jak úspěšně podnikat v příhraničních regionech jihovýchodní moravy
Transkript
EVROPSKÝ POLYTECHNICKÝ INSTITUT, s.r.o. KUNOVICE 1. SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA NA MORAVĚ SBORNÍK „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008 16. květen 2008, Luhačovice, Česká republika Kolektiv autorů IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ Vydavatel, nositel autorských práv, vyrobil: (C) Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2008 Publikace neprošla jazykovou úpravou. Za obsahovou správnost odpovídají autoři ISBN 978-80-7314-145-5 “JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY” IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008 Organizován EVROPSKÝM POLYTECHNICKÝM INSTITUTEM, s.r.o. KUNOVICE ve spolupráci s Ruskou ekonomickou akademií Plechanova v Moskvě, Trenčianskou univerzitou Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Vysokou školou ekonómie a manažmentu v Bratislave, Vysokou školou v Sládkovičove, Akademiou Swietokrzyska im. J. Kochanowskiego v Kielce, Ruskou podnikatelskou akademií v Moskvě, Akadémiou policajného zboru v Bratislave, Univerzitou Mateja Bela v Banskej Bystrici, Žilinskou univerzitou – Fakultou riadenia a informatiky v Žiline, Vysokou školou Mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, Institutem pro výzkum a vzdělávání, ops., Praha. Předseda programového výboru konference: Ing. Oldřich Kratochvíl, Honorary professor, Dr.h.c., MBA PROGRAMOVÝ VÝBOR KONFERENCE Ing. Oldřich Kratochvíl, Honorary professor, Dr.h.c., MBA – rektor, EPI, s.r.o. Kunovice Mgr. Josef Slovák – náměstek hejtmana Zlínského kraje prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA – rektor, Vysoké učení technické v Brně prof. Dr. Vitaly Ivanovič Vidyapin, DrSc. – rektor, REA Moskva prof. Zw. Dr. hab. Krystyna Duraj-Nowakowa – rektorka, Akademia Swietokrzyska, Kielce plk. Doc. JUDr. Jozef Kuril, CSc. – rektor, Akadémia policajného zboru, Bratislava prof. Ing. Karol Polák, DrSc., Dr.h.c. – rektor, VŠ Sládkovičovo doc. Ing. Juraj Wágner, Ph.D. – rektor, Trenčianska univerzita A. D. v Trenčíne prof. PhDr. Beata Kosová, CSc. – rektorka, Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici Dr. Bohuslava Šenkýřová – rektor, VŠFS Praha doc. Ing. Viera Cibáková, CSc. – rektorka, VŠ ekonomie a manažmentu verejnej správy v Bratislave prof. Dr. Genadij N. Smirnov, DrSc. - Ruská Ekonomická Akademie, Moskva Mgr. Iveta Matušíková, Ph.D., h. doc. - prorektorka, EPI, s.r.o., Kunovice Ing. Jozef Habánik, Ph. D., h. doc. – štátný tajomník ministerstva školstva SR prof. Ing. Helena Strážovská, Ph.D. – prorektorka VŠ ekonomie a manažmentu verejnej správy v Bratislave prof. Ing. Jaroslav Ďaďo, Ph.D. – Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici prof. Ing. Wlodzimierz M. Baranski, Ph.D. – Ústav kybernetiky Wroclawské univerzity OPONENTNÍ RADA prof. PhDr. Karel Lacina, DrSc. – vedoucí ústavu veřejné správy a práva, Univerzita Pardubice JUDr. Dušan Korgo, Ph.D. – Akadémia policajného zboru, Bratislava prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc. – Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc. - Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice prof. Ing. Jaroslav Ďaďo, Ph.D. – UMB, Banská Bystrica Recenzenti: Prof. JUDr. Anton Slovinský, CSc. Prof. Ing. Pavel Vinčúr, CSc. Doc. JUDr. Karel Marek, CSc. Sekce 1: Rozvoj lidských zdrojů v regionech Moderátor: prof. PhDr. Karel Lacina, DrSc. Sekce 2: Podpora přeshraniční spolupráce Moderátor: Prof. Ing. Jaroslav Ďaďo, Ph.D. OBSAH ÚVODNÍ SLOVO........................................................................................................................................ 11 SEKCE 1 ROZVOJ ĽUDSKÝCH ZDROJOV V PRIHRANIČNÝCH REGIÓNOCH SR A ČR ........................ 17 VIERA CIBÁKOVÁ, ZOLTÁN RÓZSA, MAGDALÉNA SRNCOVÁ .................................................................... 17 FIREMNÁ KULTÚRA, JAKO INTEGRÁLNA SÚČASŤ PERSONÁLNEJ FIRMY......................... 21 IVAN DLUGOŠ ............................................................................................................................................ 21 JAK SKUTECZNIE WSPÓŁDZIAĆ NAUKOWO W PRZYGRANICZNYCH REGIONACH?...... 27 KRYSTYNA DURAJ-NOWAKOWA ............................................................................................................... 27 ZÍSKAVANIE A PRIJÍMANIE PRACOVNEJ SILY AKO NEVYHNUTNOSŤ EKONOMICKÉHO RASTU ......................................................................................................................................................... 31 MÁRIA GOGOVÁ, EVA VLKOVÁ ................................................................................................................ 31 MATEMATICKÁ VZDELANOSŤ A JEJ VÝZNAM PRI VÝUČBE EKONOMICKÝCH PREDMETOV ............................................................................................................................................. 43 DANIELA HRICIŠÁKOVÁ ............................................................................................................................ 43 ZNALOSTI A DOVEDNOSTI MANAŽERŮ V MÍSTNÍM A REGIONÁLNÍM ROZVOJI.............. 45 JIŘÍ JEŽEK .................................................................................................................................................. 45 STÁTNÍ ZÁSTUPCE JAKO VEŘEJNÝ ČINITEL ................................................................................ 51 DUŠAN KORGO, KAREL ŠABATA ............................................................................................................... 51 ÚLOHA PODNIKATEĽA V SÚČASNOM HOSPODÁRSKOM ROZVOJI ....................................... 63 EMÍLIA KRAJŇÁKOVÁ, MILAN VINKLÁRIK ............................................................................................... 63 UPLATNENIE IDENTIFIKÁCIE A ANALÝZY VZDELÁVACÍCH POTRIEB PRI ROZVOJI ĽUDSKÝCH ZDROJOV VEREJNEJ SPRÁVY ..................................................................................... 71 ALŽBETA KUCHARČÍKOVÁ ........................................................................................................................ 71 NIEKOĽKO POZNÁMOK K VOĽNÉMU POHYBU ZAMESTNANCOV V RÁMCI SPOLOČNÉHO TRHU EURÓPSKEHO SPOLOČENSTVA ................................................................ 77 MICHAL KURIL .......................................................................................................................................... 77 CRM – THE BASE OF SUCCESSFUL BUSINESS ................................................................................ 87 VILIAM LENDEL ........................................................................................................................................ 87 PODNIKATEL A PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ V EU .................................................................. 95 PAVEL MATOUŠEK .................................................................................................................................... 95 IDENTIFIKÁCIA TALENTOV AKO PRODUKT PROCESU HODNOTENIA PRACOVNÍKOV 101 LADISLAV NIŽNÍK ................................................................................................................................... 101 VYTVORIŤ U ČLOVEKA EKOLOGICKÉ POVEDOMIE SA STÁVÁ V S´ČASNOSTI NEVYHNUTNOSŤOU ............................................................................................................................. 105 JAROSLAV OBERUČ ................................................................................................................................. 105 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 7 ĽUDSKÉ ZDROJE V SR Z POHĽADU DEMOGRAFICKÉHO VÝVOJA....................................... 111 DAGMAR PETRUŠOVÁ ............................................................................................................................. 111 MODERNÉ PRÍSTUPY MANAŽMENTU VÝKONNOSTI S ORIENTÁCIOU NA ĽUDSKÝ KAPITÁL................................................................................................................................................... 117 JOSEF VODÁK, IVANA TESAROVIČOVÁ .................................................................................................... 117 SEKCE 2 EKONOMICKÁ EFEKTÍVNOSŤ AKO DETERMINANT ÚSPEŠNOSTI PODNIKATEĽSKÉHO SUBJEKTU................................................................................................................................................ 125 NINA BACULÍKOVÁ ................................................................................................................................. 125 BUDOVANIE SYSTÉMU CONTROLLINGU AKO PROJEKT......................................................... 131 DUŠAN BARAN ........................................................................................................................................ 131 PODNIKÁNÍ, ROZVOJ A CESTOVNÍ RUCH V ČESKO - POLSKÉ............................................... 135 PŘÍHRANIČNÍ OBLASTI....................................................................................................................... 135 MILAN BŘEZINA, KAMIL TŘOS ................................................................................................................ 135 DATA MINING JAKO NÁSTROJ PŘI ZJIŠŤOVÁNÍ BONITY KLIENTA .................................... 141 RADEK DOSKOČIL ................................................................................................................................... 141 ARTIFICIAL INTELLIGENCE AND RISK MANAGEMENT .......................................................... 147 PETR DOSTÁL, OLDŘICH KRATOCHVÍL ................................................................................................... 147 VÝZKUM VLIVU REFORMY VEŘEJNÝCH FINANCÍ V ČR NA EKONOMIKU MALÝCH A STŘEDNÍCH FIREM PO DAŇOVÉ REFORMĚ ................................................................................. 155 JURAJ DUBOVEC, TIBOR HLAČINA, PŘEMYSL MICHÁLEK ....................................................................... 155 REGIONÁLNA SPOLUPRÁCA – TEORETICKÉ PRÍSTUPY.......................................................... 167 JURAJ DUBOVEC, TIBOR HLAČINA .......................................................................................................... 167 ČASOVÁ HODNOTA PEŇAZÍ – DETERMINANT ROZHODOVANIA V PODNIKU .................. 173 MÁRIA ĎURIŠOVÁ ................................................................................................................................... 173 SLOVENSKO A EKONOMICKÁ MIGRÁCIA V EURÓPSKEJ ÚNII.............................................. 179 ĽUBICA HARAKAĽOVÁ, MÁRIA GOGOVÁ ................................................................................................ 179 VYUŽITOE KOLEKTÍVNEHO MODELU RIZIKA PRI CEZHRANIČNOM PODNIKANÍ TELEKOMUNIKAČNÉHO OPERÁTORA .......................................................................................... 191 GALINA HORÁKOVÁ, ALEŠ KOZUBÍK ...................................................................................................... 191 ROZDOELY V ROZVOJI REGIÓNOV SR A ČR ............................................................................... 199 EVA IVANOVÁ ......................................................................................................................................... 199 MEDZINÁRODNÝ OBCHOD A JEHO VÝZNAM PRE EKONOMIKU SR .................................... 205 ANNA JACKOVÁ ...................................................................................................................................... 205 PRÁVO FINANČNÉHO TRHU, JEHO POSTAVENIE A VZ´TAH K INÝM ODVETVIAM A PODODVETVIAM PRÁVA V SLOVENSKU A V ČESKU AKO AKTUÁLNY SYSTÉMOVÝ PROBLÉM TEÓRIE FINANČNÉHO PRÁVA ..................................................................................... 209 JOZEF KRÁLIK, DANIEL JAKUBOVIČ ........................................................................................................ 209 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 8 INOVAČNÉ SYSTÉMY AKO KĽÚČOVÝ FAKTOR PODNIKANIA V REGIÓNE ....................... 215 OLDŘICH KRATOCHVÍL, SERGEJ VOJTOVIČ ............................................................................................. 215 ASPEKTY CEZHRANIČNÉHO PODNIKANIA PRO PRECHODE NA EURO V SR .................... 223 ZUZANA KOZUBÍKOVÁ ............................................................................................................................ 223 FORMY TELEWORKINGU A ICH VYUŽITIE.................................................................................. 229 VILIAM LENDEL, MILAN KUBINA ............................................................................................................ 229 KONTROLA VEREJNÝCH FINANCIÍ V SR....................................................................................... 237 SOŇA KUBINCOVÁ................................................................................................................................... 237 HLAVNÍ SMĚRY ROZVOJE REGIONÁLNÍ POLITIKY V EVROPSKÉ UNII A ČESKÉ REPUBLCE ............................................................................................................................................... 243 KAREL LACINA ........................................................................................................................................ 243 POTENCIÁL PRO VÝVOJ PODNIKŮ V REGIONU.......................................................................... 249 IVANA MANDYSOVÁ ............................................................................................................................... 249 POSTAVENIE MALÝCH A STREDNÝCH PODNIKOV NA SLOVENSKU ................................... 253 IVETA MATUŠÍKOVÁ, JOZEF STRIŠŠ......................................................................................................... 253 ROZVOJ REGIONU PO VSTUPU ČESKA DO EVROPSKÉ UNIE (OČEKÁVÁNÍ OBYVATEL ZLÍNSKA).................................................................................................................................................. 263 VERONIKA MIGOTOVÁ, KRISTÍNA KRÁLIKOVÁ ....................................................................................... 263 ELEKTRONIZACE STÁTNÍ SPRÁVY A PODPORA PODNIKÁNÍ ................................................ 281 JINDŘICH PETRUCHA ............................................................................................................................... 281 „MANAŽMENT CELOSTNEJ BEZPEČNOSTI “ (MCB) .................................................................. 287 KAROL POLÁK, ANDREA PAULUSOVÁ, JANA SPÁLOVÁ........................................................................... 287 CO MŮŽE MOTIVOVAT K INVESTICÍM DO VYUŽÍVÁNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE?................................................................................................................................................. 291 JAN PRACHAŘ .......................................................................................................................................... 291 KAM SMĚŘUJE MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKÁNÍ............................................................................ 297 JAN PRACHAŘ .......................................................................................................................................... 297 MARKETINGOVÁ KULTURA.............................................................................................................. 305 JAN PRACHAŘ .......................................................................................................................................... 305 VYBRANÉ ASPEKTY RODINNÉHO PODNIKANIA V PRIHRANIČNÝCH REGIÓNOCDH SLOVENSKA ............................................................................................................................................ 309 MÁRIA ROSTÁŠOVÁ ................................................................................................................................ 309 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA U MOVITÝCH VĚCÍ....................................................................... 315 DUŠAN RUŽIČ .......................................................................................................................................... 315 STRUKTURÁLNÍ FONDY EVROPSKÉ UNIE A MOŽNOSTI PARTICIPACE ČESKÝCH REGIONŮ A PODNIKATELŮ NA JEJICH ZDROJÍCH.................................................................... 321 RICHARD SIMEK, JOZEF KRÁLIK ............................................................................................................. 321 REGIONÁLNA POLITIKA EURÓPSKEJ ÚNIE A JEJ VYUŽITIE V PODMIENKACH SLOVENSKEJ REPUBLIKY .................................................................................................................. 335 JANA ŠIMONOVÁ ..................................................................................................................................... 335 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 9 NIEKTORÉ NEGATÍVNE ASPEKTY PODNIKANIA V PRIHRANIČNÝCH REGIÓNOCH SLOVENSKEJ A ČESKEJ REPUBLIKY.............................................................................................. 345 JOZEF STIERANKA ................................................................................................................................... 345 PROCES ZAVEDENIA EURA V SR ROZSAH ÚLOH A ÚLOHY JEDNOTLIVÝCH INŠTITÚCIÍ ..................................................................................................................................................................... 353 HELENA STRÁŽOVSKÁ, ĽUBOMÍRA STRÁŽCOVSKÁ ................................................................................. 353 ROZVOJ JEDNOTLIVÝCH TEGIÓNOV NA SLOVENSKU V KONTEXTE REGIONÁLNEJ POLITIKY EU .......................................................................................................................................... 359 VIERA SYSÁKOVÁ ................................................................................................................................... 359 DEVELOPING AND CHOOSING VALUE-BASED STRATEGY ..................................................... 365 VLADIMÍR A. TABOLIN ............................................................................................................................ 365 EVOLUTION OF VALUE-BASED MANAGEMENT CONCEPT ..................................................... 369 VLADIMÍR A. TABOLIN ............................................................................................................................ 369 JMENNÝ REJSTŘÍK ............................................................................................................................... 371 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 10 ÚVODNÍ SLOVO Vaše magnificence, honorabilis, spektabilis, přátelé, dovolte, abych již po čtvrté zahájil naši mezinárodní konferenci v krásných jarních Luhačovicích. Z celého srdce mezi námi vítám naše zahraniční hosty: • její magnificenci paní prof. PhDr. Beatu Kosovou, Ph.D., rektorku Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, • její magnificenci paní doc. Ing. Vieru Cibákovou, Ph.D., rektorku VŠEM v Bratislavě, • její magnificenci paní doc. Ing. Alenu Daňkovou, CSc., rektorku VŠ mezinárodního podnikání ISM v Prešově, • jeho magnificenci, pana prof. Ing. Karola Poláka, Dr.Sc., Dr.h.c., rektora vysoké školy ve Sládkovičově, • jeho magnificenci, pana prof. JUDr. Vladimíra Tabolina, Dr.Sc., rektora Moskevské podnikatelské akademie v Moskvě. Dovolte, abych srdečně přivítal: • její magnificenci paní doc. Ing. Juditu Šťouračovou, CSc., z Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha • jeho magnificenci pana prof. Ing. Karla Raise, CSc., MBA, rektora VUT v Brně Je mně velikou ctí přivítat mezi námi paní a pány prorektory vysokých škol: • honorabilis paní prof. Ing. Helenu Strážovskou, CSc., prorektorku Vysoké školy ekonomie a managementu veřejné správy v Bratislavě, • honorabilis paní prof. Ing. Milotu Vetrákovou, CSc., prorektorku UMB v Banskej Bystrici, • honorabilis paní hostující doc. Mgr. Ivetu Matušíkovou, Ph.D., prorektorku soukromé vysoké školy EPI, s.r.o., • honorabilis pana prof. Ing. Imricha Rukovanského, CSc., prorektora soukromé vysoké školy EPI, s.r.o., • honorabilis pana doc. Ing. Juraje Wágnera, Ph.D., prorektora soukromé vysoké školy EPI, s.r.o., • honorabilis pana prof. Josefa Králika, CSc., prorektora Policejní akademie v Bratislavě, • honorabilis pana RNDr. Ing. Miroslava Rösslera, CSc., MBA z Moravské vysoké školy v Olomouci. Srdečně vítám paní děkanky a pány děkany: • spektabilis, pana prof. Dr. Herberta Strunze z Univerzity aplikovaných věd ve Zwickau • spektabilis, pana děkana doc. Ing. Dušana Magu, CSc., děkana fakulty Mechatroniky TU AD v Trenčíně, • spektabilis, pana děkana prof. Ing. Dušana Barana, Ph.D., děkana fakulty Ekonomicko sociálních vztahů TU AD v Trenčíně, • spektabilis, pana děkana doc. MUDr. Jana Bielika, CSc., děkana Ústavu ošetřovatelství TU AD v Trenčíně, Srdečně vítám všechny ctěné paní a pány profesory, docenty a všechny akademické pracovníky. Vítám všechny členy naší akademické rady. Dovolte, abych přivítal a abych vám představil pana PhDr. Waltera Bartoše, předsedu poslaneckého výboru a člena naší akademické rady. Je mně, dámy a pánové, velikou ctí mezi námi přivítat náměstka hejtmana Zlínského kraje, pana MVDr. Stanislava Mišáka a Ing. Martina Kobzáně, vedoucího odboru řízení dotačních programů Zlínského kraje a paní ředitelku Czech Investu Ing. Marianu Vítovou, poslance ČR, pana Ing. Jaroslava Plachého, člena naší Akademické rady, pana Ing. Břetislava Ošťádala, presidenta AMSP ČR a pana Ing. Aloise Houdka, vicepresidenta ASVŠ ČR. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 11 Vítám mezi námi zástupce složky, která má chránit a pomáhat, Policii ČR, pod vedením zástupce ředitele Krajské správy policie Brno • pana plukovníka JUDr. Jaroslava Vaňka, člena naší Akademické rady, • pana Bc. Františka Hudce, náměstek Policie ČR Hodonín • pana Evžena Tomana, náměstek Policie ČR Uherské Hradiště • pana Ing. Petra Flašara, náměstek Policie ČR Hodonín Je mně ctí přivítat představitele měst ze SR: • pana Ing. Timoteja Miština, CSc., zástupce primátora Piešťan, a představitele měst z ČR, • pana starostu města Hodonín MUDr. Libora Šimečka, • pana starostu města Uherské Hradiště Ing. Libora Karáska, • pana starostu města Veselí nad Moravou Ing. Jaroslava Hanáka, • pana starostu obce Kuželov Jiřího Práška, • paní starostku Mgr. Annu Černobýlovou z obce Hrubá Vrbka, • pana starostu Igora Vavříka z obce Malá Vrbka, • pana starostu Františka Krause z obce Tasov, • paní místostarostku města Hodonín Mgr. Zuzanu Domesovou, členku naší Akademické rady Dámy a pánové, dovolte, abych Vám představil ředitele, kteří odpovídají za úřady práce v Uherském Hradišti a v Hodoníně. • ředitele Úřadu práce v Uherském Hradišti pana Ing. Richarda Janíčka, • ředitele Úřadu práce v Hodoníně pana RNDr. Vladimíra Šťávu, • a ředitele nemocnice Hodonín pana Ing. Pavla Baláše. Cílem této konference je promyslet a v následujícím období do dalšího setkání realizovat inovaci a rozvoj našich regionů. Novou kvalitu jsme dosáhli tím, že se do naší komunity začlenili poprvé též představitelé základních a středních škol. Vždyť budoucnost našich regionů závisí od toho, jak nám naše školy vychovají naše děti a naši mladou generaci. S ptěšením vám mohu představit • pana Ing. Milana Ferenčíka z VOŠ při SPŠE v Bratislavě, • paní Ing. Olgu Ferenčíkovou ZŘ VOŠ při OA v Bratislavě, • pana Ing. Jaroslava Pokrupu ředitele SŠE Lipník nad Bečvou, • pana Mgr. Radoslava Ulrycha ředitele soukromého Gymnázia v Olomouci, • paní PhDr. Danuši Grézlovou ředitelku SOŠ v Olomouci, • paní Mgr. Moniku Melicháčovou ředitelku Gymnázia v Píešťanech, • pana Mgr. Pavla Nedbala ředitele Základní školy Zlín Komenského. • pana RNDr. Josefa Gajoše, ředitele ZŠ Hutník ve Veselí nad Moravou, • paní Mgr. Věru Olšákovou, ředitelku ZŠ čtyřlístek UH, • pana Mgr. Františka Havlíčka, ředitele ZŠ v Písku. Dámy a pánové, vítám představitele podnikatelské sféry pod vedením • pana Ing. Jiřího Zezuláka, ředitele OHK v Uherském Hradišti, • pana Luďka Šebesty, ředitele OHK Hodonín. Dovolte, abych nakonec přivítal pracovníky masmedií, p. Ing. Michala Dvouletého, šéfredaktora Dobrý den s Kurýrem, p. Ing. Růženu Wágnerovou a další. Dovolte, abych Vám představil paní ředitelku Jiřinu Nehybovou, ředitelku Regionpartner. Vážení přátelé, na dnešní mezinárodní vědecké konferenci se sešly vynikající osobnosti akademické půdy, veřejného života i podnikatelské sféry. Společně jsme schopni významně ovlivnit dění v našich regionech. Naše setkání a společná práce má vždy své konkrétní výsledky. Před rokem jsme vyhlásili, že v následujícím období vybudujeme pro region Hodonín a Břeclav výkonné „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 12 vysokoškolské pracoviště, které by mělo přispět k rozvoji těchto regionů. Nikdy bychom tento úkol nesplnili, kdyby nám mnozí z Vás nepomohli. Mluvím o panu starostovi města Hodonín p. MUDr. Liborovi Šimečkovi, místostarostce, pí Mgr. Zuzaně Domesové a celém zastupitelstvu města Hodonín. Mluvím o p. Luďkovi Šebestovi, který na sebe vzal odpovědnost za rekonstrukci v termínu, kterému nikdo nevěřil. Mluvím o Vás všech, kteří jste pomohli budovat dobré jméno tohoto kampusu. Jsem přesvědčen, že užitečná je i spolupráce s ostatními starosty menších měst a obcí. Jejich práce je velice složitá a užitečná. Hledají cestu, jak udržet mladé lidi ve své obci. K tomu je třeba, aby tito mladí lidé našli v obci práci. Nemáme zatím řešení, ale musíme jej hledat. V minulosti jsme konstatovali, že se zapojíme do rozvoje kvalifikace našich policistů a pracovníků veřejné správy. Doladili jsme programy a dnes do činné služby odchází specialisté na daně, účetnictví, dobře jazykově vybavení, ovládající ICT. Mladí policisté si dokončují bakalářské a inženýrské stuidum. Bude jich studovat více a více, protože jejich velitel, pan plk. Jaroslav Vaněk studuje také – studuje Ph.D. Určitě mluvím za nás všechny, když řeknu, že vzdělané policisty potřebujeme. Před rokem jsme konstatovali, že je nám líto, jak rychle ubývá mezi lidmi pokora a vzájemná úcta a že ke zlepšení stavu mohou významně přispět také naši učitelé ZŠ a SŠ. Poprvé jsme se sešli s řediteli ZŠ spolu s ČŠI a s představiteli státní správy a museli jsme konstatovat, že v čele našich škol stojí moudří lidé, jejichž potenciál k řešení problémů dneška neumí naše společnost využít. Srdečně mnohé z nich mezi námi vítám a prosím pana PhDr. Milana Brázdu, aby společně v diskusi pokračovali. Vážení páni ředitelé, máte k dispozici • p. prof. PhDr. Jaroslava Oberuče, Ph.D., • p. PhDr. Waltera Bartoše, • p. MVDr. Stanislava Mišáka, • pí prof. Ing. Helenu Stražovskou, Ph.D., • její magnificenci, paní rektorkou prof. PhDr. Beatu Kosovou, Ph.D., • p. doc. Ing. Antonína Malacha, CSc., • pí doc. RNDR. Danielu Hricišákovou, CSc. Máme zde návrhy, jak v našem regionu reálně pomoci našim učitelům jazyka anglického. Pokud by pomohl pan PhDr. Walter Bartoš, pan náměstek hejtmana Zlínského kraje p. MVDr. Stanislav Mišák, paní a páni ředitelé škol, můžeme pomoci sami sobě. Můžeme připravit program pod ESF, který by pro naše ředitele ZŠ a SŠ realizoval stejně kvalitní distanční studium, jaké absolvují TOP manažeři v průmyslu. Tento program můžeme společně v pilotním projektu otestovat a vytvořit ve školství skupinu ředitelů, kteří si v ničem nezadají s TOP manažery průmyslu. Myslím si, že by bylo užitečné, kdyby se ředitelé škol zapojili do výuky na naší vysoké škole jako odborní asistenti ve své specializaci. Pomůžeme Vám publikovat a začlenit se do akademické komunity. Někteří páni ředitelé to zkusili a mají z této práce radost – např. pan ředitel Ing. Pokrupa, který je i členem našich státnicových komisí. Vážení přátelé, poprvé mezi sebou vítáme vedoucí pracovníky Policie ČR. Pro ně může být zajímavé setkání s plk. prof. JUDr. Jozefem Králikem, CSc. a plk. Viktorem Krejčou. Vzájemné seznámení TOP manažerů policie s ostatními účastníky této vědecké konference může v budoucnu pomáhat ve všech oblastech našeho života. Dnes máme mezi sebou významné akademické pracovníky vysokých škol. Vítám mezi námi současného rektora jeho magnificenci, p. rektora doc. Ing. Miroslava Mečára, CSc. i předcházejícího rektora TU AD v Trenčíně honorabilis p. doc. Ing. Juraje Wágnera, Ph.D., paní prorektory a pány prorektory a pány děkany. Tak úzká spolupráce nám umožnila nejen outsoursingové výuky na našem kampusu v Hodoníně ze strany TU AD v Trenčíně, ale v blízké budoucnosti také spolupráci na výzkumu a grantech ESF, především v oblasti PI, v oblasti vývoje společných programů, technologií. Pomoc od pana náměstka hejtmana MVDr. Stanislava Mišáka a jeho spolupracovníků by byla neocenitelná. Její magnificenci, paní rektorku profesorku PhDr. Beatu Kosovou, Ph.D. poprosím poprvé v historii školy o „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 13 pomoc při výchově našeho docenta. Její spolupracovníci, pan. prof. Ing. Jaroslav Ďaďo, Ph.D., a pan prof. Ing. Jozef Benčo, CSc. se nezapomenutelně zapsali do historie naší školy a regionu. Pomohli vybudovat naše bakalářské studijní obory a pan prof. Benčo byl autorem prvního inženýrského studia TUAD v Hodoníně (Veřejná správa). Paní prorektorka honorabilis prof. Ing. Milota Vetráková, CSc. je pro naše studenty a nakonec i pro mně vzorem moudrého profesora komunikace, kterou absolventi ve svém životě tak potřebují. Rádi bychom spolupracovali také v rámci ESF. Rádi bychom rozšířili spolupráci i s dalšími vysokými školami. Dovolte, abych závěrem poděkoval za dlouholetou pomoc VUT v Brně. Jeho magnificence pan rektor prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA u nás kdysi působil jako akademický pracovník a dnes je členem naší Akademické rady. Vážení přátelé, dnes máme mezi sebou členy Akademické rady, pana Ing. Josefa Beneše, CSc. a paní. Ing. Helenu Šebkovou, CSc. Tito lidé nám byli významnou oporou, když naše vysoká škola začínala. Jejich pomoci si velice vážíme a je nám ctí, že je máme ve své Akademické radě. Vážení přátelé, žijeme v době, kdy o existenci institucí a bohatství regionů rozhodují HIT, inovace, strategie a kreativita. Žijeme v době, kdy se do intelektuálního pohybu daly tři miliardy lidí v Asii a EIU a ASEAN čelí největší globální konkurenci ve své historii. Žijeme v době, kdy se každý MSP a každý člověk naší civilizace potřebuje přizpůsobit tomuto vývoji. Naší společnou snahou je vzájemně si poradit a koordinovat své vývojové tendence tak, aby se naše regiony udržely globálně konkurenceschopné. V tomto sále sedí významní lidé téměř ze všech oblastí života naší komunity. Společně můžeme velmi mnoho ovlivnit. Stačí jen, když si budeme pomáhat a maličko si mezi rezorty pomáhat. Ne proto, abychom měli více peněz, nýbrž proto, abychom žili ve šťastnější společnosti. Vážení přátelé, dovolte, abych ještě řekl několik slov k dnešnímu programu: V rámci pléna vystoupí: Pan náměstek hejtmana pro strategický rozvoj a investice p. MVDr. Stanislav Mišák Prosím o slovo pana poslance a předsedu výboru pro školství,vědu a kulturu, pana PhDr. Waltera Bartoše. Jeho magnificence prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA, rektor VUT v Brně Její magnificence prof. PhDr. Beata Kosová, CSc., UMB v B. Bystrici Jeho magnificence prof. Ing. Karol Polák, Dr.S.c., Dr.h.c., rektor VŠ ve Sládkovičově Jeho magnificence prof. JUDr. Vladimír Tabolin, Dr.Sc., rektor Moskevské podnikatelské akademie v Moskvě Jeho magnificence prof. Dr. Herbert Strunz, proděkan Univerzity Aplikovaných věd ve Zwikau Její magnificence Doc. Ing. Viera Cibáková, CSc., rektorka VŠ ekonomie a managementu veřejné správy v Bratislavě Její magnificence Doc. Ing. Alena Daňková, CSc., rektorka VŠ mezinárodního podnikání ISM v Prešově Odpoledne poběží dvě sekce: 1. Rozvoj lidských zdrojů v regionech - Moderátor: prof. Dr. Karel Lacina, Dr.Sc. 2. Podpora přeshraniční spolupráce - Moderátor: prof. Ing. Jaroslav Ďaďo, Ph.D. Vážené a milé kolegyně a kolegové, jistě víte, že jsem nedávno dosáhl věku, při němž každý člověk rekapituluje a hodnotí. V životě jsem měl to štěstí, že mně život umožnil, abych si šel svojí cestou a abych si mohl svobodně zvolit lidi, s nimiž mně je dobře. Dovolte maličkou indiskrétnost vůči Vám – život s Vámi je krásný a já se budu snažit udržet se ve vašem týmu jako Váš kamarád co nejdéle. Děkuji. Oldřich Kratochvíl Ing. Honorary professor, Dr.h.c., MBA rektor „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 14 SEKCE 1 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 15 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 16 ROZVOJ ĽUDSKÝCH ZDROJOV V PRIHRANIČNÝCH REGIÓNOCH SR A ČR Viera Cibáková, Zoltán Rózsa, Magdaléna Srncová Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave Abstrakt: Predpokladom hospodárskeho rastu každej modernej spoločnosti je vybudovanie znalostnej ekonomiky. Dosiahnuť tento cieľ však nie je možné bez verejnej politiky podporujúcej možnosti neustáleho vzdelávania občanov a to aj v kontexte spolupráce v prihraničných regiónoch.Uvedené myšlienky vyjadruje aj operačný program Slovenská republika – Česká republika 2007-2013 a Národný strategický referenčný rámec SR prostredníctvom ktorého bude možné realizovať projekty zamerané práve na spoločensko – kultúrny a hospodársky rozvoj, územnú dostupnosť a životné prostredie v slovensko – českom prihraničnom regióne. Súčsťou cieľového zamerania spolupráce v oblasti vzdelávania je vytváranie podmienok pre vzdelávanie a vyškolenie ľudí vo využívaní informačných technológií. V záujme toho ciela sa môžu aj vysoké školy snažiť o rozširovanie e-learningových technológií, modernej výučbe cudzích jazykov a mobility študentov. Prostredníctvom svojich aktivít by sa tak vysoké školy mali stať jedným z motorov spoločenského a ekonomického rozvoja regiónu, v ktorom sa nachádzajú. Kľúčové slová: Európske a národné ciele vzdelávania, Lisabonská stratégia, Národný strategický referenčný rámec SR 2007-2013, operačný program vzdelávanie. ÚVOD Slovenská a Česká republika prešli od roku 1993, kedy sa bývalé Československo rozdelilo na dva samostatné štáty, prudkým vývojom nielen v ekonomickej a politickej oblasti, ale aj v rozvoji ľudských zdrojov, predovšetkým zdôraznením dôležitosti a významu vzdelania. Vzdelanie občanov sa stalo nielen súkromnou hodnotou a prejavom spoločenského statusu, ale aj významným ekonomickým činiteľom, ovplyvňujúcim rast ekonomiky a zvyšovanie kultúrno-spoločenskej úrovne obyvateľstva. Najdôležitejšími medzníkmi rozvoja pre obidva štáty boli vstup do Európskej únie 1. mája 2004 a rozšírenie schengenského priestoru o deväť nových krajín 21. decembra 2007. Padli tak posledné formálne prekážky voľného pohybu osôb. Vzdelávanie v rámci nielen Európskej únie, ale aj v našich susediacich štátoch sa stalo dostupnejším a najmä vysoké školy a univerzity zaznamenávajú nárast poslucháčov nielen z domáceho, ale aj z cezhraničného regiónu. Podpora vedomostnej spoločnosti je jednoznačne prioritou vlády a význam vzdelávania je zdôraznený aj v Programovom vyhlásení vlády SR z augusta 2006, v ktorom sa hovorí: „Vláda SR považuje formovanie vedomostnej spoločnosti za svoju prioritu, pretože len takáto spoločnosť je predpokladom demokratického rozvoja, vedecko-technologického pokroku, hospodárskeho rastu a sociálneho zabezpečenia, zamestnanosti a rastu.“1 EURÓPSKE A NÁRODNÉ CIELE VZDELÁVANIA Vďaka horeuvedeným kľúčovým udalostiam sa Slovenská a Česká republika ocitli v ekonomicky nových situáciách. Otvorili sa nám nové možnosti, ale súčasne musíme čeliť novým výzvam a problémom. Európska Lisabonská stratégia, prijatá v roku 2000, považuje za svoj hlavný cieľ, aby sa Európska únia do roku 2010 stala „najkonkurencieschopnejšou a najdynamickejšou poznatkovo orientovanou ekonomikou sveta, schopnou trvalo udržateľného rastu s väčším množstvom pracovných miest a väčšou sociálnou kohéziou.“ Z týchto záverov vychádza národná lisabonská stratégia, prijatá v roku 2005, ktorá definovala ciele vedomostnej spoločnosti na Slovensku v štyroch oblastiach: • Ľudské zdroje a vzdelávanie 1 Programové vyhlásenie vlády Slovenskej republiky, august 2006. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 17 • • • Inovácie, veda, výskum Informačná spoločnosť Podnikateľské prostredie Národný program reforiem, ktorý konkretizoval pre roky 2005-2008 kroky a reformy potrebné pre vytváranie vedomostnej spoločnosti, si kladie za cieľ, aby Slovensko prostredníctvom rýchleho a dlhodobého hospodárskeho rastu čo najrýchlejšie dobehlo životnú úroveň najvyspelejších krajín EÚ. Prioritne sa zameriava na rozvoj piatich oblastí, ktoré majú podporiť rast tvorivého potenciálu slovenskej ekonomiky: • vzdelávanie • zamestnanosť • informačnú spoločnosť • vedu, výskum a inovácie • podnikateľské prostredie Verejná politika v oblasti ľudských zdrojoch má vytvárať pre všetkých občanov možnosti a schopnosť neustále sa vzdelávať, prijímať nové informácie a plynulo prechádzať z jedného zamestnania do druhého. Slovenská lisabonská stratégia určuje tri prioritné oblasti: • Moderná vzdelávacia politika: dokončenie reformy základného a stredného školstva s dôrazom na reformu obsahu vzdelávania tak, aby sa zabezpečili základné zručnosti a kvalitu pre všetkých žiakov, zabezpečenie vysokej miery slobody žiaka vybrať si školu a možnosť školy vybrať si formu a obsah vzdelávania, čo bude spojené s univerzálnym a prepracovaným systémov merania kvality učenia, inštitúcií a zriaďovateľov. • Dosiahnutie vysokej miery zamestnanosti: konkrétne kroky, ktoré by podporili celkový cieľ Stratégie - vysokú mieru zamestnanosti. • Vyrovnanie sa s demografickými zmenami: napriek mnohým zmenám, ktoré už boli zavedené, zostáva podľa stratégie pred Slovenskom stále úloha pripraviť dlhodobú populačnú politiku s odpoveďami na otázky pôrodnosti a imigrácie. ĽUDSKÉ ZDROJE A VZDELÁVANIEV PRIHRANIČNÝCH REGIÓNOCH SR A ČR Dôležitými dokumentmi pre rozvoj vzdelávania sú Národný strategický referenčný rámec 2007 – 2013 a Program cezhraničnej spolupráce Slovenská republika – Česká republika 2007-2013. V Národnom strategickom referenčnom rámci sa okrem iných rieši aj otázka vzdelávania a zamestnanosti v Operačnom programe vzdelávanie. V rámci celkovej finančnej alokácie pre Slovenskú republiku na roky 2007-2013 je pre tento operačný program alokovaných 617 801 578 EUR EUR. Globálnym cieľom operačného programu je Zabezpečenie dlhodobej konkurencieschopnosti SR prostredníctvom prispôsobenia vzdelávacieho systému potrebám vedomostnej spoločnosti. Európska komisia dňa 21. 12. 2007 schválila Program cezhraničnej spolupráceSlovenská republika – Česká republika 2007 – 2013. S rozpočtom 92,7 miliónov € z prostriedkov Európskeho fondu regionálneho rozvoja program podporuje spoločensko-kultúrny a hospodársky rozvoj, územnú dostupnosť a životné prostredie v slovensko-českom prihraničnom regióne.Globálnym cieľom operačného programu je rast vzájomnej previazanosti a zbližovania cezhraničných regiónov a je konkretizovaný prostredníctvom špecifických cieľov, ktoré tvoria náplň nasledovných prioritných osí: Prioritná os I Podpora spoločensko-kultúrneho a hospodárskeho rozvoja cezhraničnéhoregiónu a spolupráce Jej cieľom je podpora rozvoja kultúry a zachovania tradícií, spolupráca regiónov, vzdelávanie, rozvoj cezhraničného cestovného ruchu či menšie investičné projekty. Prioritná os II Rozvoj dostupnosti cezhraničného územia a životného prostredia Jej cieľom je podpora rozvoja dopravy v pohraničí, rozvoja životného prostredia a krajiny a zlepšenie informačnej a komunikačnej dostupnosti pohraničia. V rámci prioritnej osi I je daná možnosť rozvoja spolupráce prihraničných regiónov Slovenskej a Českej republiky na úseku vzdelávania. Medzi hlavné ciele euroregiónov aj v súlade s Európskou chartou hraničných a cezhraničných regiónov patrí spolupráca a rozvíjanie vzťahov v oblasti školstva a vzdelávania. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 18 Analýzy súčasného stavu v rozvoji vzdelávania poukazujú na slabiny, ktoré je potrebné odstrániť. Týka sa to najmä problémov v oblasti výskumu, kvality vysokoškolského vzdelávania, inštitucionálneho hodnotenia a financovania VŠ, akreditácia VŠ, uplatnenie absolventov v praxi, hodnotenie podľa kvalitatívnych parametrov, medzinárodnej spolupráce. Nemalým problémom v tejto súvislosti je výška výdavkov na vzdelávanie, ktorá v Slovenskej republike zaostáva za priemerom EÚ. Počet vysokých škôl narastá v obidvoch regiónoch, aj keď treba konštatovať, že v slovenskom prihraničí je počet vysokých škôl nižší (7) v porovnaní s českým prihraničným regiónom (15). Tomu zodpovedá aj počet študentov v obidvoch regiónoch (32 449 slovenských oproti 99 419 českých). (Štatistická ročenka ČR 2005, Regionálne porovnania 2005). Súčasťou cieľového zamerania spolupráce v oblasti vzdelávania je vytváranie podmienok pre vzdelávanie a vyškolenie ľudí vo využívaní informačných technológií. V tejto oblasti vidíme veľké uplatnenie všetkých foriem e-learningového štúdia, ktoré umožňuje aj zamestnaným a starším generáciám prístup k vedomostiam a tým k skvalitňovaniu pracovnej sily a osobnosti jednotlivca. V záujme tohto cieľa je potrebné v rámci vzdelávacieho procesu na vysokých školách sa snažiť o rozširovanie e-learningových technológií. Na vysokých školách je potrebné podporovať vzdelávanie v špecializovaných výskumných a vývojových pracoviskách, ktoré budú slúžiť na zabezpečenie prenosu výsledkov vysokoškolskej vedy a techniky do hospodárskej praxe a prepojenie vysokých škôl s praxou. Tomuto účelu slúži už v dnešnej dobe vedecko-výskumná a vzdelávacia spolupráca vysokých škôl štátnych a súkromných aj v prihraničných slovensko-českých regiónoch. K 31. 12. 2003 bolo celkom zamestnaných vo výskume a vývoji za celý spoločný prihraničný región 18 541 pracovníkov. (Štatistická ročenka ČR 2005, Ročenka výskumu a vývoja 2004, Štatistický úrad Slovenskej republiky).Investície vložené do týchto aktivít by sa mali neskôr zužitkovať v prenose nových technológií a špičkovej odbornosti medzi vysokými školami a podnikateľskou sférou. Neodmysliteľnou súčasťou moderného vzdelávacieho procesu v zmysle Lisabonskej stratégie je výučba cudzích jazykov. Kladie sa dôraz predovšetkým na hlavné úradné jazyky Európskej únie. Najväčší záujem študentov v regióne sa sústredil na anglický jazyk, znalosťou ktorého sa môžu uplatniť nielen v rámci Európy, ale v celosvetovom meradle. Výučba predmetov a odborov v cudzích jazykoch rozširuje výber možností ďalšieho štúdia na zahraničných univerzitách, výber študijných pobytov a stáží a účasť na medzinárodnej vedeckovýskumnej spolupráci. Na Vysokej škole ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave sa okrem výučby anglického a nemeckého jazyka zaviedol študijný program Verejná správa vo francúzskom jazyku. Hlavné predmety študijného programu sú vyučované vo francúzskom jazyku, ďalšie predmety v jazyku slovenskom. Študenti majú možnosťčasť štúdia absolvovať vo Francúzku na Ecole européenne de gestion v Paríži. Počasprázdnin môžu absolvovať prax vo francúzskych podnikoch na Slovensku a v podnikoch vo francúzsky hovoriacich krajinách. Dôležitou súčasťou vzdelávacieho procesu v obidvoch prihraničných regiónoch je mobilita študentov. Slovenskí študenti využívajú možnosť štúdia na českých a moravských univerzitách a vysokých školách, tú istú možnosť využívajú českí študenti na Slovensku. Podľa štatistických údajov (Statistická ročenka ČR 2006) študovalo v Českej republike v školskom roku 2006/2007 24 641 študentov z cudziny, z toho bolo 68 % študentov slovenskej národnosti. Na slovenských vysokých školách v školskom roku 2006/2007 študovalo celkom 308 cudzincov.2Štúdium v zahraničí ovplyvňuje viacero faktorov, z nich najdôležitejším sú finančné prostriedky, ktoré sú potrebné k hradeniu nákladov štúdia v zahraničí.3V tejto súvislosti sa študenti vo všeobecnosti najviac obávajú zväčšenia finančnej záťaže. Približne 13 % študentov by tento jav mohol ovplyvniť veľmi silno a až takmer tretinu (29 %) silno. Zo štúdie ďalej vyplýva, že študenti sa vo všeobecnosti najmenej obávajú straty sociálnych výhod (študentské zľavy, rodinné prídavky). Prípadná strata týchto výhod vôbec neovplyvňuje plán absolvovať pobyt v zahraničí až u takmer tretiny študentov, štvrtinu študentov by tento faktor mohol ovplyvniť len slabo. Nedostatočné ovládanie cudzieho jazyka je ďalší dôvod, ktorý by približne tretinu študentov mohol ovplyvniť veľmi silno (14 %) alebo silno (23 %). Príbuznosťou českého a slovenského jazyka je v našich krajinách tento faktor odbúraný, čo sa prejavilo aj v percente slovenských študentov na českých vysokých školách. 2 ÚIPŠ Súhrnné tabuľky za šk. rok 2006/2007 Sociálne a ekonomické podmienky študentov denného štúdia verejných vysokých škôl na Slovensku (súčasť medzinárodného projektu Eurostudent III), Bratislava december 2006 3 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 19 ZÁVER V systéme vzdelávania musia vysoké školy pružne reagovať na tempo rozvoja jednotlivých priemyselných odvetví tak, aby sa zvýšila ich konkurencieschopnosť a lepšie podmienky pre rozvoj podnikateľskej sféry. Vysoké školy sa nevyhnutne musia sústrediť na rozširovanie svojich kapacít a zvyšovanie kvality. Na dosiahnutie tohto cieľa je potrebný pružný systém, v ktorom vysoké školy reagujú na požiadavky trhu práce a na dopyt po celoživotnom vzdelávaní. Najkvalitnejšie a najúspešnejšie budú súčasne centrom výskumu a vývoja na medzinárodnej úrovni. Prostredníctvom svojich aktivít by sa vysoké školy mali stať jedným z motorov spoločenského a ekonomického rozvoja regiónu, v ktorom sa nachádzajú. ZOZNAM POUŽITEJ LITERATÚRY: [1] Národný strategický referenčný rámec 2007-2013. [2] Sociálne a ekonomické podmienky študentov denného štúdia verejných vysokých škôl na Slovensku (súčasť medzinárodného projektu Eurostudent III) Bratislava, december 2006. [3] Operačný program Vzdelávanie. [4] Analýza cezhraničnej spolupráce a rozvoja prihraničných regiónov s krajinami V4 a definovanie priorít cezhraničnej spolupráce pre predsedníctvo SR vo V4 (Bratislava, december 2006) Výskumné centrum Slovenskej spoločnosti pre zahraničnú politiku n.o. [5] Ústav informácií a prognóz školstva, Súhrnné tabuľky za školský rok 2006/2007 (Absolventi stredných a vysokých škôl podľa druhu štúdia). ADRESA: Doc. Ing. Viera Cibáková, Csc. Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave, Železničná 14, 821 07 Bratislava, SR tel. +421905864457, fax. +421245524089, e-mail: [email protected] PhDr. Zoltán Rózsa, PhD. Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave, Železničná 14, 821 07 Bratislava, SR tel. +421905864457, fax. +421245524089, e-mail: [email protected] Ing. Magdaléna Srncová Vysoká škola ekonómie a manažmentu verejnej správy v Bratislave, Železničná 14, 821 07 Bratislava, SR tel. +421905864457, fax. +421245524089, e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 20 FIREMNÁ KULTÚRA, JAKO INTEGRÁLNA SÚČASŤ PERSONÁLNEJ FIRMY Ivan Dlugoš Makyta, akciová spoločnosť Púchov Abstrakt: Pred vstupom do EÚ mala každá zem svoje pohraničné kontroly, národný daňový systém a národný systém rôznych podpôr: národnú politiku a ochraňované sektory. V súčasnosti v rámci jednotného trhu neexistujú prekážky pre cestovanie, zamestnávanie, investovanie a obchodovanie. Manažment nie je obmedzovaný národnými hranicami a manažéri vo všetkých organizáciách, bez ohľadu na typ a veľkosť, môžu pôsobiť v rámci globálneho prostredia. Riadenie diverzifikovaných pracovných síl predstavuje pre súčasných manažérov kľúčovú výzvu. Ako sa mení zloženie pracovných síl, manažéri musia venovať pozornosť kultúre organizácie, aby vedeli, či existujúca – stávajúca kultúra je ďalej akceptovateľná pri meniacej sa štruktúre diverzity. Vedľa každodenných manažérskych aktivít by mala organizácia – firma formulovať a formovať spôsoby pre posilňovanie takého chovania zamestnancov, ktoré posilňuje výlučnosť. Tie organizácie, ktoré umožňujú rozvoj diverzity, pozerajú na kultúru zmeny a zmeny okolitého prostredia nielen ako na obmedzenia, ale ako na príležitosť získať maximum možností pre využitie vlastných zamestnancov. Kľúčové slová: kultúra organizácie, firemná kultúra, manažment, zamestnávateľ, organizácia, globalizácia, riadenie ľudských zdrojov, diverzita. zamestnanec, ÚVOD Podstata úspechu akejkoľvek inštitúcie v súčasnom globálnom svete tkvie v jej personálnom obsadení, v ľuďoch, ktorí chcú, vedia a plnia jej úlohy a ciele. Ľudský faktor sa oprávnene dostáva do popredia pri formulovaní strategických cieľov každej inštitúcie. Firemná kultúra je niečo ako osobnosť firmy, je súhrnom spôsobov správania a konania pracovníkov na ceste za dosahovaním vlastných cieľov aj strategických zámerov firmy. Každá kultúra je správna, ak je želateľná, ak jej zamestnanci rozumejú a najmä ak každý deň ňou žijú manažéri. Firemná kultúra je interným zrkadlením firemnej identity. Opiera sa o hodnoty, procesy a normy organizácie. Dominantne ju formuluje štýl riadenia. Jej cieľový stav a želané prejavy sú definovateľné. Rovnako definovateľné sú nástroje, ktoré cieľový stav formujú. Preto je potrebné v rámci vytvárania procesov, kompetencií a komunikácie formovať aj firemnú kultúru. Nositeľmi firemnej kultúry sú všetci zamestnanci – ich postoje, správanie a komunikácia. Firemná kultúra má priamy vplyv na kvalitu služieb, produktov a formovanie vzťahu so zákazníkmi. Personálna stratégia je jedna z funkčných stratégií, ktorej tvorbe treba venovať mimoriadnu pozornosť, pretože ľudské zdroje sú v procese strategického riadenia kľúčovým prvkom a bez ľudí stratégiu nemožno realizovať. Riadenie ľudských zdrojov sa konečne už aj u nás považuje za strategický nástroj riadenia spoločností, organizácií, inštitúcií. Je to dlhodobá, koncepčná záležitosť, ktorú treba vnímať v dvoch rovinách – týka sa tak manažérov samotných, ako i zamestnancov. Jedným z predpokladov dosahovania lepších výsledkov je mať vypracovanú personálnu stratégiu a úspešne ju realizovať. Veľmi dôležitá je firemná kultúra – dodržiavanie etických hodnôt, stanovenie firemných pravidiel a smerníc vrátane systému odmeňovania zamestnancov a efektívna komunikácia na každom stupni, v každom kroku a na všetkých úrovniach. Informovanosťou môžeme predísť konfliktom a nedorozumeniam. Súčasťou personálnej stratégie je komunikácia, otvorenosť, tvorivý prístup, tímová práca, vytvorenie predpokladov a vhodných podmienok pre spoločné využívanie informácií, znalostí a odovzdávanie skúseností v rámci organizácie. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 21 Stratégia riadenia ľudských zdrojov môže byť chápaná, ako všeobecný prístup ku strategickému riadeniu ľudských zdrojov, v súlade so zámermi organizácie, pokiaľ ide o ďalšie smery jej postupu. VÝVOJ PERSONALISTIKY Personalistika (personálna práca) prešla tromi vývinovými etapami: I. Etapa personálnej administratívy V tejto etape je personalistika chápaná ako administatívno-technická služba pre organizáciu. Jej poslanie spočíva vo vedení personálnej evidencie, uzatváraní zmlúv s pracovníkmi, evidencii dovoleniek a pod. V súčasnosti pretrváva toto chápanie personalistiky v podnikoch, kde dominuje autoritatívne riadenie so silnou centrálnou mocou. II. Etapa personálneho riadenia V podnikoch, ktoré si začali uvedomovať, že hlavným zdrojom ich konkurenčnej výhody sú ľudia, sa začína uplatňovať systém personálnej politiky. Vznikajú systémy motivácie pracovníkov a ich stabilizácie, objavujú sa koncepcie efektívneho vedenia a riadenia ľudí. V tejto etape má personálna práca charakter komplexného, ale operatívneho riadenia. V tejto etape vznikajú personálne útvary ako relatívne nezávislé a samostatné organizačné jednotky so značnou právomocou. III. Etapa riadenia ľudských zdrojov V tejto etape sa personalistika stáva jadrom celého riadenia organizácie, jeho najdôležitejšou zložkou. Na rozdiel od predchádzajúcej etapy rozširuje sa činnosť personálneho útvaru o strategické plánovanie, rozvoj pracovníkov. Personalistika sa stáva súčasťou politiky organizácie aj smerom navonok. Riadenie ľudských zdrojov sa orientuje na dlhodobé koncepcie (stratégie) rozvoja pracovnej sily v organizácii, podieľa sa na formulovaní princípov podnikovej (firemnej) kultúry. Pre túto etapu je charakteristické prenášanie personálnej práce do terénu - personalistika sa stáva súčasťou dennej práce každého manažéra. HLAVNÉ ÚLOHY RIADENIA ĽUDSKÝCH ZDROJOV • Definovanie strategických cieľov organizácie z hľadiska jej personálnej štruktúry (formulovať personálnu stratégiu organizácie). (počet pracovníkov, ich kvalifikačná štruktúra, štruktúra z hľadiska požiadaviek na povahové vlastnosti a morálne postoje a konanie) • Definovanie zásad personálneho manažmentu ako súčasti riadenia organizácie s ohľadom na strategické ciele organizácie.(stanovenie kompetencií v personálnom riadení, definovanie štýlu riadenia, spôsobu hodnotenia pracovníkov, plánovanie ich rozvoja) • Vypracovanie programu optimalizácie sociálnej atmosféry v organizácii prostredníctvom formulovania zásad sociálnej politiky, riešenia vzťahov medzi zamestnávateľom a zamestnancami a ovplyvňovanie vzťahov vnútri organizácie a s jej okolím. • Vypracovanie programu motivácie pracovníkov ako systému finančnej a nefinančnej motivácie. HLAVNÉ PERSONÁLNE ČINNOSTI ZABEZPEČUJÚCE SPLNENIE ÚLOH RIADENIA ĽUDSKÝCH ZDROJOV • Formulovanie personálnej stratégie. • Spracovanie personálneho plánu (plánu potrieb pracovných síl). • Spracovanie systému výberu a adaptácie pracovníkov. • Vypracovať systém hodnotenia pracovníkov. • V nadväznosti na systém hodnotenia, vypracovať a realizovať systém rozvoja pracovníkov (vzdelávanie a funkčný postup podľa jednotlivých kategórií pracovníkov). • Realizovať program ochrany zdravia a bezpečnosti pri práci. • Vypracovať program motivácie pracovníkov a program sociálnej starostlivosti o pracovníkov. • Metodicky usmerňovať a radiť líniovým manažérom pri ich personálnom riadení. • Sprostredkovanie medzi odbormi a organizáciou. • Zabezpečovať personálnu agendu a systém personálnych informácií v organizácii. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 22 VÝKON PERSONÁLNYCH ČINNOSTÍ • základná povinnosť každého riadiaceho pracovníka, • podmienka úspechu manažéra v normálne fungujúcej organizácii, • podmienka výkonnosti, stability a spokojnosti zamestnancov. V období posledných rokov výrazne stúpajú právomoci líniových manažérov vo výbere pracovníkov, ich hodnotení, plánovaní štruktúry pracovníkov a v ich odmeňovaní. PYRAMÍDA ÚČINNÉHO PERSONÁLNEHO RIADENIA C IEL E S T RAT É GIA PERS.POLIT IKA V E DÚCI P RACOV NÍCI DENNÁ PRÁCA S ĽU Ď MI ODBORNÝ PERS ONÁLNY ÚTVAR SUBSYST EMY P E RS ON ÁLNE J PRÁCE C E LO - P ODNIKOV É POT REBY Obrázok 1 STRATÉGIA RIADENIA ĽUDSKÝCH ZDROJOV Stratégia riadenia ľudských zdrojov vychádza z troch základných prvkov: • vnútorné podmienky podniku determinované globálnou stratégiou firmy, • vonkajšie podmienky (sociálne, demografické, ekonomické. konkurenčné, medzinárodné), • charakteristika zamestnancov ako konkrétnej sociálnej skupiny. technologické, Vymedzenie pojmu: „Personálna stratégia“ Podľa slovníka cudzích slov je pojem stratégia vymedzený ako súhrn zámerov a činností človeka, ktoré používa na dosiahnutie svojho cieľa. Taktika je vymedzená ako premyslené formy a spôsoby postupu konania. V odbornej literatúre, zaoberajúce sa riadením ľudských zdrojov je tento pojem vymedzený takto: • stratégia je celistvý model rozhodovania o zamestnancoch. • Stratégia stanovuje dlhodobé smery rozvoja, zjednocuje jednotlivé rozhodnutia a smeruje k určitým cieľom. • Stratégia na funkčnej úrovni, t.j. na úrovni organizačnej jednotky podniku - Riadenia Ľudských Zdrojov - smeruje k naplneniu cieľov organizácie ako celku. • Strategické riadenie ľudských zdrojov spracováva vplyvy vonkajšieho prostredia a uskutočňuje potrebné personálne rozhodnutia vo vzťahu k vnútorným podmienkam podniku. Strategický prístup v riadení ľudských zdrojov Strategický prístup v riadení ľudských zdrojov sa premieta do 3 oblastí úloh: • zabezpečiť, aby bola problematika ľudských zdrojov vnímaná ako integrálna súčasť globálnej stratégie firmy a aby bola braná do úvahy pri formulovaní globálnej stratégie firmy. • vytýčiť jasnú, konkrétnu stratégiu, ciele a plány v oblasti ľudských zdrojov, ktoré budú podporovať globálnu stratégiu firmy. (Ako pomôžu rozhodnutia v oblasti ľudských zdrojov, aby sme dosiahli celkové ciele ?) • uskutočňovať plány v oblasti ľudských zdrojov v úzkej spolupráci s manažérmi na jednotlivých stupňoch riadenia. (Ako preniesť vytýčenú personálnu politiku, smery, ciele, princípy do každodennej riadiacej praxe?) „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 23 Predpoklad, od ktorého sa odvíja strategické riadenie ľudských zdrojov spočíva v tom, že rozhodnutia v personálnej oblasti, určované personálnou stratégiou, ktorá firme "sedí", pôsobia pozitívne a synergicky na jej výkonnosť a produktivitu. Strategické riadenie ľudských zdrojov vychádza zo vzťahu medzi konkrétnou stratégiou firmy a rozhodnutiami v oblasti riadenia ľudských zdrojov. Na všeobecnej úrovni môžeme vymedziť 3 základné typy strategickej orientácie firmy, z ktorých potom vychádza stratégia riadenia ľudských zdrojov: • stabilita – opatrnost (t.j. byť stabilná firma pôsobiaca na menšom počte jasne vymedzených a stabilných trhov, mať na nich evidentne významné postavenie a istotu). • riziko – odvaha (t.j. byť firmou, ktorá permanentne hľadá nové produkty, nové trhy, programovo podstupuje podnikateľské riziko, bez istoty, či sa produkt uplatní). • Rozvážnost (t.j. byť firmou, ktorá pôsobí na niekoľkých stabilných trhoch, na ktorých je stabilizovaná a má základné istoty, ale pritom rozvážne hľadá nové možnosti, produkty a služby) Týmto základným typom firemnej stratégie zodpovedajú aj typy základných stratégií riadenia ľudských zdrojov, ktoré sú nasledujúce: • stabilita – opatrnost (Tento typ firmy poskytuje priestor pre stratégiu zameranú na pracovníkov, na široké systematické personálne plánovanie a rozvoj pracovníkov na základe očakávaných a predvídateľných potrieb podniku). • riziko – odvaha (Tento typ firmy vyžaduje veľmi adaptabilnú personálnu stratégiu, pretože sústavne potrebuje nových pracovníkov pre celkom nové úlohy. Systematické personálne plánovanie sa vzhľadom na neočakávané zmeny uplatňuje len vo veľmi malej miere). • Rozvážnost (Tento typ firmy potrebuje stratégiu zameranú na rozsiahle plánovanie, rozvoj pracovníkov, sledovanie výkonnosti jednotlivcov, tímov, celého podniku. Potrebuje koordinovať rôzne oblasti riadenia ľudských zdrojov. Jednotlivé typy personálnych stratégií, podmienené typom zamerania firemnej stratégie, využívajú v personálnom rozhodovaní určité základné postupy a metódy. V súvislosti s tým uvádzam 3 základné strategické línie riadenia ľudských zdrojov (podľa Dyer a Holder), ktoré sú smerované na prevládajúce uplatnenie niektorého z nasledujúcich postupov v personálnom riadení): • Strategická línia – STIMULOVANIE • Strategická línia – INVESTOVANIE • Strategická línia – SPOLUÚČASŤ FIREMNÁ KULTÚRA FIRMY Pojem firemnej kultúry Firemná kultúra je tvorená: Súhrnom hodnôt a z nich vyplývajúcich predstáv o tom, čo je dôležité a správne a z nich odvodených pravidiel správania sa. Zákonitosti platné pre firemnú kultúru: • Firemná kultúra je súčasťou každej inštitúcie a odvíja sa od cieľa, ktorý si inštitúcia zvolila alebo pre ktorý vznikla. • Firemná kultúra má pôvod v myslení a konaní ľudí, je prirodzenou súčasťou každej firmy. • Firemná kultúra existuje nezávisle na našej vôli. • Firemná kultúra pôsobí na podvedomie a vedomie človeka. • Firemná kultúra determinuje vzťahy pracovníkov k firme. • Firemná kultúra je veličinou, ktorá je zdieľaná, nie dohadovaná a nariaďovaná. • Firemná kultúra je ovplyvniteľná konaním manažmentu firmy. • Firemná kultúra je poznateľná. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 24 Funkcie firemnej kultúry Základné funkcie firemnej kultúry spočívajú: 1. V sociálnom nátlaku na predstavy, spôsoby správania sa a prístupy pracovníkov, smerovaný na ovplyvňovanie ich konania a správania v súlade s firemnými cieľmi. 2. Firemná kultúra vytvára individuálnu jedinečnosť firmy, ktorá ju odlišuje od ostatných firiem a komunikuje poslanie firmy. Podporuje prijatie zmeny • • Vnútorná funkcia firemnej kultúry sa orientuje na ovplyvňovanie prístupov a správania ľudí vo vnútri firmy. Napomáha presadiť želanú firemnú stratégiu. Hovoríme o orientácii kultúry na pracovníkov a vnútornú atmosféru firmy. Vonkajšia funkcia firemnej kultúry sa orientuje na vzťah so zákazníkmi, ktorým komunikuje prostredníctvom kultúry svoje poslanie a ovplyvňuje prístup pracovníkov ku klientovi, na vzťah k širšej spoločnosti (napr. otázky ochrany životného prostredia), na vzťah k partnerom a ku konkurencii. Typológia kultúry podľa marketingových determinantov Riziko podnikania je dané intenzitou ohrozenia ďalšej prosperity firmy, jedným neúspechom v niektorých z aktivít firmy. Rýchlosť spätnej väzby vyjadríme dobou, ktorá uplynie od vyvinutia nejakej aktivity vo firme (ponuke nového produktu, zníženie cien, technické inovácie, voľby nového distribučného kanálu) do chvíle, kedy je vo firme známe, ako túto aktivitu hodnotí zákazník. Typológia kultúry podľa základného zamerania Kultúra orientovaná na moc V hodnotách kultúry je rešpektované mocenské (formálne) postavenie vedúceho. V organizácií je badateľná snaha o udržanie a rešpektovanie mocenských pozícií. Prítomné sú snahy po dosiahnutí dominantného postavenia tak vo firme, ako aj v rámci vzťahov ku konkurencií. Ide o kultúru silne rivalitnú, často šovinistickú vo vzťahu k okoliu. Vážnosť má ten, kto má moc. Vertikálna vzdialenosť medzi pozíciami je veľká. Vyšší funkcionár často neodpovedá na pozdravy podriadených . Kultúra orientovaná na role Uprednostňuje rešpektovanie predpísaných postupov a pozícií. Každý robí len to, na čo je naučený. V tejto kultúre má často vysokú hodnotu seniorita. Táto kultúra veľmi nepraje improvizácií a tvorivosti, pretože to sú skutočnosti, ktoré sú v rozpore s popismi práce a s tradíciami. Kultúra orientovaná na výkon Oceňuje sa zvládnutie úloh, ktoré ležia pred skupinou a jednotlivcom. Vysoko sa hodnotia odborné znalosti a skúsenosti, tvorivosť a iniciatíva. V organizáciách s takouto kultúrou je bez problémov priechodná práca doma a pružná pracovná doba. Kultúra zameraná na človeka V tejto kultúre sa venuje veľká pozornosť ľuďom a ich potrebám, ich individuálnemu rozvoju. Mimoriadne úsilie venujú manažéri na vytvorenie priestoru pre sebarealizáciu každého pracovníka. Manažéri sú skôr stratégovia, ktorí vytyčujú smery rozvoja organizácie (úseku) a nechávajú na ľuďoch, aby problémy zvládli. Kultúra riadenia Kultúra riadenia, ktorá sa prejavuje v preferovanom štýle riadenia, závisí od dominujúcej firemnej kultúry. V poslednom období sa do popredia dostávajú otázky kultúry riadenia ako súčasť etiky riadenia. V tejto súvislosti sa hovorí o zvládnutí konfliktných cieľov manažmentu ( protikladov v riadení ), základných hodnotách manažérov a o postoji k pracovníkom. Paradoxy moderného podnikateľského riadenia • Rozpor medzi súťaživou podstatou podnikania a potrebou silnej spolupráce: „Aby sme boli úspešní v súťaži s inými, musíme byť silný v spolupráci medzi sebou v podniku a v spolupráci s našimi partnermi – kooperujúcimi podnikmi a zákazníkmi.“ • Rozpor medzi potrebou centrálneho riadenia a primeranou autonómiou podriadených útvarov „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 25 • aj jednotlivcov: „Pevné centrálne riadenie podniku a maximálna individuálna autonómia (sloboda).“ (Peters a Waterman) Rozpor medzi potrebou disciplíny pracovníkov a zároveň požiadavkou na ich tvorivosť a inovatívnosť. „Snažiť sa hľadať spôsob, ako lepšie vyriešiť problém“. ZÁVER Firemná kultúra sa nezačína a nekončí napísaním vízie. Nevyčerpáva sa ani štandardmi správania, etickými kódexmi, pracovným poriadkom. Je o každodennom živote firmy a najmä o správaní jej manažérov. Teda ako rozhodujú, riešia konflikty, komunikujú, odmeňujú, motivujú. Ak to nesedí s tým, čo je na papieri, vzniká rozpor. „Líderstvo znamená príklad, vzor a firemná kultúra sa odvíja práve od toho. Nie od napísaných pravidiel,“ Vieme, že každý jednotlivec je jedinečnou osobnosťou. Osobnosť jednotlivca je súbor relatívne trvalých a stabilných vlastností a tie ovplyvňujú to, ako jednotlivec komunikuje s ostatnými. Ľudské zdroje hrajú rozhodujúcu roľu v rozvoji úspešnej činnosti firmy a základnou funkciou personálneho riadenia firmy je zabezpečiť takú štruktúru ľudských zdrojov, ktorá tento úspešný rozvoj zaistí. Personálne riadenie, patrí ku kľúčovým činnostiam riadenia firmy. Kvalita ľudských zdrojov má pre fungovanie firmy a jej rozvoj rozhodujúci význam. Akceptovanie a porozumenie zamestnancov posúva firemnú kultúru z deklaratívnej roviny do reálu. Ak jej prvky definuje len ekipa manažérov, radoví zamestnanci sa – ako pri každej direktíve z hora – zvyčajne postavia proti. Treba ich preto zapojiť a to napríklad, spoločným hľadaním odpovedí, ako organizovať prácu, riešiť problémy, komunikovať. Nové, meniace sa podmienky, nové rozvojové ciele a stratégia podniku by mali nájsť svoj odraz aj v zmene vnútornej kultúry firmy, jej základnej filozofie, v zmene náplne pracovných miest, v zmene kvalifikačných požiadaviek na pracovníkov, v zmene organizácie práce, kompetencií a zodpovednosti manažmentu na všetkých úrovniach riadenia. LITERATÚRA [1] ROBBINS, S. P.; COULTER, M. Management. Grada Publishing, 2004. str. 600, ISBN 80-2470495-1. [2] VEBER, J. a kol. Management. Základy – prosperita – globalizace. Praha : Management Press, 2000. str. 700, ISBN 978–8–7261–029–7. ADRESA: Ing. Ivan Dlugoš personálny riaditeľ Makyta, akciová spoločnosť Úchov Ul. 1. Mája 882/46, 020 25 Púchov tel.: +421905740022 fax.: +421424631979 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 26 JAK SKUTECZNIE WSPÓŁDZIAĆ NAUKOWO W PRZYGRANICZNYCH REGIONACH? Krystyna Duraj-Nowakowa Uniwersztet Rzesowski, Polska Abstrakt: Skuteczność współdziałań w przygranicznych regionach Europy Środkowej umożliwia funkcjonalistyczny paradygmat poznania naukowego. Zasady funkcjonalistyczne równych szans kulturowych zaburzane są utrudnieniami natury przeszłości historycznej oraz przeszkodami zróżnicowanych poziomów intelektu ludzi i kolorytem glokalnej edukacji. Dlatego poszukujemy wspólnej, całościowej i efektywnej praktyki oświatowej: równości szans, podniesienia jakości kształcenia i modernizacji modelowania systemowego procesów. przygotowania nauczycieli. Słowa kluczowe: kulturowa i naukowa współpraca, równe szanse edukacyjne i kulturowe, społeczno-historyczne przeszkody. WSTĘP Problem pragnę oświetlić w kontekście funkcjonalizmu jako podejścia/paradygmatu oglądu świata i człowieka w globalnym świecie adekwatnego do złożoności przedmiotu poznania naukowego. W kontekście tego wybranego podejścia do współpracy naukowej w przygranicznych regionach Europy Środkowej wielce znaczące zdają się być konsekwencje społeczno-polityczne i kulturowe funkcjonalizmu. Dlatego przyjrzyjmy się im nieco bliżej wracając myślami do zasad, norm funkcjonalistycznych w szkołnoznawstwie, czyli w kontekstach także pedagogicznych. 1. Zasady równych szans kulturowych w teorii funkcjonalizmu odgrywają ważną rolę, rozwińmy tę pierwszą. O ile zasada ta głosi, iż ludzi należy nagradzać za ich zdolności, nie zaś za pochodzenie, płeć lub wyznanie, to zgodnie z tą zasadą każdy powinien mieć równe szanse rozwijania zdolności. Dlatego reformatorzy oświaty dowodzą, że to szkoły mają być głównym ośrodkiem wyrównywania szansy zdobycia wykształcenia, jak czytamy w dziele Społeczne uwarunkowania oświaty (J. Szczepański, 1989). Tym samym zasada równych szans kulturowych staje się drogowskazem dla reform oświatowych w każdym kraju, także więc w regionach przygranicznych. W idealnym, doskonale funkcjonalnym, nowoczesnym społeczeństwie XXIw. jednostki równie zdolne i motywowane w danej dziedzinie dokonań powinny być równo nagradzane. Wielu reformatorów doszło do przekonania, że nie uda się wprowadzić tej zasady, jeżeli najpierw nie nada się urzędowej mocy innej, powiedzmy, drugiej po tamtej kulturowej – zasadzie równości szans oświatowych. 2. Przestrzeganie zasady równych szans edukacyjnych. Mając to na względzie, za jeden z kluczowych sprawdzianów nowoczesnych reform oświatowych przyjmuje się „zakres szans oświatowych stworzonych wszystkim grupom ludzi. Ponieważ w Stanach Zjednoczonych pewne grupy, na przykład kobiety, Murzyni, Latynosi, podlegają systematycznej dyskryminacji w szkole i poza szkołą, umilkły głosy, że szkolnictwo amerykańskie przestrzega, jak należy, zasady równych szans” (W. Feinberg, J. F. Solis, 2000). Podobne nierówności rasowe, religijne i płciowe uniemożliwiają emancypację wszystkich składowych grup społeczeństwa w Polsce, więc i u nas konkluzja ta jest aktualna nadal. Niepowodzenie to wyjaśniane jest rozmaicie, a każde wyjaśnienie niesie inne nieco skutki dla polityki oświatowej. Wszystkie trzy wyjaśnienia, o których będzie mowa, powiązane są z określoną postawą wobec reform oświatowych: pierwsze wyjaśnienie – liberalne i postępowe, dwa następne – konserwatywne. Pierwsze nazywane jest „argumentem utrudnień historycznych”, drugie „argumentem utrudnień intelektualnych”, trzecie – „argumentem utrudnień kulturowych”. Różni je to, że inne kwestie wiążą z równością szans oświatowych, a łączy je funkcjonalistyczny punkt widzenia. Posłużmy się ich głębszą charakterystyką za Feinberg, Soltis (2000; 32-36). „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 27 3. Utrudnienia historyczne przestrzegania zasady równych szans. Według zwolenników modelu przeszkód dziejowych wszelkie mniejszości, także narodowe dyskryminowane są nie ze względu na brak zdolności, ale wskutek dyskryminacji dominującej większości. A przecież równość szans w ogóle, wymaga równości szans oświatowych. Dlatego dzieci z grup mniejszościowych zasługują na dodatkową pomoc. W latach 60. XX stulecia powstały przygotowane dla nich programy wyrównawcze – „Wyjść na czoło” i „Sus w górę”. Pierwszy z nich przez programy przedszkolne, wspierające gotowość szkolną, miał umożliwić dzieciom z rodzin ubogich i z mniejszości etnicznych lepsze przygotowanie do podjęcia nauki w szkołach publicznych. Natomiast drugi program przeznaczony dla uczniów szkół średnich miał usunąć braki w nauce i dać szansę podjęcia kształcenia na wyższych uczelniach. Oprócz tych dwu krótko omówionych projektów pojawił się także jeszcze i Program Szans Oświatowych dla szkolnictwa wyższego, który zakładał bardziej elastyczne kryteria przyjmowania na uczelnie młodzieży z grup mniejszościowych. Nawiasem mówiąc, powstaje pytanie, czy przypadkiem właśnie funkcji tych dwu ostatnich programów w USA nie przejęły w Polsce szkoły licencjackie, publiczne, społeczne i prywatne. Zatem odgrywają, spełniają swe funkcje już choćby w tych zakresach. Wyrównywanie szans bowiem może przybierać różną postać. „Jeśli za utrudnienie uznaje się fakt, że rodzice ucznia mówią innym językiem, lub dialektem niż używany w szkole, można zaproponować edukację dwujęzyczną” (inne przykłady por. Feinberg, Soltis, tamże; 33). Etyczny punkt widzenia, według którego uzasadniane są programy wyrównawcze pasuje dobrze również do funkcjonalistycznego poglądu na nowoczesne społeczeństwo w ogólności. W myśl tego poglądu upowszechnianie kształcenia i skuteczniejsze wyławianie talentów wynika z zapotrzebowania ze strony coraz bardziej złożonych technologii na coraz lepiej wykwalifikowanych pracowników. Dążąc do wyrównania pewnych kategorii upośledzenia nie tylko poprawiamy los jednostek, ale jako społeczeństwo korzystamy także na tym wszyscy. W ten sposób dobro jednostki i społeczeństwa idą w parze. „Ten typ uzasadniania programów wyrównawczych ilustruje liberalną wersję stanowiska funkcjonalistycznego. Nie każdego zadowalają efekty tych programów, więc wywołały one reakcję konserwatystów. Podobnie jak w przypadku liberałów, reakcja ta opiera się na teorii funkcjonalnej i wiele z niej czerpie. Zamiast jednak popierać programy wyrównawcze wprowadzone ostatnimi czasy, konserwatyści sprzeciwiają się im, lub próbują modyfikować je pod ważnymi względami” (tamże; 34). 4. Argumenty intelektualnych utrudnień edukacji. Zwolennicy drugiego modelu utrudnień, czyli intelektualnego wychodzą od krytyki modelu historycznego, argumentując, iż pogramy wyrównawcze nie wypełnią luki w poziomie inteligencji, która jest efektem zadatków wrodzonych, jak sądzono dawniej. Widać, że nadal mocno się trzyma jeszcze ten pogląd o niepodleganiu zmianom w czasie życia ilorazu inteligencji (IQ) człowieka. Za dobrą miarę inteligencji wrodzonej uznawane są testy inteligencji, jako dowody na to, że statystycznie różne grupy są przez naturę różnie wyposażone w zdolności intelektualne, np. w zdolności myślenia abstrakcyjnego i pojęciowego. Zdaniem zwolenników tego modelu zasada równości szans wymaga jedynie, by różnice te dokładnie rozpoznać, a następnie traktować tak samo ludzi o podobnych zdolnościach. Hernstein i Murray, ten ostatni bardziej znany w Polsce, prowadząc badania inteligencji stwierdzili np., iż Murzyni amerykańscy osiągnęli wyniki niższe niż np. biali i Amerykanie pochodzenia azjatyckiego, co jest rzekomym potwierdzeniem na istnienie rzeczywistej, wrodzonej różnicy w zdolnościach intelektualnych tych grup: „Autorzy ci twierdzą, że występujące zróżnicowanie osiągnięć i społecznych nagród jest najpewniej wynikiem różnicy w zdolnościach umysłowych, trudno więc uznać owo zróżnicowanie za oznakę pogwałcenia na szeroką skalę zasady równości szans. Niektórzy argumentują, że pojęcie ilorazu inteligencji jest zbyt wąskie, bo inteligencja ludzka przybiera rozmaite formy. Inni z kolei twierdzą, że testy inteligencji, nawet te kulturowo neutralne, faworyzują kulturę białej klasy średniej, a niektórzy genetycy w ogóle odrzucają całą koncepcję, według której czarni i biali stanowią biologicznie oddzielne grupy. Jeszcze inni zwracają uwagę, że koncepcja ilorazu inteligencji pomija zróżnicowanie doświadczeń ludzi czarnych i ludzi białych w społeczeństwie rasistowskim” (tamże; 35). Trzeba zatem z należnym dystansem odnieść się do tych dyskusyjnych uwarunkowań intelektu ludzi. 5. Kulturowa argumentacja utrudnień oświatowych. Z kolei zwolennicy modelu argumentacji kulturowej dowodzą, iż kultura i środowisko rodzinne nakładają zbyt silne ograniczenia na motywację dziecka, a to właśnie motywacja jest podstawowym warunkiem wszelkich osiągnięć. Edward Banfield (cyt. za: Feinberg i Soltis, tamże), jeden z zagorzałych zwolenników tego modelu, wprowadza kompozycję zwaną „kulturą klasową”, która wyraża się w zdolności do pojęciowego ujmowania czasu i przestrzeni, widzenia siebie w odległej przyszłości i na szerokim tle oraz umiejętności wykorzystywania posiadanych środków zgodnie z zamierzeniami. I tak klasę wyższą, zdaniem Banfielda, charakteryzuje altruizm, zdolność wyobrażenia siebie w odległej przyszłości i odmiennych okolicznościach, dalekosiężne planowanie wykorzystania posiadanych środków w określonym celu. Na drugim zaś biegunie znajduje się klasa niższa, dla której właściwe jest życie z dnia na dzień, ważne jest „tu i teraz”, brak identyfikacji z „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 28 innymi. Między tymi klasami biegunowymi znajdują się klasa średnia i klasa robotnicza. Członkowie pierwszej z nich potrafią postrzegać się w kategoriach przyszłości swoich dzieci i przynależności do społeczności miejscowej i narodowej, natomiast członkowie klasy robotniczej mają zdolność identyfikacji wyłącznie z rodziną i bliskimi znajomymi oraz działalności podporządkowanej osiągnięciu bliskich celów. Sposób ujmowania przez ludzi czasu i przestrzeni przekazywany jest przez charakterystyczne dla kultury danej klasy czynności (np. sposób zachowania przy posiłkach), a wszelka ingerencja, np. w USA, ze strony instytucji państwa w celu zmiany wzorów zachowań rodzinnych byłaby naruszeniem ich prawa do prywatności. W Polsce może tak skrajnie spraw tych nie stawiamy, ale – z drugiej strony patrząc – co się dzieje np. z kulturą zachowania przy stole kształtowaną przez przedszkole? Już w klasie I w świetlicowej stołówce odpersonalizowany, wyjęty spod bezpośredniej czujności nauczyciela uczeń wraca do nawyków domowego (?) stylu bycia. 6. Model przeszkód historycznych a model argumentów kulturowych funkcjonalizmu w szkolnictwie regionów. Między modelem przeszkód historycznych a modelem przeszkód kulturowych można zauważyć pewne podobieństwa. Są one jednak tylko pozorne. Zwolennicy modelu historycznego, obarczając czynniki kulturowe odpowiedzialnością za osiągnięcia szkolne, dowodzą, że zmiany instytucjonalne, szczególnie instytucji szkoły, mogą przynieść pozytywne zmiany w kulturze. Natomiast według zwolenników modelu kulturowego szkoły publiczne nie tylko nie mogą być warunkiem zmiany społecznej, ale mogą także przyczynić się nawet do obniżenia pozycji klasy społecznej. Wyjście naprzeciw niższym klasom społecznym powoduje bowiem bardzo często obniżenie wymagań wobec wszystkich uczniów. Dlatego pewnie Banfield widzi rozwiązanie tego stanu w możliwości wcześniejszego odchodzenia ze szkół i podejmowania pracy przez młodzież klasy robotniczej. Dzięki temu zyskałaby ona nagrody pieniężne, a szkoły publiczne mogłyby powrócić do wysokich standardów nauczania i dać prawdziwe wykształcenie dzieciom z pozostałych klas (tamże; 36). Ten problem dotyczy młodzieży polskiej np. po gimnazjum, dla której nader szeroko obecnie otwarte są drzwi liceów, dawniej jakby bardziej elitarnych. I tak egalitaryzm zwycięża w szkole. A skutki? Nie każą na siebie długo czekać, ale to osobny, inny problem niż tu stawiany i rozwiązywany. ZAKOŃCZENIE Współcześnie w poszczególnych krajach zarządzanie systemem oświaty jest mniej lub bardziej zdecentralizowane. Polska reforma instytucji edukacyjnych w założeniach podjęła się zadań decentralizacji oświaty, ale już dzisiaj możemy powiedzieć, iż również faktycznie to następuje w pewnym stopniu od 1999 r., czyli już IX rok. Można zauważyć tendencje do prowadzenia wspólnej i całościowej polityki oświatowej w następujących zakresach: 1. RÓWNOŚCI SZANS EDUKACYJNYCH W ODNIESIENIU DO: a) dzieci innych narodowości, języków, wyznań, dzieci imigrantów, b) uczniów niepełnosprawnych fizycznie i umysłowo, c) płci, d) ochrony zdrowia i życia uczniów. 2. PODNIESIENIA JAKOŚCI KSZTAŁCENIA PRZEZ: a) reformę planów i programów edukacyjnych, b) eliminowanie encyklopedyzmu z procesów dydaktycznych, c) wykorzystywanie najnowszych osiągnięć nauki i techniki, d) reformę systemu orientacji i poradnictwa zawodowego. 3. MODELOWANIA NOWOCZESNEGO SYSTEMU KSZTAŁCENIA, DOKSZTAŁCANIA I DOSKONALENIA NAUCZYCIELI, KTÓREGO PODSTAWĘ STANOWI: a) wykształcenie dwustopniowe: licencjackie i akademickie magisterskie, b) twórcza, innowacyjna postawa nauczycieli, c) podnoszenie poziomu i weryfikacja zakresu wiedzy oraz doskonalenie umieję-tności nauczyciela w procesie kształcenia ustawicznego. 4. WYCHOWANIA EUROPEJCZYKA, OBEJMUJĄCEGO: a) wychowanie do pokoju i demokracji, b) naukę języków obcych, c) tolerancję religijną, rasową i społeczną zgodnie z Konwencją Praw Człowieka, „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 29 d) budowę europejskiej sieci informatycznej. Na tle wiedzy o zastosowanym funkcjonalizmie pokazywany był tu system szkolnictwa na styku przesłanek socjologii funkcjonalnej o życiu osób i instytucji społeczno-oświatowych. Zakresy tej wspólnej praktyki oświatowej zdają się wyróżniać coraz częściej skłonnością do ujęć funkcjonalnych tej rozległej problematyki. Do ujęć funkcjonalnych pojmowanych jako użyteczność, przydatność, „życiowość”, praktyczność. LITERATURA: [1] BLACKBUM, S. Myśl: zaproszenie do filozofii. Tł. J. Karłowski, Wyd. „Rebis”, Poznań 2002. [2] BOKSZAŃSKI, Z. Tożsamość: interakcja: grupa: tożsamość jednostki w perspektywie teorii socjologicznej. Wyd. UŁ, Łódź 1989. [3] DURAJ-NOWAKOWA, K. Nauczyciel: kultura – osoba – zawód. Wyd. „Mediator”, Kielce 2000a, wydanie II tamże, 2002. [4] DURAJ-NOWAKOWA, K. Źródła podejść do pedagogiki: zarys problemów. Wyd. ŚSW, Kielce 2005. [5] DURAJ-NOWAKOWA, K. Podejścia całościowe w pedagogice: wybór. Wyd. UR, Rzeszów 2008 (w druku). [6] FEINBERG, W.` SOLTIN, J. F. Szkoła i społeczeństwo. Tł. K. Kruszewski, WSiP, Warszawa 2000. ADRESA: prof. Zw. Dr. hab. Krystyna Duraj-Nowakowa ul. Roweckiego 21 m. 33 30-348 Kraków Poland tel./fax 012/2 66 24 22 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 30 ZÍSKAVANIE A PRIJÍMANIE PRACOVNEJ SILY AKO NEVYHNUTNOSŤ EKONOMICKÉHO RASTU Mária Gogová, Eva Vlková Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne Abstrakt: Jedným z najvýznamnejších faktorov ekonomického rastu a napredovania každej spoločnosti a aj organizácie je ľudský kapitál. Práve získavanie a prijímanie pracovníkov predstavujú kľúčové problémy personálneho rozhodovania a zároveň imanentné predpoklady zvyšovania produktivity práce, ekonomickej efektívnosti a en bloc ekonomického rastu. V príspevku sa zaoberáme podstatnými implikáciami získavania a prijímania pracovníkov, pričom dôraz kladieme na ekonomické aspekty týchto procesov. Príspevok bol vypracovaný v rámci riešenia grantovej úlohy VEGA č. 1/3805/06 „Hodnotenie ekonomickej efektívnosti podniku vo väzbe na marketingové stratégie a nove trendy priemyselnej politiky EU“. Kľúčové slová: Ľudský kapitál. Ekonomický rast. Získavanie pracovnej sily. Prijímanie pracovnej sily. Jednou z najdôležitejších úloh, s ktorými sa musí každá organizácia permanentne vyrovnávať, je zabezpečiť, aby boli všetky pracovné miesta obsadené primerane kvalifikovanými a spoľahlivými zamestnancami.1 Ide o celú skupinu úloh, ktoré zahrňujú hľadanie ľudských zdrojov v potrebnom množstve a požadovanej kvalifikačnej skladbe, ich oslovovanie, zaujatie a „pritiahnutie“ do organizácie, overenie ich skutočných predpokladov vykonávať kvalitne dané pracovné miesta, ako aj výber najperspektívnejších uchádzačov, ich uvedenie do organizácie a potom sledovanie ich profesijnej kariéry.2 Všetky tieto úlohy sú obvykle označované pojmom staffing. „Potrebujeme správnych ľudí na správne miesta“ – také je heslo, ktoré presadzuje mnoho úspešných manažérov. Trvalý úspech firmy, organizácie závisí do značnej miery na tej časti jej kapitálu, ktorá predstavuje schopnosti, znalosti, vedomosti, pracovnú ochotu a nasadenie ľudí, ktorí v nej pracujú.3 Výberom a prijímaním pracovníkov sa zaoberá personálne oddelenie, u malých firiem to často býva iba jeden personalista. Celý proces prijímania pracovníkov môžeme rozčleniť do troch etáp: nábor, výber a prijímanie pracovníkov. 1. NÁBOR PRACOVNÍKOV Zabezpečiť podniku príliv kvalitných, schopných a zručných uchádzačov o prácu v ňom je úlohou náboru. Nábor predstavuje zložku personálneho manažmentu zameranú na vyhľadávanie a získavanie spôsobilých pracovníkov pre daný typ pracovnej činnosti z mimopodnikového prostredia. 1 Ferjenčík, J., Bosáková, M.: Riadenie ľudských zdrojov. Bratislava: Ekonóm, 2001. ISBN 80-225-1413-6. V úvode si dovolíme upozorniť, že pri skúmaní ľudského potenciálu ako faktora ekonomického rastu je nevyhnutné zohľadniť aj základné aspekty jeho formovania spočívajúce vo východiskových spoločenských - demografických javoch. Ako uvádza Petrušová, D. plánovanie ľudských zdrojov ako najdôležitejšieho faktora ekonomického rastu SR si vyžaduje analyzovať a interpretovať a priori prirodzený a celkový prírastok obyvateľstva SR (In: Petrušová, D.: Prirodzený a celkový prírastok obyvateľstva SR, ako jeden z faktorov ovplyvňujúcich potrebu plánovania ľudských zdrojov. In: Acta academica trenchiniensis 2/2003. Personálny manažment teória a prax. Trenčín: Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka v Trenčíne, 2003. 112 s. ISBN80-88914-90-6. s.69-73). 3 Uvedené skutočnosť potvrdzujú vo svojej práci napr. aj Baculíková, N. a Cehula, M., ktorí implikácie ľudského faktora ako jedného z determinantov ekonomického rastu skúmajú in concreto vo vzťahu k zvyšovaniu konkurencieschopnosti poľnohospodárskych prvovýrobcov v SR (In: Baculíková, N – Cehula, M.: Determinanty potenciálnej konkurencieschopnosti poľnohospodárskych prvovýrobcov SR. In: Zborník z 8. medzinárodnej vedeckej konferencie „Medzinárodné vzťahy 2007 – Energetická politika EÚ a boj proti klimatickým zmenám“, FMV EU Bratislava a zastúpenie európskej komisie na Slovensku, Smolenice 29- 30.11 2007. Bratislava: Ekonóm, 2007. ISBN 978-80-225-2437-7). 2 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 31 Náborom pracovníkov sa rozumie vyhľadávanie uchádzačov o pracovné miesta z voľných, doteraz nevyužitých zdrojov pracovných síl alebo pracovníkov, ktorí sú ochotní zmeniť pracovisko. Takáto činnosť je v každej organizácii permanentná. Vyžadujú si ju bežné zmeny, ktoré vznikajú v zložení pracovníkov, v dôsledku odchodu pracovníkov, ako aj v dôsledku rozvoja činnosti a rastu početnosti pracovníkov. Nábor by sa však nemal začať zháňaním žiadaných pracovníkov. Štartovným bodom náborových aktivít je zvyčajne signál o potrebe obsadenia pracovného miesta. Táto potreba môže vychádzať z rôznych zdrojov: príčinou môže byť uvoľnenie jestvujúceho pracovného miesta (odchod zamestnanca do dôchodku, na iné pracovné miesto alebo do inej organizácie), organizačné zmeny, zmeny vo výrobnom programe, či snaha o zvýšenie produkcie. Čím skôr sú tieto signály zachytené, tým viac času majú zodpovední pracovníci na ich optimálne spracovanie a vyvodenie ďalších postupov. Signál o potrebe obsadenia pracovného miesta však ešte sám osebe nie je dostatočnou pohnútkou obsadiť toto miesto. Ďalším krokom musí byť verifikovanie a zhodnotenie reálnosti tejto potreby. Nie každá požiadavka na vytvorenie nového pracovného miesta musí byť totiž celkom opodstatnená. Ba ani obsadenie už predtým jestvujúceho pracovného miesta novým zamestnancom nemusí byť vždy optimálnym riešením. V tomto smere je nevyhnutné prepojenie náboru na ďalšiu z aktivít riadenia ľudských zdrojov – na dôkladne uskutočnenú analýzu pracovného miesta, prípadne aj na jej preprojektovanie. Neraz sa potom môže ukázať, že signalizovanú potrebu obsadenia pracovného miesta možno uspokojiť aj inak než vytvorením nového alebo zaplnením uvoľneného pracovného miesta. Najčastejšími možnými alternatívami sú: • reorganizácia a racionalizácia práce; • mechanizácia a automatizácia práce; využitie nadčasov alebo uzatváranie dohôd o vykonaní požadovaných prác jestvujúcimi • zamestnancami; • vyradenie daného súboru činností z repertoáru úloh organizácie a objednanie ich vykonávania inou organizáciou. Takto sa môžu náborové aktivity skončiť skôr, než sa vôbec naozaj začali, navyše s ušetrením nemalých finančných prostriedkov, ľudskej práce a časových strát. Keď však uvedené spôsoby nedokážu zabezpečiť efektívne plnenie požadovaných pracovných úloh, potom prichádzajú do úvahy ďalšie kroky náboru, a to rozhodovanie o preferovanom zdroji uchádzačov a výber primeraných metód náboru. Podstatu procesu náboru, jeho obsah tvorí krátkodobé alebo dlhodobé premyslené a systematické ovplyvňovanie postojov, predstáv a záujmov u potenciálnych uchádzačov o prácu v danom podniku, podnecovanie ich ambícií a túžob v ňom pracovať. Funkciou náboru je vyvolať u takýchto uchádzačov záujem o prácu v tej ktorej organizácii a v konkrétnej práci. V tomto smere má nábor dve zložky: 1. kvantitatívnu, ktorej úlohou je vyvolať záujem o prácu u dostatočného počtu uchádzačov; 2. kvalitatívnu, ktorej úlohou je vyvolať záujem o prácu u uchádzačov s požadovanými vlastnosťami, ktoré sú zhodné s požiadavkami práce. Cieľom je získanie odborne a profesijne vhodných pracovníkov v potrebnom čase pre konkrétne pracovisko. Pokiaľ firma hľadá nového pracovníka, musí vychádzať z identifikácie potreby pracovníkov. Voľné pracovné miesto musí byť presne charakterizované vo forme popisu pracovného miesta. Nábor pracovníkov ovplyvňuje rad činiteľov. Ich pôsobenie vytvára určitú mieru závislosti úspechu náboru pracovníkov z kvantitatívnej, ale najmä z kvalitatívnej stránky. Za najvýznamnejšie činitele možno považovať: a) prestíž profesie – je výsledkom určitého pozitívneho hodnotenia verejnosti, a to najmä takých predností alebo nedostatkov, ako sú spoločenská prospešnosť profesie, tvorivosť v profesii, atraktívnosť prostredia, stupeň vzdelania, životná úroveň vykonávateľov profesie a ich rodín, vplyv profesie na rodinný život atď.; b) informovanosť verejnosti o príslušnej práci a s tým spojená spoločenská významnosť povolania; c) postavenie a meno podniku na verejnosti o pracovných podmienkach, o starostlivosti o pracovníkov, o mzdových podmienkach atď.; d) tradícia povolania v rodine; „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 32 e) zvláštny vzťah k práci – pre určité typy ľudí je určitá profesia príťažlivá a majú talent na jej vykonávanie. Títo ľudia sa sami usilujú o možnosť pracovať v danej profesii a spontánne sa o ňu zaujímajú. 2. VNÚTORNÉ A VONKAJŠIE ZDROJE ZÍSKAVANIA PRACOVNÍKOV V rámci voľby stratégie hľadania potenciálnych uchádzačov je dôležité rozhodnutie o určení ich zdrojov. Jednotlivé podniky sa v nadväznosti na svoju personálnu politiku môžu orientovať buď na svoje vlastné (vnútorné) zdroje zamestnancov, alebo uprednostniť príliv nových myšlienok prostredníctvom získaných „hotových“ ľudí z vonkajšieho prostredia podniku (externé zdroje), prípadne využívať kombináciu vnútorných aj vonkajších zdrojov uchádzačov. Konečné rozhodnutie o zdroji získavania zamestnancov je podmienené konkrétnymi potrebami podniku, jeho veľkosťou, konkurencieschopnosťou, situáciou na trhu práce atď. V personálnej politike firmy by sa mali uprednostňovať interné zdroje pracovnej sily, nakoľko sa u súčasných zamestnancov predpokladá väčšia pravdepodobnosť efektívneho využitia a zhodnotenia ich pracovnej spôsobilosti, motivácie a uspokojenia z práce a v konečnom dôsledku aj zníženie fluktuácie. Vnútorné zdroje sa vytvárajú najmä v dôsledku organizačných zmien a cieľavedomého rozvoja zamestnancov v rámci riadenia ich kariéry. Patria sem aj zamestnanci podniku, ktorí sa z osobných dôvodov rozhodli zmeniť svoje pracovné zaradenie. Medzi vnútorné zdroje teda patria: • pracovné sily uvoľnené v dôsledku technického rozvoja; • pracovné sily uvoľnené v súvislosti s organizačnými zmenami, dokončením výroby; • pracovníci, ktorí dozreli, že môžu vykonávať kvalitnejšiu prácu. Získavanie pracovníkov z vnútorných zdrojov má svoje výhody aj nevýhody (viď Tab: 1). TAB: 1 PREHĽAD O VÝHODÁCH Z INTERNÝCH ZDROJOV A NEVÝHODÁCH Výhody ZÍSKAVANIA PRACOVNÍKOV Nevýhody • nízke náklady na získanie zamestnancov • rýchlejšie obsadenie pracovného miesta • vyššie náklady na vzdelávanie zamestnancov • chýba príliv nových pohľadov na • riešenie podnikových problémov • naplňovanie cieľov kariéry zamestnancov • stupňovanie rivality kolegov a • zhoršovanie vzťahov • zamestnanci poznajú podnik, jeho ciele • obmedzený výber a kultúru • podnik pozná schopnosti zamestnancov, ich správanie a výkon • vyššia motivácia zamestnancov a ich identifikácia s podnikom Zdroj: Kachaňáková, A.: Riadenie ľudských zdrojov. Ekonóm, Bratislava, 1999, s. 78 Po vyčerpaní interných zdrojov je potrebné sa orientovať na vonkajšie (externé) zdroje. Vonkajšie zdroje prichádzajú do úvahy najmä vtedy, ak sa výraznejšie mení rozvojový program podniku a nároky pracovných miest prevyšujú kompetentnosť súčasných nositeľov funkčných miest. Získavanie zamestnancov z vonkajších zdrojov je vyvolané aj nutnosťou pokryť potrebu zamestnancov disponujúcich novými kompetenciami, ktoré ešte v podniku nie sú zastúpené. Medzi vonkajšie zdroje patria: • absolventi škôl a iných inštitúcií pripravujúcich mládež na povolanie; • voľné pracovné sily na trhu práce (nezamestnaní evidovaní na úradoch práce alebo iných sprostredkovateľniach práce, osoby hľadajúce zamestnanie individuálne); • zamestnanci iných podnikov, ktorí sa rozhodli zmeniť zamestnanie. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 33 Využitie vonkajších zdrojov pre získavanie pracovníkov má svoje výhody aj nevýhody, ktoré sú v podstate opačné ako pri vyhľadávaní z vlastných zdrojov (viď Tab: 2). Tab: 2 Prehľad o výhodách a nevýhodách získavania pracovníkov z externých zdrojov Výhody • • • Nevýhody širšia možnosť výberu zamestnancov • nové myšlienky a nápady na riešenie podnikových • problémov väčšia pravdepodobnosť presnosti riešenia potreby • zamestnancov • • vyššie náklady na získanie zamestnancov náročnosť adaptačného procesu nových zamestnancov znižovanie šancí dlhoročných zamestnancov pri plnení cieľov svojej kariéry negatívny dosah na podnikovú klímu zvyšovanie fluktuácie Zdroj: Kachaňáková, A.: Riadenie ľudských zdrojov. Ekonóm, Bratislava, 1999, s. 79 V organizáciách by sa mali sledovať súvislosti medzi zdrojmi, z ktorých sa pracovníci v nábore získali a činiteľmi, ktoré ovplyvnili rozhodovanie pracovníkov pri nábore, ako aj metodickými postupmi vyhľadávania pracovníkov a ich neskorším pracovným výkonom. To môže ukázať odkiaľ a akým spôsobom možno získať dobrých pracovníkov, resp. ukázať, ktoré zdroje a formy vyhľadávania pracovníkov sú alebo nie sú pre podnik spoľahlivé.4 3. METÓDY ZÍSKAVANIA PRACOVNÍKOV Podnik pri zverejňovaní svojho záujmu o obsadenie niektorého pracovného miesta používa rôzne metódy. Ich výber závisí najmä od významu pracovného miesta, zdrojov potenciálnych uchádzačov a napokon aj od finančných možností podniku. K najčastejšie používaným metódam získavania zamestnancov patria: • inzercia v médiách a odborných periodikách; • vývesky, letáky, plagátová reklama; • zverejnenie ponuky cez internet; • sprostredkovanie cez úrady práce; • spolupráca so vzdelávacími inštitúciami; • využitie služieb sprostredkovateľských a poradenských agentúr; • odporúčania vlastných zamestnancov; • evidencia náhodných žiadateľov a bývalých zamestnancov; • personálny leasing. 3.1. INZERCIA V MÉDIÁCH A ODBORNÝCH PERIODIKÁCH K najrozšírenejším a najúčinnejším metódam získavania zamestnancov patrí inzercia v denníkoch alebo odborných publikáciách, ak ide o hľadanie zamestnanca so špeciálnymi znalosťami. Jej hlavnou výhodou je skutočnosť, že za pomerne krátke obdobie umožňuje vyhľadať dostatočný počet vhodných uchádzačov o ponúkané pracovné miesto. Predpokladom je však rešpektovanie základných princípov procesu efektívnej inzercie medzi ktoré patria: a) Zostavenie obsahu inzerátu tak, aby sa adresne oslovili takí potenciálni uchádzači, ktorí disponujú predpokladmi na vykonávanie danej práce. Ak by sa táto etapa v procese inzercie podcenila, ohrozí to jej celkový výsledok. V takom prípade sa prihlási buď nedostatočný počet uchádzačov, alebo ich bude neúmerne veľa, ale s nevyhovujúcimi predpokladmi, preto by inzerát mal obsahovať nasledovné náležitosti: 4 Čihovská, V.: Manažment obchodnej firmy. Bratislava: Ekonóm, 2000. s. 95, ISBN 80-225-1204-4 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 34 • • • • • • • • b) názov práce (pracovného miesta); stručný opis práce; charakteristiku podniku; požiadavky na vzdelanie, kvalifikáciu, prax a ďalšie schopnosti a vlastnosti uchádzača; pracovné podmienky (časové, mzdové, priestorové a pod.); možnosti vzdelávania a ďalšieho rozvoja; spôsob uchádzania sa o pracovné miesto (písomne, osobne); požadované dokumenty. Výber vhodných médií na zverejnenie inzerátu je podmienený predovšetkým požiadavkami vyplývajúcimi z daného pracovného miesta, naliehavosti jeho obsadenia, celkovou situáciou na trhu práce, ale aj výškou nevyhnutných finančných nákladov inzercie. Pri získavaní manažérov a rôznych špecialistov je najvhodnejšie ako médium použiť prestížnu tlač. Celoštátne denníky a populárne časopisy napomáhajú pri získavaní napr. obchodných zástupcov, predajcov a technikov. Miestna tlač je zvyčajne najvhodnejšia pri získavaní radových administratívnych zamestnancov a robotníkov v danom regióne. Prostredníctvom odborných časopisov možno osloviť určité skupiny vysoko kvalifikovaných špecialistov. 3.2. VÝVESKY, LETÁKY, PLAGÁTOVÁ REKLAMA Získavanie zamestnancov pomocou vývesiek je podobné inzercii. Môžu sa uplatňovať v podniku aj mimo podnik a umožňujú poskytovať potenciálnym uchádzačom o pracovné miesto väčšie množstvo informácií v okruhu miesta zverejnenia. Výhodou tejto metódy je predovšetkým to, že poskytuje uchádzačom všetky potrebné informácie a pre podniky znamená minimálne finančné nároky. Jej nevýhodou sú obmedzené možnosti oslovenia potenciálnych uchádzačov len z okruhu miesta zverejnenia. Vzhľadom na uvedené možnosti táto metóda nie je vhodná na získavanie manažérov a vysoko kvalifikovaných odborníkov. 3.3. ZVEREJNENIE PONUKY CEZ INTERNET K najmodernejším metódam získavania zamestnancov patrí vyhľadávanie potenciálnych uchádzačov cez internet. Podniky zverejňujú svoje ponuky voľných pracovných miest na určitých adresách (www.profesia.sk, www.askforjob.sk), na ktorých sa zväčša sústreďujú aj ponuky individuálnych uchádzačov o zamestnanie. Výhodou využitia takéhoto komunikačného kanála je najmä rýchlosť a pružnosť vzájomného poskytovania informácií. Cena za poskytnuté služby je takisto pomerne nízka. Avšak oproti vyspelým krajinám zatiaľ Slovensko zaostáva najmä v možnostiach prístupu podnikov a uchádzačov na internet, často však aj v poznaní možností, ktoré internet ponúka. Výhody získavania zamestnancov prostredníctvom internetu možno rozdeliť do troch základných skupín: 1. Ekonomické výhody – v porovnaní s inými metódami sú najviac diskutované, ale aj najviac dokázateľné. Internet zrýchľuje a zefektívňuje celý proces získavania zamestnancov, a to od ich vyhľadávania, náboru, výberu, až po prijatie, alebo zaradenie do personálnej databázy podniku. Použitie tohoto spôsobu odbúrava dlhodobú, nepresnú a často nedostatočne zacielenú a preto aj drahú inzerciu, ťažkopádny výberový proces, ktorý je poznačený často subjektívnym prístupom. 2. Psychologické výhody – uchádzačovi umožňuje bez stresu v známom prostredí zhodnotiť svoje silné a slabé stránky, zručnosti a spôsobilosti na výkon danej profesie. Uchádzač nevidí ostatných uchádzačov a teda nemá potrebu sa porovnávať, ani svoje vlastnosti a spôsobilosti nadsadzovať. Pre podnik takýto spôsob získavania zamestnancov predstavuje výhodu v tom, že umožní racionálne a objektívne posúdiť uchádzača na základe ním podaných informácií. Odbúravajú sa tu sekundárne psychologické faktory, ako napr. haló efekt, sympatie, stres, frustrácia, predsudky, ktoré môžu mať niekedy rozhodujúci vplyv na prijatie alebo neprijatie uchádzača 3. Etické výhody – spočívajú v tom, že celý proces získavania zamestnanca možno očistiť od rôznych praktík, ako napr. protekcia, korupcia, účelové narábanie s informáciami a pod. Internet vytvára rovnaké podmienky pre všetkých uchádzačov a závisí len od nich, ako schopne a spôsobilo sa prejavia. Získavanie zamestnancov prostredníctvom internetu má aj svoje nevýhody. Ide o ekonomicko-sociálne faktory, psychologické faktory a odborné faktory pôsobiace na strane pracovnej sily. V Slovenskej republike k jednoznačnej nevýhode patria odborné zručnosti ekonomicky aktívnych ľudí „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 35 komunikovať cez internet, ktoré sú v súčasnej dobe veľmi nízke. Medzi základné nevýhody patrí aj to, že manažér s uchádzačom o pracovnú pozíciu komunikuje sprostredkovane, čím prichádza o celý súbor informácií, ktoré sú obsiahnuté v neverbálnej komunikácii. Neverbálna komunikácia môže podstatne dokresliť osobnosť uchádzača, jeho pozitívne aj negatívne pracovné návyky a stereotypy. 3.4. SPROSTREDKOVANIE CEZ ÚRADY PRÁCE Získavanie pracovníkov a obsadzovanie voľných pracovných miest prostredníctvom úradov práce nemá zatiaľ u nás väčšiu tradíciu a aj jeho pružnosť občas značne pokrivkáva. Základným dôvodom je nedostatočná prepracovanosť systémov informácií o záujemcoch o prácu. Často trvá príliš dlho, kým je dotyčný úrad schopný poskytnúť organizácii žiadanú informáciu v potrebnom členení a rozsahu. Úrady práce registrujú a aktualizujú informácie o uchádzačoch o zamestnanie a o voľných pracovných miestach nahlasovaných jednotlivými podnikmi. Tieto informácie poskytujú zainteresovaným subjektom, teda podnikom aj uchádzačom a sprostredkúvajú občanom vo svojom územnom obvode vhodné zamestnanie. Ak by sa tieto činnosti vykonávali kvalifikovane, môže spolupráca s úradmi práce znamenať pomoc pre útvary riadenia ľudských zdrojov jednotlivých podnikov. Nezanedbateľnou výhodou tejto metódy je však to, že služby úradu práce sú hradené štátom zo štátneho rozpočtu v rámci realizácie štátnej politiky zamestnanosti a dokonca v niektorých prípadoch môže podnik vytvorením a obsadením miest uchádzačom evidovaným na úrade práce získať aj dodatočné finančné prostriedky. Z tohto hľadiska získavanie zamestnancov prostredníctvom tejto metódy predstavuje pre podniky finančne nenáročnú metódu. 3.5. SPOLUPRÁCA SO VZDELÁVACÍMI INŠTITÚCIAMI Dobré výsledky pri získavaní zamestnancov sa dosahujú uplatnením metódy spolupráce so vzdelávacími inštitúciami, ktorá sa v modernom riadení ľudských zdrojov chápe v širšom význame. Predpokladá buď priamu účasť niektorých podnikov na odbornej príprave svojich zamestnancov, alebo nadväzovanie kontaktov so študentmi stredných a vysokých škôl už počas štúdia s cieľom vyvolať u nich záujem o prácu v danom podniku.5 Využívajú pritom rôzne nástroje, ako sú prezentácie na školách, exkurzie do podnikov, absolvovanie praxe v podnikoch, účasť na rôznych odborných podujatiach podniku a riešení konkrétnych projektov, ale aj poskytovanie účelovo viazaných štipendií. Výhodou takéhoto prístupu je možnosť lepšie spoznávať vytypovaných študentov a uľahčiť rozhodovanie pri ich výbere, ako aj vstup do procesu ich formovania pre potreby podniku už v školskom prostredí. Predpokladom uplatnenia tejto metódy je dobre vybudovaný systém interného podnikového vzdelávania zamestnancov. 3.6. VYUŽITIE SLUŽIEB SPROSTREDKOVATEĽSKÝCH AGENTÚR V súčasnosti existujú rôzne sprostredkovateľské a poradenské agentúry, ktoré za finančnú úhradu pomáhajú podnikom získať vhodných zamestnancov. Takéto agentúry sa zaoberajú rôznymi aktivitami riadenia ľudských zdrojov alebo sa špecializujú len na vyhľadávanie zamestnancov. Špecializované agentúry za finančnú úhradu vykonajú inzerciu, rozhovory a predvýber uchádzačov. Tieto činnosti robia na profesionálnej úrovni a podnik môže v takomto prípade zostať v anonymite. Úspešnosť procesu získavania a zníženie jeho prácnosti pri využití služieb sprostredkovateľských agentúr podnikmi predpokladá, aby podniky poskytli agentúre všetky potrebné údaje o podniku a o voľnom pracovnom mieste. Existujú však aj špecializované manažérsko-poradenské agentúry (tzv. „lovci mozgov“), ktoré poskytujú pomoc pri vzrastajúcom dopyte po osobách s manažérskymi schopnosťami. 5 Ako uvádza Janas, K. naznačená vzájomná podmienenosť má svoj nesporný relevantný historický kontext, nakoľko už v minulosti bola získavanie pracovnej sily v kooperácií so vzdelávacími inštitúciami - hospodárskymi školami nevyhnutnosťou získavania kvalifikovaných pracovníkov a ipso facto aj výrazným stimulátorom produktivity na regionálnej úrovni v sektoroch poľnohospodárskej prvovýroby (Janas, K.: Hospodárske školy a ich význam pre zvyšovanie vzdelanosti v poľnohospodárstve v prvej polovici 20. storočia. In: Studie Slováckého muzea. - Roč. 9 (2004), s. 139-141.). „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 36 Výhodou je, že agentúry vedú vo svojej databáze kvalifikovaných odborníkov, ktorí sú schopní vykonávať vysoké riadiace funkcie. Pre podnik to znamená časovú úsporu, keďže sám nemusí hľadať najvhodnejšieho kandidáta na voľnú pracovnú pozíciu. Nevýhodou pri využití tejto metódy sú náklady spojené so službami agentúr, ktoré môžu byť vysoké. Praktické skúsenosti však ukazujú, že dobré agentúry dokážu dokonale zhodnotiť uchádzačov a rozhodnúť sa pre takého, ktorý spĺňa požiadavky na dané pracovné miesto. Veľmi dôležitý je pritom správny výber poradenskej agentúry. 3.7. ODPORÚČANIA VLASTNÝCH ZAMESTNANCOV Ďalšou metódou náboru je odporúčanie vlastných zamestnancov. Vlastní zamestnanci môžu byť teda zaangažovaní do procesu získavania pracovníkov na voľné pracovné miesta. Predpokladom je zverejnenie záujmu podniku a poskytnutie dostatočných informácií o špecifikácii požiadaviek v súvislosti s daným pracovným miestom. Zamestnanci v rámci svojich pracovných kontaktov poznajú ľudí s požadovanými predpokladmi a keď ich odporučia prijať na voľné pracovné miesto, preberajú do istej miery za nich aj záruku. Takto získaní zamestnanci sa obyčajne snažia dobre pracovať, aby nesklamali dôveru osôb, ktorí ich odporučili na dané pracovné miesto. Veľkou prednosťou tejto metódy sú nízke náklady a takto odporučení uchádzači o zamestnanie spravidla vyhovujú požiadavkám podniku. 3.8. EVIDENCIA NÁHODNÝCH ŽIADATEĽOV A BÝVALÝCH ZAMESTNANCOV Systematické zbieranie a ukladanie dát náhodných uchádzačov o zamestnanie je cestou, ktorá výrazne zefektívňuje a skracuje proces hľadania vhodných uchádzačov v čase ich potreby pre firmu. Najmä známe a prosperujúce podniky dostávajú žiadosti o zamestnanie priamo od náhodných uchádzačov, ktorí sa buď priamo prihlásia v útvare riadenia ľudských zdrojov, alebo písomne žiadajú informácie o možnostiach zamestnať sa v podniku. Po vyplnení žiadosti o prijatie, v ktorej uvedú svoje záujmy a schopnosti, sa uchádzači zaevidujú a ak sa v podniku uvoľní adekvátne pracovné miesto, tak sa oslovia vo veci prijatia. Hoci táto metóda nie je z finančného hľadiska náročná a prístup uchádzačov nasvedčuje veľký záujem o prácu v danom podniku, z hľadiska kvality obyčajne nemusia spĺňať požiadavky podniku. 3.9. PERSONÁLNY LEASING Na pokrytie krátkodobej potreby špecializovanej pracovnej sily sa využíva personálny leasing (prenajímanie zamestnancov). Takouto dočasnou pomocou sa zaoberajú agentúry, ktoré dokážu rýchlo reagovať na potreby podnikov. Dočasní vypomáhajúci zamestnanci pracujú pre agentúru a sú len „zapožičaní“ podnikom, ktoré o to požiadajú. Pre podnik to predstavuje lepšiu alternatívu ako prijať zamestnancov na dobu určitú. Personálny leasing upravujú právne normy, z ktorých vyplýva nasledujúca praktická realizácia: • Vyhotovenie dohody medzi agentúrou a podnikom (teda dvoma zamestnávateľmi) o dočasnom prenajatí pracovníka. • Uzavretie písomnej dohody medzi vlastným zamestnávateľom (agentúrou) a zamestnancom o dočasnom pridelení, o účele dočasného pridelenia, dni nástupu, dĺžke pridelenia, druhu a mieste pridelenej práce. • Dočasne pridelený zamestnanec zostáva v pracovnom pomere k pôvodnému zamestnávateľovi (agentúre). • Dočasný zamestnávateľ riadi, prideľuje prácu a je povinný utvárať priaznivé pracovné podmienky pridelenému zamestnancovi. • Mzdu pridelenému zamestnancovi poskytuje pôvodný zamestnávateľ, výška mzdy je stanovená dohodou alebo povahou vykonávanej práce. • Dočasné pridelenie sa končí uplynutím času, na ktorý bola dohoda uzavretá. • Za prípadnú škodu, ktorá by vznikla podniku pri výkone práce prideleného pracovníka, zodpovedá pôvodný zamestnávateľ (agentúra). Organizácia by mala sledovať súvislosti medzi zdrojmi, z ktorých sa pracovníci v nábore získali, činiteľmi, ktoré ovplyvnili rozhodovanie pracovníkov pri nábore a metodickými postupmi vyhľadávania pracovníkov a ich neskorším pracovným výkonom. To môže ukázať, odkiaľ a akým spôsobom možno získať dobrých „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 37 a kvalifikovaných pracovníkov, resp. ukázať, ktoré zdroje a formy vyhľadávania pracovníkov sú alebo nie sú pre podnik spoľahlivé. Pri vyhľadávaní pracovníkov do zamestnania by sa organizácia mala vyvarovať ponúkaniu zamestnania anonymne. Môže to vzbudzovať nedôveru potenciálnych uchádzačov a odradí to aj tých uchádzačov, ktorí by chceli zmeniť zamestnávateľa podobného zamerania, ale boja sa na ponuku reflektovať, pretože si nie sú istí, či ponuku neinzeruje ich terajší zamestnávateľ. V ponuke zamestnania by nemali byť uvádzané len požiadavky podniku na pracovníka, ale podnik by mal potenciálnemu uchádzačovi ponúknuť niečo konkrétne. Neurčité prísľuby môžu vyvolať u uchádzača isté očakávania, a keď sa po nástupe oboznámi s realitou, môže ho to popudiť a môže sa to odraziť v jeho záujme o zamestnanie, vo vykonávaní jeho práce, ale aj v tom, že takéto zistenie môže rozširovať do svojho okolia. 4. VÝBER PRACOVNÍKOV A JEHO PODSTATA Činnosťou, ktorá z hľadiska časovej následnosti stojí medzi náborom pracovníkov a ich prijatím do pracovného pomeru je výber pracovníkov. Správny výber je nevyhnutným predpokladom efektívneho plnenia cieľov podniku. Je to dané skutočnosťou, že každý z uchádzačov o zamestnanie disponuje istými osobnými predpokladmi, určitou kvalifikáciou, výkonovou a osobnostnou kapacitou, ktoré predstavujú jeho individuálnu pracovnú spôsobilosť. Zároveň vykonávanie úloh na každom pracovnom mieste predpokladá z hľadiska profilu zamestnancov pomerne jednoznačne vymedzený súbor požiadaviek. Na základe odborného posúdenia predpokladov uchádzača o zamestnanie a špecifikácie požiadaviek na zamestnanca v súvislosti s daným pracovným miestom by vo výberovom procese malo dôjsť k ich zosúladeniu. Výber pracovníkov je vlastne dvojstranný rozhodovací proces, pri ktorom organizácia aj uchádzači majú záujem získať z rozhodnutia určitý efekt. Organizácia očakáva, že získa takého pracovníka, ktorý je svojou pracovnou spôsobilosťou schopný rýchlo sa zapracovať a dobre vykonávať príslušnú prácu. Uchádzač očakáva lepšie pracovné podmienky, splnenie osobných predstáv o práci, stabilné zamestnanie, perspektívu postupu, spravodlivú odmenu atď. Keďže ide o obojstranné hľadanie budúceho efektu, majú firmy aj uchádzači záujem získať na vykonanie správneho rozhodnutia čo najviac informácií. Výber pracovníkov musí nadväzovať na plánovanie ľudských zdrojov, analýzu práce a získavanie pracovníkov a taktiež sa musí prepájať na ďalšie funkcie riadenia ľudských zdrojov. Selekcia súboru uchádzačov o zamestnanie sa vykonáva na základe rôznych metód, ktorých použitie je podmienené charakterom pracovného miesta, podnikovou politikou výberu zamestnancov, štruktúrou výberového tímu, finančnými prostriedkami určenými na výber, situáciou na trhu práce, časovými možnosťami výberu.6 Zvyčajne sa jednotlivé metódy kombinujú, aby sa pre rozhodovanie získalo čo najviac informácií o uchádzačovi, ktoré ho odlišujú od ostatných a ktoré môžu rozhodnúť o úspešnosti vo výberovom procese. V podstate sa výberový proces skladá z nasledujúcich etáp: a) uchádzač získava informácie o možnostiach pracovného uplatnenia vo firme, o charaktere pracovnej činnosti, o pracovných podmienkach a firma získava základné informácie o uchádzačovi; b) rozširovanie informácií o osobe uchádzača, o jeho vzdelaní, osobných vlastnostiach, ktoré organizácia zhromažďuje, triedi, vykonáva ich analýzu (najčastejšie ich získava od predchádzajúcich zamestnávateľov uchádzača); c) spoznávanie pracovnej spôsobilosti uchádzača spočíva v uskutočnení analýzy všetkých informácií o uchádzačovi, v tejto etape sa životopisné informácie dopĺňajú o informácie získané počas pohovoru s uchádzačom a pracovnými skúškami alebo testmi uchádzača; d) vlastné rozhodnutie o výbere a prijatí uchádzača, kde do tejto etapy vstupuje administratívnoorganizačná stránka, ktorej formálnym vyústením je vznik pracovnoprávneho pomeru. V procese výberu pracovníkov je teda potrebné zhromaždiť úplné a objektívne informácie o uchádzačoch, čo je možné len na základe používania vhodne zostaveného súboru metód, ktoré by sa vzájomne doplňovali a vylučovali možnosť skresleného obrazu uchádzača. Predpokladom uvedeného je dokonalé poznanie jednotlivých metód, osvojenie si postupov a techník ich používania. Postup pri výbere pracovníkov závisí predovšetkým na tom, aké miesto obsadzujeme, t.j. aká je povaha a úroveň kvalifikovanosti práce na tom-ktorom mieste a ako obtiažne je získať pracovníka s požadovanými vlastnosťami. Určitú úlohu tu zohráva aj tradícia organizácie a význam, aký vedenie organizácie prikladá 6 Kachaňáková, A.: Riadenie ľudských zdrojov. Bratislava: Ekonóm, 1999. s. 96, ISBN 80-225-1206-0 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 38 výberovým procedúram a čo vlastne o výbere pracovníkov a jeho metódach vie. 5. METÓDY VÝBERU PRACOVNÍKOV Pre výber pracovníkov sa využíva mnoho metód. Možno ich rozdeliť na metódy normatívne a špeciálne. Normatívne metódy sa používajú na orientačné zistenie vlastností uchádzača o pracovné miesto, na zistenie jeho pracovnej psychickej spôsobilosti a to v priamoúmernej závislosti od počtu uchádzačov, počtu voľných pracovných miest a ich pozícií v hierarchii organizácie. Medzi tieto metódy patrí rozbor písomnej žiadosti uchádzača o pracovné miesto, metódy spojené s analýzou dotazníka, psychologický a grafologický rozbor životopisu a vysvedčení uchádzača, ako aj analýza hodnotenia uchádzača predchádzajúcim zamestnávateľom. Špeciálne metódy – štandardizované testy a psychodiagnostické metódy – umožňujú otestovať vlastnosti uchádzača. Medzi tieto metódy patria tzv. testy pracovnej spôsobilosti ako sú všeobecné a špeciálne testy inteligencie, senzorické testy, testy schopností, testy osobnosti, testy vedomostí a ich praktickej uplatniteľnosti, testy tvorivosti, testy pamäťových schopností, testy komunikácie a schopnosti nadväzovať kontakt a skupinové metódy známe ako assessment centre. Či sa už používajú len normatívne alebo aj špeciálne metódy, zvyčajne sa pri výbere pracovníka uplatňuje metóda pohovoru s uchádzačom (interview). Ak je pohovor správne pripravený a kvalifikovane realizovaný môže byť veľmi efektívnou metódou výberu pracovníkov. Interview spravidla s uchádzačom uskutočňuje buď jeho potenciálny budúci priamy nadriadený, alebo pracovník personálneho útvaru. Pohovor umožňuje zistiť chýbajúce informácie o uchádzačovi, poznať jeho osobnosť, reakcie, vyjadrovacie schopnosti, posúdiť inteligenciu uchádzača a poskytnúť mu potrebné doplňujúce informácie na dokreslenie jeho predstavy o podniku a práci, ktorú by mal vykonávať. Pri použití metódy pohovoru je veľmi dôležité správne rozhodnúť o jeho obsahu, čiže vybrať adekvátnu štruktúru a typ rozhovoru. V praxi k najviac využívaným patria neštruktúrované a štruktúrované rozhovory. Neštruktúrovaný rozhovor je charakteristický tým, že nemá dopredu pripravený obsah ani formu. Otázky nie sú vopred pripravené, ale tvoria sa až v priebehu voľnej konverzácie v nadväznosti na predchádzajúcu odpoveď uchádzača. Takýto rozhovor má však viacero nevýhod, predovšetkým je to subjektívne hodnotenie uchádzačov na základe rôznych otázok, často nevhodne formulovaných. Štruktúrovaný rozhovor predstavuje súbor vopred pripravených otázok a je uplatnený u všetkých uchádzačov. Každá otázka má zároveň aj variantnú modelovú odpoveď s príslušným bodových hodnotením. Na základe klasifikácie odpovedí potom možno objektívne rozhodovať o výbere najvhodnejších uchádzačov. Štruktúrovaný rozhovor je efektívnejší, znižuje riziká vynechania dôležitých pohľadov na uchádzača, znižuje rozdiely v hodnotení uchádzačov jednotlivými hodnotiteľmi, musí však byť kvalitne pripravený. Pri výbere uchádzačov na pracovné miesta musí byť v podniku dokonalá spolupráca medzi príslušným vedúcim pracovníkom, ktorý vyberá a obsadzuje pracovné miesto a medzi útvarom pre personálnu prácu, ktorý plní poradensko-metodické a administratívne úlohy voči vedúcim pracovníkom. Pri výbere pracovníkov by mal mať rozhodujúce slovo vedúci pracovník. Úloha pracovníkov útvaru personálnej práce spočíva v systemizácii výberu a vo výbere spoľahlivých metód, ako spoľahlivých prostriedkov výberu pracovníkov. 6. ADAPTÁCIA PRACOVNÍKOV V systéme riadenia ľudských zdrojov by mal na fázu výberu a prijatia nového pracovníka logicky nadväzovať proces ich adaptácie. „Adaptačný proces predstavuje účelovo usmerňovaný zložitý proces, v rámci ktorého sa vytvárajú, formujú a stabilizujú vzťahy medzi novoprijatým pracovníkom, spolupracovníkmi a fyzickým prostredím, v ktorom vykonáva svoju pracovnú činnosť s cieľom získať plnohodnotného a stabilizovaného zamestnanca.“7 V procese adaptácie si zároveň pracovníci overujú, či sa spĺňajú ich predstavy o práci, ale aj sľuby, ktoré dostali pri výberovom konaní. V podstate v adaptačnom procese ide o dvojsmerný proces prispôsobovania sa: 7 Kachaňáková, A.: Personálny manažment. Bratislava: ESVŠE, 1992. s. 75, ISBN 80-225-0357-6 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 39 • • novoprijatého pracovníka podmienkam pracovného prostredia a organizácii pracovného procesu; prispôsobovanie si pracovných podmienok, pracovného prostredia potrebám, pracovným záujmom a predstavám novoprijatým pracovníkom. Z hľadiska dynamizácie adaptačného procesu je potrebné rešpektovať etapy a zložky adaptačného procesu, ako aj diferencovanosť schopností a nárokov adaptujúcich sa pracovníkov. Etapy adaptačného procesu predstavujú určité časové intervaly s presne stanoveným obsahom a úlohami, ktoré má pracovník plniť. Prvá etapa začína prvým cieleným kontaktom pracovníka s podnikom, v ktorom chce pracovať. Pokračuje prijatím daného pracovníka do podniku, jeho zaškolením, začlenením sa do pracovnej skupiny a podnikovej štruktúry, jeho identifikáciou sa s vykonávanou prácou. Adaptačný proces končí etapou stabilizácie pracovníka v zmysle plnohodnotného člena podniku. Diferencovanosť schopností a nárokov adaptujúcich sa pracovníkov je mnohorozmernou požiadavkou adaptačného procesu. Ide o zohľadnenie vekových, vzdelanostných, osobnostných a ďalších charakteristík, vlastností, schopností a zručností každého pracovníka. K základným kritériám, ktoré sa najčastejšie uplatňujú patrí hľadisko či už pracovník pracoval, alebo je absolvent, akú pracovnú činnosť vykonával, akú úspešnosť a pracovnú spokojnosť dosiahol na predchádzajúcom pracovisku. Zložky adaptačného procesu vyjadrujú členenie adaptačného procesu z obsahového hľadiska na adaptáciu pracovnú a sociálnu. Prvá a najvýznamnejšia zložka adaptácie je adaptácia na prácu. Jej obsahom je dosiahnuť prispôsobenie sa nového pracovníka podmienkam, charakteru a obsahu pracovnej činnosti, ako aj riadiacemu systému a organizácii práce v danom podniku. Na základe adaptácie na prácu pracovník nadobúda určitú štrukturálnu postupnosť naučených činností alebo úkonov. Nového pracovníka najskôr treba informovať o podniku, jeho histórii, o budúcom vývoji, o organizačnej štruktúre, o vedúcich pracovníkoch, o mzdových a pracovných podmienkach atď. Nového pracovníka na pracovisko a do práce uvádza jeho bezprostredný nadriadený. Po uvedení do práce je potrebné vykonať výcvik a zapracovanie pracovníka. Zvláštnu pozornosť treba venovať ovládaniu správnych návykov v práci a treba stanoviť primeranú lehotu na zapracovanie nového pracovníka. Aby bola adaptácia nového pracovníka na prácu čo najrýchlejšia a najlepšia, je potrebné prideliť mu konzultanta, ktorý tvorí medzičlánok medzi priamym vedúcim a novým pracovníkom. Po uplynutí stanovenej lehoty je potrebné, aby vedúci pracovník pozval nového pracovníka na pohovor, v ktorom vykoná vyhodnotenie jeho zapracovania a v ktorom mu oznámi svoj názor na jeho prácu. Druhou zložkou adaptačného procesu je sociálna adaptácia. Každý človek sa pri práci stretáva s inými ľuďmi a utvára s nimi pracovnú skupinu. Cieľom adaptácie na pracovnú skupinu je dosiahnuť spokojnosť človeka v práci na základe dobrých medziľudských vzťahov a utvárať tak ucelené pracovné kolektívy s vysokou výkonnosťou v práci. V priebehu adaptácie sa spravidla človek dostáva do dvoch druhov pracovnej skupiny – formálnej a neformálnej. Formálne pracovné skupiny vznikajú v dôsledku deľby práce v podniku. Vyznačujú sa jasne a presne stanovenými cieľmi činnosti. Sú v nich presne vymedzené pracovné úlohy jednotlivých členov, určené pracovné vzťahy každého jednotlivca k ostatným členom skupiny a ich poslaním je plniť úlohy potrebné na udržanie chodu podniku a na dosahovanie stanovených cieľov. Vo formálnych skupinách vznikajú pracovné vzťahy dané pracovným zaradením jednotlivcov a povahou úloh. Tieto vzťahy môžu byť dobré, dobre organizované a koordinované, plynulé a pod., alebo naopak zlé, resp. kombinované. Podľa povahy týchto vzťahov je aj spolupráca vo formálnych skupinách úspešná alebo neúspešná. Neformálne pracovné skupiny vznikajú neplánovite, na základe neformálnych vzťahov medzi ľuďmi, najmä na základe vzájomných sympatií medzi ľuďmi. V neformálnych skupinách sa vytvárajú nepísané pravidlá správania a konania, ktorým sa členovia skupín podriaďujú a ktoré regulujú vzájomné vzťahy medzi jej členmi, vzťahy k iným neformálnym skupinám, ako aj vzťahy skupiny k formálnej organizácii skupiny. Neformálne skupiny majú veľký význam pre podnikovú klímu. Majú silný vplyv na názory a postoje, správanie a konanie pracovníkov. Na proces adaptácie pracovníkov na pracovnú skupinu je potrebné pripraviť spolupracovníkov a utvoriť tak pre nich priaznivé prostredie. Pre nového pracovníka je najobtiažnejšie vžiť sa neformálne so svojimi spolupracovníkmi. Pracovník sa ľahko dozvie ako je organizovaný útvar, koľko má pracovníkov, nie je však „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 40 pre neho ľahké dozvedieť sa, aký je jeho nadriadený, aké má povahové vlastnosti akí sú jeho spolupracovníci atď. Obe zložky – pracovná aj sociálna adaptácia prebiehajú súčasne, navzájom sa dopĺňajú a ich výsledkom je identifikácia sa pracovníka s prácou a prijatie aktívnej roly pracovníka daného podniku. Výsledkom správneho priebehu adaptácie je stabilita pracovníka v práci, spokojnosť ľudí v práci a stabilita ich výkonnosti. LITERATÚRA [1] BACULÍKOVÁ, N. Predpoklad vývoja ceny pôdy v SR po vstupe do Európskej únie In: Zborník vedeckých prác" Európska integrácia - výzva pre Slovensko". - Nitra: SPU, 2004. - ISBN 80-8069355-2. - s.14-18. [2] BACULÍKOVÁ, N. Komparácia produkčného potenciálu vo vzťahu k nákladovosti In: Predvstupové stratégie v národnom hospodárstve. - Nitra: Slovenská akadémia pôdohospodárskych vied, 2002. - ISBN 80-89162-02-9. - s.48-51. [3] BACULÍKOVÁ, N.; CEHULA, M. Determinanty potenciálnej konkurencieschopnosti poľnohospodárskych prvovýrobcov SR. In: Zborník z 8. medzinárodnej vedeckej konferencie „Medzinárodné vzťahy 2007 – Energetická politika EÚ a boj proti klimatickým zmenám“, FMV EU Bratislava a zastúpenie európskej komisie na Slovensku, Smolenice 29- 30.11 2007. Bratislava: Ekonóm, 2007. ISBN 978-80-225-2437-7. [4] BACULÍKOVÁ, N.; CEHULA, M. Analýza vývoja zamestnanosti v poľnohospodárstve SR. In: Sociálno ekonomická revue : Vedecký časopis Fakulty sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka. ISSN 1336-3727. roč.2, č.3,4, s.70-73. [5] BUDJAČ, M.; BEZÁKOVÁ, T. Priame zahraničné investície – nositeľ regionálneho rozvoja súčasnosti ? In: Zborník anotácií a CD nosič z medzinárodnej vedeckej konferencie „Trendy hospodárskeho a sociálneho rozvoja v krajinách EÚ - Investičný rozvoj a jeho vplyv na znižovanie disparít regiónov“, FSEV TnUAD 5 - 6.12.2006 Trenčín. Trenčín: FSEV TnUAD, 2006. ISBN 80-8075-188-9 EAN 9788080751883 ISBN CD 80-8075-187-0. [6] ČIHOVSKÁ, V. Manažment obchodnej firmy. Bratislava: Ekonóm, 2000. s. 95, ISBN 80-2251204-4. [7] FERJENČÍK, J.; BOSÁKOVÁ, M. Riadenie ľudských zdrojov. Bratislava: Ekonóm, 2001. s. 57, ISBN 80-225-1413-6. [8] JANAS, K. Hospodárske školy a ich význam pre zvyšovanie vzdelanosti v poľnohospodárstve v prvej polovici 20. storočia. In: Studie Slováckého muzea. - Roč. 9 (2004), s. 139-141. [9] KACHAŇÁKOVÁ, A. Riadenie ľudských zdrojov. Bratislava: Ekonóm, 1999. ISBN 80-2251206-0. [10] PETRUŠOVÁ, D. Prirodzený a celkový prírastok obyvateľstva SR, ako jeden z faktorov ovplyvňujúcich potrebu plánovania ľudských zdrojov. In: Acta academica trenchiniensis 2/2003. Personálny manažment - teória a prax. Trenčín: Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka v Trenčíne, 2003. 112 s. ISBN80-88914-90-6. s.6973. [11] PETRUŠOVÁ, D. Demografický vývoj Slovenskej republiky. In: Acta academica trenchiniesis 2/2004: Personálny manažment v podmienkach formovania nového európskeho trhu práce [zborník]. Trenčín: Fakulta sociálno ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka v Trenčíne, 2004. 256 s. ISBN 80-8075-018-1. s.59-64. ADRESA: JUDr. Mária Gogová, CSc. Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Katedra verejnej správy Študentská 1 911 50 Trenčín Tel.: +42132/7400266 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 41 Ing. Eva Vlková Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Katedra rozvoja ľudských zdrojov a personálneho manažmentu Študentská 3 911 50 Trenčín Tel.: +42132/7400234 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 42 MATEMATICKÁ VZDELANOSŤ A JEJ VÝZNAM PRI VÝUČBE EKONOMICKÝCH PREDMETOV Daniela Hricišáková Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne „Každá disciplína je vedeckou do tej miery, do akej sa jej darí svoje závery formulovať matematicky” Leonardo da Vinci Abstrakt: Problémy matematického vzdelávania sa riešili oddávna, ťažko možno do tejto oblasti priniesť nový nápad, novú myšlienku. Snažme sa prijímať s jasnou mysľou všetko, čo nemôžeme zmeniť, mať odvahu zmeniť, čo zmeniť môžeme, a múdrosť rozoznať, čo je čo. [2] Kľúčové slová: matematika, matematická vzdelanosť, aplikácie, mikroekonómia, ponuka, dopyt Naše školstvo, špeciálne výučba matematiky prekonávajú revolučný vývoj a nadobúdajú čoraz väčšiu dôležitosť. Na vyučovanie matematiky na jednej strane rastú nároky, na druhej strane sa vedú diskusie o tom, čo by sme z obsahu matematiky mohli vynechať, zjednotiť, alebo nahradiť niečím iným. Tieto skutočnosti prinášajú rad nových úloh, na riešenie ktorých sú rozdielne pohľady. Učitelia matematiky na všetkých stupňoch a typoch škôl sa snažia nachádzať nové prístupy a účinnejšie formy a metódy na skvalitnenie svojej práce. Problémy matematického vzdelávania sú problémy praxe. Týkajú sa žiaka, učiteľa, spoločnosti. Pokles úrovne vedomostí prijímame s obavou. Absolventi základných, stredných a vysokých škôl majú dnes oveľa horší rozhľad, schopnosť vyjadrovať sa či už v jazyku rodnom, majú problém s pravopisom, tiež so základnými matematickými operáciami a číselnými množinami. Matematika je nezastupiteľnou zložkou civilizácie, ktorá súvisí s racionálnym, teda rozumovým prístupom k realite. Učiť sa používať matematiku, znamená študovať ju. Matematika je neoddeliteľnou súčasťou kultúrneho dedičstva ľudstva. Schopnosť racionálne uvažovať, schopnosť vhodne spracovať získané informácie tak, aby sa v nich dali postrehnúť príčinné súvislosti, schopnosť riešiť problémy, sú pre výkon väčšiny povolaní čoraz potrebnejšie. Nedostatočný matematický základ, ktorý majú študenti na mnohých ekonomických a technických fakultách, nedostatočné skúsenosti s matematickým riešením problémov sťažujú prezentáciu niektorých analytických metód používaných v ekonómii a technických predmetoch. Na Fakulte sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka v Trenčíne v prvom ročníku v študijnom programe Verejná správa a regionálny rozvoj a v študijnom programe Ľudské zdroje a personálny manažment v premetoch Všeobecná ekonomická teória a Mikroekonómia je potrebný takýto matematický základ [4] • číselné množiny N, Z, Q, R, množina komplexných čísel • výroková logika • funkcia jednej reálnej premennej a vyšetrenie jej vlastností • diferenciálny počet • integrálny počet • lineárna algebra (vektor, matica, determinant, sústava lineárnych rovníc a jej riešenie). „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 43 Z obsahu predmetu Všeobecná ekonomická teória [1, 4] vyberám: • funkcie všeobecnej ekonomickej teórie • základné ekonomické problémy a ich riešenie • subjekty a funkcie trhového mechanizmu • teória racionálneho správania spotrebiteľa a utváranie dopytu • správanie firmy a utváranie ponuky • ekonomický rast a ekonomický cyklus. Z obsahu predmetu Mikroekonómia [1, 4] vyberám: • individuálny a trhový dopyt • mikroekonomická teória spotrebiteľa • formovanie rovnováhy spotrebiteľa • teória výroby a produkčné funkcie z mikroekonomického aspektu • náklady a príjmy firmy. Analytický prístup k ekonomike využíva prísne logické zdôvodnenie. Jazyk matematiky prispieva k presnej analýze a jej využitie je to najlepšie, avšak nie vždy prístupné a prijateľné pre všetkých študentov. Študent by mal ovládať základy logiky, teórie množín, vysvetliť pojmy: funkcia jednej a viac premenných, základné vlastnosti funkcie jednej premennej, dopyt a ponuka [1, 4], ovládať diferenciálny počet. Jeho znalosť je potrebná k riešeniu jednotlivých problémov, ktoré môžu byť prezentované len verbálne a graficky. Mnoho argumentov sa využitím aspoň určitého rozsahu matematického aparátu stáva zrozumiteľnejší. Ďalej treba zdôrazniť, že lineárna algebra [3] sa využíva v praxi pre riešenie mnohých problémov. Každý študent ekonómie by mal byť schopný vyjadriť akýkoľvek ekonomický problém vo forme rovnice, ale to je stále veľký problém študentov. ZÁVER: Matematika nie sú len postupy a výpočty. Matematika učí určitému štýlu v učení. Abstraktné myslenie, precízne vyjadrovanie vedú k obecnému riešeniu úloh. Bez precíznosti by sme sa tak dostali do nič nehovoriacich informácií. Článok bol vytvorený v rámci projektu VEGA 1/3805/06 „Hodnotenie ekonomickej efektívnosti podniku vo väzbe na marketingové stratégie a nové trendy priemyselnej politiky EU.” LITERATÚRA: [1] IVANOVÁ, E. Mikroekonómia. Trenčín : 2005, str. 8, 44. ISBN 80-8075-055-6. [2] KUŘINA, F. Problémy matematického vzdelávania, Praha : 2007. ISBN 978-80-7378-029-6. [3] HRICIŠÁKOVÁ, D. Prvky lineárnej algebry v ekonomickej teórii a praxi, Zborník 2006, ISBN 80-8075-139-0. [4] Podklady, príklady a testy z ekonómie, ekonomiky, matematiky a cudzích jazykov na školský rok 2007/2008, Trenčín 2007, ISBN 978-80-8075-214-9, kolektív autorov. ADRESA: doc. RNDr. Daniela Hricišáková, CSc. Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne Fakulta mechatroniky Študentská 2, 911 50 Trenčín tel.: 032/7400 471 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 44 ZNALOSTI A DOVEDNOSTI MANAŽERŮ V MÍSTNÍM A REGIONÁLNÍM ROZVOJI Jiří Ježek Vysoká škola v Sládkovičove Abstrakt: Příspěvek se zabývá problematikou managementu v místním a regionálním rozvoji (regionální management) a úlohou manažerů v procesech místního a regionálního rozvoje. Identifikuje čtyři významné kompetenční oblasti regionálního manažera: regionální kompetence, sociální a komunikační kompetence, kompetence v oblasti projektů a procesní kompetence. Klíčová slova: znalosti a dovednosti, místní a regionální rozvoj, manažerský přístup 1. MANAGEMENT V MÍSTNÍM A REGIONÁLNÍM ROZVOJI Problematika managementu v místním a regionálním rozvoji je velmi diskutovanou, ale relativně neprobádanou oblastí regionálně-ekonomického výzkumu. Navíc management v místním a regionálním rozvoji není teoreticky definován, takže mnozí autoři přistupují k jeho vymezení značně odlišně. Významný vliv na formování managementu v místním a regionálním rozvoji měl a má new public management (Fürst, 2001, Wright, Nemec, 2002). Pod jeho vlivem dochází v posledních letech k postupné změně dosavadního spíše administrativního (byrokratického) pojetí veřejné správy na cílově orientované řízení veřejných úkolů. Zavádění new public managementu (nového řízení ve veřejné správě resp. nové řízení veřejného sektoru) je doprovázeno uvolňováním dosud rigidního právního a administrativního rámce a snahami uplatňovat poznatky z oblasti podnikového managementu v podmínkách veřejného sektoru a jeho institucí a organizací. New public management především klade důraz na ekonomičnost, účinnost a efektivitu veřejných organizací, nástrojů a programů a na vyšší kvalitu poskytovaných služeb. Menší pozornost je přitom věnována dodržování formálně předepsaných procesů, pravidel a postupů (Wright, Nemec, 2002, Ježek, 2006, Wokoun, Mates 2006, Ježek, 2007a). Jak již bylo uvedeno, management v místním a regionálním rozvoji není teoreticky definován, takže jeho vymezení lze provést pouze rámcově. Management v místním a regionálním rozvoji neznamená řízení obcí, měst či regionů a jejich aktérů nějakým top-managementem hierarchicky ze shora dolů. Naopak. Management se v místním a regionálním rozvoji uplatňuje především v procesech koordinace a spolupráce místních a regionálních aktérů. Pomáhá při prosazování společných rozvojových strategií, generování nových myšlenek (znalostí, inovací) a projektů a při vytváření úspěšné pozice podnikajícího města či regionu a jeho produktů v meziregionální konkurenci. Management v místním a regionálním rozvoji tvoří soubor názorů, přístupů, praktických zkušeností a návodů, napomáhající efektivnímu usměrňování místního a regionální rozvoje. Jedná se přitom o nástroj integrační, flexibilní, inovační, akčně a projektově orientovaný (Ježek 2007b). Podle D. Fürsta se jedná o nástroj, který vede k posílení akčního a projektového charakteru opatření na podporu místního a regionálního rozvoje, podle S. Goetha se jedná o nástroj, který pomáhá při iniciování rozvojových impulsů a při slaďování společných zájmů aktérů místního a regionálního rozvoje v rámci jejich společenství (Fürst, 2001, Goethe, 2006). Management v místním a regionálním rozvoji tedy sehrává především významnou integrační roli. Velký význam má přitom koordinace aktivit jinak nezávislých aktérů. Důraz je kladen na kreativitu a inovativnost, vzájemnou komunikaci, angažovanost, schopnost řešit problémy, flexibilitu, přesvědčovací schopnosti a uplatňování přirozené (neformální) autority (OECD, 2001, Rumpel, 2003, Pauličková, 2005). Diskuse o využití managementu v místním a regionálním rozvoji jasně ukazují, že se zvláště v souvislosti s potřebou vytvářet vhodné podnikatelské prostředí v obcích, městech a regionech nelze spoléhat na tradiční byrokratické přístupy veřejné správy, jaké představuje např. systém územního plánování. V některých zemích, zvláště německy hovořících, které mají silnou tradici plánování, je snaha o využívání poznatků managementu při usměrňování místního a regionálního rozvoje vedena heslem „od tradičního plánování k managementu“, přičemž se zdůrazňuje přechod od plánování k flexibilnějšímu, akčnějšímu a projektovému přístupu k usměrňování místního a regionálního rozvoje (Ježek 2006, Ježek 2007b). „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 45 2. PROFIL REGIONÁLNÍHO MANAŽERA Jedním z významných faktorů úspěšnosti managementu v místním a regionálním rozviji je osobnost manažera1. V okolních zemích, zvláště pak v Rakousku a Německu se díky relativně dlouhé historii místních a regionálních rozvojových iniciativ zformoval jakýsi odborný profil manažerů působících v místním a regionálním rozvoji a požadavky na jejich znalosti, dovednosti a kompetence. Jeden z takových profilů, týkající se manažerů mikroregionů a manažerů místních akčních skupin, je uveden v tabulce 1. Tabulka 1: Požadavky na manažery mikroregionů a manažery místních akčních skupin v Bavorsku • poskytování informací (důležitá je v této souvislosti příprava různých informačních materiálů), • organizace nejrůznějších setkání, diskusních fór, workshopů atd., Poskytování informací a práce • prezentace, komunikační politika, s veřejností • public relations a práce s veřejností (s médii), • vytváření informačních databází pro projektovou činnost a pro práci s veřejností, • poradenství o možnosti finančních a jiných podpor, Poradenství, koučování a • vytvoření kontaktů s odbornými institucemi, úřady a experty, získávání • poradenství v oblasti projektového managementu, vědomostí • poradenství malým a středním podnikům, • vazby mezi řídící skupinou mikroregionu s dalšími významnými aktéry, • získávání klíčových osob pro práci ve prospěch regionu, • koordinační činnost: práce s odbornými a pracovními skupinami, Procesní • péče o kontakty s hospodářskými a sociální partnery, management • organizování workshopů (pracovních setkání) • moderování a mediace, • vytváření sítí (spolupráce) s jinými regiony, • iniciování projektů, rozvoj představ projektu, inicializace spolupráce nositelů projektu, Projektový • provádění projektového plánování, management • vlastní realizace projektů, • projektový controlling, • výkaznictví (reporting), • vedení spolupracovníků, Správa • správa nositelské organizace (účetnictví atd.), (administrativa) • vyřizování návrhů, žádostí, připomínek atd., a monitorování • monitoring a sebehodnocení • další vzdělávání Zdroj: Příručka regionálního managementu. München: Bavorské státní ministerstvo zemského rozvoje a otázek životního prostředí, 2003. Zároveň v této souvislosti v obou zmíněných zemích vznikly a vznikají vzdělávací programy a koncepce celoživotního vzdělávání regionálních manažerů (viz např. postgraduální kurzy Universität für Bodenkunde Wien, TU Dresden, FH Weihenstephan/ Triesdorf, Universität Kassel aj.). Současná generace regionálních manažerů působících v České republice podobnými studijními programy většinou neprošla. V podstatě praktikují přístup „learning by doing“. Často totiž uvádějí, že pokud chtějí vykonávat svoji práci (svoje poslání) podle nejlepšího vědomí a svědomí, tak jim na další institucionální vzdělávání nezbývá čas. Raději preferují výměnu informací na různých konferencích a workshopech anebo v rámci sítí poradců a poradenských agentur. Současné studijní programy často kritizují proto, že se mezi přednášejícími (lektory) nachází málo odborníků z praxe, kteří by sami měli s činností regionálních manažerů bezprostřední praktické zkušenosti. Jaké jsou resp. jaké by měly být odborné požadavky na práci regionálních manažerů? 1 V příspěvku hovoříme o regionálních manažerech. Máme tím na mysli všechny osoby, které disponují manažerskými kompetencemi souvisejícími s místním a regionálním rozvojem; v praxi se jedná např. o manažery mikroregionů, místních akčních skupin, regionálních rozvojových agentur apod. Někdy se spíše než o manažerech hovoří o poradcích, koordinátorech atd. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 46 Jaké by měly mít znalosti a dovednosti? Univerzální požadavky na regionální manažery neexistují, neboť neexistuje ani všemi přijaté vymezení (definice) managementu v místním a regionálním rozvoji. Vedle základní (formální) kvalifikace můžeme uvést čtyři kompetenční oblasti, které by měl regionální manažer zvládat. Patří sem: • regionální kompetence, • sociální a komunikační kompetence, • kompetence v oblasti projektů • a procesní kompetence. V každé z výše uvedených kompetenčních oblastí lze stanovit různé požadavky na znalosti a dovednosti manažerů. Pro každou kompetenční oblast lze také specifikovat role, které by měl regionální manažer vykonávat. Jeden jediný člověk většinou není schopen všechny výše uvedené kompetence obsáhnout (jedná se o ideální kompetence), takže většinou danými kompetencemi disponuje širší okruh osob, které se vzájemně (kompetenčně) doplňují. Většina místních a regionálních rozvojových iniciativ (mikroregiony, místní akční skupiny atd.) si však takovou situaci z finančních důvodů nemůže dovolit. Podle našich výzkumů pouze přibližně ½ mikroregionů v České republice má svého profesionálního manažera, většinou však na zkrácený pracovní poměr anebo se jedná o zabezpečení této činnosti formou externí služby. 3. IDEÁLNÍ POŽADAVKY NA REGIONÁLNÍHO MANAŽERA ZÁKLADNÍ VZDĚLÁNÍ RESP. ZNALOSTI MANAŽERŮ Jako základní předpoklad pro činnost regionálního manažera se často uvádí vysokoškolské vzdělání (geografie, sociologie, veřejná a regionální ekonomie, územní a regionální plánování, zemědělství, cestovní ruch atd.). Předpokládají se také znalosti z oblasti podnikání a managementu, znalosti systému veřejné správy a zkušenosti s poradenskou činností. Regionální manažer by měl samozřejmě znát minimálně angličtinu, případně další cizí jazyk (podle polohy regionu), stejně tak jako by měl znát oblast projektového managementu, plánování (plánovacího procesu), fungování strukturálních fondů EU a jiných podpůrných programů a práce s veřejností. Někteří představitelé praxe uvádějí, že spíše než odpovídající vysokoškolské vzdělání je důležitější osobnost regionálního manažera, kterou nelze získat studiem. REGIONÁLNÍ KOMPETENCE Regionální manažer musí znát region, jeho představitele (kdo jsou nejvýznamnější aktéři rozvojového procesu a jakou sehrávají roli?), specifické regionální vztahy, silné a slabé stránky, příležitosti a ohrožení regionu. Na základě uvedeného výčtu bychom mohli předpokládat, že by měl regionální manažer pocházet z regionu. Poznatky z praxe ale ukazují, že stejně tak se v mnohých příkladech osvědčili manažeři, přišlí odjinud. „Externista“ totiž není ovlivňován „pokřiveným“ pohledem na realitu anebo spojen s místními vztahy. Z našich výzkumů vyplývá, že v obou případech lze najít výhody a nevýhody. Z dlouhodobého hlediska se ukazuje jako výhodnější tuto kompetenci získat časem (naučit se znát region), než „pocházet z regionu“2. SOCIÁLNÍ A KOMUNIKAČNÍ KOMPETENCE Sociální a komunikační kompetence se vztahují k roli lídra (leadership, vedení). Regionální manažer by měl integrovat a efektivně spolupracovat s co možná největším počtem místních anebo regionálních aktérů. Je důležité, aby uměl naslouchat, aktivovat, pomáhat, vyrovnávat, koordinovat, moderovat… Měl by být prostě osobností (autoritou). Každý regionální manažer by si měl sám pro sebe tyto úkoly (role) definovat, aby navenek vystupoval sebejistě. Důležitou kompetencí, která v podstatě doplňuje regionální kompetence, je vytváření vztahů, spolupráce a komunikace s významnými aktéry místního a regionálního rozvoje. Cílem je především vytváření strategických partnerství. Do oblasti komunikační kompetence patří také funkce regionálního manažera jako poradce a zprostředkovatele znalostí. Ideální manažer se vyznačuje velmi dobrou schopností komunikace, přátelskostí, kooperativním chováním, schopností aktivního řešení konfliktních situací, schopností strategického myšlení, vztahem k inovacím, houževnatostí a tolerancí (Ježek, 2006). 2 Zde se jedná výlučně o profesionálního regionálního manažera; nikoliv o politického představitele regionálního managementu, který by naopak měl pocházet z regionu. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 47 KOMPETENCE V OBLASTI PROJEKTŮ V této oblasti by měl regionální manažer jednat jako specialista, který iniciuje a rozvíjí projekty místního a regionálního rozvoje. Regionální management pomáhá při hledání finančních prostředků (podpůrných programů) a zároveň zprostředkovává know-how. Úkolem regionálního manažera je včas rozeznat využitelné podpůrné programy, což je vzhledem k obrovskému množství programů téměř nemožné. Regionální manažer se tak stává významným zprostředkovatelem informací. Mimo to je jeho úkolem vyhledávat vhodné nositele projektů. Měl by být zapálený pro věc a umět aktéry nadchnout pro určitou myšlenku. Zároveň musí být schopen urovnávat spory, vytvářet konsensus, avšak nesmí se bát prosazovat své myšlenky. PROCESNÍ KOMPETENCE V souvislosti s procesními kompetencemi je regionální manažer „průvodcem“ při realizaci projektů (zajišťuje technickou podporu při realizaci projektů a programů). V oblasti projektového managementu je tedy nutná určitá profesionalizace regionálního manažera. Stejně tak je důležité, aby regionální manažer zvládal znalostní management. Aby měl schopnost transformace myšlenek (od nápadu k realizaci), integrace znalostí (interdisciplinární přístup), aby uměl rozpoznávat znalosti a schopnosti aktérů místního a regionálního rozvoje a využívat je ve prospěch regionu a uvědomoval si souvislostí. 4. ZÁVĚR Současné poznatky o managementu v místním a regionálním rozvoji neposkytují vyčerpávající ani jednoznačné návody a postupy, jak nastartovat či usměrňovat rozvojový proces na místní a regionální úrovni. Představují spíše soubor poznatků, které mohou sloužit jako východisko pro práci manažerů působících v místním a regionálním rozvoji. Jsou to především oni, kdo je musí umět vhodným způsobem aplikovat ve specifických místních anebo regionálních podmínkách. Role regionálních manažerů je přitom klíčová, neboť jak ukazují četné výzkumy, úspěšnost rozvojového procesu je stále více závislá na osobnostech – na politických lídrech a profesionálních manažerech. Požadovány jsou nejenom jejich znalosti, ale také praktické dovednosti a sociální zralost. Jsou to tedy především političtí lídři (starostové) anebo profesionální manažeři, kdo je musí umět v konkrétních místních anebo regionálních podmínkách vhodně aplikovat, kombinovat, popřípadě tvůrčím způsobem rozvíjet, neboť praktické poznatky se neustále mění, jsou modifikovány, překonávány a nahrazovány novými. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] BÚŠIK, J. Regionálny manažment a marketing. Bratislava : Ekonomická univerzita, 2006. 104 str. COOKE, P. The Changing urban and regional system in the United Kingdom. Regional Studies 20, 1986. str. 243-251. COULSON, A. Governing Local and Regional Economies. Institutions, Politics and Economic Development. In: Local Government Studies. volume 31. number 4. str. 524-526. 2005. FÜRST, D. Regional Governance – ein neues Paradigma der Regionalwissenschaft? Raumforschung und Raurmordnung. 2001, sešit 5-6. str. 370-380. GOETHE, S. Regionale Prozesse gestalten. Handbuch für Regionalmanagement und Regionalberatung. Kassel : Universität Kassel, 2006. 314 str. JEŽEK, J. Regionální management aneb jak efektivně řídit regionální rozvoj? In: Rumpel, P. (ed.): Inovativní koncepty v socioekonomickém rozvoji územních jednotek. Ostrava : katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Ostravské univerzity, 2006, str. 24-37. JEŽEK, J. Management v místním a regionálním rozvoji. Dizertační práce. Bratislava : Národohospodářská fakulta, Ekonomická univerzita v Bratislavě, 2007, 146 str. JEŽEK, J. Management v místním a regionálním rozvoji a problémy jeho teoretického vymezení. Praha : Regionální studia 1/2007 (v tisku) 2007. OECD Local partnership for better governance. Paris : OEC, 2001, 390 s. PAULIČKOVÁ, R. Teoretické otázky regionálního a mestského marketingu. Plzeň : Vydavatelství Západočeské univerzity v Plzni, 2005, 124 str. Příručka regionálního managementu. München: Bavorské státní ministerstvo zemského rozvoje a otázek životního prostředí, 2003. SCHENKHOFF, H. J. Regionalmanagement in der Praxis. Beispiele aus Sachsen, Sachsen-Anhalt und Thüringen. Hannover : Verlag der ARL, ed., 2003, 185 str. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 48 [13] [14] [15] TROEGER-WEIß, G. Regionalmanagement. Ein neues Instrument der Landes- und Regionalplanung. Schriften zur raumordnung und Landesplanung, Band 2, Augsburg : Universität Augsburg, 1998, 297 str. WOKOUN, R.; MATES, P. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha : Linde. 351 str. WRIGHT, G.; NEMEC, J. Management veřejné správy. Teorie a praxe. Zkušenosti z transformace veřejné správy ze zemí střední a východní Evropy. Praha : Ekopress, 2002. ADRESA: RNDr. Jiří Ježek, PhD. Vysoká škola v Sládkovičove Fučíkova 269 SK-925 21 Sládkovičovo Tel./FAX: +421(0)33/553453 [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 49 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 50 STÁTNÍ ZÁSTUPCE JAKO VEŘEJNÝ ČINITEL Dušan Korgo1, Karel Šabata2 1 Akadémia Policejného zboru, Bratislava, Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice 2 Abstrakt: Státní zástupce v České republice sehrává významnou roli v společnosti, zejména ve vztahu k dodržováni zákonnosti. Podle trestního práva má postavení veřejného činitele, nakolik plní kritéria stanovené pro veřejného činitele v Trestním zákone. Tento příspěvek uvádí podrobnější výklad uvedených kritérii, které činí ze státního zástupce veřejného činitele. Podstatnou část článku tvoří vyjmenování pravomocí, kterými státní zástupce disponuje, nakolik mu je svěřil zákon a v souvislosti s kterými má také zvýšenou trestnoprávni ochranu ale také zvýšenou trestnoprávni odpovědnost. Vzhledem k tomu, že diskusní příspevěk je psán ve spolupráci autorú, s kterých doc. Korgo je ze Slovenské republiky a JUDr. Šabata z České republiky je první část psaná v slovenském jazyce a druhá část (od poloviny s. 4) v českém jazyce. Propisování jedné části do druhého jazyka je námi považováno za zbytečné, nakolik je předpoklad, že z čitatelúm tohoto příspěvku nerobí problém číst v obou jazycích. Klíčová slova: veřejný činitel; volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník; podílení se na plnení úkolú společnosti a státu; používaní pravomoci; státní orgán; veřejná moc; veřejná žaloba. Veľkú úlohu pri organizácii verejného života včítane obchodných a podnikateľských aktivít, hrá štátne zastupiteľstvo ČR. Každý štátny zástupca má postavenie verejného činiteľa jednoznačne vyplývajúce z ustanovenia § 89 ods. 9 Trestného zákona č. 140/1961 Zb. v znení neskorších právnych predpisov. Veřejným činitelem je podle tohoto ustanovenia volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu nebo příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu, pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Při výkonu oprávnění a pravomocí podle zvláštních právních předpisů je veřejným činitelem také fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, vodní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží. K trestní odpovědnosti a ochraně veřejného činitele se podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s jeho pravomocí a odpovědností. Funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník státního orgánu, samosprávy, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru cizího státu, se za těchto podmínek považuje za veřejného činitele, pokud tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Trestný zákon vymedzuje tento pojem tromi základnými znakmi: 1. volený funkcionár nebo iný zodpovedný pracovník orgánu štátnej správy a samosprávy, súdu nebo iného štátného orgánu nebo príslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostného sboru, súdný exekutor, fyzická osoba, která bola ustanovena lesnou strážou, vodnou strážou, strážou prírody, poľovníckou strážou nebo rybárskou strážou 2. Podieľanie sa na plnení úloh spoločnosti a štátu. 3. Používanie právomocí, ktoré mu boli v rámci zodpovednosti za plnenie týchto úloh zverené. Všetky kumulatívne uvedené znaky majú obligatórnu povahu a musia byť v každom konkrétnom prípade naplnené všetky bez výnimky. Ak niektorý z týchto znakov nie je splnený, nemôže ísť o verejného činiteľa v súvislosti s trestnou ochranou a zodpovednosťou verejného činiteľa. Štátny zástupca spĺňa všetky kritéria požadované od verejného činiteľa. 1/ V platnom trestnom zákone je ako prvá podmienka stanovené, že verejným činiteľom môže byť iba volený funkcionár alebo iný zodpovedný pracovník atď. Osoba považovaná za verejného činiteľa musí „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 51 byť do svojej funkcie, postavenia, zaradenia a pod. zvolená, ustanovená alebo menovaná, inak by nemohla mať charakter verejného činiteľa. Štátny zástupca patrí medzi iných (nie volených). zodpovedných pracovníkov Ďaľšou podmienkou stanovenou v trestnom zákone pre verejného činiteľa je, že volený funkcionár alebo iný zodpovedný pracovník musí byť funkčne, služobne, pracovne alebo inak zaradený v niektorom z orgánov, organizácií alebo inštitúcií, ktoré sú taxatívnym spôsobom uvedené v § 89 ods. 9 tr. zák. V demokratickom štáte obyvateľstvo diferencujeme podľa ich vzťahu k štátnej moci a jej vykonávaniu a zabezpečovaniu funkcií štátu medzi ktorých patria i osoby, ktoré sú reprezentantmi verejnej moci (poslanci zákonodarného zboru, sudcovia, státni zástupcovia, členovia zastupiteľstva, starostovia a pod.). Nazývame ich štátni -verejní funkcionári. Štátny orgán je inštitúcia verejnej štátnej moci, ktorého úlohou je uskutočňovať funkcie štátu na základe ústavy a v jej medziach a v rozsahu a spôsobom, ktorý ustanovuje zákon. Štátne orgány na rozdiel od štátnych organizácií sú reprezentantmi, držiteľmi a vykonávateľmi zákonodarnej, výkonnej a súdnej moci. Pojem verejná moc je nadradený pojmom výkonná moc, štátna správa i verejná správa. Je najvšeobecnejší, pretože zahŕňa výkon moci orgánmi zákonodarnej, výkonnej a súdnej moci, ako aj výkon moci prostredníctvom iných subjektov. Inými subjektami sú orgány územnej a záujmovej samosprávy, na ktoré štát preniesol časť výkonu verejnej moci. Dá sa skonštatovať, že všetky tri druhy štátnych orgánov predstavujú verejnú moc. Verejnou mocou je taká moc, ktorá autoritatívne rozhoduje o právach a povinnostiach subjektov, či už priamo alebo sprostredkovane. Subjekt, o ktorého právach alebo povinnostiach rozhoduje orgán verejnej moci, nie je v rovnoprávnom postavení s týmto orgánom a obsah tohoto rozhodnutia nezávisí od vôle subjektu. Orgány verejnej správy a orgány štátnej správy sú v širšom význame identické. Orgánmi výkonnej moci štátu v širšom slova zmysle sú hlava štátu, vláda, ministerstvá a ostatné ústredné i miestne orgány štátnej správy, ale aj výkonné orgány sui generis, ku ktorým zaraďujeme rôzne kontrolné orgány, prokuratúru, i ak je v právnom poriadku zakotvený, aj úrad ombudsmana. Z hľadiska právomoci poznáme tri druhy štátnych orgánov: A/ ústavodarný a zákonodarný orgán, B/ orgány výkonnej štátnej moci a širšie -orgány verejnej a štátnej správy, C/ súdy. Štátne zastupitelstvo a jeho jednotliví štátni zástupcovia sú zaradení do skupiny B, pretože sú orgánmi výkonnej moci štátu. 2/ Podieľanie sa na plnení úloh spoločnosti a štátu Za plnenie úloh spoločnosti a štátu je treba predovšetkým považovať výkon dôležitých verejných funkcií a rozhodovaciu činnosť s týmto výkonom spojenú. Ide o také činnosti, ktoré svojou povahou zodpovedajú činnosti okruhu osôb výslovne vymenovaných v § 89 ods.9 tr.zák. Preto pod pojem plnenie úloh spoločnosti a štátu nie je možné zahrnúť činnosť tých štátnych zamestnancov, ktorí vykonávajú len pomocné manuálne práce, prípadne menej významné technicko-organizačné a zabezpečovacie práce (sekretárky, technici, pisárky, pomocný personál, členovia zabezpečovacích služieb atď.). Plnenie úloh spoločnosti a štátu je užší pojem než „obstarávanie vecí všeobecného záujmu“ ako sa hovorí v ustanovení §160, §161 tr. zák. Pod pojmom „podieľať sa na plnení úloh spoločnosti a štátu“ sa rozumie účasť na takých úlohách spoločnosti a štátu, s ktorými je okrem zodpovednosti spojená aj právomoc, daná verejnému činiteľovi ústavou a zákonmi. Práve táto právomoc je charakteristická, pretože nejde iba o bežné plnenie pracovných či iných povinností a úloh, ale z hľadiska celospoločenského o tie významnejšie až najvýznamnejšie úlohy spoločnosti a štátu. Nie je možné na tomto mieste detailne vymenovať rozsah úloh, na ktorých sa podieľajú jednotlivé okruhy orgánov a organizácií, v rámci ktorých pôsobí jednotlivý verejný činiteľ. Táto podmienka stanovená trestným zákonom sa podľa nášho názoru javí ako nadbytočná ak nie priamo zbytočná. Z ostatných podmienok stanovených pre verejných činiteľov jasne a jednoznačne vyplýva, že ich nositeľ sa musí podieľať na plnení úloh spoločnosti a štátu, inak by nebol vybavený právomocami. 3/ Používanie právomocí, ktoré mu boli v rámci zodpovednosti za plnenie týchto úloh zverené. Tretí znak pojmu verejný činiteľ stanovuje podmienku, že osoba, ktorá má postavenie verejného činiteľa, musí pri plnení úloh spoločnosti a štátu používať právomoci, ktoré mu boli v rámci plnenia týchto úloh „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 52 zverené. Táto právomoc mu musí byť daná zákonom. Kompetencia: (pôsobnosť, príslušnosť) štátnych orgánov. Pod kompetenciou rozumieme okruh spoločenských vzťahov, na ktoré sa vzťahuje a v ktorých štátny alebo iný orgán (kolektívny alebo individuálny verejný činiteľ) uskutočňuje svoju príslušnú právomoc. Teória práva pozná nasledujúce druhy kompetencií štátnych a iných orgánov: • územná / priestorová, teritoriálna /, ktorá vymedzuje celé štátne teritórium alebo jeho časť, na ktorom tento orgán realizuje svoju právomoc, • časová / temporálna /, ktorá vymedzuje obdobie, počas ktorého orgán vykonáva svoju právomoc, • osobná /personálna /, ktorá vymedzuje kategórie osôb, na ktoré sa vzťahuje právomoc príslušného orgánu, alebo určité kategórie osôb vylučuje z jeho pôsobnosti, • vecná, ktorá vymedzuje druhy činností orgánu, v ktorých sa uplatňuje jeho právomoc, • e) funkčná, ktorá vymedzuje vzájomný rozsah pôsobnosti medzi niekoľkými orgánmi napr. nižšej a vyššej inštancie, ktoré sa zúčastňujú na vybavovaní rovnakej veci. VYMEDZENIE POJMU PRÁVOMOC Právomoc sa v teórii štátu a práva definuje ako spôsobilosť štátnych orgánov na základe ústavy a zákonov uskutočňovať príslušné funkcie štátu vydávaním právnych aktov. Právo priznáva právomoc výlučne tým štátnym inštitúciám, ktoré sú štátnymi orgánmi, to znamená orgánmi zákonodarnej, výkonnej alebo súdnej .Štátne orgány disponujú právomocou v priamom zmysle slova - časťou štátnej moci, ktorá im umožňuje bezprostredne plniť funkcie štátu v rámci im vymedzenej kompetencie. Právomocou ako najtypickejšou a najdôležitejšou vlastnosťou štátnych orgánov rozumieme oprávnenie štátneho orgánu vydať v rámci svojej kompetencie záväzné normatívne akty alebo individuálne právne akty, zabezpečiť plnenie nimi vydaných aktov metódami presvedčovania a v nevyhnutných prípadoch aj metódami štátneho donútenia a uskutočňovať kontrolu a dozor nad realizáciou nimi vydaných aktov. Právne akty sú výsledkom uplatnenia právomoci štátnych orgánov a tradične sa delia na: normatívne právne akty (ústava, zákony a iné), individuálne právne akty (rozsudok, rozhodnutie, nariadenie a iné). Právomocou rozumieme teda prostriedky realizácie a zabezpečenia vecnej (obsahovej) pôsobnosti štátneho orgánu. Štátny orgán uskutočňuje svoju vecnú právomoc: • vydávaním právnych normatívnych aktov, • vydávaním individuálnych právnych aktov, • organizátorskou činnosťou, prípadne inou činnosťou smerujúcou k naplneniu vecnej pôsobnosti. Najvyšší súd ČSSR v jednom zo svojích rozhodnutí zdôraznil, že v pojme právomoc je obsiahnutý vždy prvok moci a prvok rozhodovania. Z tohto je možné usúdiť, že právomoc sa vzťahuje nielen na kompetenciu, ale aj na povahu úkonu. To znamená, že pokiaľ volený funkcionár alebo iný zodpovedný pracovník, resp. príslušník ozbrojeného zboru, nezasahuje do práv a povinností iných subjektov, nie je verejným činiteľom. Preto pojem verejný činiteľ je vždy spojený s konkrétnym výkonom činnosti, ktorú je možné označiť za výkon právomoci v rámci kompetencie konkrétneho pracovníka. Státní zastupitelství bylo v České republice zřízeno zákonem č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. S účinností od 1. 1. 1994 byla zřízena tímto zákonem, v návaznosti na čl. 109 Ústavy České republiky, soustava státních zastupitelství, namísto systému orgánů prokuratury, která existovala do 31. 12. 1993. Státní zastupitelství představuje v České republice orgán veřejné žaloby. Základem pro vznik soustavy státních zastupitelství byl článek 80 Ústavy České republiky, který definuje státní zastupitelství jako orgány, které zastupují v trestním řízení veřejnou žalobu. Veřejnou žalobu, s přihlédnutím k názorům vyslovovaným v literatuře, lze definovat jako činnost státního orgánu, který působí v trestním a v jiném než trestním řízení, kde chrání veřejný zájem. Orgán vykonávající veřejnou žalobu má v řízení postavení strany. Při své činnosti musí přihlížet k rovnováze mezi veřejným zájmem a zájmem jednotlivce. Orgán vykonávající veřejnou žalobu je orgánem svého druhu. Jde o soustavu. Základní zásadou soustavy je ochrana veřejného zájmu, hierarchie, jednotnosti, účinnosti, objektivity. 1/ Státní zastupitelství působí jednak v oblasti trestního řízení jednak mimo oblast trestního řízení. Tato oblast bývá označována jako oblast netrestní. Státní zástupci jsou ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství definováni jako osoby, prostřednictvím nichž státní zastupitelství vykonává svou činnost. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 53 Štátny zástupca v ČR má svoje kompetencie( právomoci) rozdelené do dvoch základných oblastí: A/ Pravomoci státního zástupce v trestní oblasti je možno zjednodušeně rozdělit na oprávnění státního zástupce v přípravném řízení a v soudním stádiu trestního řízení. Vedle toho je nezbytné zmínit oprávnění státního zástupce konat vyšetřování a zkrácené přípravné řízení. Pokud jde o otázky výkonu dozoru v přípravném řízení trestním je zapotřebí uvést že účelem trestního řízení je zjistit trestný čin, odhalit pachatele a opatřit důkazy k podání obžaloby, pokud podání obžaloby přichází v dané věci v úvahu. Státní zástupce vykonává dozor nad přípravným řízením trestním. Státní zástupce má v přípravném řízení trestním dominantní postavení. To je důsledkem skutečnosti, že vyšetřování nekoná vyšetřující soudce, avšak vyšetřování konají orgány Policie ČR. Přitom platí, že orgány Policie ČR jsou procesně samostatné, jsou však vázány pokyny státního zástupce. Pro dosažení účelu trestního řízení plní státní zástupce v rámci výkonu dozoru dvě základní funkce - jde o výkon samotného dozoru, jehož součástí jsou návrhová a rozhodovací oprávnění a dále o funkci instančního orgánu, neboť státní zástupce rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím policejních orgánů. 2/ Podstatné je dále to, že do přípravného řízení se zařazuje nejen vyšetřování, ale rovněž objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Státní zástupce nevykonává dozor pouze nad vyšetřování, ale rovněž nad prověřováním. Takto rozčleněné přípravné řízení a takto vymezený dozor státního zástupce přinesla novela trestního řádu ( dále jen tr.ř.). Cílem této novelizace nebylo jen, aby byl pachatel odhalen, usvědčen a potrestán, ale rovněž, aby se tak stalo co nejrychleji. 3/ Pokud jde o postavení státního zástupce při výkonu dozoru v přípravném řízení, pak právní úprava práv a povinností státního zástupce vyplývá zejména z ustanovení trestního řádu. Vedle toho je však nutno zmínit i právní úpravu ve vyhlášce č. 23/1994 Sb., rovněž v pokynech obecné povahy. Oprávnění státního zástupce v trestní oblasti budou pojednány v následující části této práce. POSTAVENÍ STÁTNÍHO ZÁSTUPCE V PŘÍPRAVNÉM ŘÍZENÍ a) základní oprávnění při výkonu dozoru nad přípravným řízení Dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení vykonává státní zástupce (§ 174 odst. 1 tr. ř.). Základní oprávnění státního zástupce při výkonu dozoru nad přípravným řízením vyplývají z ustanovení § 174 odst. 2 tr. ř. Vedle těchto oprávnění formuluje trestní řád další oprávnění státního zástupce zejména v ustanovení § 157 odst. 2 tr. ř. Je však nutno vidět, že ustanovení § 157 odst. 2 tr. ř.. jsou formulována převážně tak, že dopadají na prověřování Při výkonu dozoru nad přípravným řízením je státní zástupce oprávněn: • dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů. vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných • činech za účelem prověrky, zda policejní orgán včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm pokračuje • zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon, nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci. • vracet věc policejnímu orgánu se svými pokyny k doplnění. • rušit nezákonná a neodůvodněná rozhodnutí a opatření policejního orgánu, která státní zástupce může nahrazovat vlastními, usnesení o odložení věci tak může učinit do 30 dnů od jejich doručení. • přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu. b/ dozor státního zástupce nad prověřováním • V rámci výkonu dozoru nad postupem před zahájením trestního stíhání státní zástupce: přezkoumává záznam o zahájení úkonů trestního řízení. V uvedeném smyslu vyplývá z ustanovení § 158 odst. 3 tr. ř., že policejní orgán opis záznamu o zahájení úkonů trestního řízení doručí do 48 hodin státnímu zástupci, • je oprávněn uložit policejnímu orgánu provedení úkonu ve věci. Podle tohoto ustanovení je státní zástupce oprávněn uložit policejnímu orgánu zejména provedení úkonů, jichž je třeba ke zjištění pachatele nebo k objasnění věci. V uvedené fázi přípravného řízení může státní zástupce využít některé ze svých oprávnění uvedených v ustanovení § 157 odst. 2 písm. a/, b/, c/ tr. ř., • při prověřování skutečností nasvědčujících, že byl spáchán trestný čin, je oprávněn vyžadovat od policejního orgánu spisy, včetně spisů, v nichž bylo zahájeno trestní řízení, dokumenty, materiály a „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 54 • • zprávy o postupu při prověřování oznámen, je oprávněn odejmout kteroukoliv věc policejnímu orgánu a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému policejnímu orgánu, je oprávněn dočasně odložit zahájení trestního stíhání. K úkolům státního zástupce, které je nutno zmínit v souvislosti s tímto stadiem trestního řízení, patří i přijímání trestních oznámení a dále oprávnění státního zástupce v souvislosti s rozhodnutím o skončení prověřování. c/ dozor státního zástupce nad vyšetřováním • Vyšetřování je časový úsek trestního řízení. Vyšetřování následuje bezprostředně po zahájení trestního stíhání. • K problematice vyšetřování je však zapotřebí uvést, že z ustanovení § 160 odst. 1 věta první tr. ř.vyplývá, že vyšetřování zásadně předchází prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. • Základním smyslem vyšetřování je opatření dostatečného množství podkladů pro rozhodnutí státního zástupce o tom, zda podá obžalobu, či učiní jiné opatření v přípravném řízení. V rámci vyšetřování není zapotřebí provádět rozsáhlé dokazování. Rozsah dokazování je prakticky shodný s prověřováním. Hlavní rozdíl proti prověřování spočívá v tom, že v rámci vyšetřování jsou již úkony činěny proti konkrétní osobě - proti obviněnému. • Státní zástupce vykonává dozor nad zachováním zákonnosti i nad vyšetřováním. Avšak nad vyšetřováním by měl státní zástupce vykonávat dozor zvlášť intenzivně. V rámci vyšetřování již mohou být práva a svobody obviněného značně omezeny. Základní oprávnění státního zástupce při výkonu dozoru v přípravném řízení upravuje ustanovení § 174 odst. 2 tr. ř.. Tato oprávnění byla popsána výše, neboť se zčásti uplatňují i při výkonu dozoru nad prověřováním. Proto jim nebude nyní věnována pozornost. • K úkolům státního zástupce při výkonu dozoru nad vyšetřováním náleží zejména přezkum usnesení o zahájení trestního stíhání. d/ dozor státního zástupce nad zkráceným přípravným řízením • Zkrácené přípravné řízení bylo začleněno do trestního řádu s účinností od 1.1.2002, novelou č. 265/2001 Sb. Smyslem tohoto institutu je urychlit předsoudní stadium řízení a urychlit předání věci soudu. Je určeno pro řešení méně závažných skutků v těch případech, kdy je pachatel přistižen při činu nebo bezprostředně poté a je předpoklad objasnit věc během několika dnů. • Státní zástupce vykonává dozor i nad zkráceným přípravným řízením. • Podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení jsou vyjádřeny v ustanovení § 179a/ odst. 1 tr. ř.. • Základní zásady výkonu dozoru státního zástupce nad přípravným řízením platí i zde. e/ oprávnění a procesní úkony, které může učinit pouze státní zástupce Ustanovení § 175 odst. 1 tr. ř. určuje ta oprávnění a procesní úkony, která může učinit pouze státní zástupce. Vedle těchto úkonů však trestní řád obsahuje i ustanovení o dalších procesních úkonech, které může učinit pouze státní zástupce. Pouze státní zástupce je oprávněn: • rozhodnout o zastavení, podmíněném zastavení nebo přerušení trestního stíhání a o postoupení věci jinému orgánu. Vedle těchto rozhodnutí je také pouze státní zástupce oprávněn v přípravném řízení rozhodnout o narovnání , • podat obžalobu. Vedle tohoto oprávnění je státní zástupce rovněž oprávněn podat soudu návrh na potrestání, • rozhodovat o prodloužení vazby a o ponechání obviněného ve vazbě, o propuštění obviněného z vazby na svobodu a o žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu, • nařídit zajištění majetku obviněného a určit, na které prostředky a věci se toto zajištění nevztahuje, nebo zrušit takové zajištění, • provést zajištění nároku poškozeného na náhradu škody a omezit nebo zrušit takové zajištění anebo věci z něho vyjmout, • nařídit exhumaci mrtvoly v přípravném řízení. V této souvislosti je nutno zmínit oprávnění státního zástupce na udelení souhlasu s pohřbením mrtvoly, která byla pitvána vzniklo-li podezření, že smrt „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 55 • • člověka byla způsobena trestným činem, navrhnout vyžádání obviněného z ciziny , provést předběžné šetření v řízení o vydání do ciziny. Státní zástupce má v přípravném řízení i další výlučná oprávnění, která vyplývají z dalších ustanovení trestního řádu, byť tato oprávnění nejsou uvedena v ustanovení § 175 tr.ř. • je oprávněn požadovat údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, údaje z evidence cenných papírů, v řízení o trestném činu podle § 178 trestního zákona pak individuální údaje, které jsou získány podle zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, dále údaje získané v daňovém řízení za podmínek § 24 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, • vyhovět žádostí obviněného, a propustit obviněného, proti němuž je vedeno trestní stíhání v době, kdy je umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody, z nezbytných omezení vyplývajících z ustanoven , • rozhodnout o zrušení nebo omezení zajištění peněžních prostředků na účtu u banky, spořitelního družstva, úvěrového družstva a jiných subjektů, které vedou účet pro jiného, a to na základě žádosti majitele takového účtu, v této souvislosti je rovněž oprávněn rozhodnout o žádostech oprávněných osob o zrušení nebo omezení blokace peněžních prostředků penzijního připojištění se státním příspěvkem, blokace čerpání finančního úvěru nebo blokace finančního pronájmu, dále je státní zástupce oprávněn rozhodnout o žádostech majitele cenných papírů o zrušení nebo omezení zajištění zaknihovaných cenných papírů, • nařídit vydání nedoručených poštovních zásilek, jiných zásilek nebo telegramů poštou, nebo osobou provádějící jejich přepravu, a to za účelem objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, • nařídit sledování zásilky, dávat pokyny policejnímu orgánu k dalšímu postupu ohledně sledování zásilky, jestliže věc nesnese odkladu a příkazu není možné předem dosáhnout, rovněž je státní zástupce oprávněn vydat příkaz k ukončení sledování takové zásilky, • vyžadovat od příslušného policejního orgánu údaje potřebné pro posouzení, zda trvají důvody pro použití agenta a zda je jeho činnost v souladu se zákonem, tyto údaje státní zástupce nejméně jednou za 3 měsíce posuzuje, pominou-li pro to důvody, dá pokyn k bezodkladnému ukončení činnosti agenta, policejní orgán předloží státnímu zástupci zprávu o výsledku použití agenta 4/ Další výlučná oprávnění státního zástupce vyplývají z ustanovení zákona č. 218/2003 Sb./zákon o soudnictví ve věcech mládeže/. Státní zástupce je oprávněn : • v přípravném řízení ukládat výchovná opatření, a to se souhlasem osoby, proti níž se řízení vede, a to nejdéle do pravomocného skončení trestního řízení. Mladistvý může kdykoliv v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení svůj souhlas odvolat prohlášením adresovaným v přípravném řízení státnímu zástupci, který vede řízení. Výkon výchovného opatření tím končí, • uložit vypracovat podrobnou zprávu o osobních, rodinných a sociálních poměrech mladistvého a o aktuální životní situaci mladistvého, a to orgánu sociálně právní ochrany dětí, popřípadě Probační a mediační službě, • odstoupit od trestního stíhání mladistvého, jestliže trestní stíhání není účelné a potrestání není nutné k odvrácení mladistvého od páchání dalších provinění. Součástí rozhodnutí o odstoupení od trestního stíhání je též výrok o zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém bylo spatřováno provinění, jehož se odstoupení od trestního stíhání týká. Další výklad chci věnovat oprávněním státního zástupce uvedeným v ustanovení § 175 odst. 1 písm. a/, b/ trestního řádu. Jedná se konkrétně o oprávnění státního zástupce podat obžalobu, podat návrh na potrestání, rozhodnout o zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání, o postoupení věci, o podmíněném zastavení trestního stíhání. Jedná se o nejzákladnější výlučná oprávnění státního zástupce. Tato oprávnění jsou významná i jako mezníky průběhu trestního řízení. f/ Vyšetřování konané státním zástupcem a zkrácené přípravné řízení konané státním zástupcem Z ustanovení § 161 odst. 3,4 trestního řádu vyplývá, že státní zástupce koná vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České republiky a spáchaných příslušníky Bezpečnostní informační služby. Zákone č. 539/2004 Sb. s účinností od 1.1.2005 bylo toto ustanovení novelizováno tak, že státní zástupce koná vyšetřování o trestných činech spáchaných příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace. Za splnění podmínek § 20 odst. 1 trestního řádu koná státní zástupce vyšetřování i proti těm spoluobviněným, kteří nejsou příslušníky Policie České republiky, nebo příslušníky Bezpečnostní informační služby nebo příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace.. Jedná se o takové trestné činy, které jsou spáchány takovými osobami za trvání jejího služebního poměru k Policii České republiky nebo k Bezpečnostní „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 56 informační službě nebo k Úřadu pro zahraniční styky a informace. Z ustanovení § 179a/ odst. 3 trestního řádu vyplývá, že státní zástupce koná zkrácené přípravné řízení o trestných činech spáchaných příslušníky Policie České republiky a spáchaných příslušníky Bezpečnostní informační služby. Rovněž toto ustanovení bylo novelizováno zákonem č. 539/2004 Sb. Podle tohoto novelizovaného ustanovení s účinností od 1.1.2005 koná státní zástupce také zkrácené přípravné řízení o trestných činech spáchaných příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace. POSTAVENÍ STÁTNÍHO ZÁSTUPCE V SOUDNÍM STADIU ŘÍZENÍ I v řízení před soudem vykonává státní zástupce funkci veřejné žaloby. Na tomto místě je však nutno zmínit, že v řízení před soudem se zásadně mění postavení státního zástupce, proti přípravnému řízení. Státní zástupce zde již totiž nevystupuje jako orgán činný v trestním řízení vykonávající dozor na zachováváním zákonnosti této fáze trestního řízení. V řízení před soudem je státní zástupce pouze stranou trestního řízení. Za cíl vystupování státního zástupce v řízení před soudem je nutno považovat, aby svým aktivním vystupování přispěl státní zástupce ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Státní zástupce se dále účastní hlavního líčení. Zastupování obžaloby v řízení před soudem je považováno za nejčestnější poslání státního zástupce. Tu státní zástupce zejména : přednese obžalobu; může vyslovit souhlas, aby místo výslechu svědka byl v hlavním líčení čten protokol o jeho výpovědi, pokud jeho osobní výpověď nepokládá za nutnou může státní zástupce vyslovit svůj souhlas, aby místo výslechu znalce byl přečten jeho písemný posudek, má právo nahlížet do listin, jimiž se provádí důkaz. Státnímu zástupci se předkládají věcně důkazy. Státní zástupce může se souhlasem předsedy senátu klást vyslýchaným otázky, a to zpravidla tehdy, pokud předseda senátu své dotazy ukončil a když už nemají otázek členové senátu, dále je oprávněn navrhnout předsedovi senátu, aby mu bylo v hlavním líčení umožněno provést důkaz, a to zejména výslech znalce a výslech svědka. Takový návrh může učinit státní zástupce už v podané obžalobě. Dalším právem je právo položit otázky vyslýchanému. Státní zástupce dále v průběhu hlavního líčení usiluje, aby soud mohl rozhodnout o nárocích poškozených. Za tím účelem státní zástupce rovněž podává návrh na zajištění nároku poškozeného. Má právo podat námitky proti průběhu úkonu nebo obsahu protokolu. Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu dotazem mimo jiné na státního zástupce, zda státní zástupce činí návrhy na doplnění dokazování. Státní zástupce se dále účastní řízení o opravných prostředcích. B/ Právomoci státního zastupitelství v netrestní oblasti Orgán veřejné žaloby se od počátku své existence setkával s vyřizováním netrestních věcí. Královský prokurátor, ať již v habsburských zemích, nebo i ve Francii měl na starosti finanční dobro královské pokladny. Královský prokurátor se tedy nezabýval jen trestními věcmi, ale zabýval se i netrestními věcmi, zejména finančními zájmy. Právě fiskální zájmy, které sledoval, znamenají obdobný předmět činnosti, jako pozdější orgány finanční prokuratury. Orgán veřejné žaloby se v našich zemích historicky objevoval ve dvou základních modelech. Do roku 1950 se objevoval model státního zastupitelství obdobný modelu rakouskému. Tento model se dodnes uplatňuje v sousedním Rakousku. Tento model lze charakterizovat tak, že prokuratura nevykonává netrestní pravomoci. Vedle ní však stojí další orgán, který se zabývá netrestní problematikou. Tímto orgánem je finanční prokuratura, která má na starosti fiskální zájmy vůči jednotlivci. Druhý model je škola francouzské prokuratury. Tento model se do našich zemí dostal ze Sovětského svazu, avšak s určitými odlišnostmi. Francouzský model samozřejmě nezná v činnosti prokuratury princip vedoucí úlohy komunistické strany, nebo další ideologické principy. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 57 Současný stav netrestních kompetencí státního zastupitelství souvisí se zrušením všeobecného dozoru prokuratury. Jak již bylo uváděno z ustanovení čl. 80 odst. 1 Ústavy České republiky vyplývá, že státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu a plní další povinnosti, které mu stanoví zákon. Z tohoto vymezení vyplývá, že těžištěm působnosti státního zastupitelství je především oblast trestního řízení. Ve většině zemí západní Evropy je však obvyklé, že státní zastupitelství vykonává svoji působnost též v rámci dozoru nad místy výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody a nad místy, kde dochází k omezení osobní svobody. V právním státě platí princip, podle něhož o vině a o trestu, rovněž tak o omezení osobní svobody rozhoduje soud. Avšak samotný výkon opatření spojeného s omezením osobní svobody je pod kontrolou orgánu, který chrání veřejný zájem. Působnost státního zastupitelství není jen působností v oblasti trestního řízení, ale jde rovněž o působnost v oblasti netrestní. Již ústava České republiky přitom předpokládá, že státnímu zastupitelství budou svěřeny další úkoly, a to zákonem. Je tak předpokládána netrestní působnost státního zastupitelství. V tomto smyslu je velmi důležitou zejména úprava pravomocí státního zastupitelství v občanském soudním řádu. Jde však také o další zákony. V souvislosti s otázkou působnosti státního zastupitelství je také třeba zmínit úlohu státního zastupitelství při prevenci kriminality. Netrestní působnost státního zastupitelství má specifický vývoj. Základem této působnosti je právní úprava v různých právních předpisech. To vyplývá ze zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, konkrétně z ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/, c/ a § 5 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Netrestní působnost státního zastupitelství vyplývá ze zájmu společnosti na zabezpečení ochrany veřejného zájmu. Při určité míře zjednodušení lze konstatovat, že netrestní působnost spočívá v návrhových oprávnění, vstupových oprávněních, ve výkonu dohledu, v podávání žalob pro zmatečnost a v působnosti v oblasti mezinárodního práva soukromého a veřejného. Pokud jde o zásady činnosti státního zastupitelství na netrestním úseku působnosti, je zapotřebí vycházet zejména z úvodních ustanovení zákona o státním zastupitelství. Mezi základní zásady je zapotřebí řadit zejména, že státní zastupitelství je určeno k ochraně veřejného zájmu. Veřejný zájem je nutno vymezit jako úkol státního zastupitelství postavit se proti nepoctivosti, porušování lidských práv a podobně. Vodítkem při určování veřejného zájmu je pro státního zástupce zejména zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, pokyny obecné povahy nejvyššího státního zástupce, i ustanovení ve zvláštních zákonech. Další zásadou v postupu státního zastupitelství v netrestní působnosti je zásada nestrannosti. Tato zásada vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Jako zásadu pro činnost státního zastupitelství v netrestní oblasti je konečně také zapotřebí označit zásadu účelnosti. Činnost státního zastupitelství by měla být zbavena zbytečných formálností. Státní zástupce by měl využívat netrestních oprávnění, pokud má na věc určitý právní názor a tento právní názor hodlá prosazovat v dalším řízení.. PŘEHLED NETRESTNÍ PŮSOBNOSTI STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ PODLE VĚCNÉ PŘÍSLUŠNOSTI Okresní státní zastupitelství I. Oprávnění v dozoru • státní zástupce vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy. II. Návrhová oprávnění • podle § 86 trestního zákona je státní zástupce do 31.12.2003 oprávněn podat návrh na uložení ochranné výchovy, • podle § 91 odst. 1 zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně dalších zákonů, podává státní zastupitelství návrh na uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo činu jinak trestného, a to počínaje dnem 1. 1.2004, • podle § 39 odst. 2 písm. c/ zákona č. 109/2002 Sb., je státní zástupce oprávněn podat návrh na zrušení nařízené ústavní výchovy či uložené ochranné výchovy, „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 58 • • • podle § 39 odst. 2 písm. c/ zákona č. 109/2002 Sb., je státní zástupce oprávněn podat návrh na uložení ochranné výchovy dětem umístěným v zařízení na základě nařízené ústavní výchovy, podle § 35 odst. 3 občanského soudního řádu je státní zastupitelství oprávněno podat návrh na a/ pozastavení, omezení, zbavení rodičovské zodpovědnosti, b/ nařízení ústavní výchovy nebo jejího prodloužení c/ uložení výchovného opatření, nebo-li řízení zahájeno soudem bez návrhu nebo na návrh jiného navrhovatele, podle § 42 zákona o státním zastupitelství je státní zastupitelství oprávněno podat návrh na určení neplatnosti smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující smluvní volnost jejich účastníků /je-li v I. stupni příslušný okresní soud/. IV. Žaloba pro zmatečnost podle § 231 odst. 2 o.s.ř. /ve věcech uvedených v § 35 odst. 1 o.s.ř./. žalobu pro zmatečnost je oprávněno podat státní zastupitelství příslušné podle § 7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství ve spojení s § 235a odst. 1 o.s.ř. V. Vstupové oprávnění Státní zastupitelství je oprávněno vstoupit do zahájeného řízení ve věcech • pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti • vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotní péče • nařízení ústavní výchovy a prodloužení ústavní výchovy • určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení • uložení výchovného opatření podle § 43 odst. 1 zákona o rodině • způsobilosti k právním úkonům • prohlášení za mrtvého • umoření listin • společenství vlastníků jednotek /§ 35 odst. 1 občanského soudního řádu/ KRAJSKÉ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ I. Oprávnění v dozoru a/ dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby b/ dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu II. Návrhová oprávnění • podle § 42 zákona o státním zastupitelství, jde o případy popsané shora, krajské státní zastupitelství je oprávněno postupovat ve věcech, je-li v I. stupni příslušný krajský soud, • podle § 21 a § 29 zákona č. 2/1991 Sb. , o kolektivním vyjednávání je státní zastupitelství oprávněno podat návrh na určení nezákonnosti stávky nebo výluky • státní zastupitelství je dále jako státní orgán oprávněno podat , na základě svých poznatků, návrh na • zrušení obchodní společnosti za splnění podmínek uvedených v § 68 odst. 6 obchodního zákoníku, zrušení obecně prospěšné společnosti za podmínek stanovených v § 8 odst. 4 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, a o změně a doplnění některých zákonů, zrušení družstva za podmínek § 257 odst. 1 obchodního zákoníku, obnovení likvidace společnosti podle § 75 b/ odst. 1 nebo 2 obchodního zákoníku III. Státní zastupitelství je oprávněno podat žalobu pro zmatečnost podle § 231 odst. 2 o.s.ř., a to ve věcech uvedených v § 35 odst. 1 o.s.ř. Žalobu pro zmatečnost je oprávněno podat státní zastupitelství příslušné podle § 7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství ve spojení s § 235a odst. 1 o.s.ř. IV. Vstupová oprávnění Státní zastupitelství je oprávněno vstoupit do řízení ve věcech • konkursu a vyrovnání včetně sporů těmito řízeními vyvolaných, • obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek, • některých otázek obchodních společností a družstev a jiných právnických osob /§ 35 odst. 1 písm. j/ občanského soudního řádu, § 200e/ občanského soudního řádu. Jde o řízení ve věcech uvedených v § „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 59 9 odst. 3 písm. b/, d/, e/, f/, g/ občanského soudního řádu, na které odkazuje § 200e občanského soudního řádu, tj. ve věcech • statusových týkajících se obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle části první druhé a čtvrté obchodního zákoníku • zrušení obecně prospěšné společnosti a její likvidaci a jmenování likvidátora podle § 8 odst. 4, 5, § 9 odst. 2 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, nebylo-li řízení zahájeno návrhem státního zastupitelství podle § 8 odst. 4 tohoto zákona jako státního orgánu, • zrušení nadace nebo nadačního fondu, jejich likvidace, jmenování likvidátora nadace nebo nadačního fondu a jmenování nových členů správní rady nadace nebo nadačního fondu podle § 7 odst. 3 až 5, § 9 odst. 2, § 16 zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, • zrušení státního podniku, jmenování a odvolání jeho likvidátora podle § 6 odst. 4, § 9 odst. 3 zákona č. 77/1977 Sb., o státním podniku, zrušení státního podniku s likvidací a jmenování likvidátora, pokud zřizovatel státního podniku nepřizpůsobil jeho zakládací listinu a dozorčí radu zákonu č. 77/1997 Sb. / § 20 odst. 4 zákona č. 77/1977 Sb./, • týkajících se sporů z právních vztahů mezi obchodními společnostmi nebo družstvy a jejich zakladateli, nebo společníky nebo členy, jakož i mezi společníky, členy nebo zakladateli navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti nebo členského vztahu v družstvu, o vztahu ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka nebo členská práva a povinnosti, o vztahy související se zvýšením základního kapitálu nebo o vztahy související s přistoupením společníka nebo člena, nejde-li o uvedené věci obchodních společností a družstev a jiných právnických osob. NEJVYŠŠÍ STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ I. Návrhové oprávnění Nejvyšší státní zástupce je oprávněn podat návrh na zahájení řízení podle • § 62, § 62a/ zákona o rodině o popřední otcovství • § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudním řádu správním, jde o návrh ve správním soudnictví v závažném veřejném zájmu podaný proti rozhodnutí správního orgánu, II. Ostatní netrestní oprávnění Nejvyšší státní zástupce dává podle § 67 odst. 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, vyjádření v řízení u Nejvyššího soudu o vyslovení, že se uznává pravomocné cizí rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech určení nebo zjištění nebo popření otcovství.6/ SEZNAM ODKAZŮ: 1/ Fenyk, Jaroslav: Veřejná žaloba, díl první, Historie, současnost a možný vývoj veřejné žaloby, 1. vydání, místo vydání neuvedeno, Institut Ministerstva spravedlnosti České republiky pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 2001, str 147-159 2/ Šámal, Pavel - Novotný, František - Růžička, Miroslav - Vondruška, František - Novotná, Jaroslava: Přípravné řízení trestní, 2. vydání, Praha, C.H. Beck, 2003, str. 633 3/ Rekodifikace českého trestního práva procesního, Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané dne 21. listopadu 2000 na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně /Masarykova univerzita v Brně, 1. vydání, Brno, Masarykova univerzita v Brně, 2001, str. 122, 4/ Šámal, Pavel - Novotný, František - Růžička, Miroslav - Vondruška, František - Novotná, Jaroslava: Přípravné řízení trestní, 2. vydání, Praha, C.H. Beck, 2003, str. 647-649, 5/ Šámal, Pavel – Král, Vladimír – Baxa, Josef – Púry, František: Trestní řád. Komentář. I. díl, 4. vydání, Praha, nakladatelství, C.H.Beck, 2002, str. 1040, 6/ Záruba, Jan: Několik poznámek k rozvoji netrestních působností státního zastupitelství, Státní zastupitelství, 2003, číslo 1, str. 15, SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: [1] FENYK, J. Veřejná žaloba, díl první, Historie, současnost a možný vývoj veřejné žaloby, 1. vydání, místo vydání neuvedeno, Institut Ministerstva spravedlnosti České republiky pro další vzdělávání „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 60 [2] [3] [4] [5] [6] [7] soudců a státních zástupců, 2001. NETT, A. a kolektiv. Trestní právo procesní, 1. vydání, Brno : Masarykova univerzita Brno, 1994, KUCHTA, J.; SCHELLE, K. Historie a současnost státního zastupitelství, 1. vydání, Brno : Masarykova univerzita Brno, 1994. ŠÁMAL, P.; NOVOTNÝ, F.; RŮŽIČKA, M.; VONDRUŠKA, F.; NOVOTNÁ, J. Přípravné řízení trestní, 2. vydání, Praha : C. H. Beck, 2003. Rekodifikace českého trestního práva procesního, Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané dne 21. listopadu 2000 na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně /Masarykova univerzita v Brně, 1. vydání, Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2001. ŠÁMAL, P.; KRÁL, V.; BAXA, J.; PÚRY, F. Trestní řád. Komentář. I. díl, 4. vydání, Praha : nakladatelství, C. H. Beck, 2002, str. 1040. ZÁRUBA, J. Několik poznámek k rozvoji netrestních působností státního zastupitelství. Státní zastupitelství, 2003, číslo 1. ADRESA: Doc. JUDr. Dušan Korgo, PhD. Akadémia Policejného zboru, Bratislava Skabinská 1 Tel.: 00421 905 437 222 [email protected] JUDr. Karel Šabata Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Tel.: 572 549 018 Fax: 572 548 788 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 61 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 62 ÚLOHA PODNIKATEĽA V SÚČASNOM HOSPODÁRSKOM ROZVOJI Emília Krajňáková1•, Milan Vinklárik2 1 Ekonomická fakulta TU v Košiciach, Európsky polytechnický inštitút, s.r.o. Kunovice 2 Abstrakt: Príspevok sa zaoberá historickou analýzou postavenia podnikateľa v trhovom hospodárstve, jeho úlohami v napredovaní hospodárskeho rozvoja a odzrkadlení týchto súvislosti v ekonomických a sociologických teóriách. Na základe tejto analýzy sa skúmajú tie zmeny v hospodárskom a sociálnom rozvoji, ktoré ovplyvňujú úlohy podnikateľa v podmienkach súčasného hospodárskeho rozvoja, definujú jeho odborné a osobné vlastnosti, pravá a kompetencie, ktoré sú potrebné pre napredovanie hospodárskeho rozvoja v podmienkach formovania svetového hospodárstva a globalizácie hospodárskych a sociálnych procesov. Kľúčové slova: Ekonomický záujem; hospodársky rozvoj; charakteristika, postavenie, úloha podnikateľa; podnikateľské zámery; model správania sa. 1. ZÁKLADNÉ CHARAKTERISTIKY PODNIKATEĽA Pojem „podnikateľ (enterprenear) je francúzskeho pôvodu, prvýkrát bol zavedený do vedeckého obehu anglickým ekonómom Richardom Cantillonom (1680-1734). Práve on v svojom rozsiahlom výskume „Všetko o podstate obchodu vôbec“, medzi podnikateľov zaradil všetky osoby z nefixovanými ziskami (obchodníci, remeselníci a roľníci), zaoberajúci sa hospodárskou činnosťou a ktorí boli zahrnutí do procesu kúpa – predaj v situácii nestability a nepredvídanosti cien. Za charakteristickú črtu podnikateľa pokladal pripravenosť riskovať. V tomto období vo Francúzsku podnikateľmi nazývali osoby, ktoré organizovali a uskutočňovali vojenské expedície a tiež iných dobrodruhov. Na počiatku XVII. st. tento pojem začali používať aj pre označenie úradníkov, ktorí stavali cesty, mosty, prístavne zariadenia. Avšak prvenstvo v skúmaní fenoménu podnikania patrilo fyziokratickej škole, ktorá vytýčila základy vzniku politickej ekonómie ako vedy. Fyziokratická teória podnikateľskej činnosti svoj ďalší rozmach zaznamenala v prácach francúzskeho štátneho činiteľa a ekonóma O. Turgo. Na rozdiel od svojich predchodcov, ktorí delili spoločnosť na tri triedy /produktívnu, vlastníkov, neužitočných), O. Turgo spochybnil objektívnosť odvetvového kritéria v skúmaní triednej štruktúry spoločnosti. V schéme Turgo neužitočná trieda sa rozpadá na dve skupiny: manufaktúrnych podnikateľov, hospodárov - fabrikantov a jednoduchých remeselníkov. Prví vlastnia kapitál, druhí nemajú nič, okrem vlastných rúk. Zodpovedne tomu aj produktívna trieda sa delí na dve skupiny – podnikateľov alebo kapitalistov a na jednoduchých robotníkov, poberajúcich mzdu. Turgo dospel k záveru, že úspešná podnikateľská činnosť predpokladá nielen pripravenosť riskovať, ale aj existenciu určitých organizačných schopností. [1]. Predstaviteľ anglickej klasickej politickej ekonómie A. Smith za hlavný motív ekonomickej činnosti človeka považoval ekonomický záujem. „Ekonomickému človekovi“ sa pripisovali také atribúty, ako podnikavosť v realizácii hospodárskych zámerov, kompetentnosť vo vedení zvláštnych záležitosti, spojenie rizika a šetrnosti s cieľom vyhnúť sa bankrotu, snaha o dosiahnutie maximálneho zisku. V dielach iného predstaviteľa anglickej klasickej politickej ekonómie D. Riccarda dôležité miesto zastáva podnikateľ nového typu – kapitalista, ktorý hľadá ziskový vklad pre svoje peniaze. Všeobecne odlišnou črtou podnikania v Anglicku v období priemyselnej revolúcie sa stalo spojenie vlastných podnikateľských a inžiniersko-novátorských funkcií v jednej osobe alebo zjednotenie úsilí podnikateľa a vynálezcu v realizácii spoločných projektov. Určitú trhlinu v bádaní podnikateľského správania Nového obdobia anglickými politickými ekonómami zaplnil francúzsky ekonóm Jean Baptiste Say (1767-1832). V svojom „Traktáte politickej ekonómie“ • Príspevok bol napísaný v rámci riešenia vedeckého projektu VEGA č.1/3817/06 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 63 definuje podnikateľa ako „osobu, ktorá na vlastné riziko a za svoje prostriedky berie na seba zodpovednosť vyrobiť hocijaký produkt“ [2]. Podľa neho, podnikateľ musí byť človekom bohatým, známym svojim rozumom, láskou k poriadku, šľachetnosťou, čestnosťou. Spomedzi bezpodmienečných morálnych kvalít, nevyhnutných pre vykonávanie podnikateľských funkcií J.B. Sej nazýva zdravý rozum, stálosť, poznanie ľudí a chápanie okolností, umenie správne hodnotiť dôležitosť produktu, potreby, ktoré má uspokojovať. Predpokladal, že úspešné podnikateľské správanie sa musí bazírovať na vlastnení talentu riadenia, umení prekonávať prekážky, prežívaní množstva starosti, prekonaní množstva neúspechov, vynachádzaní nových spôsobov výroby. Pritom zvláštny význam Sej prikladal zjednoteniu teoretických vedomostí a praktických skúsenosti. Po J.B.Sayovi záujem o podnikateľa ako objekte vedeckého výskumu klesá. Len prudký hospodársky rozvoj USA po Občianskej vojne 1861- 1865 sa stal impulzom pre štúdium fenoménu podnikateľskej činnosti. Na ekonomickú scénu vychádza nová podnikateľská elita, ktorá bola nazvaná „kapitánmi priemyslu“. Sformovali sa dynastie „kráľov ocele“(Karnegiovci), nafty (Rocffeleriovci), elektriky (Vanderbildovci), železníc (Garimanniovci), výroby automobilov (Fordovci) a pod. V 1980 roku bola opublikovaná kniha anglického vedca Alfreda Marschalla (1842-1824) „Princípy politickej ekonómie“. Súhlasne s jeho koncepciou, podnikateľ vykonáva špecifické funkcie – riadenie výroby, a tiež odbyt a riadenie pracovnej sily. Teda od podnikateľa sa očakávajú dvojité schopnosti. Prvá z nich predpokladá u podnikateľa hlboké vedomosti všetkých zvláštností odvetvia, v ktorom pracuje, umenie predvídať všeobecné tendencie rozvoja výroby a spotreby, schopnosť smelo riskovať. Druhá – vyžaduje byť vrodeným vodcom ľudí, vedieť správne vyberať pomocníkov, privádzať do činnosti ich podnikavosť a iniciatívu“. Protestantský prístup M. Webera k pochopeniu fenoménu podnikania priviedol k absolutizácii náboženského faktora vo vytváraní „podnikateľského ducha“. Weber neustále zdôrazňoval, že náboženský základ životnej činnosti človeka svojho času sa objavil len v Západnej Európe a že „západná kultúra sa odlišuje od hociktorej inej existenciou ľudí s racionálnou morálkou“. „Podnikateľ v svojej činnosti videl zmysel a cieľ jestvovania, zarábanie peňazí sa stalo nie prostriedkom k životu, ale náboženskou povinnosťou. Uprednostňuje nahromadenie pred spotrebou a k svojej činnosti sa správa z hľadiska profesionálnej etiky“ [3]. Podľa nemeckého sociológa Wernera Sombarta (1863-1941), ak sa snaží podnikateľ dosiahnuť úspech, musí sa stať dobyvateľom – organizátorom – obchodníkom. Ako dobyvateľ potrebuje vlastnosti ako schopnosť vymyslieť, uskutočniť plán, náruživosť a nástojčivosť, rozhodnosť, schopnosť prekonať prekážky, pripravenosť riskovať, duševná elastickosť. Ako organizátor podnikateľ musí vedieť správne hodnotiť a vyberať ľudí, racionálne organizovať ich prácu. Ako obchodník musí vedieť rokovať, dohovárať sa a obchodovať, presviedčať zákazníka alebo predavača o výhode uzavretia zmluvy, vzbudzovať záujem o tovary a želanie vlastniť ich. W. Sombart veľkú pozornosť venoval skúmaniu meštiackych cnosti, t.j. komplexu duchovných kvalít, charakterizujúcich správneho občana a otca rodiny, solídneho pracovitého človeka. V tomto kontexte mu zvlášť imponovala „schéma čestnosti“ známeho amerického vedca a občianskeho aktivistu V. Franklina. Táto schéma je zložená z 13 bodov a zahrňovala /spokojnosť, mlčanie, poriadok, rozhodnosť, nie nástojčivosť, spravodlivosť, snaženie, prispôsobenie, bezúhonnosť, spokojnosť ducha, čestnosť, mocnosť. V ponímaní W. Sombarta „byť dobrým pracovitým človekom“ pre podnikateľa znamená nielen udržiavať svoje hospodárstvo v ukážkovom poriadku, ale aj mať zodpovedajúcu pracovnú morálku, ktorú delí na: „morálku v skutočnosti“ a „morálku pre vec“. Prvá je súčasťou „meštiackych“ cnosti a znamená „komerčnú solidaritu“, t.j. vernosť dohodám. Druhá znamená „meštiacke slušné správanie“. Jej podstata spočíva v nevyhnutnosti žiť „korektne“, zdržiavať sa všakovakých neprístojnosti, schádzať sa len s poriadnymi a slušnými ľuďmi, navštevovať kostol a pravidelné sa spovedať, nakoľko taký morálny spôsob života vnáša kredit. Pokračovať v tradíciách M. Webera a W. Sombarta v skúmaní „ľudského faktoru“ kapitalizmu sa podujal Joseph Schumpeter, ktorý urobil osobnosť podnikateľa stredobodom svojej teórie ekonomického rozvoja. V podnikateľovi J. Schumpeter nielen systematizoval sociálno-kultúrne hodnoty antiky, protestantskej etiky XVI. st., racionalizmu XVII. st., osvietenstva XVIII. st. a vynálezy a objavy XIX. st., ale aj stelesnil nové podnikateľské kvality, ktoré sa stali hybnou silou ekonomického rastu a vedecko-technického pokroku XX. st. Rozoberal podnikateľskú funkciu ako zvláštnu funkciu v sociálno-ekonomickom procese, stotožňujúc ju s ekonomickým vodcovstvom a inováciami. Schumpeterov podnikateľ má nasledujúce vlastnosti: je iniciatívny, má autoritu, odhad, vie energicky konať, je zodpovedný. Tieto vlastnosti sú nevyhnutné preto, „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 64 aby bol narušený zabehaný priebeh ekonomického procesu, ignorujúc tradíciu a verejnú mienku. Nakoniec je potrebné aj z dôvodu odolávať tomu odporu, ktorý sociálne prostredie kladie pokusom každého človeka, ktorý sa snaží zaviesť čosi nové. Nie každý hospodársky subjekt má podobné kvality, preto podnikateľstvo – je zvláštny typ správania, ktoré predpokladá, že podnikateľ nerobí to, čo iní, a nie tak, ako iní. Podnikateľstvo nie je profesia a v podobnom stave sa človek nenachádza dlhší čas, preto podnikatelia nie sú osobitná sociálna trieda, hoci mnohí z nich majú zvláštny životný štýl, osobitý systém estetických a morálnych hodnôt. V bežnej ekonomickej činnosti vnútorné motívy subjektu sú spojené s uspokojovaním potrieb a dosiahnutím materiálneho blahobytu. Čosi podobné o podnikateľovi nemôžeme povedať. Podnikateľ sa nesnaží no získanie blahobytu alebo zisku ako prostriedku uspokojovania potrieb. Naopak, podnikateľ ak dosiahne určitú hranicu, materiálny blahobyt prestáva byť preňho dôležitým. Snaží sa o úspech /výška zisku tiež symbolizuje tento úspech/, želá si realizovať sa vo vybranej oblasti, slobodne uskutočňovať svoje záujmy [4]. F.Najt v zdôvodnení zvláštnych podnikateľských kvalít vychádza z toho, že každý človek všeobecne a podnikavý človek zvlášť je unikátny, preto jeho konanie je ťažko predvídateľné. Na rozdiel od manažéra, ktorý vykonáva rutinné funkcie v riadení výroby, podnikateľ sa v svojej činnosti opiera na intuitívnu predvídavosť situácie, vnútorné presvedčenie v správností prijatia rizikových riešení. Schumpeterov model podnikateľa bol značne doplnený, prepracovaný a obohatený predstaviteľmi „neorakúskej školy“ F. von Hayekom (1899-1992) a I.Kircenarom. Títo rozoberali osobnosť podnikateľa ako kľúčový prvok v trhovom procese. Ako protiklad Schumpeterovi, ktorý videl v podnikateľovi zdroj ekonomických zmien, oni podčiarkovali dôležitosť včasnej a adekvátnej reakcie posledného na kolísanie dopytu a ponuky, trhovej konjunktúry v podmienkach konkurencie. V tomto kontexte F. von Hayek kládol dôraz na nevyhnutnosť širokého ekonomického vzdelania a informovanosti podnikateľa, jeho schopnosti k aktívnemu štýlu činnosti, založeného na neustálom hľadaní [5]. Na rozdiel od Schumpetera A. Koul zrovnal podnikateľa s manažérom, pritom podnikanie rozoberal ako cieľavedomú činnosť indivídua alebo skupiny asociovaných indivíduí, ktorí majú za cieľ vytvoriť, podržať alebo rozšíriť orientovaného na nadobudnutie zisku biznisu z menšej výroby alebo deľby tovarov a služieb. Inováciám sa darí v podnikavom svete len vtedy, kedy inštitúcia, ktorá ich zavádza, sa efektívne riadi a udržiava v dobrom stave. Uvedené hľadiska na sociálnu charakteristiku podnikateľa koexistujú v ekonomickej a sociologickej vede aj v súčasnosti. Pričom záujem o Weberov alebo Schumpeterov model podnikateľa sa zvyšuje, spravidla, v čase prehĺbenia krízových javov v ekonomike. Ako ukazuje prax technologickej prestavby vo vyspelých krajinách, tradičná inštitúcia manažérov je nedostatočne pripravená na vyriešenie úloh ekonomického rastu. V spojitosti s tým sa využívajú rozličné spôsoby, predovšetkým ohľadom stimulácie podnikateľského typu správania u manažérov, špecializujúcich sa v odvetví inovácii. Podľa názoru väčšiny západných bádateľov, charakteristickou črtou súčasného podnikateľa je iniciovanie ním biznisu, zjednotenie troch faktorov výroby do jedného celku pre produkciu tovarov a poskytnutie služieb s cieľom nadobudnutia zisku. Podnikateľská činnosť sa zvyčajne stotožňuje s aktívnym zavadzaním inovácií a nových technológií, hľadaním nových tovarov a poskytnutím nových služieb. 2. HODNOTY A MOTÍVY PODNIKANIA Dnes na všetkých úrovniach hospodárenia sa stretávame s veľkým nedostatkom aktivity pracovníkov, a podnikateľská motivácia pracovného správania je dosť slabá. V minulých desaťročiach v našej krajine sa uskutočnil úpadok podnikania, boli zlikvidované samotné jeho korene. Preto v súčasnej výrobe len málo ľudí je vnútorne samostatných, slobodných, pripravených k tvorivej, rozhodnej, energickej činnosti, zodpovednosti za jej výsledky. Zovšeobecnenie praxe hospodárenia ostatných rokov svedčí o tom, že staršia generácia pracovníkov, pre ktorú je charakteristický strach ohľadom možnosti samostatnej činnosti, ani „minimálna“ spotrebná psychológia, nie je pripravená k aktívnej podnikateľskej činnosti. K podnikaniu je viac prístupná mládež s jej vysokými nárokmi a snahou o maximálnu sebarealizáciu. Spolu s tým ovládnutie podnikateľskou činnosťou je protikladný proces. Ťažkosti v jeho rozvoji sú spojené nielen s ekonomickou situáciou, ale aj s morálnym stavom spoločnosti. Nedôslednosť ekonomických premien, absencia presne vypracovaných právnych mechanizmov, posilnené nečinnosťou orgánov činných v trestnom konaní, vytvorili široké možnosti pre získanie „nezarobených“ peňazí. Ako dôsledok toho sa rozširuje prax ignorovania „morálnych prekážok“ „robiť peniaze“ hocijako. Takáto psychológia zvlášť negatívne vplýva na mladých pracovníkov, formuje v nich ľahostajnosť v sfére pracovnej činnosti, vzťahoch rozdeľovania. Samozrejme, s prechodom ekonomiky na trhové hospodárstvo tieto nedostatky mali zmiznúť. Jednako je potrebné si uvedomiť ten fakt, že v podnikateľskej činnosti sa „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 65 prejaví nielen voľná konkurencia na trhu tovarov a služieb, ale aj mnohoúrovňová „tieňová“ ekonomika, ktorá je vzdialená do morálnych kritérií. Práve táto skutočnosť je serióznym nebezpečenstvom pre civilizované podnikanie. Pre úspešný rozvoj podnikania je dôležité, najsamprv, preskúmať skúsenosti vyspelých krajín, kde existuje a neustále sa zdokonaľuje systém podpory podnikateľov – začiatočníkov, je užitočný ako z hľadiska zvyšovania ich pracovnej aktivity, tak aj pre spoločnosť celkove. Podnikanie ako sociálna inštitúcia, formujúca nové ekonomické myslenie, nový psychologický typ pracovníka, adekvátny potrebám trhovej ekonomiky, vyžaduje ekonomickú a sociálnu stimuláciu. Vznik podnikania sa uskutočňuje v situácii anémii, t. j. podľa vyjadrenia E. Durkheima, v takom stave spoločnosti, kedy značná časť jej členov vie o existencii určitých morálnych noriem, no stavia sa k ním negatívne alebo ľahostajne. Podľa Durkheima, anémia je podmienená prechodom od tradične kolektívnej spoločnosti k individuálnej, kapitalistickej. Rozvoj podnikania je spojený so vznikom adekvátnej hodnotovej orientácie, v rámci ktorej sa hlavný dôraz kladie na sebahodnote indivídua, na jeho slobode a autonómii, na jeho práve a reálnej možnosti samému určiť svoje záujmy a smery činnosti, na schopnosti individuálnej osobnosti pôsobiť aktívne, samostatne, iniciatívne, podnikavo. Vznik takej orientácie, jej premena na masami uznanú, takú, ktorá aktívne vplýva ako na individuálny život, , tak aj na osud spoločnosti. Úspešný rozvoj podnikania je možný len vtedy, kedy individuálne hodnoty sú totožné s hodnotami práce. Individuálny záujem, úspech, prestíž majú byť posilnené snahou zabezpečenia vysokej kvality práce, efektívnosti svojej činnosti, pocitom hrdosti za vykonané. Kvôli tomu je potrebné úplne prehodnotiť vzťah k individuálnej práci, odrieknuť sa od vysvetlenia individualizmu ako totálneho protikladu kolektivizmu. Prax svedčí o tom, že jednostranný dôraz na kolektivizmus – totálna prevaha názoru, podľa ktorého indivíduum je len element, funkcia, čiastka v sociálnej organizácii, len účastník kolektívneho organizovaného a inštitucionalizovaného konania, len objekt centralizovaného riadenia – napomáha nielen likvidácii efektívnosti a dynamike v rozvoji spoločnosti, ale aj zosilneniu autoritarizmu, utvrdeniu administratívne–riadiacich metód ako dominujúcich, čo, následne, sa vracia ako dezorganizovanosť spoločnosti, kolektívnym nezodpovedným egoizmom, anarchizmom a dokonca iracionalizmom skupinových a individuálnych záujmov. Sociálni psychológovia vyčleňujú tri základné typy motívov, regulujúcich vzťahy osobnosti so sociálnym prostredím – afiliácie, dosiahnutia, moci. Skúmajúc vplyv dominantnosti určitého motívu na úspech podnikateľskej činnosti, zahraniční vedci objavili, že ekonomickému úspechu napomáha vysoký motív dosiahnutia /u vedúcich/ a nízky motív afiliácie, jednako vplyv motívu moci je nepodstatný. Iní bádatelia považujú za optimálnu strednú úroveň motívu moci (Ch. Chechausen) alebo vysokú (R. Stringer). Spolu s tým odborníci zdôrazňujú veľký význam pre úspešnú činnosť orientáciu podnikateľov na dosiahnutie a negatívnu koreláciu s motívom afiliácii. Bolo taktiež dokázané, že v slabo rozvinutých krajinách pracovníci s vysokou úrovňou motívu dosiahnutia sa nachádzajú značne redšie, ako vo vyspelých. Preto ako úloha motívu dosiahnutia nevyvoláva domnienky, tak úloha motívov moci a afiliácii sa podmieňuje, možno, sociálnymi podmienkami konkrétnej spoločnosti. Podnikatelia s nízkym sociálnym potenciálom častejšie medzi negatívnymi stránkami podnikateľskej činnosti nazývajú „veľké riziko“ a „nemožnosť rozvoja výroby“. Teda, podnikatelia s vysokou konkurencieschopnosťou, s dominujúcou motiváciou dosiahnutia a moci v značne menšej miere, ako osoby s nízkou konkurencieschopnosťou a seba odovzdaním, sú spokojní s priebehom svojej podnikateľskej činnosti, čo je spojené s nízkym hodnotením sociálno-psychologickej, morálnej atmosféry v sfére podnikania. To sa vysvetľuje tým, že vysoká konkurencieschopnosť, spojená s negatívnym vzťahom k podnikaniu a anémiou v spoločnosti, vytvára situáciu, kedy konkurenčné, vysoko aktívni podnikatelia sú nútení vzájomne pôsobiť so sociálnym prostredím podľa „konfliktného scenára“. Celkom iná situácia vznikla vo vyspelých západných krajinách. Výskumy G. Wainera, M. Rubina, G. Litvina, R. Stringera dokazujú, že ekonomickému úspechu firmy napomáhajú vysoký motív dosiahnutia a neznačný motív afiliácie. Toto ešte raz svedčí o tom, že sociálno-psychologická atmosféra v prostredí podnikateľov v našej spoločnosti sú úplne odlišné. Rozvoj podnikania na Slovensku má svoje zvláštnosti. Zvlášť prebieha v medziach štátnych štruktúr, kde motív moci má pre sociálny rast väčší význam, ako motív dosiahnutia. V takýchto podmienkach umenie konať v rámci vládnych štruktúr sa môže hodiť podnikateľovi vo väčšej miere, ako umenie spravovať veci podľa „klasickej“ západnej schémy podnikateľskej činnosti /ktorú, samozrejme, aj na Západe zďaleka nie vždy dodržiavajú/. Preto môžeme predpokladať, že vysoké vyjadrenie motívu moci u našich podnikateľov má veľký význam pre úspech podnikania, ako motív dosiahnutia. Toto môže vytvoriť špecifický imidž sociálneho podnikateľa, tesne spojeného so štátnym „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 66 aparátom, čo následne, napomáha zosilneniu úlohy posledného v spoločenskom živote. Z uvedeného vyplýva, že: 1) Hlavnými faktormi, ktoré bránia rozvoju podnikania na Slovensku sú nepriaznivá morálna atmosféra v prostredí podnikateľov, neadekvátna motivácia podnikateľského správania, anemický stav spoločnosti vôbec. 2) Charakter nášho podnikania v najbližších rokoch sa vyznačoval značne väčším, ako vo vyspelých krajinách, vplyvom štátnych inštitúcií, a motív moci má v podnikateľskom správaní porovnateľne väčšiu váhu. V takýchto podmienkach je vierohodnosť konfliktu zámerov podnikateľov a noriem, stereotypov, vznikajúcich v podnikateľskom prostredí. Toto, následne, môže doviesť v neďalekej budúcnosti ku kríze sociálnych očakávaní podnikateľov, sociálnej apatii ich značnej časti. V spojitosti s tým, je potrebné vytvoriť ideológiu národného podnikania, ktorá podľa nás má byť ideológiou „svetského protestantizmu“, propagujúceho morálno-etické princípy uctievania osobnosti, jej nezávislosti, orientácii na vlastné sily, podnikavosť, blahobyt. 3) Je potrebné stimulovať stredných a malých podnikateľov, napomáhať formovaniu „strednej triedy“, rozvíjať protimonopolné zákonodarstvo, vytvárať podmienky pre rozvoj výroby. 4) Je nevyhnutné zahrnúť do štruktúry ekonomického vzdelávania „motivačný“ tréning, ktorý formuje adekvátnu motiváciu podnikateľského správania. Práve takýto tréning prebieha od roku 1967 v rozvojových krajinách žiakmi amerického psychológa J. Mak-Klellanda. 3. POSTAVENIE A ÚLOHA PODNIKATEĽA V SÚČASNOM HOSPODÁRSTVE Charakterizované vlastnosti a model správania sa podnikateľa nie sú v plnej mier zhodné s súčasnými predstavami o hospodárskom pokroku a spôsoboch jeho napredovania. Súčasný hospodársky svet, jeho štruktúra, podmienky a trendy v rozvoji hospodárskych systémov sú podstatne odlišné od predchádzajúcich z pred niekoľko desiatkov rokov. Súčasná priemyselná výroba, ktorá už v základe sa nepodobá na priemyselnú výrobu druhej polovice XX. storočia, tvorí len 20-25 % hospodárske výroby vyspelých ekonomík. Najväčším tempom rastu sa charakterizuje rozvoj tak zvanej novej ekonomiky – sofistikovaná výroba, tvorba inovácií, rozvoj informačných technológií a adekvátnej nim hospodárskej infraštruktúry, ktoré sa uskutočňujú v podmienkach globalizácie súčasného hospodárskeho, sociálneho, politického a kultúrneho sveta . Podobne tomu ako v období formovania kapitalistickej priemyselnej výroby a trhového hospodárstva, v súčasných podmienkach hospodárskeho rozvoja nadobúda nový význam a mení sa postavenia osobnosti podnikatelia v pomenovaných hospodárskych procesoch [7]. Podnikateľské zámery môžeme hodnotiť ako sprostredkujúce spojivo medzi podnikateľom ako osobnosťou a „kontextom“ vytvorenia podniku. K modelu plánovitého konania patria riešenia (štruktúra ktorých zahŕňa čas), prijatie (predvídanie) flexibilnosť správania, časový pohyb, zámer správania, vplyv medzi osobnosťami. Podnikateľ sa snaží o vytvorenie alebo zmenu organizácie (podniku), má za úlohu rast zisku cestou organizácii zodpovedajúcich /adekvátnych týmto cieľom/ prostriedkov. V podniku povinne sa musia vykonávať dve podmienky. Po – prvé, podnikatelia nezačínajú svoju prácu náhodne (alebo preto, lebo im to ktosi poradil/, oni sami vyberajú túto kariéru z mnohých ďalších, typ vyrábanej produkcie alebo služieb. Po – druhé, získaná v dôsledku podnikateľskej činnosti hodnota sa môže chápať ako nová alebo lepšia kombinácia zdrojov a možnosti odbytu. Ak neberieme v úvahu existenciu v tomto procese konkurenčného boja, stredobod podnikateľskej činnosti sa presúva do sféry vytvorenia hodnoty a nie do sféry ekonómie. Hodnota, vytvorená v dôsledku podnikateľskej činnosti sa prejavuje zvýšením vlastných príjmov /prídavok k osobnému a rodinnému rozpočtu/, rastu peňažnej hotovosti /ktorá sa vkladá do sféry výroby/, novej alebo lepšej práci /spokojnosť s prácou/ a novej alebo lepšej produkcii a službám /rozmanitosť pre spotrebiteľa/. Je potrebné zdôrazniť, že hore uvedené vylučuje osobnosť autoritatívnu, ktorá sa často využíva v ekonomických modeloch ako prototyp podnikateľa. Podnikateľské zámery predpokladajú dve kategórie determinant: 1) individuálny s neurčitými charakterovými črtami, schopnosťami, ponímaním, ktorí sa sami vyčleňujú; 2) samotný proces vytvorenia podniku. Podnikatelia sa odlišujú od všetkých iných snahou spojiť svoje vlastné a cudzie schopnosti s cieľom organizácie podnikania, schopného vytvoriť pridanú hodnotu. Úspešní podnikatelia sa líšia od menej úspešných svojím „vzájomným pôsobením“ s hore uvedenými determinantami a procesom formovania podniku. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 67 V ostatnom období sú vypracované tri základné modely podnikateľských zámerov: 1) model očakávania, v ktorom zámery správania sú výsledkom zvláštneho vzťahu k sociálnym normám; 2) atributívny (funkcionálny) model, spojený s kontrolou toho, do akej miery sa výsledky zostavujú /alebo nezostavujú/ s osobným úsilím a správaním a ako zámery sú zhodné alebo nezhodné so správaním iných; 3) lingvistický model, objasňujúci určitým spôsobom to, ako reč spája zámery a vplýva na nich. Takéto prístupy umožňujú predvídať špecifiku správania, vychádzajúc z vonkajšej štruktúry zámerov. Výskumy ukazujú, že podnikatelia majú „zdravý“ cit samokontroly /vzťah výsledkov k ich činnosti/ a silnú tendenciu k ignorovaniu mnohých krutých sociálnych noriem. V realizácii podnikateľských zámerov veľkú úlohu zohráva líder. Lídri, ktorí „pristupujú k moci“ prejavujú schopnosť sústreďovať pozornosť na najpodstatnejšom /vďaka predvídaniu/, vyčleňovať význam iných v komunikácii, udržiavať dôveru, ukazovať seba v pozitívnom svetle. Podnikatelia spájajú existujúce rezervy (také, ako peniaze, vynálezy, práca) s budúcimi výsledkami cez organizáciu, zameranie a systematické doplnenie ich k úlohám trhu alebo sociálnym systémom. Ako indivídua majú značnú slobodu v zámeroch ich organizátorských úsilí (značne väčšiu ako tradiční lídri) predovšetkým na ranných štádiách rozvoja podnikania. Ako náhle smer je vybraný a zdroje sú zobraté na vedomie, do veci vstupujú nasledujúce rezervy a zdroje. V dôsledku podobných riešení zdroje sa rozpracúvajú v narastajúcom slede. Dôležitým aspektom organizátorského lídra celkove a podnikania zvlášť je predvídanie. Niektorí podnikatelia špeciálne využívajú neracionálne procesy predvídania, intuíciu, nelogické výroky a pocity, nakoľko tieto napomáhajú formovaniu mentálneho obrazu nového podnikania v skutočnosti. Je potrebné si uvedomiť aká má byť firma, a len potom možno vytvárať nové podnikanie, plánovať možnosti, štruktúru a podstatu organizácie. Toto, samozrejme, umožňuje podnikateľovi úspešne pretvárať a preformovať firmu. Presná predstava je tiež nevyhnutná pre úspech podnikania. Presnosť podnikateľského predvídania sa prejavuje v mysliach, čo rodí tvorivú aktivitu, v slovách a skutkoch, zväčšujúcich základnú čiastku ziskov. Slovám a skutkom podnikateľa napomáhajú alebo škodia zainteresované osoby, také ako úradníci, kupujúci, vkladatelia. Ak je predstava presná, jasná a nová, zúčastňujú sa v realizácii plánov. Presnosť predstavy úspešnými podnikateľmi je dovedená do rovnováhy so schopnosťou ľahko sa meniť, adaptovať sa v nových podmienkach. Nové podniky si vyžadujú centralizované riadenie, zvlášť na ranných štádiách, kedy podnikateľ berie na seba zodpovednosť za vykonanie do detailov každodenných úloh, čo je nevyhnutné pre úspešné vzťahy s bankármi aj vkladateľmi. Týmto idea podnikateľa sa „obracia“ medzi maličkosťami a všeobecným obrazom, chrániac zároveň presnosť. Úspešní podnikatelia, orientovaní na rast výroby, úspešne riadia dynamické napätie, existujúce medzi dneškom a zajtrajškom, medzi malým a veľkým, medzi voľným a stiesneným systémom. Flexibilnosť strategického zamerania je nevyhnutná preto, aby garantovať, že dnešné riešenia a činnosť budú prínosom pre budúcnosť organizácie. Štruktúra rezerv a flexibilnosť stratégie vyžadujú zodpovedajúcu schopnosť voľne sa posúvať k budúcim úspechom. Myslenie, schopné zachytiť určité obdobie, je dôležité pre formovanie dlhodobých vzťahov s bankármi, právnikmi, inými osobami preto, aby firma sa dostala na strategické pozície. Zároveň podnikatelia - to sú ako „bežci na krátke trate“. Musia mať schopnosť terminovanie konať „urobiť to ešte dnes“. Časový pohyb vyžaduje štúdium očakávaní, kedy sa problémy riešia na rôznych úrovniach. Toto je zvlášť dôležité pre podnikateľa, nakoľko v začiatkoch podnikanie má, spravidla, obmedzený počet stáleho personálu. Podnikateľ musí byť schopný sám sa meniť so zmenou druhu práce, zvlášť v situácii, kedy počet personálu, pracujúceho celý deň, je obmedzený. Preto často môžeme stretnúť podnikateľov, ktorí sa sami zaoberajú marketingovou činnosťou firmy, projektujú produkciu, vedú bezprostredný chod firmy, korešpondujú s partnermi, kontaktujú sa s bankami. V každej tejto činnosti podnikateľ vzájomne pôsobí s ľuďmi veľmi rozličnými a fakticky v rozličných rolách. Najviac, so všetkou samozrejmosťou môžeme pripustiť, že podnikateľ, ktorý neustále sleduje ako sa podnikanie vzmáha, silnie a mení sa, sám pociťuje určité zmeny. Podnikatelia môžu očakávať zmeny v očakávaniach iných do tej miery, ako ich podnikanie rastie, rozvíja sa a prechádza od počiatočnej organizácie práce k systematickejšej. Na škodu veci, mnohí podnikatelia nechcú alebo nemôžu venovať väčšiu pozornosť skúmaniu riadiacich kádrov, nevyhnutné pre organizačnú dokonalosť. Podnikatelia musia vplývať jeden na druhého ak chcú realizovať svoje zámery. Môžeme vyčleniť dva paralelné aspekty vplyvu medzi osobami. Z jednej strany, podnikatelia riadia okolnosti a využívajú schopnosť vplývať na iných. Z druhej strany, úspešní podnikatelia zapájajú bohaté neracionálne zdroje, napríklad príťažlivosť pre uskutočnenie vplyvu na iných. Narábajú emotívnymi a duchovnými zdrojmi organizácie: jej hodnotami, zväzkami, snahami. Takýto vplyv je dôležitejší pre organizátorov podnikania, „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 68 ktorí sa nachádzajú v štádiu vzniku, ako pre firmy už organizované, nakoľko produkcia a organizácia bez konkrétneho vyjadrenia existuje len ako idea. Pri realizácii svojich zámerov, podnikatelia musia využívať široký výber talentov, formovať konštruktívne vzťahy ako v rámci, tak aj mimo organizácie. Vo vnútri organizácie sa formujú riadiace kádre najvyššej kvalifikácie, ktoré sa neustále rozvíjajú, z dôvodu zapojenia do práce ľudí s vysokou kvalifikáciou a skúsenosťami. S takýmto personálom je treba pracovať na odvrátení konfliktných situácií, ktoré môžu vzniknúť v dôsledku nevyváženosti v kvalifikácii. Pri organizácii výroby, podnikateľ využíva sieť asociácií pre to, aby zapojil také zdroje ako peniaze, skúsenosti, podporu, informáciu a najbližšie kontakty. Vonkajšie vzájomné vzťahy môžu byť ohodnotené podľa zmlúv a existujúcich zdrojov. Takéto zdroje nadobúdajú význam zvlášť v období vysokej nestability (vzniku, rozšírenia, preorientovania výroby). Zvlášť je dôležité, že podnikatelia podržiavajú vysokú úroveň kontaktov so sieťou, členovia ktorej sú vzájomné pospájaní a tesne vzájomne pôsobia, snažia sa mať ziskové hospodárstvo. Veľmi dôležitú úlohu zohrávajú podnikatelia pri realizácii inovácii. Je všeobecne známe, že okrem základných faktorov – obyvateľstva, prírodných zdrojov, tvorby kapitálu – je potrebný ešte jeden mimoriadne dôležitý faktor – technika a technológia. V tejto situácii rozvojové krajiny majú jednu potenciálnu výhodu: možnosť získať technickú vybavenosť vyspelejších krajín. Ako písali Paul A. Samuelson a William D. Nordhaus: „chudobné krajiny nemusia hľadať súčasného Newtona, aby objavil gravitačný zákon; môžu si ho prečítať v každej učebnici fyziky. Nemusia postupovať pomalou a kľukatou cestou priemyselnej revolúcie; v strojárskych katalógoch nájdu traktory, počítače... o akých sa nesnívalo ani veľkým vynálezcom minulosti. Japonsko a Spojené štáty to jasne ukázali svojím historickým vývojom. Japonsko sa neskoro zapojilo do priemyselnej súťaže a až koncom 19. storočia začalo posielať študentov do cudziny, aby si osvojili západné technológie. Na základe adaptácie a využitia zahraničnej technológie sa Japonsko v súčasnosti stalo druhou najväčšou svetovou priemyselnou ekonomikou. Prípad Spojených štátov je nádejným príkladom pre ostatné krajiny. Do tridsiatych rokov Amerika nedosiahla poprednú pozíciu na poli čistej vedy, hoci jej aplikovaná technológia bola v tom období na vynikajúcej úrovni. Skúšala jeden kľúčový vynález za druhým. Kde sa zrodili? Prevažne v zahraničí. Henry Ford a General Motors však aplikovali zahraničné vynálezy a predstihli zvyšok sveta. Tieto dva príklady sú svedectvom toho, ako môžu krajiny prosperovať na základe adaptácie na domáce podmienky a využitia zahraničnej vedy, techniky a technológií [6]. Avšak nie je to celkom jednoduché, ako sa môže zdať na prvý pohľad. Chudobná krajina nemôže všetky svoje problémy vyriešiť niekoľkými hoci aj vysoko kvalifikovanými technikmi vyzbrojenými technickými výkresmi. Ukazuje sa totiž, že taká krajina sa musí zdolať tisícky ekonomických a kultúrnych pokrokových bariér. Skúsenosti svedčia o tom, že podnikatelia si musia osvojiť myšlienky a využívať ich, ak má vyspelá technológia fungovať. Neexistuje žiadny univerzálny recept ako prevziať vyspelú zahraničnú techniku a technológiu a prispôsobiť ju potrebám nerozvinutej krajiny. Treba si uvedomiť, že vyspelá technológia bola vyvinutá tak, aby vyhovovala špeciálnym podmienkam vo vyspelých krajinách – podmienkam, ako sú vysoké mzdy, dostatok kapitálu v porovnaní s prácou a dostatok kvalifikovaných technikov. Tieto podmienky v chudobnejších krajinách neprevládajú. Jednou z kľúčových úloh ekonomického rozvoja je podpora podnikateľského ducha. Krajina nemôže prosperovať bez skupiny vlastníkov alebo manažérov ochotných znášať riziko, otvárať nové továrne, preberať nové technológie, riešiť pracovné spory a zavádzať nové spôsoby podnikania. Štát môže pomôcť podnikaniu rozvojom služieb pre poľnohospodárstvo, vzdelaním a zvyšovaním kvalifikácie pracovnej sily, zriadením manažérskych škôl a vytvorením istoty, že samá vláda má zdravý rešpekt pred súkromnou iniciatívou. LITERATÚRA: [1] TURGO, A. Izbranyje ekonomičeskyje proizvedenija. Moskva : Ekonomika, 1961, s. 131. [2] SAY, J. B. Traktat političeskoj ekonomiji. Moskva : Ekonomika, 1986, s. 17. [3] WEBER, M. K metodológii sociálnych vied. Bratislava : Pravda, 1983, s. 290. [4] SCHUMPETER, J. Teória hospodárskeho vývoja. Bratislava : Pravda,, 1987, s. 80-95. [5] HAYEK, F, A. von: Economica and Knowledge// Economica, 1937, N 4. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 69 [6] [7] SAMUELSON P. A.; NORDHAUS W. D. Ekonómia. 2. Bratislava : 1992. SCHULEIN, J. A.; LUEGER, M.; HAMETNER, H. (Hg) Unternehmen aus sozialwissenschaftlicher Perspektive. Facultas Verlag, 2007. [8] BOPTAZZI, L.; PERI, G. Innovation and spillovers in regions: Evidence from European patent data. In: European Economic Review, 2003, 47, S. 687-710. [9] LIESSMANN, K. P. Teorie der Unbildung. Wien : Paul Zsolany Verlag. 2006. [10] TÖDTLING, F.; LEHNER, P.; TRIPPL, M. Innopvation in Knowledge Intensive Industries: The Nature and Geografphy of Knowledge Links. In: European Planning Studies, 2006, 14, S. 10351058. [11] WOLFE, D. A. Social Capital and Cluster Development in Learning Regions. In: Holbrook, J. A.- Woilfe, D. A. (Hg): Knopwledge, Clusters and Regionakl Innovation. Montreal:McGillQueen´s University Press, 2002, S. 11-38. ADRESA: Doc. Ing. Emília Krajňáková, CSc. Ekonomická fakulta TU v Košiciach B. Němcovej 32 040 01 Košice tel.: +421 55 602 32 e-mail: [email protected] Doc. PhDr. Milan Vinklárik, CSc. Európsky polytechnický inštitút, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice tel.: +420 572 548 035 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 70 UPLATNENIE IDENTIFIKÁCIE A ANALÝZY VZDELÁVACÍCH POTRIEB PRI ROZVOJI ĽUDSKÝCH ZDROJOV VEREJNEJ SPRÁVY Alžbeta Kucharčíková Žilinská univerzita v Žiline Abstrakt: V súčasnom období, ktoré je charakteristické neustálymi zmenami, je ako pre podniky, tak i pre organizácie pôsobiace vo verejnej správe, nevyhnutné orientovať zvýšenú pozornosť rozvoju vlastných ľudských zdrojov. Pracovníci verejnej správy sú v priamom kontakte s verejnosťou, ktorá si o ich kvalite a kompetencii urobí veľmi rýchlo vlastný názor. O to viac je dôležité, aby aj pracovníkom verejnej správy bolo poskytované tzv. podnikové vzdelávanie orientované na získavanie najnovších vedomostí i zručností, teda na zvyšovanie kvality ich ľudského kapitálu. Vhodnou komunikáciou a spoluprácou so zákazníkmi, teda s verejnosťou i inými podnikmi sa lepšie buduje dôvera vo verejný sektor. Pre správne zacielenie vzdelávacích aktivít na potreby pracovníkov a organizácií slúži tzv. identifikácia a analýza vzdelávacích potrieb. Kľúčové slová: podnikové vzdelávanie, ľudské zdroje, ľudský kapitál, identifikácia a analýza vzdelávacích potrieb, analýza výkonnosti, výkonnostná medzera, výkonnostné štandardy 1. ÚVOD Podporou rozvoja a osobného rastu pracovníkov prispievajú podniky k skvalitňovaniu produkcie, zefektívňovaniu interných procesov a rozvoju organizácie ako celku. To isté platí aj v organizáciách pôsobiacich v rámci verejnej správy. Podnikové vzdelávanie sa stáva rozhodujúcim faktorom zvyšovania konkurenčnej schopnosti podnikov na dnešných trhoch, ale i faktorom, ktorý prispieva k lepšej komunikácií organizácií verejnej správy s verejnosťou a spolupracujúcimi podnikmi. Proces vzdelávania a rozvoja pracovníkov vychádza z vízie, poslania, cieľov, filozofie a kultúry organizácie, z jeho stratégie a politiky riadenia a rozvoja ľudského kapitálu. Všetky tieto aspekty je potrebné zobrať do úvahy pri realizácii identifikácie vzdelávacích potrieb. 2. IDENTIFIKÁCIA POTRIEB Identifikácia a analýza potrieb vzdelávania v podstate spočíva v zhromažďovaní informácií o súčasnom stave znalostí, schopností a zručností pracovníkov, o výkonnosti jednotlivcov, tímov a podniku a porovnávaní zistených údajov s požadovanou úrovňou. Identifikácia dáva odpoveď na také otázky, ako: • Je výkonnosť v predmetných zručnostiach skutočne nevyhnutná? • Je zamestnanec skutočne odmeňovaný za ovládanie týchto zručností? • Podporuje v skutočnosti manažment požadované správanie? • Aké ďalšie bariéry výkonnosti ešte existujú? Pri identifikovaní potrieb vzdelávania je potrebné porovnávať dve úrovne výkonnosti, a to štandardnú (požadovaná, optimálna, plánovaná) výkonnosť a súčasnú (existujúcu, reálnu) výkonnosť. Rozdiel medzi týmito dvoma úrovňami predstavuje výkonnostnú medzeru, ktorú je možné odstrániť vzdelávaním. Analýza sa musí zaoberať aj problémami, ktoré sú organizačného, či procesného charakteru a nie sú riešiteľné vzdelávaním a poukázať na ich vzťah k problémom pri dosahovaní cieľov podniku. Pri analyzovaní potrieb rozvoja je vhodné zohľadniť aj nároky podnikateľského prostredia na správanie manažérov. Iné správanie sa vyžaduje v relatívne stabilnom prostredí a iné v dynamickom prostredí, ako ukazuje tabuľka č. 1. V prípade, že dochádza v prostredí organizácie k posunu od požiadaviek v ľavom stĺpci do pravého, je potrebné zmeniť správanie manažérov. Nie je to jednoduché a aj z tohto dôvodu je správna analýza situácie nevyhnutná. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 71 Tabuľka č. 1 Rozdielne správanie v stabilnom a v dynamickom prostredí STABILNÉ PROSTREDIE DYNAMICKÉ PROSTREDIE Relevantné informácie a ich distribúcia sú koncentrované na vrchole podniku. Relevantné informácie musia byť dostupné všade tam, kde sa prijímajú operatívne rozhodnutia, teda aj na najnižších úrovniach. Manažér zodpovedá aj za zapájanie podriadených do rozhodovania a preberania zodpovednosti. Manažéri sú spolutvorcami plánu, implementujú ho a podľa potreby ho spolu s postupmi menia. Manažéri zodpovedajú aj za to, ako ich útvar ovplyvňuje chod ostatných zložiek podniku. Manažéri vyhľadávajú informácie z nových zdrojov. Manažéri hľadajú alternatívne cesty implementácie a v zmene prostredia hľadajú nové príležitosti. Manažéri splnomocňujú iných k rozhodovaniu a podporujú ich v tom. Manažér zodpovedá za prácu a výkon svojich podriadených. Manažér zodpovedá za splnenie úloh a dodržiavanie postupov. Manažéri zodpovedajú len za svoj útvar. Manažéri monitorujú relevantné informácie. Manažéri implementujú plán. Manažéri rozhodujú. Hlavným cieľom vzdelávacích aktivít v podniku je zvýšenie výkonnosti, a to tak jednotlivca, ako aj oddelenia i celého podniku. Výkon je možné posúdiť vtedy, keď je k dispozícii určitá porovnávací úroveň – štandard, teda keď existujú vzdelávacie a výkonové štandardy. Vzdelávacím štandardom je schopnosť, ktorú pracovník získa počas procesu podnikového vzdelávania. Výkonový štandard poskytuje informáciu o tom, čo dokáže pracovník vykonať v normálnych, teda štandardných pracovných podmienkach. Pri zisťovaní súčasnej výkonnosti sa začína so zberom informácií, ktoré dokážu opísať výkonnosť a určiť jej veľkosť. Bez stanovenia požadovanej úrovne výkonnosti chýba východisková základňa. Zistenú úroveň výkonnosti potom porovnávame s týmto štandardom. Pri posudzovaní súčasnej úrovne kompetencií vysokej výkonnosti je možné využívať štandardy iných podnikov (benchmarking s vynikajúcimi podnikmi) alebo organizácií v rámci skupiny podnikov, prípadne národné štandardy, ktoré predstavujú uznávanú úroveň v určitom odbore činnosti. Súčasné potreby je možné stanoviť tak, že sa porovná reálne existujúca výkonnosť so štandardom, ktorý je potrebné dosiahnuť v krátkom čase. V inom prípade, ak nastávajú zmeny v podniku, je možné, že bude nevyhnutné uskutočniť vzdelávanie súbežne s prebiehajúcou zmenou. Budúce potreby sú prepojené s predstavami o budúcnosti, s väzbou na stratégiu rozvoja podniku a jeho dlhodobými cieľmi. Zmyslom vzdelávania je potom pomôcť prekonať súčasné nedostatky výkonnosti a pripraviť pracovníkov na nové situácie a príležitosti, ktoré ich čakajú. Pri analyzovaní potrieb je potrebné jasne zadefinovať a odlišovať podnikovú výkonnosť, výkonnosť tímu, individuálne správanie, individuálnu výkonnosť a kompetencie jednotlivca. Týmto vyjasnením na začiatku procesu je možné predísť mnohým možným nedorozumeniam. 3. ANALÝZA VÝKONNOSTNÝCH PROBLÉMOV Učenie a rozvoj sú činnosti, ktoré by mali zodpovedať potrebám podniku. Potrebu môžeme ponímať buď ako existujúci problém, (chybovosť, sťažnosti zákazníkov …) alebo ako novú situáciu, do ktorej sa organizácia, či oddelenie dostáva (nový informačný systém, noví pracovníci, nové situácie, nové trhy, nové ciele …). V novej situácii sa vždy objavuje potreba učenia. Keď sa už identifikoval problém, potom treba hľadať jeho kľúčové príčiny a nie korigovať symptómy, ako sa to často v praxi deje. Nemá význam snažiť sa korigovať symptómy, ktoré sú zvyčajne na povrchu, pretože sa tak nezbavíme problému. Nové situácie automaticky prinášajú potreby učenia. Veľa nových situácií, ktoré prinášajú zmeny v internom či externom prostredí, sa objaví neočakávane, výsledkom čoho je skutočnosť, že podniky majú málo času na plánovanie a realizáciu vhodnej odozvy vo forme vzdelávania. Z toho dôvodu je vhodné poukázať na niektoré indikátory, ktoré pomôžu predpovedať potreby učenia. Pretože ide o indikátory spojené s podnikom, zároveň môžu pomôcť zabezpečiť to, že proces podnikového vzdelávania bude prepojený s požiadavkami vedenia spoločnosti. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 72 Medzi užitočné zdroje informácií o budúcich potrebách vzdelávania patria: • Strategické podnikové plány, najmä plány expanzie, diverzifikácie, zvyšovania hodnoty pre zákazníka, ktoré budú mať zvýšené nároky na vzdelávanie. • Reštrukturalizácia a z nej vyplývajúca redukcia stavu pracovníkov a zmena rozvrstvenia, budú viesť k zmenám v pracovných špecifikáciách, a tým aj k požiadavkám na výkonnosť. • Zmeny v konkurenčnom prostredí. • Nové technológie a systémy, napríklad inštalácia nových informačných systémov, kladie nároky na tých, ktorí ich budú obsluhovať, ale aj na tých, ktorí budú ich výstupy používať vo svojej práci. • Zmeny riadenia a výkonnosti, napríklad zníženie produktivity, bude viesť k hľadaniu možných príčin. Tieto príčiny môžu poukázať na odlišnosti vo výkonnosti rôznych oddelení v podniku a často vedú k uvedomeniu si potreby vzdelávania. Proces identifikácie a analýzy vzdelávacích potrieb sa uskutočňuje v troch etapách: V prvej etape sa realizuje analýza podnikových cieľov. Aby vzdelávanie bolo úspešné a efektívne, je potrebné sledovať celkovú stratégiu podniku a podnikové ciele (dobrým východiskom je BSC). Tým sa zároveň formuje a získava podpora aj zo strany manažmentu. Je dôležité zabezpečiť, aby všetci pracovníci poznali stratégiu firmy a stotožnili sa s ňou. Nemal by to byť len kus papiera, o ktorom okrem top manažmentu nikto nič nevie. V procese analýzy cieľov, ktoré smerujú k identifikácii vzdelávacích potrieb, je dôležité prihliadať k podnikovej kultúre, ktorá odráža systém hodnôt – filozofiu organizácie. Pokiaľ vzdelávanie realizuje externá organizácia, je vhodné uskutočniť najprv analýzu podnikovej kultúry. Čo sa týka podnikovej výkonnosti, ide o to, že potreby vzdelávania by mali byť vyjadrené tak, aby boli požadované zmeny v úrovni výkonnosti podniku jasné. Úlohou analýzy je zistiť rozdiely medzi požadovanou a dosahovanou výkonnosťou a definovať, či a akým spôsobom je možné zmenšiť túto medzeru výkonnosti pomocou vzdelávania. Táto úroveň má zvláštny význam vo vzťahu k potrebám vzdelávania, organizačným systémom, programom zvyšovania výkonnosti a podnikovej stratégii. V druhej etape sa analyzujú úlohy, znalosti, schopnosti a zručnosti pracovníkov. Údaje pre analýzu je možné získať z opisov, špecifikácií a kvalifikačných charakteristík pracovných miest. Takto získané údaje sa porovnávajú so skutočným stavom schopností pracovníkov, zisťuje sa štýl vedenia manažérov na všetkých úrovniach, kultúra pracovných vzťahov a pod. Výsledkom je informácia o potenciálnej potrebe vzdelávania. Požadované zmeny v individuálnom správaní a výkonnosti, najmä u vedúcich pracovníkov, môžu mať vo všeobecnosti technický charakter, alebo sa dotýkajú prístupu pri vedení a práci s ľuďmi, čo je častejší prípad. Manažér ovplyvňuje výkonnosť tým, akú má svoju individuálnu výkonnosť, ale predovšetkým tým, ako dokáže viesť a motivovať svojich spolupracovníkov k zlepšovaniu ich osobnej výkonnosti. Východisková je individuálna úroveň analyzovania. Každý pracovník má jedinečné a individuálne potreby vzdelávania vzhľadom na svoje konkrétne pracovné miesto, úroveň vzdelania, skúsenosti, kultúrne zázemie a svoju osobnosť. Dôraz na hodnotenie individuálnych potrieb umožňuje pripraviť vzdelávanie „na mieru“, prispôsobiť ho skutočne na potreby jednotlivca a sledovať ciele, za ktoré sa jednotlivec cíti byť zodpovedný. Pri analyzovaní potrieb vzdelávania je potrebné skúmať aj potreby tímu, nakoľko niektoré potreby manažérov sú jedinečné a iné sú spoločné pre tím, manažéri nepracujú iba ako izolovaní jedinci, ale často pracujú v tímoch. Tým vystupujú do popredia tie potreby, ktoré by nebolo možné definovať, pokiaľ by sme sa zaoberali každým jednotlivcom samostatne. Tretia etapa je zameraná na analýzu osôb, kedy sú individuálne charakteristiky pracovníkov porovnávané s požiadavkami podniku. Údaje je možné získať zo záznamov o hodnotení pracovníka, o jeho vzdelaní, kvalifikácii, absolvovaní vzdelávacích programov, tréningov a pod. 4. ZBER ÚDAJOV Každá etapa procesu identifikácie vzdelávacích potrieb začína fázou zberu informácií, kedy sa porovnáva aktuálna úroveň výkonu, ale aj schopností, zručností a vedomostí pracovníkov zo štandardom. Informácie o podstate činností pracovného miesta a dosahovanej úrovni výkonnosti je možné získať pomocou rôznych „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 73 metód, ako je napríklad štruktúrovaný rozhovor, skupinová diskusia, dotazník či participácia a pozorovanie. Ide o jednoduché a ľahko použiteľné metódy. Po získaní informácii niektorými z uvedených metód sa údaje analyzujú za účelom identifikácie problémov vo výkonnosti a určení príčin zistených problémov. Stanovia sa priority v problémových oblastiach a identifikujú sa vzdelávacie a iné opatrenia, ktoré pomáhajú problémy vyriešiť. Na základe zistených skutočností sa v súlade s podnikovou stratégiou a podnikovými cieľmi vypracuje program vzdelávania. Z pohľadu úspešnosti procesu identifikácie vzdelávacích potrieb je dôležité množstvo a vypovedacia schopnosť informácií o podniku, jeho činnostiach a ľuďoch. Pri získavaní údajov sa okrem uvedených metód používa tiež štúdium a spracovanie interných dokumentov podniku, SWOT analýza, workshopy s manažmentom a vybranými pracovníkmi, sledovanie pracovného výkonu, testy schopností, ale tiež i hodnotenie výkonu a sebahodnotenie. V praxi je potrebné použiť kombináciu najvhodnejších techník pre danú situáciu v podniku. Je riskantné robiť rozhodnutia len na základe jednej techniky. Pre uľahčenie výberu je vhodné vyberať vhodnú techniku na základe viacerých kritérií, viď tabuľka č.2. Ako zdroje pre spracovanie potrebných informácií je možné využiť stratégiu, ciele podniku, organizačnú štruktúru, finančné plány a správy, pracovné náplne, ukazovatele fluktuácie a úrazovosti, výkonové normy, organizačný poriadok, marketingové plány, systém hodnotenia pracovníkov a iné interné smernice. Tieto zdroje umožňujú získať technické, hospodárske a personálne údaje i informácie o existujúcich vzťahoch a podnikovej kultúre. Získané údaje je potrebné interpretovať a hodnotiť vo vzťahu k tomu, do akej miery poskytujú možnosť zvýšiť výkonnosť pracovníkov a celého podniku. Tabuľka č. 2 Techniky zisťovania potrieb podniku TECHNIKY ZISŤOVANIA POTRIEB Všeobecný prístup Analýza problémov Porovnávanie Stanoviská expertov Individuálne techniky Analýza pracovnej náplne Opis práce Testovanie Dotazníky Individuálne rozhovory Pozorovanie Sebahodnotenie Plánovanie kariéry Assesment centrá Skupinové techniky Porady manažérskych tímov Workshopy Techniky rozvoja tvorivosti kolektívu Projektové tímy Organizačné techniky Analýza evidencie a správ Analýzy budúcich trendov a možností podniku Porovnávanie medzi podnikmi Prieskum postojov Prieskum kultúry a ovzdušia spolupráce Programy zmien a reštrukturalizácie 1 – dobrý, 2 – veľmi dobrý, 3 – výborný [zdroj 1- upravené] Význam jednotlivých stĺpcov tabuľky: HODNOTENIE a b c d e 3 3 3 2 2 1 2 1 2 3 1 2 3 3 2 2 3 3 2 3 2 2 2 2 3 2 2 1 3 3 3 1 1 1 1 1 2 3 3 1 2 2 2 2 2 1 2 1 3 2 3 1 3 2 2 2 2 2 1 1 2 2 1 1 1 1 3 3 2 3 2 3 2 1 2 1 2 2 1 3 1 2 2 2 2 2 1 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 74 a – zisťovanie organizačných problémov b – hľadanie problémových oblastí a príčin c – zisťovanie nedostatkov výkonnosti jednotlivca d – zisťovanie príčin manažérskeho rozvoja e – odčlenenie vzdelávacích potrieb od ostatných potrieb 5. ANALÝZA ÚDAJOV Zberom údajov sa získa veľké množstvo informácií z rôznych zdrojov. Pri ich spracovaní je potrebné zachovať objektivitu, čo umožňuje aplikácia niektorých zásad: • zvážiť tie faktory, ktoré ovplyvňujú predovšetkým problém vo výkonnosti jednotlivca alebo celého podniku; • zamerať sa na získanie komplexného pohľadu na problém, čo umožní konzultácia so všetkými zodpovednými pracovníkmi; • využiť prístup perspektívy, pri ktorom sa získa objektívny pohľad na pracovníka a problém z perspektívy iného pracovníka, ktorý vychádza z jeho postojov, názorov a informácií. Ide o isté parafrázovanie problému. Uplatnenie uvedených zásad alebo ich kombinácie, je z hľadiska objektívnosti dôležité pre získanie veľkého objemu informácií, ktoré sa pri následnom spracovaní sumarizujú, triedia a hľadajú sa medzi nimi vzájomné súvislosti. Cieľom procesu analýzy údajov je identifikovať problémy vo výkonnosti prostredníctvom symptómov, ktorými sa prejavujú a identifikovať ich príčiny. Výkonnosť podniku aj jednotlivca je determinovaná vnútorným prostredím podniku, kultúrou, jeho okolím, motiváciou a správaním pracovníkov. Príčinu zmien vo výkonnosti môže byť teda zmena v uvedených faktoroch. V procese analýzy údajov je potrebné tieto zmeny vo výkonnosti odhaliť a špecifikovať. Výsledkom procesu analýzy a identifikácie vzdelávacích potrieb je zoznam vzdelávacích a ďalších potrieb pracovníkov a návrh vzdelávacieho programu, prípadne návrhy na riešenie iných zistených problémov a potrieb. Ide v podstate o určenie toho, kto a prečo potrebuje vzdelávanie. [2] Zber údajov informácie štandardy Analýza údajov • • identifikácia problémov vo výkone identifikácia príčin problémov Stanovenie priorít problémových oblastí Identifikácia vzdelávacích potrieb ****** Identifikácia iných potrieb a opatrení Návrh programu vzdelávania Obr.1: Model procesu identifikácie a analýzy potrieb vzdelávania „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 75 Výsledky procesu identifikácie vzdelávacích potrieb môžu byť ovplyvnené viacerými faktormi, napríklad tým, čo je výstupom podniku (či ide o výrobky alebo služby), v akom odvetví pôsobí, aká je veľkosť a organizačná štruktúra podniku, či v minulosti už boli uskutočnené vzdelávacie aktivity a akým smerom boli orientované, koľko osôb bude zapojených do procesu identifikácie, či je vedenie ochotné sa aktívne zapojiť do tohto procesu, aká bude časová a predpokladaná finančná náročnosť, aký je predpokladaný a vedením akceptovaný počet účastníkov samotného vzdelávania, aké sú skúsenosti vzdelávacej inštitúcie, aký typ, počet a vzájomná kombinácia metód identifikácie bude zvolená a či sú analyzované údaje a výsledky kvantifikovateľné. Z hľadiska efektívnej realizácie identifikácie a analýzy vzdelávacích potrieb je dôležité, aby pracovníci organizácie boli vopred informovaní o tom, čo sa deje a aký to má význam. Pokiaľ nie je zabezpečená dostatočná informovanosť, objavujú sa obavy z dôsledkov prebiehajúcich aktivít a považujú ich za ohrozenie vlastnej osoby. Podľa toho sa aj správajú a získané informácie môžu byť často skreslené. ZÁVER Hodnotenie údajov získaných počas procesu identifikácie a analýzy vzdelávacích potrieb o skutočných a požadovaných znalostiach, schopnostiach a zručnostiach poskytuje nielen informácie o potrebách vzdelávania, ale je možné odhaliť aj iné problémové oblasti a ich príčiny, napríklad v organizačnej oblasti alebo pri zavádzaní zmien. Skúsenosti potvrdzujú, že dobre pripravená a realizovaná identifikácia a analýza vzdelávacích potrieb umožňuje lepšie investovanie do rozvoja ľudských zdrojov a efektívne podporuje zvyšovanie výkonnosti jednotlivcov, tímov a celej organizácie. POUŽITÁ LITERATÚRA: [1] PROKOPENKO, J.; KUBR, M. Vzdělávaní a rozvoj manažérů. Praha : Grada Publishing, 1996, s. 122. [2] KUCHARČÍKOVÁ, A.; HAJDUKOVÁ, E. Aplikácia diagnostického modelu v podnikovom vzdelávaní ako formy investícií do ľudského kapitálu. Diagnostika podniku, controlling a logistika, Žilina : F PEDaS ŽU, 2002, s. 179. [3] GABRYŠOVÁ, M. Vybrané kapitoly z řízení jakosti. Karviná : SU OPF, 2002. 34 s. ISBN 807248-164-9. [4] NIŽNÍK, L. Hodnotenie pracovníkov. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Jak úspěšně podnikat v příhraničních regionech jihovýchodní Moravy, EPI Kunovice, 11.5.2007, s. 69-73, ISBN 978-80-7314-111-0. [5] VODÁK, J.; KUCHARČÍKOVÁ, A. Efektivní vzdělávaní zaměstnanců. Praha : Grada Publishing, 2007, ISBN 978-80-247-1904-7, 212 s. ADRESA: doc. Ing. Alžbeta Kucharčíková, PhD. Katedra makro a mikroekonomiky, Fakulta riadenia a informatiky, Žilinská univerzita v Žiline Univerzitná 8215/1, 010 26 Žilina, [email protected], tel. 00421/41/5134422 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 76 NIEKOĽKO POZNÁMOK K VOĽNÉMU POHYBU ZAMESTNANCOV V RÁMCI SPOLOČNÉHO TRHU EURÓPSKEHO SPOLOČENSTVA Michal Kuril Akadémia Policajného zboru, Bratislava Anotácia: Autor poukazuje v jednotlivých častiach svojho príspevku na problematiku voľného pohybu zamestnancov v rámci Európskeho spoločenstva. Príspevok sa zaoberá právnymi základmi spoločného trhu v intenciách primárneho práva a sekundárneho práva Európskej únie, neopomína ale ani relevantnú judikatúru Európskeho súdneho dvora. Autor sa venuje inter alia vymedzeniu pojmu „zamestnanec“ v kontexte pracovnoprávnych vzťahov únie, oblasti antidiskriminačnej politiky, rovnoprávneho postavenia účastníkov resp. princípu zákazu diskriminácie ako predpokladu efektívneho výkonu práv a povinností vyplývajúcich z supranacionálnych pracovnoprávnych vzťahov. Okrajovo sa tiež dotýka uznávania odborných kvalifikácií a vzdelania, obmedzenia slobodného pohybu osôb v právnom priestore Spoločenstva, prechodnými obdobiami, vybranými sociálnymi právami a niektorými ďalšími otázkami súvisiacimi so spracúvanou problematikou. Kľúčové slová: spoločný trh, závislá činnosť, odmena za prácu, pojem „zamestnanec“, judikatúra Európskeho súdneho dvora, voľný pohyb osôb, voľný pohyb zamestnancov, primárne a sekundárne právo, zásada rovnakého zaobchádzania, zákaz diskriminácie, obmedzenie voľného pohybu osôb, antidiskriminačná politika. Key words: Free movement of persons, Free movement of workers, EU Common Market, Primary law, Secondary law, The Treaty establishing The European Community, European union, Europan Community, Definition of „Worker“, „Person performs services of some economic value for and under the direction of another person in return for which he receives remuneration“, Court of Justice (Case-law), Principle of equal treatment , Access to employment, Anti-discrimination policy, Recognition of professional qualifications, Restrictions on free labour movement. I. Vnútorný trh Európskej únie je založený na štyroch základných slobodách, ktorými sú voľný pohyb tovaru, osôb, služieb a kapitálu. Právna úprava voľného pohybu zamestnancov v rámci členských štátov Európskej únie patrí k základom jej pracovného práva. Zásada voľného pohybu osôb spolu s voľným pohybom tovaru, služieb a kapitálu je ustanovená v Zmluve o založení Európskeho spoločenstva. Rovnako Charta základných sociálnych práv zamestnancov Spoločenstva z roku 1989 kladie na prvé miesto medzi základnými sociálnymi právami zamestnancov slobodu pohybu. Túto zásadu však nemožno chápať iba ako nástroj realizácie spoločného trhu (práce), ale tiež ako slobodu, ktorá zaručuje zamestnancom možnosť zlepšenia životných a pracovných podmienok a tým aj uľahčenia ich sociálneho vzostupu.1 Zásada voľného pohybu osôb spolu s voľným pohybom tovaru, služieb a kapitálu predstavuje jeden zo základných predpokladov fungovania spoločného trhu. Voľným pohybom osôb sa nerozumie len možnosť jednoduchého premiestňovania sa osôb v rámci Európskej únie, ale predovšetkým možnosť zmeny miesta ich pobytu za účelom výkonu pracovnej činnosti alebo podnikania, teda možnosť usadiť sa a pracovať, ako i podnikať na území ktoréhokoľvek iného členského štátu. Aj keď do prijatia Zmluvy o Európskej únii bola sloboda pohybu osôb zásadne viazaná na výkon pracovnej alebo inej ekonomickej činnosti, je chápaná omnoho širšie než len voľný trh pracovných síl.2 1 2 Schronk, R.: Voľný pohyb osôb. In: Európske právo na Slovensku. Nadácia Kalligram. Bratislava 2003, s. 305. Barancová, H., Schronk, R.: Pracovné právo. Sprint. Bratislava, 2006, s. 107. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 77 Pri založení Európskeho hospodárskeho spoločenstva mali právo na voľný pohyb len zamestnanci a ich rodinní príslušníci. Až neskôr, po uzatvorení Maastrichtskej zmluvy sa právo na voľný pohyb začalo ponímať ako časť občianstva Európskej únie, ktoré sa vzťahuje na všetkých štátnych príslušníkov členských štátov Spoločenstva.3 Od založenia Európskeho hospodárskeho spoločenstva v roku 1957 prešla právna úprava voľného pohybu osôb postupným vývojom, pričom možno konštatovať, že rozsah tejto slobody sa postupne rozrastal. Právo na voľný pohyb v rámci Spoločenstva je v súčasnosti nielen základnou ekonomickou slobodou a predpokladom vnútorného trhu, ale aj jedným z práv, ktoré vyplývajú z občianstva Európskej únie. Mobilita pracovnej sily je jedným zo základných nástrojov vnútorného trhu aj možnosťou na zlepšenie pracovných a sociálnych podmienok v rámci Spoločenstva. Predpokladom na uplatnenie slobody voľného pohybu zamestnancov je aj zásada rovnakého zaobchádzania a zákaz diskriminácie na základe štátnej príslušnosti. Napriek pokroku, ktorý sa v tejto oblasti dosiahol, v rámci vnútorného trhu Európskej únie ešte nie je v plnom rozsahu zabezpečený voľný pohyb zamestnancov najmä vzhľadom na existujúce právne, administratívne a faktické prekážky, ako aj uplatnenie prechodných období vo vzťahu k novým členským štátom.4 Sloboda pohybu osôb je jedinečnou črtou spoločného, resp. vnútorného trhu, a v takej intenzite ako v Európskej únii ho nenachádzame v žiadnom inom hospodárskom zoskupení na svete. Úplná sloboda pohybu osôb by znamenala odstránenie technických prekážok (rôznych právnych a administratívnych obmedzení zamestnávania alebo podnikania občanov jedného členského štátu v inom členskom štáte), materiálnych prekážok (kontrol na vnútorných hraniciach medzi členskými štátmi) i fiškálnych prekážok (obmedzení resp. ťažkostí vyplývajúcich z rozdielnosti daňových predpisov).5 Sloboda pohybu osôb ako jedna zo slobôd vnútorného trhu sa vzťahuje na ekonomicky činné osoby, teda zamestnancov a osoby samostatne zárobkovo činné, alebo, ako ich označuje Zmluva o založení Európskeho spoločenstva, na zamestnancov a podnikateľov. Európske právo pozná aj slobodu pohybu osôb upravenú v článku 17 a nasl. Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva, t.j. v časti venovanej občianstvu únie. Tieto ustanovenia o voľnom pohybe osôb sa vzťahujú na všetky osoby, ktoré sú občanmi únie, teda aj na osoby ekonomicky nečinné, akými sú napríklad študenti alebo dôchodcovia.6 Vyjadrenie princípu voľného pohybu osôb nachádzame v článkoch 3 a 14 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva. Uvedené ustanovenia deklarujú cieľ Spoločenstva zriadiť vnútorný trh charakterizovaný zrušením prekážok pre voľný pohyb tovaru, služieb, osôb a kapitálu medzi členskými štátmi únie. Právny základ voľného pohybu zamestnancov nachádzame v primárnom práve v článkoch 39 až 42 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva. V ich intenciách sa zamestnancom zaručuje voľný pohyb v rámci Spoločenstva.7 Rovnako sa im priznáva právo uchádzať sa o skutočne ponúkané pracovné miesta a voľne sa za týmto účelom pohybovať na území členských štátov.8 Voľný pohyb zamestnancov zahŕňa taktiež zrušenie akejkoľvek diskriminácie zamestnancov členských štátov na základe štátnej príslušnosti, pokiaľ ide o zamestnanie, odmenu za prácu a ostatné pracovné podmienky.9 Po ukončení zamestnania môžu zostať 3 Barancová, H.: Európske pracovné právo. Sprint. Bratislava, 2003, s. 33. Karas, V., Králik, A.: Európske právo. Iura Edition. Bratislava, 2007, s. 300. 5 Svitanová, K.: Voľný pohyb pracovníkov v EÚ. In: Aktuálne otázky pracovnej legislatívy v EÚ a SR. Právnická fakulta Univerzity Mateja Bela. Banská Bystrica, 2007, s. 103. 6 Klučka, J., Mazák, J. a kolektív: Základy európskeho práva. Iura Edition. Bratislava, 2004, s. 328. 7 Rozsudok Európskeho súdneho dvora vo veci C-118/75 (Watson c/a Belmann) konštatoval, že záruku voľného pohybu zamestnancov na území Spoločenstva treba rovnako interpretovať ako zákaz adresovaný členským štátom obmedzovať vstup a pobyt štátnych príslušníkov na svojom území. 8 Obmedzenie v tomto prípade prichádza do úvahy iba v súvislosti s verejným poriadkom, verejnou bezpečnosťou a ochranou verejného zdravia. 