stáhnout publikaci v

Jan Ivanega
Lovecký zámek
Ohrada
Stavební dějiny
NZM
OHRADA
Poděkování
Nikdy jsem si při četbě poděkování neuvědomoval, jak důležitá jsou. Až teď
je mi jasné, jak moc dlužím celé řadě kolegů a kolegyň. Na prvním místě
jsem povinen díkem kolegům z Ústavu estetiky a dějin umění Filozofické
fakulty Jihočeské univerzity – za příležitost i setrvalou podporu. Práce by
nemohla vzniknout bez nevšední ochoty, zdaleka přesahující rámec běžných
povinností, archivářů a archivářek Státního oblastního archivu v Třeboni
a jeho českokrumlovské pobočky – moje srdečné poděkování směřuje k Aleně
Kabelové a spol., Pavlu Matlasovi, Anně Kubíkové, Kristině Popelce a Elišce
Homolkové. V Českém Krumlově mi byla nanejvýš nápomocna i Hana Mertová,
k hlubšímu poznání pramenů mě zdárně ponoukala Jarmila Hansová. Martinu
Mádlovi vděčím za úžasné fotografie. Od prvního setkání jsem měl plnou
podporu Martina Slaby, bez jehož vstřícnosti by tato knihy nikdy nevznikla.
Její vzhled je výsledkem příkladné péče Jakuba Trojáka i celého redakčního
týmu. Víc než kdy dřív si však vážím podpory své ženy Kateřiny. Without you
I´m nothing. Děkuji vám všem.
Ah, to build, to build!
That is the noblest of all the arts.
Painting and sculpture are but images,
Are merely shadows east by outward things
On stone or canvas, having in themselves
No separate existence. Architecture,
Existing in itself, and not in seeming
A something it is not, surpasses them
As substance shadow.
Henry Wadsworth Longfellow,
Michael Angelo I.3
Úvodem
„Za posvěcené vlády Karla VI. užívaly Čechy setrvalého klidu, téměř zlaté časy, jaké
bývají tolik velebeny na době Karla IV. Šlechta byla mocná, bohatá a okázalá. […]
Kvetoucí obchod s obilím a ovocem do Slezska, Saska a dalších sousedních zemí
povzbuzoval sedláka k pilnějšímu obdělávání polností. […] Jelikož je nadbytek otcem
luxusu, byli čeští páni schopni opatřit umělcům a řemeslníkům, ponejvíce domácím,
dostatek materiálu, aby ukázali svůj talent a zručnost. Ony dosud ve velkém počtu
stojící skvostné paláce v Praze a ve Vídni, které nechali vystavět čeští kavalíři, ony
tak nákladné a vkusně založené venkovské zámky se zahradami, jež obsahují bohaté
sbírky obrazů, soch, přírodnin a knih, jež pořídila téměř každá česká šlechtická rodina
[…], nás upomínají na vysoký stupeň prospěchu, jenž plyne ze vznešeného příkladu
monarchy.“1 Pro autora citovaných slov, osvícenského historika Mikuláše
Adaukta Voigta, představovala doba vlády Karla VI. již jen melancholickou
vzpomínku, zčásti setřenou hrůzami válečných konfliktů poloviny 18. století.
Učený piarista ji charakterizoval jako zlatý věk klidu, míru a prosperity.
Jedním z oněch „nákladně a vkusně založených venkovských zámků“, nad nimiž
Voigt rozjímal, je i lovecký zámek Ohrada u Hluboké nad Vltavou, který je
předmětem předkládané práce.
Proč se stavbou, jíž věnovala pozornost řada zasloužilých badatelů, zabývat?
Objekt leží mezi vodními plochami Munického rybníka a Zvolenova, po větší
část roku skryt za vzrostlými stromy na březích očím kolem projíždějících.
Původně se však v krajině stavěl mnohem více na odiv – Hlubocko bylo na
počátku 18. věku méně zalesněné a mohutný lovecký zámek byl zdaleka
viditelný. Současný stav částečné skrytosti za hustými porosty na březích
a hrázích rybníků i u cest lze vnímat i metaforicky: fyzické skrytí za hradbou
stromů odpovídá částečnému „selektivnímu zapomnění“ Ohrady, jež bývá
1
Voigt, A.: Beschreibung der bisher bekannten Böhmischen Münzen. Prag, 1787, s. 144–
145. Available: http://www.bsb-muenchen.de.
9

