docDruhá pracovní verze překladu BREF Emise ze
download 
Stížnost Transkript
Druhá pracovní verze překladu BREF Emise ze
Evropská komise Generální ředitelství Společné výzkumné středisko Institut pro perspektivní technologické studie (Sevilla) Technologie pro udržitelný rozvoj Evropský úřad IPPC Integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC) Referenční Dokument o nejlepších dostupných technikách při omezování emisí ze skladování Leden 2005 Světové obchodní centrum, C/Inca Garliaso s/n, E-41092 Sevilla – Španělsko Telefon: +34 95 4488 258 Fax: +34 95 4488 426 E-mail: [email protected] Internet: www.eippcb.jrc.es Tento dokument je jedním ze série dokumentů, jejichž vydání je připravováno. (V době zpracování pracovního návrhu nebyly některé dokumenty vydány): Název dokumentu Reference Document on Best Available Techniques for Intensive Rearing of Poultry and Pigs Zkratka ILF Reference Document on General Principles of Sledování MON Reference Document on Best Available Techniques for the Tanning of Hides and Skins TAN Reference Document on Best Available Techniques in the Glass Manufacturing Industry GLS Reference Document on Best Available Techniques in the Pulp and Paper Industry PP Reference Document on Best Available Techniques on the Production of Iron and Steel I&S Reference Document on Best Available Techniques in the Cement and Lime Manufacturing Industries CL Reference Document on the Application of Best Available Techniques to Industrial Cooling Systems CV Reference Document on Best Available Techniques in the Chlor-Alkali Manufacturing Industry CAK Reference Document on Best Available Techniques in the Ferrous Metals Processing Industry FMP Reference Document on Best Available Techniques in the Non Ferrous Metals Industries NFM Reference Document on Best Available Techniques for the Textiles Industry TXT Reference Document on Best Available Techniques for Mineral Oil and Gas Refineries REF Reference Document on Best Available Techniques in the Large Volume Organic Chemical Industry LVOC Reference Document on Best Available Techniques in the Waste Water and Waste Gas Treatment/Management Systems in Chemical Sector CWW Reference Document on Best Available Techniques in the Food, Drink and Milk Industry FM Reference Document on Best Available Techniques in the Smitheries and Foundries Industry SF Reference Document on Best Available Techniques on Emissions from Storage ESB Reference Document on Best Available Techniques on Economics and Cross-Media Effects ECM Reference Document on Best Available Techniques for Large Combustion Plants LCP Reference Document on Best Available Techniques in the Slaughterhouses and Animals Byproducts Industries Reference Document on Best Available Techniques for Management of Tailings and Waste-Rock in Mining Activities SA MTWR Reference Document on Best Available Techniques for the Surface Treatment of Metals STM Reference Document on Best Available Techniques for the Waste Treatments Industries WT Reference Document on Best Available Techniques for the Manufacture of Large Volume Inorganic Chemicals (Amonia, Acids and Fertilizers) Reference Document on Best Available Techniques for Waste Incineration LVC-AAF WI Reference Document on Best Available Techniques for Manufacture of Polymers POL Reference Document on Best Available Techniques for Energy Efficiency Techniques ENE Reference Document on Best Available Techniques of the Manufacture of Organic Fine Chemicals OCF Reference Document on Best Available Techniques for the Manufacture of Speciality Inorganic Chemicals SIC Reference Document on Best Available Techniques for Surface Treatment Using Solvents STS Reference Document on Best Available Techniques for the Manufacture of Large Volume Inorganic Chemicals (Solids and Others) Reference Document on Best Available Techniques in Ceramic Manufacturing Industry LVIC-S CER SHRNUTÍ Tento horizontální referenční dokument o BAT (Nejlepší dostupné techniky) nazvaný „Emise ze skladování“ odráží výměnu informací, prováděnou podle článku 16 odst. 2 směrnice Rady 96/61/EC (Směrnice IPPC). Toto shrnutí, které je určeno ke čtení společně s vysvětlením cílů, použití a právních podmínek uvedených v předmluvě BREFu, popisuje hlavní zjištění, shrnutí základních zjištění o BAT a souvisejících úrovní emisí/spotřeby. Lze je číst a chápat jako samostatný dokument, avšak jako shrnutí nepředkládá všechny složitosti celého textu BREFu. Proto není určeno, aby nahradil úplný text BREFu jako nástroj rozhodování ohledně BAT. Oblast působnosti Otázka „emisí ze skladování volně ložených nebo nebezpečných materiálů“ byla označena za horizontální otázku pro všechny činnosti popsané v příloze I směrnice IPPC. To znamená, že tento dokument zahrnuje skladování, přepravu kapalin, zkapalněných plynů a pevných látek a manipulaci s nimi, bez ohledu na sektor nebo průmyslové odvětví. Zaměřuje se na emise do ovzduší, půdy a vody, avšak největší pozornost je věnována emisím do ovzduší. Informace o emisích do ovzduší ze skladování pevných látek, manipulace s nimi nebo jejich přepravy jsou zaměřeny na prach. Obecné informace, látky a klasifikace Kapitola 1, nazvaná Obecné informace poskytuje obecné informace o environmentálním významu skladování volně ložených a nebezpečných látek a manipulace s nimi a o emisní situaci ve skladovacích zařízeních tím, že uvádí nejvýznamnější zdroje emisí do ovzduší, vody a odpady. Kapitola 2 nazvaná Látky a klasifikace se zaměřuje na různé systémy klasifikace látek a různé kategorie látek, jako je toxicita, hořlavost a škodlivost pro životní prostředí. U volně ložených pevných látek se také zaměřuje na disperzní třídu. Aplikované techniky skladování, přepravy a manipulace a techniky, které mají být zváženy při stanovení BAT Kapitola 3, Aplikované techniky skladování, přepravy a manipulace popisuje techniky použité při skladování, přepravě kapalin, zkapalněných plynů a pevných látek a při manipulaci s nimi. Kapitola 4 popisuje techniky, které mají být zváženy při stanovení BAT, opět ve vztahu ke kapalinám, zkapalněným plynům a pevným látkám. Nejprve bude uvedeno shrnutí témat souvisejících s kapalinami, zkapalněnými plyny, poté budou následovat témata vztahující se k pevným látkám. 1 Kapaliny a zkapalněné plyny V kapitole 3 jsou popsány tyto způsoby skladování kapalin nebo zkapalněných plynů: • • • • • • • • • • • • • • • • • otevřené skladovací nádrže vnější nádrže s plovoucí střechou (svislé) nádrže s pevnou střechou nadzemní vodorovné skladovací nádrže (atmosférické) vodorovné skladovací nádrže (tlakové) svislé skladovací nádrže (tlakové) kulové nádrže (tlakové) násypné skladovací zařízení (tlakové) nádrže se zvedací střechou (s proměnným odpařovacím prostorem) chladící skladovací nádrže podzemní vodorovné skladovací nádrže kontejnery a skladování kontejnerů jímky a kalojemy vytěžené kaverny (atmosférické) vytěžené kaverny (tlakové) solné kaverny plovoucí skladovací zařízení. Současně se zaměřuje na vybavení jako jsou větrací otvory; měřící, vzorková a přístupová okénka; měřící trubice a vodící tyče, drenážní prvky, těsnící prvky a ventily a společné otázky se řeší u nádrží a jiných způsobů skladování společně s otázkami, jako je navrhování, uvádění do provozu a vyřazování z provozu, ekonomika, řízení a provoz. Pro přepravu zařízení pro kapaliny a zkapalněné plyny, jako jsou větrací otvory, drenážní prvky, těsnící prvky a zařízení pro uvolnění tlaku, a pro manipulaci s nimi jsou popsány tyto techniky nebo operace: • • • • • • • • nadzemní otevřené a uzavřené potrubní dopravní systémy podzemní potrubní dopravní systémy nakládání a vykládání dopravníků gravitační tok čerpadla a kompresory inertní plyny příruby a těsnění a ventily a tvarovky. Pro každý způsob skladování a každou přepravní nebo manipulační operaci jsou uvedeny příslušné provozní činnosti jako jsou plnění, vyprazdňování, odvzdušňování, čištění, odvodňování, čištění potrubí, pročišťování, připojování/odpojování a případné události/nehody, například přeplnění a úniky, které by mohly vést k emisi. Toto je základem pro popis možných emisí podle způsobu a činnosti. Zejména případné zdroje emisí ze způsobů skladování a přepravních a manipulačních operací se vybírají pro další analýzy pomocí přístupu využívajícího rizikové matice. V tomto přístupu se používá bodový systém, ve kterém se počty bodů emisí vypočítávají z provozních zdrojů vynásobením frekvence 2 emisí objemem emise pro každý způsob skladování a přepravní a manipulační operaci. Případné zdroje emisí s počtem bodů tři nebo více se považují za relevantní, a proto o opatřeních na omezení emisí, dále jen ECM, určených k zabránění vzniku nebo ke snížení případných emisí z těchto zdrojů, pojednává kapitola 4 nazvaná Techniky ke zvážení při stanovování BAT. Kapitola 4 poskytuje informace o možných ECM pro jednotlivé způsoby skladování, o nichž pojednává kapitola 3, která obsahuje posouzení příslušných bezpečnostních a provozních hledisek a ekonomických úvah. Nádrže se používají pro skladování široké škály látek, jako jsou hnojiva, chladící voda a všechny druhy chemických a petrochemických látek. V petrochemickém průmyslu, v němž se v nádržích skladují velké objemy chemických a ropných produktů, se získává mnoho zkušeností o prevenci a snížení emisí, a proto významná část informací v tomto BREFu souvisí se skladováním petrochemických produktů v nádržích. S ohledem na emise z normálního provozu nádrže se popisují a posuzují tyto ECM, které nejsou výhradně technikami, ale také provozními a řídícími nástroji: • • • • • • • • • • • konstrukce nádrže kontrola, údržba a sledování princip minimalizace emisí plovoucí, pružné a pevné kryty kopule barva nádrže stínění proti slunci přirozené chlazení nádrže vnější a vnitřní plovoucí střechy a těsnění střechy tlakové a vakuové pojistné ventily drenážní systémy vyvažování výparů a jejich úprava a míchání a odstraňování kalu. Tato kapitola také poskytuje obecný metodický nástroj pro posuzování ECM pro nádrže pro specifické případy (určitý produkt, umístění a skladovací nádrž) a uvádí několik případových studií. Popsané a posouzené ECM pro případné emise z nádrží v důsledku nehod a (velkých) havárií jsou: • • • • • bezpečnost a řízení rizik provozní postupy a školení indikátor nízké úrovně ve vnějších nádržích s plovoucí střechou úniky a přeplnění, např.: - únik v důsledku koroze a eroze - přístroje a automatizace, které zabraňují přeplnění a detekují úniky - nepropustné přepážky a hráze nádrží - dvoustěnné nádrže protipožární ochrana, hasící zařízení a omezování šíření požáru Techniky skladování balených nebezpečných materiálů popsané v kapitole 3 jsou skladovací buňky, skladovací budovy a skladovací dvory. K provozním emisím z balených materiálů 3 nedochází; jediné případné emise jsou způsobeny nehodami a (velkými) haváriemi a ECM popsané a posouzené v kapitole 4 jsou: • • • • Bezpečnost a řízení rizik Konstrukce a větrání Strategie izolace a oddělení Omezování šíření uniklé látky a kontaminované hasicí látky Protipožární ochrana a hasící zařízení. V průmyslu se nádrže a kalojemy nejčastěji používají k uchovávání chladící vody, vody k hašení a upravené a neupravené odpadní vody. V zemědělství se běžně používají ke skladování statkového hnojiva. ECM pro nádrže a kalojemy popsané a posouzené v kapitole 4 jsou plovoucí a plastické nebo pevné kryty, nepropustné překážky a ochrana proti přeplnění v důsledku dešťových srážek. Stanovené typy kaveren jsou vytěžené kaverny, které mohou být atmosférické, častěji však jde o tlakové a solné kaverny. Kaverny se obvykle používají ke skladování uhlovodíků, jako je surová ropa, benzín, motorová nafta, topný olej a zkapalněný ropný plyn (LPG). Emise z běžného provozu tlakových vytěžených kaveren a ze solných kaveren se nepovažují za významné a ECM se proto nestanovuje. U atmosférických vytěžených kaveren se však popisuje a posuzuje vyvažování výparů jako ECM pro emise z běžného provozu. ECM pro emise z nehod a (velkých) havárií, které jsou případně pospány pro různé typy kaveren, jsou: • • • bezpečnost a řízení rizik sledování vlastní bezpečnostní vlastnosti udržování hydrostatického tlaku cementové injekce systém pro vzájemné spojování automatická ochrana proti přeplnění Plovoucí skladovací zařízení, tj. lodě, se někdy používají pro poskytnutí dodatečné, dočasné skladovací kapacity v námořním terminálu. Tyto lodě jsou obvykle bývalá obchodní plavidla. Tlakové a vakuové pojistné ventily, barva nádrže a vyvažování, sběr nebo úprava výparů jsou podobné ECM stanoveným pro skladovací nádrže. Některé ECM pro emise z nehod a (velkých) havárií jsou stanoveny, avšak další informace o nich nebyly předloženy. Pro přepravu kapalin a zkapalněných plynů a manipulaci s nimi bylo ve srovnání se skladováním těchto látek stanoveno a popsáno mnohem méně ECM, přičemž nejdůležitější z nich jsou: některé nástroje řízení, ochrana před vnitřní a vnější korozí, vyvažování výparů, úprava pro nakládání (a vykládání) dopravníků. Pro manipulaci s výrobky jsou popsány a posouzeny typy výkonných ventilů a čerpadel, jako jsou vlnovcové ventily s membránou a dvojitá tlaková a beztlaková těsnění pro čerpadla. Pevné látky Kapitola 3 rovněž popisuje techniky používané při skladování, přepravě volně ložených pevných látek a manipulaci s nimi. Jsou popsány různé typy otevřených skladovacích zařízení, které jsou důležitým případným zdrojem emisí prachu, jakož i skladování v pytlích a obřích vacích, v silech a zásobnících a balené nebezpečné pevné látky. Manipulace s pevným volně loženým materiálem je jiným, a ve srovnání se skladováním dokonce větším případným zdrojem emisí prachu, a je popsáno několik technik pro nakládaní, vykládání a dopravu, jako jsou: 4 • • • • • • • • • • • • • • • Drapáky, vykládací násypné zásobníky, kádě, sací vzduchové dopravníky, mobilní nakládací zařízení, výsypné jámy, svislé roury a trubky, kaskádové trubky skluzy zakládací pásy pásové dopravníky korečkový nakladač řetězové a šnekové dopravníky dopravníky se stlačeným vzduchem a podavače Kapitola 4, Techniky ke zvážení při stanovování BAT, popisuje ECM a jejich posouzení pro prevenci emisí prachu ze skladování, přepravy pevných látek a manipulace s nimi. Pro minimalizaci prachu při skladování a manipulaci se stanoví tři přístupy k prevenci emisí prachu: preprimární přístupy, primární přístupy a sekundární přístupy. Preprimární přístupy jsou součástí postupu výroby nebo těžby, a proto nespadají do oblasti působnosti tohoto dokumentu. Primární přístupy jsou přístupy pro předcházení vzniku prachu a lze je rozdělit na organizační, technické a konstrukční přístupy, přičemž poslední z nich se použije pouze pro skladování a nikoli pro manipulaci. Sekundární přístupy jsou techniky pro zmírňování určené k omezení šíření prachu tam, kde nelze bránit vzniku prachu. Přístupy a techniky pro prevenci a omezování emisí prachu při skladování pevných látek jsou uvedeny v tabulce 1. 5 Sekundární Konstrukční Technické Primární Organizační Přístupy a techniky pro snížení emisí prachu ze skladování pevných látek • sledování • rozmístění a provoz skladovacích míst (prostřednictvím pracovníků pro plánování a provoz) • údržba (technik pro prevenci/snižování) • • • • zmenšení ploch vystavených nárazům větru velkoobjemová sila přístřešky nebo střechy kopule • kryty s funkcí automatického stavění • sila a násypné zásobníky • násypy, ploty a/nebo vysázené rostliny chránící proti větru • použití ochrany proti větru • zakrytí otevřených skladovacích zařízení • vlhčení otevřených skladovacích zařízení • rozstřikování vody/vodní clony a tryskové rozstřikování • odsávání skladovacích přístřešků a sil Tabulka 1: Přístupy a techniky pro snížení emisí prachu ze skladování pevných látek Všechny tyto techniky jsou popsány a posouzeny v kapitole 4. Přístupy a techniky pro prevenci a omezování emisí prachu při manipulaci s pevnými látkami jsou uvedeny v tabulce 2. Tyto techniky jsou také popsány a posouzeny v kapitole 4. 6 Organizační Přístupy a techniky pro snížení emisí prachu z přepravy pevných látek a manipulace s nimi Meteorologické podmínky Pokyny (pro jeřábníka) při použití drapáku: • zkrácení délky pádu při vykládání materiálu • úplné uzavření drapáku/čelistí po naložení materiálu • ponechání drapáku v násypných zásobnících po dostatečnou dobu po vyložení • zastavení provozu drapáku, pokud je vítr příliš silný Opatření (pro obsluhu) při použití pásového dopravníku: • vhodná rychlost dopravníku • zajistit, aby se materiál nenakládal až po okraje pásu Opatření (pro obsluhu) při použití lopatového nakladače: • snížení délky pádu při vykládání materiálu • volba správné polohy při vykládání na nákladní automobil Primární Rozmístění a provoz skladovacích míst (prostřednictvím pracovníků pro plánování a provoz) • snížení přepravních vzdáleností • přizpůsobení rychlosti vozidel • silnice s tvrdým povrchem • zmenšení ploch vystavených nárazům větru Optimalizované drapáky Použití uzavřených dopravníků (např. trubkových pásových dopravníků, šnekových dopravníků) Technické Pásový dopravník bez nosných válců Primární opatření u běžných pásových dopravníků Primární opatření u dopravních skluzů Minimalizace rychlosti klesání Minimalizace délky volného pádu (např. kaskádové násypné zásobníky) Použití protiprachových překážek u výsypných jam a násypných zásobníků Zásobník s nízkým obsahem prachu Konstrukce vozidel se zaobleným vrškem karoserie Zástěny pro otevřené pásové dopravníky Skříň nebo kryt zdroje emisí Použití krytů, clon nebo kónusů u plnících trubek Sekundární Odsávací systémy Filtrační systémy pro pneumatické dopravníky Výsypné jamy se sacím zařízením, skříní a protiprachovými překážkami Optimalizované vykládací zásobníky (v přístavech) Techniky rozstřikování vody/vodní clony a tryskové rozstřikování Čištění pásových dopravníků Vybavení nákladních vozidel mechanickými/hydraulickými klapkami Čištění silnic Čištění pneumatik vozidel 7 Tabulka 2: Přístupy a techniky pro snížení emisí prachu z přepravy pevných látek a manipulace s nimi Nejlepší dostupné techniky V následujících odstavcích je uvedeno shrnutí kapitoly 5 nazvané Nejlepší dostupné techniky, které obsahuje popis technik, přístupů nebo činností, z nichž lze dospět k závěrům o BAT. Tyto techniky souvisejí s nejvýznamnějšími environmentálními otázkami, zejména emisemi z běžného provozu do vzduchu a do půdy při skladování kapalin a manipulaci s nimi a emisemi prachu ze skladování pevných látek a manipulace s nimi. V některých případech jsou uvedeny i zprávy o závěrech BAT ohledně emisí způsobených nehodami a (velkými) haváriemi. Tyto odstavce by neměly být čteny místo kapitoly „Nejlepší dostupné techniky“. Ani kapitola o BAT by neměla být čtena odděleně od referenčního dokumentu BAT a z tohoto důvodu byly v každém závěru BAT uvedeny křížové odkazy na příslušné oddíly v jiných kapitolách. Závěry BAT v Kapitole 5 jsou seskupeny takto: nejprve jsou závěry BAT uvedeny v seznamu podle skladování kapalin a zkapalněných plynů zaměřující se na obecné zásady prevence a snižování emisí, jako jsou: • • • • • kontrola a údržba umístění a rozmístění barva nádrže, zásada minimalizace emisí při skladování v nádrži sledování VOC a specializované systémy Poté následují specifické závěry BAT pro jednotlivé nádrže ohledně emisí z běžného provozu, se zaměřením na všechny typy nádrží, které jsou popsány v kapitole 4, po nichž logicky následují závěry BAT o (případných) emisích, které nevyplývají z normálního provozu nádrží, zejména o prevenci nehod a (velkých) havárií, zaměřující se na: • • • • • • • • • • bezpečnost a řízení rizik provozní postupy a školení únik v důsledku koroze a/nebo eroze provozní postupy a přístroje zabraňující přeplnění, přístroje a automatizace, pomocí kterých se zjišťují úniky přístup k emisím do půdy pod nádržemi založený na rizicích ochranu půdy v okolí nádrží (omezování šíření) hořlavé oblasti a zdroje vznícení protipožární ochranu hasící zařízení a omezování šíření kontaminované hasící látky. Na závěry o skladování v nádržích navazují závěry BAT o jiných technikách skladování, konkrétně o těchto technikách: • • skladování balených nebezpečných pevných látek jímky a kalojemy a vytěžené a solné kaverny. Byl učiněn závěr, že plovoucí skladovací zařízení není BAT. 8 Za druhé jsou uvedeny závěry BAT o přepravě kapalin a zkapalněných plynů a o manipulaci s nimi, které rovněž začínají obecnými zásadami pro prevenci a snižování emisí, kterými v tomto případě jsou: • • • • • kontrola a údržba program zjišťování úniků a oprav zásada minimalizace emisí při skladování v nádržích bezpečnost a řízení rizik provozní postupy a školení. Byly učiněny závěry BAT o určitých technikách v oblasti potrubních systémů se zaměřením na nadzemní a podzemní potrubní systémy, na zmírňování emisí z nakládání a vykládání, o spojích potrubních systémů a ochraně před korozí, o ventilech, o čerpadlech a kompresorech a o spojích na odběr vzorků. Za třetí jsou uvedeny závěry BAT o emisích prachu z otevřených a uzavřených skladovacích zařízení, které jsou zakončeny závěrem BAT o řízení bezpečnosti a rizik. Nakonec jsou uvedeny závěry BAT o emisích prachu z přepravy pevných látek a manipulace s nimi a závěry o následujících všeobecných metodách, aby se minimalizovaly emise prachu: • • • plánování přepravních činností souvislá doprava opatření pro snížení při použití přerušované dopravy: - čištění silnic a pneumatik vozidel zvlhčování produktu minimalizace rychlosti klesání a minimalizace délky volného pádu Na závěry BAT o obecných přístupech navazují závěry o minimalizaci emisí prachu z přepravních technik drapáků a dopravníků. Závěrečné poznámky V Kapitole 7 – Závěrečné poznámky – lze nalézt tyto informace: • • • • informace předložené skupinou TWG, které jsou základem tohoto referenčního dokumentu úroveň dosažené shody na závěrech BAT doporučení pro budoucí práci a navrhovaná témata pro budoucí výzkumné a vývojové projekty. Byl učiněn závěr, že bylo dosaženo vysoké úrovně shody, protože při celkovém počtu 110 BAT bylo ohlášeno 5 rozdílných názorů. Tyto rozdílné názory se týkají některých závěrů BAT v oddílech o skladování kapalin a zkapalněných plynů a manipulace s nimi. Žádné rozdílné názory týkající se skladování pevných látek a manipulace s nimi nebyly nahlášeny. Rozdílné názory se týkají těchto témat: 9 • • metodiky posouzení (metodiky ECM)požadavku použití zařízení k úpravě výparů pro skladování určitých nestálých látek v souvislosti se třemi různými typy nádrží nástroje, které lze využít k určení množství emisí VOC. Na setkání Fóra pro výměnu informací (IEF) v prosinci 2004, byl zaznamenán a do kapitoly 5 doplněn rozdílný názor z několika členských států týkající se důrazu na stanovení BAT pro jednotlivé případy. Doporučení pro budoucí revizi BREFu jsou zaměřena na tato témata: • • • • • vytvoření evropského systému pro klasifikaci látek znečišťujících ovzduší, oddělení skladování kapalin a zkapalněných plynů a manipulace s nimi od skladování pevných látek a manipulace s nimi, což jsou dvě zcela odlišné oblasti, a proto vyžadují odlišné odborné znalosti sledování emisí VOC a nástroje k ověření metod výpočtu emisí aktualizace seznamu technik k prevenci nebo snižování emisí z nádrží do půdy sběr údajů o nakládání a vykládání dopravníků s ohledem na nestálé látky sběr informací o metodice posuzování . Evropská komise prostřednictvím svých programů vědeckého a technického rozvoje zahajuje a podporuje sérii projektů zabývajících se čistými technologiemi, úpravou vznikajících odpadních vod a recyklačními technologiemi a strategiemi řízení. Tyto projekty by mohly být užitečným příspěvkem k budoucím přezkumům referenčního dokumentu BAT. Čtenáři jsou proto vyzýváni, aby informovali EIPPCB o případných výsledcích výzkumu, které souvisejí s působností tohoto dokumentu (viz také předmluva tohoto dokumentu). 10 PŘEDMLUVA 1. Statut tohoto dokumentu Není-li uvedeno jinak, odkaz na „Směrnici“ v tomto dokumentu znamená Směrnici Rady 96/61/EC o integrované prevenci a regulaci znečištění. Protože se směrnice používá bez výjimek k ustanovením Společenství ohledně zdraví a bezpečnosti na pracovišti, týká se toto i tohoto dokumentu. Tento dokument tvoří součást série prezentující výsledky výměny informací mezi členskými státy EU a odvětvími týkající se nejlepších dostupných technik (BAT), přidruženého sledování a vývoje v nich. *[Je publikován Evropskou komisí podle Článku 12 16(2) Směrnice, a proto musí být brán v úvahu v souladu s Přílohou IV Směrnice, když se určují „nejlepší dostupné techniky“ ]. *Poznámka: Závorka bude odstraněna, jakmile bude dokončena procedura publikace Komisí. 