Amnesty International-The High Cost of Human Rights Activism And

Amnesty International-The High Cost of Human Rights Activism And

INTERNATIONAL BUSINESS TIMES
Tuesday, April 28, 2015 As of 3:14 PM IST
Amnesty International: The High Cost of
Human Rights Activism And Charity
http://www.ibtimes.com/amnesty-international-high-cost-human-rights-activism-charity1301765
Amnesty International is perhaps the world’s most honored and respected human rights
organization, having fought the good fight against injustice and poverty around the world for
a half century.
But, like any business or organization, Amnesty is not perfect – in recent years, it has endured
a number of episodes of inner turmoil, internal conflicts and some questionable financial
dealings, despite the group’s noble stated intentions.
For example, Salil Shetty, the Secretary-General of Amnesty International, who has held the
position since July 2010, earns nearly £200,000 ($305,000) a year, and senior directors earn
up to £107,000 annually. While those salaries are roughly comparable to most other NGO
senior executive pay-scales, the messy and somewhat mysterious departure of Shetty’s
predecessor, Irene Khan, cast a harsh glare on Amnesty’s internal strife and financial issues.
Khan, who had led the organization since 2001, was given a severance pay package of more
than £533,000 ($760,000 in 2012 currency), while her deputy Kate Gilmore received a hefty
£325,244 ($493,000) payout. Khan, whose second and last term as secretary-general expired
in December 2009, fought a bitter battle to stay on, creating a crisis within Amnesty.
As a result, after much hand-wringing and internal discussion, Khan and Gilmore finally
walked off with huge payoffs. Not surprisingly, these payments raised quite a few eyebrows –
among other things, the cash compensation Khan received was equal to more than quadruple
her annual salary.
By now, the beleaguered charity found itself in an uncomfortable position – having to
publicly explain its finances. Peter Pack, Amnesty’s international executive committee (IEC)
chairman, said that the financial largesse handed out to Khan and Gilmore represented the
“least-worst option” in a lengthy and rambling letter to staff.
"A lot of soul-searching" was involved in the decision to pay the former officials, he insisted,
in order to compel them to leave. Initially, Khan refused to go, but the IEC was adamant that
her time at Amnesty was up. Pack said that a public firing of Khan would have imparted
“enormous damage to the operations and reputation of [Amnesty]," having "a major adverse
effect on the overall work of [Amnesty] for human rights.”
Consequently, Amnesty, after consulting with an unidentified London legal firm, apparently
sweetened the financial package for Khan, including bonus payments and a significant
“termination fee.” "There has not yet been time for us to absorb all the lessons learnt from the
events of recent days," said Pack of the gargantuan settlements, which were subject to
confidentiality agreements.
1 Given that Amnesty depends heavily on donations from well-meaning members of the public,
the large severance package sparked an outcry. “I am sure people making donations to
Amnesty, in the belief they are alleviating poverty, never dreamed they were subsidizing a
fat-cat payout. This will disillusion many benefactors,” Philip Davies, a Conservative MP,
said.
An Australian blogger thundered: “I am not sure about an international organization that
collects donations and then pays the leaving secretary- general £533,103 or 4 times her yearly
wage... That is a lot of money and I am sure [it] could have been used much better to
champion fight for human rights that Amnesty International go on about.”
Late last year, the turmoil within Amnesty took another unexpected step -- staff-members
around the globe went on strike, a particular embarrassment for an organization that has long
advocated for labor rights. Employees at Amnesty overwhelmingly issued a no-confidence
vote in their leadership, following the lay-off of several dozen people and a salary freeze.
Amnesty workers picketed in Paris, Dakar, Kampala, Beirut, New York, Hong Kong and
Johannesburg.
"Amnesty International cannot be an effective or credible human rights organization if it does
not respect the rights of its workers," said Alan Scott, an official at Unite, the UK union that
represented strikers. “[Amnesty is] one of the most mendacious employers [I have known].”