9 Sekundárne právo Európskej únie vykazuje pre tento účel relatívne rozsiahlu normotvornú množinu, ide predovšetkým o tieto smernice: smernica Rady č. 75/117/EHS o aproximácii právnych predpisov členských štátov o uplatňovaní zásady rovnakého zaobchádzania pri odmeňovaní mužov a žien; smernica Rady č. 76/207/EHS o vykonávaní zásady rovnakého zaobchádzania s mužmi a ženami, pokiaľ ide o prístup k zamestnaniu, odbornej príprave, postup v zamestnaní a pracovné podmienky; smernica Rady č. 86/378/EHS o vykonávaní zásady rovnakého zaobchádzania s mužmi a ženami v zamestnaneckých systémoch sociálneho zabezpečenia; smernica Rady č. 97/80/ES o dôkaznom bremene v prípade diskriminácie na základe pohlavia; smernica Rady č. 2000/43/ES o vykonávaní zásady rovnakého zaobchádzania s osobami bez ohľadu na ich rasový alebo etnický pôvod; smernica Rady č. 2000/78/ES ustanovujúca všeobecný rámec pre rovnaké zaobchádzanie v zamestnaní a povolaní; smernica Európskeho parlamentu a Rady č. 2006/54/ES o vykonávaní zásady rovnosti príležitostí a rovnakého zaobchádzania s mužmi a ženami vo veciach zamestnanosti a povolania. 4 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 78 zamestnanci na území členského štátu za podmienok ustanovených komunitárnym právom.10 Článok 39 pôsobí priamo tak na individuálne pracovnoprávne vzťahy, ako aj na kolektívne.11 V zmysle článku 40 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva môže Rada ministrov spolurozhodovacím postupom s Európskym parlamentom a po porade s Hospodárskym a sociálnym výborom prijať smernice alebo nariadenia vo veci opatrení potrebných na dosiahnutie efektívneho fungovania voľného pohybu zamestnancov na území Spoločenstva. Nástroje nápomocné dosiahnutiu takéhoto stavu sú konštituované predovšetkým v zabezpečení úzkej spolupráce medzi vnútroštátnymi službami zamestnanosti, elimináciou správnych postupov a všetkých lehôt a iných obmedzení na prístup k zamestnaniu vyplývajúcich z vnútroštátnych právnych predpisov alebo predchádzajúcich dohôd medzi členskými štátmi, ako aj vytvorením vhodného mechanizmu umožňujúceho prepojenie medzi ponukou pracovných miest a dopytom po nich. Na základe týchto splnomocnení možno základný právny rámec sekundárneho práva Európskej únie pre oblasť voľného pohybu zamestnancov vymedziť nasledovne, z hľadiska významu a ich aktuálnosti: • nariadenie Rady č. 1612/68/EHS o slobode pohybu zamestnancov v rámci Spoločenstva v znení neskorších predpisov; • smernica Európskeho parlamentu a Rady č. 2004/38/ES o práve občanov Únie a ich rodinných príslušníkov voľne sa pohybovať a zdržiavať sa v rámci územia členských štátov, ktorá mení a dopĺňa nariadenie Rady č. 1612/68/EHS a ruší viaceré smernice12; • smernica Európskeho parlamentu a Rady č. 2005/36/ES o uznávaní odborných kvalifikácií v znení neskorších predpisov. II. Pri aplikácii voľného pohybu zamestnancov treba vychádzať z pojmu „zamestnanec“, ako ho vymedzuje právo Európskej únie. Členský štát Spoločenstva nemôže vychádzať z vlastného normatívneho vymedzenia pojmu „zamestnanec“.13 Pojem zamestnanec Zmluva o založení Európskeho spoločenstva nedefinuje, no napriek tomu ho nemožno vykladať v zmysle vnútroštátneho práva jednotlivých členských štátov. Vnútroštátne právne úpravy sa v definovaní tohto pojmu odlišujú, a preto by mohlo dôjsť k nesprávnej modifikácii ustanovení upravujúcich voľný pohyb osôb v kategórii zamestnancov, bez toho, aby Spoločenstvo malo na to dosah. Preto sa pojem „zamestnanec“ vykladá tak, ako ho chápe komunitárne právo a ako tento pojem vykladá judikatúra Európskeho súdneho dvora.14 Podľa početnej judikatúry Európskeho súdneho dvora zamestnávateľ ani iná právnická alebo fyzická osoba na území Slovenskej republiky nemôže vychádzať z vymedzenia pojmu zamestnanec podľa právneho poriadku Slovenskej republiky, pretože právo Európskej únie zaväzuje adresátov vychádzať z vymedzenia pojmu zamestnanec podľa komunitárneho práva.15 Originárnymi beneficientmi slobody voľného pohybu zamestnancov sú zamestnanci, ktorí sú štátnymi príslušníkmi členského štátu. Na definíciu pojmu zamestnanec sa nepoužijú právne predpisy členských štátov, keďže v zmysle konštantnej judikatúry Európskeho súdneho dvora ide o autonómny pojem komunitárneho práva. Ak by definícia tohto pojmu bola v právomoci práva členského štátu, každý členský štát by mohol modifikovať význam pojmu „migrujúci zamestnanec“ a svojvoľne eliminovať ochranu určitých osôb, ktorú priznáva Zmluva o založení Európskeho spoločenstva.16 K obsahovému vymedzeniu pojmu zamestnanec došlo v roku 1985 v rozsudku Európskeho súdneho dvora.17 Podľa jeho odôvodnenia sa za zamestnanca považuje každá osoba, ktorá má status štátneho 10 Smernica Európskeho parlamentu a Rady 2004/38/ES o práve občanov Únie a ich rodinných príslušníkov voľne sa pohybovať a zdržiavať sa v rámci územia členských štátov. 11 Rozsudok vo veci C-41, Van Duyn v. Home Office [1974], ECR 1337. 12 Išlo o zrušenie smerníc č. 64/221/EHS, č. 68/360/EHS, č. 72/194/EHS, č. 73/148/EHS, č. 75/34/EHS, č. 75/35/EHS, č. 90/364/EHS (rozšírila voľný pohyb osôb aj na osoby žijúce z nezávislých príjmov), č. 90/365/EHS (rozšírila voľný pohyb osôb aj na dôchodcov) a č. 93/96/EHS. Voľný pohyb osôb bol na študentov rozšírený smernicou č. 90/366/EHS. 13 Barancová, H.: Európske pracovné právo. Sprint. Bratislava, 2003, s. 33. 14 Klučka, J., Mazák, J. a kolektív: Základy európskeho práva. Iura Edition. Bratislava, 2004, s. 331. 15 Barancová, H.: Zákonník práce. Komentár. Sprint. Bratislava, 2007, s. 189. 16 Karas, V., Králik, A.: Európske právo. Iura Edition. Bratislava, 2007, s. 305. 17 Rozsudok vo veci C-66/85 Lawrie Blum v. Land Baden-Württemberg. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 79 príslušníka niektorého z členských štátov a ktorá za protihodnotu (odmenu) vykonáva pre iného a podľa jeho pokynov závislú činnosť v rámci určitého časového obdobia. Pojem „zamestnanec“ treba definovať na základe objektívnych kritérií, ktoré charakterizujú pracovný pomer s ohľadom na práva a povinnosti dotknutej osoby. Najdôležitejší znak pracovného pomeru spočíva v tom, že zamestnanec v priebehu určitej doby vykonáva prácu podľa pokynov druhého, za ktorú dostáva odmenu.18 Definícia pojmu zamestnanec podstúpila v priebehu rokov rekonštrukciu na základe pomerne rozsiahlej judikatúry Európskeho súdneho dvora. Najmä z judikatúry Európskeho súdneho dvora k vymedzeniu pojmu zamestnanec pre účely voľného pohybu zamestnancov vyplýva, že niektoré znaky závislej práce v súvislosti s vymedzením pojmu zamestnanec považuje za podstatné a niektoré znaky za menej podstatné.19 Dve kľúčové zložky opakovane pertraktované v rozsudkoch Európskeho súdneho dvora v kontexte vyššie uvedenej definície pojmu zamestnanec sú najmä „odmena za prácu“ a „závislá činnosť“. Rovnako aktuálnou ale ostáva otázka osobnej pôsobnosti.20 Závislá činnosť fyzických osôb smerujúca primárne k dosiahnutiu určitého hospodárskeho cieľa je relevantná tak pre zamestnancov, ako aj osoby samostatne zárobkovo činné. Je teda nevyhnutné nájsť iný diferenciačný znak medzi oboma skupinami. Na zamestnancov sa aplikuje článok 39 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva, pre postavenie osôb samostatne zárobkovo činných je rozhodujúci článok 43 uvedenej zmluvy. V jeho znení je garantovaná sloboda štátnych príslušníkov členských štátov usadiť sa na území iného členského štátu a zakladať tam obchodné zastúpenia, organizačné zložky alebo dcérske spoločnosti. Sloboda usadiť sa zahŕňa aj právo začať vykonávať vlastnú zárobkovú činnosť. Riaditeľ obchodnej spoločnosti, ktorý je jej jediným akcionárom, nemá právne postavenie zamestnanca, keďže svoju činnosť nevykonáva v kontexte podriadenosti voči inej osobe, práve naopak, musí sa s ním zaobchádzať ako s osobou samostatne zárobkovo činnou.21 Kým na zamestnancov sa vzťahuje článok 39 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva, osoby samostatne zárobkovo činné podliehajú článku 43. Keďže podstatným znakom pracovnoprávneho vzťahu je to, že určitá osoba počas určitej doby vykonáva v prospech inej osoby a na základe jej pokynov závislú činnosť, za ktorú ako protiplnenie dostáva odmenu, činnosť, ktorú by takáto osoba vykonávala mimo vzťahu podriadenosti, treba považovať za činnosť osoby samostatne zárobkovo činnej.22 Pokiaľ základnou charakteristikou pracovnoprávne vzťahu je to, že počas určitej doby nejaká osoba vykonáva závislú činnosť podľa pokynov inej osoby za protiplnenie (odmenu), akákoľvek činnosť, ktorú by takáto osoba vykonávala mimo vzťahu podriadenosti, musí byť považovaná za činnosť osoby samostatne zárobkovo činnej.23 Na základe rozsudku Európskeho súdneho dvora v prípade Lawrie-Blum proti Land Baden-Württemberg bolo konštatované, že pojem „zamestnanec“ musí byť definovaný na základe objektívnych kritérií, ktoré charakterizujú pracovný pomer s ohľadom na práva a povinnosti účastníkov takéhoto právneho vzťahu. 18 Barancová, H.: Zákonník práce. Komentár. Sprint. Bratislava, 2007, s. 192. Barancová, H.: Zákonník práce. Komentár. Sprint. Bratislava, 2007, s. 96 (Rozsudok vo veci 66/1985 Lawrie Blum v. Land BadenWürttemberg). 20 Rozsudok vo veci C-109/92 Max Wirth v. Landeshauptstadt Hannover (Európsky súdny dvor judikoval, že za zamestnancov sa považujú aj žiaci a študenti, a to predovšetkým z hľadiska prístupu k voľnému pohybu resp. štúdiu) a rozsudok vo veci C-75/63 Hoekstra v. Bestuur der Bedrijfsvereiniging voor Detailhandel en Ambachten (odôvodnenie rozsudku pojednáva o tom, že osoba, ktorá stratila prácu, ale je schopná prijať novú, sa považuje za zamestnanca rovnako ako osoba, ktorá je aktuálne zamestnaná a prácu vykonáva), rozsudok vo věci 66/1985 Lawrie Blum v. Land Baden-Württemberg (status zamestnanca majú aj zamestnanci pri čiastočnom pracovnom úväzku), rozsudok vo veci C-415/93 Union Royale Belge des Sociétés de Football Association and others v. Bosman (za zamestnancov sa považujú aj profesionálni sportovci). 21 Rozsudok vo veci C-107/94 P. H. Asscher v. Staatssecretaris van Financiën. 19 22 23 Rozsudok vo veci C-105/04 (Claude Nadin v. Nadin-Lux SA) a C-152/04 (Claudie Nadin v. Jean-Pascal Durré). Rozsudok vo veci C-269/99 Aldona Malgorzata Jany and others v. Staatssecretaris van Justitie. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 80 Najpodstatnejšia charakteristická črta pracovného pomeru poukazuje na výkon závislej činnosti určitej osoby v priebehu stanovenej doby za protiplnenie a podľa pokynov inej osoby. Právny vzťah, ktorý presne nezodpovedá tomuto rámcu (osoby samostatne zárobkovo činné) musí byť posudzovaný v každom prípade na základe kritérií a podmienok, ktoré si zmluvné strany dohodli, alebo ďalších faktorov, ako napríklad zdieľanie obchodných rizík, slobodné rozvrhnutie pracovného času alebo zamestnávanie iných osôb. Samotný fakt, že osoba je platená na základe podielu a jej odmena je kolektívne rozpočítaná nemá takú povahu, aby ju zbavoval status zamestnanca.24 Taktiež problematika „odmeny za prácu“ opakovane rezonuje v rozsudkoch Európskeho súdneho dvora. Podľa článku 141 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva „odmena“ znamená obvyklú základnú alebo minimálnu mzdu alebo plat a všetky dávky, ktoré zamestnávateľ vypláca priamo alebo nepriamo, v hotovosti alebo formou naturálnej mzdy, zamestnancovi v pracovnom pomere. Odmenou za prácu sa podľa rozhodnutí Európskeho súdneho dvora považuje aj náhrada mzdy, príspevky zamestnávateľa zamestnancom z titulu súkromného (nie však štátneho) dôchodkového poistenia, odstupné pri ukončení pracovného pomeru, či právo na zľavu cestovného pre dôchodcov. V prípade Defrenne v. Sabena Súdny dvor stanovil, že článok 141 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva má horizontálny priamy účinok a môže sa ho preto dovolávať zamestnanec voči zamestnávateľovi. Nie je pritom dôležité, či zamestnávateľom je súkromný alebo štátny subjekt.25 Výška odmeny nie je rozhodujúca a nemusí ani dosahovať výšku minimálnej mzdy stanovenej v danom členskom štáte Spoločenstva. Dôležité pre právne postavenie zamestnanca je to, že ide o protihodnotu za výkon závislej činnosti podľa pokynov inej osoby a že pre príjemcu má určitú hospodársku hodnotu. Aby sa sloboda voľného pohybu osôb (zamestnancov) mohla realizovať, nevyhnutnosťou je garancia práva na pobyt v hosťujúcom štáte pre takéto migrujúce osoby (zamestnancov).26 Pri pobyte ktorého dĺžka nepresiahne tri mesiace majú občania z členských štátov Spoločenstva umožnený vstup na územie iného štátu únie na základe preukázania platného dokladu totožnosti alebo cestovného dokladu.27 Podmienky pre pobytu, ktoré rozsah prekračuje tri mesiace alebo podmienky získania nároku na trvalý pobyt upravuje vyššie uvedená smernica.28 III. Jednou zo základných obsahových náplní slobody voľného pohybu zamestnancov je aj vylúčenie akýchkoľvek diskriminačných tendencií najmä pokiaľ ide o rovnaké zaobchádzanie medzi mužmi a ženami; vznik, zmenu a zánik pracovnoprávnych vzťahov, obsah práv a povinností účastníkov pracovnoprávnych vzťahov; prístup k zamestnaniu; pracovné podmienky; bezpečnosť a ochranu zdravia pri práci; kolektívne práva; odborové práva; postavenie v systémoch sociálneho zabezpečenia; súdnu ochranu, zvyšovanie a uznávanie kvalifikácie a ďalšie. Vychádzajúc z judikatúry Európskeho súdneho dvora diskriminácia znamená uplatňovanie rôznych pravidiel v porovnateľných situáciách ako aj uplatňovanie toho istého pravidla v rôznych situáciách.29 Antidiskriminačnú legislatívu na úrovni Európskej únie tvorí značné množstvo právnych aktov, či už primárnych alebo sekundárnych. Konkrétne záväzky v tejto oblasti vyplývajú pre členské štáty zo smerníc 24 Rozsudok vo veci C-3/87 The Queen v. Ministry of Agriculture, Fisheries and Food (Agegate Ltd.). Svitanová, K.: Voľný pohyb pracovníkov v EÚ. In: Aktuálne otázky pracovnoprávnej legislatívy v EÚ a SR. Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici. Právnická fakulta. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie. Banská Bystrica 2007, s. 111. 26 Bližšie podmienky upravuje smernica Európskeho parlamentu a Rady č. 2004/38/ES o práve občanov Únie a ich rodinných príslušníkov voľne sa pohybovať a zdržiavať sa v rámci územia členských štátov. 27 Podmienka vstupných víz alebo výstupných víz alebo obdobných formálnych postupov je neprípustná. Nediskriminačná a primeraná registračná lehota o prítomnosti na území iného členského štátu však nie je vylúčená. 28 Oprávnenie na pobyt presahujúce tri mesiace je viazané na splnenie niektorej z týchto podmienok: 1/ zárobková činnosť v pracovnom pomere alebo ako samostatne zárobkovú činná osoba; 2/ dostatočné finančné krytie a platné zdravotné poistenie vylučujíce zneužívanie sociálneho systému hosťujúceho štátu; 3/ štúdium v členskom štáte Spoločenstva; 4/ príbuzenský vzťah k občanovi únie, ktorý jedno z kritérií (1-3) spĺňa. 29 Právna vec C-394/1996 Mary Brown proti Rentokil Ltd. zo dňa 30. júna 1998. 25 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 81 Európskeho parlamentu, Rady alebo Európskej komisie. Ide o pramene sekundárneho komunitárneho práva, ktoré majú supranacionálny charakter a ktoré sú súčasťou úpravy prvého piliera Európskej únie – politiky vnútorného trhu Európskych spoločenstiev.30 Od rozšírenia Európskej únie v roku 2004 o viaceré krajiny strednej a východnej Európy sú podľa viacerých odborných štúdií najzraniteľnejšou skupinou v rámci Spoločenstva rómovia a občania z bývalých štátov Sovietskeho zväzu. Pravidelne sú terčom rasových útokov, xenofóbneho správania či diskriminácie v oblasti predovšetkým občianskoprávnych a pracovnoprávnych vzťahov. Na viaceré diskriminačné tendencie s dosahom aj na pracovnoprávnu a sociálnu oblasť v európskej spoločnosti poukazujú tiež výročné správy Európskeho monitorovacieho centra pre rasizmus a xenofóbiu. V roku 2006 bolo prijaté rozhodnutie Európskeho parlamentu a Rady č. 771/2006 o ustanovení Európskeho roku rovnakých príležitostí pre všetkých (2007) – na ceste k spravodlivej spoločnosti. Závery poukazovali na skutočnosť, že napriek výraznému pokroku pri presadzovaní rovnosti a boja proti diskriminácii oba fenomény v negatívnom vyjadrení pretrvávajú v spoločnosti aj naďalej v rôznych podobách. Hodnotiace uznesenie Rady z decembra 2007 konštatovalo, že pre dosiahnutie skutočného pokroku pri zabezpečovaní rovnosti v praxi je potrebné posilniť najmä všeobecné povedomie, vykonateľnosť právnych predpisov, vzájomnú spoluprácu členských štátov a rovnako zintenzívniť úsilie pre realizácii Európskeho paktu pre rodovú rovnosť (2006) a Plánu Spoločenstva pre rovnosť medzi mužmi a ženami na roky 2006-2010. Podpora rovnoprávneho postavenia mužov a žien patrí aj mimo rámca uvedených rokov dlhodobo medzi základné úlohy Spoločenstva.31 Sekundárne právo upravujúce oblasť zákazu diskriminácie a rovnakého zaobchádzania je konkretizované v početných smerniciach Európskej únie a v právnickej literatúre sa všeobecne usudzuje, že zásada rovnakého zaobchádzania je „najobľúbenejším dieťaťom“ práva Európskej únie.32 Vývoj európskej antidiskriminačnej politiky je relatívne dynamický, tak pri komplexnom hodnotení, ako aj s osobitným zreteľom na oblasť pracovnoprávnych vzťahov. V posledných rokoch boli prostredníctvom viacerých smerníc posilnené právne poriadky členských štátov o viaceré progresívne právne inštitúty. Významnú zmenu v aktuálnych súvislostiach predstavuje smernica Európskeho parlamentu a Rady č. 2006/54/ES o vykonávaní zásady rovnosti príležitostí a rovnakého zaobchádzania s mužmi a ženami vo veciach zamestnanosti a povolania. Podľa článku 34 bod 1 svojho textu s účinnosťou od 15. augusta 2009 nahrádza a zároveň ruší smernice č. 75/117/EHS, č. 76/207/EHS, č. 97/80/ES a č. 86/378/EHS.33 Smernica č. 2006/54/ES bude samostatne upravovať celú oblasť rodovej rovnosti v zamestnaní; Smernica č. 2004/113/ES pri prístupe k tovarom a službám; Smernice č. 79/7/EHS, č. 86/613/EHS, č. 92/85/EHS a č. 96/34/ES v znení Smernice č. 97/75/ES v oblasti sociálneho zabezpečenia a ochrany materstva a rodičovstva.34 Slovenská republika je od roku 2004 členským štátom Európskej únie, ktorá už vo svojom primárnom práve explicitne deklaruje rovnaké zaobchádzanie medzi mužmi a ženami ako jednu zo základných úloh Spoločenstva. Vnútroštátna legislatíva bola v posledných rokoch obohatená prostredníctvom transpozície viacerých antidiskriminačných smerníc a rovnako prijatím antidiskriminačného zákona (v r. 2004) o viaceré právne inštitúty, čím došlo k posilneniu princípu rovnoprávnosti mužov a žien aj v prostredí pracovnoprávnych vzťahov a na trhu práce. Antidiskriminačná politika v pracovnoprávnej legislatíve je mimoriadne dôležitá, jej vykonateľnosť v praxi je ale často komplikovaná a nedostatočná. Príčinou takéhoto stavu je viacero skutočností, medzi najvýznamnejšie zaraďujeme nejednoznačné interpretácie niektorých základných pojmov (priama diskriminácia, nepriama diskriminácia, rovnaké zaobchádzanie, rovnaká mzda za prácu rovnakej hodnoty). Medzi ostatné problémy zaraďujeme najmä relatívne nízku mieru pripravenosti sudcov využívať novú 30 Davala, M.: Súčasný vývoj transpozície európskej antidiskriminačnej legislatívy v slovenskom právnom poriadku. In: Dny veřejného práva. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Brno, 2007, s. 955. 31 Pozri článok 2 a článok 3 bod 2 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva. 32 Barancová, H.: Európske pracovné právo. Sprint. Bratislava 2003, s. 54. 33 Smernica č. 2006/54 predstavuje subsumovanie smerníc 75/117/EHS, 76/207/EHS a 97/80/ES do jedného právneho dokumentu mutatis mutandis, zároveň ale prináša aj niektoré nové prvky. 34 Čambáliková, M., ml.: Prehľad legislatívy ES a SR týkajúcej sa rodovej rovnosti. In: Slovensko na ceste k rodovej rovnosti. Bratislava : Accord GS 2006, s. 187. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 82 legislatívu v praxi a nedostatočná znalosť novej legislatívy medzi verejnosťou (navyše tieto situácie sa týkajú predovšetkým už zamestnaných fyzických osôb, pričom existuje aj nemalá skupina potenciálnych zamestnancov).35 Z rozsiahlej judikatúry Európskeho súdneho dvora k zákazu diskriminácie uvádzame aspoň niektoré vybrané rozsudky, ktoré si podľa nás zaslúžia byť citované. Občania z členských štátov Spoločenstva majú právo na prístup k zamestnaniu a vykonávanie pracovných činností v inom členskom štáte v rovnako rozsahu a za rovnakých podmienok ako tuzemskí zamestnanci.36 V prípade, ak sa žena a muž uchádzajú o to isté pracovné miesto, ktoré má vyššie pracovné zaradenie a sú rovnako kvalifikovaní, danie prednosti žene z dôvodu, že ide o pracovnú oblasť, ktorá vykazuje výrazne menšie zastúpenie žien, sa považuje za diskriminačné konanie na základe pohlavia.37 Veľmi častou formou nepriamej diskriminácie sú jazykové požiadavky na výkon určitého druhu práce, keďže je zrejmé, že tieto požiadavky môžu splniť lepšie najmä tuzemskí uchádzači o pracovné miesto. Nariadenie Rady č. 1612/68/EHS o slobode pohybu zamestnancov v rámci Spoločenstva však pripúšťa zavedenie kvalifikačných podmienok týkajúcich sa jazykových znalostí, len ak sú odôvodnené povahou práce, ktorá sa má vykonávať. Jazykové požiadavky nesmú slúžiť ako zámienka na vylúčenie zamestnancov pochádzajúcich z iných členských štátov.38 Podmienkou prijatia do zamestnania môže byť zo strany zamestnávateľa stanovenie inojazyčných kritérií pre uchádzača, ktoré musí spĺňať, nemôžu byť však posudzované výhradne len na základe určitého osobitného potvrdenia.39 Zásadou zákazu diskriminácie sú viazané nielen členské štáty Spoločenstva, ale aj súkromní zamestnávatelia a odborové organizácie (neštátne inštitúcie). Zavedenie takýchto obmedzení zo strany súkromných subjektov by mohlo obmedziť funkčnosť vnútorného trhu.40 Za porušenie zásady rovnakej odmeny pre mužov a ženy sa považuje aj poskytovanie rôznych zvýhodnení za pracovný výkon v prospech mužov a žien, pričom sa nemusí vždy jednať o prácu rovnakú, ale pre tento účel môže ísť i o prácu rovnocennú.41 Ako diskriminačné sa kvalifikuje aj také rozhodnutie zamestnávateľa, na základe ktorého je pri čiastočnom pracovnom úväzku odmena za prácu rovnakej alebo rovnocennej hodnoty nižšia ako pri plnom pracovnom úväzku.42 IV. Závažnou otázkou bezprostredne súvisiacou s voľným pohybom zamestnancov je tiež preukazovanie ich kvalifikačných predpokladov. Odlišnosti v školských systémoch a v dokladoch osvedčujúcich nadobudnutú kvalifikáciu si v záujme zabezpečenia tohto voľného pohybu vyžiadali celý rad opatrení zo strany orgánov Spoločenstiev, pokiaľ ide o vzájomné uznávanie uvedených dokladov.43 (Ne)uznávanie odborných kvalifikácií a vzdelania predstavuje v praxi jednu z najvýznamnejších prekážok voľného pohybu osôb v dimenzii nielen bez obmedzení sa presúvať na územia iných členských štátov, ale skutočne tam aktívne participovať v pracovnom procese v postavení migrujúceho zamestnanca. Tento stav pramení predovšetkým z prostredia diferencovanosti multivzdelávacích európskych systémov a pomerne 35 Kvapilová, E.: Implementácia princípu rovnosti mužov a žien na trhu práce. In: Slovensko na ceste k rodovej rovnosti. Accord GS: Bratislava 2006, s. 20. 36 Rozsudok vo veci C-167/73 Commission of the European Communities v French Republic. 37 Rozsudok vo veci C-450/93 Eckhard Kalanke v Freie Hansestadt Bremen. 38 Karas, V., Králik, A.: Európske právo. Iura Edition. Bratislava, 2007, s. 303. 39 Rozsudok vo veci C-281/98 Roman Angonese v Cassa di Risparmio di Bolzano SpA. 40 Rozsudok vo veci C-36/74 B.N.O. Walrave and L.J.N. Koch v Association Union cycliste internationale, Koninklijke Nederlandsche Wielren Unie et Federación Española Ciclismo. 41 Rozsudok vo veci 129/79 Macarthys Ltd v Wendy Smith. 42 Rozsudok vo veci 96/80 J.P. Jenkins v Kingsgate (Clothing Productions) Ltd. 43 Schronk, R.: Voľný pohyb osôb. In: Európske právo na Slovensku. Nadácia Kalligram. Bratislava 2003, s. 308. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 83 neprehľadnej mašinérie vydávania rôznych druhov potvrdení o dosiahnutej kvalifikácii alebo vzdelaní.44 Permanentnosť tohto problému vyvstáva aj zo situácie, že systematika vzdelávania je ponechaná v kompetencii členských štátov a na úrovni Európskej únie nepodlieha harmonizácii. Obmedzenia voľného pohybu osôb vyplývajú z ustanovenia článku 39 ods. 3 Zmluvy o založení Európskeho spoločenstva. Takéto výnimky sú prípustné len v odôvodnených prípadoch založených na ochrane verejnej politiky, verejnej bezpečnosti alebo verejného zdravia.45 Na rozdiel od pojmu „zamestnanec“, ktorý v súlade s judikatúrou Európskeho súdneho dvora vylučuje reštriktívny výklad46, pojem „verejný poriadok“ takýto výklad pripúšťa.47 Na výkon závislých činností zamestnancov bezprostredne nadväzuje ich postavenie v systémoch sociálneho zabezpečenia.48 Sociálna politika Spoločenstva vykazuje v súvislosti s voľným pohybom pracovných síl určité špecifické znaky, medzi ktoré patrí napríklad rovnaké zaobchádzanie s vylúčením akejkoľvek formy diskriminácie, uplatňovanie princípu spočítavania období relevantných na uplatnenie nároku na dávky sociálneho zabezpečenia v inom členskom štáte, eliminácia poskytovania dávok z identického dôvodu v rôznych štátoch Európskej únie, pravidlo jedného štátu tzn. požívanie sociálnych výhod poskytovaných právnym poriadkom len v jednom členskom štáte a iné. Dočasné limitovanie výkonu slobody pohybu osôb v rámci Spoločenstva s cieľom výkonu práce v inom členskom štáte vyplýva aj z tzv. prechodných období, ktoré si v Zmluve o pristúpení k Európskej únii uplatnili viaceré krajiny pôvodnej európskej pätnástky.49 Slovenská republika sprístupnila svoj pracovný trh novým členským krajinám Európskej únie Bulharsku a Rumunsku v deň ich vstupu do Spoločenstva.50 LITERATÚRA: [1] ANDENAS, M. Services and Free Movement in EU Law, Oxford : University Press, 2003, s. 516, ISBN: 9780198299387. [2] BARANCOVÁ, H.; SCHRONK, R. Pracovné právo. Bratislava : Sprint, 2006, ISBN: 80-8908552-0. [3] BARANCOVÁ, H. Európske pracovné právo. Bratislava : Sprint, 2003, s. 186, ISBN: 80-8908513-X. [4] BARANCOVÁ, H. Zákonník práce. Komentár. Bratislava : Sprint, 2007, s. 1032, ISBN: 978-8089085-94-1. [5] EUR-lex (online databáza komunitárneho práva Európskej únie). [6] GALVAS, M. A KOLEKTÍV. Pracovní právo. Brno : Masarykova Univerzita, 2004, s. 671, ISBN: 80-210-3558-7. [7] KARAS, V.; KRÁLIK, A. Európske právo. Bratislava : Iura Edition, 2007, s. 505, ISBN: 978-808087-148-4. [8] KLUČKA, J.; MAZÁK, J. Základy európskeho práva. Bratislava : Iura Edition, 2004, s. 536, 44 V roku 2005 bola prijatá smernica Európskeho parlamentu a Rady č. 2005/36/ES o uznávaní odborných kvalifikácií s ambíciou zjednodušiť a sprehľadniť systém uznávania odborných kvalifikácií a vzdelávania, ktorá s účinnosťou od 20. októbra 2007 zrušila doterajšie smernice č. 89/48/EHS o všeobecnom systéme uznávania diplomov a č. 92/51/EHS o druhom všeobecnom systéme uznávania odborného vzdelania. 45 Pôvodnú právnu úpravu obsiahnutú v smernici Rady č. 64/221/EHS o koordinácii osobitných opatrení o pohybe a pobyte cudzích štátnych príslušníkov, prijatých z dôvodov verejného poriadku, verejnej bezpečnosti alebo verejného zdravia nahradila v roku 2004 smernica Európskeho parlamentu a Rady č. 2004/38/ES o práve občanov Únie a ich rodinných príslušníkov voľne sa pohybovať a zdržiavať sa v rámci územia členských štátov. 46 Rozsudok vo veci 53/81 D.M. Levin v Staatssecretaris van Justitie. 47 Rozsudok vo veci 41/74 Yvonne van Duyn v Home Office. 48 Základom sociálneho práva Európskej únie je nariadenie Rady č. 1408/71 o uplatňovaní systémov sociálneho zabezpečenia na zamestnancov, osoby samostatne zárobkovo činné a ich rodinných príslušníkov, pohybujúcich sa v rámci Spoločenstva a nariadenie Európskeho parlamentu a Rady č. 883/2004 o koordinácii systémov sociálneho zabezpečenia. 49 Občanom Slovenskej republiky boli v roku 2004 sprístupnené pracovné trhy Cypru, Českej republiky, Estónska, Írska, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Slovinska, Poľska, Švédska, Veľkej Británie, v roku 2006 sa pridali Fínsko, Grécko, Portugalsko, Španielsko, Taliansko, v roku 2007 otvorili svoj pracovný trh Holandsko, Bulharsko, Rumunsko a Luxembursko, v roku 2008 otvára svoj pracovný trh aj Dánsko. Medzi krajiny, ktoré si naďalej uplatňujú obmedzenia patrí Belgicko, Francúzsko, Rakúsko, Nemecko. 50 Od 01. januára 2007. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 84 [9] [10] [11] [12] ISBN: 80-8087-005-6. KOLEKTÍV AUTOROV. Európske právo na Slovensku. Bratislava : Nadácia Kalligram, 2003, s. 568, ISBN: 80-968886-1-7. KOLEKTÍV AUTOROV. Slovensko na ceste k rodovej rovnosti. Bratislava : Accord GS, 2006, s. 203, ISBN: 80-85544-41-5. SVITANOVÁ, K. Voľný pohyb pracovníkov v EÚ. In: Aktuálne otázky pracovnej legislatívy v EÚ a SR, Banská Bystrica, Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, Právnická fakulta 2007, s. 140, ISBN: 978-80-8083-523-1. TICHÝ, L.; A KOLEKTÍV. Evropské a mezinárodní právo. Praha : Linde 2006,s 912, ISBN: 807201-573-7. SUMMARY The author of the article draws attention to the free movement of workers in the European Community. He deals with the legal basis of Common Market and free movement of workers as one of assumption of its operation. The author comments definition of „worker“ within European union employment relations and with special accent on Court of Justice Case-law. It also includes parts about principle of equal treatment , restrictions on free labour movement, access to employment, anti-discrimination policy, recognition of professional qualifications etc. ADRESA: JUDr. Michal Kuril Univerzita Komenského v Bratislave Právnická fakulta Katedra pracovného práva a práva sociálneho zabezpečenia email: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 85 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 86 CRM – THE BASE OF SUCCESSFUL BUSINESS Viliam Lendel Žilinská univerzita v Žiline Abstract: Customer relationship management is a combination of people, processes and technology that seeks to understand a company's customers. It is an integrated approach to managing relationships by focusing on customer retention and relationship development. This article deals with model of CRM, its work in the company. The largest part of this article deals with parts of this model. Content of individual parts is specified in an article step by step. Keywords: CRM, CRM process, customer, relation, satisfaction 1. INTRODUCTION Customer relationship management is a broad term that covers concepts used by companies to manage their relationships with customers, including the capture, storage and analysis of customer, vendor, partner, and internal process information. Customer relationship management includes: • CRM processes that help identify and target their best customers, generate quality sales leads, and plan and implement marketing campaigns with clear goals and objectives, • CRM processes that help form individualized relationships with customers (to improve customer satisfaction) and provide the highest level of customer service to the most profitable customers, • CRM processes that provide employees with the information they need to know their customers' wants and needs, and build relationships between the company and its customers. 2. CUSTOMER RELATIONSHIP MANAGEMENT CRM is a business strategy that goes beyond increasing transaction volume. Its objectives are to increase profitability, revenue, and customer satisfaction. To achieve CRM, a company wide set of tools, technologies, and procedures promote the relationship with the customer to increase sales. CRM is primarily a strategic business and process issue rather than a technical issue. CRM consists of three components: [5] • Customer, • Relationship and • Management (Figure 1). Customer CRM Relationship Management Figure 1 Components of CRM [6] The customer is the only source of the company's present profit and future growth. However, a good customer, who provides more profit with less resource, is always scarce because customers are „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 87 knowledgeable and the competition is fierce. Information technologies can provide the abilities to distinguish and manage customers. The relationship between a company and its customers involves continuous bi-directional communication and interaction. The relationship can be short-term or long-term, continuous or discrete, and repeating or one-time. Relationship can be attitudinal or behavioural. Even though customers have a positive attitude towards the company and its products, their buying behaviour is highly situational. [11] The following characteristics are associated with delivery of excellent CRM information system: [6] • Reliability, • Responsiveness, • Accessibility, • Safety, • Courtesy, • Consideration, • Communication, • Recognising the customer and competence. Communication is central to any successful relationship. There are significant business benefits, which accrue from an effective, integrated CRM approach. These include: • Reduced costs (effective and efficient operation), • Increased customer satisfaction (exceeding expectations), • Growth in numbers of customers, • Maximization of opportunities (increased services, referrals, etc.), • Increased access to a source of market and competitor information, • Highlighting poor operational processes, • Long-term profitability and sustainability. Customer relationship management is a comprehensive business and marketing strategy that integrates technology, process, and people. There are three key dimensions to a successful CRM initiative: • Human (people), • Process and • Technology. The human component is the most difficult component given the sensitivity of users to change. CRM systems, which support and/or automate integrated customer processes, often, imply changes in the way users do their day-to-day jobs. Users who have not properly understood the reasons for the change, who did not participate in formulation of the change, who did not receive sufficient information about the change, or who did not get sufficiently trained on the change will often be adverse to that change. [7] The process component of CRM is the most delicate because inappropriate automation of the CRM business process will only speed up the errant process. While most companies do have customer-facing business processes in place (i.e., processes that directly interface with the customer during the purchase, payment, and usage of the company's products and services), many times these business processes need to be updated or even replaced. To realize effective process change, a company needs first to examine how well existing customer-facing business processes are working. Then the company needs to redesign or replace broken or nonoptimal process with ones that have been created and/or agreed upon internally. Technological orientation is an important dimension of CRM. CRM attempts to provide a strategic bridge between information technology and marketing strategies aimed at building long-term relationships and PR [8]. The technology dimension of CRM can broadly be categorised into Information Flow (IF), Information Capture (IC) and Information Usage (IU) [9]. 3. MODEL OF CRM Customer relationship management is a comprehensive strategy and process of acquiring, retaining, and partnering with selective customers to create superior value for the company and the customer (figure 2). It involves the integration of marketing, sales, customer service, and the supply-chain functions of the organization to achieve greater efficiencies and effectiveness in delivering customer value. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 88 marketing greater efficiencies and effectiveness sales, customer service measurement and assessment the supply-chain functions CRM terms planning and organization resources ACQUIRING selective customers PARTNERING RETAINING delivery and support input (information, ...) acquisition and implementation BUSINESS PROCESS SUPERIOR VALUE FOR THE COMPANY AND THE CUSTOMER Figure 2 Model of CRM The model of CRM has four general parts, which are interlock. These general parts are: • Planning and organization, • Acquisition and implementation, • Delivery and support, • Measurement and assessment. PLANNING AND ORGANIZATION ACQUISITION AND IMPLEMENTATION DELIVERY AND SUPPORT MEASUREMENT AND ASSESSMENT Figure 3 Decomposition of general process Customer relationship management The first part informs about necessity of planning and organization in process of successful preparation of CRM in organization. Company can achieve this work by realization of following processes: • Definition of CRM strategic plan, • Definition of architecture CRM system, „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 89 • • • • • • • • • Determination of technological trends, Definition of organization and relations in the CRM, Investment management, Human resource management, Interaction of strategy and development trend, Agreement management with external requirements, Risk management, Project management, Quality management. PLANNING AND ORGANIZATION Definition of CRM strategic plan Definition of architecture CRM system Determination of technological trends Definition of organization and relations in the CRM Investment management Human resource management Interaction of strategy and development trend Agreement management with external requirements Risk management Project management Quality management Figure 4 Decomposition of partial process Planning and organization If company applies principles of planning and organization, it can proceed to the second part Acquisition and implementation. The company can achieve successful delivery and support by realization of these processes: • Identification of necessary tools, • Acquisition of necessary equipment, • Acquisition of technological infrastructure, • Development and administration of operative costs, • Installation and certification of system, • Change management. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 90 ACQUISITION AND IMPLEMENTATION Identification of necessary tools Acquisition of necessary equipment Acquisition of technological infrastructure Development and administration of operative costs Installation and certification of system Change management Figure 5 Decomposition of partial process Acquisition and implementation The following part is Delivery and support. The company can achieve successful delivery and support by realization of these processes: • Definition and administration of CRM operations, • Service management of third persons, • Performance and capacity management, • Monitoring of continuity of operations and services, • Effect system safety, • Identification and allocation of operative costs, • Education and training of employees, • Safety of assistance service, • Event management, • Data and information administration. DELIVERY AND SUPPORT Definition and administration of CRM operations Service management of third persons Performance and capacity management Monitoring of continuity of operations and services Effect system safety Identification and allocation of operative costs Education and training of employees Safety of assistance service Event management Data and information administration Figure 6 Decomposition of partial process Delivery and support If a company has achieved planning and organization, acquisition and implementation, delivery and support, it is prepared for entering the fourth part Measurement and Assessment. For its successful building it is „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 91 necessary to realize these processes in the company: • Processes monitoring, • Evaluation of achievement CRM level, • CRM evaluation, • Audit. MEASUREMENT AND ASSESSMENT Processes monitoring Evaluation of achievement CRM level CRM evaluation Audit (internal/external) Figure 7 Decomposition of partial process Measurement and assessment 4. CONCLUSION CRM is very hard to implement throughout a company. The IT department needs extensive infrastructure and resources to implement CRM databases successfully. Executives must be willing to support the CRM implementation process forever because CRM never ends. Implementation and using CRM have to bring advantages to the business. The objective of CRM is to optimize profitability, revenue and customer satisfaction. CRM brings quantifiable advantages and effects that show later. These are main assets founded from using CRM: • Trouble free business processes, • More individual contacts with customers, • More time for customers, • Differences between competitors, • Image support, • Information access in real time, • Certain and quick predictions, • Communication among marketing, sales and services, • Increase of effect teamwork, • Motivation growth employees. REFERENCES [1] BURNETT, K. Klíčoví zákazníci a péče o ně. Praha : Computer Press, 2002. ISBN 80-7226-655-1. [2] CHLEBOVSKÝ, V. CRM – Řízení vztahů se zákazníky. Brno : Computer Press, 2005. ISBN 80-2510798-1. [3] DOHNAL, J. Řízení vztahů se zákazníky. Procesy, pracovníci, technológie. Praha : Grada, 2002. ISBN 80-247-0401-3. [4] SHETH, J. N.; PARVATIYAR, A. Customer Relationship Management: Emerging Practice, Process, and Discipline. Journal of Economic and Social Research. 2001. [5] GRAY, P.; BYUN, J. Customer relationship management. Center for research of information technology and organizations, University of California, 2001. Available on internet: repositories.cdlib.org/cgi/viewcontent.cgi?article=1133&context=crito. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 92 [6] CHAPMAN, A.: CRM - principles, strategy, solutions, applications, systems, software, and ideas for effective customer relationship management. Available on internet: http://www.businessballs.com/crmcustomerrelationshipmanagement.htm. [7] GOLDENGERG, J. B. CRM Automation. Prentice Hall, 2002, ISBN 013008851X. [8] GLAZER, R. Strategy and structure in information intensive markets: the relationship between marketing and IT. In: Journal of Market Focused Management, 1997, Vol. 2, No. 1, pp.65–81. [9] PEPPERS, D.; ROGERS, M. Managing Customer Relationships – A Strategic Framework. John Wiley and Sons Inc., Hoboken, New Jersey, 2004. [10] SHETH, J. N.; PARVATIYAR, A. Customer Relationship Management: Emerging Practice, Process, and Discipline. Journal of Economic and Social Research, 2001. [11] KUBINA, M.; LENDEL, V. The Process of Preparation and Implementation of CRM in the Company. In: Vedecký časopis Journal of Information, Control and Management systems, Faculty of Management Science and Informatics. University of Žilina, 2008. Vol. 6, No. 1, 2008. p. 95 - 104. ISSN 1336-1716. ADRESA: Ing. Viliam Lendel Katedra manažérskych teórií Fakulta riadenia a informatiky Žilinská univerzita v Žiline Univerzitná 8215/1 010 26 Žilina Slovenská republika email: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 93 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 94 PODNIKATEL A PODNIKATELSKÉ PROSTŘEDÍ V EU Pavel Matoušek Univerzita Palackého v Olomouci Abstrakt: V příspěvku je popsána a analyzována situace v podnikání z hlediska administrativní předpisové náročnosti. Při podnikání, které se naváže dodavatelskými odběratelskými vztahy na trh EU, což v příhraničních regionech je nevyhnutelné, pak administrativní předpisová náročnost kromě předpisů národní legislativy ČR ještě dále se rozšiřuje o nezbytnou znalost a aplikaci předpisů sousedního přiléhajícího státu a navíc o nepominutelnou povinnost aplikace a dodržování předpisů EU platných pro celou Evropskou unii. Administrativní náročnost podnikání s prvky přeshraniční kooperace v rámci EU je zejména u menších a středních podnikatelů, charakteristických pro příhraniční regiony ČR, prvkem velmi zatěžujícím, náročným na speciální znalosti a v případě chyb, hrozícím sankcemi. Je reálnou brzdou rozvoje podnikatelských aktivit při přeshraničních podnikatelských aktivitách v příhraničních regionech ČR. Navíc byrokracie, předpisy Evropské unie mají dlouhodobou tendenci početně i rozsahem růst. Cílem pro budoucnost by měla být v rámci EU snaha optimalizovat administrativní povinnosti formou sjednocování, harmonizace předpisů a jejich celkové početní i rozsahové snižování na skutečně jen nezbytnou míru. Klíčová slova: Celní předpisy, EUR-LEX, harmonizace, intrakomunitární obchod, Intrastat, právní předpisy, statistika, úřední věstník EU, zahraniční obchod EU, ÚVOD Podnikatelé při vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 podlehli euforii, že se vstupem do EU padnou jakákoliv omezení pro jejich obchodní činnost s evropskými zeměmi, že budou moci neomezeně rozvinout své podnikatelské aktivity kdekoliv v Evropské unii, poskytovat služby a dodávat zboží kamkoliv v EU, komukoliv a hlavně jednoduše, bez celních kontrol, bez celních dokladů, bez papírování a administrativních komplikací, že budou moci vykonávat práci kdekoliv v EU, zaměstnat kohokoliv v rámci EU na základě toho co skutečně umí a ne jen podle toho co povolují předpisy. Tato naivní představa jednoduchosti fungování Evropské unie byla velmi rychle rozbita skutečností, že halasně proklamované pilíře svobody EU o volném pohybu zboží, služeb, kapitálu, právu na možnost podnikat kdekoliv v EU, jsou podmíněny, obrazně řečeno tyto pilíře jsou ovinuty všudepřilnávající liánou administrativních opatření, předpisů, povolení a výkazů a hlášení. Celní předpisy po vstupu České republiky do Evropské unie zrušené pro intrakomunitární obchod EU byly nahrazeny výkaznictvím statistiky Intrastat, kontrolní pravomoci celníků se sice již nedotýkají veškerého zboží, které přestoupí přes české státní hranice, ale jen zboží, které podléhá spotřebním daním, ale zato se přesunuly z hraničních přechodů na celé území ČR. Kdo si představoval jednoduchou možnost práce, zaměstnání v jiném státě EU tvrdě narazil v jednotlivých členských státech na zákaz výkonu určitých činností, prací, zaměstnání cizinci, byť jsou občany jiných členských států EU. Podnikatel se svou představou otevřít provozovnu své firmy v jiném členském státě EU napřed musí proniknout do tajů organizace státní správy i místní samosprávy ve státě, kde chce provozovnu otevřít, (a ta je v každém státě EU jiná), aby se vypořádal s administrativou povolující činnost jeho provozovny v jiném státě. Předpisy - zákazy, předpisy - omezení, předpisy – podmínky, předpisy – žádost, předpisy - povolení, předpisy – účetnictví, výkaznictví, předpisy – sankce, předpisy, předpisy, předpisy. Podnikatelské činnosti v příhraničních oblastech s podnikatelskými aktivitami zasahujícími i na území, trhy sousedních států EU je výrazně ovlivňován předpisy vlastního státu podnikatele, dále pak předpisy členského státu EU kam chce podnikatel směřovat své podnikatelské aktivity a navíc je zde vliv ještě komunitárními předpisy EU, tedy předpisy Evropské unie obecně platnými a závaznými na celém území EU, tedy ve všech státech EU. Toto podnikatelské prostředí je tak komplikované, že, ne v nějaké skryté formě, ale přímo působí na základní rozhodnutí podnikat / nepodnikat, zejména u podnikatelů malých a středně velkých, kteří si nemohou dovolit zaměstnávat právní specialisty a kteří nemohou ani využívat „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 95 specializovaných odborných poradenských služeb, protože jednak nejsou levné, ale hlavně většinou nejsou nabízeny přímo v příhraničním regionu, neboť jsou soustředěny do podnikatelsky atraktivního prostředí velkých měst. Jaké tedy skutečně je podnikatelské prostředí malých a středních podnikatelů při podnikatelské činnosti zasahující do prostředí jiných členských států EU z hlediska administrativní předpisové náročnosti? ZÁKLADNÍ OBLASTI PŘEDPISŮ VE VZTAHU K PODNIKATELSKÝM AKTIVITÁM ZASAHUJÍCÍM NA ÚZEMÍ JINÝCH ČLENSKÝCH STÁTŮ EU Pokud podnikatel se rozhoduje začít podnikat v České republice s umístěním svých výstupů podnikatelských aktivit jen na území České republiky, pak se musí při zakládání své firmy a ve své další podnikatelské činnosti akceptovat a dodržet předpisy České republiky upravující zejména následující problematiky: • Předpisy živnostenského podnikání • Předpisy účetní • Předpisy daňové • Předpisy sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění • Předpisy obchodních vztahů • Předpisy ekologické ochrany • Předpisy hygienické • Předpisy bezpečnosti a ochrany při práci • Odborné předpisy příslušného oboru • Předpisy ochrany spotřebitele • Předpisy ochrany duševního vlastnictví, ochrany autorských práv, patentů a chráněných vzorů • Předpisy upravující oblast přepravy zboží • Mezinárodní dodací podmínky obchodování se zbožím (Incoterms 2000) Rozhodne-li se podnikatel zaměstnávat ve své firmě další osoby, jako zaměstnance, pak se k nezbytným předpisům přiřazují • Předpisy pracovního práva ČR Při nákupu zboží z Evropské unie či dodávkách zboží do jiného členského státu EU, pak je nutno akceptovat ustanovení dalších předpisových oblastí, a to: • EU předpisy ochrany spotřebitele • EU předpisy hygienické • EU předpisy o původu zboží • EU předpisy o statistice Intrastat • Předpisy o statistice Intrastat CZ • Mezinárodní úmluvy a předpisy EU o přepravě zboží (např. CMR) Pokud podnikatel rozšíří svou podnikatelskou činnost o přímé podnikatelské aktivity na území jiného členského státu EU, založí na území jiného členského státu Evropské unie svou provozovnu, pak se musí vypořádat ještě s dalším nárůstem vlivu předpisů, a to jsou předpisy: • Předpisy jiného členského státu EU upravující živnostenské podnikání na území tohoto členského státu • Předpisy jiného členského státu EU upravující účetnictví • Předpisy jiného členského státu EU upravující daňovou problematiku • Předpisy jiného členského státu EU upravující obchodní vztahy • Předpisy jiného členského státu EU upravující ekologickou ochrany • Předpisy jiného členského státu EU upravující hygienické podmínky příslušného oboru podnikání • Předpisy jiného členského státu EU upravující bezpečnost a ochranu při práci • Odborné předpisy jiného členského státu EU upravující příslušný obor podnikání • Předpisy jiného členského státu EU o ochraně spotřebitele • Předpisy jiného členského státu EU upravující pracovní vztahy v případě, že v provozovně zaměstnává jiné osoby jako zaměstnance, včetně předpisů jiného členského státu EU upravujících oblast sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. • Předpisy jiného členského státu EU upravující oblast přepravy zboží „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 96 Když podnikatel zahrne do své podnikatelské činnosti ještě zahraničněobchodní činnost se třetími zeměmi, tj. dovoz, vývoz se zeměmi mimo EU, pak je nutno přiřadit do komplexu předpisů ovlivňujících podnikatelskou činnost dále: • Celní předpisy Evropské unie • Předpisy EU upravující podmínky, omezení, zákazy obchodu s určitým zbožím či s určitou zemí, případně jinou obchodní ochranu trhu EU (kvóty, licence, certifikáty, vyrovnávací cla, antidumpingová cla) • Celní předpisy České republiky • Mezinárodní úmluvy vztahující se k zahraničně obchodním operacím s příslušnou obchodní zemí (původy zboží, certifikáty FORM A, EUR, preferenční zvýhodnění) • Mezinárodní úmluvy upravující přepravu zboží (karnet TIR, karnet ATA) Rozsah předpisů, které upravují podnikatelské prostředí, a které nelze v žádném případě ignorovat, neboť u většiny z nich je jejich dodržování jištěno sankcí v případě jejich porušení, je obrovský. Respekt vzbuzuje již jen výše uvedený přehled, a to je pouze přehled oblastí, kterých se předpisy dotýkají, to není výčet množství samotných předpisů, ten by byl, zejména v případě předpisů EU daleko děsivější. Jako příklad je možno uvést počet v současné době platných celních předpisů EU, který představuje, zdůrazňuji, jen pro oblast celnictví v EU množství 908 komunitárních kompletních předpisů a pokud k tomu přiřadíme předpisy měnící a novelizující platné, ale dříve vydané předpisy a judikaturu vztahující se k celní problematice, pak množství dokumentů dosáhne čísla 22661. Navíc nelze se spokojit se seznámením, prostudováním předpisů EU jednou provždy. Neustále v Evropské unii jsou vydávány nové a nové předpisy, dříve vydané a platné předpisy jsou dalšími novými předpisy novelizovány, doplňovány, rozšiřovány, takže je třeba jim neustále věnovat pozornost. PŘEDPISY EVROPSKÉ UNIE Právní předpisy Evropské unie, komunitárního charakteru nejsou transformovány do právních řádů jednotlivých členských států prostřednictvím předpisů národní legislativy, nýbrž platí přímo ve všech členských státech EU. Všechny vydané a platné předpisy Evropské unie jsou umístěny v oficiálním centralizovaném elektronickém kodexu právních předpisů EU. Tento elektronický kodex, který je součástí právní informatiky EU je tvořen z několika databází, z nichž veřejně přístupná zdarma je databáze práva EU označená jako „EUR-LEX“. Právní předpisy Evropské unie jsou vydávány a publikovány v Úředním věstníku EU, který vychází v pracovní dny (dle kalendáře v Belgii) a není zvláštností, že i několikrát za den. Úřední věstník EU vychází v několika tématických řadách, z nichž je vhodné sledovat zejména dvě základní tématické řady, a to řadu „L“ a řadu „C“. • „L“ - legislativa, právní předpisy - nařízení, rozhodnutí, směrnice Evropského parlamentu, Rady ES a Komise ES. • „C“ – sdělení, oznámení, zprávy a informace orgánů EU a Soudního dvora Jednotlivé částky Úředního věstníku EU obsahují zpravidla více právních předpisů, sdělení a informací. Úřední věstník EU vydává Úřad pro úřední tisky, což je instituce ustavená společným rozhodnutím orgánů EU mající postavení oddělení Komise EU. Úřední věstník EU je vydáván ve všech úředních jazycích EU. Úřední věstník EU je Úřadem pro úřední tisky EU vydáván v písemné a elektronické formě, přičemž nejčastěji je sledován Úřední věstník EU v elektronické formě ve veřejně přístupné databázi na internetové adrese http://eur-lex.europa.eu/cs/index.htm pod heslem „Úřední věstník“. Je možné zpětně vyhledat a prohlédnout, kterýkoliv úřední věstník vydaný od roku 1998. Je však nutno vzít na vědomí, že do roku 2004 byl úřední věstník vydáván pouze v jazyce anglickém, dánském, finském, francouzském, italském, německém, nizozemském, portugalském, řeckém, španělském a švédském. V češtině začal být vydáván až od přistoupení ČR k EU, tj. až od roku 2004. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 97 Každý den je vyhlašováno v průměru 12 nových předpisů a novelizací předpisů dřívějších a 20 informací, doporučení a upozornění EU v celé škále oblastí činností regulovaných a řízených orgány EU. Účinnost předpisů EU je velmi různorodá. Obvyklá účinnost předpisů je dána 14. dnem po jeho publikaci v Úředním věstníku EU. Jsou předpisy EU publikované v Úředním věstníku EU s velkým předstihem před vlastní účinností předpisu, několik měsíců, ale může to být i několik let. Jsou však i předpisy EU, které jsou účinné od okamžiku jejich publikace v Úředním věstníku EU. Je tedy zřejmé, že průběžné sledování Úředního věstníku EU, doslova každý den, a seznamování se s novými předpisy je nezbytností. HARMONIZACE V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE Evropská unie pro zjednodušení podnikatelského prostředí v EU, tj. zmírnění náročnosti podnikatelského prostředí, kdy podnikatel při své činnosti, která zasahuje na území jiného státu EU, musí plnit současně podmínky stanovené: • vnitřními předpisy členského státu EU, ve kterém je podnikatelský subjekt ustanoven • vnitřními předpisy členského státu EU, do kterého zasahuje podnikatelský subjekt svou činností • komunitárními předpisy EU platnými a závaznými pro určitou činnost, zboží nebo oblast aktivity podnikatele zvolila řešení formou harmonizace předpisů upravujících v jednotlivých členských státech vybrané oblasti zasahující do aktivit podnikatelských subjektů s cílem jejich ujednocení v rámci celé Evropské unie. Vybrané oblasti pro harmonizaci byly zejména následující: • oblast povolovacího řízení pro podnikatelskou činnost (svoboda pohybu služeb, svoboda pohybu osob) • oblast účetnictví • oblast daní • oblast celní • oblast práva • oblast ochrany spotřebitele - technické požadavky na výrobky (svoboda pohybu zboží) • oblast ekologické ochrany I přes sebevětší snahy EU harmonizace dosud nedosáhla rozsahu a rychlosti, který by nějak v dohledné době, výrazně, komplexně zjednodušil stávající situaci v oblasti aktivit podnikatelských subjektů zasahující na území i jiného členského státu EU, než ve kterém je podnikatelský subjekt zřízen. Příčinou této pomalosti harmonizačního procesu je skutečnost, že právní předpisy zavedené, mnohdy dlouhodobě v praxi jednotlivých členských států EU musí být přizpůsobeny jednotnému vzoru stanovenému v rámci EU. Harmonizace není diktát EU, je to dohoda. Proto také byla jako nástroj harmonizace v Evropské unii zvolena forma směrnic, které musí být transformovány do právního řádu jednotlivých členských států EU prostřednictvím předpisů legislativy členského státu EU. Jde tedy principiálně o problém vztahu Evropské unie a jednotlivých členských států EU. U některých členských států EU je chuť opustit zaběhnutá právní pravidla a zavést nové předpisy EU větší, u některých menší. Navíc některé členské státy EU sice harmonizaci neodmítají, ale Evropskou unií povolené výjimky jim umožňují pomalejší harmonizační proces. Navíc principy harmonizace povolují, aby členské státy v harmonizovaných oblastech mohly nastavit přísnější podmínky než EU, zakázáno je jen zmírňování nastavených parametrů v harmonizované oblasti. Takže přes veškerý dobrý úmysl s harmonizací předpisů v rámci EU stejně podnikatel bude muset zjistit přesný stav právní úpravy dané problematiky v konkrétním státě EU. Celkově lze říci, že největší harmonizace bylo dosaženo v oblasti celních předpisů, kde zahraniční obchod je plně v komunitární kompetenci Evropské unie a tudíž všechny základní předpisy v oblasti celnictví jsou komunitární s jednotnou plnou platností na celém celním území EU, tzn. ve všech členských státech EU. Legislativa jednotlivých členských států Evropské unie pouze doplňuje jednotné celní předpisy EU v oblastech, které neřeší předpisy EU, tj. např. vnitřní organizace celní správy jednotlivých členských států EU, služební poměr celníků v rámci celní správy členského státu EU, porušení celních předpisů, sankce. Nezanedbatelný posun v harmonizaci lze registrovat i v oblasti daňové, a to zejména v oblasti nepřímých daní (DPH, spotřební daně, ekologické daně). U daní přímých lze hovořit o značném harmonizačním posunu u daně dědické a daně darovací, u ostatních daní není harmonizace výrazná a silniční daň je zcela v rozporu s harmonizačními představami EU. Vůbec se nezačalo s harmonizací procesu daňové správy a daňové kontroly. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 98 Harmonizace v oblasti účetnictví je na dobré úrovni co se týče předpisů, ale jsou výrazné odchylky mezi členskými státy EU v oblasti účetnické praxe, výkladů ustanovení předpisů a kontroly účetnictví. V ostatních oblastech harmonizace probíhá v rámci EU nevyrovnaně, převážně pomalu, je poznamenána celou řadou povolených výjimek z harmonizace, celou řadou prosazování a upřednostňování vnitřních zájmů členských států EU před harmonizačními zájmy EU, mnohdy pro činnost EU i zásadními, např. pokračující ochrana pracovního trhu některých států EU proti základním zásadám EU svobodného pohybu osob členských států EU spojeného se svobodou usazování a svobodou pracovat v kterémkoliv státě EU. Současný stav harmonizace je obrazem současné neuspořádané, nejednotné úrovně vztahů jednotlivých členských států EU a Evropské unie jako celku, obrazem rozporu mezi oficiálním postojem členského státu EU v rámci Evropské unie a neoficiální praxí státu při transformaci harmonizačních snah EU do reálné aplikace právního řádu členského státu EU. ZÁVĚR Je zřejmé, že podnikatelské prostředí, ve kterém podnikatel uskutečňuje aktivity, které zasahují na území jiného členského státu EU než je stát, ve kterém je podnikatelský subjekt zřízen, není k podnikateli příliš přívětivé a nelze v krátkém časovém horizontu očekávat nějakou výraznou pozitivní změnu, nějaké výrazné zlepšení. Současný stav je náročný zejména z hlediska velkého rozsahu předpisů České republiky, předpisů členského státu EU, na jehož území podnikatelské aktivity zasahují, předpisů EU, které se k dané oblasti podnikání, jejímu druhu, předmětu podnikání, vztahují. Jejich samotné zjištění, prostudování, pochopení, aplikace a realizace a průběžné sledování případných změn a novel těchto předpisů je velmi obtížné s přihlédnutím ke skutečnosti, že zejména u malých a středních podnikatelů je základní nezbytností podnikatele přímá účast v procesu samotného výkonu podnikání, tj. přímá účast podnikatele ve výrobě, obchodu, přímá účast podnikatele v poskytované službě. Velké podnikatelské subjekty si mohou dovolit specialisty nebo využívání služeb specializovaných poradenských firem, ale drobný a střední podnikatel není mnohdy v situaci, že by mohl zaměstnat specialistu, mnohdy nedosáhne na poradenské služby komerčně poskytované specializovanými firmami, mnohdy je v situaci, že v prostředí příhraničních regionů se potřební specialisté nevyskytují a specializované poradenské firmy jsou převážně ve velkých městech a na úrovni příhraničních regionů nejsou. Mnohdy tento stav má výrazný vliv na rozhodování podnikatele, zejména malého a středního podnikatele, zda expandovat svými podnikatelskými aktivitami i na území jiného státu EU, či nikoliv. Zejména v příhraničních regionech je rozhodování na toto téma velmi časté. A zejména v příhraničních oblastech, kde nejsou velké silné podnikatelské subjekty, může popsaný stav být příčinou některých negativních podnikatelských rozhodnutí, může být určitou brzdou možného rozmachu podnikatelské činnosti v příhraničních regionech. Bylo by vhodné, prostřednictvím poslanců České republiky v Evropském parlamentu, prosazovat komplexnější, ucelenější právní legislativu EU, aby se omezilo inflační množství platných a vydávaných předpisů EU, aby byla omezována právní úprava dílčích problematik, jednotlivých detailů určitých problémových oblastí samostatnými předpisy a preferována ucelená právní úprava celých problémových oblastí s cílem dosáhnout snížení počtu platných předpisů EU a zpřehlednění komplexu předpisů EU. Bylo by vhodné, aby místní samospráva, státní instituce, příspěvkové organizace, veřejně prospěšné organizace, Obchodní komora ČR, vysoké školy, univerzity, právě v těchto příhraničních regionech pořádaly tématická odborná školení, odborné konzultační semináře, na kterých by podnikatelé mohly získat potřebné informace o předpisech, o zdrojích, kde předpisy hledat, o problematice intrakomunitárního obchodu, zahraničního obchodu EU, celních předpisech, pracovních předpisech a jiných předpisech ČR, tak i předpisech sousedního státu. Vytvářet informační regionální centra, organizovat odborné informační tématické workshopy, vytvářet kontaktní seznamy odborných poradců, konzultantů, právníků, poradenských firem v konkrétních odborných zájmových oblastech, pro regionální použití, tj. jako možný informační zdroj pro místní podnikatele příhraniční oblastí. Je potřeba pomáhat podnikatelům nejen tím, že jim nebráníme v jejich podnikatelských aktivitách, ale je třeba skutečně pomáhat v jejich podnikatelské činnosti. A nejuniverzálnější pomoc, využitelná kdykoliv, u kteréhokoliv podnikatele, v kterékoliv podnikatelské činnosti, je v pravé chvíli dostupná, odborná, správná a komplexní informace. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] FARIA, A. G. A. Tax Coordination and Harmonization. In: Tax Policy Handbook. Ed. By Parthasarathi Shome, IMF, 1995. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 99 [2] [3] [4] [5] [6] [7] GALOČÍK S. a kolektiv. Mezinárodní obchod 2006-2007. Praha : ASPI 2006. JANATKA F. a kolektiv. Obchod v rámci Evropské unie a obchodní operace mimo členské země EU. Praha : ASPI, 2004. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. Praha : ASPI Publishing, 2003. MATOUŠEK, P.; SABELOVÁ, L. Clo. Praha : ASPI Publishing, 2007. ŠIROKÝ, J. Daně v Evropské unii. Praha : LINDE PRAHA, a.s., 2007. TÝČ V. a kolektiv. Právo Evropské unie. Ostrava : Jiří Motloch – Sagit, 2004. ADRESA: JUDr. Pavel Matoušek Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Tř. 17. listopadu 8, Pošt. schránka 16 771 11 Olomouc [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 100 IDENTIFIKÁCIA TALENTOV AKO PRODUKT PROCESU HODNOTENIA PRACOVNÍKOV Ladislav Nižník Žilinská univerzita v Žiline Abstrakt: „Jedným z primárnych cieľov riadenia ľudských zdrojov je vytváranie podmienok, v ktorých sa bude realizovať skrytý potenciál zamestnancov a zabezpečí sa tak ich oddanosť záležitostiam podniku.“ Jedna z foriem ako vytvárať takéto podmienky, je program identifikácie a rozvoja talentovaných zamestnancov v podniku. Tento cieľ je však nevyhnutné integrovať do všetkých personálnych činností podniku. Efektívna práca s talentovanými zamestnancami je veľmi dobrou príležitosťou pre pracovníkov ľudských zdrojov na predaj ich práce vo vzťahu k manažmentu, no zároveň aj k ostatným zamestnancom podniku. Tento príspevok ponúka základné informácie o nevyhnutných vstupoch pre proces identifikácie talentov, zaangažovaných subjektoch a výhodách, ktoré jeho aplikácia do praxe následne ponúka. Kľúčové slová: Identifikácia talentov, plánovanie následníctva, aktívna podpora top manažmentu 1. ÚVOD Dnes už väčšina spoločností zaviedla do praxe proces hodnotenia pracovného výkonu a potenciálu. Stále však platí, že výstup z tohto procesu sa spája len s odmeňovaním zamestnancov. V niektorých prípadoch podniky využívajú poznatky aj ako vstupy pre proces vzdelávania a rozvoja. Počet domácich podnikov, ktoré zaviedli do praxe talent manažment napriek tomu, že ide o vo svete veľmi uznávaný smer, je stále malý. 2. PROCES IDENTIFIKÁCIE A ROZVOJA TALENTOV Strategický rozvoj ľudských zdrojov sa týka vytvárania stratégií poskytovania príležitostí k učeniu, rozvoju a odbornému vzdelávaniu za účelom zlepšenia výkonu jedinca, tímu a organizácie. [1] Integrácia myšlienky sústavného vyhľadávania talentovaných zamestnancov, či plánovania nástupníctva do čiastkových personálnych procesov prinesie rast ich efektivity. Výstupom z administratívne náročného procesu hodnotenia už nebudú z pohľadu manažmentu len zvýšené personálne náklady, ale bude to skupina vysokokvalitných zamestnancov pripravená podávať vysoké pracovné výkony. Samozrejme nestane sa tak zo dňa na deň. Zamestnancov zaradených do programu je potrebné špecializovane vzdelávať. Individuálne vzdelávacie programy by mali nahradiť skupinové. Pracovné zaradenie účastníkov programu nie je spravidla rovnaké a aj napriek tomu je možné zostaviť pre nich kvalitný blok školení, ktoré ponúkajú účastníkom spočiatku základné informácie o podniku, jeho vízii, poslaní a cieľoch. Pokračovať je možné so základnými produktovými a komunikačnými školeniami. Lektormi sú zamestnanci podniku. Z pohľadu budúceho smerovania podniku je dôležité, aby sa zamestnanci identifikovaní ako talenty naučili spolu úzko spolupracovať aj napriek profesijne odlišnému zameraniu. Podnik tak s relatívne nízkymi nákladmi dokáže vybudovať stabilný tím, či už expertov alebo budúcich manažérov. Kľúčovým faktorom je zaangažovanie top manažérov, a to hlavne pri propagácii programu a jeho účastníkov smerom k ostatným zamestnancom podniku. Ich aktívna podpora projektu dodá celému programu patričný význam a podnieti aj ostatných zamestnancov k zvyšovaniu svojho výkonu. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 101 3. FÁZY PROCESU Definovať očakávanie Prípravná fáza Interná komunikácia Nominácia kandidátov Vzdelávanie a rozvoj Vyhodnotenie programu Obr. 1 Proces identifikácie a rozvoja talentovaných zamestnancov Prvá fáza procesu musí vychádzať zo stratégie organizácie. Je nevyhnutné nadefinovať cieľ programu tak, aby bol dosiahnuteľný. V praxi sa najčastejšie stretávame s programami, ktoré sú zamerané na plánovanie následníctva. Podľa Armstronga je cieľom plánovania následníctva zabezpečenie, aby boli k dispozícii vhodní manažéri na obsadenie voľných pracovných miest. Rovnako sú však aj bežné programy, ktoré sa sústreďujú na nemanažérske pozície. V prípravnej fáze je potrebné vymenovať pracovnú skupinu, ktorá bude počas celého trvania programu koordinovať všetky činnosti. Skupina by mala pozostávať z pracovníkov ľudských zdrojov, manažérov a top manažmentu. Úlohou skupiny je aj naplánovanie časového harmonogramu programu, tak aby nekolidoval s inými dôležitými termínmi. Pred spustením programu je potrebné informovať všetkých zamestnancov podniku a oboznámiť ich s jeho cieľom. Na tento účel je možné využiť rozličné kanály ako napr. intranet, či podnikový časopis. Fáza nominácie kandidátov na účasť v projekte má často niekoľko fáz. Predpokladom kvalitnej selekcie kandidátov je využitie databázy zamestnancov, ktorá obsahuje základné dáta o zamestnancoch, ich vzdelaní, absolvovaných kurzoch, získaných kvalifikáciách, ale aj výstupy z procesu hodnotenia zamestnancov. Uskutočnenie prvotnej selekcie a samotná nominácia je v rukách líniových manažérov. Následne sú vybraní kandidáti hodnotení členmi výberovej komisie. Na tento účel sa v praxi často využíva jedna z metód hodnotenia zamestnancov – 360 stupňová spätná väzba. Hroník definuje túto metódu ako viaczdrojové hodnotenie, ktoré spočíva v tom, že hodnotený je podľa rovnakých kritérií hodnotený viacerými posudzovateľmi. Údaje sú najčastejšie získavané z dotazníka, ktorý je prístupný cez internet. Môže mať plne anonymnú, čiastočne anonymnú, či verejnú podobu. Hlavná výhoda tejto metódy je získanie veľkého množstva informácií a ich štruktúrovaná podoba. Hodnotiteľmi sú najčastejšie: nadriadený, podriadený, „láskavý“ kolega, „prísny“ kolega, zákazník a dodávateľ. V prípade menšieho množstva kandidátov je možné využiť aj iné metódy hodnotenia – metóda podľa cieľov, výberový rozhovor, hodnotenie potenciálu. Výberová komisia po vyhodnotení výsledkov rozhodne o tom, kto sa programu zúčastní. Veľmi dôležité je venovať patričnú pozornosť aj skupine neúspešných kandidátov, ktorým je potrebné vysvetliť, prečo neboli vybraní a stanoviť im osobné rozvojové ciele. Po ukončení výberovej časti začína fáza zameraná na vzdelávanie a rozvoj účastníkov programu. Jednotlivé vzdelávacie bloky sú navrhnuté tak, aby po ich absolvovaní nadobudli účastníci potrebné zručnosti. Pri týchto programoch sa najčastejšie kladie dôraz na stotožnenie sa s hodnotami a kultúrou spoločnosti, komunikačné zručnosti a teambuildingové aktivity, ktoré napomôžu, aby sa účastníci navzájom dobre spoznali a dokázali aj napriek rôznemu profesijnému zaradeniu pracovať ako tím a pomáhať tak podniku dosahovať spoločné ciele. Záverečnou fázou programu je vyhodnotenie programu a jeho účastníkov a stanovenie ďalších krokov. Veľmi dôležité je, aby mal program kontinuálny charakter a aby jeho účastníci boli monitorovaný aj po ukončení projektu. Zároveň je potrebné organizovať pravidelné stretnutia absolventov programu a angažovať ich pri propagácii programu v podniku. 4. ZAANGAŽOVANÉ SKUPINY Úlohou top manažmentu v procese je propagácia programu identifikácie a rozvoja talentovaných zamestnancov formou príspevkov v podnikových informačných kanáloch – intranet, časopis. Očakávania tejto skupiny sú zväčša späté s požiadavkou na efektívnosť procesu a pozitívny vplyv na plnenie strategických cieľov podniku.. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 102 Top manažment Externé spoločnosti Línioví manažéri Identifikácia a rozvoj talentov Špecialisti ĽZ Zamestnanci Obr. 2 Zaangažované subjekty v procese identifikácie a rozvoja talentov Úlohou špecialistov ľudských zdrojov je organizačne a metodicky zastrešiť celý program. Poskytnúť podporu manažérom aj zamestnancom. Navrhnúť koncepciu vzdelávania vybranej skupiny talentov v nadväznosti na cieľ programu. Línioví manažéri sú pre oddelenie ľudských zdrojov v podniku strategickým partnerom pri implementácii a realizácii tohto procesu. Rola manažéra v procese identifikácie talentov je nominácia zamestnancov s najvyšším potenciálom do programu, no zároveň aj pravidelné monitorovanie a hodnotenie jeho pracovného výkonu po zaradení do projektu, či po jeho absolvovaní. Rovnako tak aj manažéri môžu byť nominovaný do skupiny talentov pri niektorých špecializovaných programoch zameraných na plánovanie nástupníctva pre vyššie úrovne riadenia. Zamestnanci sú v procese kandidátmi na účasť v programoch pre rozvoj a vzdelávanie talentov a rovnako sa tak môžu zúčastňovať procesu v pozícii hodnotiteľov v prípade aplikácie 360 stupňovej spätnej väzby. V súčasnosti sa v praxi často stretávame s outsourcovaním niektorých činností v oblasti riadenia a rozvoja ľudských zdrojov. Podiel externých zdrojov v tomto procese býva reprezentovaný poradenskými spoločnosťami, ktoré napomáhajú správne definovať cieľ programu a v niektorých prípadoch figurujú ako dodávatelia softvérového vybavenia potrebného na realizáciu procesu selekcie a rozvoja. 5. SÚVISIACE PERSONÁLNE PROCESY Proces identifikácie a rozvoja talentov v podniku by mal byť za optimálnych podmienok integrovaný do čiastkových personálnych procesov: • získavanie a výber zamestnancov, • hodnotenie pracovného výkonu, • vzdelávanie a rozvoj zamestnancov, • personálne plánovanie, • odmeňovanie. V prípade, že sa podnik citlivo venuje práci s talentovanými zamestnancami, dostáva sa do povedomia širokej verejnosti a stáva sa vyhľadávaným zamestnávateľov. Má tak väčšiu možnosť získať kvalifikovaných zamestnancov z trhu. Ak podnik buduje svoju základňu talentov – následníkov z domácich zdrojov, nemusí špecializovaných odborníkov nakupovať na trhu. Pri získavaní zamestnancov z externého trhu je potrebné vyhľadávať kandidátov typologicky sa hodiacich do podnikovej kultúry. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 103 Hodnotenie zamestnancov poskytuje dôležité vstupy pre proces identifikácie a rozvoja talentov. Do určitej miery je možné talentovaného zamestnanca charakterizovať ako produkt procesu hodnotenia pracovného výkonu a potenciálu zamestnancov. Bez kvalitnej databázy informácií o predchádzajúcom, či aktuálnom hodnotení by hodnotitelia len veľmi ťažko dokázali posúdiť, či má zamestnanec potrebný potenciál pre zaradenie do skupiny talentov. Pre tento účel sú rovnako veľmi nápomocné informačné systémy, ktorých využívanie v podniku robí proces efektívnejším. Pri tvorbe koncepcie vzdelávania je potrebné myslieť na špecializované školenia, ktoré budú určené pre rozvoj potenciálu zamestnancov identifikovaných ako talenty. Návrh modelu takého bloku školení by mal byť výstupom z požiadaviek na rozvoj identifikovaných v procese hodnotenia. Výstupom procesu personálneho plánovania je identifikácia budúcich personálnych potrieb podniku. Tvorba poolov talentov a plánovanie nástupníctva významne napomáha efektívnosti tohto procesu. Organizácia sa stáva nezávislou na externom trhu práce. Odmeňovanie zamestnancov v podniku by malo byť odvodené od ich pracovného výkonu a potenciálu. V prípade skupiny talentov je na to potrebné myslieť dvojnásobne. Je si preto potrebné všímať situáciu na trhu a okrem kvalitného vzdelávacieho programu poskytnúť týmto zamestnancov aj spravodlivé a motivujúce odmeňovanie. Udržať si talentovaných zamestnancov býva pre podnik následne ťažkou úlohou. 6. ZÁVER Implementácia programu identifikácie a rozvoja talentov môže podniku zabezpečiť niekoľko konkurenčných výhod. Veľmi významnou je etablovanie sa na trhu práce do pozície vyhľadávaného zamestnávateľa, ktorý efektívne rozvíja potenciál svojich zamestnancov. Takéto postavenie prinesie podniku príležitosť na získanie kvalifikovaných kandidátov z trhu práce. Druhou výhodou je budovanie základne talentovaných zamestnancov, ktorí sa v budúcnosti stanú kľúčovými zamestnancami podniku. Cieľom programu môže byť aj plánovanie nástupníctva na manažérske posty. Je efektívnejšie vychovať si následníkov z vlastných zdrojov ako ich získavať na trhu. Cena odborníkov je dnes veľmi vysoká, no ešte dôležitejší je časový faktor. Doba, ktorú oddelenie ľudských zdrojov potrebuje na získanie nového kvalifikovaného zamestnanca z trhu a jeho následná adaptácia v podmienkach podniku neraz trvá niekoľko mesiacov. POUŽITÁ LITERATÚRA [1] ARMSTRONG, M. A.:Řízení lidských zdrojů. Praha.: Grada Publishing, 2002, ISBN 80-2470469-2. [2] HRONÍK, F. Hodnocení pracovníků. Praha : Grada Publishing, 2006. [3] VODÁK, J.; KUCHARČÍKOVÁ, A. Efektivní vzdělávaní zaměstnanců. Praha : Grada Publishing, 2007, ISBN 978-80-247-1904-7, 212 s. [4] KUCHARČÍKOVÁ, A.; HAJDUKOVÁ, E. Aplikácia diagnostického modelu v podnikovom vzdelávaní ako forme investícií do ľudského kapitálu. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Diagnostika podniku, controlling a logistika, FPEDAS ŽU, Žilina 16.4.2002, s. 178183, ISBN 80-7100-951-2. ADRESA Ing. Ladislav Nižník Katedra makro a mikroekonomiky FRI ŽU v Žiline Univerzitná 8215/1 010 26 Žilina [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 104 VYTVORIŤ U ČLOVEKA EKOLOGICKÉ POVEDOMIE SA STÁVÁ V S´ČASNOSTI NEVYHNUTNOSŤOU Jaroslav Oberuč Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice Abstrakt: Moc človeka nad prírodou jednoznačne zahrňuje aj jeho zodpovednosť za ňu. Táto zodpovednosť sa nezakladá na romantických ideáloch 19. storočia, ale na empirických faktoch a realitách 20. storočia, s výhľadom do 21. storočia. Svoj vzťah k prírode môže človek prežívať iba vtedy, ak žije s ňou v čo najbezprostrednejšom styku, keď vidí a prežíva účinky svojho pôsobenia na prírodu. Korigovať svoje správanie k prírode môže človek okrem iného i s vedomím priamych negatívnych dôsledkov pre svoj život a svoje zdravie. Preto nie náhodou trvalá starostlivosť o životné prostredie úzko súvisí so stavom environmentálneho vedomia a vzdelania obyvateľstva. Environmentálne vzdelávanie a výchova by mali byť v modernej demokratickej spoločnosti samozrejmou súčasťou široko koncipovaného procesu environmentálnej výchovy a vzdelávania. Kľúčové slová: životné prostredie, environmentálna výchova, chránené územie, modely národných parkov, environmentálne vzdelávanie a výchova, obsah environmentálnej výchovy, metódy a prostriedky environmentálnej výchovy. Napriek zakotveniu ochrany prírody a životného prostredia v právnych normách, proces devastácie prírody a životného prostredia pokračuje naďalej. Denne sa presvedčujeme, že ani najdokonalejšie právne normy prírodu a životné prostredie automaticky neochránia. Preto nie náhodou sa zlepšenie stavu životného prostredia stáva i jednou z priorít vlády., ktorá si je vedomá, že trvalá starostlivosť o životné prostredie úzko súvisí so stavom environmentálneho vedomia a vzdelania obyvateľstva. V súčasnosti sa čoraz väčší dôraz kladie na rozvoj školskej i mimoškolskej výchovy a vzdelávania, environmentalistiky, environmentálnej regionalizácie, etiky, osvety a propagácie a environmentálne prospešných aktivít mládeže a občanov. „Ochrana a skvalitňovanie životného prostredia je jednou zo základných podmienok rozvoja našej spoločnosti. Jedným z predpokladov pre úspešné naplnenie tohto cieľa je zvyšovanie environmentálneho vedomia občanov a ich informovanosť o environmentálnej situácii v krajine i konkrétnom regióne“, zdôraznil minister školstva Slovenskej republiky J. Mikolaj. [1] Výchova k starostlivosti o ochranu a tvorbu životného prostredia sa začala zavádzať do škôl už pred rokom 1989. Najskôr len v rámci učiva prírodopisu či biológie, neskoršie však prenikala i do ďalších predmetov, predovšetkým do prírodovedných a spoločenskovedných. V roku 1996 schválilo Ministerstvo školstva Slovenskej republiky s platnosťou od 1. septembra 1996 nadpredmetové učebné osnovy environmentálnej výchovy pre základné a stredné školy – Environmentálne minimum. Environmentálna výchova sa teda nevyučuje ako samostatný predmet. Vzhľadom na svoju komplexnosť, je integrovanou súčasťou obsahu jednotlivých učebných predmetov, s cieľom formovať osobnostné kvality žiakov základných a stredných škôl zamerané na ochranu a zlepšovanie životného prostredia.Z hľadiska procesuálnej stránky sa environmentálna výchova primerane veku detí realizuje už na úrovni materských škôl. Jej prvky v kontinuite s ďalšími predmetmi sa prelínajú a presadzujú i na vyšších stupňoch škôl. V tejto súvislosti má veľký význam kvalitná príprava samotných pedagógov, aby boli schopní vychovávať žiakov k zodpovednému prístupu k prírode a životnému prostrediu, ako i vytvárať priestor pre širokú interdisciplinárnu spoluprácu nielen s prírodovednými predmetmi, ale tiež s prepojením na ostatné predmety. Nezanedbateľnú úlohu tu zohráva i zabezpečenie a využívanie vhodných učebných pomôcok a didaktickej techniky. Po obsahovej stránke vychádzame v environmentálnej výchove z myšlienky, že životné prostredie pôsobilo a pôsobí na myslenie a konanie človeka, na spôsob života a vývoj jeho ľudských osobnostných kvalít. Toto poznanie postupne smerovalo k uvedomelej tvorbe a ochrane životného prostredia a stalo sa súčasťou aj cieľom ochrany prírody, výchovy k starostlivosti o životné prostredie, uzákoňovania chránených krajinných oblastí, rezervácií a podobne. Dovoľte, aby som v tejto súvislosti vyjadril niekoľko myšlienok k starostlivosti o chránené územia. Pod termínom prevencia ochrany prírody chápeme predchádzanie nežiadúcemu negatívnemu ovplyvňovaniu prírody formou ochranných opatrení. Prevencia patrí k základným strategickým princípom ochrany prírody. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 105 Rozvoj siete chránených území, najmä po druhej svetovej vojne, viedol k potrebe zabezpečovať ich vývoj v súlade so svetovou stratégiou ochrany prírody. Najviac chránených území, až 76 % z celkovej výmery, vzniklo na svete v rokoch 1970 – 1991. V roku 1991 bolo na svete celkom 8 641 chránených území, z toho v Európe 2 245. Celková výmera chránených území na svete je 7 928 906 km a v Európe 462 233 km. Do tohto prehľadu boli zaradené len územia s minimálnou rozlohou 10 km. Od vzniku prvého národného parku – Yellowstone v USA – sa postupne upúšťalo od názoru, že do národného parku a iného chráneného územia môžeme zaraďovať len neporušené pôvodné ekosystémy bez ľudských aktivít a osídlení. Skúsenosti ukázali , že v mnohých národných parkoch sveta ľudia v nich už bývajú, alebo majú v nich historicky oprávnené nároky na prírodné zdroje [2]. Napriek tomu, že sa v Európe rozvíjali myšlienky ochrany prírody už od osemnásteho storočia, do konca devätnásteho storočia sa národné parky vyhlasovali len v Spojených štátoch. Významnou črtou amerických národných parkov pre rozvoj ochrany plošne väčších území prírody je predovšetkým v tom, že sa tieto osobitne chránené územia chápali ako národné bohatstvo a štátne vlastníctvo. Ak sa na vybranom území pre národný park už nachádzalo súkromné či obecné vlastníctvo pozemkov, štát sa snažil ich odkúpiť, alebo dlhodobo prenajať. Druhou charakteristickou črtou amerických národných parkov je, že správy národných parkov riadi ústredná Správa národných parkov v rezorte ministerstva vnútra. Na začiatku dvadsiateho storočia vznikali v Európe prvé národné parky na princípe amerických národných parkov, ako prírodné rezervácie s prísnou ochranou a povolenou rekreačnou aktivitou, napríklad vo Švédsku, či Švajčiarsku. Po prvej svetovej vojne začali národné parky vyhlasovať predovšetkým v lesnatých krajinách severnej Európy. Boli to štáty Nórsko, Švédsko, Fínsko, ale aj v horských oblastiach - alpských, karpatských, balkánskych, kaukazských, sibírskych, pyrenejských a apeninských. Už po prvej svetovej vojne existoval návrh na zriadenie národných parkov podľa amerického modelu aj v Rusku. Tento však z rozličných dôvodov nebol zrealizovaný. V bývalom Sovietskom zväze boli vyhlasované veľkoplošné chránené územia ako prísne prírodné rezervácie „zapovedniky“, s vedeckou funkciou. Oveľa väčšiu dynamiku mal vývoj modelov národných parkov v medzivojnovom období a po druhej svetovej vojne. V jednotlivých krajinách sveta sa zachovali prírodné ekosystémy v rozličnom stupni pôvodnosti. Každý národ však má právo priznať najvyšší stupeň veľkoplošnej ochrany takému územiu, v ktorom príroda a krajina má pre národ najvyššiu hodnotu a preto sa chráni formou národného parku. Tak aj v krajinách, kde boli lesy v minulosti odstránené, v dôsledku čoho vznikla veľká biodiverzita, vyhlasovali sa územia za národné parky s cieľom umožniť rekreáciu a zachovanie tradičného spôsobu využívania krajiny, napr. Anglicko, Maďarsko. V priebehu vyše storočného vývoja modelov národných parkov sa pre tieto chránené územia ustálili dve základné funkcie: [3] • Funkcia ochrany prírody. Jej obsahom bolo zabezpečovanie ochrany prírody, ekologicky optimálnych podmienok pre existenciu pôvodných organizmov a ďalšieho dynamického vývoja ekosystémov pre potreby vedy, poznávania prírodných zákonitostí v relatívne nenarušených ekosystémoch a v záujme zachovania pôvodnej biodiverzity. • Rekreačno-turistická a poznávacia funkcia, ktorá si vyžaduje vyčlenenie časti územia národného parku s potrebnou infraštruktúrou pre pohybové aktivity. Tie sa môžu rozvíjať len do takej miery, aby neohrozili funkciu ochrany prírody, ktorá je v národnom parku nadradená ostatným kultúrnym funkciám. Kombinácia týchto dvoch hlavných funkcií viedla i k formovaniu niekoľkých modelov národných parkov. Patria k nim: • Severoamerický model národného parku, predstavujúci kombináciu funkcie ochrany prírody s funkciou rekreačno-turistickou a poznávacou, pričom z plochy národného parku je 90 – 95 % venované funkcii ochrany prírody, keďže ide o neprístupnú divočinu. Pozemky národného parku sú prevažne vlastníctvom štátu, alebo štát ich dlhodobo prenajíma. Pohyb návštevníkov je smerovaný po vyznačených chodníkoch a cestách do informačných stredísk a do určených táborísk s regulovanou návštevnosťou. Návštevnosť parku býva často limitovaná a správa parku vyberá poplatok. Služby návštevníkom poskytujú súkromní podnikatelia, ktorí so správou parku majú uzavretú dohodu. Takýto model sa v prevažnej miere v rozličných obmenách uplatnil na celom svete. • Švajčiarsky model národného parku predstavuje prísnu rezerváciu, v ktorej je možný len rekreačný pohyb po vyznačených chodníkoch. Na území národného parku je zakázané nocovať a stanovať. Nie sú vybudované žiadne zariadenia turistického ruchu. Výnimkou sú parkoviská pre osobné dopravné prostriedky. Pozemky sú vo vlastníctve kantonov, územie národného parku je na dlhú dobu prenajaté federálnou vládou, ktorá riadi aj správu národného parku. • Africký model národného parku je orientovaný prevažne na ochranársku funkciu. Táto ochrana je zameraná hlavne na záchranu pôvodných populácií živočíšstva. Pozemky sú vo vlastníctve štátu. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 106 • • • • Poľovníctvo je vylúčené. Podľa osobitných predpisov a projektov schválených vládou, do národného parku majú vstup len vedecké expedície. Návšteva parku je spoplatnená a môže sa uskutočniť len v sprievode pracovníka správy národného parku. Hlavným problémom správy národného parku nie je návštevnosť, ale hlavne pytliactvo. Takýto model je typický nielen pre Afriku, vyskytuje sa aj v Ázii, Strednej či Južnej Amerike. Anglický model národného parku predstavuje veľkoplošné územie bez lesa, či s lesnatosťou do 20 %. Plní hlavne funkciu poznávaciu a turisticko-rekreačnú. Do národného parku je vstup bezplatný a pohyb v ňom nie je regulovaný. Po obvode národného parku sú rozmiestnené informačné a návštevné centrá, ktoré návštevníkov zoznamujú so zaujímavosťami národného parku. Pozemky v národnom parku sú prevažne súkromné. Japonský model národného parku vo vnútrozemí súostrovia je kombináciou amerického modelu s tradíciami orientálneho japonského využívania krajiny v minulosti, vrátane sakrálnych stavieb a príslušných tradičných obradov. Súkromné pozemky štát postupne odkupuje, takže v prevažnej miere sú v štátnom vlastníctve. Poľovníctvo je vylúčené. Pre návštevníkov sú pripravené informačné centrá a vo vyhradených okrajových častiach národného parku, prípadne aj vo vnútri národného parku, sú vybudované obslužné strediská s tradičnou japonskou architektúrou, spravidla v blízkosti sakrálnych pamiatkových stavieb. Ubytovanie a stravovacie služby správa národného parku prenajíma súkromným podnikateľom. V niektorých častiach ochranných pásiem národných parkov sú vybudované i rekreačné strediská. Vstup do národných parkov je bezplatný. Pohyb v národných parkoch je možný len po vyznačených chodníkoch. Hlavnou úlohou správy národného parku je ochrana biodiverzity a regulácia návštevníkov. Morské národné parky predstavujú zvláštny model, kde hlavným poslaním správy národného parku je ochrana biodiverzity morských ekosystémov a regulácia návštevnosti na pobrežných častiach národného parku. Zvláštna pozornosť sa venuje ochrane korálových ekosystémov, vodných plôch významných pre vtáctvo, ochrane pobrežných porastov drevín a čistote vôd. Zakázaný je rybolov, člnkovanie a lodná doprava. Rozvoj športu v horských oblastiach Európy zvlášť po druhej svetovej vojne viedol k tomu, že v niektorých národných parkoch strednej a východnej Európy, napríklad bulharských, ukrajinských, poľských, ale i v českých a slovenských či ďalších národných parkoch, presadila sa aj športová funkcia s príslušným servisným vybavením. Východisko sa našlo v diferenciácii územia národného parku na zóny ochrany prírody s odstupňovanými ľudskými činnosťami s osobitnými podmienkami ochrany. Takéto modely národných parkov sú veľmi náročné na riadenie, financovanie, vyžadujú väčší počet odborných pracovníkov a strážcov, osobitné formy ekologickej výchovy a komunikácie s domácim obyvateľstvom, samosprávami obcí, ako aj s návštevníkmi národného parku. Program starostlivosti o národný park zaobstaráva ministerstvo životného prostredia a vypracováva ho správa národného parku v spolupráci s orgánmi ochrany prírody. Schvaľuje ho vláda. Program starostlivosti je základný koncepčný dokument. Len stabilná a zrozumiteľná koncepcia starostlivosti o národný park uľahčí riešenie problémov. Program starostlivosti o národný park predstavuje vlastne plán starostlivosti, ktorý sa pravidelne hodnotí. Spracovaný je na obdobie desiatich rokov. Na základe získaných skúseností z uplatňovania programu, respektíve zmien stavu prírodných zložiek v meniacich sa ekologických podmienkach, sa program starostlivosti novelizuje na ďalšie desaťročné obdobie. Podrobná analýza v prírodných rezerváciách a národných parkoch ukazuje, že nie všetky ekosystémy sú rovnaké. Prírodné rezervácie s fungujúcou autoregulačnou schopnosťou, nepotrebujú žiadne odborné zásahy do zložiek ekosystémov. Potrebné je ale systematicky monitorovať stav prírody a usmerňovať návštevnosť, ak sú v rezerváciách turistické chodníky. Tieto chodníky by sa mali stať náučnými lokalitami, ktoré návštevníkov informujú o prírodných hodnotách a o význame týchto území. Dôležité je taktiež dôkladné označenie územia štandardnými značkami. Z hľadiska starostlivosti je potrebné vylúčiť akékoľvek rušivé a škodlivé vplyvy z ich okolia. Tie prírodné rezervácie, ktoré majú hoci len čiastočne narušenú niektorú zložku ekosystému, vyžadujú opatrenia z hľadiska starostlivosti, ktoré umožnia regeneráciu a prinavrátenie pôvodnej autoregulačnej schopnosti. Efektívnosť opatrení sa prejaví až po dlhšom období. Ide napríklad o úpravu drevinového zloženia a štruktúry porastov, areály s trvalým trávnym porastom, chránené areály s prítomnosťou spodnej alebo povrchovej vody, močiare, prírodné vodopády, priepasti, jaskyne, ale i parky, záhrady, arboréta „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 107 a podobne. Uvedené hľadiská a problémy environmentálneho vzdelávania nie sú nové, vo všeobecnej rovine sa však medzi odborníkmi uznávajú. Urobili sa aj mnohé konkrétne kroky a v objemoch environmentálneho vzdelávania sa dosiahol značný pokrok. Napriek tomu však treba dosiahnuť výraznejšiu kvalitatívnu zmenu predovšetkým v organizácii a forme environmentálneho vzdelávania. Hlavným systémovým krokom je prekonanie tradičných akademických prístupov, zavádzanie nových metód a foriem výučby, ako aj riešenie kompetenčných sporov medzi jednotlivými vzdelávacími inštitúciami. Environmentálne vzdelávanie a výchova by mali byť v modernej demokratickej spoločnosti samozrejmou súčasťou školského systému. Ekologizácia vzdelávania musí viesť k najvyššiemu cieľu, k ekologizácii spoločenského rozvoja, čo znamená vnášanie ekologických princípov do všetkých sfér spoločenského bytia v záujme prežitia ľudstva a ostatných organizmov na Zemi. Priorita by mala byť v integrácii kultúrnych, prírodných, historických a spoločenských aspektov, zdrojov a potenciálu do jednotlivých vyučovacích predmetov ako súčasť široko koncipovaného procesu environmentálnej výchovy a vzdelávania. Environmentálne poznatky by sa mali postupne uplatniť v celom procese vzdelávania a výchovy. Potrebujeme vychovávať generáciu, ktorá bude vo všetkých sférach spoločenského bytia konať trvalo udržateľne na základe nadobudnutého vedomia a vedomostí. Pri osvojovaní ekologických poznatkov je nutné rešpektovať vek a vzdelanie vychovávaných a výučbu diferencovať dôsledne podľa potrieb daného odboru. Učitelia nemôžu učiť to, čo oni považujú za obsah environmentalistiky, respektíve čo sa oni naučili počas štúdií, bez ohľadu na to, čo by daný odbor potreboval. Vzdelávanie, vrátane formálneho vzdelávania, zvyšovanie uvedomenia verejnosti a odbornú prípravu je potrebné považovať za proces, v ktorom si ľudia môžu realizovať svoje potenciálne možnosti. Vzdelanie je základným predpokladom pre podporu trvalo udržateľného rozvoja a pre zvýšenie ľudského potenciálu v riešení environmentálnych problémov. Len týmto spôsobom vzdelávanie a výchova k trvalo udržateľnému rozvoju zlepšovania stavu životného prostredia môžu pomôcť premeniť predstavu na skutočnosť. Predstava trvalého zachovania pozitívneho postoja k ochrane prírody a životného prostredia je veľmi aktuálna a je jednou z nevyhnutných podmienok ďalšej existencie ľudstva. Najmä v poslednom období sa táto problematika dostáva do popredia, keď nahromadené environmentálne problémy – vyčerpávanie prírodných zdrojov, zhoršovanie kvality životného prostredia, narušenie stability krajiny a podobne – prerastajú rámec čisto ekologický a stávajú sa existenčnými, keďže je ohrozená existenčná podstata ľudského rodu. [4] Z tohto dôvodu sa dnes stáva nevyhnutnosťou vytvoriť u človeka ekologické povedomie, ktoré by mu umožnilo rozvíjať a plne chápať súvislosti nielen vo vzťahu k sebe samému, ale aj vo vzťahu k iným ľuďom a k prírode. [5] Aby sa táto problematika dostala do vedomia čo najväčšieho počtu ľudí, na to je potrebná výchova. Najefektívnejšou, najbezpečnejšou a najspoľahlivejšou cestou ako premieňať informácie na názory a tie na osobné presvedčenia, je systematická, cieľavedomá a účinná environmentálna výchova. Jej cieľom je osobnostný rast a zrenie jednotlivca, súlad myslenia, cítenia a zodpovedajúceho správania sa k prírode, iným ľuďom i k sebe samému. Od včasného a pozitívneho procesu environmentálnej výchovy závisí prítomnosť, či absencia globálneho environmentálneho svedomia človeka. Výsledkom takejto výchovy by teda mal byť človek, ktorý sa správa v súlade so svojím prostredím. Je najvyšší čas orientovať výchovu na hlavné ekologické problémy súčasnej doby, na vzťahy človeka k prírode a k životnému prostrediu v celej šírke a hĺbke, permanentne počas celého života. Ide nielen o urýchlenú výchovu odborníkov pre ekologické otázky, ale aj o všeobecnú výchovu detí, mládeže a dospelých k aktívnej starostlivosti o životné prostredie, o formovanie postojov celej populácie k ekologickým otázkam. Je potrebné si uvedomiť, že neovládame prírodu ako dobyvateľ ovláda cudzie územie a cudzí národ, ako niekto, kto stojí mimo prírody, ale že jej telom, krvou, mozgom patríme a koreníme v nej. Prírodu ovládame preto, lebo lepšie ako všetky iné tvory poznávame jej zákony a správne ich využívame. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 108 V súčasnosti sa často nesprávne hovorí o podmaňovaní, donucovaní prírody, zotročovaní prírodných síl, o panstve a vláde nad prírodou, čo nie je v súlade s princípom humanizmu vo výchove. Podmaňovanie, donucovanie sa prieči zásadám výchovy. Do prírody neprichádzajme s pocitom nadvlády a panovačnosti, ale s pocitom úcty, lásky a obdivu k jej nevyčerpateľným krásam a bohatej plodivosti. Aj súčasné ľudstvo by si malo uvedomiť, že príroda bola, je a zostane aj v budúcnosti nielen životným prostredím človeka, ale i zdrojom všetkého života na Zemi, je v pravom zmysle slova matkou a živiteľkou národa. Čím viac človek prírodu chráni, tým viac sa mu odmeňuje. Negatívny vzťah človeka k prírode signalizuje jeho negatívne charakterové city, ktoré sa môžu prejaviť aj vo vzťahu k človeku. Aby sa environmentálna výchova stala záväznou pre všetkých vychovávateľov, je potrebné ju začleniť do obsahu výchovy. Vo výchove nám ide o takého človeka, ktorý nielen ovláda poznatky súčasnej vedy a techniky, ale ktorý sa súčasne stáva uvedomelým tvorcom svojich optimálnych životných podmienok. Výchova k starostlivosti o životné prostredie v užšom zmysle slova zahŕňa v sebe i pestovanie návykov a zvykov mravného správania a konania, mravných citov, predstáv, názorov a presvedčení, motívov, pestovania vôle a formovania charakteru, ktoré by viedli k usmerňovaniu postojov a činností, aby bol zabezpečený optimálny vývoj súčasných i budúcich generácií v zdravom životnom prostredí. Za obsah environmentálnej výchovy teda treba považovať sústavu tých vedomostí, návykov a zručností, postojov a činností, ktorými je možné dosiahnuť kultivovaný vzťah k životnému prostrediu. [6] Pri výchove k ochrane prírody a starostlivosti o životné prostredie nestačí určiť len úlohy, je potrebné poukázať i na metódy a prostriedky, ako tieto úlohy realizovať. V environmentálnej výchove odporúčame využívať všetky základné metódy a prostriedky výchovy, ktoré majú vplyv na rozum, city a vôľu vychovávaného. LITERATÚRA [1] MIKOLAJ, J. Environmentálna výchova na školách patrí medzi naše priority. In: ENVIROMAGAZÍN, roč. 11, 2006, 6, s. 3. [2] Porovnaj: VOLOŠČUK, I. Starostlivosť o chránené územia. Zvolen : Technická univerzita, 1997, s. 46 -47. [3] Porovnaj: VOLOŠČUK, I. Starostlivosť o chránené územia. Zvolen : Technická univerzita, 1997, s. 54 -56. [4] FANČOVÁ, L. Vzdelávanie k trvalo udržateľnému rozvoju stále aktuálne. In: ENVIROMAGAZÍN, roč. 11, 2006, 6, s. 4. [5] OBERUČ, J.; PETRUFOVÁ, M. Environmentálna výchova. Liptovský Mikuláš : VA SNP, 1995, s. 6. [6] OBERUČ, J.; ROSOCHÁČ, J. Teória výchovy v systéme pedagogických vied. Michalovce : Renoma, s. r. o. 2005, s. 70. ADRESA: Prof. PhDr. Jaroslav Oberuč, CSc. Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Tel.: 572 549 018 Email: [email protected] Privat: Liptovský Mikuláš Kollárová 1928/6 Tel./ 00421 905 896 059 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 109 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 110 ĽUDSKÉ ZDROJE V SR Z POHĽADU DEMOGRAFICKÉHO VÝVOJA Dagmar Petrušová Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne Abstrakt: Demografickú situáciu v každej krajine ovplyvňujú viaceré faktory, ako sú biologické, ekonomické, spoločenské a sociálne podmienky. Tieto faktory treba vziať do úvahy pri charakterizovaní súčasnej situácie a pri prognózovaní budúceho vývoja populácie v Slovenskej republike. Zloženie obyvateľstva podľa veku a pohlavia sa stáva čoraz významnejším determinantom spoločenského vývoja. Najvýznamnejší vplyv na vekovú štruktúru má výrazný pokles počtu živonarodených detí. Naopak, vývoj poproduktívnej časti obyvateľstva Slovenska má opačnú tendenciu. Nárast počtu a podielu seniorov v slovenskej populácii zatiaľ nie je výrazný, ale proces populačného starnutia postupne naberá na intenzite. Čo sa týka demografického postavenia Slovenska v rámci európskeho priestoru, slovenská populácia patrí v súčasnosti predovšetkým vďaka výrazným zmenám v časovaní pôrodov k populáciám s najnižšou intenzitou plodnosti. Kľúčové slová: Demografický vývoj, starnutie populácie, veková štruktúra, pôrodnosť, úmrtnosť, prirodzený prírastok, migrácia. VEKOVÁ ŠTRUKTÚRA OBYVATEĽSTVA SR Skúmaniu počtu a vývoja obyvateľstva sa venuje veľká pozornosť, keďže ide o aktuálnu tému, a to z pohľadu ekonomického, sociálneho a existenčného. Význam pripisovaný tomuto skúmaniu dokladajú aj dve medzinárodné konferencie venované tejto problematike (v Káhire v roku 1995 a v New Yorku v roku 2000). Dôsledkom dlhodobého znižovania počtu narodených detí a so zmenami v úmrtnosti obyvateľstva sa menia aj hlavné tendencie vo vekovom zložení. Vo vekovom zložení sa odrážajú výsledky demografických procesov z minulosti a zároveň nám slúži ako podklad pre prognózovanie budúceho vývoja populácie. Pri pohľade na vekovú štruktúru obyvateľstva môžeme pozorovať dve základné charakteristické črty – nerovnomernosť a starnutie. Nerovnomernosť vekovej štruktúry nášho obyvateľstva je dôsledok populačného vývoja z minulosti. Pri relatívne stabilnom, aj keď nie priaznivom vývoji úmrtnosti na Slovensku to bol hlavne nerovnomerný vývoj pôrodnosti, ktorý sa rozhodujúcou mierou podieľal na nerovnomernosti vo vekovej štruktúre. Ďalšia charakteristická črta populačného vývoja – populačné starnutie, sa čoraz viac prejavuje v nerovnomernej vekovej štruktúre. Keďže ženy sa dožívajú v priemere o 6 rokov dlhšie ako muži, starnutie populácie neovplyvňuje iba vekové zloženie obyvateľstva, ale aj zloženie obyvateľstva z hľadiska pohlavia. Za zaujímavosť stojí fakt, že Slováci sa priemerne dožívajú 73 rokov veku života, zatiaľ čo vyspelé krajiny Európskej únie, ako je napr. Švédsko alebo Rakúsko, sa môžu pochváliť o 7 rokov dlhšou priemernou výškou veku dožitia. Táto informácia nám poskytuje obrázok o tom, ako vplýva životná úroveň na zdravotnú stránku populácie a jej vysoký vek dožitia. Tabuľka č. 1: Hlavné vekové skupiny obyvateľstva v SR 2000 2001 2002 Veková skupina 0 - 14 r. 15 - 64 r. 65 - r. Spolu 538 845 1 851 385 235 461 2 625 691 524 261 1 856 645 231 778 2 612 684 507 240 1 871 847 232 365 2 611 452 2003 muži 491 575 1 886 757 232 540 2 610 872 ženy 2004 477 294 1 901 031 233 988 2 612 313 2005 464 452 452 144 1 914 534 1 926 612 235 926 238 168 2 614 912 2 616 924 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 111 2006 0 - 14 r. 15 - 64 r. 65 - r. Spolu Zdroj: ŠÚ SR 514 541 1 878 392 382 055 2 774 988 500 750 1 886 178 380 168 2 767 096 484 011 1 899 741 383 605 2 767 357 468 597 1 913 127 386 354 2 768 078 454 633 1 924 904 390 724 2 770 261 442 371 430 510 1 935 001 1 944 184 395 001 399 566 2 772 373 2 774 260 Na Slovensku sa prvé príznaky starnutia obyvateľstva prejavujú už na začiatku 60. rokov. O starnutí populácie svedčia všetky charakteristiky vekového zloženia. Podstatné zrýchlenie procesu starnutia na Slovensku nastane po roku 2015, keď silné povojnové ročníky dosiahnu dôchodkový vek, a naopak do veku najvyššej plodnosti začnú prichádzať slabé ročníky narodené v prvej polovici 90. rokov 20. storočia. V tabuľke č. 1 uvádzam 3 vekové skupiny. Prvá z nich predstavuje obyvateľstvo v predproduktívnom veku (do 14 rokov). Táto veková skupina sa podieľa 16 % na celkovom počte obyvateľov. Od roku 2000 zaznamenala 4-percentný pokles z dôvodu poklesu pôrodnosti. Druhá skupina predstavuje obyvateľstvo v produktívnom veku. Produktívny vek sa v súčasnosti končí dovŕšením 62. roku veku života. V tabuľke uvádzam vek 64 rokov jednak z dôvodu prístupnosti tohto údaja v štatistických ročenkách, a jednak z dôvodu prognostického, čiže z dôvodu predpokladaného zvyšovania veku odchodu do dôchodku, ktoré sa dá očakávať. K tomuto kroku sa pristupuje z dôvodu starnutia populácie obyvateľstva, aby sa zabránilo vzniku situácie, kedy by mladšie vekové skupiny neboli schopné vytvárať dostatok zdrojov na pokrytie dôchodkových výdavkov. Hranica veku odchodu do dôchodku má zabezpečiť predĺženie produktívneho obdobia každého obyvateľa, aby bol čo najdlhšie produkcie schopný. Tieto, spravidla nepopulárne opatrenia, vyplývajú zo sociálno-ekonomických reforiem štátov, ktoré zápasia s populačnými problémami. Dôchodkovým reformám sa v blízkej budúcnosti nevyhnú ani štáty ako Nemecko či Taliansko, ktoré z ekonomického hľadiska dopláca na štedrý sociálny systém. Graf č.1: Podiel vekových skupín na celkovom počte obyvateľov v r. 2006 72% 12% 16% 0 - 14 r. 15 - 64 r. 65 - r. Tretiu skupinu predstavuje obyvateľstvo v poproduktívnom veku, čiže poberatelia dôchodkov. V roku 2006 tvorilo túto skupinu 12 % obyvateľov, v roku 2000 to bolo 11%, čiže nárast predstavoval 1 %. Čo sa týka rozdielu zastúpenia pohlaví vo vekových skupinách, v predproduktívnej a produktívnej zložke obyvateľstva je absolútny rozdiel minimálny. Avšak v poproduktívnej zložke obyvateľstva sa prejavuje jav známy ako feminizácia staroby. Z tabuľky môžeme vyčítať, že počet mužov vo veku nad 65 rokov v roku 2006 bol 238 168, zatiaľ čo žien bolo 399 566, čo predstavuje rozdiel 161 398. Dá sa však povedať, že tento rozdiel nepredstavuje ekonomický problém pre spoločnosť, keďže sa netýka predproduktívnej ani poproduktívnej zložky obyvateľstva. PÔRODNOSŤ V súčasnosti je stále viac presadzovaný model rodiny s jedným alebo dvoma deťmi, hlavne u párov žijúcich v mestských aglomeráciách a v ekonomicky vyspelejšej časti západného Slovenska. Na východnom a strednom Slovensku a v severnej časti Slovenska sa ešte pomerne často stretávame s rodinami s vyšším počtom detí, keďže hodnotová orientácie u tamojších obyvateľov nie je natoľko poznačená mestským „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 112 spôsobom života a uprednostňovaním kariéry pred rodinou. Osobitnú skupinu tvorí rómska menšina, pre ktorú má najväčšiu hodnotu práve rodina, s čím súvisí vysoký počet detí, často u veľmi mladých rodičiek. Tabuľka č. 2: Živonarodení podľa veku matky Rok -14 15 - 19 20 - 24 25 - 29 5 197 19 583 18 642 2000 34 4 600 16 895 18 216 2001 42 4 543 15 619 18 557 2002 37 4 331 14 634 19 365 2003 33 4 194 14 455 20 099 2004 35 4 080 13 397 20 354 2005 35 3 986 12 332 19 473 2006 35 Zdroj: Štatistické ročenky SR 2000 – 2007 Vek matky 30 - 34 35 - 39 7 993 3 074 7 823 2 942 8 434 3 050 9 567 3 158 10 853 3 384 12 151 3 688 13 394 3 954 40 - 44 604 594 577 598 708 691 694 45 - 49 23 24 24 25 18 34 33 50 + 1 2 1 3 Spolu 55 151 51 136 50 841 51 713 53 747 54 430 53 904 Pôrodnosť je podmieňovaná mnohými faktormi – demografickými, ekonomickými, sociálnymi. Intenzita pôrodnosti závisí predovšetkým na počte a štruktúre žien v reprodukčnom veku a ich realizovanej plodnosti, počte žien podľa veku, ale aj od rozšírenia a používania antikoncepcie. Ako môžeme vidieť z tabuľky č. 2, výrazný pokles počtu živonarodených detí je najmarkantnejší vo vekových skupinách matky: od 15 do 19 rokov a od 20 do 24 rokov. Tento pokles je spôsobený sčasti aj odkladaním pôrodu do vyššieho veku, čo si môžeme všimnúť najmä vo vekových skupinách od 30 do 34 rokov a od 35 do 39 rokov, kde dochádza k zvýšeniu počtu narodených detí. Celkovo však vývoj pôrodnosti má plynulú klesajúcu tendenciu. Dôvody súčasného poklesu pôrodnosti a plodnosti možno hľadať okrem demografických faktorov v ekonomických príčinách. Rastúce životné náklady, ktoré sú potrebné na výchovu a starostlivosť o dieťa, vedú k odloženiu rodenia detí do vyššieho veku. Výskumy ukazujú, že prvotné výdavky na dieťa predstavujú približne 50 000,- Sk. Výdavky na dieťa do 3 rokov atakujú hranicu 500 000,- Sk, z toho cca 370 000,- Sk sú stratené potenciálne príjmy matky). Z dôvodu nízkych príjmov rodiny často nie sú ekonomicky schopné uniesť takéto vysoké výdavky, preto rozhodnutie o novom prírastku do rodiny odkladajú na obdobie priaznivejšej ekonomickej situácie. Ďalším problémom je neriešenie bytovej situácie, hrozba nezamestnanosti a iné sociálne aspekty. Ak si vezmeme príklad rodiny, ktorej príjmy sú dostačujúce akurát na pokrytie výdavkov, rodičia žijú s každodenným pocitom hrozby straty zamestnania, vzniká napätá sociálna rodinná klíma, ktorá môže spôsobiť psychické problémy jednak rodičov, a jednak detí. Trpkou skúsenosťou hlavne pre deti v pubertálnom a adolescentnom veku je situácia, kedy sa snažia zapadnúť do skupiny medzi rovesníkov, ale často im chýba práve materiálna základňa, keďže nepísané pravidlá v skupine si ju vyžadujú. Týmto vznikajú komplikované rodinné konflikty. Najlepším riešením je prevencia pred vznikom takýchto situácií – hlavne psychickou podporou najbližších a oboznámením mladých ľudí s tvorbou hodnotového a postojového rebríčka. ÚMRTNOSŤ Príčiny nepriaznivého vývoja úmrtnosti majú pomerne všeobecnú platnosť a situácia na Slovensku nie je v tomto smere výnimkou. Príčiny možno zhrnúť do troch hlavných skupín – úroveň zdravotníckej starostlivosti, stav životného prostredia a životný štýl obyvateľov. Tabuľka č. 3: Úmrtnosť a stredná dĺžka života Rok počet zomretých 39 668 1950 32 917 1955 31 609 1960 35 910 1965 42 240 1970 stredná dĺžka života - muži 58,95 65,39 67,67 67,89 66,69 stredná dĺžka života - ženy 62,74 69,83 72,16 72,82 72,90 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 113 45 248 50 579 42 464 54 619 52 686 52 724 53 475 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 Zdroj: ŠÚ SR 66,81 66,79 66,91 66,65 68,39 69,14 70,11 73,82 74,24 74,75 75,42 76,35 77,22 77,90 Ako môžeme vidieť v tabuľke č. 3, vývoj úmrtnosti na Slovensku sa za posledných desať rokov postupne stabilizuje, čoho dôsledkom je aj rast strednej dĺžky života. Ľudia si postupne začínajú uvedomovať pocit zodpovednosti za vlastné zdravie. Stredná dĺžka života pri narodení sa vyznačuje na prvý pohľad podobným priebehom pre obe pohlavia počas celého sledovaného obdobia. Prudké zlepšenie ukazovateľa pre obe pohlavia v prvom období (hlavne obdobie 1950 – 1955) vystriedal rozdielny vývoj v druhom období. U žien vidíme výrazné spomalenie zvyšovania a u mužov mierne zhoršovanie a potom dlhodobú stagnáciu. V treťom období sa tendencie vývoja strednej dĺžky života pri narodení u žien nezmenili, u mužov sa však zastavila stagnácia a začalo sa mierne zlepšovanie. V slovenskej populácii sa prejavuje špecifický jav – mužská nadúmrtnosť. Je prítomná, ale nie vo všetkých vekových skupinách. Medzi 20.-59. rokom veku dosahuje dvojnásobok, až takmer trojnásobok úmrtnosti žien rovnakých vekových skupín. Úmrtnosť ma veľmi silný vplyv na ekonomický vývoja hospodárstva. Ekonomika prichádza o pracovné sily (zomretí v predproduktívnom a produktívnom veku). Rovnako je úmrtnosť nebezpečná aj v oblasti sociálno-demografického života, keďže spolu s klesajúcou mierou pôrodnosti spôsobuje starnutie a následne vymieranie populácie. Graf č. 2: Stredná dĺžka života 2005 2000 1995 1990 Rok 1985 1980 1975 1970 1965 1960 1955 1950 0 10 20 30 40 50 60 70 80 Stre dná dĺžka živ ota v rokoch Muži Ženy MIGRÁCIA Migračná politika je jedným z aspektov celkovej populačnej politiky. Mnohé štáty obmedzujú prisťahovalectvo cudzích príslušníkov prisťahovaleckými zákonmi, ktoré obsahujú opatrenia na výberovú imigráciu, teda prisťahovanie iba osôb žiaducich z hľadiska imigračnej politiky. Migrácia sa stáva stále významnejším faktorom populačného vývoja. Vo vyspelých krajinách s neustále sa znižujúcim prirodzeným prírastkom sa migračný prírastok stáva čoraz významnejšou zložkou celkového „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 114 prírastku obyvateľstva. Migrácia obyvateľstva sa vo väčšej miere začala prejavovať až koncom 20. storočia. V 80. rokoch sa v migrácii obyvateľstva prejavovali črty relatívnej stability. Intenzita zahraničného sťahovania bola nízka. Rástlo sťahovanie na krátke vzdialenosti, najmä z obce do obce a v rámci okresu. Migrácia mala prevažne koncentračný charakter. Obyvateľstvo smerovalo prevažne z menších do väčších sídiel. Prejavoval sa typický efekt omladzovania, ako i feminizácie mestského a veľkomestského obyvateľstva. Na druhej strane na vidieku sa veková štruktúra zhoršovala, proces starnutia sa zrýchľoval a v štruktúre migrujúceho obyvateľstva podľa pohlavia sa posilňovalo zastúpenie mužov. Uvedené malo za následok neustály proces koncentrácie obyvateľstva do miest. Dlhodobo klesal podiel vidieckeho obyvateľstva. Na prelome 80. a 90. rokov sa situácia v sťahovaní obyvateľstva začala meniť. Nová spoločenskoekonomická situácia priniesla významné zmeny nielen do zahraničného, ale aj do vnútorného sťahovania obyvateľstva. Kým pred rokom 1989 smerovalo obyvateľstvo zo zázemia do centier, v 90. rokoch sa koncentračné tendencie v sťahovaní obyvateľstva zmenili na dekoncentračné a obyvateľstvo sa začalo sťahovať z miest na vidiek, hlavne do zázemí väčších miest. Tento trend pokračuje dodnes. V súvislosti s vnútornou migráciou môžeme hovoriť o dvoch efektoch – pozitívnom a negatívnom. Pozitívny efekt migrácie prináša vyššiu mobilitu pracovných miest, vytvára prepravné návyky, podnecuje obyvateľov k vyššej pracovnej činnosti, môže oživovať vekovú štruktúru obyvateľov. Negatívny efekt so sebou prináša tvorbu tzv. hladových dolín, ktorým sa aj Slovenská republika nedokáže úspešne brániť, keďže možnosti zamestnania sa a vedenia spokojného života v niektorých častiach hlavne stredného a východného Slovenska, neposkytujú vhodné predpoklady a príležitosti. Tieto regióny zostávajú vyľudnené, na oživenie potrebujú spravidla príchod zahraničných investorov, ktorých neustále sa zväčšujúci počet môžem v budúcnosti znamenať trhliny v ekonomickom systéme, resp. naštartovať nepriaznivé ekonomické cykly1. Zahraničné sťahovanie nadobudlo 21. decembrom 2007 nový rozmer, čo sa týka sťahovania v priestore Európskej únie. Vstup do Schengenského priestoru znamenal odstránenie hraníc medzi štátmi EÚ, ktoré sú jeho súčasťou. Obyvatelia krajín sa môžu voľne pohybovať medzi krajinami, rýchlejšie cestovať, študovať v cudzom jazyku, ľahšie získavať prácu a možnosti na nové bývanie. To všetko napomáha pracovnej mobilite a migrácii. Nevýhoda spočíva v tzv. odleve a strate mozgov z krajín, kde absolventi škôl a špecializovaní pracovníci nenachádzajú vhodné príležitosti zamestnať sa a byť za to adekvátne ohodnotení. Preto aj v súčasnosti odchádza za prácou každý tretí vysokoškolák, veľa z nich vo svojom novom domove zostáva a späť do Slovenskej republiky sa nevracia na stálo2. Strata mozgov predstavuje jav, kedy napr. absolvent vysokej školy pracuje v zahraničí na pozíciách, ktoré takéto vzdelanie nevyžadujú, avšak sú dobre platené a pre domácu pracovnú silu neatraktívne. PRIRODZENÝ POHYB OBYVATEĽSTVA Zmeny počtu obyvateľov sú priamym výsledkom prebiehajúcich reprodukčných procesov a migrácie. V období 1991 až 2001 sa degresívne tendencie demografického vývoja ešte viac prehĺbili. Prirodzený prírastok zaznamenal rapídny pokles najmä v prvej polovici 90. rokov. Tabuľka č. 4: Prirodzený pohyb obyvateľstva narodení Rok zomretí spolu spolu 74 997 53 423 1992 73 583 52 707 1993 66 644 51 386 1994 61 668 52 686 1995 60 363 51 236 1996 prirodzený prírastok 21 217 20 549 14 984 8 741 8 887 saldo sťahovania celkový prírastok -2 939 1 751 4 768 2 842 2 255 18 278 22 300 19 752 11 583 11 142 1 Investičný rozvoj je nemysliteľný bez investície do ľudí, december 5-6, 2006, Trenčín / Mária Gogová, Ľubica Harakaľová (Vyšlo aj ako abstrakt v Trendy hospodárskeho a sociálneho rozvoja v krajinách EÚ. ISBN 80-8075-188-9. Trenčín, TnUAD, 2007. s. 23-24.). 2 Analýza vývoja zamestnanosti v poľnohospodárstve SR / Nina Baculíková, Michal Cehula. In: Sociálno ekonomická revue : Vedecký časopis Fakulty sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka. - ISSN 1336-3727. - roč.2, č.3,4, s.70-73. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 115 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Zdroj: ŠÚ SR 59 356 57 863 56 482 55 366 51 343 51 035 51 930 53 958 54 625 54 122 52 124 53 156 52 402 52 724 51 980 51 532 52 230 51 852 53 475 53 301 6 987 4 426 3 821 2 427 -844 -691 -517 1 895 955 603 1 731 1 306 1 454 1 463 1 012 901 1 409 2 874 3 403 3 854 8 718 5 732 5 275 3 890 168 210 892 4 769 4 358 4 457 Ako môžeme vidieť v tabuľke č. 4. vzrastá vplyv migrácie a po roku 1992 sa Slovenská republika stáva migračne ziskovou krajinou. V roku 2001 bol prvýkrát v histórii zaznamenaný prirodzenú úbytok. Kladnú hodnotu nadobudol až v roku 2004. Celkový prírastok je v posledných troch rokoch stabilizovaný, čo je spôsobené už spomínaným saldom sťahovania. ZÁVER Výsledným efektom uvedených demografických procesov bola ďalšia zmena reprodukčných mier a vekového zloženia obyvateľstva, zvýšenie priemerného veku žijúcich obyvateľov a indexu starnutia obyvateľstva. Vývoj obyvateľstva v Slovenskej republike v posledných rokoch potvrdil tendencie predchádzajúcich rokov, teda spomaľovanie reprodukcie obyvateľstva. Naďalej klesá pôrodnosť a plodnosť žien, zvyšuje sa úmrtnosť obyvateľstva. Takýto vývoj má za následok pokračujúce znižovanie prírastku obyvateľstva. Táto skutočnosť bude mať závažné dôsledky na fungovanie spoločnosti. Predovšetkým starnutie obyvateľstva prináša zásadné výzvy pre spoločnosť a oprávnene sa stáva dôležitou témou pri úvahách o budúcnosti. Najvýznamnejšie sprievodné javy populačného starnutia sú zvýšenie ekonomického zaťaženia obyvateľstva, rast verejných výdavkov na zdravotníctvo a sociálne poistenie, neefektívnosť priebežných dôchodkových systémov a zmena celkovej spoločenskej klímy. Aj keď sa zmeny vo vekovom zložení obyvateľstva a ich spoločenské dôsledky nezdajú byť v súčasnosti na Slovensku kritické, treba mať na pamäti, že v najbližších desaťročiach budú nezvratné a budú mať zrýchľujúcu sa tendenciu. ADRESA: Ing. RNDr. Dagmar Petrušová KMM, FSEV, Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Študentská 1, 911 50 Trenčín, SR, +42132/7400 494, e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 116 MODERNÉ PRÍSTUPY MANAŽMENTU VÝKONNOSTI S ORIENTÁCIOU NA ĽUDSKÝ KAPITÁL Josef Vodák1, Ivana Tesarovičová2 1 Źilinská univerzita v Žiline 2 Quelle Slovakia Abstrakt: V článku sa zo širšieho aspektu rozvíjajú nové požiadavky na zmeny v práci s ľudským kapitálom v rámci prístupu manažmentu výkonnosti najmä po vstupu do EÚ.V tomto prípade ide o manažment talentov, manažment výkonnosti videný z uhla ľudského kapitálu, vzdelávanie a potrebu jeho vyhodnocovania ako nástroja na zvyšovanie hodnoty ľudského kapitálu firmy. Kľúčové slová: výkonnostný manažment, ľudský kapitál, kompetencia, talent manažment, globalizácia 1.ÚVOD Článok sa zamýšľa nad zmenami ktorých sme svedkami, budú nás ovplyvňovať v najbližšej budúcnosti a dotýkajú sa oblastí, ktoré sú pre nás všetkých veľmi dôležité. Úspešní manažéri si uvedomujú, akú hodnotu majú pre nich vzdelaní zamestnanci, ktorí dokážu účelne spolupracovať, zdieľať informácie a rozvíjať znalosti potrebné pre efektívne fungovanie v dnešnom globálnom trhovom prostredí. Peter F. Drucker už veľmi dávno predpovedal vo svojich prácach, že vysokokvalifikovaní ľudia budú v podnikaní mimoriadne žiadaní a čoraz vzácnejší. Hovoril o tom, že vzdelávanie sa stáva kľúčovým, ba dokonca až jediným zdrojom konkurenčnej výhody. Jednoducho časy, kedy najdôležitejším aktívom organizácie bol hmotný majetok, sú nenávratne preč. Niektoré z našich podnikov dnes nevlastnia žiadne nehnuteľnosti ani výrobné linky a zdrojom ich konkurenčnej výhody sa stali znalosti ich pracovníkov a podniku ako celku. 2. TECHNOLOGICKÉ ZMENY Dynamika zmien v prostredí ktoré nás obklopuje a okolí kde žijeme sa výrazne zrýchlila od otvorenia ekonomiky, od nášho vstupu do skupiny krajín Európskej únie a ďalšie zmeny môžeme očakávať v súvislosti s prijatím spoločnej európskej meny a pokračujúcimi globalizačnými vývojovými trendmi a rýchlym rozvojom celosvetového obchodu. Rýchlosť technologického rozvoja sa neustále zvyšuje, naberá na intenzite a prakticky všetky technológie sa vyvíjajú úžasným tempom. Na globálnej úrovni si uvedomujeme presun výroby z rozvinutých krajín do menej rozvinutých. Prakticky všetko je možné vyrobiť alebo dopestovať inde lacnejšie. Naše firmy musia odolávať problémov s dovozom - tlaku lacného tovaru z východu. Tešíme z lacného tovaru, ale na druhej strane si často neuvedomujeme o čo všetko nás oberá, čo nám všetko prináša. Rastie tlak na výkonnosť firiem a ľudí, posúvajú sa hranice medzi súkromným a pracovným časom [4]. Čím iným chceme konkurovať lacnej výrobe z východu ak nie orientáciou na človeka, jeho invenciu, empatiu, kreativitu, schopnosti koncepčného myslenia a schopnosti spolupráce, sociálnych interakcií (sociálny kapitál) a emocionálnej inteligencie? Len tvoriví, zapálení a iniciatívni ľudia dokážu konkurovať tvorbou produktov z vysokou hodnotou pre zákazníka. V posledných niekoľkých desiatkach rokov sa darilo ľuďom ktorí dokázali využiť silu svojho rozumu, logického, lineárneho myslenia a spracovávať množstvo čísiel. Smerom do budúcnosti to bude viac o vzťahu k druhým, empatii a vnímaní celkového pohľadu na problémy a život ako taký a schopnosti koncepčného prístupu. Naše riešenie problémov a situácií sa snaží o zjednodušenie a analýzu, využívame vysoko vzdelaných ľudí ktorí pracujú s informáciami a rozširujú odborné znalosti. Paradoxne globalizácia presúva okrem technológií ktoré ničia niektorí odvetvia aj duševnú prácu smerom na východ alebo inde za oceán a to nás núti hľadať iný prístup, ktorý bude prinášať hodnotu a zároveň sa nebude dať tak ľahko napodobniť [4]. Pôjde o to vedieť kombinovať zdanlivo nesúrodé myšlienky do niečoho nového, lepšie sa dokázať vcítiť do druhých a porozumieť jemným nuanciám v medziľudských vzťahoch, prebúdzať v ľuďoch radosť a prekonávať hranice bežného života [6]. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 117 3. ORIENTÁCIA NA ĽUDSKÝ ASPEKT Je a bude potrebné viac sa zaujímať o človeka, jeho pracovné podmienky a jeho spokojnosť. Možnosti mobility neustále rastú a len dosahovanie radosti, spokojnosti a šťastia pomôže zabezpečiť zníženie odchodov tých najschopnejších v nastávajúcej bitke o najtalentovanejších a pre nás najdôležitejších ľudí. Na prvom mieste nie je technológia, či výrobná kapacita, nakoľko tieto sú dnes dostupné prakticky kdekoľvek a komukoľvek. Paradoxom informačnej spoločnosti sa stáva to, že počítače dokážu robiť komplikované matematické výpočty, ale kreativita zostáva doménou ľudí a ich mozgov. Niektoré krajiny si tento problém uvedomili (severania) a stavajú svoje ekonomické modely na vzdelaných a kreatívnych ľuďoch. Často sa ako argument proti využíva myšlienka odlivu mozgov. Treba sa však starať o spokojnosť ľudí, pomáhať im k dosahovaniu šťastia a oni potom nebudú mať dôvod hľadať šťastie inde. Aké požiadavky toto všetko bude klásť na personálnych (HR) manažérov a ich firmy? Na jednej strane vznikajú obrovské nadnárodné megakorporácie, ktoré disponujú obrovskými finančnými zdrojmi a tokmi hotovosti, často omnoho väčšími ako niektoré krajiny strednej veľkosti. Vznikajú však aj skupiny menších firiem ktoré a jednotlivcov ktoré sú prepojené do aliancií a sietí, úzko spolupracujúcich medzi sebou. Dá sa očakávať, že nadnárodné megakoroporácie sa budú výrazne zaoberať metrikami, meraním a vyhodnocovaním výkonnosti a produktivity zamestnancov a zároveň sa budú orientovať aj smerom ku kultúre a tvorbe nefinančných benefitov a budú v niektorých otázkach suplovať rolu nepružného štátu (podobne to v niektorých smeroch robil aj podnikateľ Tomáš Baťa), keď si budú chcieť udržať a rozvíjať svojich zamestnancov. Môže ísť napríklad o bývanie, zdravotné služby, vzdelávanie či starostlivosť o deti. Na jednej strane môže byť starostlivosť o zamestnancov v megakorporacii výhodná a problematické to bude naopak pre zamestnancov malých firiem, nakoľko malé firmy nedokážu poskytovať také rozsiahle výhody, na druhej strane treba si uvedomiť, že vždy je niečo za niečo. Faktom však zostáva, že poskytovanie benefitov je nutný predpoklad pre prácu s talentami. V tejto súvislosti budú rásť náklady na pracovnú silu a budú sa hľadať prístupy a metriky ktoré zabezpečia meranie individuálnej zaangažovanosti, produktivity a výkonnosti. Informácie o tom aká je výkonnosť a koľko pracovník firmu stojí bude úplne prirodzená. Možno sa v lepšom svetle ukážu menšie samostatné ale spolu prepojené siete firiem či rôznych typov komunít kde svoju úlohu hrajú aj regióny a lokálpatriotizmus. Bude rast význam interakcií sprostredkovaných elektronickými médiami či on-line obchodovanie. Rastie špecializácia a nezávislosť jednotlivcov a firiem pri rastúcej vzájomnej prepojenosti. Úzka špecializácia znamená lepšiu schopnosť vyhovieť aj malým trhovým segmentom. Ľudia pracujúci v týchto malých firmách sú do značnej miery nezávislí, pracujú na základe flexibilných vzájomne výhodných kontraktov, združujú sa v profesijných organizáciách ktoré im pomáhajú v rozvoji a pri ich práci na trhu. Porastie miera skrátených pracovných úväzkov, zmení sa ich množstvo a skladba. Špecialisti, ktorú budú vo svojom úzkom zameraní veľmi dobrí, budú mať jednoduchší prístup k zaujímavým projektom. Ľudia a ich vzťahy ktoré budú mať v rámci vlastných sietí a v rámci svojej pracovnej pozície voči klientom budú predstavovať základ ich úspechu. Ide do značnej miere o prístupy sociálnej inteligencie. Tento prístup takisto kladie výrazný akcent na kvalitu ľudského kapitálu, sociabilitu a pripravenosť k spolupráci. Schopných ľudí nebude nikdy dosť, bitka o šikovných a talentovaných vo vyspelejších ekonomikách už dávno začala a preto sa aj u nás budú viac a dôslednejšie rozvíjať nové prístupy manažmentu talentov na začiatku však viacmenej v zahraničných firmách. 