Úvodem



spojována spíše s atraktivní zoologickou zahradou než s minulostí loveckého
zámku.2 Mimoto stojí objekt obrazně i téměř doslova ve stínu hlubockého
zámku, dlouhodobě jedné z nejnavštěvovanějších českých památek.3 Jedním
z hlavních cílů knihy je tak oživit příběh loveckého zámku v době před
založením lesnického muzea r. 1842.
Na následujících stránkách se pokusím přiblížit dějiny výzkumu stavby,
jež jsou svými meandry leckdy stejně fascinující jako objekt sám. Dále
představím hlavní hrdiny příběhu Ohrady, stavebníka Adama Františka ze
Schwarzenbergu, včetně jeho knihovny s řadou architektonických traktátů,
a knížecího stavitele Pavla Ignáce Bayera. Vzápětí se zaměřím přímo na lovecký zámek. Shrnu jeho výstavbu, připomenu, jakým způsobem a za účasti
jakých řemeslníků probíhala. Zastavím se i u podoby a vybavení objektu.
Samostatnou pozornost si zaslouží obrazová výzdoba stavby. Zamyslím se
také nad místem objektu mezi českými loveckými zámky a stručně přiblížím
jeho následující dějiny.
Lovecký
zámek Ohrada
v literatuře
a pramenech
kap. I
„Omezím se tudíž na některé ryze uměleckohistorické momenty,“ uváděl v roce 1891
svůj výklad o loveckém zámku Ohrada významný rakouský historik umění
Albert Ilg.1 Jeho poznámka vystihuje nejen vlastní Ilgův popis uměleckých
pamětihodností loveckého zámku, ale i dlouhodobě převažující přístup
k jeho zkoumání. Pro řadu autorů a autorek, kteří se stavbou zabývali, byla
na prvním místě jednotlivá fakta: zasloužilý knížecí archivář František Mareš
se tak zabýval faktografickou rekonstrukcí díla schwarzenberských stavitelů
Pavla Ignáce Bayera a Antona Erharda Martinelliho,2 podobně jako se Věra
Naňková, přední znalkyně Bayerova díla a české barokní architektury, věnovala sestavení doplnění stavitelova œuvru a formálnímu rozboru jeho prací.3
Na podobných východiscích postavil svůj výzkum Martin Šanda, jenž se zabýval
Martinellim a přirozeně se dotkl i Ohrady.4 Naopak práce Antonína Nikendeye,
autora dosud jediné monografie o Ohradě, byla založena na důkladné znalosti
problematiky schwarzenberského lesnictví a myslivosti.5
Obor dějin umění však prodělal v druhé polovině 20. století výrazný
metodologický rozvoj, který umožňuje nahlédnout známé problémy novým
způsobem, s odlišnými výchozími otázkami. Namísto dějin jednotlivých
umělců a uměleckých děl se od šedesátých let dostávaly do středu pozornosti
2
Empirický dojem autora, nabytý během devíti let jeho pobytu na jihu Čech. Pro srovnání: z prvních 20 výsledků vyhledávání vzorce „Ohrada“ na webu hlavního regionálního periodika se 13 odkazů týká Zoo Ohrada, 7 Muzea lesnictví a myslivosti Ohrada
(srpen 2014). Available: http://ceskobudejovicky.denik.cz/hledani/?q=ohrada
3
V roce 2013 navštívilo SZ Hluboká 260 199 návštěvníků, po SZ Lednice a SZ Český
Krumlov šlo o třetí nejnavštěvovanější objekt ve správě NPÚ. Hromek, J. (ed.): Výroční
zpráva za rok 2013. Národní památkový ústav. Praha, 2014, s. 10. Available: http://
www.npu.cz/download/1404145875/vz2013-komplet-3.pdf
10
1
Ilg, A.: Kunsttopographische Mittheilungen aus den Fürstl. Schwarzenbergischen
Besitzungen in Südböhmen. Wien, 1891, s. 24.
2
Mareš, F.: Die Martinelli-Frage. Beiträge zur Geschichte der Wiener Barockbauten, Mittheilungen der k. k. Cental-Commision für Erforschung und Erhaltung der
Baudenkmale 27 (N. F.), 1901, s. 210–219. – Mareš, F.: Stavitel Pavel Ignác Bayer,
PAM 24, 1910–1912, s. 123–134, 361–370, 449–460.
3
Naňková, V.: Architekt a stavitel Pavel Ignác Bayer – představy v literatuře a skutečnost. Umění 22, 1974, s. 224–261.
4
Šanda, M.: Antonio Ehorto Martinelli jako schwarzenberský knížecí architekt a stavitel.
Praha, 2011 (diplomová práce, ÚDU FF UK).
5
Schwarz, M. [= Nikendey, A.]: Schloss Ohrad. Geschichte des Jagdschlosses bei
Frauenberg an der Moldau und des dortigen Forst- und Jagdmuseums, Murau, 1990
(Herausgegeben von den Schwarzenbergischen Archiven, Stmk.), s. 261–321.
11
kapitola I
Lovecký
zámek Ohrada
v literatuře
a pramenech
společenské souvislosti a sociální vztahy, v jejichž rámci umělecká díla
vznikala. Zásadní podněty vzešly z německého jazykového prostoru. Z řady
vlivných prací vyzdvihnu programovou stať Hellmuta Lorenze, který architektonické plánování představil jako mnohovrstevnatý proces, v němž nelze
hledat jediného autora.6 Do československého prostředí pronikaly nové
myšlenkové podněty pouze ojediněle, přesto se řada uměnovědců dokázala
s těmito proudy vyrovnat. Proměny metodologie dějin raně novověké architektury výstižně shrnul Jiří Kroupa, jenž výslovně volal po „jiném nastavení
zkoumajícího pohledu“ a jeho zaměření na „porozumění dějinnosti konkrétního
díla“.7 Inspirativní jsou i jeho úvahy o typických způsobech přemýšlení
o architektuře.8 Podle Kroupy v dosavadních dějinách umění převažovaly
dva přístupy: sledování kariér tvůrců, které vedlo k biograficky pojatým
dějinám umění, popřípadě sledování děl a jejich proměn v čase, z čehož
vycházely dějiny slohů. Brněnský historik umění se pokouší o naznačení
třetí možné cesty: v návaznosti na Michaela Baxandalla uvažuje o tom,
že je nutné pokusit se o charakteristiku jediného momentu v dějinách
stavby se zasazením do širokých dobových souvislostí. Usiluje přitom
spíše o hledání principiální než čistě formální návaznosti. Z podobných
tezí vychází Petr Fidler, jenž ve svých studiích na konkrétním materiálu
dokládá úzkou závislost výsledné podoby architektonického díla na vůli
stavebníka a soustavně upozorňuje na nutnost zkoumání funkčnosti raně
novověké architektury.9 V souhrnné studii věnované možnostem přístupu
k raně novověké architektuře představil dosavadní bádání a naznačil další
možnosti výzkumu.10 Fidler za klíčový pramen pokládá především samotné
stavby, přičemž zdůrazňuje nutnost rekonstrukce jejich původního stavu.
Poznání někdejšího vzhledu architektury umožní poznat řadu informací
o stavebníkovi. Dále je podle autora nutné zkoumat soudobý intelektuální
diskurs, utvářený zejména prostřednictvím knížecích naučení a teoretických
děl věnovaných architektuře, a jeho odraz v korespondenci a konkrétních
realizacích. V důsledné návaznosti na zájem o osobnost stavebníka věnuje
Fidler pozornost i otázce stylového původu stavby. Střední Evropa podle
něj představovala místo setkávání a prolínání italského, nizozemského
a francouzského vlivu, přičemž určení stylových předobrazů konkrétních
realizací může poskytnout významné poznatky o ideové orientaci stavebníka.
6
Lorenz, H.: Kunstgeschichte či Künstlergeschichte? Bemerkungen zur Forschungslage der Wiener Barockarchitektur. Artibus et historiae IV, 1981, s. 99–123.
7
Kroupa, J.: Dietrichsteinský palác v Brně a Ludwig Sebastian Kaltner. Umění 46, 1998,
s. 522–547, zde s. 541.
8
Kroupa, J.: „Palác ve tvrzi“: umělecká úloha a zámecká architektura v raném novověku. (Dvě úvahy k výzkumu světské architektury raného novověku). Opuscula historiae artium. Studia minora Facultatis philosophicae Universitatis Brunensis F 45,
2001, s. 13–37.
9
Fidler, P.: „Form follows Function“. Zur Funktionalität der Profanarchitektur der frühen
Neuzeit, in: Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (edd.): Život pražských paláců.
Šlechtické paláce jako součást městského organismu od středověku na práh moderní doby. Praha, 2009, s. 25–58. – Týž: Über den Urheber eines Architekturwerks, in:
BŮŽEK, V. – KRÁL, P. (edd.): Společnost v zemích habsburské monarchie a její obraz
v pramenech (1526−1740), České Budějovice, 2006, s. 167–174.
10 Týž: Über den Quellencharakter der frühneuzeitlichen Architektur, in: Pauser, J. –
Scheutz, M. – Winkelbauer, T. (edd.): Quellenkunde der Habsburgermonarchie
(16.−18. Jahrhundert). Ein exemplarischen Handbuch. Wien–München, 2004, s. 952–970.
12
V tomto ohledu vychází z obecně přijímané teze o značném podílu kavalírské
cesty na formování vkusu jedince.
Podobně je intenzivní pozornost věnována pozoruhodnému fenoménu
loveckých zámků, jenž se dočkal příkladného zpracování z pera Heiko Laße.11
Kromě obsáhlého katalogu durynských realizací představil souhrnný pohled
na vývoj, funkci a výzdobu loveckých zámků a letohrádků. Mimo samotných
loveckých zámků je soustavně zkoumáno i jejich místo v rámci tzv. rezidenčních
sítí. Jaroslav Pánek, který pojem vnesl do českého badatelského diskursu,
chápe rezidenční síť jako „hierarchicky utříděnou soustavu sídel se dvěma téměř
rovnocennými vrcholy – venkovským a městským“.12 Pánkova vlivná definice stála
na počátku plodného badatelského úsilí. Z jeho výsledků je třeba vyzdvihnout
monografii Radmily Pavlíčkové, jež jako jedna z prvních překročila horizont
poloviny 17. století a zaměřila pozornost na soubor sídel olomouckého
biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelkorna.13 Z řady dalších badatelů na
poli barokních výzkumů je na místě připomenout alespoň Jiřího Kubeše,
jenž usiloval o prozkoumání role šlechtických sídel v myšlení stavebníků,
topografie sídel či stanovení motivace zámeckých i palácových přestaveb
a jejich hodnoty coby symbolického kapitálu v pojetí Pierra Bourdieau v rámci
sebeprezentace.14
Vraťme se však k pracím věnovaným samotné Ohradě. Vedle již citovaných
děl jsou dosud cenné soupisy památek jednotlivých politických okresů, sepsané
z podnětu Archeologické komise při České akademii věd a umění. Bohužel
práce Josefa Braniše, který sepsal památky českobudějovického okresu, svou
stručností a nevyvážeností nepatří k nejzdařilejším výstupům edice.15 Mimoto
se Ohrady dotkly i dílčí studie k uměleckohistorickým pamětihodnostem
regionu.16
Osoba Pavla Ignáce Bayera se stala předmětem bádání Františka Mareše,
který knížecímu staviteli věnoval obsáhlou monografickou studii.17 Marešova
práce stojí dodnes za pozornost. Kromě mimořádné a zřejmě nepřekonatelné
autorovy obeznámenosti s prameny zaujme především způsob, jakým s nimi
pracuje – jeho stať lze chápat jako součást nacionalisticky motivovaného
přivlastňování památek minulosti českému etniku. Spory o národnostní původ
uměleckých děl probíhaly po celou druhou polovinu 19. století a implicitně
byly přítomny i v mladších pracích.18 Mareš Bayera hodnotil jednoznačně
pozitivně, což se odráží již v samém úvodu: pražský architekt byl podle něj
11
12
13
14
15
16
17
18
kapitola I
Lovecký
zámek Ohrada
v literatuře
a pramenech
Laß, H.: Jagd- und Lustschlösser. Kunst und Kultur zweier landesherrlicher Bauaufgaben. Dargestellt an thüringischen Bauten des 17. und 18. Jahrhunderts. Petersberg,
2006.
Pánek, J.: Život na šlechtickém sídle v předbělohorské době, in: BOBKOVÁ, L. (ed.):
Život na šlechtickém sídle v 16.−18. století. Ústí nad Labem, 1992, s. 9–27.
Pavlíčková, R.: Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel Eusebius
z Liechtensteinu-Castelkorna 1664–1695. Olomouc, 2001.
Kubeš, J.: Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí (1500–1740). České
Budějovice, 2005 (disertační práce, HÚ JU).
Braniš, J.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese
českobudějovickém. Praha, 1900, s. 60−65. – Uhlíková, K.: Zdeněk Wirth, první dvě
životní etapy (1878−1939). Doplněno bibliografií Wirthova díla. Praha, 2010, s. 154–168.
Markus, A.: Příspěvky k umělecké topografii jižních Čech, PAM 24, 1914, s. 51–57.
Mareš (1910–12).
Bartlová, M.: Naše, národní umění. Studie z dějepisu umění. Brno, 2009, s. 13.
13
kapitola I
Lovecký
zámek Ohrada
v literatuře
a pramenech
„přední barokní stavitel, vynikaje mohutnou koncepcí a skvělým, v ušlechtilých, umírněných formách si libujícím provedení“.19 Na základě ojedinělých českých přípisů
v korespondenci se pokusil o konstrukci obrazu Pavla Ignáce Bayera coby
uvědomělého Čecha.20 Dále bez pramenné opory sugestivně vylíčil Bayerovy
vnitřní pochody.21 Svému vnímání Bayera jako velkého českého architekta
František Mareš podřídil i interpretaci slavného dopisu Adama Františka
ze Schwarzenbergu z 2. srpna 1719, který vyložil jako doklad vážnosti, jíž
se stavitel u knížete těšil.22 Stejně tak působí až nekriticky vyzdvižení kvalit
zámku Ohrada, jakkoliv mimořádných.23
Ačkoliv lze Marešovu studii hodnotit jako na dlouhou dobu nejvýznamnější
práci věnovanou Pavlu Ignáci Bayerovi, zájem o něj a jeho dílo neskončil. Po
řadě drobnějších příspěvků se k němu soustavněji vrátil až německý badatel
Heinrich Gerhard Franz v zásadní monografii o české barokní architektuře.24 Jeden z nejvýznamnějších znalců středoevropské barokní architektury
neskrýval ambice svého díla: staleté soužití Čechů a Němců, z něhož údajně
vyrostl svébytný fenomén českého baroka, mělo podle Franze posloužit jako
příklad pro budoucí přátelskou spolupráci českého a německého národa.25
Zároveň však jde o ahistorickou projekci národnostní kategorizace, jež se
zrodila v průběhu 19. století, do barokního věku – identita Bayera a jeho
současníků byla konstruována na základě zemského, nikoliv jazykového
či etnického původu.26 Národnosti umělců si Franz všímal velmi důsledně.
Stať o Pavlu Ignáci Bayerovi uzavřel konstatováním, že šlo o českého Němce
(Deutschböhme – termín nesoucí politické konotace). Vedle vůdčího postavení italských architektů zdůraznil, že dalšími tvůrci byli většinou Němci.27
Znění předmluvy, zdůrazňující tvůrčí spolupráci obou národů, a vlastní
text, v němž Franz vyzdvihuje význam německého živlu, si tak do značné
míry odporují.
19
20
21
22
23
24
25
26
27
14
Mareš (1910–12), s. 123.
„Naproti ostatním mistrům baroka, kteří byli buď sami neb po otcích cizinci, byl on
původem i smýšlením Čech.“ Tamtéž.
„V ty doby [početných realizací na schwarzenberském panství] cítil se Bayer
nejšťastnější.“ Tamtéž, s. 362.
„Ačkoliv jsme vás vždy za ucházejícího stavitele měli, poznáváme přece z Vaší
vyhražené žaloby proti tomu, jenž Vás prý u nás pro užívání hospitality udal, že musíte
býti dokonalý architekt a pravdivý virtuos, protože zkušenost ukazuje, že výteční
virtuosové obecně mívají výtečné extravagance, jako jste to bezpochyby pozoroval
u císařského inženýra a architekta Fischera, jenž v těchto zemích málo sobě rovných
a přec v hlavě o kolečko snad více má.“ Tamtéž, s. 458−459. Není bez zajímavosti, že
Karel Chytil v poznámce u citovaného dopisu upozornil na možnost ironie knížecího
dopisu, kterou si Mareš neuvědomoval.
„[Ohrada] dává i tak [přestože neslouží někdejšímu účelu] svou krásnou architektonikou,
svými velkolepými, přímo knížecími rozměry, elegantními balkony, pěkným schodištěm,
širokými chodbami, svým sloupovým vjezdem, rozkošnou polohou ve velkém půvabném
parku skvělé svědectví i o staviteli, jenž jej provedl, i o pánu, jenž jej dal zbudovati.“
Tamtéž, s. 449.
Franz, H. G.: Bauten und Baumeister der Barockzeit in Böhmen. Entstehung und
Ausstrahlungen der böhmischen Barockbaukunst. Leipzig, 1962. – Srov. Richter, V.
(rec.): Heinrich Gerhard Franz, Bauten und Baumeister der Barockzeit in Böhmen.
Entstehung und Ausstrahlungen der böhmischen Barockbaukunst, Umění 12, 1964,
s. 313–322.
Tamtéž, s. 9.
Řezník, M.: Historické formy kolektivních identit, moderní národ a teritoriální
patriotismus. Úvod do problematiky, in: Elbel, M. (ed.): Limity a možnosti historického
poznání : sborník z cyklu přednášek, Olomouc, 2008, s. 145–156.
Franz (1962), s. 46.
S Franzovou syntézou polemizuje Věra Naňková, která v monografické
stati věnované Pavlu Ignáci Bayerovi zhodnotila svůj dlouhodobý a pečlivým
pramenným výzkumem podložený badatelský zájem.28 Již z názvu studie
je patrná snaha o revizi výsledků německých badatelů v čele s Franzem,
v jejichž výzkumech nabýval Bayer pro svůj jazykově německý původ na
významu. Ačkoliv autorka usilovala o objektivní rekonstrukci „skutečnosti“, již výběrem tématu a jeho zdůvodněním vstoupila na pole nacionalistických sporů o poměr německých a českých stavitelů v barokních
Čechách. Naňková přitom vyzdvihovala českou uměnovědu, když uvedla:
„Nutno zdůraznit, že česká obec uměnohistorická [oproti německé] převážně
hodnotila tvorbu P. I. Bayera realisticky.“29 Oporou textu byly podrobné
rešerše archivních pramenů, na jejichž základě Naňková vytvořila dosud
respektovanou podrobnou osu Bayerova života a díla. Jeho œuvre autorka
nepodrobila hlubší analýze, která ostatně nebyla jejím cílem. Věra Naňková
došla k oprávněnému závěru, že Bayerova tvorba má archaizující charakter,
přičemž profánní stavby jsou pokročilejší než realizace sakrálních budov.30
Na stavitelově tvorbě Naňková ocenila zejména řemeslnou solidnost
a přehlednost půdorysných řešení i prostorových uspořádání. Naopak
odsudku se Bayer dočkal kvůli tomu, že jeho díla neměla valnou hodnotu
z vývojového hlediska a architekt nebyl schopen reagovat na rodící se
vrcholně barokní architekturu. Za měřítko kvality přitom Naňková označila
míru inovativnosti: „[Bayerova tvorba] netíhne dost usilovně k přemáhání
počátečních výtvarných předloh.“31
Naňková i Franz nevyřčeně usilovali o co možná nejobjektivnější pohled na
umělecké památky. Ve svých pracích se proto spoléhali zejména na zdánlivě
objektivní stylovou analýzu. Přes snahu po objektivitě však došli k naprosto
rozdílným výsledkům. Zásadám uměnovědného řemesla se přitom nezpronevěřili, k předmětům svého bádání však nevědomky přistupovali s podvědomě
utvořenými soudy, jež tvořily součást jejich identity.32
Mimo kontext uměnovědného výzkumu vznikla jediná monografie o Ohradě,
kterou pod pseudonymem Mili Schwarz sepsal již zmíněný Antonín Nikendey.33
Ve své práci přinesl řadu nových poznatků o stavebních dějinách a zejména
o fungování loveckého zámku. Cenná je také Nikendeyova skica mladších
dějin objektu. Ani po Nikendeyově monografii však není výpovědní hodnota
pramenů vyčerpána beze zbytku.
V novější literatuře jsou většinou opakovány starší závěry Věry Naňkové.34
Korekci pohledu na Pavla Ignáce Bayera přinesl Pavel Vlček, který jej chápe
jako jednoho z „nemnoha skutečně domácích umělců, kteří se výrazněji v pražské
28
29
30
31
32
33
34
kapitola I
Lovecký
zámek Ohrada
v literatuře
a pramenech
Naňková (1974).
Tamtéž, pozn. 2.
Tamtéž, s. 242.
Tamtéž, s. 242. – Ke kategorii vývoje coby hodnotícího kritéria v dějinách umění
Bartlová (2009), s. 21–28.
Bartlová (2011), s. 101 an.
Schwarz (1990).
VN [Naňková, V.]: Pavel Ignác Bayer, in: Vlček, P. (ed.): Encyklopedie architektů,
stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha, 2004, s. 47–50. – Vlček, P.: Ilustrovaná
encyklopedie českých zámků. Praha, 1999, s. 397–398.
15
kapitola I
Lovecký
zámek Ohrada
v literatuře
a pramenech
architektuře ještě na konci 17. století uplatnili“.35 Vlček ve svém tvrzení dosáhl
vyváženého pohledu na stavitelův původ a identitu, kterou nespojil s jazykem,
ale se zemí. Zároveň autor posunul pohled na Bayerovy tvůrčí schopnosti.
Nezpochybnil jeho závislost na tvorbě 17. století, připomněl však architektův
více než měsíční pobyt ve Vídni v roce 1710, po němž se podle Vlčka Bayer
„konečně přizpůsobil současným architektonickým trendům“.36 Za nejsoučasnější
architekturu pražského stavitele Vlček prohlásil lovecký zámek Ohrada, který
se „zřetelně přihlásil do 18. století, a to nejenom charakteristickými zvlněnými
římsami, ale i vysokým pilastrovým řádem na středovém rizalitu“.37 Autor zároveň
zdůraznil, že Bayerův způsob tvorby, v němž se leckdy opíral o doslovné
citace starších autorů, nebyl v architektonické praxi 18. století neobvyklý.
Nelze se nezastavit ani u aktuálního pokusu o sepsání kritických dějin
architektury na území českého státu, tematického svazku edice Velké dějiny zemí
Koruny české. Hlavu pátou, týkající se baroka, sepsal Rostislav Švácha.38 Z jeho
výkladu je patrná jistá schematičnost, s níž je Bayerovo dílo vykládáno.39 Jak
konstatoval Ondřej Jakubec v recenzi svazku,40 stavby jsou zasazeny do „lineárně
pojatého příběhu vývoje architektonických děl, jejichž podstata spočívá ve formálních,
stylových či provenienčních vlastnostech“.41 I v nejnovějším výkladu je tak architekt
v duchu poznatků Věry Naňkové chápán především jako více či méně schopný
řemeslník, jehož vazby na stavebníka jsou vesměs opomíjeny.
Z jakých pramenů lze vůbec při bádání o loveckém zámku Ohrada vycházet?
Kromě soudobé teoretické literatury jde o archivní materiály, jež zahrnují
korespondenci, účty a v neposlední řadě plánovou dokumentaci. Pro historika
umění je pak samozřejmostí vnímání samotného díla jako pramene sui generis.
Teoretická literatura, jež zahrnuje různé druhy odborných architektonických
pojednání i soudobé encyklopedie, umožňuje poznat dobová měřítka kvality
architektury i normu podoby staveb. Zároveň teoretická díla formovala architektonický obzor budoucích stavebníků během výchovy mladých šlechticů,
jejichž vkus byl dále kultivován na kavalírských cestách.42
Archivní prameny jsou pak zastoupeny zejména materiály vzešlými z činnosti správních orgánů knížecího velkostatku a knížecí kanceláře, jež lze
doplnit o výpověď fasciklů z rodinného archivu Schwarzenbergů.43 Archiválie
35
36
37
38
39
40
41
42
43
16
Vlček, P. – Havlová, E.: Praha 1610–1700. Kapitoly o architektuře raného baroka.
Praha, 1998, s. 288–295, zde s. 288.
Tamtéž, s. 289. Na Bayerův vídeňský pobyt mezi 15. březnem a 12. dubnem 1710
upozorňuje již Naňková (1974), s. 234.
Vlček – Havlová (1998), s. 288.
Švácha, R.: Hlava pátá. 1620–1780, in: Kratochvíl, P. (ed.): Velké dějiny zemí Koruny
české. Tematická řada. Architektura. Praha, 2009, s. 389–521.
„Římský styl Matheyův, Fischera z Erlachu i Martinelliho zapouštěl v českých zemích
kořeny také prostřednictvím architektů, kteří prováděli projekty této trojice a napodobovali její stavby. Jako nejkonzervativnější z nich se jeví stavitel Matheyovy prelatury v Plasích, Pražan Pavel Ignác Bayer. V zámcích Postoloprty a Ohrada u Hluboké
pro knížata ze Schwarzenbergu navazoval Bayer na styl Matheyův a Martinelliův, ale
v koncepcích kostelů, mezi nimiž zaujme jezuitský poutní chrám na Chlumku u Luže,
se vracel až někam k Carlu Luragovi.“ Tamtéž, s. 437−438.
Jakubec, O. (rec.): Petr Kratochvíl (ed.), Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická
řada. Architektura. Umění LVIII, 2010, s. 472–474.
Tamtéž, s. 473.
Kubeš, J.: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty
(1620–1750). Pelhřimov, 2013.
Podrobný přehled pramenů v závěrečném soupisu pramenů a literatury.
zahrnují zejména bohatou korespondenci knížete, jenž po většinu roku
pobýval u císařského dvora, úředníků na jihočeských panstvích, stavitele
Bayera, sídlícího v Praze a stavbu provádějících řemeslníků. Prvořadý význam má původní plánová dokumentace, bohužel dochovaná jen zčásti.
Pramen zásadní důležitosti, dosavadním bádáním nevyužitý, představuje
řada inventářů loveckého zámku Ohrada.44 Dvojici soupisů z let 1719 a 1728,
řazených tematicky po jednotlivých skupinách předmětů, doplňuje nejhodnotnější inventář z roku 1731, sestavený lokačně, po místnostech. Při
výzkumu schwarzenberského stavebního podnikání se opakovaně osvědčily
také důchodní účty, umožňující sledovat výši a určení stavebních výdajů do
mimořádných podrobností.45
Výchozí prameny umožňují se znalostí dosavadní literatury především
opětovně shrnout stavební dějiny loveckého zámku Ohrada, tentokrát však
s důrazem na procesy, které během stavby probíhaly. Raně novověká architektura nevznikala jako individuální tvůrčí výkon geniálního jedince, ale jako
výsledek průniku zadání stavebníka, možností panství a schopností navrhujícího stavitele a provádějících architektů. Z přehledu dosavadního bádání
je zjevné, že se pozornost předchozích badatelských generací soustředila
zejména na osobnost architekta. Mým záměrem je nahlédnout příběh výstavby
objektu i z pozice jeho dalších aktérů. Zároveň je mezerou dosavadního
poznání zasazení loveckého zámku Ohrada do širších souvislostí, zejména
vzhledem k analogickým stavbám. Mimoto je cílem knihy v návaznosti na
přístup Antonína Nikendeye přiblížit některé aspekty fungování loveckého
zámku a podoby jeho uzpůsobení pro loveckou funkci.
44
45
kapitola I
Lovecký
zámek Ohrada
v literatuře
a pramenech
Státní oblastní archiv Třeboň (dále SOA Třeboň), oddělení Český Krumlov (dále ČK,
fond Schwarzenberská ústřední kancelář, staré oddělení, panství Hluboká nad Vltavou (dále ÚK Hluboká), sign. B 6J 1a, s. f.
Ve vztahu k Ohradě Ivanega, J.: Lovecký zámek Ohrada u Hluboké nad Vltavou.
Archivní rešerše, I. díl (1708–1789). České Budějovice, 2012 (rukopis uložený v archivu
NPÚ, ú. o. p. České Budějovice).
17
kap. II
Jeho vysoce
osvícená
knížecí milost
a pan baumistr
Pojmy stavebník a stavitel označují na jedné straně objednavatele stavby,
jenž objekt zadává a platí, a na druhé straně architekta, který ji v souladu se
zadáním navrhuje. Již z této definice je zřejmé, že proces vzniku plánů je nutně
spjat s oběma osobami, jakož i s dalšími postavami. Oblíbené teze průvodcovské literatury, uvádějící jako autora jedinou osobu (zpravidla navrhujícího
architekta), nelze vnímat jinak než jako zkratku, jakkoliv pochopitelnou. Na
výslednou podobu Ohrady měl nepopiratelný vliv její stavebník již tím, že
(a jak) si ji objednal u svého architekta Pavla Ignáce Bayera.
Stavebník loveckého zámku Ohrada Adam František ze Schwarzenbergu
[obr. 1] se narodil 25. září 1680 v Linci.1 Jeho předkové, počínaje vítězem od
Rábu Adolfem I. ze Schwarzenbergu, spojili svůj osud s habsburským domem.
Adam František šel v jejich šlépějích: ve čtrnácti letech se stal komorníkem
svého současníka a následníka trůnu, arcivévody Josefa.
Na dvořanskou kariéru, jíž se věnoval po zbytek života, byl mladý šlechtic
dokonale připraven. Základy vzdělání získal Adam František ze Schwarzenbergu v polovině devadesátých let 17. století v Praze.2 Zajímavé zmínky
o průběhu vzdělávání mladého šlechtice poskytuje korespondence hofmistra
Ignáce Barattiho, v níž informoval o studiích Ferdinanda Viléma ze Schwarzenbergu, otce Adama Františka. Podle Barattiho relací byl urozený mladík
seznamován i s geometrií a fortifikací, nicméně výuka těchto předmětů byla
do rozvrhu zařazována pouze v případě delšího dne.3
1
Schwarzenberg, K.: Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg.
Neustadt an der Aisch, 1963, s. 152–163.
2
SOA Třeboň, odd. ČK, Rodinný archiv Schwarzenbergů (dále RAS), F.P.b./Adam Franz,
fasc. 416. – Za poskytnutí výpisků z pramenů ke kavalírské cestě Adama Františka ze
Schwarzenbergu děkuji Jiřímu Kubešovi.
3
Baratti Ferdinandu Vilémovi ze Schwarzenbergu, Praha, 21. prosince 1695, SOA Třeboň,
odd. ČK, RAS, F.P.b./Adam Franz, fasc. 416.
18
k a p i t o l a II
Jeho vysoce
osvícená
knížecí milost
a pan baumistr
[obr. 1]
Adam František
ze Schwarzenbergu,
ilustrace z rukopisu Genesis
Inclytae Familiae
Schwarzenbergicae, 1725.
Nabyté základy tradičních aristokratických dovedností si měl Adam František
prohloubit na kavalírské cestě. Grand tour představovala významnou etapu
života šlechtice. Měl si během ní osvojit patřičné způsoby chování pokládané
za distinktivní znak urozeného původu.4 Za svého pobytu v cizině měli mladí
šlechtici věnovat patřičnou pozornost, kromě praktikování tance, cvičení
šermu, výuky jazyků a procvičování dvorského ceremoniálu, i pozoruhodnostem a památkám všeho druhu. V tomto ohledu se kavalírská cesta výrazně
podílela na utváření vkusu mladých šlechticů. Kryštof Václav z Nostic například
4
Kubeš (2013), s. 7–12.
19
k a p i t o l a II
Jeho vysoce
osvícená
knížecí milost
a pan baumistr
neopomíjel ve svém cestovním deníku hodnotit stavby, jež spatřil či navštívil
na cestě do Nizozemí v roce 1705.5 Výmluvně hovoří i instrukce Antonína
Floriána z Lichtenštejna z roku 1715, v níž kníže svému synovci, toho času
na kavalírské cestě, zdůrazňoval užitek, který mohl plynout z pozorování
starých i nových budov rozličného charakteru.6 Zajímavé svědectví o zaměření
kavalírské cesty zanechal Humprecht Jan Černín z Chudenic, který své matce
Zuzaně Černínové z Harasova 2. března 1646 mimo jiné napsal: „[…] já se
učím […] stavení baumistrovství, neb to je ta nejplatnější věc […].“7 Že měla výuka
stavitelství, geometrie a fortifikací v rámci šlechtického vzdělávání značný
význam, je patrné i z úsilí, které na sklonku osmdesátých let 17. věku věnoval
slavný architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu snaze po získání místa
učitele architektury arcivévody Josefa, čímž by se mu otevřela cesta k titulu
císařského architekta a případným zakázkám.8
Itinerář kavalírské cesty Adama Františka ze Schwarzenbergu nevybočoval
ze soudobých norem. Na jaře 1697 vyslal Ferdinand Vilém ze Schwarzenbergu
svého syna na cestu do Říše, Spojených provincií, Anglie, Francie a Itálie.
Mladý Schwarzenberg navštívil protestantský Haag, významné diplomatické
centrum, i Turín, sídlo důležité šlechtické akademie. Delší dobu pobýval
v Paříži a Římě. Ve věčném městě k nelibosti svého otce tajně vstoupil do
manželství s hraběnkou Marií Karolinou z Althanu, jejich sňatek však byl
anulován. Mimo ženských krás mohl Schwarzenbergův zájem směřovat
i k významným stavbám minulosti a současnosti. Z povšechně dochovaného
účetního materiálu je zřejmé, že si na cestě mladý Schwarzenberg kupoval
rozličné knihy, mezi nimiž docela dobře mohly být i spisy o architektuře. Když
v dubnu 1701 přibyl Adam František po ukončení kavalírské cesty na rodové
statky v Murau, byl již beze zbytku připraven na další kariéru, obzvláště poté,
co se v prosinci téhož roku oženil. Pod bedlivým otcovským dozorem si vzal
Eleonoru Amálii, rozenou z Lobkovic.9
V následujícím období byl Adam František součástí „mladého dvora“,
neoficiálního mocenského uskupení kolem Josefa I., které stálo v mírné, ale
nepopiratelné opozici vůči způsobům vlády, uplatňovaným vysokými úředníky
v okolí Leopolda I.10 Když v roce 1702 během Josefova velení habsburským
vojskům navštívil obléhání pevnosti Landau, seznámil se i s praktickou
stránkou válečného umění, jehož základy teoreticky poznal během svého
vzdělávání.11 Ozvěny bojových operací ostatně dolehly i na schwarzenberské
majetky: v Prácheňském kraji Adam František po jistou dobu držel hotovost
5
Kubeš, J. (ed.): Kryštof Václav z Nostic. Deník z cesty do Nizozemí v roce 1705. Praha,
2004, s. 66–75. – Fidler (2004), s. 954.
6
Maťa, P.: Svět české aristokracie (1500–1700). Praha, 2004, s. 314.
7
Kalista, Z. (ed.): Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem
Humprechtem Janem Černínem z Chudenic. Praha, 1941, s. 102.
8
Lorenz, H.: Johann Bernhard Fischer von Erlach. Zürich–München–London, 1992,
s. 18.
9
Swiderová, K.: Adam František a Eleonora Amálie ze Schwarzenberku. Příčiny a průběh
jejich manželské krize v letech 1710–1722. Theatrum historiae 9, 2011, s. 357–374.
10 Vlnas, V.: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha–Litomyšl,
2001, s. 138.
11 Ke šlechtickému „turismu“ během barokních válečných operací Vlnas, V.: Rituál
masakru aneb barokní dobývání města, Theatrum historiae, v tisku.
20
tří pěších setnin, určených pro obranu zemských hranic, a v roce 1712 bylo
nepřátelskými oddíly popleněno panství Gimborn.12 Naopak podpora rozvoje
schwarzenberské gardy, kterou ustavil již jeho otec, měla spíše ceremoniální
a symbolický význam.13
Význam Schwarzenbergova postavení vzrostl poté, co jej Josef I. roku 1711
jmenoval nejvyšším štolmistrem. Zanedlouho však mladý panovník nečekaně
zemřel a nový vládce habsburského soustátí, Josefův mladší bratr Karel, do
úřadu obsadil Filipa Zikmunda z Ditrichštejna. Přesto kariéra Adama Františka zdárně pokračovala. Ještě téhož roku byl jmenován nejvyšším dvorním
maršálkem, což s sebou neslo významnou povinnost organizování dvorského
ceremoniálu. O rok později získal při příležitosti korunovace Karla VI. ve
Frankfurtu nad Mohanem Řád zlatého rouna a roku 1722 byl opětovně
jmenován nejvyšším štolmistrem. Z titulu své funkce byl zodpovědný za
výstavbu nových dvorních stájí, které v letech 1722–1725 vybudovali v předpolí
vídeňských hradeb naproti Hofburgu otec a syn Fischerové z Erlachu.
Úspěšná kariéra Adama Františka ze Schwarzenbergu se odrazila i ve
zdárném rozšiřování rodových držav, které již za jeho předků patřily k nejrozsáhlejším šlechtickým statkům v českých zemích.14 Na správě schwarzenberských majetků se podílel již po návratu z kavalírské cesty. Samostatným
hospodářem se stal po smrti svého otce Ferdinanda Viléma 22. října 1703.
Vrcholem majetkové expanze schwarzenberského domu bylo získání eggenberského dědictví po smrti Marie Arnoštky z Eggenbergu v roce 1719, které
bylo Karlem VI. potvrzeno udělením vévodského titulu v rámci pražských
korunovačních slavností v roce 1723.15
Druhou stranu kariéry barokního kavalíra představoval rodinný život
v duchu křesťanských hodnot.16 Jak ukázala Kristina Popelka, čelilo manželství Adama Františka a Eleonory Amálie značným problémům. Svazek byl
dlouho bez potomka, přičemž právě zajištění rodové kontinuity bylo jedním
z nejvýznamnějších účelů manželské svátosti.17 O Vánocích roku 1706 se sice
narodila dcera Marie Anna, ale situace rodu zůstávala nadále vážná. Když
se do roku 1710 Adam František nedočkal očekávaného mužského dědice,
došlo k odloučení manželství. Neblahý stav trval až do roku 1722, kdy se
pár usmířil, podle rodinné tradice při údajně náhodném setkání před hrobem Jana Nepomuckého. Nedlouho poté, 15. prosince 1722, se manželům
konečně narodil toužebně očekávaný mužský potomek Josef Adam. Událost
vstoupila do nepomucenské legendy a přinesla vzrůst významu Janova kultu
na schwarzenberských statcích.18
12
13
14
15
16
17
18
k a p i t o l a II
Jeho vysoce
osvícená
knížecí milost
a pan baumistr
Schwarzenberg (1962), s. 153, 154.
Voříšek, M.: Kapela schwarzenberské gardy. České Budějovice, 2010, s. 10–27.
RAMEŠ, V.: Proměny schwarzenberského panství v Čechách, in: Gaži, M. (ed.):
Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice,
2008, s. 25–36.
Vácha, Š. – Veselá, I. – Vlnas, V. – Vokáčová, P.: Karel VI. & Alžběta Kristýna.
Česká korunovace 1723. Praha–Litomyšl, 2009, s. 257.
Maťa (2004), s. 605–640.
Swiderová (2011), s. 371–373.
Vlnas, V.: Jan Nepomucký. Česká legenda. Praha, 1993, s. 157. – Gaži, M.: Schwarzenbergové a „jejich“ svatá místa v předmoderních Čechách. Ke kultovním funkcím
šlechty a památkám na ně, in: GAŽI (2008), s. 141–166, zde s. 157.
21
k a p i t o l a II
Jeho vysoce
osvícená
knížecí milost
a pan baumistr
K atributům úspěšného šlechtice patřila vnějšková prezentace společenského postavení, mimo jiné i prostřednictvím budování sítě funkčně i symbolicky
propojených sídel.19 V tomto ohledu se Adam František ze Schwarzenbergu
projevoval jako poučený stavebník. Ve své činnosti mohl bezprostředně
navázat na dílo založené jeho otcem Ferdinandem Vilémem. Z jeho podnětu
byl na sklonku osmdesátých let 17. století zakoupen městský palác, vzápětí
přestavěný.20 Vedle toho kníže Ferdinand Vilém v roce 1695 zakoupil zámek
v Laxenburgu. V souvislosti s plánováním dalších úprav městského paláce
proběhly roku 1701 první nákupy parcel ve vídeňské Kärtnerstrasse, jež měly
umožnit jeho rozšíření. Další koupě provedl již Adam František, jenž také
pověřil Johanna Bernharda Fischera z Erlachu vytvořením návrhu na nové
uliční průčelí.21
Z iniciativy stavebníka Ohrady vzešlo také dokončení rozestavěného
zahradního paláce na Rennwegu, který v roce 1716 zakoupil od dcer zesnulého původního majitele hraběte Heinricha Franze Mansfeld-Fondiho.22
Stavbu, jež byla započata podle plánů Johanna Lucase von Hildebrandta,
dokončili na Schwarzenbergovo přání Johann Bernhard a Joseph Emanuel
Fischerové z Erlachu. Přestože museli vycházet ze základního rozvrhu daného
Hildenbrandtem, představuje schwarzenberský zahradní palác jedno z jejich
vrcholných děl. Naopak lovecký zámek Hirschstetten vznikl po roce 1713 na
zelené louce.23
Dostavbou zahradního paláce bylo dovršeno ustavení reprezentativní sítě
vídeňských sídel, které započalo již za Ferdinanda Viléma ze Schwarzenbergu.
Podobně probíhaly z podnětu Adama Františka větší či menší přestavby na
venkovských zámcích v Protivíně, Postoloprtech, Třeboni, Vimperku i Českém Krumlově.24 Zásadní význam má barokní úprava zámku Hluboká, dnes
zastřená historizující úpravou objektu.25 Nedílnou součástí budování rodové
rezidenční sítě byla i výstavba loveckého zámku Ohrada, jediná schwarzenberská novostavba vrchnostenského knížecího objektu v Čechách.
Vedle profánních staveb byl Adam František i donátorem a fundátorem řady
církevních institucí, jejichž podpora z titulu patrona s sebou přinášela i rozsáhlé
stavební podniky.26 Mezi hlavní počiny tohoto druhu patřilo zmíněné založení
19
20
21
22
23
24
25
26
22
Pavlíčková (2001), s. 11–13. – Kubeš (2005), s. 70–112. – Týž: Sídelní strategie
knížat z Lobkovic ve Vídni v raném novověku. Porta Bohemica. Sborník historických
prací 3, 2005, s. 86–119. – Prchal, V.: Sídlo a jeho pán. Rezidenční strategie hraběte
Karla Františka Swéerts-Sporcka ve 2. čtvrtině 18. století. Theatrum historiae 9, 2001,
s. 45–78.
Krummholz, M.: Vídeňské rezidence Schwarzenbergů a Johann Bernhard Fischer
z Erlachu, in: GAŽI (2008), s. 207–218.
Brauner, A.: Die klassizistischen Fassadenentwürfe für das ehemalige Stadtpalais
Schwarzenberg in Wien. Wien, 2008 (diplomová práce, Historisch-Kulturwissenschaftliche
Fakultät, UW), s. 16–22.
Naposledy Zinner, H.: Das Gartenpalais Mansfeld-Fondi-Schwarzenberg. Wien, 2011
(diplomová práce, Historisch-Kulturwissenschaftliche Fakultät, UW).
Czerny, W. (ed.): Dehio-Handbuch. Kunstdenkmäler Österreichs Wien X.−XIX. und
XXI. Bis XXIII. Bezirk. Wien, 1996, s. 656 an.
Šanda (2011). – Podrobně v přípravované disertaci autora.
Ivanega, J.: Lovecký zámek Ohrada a schwarzenberská sídla na panství Hluboká
nad Vltavou, v tisku. –Vybíral, J.: Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních
Čech v období historismu. Praha, 1999, s. 25–71.
Gaži (2008). – Šanda (2011). – Podrobně v připravované disertační práci autora.
kaple sv. Jana Nepomuckého v českokrumlovském kostele sv. Víta, fundace
kostelů v Turrachu na štýrsko-korutanském pomezí v roce 1724, v Ondřejově
roku 1729 a kláštera ve Schwarzenbergu, jehož základní kámen byl položen
2. června 1732. Z podnětu Adama Františka ze Schwarzenbergu byl vybudován
také jinonický kostel sv. Prokopa nad údajným poustevníkovým útočištěm.
Soustavná pozornost stavebníka se upínala i k realizacím menších sakrálních
staveb, jako byly votivní morové kaple v Libníči či v Postoloprtech.
Načrtnutý životopis představuje Adama Františka ze Schwarzenbergu jako
úspěšného politika, hospodáře a mimořádného stavebníka, z jehož podnětu
vznikla na schwarzenberských panstvích v Čechách, Rakousích i Středních
Frankách celá řada pozoruhodných stavebních počinů. Do historického
povědomí však krumlovský vévoda paradoxně vstoupil především krajně
neobvyklými okolnostmi svého skonu. Zemřel na následky nešťastné nehody,
při níž byl 10. června 1732 během lovu v Brandýse nad Labem postřelen
císařem Karlem VI.27
Značná část stavebních podniků Adama Františka vzešla z rýsovacího stolu knížecího stavitele
Pavla Ignáce Bayera, jenž se narodil kolem roku
1656 v Jihlavě [obr. 2].28 V Praze byl prokazatelně
učedníkem Francesca Luraga, z jehož školení byl
propuštěn v roce 1679. Další Bayerovo působení je
nejasné, lze předpokládat, že podnikl tovaryšskou
cestu. Jisté je, že v září 1684 zažádal o měšťanství
na Starém Městě pražském. O tři roky později zakoupil dům v sousedství kostela sv. Haštala, kde
se velmi aktivně zúčastnil společenského života.
Byl několikanásobným kmotrem, svědkem na řadě
staveb a ručitelem různých smluv. Nepřekvapí, že navazoval kontakty především s dalšími staviteli či řemeslníky stavebních profesí. Jako plnoprávný
člen cechu se podílel i na výchově řady učedníků. Mezi nimi vynikl František
Maxmilián Kaňka, v jehož díle se však Bayerův vliv neprojevoval. Někdy
v průběhu osmdesátých let 17. století se Pavel Ignác Bayer oženil. Jeho
manželka Kateřina zemřela v roce 1710. Vzápětí vstoupil do manželského
svazku podruhé, druhá žena Marie Barbora Bayera přežila († 1751).
Shrnout Bayerovo dílo je náročným úkolem, neboť zahrnuje mimořádný
počet staveb nejrůznějších funkcí.29 Ve stručnosti lze připomenout závěry
Pavla Vlčka, podle nějž „jeho tvorbu dlouho ovlivňovalo raně barokní školení a jen
pozvolna se přizpůsoboval novým, vrcholně barokním trendům“.30 V Bayerově
œuvru jsou zastoupeny všechny druhy staveb. Stavěl fortifikace (práce na
opevnění Chebu, 1705–1712), pracoval na nesčetných profánních objektech
ve městech (řada staveb v Praze i ve schwarzenberských poddanských městech
27
28
29
30
k a p i t o l a II
Jeho vysoce
osvícená
knížecí milost
a pan baumistr
[obr. 2]
Podpis Pavla Ignáce Bayera,
zde na nerealizovaném
návrhu ambitu kaple P. Marie
ve Skočicích, 1718 (?).
Smíšek, R.: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády
Leopolda I. České Budějovice, 2009, s. 109, pozn. 354.
Naňková (2004), s. 288–295.
Naňková (1974), s. 225–249.
Vlček (1998), s. 523.
23
k a p i t o l a II
Jeho vysoce
osvícená
knížecí milost
a pan baumistr
a jinde) i na venkově, kde působil zejména jako schwarzenberský knížecí
stavitel pro panství Postoloprty (po roce 1702) a následně pro panství Třeboň, Hluboká, Vlčice a Postoloprty (od roku 1706). Bohatá je také Bayerova
činnost na poli sakrálních staveb nejrůznějšího měřítka – na jedné straně
je chrám P. Marie Pomocné na Chlumku u Luže (po r. 1691) [obr. 3], na
druhé straně pak kaple sv. Jana Nepomuckého při postoloprtském kostele
N. Trojice (1712) [obr. 4].
k a p i t o l a II
Jeho vysoce
osvícená
knížecí milost
a pan baumistr
[obr. 3]
Umění v krajině −
chrám Panny Marie
Pomocné na Chlumku
u Luže, po 1691.
Jak uvedla již Věra Naňková, kvality Bayerova díla spočívaly v jeho solidní
řemeslnosti, jakkoliv problematizované občasnými technickými nedostatky.
Pokusím se ukázat, že základem Bayerova úspěchu u řady objednavatelů nebyla
výtvarná invence, jíž se mu dle starší badatelské tradice nedostávalo, ale spíše
schopnost vyhovět stavebníkovi, dodat včas vyhovující plány a zdárně dohlížet
na jejich správnou realizaci. Přes tyto vlastnosti nebylo Bayerovo dlouholeté
působení ve schwarzenberských službách bez komplikací. Problémem nebyly
jen občasné spory kolem platu a technické vady staveb pražského stavitele,
ale také každodennost fungování vzájemné spolupráce. Knížecí architekt žil
v Praze, stavby probíhaly na venkovských panstvích a kníže sídlil u dvora, po
většinu roku ve Vídni. Ačkoliv Bayer pravidelně na knížecí panství zajížděl,
přinášela s sebou situace komunikační těžkosti. Jakoukoliv drobnost bylo
třeba složitě domlouvat prostřednictvím dopisů, které Bayer posílal takříkajíc
„na všechny strany“. Právě z toho důvodu se dochovaly stovky Bayerových
relací, což je pro historika umění požehnáním. Knížeti naopak nepružné
fungování korespondenční výměny názorů přinášelo těžkosti. Zřejmě šlo
o jeden z důvodů, proč stárnoucího pražského stavitele na prahu dvacátých
24
[obr. 4]
Pavel Ignác Bayer, Návrh
kaple sv. Jana Nepomuckého
při kostele N. Trojice
v Postoloprtech, 1712.
25
k a p i t o l a II
Jeho vysoce
osvícená
knížecí milost
a pan baumistr
let 18. století Adam František promyšleně nahradil ve Vídni sídlícím Antonem
Erhardem Martinellim. Situace se vzápětí obrátila. S Martinellim bylo možné
operativně problémy staveb na českých panstvích, kam dvakrát ročně zajížděl,
probírat osobně, korpus jeho korespondence je tak nepoměrně menší.31 Bayer
přes svůj pokročilý věk ani po propuštění ze schwarzenberských služeb zcela
nerezignoval na tvůrčí činnost, jak dokládá například jeho účast na stavbě
novoměstského kostela sv. Karla Boromejského a přilehlého obydlí zestárlých
kněží.32 Někdejší knížecí stavitel zemřel na sklonku roku 1733.
Díla o architektuře
v knihovně
Adama Františka
ze Schwarzenbergu
kap. III
Jelikož „významným dobovým zdrojem poučení byla teoretická literatura“, jež
formovala vkus urozených stavebníků,1 je na místě provést zevrubný průzkum
schwarzenberské knihovny, v současnosti uložené na zámku v Českém
Krumlově.2 Tamní bibliotéka čítá více než 40 000 knih, které nakupovali
příslušníci řady generací několika nejvýznamnějších šlechtických rodin své
doby. Průzkum fondu prokázal, že dnešní krumlovská zámecká knihovna
obsahuje desítky děl s tematikou architektury a její výzdoby. Větším problémem je určit, které z nich mohl znát Adam František ze Schwarzenbergu –
přirozeně je nutné vyloučit všechny tituly vzniklé po jeho smrti. Takových
publikací obsahuje krumlovská knihovna 29, část z nich však pocházela
z eggenberské knihovny, získané dědictvím roku 1719, či od jiných původců.
Jednoznačným dokladem vlastnictví zůstává ex libris, případně vlastnické
přípisy. Pouhá přítomnost knihy v knihovně navíc nemusela automaticky
znamenat, že s ní byl její vlastník obeznámen. Přesto představují knihy
cestu k jeho myšlení: již tím, že knihu nechal zakoupit, se ukazuje jeho
myšlenkový obzor a kulturní orientace. Zároveň je vhodné připomenout,
že některé publikace byly předmětem módního zájmu a nákladným prvkem
reprezentace.3
Jaké architektonické a umělecké traktáty tedy mohl Adam František
ze Schwarzenbergu z vlastní knihovny znát? S velkou pravděpodobností
31
32
26
Šanda (2011), s. 24–25.
Horyna, M. – Lancinger, L.: K otázce radikálně barokních motivů v tvorbě P. I. Bayera.
Umění 35, 1985, s. 547–557.
1
Pavlíčková (pozn. 33), s. 16.
2
Radimská, J.: Knihovna šlechtičny. Francouzské knihy Marie Ernestiny z Eggenbergu
na zámku v Českém Krumlově. České Budějovice, 2007, s. 17–19.
3
Kupříkladu cena jednoho dílu čtyřsvazkového Kleinerova alba Warhaffte und genaue
Abbildung Aller Kirchen und Klöster…in Wien činila ve 30. letech 18. století 4–5 zl.
Prange, P.: Salomon Kleiner und die Kunst des Architektur prospekts. Augsburg,
1997, s. 103. – Kašparová, J.: Bibliofilství české šlechty raného novověku – sebereflexe nebo sebeprezentace?, in: Bůžek, V. (ed.): Šlechta raného novověku pohledem českých, francouzských a španělských historiků. České Budějovice, 2009,
s. 23–40.
27
k a p i t o l a III
Díla o architektuře
v knihovně
Adama Františka
ze Schwarzenbergu
[obr. 5]
Ex libris Adama Františka
ze Schwarzenbergu,
1712
nechal zakoupit práce označené vlastním exlibris [obr. 5].4 Cenné jsou
i knihy s exlibris jeho otce Ferdinanda Viléma, které mohl znát také jeho syn.
Zcela jistě poukazují na myšlenkovou orientaci otce Adama Františka, která
mohla být vštěpována i mladému Schwarzenbergovi.5 Méně podstatné jsou
publikace druhotně svázané do jednotné bílé vazby se schwarzenberským
supralibros. Je prokazatelné pouze to, že ve schwarzenberské
knihovně byly, nelze však říci, jak a kdy se do ní dostaly, což
platí i pro řadu děl prokazatelně pocházejících od jiných
původců. Je sice možné, že některé z nich byly součástí
schwarzenberské knihovny a stavebník Ohrady je mohl znát,
nelze to však prokázat. Ani tyto knihy nebudou předmětem
soustavnější pozornosti, stejně jako jedna kniha s exlibris
Marie Arnoštky z Eggenbergu.6
Mezi knihami Adama Františka se nachází řada klíčových
děl, na prvním místě Entwurff einer historischen Architectur
Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, originální pokus
o náčrt světových dějin architektury [obr. 6].7 Kníže ze
Schwarzenbergu patřil k nejvýznamnějším stavebníkům,
pro něž na sklonku svého života starší Fischer pracoval, a je
pochopitelné, že vlastnil jeho traktát. Ve Schwarzenbergově
knihovně byla i další kniha z Fischerova pera, Anfang einiger
Vorstellungen der vornehmsten Gebäude von Wien.8 Spis lze
vnímat jako vhodný textový výklad k soudobým rytinám
vídeňských staveb od Salomona Kleinera, jež kníže také
vlastnil [obr. 7a, b].9 Díla barokních rytců nejsou věrnými
topografickými pohledy, neboť autoři předloh často pozměňovali proporce staveb a jejich okolí. Kupříkladu Andrea
Pozzo, průkopník umění zobrazování iluzivní architektury, vnímal reálnou
a zobrazenou architekturu jako na sobě jen nepřímo závislé druhy umění.
Přesto jsou dobové rytiny klíčovými prameny pro poznání soudobého
4
SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166 (6 přívazků grafik). – Vitruvius, M. P.: Zehen
Bücher von der Architectur und der kunstlichen Bawen. Basel, 1614, SZ Český Krumlov,
inv. č. 20 J 4209. – Fischer von Erlach, J. B.: Anfang einiger Vorstellungen der
vornehmsten Gebäude von Wien. B. m., b. d., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6675. –
TÝŽ: Entwurff einer historischen Architectur. Wien, 1721, inv. č. 34 L 6802.
5
Ripa, C.: Iconologie, ou la science des Emblemes vives. Amsterdam, 1698, SZ Český Krumlov, inv. č. 14 N 3938. – Pozzo, A.: Perspectiva pictorum et architectorum.
Romae, 1693, SZ Český Krumlov, inv. č. 28 M 6108. − Vignola, G.: Regola delle
cinque ordini d´architettura. Siena, 1635, SZ Český Krumlov, inv. č. 29 M 6327. –
D´aviller, C. A.: Explication des termes d´architecture I−II. Paris, 1691, SZ Český
Krumlov, inv. č. 37 I 7066; Plans de l´eglise de l´hotel Royal des Invalides. b. m., cca
1700, SZ Český Krumlov, inv. č. 38 L 7235.
6
Goldmann, N.: Vollständige Anweisung zu der Civil-Bau-Kunst. Leipzig, 1708, SZ
Český Krumlov, inv. č. 31 M 6624. – Srov. Kruft, H.-W.: Dejiny teórie architektúry od
antiky po súčasnosť. Bratislava, 1993, s. 189–191.
7
Fischer von Erlach (1721) – Kruft (1993), s. 195–197. – Lorenz (1997), s. 42−48.
8
Fischer von Erlach (b. m.).
9
Kleiner, S.: Alle Kirchen und Klöster in Wien… Augsburg, 1724, SZ Český Krumlov,
inv. č. 19 I 3819; TÝŽ: Vierley Vorstellungen und Grundrisse folgender Lustgarten und
Prospecten I. B. m., b. r., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6676. – TÝŽ: Vera et accurata
dellineatio omnium templorum… Viena, 1724, SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6679. –
Prange (1997), s. 103–186. – Kruft (1993), s. 122.
28
nahlížení na architekturu a dosud pomáhají vytvářet představu o barokní
vizuální kultuře.10
Zatímco Fischerovy knihy patří
nepochybně k tomu nejaktuálnějšímu, co z teoretické literatury mohl
Adam František znát, další spis z jeho
knihovny patří k nadčasové klasice.
Jedná se o Deset knih o architektuře
Marca Vitruvia Pollia, v nichž antický
stavitel položil základy systematické
architektonické teorii.11 Vitruviovo
pojetí architektury bylo nedílnou součástí výchovy a nezbytným minimem
šlechtických znalostí dané oblasti.
Zajímavý je fakt, že si Adam František
do knihovny pořídil bazilejské vydání
z roku 1614. Spis vyšel v raném novověku nesčetněkrát a Schwarzenbergovi se
na knižním trhu nabízel pestrý výběr mladších edic. Proč se v jeho knihovně
octl zhruba sto let starý exemplář, není jisté. Mohlo jít o koupi publikace,
kterou Schwarzenberg chtěl a náhodou ji získal ve starém vydání. Osobní
rozměr mohl mít i nákup svazku osmi přívazků grafik římských památek.12
Může jít o vizuální připomínku papežského města, které Adam František
navštívil během kavalírské cesty. Na místě je uvažovat o možnosti, že si svazek
či jednotlivé přívazky koupil přímo tam, bohužel stav dochování pramenů
k jeho kavalírské cestě neumožňuje potvrzení této hypotézy.13
V knihovně Ferdinanda Viléma ze Schwarzenbergu se dochovalo šest
titulů, jež se svým obsahem vážou k architektuře a její výzdobě. Výsostné
postavení mezi nimi měla Iconologie Cesare Ripy ve francouzském překladu
doprovozeném ilustracemi.14 Příručka italského ikonografa představovala
v raném novověku zásadní zdroj o vyobrazování mytologických postav, alegorií a personifikací. Spisem obdobného významu byla i Perspectiva pictorum
k a p i t o l a III
Díla o architektuře
v knihovně
Adama Františka
ze Schwarzenbergu
[obr. 6]
Chrám Boží Moudrosti
v Konstantinopoli (Istanbulu)
po adaptaci na mešitu.
Z Entwurff einer historischen
Architectur Johanna Bernharda
Fischera z Erlachu
[obr. 7a, b]
Salomon Kleiner,
Česká dvorská kancelář
ve Vídni, z díla Wienerisches
Welttheater III, 1726. Sama
stavba je vrcholnou ukázkou
mistrovství staršího Fischera.
Salomon Kleiner,
Schwarzenberský zahradní
palác Am Rennweg, z díla
Wienerisches Welttheater III,
1726. I zahradní palác patří
k nejlepším Fischerovým
pracím.
→
10
11
12
13
14
Prange (1997), s. 29–57. – Lorenz, H. – WEIGL, H. (edd.): Das barocke Wien. Die
Kupferstiche von Joseph Emanuel Fischer von Erlach und Johann Adam Delsenbach
(1719). Petersberg, 2008, s. 9–25.
Vitruvius (1614). – Kruft (1993), s. 19–27.
Parasacchi, D.: Parte diverse fabricate modernamente in diversi di Roma. Roma,
1639, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 1. – de Rossi, G. B.: Kupferstiche
Kirchen und Klöster in Rom. Roma, 1638. SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166,
přív. 2. – Parasacchi, D.: Raccolta delle principale fontane di Roma. Roma, 1637,
SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 3. – de Rossi, G. B.: Palazzi diversi nel
alm cita di Roma. Roma, b. r., SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 4; Buonarotti, M.: 73 Stiche von Adam Sculptor Montanus. Roma, 1638, SZ Český Krumlov,
inv. č. 20 H 4166, přív. 5. – Klassische Bildwerke Romae, Roma, 1638, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 5. – konvolut grafik antických ruin. B. m., b. r., SZ Český
Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 7. – de Cecchis, F.: Kupferstiche betreffend das
Palais und Garten des Grosherzogs von Toscana. Roma, 1645, SZ Český Krumlov,
20 H 4166, přív. 8.
SOA Třeboň, odd. ČK, RAS, F.P.b./Adam Franz, fasc. 416.
Ripa (1698).
29
k a p i t o l a III
Díla o architektuře
v knihovně
Adama Františka
ze Schwarzenbergu
et architectorum Andrey Pozza [obr. 8].15 Římský malíř své dílo pojal jako
učebnici kreslířství a vzorník, který rozšiřoval Pozzovo inovativní pojetí
freskové výzdoby interiérů.16 Obdobného významu dosáhl i architektonický
traktát italského architekta Giaccoma Barozziho da Vignoly, jeho vzorník
kníže Ferdinand Vilém vlastnil ve francouzském vydání,17 podobně jako
slovník architektonických pojmů a výklad Vignolova díla od
Augustina Charlese d´Avillera.18 Ideálním zhmotněním aktuálních klasicizujících myšlenek francouzské architektury byla
pařížská Invalidovna (1670–1706), jejíž velkoformátové plány
Ferdinand Vilém ze Schwarzenbergu vlastnil.19
Vzhledem k tomu, že zkoumané knihy představují velmi malý
soubor, není možné na jejich základě zaujmout ve věci umělecké
orientace Adama Františka ze Schwarzenbergu jiné než zdrženlivé stanovisko. Přesto zastoupené knihy ve schwarzenberské
knihovně potvrzují zájem knížete o architekturu, není však
jisté, nakolik překračoval meze dobových konvencí. Patrná
je vazba na Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, což může
naznačovat knížecí zaujetí pro dynamickou podobu barokní architektury, doložené ostatně i Fischerovým schwarzenberským
angažmá. Na druhou stranu knihy knížete Ferdinanda Viléma
byly zaměřeny spíše na klasicizující francouzskou tvorbu, k níž
mohlo směřovat i prvotní školení jeho syna. Osobnost Adama
Františka ze Schwarzenbergu tak byla nejspíše formována
v duchu prolnutí obou směrů, jež bylo ostatně pro architekturu
doby jeho mládí typické.
k a p i t o l a III
Díla o architektuře
v knihovně
Adama Františka
ze Schwarzenbergu
[obr. 8]
Titulní list prvního vydání
vlivného traktátu Andrey Pozza
Perspectiva pictorum
et architectorum z r. 1693.
15
16
17
18
19
30
Pozzo (1693).
Mádl, M.: Malířská výzdoba barokních šlechtických rezidencí v Čechách, in: Fejtová, O. –
Ledvinka, V. – Pešek, J. (2009), s. 241–275, zde s. 263–264.
Vignola (1635). – Jeho další dílo v edici Pierra Le Muet (Vignola, G. B.: Reglen
der 5 Ordnung der Architektur des Vignole. Mit Fleis aufgetheilt übersehen und aus
dem grossen in diesen bequemen kleinern format gebracht von Le Muet. Augsburg,
b. d., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 I 6646) je vzhledem k absenci exlibris, supralibros
či vlastnických přípisů bez původní provenience.
d´Aviller (pozn. 215).
SZ Český Krumlov, inv. č. 38 L 7235.
31
kap. IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem
V druhé polovině prvního desetiletí 18. století měl kníže Adam František ze
Schwarzenbergu ty nejlepší vyhlídky: právě se mu narodila dcera, stál před
vyhlídkou kariérního postupu na vídeňském dvoře, vlastnil mimořádné pozemkové bohatství a řadu sídel. Jejich síť byla tvořena vídeňským městským palácem
a zámky v Laxenburgu, Třeboni, Hluboké, Protivíně, Postoloprtech a Mšeci, resp.
v Murau ve Štýrsku, Schwarzenbergu ve Středních Frankách a Gimbornu v Porýní.
Žádné z panství však nebylo vybaveno objektem určeným pro poskytnutí zázemí
během dobově oblíbených loveckých zábav: loveckým zámkem. Pravděpodobně
během roku 1707 či dříve se kníže rozhodl, že v blízkosti venkovského sídla
Hluboká lovecký zámek vybuduje. Nejprve zamýšlel vystavět pouze psinec
pro svou rostoucí psí smečku, který měl stát nedaleko mlýna v Podskalí. Ze
zamýšlené polohy však vyplývala nutnost rozsáhlých zemních prací včetně
náročného lámání skály.1 Zřejmě z toho důvodu k výstavbě uvažovaného psince
v této lokalitě nedošlo a intence stavebníka se vzápětí proměnila.
Svědectví o první fázi projektování loveckého zámku na hlubockém panství
je Bayerova skica patrového loveckého zámku o sedmnácti osách s mansardovou střechou [obr. 9].2 Tři krajní osy piana nobile jsou svázány pilířovými
arkádami a tvoří terasy propojené pavlačemi podél obou delších stran stavby.
Střední osa je akcentována kromě portálu i štítem se zvlněnou římsou. Na plán
jako první upozornila Věra Naňková, jež se spokojila s konstatováním, že
zachycuje podobu „zcela odlišnou od dnešního provedení zámku“.3
1
Bayer hlubockému hejtmanovi, Praha 21. října 1707, SOA Třeboň, Vs Hluboká nad
Vltavou (dále Vs Hluboká), sign. IA 6Bβ 4a, fol. 23–24. Srov. též Naňková (1974),
s. 251, pozn. 55. – Ivanega, J.: Lovecká smečka Adama Františka ze Schwarzenbergu.
Prameny a studie 48, 2012, s. 131–144.
2
BAYER, P. I., Idea prima loveckého zámku Ohrada, 1708, papír, 25,4×39,4 cm, červeně, zeleně a šedě lavírovaná perokresba, měřítko 50 pražských loktů, SOA Třeboň,
Vs Hluboká, sign. IE 6Bß 2, složka 3, fol. 1.
3
Naňková (1974), s. 251, pozn. 58. Naňková plán pouze popisuje, s nekvalitní reprodukcí „pozoruhodné architektury“. Vlček (1998), s. 97.
32
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