Quite a powerful indictment of a “human rights” activist organization.
Critics also charged that Amnesty, which was originally founded in 1961 to raise awareness
of prisoners rights in dictatorial regimes, has lost its focus by spreading itself too thin and
embracing a bewildering variety of global issues, including capital punishment, hunger,
poverty, corporate accountability and even gay rights.
For example, in 2007, the Catholic Church, a long-time supporter of Amnesty, withdrew
donations owing to the group's pro-abortion stance. Moreover, Shetty's plan to shift
Amnesty's operations from the US and Europe towards hubs in the emerging world has also
raised some hackles.
"The management... do not seem to have considered security issues properly [in the regional
hubs]," an unidentified worker complained to The Independent newspaper. "But it's more than
that. They seem to be moving Amnesty into campaigning mode with big stunts and branding
exercises designed to boost membership -- at the expense of the detailed research on which
our credibility depends. We will launch a campaign on [imprisoned Russian punk band] Pussy
Riot because it's fashionable, chasing the energy, lurching from one issue to the next.”
He added: "The danger is Amnesty may become less interested in helping individuals than in
using them as emblems of problems which need to be tackled -- and getting them to sign a
release form so we can publicize their story to raise funds. At present we are more concerned
with setting up an office in India, and raising funds locally there, than in doing the basic
human rights work.”
One of Amnesty's most prominent critics is a former board member of the charity, Dr. Francis
Boyle, professor of International Law, University of Illinois-Champaign. "Amnesty
International is primarily motivated not by human rights but by publicity,” he said during an
interview with radio host Dennis Bernstein. ”Second comes money. Third comes getting more
members. Fourth, internal turf battles. And then finally, human rights, genuine human rights
concerns.”
NGO-Monitor, a Jerusalem-based NGO that monitors the activities of global activist
organizations, has found much at fault with Amnesty. For example, while Amnesty claims it
2 does not take donations from governments or political parties, NGO-Monitor noted, in 2008,
the campaigners received a four-year grant from the British government's Department for
International Development (DFID in excess £3 million, including more than £840,000 in 2011
alone.
Amnesty has also received funds from the European Commission, as well as from the
government of Netherlands, the U.S., and Norway. In 2009, NGO-Monitor cites, Amnesty
received €2.5 million (approximately 1 percent of its donations) from government entities.
The British government was the third largest donor (at €800,000). Amnesty also received
government funding in 2008 (€1million), 2007 (€1 million), and 2006 (€2 million).
(Also, under British laws, as a charity, Amnesty is exempt from paying any taxes).
Naftali Balanson, the managing editor of NGO-Monitor told IB Times that Amnesty’s
promotional materials obfuscate this issue, as its guidebook categorically states that Amnesty
“neither asks for nor accepts direct donations from governments.” Similarly, on its website,
Amnesty International claims: ”We neither seek nor accept any funds for human rights
research from governments or political parties.”
“This misleading appearance of independence is an integral part of Amnesty’s international
credibility,” Balanson said.
NGO-Monitor also takes issue with Salil Shetty’s salary. Conceding that Shetty’s annual takehome pay of $300,000 is not outrageous for NGO chiefs – indeed Kenneth Roth, the head of
Human Rights Watch, rakes in $400,000 per year, for instance.
But Balanson notes that “this salary [still] places them among the top earners globally and
certainly calls into question why someone who prioritizes economic, social, and cultural
rights earns magnitudes more than the people on whose behalf Amnesty claims to represent.”
Balanson further stated that the “highly irregular” payouts to Khan and Gilmore caused
‘”great damage” to the organization. Indeed, an independent and confidential report by Dame
Anne Owers (formerly Her Majesty’s Inspector of Prisons) criticized both the settlements
reached with Khan and Gilmore and Amnesty International’s management.
