Mnohobuněční (Metazoa)

Mnohobuněční (Metazoa)
Milan Dundr
Počátky mnohobuněčnosti
• trubénky:
– mají molekuly, které slouží k:
• získávání informací o vnějším prostředí
• spojování buněk
• rozpoznávání specifické kořisti
• když začala vznikat první Metazoa bylo
už vše potřebné k mezibuněčné
komunikaci k dispozici
Znaky mnohobuněčných
• specifická chemická signalizace mezi
buňkami
• mimobuněčné sítě
– povrchové buňky – souvislá vrstva – tkáň
• nejsou vzájemně odděleny mimobuněčnou
hmotou
– ta ve dvou vrstvách
» povrchová – ochrana, komunikace s okolím
» vnitřní – v ní buňky pojivových tkání, z ní bazální
lamina
Znaky mnohobuněčných
trubénka x mnohobuněčný organismus
2 typy tkání mnohobuněčných
• pojivové
– volně organizované
• výstelkové (epitely)
– vrstvy buněk na společné bazální lamině
– různé typy mezibuněčných spojů
Mezibuněčné spoje
Bazální lamina
Buňky tkání metazoí
• obvykle obrvené
• původně asi
jednobičíkaté
• brvy = malé bičíky
• 9+2
• bičíky živočichů
– příčně pruhované
kotvicí kořínky
– dvě centrioly – jedna
= bazální tělísko
Buňky tkání metazoí
• diploidní
• pouze pohlavní buňky – haploidní
– meióza
– ze 4 buněk jen jedna = vajíčko
• produkce velkého vajíčka, plného živin, je drahá
• vyprodukovat 4 vajíčka si nemohou dovolit
Pohlavní buňky metazoí
ze 4 buněk 4
spermie
• hlavička s
jádrem
• akrozómové
váčky (1 nebo
více) –
narušení
vaječných
obalů
• 4 velké
mitochondrie
• bičík - zadní
Pohlavní buňky metazoí
• vajíčko
– naplněné buněčnými organelami
– naplněné zásobními látkami
– umožňuje rýhování
• = rychlé dělení buněk
– není potřeba jejich růst
– není potřeba syntéza bílkovin
• rychlost vzniku složitého embrya
Tělní osy embrya
vajíčko
• zásobováno z
různých stran
různými látkami
• není homogenní
• základní tělní osy
Rýhování
• morula
Rýhování
• morula – blastula
Rýhování
• morula – blastula - gastrula
Rýhování
gastrulace:
• = migrace skupin buněk do specifických
oblastí embrya
• z jedné (kmenové) buňky
– buňka nového typu + opět buňka kmenová
– výsledkem je dojem, že kmenová buňka
odškrcuje nové diferencované buňky
Rýhování
Typy gastrulace
• invaginace
Typy gastrulace
• imigrace
Typy gastrulace
• epibolie
Teorie o vzniku
mnohobuněčných živočichů
• vznikly před 100 – 150 lety
• nejspíš jen spekulativní historky
• ale dosud v mnoha učebnicích
Invaginační teorie
• Ernst Haeckel (1834 – 1919)
• klasický model:
– morula – blastula – gastrulace (invaginace) –
gastrula
– ektoderm, entoderm
– prvostřevo (archenteron)
– prvoústa (blastoporus)
Klasický model:
Klasický model:
Klasický model:
Imigrační teorie
• Ilja Iljič Mečnikov (1845 – 1916)
• u vývojově nižších
• stadium gastruly nazval
– parenchymela (fagocytela)
Další teorie nejsou podstatné.
Diblastica (Diploblastica)
• zůstávají na vývojovém stupni gastruly
• mají jen dva zárodečné listy:
– ektoderm
– entoderm
Triblastica
• mají ještě třetí zárodečný list:
– mezoderm
• mezi ektodermem a entodermem
Dva typy mnohobuněčných
• unitární organismy
– už od zygoty přesně určen vzhled a
ontogenetický vývoj
– ztracenou část těla nedokáží znovu
vytvořit
– př.: člověk, moucha, pes
Dva typy mnohobuněčných
• modulární organismy
– zygota dá vznik základnímu stavebnímu
prvku (modulu)
– opakováním modulu vzniká výsledný
jedinec
– neexistuje přesná výsledná forma
– ztracenou část těla lze nahradit
– př.: houbovci, korál, trubýš