Zamýšlená stavba měla být logicky fungujícím celkem. Z průjezdu v přízemí
bylo patro přístupné po trojramenném schodišti. Ústilo do pokoje sousedícího s hlavním sálem. Jeho výzdoba se měla soustředit na jeho kratší stěny,
do jejichž středu Bayer plánoval umístit krby. Nelze předpokládat plánování
freskové výzdoby, neboť okna v úrovni jednoho podlaží by nemohla poskytnout
dostatečné osvětlení.4 K sálu se měly připojit dvě retirády s kamny. Na druhé
straně budovy projektoval Bayer kamny vytápěný dvojpokojový byt s kuchyní
a komorou. Pro interpretaci objektu je klíčové, že pokoje bytu nejsou na
straně otevřené terasy prolomeny okny. Levá polovina piana nobile a terasy
byly určeny pro panstvo, byt s kuchyní měl funkci obslužného zázemí, což
zřejmě platilo i pro na plánu nezachyceném přízemí. Celý objekt byl zamýšlen jako lovecký zámeček pro krátkodobý pobyt urozených lovců s malou
společností a jejich občerstvení, jež mohlo být zpestřeno pozorováním či
odstřelem zvěře z teras.
Bayerův nerealizovaný návrh umožňuje proniknout k původnímu zadání
stavebníka. Proč však nebyl uskutečněn? Odpověď nabízí pohled do pramenů.
Datace do roku 1708, navržená Věrou Naňkovou, je zřejmě oprávněná.5 Z téhož
[obr. 9]
Pavel Ignác Bayer,
První návrh loveckého
zámku Ohrada, 1708.
4
Mádl (2009), s. 245.
5
Naňková (1974), s. 251, pozn. 58.
33
čtyřnásobné navýšení požadovaných prostředků je dokladem zásadní změny
projektu, který musel být od základu přepracován či spíše vypracován zcela
nově. Lze jen litovat, že se nedochoval průvodní návrh, jímž byl rozpočet
se vší pravděpodobností doprovozen – z původní plánové dokumentace se
dochoval pouze plán části stavby, nikoliv celku [obr. 12].8 Přes nedostatek
pramenů je zřejmé, že změna projektu nepochybně nevzešla z iniciativy
architekta. Bayer pracoval s prostředky svého zaměstnavatele, který byl coby
úsporný hospodář často s vysokou cenou navrhovaných staveb nespokojen.
Čtyřnásobné zdražení projektu si stavitel jednoduše nemohl dovolit – pokud
ovšem nejednal přímo na podnět stavebníka. Za navýšením rozpočtu a související změnou projektu je třeba hledat změnu stavební úlohy, tj. zadání
účelu, který měla zamýšlená stavba plnit. Nový rozpočet naznačuje, že
napříště mělo jít o rozměrný objekt, schopný zajistit několikadenní pobyt
větší lovecké společnosti.
Nejasnosti kolem počátků výstavby a finálního projektu přetrvávají – zmiňovaný Bayerův rozpočet z dubna 1708 není aprobován, a tak není jisté, zda
stavba probíhala podle jemu odpovídajícího návrhu. Jisté je, že otázka umístění
stavby i jejích definitivních plánů byla v roce 1708 rozřešena. Že šlo o složitý
proces, prozrazuje i neobvyklé datum zahájení stavby: výstavba údajně začala
v říjnu 1708, v měsíci, kdy obvykle stavební sezona kvůli nastupující nepřízni
počasí končila.9 V prvním roce výstavby byly realizovány zejména přípravné
práce, o čemž svědčí výše výdajů 326 zl 51 kr.10 Proběhla také výstavba části
přízemních budov kolem nádvoří. V roce 1709 probíhala výstavba psince
a byla založena severní část hlavní zámecké budovy, za zednické výdaje byla
vyplacena řádově vyšší částka 5291 zl. Vystupňované tempo stavebních prací
souviselo s přáním stavebníka, který své úředníky povzbuzoval k rychlejšímu
postupu.11 Není bez zajímavosti, že stavební materiál zčásti pocházel z tehdy
eggenberského panství Český Krumlov – šlo o nezanedbatelných 1405 sáhů
stavebního kamene, 6200 cihel, 1498 věder vápna a značné množství stavebního dřeva, na stavbě vždy nadmíru potřebného.12 Doprava však cenu materiálu
prodražovala, proto byl vzápětí lámán stavební kámen na hlubockém panství,
ve Staré oboře. Nejkvalitnější stavební kámen na nejnáročnější nosné části konstrukce však bylo po celou dobu stavby nutné dovážet, a to z lomu „na pozemku
jistého sedláka z Lhoty za Trhovými Sviny“, zřejmě v Dobrkovské Lhotě.
Na konci listopadu 1709, kdy bylo nutné kvůli nastalým mrazům přerušit
stavební práce, začala část Ohrady sloužit svému účelu – do psince se
z Hluboké přesunula knížecí smečka i se svými ošetřovateli v čele s jistým La
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

[obr. 10]
P. I. Bayer, Původní rozpočet
stavby loveckého zámku,
duben 1708.
[obr. 11]
P. I. Bayer, Závěr revidovaného
rozpočtu stavby loveckého
zámku, březen 1709.
roku pochází návrh rozpočtu stavby loveckého zámku, v němž Pavel Ignác
Bayer vyčíslil celkové náklady na 3072 zl 29 kr, který je (podle počtu navrhovaných dveří) návrhem nákladů stavby podle neschváleného plánu [obr. 10].6
O rok později předložil stavitel nový rozpočet, v němž vyčíslil celkový náklad
stavby zamýšleného loveckého zámku na 13 872 zl 3 kr [obr. 11].7 Více než
6
BAYER, P. I., Rozpočet stavby loveckého zámku Ohrada u Hluboké, Praha, 4. dubna
1708, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6 Bß 2, složka 3, fol. 2–3.
7
BAYER, P. I., Rozpočet stavby loveckého zámku Ohrada u Hluboké, b. m., 3. března
1709, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6 Bß 2, složka 3, fol. 6–7.
34
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

8
BAYER, P. I., Plán úprav úředních bytů v bočních křídlech loveckého zámku Ohrada, 1710
(?), papír, 40,4×27,4 cm; růžově, šedě, zeleně aprobovaná perokresba, bez měřítka,
SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 75 (neaprobovaná kopie v SOA Třeboň,
odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, Schloss Ohrad 1709–1793, s. f.).
9
Schwarz (1990), s. 266. – Do téhož roku klade počátek stavby i Naňková (1974),
s. 251, pozn. 58.
10 Důchodní účty panství Hluboká za příslušná období, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign.
I 6R 2.
11 Drescher Praxlovi, Vídeň, 6. dubna 1709, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 25.
12 Přehled stavebního materiálu na stavbu Ohrady, převezeného z Červeného Dvora,
Hluboká, 2. března 1709, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6Bß 2, fol. 5, 8.
35
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

Branchem, k jehož dispozici již byl připraven služební byt.13 O značné intenzitě zednických prací v následujícím roce, kdy byla dokončena severní část
panského stavení, svědčí výplata zedníkům 6907 zl 69 kr. Současně proběhlo
vyzdění tzv. zbrojnice, stodoly na uložení loveckého náčiní. Následujícího
roku byly stavební náklady v účetnictví spojeny s náklady na udržování lovecké smečky, což zčásti zkresluje význam celkové vynaložené sumy 6348 zl
46 kr 4 ½ d (náklady na smečku činily 1815 zl 34 kr). Následujícího roku výdaje
značně poklesly, prostavěno bylo zhruba 2500 zl. V období let 1711–1712 byla
vystavěna jižní část zámku. Následujícího roku byl objekt omítnut a natřen
zelenou barvou, po vzoru bytu třeboňského lovčího Johanna Sigmunda
Dreschera z Kadaně. Mimochodem – zelené barvy bylo jen v Českých Budějovicích zakoupeno 140 liber (v závislosti na použitých mírách 72–78,5 kg) za
nezanedbatelných 93 zl 20 kr [obr. 13] a ještě o rok později knížecí úředníci
koupili dalších 45 liber (23–25 kg) za 30 zl.
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

[obr. 13]
Účetní záznam o koupi
140 liber zelené barvy
na barvení loveckého zámku,
říjen 1713.
Během následujícího období byla pozornost věnována zejména zařizování
interiéru objektu. Zásadní roli při něm hrál vídeňský zámečník Johann
Schöneck, jenž ve schwarzenberských službách působil mezi lety 1714–1715.
Schöneckovým úkolem byly dodávky módních anglických zámků a dalšího
kování. Pracoval nejen v Ohradě, ale i na zámku Hluboká a v dalších panských
objektech. O náročnosti Schöneckovy práce svědčí, že podle kodicilu jeho
smlouvy z 6. února 1715 měl jen za anglické zámky s příslušenstvím k 15 dvojkřídlým dveřím v pianu nobile obdržet 330 zl.14 Měl pracovat přímo na Ohradě,
kde pro něj měla být zařízena dílna „se vším potřebným“, manželku s dětmi však
měl v Třeboni, kde bydlel v některém z úředních bytů.15 Současně probíhalo
13
14
15
36
[obr. 12]
P. I. Bayer, Knížetem
schválený plán úprav
v bočních křídlech loveckého
zámku Ohrada, 1710 (?).
←
Praxl knížeti, Hluboká, 19. listopadu 1709, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a,
složka 1720–1746, fol. 173.
Kodicil smlouvy se zámečníkem Johannem Schöneckem, Hluboká, 6. února 1715, SOA
Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 57–58. – Opis v SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, složka 1720–1746, fol. 74–75.
Dvořák knížeti, Hluboká, 4. srpna 1714, tamtéž, fol. 126.
37
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

[obr. 14]
P. I. Bayer, Návrh portiku
loveckého zámku Ohrada,
1713.
jednání o jeho přijetí do funkce knížecího zámečníka s pevným ročním platem
200 zl a vysokým deputátem. Kníže si Schöneckových služeb cenil natolik, že
jej hodlal ve svých službách udržet doslova za každou cenu, avšak úsilí jeho
úředníků vyšlo naprázdno a Johann Schöneck vstoupil do lichtenštejnských
služeb, zavázal se však dokončit práce na Hlubocku.16 V letech 1715 a 1716
byly vystavěny trojosé iónské portiky před hlavním, resp. nádvorním průčelím [obr. 14]. Současně probíhalo špalírování panských pokojů. Na špalíry
bylo v Praze u židovského obchodníka Benjamina Buchdruckera zakoupeno
520,5 dlouhých loktů zeleného a 19 loktů červeného sukna (tj. zhruba 400 m,
resp. 15 m). Samotné špalírování provedl vídeňský řemeslník, náklady se
vyšplhaly na ohromujících 1420 zl 59 kr. Mimoto byla 12. listopadu 1716
vysvěcena zámecká kaple. Slavnost, jíž se zúčastnil českobudějovický děkan
Johann Veit Schwantle, jindřichohradecký probošt augustiniánů a dva kaplani,
vyšla včetně hostiny na 21 zl. Svatyně však byla plně zařízena až na prahu
dvacátých let. Od roku 1717 byl v důchodních účtech lovecký zámek veden
jako dokončený, případné náklady na stavební práce byly zanášeny do rubriky
běžné údržby. Ještě v roce 1720 však došlo k výplatě vysoké sumy 843 zl 32 kr
za rozsáhlé kamenické práce, jež zahrnovaly úpravy soklů, pilířů, dlažby
či okenních a dveřních ostění, v letech 1719–1721 probíhaly úpravy krbů
v pianu nobile a v roce 1722 vznikla hodinová
věž, zachycená na dobových vedutách [obr. 15].
Potřebu jejího vzniku zdůvodnil kníže pragmaticky: „v loveckém zámku nejsou hodiny, takže ti,
kdo tam přebývají, nemohou vědět, kolik je hodin.“17
Jednání ohledně dodávky hodin byla vedena
s budějovickým hodinářem Antonem Franzem
Burkhardem, nakonec je však dodal osvědčený
mirovický řemeslník Jiří Josef Delavos.18 Složitější
bylo plánování podoby zvonice. Adam František
trval na tom, aby ji navrhl někdo, kdo objekt
osobně zná, neboť „ve Vídni je těžké nechat zhotovit
dobrý rys u někoho, kdo stavbu neviděl“.19 Stavbu
nakonec provedl tesařský mistr Johann Jelínek na
začátku stavební sezony 1722, v dřívější realizaci
mu bránila vleklá choroba.
Výstavba loveckého zámku Ohrada zaměstnávala řemeslníky z celého regionu. Práce vedl zednický polír Hans Georg
Schleicher, jemuž bylo pravidelně vypláceno 45 kr za každý pracovní den. Jeho
skupině tovaryšů (s platem 30 kr v dlouhých a 27 kr v krátkých dnech) byli
k ruce také učni s denní mzdou 20 kr a přidavači [obr. 16]. Na stavbě v době
hlavních zednických prací působilo až 26 zedníků.20 Mezi jejich povinnosti
patřilo míchání vápna a především podávání materiálu zednickým tovaryšům.
Zedníci byli na stavbě pověřeni vyzdíváním, omítáním a natíráním. Mimoto
bývali pověřováni dohledem nad lámáním kamene. Samotný architekt Pavel
Ignác Bayer na stavbu dohlížel pouze ojediněle, na hlubockém panství trávil
vždy několik dní na jaře a na podzim [obr. 17]. Mimo zedníků měli zásadní
vliv na úspěch stavby také tesaři. Kromě řady místních tesařů, pověřených
stavbou lešení a dalšími pracemi sice důležitými, ale spíše pomocnými, se
na stavbě podílela skupina zkušených řemeslníků z Prahy, vedená tesařským
polírem Georgem Langem (pracoval pro mistra Franze Knappa). Šlo o zcela
17
18
19
16
38
Prameny SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, složka 1720–1746, fol. 65,
91, 97, 98 aj.
20
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

[obr. 15]
Detail mapy hlubockého
panství z 1. pol. 18. století.
Knížecí reskript, Vídeň, 11. června 1721, SOA Třeboň, Vs Hluboká IB 6J 2, fol. 166.
Prameny tamtéž. – Markus (1914), s. 55.
Knížecí reskript, Vídeň, 23. července 1721 (opis Třeboň, 1. srpna 1721), SOA Třeboň,
Vs Hluboká, sign. IB 6J 2, fol. 159.
Dvořák knížeti, Hluboká, 16. dubna 1712, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a,
Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 166–167.
39
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

[obr. 16]
Účetní záznam o výplatě
zedníků políra Schleichera
ve druhém pololetí 1713.
rovnocenného Schleicherova partnera, jemuž bylo vypláceno stejných 45 kr
denně (v několika dnech měl plat nižší, 42 či 39 kr). O náročnosti odborné
práce Langových tovaryšů svědčí, že jim byly vypláceny vyšší platy než
zednickým tovaryšům (od 40 do 27 kr denně). Naopak místní tesaři nebyli
oceněni vyšší mzdou než 17 kr. Dalším významným řemeslníkem byl adamovský kameník Vít Dvořák, jenž dodával veškeré náročnější kamenické práce
(jen v roce 1709 mu byla vyplacena vysoká suma
264 zl 33 kr). I s dalšími kameníky pracoval po
celý rok. V zimě připravovali kamenické články,
které následně během stavební sezony osazovali.
Vedle Dvořáka dodávali kamenické práce Karel
Koutský či Johann Georg Müller, mimochodem
člen knížecího granátnického sboru [obr. 18].
Na stavbě se pravidelně objevoval i pokrývačský
mistr Simon Korotva ze Skočic, který vedl pokrývačské práce krovů objektů v zázemí. Naopak
položení 12 000 prajzů a 6000 háků hlavní budovy
provedl za 80 dní v roce 1713 mistr Martin Maruška s tovaryšem.
Stavební truhlařinu (běžná dřevěná dveřní
a okenní ostění atp.) dodával truhlář Mates Hoffmann z Podhradí, který mimochodem hned na
začátku stavby, v roce 1709, zhotovil také šest vodováh pro zedníky. Zhotovoval také modely říms, podle nichž pracovali Schleicherovi lidé. Podobně
stavba zaměstnávala i podhradského zámečníka Martina Ziegelbauera (roku
1714 například dodával řetězy k připoutání psů ve psinci), kamnáře Johanna
Roubala a Andrease Lapáčka (po celou dobu stavby dodávali a opravovali
kamna), panského kováře Václava Patrase a sklenáře Bartoloměje Hroňka,
pro jehož dílnu nepochybně knížecí poptávka po
tisících okenních terčíků (ve vedlejších prostorách
zelených, v obytných prostorách čirých) pro lovecký
zámek představovala cennou zakázku. Budějovický
studnář Lorenz Semotam vyhloubil dvojici studní
na nádvoří, k nimž tesař Mathias Tischlbauer dodal
pumpy. Jejich další údržbu a opravy již prováděli
podhradští vodáci z rodiny Čochmanů. Z královského města na soutoku Vltavy a Malše pocházel
i dlaždič Blasius Mauritz, jenž dláždil interiéry
v zázemí loveckého zámku.
Složitější prvky měli zhotovovat schopnější řemeslníci. Náročnější dveře do interiéru a především
podlahu do reprezentačních prostor piana nobile tak
dodával třeboňský truhlář Johann Georg Hönisch,
některá dřevěná ostění vltavotýnský truhlář Franz
Strnad. Z Týna nad Vltavou pocházel i zámečník
Tomáš Havlíček, který pro Ohradu pravidelně dodával některá náročnější kování – v roce 1714 mu bylo
například vyplaceno 98 zl za kování oken v prvním
patře a další drobnější práce. Kvalitní stavební železo
vrchnost nakupovala v bechyňském hamru. Rozměrnější skleněné tabule pro okna v pianu nobile byly
objednány v „planenské sklárně“, jíž bylo na sklonku
roku 1710 vyplaceno značných 141 zl 30 kr. Samotná
doprava skleněných tabulí (stála další 4 zl 30 kr)
nebyla jednoduchá, musely být na vozech pečlivě
uloženy v seně.
Jak proces plánování a samotné výstavby probíhal, naznačuje Bayerova žádost o schválení nutných stavebních změn, které odporují Schwarzenbergově
„intenci“.21 Je patrné, že Bayer vnímal své postavení jako podřízené úmyslům
zaměstnavatele, jehož názory na stavbu určovaly její podobu. Stavitel se
na knížete obracel i se zcela konkrétními dotazy ohledně provedení dílčích
detailů. Některé z dopisů sice zůstaly bez reakce,22 k řadě dalších však kníže
21
[obr. 17]
Kvitance P. I. Bayera na přijetí
výplaty diet za tři čtyřdenní
cesty na Hlubokou,
květen 1716.
40
22
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

[obr. 18]
P. I. Bayer, soupis práce
kameníka Johanna Georga
Müllera dodané v roce 1717.
Bayer Schwarzenbergovi, Hluboká, 6. října 1710, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká,
sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720−1746, fol. 46a−47a. Věra Naňková na základě
dopisu datovala plán, o němž Bayer píše, do roku 1710. NAŇKOVÁ (pozn. 68), s. 236,
obr. 12.
Bayer knížeti, Hluboká, 26. května 1712, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a,
Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 160–162. – Bayer knížeti, Hluboká, 14. září 1714, tamtéž,
fol. 121–122. – Bayer knížeti, Třeboň 23. května 1714, tamtéž, fol. 133–134.
41
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

[obr. 19]
Úvod Bayerových dotazů
ohledně detailů řešení Ohrady
(zde se táže na materiál,
z nějž mají být krby v sálu
loveckého zámku) s odpověďmi
Schwarzenberga (nařizuje
provedení krbů z obyčejného
kamene, který bude potažen
vrstvou umělého mramoru).
nadiktoval svému písaři odpovědi na stavitelovy dotazy [obr. 19].23 Stejný
postup Bayer a Schwarzenberg zachovávali při současně probíhajících
úpravách zámku Hluboká a při dalších stavbách na hlubockém panství, jež
tvořily propojené úlohy. Obě stavební akce nelze vnímat odděleně, v očích
knížete a jeho úředníků, jakož i stavitele Bayera, šlo o propojené úlohy,
jejichž problémy byly řešeny současně. Příznačné je, že se Schwarzenberg
nezajímal pouze o financování stavby, ale i o dílčí problémy, které provázely
její průběh a řešení jednotlivých detailů. Výmluvný je například stavebníkův
zájem o materiály použité na stavbu krbů či podobu erbů.24 Je zjevné, že
architekt ve vztahu ke svému chlebodárci vystupoval jako služebník, který
plnil knížecí úkoly podle svých schopností a poskytnutých možností.
Kníže si při stavbě ponechával rozhodnutí v zásadních věcech, což si všichni
aktéři dobře uvědomovali. Platí to jak pro hlubockého hejtmana Václava Antonína Dvořáka [obr. 20], zodpovědného za zajišťování stavebního materiálu,
provádění běžných plateb a obecně za logistické zabezpečení stavební akce,25
23
24
25
42
Kníže Bayerovi, Vídeň, 1. dubna 1713, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 33–34. –
Bayer knížeti, Hluboká 5. srpna 1713, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a,
Schloss Ohrada 1720−1746, fol. 152–153.
Na Bayerův dotaz „Ob das hochfürstlich[en] Wappen von dem […] stein von Postlberg oder von Stokater arbeith gemacht werden solle“ odpověděl kníže: „Das Wappen
solle von Stein, u[nd] nicht von Stokateur gemacht werden.“ Kníže Bayerovi, Hluboká, 5. srpna 1713, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada
1720–1746, fol. 152–153.
Výmluvně Dvořák Schwarzenbergovi: „Worüber dann Euer hochfürstl[ich]en
durrchl[eucht] gnädigsten befehlen in Unterthönnigkeit gewärttig bin.“ Hluboká,
18. června 1712, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada
1720–1746, fol. 157.
tak pro samotného architekta Bayera.26 Jejich bohatá korespondence ukazuje
praktické obtíže, plynoucí z nutnosti složité komunikace. V řadě případů bylo
jednodušší počkat s řešením problému na rozhodnutí knížete během jeho
ojedinělých pobytů na panství.
Takový proces nebyl v dobové praxi urozených
stavebníků, prodlévajících často mimo svá venkovská panství, nijak neobvyklý. Totéž platí i pro formu
schvalování plánů prostřednictvím již zmíněné
aprobace knížecím podpisem [obr. 21]. Aprobování
plánů, v nichž se Schwarzenberg dokázal bez problémů orientovat, zcela odpovídalo soudobé praxi.
Plány tvořily součást intenzivní korespondence, jež
probíhala mezi místem knížecího pobytu (zpravidla
Vídní) a Hlubokou. Stavebník neopomíjel na cenné
plány zasílané s dopisy upozorňovat: formulace
jako „přikládáme zde se nacházející, nedávno stavitelem zaslané a Námi milostivě aprobované návrhy
krbů do sálů, jakož i do pokojů“ patří téměř k topos
korespondence mezi knížetem a jeho venkovskými
úředníky.27 Plány bývaly obvykle zhotovovány ve
dvou kopiích, z nichž jedna byla určena pro knížecí
kancelář, druhá po schválení putovala na panství k provedení. Vytvoření
případných dalších kopií musel kníže výslovně schválit. Zhotovení dalších
případných kopií povoloval stavebník, například v květnu 1714 tak slovy „dále
Vám dáváme právo nechat ještě jednou kopírovat plány krbů“ schválil kopírování
návrhů krbů pro hlavní sál Ohrady.28 Kromě trasy mezi Vídní a Hlubokou byly
plány zasílány i mezi Bayerem a hlubockými úředníky, vždy pečlivě označené
kvůli jednoznačné identifikaci.29 Schválení dokumentace probíhalo pouze
v případě, kdy odpovídala vkusu knížete a byl s ní beze zbytku spokojen,
detaily musely beze zbytku odpovídat jeho vkusu: „Nakonec Jsme dnes obdrželi
vzor mramoru, a jelikož se Nám jeho barva zdá dobře způsobilá, můžete na onen
způsob nechat co možná nejdříve zhotovit zbylé krby na Ohradě.“30 I schválené
26
27
28
29
30
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

[obr. 20]
Závěr dopisu hejtmana
Dvořáka z ledna 1724.
Dotaz: „Ob waß auß den eingeschikten Rissen von der boden des Saals, gefällig, oder
ob der Mahler, der die bilder mahlen solle, die eintheillung der Quadratur taffeln, oder
rahmen, sich selbsten aufzeichnen, und einen Ryss nach dem eingeschickten selbsten machen wird.“ Odpověď: „Dieses solle bis zur ankunfft g[nädi]gster herrschafft
in suspenso bleiben.“ Tamtéž, fol. 152. Zmiňované Bayerovy návrhy na členění zrcadla klenby uloženy tamtéž, 1665–1719, s. f. Plán publikovala Naňková (1974), s. 241,
obr. 17, s. 251, pozn. 58.
Kníže Dvořákovi, Laxenburg, 26. května 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign.
A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 132.
Tamtéž.
Bayer Dvořákovi, Praha, 13. února 1712, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a,
fol. 29. – „Uber shicke den Abriss zu denn welschen Caminen, […] mit A B C Literiet, welcher Ryss […] dem steinmetz darmit der selbe sehe, wann etwann den stein
der zur bekomme, zu uber geben bitte.“ Bayer Dvořákovi, SOA Třeboň, Vs Hluboká,
sign. IA 6Bβ 4a, fol. 38.
Kníže Dvořákovi, Vídeň, 9. září 1713, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 51a;
jako předloha pro krbové nástavce na Ohradě byly knížetem zvoleny „von uns beliebten Rißen entworffen“, Schwarzenberg Dvořákovi, Prešpurk, 18. října 1714, tamtéž,
fol. 63.
43
kapitola IV
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

[obr. 21]
Aprobační podpis knížete
Adama Františka ze Schwarzenbergu, zde na plánu
úprav mirovického kostela
sv. Klimenta od Franze Fortina
(1724).
[obr. 22a, b]
Hans Gerog Schleicher,
Variantní návrhy krbů
do knížecího apartmánu
a sálu loveckého zámku
Ohrada, 1713.
→
plány mohly být realizovány v mírně odlišné podobě, například Bayerův
schválený plán části budovy z roku 1710 se v detailech ostění oken liší od
provedené stavby. Aprobační podpis navíc nelze vnímat jako automatický
doklad provedení plánu.31 Do procesu plánování loveckého zámku Ohrada
vstupoval i polír (tj. provádějící stavitel) Hans Georg Schleicher, jehož je
třeba vnímat jako další významnou postavu příběhu vzniku loveckého zámku.
Ze Schleicherových návrhů vychází například finální řešení krbů v knížecím
apartmánu. Při jejich přípravě vystupoval hlubocký polír jako Bayerův partner,
nikoliv pouhý podřízený [obr. 22a, b.].32
Kromě plánů byly součástí korespondence pravidelné relace o postupu prací,
jež stavebníkovi zasílali stavitel Bayer33 a hlubocký hejtman Václav Antonín
Dvořák.34 Schwarzenberga nezajímaly připravované a probíhající práce pouze
formálně. Ve svých dotazech a připomínkách projevoval živý zájem například
31
32
33
34
44
Aprobovaný plán A. E. Martinelliho, půdorys prvního patra severovýchodního a jihovýchodního křídla zámku Ohrada, 1730, papír, tužka, tuš, inkoust, šedá, růžová, 25,6×36,7
cm, měřítko v pražských sázích. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. 1A 6Bß 4a, fol. 119. –
Plán nebyl proveden, stavba odpovídá stavu navrhovanému Bayerem r. 1710.
Dvořák knížeti, Hluboká, 31. března 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ
2a, Schloss Ohrada 1720­–1746, fol. 137. – Dvořák knížeti, Ttamtéž, fol. 155. Schleicherovy návrhy krbů, tamtéž, 1665–1719, s. f.
Z Bayerových relací se v Dvořákově opisu dochovala pouze jedna. Srov. Bayer knížeti
ve věci barvy fasády a interiérů, řešení výzdoby hlavního sálu, detailů krbů, výzdoby
portiku schwarzenberským znakem, výzdoby kaple sv. Eustacha a dalších, b. m., b. d.
(nedatovaný opis), SOA Třeboň, Vs Hluboká IA 6Bβ 4a, fol. 44–45.
Dvořák Schwarzenbergovi ve věci postupu vyzdívání loveckého zámku, Hluboká, 1. března 1712, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746,
fol. 166–167. – Dvořák knížeti, zpráva o vyzdění pravého křídla přízemí a dalších pracích, Hluboká, 16. dubna 1712, tamtéž, fol. 164. – Dvořák knížeti, zpráva o dokončení
částí krbů podle schválených modelů, Hluboká, 18. června 1712 (pozn. 280), SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 157.
45
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

i o počet potřebného personálu a výši jejich platů.35 O stavebníkově rozhledu
výmluvně vypovídají i již citované instrukce, ve kterých stanovil dílčí stavební
úkoly a naznačoval možnosti jejich řešení.
Mimořádný zájem Adama Františka ze Schwarzenbergu poutalo řešení
řady detailů v interiéru. V korespondenci se nejintenzivněji odrazil zájem o práci vídeňského zámečníka Johanna Schönecka, který měl podle
původního knížecího záměru pracovat především na zámcích a kování
pro piano nobile. Zatímco běžné zámečnické kování zhotovoval hlubocký
řemeslník Martin Ziegelbauer, „zbylou zámečnickou práci, totiž v panských
pokojích“, hodlal Schwarzenberg „nechat zhotovit zde ve Vídni“. Nakonec bylo
výhodnější povolat Schönecka přímo na Hlubokou.36 Stejně tak se Adam
František zaobíral problematikou podlah, jejichž přípravou byl pověřen
třeboňský truhlář Johann Georg Hönisch.37 Problematika placení podlahy
mimochodem vyvolala spor mezi v Třeboni působícím lovčím Johannem
Sigismundem Drescherem z Kadaně a hlubockým hejtmanem Dvořákem.
První jmenovaný v říjnu 1714 důrazně požadoval, aby byla Hönischova práce
uhrazena z důchodů hlubockého panství. Naopak Dvořák navrhoval, aby
výplata proběhla z důchodů třeboňských. Ačkoliv jejich korespondenční
výměna názorů vyzněla do ztracena, je z logiky věci pravděpodobné, že náklady
třeboňského truhláře nakonec hradily hlubocké důchody. Mimoto se kníže
zaobíral loveckými trofejemi, jež měly zdobit interiér,38 freskou velkého sálu39
i obrazy Johanna Georga Hamiltona.40 Stavebník byl nepochybně schopen
rozeznat řemeslnou kvalitu odvedené práce, jak dokládá jeho hodnocení
práce mramoráře Mathiase Gigela: „Domníváme se, že onen mramorář zhotovil
dobrou a správnou práci.“41 Kvalitní řemeslníky nerozpakoval odměnit vysokými
sumami, zpravidla podle sjednaných smluv. Odměny nad jejich rámec byly
při stavbě Ohrady vypláceny jen ojediněle.42 Kníže a jeho úředníci na výplaty,
zpravidla stvrzované kvitancemi (potvrzením přijetí), pozorně dohlíželi.43
Ve vztahu k jednotlivým řemeslníkům projevoval Adam František schopnost
35
36
37
38
39
40
41
42
43
46
Kníže Praxlovi, Vídeň, 18. dubna 1711, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 30.
Kníže Dvořákovi, 5. března 1712, tamtéž, fol. 32.
Kníže Drescherovi, Vídeň, 19. července 1710, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a,
fol. 26. – Kníže Dvořákovi, Vídeň, 17. ledna 1714, tamtéž, fol. 59. Srov. Drescher Dvořákovi, Třeboň, 7. října 1714, tamtéž, sign. IB 6J 2, fol. 128b, 128a, 129b.
Kníže Dvořákovi, b. m. (Vídeň?), b. d. (1713?), SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign.
A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 19–20. – Kníže Dvořákovi ve věci výplaty za
zdobení trofejí, jež má proběhnout z rentovní pokladny a být doložena účtem v následující hejtmanově relaci, Třeboň, 24. července 1719, tamtéž, fol. 29. – Kníže Drescherovi, Vídeň, 8. dubna 1724, tamtéž, fol. 21–22.
Dvořák knížeti, Hluboká, 22. října 1715, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ
2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 71.
Ourodová-Hronková, L.: Johann Georg de Hamilton ve službách Adama Františka ze Schwarzenbergu, in: Gaži (2008), s. 229–250.
Kníže Dvořákovi, Laxenburg, 26. května 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign.
A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 132.
Kníže Dvořákovi ve věci výplaty deputátu Ferdinandu Löwovi za dohled na práce na
loveckém zámku, Vídeň, 15. října 1714, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol.
61a−62a, fol. 61.
Kníže Dvořákovi ve věci výplaty podle patřičných smluv mramoráři Gigelovi za zhotovení krbových nástavců, Prešpurk, 18. října 1714, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign.
IA 6Bβ 4a, fol. 63. – Kníže Dvořákovi ve věci výplaty malíři Werlemu, Hluboká, 25. srpna 1715 (opis Hluboká, 1. září 1715), SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a,
Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 73.
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

rozeznat náročnost práce, například Bayerovy návrhy krbů pro knížecí pokoje
hodnotil: „U těchto nových rysů by bylo třeba více práce, než u oněch polírových,“
z čehož by plynuly nežádoucí vyšší náklady [obr. 23].44
Kompetence knížecích zaměstnanců byly ukotveny v podrobných propozicích.45 Naopak najímaní řemeslníci uzavírali smlouvy ad hoc. Jak bylo
běžné, smlouvy vždy jasně určily jednotlivé strany, specifikované práce i výši
sjednané odměny. Výplata obvykle nezahrnovala pouze peníze, zpravidla
byli řemeslníci odměňováni i deputátem, vypláceným v naturáliích. Čistopisy
smluv, sepsané po schválení konceptů knížetem,46 byly sestavovány ve dvou
44
45
46
[obr. 23]
P. I. Bayer, Variantní návrh
krbu do knížecího apartmánu
na Ohradě, 1713.
Kníže Dvořákovi, Laxenburg, 26. května 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign.
A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 132, fol. 132.
Opis propozic Pavla Ignáce Bayera, b. m., b. d. (1714?), SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign.
1A 6Bß 4a, fol. 67.
Schwarzenberg Dvořákovi, Vídeň, 1. srpna 1711, tamtéž, fol. 60. – Schwarzenberg vydává Dvořákovi příkaz k uzavření smlouvy na vyhotovení krbů pro Ohradu podle schválených plánů, Vídeň, 18. dubna 1714, tamtéž, fol. 52. – Bayer knížeti ve věci podmínek
kontraktu mramoráře, Třeboň, 23. května 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign.
A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 133–134.
47
kapitola IV
Ohrada
mezi stavebníkem
a architektem

kopiích, z nichž jedna byla určena pro vrchnostenskou kancelář a druhá
pro řemeslníka.47
Komunikace řemeslníků se stavebníkem probíhala prostřednictvím hejtmana hlubockého panství Václava Antonína Dvořáka, jenž předával žádosti a dotazy řemeslníků. Jako příklad může sloužit jeho výklad o žádosti mramoráře
Gigela z března 1714: „Mramorář mi přednesl, že hodlá být s oněmi krby v loveckém
zámku brzy hotov. Zmíněný mramorář také hlásil, že potřebuje zařídit něco ve Vídni
ve svých záležitostech, kam hodlá zajet po Velikonocích. Pokud by obdržel svolení
milostivé svolení Vaší Milosti, o něž nejponíženěji prosí, přednesl by ve Vídni ústní
relaci.“48 Opačným směrem proudila knížecí stanoviska či pokyny ohledně
povinností pracovníků na stavbě a jejich zabezpečení.49
Další úroveň dorozumívání probíhala mezi jednotlivými vrchnostenskými
úředníky. Nejčetnější styky Pavla Ignáce Bayera s hejtmanem Václavem
Antonínem Dvořákem byly způsobeny jejich bezprostřední spoluprací na
řadě konkrétních úkolů.50 V rámci hlubockého velkostatku byla odesílána
vyúčtování za provedené práce.51 Naopak náplň dopisů mezi schwarzenberskými panstvími tvořily například přesuny mobiliáře.52
47
48
49
50
51
52
48
Smlouva mezi hlubockým hejtmanem, tamním rentmistrem, stavitelem Bayerem a kameníkem Vítem Dvořákem o provedení kamenických prací, Hluboká, 13. března 1713,
SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 31. – Smlouva o provedení mramorářských prací, Vídeň, 18. dubna 1714, tamtéž, fol. 55–55. – Smlouva se zámečníkem Johannem Schöneckem, Vídeň, 20. července 1714 (kodicil Hluboká, 6. února 1715), tamtéž, fol. 57–58.
Dvořák knížeti, Hluboká, 31. března 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ
2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 133–134, 137. – Třeboňský truhlář Dvořákovi s dotazy ohledně podoby mobiliáře, jež mají být předány knížeti k rozhodnutí, Třeboň,
15. června 1714, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6J 2, fol. 134–135. Tato žádost byla
předána až dopisem Dvořáka Schwarzenbergovi, Hluboká, 1. října 1714, SOA Třeboň,
odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 107–108.
Kníže Dvořákovi ve věci schválení cesty mramoráře do Vídně, Laxenburg, 14. dubna
1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746,
fol. 138. – Kníže Dvořákovi ve věci úkolů štukatéra Carrobia, který brzy přijde na Hlubokou, koncept, b. m. (Vídeň?), b. d., tamtéž, fol. 16.
Bayer Dvořákovi, zpráva o průběhu schůzky s marmorářem Mathiasem Gigelem a žádost o její zprostředkování políru Schleicherovi, Praha, 11. srpna 1714, SOA Třeboň,
Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 65. – Bayer Dvořákovi ohledně dohotovení krbů pro
Ohradu a ve věci žádosti o povoz, Praha, 13. dubna 1715, tamtéž, fol. 72. – Drescher
(?) Dvořákovi ve věci odeslání nádobí z Třeboně na Hlubokou, Třeboň, 18. října 1716,
tamtéž, sign. IB 6J 2, fol. 132b. – Bayer Dvořákovi ohledně pokračujících prací na natírání loveckého zámku, Praha, 19. srpna 1713, tamtéž, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 48–49. –
Bayer zpravuje Dvořáka o dokončení částí krbů a nutnosti vyplacení tovaryšského
groše polírovi, 19. dubna 1713, tamtéž, fol. 37.
BAYER, P. I., vyúčtování kamenických prací na portiku loveckého zámku Ohrada, b. m.,
b. d., SOA Třeboň, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 46a−47b; BAYER, P. I., vyúčtování kamenických
prací za rok 1717, b. m., b. d. (po sv. Havlu 1717?, po sv. Jiří 1718?), tamtéž, fol. 77. –
Vyúčtování kamenických prací Víta Dvořáka za rok 1720, b. m., 11. listopadu 1720, tamtéž, fol. 80.
Srov. například kvitanci za odeslané nádobí, Třeboň, 8. listopadu 1714, SOA Třeboň,
Vs Hluboká, sign. IB 6J 2, fol. 127.
V původní
kráse
Výsledkem složitého procesu výstavby je rozlehlý
zámecký areál. Komplex nebyl jen souborem
místností, ale především místem pro fungování
svých uživatelů. V následujícím textu se pokusím
objasnit, jakým zamýšleným funkcím jednotlivé
části stavby sloužily a jak byly vybaveny. Tyto
otázky umožní osvětlit inventáře, jež vznikly
v letech 1719, 1728 a 1731 [obr. 24].1 Zejména
poslední ze soupisů, jenž byl sestaven po jednotlivých místnostech, je velmi cenný. Umožňuje
poznat výbavu i využití jednotlivých místností.
Přihlédnout lze i k plánům z let 1710 i 1725
a zejména k zaměření objektu od krumlovského
malíře Franze Flatha (1788?–1854) z roku 1809,
které je nejstarší známým celkovým plánem
zámku [obr. 25a, b].2
Zámecký areál byl vybudován na šíji mezi
Munickým rybníkem a Zvolenovem. Nejstarší doklad zasazení zámku do krajiny představuje Müllerova mapa Čech
z roku 1720, na níž je poloha Ohrady vyznačena symbolem stavby a přípisem
„Jägerhaus“ bez dalších detailů. Naopak plán Lorenze Habela z roku 1725
1
Tematický inventář loveckého zámku Ohrada, 13. května 1719 (dva opisy 27. května
1719, zpečetěné 30. června 1719, dále Inventář 1719 – opisy se až na morfologické
odchylky neliší). SOA Třeboň, prac. ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6J 1a, s. f. – Tematický inventář loveckého zámku Ohrada, 29. května 1728, tamtéž (dále Inventář 1728). – Lokační inventář loveckého zámku Ohrada, 22. března 1731, tamtéž (dále Inventář 1731).
2
Franz Flath, Zaměření zámku Ohrada, papír, 46×66 cm, SOA Třeboň, odd. ČK, Schwarzenberská ústřední stavební správa České Budějovice (dále ÚSS), mapy a plány,
inv. č. 8314, ev. č. 8551.
kap. V
[obr. 24]
Závěr inventáře výbavy
loveckého zámku Ohrada
s pečetěmi lovčího Dreschera
z Kadaně, hejtmana Dvořáka
a správce loveckých potřeb
Hoffmanna.
[obr. 25a, b]
Franz Flath, Půdorysné
zaměření loveckého zámku
Ohrada, 1809.
→
→
49
kapitola V
V původní
kráse