2. Odpovídající právní závazky Směrnice IPPC a definice BAT Abychom pomohli čtenáři pochopit právní kontext, ve kterém byl tento dokument připraven, jsou v této předmluvě popsány některé z nejvíce relevantních ustanovení Směrnice IPPC, včetně termínu „nejlepší dostupné techniky“. Tento popis je nekompletní a jeho funkce je pouze informativní. Nemá žádnou právní hodnotu a žádným způsobem nemění nebo nenarušuje skutečná ustanovení Směrnice. Účelem Směrnice je dosáhnout integrované prevence a regulace znečištění vznikajícího z činností vyjmenovaných v její Příloze I, vedoucí k vyšší úrovni ochrany životního prostředí jako celku. Právní základ Směrnice se vztahuje k ochraně životního prostředí. Její zavedení by také mělo vzít v úvahu jiné cíle Společenství jako je konkurenceschopnost průmyslu Společenství přispívající tímto k udržitelnému rozvoji. Specifičtěji poskytuje povolovací systém pro určité kategorie průmyslových zařízení vyžadující, aby se jak provozovatelé, tak regulátoři zaměřili integrovaným způsobem a obecně na znečištění a spotřební potenciál zařízení. Celkovým cílem takovéhoto integrovaného přístupu musí být zlepšit řízení a regulaci průmyslových procesů tak, aby se zajistila vysoká úroveň ochrany pro životní prostředí jako celek. Ústředním bodem tohoto přístupu je všeobecný princip uvedený v Článku 3, že by provozovatelé měli přijmout veškerá přiměřená preventivní opatření, zejména prostřednictvím použití nejlepších dostupných postupů, které jim umožňují zlepšovat ekologickou výkonnost. Termín „nejlepší dostupné techniky“ je definován v Článku 2(11) Směrnice jako „nejúčinnější a nejpokrokovější stádium ve vývoji činností a jejich metod provozu, které indikuje praktickou vhodnost konkrétních postupů v zásadě pro poskytování základu pro hodnoty emisních limitů navržených, aby předcházely a tam, kde toto není proveditelné, aby obecně snižovaly emise a dopad na životní prostředí jako celek.“ Článek 2(11) pokračuje ve vyjasňování této definice následovně: „techniky“ zahrnují jak použitou technologii, tak způsob, kterým je zařízení projektováno, postaveno, udržováno, provozováno a vyřazeno z provozu; 11 „dostupné“ techniky jsou takové, které jsou vyvinuty v měřítku, které dovoluje implementaci v odpovídajícím průmyslovém sektoru za ekonomicky a technicky životaschopných podmínek, přičemž se berou v úvahu náklady a výhody, ať již jsou či nejsou tyto techniky používány nebo vyráběny uvnitř daného členského státu, pokud jsou provozovateli rozumně dostupné; „nejlepší“ znamená nejúčinnější při dosahování vysoké obecné úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Dále Příloha 4 Směrnice obsahuje seznam „činitelů, které mají být zváženy obecně nebo ve specifických případech při určování nejlepších dostupných postupů… maje na paměti pravděpodobné náklady a přínosy opatření a zásady opatrnosti a prevence“. Tyto činitele zahrnují informace publikované Komisí podle Článku 16(2). Od kompetentních úřadů zodpovědných za vydávání povolení se požaduje, aby braly v úvahu obecné principy podrobně vysvětlené v Článku 3 při určování podmínek povolení. Tyto podmínky musí obsahovat hodnoty emisních limitů doplněné nebo nahrazené tam, kde je to přiměřené, ekvivalentními parametry nebo technickými opatřeními. Podle Článku 9(4) Směrnice tyto emisní limitní hodnoty, ekvivalentní parametry nebo technologická opatření musí v souladu se standardy jakosti týkajícími se životního prostředí být založeny na nejlepších dostupných postupech bez předepsání použití jakéhokoli postupu nebo specifické technologie, ale musí brát v úvahu technickou charakteristiku zařízení, kterého se to týká, jeho zeměpisnou polohu a místní podmínky životního prostředí. Za všech okolností musí podmínky povolení obsahovat ustanovení o minimalizaci dálkového nebo přeshraničního znečištění a musí zajišťovat vysokou úroveň ochrany životního prostředí jako celku. Členské státy mají podle Článku 11 Směrnice závazek zajistit, že kompetentní úřady sledují nebo jsou informovány o vývoji nejlepších dostupných postupů. 3. Cíl tohoto dokumentu Článek 16(2) Směrnice požaduje, aby Komise organizovala „výměnu informací mezi členskými státy a odvětvími, kterých se to týká, o nejlepších dostupných postupech spojené s sledováním a jejich vývojem“ a aby publikovala výsledky výměny. Účel výměny informací je dán ve výčtu 25 Směrnice, která uvádí, že „vývoj a výměna informací na úrovni Společenství o nejlepších dostupných postupech pomůže napravit technologickou nerovnováhu ve Společenství, bude propagovat celosvětové rozšiřování limitních hodnot a postupů používaných ve Společenství a bude pomáhat členským státům při účinné implementaci této Směrnice.“ Komise (DG Životní prostředí) ustanovila fórum výměny informací (IEF), aby pomáhalo práci podle Článku 16(2) a bylo ustanoveno množství technických pracovních skupin pod záštitou IEF. Jak IEF tak technické pracovní skupiny zahrnují zastoupení z členských států a průmyslu tak, jak je to požadováno v Článku 16(2). Cílem této série dokumentů je přesně odrážet výměnu informací, která se uskutečnila, jak je požadováno Článkem 16(2) a poskytnout referenční informace pro povolovací orgány, které mají brát v úvahu při určování podmínek povolení. Poskytováním relevantních informací 12 týkajících se nejlepších použitelných postupů by tyto dokumenty měly působit jako cenné nástroje pro zvyšování environmentální výkonnosti. 4. Zdroje informací Tento dokument představuje souhrn informací nashromážděných z množství zdrojů, včetně expertíz skupin ustanovených pro podporu Komise v její práci a ověřovaných službami Komise. Všechny příspěvky jsou vítané. 5. Jak chápat a používat tento dokument Informace poskytnuté v tomto dokumentu jsou zamýšleny jako vstup k stanovení BAT ve specifických případech. Když se určují BAT a stanovují se podmínky povolení založené na BAT, měl by být brán v úvahu celkový cíl dosáhnout vysoké úrovně ochrany pro životní prostředí jako celek. Zbytek této kapitoly popisuje typ informací, které jsou obsaženy v jednotlivých kapitolách dokumentu. Kapitola 1 poskytuje informace o skladování a manipulaci s hromadnými a nebezpečnými látkami obecně. Kapitola 2 se zaměřuje na relevantní klasifikaci látek z hledisek toxicity, hořlavosti a nezávadnosti pro životní prostředí. U volně skladovaných pevných látek se také zaměřuje na disperzní třídu. Kapitola 3 popisuje různé způsoby používané pro skladování kapalin a plynů a případné emise vyplývající ze skladování a přepravních zařízení jak nad tak i pod zemí. Pro každou kategorii skladování a přepravy jsou vyjmenovány relevantní provozní činnosti a případné události / nehody. Definují se bodové karty emisí a ukazují, které emise jsou relevantní a o kterých se proto detailněji pojednává v Kapitole 4. Tato kapitola také popisuje skladování a manipulaci s hromadnými pevnými látkami. Hromady sypaných materiálů takových jako obiloviny nebo uhlí jsou pod širým nebem možným zdrojem emisí prachu. Jsou popsány různé typy hromad. Protože skutečná manipulace s pevnými volně loženými materiály je dalším možným zdrojem emisí prachu, je popsáno několik postupů nakládání, vykládání a přepravy. Kapitola 4 poskytuje základní informace o možných Opatřeních regulace emisí (takzvané ECM), které pro kapaliny a plyny zahrnují vyhodnocení relevantních bezpečnostních a provozních aspektů a ekonomických úvah. ECM pro předcházení emisím prachu za skladování a manipulace s pevnými látkami jsou také popsány a posouzeny, ale toto vyhodnocení je méně obsažné než u kapalin a plynů. Tato kapitola také poskytuje všeobecnou metodiku pro provedení přiměřeného vyhodnocení ECM pro specifické případy (specifický produkt, způsob skladování a lokalita) a poskytuje množství případových studií. Účelem je tak poskytnout všeobecnou metodiku, která má být používána při skladování a manipulaci s látkami, aby pomohla při stanovení podmínek povolení založených na BAT. Avšak mělo by být poznamenáno, že metodika prezentovaná v Kapitole 4 nemusí být nutně vhodná pro všechna zařízení. 13 Kapitola 5 se zaměřuje na výběr a popis BAT. Avšak mělo by být zdůrazněno, že tento dokument nenavrhuje hodnoty emisních limitů. Stanovení vhodných podmínek povolení bude zahrnovat zvážení místních, místně-specifických faktorů, jakými jsou technické charakteristiky zařízení, kterého se to týká, jeho zeměpisná poloha a místní podmínky životního prostředí. Pro existující zařízení se musí vzít v úvahu také ekonomická a technická životaschopnost jejich zlepšení. Dokonce jediný cíl zajištění vysoké úrovně ochrany pro životní prostředí jako celek bude často zahrnovat kompromisní řešení názorů mezi různými typy dopadu na životní prostředí a tyto názory budou často ovlivněny místními úvahami. Protože se nejlepší dostupné techniky v čase mění, tento dokument bude revidován a aktualizován, pokud to bude přiměřené. Veškeré komentáře a návrhy by měly být sděleny Evropskému ústředí IPPC a Institutu pro perspektivní technologické studie na následující adrese: Edificio EXPO, c/Inca Garcilaso s/n, E-41092 Sevilla, Španělsko Telefon: +34 95 4488 284 Fax: +34 95 4488 426 e-mail: [email protected] Internet: http:/eippcb.jrc.es 14 REFERENČNÍ DOKUMENT O NEJLEPŠÍCH DOSTUPNÝCH TECHNIKÁCH PŘI OMEZOVÁNÍ EMISÍ ZE SKLADOVÁNÍ shrnutí......................................................................................................................................... 1 PŘEDMLUVA ......................................................................................................................... 11 ROZSAH.................................................................................................................................... 1 1 OBECNÉ INFORMACE ................................................................................................... 1 1.1 Environmentální význam skladování ......................................................................... 1 1.2 Emisní situace ve skladovacích zařízeních ................................................................ 2 1.1.1 Emise do ovzduší................................................................................................ 2 1.1.2 Emise do vody .................................................................................................... 3 1.1.3 Emise hluku ........................................................................................................ 3 1.1.4 Aspekty odpadů .................................................................................................. 3 1.1.5 Nehody a (velké) havárie.................................................................................... 4 2 LÁTKY A KLASIFIKACE ............................................................................................... 5 2.1 Povaha a klasifikace nebezpečných materiálů ........................................................... 5 2.2 Klasifikace balených látek ......................................................................................... 6 2.3 Disperzní třídy pevných sypkých materiálů............................................................... 6 2.4 Jak používat klasifikační systémy v tomto dokumentu.............................................. 7 3 APLIKOVANÉ TECHNIKY SKLADOVÁNÍ, PŘEPRAVY A MANIPULACE ........... 8 3.1 Skladování kapalin a zkapalněných plynů ................................................................. 8 3.1.1 Otevřené skladovací nádrže.............................................................................. 10 3.1.2 Vnější nádrže s plovoucí střechou (EFRT)....................................................... 12 3.1.3 Svislé nádrže s pevnou střechou (FRT) ............................................................ 15 3.1.4 Nadzemní vodorovné skladovací nádrže (atmosférické).................................. 18 3.1.5 Vodorovné skladovací nádrže (tlakové) ........................................................... 21 3.1.6 Svislé skladovací nádrže (tlakové) ................................................................... 23 3.1.7 Kulové nádrže (tlakové) ................................................................................... 25 3.1.8 Násypné skladovací zařízení (tlakové) ............................................................. 26 3.1.9 Nádrže se zvedací střechou (s proměnným odpařovacím prostorem) .............. 29 3.1.10 Chladící skladovací nádrže ............................................................................... 30 3.1.11 Podzemní vodorovné skladovací nádrže .......................................................... 33 3.1.12 Úvahy vztahující se k nádržím ......................................................................... 35 3.1.12.1 Ekonomika .............................................................................................. 35 3.1.12.2 Projekt a konstrukce ................................................................................ 35 3.1.12.3 Uvedení do provozu ................................................................................ 38 3.1.12.4 Řízení ...................................................................................................... 39 3.1.12.5 Provoz...................................................................................................... 39 3.1.12.6 Vyřazení z provozu a demolice............................................................... 39 3.1.12.7 Vybavení nádrží ...................................................................................... 40 3.1.12.7.1 Větrací otvory ..................................................................................... 40 3.1.12.7.2 Měřící a vzorkovací okénka ............................................................... 42 3.1.12.7.3 Měřící trubice a vodící tyče ................................................................ 42 3.1.12.7.4 Přístrojové vybavení........................................................................... 42 3.1.12.7.5 Přístupová okénka .............................................................................. 43 3.1.12.7.6 Drenážní kanály.................................................................................. 44 3.1.12.7.7 Míchadla ............................................................................................. 44 3.1.12.7.8 Topné systémy.................................................................................... 44 3.1.12.7.9 Těsnící prvky ...................................................................................... 45 1 3.1.12.7.10 Ventily ................................................................................................ 45 3.1.13 Kontejnery a skladování kontejnerů ................................................................. 46 3.1.13.1 Skladovací buňky .................................................................................... 48 3.1.13.2 Skladovací budovy .................................................................................. 48 3.1.13.3 Venkovní skladování (skladištní dvory) ................................................. 49 3.1.14 Jímky a kalojemy.............................................................................................. 50 3.1.15 Vytěžené kaverny (atmosférické) ..................................................................... 51 3.1.16 Vytěžené kaverny (tlakové).............................................................................. 58 3.1.17 Solné kaverny ................................................................................................... 60 3.1.18 Plovoucí skladovací zařízení ............................................................................ 63 3.2 Přeprava kapalin a zkapalněných plynů a manipulace s nimi .................................. 64 3.2.1 Přeprava výrobku.............................................................................................. 67 3.2.1.1 Nadzemní uzavřené potrubní dopravní systémy.......................................... 67 3.2.1.2 Nadzemní otevřené potrubní dopravní systémy .......................................... 69 3.2.1.3 Podzemní potrubní dopravní systémy.......................................................... 70 3.2.1.4 Nakládání a vykládání dopravníků .............................................................. 71 3.2.2 Manipulace s produktem................................................................................... 73 3.2.2.1 Gravitační tok............................................................................................... 74 3.2.2.2 Čerpadla ....................................................................................................... 75 3.2.2.3 Kompresory.................................................................................................. 76 3.2.2.4 Inertní plyny................................................................................................. 77 3.2.2.5 Příruby a těsnící vložky ............................................................................... 77 3.2.2.6 Ventily a tvarovky........................................................................................ 78 3.2.3 Úvahy vztahující se k dopravním a manipulačním systémům ......................... 80 3.2.3.1 Ekonomika ................................................................................................... 80 3.2.3.2 Projekt a konstrukce..................................................................................... 80 3.2.3.3 Uvedení do provozu a vyřazení z provozu .................................................. 82 3.2.4 Vybavení a tvarovky......................................................................................... 83 3.2.4.1 Těsnící prvky ............................................................................................... 83 3.2.4.2 Větrací otvory, drenážní kanály a vzorkové body ....................................... 85 3.2.4.3 Přístroje u potrubních systémů..................................................................... 85 3.2.4.4 Tlaková pojistná zařízení ............................................................................. 85 3.2.5 Přeprava baleného zboží a manipulace s ním ................................................... 85 3.3 Skladování pevných látek......................................................................................... 87 3.3.1 Otevřené skladování ......................................................................................... 87 3.3.2 Pytle a obří vaky ............................................................................................... 88 3.3.3 Sila a bunkry ..................................................................................................... 89 3.3.4 Balené nebezpečné pevné látky ........................................................................ 89 3.4 Přeprava pevných látek a manipulace s nimi ........................................................... 89 3.4.1 Budování a rekultivace hromad ........................................................................ 90 3.4.2 Nakládací a vykládací zařízení ......................................................................... 91 3.4.2.1 Obecné zdroje emisí z přepravy a manipulace............................................. 91 3.4.2.2 Drapáky........................................................................................................ 93 3.4.2.3 Vykládací násypné zásobníky...................................................................... 95 3.4.2.4 Kádě ............................................................................................................. 95 3.4.2.5 Sací vzduchové dopravníky ......................................................................... 96 3.4.2.6 Mobilní nakládací zařízení........................................................................... 97 3.4.2.7 Vyprazdňování vagónů a kamionů .............................................................. 98 3.4.2.8 Výsypné jámy ............................................................................................ 100 3.4.2.9 Svislé roury ................................................................................................ 101 2 3.4.2.10 Svislé trubky.......................................................................................... 102 3.4.2.11 Kaskádové trubky.................................................................................. 103 3.4.2.12 Skluzy.................................................................................................... 104 3.4.2.13 Zakládací pásy....................................................................................... 105 3.4.2.14 Pásové dopravníky ................................................................................ 106 3.4.2.15 Korečkový nakladač.............................................................................. 110 3.4.2.16 Řetězové dopravníky............................................................................. 112 3.4.2.16.1 Korýtkové řetězové dopravníky ....................................................... 113 3.4.2.16.2 Shrnovací dopravníky....................................................................... 114 3.4.2.17 Šnekové dopravníky.............................................................................. 114 3.4.2.18 Dopravníky na stlačený vzduch ............................................................ 115 3.4.2.19 Podavače................................................................................................ 116 3.4.3 Přeprava baleného zboží a manipulace s ním ................................................. 117 4. TECHNIKY KE ZVÁŽENÍ PŘI STANOVOVÁNÍ BAT ............................................ 118 4.1 Skladování kapalin a zkapalněných plynů ............................................................. 118 4.1.1 Metodiky posouzení ECM pro skladování kapalin a zkapalněných plynů..... 118 4.1.2 ECM pro nádrže – obecně .............................................................................. 120 4.1.2.1 Projekt nádrže ............................................................................................ 120 4.1.2.2 Kontrola, údržba a sledování ..................................................................... 121 4.1.2.2.1 Údržba založená na riziku a spolehlivosti (RRM) ........................... 123 4.1.2.2.2 Kontroly za provozu a mimo provoz................................................ 125 4.1.2.2.3 Sledování .......................................................................................... 127 4.1.2.2.4 Techniky pro detekci plynu .............................................................. 128 4.1.2.3 Umístění a rozvržení .................................................................................. 128 4.1.3 ECM pro nádrže – provozní – emise plynů .................................................... 129 4.1.3.1 Princip minimalizace emisí při skladování v nádržích .............................. 129 4.1.3.2 Plovoucí kryty............................................................................................ 131 4.1.3.3 Pružné kryty nebo stanové kryty................................................................ 132 4.1.3.4 Připevněné/pevné kryty ............................................................................. 133 4.1.3.5 Kopule........................................................................................................ 133 4.1.3.6 Barva nádrží ............................................................................................... 135 4.1.3.7 Sluneční štíty.............................................................................................. 137 4.1.3.8 Přirozené ochlazování nádrží ..................................................................... 137 4.1.3.9 Střešní těsnění pro vnější a vnitřní plovoucí střechy ................................. 138 4.1.3.9.1 Okrajové těsnění ............................................................................... 138 4.1.3.9.2 Měřící trubice a vodící tyče .............................................................. 143 4.1.3.10 Vnitřní plovoucí střecha (IFR) .............................................................. 146 4.1.3.11 Bezpečnostní tlakové a vakuové pojistné ventily (PVRV) ................... 148 4.1.3.12 Uzavřené drenážní systémy................................................................... 149 4.1.3.13 Vyvažování výparů ............................................................................... 150 4.1.3.14 Zásobníky par – nádrže s pružnou membránou .................................... 151 4.1.3.15 Úprava par ............................................................................................. 152 4.1.3.15.1 Termální oxidace .............................................................................. 156 4.1.3.15.2 Adsorpce........................................................................................... 157 4.1.3.15.3 Absorpce („propírání“) ..................................................................... 158 4.1.3.15.4 Kondenzace ...................................................................................... 159 4.1.3.15.5 Membránová separace ...................................................................... 160 4.1.3.16 Kompatibilita ECM pro plynné emise – provozní ................................ 161 4.1.4 ECM pro nádrže – provozní – kapalné emise................................................. 165 4.1.4.1 Manuální odvodňování .............................................................................. 165 3 4.1.4.2 Poloautomatické drenážní ventily nádrží................................................... 166 4.1.4.3 Plně automatické drenážní ventily nádrží .................................................. 167 4.1.4.4 Vyhrazené systémy .................................................................................... 168 4.1.5 ECM pro nádrže – odpady.............................................................................. 168 4.1.5.1 Míchání nádrží ........................................................................................... 168 4.1.5.2 Odstraňování kalů ...................................................................................... 