Metody kooperativního učení pro odborné vzdělávání Praktická

Metody kooperativního učení pro odborné vzdělávání Praktická

Metody kooperativního učení pro odborné vzdělávání
Praktická příručka a materiály pro učitele a školitele
Naše třídy, pracoviště a společnost jsou obecně multikulturní, dokonce i tam, kde nikdo nepochází z
menšinové etnické skupiny. Všichni máme různé kultury. Naše zázemí se liší, pokud jde o vzdělání
rodičů, náboženství, socioekonomické postavení, domácnost a rodinu atd. Kromě toho se lišíme v
hodnotách a postojích, životním stylu, schopnostech/neschopnostech, etnickém původu nebo
národností. Etnický původ nebo národnost je tedy pouze jedním z faktorů, který způsobuje, že jsou
naše třídy různorodé a ovlivňují tak naši studentskou kulturu. Začlenění přistěhovalců jako nové
"menšiny" do společnosti v Evropě, zvýrazní sociální a kulturní pluralismus, který v Evropě již existuje.
Tento fakt také znamená to, že naše pracoviště jsou multikulturní - různorodé v nejširším chápání
pojmu "kultura". Nezáleží na tom, zda naši spolupracovníci nebo klienti jsou lidé s odlišným etnickým
původem, či nikoli. Diverzita by měla být brána jako výhoda a ne jako problém. Již pouhým přečtením
inzerátu na zaměstnání rozpoznáme, o kterou variantu se jedná. Můžeme tedy připravit studenty
odborného vzdělávání na diverzitu na jejich budoucích pracovištích, stejně tak jako stále aktivnější
cizince v našich pluralitních společnostech? Jak jim můžeme pomoci školit klíčové kompetence a
sociální dovednosti, zatímco ve stejnou dobu se budou připravovat na budoucí povolání a absolvují i
jiné předměty? Jak můžeme cvičit myšlení, řešení problémů, nezávislou práci a další související
dovednosti? Tento průvodce nabízí nápady, jak to udělat.
Proč metody kooperativního učení?
Tato otázka je velmi důležitá, pokud diskutujeme se studenty i učiteli o vzdělání v 21. století. Proč by
učitelé měli změnit způsob vyučování, když nevidí žádný pochopitelný/zřetelný důvod pro změnu?
Můžeme si představit mnoho metod a materiálů, ale pokud učitel nevidí pro své studenty výhody
těchto metod, požadovaný výsledek nebude dosažen sám o sobě. Postoj učitele je tedy klíčový.
Většina pedagogů se shoduje na tom, že vzdělávání ve 21. století je více o učení nových dovedností a
kompetencí, než o sběru informací a zapamatování si faktů. Nicméně je otázkou, které kompetence
jsou důležité v našich různorodých a mezikulturních společnostech? Jaké kompetence potřebujeme
trénovat a vybavit je jimi naše studenty, s cílem připravit je pro život na pluralitním pracovišti a ve
společnosti, přitom aby se zároveň stali aktivními a kritickými občany? Jaké kompetence jsou vhodné
ke zvýšení zaměstnatelnosti?
Zeptala jsem se svých studentů a účastníků evropských vzdělávacích kurzů, aby vyjmenovali všechny
kompetence, které oni sami vnímají jako nejdůležitější pro studenty, aby je získali a mohli žít a
prosperovat v moderní společnosti. Získala jsem více či méně stejný seznam kompetencí a přitom
nezáleželo, zda se jednalo o islandského učitele nebo učitele mezinárodní skupiny, či učitelé všech
stupňů škol a předmětů z celé Evropy. Seznam kompetencí, které všichni považují za nejdůležitější pro
studenty, vypadá následovně:




komunikační dovednosti,
kooperativní dovednosti/týmová práce/být schopný pracovat v různých skupinách,
otevřená mysl/bez předsudků,
být schopen vidět věci z různých pohledů,







kreativní myšlení,
flexibilita,
kritické myšlení,
jazykové dovednosti,
zvládání konfliktů,
iniciativa,
nezávislost.
