Inventura v deštném pralese ZEPTEJTE SE VĚDCŮ
Transkript
LIDOVÉ NOVINY MEDICÍNA A VĚDA Středa 19. prosince 2012 19 Inventura v deštném pralese Kompletní sčítání hmyzu a dalších členovců v panamském pralese trvalo mezinárodnímu týmu biologů s českou účastí deset let. KOSTARIKA Atlantský o. Colón průplav PA N A M A Panama City San Lorenzo 100 km Tichý o. Vědci sbírali členovce na půlhektarovém pozemku v rezervaci San Lorenzo, rozkládající se na 6000 hektarech. Pochytali asi 130 000 členovců, kteří patří k více než 6000 KOLUMBIE různým druhům. Otázka čtenáře: Proč nám kručí v břiše? FOTO: SCIENCE // ŠIMON / LN Po deseti letech mravenčí práce dokončili vědci inventarizaci života v panamském tropickém deštném lese. Významnou roli při tom sehráli i čeští entomologové. ZEPTEJTE SE VĚDCŮ JAROS LAV PE TR Od hlíny až po koruny stromů Po staletí přírodovědci podnikali výpravy do pralesů, sbírali a lovili tam nejrůznější organismy a pak je popisovali a třídili. Nikdy ale nedokázali udělat kompletní inventuru. Badateli lezoucímu po kolenou pralesem, aby mu neunikl jediný brouk, mravenec nebo sklípkan, zůstane utajeno, že pod kůrou, na větvích a listech okolních stromů se to jen hemží dalšími tvory. Yves Bassett, který působí také na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a na Universidad de Panamá v Panama City, vzal počítání tropických členovců skutečně od podlahy. Na vybrané ploše vědci prohledali každý kout. Pralesní půdou počínaje a vrcholky obřích stromů, tyčících se do výšky více než 40 metrů nad zemí, konče. Bassett a jeho spolupracovníci, mezi nimiž nechyběli ani čeští ento- Ke sběru vzorků vědci použili nejrůznější metody. Slaňovali se ze stromů, používali plachty, horkovzdušné balony nebo kabiny zavěšené z jeřábů. Hledali v korunách stromů, na keřích i bylinách, ale i v půdě a pod kůrou stromů. mologové Lukáš Čížek a Vojtěch Novotný z Entomologického ústavu Akademie věd ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, lovili drobné živočichy všemi možnými způsoby. Někdy se doslova plazili po zemi. Jindy šplhali do závratných výšek v korunách tropických stromů po horolezeckých lanech nebo se k nim nechali vynášet speciálními jeřáby či horkovzdušnými balony. Živočichy sbírali i z plošin zbudovaných v korunách stromů. Studie zveřejněná v posledním čísle časopisu Science shrnuje výsledky impozantního objemu práce 102 vědců z 22 zemí. Celkem se jim podařilo na půlhektarovém pozemku pochytat asi 130 000 členovců, kteří patří k více než 6000 různým druhům. Přírodní rezervace San Lorenzo zabírá plochu 6000 hektarů. Na základě zevrubné inventury členovců z půlhektarového pozemku vědci odhadují, že celá rezervace hostí asi 25 000 druhů členovců. Potvrdilo se, že členovci představují bezkonkurenčně nejpestřejší kolekci druhů tropického deštného lesa. Poprvé mohou vědci porovnat počty druhů členovců s dalšími, snáze inventarizovatelnými skupinami organismů. Na zkoumaném území pralesa žije dvacetkrát více druhů členovců, než kolik tam roste druhů vyšších rostlin. Na každý ptačí druh připadá v San Lorenzu víc než 80 druhů členovců. Poměr mezi členovci a savci je ještě propastnější. Na jeden savčí druh připadá 312 druhů členovců. „Pokud bychom chtěli zachránit co nejvíce z druhové rozmanitosti pozemského života, pak bychom se měli přednostně soustředit na ochranu členovců,“ komentuje výsledky panamského výzkumu jeden z jeho spoluautorů Tomas Roslin z univerzity v Helsinkách. Největší překvapení pralesní inventury „Nejvíce mě zaskočilo, že více než polovinu všech druhů členovců žijících v celé přírodní rezervaci San Lorenzo najdeme na jednom jediném hektaru,“ přiznává Yves Bas- sett. „To je pro nás dobrá zpráva, protože pro postižení druhového bohatství tropického deštného lesa nemusíme prozkoumávat zevrubně obrovské plochy. I z výzkumu jediného hektaru si dokážeme vytvořit dosti přesnou představu o tom, kolik členovců žije v celém pralese.