Zpravodaj 2004/2

MOJED
SA
KLUB
www.samojed-klub.cz
ZPRAVODAJ
ČÍSLO 2/2004
Nejlepší žvýkačka je stejně tenisák!
Yoshi v plné kráse.
J
aro nám zamávalo na rozloučenou a předalo vládu létu, které mělo spoustu času se
na nás pořádně připravit. Doufejme, že se letos nebude pokoušet uvařit nás všechny
ve vlastní šťávě a my tudíž nebudeme muset vážně uvažovat o emigraci někam k polárnímu kruhu.
Toto číslo Zpravodaje vypadá malilinko jinak, než ta předchozí, za což se omlouvám,
nicméně doufám, že Vám nezkazí náladu ani počtení. Pokud se Vám bude zdát, že je
opravdu příšerné, nic Vám nebrání přijet mi ho omlátit o hlavu na letošní tábor, i když
bych tam ráda potkala i ty, kteří se přijedou mírumilovně bavit, stejně jako v minulých
letech.
Přeji Vám příjemné léto bez extrémních teplot a v září se těším na shledanou na
táboře.
Anna Pešková
[email protected]
Obsah
Výbor SK informuje........................................................................................................4
Psí pasy............................................................................................................................4
Informace o cestování s domácími zvířaty do ciziny.......................................................5
Chovatelský a zápisní řád Českomoravské kynologické unie – část II...........................6
Den plný ledu a sněhu......................................................................................................8
úryvky z listov, ktoré písali psíci pánbožkovi:................................................................9
Klubová výstava SK 10. dubna 2004.............................................................................10
Mezinárodní výstava Graz březen 2004........................................................................13
Klubová výstava KSP Hustopeče u Brna 13.03.2004....................................................14
Ostrava 21.3.2004..........................................................................................................16
České Budějovice 25.4.2004..........................................................................................16
Dogtrekking 2004..........................................................................................................17
Představujeme chovatelskou stanici..............................................................................21
Saňové závody...............................................................................................................25
NIEČO NA SCHLADENIE: Späť na Donovaly 2004..................................................27
Odohráva sa v nebi:......................................................................................................28
Tajemství Věčných sněhů..............................................................................................29
Výbor SK informuje
Psí tábor 2004
bude 17. – 19. 9.2004 v rekreačním středisku hájenka Benetice u Světlé nad Sázavou.
Ubytování ve čtyřlůžkových chatkách za 134,- Kč/lůžko a den, pes zdarma. Plná penze
220,- Kč/den, polopenze 120,- Kč/den.
Doprava autem, nebo vlakem do Světlé nad Sázavou, po předchozí domluvě je možné
zajistit odvoz z nádraží do kempu.
Součástí tábora bude členská schůze, po jejím ukončení na Vás čeká pečené sele. Dejte
vědět, zda o něj máte zájem, platit se bude až na místě.
Přihlašujte se u Ing. Aleny Peškové na tel. čísle 602 419 512, nebo na e-mailu
[email protected] do konce července.
Během srpna budou k dispozici detaily – mapka apod.
Ing. Alena Pešková
!!!Výroční členská schůze Samojed klubu!!!
se koná dne 18. 9. 2004 v 15:00 h v Beneticích u Světlé
nad Sázavou jako součást psího tábora
Psí pasy
Před začátkem závodní sezony si nezapomeňte pro své tahouny vyřídit psí pasy
(RACE-PASSPORTY, HUNDE PASY). K vystavení psího pasu potřebujete 2 fotografie psa: jednu velikosti fotografie na občanský průkaz (3,5 x 4,5 cm), kde bude hlava
psa zepředu, druhou o velikosti 10 x 15 cm, zobrazující psa z boku v postoji v klidu,
dále kopii průkazu původu psa, číslo mikročipu, je-li aplikován. Vše zašlete paní Janě
Henychové, Hraničná 225, 468 11 Janov nad Nisou. Poplatek za vyhotovení 1 pasu je
50,- Kč, pas Vám bude zaslán po jeho uhrazení.
Po obdržení pasu je třeba nechat jej potvrdit u PCh – paní Hany Němcové již bez dalšího
poplatku. Psům, kteří jsou uchovněni, pas potvrdí obratem, neuchovnění psi s PP musí
být předvedeni PCh (na klubové výstavě, bonitaci…) a potom jim pas bude potvrzen.
Informace o cestování s domácími zvířaty do ciziny
Od 3.7.2004 začne platit nařízení č.998/2003 EP o veterinárních podmínkách pro cestování s domácími zvířaty pro jiné než obchodní účely mimo území ČR. Cestování bude
usnadněno a harmonizováno.
Podle výše uvedeného nařízení musí od 3.7.2004 pro psy, kočky a fretky na vycestování
z republiky být vystaven cestovní doklad (pas) s potvrzením o očkování proti vzteklině.
Do dokladu se dále mohou zapisovat údaje o jiných vakcinacích a jiných veterinárních úkonech. Zvířata musí být jednoznačně a nezaměnitelně označena.Nejvhodnější
je elektronické značení, tzv. mikročip, který splňuje ISO normy pro mikročipy a čtecí
zařízení ISO 11784 a ISO 11785. Během přechodného období osmi let bude uznáváno
i tetování, ale pouze v případě, že je čitelné.
Mezinárodní průkaz pro malá zvířata bude platit ve všech členských státech EU. Bude
označen kódem země, pro nás CZ, a pořadovým číslem, přiděleným Státní veterinární
správou ČR.
Chovatel získá pas po 1.5.2004 u schváleného soukromého veterinárního lékaře (seznam je
uveřejněn na webových stránkách www.svscr.cz, další informace i na www.mushing.cz).
Příjemnou cestu přeje
Ota Janko.
Chovatelský a zápisní řád Českomoravské kynologické unie – část II.
V. Krycí list (doporučení nebo potvrzení o krytí feny)
1. Pro plánované krytí chovné feny vystaví příslušný poradce chovu krycí listy (neníli klubem určeno jinak).
2. Platnost krycích listů je neomezená (není-li klubem určeno jinak).
3. Krycí listy musí obsahovat následující údaje :
a) jméno psa (psů) navrženého ke krytí a číslo jeho zápisu
b) jméno feny a číslo jejího zápisu
c) jméno a adresu majitele nebo držitele psa
d) jméno a adresu majitele nebo držitele chovné feny
e) podpisy obou majitelů (držitelů)
f) místo a datum krytí.
4. Řádně vyplněné a podepsané krycí listy jsou dokladem, který je součástí přihlášky
vrhu, nutné k zápisu štěňat do plemenné knihy a vydání průkazu původu.
5. Způsob manipulace s krycími listy i dalšími doklady nutnými k zápisu vrhu určí
chovatelský klub sám.
VI. Krytí
1. Ke krytí smí dojít jen mezi dvěma chovnými jedinci a na základě platného krycího
listu.
2. Během jednoho hárání smí být fena kryta jen jedním ze psů, který je uveden v
krycím listě.
3. Doporučuje se krýt fenu u majitele (držitele) psa. Majitel, resp. držitel nebo jimi
zmocněná osoba jsou povinni doprovázet fenu ke krytí.
4. Pokud fena zůstává u majitele (držitele) psa několik dní, hradí veškeré náklady s
tím spojené, jakož i dopravu zpět, majitel feny.
5. Držitel psa je povinen se o fenu řádně starat v době, kdy je u něj umístěna za účelem
krytí. Rovněž odpovídá za škody, které v této době fena způsobila třetí osobě.
6. Pokud vybraný pes fenu nenakryl, smí být užit další pes ve smyslu chovatelského
řádu příslušného klubu.
7. Při neplánovitém krytí jiným psem než smluveným je držitel psa povinen toto
majiteli (držiteli) feny ohlásit a hradit mu všechny náklady a vzniklou škodu.
Držitel psa není oprávněn po takovémto krytí žádat od majitele feny žádné finanční
vyrovnání.
8. Pokud došlo k úhynu feny v době, kdy byla v péči držitele chovného psa, je držitel
chovného psa povinen podat o tom zprávu majiteli (držiteli) feny a zjistit na své
náklady příčinu úhynu feny.
