jiného úhlu. Zatímco Nagayamovy diagramy mohou pomoci porozumět povaze soutěživosti na mikroúrovni, simplexní reprezentace zavádí do analýzy i zkoumání síly konkrétních stran nebo stranických bloků v rámci soutěže na celostátní úrovni, vymezené souhrnem volebních obvodů. 2.2.1. Segmentované16 Nagayamovy diagramy Nagayamovy diagramy zobrazují relativní podíl hlasů největšího a druhého největšího stranického subjektu17 ve volebním obvodu. Tato data však také nepřímo podávají informace o pravděpodobném podílu hlasů dalších subjektů. Hodnota představující procentuální zisk hlasů největšího subjektu se nanáší v pravoúhlém souřadnicovém systému zpravidla na osu x a na osu y hodnota druhého největšího stranického subjektu. Jelikož musí druhý největší subjekt obdržet méně hlasů než subjekt největší, nachází se všechny možné konfigurace pouze v oblasti, která má tvar trojúhelníku, jenž je ohraničený osou x a odvěsnami x-y=0 a x+y=1. Pokud se výsledný bod nachází na odvěsně x-y=0 (blíže ose y), potom získaly dva největší subjekty stejný počet hlasů. Jestliže se však bod vyskytuje na odvěsně x+y=1, jedná se o případ, kdy do soutěže nezasáhl žádný třetí subjekt. Nagayamovy diagramy mohou při diachronní analýze ukázat, jak se mění stupeň soutěživosti mezi dvěma subjekty s největším počtem získaných hlasů a jaká je přítomnost třetích stran v ní. Z tohoto hlediska se zdají být zvlášť vhodným nástrojem pro analýzu situací, teoreticky předpokládajících více či méně dokonalou soutěž dvou stran. Taagepera (2004) uvedl, že Nagayamovy diagramy je možné využít také na mikroúrovni ve vícemandátových volebních obvodech k názornému zobrazení podílů křesel a upozornil na ten fakt, že k určení hranic podílu druhého největšího subjektu je možné použít nejen vnější obvod trojúhelníku, ale také vyznačit hranice rozdělující 16 17 Jako segmenty jsou chápány ohraničené části trojúhelníka, které určují typy stranické soutěže. Pod označením subjekt se rozumí politická strana či stranický blok. 14 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 trojúhelník do několika segmentů, které indikují maximální hodnoty n-tých největších subjektů. Další politologové (Grofman - Chiaramonte - D‘Alimonte - Feld 2004: 276-279) dělí Nagayamův diagram do osmi navzájem se nepřekrývajících segmentů, přičemž pro výsledek spadající do určitého sektoru uvádí konkrétní charakteristiku stranické (volební) soutěže18: a) Zatímco hodnoty podél odvěsny x-y=0 (do vzdálenosti parametru), indikují soutěživé obvody (segmenty F a G – vícestranické, H – dvoustranické; např. bod „a“), hodnoty podél druhé odvěsny svědčí o obvodech se silnou nebo čistou dvoustranickou dominancí (síla třetího subjektu je limitovaná; segmenty A – soutěživou, B a C – nesoutěživou; např. bod „b“). b) V případě, že se hodnota nachází poblíž vrcholu, kde se odvěsny setkávají, můžeme hovořit o limitované síle menších subjektů a soutěži mezi dvěma největšími subjekty (segmenty H a A; např. bod „c“). c) Pokud se hodnota nachází v pravé části trojúhelníku, potom největší subjekt obdržel více než 50 procent z celkového počtu hlasů (segmenty A, B, C a D), pokud v levé, pak obdržel méně než 50 procent (segmenty E, F, G a H).19 d) Hodnota v blízkosti levého vrcholu trojúhelníku odpovídá soutěži extrémně mnoha subjektů (segment F; bod „d“), přičemž hodnota v blízkosti pravého vrcholu trojúhelníku vypovídá o výrazné dominanci jednoho subjektu (segment C; bod „e“). 18 Pro určení hranic soutěživosti je stanoven volný parametr z, pro něj zvolili autoři velikost 0,2; v této vzdálenosti jsou uvnitř trojúhelníku vedeny rovnoběžky k oběma odvěsnám. 19 Logický závěr, vezmeme-li v úvahu, že trojúhelník je rozdělen na dvě stejné části v bodě, který indikuje, že největší subjekt získal 50% hlasů. 15 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 Graf č. 1 Dle Grofman - Chiaramonte - D’Alimonte - Feld 2004: 276. Ilustrativní výsledné body jsou sestrojené na základě poměru hlasů, které získaly dva největší stranické subjekty: „a“ (30-20), „b“ (60-30), „c“ (45-40), „d“ (12-05) a „e“ (88-03). 2.2.2. Simplexní reprezentace Simplexní reprezentace užívá barycentrické (trojúhelníkové) souřadnice za použití rovnostranného trojúhelníku. Levý vrchol (nebo jeho protilehlá hrana) v tomto trojúhelníku reprezentuje důležitou politickou stranu nebo stranický blok v rámci jednoho státu, pravý vrchol (nebo jeho protilehlá hrana) druhý důležitý stranický subjekt a třetí vrchol (nebo jeho protilehlá hrana) hlasy všech zbývajících subjektů. Tento trojúhelník je rozdělen do šesti segmentů vedením těžnic na jednotlivé hrany. Součet podílů hlasů všech subjektů20 se musí stejně jako v případě Nagayamových diagramů rovnat jedné. Hodnota odrážející (celostátní) procentuální zisk hlasů zkoumaného stranického subjektu se nanáší na kolmici hrany, která stranický subjekt 20 V tomto případě se pod označením subjekt rozumí jak konkrétní zkoumaná politická strana či stranický blok, tak souhrn zbývajících politických stran či stranických bloků, které nejsou konkrétně zkoumány a jsou reprezentovány horním vrcholem trojúhelníku. 16 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 reprezentuje. Pokud subjekt získal 100 procent, parciální bod se nachází na vrcholu trojúhelníku, pokud subjekt získal 0 procent, pak leží parciální bod v místě průsečíku kolmice a hrany trojúhelníku. Tímto parciálním bodem se následně vede rovnoběžka k příslušné hraně trojúhelníku (tj. opět ta, která reprezentuje onen stranický subjekt). V místě průsečíku této rovnoběžky a rovnoběžky druhého stranického subjektu (popř. i rovnoběžky zbývajících stranických subjektů) pak vznikne výsledný bod. Graf č. 2 Dle Grofman, B. –Chiaramonte, A. – D’Alimonte – Feld, S. L. 2004: 280; 283. Ilustrativní výsledné body jsou sestrojené na základě poměru hlasů, které získaly dva konkrétní stranické subjekty (X-Y): „a“ (30-60), „b“ (35-30), „c“ (15-30). Bod „a“, kdy subjekt (X) reprezentovaný levým vrcholem získal 30 procent hlasů a subjekt (Y) reprezentovaný pravým vrcholem získal 60 procent hlasů, se například sestrojí tak, že se vede rovnoběžka k protilehlé hraně vůči X ve vzdálenosti 3/10 od této hrany (pokud je celá hrana rozdělena na deset stejných částí) a rovnoběžka k protilehlé hraně vůči Y ve vzdálenosti 6/10 od této hrany. Výsledný bod „a“ je potom průsečíkem těchto dvou rovnoběžek. Čím blíže leží tedy výsledný bod určitému vrcholu, tím je zisk subjektu představovaného daným vrcholem větší. Pokud se bod nachází v jednom ze dvou segmentů přiléhajících určité hraně, pak to znamená, že subjekt, který reprezentuje 17 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 daná hrana, má nejmenší počet hlasů. Následně pak vychýlení tohoto bodu od kolmice směrem k jinému vrcholu indikuje, že subjekt, který reprezentuje onen vrchol, získal největší počet hlasů. Jakýkoliv bod, který leží na hraně trojúhelníku vypovídá o výsledku, kdy subjekt, který hrana reprezentuje, nezískal žádné hlasy a hlasy byly rozděleny mezi dva zbývající subjekty. Body poblíž vrcholu představují tedy dominanci daného subjektu, body nacházející se blízko spodní hrany představují celostátní dvoustranickou soutěž a body vyskytující se v centru reflektují soutěž tří víceméně rovných subjektů. 2.2.3. Shrnutí Mezi oběma výše nastíněnými grafickými znázorněními existují klíčové rozdíly (Grofman - Chiaramonte - D‘Alimonte - Feld 2004: 284-285). Nagayamův trojúhelník je pravoúhlý, přičemž používá pravoúhlé souřadnice. Simplexní reprezentace naopak používají rovnostranný trojúhelník, přičemž hodnoty jsou nanášeny prostřednictvím barycentrických souřadnic. Zatímco v prvním případě dochází k „předrozdělení“ stran v každém volebním obvodu na největší a druhou největší, přičemž podíl hlasů největší strany se nanáší na osu x a podíl druhé největší strany na osu y, ve druhém znázornění se operuje s podíly hlasů pro dva konkrétní stranické subjekty, které se nanášejí na kolmice hran. Jelikož se jedná o podstatné rozdíly – jednotlivé části daných grafických znázornění mohou odrážet odlišnou stranicko-politickou konstelaci – neměla by být partikulární znázornění zaměňována. Nagayamovy diagramy např. nenapoví nic o podílu hlasů konkrétního stranického subjektu, zatímco simplexní reprezentace nám vždy umožní určit podíl hlasů každého ze dvou konkrétních stranických subjektů limitujících vodorovnou hranu. Narozdíl od indexů usilujících o určení „efektivního“ počtu stran, je grafické znázornění přesnější v tom smyslu, že nevzbuzuje pochybnosti o tom, zda rozvržení sil typu 75-25 odpovídá systému jedné a půl strany či jedné dominantní strany (viz výše), a hodnocení nechává na jednotlivém interpretovi grafického znázornění. Přestože nepodává v případech vícestranické soutěže bližší informaci o fragmentaci stranického systému, jelikož operuje s konkrétní velikostí pouze dvou stranických subjektů, lze předpokládat, že při analýze podoby stranicko-politické soutěže najde grafické znázornění široké uplatnění. 18 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 3. Britská stranická soutěž let 1951 a 2005 a „strategické hlasování“ 3.1. Duvergerův zákon a strategické hlasování Nové výzkumné techniky nevznikaly v teoretickém ani sociálním vakuu, nýbrž často ve velice intenzivní diskusi o účincích volebních systémů. V této diskusi hrálo dlouhou pivotální roli zkoumání účinků jednokolového systému prosté většiny v jednomandátových obvodech (alias „systému prvního v cíli“). Podstatná část prací, věnujících se účinkům volebního systému prvního v cíli nejen v britském prostředí (Cox 1997, Farrell 2001, Denver 2003, Norris 2004, Chhibber - Kollman 2004, Webb 2004, Mitchell 2005) zahrnuje do své perspektivy nějakým způsobem i úroveň volebních obvodů ve spojení s účinky Duvergerova zákona. Zejména Taagepera a Shugart (1989: 61-65), Cox (1997: 69-90) a Chhibber s Kollmanem (2004: 33-60) tuto vstupní kombinaci doplňují úvahami o vztahu Duvergerova zákona a „strategického hlasování“. Zcela zřejmá afinita původních Duvergerových návrhů s koncepty, založenými na teoriích racionální volby, je dána jejich podobnými epistemologickými a ontologickými předpoklady, zejména snahou o vysvětlení pozorovatelných sociálních pravidelností (získaných prostřednictvím „empirického zkoumání“) pomocí odkazu k mechanismům a strukturám, které samy o sobě pozorovány být nemohou. Základním znakem této retroduktivní výzkumné logiky (srov. Bhaskar 1979, Blaikie 2003: 108-112) je následné opakované testování modelu („hypotetického popisu“ existujících fenoménů a jejich vztahů), založeného na postulovaném vztahu mezi pozorovatelnými pravidelnostmi a nepozorovatelnými mechanismy (jež jsou produktem „teoretického zkoumání“), jeho zpřesňování a současná snaha o vývoj výzkumných nástrojů, které by umožnily získat „méně zprostředkovanou“ informaci o mechanismech a strukturách, k nimž se odkazuje.21 Duvergerův zákon (alias konstatování pravidelnosti mezi působením volebního systému „prvního v cíli“ a formátem stranické soutěže na úrovni volebního obvodu jakožto výsledkem tohoto působení společně s automatickou projekcí tohoto vztahu na celostátní úroveň, spojenou s jejím doplněním o některé další charakteristiky 21 Retroduktivní výzkumná logika je i součástí řady oborů přírodních věd, např. fyziky částic. 19 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 aktérů 22 ) proto není v retroduktivním výzkumném kontextu možné interpretovat izolovaně, nýbrž je nutné ho spojit s teoretickým konceptem účinků volebního systému, podle Duvergera dvojího druhu: mechanického, tj. přímého účinku volebního systému na přepočet hlasů na mandáty a psychologického, tj. reakce voličů v důsledku anticipace mechanických účinků volebního systému. V rámci duvergerovského paradigmatu jsou právě mechanický a psychologický účinek mechanismy (generative mechanisms), produkujícími výše zmíněnou pravidelnost. Předvolební a volební fragmentace Psychologický efekt Volební systém Mechanický efekt Parlamentní fragmentace Graf č. 3: Duvergerův model vztahu mezi volebním systémem prvního v cíli a výstupy volební soutěže (retroduktivní logika). Podle Tiemann 2004. Rozpracování Duvegera probíhalo v řadě ohledů23. Pro náš text je významné přesunutí empirického zájmu zpět na úroveň volebního obvodu jako místa, v němž se výhradně projevuje mechanický a psychologický účinek volebního systému a je tedy možné využívat retroduktivní (a nikoliv pouze induktivní a/nebo deduktivní) výzkumné strategie (srov. Sartori 1986, Taagepera - Shugart 1989: 213-215, Cox 22 „Jednokolový většinový systém vede k bipartismu a alternaci vlády mezi dvěma velkými a nezávislými stranami.“ (Duverger 1959: 219) 20 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 1997: 186). S touto operací souvisí i snahy o lepší konceptualizaci „psychologického účinku“, způsobeného mechanickým účinkem volebního systému prvního v cíli, typické – kromě prací, které retroduktivní logiku částečně opustily (Taagepera Shugart 1989) – zejména pro rational choice institucionalisty (Palfrey 1989, Cox 1994). Charakteristickým rysem podobných pokusů bylo spojení psychologického účinku s fenoménem strategického hlasování, tvořícím jádro Duvergerova předpokladu. 24 Strategické hlasování 25 je zatíženo relativně silným předpokladem ekonomické racionality. Předpokládá na úrovni volebních obvodů racionální voliče, jejichž rozhodnutí o volbě konkrétního kandidáta se řídí nejen 1. jejich tranzitivními preferencemi jednotlivých kandidátů (stran), ale i 2. snahou o dosažení (pro sebe) co nejlepšího celkového výsledku voleb. Výsledkem této kombinace může být situace, kdy voliči v soutěži, v níž kandidují více než dva kandidáti, nevolí nejvíce preferovaného kandidáta nebo stranu, nýbrž svou druhou či níže postavenou alternativu, neboť tak doufají lépe naplnit podmínku 2. Ve striktně duvergerovské logice je tedy v jednomandátovém obvodě indikátorem „strategického hlasování“ opuštění „beznadějných kandidátů“ (strategic desertion) a přesun podpory ke dvěma kandidátům s nejvyšší podporou, vedoucí k situaci, kdy hlasy získané třetím a následujícími kandidáty se blíží nule. Zkoumání strategického hlasování se dostalo značné pozornosti především v americké politologii (McKelvey - Ordeshook 1972, Palfrey 1989, Feddersen 1992, Cox 1997, Alvarez - Nagler 1997, Chhibber - Kollman 2004), přičemž ve spojení s Duvergerovým zákonem si vědeckou pozornost vydobyly zejména dva okruhy otázek. Za prvé, diskuse probíhala o možnostech větší formalizace původního Duvergerova návrhu a jeho přijetí jako univerzálního modelu strategického hlasování v systému prvního v cíli. S touto snahou souviselo i druhé výzkumné ohnisko: nutnost nalezení indikátorů pro empirické zjišťování míry strategického hlasování ve volebních soutěžích, odehrávajících se systémem prvního v cíli. 23 Pomíjíme zde např. snahy o zpřesnění znění Duvergerova zákona (Riker 1986) či jeho úplné reformulování prostřednictvím doplnění dalších dimenzí (proměnných, Sartori č. 2001). 24 „At its hearth Duverger´s Law relies on the assumption that there exists a nontrivial amount of strategic voting in district elections“ (Chhibber-Kollman 2004:33) 25 Alternativně bývá využíváno i označení taktické či sofistikované hlasování (tactical voting, sophisticated voting). 21 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 Na první otázku nebyla politologie poskytnout jednoznačnou odpověď. Zatímco někteří autoři (Feddersen 1992) navrhli pro systém prvního v cíli formální modely hlasování s jediným ekvilibriem („duvergerovské“ ekvilibrium, charakteristické velmi těsnou soutěží dvou kandidátů), jiní autoři (Palfrey 1989, Cox 1997) ukázali, že na úrovni volebních obvodů mohou za použití systému prvního v cíli existovat i jiné rovnovážné situace. Tato „neduvergerovská ekvilibria“ jsou charakteristická přítomností více kandidátů, dělících se o druhé místo, což znemožňuje strategický útěk, vedoucí k duvergerovskému ekvilibru. Podle Coxe tvoří duvergerovská a neduvergerovská ekvilibria dohromady množinu stabilních řešení volební soutěže v jednomandátovém obvodě, přičemž neexistuje žádný teoretický prostředek, který by umožňoval duvergerovské ekvilibrium preferovat jako pravděpodobnější výsledek volebního klání než neduvergerovské. Další autoři (Alvarez - Nagler 1999) zavedli na příkladu primárních voleb republikánů a demokratů v USA do analýzy formální popis strategického hlasování ve formálně jednokolovém, avšak de facto vícekolovém klání, a ukázali, že v tomto případě jsou teoreticky představitelná i další ekvilibria. Nejnovější práce, stavící z části na retroduktivní logice (Chhibber - Kollman 2004), zase zavádí do analýzy racionálního voliče se silnou první preferencí určitého kandidáta (či strany) a indiferencí mezi ostatními kandidáty jako činitel, podporující upřímné hlasování (sincere voting) oproti strategickému. Faktorem (Chhibber Kollman 2004: 203-206), podporujícím jak na úrovni volebních obvodů, tak i celostátně, duvergerovské ekvilibrium, je centralizace státní moci.26 Za podstatný a pozoruhodný rys zde představených rozpracování francouzského politologa (tabulka 1) lze – oproti původnímu Duvergerovu návrhu – považovat i postupný posun k důrazu na „soutěživost“ stranické soutěže, tj. rozložení výzkumného zájmu mezi „dvoustranickost“ a „soutěž“, které by měly představovat dvě základní charakteristiky systému prvního v cíli. 26 Data Chhibbera s Kollmanem ukazují, že centralizované politické obce jsou typické přítomností a vysokou volební performancí celostátních stran a naopak menší volební úspěšností – a následně i volební přítomností-regionálních, tj. nejen „regionalistických“, subjektů (srov. Strmiska 2005: 8). V „provincializovaných“ politických obcích s vysokou mírou decentralizace je tomu naopak. 22 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Autor/rok Duverger (1959: 219) Taagepera - Shugart (1989, 1993) Podoba soutěže na úrovni jednomandátového volebního obvodu Dva kandidáti („duvergerovská logika“) Duvergerovská logika Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 Klíčová proměnná Indikátor Hodnota kompatibilní s FPTP Poznámka Počet stran N/A Dva kandidáti (strany) Automatická projekce na celostátní úroveň Míra fragmentace Efektivní počet stran (N), „Generalizované Duvergerovo pravidlo“ N= 1.25 (2 + logM), tj. 2,5 (1989) Generalizované pravidlo, platí pro všechny velikosti volebního obvodu, překročení retroduktivní logiky směrem k induktivní N= 1,25logM + 2,5, tj. 2,5 (1993) Empiricky: (pro FPTP, celostátní úroveň): N= 2,5 ± 1 Cox (1997) ChhibberKollman (2004) Duvergerovská logika a/nebo „neduvergerovské ekvilibrium“ (dva nebo více kandidátů, dělících se o druhé místo) Preference duvergerovské logiky Soutěživost, poměr hlasů mezi kandidáty Míra fragmentace Bimodální rozložení SFLR (vysoká četnost nízkých a vysokých hodnot SFLR, nízká četnost středních hodnot SFLR) Poměr mezi druhým a prvním poraženým (Second-First Loser Ratio, SFLR) Efektivní počet stran Intervenující proměnná: míra federalismu (decentralizace pozitivně koreluje s neduvergerovskými ekvilibrii). N= 2,08 ± 1,02* Pro Velkou Británii: N= 2,21 ± 0,79* Strategické hlasování není nutně spojeno s reduktivním účinkem ani na úrovni volebního obvodu Nemožnost projekce Duvergerova zákona na celostátní úroveň při zachování retroduktivní výzkumné logiky Nemožnost automatické projekce Duvergerova zákona na celostátní úroveň Tab. č. 2: Logika soutěže v jednomandátových obvodech ve vztahu k Duvergerovu zákonu – vývoj paradigmatu * průměrná hodnota N ± 1,96 směrodatné odchylky S výše naznačenou diskusí amerických autorů souviselo i řešení otázky, jak „strategické hlasování“ odlišit od „upřímného hlasování“ a měřit ho, které se ukázalo mimořádně nepříjemným, neboť jak měřící nástroje, založené na studiu individuálních dat, tak i zjišťování míry strategického hlasování, jejichž východisko představovalo zkoumání dat agregovaných, nebyly imunní vůči řadě zkreslení, jak 23 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 potvrdil např. výzkum strategického hlasování v britských volbách roku 1987, kdy různí autoři došli různými metodami k různým výsledkům (tabulka 3): Způsob zjišťování míry strategického hlasování Agregovaná data Individuální data Charakteristika Možná zkreslení Více subtechnik, využívajících volebních výsledků: 1. diachronní srovnávání volebních výsledků v obvodech, určování míry strategického hlasování pomocí sledování „neuniformity“ změny, 2. zkoumání poměru hlasů mezi kandidáty (stranami), měření míry strategického hlasování pomocí sledování rozdílů hlasů mezi kandidáty (např. SF loser ratio, SFLR). Data získaná prostřednictvím individuálního dotazování (sebevýpovědi respondenta) - zkreslení, vyplývající z usuzování o individuálním chování na základě agregovaných dat - sporná validita indikátorů pro zjišťování strategického hlasování Přímé měření, založené na srovnání preferenční struktury voličů ohledně kandidátů (vyvozené z jejich preferencí ohledně politik) s volbou konkrétní strany. Studie s použitím dané techniky a naměřená míra strategického hlasování v britských volbách 1987 Galbraith - Rae 1989 (10-12 %), Cox 1997 (SFLR model potvrdil přítomnost strategického hlasování, variuje podle obvodů) - zkreslení, vyvolané exante facto, příp. ex-post facto dotazováním Heath et al. 1991 (6,5 %), Niemi - Whitten Franklin 1992 (17 %) (sebevýpovědi respondenta se mění v čase, nereprezentují dokonale jeho úvahy během volebního aktu). - zkreslení, vyplývající z inference preferencí kandidátů z preferencí ohledně politik. - problematická přenositelnost výzkumného nástroje Alvarez - Nagler 1997 (7,5 %) Tab. č. 3: Možné přístupy k měření míry strategického hlasování, příklad britských voleb 1987 Tváří v tvář situaci, kdy se na úrovni jednomandátových obvodů v různých částech světa stále častěji objevovaly kromě výsledků, zcela kompatibilních s Duvergerovým zákonem, i situace, pozoruhodně s touto logikou nehomogenní 27 , tak byli politologové nuceni přiznat, že šířeji uznávaný analytický nástroj k zjišťování míry strategického hlasování, vůči němuž by nebylo možné apriorně vznést závažné metodologické námitky, neexistuje. Jeho vytvoření představuje prozatím nepřekonanou – a možná nepřekonatelnou – badatelskou výzvu. Za hlavní přínos rational choice institucionalismu pro rozvíjení duvergerovské tradice je proto nadále 27 Namátkou ve federálních volbách v kanadských provinciích Manitobě a Britské Kolumbii, ve Skotsku při volbách do Westminsteru, v Západním Bengálsku při volbách do Lok Sabha atd. 24 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 třeba považovat již zmíněný teoretický zájem o výzkum „soutěživosti“ na úrovni volebních obvodů. 3.2. Britská volební soutěž 1951 a 2005 a analýza mikroroviny Srovnání volební soutěže v britských 28 obvodech v letech 1951 a 2005 poskytuje nejen možnost otestovat zde popsané techniky výzkumu mikroroviny, ale i případně dokumentovat posun k více „extenzivnímu“ (Webb 2004: 24) stylu volební soutěže, charakterizovanému po roce 1974 větším otevřením „volebního trhu“ pro další stranickopolitické alternativy a – v důsledku toho – zvyšováním počtu soutěživých obvodů a zároveň vyšší stranickou fragmentací v nich. Teprve na základě popisu mikroroviny – nikoliv nutně vedeného z kvantitativních pozic – konstruuje Paul Webb některé hypotézy o povaze britské celostátní volební soutěže, organizační proměně britských politických stran, kompetitivních strategiích aktérů a fungování britského stranického systému jako celku. Podoba volební soutěže na mikrorovině přesto není v jeho explanaci pouze nezávislou proměnnou – změny v ní byly způsobeny rozvolňováním socioekonomické struktury britské společnosti (class dealignment) a v důsledku toho i oslabováním se stranickopolitické identifikace (party dealignment) a vzorců voličské loajality (electoral dealignment). Webbova přístupu, v němž součet částí je více než celek, se hodláme držet i v naší případové studii. Cílem analýzy volebních výsledků z britských volebních obvodů let 1951 (N=613) a 2005 (N=627) je tedy posoudit, jakým způsobem v textu představená „druhá generace“ výzkumných technik dokáže reprodukovat substantivní změnu. K analýze jsme využili datové matice ze dvou zdrojů (Caramani 2000 a Norris 2005), jejichž struktura je zcela kompatibilní. Do výběru jsme záměrně zahrnuli stranickopolitické předpokladů soutěže (užitý let volební 1951 a 2005, představující systém, počet zkoumaných v řade vstupních obvodů, aktéři stranickopolitické soutěže29) zkoumání velmi blízkých příkladů, u nichž však zároveň předpokládáme signifikantní rozdíly z hlediska výstupů. Předmětem zkoumání je 28 Pomíjíme severoirské obvody (třináct v roce 1951 a osmnáct v roce 2005) vzhledem k jejich odlišné sociopolitické i stranickopolitické trajektorii. 29 V letech 1951 i 2005 stavěli své kandidáty konzervativci, labouristé, SNP i Plaid Cymru. Liberálové se v roce 1951 zaměřili pouze na vybrané volební obvody, zatímco v roce 2005 kandidovali Liberální 25 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 výhradně dynamika volební soutěže v rámci agregátu volebních obvodů, nikoliv na celostátní úrovni a/nebo v jednotlivých volebních obvodech. V textu zmíněné výzkumné techniky budeme využívat diferencovaně, indexy efektivního počtu stran výhradně jako indikátor fragmentace, zatímco grafických zobrazení (segmentovaných Nagayamových diagramů a simplexní reprezentace) jako indikátoru soutěživosti. 3.2.1. Výstupy získané pomocí zkoumání indexů fragmentace (dimenze fragmentace)30 Pro analýzu jsme využili Laakso-Taageperova indexu efektivního počtu stran (N) a Molinarova indexu počtu stran (M). Kromě zachycení hodnot M a N v obou datových souborech jsme si vytkli za cíl posoudit, zda a nakolik se mění vzájemný vztah dvou indexů (N a M) v čase (tedy v různých strukturách volebních výsledků). Průměrná hodnota indexů N, resp. M v roce 1951 je 1,96 (min. 1,29 – max. 2,86), resp. 1,64 (min. 1,03 – max. 2,54), v roce 2005 2,85 (min. 1,70 – max. 3,98), resp. 2,01 (min. 1,06 – max. 3,42). Jak v roce 1951, tak v roce 2005 je hodnota distribuce N unimodální, v roce 1951 je modální hodnotou rozmezí N 1,90-2,00 a v roce 2005 v intervalu 2,80-2,90. Distribuce M je unimodální pouze v roce 2005 (modus 2,202,30), zatímco v roce 1951 nemá M typicky unimodální charakter (modus 1,92-2,00). Distribuci hodnot N a M v celém souboru naznačují následující grafy: demokraté celostátně. Situace let 1951 a 2005 se dále již lišila jen odlišnou identitou dalších aktérů (ti získali necelé 1 % hlasů v roce 1951 a 5 % hlasů roku 2005). 30 Kvantitativní výstupy byly získány pomocí programu ElectMach, který je dalším výstupem grantu 2003/2005 Mechanické a psychologické efekty volebních systémů. 26 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 15 % 30 % 10 % % % 20 % 5% 10 % 0% 0% 1,5 2,0 2,5 3,0 1,5 3,5 Laakso-Taageperovo N(1951) 2,0 2,5 3,0 3,5 Laakso-Taageperovo N(2005) 8% 10,0 % 6% % % 7,5 % 4% 5,0 % 2% 2,5 % 0,0 % 1,5 2,0 2,5 3,0 Molinarovo M (1951) 1,5 2,0 2,5 3,0 Molinarovo M (2005) Graf č. 4: Distribuce hodnot Laakso-Taageperova a Molinarova indexu v letech 1951 a 2000 (%), zpracováno pomocí ElectMach a SPSS. Jak jsme již naznačili, v tomto textu využíváme „indexů fragmentace“ výlučně a výhradně jako indikátoru fragmentace. V tomto kontextu lze v roce 2005 pozorovat na úrovni obvodů zřetelné zvýšení fragmentace oproti datům z roku 1951. Zatímco v roce 1951 leželo z hlediska fragmentace mimo „území Duvergerova zákona“, jak ho definují Chhibber a Kollman (N=1,42-3,00) 31, zhruba 1 % případů, v roce 2005 to již bylo skoro 30 % případů, což stranickou soutěž v dimenzi fragmentace poměrně výrazně vzdaluje duvergerovské logice. 31 Průměrná hodnota N na úrovni volebních obvodů v období (N=15932) ± 1,96 směrodatné odchylky. 27 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 Dále jsme sledovali vzájemnou konzistenci M a N v čase (porovnání vzájemné struktury M a N mezi subsoubory, definovanými rokem voleb). Korelační koeficienty obou indexů si jsou v jednotlivých letech i v celém souboru velmi podobné: 0,76 v roce 1951, 0,75 v roce 2005 a 0,75 v celém souboru.32 Prohlídka bodového grafu však už naznačuje určitý posun ve vzájemné struktuře obou indexů. Zdá se, že stejným hodnotám indexu M odpovídají v roce 2005 v průměru vyšší hodnoty indexu N než v roce 1951. Úměrnost závislosti se zdá být v obou letech podobná. Graf č. 5: Porovnání struktury Laakso-Taageperova a Molinarova indexu. Zdroj: autoři, zpracováno pomocí ElectMach a SPSS. 32 Oba soubory porovnáváme pomocí korelačních koeficientů pouze informativně. Usuzování o míře shody měření pouze na základě korelace bývá totiž kritizováno a je v tomto případě podle nás nedostatečné z následujících důvodů: • Korelační koeficient je citlivý k rozmezí měření, zvětšením rozsahu měření často dosáhneme přiblížení k jedničce. • Korelační koeficient je citlivý pouze k náhodné chybě, nikoli k přítomnosti proporcionální chyby (koeficienty b regresního modelu – viz příloha), ani chyby konstantní (koeficienty a regresního modelu). Jinak řečeno, korelační koeficient měří pouze míru linearity závislosti a nekvantifikuje ji. Přímka závislosti se v letech 1951 a 2005 může podstatně lišit, přitom korelační koeficient může být prakticky totožný. 28 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 Navržený regresní model (Příloha 1) statisticky signifikantně potvrdil, že vzájemná struktura obou indexů byla v obou souborech (roky 1951 a 2005) různá. Toto zjištění nemá přímý vztah k analyzované volební soutěži; lze ho spíše využít pro podporu argumentu o nevhodnosti využívání indexů fragmentace jako indikátorů proměnných, které nějak s poměry hlasů, které strany ve volbách získaly, souvisí, avšak nespadají se s nimi v jedno, typicky např. stranického formátu nebo dokonce mechanismu stranické soutěže v sartoriovském smyslu slova. Jsme dále společně s Dunleavym a Bouckovou (2003: 311) přesvědčeni (a pokusíme se nepřímo demonstrovat), že indexy efektivního počtu stran „jsou tím, čím jsou a ničím jiným“, tj. indikátory fragmentace a nelze je tedy považovat např. ani za validní indikátor „soutěživosti“. 