“ Výzkum Bassettova týmu odhalil, že vědci nemusí namáhavě počítat členovce a přehrabovat se přitom spadaným listím nebo šplhat do korun stromů. Pro poměrně přesný odhad stačí spočítat rostlinné druhy. To je o poznání snazší záležitost než sčítání členovců. Platí, že čím pestřejší je místní flóra, tím více členovců prales hostí. Toto pravidlo se zdaleka netýká jen býložravých druhů, ale také členovců, kteří nejsou přímo závislí na rostlinné potravě. Jihočeští biologové už v minulosti odhadli celosvětový počet druhů hmyzu na základě rozmanitosti pozemské flóry na čtyři až šest milionů. Někteří odborníci považovali tento údaj za příliš nízký. Nová studie z panamského deštného lesa San Lorenzo správnost jejich postu- SVĚT OČIMA VĚDY Nevšední výlet do mikrosvěta připravili pracovníci z několika vědeckých institucí ve společné výstavě Paraziti: surrealistický svět tvarů. Představují mikroskopické snímky především lidských parazitů, v menší míře i parazity hospodářských zvířat. Výstava se koná za přispění katedry parazitologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze, Ústavu patologické morfologie a parazitologie Fakulty veterinárního lékařství FVU v Brně a Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. Navštívit ji můžete do konce prosince v literární kavárně Academia na Václavském náměstí v Praze, v únoru se přesune do Brna. pu potvrdila. „Naše metoda byla správná,“ pochvaluje si Vojtěch Novotný. Smutné srovnání s jihomoravskými luhy Zajímavě a zároveň nelichotivě vyznívá srovnání druhového bohatství panamského tropického deštného lesa s přírodou naší republiky. Srovnatelně velká oblast lužních lesů jižní Moravy a Pálavy hostí asi 12 000 druhů členovců. „Tropický les je jenom dvakrát bohatší,“ konstatuje spoluautor průlomové studie Lukáš Čížek. „V jedné věci jihomoravské luhy tropické lesy Panamy dokonce předčí. A to v rychlosti těžby dřeva. Náš stát totiž na ochranu lužních lesů rezignoval. Naše biologicky nejbohatší lesy po svém spravují dřevaři, kteří za posledních dvacet let vykáceli většinu starých cenných porostů,“ dodává budějovický entomolog. Autor je profesorem České zemědělské univerzity a pracuje ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi FOTO: JANA BULANTOVÁ // ŠIMON / LN P odtrženo a sečteno! hlásí mezinárodní tým pětatřiceti vědců na stránkách prestižního vědeckého týdeníku Science. Pod vedením Yvese Bassetta ze Smithsonian Tropical Research Institute po dva roky sbírali na necelém půlhektaru panamského deštného lesa San Lorenzo všechny drobné živočichy, např. brouky, motýly, pavouky nebo stonožky, zahrnované do skupiny členovců. Dalších osm let jim zabralo určování posbíraných druhů a jejich třídění. Biologové věděli, že členovci představují druhově nejpestřejší skupinu vyšších organismů na naší planetě. Zároveň jim bylo jasné, že většina členovců obývá tropické deštné lesy. Jenže kolik těch druhů skutečně je? Jsou jich tisíce, desetitisíce, či snad statisíce? Doteď se museli vědci spokojit s více či méně důkladnými odhady. „Věnovali jsme obrovské úsilí a prostředky na zmapování našeho genomu, na studium subatomárních struktur a na pátrání po mimozemském životě. Zatím jsme se ale jen málo věnovali studiu těch, s kterými sdílíme planetu Zemi,“ glosuje Yves Bassett stávající stav poznání druhového bohatství pozemského života. Hlava samce řasníka rodu Stylus. Řasníci náležejí k nejzáhadnějším a nejméně prozkoumaným parazitům hmyzu. Hlava blechy rodu Leptopsylla s nápadně vyvinutým hřebínkem. Hlava parazitické hlístice Cucullanus cirratus Kloš ptakotrudka (Ornithomyia biloba) saje zejména na vlašťovkách a jiřičkách. Všechny snímky Jany Bulantové jsou pořízené metodou elektronové skenovací mikroskopie (SEM) a následně kolorovány. Odpovídá profesor František Vyskočil z katedry fyziologie Přírodovědecké fakulty UK a Fyziologického ústavu Akademie věd ČR: Zvukovým projevům žaludku a střev se odborně říká borborygmus. Toto řecké slovo označuje kručení v břiše, které vzniká při pohybech plynu a tráveniny. Jak žaludek, tak střeva se trvale stahují (tzv. peristaltika) – tu rychleji, tu pomaleji, aby se potrava