50
kapitola V
V původní
kráse


51
kapitola V
V původní
kráse


[obr. 26]
Lorenz Habel, Ideální situační
plán loveckého zámku Ohrada,
1725.
[obr. 27]
Lovecký zámek Ohrada
na mapě prvního vojenského
mapování (1764–1768).
zachycuje situaci podrobněji, byť je nutné vnímat jej jako ideální situaci
[obr. 26].3 V ose zámku se před východním průčelím odvíjí alej, která přepažuje
výběžek Munického rybníka a propojuje zámek se silnicí České Budějovice – Hluboká. Realizace aleje na sypané hrázi, v terénu dosud dobře patrné
a doložené také listy prvního vojenského mapování (1764–1768), byla hlavní uskutečněnou částí
komplexnějšího krajinotvorného záměru [obr. 27].
Naopak k uvažovanému přeložení cesty vedoucí
jižně od zámku směrem k Vondrovu a vybudování
francouzské zahrady nedošlo kvůli odmítavému
postoji úřadů.4 Navrhovaná osově symetrická zahrada se skládala z osmi parterů a hvězdice osmi
cest, jež se protínaly ve středu kompozice, kde byla
plánována samostatně stojící kaple sv. Huberta.
Zamýšlená zahrada působí rozpačitým dojmem,
neboť navazuje na hospodářské křídlo komplexu.
Podle soudobé architektonické teorie přitom měla
zahrada bezprostředně navazovat na průčelí hlavní
zámecké budovy, což umožňovalo její prohlížení
z reprezentačních prostorů.5 Ačkoliv dobová teorie
označovala zahradu za nedílnou součást zámku, v případě loveckého zámku
nebyla její přítomnost nezbytně nutná.6 Zatímco okrasná zahrada provedena
nebyla, realizaci deputátních zahrad, v nichž mohli knížecí zaměstnanci
3
Lorenz Habel, Ideální situační plán loveckého zámku Ohrada, 1725, SOA Třeboň, Vs
Hluboká, sign. 1A 6Bß 4a, fol. 99.
4
Juřík, P.: Jihočeské dominium. Rožmberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové
a Buquoyové v jižních Čechách. Praha, 2008, s. 328–331.
5
K dovršení propojení stavby a zahrady došlo ve vlivné Le Vauxově kompozici zámku
Vaux-le-Vicomte. Lovecké zámky však byly místem uvolněnějších pravidel a ideální
dobové teorie se na jejich podobě nemusely odrazit. Laß (2006), s. 21, 106.
6
Tamtéž, s. 40–41.
52
pěstovat zeleninu jako přilepšení k svému platu, lze předpokládat. Podobné
užitkové zahrady byly běžnou součástí zámeckých areálů. Z praktických
důvodů bývaly umístěny v blízkosti kuchyně a sklepa.7 V sousedství zahrad se
nacházely psí výběhy a hnojiště, které dotvářelo
hospodářský charakter zámeckého okolí.
Další uskutečněnou součástí úprav zámeckého okolí byla výstavba kaple sv. Rocha a sv.
Šebestiána na křižovatce budějovické silnice
a odbočky k loveckému zámku a vondrovskému hospodářskému dvoru. Stavba se tak stala
výrazným krajinotvorným prvkem, který symbolicky i fakticky zvýrazňoval místo křižovatky
[obr. 28]. Zároveň představovala součást širšího
duchovního zázemí loveckého zámku.8 Podnět
k výstavbě objektu je spjat s kněžnou Eleonorou
Amálií, která pojala v srpnu 1713, v době vrcholící morové epidemie, záměr vybudovat na břehu
Munického rybníka svatyni k poctě klíčových
morových patronů sv. Šebestiána a sv. Rocha.
Intenci manželky podpořil i kníže.9 Myšlenka
se setkala i s pochopením českobudějovického
děkana Johanna Veita Schwantleho, s jehož podporou bylo zajištěno konzistoriální povolení ke
stavbě svatyně.10 Kaple byla realizována a vysvěcena v mimořádně krátkém termínu. Postavili ji
místní zednický tovaryš s přidavačem, jimž bylo
vyplaceno v říjnu téhož roku 34 zl 45 kr. Následně
byla kaple pokryta podhradským pokrývačem
a vybavena litinovým křížem od budějovického
měditepce. Třeboňský truhlář Hönisch dodal dvě
sochy světců v ceně 23 zl, které namaloval malíř
Petr Colloto. Vysvěcení na základě vikariátní licence provedl hosínský farář.
V lednu 1714 byly adamovskému kameníku Vítu Dvořákovi proplaceny kamenické prvky. Šlo o pro něj typické „sarkofágové“ hlavice vrstvených pilastrů,
jež užíval i na porticích loveckého zámku.11 Rychlost výstavby svatyně svědčí
o zásadním významu, který vrchnost objektu přikládala. Jelikož prvotní impuls
k realizaci kaple lze datovat do doby vrcholící morové epidemie v létě 1713,
lze předpokládat, že měla stavba přímluvnou funkci.
Vybudováním cesty s alejí na hrázi přes výběžek Munického rybníka byla
vytvořena pohledová a komunikační osa, jež z komplexu loveckého zámku
kapitola V
V původní
kráse


[obr. 28]
Kaple sv. Šebastiána a Rocha
z roku 1713. Současný stav.
7
Von Rohr, J. B.: Einleitung zur Ceremoniel-Wissenschafft der großen Herren. Leipzig,
1733, s. 71–72, §20.
8
Hájek, P.: Zděná boží muka v jižních Čechách. České Budějovice, 2009, s. 9–20.
9
Knížecí reskript, Vídeň, 16. srpna 1713, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 3Ka 3f, fol. 10.
10 Schwantle Dvořákovi (?), České Budějovice, 24. srpna 1713, tamtéž, fol. 8.
11 Důchodní účet panství Hluboká, výdaje za 2. pololetí 1713, za 1. a 2. pololetí 1714. SOA
Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2.
53
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


[obr. 29]
Komplex loveckého
zámku Ohrada.
V původní
kráse


vytvořila působivou krajinnou dominantu. Zámku si musel povšimnout
každý, kdo cestoval mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou, i vzhledem
k menší ploše lesů a větší rozloze rybníků. Zámek byl viditelný i při pohledu
z hlubockého zámku a zámecké zahrady, čímž byla zdůrazněna funkční vazba
rezidence a loveckého zámku v jejím zázemí.12 Recentní výstavba nové hlavní
silnice z Českých Budějovic do Týna nad Vltavou, zvýšení stromového krytu
a odvodnění původních vodních ploch ztížily čtení původního krajinotvorného
záměru. Přesto je při myšlenkové rekonstrukci původní podoby barokní
krajiny v okolí zámku patrné, s jakým důmyslem neznámý tvůrce proměnil
dosavadní krajinné struktury, aby komplex Ohrady tvořil jejich organickou
součást a dominantu.
Vlastní zámecký areál je vybudován na pravidelném půdorysu, jehož
podélnou osu tvoří dvojice nádvoří. Na východní straně je komplex tvořen severojižně orientovanou hlavní budovou, devatenáctiosým patrovým
objektem s mezaninem, objemově akcentovaným pětiosým corps-de-logis
a výraznou mansardovou střechou. K panskému stavení se v severní a jižní
části připojují dvě ke středové ose odsazená boční křídla. Bezprostředně na
ně navazují přízemní stavení, jež obepínají [obr. 29]. Západně od zámku v ose
areálu stojí stodola, která uzavírá menší pravoúhlý dvůr.
Hlavní stavbou areálu je panské stavení, jehož význam se odráží v pojednání fasád i v řešení interiéru [obr. 30]. Rastr fasády je tvořen sítí etážových
říms a prostých okenních ostění, jež jsou v přízemí završena baldachýnovou
římsou, v pianu nobile pak střídavým rytmem trojúhelně zalomených a segmentově vzdutých říms. Výtvarně akcentovaný je středový rizalit, pojednaný
vysokým pilastrovým řádem. Navíc je mu představen trojosý iónský portikus.
Supraporty oken hlavního sálu zdobí štukové dekorace: v nadpraží jižního krajního okna je zpodobněna busta křičícího muže, v nadpraží severního
krajního okna busta siléna [obr. 31]. Supraportu druhého okna ze severu
zdobí mužská hlava, jižní vnitřní okno pak dekoruje ženské poprsí. Obličeje
vyobrazených hledí k nadpraží ve střední ose rizalitu, kde je ztvárněn výjev
únosu Proserpiny Hádem [obr. 32].13 Nádvorní fasáda je v základním rozvrhu
obdobná, avšak v detailech je členění rozdílné. Zajímavým prvkem jsou slepá
okna v západním průčelí bočních křídel, na nichž byla ještě v šedesátých
letech 20. století patrná malovaná iluzivní okna.14 I na nádvoří je rizalitu
13
14
12
54
Laß (2006), s. 22 an.
[obr. 30]
Nádvorní průčelí
panského stavení loveckého
zámku Ohrada.
Od tradiční ikonografie se výjev odlišuje, což však lze přičíst autorské stylizaci. Ovidius: Proměny V, 376−571. – Týž: Kalendář IV.
Líbal, D. – Heroutová, M.: Hluboká nad Vltavou, zámek „Ohrada“. Stručné stavebně-historické i architektonické vyhodnocení, posudek Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Praha, 1965 (strojopis uložený v archivu NPÚ, ú. o. p.
České Budějovice).
55
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


V původní
kráse


[obr. 31]
[obr. 33]
Detail štukové busty
nad oknem sálu.
[obr. 32]
Detail štukového medailonu
nad vstupem ze sálu
na balkon.
56
Vestibul.
představen iónský portikus, jenž se však liší od portiku před hlavním průčelím
redukovaným výzdobným aparátem.
Půdorysné řešení přízemí hlavní budovy je pravidelné, dvojtraktové. Přes
řadu dílčích úprav v 19. a 20. století si v zásadě zachovalo originální rozvržení. Na západní straně budovy se nachází původně průběžná chodba, ve
východní části pak jednotlivé místnosti propojené enfiládou. Dvojtraktové
členění přerušuje obdélný vestibul prostupující středem dispozice. Je sklenut
devíti poli plackové nesené klenby hranolovými pilíři. Dekorace klenby je
prostá, tvořená pouze geometrickými profilacemi v podobě kružnic, případně
sférických trojúhelníků, které se zdobným účinkem zdůrazňují konstrukční
podstatu klenby [obr. 33]. Chodba, jež tvoří nádvorní trakt hlavní budovy, je
v severní i jižní části zaklenuta sedmi plochými kupolemi. K jižní části chodby
přiléhá točité schodiště, v sousedícím bočním křídle se nachází někdejší
služební byt s kuchyní, druhotně adaptovanou na toalety. V jihovýchodní
části přízemí se nalézá čtveřice místností na čtvercovém půdorysu, jež jsou
zaklenuty nepravidelnými valenými klenbami s lunetami. Naopak sousední
místnosti byly určeny pro ubytování knížecích úředníků. V jednom z jejich
pokojů se mohla konat větší setkání, neboť se v ní nacházelo 17 zeleně čalouněných židlí. Naopak v pokoji úředníků byla šestice židlí pouze natřena, což
svědčí o privátnějším charakteru místnosti. Rohová prostora byla zařízena
stolem se zeleným ubrusem a postelí, sloužila tudíž k bydlení. Výzdoba se
kromě ubrusu omezila na čtyři červené závěsy. Ve středu severní místnosti
57
kapitola V
V původní
kráse


[obr. 34]
Hlavní část sklepení
s otevřeným vyústěním
odvodňovacího systému.
je neorganicky zakomponovaný hranolový pilíř, který dle Dobroslava Líbala
může svědčit o změně stavební dispozice.15 Původně prostora sloužila pro
ubytování členů schwarzenberské gardy, jak naznačuje její doložené vybavení
dlouhými tabulemi a „pavlačovými postelemi“.16 Taková výbava umožňovala
ubytování většího počtu mužstva. Počet členů schwarzenberské gardy se
v této době ustálil zhruba na dvou desítkách mužů.17
Utváření přízemí severně od vestibulu je vzhledem k vložení schodiště
komplikovanější. Chodba v nádvorním traktu byla severně od druhého
klenebního pole druhotně přepříčkována, což výrazně narušilo její někdejší
charakter – zamýšlené odstranění příčky je nanejvýš žádoucí. Na severní část
chodby navazuje valenou klenbou zaklenutý pravoúhlý prostor pod kaplí
v pianu nobile. V severním poli se nacházejí dveře vedoucí do bočního křídla.
Nalevo od schodiště je potom druhotně zazděný otvor vstupu k topení. Pod
severním ramenem hlavního schodiště je vstup vedoucí do valeně zaklenutého
sklepení pod severní polovinou hlavní budovy, jehož půdorysný rozvrh je
trojtraktový. Zajímavá je zejména otevřená část nedávno rekonstruovaného
odvodňovacího systému zámku [obr. 34].
15
16
17
58
Tamtéž.
Inventář 1731.
Voříšek (2010), s. 16–17.
Prostory v severní části budovy sloužily jako kuchyně. Přiléhaly k ní dvě
jídelny, které sloužily pro uložení viktuálií, kuchyňského náčiní a stravování personálu. V bezprostředním sousedství kuchyně se nalézala komora
s kanceláří, v níž mohl přespávat a vést prameny účty kuchmistr. S kuchyňským provozem souvisel i sklep, který byl zřejmě využíván pro uskladnění
potravin a ledu. Umístění kuchyně v severní části budovy nepochybně
souviselo s faktem, že šlo o jedinou podsklepenou část zámku. Jelikož se
panská tabulnice nacházela na druhé straně zámku v prvním patře, bylo
nutné připravené pokrmy přenášet poměrně dlouhou cestou průběžnou
chodbou k točitému schodišti v jižní části zámku. V sousedství schodiště
byl umístěn skromně vybavený pokoj vrátného. V přízemí se navíc nalézala
řada komor, jež byly bez výjimky vybaveny úložnými prostory a v některých
případech i základním nábytkem, který umožnil využít je pro přespání
obslužného personálu.
Trojramenné hlavní schodiště s otevřeným jádrem vede do piana nobile a dále
do mezaninu a do podkroví. Hlavní prostory zámku v prvním patře si dosud
zachovaly svůj reprezentační charakter, dobře patrný v detailech dveřního
ostění z umělého mramoru, hodnotných dvoukřídlých dveří, fabionových
římsách a klenbách s geometrickými zrcadly [obr. 35, 36, 37]. Obdobně jako
přízemí je řešeno symetricky. Ve středu dispozice je umístěn velký sál, k němuž
se připojují dva obdobně řešené dvoutraktové apartmány.
V jižní části budovy se nachází apartmán kněžny tvořený dvěma pokoji
a tabulnicí. Vybavení místnosti v jižním rohu piana nobile tvořila pohovka
a devět židlí, jež byly čalouněny červeným plátnem. Přítomnost sekretáře,
jednoho ze dvou, o jejichž koupi se v roce 1724 zmínil hejtman Dvořák,18
umožňuje místnost označit za kněžnin kabinet. Jeho podobu utvářely
zejména textilní přehozy a špalíry orientálního původu. Kromě nich dominovaly místnosti i bílé rolety a zelené závěsy. Výraznou součást interiéru
představoval i krb s nezbytným příslušenstvím. V rohovém pokoji se
nacházela také noční mísa, zřejmě určená pro sousedící kněžninu ložnici.
Právě ložnici věnovali autoři inventáře mimořádnou pozornost. Představovala jednu z klíčových prostor reprezentačního podlaží. Velmi pečlivě je
popsána parádní postel s nebesy ze zeleno-bílého, žlutě vyšívaného taftu
[obr. 38]. V dalších ohledech se podoba místnosti přibližovala sousednímu
kabinetu. Orientální gobelíny, jež zdobily rozličné kusy nábytku, byly
doplněny o dvojici kožených koberců. Poslední místností apartmánu byla
tabulnice, jejíž vybavení bylo podřízeno účelu. Hlavními kusy nábytku byla
trojice oválných tabulí. Kromě nich se v jídelně nalézaly dva menší stoly
a 18 zeleně čalouněných židlí. Zelené čalouny zdobily i stoly a doplňovaly
okna. Zdobnost interiéru zvyšovala šestice obrazů s loveckou tematikou.
Jídlo bylo nutno do jídelny dopravit poměrně dlouhou cestou, jež vedla
skrz větší část přízemí, točité schody a obslužnou chodbu. S kněžniným
apartmánem úzce souvisely i místnosti v bočním křídle, sloužící jako
18
kapitola V
V původní
kráse


Dvořák knížeti, Hluboká, 18. ledna 1724, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6J 1a,
s. f.
59
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


V původní
kráse


[obr. 38]
Popis kněžniny parádní
postele v inventáři loveckého
zámku Ohrada, 1731.
prostory pro fraucimor a pokojské. Místnosti byly plně vybaveny, zejména
velkou skříní na šaty a postelemi.
Kromě sálu a apartmánů je v severní části prvního patra drobná kaple
sv. Eustacha na osmibokém půdorysu, zaklenutá plochou kupolí [obr. 39].
Zdobí ji freska Johanna Georga Werleho, zobrazující Nejsvětější Trojici ve
formě žaltářové trojice, doplněná o skupinu puttů [obr. 40]. Výbavu kaple
tvoří edikulový oltář z dílny třeboňského sochaře Georga Andréeho (1656? –
28. dubna 1726),19 zdobený mimo tordovaných sloupů a bohatě dekorovaného
nástavce i dvojicí polychromovaných soch andělů a obraz Vidění sv. Eustacha
od Pietra van Roye [obr. 41]. Světec je zachycen v bohatém biskupském rouchu,
sejmutá mitra a berla leží v popředí. V mystickém vytržení hledí na mrak
v levé části obrazu, kde se mu zjevil krucifix. V pravé části scény se otevírá
průhled do krajiny. Nad sv. Eustachem jsou dva cherubové. Nad obrazem
se nachází honosný schwarzenberský erb v dynamickém architektonickém
rámci. Druhotně jsou v kapli umístěny sochy sv. Šebestiána,20 sv. Jakuba a sv.
Jana Nepomuckého.
V sousedství kaple je vstup do knížecího apartmánu, který tvoří dva
pokoje na čtvercovém půdorysu, užší předpokoj a krátká chodba, jež
přiléhá ke schodišti a vede do hlavního sálu. Tato chodba byla vyzdobena
dvěma závěsnými obrazy. Další dvě díla, doloženě s loveckými motivy, visela
v sousedním předpokoji [obr. 42]. Z původních architektonických prvků se
v předpokoji dochoval krb v jižní zdi, jehož podoba odpovídá kombinaci
plánů Hanse Georga Schleichera a Pavla Ignáce Bayera. Z plánu zednického
políra vychází sedlově utvářené ostění topeniště, naopak podoba nástavce
respektuje řešení navržené pražským architektem [obr. 22a, 43, 44]. Mobiliář
místnosti byl podle inventáře z roku 1731 tvořen oválným stolem se zeleným
19
20
60
[obr. 35, 36, 37]
Dveřní ostění mezi sálem
a severní chodbou
s průhledem ke kapli.
←
Dveřní ostění vídeňského
Harrachovského paláce
od Domenica Martinelliho.
←
P. I. Bayer, Variantní návrhy
dveřních ostění hlubockého
zámku, 1710. Návrh prozrazuje
jasnou vídeňskou inspiraci.
←
K jeho dalším pracím Ivanega, J.: Ve stínu gotiky. Možnosti a meze výzkumu a prezentace barokních soch ze sbírek AJG tvořený dvěma pokoji a tabulnicí. Dále v připravované disertaci autora.
Podle ústní tradice pochází z kaple sv. Šebestiána a Rocha na křižovatce před Ohradou. Za informaci děkuji Mgr. Martinu Slabovi.
61
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


V původní
kráse


přehozem a noční mísou, která nebyla, stejně jako v apartmánu kněžny,
umístěna v sousední ložnici.21 Její stěny zdobily orientální špalíry, dále byla
vybavena dvojicí stolů s orientálním a koženým přehozem a osmicí křesel.
Zřejmě obdobná byla knížecí postel, jež se však v době sepsání inventáře
nacházela v protivínském zámku.22 Kromě toho autoři soupisu uvedli, že se
v knížecí ložnici nalézal krb s příslušenstvím. Posledním pokojem apartmánu
byla knížecí pracovna v rohu zámecké budovy. Místnost byla vyzdobena
podobně jako vedlejší ložnice. Funkci prostory prozrazuje její mobiliář,
který tvořily dva stoly, osm židlí a především sekretář, nepochybně obdobný
jako v kněžnině pokoji.23
Geometrický i symbolický střed hmoty hlavního zámeckého traktu tvořil
velký sál. Pavel Ignác Bayer při jeho návrhu zvolil ve své době již tradiční
podobu sálu, jehož výška prostupovala hlavním podlažím i mezaninem, což
odpovídá požadavkům na sály v soudobé teorii.24 Zvolená architektonická
21
22
23
24
[obr. 39]
Kaple sv. Eustacha.
62
[obr. 40]
Johann Georg Werle, Freska
na klenbě kaple sv. Eustacha.
Detail Krista.
Inventář 1731.
„Himmel bett von weiß- und roth gestreifften taffet, so mit aller zugehör zu Prottiwin.“
Tamtéž.
Dvořák knížeti, Hluboká, 18. ledna 1724, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6J
1a, s. f.
„Haupt-Saal. Dieser gehet durch zwey Geschoß hinauf.“ Sturm, L. H.: Kurtze Vorstellung
der gantzen Civil-Bau-Kunst worinnenen erstlich die vornehmsten Kunst-Wörter so
darinnen innerzu vorkommen in fünfferley Sprachen angeführet und erklärt. Augsburg,
1745, s. 20.
63
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


V původní
kráse


podoba umožnila prolomit zdi sálu velkým počtem okenních otvorů, jež do
místnosti vpouštěly dostatečné množství světla pro osvětlení velkoplošné
fresky na rákosovém stropě.25 Výbava sálu byla tvořena osmi stoly s přehozy
ze zeleného damašku, šestnácti zeleně čalouněnými židlemi a šesti geridony.26
Kromě toho si autoři inventáře z roku 1731 povšimli i dvou krbů s příslušenstvím a obrazové výzdoby. Tato prostora zaujímá délku pěti os a prostupuje
hmotou prvního patra a mezaninu. Okenní otvory mají šikmo seříznuté špalety,
v mezaninu navíc výrazně sešikmené bankály. Ve střední ose jsou okna piana
nobile nahrazena vstupy na terasy nad portiky. Sál je zaklenut nízkou zrcadlovou
klenbou s výrazně profilovanou fabionovou římsou. Architektonická výzdoba
se soustředí na kratší strany sálu. Je rozvržena do tří os. V krajních osách jsou
zdobné portály vedoucí na západní straně do chodeb, na druhé straně do
apartmánů. Všechny portály vycházejí z vídeňských vzorů a respektují návrhy
Pavla Ignáce Bayera. Z jeho pera vzešly i návrhy dekorativních krbů ve střední
ose obou stran sálu, nicméně původně složitější členění kratších stěn sálu
stojí za podrobnou analýzu.
Základní vývoj byl znám již Františku Marešovi: v roce 1713 navrhl Pavel
Ignác Bayer variantní řešení krbů pro hlavní sál loveckého zámku [obr. 23, 45].27
Tyto plány je však třeba hodnotit spíše jako cvičení prezentující poučení
autora soudobou vídeňskou tvorbou, než jako vážně míněné návrhy určené
k provedení. Z téhož roku totiž pochází také další stavitelův návrh, oproti
srpnovým návrhům podstatně střízlivější [obr. 46]. Zachycuje krb propojený
nástavcem s rámem rozměrného obrazu.28 Ačkoliv není dochována případná
aprobovaná varianta návrhu, lze na základě krbu dochovaného v někdejším
knížecím předpokoji předpokládat, že krby v sále odpovídaly Bayerem
proponovanému prostšímu řešení. Realizaci krbů piana nobile pak provedl
během let 1713–1714 pražský mramorář Gigel.
25
26
27
28
[obr. 41]
Pietro van Roy, oltářní obraz
v zámecké kapli, 1719.
64
[obr. 42]
Záznam o dvojici loveckých
obrazů v knížecím předpokoji,
1731.
Mádl (2009), s. 245.
Inventář 1731.
Mareš (1910–12) sl. 449–456. P. I. Bayer, Variantní návrh krbu pro sál loveckého
zámku, 1713, papír, 32,5×20,7 cm; šedě lavírovaná perokresba, měřítko 5 pražských
loktů, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1665–1719, s. f.
Šanda, M.: Martinelli, či Bayer? Jedna kapitola ze stavebních dějin loveckého zámku
Ohrada. Památky jižních Čech 3, 2011, s. 96–102. – P. I. Bayer, Návrh krbu do hlavního
sálu loveckého zámku Ohrada, 1713, papír, 20×29 cm; šedě, zeleně, modře a růžově
lavírováná perokresba, měřítko 5 pražských loktů, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká,
sign. A 6Bß 2a, 1720–1749, fol. 112.
65
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


V původní
kráse


[obr. 43, 44]
P. I. Bayer, Variantní návrh
krbu v knížecím předpokoji,
1713.
Krb v knížecím předpokoji –
současný stav.
V roce 1719 kníže rozhodl o přesazení krbů ze sálu hlubockého zámku
na Ohradu, neboť tamní krby z umělého mramoru praskaly a loupaly se.29
Původně hlubocké krby byly zhotoveny předchozího roku holleinským kameníkem Johannem Adamem Erweinem z kvalitního mramoru ze Salzburgu,
který nechal Adam František systematicky nakupovat u tamního kameníka
a obchodníka s kamenem.30 Jak správně podotýká Martin Šanda, krby určené
původně pro hlubocký zámek bylo třeba upravit pro sál loveckého zámku
s odlišnými proporcemi. K úpravě však došlo až v roce 1721. Na základě
znovuobjevených pramenů lze tehdejší průběh práce vídeňských řemeslníků,
kteří krby přestavěli, podrobně rekonstruovat.31
Již 24. května 1721 zpravil Schwarzenberg hlubockého hejtmana Dvořáka
o vyslání vídeňského štukatéra a mramoráře s jejich řemeslníky.32 Zároveň
29
30
31
32
66
[obr. 45]
P. I. Bayer, variantní návrhy
krbu v hlavním sále loveckého
zámku Ohrada, 1713.
„Abnehmung deren 2. grossen Camine in Unsern 2 vordern dasigen Schloß Zim[m]
ern, und überfuhr- auch auffsezund derselben im Jägerhauße anstatt derer vorhin
alda in grossem Saal gestandenen […].“ Kníže Dvořákovi, Vídeň, 25. října 1719, SOA
Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 2, Ohrada, fol. 22. – Mareš (1910–12), sl. 455.
SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 2. – Zahradník, P.: Hluboká, zámek. Dějiny
objektu. Praha, 2003, s. 76, 78, 80.
Prameny v největší stručnosti shrnul již Mareš (1910–12), sl. 456.
Kníže Dvořákovi, Laxenburg, 24. května 1721, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 2,
Ohrada, fol. 12.
67
kapitola V
V původní
kráse


odeslal vrchní hejtman Esser doplňující nařízení, jímž Dvořákovi přikázal,
aby hlubočtí zedníci připravili plochu pro práci štukatéra.33 Dne 7. června
1721 informoval kníže Adam František hejtmana, že mramorář a štukatér
jsou se svými lidmi i materiálem připraveni k odjezdu do Čech na dvou
vozech. Hejtmana instruoval: „Po příjezdu je odveďte do velkého sálu loveckého
zámku, aby obhlédli krby. Protože tyto mramorové kamenné krby jsou poněkud nízké,
tudíž zamýšlené malby nevyplní veškeré místo nad nimi, má štukatér navrhnout
nástavec ze sádry a hned po svém příjezdu připravit rys, který máte následně
odeslat do Vídně k Naší aprobaci.“34 Mezi další úkoly vídeňských řemeslníků
patřily úpravy ostění dveří v sále loveckého zámku a malby na oltáři v kapli
sv. Eustacha. Podle zprávy hlubockého hejtmana Václava Antonína Dvořáka
dorazili řemeslníci i se svými lidmi do Podhradí dopoledne 14. června 1721.35
Hejtman a hofmistr Johann Ulrich Herwigg, který dorazil z Českého Krumlova, jim poskytli ubytování. Následně malíř zhlédnul oltář v kapli a vznesl
na knížete dotaz po požadované podobě nátěru soch. Zároveň se štukatér
podíval v sále loveckého zámku na krby, k jejichž výzdobě hodlal zhotovit
nákres, přesně dle knížecího záměru. Dne 25. června 1721 pak Schwarzenberg
pověřil kontrolou plánu lovčího Dreschera, jenž měl následně odeslat do
Vídně nejbližší poštou.36
Na základě korespondence tak lze přiřknout autorství kresby, již Martin
Šanda podmíněně připsal Pavlu Ignáci Bayerovi a hypoteticky vročil do
roku 1719,37 nejmenovanému vídeňskému štukatérovi, který na hlubockém
panství pobýval a pracoval v červnu a červenci 1721 [obr. 47].38 Prozatím
nezodpovězenou otázkou zůstává identita štukatéra. Přímo se nabízí lákavé
jeho ztotožnění s některým z pracovníků, kteří v téže době pracovali na
dokončení schwarzenberského zahradního paláce.39 Podle štukatérova názoru
byly portály a krby na Ohradě „velmi pěkné a moderně zhotovené“.40 Zároveň
doporučil dodat nad krby pozlacené ornamenty či listový dekor, jež se
objevují i na štukatérově kresbě. Stavebník byl s názorem řemeslníka zjevně
srozuměn, neboť 25. července 1721 aproboval náklady za práce štukatéra
33
34
35
36
37
38
[obr. 46]
P. I. Bayer, Variantní návrh
krbu v hlavním sále loveckého
zámku Ohrada, 1713.
68
39
40
kapitola V
V původní
kráse


„So solle h. hauptman durch die Maurer den groben wurff an der Maur hinauff
wegschlagen, so dan biß an daß gesimbs widerumb also aufführen laßen, dahmit
die Marmorier und stokatur arbeither bey ihrer ankunfft glaich darauff arbeithen
können.“ Esser Dvořákovi, Laxenburg, 24. května 1721, tamtéž, fol. 14.
Knížecí reskript, Laxenburg, 7. června 1721, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 2,
Ohrada, fol. 18 [koncept v SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1746,
fol. 15].
Dvořák Schwarzenbergovi, Hluboká, 14. června 1721, SOA Třeboň, odd. ČK, sign. A 6Bß
2a, 1720–1740, fol. 12.
Koncept reskriptu, Vídeň, 25. června 1721, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign.
A 6Bß 2a, 1720–1746, fol. 9.
Šanda (2011b), s. 101. – Neznámý štukatér, Návrh úprav krbu v hlavním sále loveckého
zámku, 1721, papír, 31×41 cm; kresba tužkou, měřítko 8 jednotek, SOA Třeboň, odd. ČK,
ÚK Hluboká, sign. A 6 Bß 2a, 1720–1749, fol. 110.
Svědectví pramenů odpovídá kresba i stylově. Ačkoliv nelze Bayerovi upřít jisté kreslířské
kvality, je kresba krbu mnohem lehčí a suverénněji podaná než plány prokazatelně
bayerovské. Pražský stavitel navíc pracoval především perem a zpravidla lavíroval.
Pro autorství vídeňského řemeslníka svědčí i odlišné písmo.
Krummholz (2008), s. 207–218.
Drescher knížeti, Třeboň, 29. června 1721, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign.
A 6Bß 2a, 1720–1746, fol. 7–8.
69
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


V původní
kráse


[obr. 48]
Krb v sálu loveckého zámku,
současný stav.
v zámku a na Ohradě.41 Šlo zejména o nástavce krbů a úpravy ostění dveří,
včetně malovaného zlacení na štukové výzdobě [obr. 48].
Šanda si povšiml i pozoruhodného detailu okna nad krby, jež zachycují
plány Bayera z roku 1713 i o osm let mladší návrh úpravy krbu.42 Formální
analogii okna v kratší straně reprezentačního sálu představuje zhruba současný
taneční sál v Jaroměřicích nad Rokytnou.43 Prostor nad čínským kabinetem
byl původně využíván jako empora pro usazení hudebníků. Naopak důvody
realizace okna nad krbem v sálu na Ohradě nejsou zřejmé. Do úzké chodby
v třetím podlaží by se zřejmě hudební kapela nemohla vejít a navíc, využívání
sálu pro taneční zábavy nelze prokázat. Ani sami schwarzenberští úředníci
41
42
43
70
[obr. 47]
Vídeňský štukatér,
návrh nástavce krbu v sálu
loveckého zámku, 1721.
←
Koncept reskriptu, Vídeň, 25. července 1721, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign.
A 6Bß 2a, 1720–1746, fol. 3–4. Zmiňované náklady se neodrazily v důchodních účtech,
zřejmě byly uhrazeny z jiných prostředků. Srov. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2,
výdaje za 2. pololetí 1721.
Šanda (2011b), s. 98–99.
Fidler, P.: Prandtauers Schloßprojekt für Jarmeritz. Zur Eigenart der barocken Planung. Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 37, 1984, s. 119–139.
71
kapitola V
V původní
kráse