4. ĽUDSKÝ KAPITÁL Z dlhodobého pohľadu ak sa pozeráme na prežitie firmy cez prizmu ľudského kapitálu objavujú sa tu ako dôležité niektoré prvky. Ide o predovšetkým kultúru ktorá je orientovaná na dosahovanie výkonnosti performance management. Ďalej sú to: nízka obmena zamestnancov najmä čo sa týka kľúčových skupín zamestnancov, vysoká úroveň spokojnosti zamestnancov, pripravenosť skupiny kvalifikovaných personálnych rezerv, efektívne nastavený odmeňovací systém s investovaním do rozvoja ľudského potenciálu a využívanie firemného systému kompetencií pri výbere a vyhodnocovaní výkonnosti zamestnancov. Ak chce firma dlhodobo dosahovať v dnešnom a budúcom náročnom prostredí vynikajúce výsledky musí si uvedomiť potrebu proaktívnej práce s talentami a vytvoriť si systematický prístup k tejto práci. Pri tomto prístupe sa javí ako dôležité ak si firma uvedomuje a aplikuje nasledujúce myšlienky: • Identifikuje, vyberá, rozvíja a hľadá cesty ako si udržať vynikajúcich zamestnancov. Ide o veľmi „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 118 • • malú skupinu zamestnancov, ktorí stelesňujú hodnoty firmy, kľúčové kompetencie, inšpirujú ostatných k dosahovaniu vynikajúcich výsledkov a ukázali svoju výnimočnosť. Strata týchto ľudí alebo absencia niektorých z nich znamenajú spomalenie rastu pre ich výrazný dopad na súčasnú a budúcu výkonnosť firmy. Identifikuje a rozvíja skupiny vysokokvalitných zamestnaneckých rezerv pre malý počet pozícií ktoré sú kľúčové pre súčasný a budúci úspech firmy. Účelom je minimalizácia strát pri výmenách na kľúčových postoch. Chýbajúci zamestnanci na kľúčových pozíciách zvyšujú náklady, znižujú hodnotu firmy v očiach okolia či zamestnancov a to pôsobí deštruktívne. Člení a rozvíja zamestnancov na základe ich skutočnej a potenciálnej hodnoty pre firmu. Ide napríklad o skupinu zamestnancov ktorí výrazne prekračujú očakávania firmy, skupinu tých ktorí prekračujú očakávania, tých ktorí dosahujú očakávania a tých ktorí nedosahujú požadované očakávania firmy. U prvých dvoch typov nevhodné zaradenie a nedostatočné investície do ich rozvoja môžu mať výrazné dopady na ich morálku a výkonnosť. Pokiaľ sa firma rozhodne dosahovať výnimočné výsledky pomocou ľudského kapitálu napríklad tak ako je to uvedené vyššie, bude potrebovať vytvoriť efektívne prístupy manažmentu talentov ktoré sa budú dotýkať kľúčových prvkov plánovania ľudských zdrojov a prepojiť ich so stratégiami, politikami a akčnými plánmi. Pre veľa firiem ešte stále kľúčové prvky manažmentu ľudských zdrojov ako sú: hodnotenie výkonnosti, potenciálu, nastavenie a hodnotenie kompetencií, plánovanie kariérneho postupu, plánovanie personálnych rezerv u perspektívnych zamestnancov, tréning a rozvoj, odmeňovanie a výber zamestnancov predstavujú mozaiku často nekompletných a ešte častejšie nekoherentných prístupov. Je to škoda. 5. KOMPETENCIE Jednotlivci v podniku sú tí, ktorí vytvárajú, uchovávajú, rozvíjajú a využívajú znalosti – ľudský kapitál. Tieto znalosti sa rozširujú a obohacujú súčinnosťou, aktivitou, spoluprácou za účelom generovania štrukturálneho a organizačného kapitálu. Hodnotu teda vytvárajú znalosti, schopnosti a zručnosti jednotlivcov. Schopní ľudia sú tí, ktorí odvádzajú požadovaný výkon, ktorý sa od nich na ich pracovnom mieste očakáva. Sú teda schopní využívať svoje znalosti, vedomosti a zručnosti na dosahovanie cieľov a štandardov, ktoré sú predpísané pracovným miestam ktoré zastávajú. V anglickom jazyku sa používajú dva termíny, ktoré sú odvodené od slova s významom právomoc, oprávnenie či schopnosť a kvalifikácia, pričom rôzni autori ich aj rôzne používajú. „Competence“ predstavuje pojem z oblasti práce, pre ktorú je daná osoba spôsobilá alebo ktorú je oprávnená vykonávať. Zodpovedá teda pojmu kvalifikácia či odborná spôsobilosť. „Competency“ sa vzťahuje k rysom správania, ktoré podmieňujú primeranú výkonnosť. Tento termín je možné nahradiť pojmom schopnosť [6]. Tab. č. 1. Kľúčové kompetencie – príklad Kompetencia Atribúty kľúčovej kompetencie Komunikácia Dokáže veľmi dobre komunikovať slovom aj písmom, efektívne vyjadruje a zdieľa informácie a myšlienky s ostatnými. Dokáže aktívne počúvať a porozumieť veciam z viacerých pohľadov. Prezentuje myšlienky jasne a výstižne a má porozumenie pre detail. Akčnosť Dosahuje svoje zámery a ciele, prekonáva prekážky, akceptuje zodpovednosť, vytvára štandardy prijíma zodpovednosť, vytvára prostredie orientované na dosahovanie výkonnosti a vedie príkladom. Inovatívnosť Generuje neobvyklé myšlienky, rozvíja a zlepšuje existujúce, vytvára nové systémy mení status quo, je schopný brať na seba riziko a podporuje inovácie. Kritické myslenie Je schopný definovať otázky a zamerať sa na dosiahnutie reálnych riešení. Dôsledne spoľahlivo a s požadovanou výkonnosťou robí správne veci. Orientácia na zákazníka Dokáže načúvať zákazníkom (interný aj externý), budovať dôveryhodnosť, zvyšovať spokojnosť, zaisťovať zaangažovanosť, nastavovať vhodné zákaznícke očakávania a odpovedať na potreby zákazníkov. Interpersonálne zručnosti Efektívne a produktívne zapája ostatných spolupracovníkov a vytvára ovzdušie dôvery, spoľahlivosti a spolupráce s ostatnými. Vodcovstvo Motivuje, deleguje, inšpiruje, spolupracuje a podporuje ostatných. Rozvíja „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 119 Tímový prístup kultúru kde zamestnanci cítia vlastníctvo v tom čo robia a kontinuálne zlepšujú svoju prácu. Vytvára konsenzus keď je to vhodné. Dokáže spájať členov tímu spoločne zdieľanými cieľmi. Vie kedy a ako využiť tímy, ako treba vyvinúť, odmeňovať a optimalizovať dosahované výsledky. Dokáže budovať dôveru, podporovať zaujatie, vzájomné pochopenie a pomáha riešiť konflikty a vytvárať konsenzus pri vytváraní a využití výkonných tímov. Kompetenciu je možné zjednodušene chápať ako schopnosť správať sa istým spôsobom, prejavuje sa teda istým správaním sa človeka. Správanie ako také, je výsledkom zložitých interných procesov. Správanie konkrétneho človeka v konkrétnej situácii je výsledkom dynamiky jeho osobnosti, ktorá sa skladá z viacerých prvkov. Niektoré časti tvoria relatívne stabilné charakteristiky človeka, ako sú postoje, hodnoty a motívy. Iné zasa obsahujú spôsobilosti, vedomosti a zručnosti. Pozorované správanie je výsledkom súčinnosti týchto a mnohých iných faktorov. Znamená to, že kompetencia je pomerne komplikovaný pojem a medzi odborníkmi nie je vždy jednota v tom, čo do nej patrí a čo nie. Keď sa hovorí o kompetencii pracovníka, treba si uvedomiť, že ide o prístup, správanie, ktoré vedie k očakávanému výsledku. Kompetencia predstavuje súbor správaní človeka, ktoré musí použiť, aby úlohy svojej pracovnej pozície úspešne zvládol. Kompetentný pracovník dobre (na požadovanej úrovni) splní dané úlohy. To znamená, že musia byť u pracovníka splnené tri základné predpoklady, a to že pracovník: 1. je vnútorne vybavený vlastnosťami, schopnosťami, vedomosťami a zručnosťami, ktoré k takémuto správaniu potrebuje; 2. je motivovaný takéto správanie použiť, vidí teda v takomto správaní hodnotu a je ochotný týmto smerom vynaložiť potrebnú energiu; 3. má možnosť v danom prostredí podniku toto správanie použiť. Prvý predpoklad sa týka zručností a vedomostí, ktoré je možné pomerne ľahko rozvíjať, druhý predpoklad sa už ťažšie rozvíja, nakoľko ide o motívy, postoje, hodnoty, presvedčenie a životnú filozofiu. Tretí predpoklad ovplyvňuje predchádzajúce tým, že im viac alebo menej umožňuje uplatniť sa. Naše školstvo zabezpečuje práve dostatok vedomostí pre svojich absolventov, ktoré sa však niekedy označujú podnikateľskou praxou ako encyklopedické. Vedomosti, ktoré získavajú študenti dnes, môžu byť úplne alebo čiastočne nepotrebné o niekoľko rokov. V dnešnom dynamickom svete je úspešný ten, kto disponuje základnými schopnosťami použiteľnými v rozličných situáciách a zamestnaniach. Ako reakcia na túto potrebu vznikajú na úrovni ekonomických zoskupení, združení či jednotlivých organizácií modely kľúčových kompetencií. Tieto modely jasne určujú, ktoré schopnosti sú potrebné cielene rozvíjať pre úspešné pôsobenie v rámci danej organizácie. Sú základom pre plánovanie vzdelávania, znižovania dopadov spôsobených nedostatočnou kvalifikáciou a pre zabezpečenie celkovej prosperity. Napríklad model kľúčových kompetencií definovaný a používaný v Juhoafrickej republike, ktorý je zrozumiteľný a stručný definuje tieto kľúčové kompetencie, ako schopnosť: • identifikovať a riešiť problémy na základe kritického a tvorivého myslenia, • efektívne pracovať s inými ľuďmi ako člen tímu, skupiny, organizácie a komunity, • zodpovedne a efektívne riadiť seba a organizovať svoje aktivity, • získavať, analyzovať, usporadúvať a kriticky hodnotiť informácie, • efektívne komunikovať, a to ústne a písomne, používajúc pritom vizuálne, matematické i jazykové zručnosti, • efektívne a kriticky používať vedu a technológie, a to so zodpovednosťou k prostrediu a k iným ľuďom, • chápať a rešpektovať vzájomnú súvislosť podmienenosti sveta. Keď ide o znalosti, charakterizujeme ich ako osvojený súhrn teoretických poznatkov, predstáv a pojmov, získaný učením, praktickou činnosťou a skúsenosťami. Znalosti predstavujú dynamickú kombináciu rozsahu znalostí, hodnôt, informácií v kontexte a náhľadu, ktorý poskytuje rámec pre hodnotenie a včleňovanie nových skúseností a informácií. Vznikajú a uplatňujú sa v mysli odborníka. V podnikoch sa nenachádzajú iba v dokumentoch, ale najmä v činnostiach, podnikových procesoch, praktikách a normách. Znalosti sa tvoria v a medzi ľuďmi. Sú poskytované v štruktúrovaných médiách ako sú manuály, knihy a dokumenty, ako aj z priameho kontaktu a učenia. Znalosti sú ohodnotené na základe ich dosahu na „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 120 rozhodovanie a konanie, ku ktorému vedú a pri ktorom sa využijú. Znalosti sú zahrnuté v skúsenostiach, základných pravdách, úsudkoch a intuícii. V súvislosti s efektívnym rozvojom podnikov sa hovorí i o účelnom a premyslenom riadení znalostí. Keďže znalosti ako súčasť ľudského kapitálu pracovníkov, sú považované za významný zdroj podnikov, je dôležité, aby boli v podnikoch zavedené určité jednotné postupy a technológie zhromažďovania, spracovania, uchovávania a presunu znalostí, ktoré sa týkajú efektívnej realizácie podnikových procesov a činností a ktoré sú výsledkom pracovných skúseností a vzdelávania. Zručnosti človeka predstavujú jeho spôsobilosť a dispozície, ktoré umožňujú uskutočňovať určité činnosti. Ak uvažujeme o pracovných zručnostiach, potom ide o schopnosť efektívne a kreatívne vykonávať požadované pracovné úkony a primerane reagovať na zmenené pracovné podmienky. Zautomatizované zručnosti prerastajú do návykov. Tie, pokiaľ sú dobré, predstavujú významnú silu, ktorá uľahčuje výkon profesie v každodennej praxi. Odborné zručnosti človek v pracovnom procese získava a zdokonaľuje pomocou odbornej prípravy a vzdelávania. Štandardy zručností by mali presne vymedzovať požiadavky, ktoré treba na jednotlivých pracovných miestach naplniť. Je dôležité, aby boli jednoznačné, zrozumiteľné pre všetkých zainteresovaných (pracovníci, manažéri, vlastníci, personalisti) a ľahko hodnotiteľné. Potom môžu tieto štandardy predstavovať jedno z východísk pre stanovovanie cieľov v oblasti vysokoškolského vzdelávania. Štandardami manažérskych zručností sa vo Veľkej Británii zaoberá Management Standard Centre. Nastavuje štandardy v oblasti manažmentu a vedenia ľudí pre rôzne druhy organizácií. Štandardy sú vnímané ako nástroje, ktoré môžu jednotlivé podniky využívať pre porovnávanie schopností ich manažérov. Tieto štandardy pomáhajú organizáciám na každej úrovni ich riadenia v rôznych odvetviach hospodárstva a veľa podnikov ich používa pre ďalšie zvyšovanie a podporu svojej výkonnosti. Tab. 2 Požiadavky na správanie manažéra v stabilnom a v dynamickom prostredí STABILNÉ PROSTREDIE DYNAMICKÉ PROSTREDIE Relevantné informácie a ich distribúcia sú koncentrované na vrchole podniku. Relevantné informácie musia byť dostupné všade tam, kde sa prijímajú operatívne rozhodnutia, teda aj na najnižších úrovniach. Manažér zodpovedá aj za zapájanie podriadených do rozhodovania a preberania zodpovednosti. Manažéri sú spolutvorcami plánu, implementujú ho a podľa potreby ho spolu s postupmi menia. Manažéri zodpovedajú aj za to, ako ich útvar ovplyvňuje chod ostatných zložiek podniku. Manažéri vyhľadávajú informácie z nových zdrojov. Manažéri hľadajú alternatívne cesty implementácie a v zmene prostredia hľadajú nové príležitosti. Manažéri splnomocňujú iných k rozhodovaniu a podporujú ich v tom. Manažér zodpovedá za prácu a výkon svojich podriadených. Manažér zodpovedá za splnenie úloh a dodržiavanie postupov. Manažéri zodpovedajú len za svoj útvar. Manažéri monitorujú relevantné informácie. Manažéri implementujú plán. Manažéri rozhodujú. Pri analyzovaní potrieb v oblasti kompetencií a požadovaných zručností je vhodné zohľadniť aj nároky podnikateľského prostredia na správanie manažérov. Ide o to že, iné správanie sa vyžaduje od manažéra v relatívne stabilnom podnikateľskom prostredí a iné v dynamickom prostredí, ako ukazuje tabuľka č. 2. V prípade, že dochádza v podnikateľskom prostredí k posunu od požiadaviek v ľavom stĺpci tabuľky do pravého, je potrebné zmeniť správanie sa manažérov pre náš prípad silnejúcich globalizačných tlakov v podnikateľskom prostredí a v našom prípade v európskom kontexte. To je jedno z východísk pri úvahách o kompetenciach. Jedným z hlavných cieľov vzdelávania aktivít vysokej školy by malo byť prispieť podnikom k zvýšeniu ich výkonnosti. Spoznanie kľúčových kompetencií pre firmu je dôležité pre jej ďalšiu prácu s jej ľudským kapitálom a pri práci na jeho rozvoji. Na jednej strane súbor je kompetencií jedinečný pre každú firmu na druhej strane existujú niektoré spoločné kompetencie a niektoré na ktoré bude v najbližšej budúcnosti potrebné klásť väčší dôraz [6]. Reprezentatívna vzorka kľúčových kompetencií – príklad viď tabuľka vyššie [8]. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 121 Nové kompetenčné modely firiem navrhnuté pre dosahovanie úspechu v nasledujúcich rokoch budú obsahovať aj nové prvky, ktoré boli niekedy v ústraní prísne logickej orientácie. Napríklad ide o schopnosť byť kompetentný v oblastiach ako je emocionálna inteligencia, vzťahová inteligencia, sociálna adaptabilita, tvorivosť, empatia a koncepčné myslenie. Tak ako bude rásť význam ľudského kapitálu pre veľké či malé firmy a pre ich konkurenčnú schopnosť bude aj rásť význam talent manažmentu a jeho nových prístupov a metód pre ich úspech v globálnom prostredí. ZÁVER Všetky uvedené vplyvy spojené so vstupom do spoločenstva štátov Európskej únie, či s pokračujúcou globalizáciou a tlakmi informačnej spoločnosti budú mať významné dopady na manažérov. Čakajú ich v najbližšej dobe významné výzvy spojené s výkonnosťou a meraním efektívnosti investícií do ľudského kapitálu, rozvoj manažmentu talentov či sociálnych a interkulturálnych spôsobilostí. Ako sa týchto zmien zhostia? Aké dopady to bude mať na ľudský kapitál jednotlivých firiem a ich výkonnosť ? Aké nové metódy a prístupy bude nevyhnutné v týchto podmienkach vyvinúť? To sú len niektoré z dôležitých otázok pred ktorými stojíme. Tento článok je jedným z výstupov projektu VEGA č. 1/0495/08 LITERATÚRA [1] BERGER, D. A. Talent Management Handbook, McGraw Hill, 2008, ISBN 0-07-141434-7. [2] DAVENPORT, T.; PRUSAK, L. Working Knowledge. HBS Press, Boston 1998, s. 68, ISBN 157851-301-4. [3] ĎURIŠOVÁ M. Ukazovatele výkonnosti podniku a výkonnosti pre vlastníkov, Vedecká konferencia Globalizácia a jej sociálno-ekonomické dôsledky 06, FPEDaS ŽU, 2006, ISBN 808070-598-4. [4] KOZUBÍKOVÁZ. M. 2005. Risk Transfer Tool in the Insurance Business. Journal of Information, Control and Management Systems. Žilinská univerzita v Žiline, str. 119. ISSN 1336-1716. [5] VALÁŠEK M. TREND 16-2008, Modrý, zelený a oranžový svet, , ISSN 1335-0684. [6] VODÁK KUCHARČÍKOVÁ A.: Efektivní vzdělávávní zaměstnancu. Grada 2007, ISBN 978-80247-1904-7. [7] VODÁK, J. Performance Management- Critical Success factors nad Balanced Scorecard, Acta Academica Karviniensia 2/2006, OPF Karviná, ISSN 1212-415X. [8] VODÁK, J. An Aproach to Measuring the Return on Investment in the Area of Human resources. E+M 1/2006, TU Liberec, ISSN 1212-3609. SUMMARY: In the article we discuss new demands on changes in management of Human Capital (in the field of performance management approach) especially after entry into European Union. In this article it is a question of talent management from the point of view of performance management and education of employees and necessity of evaluation of education as a tool for increasing Human capital value. ADRESA: doc. Ing. Josef Vodák, PhD. KMnT, FRI, Źilinská univerzita v Žiline, e-mail: [email protected] Ing. Ivana Tesarovičová Quelle Slovakia Rovniankova 15 Bratislava email: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 122 SEKCE 2 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 123 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 124 EKONOMICKÁ EFEKTÍVNOSŤ AKO DETERMINANT ÚSPEŠNOSTI PODNIKATEĽSKÉHO SUBJEKTU Nina Baculíková Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne Abstrakt: V súvislosti s vplyvom globalizácie svetovej ekonomiky menia sa postupne podmienky pre podnikanie v Slovenskej republike. Podnik sa musí vyrovnať s novými vonkajšími podmienkami a reaguje na tento proces zmenou vnútorného prostredia. Cieľom každého podnikateľského subjektu je dlhodobá prosperita a úspešnosť podniku, pre dosiahnutie ktorej musí podnik stanoviť vhodnú stratégiu, v rámci ktorej je potrebné vypracovať i analýzu interných a externých faktorov, ktoré pôsobia a ovplyvňujú činnosť podniku. Hodnotenie efektívnosti hospodárenia predstavuje významnú zložku hodnotenia podnikateľskej výkonnosti ekonomického subjektu. Príspevok vznikol v rámci riešenia projektu VEGA č.1/3805/06 – „Hodnotenie ekonomickej efektívnosti podniku vo väzbe na marketingové stratégie a nove trendy priemyselnej politiky EU“. Kľúčové slová: globalizácia, konkurencieschopnosť efektívnosť, úspešnosť, podnikateľská stratéga, Globalizačný proces spôsobuje zmenu nielen vonkajšieho kontextu, v ktorom štáty konajú, ale zasahuje priamo do povahy štátu a ovplyvňuje nielen pohyb kapitálu a tovaru, ale i výmenu ľudí a myšlienok čiže ovplyvňuje všetky aspekty života. Globalizácia teda predstavuje komplexný proces, obsahujúci okrem ekonomického rozmeru viacero dimenzií ako sociálnu, politickú, kultúrnu, ekologickú. Súčasná ekonomika sa nachádza v podmienkach prebiehajúcich procesov globalizácie, integrácie a interdepedencie, prebiehajúcich v nielen v európskom priestore, ale i v širšom, svetovom kontexte. Organizácia a integrácia systémov výroby , výmeny a spotreby sa posúva z národnej na globálnu úroveň, prichádza k pridaniu globálnej úrovne k existujúcim národným, regionálnym a lokálnym systémom, vrátane ich vertikálneho prepojenia. Rozvoj vedecko - technickej činnosti, informatiky, vytváranie informačnej spoločnosti predstavujú hlavné faktory globalizačného procesu. Štát, ako dôležitý zdroj práva a tvorby medzinárodných noriem, iniciujúci medzinárodné organizácie a zmluvy, ktoré majú vplyv na fungovanie trhov, si musí ponechať určité regulačné mechanizmy.1 Musí sa svojou efektívnosťou, flexibilitou a kompetentnosťou viac podobať súkromnému sektoru, dopĺňať podniky a trhy tam, kde zlyhávajú a podporovať tam, kde je to žiadúce. Musí pomáhať vytvárať konkurencieschopné ekonomické prostredie pre podnikateľské subjekty.2 1 Danú skutočnosť potvrdzujú aj tendencie vo sfére administratívnoprávnych inštitútov vnímaných cez prizmu dominantnej europeizácie. Regulačné mechanizmy tak nadobúdajú zásadný európsky rozmer a je nevyhnutné identifikovať sústavu všeobecne záväzných právnych aktov spravovacieho charakteru a európskeho významu – európske správne právo, ktoré sa „stalo nástrojom, ktorým disponujú predovšetkým medzinárodné organizácie orientované na spoluprácu v Európe (Rada Európy) a tiež integračné organizácie (spoločenstvá) zamerané na oblasť európskeho „vládnutia“ (Európske spoločenstvá/Európska únia).“ (In: GOGOVÁ, M.: K niektorým otázkam Európskeho správneho práva, str. 42 – 49. In: Zborník príspevkov z konferencie „Vedecké aspekty vstupu SR do EÚ“, 19.11.2004 Bratislava. Bratislava: Ekonóm, 2005. ISBN 80-225-1974-4). 2 Uvedené aktivity majú v európskom priestore svoj moderný základ nesporne v Lisabonskej stratégií, nakoľko ako uvádza Gogová a Budjač (2007) „Revidovaná Lisabonská stratégia ako jedno zo svojich odporúčaní navrhla každému členskému štátu vytvorenie explicitnej politiky riadenia regulačného rámca - analogickej k politike lepšej regulácie prijatej inštitúciami EÚ, s cieľom zvýšenia regulačnej kvality a regulačného prostredia.“ „Podstatou iniciatívy lepšej právnej regulácie sa stala práve racionalizácia v kontexte s podnecovaním ekonomického rastu a zamestnanosti ako nosných cieľov upravenej Lisabonskej stratégie, pričom EÚ a členské štáty sa zaviazali, že budú rozvíjať ich prístup k právnej úprave, aby zabezpečili, že ochrana verejného záujmu sa dosiahne spôsobom, ktorý prispieva a nebráni rozvoju hospodárskej činnosti.“ (In: GOGOVÁ, M., BUDJAČ, M.: Racionalizácia administratívnoprávnej regulácie ako nástroj zlepšovania podnikateľského prostredia a zvyšovania ekonomickej efektívnosti. In: Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie „Postavenie univerzity a jej výskumu v znalostnej ekonomike“, 8.11.2007 Trenčín. Trenčín: FSEV TnUAD, 2007). „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 125 VPLYV GLOBALIZAČNÝCH PROCESOV NA PODNIKATEĽSKÉ SUBJEKTY V SR V súvislosti s vplyvom globalizácie svetovej ekonomiky menia sa postupne i podmienky pre podnikanie v Slovenskej republike. Podnik, ako súčasť národného hospodárstva, sa musel vyrovnať s novými vonkajšími podmienkami a reagovať na tento proces zmenou vnútorného prostredia. V týchto nových podmienkach musí manažment podniku zabezpečovať udržovanie resp. zvyšovanie podnikateľskej výkonnosti a to stanovením nových podnikateľských stratégií a inovačných programov, transformáciou skladby kapitálu, majetku a zameraním podnikateľských aktivít. Zásady dosahovania vysokej podnikateľskej výkonnosti podniku je možné smerovať do dvoch základných oblastí, ktoré predstavujú: 1)Voľba strategických cieľov podnikateľských aktivít podniku • reálne dosiahnuteľné, ale súčasne náročné a mobilizujúce • východiskovým momentom voľby musí byť strategické myslenie všetkých predstaviteľov manažmentu podniku • voľba každého zo strategických cieľov musí vždy rešpektovať hlavnú orientáciu akýchkoľvek podnikateľských aktivít podniku – orientáciu na spotrebiteľa • ciele nesmú byť nemennou dogmou, musia sa pravidelne upravovať podľa výsledkov kontroly a riadenia strategických postupov podniku 2) Manažment ľudských zdrojov a štýl vedenia pracovníkov • posilňovanie zodpovednosti každého pracovníka za výslednú kvalitu ním zabezpečovaných podnikateľských aktivít • tímová spolupráca participatívne vedených dielčich pracovných kolektívov • snaha o dosiahnutie vysokej úrovne súladu osobných záujmov každého pracovníka s cieľmi podnikateľských aktivít podniku • permanentné učenie sa jednotlivcov, pracovných kolektívov a podniku ako celku z dosiahnutých výsledkov, z neúspechu, ale tiež i z predchádzajúcich úspechov Teoretickým východiskom analýzy úspešnosti podnikateľského subjektu je strategická analýza, v ktorej je kladený dôraz na: • obsah a dobu realizácie podnikovej vízie • analýzu rizík v oblasti politických a ekonomických vplyvov a vnútorných podmienok • nevyhnutnosť zmien v oblasti ľudských zdrojov, finančného hospodárenia, vplyvu zahraničného kapitálu, organizačných zmien a procesného riadenia podniku Cieľom každého podnikateľského subjektu je dlhodobá prosperita a úspešnosť podniku, pre dosiahnutie ktorej musí podnik stanoviť vhodnú stratégiu, v rámci ktorej je potrebné vypracovať i analýzu interných a externých faktorov, ktoré pôsobia a ovplyvňujú činnosť podniku. Analýza mikro a makro prostredia vzhľadom na problém neurčitosti predstavuje najrizikovejší faktor tvorby podnikovej stratégie úspešnosti. Vonkajšie prostredie predstavuje súhrn politických, ekonomických, technologických, sociálnych, komerčných a kultúrnych vplyvov spoločnosti, ktoré pôsobia v podmienkach globalizácie a internacionalizácie. Toto prostredie podlieha zmenám, pre niektoré podniky je komplexnejšie než pre druhé a jeho pochopenie je predpokladom schopnosti podniku využiť očakávané a potencionálne zmeny pre jeho ďalší rozvoj a nové príležitosti. Schopnosť správnej a včasnej analýzy zmien vonkajšieho prostredia umožní podniku reagovať na tieto zmeny zmenou podnikovej stratégie. Vnútorné (mikroekonomické) determinanty podnikovej úspešnosti sú v pôsobnosti podnikového manažmentu, pričom dominantné postavenie majú procesy hospodárnosti a efektívnosti, ktoré je možné zhrnúť do dvoch základných charakteristík: • účelovosť ako cieľové zameranie vynakladania nákladov • užitočnosť ako ekonomická potreba a užitočnosť celého nákladového procesu a jeho výsledkov, vyrobeného sortimentu a objemu konečných výkonov „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 126 Efektívnosť podnikovej ekonomiky predpokladá v globálnom prostredí rešpektovanie zložitosti ekonomických procesov a preto podniky v Slovenskej republike musia akceptovať pravidlá konkurenčnej súťaže na európskych a svetových trhoch a naučiť sa reálne zhodnotiť svoju pozíciu na týchto trhoch a využívať svoje poznatky k získaniu konkurenčnej výhody. V tvrdom konkurenčnom prostredí môžu obstáť iba tie podnikateľské subjekty, ktoré sa najlepšie vyrovnajú s podmienkami v globálnej ekonomike. Je potrebné analyzovať a kreatívne využívať informácie a poznatky k zlepšovaniu podnikových procesov, ktoré vedie ku skvalitňovaniu rozhodovania a získavaniu nových trhov. Je potrebné predvídať a vyhľadávať nové možnosti, včas na ne reagovať a využívať ich. V súvislosti s technologickým pokrokom a rýchlosťou globálnej komunikácie sa rýchlejšie mení i mikro prostredie podnikateľských subjektov a úspešnosť podniku závisí od jeho schopnosti vykazovať vo všetkých činnostiach hodnoty, ktoré sú predpokladom ich úspechu. Ten závisí od nasledovných faktorov: • zdroje podniku • kvalifikácia pre podnikové výkony • vyrovnanosť zdrojov Zdroje podniku predstavujú dostupné zdroje, ktoré podporujú stratégiu podniku zvnútra, pričom väčšinou zahŕňajú: • fyzické zdroje ako ukazovateľ produkčnej kapacity podniku, súvisiaci s efektívnosťou a rentabilnosťou využívania majetku vo všetkých jeho formách • ľudské zdroje3 a ich kvalifikáciu ako jeden z najdôležitejších zdrojov úspešnosti podniku, o dosiahnutí prosperity podnikateľských subjektov rozhoduje človek nielen ako nositeľ kvalitatívnokvantitatívnej schopnosti pracovať, ale ako komplexná osobnosť vrátane ďalších dimenzií (sociálnej, psychologickej, ideologickej...), ktoré sa navzájom ovplyvňujú.4 • finančné zdroje, kde determinantom úspešnosti podniku je štruktúra a spôsob nadobúdania kapitálu a uplatňovaná finančná stratéga • nehmotné zdroje, ktoré sa vytvárajú dlhodobo a môžu ovplyvňovať okolie podniku (imidž, obchodná značka a i.), pôsobia na ne faktory ako kvalita produkcie, propagácia, pozitívne informácie Podnik využíva svoje zdroje, ktorými disponuje pre napĺňanie svojej stratégie, pre uspokojovanie potrieb a požiadaviek svojich odberateľov prostredníctvom svojej produkcie. O úspešnosti podnikateľskej stratégie je možné hovoriť vtedy, ak výnosy z realizácie produktov presahujú výšku nákladov, vynaložených na ich výrobu. Proces transformácie nákladov na výnosy okrem technologicky realizovanej transformácie zahŕňa i ďalšie zložky a to finančnú a informačnú. Úroveň využívania finančných prostriedkov, ktorými podnik disponuje, efektívnosť jeho hospodárenia závisí od kvality interných procesov, ktoré sa podieľajú na tvorbe výnosov a vyžadujú určité náklady. Kvalita týchto procesov závisí od úrovne manažmentu podniku a od zvolenej podnikateľskej stratégie. Podnik je ekonomický subjekt, zmyslom jeho podnikania je zhodnotenie vložených finančných prostriedkov, pričom výška tohto zhodnotenia závisí od úrovne jeho podnikateľskej výkonnosti. Hodnotenie jeho hospodárenia ako finančné vyjadrenie hodnoty, vytváranej podnikateľskými aktivitami, predstavuje významnú zložku hodnotenia podnikateľskej výkonnosti ekonomického subjektu. Hodnotenie efektívnosti hospodárenia podniku prostredníctvom finančných ukazovateľov, charakterizujúcich jeho podnikateľské výsledky, ako sú :úroveň likvidity, ziskovosť predaja, ukazovatele hodnoty podniku, predstavuje retrospektívne posudzovanie, na základe už dosiahnutých výsledkov. Tento 3 Súhlasíme s Petrušovou, ktorá ako podstatný faktor formovania zdrojov podniku a súčasne aj jeden z faktorov plánovania ľudských zdrojov uvádza prirodzený prírastok obyvateľstva (In: PETRUŠOVÁ, D.: Prirodzený a celkový prírastok obyvateľstva SR, ako jeden z faktorov ovplyvňujúcich potrebu plánovania ľudských zdrojov. In: Acta academica trenchiniensis 2/2003. Personálny manažmentteória a prax. Trenčín: Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka v Trenčíne, 2003. 112 s. ISBN 80-88914-90-6. s.69-73.) 4 Podľa Gogovej a Harakaľovej (2007) „Hnacím motorom slovenskej ekonomiky by mali byť vzdelaní a tvoriví ľudia. Dobre platené a zaujímavé pracovné miesta si vyžadujú kvalifikovanú pracovnú silu a vysoká miera zamestnanosti preto závisí od vysokej úrovne vzdelávania, ktoré je orientované na podporu tvorivého myslenia, samostatnosti a schopnosti neustále spracovávať nové poznatky.“ (In: GOGOVÁ, M. – HARAKAĽOVÁ. Ľ.: Investičný rozvoj je nemysliteľný bez investície do ľudí. In: Zborník anotácií a CD nosič z medzinárodnej vedeckej konferencie „Trendy hospodárskeho a sociálneho rozvoja v krajinách EÚ - Investičný rozvoj a jeho vplyv na znižovanie disparít regiónov“, 5 - 6.12.2006 Trenčín. Trenčín: FSEV TnUAD, 2006. ISBN 80-8075-188-9 EAN 9788080751883 ISBN CD 80-8075-187-0) V tejto súvislosti autorky správne poukazujú na investície do ľudí, ktoré v tomto kontexte považujeme za výrazný akcelerátor ekonomickej efektívnosti podnikateľských subjektov vo väzbe na tvorbu ich pridanej hodnoty. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 127 spôsob hodnotenia nezahŕňa ďalšie dôležité faktory ovplyvňujúce efektívnosť a pôsobiace na rozvoj podniku, ako sú marketing a inovácie. Preto je hodnotenie výsledkov hospodárenia iba jedným, nie jediným i keď významným prvkom súboru informácií, ktoré sú potrebné pre hodnotenie efektívnosti podnikateľskej stratégie podniku Medzi jednotlivými finančnými ukazovateľmi sú kauzálne vzťahy, nie je možné ich posudzovať izolovane. Zisk vytváraný podnikateľskými aktivitami je determinovaný cenou ponúkaných produktov, objemom predaja a výškou vlastných nákladov. Výška prevádzkového zisku určuje schopnosť podniku splácať záväzky veriteľom, plniť daňovú povinnosť a vyplácať dividendy, časť nerozdeleného zisku sa využíva na investície, ktorými sa zvyšuje hodnota podniku. Táto závisí od schopnosti podniku zabezpečiť investície pre vlastný rozvoj, čím sa zvyšuje jej hodnota. Likvidita podniku je podmienená schopnosťou vytvárať zisk na základe kvality podnikateľských aktivít, ktoré závisia od výšky investícií do rozvoja podniku. Je výsledkom kvality finančného hospodárenia a ovplyvňuje nielen schopnosť podniku investovať do vlastného rozvoja, ale tiež i postavenie a dôveryhodnosť podniku na kapitálových trhoch a u obchodných partnerov. Jedným z najväčších problémom pri implementácii podnikateľskej stratégie sa javí neschopnosť manažmentu nájsť a identifikovať faktory, ktoré sú pre dosiahnutie cieľa podniku kritické a tie, ktoré by zaručili úspešnosť stratégie. Identifikácia kritických faktorov ako sú faktory úspechu, podporné kvalifikácie, nevyhnutné pre získanie konkurenčnej výhody, výkonnostné štandardy pre prekonanie konkurencie, determinuje oblasti, v ktorých musí podnikateľský subjekt vynikať , aby prekonal konkurenciu a vytvoril úspešnú podnikateľskú stratégiu. Na prispôsobenie sa podnikateľských subjektov SR novým podmienkam globalizácie vplývajú nasledovné faktory: • úroveň cien produktov • rentabilita výroby • pružnosť štrukturálnych zmien • zlepšenie dodávateľsko-odberateľských vzťahov • prístup k finančným zdrojom • pružnosť zavádzania vedeckých poznatkov do výroby • účinnosť využívania marketingových nástrojov PRÍLEŽITOSTI PRE PODNIKATEĽSKÉ SUBJEKTY, VYPLÝVAJÍCE Z GLOBALIZÁCIE Globalizačný proces poskytuje výhodné podmienky i pre podnikateľské subjekty v SR, možnosti uplatnenia sa na doteraz neprístupných resp. ťažko prístupných trhoch prostredníctvom elektronického obchodovania (e-business), čo umožňuje priamy kontakt s odberateľom, tým i výrazné zníženie nákladov a prostriedky na budovanie napr. vlastného distribučného systému, odrazom čoho je cena tovaru či služby. Pre podnikateľské subjekty poskytuje globálny trhový priestor nasledovné príležitosti a výhody pre rozšírenie ich globalizačných aktivít: • nižšie výrobné náklady • vyrovnanejšia kvalita • lepší prístup k technológiám • jednoduchší prístup k lokálnym trhom • nižšie výrobné náklady dosahované spoločným využívaním kapacít • zníženie nákladov na logistiku • nižšie dane • vyrovnanejší odbyt vylúčením sezónnych výkyvov • výhodnejšie podmienky pre hotovostné obchody • kompatibilita výrobného zariadenia • menší tlak zo strany odborov Globalizačný proces ovplyvňuje svetovú ekonomiku, preto je dôležité pre podnikateľské subjekty skúmať tento proces a zohľadniť jeho výhody a nevýhody pre svoje ekonomické aktivity so smerovaním na zvyšovanie efektívnosti každého podnikateľského subjektu. Príležitosti a výhody, ktoré vyplývajú z tohto procesu je potrebné využiť pre zvyšovanie konkurencieschopnosti na domácich i zahraničných trhoch. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 128 LITERATÚRA: [1] CEHULA, M. Potenciálna konkurencieschopnosť prvovýrobcov SR po vstupe do EÚ, Trhový Štěpánov 2006. Sborník prací z mezinárodního vědeckého semináře. PEF ČZU Praha, ISBN 80213-1580-6. [2] BIELIK, P. Determinanty efektívnosti podnikovej sféry v procese transformácie ekonomiky. In: Ekonomické a manažérske aspekty trvalo udržateľného poľnohospodárstva, Nitra 2001, ISBN 807137-867-4. [3] BIELIK, P.; GURČÍK, Ľ.; GAJDOŠ, I. Faktory výkonnosti a dôchodkovosti poľnohospodárskych podnikov v Slovenskej republike. Nitra : 2003, ISBN 80-8069-220-3. [4] BOBÁKOVÁ, V. Perspektívy poľnohospodárstva v procese globalizácie. In : Ekonomické a manažérske aspekty trvalo udržateľného poľnohospodárstva, Nitra : 2001, ISBN 80-7137-867-4. [5] BUDJAČ, M.; BEZÁKOVÁ, T. Priame zahraničné investície – nositeľ regionálneho rozvoja súčasnosti? In: Zborník anotácií a CD nosič z medzinárodnej vedeckej konferencie „Trendy hospodárskeho a sociálneho rozvoja v krajinách EÚ - Investičný rozvoj a jeho vplyv na znižovanie disparít regiónov“, FSEV TnUAD 5 - 6.12.2006 Trenčín. Trenčín : FSEV TnUAD, 2006. ISBN 80-8075-188-9, EAN 9788080751883, ISBN CD 80-8075-187-0. [6] GOGOVÁ, M. K niektorým otázkam Európskeho správneho práva, str. 42 – 49. In: Zborník príspevkov z konferencie „Vedecké aspekty vstupu SR do EÚ“, 19.11.2004 Bratislava. Bratislava : Ekonóm, 2005. ISBN 80-225-1974-4. [7] GOGOVÁ, M.; BUDJAČ, M. Racionalizácia administratívnoprávnej regulácie ako nástroj zlepšovania podnikateľského prostredia a zvyšovania ekonomickej efektívnosti. In: Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie „Postavenie univerzity a jej výskumu v znalostnej ekonomike“, 8. 11. 2007 Trenčín. Trenčín : FSEV TnUAD, 2007. [8] GOGOVÁ, M.; HARAKAĽOVÁ. Ľ. Investičný rozvoj je nemysliteľný bez investície do ľudí. In: Zborník anotácií a CD nosič z medzinárodnej vedeckej konferencie „Trendy hospodárskeho a sociálneho rozvoja v krajinách EÚ - Investičný rozvoj a jeho vplyv na znižovanie disparít regiónov“, 5 - 6.12.2006 Trenčín. Trenčín : FSEV TnUAD, 2006. ISBN 80-8075-188-9, EAN 9788080751883, ISBN CD 80-8075-187-0. [9] PETRUŠOVÁ, D. Prirodzený a celkový prírastok obyvateľstva SR, ako jeden z faktorov ovplyvňujúcich potrebu plánovania ľudských zdrojov. In: Acta academica trenchiniensis 2/2003. Personálny manažment-teória a prax. Trenčín : Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka v Trenčíne, 2003. 112 s. ISBN 80-88914-90-6. s.6973. uvedený príspevok je v rámci projektu VEGA 1/3805/06 ADRESA: Ing. Nina Baculíková, PhD. Katedra manažmentu – FSEV TnUAD v Trenčíne, Študentská 1, 911 50 Trenčín, Tel.: +42132/7400230, e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 129 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 130 BUDOVANIE SYSTÉMU CONTROLLINGU AKO PROJEKT Dušan Baran Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, Slovenská technická univerzita, Bratislava Abstrakt: Implementácia controllingu v podmienkach podnikateľských subjektov patrí medzi kľúčové oblasti týkajúce zefektívnenia systému riadenia podnikov. Je neodmysliteľnou súčasťou moderných systémov riadenia práve vďaka neustálemu tlaku konkurencie. So vstupom zahraničného kapitálu na náš trh je spojený aj prílev vedomostí týkajúcich sa riadenia podnikateľských subjektov. Hlavným prínosom controllingu pre podnikateľské subjekty by malo byť skvalitnenie riadenia podniku na základe objektívnej evidencie a hodnotenia všetkých ekonomických informácii a udalostí v podniku. Do popredia vstupuje aj fakt, že podnik v trhovej ekonomike len ťažko obstojí bez prepracovaného finančného a ekonomického riadenia. Kľúčové slová: systém riadenia, controlling, podnikateľské subjekty, projekt, implementácia, projektový manažment, fázový model, koncepcia 1 ZÁKLADY IMPLEMENTÁCIE CONTROLLINGU Pod pojmom implementácia controllingu sú zahrnuté procesy, ktoré môžu vytýčiť rôzne požiadavky na projektový management. Implementácia controllingu alebo inštitucionalizácia systému controllingu predstavuje novú aplikáciu controlligu v situácii, keď subsystém riadenia controlling v organizácii vôbec neexistuje. Controlling ako koncepcia predstavuje proces, ktorý nie je v mnohých podnikoch podnikateľského prostredia Slovenskej republiky vôbec implementovaný. Vo všeobecnosti môžeme hovoriť o stave, keď minimálne v hlavách nositeľov rozhodovania tkvú fragmenty systému controllingu. Vo väčšine prípadov ide o novú inštitucionalizáciu, na základe ,ktorej sa vytvára oddelenie controllingu s odpovedajúcimi úlohami. Rozšírenie alebo doplnenie k už existujúcemu a inštitucionalizovanému systému controllingu doplňuje jednotlivé prvky systému controllingu o ďalšie moduly. Pretvorenie, nová orientácia systém controllingu sa mení čo do filozofie napr. prestavba procesu rozpočtovania. Rozlišujeme mnoho rozdielnych variantov implementácie controllingu, ktoré možno kategorizovať podľa určitých kritérií. Ako prvé kritérium môžeme uviesť rozlíšenie podľa zásadnej koncepcie controllingu, zatiaľ čo pre jeden podnik je controlling tvorený iba kalkuláciou nákladov, iný podnik zahrňuje do systému controllingu tiež strategické zložky riadenia. Ako druhé kritérium môžeme uviesť rozlíšenie podľa zavádzania nástrojov controllingu, každá nová implementácia operatívneho nástroja controllingu je dielčim procesom zavádzania alebo rozširovania controllingu a môže sa definovať ako vlastný projekt implementácie nástrojov controllingu Ako tretie kritérium môžeme uviesť rozlíšenie rozsahu implementácie ktorá sa môže vzťahovať na celý systém podniku, alebo iba na dieľčie funkčné oblasti a to marketing-controlling, controlling nákupu, controlling výroby. Ako štvrté kritérium môžeme uviesť rozlíšenie účinku na organizáciu podniku so zreteľom na zásadné zameranie úloh miesta controllingu v systéme riadenia podniku. Pritom je potrebné usilovať sa o líniové miesto controllingu v systéme riadenia podniku s odlišnými servisnými funkciami. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 131 2 FAKTORY OVPLYVŇUJÚCE IMPLEMENTÁCIU CONTROLLINGU DO SYSTÉMU RIADENIA PODNIKU AKO PROJEKT Pri implementácii controllingu do systému riadenia podniku ako projektu je treba brať do úvahy nasledujúce faktory: • Controlling je definovaný ako dielči systém podnikového riadenia, ktorý doplňuje riadenie. Proces zavádzania tohto podsystému do celkového systému riadenia podniku musí byť chápaný ako komplexný proces a musí byť odpovedajúcim spôsobom plánovaný a pripravovaný. Hovoríme o hlboko zasahujúcej organizačnej zmene, ktorá sa týka formálne organizačnej tak aj individuálnej roviny, pričom nie je možné striktné oddelenie obidvoch oblastí. Komplexnosť nastáva prepojením rôznych oblastí úloh. So zavádzaním nového súboru nástrojov sú napr. spojené organizačné zmeny. • Každý postup implementácii controllingu do systému riadenia podniku je svojím spôsobom závislý na rôznych premenných, ktoré majú vplyv na konkrétne prevedenie. Ako hlavné premenné sú odvetvia, veľkosť organizácie, typ organizácie, chovanie tých, ktorých sa to týka, alebo zúčastnených, a organizačné okolie. Pre postup implementácii controllingu do systému riadenia podniku ako projektu neexistujú žiadne vzorové riešenia, ktoré je možné aplikovať modelovo pre všetky možnosti využitia. Vhodnosť projektu pre implementáciu controllingu do systému riadenia podniku môžeme popísať rôznymi znakmi. 3 ZNAKY PROJEKTU IMPLEMENTÁCII CONTROLLINGU DO SYSTÉMU RIADENIA PODNIKU Ako projekt je definovaný zámer so zvláštnymi znakmi. Projekty sa odlišujú od normálnej rutinnej činnosti podniku. Čo je na nich zvláštne, môžeme identifikovať podľa nasledujúcich kritérií: • Časové obmedzenie úlohy s istým minimálnym trvaním zamerané na cieľ, • jedinečný, neobvyklý charakter projektu, • komplexný, neprehľadný objem úloh, • dynamika vyvolaná nepredvídanými vplyvmi okolia, • vysoké riziko, pretože zámer je pre podnik novinkou, • interdisciplinárne spolupráce presahujúce oddelenie, vysoká sociálna komplexita v dôsledku rôznych záujmov zúčastnených. • Zámery s typickým znakmi projektu sú v podniku stále častejšie vytvárané jako projekt. Tomu zodpovedá: • Vývoj nových výrobkov, • účasť na spoločnom podniku (joint-ventures), • budovanie nových trhov, • zavádzanie systému počítačového spracovania dát, • zavádzanie nových prístupov a metód managmentu. Výstavbu a implementáciu systému controllingu je do systému riadenia podniku treba vidieť ako špeciálny prípad ďalšieho vývoja organizácie, ktorý splňuje uvedené kritéria projektu. 4 DÔSLEDKY IMPLEMENTÁCIE CONTROLLINGU AKO PROJEKTU Pri zámere implementácie podsystému riadenia controllingu je do systému riadenia podniku ako projekt, sa uplatňuje veľa spôsobov chovania sa systému a jeho nástrojov, ktoré sa dajú zhrnúť pod pojem projektový managment. Projekty sa od seba líšia, preto je treba zladiť v rámci projektového managementu metódy, ktoré majú byť uplatnené s príslušným projektom. Ako základ pre úspešný priebeh v každom projekte musia byť splnené tieto kritéria: • Formulácia jasných cieľov a kritérií úspechu projektu, • stanovenie osôb zodpovedných za projekt , • vybudovanie adekvátnej organizácie pre realizáciu projektu, • vybavenie vedúceho projektu a projektového tými kompetenciami a zdrojmi, • vypracovanie plánov vzťahujúcich sa k projektu, • vývoj a uplatňovanie controllingového systému vzťahujúceho sa k projektu. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 132 5 VHODNOSŤ APLIKÁCIE PROJEKTU PRI IMPLEMENTÁCII CONTROLLINGU Projektová činnosť by sa mala uskutočňovať predovšetkým u riešení problémov so znakom novosti, u úloh s vysokým stupňom komplexnosti a inovácie alebo pre tie úlohy, na ktoré sú kladené rôznymi faktormi okolia zvlášť vysoké požiadavky prispôsobenia a flexibility. Súhrn problémov presahujúcich kompetencie vnútropodnikového útvaru je možné riešiť využitím projektového tímu zloženého zo zúčastnených oblastí v rámci maticovej organizačnej štruktúry, čím sú prijateľné odporúčané riešenia, oproti situácii keď bol tento vývoj v podniku uskutočnený líniovými resp. štábnymi útvarmi alebo jednotlivými osobami. 6 FÁZOVÝ MODEL IMPLEMENTÁCIU CONTROLLINGU DO SYSTÉMU RIADENIA PODNIKU AKO PROJEKT Obsah a rozsah controllingu môže byť vytvorený veľmi rôznorodo, čo závisí predovšetkým od existujúcich predpokladoch a požadovanom stave ako by mal systém controllingu fungovať. Implementáciu controllingu do systému riadenia podniku je proces, ktorý sa dá rozdeliť na niekoľko fáz. Rozdelenie projektu na jednotlivé fázy má nasledovné výhody: • Vytvorenie ohraničených, prehľadných častí, • účinné spôsoby postupu orientované na cieľ pomocou definície cieľov a výsledkov každej fázy, • redukcia rizík možností preveriť na prechode medzi fázami realizovateľnosť projektu s cieľom a v danom prípade včas prijať protiopatrenia alebo projekt zastaviť, • možnosť vrátiť sa k predchádzajúcim fázam alebo prispôsobiť ciele nasledujúcich fáz, • flexibilita t.j. v každej fáze môžeme prispôsobiť stratégiu, hodnoty a štruktúry špecifickej potrebe a nakoniec • postupné znižovanie neistôt a nepresností systematickým postupom od všeobecného k detailnému. Implementáciu systému controllingu do systému riadenia podniku zahrňuje nasledovné kroky fázového modelu: • Fáza definície projektu: Správne formovanie fázy definície projektu je obzvlášť kritické so zreteľom na úspech, pretože tu sú nastavené prvky regulácie pre celý priebeh projektu. Základný kameň pre úspešný projekt je položený pri zahájení projektu. • Vývoj adekvátneho systému controllingu: V tejto fázy je najprv zistený skutočný stav existujúci na začiatku projektu – audit controllingu. Tento audit je uskutočňovaný vo forme štúdie o realizovateľnosti. • Analýza súčasného stavu: V rámci zabezpečenia analýzy súčasného stavu je potrebné vykonať: analýzu predpokladov pre controlling a analýzu súčasných podnikovohospodárskych metód a nástrojov. • Kritika súčasného stavu: V súvislosti s kritickým hodnotením súčasného stavu zabezpečujeme: posudzovanie zistených predpokladov, stanovenie konkrétnej potreby jednania v jednotlivých oblastiach a stanovenie požiadaviek na controlling a porovnanie so súčasnou situáciou. Vychádzajúc z controllingového auditu je treba vyvinúť cieľovú koncepciu. V rámci cieľovej koncepcie sú prejednané nasledujúce dimenzie: • organizácia controllingu t. j. ako môže byť controlling v konkrétnom prípade Inštitucionalizovaný a • návrhy na rozdelenie úloh a kompetencií vo vnútri controllingu medzi controlling a management, respektíve iné servisné činnosti. Štrukturovanie procesu controllingu a • stanoviť rozsah úloh controllingu, ktoré oblasti úloh a v akej podobe má controlling pokrývať a následne je potrebné stanoviť • nástroje controllingu, ktoré pomocné prostriedky má controlling využívať a následne • zhodnocovanie potreby zdrojov t. j. čo je potreba zdrojov pokiaľ ide o personálne a vecné prostriedky. Na základe toho je potrebné stanoviť: vývoj stupňovitého plánu k zavádzaniu controllingu do podniku a stanoviť koncepciu implementácie controllingu do systému riadenia podniku. Implementácia controllingu do systému riadenia podniku je tak isto náročná ako jeho vývoj. K tejto implementácii prináleží vedľa pilotných aplikácii tiež testovacia a skúšobná prevádzka, ako i priebežná modifikácia pôvodne plánovaného modelu. Aktuálny systém musí byť rozsiahle a transparentne „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 133 dokumentovaný v príručke controllingu. Ak sa vyskytnú vo fáze nábehu problémy, môžu vyvolať stratu akceptácie u zúčastnených vedúcich pracovníkov. Preto sú priebežné marketingové opatrenia a intenzívne komunikácie podstatnými súčasťami úspechu tejto implementácie. • Fáza ukončenia projektu: V tejto fáze je projekt systematicky ukončený, zároveň je zhodnotený jeho prínos pre riadenie a vytvorená spätná väzba. • Fáza definície projektu: V zmysle predošlých záverov môžeme odporučiť nasledovný postup: Zahájenie projektu controllingu predpokladá odpovedajúci kladný postoj ku controllingu u zodpovedných nositeľov rozhodnutí. Po tom, čo vrcholový manažér udelí vedúcemu projektu projektovú zákazku, má vedúci projektu pozvať potencionálnych členov projektového tímu na zasadnutie k zahájeniu projektu. Okrem iniciátora z vedenia a podnikového controllera náležia k projektovému tímu tiež predstavitelia z oblasti účtovníctva, oddelenia výpočtovej techniky, organizačného oddelenia, ako i odborných oddelení a organizačných jednotiek, ktorých sa systém controllingu týka. Pre komplexný postup, akým je implementáciu systému controllingu do systému riadenia podniku by mali byť zaangažovaní externí poradcovia, ktorí sú integrovaní do projektového tímu a uplatňujú tu skúsenosti z implementácie controllingu v iných organizáciách. Prvou úlohou externého poradca je moderovanie porady k zahájeniu projektu. Na tejto porade by mali byť prítomné osoby, ktoré budú neskôr v týme vykonávať projektovú prácu. Pozvanie potencionálnych členov týmu je písomné s uvedením cieľa a obsahu porady, času, trvania, miesta a uvedenie ďalších prítomných účastníkov . • Vývoj systému controllingu: Zahájenie projektu a voľba nástrojov, ktoré majú byť použité, vytvárajú organizačný a inštrumentálne rámcové podmienky obsahového vybudovania systému controllingu. Proces vývoja systému sa skladá zásadne zo zistenia skutočností stavu controllingu, vývoja z neho vychádzajúceho cieľového konceptu stanovením určitých cieľov a oblastí úloh controllingu, vývoja konkrétnych plánov realizácie rozpracovaním stratégie a rozhodnutí o projekte implementácie controllingu. ZÁVER Aby si podnikateľský subjekt udržal svoj náskok pred konkurenciou v podmienkach permanentného tlaku musí sa neustále flexibilne prispôsobovať vzniknutým situáciám a ďalej sa rozvíjať. Všetky aspekty v rámci implementácie controllingu v podmienkach podnikateľského subjektu sa sústredia na preventívne predchádzanie problémom a ak nastanú ich včasné riešenie. Koncepcia implementácie controllingu v podmienkach podnikov sa môže zameriavať na viacero oblastí a jej presná špecifikácia sa formuje pre každý podnik samostatne. LITERATÚRA [1] BARAN, D. Aplikácia controllingu v podnikovej praxi. Bratislava : Vyd. STU, 2008. [2] BARAN, D a kol. Finančno-ekonomická analýza podniku v praxi, Bratislava : IRIS, 2008. [3] ESCHENBACH, R. Controlling. Praha : ASPI Publishing, 2000. [4] FREIBERG, F. Finančný controlling. Bratislava : ELITA, 2002. ADRESA: Prof. Ing. Dušan Baran, Ph.D. Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka, FSEV Trenčín Študentská 3 911 50 Trenčín tel. 00421327400401 Slovenská technická univerzita, Bratislava FCHPT, Katedra manažmentu, Radlinského 9 812 37 Bratislava E-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 134 PODNIKÁNÍ, ROZVOJ A CESTOVNÍ RUCH V ČESKO - POLSKÉ PŘÍHRANIČNÍ OBLASTI Milan Březina1, Kamil Třos2 1 Městský úřad Veselí nad Moravou, Sdružení zdravotně postižených občanů a jejich přátel, Ostrava 2 Abstrakt: V příspěvku jsou analyzovány základní nástroje strategie programu podpory podnikání a rozvoje regionu česko-polské příhraniční oblasti. Zpracování strategických dokumentů, zabývajících se podporou a rozvojem jednotlivých příhraničních oblastí, je povinností krajských, městských a obecních samospráv. Základním dokumentem strategie regionální podpory podnikání a rozvoje česko-polské příhraniční oblasti je Program podpory podnikání a rozvoje příhraničních oblastí regionů. Klíčová slova: Evropská unie, česko-polská příhraniční oblast, strategie, region, program, infrastruktura, investice, veřejná správa, příhraniční oblast, doprava, komunikační technologie, cestovní ruch, turistika, ekonomika, podnikání, životní prostředí, zemědělství, lesnictví, lidské zdroje, vzdělávání. Česko-polská příhraniční oblast je charakteristická rozdrobenou sídelní strukturou, vysokým počtem obcí na české straně a koncentrovanější sídelní strukturou na polské straně. Hustá síť malých a středních měst nevytváří vhodné podmínky pro vznik silnějších rozvojových center, která by se mohla stát klíčovými póly rozvoje regionů. Periferní pohraniční regiony se nacházejí zejména v hornatých oblastech. Odlehlost těchto území od regionálních center a zároveň složitá dopravní dostupnost se podílí na setrvávání vysoké míry nezaměstnanosti a oslabení ekonomických aktivit, které nejsou plně kompenzovány příjmy z cestovního ruchu. Největším městem v podporovaném území je Ostrava převyšující hranici 300 tisíc obyvatel. K tradicím česko-polského příhraničí patří obnovená činnost dobrovolných občanských aktivit, kulturních spolků a sdružení. Impulsy ke spolupráci v této oblasti přicházejí zejména z iniciativy obyvatel, občanských sdružení, ale také škol, středisek pro volný čas a zahrnují nepřeberné množství přeshraničních aktivit. Spolupráce se zaměřuje mimo jiné na účast veřejnosti a občanských organizací na rozvoji měst, obcí a krajů, na místní udržitelný rozvoj, vzdělávání, podporu a posilování nestátních neziskových organizací. V průběhu transformace poklesl počet pracovních míst na celém území česko-polské příhraniční oblasti především v těžkém a těžebním průmyslu. Růst nezaměstnanosti je také následkem likvidace významné části lehkého, zpracovatelského, zemědělsko-potravinářského a elektrostrojírenského průmyslu a transformace v oblasti vlastnických vztahů v zemědělství. Významným problémem je vysoká míra nezaměstnanosti v některých částech česko-polské příhraniční oblasti. Týká se především polské části, která negativně kontrastuje s územím na straně české. Kvalita a zaměření systému vzdělávání a nepříznivá vzdělanostní struktura obyvatel v česko-polské příhraniční oblasti jsou faktory přispívající k nezaměstnanosti. Nejvíce jsou totiž nezaměstnaností postiženy osoby se základním vzděláním nebo osoby vyučené, jejichž pozice na trhu práce se neustále zhoršuje. Podle údajů je pro vzdělanostní strukturu obyvatel příhraničí charakteristický nižší podíl vysokoškolsky vzdělaných osob na celkovém počtu obyvatel než v zemích EU. Celková úroveň dosaženého vzdělání obyvatel v příhraničním regionu se postupně zlepšuje, výrazné je to především u mladé generace, která si více uvědomuje důležitost vzdělání. Vážným problémem celého vzdělávacího systému v česko-polské příhraniční oblasti je výrazný nesoulad mezi poptávkou na trhu práce a učebními i studijními obory, což se projevuje nedostatkem osob s technickým vzděláním na všech úrovních. Přetrvávajícím problémem zůstává nedostatečně rozvinuté a málo efektivní jazykové vzdělávání, které vážně brzdí nejen mezinárodní spolupráci v oblasti podnikání, výzkumu a vývoje, inovační a marketingovou úspěšnost podniků, ale také omezuje možnosti pracovního uplatnění obyvatelstva v rozšířené Evropské unii. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 135 Struktura regionální ekonomiky v česko-polské příhraniční oblasti a její dynamika je výrazně diverzifikovaná. Na tomto území se historicky nacházejí oblasti a podniky strategického významu, podniky těžkého průmyslu, které prošly v letech 1993-2007 restrukturalizací spojenou se snižováním produkce a výrazným snižováním zaměstnanosti. Ostatní průmyslová činnost je charakteristická výraznou odvětvovou diverzitou. V příhraničí se nachází např. textilní průmysl, strojírenská výroba (včetně automobilové výroby), sklářský, keramický, potravinářský, elektrotechnický, chemický a farmaceutický průmysl, elektrotechnika a stavebnictví, výroba plastických hmot. Zvyšuje se podíl služeb na tvorbě HDP a zaměstnanosti, výrazný potenciál představuje rozvoj cestovního ruchu. Část česko-polského příhraničí zaujímají typicky zemědělská území. Zemědělství prošlo zásadní restrukturalizací, která ovlivnila vlastnické a organizační struktury. Ze zemědělství odešlo velké množství pracovníků v důsledku snížení produkce a tlaku na růst produktivity práce. Výsledkem je relativně vysoký počet obyvatel, kteří ztratili na venkově zaměstnání. Pokles koupěschopné poptávky se odrazil ve snížení nabídky služeb. Rozšíření spektra ekonomických aktivit, rozvoj služeb a cestovního ruchu, včetně venkovské turistiky, nebo aktivit na podporu péče o přírodu a krajinu přispěje k udržitelnému rozvoji venkovského prostoru a posilování zaměstnanosti. Rozvoj podnikatelských aktivit (podnikatelského prostředí) brzdí nedostatečná spolupráce mezi podnikatelským sektorem a výzkumnými institucemi a školami, neuspokojivá podpora rozvoje aplikovaného výzkumu, nedostatečná úroveň znalostí spojených s moderními metodami řízení a marketingem, slabá spolupráce mezi hospodářskými komorami a podnikatelskými svazy. Rovněž nedostatečný počet poradenských center pro zakládání firem a stimulaci inovačního potenciálu, transfer know-how, nedostatečné zavádění nových technologií a nízké využívání specializovaných internetových aplikací, nedostatečná spolupráce podnikatelských subjektů s úřady práce a nedostatečná provázanost vzdělávacího systému a podnikání nepřispívají k zahajování a rozvoji podnikatelských aktivit. Význam a postavení cestovního ruchu v ekonomice regionu jsou přírodní, krajinné a kulturní podmínky vytvářejí velmi příznivé prostředí pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace v česko-polské příhraniční oblasti. Mezi hlavní atraktivity oblasti patří rozmanitost a rozsah přírodních pozoruhodností, ekologicky hodnotná, relativně málo poškozená krajina, kulturní a historické dědictví s živými tradicemi a kulturou. Návštěvnost příhraniční oblasti se v roce 2007 podílela jednou čtvrtinou (25 %) na celkovém počtu návštěvníků České republiky (více než třetinou - 36,5 % na celkovém počtu domácích návštěvníků a 13,3 % na celkovém počtu zahraničních návštěvníků). Celá jedna čtvrtina polských a německých návštěvníků, kteří navštíví ČR, stráví svůj pobyt v příhraniční oblasti. Turisticky zajímavá a environmentálně cenná horská území Krkonošskojesenické soustavy a Beskyd poskytují velmi dobré podmínky pro rozvoj zimních sportů a letní turistiky na obou stranách hranice. I přes dobré fungování středisek zimních sportů a různorodou kvalitu nabízených služeb cestovního ruchu není přírodně rekreační potenciál příhraniční oblasti ještě dostatečně využíván. Funkční integrace turistických středisek na obou stranách hranice umožní vytvořit zajímavější nabídku cestovního ruchu zaměřenou i na letní sezónu. Česko-polské příhraničí disponuje rovněž přírodním bohatstvím – minerální suroviny a léčivé vody, které daly základ pro rozvoj lázeňství a tím i vznik zajímavé lázeňské architektury. Technické objekty (např. železniční zařízení) a průmyslová architektura po těžbě nerostných surovin (stříbra, zlata, kovových rud, uhlí) vytvořily potenciál pro rozvoj nových produktů cestovního ruchu. Region má hluboké kulturní a historické tradice, což také ovlivňuje jeho atraktivitu pro cestovní ruch. V regionu nalezneme památkové objekty a soubory objektů, které reprezentují téměř všechny umělecké slohy a období, počínaje středověkem až po 20. století. Mezi nejzajímavější patří hrady, zámky, pevnosti, historické městské části a četné objekty sakrální architektury a poutní místa. Rozmanitost a rozsah přírodních atraktivit, vysoká kvalita životního prostředí, zvýrazněná existencí chráněných oblastí, vytváří dobré předpoklady pro rozvoj venkovské turistiky. Příhraniční území také disponuje širokým potenciálem pro rozvoj městské turistiky. V příhraniční oblasti se na mnoha místech pořádají kulturní a společenské akce mezinárodního významu (filmové, divadelní a hudební festivaly a přehlídky, historické tradiční akce, sportovní akce atd.). Význam a silné postavení cestovního ruchu v regionu dokazují údaje o hromadných ubytovacích zařízeních a lůžkových kapacitách. Pro návštěvníky příhraniční oblasti bylo v roce 2007 k dispozici celkem 144 tisíc lůžek, což představovalo jednu třetinu celkové lůžkové kapacity v hromadných ubytovacích zařízeních na území ČR. Potenciál cestovního ruchu není dostatečně využíván. Schází společná propagace historického, přírodního a kulturního potenciálu na obou stranách hranice. Kromě toho má na nedostatečné využití potenciálu cestovního ruchu, zejména v polské části pohraničí, vliv nízká kvalita stávajících přístupových „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 136 komunikací k turistických střediskům a atraktivitám cestovního ruchu, chybějící základní obecní infrastruktura a v neposlední řadě i špatný stav památek a nedostatečně rozvinutá infrastruktura kultury. Je zapotřebí zlepšit kvalitu základní i doplňkové infrastruktury cestovního ruchu a úroveň poskytovaných služeb a rozšířit nabídku o nové produkty cestovního ruchu. Je nezbytné usilovat o rozvoj lidských zdrojů v cestovního ruchu. Překážkou která brání efektivnějšímu rozvoji cestovního ruchu v česko-polské příhraniční oblasti je absence společných sítí a struktur, realizace společných projektů a marketingových strategií zaměřených na přilákání nových návštěvníků, provázené nedostatkem finančních prostředků. Pro maximální využití potenciálu cestovního ruchu je proto nutné posilovat spolupráci a koordinaci subjektů veřejného a soukromého sektoru při plánování, přípravě a realizaci jak koncepčních dokumentů, tak jednotlivých aktivit či projektů. V rámci podpory rozvoje cestovního ruchu jsou respektovány principy udržitelného rozvoje, jak po stránce socioekonomické - podíl odvětví na ekonomice státu, především jako významného zdroje zaměstnanosti, tak i ekologické - udržení atraktivnosti regionů z hlediska nabídky přírodních a ozdravných aspektů při respektování racionálních bariér ochrany životního prostředí. Životní prostředí a prevence rizik v česko-polské příhraniční oblasti je charakteristická řadou přírodních atraktivit a druhovou rozmanitostí s výrazným potenciálem zasluhujícím ochranu. Na druhou stranu v průmyslových oblastech a velkých aglomeračních centrech došlo ke snížení přírodních a krajinných hodnot území. Nicméně kvalita životního prostředí se v příhraniční oblasti od roku 1990 všeobecně výrazně zlepšila ve všech jeho složkách, především vlivem poklesu produkce průmyslových odvětví s nejvyššími exhalacemi a v důsledku investic do infrastruktury na ochranu životního prostředí. Velká část příhraniční oblasti patří mezi území, v nichž jsou chráněny cenné části přírody a krajiny, jak formou velkoplošných (národní parky, CHKO), tak i maloplošných zvláště chráněných území včetně lokalit soustavy NATURA 2000. Součástí snahy o zachování těchto hodnot je také např. Rámcová dohoda o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat podepsaná mezi Českou a Polskou republikou, která vstoupila v platnost dne 4. ledna 2006. Přetrvávajícím problémem všech regionů, ale zejména jejich venkovských oblastí, je nedostatečně rozvinutý systém kanalizačních sítí a čistíren odpadních vod, což je i nadále příčinou vysokého stupně znečištění vodních toků. I když se jakost povrchových vod dlouhodobě zlepšuje, nelze ji považovat za uspokojující, zejména v případě vodních toků v blízkosti významných zdrojů znečištění. Vlivem rozšiřování rozsahu zastavěných ploch a nešetrným hospodařením na zemědělských a lesních pozemcích a regulací vodních toků v krajinném prostředí se snižuje její akumulační schopnost. Nedostatečná pozornost je věnována podpoře a modernizaci infrastruktury vodního hospodářství. Povodně opakující se v posledních několika letech, především v horských regionech, poukázaly na skutečnost, že je zde akutní potřeba modernizace systému protipovodňové ochrany. Území vykazuje nedostatečnou úroveň vodní retence i pro sušší období. Nezbytná je ekologická revitalizace a investice do infrastruktury, která umožní využití retenčních nádrží pro hospodářské a rekreační účely. Území česko-polské příhraniční oblasti nacházející se ve střední Evropě, je charakteristické poměrně hustým systémem komunikací s dopravními vazbami na okolní státy. Kvalitní a kapacitní spojení umožní rozvoj příhraničního území a ovlivní jeho možnosti v budoucnu. Parametry stávající silniční sítě v této příhraniční oblasti neodpovídají současným požadavkům kladeným na integraci a rozvoj území. Přes poměrně hustou silniční a železniční síť chybí některá dopravní spojení jejichž výstavbu komplikuje horský charakter příhraniční oblasti. Postupné zhoršování technického stavu dopravních sítí, především nižší třídy omezuje rozvoj potenciálu v oblasti hospodářství a cestovního ruchu v podporovaném území. V silniční dopravě je velmi rychlý nárůst silniční dopravy v příhraničí což vyžaduje podstatné investice a zlepšení infrastruktury. V současné době zde převažují místní komunikace a na mnoha místech je překročena jejich životnost a únosnost. Dopravně-technický stav neodpovídá současným podmínkám silničního provozu. Zanedbávána je modernizace a rozvoj místních komunikací. Neuspokojivý stav dopravní infrastruktury je bariérou a má nepříznivé dopady nejen na Operační program přeshraniční spolupráce Česká republika - Polská republika 2007-2013 kvalitu životního prostředí, ale omezuje i hospodářsko-společenský rozvoj území. Tento stav vyžaduje podstatné investice z veřejných zdrojů. Skutečnost, že více než 60 % celkové mezinárodní dopravy se v česko-polské příhraniční oblasti uskutečňuje po silnicích, má negativní vliv na životní prostředí. Jedním z důsledků vstupu ČR a PR do EU je i výrazný nárůst dopravní zátěže, a to zejména u nákladní automobilové dopravy. Existuje potřeba výstavby obchvatů s cílem odstranit dopravní závady na intenzivně využívaných silnicích v obytné zástavbě. Charakteristickým znakem přeshraniční, zejména silniční nákladní dopravy na česko-polské hranici je koncentrace provozu pouze na několika dnes již bývalých hraničních přechodech (Český Těšín Cieszyn, Bohumín - Chałupki a Náchod - Kudowa-Słone). Tyto tři bývalé přechody soustřeďují přibližně 2/3 přeshraničního provozu. Nezastupitelný význam mají regionální a místní přechody s vazbami na místní „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 137 infrastrukturu. Přistoupení v roce 2007 obou zemí k Schengenské smlouvě, bylo úplně zrušeno hraniční odbavování, umožnilo i změnu funkčnosti stávajících objektů hraničních přechodů. Poměrně hustá železniční síť se vyznačuje nízkými technickými parametry s mnoha neelektrifikovanými a jednokolejnými úseky. K největším problémům patří zanedbaný technický stav a zastaralé sdělovací a zabezpečovací zařízení. Současný stav zvyšuje riziko nehod a kolizí na křížení železničních tratí se silniční dopravou. Postupná modernizace železniční infrastruktury posílí význam železnice, zvýší bezpečnost, zlepší dopravní dostupnost příhraničního území a podpoří regionální snahy o tvorbu společných integrovaných dopravních systémů s propojením všech forem veřejné dopravy. V celém česko-polském příhraničním území došlo v uplynulých letech k rozvoji ICT. Především mladá generace aktivně využívá všech výhod, které pokrok v oblasti moderních technologií přináší. Díky liberalizaci trhu ICT dochází k postupnému zlepšování dostupnosti související infrastruktury i služeb. SWOT ANALÝZA SILNÉ STRÁNKY Dostupnost a životní prostředí hustá síť obslužných komunikací po obou stranách hranice, poptávka po využití moderních ICT technologií, různorodé přírodní bohatství (velký počet rezervací, chráněných území a lesů), zlepšující se kvalita životního prostředí, pokles produkce odpadů, pokles spotřeby chemických produktů v zemědělství Podnikatelské prostředí,cestovní ruch existence podpory přeshraniční spolupráce představitelů podnikatelské sféry, velké množství institucí terciárního vzdělávání, bohatství přírodních zdrojů, bohaté kulturní a historické dědictví rozvoj specifických forem cestovního ruchu, atraktivní lázeňská a rekreační místa s bohatou tradicí, rozvinutý systém terciárního vzdělávání Místní společenství rozvinutá meziinstitucionální spolupráce (veřejný sektor), rozvoj informačních systémů veřejné správy pro řízení rizik, tradice společných sociálních, kulturních a volnočasových aktivit SLABÉ STRÁNKY Dostupnost a životní prostředí nedostatečná propustnost hranice pro vzájemnou obchodní výměnu, přetížení přeshraničních komunikací sezónní dopravou, nízká dopravní dostupnost periferních oblastí, nedostatečná přeshraniční propojenost komunikací, nevyhovující technický stav dopravních komunikací snižující bezpečnost dopravy, pomalý rozvoj integrovaných, dopravních systémů a dopravy, nízký stupeň využívání sofistikovaných aplikací ICT, nízká dostupnost ICT vybraným skupinám obyvatelstva, nedostatečná prevence rizik, zejména živelních pohrom a technologických havárií, nízká bezpečnost železničních přejezdů, znečišťování vody z průmyslových a komunálních zdrojů, přetrvávající staré ekologické zátěže, lokálně významný výskyt devastovaných ploch, nadprůměrné emise hlavních znečišťujících látek, nedostatečná environmentální infrastruktura, nerozvinutý systém třídění odpadů, nedostatečné využívání obnovitelných zdrojů energie, snižování retenční schopnosti území Podnikatelské prostředí a cestovní ruch pasivní migrace obyvatel v produktivním věku a vysoká nezaměstnanost, chybějící síť spolupráce mezi podnikatelskými subjekty včetně oblasti cestovního ruchu, nízký stupeň spolupráce vzdělávacích, výzkumných, vývojových a inovačních institucí s podnikatelskou sférou, nevhodná struktura učebních a studijních oborů (nedostatečná reflexe požadavků trhu práce, chybějící kvalifikovaná pracovní síla v technických oborech), nedostatečná spolupráce institucí trhu práce s podnikatelskou sférou, málo rozvinutý systém poradenství pro podnikatelskou sféru, omezený přístup podnikatelských subjektů ke zdrojům financování, nízká kvalita a rozsah služeb cestovního ruchu, nedostatečné množství a nízká kvalita infrastruktury cestovního ruchu, nedostatečná, celoroční nabídka produktů a služeb cestovního ruchu, špatný stav kulturních památek a kulturní infrastruktury, nedostatečná propagace atraktivit cestovního ruchu, nerozvinutý systém celoživotního učení, nízká jazyková vybavenost „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 138 Místní společenství záporný přirozený přírůstek obyvatelstva, strukturální a dlouhodobá nezaměstnanost, nedostatečná úroveň spolupráce v oblasti kultury a volnočasových aktivit PŘÍLEŽITOSTI Dostupnost a životní prostředí snížení nákladů na dopravu a zvýšení dopravní dostupnosti území, zlepšení technického stavu a výstavba nových regionálních/místních dopravních komunikací včetně obchvatů s cílem zvýšení propojenosti přeshraničního území, posílení retenční schopnosti území, rozvoj systému včasného varování, zavádění environmentálně šetrných technologií, včetně oblasti dopravy, využití přírodního a krajinného potenciálu (NP, CHKO, NATURA 2000), snížení emisí v území. racionální hospodaření s vodou, efektivní nakládání s odpady, snížení nákladů a zlepšení přístupu k ICT, uzavřená společná smlouva mezi ČR a PR v oblasti integrovaných záchranných systémů a její postupná realizace Podnikatelské prostředí a cestovní ruch podpora podnikatelského prostředí stimulující rozvoj MSP, posílení spolupráce mezi podnikatelskými subjekty a výzkumnými, vývojovými a inovačními institucemi, stimulace inovačního potenciálu, diverzifikace místní ekonomiky, intenzifikace přeshraničních vazeb mezi podniky, společný postup na vnějších trzích, využití přírodního, historického a kulturního dědictví, rozvoj integrované nabídky produktů a služeb cestovního ruchu, rozvoj infrastruktury cestovního ruchu, vytvoření nových pracovní příležitosti v důsledku rozvoje cestovního ruchu, přizpůsobení vzdělávání trhu práce, rozvoj celoživotního učení, včetně posílení jazykových schopností, rozvoj přeshraniční spolupráce institucí trhu práce s cílem zlepšit využití lidských zdrojů Místní společenství využití příležitostí, které přináší rozvoj znalostní společnosti, rozvoj občanské společnosti podporou přeshraniční spolupráce, vysoký stupeň urbanizace východní části regionu, obnova místních tradic OHROŽENÍ Dostupnost a životní prostředí zhoršující se kvalita komunikací a dopravní dostupnosti území, přetrvávající nízký stupeň využití odpadů, pokles biodiverzity, nárůst zatížení životního prostředí (např. růst automobilové dopravy), zhoršení kvality technické infrastruktury, nárůst výskytu environmentálních a technologických rizik jako důsledek zásahů člověka do prostředí a krajiny (např. povodně), ztráta atraktivity příhraniční oblasti pro obyvatele i podnikatele Podnikatelské prostředí a cestovní ruch pokles veřejných i soukromých investic v regionu, nedostatečné uplatnění modernizačních trendů v ekonomice (rozvoj progresivních oborů), devastace kulturně-historického dědictví, nedostatečné propojení vzdělávacích oborů s potřebami trhu práce Místní společenství přetrvávající jazykové bariéry, rostoucí rivalita subjektů v oblasti cestovního ruchu, ztráta pracovních příležitostí, dlouhodobá nezaměstnanost, rozšíření sociálně-patologických jevů, prohloubení sociální marginalizace ohrožených skupin obyvatelstva (včetně etnických menšin), pokračující odchod vzdělaného a mladšího obyvatelstva z česko-polského příhraničí, další pokles počtu obyvatel Strategická vize regionu česko-polské příhraniční oblasti: Česko-polská příhraniční oblast chce být "regionem bohatým, založeným na přírodním a kulturním dědictví předchozích generací, respektující jeho začleňování do Evropské unie, který dosáhne úrovně vyspělých regionů členských států Evropské unie". Nenaplnění této vize by při volném pohybu výrobních faktorů v rámci Evropské unie mělo za následek rychlý růst meziregionálních disparit a nežádoucích migračních toků, jejichž negativní projevy by zaznamenal nejen region a kraj, ale i Česká republika. Význam Programu podpory a rozvoje regionu česko-polské příhraniční oblasti je mimo jiné také v tom, že vytváří základní rámec pro formování regionální politiky česko-polské příhraniční oblasti s ohledem na regionální politikou Evropské unie. To umožní skloubení vlastních zájmů a potřeb jednotlivých regionů a mikroregionů s naplňováním konvergenčních kritérií Evropské unie a také účinnou kombinaci „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 139 aktivovatelných zdrojů regionu, státu a fondů Evropské unie s vnitřními i zahraničními zdroji soukromých investorů. Závěrem chceme konstatovat, že ekonomika území regionu česko-polské příhraniční oblasti prošla zásadní restrukturalizací hutnictví, těžkého a těžebního průmyslu, lesnictví a likvidace významné části lehkého, zpracovatelského, zemědělsko-potravinářského a elektrostrojírenského průmyslu a transformace v oblasti vlastnických vztahů v zemědělství, a tím i k sociální proměně regionu. Ekonomický potenciál českopolského příhraničního území disponuje velkými rozvojovými možnosti, které jsou podpořeny rozvojem moderních odvětví. Proběhla restrukturizace těžkého a těžebního průmylsu v regionu a tím se stabilozovala i zaměstnanost v tomto odvětví. Podpora podnikatelského prostředí zaměřená na vytváření podmínek pro rozvoj drobných, malých a středních podniků přispívá ke zvýšení konkurenceschopnosti tohoto území, ovlivňuje jeho atraktivitu a především v sektoru služeb umožní další nárůst zaměstnanosti. Rozvoj regionu česko-polské příhraniční oblasti tak přispívá k tvorbě nových pracovních míst a zároveň zmírňuje problémy na trhu práce v příhraniční oblasti. Cestovní ruch tradičně zaujímá významné místo v ekonomice podporované oblasti regionu česko-polské příhraniční oblasti, s ohledem na mnohaleté tradice tohoto území, přírodní podmínky a také jeho zeměpisnou polohu. Cestovní ruch je zejména pro česko-polskou příhraniční oblast významným faktorem stimulujícím hospodářský rozvoj a přispívá ke zlepšení jeho rozvojových příležitostí. Vytváření sítě přeshraničních vazeb (spolupráce) v různých sektorech ekonomiky a také mezi podniky a výzkumnými institucemi přispívá k hospodářskému rozvoji tohoto území a zlepšuje jeho lokalizační atraktivitu. Ve vazbě v oblasti ochrany životního prostředí reaguje na úsilí o udržitelném využívání přírodního potenciálu a krajiny v oblasti cestovního ruchu. Dále přispívá k praktickému uplatnění envirónmentálních inovací a šetrných technologií, snižování energetické, surovinové a materiálové náročnosti, emisí a tvorby odpadů. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] Hospodářská strategie České republiky do roku 2010. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Pracovní materiál. Praha : 2006. [2] Analýza vývoje české ekonomiky a odvětví v působnosti Ministrestva průmyslu a obchodu ČR. Praha : 2006. [3] Program rozvoje Moravskoslezského kraje. Ostrava : 2007. [4] Internetové stránky. ADRESA: Ing. Bc. Milan Březina Městský úřad Veselí nad Moravou Třída Masarykovy 119 698 13 Veselí nad Moravou Mobil: 00 420 518 670 876 Tel: 00 420 518 670 181 E-mail: [email protected] www.veseli-nad.moravou.cz Ing. Bc. Kamil Třos Sdružení zdravotně postižených Občanu a jejich přátel Mitušova 83 700 30 Ostrava 30 Mobil: 00 420 732 860 782 Tel: 00 420 732 860 782 E-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 140 DATA MINING JAKO NÁSTROJ PŘI ZJIŠŤOVÁNÍ BONITY KLIENTA Radek Doskočil Vysoké učení technické v Brně Abstrakt: Článek presentuje možný způsob využití data miningu při zjišťování bonity klienta v pojišťovnictví. Popisuje tvorbu modelu, přičemž jako nástroj využívá fuzzy logiku. Klíčová slova: data mining, fuzzy logika, bonita, pojišťovna. ÚVOD Zjišťování bonity klienta je důležitou činností mnoha podnikatelských subjektů. Nejmarkantněji je tato skutečnost vidět ve finančních institucích (banky, pojišťovny, atd.), kde např. situace, že by poskytnutý úvěr nebyl splacen, představuje pro jeho poskytovatele značné riziko. Podobné situace se však vyskytují i v celé řadě jiných případů (dodavatelsko odběratelské vztahy), kdy o svých obchodních partnerech je potřeba zjišťovat co možná nejvíce informací. Právě v těchto situacích je data mining užitečným nástrojem, jak existující rizika minimalizovat. DATA MINING Dolování z dat lze charakterizovat jako proces extrakce relevantních, předem neznámých nebo nedefinovaných informací z velmi rozsáhlých databází. Důležitou vlastností dolování dat je, že se jedná o analýzy odvozované z obsahu dat, nikoli předem specifikované uživatelem nebo implementátorem, a jedná se především o odvozování prediktivních informací, nikoliv pouze deskriptivních. Dolování z dat slouží manažerům k objevování nových skutečností, čímž pomáhají zaměřit jejich pozornost na podstatné faktory podnikání, umožňují testovat hypotézy, odhaluje ve stále se zrychlujícím a složitějším obchodním prostředí skryté korelace mezi ekonomickými proměnnými apod. Pro data mining je třeba získat kvalitní a správná zdrojová data. Platí zásada, že pokud dodáme pro analýzu chybná data, bude analýza vždy chybná, pokud dodáme správná data, záleží ještě na správném vyhodnocení dat. Existují různé druhy nástrojů pro dolování z dat. Některé z nich jsou určeny specialistům se znalostmi statistiky, některé řídícím pracovníkům. To, co odlišuje dolování z dat od jiných statistických nástrojů, je právě zaměření na odlišné uživatele. Statistické úlohy dolování z dat jsou prováděny automaticky podle určených algoritmů, a tak jejich cílovým uživatelem může být i manažer bez speciálních znalostí statistiky, nikoliv pouze specialista, který návazně zhotovuje reporty pro manažera. [4] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 141 Obrázek 1: Manažerský pohled na proces dobývání znalostí z databází (dle knihy Anand a kol, 1966) Z obrázku uvedeného výše je patrné, že již od definování manažerského problému je nutné posloupně splnit několik fází procesu, aby na jeho konci byly manažerovi k dispozici cenné informace a znalosti pro řešení daného problému. Již při výběru dat hraje podstatnou roli skutečnost, jaký problém řešíme – modelujeme nejrůznější situace. V data miningu volíme např. model pro získání nových zákazníků, udržení zákazníků, odhalení rizikových zákazníků, apod. Odpovídající výběr dat je klíčem zadaného modelu. Musíme vybrat ta data, která mají ke zvolenému modelu vypovídající hodnotu a která jsou správná (věrohodná). Podnikatelský subjekt získává data tím, že je shromažďuje nebo kupuje. Obě dvě metody získávání dat mají své klady a zápory. Interní zdroje dat, které si sama firma organizuje, mají nejvyšší prediktivní schopnosti pro modelování, protože data reprezentují informace, které jsou specifické pro výrobky, služby dané firmy. Zdroje dat jsou databáze zákazníků, transakcí, nabídek požadavků, popř. datové sklady, které se skládají z více databází. Nevýhodou jsou vyšší pořizovací náklady. Data z externích zdrojů bývají většinou levnější variantou, protože firma nevyčleňuje lidi a prostředky na jejich sběr, ovšem prediktivní schopnosti nemusí být nejlepší. Záleží, zda data získáme od jiné firmy, zabývající se dolováním z dat pouze pro svoje účely. V tomto případě získaná databáze zákazníků s odlišnými výrobky nemusí být kvalitní informací pro firmu, která data kupuje. Pokud se data získají od firmy, která se plně věnuje dolování z dat, pak tato firma může dodat data kompilovaná, doplněná a očištěná. Tyto údaje mají lepší prediktivní schopnosti, ale data jsou dražší. Proces předzpracování dat se nejčastěji skládá z operací uvedených dále, přičemž ne vždy je nutno všechny operace aplikovat, případně některé operace splývají. Klasifikace – znamená třídění dat, např. na kvantitativní a kvalitativní data. Kvantitativní data jsou charakterizována číselnými hodnotami. V kvalitativních datech se proměnné odlišují pomocí pojmů (např. proměnná pohlaví se klasifikuje jako „M“ muž a „Z“ jako žena, i když tato proměnná může být kvantitativní povahy, když např. 1 označíme muže a 2 ženu.) Vždy je nutno si uvědomit, s jakými daty a s jakým programem budeme při zpracování dat pracovat. Například při práci s fuzzy logikou budeme bez problému pracovat s kvalitativními i kvantitativními daty. Při práci s umělými neuronovými sítěmi nebo genetickými algoritmy bude nutné kvalitativní data převést na kvantitativní. • Vzorkování – následuje po klasifikaci a provádí se v případě značného počtu dat. Provádí se náhodným výběrem (např. každá desátá hodnota nebo funkcí generující náhodná čísla). • Čistění – představuje kontrolu, zda v datech nejsou chyby, tj. hodnoty mimo přijatelný rozsah, a chybějící hodnoty. Jde o nejdůležitější krok v celé přípravě dat. • Sumarizace – je jedním ze způsobů kombinace proměnných. Provádí se u velkého počtu dat, kdy se využívá sčítání, odčítání a průměrování. Často se provádí agregace do denních, týdenních, měsíčních nebo ročních součtů a průměrů. • Redukce – znamená zmenšení počtu dat jejich zúžením. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 142 • • Segmentace –rozčleňuje spojité proměnné do segmentů, tento proces může dobře fungovat při vysledování nelineárních trendů. Transformace – provádí se za podobným účelem, jako je segmentace, aby proměnná měla lineárnější vztah. Např. odstranění trendových a sezónních složek.[2] FUZZY LOGIKA – TEORETICKÁ VÝCHODISKA Fuzzy logika vychází z teorie fuzzy množin, jejichž základy položil prof. Lotfi A. Zadeh v roce 1965. Slovo fuzzy znamená neostrý, matný, neurčitý, vágní. Odpovídá tomu i fuzzy teorie, která se snaží zachytit realitu v její nepřesnosti a neurčitosti. Výraz logika představuje pravidla typu <Když>, <A>, <Potom> atd. na základě kterých systém s fuzzy logikou pracuje. V klasické teorii množin prvek do množiny patří (úplné členství v množině) nebo nepatří (žádné členství v množině). Fuzzy množina je množina, která kromě úplného nebo žádného členství připouští i členství částečné. Pomocí fuzzy logiky určujeme, jak moc prvek do fuzzy množiny patří nebo nepatří. Tato příslušnost k množině je v rozmezí mezi nulou a jedničkou. Nula znamená, že prvek do množiny zcela nepatří a naopak jednička, že prvek do množiny zcela patří. Chceme-li vytvořit systém s fuzzy logikou, musíme postupovat ve třech základních krocích: fuzzifikace, fuzzy inference a deffuzzifikace. Nejprve je nutné převést reálné proměnné na jazykové proměnné – fuzzifikace. Například u proměnné riziko můžeme navolit tzv. atributy malé riziko, střední riziko, velké riziko a podobně. Těchto atributů se zpravidla přiřazuje k základní proměnné tři až sedm. Funkce členství jednotlivých atributů, jejich umístění v intervalu mezi nulou a jedničkou, se graficky znázorňuje křivkami. Mezi nejpoužívanější patří křivky připomínající písmena latinky „S“, „Z“ a řecké abecedy „lambda“ a „pí“, jak ukazuje obrázek č. 2. Funkce členství v množině se týká jak vstupních dat, tak i výstupních funkcí. Obrázek 2: Tvary členských funkcí typu Λ, π, Z, S Samotný princip fuzzy logiky je založen na práci s pravidly. Tento proces se nazývá fuzzy inference a definuje chování systému pomocí pravidel typu <Když>, <A>, <Nebo>, <Potom> na jazykové úrovni, které vyhodnocují jednotlivé proměnné. Každá kombinace atributů proměnných, vstupující do systému a vyskytujících se v podmínkách <Když>,<Potom>, představuje jedno pravidlo. Každé pravidlo má svou váhu. Na co bude klást největší důraz, již záleží na samotném uživateli. Výsledek řešení, do značné míry, závisí na správném určení jednotlivých vah a pravidel. Třetí krok se nazývá defuzzifikace a převádí výsledné hodnoty předchozího procesu, fuzzy inference, na reálné hodnoty. Reálnou hodnotou může být například výše investičního rizika, která má opět několik navolených atributů např. velké, střední, malé atd. Bude-li mít investor k dispozici takovéto informace, snadněji se rozhodne zda investovat či nikoli. Při praktické tvorbě systému s fuzzy logikou většinou k popisu konkrétního případu potřebujeme několik vstupních proměnných, z nichž každé mají určitý počet atributů. To samé platí i pro výstupní proměnné. K vyhodnocení takto komplikovaného modelu je nutno využít některého z komerčně prodávaného programu jako např. MATLAB od firmy MathWorks Inc, nebo FuzzyTech od firmy INFORM GmbH. [3] DATA MINING – TVORBA MODELU S FUZZY LOGIKOU Protože nám teorie fuzzy logiky umožňuje pracovat s vágními pojmy, je vhodné ji aplikovat v mnoha případech, kdy nelze přesně definovat vstupní hodnotící kritéria, nebo kdy není vhodné tyto kritéria jakkoliv modifikovat. Taková situace může nastane i v případě hodnocení bonity klienta v pojišťovnictví. Proces tvorby systému probíhá ve třech, výše zmíněných a teoreticky vysvětlených, krocích (fuzzifikace, fuzzy inference, fefuzzifikace). „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 143 Aplikace data minigu znamená, z interních databází podnikatelských subjektů, ale i z externích zdrojů extrahovat informace, které by pomohly řešit zvolený manažerský problém - hodnotit bonitu klienta v pojišťovnictví. K vyřešení tohoto úkolu je nezbytné zvolit kritéria, která mají na bonitu klienta nejpodstatnější vliv. Za klíčové oblasti lze považovat zejména: • Stávající finanční situace klienta • Prognóza finanční situace klienta do budoucna • Platební morálka vůči pojišťovně • Portfolio pojistných smluv (pojištěná rizika - výše pojistného) • Škodovost (pojistné události) • atd. Uvedené oblasti je nutné přesněji specifikovat a vygenerovat kritéria, která budou vstupovat do modelu. Stávající finanční situaci klienta, lze chápat jako jeho míru likvidity, rentability apod. Tyto proměnné získáme klasickým zpracováním účetních výkazů pomocí ukazatelů finanční analýzy. Dle zákona o účetnictví mají osoby zapsané v obchodním rejstříku povinnost zveřejňovat svou účetní závěrku uložením do sbírky listin obchodního rejstříku, vedenou rejstříkovými soudy. Prognóza finanční situace klienta do budoucna souvisí především s jeho postavením výrobku (služby) na trhu. K tomuto účelu lze využít nejrůznějších metod např. BCG matice, matice atraktivity atd. Platební morálka, výše pojistného, škodovost získají pojišťovny ze svých interních databází. Je možné samozřejmě zvažovat i jiná kritéria, která na model budou mít rovněž podstatný vliv. Cílem je vytvořit systém, který vyhodnotí vstupní proměnné: likvidita, rentabilita, atraktivita výrobku (služby), platební morálka, výše pojistného, škodovost a výstupní proměnnou bonita klienta. Každé vstupní proměnné náleží určitý počet atributů. Např. vstupní proměnná likvidita může mít atributy nízká, střední, vysoká atd. Výstupní proměnná má rovněž několik atributů, např. klient je málo, středně, vysoce bonitní apod. Provázanost jednotlivých vstupních proměnných a výstupní proměnné s blokem pravidel znázorňuje obrázek č.3. Likvidita Rentabilita Atraktivita výrobku (služby) BLOK PRAVIDEL Bonita klienta Platební morálka Výše pojistného Škodovost Obrázek č. 3: Fuzzy model Vytvořený model je nutno verifikovat, což znamená ověřit jeho vypovídací schopnost na datech a situacích z minulosti. Tato část se považuje za nejobtížnější. Teprve po jeho ověření je možné model využívat v praxi, přičemž nesmí se opomenout ani na jeho údržbu. Kvalita modelu s časem klesá, a proto dojde-li ke zhoršení výsledků modelu, je nutné model přestavět či obnovit. Z hlediska pojišťovny lze za rizikového klienta považovat každého klienta, který obecně pojišťovně „přinese“ méně finančních prostředků, než mu pojišťovna poskytne. Tedy klient, který se např. z různého důvodu dostal do platební neschopnosti a neplatí pojistné je pro pojišťovnu stejně rizikový jako klient, který sice řádně platí, ovšem stejné množství finančních prostředků nebo i více z pojišťovny odčerpá ve formě pojistných plnění. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 144 ZÁVĚR Situací, kdy manažer ve své funkci musí neustále vyhodnocovat mnoho variant řešení, tedy rozhodovat se, je celá řada. Velmi často bývá pro tyto rozhodovací procesy typické, že jsou velmi složité, špatně strukturované, nealgoritmizovatelné atd. Data mining spolu s vybranou technikou umělé inteligence může být jednou z možných technik, kterou lze při manažerském rozhodování aplikovat. Data mining poskytuje cenné informace, díky kterým je následné rozhodnutí snadněji realizovatelné, případně ukáže směr rozhodnutí. Vše samozřejmě s cílem minimalizovat riziko špatného rozhodnutí, které může mít pro firmy katastrofální následky. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] BERKA, P. Dobývání znalostí z databází. 1.vyd. Praha : Academia, 2003. 366 s. ISBN 80-2001062-9. [2] DOSTÁL, P. Moderní metody ekonomických analýz – Finanční kybernetika. Zlín : UTB – FAME, 2002. 110 s. ISBN 80-7318-075-8. [3] DOSTÁL, P., RAIS, K., SOJKA, Z. Pokročilé metody manažerského rozhodování. 1. vyd., Praha : Grada Publishing, a.s., 2005. 168 s. ISBN 80-247-1338-1. [4] NOVOTNÝ, O. POUR, J. SLÁNSKÁ, D.: Business Intelligence, 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2005. 254 s. ISBN 80-247-1094-3. [5] RUD, O. P. Data Mining. 1.vyd. Praha : Computer Press, 2001. 329 s. ISBN 80-7226-577-6. [6] SMEJKAL, V. RAIS, K.: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 2. aktual. vyd., Praha : Grada Publishing, a.s., 2006. 296 s. ISBN 80-247-1667-4. [7] TICHÝ, M. Ovládání rizika: analýza a management. 1.vyd. Praha : C. H. Beck, 2006. 396 s. ISBN 80-7179-415-5. ADDRESS: Ing. Radek Doskočil, MSc. Brno University of Technology Fakulty of Business and Management, Department of Informatics Kolejní 4, 612 00 Brno Tel.: +420 541 143 717 Fax: +420 541 142 692 e-mail: [email protected] www.fbm.vutbr.cz „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 145 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 146 ARTIFICIAL INTELLIGENCE AND RISK MANAGEMENT Petr Dostál, Oldřich Kratochvíl European Polytechnical Institute, Kunovice Abstract: This paper deals with the use of artificial intelligence in risk management. The artificial intelligence includes the fuzzy logic, neural networks, genetic algorithms, etc. These methods can solve many problems from practice. The risk management belong among them. The use of fuzzy logic, neural networks and genetic algorithm use is presented by evaluation of risk of client. Keywords: Artificial intelligence, risk management, fuzzy logic, neural network, genetic algorithm. 1 RISK MANAGEMENT Risk management is a sphere that covers wide scale of techniques that are used in many branches. This branch has started to develop since the 21 century namely for the purpose to improve the risk management. It led to spread in many branches such as banking, insurance, industry, direct mailing and so on. The risk management represents the activity connected with the increase of probability of success in achievement the best economic results with minimization of danger of failure. The aim of risk management represents the search of possible risk, the determination of their significance, design of analyses of risk, appropriate build up of model and decision making of acceptance of correction restriction to decrease the risk. It is possible to reach this aim except classical methods by means of artificial intelligence such as fuzzy logic, neural networks and genetic algorithms. The risk generally means the danger of rise of damage, harm, losses or destruction in some case failure at business that can break the stability of the firm, invoke the bankruptcy of the firm or company. This branch has become inevitable to keep up the competitiveness. From the point of risk management the risk is apprehended in the connection with ambiguity of running of certain real processes that include political, territorial, economic, financial, security, juridical, legislative, supply, production, customer, technical, technological, informative, environmental, human factor, inevitable accident and so on. The risk can be classified according to the type as a systematic and unsystematic, inner and outer, influenceable and non influenceable, primary and secondary. The risk is connected with the term of uncertain results, it means that the result must be uncertain and at least one of possible results must be undesirable. The risk is closely connected with the term of change of variable in time that could be against expected values of positive or negative deviations. It is necessary to evaluate the entrepreneurial risk from the positive side (hope of higher profit or success) and negative side (danger of strong economic losses). The risk rises from the lack of information and insufficient understanding, the use of unsuitable, unverified and unreliable data, the application of unsuitable methods and by the influence of stochastic processes. The decision making is generally done under the certainty or uncertainty of risk (we know or not the probability of phenomena). The risk r(p,i), or perhaps the size of supposed losses Z(p,i), depends on the probability of occurrence of risk p and on the intensity of negative effect i. It is possible to express the size of risk, eventually the losses by formulas ∫ ∫ r ( p, i ) = r ( p, i)dS , Z ( p, i) = Z ( p, i )dS , where dS = dpdi. S S When we take in consideration the time aspect we can define the size of supposed losses Z(t) in time interval <0,T0> by formula „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 147 To Z (t ) = ∫ p(t).i(t).dt 0 where p(t) is the probability of occurrence of risk in time t and i(t) is the intensity of negative effect in time t. The picture presents the fact that the probability of occurrence of risk p(t) and the size of negative effect i(t) declines in time t. The aim is to decrease the volume under the surface Z(t) to be minimum. Z(t) 100 75 50 25 0 1 0.8 0.6 0.2 0.4 0.4 p(t) i(t) 0.2 0.6 0.8 1 2 RISK MANAGEMENT – CLASSICAL METHODS The expert evaluation of risk is done on basis of matrix risk at classical methods. The dependence of intensity of negative effect and the probability of occurrence of risk is searched. The following table presents the level of risk that is expressed by the scale - high, medium, low, very low risk (H, M, L, VL), eventually by numerical values and their multiplications. 16 1 M 16 2 M 32 3 H 48 4 H 64 5 H 80 8 L M 16 M 24 H 32 H 40 L 4 L 8 M 12 M 16 M VL 2 VL 1 L 4 VL 2 L 6 L 3 M 8 L 4 8 4 2 1 20 M 10 L 4 The risk depends on the probability of occurrence of risk determined by numbers 1, 2, 3, 4, 5 (from the smallest probability up to highest) and intensity of negative effect determined by numbers 1, 2, 4, 8, 16 (from the smallest intensity up to highest). It is evident that it is necessary to take in consideration not only the intensity of negative effect but the probability of occurrence of risk during the risk analysis. Even if the probability of occurrence of risk is lower but the intensity of negative effect is high it is necessary to take the fact in consideration during the solution of correction measures to reduce the losses. 3 RISK MANAGEMENT – ARTIFICIAL INTELLIGENCE – THEORY The classical methods do not have to be sufficient at the risk management analysis. It is suitable to use the advanced methods in this case. The fuzzy logic, neural networks and genetic algorithms belong to among them. These methods open new possibilities of application at the sphere of risk management. The methods enable to solve not only non linear dependencies, but the multi-criteria and hard algorithm development tasks. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 148 The fuzzy logic enables to work with vague and inaccurate terms. The build up of the model with fuzzy logic includes three basic steps - fuzzification, fuzzy inference and defuzzification. Fuzzificatio Fuzzy inference Defuzzification The first step goes from linguistic variables e.g. the variable risk has for example the following attributes low, medium and high risk. The membership functions of attributes are expressed by mathematical functions. The second step defines the behavior by means of the rules of the type <If>, <Then>, <With>. The conditional clauses creates these algorithms which evaluate the state of relevant input variables with set up of weight x of rules in the form <If> Inputa <And> Inputb …<And> Inputx <Or> Inputy …<Or> Inputz <Then> Output1 <With> x. The third step transfers results from previous process of fuzzy inference on linguistic variables. The real action may be assessment of the height of total risk. The neural networks represent the thinking of human brain. The activity of neural network consists of three stages - learning, testing and implementation. Learning Testing Implementati The weights of nodes are set up during the process of learning, the process of testing search how is the network learnt. The network has become an "expert" when it is learned and it produces outputs on the basis of knowledge obtained during the process of learning. The genetic algorithms simulate the evolution of human population. At operation with genetic algorithms the most often used operators are selection, crossover and mutation. The selection means the choice of best population. The crossover means the exchange of so called chromosomes among single individuals of population. The mutation means the modification of part of chromosome when a random change happened. These operations are presented at following table. Selection > 1010 > 10 0101 5 Crossover Parents Offspring 11|00 1110 00|10 0000 Mutation Before After 1101 0111 The genetic algorithms operate in such a way that the initial population of chromosomes is crated first; this population is changed by means of genetic operators so long until the process has no been finished. The reproduction process that is repeated is called the epoch of evaluation of population (one generation) and it is presented by three mentioned steps. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 149 4 RISK MANAGEMENT – ARTIFICIAL INTELLIGENCE – CASE STUDY The case study includes the evaluation of risk of payment of debt by customer. Here is a part of the table. Orde Gend Ag Stat r er e us 1 0 65 1 2 0 25 0 3 1 78 0 … … … … Chil d 0 1 0 … Inco Accou Deb Durati Tim Purcha Numb me nt t on e se er 11000 50000 0 45 5 15 0 10300 0 0 5 2 8 1 8300 0 0 60 2 20 0 … … … … … … … The fuzzy logic model was build up that performed evaluation of risk of client with the result of low risk. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 150 The neural network model was build up that performed evaluation of the risk of client with the result of medium risk (35%). The genetic algorithm model was build up that performed evaluation of the risk of client with the result of high risk (HR). 1.0 Risk 0.8 0.6 HR 0.4 0.2 LR MR 0.0 0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 Income „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 151 5 CONCLUSION The means of artificial intelligence have distinct contributions to analyses and evaluation of risk because the problems of risk belong to the multi-criteria and hard algorithm development tasks. The results of analyses and calculations serve us as a support of decision making processes. The correct decision making is an important step for the firm or organization to be successful and competitive. These problems are solved in greater detail in [6, 9, 12, 19]. LITERATURE [1] ALIEV, A.; ALIEV, R. Soft Computing and Its Applications, World Scientific Publishing Ltd, UK2002, 444p., ISBN 981-02-4700-1. [2] ALTROCK, C. Fuzzy Logic & Neurofuzzy – Applications in Business & Finance, USA : Prentice Hall, 1996, 375p., ISBN 0-13-591512-0. [3] BOSE, K.; LIANG, P. Neural Network, Fundamental with Graphs, Algorithm and Applications, USA : Mc Graw-Hill, 1996, 478p., ISBN 0-07-114064-6. [4] DAVIS, L. Handbook of Genetic Algorithms, USA : Int. Thomson Com. Press, 1991, 385p., ISBN 1850-32825-0. [5] DOSTÁL, P.; RAIS K. Methods of Large Investment Unit Modeling, In Transformation of CEEC Economies to EU Standards, University of Trento, Italy, 2001, p. 84-89, ISBN 80-86510-27-1. [6] DOSTÁL, P. Moderní metody ekonomických analýz – Finanční kybernetika, Zlín : UTB Zlín, 2002, 110p., ISBN 80-7318-075-8. [7] DOSTÁL, P.; RAIS, K. Risk Management and Artificial Neural Network, In Word of Information Systems, Zlín : 2005, p. 292-297, ISBN 80-7318-276-9, ISSN 1214-9489. [8] DOSTÁL, P. The Use of Fuzzy Logic at Support of Manager Decision Making, In Management, Economics and Business Development in the New European Conditions, Brno : 2005, p.44, 5p., ISBN 80-214-2953-4. [9] DOSTÁL, P.; RAIS, K.; SOJKA, Z. Pokročilé metody manažerského rozhodování, Grada, 2005, 168 p., ISBN 80-247-1338-1. [10] DOSTÁL P. Risk Management and Fuzzy Logic, In Word of Information Systems, Zlín : 2006, p. 115-120, ISBN 80-7318-400-1, ISSN 1214-9489. [11] DOSTÁL, P. Pokročilé metody analýz a modelování v ekonomii, Akademické nakladatelství CERM s.r.o, 2006, 61p., ISBN 80-214-3324-8. [12] DOSTÁL, P. Advanced Economic Analyses, Akademické nakladatelství CERM s.r.o., 2008, 80p., ISBN 978-80-214-3564-3 [13] HAGAN, T.; DEMUTH, B. Neural Network Design, PWS Publishing Comp., USA, 1996, 702p., ISBN 0-534-94332-2. [14] KAZABOV, K.; KOZMA, R. Neuro-Fuzzy – Techniques for Intelligent Information System, Physica-Verlag, Germany, 1998, 427p., ISBN 3-7908-1187-4. [15] KLIR, G. J.; YUAN, B. Fuzzy Sets and Fuzzy Logic, Theory and Applications, USA : Prentice Hall, New Jersy, 1995, 279p., ISBN 0-13-101171-5. [16] NOVÁK, N. Umělé neuronové sítě – teorie a aplikace, Praha : C. H. BECK, 1998, 382p., ISBN 807179-132-6. [17] NOVOTNÝ, O.; POUR, J.; SLÁNSKÝ, D. Business Intelligence, Praha : Grada, 2005, 254 p., ISBN 80-247-1094-3. [18] RIBEIRO, R.; YAGER, R. Soft Computing in Financial Engineering, A Springer Verlag Company, 1999, 590p., ISBN 3-7908-1173-4. [19] SMEJKAL, V.; RAIS, K. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, Grada, 2006, 296 p., ISBN 80-247-1667-4. ADDRESS: Petr Dostál, Ass. Prof., MSc, Ph.D. Brno University of Technology Faculty of Business and Management, Department of Informatics „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 152 Kolejní 4, 612 00 Brno Tel. +420 541 143714, Fax. +420 541 142 692 [email protected] www.iqnet.cz/dostal Private European Polytechnic Institute Osvobození 699, 686 04 Kunovice [email protected] Ing. Oldřich Kratochvíl, Hon. Prof., Dr.h.c., MBA Private European Polytechnic Institute Osvobození 699, 686 04 Kunovice [email protected] www.edukomplex.cz „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 153 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 154 VÝZKUM VLIVU REFORMY VEŘEJNÝCH FINANCÍ V ČR NA EKONOMIKU MALÝCH A STŘEDNÍCH FIREM PO DAŇOVÉ REFORMĚ Juraj Dubovec, Tibor Hlačina, Přemysl Michálek Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice Abstrakt: Tento referát je výsledkem práce řešení výzkumního úkolu katedry Finance a daně na Evropském polytechnickém institutu, s.r.o. v Kunovicích. Výstupem předložené práce je dopad daňové reformy na malé a střední firmy v ČR. Abstract: This paper is a result of the research task done by the Finance and Taxes Department at European Polytechnic Institute, Ltd. in Kunovice. The expected impact of the tax reform on small and medium companies is the outcome of the work. Klíčová slova: daně z příjmů, daně z přidané hodnoty, daně z nemovitostí, daně dědické, daně darovací, veřejné rozpočty, veřejné finance, sazby daně. Key words: income tax, value added tax, property tax, heritage tax, gift tax, public budget, public finance, scheduled charges. HYPOTÉZY DOPADŮ REFORMY VEŘEJNÝCH FINANCÍ Celkové dopady na veřejné rozpočty Reforma veřejných financí byla schválena Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, Senátem a prezidentem ČR. Většina ustanovení zákona nabyla účinnosti od 1. ledna 2008. Co se tedy hlavního a zásadního změní? Navržený zákon obsahuje jednak změny, které jsou součástí reformy veřejných rozpočtů a jednak změny plynoucí z členství ČR v Evropské unii. Reforma veřejných rozpočtů zahrnuje změny daní z příjmů, daně z přidané hodnoty, daně z nemovitostí, daně dědické a daně darovací. Níže uvedená tabulka obsahuje dopady novel zákona o daních z příjmů., o dani z přidané hodnoty, o dani z nemovitostí a o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, které jsou obsaženy v navrženém zákoně. DAŇ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB Zavádí se jednotná 15 % sazby daně z příjmů fyzických osob pro rok 2008 a 12,5 % od roku 2009. Základem daně z příjmů ze závislé činnosti bude hrubá mzda zvýšená o příspěvek zaměstnavatele na zdravotní a sociální pojištění a nesnížená o pojistné zaplacené zaměstnancem. Jaké budou slevy na daních nově? • nové slevy na dani – platí až za rok 2008 • každý si odečítá na sebe 2070 korun měsíčně, dosud to bylo 600 korun; tuto částku si mohou nově odečíst i důchodci, kteří si přivydělávají • na manžela bez příjmu si můžete odečíst také 2070 měsíčně, podmínkou je, aby si manžel nevydělal víc než 38 040 korun za rok • sleva na dítě se také zvyšuje, z 500 korun na 890 měsíčně • pokud jste částečný (či úplný) invalidní důchodce, započtete si navíc 210 (420) korun • vlastníte-li průkaz ZTP/P, snížíte si daň o 1345 korun • jste-li student, daň klesne o dalších 335 korun měsíčně RUŠÍ SE SPOLEČNÉ ZDANĚNÍ MANŽELŮ. RUŠÍ SE MINIMÁLNÍ ZÁKLAD DANĚ U PODNIKATELŮ Osvobození příjmů z prodeje akcií a ostatních investičních instrumentů obchodovaných na veřejném trhu a cenných papírů kolektivního investovaní (například podílových listů) po šesti měsících od jejich nabytí zůstává zachováno, avšak pouze za podmínky podílu na společnosti nepřevyšující 5 %. U ostatních cenných papírů (například akcií neobchodovaných na veřejném trhu) se lhůta pro uplatnění osvobození prodlužuje na 5 let. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 155 U OSOB SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNĚ ČINNÝCH SE RUŠÍ ODČITATELNOST SOCIÁLNÍHO A ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ ZE ZÁKLADU DANĚ Příspěvky zaměstnavatele na penzijní připojištění a životní pojištění budou při splnění stanovených podmínek na straně zaměstnance osvobozeny až do částky 24 000 Kč ročně. Zároveň jsou modifikována některá další osvobození na straně zaměstnanců (například přechodné ubytování). ODVODY NA SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ Od 1. ledna 2008 došlo k zavedení jednotného ročního stropu pro vyměřovací základ pro placení sociálního a zdravotního pojištění jak pro zaměstnance, tak pro osoby samostatně výdělečně činné, ve výši 48 násobku měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství. Limit pro odvody je stanoven na roční úroveň, tzn. osvobození od odvodů bude až od následujícícho měsíce od měsíce, ve kterém poplatník dosáhl ročního stropu, do té doby bude hradit odvody ze super hrubé mzdy ve výši 35% beze stropu. NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ Posunuje se účinnost nového zákona o nemocenském pojištění o další rok, tedy na 1. 1. 2009. Za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti nenáleží zaměstnanci nemocenská. Prospěch zdanitelných výnosů nejpozději ve zdaňovacím období, které započne v roce 2008. DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY Dochází ke zvýšení snížené sazby daně na 9 % (potraviny, bytová výstavba). Návrh zákona stanovuje zavedení skupinové registrace k DPH pro skupiny kapitálově spojených osob se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku. Na základě této skupinové registrace smějí společnosti v takové skupině vystupovat pod jedním identifikačním číslem a plnění mezi členy skupiny nepodléhá DPH. Návrh zákona dále vymezuje podmínky pro uplatnění snížené sazby daně u sociálního bydlení. MAJETKOVÉ DANĚ • Stanovuje se osvobození zemědělských pozemků od daně z nemovitostí • osvobození I. a II. skupiny poplatníků od daně dědické a daně darovací. Stanovuje se také zvýšení koeficientů ovlivňujících základní sazbu daně z nemovitostí u malých obcí do 1 000 obyvatel a zavedení fakultativních místních koeficientů, které budou plně v kompetenci obce. SPOTŘEBNÍ DANĚ • zrušení daňového zvýhodnění odpadních olejů a některých biopaliv • zvýšení daňových sazeb z cigaret na minimální sazby platné v EU. SPRÁVA DANÍ Ruší se povinnost evidovat hotovostní platby prostřednictvím registračních pokladen s fiskální pamětí a další povinnosti související s touto evidencí. DAŇ Z PŘÍJMŮ PRÁVNICKÝCH OSOB • Daň: Na základě návrhu zákona dojde k postupnému snižování sazby daně z příjmů právnických osob na 21 % v roce 2008, 20 % v roce 2009 a 19 % v roce 2010. Sazby srážkových daní (s výjimkou přeshraničního finančního leasingu) se sjednocují na 15 %. Od roku 2009 se některé sazby dále snižují na 12,5 %. • Dividendy: Osvobození příjmů z dividend se rozšiřuje i na dceřiné společnosti, které jsou daňovými rezidenty ve státech mimo Evropskou unii, se kterými Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Jednou z podmínek pro uplatnění osvobození je, že dceřiná společnost podléhá ve státě, jejímž je rezidentem, dani z příjmů, jejíž sazba je alespoň 12 %. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 156 KAPITÁLOVÉ INVESTICE Zákon nově zavádí u právnických osob osvobození příjmů z prodeje podílu na dceřiných společnostech za podmínek pro osvobození dividend. NÍZKÁ KAPITALIZACE A OMEZENÍ ODPOČTU DAŇOVĚ UZNATELNÝCH FINANČNÍCH NÁKLADŮ Pravidlům nízké kapitalizace budou podléhat nejenom úroky z úvěrů, ale také ostatní finanční náklady (například náklady na zpracování úvěrů, poplatky za záruky). Finanční náklady z úvěrů a půjček budou považovány za daňově neuznatelné v následujících případech: • přesáhnou-li jednotnou úrokovou míru zvýšenou o čtyři procentní body, nebo • plynou z podřízených závazků poplatníka, nebo • úrok nebo výnos z úvěru či půjčky je odvozován ze zisku poplatníka, nebo • úhrn úvěrů a půjček (od spojených i nespojených osob) přesahuje ve zdaňovacím období šestinásobek vlastního kapitálu (od roku 2009 čtyřnásobek), nebo • úhrn úvěrů a půjček od spojených osob přesahuje dvojnásobek (u bank a pojišťoven trojnásobek) vlastního kapitálu Jednotná úroková míra (pod písmenem a)) bude stanovena jako průměr z referenční hodnoty úrokových sazeb na trhu mezibankovních depozit podle jednotlivých měn. Do úhrnu úvěrů a půjček od spojených osob (pod písmenem e)) budou zahrnovány i úvěry a půjčky, které jsou spojenou osobou pouze zajištěny. Nová pravidla nízké kapitalizace se nepoužijí pro na finanční náklady u úvěrů a půjček od nespojených osob nepřesahující 1 000 000 Kč. Přechodná ustanovení upravují odložení účinnosti nových pravidel pro úvěry a půjčky uzavřené před nabytím účinnosti novely zákona do roku 2010. Od roku 2010 se nová pravidla použijí na všechny úvěry a půjčky. LEASING Zákon ruší zvláštní způsob odpisování majetku pronajímaného na finanční leasing na straně leasingových společností. Zároveň dochází u smluv uzavřených po nabytí účinnosti zákona k prodloužení minimální doby trvání leasingu pro daňovou uznatelnost nájemného u finančního leasingu na stanovenou dobu pro odpisování příslušného majetku pro daňové účely, u nemovitostí pak na 30 let. Omezuje se také celková výše daňově uznatelného nájemného u finančního leasingu na straně nájemce. U přeshraničního finančního leasingu se sazba srážkové daně zvyšuje na 5 %. OSOBNÍ AUTOMOBILY Osobní automobily by měly být odpisovány ve 2. odpisové skupině (doba odpisování 5 let) a měla by být zrušena hranice 1 500 000 Kč pro jejich odpisování (u nově pořízených automobilů). POHLEDÁVKY A ZÁVAZKY Stanovuje se povinnost zvýšit základ daně o hodnotu nezaplacených závazků, které vstupovaly do daňově uznatelných nákladů, pokud od okamžiku jejich splatnosti uplynulo více než 36 měsíců. Omezuje se možnost tvorby opravných položek u pohledávek převyšujících 200 000 Kč pouze na případy, kdy je ohledně těchto pohledávek vedeno rozhodčí, soudní nebo správní řízení. HYPOTEČNÍ ZÁSTAVNÍ LISTY Osvobození úrokových výnosů z hypotečních zástavních listů se zrušuje. Hypoteční zástavní listy vydané před 1. lednem 2008 podléhají na základě přechodného ustanovení dosavadnímu režimu a úrokové výnosy z nich zůstávají nadále osvobozeny. ZÁKON O REZERVÁCH Zrušuje se daňová uznatelnost tvorby vyrovnávací rezervy a jiných technických rezerv u pojišťoven. Tyto již vytvořené rezervy by měly být rozpuštěny ve prospěch zdanitelných výnosů nejpozději ve zdaňovacím „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 157 období, které započne v roce 2008. DALŠÍ ZMĚNY V OBLASTI DAŇOVĚ UZNATELNÝCH NÁKLADŮ Daňově uznatelným nákladem jsou náklady vzniklé při provedené likvidaci zásob, materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a výrobku. Novela přináší změny v oblasti úpravy výdajů zaměstnavatele na pracovní a sociální podmínky. Dovádí do důsledků princip vyplývající z nového Zákoníku práce, kdy daňově uznatelné jsou pro zaměstnavatele výdaje vyplývající z práv zaměstnanců sjednaných v kolektivní smlouvě, vnitřním předpise, pracovní nebo jiné smlouvě upravující naplňování sociálních podmínek zaměstnanců. V důsledku toho novela ruší limity v oblasti svozu zaměstnanců do práce, přechodného ubytování, příspěvků na penzijní připojištění a životní pojištění. Novela ovšem obsahuje výslovnou daňovou neuznatelnost nákladů na nealkoholické nápoje poskytovaných ke spotřebě na pracovišti, nepeněžních plnění poskytovaných zaměstnanci ve formě příspěvků na kulturní pořady, sportovní akce, možnosti používat rekreační, zdravotnická, vzdělávací s jiná zařízení a poskytování rekreace. Zároveň jsou modifikována některá osvobození od daně z příjmů fyzických osob na straně zaměstnanců. ZÁVAZNÉ POSOUZENÍ Novela rozšíří oblasti, kde bude možno požádat správce daně o závazné posouzení daňových důsledků některých transakcí. Nově by se mělo jednat o následující oblasti: • provedení technického zhodnocení majetku • uplatnění odčitatelné položky na výzkum a vývoj • rozdělení nákladů, které nelze přiřadit pouze ke zdanitelným příjmům a • u fyzických osob posouzení poměru nákladů (výdajů) spojených s provozem nemovitosti používané pouze z části k podnikatelské činnosti ZÁKON O STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPOŘE Zrušení automatické valorizace všech sociálních dávek kromě důchodů. To znamená, že se například přídavky na děti, existenční minimum, porodné nebo dávky pěstounské péče už nebudou navyšovat, když se změní částka životního minima, ale budou pevně stanovené. Podle zprávy ministerstva práce a sociálních věcí by změny měly lidi motivovat k tomu, aby raději šli do práce a nežili z dávek. PŘÍDAVKY NA DĚTI Přídavky na děti stát zatím poskytuje všem rodinám, které o ně zažádaly a jejich čistý příjem se pohybuje v rozmezí 1,5–4násobku životního minima. Výše přídavku je odstupňována podle příjmu rodiny. Na dávky tak má nárok téměř 90 procent českých rodin, to reforma změní. Od příštího roku na přídavky dosáhnou jen rodiny s příjmy do 2,4 násobku životního minima. Měsíční dávky budou vypláceny v pevné výši podle věku dítěte. Na dítě do šesti let můžete od Nového roku získat 500 korun, na školáka do 15 let 610 korun a student do 26 let má nárok na 700 korun. Tříčlenná rodina s pětiletým dítětem nyní dostává přídavky jen v případě, že nemá více než 28 320 korun čistého. Od roku 2008 již přídavky nedostane, nárok na ně bude mít jedině v případě, že její příjem nedosáhne 17 tisíc korun. RODIČOVSKÝ PŘÍSPĚVEK VE TŘECH RYCHLSOTECH Rodiče, kteří budou s dítětem doma tři roky, na tom budou obdobně jako teď. Současná výše rodičovského příspěvku je 7582 korun, po reformě to bude 7600 korun. Novinkou je takzvaná vícerychlostní struktura čerpání. S dítětem můžete doma zůstat jen dva roky, pak každý měsíc od státu dostanete 11 400 korun. Naopak, když budete na rodičovské 4 roky, do 21. měsíce věku dítěte budete brát 7600 korun, ale pak dávka klesne na polovinu – 3800 korun. Reforma také na 28 týdnů po porodu sjednotila vyplácení peněžité pomoci v mateřství, lidově mateřské, bez ohledu na to, jestli je matka vdaná nebo svobodná. Nárok na dávku po dobu 37 týdnů budou mít jen maminky s vícerčaty. Za trojčata po reformě dostanete o 40 tisíc méně „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 158 PORODNÉ Od příštího roku namísto současných 18 tisíc korun rodička dostane 13 tisíc za každé dítě. Navíc stávající zákon zvýhodňuje maminky, které porodí vícerčata. Za dvojčata dostanou v současnosti 53 120 korun a za trojčata dokonce 79 680 korun. Od r. 2008 bude na každé dítě 13.000 bez ohledu, zda-li se jedná o dvojčata, trojčata…. PASTELKOVNÉ Dávku, kterou poslanci nakonec přece jen zachovali, je pastelkovné. O příspěvek 1.000,- Kč pro prvňáčka mohou rodiče požádat na úřadu práce. POHREBNÉ JEN VÝJIMEČNĚ Dávkou, která reformu nepřežila, je pohřebné. Byla to vůbec nejdéle vyplácená dávka v zemi a na pohřeb stát přispíval částkou 5000 korun. Pětitisícovku na vypravení pohřbu dostanou jen rodiny s nezaopatřenými dětmi (student do 26 let) v případě, že by zemřel některý rodič nebo dítě. NEMOCENSKÁ – TŘI DNY ZDARMA Revoluční změnou v českém sociálním systému je také úprava nemocenské. První tři dny nemoci nedostanete vůbec nic, dávky se vyplácejí až od čtvrtého dne. Pak máte do konce měsíce nárok na 60 procent takzvané denní vyměřovací dávky. Ta zhruba odpovídá denní hrubé mzdě. Od 31. do 60. dne dávka stoupne na 66 procent a od 61. dne dál dosáhne 72 procent. Opatření by mělo vést k tomu, že lidé nebudou nemocenskou zneužívat, proto jsou sníženy dávky pro kratší nemoci. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že jsme zdravější než obyvatelé sousedních zemí, ale marodíme víc – průměrně 21 dní v roce. Pokud si to můžete dovolit, je lepší si při nachlazení vybrat týdenní dovolenou. Pokud berete dvacet tisíc, příští rok za měsíc nemoci dostanete 10 120 korun, místo letošních 11 480. ZÁKON O POMOCI V HMOTNÉ NOUZI • Zpřísňují se podmínky pro osoby, které pobírají dávky pomoci v hmotné nouzi, jsou dlouhodobě nezaměstnané a jejich aktivita k získání příjmu vlastní prací je nízká nebo žádná. U těchto osob, nepracují-li 12 měsíců a déle, se při stanovení výše dávky bude vycházet pouze z částky existenčního minima, stanovené zákonem o životním a existenčním minimu na úrovni umožňující přežití (2 020 Kč). To má motivovat k získávání příjmu a zabezpečování svých potřeb vlastní prací. Zároveň ale se zohlední ztížené postavení některých osob na trhu práce, a proto se nebude vztahovat na osoby starší 55 let, osoby částečně invalidní a rodiče pečující o dítě mladší 12 let. • Zruší se 600 Kč, které dostávali nezaměstnaní po 12 měsících nezaměstnanosti jako dávku pomoci v hmotné nouzi. Toto ustanovení má demotivující charakter a naopak uchazeče o zaměstnání spíše nabádá, aby bez práce setrvali déle. Zároveň je diskriminační vůči těm starým nebo invalidním občanům, kteří jsou také dlouhodobě v hmotné nouzi, ale dávku jim nelze zvýšit, neboť nemohou být vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání. ZÁKON O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Dojde k rozšíření okruhu osob, na které přechází nárok na nevyplacené částky příspěvku na péči v případě úmrtí oprávněné osoby, o osoby blízké, které sice v době smrti nežily s oprávněnou osobou v domácnosti, avšak o tuto osobu pečovaly. ZÁKON O DŮCHODOVÉM POJIŠTĚNÍ, VEŘEJNÉM ZDRAVOTNÍM POJIŠTĚNÍ Dojde k rozšíření náhradní doby stanovené pro účely důchodového pojištění o dobu péče o dítě mladší 10 let, které je podle zákona o sociálních službách závislé na pomoci jiné osoby ve stupni I. Podle dosavadní právní úpravy je náhradní dobou doba péče o dítě do 4 let věku. Rozšíří se i okruh pojištěnců, za které hradí zdravotní pojištění stát, o osoby pečující o dítě mladší 10 let, které je podle zákona o sociálních službách závislé na pomoci jiné osoby ve stupni I. Podle dosavadní právní úpravy je hrazena doba péče o dítě poživatelům rodičovského příspěvku, tj. maximálně do 7 let věku. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 159 ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI Přísnější postižení výkonu nelegální práce. Doposud uchazeč o zaměstnání, který vykonával nelegální práci, je z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazen, ale jedinou sankcí je to, že se mu v následující evidenci zkracuje podpůrčí doba pro poskytování podpory v nezaměstnanosti o dobu jeho vyřazení z evidence, maximálně o 3 měsíce. O zařazení do evidence však může požádat třeba již druhý den poté, co byl vyřazen. Nově uchazeč vyřazený z evidence z důvodu výkonu nelegální práce bude moci znovu požádat o zařazení do evidence uchazečů až po uplynutí 6 měsíců ode dne vyřazení. Krácení podpůrčí doby zůstává zachováno. Na první pohled by se mohlo zdát, že při stejné daňové sazbě není rozhodující, zda společné zdanění manželé uplatňují či nikoli. Vždyť hlavní výhodou při jeho zavádění bylo především převedení příjmů od toho z manželů, který je zatížen vyšší mezní sazbou, k manželovi, který platí nižší daňovou sazbu. Výhod, které s sebou společné zdanění přineslo a které s jeho ukončením opět odplynou, je víc: • Hypotéka a stavební spoření. Čerpá-li jeden z manželů hypoteční úvěr či úvěr ze stavebního spoření na zajištění vlastního bydlení, může si zaplacené úroky až do výše 300 tis. Kč na domácnost odečíst od základu daně. Potíž nastává, je-li dlužníkem jeden z manželů, který nemá dostatečný příjem na efektivní odečtení úroků od základu daně. • Daňové odpočty úvěrů na bydlení. Ty se sice formálně nemění, ale pro lidi v daňových pásmech 25 procent a 32 procent znamená snížení sazby daně na 15 procent také snížení přínosu odpočtu úroků. To platí zejména pro rodiny s jedním vydělávajícím manželem, které navíc využívaly společného zdanění manželů. Hypotéky naopak mohou ještě podražit vlivem zrušení osvobození výnosů z hypotečních zástavních listů od daně z příjmů. • Životní pojištění a penzijní připojištění. I u životního pojištění a penzijního připojištění může dojít k obdobné situaci jako u hypotéky, byť ztráta v tomto případě bude dosahovat maximálně „jen“ 3 600 Kč za domácnost a rok. Uzavřel-li např. vydělávající manžel své manželce na mateřské či v domácnosti rezervotvorné životní pojištění s motivem získat vyšší daňovou úlevu v rámci společného zdanění, po novele bude mít smůlu – a bude moci uplatnit pouze své odčitatelné položky. Má-li klient současnou mezní sazbu 32 %, ušetří na penzijním připojištění a životním pojištění díky daňovému zvýhodnění ročně až 7 680 Kč (platí-li 12 tis. Kč na životní pojištění a 18 tis. Kč na penzijní připojištění). Snížením daňové sazby na 15 % ušetří na daných produktech jen 3 600 Kč a v roce 2008 po snížení sazby daně na 12,5 % pouhé 3 000 Kč. Sloučení daňově odpočitatelného limitu životního pojištění a penzijního připojištění z 12 000 Kč u každého produktu na 20 040 Kč pro oba produkty celkem • Sloučení limitu na daňový odpočet životního pojištění a penzijního připojištění umožnilo klientům vybrat si pouze jeden z těchto produktů a omezit tak své náklady na spoření – dnes totiž musí pro plné využití odpočtů mít dva produkty, každý se svými náklady. Snížení celkového limitu v situaci, kdy kvůli snížení sazby daně na 15 procent klesne efektivní přínos daňového odpočtu pro lidi, kteří dosud platili daň 32 procent, na polovinu, je další snížení limitu demotivující. A zdanění rezerv pojišťoven? Přinese jedno jediné – zvýšení ceny pojistného, tedy zhoršení podmínek pro klienty. • Kapitálové investice. Současný časový test v délce 6 měsíců se měl podle různých stádií návrhů buď prodloužit na 5 let, nebo se daňové osvobození mělo zrušit zcela. To byla hrozba nejen pro daňové poradce, kteří by museli u svých klientů dohledávat ceny pořízení jejich prodaných instrumentů, ale také pro finanční poradce a jejich klienty. • Návrh z novely byl vypuštěn a test i osvobození bylo zachováno. DOPADY NAVRHOVANÉ REFORMY VEŘEJNÝCH FINANCÍ (V MLD. KČ) Celkem 2008 2009 2010 Daň z příjmů fyz. osob -19,4 -27,8 -29,7 Daň z příjmů práv. osob 0 - 7,3 -33,8 DPH 25,6 27,0 27,9 Daň z nemovitostí -1,4 -1,4 -1,4 Daň dědická a darovací -0,4 -0,4 -0,4 Celkem 4,4 -9,9 -37,4 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 160 2008 -13,4 0 18,0 Státní rozpočet 2009 2010 -18,4 -19,7 - 5,1 -23,8 19,0 19,7 2008 -1,8 0 2,3 Kraje 2009 -2,2 -0,7 2,4 2010 -2,5 -2,9 2,5 Daň z příjmů fyz. osob Daň z příjmů práv. osob DPH Daň z nemovitostí*) Daň dědická a darovací -0,4 -0,4 -0,4 Celkem 4,2 -4,9 -24,2 0,5 -0,5 -2,9 *) maximální dopad v případě, že by žádná obec nevyužila možnosti kompenzace Z hlediska jednotlivých navrhovaných úprav se v inkasu daně z příjmů projeví takto: Daň z příjmů fyzických osob: (v mld. Kč) Celkem Státní rozpočet 2008 -4,2 0 5,3 -1,4 Obce 2009 -7,2 -1,5 5,6 -1,4 2010 -7,5 -7,1 5,7 -1,4 -0,3 -4,5 -10,3 Kraje 2008 2009 2008 2009 2008 Sazba daně 15%, úprava základu daně o pojistné, -19,4 -28,2 -13,4 -18,6 -1,8 zrušení SZM, zrušení min. (1) základu daně Úprava postupů osvobození 0,0 0,4 0,0 0,2 0,0 příjmů z cenných papírů Zrušení osvobození příjmů ze zvýhodnění zaměstnanců ve 0,1 0,1 0,1 0,1 0,0 veř. dopravě Fyzické osoby celkem -19,4 -27,8 -13,4 -18,4 -1,8 Pozn.: 1) Propočet vychází z komplexního rozboru všech faktorů, z nich některé ovlivňují negativně. Ostatní navrhované změny mají nulový nebo zanedbatelný vliv. Obce 2009 2008 2009 -2,3 -4,2 -7,3 0,1 0,0 0,1 0,0 0,0 0,0 -2,2 -4,2 -7,2 příjmy pozitivně a jiné VÝŠE SLEV NA DANI A DAŇOVÉHO ZVÝHODNĚNÍ NA DĚTI Sleva na Rok 2007 Rok 2008 Rok 2009 Poplatníka 7 200 Kč 24 840 Kč 16 560 Kč (důchodce) 0 Kč 24 840 Kč 16 560 Kč 4 200 Kč 24 840 Kč 16 560 Kč 1 500 Kč 2 520 Kč 2 520 Kč Poživatele plneho invalid. důchodu 3 000 Kč 5 040 Kč 5 040 Kč Držitele průkazu ZTP/P 9 600 Kč 16 140 Kč 16 140 Kč Studujícího 2 400 Kč 4 020 Kč 4 020 Kč Daňové zvýhodnění na dítě 6 000 Kč 10 680 Kč 10 200 Kč Druhého z manželů bez příjmů DAŇ Z PŘÍJMŮ PRÁVNICKÝCH OSOB Dopady ze snížení sazby daně se projeví poprvé v roce 2009, a to částkou 19 mld. Kč. Ta bude kompenzována jednak úpravami sledujícími rozšíření základu daně (7,4 mld. Kč) a úpravami, které budou vyrovnány v čase, ale v roce 2009 se projeví v částce 4,3 mld. Kč. V roce 2010 bude dopad ze snížení sazby daně činit 40,3 mld. Kč a bude kompenzován částkou 6,5 mld. Kč z rozšíření základu daně založeného od 1. 1. 