9. Pokud k úhynu chovné feny došlo z důvodů na straně držitele chovného psa, je
držitel chovného psa povinen uhradit majiteli chovné feny škodu tím vzniklou.
Pokud k úhynu chovné feny nedošlo z důvodů na straně držitele chovného psa, je
držitel chovné feny povinen uhradit držiteli chovného psa náklady, které vynaložil
na péči o fenu podle uzavřené dohody.
10. Po krytí vyplní držitel psa a majitel (držitel) feny krycí listy.
11. Způsob úhrady za krytí je věcí dohody : Doporučuje se uzavřít dohodu písemně. Při
úhradě krytí formou štěněte přísluší první volba chovateli. Další má být sepsáno v
dohodě, která by měla hlavně obsahovat tyto body :
a) doba výběru štěněte majitelem psa
b) doba odběru štěněte majitelem psa
c) doba, po které právo na výběr štěněte zaniká
d) doba, po které právo na odběr štěněte zaniká
e) vyrovnání výloh s dopravou
f) zvláštní ustanovení pro případ, že fena vrhne jen mrtvá štěňata nebo jen
jedno štěně, případně, že štěně zvolené majitelem psa do doby odběru
uhyne.
Nedodržení dohody může být předmětem občansko-právního řízení.
12. Krytí feny může být nahrazeno inseminací. Tento úkon smí provádět pouze osoba
odborně způsobilá (zákon č.166/1999 Sb.) a musí svým podpisem potvrdit, že bylo
užito semene určeného (dohodnutého) psa nebo semene s veškerou předepsanou
dokumentací. Náklady na inseminaci hradí majitel feny. Inseminace nesmí být v
žádném případě použita mezi jedinci, kteří se již předtím úspěšně nereprodukovali
přirozeným způsobem.
13. Nezabřezne-li fena a došlo-li k úhradě krytí ihned po aktu, má majitel (držitel) feny
nárok na jedno bezplatné krytí stejné feny stejným psem.
14. Právo krytí zdarma zanikne úhynem psa nebo feny.
15. Pokud se prokáže, že pes byl v době krytí neplodný, má majitel feny nárok na
vrácení peněz uhrazených za akt krytí.
16. Podmínky zahraničního krytí určuje chovatelský řád klubu.
17. Během jednoho kalendářního dne smí chovný pes krýt jen jednu fenu.
Pokračování v dalším Zpravodaji.
Jaroslava Janková
Den plný ledu a sněhu
Na sobotu 24.ledna 2004 připravila pražská zoo pro své zimní návštěvníky program
s příhodným názvem-Den na pólech.Počasí jako kdyby vědělo, o čem bude řeč. Modrá
obloha sloužila jen k matení, protože mrzlo až praštělo.
Po celý den nechyběly především soutěže.Hned u hlavního vchodu narazili příchozí
na tučňáky v nadživotní velikosti, kteří v příslušném kostýmu vybízeli děti k přenášení
vajec z místa na místo po způsobu tučňáků.Další čtyři externisté tentokrát v medvědích
kostýmech měli pro děti připravené další soutěže: u sobů měli předvést obratnost se
sobím parožím na hlavě, u medvědů se cvičilo chytání lumíků(na gumičce) a u plameňáků na kopečku dítě s maskou tuleně vystrkovalo hlavu z díry v „ledu“a natahovalo
se rukou pro bonbon, přičemž se nesmělo nechat polapit medvědem(díra v ledu byla
pověšená obruč potažená bílou látkou).
Od 11:00 byla v blízkosti pavilonu želv připravena ukázka psího spřežení. Dva nefalšovaní musheři, pánové Janko a Burda, předvedli dvě spřežení, jedno se samojedy a druhé
se sibiřskými husky. Psi byli bezvadní a zvláště samojedi vzbuzovali u návštěvníků zoo
doslova nadšení. Děti si psy mohly pohladit, podrbat, pomuchlovat se s nimi.Několikrát
za den byli psi zapřaženi a objeli menší okruh.Třebaže bylo málo sněhu, a tak netáhli
saně, nýbrž zvláštní trojkolku, nijak jim to na elánu neubralo.Netrpělivým štěkáním
připomínali, že je nebaví jen tak sedět, ale že potřebují běhat a běhat.Pravda, v jedné
chvíli je na okruhu zaujaly paovce hřivnaté, které lehce vyběhly na strmou skálu a se
zájmem pozorovaly to exotické spřežení, ale jako správně vycvičení psi se nezdržovali
a po letmém ohlédnutí běželi dál. Kromě vystavených saní, starobylých i moderních, se
mohli zájemci podívat na obrázky ze závodů psích spřežení, popovídat si s mushery a
děti se povozily alespoň na bobech se zapřaženým psem.
Dalším bodem bohatého programu bylo povídání v Africkém domě, kde mohli všichni
rozmrznout. Ve 14.00 začala beseda o Antarktidě. Pan Karel Janko, který skutečně
v Antarktidě byl, vyprávěl o životě, o zvířatech i historii tohoto dosud tajuplného světadílu. A nejen to, svá slova provázel spoustou obrázků. Málokdo si umí představit, jak se
na Antarktidě žije. Ještě větším překvapením bylo pro mnoho návštěvníků zjištění, že to
není pustá bílá pláň a ledové moře bez života. I v Antarktidě najdeme netušeně pestrou
přírodu, byť se často skrývá a objeví ji jen ti pozorní.
Obrázek polárních krajin plných života dokreslilo i vyprávění dr. Romana Vodičky,
veterináře z pražské zoo, o kytovcích. Schopnost těchto vodních savců žít i v ledových
vodách, které jsou překvapivě bohaté na živiny, určitě leckoho zaujala.
Článek je z časopisu pražské ZOO „Trojský koník“.
Poznámka: Pánové Ota a Karel Janko, je pouze shoda jmen i když zajímavá.Do řad
našich známých vnesla tato shoda trochu zmatků, neboť na plakátech propagujících
tuto akci v ZOO ani v tomto článku nebyla uvedena křestní jména.
J. Janková
úryvky z listov, ktoré písali psíci pánbožkovi:
„Milý pánbožko,
keď sa dostanem do neba budem môcť spávať na tvojom gauči..?“
„Milý pánbožko,
keď štekám odušu v lese, kde ma žiaden človek nemôže počuť, aj tak je to fuj ?“
„Milý pánbožko,
existujú psi aj na iných planétach vo vesmíre? Už dlho štekám a vyjem na mesiac, ale
jediné čo sa mi ozvalo bol ten otravný bígel odvedľa.“
„Milý pánbožko,
niekedy ľudia ďakujú za jedlo a modlia sa, ale neďakujú za moje granule. Tak som
si vymyslel špeciálnu motlitbu. Všimol si si ako dvojnásobne rýchlo vrtím chvostom
keď mi nakladajú do misky?“
„Milý pánbožko,
ten nový pes čo si moji ľudia kúpili práve ocikal koberec. Mám taký zvláštny pocit, že
to zasa prischne na mňa, pretože si myslia, že žiarlim. Myslíš, že keby si pričuchli tak
zistia že som to nebol ja?“
„Milý pánbožko,
ako to, že psi rozumejú slovným príkazom, signálom, pískaniu, klikaniu, a ľudia nerozumejú ani sami sebe?“
„Milý pánbožko,
ako to, že ľudia oňuchávajú všeličo iné, ale nie jeden druhého?“
Ze zahr. zpravodajů přeložila Ing. J. Fulierová
Plemenná kniha se omlouvá za prodloužení termínů vyřizování záležitostí z důvodu snížení počtu pracovníků. Děkujeme za pochopení.
Klubová výstava SK 10. dubna 2004
Posuzovala paní Ludmila Pavlíková.
Přihlášeno 19 samojedů, posouzeno jich bylo 14.
Psi
- dorost
VN1 BENJAMIN OD CHVOJNICE, o. Ch.Kevin Kartuš, m. Larisa Divoký západ, ch.
Mertel Vladimír, maj. Geseová A.
- mladých
V1, CAJC, KLUBOVÝ VÍTĚZ, BOB ALAS TIKIBARA, o. Ich.Arny z Radeče, m.