[obr. 49]
Hejtman Dvořák informuje
knížete o dokončení fresky
v sále loveckého zámku,
říjen 1715.
očividně nevěděli, k čemu by mělo být okno dobré. Lovčí Drescher tak v červnu
1721 knížeti napsal, že „skrz horní boční okna je vidět dřevěný strop v oněch horních
chodbách a pokojích, což škodí skvostnosti sálu. Okna navíc nejsou vůbec nutná,
neboť do sálu z nich neplyne žádné světlo a vše, co se v sále
děje, je shora vidět“.44 Okno bylo zazděno s největší
pravděpodobností ještě během léta.
Po odstranění oken v bočních stěnách sálu nic
neruší výhled na monumentální fresku na zrcadle
klenby. Malbu vytvořil vídeňský malíř Johann Georg
Werle (1668–1727), jemuž bylo za práci vyplaceno
500 zlatých [obr. 49].45 Okolnosti vzniku malby popsal
hlubocký hejtman Václav Antonín Dvořák v dopise
knížeti ze Schwarzenbergu: podle hejtmana probíhaly
práce od konce srpna do sklonku října 1715 a malíř
pracoval podle stavebníkem schváleného modelu,
zřejmě kresby, případně olejové skici.46 K Werleho
potřebě bylo nutné před zahájením výmalby vztyčit
v sále lešení, které postavili během čtyř dnů dva tesařští
tovaryši s učedníkem.47
Základní rozvrh malby je dán iluzivní architekturou,
jež vyrůstá z fabionové římsy [obr. 50]. V iluzivních
podhledech malovaného balkonu se v rozích fresky
nachází monochromní výjevy: v severovýchodním
rohu zavržení Kallistó Dianou,48 v jižním rohu východní části prozatím neidentifikovaný výjev.49 Na
protější straně se pak nachází výjev odpočinku lovce (severní roh) a lovecká
scéna zachycující Dianu s oštěpem a se psy, jež hovoří s lovcem sedícím pod
stromem (jižní roh). Poslední výjev byl proveden či upraven jinou malířskou
rukou než zbytek fresky. Severní a jižní straně balkonu dominují iluzivní rámy
nesené ženskými postavami s loveckou výstrojí. V severním poli namaloval
Werle motiv Diany na lovu [obr. 51a, b].50 Další výjev spjatý s bohyní lovu,
Dianu a Aktaióna,51 zachytil v protějším rámu [obr. 52]. Perspektivní působení
44
45
46
47
48
49
50
51
72
Drescher knížeti, Třeboň, 29. června 1721, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign.
A 6Bß 2a, 1720–1746, fol. 7–8.
Naňková (1974), s. 251, pozn. 58. – LS [Lubomír Slavíček], Johann Georg Werle, in:
Horová, A. (ed.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha
2006, s. 845−846. – Rizzi, W. G.: Werle und Gran, in: KRONBICHLER, J. (ed.): Grandezza. Der Barockmaler Daniel Gran 1694–1757. Sonderausstellung 2007, St. Pölten
2007, s. 18–43. – Johann Georg Werle, Kvitance přijetí 500 zl za malbu fresky v hlavním sále na Ohradě, 31. října 1715, SOA Třeboň, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, složka
1720–1746, fol. 70.
Hlubocký hejtman Dvořák Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu, Hluboká, 22. října
1715, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746,
fol. 71.
Důchodní účet panství Hluboká, 2. pololetí 1715, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2.
Ovidius: Proměny II, 409–531.
Žena tisknoucí si k hrudi kojence, jež vzpíná ruku v obranném gestu ke skupině postav mužů (?) se zvířecími hlavami (?) v levé části výjevu.
Hall, J.: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha–Litomyšl 20082,
s. 114.
Ovidius: Proměny II, 138–252. – Eurípidés, Bakchantky, 338–340.
kapitola V
V původní
kráse


malované architektury je posíleno iluzivními serlianami, jež tvoří rámec
průhledům do nebeské sféry. V jejím středu sedí na mraku Jupiter s blesky
v levici,52 jenž hledí vpravo na nymfu,53 jež letí směrem k Apollónovi. Mezi
Jovem a nymfou je zpodobněn orel coby tradiční atribut nejvyššího z bohů.
Bůh Apollón je zachycen s lyrou, obklopen skupinkou puttů. Pod obloukem
iluzivní serliany po Apollónově pravici se nachází Venuše, jež nese Erotův
luk. Kolem bohyně je shromážděna skupina puttů, z nichž jeden drží šíp
a další si hrají s ptáky. Venuše hledí k jihu, na druhou stranu malby. Pod
tamní serlianou se odehrává až žánrově působící výjev: dvojice nymf, z nichž
zadní má s káravým gestem vztyčenou ruku, pronásleduje Erota, který má
přes rameno přehozený toulec a v levici třímá bičík. Druhá nymfa jej už
chytila a napřahuje ruku s bičem k trestající ráně [obr. 53].54 V kratší ose
scény zobrazil Werle další související scény. Pod Jovem zpodobnil Dianu,
jež se za pomoci puttů připravuje k lovu [obr. 54]. Tři puttové ji oblékají
do oděvu, další jí přinášejí zbraně a jeden hraje na troubu [obr. 55]. Zpod
protější serliany vylétá dvojice nymf, které jsou již vystrojeny k lovu. I v jejich
blízkosti, v jihovýchodním rohu fresky, se vznáší putto s hudebním nástrojem.
52
53
54
[obr. 50]
Johann Georg Werle,
Kratochvíle olympských bohů −
freska klenby sálu loveckého
zámku, 1715.
Hesiodos: Zrození bohů, 501–506.
Hall (2008), s. 305.
Jde o variaci tradičního lámání Erotových zbraní nymfami coby strážkyněmi čistoty.
Hall (2008), s. 305.
73
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


[obr. 51a, b]
Diana na lovu s Werleho
signaturou na psím obojku.
Detail Werleho fresky v sále
loveckého zámku.
V původní
kráse


Prázdné prostory v jihovýchodním rohu fresky, uprostřed její západní strany
a v sousedství květníku na severní straně balkonu malíř zaplnil skupinkami,
případně jednotlivými putty. Pohledově výrazná je osově symetrická dvojice Bakcha,55 obráceného k divákovi zády,
a nymfy s odhaleným ňadrem, která je
zpodobněna ve výklenku ve východní části
iluzivního balkonu [obr. 56].
Ve svém díle Werle bezprostředně navazoval na polohu kvadraturní malby iluzivní architektury, již do středoevropského
prostoru s mimořádným úspěchem uvedl
Andrea Pozzo.56 Důsledné propojení iluzivní a skutečné architektury s využitím úseků zalamovaných a konkávně či konvexně
projímaných říms, které Pozzo teoreticky
představil ve svém vlivném traktátu Perspectiva pictorum et architectorum a prakticky
využil v řadě realizací v Zaalpí, bylo pro
účely reprezentačních prostor vhodnější než staršími malíři mechanicky
uplatňovaná malba kompozic založených na iluzivním působení sloupů
v perspektivní zkratce.57 Martin Mádl dodává, že Pozzo kritizoval polyfokální
uspořádání fresek, avšak i přes jeho vliv bylo často používáno.58
Dokladem tohoto tvrzení je i Werleho freska na Ohradě, již autor komponoval tak, že perspektiva kvadratury směřuje do dvou ohnisek [obr. 57].
Naopak Pozzo při tvorbě fresky v hlavním sále Lichtenštejnského zahradního
paláce v Rossau (1704–1708), jež je bezvýhradně přijímána jako Werleho
inspirace,59 postupoval odlišně a malbu utvářel na základě centrální perspektivy
[obr. 58a, b].60 Fresky se liší mimo jiné formátem: Pozzovo dílo v Rossau je
takřka čtvercové, zatímco Johann Georg Werle pracoval v sále protáhlého
tvaru. Právě odlišnou dispozicí místnosti lze vysvětlit, proč Werle přistoupil
k uplatnění polyfokální perspektivy: ta umožňovala upravit hypertrofii architektonických prvků na kratší straně malby a posílit iluzivní působení malby
i při pohledu z více úhlů.61 Werleho proto nelze pokládat za mechanického
57
55
56
74
Tamtéž, s. 68–70.
Mádl (2009), s. 263.
58
59
60
61
[obr. 52]
Diana a Aktaión.
Detail Werleho fresky v sále
loveckého zámku.
Tento způsob malby v českém prostředí zastupuje kupříkladu freska Fabiána Václava
Harovníka ve Štěkni z let 1669–1679. Tamtéž, s. 259.
Tamtéž, s. 260.
Tamtéž, s. 260. – Slavíček (2006), s. 845.
Lorenz (1999), č. kat. 86, s. 333–334.
Mádl (2009), s. 259.
75
kapitola V
V původní
kráse


[obr. 53]
Detail fresky.
[obr. 54]
Diana se strojí k lovu.
Detail fresky.
→
[obr. 55]
Detail hudoucího putta.
→
[obr. 56]
Bakchus s nymfou.
Detail fresky.
→→
kopistu, nýbrž za invenčního autora, který dokázal vzor vhodně upravit pro
prostory, v nichž měl pracovat.
Pozzova freska se jako předloha pro malbu na Ohradě bezprostředně
odráží v podhledu iluzivního balkonu, kde Werle po vzoru boloňského
malíře uplatnil ve čtyřech rohových polích grisaillovou malbu. Jako volná
Pozzova citace působí také konkávní projmutí částí balkonu, ovšem zatímco
na iluzivní architektuře v Lichtenštejnském paláci jsou tímto způsobem formovány pouze rohy a středy dvou kratších
stran, Werle na Ohradě dynamizoval středy
všech stran. Konvexní balkony ve středu
delších stran iluzivní působení ještě zvyšují.
Konvexně projmutý balkon je k vidění na
rytině v citovaném Pozzově teoretickém
díle [obr. 59].62 Z tamní rytiny ostatně může
vycházet i uplatnění čtyř iluzivních ankon
v rozích, jež nesou balkon. Podobný prvek se v Lichtenštejnském paláci objevuje
na pilířích zábradlí, které Werle naopak
ponechává bez výzdoby. Další spojitosti
Werleho fresky s Pozzovou vzorníkovou
grafikou jsou v utváření sloupořadí v druhé etáži iluzivní architektury. Zatímco na
malbě v Lichtenštejnském paláci Pozzo
nepoužil zdvojených sloupů, je tento prvek
dominantním motivem jeho traktátového
příkladu i Werleho realizace v loveckém zámku. Podobně působí i malířovo použití valených oblouků v iluzivních serlianách, které svým řešením
odkazuje na vzor z traktátu. Oproti tomu v Lichtenštejnském paláci je
překlenutí úseků mezi sloupy vyřešeno složitějšími křížovými klenbami.
Dominantním prvkem fresky v hlavním sále paláce v Rossau je mohutná,
bohatě profilovaná klenba, zatímco na Ohradě, podobně jako na Pozzově
grafice, se pohledově uplatňují především sloupy. Odlišnost naopak spočívá
v malířském rukopisu – tam, kde Pozzo pracoval volnou rukou a nebál se až
expresivní rozmáchlosti, je Werle lineárnější a statičtější [obr. 60a, b]. Věnuje
také až minuciózní pozornost drobnokresebným detailům, které boloňský
kvadraturista jen naznačuje [obr. 61a, b]. V čem jsou si obě fresky podobné,
je emocionální bezprostřednost a psychologická věrohodnost zachycených
dějů, na Ohradě v kompozici i detailech hravě odlehčená, v Rossau naopak
dramaticky strhující [obr. 62]. Přesto platí poznatek Wilhelma Georga Rizziho,
podle nějž je Werleho malba na Ohradě, jakkoliv v ní dosáhl svého tvůrčího
vrcholu, oproti dílu Andrey Pozza a dalších skutečně špičkových freskařů
„poněkud neživotná a schematická“.63
62
63
76
kapitola V
V původní
kráse


Pozzo (pozn. 215), tab. 59.
Rizzi (2007), s. 24.
77
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


V původní
kráse


[obr. 58a, b]
Andrea Pozzo, Vstup Herkula
na Olymp, freska v hlavním
sále Liechtensteinského
zahradního paláce v Rossau,
1704–1709.
[obr. 57]
Perspektivní konstrukce
Werleho fresky na Ohradě.
Zda rytina z Pozzova tisku posloužila
jako možný zdroj některých řešení použitých na fresce v hlavním sále loveckého
zámku Ohrada, není v důsledku podstatné. Klíčové je, že se nacházela ve spisu,
jenž prokazatelně tvořil součást knihovny
Ferdinanda Viléma ze Schwarzenbergu,
a tudíž se mohl podílet na formování vkusu jeho syna Adama Františka. Aktuální
pozzovský malířský modus, jehož reprezentativní příklad se nacházel v knihovně schwarzenberských knížat, se odrazil
i v konkrétní realizaci.64 Přítomnost knihy
v rodové knihovně i povolání Werleho do
schwarzenberských služeb lze vyložit jako doklad vědomě vídeňského vkusu
knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu.
Mimořádně zajímavá je i ikonografie fresky. V dosavadní literatuře jsou
za námět fresky shodně vykládány scény z Dianina života.65 Jak jsem ukázal
64
65
78
Miltová, R.: Mezi zalíbením a zavržením. Recepce Ovidiových Metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě. Brno, 2009, s. 134.
S odkazy na starší literaturu Mádl (2009), s. 260.
výše, obsah fresky kromě výjevů vztahujících se k bohyni
lovu tvoří i vyobrazení dalších olympských bohů – Dia,
Apollóna, Venuše a Dionýsa. Nabízí se dvojí způsob
čtení fresky: za nejvýznamnější motivy lze přijmout
scény v ohniscích polyfokální perspektivy (příprava
Diany a nymf k lovu). V tomto případě je výklad malby
jako ilustrace Dianina života nepochybně oprávněná.
Vedle toho se však pokusím o interpretaci fresky při
čtení podél její příčné a podélné osy. Příčná osa spojuje
motivy v úběžnících perspektivy, zatímco podélná propojuje v jeden celek zdánlivě izolované výjevy Venuše
na straně jedné, s motivem nymf trestajících Eróta na
straně druhé. Naznačené čtení obohacuje interpretaci
fresky, neboť v průsečíku obou os se ve středu malby
nachází Zeus, jehož ústřední postavení prozatím žádný z autorů nevysvětlil.
Může jít o Werleho přejímku z Pozzovy fresky v Rossau, jakkoliv je Pozzovo podání nejvyššího z Olympanů v sále odlišné – Werle má blíž k Diovi
z Gigantomachie nad schodištěm Lichtenštejnského paláce [obr. 63a, b, c].
Všichni vyobrazení bohové jsou zachyceni v momentech odpočinku: Dionýsos
galantně konverzuje, Apollón je připraven hrát na lyru, Venuše a její nymfy se
oddávají hrátkám s Erótem a Diana se se svou družinou chystá k lovu. Zeus
v dialogu s nymfou jako by dohlížel na radovánky svých božských potomků.
79
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


V původní
kráse


[obr. 59]
Andrea Pozzo, Návrh fresky
obdélného sálu, zde ve vydání
z roku 1709.
[obr. 60a, b]
Dvě tváře bohyně – Diana
v pojetí A. Pozza
a J. G. Werleho.
→
Nepřítomnost náročnějších témat (Gigantomachie, jednoznačná apoteóza
rodu či panovníka apod.) může prozrazovat, co si stavebník od svého loveckého zámku sliboval. Mytologické výjevy na fresce umožňují interpretovat
hlavní sál, potažmo celou Ohradu, jako místo zasvěcené světským radovánkám, především lovu – v tomto ohledu lze se staršími závěry souhlasit.
Role Diany je zdůrazněna i vyobrazeními scén z jejího života v podhledu
balkonu. Přesto je freska spíše výjevy ze života olympských bohů, než jen
oslavou bohyně lovu.
Přemýšlet nad tím, zda malba nemá hlubší význam, zřejmě není na místě.
Podle Martina Mádla je možné uvažovat o komplexnějším ikonografickém
programu pouze v interiérech vyzdobených řadou vzájemně souvisejících
výjevů, kupříkladu v Troji,66 respektive v takových případech, pro které je
koncept výzdoby dochován či jej lze rekonstruovat na základě dalších pramenů.67 Na Ohradě je freska samostatným celkem, který se ke svému prostředí
váže pouze na obecné rovině oslavy lovu jako způsobu trávení volného času.
Podobná výzdoba je pro lovecké zámky zcela typická: kupříkladu v loveckém
zámku Eckartsau vytvořil fresku věnovanou Apollónovi a Dianě Werlův zeť
Daniel Gran, původně mimochodem malíř ve službách Adama Františka ze
Schwarzenbergu.68 Gran se ostatně s velkou pravděpodobností podílel i na
výzdobě dalšího schwarzenberského loveckého zámku v Hirschstetten, kde
roku 1719 po Werleho boku vyzdobil grotty a sál [obr. 64].69
66
67
68
69
80
Tamtéž, s. 268. K obdobným závěrům dospěla i Miltová (2009), s. 129 an.
Šeferisová Loudová, M.: Bohatá pokladnice konceptů a idejí: ikonografické programy a jejich tvůrci v období baroka na Moravě. OHA 61, 2012, s. 134–155.
Lorenz (1999), č. kat. 105, s. 351. – Laß (2006), s. 32–33.
Rizzi (2007), s. 28–29.
81
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


[obr. 61a, b]
Květinové detaily podle Pozza
a Werleho.
V původní
kráse


Další součástí výzdoby sálu Ohrady byla desítka obrazů s loveckou tematikou od Johanna Georga Hamiltona, jež doplňovaly lovecké trofeje, obvyklá
součást výzdoby loveckých zámků [obr. 65].70 Tyto složky výzdoby poutaly
mimořádnou pozornost Adama Františka ze Schwarzenbergu, který se živě
zajímal o detaily jejich rozmístění v sále, a to i po dokončení zámku. Právě
umístění trofejí bylo součástí dílčích úprav objektu v roce 1724 [obr. 66a, b].71
Vedle toho již dříve věnoval pozornost výplatě peněz za pokovení jeleních hlav,
jejichž kolekci postupně doplňoval.72 Získání prvního souboru v roce 1724
nebylo maličkostí: cena za jednu „dvojitou jelení hlavu“ byla 11 zl, 34 „jednoduchých“ hlav stálo celkem 102 zl, zlato na pozlacení 12 hlav vyšlo na 240 zl
a pokovení zbytku na 60 zl, zámečníkovi bylo nadto vyplaceno 26 zl 44 kr za
přípravu šroubů do zdí.73 Autorem řezeb byl jistý „budějovický sochař“, s velkou
70
71
72
73
82
[obr. 62]
Detail Pozzovy fresky
v Rossau.
[obr. 63a, b, c]
Zeus v pojetí Andrey Pozza
z Gigantomachie nad schodištěm, resp. z apoteózy Herkula
v hlavní sálu Liechtenštejnského paláce v Rossau, a Johanna
Georga Werleho.
→
Lorenz Habel, Nárys kratší stěny hlavního sálu zámku Ohrada, 1724, papír, 24,5×28,5
cm; růžově, šedě a žlutě lavírovaná perokresba, měřítko 12 loktů, SOA Třeboň, odd.
ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1749, fol. 23. – Lorenz Habel (?), Nárys delší
stěny hlavního sálu zámku Ohrada, 1724, papír, 28×40 cm; šedě, růžově a modře lavírovaná perokresba, měřítko 18 loktů. Tamtéž, fol. 24. – Laß (2006), s. 37. – Rösener, W.: Die Geschichte der Jagd. Kultur, Gesellschaft und Jagdwesen im Wandel
der Zeit. Düsseldorf–Zürich, 2004, s. 281.
Kníže Drexlerovi, Vídeň, 8. dubna 1724, (pozn. 305), fol. 21–22.
Kníže Dvořákovi, Třeboň, 24. července 1719, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká A 6Bβ
2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 29.
Důchodní účty panství Hluboká, 2. pololetí 1724, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2.
83
kapitola V
V původní
kráse


84
kapitola V
V původní
kráse


85
kapitola V
V původní
kráse


[obr. 64]
Detail fresky sálu schwarzenberského loveckého zámku
v Hirschstetten, zničené
r. 1945.
pravděpodobností Josef Dietrich, na nějž se kníže prokazatelně obracel kvůli
jelením hlavám i později.
Celek piana nobile se vyznačoval jednotnou úpravou [obr. 68]. Dva apartmány, jídelna a hlavní sál byly vyzdobeny obdobným nábytkem, jehož
nejčetnější součástí byly zeleně čalouněné židle a stoly. Barevnost místností
určovaly především zelené závěsy, přehozy parapetů a bílé plátěné rolety
v oknech. Řada textilií byla v orientálním stylu. Luxusní zařízení mělo značný
význam pro šlechtickou sebeprezentaci,
neboť místnosti neměly ryze privátní, ale
i ceremoniální charakter.74 Symbolickou
hodnotu měly použité drahé materiály (taft,
kůže, samet, orientální čalouny) i barevné
ladění prostor. Umístění obou apartmánů
na stejném podlaží bylo na začátku 18. století již běžnou zvyklostí, které odpovídal
i fakt, že kněžniny prostory byly oproti
obydlí knížete menší.75
Další částí panské budovy je horní polopatro, tzv. mezanin. Sestává ze dvou
částí rozdělených hmotou sálu. Jižní část
je přístupná po zmíněném točitém schodišti, do severní části vede hlavní schodiště.
Půdorysná dispozice severních místností
v zásadě opakuje rozvrh piana nobile. Dle
dobového inventáře se zde nacházela trojice
místností se zelenými roletami na oknech a komora. Jižní část mezaninu je
trojtraktová, s chodbou ve středu dispozice. Z řady prostor byly k roku 1731
vybaveny skromným nábytkem pouze tři místnosti.76 Naopak tři pokoje severně
od sálu byly zařízeny. Okna bylo možno zaclonit zelenými závěsy a plátěnými
roletami, podobně jako v pianu nobile, avšak žádná z místností nebyla zdobena
špalíry. V severozápadní rohové místnosti stály dva stoly a devět židlí, z nichž
sedm bylo čalouněných. Celkem se v této části loveckého zámku nalézalo
sedm postelí s příslušenstvím, třináct stolů a několik desítek židlí. Vzhledem
k tomu lze severní část mezaninu vnímat jako pokoje pro hosty, jež tvořily
74
75
76
86
Von Rohr (1733), s. 62–90.
Kubeš (2005), s. 209–210. Zajímavou reflexi fungování soudobých apartmánů vídeňských paláců poskytla lady Mary Wortley Montagu: „The apartments of the greatest ladies […] are dividded […]. I know nobody that has abowe two floors in any
house, one for their own use, and one higher for their servants. Those that have
houses of their own, let out the rest of them to whoever will take them; thus the
great stairs (which are all of stone) are as common and as dirty as the street. ´Tis
true, when you have once travelled through them, nothing can be more suprisingly
magnificent than the apartments. They are vommonly a suite of eight or ten large
rooms, and the furniture such as is seldom seen in the palaces of sovereign princes in other countries […].“ Brant, C. (ed.): Mary Wortley Montagu, Letters. London, 1992, s. 64–65.
„In obern Stock auf der andern seit des Saals oberhalb 3. zim[m]er mit vorhauß, so
aller erst neu außgebaut jedoch noch nicht eingericht.“ Inventář 1731. Vybavené místnosti jižně od sálu byly zařízeny stoly, židlemi a postelemi, podobně jako nespecifikované prostory v severní části třetího podlaží.
nezbytnou součást loveckých zámků.77 Další prostory, z nichž některé nebyly
dokončeny, mohly být určeny k ubytování obslužného personálu, případně
sloužících hostů.
Další součástí komplexu je jeho obslužné zázemí, umístěné v objektech
po stranách hlavního dvora. Nádvoří je uzavřeno nezdobenými třemi křídly
přízemních stavení, jejichž zdi jsou pouze prolomeny sledem okenních a dveřních otvorů. Jižní trakt sloužil jako stáje, sedlovna a kočárovna, což dokládá
i Bayerův plán z roku 1710, který zachycuje část
plánovaných stání pro koně. Rozlehlé stáje vedly
Antonína Nikendeye k úvaze, zda nebyl na Ohradě
plánován vznik hřebčína, nicméně jejich přítomnost
byla nezbytnou podmínkou fungování loveckého
zámku.78 Umožňovaly pojmout koně a kočáry hostí.
Na stáje navazoval byt pečovatele o lovecké plachty,
který byl umístěn v přízemí jihovýchodního křídla
zámku a skládal se z pokoje, komory, kuchyně,
předsíně a záchodu.
Protější křídlo bylo určeno pro psy. Loveckou
smečku budoval kníže zcela systematicky, přičemž
navazoval na úsilí svého otce.79 Koupí loveckých
psů navázal mladý kníže na činnost svého otce,
který v roce 1684 jako jeden z prvních v Čechách
usedlých šlechticů zakoupil smečku anglických
psů. Jak doložil Bohuslav Balbín, představovali psi pro barokní urozence předmět chlouby
a osobní záliby.80 Psi s ošetřovatelem na Ohradu přibyli po vybudování
hospodářských křídel v listopadu 1709. V přízemí severozápadního zámeckého křídla se nacházel byt hlídače psů, sestávající z pokoje, komory,
předsíně a kuchyně se spíží.
Na samotném nádvoří se odehrávaly příležitostné štvanice.81 Panstvo
jim mohlo přihlížet z terasy portiku, případně z hlavního sálu a dalších
prostor piana nobile. Určení prostoru dvora loveckým zábavám je patrné
i z loveckých výjevů v suprafenestrách oken hlavního sálu. Naopak přízemní
křídlo naproti hlavní zámecké budově mělo užitkový charakter. Sloužilo jako
obydlí pro lesního správce a správce loveckého náčiní. To bylo uloženo ve
zbrojnici, rozlehlé stodole uzavírající navazující menší dvůr, uzavřený zdmi
prolomenými branami. Samotná stodola je masivní stavbou s obloukem
zaklenutými vjezdy, nízkými obdélnými okénky a vysokou střechou (na jižní
straně valbovou, na severu polovalbovou). Interiér je trojpodlažní, umožňoval
77
78
79
80
81
kapitola V
V původní
kráse


[obr. 65]
Pohled do sálu Ohrady
s Hamiltonovými obrazy, stav
před 2. světovou válkou.
Laß (2006), s. 41−42, 103.
Systematická chovatelská činnost byla podle Nikendeye znemožněna přítomností psince. Hřebčín byl později přesunut do Křesína. Schwarz (1990), s. 276, 283. – Laß
(2006), s. 106.
Ivanega (2012), s. 132 an.
Pro příklady z východočeského panství Otty z Oppersdorfu a Thunů srov. Tichá, Z.
(ed.): Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství české země. Výbor z díla Rozmanitosti z historie Království českého. Praha, 1986, s. 180–182, 189, 201–202.
Ivanega (v tisku).
87
kapitola V
kapitola V
V původní
kráse


V původní
kráse


[obr. 66a, b]
Lorenz Habel, Návrh rozmístění
jeleních hlav na stěnách sálu
loveckého zámku, 1724.
schodišti vystoupit do piana nobile. Jeho další kroky měly vést do sálu,
z nějž se v závislosti na svém společenském postavení mohl odebrat do
pokojů knížete, v jehož sousedství byla umístěna komorní kaple, případně
do jídelny a kněžnina bytu. Každodenní fungování zámku umožňovalo
propracované řešení obslužnosti zámeckého areálu, jehož hospodářské
zázemí bylo přístupné samostatně, i piana nobile. Jeho hlavní prostory byly
uložení ohromujícího množství loveckého náčiní včetně vozů určených pro
jeho dopravu na loviště po celých jižních Čechách.82
Z rekonstrukce původního stavu je poměrně zřejmé, jak měly prostory
loveckého zámku Ohrada umožnit každodenní fungování. Ke krajinné
dominantě zámku bylo možno přijet koňmo či kočárem nově vybudovanou
alejí, jež se tyčila nad vodami Munického rybníka. Návštěvník, jenž se octl
před širokým průčelím, mohl vjet do vestibulu. Projel přitom dekorativně
utvářeným portikem. Z vestibulu se případný host měl vydat doprava a po
82
88
Leopold Ziegler, inventář loveckého náčiní, Hluboká, 10. ledna 1732, SOA Třeboň, Vs
Hluboká, sign. IB 6Wα 11b, fol. 115–133. – Leopold Ziegler, inventář loveckého náčiní, Hluboká, 1. července 1748, tamtéž, sign. IB 6I 5, fol. 55–109 (1. července 1748). –
Podrobně Ivanega (v tisku).
[obr. 67]
Půdorys piana nobile Ohrady.
1 – hlavní schodiště
2 – obslužná chodba
3 – kaple sv. Eustacha
4 – vpravo: apartmán knížete
(sled místností od sálu: chodba, předpokoj,
ložnice, kabinet)
4 – nad kaplí: pokoje
komorníka
4 – vlevo+7: apartmán kněžny
(sled místností od sálu:
tabulnice, ložnice, kabinet)
5 – velký sál
6 – balkóny
7 – tabulnice (součást
apartmánu kněžny)
8–10 – pokoje komorných
11 – obslužné schodiště
89
kapitola V
V původní
kráse


přístupné průběžnou chodbou, která byla točitým schodištěm propojena
s kuchyní v přízemí a hostinskými pokoji v mezaninu. Značný význam měly
obrazy. V interiérech visela zejména díla s loveckou tematikou. Klíčových
bylo deset velkoformátových obrazů v hlavním sále, které byly doplněny
o barevné, případně pokovené lovecké trofeje. V zeleném ladění mobiliáře,
volbě motivů instalovaných maleb a fresky v hlavním sále, jež znázorňovala
kratochvíle olympských bohů a zejména lovecké výjevy spjaté s Dianou, se
odrážela sebeprezentace stavebníka. Na jeho popud byl interiér upraven
tak, aby bylo příchozímu jasné, že stavba je světským chrámem loveckých
radovánek a místem věnovaným odpočinku. Ve svém celkovém pojetí představoval komplex loveckého zámku Ohrada promyšlený celek. Mohl poskytnout
pohodlí majiteli, jehož společenské postavení výmluvně odrážel, i hostům,
kteří mohli přijet obdivovat vybranou smečku loveckých psů či mohli být
pozváni na některou ze štvanic, k jejichž pořádání byl zámek určen.
Obrazová výzdoba
loveckého zámku
kap. VI
Významnou roli ve výzdobě vnitřních prostor zámku Ohrada hrály obrazy, jež
tradičně tvořily nedílnou součást reprezentačních prostor profánních staveb.
Jejich poznání umožňují dochované inventáře. V prvním z nich, z roku 1719,
je zachyceno celkem 50 děl.1 Autoři soupisu postupovali tematicky a zachytili
několik skupin maleb [obr. 68]. Nejrozsáhlejším souborem byla ucelená sbírka
33 obrazů, pocházejících původně z vídeňského městského paláce.2 Na jih
Čech se dostaly v únoru 1691, kdy byly z Vídně odvezeny kvůli zamýšleným
stavebním pracím.3 Obrazy, odeslané ve třech bednách, byly určeny ke
„zkrášlení zámků Hluboká a Třeboň“.4 Třeboňské pokoje však byly „malé, nízké
a také dosti tmavé. Naproti tomu na Vašem knížecím zámku Hluboká jsou pokoje větší,
světlejší a také početnější“.5 Na Třeboni tak byly z vídeňské sbírky instalovány
pouze menší formáty, většina děl byla umístěna na zámku nad Vltavou, kam
již ostatně jedna bedna dorazila.
Na Ohradu byla někdejší vídeňská sbírka dopravena na základě upozornění
hlubockého hejtmana Václava Antonína Dvořáka z ledna 1716. Knížete
zpravoval o tom, že obrazy jsou vesměs silně poškozeny a v souvislosti se
začínajícími stavebními pracemi v zámeckém sále a pokojích kněžny je třeba
odvézt je do Protivína, Třeboně a Dřítně.6 Vedle portrétů a obrazů svatých
šlo mimo jiné o osm loveckých obrazů z Lince, Dvořákem zřejmě mylně
datovaných do roku 1608.7 Podle vrchnosti měly být obrazy z přestavovaných
1
Srov. přílohu.
2
„1719 ausen Schloß verschiedene bildter ander überfuhrt worden, so A[nn]o 1691 von
Wien ankhomen […].“ Inventář 1719.
3
Reskript Ferdinanda Viléma, Vídeň, 6. října 1690, SOA Třeboň, Vs Třeboň, sign. IB 6I
2, fol. 218.
4
Reskript Ferdinanda Viléma, Vídeň, 28. června 1691, tamtéž, fol. 215.
5
Koncept dopisu třeboňského hejtmana knížeti, 16. září 1691, tamtéž, fol. 212.
6
Dvořák knížeti, Hluboká, 14. ledna 1716, SOA Třeboň, odd. ČK, RAS, F. P. h., kart. 14, inv.
č. 2, s. f. – Knížecí reskript, Vídeň, 18. ledna 1716, tamtéž.
7
Inventáře zámku z roku 1690 a 1691 lovecké obrazy z Lince zachycují, věrohodněji je
datují do roku 1680. Hlavní inventář zámku Hluboká, 17. listopadu 1691, SOA Třeboň,
Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 229 an.
90
91
kapitola VI
Obrazová výzdoba
loveckého zámku


[obr. 68]
V inventáři z roku 1719
je zachyceno devět Hamiltonových obrazů, desátý kus
byl dodán později.
pokojů uloženy v jistém nespecifikovaném uzavřeném pokoji na Ohradě, kde
je také v následujících letech 1719, 1728 a 1747 zachytily inventáře.
Sbírka a její členění je v inventáři zachycena dosti podrobně: nejprve je
uvedeno 10 náboženských výjevů, dále 6 historických a mytologických obrazů.
Následují dva náboženské obrazy, ilustrace mytologického příběhu a rozsáhlá skupina 11 portrétů v životní
velikosti [obr. 69].8 Poslední v inventáři uvedenou
součástí sbírky jsou 3 figurální výjevy menšího formátu.9 Ačkoliv systém řazení kusů v inventáři není zcela
důsledný, rozhodně jej nelze pokládat za náhodný:
členění odpovídá soudobému vnímání hierarchie
uměleckých druhů, v níž byly náboženské obrazy
kladeny před historie, případně mytologické výjevy,
a portréty byly vnímány jako relativně samostatný
druh tvorby.10 Způsob zachycení obrazového souboru
vzbuzuje zajímavé otázky: kdo byl autorem členění
sbírky? Byla při příležitosti převezení na Ohradu
pouze popsána, nebo nově utříděna? Jako „umělecký
poradce“ knížete Ferdinanda Viléma vystupoval na
jihu Čech jistý Caspar Anjour de Hui, třeboňský
lesmistr, který byl v roce 1691 pověřen dohledem
nad instalací obrazů.11 Je však otázkou, zda mohl
při té příležitosti obměnit pořádání sbírky či zda
respektoval pořadí obrazů tak, jak byly umístěny
v bednách přivezených z Vídně.
Kromě představené sbírky byl v roce 1719 zachycen
i menší soubor obrazů s loveckými motivy. Autoři
soupisu rozlišují kusy podle stáří: osm z nich označují
jako „alte Stücke“.12 Dalších devět je zapsáno pod
položkou „nové lovy v sále“, čímž byla míněna velkoformátová plátna, jež pro hlavní sál loveckého zámku vytvořil malíř Johann Georg Hamilton.13 Ačkoliv
byla plánována realizace deseti obrazů, v inventářích
z roku 1719 je jich pouze devět. Patrně tehdy nebyly všechny kusy dokončeny,
případně umístěny na svých místech. Z výkladu Ludmily Ourodové-Hronkové
je zřejmé, že obrazy nebyly do sálu umisťovány najednou, ale postupně.14
8
Vyplývá to z popisu první podobizny: „Ihro fürstln g[nä]d[igst]en Johan Adolphis, […]
contrafe lebens groß.“ Inventář 1719.
9
„Kleine stuck dorauf die Persohn nur halb.“ Tamtéž. Formulace potvrzuje, že předchozí portréty byly v životní velikosti.
10 Teoretické východisko poskytl například vůdčí teoretik klasicizujícího baroku Bellori, G. B.: Le vite de´Pittori, Scultori ed Architetti moderni. Romae, 1672.
11 Srov. výše citovanou korespondenci z let 1690–1691, pozn. doplnit. – Zemřel snad
1. října 1704 bez dědiců. Srov. reskript Adama Františka, Hluboká, 4. října 1704, SOA
Třeboň, odd. ČK, RAS, F. P. b./Adam Franz, fasc. 420, s. f.
12 Inventář 1719.
13 Ourodová-Hronková (2008), s. 234.
14 Chronologii vzniku Hamiltonových obrazů sestavila Ourodová-Hronková (2008),
s. 237–242.
92
Malíř byl navíc při své práci závislý na přísunu modelů v průběhu roku
a opakovaně se vracel k již dokončeným dílům k provedení úprav podle
přání objednavatele, což vede ke komplikacím pokusů o sestavení přesné
časové řady dodání obrazů. Jisté je, že v roce 1728 již byl sál kompletně
vybaven.15 Oproti stavu podchycenému ve starším inventáři přibyl výjev lovu
na leoparda. Po dokončení celého souboru deseti obrazů a jejich instalaci
představovala díla dominantní prvek výzdoby sálu. Osudy obrazů byly poměrně
dramatické, neboť měly být z podnětu Adolfa
Schwarzenberga na konci září 1938 převezeny do
Rakouska.16 Během transportu však byly obrazy
zabaveny Freikorpsem a majitelé je získali až
po několika urgencích. Poté plátna směřovala
do Terstu, odkud byla po moři dopravena do
Kanady. Po válce byly obrazy transportovány
zpět do Evropy a Adolf Schwarzenberg je zapůjčil
zemskému muzeu Joanneum, v jehož pobočce
na zámku Stainz jsou dnes umístěny.17
V inventáři z roku 1728 je výše popsaná sbírka
33 obrazů ze zámku podchycena pouze sumárně.18
Další pohled na dějiny obrazové sbírky vnáší až
lokační inventář loveckého zámku z roku 1731,
v němž již zachycena není.19 Podle inventáře byla
obrazová výzdoba soustředěna pouze v pianu nobile: tabulnici, jež se nacházela jižně od velkého
sálu, zdobila šestice loveckých výjevů ve zdobených rámech.20 Dva obrazy, tentokrát s „rozličnými
šarvátkami“, byly umístěny v chodbě do knížecího
apartmánu a konečně dva lovy21 tvořily součást
předpokoje. Vedle toho inventář zaznamenává
i deset Hamiltonových obrazů v sále. Celkem je
v soupisu zachyceno 20 obrazů, což přirozeně
vyvolává otázku po osudech obrazové sbírky
přemístěné na Ohradu z hlubockého zámku.
Částečnou odpověď nabízí pohled do mladšího inventáře ze čtyřicátých let
18. století.22 V tematicky řazeném soupisu je sbírka opět zachycena, z čehož
vyplývá, že byla roku 1716 uložena v prostorách, jejichž výbavu v roce 1731
inventární komise nesepsala, tedy mimo panské stavení. V roce 1747 pak
bylo deset obrazů z někdejší vídeňské obrazové sbírky z Ohrady odvezeno
15
16
17
18
19
20
21
22
kapitola VI
Obrazová výzdoba
loveckého zámku


