Hasičský sbor přádelny Jestřebec

HISTORIE HASIČSKÉHO SBORU PŘÁDELNA
JESTŘEBEC
Karel Nývlt
Nezbytnost a užitečnost hasičských sborů při ochraně majetků a životů občanů se
dostatečně prokázala. Časté požáry v přádelnách a tkalcovnách byly důvodem k zakládání
hasičských sborů v těchto továrnách. Při zpracování lnu vzniká velké množství prachu a
z toho vyplývající značné nebezpečí vzniku požáru.
O založení hasičského sboru v Přádelně Bratří Buxbaumů v Malých Svatoňovicích Jestřebci, se snažili zaměstnanci Přádelny, kteří byli činnými členy dobrovolného hasičského
sboru v Malých Svatoňovicích. Tito zaměstnanci vyvíjeli již v letech 1922 a1923 snahu o
založení továrního sboru. Této myšlence a úsilí nebyl nakloněn tehdejší ředitel pan John, ani
pan Chef. Jeho hlavní námitkou bylo, že není v továrně dostatek lidí způsobilých k požární
službě.
Největší iniciativu pro založení hasičského sboru vyvíjel pan Antonín Janiš
(*12.1.1895), který byl již od roku 1919, činným členem obecního hasičského sboru v Malých
Svatoňovicích. Pan Janiš se nevzdával naděje o možnosti založení sboru z továrních dělníků a
stálou agitací přesvědčoval vedení o užitečnosti tohoto sboru. Jeho přičiněním, se již na
počátku roku 1925 konala sborová cvičení, do kterého se zapojilo 9 mužů zaměstnaných v
Přádelně.
V létě roku 1925 odešel z továrny stávající ředitel p. John a na jeho místo nastoupil
Ing. Rudolf Kubeš.
Pan R. Kubeš se
přistěhoval z Mladých
Buků,
kde
byl
zaměstnán v textilní
továrně. Na svém
dřívějším
působišti
dlouhodobě zastával
funkci
velitele
továrního hasičského
sboru. Svoje odborné
znalosti získané v
hasičského
sboru
v Mladých
Bukách
uplatnil i na novém
působišti v Přádelně
na Jestřebci.
(Kubešovy
hasičské znalosti a
odbornosti inženýra
techniky, byly přínosem nejen pro hasičské sbory Úpické župy č.141, ale také ostatních žup.)
Pan Kubeš se hned v začátku zajímal o požární zajištění Přádelny. Příliš jej
neuspokojilo zajištění požární ochrany obecním dobrovolným hasičským sborem z Malých
Svatoňovic. Pro lepší akceschopnost obecního sboru podpořil myšlenku zakoupit pro obecní
sbor motorovou stříkačku. Na jeho doporučení, vedení Přádelny Jestřebec a majitelé Bratří
Buxbaumové, přispěli na koupi této motorové stříkačky částkou 5000 Kč. Podmínkou ale
bylo zapůjčení staré ruční čtyřkolové stříkačky Přádelně. Tak se také stalo a jedné krásné
soboty byla budoucími členy hasičského továrního sboru převezena z obce do továrny
čtyřkolová stříkačka.
V továrně ale bylo
pouze
60m
hadic
pochybné kvality, proto
firma zakoupila 120m
nových hadic od fy.
R.A.Smekal Praha.
Vedení
Přádelny na popud p.
Kubeše
zakoupilo
mechanický
třídílný
žebřík na dvoukolovém
podvozku. Ten byl sice
určen
pro
opravy
vysokých
továrních
budov. Již při jeho
koupi se počítalo s tím, že žebřík bude užívat také hasičský sbor. Žebřík dodala firma
R.A.Smekal Praha počátkem roku 1925, za 8000,-Kč. Nákup tohoto vybavení nezůstal bez
zájmu hasičů obecního sboru zaměstnaných v Přádelně. O nové protipožární vybavení se
zajímali nejen hasiči, ale i celá řada jiných, o hasičství se zajímajících mužů. Zájem z řad
zaměstnanců továrny byl značný a proto byla podána správě továrny žádost o založení
továrního hasičského sboru. Pan Chef , na doporučení Ing R. Kubeše podanou žádost schválil
a nařídil objednat potřebnou výstroj. Potom již nestálo nic v cestě k založení hasičského
sboru.