White Noblesse Conny, ch. + maj. J. Janková
V2 ALFIRIN XAMBA´S YOSHI&US, o. White Star Aleksejev Kid, m.Humoresque
Snowy Xamba, ch. Ing. J. Fulierová, maj. Anna Pešková
VD3 DANNY ZÁTOKA SNŮ, o. Kuuran Mr.Bojangles, m. Ankara Zátoka snů, ch.
Romana Hrabalová, maj.Hana Machatá
- mezitřída
V1 K.JACK Z MĚSÍČNÍHO SVĚTLA, o. Agaton Bílý rododendron, m. Floky
z Měsíčního Světla, ch. Lněnička Pavel, maj. Špačková P. + Absolon S.
VD2 D´ARTAGNAN AIASKIMA, o. Ich.Arny z Radeče, m. Alma Belinino srdce, ch.
Ing.A.Pešková, maj. Jan Vlček
- vítězů
V1, CAC Ch.SNOWMIST CHARMING CLOWN, o. Ch.Humoresque Sapporo, m.
Roybridge Snow Dancer, ch. Tuomaala R., maj. J. Fulierová
V2, Res.CAC Ch.ANTARES WEMORA, o. Jorcky de Belaya Kheta, m. Anika
Aromex, ch. Glettník Vilém, maj. Martinová Marie
- veteránů
V1 Ich.ASSAI BESSARION, o. Ich.Honey Moon Smile de Belaya Kheta,
m. Ich.Bessarion Bílý soutok, ch. Ing. Jana Trnková, maj. Trnkovi Jana a Jaroslav
FENY
- mladých
VD1 ABSOLUTE XAMBA YOSHI AND US, o. Ich.White Star Aleksejev Kid, m.
Humoresque Snowy Xamba, ch. + maj . J. Fulierová
10
- otevřená
VD1
OLDOVA OF BEAUTIFUL NORTH, o. Lasko of Snowy Kingdom,
m. Freyja of Beautiful, ch. Slávek Dusil, maj. Hana Němcová
- vítězů
V1, CAC Ch.HUMORESQE SNOWY XAMBA, o. Ch.Aramis, m. Roybridge Snow
Dancer, ch. Hämäläinen T. + T., maj. J. Fulierová
V2, Res.CAC
Ch.ELPINKA Z MĚSÍČNÍHO SVĚTLA, o. Gimy Alatna,
m. Aaika Moravia Cabaro, ch. Pavel Lněnička, maj. Roman Tůma
- veteránů
V1, KLUBOVÝ VÍTĚZ Ich.BESSARION BÍLÝ SOUTOK, o. Kuuran Rock N Roll,
m. Aneliss Jamamba, ch. Petr Žoček, maj. Trnkovi J. a J.
V závěrečných soutěžích získal pár samojedů chovatelky J.Fulierové 3. místo a pes
Alas Tikibara se umístil také jako třetí ve skupině V.
Výbor klubu by chtěl poděkovat chovatelské stanici Yoshi and Us za věnování sponzorských dárečků!
Stydlivý vítěz Alas Tikibara
11
Mezinárodní výstava Graz březen 2004
Rozhodčí: Steinbacher Marto A.
Psi
- mladých
V1, JB Cabaka’s Apollo Snowstorm, DK
- šampiónů
V1, CACA, CACIB, BOB Dango di Casa Kaly,
V2, Res.CACA, Res.CACIB Ikiliikkujan Mistique Magic, FIN
V3 Anatina Foxtrot Dancer, SLR
- veteránů
V Anatina Silver Sax, SLR
FENY
- mladých
V1, JB Windnorth Star of Ice, ÖHZB
- mezitřída
V1, Res.CACIB Roybridge Silver Seraph, MET
- otevřená
V1, CACA, CACIB Aurora Borealis of Severnaya, MET
V2, Res.CACA Akira from the Ho, ÖHZB
Dango di Casa Kaly
12
Klubová výstava KSP Hustopeče u Brna 13.03.2004
Samojed - Ing. Leoš Jančík
Počet prihlásených: 21 (13 psov + 8 sučiek)
Počet zúčastnených: 17 (12 psov + 5 sučiek)
Psi
-puppy
VN1 CZECH CLOWN CLIO STRÁŽCE SEVERU, 21.11.2003, O: Baruk von
Fliethbachtal, M: Queen Elizabeth Jamamba, CH: Knápková Marcela, M: Klusoň
František
VN2 BENJAMÍN OD CHVOJNICE, 29.09.2003, O: CH: Kevin Kartuš, M: Larisa
Divoký Západ, CH: Mertel Vladimír, M: Fulierová Jana a Geseová A.
VN3 AKIM Z BOJKOVSKÉHO PODHÁJÍ, 14.09.2003, O: Snowmist Charming
Clown, M: Anitta od Račí Studánky, CH. + M: Petráš František
VN4 CROMWELL CASIDY STRÁŽCE SEVERU, 21.11.2003, O: Baruk von
Fliethbachtal, M: Queen Elizabeth Jamamba, CH + M: manž. Knápkovi
-mladých
V1, CAJC, Klub.vít.mladých URAL Z TAGMOWEGO GNIAZDA, 28.04.2003, O:
Snowmist Charming Clown, M: Nanda Karhu z Kresowych pol, CH: Klosiňská Anna
Górny, M: manž. Šiškanincovi
-mezitřída
V1, CAC Candy Zátoka snů, 06.04.2002, O:Kuuran Mr.Bojangles, M:Ankara
Zátoka snů, CH:Hrabalová Romana, M:Urbanová Dana
-otevřená
V1, CAC Xaver Jamamba , 22.11.2001, O:Kuuran Mr. Bojangles, M: ICH.MyLady Jamamba, CH: Bogdanová Stan., M: Piskacis Ladislav
V2 CH. ATLANTIS WEMORA, 17.04.1999, O: ICH. Jorcky de Belaya Kheta, M:
Anika Aromex, Ch: Glettnik Petr, M: Hanske Erich
V3 Heskim z Měs. světla, 12.10.2001, O:Arny z Radeče, M: Eskima z Měs.
světla, Ch+M: Lněnička Pavel
-vítězů
V1,CAC,Klubový vítěz CH. Snowmist Charming Clown, O:Humoresque
Sapporo, M: Roybridge Snow Dancer, CH:Tuomaala Riitta, M: Fulierová Jana,Ing.
13
V2, r.CAC ANTARES WEMORA, 17.04.1999, O: ICH. Jorcky de Belaya Kheta, M:
Anika Aromex, Ch: Glettnik Petr, M: Martinová Marie
V3 URSUS JAMAMBA, 29.04.2000, O:Kuuran Mr.Boj., M:My-Lady Jamamba, Ch:
Bohdan. Stan., M: Görčová Magdaléna, SK
Feny
-mladých
V1, CAJC, Klubová vítězka mladých, BOB, 2. BIS Junior ABSOLUTE XAMBA
Yoshi&us, 09.05.2003, O: ICH. White Star Aleksejev Kid, M:CH. Humoresque Snowy
Xamba, CH + M: Ing. Fulierová Jana
V2 DAPHNE ZÁTOKA SNŮ, 25.04.2003, O: Kuuran Mr. Bojangles, M: Ankara
Zátoka snů, Ch: Hrabalová Romana, M: Šiškanincovi manž.
-mezitřída
V1, CAC Jony Z Měsíčního světla, 14.06.2002, O: Agaton Bílý rododendron,
M: Bianka z Měsíčního světla, Ch+M: Lněnička Pavel
-otevřená
V1, CAC, Klubová vítězka LARISSA DIVOKÝ ZÁPAD, 23.04.1997, O: Saturn del
Corno Bianco, M: Diana Alatna CS, Ch: Zikánová Olga, M: Mertel Vladimír
V2, r.CAC Anitta od Račí studánky, 27.06.2000, O: North’s Star Faith No
More, M: Aka od Jeleního ochozu, CH:Vávrová Hana,MVDr., M:Petráš František
Záverečné súťaže:
2. BIS Junior: ABSOLUTE XAMBA Yoshi&us
BIS páry: CH. Snowmist Charming Clown + ABSOLUTE XAMBA
Yoshi&us
14
Ostrava 21.3.2004
Rozhodčí: Dostál Jaromír, Ing. Dr.