169 4.1.6 ECM pro nádrže – nehody a (velké) havárie .................................................. 169 4.1.6.1 Bezpečnost a řízení rizik............................................................................ 169 4.1.6.1.1 Koroze a eroze .................................................................................. 173 4.1.6.1.2 Provozní techniky a školení k zabránění přeplnění .......................... 174 4.1.6.1.3 Přístroje a automatizace k zabránění přeplnění ................................ 175 4.1.6.1.4 Přístroje a automatizace pro detekci unikání.................................... 175 4.1.6.1.5 Přístup k emisím do půdy pod nádržemi založený na riziku............ 178 4.1.6.1.6 Dvojitá dna nádrží pod nadzemními nádržemi................................. 181 4.1.6.1.7 Nepropustné překážky pod nadzemními nádržemi .......................... 182 4.1.6.1.8 Systémy nízkých břehových hrází nádrží a vložek .......................... 183 4.1.6.1.9 Laminovaná betonová ochrana pod nadzemními nádržemi ............. 185 4.1.6.1.10 Nadzemní nádrže s dvojitou stěnou.................................................. 186 4.1.6.1.11 Kalíškovité nádrže ............................................................................ 187 4.1.6.1.12 Nadzemní nádrže s dvojitou stěnou s monitorovaným vypouštěním dna 188 4.1.6.1.13 Podzemní nádrže s dvojitou stěnou .................................................. 190 4.1.6.1.14 Podzemní nádrže s jednoduchou stěnou se sekundárním zachycováním 190 4.1.6.2 Protipožární ochrana, hasící zařízení a zachycování ................................. 191 4.1.6.2.1 Hořlavé oblasti a zdroje vznícení ..................................................... 191 4.1.6.2.2 Protipožární ochrana......................................................................... 192 4.1.6.2.3 Hasící zařízení .................................................................................. 192 4.1.6.2.4 Zachycování kontaminovaného hasící látky .................................... 193 4.1.7 ECM pro skladování kontejnerů – nehody a (velké) havárie ......................... 193 4.1.7.1 Bezpečnost a řízení rizik............................................................................ 194 4.1.7.2 Konstrukce a ventilace............................................................................... 195 4.1.7.3 Zásady oddělování ..................................................................................... 197 4.1.7.4 Zásady segregace a separace pro nekompatibilní materiály ...................... 201 4.1.7.5 Zachycování unikání a kontaminovaných hasících prostředků ................. 202 4.1.7.6 Protipožární ochrana a hasící zařízení ....................................................... 203 4.1.7.6.1 Předcházení vznícení ........................................................................ 204 4.1.7.6.2 Hasící systémy.................................................................................. 205 4.1.8 ECM pro jímky a kalojemy – provozní – plynné emise................................. 206 4.1.8.1 Plovoucí kryty............................................................................................ 206 4.1.8.2 Plastické nebo pevné kryty ........................................................................ 207 4.1.9 ECM pro jímky a kalojemy – provozní – emise do půdy a vody ................... 208 4.1.9.1 Nepropustné překážky ............................................................................... 208 4.1.10 ECM pro jímky a kalojemy – provozní – odpady .......................................... 208 4.1.11 ECM pro jímky a kalojemy – nehody a havárie ............................................. 208 4.1.11.1 Ochrana před přeplněním následkem dešťových srážek....................... 208 4.1.12 ECM pro vytěžené kaverny (atmosférické) – provozní – plynné emise ........ 209 4.1.12.1 Vyvažování výparů ............................................................................... 209 4.1.13 ECM pro vytěžené kaverny (atmosférické) – nehody a (velké) havárie ........ 209 4.1.13.1 Bezpečnost a řízení rizik ....................................................................... 209 4 4.1.13.2 Sledování............................................................................................... 209 4.1.13.3 Vnitřní bezpečnostní vlastnosti ............................................................. 210 4.1.13.4 Přikrývání .............................................................................................. 210 4.1.13.5 Udržování hydrostatického tlaku .......................................................... 211 4.1.13.6 Cementové injekce ................................................................................ 212 4.1.13.7 Systém blokování .................................................................................. 212 4.1.13.8 Automatická ochrana před přeplněním ................................................. 212 4.1.14 ECM pro vytěžené kaverny (tlakové) – nehody a (velké) havárie ................. 213 4.1.14.1 Bezpečnost a řízení rizik ....................................................................... 213 4.1.14.2 Sledování............................................................................................... 213 4.1.14.3 Vnitřní bezpečnostní vlastnosti ............................................................. 213 4.1.14.4 Bezpečnostní ventily ............................................................................. 214 4.1.14.5 Udržování hydrostatického tlaku .......................................................... 214 4.1.14.6 Cementové injekce ................................................................................ 214 4.1.14.7 Systém blokování .................................................................................. 214 4.1.14.8 Automatická ochrana před přeplněním ................................................. 214 4.1.15 ECM pro solné vyluhované kaverny – nehody a (velké) havárie................... 214 4.1.15.1 Bezpečnost a řízení rizik ....................................................................... 214 4.1.15.2 Sledování............................................................................................... 215 4.1.15.3 Vnitřní bezpečnostní vlastnosti ............................................................. 215 4.1.16 ECM pro plovoucí skladovací zařízení – provozní – plynné emise ............... 216 4.1.16.1 Tlakové ventily a vakuové pojistné ventily (PVRV) ............................ 216 4.1.16.2 Barva nádrží .......................................................................................... 216 4.1.16.3 Vyvažování výparů , jejich jímání nebo úprava................................... 216 4.1.16.4 ECM pro plovoucí skladovací zařízení – provozní – emise do vody.... 216 4.1.17 ECM pro plovoucí skladovací zařízení – nehody a (velké) havárie............... 216 4.1.17.1 Bezpečnost a řízení rizik ....................................................................... 216 4.1.17.2 Kontrola a údržba trupu lodi ................................................................. 216 4.1.17.3 Prevence přeplnění ................................................................................ 216 4.2 Přeprava kapalin a zkapalněných plynů a manipulace s nimi ................................ 217 4.2.1 Nástroje řízení pro přepravu a manipulaci...................................................... 217 4.2.1.1 Provozní techniky a školení ....................................................................... 217 4.2.1.2 Kontrola, údržba a sledování ..................................................................... 217 4.2.1.3 Program detekce unikání a oprav (LDAR) ................................................ 217 4.2.1.4 Bezpečnost a řízení rizik............................................................................ 218 4.2.2 ECM pro nadzemní uzavřená potrubí – provozní – plynné emise ................. 218 4.2.2.1 Snížení počtu přírub a spojek..................................................................... 218 4.2.2.2 Výběr a údržba těsnících vložek ................................................................ 219 4.2.2.3 Vylepšené příruby...................................................................................... 221 4.2.2.4 Jímání par................................................................................................... 221 4.2.3 ECM pro nadzemní uzavřená potrubí – nehody a (velké) havárie ................. 221 4.2.3.1 Vnitřní koroze a eroze................................................................................ 221 4.2.3.2 Vnější koroze – nadzemní potrubí ............................................................. 222 4.2.4 ECM pro nadzemní otevřená potrubí – provozní – plynné emise .................. 222 4.2.4.1 Náhrada uzavřenými potrubními systémy ................................................. 222 4.2.4.2 Zkrácená délka ........................................................................................... 223 4.2.5 ECM pro nadzemní otevřená potrubí - nehody a (velké) havárie .................. 223 4.2.6 ECM pro nadzemní otevřená potrubí - provozní – plynné emise................... 223 4.2.7 ECM pro podzemní uzavřená potrubí - nehody a (velké) havárie.................. 223 4.2.7.1 Vnější koroze – podzemní potrubí............................................................. 223 5 4.2.8 ECM pro nakládání a vykládání dopravníků .................................................. 224 4.2.8.1 Vyvažování výparů pro nakládání a vykládání dopravních prostředků..... 224 4.2.8.2 Úprava par při nakládání dopravních prostředků....................................... 226 4.2.9 ECM pro systémy manipulace s výrobky - provozní – plynné emise ............ 227 4.2.9.1 Vysoce kvalitní zařízení............................................................................. 228 4.2.9.2 Eliminace potrubí s otevřenými konci a ventily ........................................ 228 4.2.9.3 Vlnovcové ventily...................................................................................... 229 4.2.9.4 Ventily s membránou ................................................................................. 229 4.2.9.5 Rotační regulační ventily ........................................................................... 230 4.2.9.6 Čerpadla s měnitelnou rychlostí................................................................. 230 4.2.9.7 Ventily s dvojitou stěnou ........................................................................... 231 4.2.9.8 Bezpečnostní tlakové a tepelné ventily...................................................... 231 4.2.9.9 Bezucpávková čerpadla ............................................................................. 232 4.2.9.10 Zlepšená jednoduchá těsnění pro čerpadla............................................ 233 4.2.9.11 Dvojitá nepřetlaková těsnění pro čerpadla ............................................ 234 4.2.9.12 Dvojitá přetlaková těsnění pro čerpadla................................................ 235 4.2.9.13 Těsnění pro kompresory........................................................................ 235 4.2.9.14 Vylepšené přípojky pro odběr vzorků................................................... 236 4.2.10 ECM pro systémy manipulace s výrobky - nehody a (velké) havárie............ 237 4.2.10.1 Přírubová spojení v kapalinově těsných jámách ................................... 237 4.3 Skladování pevných látek....................................................................................... 237 4.3.1 Obecně – Opatření pro regulaci emisí (ECM)................................................ 237 4.3.2 Obecné metody pro minimalizaci prachu ze skladování ................................ 237 4.3.3 Primární organizační metody pro minimalizaci prachu ze skladování........... 239 4.3.3.1 Sledování emisí prachu z otevřeného skladování ...................................... 239 4.3.4 Primární konstrukční techniky pro minimalizaci prachu ze skladování......... 240 4.3.4.1 Velkoobjemová sila ................................................................................... 240 4.3.4.2 Přístřešky nebo střechy .............................................................................. 241 4.3.4.3 Kopule........................................................................................................ 242 4.3.4.4 Kryty, vztyčující se vlastním ústrojím ....................................................... 242 4.3.4.5 Sila a násypné zásobníky ........................................................................... 243 4.3.5 Techniky pro prevenci/snížení prachu a opatření užívaná při otevřeném skladování....................................................................................................................... 245 4.3.6 Primární techniky pro minimalizaci prachu ze skladování............................. 248 4.3.6.1 Postřikování vodou s aditivy nebo bez aditiv ............................................ 248 4.3.6.2 Metody ochrany před větrem ..................................................................... 250 4.3.6.3 Plachty nebo sítě ........................................................................................ 250 4.3.7 Sekundární techniky pro minimalizaci prachu ze skladování – prachové filtry na sila a násypné zásobníky ........................................................................................... 251 4.3.8 Opatření pro prevenci nehod a (velkých) havárií ........................................... 252 4.3.8.1 Bezpečnost a řízení rizik............................................................................ 253 4.3.8.2 Požáry ve skladech obsahujících pevné látky ............................................ 253 4.3.8.3 Sila odolná vůči výbuchu........................................................................... 254 4.3.8.4 Pojistné větrací otvory ............................................................................... 254 4.3.9 Vyluhování do půdy nebo povrchových vod.................................................. 255 4.4 Manipulace s pevnými látkami .............................................................................. 255 4.4.1 Opatření pro regulaci emisí (ECM) ................................................................ 255 4.4.2 Obecné metody pro minimalizaci prachu z manipulace................................. 256 4.4.3 Primární organizační metody pro minimalizaci prachu z manipulace ........... 259 4.4.3.1 Meteorologické podmínky ......................................................................... 259 6 4.4.3.2 Pokyny pro jeřábníka při použití drapáku.................................................. 259 4.4.3.3 Opatření (pro obsluhu) při používání pásového dopravníku ..................... 261 4.4.3.4 Opatření (pro obsluhu) při použití lopatového nakladače.......................... 261 4.4.3.5 Rozmístění a provoz skladovacích lokalit (projektantem a obslužným personálem) ................................................................................................................ 261 4.4.3.5.1 Snížení diskontinuální přepravy a přepravních vzdáleností ............. 261 4.4.3.5.2 Přizpůsobení rychlosti vozidel ......................................................... 262 4.4.3.5.3 Komunikace s pevnými povrchy ...................................................... 262 4.4.4 Primární konstrukční techniky pro minimalizaci prachu z nakládky a vykládky 263 4.4.4.1 Nakládka a vykládka v uzavřených budovách........................................... 263 4.4.5 Primární techniky pro minimalizaci prachu z manipulace ............................. 263 4.4.5.1 Optimalizované drapáky ............................................................................ 263 4.4.5.2 Uzavřené dopravníky ................................................................................. 264 4.4.5.3 Dopravní pás bez podpůrných řemenic...................................................... 266 4.4.5.3.1 Vzduchový pás ................................................................................. 266 4.4.5.3.2 Dopravník s nízkým třením .............................................................. 267 4.4.5.3.3 Dopravník s diabolem....................................................................... 267 4.4.5.4 Primární opatření u konvenčních pásových dopravníků............................ 268 4.4.5.5 Primární opatření u dopravních skluzů (např. u pásových dopravníků) .... 269 4.4.5.6 Minimalizace rychlosti klesání nakládaného materiálu ............................. 270 4.4.5.7 Minimalizace délky volného pádu ............................................................. 270 4.4.5.8 Výsypné jámy s prašnými bariérami.......................................................... 270 4.4.5.9 Zásobník s nízkou prašností....................................................................... 271 4.4.5.10 Konstrukce vozidel se zaobleným vrškem karoserie ............................ 272 4.4.6 Sekundární techniky pro minimalizaci prachu ze skladování ........................ 272 4.4.6.1 Zástěny pro otevřené pásové dopravníky .................................................. 272 4.4.6.2 Ukrytí nebo přikrytí zdroje emisí............................................................... 273 4.4.6.3 Používání krytů, clon nebo kónusů na svislé trubky.................................. 273 4.4.6.4 Odsávací systémy....................................................................................... 274 4.4.6.5 Lamelové filtry pro pneumatické dopravníky............................................ 275 4.4.6.6 Výsypné jámy se sacím zařízením, ukrytím a prachovými bariérami ....... 275 4.4.6.7 Optimalizované vykládací zásobníky (v přístavech) ................................. 276 4.4.6.8 Techniky rozstřikování vody/vodní clony ................................................. 277 4.4.6.9 Tryskové rozstřikování .............................................................................. 278 4.4.6.10 Čištění pásových dopravníků ................................................................ 279 4.4.6.11 Vybavení kamionů mechanickými/hydraulickými poklopy ................. 280 4.4.6.12 Čištění silnic.......................................................................................... 280 4.4.6.13 Čištění pneumatik vozidel..................................................................... 281 4.4.7 Opatření k zabránění emisí při manipulaci s baleným zbožím....................... 282 4.4.8 Bezpečnost a řízení rizik při manipulaci s pevnými látkami.......................... 282 5 BĚŽNÉ NEJLEPŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY ............................................................. 283 5.1 Skladování kapalin a zkapalněných plynů ............................................................. 285 5.1.1 Nádrže............................................................................................................. 285 5.1.1.1 Obecné principy pro předcházení a snížení emisí...................................... 285 5.1.1.2 Specifické úvahy o nádržích ...................................................................... 286 5.1.1.3 Předcházení nehodám a (velkým) haváriím............................................... 291 5.1.2 Skladování balených nebezpečných látek ...................................................... 294 5.1.3 Jímky a kalojemy............................................................................................ 295 5.1.4 Atmosférické vytěžené kaverny ..................................................................... 295 7 5.1.5 Tlakové vytěžené kaverny .............................................................................. 296 5.1.6 Solné vyluhované kaverny.............................................................................. 297 5.1.7 Plovoucí skladovací zařízení .......................................................................... 297 5.2 Přeprava kapalin a zkapalněných plynů a manipulace s nimi ................................ 298 5.2.1 Obecné principy pro předcházení a snížení emisí .......................................... 298 5.2.2 Přepravní a manipulační techniky .................................................................. 298 5.2.2.1 Potrubí........................................................................................................ 298 5.2.2.2 Zpracování par ........................................................................................... 299 5.2.2.3 Ventily........................................................................................................ 299 5.2.2.4 Čerpadla a kompresory .............................................................................. 300 5.2.2.5 Přípojky pro odběr vzorků ......................................................................... 300 5.3 Skladování pevných látek....................................................................................... 301 5.3.1 Otevřené skladování ....................................................................................... 301 5.3.2 Uzavřené skladování....................................................................................... 302 5.3.3 Skladování nebezpečných pevných látek ....................................................... 302 5.3.4 Prevence nehod a (velkých) havárií................................................................ 302 5.4 Přeprava pevných látek a manipulace s nimi ......................................................... 303 5.4.1 Obecné techniky pro minimalizaci prachu z přepravy a manipulace ............. 303 5.4.2 Úvahy o dopravních postupech ...................................................................... 304 6 VYVÍJENÉ TECHNIKY ............................................................................................... 306 6.1 Manipulace s pevnými látkami .............................................................................. 306 6.1.1 Šnekový dopravník ......................................................................................... 306 6.1.2 Nízkoprašné dopravní lodní zásobníky bez negativní tlakové extrakce......... 307 6.1.3 Šnekový dopravník pro neželezné rudy a koncentráty ................................... 308 7 ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY ........................................................................................ 309 7.1 Časové rozvržení práce .......................................................................................... 309 7.2 Zdroje informací..................................................................................................... 309 7.3 Stupeň dosažené shody........................................................................................... 309 7.4 Doporučení pro budoucí práce ............................................................................... 311 7.5 Navržená témata pro budoucí projekty výzkumu a vývoje.................................... 312 Reference................................................................................................................................ 313 SLOVNÍK .............................................................................................................................. 317 8 Přílohy ............................................................................................................................ 322 8.1 Mezinárodní kodexy............................................................................................... 322 8.2 Nebezpečné látky a klasifikace .............................................................................. 356 8.3 Slučitelnost nebezpečných sloučenin ..................................................................... 387 8.4 Disperzní třídy pevných sypkých látek .................................................................. 388 8.5 Významné objemné tuhé materiály........................................................................ 395 8.6 Souhrn požadavků MS na způsoby a zařízení pro podzemní skladování kapalin . 398 8.7 Způsoby skladování a významné sypké materiály................................................. 399 8.8 Techniky manipulace a významné sypké pevné materiály .................................... 400 8.9 Výsledkové listiny ECM pro skladování kapalných a zkapalněných plynů – pracovní.............................................................................................................................. 402 8.10 ECM zápis pro přenos a nakládání s kapalinou a zkapalněným plynem ............... 419 8.11 Metodika pro dokončení ECM hodnotící tabulky.................................................. 423 8.12 Opatření ke kontrole plynných a kapalných emisí hodnotící matice ..................... 428 8.13 Případové studie pro hodnotící metodiku ECM..................................................... 430 8.13.1 Případová studie číslo 1; stávající EFRT........................................................ 430 8.13.2 Ukázková studie 2; nový FRT ........................................................................ 436 8.13.3 Ukázková studie 2a; nový FRT ...................................................................... 439 8 8.13.4 Ukázková studie 3; nový FRT ........................................................................ 