[obr. 69]
Detail inventární soupisu
obrazů, uložených na Ohradě –
obrazy schwarzenberských
předků a příbuzných.
Inventář 1728.
Schwarz (1990), s. 279–282.
Available: http://www.museum-joanneum.at/jagdmuseum.html.
„Bilder so anno 1691 von Wienn ins Schloß und von denen anhero kommen 33 [Stücke].“
Inventář 1728.
Inventář 1731.
„Verschiedene Jagden in schwarz gepeitzten Ramen mit vergolten leisteln und […]
zirathen.“ Tamtéž.
„Jagden, in schwarz gepeitzten Ramen und vergoldten laubwerk.“ Tamtéž.
Inventář výbavy loveckého zámku Ohrada, svěřené v letech 1747 a 1748 k opatrování
Leopoldu Zieglerovi, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 65 an.
93
kapitola VI
Obrazová výzdoba
loveckého zámku


a umístěno na zámku v Českém Krumlově (příloha 1). Další osudy torza sbírky,
jež zůstalo na Ohradě, jsou prozatím neznámé. Je třeba dodat, že obrazovou
výzdobu loveckého zámku Ohrada v roce 1731 doplnilo šest obrazů zvířat
a loveckých scén odeslaných z Vídně.23
Lovecký zámek
in context…
kap. VII
Jednou z možností pohledu na barokní architekturu je pokus o rekonstrukci
stavební úlohy.1 Tento pojem vychází z přesvědčení o tom, že umělecké
dílo není předem dané, ale představuje výsledek řady dílčích rozhodnutí.
Na počátku složitého procesu vzniku stavby stálo stavebníkovo zadání,
které bylo často nutné korigovat vzhledem k reálné situaci na staveništi. Jiří
Kroupa vedle toho zdůrazňuje, že umělec si vybíral typ díla v závislosti na
úloze, kterou byl pověřen.2 Stavební typ se stává nositelem sémantického
významu díla, čemuž odpovídá význam rétorické kategorie decora v soudobé
architektonické teorii.3 Podle autorů architektonických traktátů měly zvolené
formy, od půdorysné a objemové dispozice přes užití sloupových řádů až
po výzdobu interiéru, odpovídat společenskému postavení stavebníka, jeho
ambicím a životnímu stylu. Výsledné umělecké dílo je přitom nutné chápat
jako průnik představ stavebníka a schopností architekta a osob činných na
stavbě – od provádějícího stavitele až po zednické přidavače. Jak se tyto
obecné poznatky vztahují k loveckému zámku Ohrada? Co vlastně je lovecký
zámek? Jak nedávno připomněl Martin Krummholz, stavbám tohoto druhu
se v českém prostředí dosud nedostalo žádoucí pozornosti.4
Počátky stavební úlohy loveckého zámku jsou přitom kladeny již do
středověku.5 Specializované stavby určené pro pobyt feudálů během lovu se
objevují nejpozději v souvislosti s písemným ukotvením pravidel lovu během
13. století, zpravidla v bezprostřední blízkosti loveckých revírů. Postupně
vzniklo několik dvojic velkých reprezentativních hradů a loveckých objektů
23
94
Inventář loveckého zámku Ohrada 1747–1748, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5,
fol. 87.
1
Kroupa (2001), s. 20–21.
2
Tamtéž, s. 20.
3
Fidler (2004), s. 954.
4
Krummholz, M.: Šlechtická lovecká sídla v 18. století, referát na workshopu Buquoyský
Žofín. Aristokratická lovecká sídla v 19. století, Žofín, 16. května 2014.
5
Laß, H.: Jagdschlösser, in: Paravicini, W. (ed.): Höfe und Residenzen im spätmittelalterlichen Reich. Bilder und Begriffe I–II. Ostfildern, 2005, s. 336–342.
95
k a p i t o l a V II
Lovecký zámek
in context…


v jejich blízkosti. Příkladem mohou být dvojice hradů v přemyslovském loveckém hvozdu ve středním povodí Berounky (Týřov-Angerbach, Nižbor-Jenčov,
Křivoklát-Jivno).6 Společným jmenovatelem těchto obvykle menších hradů
byla absence hospodářského zázemí a přítomnost velkého sálu. V průběhu
15. století se objevovaly ubytovací prostory pro hosty. V období pozdního
středověku docházelo podle Laße k postupnému utváření rozvinuté rezidenční
sítě s polyfunkčními objekty, jejíž součástí byly i lovecké zámky (byť nebyly
označovány tímto pojmem). Na základě oproti staršímu období širší bohatším
pramenům lze tvrdit, že reprezentativnost loveckého zámku nebyla dána jeho
podobou, ale kvalitou přilehlého loveckého revíru. Jako centra výprav šlechticů
za lovem tak nezřídka sloužily drobné tvrze, venkovské dvorce, a dokonce
i venkovská stavení nebo salaše. Výzdoba těchto příležitostně užívaných staveb
byla skromná, tvořená zpravidla pouze heraldickou symbolikou reprezentující
stavebníka, případně loveckými motivy.
V průběhu 16. století však postupně došlo k prolnutí úlohy letohrádku,
inspirovaného italskými vilami, a loveckého zámku, přičemž hrál inspirační
roli Vellenberg císaře Maxmiliána I., k němuž byla v roce 1514 připojena reprezentativní zahrada.7 Heiko Laß připomíná specifickou situaci v protestantské
části Německa, kde byly v následujícím období časté přestavby sekularizovaných klášterů pro účely loveckých zámků, ostatně úpravy starších objektů
byly příznačné pro celé 16. století.8 Později se objevuje i řada novostaveb.9
Postupně došlo k prosazení nové koncepce loveckého zámku, který měl být
nadále vnímán jako více či méně rozsáhlý komplex staveb rozličného účelu,
budovaných podle jednotného plánu. V zámcích jako Kratochvíle byly role
letohrádku a loveckého zámku definitivně propojeny.10
Řada nově budovaných loveckých zámků byla vybavena symbolickým
opevněním, které odkazovalo na spojitost lovu a války. Jejich zevnějšek býval
pojednán poměrně skromně, zejména ve srovnání s rezidenčními zámky.
Výzdoba se soustředila do interiérů, v nichž byly vedle lovecké tematiky časté
motivy oslavující stavebníka. Základní podoba loveckých zámků zůstala vzápětí
v zásadě ustálená: tyto stavby byly spíše drobné, přesto exkluzivní. Bývaly
vybudovány většinou v zázemí velkých rezidencí, i v raném novověku se tak
objevují typické dvojice správního sídla a letohrádku, resp. loveckého zámku.
Friedrich Carl von Moser dokonce metaforicky charakterizoval vztah rezidence
a loveckého zámku, případně letohrádku, jako vztah „matky a dcery“.11
V českém prostředí se během raného novověku objevila řada staveb,
které naznačené definici odpovídají. Z řady možných příkladů se zastavím
6
Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha, 1999, s. 50–51, 224–225,
232–233, 299–303, 381–382, 458, 569–571.
7
Laß (2006), s. 33.
8
Svědčí o tom například dějiny loveckého zámku Moritzburg v saském kurfiřství, který
vznikl úpravou staršího objektu v letech 1542–1546 a následně byl v roce 1581 rozšířen. Podobně byl po roce 1559 přestavěn i sekularizovaný klášter Reinhardsbrunn.
9
Mezi ně náleží, s vědomím jejích specifik, pražská Hvězda (po r. 1556) či konvenčněji
pojatý Augustusburg v Kursachsen (1568–1573). Vlček (1998), s. 267–268.
10 Stavební typy letohrádku a loveckého zámku definuje Laß (2006), s. 23–26. – Jakubec, O.: Defining the Rožmberk Residence of Kratochvíle: The Problem of its Architectural Character, OHA LXI, 2012, s. 98–119.
11 von Moser, F. C.: Teutsches Hofrecht II. Leipzig, 1754–1755, s. 266.
96
u staveb, jež představují zajímavý srovnávací materiál vůči Ohradě. Z časově
blízkých staveb se jedná o černínské lovecké zámky Humprecht,12 Hořín13
a Vinoř,14 respektive Bon Repos15 Františka Antonína Šporka, a valdštejnský
Horní Litvínov,16 unikátní Valdštejnsko17 a Diana,18 případně Střítež Pachtů
z Rájova.19
Soubor černínských loveckých zámků se vyznačuje mimořádnou proměnlivostí. Enigmatický Humprecht je ukotvený svou podobou v hloubi 17. století,
zatímco drobný zámeček Vinoř i rozsáhlejší hořínský komplex ve svém
tvarosloví vyrůstají z vrcholného baroku. Na posledních dvou jmenovaných
stavbách se podílel František Maxmilián Kaňka, jenž pro Valdštejny pro
lovecké účely upravil také panský dům při proslulé litvínovské manufaktuře.
V realizacích loveckých zámků důsledně vycházel, jak pro něj bylo typické,
z kompozičně promyšlené gradace hmot. Naopak šporkovský Bon Repos
se vyznačoval přízemní dispozicí rozvinutou kolem dvojice nepravidelných
dvorů. V českém prostředí byly mimořádné komplexy Valdštejnska a Stříteže,
jež byly vystavěny jako radiální pavilonové zámky.20 Variantu pavilonového
zámku, jehož části jsou propojeny průchozími chodbami, představuje
zámek Diana.
Vedle představených loveckých zámků je Ohrada svým pojetím a uspořádáním netypická. Většina zkoumaných staveb je, s výjimkou Hořína, poměrně
malá a do značné míry podřízená svému účelu. Svými rozměry se Ohrada
z českého prostředí zásadně vymyká. Jak vypadaly lovecké zámky v Rakousích?
Kníže Adam František mohl v rakouském prostředí znát celou řadu objektů,
na prvním místě stavby navštěvované císařem. Dvůr se pravidelně objevoval
na loveckých zámcích Halbturn,21 Wolkersdorf,22 Stockerau,23 Ebersdorf24
a Laxenburg,25 kde Adam František s dvorem pravidelně pobýval v jarních
měsících. Některé z těchto objektů vykazují paralely s Ohradou.
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
k a p i t o l a V II
Lovecký zámek
in context…


Vlček, P. – Macek, P. – Zahradník, P.: František Maxmilián Kaňka. Umění 40, 1992
s. 180–227; MH [Horyna, M.]: Zámek Humprecht u Sobotky, 1678, in: Stolárová, L. –
Vlnas, V.: Karel Škréta 1610–1674. Doba a dílo. Praha 2010, s. 528. – FIDLER (2004),
s. 962.
Vlček (1998), s. 99, 254–256. – Vlček – Macek – Zahradník (1992), s. 187.
Tamtéž, s. 195; VLČEK (1998), s. 99, 499–500.
Tamtéž, s. 174–175. – Preiss, P.: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách.
Praha–Litomyšl, 20032, s. 183–189.
Vlček – Macek – Zahradník (1992), s. 193. – Vlček (1998), s. 101, 352.
Tamtéž, s. 108, 487–488.
Tamtéž, s. 217–218.
Tamtéž, s. 108, 459.
Heiko Laß rozeznává pavilonové zámky v radiální kompozici jako samostatný stavební typ, který označuje „Jagdsternschloss“. Laß (2006), s. 44–52. Pavilonové zámky
Valdštejnsko a Střítež bezesporu reagují na francouzské vzory: již v roce 1679 vznikl
podle projektu Julese Hardouin-Mansarta královský lovecký zámeček v Marly, jenž
byl tvořen hlavní patrovou stavbou ve středu kompozice šesti přízemních pavilonů ve
dvou řadách. Vlček (1998), s. 108. Tam i odrazy Hardouin-Mansartova řešení v německém prostředí.
Grimschitz, B.: Johann Lucas von Hildebrandt. Wien–München, 1959, s. 72–73.
Schmeller-Kitt, A. a kol.: Dehio Handbuch. Die Kunstdenkmäler Österreichs. Burgenland. Wien, 19802, s. 125­–126.
Benesch, E. a kol:, Die Kunstdenkmäler Österreichs. Niederösterreich nördlich der
Donau. Wien, 1990, s. 1303–1304.
Tamtéž, s. 1133.
Müller, M.: Die mittelalterliche Burg und das Jagdschloss (Kaiser-) Ebersdorf in
Wien. Burgen und Schlösser, 44, 2003, s. 92–98, 128.
Lorenz (1999), s. 300.
97
k a p i t o l a V II
Lovecký zámek
in context…


[obr. 70]
Halbturn.
Platí to pro Halbturn, vybudovaný v letech 1701–1711 Johannem Lucasem
von Hildebrandt pro hraběte Aloise Thomase Harracha [obr. 70]. V roce 1720
byl císařem Karlem VI. odkoupen a nadále využíván jako lovecký zámek.26
Zámecký komplex je komponován přísně osově symetricky. Jádrem areálu
je hlavní budova, na niž navazuje skupina tří dvorů lemovaných přízemními
hospodářskými budovami. Poslední z dvorů je utvářen na půdorysu tří
stran pětiúhelníku. Na jižní průčelí zámku bezprostředně navazuje parter
francouzské zahrady. Halbturn ve svém pojetí a zasazení do kulturní krajiny,
jíž dominuje park z let 1724–1727, představuje
ukázku reprezentativního loveckého zámku.
Zároveň se jasně ukazuje, nakolik byla podoba
stavby podřízena její funkci: po roce 1720, kdy
začal být Halbturn císařem využíván jako příležitostný lovecký zámek, došlo z iniciativy Karla VI.
k rozšíření a úpravě rozsáhlých kočároven a stájí,
jež byly nutné pro nový účel stavby.
Zámek Halbturn lze považovat za principiální
analogii loveckého zámku Ohrada. Podobnosti
spočívají zejména v obdobném kompozičním
řešení, zakládajícím se na řetězení dvorů kolem
podélné osy komplexu [obr. 71]. Stavební úlohu
obou staveb lze shrnout jako reprezentativní
[obr. 71]
Schematický půdorys
zámku Halbturn.
98
26
Grimschitz (1959), s. 72–73.
monumentální lovecký zámek, který svou podobou důstojně zpodobňuje bohatství a společenské postavení svého majitele. Výstavba Ohrady v rozměrech
odpovídajících rakouským analogiím jednoznačně svědčí o společenském
postavení a ambicích mladého stavebníka. Na zadání staviteli se mimoto
podepsal stavebníkův osobní zájem o lovecké psy, jemuž bylo funkčně
podřízeno celé jedno křídlo komplexu.
Vedle kompozice, jejíž řešení je jistě podmíněno také terénní konfigurací relativně úzké
šíje mezi Zvolenovem a Munickým rybníkem,
je na místě zastavit se u otázky východiska
podoby hlavní zámecké budovy. Podle Věry
Naňkové, Pavla Vlčka a Rostislava Šváchy
více či méně bezprostředně vychází z podoby
staveb Jeana-Baptista Matheye.27 Závislost
na Matheyovi autoři zdůvodňují dispozicí
interiéru, jež s dílčími obměnami opakuje
schéma, které francouzsko-italský stavitel
uplatnil na valdštejnském letohrádku Troja
[obr. 72]. Tuto stavbu mohl pražský stavitel
Bayer znát z vlastní zkušenosti. Naňková si
správně povšimla, že objemové řešení Ohrady
se od údajného trojského vzoru značně liší.
Oproti obrysově roztříštěné hmotě trojského zámku, jehož dominantu tvoří výrazně
převýšená hmota hlavního sálu lemovaná
nárožními pavilony, přistoupil Bayer na Ohradě ke kompaktnějšímu řešení.
Podle autorky je jeho východiskem prelatura cisterciáckého kláštera v Plasích,
již v letech 1693–1698 realizoval podle Matheyových plánů [obr. 73].28 Kromě
toho badatelka upozornila na možné inspirační zdroje některých architektonických detailů: trojlodní vestibul podle jejího názoru odkazuje na řešení
Černínského paláce a ostění oken údajně vychází z tvarosloví Lobkovického
paláce. Východiskem včlenění medailonů s reliéfy do suprafenester byly podle
Naňkové detaily Clam-Gallasova, případně Šternberského paláce.29
S odhlédnutím schematičnosti naznačeného výkladu, v němž Věra Naňková
sestavovala evolučně pojatý řetězec předloh a napodobivých realizací, je jeho
nedostatkem opominutí možného vlivu stavebníka. Autorčina konstrukce
věrohodně vysvětluje, odkud mohl Bayer dílčí formy znát a přebrat, nereaguje
však na možné zásahy jeho zaměstnavatele. Kníže Adam František ze Schwarzenbergu vystupoval jako poučený stavebník. Dochovaná korespondence
dokládá jeho intenzivní zájem o průběh výstavby a zejména prokazuje jeho
zásahy do technických i výtvarných aspektů stavby. Nakolik mohl být celkový
koncept stavby ovlivněn jeho vůlí?
27
28
29
k a p i t o l a V II
Lovecký zámek
in context…


[obr. 72]
Půdorys piana nobile Ohrady
(nahoře) variuje půdorys Troji
(dole): je zrcadlově obrácený
a boční křídla jsou proti vzoru
odsazena.
Naňková (1974), s. 232. – Vlček (1998), s. 397. – Švácha (2009), s. 437–438.
Naňková (1974), s. 227, 232.
Tamtéž, s. 232.
99
k a p i t o l a V II
Lovecký zámek
in context…


[obr. 73]
Prelatura cisterciáckého
kláštera v Plasích.
Během římského pobytu na své kavalírské cestě kníže Adam František ze
Schwarzenbergu nejspíše viděl mezi rozličnými pamětihodnostmi i slavný
Palazzo Chigi, který vybudoval po roce 1664 pro kardinála-nepota Flavia
Chigiho Gianlorenzo Bernini.30 V době, kdy sloužil jako obydlí švédské královny Kristýny, byl oblíbeným cílem návštěv
středoevropských kavalírů včetně šlechticů
z českých zemí.31 Podobně tomu bylo i na
prahu 18. století, kdy sloužil jako oficiální
rezidence císařského vyslance Jana Václava
Gallase.32 Zda byla návštěva Palazza Chigi
umožněna i mladému Schwarzenbergovi,
který ve věčném městě pobýval na přelomu let 1700–1701, nelze s jistotou doložit.
Zřejmě však měl dost času se s vlivným
architektonickým řešením Berniniho stavby
seznámit na vlastní oči, případně pomocí
četných grafických vyobrazení. Právě povědomí stavebníka o typu objemově kompaktního paláce se zvýrazněným středovým
rizalitem je klíčové pro volbu dané podoby
pro plánovaný lovecký zámek na hlubockém
panství, ostatně dané objemové řešení bylo
v soudobé Vídni zhusta propagováno z Říma příchozím architektem Domenicem Martinellim.33 Dobově módnímu způsobu práce s hmotami Ohrada
dokonale odpovídá.
Určení koncepce loveckého zámku nezanechalo v pramenech bezprostřední
stopy, proběhlo zřejmě ústně. Zadání proběhlo pravděpodobně na osobním
jednání knížete se stavitelem a kompetentními úředníky. Na Hluboké kníže
pravidelně pobýval, podobu stavby se svým stavitelem nejspíše prodiskutoval a zadal mu obecné příkazy ohledně koncepce areálu loveckého zámku.
Stavebníkem danou intenci posléze stavitel na základě svých zkušeností
a znalostí soudobé české architektury naplňoval.
Možné formální zdroje Bayerem užívaných detailů identifikovala Věra
Naňková. Řadu z nich stavitel používal pravidelně. Zcela typickým prvkem,
který na svých profánních realizacích na prahu 18. století užíval, bylo přehledné dělení fasády výraznými etážovými římsami, podobně je pro Bayera
obvyklé použití okenních ostění s uchy s kapkami, jejichž podoba odkazuje
30
31
32
33
100
Waddy, P.: Seventeenth Century Roman Palaces. Use and the Art of the Plan. Cambridge (Mst.) – London, 1992, s. 291–320.
Z českých šlechticů královnu Kristýnu v roce 1675 navštívil například Ferdinand August
z Lobkovic. Foltýn, T.: Druhá kavalírská cesta a zejména římský pobyt Ferdinanda Augusta z Lobkovic (1675–1676), in: Kubeš, J. (ed.): Šlechtic na cestách v 16.−18. století.
Sborník příspěvků (nejen) ze 3. adventního kulatého stolu, který se na téma „Prameny k dějinám šlechtického cestování, 1550−1800“ konal na půdě Katedry historických
věd FF UPa dne 28. listopadu 2005. Pardubice, 2007, s. 99–127, zde 108–109.
Obýval jej v roce 1714. Krummholz, M. (ed.): Clam-Gallasův palác. J. B. Fischer von
Erlach. Architektura – výzdoba – život rezidence. Praha, 2007, s. 81–102.
Lorenz, H.: Domenico Martinelli und die österreichische Barockarchitektur. Wien,
1991.
ke starší stavební tradici. Naopak za autorskou invenci Pavla Ignáce Bayera
pokládá Naňková návrh a realizaci portiků před průčelími loveckého zámku
Ohrada.34 Jí uváděná spojitost s portikem Černínského paláce je však nevěrohodná. Realizace tamního portiku se oproti původním předpokladům
protahovala. Ačkoliv četné variantní plány vytvořil již Francesco Caratti,
samotná výstavba proběhla až v 18. století.35 Jako vzor pro Ohradu se pravděpodobnější jeví aktualizace portiku novoměstského kostela sv. Ignáce,
který Bayer provedl v letech 1697–1698. S problémem realizace portiku se
ostatně setkal i během prací pro břevnovské benediktýny a uplatnil jej i při
návrhu úpravy vlastního domu.36
U Carattiho Naňková podobně hledá vzor řešení vestibulu hlubockého
loveckého zámku, který podle ní opakuje vzor Černínského paláce. Sama však
podotýká, že od své údajné předlohy v Černínském paláci se liší způsobem
zaklenutí.37 Vedle toho Naňková opomíjí výraznější odlišnost principiálního
charakteru: klenba Ohrady je sklenuta na pilíře, zatímco v pražské stavbě je
svedena na sloupy.38 Podobně se v Carattiho hradčanské realizaci neobjevuje
dominantní detail Bayerova vestibulu, zdvojené pilastry u pilířů a zdí. Ty se
naopak objevují ve vestibulu vídeňského zahradního paláce Liechtenstein
v Rossau [obr. 74].39 Na základě toho se lze tázat, zda nemohlo být Bayerovo
řešení ovlivněno vídeňskou Martinelliho stavbou. Pokud by tomu tak bylo,
je opět možné uvažovat o vlivu stavebníka na stavitele. Adam František
nepochybně Lichtenštejnský zahradní palác, jehož hlavní průčelí ostatně
vychází ze schématu Palazza Chigi a poměrem hmot Ohradu připomíná,
znal [obr. 75]. Domněnku o možném vlivu paláce v Rossau dokládá i to,
že později nechal Schwarzenberg na Ohradě vytvořit fresku inspirovanou
tamním Pozzovým dílem. Lze uvažovat o tom, že Bayerovi řešení během
případných osobních jednání ústně popsal a na staviteli nechal jejich
konkrétní řešení.
Na místě je vedle hledání možných vzorů pro řešení použitá na Ohradě také
hledání mladších analogií, které mohly vycházet ze stejných předloh, případně
vyrůstat na základě obdobných okolností. Cenným srovnávacím materiálem
jsou zejména příkladně zpracované durynské lovecké zámky a letohrádky.
Mezi nimi na první pohled zaujme zámek Ichtershausen a hostinský dům
zámeckého komplexu Ettersburg.40 Letohrádek Ichtershausen vznikl po roce
1736 a zajímavý je zejména půdorysnou dispozicí interiéru [obr. 76]. Jedná se
o dvojtrakt s průběžnou chodbou a připojenými pravoúhlými křídly. V bezprostředním sousedství průjezdu je umístěno schodiště. Obdobně je řešeno
i rozdělení prostor hlavní budovy hostinského domu v Ettersburgu (po r. 1728).
34
35
36
37
38
39
40
k a p i t o l a V II
Lovecký zámek
in context…


Naňková (1974), s. 232, s. 237, obr. 13. Plán je uložen v SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1665–1719, nefol.
Vlček (1998), s. 313.
Naňková (1974), s. 224.
Tamtéž, s. 232.
Horyna, M. – Zahradník, P. – Preiss, P.: Černínský palác v Praze. Praha, 2001,
s. 114.
Zde jsou ovšem doplněny o představené sloupy. Lorenz (1991), s. 248–255.
Katalog Laß (2006), s. 269–442. – K Ichtershausen, tamtéž, č. kat. 37, s. 327–330;
Ettersburg, tamtéž, č. kat. 18, s. 298–303.
101
k a p i t o l a V II
k a p i t o l a V II
Lovecký zámek
in context…


Lovecký zámek
in context…


[obr. 74]
Vestibul vídeňského zahradního paláce Liechtenstein
v Rossau s dominantním
detailem zdvojených pilastrů
na pilířích klenby.
Výjimku tvoří umístění schodiště, které je z důvodu úspory prostoru umístěno
v samostatném přístavku na dvoře, který obepínají čtyři křídla. Průčelní strana je
tvořena dvoupatrovou budovou s obytným podlažím v mansardovém podkroví.
V přízemí bočních křídel jsou umístěny rozlehlé stáje, nad nimiž se v podkroví
mansardové střechy nalézají pokoje pro hosty.
Vytváření spojitosti mezi jihočeským loveckým zámkem a jeho durynskými
protějšky by jistě bylo násilné, výše uvedené příklady však dokládají, že
i v pokročilém 18. století, v době diktátu francouzského stavebního typu
maison-de-plaisance,41 vznikaly stavby vycházející v distribuci prostoru z italské
tradice. V tomto ohledu se zdají být soudy starších badatelů o zastaralosti či
neaktuálnosti Bayerovy tvorby ahistorické.42 Namísto úvah o raně novověké
architektuře v lineárně pojatých kategoriích „archaičnosti“ či naopak „pokrokovosti“ se jeví výhodnější přijetí teorie o užívání rozličných architektonických
modů pro rozdílné stavební úlohy, což ostatně odpovídá kategorii decora,
klíčové pro raně novověkou architektonickou teorii.43
Vedle typologické a formální analýzy je na místě ptát se i po tom, jak
byla Ohrada svými současníky označována. Ve zkoumaném korpusu korespondence je Ohrada nazývána jako Jägerhauß, případně Jagdhauß. Daný
pojem byl ojediněle používán i v počeštěné formě Jakthauß.44 Výjimečně
je použito v souvislosti s loveckým zámkem i místní jméno Wohrada jako
označení lokality, v níž je budován, ale také jako jeho název.45 Častěji však
byla stavba představena jako Jäger-Hauß zu Frauenberg. V moderní němčině
výraz Jägerhaus znamená myslivnu, nicméně ta je ve schwarzenberské korespondenci označována pojmem Jagerwohnung/Jägerwohnung.46 Slovem Schloß
byl na hlubockém panství označován výhradně objekt na Hluboké, ojediněle
nazývaný i v barokní češtině „zámek“.47 Ohrada je jako „Jagdschloss“ jmenována
až na Flathově zaměření z roku 1809, jako lovecký zámek je pak pravidelně
označována po celé 19. století i později.
V soudobé němčině se sousloví Jagd-Haus vyskytovalo. Užívá ho například
Julius Bernhard von Rohr ve svém výkladu o loveckých zábavách.48 Význam
spojení zachytil Johann Heinrich Zedler, jehož encyklopedie o 64 dílech patří
k mimořádným pramenům pro poznání významu slov v barokní němčině.
Zedler uvádí sousloví Jagd-Haus jako synonymum pojmu Jagd-Schloß.49 Poloha
45
46
47
41
Kroupa, J.: „Lieu de plaisance“ und das barocke Mähren. Notizen zu einem
„französischen Modus“ in der Architektur des 18. Jahrhunderts. Umění 43, 1995,
s. 317–320.
42 Naňková (1974), s. 242. – Vlček (1998), s. 397. – Švácha (2009), s. 437–438.
43 Fidler (2004), s. 954.
44 Záruka purkmistra a konšelů městyse Mirovice za hodináře Georga Josepha Delavose, 28. srpna 1721, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6J 2, fol. 162.
102
48
49
[obr. 75]
Domenico Martinelli, Průčelí
Liechtenštejnského zahradního
paláce v Rossau, po r. 1692.
„Verzeichnus der arbeith zu den haubt thor in den newen Gebaw deß Jägerhauß auf
Wohrada.“ Vyúčtování kamenických prací, b. m., b. d., SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign.
IA 6Bβ 4a, fol. 46–47. – „Jagdhauß auf Wohrada“, Dvořák knížeti, 6. srpna 1713, SOA
Třeboň, pobočka Český Krumlov, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1665–1719, s. f.
Kol. autorů: Německo-český, česko-německý studijní slovník. Olomouc, 2000,
s. 806. – Srov. materiály ke stavbě panských mysliven, uložené ve fondech jednotlivých velkostatků panství sub sign. 6Bß.
Srov. česky psanou smlouvu mezi Bayerem, Dvořákem a kameníkem Koutským o provedení kamenických prací na hlubockém zámku, Hluboká, 7. prosince 1715, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 74.
„Zur Sommers-Zeit pflegen sich die grossen Herren gemeinlich auf ihre Lust-Schlösser und Jagdt-Hauser zu begeben, und daselbst mit Jagdten und allerhand Arten
der Lustbarkeiten zu divertiren.“ Von Rohr (1733), kniha IV, kapitola XIII, §1, s. 859.
Zedler, J. H.: Grosses vollständiges Universal-Lexicon aller Wissenschafen und
Künste XIV. Leipzig–Halle, 1739. Available: http://www.zedler-lexikon.de.
103
k a p i t o l a V II
Lovecký zámek
in context…


[obr. 76]
Půdorys prvního patra
letohrádku Ichtershausen
v Durynsku, po 1736.
zamýšleného objektu tohoto druhu měla být vyhledána tak, aby stavba zapadla do přirozeného okolí: měla být obklopena lesním porostem, případně
rybníky či kanály. Někdy mohly být položeny v horách. Za stavebníky těchto
staveb německý učenec označuje „velká knížata a pány“, kteří lovecké zámky
a lovecké domy budují „často jako nejnákladnější stavby, v nichž musí být vše, co
potřebují myslivci“. Interiér loveckého zámku měl být vyzdoben nejkrásnějšími
tapetami a malbami s loveckými tématy. Zedler přitom uvádí výčet prostor
kompletního apartmánu s předsálím, předpokojem, pokojem a kabinetem.
Autor upřel svou pozornost i k okolí loveckého zámku: podle něj mělo být
ozdobeno lipami, kaštany a dalšími stromy
v „pěkných alejích“. V blízkosti zámku se
mohla vyskytovat též „Lust-Garten“ s kaskádami a fontánami.
Zedler ve svém popisu loveckého zámku
představil menší, exkluzivně vybavenou
stavbu určenou k občasnému pobytu, jehož cílem měl být lov a odpočinek. Objekt
přitom měl být v interiéru členěna do nejméně jednoho, spíše však dvou apartmánů.
Specifikem loveckého zámku bylo jeho
přizpůsobení loveckým potřebám, které se
projevilo zejména v nutnosti vybudování
prostor pro uskladnění loveckého náčiní. Výpověď Zedlerovy encyklopedie tak
beze zbytku potvrzuje citované poznatky
Heiko Laße. Naznačené definici Ohrada do značné míry odpovídá. Naopak
Laß důsledně rozlišuje pojmy „Jagdschloss“ a „Jagdhaus“: Podle Laße měly
„Jagdhäuser“ charakter menší stavby či útulku a sloužily pouze k časově velmi
omezenému pobytu během lovu. Naopak „Jagdschlösser“ podle německého
badatele představovaly stavby většího rozsahu, jež nezřídka dosahovaly
velikosti rezidenčních zámků. Toto rozdělení se na základě rozboru pramenů vztahujících se k Ohradě jeví jako pomocná konstrukce pro snadnější
typologické rozdělení dochovaných staveb.50
50
104
Laß (2006), s. 24.
Další dějství:
opravy a úpravy
kap. VIII
Příběh loveckého zámku Ohrada zdaleka nekončí jeho stavebním dokončením
a vybavením na přelomu druhé a třetí dekády 18. století. V následujícím období byly prováděny četné stavební práce, jež sahaly od běžné údržby v ceně
jednotek zlatých ročně až po zásadní úpravy. Údržba objektu zahrnovala
opravy a výměnu namáhaných prvků, jako byla pravidelně vyměňovaná kamna
či namáhané součástky hodinového stroje ve věži. První provizorní opravu
hodin provedl již v roce 1726 podhradský zámečník Andreas Wild, původem
z Falce, nicméně již následujícího roku musel provést autor stroje, mirovický
hodinář Delavos, rozsáhlejší správku. Každodenní fungování zámku také
ukázalo nutnost zařízení rozličných zlepšovacích úprav. Příkladem může
být pořízení rolet na horní okna ve velkém sále v roce 1728. Jejich instalace
měla zamezit škodám způsobovaných slunečními paprsky na Hamiltonových
obrazech.1 Další zásadnější stavební práce proběhly v roce 1730, kdy knížecí
stavitel Anton Erhard Martinelli zpravil vrchnost o tom, že krytina bočních
křídel hlavní budovy loveckého zámku se začíná bortit a je třeba provést
opravy.2 Práce zahrnovaly dílčí změnu rozvrhu prostor v severním bočním
křídle a zejména správky střechy a byly na podnět vrchnosti provedeny ještě
téhož roku pod vedením zednického políra Paula Schießla. Současně proběhly
opravy nátěru fasády loveckého zámku, opět zelenou barvou. V roce 1731 byla
výbava zámku doplněna dalšími jeleními hlavami, jež pokovoval třeboňský
malíř Kašpar Courtin (celkem 12 zlacených a 7 pokovených hlav). Nakonec
bylo součástí výzdoby Ohrady dohromady 44 pozlacených a 117 pokovených
jeleních hlav.3
1
Důchodní účet panství Hluboká, výdaje za 2. pololetí 1728, SOA Třeboň, Vs Hluboká,
sign. I 6R 2.
2
Knížecí reskript, Vídeň, 1. března 1730, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6Bß 2, fol. 9. –
Aprobovaný plán v SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 119. Anton Erhard
Martinelli, 25,6×36,7 cm, šedě a růžově lavírovaná perokresba s měřítkem v pražských sázích. – Neaprobovaná kopie v ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, složka Schloss
Ohrad 1709–1793, s. f.
3
Inventář loveckého zámku Ohrada, 1747–1748, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5,
fol. 87.
105
k a p i t o l a V III
Další dějství:
opravy a úpravy