Psi
-dorost
VN AKIM Z BOJKOVSKÉHO PODHÁJÍ, 14.09.2003, O: Snowmist Charming
Clown, M: Anitta od Račí Studánky, CH. + M: Petráš František
- mezitřída
V1 CAC, Nár. vítěz, BOB Candy Zátoka snů, 06.04.2002, O:Kuuran Mr. Bojangles,
M:Ankara Zátoka snů, CH: Hrabáková Renata, M:Urbanová Dana
- otevřená
V1 CAC Baldy- Bad od Račí studánky, 29.08.2001, O: Omar Jamamba,
M: Aka od Jeleního ochozu, Ch+M: Vávrová Hana,Mudr.
České Budějovice 25.4.2004
Rozhodčí: Petrusová Hana, Ing.
Psi
- otevřená
V1 CAC CACIB BOB Candy Zátoka snů, 06.04.2002, O:Kuuran Mr. Bojangles,
M:Ankara Zátoka snů, CH: Hrabáková Renata, M:Urbanová Dana
V2 r.CAC r.CACIB JCH. Xaver Jamamba, 22.11.2001, O:Kuuran Mr. Bojangles,
M: Ich. My-Lady Jamamba, CH:Bogdanová Stan., M:Piskacis Ladislav,CZ
Feny
- veteránů
V1 Nejlepší veterán INDIANA JAMAMBA, 26.02.1994, O:Kuuran Rock N Roll, M:
Ansheila Jamamba, CH: Bogdanová Stanislava, M: Němcová Hana
15
JCH. Xaver Jamamba
Dogtrekking 2004
Zima skončila a s jarem přišla i dogtrekkingová sezóna, protože se nám loni Osamělý
vlk líbil, rozhodl jsem se , že to zkusíme i letos. Na letošní rok je připraveno 5 závodů:
Krušnohorský dogtrekking, Stopou strejdy Šeráka, Šlapanický vlk, Osamělý vlk a Stezkou vlka.
Krušnohorský dogtrekking – 16.-18.4. 2004.
Do Jirkova to od nás z Litoměřic není daleko, a tak 15.4. dopoledne vyrážíme do Krušných hor. Start i cíl byl v areálu kempu Jirkov-Červený hrádek, který poskytl příjemné a
pěkné prostředí pro celou akci. Až na hrozně úzké a příkré schody do podkrovní restaurace, ale ty se nakonec dařilo zdolávat všem bez úhony i v pozdních nočních hodinách.
Ráno v 8:37 vyrážíme na 90km dlouhou trasu, kterou pořadatelé připravili po okolních
kopcích. Vyrážíme docela slušným tempem po modré značce podle vody směrem na
Vysokou pec (3km), už teď je dost teplo a Dorian dvakrát využije potok k chladivému
osvěžení. Dále míříme po žluté na zámek Jezeří a po modré na Horní Jiřetín (13,5km).
16
Tady začíná asi 5km dlouhý úsek mimo značené cesty. Itinerář je perfektně napsaný
takže s orientací nejsou problémy. Problém ale nastává s Dorianem, nechce se mu
šlapat, zpomaluje, loudá se za mnou a každou chvíli si lehá. Možná to je teplem nebo
nedávným zraněním tlapky a možná se mu stýská po nové kamarádce, kterou jsme týden
před závodem přivezli. Odepínám postroj, beru Dorka na vodítko a tempem lázeňského
hosta na kolonádě pokračujeme s častými přestávkami v cestě. V sedm hodin večer na
37km se rozhoduji tentokrát skončit a vrátit se do kempu. Za měsíc se chystáme do
Rychlebských hor, doufám že se nám bude dařit lépe.
Stopou strejdy Šeráka – mezinárodní mistrovství ČR – 13.-16.5.2004
Měsíc utekl jako voda a já s Dorianem a nacpaným kletrem už zase sedím ve vlaku a
míříme na další závod. Naším cílem jsou Lázně Lipová, po šesti hodinách jízdy jsme
konečně na místě a vyrážíme na Miroslava. Tedy lyžařský areál Miroslav, který poskytl
zázemí celému závodu. Jsme tu první, nikde nikdo, ani pořadatel. Restaurace je naštěstí
otevřená a po malém občerstvení vyrážíme rozbít tábor. Dorážejí členové pořádajícího
klubu Obří skály-Ramzová, další účastníci a jejich čtyřnozí kamarádi. Až na pár krátkých přeháněk je zatím pěkně. Po 16 hodině se zatáhne a začíná drobně a vytrvale pršet.
Dorin chrupe před stanem a ani to s ním nehne, „Tak Dori čekej, jdu na prezentaci“.
Dostávám startovní číslo 20, itinerář a mapu, v pěkně útulném prostředí restaurace
s dalšími závodníky zjišťuji co všechno si na nás pořadatelé připravili. Ve 20hod. mítink
a pak hurá do spacáku, Dorian mě nadšeně vítá a ač do stanu nikdy nechtěl hrne se za
mnou, asi už má toho deště dost a nebo tuší co nás ráno čeká. Odrhnu věci a dělám mu
vedle sebe troch víc místa, „dobrou
Dori“. Ráno je stejné, těžké šedivé
mraky a vytrvalý déšť.
Přesně v 8:20 nás startérovo „go“
posílá na dlouhou trasu, která nás
přes pohoří Kralického sněžníku a
části Rychlebských hor přivede po
106km zpět do lyžařského areálu
Miroslav (doufám). Prvních 7km
sledujeme červené fábory pořadatele (víc ani sledovat nejde, mlha
přede mnou, mlha za mnou…) a u
rozcestníku s poetickým názvem
Vražedný potok se napojujeme na
turistické značení, které nás přes
Ramzovou a Brannou dovádí do
Starého města (22km). Hned jak
vstoupíme mezi první domky při-
17
řítí se z pravé strany z hloubi zahrady dva krásně huňatí Samojedi (svět je malej) a štěkotem nás podle plotu doprovázejí na naši další pouť - možná by chtěli jít s námi. Moc
se nezdržujeme jen nakoupíme jídlo a pokračujeme po modré značce na Stříbrnice, kde
je první kontrola (26km). Dáme malou pauzu a něco na zub, Dori granule a páníček klobásu „ Co po mě tak koukáš, to víš že ti kus nechám, jsi pašák a šlapeš zatím dobře“.
A jsme zase na cestě, ze Stříbrnic stoupáme po žluté značce k chatě Na návrší (899 m
n.m.) dál k rozcestníku nad Adeliným pramenem (1040m n. m.) a pokračujeme po modré
na Stříbrnické sedlo pod Kralickým sněžníkem (1212m n.m., 32,5km). Tady narážíme
na první sněhová pole, sníh je mokrý a špinavý, to však Dorkovi vůbec nevadí, s chutí
se v něm válí a za chvíli už vůbec nevypadá jako krásný bílý Samojed. Jsme kousek
od vrcholu sněžníku ale trasa nás vede přes Mokrý hřbet na Sušinu. Zpočátku se proplétáme Mrtvým lesem, pěkné přírodní agility – „Dori ho, dží, hop, hop dží, ho……..“
proplétáme se mezi suchými stromy a přeskakujeme vývraty. Konečně je to za námi a
pokračujeme dál, Mokrý hřbet dělá čest svému jménu, sněhová pole střídá rozmáčená
cesta kde místy zapadám až po kotníky. Jsem rád, že mám na nohou pořádné pohory,
nedá se v nich běhat ale nohy mám v suchu.
Konečně jsme nahoře na vrchu Sušina (1321m n.m.) a před námi dlouhý sestup do údolí
až k rozcestí Dolní Morava - bus konečná (750m n.m.,44,5km)- druhá kontrola. Je 19
hodin, za světla to přes Kralický sněžník nestihnem, tady dole je zima (asi 60C), fouká
vítr, prší, nahoře se určitě honí všichni čerti a mrzne. Tma, mlha, mráz, vítr brrrr, znám
to a rozhoduji se pro bivak, popojdem asi 5km na konec údolí a zalehnem. Zatím máme
trochu času a tak si dáme na kontrolním stanovišti večeři. Pořadatelé tu mají dokonce
naražený soudek, ne že by studené pivo bylo v tomto počasí ideální ale přesto chutná.