442 8.13.5 Ukázková studie 4; nový FRT ........................................................................ 445 8.14 ECM zápis bodů pro skladování pevných látek ..................................................... 455 8.15 ECM bodový zápis pro manipulaci s pevnými látkami ......................................... 459 8.16 charakteristiky protipožárních systémů.................................................................. 466 8.17 Vzdálenosti pro skladování plynových tlakových lahví ........................................ 468 8.18 Příklady použitých vzdáleností pro skladování hořlavých kapalin v zásobnících . 470 8.19 Typický kontrolní list pro projekt zásobníku na skladování výrobků v chemickém výrobním závodě ................................................................................................................ 472 8.20 Účinnost EFRT v závislosti na počtu plnících cyklů za rok a zásobníku .............. 474 8.21 Účinnost EFRT v závislosti na četnosti obratu za rok a průměru zásobníku na ropu a benzín 475 8.22 Účinnost různých typů těsnění plovoucích střech.................................................. 476 8.23 Účinnost IFRT v závislosti na počtu plnících cyklů za rok a na průměru zásobníku 477 9 Seznam tabulek Tabulka 1: Přístupy a techniky pro snížení emisí prachu ze skladování pevných látek ............ 6 Tabulka 2: Přístupy a techniky pro snížení emisí prachu z přepravy pevných látek a manipulace s nimi............................................................................................................... 8 Tabulka 2.1: Kategorie nebezpečných pevných látek podle Směrnice 67/548/EEC ................. 5 Tabulka 3.1: Křížové odkazy způsobů skladování pro kapaliny a zkapalněné plyny................ 8 Tabulka 3.2: Křížové odkazy pro otevřené nádrže .................................................................. 11 Tabulka 3.3: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u otevřených skladovacích nádrží................................................................................................................................ 12 Tabulka 3.4: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u otevřených skladovacích nádrží ....................................................................................... 12 Tabulka 3.5: Křížové odkazy pro EFRT .................................................................................. 14 Tabulka 3.6: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u EFRT ............................... 15 Tabulka 3.7: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u EFRT. 15 Tabulka 3.8: Zatížitelnost konstrukce pro různé typy nádrží s pevnou střechou ..................... 17 Tabulka 3.9: Křížové odkazy pro FRT..................................................................................... 17 Tabulka 3.10: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u FRT................................ 18 Tabulka 3.11: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u FRT . 18 Tabulka 3.12: Křížové odkazy pro nadzemní vodorovné nádrže............................................. 20 Tabulka 3.13: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u nadzemních vodorovných skladovacích nádrží [113, TETSP, 2001]......................................................................... 20 Tabulka 3.14: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u nadzemních vodorovných skladovacích nádrží................................................................ 20 Tabulka 3.15: Křížové odkazy pro vodorovné skladovací nádrže (tlakové)............................ 22 Tabulka 3.16: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u vodorovnéch skladovacích nádrží (tlakové) ................................................................................................................ 22 Tabulka 3.17: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u vodorovných skladovacích nádrží (tlakové) .................................................................... 22 Tabulka 3.18: Křížové odkazy pro odpovídající vybavení nádrže a tvarovky pro svislé skladovací nádrže (tlakové).............................................................................................. 24 Tabulka 3.19: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u svislých skladovacích nádrží (tlakových) ............................................................................................................ 24 Tabulka 3.20: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u svislých skladovacích nádrží (tlakových)....................................................................................... 24 Tabulka 3.21: Křížové odkazy pro kulové nádrže (tlakové).................................................... 25 Tabulka 3.22: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u kulových nádrží (tlakových) ....................................................................................................................... 25 Tabulka 3.23: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u kulových nádrží (tlakových)............................................................................................. 26 Tabulka 3.24: Křížové odkazy pro násypné skladování .......................................................... 28 Tabulka 3.25: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u tlakového násypné skladování......................................................................................................................... 28 Tabulka 3.26: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u tlakového násypné skladování.......................................................................................... 28 Tabulka 3.27: Křížové odkazy pro nádrže ze zvedací střechou ............................................... 29 Tabulka 3.28: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u nádrží se zvedací střechou .......................................................................................................................................... 30 Tabulka 3.29: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u nádrží se zvedací střechou ............................................................................................................... 30 1 Tabulka 3.30: Křížové odkazy pro chladící skladovací nádrže ............................................... 32 Tabulka 3.31: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u chladícího skladování .... 32 Tabulka 3.32: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u chladícího skladování....................................................................................................... 33 Tabulka 3.33: Křížové odkazy pro podzemní vodorovné skladovací nádrže .......................... 34 Tabulka 3.34: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u podzemního vodorovného skladování......................................................................................................................... 34 Tabulka 3.35: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u podzemního vodorovného skladování........................................................................... 34 Tabulka 3.36: Nákladové prvky pro skladovací nádrže........................................................... 35 Tabulka 3.37: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ jímek a kalojemů .............. 51 Tabulka 3.38: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ jímek a kalojemů .......................................................................................................................................... 51 Tabulka 3.39: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u atmosférických hlubinných kaveren typu pevného vodního lůžka............................................................................... 57 Tabulka 3.40: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u atmosférických hlubinných kaveren typu kolísavého vodního lůžka ........................................................................... 58 Tabulka 3.41: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u hlubinných kaveren (atmosférických)................................................................................................. 58 Tabulka 3.42: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u vytěžených kaveren (tlakové) ........................................................................................................................... 60 Tabulka 3.43: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u vytěžených kaveren (tlakové).............................................................................................................. 60 Tabulka 3.44: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u solných kaveren ............. 62 Tabulka 3.45: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u solných kaveren .......................................................................................................................................... 62 Tabulka 3.46: Křížové odkazy pro plovoucí skladovací zařízení ............................................ 63 Tabulka 3.47: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u plovoucího skladovacího zařízení ............................................................................................................................. 64 Tabulka 3.48: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u plovoucího skladovacího zařízení [113, TETSP, 2001]...................................................................... 64 Tabulka 3.49: Křížové odkazy pro dopravní a manipulační způsoby pro kapaliny a zkapalněné plyny................................................................................................................................. 65 Tabulka 3.50: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u nadzemních uzavřených potrubních dopravních systémů ....................................................................................... 68 Tabulka 3.51: Případné kapalné emise do půdy/podzemních vod z „provozních zdrojů“ u nadzemních uzavřených potrubních dopravních systémů............................................. 68 Tabulka 3.52: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u nadzemních otevřených potrubních dopravních systémů ....................................................................................... 69 Tabulka 3.53: Případné kapalné emise do půdy / podzemních vod z „provozních zdrojů“ u nadzemních otevřených potrubních dopravních systémů ................................................ 70 Tabulka 3.54: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u podzemních uzavřených potrubních dopravních systémů ....................................................................................... 71 Tabulka 3.55: Případné kapalné emise do půdy / podzemních vod z „provozních zdrojů“ u podzemních potrubních dopravních systémů................................................................ 71 Tabulka 3.56: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u pružných hadic nebo nakládacích ramen............................................................................................................ 73 Tabulka 3.57: Případné kapalné emise do půdy/podzemních vod z „provozních zdrojů“ u pružných hadic nebo nakládacích ramen ......................................................................... 73 Tabulka 3.58: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ při manipulaci s produkty . 75 2 Tabulka 3.59: Případné kapalné emise do půdy/podzemních vod z „provozních zdrojů“ při manipulaci s produkty ...................................................................................................... 75 Tabulka 3.60: Průměrné emise z těsnění v procesních čerpadlech při manipulaci s minerálními oleji............................................................................................................ 84 Tabulka 3.62: Případné kapalné emise do půdy / podzemních vod z „provozních zdrojů“ při přepravě a manipulaci s baleným zbožím ........................................................................ 86 Tabulka 3.63: Způsoby skladování pro pevné látky a reference k sekcím .............................. 87 Tabulka 3.64: Kritéria pro výběr podélných a kruhovitých skladovacích míst ....................... 88 Tabulka 3.65: Techniky pro přepravu a manipulaci s pevnými látkami s referencemi na jednotlivé kapitoly............................................................................................................ 90 Tabulka 3.66: Typické techniky pro budování hromady ......................................................... 91 Tabulka 3.67: Přehled typických vagónů/kamionů pro sypké materiály ................................. 99 Tabulka 4.1: Faktory nátěru ................................................................................................... 135 Tabulka 4.2: Odrazivost tepelného zářiče různých barev nádrží ........................................... 136 Tabulka 4.3: Technologie pro regulaci emisí – použitelnost omezení a normalizovaných nákladů tak, jak je dána v CWW BREFu....................................................................... 154 Tabulka 4.4: Látky upravené v zařízení na úpravu par .......................................................... 156 Tabulka 4.5: Kompatibilita ECM........................................................................................... 162 Tabulka 4.6: Případné ECM podle způsobů skladování ........................................................ 164 Tabulka 4.7: Bodovací systém pro identifikaci úrovně rizika pro emise do půdy................. 180 Tabulka 4.8: Definice zón ...................................................................................................... 191 Tabulka 4.9: Hlavní možné události týkající se skladování balených nebezpečných materiálů ........................................................................................................................................ 194 Tabulka 4.10: Minimální separační vzdálenosti venkovního skladování hořlavých tekutin . 198 Tabulka 4.11: Minimální separační vzdálenosti venkovního skladování nebezpečných látek ........................................................................................................................................ 200 Tabulka 4.12: Přístupy a techniky pro snížení emisí prachu ze skladování a křížové odkazy ........................................................................................................................................ 238 Tabulka 4.13: Metody snížení prachu pro otevřené skladování a jejich omezení ................. 247 Tabulka 4.14: Materiály obsažené v 290 požárech ................................................................ 253 Tabulka 4.15: Zdroje vznícení ............................................................................................... 254 Tabulka 4.16: Přístupy a techniky pro snížení emisí prachu z nakládky a vykládky ............ 258 Tabulka 4.17: Porovnání různých uzavřených pásových dopravníků.................................... 265 Tabulka 4.18: Snížení emisí v bunkru č. 3 a 4 [91, Meyer and Eickelpasch, 1999] .............. 271 Tabulka 4.19: Účinnost různých čistících vozidel [134, Corus, 1995] .................................. 281 Tabulka 8.1: Přiřazení průmyslových činností podle přílohy č. 1 Směrnice o IPPC k významných objemným pevným materiálům [17, UBA, 2001] ................................. 397 Tabulka 8.2: Souhrn požadavků MS na podzemní zásobníky ............................................... 398 Tabulka 8.3: Způsoby skladování a významné sypké materiály............................................ 399 Tabulka 8.4: Techniky nakládání a vykládání a významné sypké materiály......................... 400 Tabulka 8.5: ECM karty provozních emisí; Nadzemní otevřená nádrž................................. 403 Tabulka 8.6: ECM karty provozních emisí; Nadzemní atmosférické skladování: vnější nádrž s pohyblivou střechou..................................................................................................... 404 Tabulka 8.7: ECM karty provozních emisí; Nadzemní atmosférické skladování: nádrž s pevnou střechou ........................................................................................................... 406 Tabulka 8.8: ECM karty provozních emisí; Nadzemní atmosférické skladování: vodorovná skladovací nádrž............................................................................................................. 408 Tabulka 8.9: ECM karty provozních emisí; Nadzemní tlakové skladování: kulové zásobníky ........................................................................................................................................ 409 3 Tabulka 8.10: ECM karty provozních emisí; Nadzemní tlakové skladování: vodorovná skladovací nádrž............................................................................................................. 410 Tabulka 8.11: ECM karty provozních emisí; Nadzemní chladící skladování........................ 411 Tabulka 8.12: ECM karty provozních emisí; Podzemní nádrž .............................................. 412 Tabulka 8.13: ECM karty provozních emisí; Kaverny .......................................................... 413 Tabulka 8.14: ECM karty provozních emisí; Atmosférická solná kaverna ........................... 414 Tabulka 8.15: ECM karty provozních emisí; Tlakové kaverny ............................................. 415 Tabulka 8.16: ECM karty provozních emisí; Kalojem a nádrž.............................................. 416 Tabulka 8.17: ECM karty provozních emisí; Přechodné skladování..................................... 417 Tabulka 8.18: ECM karty provozních emisí; Nádrž se zvedací střechou .............................. 419 Tabulka 8.19: ECM-karty provozních emisí, nadzemní přenosové systémy, uzavřené potrubí ........................................................................................................................................ 420 Tabulka 8.20: ECM-karty provozních emisí, nadzemní přenosové systémy, otevřené potrubí ........................................................................................................................................ 420 Tabulka 8.21: ECM-karty provozních emisí, podzemní přenosové systémy, uzavřené potrubí ........................................................................................................................................ 422 Tabulka 8.22: ECM-karty provozních emisí, Metody nakládání se surovinou: čerpadla a kompresory..................................................................................................................... 422 Tabulka 8.23: Ukázková studie 1 - Počáteční ECM hodnocení............................................. 449 Tabulka 8.24: Ukázková studie 1 – Druhé kolo ECM hodnocení ......................................... 450 Tabulka 8.25: Ukázková studie 2 – Počáteční ECM hodnocení ............................................ 451 Tabulka 8.26: Ukázková studie 2a – Počáteční ECM hodnocení .......................................... 452 Tabulka 8.27: Ukázková studie 3 – Počáteční ECM odhad................................................... 453 Tabulka 8.27: Ukázková studie 4 – Počáteční ECM odhad................................................... 454 Tabulka 8.29: ECM bodový zápis pro skladování pevných látek.......................................... 456 Tabulka 8.30: ECM bodový zápis pro manipulaci s pevnými látkami .................................. 460 Tabulka 8.31: Vzdálenosti pro uzavřené skladování plynových tlakových lahví [45, Vlaanderen,] ................................................................................................................... 468 Tabulka 8.32: Vzdálenosti pro otevřené skladování plynových tlakových lahví [45, Vlaanderen] .................................................................................................................... 469 Tabulka 8.33: Vzdálenosti pro nadzemní skladování K1, K2, K3 a nafty aplikovaný V Nizozemí ........................................................................................................................ 470 Tabulka 8.34: Vzdálenosti pro nadzemní skladování hořlavých kapalin ve “velkých” zásobnících použitých ve Velké Británie ....................................................................... 471 4 Seznam obrázků Obrázek 3.1: Blokové schéma případných emisí, které pocházejí z nadzemních a podzemních skladovacích zařízení ......................................................................................................... 9 Obrázek 3.2: Matice rizik pro emise ze skladování kapalin a zkapalněných plynů................. 10 Obrázek 3.3: Příklad otevřené kalové nádrže s podzemní jímací jámou ................................. 11 Obrázek 3.4: Typická nádrž s plovoucí střechou s pontonovou plovoucí střechou................. 13 Obrázek 3.5: Typická nádrž s plovoucí střechou s dvouplošinovou plovoucí střechou .......... 14 Obrázek 3.6: Svislá nádrž s pevnou střechou s instalovaným zařízením pro regulaci emisí ... 16 Obrázek 3.7: Typický příklad nádrže s pevnou střechou ......................................................... 16 Obrázek 3.8: Nadzemní vodorovná nádrž s instalovaným zařízením pro regulaci emisí ........ 19 Obrázek 3.9: Vodorovné nádrže (tlakové) s instalovaným zařízením pro regulaci emisí ....... 21 Obrázek 3.10: Svislá přetlaková nádrž s instalovaným zařízením pro regulaci emisí............. 23 Obrázek 3.11: Násypné skladování.......................................................................................... 27 Obrázek 3.12: Typický příklad chladící nádrže s jednoduchým ochranným pláštěm ............. 31 Obrázek 3.13: Typický příklad chladící nádrže s dvojitým ochranným pláštěm..................... 31 Obrázek 3.14: Typický příklad chladící nádrže plným ochranným pláštěm............................ 32 Obrázek 3.15: Podzemní nádrž s dvojitou stěnou s instalovaným zařízením pro regulaci emisí .......................................................................................................................................... 34 Obrázek 3.16: Možná umístění pro skladování nebezpečných látek v kontejnerech............... 47 Obrázek 3.17: Příklad skladování kalu s náspem zeminy a projektové rysy ........................... 50 Obrázek 3.18: Schéma kaverny s pevným vodním lůžkem ..................................................... 52 Obrázek 3.19: Schéma kaverny s kolísavým vodním lůžkem ................................................. 53 Obrázek 3.20: Schéma tlakové kaverny a chladící kaverny pro skladování LPG ................... 53 Obrázek 3.21: Relativní investiční náklady na skladování ropy v povrchových nádržích a v neobložených skalních kavernách v lokalitě rafinerie ve Finsku.................................. 55 Obrázek 3.22: Relativní investiční náklady na skladovací alternativy pro LPG v lokalitě rafinerie ve Finsku............................................................................................................ 55 Obrázek 3.23: Schéma suché čerpadlové místnosti na úrovni dna kaveren............................. 57 Obrázek 3.24: Provozní šachta podzemního skladování LPG s přístrojovým vybavením ...... 59 Obrázek 3.25: Příklad solné kaverny v provozu ...................................................................... 61 Obrázek 3.26: Blokové schéma možných emisí, které jsou následkem dopravních a manipulačních zařízení..................................................................................................... 66 Obrázek 3.27: Matice rizik pro emise z manipulace a přepravy kapalin a zkapalněných plynů .......................................................................................................................................... 67 Obrázek 3.28: Příklad systému hromadné vykládky a skladování pro chlorovaná rozpouštědla .......................................................................................................................................... 72 Obrázek 3.29: Tvary hromad ................................................................................................... 88 Obrázek 3.30: Drapák s dvojitou lžící...................................................................................... 93 Obrázek 3.31: Různé tvary hran drapáku................................................................................. 94 Obrázek 3.32: Různé typy kádí ................................................................................................ 95 Obrázek 3.33: Funkční princip dopravníků s nasávaným vzduchem....................................... 97 Obrázek 3.34: Vyklápěcí nákladní automobily...................................................................... 100 Obrázek 3.35: Výsypné jámy s odsáváním a protiprachovými bariérami ............................. 101 Obrázek 3.36: Lodní nakladač se svislými rourami............................................................... 102 Obrázek 3.37: Svislá trubka ................................................................................................... 103 Obrázek 3.38: Kaskádová trubka ........................................................................................... 103 Obrázek 3.39: Nakládání vagónu skluzem............................................................................. 