Pokud chcete motivovat studenty, aby spolupracovali během vyučování, i když nechtějí nebo ani
nevědí jak, je dobrý nápad jim dát skutečné inzeráty na volná pracovní místa. Poté je nechte inzeráty
analyzovat a požádejte je, aby zjistili, které tři kompetence jsou shodně požadované ve všech třech
inzerátech. Studenti mají tendenci najít následující:
1. Komunikační dovednosti,
2. iniciativa,
3. schopnosti spolupracovat (schopnost pracovat v týmu).
Následně vidí, že flexibilita a nezávislost nutně následují. Je zřejmé, že jsou vyžadovány také nějaké
znalosti nebo zkušenosti, ale požadavky na sociální kompetence jsou pro studenty překvapením. Byli
totiž přesvědčeni, že pouze tituly jsou důležité při vstupu na trh práce, ale je zde vidět, že i sociální
kompetence jsou pro zaměstnatelnost stejně důležité jako tituly. Tony Wagner píše o "Sedmi
zachraňujících dovednostech pro kariéru, školu a občanství" a jak zde můžeme vidět, dovednosti jsou
zde více či méně stejné jako ty, které studenti našli v inzerátech (Tony Wagner, Harvard University,
2009):
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Kritické myšlení a řešení problémů,
spolupráce,
flexibilita a adaptabilita,
iniciativa a podnikavost,
efektivní ústní a písemná komunikace,
hodnocení a analýza informací,
zvědavost a představivost.
Wagner také upozorňuje na propast mezi dovednosti získanými ve školách a těmi, které studenti
skutečně potřebují v reálném životě: "Global Achievement Gap je rozdíl mezi tím, co i naše nejlepší
školy vyučují a testují versus dovednosti, které všichni studenti budou potřebovat v jejich kariéře a
občanském životě v 21. století ". (Tony Wagner, Harvard University, 2009)
Dále již neočekáváme, že budeme cestovat po světě stejným způsobem, jako jsme to dělali v roce 1960,
takže proto musíme vzít v úvahu, že nelze dále studenty připravovat pro život stejným způsobem jako
tehdy. Systém, navržený k zajištění poslušnosti a souhlasu požadovaný průmyslovými odvětvími, není
model vhodný pro podpoření kreativity a řešení problémů, požadované současným trhem práce.
Jak učit, aby se trénovaly klíčové odborné kompetence a studenti byli připraveni pro budoucí
pracoviště?
Pokud si myslíme, že tradiční metody výuky (frontální výuka, kdy učitel mluví a žáci většinu času
poslouchají) připravují naše studenty na "skutečný život" zjistíme, že ve skutečnosti je zde mezera.
Zlepší se nějakou formou studentovy schopnosti komunikovat, spolupracovat či řešit konflikty tím, že
poslouchá učitele nebo pracuje na úkolu sám? Učí se kreativní/tvůrčí a kritické myšlení když čte,
poslouchá nebo se učí nazpaměť fakta, která jsou pak testována při zkouškách? Budou studenti moci
objevovat výhody diverzity, když jediná kompetence, která je ceněna je schopnost číst, psát a
zapamatovávat si fakta? Proč by mělo být dobré mít další kompetence, dovednosti, zkušenosti nebo
mimoškolní znalosti, když jsou tyto schopnosti často vnímány spíš jako problém než pozitivum?
Studenti na odborných školách mohou často být studenty, kteří nebyli úspěšní, když se učili tradičním
způsobem. Možná si vybrali odborné předměty, protože raději používají ruce, přemýšlejí, jak věci
fungují a něco dělají, místo toho aby jen poslouchali. I když mnohé odborné předměty nabízejí možnost
zapojit se, studenti na odborných školách se také učí akademické předměty, takže je otázka jak je
můžeme učit více aktivním, tvůrčím způsobem, aby procvičovali všechny sociální dovednosti zároveň a
byli tak připraveni na vstup na dnešní pracoviště. Jako Elisabeth Cohen říká: "Skutečně se tyto
dovednosti učíme v mateřské škole a někdy i v na prvním stupni základní školy, ale pak většina učitelů
začíná pracovat více a více tradičním způsobem, kdy učitel mluví, žáci poslouchají a snaží se vše si
zapamatovat. Na střední škole je to stejné. Když žáci skončí ve škole, znovu chceme, aby znali tyto
dovednosti a byli schopni fungovat na multikulturních/různých pracovištích." (E. Cohen, 1997)
Odpověď není jednoduchá, protože neexistuje jedna jediná učební metoda tak dobrá, aby vyhovovala
všem studentům po celou dobu. Odpověď spočívá v diverzitě různých vyučovacích metod a přístupech.