3.2.2. Nagayamovy segmentované diagramy a simplexní reprezentace (dimenze soutěživost) Pro oba soubory jsme za pomoci programu ElectMach zkonstruovali grafickou reprezentaci výsledků prostřednictvím segmentovaných Nagayamových diagramů a simplexní reprezentace. Již srovnání segmentovaných Nagayamových diagramů naznačuje z hlediska soutěživosti mezi roky 1951 a 2005 zcela zásadní rozdíl. Soutěž roku 1951 byla převážně charakterizovaná soutěživými dvojstranickými matricemi (segmenty H a A), případně nesoutěživými dvojstranickými matricemi (segment B). Pozoruhodný je v tomto ohledu shluk bodů na úsečce mezi segmenty A a C, označující obvody, v nichž dvě strany dosáhly stoprocentního zisku hlasů. Nagayamovy diagramy však zároveň nejsou schopny tyto strany nominálně identifikovat. Zcela změněná je pak situace roku 2005, kdy se stranická soutěž skládala jak z vícestranických soutěživých matricí (segment G), z dvojstranických soutěživých obvodů (segmenty H, A), z obvodů s výraznou dominancí jedné strany a rozptýlenou opozicí (segment D), obvodů se slabší převahou jedné strany bez dvojstranické dominance (segment E) i dvojstranických nesoutěživých obvodů (segment B). Porovnání obou schémat naznačuje, že názor o zvýšení soutěživosti v období dealignmentu nelze přijmout beze zbytku, neboť v obou obdobích se vyskytuje i velký podíl nesoutěživých matricí. Posun tak spočívá spíše v přechodu od čistě dvojstranických soutěživých matric k podobě soutěže, v níž se vyskytují dvoj- i 29 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum vícestranické soutěživé konfigurace. Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 33 Pozoruhodnou vlastností Nagayamových diagramů je i snadnost srovnání s jinou volební soutěží. Tak lze např. velice snadno odhalit, že struktura soutěže z roku 2005 se velmi silně podobala soutěži ve většinové složce italského smíšeného volebního systému roku 1994 (srov. Grofman Chiaramonte - D’Alimonte - Feld 2004: 287). H H A F E D 1951 B G B G A C F E D C 2005 Grafy č. 6: Segmentované Nagayamovy diagramy. Britské volby v letech 1951 a 2005. Zdroj: autoři, zpracováno pomocí ElectMach. Zkonstruování simplexní reprezentace, které by bylo substantivně podnětné, vyžaduje alespoň rudimentární znalost reálií popisované stranické soutěže. Jeho nezbytnou podmínkou je totiž neanonymní identifikace dvou nejvýznamnějších sil (stran, bloků) 34 stranické soutěže v souhrnu všech sledovaných obvodů. Tato podmínka může příležitostně působit obtíže při diachronním srovnávání, kdy operační jednotky v rámci stranické soutěže nemusí být totožné. V případě Velké Británie zmíněný problém nevzniká vzhledem ke dvěma totožným nejsilnějším aktérům (konzervativcům a labouristům) v obou sledovaných obdobích. Data z roku 1951 reprezentují stranickou soutěž, charakteristickou ve většině obvodů více či méně dokonalou soutěží dvou hlavních aktérů a velmi silnou dvoustranickou dominancí (stejné operační jednotky). Za pozornost stojí i fakt, že labouristé (levý lichoběžník) získávali své mandáty v méně soutěživých obvodech než konzervativci, zatímco konzervativci (pravý lichoběžník) byli úspěšnější v „nejistých“ (marginal) obvodech. Tato okolnost volby 1951 odlišila od voleb r. 1950 a vedla k situaci, kdy konzervativci 33 Přesnou kvantifikaci změny lze provést pomocí nahrazení bodového vykreslení jednotlivých obvodů do diagramu podílem případů, spadajících v rámci celého souboru do daného segmentu. Tato funkce se v době vzniku článku teprve softwarově implementovala. 34 Vzhledem k tomu, že zkoumána je soutěž v souhrnu volebních obvodů, nebylo by zcela korektní hovořit v tomto kontextu o pólech. 30 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 získali nejvyšší počet mandátů, ačkoliv obdrželi méně hlasů voličů než labouristé (srov. Joyce 2004: 272-274). Diagram roku 2005 jen potvrzuje zásadní proměnu charakteru volební soutěže. Jejími rysy byly zejména 1. nárůst počtu obvodů, v nichž zvítězily třetí strany, 2. vymizení převládající podoby stranické soutěže na mikrorovině, 3. spojené s nárůstem případů, kdy poměr hlasů, získaný v rámci volebního obvodu labouristy, konzervativci a všemi zbývajícími subjekty byl podobný. Grafika také naznačuje lepší schopnost labouristů získávat nejisté mandáty. Je zároveň pozoruhodné, že simplexní reprezentace výsledků roku 2005 k italským datům z roku 1994 konverguje již mnohem méně než Nagayamův trojúhelník (srov. Grofman - Chiaramonte - D’Alimonte - Feld 2004: 289). Příčinu tohoto stavu lze hledat v nominálně jiné podobě soutěže na úrovni volební obvodů.35 1951 2005 Grafy č.7. Simplexní reprezentace. Britské volby v letech 1951 a 2005 (X- labouristé, Ykonzervativci). Zdroj: autoři, zpracováno pomocí ElectMach. Informace obsažené v obou zde představených grafických technikách lze do značné míry považovat za komplementární. Zatímco segmentované Nagayamovy 35 Zatímco italské volby byly na úrovni volebních obvodů charakteristické soubojem pravicového dvojbloku (Pól svobody a Pól dobré vlády) s levicovým „progresistickým“ blokem a nezanedbatelnými procentními zisky středových stran, jejichž koncentrace v obvodech v naprosté většině případů však nestačila k zisku mandátů, ve Velké Británii se třetí strany prosadily mnohem více a i matrice prvních dvou stran v obvodech byly mnohem pestřejší. 31 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 diagramy podávají informaci o soutěživosti v rámci souboru analyzovaných jednotek, simplexní reprezentace může dodat i informaci o způsobu, jakým je tato veličina distribuována mezi dvě – v souhrnu celého souboru – nejsilnější strany (či bloky) a třetí subjekty. Snad i proto Rein Taagepera (Taagepera 2004:301) konstatuje vhodnost a užitečnost využití segmentovaných diagramů a simplexní reprezentace při analýze „duvergerovských procesů“. V rámci analýzy soutěživosti voleb roku 2005 jsme ještě provedli test na „neduvergerovská“ ekvilibria, jehož indikátorem (Cox 1997: 86-89) je poměr mezi druhým a prvním poraženým (Second-first loser ratio, SFLR). Volební soutěž, složenou z duveregerovských a neduvergerovských ekvilibríí, indikuje bimodální rozložení SFLR (U-křivka). Tato distribuce v našem souboru nebyla prokázána. 15 % % 10 % 5% 0% 0,200 0,400 0,600 0,800 SFLR 2005 Graf č. 8: SFLR v britských volbách 2005. Zdroj: autoři. Změnu v britské volební soutěži na úrovni obvodů v letech 1951 a 2005 lze tedy na základě indikátorů fragmentace a soutěživosti pojmenovat následujícím způsobem: V souboru roku 2005 bylo dosaženo výrazně vyšší míry fragmentace než v souboru roku 1951, podoba soutěživosti se více změnila kvalitativně („více než dvojstranické“ soutěživé matrice, častější vítězství kandidátů třetích stran v roce 2005) než kvantitativně (podobný poměr soutěživých a nesoutěživých obvodů 32 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 v letech 1951 a 2005). V obou dimenzích se zároveň stranická soutěž ve volebních obvodech vzdálila v roce 2005 duvergerovské logice. 4. Závěrem: Diferenciace a Taageperův index of balance Prezentovaná případová studie je svým záběrem (pouze dvě volební klání) bezpochyby skromná. Substantivní závěr, mapující jádro rozdílu mezi „ukotvenou“ a „neukotvenou“ periodou britské volební soutěže, je proto nutné považovat za předběžný. Již v tento moment se však domníváme, že se nám v textu podařilo dostatečně prokázat, že kvantitativní výzkumné techniky se ani ve volebním výzkumu nemusí řídit výhradně pouhou snahou o – pohříchu často samoúčelný – rozvoj metody a/nebo strukturou dat, která mají vědci k dispozici, ale že mohou mít svůj základ i v nepravidelnostech v politologické teorii, kterou mohou pomáhat dále systematicky rozvíjet. V textu jsme se v tomto kontextu snažili obhajovat neoinstitucionalistický přístup k analýze celostátní stranické soutěže, důsledně založený na analýze souboru jednotek, které ji tvoří. Dobrovolně a záměrně jsme rezignovali na univerzalitu výzkumných prostředků, jíž je vzhledem k minimálně čtyřem dimenzím, v nichž zkoumání volebních soutěží variuje (synchronní vs. diachronní analýza, malé vs. velké množství zkoumaných jednotek, celostátní data vs. úroveň volebních obvodů, analýza hlasů vs. mandátů) beztak velmi obtížné dosáhnout, aniž by tím nedošlo k výrazné ztrátě či znejasnění prezentované informace. Podobným směrem se vydal koryfej kvantitativního výzkumu účinků volebních systémů Rein Taagepera, když ve své nejnovější práci (Taagepera 2005) navrhl – jako doplněk indexu efektivního počtu stran – i „index rovnováhy“ (index of balance) 36 jako indikátor poměru mandátů mezi nejsilnější stranou a ostatními stranami parlamentu. V tomto směru je důležitá kritická reflexe nekompletnosti informace, obsažené v indexu efektivního počtu stran, kterou estonský politolog (Taagepera 2005: 290-291) v případě výzkumného nástroje, který sám dříve spoluzkonstruoval, vědecky otevřeným způsobem provedl. Považujeme ji za 36 Jeho vzorec je b = -log s1/ log p, kde s1 je poměr mandátů, získaných nejsilnější stranou a p počet stran, které získaly parlamentní zastoupení. Taagepera ho považuje za doplněk, nikoliv náhradu, indexu fragmentace. 33 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 mimořádně validní indikátor dílčí změny paradigmatu, která právě v rámci volebních studií probíhá a která představuje pro celou disciplínu badatelskou výzvu velkého rozsahu a intenzity. Seznam literatury a pramenů Alvarez, M. R. - Nagler J. (1997): A New Approach for Modeling Strategic Voting in Multiparty Systems. Working paper. Alvarez, M. R. - Nagler J. (1999): Analysis of Crossover and Strategic Voting. Working paper. Bhaskar, R. (1979): The Possibility of Naturalism. Brighton: Harvester. Blaikie, N. (2003): Designing Social Research: The Logic of Anticipation, Cambridge: Polity Press. Caramani, D. (2000): The Societies of Europe.Elections in Western Europe since 1815. Electoral Results by Constituencies, CD-ROM, Mannheim: MZES. Carty, K. R. - Eagles, M. D. - Sayers A. (2003): Candidates and Local Campaigns. Are There Just Four Canadian Types? Party Politics, Vol. 9, No. 5, pp. 619-636. Conrad, B. - Reich, D. (2002): Banzhaf Power Index Calculator. In: Mendoza, G. - Reich, D.: Calculus on the Web, Philadelphia, Temple University, on-line verze (http://cow.math.temple.edu/~cow/cgi-bin/manager). Cox, G. (1994): Strategic Voting Equilibria under the Single Non Transferable Vote. American Political Science Review, Vol. 10, No. 88, pp. 608-621. Cox, G. (1997) : Making Votes Count. Strategic Coordination in the World´s Electoral Systems. New York – Cambridge: Cambridge University Press. Denver, D. (2003): Elections and Voters in Britain. Basingstoke-New York: Palgrave Macmillan Denver, D. - Hands, G. (1998): Constituency Campaigning in the 1997 General Election: Party Effort and Electoral Effect. In Crewe, I., - Gosschalk, B. - Bartle J. (eds.): Why Labour Won the General Election of 1997. London: Frank Cass. Denver, D. - Hands, G. - Fisher, J. - MacAllister I. (2003): Constituency Campaigning in Britain 1992-2001. Centralization and Modernization. Party Politics Vol. 9, No.5, pp. 541-559. Dumont, P. - Caulier, J. (2003): The „Effective Number of Relevant Parties“: How Voting Power Improves Laakso-Taagepera’s Index, on-line verze (http://centres.fusl.ac.be/CEREC/document/2003/cerec2003_7.pdf). Dunleavy, P. - Boucek, F. (2003): Constructing the Number of Parties. Party Politics, Vol. 9, No. 3, pp. 291-315. Duverger, M. (1959): Political Parties, London: Methuen. Feddersen, T. (1992): A Voting Model Implying Duverger´s Law and Positive Turnout. American Journal of Political Science, Vol. 36, pp. 938-962. Galbraith, J. W. - Rae, N. C. (1989): A Test of the Importance of Tactical Voting: Great Britain 1987. British Journal of Political Science, Vol. 19, pp. 126-137. Gallagher, M. - Laver, M. - Mair, P. (2001): Representative Government in Modern Europe, 3rd edition, New York: McGraw - Hill 34 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 Gallagher, M. - Mitchell P. (eds.) (2005): The Politics of Electoral Systems, Oxford – New York: Oxford University Press. Grofman, B. - Chiaramonte, A. - D‘Alimonte - Feld, S. L. (2004): Comparing and Contrasting the Uses of Two Graphical Tools for Displaying Patterns of Multiparty Competition. Party Politics, Vol. 10, No. 3, pp. 273-299. Heath, A. et al. (1991): Understanding Political Change. Oxford: Pergamon Press. Chhibber, P. K. - Kollman K. (2004): The Formation of National Party Systems. Federalism and Party Competition in Canada, Grat Britain, India and the United States. Princeton – Oxford: Princeton University Press. Chytilek, R. - Kutner L. (2005): ElectMach, volební software, on-line verze (http://www.ispo.fss.muni.cz/electmach) Joyce, P. (2004): Politico´s Guide to UK General Elections 1831-2005. London: Politico. Laakso, M. - Taagepera, R. (1979): Effective Number of Parties: A Measure with Application to West Europe In Comparative Political Studies 12: 3-27. Lowendes, W. (2002): Institutionalism. In Marsh, D. - Stoker G.: Theory and Methods in Political Science. London: Palgrave Macmillan. McKelvey, R. - Ordeshook, P. (1972): A General Theory of the Calculus of Voting. In Herndon J.F. - Bernd J.L. (eds.): Mathematical Applications in Political Science, Vol. 6. Charlottesville: University Press of Virginia. Mitchell, P. (2005): United Kingdom. In Gallagher, M. - Mitchell P. (eds.) (2005): The Politics of Electoral Systems. Oxford – New York: Oxford University Press. Moses, J. - Rihoux, B. - Kittel, B. (2005): Mapping Political Methodology: Reflexions on a European Perspective. European Political Science, Vol. pp.55-68. Molinar, J. (1991): Counting the Number of Parties: An Alternative Index. The American Political Science Review, Vol. 85, No. 4, pp. 1383-1391. Niemi, R. G. - Whitten G. - Franklin M. N. (1992): Constituency Characteristics, Individual Characteristics and Tactical Voting in the 1987 British General Election. British Journal of Political Science, Vol. 22, pp. 229-254. Norris, P. (2005): The British Parliamentary Constituency Database 1992-2005, compiled by Pippa Norris. Datový soubor (http://ksghome.harvard.edu/~pnorris/data/data.htm). Norris, P. (2004): Electoral Engineering. Voting Rules and Electoral Behavior, New York – Cambridge: Cambridge University Press. Pajala, A. - Meskanen, T. - Kause, T. (2002): POWERSLAVE Power Index Calculator: A Voting Body Analyser in the Voting Power and Power Index Website. Published 22.4.2002, Turku, University of Turku; on-line verze (http://powerslave.val.utu.fi/). Palfrey, T. (1989): Mathematical Proof of the Duverger´s Law. In Ordeshook, P.: Models of Strategic Choice in Politics. Ann Arbor: University of Michigan Press. Plechanovová, B. (2004): Institucionální vývoj Evropské unie od Maastrichtské smlouvy k východnímu rozšíření. Praha: Karolinum. Reed, S. (2001): Duverger´s Law Working in Italy. Comparative Political Studies, Vol. 34/3, pp.312-327. 35 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 Sartori, G. (1986): The Influence of Electoral Systems: Faulty Laws or Faulty Methods? In Lijphart A. - Grofman B. (eds.): Electoral laws and their political conseqences. New York: Agathon Press. Sayers, A. (2000): Parties, Candidates and Constituency Campaigns in Canadian Elections. Vancouver: UBC Press. Shugart, M. S. (2005): Comparative Electoral Systems Research. In Gallagher, M. - Mitchell, P. (eds.) (2005): The Politics of Electoral Systems. Oxford – New York: Oxford University Press. Shugart, M. S. - Taagepera, R. (1989): Seats and Votes: The Effects and Determinants of Electoral Systems. New Haven, CT, Yale University Press. Strmiska, M. (2005): Regionální strany a teritoriálně-politický pluralismus. Pojetí a typologie evropských regionálních stran a stranických soustav. Brno: Anton Pasienka. Taagepera, R. (1999): Supplementing the Effective Number of Parties. Electoral Studies, Vol. 18, No. 4, pp. 497-504. Taagepera, R. (2004): Extension of the Nagayama Triangle for Visualization of Party Strengths. Party Politics, Vol. 10, No. 3, pp. 301-306. Taagepera, R. (2005): Conservation of Balance in the Size of Parties. Party Politics, Vol. 11, No.3, pp.283-298. Tiemann, G. (2004): Wahlsysteme und Parteiensysteme. Eine kritische Replikation einschlägiger Modelle und Analyseverfahren. Working paper, (http://www.uni-lueneburg.de/fb2/zdemo/dvpw/dateien/tiemann.pdf). Webb, P. (2004): Party Responses to the Changing Electoral Market in Britain. In Mair, P. – Müller, W. C.- Plasser, F.(eds.): Political Parties and Electoral Change. London: Sage Publications. Uvedené elektronické zdroje jsou aktuální k 20.11.2005. 36 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 3-37 Vol. 1, No. 1, pp. 3-37 ISSN 1801-6545 Příloha 1: Zkoumání vzájemné struktury N a M 1. Popis metody Pro mapování vzájemné struktury obou indexů vycházíme z regresního modelu: (1) N = a + b*M + e, kde N, resp. M je index Laakso-Taagepera, resp. Molinar, a, b jsou regresní koeficienty, e náhodná chyba s nulovou střední hodnotou. Pokud by L a M byly totožné indexy (což nejsou ani nemají být), pak by platilo a=0, b=1. Tento model lze uvažovat zvlášť jak pro rok 1951, tak pro rok 2005. Pokud každý z indexů reaguje na změnu struktury volebních výsledků jinak, budou se lišit hodnoty koeficientů v roce 1951 a 2005. Abychom toto statisticky otestovali, použijeme model (2) N = a1 + a2*[I2005] + (b1+b2*[I2005])*M + e, kde nově I2005=1, pokud jde o data z roku 2005, =0 jinak. Pokud se jeden z koeficientů a2 nebo b2 bude statisticky významně (p<0.05) lišit od hodnoty 0, bude tím statisticky prokázáno, že vzájemná struktura obou indexů v roce 2005 a 1951 se liší. 2. Substantivní zjištění Regresní modely (1) odhadnuté v jednotlivých letech mají následující tvar: 1951: L = 0,989 + 0,593*M + e (vysvětlená variabilita 57 %) 2005: L = 1,639 + 0,605*M + e (vysvětlená variabilita 56 %) Zda je rozdíl mezi oběma modely a tím i ve vzájemné struktuře indexů prokazatelný, pomůže posoudit odhadnutý model (2) pro celá data: L = 0,989 + 0,650*[I2005] + (0,593+0,011*[I2005])*M + e (vysvětlená variabilita 87%) Prohlídka výstupu analýzy v SPSS níže ukazuje, že odhadnutá hodnota koeficientu a2=0,650 je statisticky signfikantně nenulová (p<0.001), zatímco hodnota koeficientu b2=0,011 nikoli (p=0,73). Coefficientsa Model 1 Unstandardized Coefficients B Std. Error (Constant) ,989 ,045 NEW ,650 ,059 MOLINAR ,593 ,027 MOLINARN 1,144E-02 ,033 Standardized Coefficients Beta ,616 ,446 ,023 t 21,779 11,064 21,726 ,349 Sig. ,000 ,000 ,000 ,727 a. Dependent Variable: LAAKSO Lze tedy konstatovat, že průměrný posun obou indexů se v roce 2005 oproti roku 1951 zvětšil. Proporcionálně se v letech 1951 a 2005 neliší (stejné změně v M odpovídá vždy zhruba stejná změna v L), nemění se ani jejich vzájemná korelace. Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). 37 evs #1 EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Název článku: Kontinuita či diskontinuita voličských vzorců? Volební podpora KSČ a KSČM v prostoru dnešního Olomouckého kraje v období 1929 – 1935 a 1996 – 2002 The Continuity or the Discontinuity of the Electoral Constellations? The Electoral Support of KSČ and KSČM in Contemporary Olomouc Region in the Years 1929 – 1935 and 1996 – 2002 Autor: Stanislav Balík ([email protected]) Abstract: The paper tries to show how the electoral behavior in the municipalities of Olomouc Region in the parliamentary elections 1929-2002 has changed. Author tries to use the Pearson Correlation and the method of the research of stability/instability of the territorial support. There was found almost no continuity in electoral behavior at the level of municipalities. Keywords: electoral behavior, continuity, discontinuity, micro system analysis, quantitative analysis, Communist Party of Czechoslovakia, Communist Party of Bohemia and Moravia, Olomouc Region Tento článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM0021622407). Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 1. Úvod Hlavní výzkumnou otázkou této studie je, zda půlstoletí nejrůznějších forem nedemokratických režimů, které byly v Československu v letech 1938 – 1989 u moci, zasáhlo společnost natolik, že byly přerušeny tradiční volební vzorce jednotlivých regionů. Tyto volební vzorce se vyvíjely kontinuálně, a to přinejmenším od doby zavedení všeobecného volebního práva pro muže v předlitavské části rakouskouherské monarchie v roce 1907. První impuls pro možné rozrušení těchto vzorců přineslo až období tzv. třetí republiky (1945 – 1948), a to prostřednictvím dvou podnětů – a) vysídlením německého obyvatelstva, b) omezením politické soutěže na strany sdružené v Národní frontě, resp. vyloučením některých důležitých aktérů z politického života. Podnětů pro narušení těchto vzorců v následujícím období dominance Komunistické strany Československa (KSČ) (1948-1989) neustále narůstalo – ať již šlo o masivní znárodňování či socializaci vesnice, které v československém rozsahu měly obdobu pouze v Sovětském svazu, či o industrializaci rozsáhlých území. K tomuto výčtu je dále nutno připočíst vliv modernizace společnosti druhé poloviny dvacátého století (strukturálně podobný vývoji v zemích euroamerického civilizačního okruhu), který by neměl být nutně spojován s komunistickým režimem, byť se oba fenomény v Československu časově setkaly. Dosavadní nemnohé badatelské pokusy (např. Jehlička – Sýkora 1991, Kostelecký 1994, Kostelecký 2001) hledající odpověď na tuto otázku se ji pokoušely vyřešit výzkumem prováděným na okresní úrovni. Důvodů je dozajista více, jedním z nejvýznamnějších je jistě nedostupnost nižších úrovní výsledků v některých volbách (např. pro volby 1920 a 1925 se dostaneme nejníže na úroveň soudních okresů, nikoli obcí). Nicméně tento přístup musí počítat s rizikem vyplývajícím z práce s agregovanými daty. Jistě lze namítnout, že i nejnižší možná úroveň (obce) představuje jednotku agregující hlasy jednotlivých voličů. Data okresní jistě představují relevantní pramen pro podobné výzkumy, nicméně pokud to je možné – proč nepracovat se skutečně nejnižší úrovní agregace? Hlavním problémem s tímto přístupem spojeným je jeho pracnost a metodologická náročnost (více viz níže). Jistě je problematické pracovat se souborem 39 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 více jak šesti tisíc (pro léta po roce 1990) či dokonce více jak jedenácti tisíc obcí (pro období první republiky). Do té doby než bude proveden dostatek případových studií, je zřejmě nutné pracovat právě metodou případových studií – např. vždy v rámci jednoho kraje. Výhodou tohoto přístupu je právě ona nejnižší úroveň agregace a dále – v neposledním případě – možnost využití kvantitativních metod. Ty je sice možno využívat i v případě výzkumu okresů, ovšem pouze s vědomím, že se pohybujeme na hraně obhajitelnosti takového přístupu. Okresů totiž v České republice není ani osmdesát, přičemž tento počet je pro užívání kvantitativních metod hraniční. V současné situaci, kdy je mnoho okresů tvořeno dvěma a více přirozenými celky, je vhodnější zkoumat úroveň obecní. Při výzkumu na úrovni obcí by neměly být opomenuty ani metody volební geografie, jak byly pro okresy znamenitým způsobem použity v již vzpomenutém díle P. Jehličky a L. Sýkory (1991). Ba právě jejich užití na úrovni obecní pomůže dále precizovat vypracované volební mapy s okresní strukturou. Jak ovšem zkoumat kontinuitu či diskontinuitu volebních vzorců v obdobích vzdáleném od sebe přes půl století? Je výhodou, že dva relevantní aktéři období prvorepublikového mají relevantní nástupce i v období po roce 1990, kteří disponují fakticky nepřetrženou kontinuitou (období 1939 – 1945 lze vzhledem k okamžité renovaci po roce 1945 pominout), zahrnující především rozsáhlou a propracovanou organizační síť a členskou základnu. Jedná se o KSČ(M) a (KDU)-ČSL, jež mají přes úpravy názvů své kořeny v období první republiky či dokonce v období rozmachu českého politického stranictví v devadesátých letech devatenáctého století. Zatímco o otázce kontinuity regionální volební podpory KDU-ČSL se příliš nepochybuje, 1 zodpovězení otázky po kontinuitě voličských vzorců příznivých či nepříznivých pro KSČM obvykle končí poukazem na regiony s vyšší či nižší mírou nezaměstnanosti. Pro autora tohoto článku bylo prvním impulsem pro hlubší zájem zjištění z oblasti komunální politiky. Při výzkumu v okrese Šumperk pro období po roce 1994 1 Je ovšem otázkou, do jaké míry je existence ČSL v období komunistického režimu projevem kontinuity či přitlumení kontinuity jejího života. Víme, že ostře protikomunistické lidovecké organizace byly vzápětí po Únoru 1948 rozehnány a že mnohde došlo k obnovení až v souvislosti s událostmi pražského jara, ovšem převážně již bez onoho radikálního étosu i bez řady místních osobností spojených s předúnorovou érou. Členové ČSL ze strany buď sami vystupovali, ti odbojnější byli přímo vylučováni. Z předúnorové téměř půlmilionové členské základny zůstalo v padesátých letech necelých dvacet tisíc (Lukeš 2005: 1290-1295). 40 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 se totiž ukázalo, že KSČM má na komunální úrovni oproti očekávání silnější postavení v obcích po druhé světové válce nevysídlených, než v obcích kdysi tzv. sudetských. Jako jedno z možných vysvětlení se zde nabízí, že KSČM je podobně jako KDU-ČSL výrazem dlouhodobého, tradičního štěpení společnosti, které má pro organizační vyjádření lepší podmínky v tzv. „starousedlých“ obcích. (Balík 2004: 216) Právě toto zjištění bylo jedním z důvodů pro to, aby subjektem zkoumaným v tomto příspěvku byla Komunistická strana Československa, resp. Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM). Jako indikátor pro zodpovězení výše uvedené otázky tedy bylo zvoleno srovnání volebních výsledků na úrovni obcí dvou parlamentních voleb prvorepublikových (1929 a 1935) a tří voleb uskutečněných v samostatné České republice po roce 1990 (1996, 1998 a 2002) (vždy se jedná o volby do dolní parlamentní komory). Voleb v roce 1920 se KSČ neúčastnila, neboť vznikla až v roce 1921, a pro volby 1925 nejsou, jak již bylo zmíněno, k dispozici výsledky v jednotlivých obcích. Volby v roce 1946 nebyly zkoumány z rovněž naznačeného důvodu – nelze je považovat za volby plně svobodné. „Až“ třetími parlamentními volbami po roce 1989 pokračuje výzkum z toho důvodu, že se jedná, obdobně jako v případě obou voleb prvorepublikových, o volby v zemi v zásadě stabilizované, neřešící palčivé otázky konce nedemokratického režimu a s ním spojené transformace (1990), resp. naléhavé otázky státoprávní (1992). O všech pěti zkoumaných volbách lze prohlásit, že se jednalo o volby v zásadě standardní, se standardními volebními tématy. I z tohoto důvodu je možné předpokládat, že budou komparovány srovnatelné soubory (čímž samozřejmě není předjímán výsledek této komparace). Jako prostorový rámec komparace bylo vybráno území dnešního Olomouckého kraje (viz níže). Shrnuto: zajímá nás, zda půlstoleté období nedemokratických režimů (zvláště režimu komunistického) zasáhlo do mentality společnosti natolik, že by proměnilo její volební vzorce. Zda vysoké či nízké zisky KSČ v prvorepublikových volbách v obcích Olomouckého kraje předurčují výsledky v devadesátých letech dvacátého století, a 41 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 naopak. Pro zodpovězení této otázky bude užito především metody Pearsonova koeficientu2 a dále metody mapového znázornění stability územní volební podpory. 2. Metodologické poznámky Při výzkumu muselo být vyřešeno několik metodologických problémů. Na prvním místě musel být definován výzkumný prostor. Ačkoli by se mohlo zdát, že jde o jednoduchou záležitost, realita byla složitější. Ačkoli lze hovořit o alespoň minimální kontinuitě dnešního Olomouckého kraje s jeho prvorepublikovým předchůdcem – volebním krajem Olomouc, přesto se území zcela neshoduje, a to především v oblasti jižní. Dnešní Olomoucký kraj je tvořen územím pěti okresů: Jeseník, Olomouc Prostějov, Přerov a Šumperk. Prvorepublikový kraj se skládal z 15 politických okresů (Moravský Beroun, Bruntál, Frývaldov (Jeseník), Holešov (část), Lipník n. B., Kroměříž, Litovel, Olomouc-město, Olomouc-venkov, Prostějov, Přerov, Rýmařov, Šternberk, Šumperk, Zábřeh), jež byly dále rozděleny na 29 soudních okresů. Součástí dnešního Olomouckého kraje nejsou celé politické okresy Bruntál, Holešov, Kroměříž a Rýmařov. Naopak ke kraji dnes patří celý mikroregion Hranice, který dříve většinově náležel do volebního kraje Moravská Ostrava. Změny se ovšem netýkají pouze celých správních jednotek, ale také části území, příp. jednotlivých obcí. Do dnešního Olomouckého kraje tak patří oblasti na Konicku a Prostějovsku, jež původně náležely do volebního kraje Brno. Od začátku roku 2005 rovněž ke kraji náležejí tři obce z někdejšího soudního okresu Moravský Beroun. Kromě řady jiných změn, způsobených především industrializací a s ní spojenou urbanizací, došlo mezi oběma zkoumanými obdobími ke změně v národnostním složení kraje. Kraj Olomouc byl v době první republiky cca na třetiny rozdělen na německou, německo-českou a českou část – severní území (Jesenicko, část Šumperska) s německým obyvatelstvem, středomoravské (Mohelnicko, Šternbersko) se smíšeným obyvatelstvem a jižní (Prostějovsko, Olomoucko, 2 Pearsonův korelační koeficient zůstává přes některé své nedostatky „nejdůležitější mírou síly vztahu dvou náhodných spojitých proměnných X a Y.“ (Hendl 2004: 243) Nabývá hodnot z intervalu (-1; 1), pokud některé z těchto dvou krajních hodnot dosahuje, pak lze y-souřadnici bodu přesně spočítat pomocí lineárního vztahu z jeho x-souřadnice. Nicméně je třeba mít na paměti, že je tento koeficient značně ovlivněn odlehlými hodnotami. 