104 Obrázek 3.40: Usměrňovací pás............................................................................................. 105 1 Obrázek 3.41: Usměrňovací pás používaný pro budování hromad ....................................... 105 Obrázek 3.42: Konvenční pásový dopravník ......................................................................... 106 Obrázek 3.43: Princip strmého pásového dopravníku ........................................................... 107 Obrázek 3.44: Příklady závěsných pásových dopravníků...................................................... 107 Obrázek 3.45: Různé konstrukce trubkových pásových dopravníků ..................................... 108 Obrázek 3.46: Příklad dvojitého pásového dopravníku ......................................................... 109 Obrázek 3.47: Příklady skládacích pásových dopravníků ..................................................... 110 Obrázek 3.48: Zipový dopravník ........................................................................................... 110 Obrázek 3.49: Konstrukce a funkční princip korečkového výtahu ........................................ 111 Obrázek 3.50: Kontinuální lodní vykladač s technikou korečkového elevátoru a zvedací patkou ve tvaru L............................................................................................................ 112 Obrázek 3.51: Princip korýtkového řetězového dopravníku.................................................. 113 Obrázek 3.52: Schéma korýtkového šnekového dopravníku ................................................. 114 Obrázek 3.53: Funkční princip dopravníku na stlačený vzduch ............................................ 115 Obrázek 3.54: Podavače......................................................................................................... 117 Obrázek 4.1: Nádrž s vnější plovoucí střechou vybavená geodetickou hliníkovou kupolí ... 134 Obrázek 4.2: Parní montovaná těsnění (typická) ................................................................... 139 Obrázek 4.3: Náčrtky kapalinového montovaného těsnění (vlevo) a pěnového montovaného těsnění (vpravo).............................................................................................................. 139 Obrázek 4.4: Kapalinová montovaná mechanická patková těsnění (typická) ....................... 140 Obrázek 4.5: Kapalinová montovaná mechanická patková těsnění s montovanou patkou a sekundárním montovaným okrajovým těsněním (typická)............................................ 141 Obrázek 4.6: Emise z měřících trubic .................................................................................... 144 Obrázek 4.7: Náčrtek pro snížení emisí z měřících trubic ..................................................... 144 Obrázek 4.8: Náčrtek s textilním pouzdrem pro snížení emisí z měřících trubic .................. 145 Obrázek 4.9: JPM nádrže s dvojitou stěnou, patentovaný systém ......................................... 187 Obrázek 4.10: Příklad kalíškovité nádrže .............................................................................. 188 Obrázek 4.11: Nádrž s dvojitou stěnou se spodní výpustí a patentovaným ventilem s dvojitou stěnou ............................................................................................................................. 189 Obrázek 4.12: Obecné rozvržení vnější skladovací plochy pro kontejnery ........................... 195 Obrázek 4.13: Příklad vnějšku skladovací budovy odolné vůči požáru ................................ 195 Obrázek 4.14: Příklad vnitřku skladovací budovy ................................................................. 196 Obrázek 4.15: Separační vzdálenosti pro vysoce hořlavé kapaliny v barelech a podobných přenosných nádobách skladované venku (pohled shora) ............................................... 199 Obrázek 4.16: Schéma patentovaného ventilu s dvojitou stěnou........................................... 231 Obrázek 4.17: Příklady přístřešků.......................................................................................... 241 Obrázek 4.18: Příklad kopule................................................................................................. 242 Obrázek 4.19: Vytváření krusty na povrchu skladovací hromady ......................................... 248 Obrázek 4.20: Rovnoměrné postřikování je nesmírně důležité pro vytváření dobré krusty.. 249 Obrázek 4.21: Příklad pojistného větracího otvoru (patentovaný projekt) ............................ 255 Obrázek 4.22: Rozhodovací diagram pro řidiče jeřábu, aby zabránil akumulaci prachu ...... 260 Obrázek 4.23: Ilustrace, jak zabránit akumulaci prachu při používání lopatového nakladače ........................................................................................................................................ 261 Obrázek 4.24: Konstrukce uzavřené drapákové čelisti s otvorem ve tvaru násypného zásobníku (přední a boční pohled) ................................................................................. 264 Obrázek 4.25: Dopravník s nízkým třením [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] ...... 267 Obrázek 4.26: Pásový dopravník s diabolem [78, DCMR Milieudienst, Rijnmond, 1995] .. 268 Obrázek 4.27: Emise prachu z bunkrů s rozdílnou konstrukcí .............................................. 271 Obrázek 4.28: Detailní emise prachu z bunkru č. 4 ............................................................... 271 Obrázek 4.29: Konstrukční typy plášťů (ukrytí) .................................................................... 273 2 Obrázek 4.30: Pláště a extrakce na přesypu pásu [17, UBA, 2001] s odkazem na VDI 3929 ........................................................................................................................................ 274 Obrázek 4.31: Rotující elevátor pro sběr materiálu, který je seškrabáván z pásového dopravníku...................................................................................................................... 279 Obrázek 4.32: Nádrž s vodou v kombinaci s tekoucí vodou na provozní plochy pneumatik 281 Obrázek 8.1: Vagóny pro přepravu pevných sypkých materiálů používaných v Něměcku .. 401 3 ROZSAH Tento horizontální Referenční dokument BAT (BREF) nazvaný „Emise ze skladování“ zahrnuje skladování a přepravu/manipulaci s kapalinami, zkapalněnými plyny a pevnými látkami bez ohledu na odvětví průmyslu. Zaměřuje se na emise do ovzduší, půdy a vody. Největší pozornost je ale kladena na emise do ovzduší. V menší míře se zaměřuje také na energii a hluk. Jsou popsány následující způsoby skladování, používané při skladování kapalin a zkapalněných plynů, a jsou identifikovány jejich hlavní zdroje emisí. Nádrže: • • • • • • • • • • • Otevřená nádrž Nádrž s vnější plovoucí střechou Nádrž s pevnou střechou Nadzemní vodorovné skladovací nádrže (atmosférické) Vodorovné skladovací nádrže (tlakové) Svislé skladovací nádrže (tlakové) Kulové nádrže (tlakové) Násypné skladovací nádrže (tlakové) Nádrž se zvedací střechou (s proměnným odpařovacím prostorem) Chladící skladovací nádrž Podzemní skladovací nádrž. Jiné způsoby skladování: • • • • • Kontejnery a skladování kontejnerů Jímky a kalojemy Vytěžené kaverny Solné vyluhované kaverny Plovoucí skladovací zařízení. Jmenovitě pro skladování pevných látek: • • • • Hromady Pytle a obří vaky Sila a bunkry Balené nebezpečné pevné látky. Pro přepravu a manipulaci s kapalinami a zkapalněnými plyny se zaměřuje na techniky jako potrubní systémy a zařízení pro nakládku a vykládku, ventily, čerpadla, kompresory, příruby a plochá těsnění atd. Pro přepravu a manipulaci s pevnými látkami jsou uvedeny taková zařízení jako mobilní vykládací zařízení, drapáky, výsypné jámy, svislé trubky, zakládací pásy, dopravníky a podavače a v každém případě jsou identifikovány zdroje emisí. 1 Pro všechny významné zdroje emisí ze skladování a přepravy/manipulace s kapalinami a zkapalněnými plyny jsou uvedeny techniky pro snížení emisí - nástroje řízení a techniky, např. nízké břehové hráze, nádrže s dvojitou stěnou, přístroje pro regulaci hladiny, těsnění, úprava par a protipožární ochrana. Informace o emisích do ovzduší ze skladování a manipulace s/přepravy pevných látek se zaměřují na tuhé znečišťující látky. Jsou uvedeny techniky pro prevenci nebo snížení prachu postřikování vodou, kryty, uzavřená skladovací a manipulační zařízení spolu s určitými provozními nástroji. Skladování a manipulace s plynem jsou také v působnosti tohoto dokumentu, avšak nejsou v tomto dokumentu dále popsány, protože nebyly předloženy žádné další informace. Hlavním důvodem je, že většinou se plyn skladuje pod tlakem jako zkapalněný plyn. Skladování a manipulace se zkapalněným plynem jsou popsány spolu se skladováním a manipulací s kapalinami, protože se používají podobné techniky. 2 1 OBECNÉ INFORMACE [18, UBA, 1999] Skladování je činnost, ke které dochází ve spojení se všemi průmyslovými aktivitami a zejména těmi průmyslovými aktivitami, které jsou citovány v Článku 1 Směrnice IPPC. Techniky a systémy popsané v tomto dokumentu by mohly být aplikovány na všechny kategorie průmyslových odvětví. 1.1 Environmentální význam skladování Environmentální význam skladování je v podstatě závislý na svém potenciálu znečišťovat životní prostředí a na fyzikálně-chemických vlastnostech skladovaných látek. Je důležité poznamenat, že existuje rozdíl mezi nebezpečím (základní vlastnosti chemikálie) a rizikem (pravděpodobností, že nebezpečné vlastnosti chemikálie způsobí poškození lidem nebo životnímu prostředí). Různé látky vytvářejí velmi odlišná rizika vzhledem k jejich nebezpečí. Je proto důležité, aby používaná opatření prevence emisí byla založena na pochopení fyzikálně-chemických vlastností dotčených látek. Obecně se používá přístup založený na riziku, a proto se používá také v tomto dokumentu. Skladování pevných látek je příkladem přístupu, který je založen na riziku. Nebezpečí, že pevné látky (nemobilní) poškodí podzemní vody je zpravidla nižší než u kapalných (mobilních) látek. Avšak v tomto kontextu je také nutné zvážit případné scénáře nehod. Například v případě požárů u pevných látek, které samy o sobě nemusí být nebezpečné, mohou být produkovány nebezpečné plyny. Tedy látky, které jsou nemobilní a jsou/nebo mohou být považovány za neškodné, mohou přesto způsobit znečištění a mohou kontaminovat půdu a/nebo vodu např. prostřednictvím hasící vody a odpadních plynů, vzniklých spalováním. Navíc hasící aditiva, mající funkci rozpouštědla, mohou absorbované látky rozpustit na částečky sazí, které pokud jsou v cestě hasící vody, představují nebezpečí pro vodu. Proto není případné nalézt obecně použitelná tvrzení o environmentální důležitosti, která pokrývají všechny látky pro skladování ve spojení s průmyslovými činnostmi. Nicméně téměř všechny látky jsou schopné nepříznivě změnit fyzikální, chemické a biologické charakteristiky životního prostředí. Co se týká prachu, četné epidemiologické studie (např. americké „Agentury pro ochranu životního prostředí“) ukázaly, že nepříznivý dopad na zdraví lze postřehnout dokonce i při koncentracích polétavého popílku, které se obvykle nacházejí na otevřeném prostranství. Zvýšené nasávání částic zvyšuje pravděpodobnost respiračních onemocnění, nemocí kardiovaskulárního systému a obecné zhoršení výkonnosti plic. Rozsah nepříznivého dopadu na zdraví závisí – kromě individuální konstituce a náchylnosti – na složení prachu, jeho koncentraci a rozložení velikosti částic. Specifická důležitost je spojena s částicemi menšími než 10 µm. Označení PM10 (látka týkající se částice < 10 µm) se používá v odpovídajících předpisech EU. Analogická terminologie se používá pro jiné velikosti částic (např. PM2,5 pro částice s průměrem menším než 2,5 µm). Jemný prach může proniknout hluboko do plic, dosáhnout plicních sklípků a akumulovat se tam nebo může přejít přes stěnu plicních sklípků a vstoupit do krevního oběhu. Toto platí 1 zejména pro částice menší než 10 µm. Částice s aerodynamickým průměrem 10 µm jsou alveolárně pronikající v 1,3 %, částice 5 µm ve 30 %, 4 µm v 50 % a 1 µm proniká v poměru 97 %. Část menších částic je vydechována. Specifická šetření příčinné souvislosti ukázala, že mezi částicemi, které pronikají plicními sklípky, jemné částice (2 až 4 µm) a ultra-jemné částice (méně než 0,1 µm) projevují nejvyšší výskyt nánosů. Ve vztahu k účinku jemných částic (2 až 4 µm) se předpokládá vztah dávkového účinku, přičemž rozhodujícím faktorem je množství částic zůstávajících v dýchacím ústrojí. Nehledě na nepříznivý vliv prachu na zdraví, jinými příklady možných účinků emisí při skladování a manipulaci s pevnými látkami jsou zhoršení kvality vody a riziko exploze a požáru. Spotřeba energie během skladování, například: • • • • Pro skladování speciálních látek za tepla (teplé „skříně“ pro různé nádoby nebo teplo, vyrábějící kryty v případě stacionárních nádrží) Pokud to připadá v úvahu pro vytápění budov ve skladištích kontejnerů Pro provoz čerpadel, odsávacích ventilátorů atd. Pro chlazení, pokud to připadá v úvahu Toto ale obecně nejsou faktory, které by podstatně ovlivňovali schopnost různých postupů chránit životní prostředí. Kvantitativní podrobnosti jsou proto u tohoto tématu případné jen v jednotlivých případech: např. pokud odpadní teplo z výrobních zařízení, které nemůže být jinak využito jako zdroj energie, může být využito pro vytápění nádrží. 1.2 Emisní situace ve skladovacích zařízeních Během skladování se mohou objevit tyto emise: • • Emise za normálních provozních podmínek (včetně přepravy látek ze skladování a čištění) Emise z nehod a (velkých) havárií Výše zmíněné emise mohou být: • • • • 1.1.1 Emise do ovzduší Emise (vypouštění) do vody (přímé/nepřímé) Emise hluku Emise odpadů Emise do ovzduší Emise do ovzduší ze skladování kapalin a zkapalněných plynů během normálního provozu se liší takto: • • Emise během vstupu a výstupu, tj. přepravy látek ze skladování (plnění a vyprazdňování) Emise během odplynování nádrže, tj. emise v důsledku zvýšení teploty, mající za následek expanzi par a následné emise 2 • • • Fugitivní emise z těsnění přírub, tvarovek a čerpadel Emise během odběru vzorků Emise při operacích čištění Lze rozeznávat následující kategorie emisí z prašných sypkých materiálů a tento dokument se zaměřuje na: • • • • 1.1.2 Emise během nakládání materiálu Emise během vykládání materiálu Emise během přepravy materiálu Emise během skladování materiálu. Emise do vody Emise do vody, které se vyskytují (přímé nebo nepřímé přes kanalizaci a odpadní vody nebo čisticí stanice) a na které se zaměřujeme v tomto BREFu zahrnují následující: • • • • • 1.1.3 Odpadní vody z chemických skladů, nádrží, odpadní vody atd. Výtok z drenážních zařízení (srážení ze sekundárního zadržování) Odpadní voda z vyluhování Odpadní voda z čištění Požární voda Emise hluku Emise hluku se ve skladovacích zařízeních objevují v podstatě jen během přepravy. • • • Emise z čerpadel v nádržích Doprava vozidly (stohovací vozík) a vzduchové větrací ventily v kontejnerových zařízeních Emise z přepravy pevných látek, např. dopravníky Emise hluku mají obecně druhotnou důležitost při stanovování optimálních skladovacích postupů a proto se na ně tento dokument podrobněji nezaměřuje. 1.1.4 Aspekty odpadů Typickými odpadními produkty, které mohou vzniknout v provozním skladovacím zařízení, jsou: • • • • • Zbytky z kontejnerů nebo výrobky s nižší než standardní jakostí Odpad ze zařízení, která upravují odpadní plyny (např. aktivní uhlí) Použité kontejnery Olejové kaly Pokud to připadá v úvahu, čistící prostředky, které mohou obsahovat chemikálie nebo olej. 3 Při pojednávání o různých způsobech skladování a různých postupech manipulace a přepravy se dokument zaměřuje na jakýkoli možný vznikající odpad. Avšak na úpravu těchto odpadů se nezaměřuje. 1.1.5 Nehody a (velké) havárie Kromě emisí vznikajících za normálních provozních podmínek se dokument zaměřuje na případné emise z nehod a (velkých) havárií. Emise z nehod a (velkých) havárií se obvykle vyskytují v relativně krátkém časovém rámci, ale s mnohem větší intenzitou než emise, ke kterým dochází za normálních provozních podmínek. Regulace hlavních nebezpečí nehod zahrnujících nebezpečné látky je obsažena ve Směrnici Seveso II (Směrnice Rady 96/82/EC z 9. prosince 1996), která vyžaduje, aby společnosti přijaly veškerá opatření pro předcházení a omezení následků závažných havárií. Společnosti musí mít v každém případě „Zásady pro předcházení velkým nehodám“ (MAPP) a systém řízení bezpečnosti pro implementaci MAPP. Společnosti mající velká množství nebezpečných látek musí také vypracovat bezpečnostní zprávu a místní plán pro případ nouze a musí také udržovat aktuální seznam látek. Tento dokument se zaměřuje na techniky předcházení emisím z nehod a (velkých) havárií, které sahají od např. postupů pro předcházení přeplnění nádrže po kompletní prasknutí nádrže. Avšak rozsah nehod a (velkých) havárií není vyčerpávající a nerozlišuje mezi malými a velkými nehodami. 4 2 LÁTKY A KLASIFIKACE 2.1 Povaha a klasifikace nebezpečných materiálů Klasifikace nebezpečných pevných látek je proces identifikace jejich nebezpečných vlastností použitím vhodných testovacích metod, a potom jejich přiřazením do jedné nebo více tříd nebezpečnosti srovnáním výsledků testů s klasifikačními kritérii. Preparáty nebo směsi mohou být klasifikovány buď testováním nebo použitím výpočetních metod založených na koncentraci jejich nebezpečných složek. Tabulka 2.1 ukazuje přehled relevantních kategorií látek s jejich charakteristikami nebezpečí a symboly nebezpečí. Dále se mohou objevit R-věty odděleně nebo v kombinaci. V Příloze 8.2 jsou podrobně vysvětleny symboly a R-věty. Nebezpečí Symbol R-věty Výbušné E 1,2,3 Oxidující 0 7,8,9 Extrémně hořlavé F+ 12 Vysoce hořlavé F 11 Hořlavé 10 Silně reagují s vodou 14 Silně reagují s vodou za tvorby extrémně 15 hořlavých plynů Při kontaktu s vodou tvorba toxických 29 plynů Vysoce toxické T+ 26, 27, 28 (-39) Toxické T 23, 24, 25 (-39, Zdraví škodlivé Xn 20, 21, 22, 65 (-48) Žíravé C 34,35 Dráždivé Xi 36,37,38 Senzibilizující 42,43 Karcinogenní 40, 45, 49 Toxické pro reprodukci 60, 61, 62, 63, 64 Mutagenní 46 Nebezpečné pro životní prostředí N 50, 51, 52, 53, 58, VOC1) 1) TZL l) Nebezpečné podle Přílohy 3 Směrnice IPPC - Tabulka 2.1: Kategorie nebezpečných pevných látek podle Směrnice 67/548/EEC Následující témata jsou podrobně popsána v Příloze 8.2 – Nebezpečné látky a klasifikace: • • • • Regulační klasifikační systémy (doplňující legislativa Evropské unie; dopravní legislativa) Působnost regulačních klasifikačních systémů (Evropský zásobovací systém; UN RTDG dopravní systém) Komunikace o nebezpečí v rámci regulačních klasifikačních systémů Fyzikálně-chemická nebezpečí: - nebezpečí výbuchu (systém EU; UN RTDG dopravní systém) 5 - • • oxidační nebezpečí a nebezpečí organických peroxidů (systém EU; UN RTDG dopravní systém) - nebezpečí hořlavosti - systém EU (kapaliny; pevné látky; plyny; pyroforické/samozahřívatelné; reagující s vodou uvolňující hořlavé plyny; jiné fyzikálně-chemické vlastnosti - UN RTDG dopravní systém (kapaliny; pevné látky; plyny; samovolně reagující a příbuzné látky; desenzibilované výbušniny; pyroforické / samozahřívatelné; reagující s vodou uvolňující hořlavé plyny) - fyzikálně-chemické vlastnosti (systém EU; UN RTDG dopravní systém) Zdravotní nebezpečí: - akutní toxicita (systém EU; UN RTDG dopravní systém) - subakutní toxicita, subchronická nebo chronická toxicita (velmi vážné nevratné účinky jedinou expozicí; velmi vážné nevratné účinky opakovanou nebo dlouhotrvající expozicí) - žíravost a dráždivost (systém EU - žíraviny; UN RTDG dopravní systém; systém EU – dráždivé látky) - senzibilizace - specifické účinky na zdraví - jiné účinky na zdraví (systém EU; UN RTDG dopravní systém) Nebezpečí pro životní prostředí (systém EU; UN RTDG dopravní systém) Mělo by být poznamenáno, že klasifikační systém podrobně popsaný v Příloze 8.2 nutně nepokrývá veškerá kritéria požadovaná pro legislativu o skladování nebezpečného zboží ve všech členských státech Evropské unie. Například v částech Belgie skladovací legislativa zahrnuje body vznícení do 250 oC. Klasifikace vede ke komunikaci o nebezpečí, u které existují dvě formy: okamžitá informace na nálepce balení, obsahujícího nebezpečné zboží a podrobnější informace například v připojeném listu s bezpečnostními údaji. V několika členských státech existují klasifikační systémy vztahující se k emisím do ovzduší a do vody, např. v TA Luft v Německu (viz. http://umweltbundesamt.de/wgs/vwvws.htm) a v NER v Nizozemí (viz. http://www.infomil.nl/lucht/index.htm). 2.2 Klasifikace balených látek S odvoláním na [HSE, 1998, #] se používá UN RTDG dopravní systém (vysvětleno v Příloze 8.2 – Nebezpečné látky a klasifikace) při vyjádření kompatibility balených látek. Viz. Příloha 8.3, kde je kompatibilita látek uvedena v tabulce. Tento princip separace a segregace není relevantní pouze pro skladování balených látek, ale je také relevantní pro skladování v nádržích. 2.3 Disperzní třídy pevných sypkých materiálů [InfoMil, 2001 #15] Následující klasifikace, založená na náchylnosti materiálu k rozptýlení a možnosti vypořádat se s problémem vlhčení, se používá pro nereaktivní produkty: 6 S1: S2: S3: S4: S5: vysoce citlivé na unášení, nepřípadné vlhčit vysoce citlivé na unášení, případné vlhčit středně citlivé na unášení, nepřípadné vlhčit středně citlivé na unášení, případné vlhčit necitlivé nebo velmi málo citlivé na unášení. Disperzní třídy pevných sypkých materiálů uvádí seznam různých pevných materiálů a jejich disperzní třídy; viz. Příloha 8.4. V tomto dokumentu není zohledněno skladování a přeprava toxických a/nebo reaktivních produktů, protože když se tyto produkty nakládají pro přepravu nebo skladují jako volně ložené, manipuluje se s nimi v uzavřeném systému nebo v balené formě, a ne tedy jako s volně sypaným materiálem. 2.4 Jak používat klasifikační systémy v tomto dokumentu Klasifikační systémy popsané v Kapitole 2.1 jsou velmi obsáhlé a poměrně komplexní, ale obvykle jen část nebezpečných vlastností (např. hořlavost) opravdu ovlivňuje návrh způsobu a provoz skladovací jednotky. Na druhé straně některé vlastnosti jsou ignorovány nebo virtuálně ignorovány, ačkoli prostřednictvím klasifikačního systému mohou mít velký vliv na rozmístění a provoz skladovací jednotky; příklady mohou být body tuhnutí a body varu, tlak par a údaje o vhodných konstrukčních materiálech. Je tomu tak proto, že klasifikační kritéria nebezpečných pevných látek jsou založena na jejich skutečně nebezpečných vlastnostech a nejsou založena na riziku. Klasifikační systémy samy o sobě nezahrnují veškeré údaje pro definování BAT pro skladování dané látky, ale zahrnují údaje o nebezpečných vlastnostech, které jsou nezbytné pro provedení analýzy rizik. Klasifikační údaje dané látky jsou proto užitečné, když se zvažuje stanovení BAT. V každé situaci se budou lišit opatření nezbytná k dosažení rozumné úrovně regulace, ale musí vždy brát v úvahu vlastnosti látky, která má být skladována. To je obzvláště důležité, protože odlišné látky mohou vytvořit velmi odlišná rizika vzhledem k jejich nebezpečím. Ačkoli je toto tvrzení učiněno v kontextu balených nebezpečných pevných látek ve skladech, platí také pro volně skladované nebezpečné látky. 7 3 APLIKOVANÉ TECHNIKY SKLADOVÁNÍ, PŘEPRAVY A MANIPULACE Tato kapitola popisuje aplikované techniky skladování, přepravy a manipulace pro kapaliny, zkapalněné plyny a pevné látky. Skladování kapalin a zkapalněných plynů a vše, co se ke skladování vztahuje, je popsáno v Kapitole 3.1. Přeprava kapalin a zkapalněných plynů a manipulace s nimi je popsána v Kapitole 3.2. Skladování pevných látek je popsáno v Kapitole 3.3 a přeprava pevných látek a manipulace s nimi v Kapitole 3.4. 3.1 Skladování kapalin a zkapalněných plynů V této kapitole jsou uvedeny tyto způsoby skladování: Atmosférické, tlakové, chladící Kapitoly Otevřená skladovací nádrž Vnější nádrže s plovoucí střechou Svislé nádrže s pevnou střechou Atmosférické Atmosférické Atmosférické Kapitola 3.1.1 Kapitola 3.1.2 Kapitola 3.1.3 Vodorovné skladovací nádrže (nadzemní) Vodorovné skladovací nádrže (podzemní) Nádrže s proměnným odpař. prostorem Kulové nádrže Vodorovné skladovací nádrže Svislé válcové nádrže Násypné skladovací zařízení Chladící skladovací nádrže Atmosférické Kapitola 3.1.4 Atmosférické Kapitola 3.1.11 Atmosférické Tlakové Tlakové Tlakové Tlakové Chladící Kapitola 3.1.9 Kapitola 3.1.7 Kapitola 3.1.5 Kapitola 3.1.6 Kapitola 3.1.8 Kapitola 3.1.10 Vytěžená kaverna Vytěžená kaverna Solná kaverna Atmosférické Tlakové Kapitola 3.1.15 Kapitola 3.1.16 Kapitola 3.1.17 Typ skladovacího způsobu Kontejnery a skladování kontejnerů Nádrže a laguny Plovoucí skladovací zařízení Atmosférické Atmosférické Kapitola 3.1.13 Kapitola 3.1.14 Kapitola 3.1.18 Tabulka 3.1: Křížové odkazy způsobů skladování pro kapaliny a zkapalněné plyny Blokové schéma na obrázku 3.1 identifikuje případné plynné a kapalné emise a rezidua vznikající ze skladování kapalných materiálů. Základní příklad pro jakékoli popsané způsoby skladování předpokládá, že nejsou instalována žádná opatření prevence emisí, např. u nádrže s pevnou střechou se bude předpokládat, že bude mít jen otevřené větrací otvory, plášť nebude natřen světlou barvou atd. Pro každou kategorii skladování jsou vyjmenovány relevantní provozní činnosti a případné události/nehody, které mohou vyústit v emise. To je základem popisu případných emisí podle způsobu a činnosti. 