Žádoucí jsou vyučovací metody, při nichž je student aktivní, při kterých se odehrává interakce a
komunikace, kde je struktura zvyšující možnost každého studenta, aby měl přístup k procesu učení,
který se nejlépe hodí pro zapojení studentů. Tyto metody trénují sociální dovednosti a dávající
příležitost učit se tvůrčím způsobem, kde jsou nutné vyšší myšlenkové schopnosti a jsou tak
připravováni pro život v pluralitní společnosti i na pracovišti. Neexistují žádné speciální metody
kooperativního učení, které se hodí více než všechny ostatní pro studenty odborného vzdělávání. Záleží
na každém učiteli, aby vyhodnotil, které metody výuky mu nejvíce vyhovují a za pomocí nichž dosáhne
svých vzdělávacích cílů – jsou přece učitelé, kteří jsou specialisté v předmětech, které vyučují.
Metody kooperativního učení využívají při výuce aktivity, hry a používají kontroverzní problémy, aby
dosáhli stanovených cílů. Učitelé mohou mít špatné vzpomínky na svá vlastní školní léta nebo také jako
učitelé z minulých pracovních zkušeností. Kooperativní učení je vždy skupinová práce, ale skupinová
práce není vždy kooperativní. Skupinové projekty jsou většinou ekvivalentem pro nesprávné rozdělení
pracovní zátěže. Kooperativní projekty nejsou. U skupinových projektů učitel přiřadí skupině úkol a
nechá na skupině, aby si určila jak vše strukturovat, jak spolupracovat. V nestrukturovaných skupinách
se stává, že někteří převezmou vedení, zatímco jiní se zapojují málo nebo dokonce vůbec. V kontrastu
s touto metodou jsou kooperativní projekty pečlivě strukturovány. Kooperativní projekty omezují
zdroje, přiřazují role a rozdělují úkoly, takže každý je odpovědný za vlastní příspěvek.
Aby byla zajištěna spolupráce ve skupině, vše musí být velmi strukturované a musí být dodržovány
určité zásady. Pokud je to špatně řízeno, tak strukturovaná práce ve skupině může být ještě horší než
individuální práce. Někteří studenti, například studenti, kteří trpí úzkostí, budou velmi trpět, protože
nebudou jistě vědět, co se stane (během tradičního vyučování mohou předvídat, co se stane). Takže
struktura je zde klíčové slovo. Čím více je práce strukturovaná, tím více mohou studenti pracovat
samostatně a bude zde větší vzájemná nezávislost a podpora ze strany členů skupiny. Nejistí studenti
budou skutečně vědět, co se bude dít, tím že budou mít podporu od ostatních členů skupiny, namísto
konkurenční soutěže. Strach ze selhání je faktorem, který brání učení a aktivitě.
Samozřejmě všechno trvá mnohem déle, než tento dokument dokáže vysvětlit do hloubky strukturu
kooperativního učení. Ale je faktem, že žádný jiný vzdělávací přístup nebyl, tak dobře prozkoumán jako
kooperativní učení. Co zde chceme mimo jiné diskutovat je, jaké kroky je třeba podniknout, aby bylo
kooperativní učení skutečně využito studenty odborných škol, v jejich učení a přípravě pro budoucí
pracoviště. Musíme si být jistí:




Že studenti a učitelé pochopili tzv. "proč" otázky. Proč je to důležité, abychom se učili a
trénovali naše komunikační dovednosti a spolupráci? Proč považujeme sociální dovednosti
obecně za stejně důležité pro reálné životní situace, jako znalosti, které jsme získali ve škole?