“Owers found that the sums paid were, in both cases, higher than what had been reported by
Amnesty, and Amnesty paid Kahn’s legal fees,” Balanson said. She called the payouts
“seriously excessive” and “wholly inappropriate,” citing that only about one-half of the
payments reflected contractual obligations.
Moreover, as a group dedicated to fair practices and corporate responsibility, it is imperative
for organizations like Amnesty to exhibit complete transparency. “Certainly, as Amnesty's
budget rivals that of many large corporations [Amnesty's 2011 Report and Financial
Statement they note that its “incoming resources” totaled more than £51 million], it should
practice full transparency regarding its finances,” Balanson added.
Balanson pointed to yet another embarrassment for Amnesty. In early 2010, a staff-member
named Gita Sahgal was suspended after she condemned Amnesty for its links to and defense
of Moazzam Begg, a prominent supporter of the Taliban in Britain.
"As a former Guantanamo detainee, it was legitimate to hear his experiences, but as a
supporter of the Taliban it was absolutely wrong to legitimize him as a partner,” Sahgal told
British media. “The importance of the human rights movement maintaining an objective
distance from groups and ideas that are committed to systematic discrimination and
fundamentally undermine the universality of human rights."
3 Thus, Balanson noted, a strike by Amnesty employees was simply another chapter in this
ongoing saga, “When an organization that claims to focus on economic and social rights is
seen to be violating these rights regarding its own workers, it will not be taken seriously for
long by a skeptical public,” he said.
Dr. Chris Bart, a professor at McMaster University in Canada, and an expert on organizational
mission and vision statements, noted that most board members of NGOs and not-for-profits
do not take a salary, since they are so dedicated to their respective causes. Indeed, senior
officials and board members usually tend to donate money to their organizations.
Incidentally, strikes by workers at charitable organizations are not entirely unheard of. Bart
noted that employees at Equinox Care, a British drug and alcohol services charity, are on
strike over proposed pay cuts of up to 25 percent. Unite, which represents 70 of Equinox's 120
workers, complained that some front-line staff are being asked to incur cuts of between
£4,000 and £6,000 a year, while the charity’s chief executive is scheduled to receive a
performance-related pay bonus.
As for the industrial action at Amnesty, in January of this year, Unite reported that
management had temporarily decided to halt the proposed layoffs.
On Tuesday morning, Shaun Noble, Unite’s senior communications officer, told IB Times
that the union would release a statement on Thursday relating to the jobs situation at
Amnesty. Suzanne Trimel, Media Relations Director at Amnesty International USA in New
York told IB Times that “no further industrial action is currently planned or expected."
4 NEVIDITELNÝ PES
SVĚT: Klíčky brambor a „bratrská pomoc“ z Indie
http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-klicky-brambor-a-bratrska-pomoc-z-indie-fz4/p_zahranici.aspx?c=A150427_194556_p_zahranici_wag
28. 4. 2015
Vyprávěla mi kdysi teta, jak k nim do městečka na Vysočině zavítala delegace sovětských
kolchozníků. Aby našim jezeďákům osvětlila problémy s pěstováním brambor z hlediska
marxismu-leninismu.
Soudruzi a soudružky se shromáždili v sále, delegaci doprovázel sám soudruh z kraje, referát
měla soudružka sovětská akademička ... no, říkejme jí třeba Nina Jekaforovna.
Přítomní byli tak trochu zvědaví, co že jim sovětští soudruzi řeknou nového o moderním
pěstování brambor, protože jejich JZD na Vysočině téměř nic jiného nepěstovalo. To už tak
na Vysočině bylo a je. Ovšem některé neuvědomělé osoby, stále pod vlivem představ, že
brambory uměli jejich dědové pěstovat taky, a to chutnější a lepší, si bručely pod fousy něco o
tom, že aby nejdřív sověti dokázali vypěstovat dost brambor doma, a pak chodili radit jinam.