8 Zdroje emisí ze skladovacích zařízení pro kapaliny a zkapalněné plyny jsou pro další analýzu vybrány použitím maticové metody, jak je uvedeno na obrázku 3.2. Obrázek 3.1: Blokové schéma případných emisí, které pocházejí z nadzemních a podzemních skladovacích zařízení 9 Obrázek 3.2: Matice rizik pro emise ze skladování kapalin a zkapalněných plynů Poznámky: 1. Klasifikační termín N/A (Neaplikovatelné) ukazuje, že částečný zdroj emisí nebude uvažován (neaplikován nebo nerelevantní, atd.) kvůli specifické podstatě popsaného skladovacího způsobu. 2. Bude vytvořen jasný rozdíl mezi emisemi z „provozních zdrojů“ a emisemi z „nehod“. 3. Emisní ohodnocení (z „provozních zdrojů“) je vypočteno násobením frekvence měření emisí a objemem emisí. Tato metodika je běžně používána v přístupech k hodnocení rizik , např. metodika použitá pro riziko založené na kontrole (jak bude dále vysvětleno v BREFu). Všechny součty bodů nad 3 jsou považovány: např. všechny „vysoké“ frekvence (součet bodů = 3), „velké“ objemy (součet bodů = 3) a „střední/střední“ frekvence/objem emisních zdrojů (tam, kde má frekvence a objem počet bodů 2). Různé typy používaných skladovacích nádrží jsou popsány v různých kapitolách, jak ukazuje tabulka 3.1 Aby se předešlo opakování, všechny obecné technické otázky jako uvádění do provozu, vyřazování z provozu a vybavení, jsou popsány v oddělených kapitolách. Tam, kde je to relevantní, se používají křížové odkazy jako nástroj pro spojení příbuzných témat, aby se usnadnilo hledání těchto příbuzných témat. Jiné způsoby skladování jako sklady, jímky, kalojemy a kaverny mají méně nebo žádná společná technická témata, a jsou proto pouze popsány v jednotlivých kapitolách. 3.1.1 Otevřené skladovací nádrže A. Popis Otevřené nádrže se obvykle používají pro skladování kalů z mrvy a vyrábějí se z obloukových ocelových panelů nebo z betonových dílů. Některé nádrže z betonových panelů mohou být částečně pod zemí. Všechny nádrže jsou postaveny na řádně zkonstruovaném vyztuženém betonovém základu. U všech konstrukcí nádrží jsou velmi důležitými vlastnostmi pro zabránění unikání tloušťka základní desky a vhodnost těsnění ve spojení se stěnou. Typický systém má vedle hlavního uskladnění sběrnou jímku s mřížovým krytem. Nádrže s otevřeným vrškem se obvykle plní trubkou s otvorem nad nebo pod povrchem kalu. Hlavní 10 uskladnění může mít výpustný otvor s ventilem, aby umožnil vyprazdňování do sběrné jímky nebo může být vyprazdňováno za použití čerpadla. Otevřená nádrž může být pokryta přirozenou nebo umělou vrstvou plovoucí látky (např. granulované materiály, plevy slámy nebo plovoucí membrána) anebo pevným krytem (např. plachtová nebo betonová střecha) tak, aby nepropouštěly dešťovou vodu a snižovaly emise (např. čpavku z kalu z mrvy). Připevnění pevného krytu umožňuje sběr a úpravu emisí. Obrázek 3.3: Příklad otevřené kalové nádrže s podzemní jímací jámou [119, EIPPCB, 2001] B. Odpovídající vybavení nádrže a další 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Přístroje Odvodnění Mísiče Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Tabulka 3.2: Křížové odkazy pro otevřené nádrže 11 Kapitola 3.1.12.7.4 3.1.12.7.6 3.1.12.7.7 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 C. Případné zdroje emisí (otevřené nádrže) Tabulka 3.3. a tabulka 3.4 ukazují emisní body pro případné zdroje emisí u otevřených nádrží. Kapitola 3.1, obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 a více se bude zaměřovat Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí Frekvence emisí do ovzduší Plnění 2 Skladování 3 Vyprazdňování 2 Čištění 1 Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Objem emisí 3 3 1 2 Emisní ohodnocení 6 9 2 2 N/A N/A N/A N/A N/A Tabulka 3.3: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u otevřených skladovacích nádrží [113, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Odvodnění Čištění Vzorkování Frekvence emisí Objem emisí 2 1 2 1 3 0 Emisní ohodnocení 2 3 0 Tabulka 3.4: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u otevřených skladovacích nádrží [113, TETSP, 2001] Vedle provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se rovněž zabývá Kapitola 4. 3.1.2 Vnější nádrže s plovoucí střechou (EFRT) A. Popis [84, TETSP, 2001], [41, Concawe, 1999], [66, EPA 1997], [114, UBA 2001] Typická nádrž s plovoucí střechou se skládá z válcovitého pláště s vrchním otvorem opatřeným střechou, která plave na povrchu skladované kapaliny. Plovoucí střecha se skládá z plošiny, tvarovek a okrajového těsnícího systému. U všech typů těchto nádrží se střecha zvedá a klesá zároveň se zvedáním a poklesem hladiny kapaliny v nádrži. Plovoucí střechy jsou vybaveny okrajovým těsnícím systémem, který je připevněn k obvodu plošiny a dotýká se stěn nádrže. Účelem plovoucí plošiny a okrajového těsnícího systému je omezit emise do ovzduší (a ztráty produktu) skladované kapaliny. Systém těsnění klouže po zdi nádrže tak, jak se střecha zvedá a klesá. Plovoucí plošina je také vybavena tvarovkami, které prostupují 12 plošinou a slouží k provozním funkcím. Konstrukce vnější plovoucí střechy je taková, že ztráty odpařováním ze skladované kapaliny jsou omezovány na ztráty z okrajového těsnícího systému a tvarovek plošiny (stálé skladovací ztráty), a z jakékoli kapaliny, která zbude na vnitřním plášti nádrže jako opad ze střechy (ztráty čerpání). Nádrž EFRT může být vybavena geodetickou kopulovou střechou. Tyto kopulové střechy se zejména instalují z důvodu zamezení průniku vody do produktu nebo kvůli snížení zatížení plovoucí střechy sněhem. Avšak kopulová střecha také snižuje účinky větru na systém těsnění střechy a snižuje tak emise. Kopulová střecha je tak zařízením pro regulaci emisí a jako taková je popsána v Kapitole 4.1.3.5. Existují tři hlavní typy plovoucí střechy: Plovoucí střechy pontonového typu U těchto střech je vztlak obstaráván prstencovitým pontonem, který pokrývá přibližně 20 až 25 % celkové plochy střechy. Středová plošina je schopna dopravit asi 250 mm dešťových srážek přes celou plochu střechy. Prstencovitý ponton je rozdělený na úseky a flotace je projektována takovým způsobem, že střecha bude stále plavat, i když dva sousedící pontonové úseky a středová plošina budou proražené. Obrázek 3.4: Typická nádrž s plovoucí střechou s pontonovou plovoucí střechou [185, UBA Německo, 2004] Plovoucí střechy s dvojitou plošinou U těchto střech je celá plocha střechy opatřena dvojitou plošinou, což činí střechu pevnější než je pontonová střecha. Voda se neakumuluje na horní plošině, která je nad úrovní skladovaného produktu, protože je okamžitě vypouštěna střešním kanálem (drenážním kanálem nebo hadicovým systémem a drenážním ventilem na úrovni okolí pláště). Je ovšem také běžnou praxí akumulovat dešťovou vodu předtím, než je otevřen plášťový drenážní ventil u výpustného otvoru drenážního sytému. Střechy s dvojitou plošinou mohou být také vybaveny nouzovými drenážními kanály, které zabrání akumulaci do místa skladování produktu. Střechy s dvojitou plošinou jsou obecně vhodné pro nádrže s velkým průměrem (např. průměr > 50 m). Jsou konstrukčně pevnější a zabraňují problémům s větrem, které se mohou objevit u středové plošiny velkých pontonových střech. 13 Obrázek 3.5: Typická nádrž s plovoucí střechou s dvouplošinovou plovoucí střechou [185, UBA Německo, 2004] Speciální střechy typu bóje a radiálně vyztužené střechy Střecha typu bóje je pontonová střecha s relativně malým prstencovitým pontonem, navíc má ale množství kruhovitých bójí malého průměru rozprostřených přes středovou plošinu tak, aby zajišťovaly dodatečný vztlak. Radiálně vyztužené střechy mají pontonový prstenec a bóji ve středu středové plošiny. Tyto střechy se staví s určitým sklonem, aby dešťová voda byla hnána do drenážních kanálů ve středu plošiny a zabránilo se tak akumulaci vody. Radiální výztuhy se používají, aby byl sklon udržen, když střecha plave. Tyto střechy jsou náchylné ke zhroucení, jsou-li umístěny na podpůrných podstavcích. Tyto typy střech se používají zejména pro střechy o velkém průměru, ale dnes se již budují poměrně zřídka, protože střechy s dvojitou plošinou fungují v nádržích o velkém průměru mnohem lépe. B. Odpovídající vybavení nádrže a jiné úvahy 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Větrací otvory Měřící a vzorkovací okénka Měřící trubice a vodící tyče Přístrojové vybavení Přístupová okénka Drenáže Mísiče Ohřívací systémy Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Kapitola 3.1.12.7.1 3.1.12.7.2 3.1.12.7.3 3.1.12.7.4 3.1.12.7.5 3.1.12.7.6 3.1.12.7.7 3.1.12.7.8 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 Tabulka 3.5: Křížové odkazy pro EFRT C. Případné zdroje emisí Tabulka 3.6. a tabulka 3.7 uvádí emisní body pro případné zdroje emisí z nádrží EFRT. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 a více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. 14 Případný zdroj emisí do ovzduší Frekvence emisí Objem emisí Plnění (pod střechou plující na kapalině) Skladování Vyprazdňování (film slupky) Vyprazdňování (osazení střechy) Pokrývání Čištění Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění 1 3 2 1 3 1 1 1 1 2 2 3 2 2 1 1 1 1 Emisní ohodnocení 3 3 2 1 N/A 2 2 2 3 2 Tabulka 3.6: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u EFRT [84, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Odvodnění střechy Čištění Vzorkování 2 2 1 2 1 0 3 0 Emisní ohodnocení 2 0 3 0 Tabulka 3.7: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u EFRT [84, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.3 Svislé nádrže s pevnou střechou (FRT) A. Popis [84, TETSP, 2001] [66, EPA,1977] Nádrže s pevnou střechou jsou projektovány jako atmosférické nádrže (volně větrané), nízkotlaké nádrže (přibližně do 20 mbar vnitřního tlaku) nebo takzvané „vysokotlaké“ nádrže (přibližně do 56 mbar vnitřního tlaku). Beztlaké nádrže s pevnou střechou jsou vhodné pro skladování při atmosférickém tlaku, a proto mají otevřené větrací otvory (i když jsou projektovány tak, aby odolaly vnitřním tlakům do 7,5 mbar a vakuu 2,5 mbar). Jak nízkotlaké tak vysokotlaké nádrže s pevnou střechou jsou vybaveny přetlakovými/podtlakovými odlehčovacími ventily (PVRV), které jsou plně otevřené při projektovaném tlaku/vakuu. Všechny tyto typy nádrží musí také splňovat další požadavky, například stabilitu. Kotvící systém slouží jako prevence zvedání nádrže při okrajích v důsledku kombinované zátěže vnitřního tlaku a větrné zátěže. Nádrže vybavené ventily PVRV mohou být „přikryty“ (viz. Kapitola 4.1.6.2.1). Při tomto postupu je z bezpečnostních důvodů do prostoru par nad produktem zaváděn inertní plyn (např. dusík), aby nahradil hořlavou směs vzduchu/par. Nejedná se o prevenci emisí, protože se produkt stále odpařuje. Přikrývkový regulační systém vyžaduje řádné projekt, aby bylo zajištěno, že tlak uvnitř systému zůstane v rámci nastavení tlakového odlehčovacího ventilu. 15 Protože průměrný tlak uvnitř prostoru nádrže pro páry je vyšší než v nádrži bez přikrývky, vytváří odplynování v důsledku tepelné expanze prostoru par větší emise do atmosféry. Obrázek 3.6: Svislá nádrž s pevnou střechou s instalovaným zařízením pro regulaci emisí [18, UBA, 1999] Obrázek 3.7 ukazuje kónicky tvarovanou střechu, která je typická pro nádrže s pevnou střechou většího průměru. Střecha má podpůrnou střešní konstrukci, která může být zkonstruována z trámů, příhradových nosníků nebo krokví. Samonosné střechy mohou být kónické nebo tvaru kopule, ale většinou se používají pro nádrže menšího průměru. Obrázek 3.7: Typický příklad nádrže s pevnou střechou [166, EEMUA, 2003] Tabulka 3.8 ukazuje odlišnou zatížitelnost konstrukce pro různé typy FRT. 16 Typ zásobníku s pevnou střechou Návrh charakteristiky pro tlak a vakuum Atmosférický + 7.5 mbar -2.5 mbar Poznámka: tyto zásobníky jsou obvykle otevřeny + 20 bar - 6 mbar + 56 bar - 6 mbar Nízkotlaký Vysokotlaký Tabulka 3.8: Zatížitelnost konstrukce pro různé typy nádrží s pevnou střechou [113, TETSP, 2001] B. Odpovídající vybavení nádrže a jiné úvahy 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Větrací otvory Měřící a vzorkovací okénka Měřící trubice a vodící tyče Přístrojové vybavení Přístupová okénka Drenáže Mísiče Ohřívací systémy Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Kapitola 3.1.12.7.1 3.1.12.7.2 3.1.12.7.3 3.1.12.7.4 3.1.12.7.5 3.1.12.7.6 3.1.12.7.7 3.1.12.7.8 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 Tabulka 3.9: Křížové odkazy pro FRT C. Případné zdroje emisí (FRT) Tabulka 3.10. a tabulka 3.11 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí u nádrží typu FRT. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. 17 Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 3 2 1 3 2 2 3 2 3 2 1 2 2 1 1 1 1 Emisní ohodnocení 6 6 2 2 6 2 2 3 2 Tabulka 3.10: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u FRT [84, TETSP, 2001] Tabulka 3.10 ukazuje, že dva významné typy emisí u nádrží s pevnou střechou jsou ztráty odplynováním a provozní ztráty. Provozní ztráta je kombinovaná ztráta z plnění a vyprazdňování. Ztráta odplynováním je vytlačování plynu z nádrže expanzí par a kontrakcí, což jsou důsledky změn teploty a barometrického tlaku.. K této ztrátě dochází bez jakékoli změny hladiny kapaliny v nádrži. K emisím dochází během plnění jako důsledek stoupání hladiny kapaliny v nádrži. Jak se zvyšuje hladina kapaliny, tlak uvnitř nádrže překročí snížený tlak a páry jsou vypuzeny z nádrže. K emisím dochází také během vyprazdňování, když se vzduch, nasátý do nádrže během odstraňování kapaliny, nasytí organickými parami a expanduje a tím překročí kapacitu prostoru pro páry. Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování 2 1 2 1 3 0 Emisní ohodnocení 2 3 0 Tabulka 3.11: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u FRT [84, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.4 Nadzemní vodorovné skladovací nádrže (atmosférické) A. Popis [66, EPA, 1997] [84, TETSP, 2001] [18, UBA,1999] Vodorovné nádrže s pevnou střechou jsou projektovány jak pro nadzemní tak i pro podzemní provoz a obecně mají kapacitu menší než 150 m3. Vodorovné nádrže jsou obvykle vybaveny přetlakovými/podtlakovými odlehčovacími ventily (PVRV), cejchovacími okénky, vzorkovacími jímkami a přístupovými šachtami. Maximální průměr je většinou určen faktory jako jsou projektovaný tlak, možnosti zhotovení, požadavky na tepelné úpravy po sváření, dopravní omezení, kritéria základů a ekonomika projektu. Maximální přípustná délka je 18 obvykle určena podpůrnou konstrukcí, základovými kritérii, velikostí stavební plochy, která je k dispozici, a ekonomikou projektu. Konstrukčním materiálem může být ocel, ocel pokrytá vrstvou ze skleněných vláken nebo polyester vyztužený skleněnými vlákny. Starší nádrže mohou být nýtované nebo šroubované konstrukce. Všechny nádrže jsou projektovány tak, aby byly těsné pro kapaliny a páry. Obrázek 3.8 ukazuje nadzemní vodorovné skladovací nádrž s instalovaným zařízením pro regulaci emisí. Obrázek 3.8: Nadzemní vodorovná nádrž s instalovaným zařízením pro regulaci emisí [18, UBA, 1999] Podrobnosti o podzemních vodorovných skladovacích nádržích jsou uvedeny v kapitole 3.1.11. 19 B. Odpovídající vybavení nádrže a jiné úvahy 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Větrací otvory Měřící a vzorkovací okénka Měřící trubice a vodící tyče Přístrojové vybavení Přístupová okénka Drenáže Mísiče Ohřívací systémy Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Kapitola 3.1.12.7.1 3.1.12.7.2 3.1.12.7.3 3.1.12.7.4 3.1.12.7.5 3.1.12.7.6 3.1.12.7.7 3.1.12.7.8 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 Tabulka 3.12: Křížové odkazy pro nadzemní vodorovné nádrže C. Případné zdroje emisí (nadzemní vodorovné skladovací nádrže) Tabulka 3.13. a tabulka 3.14 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí u nadzemních vodorovných nádrží. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Možný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 3 2 1 3 2 2 3 2 3 2 1 2 2 1 1 1 1 Emisní ohodnocení 6 6 2 2 6 2 2 3 2 Tabulka 3.13: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u nadzemních vodorovných skladovacích nádrží [113, TETSP, 2001] Možný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování 2 1 2 1 2 0 Emisní ohodnocení 2 2 0 Tabulka 3.14: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u nadzemních vodorovných skladovacích nádrží [113, TETSP, 2001] 20 Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.5 Vodorovné skladovací nádrže (tlakové) A. Popis [66, EPA, 1977], [18, UBA, 1999] Používají se dva druhy přetlakových nádrží: nízkotlaké (170 až 1030 mbar) a vysokotlaké (vyšší než 1030 mbar). Tlakové nádrže se obecně používají pro skladování organických kapalin a plynů s vysokým tlakem par a vyskytují se v mnoha velikostech a tvarech podle provozního tlaku nádrže. Většinou jsou orientované horizontálně a mají tvar střely nebo kulovitý tvar (viz. Kapitola 3.1.7), aby se při vysokém tlaku zachovala konstrukční integrita. Vysokotlaké skladovací nádrže mohou být provozovány tak, že virtuálně nedochází k žádným ztrátám vypařováním nebo k provozním ztrátám. Úroveň použitých zařízení pro prevenci emisí závisí na látce, která je skladována, např. pro skladování propanu nebo butanu se obvykle používají nádrže s jednoduchou stěnou. Obrázek 3.9 znázorňuje některé vodorovné tlakové nádrže s instalovaným zařízením pro regulaci emisí. Obrázek 3.9: Vodorovné nádrže (tlakové) s instalovaným zařízením pro regulaci emisí [18, UBA, 1999] 21 B. Odpovídající vybavení nádrže a jiné úvahy 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Větrací otvory Měřící trubice a vodící tyče Přístrojové vybavení Přístupová okénka Drenáže Mísiče Ohřívací systémy Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Kapitola 3.1.12.7.1 3.1.12.7.3 3.1.12.7.4 3.1.12.7.5 3.1.12.7.6 3.1.12.7.7 3.1.12.7.8 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 Tabulka 3.15: Křížové odkazy pro vodorovné skladovací nádrže (tlakové) C. Případné zdroje emisí (vodorovné skladovací nádrže (tlakové) Tabulka 3.16. a tabulka 3.17 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí u tlakové vodorovné skladovací nádrže. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 a více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání (inertizace) Měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 1 1 2 2 1 2 3 2 1 1 2 Emisní ohodnocení 2 N/A N/A 2 2 N/A 2 3 4 Tabulka 3.16: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u vodorovných skladovacích nádrží (tlakové) [113, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Odvodnění Čištění Vzorkování Frekvence emisí Objem emisí 2 1 2 0 1 0 Emisní ohodnocení 0 1 0 Tabulka 3.17: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u vodorovných skladovacích nádrží (tlakové) [113, TETSP, 2001] 22 Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.6 Svislé skladovací nádrže (tlakové) A. Popis [113, TETSP, 2001] Obecného popisu nadzemních přetlakových nádrží je uveden v kapitole 3.1.5. Svislé skladovací nádrže se používají v omezených prostorech, kde nejsou požadovány nádoby s velkou kapacitou. Ačkoli neexistují žádná praktická omezení ve velikosti, ekonomické hranice konstrukcí alternativního sladování, např. kulové nádrže, budou pravděpodobně limitovat velikost svislých nádrží. Obvykle jsou svislé nádrže omezeny průměrem 10 m a výškou do 25 m (kapacita přibližně 1750 m3). U jednotek stejné kapacity svislé nádrže vyžadují méně prostoru než vodorovné nádrže, ale jsou náročnější na požadované základové práce. Projektovaný tlak ve svislých nádržích závisí na vztahu mezi teplotou a tlakem par skladovaného výrobku. Jsou nutná opatření pro vyrovnání se s podmínkami vakua u aplikací, kde lze očekávat, že okolní teploty dosáhnou bodu, kdy pára může začít kondenzovat nebo kde se používají velmi vysoké rychlosti odčerpávání bez vhodného systému navrácení par. V těchto případech by nádrž měla být projektována pro úplné vakuum. Hubice jsou možným zdrojem úniku. Proto je počet hubic nádrže, zejména pod hladinou tekutiny obvykle minimalizován, aby se snížilo riziko úniku. Obrázek 3.10: Svislá přetlaková nádrž s instalovaným zařízením pro regulaci emisí [18, UBA, 1999] 23 B. Odpovídající vybavení nádrže a jiné úvahy 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Větrací otvory Měřící trubice a vodící tyče Přístrojové vybavení Přístupová okénka Drenáže Mísiče Ohřívací systémy Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Kapitola 3.1.12.7.1 3.1.12.7.3 3.1.12.7.4 3.1.12.7.5 3.1.12.7.6 3.1.12.7.7 3.1.12.7.8 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 Tabulka 3.18: Křížové odkazy pro odpovídající vybavení nádrže a tvarovky pro svislé skladovací nádrže (tlakové) C. Případné zdroje emisí (svislé skladovací nádrže (tlakové) Tabulka 3.19. a tabulka 3.20 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí u tlakové svislé skladovací nádrže. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 a více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání (inertizace) Měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 1 1 2 2 1 2 3 2 1 1 2 Emisní ohodnocení 2 N/A N/A 2 2 N/A 2 3 4 Tabulka 3.19: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u svislých skladovacích nádrží (tlakových) [ 113, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Odvodnění Čištění Vzorkování Frekvence emisí Objem emisí 2 1 2 0 1 0 Emisní ohodnocení 0 1 0 Tabulka 3.20: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u svislých skladovacích nádrží (tlakových) [113, TETSP, 2001] 24 Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.7 Kulové nádrže (tlakové) A. Popis [113, TETSP, 2001] Kulové nádrže mají obvykle větší kapacitu než vodorovné nebo svislé tlakové nádrže kvůli příznivějším úsporám z jejich poměru. Za horní limit může být považováno přibližně 3500 m3. Tyto nádrže se většinou staví na místě z předem formovaných desek a v dílně vyrobených montážních podskupin. Projektovaný tlak pro kulové zásobní nádrže je závislý na vztahu mezi teplotou a tlakem par skladovaného produktu. Počet hubic na kulovém zásobníku, zejména pod hladinou tekutiny, je minimalizován kvůli snížení rizika úniku. B. Odpovídající vybavení nádrže a jiné úvahy 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Větrací otvory Měřící trubice a vodící tyče Přístrojové vybavení Přístupová okénka Drenáže Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Kapitola 3.1.12.7.1 3.1.12.7.3 3.1.12.7.4 3.1.12.7.5 3.1.12.7.6 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 Tabulka 3.21: Křížové odkazy pro kulové nádrže (tlakové) C. Případné zdroje emisí (kulové tlakové nádrže) Tabulka 3.22. a tabulka 3.23 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí u tlakové kulové nádrže. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 a více se zaměřuje Kapitola 4. Mělo by být poznamenáno, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu a měla by tak být zvažována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání (inertizace) Měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 1 1 2 2 1 2 3 2 1 1 2 Emisní ohodnocení 2 N/A N/A 2 2 N/A 2 3 4 Tabulka 3.22: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u kulových nádrží (tlakových) 25 [113, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování 2 1 2 0 1 0 Emisní ohodnocení 0 1 0 Tabulka 3.23: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u kulových nádrží (tlakových) [113, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.8 Násypné skladovací zařízení (tlakové) A. Popis (Obrázek 3.11) [84, TETSP, 2001] Násypné skladování je termín pro tlakové skladování při okolních teplotách zkapalněných ropných plynů ve vodorovných válcovitých nádržích umístěných v nebo pod úrovní povrchu a kompletně pokrytých vhodnou zavážkou. Několik nádrží může být umístěno jedna vedle druhé pod jedním „náspem“. Nádrže v otevřených podzemních sklepeních a jámách se obvykle nepovažují za „násypné skladovací zařízení“. Konstrukční aspekty projektů pro násypné skladování jsou složitější než projekty pro nadzemní kulové nádrže nebo projektily. Pozornost by měla být věnována interakci mezi nádrží a půdou a ochraně proti korozi, aby se zabránilo úniku. Externí kontrola nádrží během doby jejich životnosti není předpokládána, a proto je potřeba věnovat pozornost vnějšímu nátěru a použití katodového ochranného systému kvůli minimalizování rizika (nedetekovatelné) koroze. Nádrže musí být instalovány nad nejvyšší známou hladinou vody, a pokrytí půdou proto většinou vystupuje nad úroveň okolí jako zemní násep – odtud termín „násypné skladování“. 26 Obrázek 3.11: Násypné skladování [EEMUA Pub 190] Pokud je v jednom náspu umístěna více než jedna nádrž, minimální vzdálenost mezi nádržemi potom závisí na konstrukčních činnostech jako jsou sváření, natírání, zavážení násypným materiálem a zhutňování násypného materiálu. Za praktické minimum se považuje vzdálenost 1 m. Maximální průměr je většinou určován takovými faktory jako jsou projektovaný tlak, možnosti zhotovení, požadavky na tepelné úpravy po sváření, dopravní omezení, podmínky podloží a ekonomika projektu (průměr nádrže 8 m může být považován za praktický horní limit). Maximální přípustná délka je obvykle určena podpůrnou konstrukcí a/nebo podmínkami podloží (zejména, pokud se očekává nerovnoměrné sedání), velikostí pozemku, který je k dispozici, a ekonomikou projektu. U nádrží, které jsou založené na pískovém loži, délka nádrže není větší než osminásobek průměru, aby se zabránilo tomu, že tloušťka pláště konstrukce bude řízena podélným ohýbáním nádrže následkem případného nerovnoměrného sedání nebo konstrukčních tolerancí nádrže a základů. Maximální hrubý objem nádrže je obvykle 3 500 m3, neexistuje žádná minimální velikost nádrže kromě praktických úvah. Podle jiného hlediska by násypné skladování hořlavých zkapalněných plynů mohlo být pokládáno za ochranu před požárem (aby se zabránilo tomu, že dojde k „explozi expandujících par vařící se kapaliny“ (BLEVE)). 