Proč se učíme hlouběji, když budeme diskutovat o obsahu s ostatními?
Že učitelé znají metody (aktivity), které zvyšují pozitivní a bezpečnou atmosféru ve třídě.
Že učitelé vědí, jak připravit studenty na kooperativní učení a učit je normy a chování nutné při
práci s ostatními.
Že učitelé znají příklady kooperativních výukových struktur, které zlepšují klíčové kompetence
studenta a prostřednictvím různorodé skupiny studentů získají lepší přístup k učebnímu
procesu.
Literatura
Před zavedením metod do výuky, bylo by užitečné přečíst si nějaké články/knihy o metodách
kooperativní výuky. Zde několik příkladů:
Komplexní návod/instrukce: http://cgi.stanford.edu/group/pci/cgi-bin/site.cgi
Komplexní instrukce a matematika: http://nrich.maths.org/content/id/7011/nrich%20paper.pdf
Kooperativní učení se vrací do škol:
http://www.wsac.wa.gov/sites/default/files/2014.ptw.%2849%29.pdf
Recenze Vzdělávacího výzkumu Spring1999, Vzdělávání malých skupin na vysokých školách ve vědě,
matematice, inženýrství a technologiích: AMeta analýza:
http://rer.sagepub.com/content/69/1/21.full.pdf+html
Zde můžete také najít řadu článků o kooperativním učení:
http://rer.sagepub.com/content/64/1/1.short
Připravte třídu
Změny jsou obecně obtížně realizovatelné. Učitelé jsou ve zvláštní situaci, když dělají práci a mají již s
danou situací zkušenosti, ale jako studenti. Všimla jsem si během mých vzdělávacích kurzů, že mnozí
učitelé mají vlastně rádi tradiční systém, protože jako studenti v něm byli dobří. Byli dobří v čtení, psaní,
zapamatování si, seděli a měli dobré známky. To může vést k tzv. samo-udržovacímu efektu systému,
kdy praktikující neradi mění systém, který jim samotným vyhovoval. Samozřejmě, většina učitelů vidí
dále než za jejich vlastní zkušenosti a chápe, že pro ostatní studenty tento systém tak dobře nemusí
fungovat.
Pro studenty to může být stejné. Změny jsou obtížně realizovatelné a oni se učili určité normy a
chování, které jsou považovány za pozitivní v tradiční třídě a pro mnoho studentů je stresující opustit
tuto "bezpečnou" strukturu, kterou znají a vědí, jak v ní uspět. Nicméně musíme však mít na paměti,
že mnoho z těchto studentů také "selhalo" v tomto systému, což vede k značnému plýtvání
potenciálem, individuálním ztrátám na úrovni sebeúcty a nesprávném přesvědčení o svých vlastních
schopnostech.
Studenti jsou také více zvyklí na konkurenční nebo individuální struktury, kde je cílem být lepší než
ostatní spolužáci. Takže než začnete jakékoliv kooperativní lekce, nejdříve budete muset třídu na to
připravit. Na začátku jsou důležité dvě věci:
 Vytvořit bezpečnou, přátelskou a podpůrnou atmosféru ve třídě,
 naučit studenty určité normy spolupráce.
Pokud začneme s velkým komplexem metod kooperativního učení bez přípravy třídy, je velmi
pravděpodobné selhání. Takže čas na přípravu rozhodně nebude ztraceným časem.
Atmosféra ve třídě
Pokud plánujete používat metody kooperativního učení, očekávejte, že se studenti budou učit úzce
spolupracovat, že si budou vzájemně důvěřovat, respektovat se a obecně budou více otevření a aktivní.
Ale jak můžete očekávat, že se někdo bude takto chovat ve skupině cizích lidí? To je ten důvod, proč je
nezbytné strávit nějaký čas vytvářením bezpečné a důvěrné atmosféry ve třídě. Když se někdo zeptá
učitelů na otázku, jak by charakterizovali dobrou atmosféru ve třídě, přicházejí s podobnými
odpověďmi, jako jsou: důvěra, přátelství, uvolněnost, podpora a solidarita, respekt, bez posuzování,
aktivní účast a péče o sebe navzájem. Pokud chceme, aby nám někdo důvěřoval, podporoval nás a měl
o nás starost, musíme tuto osobu nejdříve poznat. To se nestane samo, jen tím, že budeme sedět vedle
sebe.