(Vedení závodu Přádelna Jestřebec ale i majitelé továrny Bratří Buxbaumové si
uvědomovali význam hasičského sboru pro požární bezpečnost v továrně, proto tuto myšlenku
podporovali. Že nebezpečí požáru v továrně, nebylo jen plané strašení, potvrzují zápisy
v Knize požárů.)
Ing Rudolf Kubeš zájem zaměstnanců o práci v hasičském sboru přivítal a
všemožně podporoval. Představa byla taková: sbor bude součástí obecního sboru, jeho jakousi
pobočkou, ale s administrativní podřízeností. Vybavení sboru svoje - tovární a výcvik bude
prováděn nezávisle na domovském – obecním sboru.
Se zřízením pobočky malosvatoňovického hasičského sboru v továrně souhlasila
Valná hromada hasičského sboru v Malých Svatoňovicích konaná 27. prosince 1925
v hostinci u Hašků. Nyní již nic nebránilo tomu ustavit nový hasičský sbor. Ustavující schůze
se konala 14. ledna 1926 v hostinci u Faifrů a hned také zvoleni funkcionáři. Velitelem zvolen
př. Ing. Rudolf Kubeš, náměstek př. Antonín Janiš, náčelník lezců př. Ladislav Posekaný,
náčelník stříkačníků př. Josef Sochůrek, náčelníkem schranců Bedřich Doležal.
Potřebná výstroj, to je helmy, ústroj, lezecké i stříkačnické pásy, byly do jara 1926
vesměs připraveny. Zajistit finanční prostředky na vybavení 30 hasičů nebylo určitě snadné, i
když se jednalo o tovární sbor.
Vedle kotelny byla zřízena místnost pro uložení stříkačky a výstroje členů sboru.
Jak to jen bylo možné, započalo se s výcvikem členů. První cvičení se konalo 21.března 1926,
kterého se účastnilo veškeré cvičící mužstvo. V začátku se cvičení konala dvakrát týdně, do
konce roku se konalo celkem 21 cvičení.
Chuť, s jakou se pustili noví členové do výcviku a rychlost s jakou byl nově
založený hasičský sbor vycvičen a vybaven, se příliš nezamlouvala funkcionářům obecního
sboru. Trnem v oku jim byla určitě i ta skutečnost, že 9 členů obecního hasičského sboru
přešlo do nově zřízeného továrního sboru.
(Dochovala se legitimaci Hasičské župy úpické č.141, Sboru dobrovolných hasičů
továrny Bratří Buxbaumové. Legitimace s číslem 2. je uvedeno přijetí Janiše Antonína za
činného člena sboru dne 14.ledna 1926)
Pravidelný
výcvik, účast členů
na
cvičeních,
dobrá vycvičenost
členů
sboru.
Všechny
tyto
skutečnosti
vyvolávaly
u
funkcionářů
obecního
sboru
obavy, aby tento
pobočný - tovární
sbor, nebyl lepší
jak
domovský
obecní
sbor.
Nespokojenost se
stávajícím stavem
přednesl velitel obecního hasičského sboru v Malých Svatoňovicích př. Hasman, na Valné
hromadě župních zástupců konané 22.května 1926 na Kvíčale, kde informoval o
neudržitelnosti tohoto stavu. Přednesl rozhodnutí obecního sboru, který prohlásil schválení
Valné hromady týkající se zřízení pobočného továrního sboru v továrně z 27. prosince 1925,
za neplatné. Toto prohlášení vyvolalo potřebu založit vlastní – Tovární hasičský sbor
Přádelny Jestřebec. Založení vlastního sboru vyžadovalo vyřídit veškeré formality, jako je
zadání a schválení spolkových stanov, přihlášení sboru k Zemské hasičské jednotě a k Úpické
župě č.141. I přes více méně nepříjemnou administrativní záležitost, mužstvo i nadále
pokračovalo ve výcviku. Nadále přibývalo materiální vybavení sboru. Na sbor byl převeden
dvoukolový třídílný žebřík od fa R.A.Smekal a zakoupeny další čtyři malé žebříky.
Na župní výborové schůzi svolané na podzim r. 1926 do Rtyně v Podkrkonoší,
přijal výbor župy tovární sbor do svazku úpické župy.