27 B. Odpovídající vybavení nádrže a jiné úvahy 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Větrací otvory Měřící trubice a vodící tyče Přístrojové vybavení Přístupová okénka Drenáže Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Kapitola 3.1.12.7.1 3.1.12.7.3 3.1.12.7.4 3.1.12.7.5 3.1.12.7.6 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 Tabulka 3.24: Křížové odkazy pro násypné skladování C. Případné zdroje emisí (násypné skladování/tlakové) Tabulka 3.25. a tabulka 3.26 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro násypné skladování. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 a více se bude zaměřovat Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání (inertizace) Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 1 1 2 2 1 2 3 2 1 1 2 Emisní ohodnocení 2 N/A N/A 2 2 N/A 2 3 4 Tabulka 3.25: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u tlakového násypné skladování [84, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Odvodnění Čištění Vzorkování Frekvence emisí Objem emisí 2 1 2 0 1 0 Emisní ohodnocení 0 1 0 Tabulka 3.26: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u tlakového násypné skladování [84, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 28 3.1.9 Nádrže se zvedací střechou (s proměnným odpařovacím prostorem) A. Popis [87, TETSP, 2001] Nádrže se zvedací střechou (s proměnným odpařovacím prostorem) jsou vybaveny roztažitelnými zásobníky páry, aby absorbovaly výkyvy objemu par odpovídající změnám teploty a barometrického tlaku. Dva nejběžnější typy nádrží s variabilním prostorem pro páry jsou nádrže se zvedací střechou a nádrže s pružnou membránou. Nádrže se zvedací střechou se používají ke skladování produktu, kdežto nádrže s pružnou membránou se používají pouze pro skladování par při nebo velmi blízko atmosférickému tlaku. Ty druhé jsou obvykle připojeny k určitému množství nádrží, aby se snížily emise odplynováním a jsou tak opatřením prevence emisí (ECM): viz. Kapitola 4.1.3.13. Nádrže se zvedací střechou mají teleskopickou střechu, která je volně uložena kolem vnější hlavní stěny nádrže. Prostor mezi střechou a stěnou je uzavřen buď vlhkým těsněním, kterým je koryto naplněné kapalinou, nebo suchým těsněním, které používá pružnou potaženou tkaninu. Použití vodního těsnění vyžaduje manuální kontrolu nebo automatické ovládání hladiny těsnění. Za chladného počasí je nutná ochrana proti zamrznutí. Látkové těsnění musí být pravidelně kontrolováno kvůli opotřebování nebo poškození, které by vedly ke ztrátám par. V Evropě se pro skladování ropných produktů používají nádrže se zvedací střechou velmi zřídka. Ke ztrátám u nádrží se zvedací střechou dochází během plnění, když je pára vytlačena kapalinou a je překročena kapacita nádrže pro skladování páry. B. Odpovídající vybavení nádrže a jiné úvahy 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Větrací otvory Měřící a vzorkovací okénka Měřící trubice a vodící tyče Přístrojové vybavení Přístupová okénka Drenáže Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Kapitola 3.1.12.7.1 3.1.12.7.2 3.1.12.7.3 3.1.12.7.4 3.1.12.7.5 3.1.12.7.6 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 Tabulka 3.27: Křížové odkazy pro nádrže ze zvedací střechou C. Případné zdroje emisí (nádrže se zvedací střechou) Tabulka 3.28 a tabulka 3.29 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí u nádrže se zvedací střechou. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 a více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. 29 Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 3 2 1 1 0 1 2 2 2 3 2 1 1 1 1 Emisní ohodnocení 2 0 2 2 N/A 2 2 3 2 Tabulka 3.28: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u nádrží se zvedací střechou [87, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování 2 1 2 1 3 0 Emisní ohodnocení 2 3 0 Tabulka 3.29: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u nádrží se zvedací střechou [87, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.10 Chladící skladovací nádrže A. Popis [84, TETSP, 2001] Existují tři typy chlazených skladovacích systémů: • S jednoduchým ochranným pláštěm • S dvojitým ochranným pláštěm • S úplným ochranným pláštěm Výběr typu skladovacího systému je značně ovlivněn umístěním, provozními podmínkami, sousedními zařízeními, zatížením a úvahami o životním prostředí. Podle jiného hlediska může být chladící skladování pokládáno za velkoobjemové skladování zkapalněných plynů jako jsou čpavek, chlór, zkapalněný ropný plyn atd. Jednoduchý ochranný plášť Nádrže buď s jednoduchou nebo dvojitou stěnou jsou projektovány a konstruovány tak, že jenom u udržovacího prvku v kontaktu s chlazeným výrobkem je požadováno, aby splňoval požadavky nízkoteplotní roztažnosti pro skladování produktu. Vnější plášť (pokud nějaký 30 existuje) u skladovacího systému s jednoduchým ochranným pláštěm je zejména určen pro zadržování a ochranu izolace a není projektován, aby pojal tekutinu v případě úniku produktu z vnitřního zásobníku. Nádrž s jednoduchým ochranným pláštěm bude obvykle obklopena tradiční stěnou s nízkou břehovou hrází, aby zadržela jakýkoli unik. Obrázek 3.12: Typický příklad chladící nádrže s jednoduchým ochranným pláštěm [EEMUA Pub 147] Dvojitý ochranný plášť Nádrž s dvojitou stěnou je projektována a konstruována tak, aby jak vnitřní nádrž tak i vnější plášť byly schopné zadržet skladovanou chlazenou kapalinu. Vnitřní nádrž skladuje chlazenou kapalinu za normálních provozních podmínek. Vnější plášť je schopen zadržet jakékoli úniky chladícího kapalného produktu z vnitřní nádrže. Vnější plášť není projektován tak, aby zadržel páry uvolněné díky unikání produktu z vnitřní nádrže. Obrázek 3.13: Typický příklad chladící nádrže s dvojitým ochranným pláštěm [EEMUA Pub 147] Úplný ochranný plášť Nádrž s dvojitou stěnou je projektovaná a konstruovaná tak, že jak vnitřní tak vnější nádrž jsou schopné zadržet chlazenou skladovanou kapalinu (např. čpavek). Vnější stěna je přibližně 1 až 2 metry vzdálená od vnitřní stěny. Vnitřní nádrž skladuje chlazenou kapalinu za normálních provozních podmínek. Vnější střecha je podporována vnější zdí. Vnější nádrž je schopna zadržet chlazenou kapalinu a páru vznikající únikem kapaliny z vnitřní nádrže. 31 Obrázek 3.14: Typický příklad chladící nádrže plným ochranným pláštěm [EEMUA Pub 147] B. Odpovídající vybavení nádrže a jiné úvahy 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Větrací otvory Měřící a vzorkovací okénka Měřící trubice a vodící tyče Přístrojové vybavení Přístupová okénka Drenáže Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Kapitola 3.1.12.7.1 3.1.12.7.2 3.1.12.7.3 3.1.12.7.4 3.1.12.7.5 3.1.12.7.6 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 Tabulka 3.30: Křížové odkazy pro chladící skladovací nádrže C. Případné zdroje emisí (chladící skladovací nádrže) Tabulka 3.31 a tabulka 3.32 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro nadzemní chladící skladování. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 a více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 1 1 2 2 1 2 2 1 1 Emisní ohodnocení 2 N/A N/A 2 2 N/A 2 2 N/A Tabulka 3.31: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u chladícího skladování [84, TETSP, 2001] 32 Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování Emisní ohodnocení N/A N/A N/A Tabulka 3.32: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u chladícího skladování [84, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.11 Podzemní vodorovné skladovací nádrže A. Popis [18, UBA, 1999] [132, Arthur D. Little Limited, 2001] Vodorovné nádrže mohou být – nemluvě o nadzemních – uložené do země nebo zasypané. Popis násypného skladování je uveden v kapitole 3.1.8. Podzemní (uložené do země) skladovací nádrže se často používají pro skladování benzínu, motorové nafty a jiných paliv a obvykle mají kapacitu méně než 50 m3. Mohou být vyrobeny z oceli nebo z polymerů vyztužených skleněnými vlákny. Obecný popis atmosférických vodorovných nádrží je uveden v kapitole 3.1.4. Obecný popis tlakových vodorovných nádrží je uveden v kapitole 3.1.5. Podzemní nádrže jsou chráněny před korozí zvnějšku například katodovou ochranou nebo izolací, např. živicí. Nádrže mohou být dvojstěnné a vybavené detektorem úniku, ale také mohou být jednostěnné v kombinaci s ochranným pláštěm. Úroveň zařízení pro prevenci emisí je závislá na látce, která se skladuje. U podzemních nádrží je důležité, aby stavba probíhala takovým způsobem, aby se zabránilo poškození nadzemními činnostmi. Když nádrž obsahuje hořlavé látky, je nádrž obvykle zcela obklopena vrstvou nehořlavé látky, která nemůže poškodit izolační vrstvu, např. pískem. 33 Obrázek 3.15: Podzemní nádrž s dvojitou stěnou s instalovaným zařízením pro regulaci emisí [18, UBA, 1999] V příloze 8.6 je uveden souhrn požadavků členských států na podzemní skladování, odkaz [132, Arthur D. Little Limited, 2001], a je uvedena studie objednaná Evropskou komisí o skladování benzínu obsahujícího metyl-terciální-butyl-ether (MBTE). B. Odpovídající vybavení nádrže a jiné úvahy Kapitola 3.1.12.7.4 3.1.12.7.6 3.1.12.7.9 3.1.12.7.10 Přístrojové vybavení Drenáže Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Tabulka 3.33: Křížové odkazy pro podzemní vodorovné skladovací nádrže C. Případné zdroje emisí (podzemní vodorovné skladovací nádrže) Tabulka 3.34 a tabulka 3.35 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro podzemní vodorovné skladovací nádrže. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 a více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 2 2 1 3 2 2 3 3 1 1 2 1 1 1 1 Emisní ohodnocení 6 2 2 2 3 2 2 3 N/A Tabulka 3.34: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u podzemního vodorovného skladování [84, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Odvodnění Čištění Vzorkování Frekvence emisí Objem emisí 1 1 1 2 Emisní ohodnocení 1 2 N/A Tabulka 3.35: Případné kapalné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u podzemního vodorovného skladování 34 [84, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4 3.1.12 Úvahy vztahující se k nádržím 3.1.12.1 Ekonomika Náklady na navrhování, konstrukci a provozování skladovacích nádrží závisí na typu nádrže (např. EFRT, nádrž s pevnou střechou), velikosti nádrže, konstrukčních vlastnostech (např. typ základu, vnější nátěr, typ bezpečnostních opatření a opatření na ochranu životního prostředí), na požadavcích určovaných výrobkem, který má být skladován (např. vnitřní nátěr, nerezová ocel versus měkká ocel, systém regulace par), na provozních podmínkách, požadovaných činnostech kontroly a údržby a na předpokládané době životnosti. Je obtížné uvést pro určité typy nádrží typické náklady na metr krychlový maximálního skladovacího objemu. Proto je důležité zaměřit se na „celkové náklady vlastnictví“ (TCO) skladovací nádrže, například zvážením všech prvků uvedených v Tabulce 3.38. Nákladové prvky, které jsou posuzovány při stanovování jednotkových nákladů - návrh konstrukce a instalace uvedení do provozu Nákladové prvky, které nejsou vždy posuzovány při stanovování jednotkových nákladů - kontrola/údržba - opakovaný návrh - dokumentace - provoz/manipulace Nákladové prvky, které nejsou často posuzovány při stanovování jednotkových nákladů - - prostoj nebo nedostupnost kvůli období kontroly/údržby školení bezpečnost a environmentální vliv výkon/porucha zastarávání demolice Tabulka 3.36: Nákladové prvky pro skladovací nádrže [113, TETSP, 2001] 3.1.12.2 Projekt a konstrukce Popis: Materiál celé nádrže by měl vyhovovat vnitřně uznávaným normám EN 14015, API 650, BS 2654, DIN 4119, NEN 38501, CPR9-3, BS 2594 nebo BS 4994 nebo jakýmkoli jiným národním nebo mezinárodním normám, které poskytují ekvivalentní úroveň bezpečnosti. (V příloze 8.1 Mezinárodní kodexy je uveden přehledu norem). Zařízení včetně nádrží a základů musí být nebo jsou obvykle konstruována tak, aby byla vyloučena posunutí a sklony, která představují nebezpečí pro bezpečnost a těsnost zařízení. Suroviny, výrobní proces, použité sledování a zkoušení jakosti nádrží a veškerého jejich vybavení musí být odpovídající technickému účelu. _______________________________ 1 V případech, kdy skladovaná kapalina má hustotu menší nebo rovnou 1 a tlak nad kapalinou je více či méně rovný atmosférickému tlaku. 35 Vzdálenosti mezi nádržemi a od nádrží ke stěnám a jiným stavebním prvkům jsou dostatečné, umožňující určení poruchy funkce a likvidaci požáru. Tyto vzdálenosti nebo postavené ochranné zdi minimalizují nebezpečí pro sousední zařízení nebo budovy. Více podrobností o vzdálenostech je uvedeno v kapitole 4.1.2.3. Souhrn důležitých aspektů a úvah o projektových a konstrukčních nárocích nádrží je uveden níže. A. Přínosy správného projektu Většina technických opatření, vztahujících se k redukci nebo eliminaci následků „abnormálních“ podmínek, je přijata během navrhování. V tomto stupni se vyhodnocují rizika ze ztráty kontroly a na základě toho jsou definována technická bezpečnostní opatření. V podstatě se v této fázi používají nejlepší průmyslové znalosti o látce, která má být skladována, aby se vybraly vhodné technické skladovací podmínky založené buď na analýze rizik nebo na analýze „zisků a nákladů“. Definování a implementace bezpečnostních opatření ve fázi projektu je bezpochyby nejlepší a nejlevnější možností. Účinnost bezpečnostních opatření musí být v průběhu doby udržována. To může být zajištěno pouze prováděním pravidelných kontrol fungování bezpečnostních zařízení, např. odlehčovacích ventilů, vzájemného blokování, zapínacích/vypínacích ventilů atd. Systém řízení by měl být organizován takovým způsobem, aby bylo možné se těmito kontrolami řádně zabývat. Nejprve by měl projektant zvážit úroveň vhodných provozních opatření, kterými se má řídit obsluha. Provozní opatření, např. jasné pokyny dané obsluze, jsou primárními požadavky pro prevenci přeplnění, přetlaku a/ nebo úniku. Několik příkladů demonstruje, jak účinná mohou tato operativní opatření být: • • • Nástroje používané pro řízení normálního provozu skladovacího systému jako jsou ukazatele hladiny nebo tlaku informují obsluhu ve chvíli, kdy nastane riziko, že procesní parametr překročí svou předem nastavenou hodnotu. Obsluha je potom schopna jednat rychle. Během pravidelných kontrol je obsluha schopna reagovat poté, co zpozoruje, že parametry překračují jejich předem nastavené limity (např. vibrace trubky, hluk čerpadla, neobvyklý zápach). Mohou potom zkontrolovat únik kapaliny a detekovat malé úniky dříve než vyústí v nekontrolovatelné vypuštění atd. Přítomnost obsluhy zabrání přeplnění v případech, kdy se plní nádoba, která není vybavena hladinovou přístrojovou technikou a/nebo alarmy. Musí být zachovávána účinnost těchto opatření. Kromě jiného je to úkolem systémů řízení, které obvykle napomáhají: • • • Pravidelnému školení obsluhy Aktualizaci provozních pokynů Kalibraci přístrojů na pravidelném základě. V tomto stupni se musí zvažovat environmentální inspekce skladovacího zařízení. Ty hrají důležitou roli při určování možných zdrojů emisí. Měly by být prováděny pravidelné kontroly, aby bylo zajištěno, že emise nepřekročí povolené limity. Navíc mohou informovat obsluhu, když se provozní hodnoty stávají neakceptovatelnými. Další podrobnosti jsou uvedeny v kapitole 4.1.2.2. 36 Provádění mechanických inspekcí skladovacích zařízení může hrát klíčovou roli při prevenci havárií. Základ plánu inspekcí je sestaven výběrem komponent v projektovém stádiu. Tyto komponenty nebo vlastní skladovací zařízení budou založeny na zkušenostech s: • • • Látkou Komponentou Kombinací komponenta /látka. Příklady jsou: • • • • Vhodnost konstrukčních materiálů a vyzkoušených montážních postupů (např. svařování) Výběr výrobců zařízení Správná specifikace zařízení jako jsou čerpadla, ventily, přístroje a plochy těsnění Situační plán pozemku, např. prověření snadného přístupu k zařízení. Systém řízení nese zodpovědnost za inspekční plán. Cílem tohoto inspekčního plánu je stanovit pravidla, aby se definovala četnost inspekcí, kritéria přijetí defektů atd. B. Nároky na projekt Nároky na projekt závisí na následujících aspektech (nejsou uvedeny v pořadí podle důležitosti): • • • • • • • • Účel skladovací nádrže (nádrží), např. nádrž je součástí výrobního procesu nebo je nádrž samostatně stojící jednotkou poskytující skladovací prostor na krátkou nebo delší dobu Jiné požadavky stanovené vlastníkem/provozovatelem a/nebo zákazníkem (např. objem skladování, dostupnost, optimální inspekční intervaly během provozního období výběrem „lepších“ materiálů nebo přidáním antikorozních přídavků na navrženou tloušťku komponent, typ míchadla atd.) Národní zákony a směrnice společně se specifičtějšími požadavky místní legislativy (např. požární předpisy, minimální vzdálenost mezi nádržemi atd.) Typ výrobků, které mají být skladovány a odpovídající (přiměřené) skladovací podmínky (tj. atmosférický, přetlakový nebo chladírenský stav) Tlak par výrobku, který určuje podmínku atmosférického nebo předepsaného nízkotlakého skladování, např. EFRT nebo FRT, nebo tlakového skladování Bezpečnostní (systémy a typy přístrojového vybavení) a environmentální požadavky (regulace emisí) Požadavky určující umístění, např. zařízení v sousedství (bezpečnostní vzdálenosti), vzdálenost k výstupku nebo nakládacím stojanům pro kamiony, vzdálenost k zařízením nebo obytným oblastem vně hraničního oplocení atd. Specifické požadavky na projekt předem určené klimatickými podmínkami nebo specifickými půdními podmínkami. Určení správného projektu by obecně mělo také zahrnovat úvahu o typu základů a nosnosti půdy ležící pod ním. Aspekty nosnosti obvykle zahrnují potenciál sedání, je nutné vzít v úvahu účinky cyklického zatěžování následkem toho, že nádrž bude postupně plněna a 37 vyprazdňována. Velká nerovnoměrná sedání mohou způsobit nadměrnou oválnost pláště nádrže s plovoucí střechou, která může způsobit, že se střecha zablokuje, sníží se bezpečnost a povede to k dodatečným emisím do ovzduší. C. Nároky na konstrukci Nároky na konstrukci závisí na následujících aspektech, ale nejsou jimi omezeny: • • • • • • • • Typu a velikosti nádrže Vybraném materiálu nádrže (např. měkká ocel, nerezová ocel, hliník nebo syntetické materiály) Počtu příslušenství a tvarovek, rozsahu automatizovaných operací podle druhu přístrojů Umístění nádrže v rámci specifické lokality (např. přístupnost, úroveň bezpečnostních opatření/vzdáleností, dostupná provozní doba) Přípustné době konstrukce Dostupnosti stavební expertízy na místě (např. typ metody postavení nádrže) Dostupnosti stavebního zařízení v lokalitě (např. jeřáby) Požadavcích stanovených (místními) úřady, např. stavební povolení, místní stavební zákony atd. D. Kodexy, normy a směrnice Některé příklady mezinárodních kodexů, norem a směrnic jsou uvedeny níže. Kompletnější přehled je uveden v příloha 8.1 Mezinárodní kodexy. Nadzemní skladování: EN 14015, API 650, API 652, DIN 4119, BS 2654, EEMUA 180, EEMUA 183, EMC 1980, CODRES 1991, CPR 9-2/3. Podzemní skladování: API 1615, ASTM D4021-92, DIN 6600, DIN EN 976, BS EN 976, AFNOR NF EN 976, CPR 9-1. Tlakové skladování: ASME Section II, ASME Code Cases: BPV, BS PD 5500, PD 6497, EEMUA 190, CODAP 95, Pravidla pro tlakové nádoby (Holandský kodex). Chladící skladování: EN 14620, API 620, NFPA 57, NFPA 59, BS 7777, EEMUA 147, IP Modelový kodex bezpečné praxe Svazek 1- Část 9, CPR 13. 3.1.12.3 Uvedení do provozu [113, TETSP, 2001] Uvedení do provozu nebo znovu uvedení do provozu po vyprázdnění nádrže vyžaduje, aby byla provedena úplná inspekce jak zevnitř tak zvnějšku nádrže, aby bylo zajištěno, že byly dokončeny veškeré mechanické a elektrické práce a že zařízení je bezpečné. Tato inspekce bude pokrývat alespoň následující: • • • Základy, stěny nízkých břehových hrází, podlahy a drenážní systémy Veškerá elektrická vodivá propojení a uzemnění, katodová ochrana a elektrické tvarovky Žebříky, manipulační lávky a zábradlí 38 • • • • • • Opatření na regulaci emisí Míchadla, větrací otvory a tlakové/podtlakové pojistné ventily Přístrojová vybavení včetně měřičů hladiny a teploty a všech alarmů Veškeré sací, vypouštěcí a drenážní ventily Systémy protipožární ochrany včetně vstřikování pěny Bezpečnostní systémy. Před chodem musí být z nádrže odstraněno všechno nářadí, suť a odpadní materiály jak zevnitř tak zvnějšku a všechny ventily (s výjimkou střešního drenážního ventilu u EFRT) musí být ponechány v uzavřené poloze. Veškeré střešní tvarovky jsou také v uzavřené poloze. Obvykle se provádí konečná inspekce vnitřku před uzavřením přístupového poklopu. 3.1.12.4 Řízení [113, TETSP, 2001] Hlavní operace, které mají být zvažovány v tomto dokumentu, jsou ty, u kterých je pravděpodobný únik materiálu z nádrže; ty jsou popsány na obrázku 3.1. Tyto operace mohou být rozčleněny na rutinní operace (např. plnění, vyprazdňování, měření hladiny, vzorkování atd.) a nerutinní operace před údržbou a kontrolou. Systémy řízení se musí vyrovnat s oběma typy, ale prostředky jsou odlišné; regulační systémy vybavené přístroji často pomáhají obsluze, když se zabývají rutinními operacemi, zatímco nerutinní operace se často provádějí manuálně při dodržování speciálních provozních pokynů. 3.1.12.5 Provoz [113, TETSP, 2001] Provoz nádrže znamená normální využívání nádrže pro skladování kapalin nebo zkapalněných plynů a hlavní činnosti, které dovolují její bezpečné použití (např. řízení, údržbu, kontrolu atd.). Opatření pro zajištění správného provozu nádrží jsou popsána v Kapitole 4.1.2. 3.1.12.6 Vyřazení z provozu a demolice [37, HSE, 1998] [113, TETSP, 2001] Vyřazení z provozu Při vyřazení z provozu musí být nádrže zabezpečeny. Metoda se bude lišit podle umístění nádrže, produktu, který obsahovala, a podle toho, zda má být vyřazena z provozu trvale nebo pouze dočasně. Běžnou praxí je, že se v plánovacím stupni provede vyhodnocení rizik, aby se identifikovala jakákoliv nebezpečí, která by se vyřazením z provozu mohla vyskytnout. Předběžné kroky v procesu vyřazování z provozu (které se používají také pro potrubí) jsou: • • • Izolace nádrží od jakéhokoli procesu, zařízení nebo skladovací nádoby buď odstraněním potrubních sekcí nebo připevněním plochých částic. Uzavírací ventily samy o sobě nejsou adekvátní Co největší vyprázdnění nádrží Otevření přístupových poklopů, aby se napomohlo odvětrávání Nádrže, které jsou vyřazovány z provozu trvale, jsou zabezpečeny důkladným vyčištěním a zbavením plynů. Jakékoli vstupní body (přístupová okénka atd.) by měly být fyzicky 39 uzavřené nebo zatarasené, aby se zabránilo nepovolenému přístupu. Alternativně mohou být odstraněny velké dveřní části pláště nádrže, aby se znemožnilo vytvoření nebezpečné atmosféry. Nádrže, které jsou vyřazovány z provozu dočasně, jsou zabezpečeny důkladným vyčištěním, jak je výše uvedeno nebo naplněním vodou nebo inertním plynem, např. dusíkem. Pokud je použit inertní plyn, nádrž je označena nálepkou, aby bylo jasné, že obsahuje plyn, který by mohl způsobit udušení, pokud by se vstoupilo dovnitř. Jak je výše uvedeno, jakékoli vstupní body by měly být fyzicky uzavřeny. Pravidelná kontrola zajišťuje, že nádrž zůstane v bezpečném stavu. Nádrže z uhlíkové oceli, které byly po nějakou dobu naplněny vodou, budou podléhat vnitřní korozi; až se voda vyprázdní, vnitřní povrch nádrže bude rychle rezivět (oxidovat), výsledkem bude nebezpečné vyčerpání kyslíku z atmosféry nádrže. V několika členských státech musí být vydáno povolení k takové práci nebo obdobný schvalovací postup. Takové povolení specifikuje: • • • • Oblast, které se povolení týká Práce, které mají být provedeny a metodu, která má být použita Časový limit povolení Opatření, která mají zajistit, že byly odstraněny všechny hořlavé materiály a nemohou být náhodně znovu zavedeny. Demolice Demolice nádrže, která obsahovala hořlavé nebo jiné nebezpečné kapaliny, je potenciálně (velmi) nebezpečná. Práce za tepla by mohla způsobit explozi, pokud by se prováděly předtím než byly nádrže a potrubí vhodně odvodněny a vyčištěny. Nádrže, které obsahovaly hořlavé kapaliny, potřebují speciální přípravu, aby byly odstraněny hořlavé páry nebo přidružené kapaliny a kaly. Rezidua, která mohou emitovat hořlavé páry, když budou zahřáty, mohou být přítomny na stěnách a na spodní straně střechy. Někdy může být vhodné využít služeb speciální firmy na demolici nádrží s odpovídajícími odbornými znalostmi a vybavením. 3.1.12.7 Vybavení nádrží [67, Rentz et al, 1998] Následující vybavení skladovací nádrže může být instalováno podle způsobu, pro který je navrženo: větrací otvory, přístupová okénka, měřící plovákové trubice, měřící okénka /vzorkovací trubice, okrajové větrací otvory, střešní drenážní kanály, střešní podstavce, nedrážkované trubice s vodícími tyčemi, drážkované trubice s vodícími tyčemi/vzorkovací trubice a zavzdušňovací ventily. Toto vybavení vypomáhá konstrukční podpoře nebo zajišťuje určité provozní funkce. Může být zdrojem emisí do ovzduší, protože vyžaduje průniky ve střeše. Například vybavení pro vnějšní plovoucí střechy zahrnuje: přístupová okénka, trubice s vodícími tyčemi, střešní podstavce, zavzdušňovací ventily a automatické měřící plovákové trubice. 