Mnohým se dokonce vklínil do myšlenek protistátní vtip, jak vykládal našim zemědělcům
soudruh Ivan Ivanovič Ivanov, že sovětští soudruzi pěstují na celinách pšenici a mají klasy jak
telegrafní sloupy. Když se posluchači optali, zda tak silné či vysoké, odvětil Ivan Ivánovič, že
ne. Že tak daleko od sebe.
Soudružka Jekaforovna mezitím vysvětlila základní otázky důležitosti pěstování brambor pro
světový mír a socialismus a pro výživu dělníků, rolníků, ba i pracující inteligence. Široce se
rozpovídala o úspěších sovětského zemědělství, přičemž bylo nutno několik stařečků kopnout
do nohy, aby přestali chrápat a nerušili mimořádně zajímavou a inspirativní přednášku.
Po hodině už začali být někteří posluchači poněkud nervózní, protože onen zázračný recept,
jak pozdvihnout naše bramborářství na světovou úroveň, stále nepřicházel. Ale nakonec
přišel!
Sovětská vědkyně sdělila poněkud překvapeným zemědělců, že hlavně lze ušetřit tím, že když
se brambory sází, jedna brambora se rozřízne nožem asi na čtyři díly. „Ovšem pozor,
soudruzi, nelze to jen tak. Jak zjistili sovětští mičurinci, musí na každém tom kousku zůstat
takzvaný ´klíček´. To je důležité!“ zdůraznila.
Soudruh z okresu a soudruh z kraje poslali kolovat z hlíny vymodelované vzorky, aby si je
soudruzi v sále mohli prohlédnout. Pak vyzval předseda místní organizace KSČ k diskuzi. Ta
ovšem ke zklamání soudruhů v čele sálu neproběhla. Tak poděkovali, jak soudruh předseda
JZD, tak předseda místní KSČ a nakonec i soudruh z okresu a dokonce i z kraje za podnětnou
přednášku. Která jistě pozvedne naše bramborářství k vyšším metám. Zazněl potlesk a
spokojení občané se rozešli. Spokojení, že už to skončilo.
V hospodě se pak rozebíralo, zda Nina Jekaforovna vůbec někdy slyšela o sadbových
bramborách, a starý Novák drze pravil, že krájení brambor na klíčky už znal jeho pradědeček.
Ale že pak většinou pod tím keřem, co vyroste z toho jednoho klíčku, jsou hovno brambory.
Anebo je jich málo.
5 Drzý mladý Vopička pak vyprávěl, jak se sešli odborníci na pěstování raných brambor
z Ameriky, od nás a ze Sovětského svazu.
Američan řekl: “My u nás na jihu sázíme rané brambory v březnu a v květnu už je sklízíme.“
Čechoslovák povídá: “No, tak to my nejsme tak vyspělí, my sázíme tyhle brambory v dubnu a
sbíráme je v červnu.“
A sovětský občan z Ukrajiny říká: „No, my sázíme brambory taky v dubnu a za čtrnáct dní už
je vykopáváme!“ “Nekecej,“ říkají ti druhý dva, “to není možný!“
„Ale je,“ nedá se občan Sovětského svazu. “Vy víte hovno, co je to hlad!“
Na to všechno jsem si vzpomněl, když jsem tak sledoval v televizi rozhovor s indickým
multikulti soudruhem, generálním tajemníkem mezinárodní organizace na ochranu lidských
práv Amnesty International, lidskoprávním soudruhem jménem Salil Shetty. Na ČT 24
dotyčný blábolil o tom, jak je Česká republika přímo hnízdo rasismu. Pak to opakoval v tisku
(viz třeba zde), kde blábolil skoro přesně totéž, co v televizi. Tohle jediný asi měl
nastudovaný, jinak totiž, jak je jasné, ví o situaci Cikánů-Romů u nás naprosto kulový. Ve
vysílané reportáži o návštěvě českých škol vypadal jako vznešený mahárádža následovaný
skupinkou služebnictva. Tedy zástupci české odnože AI, tedy pokud jsem dobře rozeznal
ředitelem Martinem a tiskovou mluvčí Pařízkovou, oba v uctivém a poníženém předklonu.