promísila s trávicími enzymy a postupně prošla až do konečníku. Kdybychom poslouchali střeva fonendoskopem, slyšeli bychom slabé zvuky, jako když řezník plní jitrničky prejtem se vzduchovými bublinami. I v úplně prázdném žaludku je svalovina stěny čas od času pobídnuta k pohybům autonomními nervy, a tím nám dává spolu s pocitem hladu hlasitě najevo, že by nebylo špatné něco sníst. Škrundavý zvuk vydává asi 50mililitrová vzduchová bublinka, která se při stazích přemisťuje přes zúžená místa v žaludku. Jde o spolykaný vzduch, protože při jídle pozřeme i jisté množství vzduchu, které kojenci i dospělí po chvíli téměř povinně odstraňují říháním, jinak by nás mohlo bolet břicho. Také větší produkce slin může způsobit polykání vzduchu (tzv. aerofagii), někdy jen do jícnu, jindy do žaludku. Dochází k němu i při peptickém žaludečním nebo dvanáctníkovém vředu, při kouření, žvýkání žvýkaček, když se nám chce zvracet nebo když máme potíže se špatně fixovaným umělým chrupem. Zpětné říhání je častější i při užívání léků proti žaludeční kyselosti, jako je jedlá soda, protože vzniká CO2. Někdy vzduch polykáme nevědomky, třeba při stresu, a část vzduchu se pak dostane i do střev a vyvolá pocit nadmutého břicha. Jestliže aerofagie působí obtíže, pak se doporučuje například skousnutí tužky nebo složeného papírku mezi zuby, a tím poklesne počet nevědomých nebo navyklých polknutí a prolomí se bludný kruh aerofagie – břišní nevůle – říhnutí – úleva. Množství vzduchu, které se dostane ze žaludku do tenkého střeva, je ovlivněno polohou těla, což vědí matky, zvedající po kojení miminka do vzpřímené polohy. Jícen ústí do žaludku v jeho zadní horní části, a proto ve stoje většinou říhneme. V poloze vleže na zádech je vzduch v žaludku často vypuzen do dvanáctníku, počátečního úseku tenkého střeva. Celé trávicí ústrojí je tedy na plyny bohaté a je jich tam za normálního stavu jeden až dva litry. Plyny mají v různých částech různé složení, protože se dovnitř trávicích trubic dostávají i z krve, nebo vznikají neutralizací kyselé žaludeční šťávy uhličitany ze slinivky břišní (CO2). A samozřejmě v tenkém střevě vzniká při kvašení sacharidů vodík a v tlustém střevě metan. K naší radosti a potěše okolí jistě nepřispívá ani páchnoucí složka z hnijících bílkovin a sekretů. Plynatost obzvláště podněcují potraviny jako hrách, fazole, zelí, sýry a vejce, u některých osob i mléčné výrobky. Ke zvýšení peristaltiky a hlasitým zvukům provázejícím přesun potravy a plynových bublinek kolem stěny žaludku nebo střeva dochází někdy v nejméně vhodné situaci, na koncertech, v divadlech, ve škole při testech a písemkách. Může jít o projev napětí a úzkosti, protože pohyblivost a funkce žaludku a střev je sice z valné části automatická (jinak by z mozku do výkonného trávicího systému musely vést nejsilnější nervy našeho těla), ale přece jen je řízena z některých mozkových oblastí a také hormonálně podvěskem mozkovým (hypofýzou). Proto v náročných situacích pomáhají někdy běžné zklidňující léky, např. metoklopramid (Cerucal), který tlumí ve střevech dopaminové receptory. Otázky pro vědce pište na adresu [email protected]
Podobné dokumenty
Seznam registrovaných druhů
List of species deposited in the Helminthological Collection of the Institute
of Parasitology, ASCR, in České Budějovice
(Abbreviations: A-Acanthocephala; C-Cestoda; Cr-Crustacea (not helminths); D...
Ultra-high performance thermal soarer desingned for endurance
1 ks
1 ks
1 ks
1 ks
1 ks
2 ks
1 ks
1 ks
6 ks
1 ks
1 ks
1 ks
1 ks
4 ks
1 ks
6 ks
4 ks
2 ks
1 ks
1 ks
1 ks
4 ks
4 ks
2 ks
2 ks
1 ks
1 ks
NEMATODA
IPCAS Helm. Coll.: N-645 (paratype); vial.
markgracei Ruiz et Bullard (Huffmanela)
2013 Huffmanela markgracei Ruiz et Bullard – Folia Parasitol. 60: 353–358.
Rhizoprionodon terraeenovae, eggs in sk...
02 Symptomatologie - eOTORINOLARYNGOLOGIE
vzpomínali. Hlubokou úctu k nim měli především proto, že jim učitelé
nebránili ve vykročení z jejich stínu, k radosti nejen své, ale zpětně
k radosti svého vzoru. Tyto reciproční vazby učitele a žá...