O tom, že vlastní hasičský sbor v továrně není zbytečný, se prokázalo poměrně brzy
po jeho založení.
O prvním zásahu sboru se lze dočíst v „Pamětní kniha dobrovolných hasičů
SVATOŇOVICKÉ PŘÁDELNY Br. Buxbaumově“: Náhlý požár, který koncem roku
13.prosince 1926 vypukl v sušárně a který dík pohotovosti továrního sboru byl ihned zdolán,
dal za pravdu o prospěšnosti téhož těm, kdož s obětavostí o zřízení sboru se přičinili. Mimo
peněžitého daru 1000Kč, který vynesl sboru tento nežádoucí incident dostalo se sboru též
uznání od pana Chefa, tak, že do nového roku 1927 vystupoval sbor, již samostatný,
konsolidován navenek i vnitřně hasičskou solidaritou“.
Můžeme se jen domnívat, k jakým škodám mohlo dojít, pokud by ihned nezasáhl
vlastní tovární sbor, ale čekalo se na příjezd obecního sboru. Časová prodleva dojezdu
minimálně ½ hod by byla rozhodující a následky požáru těžko odhadnout.
Členové hasičského sboru jen nečekali jaké vybavení jim pořídí vedení továrny, ale
sami se v rámci možností přičinili. V Pamětní knize se lze opět dočíst: Členy sboru byla
opravena a znovuzřízena ve vlastní dílně malá, ve starém železe se nacházející stříkačka, která
na dvě kola postavena a příslušným vyzbrojením vybavena byla, mezi ostatní nářadí byla
zařazena.
Počátkem roku 1927 doplněna další výstroj, ale také pořízeny kroje pro samaritánky
a zakoupeno dalších 70m hadic. K 1.dubnu 1927 zakoupen další, tentokrát vysouvací žebřík
8m dlouhý. Tento žebřík zhotovil kolář p. Tejchman z Velkých Svatoňovic.
Sbor stále doplňoval vybavení, které se již ale nevešlo do malé zbrojnice vedle
kotelny. Z toho důvodu byla v měsíci červenci a srpnu na dvoře továrny postavena nová
zbrojnice. Při její stavbě vypomáhalo bezplatně také mužstvo. U nové zbrojnice zhotovila
firma Macek z Úpice dvoupatrové leziště. Majitelé a vedení Přádelny Bratří Buxbaumové, si
uvědomovali potřebu a význam dobře vybaveného a vycvičeného hasičského sboru pro
ochranu závodu. Ing. Rudolf Kubeš, uznávaný hasičský odborník velice dobře věděl, jaké
vybavení hasičský sbor potřebuje a že jediná správná cesta vede přes motorizaci hasičských
sborů. Svatoňovická přádelna z tohoto důvodu zakoupila pro sbor 1.září 1927 za 10 000Kč
nákladní automobil od firmy R. Kopper Trutnov. Vozidlo bylo nutné přestavět pro potřeby
sboru, to znamenalo, upravit na automobilovou stříkačku a dopravní automobil. Potřebné
centrifugální čerpadlo o výkonu 600 l/min. dodala 10. listopadu 1927 zvonařská firma Herold
Chomutov. Další potřebné příslušenství k čerpadlu jako savice, sací koš a další vybavení
dodala také firma Herold. Ještě v témže měsíci byla provedena montáž čerpadla na podvozek.
Přestavbu provedla vlastní zámečnická dílna. Zkouška dopravního vozidla a požárního
čerpadla dopadla ke spokojenosti všech zúčastněných. Zařazením této automobilové stříkačky
do výzbroje, značně stoupla akceschopnost továrního hasičského sboru. Automobilová
stříkačka se osvědčila a byla vydatným pomocníkem u všech požárů v okolí, kde tovární sbor
vždy zasahoval.
V knize požárů, ve které velitel R. Kubeš zaznamenával výjezdy k požárům je u
výjezdu 20.září 1935 požár Rtyně ¾5 večer u p. Víta poznamenáno: 19 členů a velitel,
Vyjelo se s oběma automobilkami, přišla však jen jedna (nová) do práce
Nikde není zaznamenáno kdy bylo druhé vozidlo pořízeno, cena, ani jeho značka. Dochovala
se jen společná fotografie techniky a mužstva.