Ráno 4 hodiny -začíná svítat, balíme a vyrážíme na Kralický sněžník. Po modré k prameni Moravy a dál po červené půjdeme až na vrchol. S přibývající nadmořskou výškou
přibývá i všechno ostatní, světlo, vítr, mlha, jen teplota klesá. Vytahuju větrovku, rukavice nemám-chyba, objevují se první omrzlé špičky stromů a konečně i pramen Moravy
„nevynechejte ochutnávku „ radí itinerář, Dorian s chutí ochutnává, já teda opravdu
nemám chuť. Dále podle tyčí (ještě že tu jsou) až na vrchol Kralického sněžníku (1442m
n.m., 54km) a třetí kontrolní bod. Zmrzlou rukou lovím z vrcholové schránky razítko a
doufám, že mi v tom vichru neuletí kontrolní karta, podařilo se.
„Dori jdeme“- nechce, zjevně se mu tady líbí. Válí se ve zmrzlé trávě, poskakuje a
vybízí mě ke hře. Ale mě se tady vůbec nelíbí! Sestupujeme zpátky kolem Moravy
po červené značce až k rozcestí nad Adeliným pramenem a stále po červené k chatě
Paprsek, téměř vrstevnicová cesta rychle ubíhá a ubývá i oblačnost. Když dorazíme
na Paprsek (74,5km) je jasno a svítí sluníčko, to zmrzlé ráno jako by už ani nebyla
pravda. Pauza – tak tady si to pivko opravdu vychutnám a vychutnávám si i sluníčko. Za
hodinku už jsme zase na cestě do cíle zbývá asi 31km, tak to už dneska dojdem.
18
Pokračujeme po červené přes Palaš na Císařskou pak po zelené značce přes Brousek
a Smrk hraničník (1109m n.m.) na rozcestí Sokolí skály. Počasí je nádhera, modrá
obloha, sluníčko, krásné výhledy, cesta rychle ubíhá a Dorin šlape na jedničku. A je
tady Stříbrné údolí a čtvrtá kontrola (85km)- razítko a vyměnit ponožky, zpocené do
batohu a suché na nohy, můžeme dál k Nýznerovským vodopádům (495m n.m.) kde se
napojujeme na modrou a pokračujeme podle Bučinského potoka. Tady nás podle itineráře čeká „poslední EKG“- stovky menších či větších buků poházených přes cestu, to
je opravdu „chuťovka“, kličkujeme, podlejzáme, přelejzáme, obcházíme, to snad nemá
konce, pot ze mě jen leje.
Konečně je to za náma, Dorian okamžitě zalehne pod smrček do stínu, z pod větví po
mě koulí očima a já jen čekám kdy si začne významně poklepávat packou na čelo „co
je Dorí, pojď, teď už to bude dobrý“. Bez problémů zdoláváme poslední tisícovku – už
pátou - Lví horu (1040m n.m.). Tak a teď už budeme po žluté jenom sestupovat až do
Lipové. Zbytek cesty už zvládáme v pohodě za chvíli je tady Lipová, s ní poslední kontrola a 3km do cíle, Dorian se opírá do postroje a táhne jak o život, dobře ví že se blíží
konec a za chvíli budeme „doma“. Poslední krátké stoupání přes louku k lyžařskému
areálu a jsme v cíly. Tak tentokrát jsme to zvládli Doríšku!
A zvládli jsme to dobře, s časem 35 hodin a 48 minut jsme se v kategorii DTM2 umístily na 3.místě a domů odjíždíme s medailí.
Dalšího letošního závodu, což je 4.-6. 6. Šlapanický vlk Moravským krasem se bohužel zúčastnit nemůžeme. Ale těšíme se na září na 4. letošní dogtrekking - Osamělý vlk
2004. Nechcete se přidat ? Se Samojedem se zatím účastníme pouze dva a to je škoda.
Ota Koudelka a Dorian Aiaskima
Malý Dorian
19
Představujeme chovatelskou stanici
Chovatelská stanice samojedů Cabaka je v současnosti, domnívám se, nejznámější ch.
st. samojedů, a to nejen v Evropě, ale i na světě. Její odchovy suverénně získávají ty
nejvyšší tituly, Světové i Evropské vítěze. Proč jsou Cabaka’s samojedi tak úspěšní?
Chovatelská stanice Cabaka to je celá rodina dánské chovatelky Gitte Morell, její
manžel Kim Jensen, sedmiletý syn Casper a spolu s nimi momentálně 12 samojedů
různého věku. Od čtyřměsíčních štěňat až po sedmiletou fenu.
Cabaka byla založena v roce 1993. Prvního samojeda si však koupili už v roce 1989, ale
zpočátku se věnovali pouze výstavám, ne chovu.
Gitte a její tým spolupracovníků – vystavovatelů – najdete na každé významnější soutěži: většinou v černých oblecích a kostýmech naprosto profesionálně upravují a předvádějí své svěřence, v kruhu mezi všemi panuje vynikající spolupráce. Vidět je „v akci“
to znamená jednoznačně zážitek: psi i vystavovatelé přímo září radostí a spokojeností.
Gitte s rodinou žijí na vesnici,
v domě, který poskytuje dostatek
prostoru pro psy: uvnitř i venku.
Spolu s manželem a přáteli starší
dům opravili tak, aby byl co
nejvíce přizpůsobený psům. Na
základě zkušeností z cestování po
chovatelských stanicích po celém
světě si Gitte dům sama navrhla.
Jejich psi nežijí venku v oddělených kotcích. Výběhy i psí „ložnice“ jsou součástí domu, takže
psi jsou po většinu času s nimi a
mohou spolu kdykoli nerušeně
„rozmlouvat“. Podle jejich názoru
je tento úzký vztah s rodinou pro
samojedy to nejdůležitější.
Individuální přístup a neustálý kontakt s rodinou – to je i důvod, proč některé psy dávají
do spoluvlastnictví ke svým přátelům. Ti psům tento individuální způsob mohou zaručit, což oni sami by při větším počtu zaručit nemohli.
Pro Gitte je důležité sledovat své odchovy. Proto jen nerada exportuje štěňátka mimo
Dánsko. Její plán je mít 4-5 vrhů ročně. Jejím cílem je chovat zdravé a krásné samojedy.
Snaží se o to, aby co nejvíce jedinců z jejich odchovů bylo prezentováno na výstavách,
20
a aby dosahovali vynikajících výsledků. S každého odchovu si nechává dvě štěňátka
asi do věku půl roku, aby mohla pozorovat jejich růst a vývin. Mimo Dánsko exportovala Gitte pouze 4 samojedy, a to do Irska, USA, Maďarska a Austrálie. A právě
s australskou chovatelskou stanicí Aldonza chovatelky Fay Tucker při chovu Gitte úzce
spolupracuje. Do této ch. st. momentálně zapůjčila svůj import z Francie – Šampion
Dánska, Švédska, Finska, Norska Power Ranger McCoy of Karasea, kde získal ještě
titul Šampion Austrálie. A odsud importovala psa CH Aldonza Leasing Light a fenku
CH. Aldonza Denim and Lace.
V současnosti by si Gitte přála importovat do svého chovu psa, aby oživil její linie.
Zatím se jí to nepodařilo, má své (velice náročné) představy. Hledá nejen přes internet,
ale navštěvuje nejrůznější chovatelské stanice a výstavy po celém světě, aby si mohla
osobně prohlédnout nejen svého případného vyvoleného, ale i jeho předky a prostředí,
ve kterém vyrůstá.
Samojedy „Cabaka“ najdete na každé výstavě v Dánsku a vždy s vynikajícím umístěním. Mohou se pyšnit nejen titulem Šampion Dánska, ale i Šampion Finska, Norska či
Švédska. Mají spoustu klubových titulů, tituly Pes či Fena roku. Gitte svou chovatelskou stanici prezentuje i v soutěži o Nejlepší chovatelskou skupinu, kde pravidelně stojí
se svými samojedy na stupních vítězů. Účastní se i světových a evropských výstav, kde
její psi sklízí obrovské úspěchy:
Světová výstava psů Amsterdam 2002 v Holandsku: fena Cabaka’s Miss Unique of
Buddha – Světová vítězka mladých.