42 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Přerovsko) s českým obyvatelstvem. Tato skutečnost se neodrážela pouze v odlišném hlasování české a německé části obyvatelstva, ale žití tzv. „na národnostní hranici“ bylo zřejmě jedním z faktorů ovlivňujících volební chování. Vymizením těchto vnitrostátních národnostních hranic po roce 1945 došlo i k postupné eliminaci vlivu tohoto faktoru. Zkoumat kontinuitu volebního chování v oblastech dříve německých postrádá smysl, neboť po roce 1945 došlo k téměř kompletní obměně obyvatelstva. V rámci dnešního Olomouckého kraje se to týká především okresu Jeseník, kde se tento stav týkal všech obcí, a okresu Šumperk, kde se jedná o zhruba polovinu obcí. Tyto obce byly z komparace vyloučeny – jako kritérium přitom byl zvolen nadpoloviční podíl hlasů pro německé politické strany v roce 1935. Vyřazen tak byl celý okres Jeseník, z okresu Šumperk 33 obcí,3 z okresu Olomouc 22 obcí,4 z okresu Prostějov 2 obce5 a z okresu Přerov 3 obce.6 Dalším z problémů, jež bylo nutné vyřešit před samotným výzkumem, je srovnatelnost srovnávaných jednotek. Nešlo o skutečnost, že šedesát až sedmdesát let dělících zkoumané volební akty proměnilo mnohé vesnice na městečka a naopak mnohé kvetoucí vesnice ve vylidněné chalupářské osady. To je koneckonců jednou z proměnných, které standardním způsobem do vývoje volebních preferencí vstupují. Bylo však zapotřebí zjistit, jak vypadá dnešní územní rozsah jednotlivých obcí v porovnání s prvorepublikovým obdobím. Jde o to určit, kam patří někdejší samostatné obce (počet prvorepublikových samosprávných obcí, které byly základními jednotkami pro zjišťování volebních výsledků, byl oproti dnešku téměř dvojnásobný). Konkrétně musely být pro účely komparace mnohdy sečteny prvorepublikové výsledky několika obcí, aby bylo možno přiřadit adekvátní protějšek let devadesátých. V této souvislosti je možné poznamenat, že zajímavou badatelskou otázkou by mohl být výzkum proměny volebních vzorců v jednotlivých sídelních jednotkách. To 3 Branná, Bratrušov, Hanušovice, Hraběšice, Hrabišín, Hynčina, Jestřebí, Jindřichov, Kamenná, Kopřivná, Krchleby, Libina, Líšnice, Loučná nad Desnou, Malá Morava, Maletín, Mírov, Mohelnice, Nový Malín, Oskava, Rapotín, Rejchartice, Rohle, Sobotín, Staré Město, Šléglov, Štíty, Šumperk, Úsov, Velké Losiny, Vernířovice, Vikantice, Vikýřovice. 4 Babice, Dlouhá Loučka, Domašov nad Bystřicí, Domašov u Šternberka, Hlásnice, Hněvotín, Horní Loděnice, Hraničné Petrovice, Jívová, Komárov, Lipina, Lužice, Medlov, Město Libavá, Mladějovice, Mutkov, Nová Hradečná, Paseka, Šternberk, Šumvald, Újezd, Uničov. 5 Brodek u Konice, Skřípov. 6 Bělotín, Polom, Potštát. 43 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 ovšem naráží na problém s dostupností údajů. Výsledky prvorepublikové dostupné jsou (převážná většina sídel tehdy byla rovněž samosprávnými jednotkami – v období tzv. první republiky se počet samosprávných obcí pohyboval kolem 11 500). Ve výsledcích let devadesátých však nelze jednoduše rozpoznat jednotlivá sídla, vždyť řada obcí reprezentuje dvě a více sídel (samosprávných obcí je pouze kolem 6200, a to i po velkém osamostatňování z počátku let devadesátých v období komunistického režimu sloučených obcí). Volební okrsky, které struktuře sídel odpovídají, jsou označeny číslem a jejich identifikace je tedy náročná.7 Ze zkoumaných souborů jsou dále vyloučeny následující obce: Jezernice (okres Přerov) a Pavlovice u Kojetína (okres Prostějov) – osamostatnily se až po volbách 1998; Hrubčice (okres Prostějov) – osamostatnily se po volbách 1996; a Savín (okres Olomouc), který naopak po volbách 1998 o samostatnost přišel. Zkoumány rovněž nebyly výsledky ve třech obcích, které se staly součástí kraje až v roce 2005 (Huzová, Norberčany a Moravský Beroun). I přes velkou snahu se nepodařilo dohledat prvorepublikové výsledky u šesti dnes samostatných obcí – nejsou proto zařazeny do zkoumaných souborů: Mrsklesy (okres Olomouc), Niva, Ondratice, Stražisko (okres Prostějov), Oldřichov a Teplice nad Bečvou (okres Přerov). 3. Pozice KSČ a KSČM v jednotlivých analyzovaných volbách Říjnové parlamentní volby v roce 1929 byly prvními, do nichž šla KSČ pod vedením nového generálního tajemníka Klementa Gottwalda. Půlrok předcházející volbám byl pro KSČ nejkritičtějším v její historii, neboť v reakci na Gottwaldův směr bolševizace strany, který převládl na V. sjezdu v únoru 1929, se od komunistických klubů v Poslanecké sněmovně a Senátu odtrhly tzv. kluby leninovců, stranu na protest opustila skupina vlivných intelektuálů, stejně jako odešla značná část členstva, KSČ dočasně ztratila vlivnou pozici v odborovém hnutí. V této situaci ani volební výsledky nebyly takové, jaké strana očekávala, ba ani takové, jaké získala 7 Příkladem značné rozdílnosti výsledků v sídlech, jež se po agregaci do jediného souboru stírá, mohou být sídla v obci Ruda nad Moravou (okr. Šumperk). Lze nalézt rozdíly u všech stran – ačkoli např. Koalice KDU-ČSL a US-DEU dosáhla v roce 2002 v obci celkově 15,88 %, v samotné Rudě nad Moravou to bylo pouze 12,44 %, zatímco např. ve Štědrákově Lhotě 24,32 %. Podobně KSČM celkově 44 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 v předchozích volbách 1925, kdy skončila s 13,2 % hlasů dokonce na druhém místě. V roce 1929 je porazili nejen agrárníci, ale i sociální demokraté a národní socialisté. KSČ získala 10,2 % hlasů. Těmito volbami si „prohodila“ pozici se sociální demokracií, kdy se dostala do pozice vedlejšího pólu levé části stranického spektra (Fiala - Holzer - Mareš - Pšeja 1999: 23-24). Přestože Československo v následujícím mezivolebním období plně zasáhly důsledky světové hospodářské krize, nedokázala KSČ ve volbách 1935 zhodnotit svoji pozici protikapitalistické síly. Přestože se strana v tomto období stabilizovala a obnovila některé ztracené pozice, volební zisk navýšila o pouhou desetinu procenta – na 10,3 %. Výrazně posílila na Slovensku a zejména na Podkarpatské Rusi, kde se dokonce stala nejsilnější stranou. Volební zisk a opětovná pozice čtvrté strany (za Sudetoněmeckou stranou, agrárníky a sociálními demokraty) rozhodně nebyly hodnoceny jako zvláštní úspěch (Fiala - Holzer - Mareš - Pšeja 1999:25). Volby v roce 1996 byly prvními parlamentními v samostatné České republice. Pro KSČM znamenaly nejhorší volební výsledek po roce 1935, kdy se její zisk přiblížil zisku prvorepublikovému (do nějž se ovšem tehdy započítávalo i Slovensko a Podkarpatská Rus – v samotných českých zemích byl tento zisk znatelně nižší). KSČM v atmosféře pocitu České republiky jakožto premianta transformujících se zemí a úspěšně probíhající transformace dosáhla pouhých 10,33 % hlasů, v předčasných volbách o dva roky později svůj zisk navýšila na 11,03 % (Fiala - Mareš - Pšeja 2005: 1425). Ani tento výsledek však nebyl chápán jako výrazný úspěch, neboť právě tehdy vrcholila deziluze ze společenského a ekonomického vývoje země. Protestní hlasy, o jejichž reprezentaci KSČM po roce 1990 usiluje, se tehdy podařilo získat sociální demokracii. V dosud posledních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 naopak KSČM zaznamenala v „polistopadové“ historii parlamentních voleb největšího úspěch. Vstupovala do nich jakožto jediná levicová opoziční strana, strana kritizující opoziční smlouvu občanských a sociálních demokratů, strana, která dosud jako jediná z významných aktérů neměla po roce 1990 podíl na moci (možný úspěch dosáhla v obci v roce 2002 27,76 %, v samotné Rudě 29,79 %, ale v Hrabenově pouze 21,44 %. Dokládá to značnou rozdílnost ve volebním chování jednotlivých sídel, která je setřena agregací. 45 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 signalizovaly i krajské volby z konce roku 2000, v nichž se KSČM ziskem 21,14 % hlasů poprvé dostala přes dvacetiprocentní hranici). Navíc ekonomická situace se oproti roku 1998 výrazně nezlepšila, naopak – přibylo nezaměstnaných apod. Jako jediná z parlamentních stran tak dokázala navýšit nejen procentuální podíl, ale i absolutní počet hlasů, a to v situaci razantního poklesu volební účasti. Získala 18,51 % hlasů (cca 882 tisíc hlasů, oproti roku 1998 navýšení o cca 225 tisíc, oproti roku 1996 dokonce o cca 250 tisíc hlasů) (Fiala - Mareš - Pšeja 1999: 1425-1426, Volby.cz). V mnoha místech to znamenalo až dvojnásobný nárůst preferencí. 4. Úroveň kraje Nežli se podíváme na úroveň obcí, věnujme krátce pozornost výsledkům KSČ (KSČM) v jednotlivých zkoumaných volbách na úrovni celostátní a Olomouckého kraje. Tab.1: Výsledky KSČ ve volbách v letech 1929 a 1935 – kraje (v % hlasů) 11,87 10,91 5,99 6,25 12,82 12,00 15,91 12,06 4,37 6,14 6,92 9,84 6,47 11,34 10,40 13,20 12,54 6,60 6,45 10,15 6,36 13,75 5,90 3,24 4,94 5,04 8,94 6,31 9,26 11,56 12,54 11,73 6,30 6,35 11,49 9,18 14,83 8,98 3,81 5,54 5,98 9,39 6,39 10,30 10,98 Rozdíl výsledků 1935 a 1929 1,33 1,63 0,61 0,20 -2,67 -5,64 -2,16 -6,16 -1,13 -1,20 -1,88 -0,90 -0,16 -2,08 1,16 Průměr českých zemí 9,88 8,88 9,38 -1,00 Pořadí kraje Olomouc Zdroj: Klíč 2005: 7. 11. 11. 10. 6. Volební kraj Praha, část A Praha, část B Pardubice Hradec Králové Mladá Boleslav Česká Lípa Louny Karlovy Vary Plzeň České Budějovice Jihlava Brno Olomouc Uherské Hradiště Moravská Ostrava 1929 1935 Průměr Vidíme, že v obou volbách získala KSČ v kraji Olomouc o několik procent méně, než činily její zisky v celostátním součtu, v pořadí všech patnácti českých, 46 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 moravských a slezských krajů byl kraj Olomouc pro KSČ velmi slabou oporou, neboť se zde umisťovala vždy až na jedenáctém místě, když podpora oproti nejsilnějšímu kraji byla více než dvakrát menší. Oproti zisku v českých zemích získala KSČ v kraji Olomouc méně o tři, resp. dvě procenta. Tab. 2: Výsledky KSČM ve volbách 1996, 1998 a 2002 – kraje* (v % hlasů) Kraj Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Liberecký kraj Ústecký kraj Pardubický kraj Královéhradecký kraj Jihomoravský kraj Kraj Vysočina Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Celostátní průměr 1996 1998 2002 Průměr Rozdíl Rozdíl Rozdíl výsledků výsledků výsledků 1998 a 2002 a 2002 a 1996 1998 1996 -0,40 4,17 3,77 0,31 7,25 7,55 0,21 7,21 7,42 0,50 10,83 11,33 0,58 8,36 8,93 0,66 8,04 8,71 1,16 11,04 12,20 0,61 7,20 7,80 7,02 11,18 11,36 11,05 12,49 8,37 13,08 9,89 6,62 11,49 11,57 11,55 13,07 9,03 14,25 10,50 10,79 18,74 18,77 22,38 21,42 17,07 25,29 17,70 8,14 13,80 13,90 15,00 15,66 11,49 17,54 12,70 9,19 12,65 11,41 9,49 14,05 13,21 16,17 21,88 19,72 11,62 16,19 14,78 0,30 1,40 1,80 6,69 7,83 6,51 6,98 9,23 8,31 9,89 10,83 9,24 11,51 12,48 10,55 21,39 21,91 17,10 1,62 1,65 1,31 9,88 9,43 6,54 11,50 11,08 7,85 10,33 11,03 18,5 14,26 15,08 12,30 13,29 0,70 7,47 8,17 Pořadí Olomouckého kraje 8. 5. 3. 4. 2. 4. 4. * Ve volbách 1996 a 1998 bylo území ČR rozděleno na 8 krajů, výsledky v tabulce však respektují regionální rozdělení platné dnes, tj. 14 krajů. Zdroj: Klíč 2005: 7-8. Oproti prvorepublikovým výsledkům KSČ vidíme, že v devadesátých letech došlo k posunu v pozici Olomouckého kraje v rámci republiky. Zatímco v letech 1929 a 1935 rozhodně nepatřil k oporám, když se umisťoval až v poslední třetině krajů, v roce 1996 byl sice ještě stále až ve druhé polovině, ale o pouhé dva roky později se již posunul na začátek druhé třetiny, aby v roce 2002 patřil Olomoucký kraj vzhledem k třetí příčce v pořadí krajů k největším oporám strany. Oproti prvorepublikovým reáliím získala KSČM v Olomouckém kraji po roce 1996 vždy více, než činil celostátní 47 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 průměr. Tento pohled naznačuje, že k proměně pozice KSČ(M) a k proměně volebních vzorců došlo. Z výsledků uvedených v tab. 2 také můžeme pozorovat skutečnost, se kterou se setkáme i v další analýze – velký „skok“ ve výsledcích v roce 2002. Zatímco v obojích prvorepublikových volbách a ve volbách 1996 a 1998 dosáhla KSČ(M) jak v celostátním, tak krajském měřítku vždy víceméně vyrovnaných výsledků, volby 2002 představují výrazné vydělení se. Bude zajímavé sledovat, zda a v jaké podobě bude tento posun možno identifikovat i na úrovni jednotlivých obcí. 5. Úroveň obcí Podívejme se však na úroveň, která nás zajímá nejvíc – na korelaci výsledků jednotlivých voleb na úrovni obcí. Srovnáváme fakticky dva soubory voleb – prvorepublikové se dvěma prvky a volby ze samostatné České republiky se třemi prvky. Použijeme metodu Pearsonova korelačního koeficientu. Při stabilitě celostátních výsledků v obou obdobích, kdy mezi jednotlivými volbami nedocházelo k zásadním zvratům, vzniku nových a zániku starých relevantních aktérů, se dá předpokládat, že asociace 1929-1935, 1996-1998, 19982002 a 1996-2002 bude silná, kladná a bude se blížit hodnotě 1. Jak dokládá tab. č. 3 zachycující všech 301 srovnávaných obcí z celého kraje, tento předpoklad je správný. Nejsilnější korelaci pozorujeme mezi volbami s nejmenším časovým odstupem – tedy 1996-1998 o hodnotě ,832. Totožnou, vysokou hodnotu vykazují volby 1929-1935 a 1998-2002 (,759). Jak je to ovšem se vztahem volebních výsledků prvorepublikových a nejnovějších? Nejsilnější vztah pozorujeme mezi volbami 1929 a 1996, a to na úrovni ,147, všechny další vztahy jsou slabší. I tento vztah však musíme řečí statistické analýzy dat označit za slabý. V zásadě můžeme jak u vztahu voleb 1929, tak u voleb 1935 k pozdějším výsledkům sledovat průběžně klesající korelaci, až k hranici nulové korelace (,064, resp. ,026). Zajímavé rovněž je, že časově vzdálenější volby (1929) mají k výsledkům z devadesátých let silnější pozitivní korelační vztah, než volby 1935. 48 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Obecně však můžeme konstatovat, že v souboru všech obcí Olomouckého kraje lze pozorovat velmi nízkou, až zanedbatelnou korelaci prvorepublikových a nejaktuálnějších volebních výsledků. Dosud jsme zkoumali soubor obcí Olomouckého kraje vcelku. Zkusme se (při vědomí nižší spolehlivosti výsledků získaných ze značně menších souborů dat) podívat na soubory obcí jednotlivých okresů Olomouckého kraje. U obcí okresu Olomouc (tab. č. 4) sledujeme totožné tendence, navíc s ještě slabšími hodnotami korelace. Zajímavé je zjištění, že korelace voleb 1996-2002 je pouze střední (blíže viz Hendl 2004:246) – volební výsledky 2002 zde poměrně zásadním způsobem vybočily z řady. Ani okres Prostějov (tab. č. 5) nevybočuje ze zjištěných informací ohledně výraznější asociace výsledků 1929 s novějšími, než 1935. Situace v okrese Přerov (tab. č. 6) se však odlišuje. Volební výsledky v roce 1929 a 1935 měly silnější pozitivní asociaci s výsledky 1998, než 1996. V okrese Šumperk (tab. č. 7) naopak nedošlo oproti celokrajským trendům ke změně. Obecně tedy můžeme shrnout, že ani práce s daty obcí dle jednotlivých okresů nepřinesla náznak, že by se volební vzorce vedoucí k volbě KSČ(M) v Olomouckém kraji přes propast šesti/sedmi desítek let přenesly. 6. Analýza stability územní podpory Výše uvedená zjištění jsou značně skeptická k otázce kontinuity volebních vzorců v obcích Olomouckého kraje. Dosud použité metody však nedokáží rozlišit území, kde se o kontinuitě hovořit v žádném případě nedá, od těch, kde lze alespoň nějakou kontinuitu sledovat. Existují v případě KSČ(M) v Olomouckém kraji území, kde se volební vzorce zachovaly? Tuto otázku můžeme zodpovědět metodou analýzy intenzity územní volební podpory. Pomocí této metody jsou vymezovány oblasti, v nichž strany dosahují určité úrovně této podpory. „Tyto oblasti, které představují koncentraci 50% z celkového počtu hlasů získaných stranou v daných volbách, nazýváme území volební podpory politických stran.“ (Jehlička, Sýkora 1991: 84) Pro každou politickou stranu a každé volby jsou dle této metody obce sestupně seřazeny podle relativní hodnoty volební podpory (podíl získaných hlasů). „Podle této řady, vyjadřující pokles intenzity volební 49 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 podpory, jsou načítány absolutní počty hlasů až do výše 50% z celkového počtu hlasů získaných stranou“ v Olomouckém kraji (srv. Jehlička, Sýkora 1991: 84). Obce, které spadají do 50% limitu, jsou pak označeny za území volební podpory strany. Jelikož nás ovšem příliš nezajímá podpora v jednotlivých volbách, ale srovnání této podpory ve dvou různých obdobích, sleduje další postup vymezení oblastí, „v nichž daná strana vykázala volební podporu, definovanou výše uvedeným způsobem, ve všech sledovaných volbách,“ (Jehlička, Sýkora 1991: 84) v našem případě tedy ve všech pěti volbách 1929, 1935, 1996, 1998 a 2002. Takové oblasti nazýváme územími stabilní volební podpory politické strany. Jedná se o oblasti, kde sociální, ekonomické a kulturní klima určitým způsobem determinuje orientaci na politické síly, které se mu svou programovou linií nejvíce přibližují. Provedením této analýzy můžeme v Olomouckém kraji definovat dvě větší území stabilní volební podpory komunistické strany a několik „ostrovů“. Ve všech pěti volbách patřilo mezi území volební podpory pouhých třináct obcí (ze 301 zkoumaných) – z toho pět v okrese Šumperk (Jakubovice, Leština, Olšany, Písařov, Ruda nad Moravou), dvě v okrese Olomouc (Hlubočky, Skrbeň), dvě v okrese Prostějov (Brodek u Prostějova, Malé Hradisko) a čtyři v okrese Přerov (Kojetín, Lobodice, Sobíšky, Uhřičice). Ona dvě větší území se nacházejí na bývalé českoněmecké hranici v okrese Šumperk a v okrese Přerov na Kojetínsku. 50 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Obr. 1: Území stabilní volební podpory KSČ(M) v Olomouckém kraji v letech 1929, 1935, 1996, 1998 a 2002 (značeno černě) Jelikož výše uvedené podmínky splnil jen nepatrný počet obcí, zkusme kritéria „změkčit“ a nevyžadovat zařazení mezi území volební podpory ve všech pěti volbách, ale alespoň ve čtyřech (i s tímto sníženým počtem musela být daná obec zařazena mezi území volební podpory KSČ alespoň v jedněch volbách prvorepublikových). Po této úpravě zjistíme, že dvě území stabilní volební podpory komunistické strany z předchozí mapy se znatelně zvětšila a že přibylo „osamělých ostrovů“. S opatrností tedy můžeme identifikovat dvě větší území stabilní voličské podpory KSČ – a) nejsevernější původně česká část okresu Šumperk, kdysi bezprostředně sousedící s německými oblastmi; b) Kojetínsko. 51 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Podmínce patřit alespoň čtyřikrát mezi území volební podpory vyhovělo kromě již uvedených třináct obcí dvacet osm dalších – z toho sedm v okrese Šumperk (Bludov, Bohutín, Hrabová, Lesnice, Rovensko, Sudkov, Zborov), tři v okrese Olomouc (Drahanovice, Příkazy, Střeň), dvanáct v okrese Prostějov (Dobromilice, Dřevnovice, Horní Štěpánov, Ivaň, Klenovice na Hané, Koválovice-Osíčany, Kralice na Hané, Ohrozim, Prostějovičky, Skalka, Vrchoslavice, Výšovice) a šest v okrese Přerov (Bohuslávky, Lazníky, Lhotka, Lipová, Tovačov, Turovice). Největší počet obcí se stabilní podporou KSČ(M) ve čtyřech či všech pěti volbách má okres Prostějov (14), následován okresem Šumperk (12) a Přerov (10). Okres Olomouc se do značné míry vymyká, když tam podobných obcí nalézáme jen 5. Uvážíme-li ovšem, že v okresu Šumperk mohlo být zkoumání podrobeno pouze 45 ze 78 obcí, zatímco v okrese Prostějov dvakrát tolik (89), ukazuje se být okres Šumperk opravdovou oporou KSČM. 52 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Obr. 2: Území stabilní volební podpory KSČ(M) v Olomouckém kraji ve čtyřech z pěti voleb v letech 1929, 1935, 1996, 1998 a 2002 (značeno černě) Zjištění plynoucí z použití této metody precizuje dříve zjištěné poznatky. O kontinuitě se v zásadě hovořit nedá, a když, tak jen v relativně malých územních celcích. 7. Závěr Úmyslem autora tohoto článku bylo ověřit, do jaké míry lze hovořit v případě volebních preferencí o kontinuitě či diskontinuitě mezi obdobím prvorepublikovým a dnešním. Mnohé studie pracující s úrovní okresní možnou kontinuitu naznačovaly. 53 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Zajímalo nás ovšem, jak změní situaci pohled na nejnižší možnou úroveň zkoumání – na úroveň obcí. Jako indikátor byla proto zvolena analýza pozice KSČ(M) v jednotlivých obcích dnešního Olomouckého kraje v parlamentních volbách 1929, 1935, 1996, 1998 a 2002. Prostřednictvím použití kvantitativní metody výzkumu (konkrétně metody Pearsonovu koeficientu) bylo zjištěno, že kvantitativní metoda žádnou pozitivní korelaci dvou sledovaných období nenaznačuje. Asociace volebních výsledků 1929 a 1935 k výsledkům z konce 20. a začátku 21. století se vesměs blížila nule, a to i tehdy, když byly analyzovány jednotlivé okresy samostatně. Obecně tedy lze konstatovat, že minimálně od poloviny devadesátých let nelze hovořit o kontinuitě volebních preferencí KSČ(M), přičemž toto tvrzení lze zřejmě opatrně vztáhnout i na další aktéry stranického systému. Ovšem díky metodě analýzy stability územní podpory byly v kraji identifikovány dvě větší oblasti, kde lze hovořit o kontinuitě mezi prvorepublikovou a současnou pozicí KSČ(M). První z nich je střední oblast okresu Šumperk, s prvorepublikovým centrem Bludovem (jen pro zajímavost lze uvést, že v této obci byla před rokem 1918 první česká měšťanská škola pro českou severní Moravu a že zde byla založena svého času nejsevernější jednota Sokola, které poté plnila funkci centra pro celé české okolí, které se do značné míry shodovalo s územím vymezeným na obr. č. 1 jakožto území stabilní voličské podpory KSČ/M). Jde o oblast hraniční, bezprostředně související s územím před rokem 1945 osídleným německým obyvatelstvem. Jde o zajímavé zjištění, které dozajista může být předmětem dalších výzkumů – zda nějakým způsobem souvisí zkušenost „bytí na hranici“ se stabilitou voličských vzorců. Druhým z nich je Kojetínsko, oblast, v níž KSČ dominovala již za první republiky, a kde je rovněž nejpevnější i v současnosti. Můžeme tedy říci, že půlstoleté období nedemokratických režimů (zvláště režimu komunistického) zasáhlo do mentality společnosti natolik, že – až s několika výjimkami – proměnilo její volební vzorce. Při výzkumu volebních výsledků se badatel často zarazí a ptá se po důvodech změn. Proč ve dvou sousedních obcích mezi dvěma volbami došlo k tak rozdílnému 54 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 vývoji? Proč v jedné z nich strana navýší svůj volební zisk na dvojnásobek a v druhé polovinu hlasů ztratí? S čím vším volební chování souvisí? Při podobné mikroanalýze se badatel neubrání otázkám o vlivu silné osobnosti na politické preference svých spoluobčanů. A to už vůbec neuvádíme politologicky „kacířské“ myšlenky zpochybňující koncepty cleavages, které s podobnými úvahami o vlivu osobnosti na mikroúrovni souvisejí. Jistě – ani analýza volebního chování na úrovni obcí není nejnižší. Při nesmírně náročném heuristickém výkonu by mohly být zkoumány jednotlivé volební okrsky, ale ani potom nemusíme nutně přijít na vysvětlení proměn voličského chování. Ani tento článek neměl ambici vysvětlit příčiny proměn tohoto chování. Jen chtěl zjistit, zda se změnilo či nikoli – a zdá se, že na příkladu obcí Olomouckého kraje můžeme konstatovat, že se toto chování změnilo, a že je na místě hovořit o diskontinuitě. Je otázkou, zda může politická věda vysvětlení těchto proměn nalézt – na makroúrovni snad, ale ve chvíli, kdy politický vědec sestupuje při výzkumu níž a níž, je o pravdivosti takové odpovědi přesvědčen méně a méně. Pokud bychom totiž došli k jednotce nejnižší – tzv. přirozené – k rodině, můžeme se ptát: dokážeme vždy správně určit, co vede syna k tomu, aby volil jinak, než jeho otec, či dokonce vysvětlit, jak je možné, že vnuk dnes volí KSČM, zatímco jeho děd byl jakožto přední aktivista ČSL za svou činnost vězněn? Podobných otázek vyvstává v této souvislosti celá řada. Použité prameny a literatura Balík, S. (2004): Komunální politika: volby, aktéři, strategie. Případová studie okresu Šumperk od roku 1994, disertační práce, Brno, FSS MU. Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1929 v kraji I. – XII. (1930), Praha. Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1935 v kraji I. - XII. (1935), Praha. Československá statistika (1922), sv. č. 1, Volby do Národního shromáždění v dubnu roku 1920 a všeobecné volby do obecních zastupitelstev v Čechách, na Moravě a Slezsku v červnu roku 1919. Praha. 55 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Československá statistika (1926), sv. č. 31, Volby do Poslanecké sněmovny v listopadu 1925. Praha. Fiala, P. – Mareš, M. – Pšeja, P. (2005): Komunisté a jejich strany, in: Malíř, J. Marek, P. (eds., 2005): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004, II. díl, Brno, Doplněk, s. 1413-1431. Fiala, P. – Holzer, J. - Mareš, M. – Pšeja, P. (1999): Komunismus v České republice, Brno, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Hendl, J. (2004): Přehled statistických metod zpracování dat, Praha, Portál. Jehlička, P. – Sýkora, L. (1991): Stabilita regionální podpory tradičních politických stran v českých zemích (1920-1990), Sborník ČGS, sv. 96, č. 2, s. 81 - 95. Klíč, Z. (2005): Regionální podpora politických stran v době první republiky a dnes. Případová studie regionální podpory KSČ a KSČM v Olomouckém kraji (kraji Olomouc), seminární práce, Brno, FSS MU. Kostelecký, T. (1994): Economic, Social and Historical Determinant of Voting Patterns in the 1990 and 1992 Parliamentary Elections in the Czech Republic, Czech Sociological Review, roč. II., č. 2, s. 209 - 228. Kostelecký, T. (2001): Vzestup nebo pád politického regionalismu? Změny na politické mapě v letech 1992 až 1998 - srovnání České a Slovenské republiky, Praha, Sociologický ústav Akademie věd ČR. Lukeš, B. (2005): Československá strana lidová, in: Malíř, J. - Marek, P. (eds., 2005): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004, II. díl, Brno, Doplněk, s. 1283-1305. Marek, P. (2005): Komunistická strana Československa, in: Malíř, J. - Marek, P. (eds., 2005): Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004, I. díl, Brno, Doplněk, s. 711-746. Volby.cz (http://www.volby.cz). 56 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Příloha Tab. 3: Korelace volebních výsledků KSČ(M) v jednotlivých obcích Olomouckého kraje 1929 1935 1996 1998 2002 Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N 1929 1935 1996 1998 2002 1 ,759(**) ,147(*) ,131(*) ,064 301 ,000 301 ,011 301 ,023 301 ,266 301 ,759(**) 1 ,116(*) ,085 ,026 ,000 301 301 ,045 301 ,139 301 ,649 301 ,147(*) ,116(*) 1 ,832(**) ,679(**) ,011 301 ,045 301 301 ,000 301 ,000 301 ,131(*) ,085 ,832(**) 1 ,759(**) ,023 301 ,139 301 ,000 301 301 ,000 301 ,064 ,026 ,679(**) ,759(**) 1 ,266 301 ,649 301 ,000 301 ,000 301 301 ** Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,01. * Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0.05. Zdroj dat: Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1929 v kraji I. – XII.; Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1935 v kraji I. - XII.; Volby.cz, výpočty autor 57 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Tab. 4: Korelace volebních výsledků KSČ(M) v jednotlivých obcích okresu Olomouc 1929 1935 1996 1998 2002 Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N 1929 1 69 ,836(**) ,000 69 ,094 ,440 69 ,076 ,534 69 ,049 ,689 69 1935 ,836(**) ,000 69 1 69 ,084 ,493 69 ,057 ,645 69 -,032 ,791 69 1996 ,094 ,440 69 ,084 ,493 69 1 69 ,846(**) ,000 69 ,596(**) ,000 69 1998 ,076 ,534 69 ,057 ,645 69 ,846(**) ,000 69 1 69 ,750(**) ,000 69 2002 ,049 ,689 69 -,032 ,791 69 ,596(**) ,000 69 ,750(**) ,000 69 1 69 ** Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0.01 level. Zdroj dat: Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1929 v kraji I. – XII.; Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1935 v kraji I. - XII.; Volby.cz, výpočty autor 58 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Tab. 5: Korelace volebních výsledků KSČ(M) v jednotlivých obcích okresu Prostějov 1929 Pearson Correlation 1929 1935 1996 1998 2002 1 ,705(**) ,106 ,055 -,027 ,000 ,323 ,608 ,800 Sig. (2-tailed) 1935 1996 1998 2002 N 89 89 89 89 89 Pearson Correlation ,705(**) 1 ,077 ,039 -,018 Sig. (2-tailed) ,000 ,471 ,716 ,867 N 89 89 89 89 89 Pearson Correlation ,106 ,077 1 ,848(**) ,689(**) Sig. (2-tailed) ,323 ,471 ,000 ,000 N 89 89 89 89 89 Pearson Correlation ,055 ,039 ,848(**) 1 ,736(**) Sig. (2-tailed) ,608 ,716 ,000 N 89 89 89 89 89 Pearson Correlation -,027 -,018 ,689(**) ,736(**) 1 Sig. (2-tailed) ,800 ,867 ,000 ,000 N 89 89 89 89 ,000 89 ** Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0.01. Zdroj dat: Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1929 v kraji I. – XII.; Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1935 v kraji I. - XII.; Volby.cz, výpočty autor 59 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 38-60 Vol. 1, No. 1, pp. 38-60 ISSN 1801-6545 Tab. 6: Korelace volebních výsledků KSČ(M) v jednotlivých obcích okresu Přerov 1929 1935 1996 1998 2002 Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N 1929 1 98 ,695(**) ,000 98 ,156 ,126 98 ,236(*) ,019 98 ,131 ,198 98 1935 ,695(**) ,000 98 1 98 ,180 ,076 98 ,218(*) ,031 98 ,161 ,114 98 1996 ,156 ,126 98 ,180 ,076 98 1 98 ,809(**) ,000 98 ,692(**) ,000 98 1998 ,236(*) ,019 98 ,218(*) ,031 98 ,809(**) ,000 98 1 98 ,753(**) ,000 98 2002 ,131 ,198 98 ,161 ,114 98 ,692(**) ,000 98 ,753(**) ,000 98 1 98 ** Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0.01 level. * Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0.05. Zdroj dat: Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1929 v kraji I. – XII.; Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1935 v kraji I. - XII.; Volby.cz, výpočty autor Tab. 7: Korelace volebních výsledků KSČ(M) v jednotlivých obcích okresu Šumperk 1929 1935 1996 1998 2002 Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N Pearson Correlation Sig. (2-tailed) N 1929 1 45 ,848(**) ,000 45 ,124 ,417 45 ,025 ,868 45 ,015 ,924 45 1935 ,848(**) ,000 45 1 45 ,159 ,298 45 ,030 ,844 45 -,015 ,922 45 1996 ,124 ,417 45 ,159 ,298 45 1 45 ,814(**) ,000 45 ,648(**) ,000 45 1998 ,025 ,868 45 ,030 ,844 45 ,814(**) ,000 45 1 45 ,802(**) ,000 45 2002 ,015 ,924 45 -,015 ,922 45 ,648(**) ,000 45 ,802(**) ,000 45 1 45 ** Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0.01. Zdroj dat: Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1929 v kraji I. – XII.; Celkový přehled výsledků volby do Poslanecké sněmovny v roce 1935 v kraji I. - XII.; Volby.cz, výpočty autor 60 evs #1 EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Název článku: Proporcionalita zastoupení a navrstvující smíšené volební systémy Proportionality of representation and superposition mixed electoral systems Autor: Jakub Šedo ([email protected]) Abstract: This article describes different quantitative methods, which indicate proportionality of the political parties’ representation. The analysis is focused on the question, how to measure proportionality profiles in the countries, where superposition mixed electoral system (Mixed-Member Majoritarian system) is used. Two potential alternatives, which are identifiable in existing research, one based on the measure of all seats and votes from the list tier, and one based only on the separate counting for the nominal and the list tier, are insufficient in some cases. We propose an alternative solution, dividing the ratio of all seats for a party by the sum of weighted proportion of the ratio of the votes in both tiers. The advantages and disadvantages of this solution are demonstrated on the example of the Lithuanian elections. Keywords: Mixed electoral systems, Proportionality profiles, Elections, Quantitative indicators, Lithuanian electoral system. Tento článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM0021622407). Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 1. Úvod Jednou ze základních charakteristik jednotlivých volebních systémů je odpověď na otázku, jakým způsobem zajišťují reprezentaci politických stran. Použijeme-li terminologii M. S. Shugarta, pohybujeme se na kontinuu počínajícím hyperreprezentativními systémy, které zajišťují poměrné zastoupení velmi rozsáhlému okruhu stran a zájmů, a pluralitními systémy, které naopak v rámci soutěže značnou část aktérů oslabují či přímo eliminují (Shugart 2003: 28-29; Chytilek 2004: 60-61). Kontinuum není dokonale lineární, neboť eliminace či podreprezentace politických stran lze dosáhnout různými postupy a tyto postupy mají rozdílnou účinnost. Výsledný tlak je možné do jisté míry ovlivnit, aby výrazněji postihoval určitý typ politické strany – může se jednat o velmi malé strany se silnou lokální podporu, malé strany s rozptýlenou podporou, strany, vůči kterým se uplatňuje dohoda o vyloučení atp. Navrstvující smíšené volební systémy1 (a v menší míře i jiné varianty smíšených volebních systémů) potenciálně navozují zajímavou situaci. Místo jednoho jednoznačně identifikovatelného tlaku, který by se dal předpokládat u ostatních systémů, by mohly, resp. měly produkovat dvojí odlišné výstupy. Připomenout v této souvislosti lze i Sartoriho kritiku těchto systémů, u kterých předpokládal, že budou pro voliče matoucí, protože většinová složka je bude nutit hlasovat strategicky, zatímco poměrná jim umožní hlasovat upřímně, a především v zemích, které doposud neměly zkušenost s poměrným volebním systémem, povede ke značnému tříštění politické scény (Sartori 2001: 88-89). Jakkoliv v praxi lze vznést proti takto jednoznačným závěrům jisté námitky (především výrazně „čistá“ proporcionalita poměrných složek je spíše výjimkou než pravidlem, což vnáší i do tohoto hlasování prvky strategického uvažování kandidujících stran i hlasujících voličů), možnost odlišeného působení je reálně přítomná. Ve výsledku je tedy představitelná situace, kdy u konkrétní strany bude 1 Používáme tento termín, který vychází z práce L. Massicotta a A. Blaise (1999: 341-366) a kterému jsme dali přednost i ve vlastním pokusu o souhrnnou klasifikaci volebních systémů (Šedo 2004: 32). Pro tutéž hlasovací techniku se můžeme setkat s termíny smíšený volební systém s většinovými účinky, mixed-member majoritarian system (Shugart – Wattenberg 2003: 13-24), paralelní volební systém, parallel system (Reynolds – Reilly 1997: 19), nebo segmentovaný volební systém, segmented system (Rose 2000: 355-356). 62 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 badatel nucen konstatovat značné rozdíly ve schopnosti proměnit hlasy na mandáty v jednotlivých složkách hlasování. Především při komparaci složení parlamentů v okruhu zemí, kde se v jednom či více případech navrstvující smíšený volební systém používá, se nabízí otázka, jakým způsobem posuzovat výstupy hlasování a z nich plynoucí konečnou podobu obsazovaného tělesa. Při určitém zaměření nám dvojí výstupy pomohou, jelikož místo jednoho souboru dat získáme rovnou dva, které bude možné posuzovat odděleně, při jiných otázkách ale bude přítomnost dvojnásobného počtu N spíše svazovat. Jak naznačíme níže, stávající literatura se s touto otázkou vypořádává dvěma postupy, z nichž ani jeden není dle našeho názoru zcela vyhovující. Proto se v rámci této studie pokusíme navrhnout alternativní řešení otázky měření proporcionality zastoupení jednotlivých stran, používá-li určitá země navrstvující smíšený volební systém. Případné výhody a nevýhody navrženého řešení se posléze pokusíme demonstrovat na příkladu země, která daný volební systém užívá. Vzhledem k vyšší podílu zemí a hlasování s tímto volebním systémem vybíráme příklad z regionu postkomunistické Evropy, Litvu. Ta by měla reprezentovat zemi, která tento volební systém užívá a kde nejsme omezeni ani velkým počtem nezávislých poslanců (jejich zahrnutí do celkového výsledku je metodologicky přinejmenším sporné), ani značnými rozdíly ve výsledcích uváděných jednotlivými autory (srov. např. výsledky voleb v Rusku v roce 1993, jak je uvádějí S. Birch (2003: 169-170), Rose a Munro (2003: 288-289), O. Shvetsova (2004: 392-394) a J. Holzer (2001: 114)). 2. Otázka měření proporcionality zastoupení jednotlivých stran Před provedením vlastní analýzy se ještě zmíníme o tom, jakým způsobem jsou měřeny odchylky od „ideální“ proporcionality u jednotlivých stran. Jakkoliv je v literatuře patrná jistá převaha konceptu tzv. indexu deformace či profilů proporcionality, který vychází z R. Taagepery a M. Laaksa, jeho dominance nad ostatními variantami není nesporná. V literatuře se lze setkat i s dalšími možnostmi, které sice obvykle nejsou explicitně popisovány jako specifické indexy, ale i tak představují jistou alternativu s potenciálními výhodami či problémy. Pravděpodobně nejčastěji se lze vedle klasického výpočtu indexu disproporcionality setkat s určením míry nad/podreprezentace jako rozdílu mezi % 63 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 mandátů a % hlasů, matematicky vyjádřitelnou D = s – v (viz např. Mlejnek 2004: 138-148; Kestelman 1999).2 Určitou výhodou takto pojatého výpočtu je jeho vazba na další statistické operace související s výzkumem disproporcionality výstupů voleb. Nejpoužívanější indexy disproporcionality, Loosemore-Hanby index a Gallagherův index, jsou založeny právě na operacích odvíjejících se od rozdílů v podílu mandátů a podílu hlasů zúčastněných stran (podrobněji viz Chytilek 2004: 49-50; Lebeda 2004: 414). Zároveň má ale tento ukazatel jisté limity, plynoucí z „optického“ nadhodnocení rozdílů u větších stran. Jako vhodný příklad nám mohou posloužit výsledky voleb v Moldávii v 90. letech, které by neměly produkovat relevantní rozdíly v míře nad/podreprezentace úspěšných stran. Při distribuci mandátů se v této zemi užíval a užívá d´Hondtův dělitel a zavedena je rovněž klausule, v letech 1994 a 1998 ve výši 4 % a od roku 2001 6 % pro strany, zvyšovaná pro koalice (Birch 2003: 30; Codul electoral). Jelikož země představuje jediný volební obvod (o velikosti 104 a od roku 1998 101 mandátů), neměl by se vliv dělitele, který jinak mírně zvýhodňuje velké strany, příliš projevit. Přítomnost klausule ze vzorku vylučuje příliš malé subjekty, které by mohly narušit předpokládanou pravidelnost v míře nadreprezentace tím, že buď měly štěstí, že dosáhly na jeden mandát (a mohly by být i značně nadreprezentované), nebo jim naopak jen těsně unikl druhý mandát (což by znamenalo přesně opačný výsledek). 2 Kde D je odchylka, s je podíl křesel, které obsadila daná strana, v je podíl hlasů, které získala ve volbách. 64 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Tab. č. 1: Výsledky voleb v Moldávii s měřením odchylky od „ideální“ proporcionality pomocí rozdílu 1994 1998 Strana Man. Hlasy % Man. % s–v Strana Man. Hlasy % Man. % s–v PDAM 56 43,18 53,85 + 10,67 PCRM 40 30,01 39,60 + 9,59 PSMUE 28 22,00 26,92 + 4,92 CDM 26 19,42 25,74 + 6,32 BŢI 11 9,21 10,58 + 1,37 PMDP 24 18,16 23,76 + 5,6 AFPCD 9 7,53 8,65 + 1,12 PFD 11 8,84 10,89 + 2,05 Ostatní 0 18,06 0 - 18,06 Ostatní 0 23,57 0 - 23,57 2001 2005 Strana Man. Hlasy % Man. % s–v Strana Man. Hlasy % Man. % s–v PCRM 71 50,07 70,3 + 20,23 PCRM 56 45,98 55,45 + 9,47 PSMUE 19 13,36 18,81 + 5,45 BMD 34 28,53 33,66 + 5,13 PPCD 11 8,24 10,89 + 2,65 PPCD 11 9,07 10,89 + 1,82 Ostatní 0 28,33 0 - 28,33 Ostatní 0 16,42 0 - 16,42 Zkratky: PDAM – Agrární demokratická strana Moldávie; PSMUE – Volební blok Socialistické strana a Hnutí „Jednota“; BŢI – Blok rolníků a intelektuálů; AFPCD – Volební blok „Aliance Lidové křesťanskodemokratické fronty“; PCRM – Strana komunistů Republiky Moldávie; CDM – Volební blok „Demokratická konvence Moldávie“; PMDP – Volební blok „Hnutí za demokratickou a prosperující Moldávii“; PFD – Strana demokratických sil; BEAB – Volební blok „Alianţa Braghiş“; PPCD – Lidová křesťansko-demokratická strana Zdroje: Rezultate Alegerilor; Příborský 2002: 268-284. Výpovědní hodnota těchto výsledků by především v očích laického čtenáře byla poněkud limitovaná. Zdánlivě totiž vychází, že nejsilnější strana je nadreprezentována výrazně více než strany slabší, nejmenší parlamentní subjekty dosahují jen velmi mírného zvýhodnění. V praxi je ale nutné vycházet z toho, že vzhledem k použitým pravidlům by měla každá strana potřebovat na jeden mandát skoro stejně hlasů jako jiné strany. Pokud bychom vydělili výsledný rozdíl počtem mandátů [(s – v)/s], zjistíme, o kolik v průměru vzrostla nadreprezentace každé parlamentní strany za každý získaný mandát. V roce 2005 se tak jednalo u PCRM o 0,17, u BMD o 0,15 a u PPCD o 0,17. Přirozeně čím vícekrát byl tento rozdíl násoben, tím byl nakonec větší. S touto korekcí již není výpočet „nebezpečný“ ani pro laika, ale kvalitní odpověď na otázku, zda některá strana byla zvýhodněna více než její konkurenti, by Tabulka 1 čtenáři nepřinesla. Buď by byl nucen provést ještě jeden výpočet, nebo se spolehnout při posouzení míry nadreprezentace na vlastní odhad. 65 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Při posuzování proporcionality zastoupení stran ve Španělsku jsme v jednom případě použili jiný potenciální hodnotící nástroj. Jelikož byl od počátku zamýšlen jen jako zjednodušující údaj (jehož výpočet není nutné vysvětlovat, přičemž je dostatečně přehledný a srozumitelný pro odborníka i pro laika) pouze pro tuto zemi, připomeneme jej pouze v maximální stručnosti. Při popisu rozdílů v proporcionalitě zastoupení největších politických stran, malých stran se silným regionálním zázemím a malých stran s rozptýlenou podporou jsme operovali s podílem hlasů (v relativních hodnotách), za které strana získá jeden mandát (viz Havlík – Šedo – Čaloud 2004: 128-129). Výhodou tohoto řešení je již naznačená jednoduchost, na druhou stranu je prakticky nepoužitelné pro komparaci, při které se liší počet volených poslanců. Zvažovat by se dalo ještě posouzení podle absolutního počtu hlasů na jeden mandát, které je užíváno především při posuzování míry znevýhodnění určitého subjektu volební geometrií. Obvykle se ale místo posuzování průměrného počtu hlasů, které musela strana získat, aby obsadila jedno křeslo, operuje s celkovým počtem voličů v daném volebním obvodě a teprve z tohoto ukazatele se vyvozují závěry. Na rozdíl od předchozího řešení by hypotetické využití absolutního počtu hlasů, za který připadne straně X 1 mandát, naráželo nejen na rozdíly v počtu obsazovaných mandátů, ale také na možné výkyvy ve voličské podpoře. Jako závěrečný ukazatel uvedeme již předesílané profily proporcionality, resp. index deformace.3 Index deformace není počítán jako rozdíl, ale naopak jako podíl mandátů, které získá strana za každé procento hlasů. Index tak nabývá hodnot od 0 (všechny strany, u kterých libovolný podíl hlasů nevedl k zisku žádného mandátu) do hypotetického X blížícího se ∞, kterého bychom dosáhli, kdyby voliči disponovali neomezeným počtem hlasů, ale všechny mandáty by získala jediná strana za jeden hlas. Jak naznačuje tabulka 2, index deformace nevede ke zkreslením, jaké produkuje tabulka 1 a umožňuje bez větší námahy přehledně porovnat míru nadreprezentace jednotlivých stran bez ohledu na jejich konkrétní zisk. Zároveň 3 Paralelní užití termínu „profily proporcionality“a „index deformace“ vyplývá z určitých rozdílů mezi českou a anglickou produkcí. Anglický termín proportionality profiles se objevuje na přelomu let 70. a 80. v textech M. Laaksa a R. Taagepery (viz Taagepera 2002: 7; Proportionality in the European Parliamentary Elections: Evidence since 1979 s. d.: 2, 7), v českém překladu jej takto uvádí R. Chytilek (2004: 49). Taagepera (2002: 34) sám uvádí vzorec ve tvaru A = % mandátů/% hlasů. V českých textech (viz Lebeda 2004: 414-415; Kubát 2004a: 101-109) se ale převážně setkáváme s termínem 66 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 potvrzuje předpokládanou tezi o dosti vyrovnaných hodnotách u jednotlivých úspěšných stran, kdy určujícím kritériem aktuální míry nadreprezentace se stává podíl propadlých hlasů. Na jeho růstu pak pozitivně participují všechny subjekty bez ohledu na velikost. Tab. č. 2: Výsledky voleb v Moldávii s měřením odchylky od „ideální“ proporcionality pomocí indexu deformace 1994 1998 Strana Man. Hlasy % Man. % I Strana Man. Hlasy % Man. % I PDAM 56 43,18 53,85 1,25 PCRM 40 30,01 39,60 1,32 PSMUE 28 22,00 26,92 1,22 CDM 26 19,42 25,74 1,33 BŢI 11 9,21 10,58 1,15 PMDP 24 18,16 23,76 1,31 AFPCD 9 7,53 8,65 1,15 PFD 11 8,84 10,89 1,23 Ostatní 0 18,06 0 0 Ostatní 0 23,57 0 0 2001 2005 Strana Man. Hlasy % Man. % I Strana Man. Hlasy % Man. % I PCRM 71 50,07 70,3 1,40 PCRM 56 45,98 55,45 1,21 PSMUE 19 13,36 18,81 1,41 BMD 34 28,53 33,66 1,18 PPCD 11 8,24 10,89 1,32 PPCD 11 9,07 10,89 1,20 Ostatní 0 28,33 0 0 Ostatní 0 16,42 0 0 Zdroje a zkratky viz Tab. č. 1. Index deformace poskytuje celou řadu výhod v porovnání s ostatními uvedenými výpočty. Není „náchylný“ k tomu, aby jej ovlivnil momentální počet volených poslanců, nebo účast voličů, nevyžaduje ani žádný dodatečný korigující výpočet, který by jej učinil pro čtenáře přehlednějším. Přesto i u něj lze konstatovat jisté problémy, které by mohly při komparativním výzkumu nastat. T. Lebeda (2004: 415) v souvislosti s tímto indexem přímo uvádí, že „výsledné hodnoty mohou být pro méně zkušeného pozorovatele přinejmenším matoucí, ne-li přímo zavádějící.“ Jakkoliv tuto charakteristiku vztahuje pouze na fakt, že index v „pásmu podreprepzentace“ nabývá hodnot pouze v rozsahu 0 – 1, zatímco „pásmo nadreprezentace“ je nepoměrně širší, platí tato charakteristika i pro několik dalších index deformace (I), výpočet je analogický s Taageperovým, I = si/vi. V našem textu se budeme držet převažující české terminologie. 67 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 komplikací. K nim se vyslovíme, abychom předešli případným nesrovnalostem či přímo dezinterpretacím čísel, která budeme prezentovat níže. Index je především závislý na proměnné, kterou neobsahuje samotný vzorec a která nevyplývá ze samotného volebního systému, ale pouze z momentálního stavu. Podíl propadlých hlasů může vést k relevantním zvýšením a snížením, přičemž se jedná o hodnotu, která je (přinejmenším v některých případech) dosti náhodná. Vliv podílu propadlých hlasů přitom poškozuje i odpověď na jednu za základních otázek, které by měl index řešit – polohu „bodu zlomu“, tj. podílu hlasů, od kterého začínají být strany podreprezentovávány (viz např. Chytilek 2004: 49). Jako příklad nám může posloužit případný výzkum vlivu estonské modifikace d´Hondtova dělitele na míru proporcionality zastoupení stran – viz Tabulka 3. Dokud propadalo skoro 15 % hlasů, ležel bod zlomu pod výší stanovené 5% klausule, jakkoliv bylo patrné, že z modifikace více těží nejsilnější strany, u kterých index dosahoval hodnot o cca. 0,15 vyšších, než tomu bylo u stran pohybujících se těsně nad 5 %. S poklesem k 10 % propadlých hlasů se bod zlomu posouvá k 5 % hlasů, kdy některé parlamentní strany dosahují i nepatrné podreprezentace. Když ale v posledních volbách propadlo méně než 5 % hlasů, bod zlomu se posunul možná až k 10% hranici. Přitom je nutné dodat, že volební zákon se v prvcích ovlivňujících proporcionalitu výstupu voleb měnil jen zcela zanedbatelně (srov. Pospíšil 1999: 33; Rose – Munro 2002: 167). Místo jednoznačné odpovědi na otázku, od kterého okamžiku je strana v Estonsku podreprezentovaná, tedy získáváme poněkud vágní odpověď, že to záleží především na tom, kolik hlasů odevzdají voliči neúspěšným stranám. V perspektivě komparace více voleb ve více zemích hrozí, že badatel učiní nepřesný závěr na základě mechanického porovnání nejvyšších hodnot a bodů zlomu, které mohou souviset více s momentální podobou stranického spektra než s použitým volebním systémem. 68 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Tab. č. 3: Index deformace výstupů voleb v Estonsku 1992 1995 Strana Man. Hlasy % Man. % I Strana Man. Hlasy % Man. % I I 29 22,0 28,71 1,31 EKE 41 32,23 40,59 1,26 EKE 17 13,6 16,83 1,24 RE 19 16,19 18,81 1,16 RKE 15 12,25 14,85 1,21 K 16 14,17 15,84 1,12 M 12 9,73 11,88 1,22 I 8 7,86 7,92 1,01 ERSP 10 8,79 9,90 1,13 M 6 5,99 5,94 0,99 SR 8 7,12 7,92 1,11 EÜRP 6 5,87 5,94 1,01 EK 8 6,89 7,92 1,15 VKRP 5 5,0 4,95 0,99 ER 1 2,62 0,99 0,38 Ostatní 0 12,69 0 0 EEE 1 2,39 0,99 0,41 Ostatní 0 14,61 0 0 1999 2003 Strana Man. Hlasy % Man. % I Strana Man. Hlasy % Man. % I K 28 23,41 27,73 1,18 K 28 25,4 27,73 1,09 I 18 16,09 17,82 1,11 RP 28 24,62 27,73 1,13 RE 18 15,92 17,82 1,12 RE 19 17,69 18,81 1,06 M 17 15,21 16,83 1,11 EME 13 13,03 12,87 0,99 EKE 7 7,58 6,93 0,91 I 7 7,31 6,93 0,95 EME 7 7,27 6,93 0,95 M 6 7,04 5,94 0,84 EÜRP 6 6,13 5,94 0,97 Ostatní 0 4,91 0 0 Ostatní 0 8,39 0 0 Zkratky: I – Pro Patria (někdy překládána jako Vlastenecká unie; 1992 koalice, pak strana); EKE – Estonská koaliční strana (1992 jako VE – Svobodné Estonsko – nejsilnější činitel koalice Bezpečný domov; 1995 koalice s Unií venkova); RKE – Lidová strana středu (později K – Estonská strana středu); M – Umírnění (1992 a 95 koalice, pak strana); SR – Nezávislí roajalisté; EK – Estonský občan; ERSP – Estonská strana národní nezávislosti; ER – Zelení; EEE – Estonská podnikatelská strana; RE – Estonská reformní strana; EÜRP – Estonská sjednocená lidová strana (1995 koalice Náš domov je Estonsko); VKRP – Estonská konzervativně-republikánská strana; EME – Estonská lidová strana; RP – Res Publica Zdroje: Vabariigi Valimiskomisjon; Pospíšil 2002: 156-168. O druhém zkreslení můžeme uvažovat v situaci, kdy máme poměrný volební systém bez umělé klausule a v datovém souboru je několik stran, které jen těsně překročily přirozený práh. Optimální možnost poukázat na tento problém představuje Poslanecká sněmovna Parlamentu Federace Bosny a Hercegoviny, volená způsobem, který značně usnadňuje malým stranám přístup k prvnímu mandátu. Země užívá 69 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 dělitel Sainte-Laguë v nemodifikované podobě, přičemž vzhledem k počtu mandátů, které jsou vyčleněny jako kompenzační, můžeme celou Federaci považovat za jediný volební obvod, momentálně s velikostí 98, dříve 140 mandátů (Herceg – Tomić 1999: 152, 226; Hloušek 2000; Izborna Komisija Bosne i Hercegovine). Jak ukazuje Tabulka 4, právě u stran se ziskem jednoho mandátu se v roce 2002 setkáváme jak z s výraznou nadreprezentací (která jednoznačně přesahuje hodnoty nejsilnějších stran), tak s výrazným „poškozením“, vše v závislosti na tom, zda měla daná strana „štěstí“, že pronikla do parlamentu, nebo „smůlu“, že nedosáhla na druhý mandát. Obecně se přitom jedná o strany, u kterých lze přinejmenším pochybovat o jejich relevanci, takže by se badatel mohl při „zběžném“ pohledu na výstupy volebního systému ve Federaci Bosny a Hercegoviny zbytečně zdržovat úvahami nad zdánlivě nejzajímavějšími čísly z celé tabulky. Příčinu jejich přítomnosti by nalezl pouze jedinou a tou je použitý volební dělitel. Tab. č. 4: Index deformace výstupů voleb u části stran kandidujících v roce 2002 ve Federaci Bosny a Hercegoviny 2002 Strana Man. Hlasy % Man. % I SDA 32 32,71 32,65 1 K HDZ 16 15,76 16,33 1,04 7 dalších stran s více než 1 mandátem BPS 1 1,36 1,02 0,75 HSS 1 0,88 1,02 1,16 LDS 1 0,81 1,02 1,26 HKDU 1 0,79 1,02 1,29 SNSD 1 0,72 1,02 1,42 HSP 1 0,61 1,02 1,67 GDS 1 0,56 1,02 1,82 HPB 1 0,54 1,02 1,89 PROENS/SM 1 0,52 1,02 1,96 Zkratky: SDA – Strana demokratické akce; K HDZ – Koalicija (HDZ – Chorvatské demokratické společenství Bosny a Hercegoviny – + 2 menší strany); BPS – Bosenskohercegovská vlastenecká strana; HSS – Chorvatská selská strana Bosny a Hercegoviny; LDS – Liberálně demokratická strana Bosny a Hercegoviny; HKDU – Chorvatský křesťansko demokratický svaz Bosny a Hercegoviny; SNSD – Svaz nezávislých sociálních demokratů; HSP – Chorvatská strana práva; HSP – Chorvatská strana práva; GDS – Občanská demokratická strana Bosny a Hercegoviny; HPB – Chorvatský pravý blok; PROENS – Proevropská národní strana; SM – Strana mladých Bosny a Hercegoviny Neparlamentní strany Zdroj: Rezultati proteklih izbora – 2002 puna verzija. 70 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Třetí potenciální problém do jisté míry již vyplývá z předcházejícího. Menší strana má obecně lepší šanci, aby dosáhla vysokých čísel (ať již v pozitivním, nebo negativním slova smyslu). Přitom i zdánlivě nevelká hodnota indexu může mít velmi důležitý dopad – v jediné tabulce se nám může objevit nižší hodnota s velkou důležitostí vedle vyšší, která je de facto zbytečná. Uvedené můžeme demonstrovat na výsledcích dvojích voleb v Černé Hoře, které se konaly v letech 1996 a 1998 (viz Tabulka 5). V roce 1998 dosáhla nejlepšího výsledku měřeno indexem deformace DUA, ve srovnání s jejími 1,24 je 1,09 u DZB slabší výsledek (a celkově slabý, pokud bychom jej porovnávali např. s vítězi voleb v Estonsku – viz Tabulka 3). Jenže zatímco DUA pomohla její nadreprezentace k jednomu mandátu, pro DZB znamenala zisk pohodlné nadpoloviční většiny. Pokud bychom se pak vrátili k volbám v roce 1996, pak by DPS při stejné hodnotě indexu deformace, jakého dosáhla DUA (2,15), obsadila 78 z celkových 71 křesel v parlamentu. Ve „filozofické“ rovině se otevírá otázka, zda je index deformace skutečně ve všech případech objektivní, když největších hodnot může dosahovat pouze u stran, kterým je „na nic“, zatímco u jiných i relativně malý krok pro statistiku představuje velký skok pro celý systém. Tab. č. 5: Index deformace výstupů voleb v Černé Hoře 1996 1998 Strana Man. Hlasy % Man. % I Strana Man. Hlasy % Man. % I DPSCG 45 51,24 63,38 1,24 DZB 42 49,54 53,85 1,09 NS 19 25,57 26,76 1,05 SNP CG 29 36,10 37,18 1,03 SDA 3 3,48 4,23 1,22 LSCG 5 6,29 6,41 1,02 DSCG 2 1,80 2,82 1,57 DSCG 1 1,58 1,28 0,81 DUA 2 1,31 2,82 2,15 DUA 1 1,03 1,28 1,24 Ostatní 0 16,6 0 0 Ostatní 0 5,46 0 0 Zkratky: DPSCG – Demokratická strana socialistů Černé Hory; NSCG – Národní strana Černé Hory; NS – Národní shoda (koalice NSCG a LSCG); LSCG – Liberální svaz Černé Hory; SDA – Strana demokratické akce; DSCG – Demokratický svaz Černé Hory; DUA – Demokratická unie Albánců; DZB – Za lepší život – Milo Djukanović (koalice DPSCG – SDP /Sociálnědemokratická strana/ – NSCG); SNP CG – Socialistická národní strana Černé Hory Zdroje dat: Centar za monitoring – Izbori; Kaňa 2002: 106-120; Pavičević 2002. 71 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Navzdory všem uvedeným problémům představuje index deformace nejlepší variantu posuzování míry proporcionality zastoupení jednotlivých stran. Všechny zmiňované problémy jsou spíše upozorněním na úskalí, která by vyplynula z přehnaných očekávání badatelů a čtenářů. Navíc alternativy trpí vedle těchto ještě dalšími nedostatky. Limity využití indexu deformace existují a badatelé by neměli tento ukazatel hodnotit v komparativní perspektivě vytržený z kontextu. Určující při posouzení míry zvýhodnění strany volebním systémem by neměla být její momentální nadreprezentace, ale nadreprezentace zjištěná porovnáním s ostatními subjekty. Jedině tak se povede určit, jak výstupy hlasování ovlivňují stranickou soutěž, zda jsou upřednostněny velké strany před menšími, strany se silnou lokální podporou před stranami s podporou rozptýlenou, strany schopné získat určitý počet hlasů před stranami neschopnými dosáhnout tohoto limitu, kooperující strany před samostatně kandidujícími, nebo zda je systém vůči několika různě charakterizovaným stranám neutrální. Je také otázkou, zda v této souvislosti nebude vhodné mírně ustoupit od důsledné preference kvantitativních statistických metod a zda po prvním, kvantitativním „stupni“ výzkumu, nemá následovat stupeň druhý, který se bude méně opírat o „tvrdá“ data a více o „subjektivní“ konstatování autora, které umožní provést zobecnění nutná pro další komparativní výzkum. 3. Posuzování odchylky u navrstvujících smíšených volebních systémů 3. 1 Užívaná řešení Posuzování odchylky od „ideální proporcionality“ u většiny volebních systémů vyžaduje jednu sadu dat. Menší komplikace mohou nastat u hlasování, která se konají ve více kolech, nebo využívají přenášení preferencí – na mandáty totiž de facto nejsou transformovány hlasy z prvního kola, resp. první preference, ale hlasy z kola posledního, resp. preference po posledním přenosu. Operace s daty z prvního kola či s prvními preferencemi je ale nejběžnější a obhajitelná jak metodologicky, tak prakticky. Z metodologického hlediska je nutné upozornit, že od těchto systémů se předpokládá působení proti stranám, které nejsou schopny dostatečně zaujmout voliče mimo okruh svých kmenových příznivců (Reynolds – Reilly 1997: 37-38, 83-84; Chytilek – Hušek 2004: 80-82, 85; Havlík – Šedo – Čaloud 2004: 113-115). Propojení prvního „rozdání karet“ s výsledkem celé „sehrávky“ nejlépe odhalí, které politické 72 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 strany jsou tímto tlakem nejvíce postiženy. Z praktického hlediska je nutné zohlednit formát zveřejňovaných dat. Při dvoukolovém hlasování jakýkoliv jiný součet než součet hlasů z prvního kola kombinuje dvojí výsledky – výsledky z prvního kola v obvodech, kde byl poslanec zvolen, a výsledky z druhého kola z obvodů, kde se konalo. Zohlednění hlasů, které skutečně vedly k rozdělení křesel, by tak znamenalo značné navýšení vstupních nákladů (potřeba dohledat výsledky po jednotlivých obvodech s ověřením, kde se konalo jen první kolo a následně provést zcela nový výpočet výsledku) a navíc by se v jednom součtu spojili voliči s rozdílnou motivací, hlasující v situacích s různou potřebou strategické koordinace a také s různě pestrým výběrem kandidátů. Problémy při zohledňování jiných než prvních preferencí by byly v řadě bodů podobné, s výjimkou toho, že by se operovalo již jen s jednou skupinou voličů. Navrstvující smíšené volební systémy se ovšem vyznačují tím, že bez ohledu na formu hlasování v jednotlivých složkách musíme kalkulovat se dvěma sadami dat, které mohou být značně odlišné. Ve většině případů se operuje s dvojí sadou hlasů (srov. Massicotte – Blais 1999: 350-351) a vždy se dvěma sadami mandátů. Z technického hlediska k nim lze přistupovat jako k odděleným hlasováním, které jsou navzájem ovlivněny pouze tím, že se k nim vede jedna kampaň (s potenciálními rozdíly v tom, zda je nutné propagovat individuální kandidáty, či lídry poměrné kandidátky), hlasuje se ve stejný okamžik a neexistuje relevantní rozdíl ve významu voleného orgánu (tím samozřejmě nepopíráme, že řada voličů může mít různou motivaci k hlasování v jednotlivých složkách a může některou považovat za více atraktivní). Jakkoliv se ale jedná o dvě oddělené sady, výstupem celého procesu je jeden orgán a teprve od jeho složení se odvíjí celá řada otázek, jako je pravděpodobnost vytváření umělých většin, počet stran potřebných k vytvoření minimální vítězné koalice a s tím související (předpokládaná) stabilita vlád. Jakým způsobem řeší tento fakt dosavadní literatura? Především je nutné poukázat na to, že index deformace je poněkud „ve stínu“ jiných nástrojů. Značná část výzkumů preferuje měření celkové disproporcionality výstupů a individuální odchylku jako specifický výpočet vynechává. Podíl smíšených volebních systémů pak není příliš vysoký, takže řada výzkumů se obejde bez nich. K tomu je nutné přičíst, že někteří autoři operují s jinými způsoby měření odchylky než s indexem deformace. 