Tady končí zápisy v pamětní knize o založení hasičského sboru
Svatoňovické Přádelny Bratří Buxbaumů na Jestřebci.
Dlužno ještě zaznamenat jména těch, kteří byly prvními - zakládajícími členy sboru:
Ing. Rudolf Kubeš, Janiš Antonín, Mareček Bohumil, Posekaný Ladislav, Doležal Bedřich,
Matýska Jan, Kovář Jan, Fiedler Augustin, Řezníček Václav, Mach František, Sochůrek
Karel, Sochůrek Josef, Vlček František, Exner Karel, Prokop Jan, Doležal Karel, Altenberger
Josef, Jirásek R., Kraus Alois, Machová Marie.
Od sboru obecního ke sboru továrnímu přestoupili v r. 1926 tito bratři, kteří mají
velkou zásluhu na založení továrního sboru: Janiš Antonín, Mareček Bohumil, Posekaný
Ladislav, Matýska Jan, Kovář Jan.
Hasičský sbor měl značnou podporu ve vedení závodu a byl postupně vybavován
další technikou. Kolen roku 1930 je v Pamětní knize zmiňován motocykl. Zda byl pořízen již
v hasičské úpravě, nebo přestavěn svépomocí, není opět nikde uvedeno.
Motocykl s bočním vozíkem (sajdkárou) na kterém byla uložena nejnutnější výbava,
savice a na navijáku několik dílů hadic. Čerpadlo na přívěsném vozíku vedle zadního kola,
poháněné řetězem od motoru motocyklu. Obsluha a uvedení do pohotovosti rychlé, účelné a
jednoduché. Stačilo jen sepnout spojku pohonu od motoru, dát savice do vody a „hasičská
stříkačka“ byla připravena k zásahu. V Pamětní knize jsou jen dvě zmínky o této technice.
Naše fena. Typ motocyklu FN
(nedatováno)
Není to sice žádný div, tento
motocykl samostatně pracující, ale
malý technický zázrak je to přec.
Rychle na místo požáru – rychle
dodává vodu na místa nejvíce
ohrožená – tento motocykl se
stříkačkou přispěl měrou nemalou
k naší popularitě. Vždyť každý
občan,
pomoci
potřebující
spokojeněji sobě oddychne, když
zaslechne v dáli řev motorů malé i
velké stříkačky. Bez křiku a povelů,
pod zkušeným okem velitele, ujme se
každý své práce. Ať krutá zima neb
vedro, naši hoši nedbají na nic. Rychle přijedou – rychle odjedou – vědomí svědomitě
vykonané práce je jim odměnou. A tak to má býti!!!!!
Sjezd v Náchodě 1933.
Reprezentovali jsme se v župě Náchodské malým, ale výkonným strojem. Stroj ten těšil
se zasloužilé pozornosti všeho hasičstva. Jest nám to jen pobídkou, aby majíce k dispozici
technické vymoženosti jež jiným sborům jsou nedostižnými ideály, s tím větším úsilím
pracovali pro rozkvět a blaho našeho sboru.
Hasičský sbor se 20.září 1935 účastnil u požáru ve Rtyni u p. Víta. 20.září 1935.
V zápise o tomto výjezdu se v knize požárů dočteme: „vyjelo se s dvěma automobilkami., To
znamená, že sbor v té době vlastnil již dvě auta (automobilové stříkačky) a motocykl „fenu“.
Tolik techniky pro tak malý, i když hodně aktivní sbor nebylo patrně potřeba. V Hasičských
Rozhledech z 25.6.1934 číslo 12, str. 232, je otištěn inzerát tohoto znění: MOTOROVÁ
STŘÍKAČKA o 200 l, umístěná na silném 4 válcovém motocyklu značky FN i s příslušenstvím
a 100 m hadic ve stavu bezvadném, prodá se pro nedostatek místa za 8,500 Kč. Sbor dobrov.
hasičů fy. Bratří Buxbaumové, Malé Svatoňovice u Úpice. Zda byl motocykl skutečně prodán,
se můžeme jen domnívat.
Zápisů v Pamětní knize, není mnoho, bohužel zde není popsána bohatá činnost.