2008. Zbývající částka – 33,8 mld. Kč bude pokryta v rámci úspor ve výdajové stránce státního rozpočtu Dopady jednotlivých úprav v letech 2009 a 2010 na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí uvádí následující tabulka (v mld. Kč): „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 161 Celkem 2009 Snížení sazby daně - 19,0 Rozšíření základu daně – trvalé dopady Omezení daňové uznateln. + 2,2 úroků - nízká kapitalizace a limit max. úrokové sazby Zdanění příjmů nad rámec + 0,3 vsazených částek u provozovatelů loterií a her Dodanění neuhr. závazků + 1,0 Rezervy v pojišťovnictví + 0,6 Nemožnost daň. odpisu pohl. + 0,2 spl. do 31.12.1994 Zpřísnění tvorby daň. uzn. OP + 1,3 k pohled., které neřeše-ny soudně Parametrické úpravy – vyrovnání v čase Prodloužení doby nájmu u FL u + 1,1 nemovitého majetku v 3., 4. a 5. odp. sk. Prodloužení doby odpis. u + 3,2 osobních aut a doby fin. pronájmu osobních aut Právnické osoby celkem - 9,1 Státní rozpočet Rozpočty krajů Rozpočty obcí 2010 - 40,3 2009 -13,3 2010 - 28,2 2009 - 1,7 2010 - 3,5 2009 - 4,0 2010 - 8,6 + 2,1 + 1,5 + 1,4 + 0,2 + 0,2 + 0,5 + 0,5 + 0,3 + 0,2 + 0,2 +0,03 + 0,03 +0,07 + 0,07 + 1,0 0 + 0,2 + 0,7 + 0,42 + 0,14 + 0,7 0 + 0,14 + 0,1 +0,06 +0,02 + 0,1 0 + 0,02 + 0,2 +0,12 +0,04 + 0,2 0 + 0,04 + 1,2 + 0,9 + 0,8 + 0,1 + 0,1 + 0,3 + 0,3 0 + 0,8 0 + 0,1 0 + 0,2 0 0 + 2,2 0 + 0,3 0 + 0,7 0 - 35,5 - 6,44 - 25,76 - 0,79 - 3,05 - 1,87 - 7,49 HYPOTÉZY DOPADŮ NA MALÉ FIRMY daň z příjmu fyzických osob Místo dosavadní klouzavě progresivní stupnice daňové sazby DPFO ve výši 12 % až 32 % byla zavedena jednotná sazba daně ve výši 15 %. Toto opatření samo o sobě by znevýhodnilo nízkopříjmové skupiny poplatníků, kteří doposud svoje příjmy nebo jejich převážnou část zdaňovali sazbou 12 % a naopak přinese výhody pro poplatníky středně a zejména vysokopříjmové, jejichž základ daně byl v převážné míře zdaňován sazbami vyššími, tj. 19, 25 a 32 %. Tyto disproporce byly kompenzovány dalšími opatřeními, tj. zvýšením slev na dani. Toto zvýšení slev kompenzuje nevýhody, které by jinak plynuly nízkopříjmovým poplatníkům. Negativně ovlivní u poplatníků s příjmy podle § 7 zákona o dani z přijmu možnost uplatnit ve výdajích povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění, tímto dojde ke zvýšení základu daně. POPLATNÍK S NÍZKÝM PŘÍJMEM 120800,-- 2 děti 2007 120 800,00 Kč 2008 120 800,00 Kč 2009 120 800,00 Kč ---- 163 080,00 Kč 163 080,00 Kč SP a ZP * 25 861,00 Kč 25 861,00 Kč 25 861,00 Kč Daň z příjmu před slevou 14 496,00 Kč 24 462,00 Kč 19 569,60 Kč 7 200,00 Kč 24 840,00 Kč 16 560,00 Kč Daňový bonus 12 000,00 Kč 21 360,00 Kč 20 400,00 Kč Daň po slevě 2 496,00 Kč -21 738,00 Kč -17 390,40 Kč Základ daně Superhrubá mzda Sleva na poplatníka „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 162 Čístý příjem 99 739,00 Kč 116 677,00 Kč 112 329,40 Kč Státu odvedeno 28 357,00 Kč 4 123,00 Kč 8 470,60 Kč 17 % 12,6 % 2007 400 000,00 Kč 2008 400 000,00 Kč 2009 400 000,00 Kč ---- 540 000,00 Kč 540 000,00 Kč SP a ZP * 84 000,00 Kč 84 000,00 Kč 84 000,00 Kč Daň z příjmu před slevou 83 228,00 Kč 81 000,00 Kč 64 800,00 Kč 7 200,00 Kč 24 840,00 Kč 16 560,00 Kč Daňový bonus 12 000,00 Kč 21 360,00 Kč 20 400,00 Kč Daň po slevě 64 028,00 Kč 34 800,00 Kč 27 840,00 Kč Čístý příjem 251 972,00 Kč 281 200,00 Kč 288 160,00 Kč Státu odvedeno 148 028,00 Kč 118 800,00 Kč 111 840,00 Kč Daňové zvýhodnění o * sociální a zdravotní není daňovým nákladem v letech 2007 a 2008 POPLATNÍK SE STŘEDNÍM PŘÍJMEM 400000,-- 2 děti Základ daně Superhrubá mzda Sleva na poplatníka Daňové zvýhodnění * sociální a zdravotní není daňovým nákladem v letech 2007 a 2008 11,6 % 14,4 % 2007 1 000 000,00 Kč 2008 1 000 000,00 Kč 2009 1 000 000,00 Kč ---- 1 350 000,00 Kč 1 350 000,00 Kč SP a ZP * 209 466,00 Kč 209 466,00 Kč 209 466,00 Kč Daň z příjmu před slevou 275 228,00 Kč 202 500,00 Kč 162 000,00 Kč 7 200,00 Kč 24 840,00 Kč 16 560,00 Kč Daňový bonus 12 000,00 Kč 21 360,00 Kč 20 400,00 Kč Daň po slevě 256 028,00 Kč 156 300,00 Kč 125 040,00 Kč Čístý příjem 534 506,00 Kč 634 234,00 Kč 665 494,00 Kč Státu odvedeno 465 494,00 Kč 365 766,00 Kč 334 506,00 Kč 18,65 % 24,5 % Poplatník s vysokými příjmy 1000000,-- 2 děti Základ daně Superhrubá mzda Sleva na poplatníka Daňové zvýhodnění * sociální a zdravotní není daňovým nákladem v letech 2007 a 2008 DAŇ Z PŘIJMU PRÁVNICKÝCH OSOB Reforma u této daně je charakteristická postupným snižováním sazby daně u právnických osob, které by však mělo být rozpočtově neutrální, protože je provázáno rozšiřováním základu daně. Dopady daňové reformy na jednotlivé firmy budou různé v závislosti na oboru podnikání. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 163 Přiklad 1.: Firma ABC podniká v oboru prodej a půjčování osobních aut. Osobní auta na leasing, počet 50 aut, celková hodnota 22 500 000,-Celkové výnosy 2007 320 000 Kč 2008 320 000 Kč 2009 320 000 Kč 2010 320 000 Kč Celkové náklady 307 000 Kč 304 000 Kč 304 000 Kč 304 000 Kč 7 500 Kč 4 500 Kč 4 500 Kč 4 500 Kč 13 000 Kč 16 000 Kč 16 000 Kč 16 000 Kč 24% 22% 20% 19% 3 120 Kč 3 520 Kč 3 200 Kč 3 040 Kč Z toho náklady na leasing Základ daně Sazba daně Daň Dopad na zdanění firmy ABC je silně negativní. Až v roce 2010 zaplatí nižší daň, než v roce 2007. Přiklad 2.: Firma OKÁL podniká ve výstavbě. Je vysoce zadlužena, má závazky starší 36 měsíců ve výši 3 miliony korun, tyto závazky musí v roce 2008 dodanit Celkové výnosy 2007 320 000 Kč 2008 320 000 Kč 2009 320 000 Kč 2010 320 000 Kč Celkové náklady 307 000 Kč 307 000 Kč 307 000 Kč 307 000 Kč - Kč 3 000 Kč - Kč - Kč 13 000 Kč 16 000 Kč 13 000 Kč 13 000 Kč 24% 22% 20% 19% 3 120 Kč 3 520 Kč 2 600 Kč 2 470 Kč Závazky k dodanění Základ daně Sazba daně Daň Firmy, které mají závazky více než 36 měsíců po splatnosti mají za povinnost tyto závazky jednorázově dodanit.Vysoký zůstatek těchto závazků může mít pro firmu likvidační důsledky. Firmě Okál se naroste daňová povinnost o cca 500 000 kč, i přesto, že klesla sazba daně o 2 %. Přiklad 3.: Firma Auto CZ, se zabývá nákladní dopravou a provozuje taxislužbu. Vlastní 25 aut, které pořídila na úvěr v celkové hodnotě 11. 250 tis. Kč. Celkové výnosy 2007 320 000 Kč 2008 320 000 Kč 2009 320 000 Kč 2010 320 000 Kč Celkové náklady 305 000 Kč 305 000 Kč 305 000 Kč 305 000 Kč 2 810 Kč 2 250 Kč 2 250 Kč 2 250 Kč 12 190 Kč 12 750 Kč 12 750 Kč 12 750 Kč 24% 22% 20% 19% 2 926 Kč 2 805 Kč 2 550 Kč 2 423 Kč Z toho odpisy os. Auta Základ daně Sazba daně Daň Přesto že došlo k prodloužení doby odpisování ze 4 na pět let, firma Auto CZ vykazuje každý rok daňovou úsporu. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 164 ZÁVĚR Nelze jednoznačně konstatovat, že nová reforma veřejných financí bude mít negativní dopad na všechny subjekty, ale pro některé subjekty může být výhodnější, pro jiné nevýhodnější. Důležitým prvním dopadem pro všechny subjekty se jeví zvýšená inflace, která postihne všechny subjekty. Další dopady se projeví až s odstupem času, který ukáže, jak se reforma v praxi skutečně na různých subjektech projeví. SEZNAM INFORMAČNÍCH ZDROJŮ PRAMENY 1. ŘÁDU: [1] Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů [2] Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní některých daní územněsprávním celkům a některým státním fondům [3] Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů [4] Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů [5] Zákon č. 261/2007 Sb. ze dne 19. září 2007 - o stabilizaci veřejných rozpočtů PRAMENY 2. ŘÁDU: [1] DUBOVEC, J. Makroekonomie, Kunovice : EPI, 2005. [2] HLAČINA, T. Veřejné finance, Kunovice : EPI, 2006. PRAMENY 3. ŘÁDU: [1] http://www.csu.cz [2] http://www.ihned.cz [3] http://www.mfcr.cz [4] http://www.mfsr.sk ADRESA: Ing. Juraj Dubovec, PhD. Žilinská Univerzita Žilina Fakulta riadenia a informatiky Univerzitná 8215/1 010 26 Žilina e-mail: [email protected] Ing. Tibor Hlačina Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Česká republika e-mail: [email protected] JUDr. Přemysl Michálek Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Česká republika e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 165 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 166 REGIONÁLNA SPOLUPRÁCA – TEORETICKÉ PRÍSTUPY Juraj Dubovec1, Tibor Hlačina2 1 Žilinská univerzita v Žiline, Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice 2 Abstrakt: V príspevku „Regionálna spolupráca – teoretické prístupy“ sú popísané teoretické východiská pre spoluprácu na regionálnej úrovni, ktorá je popisovaná modelom spolupráce s premenlivým súčtom. Tento model je známy z teórie hier ako „dilema väzňa“. Z takejto spolupráce vyplývajú výhody pri využívaní miestnych a regionálne osvedčených postupov a podpory ich rozširovania vytváraním sietí a voľným pohybom tovaru, osôb, myšlienok a kapitálu. Abstract: In the paper „Regional cooperation – theoretical approaches“, the theoretical base for cooperation at the regional level described by model of cooperation with variable summary is explained. This model is known from the game theory as a prisoner´s dilema. Advantages for usage of local and regional procedures and their support for spreading out by creating network, free movement of goods, people, ideas and capital are coming out from such a cooperation. Kľúčové slová: regionálna spolupráca, model, teória hier, postupy Key words: Regional cooperation, model, theory of game, procedures ÚVOD Mezzogiorno, ostrovy Sardínia a Korzika, francúzske zámorské departementy, Karpatský (euro)región, Balkán, Extramadura a Baskicko, nové nemecké spolkové krajiny, portugalské regióny, východné a severné Poľsko sú regióny v členských štátoch EÚ, ktoré výrazne zaostávajú za vyspelosťou industrializovaných a metropolitných častí ich materských krajín. Vstup nových členských krajinách EÚ je z hľadiska makroekonomických ukazovateľov pre niektoré viacej, pre iné menej výraznejší úspech. Niektoré nové členské krajiny, ako je Cyprus, Slovinsko a Česká republika podľa výšky HDP vyjadreného paritou kúpnej sily (PKS) obyvateľstva aj viaceré staré členské krajiny, napr. Grécko a Portugalsko. Slovensko si polepšilo HDP o 8 percentuálnych bodov na 55 % HDP priemeru EÚ-25, v rámci EÚ-27 je to 56,7 %. V roku 2002 to bolo 47 % priemeru EÚ. V roku 2004 hrubý domáci produkt (HDP) na obyvateľa vyjadrený paritou kúpnej sily v 268 regiónoch (NUTS-2) EÚ-27 sa pohyboval medzi 24 % v regióne Severovýchod Rumunsku po 303 % priemeru EÚ v Centrálnom Londýne, uvádza v najaktuálnejšom štatistickom porovnaní regiónov (19. februára 2007) Eurostat. Za týmito ukazovateľmi možno vidieť dva fakty. Pokračovanie európskej integrácie združilo v Únii aj viaceré výrazne chudobnejšie regióny, ako sú tie slovenské, čo viedlo k určitému štatistickému zlepšeniu. Na druhej strane členstvo predstavovalo pre ekonomiku krajín výrazné posilnenie a perspektívy z hľadiska jednotného trhu, harmonizovaných noriem, ale i prílevu štrukturálnych fondov. Slovensko je po vstupe vo všetkých základných ekonomických ukazovateľoch "výhercom". Hospodárska situácia krajiny sa každým rokom zlepšuje, ako naznačujú údaje o reálnej ekonomiky Národnej banky Slovenka. Regióny možno rozdeliť podľa HDP do piatich skupín: • prvá skupina – „klub bohatých“ - sú regióny s HDP na obyvateľa vyšším ako 125% priemeru EÚ-27; • druhá skupina - regióny dosahuje o niečo viac ako je európsky priemer, "phasing out" regions. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 167 • • • (100% - 124%) tretia skupina - sa primeru Únie približuje (75% - 100%). Pôvodne regióny Cieľa 2 kohéznej politiky v rokoch 2000-2006. štvrtá skupina - "konvergujúce" regióny - pred tým tiež regióny Cieľa 1 kohéznej politiky dosahujú menej ako 75% priemeru HDP celej Únie piata skupina - v Únii je aj veľa regiónov - hlavne medzi novými členmi, kde regióny nedosahujú ani polovicu priemeru celej Európskej únie. Vyše 16 % (46 regiónov EÚ) vykazuje regionálny HDP vyšší ako 125 % priemeru EÚ-27. Poradie na najvyšších priečkach sa štandardne nemení a naďalej medzi tri najbohatšie regióny patrí Centrálny Londýn (303 %), Veľkovojvodstvo Luxemburg (251 %) a región Brusel (248 %). V klube ekonomicky najvyspelejších regiónov je osem regiónov Nemecka a Veľkej Británie, 7 pochádza z Talianska, 5 je holandských, štyri z Rakúska, po tri z Belgicka a Španielska, dva fínske a jeden región tu má zastúpený Česká republika, Írsko, Francúzsko, Slovensko a Švédsko a spomínané Luxembursko. Luxembursko dosahuje najvyššiu produktivitu práce spomedzi regiónov EÚ. Hlavnému mestu ČR Prahe sa podarilo dostať do najbohatšej 15-tky ( na dvanástu pozíciu). V 2004 životná úroveň predstavovala zhruba 157 % priemeru Únie (2003 mala Praha necelých 140 %). Bratislavský región sa umiestnil na 32. mieste a z krajín V4 je na druhý ekonomicky najvyspelejší. 15 „najchudobnejších“ regiónov na konci rebríčka pochádza z Bulharska, Poľska a Rumunska. Na chvoste s najnižším HDP je severovýchodné Rumunska (Nord-Est) – 24 % priemeru EÚ, pred ním sú Severozáopad, Juhostred a Severostred Bulharska (okolo 26 %). Medzi 15 najzaostávajúcejšími regiónmi už nie sú Východné a Stredné Slovensko. Z 268 je však až 70 regiónov s úrovňou HDP nižšou ako 75 %: 15 je v Poľsku (celé Poľsko okrem regiónu kam patrí Varšava), po 8 v Grécku a Rumunsku, 7 v Českej republike, 6 v Bulharsku a Maďarsku, 4 patria k zámorským územiam Francúzska, rovnaký počet je súčasťou Talianska a Portugalska, tri slovenské, jeden zo Španielska a tiež Estónsko, Lotyšsko, Litva a Malta. (menšie štáty sa posudzujú ako jeden región NUTS 2). METROPOLITNÉ REGIÓNY V NOVÝCH ČLENSKÝCH KRAJINÁCH Fenomén, ktorý stojí za zmienku je, že hlavné mestá dvoch najmladších členov Únie nie sú až tak ekonomicky silné, ako to bolo pri viacerých nových členských krajinách z rozšírenia v roku 2004. Metropoly a okolité regióny krajín V4 vykazovali s výnimkou Mazowieckeho vojvodstva (sem patrí Varšava) nadpriemerné údaje ekonomickej sily s priemerom EÚ. Sofia (49 %) v rámci regiónu Juhozápad a Bukurešť ako súčasť regiónu Bucuresti-Ilfov (64,5 %) nedosahujú v porovnaní parity kúpnej sily 75% priemeru EÚ-27. Vždy je to však dvojnásobok alebo trojnásobok oproti HDP ostatných regiónov v týchto krajinách. V aktuálnom rebríčku V4 vedie región hlavného mesta Prahy – 157,1 %, za ním je Bratislavský kraj – 129,3 %. Tretia je Budapešť ako súčasť regiónu „Közép Magyarország“ – 101,6 %. Posledná je Varšava s Mazowieckim vojvodstvom, ktoré dosahovala v roku 2004 76,8 %. 1. REGIONÁLNA SPOLUPRÁCA A TEÓRIA HIER Často sa dostaneme do situácií, kedy sa musíme rozhodnúť pre vhodnú „stratégiu“ aby sme dosiahli z nášho pohľadu čo najlepší výsledok. Ak výsledok nášho rozhodnutia nebude závislý na rozhodnutí iných aktérov, potom je situácia pomerne jasná. Ak naše rozhodnutie závisí ešte na rozhodnutí iných aktérov, potom dostáva priestor teória hier. Náplňou teórie hier je modelovanie širokého okruhu rozhodovacích úloh konfliktných situácií. Každá „hra“ je definovaná hráčmi, pravidlami, poradím rozhodovania hráčov, informovanosťou hráčov, vplyvom rozhodnutia na výsledok a preferenciami jednotlivých výsledkov. Základy teórie hier položili von Neumann (profesor matematickej fyziky) a Morgerstern (viedenský profesor ekonómie) v knihe „The theory of Games and Economic Behaviour" (1944). Všeobecne sa jedná o problémy kooperatívneho, alebo nekooperatívneho správania sa jednotlivcov. Optimálne rozhodnutie je „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 168 závislé na druhu konfliktnej situácie (napr. dohoda manažérov, že neznížia ceny). Predchodcom psychologického pohľadu na teóriu hier (v komunikácii) bol rakúsky filozof Ludwig Wittgenstein. Problém takto chápanej hry popísal v rokoch 1945-1949. Konfliktnou situáciou rozumieme takú situáciu, ktorá vyhovuje týmto podmienkam: • počet účastníkov konfliktnej situácie je n ≥ 2 a konečný, • každý účastník konfliktnej situácie pozná množinu všetkých svojich rozhodnutí (tzv. stratégií) ako aj množinu všetkých rozhodnutí súperov, • každý účastník konfliktnej situácie vie oceniť (cost-benefit) svoje rozhodnutie vzhľadom na rozhodnutia ostatných účastníkov. Koaličným konfliktom je situácia, v ktorej vystupuje N hráčov, ktorí sa môžu združovať do koalícií za účelom zlepšenia svojej pozície v konflikte. Konflikty sú špeciálnym prípadom rozhodovacích situácií, v ktorých dochádza k stretom záujmov v nich vystupujúcich účastníkov. Často je problémom rozlíšiť hranicu, kedy dochádza ku skutočnému konfliktu, alebo prevláda duch spolupráce a konflikt je iba predstieraný. 2. HRY S NULOVÝM A NENULOVÝM SÚČTOM Často sa rozlišujú hry s nulovým súčtom, v ktorých čo jeden získa, druhý stratí (napr. v športe, spoločenských hrách a vojenských konfliktoch). Byť hráčom v hre s nulovým súčtom znamená, že vo všetkých životných situáciách existujú iba dve možnosti: získať alebo stratiť (mojich +100 % a jeho -100 % sa rovná nule). Tento druh hier je charakteristický neústupnosťou a sklonom k odplate. Konflikty nám zužujú možnosť výberu. Hry s nenulovým súčtom, v ktorých hráči môžu mať vzájomný prospech z individuálneho rozhodnutia. Najdôležitejším znakom hry s nenulovým súčtom je skutočnosť, že vďaka spolupráci na tom môžu byť lepšie obidvaja hráči. Rozlišujeme tiež kooperatívne hry (pripúšťajúce koluzívne dohody) a nekooperatívne hry (každý za seba). Špeciálnym typom konfliktných rozhodovacích situácií je situácia, v ktorej účastníci majú možnosť viackrát za sebou sa rozhodovať (majú viac ťahov). Medzi takéto konfliktné situácie patrí väčšina životných situácii. Teória hier sa sústreďuje na všeobecnú analýzu strategických interakcií. Strategické interakcie môžeme modelovať hrou dvoch hráčov (A,B) s konečným počtom stratégií (vľavo, vpravo, hore dole). To umožňuje popísať hru pomocou platobnej matice. A/B HORE DOLE VĽAVO 1, 2 2, 1 VPRAVO 0, 1 1, 0 Hráč A môže voliť rast cien, prípadne pokles cien, alebo to môžu byť „politické voľby“ v rámci koalície, alebo opozície. Matica platieb tak popisuje platby pre každého hráča a pre každú kombináciu stratégií, ktoré sú zvolené. Výsledkom tohto typu hry je stratégia napr. A (dole) a B (vľavo). V tomto prípade sme získali dominantnú stratégiu. Pre každého hráča existuje jedna optimálna voľba stratégie (ak volí hráč B akúkoľvek voľbu, A urobí najlepšie, ak zvolí dole). Dominantná stratégia je taký postup, ktorý vedie k najlepším výsledkom, bez ohľadu na to, akú stratégiu zvolil protihráč. Nashovo riešenie je popis riešenia špecifickej kooperatívnej hry dvoch hráčov, v ktorej účastníci podľa predpokladu koordinujú svoje stratégie, lebo v opačnom prípade by na tom boli obidvaja horšie, nakoľko by dosiahli nižší zisk, ako im zabezpečuje koluzívne správanie sa. Najslávnejším príkladom hry s nenulovým súčtom je dilema väzňa, kde sledovanie vlastných záujmov vedie k riešeniu, ktoré je horšie ako alternatívne stratégie. Tento model je aplikovateľný na širokú škálu ekonomických a politických problémov. Simuláciou sa skúšali počítačové programy používajúce rôzne stratégie k riešeniu dilemy väzňa. Programy sa spolu stretávali, ako keby vytvárali "spoločnosť" a program sa rozhodol, či má podvádzať alebo spolupracovať. Pri rozhodovaní programy využívali svoju pamäť na zistenie ako sa druhý program správal pri minulých stretnutiach. V závislosti na svojom rozhodnutí „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 169 programy dostali bodové hodnotenie popisujúce výsledok. V každom kole sa každý s každým stretol 200 krát. Na konci každého kola boli sčítané body. Čím lepšie si nejaký program viedol v jednej generácii, tým viac jeho kópii bolo v ďalšej generácií [podrobnejšie sú stratégie popísané v DAWKINS, R.: Sobecký gen, MLADÁ FRONTA, Praha, 1998]. Zvíťazil program "návratná pôžička", ktorý používal stratégiu, že pri prvom stretnutí s akýmkoľvek programom spolupracoval. Program návratná pôžička (niečo za niečo) odmenil predchádzajúcu spoluprácu novou spoluprácou a potrestal predchádzajúce podvádzanie novým podvádzaním. Takéto stretnutia sa postupne rozvinuli do stálych vzťahov spolupráce –„sme na jednej lodi“. Sieť vzťahov medzi regiónmi, ktorá nie je závislá na peniazoch umožňuje istý stupeň „sebestačnosti“, 3. PRENOS A ROZŠIROVANIE INFORMÁCII NA ÚROVNI REGIÓNU Zaujímavým faktom je naša schopnosť napodobňovania, čím od druhých ľudí preberáme ich myšlienky, príbehy, piesne, ale tiež návyky a zručnosti. Táto schopnosť viedla k skúmaniu kultúry a jej vývoja. Táto teória, ktorá je zaujímavo spracovaná v BLACKMORE, S.: Teorie memů, Portál, Praha 1999, vysvetľuje viaceré prípady „módnych vĺn“, ktoré sa dokážu medzi ľuďmi šíriť prekvapivým tempom. Myšlienka (pesnička, pracovný postup, ...) sa stane memom ak sa dokáže skopírovať z jednej hlavy do druhej. Alebo z hlavy na nejaký nosič (papier, počítačové médium atď.) a potom do inej hlavy. Memy v našich hlavách sebecky súťažia o prežitie podobne ako gény. Pritom sa modifikujú a tie, ktoré majú schopnosť zasiahnuť viac hláv ako ich konkurencia v tej istej veci, nakoniec v populácii prevážia. Náš druh má zrejme schopnosť imitovať činnosť iných jedincov extrémne vyvinutú. No a imitácia nie je nič iné ako replikácia informačnej jednotky - teda vznik nového replikátora - memu. Dôsledkom memetickej predstavy mysle je však strata duše, pretože duša človeka nie je nič iné ako obrovský komplex memov, ktoré si človek naimitoval z kultúrneho prostredia iných ľudí. Treba poukázať na to, že čím väčšia sloboda pohybu je, tým je zreteľnejší pohyb od kmeňového (kastového, profesijného) vrstvenia obyvateľstva k vrstveniu na základe biologických daností. Memy majú možnosť „zhlukovať“ ľudí na základe ich schopnosti asociovania toho - ktorého mému. Ak sa v pôvodnom kmeňovom zriadení objavil asociálny typ jedinca, bol v podstate prírodným výberom eliminovaný, pretože mal ťažkosti s prijatím normálnou väčšinou a mal menšie šance na rozmnoženie a šírenie svojho genofondu. V súčasných veľkých populáciách sa asociálne disponovaní jedinci vytláčajú z väčšinovej spoločnosti na jej okraj, kde majú vyššiu pravdepodobnosť na rozmnoženie sa medzi sebou. Preto rôzne formy extrémistických hnutí, ideológií, či rôzne formy gangov a mafií a podobne nie sú dôsledkom zlej výchovy, či počítačových hier, alebo filmov, či nebodaj sociálnych podmienok, ale predovšetkým prirodzených biologických a memetických zákonitostí vyplývajúcich zo sebeckej podstaty dvoch replikátorov. Jedným zo zaujímavých príkladov atrakčnej (priťahujúcej) schopnosti atrakčných fenotypov z poslednej doby ukázalo niekoľko štúdií, ktoré sa zaoberajú vysokým výskytom Aspergerovho syndrómu v Kalifornii, najmä v technologickom raji - Silicon Valley. Aspergerov syndróm spôsobuje rad psychických dysfunkčností, najmä je súčasťou dnes už spopularizovaného autizmu. V Silicon Valley začala a pokračuje súčasná počítačová fáza priemyselnej revolúcie. To nie je iba otázka technológií, ale aj spôsobu používania týchto technológií, ich podoba a charakter. Pre ľudí s Aspergerovým syndrómom je osamelá práca v izolovaných kobkách za monitorom, spojená so striktným algoritmizovateľným myslením ako stvorená. Nečudo, že sa v tejto čelnej oblasti vývoja ľudstva usadil nezvykle vysoký počet ľudí, ktorí v iných oblastiach sveta neraz končia na psychiatriách, alebo v domácej izolácii. Toto je dokonalá ukážka toho, ako určitý memplex priťahuje určitý genofond. Nechajme teraz bokom otázku, že čo na to väčšinová populácia, keď jej vo významnej oblasti kultúry určuje vývoj v podstate asociálna menšina. Aspergerov syndróm je vysoko dediteľný. Ukazuje sa, že kým v iných oblastiach USA jedinci s týmto syndrómom majú pomerne značné problémy nadviazať partnerské vzťahy, v Silicon Valley naopak počet detí z takýchto vzťahov narastá a prechádza do ďalšej generácie. 4. PREČO JE SPOLUPRÁCA EFEKTÍVNA? Spolupráca znamená systematickú integráciu úsilia jednotlivcov pri dosahovaní spoločných cieľov a je spojením dvoch faktorov: • súčinnosti, ktorá sa prejavuje vtedy, keď členovia skupiny súčasne pracujú na určitej úlohe a majú spoločnú zodpovednosť za výsledok „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 170 • koordinácie, ktorá spočíva v spoločnej zodpovednosti za úlohu, ktorá je plnená postupne, prípadne v podskupinách Efektívnosť regionálnej spolupráce môžeme posudzovať podľa troch kritérií: 1. kritérium skupinovej efektívnosti, • výsledok práce skupiny v porovnaní so štandardom, stanoveným pre splnenie úlohy 2. kritérium skupinového vývoja, • sprevádzajúce spoločné záujmy, ktoré vytvárajú alebo posilňujú pripravenosť členov skupiny pracovať spoločne na úlohe 3. kritérium osobnej spokojnosti, • prevažuje uspokojenie individuálnych potrieb. Uvedenými kritériami môžeme posudzovať rôzne aspekty regionálnej spolupráce. ZÁVER Pre budúcnosť regionálnej spolupráce krajín je rozhodujúcim momentom presvedčenie ľudí o doterajšej prospešnosti a budúcej užitočnosti tejto spolupráce. Regionálna spolupráca vo európskom priestore by sa v budúcnosti mala stať organickou súčasťou spoločenského, ekonomického a politického života v zúčastnených krajinách. Vzťahy na úrovni regiónu musia prebiehať dvoma rovinami - okrem vertikálnej reprezentovanej štátmi je rovnako dôležitá aj horizontálna reprezentovaná občianskou spoločnosťou. Vzdialenejšou víziou je stav, keď spoločenské prostredie v jednotlivých krajinách bude vnímať regionálnu spoluprácu ako niečo prirodzené, ktoré sa nespochybňuje pre konjunkturálne alebo skupinové záujmy. Stav, kedy sa politické reprezentácie dokážu dohodnúť na vzájomnej solidarite a podpore v širších súvislostiach. Vtedy budú objektívne podmienky na úspešné presadenie sa a pozitívne zviditeľnenie sa regiónov v rámci Európy či globálneho sveta. LITERATURA: [1] DUBOVEC, J. New Trends in Economics Theory, In: Proceedings of Abstracts from the International Scientific Conference Economic Theory and Practice Today and Tomorrow II., Faculty of Economics, Matej Bell University in Banska Bystrica, 2007, s.70, ISBN 978-808083-203-2. [2] DUBOVEC, J. „The changes in Slovak business enviroment“ medzinárodná vedecká konferencia, „Vysoká škola jako facilitátor rozvoje společnosti a regionu“ European Polytechnical Institute Kunovice, ČR, str. 177-181, ISBN 80-7314-052-7. [3] DUBOVEC, J.; HLAČINA, T. Shadow economy in the areas near the state lines, In. II.mezinárodní conference “Jak úspěšně podnikat v příhraničních regionech Jihovýchodní Moravy“, 9. 6. 2006 European Polytechnical Institute Kunovice, ČR, str. 137-141, ISBN 807314-097-7. [4] DUBOVEC, J. Mikroekonómia, Žilina : EDIS, ŽU Žilina, 2004, ISBN 80-8070-197-0. ADRESA: Ing. Juraj Dubovec, PhD. Žilinská Univerzita Žilina Fakulta riadenia a informatiky Univerzitná 8215/1 010 26 Žilina e-mail: [email protected] Ing. Tibor Hlačina Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Česká republika e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 171 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 172 ČASOVÁ HODNOTA PEŇAZÍ – DETERMINANT ROZHODOVANIA V PODNIKU Mária Ďurišová Žilinská univerzita v Žiline Abstrakt: Hodnota peňažnej jednotky získanej dnes je vyššia ako hodnota peňažnej jednotky nadobudnutej v budúcnosti. Uvedené konštatovanie tvorí jeden zo základných princípov teórie financií. Princíp časovej hodnoty peňazí je potrebné rešpektovať pri posudzovaní jednotlivých variant investovania v podniku. Na teoretickej úrovni je problematika časovej hodnoty peňazí primerane rozpracovaná, v podnikovej praxi však zostáva pri mnohých investičných rozhodnutiach opomenutá. Príspevok si kladie za cieľ interfeis medzi finančnou teóriou a možnosťami praktického využitia súčasnej a budúcej hodnoty peňazí. Príslušný riadiaci pracovníci sa uvedenou problematikou v súčasnosti už musia zaoberať, nakoľko zákonná právna úprava účtovníctva už obsahuje povinnosť vyčísľovania reálnej hodnoty majetku pri uplatnení princípov súčasnej hodnoty. Kľúčové slová: Súčasná hodnota, budúca hodnota, časová hodnota peňazí, investovanie, financovania, rozhodovanie, účtovníctvo, finančné riadenie, efektívna úroková miera, vecné a finančné investovanie. 1. ÚVOD Medzi základné princípy finančného riadenia patrí princíp čistej súčasnej hodnoty. Súčasná hodnota peňazí vyjadruje aktuálnu hodnotu budúcich peňažných tokov. Peniaze však majú aj svoju budúcu hodnotu. Na hodnotu peňazí vplýva faktor času, ktorý spočíva v tom, že peňažná jednotka vyplácaná alebo prijatá v rôznych časových okamihoch má rozdielnu hodnotu. Z kvantifikácie súčasnej a budúcej hodnoty peňazí vychádza každé kvalitné rozhodovanie o financovaní a investovaní v podniku. Financovanie podniku pozostáva zo získavania finančných zdrojov, s ktorými potom podnik hospodári. Sú to predovšetkým vklady spoločníkov do podniku, vlastné zdroje vytvorené činnosťou, úvery a dotácie. Financovaním podnik sústreďuje podnikový kapitál. Investovanie podniku predstavuje umiestnenie (alokáciu) získaných finančných zdrojov do jednotlivých zložiek majetku podniku (dlhodobý nehmotný majetok, dlhodobý hmotný majetok, dlhodobý finančný majetok, zásoby, pohľadávky, peňažné prostriedky a krátkodobé cenné papiere.) Finančné toky v rámci financovania a investovania, ako aj ich jednotlivé možnosti vyjadruje schéma 2. Ako vyplýva zo schémy dva, podnikový manažér môže využiť rôzne varianty financovania a investovania, musí sa teda rozhodnúť. Rozhodovanie je voľbou medzi jednotlivými variantmi. Má svoju vecnú a procedurálnu stránku, čo dokumentuje schéma 1. Rozhodovanie Formálne logická (procedurálna) stránka Vecná stránka Postupy, metódy, nástroje riešenia Obsahová náplň Schéma 1. Stránky rozhodovania „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 173 Proces rozhodovania je možné štrukturovať do nasledujúcich fáz: 1. Identifikácia problému, 2. formulácia, analýza, 3. voľba kritérií pre hodnotenie variant riešenia problému, 4. tvorba variant a stanovenie ich dôsledkov, 5. hodnotenie variant, 6. voľba variantu určeného na realizáciu. Špecifiká rozhodovania ovplyvňuje ekonomická pozícia, ktoré môže byť: • rozhodovanie v prostredí istoty – podnikový manažér vie, aké skutočnosti nastanú a dôsledky jednotlivých variantov riešenia sú jednoznačné, • rozhodovanie v podmienkach existencie rizika – sú známe možné javy a ich pravdepodobnosť, • rozhodovanie v prostredí neistoty – nie je možné určiť pravdepodobnosť, či určitý jav nastane. Schéma 2. Podnikové financie1 2. SÚČASNÁ A BUDÚCA HODNOTA PEŇAZÍ Súčasná hodnota (present value) je metódou stanovenia hodnoty aktív. Kvantifikuje sa z odhadovanej (očakávanej) budúcej hodnoty. Peňažná jednotka dnes má vyššiu hodnotu, ako peňažná jednotka v budúcnosti. Súčasnú hodnotu vyčíslime diskontovaním očakávaných budúcich hodnôt výnosovou mierou, ktorú majú porovnateľné varianty investovania. Nasledujúci matematický zápis je všeobecne známy. 1 Ďurišová, M., Jacková, A.: Podnikové financie. Žilina: EDIS – vydavateľstvo ŽU, 2007. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 174 1 PV = FV x ––––––––– (1) (1 + i)n kde: PV - súčasná hodnota, present value, FV - budúca hodnota; konečná čiastka na konci n rokov, future value, i - úroková miera vyjadrená v desatinnom tvare, n - počet období, 1/(1 + i)n - odúročiteľ, diskontný faktor. Výnosová miera pri investičnom rozhodovaní sa označuje termínom alternatívny náklad kapitálu. Alternatívny náklad sa nazýva preto, lebo voľbou alternatívy vzniká ušlý výnos. Ak sú budúce peňažné toky absolútne bezpečné, tak je diskontný faktor rovnaký ako úroková sadzba bezpečných cenných papierov, akými sú vládne cenné papiere. Ak je budúci peňažný tok neistý, tak by mal byť očakávaný peňažný tok diskontovaný očakávanou sadzbou, ktorú majú cenné papiere s porovnateľným rizikom. Výpočtom súčasnej hodnoty aktíva sa odhadne jeho hodnota, ak sú alternatívy investovania na kapitálovom trhu. Budúca hodnota (future value) peňazí je termín v podnikovej praxi častejšie používaný a je spojený s úrokovaním. Úrokovanie je postup, ktorým sa vypočíta budúca hodnota peňazí. Všeobecný princíp úročenia sa používa pri každom finančnom a investičnom rozhodovaní, nespája sa len s bankovým účtom. Základným druhmi sú jednoduché a zložené úrokovanie a to podľa zohľadnenia úroku za súčasť istiny. Úrok vyjadruje odmenu investora za odloženie súčasnej spotreby v prospech spotreby budúcej. 3. PRAKTICKÉ UPLATNENIE ČASOVEJ HODNOTY PEŇAZÍ Budúca hodnota vyjadruje sumu peňazí, ktoré budú dosiahnuté v budúcnosti pri investovaní v súčasnosti pri určitej úrokovej sadzbe. Súčasná hodnota vyjadruje výšku hodnoty, ktorú získame investovaním v budúcnosti pri určitom úročení. Z uvedeného vyplýva skutočnosť, že pri investovaní sa musí manažér rozhodovať na základe časovej hodnoty peňazí – koľko investovať, ak chcem získať určitú peňažnú sumu v budúcnosti, koľko získam, ak investujem určitú peňažnú sumu. Pri jednotlivých variantoch investovania manažér musí rozhodovať. Pri vecnom investovaní (investovanie do hmotných aktív, napr. budov, strojov, výrobných liniek) zohľadňuje súčasnú hodnotu budúcich príjmov, ktoré investícia prinesie. Ich výška závisí predovšetkým od objemu realizovanie produkcie, realizačnej ceny, výrobných nákladov, doby životnosti dlhodobého majetku, pričom je potrebné zohľadniť zmeny podmienok na trhu a vplyv inflácie. Pri vecnom investovaní nadobúda zásadný význam posudzovanie čistej súčasnej hodnoty, ktorá vyjadruje absolútnu hodnotu výnosu z časovo aktualizovaného peňažného toku investície. Základom metódy je výpočet čistých peňažných príjmov z investície a premietnutie časovej hodnoty prostredníctvom diskontovania požadovanou mierou výnosnosti. Čistá súčasná hodnota je rozdiel medzi diskontovanými peňažnými príjmami z investície a kapitálovými výdavkami. n Pt NPV = Σ –––––– - K (2) t=1 (1 + i)t Kde: NPV Pt t i K - čistá súčasná hodnota, net present value - peňažné príjmy z investície v jednotlivých rokoch životnosti n, - jednotlivé roky životnosti, - úroková miera vyjadrená v desatinnom tvare, - kapitálové výdavky. Pri finančnom investovaní (investovanie do nákupu cenných papierov, poskytnutie dlhodobej pôžičky) sa zohľadňuje opäť súčasná hodnota budúcich príjmov, ktoré majú podobu úroku, dividendy, ale aj menovitej „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 175 hodnoty alebo predpokladanej predajnej ceny, v závislosti od druhu cenného papiera. Praktické uplatnenie časovej hodnoty peňazí nezostáva na ľubovôli manažérov, ale zákon č. 431/2202 Z. z. o účtovníctve, v znení neskorších novelizácií, legislatívne stanovuje povinnosť premietnutia časovej hodnoty do účtovných záznamov. Účtovníctvo poskytuje verný a pravdivý obraz o majetkovej, finančnej a výnosovej situácii podniku. Tvorí najrozsiahlejšiu databázu informácií o všetkých ekonomických javoch, ktoré tvoria jeho predmet. Podnik je povinný viesť účtovníctvo správne, úplne, preukázateľné, zrozumiteľne a spôsobom zaručujúcim trvalosť účtovných záznamov. Posledné novelizácie zákona o účtovníctve zavádzajú pre auditované účtovné jednotky povinnosť oceňovať pohľadávky a záväzky so splatnosťou dlhšou ako jeden rok súčasnou hodnotou s výnimkou odloženej daňovej pohľadávky a odloženého daňového záväzku. Súčasná hodnota sa vypočíta na základe diskontného faktora daného vzťahom 1/(1 + i)n. Súčasná hodnota budúcich peňažných príjmov sa vypočíta ako súčet súčinov budúcich peňažných príjmov a príslušných diskontných faktorov. Súčasná hodnota budúcich peňažných výdavkov sa vypočíta ako súčet súčinov budúcich peňažných výdavkov a príslušných diskontných faktorov. Novelou č. 621/2007 Z. z. sa ustanovenie § 25 ods. 2 doplnené zákonom č. 198/2007 Z. z., ukladajúce povinnosť oceňovania dlhodobých pohľadávok a záväzkov súčasnou hodnotou vzťahuje len na pohľadávky a záväzky v majetku podielového fondu zriadeného podľa zákona č. 594/2003 Z. z. o kolektívnom investovaní. Podľa opatrenia MF SR č. 25167/2003-92, ktorým sa ustanovujú podrobnosti o postupoch účtovania rámcovej účtovej osnove pre podnikateľov účtujúcich v sústave podvojného účtovníctva, v znení neskorších predpisov, opravná položka k dlhodobej pohľadávke a k dlhodobému finančnému majetku, ktorým sú pôžičky, ak je zostatková doba splatnosti tejto pohľadávky alebo pôžičky dlhšia ako jeden rok, upravuje hodnotu tejto pohľadávky a pôžičky na jej súčasnú hodnotu, napríklad metódou efektívnej úrokovej miery.2 Efektívna úroková miera má svoje použitie pri úprave hodnoty dlhodobých pohľadávok a pôžičiek, ale aj pri budúcich finančných výnosoch prenajímateľa pri finančnom prenájme. Jej uplatnenie vyplýva z medzinárodných účtovných štandardov IAS 18 a podľa IFRS sa používa všade tam, kde figuruje úrok, ktorý treba alokovať do viacerých účtovných období. Táto metóda je tiež známa pod názvom amortizácia súčasnej hodnoty (present value amortization). Jej podstatou je, že úrok za dané obdobie sa vypočíta ako násobok stavu pohľadávky (záväzku) na začiatku obdobia a príslušnej úrokovej miery. Úrokový výnos zahŕňa sumu amortizácie každého diskontu, prémie alebo iného rozdielu medzi účtovnou hodnotou pohľadávky a sumou pri jeho splatnosti. Efektívna úroková miera je úroková miera, ktorou sa presne diskontujú budúce peňažné toky až do splatnosti alebo do najbližšieho dátumu precenenia na účtovnú hodnotu pri jej začiatočnom zachytení. Obsahuje všetky poplatky platené medzi stranami kontraktu. Je totožná s výnosnosťou do splatnosti, tôaktiež sa rovná vnútornej výnosovej miere aktíva alebo záväzku. O znížení hodnoty dlhodobého nehmotného majetku a dlhodobého hmotného majetku sa účtuje ku dňu, ku ktorému sa zostavuje účtovná závierka na účtoch účtovej skupiny 09 – Opravné položky k dlhodobému majetku. Hodnota dlhodobého finančného majetku, ktorým sú pôžičky, ak sú neúročené alebo úročené nižšou úrokovou sadzbou ako je obvyklá úroková sadzba, sa upraví opravnou položkou na jej súčasnú hodnotu.3 4. ZÁVER Časová hodnota peňazí vyjadruje pohľad na peniaze z hľadiska ich súčasnej a budúcej hodnoty. Uvedený faktor je v podnikových podmienkach ešte stále zanedbávaný a pritom peňažná jednotka v súčasnosti má vyššiu hodnotu ako tá, ktorú môže manažér získať v budúcnosti. 2 § 18, ods. 8 opatrenia MF SR č. 25167/2003-92, ktorým sa ustanovujú podrobnosti o postupoch účtovania rámcovej účtovej osnove pre podnikateľov účtujúcich v sústave podvojného účtovníctva, v znení neskorších predpisov. 3 § 21, ods. 6 opatrenia MF SR č. 25167/2003-92, ktorým sa ustanovujú podrobnosti o postupoch účtovania rámcovej účtovej osnove pre podnikateľov účtujúcich v sústave podvojného účtovníctva, v znení neskorších predpisov. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 176 Cieľom príspevku bolo poukázať na faktor času, ktorý musí zohľadniť riadiaci pracovník pri výbere jednotlivých foriem investovania – vecné investovanie do reálnych aktív, uloženie peňazí v banke, poskytnutie pôžičky, nákup cenných papierov, s následným dôrazom na zákonnú povinnosť úpravy hodnoty určitých zložiek majetku a záväzkov na súčasnú hodnotu. LITERATÚRA: [1] BREALEY, R. A.; MYERS, S, C. Teorie a praxe firemních financí. Praha : Computer Press, 2000. [2] CHOVANCOVÁ, B. a kol. Finančný trh. Bratislava : IURA EDITION, 2006. [3] ĎURIŠOVÁ, M.; JACKOVÁ, A. Podnikové financie. Žilina : EDIS – vydavateľstvo ŽU, 2007. [4] HINDLS, R.; HOLMAN, R.; HRONOVÁ, S. a kol. Ekonomický slovník. Praha : C. H. Beck, 2003. Príspevok bol vypracovaný v rámci riešenia grantového projektu VEGA 1/0495/08 Návrh systému nových prístupov a metód pre posudzovanie efektívnosti exploatácie a optimálnej kombinácie výrobných vstupov s uplatnením makroekonomického i mikroekonomického aspektu a prioritnou orientáciou na ľudský kapitál. ADRESA: Ing. Mária Ďurišová, PhD. Žilinská univerzita v Žiline Fakulta riadenia a informatiky Katedra makro a mikroekonómie [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 177 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 178 SLOVENSKO A EKONOMICKÁ MIGRÁCIA V EURÓPSKEJ ÚNII Ľubica Harakaľová, Mária Gogová Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne Abstrakt V príspevku sa zaoberáme aktuálnymi otázkami ekonomickej migrácie ako významného fenoménu medzinárodných ekonomických vzťahov. V danej súvislosti objasňujeme na extenzívnej báze širší kontext ekonomickej migrácie a jeho implikácie vo vzťahu k Slovensku. V príspevku sa zaoberáme aj parciálnymi otázkami ekonomickej efektívnosti a s ňou súvisiacimi trendmi ekonomickej interdependencie, nakoľko príspevok vznikol v rámci riešenia projektu VEGA č.1/3805/06 – „Hodnotenie ekonomickej efektívnosti podniku vo väzbe na marketingové stratégie a nove trendy priemyselnej politiky EU“. Kľúčové slová Ekonomická migrácia, EURES, rozširvanie EÚ, odliv mozgov, napredovanie ekonomiky, interdependencia Pre Slovensko zatiaľ imigrácia do krajiny ani emigrácia do zahraničia nepredstavuje akútny problém (aj keď možno diskutovať napr. o nedostatku pracovnej sily v konkrétnych odvetviach ekonomiky či regiónoch), blížia sa však časy, kedy naša krajina začne byť vo výraznejšej miere zaujímavá pre imigrantov. Už v súčasnosti je saldo migrácie na Slovensku v prospech prisťahovalectva, zatiaľ len mierne, v budúcnosti sa tento rozdiel môže prehlbovať. Slovenská republika vstupovala do EÚ v čase, keď už mala za sebou kus cesty v transformačnom snažení (1989 – 2004) a súčasne v čase, kedy už Európska únia mala skúsenosť s viacerými rozširovaniami. Rozširovanie v roku 2004 však bolo výrazne odlišné, nesúc so sebou množstvo špecifík, ktoré zasiahli do predvstupových rokovaní i do výslednej podoby podmienok členstva (tu je z hľadiska témy tejto práce dôležitá predovšetkým otázka už skôr priblížených prechodných období pre osem nových členských krajín). V tomto prípade šlo v prvom rade o najväčšie jednorázové rozšírenie Únie v histórii a zároveň o prijímanie nových členov prevažne z post-komunistického prostredia s výrazne odlišnou ekonomickou situáciou a úrovňou v porovnaní s priemerom dovtedajšieho zoskupenia EÚ-15. Slovensko s počtom obyvateľov 5,4 mil. patrí medzi menšie a stredne veľké krajiny Európskej únie (približne 5.390.000 obyvateľov SR v roku 2006 k celkovým 463.500.000 EÚ-25 a k celkovým 493.000.000 EÚ-27), čo predstavovalo zhruba 1,2 %ný podiel z celkového počtu obyvateľov EÚ-25. Podobne ako v iných európskych krajinách, aj na Slovensku sa však čoraz viac stáva pálčivou otázka demografie1, konkrétne poklesu populácie. V roku 2050 by malo na Slovensku žiť o zhruba pol milióna obyvateľov menej ako v súčasnosti, z toho poldruha milióna obyvateľov má byť starších ako 65 rokov.2 Už po roku 2015 sa výrazne zrýchli starnutie obyvateľstva a nastúpia slabé populačné ročníky.3 Pôrodnosť na Slovensku v súčasnosti klesá4 a aj z tohto pohľadu a z pohľadu udržania sociálneho systému5 sa stáva téma 1 Uvedenú problematiku skúma Petrušová D., ktorá uvedené demografické javy analyzuje v kontexte európskeho trhu práce (PETRUŠOVÁ D.: Demografický vývoj Slovenskej republiky. In: Acta academica trenchiniesis 2/2004: Personálny manažment v podmienkach formovania nového európskeho trhu práce. Trenčín: Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka v Trečíne, 2004. 256 s. ISBN 80-8075-018-1. s.59-64). 2 LIPKOVÁ, Ľ.: „Migračná politika Európskej únie“. In: http://www.fsev.tnuni.sk/fileadmin/kmam_files/HP_EU/CDV_Migracna_politika_EU_BA.pdf (26.3.2007). 3 „DEMOGRAFIA: Starnutie obyvateľstva je nezvratné, ale dá sa zmierniť“. Zdroj: SITA, Domáci servis, Všeobecný politický servis, 12.12.2006. 4 Bližšie SME, 7.3.2007, číslo 55, ročník 15, str. 1 a 3. Tam najmä články: „Pôrodnosť klesá. Vláda chce pritom sťažiť cudzincom zisk občianstva.“ a „Pôrodnosť: sme na chvoste. Slovensko je podľa Eurostatu druhé od konca v počte narodených detí.“ 5 Podľa niektorých prognóz pre rok 2050 sa má naplniť približne nasledovný scenár: „Iba 2,6 milióna občanov bude pracovať. Treba sprístupniť trh práce, aby sa nezrútil sociálny systém. Na Slovensku je problém získať povolenie aj pre amerického profesora. Slovensko neplánuje viac otvoriť svoj trh práce mimo členské krajiny EÚ. Aj napriek nepriaznivým demografickým ukazovateľom.“ LIPKOVÁ, Ľudmila: „Migračná politika Európskej únie“. In: http://www.fsev.tnuni.sk/fileadmin/kmam_files/HP_EU/CDV_Migracna_politika_EU_BA.pdf (26.3.2007). „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 179 migrácie aktuálnejšou aj na Slovensku. To je od roku 1993 migračne ziskovou krajinou,6 keďže sa k nám oficiálne prisťahováva viac osôb než sa ich zo Slovenska vysťahováva.7 Na Slovensko sa v roku 2005 prisťahovalo spomedzi všetkých prisťahovalcov najviac Európanov – z celkového počtu prisťahovaných do SR 5 276 osôb (= 100 %) sa z európskych krajín podľa Štatistického úradu Slovenskej republiky (ŠÚ SR) prisťahovalo 4 818 osôb, t.j. 91,3 % (z krajín EÚ-15: 1 438 = 27,3 %, prihliadnuc na celú EÚ-25: 4 467 = 84,7 %). V tom istom roku sa zo Slovenska vysťahovalo najviac osôb do európskych krajín – 1 865 z 1 873 osôb (približne 99,6 % všetkých vysťahovaných, v tom EÚ-15: 103 = 5,5 %, EÚ-25: 1 857 = 99,1 %), za Európou medzi kontinentmi sťahovania nasleduje ako cieľ slovenskej emigrácie Amerika. Štatistika ŠÚ SR žiaľ vykazuje viaceré nezrovnalosti, a preto tieto čísla uvádzam aspoň orientačne. Zohľadňujúc migráciu z tretích krajín, zo Slovenska utečie až 98 percent nelegálnych migrantov, pre ktorých je Slovensko tranzitnou krajinou v ich ceste na Západ. Podľa platného udeleného pobytu vydaného príslušným riaditeľstvom sa najviac cudzincov ku koncu roka 2005 nachádzalo v Bratislavskom kraji (6 569), v Košickom kraji (4.192) a v Nitrianskom kraji (3 056), z celkového počtu 25 635 cudzincov na Slovensku. Spomedzi cudzincov zamestnaných na slovenskom trhu práce je ich najviac z Českej republiky nasledovanej Francúzskom a Poľskom. Vysvetliť to môžeme v závislosti od konkrétneho prípadu geografickou blízkosťou (ČR a Poľsko), spoločnou minulosťou a dobrou dostupnosťou informácií o Slovensku a slovenskom trhu práce (ČR), jazykovou príbuznosťou (ČR a čiastočne aj Poľsko) či prílevom investícií z danej krajiny (najmä Francúzsko). Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny odhaduje, že v súčasnosti (2006-7) pôsobí na slovenskom trhu práce okolo 10 tisíc občanov EÚ (kým podľa predbežných štatistík ku koncu roka 2005 to bolo iba 3,9 tisíc).8 Zamestnávanie občanov EÚ na území Slovenskej republiky sa od 1. mája 2004 uskutočňuje podľa ustanovení Nariadenia Rady (EHS) č. 1612/68 o slobode pohybu pracovníkov v rámci Spoločenstva v znení neskorších predpisov – tak, ako som to rozobral v tretej kapitole. Povinnosť oznámiť zamestnávanie občana EÚ (alebo takého cudzinca, ktorý nepotrebuje povolenie na zamestnanie) má zamestnávateľ.9 Starí verzus noví členovia Únie. Pre občanov Slovenska sú otvorené trhy všetkých nových členských štátov (možno hovoriť o recipročnom postupe; Slovensko otvorilo svoj trh všetkým členom EÚ, od 1. 1. 2007 aj občanom Bulharska a Rumunska). Z krajín európskeho ekonomického priestoru otvoril pre slovenských občanov svoj pracovný trh Island. Zlomovým rokom pre slovenskú migráciu tak bol vstup SR do EÚ. Zohľadňujúc mzdovú úroveň, regionálne rozdiely ale aj viaceré iné ekonomické a neekonomické faktory a z nich plynúcu rôznu motiváciu migrovať, najviac Slovákov migrovalo za prácou do inej členskej krajiny EÚ z Prešovského kraja (46.800), najmenej z Bratislavského kraja (5.600). Podľa viacerých zdrojov a odhadov, pracuje v súčasnosti v krajinách EÚ (prípadne tiež v krajinách Európskeho hospodárskeho priestoru) približne 200 až 210 tisíc Slovákov, pričom z tohto počtu bolo predtým okolo 50 000 evidovaných úradmi práce ako nezamestnaní.10 Dôkazne tak ekonomická migrácia v krajinách EÚ pomáha znižovať nezamestnanosť na Slovensku a s ňou spojené negatívne prejavy (napr. ako záťaž sociálneho systému a pod.). Boris Katuščák, slovenský EURES manažér, podľa registrácie záujemcov o prácu v členských krajinách Únie na stránkach eures.sk uvádza, že Slováci majú najväčší záujem o prácu v nasledujúcich odvetviach ekonomických činností:11 Tabuľka č. 2 Hotely a reštaurácie Priemyselná výroba Doprava a skladovanie Práca v domácnosti Ostatná verejná a soc. správa Poľnohospodárstvo 20,3% 12,0% 11,0% 8,7% 8,7% 8,6% 6 Štatistický úrad Slovenskej republiky: Zahraničné sťahovanie a cudzinci v Slovenskej republike v roku 2005, Bratislava 2007, str. 48. In: http://www.statistics.sk/webdata/slov/infor/0605/dmv_r04.htm (12.3.2007). 8 Štatistický úrad Slovenskej republiky: Zahraničné sťahovanie a cudzinci v Slovenskej republike v roku 2005, Bratislava 2007, str. 37. 9 Štatistický úrad Slovenskej republiky: Zahraničné sťahovanie a cudzinci v Slovenskej republike v roku 2005, Bratislava 2007, str. 36. 10 KATUŠČÁK, B.: Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 6. novembra 2006, strany 3, 9 a 10. 11 KATUŠČÁK, B.: Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 6. novembra 2006, str. 7. 7 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 180 Stavebníctvo Ostatné Zdroj: Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny 6,8% 23,9% Najčastejšími cieľovými krajinami sú pre Slovákov (v tomto poradí) Česká republika, Spojené kráľovstvo Veľkej Británie a Severného Írska, Írsko a Maďarsko. (Ďalšie krajiny a počty slovenských pracovníkov dokumentuje priložená tabuľka č. 3.) V budúcnosti môže takéto rozloženie slovenskej migrácie výrazne ovplyvniť viacero faktorov. Medzi inými napr. otvorenie pracovných trhov Nemecka a Rakúska (pravdepodobne až v roku 2011), prihliadnuc na ich geografickú blízkosť, ekonomickú vyspelosť a tiež na značný podiel nemčiny na znalosti cudzieho jazyka uvádzanej Slovákmi v prieskumoch. Vyššiu dynamiku migrácie v súčasnosti brzdí tiež nedostatočná znalosť jazykov menších krajín. Až 90 % potenciálnych zamestnávateľov z krajín EÚ totiž vyžaduje práve znalosť domáceho jazyka.12 Pri prognózach ďalšieho vývoja v oblasti migrácie treba zohľadňovať aj pozitívny trend vývoja slovenskej ekonomiky. Tabuľka č. 3 KRAJINA POČET 91 787 Česká republika Veľká Británia 44 300 Írsko 22 442 Maďarsko 20 000 Nemecko 17 584 Rakúsko 8 540 Taliansko 6 479 Cyprus 1 950 Slovinsko 1 100 Holandsko 999 Nórsko 821 Island 178 Grécko 146 Poľsko 120 Švédsko 88 Francúzsko 69 Švajčiarsko 50 Malta 50 Fínsko 22 SPOLU 216 725 Zdroj: EURES/Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny SLEDOVANÉ OBDOBIE 31/10/2006 jún 2006 september 2006 jún 2005 2005 5/2006 máj 2004 2007 31.8. 2006 rok 2005 1/2005 – 1/2006 1/2005 – 12/2005 aktuálne 31/07/2005 marec 2005 – august 2005 október 2006 december 2004 V súlade s použitou tabuľkou sú v uplynulých rokoch najintenzívnejšie migračné prúdy predovšetkým medzi Slovenskou a Českou republikou. Pokiaľ sa na migráciu viaže aj zmena bydliska, v roku 2005 bolo evidovaných 1 144 osôb prisťahovaných z ČR a 734 vysťahovaných do ČR.13 Záporné saldo migrácie (teda viac ľudí sa vysťahovalo, než sa prisťahovalo) malo Slovensko s Českou republikou v období posledných 15 rokov len v roku 1993.14 Túto skutočnosť možno zrejme najlepšie vysvetliť koreláciou migrácie a rozdelenia republík v tom čase. To, že Slováci za prácou najčastejšie cestujú do Česka, možno spájať naraz s viacerými faktormi. Medzi nimi treba spomenúť spoločnú minulosť, existenciu sociálnych väzieb, informačnú dostupnosť, geografickú blízkosť, podobnosť vzdelávacích systémov, praktickú absenciu jazykovej bariéry (aj keď v súvislosti so „schopnosťou dohovoriť sa“ nemožno vravieť v striktnom zmysle slova o „znalosti jazyka“) a v neposlednom rade výhodnosť výmenných kurzov, keď vzhľadom na (vyššie) 12 KATUŠČÁK, B.: Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 6. novembra 2006, str. 13. 13 Štatistický úrad Slovenskej republiky: Zahraničné sťahovanie a cudzinci v Slovenskej republike v roku 2005, Bratislava 2007, str. 6. 14 In: http://www.sdf.sk/sdf_media/16_statistika.pdf (26.3.2007). „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 181 mzdové pomery v Českej republike zárobok Slováka vylepšila aj následná výmena českej meny za slovenskú (ako tomu bolo najmä v minulosti). V istom zmysle dokonca možno hovoriť o tradícii dochádzania Slovákov za prácou do českých „zemí“. To sa však už v blízkej dobe môže prestať vyplácať – v prípade, že náklady s migráciou spojené prevýšia samotnú motiváciu migrovať. Pre migráciu Slovákov do Česka je príznačný pomer mužov a žien, ktorý je „špecificky pre túto krajinu najvypuklejší v prospech mužov v pomere zhruba 2:1“.15 Do ďalšej susednej krajiny – Maďarska – dochádzajú za prácou predovšetkým príslušníci maďarskej národnostnej menšiny na Slovensku. Rolu tu zohráva opäť nízka vzdialenosť, jazyk, kultúra, prípadne príbuzenské vzťahy – no a predovšetkým, berúc do ohľadu pomerne vysokú nezamestnanosť južných regiónov Slovenska vzhľadom k ostatnému územiu (viď mapa č. 1), vystupuje tu ako „pull-faktor“ akiste aj miera nezamestnanosti a snaha nájsť si prácu, hoci aj za hranicami. Zohľadňujúc faktor jazyka, do Veľkej Británie a Írska migruje prirodzene viac mladých ľudí (v zmysle skladby, štruktúry migrácie) lepšie vybavených znalosťou cudzích jazykov (tu: angličtina) než do Maďarska či Českej republiky. Mapa č. 1. Zdroj: Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny. Pri širšom nazeraní migračnej politiky SR (na starosti ju má predovšetkým ministerstvo vnútra) som aspoň okrajovo naznačil aj kontext migrácie z tretích krajín. 1. MOŽNOSŤ BILATERÁLNYCH DOHÔD POČAS PRECHODNÝCH OBDOBÍ Vstup slovenských občanov na trhy práce iných krajín, než tých, ktoré neuplatnili prechodné obdobia za účelom ochrany svojich pracovných trhov, môžu upravovať viaceré medzištátne zmluvy. Ich platnosť však treba vidieť v konkrétnom časovom kontexte – po roku 2011, resp. po skoršom zrušení uplatňovania prechodných období, by takéto právne akty strácali význam, boli by duplicitné, alebo priamo v rozpore s Prístupovou zmluvou z Atén, ktorá má v tomto prípade z roviny komunitárneho práva väčšiu právnu silu. Napriek tomu ostáva významné, že v čase prechodného obdobia (t. j. uplatňovania výnimky) na voľný pohyb pracovníkov sa môžu realizovať také opatrenia, ktoré vyplývajú z bilaterálnych dohôd. 15 KATUŠČÁK, B.: Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 6. novembra 2006, str. 10. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 182 Takýmto prípadom je aj bilaterálna zmluva medzi Slovenskou a Francúzskou republikou z 31. 3. 2005 – „Dohoda medzi vládou Slovenskej republiky a vládou Francúzskej republiky o výmenách mladých odborných pracovníkov“ (viď príloha č. 1.)16. Slovensko svoj trh práce voči iným členským štátom Únie neopatrilo žiadnymi reštrikčnými inštrumentmi (napr. ani voči neskôr pristúpivším Bulharsku a Rumunsku), a preto túto zmluvu treba nazerať ako významnú najmä z pohľadu slovenskej strany, ktorá tak získala možnosť istého prieniku skrz obmedzenia uplatňované francúzskou stranou v podobe prechodných období. Francúzske veľvyslanectvo v SR v súčasnosti eviduje približne 1 000 Francúzov dlhodobejšie sa zdržujúcich na území Slovenska z dôvodu vykonávania zamestnania. Napriek tomu, že občania Francúzska predstavujú druhú najsilnejšiu skupinu európskych pracovníkov u nás (viď vyššie), Slovákov pracujúcich vo Francúzsku je len niekoľko desiatok. Tento obraz dopĺňa ešte možnosť neplatených stáží, špeciálnych programov pre študentov, letných brigád a pod. Ponad to, v istom zmysle vyšší štandard zabezpečuje spomenutá zmluva medzi Slovenskom a Francúzskom. Tá sa zameriava na mladých odborných pracovníkov, pričom deklaruje, že i týmto spôsobom chce dopomôcť k rýchlemu začleneniu Slovenska do EÚ a súčasne k takým efektom, ktoré budú predstavovať hospodársky a sociálny úžitok obom zmluvným stranám. Táto medzištátna dohoda konkrétne upravuje možnosť práce v druhej krajine pre občanov SR alebo FR, ktorí „vycestujú do druhého štátu na účel prehĺbenia si svojich vedomostí a spoznávania prijímajúceho štátu a jeho jazyka, ako aj na účel rozšírenia svojich odborných vedomostí a zlepšenia svojich pracovných perspektív.“ (Čl. 1, odsek 1 Dohody) Dohoda prináša oprávnenie pracovať za stanovených okolností v druhej zmluvnej krajine bez ohľadu na situáciu na trhu práce prijímajúceho štátu. (Čl. 1, odsek 2 Dohody) Dohoda však predpokladá vekové obmedzenie od 18 do 35 rokov, náležitú úroveň jazykových vedomostí (tak, aby pracovník mohol plnohodnotne vykonávať svoju pozíciu) a maximálne zotrvanie v danej pozícií 12, v prípade predĺženia celkovo 18 mesiacov.(Čl. 2 a čl. 3 odsek 1 Dohody) Podľa čl. 5. odsek 1 sa zavádza rovné zaobchádzanie s mladými odborníkmi ako s domácimi pracovníkmi (v duchu európskeho práva). Čl. 5 odsek 3 zakazuje dvojité zdanenie. Zmluva zároveň určuje horný strop na počet pracovníkov prijatých podľa tohto právneho aktu – maximálne 300 ročne. (Čl. 4. odsek 1) Medzi dôsledkami týchto opatrení treba vidieť, že napr. pri rovnom zaobchádzaní s mladými odborníkmi sa títo nemôžu pri plnohodnotnosti platov ocitnúť v pozícii lacnej pracovnej sily (ktorú by mohli preferovať domáci zamestnávatelia) a teda nemôžu z tohto titulu ani brať prácu domácim pracovníkom. Toto sa spája s hypotézou práce v tom bode, že krajiny môžu podľa rôznych okolností z migrácie aj rôzne profitovať. 2. PREDPOKLADANÝ VÝVOJ EKONOMICKEJ MIGRÁCIE SLOVÁKOV Ako som v úvode kapitoly naznačil, už blízka budúcnosť môže do problematiky migrácie z pohľadu Slovenska priniesť zásadné zmeny. Významným (a prelomovým, odhliadnuc od roku 1989 predstavujúceho značné otvorenie hraníc) bol už samotný vstup Slovenskej republiky do EÚ. V zmysle vzájomného poprepájania a pôsobenia mnohých faktorov, členstvo a otvorené trhy práce podnietili slovenskú emigráciu motivovanú ekonomicky, súčasne však v dôsledku členstva rýchlejšie napredovanie ekonomiky (výrazne vyššie ako u starých členov) môže spôsobiť útlm na strane vysťahovalectva a podnet na strane prisťahovalectva do SR. Príznačný je v tejto téme rast v mnohých oblastiach slovenskej ekonomiky a konjunktúra priemyslu – v súčasnosti najmä v elektrotechnickom sektore a automobilovom priemysle.17 Prognostik Slovenskej akadémie vied (SAV) Viliam Páleník pre slovenskú ekonomiku v súčasnosti konštatuje „obdobie reálnej konvergencie – t. j. vyrovnávania slovenskej ekonomiky s vyspelými ekonomikami“.18 Platí potom, na čo upozorňuje Boris Katuščák, že „vzhľadom na robustný ekonomický rast SR v rokoch 2004 až 2006, ktorý bol a je spojený s rastom zamestnanosti, s rastom priemerných mesačných nominálnych miezd a tvorbou veľkého množstva voľných pracovných miest najmä v rokoch 2005 a 2006 sa možnosti uplatnenia na slovenskom trhu práce pre nezamestnaných v SR z roka na rok rozširujú.“19 16 Dohody v podobnom duchu uzavrelo Francúzsko napr. s Poľskom (29.9.1990), s Maďarskom (4.5.2000), s Bulharskom (9.9.2003) či s Rumunskom (20.11.2003). Viac na: http://www.eures.sk/images/Kohezia.rtf (20.3.2007). 17 V tejto súvislosti však upozorňujeme na podstatné implikácie ľudského faktora ako jedného z determinantov ekonomického rastu, ktoré skúmajú in concreto vo vzťahu k zvyšovaniu konkurencieschopnosti poľnohospodárskych prvovýrobcov v SR Baculíková a Cehula. (In: Baculíková, N – Cehula, M.: Determinanty potenciálnej konkurencieschopnosti poľnohospodárskych prvovýrobcov SR. In: Zborník z 8. medzinárodnej vedeckej konferencie „Medzinárodné vzťahy 2007 – Energetická politika EÚ a boj proti klimatickým zmenám“, FMV EU Bratislava a zastúpenie európskej komisie na Slovensku, Smolenice 29- 30.11 2007. Bratislava: Ekonóm, 2007. ISBN 978-80-225-2437-7). 18 Relácia „Téma dňa“ televízie TA3, 20.3.2007. 19 KATUŠČÁK, B.: Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 6. novembra 2006, str. 9. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 183 Zaujímavé je, že v rámci členstva v EÚ verí až 75 % Slovákov v lepšie pracovné príležitosti.20 „Dve tretiny obyvateľov členských štátov EÚ, ktoré sa stali členmi 1.mája 2004, stále veria, že pracovné a vzdelávacie príležitosti v iných krajinách únie predstavujú zlepšenie predchádzajúceho stavu.“21 Slovenskému hospodárstvu by sa podľa generálneho tajomníka Organizácie pre hospodársku spoluprácu a rozvoj (OECD) Angela Gurríu malo dariť aj v roku 2007, čo by bolo dobrým základom aj pre ďalšie roky. Slovensko by rovnako nemalo mať podľa A. Gurría problém prijať euro v plánovanom termíne. "Je tu perspektíva vstupu do eurozóny v roku 2009."22 Slovensko tak bude pravdepodobne prvou krajinou Višegrádskej skupiny V4, ktorá zavedie euro (má sa tak stať k 1. 1. 2009). K ilustrovaniu kondície slovenskej ekonomiky pripájam aspoň nasledovný stručný prehľad23: Tabuľka č. 4 Medziročná inflácia (%) Hrubá mesačná mzda (SKK) Reálny rast priemernej mzdy (%) Počet pracujúcich (v tis.) Počet nezamestnaných (v tis.) Miera nezamestnanosti24 (%) Evidovaná miera nezamestnanosti25 (%) Prírastok HDP (%) Spotreba domácností (%) Zdroj: Profit, Trend.26 2004 9,3 15 825 2,5 2 030,3 480,7 18,1 14,3 5,4 3,8 2005 5,9 17 274 6,3 2 084,0 427,5 16,2 11,4 6,0 7,2 2006 4,2 18 761 3,3 2 131,8 353,4 13,3 9,4 8,3 6,3 Aktuálne obdobie 2,7 (2.07) 21 131 (4.kv.06) 3,9 (4.kv.06) 2 155,2 (4.kv.06) 319,0 (4.kv.06) 12,0 (4.kv.06) 9,2 (2.07) 9,6 (4.kv.06) 6,1 (4.kv.06) Načrtnuté súvislosti nemôžu nemať priamy dopad na podobu slovenskej migrácie, a to hneď z viacerých pohľadov. Všimnime si najskôr tú stránku veci, že občania SR prestávajú byť motivovaní vycestovať za prácou do zahraničia v takej miere, ako tomu bolo skôr. Slovenský EURES manažér B. Katuščák dokonca uvádza, že miesta v rámci siete EURES, s ktorých obsadením v roku 2004 nebol žiadny problém, sú v súčasnosti prakticky neobsaditeľné. „Keď sa už ľudia rozhodnú ísť za prácou do zahraničia a ich motívom sú peniaze, chcú, aby sa im to skutočne vyplatilo.“27 Druhou stranou mince je tá skutočnosť, že slovensky trh práce sa stáva čoraz atraktívnejším pre pracovníkov zo zahraničia. Ten by mohol riešiť nedostatok kvalifikovanej pracovnej sily v určitých sektoroch, ktoré tento fenomén zakúsili. Ako príklad možno uviesť skúsenosti spoločností Peugeöt či Hyundai Kia, ktoré rozšírili svoju výrobu na Slovensko. V oblasti automobilového priemyslu na Slovensku už predtým pôsobil Volkswagen a viacerí iní (najmä subdodávatelia), čo v istej miere pri nábore pracovníkov spôsobilo novým firmám komplikácie pri zavádzaní výroby. Čo sa týka snahy Slovákov o uplatnenie v krajinách EÚ a o nájdenie zamestnania, sú tri základné spôsoby. Môžu buď využiť služby súkromných sprostredkovateľov za úhradu, alebo si prácu môžu hľadať samostatne, alebo môžu využiť služby celoeurópskej siete Európskych služieb zamestnanosti – EURES.28 Pokiaľ ide o celkový profil Slovákov migrujúcich za prácou do zahraničia, najtypickejší migrant zo Slovenska je „muž vo veku 18 – 34 rokov, stredoškolsky vzdelaný, hovorí anglicky na komunikatívnej úrovni, je bez záväzkov na Slovensku a bez závislých osôb, ktoré by ho sprevádzali. Najskôr si bude hľadať prácu v oblasti hotelového a reštauračného priemyslu, priemyselnej výrobe alebo v oblasti dopravy a práce v skladoch.“29 K vykonávaniu nižších pozícii považujem za vhodné doplniť, že často ide o prvú zahraničnú 20 POKOJNÁ, Katarína: „Pracovné príležitosti v EÚ“. Profit, 4. apríla 2007, str. 42. Tamtiež. 22 In: http://aktualne.centrum.sk/ekonomika/slovensko-a-ekonomika/clanek.phtml?id=232770 (5.4.2007) 23 Pokiaľ ide o prognózy ďalšieho vývoja slovenskej ekonomiky, odporúčam prílohu č. 10: Očakávaný vývoj hlavných makroekonomických indikátorov na Slovensku. 24 Nezamestnanosť meraná Štatistickým úradom SR na základe dotazníkového prieskumu. 25 Evidovanú nezamestnanosť sledujú úrady práce. 26 Údaje v tabuľke sú podľa CHVOJKA, Milan: „Ekonomika a peniaze v kocke“, Profit, 4. apríla 2007, str. 68. 27 KATUŠČÁK, B.: Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 6. novembra 2006, str. 12. 28 V roku 2005 sprostredkovali súkromné agentúry spolu 13 549 zamestnaní do krajín EÚ/EHP, v tom istom roku sieť EURES sprostredkovala zamestnanie v EÚ/EHP pre 11577 občanov SR. Katuščák, Boris: Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ; Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny v Bratislave, 6. novembra 2006, str. 3. 29 KATUŠČÁK, B.: Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 6. novembra 2006, str. 4. Upozorniť tu treba na možnosť istého skreslenia, vzhľadom na možný profil tých migrantov, ktorí si prácu 21 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 184 pracovnú skúsenosť migrantov, ktorí si najskôr chcú zvyknúť na krajinu, jazyk, zorientovať sa a až následne postupujú do iných pozícií či odvetví. „Prvého pol roka sa snažia (migranti zo Slovenska – pozn.) "dostať sa do jazyka", a potom, keď v tejto oblasti nadobudnú dostatočné sebavedomie, si hľadajú zaradenie adekvátne ich vzdelaniu.“30 Pokiaľ ide o motívy slovenskej migrácie, možno predpokladať, že za hlavný motív možno stále považovať rozdiely v mzdových úrovniach medzi Slovenskom a inými členskými štátmi EÚ. Situácia v tejto oblasti sa však postupne mení tak, ako sa mení celková ekonomická klíma krajiny. Konkrétne vzhľadom na rastúcu úroveň reálnych príjmov na Slovensku, nižšiu nezamestnanosť a širšiu ponuku voľných pracovných miest zástupcovia slovenskej strany siete EURES konštatujú rast nárokov na odmenu za prácu aj zo strany slovenských uchádzačov o zamestnanie v Únii.31 Peniaze pritom bývajú hlavným motívom najmä u starších migrantov, ktorí vycestovanie volia hlavne so zámerom zabezpečenia rodiny. Na rozdiel od mladších uchádzačov o prácu v zahraničí tak majú obvykle aj vyššie finančné nároky. Ďalším rozdielom v porovnaní týchto dvoch skupín je znalosť cudzieho jazyka, v ktorej lepšie obstoja vo väčšine prípadov mladí ľudia. Kombinácia týchto skutočností znižuje šance umiestnenia sa starších ľudí a aj preto medzi migrujúcimi pracovníkmi prevládajú mladí ľudia.32 V ich prípade zohráva rolu viacero možných faktorov, nielen zámer zabezpečiť finančne svoju budúcnosť (či súčasnosť). Aj z vlastných skúseností môžem povedať, že mladí Slováci migrujú napr. aj za novými skúsenosťami, prehlbovaním vedomostí či znalosti jazyka, poznávaním iných kultúr a prostredia, v snahe o väčšie osamostatnenie sa od rodiny, ale odchádzajú napr. aj preto, lebo odchádza ich partner/partnerka alebo priatelia a spolužiaci. Takto motivovaná ekonomická migrácia bude v istej miere pravdepodobne kontinuálna, aj keď sa zotrú viaceré rozdiely medzi krajinami. Tí, ktorí primárne migrujú z dôvodu vyššieho zárobku, musia okrem iného stále zvažovať kurzové rozdiely (minimálne po okamih, kedy sa v eurozóne ocitne tak krajina pôvodu – v tomto prípade Slovensko, ako aj cieľová krajina EÚ). Významnou skutočnosťou v takto definovanom kontexte je permanentné posilňovanie slovenskej koruny, ktoré perspektívne znižuje zvažované možné (očakávané) príjmy z migrácie pre občanov SR. Len v uplynulých niekoľkých mesiacoch Národná banka Slovenska (NBS) intervenovala proti posilňovaniu sa koruny až štyrikrát. Na konci decembra 2006 zasiahla predávaním koruny a nákupom eur pri kurze predstavujúcom nový rekord 34,05 SKK/EUR. Kúpila vtedy 495 miliónov eur. Začiatkom marca 2007 pri intervencii nakúpila približne 400 miliónov eur, aby oslabila slovenskú korunu, ktorej kurz sa po prvýkrát dostal pod úroveň 34 korún na kurz 33,8 SKK/EUR. O necelé dva týždne neskôr, 20. 3. 2007 NBS podľa odhadov nakúpila 500 až 600 miliónov eur, aby zasiahla proti posilneniu domácej meny, ktorá prelomila psychologickú hranicu 33 korún za euro (kurz 32,78 SKK/EUR). Štvrtýkrát NBS intervenovala na začiatku apríla 2007 nákupom približne 700 až 800 miliónov eur, tento raz pri kurze 33,12 SKK/EUR.33 Pri takomto jave treba vnímať celkové ekonomické prostredie a široké súvislosti. Pre potreby tejto práce sa obmedzím na niekoľko základných konštatovaní. Napr. prudko posilňujúca sa mena (predovšetkým v prvom štvrťroku 2007) so sebou nesie aj strácanie konkurencieschopnosti slovenskej ekonomiky – síce lacnie vývoz, ale dražie dovoz. A ako konkrétne sa posilňovanie slovenskej koruny prejavuje na migrácii? Podobne ako pri celkovom zohľadňovaní celkového posilňovania sa ekonomiky (analyzované vyššie), možno i tu dopady zvažovať predovšetkým v dvoch smeroch: v útlme vysťahovalectva a podnietení prisťahovalectva (najmä krátkodobého, sezónneho, či dennodenného dochádzania za prácou pozdĺž slovenských hraníc). Posilňovanie slovenskej koruny tak perspektívne zatraktívňuje slovenský trh práce – napr. pre občanov Poľskej republiky (poľskí občania sú čo do počtu tretí v poradí migrantov za prácou do SR podľa krajín) či Maďarska, ale aj pre štátnych príslušníkov tretích krajín. Na strane druhej, pre samotných Slovákov sa po neustálom a výraznom posilňovaní slovenskej meny (pred vstupom Slovenska do eurozóny) čoraz menej vypláca práca v zahraničí (napr. v ČR). Ide často o ľudí, ktorí boli v minulosti (najmä pred rokom 2004) nútení vycestovať za prácou mimo Slovenska; po sérií investícií a reformných opatrení v oblasti ekonomiky a podnikania (úmerne tomu v legislatívnej oblasti a v sociálnej oblasti) však došlo k obratu. Zo Slovenska nevyhľadávajú prostredníctvom európskej siete zamestnanosti EURES, ale ako som napísal vyššie, hľadajú si ju cez iných sprostredkovateľov či sami. 30 TYTYKALOVÁ, H.: „Boris Katuščák: Slováci si už prácu začínajú vyberať“, Hospodárske noviny, článok zo 7.6.2006. In: http://www.hnonline.sk/1-10129710-18618930-k00000_detail-5d (12.3.2007). 31 KATUŠČÁK, B.: Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 6. novembra 2006, str. 12. 32 Tamtiež, str. 12 – 13. 33 Podľa JANČÍK, Ľ.: „NBS opäť pribrzdila silnú korunu“. In: http://www.sme.sk/c/3231622/NBS-opat-pribrzdila-silnu-korunu.html (portál denníka SME, 5.4.2007). „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 185 odchádzali napr. stavbári do Slovinska a na Cyprus; teraz už o tieto práce nemajú záujem – okrem iného aj z dôvodu posilňujúcej sa slovenskej koruny (aj napriek kontinuálnym intervenciám NBS), posunuli sa tiež naše reálne mzdy, výrazne sa znížila nezamestnanosť (z dvojciferných čísel na približne 9 %). Po uvedenom teda možno v konkrétnom vymedzenom rámci konštatovať postupný útlm slovenskej imigrácie, kedy chodia Slováci za prácou do zahraničia menej. Zaznamenaný je klesajúci trend – a to najmä v prípade finančného záujmu migrácie. Inak je to napr. v prípade mladých Slovákov, ktorí nie sú motivovaní primárne finančne. Upozornili by sme však, že aj napriek uvedenému rozhodovanie sa slovenských pracovníkov o zotrvaní v zahraničí apod. treba vnímať v dlhodobom horizonte – nie krátkodobo (napr. len na základe niekoľkotýždňového posilňovania sa slovenskej koruny). V prospech zotrvania vo vlasti hovorí aj možnosť nájsť si prácu doma, vďaka zvyšovaniu pracovných príležitostí. (Vývoj evidovanej nezamestnanosti na Slovensku dokumentuje graf č.1)34 Graf č. 1 Vývoj miery evidovanej nezamestnanosti % 18,0 17,0 rok 2004 rok 2006 16,0 rok 2005 rok 2007 15,0 14,0 13,0 12,0 11,0 10,0 9,0 8,0 r uár ruá Jan Feb r ec Ma Ap ríl j Má Jún Júl Au r t r ber ber gus t embe któbe em vem O No Dec Sep Zdroj: Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny 3. DOPADY EKONOMICKEJ MIGRÁCIE Z POHĽADU KRAJINY PÔVODU Tak ako som to urobil už v prípade všeobecného náhľadu na ekonomickú migráciu z pohľadu EÚ, aj tu sa pokúsim pomenovať možné pozitíva a negatíva – v tomto prípade na strane krajiny pôvodu. Týmto čiastkovým zosumarizovaním sa vytvorí lepší priestor pre záverečné vyhodnotenie ekonomickej migrácie v kontexte členstva v Európskej únii. Medzi najjednoznačnejšie pozitíva ekonomickej migrácie na strane krajiny pôvodu možno bez pochýb zaradiť efekt redukcie miery nezamestnanosti, keďže v dôsledku vycestovania za prácou do zahraničia sa v domovskej krajine znižuje nezamestnanosť. Slovenský EURES manažér Boris Katuščák uvádza, že odo dňa vstupu Slovenskej republiky do EÚ bolo vďaka pracovným možnostiam rozšíreného európskeho trhu práce vyradených z evidencie viac ako 50 000 slovenských nezamestnaných.35 V tejto súvislosti sa žiada vzápätí doplniť (ako pozitívny prejav ekonomickej migrácie), že sa znižujú aj náklady, ktoré v spojitosti 34 Baculíková a Cehula vo svoje práci veľmi prínosným spôsobom v tomto kontexte poukazujú na osobitosti a vzájomné väzby vývoja nezamestnanosti v poľnohospodárskom sektore SR. (Pozri a porovonaj In: Baculíková, N., Cehula, M.: Analýza vývoja zamestnanosti v poľnohospodárstve SR. In: Sociálno ekonomická revue : Vedecký časopis Fakulty sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka. ISSN 1336-3727. roč.2, č.3,4, s.70-73. 35 KATUŠČÁK, B.: Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 6. novembra 2006, str. 9. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 186 s nezamestnanosťou vznikajú (podpory). Vysťahovalectvo za prácou tiež ponúka nový zdroj príjmov v podobe remitencií. Prijímanie remitencií zo zahraničia umožňuje zvýšenie národného dôchodku v porovnaní s vyrobeným národným dôchodkom, a to tak celkovým, ako aj v prepočte na jedného obyvateľa. „Skúsenosti z Talianska a ďalších krajín ukazujú, že prílev týchto prostriedkov sa dá použiť ako zdroj produktívnych investícií.“36 Český špecialista na problematiku migrácie Dušan Drbohlav37 z Karlovej univerzity v Prahe hovorí o „získavaní tvrdej meny“ a zlepšovaní životnej úrovne prostredníctvom remitencií, v náväznosti na to o raste ekonomiky a zvyšovaní dopytu, nových pracovných miestach, rozvoji infraštruktúry a pod. Opomenúť nemožno zhodnocovanie ľudského kapitálu, ktorý najmä v prípade návratu do vlasti (t. j. „spätnej“ či „okružnej migrácie“) bude predstavovať prínos pre domácu ekonomiku, napr. aj v podobe využitia nadobudnutého know-how. „Na sklonku 80. rokov (20. stor. – pozn.) po prvý raz zaznamenali spätný únik mozgov z USA, najmä do Kórejskej republiky a ďalších ázijských rýchlo sa rozvíjajúcich krajín.“38 V dôsledku ekonomickej migrácie dochádza k žiadúcemu vytváraniu sociálnych, obchodných a investičných (ekonomických, podnikateľských a i.) väzieb medzi krajinami; nové sociálne kontakty môže pracovník využiť pri uplatnení sa v domácej ekonomike. Aby nedošlo k jednostrannému pohľadu na migráciu, aj v tomto prípade uvediem niekoľko negatív či rizík, ktoré sa s migráciou môžu spájať z pohľadu krajiny pôvodu migrantov. Ide tu najmä o sociálny rozmer migrácie, na ten sa však logicky napájajú viaceré ekonomické ukazovatele. Za typický príklad možno považovať hojne diskutovaný možný odliv mozgov. Iste, najmä z dlhodobého hľadiska by bolo možné hovoriť o negatívnych dôsledkoch tohto prejavu migrácie, rovnako však práve v dlhodobom horizonte sa najčastejšie prejavuje návrat týchto migrantov do vlasti a teda dočasný charakter a relatívnosť úniku mozgov. Ak by sa aj nevrátila väčšinová časť migrantov, ale iba akákoľvek jej relevantná (markantná) zložka, museli by sme už brať do ohľadu elimináciu tohto negatívneho prejavu migrácie na strane domácej krajiny. Ako ďalšie možné negatívne dopady možno uviesť riziko nedostatku kvalifikovanej pracovnej sily v určitom sektore ekonomiky štátu ako i možnosť zhoršenia (vekovej, vzdelanostnej atď.) štruktúry obyvateľstva. Už vyššie citovaný Dušan Drbohlav39 uvádza tiež možnosť straty nezávislosti v dôsledku emigrácie a prejavy politickej nestability. Majúc na pamäti kontext tejto práce, aj pri najvyšších možných migračných tokoch medzi členskými krajinami EÚ však pri zohľadnení vyrovnávania rozdielov medzi týmito krajinami (predovšetkým v ekonomickej rovine a v oblasti životnej úrovne) nemožno predpokladať turbulencie takéhoto charakteru, ako ich uvádza citovaný autor, zvlášť nie v spoločnom priestore s jedným a tým istým časti celku presahujúcim zastrešením (inštitucionálnym, ekonomickým a pod.). LITERATÚRA [1] BACULÍKOVÁ, N.; CEHULA, M. Determinanty potenciálnej konkurencieschopnosti poľnohospodárskych prvovýrobcov SR. In: Zborník z 8. medzinárodnej vedeckej konferencie „Medzinárodné vzťahy 2007 – Energetická politika EÚ a boj proti klimatickým zmenám“, FMV EU Bratislava a zastúpenie európskej komisie na Slovensku, Smolenice 29. - 30. 11. 2007. Bratislava : Ekonóm, 2007. ISBN 978-80-225-2437-7. [2] BACULÍKOVÁ, N. Predpoklad vývoja ceny pôdy v SR po vstupe do Európskej únie In: Zborník vedeckých prác" Európska integrácia - výzva pre Slovensko". Nitra : SPU, 2004. ISBN 80-8069355-2. - s. 14-18. [3] BACULÍKOVÁ, N. Komparácia produkčného potenciálu vo vzťahu k nákladovosti In: Predvstupové stratégie v národnom hospodárstve. Nitra : Slovenská akadémia pôdohospodárskych vied, 2002. - ISBN 80-89162-02-9. - s.48-51. [4] BACULÍKOVÁ, N.; CEHULA, M. Determinanty potenciálnej konkurencieschopnosti poľnohospodárskych prvovýrobcov SR. In: Zborník z 8. medzinárodnej vedeckej konferencie „Medzinárodné vzťahy 2007 – Energetická politika EÚ a boj proti klimatickým zmenám“, FMV EU Bratislava a zastúpenie európskej komisie na Slovensku, Smolenice 29. - 30. 11. 2007. Bratislava : Ekonóm, 2007. ISBN 978-80-225-2437-7. [5] BACULÍKOVÁ, N.; CEHULA, M. Analýza vývoja zamestnanosti v poľnohospodárstve SR. 36 ŠÍBL, D., ŠAKOVÁ, B.: Svetová ekonomika, Internacionalizácia – integrácia – globalizácia – interdependencia. Druhé doplnené vydanie. SPRINT, Bratislava 2002, str. 190. 37 DRBOHLAV, D.: „Migrace v ČR a ve světě; demografické a ekonomické aspekty“ – prezentácia v rámci verejnej debaty – seminára „Pracovní migrace do České republiky“ v Senáte Parlamentu ČR 30.6.2004. 38 ŠÍBL, D., ŠAKOVÁ, B.: Svetová ekonomika, Internacionalizácia – integrácia – globalizácia – interdependencia. Druhé doplnené vydanie. SPRINT, Bratislava 2002, str. 189. 39 DRBOHLAV, D.: „Migrace v ČR a ve světě; demografické a ekonomické aspekty“ – prezentácia v rámci verejnej debaty – seminára „Pracovní migrace do České republiky“ v Senáte Parlamentu ČR 30.6.2004. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 187 [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] In: Sociálno ekonomická revue : Vedecký časopis Fakulty sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka. ISSN 1336-3727. roč. 2, č. 3, 4, s. 70-73. BEZÁKOVÁ, T.; BUDJAČ, M. Príčiny výskytu a šírenia nelegálnej práce a možnosti jej riešenia. In: Zborník príspevkov z 5. medzinárodnej doktorandskej konferencie „Ekonomické, politické a právne otázky medzinárodných vzťahov“, FMV EU 26. - 27. 5. 2006 Virt. Bratislava : Ekonóm, 2006. ISBN 80-225-2240-6. BUDJAČ, M.; BEZÁKOVÁ, T. Priame zahraničné investície – nositeľ regionálneho rozvoja súčasnosti ? In: Zborník anotácií a CD nosič z medzinárodnej vedeckej konferencie „Trendy hospodárskeho a sociálneho rozvoja v krajinách EÚ - Investičný rozvoj a jeho vplyv na znižovanie disparít regiónov“, FSEV TnUAD 5. - 6. 12. 2006 Trenčín. Trenčín : FSEV TnUAD, 2006. ISBN 80-8075-188-9 EAN 9788080751883 ISBN CD 80-8075-187-0. DRBOHLAV, D. „Migrace v ČR a ve světě; demografické a ekonomické aspekty“ – prezentácia v rámci verejnej debaty – seminára „Pracovní migrace do České republiky“ v Senáte Parlamentu ČR 30. 6. 2004. GOGOVÁ, M. K niektorým otázkam Európskeho správneho práva, str. 42 – 49. In: Zborník príspevkov z konferencie „Vedecké aspekty vstupu SR do EÚ“, 19.11.2004 Bratislava. Bratislava : Ekonóm, 2005. ISBN 80-225-1974-4. GOGOVÁ, M.; BUDJAČ, M. Racionalizácia administratívnoprávnej regulácie ako nástroj zlepšovania podnikateľského prostredia a zvyšovania ekonomickej efektívnosti. In: Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie „Postavenie univerzity a jej výskumu v znalostnej ekonomike“, 8. 11. 2007 Trenčín. Trenčín : FSEV TnUAD, 2007. GOGOVÁ, M.; HARAKAĽOVÁ. Ľ. Investičný rozvoj je nemysliteľný bez investície do ľudí. In: Zborník anotácií a CD nosič z medzinárodnej vedeckej konferencie „Trendy hospodárskeho a sociálneho rozvoja v krajinách EÚ - Investičný rozvoj a jeho vplyv na znižovanie disparít regiónov“, 5. - 6. 12. 2006 Trenčín. Trenčín : FSEV TnUAD, 2006. ISBN 80-8075-188-9 EAN 9788080751883 ISBN CD 80-8075-187-0. CHVOJKA, M. „Ekonomika a peniaze v kocke“, Profit, 4. apríla 2007. JANČÍK, Ľ. „NBS opäť pribrzdila silnú korunu“. In: http://www.sme.sk/c/3231622/NBS-opatpribrzdila-silnu-korunu.html (portál denníka SME, 5. 4. 2007) KATUŠČÁK, B. Nadnárodná migrácia za prácou zo Slovenska do EÚ. Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, Bratislava, 6. novembra 2006. LIPKOVÁ, Ľ. „Migračná politika Európskej únie“. In: http://www.fsev.tnuni.sk/fileadmin/kmam_files/HP_EU/CDV_Migracna_politika_EU_BA.pdf PETRUŠOVÁ, D. Demografický vývoj Slovenskej republiky. In: Acta academica trenchiniesis 2/2004: Personálny manažment v podmienkach formovania nového európskeho trhu práce. Trenčín: Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Trenčianskej univerzity Alexandra Dubčeka v Trečíne, 2004. 256 s. ISBN 80-8075-018-1. s. 59-64. Štatistický úrad Slovenskej republiky: Zahraničné sťahovanie a cudzinci v Slovenskej republike v roku 2005, Bratislava 2007. ŠÍBL, D.; ŠAKOVÁ, B. Svetová ekonomika, Internacionalizácia – integrácia – globalizácia – interdependencia. Druhé doplnené vydanie. SPRINT, Bratislava 2002. TYTYKALOVÁ, H. „Boris Katuščák: Slováci si už prácu začínajú vyberať“, Hospodárske noviny, článok zo 7. 6. 2006. www.statistics.sk www.eures.sk ADRESA: JUDr. Mária Gogová, CSc. Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Katedra verejnej správy Študentská 1 911 50 Trenčín Tel.: +42132/7400266 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 188 Ing. Ľubica Harakaľová Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne Fakulta sociálno-ekonomických vzťahov Katedra manažmentu Študentská 1 911 50 Trenčín Tel.: +42132/7400403 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 189 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 190 VYUŽITOE KOLEKTÍVNEHO MODELU RIZIKA PRI CEZHRANIČNOM PODNIKANÍ TELEKOMUNIKAČNÉHO OPERÁTORA Galina Horáková1, Aleš Kozubík2 1 Ekonomická univerzita v Bratislave, 2 Žilinská univerzita v Žiline Abstrakt Príspevok sa venuje problematike využitia modelu kolektívneho rizika, vybudovaného na základe potrieb odhadu celkovej škody poisťovateľa, v oblasti telekomunikácií. Pretransformovaním predpokladov modelu je možné využiť základné vzťahy aj v oblasti tvorby nových produktov telekomunikačných operátorov. Návrh jedného z takýchto produktov, ktorý vychádza z nadštandardných vzťahov medzi Českou a Slovenskou republikou sa týka práve možnosti jeho voľby pre klientov z pohraničných oblastí, ktorých podnikateľské aktivity resp. ich rodinní príslušníci sa nachádzajú na obidvoch stranách hranice. Kľúčové slová kolektívny model rizika, rozdelenie počtu hovorov, rozdelenie dĺžky hovorov, celková doba uskutočnených hovorov, solventnosť 1. ÚVOD V oblasti poisťovníctva sa na modelovanie celkových škôd v poistnom portfóliu používa kolektívny model rizika. V rámci tohto modelu sa jednotlivé poistky resp. poistné udalosti interpretujú ako náhodné premenné Xi, i=1,...,N, kde N je tzv. sčítacia náhodná premenná udávajúca počet vzniknutých škôd. Celkovú škodu Y potom vyjadríme v tvare N Y = ∑ Xi. i =1 V prípade, že N=0 samozrejme kladieme aj Y=0. Pre analýzu výsledného rozdelenia celkových škôd sa prijímajú zjednodušujúce predpoklady: 1. O náhodných premenných X1,X2,.. predpokladáme, že sú nezávislé a identicky rozdelené. 2. Predpokladáme, že náhodné premenné X1,X2,.. sú nezávislé od sčítacej náhodnej premennej N. O náhodnej premennej, ktorá spĺňa uvedené predpoklady hovoríme, že má tzv. zložené rozdelenie. Pri tom môžeme špecifikovať rozdelenie počtu vzniknutých škôd a hovoriť tak napr. o Poissonovom zloženom rozdelení, negatívnom binomickom zloženom rozdelení a pod. Rovnako môžeme špecifikovať aj rozdelenie výšky škôd. Rozdelenie náhodnej premennej Y celkových škôd popisujeme pomocou distribučnej funkcie, ktorú určíme konvolúciou v tvare ⎧ ∞ P( N = n ) ⋅ F * n ( x ) x ≥ 0 ⎪∑ Xi FY ( x ) = ⎨ n =0 0 x<0 ⎩⎪ pričom pre nultú konvolúciu definujeme FX*0i ( x) = 1 pre x≥0. Kolektívny model rizika potom nachádza uplatnenie najmä v súvislosti s teóriou krachu. V kontexte s teóriou krachu sa riziko skúma ako stochastický proces U (t ) = u + ct - Y (t ), t ł 0, kde U(t) predstavuje hodnotu poistnej rezervy poisťovateľa v čase t, u=U(0) je počiatočná hodnota poistnej rezervy, c je (konštantná) hodnota výberu poistného za jednotku času, Y(t)=X1+X2+...XN(t) je celkové poistné plnenie do času t, N(t) predstavuje počet vzniknutých poistných udalostí do času t. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 191 Základom úspešnej činnosti poisťovne potom je eliminovať možnosť, že by v určitom časovom okamihu T nastala situácia U(T)<0, teda stav, ktorý nazývame krachom. Presnejšie, pod okamihom krachu rozumieme časový okamih T definovaný vzťahom ⎪⎧min { t t ≥ 0 ∧ U (t ) < 0} T =⎨ ⎪⎩ ∞ ak U (t ) ≥ 0 ∀t Pod pravdepodobnosťou krachu potom rozumieme pravdepodobnosť toho, že ku krachu dôjde v konečnom čase, teda hodnotu určenú vzťahom ψ (u ) = P(T < ∞). Zámerom tohto príspevku je ukázať, ako je možné tieto prístupy z aktuárskej praxe využiť na návrhy nových telefonických produktov, ktoré by zvýhodňovali medzinárodné hovory účastníkov z pohraničných oblastí pri uskutočňovaní hovorov do susedných pohraničných oblastí. Pritom sa na služby poskytované telekomunikačným operátorom, či už mobilným alebo pevným, nazerá ako na špecifický prípad investície, ktorý nie je nepodobný stratégii poisťovacej spoločnosti. Cieľom obidvoch inštitúcií je dosiahnuť čo najvyšší zisk, pre obidve inštitúcie platí, že budúca hodnota akejkoľvek investície záleží okrem vloženej sumy aj od neistoty v budúcom čase, od rizika. Otázkou je ako riziko, teda premenlivosť zisku alebo straty riadia jednotlivé inštitúcie. Skúmajme ich filozofiu a z toho vyplývajúce matematické vyhodnotenie. 2. ANALÓGIA PORTFÓLIA POISTNÝCH ZMLÚV S PORTFÓLIOM ÚČASTNÍKOV SIETE Prijmime najskôr určité predpoklady, ktoré by umožnili na analýzu portfólia klientov telekomunikačného operátora a ich hovorov použiť výsledky z aktuárskej teórie rizika. Ide konkrétne o tieto predpoklady: • v rámci jedného účastníka resp. jednej účastníckej stanice môže počas sledovaného obdobia nastať aj viac ako jeden hovor, • jednotlivé telefónne stanice sú vzájomne nezávislé, • dĺžku každého telefonického hovoru možno v sledovanej skupine zákazníkov popísať náhodnou premennou Xi, ktorá vo všeobecnosti môže byť diskrétna i spojitá, (v závislosti od presnosti tarifikácie), • počet realizovaných telefonických hovorov z jednej stanice je popísaný náhodnou premennou Ni, počet všetkých hovorov popíšeme náhodnou premennou N, pričom tieto počty sú nezávislé od dĺžky individuálnych hovorov, • náhodné premenné Xi ,i=1,…,N sú nezávislé a identicky rozdelené, • počet telefonických staníc v danom portfóliu sa počas sledovaného obdobia nemení. Portfólio nezávislých telefonických staníc, ktoré spĺňa uvedené predpoklady je zrejme možné popísať kolektívnym modelom rizika. Celková dĺžka realizovaných hovorov z celého portfólia je určená náhodnou premennou N M = ∑ Xi. i =1 Pre jej momenty podľa [4] platí, E ( M ) = E ( X ).E ( N ) (1) D ( M ) = E ( N ) ⋅ D ( X ) + E ( X ) ⋅ D ( N ). (2) 2 Otázka prosperity operátora potom súvisí s predikciou jeho prebytku resp. vytvoreného zisku v danom časovom okamihu t. Model prebytku peňažných tokov operátora na konci časového úseku <0, t> môžeme v našom prípade chápať ako hodnotu aktív v čase t a vyjadriť ho v tvare procesu rizika U (t ) = u + PP ⋅ t − M (t ), kde u = U (0) je počiatočná hodnota rezervného fondu na začiatku sledovaného obdobia, „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 192 (3) U (t ) prebytok operátora na konci časového úseku <0, t> PP ⋅ t poplatky, ktoré operátor vyberie zo zaplatených telefónnych účtov do času t (paušál), N (t ) počet telefonických hovorov, uskutočnených v časovom úseku <0, t> M (t ) celková dĺžka realizovaných hovorov v časovom intervale <0, t>, teda súčet všetkých individuálnych dĺžok hovorov Xi, i=1,2,3,...,N(t) v tomto časovom intervale, ktorý možno zapísať v tvare M (t ) = X 1 + X 2 + ... + X N (t ) , (5) pričom, ak N (t ) = 0, tak kladieme M (t ) = 0. Operátor musí zvoliť takú cenovú politiku, aby jeho prebytok v čase t bol kladný, resp., aby prebytok dosiahol zápornú hodnotu bola veľmi malá, teda: P (U (t ) < 0 ) = ε . (6) Túto pravdepodobnosť je zrejme možné stotožniť s pravdepodobnosťou krachu. V ďalšom sa preto budeme venovať otázke, ako sa táto pravdepodobnosť, resp. miera zisku v závislosti od rôznych veličín v portfóliu v danom čase t mení. Určujúce veličiny pre zmenu tejto pravdepodobnosti ε sú počiatočný kapitál, obchodná marža (zodpovedajúca rizikovej prirážke), rozdelenie celkovej dĺžky hovorov (zodpovedajúce celkovým škodám). Z uvedenej analógie medzi poistným portfóliom a množinou účastníkov telekomunikačnej siete vyplýva, že pri určovaní týchto veličín možno aplikovať princípy na výpočet rizikového poistného. Tak odvodíme nasledujúce vzťahy pre náš konkrétny kolektívny model rizika. Ak poznáme rozdelenie zloženej náhodnej premennej, tak môžeme písať P (U (t ) < 0) = P (U (0) + PP ⋅ t − M (t ) < 0) = P ( M (t ) ≤ U (0) + PP ⋅ t ), čo je splnené ak U (0) + PP ⋅ t = x1−ε (7) kde x1−ε je kvantil náhodnej premennej popisujúcej celkovú dĺžku hovorov uskutočnených do času t. V prípade, že konkrétne rozdelenie celkovej dĺžky uskutočnených hovorov nepoznáme, využijeme aproximáciu normálnym rozdelením. Dostávame tak U (0) + PP ⋅ t − E ( M (t )) (8) ≈ u1−ε , σ ( M (t )) kde u1−ε je kvantil normovaného normálneho rozdelenia. Napr. uvažujeme o konkrétnom rozdelení celkovej doby volania a predpokladáme, že očakávaný počet uskutočnených hovorov za časovú jednotku je 40, pričom počet hovorov má Poissonovo rozdelenie N ~ Po(40) a doba volania sa riadi gama rozdelením X ~ Γ( m,δ ) , potom zložené rozdelenie celkovej m −1 doby telefonovania je zložené Poissonovo M ~ Po(40; F X ( x) = 1 − e−δ x ∑ (δ x ) i ), FX ( x ) je distribučná i! funkcia individuálnej doby volania, a distribučná funkcia celkovej doby volania má tvar i nm −1 ( δ x ) ⎞ ∞ e−λ λ n ⎛ ⎜ 1 − e −δ x ∑ ⎟, x ≥ 0 , FM ( x) = ∑ n =0 i =0 n! ⎜ i! ⎟ ⎝ ⎠ X ~ Γ (2, 2) , tak distribučná funkcia dĺžky prehovorených minút je Ak i =0 i ⎛ n⋅ 2 −1 ( 2 x ) ⎞ ⎜ 1 − e −2 x ∑ ⎟ ⎜ i =0 i ! ⎟⎠ ⎝ Z reálnych údajov môžeme známymi metódami stanoviť, o aké zložené rozdelenie ide a podľa typu rozdelenia stanoviť distribučnú funkciu, resp. odhadnúť jej funkčné hodnoty. Na základe definície distribučnej funkcie môžeme potom vyjadriť údaj, potrebný pre analýzu portfólia napr. pravdepodobnosť P ( M ≤ x) , teda pravdepodobnosť, s akou bude doba hovoru nanajvýš rovná hodnote x . e−40 λ 40 n=0 n! ∞ FM ( x) = ∑ „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 193 3. ANALÓGIA APLIKÁCIE ZAISTENIA PORTFÓLIA SO STANOVENÍM HRANICE LIMITUJÚCEJ VOLNÉ MINÚTY Zaistenie je možné charakterizovať ako poistenie poisťovateľa, ktorý má možnosť preniesť na zaisťovateľa tú časť rizika, ktoré presahuje jeho finančné možnosti, teda riziká, narúšajúce rovnováhu poistného kmeňa. Zaistenie pomáha zmierňovať vplyv ekonomických a sociálnych zmien, ale aj zmien v poisťovacích metódach. Optimalizácia skladania reťazcov zaisťovacích ochrán umožňuje prvopoisťovateľovi nebrať na seba prebytočné riziko, ale pritom zachovať dostatočný prebytok, čo by sa malo pozitívne premietnuť aj do ceny ponúkaných produktov. Optimálnu skladbu zaisťovacích ochrán pre konkrétne portfólio poistných zmlúv možno odvodiť matematicky, pričom výhodou je poznať zaisťovací trh v praxi. Využiť poznatky týkajúce sa zaistenia v plnej miere znamená použiť aj metódu určenia optimálneho reťazca zaisťovacích ochrán. Ten býva najčastejšie zložený z najpoužívanejších typov zaistenia a to kvótového zaistenia, excedentu vzhľadom na poistnú sumu (surplus), Excess of Loss a Stop Loss zaistenia, pričom sa tieto ochrany spájajú podľa potreby do reťazcov. Riešenie problémov týkajúcich sa zaistenia môžeme zjednodušene rozdeliť do dvoch skupín. Jedna oblasť sa dotýka stanovenia pravdepodobnosti, s akou poisťovňa bude kryť svoje záväzky za konkrétnych podmienok, napr. pri akom type zaistenia, a s akým vlastným vrubom (prioritou). Druhá oblasť sa dotýka optimálneho nastavenia týchto parametrov a to tak, aby poisťovňa neprijímala príliš veľké riziká a naopak, aby do zaistenia nepresúvala riziká, ktoré môže pokryť sama. Aj v tomto prípade môžeme túto stratégiu preniesť do oblasti telekomunikácií. Priblížme túto myšlienku na príklade neproporcionálneho zaistenia. Neproporcionálne zaistenie je charakterizované rozdelením zodpovednosti za krytie škôd medzi cedenta a zaisťovateľa tak, že zaisťovateľ kryje výšku škody iba v prípade, že vzniknutá škoda presiahne prvopoisťovateľovu prioritu. Vtedy uhrádza celú výšku škody nad prioritou, respektíve iba výšku škody po dohodnutý limit zaisťovateľa. Toto zaistenie s prioritou β , je matematicky vyjadrené vzťahmi P ⎧X Xβ = ⎨ ⎩β pre X ≤ β pre X > β Z ⎧ 0 Xβ = ⎨ ⎩X − β pre X ≤ β (9) pre X > β Pre realizovanie myšlienky vytvoriť produkt, ktorý by vyhovoval cielenej skupine abonentov, ktorých spájajú nadpriemerné prehovorené minúty medzi dvomi telefonickými stanicami využijeme vzťah (9). V novom programe sa operátor rozhodol týmto klientom „darovať“ pre každý telefonický hovor volné minúty po prekročení určitého limitu dĺžky hovoru. Očakávanú individuálnu škodu poisťovateľa nahradíme očakávanou dobou individuálneho volania a vyjadríme ju vzhľadom na (9) vzťahom β ∞ ∞ ∞ ∞ β 0 β β E ( P X β ) = ∫ x ⋅ f X ( x) dx + ∫ β ⋅ f X ( x) dx = ∫ x ⋅ f X ( x) dx − ∫ x ⋅ f X ( x) dx + ∫ β ⋅ f X ( x) dx = 0 (10) ∞ = E ( X ) − ∫ ( x − β ) ⋅ f X ( x ) dx β Očakávaná škodu zaisťovateľa je v takomto prípade analógiou pre dĺžku hovoru, na ktorej bude finančne participovať práve operátor. Inak povedané, po prekročení doby hovoru β , získa klient bonus vo forme voľných minút „darovaného“ času x − β . Túto hodnotu vyjadríme vzťahom ∞ E ( Z X β ) = ∫ ( x − β ) ⋅ f X ( x) dx β (11) čo môžeme upraviť aj na tvar ∞ E ( Z X β ) = ∫ (1 − FX ( x)) dx β (12) Očakávaná celková škoda poisťovateľa a zaisťovateľa sa premietne do vzťahov vyjadrujúcich celkovú dĺžku uskutočnených hovorov platených účastníkom v paušále a dobu využitých voľných minút s finančnou participáciou operátora. Na základe vzťahov platných v kolektívnom modeli rizika pre celkovú škodu a predchádzajúceho vyjadrenia očakávanej individuálnej škody poisťovateľa a zaisťovateľa môžeme písať „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 194 0 ⎧ ⎪ ∞ E( Z M β ) = ⎨ Z ⎪ E ( N ) ⋅ E ( X β ) = E ( N ) ⋅ β∫ (1 − FX ( x)) dx ⎩ E(N ) ⋅ E( X ) ⎧ ⎪ β ∞ E( M β ) = ⎨ ⎪ E ( N ) ⋅ 0∫ x ⋅ f X ( x) dx + E ( N ) ⋅ β∫ β ⋅ f X ( x) dx ⎩ P x≤β (13) x>β x≤β (14) x>β čo sú charakteristiky potrebné nielen k stanoveniu potrebných pravdepodobností, ale sú aj východiskom k optimálnemu vyjadreniu parametra β , predstavujúceho okrem priority práve stanovený časový limit, ktorý musí klient v individuálnom hovore prekročiť, aby získal voľné minúty. Tak, ako je možné skladať rôzne zaisťovacie reťazce a zisťovať, ktorá ochrana je optimálna, tak je možné stanoviť, v akej forme by mohol operátor ponúkať bonus voľných minút podľa potreby cieľovej skupiny. 4. PRÍKLAD Nech celková dĺžka hovorov sa riadi zloženým Poissonovýn rozdelením M ~ CoPo(30; FX ( x)) , pričom individuálna dĺžka hovoru je diskrétna náhodná premenná s rozdelením daným tabuľkou x 10 20 30 45 55 p X ( x) 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 Určíme očakávanú dobu individuálneho hovoru pri hranici β = 35 (časový limit dĺžky hovoru, ktorú si • klient hradí podľa predpísanej tarify) očakávanú dĺžku hovoru v rámci voľných minút, ak predpokladáme, že po prekročení hranice 35 • časových jednotiek má klient k dispozícii x − 35 časových jednotiek zdarma, • očakávanú celkovú dĺžku hovorov uskutočnených za dané obdobie, • pravdepodobnosť, s akou klient využívajúci túto službu operátora prekročí hranicu očakávanej dĺžky hovoru bez participácie operátora. Riešenie: Individuálnu dĺžku hovoru klienta v rámci paušálu P X β = 35 a v rámci voľných minút X − Z X β = 35 popíšeme na základe vzťahov (9) rozdelením pravdepodobnosti ⎧ 0,30 x = 10 ⎧ 0, 75 x=0 ⎪0, 25 x = 20 ⎪ ⎪ p P X ( x) = ⎨ p Z X ( x) = ⎨ 0,15 x=10 β = 35 β =35 ⎪ 0,10 x=20 ⎪0, 20 x = 30 ⎩ ⎪⎩ 0, 25 x = 35 pričom pravdepodobnostnú funkciu dĺžky hovorov v rámci voľných minút upravíme tak, aby vyhovovala podmienkam kolektívneho modelu rizika, teda aby nadobúdala kladné hodnoty. Za tým účelom ju vyjadríme v tvare: ⎧ 0,15 ⎪⎪ 0, 25 p Z X ( x) = ⎨ β =15 ⎪ 0,10 ⎪⎩ 0, 25 x = 10 x = 20 a preto E ( P X β =35 ) = 22, 75; E ( Z X β =35 ) = 3,5. Počet škôd vzhľadom na poisťovateľa sa pri zaistení Excess of Loss nemení, t. j. N = P N β , čo sa premietne do vyjadrení rozdelenia celkových prehovorených minút účastníka s „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 195 rozdelením P ( ) M β ~ CoPo 30; FP X ( x) takto: β e−30 ⋅ 30n ∗ n p P X ( x) β n! n=0 ∞ p P M ( x) = ∑ β Pre očakávaný celkový počet prehovorených minút účastníka teda platí E ( P M β ) = E ( N ) ⋅ E ( P X β ) = 6 82,5, čo predstavuje zníženie z pôvodnej hodnoty E ( X ) = 787,5 o 105 minút. Rozptyl vyjadríme podľa vzťahu (2). Tak dostávame hodnotu D( P M β ) = D( N ) ⋅ E 2 ( P X β ) + E ( N ) ⋅ D( P X β ) = 18 487,5, ktorú spolu so strednou hodnotou použijeme na odhad pravdepodobnosti, že dĺžka hovoru neprekročí x: ⎛ x − 6 82,5 ⎞ P( M ≤ x ) ≈ Φ ⎜ ⎟ ⎝ 18487 ,5 ⎠ S využitím tohto výsledku môžeme napríklad odhadnúť, že pri takomto programe by dĺžka hovorov účastníka prekročila očakávaný počet minút bez participácie operátora s pravdepodobnosťou 0,77935. Obdobne môžeme rovnaký údaj získať aj vzhľadom na operátora. Analýzou dĺžky takto realizovaných hovorov môžeme dôjsť k záverom, či je takýto model motivujúci pre klienta a súčasne únosný pre operátora pri konkrétnej voľbe nastavenia β . Pre stanovenie optimálnej hodnoty β môže operátor použiť kritérium maximalizácie zisku z tohto produktu pri fixne nastavenom rozptyle. Existuje teda cesta ako si získať klientov ponúkanými službami, ktoré prinášajú benefity nielen operátorovi, ale aj účastníkom telekomunikačnej siete. ZÁVER V príspevku bola ilustrovaná možnosť, ako využiť paralelu medzi poistením a telekomunikáciami. Aplikáciou sofistikovaných a podrobne prepracovaných metód neživotného postenia je možné vytvárať nové, atraktívne produkty, založené na myšlienke zachovania rovnováhy medzi prospechom klienta a stabilitou operátora. Práve takýmto spôsobom je možné navrhnúť napr. produkt, ktorý by nebol stratový a pritom by umožnil lepšiu, frekventovanejšiu komunikáciu medzi zahraničnými prevádzkami a filiálkami v prihraničných regiónoch a rovnako aj medzi rodinnými príslušníkmi, ktorých rozdeľuje hranica operátora. Oznam: Táto práca je podporovaná grantom VEGA 1/0724/08. LITERATÚRA [1] CIPRA, T. Zajištění a přenos rizik v pojišťovnictví, Praha : GRADA Publishing, 2004. [2] FEIMEIR, M.; BERTRAM, J. Anwendung numerischer Methoden in der Risikotheorie, DGVM, Karlsruhe, 1986. [3] GOOVAERTS, M. J.; KAAS, R. van HEERWAARDER, A. E.; BAUWELINCKX, T. Effective Actuarial Methods, Insurence Series 3, 1990. [4] HORÁKOVÁ, G.; MUCHA, V. Teória rizika v poisťovníctve. EKONÓM 2006. [5] HORÁKOVÁ, G.; MUCHA, V. Teória rizika v poistení 2. EKONÓM 2008. [6] KOZUBÍKOVÁ, Z. Risk Transfer Tools in the Insurance Business Journal of Information, Control and Management Systems, Vol. 3, (2005), No.2, s. 119-128. [7] KOZUBÍKOVÁ, Z. Finančné rozhodovanie manažmentu podniku v podmienkach rizika, Krízový manažment, č. 1/2007, s. 63-67. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 196 ADRESA: Doc. RNDr. Galina Horáková, CSc. Katedra matematiky, FHI EU v Bratislave, Dolnozemská 1/b, 852 35 Bratislava, Slovenská republika, tel.:++421/02/67295843, e-mail: [email protected] RNDr. Aleš Kozubík Katedra Matematických metód, FRI ŽU v Žiline, Univerzitná 8215/1, 010 26 Žilina, Slovenská republika, tel.:++421/41/513 42 80, e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 197 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 198 ROZDOELY V ROZVOJI REGIÓNOV SR A ČR Eva Ivanová Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne Abstrakt: Slovenská a Česká republika sú krajiny s veľmi podobným ekonomickým a sociálnym vývojom, v ich ekonomickom rozvoji je veľa podobných znakov. Jedným z nich sú aj disparity v rozvoji regiónov, ktoré negatívne vplývajú na ďalší ekonomický a sociálny rozvoj. Krajiny európskeho spoločenstva majú už vo svojich zakladateľských zmluvách zakotvený cieľ rovnomerný hospodársky rozvoj a postupné odstraňovanie rozdielov v rozvoji regiónov. Jednou z významných podmienok, ktoré môžu pozitívne ovplyvniť regionálny rozvoj a vyrovnávanie disparít v regionálnom rozvoji v ekonomike SR a ČR je systém koncepčnej regionálnej politiky nadväzujúcej na regionálnu politiku EÚ. V nasledujúcom článku analyzujem rozdiely v rozvoji regiónov na základe vybraných makroekonomických ukazovateľov, ako je HDP, pridaná hodnota, nezamestnanosť, PZI. Tento príspevok je súčasťou riešenia projektu VEGA 1/3795/06 Kľúčové slová: Región, disparity, hrubý domáci produkt, priame zahraničné investície, nezamestnanosť 1 VYBRANÉ ASPEKTY REGIONÁLNEHO ROZVOJA V SR HRUBÝ DOMÁCI PRODUKT A PRIDANÁ HODNOTA Hrubý domáci produkt (HDP) je kľúčový parameter, ktorým sa hodnotí ekonomická úroveň krajiny a regiónu. Podľa Štatistického úradu SR regionálny HDP vyjadruje konečný výsledok výrobnej činnosti rezidentských výrobcov za ekonomiku spolu. Zodpovedá celkovej produkcii rezidentských výrobcov po odpočítaní ich medzispotreby a po pripočítaní čistých daní z produktov. Regionálnu tvorbu hrubého domáceho produktu charakterizujú údaje v tabuľke 1. Tabuľka 1: Regionálny HDP v mil. Sk b. c. 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Slovenská republika 937964 1018430 1108117 1222483 1361683 1485301 Bratislavský kraj 232513 249851 278855 306515 343255 405640 Trnavský kraj 100762 106592 113469 130670 147337 164377 Trenčiansky kraj 99813 107781 113868 126088 141112 146183 Nitriansky kraj 107858 114454 123962 139951 158535 173539 Žilinský kraj 98624 108386 116582 125984 141991 157256 Banskobystrický kraj 95651 105587 117667 128733 137263 130126 Prešovský kraj 83142 91287 101057 109378 120466 129103 Košický kraj 119601 134492 142657 155164 171724 179077 Poznámka: Údaje za rok 2005 sú predbežné, vybilancované na základe výpočtu Eurostatu Zdroj: ŠÚ SR Údaje v predchádzajúcej tabuľke poukazujú na výrazný odstup Bratislavského kraja od ostatných krajov SR. Tvorba HDP v Bratislavskom kraji predstavuje okolo 25 % tvorby hrubého domáceho produktu v SR. Z ďalších krajov najvyššie hodnoty vykazuje Košický kraj (12,7 %), za ktorým nasledujú tesne vedľa seba Nitriansky, Trnavský, Žilinský, Trenčiansky a Banskobystrický kraj, s miernym odstupom posledný Prešovský kraj (8,8 %). Uvedenú situáciu nám názorne zobrazuje graf 1. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 199 Graf 1: Hrubý domáci produkt podľa krajov SR v mil. Sk b.c. 1600000 1400000 Slovenská republika Bratislavský kraj Trnavský kraj Trenčiansky kraj Nitriansky kraj Žilinský kraj Banskobystrický kraj Prešovský kraj Košický kraj mil. Sk b.c. 1200000 1000000 800000 600000 400000 200000 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Rok Zdroj: Vlastné spracovanie Regióny SR sa od seba odlišujú aj veľkosťou a počtom obyvateľov. Preto reálnejší pohľad na ich výkonnosť podáva ukazovateľ HDP na obyvateľa, ktorý sa používa aj na porovnávanie úrovne viacerých štátov. Regionálny HDP na obyvateľa je podielom dvoch ukazovateľov: regionálneho hrubého domáceho produktu a priemerného počtu obyvateľstva trvalo bývajúceho v danom regióne. Tabuľka 2: HDP na obyvateľa v Sk b. c. 2000 174 295 Slovenská republika 378 278 Bratislavský kraj 183 337 Trnavský kraj 164 489 Trenčiansky kraj 151 301 Nitriansky kraj 142 746 Žilinský kraj 144 884 Banskobystrický kraj 106 158 Prešovský kraj 156 650 Košický kraj 2001 189 718 412 591 194 209 178 387 161 089 157 045 160 233 116 127 176 109 2002 206 647 466 933 206 612 188 847 174 746 168 705 178 683 127 955 186 532 2003 225 430 507 154 234 670 207 555 195 208 180 369 193 685 136 734 200 422 2004 251 797 573 980 258 369 230 323 218 234 204 935 209 525 152 781 224 255 Zdroj: ŠÚ SR Aj v prípade HDP prepočítaného na jedného obyvateľa možno pozorovať veľmi výrazný odstup Bratislavského kraja od ostatných krajov. HDP na obyvateľa v Bratislavskom kraji predstavuje v roku 2004 takmer 2,28 násobok priemeru SR. Poradie krajov na ďalších miestach je v tomto prípade odlišné. Na druhom mieste je Trnavský kraj, ktorý ako jediný z ostatných krajov prekračuje priemer SR. HDP na obyvateľa v Trenčianskom kraji dosahuje v roku 2006 91,47 % priemeru Slovenska, a len niečo vyše 40 % z úrovne Bratislavského kraja. Nasleduje Košický kraj, kde HDP na obyvateľa predstavuje 89 % úrovne SR. 86,7 % z priemeru SR je úroveň Nitrianskeho kraja. Nižší HDP na obyvateľa majú Banskobystrický a Žilinský kraj, no výrazne najnižšiu tvorbu HDP na obyvateľa má Prešovský kraj, ktorý dosahuje 60,7 % priemeru SR, a iba 26,6 % úrovne Bratislavského kraja. Treba však poznamenať, že v prípade regiónov s vysokou dochádzkou za prácou, najmä do hlavných miest, je tento ukazovateľ nadhodnotený. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 200 Úroveň HDP na obyvateľa znázorňuje graf 2. Graf 2: Hrubý domáci produkt na obyvateľa v krajoch SR v Sk 600000 550000 500000 Slovenská republika 450000 Bratislavský kraj 400000 Trnavský kraj 350000 Nitriansky kraj Sk Trenčiansky kraj Žilinský kraj 300000 Banskobystrický kraj Prešovský kraj 250000 Košický kraj 200000 150000 100000 2000 2001 2002 2003 2004 Rok Zdroj: vlastné spracovanie Podstatnou zložkou hrubého domáceho produktu je pridaná hodnota. Vypočíta sa ako rozdiel medzi hrubou produkciou a medzispotrebou. Pridaná hodnota sa skladá z nákladov na mzdy, sociálnych a finančných nákladov, ziskov a daní. Pridaná hodnota je jedným z najdôležitejších kritérií, ktoré ovplyvňujú výkonnosť ekonomiky, regiónov, odvetví a firiem. V syntetickej podobe vyjadruje účinnosť použitia výrobných faktorov a ďalších inštitucionálnych faktorov v ekonomike. J. Masárová k tejto problematike píše: „ ...hoci odvetvová štruktúra našej ekonomiky má širokú skladbu a sú v nej zastúpené všetky výrobné a nevýrobné odvetvia, jednotlivé odvetvia sú v regiónoch Slovenska rozmiestnené nerovnomerne“. (5, str. 43). Tabuľka 3: Tvorba pridanej hodnoty v regiónoch SR v mil. Sk b. c. 2000 2001 836828 921684 Slovenská republika 207500 226090 Bratislavský kraj 89866 96468 Trnavský kraj 89062 97559 Trenčiansky kraj 96204 103576 Nitriansky kraj 87972 98100 Žilinský kraj 85333 95553 Banskobystrický kraj 74176 82615 Prešovský kraj 106715 121723 Košický kraj 2002 998743 251467 102272 102521 111737 105007 106078 91084 128577 2003 1095183 274691 116868 112993 125230 112924 115360 98044 139073 2004 1210674 307878 127542 123815 138326 127016 123281 108607 154209 Zdroj: ŠÚ SR Podstatne najvyšší podiel na tvorbe pridanej hodnoty v SR má Bratislavský kraj. Spomedzi ostatných krajov má najvyššiu tvorbu pridanej hodnoty Košický kraj, nasleduje Nitriansky kraj. Ďalšie štyri kraje (Trnavský, Žilinský, Trenčiansky, Banskobystrický) majú veľmi podobné úrovne pridanej hodnoty, a najnižšiu tvorbu pridanej hodnoty má Prešovský kraj. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 201 Významným faktorom, ktorý ovplyvňuje výkonnosť ekonomiky a jej ďalší rast, sú zahraničné investície, najmä priame zahraničné investície. Priame zahraničné investície zvyšujú výkonnosť ekonomiky, prispievajú k modernizácii výrobných odvetví a služieb, zvyšujú zamestnanosť tvorbou nových pracovných miest. Ovplyvňujú obchodnú bilanciu, vplývajú na výšku miezd a na spotrebu domácností. Na druhej strane však predstavujú silnejšiu konkurenciu, narušenie lokálneho trhu, vzniká riziko prechodu kľúčových sektorov do vlastníctva zahraničných subjektov. Prílev priamych zahraničných investícií do ekonomiky SR je stále nedostatočný, v porovnaní s okolitými krajinami podpriemerný. Tiež regionálne smerovanie je značne diferencované, sú preferované najmä vyspelé regióny západného Slovenska, čím sa disparity ekonomickej výkonnosti regiónov ešte zväčšujú. Pozri nasledujúce tabuľky. Tabuľka 3: Porovnanie PZI medzi ČR a SR za 1996 – 2005 v mld. USD 1996 1997 1998 1999 2000 2001 1,4 1,3 3,7 6,3 5,0 5,6 PZI do ČR v mld. USD PZI do SR v mld.USD 0,3 0,3 0,5 0,2 2,0 1,2 2002 8,4 2003 2,1 2004 4,4 2005 10, 90 1,9 1,1 1,3 0,6 Zdroj: NBS, ČNB Tabuľka 4: Prílev PZI do krajov SR (mil. Sk) 2002 Kraj/rok 170738 Bratislavský kraj 3497 Trnavský kraj 2185 Trenčiansky kraj 1148 Nitriansky kraj 6468 Žilinský kraj 407 Banskobystrický kraj 189 Prešovský kraj 962 Košický kraj 18 5594 Spolu SR 2003 31136 1374 3378 1510 766 135 54 617 38 970 2004 22209 4124 2292 120 2388 888 1081 1021 34123 2005 7343 682 3346 642 7123 1166 163 1680 22 145 2006 45180 1902 2580 1084 8308 932 439 1113 61 538 Zdroj: NBS 2 VYBRANÉ ASPEKTY REGIONÁLNEHO ROZVOJA V ČR Podobne ako v SR aj v ČR sú výrazné disparity v rozvoji regiónov, tieto disparity začali byť výraznejšie po roku 2001. Pri porovnávaní rozvoja regiónov ČR budeme vychádzať celkovej úrovne a zo zmien v rozvoji regiónov ČR. Regióny s vysokou ekonomickou výkonnosťou si udržujú aj dobré umiestnenie v dynamike rastu ekonomických ukazovateľov, sú to regióny kde v 90 tých rokoch plynulo veľa zahraničných investícií a to najmä do nových podnikov. Sú to: Stredočeský a Plzenský kraj opačne to je v kraji Karlovarskom a Libereckom. V prípade Libereckého kraja ide najmä o úpadok textilného priemyslu. Menej rozvinutým krajom je aj Moravskoslezký kraj, určité oživenie tu priniesla výroba ocele. V Olomouckom kraji je to zase spracovateľský priemysel. Najvýkonnejším regiónom je Praha, ktorá však z hľadiska dynamiky vývoja má horšiu pozíciu, lebo koncentrácia priemyselnej výroby smeruje do iných oblastí. Praha však vykazuje najvyššiu úroveň hrubej pridanej hodnoty na pracovníka v technologicky a znalostne náročných aktivitách, potom nasleduje kraj Pardubický a Královohradecký. Najhoršiu pozíciu „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 202 z tohto hľadiska majú kraje Karlovarský a Moravskoslezký. V novo sa rozvíjajúcich ekonomikách je významným indikátorom inovačnej výkonnosti príliv PZI , lebo sú dôležitým nositeľom technologických zmien, majú pozitívny dopad na zamestnanosť, ale aj na ostatné ekonomické ukazovatele, najmä tvorba pridanej hodnoty. Nasledujúce tabuľky zachytávajú tieto ukazovatele na úrovni NUTS 3. Tabuľka č 5: HDP v ČR KRAJ ČR Praha Stredočeský Juhoš´český Plzenský Karlovarský Úsrtecká Liberacaký Královohradeb Peradubický Vaysočina Juhomoravský Olomoucký Zlinska Moravskoslezký HDP/ obyvateľa 2002 2005 31 942 39 475 68 020 75 050 45 275 56 343 26 219 31 735 27 735 35 184 13 506 17 098 18 927 27 816 30 338 38 789 30 038 39 369 33 559 40 398 28 448 36 917 25 043 31 111 22 924 30 883 28 004 32 135 19 187 25 775 HDP/ obyvateľa, ČR = 100 2002 2005 100 100 213 190 142 143 82 80 87 89 42 43 59 70 95 98 94 100 105 102 89 94 78 79 72 78 88 81 60 65 Zdroj: ŠÚ ČR V nasledujúcich tabuľkách je zachytený príliv PZI a jeho vplyv na zamestnanosť v jednotlivých regiónoch ČR .Z hľadiska PZI je najpriaznivejší vývoj v PZI v Prahe, v Stredočeskom a Libereckom kraji. Tabuľka č 6: PZI v ČR KRAJ ČR Praha Stredočeský Juhočeský Plzenský Karlovarský ˇUstecký Liberecký Královohradecký Pardubický Vysočina Juhomoravský Olomoucký Zlínsky Moravskoslezký PZI na obyvateľa v Kč 2002 2004 114 249 125 130 527 648 508 981 101 542 111 848 61 456 66 174 91 133 85 882 48 603 50 700 93 034 92 151 52 227 101 835 41 707 47 157 52 953 68 636 35 647 65 597 52 638 80 464 41 824 52 864 52 016 48 912 40 594 65 500 PZI na obyvateľa, ČR = 100 2002 2004 100 100 462 407 89 89 54 53 80 69 43 41 81 74 46 81 37 38 46 55 31 52 46 64 37 42 46 39 36 52 Zdroj: ČŠÚ, ČNB PZI sú významným činiteľom, ktorý ovplyvňuje celoštátny, ale aj regionálny trh práce. Flexibilita pracovnej sily a jej kvalifikačná štruktúra naopak vplývajú na transfer PZI do ekonomiky. Väčší vplyv PZI na nezamestnanosť ako v krajoch sa prejavuje v okresoch. PZI ovplyvňujú viac ponuku pracovnej sily v krajoch ako nezamestnanosť. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 203 Tabuľka č 7: Vplyv PZI na nezamestnanosť KRAJ PZI na pracovníka v tis. Kč ku koncu r.2005 Miera nezamestnanosti rok 2006 1 106,6 250,1 171,0 160,5 95,6 142,4 205,2 84,2 135,7 131,6 99,2 85,7 96,6 139,4 2,4 4,4 4,4 4,7 7,6 11,9 6,2 4,7 5,2 5,6 7,1 6,9 6,1 10,7 Praha Stredočeský Juhočeský Plzenský Karlovarský Ústecký Liberecký Královohradecký Pardubický Vysočina Juhomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Zdroj: ČNB 4 ZÁVER V článku som analyzovala len vybrané problémy, problematika je však veľmi široká, otvára priestor pre analýzu ďalších oblastí vplyvu ako sú: produktivita práce, cestná infraštruktúra, vývoj príjmov obyvateľstva v regiónoch, porovnanie regionálneho vývoja s ostatnými krajinami EÚ a ďalšie. Podľa N. Baculíkovej: „Organizácia a integrácia systémov výroby , výmeny a spotreby sa posúva z národnej na globálnu úroveň, prichádza k pridaniu globálnej úrovne k existujúcim národným, regionálnym a lokálnym systémom, vrátane ich vertikálneho prepojenia.“(1, str. 1). ZOZNAM POUŽITEJ LITERATÚRY [1] BACULÍKOVÁ, N. Ekonomická efektívnosť ako determinant úspešnosti podnikateľského subjektu. In: Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „ Jak úspešne podnikať v příhraničných regionech Jihovýchodní Moravy. Luhačovice, máj, 2008. [2] FERENČÍKOVÁ, S.; MICHNIK, Ľ.; ŠESTÁK, J. Priame zahraničné investície – vnútorné a medzinárodné súvislosti. Bratislava : Sprint, 2001. [3] HOŠKOVÁ, A. Vplyv priamych zahraničných investícií na ekonomiku Slovenska. Bratislava : Inštitút menových a finančných štúdií , 2003. [4] HRICIŠÁKOVÁ, D. Ekonomicko- matenatické aplikácie vo výučbe mikroekonómie a podnikových financií. In: Vedecký časopis Sociálno – ekonomická revue, č. 2/2007,Trenčín : 2007. ISSN: 1336 – 3727. [5] KOIŠOVÁ, EVA. Vymedzenie pojmu verejný sektor z aspektu financovania verejnoprospešných služieb. In: Vedecký časopis Sociálno – ekonomická revue, č. 2/2007, Trenčín : 2007, ISSN: 1336 – 3727. [6] MASÁROVÁ, J. Hrubý domáci produkt a pridaná hodnota v krajoch SR. In: Záverečný zborník z projektu VEGA 1/2592/05, ISBN: 978 – 80 - 8075 – 252 – 1, str. 36. [7] MELÍŠEK, F. Faktory ekonomického rastu. In: Ekonomické rozhľady, 1/2008, Bratislava : 2008, ISSN: 0323 – 262X. [8] KADEŘÁBKOVÁ, A. Ročenka konkurencieschopnosti České republiky. Praha : CES, 2007, ISBN: 80 – 86131 - 64 – 5. ADRESA: Ing. Eva Ivanová, CSc. Katedra mikro a makroekonómie, FSEV Tn UAD v Trenčíne, Študentská 3, 911 50 Trenčín, Tel.: +42132/ 7400 297 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 204 MEDZINÁRODNÝ OBCHOD A JEHO VÝZNAM PRE EKONOMIKU SR Anna Jacková Žilinská univerzita v Žiline Abstrakt: Medzinárodný obchod patrí medzi najvýznamnejšie oblasti hospodárskeho života. Jeho postavenie a výsledky sú tesne previazané s praktickým presadzovaním konkurenčných výhod národných ekonomík a ich zoskupení na trhoch sveta. Mierou svojej angažovanosti pomáha transformovať vyrobený spoločenský produkt na použitý, čím ovplyvňuje efektívnejšiu exploatáciu disponibilných zdrojov. Na medzinárodných trhoch vyvíja permanentnú konfrontáciu s realizačnými podmienkami ostatných výrobkov a výrobcov, čo umožňuje pozitívne ovplyvňovať postavenie daného výrobku v medzinárodnom prostredí. Kľúčové slová: medzinárodný obchod, zahraničný obchod, svetový obchod, dovoz, vývoz, obchodná bilancia. ÚVOD Medzinárodný obchod je súčasťou vonkajších ekonomických vzťahov, ktorými sú všetky ekonomické pohyby svojim rozsahom presahujúce hranice štátu. Premieta sa do neho úroveň a stav svetového hospodárstva i jeho súčastí. Jeho vývoj je zároveň pasívnym ukazovateľom zdravia národných ekonomík, ale tiež aktívnym predpokladom vymedzujúcim kvantitu i kvalitu jedného z najdôležitejších zdrojov ekonomického rastu. V súvislosti s medzinárodným obchodom je potrebné poukázať na rozdiely súvisiace s chápaním obsahu a ekonomických kategórií zahraničný, a svetový obchod. „Zahraničný obchod vnímame, ako tú časť národného hospodárstva, ktorá prekračuje jeho hranice z dôvodu zapojenia sa do celkových medzinárodných tokov tovaru a služieb. Teda ide o obchod z (do) jednej krajiny. Pokiaľ hovoríme o medzinárodnom obchode, máme na mysli medzinárodnú výmenu tovaru a služieb viacerých krajín v najširšom slova zmysle. To znamená aj zahraničnoobchodnú politiku, medzinárodnú alebo regionálnu reguláciu tovaru a služieb, atď. Optika chápania kategórie svetový obchod berie do úvahy všetky krajiny a interakcie, ktoré medzi nimi vznikajú“ (Baláž, 2001, s. 287). FUNKCIE ZAHRANIČNÉHO OBCHODU Vo fungovaní a podiele medzinárodného obchodu na celkovom hospodárskom napredovaní každej krajiny možno nájsť výrazné rozdiely, a to nielen v závislosti od úrovne vybavenia výrobnými faktormi, alebo ekonomického rozmeru, ale v neposlednom rade aj od dosiahnutej ekonomickej vyspelosti. Objektívne však možno konštatovať, že zahraničný obchod patrí v poslednej dobe k dominujúcim faktorom ovplyvňujúcim celkový ekonomický rast. Všeobecne platné funkcie, ktoré v tejto súvislosti plní, sú: • transformačná, • ekonomického rastu, • parametrická, • proporcionalitná. TRANSFORMAČNÁ FUNKCIA ZAHRANIČNÉHO OBCHODU Charakteristickou črtou každej ekonomiky je produkcia pre trh. Neustály tlak na rast výrobnej základne s cieľom rozšírenia predaja sa dostáva do konfliktu s rozmerom národného trhu alebo záujmami domácej konkurencie. Z tohto dôvodu sa export stáva predpokladom pre naplnenie ambícií domácich producentov. Ďalším rozdielom medzi vyrobeným a spotrebovaným produktom sú obmedzujúce prírodné, geografické a historické podmienky, ktoré spôsobujú, že niektoré tovary, ktoré sa v krajine spotrebúvajú, nemožno v tejto krajine vyrobiť. Dovozom možno nahradiť chýbajúce výrobné činitele. Obchodu teda prislúcha úloha zabezpečiť zmenu hmotnej skladby vyrobenej produkcie na takú skladbu spoločenského produktu, ktorá zodpovedá domácim potrebám. Za vyšší typ transformačného pôsobenia je označovaná tzv. transmisná funkcia. Pokiaľ základná transformačná funkcia je nástrojom substitúcie domácej výroby a domácich „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 205 zdrojov dovozom tovarov, transmisná je nástrojom prenosu informácií, kritérií a stimulov z vonkajšieho prostredia do vlastnej ekonomiky. Tento proces tzv. učenia sa vo vzťahu k zahraničiu je označovaný za najdynamickejšie pôsobenie vonkajších ekonomických vzťahov na ekonomiku jednotlivej krajiny. ZAHRANIČNÝ OBCHOD AKO FAKTOR EKONOMICKÉHO RASTU Zahraničný obchod pomáha nahrádzať neefektívnu, alebo menej efektívnu domácu produkciu dovozom alebo využívaním zahraničných zdrojov. Táto úspora spoločenskej práce ovplyvňuje aj mieru špecializácie a optimalizácie produkcie v krajine i jej hlbšie zapájanie sa do procesov medzinárodnej deľby práce. Má významný vplyv na chápanie zahraničného obchodu ako faktora ekonomického rastu. Miera plnenia tejto funkcie je priamo úmerná k dynamike celkového ekonomického rastu vo svetovom hospodárstve. Export zároveň výrazne ovplyvňuje domácu výrobu a jej špecializáciu. PARAMETRICKÁ FUNKCIA ZAHRANIČNÉHO OBCHODU S prehlbujúcou sa úrovňou medzinárodnej deľby práce vzrastá úloha medzinárodného obchodu ako nástroja konfrontácie na svetovom trhu. Svetový trh vytvára permanentný tlak na konfrontáciu technickotechnologických, úžitkových kvalitatívnych, cenových a ďalších parametrov, ktoré ovplyvňujú úspešnosť daného výrobku na trhu. Táto funkcia v súčasnej etape, kedy sa medzinárodné ekonomické súťaženie neustále zostruje, a kde štandardné technicko-úžitkové vlastnosti výrobkov vecne spĺňa väčšina výrobcov, nadobúda zvláštny význam. PROPORCIONALITNÁ FUNKCIA ZAHRANIČNÉHO OBCHODU Väčšina krajín má ekonomiku nekomplexnú a ich ekonomický rozvoj je ovplyvnený nevyhnutnosťou zabezpečiť potrebné tovary v zahraničí. Na svete je len veľmi málo krajín, ktoré majú dostatočne veľký domáci trh a priemyselnú základňu schopnú sebestačného vývoja. Sú to krajiny, ktoré majú komplexnú surovinovú základňu a sú schopné pokryť potreby vlastnej domácej priemyselnej výroby. Patrí sem USA, Rusko, Čína, India a sčasti aj ďalšie ľudnaté krajiny, napr. Indonézia, Brazília, atď. USA aj keď majú všetky predpoklady pre sebestačný vývoj, sú na prvom mieste v celkovom objeme zahraničného obchodu. Majú napr. obrovské ložiská ropy, ale túto dovážajú, pretože jej dovoz je v súčasnej dobe lacnejší ako domáca ťažba v niektorých lokalitách. Okrem uvedených funkcií, plní zahraničný obchod aj úlohu akéhosi demonštratívneho efektu – vývozný program každej krajiny predstavuje určitú vizitku stavu a úrovne rozvoja výrobných síl danej krajiny. Ide teda o určitú demoštráciu svetového technického, designového, módneho trendu, ktorý môže pôsobiť stimulačne na spoločenský a ekonomický pokrok. Význam zahraničného obchodu spočíva tiež v tom, že pomáha stabilizovať vzájomné vzťahy medzi krajinami a v prípade susedných štátov je prostriedkom budovania kvalitných trvalých susedských vzťahov. „Zahraničný obchod prispieva taktiež k rastu vzdelanosti. Obyvatelia krajín orientovaných na vývoz núti k intenzívnemu štúdiu technických noviniek, foriem zahraničnej spolupráce a jazykom“ (Beneš, 2004, s. 30). INÉ FORMY VONKAJŠÍCH EKONOMICKÝCH VZŤAHOV Okrem najstaršej formy medzinárodnej ekonomickej spolupráce – medzinárodného obchodu – existujú aj iné formy vonkajších ekonomických vzťahov. V priebehu rokov sa dynamickou položkou svetového obchodu stáva výmena služieb. Pod pojmom služby sa tu myslia patenty, realizované prostredníctvom licenčných zmlúv, know-how – poznatky v oblasti techniky, inžiniering – komplexné riešenie napr. strojného vybavenia prevádzky, obchodných a manažérskych zručností vo všetkých sférach hospodárskeho života. Potom sem patria služby bezprostredne spojené s realizáciou vývozu a dovozu, ako napr. doprava, poistenie, skladovanie, finančné operácie. Patrí sem aj cestovný ruch, čo je vlastne tiež vývoz tovarov a služieb. Pre niektoré krajiny je veľmi podstatný devízový príjem vyplývajúci z pohybu pracovných síl ako veľmi kvalifikovaných, ale aj robotníckych profesií. Rovnako sem patria aj medzinárodné kapitálové pohyby, ktoré vyúsťujú do transferu technológií a presúvaniu výroby z materských krajín smerom k spotrebiteľovi. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 206 VÝVOJ ZAHRANIČNÉHO OBCHODU SR Podľa údajov Štatistického úradu SR sú výsledky zahraničného obchodu SR za rok 2007 v porovnaní s rokom 2006 nasledujúce: vývoz dovoz obchodná bilancia 2006 1 232,9 mld. Sk 1 308,1 mld. Sk - 75,3 mld. Sk 2007 1 420,7 mld. Sk 1 442,1 mld. Sk - 21,4 mld. Sk zmena 15,2 % 10,2 % 53,9 mld. Sk Obchodná bilancia vyjadruje vzťah medzi celkovou hodnotou vývozu a dovozu za určité obdobie. Rozdiel medzi hodnotou vývozu a dovozu sa nazýva saldo obchodnej bilancie. Ak hodnota vývozu je vyššia ako dovozu – rozdiel je aktívne saldo. Ak hodnota vývozu je nižšia ako dovozu – rozdiel je pasívne saldo. Saldo zahraničného obchodu za rok 2007 bolo pasívne v objeme 21,4 mld. Sk a v porovnaní s rovnakým obdobím roka 2006 je výsledok lepší o 53,9 mld. Sk. VÝVOZ ZO SR Zo Slovenskej republiky sa vyviezol tovar v hodnote 1 420,7 mld. Sk pri medziročnom raste 15,2 %. Vývoz agropotravinárskych produktov kapitoly 1 – 24 colného sadzobníka dosiahol hodnotu 55,8 mld. Sk pri medziročnom raste o 6,6 %. Z tovarového hľadiska výraznejšie vzrástol vývoz osobných automobilov o 64,7 mld. Sk, najmä rastom vývozu automobilov Peugeot, KIA a Volkswagen, ako aj televíznych prijímačov o 58,1 mld. Sk, a to najmä produkcie SAMSUNG a SONY. Zvýšil sa vývoz karosérií motorových vozidiel o 12,5 mld. Sk a časti, súčasti a príslušenstvo motorových vozidiel o 10,8 mld. Sk. Najviac klesol vývoz strojov na automatické spracovanie údajov o 16,1 mld. Sk, elektrickej energie o 3,0 mld. Sk, plochých valcovaných výrobkov zo železa a nelegovanej ocele 2,8 mld. Sk a polotovarov zo železa a nelegovanej ocele o 2,3 mld. Sk. V rámci najvýznamnejších obchodných partnerov vzrástol vývoz do Nemecka o 5,2 %, Českej republiky o 4,7 %, Francúzska o 80,8 %, Talianska o 13,1 %, Poľska o 15,8 %, Maďarska o 12,8 %, Rakúska o 9,4 %, Spojeného kráľovstva o 42,5 % a Španielska o 26,8 %. Znížil sa vývoz do Holandska o 3,9 %. Z pohľadu hlavných ekonomických zoskupení sa zvýšil vývoz do krajín EÚ o 15,0 % (tvoril 86,7 % celkového vývozu SR) a do krajín OECD o 13,8 % (na celkovom vývoze SR sa podieľal 88,5 %). DOVOZ DO SR Do Slovenskej republiky sa doviezol tovar v hodnote 1 442,1 mld. Sk, pri medziročnom raste o 10,2 %. Dovoz agropotravinárskych produktov kapitoly 1 – 24 colného sadzobníka dosiahol hodnotu 80,4 mld. Sk pri medziročnom raste o 16,2 %. Z tovarového hľadiska najviac vzrástol dovoz častí a súčastí vysielacích prístrojov pre rozhlasové alebo televízne vysielanie o 65,2 mld. Sk; častí, súčastí a príslušenstva motorových vozidiel o 30,1 mld. Sk, elektronických prístrojov pre bezdrôtovú telefóniu a telegrafiu o 10,7 mld. Sk, piestových vznetových motorov o 7,4 mld. Sk, televíznych prijímačov o 7,1 mld. Sk a osobných automobilov o 7,1 mld. Sk. Najviac klesol dovoz výrobkov s tekutými kryštálmi o 30,2 mld. Sk, ropných plynov a ostatných plynných uhľovodíkov o 18,0 mld. Sk, vysielacích prístrojov pre rádiotelefóniu, rádiotelegrafiu, rozhlasové alebo televízne vysielanie o 10,3 mld. Sk, spaľovacích piestových motorov o 6,4 mld. Sk a strojov na automatické spracovanie údajov a ich jednotiek o 3,3 mld. Sk. Vo vzťahu k najvýznamnejším obchodným partnerom sa zvýšil dovoz z Nemecka o 7,4 %, Českej republiky o 5,5 %, Maďarska o 30,2 %, Poľska o 5,0 %, Číny o 46,2 %, Kórejskej republiky o 41,7 %, Francúzska o 32,5 % a Rakúska o 0,7 %. Znížil sa dovoz z Ruskej federácie o 9,5 % a Talianska o 3,5 %. Z hľadiska hlavných ekonomických zoskupení sa oproti roku 2006 zvýšil dovoz z krajín EÚ o 10,1 % (tvoril 68,9 % z celkového dovozu) a z krajín OECD o 9,8 % (na celkovom dovoze SR sa podieľal 69,8 %). SALDO ZAHRANIČNÉHO OBCHODU SR Saldo zahraničného obchodu za rok 2007 bolo pasívne v objeme 21,4 mld. Sk. Najväčšie pasívne saldo v zahranično-obchodnej činnosti bolo s Ruskou federáciou (103,5 mld. Sk), Kórejskou republikou (70,6 mld. Sk), Čínou (63,8 mld. Sk), Taiwanom (32,5 mld. Sk), Japonskom (20,2 mld. Sk) a Malajziou (5,8 mld. Sk). Najvyššie aktívne saldo mala Slovenská republika s Spojeným kráľovstvom (48,8 mld. Sk), „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 207 Francúzskom (39,6 mld. Sk), Rakúskom (37,0 mld. Sk), Talianskom (33,0 mld. Sk), Holandskom (31,2 mld. Sk), Poľskom (27,2 mld. Sk), Španielskom (23,1 mld. Sk), Spojenými štátmi (20,1 mld. Sk), Nemeckom (18,9 mld. Sk) a Rumunskom (18,7 mld. Sk). Zníženie deficitu zahraničného obchodu v roku 2007 v porovnaní s rokom 2006 ovplyvnil najmä rast produkcie a vývoz automobilov a spotrebnej elektroniky. Trend znižovania deficitu zahraničného obchodu je možné očakávať aj v roku 2008 hlavne rozvojom nových investícií v SR. ZÁVER Vstupom Slovenska do Európskej únie sa obchodné vzťahy s jednotlivými krajinami v Európskej únii viac upevnili a obchod sa zjednodušil a skvalitnil. Tento krok mal za následok zväčšenie trhu a teda aj finančnú podporu z európskych fondov, ktorá sa týka hlavne našich malých a stredných podnikov. Slovenská republika vstupom do Európskej únie získala prístup k informačným databázam o tretích krajinách, čo pomôže pri výbere krajiny na obchodovanie. Príspevok je čiastkovým výstupom výskumnej úlohy VEGA č. 1/0495/08, ktorú rieši KMME FRI ŽU v Žiline. LITERATÚRA [1] BALÁŽ, P. a kol. Medzinárodné podnikanie. Bratislava : Sprint, 2001. [2] BENEŠ, V. a kol. Zahraniční obchod. Praha : Grada, 2004. [3] MERÉNYI, R. Vývoj zahraničného obchodu SR za rok 2007. Materiál Ministerstva hospodárstva SR, 2008. [4] ŠÍBL, D. Medzinárodné ekonomické vzťahy na prelome tisícročí. Bratislava : EUROUNION, 1996. [5] http://www.statistics.sk [6] http://www.etrend.sk ADRESA: Ing. Anna Jacková, PhD. Žilinská univerzita v Žiline, Fakulta riadenia a informatiky, Katedra makro a mikroekonomiky, Univerzitná 8215/1, 010 26 Žilina, tel: 041/513 1422, e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 208 PRÁVO FINANČNÉHO TRHU, JEHO POSTAVENIE A VZ´TAH K INÝM ODVETVIAM A PODODVETVIAM PRÁVA V SLOVENSKU A V ČESKU AKO AKTUÁLNY SYSTÉMOVÝ PROBLÉM TEÓRIE FINANČNÉHO PRÁVA Jozef Králik1, Daniel Jakubovič2 1 Akadémia Policajného zboru, Bratislava, 2 Univerzita Komenského, Bratislava Abstrakt: Spoločenské premeny, ktoré zasiahli slovenskú a českú spoločnosť po roku 1990, sa postupne premietali aj do právneho poriadku Slovenskej republiky a Českej republiky. Osobitne citlivo na tieto transformačné procesy reagovali jednotlivé finančno – právne regulácie, keďže stredobodom inovácie spoločnosti bola jej ekonomická základňa. Prechod z centrálne plánovanej ekonomiky štátu na liberálnu trhovú ekonomiku muselo preto adekvátne kopírovať aj finančné právo. V tejto súvislosti okrem iných úloh pred slovenskou a českou vedou o finančnom práve stál aj rébus riešenia rekonštrukcie jeho vnútornej štruktúry, revitalizácie jeho spočívajúcich inštitútov, ako i systémového utriedenia príslušných finančno – právnych noriem podľa nových kritérií. Popri otázkach zameraných v tomto duchu na problematiku zatriedenia daňového práva do slovenského a českého právneho poriadku v súlade s novými spoločenskými a právnymi parametrami, ako nový teoretický problém bola identifikovaná aj možnosť kreovania a existencie tzv. práva finančného trhu. Pri formulovaní vedeckých náhľadov naň však nedošlo k zjednoteniu názorov, ale naopak, k ich polarizácii. Článok má byť preto komplexom základných argumentov svedčiacich o neexistencii tzv. práva finančného trhu ako pododvetvia finančného práva a o neexistencii takto kumulovaných právnych noriem do podoby samostatného právneho odvetvia. V príspevku je prezentovaný názor o existujúcej integrácii komplexu právnych noriem regulujúcich finančný trh medzi odvetvie obchodného práva a okrajovo i finančného práva. Kľúčové slová: ekonómia, právo, finančné právo, teória finančného práva, veda o finančnom práve, odvetvie pozitívneho práva, tzv. právo finančného trhu, subjekt finančno – právneho vzťahu, subjekt vzťahov tzv. práva finančného trhu, ÚVOD Nespornou skutočnosťou je, že finančné právo ako právo - vedecká disciplína i ako samostatné odvetvie slovenského právneho poriadku patrí medzi tie tzv. prierezové právne odvetvia, ktoré majú svoju teoretickú základňu postavenú, koncipovanú a rozvíjanú dlhodobo výlučne na báze vedeckých poznatkov akumulovaných do komplexného právo - vedeckého prostredia prostredníctvom ekonomických vied. Jednotlivé vrstvy poznatkov o konkrétnych finančno – právnych inštitútoch však kreuje veda finančného práva samotná prostredníctvom svojich vlastných nástrojov, i keď konštrukčne vychádzajúcich z jednotlivých všeobecne známych i inovovaných ekonomických kategórií a ich vývinových metamorfóz. Finančné právo ako osobitá spoločensko - právo - vedná disciplína i ako relatívne samostatné odvetvie pozitívneho práva prešlo na Slovensku po roku 1990 úplne prirodzene búrlivým dynamickým vývojom, často kontroverzným. Osobitne sa však rozvinuli diskusie a polemiky slovenských a českých predstaviteľov finančného práva na jeho reštrukturalizáciu a inovované chápanie, vari permanentne prezentované na rozličných vedeckých podujatiach ako aj vo vedeckých a odborných článkoch publikovaných v teoretických a odborných časopisoch a zborníkoch.