73 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Všechny tyto faktory minimalizují množství již provedených výpočtů indexů deformace u navrstvující smíšených volebních systémů. Proto svoji pozornost rozšíříme na formát, ve kterém badatelé zveřejňují agregované výsledky voleb. I když tyto práce nepřistupují k přesnému statistickému vyjádření odchylky u jednotlivých stran, autoři buď interpretují shromážděná data, nebo omezením množství uváděných dat determinují úvahy těch, kdo by jejich textů použili při vlastním komparativním výzkumu. Na základě tohoto rozšíření počtu zdrojů můžeme identifikovat dva přístupy, kterými se řeší problém hodnocení odchylky od ideální proporcionality u navrstvujících smíšených volebních systémů: 1. porovnání celkového počtu mandátů s podílem hlasů, které byly odevzdány v poměrné části hlasování. Tento postup přímo při výpočtu indexu deformace použila P. Norris (2004: 242-247), z hlediska formátu zveřejněných dat je pak běžný především u šíře pojatých přehledových studií (viz např. Kubát 2004b; Cabada – Ženíšek 2003; Fiala – Holzer – Strmiska 2002). Do značné míry vychází také z praktické dostupnosti dat, protože stránky volebních komisí (viz např. Lietuvos respublikos Vyriausioji rinkimų komisija; Централь навиборца комисия) či sekundární zdroje (viz např. Parties-and-elections) často negenerují data za většinovou složku hlasování na celostátní úroveň. Zatímco operovat s počty a stranickou příslušností poslanců je možné, dohledávání stranické příslušnosti a následná generalizace u stovek až tisíců kandidátů jsou skoro nemožné; 2. oddělené uvedení výsledků v poměrné a ve většinové složce hlasování – s touto metodou se setkáváme spíše ve studiích, které se podrobněji věnují i otázce volebního systému (viz např. Birch 2003: 146-177; Rose – Munro 2003: 101-309; Moser 2003: 498). Ponecháme-li stranou hrozbu neexistence dat, podává tento způsob přesnější a rozsáhlejší informaci než způsob předchozí. Jak ale naznačíme níže, ani jeden není zcela vyhovující. První přístup podceňuje přítomnost většinové složky hlasování. Především v zemích, kde má tato složka nadpoloviční podíl na obsazení parlamentu, je poněkud nelogické zohledňovat při výzkumu preference voličů z méně důležitého hlasování, při vyrovnaném podílu či nevýrazné převaze poměrné složky je otázkou, proč by měly 74 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 být „většinové“ hlasy méně relevantní. Plně uznáváme námitku, že jiný způsob by byl značně nákladný a v řadě zemí i nerealizovatelný. Nedomníváme se, že práce, které takto postupují, je nutné potlačit či zatratit. Je také pravda, že v řadě případů se jedná o texty, kde přehledy výsledků voleb pouze dokumentují jinou tezi, která je vlastním předmětem práce a bylo by nelogické, aby se právě „přehledová“ složka stala nejkomplikovanější a nejrozsáhlejší částí práce věnované něčemu jinému. Omezíme se tedy pouze na konstatování, že je-li jiná možnost a je-li výzkum věnován především volebnímu systému, existuje řada důvodů, proč tento způsob nevyužít. Porovnávání hlasů odevzdaných v poměrné složce hlasování s celkovým podílem na mandátech zásadním způsobem nevyhovuje v případech, kdy se setkáváme se stranou/stranami, které se koncentrují jen na většinovou složku hlasování (pokud v poměrné složce získaly jen velmi málo hlasů, jeví se být systémem nadreprezentovány, jakkoliv třeba jejich úspěšnost ve většinovém hlasování nemusí být nijak výrazná). Tato situace není až tak obvyklá, s koncentrací na většinovou složku se setkáváme především u nezávislých kandidátů, kteří představují problém pro výpočet s jakoukoliv sadou dat. Závažnější se jeví druhá potenciálně problémová situace. V řadě případů se můžeme setkat se značnými rozdíly v podílu odevzdaných hlasů v obou složkách a ve schopnosti proměnit tyto hlasy na mandáty, kterou porovnání poměrných hlasů s celkovým počtem mandátů nezachytí. Např. v parlamentních volbách v roce 1992 na Litvě (viz Tab. č. 6) Litevská demokratická strana práce (LDDP) obsadila celkem 73 mandátů (tj. 51,77 % křesel v parlamentu). Její kandidátní listině bylo odevzdáno v poměrné složce 43,98 % hlasů. Index deformace stanovený na základě těchto hodnot dosahuje 1,18, což v litevských poměrech nepředstavuje nijak vysokou hodnotu. Závěr učiněný z tohoto výpočtu by tedy pravděpodobně vyzněl tak, že volební systém při tomto hlasování nevedl k výrazně vysoké nadreprezentaci nejsilnější strany a nadpoloviční zastoupení LDDP v parlamentu bylo dosaženo především díky obrovské podpoře voličů a také díky tomu, že část hlasů (5,99 %) byla odevzdána stranám, které nezískaly mandát ani v jedné složce hlasování. Pokud bychom se ale podívali na výsledek LDDP podrobněji, zjistíme, že v poměrné složce hlasování získala 36 ze 70 mandátů (tj. 51,43 %) a index deformace u ní dosahuje 1,17, tj. hodnoty prakticky stejné jako při celkovém výpočtu. Při většinovém hlasování byla situace značně odlišná. Straně totiž 75 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 bylo odevzdáno skoro o 10 % méně hlasů, pouze 34,86 %, přesto i tyto hlasy byly proměněny v nadpoloviční zisk, když LDDP obsadila 37 ze 71 mandátů. Index deformace vypočítaný pro většinovou složku není nijak zanedbatelný, dosahuje 1,49. Značná nadreprezentace strany v této složce hlasování byla pro celkové výsledky voleb velmi důležitou a volební systém značně napomohl vytvoření umělé většiny v litevském parlamentu. Výpočet provedený porovnáním poměrných hlasů a všech mandátů ale tento fakt zcela ignoruje. S podobnou deformací se na Litvě setkáváme i v řadě jiných případů. Zmínit lze např. rok 2000, kdy Sociálně demokratická koalice (SDK) dosáhla solidní nadreprezentace v obou složkách hlasování. Ve většinové dokázala proměnit 20,05 % hlasů ve skoro třetinové zastoupení – 32,39 % mandátů (index 1,62), v poměrné složce oslovila 31,08 % voličů a získala 2/5 mandátů (index 1,29). Když zohledníme výsledný podíl (36,17 % mandátů) 31,08 % hlasů v poměrné složce, vyjde nám hodnota značně nižší, než ta, kterou vykázaly obě složky – pouhých 1,16. Tab. č. 6: Hodnoty indexů deformace vítěze voleb 1992 a 2000 na Litvě (z obou složek odděleně a celková, která je měřena z celkového počtu a hlasů odevzdaných v poměrné složce) Většinová složka Strana Man. Hl. % Man. % 1992 37 34,86 23 20,05 Poměrná složka I Man. Hl. % Man. % 52,11 1,49 36 43,98 32,39 1,62 28 31,08 Celkem I Man. Man. % I 51,43 1,17 73 51,77 1,18 40,0 1,29 51 36,17 1,16 (LDDP) 2000 (SDK) Zdroj: Vlastní výpočet na základě dat uvedených v Příloze. Druhý přístup, který by předpokládal oddělení zhodnocení obou složek, podobnou deformaci nezpůsobuje. Pro komparativní účely navíc nabízí lákavý dvojnásobný počet N. Ovšem i pro něj existují jisté limity, které dle našeho názoru devalvují užitečnost takto prováděného výpočtu při některých typech zaměření výzkumu a jistých situacích. Je vynikající, pokud hodnotíme efekt obou složek odděleně a bez ohledu na celkové výsledky hlasování. Pokud ale chceme pracovat s celkovým výsledkem, má své nedostatky. Především nám již neřekne, k jakému celkovému výsledku nadreprezentace v obou složkách vedla. Jestli bude případný 76 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 výzkum zaměřen např. na určitý region a otázku, který volební systém nejvíce pomáhá vítězi voleb k zisku jednobarevné většiny, můžeme u země s navrstvujícím smíšeným systémem odpovědět, že je to jeho většinová složka (alespoň v případě Litvy, kde kdyby vítěz zúročil své hlasy ve většinové složce stejně jako v poměrné, jeho výsledek by byl slabší). Nebudeme ale schopni statisticky doložit, nakolik byl tento efekt omezován poměrnou složkou. Pro porovnání litevského volebního systému (jako celku) s volebním systémem např. v Moldávii tak nebudeme moci pracovat s indexem deformace, ale jen s nástroji jako je četnost jednobarevných většin, průměrný počet členů koalice, délka trvání vlády atp., které v relativně krátké době od změny režimu mohou záviset na řadě faktorů vč. náhody. 3. 2 Navržené řešení Vzhledem k nastíněným problémům, které jsou spojeny s oběma výše zmíněnými řešeními, se naším konkrétním cílem stává navržení takového výpočtu, který by (1.) vedl k jedné výsledné hodnotě indexu deformace pro celkové výsledky voleb, který by (2.) zohlednil fakt, že celkový výsledek je dán dvěma „plnoprávnými“ složkami hlasování a který by zároveň neopomněl fakt, že (3.) poměr obou složek hlasování nemusí být za všech okolností vyvážený. Soustředit se přitom musíme pouze na určení celkového podílu hlasů. Celkový podíl mandátů představuje součet mandátů získaných danou stranou v poměrné složce a ve většinové složce, jedinou komplikaci mohou tedy přinést rozpory mezi použitými zdroji. Nejjednodušší (a jak naznačíme vzápětí metodologicky neobhajitelnou) alternativu představuje počítat podíl hlasů ze součtu hlasů odevzdaných v poměrné a ve většinové složce. Nedostatky tohoto postupu můžeme identifikovat v zásadě dva. (1.) Zcela opomíjí třetí podmínku, tj. zohlednění poměru obou složek. Hlas odevzdaný v poměrné složce má (skoro) stejnou váhu jako hlas odevzdaný ve většinové složce, nejen v situaci rovného podílu, ale i u voleb v roce 1998 v Makedonii, kdy bylo voleno 85 poslanců většinově a 35 poměrně, nebo v Chorvatsku v roce 1995, kdy (pokud odhlédneme od mandátů přidělených menšinám a diaspoře) připadalo většinové složce 28 křesel a poměrné 80 (viz např. Birch 29-30). (2.) Poměr mandátů obou složek je při stabilních pravidlech neměnný, zatímco poměr odevzdaných hlasů se může v každých volbách lišit. Statisticky by proto byla vždy mírně podhodnocena 77 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 složka, ve které bylo odevzdáno více hlasů. Jakkoliv se v praxi postkomunistických zemí jedná obvykle o rozdíly v řádu desetin procenta či procent (srov. Rose – Munro 2003: 114, 220, 286), výsledek by vedl k chybě způsobené vnesením proměnné, která je pro základní formu výpočtu indexu deformace i pro stanovení poměru mandátů obou složek nevýznamná. Váha 50 % mandátů bude 50 % i v případě, kdy by v dané složce byl odevzdáno jen nezbytně nutné minimum hlasů, které je stanoveno pro platnost hlasování a ve druhé složce hlasovali všichni voliči. Druhou možností je stanovení celkového podílu hlasů na základě váženého podílu hlasů odevzdaných v obou složkách. Vážený podíl se stanoví jako podíl mandátů distribuovaných v dané složce z celkového počtu mandátů, operuje se přitom s desetinnými čísly. Při vyváženém podílu složek tedy bude vážený podíl každé složky 0,5, pokud bude 75 % mandátů přidělováno většinově a 25 % poměrně, vážený podíl většinové složky bude 0,75 a poměrné 0,25. Váženým podílem bude následně násoben podíl hlasů získaný v dané složce, celkový podíl bude stanoven jako součet takto získaných hodnot pro poměrnou a většinovou složku. Tento způsob vede ke stanovení jednoho čísla, které vyjadřuje podíl hlasů, a následně k jedinému číslu, které stanoví index deformace celkových výsledků voleb (Ic). 4 Obě složky hlasování jsou při tomto postupu zohledněny, zároveň výpočet založený na váženém podílu umožňuje adekvátně snížit či zvýšit význam konkrétní složky hlasování podle toho, jaký má podíl na celkovém počtu mandátů. Výhody či komplikace plynoucí z navrženého postupu se nyní pokusíme demonstrovat na konkrétních příkladech. 3. 2. 1 Případ Litvy Na Litvě proběhly dle velmi podobných pravidel již čtyři volební soutěže, v letech 1992, 1996, 2000 a 2004. Ze 141 poslanců bylo vždy 71 voleno v jednomandátových obvodech a 70 v jediném celostátním volebním obvodě s použitím Hareovy kvóty a metody největšího zbytku. Hovořit můžeme jen o třech výraznějších změnách – v roce 1996 byla původní 4% klausule nahrazena 5% (navýšenou pro koalice na 7 %), v roce 2000 nahradil dvoukolový absolutní většinový 4 Výpočet lze vyjádřit Ic = si/(Pv vvi + Pp vvi), kde si je celkový podíl mandátů získaných určitou stranou, Pv a Pp jsou vážené podíly obou složek (přičemž platí, že Pv + Pp = 1) a vvi a vpi jsou podíly hlasů získaných danou stranou v jednotlivých složkách hlasování. 78 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 volební systém relativní většinový, v roce 2004 se ale země vrátila zpět k dvoukolové absolutní většině (Law on Elections to the Seimas, 2004; Matoušková 2004: 15-17). Pokud bychom se snažili ve stručnosti popsat obě složky odděleně, pak v letech 1992 a 1996 většinová složka velmi výrazně napomáhala vítězi voleb, ostatní strany byly více či méně podreprezentovány. S pozitivními výsledky se jinak setkáváme až u stran, jejichž celkový zisk byl minimální. Od roku 2000 se jednoznačná převaha vítěze vytrácí a na většinové složce vydělávají i další ze silnějších stran, především pokud jsou schopny a ochotny přímo či nepřímo spolupracovat. Za pozornost stojí i nejhorší výsledek vůbec, kterým je 0,17 u koalice LDP/LLS v roce 2004, který potvrzuje nevýhodnost dvoukolového designu pro strany s problematickým vztahem k partnerům. V čele koalice vystupující rovněž pod jménem Pořádek a spravedlnost (Už tvarką ir teisingumą) stál Rolandas Paksas, bývalý prezident sesazený parlamentem pro porušení ústavy (mj. kontakty s podsvětím) (srov. Dančák – Kubát 2004: 184-185). Mandáty získané ve většinové složce v 90. letech významně přispívaly k zisku nadpoloviční většiny pro vítěze, v roce 2000 a 2004 spíše znamenaly zdržení několika menších stran na parlamentní půdě, zatímco náskok získaný silnými stranami nebyl až tak výrazný. Na tom se podílel mj. vyšší rozptyl hlasů, kdy vítěz hlasování ve většinové složce získával jen málo přes 1/5 odevzdaných hlasů. V poměrné složce došlo hned od počátku ke zřejmému rozdělení stran na subjekty, které jsou schopny překročit klausuli, a na ty, které potřebný podíl hlasů nezískávají. S podílem propadlých hlasů pak významně souvisí výše indexu deformace, rozdíly mezi jednotlivými zastoupenými stranami můžeme označit jako marginální. V zájmu posouzení potenciálních výhod a nevýhod námi navrženého výpočtu porovnáváme výsledek Ic (vzhledem k prakticky rovnovážnému podílu složek jsou podíly z obou složek násobeny 0,5; malý rozdíl, vyplývající z případného zaokrouhlení na tři desetinná místa – 0,504:0,496 – jsme se rozhodli vynechat) se samostatnými indexy pro většinovou (Iv) a poměrnou (Ip) složku a také s indexem stanoveným pouze na základě poměrných hlasů (Ih). V rámci diskuse k získaným výsledkům se omezíme pouze na komentování tří nejsilnějších stran a navíc budeme sledovat extrémní hodnoty (kdy Iv nebo Ip opustí interval 0,5 – 1,5; strany, které nezískaly 79 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 žádný mandát v poměrné složce a jejich Ip je nulové, budou reprezentovány subjektem, který získal průměrný počet mandátů získaných těmito stranami, bude-li takových stran více, vybrána z nich bude ta, jejíž Iv je blíže mediánu těchto subjektů – naším cílem bude nalezení strany, která by mohla nejlépe reprezentovat skupinu stran nezastoupených poměrnou složkou). Zohlednění všech subjektů v diskusi by tuto část neúměrně natáhlo a učinilo nepřehlednou. Tab. č. 7: Porovnání výpočtů indexů deformace Strana Iv Ip Ic Ih 1992 LDDP 1,49 1,17 1,31 1,18 S 0,98 1,15 1,07 1,01 LKDP/… 0,94 1,13 1,04 1,01 LSDP 0,47 1,18 0,75 0,94 LCS 1,14 0 0,57 0,56 1996 TS-LK 1,93 1,50 1,70 1,63 LKDP 0,59 1,51 0,99 1,12 LDDP 0,27 1,43 0,83 0,88 LPKTS 0,79 0 0,42 0,46 2000 SDK 1,62 1,29 1,41 1,16 NS-SL 1,01 1,31 1,17 1,05 LLS 1,62 1,33 1,47 1,40 TS-LK/… 0,20 1,33 0,81 0,74 LCS 0,46 0 0,32 0,50 LLRA 1,03 0 0,60 0,73 2004 DP 1,11 1,11 1,10 0,97 LSDP/… 1,20 1,11 1,15 1,06 TS-LK/… 1,37 1,07 1,22 1,20 LDP/LLS 0,17 1,13 0,73 0,62 LLRA 0,78 0 0,38 0,37 Zkratky viz Příloha. Zdroj: Vlastní výpočet na základě dat uvedených v Příloze. 80 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Na základě uvedených dat můžeme Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 konstatovat, že Ic v drtivé většině případů reagoval citlivěji na reálné rozložení podpory. Zatímco Ih se v řadě případů nacházel mimo hodnoty dosažené v jednotlivých složkách, nebo se nacházel těsně u jedné z nich, Ic se mimo rozsah daný dílčími složkami ocitá jen v roce 2004 u DP a to velmi těsně (rozdíl je způsoben značně nevyrovnaným podílem strany na poměrných a většinových hlasech), přičemž i zde podává lepší obraz než výpočet Ih – nenaznačuje podreprezentaci DP, která by ale de facto nevyplývala z toho, že systém proti straně nějak působí, ale pouze z toho, že straně bylo odevzdáno skoro o ¼ hlasů méně ve většinové složce než ve složce poměrné, jejíž hlasy jsou pro Ih rozhodující. Ic byl také schopen zachytit situaci, kdy se určitá strana spíše soustředila na osobnosti v jednomandátových obvodech (a které se jí nepodařilo příliš zúročit) než na poměrnou složku. V roce 2000 LCS obsadila 2 většinová křesla, na která ale potřebovala přes 6 % hlasů, tj. na každé více než dvojnásobek průměrného počtu. V poměrné složce jí odevzdalo hlasy o více než polovinu méně voličů než ve většinové a nezískala žádný mandát. Hodnota Ic prokázala velmi slabou schopnost strany proměnit hlasy na mandáty a naznačila, že strana se opírala především o většinovou složku hlasování. Hodnota Ih, která dávala de facto do vzájemného vztahu většinové mandáty a poměrné hlasy, naznačila sice také slabý výsledek, ale o poznání lepší. Nezasvěcený čtenář, který by tuto hodnotu porovnával s dalšími stranami úspěšnými jen ve většinové složce, by navíc mohl podreprezentaci LCS připsat tomu, že, podobně jako LLRA v roce 2004 či LCS v roce 1992, strana doplatila na nulové zisky v poměrné složce, které jí úspěšná většinová nedokázala dokonale kompenzovat. Porovnání Ic a Ih tedy vyznívá ve prospěch námi navrženého řešení. Výsledek, ke kterému bychom došli jen porovnáním Iv a Ip, by musel být nepřesný v případech, kdy strana získala v každé složce odlišný podíl hlasů. Je pravda, že podobně jako Ic by takto stanovený odhad ležel někde mezi oběma dílčími hodnotami indexu, ale badatel by musel vedle samotných výpočtů ověřit, zda nebyl podíl hlasů ve složkách výrazně nerovnovážný. Např. SDK v roce 2000 získala ve většinové složce hlasování o třetinu méně hlasů než v poměrné, většinové hlasy se jí ale statisticky více zúročily. Vliv obou nadreprezentací na celkový výsledek by se prakticky nedal odhadnout. V ještě horší situaci by byl badatel v případě výrazně 81 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum nerovnovážného poměru obou složek. Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 5 Výpočet Ic naopak není založen na odhadovaném významu obou složek. V případě parity mezi oběma složkami hlasování navíc čtenář, který by využil pouze výpočtů Iv, Ip a Ic, získává odpověď na otázku, ve které ze složek konkrétní strana oslovila větší podíl voličů – hodnota Ic je bližší indexu deformace té složky, ve které bylo odevzdáno více hlasů pro danou stranu. Např. v již vzpomínaném případě SDK v roce 2000 je rozdíl mezi Iv a Ic 0,21, mezi Ic a Ip 0,12. Naopak v případě LDSP v roce 1992, kdy bylo pro individuální kandidáty této strany odevzdáno skoro o třetinu více hlasů než pro její stranickou kandidátku, je rozdíl mezi Iv a Ic 0,28, mezi Ic a Ip 0,43. Z porovnání samotného poměření obou složek a využití Ic lze naznačit výhodu námi navrženého postupu v tom, že získáváme jednu hodnotu (pro případnou komparaci), která navíc „nevisí ve vzduchu“ jako pouhý odhad významu obou složek. Výpočet Ic se tedy prozatím jeví jako výhodný doplněk k ostatním formám využití indexu deformace. Přesto nelze jeho využití prohlásit za zcela bezproblémové. Jak jsme již naznačili výše, výsledná hodnota indexu je více či méně závislá i na dalších faktorech, než je jen schopnost napomáhat tvorbě umělých většin nebo zaručit rovnou reprezentaci kandidujících stran. Jak jsme naznačili výše, ve výsledcích se projevuje podíl propadlých hlasů a výpočet Ic není proti tomuto faktoru vůbec imunní. Z Tabulky 7 je patrná značná vazba výše Ic na míru nadreprezentace v poměrné složce (především u nejsilnějších stran, u kterých nebyl tento faktor nikdy vyvažován podreprezentací ve většinové složce hlasování), komparace výsledků provedená čistě na výsledné hodnotě indexu deformace by tedy byla poněkud nepřesná. Především by mohlo být matoucí, že vyšší I nalézáme u vítěze voleb v roce 2000 než v roce 1992. Přitom LDDP její nadreprezentace napomohla k zisku nadpoloviční většiny v parlamentu, zatímco SDK nebyla ani nutným partnerem pro vytváření většinových koalic založených na nejsilnějších hráčích politické scény. Využití Ic v komparativní perspektivě musí počítat s problémem vlivu propadlých 5 V roce 1995 se v Chorvatsku přidělovalo 28 mandátů většinově a 80 poměrně (0,26:0,74), ponecháme-li stranou mandáty vyhrazené diaspoře a národnostním menšinám (srov. Hloušek 2004: 147 – 150). Druhá nejsilnější strana, Chorvatská sociálně liberální strana, získala 1 mandát ve většinové části (Iv = 0,29) a 10 mandátů v poměrné (Ip = 1,08). Ic v tomto případě dosáhl 0,86, jelikož poměrná složka svou vahou výrazně zredukovala ztrátu způsobenou většinovou složkou (vlastní výpočet na základě Birch 2003: 152). Bez generujícího výpočtu by badatel mohl jen těžko přesněji posoudit, jak výraznou deformaci propad ve většinové složce způsobil. 82 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 hlasů, což je ale obecně problém tohoto indexu. Je nicméně možné, že naše varianta může v některých případech propojit problémové výsledky ze dvou složek s jejich nedostatky a statistickými chybami a dále je prohloubit. Na druhou stranu ostatní alternativy trpí podobným problémem, aniž by přinášely z metodologického hlediska výraznější pozitiva. 4. Závěr V našem textu jsme se pokusili zodpovědět otázku, jakým způsobem lze posoudit míru nad/podreprezentace jednotlivých politických stran, probíhá-li hlasování dle pravidel navrstvujícího smíšeného systému. Nejprve jsme jako nejlepší z užívaných nástrojů vyhodnotili index deformace, který i přes své nedostatky poskytuje dobře komparovatelné výsledky, které jsou imunní vůči faktorům, jakými je např. momentální voličská účast nebo aktuální počet obsazovaných křesel, navíc na rozdíl od některých alternativ poskytuje na základě jednoho jednoduchého výpočtu jasné výsledky, které lze snadno interpretovat. Při posuzování výstupů hlasování u sledovaného typu volebního systému představuje hlavní komplikaci přítomnost dvojích hlasů, z nichž jedny jsou odevzdávány stranickým kandidátkám a druhé individuálním kandidátům. Výstupy obou složek hlasování jsou relevantní pro výslednou podobu voleného tělesa, pouze se mohou lišit svou vahou, pokud není poměr obou složek paritní. V řadě výzkumů představují dvě odlišné série dat šanci na zdvojnásobení počtu sledovaných výstupů hlasování. Pokud se ale orientujeme na vztah volební systém – výsledná podoba celého parlamentu, vzniká potřeba výpočtu jedné výsledné hodnoty, která by se dala poměřovat s výsledky jiných hlasování. Badatel by měl mít možnost kvantitativně posoudit otázku, zda a nakolik jedna složka umožňuje zvrátit, zmírnit či posílit tlak působený druhou složkou. Jako možná řešení jsme nejprve posuzovali dva postupy, které vyplývají z dosavadních výzkumů či z formátu zveřejňovaných dat. První kombinuje celkový zisk mandátů určitou stranou s jejím podílem na hlasech odevzdaných v poměrné složce. Výhodou tohoto postupu je snadnější dostupnost přesných dat (největší rozdíly v přehledových textech můžeme identifikovat v přisouzení individuálních kandidátů jednotlivým kandidujícím seskupením), na druhou stranu je nutné 83 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 poukázat na metodologické i praktické nedostatky tohoto řešení. První souvisí s fakticky neodůvodněným potlačením významu jedné sady odevzdaných hlasů, druhá s necitlivostí tohoto přístupu v situacích, jakými může být koncentrace strany (převážně či zcela) na jednu ze složek, nebo významné rozdíly v počtu získaných hlasů. Výpočet je tedy dostačující pro přehledové studie, které se primárně věnují politickým stranám a jejich podpoře ve společnosti, méně vyhovující je ale při výzkumu zaměřeném na volební systémy. Druhý postup zase předpokládá, že posuzování bude vycházet ze dvou oddělených výpočtů. Jeho výhodou je, že se nikde neoperuje s výpočty, které by byly shledány neobjektivními (při dostatečné kvalitě vstupních dat), nevýhodou pak absence výsledné hodnoty. Především při nevyváženém podílu či výrazných rozdílech v počtu odevzdaných hlasů nezíská badatel jasnou informaci o celkovém výstupu. Námi navržená alternativa vychází z váženého podílu obou složek, kterým je před výsledným dělením násoben podíl hlasů získaných v každé složce (viz pozn. 4). Jeho využití umožňuje stanovení jedné výsledné hodnoty indexu deformace, která zohlední význam obou složek hlasování a v nich odevzdaných hlasů. Výpočet je, na rozdíl od prvního přístupu, korektní i v situacích, kdy má jednoznačnou převahu většinová složka (tj. bylo by přinejmenším nepřesné klást větší důraz na hlasy odevzdané v „méně důležité“ části hlasování), zároveň poskytuje jednu výslednou hodnotu. Výhody tohoto postupu jsme se následně pokusili demonstrovat na příkladu Litvy. V rámci námi provedeného výzkumu se ukázala potenciální výhodnost našeho řešení ve srovnání s ostatními popsanými alternativami. Analyzované výsledky byly schopny zohlednit podíl obou složek na celkovém výsledku i v případech, kdy byly odevzdány různé podíly hlasů, což představovalo nejvýraznější problém u alternativních přístupů. Identifikovaný nedostatek souvisel s obecným problémem indexů deformace a jejich závislostí na aktuálním podílu propadlých hlasů. Přesnější závěry o vhodnosti či zbytečnosti námi navrhovaného výpočtu by ovšem musela prokázat až podrobnější analýza většího množství příkladů. 84 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Seznam použité literatury Birch, S. (2003): Electoral Systems and Political Transformation in Post-Communist Europe. Basingstoke – New York: Palgrave Macmillan. Cabada, L. – Ženíšek, M. (2003): Smíšené volební systémy. Pelhřimov: Aleš Čeněk. Centar za monitoring – Izbori (http://www.cemi.cg.yu). Codul electoral (http://elections.parlament.md/legalfoundation/electoralcode/). Dančák, B. – Kubát, M. (2004): Litva. In Kubát, M. (ed.): Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha: Eurolex Bohemia, s. 178-198. Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. (2002, eds.): Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Havlík, V. – Šedo, J. – Čaloud, D. (2004): Systémy poměrného zastoupení. In Chytilek, R. – Šedo, J.: Volební systémy. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 104-142. Herceg, N. – Tomić, Z. (1999): Izbori u Bosni i Hercegoviny, drugo dopunjeno izdanje. Mostar: Sveučilište u Mostaru. Hloušek, V. (2001): Kantonální a parlamentní volby v Bosně a Hercegovině. Středoevropská politická studia, roč. III., č. 2. on-line text (http://www.cepsr.cz). Hloušek, V. (2004): Chorvatsko. In Kubát, M. (ed.): Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha: Eurolex Bohemia, s. 137-158. Holzer, J. (2001): Politický systém Ruska. Hledání státu. Brno: Centrum pro demokracii a kulturu. Chytilek, R. (2004): Zkoumání volebních systémů. In Chytilek, R. – Šedo, J.: Volební systémy. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 37-63. Chytilek, R. – Hušek, P. (2004): Většinové volební systémy. In Chytilek, R. – Šedo, J.: Volební systémy. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 64-93. Izborna Komisija Bosne i Hercegovine (http://www.izbori.ba). Kaňa, Š (2002): Republika Černá Hora. In Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. (eds.): Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 106-120. 85 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Kestelman, P. (1999): Quantifying Representativity, Voting Matters, Issue 10. on-line text (http://www.mcdougall.org.uk/VM/ISSUE10/P6.HTM). Kubát, M. (2004a): Volební inženýrství v podmínkách středovýchodní Evropy: Polsko jako jedinečný příklad. In: Novák, M. – Lebeda, T. a kol.: Volební a stranické systémy ČR v mezinárodním srovnání. Pelhřimov: Aleš Čeněk, s. 88-121. Kubát, M. (2004, ed.): Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha: Eurolex Bohemia. Law on Elections to the Seimas, 2004 (http://www.vrk.lt/2004/seimas/index.eng.html). Lebeda, T. (2004): Indexy měřící proporcionalitu, nad- a podreprezentaci a vlastnosti stranického systému. In Novák, M. – Lebeda, T. a kol.: Volební a stranické systémy ČR v mezinárodním srovnání. Pelhřimov: Aleš Čeněk, s. 413-416. Lietuvos respublikos Vyriausioji rinkimų komisija (http://www.vrk.lt). Massicotte, L. – Blais, A. (1999): Mixed electoral systems: a conceptual and empirical survey. Electoral Studies. Vol. 18, No. 3, pp. 341-366. Matoušková, M. (2004): Změna volebního systému v roce 2000 a její vliv na stranický a politický systém Litvy, bakalářská práce. Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity. Mlejnek, J. (2004): Maďarský smíšený volební systém – inspirace pro Českou republiku? In Novák, M. – Lebeda, T. a kol.: Volební a stranické systémy ČR v mezinárodním srovnání. Pelhřimov: Aleš Čeněk, s. 122-161. Moser, R. G. (2003): Consequences of Russia´s Mixed-Member Electoral System. In Shugart, M. S. – Wattenberg, M. P. (eds.): Mixed-Member Electoral Systems. Oxford – New York: Oxford University Press, pp. 494-518. Norris, P. (2004): Ballots Not Bullets: Testing Consociational Theories of Ethnic Conflict, Electoral Systems and Democratization. In Ryenolds, A. (ed.): The Architecture of democracy: constitutional design, conflict management, and democracy. Oxford – New Yorl: Oxford University Press, pp. 206-247. Parties-and-elections (http://www.parties-and-elections-de). Pavićević, V. (2002): Izborni sistem distributivni činioci izbornog sistema na primeru izbora u Crnoj Gory 1990 – 2001. Beograd: Centar za slobodne izbore i demokratiju, on-line text (http://www.cesid.org/pdf/Izborni_sistem.pdf). 86 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Pospíšil, I. (1999): Estonská republika. In Dančák, B. (ed.): Pobaltí v transformaci. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 11-69. Pospíšil, I. (2002): Republika Estonsko. In Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. (eds.): Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 154-171. Proportionality in the European Parliamentary Elections: Evidence since 1979 (s. d.), on-line text (http://www.dur.ac.uk/john.ashworth/EPCS/Papers/Suojanen.pdf). Příborský, M. (2002): Republika Moldávie. In Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. (eds.): Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, s. 268-284. Reynolds, A. – Reilly, B. (1997): The International IDEA Handbook of Electoral Systems Design, on-line text (http://www.idea.int/esd/publiactions.cfm). Rezultate Alegerilor (http://www.parties.e-democracy.md/electionresults/). Rezultati proteklih izbora – 2002 puna verzija (http://www.izbori.ba/Statistika.asp?Path=2002Puni). Rose, R. – Munro, N. (2003): Elections and Parties in New European Democracies. Washington: CQ Press. Rose, R. (2000): International Encyclopedia of Elections. Washington: CQ Press. Sartori, G. (2001): Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Sociologické nakladatelství. Shugart, M. S. – Wattenberg, M. P. (2003): Mixed-Member Electoral Systems. Oxford – New York: Oxford University Press. Shugart, M. S. (2003): „Extreme“ Electoral Systems and the Appeal of the Mixed- Member Alternative. In Shugart, M. S. – Wattenberg, M. P. (eds.): Mixed-Member Electoral Systems. Oxford – New York: Oxford University Press, pp. 25-51. Shvetsova, O. (2004): Russia: Compromising a Long Lasting Transitional Formula. In Colomer, J. M. (ed.): Handbook of Electoral System Choice. New York: Palgrave Macmillan, pp. 382-397. Taagepera, R. (2002): Limiting Frames of Political Games: Logical Quantitative Models of Size, Growth and Distribution, on-line text (http://repositories.cdlib.org/cgi/viewcontent.cgi?article=1010&context=csd). Vabariigi Valimiskomisjon (http://www.vvk.ee/rkindex.html). Централь навиборца комисия (http://www.cvk.gov.ua). 87 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Adam Carr´s Election Archive – Voting by electoral district (http://psephos.adamcarr.net/countries/l/lithuania/lithuanialeg20042.txt). 