Zaznamenány nejsou ani návštěvy v okolních sborech, při různých slavnostních
příležitostech. Určitě bylo o čem psát, kronikář si ale stěžuje na nedostatek zaznamenání
hodných událostí takto:
Rok 1934
Lehce se řekne psáti kroniku sboru, ale kde brát události, jež by byly zaznamenání
hodny? Pohotovost sboru jest v župě známa a ceněna a živelné katastrofy nás v tomto tichém
horském zákoutí nenavštěvují. Uplatnili bychom se, ano, v jiném prostředí, neb v jiné zemi.
Takhle v neklidné části oceánu, v ostrovech Japonského archiapalagu – kde podmořské sopky
vrou a dmou oceány, kde lidská lidnatá města sypou se jak dětské hračky. Tam kronikář jistě
má co psáti, ač nepochová-li jej zřícený dům ve svých ssutinách.
Leč jak stojí psáno: Nešla-li hora k Mohamedovi, musel Mohamed k hoře, či-li, jinými
slovy, nedějou-li se pamětihodné události kolem nás, musím události ty vyvolat. Jednou
takovou událostí bylo odevzdání čestného daru členstvem sboru všemi milovanému br. veliteli
počátkem roku 1932. Sbor dostavil se tajně v plném lesku k bytu br. velitele a br. podvelitel
dar odevzdal. Překvapení bylo dokonalé a jest si co přáti, by podobných intimních slavností
bylo více. Snad nezklamou roky nejblíže příští!!
Roky příští určitě nezklamaly a různých slavnostních příležitostí bylo více, zklamal
ale kronikář, který tyto
události nezaznamenal.
V kronikách a zápisech
hasičských
sborů
úpické župy se dočteme
o účasti jestřebského
sboru na slavnostech,
cvičeních a župních
sjezdech. Vždy ale jen
zmínka o účasti sboru,
ale
ne
popis
a
hodnocení akce. Je to
škoda, z těchto zápisů
se dá hodně vyčíst o
lidech a dané době.
Činnost členů
továrního sboru nebyla jen pomoc při požáru. Hasičské sbory nejen úpické župy pořádaly
župní sjezdy, veřejná cvičení, oslavy výročí sborů a další akce. V roce 1930, se sbor účastnil
oslav T.G.Masaryka v Malých Svatoňovicích, spojené s odhalením jeho pomníku. Nejen
těchto akcí se tovární sbor vždy účastnil. Členové továrního sboru neodmítali ani účast na
oslavách v sousedních župách.
Život nejsou jen oslavy a sjezdy, ale také smutné události. Členové továrního sboru
nejednou doprovodili na poslední cestě člena sousedního hasičského sboru, jak bylo tenkrát
zvykem. Jedno z mnoha rozloučení zaznamenal jednatel hasičského sboru na Kvíčale: „Dne
16.listopadu 1936 nás navždy opustil ve věku 70let, zakládající a čestný člen, bývalý
dlouholetý starosta sboru na Kvíčale br. Martin Řezníček. Mistr pokrývačský na Kvíčale
čp.70. Na poslední cestě jej přišli doprovodit zástupci všech sborů župy úpické“.
(Zápisy ze schůzí hasičský sbor Kvíčala)
Význam továrního sboru Přádelny Malé Svatoňovice nebyl jen v jeho kvalitním
výcviku a technickém vybavení. Všichni členové sboru pracovali v továrně a bydleli nedaleko
továrny sbor byl schopen vyjet v krátké době od ohlášení. Velitel Ing. R. Kubeš bydlel přímo
v továrně a tak i on byl připraven k výjezdu v kteroukoli denní i noční dobu.
Požární poplach se vyhlašoval tovární píšťalou, její signál byl daleko a dobře
slyšitelný. Vyrozumění o požáru se několikrát dávalo i píšťalou parní lokomotivy na
železnici. Pískáním továrních píšťal byly upozorňovány okolní sbory o požáru a potřeby
pomoci postiženým v nouzi.
Všeho obyvatelstva se dotkly politické události před rokem 1938. Na tyto události
musely reagovat také hasičské sbory včetně továrního sboru v Přádelně. V neklidné době před
druhou světovou válkou, byly všechny sbory zařazeny do systému CPO. Stejně tak za doby
protektorátu, byly hasičské sbory začleněny do systému protiletecké ochrany Luftschutz.