(1) Azda najkontroverznejším rezultátom dynamického pohybu názorov finančno – právnych teoretikov bolo prezentovanie ich postojov k existencii a systematickému učleneniu tzv. práva finančného trhu v systéme slovenského právneho poriadku i českého právneho poriadku, a osobitne v systéme finančného práva. Problém nazvaný právo finančného trhu je dosiaľ neuzavretým a preto mimoriadne aktuálnym systémovým problémom teórie finančného práva resp. vedy o finančnom práve. Pokúsime sa tu teda hľadať odpovede na niektoré fundamentálne otázky a formulovať jednoznačné argumenty svedčiace o skutočnosti, že tzv. právo finančného trhu nie je ani súčasťou samostatného odvetvia finančného práva, ani samostatným odvetvím slovenského resp. českého právneho poriadku. (2) „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 209 I. Ako východisko pre obhájenie názoru, že tzv. právo finančného trhu nie je ani podovetvím finančného práva, tobôž nie kreujúcim sa samostatným odvetvím slovenského právneho poriadku, poslúži už notoricky známa skutočnosť, že z hľadiska základného stratifikačného kritéria možno finančné právo ako samostatné odvetvie práva systémovo zaradiť výlučne do štruktúr ius publicum, teda do oblasti verejnoprávnej. Vonkajšia i vnútorná charakteristika finančného práva je teda jednoznačne verejnoprávna. To znamená, že tzv. právo finančného trhu, predstavované jeho obhajovateľmi ako akési kvázi súkromné finančné právo, nemôže z uvedeného zorného uhla v žiadnom prípade vytvárať jeden z článkov konštrukcie právneho odvetvia finančného práva, teda jeho pododvetvie, keďže ako kompaktný celok osobitých a navzájom príbuzných právnych noriem samotné finančné právo je výlučne verejnoprávnym odvetvím, regulujúcim iba tie finančno – právne vzťahy, ktoré sú charakteristické nerovnoprávnosťou ich subjektov. To znamená nevyhnutnosť akceptovať nevyvrátiteľnú právnu domnienku, že jedným zo subjektov finančno – právneho vzťahu je vždy štát reprezentovaný verejným orgánom resp. verejnoprávnou inštitúciou, majúci ako oprávnený subjekt nadradené právne postavenie voči povinným subjektom, teda takým, ktoré sú finančno – právnou normou postavené do podradeného stavu a sú súčasne preto i zaväzované k niečomu či voči niekomu, voči subjektom ktorým sa niečo prikazuje či ktorým sa niečo zakazuje. Pre finančno – právny vzťah je teda charakteristický jeho obsah, majúci znaky mocenského donútenia jedného subjektu k niečomu zo strany iného subjektu. Oprávneným subjektom tohto donucovacieho vzťahu je teda vždy štát. Evidentné potom je, že takúto charakteristickú črtu spoločenské resp. právne vzťahy priraďované k okruhu tzv. práva finančného trhu nemajú, keďže postavenie subjektov týchto vzťahov, a to svojou podstatou obchodných, nie je vôbec nerovnoprávne, ale právne vyvážené zákonným stanovením a vymedzením okruhu ich práv a povinností realizovateľných v určitom právnom priestore. Tieto právne rovnoprávne a vo svojej právnej podstate podnikateľské subjekty vstupujú do obchodno – právnych vzťahov, charakteristických ich právnou nivelizáciou. Ich cieľom nie je riadiť či spravovať určitý komplex právnych vzťahov, ale využívať ich za účelom podnikania a teda aj dosiahnutia zisku. Preto sú takýmito subjektami najmä rozličné druhy obchodných spoločností, a osobitne akciové spoločnosti stojace mimo bezprostredného riadiaceho resp. spravujúceho vplyvu štátu, teda subjekty právnych vzťahov spravujúce a organizujúce svoju činnosť výlučne na báze zákonov a vlastných štatutárnych predpisov. Ich štruktúru tvoria napr. súkromné komerčné banky, súkromné poisťovacie ústavy, súkromní poistní makléri a sprostredkovatelia, súkromní obchodníci s cennými papiermi, správcovské spoločnosti atď. Ani jeden z takto chápaných subjektov tzv. vzťahov finančného trhu pritom samozrejme nedisponuje žiadnou rozhodovacou dirigistickou právomocou, ako je to typické práve v prípade subjektov finančno – právnych vzťahov, v ktorých na jednej strane vždy vystupuje štát prostredníctvom svojich osobitých a mocenskými opatreniami (zákonmi) privilegovaných orgánov disponujúcich nariaďovacími či rozhodovacími právomocami zverenými im zákonom. Subjekty vystupujúce vo vzťahoch avizovaného tzv. práva finančného trhu nie sú oprávnené rozhodovať prostredníctvom individuálnych správnych aktov o príslušných právach a povinnostiach ostatných účastníkov týchto vzťahov, a tak teda nie sú nijako privilegovanými osobami. (3) Toto jednoduché prierezové analyzovanie čiastkového problému spočívajúceho v pokuse o inkorporáciu tzv. práva finančného trhu do slovenského právneho poriadku z hľadiska všeobecne prijímanej charakteristiky a právneho postavenia subjektov špecifických právnych vzťahov, finančno - právnych vzťahov, nás utvrdzuje v presvedčení, že tzv. právo finančného trhu nie je a ani nemôže byť predmetom finančného práva. Absentuje v nich totiž jeden nezastupiteľný prvok, jeden zo základných náležitostí finančno – právneho vzťahu, ktorým je subjekt hypoteticky existujúceho finančno - právneho vzťahu vybavený legálne presne stanovenými charakteristickými črtami sui generis, a to štát. A v tomto prípade práve existencia presne špecifikovaného subjektu právneho vzťahu je podmienkou sine qua non existencie presne špecifikovateľného právneho vzťahu. Ak sú potom všetky subjekty určitého právneho vzťahu špecifikovateľné výlučne v právnej forme obchodných spoločností zaoberajúcich sa podnikateľskými aktivitami, čo sa deje práve v priestore finančného trhu, potom nemožno v žiadnom prípade hovoriť o subjektoch finančno – právneho vzťahu regulovaného normami verejného práva, ale výlučne o subjektoch obchodno – právneho vzťahu, regulovaného normami súkromného práva. Tzv. právo finančného trhu predstavuje teda iba akési účelové zoskupenie právnych noriem do určitej štruktúry, pričom majú tieto právne normy prevažne povahu obchodno – právnych noriem. Subjekty pôsobiace na finančnom trhu totiž vstupujú do takých právnych vzťahov medzi sebou navzájom, ktoré vznikajú, menia sa a zanikajú na základe ich jednostranných alebo dvojstranných, príp. i viacstranných právnych úkonov. Liberálne správanie sa týchto subjektov v ich rámci umožňujú svojou podstatou a povahou prevažne dispozitívne právne normy, umožňujúce vzájomnú dohodu o obsahu a rozsahu, ako aj o rezultátoch týchto právnych vzťahov. Sankcia za porušenie dohodnutých právnych vzťahov má súkromnoprávny charakter a je preto ex ante predmetom zákonnej úpravy na rozdiel od verejnoprávnej „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 210 sankcie, ktorú spravidla definuje orgán štátu vo svojom rozhodnutí ako akte aplikácie práva. Napokon, fenomén subjektu finančno – právneho vzťahu nie je v konečnom dôsledku jediným kritériom, na základe ktorého je nevyhnutné v podstate úplne odmietnuť hypotézu o vzniku a existencii tzv. práva finančného trhu, a to či už ako súčasti finančného práva v podobe jeho pododvetvia, alebo ako autonómnej súčasti slovenského resp. českého právneho poriadku v podobe samostatného právneho odvetvia. Tento názor sa totiž dá oprieť aj o poznatky o predmete finančného práva. Predmetom regulovania finančno – právnych noriem je ekonomická kategória verejných financií. Súkromné financie môžu byť regulované právnymi normami subsumovateľnými do iných právnych odvetví, napr. obchodného práva. Predmetom finančného trhu je nesporne kategória súkromných financií a tzv. právo finančného trhu preto nemôže spĺňať parametre zaraďujúce ho do oblasti finančného práva ako jeho pododvetvie. Túto konštatáciu podporuje aj pojmové vymedzenie finančného práva ako „soubor právních norem, které upravují vztahy vznikající v procesu tvorby, rozdělování a používání peněžní masy a jejich částí (t. j. finance). Takové vymezení finančního práva je ovšem potřeba přijímat v kontextu s charakteristikou financí, neboť některé finance mohou být upravovány normami, které patří do jiných právních odvětví, či mohou existovat právní normy, které lze zahrnovat do více právních odvětví“. (4) Z tejto definície rezultuje nanajvýš hypotéza, že tzv. právo finančného trhu integruje vo svojej štruktúre právne normy, ktoré je možno považovať za finančnoprávne normy, ako aj právne normy, ktoré je možné považovať za obchodno – právne normy. Avšak, ani potom nemožno hovoriť o tzv. práve finančného trhu ako o pododvetví finančného práva, a ani o samostatnom odvetví práva. Môže ísť však o hraničné prelínanie sa finančno – právnych noriem a obchodno – právnych noriem pri právnej regulácii mechanizmu vzniku, fungovania a zániku finančného trhu. Takýto môže byť potom aj jeden z pohľadov na aktuálny systémový problém predmetu finančného práva. Napokon, tento náš názor potvrdzujú paradoxne aj závery jedného z podporovateľov názoru o existencii tzv. práva finančného trhu buď ako pododvetvia finančného práva alebo dokonca ako samostatného odvetvia práva L. Balka, deklarujúceho „vzťahy práva finančného trhu chápeme ako také spoločenské vzťahy upravené normami práva finančného trhu a právnymi normami iných právnych odvetví, ktoré predstavujú komplexnú formu sociálnych vzťahov, kde ich účastníci disponujú vzájomne podmienenými právami a povinnosťami a realizujú príkazy a konkrétne oprávnenia obsiahnuté v týchto normách s akcentom na celkovú efektívnu činnosť finančného trhu.“ (5) Pozoruhodné je aj identifikovanie prameňov práva tzv. finančného trhu jeho zástancami. V učebnicovej a odbornej literatúre, ktorá sa týmto problémom zaoberá, sa uvádzajú najmä formálne pramene všeobecné, ako napr. Ústava Slovenskej republiky, ale i špecifické, ako napr. zákon o Národnej banke Slovenska, zákon o bankách, zákon o poisťovníctve, zákon zmenkový a šekový, Občiansky zákonník, zákon o dlhopisoch, Obchodný zákonník, zákon o stavebnom sporení, zákon o cenných papieroch, Devízový zákon, zákon o doplnkovom dôchodkovom sporení, zákon o ochrane vkladov, zákon o Exportno – importnej banke Slovenskej republiky, zákon o kolektívnom investovaní, zákon o Burze cenných papierov, zákon o dohľade nad finančným trhom atď., avšak aj normy tzv. európskeho práva regulujúce problematiku finančného trhu. Z demonštratívneho výpočtu týchto prameňov a ich štruktúry je však už na prvý pohľad zrejmé, že v prípade tzv. práva finančného trhu nemôže ísť v žiadnom prípade o pododvetvie finančného práva, ani o odvetvie práva. Pripustiť však bez problémov možno existenciu právnej regulácie finančného trhu. Zástancovia existencie tzv. práva finančného trhu deklarujú tiež ako predmet jeho právnej úpravy nástroje finančného trhu. Ich podstatu tvoria cenné papiere. Podľa tejto vízie členenia finančného práva by teda toto, vraj pododvetvie finančného práva, regulovalo nástroje finančného trhu, inak typické obchodno – právne inštitúty, majúce dokonca charakter historickej kategórie, ako sú akcie (účastiny), dočasné listy, podielové listy, dlhopisy, vkladové listy, pokladničné poukážky, vkladné knižky, kupóny, zmenky, šeky, cestovné šeky, náložné listy, skladištné listy, skladiskové záložné listy, tovarové záložné listy, družstevné podielnické listy a iné druhy cenných papierov, ak ich za také vyhlási osobitný zákon. Do tohto okruhu regulovanosti právom sa tak teda zaraďujú aj nástroje peňažného trhu, a to pokladničné poukážky, vkladové listy, zmenky, šeky, depozitné certifikáty a úvery, a priraďujú sa k nim pochopiteľne aj spomínané nástroje kapitálového trhu, teda úverové cenné papiere (dlhopisy, hypotekárne záložné listy, komunálne obligácie, zamestnanecké obligácie, skladištné a tovarové záložné listy, vkladové listy) a majetkové cenné papiere (akcie, podielové listy, družstevné podielnické listy). Protagonisti tzv. práva finančného trhu, pomáhajúc si už dávnejšie publikovanými a prekonanými výpožičkami pojednávajúcimi o existencii tzv. bankového práva či tzv. organizačného bankového práva sa snažia aplikovať takéto poznatky na oblasť finančného trhu a preto do komplexu predmetu tzv. práva „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 211 finančného trhu zaraďujú aj právnu úpravu subjektov finančného trhu. V tomto prípade ale nejde o nič iné ako o účelové včlenenie právnych predpisov o komerčných peňažných ústavoch do korpusu heterogénnej právnej regulácie finančného trhu. Poslúžiť vízii novátorstva má aj introdukcia právnych úprav o burze cenných papierov, o správcovských spoločnostiach, o ostatných finančných sprostredkovateľoch do predmetu právnej úpravy tzv. práva finančného trhu. ZÁVER Zastávame názor, že z rozličných uhlov pohľadu, avšak predovšetkým z pohľadu na charakteristiky subjektov etablovaných v priestore finančného trhu a nástrojov využívaných v rámci finančného trhu ide v prípade pokusu o presadenie názoru o existencii tzv. práva finančného trhu ako pododvetvia finančného práva iba o pseudovedecké a nie novátorské vedecké postupy smerujúce k rozpracovaniu teórie finančného práva. Zrejmé je, že to, čo sa takýmto postupom podsúva vede o finančnom práve ako čiastkovej právnej vede má za účel iba propagáciu pseudovedeckých ambícií súčasnej doby a jej protagonistov. Tvrdíme, že pokus o kreovanie tzv. práva finančného trhu je aktom pre spoločenskú a právnu prax zbytočným, pre komplexný rozvoj právnych vied aktom neužitočným, ale naopak, iba aktivitou komplikujúcou ich súčasnú situáciu. Tzv. právo finančného trhu je totiž iba heterogénnym zhlukom právnych noriem rozličnej právno odvetvovej proveniencie a rozličnej právnej sily. Ich prevažná väčšina má súkromno – právny charakter a ich predmetom sú dominantne klasické obchodno – právne inštitúty. Jedinú súvislosť týchto právnych noriem s finančno – právnymi reguláciami možno identifikovať výlučne pri právnej úprave kontroly subjektov finančného trhu (napr. Národná banka Slovenska verzus obchodné či komerčné banky). Nuž, a v prípade cenných papierov, ktoré by mali byť ako „nástroje“ inkorporované v rámci finančného práva, sú to predovšetkým či výlučne štátne cenné papiere, a to najmä pokladničné poukážky, ktoré na základe poverenia ministerstva financií emituje centrálna emisná banka resp. Agentúra pre riadenie dlhu a likvidity predovšetkým v rámci procesu splácania štátneho dlhu. Čo sa týka charakteristiky tzv. práva finančného trhu tak, ako býva predostieraná, nemožno konštatovať nič iné, ako fakt, že tzv. právo finančného trhu je vlastne časťou obchodného práva prelínajúcou sa s finančno – právnymi reguláciami, ako aj skutočnosť, že v jeho prípade nejde o exaktne vymedzené právne odvetvie, ale skôr o právom precíznejšie upravovanú ekonomickú kategóriu. POZNÁMKY (1) Do okruhu zástancov faktu vzniku a existencie tzv. práva finančného trhu možno zaradiť najmä prof. Milana Bakeša z Univerzity Karlovej z Prahy, ako i doc. Ladislava Balka z Univerzity Komenského z Bratislavy. Protipól týchto nimi sformulovaných názorov reprezentujú predovšetkým prof. Jozef Králik a doc. Milan Šmátrala z Akadémie Policajného zboru z Bratislavy, ako i doc. Daniel Jakubovič z Univerzity Komenského z Bratislavy. Obaja posledne menovaní právovedci sú pritom vo svojej vedecko – výskumnej práci tematicky výrazne orientovaní na oblasť nášmu problému pomerne príbuznej obchodno – právnej problematiky. V podstate neutrálny postoj k tomuto právnoteoretickému problému možno identifikovať a excerpovať najmä z obsahu niekoľkých vedeckých a odborných prezentácií prof. Suchožu a prof. Babčáka z Univerzity Pavla Jozefa Šafárika z Košíc. (2) Pozri a porovnaj napr. BAKEŠ, Milan a kol.: Finanční právo. 4. vydání. Praha : C.H.Beck, 2006, s. 581 699, ISBN 80 – 7179- 431 – 7; BALKO, Ladislav a kol.: Právna úprava finančného trhu v slovenskom právnom systéme : Právo finančného trhu. 1. vyd. Bratislava : Epos, 2003, 461 s., ISBN 80 – 8057 – 551 7; BALKO, Ladislav – BABČÁK, Vladimír a kol.: Finančné právo. 1. vyd. Bratislava : Poradca podnikateľa a Bratislavská vysoká škola práva, 2006, s. 581 – 689, ISBN 80 – 88931 – 53 - 3. Komparuj s KRÁLIK, Jozef – JAKUBOVIČ, Daniel : Finančné právo. 1. vyd. Bratislava : Veda, 2004, s. 111 - 405, ISBN 80 – 224 – 0804 – 2, pričom v tomto učebnicovom diele je de facto tzv. právo finančného trhu prezentované ako súčasť obchodného práva; tiež KRÁLIK, Jozef - JAKUBOVIČ, Daniel : K aktuálnemu právno – teoretickému problému vymedzenia predmetu a rozsahu finančného práva vo vzťahu k tzv. právu finančného trhu. In: Obchodné právo, 7, 2006, č. 1, s. 26 - 40; ako aj (3) Pozri ŠMÁTRALA, Milan : Kam zaradiť právo finančného trhu alebo zopár slov o predmete finančného práva. In: Obchodné právo, 6, 2005, č.12, s. 39. (4) BALKO, Ladislav – BABČÁK, Vladimír a kol.: Finančné právo, cit. 2, s. 16 . (5) BALKO, Ladislav – BABČÁK, Vladimír a kol.: Finančné právo, cit. 2, s. 581. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 212 ADRESA: plk. prof. JUDr. Jozef Králik, CSc. Katedry verejnej správy a verejných financií Akadémia Policajného zboru Sklabinská 1 835 17 Bratislava Slovenská republika doc. JUDr. Daniel Jakubovič, PhD. Katedra obchodného, finančného a hospodárskeho práva Právnická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava Šafárikovo nám. 6 818 05 Bratislava „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 213 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 214 INOVAČNÉ SYSTÉMY AKO KĽÚČOVÝ FAKTOR PODNIKANIA V REGIÓNE Oldřich Kratochvíl, Sergej Vojtovič Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice Abstrakt: Štúdia je venovaná skúmaniu rozvoja regionálnych inovačných systémov ako účinnému nástroju riešenia hospodárskych a sociálnych disparít v rozvoji regiónov a určeniu vplyvu regionálnych, národných a nadnárodných vzťahov a prepojeností na inovačné diania v regióne. Zároveň sa zdôvodňuje systém regionálnych (vybudovanie inovačných centrov a zriadenie technologických transferov, aktivity v rámci príslušnej politiky klasterov), národných (kompetencie pre univerzity, subvencie, výskum, rozvoj a inovácie) a nadnárodných prvkov a kompetencií (nástroje regulácie na európskej úrovne - štrukturálne fondy, rámcové programy pre výskum a technologický rozvoj), potrebných pre vybudovanie a implementáciu regionálnych inovačných systémov . Kľúčové slova: Regionálny rozvoj, regionálne disparity, inovačné centra, inovačný systém, generovanie a transfer poznatkov, subsystémy. 1. REGIONÁLNE A GLOBÁLNE SÚVISLOSTI HOSPODÁRSKEHO ROZVOJA Je známe, že trhové hospodárstvo smeruje cestou odstraňovania prekážok jednotlivých národných ekonomík, likvidácie národných zvláštností jednotlivých hospodárstiev a postupným formovaním homogénneho trhového priestoru. Dôsledkom týchto trendov v rozvoji trhového hospodárstva sú súčasné procesy globalizácie hospodárskeho života ako na európskom kontinente, tak aj v celom svete. Trh nepozná ekonomické, politické hranice a kultúrne a národnostné bariéry. Napriek tomu na základe disparít v prírodných (klimatických, pôdnych, surovinových, energetických) zdrojoch trh vytvára určité ekonomické centrá, kam smerujú dôležité materiálne, finančné a ľudské toky. Takým spôsobom vznikajú ako regionálne (v rámci jednotlivých alebo skupiny krajín), tak aj svetové ekonomické centrá. Zároveň sa vytvárajú zaostalé, z hľadiska ekonomického rozvoja, okrajové regióny. Vysoká koncentrácia ekonomického potenciálu, vedy, kultúry, kvalifikovaných pracovníkov atď. so zodpovedajúcou vysokou životnou úrovňou obyvateľstva sú určitou platbou za zaostávanie a hospodársku stagnáciu okrajových regiónov. Tieto a podobné rozdiely v ekonomickom rozvoji jednotlivých regiónov a krajín boli skutočným javom hospodárskeho života všetkých krajín s trhovou ekonomikou a zároveň sú súčasťou ich hospodárskych disparít aj v dnešnom období. Z hľadiska rozvoja svetovej alebo len európskej ekonomiky hospodársky priestor strednej Európy je zaostalejším regiónom. Transformácia jednotlivých hospodárstiev stredoeurópskych krajín a procesy ich začlenenia do EU zároveň konzervovali odlišností v hospodárskom rozvoji ako jednotlivých krajín, tak aj regiónov, ktoré sa formovali v predchádzajúcom období, keď kapitálové investície sa sústreďovali do najviac urbanistických oblastí. Práve do týchto oblastí aj v období transformácie väčšinou smerovali domáce a zahraničné investície a iný hospodársky kapitál, v dôsledku čoho tieto oblasti nadobúdali podľa štruktúry výroby a technologickej vybaveností štruktúrnu podobu vyspelých západoeurópskych krajín. V dôsledku toho sa vytvárali nie len národnostne odlišné hospodárske oblastí, ale aj regióny odlišné rôznym stupňom priemyselnej vyspelosti. Vyspelé krajiny alebo hospodárske zóny vytvárajú technologické, sociálne, ekonomické, organizačné a administratívne štandardy, na základe ktorých sa formuje všeobecný hospodársky svetový poriadok, jeho podmienky a pravidlá hry [2] . Zahraničné firmy máju nevídanú možnosť ovplyvňovať hospodársky rozvoj, život ľudí a ich správanie. Rozhodnutie alebo iná činnosť hocijakej nadnárodnej spoločnosti môže mať väčší dopad na hospodárstvo, ako napríklad snaha a zodpovedajúce rozhodnutia vlády. Tak, napríklad, 70% exportu Maďarska v poza minulom roku vyprodukovali tri desiatka nadnárodných firiem [5]. Na Slovensku sotva desiatka nadnárodných firiem vytvárajú väčšinu exportnej produkcie. Ešte drsnejší fakt: augustová firemná dovolenka „bratislavského“ Volksdwagenu pred príchodom na Slovensko ďalších automobiliek spôsobovala prepadový deficit zahraničného obchodu. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 215 Pomenované sociokultúrne a hospodárske trendy ovplyvňujú rozvoj nielen svetového hospodárstva, ale aj iných sfér spoločenského života. V súčasnosti sú skutočnosťou rovnaké podľa štruktúry ponuky, sortimentu, výrobcov a pod. spotrebiteľské trhy nielen západoeurópskych, ale aj transformujúcich sa krajín. Stáva sa skoro pravidlom, kedy hospodársky subjekt na Slovensku bez zahraničných investícií alebo inej účasti zahraničného kapitálu nemá šancu dostať svoj výrobok na police supermarketov. V dôsledku toho vo väčšine prípadov spotrebiteľské trhy napríklad na Slovensku a v iných európskych krajinách sa nerozlišujú. Podmienky nákupného a pod vplyvom homogenizácie kultúrnych hodnôt aj spotrebiteľské správanie sú rovnaké na rôznych európskych trhoch. Hospodársky zaostalejšie krajiny alebo jednotlivé regióny za účelom prekonať tieto odlišnosti musia prispôsobovať štandardom svetovej ekonomiky, vytvárať podobné podmienky a ekonomické mechanizmy. Iná možnosť, ako prekonať hospodárske a sociálne odlišnosti jednotlivých krajín a regiónov neexistuje. Práve o to sa usilujú vlády stredoeurópskych krajín v svojich hospodárskych ambíciách. Avšak často ovplyvnené očakávaným úspechom, politikou zahraničného kapitálu a nadnárodných firiem, vlády rozhodujú v prospech krátkodobých cieľov. Nepridávajú význam tým súčasným trendom, ktoré sa rozvíjajú vo vyspelom svete. Jedna sa predovšetkým o moderných faktoroch hospodárskej a sociálnej prosperity – o rozvoje tak zvanej „poznatkovej ekonomiky“ a o využití ľudského potenciálu. Pravé využitie ľudskej kreativity a tvorba inovácií sa stavajú hnacím motorom súčasného rozvoja, najdôležitejšou konkurenčnou výhodou, faktorom technického, technologického a informačného pokroku. Nová ekonomika a využitie ľudského potenciálu zároveň sa stávajú faktorom zmierňovania a prekonania regionálnych odlišnosti v hospodárskom a sociálnom rozvoji. Moderná priemyselná výroba dnes už nie je faktorom konkurenčnej výhody. Získanie významnej priemyselnej investície zaostalým regiónom v krátkodobom čase rieši jeho určité problémy – zvyšuje zamestnanosť, príjmy obyvateľstva, rozvíja infraštruktúru a pod. Avšak vyspelé regióny už v súčasnosti súperia s inými problémami - s rozvojom tých výrobných odvetvi, ktoré prinášajú vyššiu pridanú hodnotu a zároveň konkurenčnú výhodu. Jedná sa o rozvoj informačných technológií, poznatkovej ekonomiky a využitie obnoviteľného výrobného faktora ľudského zdroja. 2. POZNATKOVÁ EKONOMIKA AKO FAKTOR NAPREDOVANIA Vznik potreby v nových informáciách bol vyvolaný radou ekonomických, technických a sociálnych súvislostí. Zavedenie nových technológií v povojnovom období, automatizácia výrobných procesov nielen významne zvýšili produktivitu práce, ale aj zasadne skrátili čas priebehu jednotlivých výrobných procesov a urýchlili tempa hospodárskeho rozvoja - od procesu zásobovania výroby do finálneho produktu a ďalej do spotrebiteľa. Procesy formovania svetového hospodárstva, rast konkurencie a technologický polrok ovplyvnil skrátenie životného cyklu produktu na trhu. Táto zákonitosť na prelome druhého a tretieho tisícročí bola platná aj pre obdobie, ktoré trvalo medzi vedeckým objavom, prípadne technickým vynálezom a ich aplikáciou v praxi. Kým ešte v XIX. storočí priemerný čas medzi vedeckým objavom a jeho realizáciou vo výrobnom alebo technologickom zariadení trval 50 rokov, tak koncom XX. storočia - len 10-15 rokov. Pre výrobcov to znamená, že faktorom konkurencie sa stávajú aplikované v produkte vedomosti a poznatky. Preto firmy s účelom konkurencieschopnosti sa snažia čo najskôr poskytnúť na trh inovačný výrobok, čo znamená funkčne zlepšený alebo lacnejší. A preto sa vyžiadajú použiteľné vedomosti, ako urobiť produkt novým, odlišným od predchádzajúceho, ako ho urobiť funkčnejším, menej materiálovo a energeticky nákladovým, lačnejším a pod. Technologická úroveň výrobných procesov koncom XX. storočia nie je obmedzením pre inováciu výrobkov. Obmedzením zostáva len absencia nových poznatkov a vedomosti. Skráteniu výrobných procesov z hľadiska času a urýchleniu hospodárskeho rozvoja prispeli aj podstatné sociálne zmeny vo vyspelých krajinách – formovanie spoločnosti blahobytu a významný rast kúpyschopnosti obyvateľstva. Za takých podmienok v svojom spotrebiteľskom správaní sa ľudia rozhodujú o nákupe určitého tovaru nie na základe jeho absencie alebo len funkčnosti, ale často základe jeho nových, zdokonalených, inovačných vlastnosti - lepšej funkčnosti, dizajnu, z hľadiska ekologických požiadaviek a pod. Napríklad vo vyspelých krajinách ľudia vymieňajú ešte celkove funkčné auta (podobne aj iné výrobky) za nové nielen kvôli ich zníženej funkčnosti v procese využitia alebo z hľadiska prestížnych záležitostí, ale predovšetkým kvôli novým bezpečnostným prvkom, ich ekologickým prvkom, kvôli komfortu, nízkej spotrebe, možnostiam parkovania v meste, zručnostiam v riadení a pod. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 216 To znamená, že nielen výrobné organizácie kvôli konkurencieschopnosti ponúkajú inovačné výrobky, ale aj spotrebitelia ako jednotlivci a domácnosti taktiež uprednostňujú inovačné tovary. Preto podmienkou prežitia výrobcu na trhu je stále zdokonaľovať a inovovať výrobu a poskytovať inovačné výrobky. Tato záležitosť u výrobcov tovarov a statkov vyvoláva dopyt po nových informáciách v podobe poznatkov a vedomosti. Samozrejme, keď je dopyt, tak vzniká aj ponuka v podobe subjektov, ktoré sa zaoberajú získavaním, výrobou, zhromažďovaním poznatkov a ich ponukou na trhu informácií. A to znamená, že získavanie a výroba informácií v podobe nových poznatkov sa stáva odvetvím hospodárskej výroby. Podobne ako veda v povojnovom období sa stáva cieľavedomou výrobou vedeckých poznatkov. Pravda, s tou odlišnosťou, že koncom storočia sa vyžaduje nielen vedecký objav, ale vytvorená na jeho základe a použiteľná informácia pre inováciu konkrétneho výrobku. Konkurenčnou prednosťou výrobnej organizácie môže byť napríklad dokonalejšia organizácia práce, štýl a metódy riadenia, organizačná štruktúra, metódy motivácie pracovníkov, vytvorená stratégia rozvoja, marketingová koncepcia, prístupy k riadeniu personálu, pravidla účtovníctva, evidencie, administratívy a viacero ďalších podnikových činností. A preto ich neustále zdokonaľovanie na základe nových poznatkov a vedomostí sa stáva pravidelnou záležitosťou výrobných organizácií. To znamená, že nielen technológie a výrobky sa stále inovujú, ale aj ostatné podnikové činnosti sa stavajú objektom permanentných inovácií. A preto rozsah inovácií a zároveň potrebných poznatkov sa stále rozširuje. V priemyselne vyspelých krajinách, kde už dávno vládnu trhové vzťahy a výroba sa uskutočňuje s účelom predaja, informácie sa taktiež stavajú tovarom a vytvárajú tento špecifický trh informačných tovarov a služieb. Tak vzniká a formuje sa trh informačných produktov, kde jedni subjekty - fyzické osoby, výrobne firmy a iné organizácie vyhľadávajú a nakupujú potrebnú pre zdokonaľovanie ich činnosti informáciu. Zároveň iní subjekty – od jednotlivcov do organizácií – vytvárajú (ako iný druh tovaru) a ponúkajú na predaj záujemcom. Na tomto trhu obieha rozličná vedecko-technická, ekonomická, riadiaca informácia, nahromadené v tejto sfére poznatky, t. j. predmety intelektuálnej práce. Na tomto trhu sa poskytujú informačné služby, obiehajú také tovary, ako operačné systémy, automatizované informačné systémy „na kľúč“, aplikované programy v oblasti financií, marketingu, programy pre spracovateľský priemysel, poľnohospodárstvo a mnohé iné. Poznatková (informačná) ekonomika sa podstatne odlišuje od tradičnej industriálnej ekonomiky. Avšak pri všetkých svojich odlišnostiach poznatková ekonomika je druhom trhovej ekonomiky, hoci aj v novej svojej tvári napomáha ďalšiemu rozšíreniu trhových vzťahov. Aké subjekty konkrétne sa zaoberajú výrobou informácií v podobe poznatkov a vedomostí? Jednoducho existujú výrobne súkromné a štátne podniky, nadácie a jednotlivci, ktoré sa cieľavedome zaoberajú získavaním a tvorbou poznatkov a iných využiteľných vo výrobe informácií. Sú to vedecko-výskumné, skúšobné a konštruktérske organizácie, financované súkromným alebo verejným kapitálom, zriadenými pre tieto účely nadáciami a fondmi. Zároveň v súčasnosti neexistuje žiadny veľký výrobný podnik, ktorý by sa nezaoberal výskumnými a konštruktérskymi prácami pre vlastné potreby – takzvané vedecko-výskumné, skúšobne a konštruktérke prevádzky. Počet ľudí, zamestnaných v podobných zložkách výrobných organizácií v súčasnosti nie je zanedbateľný. V súčasnosti len vo výrobných organizáciách vyspelých ekonomík zhruba 10 % zamestnaných sa zaoberajú výskumnými a konštruktérskymi prácami a aplikáciou inovácií do výroby [7, s. 149]. V súčasných podmienkach manažérska a iná vysokokvalifikovaná odborná práca vo výrobných a iných organizáciách je predovšetkým stálym hľadaním nových riešení a rozhodovaní, čo taktiež môže byť faktorom konkurenčnej výhody organizácií. Veľký počet odborných pracovníkov vo finančných inštitúciách (bankách, poisťovniach, finančných burzách), vo finančných, podnikateľských, marketingových a iných službách sa zaoberajú výlučne hľadaním nových informácií pre adekvátne riešenia a rozhodnutia. Tieto ľudia taktiež dopĺňajú armádu pracovníkov, ktorá získava, vyrába a ponuka na predaj svoje služby v podobe poznatkov a nových informácií. V dôsledku týchto procesov vo sfére hospodárskej výroby vznikajú nové, odlišne od predchádzajúcich období, trendy a zákonitosti. Stála inovácia výrobných technológií a zariadení zdokonaľuje hospodársku výrobu, zvyšuje jej efektívnosť, znižuje výrobné náklady a pod. To znamená, že výrobcovia stále môžu zvyšovať objem výroby pri rovnakom počte zamestnancov alebo za podmienok nasýtenosti trhu, to isté množstvo produkcie vyrábať stále s menším počtom zamestnancov. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 217 Ďalšou zvláštnou zákonitosťou súčasného hospodárskeho rozvoja vo vyspelých krajinách je to, že čas, vynaložený na výrobu a výmenu informácií, značne prevyšuje čas, spotrebovaný na výrobu samotnej priemyselnej produkcie. A to znamená, že počet zamestnaných pracovníkov, spojených s výrobou nevecného produktu (informácií, prípadne služieb), značne prevyšuje počet pracovníkov, zamestnaných výrobou vecného produktu. Informačná revolúcia určuje nový pomer síl vo svetovom hospodárstve. Od krajín s bohatými prírodnými zdrojmi ekonomická moc a prosperita prechádza ku krajinám, ktoré kontrolujú výrobu vedomostí a poznatkov, lebo hlavné bohatstvo teraz tvoria intelektuálne zdroje, hodnota vyrábanej produkcie sa určuje hodnotou zavádzanej do nej informácie. Od druhej svetovej vojny geometrickým radom rastie význam informačných technológií. Avšak len v posledných desaťročiach dvadsiateho storočia „tieto technológie presahujú rozsah jedného sektora a stávajú sa neoddeliteľnou súčasťou všetkých sfér ekonomiky“ [1, s. 59]. Rozvoj novej ekonomiky, spojenej s výrobou inovácií v podobe ideí, poznatkov, spôsobov riešení a pod. a zdokonaľovanie priemyselnej výroby a služieb, spojených s ľudskou prácou, vyvolávajú zároveň aj negatívne javy v sfére zamestnávania ľudí. Situácia v sfére zamestnávania, ktorá sa vyskytuje v súčasnej hospodárskej výrobe, pripomína obdobnú situáciu konca XIX. storočia. Napriek prudkému rozvoju premyslenej výroby, spojenej s zavedením elektrických motorov, chemickej výroby, dokonalejších strojov a zariadení, rástol počet zamestnancov v priemyselnej výrobe. Zároveň priemysel poskytoval a produktívnejšie výrobné stroje a zariadenia pre poľnohospodársku výrobu, čo viedlo k väčšiemu počtu uvoľňovaných poľnohospodárskych pracovníkov, v porovnaní s tým, čo zamestnával rastúci priemysel. Preto celková bilancia zamestnanosti v tomto období bola negatívnou – rástol počet nezamestnaných ľudí. Tieto súvislosti ovplyvňujú aj zmenu situácie na trhu práce. Raste počet nezamestnaných ľudí aj napriek priaznivým makro- a mikroekonomickým ukazovateľom hospodárskej výroby. Rýchlo sa mení štruktúra zamestnávania a sa urýchľujú procesy na trhu práce. Dochádza k veľkému počtu uvoľňovaných a zároveň aj zamestnávaných pracovníkov, k zániku veľkého počtu jedných pracovných miest a pracovných pozícií a k vzniku nových. Raste význam flexibilných pracovnoprávnych vzťahov a foriem zamestnávania ľudí. Sa uskutočňuje posun v štruktúre hodnôt a preferencií zamestnancov a zodpovedajúc tomu v motivácie – význam pre ľudí nadobúda nie len získať zamestnanie, ale jeho aj udržať. Nová ekonomika je ekonomikou vedomostí a ideí, kde kľúčom k vytváraniu nových pracovných miest a vyššej životnej úrovne sú inovačné myšlienky a technológie, aplikované v službách a produktoch. „Je to ekonomika, kde riziko, neistota a neustala zmena sú skôr pravidlom ako výnimkou“ [1, s. 47]. Hlavnou odlišnosťou a vlastnosťou novej ekonomiky je to, že ona nie je priemyselnou, že v jej výrobných procesoch sa nepoužívajú charakteristické pre priemyselnú výrobu faktory - surovina, energia, kapitál, ľudská práca. V novej ekonomike sa spracovávajú už získané informácie v podobe vedomosti, poznatkov a na ich základe ako v priemyselnej výrobe sa vytvára nový tovar – nové informácie, ktoré ponúkajú ľuďom možnosť vedieť, ako vyrobiť potrebný produkt alebo službu s nižšími nákladmi, účinnejší, bezpečnejší, efektívnejší, to znamená s použitím menšieho množstva suroviny alebo dostupnejšieho substitutu, energie, za kratší čas a pod. V dôsledku toho informácie urýchľujú, zefektívňujú a zdokonaľujú výrobu. Z tohto vychádza, že súbežne existuje aj klasická priemyselná výroba a iné činností, ktoré pod vplyvom informačnej výroby taktiež menia svoje predchádzajúce vlastnosti. Predstava civilizačnej informačnej a poznatkovo diferencovanej ekonomiky tak nadobúda reálne kontúry. Podľa prezidenta Svetového ekonomického fóra K. Schwaba, sa svetová ekonomika postupne stáva sieťovou ekonomikou, v ktorej sa jednotlivé molekuly hospodárskych štruktúr navzájom prepájajú. Nová ekonomika sa zakladá na vedomostiach, poznatkoch a skúsenostiach, ktoré ovplyvňujú zmenu životnej úrovne, kvalitu a spôsob života dnešných generácií [8, s. 83]. Pomerne výstižnú charakteristiku novej ekonomiky alebo ekonomiky tretej vlny ponúkajú A. a H. Toffler. Podľa nich informačná výroba alebo ekonomika tretej vlny sa charakterizuje nasledovnými desiatimi hlavnými vlastnosťami, odlišnými od ekonomiky priemyslu: • vo výrobných faktoroch - hlavnými výrobnými faktormi druhej vlny (priemyselnej výroby) boli obmedzené zdroje - pôda, práca, surovina a kapitál. Poznatky, ktoré obsahujú využiteľné údaje, informácie, predstavy, symboly kultúry, ideológie a hodnoty sú hlavným a popri tom neobmedzeným a súbežne využiteľným viacerými subjektami zdrojom ekonomiky tretej vlny; • v ekonomických hodnotách - ekonomická hodnota výrobných organizácií priemyselnej epochy sa vypočítala na základe jej tvrdých aktív, akými sú budovy, stroje, zásoby, inventár a pod. Ekonomická hodnota úspešných firiem v novej ekonomike spočíva v ich schopnosti strategický a funkčne získavať, generovať, šíriť a aplikovať poznatky; „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 218 • • v pomeroch homogénnosti a heterogénnosti výroby – demasifikácia sériovej a masovej výroby druhej vlny a jej posun k vyššej segmentácii trhov na základe sofistikovaných a flexibilných technológií, vytvárajúcich rozmanitosť výrobkov „ušitých na mieru“ zákazníkov, čo posúva ekonomiku zo štádia homogenity k extrémnej heterogenite; v práci – prinajmenšom rovnako veľkú, ak nie väčšiu, hodnotu ako „priama“ práca produkuje aj nepriama práca. Rastúca špecializácia a rapídne zmeny v požiadavkách na zručnosti a vedomosti redukujú zmeniteľnosť pracovníkov na pracovných miestach, ktoré vyžadujú vysokú kvalifikáciu; • v inováciách – nové nápady na výrobky, technológie, procesy, marketing, financie sú podmienkou konkurenčnej výhody na trhoch a konkurenčnej schopností výrobcov; • v infraštruktúre – hlavným je elektronická informačná štruktúra pre účely organizačnej komunikácie, spracovanie, evidenciu a využitie informácií, vybudovanie efektívne fungujúcich elektronických komunikačných kanálov, ktoré by zvládli rastúci tok informácií; • v ekonomike času – čas sa stáva kritickou premennou a faktorom konkurenčnej výhody. Víťazí ten, kto je rýchlejší. Ekonomiku veľkovýroby nahrádza ekonomika rýchlosti. Požiadavka na zrýchlenie výrobných operácií (výroby, distribúcie, predaja a pod.) je dôsledkom rastúceho významu času v novej ekonomike. „Čas sú peniaze“ sa stále viac mení na pravidlo: „Každý časový interval je cennejší ako ten predošlý“ [9, s. 41-48]. Týchto vlastností ekonomiky Tretej vlny, spolu s mnohými ďalšími, vedú k významnej zmene v spôsobe tvorby bohatstva. Premena hospodárstva na tento nový systém – hoci ešte nie je úplná – predstavuje najdôležitejšiu zmenu v globálnej ekonomike od čias rozšírenia tovární v dôsledku industriálnej revolúcie [9, s. 48]. 3. ROZVOJ INOVAČNÝCH REGIONÁLNYCH SYSTÉMOV Rozvoj poznatkovej ekonomiky a využitie ľudského potenciálu najmä vo vyspelých krajinách postupne sa stávajú dôležitými faktormi zmiernenia až prekonania regionálnych hospodárskych a sociálnych odlišností regiónov. Avšak využitie inovačných nástrojov pre účely rozvoja regiónov sa uskutočňuje odlišným a často zložitejším spôsobom. Inovačná výroba a jej využitie pre napredovanie hospodárskeho rozvoj vyžaduje koncentrácie viacerých ekonomických, sociálnych a ľudských zdrojov. Svet pozná ešte malo prípadov efektívneho rozvoja regiónov na základe využitia inovačných systémov. V posledných rokoch regionálne inovačné systémy sa stavajú predmetom empirických prieskumov v rámci viacerých medzinárodných komparatívnych štúdií. Pri tom sa zistilo, že regionálne inovačné systémy v skutočnosti môžu byť veľmi odlišné štruktúrované. Preskúmané regióny, ktoré sa zapájali do rozvoja inovačných systémov, sa výrazne odlišovali viacerými hospodárskymi, textologickými, štruktúrnymi a inými prvkami. Základňou odlišnosťou týchto regiónov bola ich štruktúra hospodárstva a priemyselnú špecializácia. Aj keď celkove to bola priemyselná výroba, bola ona pokročilejšia a viac nasýtená vedeckými poznatkami a inováciami. Tato skutočnosť významné ovplyvňovala regionálne inovačné aktivity ako dominanciu produktových a procesných zlepšení, prípadne radikálnych prírastkových inovácií. V podobných regiónoch ako pravidlo sa nachádzali vedecké alebo rozvojové jednotky, ktoré už pred tým boli vybavené a využívali zariadenia generovania a transferu poznatkov. Týmito jednotkami boli ako pravidlo vysoké školy, ich výskumne zložky, rozvojové a výskumné zložky armády, neziskových fondov a nadácií alebo súkromného sektora. Pomenované rozvojové a výskumné zložky v regiónoch podmieňovali prítomnosť kvalifikovaných a kompetentných ľudí, schopných uskutočňovať vedecký výskum, rozvoj a transfer alebo realizáciu získaných poznatkov a ktorí by boli zdrojom pre regionálnu hospodársku a inovačnú politiku. Tento zdroj inovačnej výroby v základe sa odlišuje od iných výrobných zdrojov, získanie ktorých ako pravidlo je podmienené finančným kapitálom. Získanie ľudí, schopných uskutočňovať tvorbu a transfer poznatkov, vyžaduje nie len finančný kapitál, ale aj čas pre vzdelanie, výchovu, formovania osobnosti, získanie potrebných skúseností. Ďalšou charakteristikou preskúmaných regiónov boli rozsah ich prepojenosti a stupeň nadväznosti na národné a medzinárodné inovačné prvky vzájomného pôsobenia, spolupráce a vzájomných vzťahov. Regionálny inovačný systém nemôže existovať izolovane, bez kooperácie a výmeny skúseností s inými „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 219 zložkami e regiónmi. Len existujúci systém voľného pohybu informácií a vedomostí vytvára podmienky pre konečný úspech v procese tvorby nových potrebných poznatkov. Na základe skúmania pomenovaných regiónov boli zistené také štruktúrne a procesné prvky, ktoré viac alebo menej vyskytovali v aktivitách všetkých regiónov. Regionálny inovačný systém týchto regiónov ako pravidlo sa skladal z subsystému generovania, subsystému transferu poznatkov rovnako aj subsystému využitia a hodnotenia poznatkov (obr. 1.). Obrázok 1. Prvky regionálneho inovačného systému Subsystém generovania Subsystém tra nsferu Subsystém využitia Subsystém generovania poznatkov zahŕňa každú organizáciu, ktorá je špecializovaná na výrobe, sprostredkovaní a rozširovaní poznatkov. Sem zarátavajú verejné výskumné a rozvojové zariadenia, (ako univerzity a neuniverzitné výskumné inštitúty), vzdelávacie organizácie (odborné a vysoké školy) a rovnako subjekty, ktoré poskytujú technológie a kvalifikáciu. Subsystém transferu poznatkov zahŕňa každú organizáciu, ktorá je špecializovaná na rozširovanie, sprostredkovaní a transfer poznatkov k výrobe. Sem zarátavajú takmer tí isté verejné výskumné a rozvojové zariadenia, (ako univerzity a neuniverzitné výskumné inštitúty), vzdelávacie organizácie (odborné a vysoké školy) a rovnako subjekty, ktoré poskytujú technológie a kvalifikáciu alebo zvlášť zriadené organizácie pre účely rozširovanie a transfer poznatkov. Subsystém využitia a hodnotenia poznatkov hlavných subjektov tohto systému zahŕňa výrobné podniky, ich zákazníkov, dodávateľov a partnerov kooperácie. Regionálne politické prostredie je ďalším dôležitým prvkom regionálneho inovačného systému. Na regionálnej úrovne sú často prítomné politické organizačné kapacity, ktoré môžu riadiť tvorbu regionálnej špecifickej inovačnej politiky, pomocou ktorej sa ovplyvňujú regionálne inovačné diania. Toto je zvláštny prípad, keď regióny vďaka vysokému politickému a administratívnemu postaveniu získavajú seba hodnotenie a dostačujúce finančné prostriedky. Uvedené hlavné časti regionálneho inovačného systému sú zakotvené vo všeobecnom regionálne špecifickom sociálno-ekonomickom a kultúrnom kontexte, v ideálnom prípade sa spájajú cez intenzívnu interaktívnu cirkuláciu poznatkov, zdrojov a ľudského kapitálu. Najprv sieťovanie inovačne relevantných organizácií vedie ku vzniku inovácií a pridáva regionálnemu inovačnému systému celostný charakter. Regionálne inovačné systémy sú v každom prípade autonómne ale zároveň preukazujú viaceré vzťahy k národným a medzinárodným systémom rovnako k iným regionálnym inovačným systémom. Toto je relevantné z dvoch hľadísk: • k vykazovaniu možného vplyvu národných a európskych politických nástrojov na inovačné diania „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 220 • v regióne. Politické vedenie inovačných procesov, najmä vo viac úrovňovom systéme (multi level governance) sa nachádzajú vo vzájomnom pôsobení regionálnych, národných a politických subjektov. Medzi regionálnou, národnou a nadnárodnou politickou úrovňou existuje určité komplexné rozdelenie práce, čo nutne vytvára efektívnu koordináciu opatrení: regionálna úroveň je predovšetkým pre vybudovanie inovačných centrov a zriadenie technologických transferov rovnako pre aktivity v rámci príslušnej politiky klasterov. Na národnej úrovne patria k nim pochopiteľne kompetencie pre univerzity, subvencie, výskum, rozvoj a inovácie. Nástroje regulácie na európskej úrovne zahŕňajú štrukturálne fondy rovnako rámcové programy pre výskum a technologický rozvoj [3, s. 71-73]. ďalší veľký hodnotový význam sa pripisuje spolupráce medzi podnikateľmi a výskumnými zariadeniami z iných regiónov a krajín. Také národné a medzinárodné inovačné vzťahy umožňujú regionálnym hercom prístup k novým trhom, komplementárnym technológiám rovnako k vysoko špecifickým poznatkom a kompetenciám, ktoré neexistujú v regióne [10, s. 67-69]. Len malo regiónov prezentujú silný inovačný systém, ktorý pôsobí cez dôležité organizačné a inštitucionálne elementy vplyvu. Toto zhoduje v prvej línie s takými dynamickými ukážkovými regiónmi, ako Baden-Wüttenberg, Cambridge alebo Silicon Valley. Inovačné systémy iných typov regiónov sa pochopiteľne odzrkadľujú cez špecifické ťažkosti: tak sú periférijné regióny, ktoré sa charakterizujú zlým vybavením inovačných relevantných organizácií. V podobných typoch regióniv absentuje nie len kritický počet inovatívnych firiem, ale aj tesná sieť zariadení generovania a transferu poznatkov (problém absencie hercov a zariadení). Inovačné problémy starých priemyselných oblastí sú v porovnaní s tým úplne inak vyzerajú. Inovačný systém v týchto typoch regiónov sa zakladá na špecializácii klesajúceho priemyslu a zároveň rovnako sa odzrkadľuje jednostranné vybavenie výskumných a vzdelávacích inštitúcií na starých technologických chodníkoch (problem „lock-in“). Zároveň tieto inovačné problémy často vyskytujú aj v metropolitných typoch regiónov. LITERATÚRA [1] BALAŽ, P.; VERČEK, P. Globalizácia a nová ekonomika. Bratislava : Sprint vrfa, 2002. [2] CIBÁKOVÁ, V. Marketing v organizácii. Bratislava : FM UK, 1997. [3] COOCE, PH.; BOEKHOLT, P.; TÖDTLING, F. The Goovernanceo of Innovation in Europe. London : Pinter, 2000. [4] ELJANOV, A. J. Globalizácia a industrializácia. In: Fórum občianskej spoločnosti, č. 10, 2000. [5] KADEŘABKOVÁ, B. Kapitoly z dějin ekonomických teorií. Praha : ČVUT, 1994. [6] KÉRIM, L. Globálna výzva. In: Fórum občianskej spoločnosti, č. 10, 2000. [7] SCHÜLEIN, J. A.; LUEGER, M.; HAMETNER, H. Unternehmen aus sozialwissenschaftlicher Perspektive. Wien : Facultas Verlag, 2007. [8] ŠIŠKOV, J. Vnešneekonomičeskije sviazi v XX.v.–ot upadka k globalizacii. In: MEaMO, č. 8, 2001. [9] TOFFLER, A.; TOFFLEROVÁ, H. Utváranie novej civilizácie. Bratislava : Open Windows, 1996. [10] Verwaltung innovativ. Linz : TRAUNER Druck GmbH, 2007. ADRESA: Ing. Oldřich Kratochvíl, Honorary professor, Dr.h.c., MBA Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Tel.: 572 549 018 e-mail: [email protected] Doc. Mgr. Sergej Vojtovič, CSc. Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Tel.: 572 549 018 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 221 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 222 ASPEKTY CEZHRANIČNÉHO PODNIKANIA PRO PRECHODE NA EURO V SR Zuzana Kozubíková Žilinská univerzita v Žiline Abstrakt: Článok sa zaoberá problematikou vplyvu prechodu na euro v Slovenskej republike na subjekty z Českej republiky zamerané na cezhraničné podnikanie v autobusovej doprave (v linkových autobusoch z ČR do SR a späť) a z toho vyplývajúce nároky, ktoré je potrebné riešiť. Cieľom článku je analyzovanie týchto nárokov a navrhnutie stratégie riešenie – stanovenie úloh na zvládnutie zmien podnikateľského prostredia na území SR z titulu prechodu na jednotnú európsku menu. Kľúčové slová: podnikanie, autobusová doprava, euro, konverzný kurz. 1. ÚVOD Doprava má nezastupiteľné miesto v raste a perspektíve rozvoja každej ekonomiky, t.j. nebýva cieľovým stavom snaženia, lebo jej existencia je samozrejmosťou pre fungovanie obchodu ako takého a zároveň všetkých odvetví národného hospodárstva krajiny. Inými slovami, je nevyhnutnou podmienkou reprodukčného procesu, kde vykonáva pohyb v priestore a čase, s úlohou zabezpečiť požadované premiestnenie tovaru alebo osôb z jedného miesta na druhé. Vo všeobecnosti cieľom dopravy je zabezpečiť prepravné potreby osôb a tovaru po dopravnej ceste. Podnikanie v prostredí autobusovej dopravy si vyžaduje zo strany podnikajúceho subjektu pružne reagovať nielen na zmeny v požiadavkách zákazníkov. Požiadavky zákazníka sú výrazne ovplyvnené jeho očakávaniami, čo súvisí s jeho individuálnymi potrebami a skúsenosťami s poskytovaním prepravných služieb jednotlivých dopravcov; t. j. aj z pohľadu druhu použitej dopravy. Rozpätie ponúkaných služieb v autobusovej doprave je vskutku široké. Sú to služby ponúkané formou pravidelnej dopravy a nepravidelnej dopravy, ktoré zahŕňajú pravidelnú autobusovú dopravu a medzinárodnú osobnú dopravu – minibusom, mikrobusom a autobusom, zmluvnú autobusovú dopravu - osobnú dopravu na firemné akcie, fakultatívne výlety, poznávacie zájazdy a pod. Ďalej je nevyhnutné sústrediť sa na vytváranie a formovanie reakcií pre prípad plánovaných, ale aj nečakaných zmien vnútorného a vonkajšieho prostredia. Prostredie, v ktorom firma podniká priamo alebo nepriamo ovplyvňuje jej chovanie. Vplyvy tohto prostredia je potrebné analyzovať do takej miery, aby bolo možné prispôsobiť sa súčasnému aj očakávanému vývoju. Reakcie dopravcu na podnikateľské prostredie v autobusovej doprave tiež závisia od vybudovanej pozície na prepravnom trhu. V ďalších častiach článku sa sústredíme na firmy podnikajúce v autobusovej doprave (podnikateľ ČR), ktoré sa zaoberajú prepravou osôb v linkových autobusoch z ČR do SR a späť. 2. PRECHOD NA EURO V SR Podnikanie na prepravnom trhu v autobusovej doprave je ovplyvňované omnoho viac než v iných oblastiach národného hospodárstva štátnou hospodárskou a sociálnou politikou. Jednou z významných zmien vonkajšieho prostredia v autobusovej doprave v cezhraničnom podnikaní ČR a SR je pripravovaný prechod na jednotnú európsku menu na Slovensku (zavedenie eura od 1.1.2009), z čoho vyplýva nutnosť prípravy uvedených subjektov na zvládnutie týchto zmien a s tým súvisiacich úloh. Legislatívne prípravy na euro sa začali realizovať ešte v roku 2003 vypracovaním Stratégie prijatia eura v SR, o rok neskôr jej konkretizáciou a v roku 2005 bol prijatý Národný plán zavedenia eura v Slovenskej republike. Dňa 28. 11. 2005 Slovensko podpísalo zmluvy týkajúce sa vstupu slovenskej koruny do ERM II (Exange Rate Mechanism) a od 1.1.2008 platí tzv. Generálny zákon, v ktorom sú sústredené pravidlá prechodu na jednotnú európsku menu. V súčasnosti boli zverejnené konvergenčné správy ECB a EK, v ktorých sa konštatuje, že Slovensko plní maastrichstské kritéria a má predpoklady k ich plneniu aj v budúcom období. Slovensko v tomto období „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 223 očakáva definitívny súhlas k prijatiu eura zo strany európskych inštitúcii. V mesiaci júl 2008 by mal byť známy konverzný kurz a o mesiac neskôr bude platiť povinné duálne oceňovanie, t.j. pre spotrebiteľov bude potrebné zobrazovať ceny duálne SKK/EUR. Týka sa to iba produktov a služieb predávaných a poskytovaných na území Slovenska fyzickým osobám – nepodnikateľom. Duálne zobrazovanie cien sa vykoná takým spôsobom, ktorý zákazníkovi - spotrebiteľovi umožní jasné a jednoznačné rozlíšenie cien uvedených v hlavnej mene od cien uvedených v informatívnej mene. Prepočty zo slovenskej meny na eurá sa vykonajú výlučne podľa konverzného kurzu, pravidiel pre zaokrúhľovanie a ďalších pravidiel pre prechod na euro a to tak, aby čiastkové výpočty a výsledné prepočty konečných peňažných súm zo slovenskej meny na eurá boli čo najpresnejšie a bez vplyvu na zvýšenie ich reálnej finančnej hodnoty a cenovej úrovne. Výsledkom prepočtu podľa konverzného kurzu sú konečné peňažné sumy v eurách, ktoré sa po prepočte zaokrúhľujú na dve desatinné miesta na najbližší eurocent. Ak je celkový vypočítaný zvyšok konečnej sumy: • nižší ako polovica jedného eurocenta zaokrúhľuje sa nadol na najbližší eurocent, rovnajúci sa polovici alebo je vyšší ako polovica jedného eurocenta zaokrúhľuje sa nahor na • najbližší eurocent, ak sa účastníci právneho vzťahu nedohodnú inak, alebo zákon č. 659/2007 Z.z. o zavedení meny euro v SR a doplnení niektorých zákonov „generálny zákon“, prípadne osobitný predpis neustanovuje inak. Ďalej je potrebné spomenúť aspoň jeden z princípov zavedenia eura obr. 1 - nepoškodiť občana, t.j. zo strany štátu (poplatky štátu a dane) sa bude zaokrúhľovať v prospech občanov. Big Bang Krátky duálny obeh Zodpovednosť Minimalizácia nákladov Konverzný kurz Zásady a princípy zavedenia eura Kontinuita kontraktov Kontrola cien Nepoškodiť občana Zaokrúhľovanie Obr. 1. Zásady a princípy zavedenia jednotnej európskej meny na Slovensku. Zvedenie eura na Slovensku bude realizované formou „veľkého tresku“, t. j. duálny obeh oboch mien bude od 1. 1. 2009 do 16. 1. 2009. Iba v tomto období bude možné platiť v hotovosti slovenskými korunami aj eurami, t. j. výdavky z cestovných lístkov, ktoré budú zakúpené na území Slovenska sa budú vyplácať iba v eurách. Uveďme si príklad: cestujúci zaplatí za cestovný lístok v SKK a vodič autobusu vráti výdavok v EUR. Duálny obeh bude končiť uplynutím dňa 16. januára 2009. Po tomto termíne pri hotovostných platbách realizovaných na území Slovenska nebude možné platiť korunami. Ukončenie povinného duálneho zobrazovania cien tovarov a služieb pre obyvateľstvo bude do konca roka 2009, ale odporúča sa jednotlivým subjektom zobrazovať duálne ceny až do júna 2010. Možnosť výmeny slovenských korún v bankách (na Slovensku) bude: • do 31. 12. 2009 bankovky a mince do 30. 6. 2009, • bez poplatkov v zákonom určenom množstve. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 224 Podmienky výmeny slovenských korún (hotovosti) v NBS: • bankovky sa budú vymieňať neobmedzene a mince do 31. 12. 2013, • bez poplatkov a roztriedené. 3. STRATÉGIA RIEŠENIA – STANOVENIE OBLASTI HLAVNÝCH ZMIEN A ÚLOHY PRE SUBJEKT Z ČR CEZHRANIČNE PODNIKAJÚCI V AUTOBUSOVEJ DOPRAVE V SR Stratégia je rozdelená na tri časti: • základné predpoklady pre stratégiu, • vytipovanie oblastí hlavných zmien, • stanovenie úloh pre subjekt z ČR cezhranične podnikajúci v autobusovej doprave v SR. Riešenie tohto problému je vo vytipovaní oblasti hlavných zmien, v stanovení úloh a poradia ich riešenia pre subjekt z ČR cezhranične podnikajúci v osobnej autobusovej doprave v SR. Základným predpokladom pre stratégiu riešenia je: • Stanoviť zodpovedného/ných pracovníka/ov pre danú oblasť zmien - je v kompetencii dopravcu, akým spôsobom vyberie zodpovedných pracovníkov na stanovené úlohy a ako si zorganizuje kontrolu plnenia zadaných úloh. • Zistiť činnosti a analyzovať jednotlivé oblasti zmien. • Vyčleniť na tento účel dostatočné vlastné finančné (všetky náklady na zmeny si hradí subjekt sám), materiálne a ľudské zdroje. Oblasti hlavných zmien: 4. Zmluvné vzťahy – je potrebné sa sústrediť na zmluvy, v ktorých sa uvádza platba v SKK. 5. Informačný systém - bude musieť prejsť (malými) úpravami a testovaním. Minimálne všade tam, kde sú uvedené slovenské koruny. 6. Kompatibilná verzia do registračných pokladníc – súčasne s informačným systémom je potrebné riešiť s dodávateľom kompatibilnú verziu do registračných pokladníc, t. j. z titulu duálneho zobrazovania cien (predpoklad je od augusta 2008 do 31. 12. 2008 SKK/EUR a od 1. 1. 2009 EUR/SKK) je potrebné pripraviť, urobiť/odskúšať euro kompatibilnú verziu pre registračné pokladnice v autobusoch. Preto je nutné bez zbytočného zdržiavania kontaktovať dodávateľa a túto euro kompatibilnú verziu po dodaní aj odskúšať. Nie je vylúčené, že bude treba nájsť nového dodávateľa. Stanovené úlohy pre subjekt z ČR cezhranične podnikajúci v autobusovej doprave v SR: A. Predzásobenie sa eurovou hotovosťou Predzásobenie sa eurovou hotovosťou budeme pri našom subjekte chápať iba ako odhad potreby eurovej hotovosti1. Ešte pri predzásobení sa eurovou hotovosťou je nutné zvážiť: • objem a ich štruktúru; je potrebné vychádzať maximálne z trojnásobku obratu na týždeň, • odhad potrebnej eurovej hotovosti na obdobie od 1. 1. 2009 do 16. 1. 2009 (predpokladá sa, že po týždni už budú všetky platby v EUR), • myslieť na bezpečnosť (riziko odcudzenia) pri predzásobení. Ďalšie predpokladané možnosti predzásobenia (na Slovensku) pre drobných podnikateľov, ostatné subjekty a verejnosť: • formou štartovacieho balíčka • možnosť zakúpiť pred koncom roka 2008 (predpoklad – v polovici decembra 2008 za 500 Sk), • približne 38 euromincí, ich konečný počet bude závisieť od výšky konverzného kurzu. • Možnosť kúpiť aj eurá v januári 2009 v zmenárňach – za aktuálny trhový kurz (nie konverzný). B. Duálne zobrazovanie cien Úlohy týkajúce sa duálneho zobrazovania cien pre cestujúcich na území Slovenska: • Upraviť vývesky – cenníky duálne SKK/EUR s uvedením konverzného kurzu, príp. aj na internetových stránkach, na ktorých dopravca informuje cestujúcich o cenách svojich služieb aj v slovenských korunách. 1 Svojich klientov banky na Slovensku predzásobia eurovou hotovosťou na základe zmluvného kontraktu. Jeho súčasťou je aj zaviazanie sa nepoužiť predmetnú „na predzásobenie získanú eurovú hotovosť“ pred dňom zavedenia eura. Pri neuposlúchnutí subjektu hrozí zmluvná pokuta. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 225 • Cestujúci, ktorý si zakúpi lístok na území Slovenska od augusta 2008 musí mať cenu v SKK/EUR od 1. 1. 2009 v EUR/SKK. C. Ľudské zdroje Úlohy priamo sa dotýkajúce nárokov na ľudské zdroje: • Potreba preškoliť zamestnancov – vodičov → informácie typu kedy sa euro zavedie, konverzný kurz, eurové bankovky a mince (koľko je euromincí, v akých nominálnych hodnotách sú eurobankovky, ich vzhľad, ochranné prvky a pod.). • Pri platbách počas obdobia duálneho hotovostného peňažného obehu na Slovensku môže vodič odmietnuť prijať platné slovenské bankovky a mince, ak súčet ich nominálnych hodnôt viac ako štvornásobne prevyšuje hodnotu vykonávanej platby. • Nároky kladené na vodičov – práca naraz s dvoma menami SKK/EUR → časová náročnosť, možnosť omylov, vodiči budú mať u seba podstatne viac hotovosti. Je nutné počítať s dlhšou dobou státia pri nástupe cestujúcich na zastávkach. • Je potrebné zvážiť – hlavne pre obdobie duálneho obehu – vybavenie vodičov eurokalkulačkami pre rýchly výpočet výdavku. Ako najjednoduchšie riešenie sa javí vybaviť vodičov prevodovou tabuľkou pre jednotlivé nominály súčasných slovenských bankoviek. • Je potrebné zabezpečiť bezpečnosť (slovenské koruny, eurá + české koruny). D. Zabezpečiť hotovosť pred odcudzením Úloha zabezpečiť hotovosť pred odcudzením – u vodiča bude väčšie množstvo peňazí ako obvykle. Navrhnuté riešenie: slovenské koruny prevezme na určenom mieste „služba“, ktorá preberie slovenské koruny a doplní eurovú hotovosť. Úspešné zvládnutie navrhnutej stratégie tkvie v zrealizovaní príprav v dostatočnom predstihu. Prípravy realizované v dostatočnom predstihu (časové hľadisko) výrazne ovplyvnia kvalitatívnu stránku splnenia stanovených úloh. 4. ZÁVER Kontrola zo strany Slovenskej obchodnej inšpekcie pri podnikaní v autobusovej doprave sa bude zameriavať hlavne na sledovanie dodržiavania oficiálneho konverzného kurzu, cenníky za prepravné služby, duálne zobrazovanie cien na cestovných lístkoch a nezneužívanie zavedenia eura na neodôvodnené zvýšenie cien. K hladkému priebehu prechodu na euro v SR má napomôcť tlak verejnosti, médií, občianskych združení, v nemalej miere aj etický kódex, spoluprácou súkromnej sféry na prípravách a pod. Nezvládnutie uvedených úloh bude mať za následok nespokojnosť regulátorov napr. ak budú nedostatky v duálnom zobrazovaní cien, ktorá sa môže prejaviť v podobe uloženia opatrenia na nápravu, pokuty alebo inej formy sankcie. Oznam: Táto práca je podporovaná grantom VEGA 1/0495/08. LITERATÚRA: [1] DADO, M.; ZAHRADNÍK, J. a kol. Technológie a služby inteligentnej dopravy. vydala Žilinská univerzita v Žiline, 2007. [2] HITTMÁR, Š. a kolektív. Manažment v doprave. vydala Žilinská univerzita v Žiline, 2001. [3] KOZUBÍKOVÁ, Z. Podnikanie v cestnej doprave po vstupe Slovenska do EÚ. Podniková ekonomika a manažment 3/2006, Žilina : FPEDAS ŽU, 2006 [4] VODÁK, J.; KUCHARČÍKOVÁ, A. Efektivní vzdelávaní zaměstnanců. Grada 2007. [5] Zákon č. 659/2007 Z.z. o zavedení meny euro v SR a doplnení niektorých zákonov „generálny zákon“ [6] Zákon č. 97/2008 Z.z. o podrobnostiach duálneho zobrazovania pre oblasť ochrany spotrebiteľov [7] www.euromena.sk „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 226 ADRESA: Ing. Zuzana Kozubíková Katedra makro a mikroekonomiky FRI Žilinskej univerzity v Žiline Univerzitná 8215/1, 010 26 Žilina, t. č. ++421/41 5134423, e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 227 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 228 FORMY TELEWORKINGU A ICH VYUŽITIE Viliam Lendel, Milan Kubina Žilinská univerzita v Žiline Abstract: Telework is a work arrangement in which employees enjoy limited flexibility in working location and hours. In other words, the daily commute to a central place of work is replaced by telecommunication links. Many work from home, while others, occasionally also referred to as nomad workers or web commuters utilize mobile telecommunications technology to work from coffee shops or myriad other locations. A successful teleworking program requires a management style which is based on results and not on close scrutiny of individual employees. This is referred to as management by objectives as opposed to management by observation. This article deals with teleworking, its work in the company. The largest part of this article deals with types of teleworking. Content of individual types is specified in an article step by step. Kľúčové slová: teleworking, homeworking, communication, Internet, company, types of teleworking 1. ÚVOD S informačnou dobou, ktorú žijeme, prichádzajú nové technológie a s nimi aj nové pracovné možnosti a príležitosti. Jednou z týchto možností je napríklad teleworking. Ide o prácu, ktorá sa vykonáva doma a to buď úplne alebo len čiastočne, záleží to od druhu práce ako aj od dohody so zamestnávateľom. Je to práca na diaľku, pri ktorej sa využívajú moderné informačné a telekomunikačné technológie. Zamestnanec nedochádza do práce na pracovisko, ale jeho pracovisko sa nachádza doma. [5] Domácim pracoviskom môže byť buď samostatná miestnosť - pracovňa (zvyčajne v rodinnom dome alebo väčšom byte) alebo len časť miestnosti - pracovný kút (zvyčajne v menšom byte) prispôsobená na prácu. Samotné pracovisko zvyčajne tvorí väčší pracovný stôl, pohodlná stolička, počítač alebo notebook, tlačiareň, dokumenty, knižnica, úložné priestory a pod. 2. ZABEZPEČENIE SPOJENIA A KOMUNIKÁCIE Zabezpečiť dostatočnú formu komunikácie v tomto prípade je nevyhnutné. S rozvojom Internetu sa tento začal javiť ako veľmi výhodný prostriedok na spojenie zamestnanca so zamestnávateľom. Internet umožňuje posielať výsledky svojej činnosti len v digitálnej forme, no je veľmi flexibilný. Je tu možnosť využiť nielen e-mail, ako štandardnú formu komunikácie, ale aj videokonferencie, zvukovú komunikáciu, textovú on-line komunikáciu a pod. Jedinou podmienkou je vlastniť počítač s modemom a mať prístup na Internet. [6] Spojenie a komunikácia z domu so zamestnávateľom, kolegami, prípadne i zákazníkmi firmy sa môže uskutočňovať: [5] • priamo: • prostredníctvom internetu: • chat s jedným alebo viacerými účastníkmi (posielanie krátkych textových správ v reálnom čase prostredníctvom programov napr. ICQ, Miranda, Skype), • telefonovanie s jedným alebo viacerými účastníkmi (prenos zvuku cez internet prostredníctvom programov napr. Skype), • videoprenos s jedným alebo viacerými účastníkmi (prenos obrazu a zvuku cez internet prostredníctvom programov napr. Skype), • prostredníctvom mobilného telefónu, • prostredníctvom pevnej telefónnej linky, „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 229 nepriamo: • prostredníctvom e-mailov cez internet, • prostredníctvom sms správ z mobilného telefónu. Zamestnávateľ, resp. riadiaci pracovník tak môže mať prostredníctvom súčasných moderných technológii k dispozícii svojho zamestnanca, ktorý pracuje doma, prakticky kedykoľvek počas dohodnutej pracovnej doby alebo dohodnutej pracovnej pohotovosti. Môže viesť cez internet poradu aj s viacerými zamestnancami naraz. Dokonca môže svojich zamestnancov nielen počuť, ale aj vidieť a komunikovať s nimi v reálnom čase. 3. PREDPOKLADY A PODMIENKY PRE TELEWORKING Základnými predpokladmi, ktoré si vyžaduje zavedenie a samotná realizácia teleworkingu v domácom prostredí, sú: 1. Minimálna znalosť práce s počítačom a Internetom. Stačí naozaj len základná úroveň, každodennou pracou sa zamestnanec čoskoro zdokonalí a zamestnávateľ taktiež môže ponúknuť vhodné preškolenie. 2. Pozitívny vzťah k informačným technológiám. Počítač predstavuje v tomto prípade základnú pracovnú pomôcku a komunikačný prostriedok. 3. Schopnosť pracovať samostatne. Je dôležité brať v úvahu osobnostné charakteristiky, ktoré tento spôsob práce budú uľahčovať alebo sťažovať. Aby mohol teleworking fungovať úspešne bez vážnejších komplikácií, je potrebné sa zamyslieť nad podmienkami, ktoré si vyžaduje práca z domu. Týmito podmienkami sú predovšetkým: 1. Je potrebné sa na takejto variante dohodnúť so zamestnávateľom, najlepšie písomne v pracovnej zmluve alebo v jej dodatku. 2. Je potrebné vybaviť a zabezpečiť a kontrolovať pracovné miesto v domácnosti zamestnanca z hľadiska požiadaviek na riadny výkon práce a z hľadiska bezpečnosti práce. Zriaďovacie a prevádzkové náklady nesie zamestnávateľ. 3. Je potrebné zabezpečiť evidenciu pracovnej doby tak, aby bolo zrejmé, po akú dobu zamestnanec pracuje, ako naplňuje týždennú pracovnú dobu. Je nutné si uvedomiť, že domáci pracovníci nie sú limitovaní rozvrhom pracovnej doby. Strácajú však nároky pre prípad osobných prekážok v práci okrem prípadov dočasnej pracovnej neschopnosti. Domácim zamestnancom neprislúcha mzda alebo plat alebo náhradné voľno za prácu nadčas ani náhradné voľno lebo príplatok za prácu vo sviatok. 4. Druh práce nesmie byť v rozpore s kolaudačným rozhodnutím k bytu (stavbe), kde domáci zamestnanec bude prácu z domu vykonávať. Pokiaľ je v rozpore, je potrebné zabezpečiť rekolaudáciu, resp. zmenu účelu užívania stavby. Systém práce z domu vyžaduje určité technické aj ľudské kvality. Ide v podstate o všetky profesie, ktoré nevyžadujú priamy kontakt s kolegami a zákazníkmi v priestoroch spoločnosti. Teleworking tak môžu využívať programátori, architekti, právnici, prekladatelia, manažéri, atď. Človek pracujúci z domu by však mal disponovať určitými vlastnosťami, aby jeho činnosť bola efektívna: [4] • vysoká produktivita, • dobré komunikačné schopnosti, • schopnosť riešiť problémy, • schopnosť pracovať efektívne bez dozoru, • schopnosť organizovať si prácu, • schopnosť dodržiavať termíny. 4. JEDNOTLIVÉ FORMY TELEWORKINGU Každá forma teleworkingu má svoje špecifiká, ktoré umožňujú telepracovníkovi efektívne vykonávať svoju pracovnú úlohu. Podľa toho, ako dlho a často chce pracovať v domácej kancelárii a na základe jeho ďalších zvolených kritérií, môže si zvoliť jeden z nasledujúcich modelov realizácie teleworkingu, t.j. práce z domu: [7] • úplný teleworking (homeworking), • teleworking 3:2, • teleworking 1:1, • pružný teleworking, • vzostupný teleworking, „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 230 • • zostupný teleworking, mesačný teleworking. 4.1 ÚPLNÝ TELEWORKING (HOMEWORKING) Pri tomto modeli teleworkingu zamestnanec pracuje len z domu. Tento model je vhodný predovšetkým pre zdravotne postihnutých občanov, pre ktorých je veľmi náročné opustiť svoj domov. Vo väčšine prípadov je však tento model nevhodný, pretože dochádza k strate kontaktu medzi zamestnancom a zamestnávateľom. Taktiež dochádza k strate kontaktu s pracovným prostredím a vzniká náročná komunikácia bez osobnej väzby. PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK doma doma doma doma doma Obrázok 1 Úplný teleworking (homeworking) 4.2 TELEWORKING 3:2 Tento model predstavuje situáciu, kedy zamestnanec pracuje tri dni v týždni doma a dva dni v týždni v práci. Ide o najviac odporúčaný model, ktorý využíva väčšina firiem na Slovensku i v zahraničí. Pravidelný kontakt umožňuje vytvorenie osobných väzieb medzi zamestnancom a firmou. Zároveň je umožnená ľahká kontrola výkonu práce. Model ďalej umožňuje zamestnancovi zúčastňovať sa na poradách pracovného tímu. Záleží však na konkrétnej pracovnej úlohe, aké je rozloženie pracovného týždňa. Najvhodnejším variantom sa v praxi ukazuje striedanie dní na pracovisku a dní doma. PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK v práci v práci doma doma doma PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK doma v práci doma v práci doma Obrázok 2 Teleworking 3:2 4.3 TELEWORKING 1:1 Pri tomto modeli zamestnanec pracuje pol dňa (4 hodiny) doma a pol dňa (4 hodiny) v práci. Hlavnou nevýhodou tohto modelu je, že sa tu strácajú niektoré z hlavných výhod teleworkingu, napríklad úspora nákladov na dochádzku i úspora na vytvorenie pracovného miesta na strane zamestnávateľa. Model je na druhej strane vhodný v prípade, kedy nie je možné danú pracovnú úlohu vykonávať celodenne z domu. Môže ísť napríklad o ženy s malými deťmi, ktoré si nemôžu zaistiť starostlivosť o deti po celú pracovnú dobu. PONDELOK doma v práci UTOROK doma v práci STREDA doma v práci ŠTVRTOK doma v práci Obrázok 3 Teleworking 1:1 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 231 PIATOK doma v práci 4.4 VZOSTUPNÝ TELEWORKING Tento model teleworkingu je špecifický tým, že začína sa celý týždeň v práci a končí sa celý týždeň doma. Výmeny dní v práci a doma sa uskutočňujú postupne po jednom dni. Vzostupný teleworking je vhodný pri pracovných úlohách, u ktorých sa výrazne mení ich zadanie hneď na začiatku. Čo sa týka výhod a nevýhod tohto modelu možno spomenúť čiastočnú úsporu na dochádzaní na pracovisko. Dobrá komunikácia a kontakt sa dá zladiť s potrebou firmy. Tento model je však nevhodný pre nárazové úlohy. 1. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK v práci v práci v práci v práci v práci 2. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK doma v práci v práci v práci v práci 3. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK doma doma v práci v práci v práci 4. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK doma doma doma v práci v práci 5. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK doma doma doma doma v práci 6. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK doma doma doma doma doma Obrázok 4 Vzostupný teleworking 4.5 PRUŽNÝ TELEWORKING Pružný teleworking umožňuje striedanie práce z domu a na pracovisku podľa aktuálnej potreby (napríklad dva týždne doma, týždeň v práci, a pod.). Ide o veľmi flexibilný model, ktorý ani jednu stranu nezväzuje pravidelnosťou. Model je vhodný predovšetkým pre samostatných pracovníkov a kreatívnu prácu (napríklad programátorské služby). Naopak model nie je vhodný pri krátkodobých úlohách. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 232 1. týždeň 2. týždeň 3. týždeň 4. týždeň 5. týždeň doma doma v práci doma doma 6. týždeň 7. týždeň 8. týždeň 9. týždeň 10. týždeň v práci doma doma v práci doma Obrázok 5 Pružný teleworking 4.6 ZOSTUPNÝ TELEWORKING Zostupný teleworking je opakom vzostupného teleworkingu. Využíva sa predovšetkým pri jasne zadanej pracovnej úlohe, kde nedochádza ku zmene v jej zadaní na začiatku realizácie. Naopak pri dokončovaní úlohy je nutné zosúladenie s ostatnými časťami práce v tímu. 1. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK doma doma doma doma doma 2. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK v práci doma doma doma doma 3. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK v práci v práci doma doma doma 4. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK v práci v práci v práci doma doma 5. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK v práci v práci v práci v práci doma 6. týždeň PONDELOK UTOROK STREDA ŠTVRTOK PIATOK v práci v práci v práci v práci v práci Obrázok 6 Zostupný teleworking „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 233 4.7 MESAČNÝ TELEWORKING Pri tomto modeli teleworkingu sa stanoví štvrťročne, polročne alebo ročne plán dochádzky do firmy. Pobyt vo firme je vždy na celý mesiac. Najväčšou výhodu tohto modelu je veľká úspora nákladov na dochádzanie do zamestnania. Mesačný teleworking je vhodný pre dlhodobé úlohy (napríklad projektová práca). 1. rok JANUÁR FEBRUÁR MAREC APRÍL MÁJ v práci v práci doma doma doma JÚN JÚL AUGUST SEPTEMBER OKTÓBER doma doma v práci doma doma NOVEMBER DECEMBER v práci doma 2. rok JANUÁR FEBRUÁR MAREC APRÍL MÁJ doma doma doma v práci v práci JÚN JÚL AUGUST SEPTEMBER OKTÓBER doma doma doma doma v práci NOVEMBER DECEMBER doma v práci Obrázok 7 Mesačný teleworking Pre lepšiu orientáciu v tejto problematike možno uviesť stručný prehľad jednotlivých typov teleworkingu: [2] • pravidelný • určitý počet dní cez týždeň počas celého roka (počet dní sa spresní po dohode so zamestnávateľom). striedavý (nepravidelný) • podľa situácie na strane zamestnanca – napr. v prípade ochorenia dieťaťa, počas materskej dovolenky, v prípade prírodnej kalamity – napr. komplikovaná doprava do práce hlavne v zimných mesiacoch. V užšom kontexte má teleworking tri formy: [2] 1. teleworking v domácom prostredí • keď zamestnanec namiesto pracovného miesta vo firme alebo u klienta pracuje v prostredí vlastného bytu na základe dohody so zamestnávateľom. 2. mobilný teleworking v „teréne“ • umožňuje zamestnancovi stráviť viac času s klientom, tzn., že aktivity, ktoré sa predtým „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 234 3. vykonávali v kancelárii vo firme sa realizujú priamo u klienta. Teleworker nastupuje výkon práce z domáceho prostredia. tzv. „telecentrá“ • lokálne kancelárie pre telepracovníkov. Popri centrále danej firmy existujú aj tzv. satelitné kancelárie (hlavne v prípade veľkých firiem zameraných na poisťovníctvo, poradenstvo a pod.). Sem prichádzajú pracovníci na pracovné stretnutia so zákazníkmi a kolegami. Tým sa odbúrava neustále ,,pendlovanie" za zákazníkom do mesta, ušetrí sa viac času a znížia sa náklady na cestovné. 5. ZÁVER Teleworking je nový a perspektívny spôsob vykonávania určitých povolaní. Základom je predstava, že zamestnanec nemusí pracovať napr. v sídle firmy, ale môže tak konať kdekoľvek. Nie je tu podstatné miesto vykonávania danej činnosti ale výsledky, ktoré dosiahne. [6] Princípom nového spôsobu práce je obmedzenie nevyhnutnosti dochádzať na pracovisko spoločnosti a vykonávať práce v pevne daných hodinách a dňoch v týždni. Namiesto pevného časového a miestneho režimu umožňuje práca na diaľku optimalizovať individuálne vykonávanie práce podľa vlastných potrieb z hľadiska času a miesta, pričom pracovným miestom sa najčastejšie stáva domov. Nie každé povolanie umožňuje takúto formu pracovnej činnosti. Ide tu hlavne o ľudí, ktorí môžu pracovať zväčša samostatne a ktorí pracujú s niečím nehmotným, napr. s informáciami. Sem možno zaradiť spisovateľov, redaktorov, web dizajnérov, programátorov, administrátorov, umelcov atď. Na odovzdanie výsledkov svojej práce zamestnávateľovi slúžia moderné telekomunikačné systémy. [6] LITERATÚRA [1] BZDÚŠEKOVÁ, D. Teleworking – práca budúcnosti. Združenie žien v podnikaní. Bratislava : 2004. [2] Teleworking – príležitosť nielen pre ženy. Dostupné na internete: http://www.domacakancelaria.sk/cms/pdf/brochure.pdf [3] PUŽMANOVÁ, R. Práca na diaľku, práca z domu, čiže teleworking. Dostupné na internete: http://www.efocus.sk/index.jsp;jsessionid=B91A701F9C7C3E3DB03977B543FDACD2?1=1&cl_i d=434 [4] Teleworking v kostce. Dostupné na internete: http://wa.profit.cz/archiv.php?iEd=200242&iArt=42&iSearch [5] Práca na doma. Dostupné na internete: http://www.praca-na-doma.digitalne.sk/ [6] Teleworking. Dostupné na internete: http://hulec.host.sk/txt/telework.html [7] Teleworking – šance pro zaměstnání. Dostupné na internete: http://www.denesa-teleworking.cz/ ADRESA: Ing. Viliam Lendel Katedra manažérskych teórií Fakulta riadenia a informatiky Žilinská univerzita v Žiline Univerzitná 8215/1 010 26 Žilina Slovenská republika email: [email protected] Ing. Milan Kubina, PhD. Katedra manažérskych teórií Fakulta riadenia a informatiky Žilinská univerzita v Žiline Univerzitná 8215/1 010 26 Žilina Slovenská republika email: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 235 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 236 KONTROLA VEREJNÝCH FINANCIÍ V SR Soňa Kubincová Univerzita Mateja Bela v Banském Bystrici Abstrakt: Autorka článku sa zaoberá otázkami kontroly verejných financií, pričom definuje kontrolu a finančnú kontrolu. Charakterizuje kontrolný systém v Slovenskej republike a vymenúva finančné orgány. Súčasne poukazuje na právne predpisy upravujúce problematiku kontroly verejných financií. Abstract: The author of the article deals with the issues of public finance control, whilst she defines the control and financial control. She characterizes the control system in the Slovak Republic and names financial body. At the same time, she refers to legal regulations regulating the point at issue of the public finance control. Kľúčové slova: kontrola, financie, verejné financie, kontrolný systém, funkcie kontroly, finančná kontrola, finančnoprávne predpisy Otázky súvisiace s verejnou kontrolou, ale aj kontrolou verejných inštitúcií a ich hospdárenia, sú veľmi diskutovanou témou – jednak zo strany občanov a jednak zo strany zamestnancov verejnej, resp. štátnej správy, resp. samosprávy. Vo všeobecnosti sa konštatuje, a to konštatujú aj zamestnanci ministerstiev a ústredných orgánov štátnej správy – že v Slovenskej republike neexistuje ucelený a previazaný systém verejnej kontroly, či už v podobe legislatívnej – v podobe zákonov, resp. normatívnych aktov nižšej právnej sily, resp. v podobe realizačnej – t. j. v podobe vykonávania jednotlivých kontrol a auditov. Uvedené je aj dôsledkom nedostatočných informačných systémov a ich výstupov, ktoré kontrolórom často nedajú ucelený prehľad o ich činnosti.1 Kontrolou všeobecne rozumieme špecifický druh ľudskej činnosti, ktorej obsahom je porovnávanie daného, existujúceho stavu v určitej oblasti spoločenských vzťahov so stavom predpokladaným. Jej cieľom je zistiť príčiny, pre ktoré nie je daný stav identický so stavom predpokladaným a súčasne stanoviť opatrenia , ktoré povedú k odstráneniu odchýlok a disproporcií medzi nimi.2 Kontrola v rámci verejnej správy môže mať chrakter kontroly vnútornej alebo vonkajšej. Kontrola plní viaceré funkcie. Ide najmä o tieto funkcie: poznávacia funkcia (jej prejavom je zistenie, poznanie existujúceho stavu a odhalenie príčin, pre ktoré existuje nesúlad medzi daným a predpokladaným stavom), • porovnávacia funkcia (táto funkcia umožňuje porovnávať a hodnotiť skutočný stav so stavom predpokladaným),. • Výchovná funkcia (predovšetkým včasná a efektívna kontrola výchovne pôsobí na jednotlivcov a vedie k upevneniu poriadku a disciplíny). • Okrem týchto funkcií plní kontrola aj niektoré ďalšie funkcie, ako napríklad funkciu nápravnú, informačnú, represívnu a pod. Do kontrolného systému v SR možno zaradiť tieto zložky: vnútorná kontrola vonkajšia kontrola Vládu SR Národnú radu SR Úrad Vlády SR NKÚ SR 1 2 viď www.government.gov.sk /INFOSER VIS/DOKUMENTY/REFORMA/sk Babčák, V.:Slovenské finančné právo, I. diel, II. prepracované a doplnené vydanie, Vysokoškolské učebné texty, UPJŠ, 1994. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 237 Ministerstvo financií SR Správcov rozpočtových kapitol Daňové riaditeľstvo SR Colné riaditeľstvo SR Útvary kontroly verejnoprávnych inštitúcií Kontrola na úrovni samosprávy Nezávislí audítori Správne súdnictvo Prokuratúra Verejného ochrancu ľudských práv a slobôd Kontrola vykonávaná verejnosťou Osobitné postavenie v rámci vnútornej kontroly má finančná kontrola, ktorú vykonávajú finančné orgány. Finančná kontrola je rozličná činnosť príslušných štátnych a iných verejnoprávnych orgánov, najmä finančných orgánov, obsahom ktorej je porovnávanie skutočného stavu v jednotlivých oblastiach finančných vzťahov so stavom predpokladaným finančnoprávnymi normami s cieľom zistenia príčin, dôvodov, prečo sa skutočný stav odlišuje od predpokladaného stavu, a určenia opatrení na odstránenie tohto nesúladu.3 Finančná kontrola sa chápe v dvojakom význame, a to ako: a/ kontrola, ktorá zahŕňa oblasť finančných vzťahov, b/ kontrola, ktorú uskutočňujú finančné orgány. Finančné vzťahy sú prejavom financií, pričom financie predstavujú súhrn osobitných peňažných vzťahov, tzv. finančných vzťahov, ktoré vznikajú pri tvorbe, rozdeľovaní a používaní peňažných fondov jednotlivých ekonomických subjektov. Vznikli ako dôsledok premeny naturálneho hospodárstva na peňažné v časoch nástupu buržoázie k moci, existencie štátnej moci a jej osamostatnenia od súkromného hospodárstva. V tomto období začína vznikať aj jeden z najdôležitejších inštitútov finančného práva štátny rozpočet. Financie v najširšom význame slova znamenajú tie peňažné vzťahy, ktoré vznikajú pri tvorbe, rozdeľovaní a používaní peňažných prostriedkov – peňažných fondov. Finančné vzťahy sú rámcovo svojim vymedzením užšie ako vzťahy peňažné. Peňažné vzťahy a finančné vzťahy nepredstavujú teda synonymá a nemožno ich stotožňovať. Finančnými vzťahmi sú preto iba tie peňažné vzťahy, ktoré priamo alebo sprostredkovane súvisia s tvorbou, rozdeľovaním a používaním peňažných fondov, či už štátu, obcí, príp. iných verejnoprávnych subjektov, resp. osôb. Finančnými vzťahmi sú teda tie peňažné vzťahy, ktoré tvoria obsah pojmu financie. Zjednodušene možno povedať, že financie tvoria tú časť peňazí, s ktorými nakladá, hospodári, resp. sa využívajú ďalej na podnikanie. Financie delíme na dve základné skupiny, na verejné financie a na súkromné financie. Verejné financie možno definovať ako tie peňažné vzťahy, ktoré vznikajú v súvislosti s tvorbou, rozdeľovaním a používaním peňažných fondov spätých s činnosťou verejných alebo verejnoprávnych subjektov. Verejnými financiami chápeme sústavu finančných vzťahov vytvárajúcich verejné peňažné hospodárenie štátu, peňažné hospodárenie orgánov územnej samosprávy a tiež iných verejnoprávnych subjektov. A keďže ide o financie verejné, je záujem na ich kontrole, hlavne na zistení či sa s nimi nakladá v súlade s právnymi predpismi a v záujme verejnosti. To znamená, že kontrola verejných financií je vecou verejnou, čo však neznamená – že verejnosť môže kontrolovať bez obmedzenia tok verejných financií. Finančnú kontrolu uskutočňujú finančné orgány. Môžeme povedať, že finančnú kontrolu v Slovenskej republike uskutočňujú tieto orgány: najvyššie orgány štátnej moci (národná rada SR a Vláda SR) a štátnej správy (Úrad vlády SR), nezávislé kontrolné orgány (Najvyšší kontrolný úrad SR), finančné orgány, medzi ktoré patria : • Ministerstvo financií SR 3 Svoboda, J.: Slovník slovenského práva, Poradca podnikateľa, spol. s r. o., Žilina, 2000 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 238 • • • • územné finančné orgány (Daňové riaditeľstvo, Daňové úrady, Správy finančnej kontroly), finančné a iné orgány samospráv (finančné komisie a pod.), Národná banka Slovenska Colné riaditeľstvo SR a colné úrady. Do oblasti kontrolovaných vzťahov v rámci finančnej kontroly patria finančné vzťahy súvisiace s týmito peňažnými fondami: • štátny rozpočet Slovenskej republiky, • štátne účelové fondy /štátne fondy/ a iné peňažné fondy, • financie územnej samosprávy, • financie štátnych podnikov. To znamená, že všetky peňažné prostriedky , ktoré odchádzajú z týchto fondov, resp. do týchto fondov prichádzajú – sú predmetom finančnej kontroly ale samozrejme musia byť predmetom aj verejnej kontroly. Právnými predpismi, ktoré upravujú činnosti súvisiace s kontrolu verejných financií, sú najmä: • Ústava Slovenskej republiky č. 460/1992 Z. z. v čl. 60 konštatuje, že Najvyšší kontrolný úrad Slovenskej republiky je nezávislý orgán kontroly hospodárenia s • prostriedkami rozpočtov, ktoré podľa zákona schvaľuje Národná rada Slovenskej republiky alebo vláda, majetkom, majetkovými právami, finančnými prostriedkami, záväzkami a pohľadávkami štátu, verejnoprávnych inštitúcií, Fondu národného majetku Slovenskej republiky, obcí, vyšších územných celkov, právnických osôb s majetkovou účasťou štátu, právnických osôb s majetkovou účasťou verejnoprávnych inštitúcií, právnických osôb s majetkovou účasťou Fondu národného majetku Slovenskej republiky, právnických osôb s majetkovou účasťou obcí, právnických osôb s majetkovou účasťou vyšších územných celkov, právnických osôb založených obcami alebo právnických osôb založených vyššími územnými celkami • majetkom, majetkovými právami, finančnými prostriedkami a pohľadávkami, ktoré sa poskytli Slovenskej republike, právnickým osobám alebo fyzickým osobám v rámci rozvojových programov alebo z iných obdobných dôvodov zo zahraničia • majetkom, majetkovými právami, finančnými prostriedkami, pohľadávkami a záväzkami, za ktoré Slovenská republika prevzala záruku • majetkom, majetkovými právami, finančnými prostriedkami, pohľadávkami a záväzkami právnických osôb vykonávajúcich činnosti vo verejnom záujme. Kontrolná pôsobnosť najvyššieho kontrolného úradu sa vzťahuje potom na: • Vládu Slovenskej republiky, ministerstvá a ostatné ústredné orgány štátnej správy Slovenskej republiky a na orgány im podriadené, • štátne orgány, ako aj právnické osoby, u ktorých vykonávajú funkciu zakladateľa alebo zriaďovateľa ústredné orgány štátnej správy alebo iné štátne orgány, • obce a vyššie územné celky, právnické osoby zriadené obcami, právnické osoby zriadené vyššími územnými celkami, na právnické osoby s majetkovou účasťou obcí a právnické osoby s majetkovou účasťou vyšších územných celkov, • štátne účelové fondy, verejnoprávne inštitúcie zriadené zákonom, právnické osoby, v ktorých majú majetkovú účasť verejnoprávne inštitúcie, na právnické osoby s majetkovou účasťou štátu, • Fond národného majetku Slovenskej republiky, právnické osoby s určenou majetkovou účasťou Fondu národného majetku Slovenskej republiky, • fyzické osoby a právnické osoby. Podľa čl. 149 Ústavy prokuratúra Slovenskej republiky chráni práva a zákonom chránené záujmy fyzických a právnických osôb a štátu. Podľa čl. 151a Ústavy verejný ochranca práv je nezávislý orgán Slovenskej republiky, ktorý v rozsahu a spôsobom ustanoveným zákonom chráni základné práva a slobody fyzických osôb a právnických osôb v konaní pred orgánmi verejnej správy a ďalšími orgánmi verejnej moci, ak je ich konanie, rozhodovanie alebo nečinnosť v rozpore s právnym poriadkom. V zákonom ustanovených prípadoch sa verejný ochranca práv môže podieľať na uplatnení zodpovednosti osôb pôsobiacich v orgánoch verejnej moci, ak tieto osoby „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 239 porušili základné právo alebo slobodu fyzických osôb a právnických osôb. Všetky orgány verejnej moci poskytnú verejnému ochrancovi práv potrebnú súčinnosť. Zákon č. 575/2001 Z. z. o organizácii činnosti vlády a organizácii ústrednej štátnej správy upravuje postavenie a úlohy vlády a ministerstiev, vrátane Ministerstva financií SR. Ministerstvo financií Slovenskej republiky je ústredným orgánom štátnej správy pre oblasť financií, daní a poplatkov, colníctva, finančnej kontroly, vnútorného auditu a vládneho auditu. Ministerstvo financií Slovenskej republiky zabezpečuje • tvorbu a uskutočňovanie politiky v oblastiach podľa odseku 1 vrátane rozpočtovania súhrnného schodku verejného rozpočtu, tvorby a realizácie štátneho rozpočtu, politiky finančného trhu vrátane ochrany spotrebiteľa pri poskytovaní finančných služieb a politiky spravovania majetku verejnej správy vo verejnoprospešnej a nepodnikateľskej sfére, • výkon štátnej správy vo veciach správy štátnych finančných aktív a pasív Slovenskej republiky, hypotekárneho bankovníctva, stavebného sporenia s výnimkou poskytovania štátnej prémie k stavebnému sporeniu, devízového hospodárstva a devízovej kontroly, jednotného účtovníctva a účtovného výkazníctva, hazardných hier, • výkon štátneho dozoru nad vykonávaním sociálneho poistenia, dodržiavaním podmienok poskytovania štátnej prémie v stavebnom sporení, dodržiavaním podmienok poskytovania štátneho príspevku k hypotekárnym úverom, činnosťou Exportno-importnej banky Slovenskej republiky a nad hospodárením Sociálnej poisťovne. Najvýznamnejším predpisom pre oblasť finančnej kontroly je zákon č. 502/2001 Z. z. o finančnej kontrole a vnútornom audite. Tento zákon upravuje základné pravidlá, ciele a spôsob vykonávania finančnej kontroly, vnútorného auditu a vládneho auditu vykonávaných podľa tohto zákona, ktoré sú súčasťou systému verejnej vnútornej finančnej kontroly zabezpečujúceho dodržiavanie osobitných predpisov alebo medzinárodných zmlúv, ktorými je Slovenská republika viazaná a na základe ktorých sa Slovenskej republike poskytujú prostriedky zo zahraničia, a dodržiavanie hospodárnosti, efektívnosti, účinnosti a účelnosti pri hospodárení s verejnými prostriedkami a pri iných činnostiach orgánu verejnej správy. Tento zákon tiež podrobnejšie upravuje pôsobnosť Ministerstva financií Slovenskej republiky a ostatných orgánov verejnej správy v oblasti finančnej kontroly, vnútorného auditu a vládneho auditu. Za obzvlášť významnú možno považovať novelu zákona č. 165/2008 Z. z., ktorá nadobudla účinnosť dňom 1. júna 2008. Predmetná novela zaviedla tzv. vládny audit a stanovila orgány, ktoré ho môžu vykonávať. Je potrebné poznamenať, že na vnútorný a vládny audit podľa tohto zákona sa nevzťahujú osobitné predpisy upravujúce činnosť audítorov podľa osobitných predpisov. Dôležitým predpisom upravujúci kontrolu rozpočtového hospodárenia je zákon č. 523/2004 Z. z. o rozpočtových pravidlách verejnej správy a zákon č. 583/2004 Z. z. o rozpočtových pravidlách samosprávy. Činnosť daňových orgánov, ktorými sú Daňové riaditeľstvo a daňové úrady, upravuje zákon č. 150/2001 Z. z. o daňových orgánoch a činnosť správ finančnej kontroly upravuje zákon č. 440/2000 Z. z. o správach finančnej kontroly. Kontrolu plnenia úloh v štátnej správe vykonávajú v súlade so zákonom č. 10/1996 Z. z. o kontrole v štátnej správe Úrad vlády Slovenskej republiky a iné orgány štátnej správy, • ministerstvá a ostatné ústredné orgány štátnej správy, • orgány miestnej štátnej správy, • ďalšie orgány štátnej správy, ak to ustanovuje osobitný predpis. Samotný zákon je z roku 1996, pričom niektoré jeho novely nešetrne zasiahli do jeho konštrukcie, a preto bol prostredníctvom tzv. veľkej novely zverejnenej pod č. 164/2008 Z. z. pozmenený a zákonu bol vrátený jeho pôvodný zmysel.4 Postavenie a činnosť adítorov, audítorských spoločností a asistentov audítora a podmienky a predpoklady na 4 viď dovodovú správu k zákonu č. 164/2008 Z. z. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 240 výkon auditu upravuje zákon č. 540/2007 Z. z. o audítoroch, audite a dohľade nad výkonom auditu, pričom auditom podľa tohto zákona je overovanie individuálnej účtovnej závierky alebo konsolidovanej účtovanej závierku a overovanie súladu individuálnej výročnej správy s individuálnou účtovnou závierkou alebo súladu konsolidovanej výročnej správy s konsolidovanou účtovnou závierkou. Postup pri podávaní, prijímaní, evidovaní, vybavovaní a kontrole vybavovania sťažností fyzických osôb a právnických osôb upravuje zákon č. 152/1998 Z. z. o sťažnostiach. Kontrolu verejnej správy možno vykonávať aj prostredníctvom podávania žiadostí o sprístupnenie informácie podľa zákona č. 211/2000 Z. z. o slobodnom prístupe k onformáciám. Súdy na základe žalôb alebo opravných prostriedkov podľa ust. § 244 a nasl. Občianskeho súdneho poriadku v správnom súdnictve preskúmavajú zákonnosť rozhodnutí a postupu orgánov verejnej správy. Kontrolu špecifických činností aj subjektov verejnej správy vykonávajú za zverené oblasti aj ďalšie orgány, ako napr. Národná banka Slovenska vykonáva dohľad nad finančným trhom podľa zákona č. 747/2004 Z. z. o dohľade nad finančným trhom. Postavenie, organizáciu, právomoc a pôsobnosť orgánov štátnej správy v colníctve upravuje zákon č. 652/2004 Z. z. o orgánoch štátnej správy v colníctve. Uvedený prehľad však nie je a nemôže byť konečným. Kontrola, jej spôsob ako aj subjekty, ktoré môžu kontrolu verejných financií vykonávať je upravená aj v zákonoch, ktoré sriaďujú jednotlivé štátne, samosprávne a iné verejnoprávne subjekty. Tak napríklad zákon č. 369/1990 Zb. o obecnom zriadení stanovuje obciam povinnosť zriadiť funkciu hlavného kontrolóra. Možno konštatovať, že kontrola verejnej správy tvorí samostatnú a nezastupiteľnú súčasť výkonu verejnej správy bez ohľadu na skutočnosť, či ide o kontrolu vnútornú alebo vonkajšiu. Kontrolou verejnej správy sa má zabrániť jednak nesprávnemu použitiu verejných prostriedkov, zlému hospodáreniu, ale kontrolou sa má aj predísť vzniku opakovaných porušení a nedostatkov. Aj z tohto dôvodu zákon č. 502/2001 Z. z. o finančnej kontrole a vnútornom audite stanovil povinnosť vykonávania jednak predbežnej, jednak priebežnej a jednak následnej kontroly. Plnenie povinností v rámci finančnoprávnych noriem je vynútiteľné a sankcionovateľné. Niektoré porušenia môžu znamenať aj trestnoprávnu zodpovednosť osôb zodpovedných za súlad vykonvaných činností s právom. V tejto súvislosti je potrebné poukázať tiež na skutočnosť, že podľa čl. 2. Ústavy Slovenskej republiky štátna moc pochádza od občanov, ktorí ju vykonávajú prostredníctvom svojich volených zástupcov alebo priamo, že štátne orgány môžu konať iba na základe ústavy, v jej medziach a v rozsahu a spôsobom, ktorý ustanoví zákon a že každý môže konať, čo nie je zákonom zakázané, a nikoho nemožno nútiť, aby konal niečo, čo zákon neukladá. Uvedené platí aj pre činnosti v rámci vykonávania kontroly verejných financií. Uvedené znamená, že v rámci vykonávania kontroly môžu finančné organy a to v súlade s čl. 2 Ústavy SR môžu postupovať len v súlade s právnymi predpismi. POUŽITÁ LITERATÚRA: [1] ONDROVÁ, J. Postavenie a právomoc Ústavného súdu SR. In: Politické vedy. Časopis pre politológiu, najnovšie dejiny, medzinárodné vzťahy. Roč. II., č. 4/1999, s. 75–89. [2] ONDROVÁ, J. Ústavná sťažnosť a jej právna úprava. In: Politické vedy. Časopis pre politológiu, najnovšie dejiny, medzinárodné vzťahy. Roč. III., č. 2/2000, s. 45–53. [3] ONDROVÁ, J. Konanie o súlade právnych predpisov ako forma konania pred Ústavným súdom Slovenskej republiky. In: Notitiae novae facultatis iuridicae. Roč. IV., Právnická fakulta UMB, Banská Bystrica 2000, s. 162–172. [4] BUJŇÁKOVÁ, M. Dodržiavanie princípov právneho štátu. In: Právny obzor : teoretický časopis pre otázky štátu a práva. - ISSN 0032-6984. - Roč. 80, č. 3 (1997). [5] BUJŇÁKOVÁ, M. Aktuálne otázky financovania územnej samosprávy v Slovenskej republike. In: Financování územní samosprávy ve sjednocující sa Evropě. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, řada teoretická, svazek 287 : sborník 1. Mezinárodního právnického symposia : Brno 12.9.2003 : text sborníku na CD ROM. – Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. - CD „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 241 ROM: CD:\TEXTY\BUJNAK4.HTM. [6] BUJŇÁKOVÁ, M. Miestne rozpočty v Slovenskej republike / Mária Bujňáková. -Pardubice : Univerzita Pardubice, Fakulta Ekonomicko-Správní, 1996. In: Public administration 96 : Sborník příspěvků z mezinárodní konference. - Pardubice : Univerzita Pardubice, Fakulta EkonomickoSprávní. - (1996), s. 71-79. [7] KLÁTIK, J. Možnosti zabezpečenia ochrany finančných záujmov Európskych spoločenstiev s prihliadnutím na ochranu uplatňovanú na území Slovenskej republiky. In.: Notitiae Novae Facultitas Iuridicae. Právnická fakulta UMB, Banská Bystrica, roč. X. – XI., 2006, s. 216 – 225, ISBN 80-8083261-7. [8] BABČÁK, V. Slovenské finančné právo, I. diel, II. prepracované a doplnené vydanie, Vysokoškolské učebné texty, UPJŠ, Košice, 1994. [9] SVOBODA, J. Slovník slovenského práva, Poradca podnikateľa, spol. s r. o., Žilina, 2000. ADRESA: JUDr. Soňa Kubincová, PhD. Univerzita Mateja Bela Právnická fakulta, katedra súkromného práva Komenského 20 974 00 Banská Bystrica tel: +421-48-415 31 71-4 fax: +421-48-412 51 27 http://www.prf.umb.sk „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 242 HLAVNÍ SMĚRY ROZVOJE REGIONÁLNÍ POLITIKY V EVROPSKÉ UNII A ČESKÉ REPUBLCE Karel Lacina Univerzita Pardubice Abstrakt: Regionální politika je všeobecně pokládána za jednu z klíčových základen pro dlouhodobá řešení ekonomických a sociálních problémů jednotlivých územních celků. Jejím rozhodujícím záměrem je zabezpečení regionálního rozvoje, jímž se dnes především rozumí dlouhodobé zvyšování ekonomického, sociálního a environmentálního potenciálu regionů – a tím i jejich konkurenceschopnosti. Zvláště závažnou roli v uskutečňování cílů regionální politiky hraje úsilí o zmírňování disparit projevujících se jednak v rámci regionů, jednak při jejich vzájemném porovnávání. Pozornost je v daném kontextu soustředěna k rozvoji spolupráce mezi příhraničními obcemi podporované Evropskou uni v rámci programu „Cross - Border Co-operation“. Z uvedených priorit vychází i „Strategie regionálního rozvoje„ vypracovaná a schválená v České republice v roce 2006. Abstract: The regional policy is generally cosidered to be one of key bases for the long - term solutions of economic and social problems of larger territories.The implementation of the regional development goals represented predominantly by the increasing of regions economic, social and environmental potential which contribute to strenghtening of regions competitivenes are the decisive aims of the contemporary European Union integrated regional policy.The efforts to decrease regional and inter - regional disparities are one of the most significant orientations. Another goal is the development of cross - border cooperation financially supported from the EU budget. The „Strategy of Regional Development„ worked out and approved in the Czech Republic in 2006 underlines the importance of the mentioned goals. Klíčová slova: regionální politika, ekonomické, sociální a environmentální cíle, zmírňování disparit, rozvoj příhraniční a přeshraniční spolupráce, euroregiony Key Words: regional policy,economic, social and environmental goals,the decreasing of disparities, cross . border cooperation development, euroregions Regionální politika ,jíž lze označit za jednu ze základen pro dlouhodobé řešení ekonomických a sociálních problémů na oblastní úrovni,nesporně představuje mnohorozměrný fenomén, na který je možno pohlížet z různých zorných úhlů. Základním cílem regionální politiky je zajištění „regionálního rozvoje“. Pod uvedeným pojmem se obvykle velmi často rozumí růst socioekonomického a environmentálního potenciálu a konkurenceschopnosti regionů směřující ke zvyšování životní úrovně a celkové kvality života jejich obyvatel. V tomto ohledu jde o dynamický a vyvážený rozvoj příslušného státního celku a jeho částí (regionů, mikroregionů) a o zmírňování vnitroregionálních a interregionálních disparit. Nejčastěji uváděnými důvody pro formování koncepce regionální politiky jsou následující: • regionální politika může z dlouhodobého hlediska napomáhat snižovat veřejné výdaje; • podpora firem, které umisťují výrobu v určitém regionu, veřejnou správou může fungovat jako stimul pro rozvoj ekonomických aktivit; • díky takovéto stimulaci dochází ke snižování míry nezaměstnanosti, čímž se jednak uspoří výdaje na podporu občanů dočasně uvolněných z trhu práce, jednak se příjmy ze státního rozpočtu mohou využít účelněji; • z regionální politiky profitují i rozvinuté regiony, neboť stimulací ekonomických aktivit v zaostalejších regionech se vytvářejí nové trhy pro výrobky z prosperujících regionů, včetně poptávky po jejich technologiích a know-how. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 243 Obecně je podstatou regionální politiky,jejíž důležitou integrální součástí je spolupráce příhraničních regionů dvou, případně i většího počtu sousedících států,její systematické zaměření na dosažení efektivního, rovnoměrného a vyváženého rozvoje pokud možno všech regionů státu. Takto má být usnadněna aktivace nedostatečně využívaného potenciálu části z nich. Prioritami jsou v první řadě: • celkový hospodářský rozvoj ústící mimo jiné ve zlepšování životních podmínek obyvatel; • růst počtu pracovních míst; • zvyšování kvalifikace; • dostupnost nejdůležitějších služeb - a to při současném respektování místních specifik, přírodních hodnot území a požadavků kladených na tvorbu a na ochranu životního prostřed;. • zvyšování celkové kvality života obyvatelstva ve všech částech daného území. Primární roli ve stávajícím pojetí implementace cílů regionální politiky hraje místní a regionální územní správa reprezentovaná v podmínkách České republiky obecní a krajskou územní samosprávou. Postup správních úřadů, jak potvrzují naše domácí i zahraniční zkušenosti ,se jako účinný ukazuje hlavně tehdy, pokud dlouhodobě spolupracují všichni klíčoví aktéři místního a regionálního rozvoje. Převážně platí, že stát dnes na evropském kontinentu regionální politiku uskutečňuje především na základě programových dokumentů vypracovávaných vládou, regionálními a místními orgány a schvalovaných parlamentem, regionálními a místními zastupitelstvy. Jedná se tudíž o koncepční a cílevědomou činnost ústředních orgánů státu, regionální a místní územní samosprávy. Tato je, jak již bylo konstatováno, v první řadě zaměřena na snižování nežádoucích socioekonomických rozdílů mezi regiony. Současně jejím cílem je podpora rozvojových aktivit uskutečňovaných v jednotlivých oblastech zacílená především na oslabování negativních důsledků nerovnoměrného rozvoje jednotlivých oblastí země. Regionální politika má proto za úkol mimo jiné korigovat i některé důsledky působení tržního mechanismu, jež jsou pro danou společnost z různých důvodů (ekonomických, sociálních aj.) nepřijatelné. Potřeba zlepšovat ekonomickou a sociální situaci zaostávajících regionů tak objektivně představuje jeden z primárních důvodů pro formování koncepce a pro rozvoj regionální politiky. Ta může být odůvodněna nejen úsilím o zvyšování ekonomické výkonnosti toho či onoho regionu, nýbrž i sociálními a politickými důvody. V neposlední řadě se jedním z hlavních argumentů pro implementaci zásad jednotné regionální politiky státu za určitých podmínek může stát i snaha vlády o udržení soudržnosti státu. Výše uvedený aspekt vystupuje do popředí zejména v době, kdy sílí tlaky některých regionů na odtržení (například v severní Itálii reprezentované v první řadě tzv. Ligou severu). Daný přístup v nemalé míře vychází ze zásady, že jádrem fungování kterékoli demokratické a sociálně orientované společnosti jsou solidarita, tolerance a vnímání společné budoucnosti. V takto pojaté společnosti zůstává základní podmínkou pro zachování jednoty státu zmírňování ekonomických a sociálních nerovností mezi jeho regiony.Přitom důležitým obecným aspektem soudobého pojetí regionální politiky je skutečnost, že její těžiště spočívá přímo v regionech samých a v efektivitě činnosti jejich samosprávy - i proto, že centrální statní orgány nejsou z různých důvodů schopny naplno využít veškerý potenciál specifických regionů. Garantem žádoucího vývoje je tudíž veřejná správa vykonávaná na místní a na regionální úrovni. Stát dnes takto pojatou regionální politiku v zásadě provádí na dvou klíčových úrovních: v rovině státu jako celku: v první řadě prostřednictvím ústředních orgánů státní správy. Uvedené zaměření má selektivní povahu a je přednostně soustředěno na vymezené regiony; na úrovni samotného regionu, tj. prostřednictvím orgánů regionální územní samosprávy. Takto koncipovaná politika má sice celoplošný charakter, avšak je přednostně orientována na řešení vnitroregionální problematiky. Zdůrazňuje zvláště vazbu na obce a mikroregiony s akcentem na rozvoj municipalit, mikroregionů a regionu jako celku. Vzhledem ke skutečnosti, že priority strategie regionálního rozvoje jednoznačně směřují k omezování existujících regionálních rozdílů, veřejná správa by měla svou aktivní politikou směrování prostředků napomáhat k optimálnímu využívání rozvojového potenciálu regionů a tím přispívat ke zmírňování negativních sociálních dopadů ekonomického útlumu strukturálně postižených regionů. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 244 Proto se například ve „Strategii regionálního rozvoje“, zpracované ministerstvem pro místní rozvoj České republiky z roku 2006 v této souvislosti uvádí, že regionální politika představuje soubor intervencí, zaměřených podle konkrétní situace státu a jeho regionů a dle očekávaných vývojových tendencí, na podporu opatření vedoucích k růstu ekonomických aktivit a lepšímu územnímu rozložení v území a k rozvoji infrastruktury. Základní podmínkou úspěchu je jasné definování priorit a koncentrování materiálních prostředků na zabezpečení zmíněných priorit. Významným cílem je konvergence regionů v rámci určitého územního celku. Klíčovým znakem regionální politiky je její selektivnost reprezentovaná diferenciací zaměření intervencí na podporu vybraných problémových regionů, které ve svém rozvoji výrazně zaostávají za průměrem v míře, která je společensky uznána za nežádoucí. Postupně se na úrovni členských států Evropské unie dosáhlo konsensu ve stanovisku, že o úspěchu rozvoje regionu rozhoduje partnerství a budování sítí (anglicky: partnership and networking) mezi hlavními aktéry rozvojové procesu jimiž jsou: • volení představitelé obcí a regionů, • úředníci místních a regionálních úřadů a úřadů regionální státní správy, • malí a střední podnikatelé vytvářející většinu pracovních míst a platící daně do místních a do regionálních rozpočtů, • neziskové organizace. V rámci uskutečňování zásad „partnerství“ (partnership) a „budování sítí“ (networking) mezi hlavními aktéry místního a regionálního rozvoje obce na sebe často přebíraly a i nadále přebírají část nákladů spojených s budováním infrastruktury, jíž následně podnikatelské subjekty využívají. Daný postup jim samozřejmě umožňuje šetřit jejich výdaje. Preference malých a středních podniků v uvedené koncepci není náhodná. Svým způsobem ji lze chápat i jako výraz uskutečňování požadavků na optimální rozmisťování podnikatelských subjektů na území regionů. Vzhledem ke skutečnosti, že malé a střední podniky plní nejen čistě ekonomickou, nýbrž i sociálně stabilizační roli (právě tím, že vytvářejí pracovní místa pro obyvatele příslušných municipalit a regionů, přičemž berou v potaz kvalifikační úroveň zdejších pracovních sil a současně v regionu platí daně), v osmdesátých a v devadesátých letech minulého století se prohloubila spolupráce mezi jejich majiteli a představiteli obcí.Nastíněné skutečnosti dokládají význam orientace na posilování partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem v duchu zásady Public – Private – Partnership. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem municipality nejednou podnikatelům, na jejichž činnosti mají zvýšený zájem, poskytují za nižší úhradu (nejednou i bezplatně) stavební pozemky, případně budovy, v nichž jsou situovány nové provozovny. Jako forma spolupráce se osvědčilo i zakládání tzv. „podnikatelských inkubátorů“ (business incubators) obcemi. Podnikatelé za to obohacují síť služeb a nabídku produktů v místech a regionech a - jak již bylo poukázáno - vytvářejí nová pracovní místa. Tento přístup se v polovině sedmdesátých let - mimo jiné i s přihlédnutím k tehdejším vývojovým trendům evropské ekonomiky - plně prosadil. AKTUÁLNÍ VÝZNAM PŘÍHRANIČNÍ A PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE Důsledné uskutečňování zásad regionální politiky zároveň vytváří nezbytné předpoklady pro intenzivnější rozvoj příhraniční a přeshraniční spolupráce regionů dvou či tří států založená na integrovaném evropském programu Cross - Border - Cooperation. V současné době existují v rámci Evropy různé typy struktur přeshraniční kooperace municipalit. Tyto jsou diverzifikovány dle svého účelu, kompetencí a subjektivity. Některé z nich mají permanentní charakter a jiné jen programovou specifikaci (programme-specific), tzn. že jsou vytvářeny za účelem rozvoje a implementace evropských programů přeshraniční spolupráce. V posledním desetiletí se i ve střední Evropě stále větší význam přikládá rozvoji spolupráce formou rozvoje činnosti euroregionů. Euroregiony jsou nadnárodním typem svazků či sdružení obcí a měst trvalého charakteru s vlastní identitou, administrativní, technickou a finanční autonomii. Nyní jsou chápány zvláště jako dobrovolná spojení obcí a okresů prokoordinaci nejrůznějších aktivit. Jako takové jsou i regionálně institucionalizovány. Proto svým způsobem představují významné řídící centrum přeshraniční spolupráce. • Mezi hlavní faktory, které určují typ struktury euroregionů patří: různorodá administrativní struktura - jako výsledek různých pravomocí a odpovědnosti na regionální a „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 245 • • místní úrovni; platná legislativa; konkrétní stádium rozvoje spolupráce mezi zúčastněnými regiony. I když euroregiony nejsou identické, co se týče jejich právní formy, sdílí mnoho společných charakteristik: • jsou trvalého charakteru; • mají své vlastní administrativní, technické a finanční zázemí a - svou vlastní rozhodovací pravomoc. • Společně sdíleným cílem takto sdružených měst a obcí nacházejících se na území minimálně dvou států, se stal postup směřující k odstraňování nerovností v rámci příhraničních regionů, postupné vyrovnávání jejich ekonomické a sociální úrovně s vnitrozemskými regiony, vytváření nových sociálních sítí, oslabování tzv. „hraničního efektu“ a obecně „společný ekonomický růst“euroregionů. V příhraničních oblastech se obce spojené do euroregionů společně angažují v první řadě v aktivitách zacílených na rozvoj vzdělanosti, kultury a stále častěji též cestovního ruchu. Z právního hlediska euroregiony mohou být zřízeny na základě: soukromého práva – formují se takto národní asociace dle odpovídajícího veřejného práva na obou stranách hranice; • veřejného práva – základem jsou mezinárodní dohody, jimiž se řídí představitelé sdružených obcí. • Zvláštností euroregionů je jejich měnící se ekonomická základna. V oblasti agrární výroby v uvedených euroregionech převážná část jejich území (v České republice s výjimkou euroregionu Pomoraví a dalších nížinných okresů) patří k zemědělsky méně příznivým oblastem. I z tohoto důvodu v posuzovaných územích nabývají na významu mimoprodukční funkce zemědělství a lesního hospodářství (především funkce krajinotvorná). Mnohé z euroregionů jsou situovány v pohraničních oblastech, které jsou dnes postiženy úpadkem textilní výroby, jež nedokáže držet krok hlavně s asijskou konkurencí. Proto pro většinu euroregionů jsou významné aktivity v rámci cestovního ruchu a rekreace, neboť v euroregionech bývají příznivé přírodní podmínky umožňující celoroční nastíněné využívání jejich území. V řadě lokalit existují příznivé předpoklady pro rozvoj poznávacích forem cestovního ruchu. Část z nich má víceméně ideální podmínky též pro zimní rekreaci. Euroregiony disponují značnou lůžkovou kapacitou nabízenou návštěvníkům jak v objektech tzv. druhého bydlení, tak v objektech komerčního cestovního ruchu. Významným potenciálem euroregionů je cykloturistika, která může napomoci k rozložení návštěvnosti do delšího časového období. Jako nevýhoda se ovšem dosud jeví místy nedostatečná infrastruktura, která v případě nepříznivého počasí či v mimosezónních termínech by mohla sloužit turistům. Rozvoji cestovního ruchu v příhraničních regionech mimo jiné napomáhá zlepšení stavu životního prostředí projevují se vněkterých územích od konce osmdesátých let minulého století. Tohoto cíle bylo dosaženo na jedné straně snížením produkce (například v Krušnohoří) a na straně druhé zaváděním nových technologií (hlavně odsířením hnědouhelných elektráren v severních Čechách). Vedle euroregionů se na evropských hranicích nachází mnoho dalších typů struktur trvalého charakteru. Některé z nich si svou formu zachovaly, jiné se postupně přetvořily v euroregiony či jim podobným strukturám. Nejznámějšími organizačními strukturami jsou takzvaná pracovní společenství (Working Communities / Communauté de travail). Běžnými znaky takových struktur jsou: • jejich trvalý charakter; • skutečnost, že někdy sice mívají svou vlastní subjektivitu, ale většinou sdílejí subjektivitu svých členů; • zřídka jsou soběstačné odděleně od svých členů - většinou rozvíjejí činnost bez vlastních zdrojů a personálních zdrojů; • zřídkakdy jsou v rozhodování nezávislé na svých členech. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 246 EUROREGIONY S ÚČASTÍ OBCÍ Z ČESKÉ REPUBLIKY V České republice v současné době rozvíjí činnost třináct euroregionů. Jedná se o následující: V České republice se stimulem pro prosazování myšlenky zakládání a rozvoje činnosti euroregionů ve značné míře staly mnohaleté pozitivní zkušenosti s touto formou spolupráce získané především v západoevropských zemích. Dalším podnětem byla podpora ze strany institucí Evropské unie. Vývoj směřující k zakládání nových euroregionů v neposlední řadě urychlilo v roce 1989 též vyhlášení „Deklarace o pohraniční a hraniční spolupráci v Evropě do roku 2000„ Radou Evropy. Značný vliv měly dále iniciativy Evropských společenství, z nichž stěžejní místo zaujímal projekt Ouverture. Jednalo se o projekt Evropské komise na podporu spolupráce mezi regiony, městy a jinými organizacemi působícími v Evropské unii na jedné a jejich partnery ve střední a ve východní Evropě na druhé straně. V současné době z hlediska pojetí přeshraniční spolupráce je možno více uvedených třináct euroregionů rozčlenit na: • bipartitní a • tripartitní. Bipartitní přeshraniční spolupráce se uskutečňuje mezi regiony na • česko – německé hranici .Jedná se o následující euroregiony: • Euroregion Labe / Elbe, • Euroregion Krušnohoří / Erzgebirge, • Euroregion Egrensis. na česko – rakouské hranici působí: • Euroregion Silva Norica; česko- slovenské hranici: • Euroregion Bílé Karpaty; česko – polské hranici: • Euroregion Silesia, • Euroregion Těšínské Slezsko / Slask Cieszynski. Tripartitní regionální spolupráce se rozvíjí mezi regiony na: a) česko – polsko- německé hranici: • Euroregion Neisse/Nisa/Nysa; b) česko- polsko slovenské hranici: • Euroregion Beskydy; c) česko- rakousko – německé hranici: • Euroregion Šumava/ Bayerischer Wald/ Muhlvirtel; d) česko – slovensko – rakouské hranici: • Euroregion Pomoraví/ Zahorie/ WienvierteJ „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 247 Prohlubující se spolupráci příhraničních regionů podporuje iniciativa nesoucí označení CENTROPE (Central European Region). Jejími iniciátory jsou od roku 2003 příhraniční regiony jižní Moravy, Rakouska, Maďarska a Slovenska. Důležitou součástí takto pojaté přeshraniční spolupráce je uskutečňování konkrétních projektů. Jiným příkladem může být například projekt Euroregionu Silesia s názvem „Border Crossing v Euroregionu Silesia“. Výstupem projektu je modelová studie překračování hranic v západní části Moravskoslezského kraje a v příslušném polském území v rámci Schengenského prostoru. Těžiště je položeno do vytvoření modelů efektivní dopravy ,na propojení dopravní infrastruktury obou států a na podporu podnikatelských aktivit – v první řadě v oblasti cestovního ruchu. Kromě podílu na přípravě a na implementaci obecněji formulovaných programů přeshraniční spolupráce euroregiony se často významným způsobem podílejí na uskutečňování i konkrétních přeshraničních projektů. Jako příklad lze uvést projekt Euroregionu Silesia s názvem „Border Crossing v Euroregionu Silesia“. Jeho výstupem je modelová studie zaměřená na překračování hranice v západní části Moravskoslezského kraje po vstupu České a Polské republiky do Evropské unie a následně do tzv. Schengenského prostoru. Zpracovaný model měl představit nejvhodnější a nejpřirozenější místa pro překračování státní hranice bez ohledu na stávající stav – a to včetně prognóz intenzity dopravních proudů a prognózy přepravních vztahů. V souvislosti s úsilím o prohlubování spolupráce států střední Evropy byla na zasedání v maďarském Ostřihomu (Esztergomu) 6 května 2004 založena Konzultativní rada euroregionů visegrádských zemí. Vytvořilo ji 16 euroregionů z České a ze Slovenské republiky, Polska a Maďarska. Členy z české strany jsou euroregion Praděd Silesia a Bílé Karpaty.Hlavním posláním konzultativní rady je koordinovat příhraniční spolupráci organizací vyvíjejících činnost na území členských euroregionů,a posilovat příhraniční a přeshraniční vztahy. Nastíněné formy kooperace obcí a celých regionů dokládají vysokou aktuálnost Programu „Cross Border Cooperation„. Spolupráce příhraničních regionů stále více nabývá na významu. Jejím prostřednictvím je možno přispívat k vytváření nových pracovních míst a k prohlubování spolupráce nejen mezi podnikatelskými subjekty, nýbrž též mezi ke intenzifikaci kulturní výměny a k výměně zkušenosti vzdělávacích subjektů. Kontakty mezi regionem jihovýchodní Moravy a západního Slovenska výše uvedenou skutečnost jen potvrzují. ADRESA: Prof. PhDr. Karel Lacina, DrSc. Univerzita Pardubice Studentská 95 532 10 Pardubice Česká republika telefon 466 036 111, 463 116 111 fax 466 036 361, 466 036 365 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 248 POTENCIÁL PRO VÝVOJ PODNIKŮ V REGIONU Ivana Mandysová Univerzita Pardubice Abstrakt: Podniky, ako hlavní motor tvorby zisku, jsou v popředí zájmu na mezinárodních trzích. Efektivita alokace zdrojů v regionu dostupnost znalostních, dovednostních a inovativních zdrojů zajišťují udržení konkurenceschopnosti podniků a jsou v centru úvah na národní úrovni. V tomto ohledu veřejný sektor hraje zásadní roli. Potřeba České republiky být konkurenceschopný jako stát je podmíněna její velikostí a zeměpisnou polohou a nedostatkem přírodních zdrojů, které požadují, aby ekonomika byla výjimečně otevřená mezinárodní konkurenci. V tomto významném bodě je potřeba České republiky zhoršena globalizačním procesem a regionální integrací. Konkurenceschopnost je národním, stejně jako regionálním i podnikovým zájmem. Klíčová slova: Podnik, zisk, regionální rozvoj, malé a střední podniky, Evropská unie. Rozšíření EU o deset nových členů je nebývalá výzva pro státy Unie v oblasti regionální politiky. Hlavní důvod pro to je významný rozdíl v socioekonomickém vývoji mezi "patnáctkou" a nově přistoupenými zeměmi. Cílem EU v regionální politice je vylepšit ekonomiku a sociální oblast, což znamená snižování vývojových rozdílů mezi jednotlivými členskými státy a především omezování regionálních disparit. EU by měla vyvinout úsilí a starat se o vývoj podniků, zvláště pak malých a středně velkých, a společně s nimi spolupracovat. Společnosti by měly spolupracovat s výzkumným centrem, univerzitami, a veřejnými institucemi v oblasti výzkumu a vývoje technologie. Role malých a středních společností v EU byla potvrzena v Amsterodamské smlouvě, kde byl kladen důraz na vývoj a zaměstnanost. V červnu 2000 byla vytvořena Evropská charta malých a středních podniků. Evropská definice malých a středních podniků je příliš komplexní. Zkráceně definuje MSP jako podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů eur, a/nebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů eur.“ Definice, která v roce 2005 nahradila původní definici, je o to složitější, čím více se zabýváme vazbami mezi podniky. Komise uvažuje o nové další revizi definice MSP a to již v červnu tohoto roku. Ta by se měla spíše zaměřit na objemové nežli na kvantitativní ukazatele (týkající se počtu zaměstnanců). Změna by měla reflektovat aktuální ekonomický vývoj a zamezit tomu, že někteří podnikatelé s ohledem na extrémní změny obratu – v důsledku rostoucích či klesajících cen surovin (ropa, nikl, atp.), jeden den spadají do definice MSP a druhý den nikoliv. Evropské MSP jsou důležitým motorem evropského hospodářského růstu a sociální soudržnosti v Evropě, vytváří zhruba 100 milionů lokálních pracovních míst a tvoří přes 99 % všech podniků v EU. Jejich velikost jim však znesnadňuje orientaci v legislativě, přístup k inovacím a výzkumu, ochranu v oblasti práv duševního vlastnictví, dosah na finanční instrumenty, konkurenceschopnost v globálním světě, apod. Evropská komise si význam MSP v Evropě uvědomuje a proto plánuje navrhnout soubor opatření pod názvem Small Business Act (česky Zákon pro malé a střední podniky), který si klade za cíl přispět k rozvoji a udržitelnosti evropských MSP. Inspiraci našla Komise v americkém zákoně Small Business Act z roku 1953, jehož cílem bylo zvýšit přístup tamějších MSP k americkým veřejným zakázkám. Realita dnešního evropského trhu včetně zdejších tradic ale potřebu takového zákona nereflektuje (skoro polovina veřejných zakázek v EU je realizována MSP). Naopak je žádoucí zaměřit se na podporu rozvoje MSP, ke kterému nepochybně přispívá „zdravá regulace“. A proto se dokument takového typu musí na evropské půdě vedle závazných principů zaměřit též na jednotlivé politiky a horizontálně řešit problematiku evropských MSP napříč EU. Evropská charta pro malé a střední podniky byla schválena Evropskou radou ve Feiře v červnu 2000 s cílem popsat kroky nezbytné ke zlepšení prostředí pro MSP a závazek členských států a Komise „myslet „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 249 především v malých dimenzích“ ve všech programových opatřeních. Strategická doporučení jsou z hlediska Unie klíčová pro dosažení cílů Lisabonské smlouvy a její revidované podoby. Je to dokument skládající se z hlavních bodů politiky zaměřené na malé a střední společnosti, se speciálním zaměřením na potřebu malých podniků v procesu vytváření EU právního systému. Charta vyzívá EU a členské státy k vykonání aktivit podporujících malé společnosti v klíčových oblastech: • Vzdělání a semináře pro podnikatele; • Levnější a rychlejší cesty k započetí podnikání; • Lepší právní předpisy; • Přístup ke kvalifikaci; • Zlepšování přístupu k internetu; • Získání větších výhod z tržního sjednocení; • Daňový systém a finanční problémy; • Zlepšování technologické kapacity malých podniků; • Návrh na model úspěšného e-podnikání a zajišťující podporu pro malé podniky; • Vývoj silnější a více efektivní cesty representování zájmů malých a středních podniků v EU a v části členských zemí. Český vstup do EU umožnil snadnější přístup na Evropský trh českým podnikatelům, ale zároveň vzrostla konkurence. Vnitřní trh EU je charakterizován volným pohybem zboží, služeb, lidí a kapitálu. Tudíž České společnosti čelí nutností adaptace právních předpisů, aby se přiblížili situaci na Evropském trhu a zvýšili svou konkurenceschopnost. Vytváření vhodných podmínek pro rozvoj podniků zahrnuje investice, které jsou spojeny s tvorbou nové infrastruktury. Finanční prostředky získané z evropského Regionálního rozvojového fondu mohou být použity na: • přípravu projektových úkolů, obchodních plánů a na vyhodnocování dopadu na životní prostředí pro zásobu pracovních strojů a technologická zařízení; • implementaci investičních záměrů, které jsou spojeny s organizací a vývojem zásoby pracovních strojů, technologických zařízení a technologických výzkumných středisek; • poskytování poradenství společnostem a to s činnostmi výše uvedenými. Malé a střední podniky existující více než tři roky stejně jako nově založené společnosti pracující na základě pokročilých technologií mohou také žádat o podporu svých výrobků nebo technologické konkurenceschopnosti. Taková podpora zahrnuje projekty spojené se zřízením nebo expanzí služeb nebo výrobních podniků, změnou výrobních programů, výrobních procesů a vytvářením nových pracovních míst. Všechny formy společností mohou žádat o podporu pro-exportních činností. Subvence by měla částečně krýt náklady s účastí hospodářských misí, mezinárodních veletrhů a výstav. Hlavní cíl subvence je zvýšit možnosti presentace exportní nabídky českých společností a vybudování obchodních kontaktů s prosperujícími zákazníky v zahraničí. Činnost spojená s investováním musí splňovat požadavky na ochranu životního prostředí a finanční pomoc je určena pro velké, středně velké a malé společnosti. Fondy podporují investice na budování vodovodní sítě a kanalizace, ochranu ovzduší, nakládání s průmyslovými a nebezpečnými odpady a získávat povolení pro prevenci a snižování znečištění. 