Veďte své studenty příkladem. Změny začnou kladným přístupem učitele a respektem.
Diskutujte se studenty, co oni sami považují za dobrou atmosféru ve třídě. Jako první krok je
můžete nechat o tom diskutovat v malých skupinách a poté vytvořit souhrn, kde se zobrazíte
jejich vlastní představy a příklady dobré atmosféry ve třídě.
Poznejte se navzájem. Využijte škálu her a krátkých aktivit, které dají studentům možnost
poznávání se na osobní úrovni. Sice mohou trávit společně spoustu času ve stejné třídě, ale
opravdu mohou znát jen malou skupinu spolužáků. Krátký rozhovor, zjištění podobností a
společných zájmů může být právě ten rozdíl v budoucnosti, kdy bude probíhat spolupráce
během týmové práce.
Ujistěte se, že studenti vědí a chápou, proč „hrají tyto hry". V tomto scénáři jako i v jiných, v
případě, že studenti nechápou, proč to dělají – nebudou motivováni, budou si myslet, že je to



jen zábava a aktivity ztratí účel. Budou se aktivně zapojovat jen v případě, pokud budou chápat,
proč je atmosféra ve třídě tak důležitá.
Plánování hodin, které umožňují studentům, aby se aktivně podíleli na procesu učení. Čtěte o
kooperativním učení, vytvářejte vlastní kooperativní úkoly a praktikujte je s jednoduchými, ale
smysluplnými úkoly.
Nebojte se, že ztratíte autoritu. Studenti respektují více učitele, který jim naslouchá a
respektuje jejich názor než toho, který má potřebu ukázat svou sílu a autoritu.
Nevzdávejte se - i když nevidíte velké změny po prvních několika hodinách. Změna si žádá čas,
takže je potřeba abyste dali čas sobě i studentům zvyknout si na nové metody, abyste si
vzájemně důvěřovali. Všichni se učíme prostřednictvím vlastních chyb, takže se jich nebojte, je
důležité se z nich poučit. Nedávné výzkumy ukázaly porovnání kooperativních metod učení a
tradičních metod, že rozdíl v úspěchu se začne ukazovat tehdy, až studenti získají možnost
poznat se blíže a opravdu se naučí pracovat společně.
Pomocí krátkých aktivit se studentům otevírá příležitost, aby se navzájem lépe poznali na osobní
úrovni. Toto je velmi účinný způsob, jak vytvořit více důvěryhodnou a respektující třídní atmosféru.
Aktivity, kdy studenti musí spolu navzájem komunikovat - najít podobnosti a rozdíly, hovořit o
každodenních problémech, jejich snech, nadějích a obavách. Při použití vzdělávacích aktivit (neplést si
s energizery či icebreakery), je velmi důležité se po skončení aktivity se o všem studenty pobavit, jak
se cítili, o čem byla ta aktivita, co se naučili, jak tato zkušenost může přispět k lepší atmosféře ve třídě.
Na odkazech níže naleznete řadu krátkých aktivit, které mají za cíl vytvořit lepší atmosféru ve třídě:
http://www.hrea.org/erc/Library/secondary/differentequal-en.pdf
a http://eycb.coe.int/compass/en/chapter_2/2_1.html
Budovatelé dovedností - poskytněte studentům možnost trénovat formy spolupráce a chování
Studenti odborných škol stejně jako ostatní studenti, používají některé školní normy. Příprava studentů
na kooperativní skupiny vyžaduje, abyste se rozhodli, které normy a které dovednosti budou potřeba
pro práci se skupinou nastavit. Tyto normy a dovednosti jsou vyučovány nejlépe prostřednictvím
cvičení a her, které se nazývají " Budovatelé dovedností ". Lidé se zřídka kdy učí nové chování nebo
získají přesvědčení, jak by se měli chovat, formou přednášek či obecné diskuze skupiny osamotě. (E.