106
Vzhledem k zamýšlené návštěvě císaře Karla VI. na schwarzenberských
panstvích roku 1732, jejíž součást měl tvořit i pobyt na Ohradě, bylo třeba
lovecký zámek obhlédnout a odstranit případné nedostatky. Práce se ujal polír
Schießl, pod jehož vedením došlo k opravám omítky a malování v interiérech
i v exteriéru a zejména správce dlažby ve vestibulu. „Facelift“ objektu před
velkou událostí zahrnoval i opravy zámků v kněžniných pokojích, dodávku
dalších jeleních hlav i opravu a výměnu části kamen. Knížecí řemeslníci dbali
na vše. Byly vyspraveny koňské stáje, psí výběhy i kotce, jakož i ploty a pažení
studen na nádvoří. Jejich práce však vyzněla naprázdno – vzhledem k nenadálé
smrti Adama Františka k císařově návštěvě na Ohradě nedošlo.4
Kvůli skonu knížete došlo ve třicátých letech 18. století, kdy v čele schwarzenberského rodu stála jako zástupkyně nezletilého prince Josefa Adama
(1722–1782) kněžna Eleonora Amálie, k zásadnímu omezení stavební aktivity
vrchnosti. Během celého desetiletí nedošlo k významnějším pracím ani na
Ohradě, zmínku zasluhuje snad jen dodání zelených závěsů na horní okna
hlavního sálu v roce 1735, tentokrát se zdůvodněním, „aby nemohl do sálu
prach“.5
Naopak čtyřicátá léta byla velmi dramatická. Symbolickou předehrou nadcházejících dějů bylo podemletí části zdiva loveckého zámku vzedmutou vodou
Munického rybníka v roce 1741.6 Mělo však být hůř – během slezských válek
se loveckého zámku dotkly „velké dějiny“. Již před hrozícím obsazením během
první slezské války byly v Ohradě svěšeny závěsné obrazy včetně Hamiltonových
pláten. Svinutá díla byla z bezpečnostních důvodů umístěna na opevněném
hlubockém zámku, což je však paradoxně přivedlo do většího nebezpečí.7
Objekt byl v prosinci 1741 obsazen francouzsko-bavorskou posádkou, aby
se následně se stal první linií bojů císařských a kurfiřtových vojsk. Jakmile
se v srpnu kvůli nedostatku proviantu zámecká posádka vzdala, směřoval
první dotaz knížete Josefa Adama k cenným obrazům – shodou okolností
a nepochybně se značným štěstím přečkaly obrazy bombardování zámků
císařskými bez újmy. V letech 1742 a 1743 byli na Ohradě na doléčení umístěni
zranění francouzští vojáci z kurfiřtovy posádky zámku Hluboká se statutem
válečných zajatců. Pobyt zhruba 300 raněných od srpna 1742 (uzavření příměří
mezi francouzskou posádkou hlubockého zámku a obléhajícími císařskými)
do 10. dubna 1743 (odchod 130 doléčených zajatců s císařskou eskortou) byl
pro Ohradu devastující. Vrchnost se tudíž intenzivně snažila odstranit škody.
Bezprostředně po odchodu zajatců zámek obhlédli hlubocký hejtman Václav
Antonín Dvořák a obroční písař v doprovodu velitele českobudějovické posádky Maxmiliána svobodného pána von Krottendorf.8 Prvotní odhad škod na
zničeném zasklení oken, dveřích a kováních byl 125 zl 36 kr. Kníže Josef Adam
však opravy hodlal provést bez ohledu na náklady a co možná nejrychleji, cena
prací nakonec dosáhla 200 zl. Mimo oprav oken a dveří bylo třeba nahradit
zničené pumpy na nádvoří, dílčí správky vyžadovala také dlažba. Zároveň
českobudějovický malíř Jan Pazourek vymaloval místnosti v prvním a druhém
patře objektu vyjma sálu nehašeným vápnem, nepochybně z hygienických
důvodů. Pazourek měl ještě jednu pozoruhodnou úlohu. Z titulu odborníka
na umění dohlížel na svěšení, svinutí i evakuaci obrazů z loveckého zámku,
k níž kromě roku 1741 došlo ještě později, v září 1744 během druhé slezské
války před hrozícím pruským obsazením. Paradoxem druhé evakuace děl je
fakt, že reinstalována byla jen nedlouho před pruským vpádem – na Ohradu
se Hamiltonova plátna vrátila z Hluboké v srpnu 1744.
Dvojí odvoz pláten z Ohrady během válek o slezské dědictví představoval
pro hmotnou podstatu obrazů zásadní riziko a není divu, že bylo zanedlouho
třeba plátna restaurovat. Úkolem byl v roce 1751pověřen František Jakub Prokyš, stěžejní postava umění pozdního baroka v jižních Čechách.9 Z knížecího
pověření očistil 17 děl, za což mu bylo vyplaceno dohromady 72 zl 35 kr.10
Zájmem o prospěch maleb v hlavním sále bylo motivováno i vybavení oken
hlavního sálu žaluziemi, k němuž došlo na příkaz Josefa Adama v roce 1754.11
Téhož roku také v odpoledních hodinách 2. července do Ohrady uhodil blesk,
což se však naštěstí obešlo bez větších škod vyjma poškození věže. Provizorní
oprava plechové krytiny zámecké vížky proběhla ještě téhož roku, další práce
však pokračovaly i v příští stavební sezoně. Největším nákladem stavby byla
výplata 9 zl za pokrytí střechy 32 tabulemi bílého plechu.12
Drobným poškozením lovecký zámek neunikl ani během sedmileté války,
kdy v něm v roce 1758 dočasně pobývala císařská artilerie. S poškozením
z dob slezských válek se tehdejší oprava nemohla měřit, škody nepřesáhly
míru běžného opotřebení. Po odchodu dělostřelců bylo třeba vyspravit dlažbu
a část zámků či vymést kamna. Podobně se na Ohradě nekonaly zásadnější
práce vyjma obvyklé údržby ani v následujících letech. Teprve v roce 1777
předložil panský zednický mistr Christian Smrsch (1717?–30. května 1799)
rozpočet zednických prací na opravu „velmi poškozeného“ bytu lovce bažantů
v loveckém zámku v celkovém nákladu 35 zl 21 kr. Podle návrhu byla oprava,
zahrnující zejména dláždění pokoje, komory a kuchyně, provedena.13 Ani
v dalším období se na Ohradě nekonaly zásadnější práce. V roce 1789 však
knížecí stavební řemeslníci upozorňovali na špatný stav krovu „v rohu proti
Zvolenovskému rybníku“. Navrhovaná oprava krovů „nad sálem a pokojema“ měla
dosáhnout ceny 128 zl 35 kr, což však podle knížete Jana Nepomuka mohlo
4
LUNIACZKOVÁ-VOKÁČOVÁ, P. – STERNECK, T.: Letní císařská návštěva v královském
městě. Průjezd Karla VI. a jeho dvořanů Českými Budějovicemi v srpnu 1732. Jihočeský sborník historický 72, 2003, s. 175–207.
5
Důchodní účet panství Hluboká, výdaje za 1. pololetí 1735, SOA Třeboň, Vs Hluboká,
sign. I 6R 2.
6
Prameny SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6Bß 2, fol. 31, 35. – Tamtéž, sign. IA 6Bß 4a,
fol. 201.
7
Podrobně Ivanega, J.: „…dörffte Frauenberg kein bessers schicksal zu gewärtigen
haben.“ Schwarzenberské reflexe slezských válek. Theatrum historiae, v tisku.
8
Olbricht knížeti, Hluboká, 1. května 1743, SOA Třeboň, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a,
Schloss Ohrad 1709–1793, s. f.
9
Rajdlová, L.: František Jakub Prokyš. Českobudějovický malíř 18. století. Praha,
2013 (disertační práce, ÚDKU KTF UK).
10 Reskript Josefa Adama, 3. března 1751, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6J 3, fol.
698. – Antonín de Bossi Prokyšovi, Hluboká, 6. července 1751, tamtéž, fol. 697.
11 Reskript Josefa Adama, 19. dubna 1754, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol.
238.
12 Hlubocký ředitel knížeti, Hluboká, 10. června 1755, tamtéž, fol. 248.
13 Christian Smrsch, rozpočet opravy bytu lovce bažantů v Ohradě, 1777, SOA Třeboň,
Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 286.
k a p i t o l a V III
Další dějství:
opravy a úpravy


107
k a p i t o l a V III
Další dějství:
opravy a úpravy


počkat na obhlédnutí knížecím stavitelem Andreasem Zachem (1736–1797).14
Celkový stav zámku v tomto období zdaleka nebyl uspokojivý – v roce 1789
byla okna objektu poškozena při silné přeháňce a do objektu rozbitými okny
vnikal vítr i déšť. Škoda přitom byla odstraněna až v roce 1793.15
Na sklonku 18. století se podoba ani využívání objektu nezměnilo. Václav
Antonín Friedl, ředitel hlubockého panství, Ohradu v roce 1780 sugestivně
popsal: „Čtvrt hodiny jižně od hlubockého zámku, mezi Munickým rybníkem
a Zvolenovem, leží pod jménem Jägerhaus překrásný letní palác, v němž se nachází
nákladně s uměleckými obrazy vyzdobený sál, vedle nějž je mnoho nejkrásnějších pokojů.
V tomto letohrádku je jak v onom sále, tak i v chodbách a na schodišti k vidění velké
množství nejpozoruhodnějších a nejskvostnějších jeleních paroží. Mimoto tam stojí
zbrojnice, v níž se nalézá mnoho rozličných loveckých rekvizit včetně přináležících
vozů, s nimiž je možné lovit nejen různé zajíce a vodní zvěř, ale podnikat také
největší lovy na jeleny a svině.“16
Postupně však význam objektu ustupoval. Bohatá výbava nepoužívaných
apartmánů vrchnosti se přežila, stavba byla využívána zejména lesnickým
a hospodářským úřednictvem. Není proto divu, že kníže Jan Adolf II. ze
Schwarzenbergu přistoupil v rámci svých modernizačních snah k zásadní
proměně loveckého zámku Ohrada. Mimořádný vliv na jeho rozhodnutí
měla rostoucí sbírka preparátů loveckých trofejí, jež pro knížete připravoval zdatný lesnický adjunkt Václav Špatný (1807–1882).17 Sbírce založené
v roce 1839 se brzy nedostávalo místa. Přímo se nabízelo použít omezeně
využívaný lovecký zámek Ohrada a proměnit jeho část v kabinet přírodnin.
Rozhodnutí založit na Ohradě muzeum lesnictví a myslivosti vydal kníže
v březnu 1842. Již v září téhož roku vznikly první návštěvní knihy, z nichž
je zřejmé, že muzeum, první svého druhu v Čechách, bylo od počátku
veřejně přístupné. Instituci se dostalo značné pozornosti a zanedlouho se
stala významným odborným centrem. O věhlasu Ohrady svědčí například
žádost 18. sjezdu německých agrárníků-lesníků, jenž v roce 1856 hodlal své
jednání vyzdobit „vyobrazením hlubockého lesnického muzea a nejbližšího okolí“.
Jednatelé vyslovili přání, aby mohl být na místě zhotoven „akvarel v oktávovém
formátu s historicky pozoruhodným zámkem Hluboká v okolí“. Jan Adolf II. ze
Schwarzenbergu prací pověřil svého osvědčeného kancelistu a občasného
umělce Karla Zenkera.18
Se změnou účelu Ohrady souvisely i stavební práce, první rozsáhlejší po
mnoha desetiletích. Ačkoliv kabinet přírodnin vznikl na Ohradě již v roce
1841 a muzeum o rok později, adaptační práce probíhaly po celá čtyřicátá
léta 19. století. Hmotné podstaty objektu se sice nedotkly, zásadně se však
pozměnil vzhled interiérů. Svědčí o tom například knížetem schválený rozpočet úprav loveckého zámku na rok 1843: jen zedníkům mělo být vyplaceno
71 zl 33 kr, pracovat měli s materiálem v ceně 20 zl. Mnohem výraznější
však byly práce sochaře v ceně 325 zl a natěrače, jemuž mělo být vyplaceno
303 zl. Vysoký náklad sklenářské práce ve výši 462 zl 30 kr prozrazuje, že
byly pořízeny především muzejní prosklené skříně pro uložení a vystavení
naturálií.19 V menší části skříní pak měly být
vystaveny knihy ze současně založené unikátní
odborné knihovny. Zprvu byly sbírky umístěny
„ve velké místnosti jižně od sálu“ a v sousedním
pokoji,20 postupně však byly vzhledem k rozrůstání vystavovaných sbírek pro výstavní účely adaptovány i další místnosti. Bylo třeba najít prostor
nejen pro sbírku preparátů, ale i pro odbornou
knihovnu, sbírku semen a příkladů škodlivého
lesního hmyzu, nakonec umístěno v někdejší
obslužné chodbě.21
Vedle Václava Špatného, organizačního a odborného ducha muzea, hrál klíčovou roli při zrodu
muzea a adaptaci Ohrady k nové roli krumlovský
sochař Johann Pták (1808–1860), spíše svérázný autodidakt se sklonem k práci na rozličných
kuriozitách, než profesionální umělec.22 Pro
muzeum lesnictví a myslivosti dodával zejména
nákladný mobiliář z paroží – jen za jeden rám
zrcadla z jeleních parohů si účtoval 10 zl 48 kr.23
Prováděl i natěračské a renovační práce [obr. 77].
O šíři úkolů Johanna Ptáka svědčí, že v roce 1843
osadil na stěny muzea 150 srnčích hlav.24 Podobně
dodával nejrůznější práce i v následujících letech.
Jedním z mnoha drobných zvratů dějin je, že
se Ohrada nově stala cílem dodávek loveckého
materiálu – zatímco v barokním století z hlubockého loveckého zámku
vyjížděly konvoje vozů s loveckými potřebami na sousední jihočeská panství,
v polovině 19. věku proudily opačným směrem lovecké trofeje k výbavě
vzniknuvšího muzea.25
19
20
21
22
23
14
15
16
17
18
108
Michael Kaška, rozpočet opravy, Hluboká, 1789, tamtéž, fol. 308–309.
Protokol stavební konference z 9. března 1793, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a,
fol. 319.
Václav Antonín Friedl, popis panství Hluboká, 1780, SOA Třeboň, Vs Hluboká, kniha 71.
Schwarz (1990), s. 284–286.
Přípis centrální kanceláře, Vídeň, 6. června 1856, SOA Třeboň, odd. ČK, kart. 118,
inv. č. 595, sign. 5d/1.
24
25
k a p i t o l a V III
Další dějství:
opravy a úpravy


[obr. 77]
Johann Pták, Rozpočet
restaurování 15 jeleních hlav
na Ohradě, 1844.
Wilhelm Newenhorst, Zpráva stavebního úřadu, 29. prosince 1843 (schváleno Janem
Adolfem II. 21. ledna 1843), SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 100, inv. č. 592, sign. 5a.
Vyúčtování stavebních prací za rok 1843, červenec 1843, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS,
kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1.
Zpráva stavebního úřadu, 22. července 1843, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv.
č. 595, sign. 5d/1.
Nikendey, A.: Zapomenutý jihočeský umělec Jan Pták. Rodopisná revue 2, 2006,
s. 17–19.
Johann Pták, Krumlov, 2. ledna 1845, rozpočet na rám zrcadla z jeleních parohů pro
lovecký zámek Ohrada v ceně 10 zl 48 kr, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 494,
sign. 5d/1.
Vyúčtování stavebních prací, červenec 1843, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118,
inv. č. 595, sign. 5d/1.
Např. v březnu 1844 bylo na Ohradu dopraveno 15 jeleních hlav ze zámku Vimperk.
J. Lanna stavebnímu úřadu, Vimperk, 16. května 1844, SOA Třeboň, ÚSS, odd. ČK,
kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1.
109
k a p i t o l a V III
Další dějství:
opravy a úpravy


Oproti předchozímu období se zásadně proměnila sociologie stavebního
provozu. Zatímco barokní schwarzenberští stavebníci se mohli spoléhat na
vlastní políry a pracovní síly, Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu měl k dispozici pouze nevelký aparát navrhujících a dozorujících stavebních úředníků,
sdružených v rámci krumlovského stavebního ředitelství.26 Knížecí zaměstnanci připravovali návrhy prací a jejich rozpočty, vedli stavební účetnictví
a prováděli stavební dozor. Vlastní práce prováděli externí dodavatelé, vzešlí
z licitačního řízení.
Mimo lesnického muzea byla na Ohradě celá řada bytů knížecích zaměstnanců, pro něž byla postupně vybudována řada služebních bytů, jež
doplnily několik starších obytných jednotek. Již v roce 1843 byl zařízen
byt pro Václava Špatného, o deset let později pak byly upraveny prostory
v mezaninovém patře na byty pro lesnického adjunkta Johanna Rodlera
a další lesnický personál. Krumlovský stavební ředitel Wilhelm Newenhorst
tehdy výstižně poznamenal: „Se vší pravděpodobností byly při stavbě loveckého
zámku prostory v druhém patře podřízeny oněm v patře prvním, takže bylo
členění pokojů v obou podlažích stejné, a zdi mohly stát na sobě.“27 Místo toho
navrhoval Newenhorst rozdělení větších prostor příčkami na menší pokoje
nákladem 978 zl 53 kr.
Nejzásadnější stavební práce na Ohradě se v 19. století týkaly střechy. Její
stáří vedlo k nutnosti řady dílčích oprav, stav krovu i krytiny se však stále
zhoršoval. Kníže Jan Adolf II. tudíž v roce 1857 přistoupil k ráznému kroku
a na příští stavební sezonu naplánoval nahrazení staré prajzové krytiny
novými taškami. Celkový náklad stavební akce měl dosáhnout 7395 zl 39 kr.
Příkladná šetrnost praxe schwarzenberského stavitelství se odrazila v tom, že
staré prajzy a háky měly být „zčásti použity na pokrytí jiných budov a zdí, zčásti
rozprodány“.28 V roce 1877 se však začalo uvažovat o komplexnějším řešení,
jež by zahrnovalo i výměnu krovu. Tehdejší práce navrhoval a dozoroval
knížecí stavitel Anton Oswald, proběhly však jen opravy krovů vedlejších
objektů areálu.
Na krov rizalitu hlavní budovy došlo až v osmdesátých letech 19. století.
Tehdejší rozsáhlá rekonstrukce loveckého zámku Ohrada začala být plánována
na podzim 1884 a provedena byla v následující stavební sezoně [obr. 78].
Současně proběhla obnova fasády „ve třech v příjemné harmonii stojících
barvách“, jimž opět dominovala zelená.29 Tečkou za nejrozsáhlejší stavební
akcí od vzniku loveckého zámku byla výměna křídel hlavního vstupu, jež se
nacházela „v nejubožejším stavu“. Jejich novotvar byl proveden podle plánu
Jana Sedláčka (1848–1916), stavebního adjunkta, který měl „dbát na uměleckou
hodnotu objektu“ [obr. 79]. Po těchto pracích měl být „na delší dobu zajištěn
26
27
28
29
110
Navrátil, F.: Schwarzenberská ústřední stavební správa České Budějovice (1755)
1792–1950. Inventář. Český Krumlov, 1966. – Vybíral (1999), s. 83 an.
Schwarz (1990), s. 286. – Zpráva stavebního úřadu z 12. září 1853 a knížecí rozhodnutí z 10. října 1853, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1.
Zpráva hlubocké administrace, 2. října 1857, s knížecím rozhodnutím z 20. listopadu
1857, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1.
Příloha zprávy hlubocké administrace z 2. srpna 1884 s knížecím rozhodnutím z 16. října 1884, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1. – Heinrich Mocker
stavebnímu ředitelství, 25. září 1885, tamtéž.
k a p i t o l a V III
Další dějství:
opravy a úpravy


[obr. 78]
Heinrich Mocker (?),
Návrh nového krovu rizalitu
hlavní budovy, 1884.
dobrý stav a krása“ loveckého muzea. 30 Právě renovace z let 1885–1886 dala
loveckému zámku Ohrada jeho současnou podobu. Mladší stavební zásahy
již podobu objektu zásadněji nezměnily. Spočívaly, vyjma utilitárních zásahů
(vkládání a odstraňování různých příček a mezistropů atp.), v rekonstrukcích,
z nichž nejrozsáhlejší proběhla v osmdesátých letech 20. století, kdy byla
také prozatím naposledy obnovena fasáda.
30
Zpráva stavebního úřadu, 9. října 1885, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595,
sign. 5d/1. – Sedláčkův plán z roku 1886 uložen v SOA Třeboň, Vs Hluboká, mapy a plány, inv. č. 937, ev. č. 2095.
111
k a p i t o l a V III
Další dějství:
opravy a úpravy


Závěrem
kap. IX
Cílem knihy Lovecký zámek Ohrada. Stavební dějiny nebylo nic víc, než slibuje
její název, totiž přiblížení průběhu výstavby objektu a mladších stavebních
úprav. Na základě kulturně historicky pojatých dějin umění, jež zastupují
například práce Jiřího Kroupy, jsem se pokusil o zachycení stavby v jednom
okamžiku její dějinnosti v širších dobových souvislostech. Smyslem daného
přístupu není ani tak shromáždění či doplnění dosud známých faktů k dějinám
stavby, jako spíše jejich nahlédnutí z jiného úhlu pohledu. Těžiště zájmu
práce leželo v období výstavby Ohrady.
Bohatý pramenný materiál, jenž se skládal z korespondence, inventářů,
účtů, plánové dokumentace, kartografických pramenů, ojedinělých vyobrazení
a soudobých teoretických prací, umožnil ukázat proces výstavby objektu
v jeho plastičnosti.
Případ loveckého zámku Ohrada dokonale zapadá do stavebních aktivit
knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu, jehož vkus byl čistě „vídeňský“. Stavebníkovy architektonické názory se na jedné straně projevily jeho
angažmá výstředního génia Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, na straně
druhé pak využíváním konzervativně uvažujícího stavitele Bayera na českých
venkovských panstvích.1
Jádrem práce je rozbor loveckého zámku Ohrada. Pokusil jsem se nahlédnout na zámek z několika úhlů: na prvním místě jsem se snažil analyzovat
nerealizovanou podobu stavby navrženou Bayerem. Starší bádání si sice plánu
povšimlo, vesměs však bez hlubší pozornosti. Stavitelův návrh odpovídal
podobě loveckých zámků budovaných v Čechách jeho doby: šlo o stavbu, jejíž
nepříliš velké rozměry i omezená zdobnost byly podřízeny účelu poskytnutí
[obr. 79]
Jan Sedláček, Návrh nových
hlavních dveří loveckého
muzea, 1886.
112
1
Podrobná charakteristika stavebního podnikání Adama Františka v připravované disertační práci autora.
113
kapitola IX
Závěrem



114
zázemí během lovu. Stavebník se však za nejasných okolností rozhodl změnit
zadání a vybudovat Ohradu v odlišné formě.
Rozbor korespondence poměrně jasně ukazuje, že stavba nebyla pouze
výsledkem tvůrčího výkonu Pavla Ignáce Bayera. Realizovaná podoba zámku
vznikla jako průnik mnoha vzájemně se ovlivňujících faktorů. Na jedné straně
stála přání stavebníka, na něž podle svých schopností a možností panství
reagovali navrhující stavitel Bayer, hlubocký hejtman Dvořák a vrchní lovčí
Drescher, kteří stavbu logisticky zajišťovali. Značnou měrou se na výsledku
podíleli Bayerův zednický polír Hans Georg Schleicher, který několikrát
vstoupil i do procesu plánování, tesařský polír Georg Lang a rozliční řemeslníci, v první řadě kameník Vít Dvořák, mramorář Mathias Gigel, štukatér
Francesco Carrobio a vídeňský zámečník Johann Schöneck. Z dochované
korespondence vyplývá, že stavebníkův zájem se neomezoval pouze na
finanční záležitosti. Schwarzenberg se naopak na několika úrovních aktivně
zapojoval do procesu vzniku stavby.
Z rekonstrukce původní podoby zámku vyplývá, že stavba představovala
promyšleně fungující celek, jehož vnitřní utváření i bohatá výzdoba, jejíž
leitmotiv tvořila oslava ušlechtilého trávení volného času formou lovu, odpovídaly dobové normě a praxi. Zejména v pianu nobile, které tvořila dvojice
apartmánů, velký sál a přilehlé obslužné prostory, byla shromážděna hmotná
kultura vysoké úrovně, která měla patřičně reprezentovat vysoké společenské
postavení stavebníka. Totéž lze říci o obrazové výzdobě, jejíž nedílnou součástí
byla velkoformátová freska Johanna Georga Werleho, dílo v jižních Čechách
své doby bezprecedentní a ojedinělé, jednoznačně demonstrující vídeňský
vkus i společenské postavení stavebníka.
Snahu o společenskou reprezentaci prokázalo i zkoumání stavební úlohy.
Její inspirační zdroje leží v prostředí velkých loveckých zámků v Rakousích.
Budováním rozsáhlého, symetricky komponovaného komplexu prostorné
hlavní budovy a dvojice pravoúhlých dvorů s hospodářským zázemím, stejně
jako krajinářskými úpravami bezprostředního okolí, se Adam František ze
Schwarzenbergu pokusil o symbolické vyjádření postavení svého rodu i sebe
samého.
Spíše stranou zůstalo zkoumání ryze formálních analogií, jejichž výčet
přinesla již Věra Naňková. Přesto se ukázalo, že její zaměření výhradně na
české prostředí mohlo být zavádějící, neboť některé formální prvky, kupříkladu
utváření vestibulu, mohly vycházet z vídeňských vzorů.
Pokus o rozbor pojmosloví, které ve vztahu k Ohradě používali knížecí
korespondenti, ukazuje vnímání stavby zásadně odlišné od dnešního. Zatímco
pro návštěvníky na prahu 21. století je Ohrada loveckým zámkem, stavebník
a jeho současníci stavbu vnímali, alespoň na terminologické úrovni, jako
větší obdobu panských mysliven. Za stavbu zámeckou začala být Ohrada
považována až na sklonku 18. století.
Předložená práce není definitivní monografií loveckého zámku Ohrada. Při
jejím sepsání jsem byl veden vírou, že každá generace má právo a potřebu
klást otázky odlišné od dřívějších přístupů. S tímto vědomím, s úctou před
výsledky dosavadního výzkumu a snad i s jistou dávkou badatelské pokory je
mi jasné, že každý text nejenže řadu témat objasní, ale zároveň naznačí další
možné cesty bádání. Jednou z nich může být i analýza fungování komplexu
loveckého zámku. Na vymezeném prostoru této knihy je nebylo možné
vyřešit. Ukazuje se totiž, že Ohrada nebyla v žádném případě uzavřeným
světem, který by fungoval sám do sebe. Právě naopak: komplex loveckého
zámku představoval živoucí organismus, pevně zapojený do širší sítě schwarzenberských sídel v jižních Čechách. Objasnění fungování tohoto celku
si zaslouží podrobnou pozornost na větší ploše.
kapitola IX
Závěrem



115
Příloha
Inventář loveckého zámku Ohrada,
Hluboká, 30. června 1719.
Inventář sepsaný při uvedení správce loveckého náčiní Hanse Georga Hoffmanna, jemuž jsou svěřeny do užívání uvedené předměty, do funkce. Tematicky řazený soupis uvádí rozličné ložní textilie, závěsy, nábytek (skříně,
židle), příslušenství ke krbům a nádobí (cínové a měděné). Nejvýznamnější
součástí inventáře je soupis obrazů, uložených v loveckém zámku. Jde o 33 děl
z ucelené sbírky, převezené z Vídně r. 1691 na hlubocký zámek, 8 loveckých
scén a 9 nových obrazů do sálu.1
SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6J 1a, s. f.
„Inventarium der im neuen Jägerhauß befindlichen. und denen Hanß Georg Hoffman
Plahenknecht zu seiner verwahrung übergebenen Mobilien, alß
Feder bette schittziehen on ungebleichten gradl.
[…]
Pflaumfeder better schitt ziehen
[…]
Ziehen zum überziehen.
[…]
Lailacher.
[…]
Bett Dekn
[…]
Madratzen
[…]
Strohe Säcken
[…]
Grün tuchene Portier der vorhang.
[…]
Auß roten tuch.
[…]
Leinwandene fenster vorheng.
[…]
Unterschidliche tisch.
[…]
Bett stattn
1
Ediční zásahy jsou omezeny na rozepsání zkratek do hranatých závorek [], případně úpravu grafémů [ij] na [ii], respektive [v], pokud fungovalo jako samohláska, na
[u] (obdobně [w][u]). V případě možné písařské chyby, neobvyklého tvaru slova či
možnosti různočtení užívám tradiční symboly [!] a [?]. Kulaté závorky () nemají ediční význam a jsou původní součástí editovaného textu. Kurzivní text je v originále psán
novogotickou polokurzivou, běžný řez písma označuje text psaný latinkou.
116
[…]
Verschiedene Almer.
[…]
Laansstill.
Mit grün tuch überzogene 30
Gemeine grüne lanstül 171
[…]
Fewer Eysen in denen wällischen Caminen.
[…]
Verschiedenes Zün, und Kupfer geschier.
[…]
A[nn]o 1719 laut Ioanni Rentrechnung den 27ten May zu gekaufft Worden alß.
Kupfer geschier
[…]
1719 ausen Schloß verschiedene bildter ander überfuhrt worden, so A[nn]o 1691
von Wien ankhomen alß
1 Ein Mutter gottes bild mit etlich heyligen Jungfraunen
1
2 Ein Muter gotes bild mit dem kindlein Jesu,
St Joanni et St. Antoni
1
1
3 Die hey. 3 könig2
3
1
4 Ein großes Marie bild mit der hey. Catharina 1
5 Ein landschafft worauff ein Reisender Man zu pferdt4
1
6 Ein Conversation5
7 Ein grose Adultera vor Christo gestelt
1
8 Die heimbsuchung Marie Elisabetha, Zacharis et Joseph 1
1
9 Ionnas de Ventre Catis6
7
1
10 Ein romanische Dame sterbend ein kindl zeiget 11. Ein tirkisch Sereile
1
12. Historia Lihsandri
1
1
13. Arcus, und Mercudiem lebens groß8
9
1
14. Historia, von Jacob, und Laban 15. Ein Venus, mit Cupidine und dem alten man,
so dz gold auß der handt fallen laß
1
Příloha
2
10. července 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Srov. Inventář vybavení loveckého zámku Ohrada 1747–1748, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 82 an. Dnes
SZ Český Krumlov, inv. č. CK 3652. Ve výbavě zámku Český Krumlov je zachycen r. 1928
pod starým inv. č. 225 jako svatí tři králové podle Paola Veronese, 154×231 cm. Srov.
SZ Český Krumlov, Schloss Krumau. Bilder Inventar 1928/29, inv. č. 269.
3
R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Inventář vybavení loveckého zámku Ohrada
1747–1748, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 82 an..
4
R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž.
5
R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž.
6
R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž.
7
R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž.
8
R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž. Dnes SZ Český Krumlov, inv. č. CK 3658.
Ve výbavě zámku Český Krumlov je r. 1928 zachycen pod starým inv. č. 441 jako „Merkur und Argus“ podle Ligaccia Giordana, 157×196 cm. Srov. SZ Český Krumlov, Schloss
Krumau. Bilder Inventar 1928/29, inv. č. 274.
9
R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Inventář vybavení loveckého zámku Ohrada
1747–1748, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 82 an..
117
Příloha
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
Ein Satir, so ein Weibs bild verfolgen tuet10
Ein mutter gottes bild mit Josepho11
Ein Mutter gottes bild mit Jesu kindtlein,
so die schlangen Trit
Der fürstin von Egenberg contrafe12
Des jungen herrn graffn contrafe13
Aranita, und Amon mit 2 hivinen [?], und lageli [?]
Ihro fürstln g[nä]d[igst]en Johan Adolphis,
Seel. contrafe lebens groß14
Johann Christian hertzog zu Crumau
und fürst zu Eggenberg15
Marie Ernesthina fürstin von Eggenberg
gebohrene fürstin zu Schwartzenberg16
Johann freyherr von Schwartzenberg
in schwartzen kleiden17
Georg Ludwic, Graaff zu Schwartzenberg,
in schwartzen kleidern18
Ein geharnischter herr mitdem generales staab
Annoch ein solicher Völlig geharnischter graff
in Curis mit einem schwartzen ungarischen bart
Eine schwartz bekleidete frau,einen rosenkrantz
in derhandt haltet, hat ds schwartzenbergische Wappen19
30.
31.
32
Kleine Stuck dorauff die Persohn nur halb.
Eine röhmische kayserin schwartzen gekleidet,
vordem die reichs Cron, und derreichs opfl 20
Ein geharnischter herrmit dem goldenenflues
Der heyl. Sebastiani nebst einen engl
S[umm]a
1
1
7. Oxen hetz
8. Tandl hetz
1
1
1
1
1
1
S[umm]a
8 st.
2
1
1
1
1
1
Příloha
Newe stuk im Saal
1. Stier hetz
1
2. Behrn hetz
1
3. Hierchen Jagt
1
4. Tendl bokh
1
5. Röh bok
1
6. Schwartze stuk
1
7 Wolffs hetz
1
8. Lux
1
9 Fux hetz
1
S[umm]a
9
Schloß Frauenberg dem 27. May 1719
1
1
1
1
1
Obrig stehende sachen, seindt in gegenwart unser bey der unterschreibenen, dem
Plahenknecht, Georg Hoffman richtig eingehendiges und zu seiner verwahr undt
verantwortung übergeben worden.
Sith. Jägerhauß den 30tn Junii 1719.
[LS] Johann Sigismund Drechsler von Cadan [manu propria]
[LS] Wentzel Ant. Dworzak [manu propria]
[LS] Georg Hofman Plahenknecht“
33 st
Verschiedene Jagten. alß
1. Hierschen Jagt
1
2. Löwens jagt
1
3. Behrn hetz
1
4. Unterschidli. Raub, undt andere Vögl
1
5. Wolffs hetz
1
6. Hasen jagt
1
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
118
R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž.
R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž.
Neurčená kněžna z Eggenbergu.
Neurčený člen schwarzenberského rodu.
Jan Adolf I.ze Schwarzenbergu (1615–1683).
Jan Kristián z Eggenbergu (1641–1710).
Marie Arnoštka z Eggenbergu, roz. ze Schwarzenbergu (1649–1719).
Pravděpodobně Jan Silný ze Schwarzenbergu (1463–1528).
Jiří Ludvík ze Schwarzenbergu (1586–1646).
Neurčená členka schwarzenberského rodu.
Neurčená římská císařovna.
119
Prameny a literatura
Archivní prameny
SOA Třeboň
Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, sign. IE 6Bß 2, sign. I 6R 2, sign. IB 6I 2, sign. IB 6J 3,
sign. IB 6I 5
Vs Hluboká, mapy a plány, inv. č. 937, ev. č. 2095
SOA Třeboň, odd. ČK
RAS, F. P. h., kart. 14, inv. č. 2
RAS, F. P. b./Adam Franz, fasc. 416
ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, sign. B 6J 1a
ÚSS, kart. 100, inv. č. 592, sign. 5a, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1
ÚSS, mapy a plány, inv. č. inv. č. 8314, ev. č. 8551.
Staré tisky
Buonarotti, M.: 73 Stiche von Adam Sculptor Montanus. Roma, 1638, SZ Český
Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 5.
D´aviller, C. A.: Explication des termes d´architecture I−II. Paris, 1691, SZ Český
Krumlov, inv. č. 37 I 7066.
de Cecchis, F.: Kupferstiche betreffend das Palais und Garten des Grosherzogs von
Toscana. Roma, 1645, SZ Český Krumlov, 20 H 4166, přív. 8.
de Rossi, G. B.: Kupferstiche Kirchen und Klöster in Rom. Roma, 1638. SZ Český
Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 2.
de Rossi, G. B.: Palazzi diversi nel alm cita di Roma. Roma, b. r., SZ Český
Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 4.
Fischer von Erlach, J. B.: Anfang einiger Vorstellungen der vornehmsten
Gebäude von Wien. B. m., b. d., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6675.
Fischer von Erlach, J. B.: Entwurff einer historischen Architectur. Wien, 1721,
inv. č. 34 L 6802.
Goldmann, N.: Vollständige Anweisung zu der Civil-Bau-Kunst. Leipzig, 1708, SZ
Český Krumlov, inv. č. 31 M 6624.
Klassische Bildwerke Romae. Roma, 1638, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 5.
Kleiner, S.: Alle Kirchen und Klöster in Wien… Augsburg, 1724, SZ Český
Krumlov, inv. č. 19 I 3819.
Kleiner, S.: Vera et accurata dellineatio omnium templorum… Viena, 1724, SZ
Český Krumlov, inv. č. 32 M 6679.
KLEINER, S.: Vierley Vorstellungen und Grundrisse folgender Lustgarten und
Prospecten I. B. m., b. r., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6676.
Parasacchi, D.: Parte diverse fabricate modernamente in diversi di Roma. Roma,
1639, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 1.
Parasacchi, D.: Raccolta delle principale fontane di Roma. Roma, 1637, SZ
Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 3.
Plans de l´eglise de l´hotel Royal des Invalides. b. m., cca 1700, SZ Český Krumlov, inv.
č. 38 L 7235.
Pozzo, A.: Perspectiva pictorum et architectorum. Romae, 1693, SZ Český
Krumlov, inv. č. 28 M 6108.
120
Ripa, C.: Iconologie, ou la science des Emblemes vives. Amsterdam, 1698, SZ Český
Krumlov, inv. č. 14 N 3938.
Vignola, G. B.: Reglen der 5 Ordnung der Architektur des Vignole. Mit Fleis
aufgetheilt übersehen und aus dem grossen in diesen bequemen kleinern format
gebracht von Le Muet. Augsburg, b. d., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 I 6646.
Vignola, G.: Regola delle cinque ordini d´architettura. Siena, 1635, SZ Český
Krumlov, inv. č. 29 M 6327.
VITRUVIUS, M. P.: Zehen Bücher von der Architectur und der kunstlichen Bawen.
Basel, 1614, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 J 4209.
VOIGT, A.: Beschreibung der bisher bekannten Böhmischen Münzen. Prag, 1787.
von Moser, F. C.: Teutsches Hofrecht II. Leipzig, 1754–1755.
Von Rohr, J. B.: Einleitung zur Ceremoniel-Wissenschafft der großen Herren.
Leipzig, 1733.
Zedler, J. H.: Grosses vollständiges Universal-Lexicon aller Wissenschafen und Künste
XIV. Leipzig–Halle 1739. Available: http://www.zedler-lexikon.de.
Prameny
a literatura