Kvalita informací dotyčného Salila Shettyho o České republice je, jak vyplynulo z jeho
rozhovoru, prakticky nulová. Divil se třeba, jak jsme bohatá země a ne tak chudá jako
Slovensko (to znamená, že o Slovensku ví taky prd).
Drzost do nebe volající je jeho vyjádření na otázku novinářky: „Je možné říct, že diskriminace
Romů je celoevropský problém, nebo v Evropě existují státy, které se s tím umí vypořádat?“
Načež on odpověděl: „Porovnat problém s jinými státy by mohlo být zajímavé, ale co byste
tím dokázali? Chcete snad říct, že (když) Francie romskou problematiku neřeší, proto je v
pořádku diskriminovat romské děti v Česku?“
Tomu se říká odpovědět na otázku agresivním napadením tazatele, aby tázaný nemusel
odpovědět. Pravda je totiž taková, jak vím sám z vlastní zkušenosti, že ve Francii na Cikány
(Tsiganes), hlavně na ty z východu, kašlou. Žijí ve strašlivých podmínkách v táborech kolem
měst a o jakékoliv škole se jejich dětem ani nezdá. V Itálii místní (Zingari), ale hlavně
rumunští Cikáni (țigani) tábořící v okolí italských měst jsou označováni za původce většiny
zločinů a místní občané na ně občas pořádají pogromy. Při nich jsou jejich přístřešky a staré
karavany zapalovány. Cikánsko-rumunské děti v Itálii do školy nechodí, jen žebrají, a to dosti
drsně.
Ve Španělsku najdete Gitanos třeba na barcelonské „La Rambla“, jak prodávají drogy. Ti, co
žijí na jihu, třeba v pískovcových jeskyních kolem Granady, jsou negramotní, nikdy do školy
nechodili. Nechodili tam ani jejich rodiče a ani oni nebudou chodit. (Povinná školní docházka
byla ve Španělsku zavedena až v roce, pokud se nemýlím, 1975, u nás v roce 1774, respektive
1805).
Výklady Shettyho o tom, co se u nás strašného děje, pak gradovaly: „Když jsem včera
v Ostravě mluvil s romskými matkami, bylo pro mě šokující, že mají v porodnicích oddělené
pokoje. (Copak to bylo za „matičky“? A kdo je k šéfovi AI dovedl?!?) Když se romská matka
chystá na porod (tvrdil Shetty), není ve stejné místnosti jako ostatní rodičky. Diskriminace
prostupuje všechny oblasti.“
Na takovýto výrok lze reagovat jen českým lidovým bonmotem: “Von je buď tak blbej, anebo
navedenej!“ Nic takového v žádné české porodnici totiž není, zato jsou na Ostravsku běžné
útoky mnohačetných cikánských rodin, příbuzných rodiček, na nemocniční personál.
6 V diskuzi v našimi novináři (a pravděpodobně i s předsedou vlády Sobotkou) pak pan Shetty
přešel k vyhrožování, které stylem převyšuje i jednání sovětských soudruhů. Když nám
chodili rozmlouvat pokus o reformu socialismu.
Pan Shetty následně pak vyloženě vyhrožuje obyvatelům a úřadům naší země, které nazývá
rasisty a jejich vztah k Romům „segregací“ a diskriminací, když říká, že dopady jeho kroků a
AI mohou být pro nás „významné“, a to „Kvůli tzv. infringementu, který proti České republice
zahájila Evropská komise.“ (Na nátlak AI a našich aktivistů, mezi kterými vynikají naši
ministři Dienstbier a Marksová-Tominová a samozřejmě i Šabatová. (Infringemet znamená
„zasahování“ - do koho, čeho - či omezování něčích práv, tedy naší republiky.)