88 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Příloha: Výsledky voleb na Litvě a index deformace jejich výstupů 1992 Většinová složka Strana Man. Hl. % Man. % LDDP 37 34,86 S 13 LKDP/LD Poměrná složka Celkem I Man. Hl. % Man. % I Man. Man. % Ic 52,11 1,49 36 43,98 51,43 1,17 73 51,77 1,31 18,73 18,31 0,98 17 21,17 24,29 1,15 30 21,28 1,07 8 12,05 11,27 0,94 10 12,61 14,29 1,13 18 12,77 1,04 LSDP 3 9,02 4,23 0,47 5 6,05 7,14 1,18 8 5,67 0,75 KDS/LNP 1 1,32 1,41 1,07 0 3,55 0 0 1 0,71 0,29 LCS 2 2,48 2,82 1,14 0 2,52 0 0 2 1,42 0,57 LLeS 2 1,91 2,82 1,48 2 2,14 2,86 1,34 4 2,84 1,40 LTS/NP 4 5,17 5,63 1,09 0 1,99 0 0 4 2,84 0,79 Nez. 1 - - - - 1 0,71 Ostatní 0 0 5,99 0 0 0 0 P/LPKTS JL 1,41 14,46 0 0 0 1996 Většinová složka Strana Man. Hl. % Man. % TS-LK 37 28,65 LKDP 5 LDDP Poměrná složka Celkem I Man. Hl. % Man. % I Man. Man. % Ic 55,22 1,93 33 31,34 47,14 1,50 70 51,09 1,70 13,24 7,46 0,56 11 10,43 15,71 1,51 16 11,68 0,99 2 11,12 2,99 0,27 10 10,01 14,29 1,43 12 8,76 0,83 LCS 4 6,81 5,97 0,88 9 8,67 12,86 1,48 13 9,49 1,23 LSDP 5 7,28 7,46 1,02 7 6,94 10,00 1,44 12 8,76 1,23 LNPJL 1 1,68 1,49 0,89 0 4,01 0 0 1 0,73 0,26 LMP 1 2,78 1,49 0,54 0 3,86 0 0 1 0,73 0,22 KDS 1 1,58 1,49 0,94 0 3,24 0 0 1 0,73 0,30 LLRA 1 2,78 1,49 0,54 0 3,13 0 0 1 0,73 0,25 LDP/LTS 3 3,81 4,48 1,18 0 2,20 0 0 3 2,19 0,73 LLS 1 2,65 1,49 0,56 0 1,93 0 0 1 0,73 0,32 LVP 1 2,22 1,49 0,67 0 1,75 0 0 1 0,73 0,37 LPKTS 1 1,89 1,49 0,79 0 1,57 0 0 1 0,73 0,42 Nez. 4 - - - - 4 2,92 Ostatní 0 0 10,92 0 0 Neobs. 4 5,97 13,51 0 0 89 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 2000 Většinová složka Strana Man. Hl. % Man. % SDK 23 20,05 NS-SL 11 LLS TS-LK/ Poměrná složka Celkem I Man. Hl. % Man. % I Man. Man. % Ic 32,39 1,62 28 31,08 40,0 1,29 51 36,17 1,41 15,41 15,49 1,01 18 19,64 25,71 1,31 29 20,57 1,17 18 15,65 25,35 1,62 16 17,25 22,86 1,33 34 24,11 1,47 1 7,14 1,41 0,20 8 8,62 11,43 1,33 9 6,38 0,81 KDS 1 2,27 1,41 0,62 0 4,19 0 0 1 0,71 0,22 LVP 4 6,61 5,63 0,85 0 4,08 0 0 4 2,84 0,53 LKDP 2 4,76 2,82 0,59 0 3,07 0 0 2 1,42 0,36 NKS 1 2,01 1,41 0,70 0 2,87 0 0 1 0,71 0,29 LCS 2 6,13 2,82 0,46 0 2,86 0 0 2 1,42 0,32 LLRA 2 2,75 2,82 1,03 0 1,95 0 0 2 1,42 0,60 LLaS 1 1,58 1,41 0,89 0 1,27 0 0 1 0,71 0,50 LNPJL 1 1,14 1,41 1,24 0 1,15 0 0 1 0,71 0,62 MKDS 1 1,22 1,41 1,16 - - - - 1 0,71 1,16 Nez. 3 13,28 4,23 - - - - 3 2,13 Ostatní 0 0 1,97 0 0 0 0 LPKTS 0 0 0 2004 Většinová složka Strana Man Hl. % Man. % Poměrná složka Celkem I Man. Hl. % Man. % I Man. Man. % Ic . DP 17 21,64 23,94 1,11 22 28,44 31,43 1,11 39 27,66 1,10 LSDP/NS- 15 17,62 21,13 1,2 16 20,65 22,86 1,11 31 21,99 1,15 14 14,41 19,72 1,37 11 14,75 15,71 1,07 25 17,73 1,22 LDP/LLS 1 8,07 1,41 0,17 9 11,36 12,86 1,13 10 7,09 0,73 LCS 11 12,24 15,49 1,27 7 9,19 10,0 1,09 18 12,77 1,19 LVP/NDP 5 7,59 7,04 0,92 5 6,60 7,14 1,08 10 7,09 1,00 LLRA 2 3,60 2,82 0,78 0 3,79 0 0 2 1,42 0,38 Nez. 6 - - - - 6 4,23 Ostatní 0 0 5,22 0 0 0 0 SL TSLK/LKD/ LPKTS 8,45 14,83 0 0 0 90 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 61-91 Vol. 1, No. 1, pp. 61-91 ISSN 1801-6545 Zkratky: LDDP – Litevská demokratická strana práce (2001 se sloučila s LSDP, název pak LSDP); S – Sajūdis; LKDP – Litevská křesťansko-demokratická strana (od 2001 LKD – Litevští křesťanští demokraté – po sloučení s KDS); LDP – Demokratická strana Litvy; LPKTS – Svaz litevských politických vězňů a deportovaných; LSDP – Litevská sociálně demokratická strana; LLeS – Svaz Poláků na Litvě (později LLRA – Volební akce litevských Poláků); LTS – Litevská národní unie; NP – Strana nezávislosti; KDS – Křesťansko demokratická unie; LNPJL – Litevská národní strana „Mladá Litva“; TSLK – Vlastenecký svaz (Litevští konzervativci); LVP – Rolnická strana Litvy; SDK – Sociálně demokratická koalice (označována i jako Brazauskasova – LDDP, LSDP a 2 menší strany); LLS – Litevská liberální unie; NS-SL – Nová unie – Sociální liberálové; LLL – Litevská liga svobody; NKS – Umírněná konzervativní unie; MKDS – Nová KDS; LCS – Litevská unie středu (2004 Unie liberální a středu); NDP – Nová demokratická strana; LPKTS – Svaz politických vězňů a deportovaných. Zdroje: Lietuvos respublikos Vyriausioji rinkimų komisija; Rose – Munro 2003: 210 – 223; pro většinovou složku v roce 2004 vlastní výpočet na základě Lietuvos respublikos Vyriausioji rinkimų komisija a Adam Carr´s Election Archive – Voting by electoral district. 91 evs #1 EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 92-97 Vol. 1, No. 1, pp. 92-97 ISSN 1801-6545 Název článku: Analýza voleb a posuzování stranického systému: poznámka k defektní konceptualizaci stranického systému Election Analysis and Party System Assessment: A Remark On Flawed Conceptualization of Party System. Autor: Maxmilián Strmiska ([email protected]) Abstract: The paper argues that more attention should be given to the development of congruent conceptual frameworks for elections and party systems analyses. There are misunderstandings resulting from flawed conceptualization of the party system, which could and should be avoided. This seems to be of a special importance in the case of analysis of party system(s) working in multi-level political and territorial arrangements. Keywords: elections; party system; analysis. Tento článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM0021622407). Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 92-97 Vol. 1, No. 1, pp. 92-97 ISSN 1801-6545 Cílem této krátké stati je upozornit na některé souvislosti a zejména nežádoucí důsledky nedostatečné, primitivní konceptualizace stranických systémů, projevující se mimo jiné v neúnosně zjednodušeném pohledu na vztah mezi volební analýzou a rozborem stranických soustav. Zdůrazňuji, že zde půjde o stručnou úvahu, resp. dílčí příspěvek k danému (a ne právě jednoduchému) tématu, jemuž nejsou cizí polemické prvky. Jak se domnívám a zároveň doufám, tato skutečnost by však neměla záporně ovlivnit porozumění argumentaci, rozvinuté při této příležitosti, ani být na závadu rozvíjení diskuse. Stranický systém je obvykle definován jako souhrn stran v jejich interakci v daném institucionálním a sociálně-politickém uspořádání (popřípadě v dané politické obci). Všechny tři prvky (tj. strany jako operační jednotky systému, jejich interakce a konečně prostředí, v němž strany operují a kde se rozvíjejí jejich interakce), obsažené v tomto základním vymezení, mohou být pochopitelně předmětem různých (re)interpretací směřujících k odlišným modifikacím zmíněného výchozího pojetí, popřípadě k jiným, alternativním konceptualizacím stranického systému. Motivace těchto modifikací bývá různá. Často je zjevně podmíněna specifickými způsoby nahlížení na stranický systém, jež jsou charakteristické pro jednotlivé disciplíny a subdisciplíny, tak či onak zkoumající elementy a procesy utvářející stranický systém. Volební studia nejsou v tomto ohledů žádnou výjimkou. Jestliže je ovšem – v obecné rovině – zcela přípustná a legitimní snaha o modifikaci a operacionalizaci definice stranického systému, nevyplývá z toho automaticky bezbřehá tolerance k jakýmkoli (re)definováním stranické soustavy. Přílišný důraz na specifickou (sub)disciplinární perspektivu může snadno vyústit v deformované pojetí stranické soustavy, postrádající minimální „zřetel k celostnosti“, potřebný k pochopení souvislostí utváření a fungování stranického systému. Hlavní problém přitom spočívá v tom, že tvůrci či uživatelé upravených, zúžených pojetí stranického systému si často nemusí být vědomi těchto deformací – dokud a pokud setrvávají v rámci své (sub)disciplinární perspektivy. Tento moment se pokusím ilustrovat na jednom nedávném příkladu z oblasti volební analýzy, konkrétně na pojetí stranického systému uplatněného při studia tzv. inflace stranických systémů autorskou dvojicí Yuko Kasuya a Johannes Moenius (Moenius - Kasuya 2004), navazující v tomto na ohledu na koncepty a přístupy aplikované Garry W. Coxem (srv. Cox 1999). 93 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 92-97 Vol. 1, No. 1, pp. 92-97 ISSN 1801-6545 Oč jde? Kasuya a Moenius (resp. Cox) se domnívají, že existuje něco jako stranický systém volebního obvodu a že tento „systém“ prostě vzniká tím, že voliči (v daném obvodu) odevzdají své hlasy, přičemž z agregace lokálních stranických systémů jednotlivých volebních obvodů pak povstává jediný celostátní „národní“ stranický systém (viz zejména: „Party system here refers to the outcome of interparty competition. At the first stage, voters cast their votes and the district-level party system is formed in each district of a country.“; Moenius - Kasuya 2004: 545). Takové pojetí stranického systému je – podle mého názoru – nepřijatelné a neobhajitelné a to jak v obecné rovině (řekněme v daném kontextu „politologické“), tak (sub)disciplinární. Na rozdíl od zmíněných autorů se totiž domnívám, že neexistují lokální „stranické systémy volebních obvodů“ (narozdíl od lokálních stranickopolitických konfigurací a vzorců volebního chování). Představa, že stranický systém (jakýkoli stranický systém na jakékoli úrovni) vzniká vhozením hlasovacích lístků do urny, se mi pak jeví – mírně řečeno – jako velmi primitivní. Proč nelze hovořit o „stranickém systému volebního obvodu“? Odpověď není složitá, avšak vyžaduje, abych se na chvíli vrátil k výše zmíněnému základního vymezení stranického systému a pokusil se upřesnit, co je vlastně míněno – resp. co vše může být míněno – oním uspořádáním (prostředím), k němuž přísluší stranický systém. V dřívějších dobách, jež se nevyznačovaly velkým pochopením pro diferenciaci vertikálních a horizontálních dimenzí fungování stranicko-politického a teritoriálního pluralismu, byl tímto uspořádáním míněn obvykle pouze stát, resp. (celostátní) politická obec či (celostátní) institucionálně-politický systém. V současnosti převládá tendence k širšímu výkladu, tj. stranické systémy mohou příslušet i k jiným (substátním stejně jako suprastátním) útvarům či uspořádáním. Jak je zjevné, každý stranický systém musí mít nějaký institucionálně-politický rámec – mimo takového rámce vskutku není žádné stranické soustavy. Tento rámec musí přitom mít určité vlastnosti, které jej umožňují charakterizovat jako politický systém nebo subsystém. Jinak řečeno, musí mít v dostatečné míře rysy „celku“ (který může být samozřejmě součástí jiného celku nebo celků), aby bylo možné a smysluplné v jeho rámci souhrnně a ve všech relevantních souvislostech zkoumat interakce stranicko-politických jednotek. Zdůrazňuji: souhrnně a ve všech relevantních souvislostech. To zahrnuje – z definice – zřetel k těm důsledkům (výstupům) 94 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 92-97 Vol. 1, No. 1, pp. 92-97 ISSN 1801-6545 interakcí stran, jež jsou klíčové z hlediska podoby a fungování exekutivních a legislativních orgánů a tudíž politického systému v širokém slova smyslu. Volební obvod (pomíjím teď situaci, kdy je volební obvod totožný se státem či jiným institucionálně-politickým útvarem s vlastními orgány zákonodárné a výkonné moci) takovým celkem není – naopak, je zcela zřejmé, že jde o výseč celku, která nemá vlastnosti svébytného institucionálně-politického útvaru. K této výseči může příslušet specifický vzorec volebního chování (specifická struktura volební nabídky a poptávky, včetně specifické sestavy kandidátek atp.), ne však stranický systém. Abych předešel nedorozumění, musím na tomto místě zdůraznit, že mi nejde o prosazovaní primátu holistického přístupu ke studiu stranických systémů – a už vůbec ne v jeho tradiční podobě, zahrnující „jednorozměrné“ a „jednoúrovňové“ zjednodušení. Zkoumání volebních a stranicko-politických fenoménů a procesů je naprosto legitimní a účelné jak v nejrůznějších „výsečích“, tak v „celcích“. To, co ospravedlnitelné není, je zaměňování zkoumání „výsečí“ a „celků“, vyúsťující – například – v automatické, přímočaré přenášení závěrů plně oprávněných v rámci mikrosystémové analýzy volebních výsledků (a v širším smyslu volebního chování) do charakteristiky stranického systému. Případy, kdy je takové přímočaré přenášení možné a vhodné, jsou spíše výjimkou, než pravidlem. Je zbytečné rozvádět, že zavedení pojmu „stranický systém volebního obvodu“ se v tomto kontextu jeví jako naprosto nevhodné a škodlivé – a navíc se domnívám, že je i zbytečné, protože volební analýza takový koncept nepotřebuje. Na druhé straně nelze bez povšimnutí přejít skutečnost, že převaha holistického přístupu – ve zmíněné tradiční podobě – vedla k pomíjení či k degradování všech aspektů fungování a vývoje (celostátního) stranického systému, které se nejevily jako bezprostředně relevantní z hlediska základních (typových) vlastností posuzované stranické soustavy. To znamenalo, že kupříkladu řada velmi zajímavých teritoriálních aspektů volební soutěže zůstávala „pod povrchem“, mimo badatelský horizont. Za těchto okolností se nebylo možné divit, že charakteristika stranických systémů (implicitně celostátních) zůstávala neúplná, zejména pokud šlo o vysvětlování procesů jejich volební reprodukce. Zdá se však, že tento stav se – naštěstí – pomalu ale jistě stává minulostí. 95 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 92-97 Vol. 1, No. 1, pp. 92-97 ISSN 1801-6545 Výzkum stranických systémů je v současnosti – více než tomu bylo kdykoli předtím – konfrontován s pestrým souborem badatelských problémů a výzev, zahrnujících reflexi stranicko-politických fenoménů a procesů ve víceúrovňových uspořádáních s patřičným ohledem na jejich horizontální a vertikální rozměry. Pojmový aparát, který je k dispozici, má četné nedostatky. Z toho nicméně nevyplývá, že jakákoli snaha o inovaci tohoto aparátu je přínosná, což jsem se snažil ukázat na případu konceptu „stranického systému volebního obvodu“ a s ním spojeného primitivního pojímání stranického systému vůbec. Jak se ukazuje, je třeba klást mnohem větší důraz než dosud jak na rozvíjení pojetí stranického systému (pojetí odpovídajícího novým, zvýšeným požadavkům), tak na kongruenci konceptuálního aparátu, používaného jednotlivými politologickými (sub)disciplínami při analýze voleb a stranických systémů. 96 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 92-97 Vol. 1, No. 1, pp. 92-97 ISSN 1801-6545 Seznam literatury Cox, G. W. (1999): Electoral Rules and Electoral Coordination. Annual Review of Political Science, Vol. II, s. 145-161. Deschouwer, K. (2003): Political Parties in Multi-layered Systems. European Urban and Regional Studies, Vol. X, No. 3, s. 213-226. Moenius, J. - Kasuya, Y. (2004): Measuring Party Linkage Across Districts: Some Party System Inflation Indices and their Properties. Party Politics, Vol. X, No. 5, s. 543–564. Strmiska, M. (2005): Regionální strany, stranické systémy a teritoriálně-politický pluralismus. Pojetí a typologie evropských regionálních stran a regionálních stranických soustav. Brno: A. Pasienka. 97 evs #1 EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 Název článku: Reforma ruského volebního systému The Reform of Russian Electoral System Autor: Markéta Matoušková ([email protected]) Abstract: In 2007, State Duma of the Russian Federation will be elected through the system of pure proportional representation. The constitutional amendment adopted this year also involves a 7% electoral threshold. In addition to the basic information about both (current mixed and the new proportional) electoral system, the text deals with the issue how the current system influences the party one and tries to show the possible effects. Keywords: electoral system, political system, political parties, Russia Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 Cílem toho textu je popis a stručná analýza smíšeného volebního systému, který byl pro volby do Státní Dumy Ruské federace používán v letech 1993–2005. Pokusím se nastínit výstupy obou složek tohoto systému a jejich vliv na ruský stranický systém. Dále se zaměřím na reformu volebního systému, která byla přijata letos a která bude použita pro parlamentní volby v roce 2007. Práci uzavírá pokus o nástin možných dopadů nového volebního systému na podobu ruského stranického systému. 1. Volební systém platný pro volby v letech 1993–2005 Celkem čtvery volby (v letech 1993, 1995, 1999 a 2003) do Státní Dumy Ruské federace se konaly podle smíšeného volebního systému, kdy bylo 225 poslanců voleno poměrně v jednom celostátním obvodu tvořeným celým územím Ruské federace, 225 mandátů bylo rozdělováno systémem prosté (relativní) většiny v jednomandátových volebních obvodech. Voliči měli k dispozici dva hlasy, jedním volili svého kandidáta v jednomandátovém volebním obvodě, kam příslušeli na základě svého bydliště, druhý hlas byl určen pro kandidátní listinu některé z politických stran. Tento systém bývá označován jako paralelní. Jeho jednotlivé složky – poměrná a většinová – jsou na sobě nezávislé. Úkolem poměrné složky není vyrovnávat disproporcionalitu vzniklou ve většinově volené části (Rule - Shvedova; Chytilek - Šedo 2004: 30-36, 148-160). Shugart a Wattenberg rozdělují smíšené volební systémy na proporční (Mixed Member Proportional – MMP) a většinové (Mixed Member Majoritarian – MMM). Základním rozlišujícím znakem je pro ně existence (či neexistence) vazby mezi jednotlivými úrovněmi volebního systému. Závislost mezi hlasováním v poměrné a většinové části umožňuje v MMP poměrné složce kompenzovat disproporční výsledky, v systémech MMM taková vazba neexistuje (Cabada - Ženíšek 2004: 45). Podle této klasifikace lze ruský volební systém také označit jako smíšený s většinovým účinkem (MMM). Massicotte a Blais rozlišují smíšené volební systémy podle toho, které volební formule jsou v nich kombinovány, jak jsou kombinovány a jaký počet křesel je rozdělován podle každé z nich. Jako superpoziční (navrstvující) označují ty systémy, 99 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 v nichž existují dva druhy volebních obvodů a dva různé systémy volby. Oba volební systémy jsou přitom aplikovány současně na celém území státu. (Massicotte - Blais 1999: 341-366). V jejich pojetí je ruský volební systém řazen mezi navrstvující systémy nezávislé kombinace. Martin rozlišuje mezi „geograficky smíšenými volebními systémy“, v nichž je systém poměrného zastoupení používán pouze v některých částech země a většinový systém v ostatních, a „geograficky homogenní systémy“, kde je použita kombinovaná volební formule v rámci celé země (tamtéž). Na základě této klasifikace lze konstatovat, že v ruském případě jde o geograficky homogenní volební systém. Pro poměrně volenou část byla stanovena volební klauzule 5 %. Volební zákon přitom nerozlišoval mezi kandidátní listinou politické strany a koalice, politické strany také mohly na své kandidátní listiny umísťovat i nestranické kandidáty, případně členy jiných stran. Kandidátní listiny byly přísně vázané, neumožňovaly tedy voličům přidělovat kandidátům preferenční hlasy. V SMD se o hlasy voličů směli ucházet i nestraničtí kandidáti. Voliči měli možnost vyjádřit nespokojenost se všemi kandidáty tak, že hlasovali tzv. „proti všem“, což v některých případech (pokud byl součet těchto hlasů vyšší než zisk toho z kandidátů, který získal v daném obvodě prostou většinu hlasů) vedlo k anulování výsledků voleb v daném obvodu (či teoreticky v celé poměrné části, což se ale nikdy nestalo) a jejich opakování. Toto své právo voliči využívali relativně hojně, takže Duma bezprostředně po termínu řádných voleb opakovaně nedisponovala počtem 450 členů (Holzer 2004a: 341-342). V průměru lze konstatovat, že možnosti hlasovat „proti všem“ využívalo v daném období 2,8-4,7 % všech oprávněných voličů. Kandidátní listiny mohly předkládat pouze ty politické strany a hnutí, které byly zaregistrované ministerstvem spravedlnosti a jejichž kandidaturu svými podpisy podpořilo nejméně 200 000 voličů, přičemž z jednoho subjektu federace smělo pocházet maximálně 7 % podpisů. Straně bylo zamezeno zúčastnit se volební soutěže, pokud bylo více než 25 % podpisů podporujících její kandidaturu prohlášeno za „podezřelé“ (http://www.russiavotes.org). K tomu, aby volby byly prohlášeny za platné, bylo třeba účasti nejméně 25% účasti voličů při hlasování. 100 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 1.1. Působení ruského volebního systému Ačkoli byl v Ruské federaci používán systém, který by ve své poměrné složce měl produkovat spíše proporcionální výsledky (Hareova formule používaná společně s metodou největšího zbytku pro přepočet hlasů na mandáty i velikost volebního obvodu by hovořily pro tuto teorii; Lebeda, 2001: 432), reálně v sobě poměrná složka obsahovala eliminační účinek. Vlivem nastavení volební klauzule se do parlamentu v poměrně volené části vždy dokázalo prosadit méně politických stran, než kolik jich získalo parlamentní zastoupení na základě úspěchů svých kandidátů v SMD. Pro srovnání: v roce 1993 překročilo 5% klauzuli 8 stran, 4 v roce 1995, 6 v roce 1999, 4 v roce 2003. Parlamentní zastoupení získalo v roce 1993 celkem 12 stran, 23 v roce 1995, 14 v roce 1999, 6 v roce 2003 (Holzer 2004a: 350-354). Volební systém tak v podstatě rozdělil politické strany na ty, které jsou úspěšné v poměrně volené části (např. LPDR, která opakovaně nezískala v SMD žádný mandát) a na ty, které získávají výrazně více hlasů v části většinové (např. Agrární strana Ruska. Holzer 2001: 64, 156). Některé strany (a nezávislí kandidáti) spoléhaly výhradně na svou regionální podporu a kandidovat v poměrně volené části se ani nepokoušely. Pouze Komunistická strana Ruské federace a proprezidentské strany obvykle dokázaly získat přibližně stejný počet mandátů v obou složkách. V SMD byli často úspěšní kandidáti deklarující svoji nezávislost (zde je však nutné poznamenat, že jako „nezávislí“ v některých případech kandidovali i členové politických stran, zejména LPDR; Holzer 2001: 64-65). V roce 1993 bylo zvoleno 134 nezávislých poslanců (v roce 1995 to bylo 76; v roce 1999 bylo takto zvoleno 106 poslanců, v roce 2003 se jejich počet snížil na 67). Po volbách 1999 v Dumě z nezávislých poslanců zformovaly tři mimostranické poslanecké skupiny: Lidoví poslanci, Ruské regiony a Agroprůmyslová poslanecká skupina (Holzer 2004a: 342). Pro srovnání: bezprostředně po volbách v roce 1993 bylo organizováno v poslanecké frakci, za níž byli zvoleni, 300 poslanců, 346 poslanců v roce 1995, 357 poslanců v roce 1999 a 365 poslanců v roce 2003. Tato čísla jsou však vzhledem k častým a někdy ne zcela transparentním přestupům poslanců mezi poslaneckými kluby i politickými stranami pouze orientační. Skutečnost, že některá minoritní uskupení jsou v parlamentu zastoupena jedním či dvěma poslanci společně s vysokým počtem nezávislých poslanců, blokuje 101 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 podle Holzera standardizaci ruské politické scény, která je náchylná k nečekaným přesunům sil a podpor a vzniku kvazistranických poslaneckých skupin bez konstantní politické linie (tamtéž). Úspěchy nezávislých ve většinově volené části také neúspěšným stranám komplikovaly budování stranických struktur v regionech (tamtéž: 344). Nepřehlednost a roztříštěnost politického spektra charakteristické pro současnou ruskou politickou scénu jsou proto dány výstupy ve většinové části voleb. V poměrně volené části odevzdávali ruští voliči relativně často hlasy pro strany, jež nepřekročily volební klauzuli: v roce 1993 se nepodařilo na mandáty rozdělit 12,94 % hlasů a index deformace (poměr mezi počtem mandátů obsazených politickou stranou a hlasů získaných touto stranou ve volbách) úspěšných stran se pohyboval v rozmezí 1,11-1,18. V roce 1995 byl podíl propadlých hlasů 49,5 %, index deformace dosáhl hodnoty 2. V roce 1999 zůstalo nerozděleno 18,6 % hlasů, index deformace činil 1,18-1,33. V roce 2003 nebylo rozděleno 29,35 % hlasů, index deformace činil 1,43-1,48. Všechny strany, jimž se klauzuli podařilo zdolat, tedy byly nadreprezentované. Míra nadreprezentace závisela na velikosti strany. Větší strany byly nadreprezentovány mírně více než strany menší. Volební systém platný v Ruské federaci v letech 1993–2005 byl často kritizován zejména proto, že na jeho základě byla vytvářena slabá Duma, která dlouho nebyla schopna zaujmout v systému roli relevantního partnera. Oponenti Borise Jelcina již v roce 1993 poukazovali na to, že jeho hlavní snahou bylo vytvořit takovou Státní Dumu, která pro něho nebude představovat silného soupeře, a zamezit vzniku silných politických stran. Kritice byl podroben také fakt, že ke zvolení poslance v některých SMD stačilo 20 – 30 % hlasů. Podle údajů International Foundation for Election Systems bylo ve volbách v roce 1995 zvoleno absolutní většinou voličů v daném volebním obvodu jen 12 poslanců, naopak 142 poslancům ke zvolení stačilo méně než 30 % hlasů (Dahl 1998). Patrně proto, že několik pokusů Borise Jelcina o posílení většinových prvků volebního systému se opakovaně setkalo s neúspěchem, zvolil Vladimír Putin opačnou cestu, jak dojít ke stejnému cíli. V roce 2001 prosadil zákon o politických stranách, který přinesl definici politických stran jako organizace registrované ministerstvem spravedlnosti, mající minimálně 10 tisíc členů v nejméně 45 z celkových 89 subjektů federace. V každé regionální pobočce politické strany přitom 102 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 musí být registrováno nejméně 100 členů. Kandidovat ve volbách v roce 2003 mohly jen ty strany, které splnily uvedená kritéria. Pokud získaly více než 3 % hlasů nebo 12 přímých mandátů, měly nárok na státní příspěvek, což znevýhodnilo kandidaturu nezávislých kandidátů i menších stran (www.russiavotes.org). Zákon o politických stranách přinesl ve svém důsledku výrazné snížení počtu registrovaných politických stran z více než 200 na nynějších 37 (údaj platný k 30. 11. 2005, www.cikrf.ru). 2. Reforma volebního systému Cílem novely volebního zákona, která vstupuje v platnost 1. ledna roku 2006 a podle níž se s největší pravděpodobností budou konat parlamentní volby v roce 2007, je posílení moci centra a zvýšení kontroly státu nad volebním procesem. Iniciátor změny, ruský prezident Vladimír Putin, se tímto opozicí kritizovaným záměrem nijak netají. Od nového volebního systému si Putin slibuje posílení stranického systému a demokracie v Rusku a zvýšení akceschopnosti výkonné moci, což by mělo vést k větší schopnosti Ruska bojovat s organizovaným zločinem a terorismem. Změna volebního systému se v kontextu boje proti „mezinárodnímu terorismu“ podle Putina stala více než aktuálním po loňské tragédii v jihoruském Beslanu. Putin považuje reformu volebního systému za další krok ke zpřehlednění ruského politického systému. Poté, co prosadil změny volebního systému do regionálních sborů, Putin podle svých slov předpokládá, že novela zákona o volbách do Státní Dumy mimo jiné také omezí moc regionálních vládců a tamních zájmových skupin, a umožní vyšší míru kontroly nad děním v regionech (www.bbc.co.uk). Novela přináší několik významných změn. Ve volbách v roce 2007 bude celá Státní Duma volena poměrným volebním systémem. Zastoupení získají pouze ty politické strany, které překročí 7% volební klauzuli, což by podle předkladatelů mělo zamezit v přístupu do parlamentu menším stranám. Nastavení volební klauzule bylo již v roce 1998 předmětem sporu. Ústavní soud tehdy konstatoval, že toto ustanovení je v souladu s ústavou, pokud umožní zisk mandátu nejméně dvěma politickým stranám či hnutím a pokud součet hlasů odevzdaných pro tyto strany přesáhne 50 % (Holzer 2001: 156). Současně se zvýšením volební klauzule dochází ke zvýšení počtu hlasů, které nejméně dvě strany musí získat, aby nastavení volební klauzule nebylo shledáno protiústavním, na 60 %. 103 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 V případě, že by dvě politické strany získaly nezískaly v součtu více než 60 % hlasů, dojde ke snížení klauzule tak, aby nejméně 60 % voličů mělo svého zástupce v parlamentu (tedy aby součet hlasů odevzdaných pro politické strany zastoupené v parlamentu byl vyšší než 60 %). Pokud by nastala situace, kdy by více než 60 % hlasů získala jediná politická strana, zatímco ostatní kandidující strany by klauzuli nepřekročily, získá mandáty i strana, jež se umístila jako druhá v pořadí (www.russiavotes.org). Zachováno zůstalo ustanovení, podle něhož musí minimální volební účast dosáhnout 25 %. Strany nově nebudou moci vytvářet předvolební koalice, což dříve zvyšovalo jejich šance na úspěch. Nebude ani možné, aby se o hlasy voličů ucházeli nezávislí kandidáti. Předkládat kandidátní listiny mohou pouze registrované politické strany, které na své kandidátní listině smějí nominovat maximálně 50 % nestraníků. Toto omezení by mohlo částečně pomoci snížit počet poslanců, kteří budou ve Státní Dumě reprezentovat rozličné zájmové skupiny. Novela také výrazně snižuje počet hlasů, které smějí být prohlášeny „za podezřelé“. Jestliže dříve se strana směla zúčastnit voleb, pokud bylo méně než 25 % podpisů podporujících její kandidaturu prohlášeno za „podezřelé“, pro volby v roce 2007 se tato hranice snižuje na 5 %. Ve volbách 2007 bude kandidátní listina politické strany muset být rozdělena na nejméně 100 regionálních oblastí, které budou pokrývat celé území federace. Strany, které ve volbách v roce 2003 překročily volební klauzuli, nebudou muset předkládat podpisy nejméně 200 tisíc voličů podporujících jejich kandidaturu. Ostatní politické strany budou moci tento požadavek obejít tím, že složí kauci 60 milionů rublů, která bude vrácena, pokud strana získá nejméně 4 % z celkového počtu hlasů. Za volební kampaň nebude moci kandidující politická strana vydat na federální úrovni více než 400 milionů rublů, přičemž z vnitrostranických zdrojů smí pocházet nejvíce 50 % této částky, 280 tisíc rublů od individuálních dárců a maximálně 14 milionů rublů od organizací. Na regionální úrovni – v závislosti na počtu voličů v daném obvodu – smějí strany na předvolební kampaň vynaložit částky v rozmezí 6 – 30 milionů rublů. Zahraniční společnosti, osoby žijících v zahraničí ani ruské soukromé společnosti s více než 30% zahraniční účastí nesmějí na předvolební kampaň politickým stranám přispívat. 104 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 Způsob přepočtu hlasů na mandáty zůstane zachován. 