Cohen)
Když přemýšlíme o reálných životních pracovních situacích, často není to jen o tom, že bychom
očekávali, že budeme tiše sedět a poslouchat další osobu, která nám sdělí nějaké informace a my
bychom si je delší dobu pamatovali. Je to možný, ale nepříliš pravděpodobný scénář na odborném
pracovišti. Proto musíme znovu trénovat/učit naše studenty nové normy, které jsou nezbytné při
týmové práci. Podle názoru Pietera Batelaana z MSMV (Mezinárodní sdružení pro mezikulturní
vzdělávání), dovednosti vyjmenované níže jsou důležité, když spolupracujeme s ostatními:
Úkolově-orientované dovednosti:
 Zkontrolujte, zda ostatní pochopili práci,
 přispívejte, pokud jde o informace, nápady, názory,
 mluvte o úloze,
 pokračujte v práci,
 ponechte členy skupiny, aby se podíleli na práci,








poslouchejte,
přepracujte,
ptejte se,
následujte rady,
sdílejte materiály,
zůstaňte v místě práce,
hledejte informace, nápady, názory,
splňte stanovené cíle/plnění.
Procesně-orientované dovednosti:
 Podporujte,
 zmiňujete jména,
 pozvěte ostatní, aby mluvili,
 reagujte na nápady ostatních,
 hlídejte/udržujte kontakt s ostatními,
 vyjádřete uznání,
 sdílejte pocity,
 zkontrolujte, zda je dosaženo konsenzu,
 mějte opačný názor bez odmítání,
 vyhněte se napětí a konfliktům,
 vyslechněte si jiné cesty,
 uznejte/oceňte příspěvky,
 pochvalte skupinu/složte skupině kompliment, když pracovali dobře,
 ukažte vůli nalézt konsenzus,
 oslavte úspěch,
 dejte a přijímejte zpětnou vazbu konstruktivní cestou.
Zkušenostní program byl speciálně vyvinut s cílem rozvinout dovednosti skládající se z krátkých úkolů,
které postrádají obsah jako takový. Studenti zkoušejí dovednosti v co nejjednodušší podobě, jak jen to
je možné. Učitel pak může odkazovat na tyto zkušenosti před, během i po kooperativních učebních
úlohách. Nejlepší způsob, jak vyvinout nové normy a potřebné dovednosti, je pomocí jejich užívání a
pojmenování. Tento proces učení je systematicky stimulován a konfrontován s budovateli dovedností.
Pro studenty odborných škol je obzvláště užitečné odkazovat na reálné situace na pracovištích, kdy
jsou tytéž dovednosti důležité, dokonce zásadní. (Seznam budovatelů dovedností lze nalézt na této
internetové stránce: https://gsestep.stanford.edu/resources)
Vysvětlete, jak použít role
Začněte tím, že připravíte vlastní sadu jmenovek jednotlivých rolí (organizátor, manažer materiálů,
plánovač času, zpravodaj a mediátor). Projděte si několik jednoduchých kooperativních úkolů, ve
kterých si studenti vyzkouší role. Nezapomeňte myslet na sebe "proč dělám tuto aktivitu? - Co je mým
cílem? Čemu chci, aby studenti rozuměli?" Když začínáte používat role, je důležité dát studentům čas,
aby skutečně mluvili o svých rolích a brali je vážně. Vyberte ten nejlepší způsob, jak to udělat v závislosti
na věku studenta. Ale musíte si být vědomi toho, že je budete pozorovat, jak zvládají své role a budete
jim dávat zpětnou vazbu po prezentaci. Všechny role zahrnují důležité životní dovednosti, takže při
použití rolí nejste zodpovědní jen za zadávání strukturované týmové práce, ale také připravujete své
studenty na převzetí odpovědnosti za určitý úkol. K tomu dochází přes následující, např. je důležité
jako ve většině pracovních situací, aby byli schopni si zorganizovat práci s kolegy, řídit čas, dělat si
poznámky a před kolegy vysvětlit nebo oznámit výsledky projektu. Čím lépe Vaši studenti pochopí účel
rolí, tím vážněji je budou brát. Je pravděpodobné, že některý z Vašich studentů si bude stěžovat na
role. Vezměte jasně na vědomí, kdo jsou a jaké je jejich postavení v rámci třídy. Je obvyklé, že vysoký
status nebo dominantní studenti nemají rádi jako první hru s rolemi. Mají pocit, že ztratí určitou
autoritu a s rozsáhlými, složitými úkoly budou také zjišťovat, že nejsou ve všem tak dobří.