Dále vyhlašuje s neuvěřitelnou drzostí: “Amnesty International zahajuje kampaň, která by
měla na českou vládu vyvinout mezinárodní tlak. Česká vláda si evidentně neuvědomuje
vážnost situace a to, že pokud se dostane před Soudní dvůr EU, hrozí jí sankce.“
Nepřipadá vám to jako duševní pochody sovětských soudruhů a také soudružky Niny
Jekaforovny? Která nám vykládala, jak máme po socialisticku pěstovat brambory, zatímco
doma měli sověti prázdné krámy a bez záhumenků by většina obyvatel hladověla? Tyhle rady,
jak zacházet s lidmi, zní úžasně z úst člověka, který pochází z Indie, kde:
1. 40 až 60 % obyvatel vykonává potřebu (kadí) venku, protože nemají ani WC, ale ani je
nikdo nenaučil si postavit venku kadibudku.
2. V jeho rodné zemi, Indii, žijí „nedotknutelní“ (páriové), kterých je přes 160 miliónů a jsou
nejnižší a opovrhovanou skupinou v indickém kastovním systému.. Naprostá většina z nich je
negramotná a nikdy do školy nechodila a navíc je podvyživená.
3. Indie, přes všechny opakované pokusy o změnu, stále funguje na systému čtyř sociálních
segregovaných tříd. Páriové jsou tou nejnižší.
4. Zvláštní zájem několika indických pro-romských aktivistů a pana Shettyho lze odvodit od
genetické studie z roku 2012. Ta potvrdila předchozí indicie, že z příslušníků kasty
nedotknutelných ze severozápadní Indie pocházejí evropští a severoafričtí Romové. Podle této
studie měli opustit Indii před přibližně 1000 lety, pravděpodobně jako uprchlíci před
pronikajícím islámem (viz zde).
5. Jen za loňský rok se v Indii oběsilo více než 300 000 (tři sta tisíc!) zemědělců, ponejvíce
právě páriů (pokrevních příbuzných našich Cikánů), protože neunesli tíhu, bídu a
bezvýchodnost svého života.
Bylo by tedy nejlepší, kdyby si pan Shetty ve svém stotisícovém obleku dojel nejprve do
Indie a postaral se tam o místní „párie“ (Romy) - nedotknutelné. Porovnáme-li našich cca 250
000 Romů se 160 miliony jejich zbídačených příbuzných v Indii, má pan Shetty co dělat.
Mimochodem, ještě něco o té Indii. Vyprávěl mi kamarád, jak vyrazili z jednoho velkého
indického města brzo ráno. Poskytl se jim neuvěřitelný pohled. Na krajích silnice seděly na
bobku při vykonávání velké potřeby stovky místních. Pohled na silnici lemovanou stovkami
nahých prdelí vystrčených do silnice, z nichž vypadávalo to, co bylo předtím ve střevech, byl
prý nezapomenutelný. Ovšem takto vykonávají potřebu třeba i na nádraží. Přidřepnou a
pověsí si za ucho barevnou niť, čímž jsou „jako neviditelní“.
Navrhoval bych, když už nás tak jeho blahorodí Shetty poučuje o správném chování a lepších
zvycích, ať nám zkusí tento zvyk předvést v praxi u nás. Když se bude kadit na ulici, nebude
potřeba stavět záchody a zbylo by pak možná víc peněz na všechny Romy. Kdyby se
nestavěly ty hajzlíky. Mohl by třeba pan Shetty praktické poučení místních domorodců
7 provést reálně. Po indicku třeba defekovat, za slavnostních fanfár, dole na Václavském
náměstí. Za účasti aktivistů z české AI.