1. května 2008 slavíme vstup Česka do Evropské unie. To nám poskytuje příležitost pokusit se zrekapitulovat naše dosavadní členství v Evropské unii. Mějme ale na paměti, že přípravy našeho členství začaly dlouho před samotným datem vstupu. S vysokou pravděpodobností můžeme předpokládat, že bude trvat obdobně dlouhou dobu, než budeme moci završit závěry týkající se sociálních a ekonomických důsledků vstupu. Proto současné analýzy nemohou být dokončeny, ani nemohou ukázat míru změn, což může být lépe stanoveno v delší časové perspektivě. Nicméně můžeme se pokusit uspokojit vzrůstající poptávku části veřejnosti po informacích týkajících se efektů a hodnocení vstupu za první léta členství. Další obtíží pro nás je fakt, že datum vstupu se nepřekrývá se začátkem kalendářního roku, což významně omezuje užitečnost statistických dat, která jsou obvykle založena na ročních cyklech. Kvůli specifikům tohoto období pokrytém analýzami a především kvůli jeho krátkému trvání a umístění v čase – v mnoha případech je příliš brzy mluvit o trvalých trendech, „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 250 identifikovat jasně efekty spojené se vstupem nebo zpětné odhady a popisy pomocí statistických dat, která jsou často stále nedostupná, nebo nemohou být jasně interpretována. Kromě toho specifický charakter prvního roku členství je dán „efektem prvních čtyř měsíců“ předcházejících vstupu, spočívající v zesílení určitých procesů jako následek určitých činností pramenících ze strachu ze vstupu a jeho výsledek (např. zvýšení obchodních výměn nebo cenový růst). Významné efekty vstupu Česka do EU mohou být klasifikovány podle následujících oblastí: • ekonomický růst, • inflace, • kurz měny, • investice, • burza, • obchod, • sektor malých a středních podniků, • zaměstnanost, • migrace za prací, • zemědělství, • životní prostředí. ADRESA: Ing. Ivana Mandysová, Ph.D. Univerzita Pardubice Fakulta ekonomicko-správní Ústav veřejné správy a práva Studentská 84 532 10 Pardubice Tel.: 00420 466 036 528 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 251 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 252 POSTAVENIE MALÝCH A STREDNÝCH PODNIKOV NA SLOVENSKU Iveta Matušíková1, Jozef Strišš2 1 Evropský polytechnický institut , s.r.o., Kunovice, 2 Žilinská univerzita v Žiline Abstract: Small and medium-sized enterprises (SMEs) are pillars of Czech a Slovak economy. In present global context is the cooperation between SMEs necessary not only on state level but also between neighbor countries. This paper deals with possibilities of SMEs cooperation in border areas – strong sites and weaknesses of this kind of cooperation. Keywords: SMEs, SMEs cooperation, marketing, management Jedným zo základných predpokladov priaznivého ekonomického vývoja každej krajiny je dynamický rozvoj všetkých podnikateľských subjektov, nevynímajúc malé a stredné podniky. Vo všetkých krajinách s trhovou ekonomikou zohráva malé a stredné podnikanie významnú a nezastupiteľnú úlohu. Rozvoj malého a stredného podnikania je dôležitým faktorom ekonomického rozvoja Slovenska, pretože malé a stredné podniky tvoria podobne ako vo všetkých vyspelých krajinách najrozsiahlejšiu časť nášho hospodárstva. Udáva sa, že v Európskej únii malé firmy, ktoré majú menej ako 20 zamestnancov, tvoria 94 % celkového počtu firiem a zamestnávajú viac ako 33 % všetkých zamestnancov.1 Rýchlosť a kvalita malých a stredných podnikov je do veľkej miery závislá od podnikateľského prostredia, ktoré je ovplyvňované mnohými faktormi ako je legislatíva štátu, ale aj dane, odvody, infraštruktúra, finančníctvo a mnohé iné prvky ako napr. aj korupcia. V posledných desaťročiach minulého storočia môžeme pozorovať rozsiahlu renesanciu malého podnikania. Po zmene ekonomických podmienok v hospodárstve Slovenskej republiky rozvoj malého podnikania po roku 1990 prudko začal narastať. 2 Malé podniky vzhľadom na obmedzené kapitálové možnosti sú vydané na milosť a nemilosť výkyvov trhu. To znamená, že musia pružne reagovať na tieto zmeny, čo je výhoda malých podnikov. Schopnosť malých podnikov pružne reagovať na zmeny je daná tým, že nie sú na rozdiel od veľkých podnikov zaťažené existenciou rozsiahleho investičného majetku (budovy, stroje, zariadenia, a pod.). Zmena predmetu činnosti nevyžaduje také rozsiahle prebudovanie výrobnej základne ako pri veľkých podnikoch. Aj vo svetovom meradle sa významne sústredila pozornosť ekonómov na také ekonomické subjekty, ktorých prínos pre národnú ekonomiku má rastúce tendencie. Záujem sa zameral na malé a stredné podniky ako fenomény rozvoja trhového hospodárstva.3 Malé a stredné podniky sú teda neoddeliteľnou súčasťou spektra firiem vo väčšine štátov na svete. Pripisuje sa im kľúčový význam ako zdroja nápadov, nových produktov a hlavne nových pracovných príležitostí. Významnou devízou MSP je flexibilita, dynamika, nižšia kapitálová náročnosť, možnosť inovácií, a pokrývanie čoraz diferencovanejších segmentov trhu.4 1 Ježková,R.: Komunálna podpora malého a stredného podnikania, In: Zborník z medzinárodnej konferencie. Kunovice, ČR,2007, str. 59 Chodasová, A., Bujnová, D.: Podnikanie v malých a stredných podnikoch. Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM 2006, str.9 3 Strážovská E.: Vývoj malého a stredného podnikania na Slovensku s ohľadom na podnikateľské prostredie. In: Zborník výsledkov výskumu Katedry služieb a cestovného ruchu, Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM 2003 str. 102 4 Stav malého a stredného podnikania 2000, NARMSP, Bratislava 2001, str. 7 2 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 253 Malé podniky pre svoju flexibilitu a adaptabilitu novým podmienkam sú často považované za hlavný prvok revitalizujúcej sa ekonomiky. Výhodou malých podnikov je aj potenciál nových technológií a inovácií. Vyplýva to z toho, že autori nových vynálezov boli nezávislí zlepšovatelia alebo malé podniky. Možno uviesť päť dôvodov, prečo sú malé podniky nositeľmi inovácií: • Je v nich menej reštriktívnych organizačných prvkov a väčší priestor na individuálnu iniciatívu. • Inovácia je podmienkou prežitia na trhu. • Manažéri malých technologických podnikov sú viac zainteresovaní na realizácii inovácie ako vo veľkých podnikoch. • Pre veľké podniky je často inovácia nevýhodná (tovar sa predáva, tak načo investovať). • Pracovníci vedy a výskumu vo veľkých podnikoch majú tendenciu sa špecializovať, v malých sú viac univerzálni. Štatistiky ukazujú, že v malých podnikoch sa vydáva menej prostriedkov na vedu a výskum ako vo veľkých podnikoch. Pritom produkujú dvakrát viac inovácií na zamestnanca ako vo veľkých podnikoch. Napríklad v roku 1991 získali malé a stredné podniky 40 % všetkých patentov udelených v USA.5 Ukazuje sa, že kým malé podniky môžu byť lepšie v generovaní nových poznatkov a znalostí, väčšie podniky majú väčšiu schopnosť „prisvojiť si“ výsledky týchto inovácií, a to: • kúpou vlastníckych práv alebo • kúpou profitujúcich firiem. Je zaujímavé, prečo sú malé a stredné podniky v inovácií lepšie. Odpoveď možno nájsť pravdepodobne v tom, že vo veľkom podniku má inovátor – zlepšovateľ obmedzenú ochranu vlastníckych práv. Nový výrobok, myšlienka patrí firme a nie pracovníkovi, ktorý ho vynašiel. To znižuje stimuláciu pracovníkov, ale aj manažérov. Preto nezávislí inovátori majú zabezpečené vlastnícke práva a môžu z toho profitovať. Vzniká aj otázka, z čoho pramení väčšia inovačná výkonnosť malých a stredných podnikov, keď vydávajú na vedu a výskum menej finančných prostriedkov. Jedna z možností je aj to, že malé a stredné podniky profitujú z presúvania a prelievania výskumu a vývoja z univerzít, vedeckých pracovísk do súkromného výskumu, nestagnujú, ale získavajú ďalšie poznatky z iných regiónov, firiem, štátov a pod.6 Postupne sa malým a stredným podnikom na základe teoretických výskumov i výsledkov v praxi pripisujú viaceré prednosti, a to predovšetkým: • malé a stredné podniky sú najdôležitejším prvkom národných ekonomík, • malé a stredné podniky majú nezastupiteľnú úlohu v dynamickom rozvoji krajín s vyspelým trhovým hospodárstvom, • malé a stredné podniky sú vysoko prispôsobivé požiadavkám trhu a osobitne dopytu, • malé a stredné podniky majú inovatívnu funkciu, • malé a stredné podniky uspokojujú aj tie najnáročnejšie požiadavky zákazníkov, • malé a stredné podniky vytvárajú nové pracovné miesta, a tým významne ovplyvňujú vývoj zamestnanosti.7 Na vymedzenie kategórie malých a stredných podnikov je ťažké určiť jedno kritérium. Najčastejšie používané kritéria sú: • predmet činnosti, • vlastníctvo, • veľkosť, • právna forma. Podľa predmetu činnosti môžeme podniky rozčleniť na výrobné a poskytujúce služby. Malé podniky sa viac zameriavajú na služby, a to v rôznych činnostiach. Sú to najmä obchodné podniky, dopravné podniky, 5 Chodasová, A., Bujnová, D.: Podnikanie v malých a stredných podnikoch. Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM 2006, str. 16 Chodasová, A., Bujnová, D.: Podnikanie v malých a stredných podnikoch. Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM 2006, str. 17 7 Strážovská E.: Vývoj malého a stredného podnikania na Slovensku s ohľadom na podnikateľské prostredie. In: Zborník výsledkov výskumu Katedry služieb a cestovného ruchu, Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM 2003 str. 102 6 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 254 bankové podniky, cestovné kancelárie, stravovacie a ubytovacie zariadenia a pod. Podľa vlastníctva členíme podniky na súkromné, verejné a zmiešané. V malých podnikoch prevažuje vlastníctvo súkromné. Z hľadiska právnych foriem členíme podniky na podniky jednotlivcov a podniky spoločností. Malé podnikanie je podnikanie fyzických osôb, kde podnikateľ je zároveň vlastník, prípadne tiché spoločnosti alebo konzorciá. Stredné podniky sú podniky súkromných podnikateľov, obchodných spoločností, kapitálových spoločností, prípadne zmiešané. Významným kritériom na rozlišovanie podnikov je veľkosť podniku. Veľkosť podniku je relatívny pojem, pretože hranice jednotlivých veľkostných skupín sa dajú určiť pre najmenšie a najväčšie podniky. Z dôvodu dynamiky a mnohotvárnosti podnikov nie je možné používať jedno meradlo, ale používa sa jeden alebo viac znakov, ktoré sa považujú za reprezentatívne pre veľkosť daného podniku. Tieto znaky sa členia na kvantitatívne a kvalitatívne. Medzi kvantitatívne znaky merania veľkosti podniku patria počet zamestnancov, veľkosť obratu, množstvo vložených výrobných faktorov a ich hodnota, výška vloženého kapitálu (celkového a z toho vlastného) a iné. Medzi kvalitatívne ukazovatele veľkosti podniku patria produktivita práce, postavenie podniku na trhu, typ organizačnej štruktúry, vlastnícka forma a vzťah k manažmentu. Kvalitatívne ukazovatele môžu byť merateľné (napríklad intenzita práce, postavenie podniku na trhu a pod.) a nemerateľné (napríklad typ organizačnej štruktúry podniku, vlastnícka forma a pod.) Pri veľkom množstve znakov na opis podniku nemožno ich všetky zohľadniť, musí sa voliť najvhodnejšie meradlo veľkosti, za ktoré sa považuje počet zamestnancov. Výška obratu sa používa menej pre jej individuálnosť a horšie porovnávanie v podmienkach slovenskej ekonomiky. V zahraničí je výrazné kritérium posudzovania veľkosti podniku, ktoré po vstupe SR do Európskej únie si musí osvojiť aj legislatíva SR.8 Pre vymedzenie malých a stredných podnikov v SR je rozhodujúci zákon č. 231/1999 Z. z. o štátnej pomoci so zmenami: 434/2001 Z. z. a 461/2002 Z.z. Podľa tohto zákona sa rozumie: „malým podnikateľom podnikateľ, ktorý zamestnáva menej ako 50 zamestnancov, dosahuje ročný obrat najviac 7 mil. EUR alebo vykazuje v účtovnej závierke hospodársky výsledok najviac 5 mil. EUR, je ekonomicky nezávislý, stredným podnikateľom podnikateľ, ktorý zamestnáva menej ako 250 zamestnancov, dosahuje ročný obrat najviac 40 mil. EUR alebo vykazuje v účtovnej závierke hospodársky výsledok najviac 27 mil. EUR, je ekonomicky nezávislý.“ Ekonomicky nezávislým podnikateľom je podnikateľ, u ktorého podiel iných podnikateľov ako malých podnikateľov a stredných podnikateľov na základnom imaní alebo na hlasovacích právach nedosahuje viac ako 25 % a viac, podiel takých malých podnikateľov a stredných podnikateľov, ktorých zakladateľmi nie sú iní podnikatelia ako malí podnikatelia a strední podnikatelia, na základnom imaní alebo na hlasovacích právach nie je 25 % a viac, sú preukázateľné zistené vlastnícke vzťahy na účely overenia splnenia podmienok. Okrem oficiálnych definícií možno za malého a stredného podnikateľa považovať toho: • kto inovuje, má dôveru v seba samého, je nadšený a húževnatý, rád rieši problémy, bojuje proti rutine, pracuje s nízkymi nákladmi, • dokáže zhromaždiť a koordinovať ekonomické zdroje a aplikovať ich spôsobom praktickým a efektívnym trhu, • koná so zreteľom na personálne výhody ako sú prestíž, ambície, nezávislosť, kto sa vie ovládať sám, ovládať ekonomickú situáciu a dosahovať zisk.9 Malý podnikateľ je charakterizovaný cez svoju činnosť – podnikanie. V tejto súvislosti napríklad P. Drucker hovorí o podnikateľskej činnosti ako o tvorivej, ktorá sa uskutočňuje v konkurenčnom prostredí trhového 8 Chodasová, A., Bujnová, D.: Podnikanie v malých a stredných podnikoch. Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM 2006, str. 14 Strážovská, E.: Vývoj malého a stredného podnikania na Slovensku s ohľadom na podnikateľské prostredie. In: Zborník výsledkov výskumu Katedry služieb a cestovného ruchu, Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM 2003 str. 103 9 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 255 hospodárstva.10 Boltonská správa z roku 1971 výrazne zmenila postoj k malým a stredným podnikom. Verejnosť zmenila myslenie o malých a stredných podnikoch a došlo k obnoveniu záujmu o podniky tohto typu. Definícia podnikateľov, podnikov a podnikania v troch základných charakteristikách je známa ako boltonská: • malé a stredné podniky majú relatívne malý podiel na trhu a prakticky nemôžu nijakým spôsobom významnejšie ovplyvniť trh, • malé a stredné podniky sú riadené vlastníkmi – podnikateľmi, rodinami vlastníkov, respektíve spoluvlastníctvom a nie sprostredkovane cez formálnu štruktúru manažmentu, • malé a stredné podniky sú nezávislé podniky, netvoria časť iného väčšieho podniku. • Vlastníci – podnikatelia sú zároveň i riadiacimi pracovníkmi. Európska komisia svojim odporúčaním č.2003/361/EC platným od 1. januára 2005 zmenila triedenie malých a stredných podnikov, čím sa zvyšujú možnosti podnikov získať peniaze zo štátnych a štrukturálnych fondov na podporu malého a stredného podnikania. V novom delení sa nachádza nová kategória mikropodnik. Ide o firmy zamestnávajúce do 10 zamestnancov s obratom najviac 2 mil. EUR ročne. Nová kategória – mikropodnik kopíruje najmä podmienky v Taliansku a ostatných štátov únie a je v pozornosti malých podnikateľov aj v SR.11 Tabuľka 1 Delenie malých a stredných podnikov platné od 1. 1. 2005 Počet zamestnancov Mikropodnik Malý podnik Stredný podnik do 10 do 50 do 250 Ročný obrat [ml eur] 2 10 50 Tabuľka zostavená z údajov MF SR12 Veľkosť podniku je v okolitých štátoch chápaná rôzne, aj keď sa snažia dodržať jednotnú legislatívu. Za rozhodujúce znaky malého podniku možno považovať jednotnú organizačnú štruktúru, nezávislé rozhodovanie a riadenie jedným vedúcim, vlastný kapitál, realizáciu podnikateľskej činnosti v okolí podniku. Malé podniky treba chápať ako samostatné podnikateľské subjekty so svojimi špecifickými črtami a funkciami v národnom hospodárstve, nie ako zmenšené odrazy veľkých podnikov. Charakteristickou črtou podnikania v malých podnikoch a živnostiach je veľká rozmanitosť predmetu podnikania. Malé podniky pôsobia v rôznych výrobných, obchodných odboroch a službách. Táto skutočnosť prináša do klasifikácie malých podnikov veľkú nejednotnosť. Významný teoretik malého podnikania prof. Hruschka (Nemecko) rozlišuje tieto skupiny malého podnikania: • Živnostenské podnikanie, ktoré člení na remeslá, obchod a cestovný ruch, služby. • Malé priemyselné podniky, ktoré sú lepšie vybavené kapitálom, s väčším počtom zamestnancov a pôsobením na trhu s väčším rozsahom. • Služby a výkony, kde sú začlenené aj veľkoobchodné podniky, dopravné podniky, reštaurácie a hotely.13 Malé a stredné podniky tvoria významnú časť slovenskej ekonomiky. Podobne ako v iných krajinách sú stabilizujúcim prvkom hospodárskeho systému i sektorom s najväčším potenciálom rastu. Zároveň sú však malí a strední podnikatelia vo zvýšenej miere citliví na kvalitu podnikateľského prostredia. Základným predpokladom úspešného rozvoja MSP je existencia vhodného podnikateľského prostredia, ktoré vytvára priaznivé podmienky pre podnikateľské subjekty a stimuluje podnikateľskú činnosť. 10 Chodasová, A., Bujnová, D.: Podnikanie v malých a stredných podnikoch. Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM 2006, str. 14 Chodasová, A., Bujnová, D.: Podnikanie v malých a stredných podnikoch. Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM 2006, str. 14 12 Slovník štátnej pomoci, Podľa Prílohy 1 nariadenia Komisie (ES) č. 364/2004 (www. mfsr.sk) 13 Chodasová, A., Bujnová, D.: Podnikanie v malých a stredných podnikoch. Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM 2006, str. 15 11 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 256 Legislatívne prostredie v predošlých rokoch dosiahlo významné zmeny najmä zavedením nového daňového systému, zrýchlenej a zjednodušenej registrácie podnikateľských subjektov a zmien v uplatňovaní aktívnej politiky trhu práce. Ďalšie úpravy sa týkali daňového systému, systémov sociálneho a zdravotného zabezpečenia, prijatia nového zákona o konkurze a reštrukturalizácií, zákona o nelegálnej práci a nelegálnom zamestnávaní, novely stavebného zákona, zákona o verejnom obstarávaní, a iných nie menej dôležitých právnych predpisov.14 Keďže sa mi nepodarilo dostať k aktuálnym verejne dostupným a spracovaným údajom k dnešnému dňu, ktoré sa týkajú počtu registrovaných podnikateľov – fyzických a právnických osôb, uvádzam údaje z roku 2006. Oproti roku 2005 sa na Slovensku podľa údajov Štatistického úradu SR zaregistroval nárast počtu fyzických osôb - podnikateľov o 5,8 %, keď sa v jeho registri koncom roku 2006 nachádzalo celkovo 388 246 fyzických osôb – podnikateľov. Z tohto počtu bolo 364 185 živnostníkov, 15 175 osôb podnikajúcich v slobodných povolaniach a 8 886 samostatne hospodáriacich roľníkov. Štruktúra podnikateľov - FO v roku 2006 8 886 2% 15 175 4% 364 185 94% živnostníci slobodné povolania samostatne hospodiariaci roľníci Obr. 1 Štruktúra podnikateľov – FO v roku 2006 Vývoj počtu živnostníkov od roku 2003 má mierne rastúcu tendenciu. Najviac živnostníkov podnikalo v obchode (118 692), priemyselnej výrobe (69 169), stavebníctve (66 757), nehnuteľnostiach a prenájme (46 995). Odvetvová štruktúra živnostníkov je pomerne stabilná. V roku 2006 bol zaznamenaný pokles podielu živnostníkov v obchode (o 0,3 percentuálneho bodu - p.b.) a v službách (o 2,8 p.b.) Najväčší nárast bol v sektore priemyselnej výroby (o 2,0 p.b.) a v ostatných odvetviach (o 0,9 p.b.). Najvýznamnejšie sektory sú vnútorný obchod so 118 692 živnostníkmi, služby s 90 898 živnostníkmi a priemyselná výroba s 69 169 živnostníkmi. Za obdobie od roku 2000 do roku 2006 je badateľný trend výrazného poklesu podielu živnostníkov podnikajúcich v obchode (o 5,8 p.b.), mierneho nárastu podielu živnostníkov podnikajúcich v priemysle (o 1 p.b.) a výrazného nárastu podielu živnostníkov podnikajúcich v stavebníctve (o 4,5 p.b.). Oproti roku 2000 vzrástol počet živnostníkov podnikajúcich v stavebníctve o 79,7 %, počet živnostníkov podnikajúcich v priemysle o 43,0 % a počet živnostníkov podnikajúcich v službách o 24,3 %. Počet živnostníkov podnikajúcich v obchode vzrástol iba o 14,8 %. Najviac živnostníkov podniká v okresoch Žilina (13 838), Bratislava V (12 496), Nitra (12 050), Bratislava II (10 810), Dunajská Streda (9 999). Najmenšie počty živnostníkov sú v okresoch Medzilaborce (557), Sobrance (782) a Krupina (981). 14 Stav malého a stredného podnikania 2005,NARMSP, Bratislava 2005 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 257 V registri organizácií Štatistického úradu SR bolo ku koncu decembra 2006 evidovaných 139 240 právnických osôb, z toho 93 411 podnikov a 45 829 neziskových inštitúcií. V medziročnom porovnaní sa zvýšil celkový počet právnických osôb o 9,8 %, pri raste počtu neziskových inštitúcií o 6,4 % a raste počtu podnikov o 11,6 %. Rozhodujúcu časť z celkového počtu ziskovo orientovaných organizácií tvorili malé podniky 96,2 % (z toho mikropodniky s počtom 0 - 9 zamestnancov 82,3 %). Stredné podniky tvorili 3,1 % a veľké podniky 0,7 % (Obr. 2.3.2). Počet malých podnikov narástol o 9 715, počet stredných klesol o 22 a počet veľkých vzrástol o 8. Malých súkromných podnikov do 49 zamestnancov (vrátane podnikov s nezisteným počtom zamestnancov) bolo 89 874. Stredných súkromných podnikov s počtom zamestnancov od 50 do 249 bolo 2 908. Štruktúra podnikateľov - PO v roku 2006 12956 14% 956 1% 2908 3% 76918 82% mikropodnik malý podnik stredný podnik veľký podnik Obr. 2 Štruktúra podnikateľov – právnické osoby v roku 2006 Štruktúra podnikateľského sektora v SR sa dnes už výrazne neodlišuje od jeho štruktúry v starších členských krajinách EÚ napriek tomu, že sektor malého a stredného podnikania sa u nás začal vytvárať len pred sedemnástimi rokmi. Porovnanie štruktúry podnikateľského sektora a jeho podielu na zamestnanosti v Slovenskej republike a krajinách EÚ - 25 z hľadiska veľkostnej štruktúry je možné podľa údajov uvedených v tabuľke 2. Porovnanie je urobené podľa metodiky používanej v krajinách EÚ, ktorá nerozlišuje medzi právnymi formami podnikateľských subjektov, za podnik sú považované všetky ziskovo orientované právnické osoby aj fyzické osoby - podnikatelia. Tabuľka 2 Porovnanie štruktúry podnikateľského sektora v SR a krajinách EÚ Napriek zvýšenému nárastu malých a stredných podnikateľov i pozitívnemu trendu sledovaných ukazovateľov ako zamestnanosť, hrubý domáci produkt, objem pridanej hodnoty i ziskovosť, v posledných „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 258 rokoch stále pretrvávajú vo vývoji podnikateľského prostredia určité negatíva, ktorým je venovaná ďalšia kapitola. Hospodársko-politická sféra krajiny je vytvorená a ovplyvňovaná mnohými faktormi, ktorých súhra tvorí podnikateľské prostredie. Tvorí ho legislatíva štátu, ale aj dane, odvody, platby, systém účtov, infraštruktúra, finančníctvo a mnohé iné prvky (napr. aj korupcia). Pre pozitívny a efektívny rozvoj podnikania ako celku sú potrebné určité pravidlá – legislatívne a ekonomické prostredie. Na jeho zabezpečení sa najväčšou mierou podieľa štát. Medzi základné parametre podnikateľského prostredia v trhovej ekonomike patrí najmä: • existencia súkromného vlastníctva a jeho ochrana; • ochrana práva vlastníkov nakladať podľa vlastného uváženia s ich majetkom vrátane práva na výnosy a zodpovednosti za straty, ktoré plynú z vlastníctva alebo z podnikateľskej činnosti; • ochrana slobody podnikania vrátane slobody vstupovať do zmluvných vzťahov s inými bez obmedzujúcich zásahov zo strany štátu; • účinná a rýchla vynútiteľnosť dodržiavania zmluvných záväzkov v prípade ich neplnenia niektorou zo zmluvných strán. Slovenská ekonomika sa postupne vyrovnáva s dôsledkami predchádzajúceho spoločensko-ekonomického systému, výsledkom čoho je existujúca úroveň ekonomických podmienok na Slovensku. Problematickým však naďalej zostáva myslenie ľudí najmä v tom smere, že v širokom rozsahu sa v prístupoch prejavuje pasivita. Rozvoj malých a stredných podnikov brzdí existencia množstva bariér, s ktorými sa podnikatelia stretávajú. Bariéry vo všeobecnosti predstavujú prekážky, ktoré stoja v ceste rozvoja malých a stredných podnikov. Podnikatelia nepriaznivo vnímajú najmä komplikovanú a často sa meniacu legislatívu, administratívnu náročnosť podnikania, vysoké odvodové zaťaženie, nízku vymáhateľnosť práva, pretrvávajúcu reguláciu cien a korupciu. Poukazujú aj na skutočnosť, že podpora malého a stredného podnikania nie je dostatočná v porovnaní s pomocou, ktorú vynakladá vláda na získavanie zahraničných investorov.15 V podstate môžeme tieto prekážky rozdeliť na externé a interné. EXTERNÉ BARIÉRY Najlepšie prostredie pre malé a stredné podniky je slobodný trh, ktorý poskytuje rovnaké príležitosti podnikateľom. Externé bariéry sú dané podnikateľským subjektom zvonku. Priaznivé podnikateľské prostredie je základným predpokladom dlhodobej konkurencieschopnosti a rastu každej trhovej ekonomiky. Je to prostredie, v ktorom štát podporuje a chráni hospodársku súťaž: vytvára pre ňu jasné a stabilné pravidlá, efektívne zabezpečuje ich dodržiavanie všetkými účastníkmi trhu a zároveň minimalizuje administratívne prekážky a požiadavky smerom k podnikateľom.16 Z hľadiska vzniku a rozvoja malých a stredných podnikov v Slovenskej republike sem patria: • nestabilné makroekonomické podmienky, • získavanie finančných zdrojov, • vysoké finančné zaťaženie, ktoré je spojené najmä s vysokým daňovým a odvodovým zaťažením podnikateľov, • legislatívne bariéry, • bariéry informačné, pri ktorých v malých a stredných podnikoch chýba informačný systém najmä v oblasti marketingu a kooperačných vzťahov, • vzdelanostné bariéry, predstavujúce nedostatočné vzdelávacie systémy orientované na výchovu podnikateľov. 15 Bujnová,D.: Bariéry rozvoja a príčiny ich zániku, In: zborník z vedeckej konferencie, Bratislava, 2006, str.22 Správa o stave podnikateľského prostredia v Slovenskej republike a návrhmi na jeho zlepšenie, In: Manažment, mzdy a financie. Roč. 12, č. 22 (2005), s. 153 16 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 259 INTERNÉ BARIÉRY Interné prekážky vychádzajú zo samotnej podstaty podnikateľského subjektu, ktoré môže podnikateľ vhodným spôsobom riešiť. Najčastejšie sa vyskytujú tieto interné prekážky: • nedostatočná motivácia, obava z rizika s jeho existenciou, • nízka úroveň odborných znalostí, ako je využívanie internetu, znalosť cudzích jazykov, • nedostatok vlastného kapitálu, ktorý bráni realizácií aj perspektívnemu projektu. PRÍČINY ZÁNIKU MALÝCH A STREDNÝCH PODNIKOV Na úspechu podnikania má veľký vplyv aj sám podnikateľ. Je veľa príčin, ktoré vedú k zániku malých a stredných podnikov. Najčastejšia je neschopnosť podnikateľov pri riadení svojich podnikov. Príčinou spomínanej neschopnosti môžu byť nasledovné príčiny: • Nedostatok skúseností • Žiadna výrobná a obchodná stratégia • Optimistická predstava o trhu • Podnikateľ si pletie hotové peniaze so ziskom a často používa získané finančné prostriedky na zlepšenie svojho osobného štandardu • Lokalizácia podniku ZÁVER Po kvantitatívnej stránke sa sektor MSP na Slovensku pomerne rýchlo priblížil trendom vo vyspelých trhových ekonomikách. Kvalitatívna stránka však vyžaduje podstatne náročnejšiu adaptáciu. Naďalej existujú problematické miesta, ktoré zbytočne zaťažujú výkon podnikania, deformujú slobodu podnikania, spôsobujú zvýšené a nie nevyhnutné náklady podnikania a oslabujú konkurencieschopnosť jednotlivých podnikateľov. Ide napr. o relatívne komplikované založenie firmy, najmä z administratívneho hľadiska, nestabilitu a nejednotnosť zákonov, zložitú vymáhateľnosť práva, odvodové zaťaženie, korupciu či poplatkové zaťaženie. Aj keď sa na Slovensku významne zlepšila kvalita podmienok pre podnikanie, z medzinárodného hľadiska je Slovenská republika permanentne vystavená konkurencií mnohých ďalších krajín, ktoré rýchlym tempom zdokonaľujú podmienky na podnikanie a investície. ZOZNAM POUŽITEJ LITERATÚRY [1] CHODASOVÁ, A.; BUJNOVÁ, D. Podnikanie v malých a stredných podnikoch, vydavateľstvo EKONÓM, 1. vyd., 2006, 193 s., ISBN 80-225-2105-1. [2] Stav malého a stredného podnikania 2006, NARMSP, Bratislava, 2007, ISBN 978-80-88957-44-7. [3] Stav malého a stredného podnikania 2004, NARMSP, Bratislava, 2005, ISBN 80-88957-39-7. [4] Stav malého a stredného podnikania 2003, NARMSP, Bratislava, 2004, ISBN 80-88957-33-8. [5] Podpora malého a stredného podnikania v Slovenskej republike: sprievodca iniciatívami, NARMSP, Bratislava, 2004, 80-88957-32-X. [6] Výročná správa 2005, NARMSP, Bratislava 2006. [7] Výročná správa 2006, NARMSP, Bratislava 2007. [8] FOLTÍNOVÁ, A. et al. Slobodné povolania, Bratislava : NARMSP, 2000. [9] GAŠPARÍKOVÁ, J. Stav malého a stredného podnikania: bariéry a predpoklady rozvoja, Bratislava : Prognostický ústav SAV, 2001, ISSN 0862-9137. [10] STRÁŽOVSKÁ, E. Vývoj malého a stredného podnikania na Slovensku s ohľadom na podnikateľské prostredie, zborník výsledkov výskumu Katedry služieb a cestovného ruchu, EU Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM, 2003. [11] ĎURIŠ, T. Bariéry rozvoja podnikateľských subjektov a možnosti ich riešenia, zborník z vedeckej konferencie, Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM, 2006. [12] BUJNOVÁ, D. Bariéry rozvoja a príčiny ich zániku, zborník z vedeckej konferencie, Bratislava, vydavateľstvo EKONÓM, 2006. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 260 ADRESA: Mgr. Iveta Matušíková, Ph.D., h. doc. Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice tel.: +420 572 548 035 e-mail: [email protected] doc. Ing. Jozef Strišš, CSc. Katedra manažérskych teórií Fakulta riadenia a informatiky Žilinská univerzita v Žiline Univerzitná 8215/1 010 26 Žilina Slovenská republika email: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 261 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 262 ROZVOJ REGIONU PO VSTUPU ČESKA DO EVROPSKÉ UNIE (OČEKÁVÁNÍ OBYVATEL ZLÍNSKA) Veronika Migotová1, Kristína Králiková2 1 Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice, 2 Akadémia Policejného zboru v Bratislave Abstrakt: Příspěvek přibližuje základní inormace o jednotlivých vybraných politikách Evropské unie, které mají značný vliv na rozvoj regionů a na jejich vzájemnou spolupráci. Obsahuje také výsledky výzkumu, který byl realisován na vybraté vzorce obyvatel Zlínského kraje, a orientován na zjištění jejich postojů a názorů souvisejících s problematikou vstupu České republiky do Evropské unie a jejím odrazu v regionu. Klíčová slova: politika, společné politiky Evropské unie, region, regionální politika, strukturální fondy Evropské unie. ÚVOD Pod pojmem politika se obvykle rozumí souhrn obecných principů fungování, norem, nástrojů a opatření v určité oblasti, např. v hospodářství jako celku, v průmyslu, v dopravě, v energetice, v oblasti životního prostředí, v sociální oblasti. Evropská unie (dále jen EU), členy které je jak Česko, tak i Slovensko, uskutečňuje také svoji vlastní autonomní politiku. Orgány Evropské unie (dále jen EU) ve prospěch své politiky ale nemohou přijmout libovolné rozhodnutí jen na základě svého uvážení. EU působí pouze v oblastech, které vymezuje smlouva, kterou se toto konfederativní seskupení států právně konstituovalo. Těmto oblastem se říká politiky EU. Přitom klíčovou oblastí jsou takzvané společné politiky. To jsou oblasti, ve kterých členské státy zcela delegovaly své pravomoci na orgány Evropské unie, resp. Evropských společenství (Radu, Parlament a Komisi). Mezi společné politiky EU dnes patří společná obchodní politika, společná zemědělská politika, společná dopravní politika a pro 12 členských zemí eurozóny i společná měnová politika. Oblastem, kde členské státy přenesly svou působnost na orgány EU/ES jen částečně, říkáme komunitární nebo - li koordinované politiky. Mezi ně patří především jednotný vnitřní trh, regionální (strukturální) politika, ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí, energetická politika a podpora výzkumu a technologického rozvoje. Pro dynamický rozvoj jednotlivých regionů členských zemí EU je tedy klíčovou záležitostí především realisace společné obchodní politiky, společné zemědelské politiky, společné dopravní politiky, a také regionální (strukturální) politiky, energetické politiky a ochrany životního prostředí. Českých regionů, včetně Zlínska, se osobitně dotýká regionální politika EU. Regionální politika nebo-li politika hospodářské a sociální soudržnosti EU je politikou solidarity. Více než třetina rozpočtu Evropské unie je věnována snížení rozdílů v rozvoji jednotlivých regionů a nerovností v blahobytu občanů. Prostřednictvím této politiky chce totiž EU přispět k rozvoji zaostávajících regionů, k restrukturalizaci průmyslových oblastí, které se ocitly v obtížné situaci, k ekonomické diverzifikaci venkovských oblastí, kde je zemědělství na ústupu, či k revitalizaci zanedbaných městských čtvrtí. Hlavním cílem této politiky je také vytváření pracovních míst. Jedním slovem, realisací regionální politiky EU se jedná o posílení hospodářské, sociální i územní soudržnosti EU. V utilitárním proefektivním zájmu regionální politiky EU byli zřízeny také čtyři strukturální fondy, přičemž každý z nich pokrývá specifickou tematickou oblast. Jde o Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF), který byl založen v roce 1975 a dodnes je objemem svých finančních prostředků největším fondem. Ze zdrojů ERDF jsou financovány projekty v regionech spadajících do stanovených cílů, označovaných jako cíl 1 a 2. Druhý z fondů EU, Evropský sociální fond (ESF), byl založen v roce 1960 a je hlavním nástrojem sociální politiky a zaměstnanosti EU. Pomoc ESF je zaměřena na nezaměstnanou mládež, dlouhodobé nezaměstnané a sociálně znevýhodněné skupiny a ženy v rámci všech 3 cílů regionální politiky EU. Třetí fond EU, Evropský orientační a záruční fond pro zemědělství (EAGGF), funguje od roku 1962 a z jeho zdrojů je financován rozvoj venkovských oblastí. EAGGF je rozdělen do dvou sekcí. Orientační sekce podporuje rozvoj venkova v souladu s Cílem 1, což se promítá do modernizace a racionalizace zemědělské „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 263 výroby. Záruční sekce působí v oblastech vývozních kompenzací, stabilizací cen atp. Finanční nástroj pro podporu rybolovu (FIFG) byl založen v roce 1994 za účelem zajištění financování rozvoje přímořských regionů i rybářského odvětví. Fond soudržnosti byl zřízen v roce 1993. Fond soudržnosti nepatří mezi strukturální fondy, poskytuje ale prostředky na velké investiční projekty (jejich náklady musí být vyšší než 10 milionů eur) v sektorech životního prostředí a dopravy (transevropské dopravní sítě) v členských státech EU, jejichž HDP (HNP) je nižší než 90% průměru EU. Z hlediska objemu finančních prostředků z EU tvoří cca 1/3 z celé pomoci. Na programovací období let 20004 - 2006 byli vytyčeny 3 cíle regionální politiky: Cíl 1 Podpora zaostávajících regionů. Představuje největší položku v rozpočtu regionální politiky. Jedná se o podporu těch regionů EU, jejichž průměr HDP na obyvatele je nižší než 75 % průměru EU. Cíl 1 je dosahován za podpory prostředků ze všech čtyř strukturálních fondů. Cíl 2 Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací. Všechny oblasti, které nespadají pod Cíl 1, a které dlouhodobě vykazují vysokou míru nezaměstnanosti, kriminality, špatnou úroveň školství nebo životního prostředí. Cíl 2 je naplňován z prostředků ERDF, ESF, FIFG. Cíl 3 Podpora politiky zaměstnanosti a vzdělání. Má za úkol snížit nezaměstnanost prostřednictví investic do rekvalifikace a aktivní politiky zaměstnanosti. Jediný fond, který jehož finanční prostředky jsou použity na dosažení Cíle 3 je ESF. I. Vyvážený rozvoj regionů stojí v centru zájmu globální politiky EU. Proto EU konstituovala také institucionální bázi, cílem které je realizovat regionální politiku EU efektivněji a racionálně. Jedním z orgánů EU, kterých úkolem je realizovat tuto politiku je také Výbor regionů. Tenhle orgán je přitem nejmladší institucí Evropské unie. Zasedá v Bruselu, a to na pěti plenárních schůzích v roce. Jeho vznik vyjadřuje silnou touhu členských států respektovat nejen regionální a místní identitu a výsady, ale také je zapojit do tvorby a realizace politiky Evropské unie v různých oblastech. Výbor regionů byl vytvořen Smlouvou o Evropské unii. Jako konzultativní orgán se Výbor již na své první schůzi v březnu 1994 prokázal jako silný strážce principu subsidiarity. Princip subsidiarity znamená, že rozhodnutí by měla být přijímána těmi orgány veřejné správy, které stojí co nejblíže k občanovi. Je to princip, který brání zbytečně vzdálenému centralizovanému a často sbyrokratisovanému způsobu rozhodování. Jako hejtmani/guvernéři regionů, primátoři měst nebo předsedové městských a okresních rad, je 317 členů Výboru volenými představiteli z těch administrativních úrovní, které mají nejblíže k občanovi. Znamená to, že mají bezprostřední zkušenost s tím, jak politika a legislativa EU ovlivňuje každodenní život obyvatel, a proto je Výbor schopný poskytnout významnou odbornost a ovlivňovat další instituce EU. Výboru se nabízí řada příležitostí tuto úlohu potvrdit. Smlouva požaduje, aby byl Výbor konzultován v záležitostech vztahujícím se k transevropským sítím, veřejnému zdravotnictví, vzdělání, mládeži, kultuře a k hospodářské a sociální soudržnosti. Výbor může ovšem také převzít iniciativu a podávat svá stanoviska o zásadních záležitostech, které se týkají měst a regionů, jako je například zemědělství a ochrana životního prostředí. Práce Výboru je založena na této struktuře: • COTER: Komise pro teritoriální politiku soudržnosti • ECOS: Komise pro hospodářskou a sociální politiku • DEVE: Komise pro udržitelný rozvoj • EDUC: Komise pro kulturu vzdělávání • CONST: Komise pro ústavní záležitosti a evropskou správu • RELEX: Komise pro vnější vztahy • CAFA: Výbor pro administrativní a finanční záležitosti Organizaci práce a agendy Výboru regionů má na starost úřad Výboru, který je volen na dvouleté období. Politika EU ve féře zemědělství a ochrany životního prostředí je přirozeně v dominantní pozornosti obyvatel všech regionů EU. Není žádnou výjimkou ani v Česku, ani ve Slovensku. Především v současnosti, které v celosvétovém měřítku vládne nevídaná cenová exploze v komoditě potravin a deziluze občanů z postojů části obyvatel této planety k svému životnímu prostředí. Je tudíž zřejmé, že lidstvu dnes hrozí reálně krurý hladomor. Aspoň těm, kteří se zařaďují do sociální kategorie chudých. Jejich spásou je potom jenom dostatek levných potravin a stím související zdravé životní prostředí, ve kterém se uživí nejen fauna, ale také přežije kultivovaná flóra. Společná zemědělská politika EU ruka v ruce s ochranou životního prostředí Evropy a také světa může tudíž tuto katastrofickou vizi do značné míra také eliminovat, pokud se bude řídit „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 264 ráciem. SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA Významnou součástí hospodářské politiky EU je společná zemědělská politika (Common Agricultural Policy – CAP). Jejím smyslem je regulovat pomocí souboru různých opatření a nástrojů integrovaný trh agrárních produktů EU a pozitivně ovlivňovat vývoj zemědělství členských států EU. Společná zemědělská politika se opírá o tři zásady, a to o: • společný trh pro zemědělské produkty při společných cenách • zvýhodnění produkce ES před zahraniční produkcí • finanční solidaritu – náklady společné zemědělské politiky jsou hrazeny ze společného fondu (přispívají zde všechny země Evropské unie) Společná zemědělská politika (dále SZP) je nejstarší politikou Evropského společenství. Její začátky spadají do roku 1962 a po celou dobu byla nejdůležitější politikou Společenství. Výdaje na SZP představují téměř 45 % rozpočtu Společenství. Rada o těchto opatřeních rozhoduje kvalifikovanou většinou po konzultacích s Evropských parlamentem. Na počátku SZP umožnila Společenství, aby se stalo nezávislé během velmi krátké doby. Ale postupem času se SZP stala velmi nákladnou záležitostí, protože ceny zemědělských produktů na evropském trhu byly velmi vysoké ve srovnání s cenami světovými. Série reforem v roce 1992 napravila situaci snížením garantovaných cen (kompenzací jsou přímé platby zemědělcům) a zavedením celé série doprovodných opatření. V roce 1999 byl s výhledem na rozšíření EU přijat reformní balík na období 2000 – 2006. Podle přístupu navrženého Komisí v červnu 1997 v Agendě 2000 balík podporuje změny z roku 1992 a klade důraz na bezpečnost potravin, životního prostředí a udržitelný zemědělský vývoj. Podporuje také zvýšení konkurenceschopnosti zemědělských výrobků Společenství, zjednodušuje zemědělskou legislativu i její implementaci, posiluje pozici při jednáních Světové obchodní organizace (WTO) a konečně se snaží stabilizovat výdaje na zemědělství. V tomto duchu proběhly již změny při společné organizaci trhu vína, obilovin, hovězího a telecího masa a mléka. Navrhované snížení intervenčních cen bylo nahrazeno zvýšením pomoci zemědělcům a bylo doprovázeno politikou integrovaného venkovského rozvoje. ROZVOJ VENKOVA Rozvoj venkova je úzce spojen se Společnou zemědělskou politikou (SZP) a s opatřeními na podporu zaměstnanosti. Z tohoto důvodu se podpůrná opatření v tomto sektoru již tradičně opírají o různé právní nástroje a sledují i různé cíle. Rozvoj venkova se stal druhým pilířem zemědělské politiky. Je propojen se zemědělskými aktivitami i s restrukturalizací, a zejména se ho týká: • modernizace farem • bezpečnost a kvalita potravinářských produktů • přiměřené a stabilní příjmy farmářů • ekologická opatření • vytváření pracovních míst v doplňkových či alternativních aktivitách, aby se zastavil odchod pracovních sil a posílila se ekonomická a sociální struktura venkovských oblastí • zlepšení životních a pracovních podmínek a podpora rovných příležitostí Se společnou zemědelskou politikou EU a jejími úspěchy a neúspěchy ozvláště ouzce souvisí také realizace společné dopravní politiky EU, poněvač plynulé a dostatečné zásobování obyvatel EU je bezesporu nepsaným strategickým cílem EU. SPOLEČNÁ DOPRAVNÍ POLITIKA Význam dopravní politiky je dán tím, že dopravní a komunikační sítě vytvářejí „krevní řečiště“ ekonomiky. Nezanedbatelná je však i skutečnost, že odvětví dopravy přispívá ve vyspělých ekonomikách nemalým dílem k tvorbě národního důchodu. Základy dopravní politiky byly položeny již ve smlouvě o EHS „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 265 uzavřené v roce 1957, v tzv. Římské smlouvě, v jejích článcích 74 – 84. Ve Smlouvě o ES se členské státy EU zavázaly formulovat a prosazovat společnou dopravní politiku členských států a v této souvislosti orgánům ES poskytly regulační pravomoci. S ohledem na zavádění společného vnitřního trhu se ES soustředilo především na liberalizaci dopravy (silniční, železniční, námořní i letecké). Dopravní politika ES však zahrnuje i opatření na zlepšení dopravní struktury včetně problematiky financování. Dopravní politika je v EU prosazována těmito základními opatřeními: • Antidiskriminační opatření, jak mezi členskými státy, tak jednotlivými druhy dopravy. • Liberalizační opatření, jejíchž cílem je vytvořit stejné podmínky pro nabídku dopravních služeb podnikatelskými subjekty v rámci Unie bez ohledu na jejich příslušnost k určitému státu Unie. • Harmonizační opatření, jejichž cílem je sjednocení dopravních norem, podmínek provozování dopravy, daní a poplatků, norem zatěžování životního prostředí dopravou, bezpečnosti přepravy a práce v dopravě a některých dalších norem regulujících dopravu. DOPRAVNÍ SEKTOR EU A JEHO OBORY Dopravní sektor EU zahrnuje těchto pět oborů: silniční a železniční dopravu, dopravu po vnitrozemských dopravních cestách, námořní a leteckou dopravu. Silniční doprava - jejím prostřednictvím se uskutečňují téměř tři čtvrtiny vnitrounijních dopravních služeb. Římská smlouva zavazovala členské státy, aby nejpozději do konce roku 1969 byl tento obor otevřen pro účastníky z jiných členských zemí. Úplné otevření tohoto trhu se datuje od poloviny roku 1998. Uvolnění tohoto dopravního trhu si vynutilo určitá harmonizační opatření: podmínky pro vydání licence k provozování nákladní i osobní dopravy vyžadují dobrou reputaci, finanční sílu a odborné znalosti, zajištění požadavků na bezpečnost dopravy. Železniční doprava – nejdůležitějším cílem politiky železniční dopravy ES je zvýšení konkurenceschopnosti tohoto odvětví ve srovnání s ostatními, zejména pak se silniční dopravou. Hlavním nástrojem má být zvýšení nezávislosti managementu železnic na vládách členských zemí. Letecká doprava - zaznamenala v zemích EU vůbec největší rozmach. Přitom ještě na začátku 90. let nebylo možno v tomto oboru mluvit o konkurenčním prostředí a volném vstupu do odvětví. Většina leteckých společností byla ve státních rukou a měla monopolní postavení na domácím trhu. Služby leteckých společností při spojení mezi členskými zeměmi byly poskytovány na základě dvoustranných dohod. Otevření trhů leteckých služeb bylo provedeno postupně v letech 1987-1992. Nejdůležitější byla směrnice z června 1992, kterou byl proces liberalizace završen těmito kroky: • Otevřela se možnost vstupovat na trh leteckých služeb jiných členských zemí, • byly harmonizovány technické a ekonomické podmínky letecké dopravy, • byla uvolněna tvorba cen leteckých služeb. Námořní doprava - byla zahrnuta do společné dopravní politiky teprve v roce 1986. Jejím prostřednictvím se uskutečňuje až 85 % zahraničního obchodu zemí EU. Společná dopravní politika se v tomto oboru datuje od roku 1993 a vyznačuje se těmito znaky: • Pravidla hospodářské soutěže, z nichž byl tento sektor vyňat, platí také pro námořní dopravu, • Členské státy mají právo se bránit antidumpingovými opatřeními proti nečestným praktikám používaným třetími zeměmi (např. v cenách služeb), • Obor námořní dopravy obsluhující pohyb zboží i osob mezi členskými zeměmi a mezi nimi a třetími zeměmi byl otevřen pro všechny účastníky z členských zemí. Propojení různých druhů dopravy (kombinovaná doprava) představuje samostatnou iniciativu, jejímž smyslem je propojit zejména silniční a železniční dopravu, námořní a železniční dopravu. Hlavním záměrem je snížit váhu silniční dopravy, která způsobuje největší přehlcení a je největším znečišťovatelem životního prostředí. Výsledek tohoto úsilí je však zatím malý. POLITIKA OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Oblast ochrany životního prostředí byla do souboru politik EU formálně zařazena v roce 1985 na základě Jednotného evropského aktu. Ochrana životního prostředí je základním předpokladem pro uchování kvality života současných i „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 266 budoucích generací. EU stojí před otázkou, jak tuto ochranu spojit s pokračováním hospodářského růstu takovým způsobem, který by byl dlouhodobě udržitelný. Politika EU v oblasti životního prostředí se opírá o přesvědčení, že přísné ekologické normy podporují inovace a rozvoj podnikatelských příležitostí. Proto EU stanovila pro tuto oblast vlastní úkoly. Tři hlavní úkoly v této oblasti: • udržovat, ochraňovat a zlepšovat kvalitu životního prostředí, • přispívat k ochraně lidského zdraví, • zajistit obezřetné a racionální (účelné, hospodárné) využívání přírodních zdrojů. Hlavní zásady, nástroje a metody, kterými toho má být dosaženo: • Problémy s životním prostředím je nutno řešit přímo u zdrojů. Náklady plynoucí ze znečišťování životního prostředí musí hradit ten, kdo prostředí znečišťuje. • • Ochrana životního prostředí musí být zahrnuta do ostatních politik ES. • Prevence je lepší než odstraňování následků. • Základní odpovědnost v této oblasti mají členské státy, pomoc z EU přichází teprve tehdy , může – li být cíle dosaženo lépe. • Dopady na životní prostředí musí být zvažovány v počátečních fázích rozhodovacích procesů, jejichž výsledek může životní prostředí ovlivňovat. • Ekonomická a jiná rozhodnutí realizovaná v jednom státě nesmí působit problémy jiným státům. • Akce na ochranu životního prostředí musí být realizovány koordinovaně na všech potřebných úrovních (unie, státy, regiony, orgány místní správy, občané) V zájmu dosažení pozitivních výsledků v oblasti životního prostředí kalkuluje EU s nástroji, které charakterizuje jako programy. Jedním z nich je také program Životní prostŕedí 2010 : Naše budoucnost, naše volba. Jde o Šestý ekologický akční program s názvem Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba. Tento akční program platí pro období od roku 2001 do roku 2010 a mezi jeho priority patří: • boj se změnami klimatu a s globálním oteplováním; • ochrana přírodního prostředí, volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin; • řešení ekologických a zdravotních otázek; • ochrana přírodních zdrojů a nakládání s odpady. Změny klimatu spjaty s globálním oteplováním, nedostatečná globální ochrana přírodního prostředí, volně žijících zvířat a planě rostoucích rostlin, jenom virtuální řešení ekologických a zdravotních otázek světovou lidskou populací, jenom hypotetická ochrana přírodních zdrojů a neracionální nakládání s odpady úzce souvisí s realizaci společné energetické politiky EU. Její degenerace totiž přímo ohrozuje samotnou podstatu existence lidstva a planety pro futuro. ENERGETICKÁ POLITIKA EU Principy a cíle energetické politiky ES jsou zakotveny ve Smlouvě o Evropském společenství (hlava XII), která je zaměřena na zavádění, rozvíjení transevropských energetických infrastruktur, likvidaci překážek v obchodu s energií, odstraňování subvenční politiky, stabilizaci dodávek energie a úspor energie. Klíčové prvky energetické politiky EU jsou: • Vytvořit integrovaný evropský trh umožňující neomezený obchod s elektrickou energií a plynem. • Zvýšit konkurenceschopnost evropských energetických odvětví na světovou úroveň a zvýšit bezpečnost výroby a transportu energií. • Zvýšit ochranu životního prostředí ve vztahu k výrobě energie. • Podporovat výzkum zaměřený na náhradu ropy jinými palivy a na úspory energií, alternativní a obnovitelné zdroje. Za velmi významný cíl energetické politiky je považována liberalizace trhů s energiemi. Překážky liberalizace spočívají především v rozdílných strukturách trhů členských států. Aby se umožnila volná výměna energie v rámci ES, je nutno odstranit hospodářské bariéry. Toho se má dosáhnout důsledným uplatňováním principů volného pohybu zboží a poskytování služeb a práva svobodné soutěže. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 267 REGIONÁLNÍ POLITIKA EU Regionální politika EU směruje k hospodářské a sociální soudržnosti EU. Jak již bylo konstatováno, je politikou solidarity, protože jejím účelem je hlavně snížení rozdílů v rozvoji jednotlivých regionů a nerovností v blahobytu občanů EU. Má teda jakési humánní poslání. Prostřednictvím racionální realizace této v podstatě jakési prosociální politiky umí EU efektivně přispět jak k rozvoji ekonomicky zaostávajících regionů, včetně česko – moravských i slovenských, tak také k optimální restrukturalizaci průmyslových oblastí, které se ocitly v důsledku ekonomické transformace v obtížné situaci. Regionální politika EU vede také k ekonomické diverzifikaci venkovských oblastí, kde je zemědělství na ústupu, či k revitalizaci zanedbaných městských čtvrtí. Její hlavním cílem je ale vytváření pracovních míst a tím zabezpečovat také komplexní rozvoj příslušného regionu. Podpora zaostávajících regionů je nesložitější položkou ve strukture regionální politiky EU. Jedná se totiž často o podporu těch regionů EU, ve kterých žije ekonomicky, sociálně a kulturně zaostávající anebo nepřispůsobivé obyvatelstvo. Ve Slovenské republice jde především o východní část státu s neadekvátně početní a geometricky rostoucí populací Cikánů – Romů. Průměr ukazovatele jejich kriminality na obyvatele je mimořádně vysoký a podstatně nižší než průměr ostatního obyvatelstva je jenom jejich negativní postoj k práci. Je zřejmé, že EU bude muset v budoucnu ve své regionální politice vzít na zřetel také tyto fakta.. Především proto, že permanentním prohlubováním polarizace evropské společnosti bude docházet také ke zvyšování sociálního napětí ve společnosti, resultátem kterého může být až otevřený revoluční konflikt jednotlivých sociálních vrstev soudobé slovenské, ale také české a evropské společnosti. Význam regionální politiky EU tedy nelze podceňovat. Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací a které proto dlouhodobě vykazují vysokou míru nezaměstnanosti, kriminality, špatnou úroveň školství nebo životního prostředí, je také dlouhodobým cílem EU. Týká se výsostně Slovenska, především oblastí, zasažených konverzí zbrojní výroby v 90. letech 20. století. Uvedli jsme již, že efektivní a adresná podpora politiky zaměstnanosti a vzdělání má za úkol snížit nezaměstnanost v členských zemích EU prostřednictvím investic do rekvalifikace a do aktivní politiky zaměstnanosti. Tady svou roly sehrává také soukromé školství, ve Zlínském kraji kupříkladu Evropský polytechnický institut, s. r. o., první soukromá vysoká škola na Moravě se sídlem v Kunovicích na historickém Moravském Slovácku. Žádoucí by bylo, aby finanční zdroje EU diversifikovány prostřednictvím finančních nástrojů regionální politiky EU výrazněji zasáhly také do privátní vysokoškolské sféry. II. V zájmu zjištění aktualního stavu evrounijní gramotnosti obyvatel Zlínského kraje jsme realisovali osobitý výzkum, kterým jsme chtěli prokázat míru intelektuální i jiné zapojenosti resp. zainteresovanosti obyvatel této části Moravy do procesu integrace českého státu do EU. VÝZKUM VYMEZENÍ CÍLE, ÚKOLŮ A FORMULACE HYPOTÉZ Cílem výzkumu bylo zjistit, zda a do jaké míry jsou lidé ve Zlínském kraji informováni o Evropské unii a zda je Evropská unie jimi chápána jako přínos. Úkolem výzkumu bylo provedení analýzy informovanosti lidí ve Zlínském kraji o Evropské unii a na základě dotazníků provést výzkum v náhodně vybraných firmách a podnicích, ve státní správě nebo samosprávě, školách atd. ve Zlínském kraji. Formulace hypotéz: • Mají dotazovaní dostatečné informace o EU? • Ovlivnil dotazované vstup do EU? • Má Evropská unie dopad, jak na osobní tak i pracovní život dotazovaných? CHARAKTERISTIKA A POPIS VÝBĚROVÉHO SOUBORU Výzkum probíhal v náhodně vybraných firmách a podnicích, ve státní správě nebo samosprávě, školách atd. Předmětem činnosti ve výběrovém vzorku bylo široké spektrum činností (výroba, služby, atd.). „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 268 METODY VÝZKUMU Výzkum se prováděl dotazníkovou metodou. Výzkumu se zúčastnilo 150 respondentů. K výzkumu byl využit dotazník vypracovaný výzkumným týmem 3 - 2 - 1. Členové výzkumného týmu k vyplnění dotazníku zvolili jak osobní kontakt tak kontakt elektronickou poštou (e - mailem). Návratnost dotazníků byla 100%. VÝSLEDKY VÝZKUMU Tabulka č. 1. Pohlaví Vyjádření v % 49% Žena Muž Tabulka č. 2. 51% Věk 15 – 26 27 – 39 40 – 55 56 a více Vyjádření v % 37% 29% 27% 7% Tabulka č. 3. Obor činnosti, kterým se zabýváte. Student Oblast služeb Oblast výroby Školství Státní správa nebo samospráva Ostatní Vyjádření v % 21% 12% 22% 10% 9% 26% Tabulka č. 4. Jak vnímáte EU? Jako něco neosobního, o čem se hovoří, ale změny do Vašeho života to zatím nepřineslo Jako něco osobního, co přineslo změny do Vašeho života Vyjádření v % 59% 41% Tabulka č. 5. Souhlasili jste se vstupem do EU? Ano Ne Vyjádření v % 77% 23% Tabulka č. 6. Jaký je Váš postoj k přijetí měny euro? Kladný Záporný Vyjádření v % 67% 33% Tabulka č. 7. Je povinností ČR v současné době, kdy je ČR členem EU, respektovat společný právní řád EU? Ano Ne Nevím Tabulka č. 8. Kolik členů má současná EU? 20 25 28 Vyjádření v % 62% 7% 31% Vyjádření v % 7% 80% 13% „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 269 Tabulka č. 9. Dotkne se ústava EU Vašeho osobního a pracovního života? Ano Ne Tabulka č. 10. Myslíte si, že v budoucnu hrozí konflikt mezi EU a USA v hospodářské oblasti? Ano Ne Tabulka č. 11. Kdy si myslíte, že ČR dožene vyspělou ekonomiku zemí EU? 2007 2010 2015 Nikdy nedožene Tabulka č. 12. Víte, kolik europoslanců vystupuje v Evropském parlamentu? Nikdo 5 10 24 za Vyjádření v % 34% 66% Vyjádření v % 27% 73% Vyjádření v % 0% 5% 42% 53% ČR Vyjádření v % 5% 40% 28% 27% Tabulka č. 13. Jste pro vstup Turecka do EU? Ano Ne Vyjádření v % 49% 51% Tabulka č. 14. Odkud čerpáte informace o EU? Internet Úřady a příslušné orgány Televize Odborný tisk Informace nepotřebuji Vyjádření v % 40% 4% 39% 7% 10% Tabulka č. 15. Jsou dokumenty EU po schválení Evropskou radou nebo Evropským parlamentem závazné i pro ČR? Ano Ne ČR se jimi může řídit v případě, že je to pro ni výhodné Nevím Tabulka č. 16. Máte zkušenosti s podnikám s jinými zeměmi EU? Ano Ne nebo spoluprací Vyjádření v % 67% 7% 5% 21% Vyjádření v % 23% 77% „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 270 Tabulka č. 17. Myslíte si, že Česká republika byla připravena na vstup do EU? Ano Ne Vyjádření v % 55% 45% Tabulka č. 18. Co si představujete pod pojmem přechodné období stanovené bývalou 15 zemí EU? Doba přijetí eura v ČR Doba, kdy musíme dohnat ekonomiku vyspělých zemí EU Nemožnost vstupu podnikatelů do některých zemí EU Tabulka č. 19. Jakou povinnost podle Vašeho názoru má zástupce ČR v Evropské komisi (komisař EU)? Obhajovat národní zájmy ČR Připravovat a projednávat návrhy dokumentů, kterými budou realizovány společné zájmy členských států EU Nevím Vyjádření v % 27% 38% 35% Vyjádření v % 43% 37% 20% Tabulka č. 20. Co očekáváte v budoucnu od EU? Větší aktivity ČR na společném trhu EU Zavedení eura v ČR do r. 2010 Menší korupci a zločinnost na území ČR Svoje zaměstnání v jiném členském státě EU Svoje studium v jiném členském státě EU Vůbec nic Vyjádření v % 46% 9% 9% 7% 1% 28% GRAFICKÉ VYHODNOCENÍ VÝZKUMU Graf č. 1: Pohlaví 49% Žena Muž 51% Pramen: vlastní výzkum „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 271 Graf č. 2: Věk 7% 15 - 26 37% 27% 27 - 39 40 - 55 56 a více 29% Pramen: vlastní výzkum Graf č. 3: Obor činnosti, kterým se zabýváte Student Oblast služeb 26% 21% Oblast výroby 12% 9% 10% 22% Školství Státní správa nebo samospráva Ostatní Pramen: vlastní výzkum Graf č. 4: Jak vnímáte EU? Jako něco neosobního, o čem se hovoří, ale změny do Vašeho života to zatím nepřineslo 41% 59% Jako něco osobního, co přineslo změny do Vašeho života Pramen: vlastní výzkum „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 272 Graf č. 5: Souhlasili jste se vstupem do EU? 23% Ano Ne 77% Pramen: vlastní výzkum Graf č. 6: Jaký je Váš postoj k přijetí měny euro? 33% Kladný Záporný 67% Pramen: vlastní výzkum Graf č. 7: Je povinností ČR v současné době, kdy je ČR členem EU, respektovat společný právní řád EU? 31% Ano Ne 62% 7% Nevím Pramen: vlastní výzkum „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 273 Graf č. 8: Kolik členů má EU? 13% 7% 20 členů 25 členů 28 členů 80% Pramen: vlastní výzkum Graf č. 9: Dotkne se Ústava EU Vašeho osobního a pracovního života? 34% Ano Ne 66% Pramen: vlastní výzkum Graf č. 10: Myslíte si, že v budoucnu hrozí konflikt mezi EU a USA v hospodářské oblasti? 27% Ano Ne 73% Pramen: vlastní výzkum „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 274 Graf č. 11: Kdy si myslíte, že ČR dožene vyspělou ekonomiku zemí EU? 0% 5% Rok 2007 Rok 2010 Rok 2015 42% 53% Nikdy Pramen: vlastní výzkum Graf č. 12: Víte, kolik europoslanců vystupuje za ČR v Evropském parlamentu? 27% 5% Nikdo 5 europoslanců 40% 10 europoslanců 24 europoslanců 28% Pramen: vlastní výzkum Graf č. 13: Jste pro vstup Turecka do EU? 49% Ano Ne 51% Pramen: vlastní výzkum „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 275 Graf č. 14: Odkud čerpáte informace o EU? Internet Úřady a příslušné orgány 7% 10% 40% 39% Televize Odborný tisk, časopisy 4% Informace nepotřebuji Pramen: vlastní výzkum Graf č. 15: Jsou dokumenty EU po schválení Evropskou radou nebo Evropským parlamentem závazné i pro ČR? Ano 67% 21% Ne ČR se jimi může řídit v případě, že to pro ni výhodné Nevím 5% 7% Pramen: vlastní výzkum Graf č. 16: Máte zkušenosti s podnikáním nebo spoluprací s jinými zeměmi EU? 23% Ano Ne 77% Pramen: vlastní výzkum „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 276 Graf č. 17: Myslíte si, že Česká republika byla připravena na vstup do EU? 45% Ano 55% Ne Pramen: vlastní výzkum Graf č. 18: Co si představujete pod pojmem přechodné období stanovené bývalou 15 zemí EU? Doba k přijetí eura v ČR 27% 35% Doba, kdy musíme dohnat ekonomiku vyspělých zemí EU Nemožnost vstupu podnikatelů, do některých zemí EU 38% Pramen: vlastní výzkum Graf č. 19: Jakou povinnost podle Vašeho názoru má zástupce ČR v Evropské komisi (komisař EU)? Obhajovat národní zájmy ČR 20% 43% 37% Připravovat a projednávat návrhy dokumentů, kterými budou realizovány společné zájmy členských států EU Nevím Pramen: vlastní výzkum „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 277 Graf č. 20: Co očekáváte v budoucnosti od EU? Větší aktivity ČR na společném trhu EU Zavední eura v ČR do r. 2010 28% 46% 1% 7% 9% Menší korupci a zločinnost na území ČR Svoje zaměstníní v jiném členském státě EU 9% Svoje studium v jiném členském státě EU Vůbec nic neočekávám Pramen: vlastní výzkum ZÁVĚR K jednotlivým hypotézám se dá konstatovat: Hypotéza č. 1 zní: „Zda občané Zlínského kraje jsou dostatečně informováni o poslání a struktuře orgánů EU jako celku.“ Z praktických zkušeností nejen z průběhu tvorby této studie se potvrdila myšlenka, že je nutné mít informace o EU. Jelikož od 1. 5. 2004 je ČR členskou zemí EU a od tohoto data má také povinnosti, které musí respektovat s ohledem na své členství v EU, jsou jejímy závazky svázani také její občané. Cílem této hypotézy bylo zjistit, jak jsou na tom občané Zlínského kraje s informovaností o poslání a struktuře orgánů jako celku. Na základě samotného výzkumu, který je součástí této práce bylo formulovat hypotézy tak, aby z nich vyplynula odpověď na tuto základní hypotézu. Z hlavní hypotézy tedy vyplývá následující: • občané Zlínské kraje mají dostatečné informace o EU, pokud se jedná o informace základního charakteru, které jsou známé • pokud se jedná o informace, které jsou blíže specifické určitému problému, informovanost není tak vysoká s ohledem na to, že výzkumu se zúčastnilo široké spektrum respondentů a jen nepatrná část má potřebu získávat více než jen základní informace. Jsou to především podnikatelé nebo instituce, které musí sledovat vývoj, vzhledem k udržení se na trhu nebo vzhledem k dalšímu vzdělávání • občané mohou čerpat informace z různých zdrojů, jako je například internet, televize nebo z odborných tisků atd. • tato studie by měla také přispět ke zvýšení informovanosti občanů ve Zlínském kraji Samotné výsledky a způsob prováděného výzkumu jsou patrné z příslušného textu této práce a z tabulkového i grafického znázornění. HYPOTÉZA Č. 2 ZNÍ: „ZDA VSTUP ČR DO EU OVLIVNIL JEJICH SOUKROMÝ A PRACOVNÍ ŽIVOT, CO OČEKÁVAJÍ OD ÚSTAVY EU.“ Je nutno podotknout, že vstup do EU ovlivnil celou Českou republiku, nejen Zlínský kraj. Většina občanů ve Zlínském kraji se vstupem do EU souhlasila a také s tím, že by následně přijala novou měnu euro. Opět je nutno zdůraznit, že po přijetí měny se většina výrobků a služeb zdraží, což bude pro občany znamenat vyšší výdaje. Z hypotézy zda vstup ČR do EU ovlivnil jejich soukromí a pracovní život vyplývá: • občané Zlínského kraje si uvědomují podstatu vstupu do EU a vliv na jejich život • jako hlavní příležitosti můžeme vyzdvihnout to, že občané Zlínského kraje mají právo na vzdělání „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 278 • • • v jiné členské zemi EU a mají také přístup na pracovní trh za určitých podmínek občané Zlínského kraje si v budoucnu představují spíše své zaměstnání než studium v jiné členské zemi EU vstup do EU umožní porovnat si své pracovní schopnosti s firmami a institucemi jiných zemí EU občané Zlínského kraje neočekávají od Ústavy EU změnu v soukromém ani pracovním životě Závěrem tedy můžeme říct, že ze znění základních nami koncipovaných hypotéz a odpovědí dotázaných můžeme konstatovat, že vstup do EU byl vnímán v pozitivním slova smyslu a občané byly v plném očekávání, co skutečně přinese. Jejich informovanost o EU je dostatečná. Dotazník deklaruje také skutečnost, že vstup ČR do EU taktéž ovlivnil jejich soukromý a pracovní život. Nad čím je možné se pozastavit, že občané se mnoho nezajímali o Ústavu EU. LITERATURA Knihy: [1] ČEJKA, M.; MOŘKOVSKÁ, L. Česká republika a Evropská unie - studijní materiály. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2002. 158 s. ISBN 80-210-3042-9. [2] EVROPSKÁ KOMISE. Jak funguje Evropská unie. Praha : Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, 2000. 30 s. [3] EVROPSKÁ KOMISE. ABC práva Evropských společenství. 5. vyd. Praha : Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, 2004. 116 s. Přeloženo z angličtiny. ISBN 80-239-2561-X. [4] EVROPSKÁ KOMISE. Glosář: Instituce, politiky a rozšiřování Evropské unie. Praha : Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, 2004. 175 s. Obsahuje rejstříky. ISBN 80-239-2451-6. [5] JANÍČEK, L.; DRDLA, M.; RAIS, M. Evropská unie - instituce, ekonomická, bezpečnostní a sociální politika. 1. vyd. Praha : Computer Press, 2002. 294 s. ISBN 80-7226-819-8. [6] KEŘKOVSKÝ, M.; KEŘKOVSKÁ, A. Evropská unie - historie, instituce, ekonomika politiky. Praha : Computer Press, 1999. 142 s. ISBN 80-7226-196-7. [7] RÝZNAR, L. Společenský evropan aneb etiketa v zemích Evropské unie (výtah u učebního textu kulturní oblast Evropy. Kunovice : Evropský polytechnický institut, s.r.o. 2005. 161 s. ISBN 807314-076-4. INTERNETOVÉ ZDROJE: [1] Fondy Evropské unie [online]. 2003-2006 [cit. 2006-03-11]. Dostupný z WWW: <http://www.strukturalni-fondy.cz/regionalni-politika-eu-2004-2006>. [2] Wikipedia, otevřená encyklopedie [online]. 2000, 16:04, 14. 4. 2006. [cit. 2006-04-15]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Euro>. [3] Businessinfo.cz, oficiální portál pro podnikání a export [online]. 1997-2006, 06.11.2003 [cit. 2005-11-12]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/politiky-eu/pilire-apolitiky-evropske-unie/1000521/10896/#politky>. [4] Businessinfo.cz, oficiální portál pro podnikání a export [online]. 1997-2006 [cit. 2006-03-24]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/cz/clanky/instituce-eu/1000723/#b01>. [5] Zastoupení Evropské komise v České republice [online]. 1998-2006 [cit. 2006-02-23]. Dostupný z WWW: <http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1902>. [6] Zastoupení Evropské komise v České republice [online]. 1998-2006 [cit. 2006-03-21]. Dostupný z WWW: <http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1108>. [7] VONDRÁČEK, Ondřej. Portál sdružení EUROPEUM [online]. 6. 4 2006 [cit. 2005-04-12]. Dostupný z WWW: <http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=827&cid=3&nolang=0&page=1&type=0>. [8] Euroskop.cz [online]. 2005 [cit. 2005-02-15]. Dostupný z WWW: <http://www2.euroskop.cz/data/index.php?p=detail&cid=47470&h_kat_id=5065&id=5091&kap_id=119250>. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 279 ADRESA: Bc. Veronika Migotová Evropský polytechnický institut, s. r.o Osvobození 699 686 04 Kunovice Tel.: +420 572 548 035 Fax.: +420 572 548 788 npor. Mgr. Kristína Králiková Akadémia Policajného zboru Sklabinská 1 835 17 Bratislava Slovenská republika „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 280 ELEKTRONIZACE STÁTNÍ SPRÁVY A PODPORA PODNIKÁNÍ Jindřich Petrucha Evropský polytechnický institut, s.r.o. Abstract: The paper deals about possibility of using information resource’s government for good access to people. The part of the paper describes information's about czech point web site, that uses other link to database of government to create electronics approved documents. Main reason is to describe new electronic trend in communication to electronics office. Abstrakt: Článek se zabývá možností použitím vládních informačních zdrojů a možností přístupů občanů k těmto zdrojům pomocí internetu. Určitá část článku popisuje informační zdroj webové stránky Czech point, která vytváří linku pro do vládní databáze elektronických schválených zdrojů. Hlavním cílem je popsat trendy, které jsou použity při komunikaci s těmito informacemi. Keywords : egovernment, Czech point, electronic officee Klíčová slova: evlada, czechpoint, elektronická kancelář 1. ÚVOD Současná etapa ve vývoji elektronizace státní správa je charakterizovaná snahou vlády co nejvíce zpřístupnit elektronické informace z jednotlivých ministerstev do společného webového rozhraní ze snadnou orientací pro běžného uživatele. Tento trend je zachycen i ve způsobu práce s obecními úřady, kdy je snahou aby se co nejvíce těchto úřadů zapojilo do projektu czech point a bylo schopno připravit kontaktní místo s připojením internetu a poradenskou činností v tomto směru. Postupné vytváření těchto pracovišť tak fyziky zjistí přístup občanů k elektronickým informacím, hlavně pak starší generaci. Tento přístup zajistí také zvýšení důvěry v tyto elektronické zdroje a jejich častější použití což je patrné i ze statistik uvedených v dalších odstavcích. 2. CZECH POINT JAKO NÁSTROJ EGOVERNMENTU Jako velmi pružný prvek komunikace mezi občany a státní správou je webové rozhraní, které aplikuje přístupový bod mezi oběma stranami ve formě přehledných WWW stránek, které informují o novinkách, ale umožňují aplikovat i přímé služby ve formě eshopu, který dovoluje nakupovat požadované služby. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 281 Obr.1 Základní stránka czechpointu s rozmístěním odkazů Základní myšlenka je vyjádřena na těchto www stránkám vyjadřující základní cíl Citací: Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál, tedy Czech POINT je projektem, který by měl zredukovat přílišnou byrokracii ve vztahu občan – veřejná správa. V současnosti musí občan navštívit několik úřadů k vyřízení jednoho problému. Czech POINT bude sloužit jako asistované místo výkonu veřejné správy, umožňující komunikaci se státem prostřednictvím jednoho místa tak, aby „obíhala data ne občan“. Cílem projektu Czech POINT je vytvořit garantovanou službu pro komunikaci se státem prostřednictvím jednoho universálního místa, kde bude možné získat a ověřit data z veřejných i neveřejných informačních systémů, úředně ověřit dokumenty a listiny, převést písemné dokumenty do elektronické podoby a naopak, získat informace o průběhu správních řízení ve vztahu k občanovi a podat podání pro zahájení řízení správních orgánů. Jde tedy o maximální využití údajů ve vlastnictví státu tak, aby byly minimalizovány požadavky na občany. Projekt Czech POINT přináší značné ulehčení komunikace se státem. V některých situacích bude stačit dojít pouze na jeden úřad. V konečné fázi projektu by občan mohl své záležitosti vyřizovat i z domova prostřednictvím internetu. Tento cíl se daří v současné době již naplňovat postupným zaváděním kontaktních míst, ale hlavně rychlým zpřístupněním agend jako jsou informace z katastru nemovitostí a dalších databází související přímo s podporou podnikání jako je obchodní a živnostenský rejstřík. Tato možnost dovoluje při podnikání v příhraničních oblastech ověřit aspoň částečně právní subjektivitu partnera při uzavírání smluv a jiných obchodních aktivitách. Při práci s databázemi není nutná autentifikace při vyhledávání informace a tak lze tyto rejstříky použít pro přehlednou informaci o aktivitách obchodního subjektu. 2.1 STATISTIKY VYUŽITÍ Tyto statistiky vypovídají o rozsahu použití jednotlivých dokumentů, které jsou přístupné prostřednictvím www stránek internetu nebo vyžádáním v eshopu. Statistiky vydaných výstupů v rámci projektu Czech POINT k 4. 5. 2008 Počet aktivních Czech POINTů K 4. 5. 2008 se aktivně do projektu Czech POINT zapojilo již 1 397 obecních a krajských úřadů, 354 poboček České pošty, 45 pracovišť Hospodářské komory a 7 zastupitelských úřadů ČR v zahraničí. Celkem je tedy 1 803 aktivních pracovišť Czech POINT. V tabulce č.1 je vyhodnocen počet výstupů, které jsou realizovány a ukazuje na vedoucí místo katastru nemovitostí, který je středem zájmu nejen podnikatelů ale také občanů. Tito občané chtějí vědět přesné „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 282 informace, které jsou často aktualizovány po digitalizaci v obcích, případně jsou osloveni úřady v případech investičních akcí při stavebních činnostech. Význam tohoto registru bude platit i v dalších obdobích a bude narůstat při spojení s digitální mapou ukazující v budoucnu vlastnické vztahy v širším rozsahu. V poslední době do tohoto systému mohou vstoupit také notáři, kteří mohou realizovat přímo na svém pracovišti, což zvýší prestiž tohoto systému. Obr. 2 . Počty kontaktních míst na jednotlivých úřadech měst Celkem bylo k 4. 5. 2008 od počátku projektu vydáno 341 961 výstupy: K 4. 5. 2008 Rok 2007 Rok 2008 Katastr nemovitostí 28 379 73 500 Obchodní rejstřík 24 144 41 957 Živnostenský rejstřík 1 338 1 819 Rejstřík trestů 0 170 824 Celkový součet 53 861 288 100 Tab č.1 elektronické výstupy prostřednictvím www stránek internetu Obr.3 Grafické zhodnocení projektu výstupů czechpointu „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 283 Celkem 101 879 66 101 3 157 170 824 341 961 2.2 ZHODNOCENÍ ROZSAHU ZAPOJENÍ OBCÍ DO KONTAKTNÍCH MÍST A POČTY PRACOVNÍKŮ Citace: Do prvního projektu propojující výkon veřejné správy se zapojilo 1367 starostů, vyškolili jsme 6200 úředníků – asistentů pro pomoc občanům na kontaktních místech, za rok fungování jsme vydali 255 119 výpisů. V den prvního výročí, ve středu 26. března 2008, kontaktní místa Czech POINT zaznamenala rekord v počtu vydaných výpisů – ten den bylo vydáno 7 169 výpisů, což je nejvíc za jeden den od začátku fungování Czech POINTu. Hlavním cílem projektu Czech POINT je, aby obíhala data, ne občan! Czech POINTy jsme úspěšně otestovali v pilotním provozu v 37 obcích. V průběhu měsíce listopadu a prosince 2007 proběhla příprava na plošné zavedení projektu Czech POINT včetně školení obsluhy jednotlivých míst Czech POINT. Ve druhé polovině roku 2007 došlo k doplnění o agendu výstupu z Rejstříku trestů a rozšíření funkčnosti výpisu z Katastru nemovitostí. Budoucnost Czech POINTu S novelou živnostenského zákona (1.7.2008) Czech POINTy začnou zprostředkovávat žádosti o živnost, vznikne nový podací terminál. Sjednotí se identitní prostor, dojde k integraci s ePUSA a samosprávnými agendami. Ve třetím čtvrtletí roku 2008 umožníme výpisy z registru bodů řidiče a hlášení matričních událostí do evidence obyvatel. S přípravou na platnost eGA (1.7.2009), vznikne ověřovací terminál a dojde ke konverzi dokumentů. 3. POSTUP VYTVOŘENÍ KONTAKTNÍHO MÍSTA Pro posouzení vhodnosti kontaktního místa mohou sloužit kroky zveřejněné v rámci internetu co musí splňovat jednotlivá kontaktní místa. Krok č. 1 – legislativa Vydávat výstupy podle zákona 365/2000 Sb. a jeho novely 269/2007 Sb. mohou krajské úřady, matriční úřady, zastupitelské úřady a dále další úřady, které jsou uvedeny ve vyhlášce 388/2007 Sb., kterou se stanoví seznam obecních úřadů a seznam zastupitelských úřadů, které vydávají ověřené výstupy z informačních systémů veřejné správy. Pro zařazení obce do vyhlášky, kterou se stanoví seznam dalších obecních úřadů, které vydávají ověřené výstupy z informačních systémů veřejné správy, je třeba poslat písemnou žádost obce, podepsanou starostou (místostarostou - dle § 103 odst. 1, § 104 odst. 1 zákona o obcích) s prohlášením, že je obec technicky i personálně vybavena tuto činnost vykonávat a že k této službě pro občany nežádá od státu žádné finanční prostředky. Žádost se adresuje na: Ministerstvo vnitra ČR, odbor územní veřejné správy, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4. Novela vyhlášky by měla být účinná od 1. srpna t.r. Úřady, které by rády provozovaly Czech POINT od tohoto data, by měly zaslat zmiňovanou žádost do 31. května. Dle novely zákona 365/2000 Sb. - 269/2007 Sb. – mohou od ledna 2008 vydávat ověřené výstupy z ISVS všechny matriční úřady – obce s matričním úřadem se tedy nemusejí do vyhlášky zařazovat. http://www.egovernment.cz/zprava4.htm 3.1 ELEKTRONICKÉ PODATELNY Důležitým prvkem v komunikaci ze státní správou jsou elektronické podatelny, které zřizují jednotlivé úřady většinou v krajském nebo okresním měřítku na svých www stránkách. Tyto elektronické podatelny mají svá pravidla pro posílání dokumentů a různé formáty, které jsou akceptovatelné pro zpracování. V některých systémech je vyžadován ověřený elektronický podpis jako prvek autentifikace odesílatele. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 284 Obr. 4 elektronická podatelna ministerstva vnitra s ukázkou povolených formátů POUŽITÁ LITERATURA: [1] Http://www.czechpoint.cz/ [online]. 2008 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://www.czechpoint.cz/>. [2] Http://eshop.czechpoint.cz [online]. 2008 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://eshop.czechpoint.cz/eep_isvs/>. [3] Http://www.egovernment.cz/zprava4.htm [online]. 2008 [cit. 2008-05-15]. Dostupný z WWW: <http://www.egovernment.cz/zprava4.htm>. ADRESA: Ing. Jindřich Petrucha, Ph.D. Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699, 686 04 Kunovice Tel.: 572 549 018 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 285 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 286 „MANAŽMENT CELOSTNEJ BEZPEČNOSTI “ (MCB) Karol Polák, Andrea Paulusová, Jana Spálová Vysoká škola v Sládkovičove Abstrakt: Štát potrebuje absolventov, ktorí majú celostne integrované vedomosti v základnom štúdiu, v manažmente sociotechniky, bezpečnosti a ochrany živej a neživej prírody, ľudí ich zdravia hmotného a nehmotného majetku vo výrobe službách a verejnom občianskom živote na báze práva, informatiky, sociológie, etiky a estetiky pri zachovaní ľudských a občianskych práv a slobôd. Veľa predmetov pripravili naši profesori, docenti a vážení externisti podľa toho čo si vyprofilovali študenti v posledných semestroch. Kľúčové slová: BOZP, ochrana, práca, socio-technika, environment MCB v kombinovaných študijných odboroch najmä: 3. 3. 15 Manažment (Mg) 3. 3. 7 Občianska bezpečnosť (OB.) Tento ŠP má predmetové zamerania v Bc. štúdiách a v budúcnosti s jednosemestrálne zamerania v Mgr. štúdiách. Predmetové zamerania sú • Bezpečnostné verejnoprávne služby (BVPS) • Ochrana osôb a majetku (OOM) • Bezpečnosť a ochrana zdravia pri práci (BOZP) • Environmentálny manažment (EMg) Štát potrebuje absolventov, ktorí majú celostne integrované vedomosti v základnom štúdiu, v manažmente sociotechniky, bezpečnosti a ochrany živej a neživej prírody, ľudí ich zdravia hmotného a nehmotného majetku vo výrobe službách a verejnom občianskom živote na báze práva, informatiky, sociológie, etiky a estetiky pri zachovaní ľudských a občianskych práv a slobôd. Veľa predmetov pripravili naši profesori, docenti a vážení externisti podľa toho čo si vyprofilovali študenti v posledných semestroch. CIEĽOM VÝCHOVY JE: Zabezpečenie celostnej bezpečnosti s malým počtom ľudí. Polícia, Verejná a štátna práca, súkromná bezpečnostné služby, bezpečnostné verejné právne služby, ochrana osôb a majetku, kontrola bezpečnosti pri práci a pri ochrane prírody, ochrana úradov, bánk, škôl, obchodov, služieb a významných osôb a zahraničných hostí najmä pri kultúrnych a športových podujatiach. Perspektíva: • zriadenie celostných bezpečnostných systémov: Profilovanie v systémoch sa • vyprofiluje globálne nový bezpečnostný stav riadený z jedného centra. • Súkromne sa dá preto urobiť veľa. Zabezpečiť informatiku celostné • celoživotné vzdelávanie. V podstate návrhy, ktoré sú v ideí ucelené pokrývajú celú problematiku posudzovania oblasti, nakoľko podľa názoru SBS práve v tejto špecifickej oblasti podnikania je nedostatok odborníkov na strednom stupni riadenia. V názve, ktorý navrhujeme, sa uplatňuje širší rozsah názvu „manažment bezpečnosti a ochrany majetku osôb“, čo kompenzujú zamerania. Ochranu majetku a osôb je dôležité zakomponovať z toho dôvodu, že vo výklade k ustanoveniu § 17 zákona č. 473/2005 Z. z. o poskytovaní služieb v oblasti súkromnej bezpečnosti „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 287 a o zmene a doplnení niektorých zákonov (Vzdelaním v študijnom odbore v oblasti bezpečnostných služieb nie je iba vzdelanie získané v policajných školách, Podľa sústavy študijných odborov vysokoškolského vzdelávania Slovenskej republiky, vydanej rozhodnutím Ministerstva školstva SR č. CD-2004-8230/161621:071 zo dňa 25. 5. 2004 do študijného odboru v oblasti bezpečnostných služieb patrí aj „ochrana majetku a osôb“. Na priznávanie titulov bakalár, inžinier a doktor v tomto študijnom odbore má akreditáciu aj Žilinská univerzita v Žiline.). Podľa tohto zákona bude poskytovanie bezpečnostnej služby doplnené o ďalšiu licenciu a to odborná príprava a poradenstvo. Požiadavka vzdelania vysoká škola v odbore právo alebo bezpečnostné služby (len na strážnu službu je požiadavka úplného stredného vzdelania). V profile by bolo vhodné doplniť získanie poznatkov z oblastí: obchodné právo, pracovné právo, zákonná úprava poskytovania služieb v oblasti súkromnej bezpečnosti (zákon č. 473/2005 Z. z.) Vyhláška MV SR, ktorou sa vykonávajú niektoré ustanovenia zákona o poskytovaní služieb v oblasti súkromnej bezpečnosti – ešte nevyšla v zbierke zákonov. Uplatnenie absolventov – v podstate v návrhu je zaznamenaný ucelený okruh činností, v ktorých si absolventi nájdu uplatnenie a nie je to potrebné dopĺňať. Veľké počty udelených a odňatých licencií sa každý rok menia. Tieto čísla sa pohybujú medzi 150 – 160. Dovolím si pripojiť niekoľko informácií z internetovej stránky Akadémie policajného zboru, ako Fakulty Š Žilina: Akadémia PZ – Na základe odporúčania Akreditačnej komisie, poradného orgánu vlády Slovenskej republiky, Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky v súlade s § 44 ods. 5 písm. m) v súčinnosti s § 83 ods. 1, 2 a 7 zákona č. 131/2002 Z. z. o vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov, v znení neskorších predpisov rozhodlo priznať Akadémii Policajného zboru v Bratislave právo udeľovať po úspešnom absolvovaní príslušného študijného programu zodpovedajúci akademický titul bez časového obmedzenia. Akadémia Policajného zboru v Bratislave pre študentov prijatých ku štúdiu do začiatku akademického roka 2004/2005 už pokračuje v realizácii bakalárskeho a magisterského štúdia v študijnom odbore 92 Bezpečnostné služby a jeho študijných zameraniach, doktorandského štúdia vo vednom odbore 92 Policajné vedy a jeho vedených disciplínach. v rámci systému ďalšieho vzdelávania uskutočňuje vzdelávacie aktivity pre absolventov vysokých škôl na získania kvalifikácie, zvyšovanie kvalifikácie a rekvalifikáciu v odboroch policajných služieb. Systém ďalšieho vzdelávania sa uskutočňuje formou krátkodobého až dvojsemestrálneho štúdia a umožňuje získanie alebo doplnenie vzdelania na úrovni súčasných a prognózovaných trendov teórie a praxe bezpečnostných služieb. A PZ nemá ŠP – Manažment celostnej bezpečnosti čo je potrebné konať pre globálnu bezpečnosť. Rámcove aj VVČ bude orientovaná na priamu pomoc systémov bezpečnosti pri využívaní poznatkov z aplikovaného výskumu na úrovni High tech a Know – how prepojením cez technologické parky až do výroby, montáže a služieb ochrany. K najhlavnejším zameraniam VVČ patria: • základy práva a súdneho inžinierstva • technické riziká • chémia horľavín a hasív • priemyselná toxikológia • požiarna bezpečnosť a požiarna ochrana • ekologický dozor • bezpečnostné expertízy • certifikácie a inšpekcie • skladovanie a likvidácia odpadu • bezpečnosť práce a prostredia • zabezpečovacie systémy • manažment ekosociotechnických rizík • vodárenstvo a vodné záplavy • logistika • meranie emisií a ochrana pred žiarením „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 288 • • • analýza požiarneho nebezpečia riadenie nebezpečných udalostí okrem majetku a osôb Absolventi KŠP „Manažmentu celostnej bezpečnosti“ sú nositeľmi synergetického účinku integračne prepojených poznatkov z ekonomických, technických a humanitných vied a služieb. Junior manažéri „Manažment celostnej bezpečnosti“ sú určení pre stredný stupeň prípravy ochrany, projektovania a riadenia bezpečnosti podnikových a výrobných objektoch v priemyselných výrobách a službách. Pre podnikateľov a občanov SR. Ovládajú základné funkcie systémov manažmentu celostnej bezpečnosti v rozhodujúcich zabezpečujúcich systémoch na verejnosti a podnikových podmienkach pri ochrane výrobne – logistických a montážne – technologických a finančne hospodárnych objektov ochranu občanov. Ich komplexné a integrujúce celostné vedomosti pozostávajú z ekonómie, manažmentu, marketingu, financií, štatistiky a informatiky v nadväznosti na vedomosti z techniky a technológie, prípravy výrob, logistických, hmotných, finančných a informačných systémových tokov v optimálnom usporiadaní, väzbách a manipulácii vo výrobe a službách s dosahom na právnu ochranu vlastníctva a občanov, ale najmä racionalizáciu a zisk v trhovom prostredí. K najzávažnejším prejavom Bc. – práce patrí – poskytovanie celostných bezpečnostných služieb ochranu osôb SR a štátov V4 ak o to požiadajú. Koordinácia riadenia bezpečnostných systémov ochrana zahraničného kapitálu a vlastníctva je prvoradé. Ich uplatnenie tzv. Bezpečnostná služba pri ochrane, obrane a použitie moci a pomoci kde je imanie a kde žije občan. Študenti a zamestnanci majú k dispozícii všetky služby Internetu: WWW, FTP, mail. Ústav bude podľa svojich možností vytvárať podmienky na zvyšovanie kvality vo výskume a vzdelávaní budovaním materiálneho, technického, priestorového a informačného zabezpečenia pre študentov a zamestnancom Katedier, ústavou ev. fakulty. Kvalitatívna úroveň študentov bude determinovaná viacerými faktormi. Za dominujúce považujeme ponuku hodnotného ŠP a kvalitu pedagogického procesu vrátane vysokých nárokov na celostné odborné vedomosti študentov podložené sociotechnikou, právom a ústavou. Ďalším významným faktorom sú osobnostné predpoklady študentov. VŠS predpokladá prijímať študentov s úplným stredoškolským vzdelaním s maturitou, ktorí úspešne vykonajú prijímaciu skúšku, napr. aj s prihliadnutím na výsledky nových maturitných skúšok. Jazykové znalosti budú mať také, že časť výučby bude môcť byť v jazyku anglickom alebo inom cudzom jazyku. Internacionalizácia ŠP ev. ŠO je budúcnosťou trhu v EU. Škola sa bude od začiatku svojho vzniku zapájať do medzinárodných projektov, ktoré budú podporovať mobility študentov a učiteľov v rámci krajín Európskej únie ako aj USA. Škola počíta s prijímaním študentov z celého regiónu a aj zo zahraničia. LITERATÚRA: POLÁK, K. ŠP – Manažment celostnej bezpečnosti, Sládkovičovo : VŠS, 2006. POLÁK, K.; PAULUSOVÁ, A. Systémy v znalostnom prostredí, Mezinárodná vedecká konferencia SOSYM 06 - ”SOcio SYnergetical Management”, Praha 2006. POLÁK, K.; PAULUSOVÁ, A. Základy hodnototvorby, Mezinárodná vedecká konferencia, VŠ Sládkovičovo, 2006. JEŽEK, J. Budování konkurenceschopnosti míst a regiónů v teorii a praxi, Plzeň : ZČU, 2007. KONTAKT: Prof. Ing. Karol Polák, DrSc. et Dr. h. c. Vysoká škola v Sládkovičove Fučíkova 269 925 21 Sládkovičovo „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 289 PhDr. Andrea Paulusová Vysoká škola v Sládkovičove Fučíkova 269 925 21 Sládkovičovo Mgr. Jana Spálová Vysoká škola v Sládkovičove Fučíkova 269 925 21 Sládkovičovo „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 290 CO MŮŽE MOTIVOVAT K INVESTICÍM DO VYUŽÍVÁNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE? Jan Prachař Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice Abstrakt: Státní energetická koncepce patří k základním součástem hospodářské politiky České republiky. Je výrazem státní odpovědnosti za vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energie za přijatelné ceny a za vytváření podmínek pro její efektivní využití, které nebudou ohrožovat životní prostředí a budou v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Tuto zákonnou odpovědnost stát naplňuje stanovením legislativního rámce a pravidel pro chod a rozvoj energetického hospodářství. Klíčová slova:. Obnovitelné zdroje energie, biomasa, zelená kniha, bílá kniha, akční plán, operační program podnikání a inovace, operační program životní prostředí 1. CO MŮŽE JEDNOTLIVCE, PODNIKATELSKÝ SUBJEKT NEBO TŘEBA OBEC MOTIVOVAT K INVESTICÍM DO VYUŽÍVÁNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE? Vedle ekologických přínosů může mít využívaní obnovitelných zdrojů energie řadu příznivých přímých i nepřímých ekonomických a sociálních přínosů. Při úvahách o využívaní OZE se prolínají tyto tři hlavni přístupy: 1. Diky využiti OZE dojde k úsporám energie dodávané z tradičních zdrojů a v případech, kde je obnovitelný zdroj ekonomicky konkurenceschopný, také k ekonomickým úsporám. 2. OZE jsou, na rozdíl od klasických zdrojů, v převážné míře využívány decentralizovaně (tj. vyrobena energie je v lokalitě i spotřebována). Vyšší využiti místních zdrojů energie přispívá ke snížení ztrát při přenosu a rozvodu energie, k vyšší míře soběstačnosti a bezpečnosti v zásobování obce, města či regionu energii a má pozitivní vliv na zaměstnanost. 3. Při náhradě klasických zdrojů energie obnovitelnými zdroji (např. výtopny na tuha paliva výtopnou na biomasu) odpadnou nebo se podstatně sníží poplatky za emise znečišťujících látek do ovzduší. 4. Využiti obnovitelných zdrojů energie může výrazně přispět ke zviditelněni a zlepšeni image podniku či firmy, ale i obce, města nebo regionu a může byt do určité míry prestižní záležitostí, vyjadřující pozitivní vztah k životnímu prostředí bez ohledu na okamžitý ekonomicky efekt. 5. Dobře zpracovaný a ekonomicky návratný projekt OZE (např. obecni výtopna na biomasu, větrná farma, malá vodní elektrárna) může byt sám o sobě vhodným podnikatelským záměrem. 2. HLAVNÍ MOŽNOSTI VYUŽÍVÁNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE V PODMÍNKÁCH ČR Národní hospodářství v České republice se vyznačuje značně nepříznivou skladbou primárních energetických zdrojů, kdy převažující podíl mají tuhá paliva, přinášející následné negativní dopady na životní prostředí. Hlavními příčinami nízkého zastoupení obnovitelných energetických zdrojů v energetické bilanci České republiky jsou zejména: • dlouhodobá orientace na tradiční tuzemský zdroj energie – uhlí a jadernou energii. • přetrvávající nízké ceny tradičních energetických zdrojů, zejména uhlí, • limitovaný potenciál obnovitelných energetických zdrojů daný přírodními podmínkami ČR. Vzhledem k tomu, že u OZE se jedná o decentralizované zdroje o poměrně nízkých výkonech, je obtížné je přesně statisticky podchytit a vyčíslit jejich podíl v národní energetické bilanci, i když situace se zlepšuje a od roku 2003 je k dispozici podrobná statistika využití jednotlivých druhů OZE, kterou zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu.Podle dostupných statistických údajů činil v roce 2006 úhrnný podíl obnovitelných zdrojů energie v České republice přibližně 2,9 % na celkových primárních zdrojích energie. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 291 Klíčovým obnovitelným zdrojem s nejvyšším potenciálem v ČR je jednoznačně využívání biomasy. V ČR přicházejí v úvahu tyto hlavní možnosti využívání OZE: • Využití energie vodních toků v malých vodních elektrárnách; • Využití energie větru; • Využití sluneční energie v aktivních solárních systémech, pasivní solární architektuře a • fotovoltaických systémech; • Využití geotermální energie a energie prostředí převážně s použitím tepelných • čerpadel; • Využití pevné biomasy, kapalných biopaliv a bioplynu. BIOMASA Energie získávaná ze spalování biomasy je historicky nejstarším energetickým zdrojem, který lidstvo využívá – oheň sloužil našim předkům k přípravě stravy i k vyhřívání jeskynních obydlí.Biomasa je organická hmota rostlinného nebo živočišného původu.V souvislosti s energetickým využitím zahrnuje tento pojem zejména palivové a odpadní dřevo, slámu a další zemědělský a lesní odpad, záměrně pěstované dřeviny, byliny či plodiny, ale také odpady biologického původu, jako například kejdu hospodářských zvířat, kaly z ČOV a produkty jejich zpracování (bioplyn).Základní výhodou biomasy je její nefosilní původ a obnovitelnost. Z hlediska emisí oxidu uhličitého, který je hlavním plynem, způsobujícím tzv. skleníkový efekt, se biomasa chová neutrálně – při udržitelném přístupu, kdy nejsou zdroje biomasy extrémně vyčerpány se jedná o uzavřený cyklus, kdy je CO2 uniklý do atmosféry při spalování pohlcen nově dorůstající biomasou, kterou je možno dále energeticky využít. MOŽNOSTI ENERGETICKÉHO VYUŽITÍ BIOMASY Z energetického hlediska je i dnes základním a nejčastějším konečným využitím biomasy její spalování. Je podle své formy spalována buď přímo, nebo jsou spalovány plynné či kapalné produkty jejího zpracování. Stručný přehled základních možností jejího zpracování k energetickým účelům je uveden v následující tabulce: „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 292 Tabulka 1: Zpracování biomasy k energetickým účelům Legenda: aplikace technologie v praxi * technicky zvládnutelná technologie, avšak v praxi nepoužívaná ** vhodné jen pro určité technicko-ekonomické podmínky *** často používaná technologie SOUČASNÉ VYUŽITÍ BIOMASY V ČR Biomasa je v současné době obnovitelným zdrojem s nejvyšším podílem na spotřebě primárních energetických zdrojů.Mimo decentralizované využívání biomasy ve formě palivového dřeva v lokálních topeništích a několika desítkách tisíc malých zplyňovacích kotlích na dřevo bylo v ČR v posledních cca 15 letech realizováno několik desítek malých obecních a průmyslových výtopen na biomasu (dřevní štěpka, sláma, odpadní dřevo). Biomasa je využívána i pro výrobu elektřiny v teplárnách (příkladem může být teplárna využívající ORC – Organický Rankinův cyklus v Třebíči) či pro spoluspalování s fosilními palivy v některých uhelných elektrárnách vybavených fluidními kotli. Z biomasy a bioplynu bylo v roce 2006 vyrobeno cca 732 GWh elektřiny, což je 1,06 % hrubé domácí spotřeby elektřiny (podíl vodních elektráren „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 293 byl 2,94 %, podíl větrné energie 0,014 %). V ČR se v roce 2006 vyrobilo cca 125 tis. tun dřevních briket a cca 13 tis.tun pelet. Z toho cca 65 % briket a 70 % pelet bylo určeno na vývoz.2.6.2 Potenciál pro využití biomasy v ČR Biomasa má ze všech druhů OZE v ČR nejvyšší potenciál využití a také nejvyšší současný podíl v energetické bilanci – v roce 2006 měla pouze biomasa cca 2,2 % podíl na spotřebě primárních energetických zdrojů. Ten má navíc rostoucí tendenci.ČR patří podle různých analýz mezi země s relativně vysokým potenciálem biomasy. Podle údajů sdružení CZ BIOM se dostupný potenciál biomasy a bioplynu pohybuje ve výši cca 134 PJ, což je cca 7,2 % současné spotřeby primárních energetických zdrojů. Významný podíl na celkovém potenciálu biomasy mají energetické rostliny a plodiny, 3. POLITICKÉ DOKUMENTY EU Nejdůležitějšími politickými dokumenty EU pro hospodaření s energií a využívání OZE jsou: • Zelená kniha o Evropské strategii pro bezpečnost dodávky energie.Dokument přijala Evropská komise v roce 2000 a jeho smyslem je iniciace široké a otevřené diskuse o budoucí energetické politice Evropského společenství. Jednou ze zásadních priorit pro budoucnost jsou i OZE. • Klíčovým politickým dokumentem pro diskusi o OZE je Bílá kniha „Energie pro budoucnost – obnovitelné zdroje energie“, ve které je definován cíl zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů v EU ze současných cca 6 na 12 % v roce 2010. Dokument obsahuje i Akční plán pro dosažení tohoto ambiciózního cíle. Jednotlivé členské země by měly zvýšit podíl OZE dle vlastních zkušeností a vlastního potenciálu (ČR dnes cca 2,8%) • V oblasti efektivního využívání energie je klíčovým dokumentem Akční plán ke zvýšení energetické účinnosti v Evropském společenství, který je hlavním programovým dokumen-tem pro rozdělování finančních prostředků EU do programů podpory energetické účinnosti. • Důležitým dokumentem je rovněž pracovní materiál Evropské komise „Integrování aspektů životního prostředí a udržitelného vývoje do energetické politiky a do dopravní politiky: Souhrnná zpráva rok 2001 a implementace strategií“, souvislost s efektivním využíváním energetických zdrojů má i Evropský program ke změně klimatu. 3.1 POLITIKA A LEGISLATIVA V ČR 3.1.1 CÍLE STÁTNÍ ENERGETICKÉ KONCEPCE ČR Státní energetická koncepce patří k základním součástem hospodářské politiky České republiky. Je výrazem státní odpovědnosti za vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energie za přijatelné ceny a za vytváření podmínek pro její efektivní využití, které nebudou ohrožovat životní prostředí a budou v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Tuto zákonnou odpovědnost stát naplňuje stanovením legislativního rámce a pravidel pro chod a rozvoj energetického hospodářství. Státní energetická koncepce (SEK) byla schválena vládou ČR dne 10. 3. 2004. Koncepce definuje priority a cíle České republiky v energetickém sektoru a popisuje konkrétní realizační nástroje energetické politiky státu.Součástí je i výhled do roku 2030. Třemi hlavními prioritami Státní energetické koncepce jsou nezávislost, bezpečnost a udržitelný rozvoj. Podpora výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie je cíl s velmi vysokou prioritou a v SEK je i stanoven dlouhodobý cíl: dosáhnout 15–16% podílu OZE v celostátní bilanci primárních energetických zdrojů v roce 2030. 3.1.2 HODNOCENÍ EKONOMICKÉ EFEKTIVNOSTI INVESTIC DO OZE Při investici do obnovitelných zdrojů energie jde samozřejmě i o to, aby tato investice byla ekonomicky návratná. Propočet ekonomické efektivnosti investice je vysoce individuální záležitostí, závislou na typu projektu, konkrétním technickém řešení, výši investice, zdroji a způsobu financování, případné státní podpoře apod. Majitel domu bude počítat náklady na pořízení solárního systému jinak než podnikatel realizující malou vodní elektrárnu nebo větrnou farmu. Výpočty se liší pro financování vlastním kapitálem nebo při úvěrování celého projektu. Financování z úvěru je typické pro případy, kdy se jedná o podnikatelský záměr (tedy například malou vodní elektrárnu či větrnou farmu), v případě financování vlastním kapitálem jde obvykle o snížení nákladů na získávání energie, kterou by jinak bylo nutno získat jiným způsobem. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 294 3.1.3 PODPORA PROJEKTŮ VYUŽITÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE Kromě systémové podpory výroby elektrické energie z OZE je k dispozici několik možností získání podpory realizace projektů využití OZE: • podpora v rámci Státního program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie, • podpory ze Strukturálních fondů EU a v jejich rámci Operační program Průmysl a podnikání a Operační program Infrastruktura, • podpora pěstování energetických plodin v zemědělském sektoru. 3.1.4 STÁTNÍ PROGRAM NA PODPORU ÚSPOR ENERGIE A VYUŽITÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE Investoři do projektů využití OZE mají možnost získat investiční podporu na vybrané typy projektů z každoročně vyhlašovaného Státního programu na podporu úspor energie a využití OZE. Cílem programu je především iniciace aktivit vedoucích k úsporám energie,snižování energetické náročnosti a využití OZE s minimalizací negativních ekologických dopadů při spotřebě i přeměně paliv a energie. Státní program je jedním z nástrojů naplňování cílů Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Je každoročně aktualizován a předkládán Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí k odsouhlasení vládě ČR. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) pověřuje administrativním zajišťováním části A Státního programu (dále jen Program) Českou energetickou agenturu (ČEA). Finanční prostředky na Program jsou poskytovány z rozpočtové kapitoly MPO. Podrobnosti k vyhlášeným programům a podprogramům je možno získat na webových stránkách České energetické agentury www.ceacr.cz. Příjem žádostí pro rok 2008 je již uzavřen, Státní program pro rok 2009 bude vyhlášen koncem roku 2008. Kontakt: Česká energetická agentura Vinohradská 8, 120 00 Praha 2 ústředna: (+420) 257 099 011 fax: (+420) 257 530 478 e-mail: [email protected] Administrátorem části B Státního program na podporu úspor energie a využití OZE je Ministerstvo životního prostředí (MŽP) prostřednictvím Státního fondu životního prostředí ČR (SFŽP). Kontakt: Státní fond životního prostředí Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11-Chodov tel.: 267 994 300, fax: 272 936 597 web: www.sfzp.cz 3.1.5 PODPORY Z FONDŮ EU V OBDOBÍ 2007–2013 Pro období 2007–2013 jsou v přípravě nové operační programy, z nich bude s nejvyšší pravděpodobností možno opět čerpat prostředky na podporu projektů využití OZE. Bude se jednat o následující operační programy: • Operační program Podnikání a inovace – tento program bude v gesci MPO a bude navazovat na Operační program Průmysl a podnikání. • Operační program Životní prostředí – tento program bude v gesci MŽP a bude navazovat na Operační program Infrastruktura. Operační program Podnikání a inovace (OPPI) je připravován agenturou CzechInvest ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou a agenturami CzechTrade a ČEA. OPPI bude financován ze Strukturálních fondů Evropské unie.Podpora pro využití OZE bude k dispozici v rámci programu Ekoenergie, Operačního programu Podnikání a Inovace 2007–2013. Program Eko-energie bude administrován Českou energetickou agenturou a pro aktuální informace o stavu jeho přípravy a pro finální verzi implementačních dokumentů, které by měly být k dispozici začátkem roku 2008, doporučuji navštívit „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 295 stránky ČEA www.ceacr.cz, případně stránky agentury Czechinvest či www.czechinvest.cz či stránky www.strukturalni-fondy.cz. Operační program Životní prostředí (OPŽP) je připravován MŽP. Operační program Životní prostředí předpokládá čerpání finanční podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a dále z prostředků Fondu soudržnosti (FS). Oblast intervence – Výstavba nových zařízení a rekonstrukce stávajících zařízení s cílem zvýšení využívání OZE pro výrobu tepla, elektřiny a kombinované výroby tepla a elektřiny, kde je připravována podpora následujících typů projektů: • instalace fototermických systémů pro přípravu teplé vody a dodávku tepla, resp. pro možnost přitápění, • instalace fotovoltaických systémů pro výrobu elektřiny, • instalace tepelných čerpadel pro dodávku tepla a pro přípravu teplé vody, • instalace kotlů na biomasu a systémů využívajících biomasu pro dodávku tepla a pro přípravu teplé vody, event. v kombinaci s výstavbou centrální výrobny paliv včetně technologické linky, • instalace kogeneračních jednotek pro kombinovanou výrobu tepla a elektrické energie z biomasy, skládkového plynu, bioplynu apod., • instalace systémů pro dodávku tepla včetně přípravy teplé vody, pro dodávku elektřiny a kombinované výroby tepla a elektřiny s využitím geotermálních systémů, • instalace větrných elektráren, • instalace malých vodních elektráren. Podpora bude poskytována prostřednictvím nevratné dotace a příjemci podpory mohou být obecně prospěšné organizace, nadace a nadační fondy, obce a samosprávné celky (kraje), svazky obcí, občanská sdružení a církve, příspěvkové organizace, ostatní neziskové organizace (např. vysoké školy), organizační složky státu a státní podniky Oblast intervence – Environmentálně šetrné systémy vytápění a přípravy teplé vody pro fyzické osoby, která bude zahrnovat instalaci zařízení pro využití OZE, zejména pro vytápění a přípravu teplé vody jako například solární systémy, kotle na biomasu, tepelná čerpadla, využití odpadního tepla atd. Podpora bude poskytována prostřednictvím grantových schémat. Operační program Životní prostředí bude administrován Státním fondem životního prostředí a pro aktuální informace o stavu jeho přípravy a pro finální verzi implementačních dokumentů, které by měly být k dispozici začátkem roku 2008, doporučujeme navštívit stránky SFŽP www.sfzp.cz, případně stránky www.strukturalni-fondy.cz. POUŽITÁ LITERATURA: [1] Internetové zdroje www.mpo.cz ADRESA: Ing. Jan Prachař Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Tel./fax.: 572 549 018, 572 548 788 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 296 KAM SMĚŘUJE MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKÁNÍ Jan Prachař Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice Abstrakt: V každém oboru existují konkurenti, kteří pracují s nižšími náklady než vaše firma. Většina MSP je však přesvědčena, že této konkurenci dokáže čelit. Vedoucí pracovníci zastávají názor, že se na svých trzích s ostřejším konkurenčním prostředím vypořádat dokážou a naopak se těší na stabilnější podnikatelské prostředí v Evropské unii. Většina malých a středních podniků očekává, že rozšíření na trhy EU přispěje ke zvýšení jejich prodeje a nové možnosti exportu jim pomohou kompenzovat případné ztráty na tuzemském trhu. Doporučujeme však i nadále vaši konkurenci důsledně sledovat. Nepodceňujte ji! Klíčová slova: společensky účelná pracovní místa, veřejně prospěšné práce, odborná praxe absolventů škol a mladistvých, rekvalifikace, chráněné dílny a chráněná pracoviště pro osoby se změněnou pracovní schopností Uvědomujeme si, že rozvoj lidí není prioritou pro podnikatele s menším počtem zaměstnanců. Proč ale velké společnosti věnují této problematice tolik pozornosti? Je možné aplikovat stejné personální principy velkých firem i pro ty malé? Určitě ne úplně. Malé společnosti obvykle upřednostňují neformální pracovní vztahy i styly řízení, které jsou postaveny na jedné nebo více dominantních postavách majitelů. Tyto společnosti nemají osobu, která se zabývá pouze personální prací a často neexistuje rozsáhlejší program dalšího vzdělávání a rozvoje zaměstnanců. Zaměstnanci musí být mnohem přizpůsobivější, co se týče jejich náplně práce, než ve velkých společnostech , a konečné rozhodování je častokrát v rukou mála jednotlivců-majitelů, kteří nemají k dispozici dostatek finančních prostředků na komplexnější rozvoj svých lidí. Na druhou stranu tyto firmy potřebují také ty nejlepší zaměstnance, nesmí ztratit přehled v moderních technologiích a musí dokázat uspět v globálním světě. Jak tuto situaci řešit? Naším cílem není poskytovat pouze teoretické informace, nýbrž chceme vyjít z praktické situace v ČR a nabídnout Vám konkrétní příklady, které se již uskutečnily u nás nebo v zahraničí a potvrdily svoji prospěšnost pro malé a střední podnikatele. SOUČASNÝ STAV MALÉHO A STŘEDNÍHO PODNIKÁNÍ VÝZNAM MALÉHO A STŘEDNÍHO PODNIKÁNÍ V současné době intenzivního spojování společností ve všech odvětvích a rostoucí globalizace by se mohlo jevit, že význam malého a středního podnikání klesá. Opak je pravdou. Evropská unie vynakládá značné finanční prostředky právě na podporu rozvoje těchto společností. V EU je 18 miliónů malých a středních firem. Zaměstnávají 66 % pracovní síly a podílejí se 55% na celkovém národním obratu. Podle statistických údajů Ministerstva průmyslu a obchodu ČR tyto společnosti zaměstnávají 58% české pracovní síly a podílejí se na výkonech domácího hospodářství 53%. Malé a střední podniky jsou schopny absorbovat část pracovních sil uvolňovaných z velkých podniků a představují stabilizující prvek ekonomického systému. Na rozdíl od velkých podniků jsou malé společnosti charakterizovány nedostatkem odborného vzdělávání a výzkumu a horším postavením na trhu práce. Bankovní sférou jsou malé a střední podniky označovány za rizikovou skupinu, což zhoršuje jejich přístup ke kapitálu na realizaci podnikatelských záměrů. V České republice zakládá systematickou, všestrannou a dlouhodobou státní podporu zákon č. 299/1992 Sb., o státní podpoře malého a středního podnikání. • 87 % malých a středních společností přežije pouze jeden rok své činnosti, • 68 % přežije minimálně 3 roky, • 55 % přežije do konce pětiletého období. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 297 Při bližší analýze příčin neúspěchu malých a středních firem je jedním z hlavních důvodů ukončení činnosti selhání vedení. Proto je třeba zaměřit programy rozvoje MSP na rozvoj manažerských dovedností. CESTY K PROSPERITĚ - LIDSKÉ ZDROJE JAKO STRATEGICKÝ NÁSTROJ ROZVOJE MSP Personální práce především v malých a středních podnicích sehrává významnou roli pro zachování optimálních pracovních vztahů zabezpečujících dobrou výkonnost. Vzhledem k malému počtu zaměstnanců je odchod i jediného zaměstnance velkou ztrátou. Problematiku řízení lidských zdrojů se Vám pokusíme přiblížit ve 3 základních oblastech: • nábor a výběr zaměstnanců, • hodnocení a odměňování zaměstnanců, • vzdělávání a rozvoj zaměstnanců. NÁBOR A VÝBĚR ZAMĚSTNANCŮ První vstup do cyklu je nábor a výběr zaměstnanců. Malé a střední firmy nemají především čas a obvykle ani finance věnovat se zdlouhavému výběru zaměstnanců a nejběžnější metodou je doporučení dotyčné osoby od známých. Kde však hledat a jak poznat ty pravé? Již dnes existuje množství finančně nenáročných řešení. NAVÁZÁNÍ SPOLUPRÁCE SE ŠKOLAMI Některé školy využívají pro získání praxe studentů úzkou spolupráci s firmami, v mnohým případech studenti v těchto firmách zůstanou jako zaměstnanci po ukončení studia. Další zajímavou možností je i případná spolupráce se zahraničními studenty prostřednictvím mezinárodních programů (IAESTE, AIESEC, Leonardo da Vinci apod.) Již dnes existují úspěšné projekty, kdy tito studenti pomohli společnostem poznat podmínky a potenciál v zahraničí pomocí marketingových průzkumů a dokonce zahájili některá jednání. KONTAKT S ÚŘADY PRÁCE Úřady práce poskytují hmotnou podporu fyzických a právnických osobám při vytváření nového pracovního místa. Dotace a příspěvky na zřízení nového pracovního místa může úřad práce poskytnout po předchozích uzavření písemné dohody, přičemž se přihlíží zejména k celkové situaci na trhu práce, době využití vytvářeného pracovního místa a předpokládaným nákladům na zřízení pracovního místa. V praxi úřadů práce jsou realizována především: • společensky účelná pracovní místa- pro uchazeče dlouhodobě bez zaměstnání - nejčastěji na dobu 2 let - dotace nejvýše 80000 Kč, • veřejně prospěšné práce - krátkodobé pracovní umístění, • odborná praxe absolventů škol a mladistvých, • rekvalifikace, • chráněné dílny a chráněná pracoviště pro osoby se změněnou pracovní schopností INTERNET Internet umožňuje velmi zrychlit a zlevnit vyhledávání vhodných kandidátů nejen pro velké nadnárodní korporace, ale i pro malé podnikatele a živnostníky. Jedinečný přehled trhu práce v ČR s potřebnými komplexními informace o trhu naleznete na pracovním portálu www.prace.cz MÍSTNÍ PERIODIKA A MÍSTNÍ PERSONÁLNÍ AGENTURY Agentura vám ušetří mnoho času s výběrem a po určitou dobu garantuje zaměstnance. Nejste-li spokojen se zaměstnancem, musí agentura hledat náhradu, nebo obvykle finanční obnos vrací. Se zřetelem na úspěšný výsledek jednání je nutno se obrátit na odvětvová periodika či agentury, neboť pouze ty mohou zaručit vyhledání Vámi požadované profese. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 298 HODNOCENÍ A ODMĚŇOVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ V menších společnostech není nutné zavádět vysoce formální a propracované systémy hodnocení výkonnosti zaměstnanců, popřípadě dalšího kariérového růstu. Bezesporu je důležité mít určitá objektivní pravidla a problematice se pravidelně věnovat. Velice důležitý je vztah mezi nadřízeným a podřízeným, hlavně jejich vzájemná komunikace. Na základě průzkumu společnost PricewaterhouseCoopers ze září 2007, kdy bylo oslovena 1023 respondentů se zjistilo, že téměř tři čtvrtiny dotázaných zaměstnanců (71,7 %) jsou přesvědčeny o užitečnosti schůzek zaměstnance a přímého nadřízeného, během nichž je hodnocen výkon pracovníka. Pouze 28 % dotázaných tyto schůzky odmítá. Zájem o tyto schůzky roste se vzděláním a příjmem zaměstnance: pracovníci se základním vzděláním považují tyto schůzky za užitečné v 56 % případů, vyučení bez maturity v 71 %, pracovníci s maturitou v 79 % a vysokoškolsky vzdělaní pracovníci v 86 % případů. Mezi českými zaměstnanci je jako benefit za nadprůměrný pracovní výkon nejvíce ceněna speciální finanční odměna, která doprovází zvýšení platu. Tu preferuje 84 % dotázaných zaměstnanců. Na druhém místě si čeští zaměstnanci nejvíce cení rozšíření zaměstnaneckých výhod - auto, mobilní telefon apod. (45 %). Dále je to povýšení (35 %) a slovní uznání (35 %). Naopak nejméně ceněné jsou školicí kurzy navíc, které preferuje pouze 13 % dotázaných. Mezi českými zaměstnanci mírně převažuje zájem o systém odměňování, jenž je založen na nižší základní mzdě s možností získávat bonusy a prémie, jejich výše může přesáhnout pevnou složku měsíční mzdy. Tento systém preferuje 54 % zaměstnanců. Oproti tomu pevnou měsíční mzdu bez dalších nároků na jakékoliv prémie či bonusy upřednostňuje 45 % zaměstnanců. VZDĚLÁVÁNÍ A ROZVOJ ZAMĚSTNANCŮ Rozvoj a vzdělávání má smysl tehdy, je-li jedinec schopen praxi použít to, co se naučil. Učení je víc než znalost nebo věda. Učení znamená změnu chování. Jestliže okolí zaznamená kladnou změnu v pracovním výkonu či v chování, teprve tehdy lze tvrdit, že se zaměstnanec něco naučil. Ovšem právě oblast dalšího růstu je velmi problematická, protože mnozí zaměstnavatelé se obávají ztracených investic v případě přestupu vyškoleného zaměstnance do jiné společnosti. Řízení malých a středních podniků 1. Zdráhám se vůbec používat označení "SME": Používat zkratku pro soubor firem, které jsou malé a středně velké, implikuje, že jde o něco speciálního, o definovanou složku společnosti, o složku, která si zaslouží speciální zacházení. 2. Používání takové zkratky implikuje rozvíjení (pseudo)teorií o jejich speciální roli a zvláštním významu. Jsem přesvědčen, že se nejedná o žádnou speciální skupinu. Existují firmy, které mají střední a malou velikost buď proto, že je to pro ně přirozené z povahy jejich podnikání, nebo proto, že se jim (zatím) nepodařilo vyrůst do velikosti, kterou bychom označili jako "velkou". Je to přirozený jev, který nevyžaduje ani speciální teorii ani speciální zacházení. 3. Velebení "malých" a "středně velkých firem" v sobě implikuje falešný předpoklad, že "velké" firmy jsou nežádoucí, nepotřebné, nebo "méně žádoucí" a "méně potřebné". 4. Nehledejme žádné speciální role malých a středně velkých firem. Jejich úlohou je dosahovat zisku pro jejich vlastníky a vedlejším efektem této jejich snahy je zaměstnávání lidí a růst bohatství společnosti jako celku. V tom se neliší od velkých společností. Stát tu není od toho, aby mezi malými a velkými dělal nějaké dělítko. 5. Připouštím jediný důvod, proč má smysl se souborem "malých" a "středně velkých" firem zabývat: Tímto důvodem je existence státního zvýhodňování velkých firem. Existence zvýhodňování velkých firem (např. v podobě investičních pobídek) ovšem neimplikuje nutnost začít "zvýhodňovat" též "malé" a "středně velké". Spíš bychom měli hovořit o nutnosti zamezit zvýhodňování velkých firem. Tím se vytvoří rovné podmínky a žádné speciální zacházení s "malými" a "středně velkými" firmami nebude potřeba. To, co "malé" a "středně velké" firmy ke svému rozvoji potřebují, je SVOBODA a rovné - tj. státem nepokřivené - podmínky. Nevytvářejme nové distorze abychom vykompenzovali existující distorze. Odstraňme pouze veškeré škodlivé zásahy státu, jedině tím vytvoříme skutečně rovné podnikatelské prostředí. 6. V tomto smyslu je třeba nabízet "malým" a "středně velkým" firmám následující podporu. • Odstranění investičních pobídek, které zvýhodňují velké a znevýhodňují malé.Aby mohlo mít zhruba 100 vybraných velkých investorů v České republice daňové prázdniny, podléhají tisíce "malých" a "středně velkých firem" sazbě daně z příjmu právnických osob ve výši 24%. Další statisíce živnostníků podléhají vysokým odvodům a progresivním daním.Toto zdanění zisku snižuje podnikatelům možnost investic a rozvoje jejich firem. Když vláda velebí systém investičních pobídek, zdůrazňuje objem zahraničních investic, už nedodává, že tisíce "malých" a "středních" firem nemůže investovat 24% svého zisku, protože je musí odvést na dani. Zrušení „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 299 • • • systému investičních pobídek odstraní toto dodatečné břemeno uložené na malé a střední firmy a všichni bez ohledu na velikost budou zdaňováni stejnou sazbou ve výši 15%. Zrušení CzechInvestu a agendy s výběrovým udělováním pobídek spojené ušetří daňovým poplatníkům další desítky milionů korun. Investiční pobídky jsou podivnou politikou, která lákáním jedněch vytlačuje druhé. Snížení nejen daně ze zisku právnických osob, ale snížení i daně pro živnostníky na (rovných) 15 %. Snížení daní pro živnosti i pro firmy musí být v rovnováze, jinak bude docházet k účelovému zakládání korporací i malými firmami, jen kvůli daním. Nízké daně jsou receptem na zlepšení podmínek pro podnikání pro "velké" stejně jako pro "malé" a "středně velké". Omezení byrokracie je dalším impulsem k pomoci "malým" a "středně velkým" firmám. Nejlepší by bylo zrušit všechny ty "operační programy" pro malé a střední podnikatele, zvýhodněné půjčky a dotace. Zrušením těchto agend by se snížila byrokracie a zároveň by se mohly snížit daně. Bohužel, dnešní systém vede k tomu, že se daří podnikateli, který napíše "dobrý projekt", tj. žádost o podporu z peněz ostatních daňových poplatníků, a nikoliv podnikateli, který ve férové soutěži uspěje u svých zákazníků. Tyto programy jsou mnohdy evropské a jejich zrušení není možné. Dokud bude EU tyto programy mít nebo dokud bude EU existovat, budou existovat i tyto neblahé tržní distorze, které vždy pomáhají vybraným podnikatelům na úkor drtivé většiny ostatních. Měli bychom tedy omezit alespoň ty dotační programy, které jsou ryze české.Musíme omezit byrokracii tam, kde to navzdory pravidlům EU můžeme učinit. Např. v systému rovné daně již nebudou podnikatelé vyplňovat trojí daňové přiznání - finančnímu úřadu, zdravotní pojišťovně a správě sociálního zabezpečení, ale jen jedno - budou platit rovnou daň, která již bude všechny tři složky obsahovat. Dalším důležitým impulsem zlepšení podmínek pro "malé" a "středně velké" podniky je zlepšení dostupnosti úvěrů. Nikoliv byrokratickým opatřením, ale ústupem státu z úvěrového trhu. Stát se zadlužuje, a tím vytlačuje soukromé investory z úvěrového trhu. Banky raději kupují státní dluhopisy, místo aby se zabývaly pracným a riskantním bankovním byznysem, tj. poskytováním komerčních úvěrů. Emisí dalších a dalších dluhopisů - vršením stamiliardových deficitů - stát jednak tlačí úrokovou míru nahoru a jednak vysává z bank zdroje, které by jinak mohly banky požívat na půjčky podnikatelům. Prioritou ODS tedy bude snaha o postupné odstranění rozpočtových deficitů. To pomůže podnikatelům neskonale více než selektivní zvýhodněné půjčky a dotace. Ty jsou vždy jen slabou náplastí na tíživé zdanění a vysoké úroky způsobené státem. ZÁVĚR: 1. Nechceme tedy žádné speciální programy a výhody, žádnou podporu exportu, žádné zvýhodněné úvěry, žádná daňová zvýhodnění, žádné dotační programy. 2. Chceme zrušit existující zvýhodnění ať již se týkají malých, středních či velkých firem. Chceme dát firmám svobodu podnikání a tím je vystavit férové soutěži. 3. Podpora podnikání pro nás znamená jediné - nechat firmy konat - bez špatně či dobře míněného vměšování státu. Nejsem příznivcem diskuse o "credit crunch" či "credit rationing" v podmínkách ČR, neboť strukturální změna v bankovním sektoru, která se zde děje v posledních letech, neodpovídá obvyklé definici těchto pojmů. Nicméně nelze nezaznamenat, že tempo růstu domácích úvěrů do ekonomiky se značně zpomalilo (a v posledním období je záporné či jen mírně nad nulou) a rozchází se s tempem růstu peněz v ekonomice. Analýza současného stavu ukazuje, že peníze do ekonomiky neproudí prostřednictvím bankovních úvěrů. Jejich roli nahrazuje příliv peněz ze zahraničí spolu s deficitním hospodařením státu. To sice vede k požadovanému růstu peněžní zásoby, ale má to také strukturální důsledky. Příliv zahraničního kapitálu míří obvykle do oblasti velkých většinou nadnárodních firem. Ty získávají peníze ve formě investic do základního jmění či úvěrů od zahraničních bank nebo mateřských společností. Současná struktura ekonomického růstu toto pozorování empiricky potvrzuje. Naopak rostoucí deficit veřejných financí slouží k transferům primárně do dvou oblastí. V menší míře jde o investice státu (ačkoli jejich podíl není v rozpočtu velký). Objemově dominantní jsou transfery občanům ve formě různých sociálních dávek či platů státních zaměstnanců. Ten, na koho se "peníze nedostanou", je v tomto schématu zejména menší podnikatel, živnostník či podnik, který není dost velký, aby byl financován ze zahraničí a ani dost významný, aby obdržel nějakým mechanismem finanční podporu od státu. Nízký růst úvěrové emise má tedy největší dopad na sektor malého a středního podnikání. Přesto však úvahy o "zamrznutí úvěrů" či hledání problému pouze na straně bankovního sektoru nepovažuji za korektní. Faktem je, že bankovní sektor disponuje značnou likviditou, ale také nízkou výnosností aktiv. Část bank stále zažívá "transformační či restrukturalizační útlum", nicméně existuje zde řada kvalitních, kapitálově i manažersky stabilizovaných „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 300 bank, které mají silnou motivaci úvěry poskytovat. Banky tedy peníze mají, podnikatelé úvěry chtějí, ale poptávka s nabídkou se míjejí. V ČEM JE PROBLÉM? Označil bych asi tři primární příčiny: problém strany poptávky, působení cyklických a strukturálních vlivů. První problém je v doposud přetrvávající tendenci k neadekvátně vysokému podílu úvěrů na financování podniků, což je mimo jiné přímo spojené se stupněm rozvoje trhu primárních emisí a obecně trhu s akciemi. Způsob privatizace spolu s právním prostředím vedl ke vzniku kombinace enormně vysoké strategické prémie (rozdílu hodnoty jednotlivých akcií a kontrolních balíků) a k obecně kapitálově slabým vlastníkům. Přesto však i zjevně přeúvěrované podniky často neřešily svou situaci a očekávaly od bank další úvěry. Jiní podnikatelé nabízejí projekty s příliš velkým rizikem či nedostatečným zajištěním pro banku. Jakkoliv považuji doposud jmenované problémy za hlavní příčiny současného vývoje úvěrové emise, při hodnocení situace nelze ignorovat i další. HODNOCENÍ RIZIK NA FINANČNÍM TRHU Bankéři obvykle poskytují úvěry ochotně na vrcholu konjunktury a velmi obezřetně v recesi. Tento fakt je daný jak objektivními příčinami (podniky v konjunktuře obvykle rostou a zvyšují zisk), tak i určitou psychologií (když je "lépe", zapomínáme, že může být "hůř"). Současný stav České republiky, který může být charakterizován jako počátek oživení po delší recesi, logicky diktuje obezřetnostní pravidla úvěrových obchodů jako poměrně přísná. Při pokračování konjunktury lze očekávat ze strany vypůjčovatelů pozitivní změny. Složitější je situace ze strukturálního hlediska. Není užitečné opakovat již stokrát opakované teze o vlivu "systémového prostředí". Tento vliv je stále přítomný a významný. Stejně tak krize v bankovním sektoru, jak lze minulá léta nazvat, byla určitě jednorázovým šokem nutícím bankéře k větší obezřetnosti. A je to určitě správné. Jako problém "struktury nabídky finančních služeb" však vidím situaci, kdy rozhodování bank klade nadměrnou váhu na "obecnou" bonitu klienta a přitom cena úvěru, tedy úroková sazba, nehraje při poskytnutí úvěru příliš velkou roli. Mizí tak do určité míry cenový mechanismus, který může zajistit profinancování i mírně rizikovějších projektů. Kořeny tohoto systému je možné hledat v transformaci, kde marže bank v řádu jednotek procent byly klienty, ale i ekonomy a politiky označeny téměř jako "zlodějna". Přitom nyní vidíme, že mnoho úvěrů nemělo být poskytnuto a marže nekryly ani zlomek nákladů. Bankéři zřejmě často cítí, že poskytnout úvěr třeba za 12 procent v době 5 1/4procentní základní sazby "je nemravné". Klienti to tak vidí nepochybně. Je to zásadní a nákladný omyl. Bylo by nevhodné přitom třeba mluvit o zastavárnách s jejich úroky v řádu desítek procent - za měsíc, ale nelze ignorovat nebankovní finanční podniky poskytující úspěšně spotřebitelské úvěry za cenu nad dvacet procent. Situace je obdobná i u některých leasingových produktů. Za potvrzení této praxe lze považovat i fakt, že nyní v USA, při velmi podobných sazbách na finančním trhu, se pohybují sazby na klientské produkty v oblasti úvěrů (například kreditní karty, auta, hotovostní úvěry, hypotéky) obvykle v oblasti mezi 8 - 15 procenty. U nás se nabídka obdobných produktů, spíše pro fyzické osoby, teprve rozbíhá a přes vysoké tempo růstu je jejich podíl v bilancích bank poměrně nízký. Nevolám v žádném případě po zdražení bankovních služeb. Stejně tak určitě nejde o to stimulovat banky k postupování vyššího rizika. Banky by se ale měly učit lépe řídit a diverzifikovat podstupovaná rizika. Zároveň větší využití vztahu rizika a úrokové sazby by mohlo bankám umožnit neodmítat i mírně rizikovější klienty, kteří chtějí kapitál pro své investiční záměry. Vyšší riziko by se za jistých okolností mohlo odrážet v ceně a ne v jednodušším, ale dlouhodobě problematickém rozhodnutí klientovi fondy neposkytnout. Bylo by to dobře nejen pro klienty, ale i pro banky, neboť by to vedlo nejen k růstu marže, ale také k akvizici nových klientů. Ti by zase dostali možnost realizovat častěji své podnikatelské záměry. Při "rozumném" systému řízení rizik povede tento proces ke zvýšené ziskovosti a tím i vyšší kapitálové stabilitě bank. MEZERY VE STRUKTUŘE Jakkoliv se tedy zdá být vývoj peněžní zásoby adekvátní ekonomickému vývoji, má jeho struktura potenciálně závažné důsledky. Vidím je v oblasti vývoje finančního systému, i při pohledu na další vývoj české ekonomiky. Vytlačování malých a středních ekonomických subjektů z ekonomické aktivity nevede obvykle ke zvýšení stability a může vést k obtížně řešitelné nadměrné závislosti na úzkých ekonomických oblastech. V delším horizontu je pro ekonomiku nebezpečný i důsledek pomalého růstu úvěrů pro banky. Důsledkem může být nízká ziskovost bank, která vede k jejich nižší stabilitě, dále snížení jejich konkurenční schopnosti i omezení nabídky produktů na finančním trhu. Stejně tak negativní je vliv růstu podílu působení vlády na ekonomickém dění. Vede často k omezení volné soutěže při jeho profinancování, „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 301 nutně otvírá nejprve otázku vytlačování privátního sektoru z poptávky po penězích a následně často končí u nutnosti zvyšování zdanění za účelem profinancování vývoje nedluhovou cestou. Ukazuje se tedy v mnoha případech jako potřebné pokoušet se nahlédnout trochu více do pozadí i těch nejosvědčenějších makroekonomických čísel a zkoumat jejich dopad na strukturu ekonomiky a další vývoj. Jsou to konec konců jednotlivé sektory ekonomiky, podniky i jednotliví podnikatelé či spotřebitelé, jejichž chování vytváří ona "velká, zprůměrovaná čísla". A bylo by nešťastné nepokoušet se analyzovat třeba i náznaky některých jevů dříve, než vidíme jasně jejich úplné důsledky. • zajištění pevné základny • investice do vlastních pracovníků • ve vědomostech je síla • nespoléhejte se dlouho na nízké mzdové náklady • investujte do technologií, ale s rozvahou • hlídejte si vaši konkurenci 1. Zajištění pevné základny Ze všeho nejdříve musí být ve vaší firmě vytvořena pevná základna odběratelů. Po získání klíčových zákazníků se o nich snažte získat co nejvíce informací. Postupem času je pak důležité s těmito zákazníky stále zdokonalovat komunikaci. Tyto body jsou nutné ke zlepšování věrnosti vašich důležitých zákazníků. Druhou výhodou je upevnění pozice vaší firmy při příchodu nové tvrdé konkurence na vaše domácí trhy. 2. Investice do vlastních pracovníků Pokud máte zájem na tom si ve firmě udržet dobré pracovníky, musíte jim poskytnout nejen dobré mzdové podmínky a zaměstnanecké výhody, ale také nabídnout nehmatatelné výhody, jako např. různá školení, uznání, schopnost poskytnout odpovídající pracovní náplň a odpovědnost, apod. 3. Ve vědomostech je síla Více než 50 % malých a středních podniků má podprůměrné znalosti o rozšíření EU. Je to většinou způsobeno tím, že vlády a odborové instituce ve středoevropských zemích nebyly při vzdělávání MSP o požadavcích, rizicích a příležitostech, které přináší přistoupení k EU, příliš úspěšné. Je proto důležité neustále zvyšovat vaše znalosti o provozních pořadavcích a podmínkách EU. Zjistěte si například, zda může váš podnik dosáhnout na finanční prostředky EU a jak o ně můžete požádat. 