3. Postoje politických stran k reformě Návrh novely volebního zákona byl Státní Dumou v tzv. třetím čtení přijat většinou 339 poslanců proti 89, proti hlasovali poslanci Komunistické strany Ruské federace a subjektu Vlast (www.russiavotes.org). Stoupenci změny argumentují tím, že reforma je založena na modelu používaném v západních demokraciích a slibují si od ní rozvoj demokracie, občanské společnosti a stabilizaci politického systému. Nový volební systém by podle jejich názoru měl pomoci oddělit silné strany od okrajových a povzbudit soutěž mezi hlavními politickými stranami. Kromě proprezidentské strany Jednotné Rusko pro hlasovali také poslanci liberálně-demokratické strany. „Přitvrzení zákona je na místě, lidé stejně volí pouhý symbol, nikoli osoby,“ tvrdí podle BBC jejich předseda Vladimir Žirinovskij (www.bbc.co.uk). Naopak kritici jsou přesvědčeni, že jde o další posílení moci prezidenta a že cílem je vymýtit z parlamentu opozici. Komunisté a liberálové poukazují na to, že již ve volbách v roce 2003 museli bojovat s obstrukcemi ze strany státu a že nové zákony před ně vrší další překážky. Dalším terčem kritiky je zákaz vytváření předvolebních koalic. „Bloky se vytvářejí v zájmu voličů, umožňují slabším stranám, aby se podílely na politickém životě země. Jejich zákaz je nesmyslný,“ kritizuje podle Hospodářských novin jedno z ustanovení novely nezávislý poslanec Vladimir Ryžkov (HN 25. 5. 2005). 4. Pravděpodobné dopady reformy volebního systému Poměrná složka měla v ruském systému dosud výrazně disproporční účinek. Přijetí novely tento efekt nijak nezmírní, ba spíše naopak. Zatímco ale dosud většinová složka dokázala zajistit parlamentní zastoupení malým stranám, po roce 2007 zůstane počet parlamentních stran přibližně stejný jako počet relevantních aktérů na ruské politické scéně: omezí se na ty subjekty, které jsou schopny překonat volební klauzuli. Pokud by volební klauzule byla nastavena na 7 % již v roce 1993, snížil by se počet stran zastoupených v poměrně volené části parlamentu o 2 v roce 1993, resp. o 1 v roce 1995, o 2 v roce 1999. V roce 2003 by již tato změna 105 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 nepostihla žádnou politickou stranu (Holzer 2004a: 350-353). Hovořit ovšem v ruském prostředí o možnosti koncentrace stranického systému by bylo předčasné. Holzer zdůrazňuje, že vzhledem k podobě ruského politického systému a reálnému uskupení sil parlamentní volby slouží spíše k testování síly prezidentského tábora před nadcházejícími volbami hlavy státu. Holzer proto pro ruskou politickou soustavu používá termín elektorátní, případně delegativní či neliberální demokracie. Pro ruské parlamentní volby je také charakteristická úspěšnost proprezidentských stran (Holzer 2004a: 342). Sjednocení volebního systému by nicméně mohlo pomoci odstranit některé základní neduhy, které produkoval stávající smíšený systém. Těmi podle mého názoru byli zejména: 1) vysoký počet politických stran zastoupených jedním či dvěma poslanci, což znepřehledňuje politickou scénu, činí ji náchylnou ke vzniku proměnlivých parlamentních většin a otevírá prostor pro potenciální korupční jednání. Od nového systému lze očekávat silný eliminační účinek na počet stran, které získají parlamentní zastoupení. Mimo parlament s největší pravděpodobností zůstanou strany, které dosud byly schopny získat pouze přímé mandáty v některém SMD. Vzhledem k nastavení volební klauzule na 7 % (již 5 % hranice přitom patří k nejvyšším v Evropě) lze očekávat eliminační účinek na všechny menší politické strany bez ohledu na typ jejich podpory (7% bariéra bude mít stejný účinek na strany s koncentrovanou voličskou podporou, které dosud měly šanci získat zastoupení ve většinově volené části, jako na dosud nejvíce znevýhodněné strany s rozptýlenou voličskou podporou). 2) vysoký počet nezávislých poslanců: vzhledem k tomu, že se o poslanecká křesla budou moci ucházet jen politické strany, je pravděpodobné, že dojde ke zpřehlednění rozložení sil ve Státní Dumě. Někteří z dosud „nezávislých“ poslanců najdou patrně místa na kandidátkách politických stran. Lze také předpokládat, že novela ztíží zájmovým a lobbistickým skupinám vykonávání přímého vlivu na politické rozhodování. Pozorovatelé již delší dobu poukazují 106 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 na vysokou míru korupce a úzké sepětí mezi poslanci a politickými stranami na jedné straně a průmyslovou a finanční oligarchií na straně druhé. Zajímavé je, že tento typ poslanců byl ve volbách 2003 podporován zejména proprezidentskou stranou Jednotné Rusko (Holzer 2004b: 288-289). Není ale na místě se domnívat, že tento neduh bude novým volebním systémem zcela odstraněn. Zástupci lobbistických skupin se mohou o hlasy voličů ucházet na kandidátních listinách politických stran. 3) slabý stranický systém: tento problém do značné míry souvisí s body 1) a 2) a je jejich důsledkem i příčinou. Politické strany dosud nebyly volebním systémem ani jiným opatřením nuceny k vytváření pevnějších struktur ideologického i organizačního charakteru. Smíšený volební systém byl ve své většinové složce založen na jednokolovém systému prosté většiny, který podporoval individualismus. Holzer v této souvislosti upozorňuje, že na ruské stranické scéně dominují otevřené modely, které zastřešují řadu menších uskupení a které se aktivizují zejména v souvislosti s volbami, kdy vytvářejí nejrůznější koalice. V mezivolebním období ale tyto subjekty vystupují samostatně, což vede ke značné fluktuaci stranického spektra, proměnám ideologických profilací a personálním obměnám uvnitř těchto koalic. Strany – snad s výjimkou KPRF – nemají vybudovanou pevnou celofederální strukturu (Holzer 2004b: 79-96). Volební klauzule by malé strany do značné míry mohla motivovat ke spolupráci, slučování či vytváření volebních stran. Dalším efektem změny volebního systému by mohla být výrazná personální obměna Dumy. Je ovšem nutné připomenout, že Ruská federace stále ještě nepatří k zemím, které jsou označovány jako konsolidované demokracie, a že uplatňovat na tamní poměry západoevropská politologická měřítka je nevhodné. Podobně mi nepřipadá na místě snažit se aplikovat poznatky studia efektů volebních systémů na slabě strukturovaný ruský stranický systém. S jistou mírou pravděpodobnosti lze podle 107 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 mého názoru tvrdit pouze to, že jakkoli jde o systém poměrného zastoupení, budou se jeho účinky více blížit systémům většinovým. Cílem předkladatelů reformy bylo zpřehlednit stranický systém a rozložení sil v něm; šlo však o cíl prvoplánově politický, nikoli technický. Počet parlamentních stran zastoupených v Dumě po roce 2007 se ve srovnání se současným stavem s největší pravděpodobností oproti volbám 2003 nijak výrazně nezmění (ve smyslu počtu stran, které dosud byly schopny překonat volební klauzuli), nebudou chybět poslanci proprezidentské a komunistické strany. Pravděpodobná je také účast některých dalších uskupení (LDPR, liberálové). Zejména v případě liberálních stran lze očekávat, že se po neúspěchu ve volbách v roce 2003 pokusí novým pravidlům přizpůsobit. Do značné míry bude záležet také na tom, jak změnu volebního systému přijmou voliči a do jaké míry a jakým způsobem jí přizpůsobí své volební strategie. Skutečnost, že voliči, kteří dosud byli zvyklí používat při volebním rozhodování dva hlasy, o jeden z těchto hlasů přijdou, jistě nebude zanedbatelná. Naopak efekt způsobený nastavením volební klauzule nemusí sehrát ve voličském rozhodování tak významnou úlohu: voliči jsou na tuto bariéru již částečně zvyklí, byť počet nevyužitých hlasů zůstal i po posledních volbách poměrně vysoký. 108 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 Seznam zdrojů a použité literatury: Cabada, L. - Ženíšek, M. (2003): Smíšené volební systémy. Dobrá Voda: Aleš Čeněk. Dahl, A. R. (1998): Alternative Voting Systems For Electing Deputies To The State Duma Of The Russian Federation, on line verze (www.democracy.ru/english/library/comments/eng_1998-5.html). Chytilek, R. - Šedo, J. (2004): Volební systémy. Brno, Masarykova univerzita. Holzer, J. (2001): Politický systém Ruska. Hledání státu, Brno, CDK. Holzer, J. - Šmíd, T. (2003): Ruská federace. In Fiala, P. - Holzer, J. - Strmiska, M. (eds. 2003): Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově-politický profil, pozice a role politických stran v postkomunistických zemích. Brno, Masarykova univerzita. Holzer, J. (2004a): Rusko. In Kubát, M. a kol (2004): Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha: Eurolex Bohemia. Holzer, J. (2004b): Politické strany Ruska. Hledání identity. Brno: CDK. Lebeda, T. (2001): Hlavní proměnné proporčních volebních systémů. Sociologický časopis, roč. 37, č. 4, s. 425-448. Massicotte, L. - Blais, A. (1999): Mixed electoral systems: a conteptual and empirirical syrvey. Electoral Studies, roč. 18, s. 341-366, on-line verze (www.elsevier.com/locate/elecstud). Myagkov, M. - Ordeshook, P. C.: Changing Russia’s Electoral System: Assessing Alternative Forms of Representation and Elections. on-line verze (http://www.demokratizatsiya.org/Dem%20Archives/DEM%200701%20myagkov.pdf). Rule, W. - Shvedova, N. Russia: An Evolving Parallel Systém. on-line verze (http://www.idea.int/esd/upload/russia.pdf). Novinové články: Parlamentní volby v Rusku se odehrají podle scénáře Kremlu, Hospodářské noviny 5. 12. 2003. Putin defends radical reform plan, BBC 18. 11. 2004, (http://news.bbc.co.uk/go/pr/fr/-/1/hi/world/europe/4023279.stm). on-line verze Duma on-line verze backs Russia election reform, BBC 15. (http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4450481.stm). 4. 2005, V Rusku může být jiný volební systém, BBC 15. 4. 2005, on-line verze (www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/04/050415_russia_duma_2055.shtml). Predsedatel oblizbirkoma Viktor Ignatenko razkritikoval novuju systemu vyborov deputantov Gosudarstvennoj Dumy, 29. 4. 2005, on-line verze (http://news.riccom.ru/news-text_news_angarsk_6451.htm). 109 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545 Rusko má nový volební zákon, Hospodářské noviny, 25. 5. 2005. Ruská Rada federace schválila nový systém voleb, BBC 13. 7. 2005, on-line verze (www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/07/050713_russia_politics_1240.shtml ). Grizlov: novyj zákon o vyborach ukrepit systemu, 30. 7. 2005, on-line verze (http://rambler.com.ua/db/news/msg.html?mid=6327926) Další zdroje: Novela volebního zákona (www.russiavotes.org/electorallawchange3.htm#2005law) Ústřední volební komise (www.cikrf.ru/) Vesti (www.vesti.ru) Political Resources (www.politicalresources.net/russia4.htm) Zákon o politických stranách (www.cikrf.ru/m_menu_i.htm), (www.democracy.ru/english/library/laws/). 110 evs #1 EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 111-118 Vol. 1, No. 1, pp. 111-118 ISSN 1801-6545 Název článku: Parlamentní volby v Lichtenštejnsku The Parliamentary Elections in Liechtenstein Autor: Michal Pink ([email protected]) Abstract: This article presents the results of March 2005 elections in Liechtenstein that were important for the reconstruction of the government coalition of two major political parties. It describes procedural and elementary rules of election in the political system of Liechtenstein principate, role of Prince, government, parliament and the position of each political party. The results of the election are compared with the results of the parliamentary elections in 2001. Keywords: Liechtenstein, elections, electoral studies, FBP, VU, FL Tento článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM0021622407). Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 111-118 Vol. 1, No. 1, pp. 111-118 ISSN 1801-6545 Lichtenštejnsko je malou zemí, o které se většinou dozvíme jen v souvislosti se vzájemnými spory a problémy, které vyvolávají otázky nejen nad bývalým majetkem knížecí rodiny. Tyto nároky jsou většinou vznášeny vůči České republice, na jejímž území se dnes požadované statky, o něž občané neutrálního Lichtenštejnska po roce 1945 přišli, nacházejí. Poslední střet nastal v roce 2003, kdy Lichtenštejnsko zablokovalo rozšíření Evropského hospodářského prostoru. Lichtenštejnsko však nejsou jen požadavky a pár ukřivděných majetkuchtivých podnikatelů, jak se může na první pohled zdát, ale také státní útvar, ve kterém jsou uplatňována demokratická pravidla a instituce v rámci dlouholeté existence konstituční monarchie. Jednou z nejdůležitějších jsou i pravidelně se opakující volby do zemského shromáždění – Landtagu, které se teší velké popularitě. Poslednímu volebnímu klání, které proběhlo 12. března 2005, je věnován i následující příspěvek, který si tak klade za cíl přiblížit alpskou monarchii z trochu jiného pohledu, než který nám ji občas předkládají česká média. Politický systém Lichtenštejnského knížectví vychází z ústavy (Verfassung des Fürstentum Liechtenstein 1921), která byla přijata v roce 1921 a od té doby několikrát novelizována. Země je administrativně rozdělena do dvou krajů, zemí a jedenácti obcí, měst. Základním článkem politického systému je Kníže, který je na rozdíl od jiných evropských monarchií opravdovou složkou výkonné moci. Společně s monarchou je základní složkou exekutivy i vláda, jejíž složení odpovídá velikosti země, které vládne. Jedná se o kolegiální orgán, který se skládá z předsedy a čtyř dalších členů, takže jeden ministr stojí v čele několika resortů. Vládu jmenuje na návrh Landtagu Kníže a mimo základní exekutivní funkce je odpovědná za hlavu státu tzv. kontrasignací veškerých aktů ministerským předsedou. Vláda v rámci své činnosti vydává nařízení v mezích zákona a podléhá kontrole voleného Landtagu, který je právě předmětem našeho zájmu. Ve volbách, které se konaly v řádném termínu 1 , soupeřily o obsazení 25 poslaneckých křesel v zemském shromáždění pouze tři politické strany. Na základě 1 Řádné volební období Landtagu je čtyři roky, ale Kníže může na základě svého rozhodnutí zastupitelský sbor rozpustit. Tento akt je však nutno vykonat osobně před nastoupeným shromážděním a současně Jeho Jasná Výsost stanoví termín nových voleb, které se konají do 6 týdnů. Naposledy bylo této pravomoci využito v roce 1993. 112 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 111-118 Vol. 1, No. 1, pp. 111-118 ISSN 1801-6545 legislativní úpravy je knížectví rozděleno na Horní a Dolní zem a podle počtu obyvatel v jednotlivých obvodech jsou stanoveny i počty zastupitelů. Ve volebním obvodu Dolní zem se dnes volí 15 poslanců a v druhém obvodu, Horní zemi, jen 10 členů Landtagu. Tyto počty se však upravují podle vývoje a počtu obyvatel, kterých pravidelně přibývá. Poslední změny proběhly v roce 1987. Kdo však může volit? Dlouhou dobu se volební právo vztahovalo jen na muže, kteří byli plnoprávnými občany Lichtenštejnského knížectví a nebyli nijak ve svých právech omezeni. Až v 80. letech minulého století se hlasovací právo rozšířilo i na ženy (1984), které tak poprvé přistoupily k hlasovacím urnám v roce 1986. Volební systém pro volby do Landtagu vychází z pravidel poměrného zastoupení kandidátních listin a pro přepočet hlasů na mandáty se používá nejjednodušší a základní pravidlo – Hareova kvóta (Kubát - Sokol 2000). Uvedený způsob převodu hlasů na mandáty spočívá ve vydělení všech platných hlasů počtem všech mandátů. Vypočteným poměrem se tak zjistí, kolik hlasů připadá na mandát. Přidělování mandátů nakonec probíhá tak, že strana získá tolik mandátů, kolikrát se vypočtená kvóta vejde do počtu získaných hlasů pro konkrétní politickou stranu. Nevýhodou je u této kvóty fakt, že nikdy nemůže rozdělit hlasy beze zbytku a ponechává vysoké procento hlasů pro rozdělení v dalším kole (Lebeda 2001). Tento jev se však s narůstajícím počtem mandátů na volební obvod postupně eliminuje a v případě Lichtenštejnska a jeho dvou velkých (co do počtu mandátů) volebních obvodů nedochází k velkým projevům disproporcionality v rámci volebního systému. V případě, že zůstanou nerozdělené mandáty z prvního kola, dojde k přerozdělení mandátů v druhém kole, při kterém je uplatňována metoda nejvyšších zbytků. V tomto případě se zbylé mandáty přidělí stranám s nejvyšším počtem nevyužitých hlasů v prvním kole distribuce. Vstup na půdu zákonodárného sboru v Lichtenštejnsku omezuje uzavírací klauzule, která po roce 1918 dosahovala vysoké hranice 18 % a postupně se snižovala. Dnes je administrativně stanovena na 8 % pro volební obvod. Volby se v Lichtenštejnsku dlouhou dobu nesly ve znamení soutěže dvou hlavních politických stran, které své postavení získaly v meziválečném období. Dominujícími politickými stranami se staly dvě konzervativní formace – Vlastenecká unie (VU) a Pokroková občanská strana Lichtenštejnska (FPB). Zmíněné politické 113 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 111-118 Vol. 1, No. 1, pp. 111-118 ISSN 1801-6545 strany jsou si ve svém ideovém a programovém vymezení velice blízké. Základní hodnoty, které prosazují, jsou rodina, tradice, náboženství (především katolické), obhajují postavení Knížecí rodiny a Knížete. Snad jediná drobnost, která je odlišuje, je vazba na voliče. FBP se orientuje spíše na voliče větších obcí, měst a podnikatelskou a finanční sféru. Na druhou stranu voliči VU pocházejí spíše z venkova a věnují se tradičním povoláním (Kubát, Sokol 2000). Třetí politická strana, Svobodná listina (FL), byla oficiálně založena v roce 1985 a vznikla sloučením několika občanských iniciativ různého zaměření (ochránci přírody, sdružení za práva žen, iniciativy s programem třetího světa aj.) a profiluje se jako moderní, liberální občanská a především alternativní strana, která hájí klasická témata zelených stran v Evropě. Jako jediná se snaží prosadit snížení omezovací klauzule pro vstup do Zemského sněmu na 4 % s odkazem na větší reprezentativnost zastupitelského sboru. Poprvé se FL podařilo prosadit své první zástupce do zákonodárného sboru až ve volbách v roce 1993, když získala 10,4 % hlasů. (Pečínka 2002). Tab. č. 1: Volební výsledky v jednotlivých obvodech (v % hlasů) Volební obvod FBP VU FL Volební účast Vaduz 50,2 35,2 14,5 84,6 Balzers 40,9 44,9 14,2 84,4 Planken 56,7 24,3 19,0 92,0 Schaan 48,7 34,5 16,8 86,3 Triesen 46,6 39,2 14,3 81,7 Triesenberg 45,8 45,0 9,2 87,2 Celkem Horní 46,7 39,0 14,3 84,9 Eschen 48,5 42,7 8,8 88,8 Gamprin 58,8 33,7 7,5 90,1 Mauren 57,5 30,1 12,4 87,4 Ruggell 53,6 39,1 7,3 91,7 Schellenberg 59,9 29,4 10,7 93,90 Celkem Dolní 53,4 36,2 9,5 89,50 48,7 38,2 13 86,50 zem zem Celkem Zdroj: http://www.landtagswahlen.li/land.cfm 114 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 111-118 Vol. 1, No. 1, pp. 111-118 ISSN 1801-6545 Volby se konaly v jediný den a proběhly v klidu a podle očekávání. Celkem se jich zúčastnilo 86,5 % voličů (17 428 občanů Lichtenštejnska). Nejvyšší účast je možné zaznamenat v obci Schellenberg 93,9 % a nejnižší v obci Triesen 81,7 %. Výsledky zajistily relativní spokojenost u všech tří politických stran. FBP se samozřejmě radovala ze svého prvenství ve volbách a oprávněně obsadila post ministerského předsedy. Na druhou stranu její výsledek v porovnání s minulým volebním obdobím ukazuje menší pokles hlasů a celkový počet mandátů jí nezajišťuje pohodlnou většinu na půdě Landtagu jako v předchozím volebním období. VU byla ve svém hodnocení voleb rozpolcená. Podle komentářů deníku Lichtensteiner Vaterland „oči předsedy Heinze Frommelta pláčou“, protože jeho strana ztratila nejvíce hlasů a skončila s výsledkem, který je jejím historickým minimem, ale na druhou stranu ústa se usmívají, protože FBP neobsadí většinu mandátů na půdě Landtagu a VU je opět nezbytná pro sestavení vládní koalice (Lichtensteiner Vaterland 15. 3. 2005). Většina komentářů hlavních představitelů politických stran se nesla v duchu reprezentace zájmu voličů, kteří rozhodli o další budoucnosti země v čele s velkou koalicí.2 Zelená kandidátka FL jako jediná v porovnání s předcházejícím obdobím zaznamenala příliv voličů, dosáhla slušného nárůstu hlasů o 4,2 % a získala nejvíce hlasů za dobu své existence. Celkový zisk 13 % ji opravňuje k obsazení tří poslaneckých míst. FL je však z pohledu tradičních politických stran černo-červeného establishmentu nahlížena jako nedůvěryhodný partner. I když je Lichtenštejnsko relativně malá země, je zde možné najít různou míru podpory jednotlivým kandidátkám. Vítězná FBP, která si pohoršila oproti minulému funkčnímu období o 1,2 % a ztratila jeden mandát, našla nejvyšší podporu ve volebním obvodu Dolní země, kde podpora dosáhla 54,3 %, z toho nejlepší výsledek zaznamenala v obci Schellenberg – 59,9 %. Ve volebním obvodu Horní země získala jen 46,7 % hlasů. Nejnižší počet hlasů pro FBP byl sečten v obci Trisenberg – 45,8 %. VU, která se umístila jako druhá. Se ziskem 38,2% si rovněž pohoršila a obhájila jen 10 mandátů v Landtagu. Její územní podpora je však opačná než FBP. Ve 2 Velice často zmiňovaným tématem v Lichtenštejnsku jsou ženy a jejich uplatnění v politice. Od roku 1986 se postupně stávají součástí kandidátních listin a dnes všechny politické strany neopomenou zdůraznit, že je teší podíl 6 žen v Landtagu, které budou zastupovat své voliče. 115 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 111-118 Vol. 1, No. 1, pp. 111-118 ISSN 1801-6545 volebním obvodu Horní zem dosáhla zisku 39 %, z toho nejlepšího výsledku v obci Triesenberg 45 % a ve stejném obvodu zaznamenala i nejnižší podporu v obci Planken, kde dosáhla jen 24,3 %. Celkem ve volebním obvodu Dolní zem získala VU 36,2 %. Kandidátní listina třetí politické strany, FL, na rozdíl od dvou předchozích politických stran zaznamenala ve většině volebních obvodů nárůst podpory. Její podpora je rozložena velice nerovnoměrně. Ve volebním obvodu Dolní zem získala jen 9,5 % hlasů a v obci Ruggell i nejnižší podporu 7,3 %. Naopak ve volebním obvodu Horní zem získala FL 14,3 % a v obci Planken, kde pravidelně získává zhruba jednou tak silnou podporu než v celozemském měřítku, dosáhla i nejvyššího zisku 19 % hlasů (Wahlen 2005: Rückblick). Výsledky voleb v celé zemi předurčily další události. Vládní černo-červená koalice byla po několika kolech jednání obnovena a došlo k návratu modelu spolupráce z období, kdy strany tvořily velkou koalici a vládly samy společně s Knížetem. Hlavní role vyjednavačů připadla po volbách úřadujícímu premiérovi Otmaru Haslerovi, designovanému vicepremiérovi Klausi Tschütscherovi, předsedům oběma zmíněných politických stran a předsedům poslaneckých klubů VU a FBP. Den před „otevřením“ nového Zemského shromáždění, které zahájil korunní princ Alois, byla podepsána černo-červená koaliční dohoda o vzájemné spolupráci a vytvořena koaliční vláda. Předsedou vlády se stal opět Otmar Hasler (FBP) a dalšími členy vlády jsou Klaus Tschütscher (VU), Rita Kieber-Beck (FBP), Hugo Quaderer (VU) a Martin Meyer (FBP). Předseda VU Heinz Frommelt z výsledků voleb vyvodil osobní odpovědnost a po vyjednání koaliční dohody rezignoval na post předsedy VU a rozloučil se s ambicemi stát se ministerským předsedou (Lichtensteiner Vaterland 15. 3. 2005). Parlamentní volby v Lichtenštejnském knížectví potvrdily postavení jednotlivých politických stran a jejich roli v systému. Dominantním prvkem zůstávají historicky etablované politické strany FBP a VU, které společně tvoří vládní koalici. Po volbách se sice teoreticky naskytla možnost spolupráce oběma tradičním politickým stranám vstoupil do vyjednávání s třetí subjektem, ale bez váhání upřednostnily vzájemnou dohodu a společnou koaliční vládu, ve které místo ministerského předsedy obsadila vítězná formace. 116 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 111-118 Vol. 1, No. 1, pp. 111-118 ISSN 1801-6545 Tab. č. 2: Srovnání výsledků voleb v Lichtenštejnsku 2001–2005 Pol. strana 2001 – hlasy Mandáty 2005 – hlasy Mandáty FBP 49,90 % 13 48,7 % 12 VU 41,10 % 11 38,2 % 10 FL 8,8 % 1 13 % 3 Zdroj: www.landtagswahlen.li 117 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 111-118 Vol. 1, No. 1, pp. 111-118 ISSN 1801-6545 Seznam literatury a použitých pramenů: Karčová, E. (1998): Ústava Lichtenštejnského knížectví, diplomová práce, Brno, Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Kubát, M. - Sokol, P. (2000): Velké systémy v malých zemích (komparativní analýza), Politologický časopis, roč. VII., č. 3, s. 197–222. Lebeda, T. (2001): Hlavní proměnné proporčních volebních systémů. Sociologický časopis, roč. XXXVII, s. 425-448. Pečínka, P. (2002). Zelená zleva? Historie ekologických stran v Evropě, Praha: G plus G. Pečnikov, B. A. (1989): 7+1 nejmenších v Evropě: Lucembursko, Andorra, Malta, Lichtenštejnsko, San Marino, Monako, Vatikán, Gibraltar. Praha: Lidové nakladatelství. Neuauflage einer grossen Koalition wahrscheinlich, 15.3.2005, Lichtensteiner Vaterland (http://www.vaterland.li/page/archiv/detail.cfm). Landtagswahlen 2005, Wahlprogram 2005, (http://www.freieliste.li/Wahlen/). Liechtenstein, Keine Alleinregierung mehr - FBP und VU führen Koalitionsverhandlungen, (http://www.liechtenstein.li/fl-portalaktuell?newsid=11653). Verfassung des Fürstentum Liechtenstein 1921, (http://www.fuerstenhaus.li/verfassung.0.html). Volksabstimmung 2003, (http://www.fuerstenhaus.li/abstimmung.0.html). Wahlen, 2005, Rückblick, (http://www.landtagswahlen.li/geschichte.cfm). Wahlprogramm der Fortschrittlichen Bürgerpartei 2005, (http://www.fbp.li/0/Downloads/Wahlprogramm_05.pdf). Wahlprogramme VU 2005, (http://www.vu-online.li/). 118 evs #1 EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 Název článku: Prezidentské volby v Polsku v roce 2005 The Presidential Elections in Poland in 2005 Autor: Martina Miklová ([email protected]) Abstract: This paper deals with the Polish presidential elections in 2005, which were held 14 days after the parliamentary elections. The author characterizes the electoral system and concentrates on the two main presidential candidates – Lech Kaczyński and Donald Tusk, who are representatives of substantially opposing political parties – PiS and PO. This article compares the roles of Tusk and Kaczyński in the political order before 1989, in the90’s and at present. Special focus is given to the campaign, the preferences, the results and the disproportion. Finally, the author analyses the position of the new president Kaczyński and the impact of his election on politics. Keywords: Poland, presidential elections, main candidates, political parties Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 1. Úvodní slovo V tomto příspěvku se podíváme na prezidentské volby v Polsku v roce 2005. Nejprve bude popsán volební systém pro volbu prezidenta, poté budou charakterizováni dva hlavní kandidáti – Lech Kaczyński a Donald Tusk. Přiblížíme si jejich minulost a dosavadní působení v politice. Dále se zaměříme na průběh volební kampaně před prvním a druhým kolem voleb a uvedeme příčiny, které vedly k volebnímu úspěchu/neúspěchu obou hlavních aktérů. Uvedeme rovněž ostatní kandidáty na post prezidenta, stručně popíšeme průběh voleb a srovnáme předvolební preference s volebními výsledky. Nakonec se pokusíme zamyslet nad důsledky voleb pro fungování politického systému v Polsku. 2. Konání voleb Prezidentské volby v Polsku se konaly 9. a 23. října 2005. Jednalo se o řádné volby, které následovaly 14 dní po volbách do parlamentu (viz Państwowa Komisja Wyborcza 2005, Wybory 2005). Důvodem je, že funkční období polského parlamentu (Sejmu a Senátu) je čtyřleté, zatímco funkční období prezidenta republiky je pětileté. Od roku 1990 se tedy konaly parlamentní volby v letech 1991, 1993 (předčasné), 1997, 2001, 2005 a prezidentské volby v letech 1990, 1995, 2000, 2005. Oboje volby v roce 2005 se navíc uskutečnily na podzim krátce po sobě. Na rozdíl od proměnlivého volebního systému do Parlamentu Polské republiky (srov. Kopeček 2001) jsou volby pro prezidenta od roku 1990 organizovány podle stejného volebního zákona (Polska 2005, Społeczeństwo: System wyborczy). 3. Volební systém pro prezidentské volby V roce 1990 schválil Sejm nový volební zákon, na základě kterého jsou volby prezidenta všeobecné, rovné, přímé a konají se tajným hlasováním. Aktivní volební právo náleží všem občanům Polské republiky, kteří v den voleb dosáhli věku 18 let a kteří disponují aktivním volebním právem pro volby do Sejmu. Pasivní volební právo náleží všem občanům Polské republiky, kteří dosáhli věku 35 let a kteří rovněž disponují aktivním volebním právem pro volby do Sejmu. Polský prezident je volen na 5 let a může být zvolen maximálně na dvě funkční období. Prezidentské volby 120 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 vyhlašuje předseda Sejmu a na jejich průběh dohlíží Státní volební komise, oblastní1 a okrskové volební komise. Pro možnost hlasování jsou zřizovány volební okrsky pro obyvatele na území Polska a speciální volební okrsky pro občany pobývající v zahraničí. Právo přihlašovat kandidáty mají voliči nebo politická či společenská uskupení, která za tímto účelem zřizují volební výbory. Kandidáta mohou přihlásit občané sebráním nejméně 100 000 podpisů voličů, kandidát musí s kandidaturou písemně souhlasit. Všichni kandidáti jsou pak v abecedním pořadí umístěni na volební lístek. Volič hlasuje tak, že na volebním lístku označí jednoho kandidáta, kterému dá svůj hlas. Jiný způsob úpravy hlasovacího lístku není přípustný (Kubát 2000: 37-39). Prezident Polské republiky je volen klasickým dvoukolovým většinovým systémem. V prvním kole hlasování musí získat jeden z kandidátů absolutní většinu odevzdaných platných hlasů, jinak se koná po 14 dnech druhé kolo hlasování. V něm se rozhodne mezi dvěma nejúspěšnějšími kandidáty z prvního kola a k vítězství jednomu z nich postačí většina platných odevzdaných hlasů. V případě, že jeden z postupujících kandidátů stáhne svou kandidaturu, ztratí pasivní volební právo, nebo zemře, postupuje do druhého kola třetí (a další) nejúspěšnější kandidát z prvního kola. Eventuální protesty proti průběhu či výsledku voleb řeší Nejvyšší soud (tamtéž: 40). 4. Hlavní kandidáti na post prezidenta Parlamentní i prezidentské podzimní volby roku 2005 byly zajímavé tím, že se v jejich vrcholném klání utkali titíž aktéři (politické strany, jejich kandidáti), kteří v konečném výsledku voleb obsadili první a druhé místo. Jedná se o pravicovou sociálně konzervativní stranu Právo a spravedlnost (PiS) s kandidátem Lechem Kaczyńským a liberální stranu Občanská platforma (PO) s předsedou Donaldem Tuskem. Oba největší favorité na post prezidenta se na polské politické scéně pohybují aktivně už od devadesátých let (viz dále). Lech Kaczyński (56) se v mládí aktivně angažoval v opozičním hnutí, stál u vzniku Solidarity, úzce spolupracoval s Lechem Wałęsou a v roce 1989 se účastnil jednání u kulatého stolu. Od devadesátých let utvářel politiku v Polsku společně se 1 Dříve vojvodské volební komise, které byly zrušeny administrativní reformou v roce 1998. Více Kubát 2000: 39. 