Jistěže máme s našimi Cikány-Romy problémy. A oni s námi. To nelze zastřít. Ale u nás
nehladoví, mají zajištěnu lékařskou péči a ti, co nepracují, mají od státu pravidelný příjem
(dávky). A to, do jakých škol budou chodit jejich děti, je hlavně jejich problém. Tvrzení
Shettyho a českých aktivistů, že většina Romů u nás chce „kvalitní vzdělání“ pro své děti, je
prostě lež.
To my bychom chtěli, aby se malá cikáňata neproháněla polooblečená a špinavá na ulicích.
My je nutíme, aby se vzdělávali a začali žít jako běžní lidé v Evropě. Pravdou je, že oni to
většinou nechtějí a že jejich děti mají čím dál tím menší a horší sociální návyky. Nemohou
mít jiné, když je „dobroserové“ v čele s Kocábem a Bursíkem dotáhli tou svou blouznivou
politikou do romských ghett. Tam dnes žijí lidé, kteří nechápou vztah mezi prací a penězi,
jejich děti je vidí válet se do oběda v posteli a pak posnídat „lahváč“ a půl krabičky cigaret a ti
aktivnější vyrazí na sběr šrotu. Nová doba a tihle „pachatelé dobra“ vytvořili z většiny
Cikánů, k našemu zděšení, lumpenproletariát.
Taky by mne zajímalo, co pan Shetty myslel těmi výhružkami. A řečmi o zaostalých
našincích. Na to my jsme tak nějak hákliví. Už jsme to zažili. Nejprve jistý Hitler vykřikoval
o zločinném chování odporného státu Československo vůči jeho soukmenovcům, aby sem pak
napochodoval s Wehrmachtem. Výsledek známe.
Také sovětští soudruzi nám nejprve jezdili domlouvat do Čierné nad Tisou, abychom lépe
chápali a realizovali ten správný světový názor. Pak nás v srpnu 1968 přijelo „přesvědčit“
500 000 mužů; 6300 tanků a 800 letadel.
No, nepřesvědčili. Ani když si nejprve ustanovili sobě nakloněnou dělnicko-rolnickou vládu
pod vedení soudruha Indry.
Tak jak si to představuje šéf AI a „vyšetřovací komise“ Rady Evropy? Kdo je dopředu
nominován na tu „správnou“ multikulti vládu? Až nás „přesvědčí“? Bude v čele Šabatová?
Nebo Dienstbier? Nebo sem dosadí nějakého „velvyslance EU“ v pozici Červoněnka? No,
nějaký „protektor“ by se také možná našel…
Ovšem doba je jiná. Těžko přijedou tanky, ale možná nějací bankéři, účetní a kontroloři
podporovaní četami a rotami milovníků „pravdy a lásky“, pak nějaké ty diverzní skupiny
feministek doprovázené přepadovými skupinami ekologistů… Uvidíme.
Jak se zdá, nějak se stává zvykem jezdit k nám a organizovat různé podvratné skupiny a
nátlakové lobby, jak to zavedli, což už přiznávají i „mainstreamoví“ novináři a politologové,
poslední dva američtí ambasadoři. Takže teď k nim přibyl multikulti soudruh Shetty.
Pro svoji osobu jsem vyvodil praktický závěr. Ono AI nejde o žádné zavřené a týrané
bojovníky za demokracii a skutečná lidská práva, ale o vlastní moc. A zrušil jsem svůj malý
příspěvek AI, kterou jsem kdysi, coby chartista, považoval za užitečnou organizaci. Tehdy jí
byla. Čím je dnes, o tom si udělejte úsudek sami.
Po čtyřiceti letech socialismu jsme se dožili pořádných brambor a Rusové obchodů bez front,
až když jim i nám Niny Jekaforovny a soudruzi tajemníci přestali přednášet, co máme dělat.
Lze tedy očekávat, že i naši Romové se dočkají lepších zítřků, až zmizí do nepaměti různí
generální tajemníci Amnesty International a jejich místní podržtaškové. A k tomu nám všem
dopomáhej Pánbůh!
Václav Vlk st. 8