Světová výstava Dortmund 2003 v Německu: pes Cabaka’s Yacker of McCoy – Světový vítěz mladých, pes Cabaka’s Showtime of Barco – Světový vítěz.
Evropská výstava psů Bratislava 2003 na Slovensku: fena Cabaka’s Miss Xia of
McCoy – Evropská vítězka, pes Cabaka’s Yacker of McCoy – Evropský vítěz mladých + BOB + BIS 2 Junior. V soutěži o Nejlepší chovatelskou skupinu dne získala
CHS Cabaka 1. místo.
Speciální výstava samojedů SKCHPSP Bratislava 2003 (která se, co do počtu samojedů, vyrovnala světovým výstavám): pes Cabaka’s Yacker of McCoy – Vítěz speciální výstavy mladých + BOB + BIS Junior + 2. Best in Show. V závěrečných soutěžích
ještě titul Nejlepší chovatelská skupina výstavy.
V chovu se Gitte líbí statní a mohutní psi se silnou kostrou, s nádhernou hrdě vztyčenou
hlavou, typickým úsměvem o výšce 58 - 60cm, naopak feny by podle Gitte měli být
drobnější, s veselými očky a milým výrazem ve tváři.
Fotografie, výstavní úspěchy, rodokmeny, plánované vrhy – vše o ch. st. „Cabaka“
najdete na překrásných stránkách www.cabaka.dk/dk.
21
V naší ch. st. „Vidnavská záře“ máme velikou radost ze spolupráce s Gitte, a že jsme koncem února přivítali potomky z ch. st. „Cabaka“, a to po úspěšném mladém psu
Cabaka’s Yacker of McCoy, matka: Ch. Angie Tamandaré (info www.sweb.cz/lapis/)
Renata Piskacisová
22
Ako sa pripraviť na príchod šteniatka
(zopár praktických rád)
1. Vylejte studenú jablkovú šťavu na viacero miest na koberci, zhasnite a poprechádzajte
sa tam v noci naboso.
2. Do práce si oblečte ponožky/pančuchy s minimálne tromi veľkými dierami.
3. Nastavte si budík na 4:00 ráno, postavte sa von do dažďa a opakujte vetu: “ No tak,
rýchlo sa vycikaj zlatíčko!“
4. Všetky svoje najlepšie obleky/šaty pokryte vrstvou chlpov. Takisto si ich nasypte do
prvej rannej kávy.
5. Hádžte si mokrú tenisovú loptičku.
6. Začnite trénovať hádzanie sa na zem s vodítkom v ruke, alebo vypustite do záhrady
sliepku a snažte sa ju zasa chytiť. Trénujte v každom počasí.
7. Povysýpajte hlinu zo všetkých kvetináčov.
8. Porozhadzujte všade po byte vašu bielizeň. Spodné prádlo umiestnite po celej obývačke tesne pred príchodom návštevy (najlepšie vašej svokry).
9. Tesne pred koncov vašeho obľúbeného programu vyskočte z kresla s výkrikom: „Tu
nie, choď von!!!“ Môžete opakovať aj v jeho priebehu, aspoň 5 krát.
10. Povrch vašeho dreveného nábytku po babičke „upravte“ vydličkou alebo dlátom.
11. Roztrhajte podušky a perie rozsypte po celom byte.
12. Počkajte si ráno za dverami na poštára a zrevte naňho: „Haf, háááááf!!!“
13. Vyhoďte všetky vaše najdrahšie topánky (aj tak by ste to museli urobiť).
14. Vyklopte na zem čokoládový puding, nechajte ho vychladnúť a stúpte naň tesne pred
odchodom do práce.
15. Vyberte ešte teplú deku zo sušičky a celý sa do nej zabaľte: takýto pocit to je, keď vám
vaše šteniatko zaspí v náručí...
Ze zahraničních zpravodajů přeložila Ing. J. Fulierová
23
Saňové závody.
Tak jako každý rok jsem se těšil, až napadne sníh. Začal jsem trénovat o vánočních svátcích v Krkonoších. Bohužel, při jednom tréninku jsem chtěl zabránit kolizi saní s autem
a tak jsem levou nohou prudce přišlápl brzdu, pod brzdou zůstala druhá noha a odnesl
to palec. Zpočátku se nic nedělo, nehet zčernal a já jsem předpokládal, že postupně
odroste. Ale lůžko začalo hnisat, palec otékat a bolet.
Přesto jsem se 10.1-11.1.2004 přihlásil na Komáří vížku. Hned po startu jsem na bolest
zapomněl a soustředil se na závod a pochvaloval si, jaký mají blahodárný vliv na úraz
závody psích spřežení. Po dokončení prvního kola jsme se všichni šli tradičně občerstvit do restaurace, sdělit si své dojmy a povědět co je kde nového a načerpat nové síly.
Bolest se však začala stupňovat a v noci se to ještě zhoršilo. Druhý den jsem se sotva
dobelhal na start a vyrazil na trať. Závod jsem dokončil jako pátý, ale v takové konkurenci bych ani zdravý nedojel lépe.
Hned v pondělí jsem musel zajít k doktorovi. Dostal jsem pořádně vynadáno, začal brát
antibiotika a nehet mi strhli. Myslel jsem si, že tím pro mě skončila letošní sezóna.
Na další závod na Zadově nebylo ani pomyšlení. Protože jsme nikam nejeli, přijal jsem
pozvání z pražské ZOO a v sobotu jsme se s našimi samojedy a kamarádem Richardem Burdou s haskouny zúčastnili akce „Den sněhu a ledu.“ Akce se vydařila, celý den
mrzlo až praštělo. Návštěvníkům jsme předváděli krátké ukázkové jízdy, odpovídali
na dotazy a děti vozili na pekáči. Po celou dobu nám jako vždy pomáhali doghendleři
(pomocníci) - naše manželky.
Další závod 31.1.-1.2.2004 v Jiřetíně pod Jedlovou jsem již nemohl vynechat. Trať
hned po startu stoupala po sjezdovce a když asi po 1,5 km jsme vyjeli na horizont, dojel
jsem závodníka před sebou a myslel že je vyhráno. Ale sníh začal psům namrzat na tlapkách,neustále jsme zastavovali a tak na předchozího závodníka místo najetých 2.minut
jsem 4. minuty ztratil. V noci pršelo a druhé kolo se jelo v hluboké sněhové břečce.
Závodníka na druhém místě jsem sice předjel, ale díky předchozí ztrátě jsem byl třetí.
19.2.-22.2.2004 se jel atypický extrémní závod „Ledová jízda“. Zúčastnit se mohly
závodní teamy složené z mushera se spřežením 8-10 psů a jezdce na lyžích. Náš team
jsme vytvořili s Ríšou Burdou. Ríša jel se spřežením, já na běžkách. Abychom měli 10
psů, půjčil jsem si ještě 2 samojedy od Hany Němcové a on si půjčil 2 hasky od Katky
Palečkové.
Závod začal ve čtvrtek noční etapou. Druhý den byl hromadný start na letišti ve Vrchlabí. Po vystřelení rakety vyrazilo vedle sebe po letištní ploše 22 smeček. Vystoupali
jsme do Strážného a postupně až na Bufet na pláních.Přestože bylo jasno , foukal nahoře
silný vítr dosahující sily vichřice.Dál následoval prudký sjezd Láhrbušem nad Strážné.
24
Nejhorší část vedla stoupáním Klínovým dolem na Klínové boudy. Závěje střídaly
ledové plotny, saně vážící kolem 80 kg (vezli jsme jídlo pro nás i pro psy, stan spací
pytle a veškerou výzbroj a výstroj potřebnou k závodu)neustále sklouzávaly do strany.
Po dlouhém sjezdu kolem Hříběcí boudy až do Dolního dvora jsme začali prakticky
znovu. Stoupali jsme po úbočí Černé Hory až před Tetřeví boudy, kde byl bivak. Když
byl už cíl nadosah, poslali nás dolů do Černého dolu, dále k ke Kolínské, Pražské a
konečně na Tetřeví boudy.