121 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 svým bratrem Jarosławem. V roce 1990 založili bratři Kaczyńští stranu Dohoda středu (PC), ale dostali se do sporů kvůli otázce rozštěpení Solidarity a do tří let z politické scény ustoupili. Lech Kaczyński byl rovněž senátorem (1989–1991) a poslancem Sejmu (1991 – 1993). Dále působil jako poradce prezidenta Wałęsy (1991) a jako předseda Nejvyššího kontrolního úřadu (1992–1995). V roce 1995 kandidoval na post prezidenta republiky, ale předčasně z klání odstoupil ve prospěch Jana Olszewského (ČTK 2005b). Ten tehdy postavil svou kampaň na heslu dekomunizace a o pravicově orientované voliče soupeřil s Lechem Wałęsou (Kubát 2000: 84-85). Lech Kaczyński se do vysoké politiky vrátil v roce 2000, kdy byl jmenován ministrem spravedlnosti v pravicové vládě Jerzyho Buzka. Ve funkci se zaměřil především na boj proti zločinnosti a brzy si vydobyl pověst nejúspěšnějšího politika. V roce 2001 založil opět společně s bratrem Jarosławem novou stranu Právo a spravedlnost (PiS), jejíž vzestup byl v dalších letech umožněn zejména korupčními aférami polské levice. Pro bratry Kaczyńské (tzv. „kačery“) se jednalo o velký politický comeback. Od roku 2002 je Lech Kaczyński primátorem Varšavy a z tohoto postu se také hlásil do prezidentských voleb (ČTK 2005b). Navzdory jisté popularitě, které se Lech Kaczyński těší, zaráží polskou i evropskou veřejnost některými kontroverzními kroky, např. nepřátelským postojem vůči homosexuálům nebo úvahám o znovuobnovení trestu smrti. Kaczyński by chtěl jako prezident bojovat proti nezaměstnanosti, zločinnosti a sociálním rozdílům ve společnosti. Podle něho je nutné k ozdravení Polska rozbít vlivné mocenskooligarchické struktury a omezit vliv lidí spjatých s minulým režimem. Jeho krédem se stala „čtvrtá republika“ předpokládající vládu „tvrdé ruky“, což znamená posílení role prezidenta2 (srov. Konstytucja Rzeczpospolitej Polskiej z dnia 2 kwietnia 1997 r.) a vytvoření republiky se silným důrazem na národní, katolické a rodinné hodnoty. 2 Pravomoci prezidenta byly podle ústavy z roku 1997 omezeny a část z nich přešla na parlament. Prezident přišel o právo veta při blokování státního rozpočtu a prezidentovo veto v jiných záležitostech může být překonáno menší parlamentní většinou, tj. třípětinovou místo dvoutřetinové. Prezident také ztratil právo veta při jmenování ministrů obrany, zahraničí a vnitra. V některých věcech však ústava pravomoci prezidenta zvýšila: prezident jmenuje předsedy Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího kontrolního úřadu. Stejné pravomoci získal při jmenování náčelníka generálního štábu a nejvyšších vojenských velitelů. Do roku 1997 tak činil pouze na návrh premiéra. Viz ČTK (2005): Ústava z roku 1997 částečně omezuje pravomoci polského prezidenta, on-line text (http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=150887). 122 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 V zahraniční politice propaguje Lech Kaczyński silné postavení Polska, tvrdý kurz vůči Německu a Rusku, dobré vztahy s USA. Je odpůrcem euroústavy (ČTK 2005e). Donald Tusk (48) pochází z přístavu Gdaňsk. V mládí se angažoval v protikomunistickém hnutí, stal se jedním ze spoluzakladatelů Nezávislého studentského svazu (NZS) a angažoval se v opozičním tisku. Koncem osmdesátých let patřil mezi přední gdaňské liberály a po pádu komunistického režimu stál u zrodu Liberálně-demokratického kongresu (KLD). Po sloučení KLD s Demokratickou unií (UD) do Unie Svobody (UW) se stal v nově vzniklé straně místopředsedou. V devadesátých letech byl postupně poslancem dolní komory a senátorem, v roce 2001 se stal vicemaršálkem Sejmu. Ve stejném roce spoluzaložil liberálně-konzervativní Občanskou platformu (PO). V současné době je jejím předsedou3 (ČTK 2005a). Tusk ztělesňuje umírněného středového politika, čímž přitahuje řadu Poláků, kteří jsou „unaveni“ radikály z pravé i levé části politického spektra a prosazuje změnu politického kurzu po letech vlády Svazu demokratické levice (SLD) zdiskreditované korupčními aférami. Zasazuje se o co nejvíce osobní svobody, zeštíhlení státní správy, omezení byrokracie a vymýcení korupce. Je zastáncem rovné daně, částečného odbourání sociálního státu a rychlého přijetí eura v Polsku. Jako hlava státu by usiloval o snížení nezaměstnanosti, vyrovnání sociálních rozdílů v zemi a posílení prestiže Polska v zahraničí. Chtěl by být prezidentem „skromným, otevřeným Evropě, sjednocujícím Poláky. Se snahou změnit Polsko, ale neměnit politickou úlohu prezidenta“ (Právo 8. 10. 2005: Polsko čeká asi jen prezidentské semifinále). Srovnáme-li ve stručnosti oba hlavní kandidáty prezidentských voleb, musíme předeslat, že Tusk i Kaczyński ztělesňují významné politické osobnosti s vlastními politickými stranami a jasnými názory na budoucnost. Donald Tusk obrací svou pozornost vůči zmírnění rozdílů ve společnosti a s pomocí své strany usiluje o liberální ekonomickou reformu, včetně rovné daně. Odpůrci mu vytýkají, že přehlíží korupci a má blízko k elitám z bývalých komunistů. Podporují ho spíše mladší voliči, městské obyvatelstvo a vysokoškoláci. Lech Kaczyński je konzervativní politik 3 Tusk založil stranu společně s Maciejem Płażyńskim, někdejším předákem Volební akce Solidarita (AWS). Velký počet členů získala PO během prvních měsíců roku 2001, kdy došlo k masovému přesunu značné části stranické elity i členstva z AWS a UW do PO. Srov. Kopeček 2001. 123 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum s přímočarými názory, nacionálně Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 orientovanými postoji a silně katolickým smýšlením. Netají se antikomunistickými názory a touhou „vypořádat“ se s bývalými elitami komunistického režimu. Vystupuje proti korupci a podporuje silnou roli státu v ekonomice. Zastánce má spíše v řadách sociálně slabších a starších občanů, obyvatel venkova a lidí s nižším vzděláním (Lidové noviny 25. 10. 2005: Polské volby – Postkomunistu střídá v čele země konzervativec). Rozdíly mezi oběma rivaly nacházíme také v jejich postoji k evropské integraci. Zatímco dosavadní prezident Aleksander Kwaśniewski přivedl Polsko do euroatlantických struktur, nyní se spekuluje o tom, jak bude vývoj dále probíhat. Jak Tusk, tak Kaczyński odmítají další prohlubování Evropské unie, rozdíl však panuje v intenzitě: zda se polská diplomacie obrátí zcela, nebo „jen“ zásadně. Tusk odmítá evropskou ústavu, ale nestaví se proti obranné spolupráci EU. Kaczyński je skeptický vůči unii jako takové a „jeho přístup se blíží názorům vyhraněných katolíků, kteří v EU vidí ohrožení polské státnosti“. Odlišný názor zaujímají i v otázce vztahu Polska a Německa: Tusk je pro vstřícné vztahy mezi Varšavou a Berlínem, Kaczyński se k Německu staví spíše negativně (Lidové noviny 8. 10. 2005: Nový prezident, nová diplomacie?). 5. Polsko před volbami a ve volbách Volební kampaň se odehrávala poměrně razantně. Jednak to bylo dáno výsledkem parlamentních voleb, v nichž těsně zvítězila politická strana Právo a spravedlnost (PiS) nad Občanskou platformou (PO) (srov. Państwowa Komisja Wyborcza 2005, Wybory do Sejmu Rzeczypospolitej Polskiej, Wyniki wyborów), jednak samotným průběhem volby nového polského prezidenta. Jednání o programu a složení vládního kabinetu bylo odloženo, protože zatím nebylo možné situaci řešit. Došlo pouze k tomu, že se předseda PiS Jarosław Kaczyński vzdal kvůli bratrově prezidentské kampani premiérského křesla. V rámci předvolební kampaně se ostřeji projevily rozepře mezi oběma kandidáty – zejména ultrakatolické kruhy podporující Kaczyńského kriticky poukazovaly na Tuskův „německý původ“4 a Kaczyńského štáb použil mezi prvním a druhým kolem voleb proti Tuskovi informaci, že jeho dědeček 4 D. Tusk pochází z kašubské menšiny, která je propletencem severopolské a pruské kultury. Viz Nový prezident, nová diplomacie? Lidové noviny, 8. 10. 2005. 124 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 sloužil ve wehrmachtu. Kaczyńského rovněž podporovalo radikálně katolické Rádio Maryja (Lidové noviny 25. 10. 2005: Polsko A porazilo Polsko B). Předvolební preference byly více příznivé pro Tuska, kterému bylo přisuzováno na začátku října až 50% voličské podpory a uvažovalo se o tom, že volby vyhraje hned v prvním kole. Postupně se jeho preference snižovaly a těsně před volbami se ustálily asi na 40 %. Druhému v pořadí Kaczyńskému se přisuzovalo zhruba 34 %, ale výzkumné instituty se v prognózách lišily, takže některé uváděly rozdíl mezi oběma kandidáty pouhé 1 % (Právo 8. 10. 2005: Polsko čeká asi jen prezidentské semifinále). Výhra v prvním kole navíc žádnému z nich nedávala záruku na výhru ve druhém kole. Z dalších kandidátů podle volebních preferencí následovali: šéf populistického seskupení Sebeobrana Andrzej Lepper (9 %), sociální demokrat Marek Borowski (8 %), s menší voličskou podporou Jarosław Kalinowski (3 %), Janusz Korwin-Mikke (2 %), Henryka Bochniarzová a další, kteří měli sotva jednoprocentní podporu. Znepokojivě sledovala situaci převážně oslabená polská levice, jejíž jediný relativně nadějný kandidát, maršálek Sejmu Wlodzimierz Cimoszewicz, z prezidentského klání z osobních důvodů předčasně odstoupil (ČTK 2005d). První kolo prezidentských voleb se konalo v neděli 9. října 2005 a nebyl v něm zvolen žádný z dvanácti kandidátů, kteří se jej zúčastnili. Oficiální výsledky vyhlásila Státní volební komise v pondělí 10. října 2005. Nejvíce hlasů 36,3 % získal Donald Tusk, na druhém místě skončil Lech Kaczyński, pro kterého hlasovalo 33,1 % voličů. Třetí příčku obsadil Andrzej Lepper (15,1 %), jako čtvrtý se umístil Marek Borowski (10,3 %). K volbám přišlo 49,74 % voličů (Państwowa Komisja Wyborcza 2005a, Wybory Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej, Wyniki głosowania). Účast byla asi o 10 % voličů vyšší než v parlamentních volbách před dvěma týdny, ale přesto se jednalo o nejnižší účast v prezidentských volbách od roku 1989 (ČTK 2005h). Výsledek voleb nebyl příznivý hlavně pro Tuska, protože jeho výsledek byl horší, než se podle předvolebních výzkumů očekávalo. O výsledku ve druhém kole měli rozhodnout voliči levice – tedy ti, co hlasovali pro Leppera a Borowského. Právě jejich hlasy se měly stát pověstným jazýčkem na vahách (Právo 11. 10. 2005: Polsko čeká před 2. kolem ostrý souboj). Druhé kolo prezidentských voleb, do něhož postoupili podle předpokladů Tusk a Kaczyński, se konalo v neděli 23. října. Za nového prezidenta Polské republiky byl 125 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 zvolen Lech Kaczyński, který získal 54,04 %. Poražený Donald Tusk obdržel 45,96 % hlasů. Tohoto kola voleb se zúčastnilo 50,99 % voličů (Państwowa Komisja Wyborcza 2005b, Wybory Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej, Wyniki głosowania). Poláci si tak zvolili v pořadí čtvrtého prezidenta od roku 1989 za dosud nejnižší volební účasti.5 Podíváme-li se na období mezi oběma koly prezidentských voleb, zjistíme, že k vítězství Kaczyńskému pomohla především podpora Andrzeje Leppera, s nímž se po počátečním zdráhání rozhodl uzavřít neveřejnou dohodu, takže asi 85 % Lepperových voličů hlasovalo ve druhém kole pro Kaczyńského. Tusk byl v obtížnější situaci. Mohl se pokusit získat nové hlasy od voličů zcela rozložené levice, jejíž kandidát Marek Borowski ovšem získal jen 10 % hlasů. Levicové voliče navíc odrazovaly liberální ekonomické plány Tuskovy Občanské platformy, takže pro něho ve druhém kole voleb hlasovalo pouze 70 % voličů Borowského. Nepomohla ani podpora Lecha Wałęsy a Aleksandra Kwaśniewského (Lidové noviny 25. 10. 2005: Polsko A porazilo Polsko B). Sociologické předvolební průzkumy se v porovnání se skutečnými výsledky lišily o 15 – 25 %, neboť Tusk ve všech vedl nejméně o 4 %. Podle některých přitom byla převaha Kaczyńského patrná už po prvním kole voleb. Je možné, že příčinou špatných odhadů byla nepřízeň médií, která nebyla Kaczyńskému nakloněna, a tak mu nepřipisovala šance na vítězství (tamtéž: Nový polský prezident není žádný populista). 6. Shrnutí a vize Polské podzimní parlamentní a prezidentské volby roku 2005 nastolily v zemi velmi specifickou situaci, neboť v obou z nich zvítězil tentýž aktér (politická strana, respektive kandidát). Podle některých tak vyhrálo Polsko B oproti Polsku A: „Polská ves proti městu, neúspěšní proti úspěšným, národní tradice proti moderní Evropě, východ Polska proti západu.“ (tamtéž: Polsko A porazilo Polsko B). Nacionálně orientovaní polští katolíci reprezentovaní bratry Kaczyńskými získali do svých rukou parlament, vládu i silný prezidentský úřad. V jejich zájmu je začít se změnami 5 V roce 1990 byl zvolen hlavou státu Lech Wałęsa (účast v 1. kole voleb byla 61 %, ve 2. kole 53 %), v roce 1995 Aleksander Kwaśniewski (účast v 1. kole voleb byla 65 %, ve 2. kole 68 %), v roce 2000 opět Kwaśniewski (byl zvolen už v 1. kole za volební účasti 61 %). Viz ČTK (2005c). 126 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 v Polsku, které vytvoří novou „čtvrtou republiku“, která by měla vést především k zvýšení role katolické církve ve společnosti, vyšším sociálním dávkám a státní pomoci (masivní výstavba bytů), ale také k přitvrzení práva (obnovení trestu smrti), zastavení privatizace strategických podniků a zastavení další integrace Polska do Evropské unie. V zahraniční politice by chtěl Lech Kaczyński více prosazovat polské národní zájmy (tamtéž: Kaczyńští budují „čtvrtou republiku“). Nový boj se po volbách rozhořel v parlamentu, kde se začalo jednat o budoucí vládě a složení kabinetu. Vize o vytvoření koalice PiS – PO se ukázala jako nejistá a nejasné přestalo být i to, zda dojde ke koaliční smlouvě. Občanská platforma místo toho zvažovala, že přejde do opozice, odkud by mohla lépe podporovat své zájmy. Nový premiér Kazimierz Marcinkiewicz původně nabídl členům poražené strany prestižní posty (ministerstvo zahraničí, ministerstvo obrany, ministerstvo hospodářství) a Tuskovi dokonce post maršálka Sejmu, ale při dalším jednání došlo k neshodám, mimo jiné právě o post maršálka. Je tedy více než pravděpodobné, že PiS utvoří menšinovou vládu, pravděpodobně ve spojení s jinými politickými stranami (v úvahu přicházejí Sebeobrana, Liga polských rodin a Polská lidová strana). Dalším z poměrně radikálních řešení by bylo zopakovat volby (ČTK 2005g). Vývojem v Polsku se začaly zabývat také ostatní evropské státy. Německo a Rusko s napětím čekají, jakým směrem se bude situace vyvíjet a v očekávání je rovněž Brusel, který zatím pouze odhaduje, co z „nového Polska“ vzejde. Zda skutečně půjde o „stát snů“, jak se nechal slyšet jeden z členů štábu Kaczyńského strany,6 a pokud ano, pro koho tímto státem snů Polsko Kaczyńských bude. 6 „Společně jsme vybojovali čtvrtou republiku. Je to velký den pro všechny, kdo milují Boha a Polsko. Máme prezidenta, který vybuduje Polsko našich snů.“ Viz Polsko A porazilo Polsko B, Lidové noviny, 25. 10. 2005. 127 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 Seznam literatury a použitých pramenů Monografie a články Kubát, M. (2000): Politika v Polsku po roce 1989. Volby, volební systémy a jejich politické konsekvence. Praha: UK. Kopeček, L. (2001): Reflexe parlamentních voleb v Polsku (2001). Středoevropské politické studie, roč. III., č. 4, on-line verze (http://www.iips.cz/seps). Denní tisk Kaczyńští budují „čtvrtou republiku“, Lidové noviny, 25. 10. 2005. Nový polský prezident není žádný populista, Lidové noviny, 25. 10. 2005. Nový prezident, nová diplomacie? Lidové noviny, 8. 10. 2005. Polské volby – Postkomunistu střídá v čele země konzervativec, Lidové noviny, 25.10. 2005. Polsko A porazilo Polsko B, Lidové noviny, 25. 10. 2005. Polsko čeká asi jen prezidentské semifinále, Právo, 8. 10. 2005. Polsko čeká před 2. kolem ostrý souboj, Právo, 11. 10. 2005. Internetové články ČTK (2005a): Donald Tusk – charismatický favorit prezidentských voleb, on-line text (htp://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=150884). ČTK (2005b): Kaczyński – neohrožený „šerif“ jde do boje o prezidentský post, on-line text (http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=150885). ČTK (2005c): Kaczyński oficiálně zvolen polským prezidentem, on-line text (http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=154271). ČTK (2005d): Polsko ztrácí s Kwaśniewským oblíbenou a nekonfliktní hlavu státu, on-line text (http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=150886). ČTK (2005e): Pravicový socialista Lech Kaczyński chce mravně ozdravit Polsko, on-line text (http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=154178). ČTK (2005f): Ústava z roku 1997 částečně omezuje pravomoci polského prezidenta, on-line text (http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=150887). ČTK (2005g): V polské politice trvá patová situace, on-line text (http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=154762). ČTK (2005h): Ve druhém kole prezidentských voleb jsou Tusk a Kaczyński, on-line text (http://www.ceskenoviny.cz/svet/index_view.php?id=152028). 128 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 Elektronické zdroje Konstytucja Rzeczpospolitej Polskiej z dnia 2 kwietnia 1997 r. (http://www.sejm.gov.pl/prawo/konstytucja/kon1.htm). Państwowa komisja Wyborcza 2005, Wybory 2005 (http://wybory2005.pkw.gov.pl). Państwowa komisja Wyborcza 2005a, Wybory Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej, Wyniki głosowania (http://www.wybory2005.pkw.gov.pl/PZT1/PL/WYN/W/index.htm). Państwowa komisja Wyborcza 2005b, Wybory Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej, Wyniki głosowania (http://www.prezydent2005.pkw.gov.pl/PZT/PL/WYN/W/index.htm). Polska 2005, Społeczeństwo: System wyborczy (http://www.poland.gov.pl/?document=149). Webové stránky Państwowa Komisja Wyborcza (http://www.pkw.gov.pl). Platforma Obywatelska – PO (http://www.platforma.org). Prawo i Sprawiedliwość – PiS (http://www.pis.org.pl). Prezydent Rzeczypospolitej Polskiej (http://www.prezydent.pl/x.node?id=82). Elektronické zdroje jsou aktuální k 1. 12. 2005. 129 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 119-130 Vol. 1, No. 1, pp. 119-130 ISSN 1801-6545 Příloha: Jak Poláci volili podle věku Lech Kaczyński Donald Tusk podle pohlaví Lech Kaczyński Donald Tusk 18–24 let 25-39 let 40-59 let nad 60 let 54 49 42 39 ženy muži 53 % 57 % 47 % 43 % 72 67 54 39 28 33 44 61 46 51 58 61 % % % % % % % % podle bydliště města vesnice podle vzdělání 47,3 % 67,7 % Lech Kaczyński Kujavsko - pomořské Mazovské Podleské Lodžské Svatokřížské Lublinské Malopolské Podkarpatské Lech Kaczyński 54,04 % volební účast: 50,99 % 52,7 % 32,3 % základní odborné střední vysoké % % % % % % % % hlasování podle vojvodství Donald Tusk Varmijsko - mazurské Pomořské Západopomořské Lubušské Velkopolské Dolnoslezské Opolské Slezské výsledky hlasování Donald Tusk 45,96 % Zdroj: Archiv LN (2005): Polské volby – Postkomunistu střídá v čele země konzervativec, on-line text (http://zpravy.centrum.cz/archivln/archivln.phtml?id=411388&sec=261&d=25&m=1 0&y=2005&dat=20051025#clanek). 130 evs #1 EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 131-135 Vol. 1, No. 1, pp. 131-135 ISSN 1801-6545 Název článku: Michael Gallagher - Paul Mitchell (eds.): The Politics of Electoral Systems (recenze/review) Autor: Roman Chytilek ([email protected]) Zpracováno v rámci výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM 0021622407). Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407). Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 131-135 Vol. 1, No. 1, pp. 131-135 ISSN 1801-6545 Reprezentativní sborník o volebních systémech, editovaný irským politologem Michaelem Gallagherem a jeho britským kolegou Paulem Mitchellem, představuje pozoruhodnou práci hned z několika hledisek. Z nich na prvním místě je nutné zmínit skutečně velmi široké pojetí „vědeckého zkoumání volebních systémů“, které v sobě obsahuje mj. reflexi mimořádně – v porovnání s ostatními oblastmi srovnávací politologie – intenzivního a extenzivního rozvoje disciplíny v posledních několika desetiletích. Tato perspektiva je zcela patrná již v předmluvě z pera Arendta Lijpharta. Lijphart v ní modifikuje svůj názor o podvyvinutosti empirického zkoumání volebních systémů, pocházející z jeho známé práce z roku 1985, a konstatuje, že za poslední dvě dekády dosáhlo studium volebních systémů „dospělosti“, projevující se empirickou, teoretickou a metodologickou saturovaností, zcela srovnatelnou s dalšími oblastmi politické vědy. V návaznosti na Lijpharta naznačují editoři v úvodu knihy svou ambici vytvořit syntetickou práci, která by zakončila jednu epochu volebního výzkumu a zároveň odstartovala novou, typickou poněkud modifikovaným výzkumným paradigmatem. Tento fakt je zřejmý již z názvu knihy, naznačujícího zrovnoměrnění zájmu o zkoumání volebních systémů jako nezávislé i závislé proměnné a snahu o integraci těchto dvou typů zkoumání s cílem zvýšení sociopolitické legitimace disciplíny. I proto kniha obsahuje subkapitoly o volebních reformách, přičemž – což je podstatné – se zabývá např. i návrhy volebních úprav, které nikdy nevstoupily v platnost. Obtížný problém zkombinování empirických, teoretických a metodologických aspektů výzkumu řešili editoři rozdělením knihy do tří úvodních teoretických kapitol, dvaadvaceti kapitol – případových studií (států) a příloh, obsahujících informace o metodologii použité v případových studiích, dále vybrané přehledy kvantitativních dat pro zkoumané státy, seznam internetových zdrojů, souvisejících s volbami, slovník základních pojmů a rejstříky. Za podobnou „kompromisní“ organizací textu je nutné hledat snahu o zpřístupnění problematiky co nejširšímu publiku, resp. publikům. Jedním z typických a významných znaků nejnovějšího studia volebních systémů je snaha o zpřesnění jejich klasifikace. Gallagher s Mitchellem provádí v tomto ohledu pozoruhodnou inovaci, když se pokoušejí do klasifikace systematicky integrovat nejen prvky ovlivňující mechanický účinek volebního systému, nýbrž i 132 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 131-135 Vol. 1, No. 1, pp. 131-135 ISSN 1801-6545 dimenzi strategických účinků volebních systémů, přičemž nabízí jejich relativně systematickou kategorizaci. Poněkud nepříjemným překvapením je však v tomto kontextu mezerovité dělení volebních systémů na systémy v jednomandátovém obvodě, smíšené volební systémy, systémy uzavřených kandidátek, systémy s preferenčním hlasováním a systém jednoho přenosného hlasu. Do takto vytvořených kategorií je obtížné zařadit zejména volební systémy jako neomezené hlasování, systém jednoho nepřenosného hlasu či blokové hlasování. I sami autoři však své dělení označují za „pracovní“ pouze v rámci předkládané knihy. M. S. Shugart v meta- a mezoanalýze srovnávacího zkoumání volebních systémů popisuje „vyzrávání“ disciplíny charakterizované kumulací vědění a jeho propojováním s příbuznými oblastmi srovnávací politologie. Zaměřuje se na shrnutí stavu výzkumu volebních systémů jako nezávislé proměnné, přičemž jako čtyři její nejdynamičtější oblasti identifikuje diskusi o Duvergerových zákonech, studium efektů volebních reforem, studium poměrných volebních systémů a vlivu volebních systémů ve vnitrostranické dimenzi. Ten považuje společně se zkoumáním „původu“ volebních systémů a procesu jejich přijímání za hlavní budoucí výzvu komparativního studia volebních systémů. Vyzrál i Shugart (do polohy vědce, jehož vědecký zájem je veden teorií, nikoliv metodami), a tak se kapitola vyznačuje mimořádnou konceptuální čistotou a „hladem“ po vytváření další teorie. A konečně, R. S. Katz klade ve třetí teoretické kapitole tři úzce spojené otázky: Proč a kdy dochází k volebním reformám a jaká je jejich podoba? Výzkum tohoto typu otázek v sobě zahrnuje zřetelně vyšší stupeň komplexity a dynamiky než např. studium mechanických účinků volebních systémů. Katz proto prozatím ve svém explorativním příspěvku nabízí pouze dílčí hypotézy, které by měly spíše strukturovat samotné zkoumání. Do procesu volebních reforem, obecně spojeného zejména s preferencí určitého typu demokracie, podle něj zasahují i nejrůznější další endogenní a exogenní faktory, a dokonce některá mimologická rezidua, např. móda. Podle Katze je maximálně vědecky podnětné zkoumat nejen reformy, nýbrž i „nereformy“, neboť výsledek voleb (s. 75) „není určen pouze mechanickým účinkem volebního systému, nýbrž i procesy, během nichž tento volební systém vstoupil v platnost, či v platnosti zůstává“. 133 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 131-135 Vol. 1, No. 1, pp. 131-135 ISSN 1801-6545 V následujících dvaadvaceti kapitolách jsou podrobněji prozkoumány volební systémy Austrálie, Kanady, Francie, Indie, Spojeného království, USA, SRN, Maďarska, Itálie, Japonska, Nového Zélandu, Ruska, Izraele, Jižní Afriky, Španělska, Rakouska, Belgie, Chile, Dánska, Finska, Nizozemí a Irska. Dílčí kapitoly mají společnou strukturu (stručná charakteristika politického systému, původ současného volebního systému, popis jeho mechaniky, popis politických důsledků volebního systému – stranický systém, mezistranická a vnitrostranická dimenze, parlament, vláda a popis „politiky volebních reforem“). Ujali se jich vesměs renomovaní autoři (namátkou D. Farrell, L. Massicotte, R. D´Alimonte, R. Hazan a G. Rahat, L. DeWinter či M. Gallagher). Nelze však přehlédnout, že v některých případech (typicky Japonsko či Rusko) nejsou autory textů politologové, pocházející ze zkoumaného státu a seznam literatury obsahuje jen minimum odkazů na zdroje v daném pramenném jazyce. S velkou ctí se naopak sborník vyrovnal s palčivým problémem „mnohohlavých“ projektů – aktuálností informací v jednotlivých kapitolách. Kapitola o Spojeném království např. obsahuje i informace o volbách r. 2005 i jejich teoretickou reflexi. Aproximace k ideálnímu stavu pravděpodobně nebyla zcela bezbolestná, což naznačuje i pozornost, kterou zmíněnému problému věnují autoři v předmluvě. Nebylo by účelné podrobně v této recenzi analyzovat substantivní aspekty případových studií. Speciální zmínku si zaslouží pouze subkapitoly o okolnostech volebních reforem, které nabízejí řadu zcela nových informací, případně kumulují ty stávající v míře dosud jen stěží vídané. Právě pasáže, analyzující volební systémy jako závislou proměnnou, jsou pravděpodobně hlavní přidanou hodnotou knihy. V tomto kontextu je škoda, že si do sborníku nenašly cestu podnětné příklady Polska a – koneckonců – i ČR. Chtěl bych ovšem upozornit i na fakt, že poměrně striktní disciplinace autorů ve věci struktury a obsahu kapitol na jednu stranu skutečně vedla ke vzniku stejnorodého celku, avšak na druhé straně si vyžádala některé ústupky, zejména v oblasti využité kvantitativní metodologie. Ta se omezuje pouze na několik základních operací (fragmentace, disproporcionalita, přirozený práh), ačkoliv např. v zemích, v nichž se volí v jednomandátových obvodech, by se často nabízely robustnější teoreticko – metodologické postupy. Množství takto nevyužité informace je však ještě pravděpodobně přijatelné. 134 evs #1 Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum Roč. 1, č. 1, str. 131-135 Vol. 1, No. 1, pp. 131-135 ISSN 1801-6545 Pakliže má kniha kumulovat vědění vygenerované jednou epochou, děje se tak ještě v jednom ohledu. Volební systémy a jejich účinky jsou v ní zkoumány převážně jednoúrovňově (národní úroveň, dolní komora parlamentu), navíc s další redukcí informací (časté opomíjení úrovně volebních obvodů). V souvislosti s diferenciací úrovní vlády a rozšiřováním jejich funkční propojenosti bude pravděpodobně v budoucnu nezbytné komparativně analyzovat i roli volebních systémů ve vztahu k utváření a reprodukci politického pluralismu na evropské či naopak regionální a/nebo lokální úrovni. I přes naznačené dílčí problémy lze recenzovanou knihu rozhodně doporučit těm čtenářům, kteří mají buďto zájem o systematické a přehledné kompendium, případně jsou zvědaví na „audit“ disciplíny, provedený Shugartem a Katzem, dle mínění recenzenta velmi šťastným způsobem, povzbuzujícím její další rozvoj. Gallagher, Michael – Mitchell, Paul (eds., 2005): The Politics of Electoral Systems. Oxford – New York: Oxford University Press, 662 s., ISBN 0-19-925756-6. 135 evs #1
Podobné dokumenty
zde - Evropská volební studia
Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a
reprezentace zájmů v soudobých evropských ...
politické vedy / political sciences
V Argentině a Nikaragui však nešlo o zavedení klasického dvoukolového systému absolutní
většiny. Práh nutný pro případné zvolení prezidenta již v prvním kole byl v Argentině a Nikaragui
totiž sníže...
Teorie vědy 2015-1 - text.indd - Teorie vědy / Theory of Science
terakcí od sebe izolovat a jednoznačně typologicky vymezit, ve skutečnosti
dochází k jejich neustálému prolínání a překrývání, i tak se ale mnohdy
převládající směr procesu určit dá. Problém je,...
- Středoevropské politické studie
parlamentních volbách roku 2002.2 Výsledky této volební soutěže přerušily částečně etablované
vztahy mezi stranami a elektorátem vybudované během 90. let 20. století, fungování
stranickopolitického...
2`08 časopis pro společenské vědy a management číslo 2
z hlediska legislativního a institucionálního prakticky dokončen, což ovšem platí především z hlediska celkového, globálního, zatímco na druhé
straně stále existují určitá odvětví (např. energetika...
- Středoevropské politické studie
Měření volební výhody úřadujících politiků je vystaveno několika výzvám. Zaprvé,
kandidáti, kteří zvítězili ve volbách, mají tendenci být systematicky odlišní od těch,
kterým se to nepodařilo (viz ...
Analýza polských parlamentních voleb 2007 - ČLOVĚK
The early Polish parliamentary elections have proved to be exceptional in many respects.
Having witnessed unusually high voter turnout (as for parliamentary elections), the lowest
ever number of Se...
EPP-ED a evropská politika - Centrum pro studium demokracie a
Stanislav Balík z brněnského CDK. Tento text doporučuji
všem těm, kteří stejně jako já věří, že politika je v první
řadě soutěží myšlenek. Konečně poslední text s názvem
„Perspektivy Evropské lidov...
Využití myšlenkových map
lépe zapamatovatelný. Navíc linky podporují další spojení a dodatky. Slovo, které nemá
linku, se stane listem struktury, protože z něj už nemůžou vycházet další asociace.
1.3.5. Délka linek = Délka...