Začněte s jednoduchými kooperativními učebními úlohami
Kooperativní učení může být jednoduché nebo také složité. Komplexní, dobře navržené kooperativní
hodiny poskytují ty nejhlubší studijní zkušenosti studentům, které nemohou být získány, pokud
budeme používat pouze jednoduché struktury. Ale dobré kooperativní učení nevyžaduje složité návrhy
hodin, plánování hodin nebo speciální přípravu materiálů po celou dobu. Další výhodou počínaje
jednoduchou stavbou je, že později, když jeden dělá komplexní kooperativní učební lekci, jsou
jednoduché konstrukce používány jako součást těchto ponaučení, s podstatně vyšším výsledky. Takže
začněte s jednoduchými věcmi jako “mysli - páruj – sdílej“ (Think-Pair-Share) nebo „časově omez –
páruj - sdílej“ (Timed-Pair-Share) během hodiny. Studenti pracují na prioritách ve dvojicích nebo
vysvětlují sobě navzájem, shromažďují informace a objevují v sobě navzájem kompetence a
dovednosti. Jakmile učitel zná a používá pravidelně jednoduché struktury, každá hodina se stává
kooperativní. Zde můžete najít několik jednoduchých struktur:
http://www.nicurriculum.org.uk/docs/key_stage_3/ALTM-KS3.pdf
http://www1.umn.edu/ohr/prod/groups/ohr/@pub/@ohr/documents/asset/ohr_89185.pdf
Vytvoření a používání složitějších kooperativních učebních struktur
Když si učitel a studenti po nějaké době zvyknou na kooperativní učební struktury a normy, mohou
začít se složitějšími kooperativními učebními úkoly. Jednou z chyb, které učitel může udělat, je zadat
studentům individuální úkol a očekávat, že na něm budou pracovat jako skupina. Pokud je úloha
strukturována tak, že by bylo mnohem snazší a rychlejší ji dokončit samostatně, je nepravděpodobné
a také nespravedlivé očekávat, že studenti na tomto úkolu budou pracovat jako tým. "Je třeba
zdůraznit, že úspěch kooperativního učení je ve velkých částech určených kvalitou činnosti, na kterých
jsou studenti vyzváni k účasti. Pokud se kooperativní učení používá jednoduše, pro opakující se činnosti
a jako obsah založený na dovednostech, je nepravděpodobné, že studenti budou motivováni k co
nejlepší práci, boudou tvořiví nebo budou zapojovat vyšší řád uvažovacích schopností“. (Joanne W.
Putnam, 1998)
Při vytváření rozsáhlého kooperativního úkolu, jsou zde stanoveny některé základní zásady, které by
měly být dodržovány.
1. Otevřené-uzavřené otázky/úkoly
2. Násobení dovedností/inteligence,
3. Vzájemná závislost a individuální zodpovědnost,
4. Propojení s hlavními koncepty kurikula,
5. Propojení s "reálným životem".
Při vytváření takového úkolu je první věc, kterou učitel potřebuje udělat, přemýšlet o jeho/jejich
studijních cílech. Co chcete, aby se Vaši studenti naučili nebo čemu by měli rozumět? Pak
popřemýšlejte o nejlepší struktuře spolupráce pro dosažení tohoto cíle a konečně vytvořte dotazy nebo
úkoly, které si myslíte, že pomůžou studentům diskutovat a porozumět obsahu na hlubší úrovni.