Po 60 km jízdy s extrémním převýšením jsme toho měli plné zuby. Ríša se postaral o
psy, já postavil stan a šli jsme na pivo (po celý závod je zákaz jídla v restauraci - jíst se
může pouze z přivezených zásob).Za celý den jsem snědl pouze 1 tatranku, limonády
nám zmrzly na kost a párek byl jako z mrazáku. Etapu jsme sice dojeli, ale v závodě
jsme dál pokračovali už mimo klasifikaci.
Sousedům jsme druhý den pomáhali stavět stan, protože jim ho vichřice odnesla až do
vrcholů stromů. Nádherný byl sjezd poslední den při návratu do Vrchlabí. Celých 18 km
se v kuse sjíždělo. Závod se mi velice líbil, byla to škola a poučení na příště.
Poslední závod (třídenní) jsem jel ve Vrchlabí-Kněžice 12.-14.3.2004. Této závod byl
vypsán pro nečistokrevná plemena a tak jsem se jel na konec sezóny ještě svézt.
Doufám, že se příští rok nedostaví zdravotní problémy v hlavní závodní sezóně, jako
poslední dva roky. Všem psům přeji hezké prázdniny a na podzim nashledanou.
Ota Janko
25
NIEČO NA SCHLADENIE: Späť na Donovaly 2004
(Veľká cena Európy pohľadom samojeda)
Tak teda konečne sa dostávam k slovu aj ja, a nielen moja utáraná (a upísaná) panička.
Schválne píšem že „panička“ ale je verejným tajomstvom, že vodcom svorky som aj tak
ja. Volám sa Humoresque Snowy Xamba, ale ešte som sa nestretla s nikým, kto by toto
moje meno vedel vysloviť, a tak ma jednoducho volajte Xamba.
Je pomaly leto a tak sa poďme spolu schladiť na januárovo-februárové zasnežené Donovaly, čo poviete?
Už dávno som sa chcela ísť pozrieť na preteky psích záprahov na Donovaly, ale mojej
rodine do toho vždy niečo prišlo, až nakoniec, tento rok sa im konečne podarili sa ta
vybrať. A aby to nebol len taký obyčajný víkend, išli sme sa pozrieť na Veľkú cenu
Európy! Veru som o tom dlho pochybovala, lebo tí moji „ževraj páni“ si začali ubytovanie vybavovať asi tak týždeň predtým, ale nakoniec ukecali vedúceho v penzióne
Slniečko, vraj oni majú tiež severanov a milujú preteky...a tak podobne, no hrôza.
Ale účel svätí prostriedky a tak som bola rada, že sme sa tam nakoniec dostali. V sobotu
ráno ma navliekli do postrojov, a poďho ťahať malú „minipaničku“ Janku na boboch!
Nuž veru, priznám sa vám, že keď som videla všetkých tých pretekárov, všetky tie psy
zapriahnuté do saní, aj mňa pochytil bojový duch a tak som tam teda lietala popri trati
a postupne som na tých červených boboch povozila hádam všetky deti, čo sa tam prišli
na preteky pozrieť. A bolo vám ich tam veru neúrekom! A predstavte si: niektoré ešte
nikdy samojeda nevideli! A tak si ma teda fotili a filmovali a čo vám mám ešte povedať? Dávno som vedela, že raz budem hviezda!
Tak si teda užívam slávy a slnečného dňa, rozdávam autogramy a vtom panička skvíkne
niečo ako „Pozri samojedi!!!!!!“ a už som vedela, že je zle.
Uvidela totižto, že na trati je štvorzáprah samojedov a začala povzbudzovať, t.j. bežať
popri trati a kričať „Samojedi do toho!!!“ a tak podobne....radšej to ani ďalej nerozvádzam, keby som mohla, tak sa zahrabem do tých kôp snehu čo tam boli. Ale ona vyškerená ako slniečko. Bože, myslím si, doma ich máš 5 a nevyskakuješ meter do výšky. No
ale ona bola nadšená, lebo my samojedi sme jej srdcová záležitosť a keby nebola lenivá
tak by s nami aj ona súťažila, ale čo už. Tak sa aspoň tešila z toho záprahu, mimochodom, bol to jediný záprah samojedov tento rok na Donovaloch. Našli sme tam potom
ešte jedného samojeda, ale ten bežal v záprahu so sibírskymi husky a bol len jeden.
A ani mi nerozumel, bol totižto z Maďarska.(Ale inak fešák!)
Ale vráťme sa k tomu záprahu samojedov. Boli z Nemecka, a jazdili s nimi manželia
Elisabeth a Wolfgang Nieskens, chovateľská stanica Niesparadies. Ako to už u samojedov býva, neboli najrýchlejší, ale určite boli jediní, ktorí sa po štarte miesto po vytýčenej
26
trati neustále hnali k ľuďom za páskou, aby ich pohladkali. Takže ich Elisabeth občas
musela aj potiahnuť, ale bolo fajn, že po celý čas jej úsmev z tváre neschádzal, a to vám
teda poviem, že odtiahnuť štyroch samojedov od niečoho čo majú radi (napr. ľudí) to
dá teda prácu! Jedna celkom pekná fenečka od nich potom bežala ešte v kategórii SH
a tam s ňou Wolfgang skončil druhý. Tá veru vedela bežať! Veď aj bola zo známej ch.
st. majstra Európy Horsta Klanka. Akurát si myslím, že tie jej topánky (alebo to boli
ponožky?) už dávno vyšli z módy.
Tak sme teda oprášili vedomosti z Nemčiny a zagratulovali sme samojedom aj ich
pánom, lebo musím to priznať, urobili radosť aj mne. Je fajn vidieť príbuzných, a keď
ešte aj úspešne športujú, je to ešte radostnejšie. Tak som sa škerila aj ja, aj panička, ktorá
donekonečna niečo splietala o dobrej propagácii plemena ale to už bola nedeľa poobede
a ja som už mala celej tej propagácie úplne plné zuby. A aj Nieskenovci mali naponáhlo,
cestovali totižto do Talianska na ďalšie preteky.
Donovaly boli fajn. Nabudúce pôjdeme zasa. A keď to poviem ja, tak to platí. A ak niekedy panička odlenivie, možno sa tam uvidíme aj na trati. Len sa bojím, aby tam potom
popri trati nestálo moc ľudí.....kým by sme ich všetkých oblizli, preteky by skončili bez
nás.....
Odohráva sa v nebi:
Bol to jeden pomalý nudný deň v nebi, a tak pánbožko telefonuje čertovi do pekla, ako
sa mávajú tam.
„Aj tu je to nuda“ hovorí satan. „čo podnikneme?“
Pánbožko má nápad: “Usporiadajme výstavu psov, to by mohlo byť zaujímavé!“
„Výborný nápad, ale prečo mi telefonuješ? Všetkých psov máš predsa v nebi?“
„Ja viem“ odpovie pánbožko, “ale ty máš zasa všetkých rozhodcov.“
27
Tajemství Věčných sněhů
Drenn se vyhrabal ze sněhu, oklepal si kožich, vzal tlumok s věcmi a vyrazil k jihu. Už
se po věčně zasněžených pláních potuloval přes měsíc, ale dosud nenarazil na konec
světa, který zde měl být podle všech mudrců. Drennovi to nevadilo. Byl rád, že nemusí
zahálet doma, kde ho jako druhorozeného syna stejně nic lákavého nečekalo, nanejvýš
se mohl stát potulným rytířem. A jestli se toulá po kalionských loukách, nebo v pustinách Jižního světadílu, na tom nezáleželo.
Zarazil se. Před ním se něco pohnulo a až příliš to připomínalo ledního medvěda. No
nazdar, Malg mě ochraňuj, pomyslel si Drenn. Vytáhl z tlumoku tesák a čekal, co bude
šelma dělat, smutně vzpomínaje na kuši, již musel nedávno vyhodit, protože bez šipek
mu byla k ničemu.