Literatura
Bartlová, M.: Naše, národní umění. Studie z dějepisu umění. Brno, 2009.
Braniš, J.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese
českobudějovickém. Praha, 1900.
Brauner, A.: Die klassizistischen Fassadenentwürfe für das ehemalige
Stadtpalais Schwarzenberg in Wien. Wien, 2008 (diplomová práce, HistorischKulturwissenschaftliche Fakultät, UW).
Czerny, W. (ed.): Dehio-Handbuch. Kunstdenkmäler Österreichs Wien X.−XIX. und
XXI. Bis XXIII. Bezirk. Wien, 1996.
Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha, 1999.
Fidler, P.: „Form follows Function“. Zur Funktionalität der Profanarchitektur
der frühen Neuzeit, in: Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (edd.): Život
pražských paláců. Šlechtické paláce jako součást městského organismu od středověku na
práh moderní doby. Praha, 2009, s. 25–58.
Fidler, P.: Prandtauers Schloßprojekt für Jarmeritz. Zur Eigenart der barocken
Planung. Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 37, 1984, s. 119–139.
Fidler, P.: Über den Quellencharakter der frühneuzeitlichen Architektur, in:
PAUSER, J. – SCHEUTZ, M. – WINKELBAUER, T. (edd.): Quellenkunde der
Habsburgermonarchie (16.–18. Jahrhundert). Ein exemplarischen Handbuch. Wien–
München, 2004, s. 952–970.
Fidler, P.: Über den Urheber eines Architekturwerks, in: BŮŽEK, V.: – KRÁL,
P. (edd.): Společnost v zemích habsburské monarchie a její obraz v pramenech
(1526−1740). České Budějovice, 2006, s. 167–174.
Franz, H. G.: Bauten und Baumeister der Barockzeit in Böhmen. Entstehung und
Ausstrahlungen der böhmischen Barockbaukunst. Leipzig, 1962.
Gaži, M. (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České
Budějovice, 2008.
Gaži, M.: Schwarzenbergové a „jejich“ svatá místa v předmoderních Čechách. Ke
kultovním funkcím šlechty a památkám na ně, in: TÝŽ (ed.): Schwarzenbergové
v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, 2008, s. 141–166.
Hájek, P.: Zděná boží muka v jižních Čechách. České Budějovice, 2009.
121
Prameny
a literatura


122
Hall, J.: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha–Litomyšl, 20082.
Horyna, M. – Lancinger, L.: K otázce radikálně barokních motivů v tvorbě
P. I. Bayera. Umění 35, 1985, s. 547–557.
HORYNA, M. – ZAHRADNÍK, P. – PREISS, P.: Černínský palác v Praze. Praha,
2001.
Hromek, J. (ed.): Výroční zpráva za rok 2013. Národní památkový ústav. Praha,
2014, s. 10. Available: http://www.npu.cz/download/1404145875/vz2013komplet-3.pdf.
Ilg, A.: Kunsttopographische Mittheilungen aus den Fürstl. Schwarzenbergischen
Besitzungen in Südböhmen. Wien, 1891.
Ivanega, J.: „…dörffte Frauenberg kein bessers schicksal zu gewärtigen haben.“
Schwarzenberské reflexe slezských válek, v tisku.
Ivanega, J.: Lovecký zámek Ohrada a schwarzenberská sídla na panství Hluboká nad
Vltavou, v tisku.
Ivanega, J.: Lovecký zámek Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Archivní rešerše, I. díl
(1708–1789). České Budějovice, 2012 (rukopis uložený v archivu NPÚ, ú. o. p.
České Budějovice).
Ivanega, J.: Ve stínu gotiky. Možnosti a meze výzkumu a prezentace barokních soch ze
sbírek AJG, v tisku.
Jakubec, O. (rec.): Petr Kratochvíl (ed.), Velké dějiny zemí Koruny české.
Tematická řada. Architektura. Umění LVIII, 2010, s. 472–474.
Jakubec, O.: Defining the Rožmberk Residence of Kratochvíle: The Problem of
its Architectural Character. OHA LXI, 2012, s. 98–119.
Juřík, P.: Jihočeské dominium. Rožmberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové
a Buquoyové v jižních Čechách. Praha, 2008.
Kašparová, J.: Bibliofilství české šlechty raného novověku – sebereflexe nebo
sebeprezentace?, in: Bůžek, V. (ed.): Šlechta raného novověku pohledem českých,
francouzských a španělských historiků. České Budějovice, 2009, s. 23–40.
KRATOCHVÍL, P. (ed.).: Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada.
Architektura. Praha, 2009.
Kroupa, J.: „Palác ve tvrzi“: umělecká úloha a zámecká architektura v raném
novověku (Dvě úvahy k výzkumu světské architektury raného novověku).
Opuscula historiae artium. Studia minora Facultatis philosophicae Universitatis
Brunensis F 45, 2001, s. 13–37.
Kroupa, J.: „Lieu de plaisance“ und das barocke Mähren. Notizen zu einem
„französischen Modus“ in der Architektur des 18. Jahrhunderts. Umění 43, 1995,
s. 317–320.
Kroupa, J.: Dietrichsteinský palác v Brně a Ludwig Sebastian Kaltner. Umění 46,
1998, s. 522–547.
Kruft, H.-W.: Dejiny teórie architektúry od antiky po súčasnosť. Bratislava, 1993.
Krummholz, M.: Vídeňské rezidence Schwarzenbergů a Johann Bernhard
Fischer z Erlachu, in: Gaži, M. (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské
kulturní historii. České Budějovice, 2008, s. 207–218.
KUBEŠ, J. (ed.): Kryštof Václav z Nostic. Deník z cesty do Nizozemí v roce 1705. Praha,
2004.
Kubeš, J.: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty
(1620–1750). Pelhřimov, 2013.
Kubeš, J.: Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí (1500–1740). České
Budějovice, 2005 (disertační práce, HÚ JU).
kubeš, J.: Sídelní strategie knížat z Lobkovic ve Vídni v raném novověku. Porta
Bohemica. Sborník historických prací 3, 2005, s. 86–119.
Laß, H.: Jagd- und Lustschlösser. Kunst und Kultur zweier landesherrlicher
Bauaufgaben. Dargestellt an thüringischen Bauten des 17. und 18. Jahrhunderts.
Petersberg, 2006.
Laß, H.: Jagdschlösser, in: Paravicini, W. (ed.): Höfe und Residenzen im
spätmittelalterlichen Reich. Bilder und Begriffe I–II. Ostfildern, 2005, s. 336–342.
Líbal, D. – Heroutová, M.: Hluboká nad Vltavou, zámek „Ohrada“. Stručné
stavebně-historické i architektonické vyhodnocení, posudek Státního ústavu pro
rekonstrukci památkových měst a objektů. Praha, 1965 (strojopis uložený v archivu
NPÚ, ú. o. p. České Budějovice).
Lorenz, H.: Johann Bernhard Fischer von Erlach. Zürich–München–London,
1992.
Lorenz, H.: Kunstgeschichte či Künstlergeschichte? Bemerkungen zur
Forschungslage der Wiener Barockarchitektur. Artibus et historiae IV, 1981,
s. 99–123.
LUNIACZKOVÁ-VOKÁČOVÁ, P. – STERNECK, T.: Letní císařská návštěva
v královském městě. Průjezd Karla VI. a jeho dvořanů Českými Budějovicemi
v srpnu 1732. Jihočeský sborník historický 72, 2003, s. 175–207.
MÁDL, M.: Malířská výzdoba barokních šlechtických rezidencí v Čechách,
in: FEJTOVÁ, O. – LEDVINKA, V. – PEŠEK, J.: Život pražských paláců.
Šlechtické paláce jako součást městského organismu od středověku na práh moderní
doby. Praha, 2009, s. 241–275.
Mareš, F.: Die Martinelli-Frage. Beiträge zur Geschichte der Wiener
Barockbauten, Mittheilungen der k. k. Cental-Commision für Erforschung und
Erhaltung der Baudenkmale 27 (N. F.), 1901, s. 210–219.
Mareš, F.: Stavitel Pavel Ignác Bayer, PAM 24, 1910–1912, s. 123–134, 361–370,
449–460.
Markus, A.: Příspěvky k umělecké topografii jižních Čech, PAM 24, 1914,
s. 51–57.
MAŤA, P.: Svět české aristokracie (1500–1700). Praha, 2004.
Miltová, R.: Mezi zalíbením a zavržením. Recepce Ovidiových Metamorfóz
v barokním umění v Čechách a na Moravě. Brno, 2009.
Müller, M.: Die mittelalterliche Burg und das Jagdschloss (Kaiser-) Ebersdorf
in Wien. Burgen und Schlösser 44, 2003, s. 92–98, 128.
Naňková, V.: Architekt a stavitel Pavel Ignác Bayer – představy v literatuře
a skutečnost, Umění 22, 1974, s. 224–261.
Navrátil, F.: Schwarzenberská ústřední stavební správa České Budějovice (1755)
1792–1950. Inventář. Český Krumlov, 1966.
Nikendey, A.: Zapomenutý jihočeský umělec Jan Pták. Rodopisná revue 2, 2006,
s. 17–19.
Ourodová-Hronková, L.: Johann Georg de Hamilton ve službách Adama
Františka ze Schwarzenbergu, in: Gaži, M. (ed.): Schwarzenbergové v české
a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, 2008, s. 229–250.
Prameny
a literatura


123
Prameny
a literatura


124
Pánek, J.: Život na šlechtickém sídle v předbělohorské době, in: BOBKOVÁ, L.
(ed.): Život na šlechtickém sídle v 16.−18. století. Ústí nad Labem, 1992, s. 9–27.
Pavlíčková, R.: Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel Eusebius
z Liechtensteinu-Castelkorna 1664–1695, Olomouc 2001.
PRANGE, P.: Salomon Kleiner und die Kunst des Architektur prospekts. Augsburg,
1997.
Preiss, P.: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Praha–Litomyšl,
20032.
Prchal, V.: Sídlo a jeho pán. Rezidenční strategie hraběte Karla Františka
Swéerts-Sporcka ve 2. čtvrtině 18. století. Theatrum historiae 9, 2001, s. 45–78.
Radimská, J.: Knihovna šlechtičny. Francouzské knihy Marie Ernestiny z Eggenbergu
na zámku v Českém Krumlově. České Budějovice, 2007.
Rajdlová, L.: František Jakub Prokyš. Českobudějovický malíř 18. století. Praha,
2013 (disertační práce, ÚDKU KTF UK).
RAMEŠ, V.: Proměny schwarzenberského panství v Čechách, in: Gaži, M. (ed.):
Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, 2008,
s. 25–36.
Richter, V. (rec.): Heinrich Gerhard Franz, Bauten und Baumeister der
Barockzeit in Böhmen. Entstehung und Ausstrahlungen der böhmischen
Barockbaukunst, Umění 12, 1964, s. 313–322.
Rizzi, W. G.: Werle und Gran, in: Kronbichler, J. (ed.): Grandezza. Der
Barockmaler Daniel Gran 1694–1757. Sonderausstellung 2007, St. Pölten, 2007,
s. 18–43.
Řezník, M.: Historické formy kolektivních identit, moderní národ a teritoriální
patriotismus. Úvod do problematiky, in: Elbel, M. (ed.): Limity a možnosti
historického poznání : sborník z cyklu přednášek, Olomouc, 2008, s. 145–156.
Schwarz, M. [=Nikendey, A.]: Schloss Ohrad. Geschichte des Jagdschlosses bei
Frauenberg an der Moldau und des dortigen Forst- und Jagdmuseums, Murau, 1990
(Herausgegeben von den Schwarzenbergischen Archiven, Stmk.), s. 261–321.
Schwarzenberg, K.: Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg.
Neustadt an der Aisch, 1963, s. 152–163.
Smíšek, R.: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády
Leopolda I. České Budějovice, 2009.
Stolárová, L. – Vlnas, V.: Karel Škréta 1610–1674. Doba a dílo. Praha, 2010.
Swiderová, K.: Adam František a Eleonora Amálie ze Schwarzenberku. Příčiny
a průběh jejich manželské krize v letech 1710–1722. Theatrum historiae 9, 2011,
s. 357–374.
ŠANDA, M.: Antonio Ehorto Martinelli jako schwarzenberský knížecí architekt
a stavitel. Praha, 2011 (diplomová práce, ÚDU FF UK).
Šanda, M.: Martinelli, či Bayer? Jedna kapitola ze stavebních dějin loveckého
zámku Ohrada. Památky jižních Čech 3, 2011, s. 96–102.
Šeferisová Loudová, M.: Bohatá pokladnice konceptů a idejí:
ikonografické programy a jejich tvůrci v období baroka na Moravě. Opuscula
historiae artium 61, 2012, s. 134–155.
Tichá, Z. (ed.): Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství české země. Výbor z díla
Rozmanitosti z historie Království českého. Praha, 1986.
Uhlíková, K.: Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878−1939). Doplněno
bibliografií Wirthova díla. Praha, 2010.
Vácha, Š. – Veselá, I. – Vlnas, V. – Vokáčová, P.: Karel VI. & Alžběta
Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha–Litomyšl, 2009.
VLČEK, P.: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha, 1999, s. 397–398.
Vlček, P. – Havlová, E.: Praha 1610–1700. Kapitoly o architektuře raného baroka.
Praha, 1998.
VLČEK, P. – MACEK, P. – ZAHRADNÍK, P.: František Maxmilián Kaňka.
Umění 40, 1992, s. 180–227.
Vlnas, V.: Jan Nepomucký. Česká legenda. Praha, 1993.
Vlnas, V.: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha–Litomyšl,
2001.
Vlnas, V.: Rituál masakru aneb barokní dobývání města. Theatrum historiae,
v tisku.
VN [Naňková, V.]: Pavel Ignác Bayer, in: Vlček, P. (ed.): Encyklopedie architektů,
stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha, 2004, s. 47–50.
Voříšek, M.: Kapela schwarzenberské gardy. České Budějovice, 2010.
Vybíral, J.: Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu.
Praha, 1999.
Waddy, P.: Seventeenth Century Roman Palaces. Use and the Art of the Plan.
Cambridge (Mst.) – London, 1992.
Zahradník, P.: Hluboká, zámek. Dějiny objektu. Praha, 2003.
Zinner, H.: Das Gartenpalais Mansfeld-Fondi-Schwarzenberg. Wien, 2011
(diplomová práce, Historisch-Kulturwissenschaftliche Fakultät, UW).
Prameny
a literatura


125
Seznam zkratek
b. d.
b. m. d
fasc.
fol.
HÚ JU
kart.
kr
NPÚ, ú. o. p.
OHA
OSN
PAM
RAS
s. f.
sign.
SOA
SZ
ÚDKU KTF UK
ÚDU AV ČR
ÚDU FF UK
zl
126
bez data
bez místa
denár
fascikl
folio
Historický ústav Jihočeské univerzity
karton
krejcar
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště
Opuscula historiae artium
Ottův slovník naučný
Památky archeologické a místopisné
rodinný archiv Schwarzenbergů
sine folio
signatura
Státní oblastní archiv
Státní zámek
Ústav dějin křesťanského umění
Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy
Ústav dějin umění Akademie věd České republiky
Ústav pro dějiny umění
Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
zlatý
Annotation
The aim of the book Ohrada Hunting Lodge. Building History is to summarize
the current state of knowledge of the remarkable object, built according to
Pavel Ignác Bayer’s plans in the years 1708–1713. The author focuses on the
construction of the building and its place among contemporary hunting
castles in Bohemia. Ivanega also examines the construction of the building
and the influence of the builder, Prince Adam Franz of Schwarzenberg. In
addition to the building history and the analysis of the decorations, the
book also focuses on the way the Ohrada hunting lodge was adapted for its
function as a hunting castle. Although the history of the building has been
well-known through the research of Věra Naňková, Antonín Nikendey and
others for decades, a new reading of the known sources enables a deeper
appreciation of the importance of the building, which should be viewed
as the most important building of its kind in Bohemia. Although the book
focuses on the Baroque period, it does not neglect the more recent history
of the building, which is also remarkable.
127
Rejstřík
Rejstřík kombinuje hesla místní (kurzívou) a jmenná (u současných badatelů uvádím profese, v případě českých příjmení uvádíím transkripci podle
současného pravopisu, jména ponechávám v německém originále dle znění
pramene). Vzhledem k četností výskytu vynechávám hesla Ohrada, Adam
František ze Schwarzenbergu a Pavel Ignác Bayer.
z Althanu, Marie Karolína 20
Andrée, Georg 61
Anglie 20
Baratti, Ignác 18
Baxandall, Michael, historik umění 12
Bernini, Gianlorenzo 100
Brandýs nad Labem 23
Braniš, Josef, učitel 13
Carrobio, Francesco 48, 114
Colloto, Petr 53
Courtin, Kašpar 105
České Budějovice 52, 54
Český Krumlov 10, 22, 23, 27, 35, 49,
69, 94, 109, 110
d´Aviller, Charles August 31
Delavos, Georg Joseph 39, 105 z Ditrichštejna, Filip Zikmund 21
Dietrich, Josef 86
Drescher z Kadaně, Johann
Sigismund 37, 46, 49, 69, 72, 114
Dříteň 91
Dvořák, Veit 40, 48, 53
Dvořák, Wenzel Anton 42–44, 46, 48,
49, 59, 67, 69, 72, 91, 106, 114
Fidler, Petr, historik umění 12
Fischer z Erlachu
Johann Bernhard 14, 16, 20–22, 28,
29, 31, 113
Josef Emanuel 21, 22
Flath, Franz 49
Francie 20
Frankfurt nad Mohanem 21
Franz, Heinrich Gerhard, historik
umění 14, 15
Gigel, Mathias 46, 48, 65, 114
Gimborn 32
Haag 20
128
Habel, Lorenz 49, 52, 88, 89
Hamilton, Johann Georg 46, 83, 87,
92, 93, 105–107
z Harasova, Zuzana → z Chudenic
Havlíček, Tomáš 41
Herwigg, Johann Ulrich 69
Hirschstetten 22, 80, 86
Hluboká nad Vltavou 9, 10, 22, 24, 32,
35, 37–40, 42, 43, 46, 52, 54, 67, 69,
91, 93, 100, 103, 106–108, 116
Hoffmann, Hans Georg 49, 116, 119
Hoffman, Mathes 40
Hroněk, Bartoloměj 41
Humprecht 97
Cheb 23
z Chudenic
Humprecht Jan Černín 20
Zuzana, roz. z Harasova 20
Ilg, Albert, historik umění 11
Itálie 20
Jakubec, Ondřej, historik umění 16
Jelínek, Johann 39
Jihlava 23
Jinonice 23
Josef I. Habsburský 18, 20, 21
Kaňka, František Maxmilián 21, 23, 97
Karel VI. Habsburský 98, 106
Koutský, Karel 40, 103
Kratochvíle 96
Krottendorf, Maxmilián von 106
Kroupa, Jiří, historik umění 12, 95, 113
Kubeš, Jiří, historik 13, 18
La Branche/Labranche 36, 37
Lapáček, Andreas 41
Laß, Heiko, historik 13, 96, 104
Laxenburg 22, 32, 43, 97
Leopold I. Habsburský 20
Líbal, Dobroslav, historik umění 58
Libníč 23
z Lichtenštejna, Antonín Florián 20
z Lobkovic, Eleonora Amálie →
ze Schwarzenbergu
Lorenz, Hellmut, historik umění 12
Lurago, Carlo 16
Lurago, Francesco 23
Luž 16, 24
Mádl, Martin, historik umění 75, 80
Mareš, František, archivář 11, 13, 14,
65
Martinelli, Anton Erhard 11, 26, 105
Martinelli, Domenico 16, 61, 100, 101,
103
Mathey, Jean-Baptiste 16, 99
Mauritz, Blasius 41
Maxmilián I. Habsburský 96
Moser, Carl Friedrich von 96
Müller, Johann Georg 40, 41
Munický rybník 88, 99, 106, 108
Murau 20, 32
Naňková, Věra, historička umění 11,
15, 16, 24, 32, 33, 99, 100, 101, 114
Newenhorst, Wilhelm 110
Nikendey, Antonín, lesní inženýr
a historik 11, 15, 17, 87
Nizozemí/Spojené provincie 20
z Nostic, Kryštof Václav 19
Ondřejov 23
Ourodová-Hronková, Ludmila,
historička umění 92
Pánek, Jaroslav, historik 13
Paříž 20, 31
Patras, Václav 41
Pavlíčková, Radmila, historička 13
Pazourek, Jan 107
Podhradí viz Hluboká nad Vltavou
Popelka, Kristina, historička 21
Postoloprty 23
Pozzo, Andrea 28, 31, 74–76, 78, 79,
80, 82, 83, 101,
Praha 9, 15, 16, 18, 21, 23, 24, 38, 65,
96, 101
Prokyš, František Jakub 107
Protivín 22, 32, 63, 91
Pták, Johann 109
Rakousy/Rakousko 23, 93, 97, 114
Ripa, Cesare 31
Rodler, Johann 110
Rossau 75, 76, 79, 83, 101, 102, 103
Roubal, Johann 41
Řím 16, 20, 29, 100
Sedláček, Jan 110, 112
Semotam, Lorenz 41
Schießl, Paul 105, 106
Schleicher, Hans Georg 39, 40, 41, 44,
48, 61, 114
Schöneck, Johann 37, 38, 46, 48, 114
Schwantle, Johann Veith
ze Schwarzenbergu
Adolf I. 18
Adolf 93
Eleonora Amálie 20, 21, 53, 106,
Ferdinand Vilém 18, 20–22, 28, 31,
78, 92
Jan 118
Jan Adolf I. 118
Jan Adolf II. 108–110
Jan Nepomuk 107
Jan Silný 118
Jiří Ludvík 118
Josef Adam 21, 106, 107
Marie Anna 21
Skočice 23
Smrsch, Christian 107
Stainz 93
Střední Franky 32
Strnad, Franz 41
Swiderová, Kristina → Popelka
Šanda, Martin, historik umění 67, 69, 71
Špatný, Václav 108–110
Štýrsko 32
Švácha, Rostislav, historik umění 16, 99
Tischlbauer, Mathias 41
Třeboň 22, 24, 32, 37, 41, 46, 48, 53,
61, 91, 92, 105
Turrach 23
Vellenberg 96
Vídeň 9, 16, 21, 22, 24, 26, 28, 29, 32,
37, 39, 43, 46, 48, 61, 69, 72, 91, 92,
94, 100–102, 116
Vignola, Giaccomo Barozzi 31
Vimperk 22, 109
Rejstřík
129
Rejstřík
Vlček, Pavel, historik umění 15, 16, 23,
99
Voigt, Mikuláš Adaugt 9
Hildebrandt, Johann Lucas 22, 98
Werle, Johann Georg 46, 61, 63,
72–76, 78–84, 114
Wild, Andreas 105
z Eggenbergu
Jan Kristián 118
Marie Arnoštka 16, 21, 28, 118
Zvolenov, rybník 9, 49, 99, 107, 108
Ziegler, Leopold 88, 93
Seznam vyobrazení
130
1 Adam František ze Schwarzenbergu, ilustrace z rukopisu Genesis Inclytae
Familiae Schwarzenbergicae, 1725. SOA Třeboň, odd. ČK, Sbírka rukopisů,
kniha 36.
2 Podpis Pavla Ignáce Bayera, zde na nerealizovaném návrhu ambitu kaple
P. Marie ve Skočicích, 1718 (?). SOA Třeboň, Vs Protivín, inv. č. 1771,
sign. IIIKα 25d, kart. 65, fol. 24.
3 Umění v krajině − chrám Panny Marie Pomocné na Chlumku u Luže,
po 1691. Citace: ÚDU AV ČR, Sbírka fotografií, kart. M054.
4 Pavel Ignác Bayer, Návrh kaple sv. Jana Nepomuckého při kostele N.
Trojice v Postoloprtech, 1712. SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Postoloprty,
sign. A 3Kα 1a/5.
5 Ex libris Adama Františka ze Schwarzenbergu, 1712. Knihovna SZ Český
Krumlov, inv. č. 32 M 6675.
6 Chrám Boží Moudrosti v Konstantinopoli (Istanbulu) po adaptaci
na mešitu. Z Entwurff einer historischen Architectur Johanna Bernharda
Fischera z Erlachu. Available: http://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/
fischer1725/0084.
7a Salomon Kleiner, Česká dvorská kancelář ve Vídni, z dílaWienerisches
Welttheater III, 1726. Sama stavba je vrcholnou ukázkou mistrovství
staršího Fischera. Available: http://unidam.univie.ac.at.
7b Salomon Kleiner, Schwarzenberský zahradní palácAm Rennweg, z díla
Wienerisches Welttheater III, 1726. I zahradní palác patří k nejlepším
Fischerovým pracím. Available: http://unidam.univie.ac.at.
8 Titulní list vlivného traktátu Andrey Pozza Perspectiva pictorum et
architectorum, 1693. Available: http://www.archive.org.
9 Pavel Ignác Bayer, První návrh loveckého zámku Ohrada, 1708. SOA
Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6Bß 2, složka 3, fol. 1.
10 P. I. Bayer, Původní rozpočet stavby loveckého zámku, duben 1708. SOA
Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6 Bß 2, složka 3, fol. 2–3.
11 P. I. Bayer, Závěr revidovaného rozpočtu stavby loveckého zámku,
březen 1709. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6 Bß 2, složka 3, fol. 6−7.
12 P. I. Bayer, Knížetem schválený plán úprav v bočních křídlech loveckého
zámku Ohrada, 1710 (?). SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a,
fol. 75.
13 Účetní záznam o koupi 140 liber zelené barvy na barvení loveckého
zámku, říjen 1713. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2, výdaje
za 2. pololetí 1713.
14 P. I. Bayer, Návrh portiku loveckého zámku Ohrada, 1713. SOA Třeboň,
odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A6Bß 2a, 1665–1719.
15 Lovecký zámek Ohrada. Detail mapy hlubockého panství z 1.
pol. 18. století. SOA Třeboň, Vs Hluboká, mapy a plány, ev. č. 121.
Available: http://digi.ceskearchivy.cz/cs/515/205.
16 Účetní záznam o výplatě zedníků políra Schleichera ve druhém pololetí
1713. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2, výdaje za 2. pol. 1713.
131
Seznam
vyobrazení
132
17 Kvitance P. I. Bayera na přijetí výplaty diet za tři čtyřdenní cesty
na Hlubokou, květen 1716. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 2a,
fol. 91.
18 P. I. Bayer, soupis práce kameníka Johanna Georga Müllera dodané
v roce 1717. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 77.
19 Úvod Bayerových dotazů ohledně detailů řešení Ohrady (zde se táže
na materiál, z nějž mají být krby v sálu loveckého zámku) s odpověďmi
Schwarzenberga (nařizuje provedení krbů z obyčejného kamene, který
bude potažen vrstvou umělého mramoru). SOA Třeboň, Vs Hluboká,
sign. IA 6Bβ 4a, fol. 33.
20 Závěr dopisu hejtmana Dvořáka z ledna 1724. SOA Třeboň, odd. ČK,
ÚK Hluboká, sign. B 6I 1a.
21 Aprobační podpis knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu, zde na
plánu úprav mirovického kostela sv. Klimenta od Franze Fortina (1724).
SOAT, Vs Orlík, kart. 41, inv. č. 1137, sign. IIIKα 13, fol. 149.
22a, b Hans Georg Schleicher, Variantní návrhy krbů do knížecího apartmánu
a sálu loveckého zámku Ohrada, 1713. SOA Třeboň, odd. ČK,
ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, 1665–1719.
23 P. I. Bayer, Variantní návrh krbu do knížecího apartmánu na Ohradě,
1713. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A6Bß 2a, 1665–1719, s. f.
24 Závěr inventáře výbavy loveckého zámku Ohrada s pečetěmi lovčího
Dreschera z Kadaně, hejtmana Dvořáka a správce loveckých potřeb
Hoffmanna. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6I 1a.
25a, b Franz Flath, Půdorysné zaměření loveckého zámku Ohrada, 1809. SOAT-ČK,
ÚSS, mapy a plány, inv. č. 8313, ev. č. 8850, inv. č. 8314, ev. č. 8851.
26 Lorenz Habel, Ideální situační plán loveckého zámku Ohrada, 1725.
SOAT, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß4a, fol. 99.
27 Lovecký zámek Ohrada na mapě prvního vojenského mapování
(1764–1768) © 1st (2nd ) Military Survey, Section No. 242, Austrian State
Archive/Military Archive, Vienna © Laboratoř geoinformatiky, Univerzita
J. E. Purkyně − http://www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí
ČR − http://www.env.cz Available: oldmaps.geolab.cz
28 Kaple sv. Šebestiána a Rocha z roku 1713. Současný stav.
29 Komplex loveckého zámku Ohrada.
30 Nádvoří loveckého zámku Ohrada.
31 Detail štukové busty nad oknem sálu.
32 Detail štukového medailonu nad vstupem ze sálu na balkon.
33 Vestibul.
34 Hlavní část sklepení.
35 Dveřní ostění mezi sálem a severní chodbou s průhledem ke kapli.
36 Dveřní ostění vídeňského Harrachovského paláce od Domenica
Martinelliho. Available: unidam.univie.ac.at.
37 P. I. Bayer, Variantní návrhy dveřních ostění hlubockého zámku, 1710.
Návrh prozrazuje jasnou vídeňskou inspiraci. SOAT-ČK, ÚK Hluboká,
A6Bß 2a, 1666–1719.
38 Popis kněžniny parádní postele v inventáři loveckého zámku Ohrada,
1731. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, B 6I 1a.
39 Kaple sv. Eustacha. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51678, foto Martin Mádl.
40 Johann Georg Werle, detail Krista z fresky na klenbě kaple sv. Eustacha.
ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51696, foto Martin Mádl.
41 Pietro van Roy, Oltářní obraz v kapli sv. Eustacha, 1719. ÚDU AV ČR,
BCPE, inv. č. 51715, foto Martin Mádl.
42 Záznam o dvojici loveckých obrazů v knížecím předpokoji, 1731. SOAT-ČK,
ÚK Hluboká, B 6I 1a.
43 P. I. Bayer, Variantní návrh krbu v knížecím předpokoji, 1713. SOAT-ČK,
ÚK Hluboká, sign. A6Bß 2a, 1665–1719, fol. 111.
44 Krb v knížecím předpokoji – současný stav.
45 P. I. Bayer, variantní návrh krbu v hlavním sále loveckého zámku Ohrada,
1713. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A6Bß 2a, 1665–1719.
46 P. I. Bayer, Variantní návrh krbu v hlavním sále loveckého zámku Ohrada,
1713. ÚK Hluboká, sign. A6Bß 2a, 1665–1719.
47 Vídeňský štukatér, návrh nástavce krbu v sálu loveckého zámku, 1721.
SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6 Bß 2a, 1720–1749, fol. 110.
48 Krb v sálu loveckého zámku, současný stav.
49 Hejtman Dvořák informuje knížete o dokončení fresky v sále loveckého
zámku, říjen 1715. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, Schloss
Ohrada 1720−1746, fol. 71.
50 Johann Georg Werle, Kratochvíle olympských bohů − freska klenby
sálu loveckého zámku, 1715. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51733,
foto Martin Mádl.
51a Diana na lovu. Detail Werleho fresky v sále loveckého zámku. ÚDU AV ČR,
BCPE, inv. č. 51739, foto Martin Mádl.
51b Detail obojku psa se signaturou GW – Georg Werle. ÚDU AV ČR, BCPE,
inv. č. 51776, foto Martin Mádl.
52 Diana a Aktaión. Detail Werleho fresky v sále loveckého zámku.
ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51758, foto Martin Mádl.
53 Detail fresky. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51755, foto Martin Mádl.
54 Diana se strojí k lovu. Detail fresky ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51753,
foto Martin Mádl.
55 Detail hudoucího putta. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51801,
foto Martin Mádl.
56 Bakchus s nymfou. Detail fresky. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51750,
foto Martin Mádl.
57 Perspektivní konstrukce Werleho fresky na Ohradě.
58a Andrea Pozzo, Vstup Herkula na Olymp, freska v hlavním sále
Lichtenštejnského zahradního paláce v Rossau, 1704–1709. © Palais
Liechtenstein GmbH / Bildit
58b Perspektivní konstrukce Pozzovy fresky v Rossau.
59 Andrea Pozzo, Návrh fresky obdélného sálu, 1709. Available: http://digi.
ub.uni-heidelberg.de/diglit/pozzo1709bd2/0125.
60a, b Dvě tváře bohyně – Diana v pojetí A. Pozza a J. G. Werleho. ÚDU AV ČR,
BCPE, inv. č. 51796, 96995, foto Martin Mádl.
61a, b Květinové detaily podle Pozza a Werleho. ÚDU AV ČR, BCPE,
inv. č. 97045, 51823, foto Martin Mádl.
Seznam
vyobrazení
133
Seznam
vyobrazení
134
62 Detail Pozzovy fresky v Rossau. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 97002,
foto Martin Mádl.
63a, b, c Zeus v pojetí Andrey Pozza z Gigantomachie nad schodištěm, resp.
z apoteózy Herkula v hlavním sálu Lichtenštejského paláce v Rossau,
a Johanna Georga Werleho. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 97086, 51817,
96981 foto Martin Mádl.
64 Detail fresky sálu schwarzenberského loveckého zámku v Hirschstetten,
zničené r. 1945. Available: http://www.zi.fotothek.org/
objekte/19070514.
65 Pohled do sálu Ohrady s Hamiltonovými obrazy, stav před 2. sv. válkou.
66a, b Lorenz Habel, Návrh rozmístění jeleních hlav na stěnách sálu loveckého
zámku, 1724. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1749,
fol. 23, 24.
67 Půdorys piana nobile Ohrady.
68 V inventáři z roku 1719 je zachyceno devět Hamiltonových obrazů, desátý
kus byl dodán později. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, B 6I 1a.
69 Detail inventárního soupisu obrazů, uložených na Ohradě – obrazy
schwarzenberských předků a příbuzných. SOAT-ČK, ÚK Hluboká,
B 6I 1a.
70 Halbturn.
71 Schematický půdorys zámku Halbturn. Kresba autor.
72 Půdorys piana nobile Ohrady (nahoře) variuje půdorys Troji (dole):
je zrcadlově obrácený a boční křídla jsou proti vzoru odsazena.
Kresba autor.
73 Prelatura cisterciáckého kláštera v Plasích. Foto Pavel Blažek. Available:
http://www.klaster-plasy.cz/App/Data/Foto/Foto-vlevo/Prelatura/
02.jpg
74 Vestibul vídeňského zahradního paláce Liechtenstein v Rossau
s dominantním detailem zdvojených pilastrů na pilířích klenby. unidam.
univie.ac.at
75 Domenico Martinelli, Průčelí Lichtenštejnského zahradního paláce
v Rossau, po 1692. © Palais Liechtenstein GmbH / Akodu
76 Půdorys prvního patra letohrádku Ichtershausen v Durynsku, po 1736.
Laß (2006), č. kat. 37, s. 327–330.
77 Johann Pták, Rozpočet restaurování 15 jeleních hlav na Ohradě, 1844.
SOA Třeboň, odd. ČK, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1.
78 Heinrich Mocker (?), Návrh nového krovu rizalitu hlavní budovy, 1884.
SOAT, Vs Hluboká, mapy a plány, inv. č. 927, ev. č. 2083.
79 Jan Sedláček, Návrh nových hlavních dveří loveckého muzea, 1886. SOAT,
Vs Hluboká, mapy a plány, inv. č. 937, ev. č. 2095.
Obsah
I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
VII.
VIII.
Úvodem /s. 9
Lovecký zámek Ohrada v literatuře a pramenech /s. 11
Jeho vysoce osvícená knížecí milost a pan baumistr /s. 18
Díla o architektuře v knihovně
Adama Františka ze Schwarzenbergu /s. 27
Ohrada mezi stavebníkem a architektem /s. 32
V původní kráse /s. 49
Obrazová výzdoba loveckého zámku /s. 91
Lovecký zámek in context… /s. 95
Další dějství: opravy a úpravy /s. 105
Příloha /s. 116
Prameny a literatura /s. 120
Seznam zkratek /s. 126
Annotation /s. 127
Rejstřík /s. 128
Seznam vyobrazení /s. 131
Lovecký zámek Ohrada.
S t av e b n í d ě j i n y.
Autor / PhDr. Jan Ivanega
Odborná oponentura / prof. PhDr. Petr Fidler, Mgr. Hynek Látal, Ph.D.
Grafická úprava, obálka a sazba / Jakub Troják
Jazyková korektura / Bc. Kamila Hugrová
Překlad / Mgr. Hana Ondráčková
Reprodukční práva k archiváliím / Státní oblastní archiv v Třeboni
Vydalo / Národní zemědělské muzeum Praha
Vydání první
Rok 2014
Tisk ViaGaudium s.r.o.
ISBN 978-80-86874-55-5
Publikace je výstupem koncepce rozvoje
výzkumné organizace Ministerstva zemědělství
č. RO1213 řešeného v roce 2014-08-26