Zde můžete si najít nějaké představy o způsobu Jigsaw a složitější instrukce/poskyny:
 Kooperativní učení: 7 zdarma Jigsaw aktivit pro Vaše studenty
http://www.dailyteachingtools.com/cooperative-learning-jigsaw.html
 Jigsaw technika a sebeefektivnost studentů odborných škol: praktická zpráva
http://lapsco.univ-bpclermont.fr/sites/darnon/files/2010/10/Darnon-Buchs- Desbar2012.pdf
 Komplexní pokyny - http://cgi.stanford.edu/group/pci/cgi-bin/site.cgi
Role učitele
Role učitele je v kooperativním učení velmi důležitá. Chcete-li mít efektivní kooperativní učení, učitel
skupiny musí dobře znát své studenty. Vytváření skupin může být složitý proces a musí mu být
věnována dostatečná pozornost. Učitelé musí vzít v úvahu různé schopnosti a dovednosti, sociálněekonomické pozadí, osobnost, status v rámci skupiny a rovnost žen a mužů při zprostředkování
spolupráce skupin. Hodně času je vyžadováno, aby se věnovalo přípravě hodiny na kooperativní učení.
Nicméně učitelé během hodiny ustupují do pozadí a stávají se trenérem, pomáhají, nebo někdy jsou
přítomni jako divák, když hodina probíhá. Pro mnoho učitelů je tou největší výzvou – nechat studenty
být a umožnit studentům učit se nezávisle a ze svých chyb. Učitelé, kteří vytvoří dobrou kooperativní
hodinu, naučí své studenty učit sami sebe, ale i od sebe navzájem. Studenti, kteří se učí od svých
vrstevníků, se stávají méně závislými na pomoci učitele.
Závěr
Příprava našich studentů pro trh práce a školení dovedností a kompetencí, které trh práce chce a
potřebuje od svých zaměstnanců v 21. století, se do budoucna nebude dít použitím tradičních metod
výuky. Tyto metody byly dobré a účelné v dobách velmi odlišného trhu práce, ale dnes vytvářejí mezeru
mezi učebním procesem a potřebami zaměstnavatelů.
Toto vše volá po změně. Učitelé musí změnit způsob, jakým učí a studenti musí změnit způsob, jakým
se učí. Ukázalo se, že kooperativní učení je nejlepší možný způsob, jak vyhovět potřebám trhu práce ve
21. století. Na závěr, kooperativní učení je velmi široký pojem a učitelé musí být dobře vyškoleni za
účelem vytvoření spolupráce mezi sebou a ostatními učiteli, ale také mít podporu ze školy nebo vedení
školy, aby vytvořili nové metody učení a způsoby hodnocení. To znamená, že nejdůležitějšími kroky
budou: postoj učitelů ke změně, dobrý praktický výcvik pro učitele, čas, aby se mohli připravit na
změny, čas spolupracovat s ostatními učiteli, flexibilitu a podporu ze strany školy či managementu školy
a vhodné prostředí umožňující formovat činnosti žáka. Hodnocení je potřeba přizpůsobit v souladu se
všemi změnami. Takže je důležité, aby Národní agentury, hodnotící orgány, inspekční instituce měly
povědomí o metodách kooperativního učení, jeho produktů a procesy u žáka. Toto vše zahrnuje
zvážení podpůrných systémů, jako jsou různé platformy pro ukládání a předkládání elektronických, ale
i fyzických výsledků, které jsou složitější než prostý písemný nebo elektronický text.
Jak bylo uvedeno výše, je třeba vzít v úvahu řadu různých věcí při vytváření kooperativní učebních
lekcí/úloh (studentská skupina, čas, předmět, cíle, věk studentů atd.). Toto je důvod, proč není vhodné
nebo dokonce možné vytvořit pevné plány pro kooperativní učení. Každý učitel musí vědět, jak
připravit a naplánovat jeho/její lekce a vytvářet své vlastní úkoly. Tato příručka je prostý nástroj
pojednávající o důležitých krocích na cestě ke kooperativnímu učení v odborném vzdělávání.
Guðrún Pétursdóttir, Socioložka a školitelka učitelů
InterCultural Island