Medvěd ho okamžik pozoroval, pak se na něj vrhl. Drenn uskočil a sekl po zvířeti
tesákem. Medvěd zařval, na sníh dopadly kapky krve. Šílený bolestí opět zaútočil na
člověka, který si dovolil ho vyrušit ze spánku a ještě k tomu vůbec nevypadal jako
snadná kořist. Drenn sevřel tesák oběma rukama, rozběhl se proti šelmě, vrazil jí ho do
krku a bleskově odskočil stranou. Přesto ho medvědí tlapa silně udeřila do hlavy, až se
mu zajiskřilo před očima.
Zvíře se zhroutilo do sněhu, chvíli sebou škubalo a zdechlo. Drenn z něj vyřízl kus
masa, hodil si ho do pytle a šel dál. Neušel však ani sto kroků a začala se mu točit hlava.
Zastavil se, že počká až to přejde, ale bylo mu čím dál hůř. To byla ale pecka, prolétlo
mu ještě hlavou. Pak ztratil vědomí.
Probudilo ho teplo a ženské hlasy. Otevřel oči. Zjistil, že leží v nějaké chatrči na lůžku
z kůží, nejspíš medvědích. Otřásl se při vzpomínce na svůj boj s polární šelmou. Jedna
z žen v chatrči si toho všimla, a než se nadál, seděla u něj a krmila ho horkým vývarem. Drenn si v tu chvíli připadal jako tuctový hrdina dobrodružných vyprávění, která
slýchával jako malý chlapec od minstrelů a starých rytířů. Jenom s tím rozdílem, že
žena, jež ho krmila nebyla mladá princezna andělské krásy, ale do kožešin zachumlaná mamina s tvářemi ošlehanými větrem a šedivějícími vlasy. Když dojedl, žena mu
naznačila, aby si zase lehl a odešla. Poslechl ji. Pohodlně se uložil a usnul.
V chýších přátelských Psích lidí strávil Drenn několik měsíců. Za tu dobu se plně zotavil ze zranění utržených v boji s medvědem a vycvičil štěně, které mu darovala náčelníkova rodina, ke své spokojenosti. Pes, pojmenovaný Bredyr po jednom z Drennových
předků, sice neposlouchal na slovo, ale držel se ho a na zavolání většinou přiběhl a to
v rozlehlých, téměř neobývaných pláních Aloperu stačilo.
Nadešel den, kdy Drennova neklidná krev rozhodla o odchodu. Krátce po východu
slunce proběhlo obřadní rozloučení a muž se svým psem opustili pohostinné útočiště,
28
putujíce za tajemstvími Věčných sněhů. „Je to dobrý muž. Kdyby zůstal, stal by se
váženým členem kmene,“ prohlásil náčelník se zrakem upřeným k mizející postavě,
psa už nebylo vidět. Náčelník se otočil k vesnici. „Škoda ho pro věčný spánek v ledu,“
dodal, než zašel do své chýše.
Bělostný sníh, jiskřící v ranním slunci, pokrýval od obzoru k obzoru Aloperské pláně
i vzdálené vrcholy Kalenských hor na jihu. Jen dvě skvrny narušovaly jednotvárnost
zářivé běli. Jedna, jen o málo tmavší než sníh, šmejdila sem a tam, druhá, větší a tmavší,
kráčela za ní. Pes a jeho pán, osamělí v nesmírnosti mrazivé krajiny.
Drenn se zastavil. Pes zvedl hlavu zvedl hlavu, aby zjistil, co se děje, potom pokračoval
v rytí čumákem do sněhu. Jeho pán hleděl na jih k horám, ve tváři znepokojený výrazy.
Sledoval mraky pozvolna se šířící po obloze zpoza horských štítů. Slunce ještě svítilo,
ale záře kolem vrcholku Merekelly se jasně vyjímala na temném pozadí postupujících
mračen. Vypadalo to na bouři a rozhodně nebylo Drennovým přáním strávit ji bez přístřeší. Shodil vak se zásobami, našel mezi nimi lopatku a pustil se do budování úkrytu.
Bredyr se o kus dál věnoval velmi podobné činnosti s naprosto odlišným cílem – cítil
pod sněhem dobrou snídani.
Zatímco si pes pochutnával na nebohých obyvatelích zaječí nory, Drenn v potu tváře
dokončil noru pro ně dva. Spokojen se svým dílem se rozhlížel po psovi, nikde ho však
neviděl. „Bredy! Kde jsi?“ Ozvalo se funění a posléze štěkání – ňafání značící, že čtyřnohý přítel má potíže. V honbě za potravou se mu podařilo vyhrabat velkou jámu a teď
z ní nemohl ven. „Co tam děláš, ty blázne?“ kroutil Drenn hlavou, slézaje za psem. „A
hele, ty se cpeš a nenechal jsi mi ani kousek.“ Prohlížel si ožužlanou hlavu, přemýšleje,
kde se tady mohli vzít zajíci a čím se živí. Mezitím se obloha úplně zatáhla, začalo
sněžit a zvedl se vítr. Drenn vysadil Bredyra nahoru, vytáhl se za ním a rychle se oba
schovali do svého sněhového příbytku.
Pokračování příště…
Anna Pešková
[email protected]
„Za peniaze si kúpiš krásneho psa, ale nekúpia ti vrtenie chvostom:“
Josh Billings
29
SAMOJED KLUB
www.samojed-klub.cz, [email protected]
VÝBOR
REDAKČNÍ RADA
Předseda:
Ota Janko
Mělnická 205
250 65 Líbeznice
tel.: 283 981 022
606 645 538
[email protected]
Místopředseda:
Roman Tůma
Kutnohorská 31/44
109 00 Praha 10
tel.: 272 705 464
Pokladník:
Ing. Alena Pešková
Nová Ves u Světlé 13
582 91 Světlá n. Sázavou
tel.: 569 456 276
[email protected]
Poradce chovu:
Hana Němcová
Újezd nade Mží 38
330 33 Město Touškov
tel.: 603 857 240
Plemenná kniha č. 1 – ČMKU
pí Libuše Pečená
Jankovcova 53, 170 00 Praha 7
tel.: 234 602 273, 602 216 874
tel./fax: 234 602 277
[email protected]
Jednatel:
Lenka Galejová
Nušlova 2286
155 00 Praha 5
tel.: 251 623 479
Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu:
Anna Pešková, Nová Ves u Světlé
nebo e-mailem na adresu: [email protected]
Členové:
Anna Pešková, Iveta Šiškanincová
KONTROLNÍ A REVIZNÍ KOMISE
Jaroslava Janková
Mělnická 205, 250 65 Líbeznice
tel.:283 981 022
[email protected]
Mgr. Jana Trnková
Křišťálová 11, 466 02 Jablonec nad Nisou
tel.: 483 314 161
Vladimír Svatoň
Náměrka 324, 542 33 Rtyně v Podkrkonoší
Ing. Petra Velanová
C. Boudy 514/3, 674 01 Třebíč
tel.: 608 160 110, tel./fax: 568 822 789
[email protected]
Anna Pešková
Nová Ves u Světlé 13, 582 91 Světlá n. S.
tel.: 569 456 276, 603 113 483
[email protected]
Jaroslava Janková
Mělnická 205, 250 65 Líbeznice 2
tel.: 283 981 022
[email protected]
Kontakt na ČMKU:
Za původ a obsah příspěvku ručí jeho autor.
Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí.
Publikovat články ze Zpravodaje SK je možné jen s
výslovným souhlasem redakce a autora.
Roční členství v Samojed klubu je 400 Kč. Přihláška
je ke stažení na www.samojed-klub.cz nebo Vám ji
zašleme po vyžádání na Vaši adresu.
Číslo účtu: 2775150257 / 0100
©Logo:
Ing. Petra Velanová, C. Boudy 514/3, 674 01 Třebíč
Internetové stránky www.samojed-klub.cz sponzoruje firma
EXPLORER
– webhosting, webdesign, serverhosting
www.explorer.cz
Na titulní straně: Samíci z ch. st. AIASKIMA
Ch. Snowmist CHARMING CLOWN + ABSOLUTE XAMBA Yoshi&us,
nejkrásnější pár na výstavě v Hustopečích.
Ashin Bílá duha je nenahraditelná chůva:))
A to je konec...