Konec války v květnu 1945, neznamenal jen vítězství nad Německem, ale taky
předznamenal konec „zlaté éry“ továrního hasičského sboru Svatoňovické Přádelny Bratří
Buxbaumů. Velitel továrního sboru Ing. Rudolf Kubech byl německé národnosti. To byl
důvod aby Ing R. Kubeš byl hned v květnu 1945 zbaven všech funkcí v přádelně a vyloučen
z továrního hasičského sboru a úpické župy.
Po vyloučení Ing R. Kebesche z hasičského sboru, převzal velení František Kohoutek.
O činnosti továrního hasičského sboru a jeho nasazení u požáru v továrně, ale i
v okolních obcích se dočteme v „Zápisníku o požárech“. Hasičský sbor do 6. srpna 1948, kdy
končí zápisy celkem u 31 požárů, z toho 8 x ve vlastní továrně.
Další činnost sboru není čím doložit. Sbor byl sice i nadále činný a akceschopný.
Podle Knihy požárů byl sbor po roce 1945 mimo závod povoláván méně, po roce 1948 již
patrně vůbec.
Následující reorganizace hasičstva, hlavně po roce 1948, znamenaly postupný útlum
činnosti hasičského sboru.
Zásadní vliv na činnost všech Závodních hasičských sborů, tedy i sboru Texlen 07,
dřívější Přádelna Jestřebec, měl zákon č. 62/1950 Sb. ze dne 26. září 1950 „O ochraně před
požáry a jinými živelnými pohromami“. Tento zákon ministerstva vnitra nařizoval nahlásit
členy závodních dobrovolných sborů Okresní organizaci Československého hasičstva. Tento
zákon také nařizoval přenést zodpovědnost za požární ochranu na závodě přímo na vedení
závodu. Místo dřívějších hasičských sborů, které sdružovali všechny hasiče – činné,
přispívající a zakládající, nově byly zřizovány Požární sbory. V požárních sborech zůstala jen
represivní část hasičů (zásahová jednotka), požadovaný počet členů požárního sboru byl 18
členů. Ostatní členové hasičského sboru byli převedeni do hasičských sborů v místě svého
bydliště.
Celostátní konference Sdružení Československého Hasičstva (SČsH) konaná 15. a 16.
března 1952 schválila na přání a nátlak politické reprezentace přejmenování SČsH od 1. ledna
1953 na ČSPO. Tímto nařízením byly zrušeny Hasičské sbory a organizace přejmenována na
Československý Svaz Požární Ochrany (ČSPO). Z hasičů se stali požárníci, již ne s oslovením
bratře - sestro, ale soudruhu - soudružko.
Organizační změny v ČSPO a převedení části členů závodní jednotky do základních
organizací v místě bydliště, vedlo k úplné nečinnosti závodní jednotky Texlen 07. Drtivá
většina členů převedených ze závodní jednotky do místní jednotky v obci, se do práce
nezapojila. Jejich jediná aktivita byla zaplacení členských příspěvků.
Vzrůstající počet požárů v továrnách vedl k opětovnému zakládání Závodních
jednotek ČSPO. V prašném prostředí provozů Texlenů docházelo často k drobným zahoření
usazeného prachu, důvod byl zřejmý, zanedbávala se prevence a pravidelné odstraňování
usazeného prachu. Z toho důvodu bylo také v Texlenu 07 nařízeno založit závodní jednotku
požární ochrany.
Zápis dokládá ustavení Závodní jednotky Československého svazu požární ochrany
(ZJ-ČSPO) v závodě TEXLEN 07 Malé Svatoňovice.
V roce 1958 sice došlo k opětovnému založení Závodní jednotky ČSPO závodu
Texlen 07 Malé Svatoňovice, ale již bez původních hasičů a tak se začínalo opět od začátku.
Podle zápisu byl sbor založen na ustavující schůzi konané 19.srpna 1958 v kanceláři
vedoucího závodu. Ustavující schůze nového požárního sboru se účastnilo 16 členů,
omluveno 5 členů (dovolená, brigáda)
To je ale úplně jiná historie, kdy činnost továrního sboru se skládala z preventivních
prohlídek, brigád, politických školení a soutěží podnikových požárních družstev. Privatizace
podniku Texlen 07 Malé Svatoňovice po roce 1990, znamenala úplný konec hasičského
sboru, který byl pro nepotřebnost zrušen.