4. Nespoléhejte se dlouho na nízké mzdové náklady Mezi hlavní konkurenční výhody MSP ve střední Evropě především patří nízké mzdové náklady. Snažte se však hledat úspory v jiných nákladových oblastech, než jsou mzdy. Zaměřte se například na dodavatelské řetězce. Mějte vždy na mysli, že musí být ve vaší firmě i při úsporách v jakékoli oblasti vždy zachována kvalita, spolehlivost a zákaznické služby. 5. Investujte do technologií, ale s rozvahou IT systémy, jako např. "řízení vztahů se zákazníky", "řízení pracovních sil" atd., mohou vašemu podniku poskytnout určité výhody. Avšak pouze pod podmínkou, že budou využívány efektivně! Nekupujte například IT, pokud nehodláte proškolit pracovníky, jak tuto technologii využívat. 6. Hlídejte si vaši konkurenci Tabulka: Nejvážnější konkurenční hrozby pro MSP během příštích pěti let Konkurenční hrozba Hlasování MSP Mezinárodní společnosti 73 % MSP v západoevropských státech EU 34 % Konkurence z oblasti mimo Evropu 31 % Existující místní MSP 29 % Velké lokální firmy 29 % MSP v jiných středoevropských státech EU 25 % Začínající místní MSP 16 % „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 302 MSP ve východoevropských nečlenských zemích EU 8% POUŽITÁ LITERATURA: [1] Internetové zdroje www.mpo.cz ADRESA: Ing. Jan Prachař Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Tel./fax.: 572 549 018, 572 548 788 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 303 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 304 MARKETINGOVÁ KULTURA Jan Prachař Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice Abstrakt: Zřejmě i ve středoevropských podmínkách nastává čas standardního chování vlastníků. Začíná se projevovat nesporný tlak globální konkurence. Ukazuje se nutnost radikálně změnit přístup k obchodním procesům, zejména tvorbě cen a způsobu využití informací. Nastupuje nová generace manažerů, kteří umí rozlišovat mezi efektivní pružností a chaosem. Skutečnou pružnost firmy lze dosáhnout pouze dokonalým zpracováním informací. Klíčová slova: marketingová kultura , konkurenční schopnost a flexibilita, kvalifikace v oboru marketing , Český institut pro marketing (CIMA) Jednou z rozhodujících výzev pro naše podniky všech velikostí a oboru působnosti, je neustálé zvyšování konkurenční schopnosti a v souvislosti s tím nalezení vlastních rozhodujících kompetencí, určujících jejich postavení na trhu. Tomu odpovídá orientace podnikatelské strategie, opírající se o prioritní vytváření přidané hodnoty díky efektivnímu využití znalostí a včasnému přístupu k plnohodnotným informacím. Nestačí pouze ekonomická síla firmy, ale její schopnost rychle, pružně a především netradičně reagovat na změny v okolí a tím na podnikatelské příležitosti. Problémy podnikového managementu jsou sice velmi častým tématem, kterým se zabývá řada výzkumných pracovišť, agentur i kateder vysokých škol, přesto se však ukazuje, že existuje stále řada slaběji zastoupených míst, které jsou vyvolány požadavky racionální implementace některých zásadních, zdánlivě zcela obvyklých manažerských přístupů. To se týká i oblasti manažerského zvládnutí tržní orientace firmy a nalezení jejích rozhodujících kompetencí v konkurenční soutěži. České firmy se v podstatě ujišťují v názoru, že úspěch předpokládá uplatnění tržní orientace, vyjádřené marketingovou koncepcí managementu. Chápou však vždy postavení marektingu jako filozofie podnikání i jako systém příslušných funkcí poznávacích a realizačních? Mé praktické zkušenosti prokazují řadu skutečností, jako např.: • není vytvořena v mysli všech spolupracovníků marketingová kultura, která zajišťuje, aby byly skutečně využity všechny šance pro lepší uspokojení zákazníků, • dochází tak k „napjatým vztahům“ mezi manažery všech funkčních oblastí a top managementem na špici podniku, • pocit zodpovědnosti vůči tržní koncepci podnikání mají spíše manažeři útvarů, přicházejících do styku se zákazníkem, překvapující jsou údaje za vyšší a dokonce za top management, kde lze nalézt opačné tendence, • překvapuje, že celá pětina firem přiznává, že firma je jen částečně nebo velmi málo vstřícná k připomínkám zákazníků, • jednoznačnou pro-zákaznickou orientaci prosazuje jen 3/5 část dotázaných firem, 2/5 jen částečně, • řada analytických marketingových metod není vůbec známa (analýza konkurence, analýza životního cyklu produktu, poziční mapa), dokonce je cizí i myšlenka segmentace atd. Pouze ten podnikatelský subjekt, který investuje do vzdělávání svých pracovníků, je moudrý, protože tak může zásadně nastoupit cestu zvyšování konkurenční schopnosti a flexibility k přizpůsobování dynamickým podmínkám ekonomické reality. Lze v této situaci jednoduše konstatovat, že neexistují příležitosti, jak se s filozofií, principy, metodami a nástroji marketingu seznámit? Nikoliv. Jednotný vzdělávací systém po absolvování středoškolského nebo vysokoškolského studia u nás v podstatě neexistuje v žádném oboru, snad s výjimkou medicíny. Trh je velmi neuspořádaný, může budit dojem nasycení. To je mimo jiné také dáno tím, že marketing se učí na vysokých školách a nová generace je v tomto oboru kvalifikovaná. Co se týče dalšího vzdělávání dospělých, trh je nepřehledný. Existuje poměrně široká nabídka různých kursů a seminářů zaměřených na marketing s různou délkou a samozřejmě s odlišnou kvalitou. U vzdělávacích kursů v tomto oboru je velmi důležitá systematičnost a komplexnost. Řada kursů je krátkodobá, se zaměřením jen na určité oblasti, např. marketingové komunikace. Podobná situace je i v nabídce studijních „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 305 materiálů. Například odborné publikace renomovaných vydavatelství na našem trhu, které se zabývají nějakým dílčím problémem, se staví do pozice učebnic marketingu. Mimoškolní vzdělávání v marketingu je třeba, stejně jako nepřeberné množství řady aktivit, postupně přizpůsobovat evropskému standardu, odpovídajícímu zásadám EU. Důvod je zde velmi prostý: uznání kvalifikace v oboru marketingu, které umožní jednak mobilitu našich odborníků v EU a současně zvýší jejich prestiž v rámci mezinárodních obchodních jednání a realizaci marketingu v globálních podmínkách. Nositelem řešení problematiky jednotného systému vzdělávání v marketingu a akreditace jednotlivých národních dokladů o vzdělání je European Marketing Confederation (EMC). Řádným členem EMC se dne 14. prosince 1994 stal Český institut pro marketing CIMA, jako jediný představitel ČR a současně první člen ze zemí střední a východní Evropy. Přijetí CIMA do EMC bylo výsledkem jeho předchozích aktivit, především toho, že převzal nizozemský systém odborného vzdělávání v oblasti marketingu a jeho knowhow. Systém je založen na odborné úrovni srovnatelné s evropskými státy, jako je Anglie, Francie, Holandsko, Švédsko, Irsko apod. Český institut pro marketing (CIMA) působí v ČR od roku 1992, kdy byl založen na základě nizozemskočeských bilaterálních dohod jako nezisková vzdělávací organizace. Jeho posláním a rozhodující náplní práce je poskytování komplexního vzdělávacího systému v marketingu. Proč zdůrazňujeme v pojetí celoživotního vzdělávání v marketingu požadavek systémové přípravy. V čem je přednost systémového pojetí? Jde o ucelený systém mimoškolního vzdělávání, který zahrnuje celou problematiku marketingu a je organizován v rovinách odpovídajících manažerským úrovním. Tyto úrovně lze charakterizovat nejen hierarchií funkcí v marketingu jako takovém, ale současně i obecně celým systémem podnikových činností. Jak bylo uvedeno na výsledcích prováděných výzkumů, marketingové vzdělávání musí proniknout i do úrovně řízení dalších článků hodnototvorného procesu jako je vývoj, výroba, nákup a další. A to jak na základní řídící a prováděcí úrovni, tak i z hlediska úrovní vyšších. Konkrétně jde o jednotlivé stupně vzdělávání: • CIMA-A, určený pro individuální podnikatele, manažery malých podniků a odborné pracovníky marketingových a dalších podnikových útvarů, • CIMA-B, určený pro vedoucí marketingových útvarů, pracovníky zabývající se marketingovým poradenstvím, specifickými marketingovými funkcemi ve firmách či v odborných agenturách, • CIMA-C, určený pro pracovníky top managementu obecně, zejména pak s přihlédnutím k marketingovým aktivitám firmy. V rámci tohoto systému vzdělávání má CIMA na svém kontě dnes již několik tisíc absolventů, specialistů – nositelů certifikátu na dané úrovni. Takovýto přístup ke vzdělávání současně zavazuje. Systém je živý organismus, který musí absorbovat změny vnějšího i vnitřního prostředí. Nejinak tomu je i se systémem celoživotního vzdělávání v marketingu. Certifikovaní a pedagogickou praxí prověření lektoři přirozeně po celou dobu realizace kurzů CIMA zvyšují jejich úroveň tím, že především sami drží krok s rozvojem teorie i praxe marketingu. Svědčí o tom i několikrát přepracované a doplněné materiály ke studiu, které CIMA účastníkům vzdělávání poskytuje. Společenský vývoj klade i nové nároky na oprávněnost a váhu vzdělávání a na základě něho poskytnutých kvalifikačních dokladů. Mezi různými pokusy o vydávání různých vysvědčení a potvrzení o absolvování kurzů se musí nutně prosadit, v souladu s požadavky globální společnosti, relevantní certifikace. Požadavky na kvalifikaci a zejména pak jejich průkaznost je třeba měřit uznávanými certifikačními kritérii. V souladu s naplněním těchto požadavků vytvořilo vedení CIMA realizační tým kvalifikace v oboru marketingu pro Certifikované vzdělávání v marketingu a prodeji, podporovaný Evropským sociálním fondem. Tím je plně deklarována i myšlenka, kterou CIMA prosazuje, trvale realizovat systém podporující vyváženost evropských regionů v oblasti mimoškolního vzdělávání. Mimo jiné jsou tak vytvořeny předpoklady pro zvýšení mobility obyvatelstva v rámci EU a zlepšování jejich podmínek ve vztahu k trhu práce. Vedle komplexní revize a přepracování studijních podkladů CIMA, v souladu s vývojem teorie i praxe marketingu, byl vytvořen při vedení CIMA Certifikační orgán CIMA, jehož hlavním úkolem je zajištění certifikace systému CIMA v souladu s ČSN EN ISO/IEC 17024:2003. Certifikační orgán připravil pro ověření odborné způsobilosti soubor hodnotících standardů vycházejících z požadavků na jednoznačně vymezený profil absolventa příslušného stupně vzdělávání CIMA a na ně navazující systém hodnotitelských zkoušek, které zajišťuje nezávislá zkušební komise. Rozbor jednotlivých „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 306 skutečností podporujících význam certifikačního systému, který se takto marketingovému vzdělávání dostává, může být předmětem dalších informací, které v prostoru této stati by nebylo vhodné zkratkovitě uvádět. LITERATURA: [1] KOTLER, P.; LANE, K. KELLER. Marketing management, 2007, ISBN 978-80-247-1359-5. [2] LEHTINEN, J. R.; Aktivní CRM – Řízení vztahů se zákazníky, 2007, ISBN:978-80-247-1814-9. ADRESA: Ing. Jan Prachař Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Tel./fax.: 572 549 018, 572 548 788 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 307 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 308 VYBRANÉ ASPEKTY RODINNÉHO PODNIKANIA V PRIHRANIČNÝCH REGIÓNOCDH SLOVENSKA Mária Rostášová Žilinská univerzita v Žiline Abstrakt: Rodinné firmy v Žilinskom regióne, ktorý je jedným z typických prihraničných regiónov Slovenska, sa dostali do centra pozornosti v dôsledku uskutočnenia niekoľkých marketingových výskumov, ktoré iniciovala Žilinská univerzita v Žiline. Cieľom týchto výskumov bolo zistiť situáciu vo firmách, v ktorých sa dedí podnikanie z rodičov na deti. Je vo všeobecnosti známe, že zachovať tradičný biznis pri generačnej výmene z rodičov na potomkov nie je jednoduché, že deti často neláka práca pod dohľadom rodičov a dokonca, že o zveľaďovanie biznisu otcov nie je vždy záujem.. Príspevok vykresľuje jeden z možných čiastkových ciest k správnemu riadeniu rodinných firiem. Klíčová slova: Rodinné podnikanie - stratégia rodinného podnikania – analýzy a prieskumy v rodinnom podnikaní - SWOT analýza rodinného podnikania Rodinné podnikanie v Žilinskom regióne, ktorý je typickým predstaviteľom prihraničného regiónu má pomerne dlhú tradíciu. Za jednu z hlavných výhod rodinných firiem pokladajú samotní podnikatelia skutočnosť, že rodinní príslušníci majú k svojej firme úplne iný vzťah ako ostatní zamestnanci. Prihraničné regióny sa navyše častejšie ako ktorékoľvek iné vyznačujú tým, že ľudia tam hľadajú taký spôsob vlastného uplatnenia, ktorý presahuje hranice regiónu, resp. štátu, ktorého sú občanmi. Čo je ale spoločné celej spoločnosti, bez ohľadu na to, či sa jedná o prihraničný región alebo nie je skutočnosť, že ľudia ešte vždy zaujímajú odlišný postoj k vlastnému majetku a inak sa správajú voči cudziemu, prednedávnom väčšinou štátnemu vlastníctvu. Okrem toho napríklad platí, že rodinné firmy sa vytvárajú a riadia ľahšie, pretože členovia jednej rodiny obyčajne uznávajú spoločné, resp. veľmi podobné hodnoty, čo je vždy jedným zo základných faktorov celkového úspechu v podnikaní. Jednoduchšie to býva napríklad aj s rozdelením úloh, pretože sa dobre poznajú a najlepšie vedia, kto by stanovené úlohy naplnil najlepšie. Vo firmách vlastnených rodinou sa často hovorí o záležitostiach, o ktorých sa v iných typoch firiem nehovorí. Skromný život zainteresovaných sa prelína s pracovnými problémami. Medziľudské vzťahy sú v rodinných firmách užšie a previazanejšie, vzťahy sú však oveľa zraniteľnejšie a citlivejšie. Rodinné vzťahy vo veľkej miere komplikujú riadiaci proces v rodinnom podniku. Väčšina podnikateľských rozhodnutí je rozhodnutiami rodiny a záujmy rodiny ovplyvňuje samotné rodinné podnikanie. Viesť rodinný podnik z tohto pohľadu znamená robiť kompromisy medzi želaniami rodiny a podniku, nájsť medzi nimi náležitú rovnováhu, pretože iba tak budú dosiahnuté výsledky prínosom pre obe strany. [1] Problémy a ťažkosti súvisiace s chodom rodinného podniku často pôsobia na zakladateľa firmy ako odradzujúci faktor, zatieňujúci mnohé výhody a hodnoty, ktoré so sebou rodinné podnikanie prináša – najmä hodnoty prameniace zo sily rodinného kruhu. Rodinný podnik ma svoje silné aj slabé stránky. Neprekonateľnou silou rodinného podniku je osobitná atmosféra a pocit príslušnosti k rodine. „Mlyn vraj prestáva mlieť v tretej generácii“. Toto je staré príslovie, ktoré je hodné zamyslenia. Zakladatelia rodinných podnikov snažiaci sa o zachovanie podniku na večné časy by sa možno mali pri ňom pozastaviť a pouvažovať o zmysle existencie rodinného podniku. Priemerná životnosť rodinného podniku je 24 rokov, čo je veľmi blízke dobe, počas ktorej ho zakladateľ prevádzkuje. Iba 30% rodinných podnikov sa dožije druhej generácie a menej ako dve tretiny z tohto počtu prežije druhú generáciu. Len 13 % rodinných podnikov prežije tretiu generáciu. Uvedená štatistika síce ilustruje krehkosť rodinného podnikania, nie je však dôvodom myslieť si, že rodinné podnikanie nemá perspektívu. Aj skúsenosti z USA potvrdzujú, že bez dlhodobej perspektívy, jasne definovaných vlastníckych vzťahov a manažérskych kompetencií sa rodinný podnik len ťažko dožije druhej alebo tretej generácie. [5] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 309 Rodinné podniky vytvárajú v niektorých krajinách 50 – 60% hrubého domáceho produktu. Ich riadenie a aktivity sa podstatne líšia od iných spoločností riadených profesionálnymi manažérmi. Vo vnútri rodinného podniku odpadá bežná anonymita medzi manažmentom podniku a zamestnancami. [2, 3] Veľkým nedostatkom rodinných podnikov je vo všeobecnosti nekritickosť vedenia voči členom rodiny pracujúcim v podniku. Nekvalifikovaný rodinný príslušník má často väčšie príležitosti uplatnenia sa ako kvalifikovaný odborník zvonka. V USA sa traduje vtip: Vlastník a manažér rodinnej firmy si dá zavolať do kancelárie svojho syna zamestnaného vo firme. Založí si na hlavu čiapku s nápisom „Boss“ a rezolútnym hlasom ohlási synovi: “Máte padáka!“ Potom si založí čiapku s nápisom „Otecko“ a vľúdne sa prihovorí synovi: „ Chlapče, dnes sme sa s mamičkou dopočuli, že si prišiel o prácu. Ako ti môžeme pomôcť?“ Tento vtip však nepoukazuje na situáciu, ktorá môže vzniknúť vo firme v USA, ale, ako sa ukázalo, k tejto situácii dochádza aj v rodinných firmách na Slovensku. [5] Viaceré štúdie o rodinných podnikoch v zahraničí a sčasti aj u nás naznačujú, že dôvodmi neprežitia rodinných podnikov nie sú len ekonomické podmienky, nedostatok kapitálu, ale veľmi často sú príčinami konflikty, ktoré vznikajú ako nedostatočný prvok v rámci kultúry rodinného podniku. K informáciám o týchto procesoch je možné dospieť študovaním vzniku a vývoja rodinného podniku štúdiom ekonomických výsledkov, prieskumnými aktivitami zameranými na pracovné vzťahy, kultúru rodinného podnikania a možné konflikty v rodinnom podnikaní. Cieľom zisťovania, uskutočneného medzi podnikmi rodinného typu bolo, na základe oslovenia jednotlivcov rodinných podnikov, zistiť údaje o situácií, vývoji a problémoch rodinného podnikania v Žilinskom regióne. V rámci prieskumu bolo oslovených 50 rodinných podnikov, z ktorých bolo vybraných a oslovených formou elektronického dopytovania 35 jednotlivcov a formou ústneho dopytovania 15 jednotlivcov. Na základe získaných výsledkov je možné vybrať niektoré významné aspekty, ktoré charakterizujú súčasnú situáciu v oblasti rodinného podniku na v Žilinskom regióne. [4] TAB.1: Najčastejšie problémy rodinného podnikania vo väzbe na formu rodinného podniku (%) Najčastejšie konflikty/Forma podniku živnostníci s.r.o združenie A. Rozdielne názory pri rozhodovaní a vedení 46 72 67 B. Žiarlivosť medzi rodinnými príslušníkmi 6 C. Rivalita medzi rodinnými príslušníkmi 16 14 D. Nerovnomerné postavenie (funkcia) rodinných príslušníkov 20 14 33 E. Nespravodlivé ohodnotenie rodinných príslušníkov 6 F. Iné 6 TAB. 2: Silné stránky rodinného podnikania vo väzbe na formu rodinného podniku(%) Silné stránky rodinného podnikania/Forma podniku živnostníci s.r.o. združenie A. Vzájomná dôvera 9 7 7 B. Spoločné rozhodovanie - súdržnosť, jednotnosť C. Aktivita, ochota pracovať podľa potrieb firmy D. Dobré vzťahy, duch súdržnosti a spolupráce E. Skúsenosti v odbore a kvalita práce F. Dobré meno firmy G. Prínos jednotlivých členov rodiny (kontakty, vedomosti, skúsenosti) H. Vytváranie nových distribučných kanálov - pobočiek 11 16 10 15 12 15 7 11 19 11 13 13 13 21 20 16 11 - 11 19 13 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 310 TAB. 3: Slabé stránky rodinného podnikania vo väzbe na formu rodinného podniku (%) Slabé stránky rodinného podnikania/Forma podniku živnostníci s.r.o. združenie A. Rivalita súrodencov, ktorá môže spôsobiť rozpad 14 - - B. Nedodržiavanie pravidiel, pracovnej doby C. Komplikovanosť rodinných vzťahov (trpia tí rodinní príslušníci, ktorí nepodnikajú) D. Organizácia firmy E. Osobné konflikty a názorové rozdiely F. Finančná náročnosť 16 37 - 14 - - 16 22 18 27 18 18 40 20 40 s.r.o. združenie 27 60 27 46 - 40 - TAB. 4: Príležitosti rodinného podnikania vo väzbe na formu rodinného podniku (%) Príležitosti rodinného podnikania/Forma podniku živnostníci A. Celonárodný a celoeurópsky trend k vzájomnému prepojeniu 31 rodinných podnikov s cieľom vzájomne si pomáhať B. Podpora rodinného podnikania zo strany Európskej únie 19 C. Lojalita zákazníkov k rodinným podnikom 28 D. Podpora rodinného podnikania zo strany štátu 22 TAB. 5: Hrozby pôsobiace na rodinné podnikanie vo väzbe na formu rodinného podniku(%) Hrozby rodinného podnikania/Forma podniku živnostníci s.r.o. združenie A. Slabá kúpyschopnosť obyvateľstva 11 20 11 B. Slabá vymožiteľnosť práva C. Poloha firmy ovplyvnená infraštruktúrou mesta D. Konkurencia E. Nedostatok kvalitných ľudských zdrojov na trhu práce F. Byrokratické prístupy zo strany štátu G. Nedostatok dotácií zo strany štátu 7 9 22 21 18 12 13 7 26 20 7 7 23 22 22 22 - TAB. 6: Slabé stránky rodinného podnikania z pohľadu vedúceho manažéra firmy (%) Slabé stránky z pohľadu vedúceho manažéra rodinného podniku Celá Zakladate Majiteľ rodi ľ na Rodin a a zam estnanci A. Rivalita súrodencov, ktorá môže spôsobiť rozpad firmy B. Nedodržiavanie pravidiel, pracovnej doby - 13 - - - 17 28 - C. Keď nepodnikajú všetci z rodiny, trpia tým rodinné vzťahy D. Autoritatívne manažovanie firmy - 9 9 - - 23 9 - E. Osobné konflikty a názorové rozdiely - 21 27 - 100 17 27 - - - - - F. Finančná náročnosť podnikania G. Iné Napriek určitým zovšeobecneniam, ktoré boli potvrdené uskutočneným prieskumom, je situácia v každom z rodinných podnikov ovplyvnená množstvom špecifických okolností a podmienok, ktoré spôsobujú to, že stratégia, ktorú by mal každý podnik prijať, by mala vychádzať z jeho podrobnej SWOT analýzy. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 311 Ako príklad postupu rodinnej firmy pri stanovení optimálnej stratégie je v tomto príspevku uvedená SWOT analýza konkrétnej existujúcej firmy, ktorá vznikla v Žiline v roku 1999 a ktorá sa zaoberá obchodnou činnosťou. Podnik má podobu rodičovskej firmy, kde dominantnú pozíciu zohráva otec, ktorý preberá na seba väčšinu kompetencií, týkajúcich sa rozhodovania a plánovania. V pozícii priamych podriadených vystupujú dve dcéry, ktoré v oblasti podnikania vykonávajú príkazy a rozhodnutia otca. V podniku je počet nerodinných zamestnancov väčší ako počet rodinných členov. Obe sestry sú od malička zapájané zakladateľom podniku – otcom do rodinného podnikania. Na začiatku mali tie najnižšie pozície vo firme a prešli všetkými pracovnými funkciami, aby získali celkovú prax a skúsenosti a mohli v budúcnosti efektívne riadiť všetky oblasti podniku. Obidve sú zamestnané vo firme na plný pracovný úväzok a postupne získavajú väčšiu zodpovednosť a právomoc. Zamestnanci firmy tvrdia, že pociťujú pri nástupe do rodinného podniku rozdiel oproti práci v nerodinných podnikoch. Museli si okrem iného zvyknúť na to, že ich riadi okrem majiteľa podniku viac kompetentných osôb - ďalší rodinní príslušníci, ktorí majú rovnaké postavenie ako majiteľ podniku. Po dlhšie trvajúcom zamestnaneckom pomere si na to zamestnanci zvykli. Pri riešení konfliktov ich neposudzuje iba majiteľ firmy, ale svoj postoj povedia všetci rodinní príslušníci, čo napomáha k nájdeniu obojstranne uspokojujúceho riešenia. Táto skutočnosť svedčí o tom, že podnik postupom času prešiel z paternalistického riadenia na liberálne. V minulosti robil všetky rozhodnutia zásadne zakladateľ rodinného podniku, pretože má najväčšie skúsenosti v odbore a potrebné predpoklady viesť podnik. Vekový rozdiel medzi súrodencami je sedem rokov, to znamená, že staršia sestra má vo firme vyššie postavenie a právomoci kvôli dlhšej praxi a skúsenostiach oproti mladšej sestre. Nerovnomerné postavenie medzi súrodencami v rodinnom podniku vždy spôsobuje isté konflikty. Konflikty sa riešia vzájomnou komunikáciou. Matka, ktorá nie je priamo zapojená do podnikania sa pri konfliktoch dostáva do pozície prostredníka a poradcu a to či už pri konfliktoch medzi súrodencami, alebo aj pri konfliktoch otec – dcéra. Ostatné špecifiká vnútorného a vonkajšieho prostredia predmetného rodinného podniku vyplývajú z nasledujúcej analýzy. [4] TAB. 7: O-T analýza rodinného podniku pôsobiaceho v Žilinskom regióne Príležitosti a hrozby výkonnosť 5 4 3 2 1 Celonárodný a celoeurópsky trend k vzájomnému prepojeniu rodinných podnikov s cieľom vzájomne si pomáhať Podpora rodinného podnikania zo strany Európskej únie Lojalita zákazníkov k rodinným podnikom Podpora rodinného podnikania zo strany štátu Príležitosti spolu: Slabá kúpyschopnosť obyvateľstva Slabá vymožiteľnosť práva Poloha firmy ovplyvnená infraštruktúrou mesta Existencia silnej konkurencie Nedostatok kvalitných ľudských zdrojov na trhu práce Byrokratické prístupy zo strany štátu Nedostatok dotácií zo strany štátu Hrozby spolu: X Hodnota Suma Max. X 4 10 X 2 10 X 6 15 X X X X X X 3 15 3 2 2 6 6 15 X 15 10 10 15 15 2 2 23 10 10 X X X X X X X X X X X TAB. 8: S-W analýza rodinného podniku pôsobiaceho v Žilinskom regióne Silné a slabé stránky výkonnosť 5 4 3 2 1 Vzájomná dôvera Spoločné rozhodovanie - súdržnosť, jednotnosť Aktivita, ochota pracovať podľa potrieb firmy dôležitosť 3 2 1 X X X X X dôležitosť 3 2 1 Hodnota Suma Max. X X X „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 312 2 2 3 10 10 15 Dobré vzťahy - prosperita firmy, spolupráca Skúsenosti v odbore a kvalita práce Dobré meno firmy Každý z rodiny donesie do firmy kontakty, možnosti obchodu, spolupráce Vytvorenie nových pobočiek Každý príslušník z rodiny môže do firmy doniesť z okolia nejaké skúsenosti, vzdelanie, schopnosti, názory a to môže byť pre firmu prínos Silné stránky spolu: Rivalita súrodencov, ktorá môže spôsobiť rozpad Nedodržiavanie pravidiel, pracovnej doby Keď nepodnikajú všetci z rodiny, trpia tým rodinné vzťahy Organizácia firmy Osobné konflikty a názorové rozdiely Finančná náročnosť Slabé stránky spolu: X X X X X 3 3 3 2 15 15 15 10 X X X X 2 2 10 10 X X X X X 22 2 2 1 X 10 10 5 2 3 2 12 10 15 10 X X X X X X X X X X X Z takto rozpracovanej analýzy je možné zakresliť strategický rozmer podnikania pre nasledujúce obdobie podnikania. Prepočet vplyvu silných a slabých stránok, príležitostí a hrozieb v rodinnom podnikaní v Žilinskom regióne: silné stránky mínus slabé stránky príležitosti mínus hrozby 22 - 12 = 10 15 - 23 = -8 príležitosti Ofenzívna stratégia Stratégia spojenectva slabé stránky 10 silné stránky -8 Defenzívna stratégia Stratégia úniku hrozby GRAF 1: Matica stratégií a vymedzenie stratégie na základe výsledkov analýzy Z grafického znázornenia vypočítaných hodnôt je možné stanoviť, že by sa malo jednať o defenzívnu stratégiu, ktorá vyplynula z charakteristických čŕt konkrétneho rodinného podniku a z prostredia, ktoré v zmysle pozitívnom, ale aj negatívnom vytvorila Slovenská republika pre jeho rozvoj. Na základe jednoduchého prístupu pri aplikovaní SWOT analýzy - využitím silných stránok a príležitostí a elimináciou slabých stránok a hrozieb - je možné poukázať na jednu z ciest, ktorá je cestou k uľahčeniu a zefektívneniu niektorých dôležitých rozhodnutí v oblasti rodinného podnikania v Žilinskom regióne, ktorý je možné zovšeobecniť aj na podmienky iných regiónov a to nielen v Slovenskej republike. Takto koncipovaná cesta k uľahčeniu a zefektívneniu rodinného podnikania by mala byť jednoznačne sprevádzaná vhodne skoncipovaným nástupníckym plánom rodinnej firmy, pričom nástupníctvo je prirodzený a potrebný proces, ktorého nutnosť si však rodinné firmy v Žilinskom regióne, ale aj v celej SR, uvedomovali len veľmi málo. Osobitný prieskum ukázal, že na otázku typu: „Na koho prejde rodinná firma?“ odpovedalo 29 % respondentov, že na každého člena rodiny rovnako, 25 %, že o vlastníctve nie je rozhodnuté, 30 %, že firmu dostanú najaktívnejší členovia rodiny, 10 % respondentov odpovedalo, že neaktívni členovia rodiny dostanú menej a 8%, že firma sa predá. Za závažný fakt z prostredia rodinných firiem Žilinského regiónu možno považovať skutočnosť, že mnohí majitelia si nedokážu predstaviť, že by podnik dokázal existovať aj „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 313 bez nich. Nástupnícky plán by mal teda presne definovať: • Základný cieľ biznisu rodinnej firmy, t. j. v čom a kde firma podniká a aký je zmysel jej existencie. Pritom je možné odporučiť vytvorenie akýchsi „rodinných hodnôt“, ktoré opisujú nielen ekonomické poslanie rodinnej firmy, ale aj vzťah k okoliu, najmä k regiónu a jeho obyvateľom. V prípade prihraničného regiónu by bolo vhodné zamerať sa aj na vzťah „k druhej strane hraníc“. • Princípy podnikania: v tejto časti nástupníckeho plánu sa riešia otázky týkajúce sa vzťahu firmy a jej spoločníkov, vzťah k úverovému kapitálu, etika podnikania, identifikácia a segmentácia trhov, riadiace a organizačné štruktúry rodinnej firmy, kompetencie a zodpovednosti, zásady prijímania a prepúšťania zamestnancov, odmeňovanie, dividendová politika a pod. • Aktíva firmy: jedná sa o veľkosť, štruktúru a vzťah členov rodiny k jednotlivým aktívam (pozemky, budovy, finančné aktíva, značka a pod.) • Riešenie príjmu pre zakladateľa firmy na dôchodku: určenie toho, z čoho budú zakladatelia rodinnej firmy žiť (biznis bol pre nich hlavným zdrojom príjmu), ak sa druhej generácii prestane dariť v podnikaní. Takto koncipovaný nástupnícky plán, je možné všetkým rodinným firmám odporučiť, pretože jeho význam a opodstatnenosť je v zahraničí mnohokrát overená. Na otázku typu: „Čím sú rodinné firmy v Žilinskom regióne iné, ako ostatné rodinné firmy na Slovensku a v iných krajinách?“ je možné po uskutočnení už spomínaných prieskumov a analýz odpovedať, že sa tieto firmy výrazne neodlišujú. Blízkosť hraníc s iným štátom, resp. štátmi stavia pred rodinnú firmu úlohu zaradiť medzi základné ciele a strategické smerovanie firmy aj vzťah k regiónu, ktorý je na druhej strane hraníc. Medzi takto geograficky umiestnenými regiónmi sú už často vytvorené rodinné prepojenia a vzťahy ktoré, ako sa preukázalo v prieskumoch, zohrávajú veľmi dôležitú úlohu a pomáhajú rodinným firmám prežiť a byť úspešnými. POUŽITÁ LITERATÚRA: [1] STRÁŽOVSKÁ, H.; STRÁŽOVSKÁ, Ľ. Rodinné podnikanie. Bratislava : Sprint, 2002, 178 s., ISBN 80-89085-00-8. [2] SIROTKA, V. Skúste podnikať. Bratislava : NARMSP 2000. [3] MACHÁČEK, I. Rodinné podnikání. Praha : ASPI, 2005, 84 s., ISBN 80-7357-099-8. [4] KADOROVÁ, D. Rodinné podnikanie – svetové trendy a predpoklady jeho úspešnosti v podmienkach SR, Žilina, Žilinská univerzita, záverečná práca bakalárskeho štúdia, 85 s., 2007. [5] BALÁŽ, V. Rodinná firma - kto prežije a ako, Financie - SME, 2008. ADRESA: Prof. Ing. Mária Rostašová, PhD. Žilinská univerzita v Žiline Fakulta prevádzky a ekonomiky dopravy a spojov Univerzitná 1 010 26 Žilina Tel.: 00421 415 133 050 Fax: 00421 415 131 527 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 314 VZNIK ZÁSTAVNÍHO PRÁVA U MOVITÝCH VĚCÍ Dušan Ružič Evropský polytechnický instiut, s.r.o., Kunovice Abstrakt: Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. Klíčová slova: Dichotomie titulu a modu, ruční zástava, odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli, odevzdání movité věci třetí osobě, smlouva o úschově, smlouva o skladování, Rejstřík zástav, speciální mody věcí movitých Základním právním důvodem (titulem) vzniku zástavního práva je smlouva, tedy dobrovolný způsob vzniku. Jde svým způsobem vlastně i o vzor pro ostatní druhy zástavního práva. Vznik dobrovolného (smluvního) zástavního práva je, co do možných způsobů vzniku, rozmanitý, přičemž se u něj prosazuje, podobně jako je tomu u ostatních věcných práv, nauka o dichotomii titulu a modu, tj. o právním důvodu a způsobu odvozeného nabývání věcných práv. Podle tohoto principu k zastavení nestačí samotný titul zástavního práva (zástavní smlouva); ten tvoří jen nezbytnou součást procesu vzniku zástavního práva, který je dovršen zákonem předvídaným modem vzniku zástavního práva. Zástavní smlouvou vzniká zástavnímu věřiteli vůči zástavci vynutitelný nárok, aby zástavce učinil úkon nezbytný k realizaci zástavní smlouvy. Způsob, kterým dochází k realizaci zástavní smlouvy se pak označuje jako modus vzniku zástavního práva. Ke vzniku smluvního zástavního práva dochází tudíž dvoufázově, přičemž musí být splněny oba uvedené předpoklady. Musí tedy nastat dvě po sobě následující skutečnosti, jinak zástavní právo nemůže platně vzniknout. Na povaze movité zástavy záleží, jakým způsobem lze k ní uskutečnit úkon, se kterým jsou spojeny věcněprávní účinky vzniku zástavního práva. K zastavení movité věci by nedošlo, pokud by k zástavní smlouvě, coby titulu vzniku zástavního práva, nepřistoupil i zákonem předvídaný modus. Způsob nabývání smluvního zástavního práva u movitých věcí je, s účinností od 1. 1. 2002, upraven v § 157 odst. 2, 3 a § 158 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále Obč. Z.), které rozlišují tyto mody zástavního práva k movité věci: • odevzdání zástavnímu věřiteli; • odevzdání schovateli nebo skladovateli; a • zápis do Rejstříku zástav. S uvedeného rozdělení jednoznačně vyplývá, že novela Obč. Z. provedená zákonem č. 317/2001 Sb. radikálním způsobem změnila mody vzniku zástavního práva, a to zejména ve snaze zdokonalit způsob vzniku a evidence zástavního práva k movitým věcem, mají-li tyto i po vzniku tohoto zatížení zůstávat v držení zástavce (zástavního dlužníka), čímž by se důsledně uplatnil požadavek potřebné publicity zástavního práva vůči třetím osobám. Jelikož původní znění Obč. Z. upravovalo i nespolehlivé způsoby publicity zástavního práva, není již nadále možné používat dva dosavadní mody vzniku zástavního práva k věcem movitým: • označení movitých věcí viditelným označením (zjevné označení) které musí trvat po dobu zástavního práva, provedeným za účasti zástavního věřitele (nápisy, štítky apod.);1 a • vyznačení zástavního práva k věci v listině osvědčující vlastnictví věci, bez níž by nešlo s věcí nakládat nebo ji používat, kdy problémy vznikaly zejména v otázkách existence náležitých listin u movitých věcí.2 3 4 1 srov. § 158 odst. 2 Obč. Z. ve znění před novelou Obč. Z. provedenou zákonem č. 317/2001 Sb. srov. tamtéž srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 Cmo 200/95 ze dne 26.4.1995 4 srov. dále širokou právní diskusi na téma, zda ke vzniku zástavního práva k motorovému vozidlu postačí jeho vyznačení do osvědčení o technické způsobilosti motorového vozidla (technický průkaz) - zejména Elek, Š.: Vznik smluvního zástavního práva k movitým věcem. Právní rozhledy. 1/1999, str. 7 a Janečka, J., Manišová, V.: Právní praxe a podnikání. 12/1997, str. 32, dále srov. Bureš, J., Drápal, L.: 2 3 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 315 a) Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli, nestanoví-li zákon jinak (§ 157 odst. 2 Obč. Z.). Odevzdání zástavy (tradice) zástavnímu věřiteli, tzv. zástava ruční, je historicky tradičním a obecným modem zástavního práva v případě movitých věcí. Nabývacím aktem je převod faktické moci nad věcí ze zástavce na zástavního věřitele fyzickým předáním movité věci z ruky do ruky, což je podmínkou a okamžikem vzniku zástavního práva. Přechodem fyzické moci nad věcí (detence) se zvýrazňuje publicita a také dochází k omezení vlastnického práva v pravém slova smyslu. Věřiteli se tak poskytuje jistota, že se zástavou nebude nakládáno proti jeho zájmům, neboť má věc neustále pod svou kontrolou. Pro zástavce má bezpochyby tento způsob nevýhodu, že nemůže věc po dobu trvání zástavního práva užívat. Tradice věřiteli zaručuje, že v případě prodlení dlužníka bude věc možno zpeněžit a dosáhnout z výtěžku zpěněžení zástavy uspokojení zajištěné pohledávky, a to i v případě, kdyby zajištěná pohledávka byla promlčena (§ 170 odst. 2 Obč. Z.).5 Ačkoliv Obč. Z. výslovně nehovoří o hmotném odevzdání věci zástavnímu věřiteli, je nepochybné, že fyzické odevzdání zástavnímu věřiteli lze pod pojem „odevzdání věci“ zahrnout. Domnívám se, že stávající znění Obč. Z. již, s výjimkou učiněnou níže, neumožňuje pochybnosti, zda je odevzdáním míněno pouze hmotné odevzdání, či zda tento termín v sobě zahrnuje též odevzdání symbolické. Pokud bychom připustili, že současná právní úprava má na mysli výrazem odevzdání i symbolické odevzdání, museli bychom se zároveň vypořádat s otázkou, jaké typy symbolického odevzdání přicházejí v úvahu coby modus vzniku zástavního práva k movité věci (srov. § 157 odst. 2, 3 a § 158 odst. 1 Obč. Z. a contrario). Snaha výkladem rozšířit termín "odevzdání" užitý v zákoně i na symbolické odevzdání by totiž způsobila, že by zástavní právo mohlo vzniknout i na základě jiných, zákonem neupravených modů, což by bylo extra legem. V odborné literatuře na druhé straně nepanuje jednotný názor na odevzdání (lhostejno, zda třetí osobě či zástavnímu věřiteli) v případě, že zástavní věřitel či třetí osoba mají zástavu z nějakého důvodu již v době uzavření zástavní smlouvy v detenci na základě dřívějšího právního vztahu, např. z titulu nájmu nebo výpůjčky (traditio brevi manu). Někteří autoři6 tuto možnost zpochybňují a uvádějí, že k vzniku zástavního práva je vždy nutné zastavovanou věc vyzvednout a znovu ji věřiteli odevzdat, neboť Obč. Z. nezná odevzdání věci prohlášením, jak tomu bylo v ustanovení § 428 císařského patentu ze dne 1. června 1811 č. 946 Sb. zák. soud., obecný zákoník občanský (946/1811 sb.z.s. – ABGB) (dále OOZ) a nemá ani ustanovení, které by odpovídalo ustanovení o oznámení o zřízení zástavního práva schovateli věci, tak jak je tomu v § 41 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., zákon o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále CenP). S tímto názorem se však nemohu ztotožnit, neboť je příliš striktní a přespříliš ve svém důsledku formalizuje zákonnou úpravu vzniku zástavního práva tradicí. Základním hlediskem, o který bychom měli opřít výklad, je hledisko účelu hmotného odevzdání věci. Pokud by účelem odevzdání byla především publicita zastavení (ve smyslu veřejnosti procesu vzniku zástavního práva) a k odevzdání by muselo docházet např. na veřejných místech, či před kvalifikovaným počtem osob, bylo by nutné se přiklonit k názorům, které traditio brevi manu odmítají. Opačnému názoru7 pak svědčí skutečnost, že za účel odevzdání lze považovat zejména omezení (nikoli úplné vyloučení) dispozic se zástavou zástavcem a vyvíjení tlaku na zástavce, aby uhradil zajištěnou pohledávku, tím, že je zástavci zabráněno po dobu zastavení věc užívat (vlastní projev zajišťovací funkce zástavního práva). Mám za to, že požadavek „odevzdání věci" je splněn, a nemusí tudíž docházet k retradici, jestliže z obsahu smlouvy je nepochybné, že zástavní věřitel (třetí osoba) bude zástavu nadále mít u sebe z titulu zástavního práva. V tomto případě se totiž jedná o výjimečný způsob symbolického odevzdání movité věci, kdy je výsledek „odevzdání“ v každém případě naplněn, neboť věřitel má zástavu nadále ve své moci a drží ji (na faktickém stavu se vůbec nic nemění a publicita zastavení je zachována), přičemž fyzické předání je pouze nahrazeno dohodou. Navíc ze zákonného textu nemožnost traditio brevi manu dovodit nelze. Případem ruční zástavy je i tzv. zastavárenská zástava, která zástavnímu věřiteli umožňuje při dlužníkově prodlení dát zástavu zpeněžit a uspokojit tak svou pohledávku z půjčky z výtěžku prodeje.8 Zástavní právo v soudní praxi. 2., doplněné vydání. Praha: C. H. Beck 1997, str. 10 a konečně Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 6. Vydání. Praha: C. H. Beck 2001, 1471 s., str. 537 5 srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck 2002, 1153 s., str. 428 6 Elek, Š.: Vznik smluvního zástavního práva k movitým věcem. Právní rozhledy. 1/1999, str. 5 7 srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck 2002, 1153 s., str. 428 8 Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck 2002, 1153 s., str. 428 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 316 b) Odevzdání movité věci třetí osobě Zástavní věřitel a zástavce se mohou v zástavní smlouvě dohodnout, že odevzdání zástavy zástavnímu věřiteli bude nahrazeno předáním zástavy třetí osobě (sekvestor) do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele nebo pro zástavního dlužníka (§ 157 odst. 3 Obč. Z.). Před novelou Obč. Z. provedenou zákonem č. 317/2001 Sb. měla být tato varianta sice dohodnuta mezi zástavním věřitelem a zástavcem, avšak k této dohodě mohlo dojít i bezformálně až následně po uzavření zástavní smlouvy. Stávající znění Obč. Z. již požaduje, aby ujednání o svěření zástavy do depozice třetí osobě bylo pojato do kontextu zástavní smlouvy, a tím se mu má dostat písemné formy.9 Pro tento modus platí, s výjimkami uvedenými níže, obdobně to, co bylo uvedeno o odevzdání zástavy zástavnímu věřiteli. Zástavní právo v tomto případě pak vzniká okamžikem předání zástavy (tedy opětovně tradicí), tentokráte však osobě odlišné od zástavního věřitele, čímž je dosaženo rovněž věcněprávních účinků nezbytných pro vznik zástavního práva k movité věci. Tento způsob vzniku zástavního práva má rovněž pro zástavce negativní důsledek, totiž ten, že nemůže po dobu trvání zástavního práva věc užívat. Vztah zástavce a zástavního věřitele na jedné straně a osobou, která pro ně zástavu uschová, či skladuje, se řídí analogicky ustanoveními §§ 747 až 753 Obč. Z. (smlouva o úschově), respektive ustanoveními §§ 527 až 535 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále Obch. Z.) (smlouva o skladování). Režim smlouvy o skladování však musí být výslovně dohodnut. Podle ustanovení § 162 odst. 4 Obč. Z., má třetí osoba, které byla zástava na základě dohody zástavního věřitele a zástavce odevzdána, práva a povinnosti schovatele podle § 747 a násl. ObčZ, není-li dohodnuto jinak. Tato osoba však nesmí převzatou věc odevzdat další osobě, ani ji použít nebo umožnit její použití jinému. Jde o to, aby movitá věc zůstala v neporušeném stavu umožňujícím zpeněžení v případě dlužníkova prodlení, popřípadě její vrácení zástavnímu dlužníkovi při zániku zástavního práva. Podle znění § 158 odst. 3 před 1. 1. 2002 se mělo svěření věci u třetího subjektu stát pro zástavního věřitele i zástavního dlužníka. Z toho se následně dovozovalo, že zástavnímu věřiteli a zástavnímu dlužníku vznikají ze smlouvy uzavřené s třetí osobou práva a povinnosti společně a nerozdílně, oba byli považováni za solidární složitele, a tudíž jednomu z nich nemohla být věc vydána bez souhlasu druhého. Ze stávající formulace tohoto ustanovení však již vyplývá, že schovatel, respektive skladovatel převezme věc pro zástavního věřitele nebo pro zástavního dlužníka, a uzavírá tak smlouvou pouze s jedním z nich. Nadále tak nebude docházet ke zpochybňování účelu, ke kterému má svěření věci třetí osobě sloužit a zástavnímu věřiteli je usnadněna možnost uspokojit se zpeněžením věci v případě dlužníkova prodlení. Smlouva však musí v každém případě jednoznačně obsahovat, že věc bude vydána buď zástavnímu věřiteli k výkonu zástavního práva nebo bude po zániku zástavního práva zástavnímu dlužníkovi vrácena. Ve smlouvě bude rovněž vhodné určit, jakým způsobem se nárok na vydání (vrácení) věci prokáže. Je vhodné rovněž poznamenat, že k vydání věci může dojít bez souhlasu, a dokonce i proti vůli účastníků zástavního vztahu, vydá-li k tomu příkaz soud, zpravidla v rámci řízení o výkonu rozhodnutí prodejem předmětné movité věci. Na základě smlouvy o úschově vznikne složiteli právo, aby schovatel řádně opatroval věc, kterou od něj převzal do úschovy. Pojmovým znakem smlouvy o úschově je převzetí věci, což vylučuje jakékoliv úvahy o symbolickém převzetí, to tedy musí být vždy hmotné. Jedná se o smlouvu zásadně bezúplatnou, schovatel má nárok na odměnu za úschovu jen, pokud tak bylo mezi ním a složitelem sjednáno ve smlouvě, nebo odpovídá-li to předmětu podnikání schovatele, anebo zvyklostem (§748 Obč. Z.). Schovatel má ovšem nárok na úhradu nezbytných nákladů, které na věc při jejím opatrování vynaložil. Smlouva o skladování se liší od smlouvy o úschově zejména tím, že se jedná o smlouvu konsensuální (v souladu s § 527 odst. 1 Obch. Z. má ukladatel nárok na to, aby skladovatel věc převzal, uložil ji a opatroval), dále pak, že je zásadně úplatná, a skutečností, že skladování věci a odborná péče o ni jsou předmětem podnikání skladovatele. Trvání zastavení může být zkomplikováno uplatněním zvláštních důvodů pro odstoupení od smlouvy ze strany skladovatele dle ustanovení § 534 Obch. Z. Pokud je ukladatel ovšem v prodlení s plněním svých povinností, vzniká ze zákona skladovateli zástavní právo na skladovaných věcech, dokud se u něj nacházejí. Toto zástavní právo má přednost před jinými zástavními právy, tedy i před zástavním právem, jehož vznik byl předáním věci ke skladování završen. c) Rejstřík Zástava ruční uvedená pod písm. a) a b) výše je pro určité vztahy, typicky obchodní, velmi težko aplikovatelná. Zástavce, který je podnikatelem, totiž obvykle zastavenou věc potřebuje pro své podnikání, 9 srov. tamtéž „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 317 potřebuje ji užívat, neboť jejím užíváním vytváří mimo jiné zdroje pro úhradu zajišťované pohledávky. Právě na tuto možnost, totiž aby zástava zůstala v držení a užívání zástavce, pamatuje Obč. Z. tím, že stanoví v § 158 odst. 1 náhražku fyzického odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli či třetí osobě (tvz. surogát). Pokud se zástavce a zástavní věřitel v zástavní smlouvě dohodnou, že má vzniknout k movité věci zástavní právo, aniž by tato byla odevzdána zástavnímu věřiteli či třetí osobě, mohou využít nový způsob vzniku zástavního práva k některým věcem zavedený již zmíněnou novelou Obč. Z. (zákon č. 317/2001 Sb.), totiž zápis do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky. Zápis do Rejstříku zástav je v tomto případě konstitutivní právní skutečností a navazuje na zástavní smlouvu obligatorně sepsanou v souladu s § 156 odst. 3 Obč. Z. ve formě notářského zápisu. V souladu s § 158 odst. 2 Obč. Z. provede zápis zástavního práva do Rejstříku zástav notář, který sepsal zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu, a to bezodkladně po uzavření zástavní smlouvy. Notář provádí zápisy a výmazy z Rejstříku pomocí elektronického přenosu dat (§ 35b odst. 4 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále NotŘ)). Přestože úvahy o zřízení Rejstříku zástav byly patrny již dříve10, jedná se pro české právo o způsob vzniku zástavního práva poněkud netradiční, jehož hlavním účelem je dle důvodové zprávy k poslaneckému návrhu přispět k rozvoji středního podnikání poskytováním krátkodobých bankovních úvěrů. Tento nový modus se tedy uplatní u takových movitých věcí, k nimž má podle zástavní smlouvy vzniknout zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 158 odst. 1 Obč. Z.), přičemž zástavce není v tomto případě ani v nejmenším zkrácen ve svých vlastnických oprávněních (§ 123 Obč. Z.). Bude mít své místo patrně tam, kde odevzdání věci zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě není dobře možné (zejména vzhledem k povaze věci) a nalezne zřejmě své uplatnění i u věcí, o nichž se nevede veřejná evidence, nebo u věcí, u nichž se zatížení zástavním právem nijak vnějškově neprojeví.11 Z toho, že notář provede zápis elektronickým způsobem, však lze vzdor dikci § 158 odst. 1 Obč. Z. usuzovat, že ke vzniku zástavního práva dochází v podstatě již notářským zápisem o zástavní smlouvě. Zápis sám je tak pouze odrazem hmotněprávního stavu, nepředchází-li mu nějaké řízení či šetření týkající se případných překážek vyznačení zápisu v důsledku již stávajících zápisů v Rejstříku zástav nebo oprávnění zástavce dát věc do zástavy v době zřízení notářského zápisu. Lze se tudíž s úspěchem domnívat, že se tak zástavní smlouvě v podobě notářského zápisu dostalo povahy věcné smlouvy známé z někdejší právní nauky, kterou se nezakládají jen práva a povinnosti smluvních stran, ale přímo zástavní právo (conventio pignoris vel hypothecae).12 Na základě výše uvedených skutečností si proto dovoluji tvrdit, že tento modus vzniku zástavního práva přináší do českého práva určitý nový druh hypotéky. Za hypotéku totiž není považováno pouze zástavní právo k nemovitosti, ale i věci movité, která zůstává v držení zástavce, protože pojmovým znakem hypotéky je, že zástavní věřitel nemá oprávnění mít zástavu u sebe a ke vzniku tohoto zástavního práva se nepožaduje předání zástavy zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě.13 § 35b NotŘ upravuje Rejstřík zástav vedený a spravovaný Notářskou komorou České republiky a podmínky evidence zástavních práv v Rejstříku zástav. Jedná se o neveřejný seznam v elektronické podobě v němž se eviduje (i) označení zástavy, (ii) výše a právní důvod zajišťované pohledávky, (iii) zástavní dlužník, zástavce a zástavní věřitel (iv) den vzniku a právní důvod zástavního práva a konečně (v) datum a čas zápisu.14 V případě Rejstříku zástav se uplatňují zásady podobné jako v případě katastru nemovitostí. Zápis do Rejstříku zástav vyjadřuje v podstatě intabulační princip jako je tomu u nemovitostí. Zásada ochrany dobré víry je pak vyjádřena v § 35b odst. 5 NotŘ, kdy „Proti tomu, kdo jedná v důvěře v obsah zápisu nebo záznamu do Rejstříku zástav, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že obsah zápisu nebo záznamu neodpovídá skutečnosti“. Zásadu formální publicity, i když v oslabené formě, neboť na rozdíl od katastru nemovitostí Rejstřík zástav není veřejný, vyjadřují ustanovení § 35b odst. 6 a 7 NotŘ, podle nichž kterýkoliv notář vydá na žádost opis nebo výpis z Rejstříku zástav nebo potvrzení o tom, že v něm určitá 10 Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 6. Vydání. Praha: C. H. Beck 2001, 1471 s., str. 538 srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck 2002, 1153 s., str. 429 12 srov. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck 2002, 1153 s., str. 429 a Rouček, F., Sedláček, J.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, II. Díl. Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, Praha 1935, str. 657n. 13 srov. Elek, Š.: Vznik smluvního zástavního práva k movitým věcem. Právní rozhledy. 1/1999, str. 1 14 § 35b odst. 2 NotŘ 11 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 318 věc, hromadná věc nebo soubor věcí není evidována jako zástava, a to (i) osobě, která osvědčí oprávněný zájem nebo (ii) s písemným souhlasem vlastníka movité věci.15 d) Speciální mody věcí movitých Vedle obecné úpravy způsobů vzniku zástavního práva stanovené v Obč. Z., existují u některých movitých věcí zvláštní právní úpravy vzniku zástavního práva. • Jedná se především o speciální předpisy, které v souladu s předchozí výslovnou občanskoprávní úpravou, konkretizují případy, v nichž vzniká zástavní právo jeho vyznačením v listině, která osvědčuje vlastnictví věci a bez níž nelze s věcí nakládat nebo ji používat. Příkladem listiny, která podmínky stanovené v § 158 odst. 2 Obč. Z. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 317/2001 Sb., splňuje, může být osvědčení plavidla oprávněného k provozu na vnitrozemských vodních cestách (tj. lodní osvědčení nebo osvědčení plovoucího zařízení), které podle § 10 odst. 6 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, osvědčuje vlastnictví k plavidlu. V tomto ustanovení je výslovně uvedeno, že plavební úřad vyznačí vznik zástavního práva do lodního osvědčení nebo do osvědčení plovoucího zařízení. Kromě toho se zástavní právo k plavidlu uvádí i v Plavebním rejstříku. • zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých dalších souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále PPV) zavedl, mimo jiné, tzv. registr silničních vozidel, který je evidencí silničních motorových vozidel, přípojných vozidel a provozovatelů těchto vozidel. Do registru silničních vozidel se, kromě dalších skutečností, zapisuje vlastník vozidla (§ 4 odst. 4 písm. a) PPV), jakož i zástavní práva váznoucí na silničním motorovém vozidle a přípojném vozidle (§ odst. 5 písm. b) PPV). Tím se vyřešily rozsáhlé právní diskuse existující do přijetí PPV, které byly vedeny za účelem vyřešení otázky, zda ke vzniku zástavního práva k motorovému vozidlu postačí jeho vyznačení do osvědčení o technické způsobilosti motorového vozidla (technický průkaz).16 O registraci vydá příslušný okresní úřad, který registr vede, žadateli o registraci osvědčení o registraci silničního motorového vozidla a přípojného vozidla. Údaje o vlastníkovi silničního motorového vozidla a přípojného vozidla se navíc zapisují i do technického průkazu. V §§ 8 – 12 PPV jsou pak upraveny podmínky pro zápis a výmaz zástavního práva z technického průkazu a změny týkající se zástavního práva v registru silničních vozidel. Žádost o zapsání zástavního práva podává vlastník silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla, anebo zástavní věřitel. Žádost musí být doložena zástavní smlouvou nebo rozhodnutím o zřízení zástavního práva k silničnímu motorovému vozidlu a přípojnému vozidlu. Okresní úřad provede na základě žádosti a uvedených dokladů zápis zástavního práva do technického průkazu a zaeviduje zástavní právo do registru silničních vozidel. Výmaz zástavního práva z technického průkazu okresní úřad provede na žádost vlastníka vozidla (§ 10 PPV), která musí být doložena smlouvou nebo jiným dokladem o zániku zástavního práva. Výmaz zástavního práva z technického průkazu okresní úřad vyznačí v registru silničních vozidel. V případě změn zástavního práva, jsou vlastník a zástavní věřitel povinni podat do 10 pracovních dnů žádost o provedení zápisu změn údajů zapisovaný v registru silničních vozidel, přičemž tato žádost musí být doložena příslušnými doklady osvědčujícími změnu v zástavním právu (§§ 11 – 12 PPV). • Vznik zástavního práva je vázán na vyznačení do speciálního úředního rejstříku v případě námořních lodí. Podle § 23 odst. 2 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě (dále NamP), nabývá zřízení zástavního práva k námořnímu plavidlu zapsanému do námořního rejstříku účinnosti dnem zápisu této skutečnosti do námořního rejstříku (u lodí plujících s prozatímním průvodním listem záznamem v tomto listě). Zároveň však podle § 23 odst. 4 NamP vzniká smluvní zástavní právo k námořnímu plavidlu provedením zápisu do námořního rejstříku, a to podle pořadí došlých návrhů. Ustanovení odst. § 23 odst. 2 NamP mělo zřejmě dopadat na vznik zástavního práva na základě jiných titulů než zástavní smlouvy. Znění tohoto ustanovení však nedává prostor jej z aplikace na vznik smluvního zástavního práva vyloučit. Modus vzniku zástavního práva tak neobvykle spadá do jednoho okamžiku s účinností zástavní smlouvy. • Podobně jako u námořních lodí, se podle § 4 odst. 2 písm. e) zákona č. 49/1997 Sb., o civilním 15 srov. též § 13 ZápPrNe a § 21 odst. 1 KatZ srov. zejména Elek, Š.: Vznik smluvního zástavního práva k movitým věcem. Právní rozhledy. 1/1999, str. 7 a Janečka, J., Manišová, V.:Právní praxe a podnikání. 12/1997, str. 32, dále srov. Bureš, J., Drápal, L.: Zástavní právo v soudní praxi. 2., doplněné vydání. Praha: C. H. Beck 1997, str. 10 a konečně Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 6. Vydání. Praha: C. H. Beck 2001, 1471 s., str. 537 16 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 319 • letectví, zřízení zástavního práva k civilnímu letadlu zapisuje do leteckého rejstříku. Podle zákona č. 307/2000 Sb., o zemědělských skladních listech a zemědělských veřejných skladech a o změně některých souvisejících zákonů (dále ZSL) může k vybraným zemědělským produktům vzniknout zástavní právo, které je spojené se zemědělským skladním listem, jenž je listinným cenným papírem na řad (srov. § 1 CenP). Zemědělský skladní list vystavuje provozovatel veřejného skladu na základě převzetí zboží v zemědělském veřejném skladu. Zemědělský skladní list se skládá ze dvou částí, a to z vlastnického listu a zástavního listu. Samostatné vystavení jen jedné části skladního listu ZSL nepřipouští. Ve vlastnickém listu musí být uvedeno, že je k němu vystaven zástavní list, a naopak, na zástavním listu musí být uvedeno, že je k němu vystaven vlastnický list. Se zemědělským skladním listem složeným z jeho obou částí je spojeno vlastnické právo ke zboží uskladněnému v zemědělském veřejném skladu, na které by vystaven zemědělský skladní list, a právo nakládat bez omezení s tímto zbožím. Podle § 9 odst. 1 ZSL vzniká zástavní právo ke zboží uskladněnému v zemědělském veřejném skladu prvním rubopisem zástavního listu a jeho předáním nabyvateli. Současným převodem obou částí zemědělského skladního listu přechází vlastnické právo ke zboží, na které je zemědělský skladní list vystaven. Pokud je převeden pouze samostatný vlastnický list, přechází na nabyvatele vlastnické právo ke zboží, na které je zemědělských skladní list vystaven, omezené zástavním právem. Majitel vlastnického listu má právo na vydání zboží po uhrazení pohledávky, pro kterou bylo zřízeno zástavní právo ke zboží. ADRESA: JUDr. Dušan Ružič, Ph.D. Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Tel.: 572 549 018 e-mail: [email protected] „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 320 STRUKTURÁLNÍ FONDY EVROPSKÉ UNIE A MOŽNOSTI PARTICIPACE ČESKÝCH REGIONŮ A PODNIKATELŮ NA JEJICH ZDROJÍCH Richard Simek1, Jozef Králik2 1 Evropský polytechnický institut, s.r.o., Kunovice, 2 Akadémia Policejného zboru, Bratislava Abstrakt: Článek se zaměřuje na základní charakteristiku Strukturálních fondů Evropské unie. Jeho cílem je poskytnout základní informace o programech podpory, způsobu předkládání projektů a procesech souvisejících se samotnou realizací projektů v rámci Operačního programu Průmysl a podnikání. Cílem podpory v rámci Operačního programu Průmysl a podnikání je zachovat a dále rozvíjet konkurenceschopný a efektivní potenciál sektoru průmyslové výroby, průmyslových služeb a rozvoj sektoru energetiky, účinně přispívat ke zvyšování hospodářské výkonnosti výrobní základny a podpořit potřebné strukturální změny průmyslu tak, aby Česká republika na konci následující programovací periody EU (2007 – 2013) přestala být jako celek méně rozvinutým regionem EU. Klíčová slova: Evropská unie, regionální politika, strukturální fondy, operačního program. ÚVOD Mít základní informace o programech podpory, způsobu předkládání projektů a o procesech souvisejících se samotnou realizací projektů předkládáných institucím Evropské unie (dále jen EU) proto, aby bylo možné získavat z její fondů finanční zdroje, je dneska pro mnohé regiony a podnikatelské subjekty životní nezbytností. Zřejmé totiž je, že členství v EU přináší České republice nesporné výhody. Jednou z nich je právě možnost využít evropských financí pro rozvoj české globální i regionální podnikatelské sféry. Tedy, mimořádně důležitá je jejich dostatečná informovanost o strukturálních i jiných fondech EU. Jen dostatečná informovanost, správně zpracované projekty a žádost může totiž reálně přinést přidělení finančních prostředků z evropských fondů. Nutno taky připomenout, že v dnešní době je i v procesu podávání žádostí velká konkurence a finanční prostředky, a to nejen plynoucí z fondů EU, nejsou přece jen neomezené. Pro potenciálního uživatele financí přidělených z evropských fondů je důležité také dokonalé vypracování projektu a správnost žádosti. Proto je nezbytné vědet, jaké jsou principy strukturálních fondů, jak se rozdělují a jaké jsou možnosti získání dotací z těchto fondů pro malé a střední podnikatele. Proto byl pro provádění regionální politiky zřízen v roce 1975 Evropský fond pro regionální rozvoj. Svět se totiž pořád mění. Tudíž vstoupil do 21. století a Evropané se musejí společně vyrovnávat s fenoménem globalizace. Nové revoluční technologie a šíření internetu také dál mění světové hospodářství. A tyto hluboké ekonomické změny s sebou přinášejí i sociální krize a kulturní šok. V současné době je hospodářství členských států EU zatíženo nezaměstnaností a zvyšujícími se náklady na důchody, takže nové politické, ekonomické, sociální a právní reformy jsou čím dál tím naléhavější. Navzdory tomu, že se integrací podařilo překonat odvěké nepřátelství mezi evropskými zeměmi. Postoje nadřazenosti a užívání síly k řešení mezinárodních rozdílů vystřídala „metoda společenství“, tedy vzájemné spolupráce resp. solidarity. Tato nadčasová metoda hledá rovnováhu mezi národními zájmy a společným zájmem celé EU. EU a na její mezinárodně – politické základně vzniklé integrované evropské hospodářské společenství má za úkol vytvořením společného trhu a postupným odstraňováním rozdílů mezi hospodářskými politikami členských států EU podporovat harmonický rozvoj hospodářských činností v členských zemích EU, jejich nepřetržitý a vyvážený růst, zvýšenou stabilitu, rychlejší zvyšování životní úrovně a užší kontakty mezi členskými státy.Tyto úkoly byly již do velké míry splněny díky volnému pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu a díky politice EU, která zajišťuje spravedlivou hospodářskou soutěž mezi podniky a chrání zájmy spotřebitelů. V roce 1993 byl dobudován jednotný evropský trh a v roce 2002 bylo v některých zemích EU zavedeno euro.Tyto úkoly musí být přirozeně doprovázeny „strukturálními politikami“, které energicky „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 321 prováděla a financovala Evropská unie. Také, pokud chce být Evropa skutečně solidární, musí snížit rozdíly mezi bohatšími a chudšími regiony. V praxi se to projevilo zavedením regionálních a sociálních politik, jejichž význam s rozšiřováním EU neustále stoupá. Evropská unie je v mnoha směrech úspěšný celek, což se projevuje například zvyšující se životní úrovní obyvatel a zatím její poměrně stabilní ekonomickou situací. Přesto se s rozšiřováním EU začaly výrazněji projevovat vnitřní rozdíly. K postupnému odstraňování těchto rozdílů v hospodářské úrovni mezi jednotlivými evropskými regiony má sloužit mj. i regionální politika EU. I. Regionální politika EU spočívá zejména v převodech určitých částek z rozpočtu EU znevýhodněným regionům a kategoriím obyvatel. Na období 2000 - 2006 bylo pro tyto účely vyčleněno celkem 213 miliard eur. Využívají se na podporu rozvoje zaostalých oblastí, na přeměnu bývalých industriálních oblastí, na pomoc mladým lidem a dlouhodobě nezaměstnaným při hledání práce, na modernizaci zemědělství a na pomoc znevýhodněným venkovským oblastem. Účelem regionální politiky je zajistit srovnatelnou životní úroveň obyvatel všech regionů v rámci EU a její členských států a snížit rozdíly v hospodářské úrovni regionů. Regionální politika má dle principu solidarity podporovat směřování cílené pomoci do zaostávajících regionů nebo regionů s nevyhovující strukturou průmyslu. Prostřednictvím regionální politiky se podporují především konkurenceschopné, rozvojové a inovativní aktivity. Tato podpora má především formu finanční pomoci. Příspěvky se v rámci finanční pomoci EU její členským zemím vyplácejí prostřednictvím strukturálních fondů, a to: • Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), • Evropského sociálního fondu (ESF), • Finančního nástroje pro podporu rybolovu (FNPR) • Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF). Tyto příspěvky navyšují nebo stimulují investice ze soukromého sektoru a investice státní správy i samosprávy. Strukturální fondy (dále jen SF) jsou zároveň hlavním finančním nástrojem ke snižování rozvojových rozdílů mezi regiony EU. Finanční příspěvky ze SF na rozvojové aktivity členských států jsou nevratné. SF samozřejmě nejsou jediným zdrojem financí EU pro realizaci rozvojových aktivit členských států. Tyto aktivity může také financovat Evropská investiční banka (dále jen EIB) formou úvěrů. Zdrojem financí pro SF jsou finanční příspěvky všech členských států do společného rozpočtu EU. Částka pro regionální politiku, tedy strukturální fondy činí přes 35% celkového rozpočtu EU. Platí zde princip, že bohatší státy přispívají více a chudší méně. Finanční prostředky ze SF jsou směřovány na národní či regionální orgány členských zemí zodpovědné za řízení rozvojových programů. V rámci těchto programů jsou pak poskytovány příspěvky na předložené a schválené projekty. Finanční prostředky ze SF tedy nesměřují z Bruselu od Evropské komise (dále jen EK) přímo k příjemcům a realizátorům projektů. EK na základě schválených programů převádí peníze národním a regionálním orgánům oproti výkazům realizovaných projektů, tedy vesměs až po realizaci projektu v terénu. Implementace zásad regionální politiky EU založená především na poskytování finančních prostředků ze strukturálních fondů je založena na několika zásadách , které jsou reflektovány v celkové programové a právní úpravě systému poskytování pomoci. V integrované regionální politice EU se uplatňují následujících principy: PRINCIP PROGRAMOVÁNÍ Členské země mohou čerpat prostředky ze SF na základě vypracování víceletých a víceoborových programů rozvoje, které vlády jednotlivých zemí předkládají ve formě programových dokumentů EK vždy na určité období dopředu (programovací období EU trvá zpravidla 6 let). Účelem tohoto přístupu je zajistit co nejkomplexnější plánované řešení problémů daných regionů EU ve výhledu několika let a nerozdělovat finance SF na jednotlivé dílčí projekty. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 322 PRINCIP KONCENTRACE Co největší množství peněz směřovat do těch nejpotřebnějších regionů (nejchudších). Nerozmělňovat prostředky SF na řadu drobnějších projektů, ale koncentrovat je do komplexních projektů v rámci předem naplánovaných strategií rozvoje. PRINCIP PARTNERSTVÍ Zapojování příjemců prostředků do procesu plánování využívání SF - regiony, města, obce, soukromé subjekty. PRINCIP DOPLŇKOVOSTI (ADICIONALITY) Prostředky ze SF jsou určeny pouze k doplnění výdajů členských států EU. Členské státy musí ve předkládaných rozvojových plánech doložit vlastní finanční prostředky na spolufinancování akcí. Finance SF tedy nesmějí nahrazovat národní výdaje, není např. možné snížit ve státním rozpočtu výdaje na životní prostředí, protože je tato oblast podpořena SF. PRINCIP MONITOROVÁNÍ A VYHODNOCOVÁNÍ Veškeré operace SF jsou průběžně sledovány a vyhodnocovány z hlediska efektivnosti vynakládaných prostředků. Při schvalování projektů se předběžně posuzují možné dopady, projekty se pravidelně hodnotí v průběhu realizace a po ukončení se vyhodnotí skutečné výsledky projektů. Zásadními dokumenty určujícími využívání SF jsou nařízení Rady EU, které jsou závazné jak na úrovni Společenství tak na úrovni jednotlivých členských států. Dalšími dokumenty obsahující vysvětlení či různá metodická doporučení pro členské státy ohledně využívání SF jsou dokumenty EK. Tyto dokumenty nemají závazný charakter, mají pouze pomoci členským státům při zpracování rozvojových plánů. Konkrétně se například jedná o doporučení vhodných priorit k financování ze SF, které EU považuje za důležité a které je možné zahrnout do rozvojových plánů. Regionální politika EU tedy realisuje aktivity SF na základě striktních legislativních dokumentů, obsahujících stanovená pravidla užití finančních zdrojů EU. Dnes základní pravidla regionální politiky určuje Nařízení Rady ( ES ) č. 1260/1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech, přičemž toto nařízení je základním legislativním kamenem regionální politiky EU a využívání SF. Vždyť SF jsou nástrojem regionální politiky EU a prostředky z těchto fondů jsou určené na pomoc méně rozvinutým regionům, regionům,které se potýkají se strukturálními problémy a na podporu adaptace a modernizace politik a systémů vzdělávání, odborné přípravy zaměstnanosti. Po roce 2006 bylo zahájeno další tzv.programovací období, pro které Evropská komise definovala nová pravidla regionální politiky. Programovací období bylo šestileté, tj. na léta 2001 - 2006, avšak pro ČR platilo zkrácené programovací období, neboť přistoupila do EU v jeho polovině. Pro programovací období 2000-2006 rozdělovali SF své finanční prostředky v rámci tzv. tří Cílů pomoci. Pro každý Cíl pomoci byla stanovena kritéria, která musel region splňovat, aby byl zařazen pod daný Cíl. Každý Cíl znamenal jinou úroveň pomoci. CÍL 1: PODPORA ROZVOJE A STRUKTURÁLNÍCH ZMĚN ZAOSTÁVAJÍCÍCH REGIONŮ Pomoc ze SF byla v rámci Cíle 1 určena především pro regiony na úrovni NUTS II, jejichž HDP je nižší než 75 % průměru EU. Pod tento Cíl spadalo celé území ČR s výjimkou Prahy. Cíl 1 byl podporován těmito strukturálními fondy: Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF), ESF, EAGGF a FIFG. SF mohli financovat až 75 % celkových nákladů na projekty v těchto oblastech a Kohezní fond až 80 %. CÍL 2: PODPORA HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ KONVERZE REGIONŮ, KTERÉ ČELÍ STRUKTURÁLNÍM OBTÍŽÍM Podpora ze SF směřovala do regionů, nespadajících pod Cíl 1, s výraznými strukturálními problémy (průmyslové oblasti s vysokou mírou nezaměstnanosti, venkovské oblasti s nízkou hustotou obyvatelstva, vysokou mírou nezaměstnanosti nebo ohrožené postupným vysídlováním, problematické městské oblasti a „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 323 oblasti závislé na rybolovu). V ČR spadala pod Cíl 2 Praha. Do oblastí spadajících pod Cíl 2 plynuli finanční prostředky z ERDF, FIFG a ESF. SF mohli financovat až 50 % celkových nákladů. CÍL 3: PODPORA ADAPTACE A MODERNIZACE STRATEGIE A SYSTÉMŮ VZDĚLÁVÁNÍ, ŠKOLENÍ A ZAMĚSTNANOSTI Pomoc v rámci Cíle 3 byla aplikována ve všech regionech, které nespadali pod předchozí dva Cíle a jejím cílem byla podpora zaměstnanosti, pomoc sociálně znevýhodněným skupinám obyvatel, s nerovným přístupem k pracovnímu trhu, rovné příležitosti pro muže a ženy. Projekty realizované v rámci Cíle 3 byly financovány ESF, který mohl financovat až 50 % celkových nákladů. ČÁSTKA NA REGIONÁLNÍ POLITIKU PRO OBDOBÍ 2000-2006 Zdroj:http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=2729 [online]. 2003 , 2003 [cit. 2003-03-16]. Dostupný z WWW: <http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=2729>. Strukturální pomoc - 2000-2006 213 miliard eur Strukturální fondy 195 miliard eur Prioritní cíle 182,45 miliard eur Cíle 1 135,9 miliard eur Cíle 2 22,5 miliard eur Cíle 3 24,05 miliard eur Iniciativy Společenství 10,44 miliard eur Rybolov 1,11 miliard eur Inovační aktivity 1 miliarda eur Fond soudržnosti 18 miliard eur Zdůrazňujeme, že jedním ze základních rysů SF je skutečnost, že nepřispívají přímo na jednotlivé aktivity či projekty, ale přispívají jenom na podporu těch rozvojových programů, které si členské státy sami vypracovávají. Obsahem těchto rozvojových programů je analýza daného území, určení silných a slabých stránek oblasti a celková strategie rozvoje. V rozvojových programech jsou vymezeny nejdůležitější priority a cíle rozvoje oblasti a dále opatření a subprogramy . Jednotlivá opatření jsou podrobně rozpracována včetně přidělení finančních prostředků na projekty v rámci opatření, které zahrnují evropské zdroje (tj. především prostředky SF), národní prostředky (státní, regionální, místní a další) a také prostředky soukromého sektoru. Nejprve členský stát zpracovává tzv. regionální rozvojový plán (RDP - Regional Development Plan), obsahující analýzu problémů daného regionu či více regionů na úrovni NUTS II. V ČR se jedná o Národní rozvojový plán pro celou republiku. Dokument určuje priority rozvoje a strategie k jejich dosažení. Plán obsahuje přehled subjektů, které se mají podílet na realizaci celého programu a projektů v rámci programu a konečně finanční požadavky daného státu pro jednotlivá opatření. Dokument tvoří několik částí - programy pro jednotlivé regiony a tzv. operační programy zaměřující se na jednotlivé sektory. RDP pak předkládá vláda Evropské komisi k vyjednávání. Základním programovým dokumentem pro čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU byl Národní rozvojový plán na léta 2004-2006. Na jeho základě byly s EK dojednány texty Rámce podpory „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 324 Společenství a pěti odvozených operačních programů pro realizaci pomoci v rámci Cíle 1 evropské regionální politiky. Pro Cíl 2 a Cíl 3 byly vyjednány Jednotné programové dokumenty pro hl. m. Praha. Ze strukturálních fondů byly financovány i "nadnárodní" programy a aktivity, kterým se však věnuje sekce Iniciativy Společenství. Tabulka: Alokace strukturálních operací pro Českou republiku v letech 2004-2006 podle oblastí podpory (v mil EUR, běžné ceny) 2004-2006 2004 2005 2006 945,3 316,9 266,1 362,3 Strukturální fondy 1 584,40 381,5 528,9 674 Cíl 1 (13 krajů) 1 454,30 339 485,5 629,8 Cíl 2 (Praha) 71,3 23,3 23,8 24,2 Cíl 3 (Praha) 58,8 19,2 19,6 20 Iniciativy Společenství 100,8 28,6 32,1 40,1 Interreg 68,7 21 21,4 26,3 Equal 32,1 7,6 10,7 13,8 Strukturální operace celkem 2 630,50 727 827,1 1 076,30 Fond soudržnosti (Průměr*) V případě Fondu soudržnosti byl pro každou zemi stanoven maximální a minimální limit v závislosti na absorpční kapacitě, Pramen: Evropská komise, duben 2003 Zdroj: III. Česká republika a politika hospodářské a sociální soudržnosti [online]. 2004, 8.5.2004 [cit. 2006-04-12].Dostupný z WWW: <http://www.naseevropa.cz/portal/port_data.nsf/acd044e50540cb41c1256e8300240b56/d5cc24c379f2e6a4c 1256e8e006b8a9a?OpenDocument>. Tabulka: Finanční prostředky na Rámce podpory Společenství = Cíl 1 (EUR, běžné ceny) Rámec podpory Společenství (Cíl 1) 2004-2006 2004 2005 2006 běžné ceny - EK 1 454 265 778 338 952 807 485 488 619 629 824 352 Operační program 2004-2006 2004 2005 2006 Průmysl a podnikání 260 852 142 60 798 079 87 082 257 112 971 806 Infrastruktura 246 360 355 57 420 408 82 244 353 106 695 594 Rozvoj lidských zdrojů 318 819 283 74 308 763 106 433 869 138 076 651 Rozvoj venkova a multifunkční 173 901 427 zemědělství 40 532 052 58 054 838 75 314 537 SROP 454 332 571 105,893,505 151 673 302 196 765 764 Celkem 1,454,265,778 338,952,807 485 488 619 629 824 352 Zdroj: III. Česká republika a politika hospodářské a sociální soudržnosti [online]. 2004 , 8.5.2004 [cit. 2006-04-12].Dostupný z WWW: <http://www.naseevropa.cz/portal/port_data.nsf/acd044e50540cb41c1256e8300240b56/d5cc24c379f2e6a4c „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 325 1256e8e006b8a9a?OpenDocument>. Pro zařazení regionů různé úrovně pod jednotlivé Cíle pomoci regionální politiky EU a statistické potřeby tedy slouží územní rozdělení členských států na územní, statistické jednotky - NUTS (z franc. Nomenclature des unités teritoriales statistique). Pomoc SF je určována pro úroveň NUTS II a III. Ostatní úrovně slouží pouze pro statistické účely EU. NUTS I: největší, územní jednotka na úrovni státu či velkého územního celku (např. ČR - Čechy a Morava), NUTS II: střední úroveň územně správního členění státu, 1-2 mil obyvatel (v ČR představuje zhruba úroveň dvou krajů - Plzeňský + Budějovický), NUTS III: úroveň nejnižší územně správní jednotky (ČR - přibližně jednotlivé kraje), NUTS IV: v ČR - okresy či mikroregiony, NUTS V: v ČR - obce nebo pověřené obce s přenesenou působností státní správy. Podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb. je území České republiky od 1. 1. 2000 rozčleněno na 14 krajů a 77 okresů včetně teritoria hlavního města Prahy. Základní regionální strukturu České republiky tvoří kraje Praha, Středočeský, Budějovický, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký, Pardubický, Jihlavský, Brněnský, Olomoucký, Zlínský a Ostravský. Zdroj: III. Česká republika a politika hospodářské a sociální soudržnosti [online]. 2004 , 8.5.2004 [cit. 2006-04-12].Dostupný z WWW: <http://www.naseevropa.cz/portal/port_data.nsf/acd044e50540cb41c1256e8300240b56/d5cc24c379f2e6a4c 1256e8e006b8a9a?OpenDocument>. Pro zachycení disparit mezi různými regiony má rozhodující význam zvolené geografické měřítko. Zatímco v rámci Evropského hospodářského prostoru je postačující úroveň regionů NUTS 2 a 3, v podmínkách České republiky je třeba zvolit měřítko jemnější a to s ohledem na potřebu lokalizace problémů i efektivnosti vynakládaných prostředků. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 326 Nejdůležitějším fondem pro naplňování regionální politiky je Evropský fond regionálního rozvoje (dále jen ERDF), který byl založen v roce 1975. Tento fond podporuje projekty v oblasti výzkumu, rozvoje problémových regionů, které se zaměřují na infrastrukturu včetně budování transevropských sítí, místní rozvoj, podporu malého a středního podnikání v problémových regionech, zlepšování životního prostředí. Jeho cílem je směřovat finanční podporu do regionů EU pod Cílem 1 a 2, jejichž rozvoj zaostává, napomáhat jejich rozvoji a odstraňovat závažné ekonomické a sociální rozdíly. ERDF přispívá na rozvoj infrastruktury, zakládání a růst malých a středních podniků a na další rozvojové aktivity v postižených městských a venkovských oblastech. Podporuje investice pro vytvoření a zachování udržitelných pracovních příležitostí, investice do infrastruktury, které přispívají ke strukturálním změnám a k vytváření nebo zachování udržitelných pracovních příležitostí, investice do transevropských sítí v oblasti dopravy, telekomunikací a energetiky. Opatření, která podporují činnost malých a středních podniků, zahrnující zejména podporu služeb pro podniky v oblastech řízení, studií a výzkumů trhu a služeb společných pro více podniků, financování převodu technologií, zahrnující zejména shromažďování a šíření informací, společnou organizaci mezi podniky a výzkumnými zařízeními a financování zavádění inovací v podnicích, zlepšení přístupu podniků k financím a půjčkám vytvářením a rozvíjením vhodných finančních nástrojů, podporu strukturám místních služeb pro vytvoření nových pracovních příležitostí, s výjimkou opatření financovaných z Evropského sociálního fondu (ESF) a opatření technické pomoci. PROGRAMY PODPORY V ČR SPOLUFINANCOVANÉ Z ERDF • Operační program Průmysl a podnikání (OPPP) • Společný regionální operační program (SROP) • Jednotný programový dokument 2 (JPD 2) • Operační program Infrastruktura (OP Infra) Evropský sociální fond (ESF) byl založen v roce 1960 a je hlavním nástrojem sociální politiky a zaměstnanosti EU. Pomoc ESF je zaměřena na rozvoj lidských zdrojů a podporu nezaměstnané mládeže, dlouhodobě nezaměstnaných a sociálně znevýhodněných skupin při integraci na trhu práce. ESF podporuje především zaměstnanost a rozvoj lidských zdrojů. Přispívá na rozvoj schopností, kvalifikace i rekvalifikace lidí nastupujících na trh práce či snažících se na trh práce vrátit. Také podporuje tvorbu nových míst. Financuje obecné oblasti podpory z ESF, zejména v rámci priorit vytyčených SOP RLZ, financuje také podporu činností v rámci struktur a systémů (tzn. zlepšování kvality fungování vzdělávacích systémů, institucí). Podporuje aktivní politiku trhu práce pro předcházení nezaměstnanosti a pro boj proti ní, zamezení dlouhodobé nezaměstnanosti, usnadnění znovu začlenění dlouhodobě nezaměstnaných na trh práce, rovné příležitosti pro všechny při přístupu na trh práce, kvalifikovanou, vzdělanou a pružnou pracovní sílu, inovace a přizpůsobivost na úrovni organizace práce, rozvoj podnikatelského ducha, zvláštní opatření pro zlepšení přístupu žen na trh práce a jejich účast na něm včetně jejich profesního postupu. Programy podpory v ČR spolufinancované z ESF jsou Společný regionální operační program (SROP), Operační program Rozvoj lidských zdrojů (OPRLZ), Jednotný programový dokument pro cíl 3 (JPD cíl 3) Evropský orientační a záruční fond pro zemědělství (EAGGF) vznikl 1961 v souvislosti s financováním společné zemědělské politiky. Funguje od roku 1962 a z jeho zdrojů je financován rozvoj venkovských oblastí. Je rozdělen do dvou sekcí. Součástí systému strukturálních fondů je pouze orientační sekce, jež podporuje rozvoj venkova (což se promítá do modernizace a racionalizace zemědělské výroby). Záruční sekce, působící v oblastech vývozních kompenzací, stabilizací cen atp. (která spravuje zhruba 95 % finačních prostředků fondu), do systému strukturálních fondů nespadá. EAGGF podporuje udržitelný rozvoj venkovských oblastí a diverzifikaci zemědělské výroby za účelem zvýšení její konkurenceschopnosti. Skládá se ze dvou sekcí, a tozáruční sekce a orientační sekce. Záruční sekce financuje: • náhrady při vývozu do třetích zemí; • intervence zaměřené na stabilizaci zemědělských trhů; • opatření pro rozvoj venkova mimo programy spadající pod cíl 1, s výjimkou iniciativy Společenství pro rozvoj venkova; • finanční příspěvek Společenství na zvláštní veterinární opatření, kontrolní opatření ve veterinární oblasti, na programy eradikace a dohledu nad nákazami zvířat (veterinární opatření) i na rostlinolékařská opatření; • opatření, která mají poskytovat informace o společné zemědělské politice a některá hodnocení „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 327 opatření financovaných záruční sekcí fondu. Orientační sekce financuje opatření pro rozvoj venkova, která nejsou zahrnuta v předešlém odst. písm. c). EAGGF podporuje aktivity v rámci cíle 1 regionální politiky EU - povzbuzování rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž rozvoj zaostává. Jde o tzv. regiony soudržnosti (NUTS II). Programy podpory v ČR spolufinancované z EAGGF jsou Operační program Zemědělství. Na strukturální problémy v zemědělství a venkova je zaměřena v rámci Evropského zemědělského podpůrného a záručního fondu pouze jeho podpůrná sekce. Finanční pomoc týkající se rozvoje venkova může podle Nařízení Rady (ES) č. 1257/99 o EAGGF zahrnovat: • zlepšení struktury zemědělských pozemků a systémů marketingu zemědělských produktů, • konverzi a přeorientování potenciálu zemědělské produkce, zavádění nových technologií a zvýšení kvality produktů, • podporu nezemědělské produkce, • udržitelný rozvoj lesního hospodářství, • podpora rozšíření doplňkového nebo alternativního hospodaření, • zachování a posílení životaschopných sociálních struktur na venkově, • podporu rozvoje ekonomických aktivit, zachování a vytváření pracovních příležitostí s cílem zajistit lepší využití existujícího potenciálu, • zlepšení pracovních a životních podmínek, • udržování a podporu extenzivního zemědělství, • ochrana a podpora udržitelného zemědělství podporujícího tvorbu krajiny s ohledem na životní prostředí, • odstranění nerovností a podpora rovných příležitostí pro muže a ženy, zejména podporou projektů, iniciovaných a prováděných ženami. EAGGF podporuje investice, jejichž cílem je zlepšení produkce nebo zvýšení její kvality, ochrana a zlepšení životního prostředí apod. Podrobná ustanovení jsou uvedena v Nařízení č. 1257/1999. Finanční nástroj pro podporu rybolovu (FIFG) byl založen 1994 za účelem zajištění financování rozvoje přímořských regionů i rybářského odvětví. Podporuje aktivity v rámci cíle 1 regionální politiky EU povzbuzování rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž rozvoj zaostává. Jde o tzv. regiony soudržnosti (NUTS II). Účelem opatření tohoto fondu je přispět k vytvoření trvalé rovnováhy mezi rybolovnými zdroji a jejich využíváním, posílit konkurenceschopnost podnikových struktur a rozvoj hospodářsky životaschopných podniků v odvětví, zlepšit situaci v zásobování a valorizaci produktů rybolovu a akvakultury a přispět k oživení oblastí závislých na rybolovu a akvakultuře. Vedle strukturálních fondů působí od roku 1993 Kohezní fond (Fond soudržnosti), který byl založen pro účely pomoci hospodářsky slabším státům - Španělsku, Řecku, Portugalsku a Irsku. Tento fond přispívá na finančně velice náročné projekty v oblasti životního prostředí a infrastruktury. Pro neziskové organizace kvůli svému zaměření v podstatě nemá větší význam. Z prostředků SF jsou financovány speciální programy tzv. Iniciativy společenství. Iniciativy se zaměřují na financování inovativních a pilotních projektů s důrazem na partnerskou mezinárodní a meziregionální spolupráci. Jsou celkem čtyři, ale pro první programové období 2004 - 2006 byly v ČR otevřeny jen dvě z nich: Equal a Interreg III. Iniciativy Společenství jsou speciální programy, na které je z rozpočtu SF určeno 5,35%. Charakteristickým rysem Iniciativ je důraz kladený na inovativní a pilotní řešení problémů, a na partnerskou spolupráci, která je základem pro tvorbu a realizaci strategií a řešení problémů. Důležitým rysem je také mezinárodní a meziregionální spolupráce, která má přispět k šíření úspěšných postupů, nových metod a výsledků projektů pro řešení problémů v EU. II. Na základě SF předkládá členský stát EU operační programy , které už konkrétně stanoví systém realizace a kontroly programu, včetně ustavení monitorovacích a řídících výborů a dalších orgánů nezbytných pro implementaci. Operační programy dále vymezují výši finanční prostředků potřebných k realizaci jednotlivých opatření. EK na základě těchto dokumentů přijme rozhodnutí o poskytnutí podpory. Po „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 328 schválení se rozběhne program a začíná realizace konkrétních projektů. Česká republika měla v Rámci podpory Společenství připravené čtyři sektorové operační programy, a to Operační program Průmysl a podnikání (OPPP), Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství (OP RVMZ), Operační program Rozvoj lidských zdrojů (OP RLZ), Operační program Infrastruktura (OP Infra) a jeden regionální - Společný regionální operační program (SROP). OP Průmysl a podnikání podporoval rozvoj podnikatelského prostředí, podnikání v průmyslu a v průmyslových službách, zvyšování konkurenceschopnosti české průmyslové produkce, výzkum a vývoj v průmyslu a rozvoj a zvýšení efektivnosti energetiky. OP Rozvoj lidských zdrojů podporoval vysokou a kvalitní úroveň zaměstnanosti založenou na kvalifikované a flexibilní pracovní síle, včetně integrace ohrožených skupin sociální exkluzí, rovné příležitosti pro muže a ženy, rozvoj celoživotního učení a adaptabilitu zaměstnanců a zaměstnavatelů na změny ekonomických a technologických podmínek. OP Infrastruktura podporoval modernizaci a rozvoj dopravní infrastruktury celostátního významu a snižování negativních důsledků dopravy na životní prostředí. Dále bude podporovat ochranu životního prostředí a jeho složek (vody, ovzduší a klimatu, nakládání s odpady), ochranu přírody a krajiny a odstraňování starých zátěží. OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství podporoval rozvoj venkovských částí regionů, adaptaci českého zemědělství na evropský model, rozvoj multifunkčního zemědělství, zefektivnění multifunkční role lesů a rozvoj vodního hospodářství. Společný regionální operační program je komplementární s operačními programy jednotlivých sektorů a s Fondem soudržnosti, rozšiřuje jejich dopad na místní úroveň a orientuje se na společné rozvojové potřeby regionů. Operační program Průmysl a podnikání (OPPP) na léta 2004–2006 (OPPP) byl prioritním programovým dokumentem Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, na jehož základě je po vstupu ČR do EU poskytována finanční podpora podnikatelům, a to jak ze zdrojů ČR, tak z prostředků EU, konkrétně z Evropského fondu pro regionální rozvoj zaměřeného na podporu rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž rozvoj zaostává a hospodářská a sociální přeměna čelí strukturálním obtížím. Cílem podpory v rámci Operačního programu Průmysl a podnikání je zachovat a dále rozvíjet konkurenceschopný a efektivní potenciál sektoru průmyslové výroby, průmyslových služeb a rozvoj sektoru energetiky, účinně přispívat ke zvyšování hospodářské výkonnosti výrobní základny a podpořit potřebné strukturální změny průmyslu tak, aby ČR na konci následující programovací periody EU (2007 – 2013) přestala být jako celek méně rozvinutým regionem EU. Pro zajištění stanovených cílů se pomoc soustředí na rozvoj malých a středních podniků. OPPP je program Ministerstva průmyslu a obchodu především pro podporu malého a středního podnikání. Je financován ze zdrojů EFRR a státního rozpočetu ČR. V rámci OPPP byly vyhlášeny následující programy podpory: • PROSPERITA • REALITY • ŠKOLÍCÍ STŘEDISKA • KLASTRY • MARKETING • START • KREDIT • ROZVOJ • INOVACE • ÚSPORY ENERGIE • OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE PROSPERITA - podpora infrastruktury průmyslového vývoje, zejména vědeckotechnických parků, podnikatelských inkubátorů a center pro transfer technologií; REALITY - podpora projektů přípravy, rozvoje a regenerace průmyslových zón, podnikatelských nemovitostí; „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 329 ŠKOLICÍ STŘEDISKA - podpora projektů stavební rekonstrukce a modernizace stávajících objektů firemních školících zařízení, dále projekty výstavby a vybavení nových oborových školících zařízení sloužících pro vzdělávání více podnikatelských subjektů; KLASTRY - podpora projektů zakládání a rozvoje odvětvových sdružení, tzv. klastrů, na regionální i nadregionální úrovni; MARKETING - podpora zvyšování konkurenceschopnosti českých firem na zahraničních trzích formou podpory získávání marketingových informací, tvorby propagačních materiálů, účasti na výstavě nebo veletrhu v zahraničí apod; START - podpora realizace podnikatelských záměrů (pořízení hmotného i nehmotného majetku, popř. i financování zásob) fyzických i právnických osob vstupujících do podnikání poprvé nebo s delším časovým odstupem; podpora bude poskytována formou zvýhodněného úvěru; KREDIT - podpora realizace rozvojových podnikatelských projektů malých podnikatelů s kratší historií (pořízení hmotného i nehmotného majetku, popř. i financování zásob); ROZVOJ - podpora rozvoje konkurenceschopnosti MSP ve fázi růstu, tzn. podpora zvyšování technologické úrovně i zdokonalování procesů, jako například zavádění certifikací a mezinárodních standardů; INOVACE - podpora projektů zaměřených na zvýšení technických a užitných hodnot výrobků a služeb, či zvyšujících efektivnost procesů výroby a poskytování služeb, nebo na zavedení pokrokových metod řízení, provedení významných změn organizační struktury či změn ve strategické orientaci podnikatele či jiných netechnických inovací; ÚSPORY ENERGIE - podpora projektů vedoucích ke snižování energetické náročnosti v průmyslových podnicích pomocí snížení energetické náročnosti procesů spojených s výrobou, přeměnou a rozvodem energie, nových technologií zpracování energetických surovin, zavádění kombinované výroby elektřiny a tepla (kogenerace) apod; OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE - podpora projektů zavádění výroby elektrické energie nebo tepla z obnovitelných zdrojů energie, jako např. projekty výstavby, obnovy nebo rekonstrukce zařízení na využívání obnovitelných zdrojů energie Globálním cílem OPPP je zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu a podnikatelských služeb,což lze upřesnit jako: • optimální rozvoj českého průmyslu a dosažení jeho úrovně srovnatelné s evropskými zeměmi, • zvýšení hospodářské výkonnosti za současného zvýšení zaměstnanosti a sociální soudržnosti a dosažení 75 % průměru HDP/obyvatele EU do roku 2013. Dle dokumentu Operační program Průmysl a podnikání 2004 - 2006 byly definovány tyto priority OPPP: 1. Priorita - Rozvoj podnikatelského prostředí 2. Priorita - Rozvoj konkurenceschopnosti podniků 3. Priorita - Technická pomoc OPPP byl vyhlášen na období let 2004–2006. Žádosti o podporu bylo proto možné v programech, kde byly žádosti přijímány průběžně, předkládat nejpozději do konce října 2006, přičemž žádosti o platbu v dotačních programech je nutné předložit nejpozději do konce června 2008. Specifická pravidla, která musí žadatelé a jejich projekty splnit, jsou přesně uvedena v jednotlivých programech. Obecně platí v OPPP zejména následující pravidla: • Dotace a úvěry lze čerpat pro projekty, které jsou realizovány v ČR mimo území hl. m. Prahy. • Ve všech projektech musí být vyjasněny majetkoprávní vztahy související s projektem. • Z OPPP nelze podpořit projekty, jejichž záměr spadá do sféry Společné zemědělské politiky EU. • Dále nelze podporu z programů OPPP použít na projekty spadající do oblasti rybolovu a do tzv. citlivých odvětví vymezených Úřadem pro ochranu hospodářské hospodářské soutěže (ÚOHS). Konkrétní projekt může být podán pouze v rámci jednoho příslušného programu OPPP, nelze • předkládat stejný projekt do více programů. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 330 • • • • • • Žadatel může podat libovolný počet projektů spadajících pod různé programy, případně i více projektů do jednoho programu. Každý projekt musí splnit také další tzv. kritéria přijatelnosti, která jsou přesně vymezena v příslušném textu programu uveřejněném na www.mpo.cz a www.czechinvest.org. Projekt musí být šetrný k životnímu prostředí Realizace projektu musí spadat do OKEČ podporovaných v rámci programu (zpravidla jsou podporované činnosti uvedeny v příloze programů). Údaje v žádosti jsou uvedeny v české měně a v české měně je také podpora vyplácena. V dotačních programech musí žadatel k datu podání žádosti vést účetnictví. Prostřednictvím čerpání dotací a zvýhodněných úvěrů z programů OPPP k 30. 4. 2006 byla přiznána dotace 582 projektům v celkové hodnotě 3 823 710 300 Kč .Byly uzavřeny úvěrové smlouvy u 1265 projektů v celkové hodnotě 1 491 529 844 Kč. Realit Školicí Prosperita Klastry y střediska Jihočeský kraj 4 (1) - 2 6 (0) 5 (3) - 1 1 65 7 (2) - 1 (47) 17 11 (1) - 4 17 (14) - 3 2 (0) - 0 52 10 (0) (2) 2 44 57 (10) 40 237 (80) 115 Jihomoravsk ý kraj 18 (7) - 7 21 5 (1) - 2 (9) - 1 105 7 (2) - 1 (76) 28 71 (5) - 35 33 3 (0) - 1 (18) - 15 102 8 (0) - 1 (3) 92 118 (31) 65 513 (1 52) 248 Karlovarský kraj 0 (0) - 0 4 (1) 1 (0) - 0 0 3 (0) - 2 8 (8) - 0 3 (0) - 1 15 2 (0) - 1 (0) 15 87 29 (26) (3) - 23 48 Královéhrade 1 (0) - 0 cký kraj 15 1 (0) - 1 (5) - 0 47 3 (0) - 1 (34) 13 24 (3) - 14 20 (13) - 7 4 (1) - 1 52 8 (1) - 2 (5) 43 87 (23) 53 Liberecký kraj 8 (2) 2 (1) - 0 2 31 2 (0) - 2 (18) 11 17 (0) - 12 8 (4) - 4 0 (0) - 0 23 2 (0) - 0 (2) 20 124 29 (34) (7) - 17 68 0 (0) - 0 Marketin Úspory Rozvoj Inovace g energie Obnovit elné Celke Start Kredit zdroje m energie kraj / program 18 2 (0) - 2 (14) - 4 266 (85) 135 67 (54) 12 32 (3) - 19 22 (14) - 8 3 (1) - 1 231 151 6 (2) - 0 (17) - (54) 205 83 576 (1 61) 338 18 3 (0) - 3 (4) - 2 60 2 (0) - 1 (38) 19 28 (1) - 19 16 (14) - 2 1 (0) - 0 45 14 (2) (2) 0 40 56 (12) 41 253 (75) 127 16 4 (1) - 2 (0) - 2 61 5 (2) - 2 (41) 18 40 (3) - 28 16 (11) - 5 2 (0) - 0 21 8 (1) - 1 (1) 20 101 (34) 58 285 (95) 136 Plzeňský kraj 1 (0) - 1 54 (33) 9 1 (0) - 0 9 (5) - 4 2 (0) - 2 25 11 (0) (1) 0 22 105 (13) 80 258 (78) 134 Středočeský kraj 9 (2) - 1 10 7 (3) - 2 (5) - 1 93 1 (0) - 1 (49) 36 33 (25) - 8 2 (0) - 1 36 13 (2) (3) 0 31 83 (28) 48 346 (1 22) 148 Ústecký kraj 2 (1) - 0 8 (1) 3 (0) - 2 0 1 (1) - 0 8 (5) - 3 1 (0) - 0 59 9 (1) - 2 (6) 47 49 (14) 29 191 (61) 97 Vysočina 1 (0) - 0 9 (2) 2 (0) - 0 0 60 1 (0) - 1 (43) 16 28 (2) - 14 11 (8) 3 2 (0) - 1 50 6 (0) - 0 (6) 39 53 (14) 33 231 (75) 107 Zlínský kraj 9 (2) - 2 19 5 (1) - 2 (4) - 4 70 2 (0) - 2 (48) 22 59 (13) 30 17 (13) - 4 4 (0) - 1 33 6 (1) - 2 (2) 30 75 (17) 47 307 (1 01) 146 Neurčeno 0 (0) - 0 0 (0) 0 (0) - 0 0 0 (0) - 0 0 (0) - 0 0 (0) - 0 0 (0) - 0 Celkem 60 (17) 14 220 (74) 26 747 (5 48 (12) 15) 18 212 Moravskosle 7 (1) - 1 zský kraj 32 13 (5) 10 (2) - 1 (8) - 4 4 Olomoucký kraj 4 (2) - 0 Pardubický kraj 4 (1) - 0 0 (0) - 0 48 (12) 16 33 13 (2) - 7 (24) - 9 43 (5) - 19 37 12 (3) - 7 (29) - 7 0 (0) 0 380 (41) - 218 (15 29 (2) 210 2) - 66 9 2 (0) - 0 0 1 (1) - 26 (0) - 0 0 (1) - 0 744 994 (2 3700(1 105 (50) - 61) 146) (10) - 11 648 617 1847 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 331 Pozn.: První číslo udává celkový počet podaných žádostí. V závorce je uveden počet zamítnutých a vyřazených žádostí (např. pro nesplnění formálních kritérií, odstoupení žadatele atd.). Poslední číslo udává počet přiznaných dotací a zvýhodněných úvěrů, ostatní projekty procházejí hodnocením. Údaje v tabulce jsou pravidelně aktualizovány. Statistika přiznaných dotací zahrnuje pouze ty projekty, kterým již bylo vydáno Rozhodnutí o poskytnutí dotace. Zdroj: isop.oppp [online]. 2006, 10. 3. 2006 [cit. 2006-03-10]. Dostupný z WWW: <http://isop.czechinvest.org/isop_oppp/WebVystupy/stat_cerp_dotaci_z_OPPP.aspx>. ZÁVĚR Podle našich vlastních výzkumních materiálů až 80 % podniků ve Zlínském kraji je spokojeno s dostatečnou informovaností o poskytování financí z EU a dnes už všichni vědí kde mají informace získat. Na otázku odkud čerpají informace odpovědělo 40 % respondentů z úřadů a 35 % z internetu. Dalších 15 % z dotazovaných odpovědělo, že žádali o dotaci ze Společného regionálního a operačního programu, 10 % z Operačního programu Průmysl a podnikání. Dotazovaní podnikatelé mají zájem žádat o dotace v rozmezí od 1 do 3. milionů korun. Na otázku zda byla firma připravena na vstup do EU odpovědělo 40 % podnikatelů kladně. Na otázku zda mají zkušenosti s podnikáním nebo spoluprací s EU odpovědělo kladně pouze 5 % dotázaných. Z vyhodnocení dotazníku teda vyplývá, že podniky jsou dostatečně resp. přiměřeně informovány o poskytování dotací z EU, ale pouze 30 % z dotázaných již žádalo o některý z podpůrných programů EU. V této souvislosti uvádíme, že EU nabízí různé druhy finanční pomoci ze Strukturálních fondů a jiných fondů, které používá jako nástroj k pomoci zaostávajícím regionům. Operační program Průmysl a podnikání na léta 2004–2006 (OPPP) byl prioritním programovým dokumentem Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, na jehož základě byla po vstupu ČR do EU poskytována finanční podpora podnikatelům, a to jak ze zdrojů ČR, tak z prostředků EU, konkrétně z Evropského fondu pro regionální rozvoj zaměřeného na podporu rozvoje a strukturálních změn regionů, jejichž rozvoj zaostává a hospodářská a sociální přeměna čelí strukturálním obtížím. Měli jsme teda zjistit zda jsou malí a střední podnikatelé schopni využít finanční podpory ze strukturálních fondů EU. Prokázalo se že z hlediska formy je u nás největší zájem o podporu ve formě dotace a také že čerpání peněz ze strukturálních fondů EU je podle ministerstva pro místní rozvoj nedostatečné. Ke konci února 2006 získali žadatelé zhruba dvě miliardy z 50,5 miliardy korun přidělených ČR na období 2004 až 2006, tedy pouze 4,1 procenta. Z 12,5 miliardy korun, které mohla ČR využít do konce roku 2006, se do konce března 2006 vyčerpala zhruba třetina. V lednu bylo z alokace roku 2004 vyčerpáno 20,5 procenta, ke konci března to bylo přes 35 procent. Také je evidentní, že čerpání finančních prostředků se zrychluje. Podle tzv. pravidla n+2 bylo třeba peníze určené na rok 2004 vyčerpat do konce roku 2006. Peníze na rok 2006 pak do roku 2008. Vzhledem k tomuto pravidlu je možné čerpání za celé období 2004 až 2006 zodpovědně hodnotit až s daty na konci prosince 2008. Pokud by se ČR podařilo vyčerpat 80 procent peněz přidělených na roky 2004 až 2006, byl by to úspěch. Nejčastější příčinou pomalého čerpání peněz z EU je složitá administrativa, a to zejména zdlouhavý proces při hodnocení projektů, jejich výběru a uzavírání smluv. Doba mezi příjmem žádostí, jejich schválením a vydáním rozhodnutí o poskytnutí dotace byla u některých programů až deset měsíců. Dalším ze závažných problémů, které zpožďují čerpání peněz z evropských fondů, je nedostatečná administrativní kapacita. Oprávněné subjekty nijak nepodcenily záležitosti vedoucí k přípravě a předkládání projektů. Váznout začíná až proces schvalování a formalizace smluv. Na čerpání – díky časovému sledu realizace projektů – je v případě řady z nich příliš brzy; řada projektů ještě nebyla dokončena a čerpání je tudíž předčasné. Úměrně tomu, jak se fáze stávajícího programovacího období ukončeného v roce 2006 bude přibližovat svému cíli, tak se i objem čerpaných prostředků po jeho skončení výrazně zvýší. Tento proces je hodnocen v jeho průběhu. Aktuální stav procesu získávání prostředků z evropských SF v ČR má daleko od ideálu, nelze jej však považovat za tragický . Maximální čerpání nabízených prostředků v zkráceném programovacím období 2004-2006 bylo důležité, ovšem mnohem důležitější je pohled do budoucna. Práce na programových dokumentech, které konkretizují podobu i rozpočet budoucích operačních programů v letech 2007-2013, byly proto realizovány mimořádne precizně. Nové podmínky se totiž nastavili tak, aby byly nabízené prostředky využity v maximální možné míře a co nejefektivněji. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 332 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knihy: [1] BLAŽEK, J.; PÍŠOVÁ, E.; CHALUŠ, Z. Strukturální fondy. Rámec podpory Společenství, Operační programy. 1. vyd. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 1998, s. 98. [2] FIALA, P.; PITROVÁ, M. Evropská unie. 1. vyd. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. ISBN 80-7325-015-2. [3] JANÍČEK, L.; DRDLA, M.; RAIS, M. Evropská unie - instituce, ekonomická, bezpečnostní a sociální politika. 1. vyd. Praha : Computer Press, 2002. 294 s. ISBN 80-7226-819-8. [4] LACINA, K. Územní správa, Kunovice : Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2005. ISBN807314-067-5. [5] LACINA, K.; KALA, T. Regionální a mezinárodní marketing. 1. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 2003. ISBN 80-7041-929-6. [6] TÝČ, V. Základy práva evropských společenství pro ekonomy, Praha : Linde Praha, a.s., 1999. ISBN 80-7201-148-0. DOKUMENTY A MATERIÁLY: [1] Česká republika 2004-06. Rámec podpory společenství, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2004. [2] Delegace Evropské komise v ČR. Evropská unie regionům, 2002. ISBN 80-7325-015-2. INTERNETOVÉ ZDROJE : [1] Fondy Evropské unie [online]. 2003-2006 [cit. 2006-03-11]. Dostupný z WWW: <http://www.strukturalni-fondy.cz/regionalni-politika-eu-2004-2006>. [2] Euroskop.cz [online]. 2005 [cit. 2005-02-15]. Dostupný z WWW: <http://www2.euroskop.cz/data/index.php?p=detail&cid=47470&h_kat_id=5065&id=5091&kap_id=119250>. [3] Zastoupení Evropské komise v České republice [online]. 1998-2006 [cit. 2006-03-21]. Dostupný z WWW: <http://www.evropska-unie.cz/cz/article.asp?id=1108>. [4] EurActiv.cz [online]. 2004-2006 [cit. 2006-02-11]. Dostupný z WWW: <http://www.euractiv.cz/se/39/Strukturalni-fondy>. [5] Novinky.cz [online]. 2003-2006, 14.10.2004 [cit. 2006-03-12]. Dostupný z WWW: <http://www.novinky.cz/04/18/20.html>. [6] NUTS2strednimorava.cz [online]. 2004, [cit. 2006-04-11]. Dostupný z WWW: <http://www.nuts2strednimorava.cz/>. [7] Businessinfo.cz, oficiální portál pro podnikání a export [online]. 1997-2006 [cit. 2006-03-24]. Dostupný z WWW: <http://www.businessinfo.cz/Default.asp?MainPage=pub/pubFullView.asp&pubNewsID>. [8] Iniciativy společenství [online]. [cit. 2006-02-11]. Dostupný z WWW: <http://www.sfcd.cpkp.cz/SF/iniciativy.html>. [9] Rowan Legal [online]. 2006 , 16. 3. 2006 [cit. 2006-05-03]. Dostupný z WWW: <http://www.rowanlegal.com/>. [10] Ministerstvo financí České republiky [online]. 2005, [cit. 2006-03-01]. Dostupný z WWW: <http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/>. [11] Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. 1996-2006, 13. 3. 2006 [cit. 2006-04-16]. Dostupný z WWW: <http://www.mmr.cz/index.php?show=001023>. ADRESA: Bc. Richard Simek Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice Tel.: +420 572 548 035 Fax: +420 572 548 788 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 333 plk. prof. JUDr. Jozef Králik, CSc. Katedry verejnej správy a verejných financií Akadémia Policajného zboru Sklabinská 1 835 17 Bratislava Slovenská republika „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 334 REGIONÁLNA POLITIKA EURÓPSKEJ ÚNIE A JEJ VYUŽITIE V PODMIENKACH SLOVENSKEJ REPUBLIKY Jana Šimonová Akadémia Policajného zboru v Bratislave Abstrakt: Úvodom článku autorka uviedla do problematiky regionálnej politiky. Keďže ide o rozsiahlu problematiku, zamerala sa najmä na jej uplatňovanie a implementovanie v rámci Slovenskej republiky. Verejnosť by sa mala zaujímať o celý proces programovania a aktívne sa do neho zapájať, keďže predstavuje jednu z významných foriem financovania a zabezpečovania rozvoja jednotlivých regiónov. Existujú k tomu prinajmenšom dva dôvody: ide o obrovské sumy verejných financií, ktoré budú spravovať verejné inštitúcie a účelom týchto financií je vyrovnávať rozdiely medzi regiónmi, chrániť životné prostredie a zlepšovať kvalitu života ľudí. V závere autorka skonštatovala následky a pozitíva regionálnej politiky v programovom období 2007-2013. Kľúčové slová: regionálna politika, štrukturálne fondy, regióny, Európska únia, prevstupová pomoc, programové obdobie, štrukturálna politika, kohézna politika, implementácia. ÚVOD Jedným z bazálnych cieľov Európskeho spoločenstva je zabezpečenie rovnomerného hospodárskeho rozvoja a následné odstraňovanie rozdielov v ekonomickej úrovni medzi jednotlivými regiónmi1. Krajiny východnej a strednej Európy v porovnaní s členskými krajinami Európskej únie (ďalej EÚ) výrazne zaostávajú v celkovej výkonnosti svojich ekonomík, v produktivite práce, v reštrukturalizácii a modernizácii priemyslu. Príprava na členstvo v EÚ si preto vyžaduje nielen zmenu ekonomík z príkazovej na trhovú, ale aj zladenie legislatívy. Budúci členovia únie musia preukázať aj určitú úroveň vyspelosti svojich ekonomík, vyjadrenú tzv. konvergenčnými kritériami2. Možno konštatovať, že ide o problémy, ktoré sa budú musieť riešiť dlhodobo. Práve na odstraňovanie daných problémov sa využíva štrukturálna resp. regionálna politika, ktorá má v rámci EÚ významné miesto. Nadobudla tak postavenie významného nástroja, pomocou ktorého sa Spoločenstvo usiluje o riešenie predovšetkým regionálnych disparít a nerovnováhy a zostane ním aj do budúcnosti. Hlavným cieľom regionálnej a štrukturálnej politiky vo väčšine európskych krajín je podpora rozvoja problémových regiónov sprevádzaná snahou znižovať rozdiely medzi jednotlivými regiónmi. Napriek tomu, že o význame tejto politiky pre bezproblémové fungovanie jednotného vnútorného trhu únie nikto nepochybuje, patrí práve štrukturálna politika vzhľadom na svoju finančnú náročnosť k politikám, o ktorých predstavitelia členských štátov najčastejšie diskutujú, či dokonca ich podrobujú kritike. Zaraďuje sa tak k politikám, ktoré v minulosti prechádzali reformným procesom, ktorého cieľom bolo predovšetkým znížiť náklady uvedených politík a zefektívniť ich fungovanie. Slovenská republika je odo dňa vstupu do EÚ oprávnená, ako chudobnejšia členská krajina, čerpať pomoc z prostriedkov vyčlenených na podporu regionálneho rozvoja. V skrátenom programovacom období v rokoch 2004 – 2006 využívalo prostriedky zo štrukturálnych fondov najmä na zmiernenie regionálnych rozdielov, a to v oblastiach infraštruktúry, zamestnanosti a cezhraničnej spolupráce. Keďže postupom času došlo k zásadnému rozšíreniu EÚ o nové členské krajiny, ktorých ekonomická úroveň je nízka, dostala sa do popredia nutnosť preorientovať politiku súdržnosti na vzniknuté nové podmienky. HISTORICKÝ NÁHĽAD NA VÝVOJ REGIONÁLNEJ POLITIKY Už pri vzniku Európskeho hospodárskeho spoločenstva (EHS) si členské krajiny uvedomovali, že diferencie 1 2 KEŘKOVSKÝ M., KEŘKOVSKÁ A.: Evropská unie- historie, instituce, ekonomika a politiky. Praha. Computer Press. 1999. FONTAINE P.: Európa v desiatich bodoch. Nitra. Ústav vedecko- technických informácií pre pôdohospodárstvo. 2000. „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 335 v ekonomickej a sociálnej oblasti jednotlivých regiónov sú nežiadúce. Do roku 1973 je pre politiku súdržnosti, ktorá v tej dobe bola reprezentovaná predovšetkým regionálnou politikou, charakteristický individuálny prístup bez akejkoľvek koordinácie na nadnárodnej úrovni. Existovala predstava, že realizácia spoločného trhu vyrovná regionálne rozdiely vo vnútri Spoločenstva, a tak pozornosť sa zamerala na makroekonomické problémy. Ďalším faktorom, ktorý viedol k tomuto prístupu v oblasti regionálnej politiky bola skutočnosť, že medzi pôvodnými šiestimi zakladajúcimi krajinami neboli výrazné diferencie. Skôr išlo o vnútorné regionálne disparity, najmä vo Francúzku a Taliansku, kde sa však regionálna politika uplatňovala dlhodobo. Regionálna politika sa vtedy vyskytovala v značne obmedzenej podobe: Európska investičná banka zabezpečovala zvýhodnené pôžičky slabším regiónom a určité štrukturálne či regionálne dopady mala taktiež spoločná poľnohospodárska politika. V roku 1973 však dochádza k rozšíreniu Spoločenstva o ďalšie tri krajiny, a to Veľkú Britániu, Dánsko a Írsko. V dôsledku rozšírenia došlo tiež k zvýrazneniu diferencií nielen medzi členskými krajinami, ale najmä medzi jednotlivými regiónmi. V 70. a 80. rokoch 20. storočia dochádza v dôsledku svetovej krízy k prehlbovaniu medziregionálnych rozdielov. Taktiež dochádza k spomaleniu celkovej hospodárskej dynamiky. V týchto súvislostiach začala Veľká Británia presadzovať zavedenie spoločnej regionálnej politiky. V roku 1975 je založený Európsky fond regionálneho rozvoja (ERDF), čo sa môže považovať za počiatok systematickej regionálnej politiky. Uvedený fond sa stal základnou vnútornou inštitúciou spoločenstva pre spravovanie regionálnej politiky a nástrojom na znižovanie výrazných regionálnych diferencií. Pomoc z rozpočtu bola prideľovaná na základe projektov, ktoré členské štáty predkladali Európskej komisii v podstate automaticky. V roku 1986 sa v dokumente Akt o jednotnej Európe objavuje i definícia regionálnej politiky, ktorá je takto prvýkrát začlenená do primárneho práva spoločenstva, a to v nasledujúcej podobe: „Spoločenstvo rozvíja a uskutočňuje aktivity vedúce k podpore celkového harmonického vývoja a k posilňovaniu svojej hospodárskej a sociálnej súdržnosti. Spoločenstvo sa zameriava zvlášť na zmenšovanie nerovnomerností medzi rôznymi regiónmi a sústreďuje sa na zaostalé regióny, ktoré majú najmenšiu podporu.“ Napriek tomu, že nové poňatie regionálnej politiky uplatňované v Únii nepochybne zaznamenalo celý rad pozitívnych výsledkov spočívajúcich predovšetkým v znížení regionálnych rozdielov, objavila sa v súvislosti so vstupom Španielska a Portugalska (1986), ktorí sa stali veľkými príjemcami pomoci, potreba hľadať efektívnejšie spôsoby realizácie integračných cieľov v danej oblasti. Kritizovaná bola najmä nízka miera koordinácie regionálnej politiky s poľnohospodárskou a sociálnou politikou vo sfére finančnej i koncepčnej. Preto bolo v roku 1988 orgánmi Spoločenstva rozhodnuté o integrácii regionálnej politiky s časťou sociálnej a agrárnej politiky do takzvanej štrukturálnej politiky. Zároveň bol zvýšený objem finančných prostriedkov určených na jej prevádzku. Uvedený krok bol výsledkom obáv, že ak nebudú realizované účinné opatrenia v prospech určitých regiónov, potom zavádzanie spoločného vnútorného trhu môže vyvolať rast regionálnych nerovností. TEORETICKÉ VYMEDZENIE REGIONÁLNEJ POLITIKY Regionálna politika je podmienená existenciou regionálnych disparít. Pojem región má rôzne charakteristiky, pričom medzi základné aspekty pre vymedzenie daného pojmu patrí geografické rozdelenie moci3, regionálna kultúra4, historický základ resp. identita, spoločné regionálne záujmy a ciele, či administratívna jednotka utvorená rozhodnutím štátu5. V skratke z uvedeného možno konštatovať, že ide o vnútorne kompaktný a kompletný systém obsahujúci rôzne sociálne a ekonomické vzťahy. Zo samotnej charakteristiky vyplynula aj klasifikácia NUTS (Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques), ktorá je významným prvkom regionálnej politiky, používaná Európskou komisiou. Európska regionálna politika je jedinečnou spoločnou politikou založenou na finančnej solidarite. Umožňuje použitie viac ako 35 % rozpočtu Európskej únie, ktorý prichádza najmä z bohatších členských štátov, v znevýhodnených regiónoch. Tento prístup nepomáha len štátom, ktoré sú prijímateľmi pomoci, ale tiež tým, ktorí sú hlavnými prispievateľmi do rozpočtu Spoločenstva, pretože ich podniky v dôsledku toho 3 GREN J.: The New Regionalism in the EU. Goteborg. 1999, s.10. MAYO P.: The roots of Identity. London. 1974, s. 15. 5 VEGGELAND N.: The Scandinavian countries influence when entering the EC. Oslo. 1993, s.30. 4 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 336 profitujú z veľkých investičných príležitostí a z ekonomického a technologického transferu know-how najmä v tých regiónoch, kde sa rôzne typy ekonomických aktivít ešte v skutočnosti nenaštartovali. Regionálna politika umožňuje všetkým regiónom, aby prispeli k vyššej konkurencieschopnosti EÚ6. Štrukturálna politika Európskej únie vychádza z princípov, ktoré boli prijaté v roku 1992, a sú to: • Kohézia – znamená programovú redukciu rozdielov v ekonomickej a sociálnej úrovni jednotlivých štátov. Patrí medzi základné princípy, ktorých podstatou je poskytovanie ekonomickej pomoci menej rozvinutým krajinám únie tak, aby sa postupne mohli približovať úrovni jej hospodársky vyspelejších krajín. • Koncentrácia – predstavuje sústredenie podpory zo štrukturálnych fondov na fixne stanovené ciele a kritériá, ktorých počet je limitovaný. • Programovosť – je vyjadrený vo forme programových dokumentov na regionálnej a celoštátnej úrovni (strednodobé a dlhodobé), ktoré predkladajú členské štáty. • Partnerstvo – značí, že pri zabezpečení koordinácie plánovania, kontroly a vyhodnocovaní plnenia programov existuje spolupráca viacerých partnerov ( napr. štáty, samosprávy, socio-ekonomickí partneri, mimovládne organizácie) • Adicionalita (doplnkovosť) – znamená, že prostriedky zo štrukturálnych fondov iba dopĺňajú prostriedky zo štátneho rozpočtu príslušných členských krajín, nemôžu ich však nahrádzať7. Štrukturálna a predovšetkým potom regionálna politika Európskej únie bola v priebehu dvadsiatich rokov kritizovaná najmä pre široký záber a plošnosť podpôr. Zavše dochádzalo k prekrývaniu realizovaných programov, čo viedlo k neefektívnemu využívaniu finančných prostriedkov určených na uskutočňovanie štrukturálnej politiky. Na jar 1997, keď sa konalo mimoriadne zasadanie Európskej rady v Berlíne, bol schválený materiál s titulom Agenda 2000. Je to dokument, ktorý vyjadruje perspektívu rozvoja EÚ a jej politík na obdobie rokov 2000 – 2006 a budúci spôsob financovania jednotlivých politík. Opisuje výhľad EÚ na prvé roky 21. storočia. V dokumente, ktorý má tri časti8 sa okrem iného hovorí aj o ekonomickej a sociálnej kohézii a o štrukturálnych fondoch, sú tu uvedené hlavné kroky reformy štrukturálnej politiky EÚ. Zásadnou zmenou, ktorá bola na základe spomenutého dokumentu vykonaná, je redukcia predchádzajúcich šiestich cieľov na tri základné, a to dva regionálne programy (územné) a jeden horizontálny (tematický) program pre ľudské zdroje. Ide o: Cieľ 1) Podpora rozvoja a štrukturálnych zmien zaostávajúcich regiónov. Podpora je orientovaná najmä na opatrenia pre ekonomický a sociálny rozvoj, pričom zdrojmi sú Európsky fond regionálneho rozvoja, Európsky sociálny fond a Európsky poľnohospodársky a usmerňovací a garančný fond. Cieľ 2) Podpora hospodárskej a spoločenskej premeny oblastí, ktoré čelia štrukturálnym problémom (radíme sem oblasti vidiecke, ohrozené priemyselným úpadkom, zanedbané mestské časti a podobne). Podpora je zameraná na aktivity vedúce k rozvoju vidieka, modernizácie a reštrukturalizácie. Cieľ 3) Podpora prispôsobovania a modernizácie systému vzdelávania, školenia, zamestnanosti a ďalších opatrení na podporu rozvoja ľudských zdrojov. Vo februári 2004 Európska komisia zverejnila dva dôležité dokumenty, ktoré naznačujú ambicióznu a rozsiahlu reformu štrukturálnej a regionálnej politiky EÚ v ďalšom programovacom období 2007 - 2013. Bol to návrh „Nová finančná perspektíva“ s návrhom štruktúry budúceho rozpočtu EÚ a o tzv. Tretiu kohéznu správu, ktorá načrtáva nový smer regionálnej politiky v danom období. Komisia v nej navrhla zachovať stály pomer financií pre regionálnu a štrukturálnu politiku (asi 34 % z celkového rozpočtu EÚ) a plánovala vytvoriť špeciálne fondy na podporu rybolovu, rozvoj vidieka a ochranu životného prostredia. 6 Európska Komisia: Regionálna politika Európskej únie. Bratislava. Delegácia Európskej komisie v SR. 2002, s.8. MELIŠEK F.: Štrukturálna politika a štruktúrne zmeny v ekonomike. Bratislava. EKONÓM. 2005, s.159. 8 V 1. časti ide o interný spôsob fungovania EÚ, najmä o reformu spoločnej agrárnej politiky a opatrenia na zabezpečenie ekonomickej a sociálnej kohézie. Okrem uvedeného obsahuje aj odporúčanie pre priebeh rozšírenia za vhodných podmienok a návrh na nový finančný rámec na obdobie 2000-2006. V 2. časti je navrhnutá intenzívna stratégia konvergencie s dvoma novými prvkamipredvstupové partnerstvo a rozsiahla účasť kandidátskych krajín na programoch spoločenstva a opatrenia na prevzatie „acquis communautaires“.V 3.častu sú analyzované dosahy rozšírenia na jednotlivé politiky EÚ. 7 „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 337 Zo spomenutej reformy boli vykonštruované hlavné ciele regionálnej resp. štrukturálnej politiky v období 2007-2013: Cieľ 1: Konvergencia- komisia na splnenie daného cieľa vyčlenila cca 81 % prostriedkov. Cieľ 1 sa zameria na podporu ekonomického rastu a zamestnanosti v regiónoch na úrovni NUTS II, ktorých HDP je pod úrovňou 75 % priemeru EÚ. Typická črta je inštitút spolufinancovania, a to do výšky 75 – 85 %. Cieľ 2: Konkurencieschopnosť a zamestnanosť- Európska komisia na jeho naplnenie vyčlenila cca 16 % z celkového rozpočtu na regionálnu resp. štrukturálnu politiku. Cieľ 2 sa zameriava na podporu výkonnosti a konkurencieschopnosti regiónov s využitím inovácií a nových technológií, budovanie spoločnosti založenej na vedomostiach a na udržateľný rozvoj. Taktiež je jeho podpora orientovaná na otázku zamestnanosti (prostredníctvom vytvárania nových pracovných miest, zlepšovania prístupu na trh práce a zvyšovania adaptability). Cieľ 3: Územná spolupráca – financie vyčlenené na tento cieľ sa pohybujú okolo 3 % z celkového rozpočtu na regionálnu resp. štrukturálnu politiku. Uvedený cieľ je transformovaný do troch vetiev, pričom prvá vetva sa sústredí na cezhraničnú spoluprácu regiónov na úrovni NUTS III, druhá na nadnárodnú spoluprácu v rámci celej EÚ a tretia vetva sa zameria na financovanie spolupráce s regiónmi pozdĺž vonkajšej hranice EÚ, teda na interregionálnu spoluprácu. REGIÓNY AKO CIELE PODPORY EÚ Krajiny Európskeho Spoločenstva od začiatku 70. rokov používajú jednotný a ucelený päťstupňový systém kategorizácie územno-štatistických jednotiek – regiónov NUTS (podľa francúzskeho Nomenclature des Unités Territoriales pour les Statistiques, resp. anglického prepisu Nomenclature of Territorial Statistical Units). Regióny NUTS boli stanovené v spolupráci medzi štatistickým úradom EÚ, národnými štatistickými inštitúciami členských štátov a Európskou komisiou za účelom tvorby regionálnej štatistiky a pre potreby sociálno-ekonomických analýz teritoriálnych jednotiek rôznej hierarchickej úrovne. Systém regiónov NUTS má už spomínaných päť stupňov: regióny NUTS I, NUTS II a NUTS III sa vzťahujú na regionálnu úroveň, regióny NUTS IV a NUTS V sa vzťahujú na lokálnu úroveň. Pri vymedzení regiónov NUTS sa zohľadňovali nasledovné kritériá: • Existujúce inštitucionalizované hranice, aktuálny stav územno-správneho usporiadania jednotlivých krajín so zohľadnením tzv. normatívnych kritérií (vymedzenie tzv. normatívnych regiónov, hranice ktorých sa formovali najmä v závislosti od historických a kultúrnych podmienok, rozlohou a počtom obyvateľov. Ide o regióny kde možno účinne a efektívne realizovať aktivity súvisiace s regionálnym rozvojom a aplikáciou nástrojov štrukturálnej politiky EÚ). Hranica regiónu NUTS „nepretína“ hranice územno-správnej jednotky. • Všeobecné znaky územných celkov (vychádza sa z platných regionálnych jednotiek, nezohľadňujú sa špecifické znaky regiónov, napr. banské, poľnohospodárske oblasti a i.). Tabuľka č. 1: Kritériá určenia úrovne NUTS Úroveň regiónu NUTS I NUTS II NUTS III Minimálny počet obyvateľov 3 000 000 800 000 150 000 Maximálny počet obyvateľov 7 000 000 300 000 800 000 Zdroj: Drahošová a kol. : Prechod od predvstupovej pomoci k štrukturálnym fondom. Najväčšiu pozornosť verejnosti priťahujú zaostalé regióny, do ktorých smerujú nemalé prostriedky všetkých členských štátov (hlavne tých najbohatších, ktoré tiež v rámci príslušných inštitúcií sledujú efektivitu vynakladaných prostriedkov). Napr. na najproblémovejšie regióny pripadlo cca 70 % prostriedkov Európskeho fondu regionálneho rozvoja v období rokov 2000 – 2006. Päťstupňová územná systematizácia regiónov NUTS v SR zohľadňuje všeobecne platné princípy a bola vytvorená v roku 1998 (Zbierka zákonov, Opatrenie Štatistického úradu SR č. 75, zo dňa 4. 3. 1998). Regióny NUTS II sú bázou pre stanovenie ekonomickej a sociálnej úrovne regiónov, pre porovnanie s „JAK ÚSPĚŠNĚ PODNIKAT V PŘÍHRANIČNÍCH REGIONECH JIHOVÝCHODNÍ MORAVY“ IV. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 2008, EPI Kunovice, Česká republika, 16. květen, 2008 338 regiónmi EÚ a plnia funkciu prioritných regiónov pre čerpanie a aplikáciu nástrojov predštrukturálnej, ako aj štrukturálnej politiky EÚ. Tabuľka č. 3: Systém regiónov NUTS v Slovenskej republike Región Počet NUTS 1 NUTS 2 NUTS 3 NUTS 4 NUTS 5 Územie Priemerný počet Priemerná rozloha obyvateľov (km2 ) 49 034 5 379 161 Slovenská republika 1 12 259 Bratislavský kraj, Západné Slovensko, 1 344 790 4 Stredné Slovensko, Východné Slovensko 6 129 Bratislavský, Trnavský, Nitriansky, 672 395 8 Trenčiansky, Banskobystrický, Žilinský, Košický, Prešovský kraj 621 68 091 Okresy 79 17 1 869 2 878 Obce Zdroj: Štatistický úrad SR 2002, MVRR SR, 2003 Rozdielnosť regiónov z hľadiska tvorby HDP ako jedného z kritérií financovania je však v Slovenskej republike obrovská. Na základe porovnania hodnôt udávaných Úradom pre štátnu pomoc je možné vidieť výrazný rozdiel medzi regiónom Bratislava a ostatnými regiónmi Slovenska. Regionálne rozdiely jasne určujú možnosti zaradenia regiónov do jednotlivých cieľov (Cieľ 1, 2, 3). V rámci Slovenska sú všetky regióny, okrem Bratislavského kraja, začlenené pod Cieľ 1 (regióny, ktorých HDP je menej ako 75 % priemeru EÚ), čo znamená, že môžu čerpať prostriedky zo všetkých štrukturálnych fondov. Po vzájomných rozhovoroch medzi Európskou komisiou a Slovenskou republikou bol Bratislavský kraj zaradený pod Cieľ 2 a Cieľ 3. NÁSTROJE EURÓPSKEJ REGIONÁLNEJ POLITIKY9 Štrukturálne fondy majú svoje právne zakotvenie v normách komunitárneho práva, napr. v Nariadení Rady Európskych spoločenstiev č. 1260/1999 z 21. júna 1999 ustanovujúcom všeobecné podmienky pre štrukturálne fondy . Uvedené nariadenie stanovilo určité ciele a úlohy. Pri sledovaní troch prioritných cieľov spoločenstvo prispieva k harmonickému, vyváženému a trvalo udržateľnému rozvoju hospodárskych činností, rozvoju zamestnanosti a ľudských zdrojov, ochrane a zlepšovaniu životného prostredia a odstraňovaniu nerovnosti a presadzovaniu rovnoprávnosti medzi mužmi a ženami. Európsku solidaritu podľa uvedeného nariadenia vyjadrujú najmä štyri štrukturálne fondy, ktoré majú vo všetkých členských štátoch multiplikačný efekt na ekonomické a sociálne faktory stimulujúce ekonomiku niektorého regiónu. Sú to: • Európsky fond regionálneho rozvoja (ERDF) • Európsky sociálny fond (ESF) • Európsky poľnohospodársky usmerňovací (zabezpečovací) a garančný fond (EAGGF) • Finančný nástroj pre usmerňovanie rybolovu (FIFG). Nariadenie ďalej obsahuje finančné ustanovenia, právne zakotvenie organizácie, definície koordinácie celého procesu, programovanie, geografický rozsah, zakotvenie operačných plánov, rámce podpory spoločenstva, ustanovenia o jednotných programových dokumentoch, o iniciatívach a technickej pomoci, o globálnych grantoch, finančnom riadení, o monitoringu a finančnej kontrole a atď. Napriek tomu, že spomenuté štyri štrukturálne fondy pôsobia spoločne, každý má vymedzenú oblasť jeho použitia. Štrukturálne fondy nefinancujú individuálne projekty, ale viacročné programy regionálneho rozvoja, ktoré pripravujú spoločne regióny, členské štáty a Európska komisia. Programy sú pripravené podľa spoločných východísk navrhnutých Európskou komisiou pre EÚ ako celok. Štrukturálne fondy však nepredstavujú jediný zdroj financovania v rámci rozpočtu EÚ. Keďže Španielsko, Grécko, Írsko a Portugalsko majú v porovnaní s ostatnými krajinami EÚ nevyhovujúcu infraštruktúru v oblasti dopravy a životného prostredia, finančná pomoc týmto krajinám prúdi aj cez špeciálny Kohézny fond. Tento fond 9 Vzhľadom na rozsiahlosť problematiky nástrojov Európskej regionálnej politiky len načrtnem resp. vysvetlím, čo patrí medzi dané nástroje. Keďže každým nástrojom je možné sa zaoberať v jednotlivých článkov, v
Podobné dokumenty
stiahnuť zborník
Prof.h.c. Doc. Ing. Václav Liška, Dr.
Stavební fakulta ČVUT, Praha, Česká republika
Session of Financial Law
HOSPODÁRSKE DEPRESIE A PODPORA ROZVOJA SLOVENSKA Z POHĽADU NÁZOROV
PROFESORA KARVAŠA
Hana Poláčková ....................................................................................................
PDF ke stažení
1. strana obálky Dioptra CZ a.s., www.dioptra.cz
přední klopa JOHNSON & JOHNSON, s.r.o., www.acuvue.cz
2. strana obálky NEW LINE OPTICS, s.r.o.
str. 3 SILMO, www.silmo.fr
str. 4–5 ESSILOR OPTIKA, s...
česky - EnviWeb
sanace SEZ na území postiţených těţbou vyhrazených nerostů včetně sanace a rekultivace
areálů bývalých dolů a lomů, odvalů, výsypek a odkališť a souvisejících trvalých provozních
nákladů, v přípa...