3.1.12.7.1 Větrací otvory [113, TETSP, 2001] [41. Concawe, 1999] [84, TETSP, 2001] [3, CPR, 1984, 378 HSE, 1998] Normální podpora může být zajištěna následujícími typy větracích otvorů podle typu nádrže: 40 Otevřené větrací otvory Skladovací nádrže, které fungují pouze při atmosférickém tlaku (tj. bez stavů přetlaku nebo vakua existujících v nádrži), jsou vybaveny otevřenými střešními větracími otvory. Tyto větrací otvory nemohou být uzavřeny. Otevřené větrací otvory jsou projektovány, aby zajistily, že za podmínek nejvyššího proudění par (tj. když zásobovací čerpadla fungují při maximální kapacitě a okolní podmínky simultánně produkují maximální intenzitu odplynování) nemůže vzniknout žádný nebezpečný podtlak nebo přetlak. Tlakové/podtlakové pojistné ventily (PVRV) Tlakové pojistné ventily zabraňují vytvoření nadměrného přetlaku a podtlakové ventily zabraňují zhroucení nádrže následkem záporného tlaku v nádrži. Tyto funkce mohou být kombinovány do tlakového/podtlakového pojistného ventilu (PVRV), také známého jako odvzdušňovací ventil. V normě BS 2654 (Mezinárodní kodexy) jsou tyto ventily doporučeny pro použití u atmosférických nádrží s pevnou střechou, v nichž se skladuje produkt s bodem vzplanutí pod 38oC a pro použití u nádrží obsahujících produkt, který je zahříván nad svůj bod vznícení. Tabulka 3.8 ukazuje základní typy nádrží spolu s jejich projektovanými hodnotami přetlaku a podtlaku. Nádrže na zkapalněný plyn jsou vždy vybaveny tlakovými pojistnými ventily. V určitých projektech, např. v případě chladírenských nádrží jsou vhodné také podtlakové pojistné ventily. Tyto ventily chrání nádrž před odchylkami tlaku následkem nesprávného fungování nebo stavů požáru. Odvzdušňovací větrací otvory Nádrže s plovoucí střechou mohou být vybaveny automatickými odvzdušňovacími otvory (také nazývanými zavzdušňovací ventily), aby odváděly vzduch a páry zpod plovoucí střechy během počátečního plnění a aby umožnily odplynování, když se nádrž vyprazdňuje tak, aby střecha dosedla na své podstavce. Obvykle se automaticky otevírají dříve než střecha dosedne na své podstavce, čímž se zastaví tvorba vakua, ale za normálních podmínek jsou tyto větrací otvory uzavřeny. Velikost odvzdušňovacího otvoru/zavzdušňovacího ventilu je dána rychlostí průtoku produktu (a par), když se nádrž naplňuje. Je důležité mít projektované trubkové podpěry zavzdušňovacího ventilu, které otevírají větrací ventil podobným způsobem jako střešní podpůrné podstavce, tj. aby měly nastavení pro provoz a pro údržbu. Změna nastavení podpůrných podstavců střechy by měla vždy zahrnovat podobnou změnu podpůrného nastavení zavzdušňovacího ventilu, aby se zabránilo nesprávnému fungování celého systému. Větrací otvory okrajových těsnění U nádrží s vnějšími plovoucími střechami se vyžaduje větrací otvor okrajového těsnění pro těsnění, která mají „prostor pro páry“ pod primárním okrajovým těsněním, například parní montovaná těsnění a mechanická těsnění patkového typu. Kapalinová montovaná těsnění nevyžadují okrajový větrací otvor. Hlavní funkcí okrajového větracího otvoru je umožnit únik do atmosféry ložiskům páry, která jsou pod tlakem. Ložiska par se mohou tvořit pod plošinou plovoucí střechy a potom si naleznou cestu do okrajového prostoru. Přetlak uvnitř okrajového prostoru může poškodit materiál okrajového těsnění a snížit takto účinnost těsnění. Nouzová pomoc může být zajištěna: • Většími nebo dalšími větracími otvory 41 • • Přístupovými poklopy nebo kryty poklopů, které se zvednou při abnormálním vnitřním tlaku Účelově vybudovanými pojistnými zařízeními, např. na přetlakových nádržích. Jinou možnou alternativou je, že nádrže s pevnou střechou obsahující hořlavé kapaliny mohou být konstruovány tak, že se střecha v případě exploze roztrhne u vrcholu nádrže. Svár mezi střechou a stěnou nádrže je proto slabší než svár mezi dnem a stěnou nádrže. 3.1.12.7.2 Měřící a vzorkovací okénka Výrobky jsou v atmosférických skladovacích nádržích obvykle smáčeny nebo se měří úbytek kapaliny z kalibračních a měřících trubic. Měří se takové parametry jako jsou: výška, hmotnost, hustota a/nebo tlak. Měřidlo nebo měřící trubice jsou za normálních okolností uzavřeny krytem kvůli prevenci úniku emisí do ovzduší. Běžné jsou samočinně se zavírající poklopy s nožním ovládáním, které jsou parotěsné. Je u nich možné automatické měření a oproti manuálnímu ponořování mají tu výhodu, že umožňují určení množství kapaliny bez otevření nádrže. Měřící tyče jsou možným zdrojem vznícení, poněvadž mohou produkovat frikční ohřev a jiskřící nebo statickou elektřinu. Obvykle se vyrábějí z nejiskřících slitin a jsou uzemněny tak, jak je popsáno např. BS 5958 (viz. Příloha 8.1 Mezinárodní kodexy). Ponorné pásky mohou být alternativou pro měření hloubky. U nádrží EFRT se nedoporučuje přístup k samotné střeše během provozu bez dýchacího přístroje a bez asistence. 3.1.12.7.3 Měřící trubice a vodící tyče [114, UBA, 2001] [41, Concawe, 1999] Měřící trubice a vodící tyče se instalují, aby: • • • • Umožnily přístup pro měření hladiny kapaliny Umožnily přístup pro měření teploty kapaliny Umožnily přístup pro vzorkování kapaliny Zabránily střeše v rotaci Pro nádrže typu EFRT se doporučuje alespoň jedna měřící trubice. Při použití dvou trubic (jedna pro automatické měření hladiny a druhá pro manuální ponor) jsou obvykle přilehlé a připevněné k nádrži (přednostně k podlaze) stejným způsobem. Pokud se provádí manuální a automatické měření ve stejné měřící trubici, potom je nutné, aby metoda vyproštění automatického měřidla umožnila bezpečné vzorkování a měření a aby minimalizovala pravděpodobnost rozlití. 3.1.12.7.4 Přístrojové vybavení [41, Concawe, 1999] [18, UBA, 1999] [3, CPR, 1984] [113, TETSP, 2001] 42 Lokální nebo vzdálené přístroje by mělo být v souladu s příslušnými normami; Manuál pro měření ropy Institutu ropy (IP) a Elektrický bezpečnostní kodex IP poskytnou specifické rady, stejně tak jako ostatní kodexy, normy a směrnice v tomto oboru; viz. Příloha 8.1 Mezinárodní kodexy. Regulace hladiny a ochrana před přeplněním Během plnění je obvykle nedostatečné kontrolovat a zaznamenávat pouze hladinu plnění. Protože existuje nebezpečí přeplnění a následného znečištění vody a půdy, mohou být skladovací nádrže vybaveny ochranou proti přeplnění tak, že plnění může být automaticky přerušeno dříve než je dosažena maximální povolená hladina kapaliny. V případě, že se plnění neprovádí automaticky, ale manuálně, je nádrž obvykle vybavena alarmem, který signalizuje dosažení maximální povolená hladina kapaliny. Po spuštění alarmu mají pracovníci dostatek času ukončit plnění. Zachycovač plamenů (jiskrojem) Atmosférické skladovací nádrže obsahující těkavé látky mohou mít nad kapalinou hořlavou atmosféru. Aby se zabránilo zapálení těchto par externím zdrojem (např. osvětlením), mohou být otevřené (vzdušné) větrací otvory vybaveny zachycovači plamenů. Tyto jiskrojemy se mohou ovšem částečně nebo plně zablokovat (např. ledem, špínou, polymerizovaným produktem, voskem atd.). Protože otevřený větrací otvor je projektovaný a namontovaný proto, aby se zabránilo vzniku přetlaku nebo podtlaku v nádrži, instalace těchto zachycovačů může ohrozit celistvost nádrže, pokud nejsou pravidelně kontrolovány a udržovány. Tlakové pojistné ventily jsou obvykle projektovány tak, že proud par z ventilu překračuje rychlost šíření ohně v páře a brání tak vnikání plamenů dovnitř nádrže. Následkem blokování výše popsanými jiskrojemy nejsou tyto obvykle namontovány v sadách s PVRV – viz. API 650 (Příloha 8.1 - Mezinárodní kodexy). Detekce netěsností a plynů Přístroje a/nebo analyzátory se používají k detekci úniku a rozlití kapalin a/nebo plynů. Zvláštním případem je ověření bezpečné pracovní úrovně kontaminace v nádobách před vnitřní údržbou. Dále je uveden neúplný seznam některých typicky používaných postupů: • • únik plynů může být detekován indikátory hořlavých plynů, analyzátory organických par s všeobecným účelem nebo specifickými plynovými analyzátory únik kapalin může být detekován systémy pro zachycování rozlití. Hladinové senzory nebo senzory rozhraní hladin mohou být použity pro nerozpustné organické látky, zatímco měřiče pH a měřiče vodivosti mohou být použity při manipulaci s kyselinami nebo zásadami. 3.1.12.7.5 Přístupová okénka [41, Concawe, 1999] [113, TETSP, 2001] U nadzemních svislých atmosférických nádrží přístupová okénka na úpatí nádrže dovolují přístup po přerušení práce a dovolují provést odplynování nádrže. Takto jsou během čištění odstraňovány pevné látky zbylé v nádrži. Nádrže větší než 25 metrů v průměru vyžadují z bezpečnostních důvodů alespoň dvě přístupová okénka. Také vodorovné nádrže (jak atmosférické tak tlakové) jsou obvykle opatřeny přístupovým okénkem v horní části nádrže. 43 3.1.12.7.6 Drenážní kanály [41, Concawe, 1999] [37, HSE, 1998] [113, TETSP, 2001] [3, CPR, 1984] Drenážní kanál u atmosférických nádrží umožňuje odstranění vody, která se může akumulovat u základny nádrže. Toho se nejlépe dosáhne vnitřní vypouštěcí čerpací jímkou na vodu a potrubím vedoucím k vnějšímu výstupnímu otvoru s ventilem. V případě hořlavých kapalin je běžnou praxí zaslepit ventily, když se nepoužívají. Je nutná přísná provozní kontrola kvůli zabránění náhodného odčerpání obsahu nádrže, zůstal-li ventil otevřeného po odčerpávání vody. Nádrž typu EFRT vyžaduje druhý typ odvodnění. Kvůli dešťové vodě musí být zajištěno odvodnění střechy. Voda je odváděna interním kloubovým potrubím nebo pružnou hadicí s ventilem na konci u paty nádrže. Doporučuje se zpětný ventil blízko střechy, aby se zabránilo jakémukoli unikání do drenážního kanálu z produktu dosahujícího ke střeše a vypařujícího se. Obvykle je střešní drenážní kanál u paty uzavřen, aby se zabránilo jakémukoli unikání produktu. To musí být doplněno programem pravidelného odvodňování, obzvláště během nebo po přívalových deštích, jinak existuje vážné riziko poklesnutí střechy a zapříčinění značných emisí. Reference [3, CPR, 1984] však uvádí, že drenážní kanál by měl být vždy otevřený. V tomto případě by unikání produktu do střešního drenážního potrubí mělo za následek rozlití. U tlakových skladovacích nádrží jsou drenážní systémy obvykle zajišťovány dvěma ručně uzavíratelnými kulovými ventily, které jsou odděleny alespoň 600 mm podepřeným potrubím se spádem směrem k výpustnímu otvoru. Dva drenážní ventily jsou umístěny tak, aby umožnily simultánní obsluhu obou ventilů jedním pracovníkem. Ventil po proudu je obvykle rychločinný ventil odpruženého typu (pružina k uzavření), který bude fungovat jako rukojeť zařízení bdělosti. Drenážní výpustní bod může být může tvořit sadu s úpravou par (tj. tepelným okysličovadlem) přes nádobu na vyřazování par. 3.1.12.7.7 Míchadla [41, Concawe, 1999] Míchadla se používají v míchacích nádržích a jako prevence akumulace pevných látek a kalů při základně nádrží. Obvykle je jejich údržba možná bez nutnosti uzavření nádrže. Měla by se zvážit instalace varovných zařízení, která by signalizovala selhání ložisek nebo mechanických těsnění, zejména tam, kde je po dlouhou dobu provoz bez obsluhy. Tím se zajistí rychlé řešení u problému, který by mohl přerůst v bezpečnostní nebo environmentální havárii. 3.1.12.7.8 Topné systémy [3, CPR, 1984] [37, HSE, 1998] [113, TETSP, 2001] [ 18, UBA, 1999] Dovnitř nádrže se instaluje potrubí, kterým je čerpána pára, ohřátá voda nebo ohřátý olej, z důvodu ohřívání produktů skladovaných v nádržích (např. usnadní se tak čerpání viskózního produktu). Normy pro konstrukci vytápěných nádrží a jejich přidružených topných zařízení jsou např. BS 799, BS 5410 nebo BS 806 (Viz. Příloha 8.1 Mezinárodní kodexy). Obvykle je výpustní trubka umístěna nad topným hadem nebo prvkem, aby se zabránilo expozici jakéhokoliv vnitřního ohřívaného povrchu nebo jakéhokoliv senzoru kontroly 44 teploty. Druhá drenážní trubka je připevněna na nižší úrovni tak, aby nádrž mohla být zcela vyprázdněna, když to je nutné. Blokovaný uzavřený ventil nebo slepá příruba zabrání, aby se toto drenážní potrubí používalo během normálního provozu. Alternativou je připevnění alarmu nízké hladiny kapaliny spojeného s vypínačem topného tělesa nebo alarm, který by signalizoval významné změny. Topný systém může být vybaven přístroji na různé úrovni podle specifikace produktu a provozních požadavcích. Je-li to nutné, jsou teplota a/nebo tlak skladovaného produktu jsou monitorovány kvůli provozním podmínkám nebo vlastnostem látky, např. u vytápěných nádrží nebo při nutnosti krytí plynem. 3.1.12.7.9 Těsnící prvky [149, ESA, 2004] Hlavním účelem těsnění je zachycení kapaliny nebo zkapalněných plynů a prevence nebo snížení emisí. Významný podíl na fugitivních emisích mají ztráty z neutěsněných zdrojů včetně skladovacích nádrží, z potrubí s otevřeným koncem (nepřikrytých), z tlakových pojistných ventilů, z větracích okének, z nálevkovitých rozšíření, z odkalovacích systémů a z rozlití. V jiných případech mohou být tyto ztráty způsobeny únikem v těsnících prvcích jednotlivých částí zařízení jako jsou: • • • • • • Míchadla/míchačky Kompresory Příruby Čerpadla Kryty nádrží Ventily. Některé důležité příčiny ztrát unikáním jsou: • • • • • • Špatně vložené vnitřní nebo vnější těsnící systémy Instalační nebo konstrukční vady Opotřebení a trhliny Selhání zařízení Znečištění těsnícího prvku Nesprávné provozní podmínky. 3.1.12.7.10 Ventily Ventily jsou součástí nádrže i tak přepravního systému. Jsou popsány v kapitole 3.2.2.6. 45 3.1.13 Kontejnery a skladování kontejnerů A. Popis [7, CPR, 1992, 36, HSE, 1998, 116 Associazzione Italiana Commercio Chimico, 2001] Kontejnery jsou klasifikovány jako: • • • • • • Skleněné láhve do 5 litrů Plastické lahve nebo barely do 60 litrů Kovové kanystry do 25 litrů Ocelové nebo GRP (skleněnými vlákny vyztužený polyester) barely do 300 litrů Papírové (pouze pevné látky) nebo plastické pytle Středně velké kontejnery (IBC) Materiál kontejneru musí být perfektně kompatibilní s chemickými a fyzikálními vlastnostmi kapaliny, aby se zabránilo interakci s následnou reakcí nebo únikem látky. V Mezinárodních kodexech jsou vyjmenovány nejvýznamnější kodexy. Pro nebezpečné látky musí být kontejnery UN provozně testovaného typu. Aby se zabránilo disperzi produktu u kapalných látek, je povinné respektovat procenta plnění nádoby podle vlastností produktů. Kontejnery musí být robustní a musí mít dobře osazené kryty nebo víka, aby odolaly vylití, když budou převráceny. Pro přepravu a skladování chemických výrobků se obvykle používá několik typů kontejnerů: Skleněné kontejnery Skleněné láhve obvykle nepřekračují objem 5 litrů a často ani 2,5 litru. Ve většině případů jsou skleněné láhve určeny k okamžitému použití např. v laboratoři. Barely Barely jsou většinou válcovité nádoby s plochým víkem a dnem. Tvar barelu závisí na povaze skladovaného výrobku. Barely mohou být vyrobeny z oceli, plastů, dřeva, lepenky nebo jiných materiálů. Plastické kompozitní kontejnery Tyto typy kontejnerů jsou vyrobeny z vnitřní plastické nádoby a vnějšího (lepenkového, dřevěného atd.) obalu. Jakmile jsou jednou složeny, nemohou být znovu rozděleny. Kompozitní kontejnery Tento typ kontejnerů je vyroben z vnitřní skleněné, porcelánové nebo kameninové nádoby a vnějšího (lepenkového, dřevěného atd.) obalu. Po zavedení tohoto druhu kontejneru nemohou být znovu odděleny. Většina těchto kontejnerů může být „opravena“, pokud jsou použité kontejnery zkontrolovány podle úředních postupů. Velké kontejnery (IBC) Tyto typy kontejnerů mohou mít různé tvary, velikosti a objemy, maximální kapacity kontejnerů jsou tyto: 46 • • 3 m3 pro pevné IBC 1,5 m3 pro pružný IBC. IBC běžně používané jsou: • • • kovové IBC: zcela vyrobené z kovového materiálu, tj. jak kontejner tak přídavné zařízení. pružný IBC: vyrobené z textilu, filmu nebo jiného pružného materiálu (eventuálně také kompozitního materiálu) a přídavné zařízení. pevné plastikové IBC: mají pevné plastikové základní části s nebo bez kostry pro mechanickou podporu a přídavné zařízení Kontejnery mohou samozřejmě být používány ke skladování všech druhů materiálů ve všech různých typech průmyslových odvětví. Tato kapitola se zabývá pouze skladováním kontejnerů s nebezpečnými materiály. Obrázek 3.16 ukazuje, že kontejnery s nebezpečnými materiály mohou být skladovány ve (I) volných skříních, (II) vybavených skříních, (IIIa) skladovacích buňkách v několika podlažní budově, (IIIb) skladovacích buňkách v jednopodlažní budově, v (IV) skladovacích budovách a na (V) skladištních dvorech. Skříně jsou velmi malé jednotky a nejsou dále popsány. Poslední tři jsou popsány v následujících kapitolách. Ještě důležitější než správné skladovací zařízení týkající se nebezpečných materiálů je určení, zda je rozdělení na části nutné. V zásadě má být každá kategorie nebezpečných materiálů skladována odděleně od jiných nebezpečných materiálů. Kompatibilní a nekompatibilní kombinace nebezpečných materiálů jsou uvedeny v Příloze 8.3. Obrázek 3.16: Možná umístění pro skladování nebezpečných látek v kontejnerech [7, CPR, 1992] B. Případné zdroje emisí (kontejnery) Provozní ztráty se při skladování balených nebezpečných materiálů nevyskytují. Jediné případné emise jsou z nehod a (velkých) havárií. Na tyto emise se zaměřuje Kapitola 4. 47 3.1.13.1 Skladovací buňky A. Popis [7, CPR, 1992, 36, HSE, 1998] Skladovací buňka, obsahující nebezpečné materiály v kontejnerech, je obvykle umístěna v přízemí. Skladovací buňka v několikaposchoďové budově neobsahuje více než 500 litrů nebezpečných materiálů, přičemž v jednopodlažní budově obvykle obsahuje maximálně 2500 litrů nebezpečných materiálů. Má-li skladovací buňka přímý přístup k dílně, kde obvykle probíhají činnosti s nebezpečím požáru, je buňka vybavena samočinně se zavírajícími dveřmi. Skladovací buňka může obsahovat volnou nebo vybavenou skříň pro oddělené skladování nebezpečného produktu (dělení na části), který může reagovat s jinými skladovanými látkami a produkovat nebezpečné plyny nebo dým, nebo které mohou způsobit nebezpečné situace jako jsou výbuchy, uvolnění nebezpečných materiálů rozstříknutím nebo nadměrné horko. B. Případné zdroje emisí (skladovací buňky) Provozní ztráty se při skladování balených nebezpečných materiálů nevyskytují. Jediné případné emise jsou z nehod a (velkých) havárií. Na tyto emise se zaměřuje Kapitola 4. 3.1.13.2 Skladovací budovy [HSE, 1998 #35; CPR, 1991 #8; CPR, 1992 #7; [Austria, 1991, 45, Vlaanderen,] [117, Verband Chemiehandel, 1997, 127, Agrar, 2001] Skladovací budovy se používají ke skladování všech druhů látek od barelů s hořlavými kapalinami a ocelových lahví se stlačeným plynem až po balené produkty jako jsou chemikálie a pesticidy nebo chemické odpady čekající na likvidaci. Může to být samostatná budova nebo může být součástí jiné budovy. Dobrý projekt a výstavba skladovací budovy obsahující nebezpečné materiály se zaměřuje na takové události jako požár, exploze a uvolňování nebezpečných látek, kvůli prevenci nebo jejich regulaci. Je důležitá také dobrá řídící praxe a provozní techniky; tyto jsou popsány v Kapitole 4. Mezi členskými státy existuje mnoho různých norem týkajících odolnosti vůči požáru, velikosti oddělení, únikových prostředků a pomoci hasičům ve skladovacích budovách. Rozdíly v těchto normách jsou dány množstvím a druhem nebezpečných skladovaných materiálů. To znamená, že popisy skladovacích budov uvedené v této kapitole jsou obecné a slouží tak jen jako určité příklady. Obvykle se skladovací budovy staví z nehořlavých materiálů, avšak ne vždy. Stupeň odolnosti vůči požáru, který budova poskytuje, určuje minimální vzdálenosti od hranic pozemku a jiných budov, která musí být dodržována. S dostatečným stupněm odolnosti vůči požáru může být skladovací budova také součástí jiného závodu. Rozdělení prostorů zamýšlených pro oddělené skladování nebezpečných materiálů se může provést pomocí příčkových zdí nebo začleněním zóny bez skladování. Některá skladiště mají v rámci hlavního skladiště vnitřní zabudovaný sklad. Vnitřní sklad může být používán ke skladování obzvláště nebezpečných materiálů, například vysoce hořlavých kapalin a plynů 48 nebo peroxidů. Kompatibilní a nekompatibilní kombinace nebezpečných materiálů jsou uvedeny v Příloze 8.3. Podlaha (podlahy) budovy je obvykle vyrobena z nehořlavého materiálu, je vodotěsná a je odolná vůči skladovaným látkám. Střecha budovy je odolná vůči větrem rozfoukávaným požárům a střešní struktura je svou konstrukcí odolná vůči ohni, aby zabránila vniknutí požáru do skladu. Stupeň odolnosti vůči požáru závisí na různých faktorech jako jsou vzdálenost skladu k okraji pozemku nebo jiným budovám a typ skladované látky. Skladovací budova je obvykle vybavena vhodným větráním, aby se zabránilo vytvoření výbušné směsi, např. následkem úniku, a aby se extrahovaly jakékoli škodlivé nebo nepříjemné dýmy. Používání elektrického zařízení může generovat jiskry, které mohou ve skladovací budově roznítit oheň, proto je důležité používat elektrická zařízení chráněná vůči explozi. Avšak ve většině případů bude obvykle stačit řádné uzemnění ocelové konstrukce. Úroveň požární prevence a protipožárních opatření závisí na mnoha faktorech jako jsou hořlavost skladovaných látek, hořlavost obalů a skladované množství. Pokud ve skladovacím zařízení vypukne požár, může se uvolnit část skladovaných látek. Vznikne-li znečištěný hasící prostředek, jsou přijímána opatření, aby se zabránilo těmto materiálům dostat se do půdy, kanalizačních sítí nebo povrchových vod. Systémy pro sběr hasící látky mohou být vybudovány několika způsoby, podrobnější informace jsou uvedeny v Kapitole 4.1.7.5. Kapacita sběrných systémů je dána typem a množstvím skladovaných látek a je podrobněji popsána v Kapitole 4.1.7.5. B. Případné zdroje emisí (skladovací budovy) Provozní ztráty se při skladování balených nebezpečných materiálů nevyskytují. Jediné případné emise jsou z nehod a (velkých) havárií. Na tyto emise se zaměřuje Kapitola 4. 3.1.13.3 Venkovní skladování (skladištní dvory) A. Popis [7, CPR, 1992, 8, CPR, 1991, 35, HSE, 1998] V principu se opatření a předpisy pro venkovní skladování nebezpečných (balených) materiálů neliší od opatření a předpisů pro skladování uvnitř budovy (viz. Kapitola 3.1.13.2). Množství a typ skladovaných látek určuje minimální vzdálenosti od hranic pozemku a budov, které musí být dodržovány. Kvůli ochraně před přímým slunečním světlem a deštěm může být skladovací místo vybaveno střechou. Opatření používaná pro rozsypané a rozlité látky a použité hasící prostředky jsou stejná jako ta používaná ve skladovacích budovách a jsou popsána v Kapitole 3.1.13.2. Není-li skladovací místo opatřeno střechou, jsou na tomto místě předpisy pro regulované vypouštění (možná znečištěné) dešťové vody. Úroveň požární ochrany a protipožárních opatření závisí na mnoha faktorech jako jsou hořlavost skladovaných látek, hořlavost obalů a skladované množství. 49 B. Případné zdroje emisí (skladištní dvory) Provozní ztráty se při skladování balených nebezpečných materiálů nevyskytují. Jediné případné emise jsou z nehod a (velkých) havárií. Na tyto emise se zaměřuje Kapitola 4. 3.1.14 Jímky a kalojemy A. Popis [113, TETSP, 2001] Jímky a kalojemy se používají v průmyslu a v zemědělství. V průmyslu se používají k přechovávání veškeré vody včetně chladící a hasící vody, neupravených odpadních vod a upravené vody. Mohou se také používat k uchovávání solanky. V zemědělství se používají pro skladování a úpravu mrvy a siláže. Jímky a kalojemy se nepoužívají pro těkavé ropné produkty nebo chemikálie. Rozdíl mezi jímkami a kalojemy není přesně definován a tyto termíny jsou často zaměňovány. Pro tento způsob skladování se používají také jiné pojmy např. rybník. Existují dva typy: přirozeně vytvořené a umělé. Velikost a tvar jímky nebo kalojemu je místně specifickou otázkou. Typické jsou pravoúhlé jímky s poměrem délky k šířce 3:1 nebo méně. Hloubky jsou opět místně specifické v rozmezí 2 až 6 metrů. Konstrukce: V místech s příhodnou topografií, terénem a půdou mohou jímky a kalojemy s hliněnými hrázemi poskytnout cenově příznivé skladování pro látky jako jsou hasící voda nebo upravené odpadní vody. Kalojemy mohou být budovány buď nad nebo pod úrovní okolí, jejichž hladina je určována ekonomickými výhodami, které plynou z porovnání výkopů a zavážky. (viz. Pollution Prevention Guidance18 Note /= Sdělení 18 Směrnice o prevenci znečištění/ vydané Environment Agency, UK /= Agenturou pro životní prostředí, Spojené království/). Existuje-li riziko znečištění podzemních vod, kalojem by měl být za použití jílu nebo vložky ze syntetické membrány nebo betonové vrstvy zcela nepropustný. Obrázek 3.17: Příklad skladování kalu s náspem zeminy a projektové rysy 50 B. Případné zdroje emisí (jímky a kalojemy) Tabulka 3.37. a tabulka 3.38 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí z jímek a kalojemů. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí do ovzduší Frekvence emisí Objem emisí 2 3 2 1 3 3 1 2 Plnění Skladování Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Emisní ohodnocení 6 9 2 2 N/A N/A N/A N/A N/A Tabulka 3.37: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ jímek a kalojemů [87, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování 2 1 2 1 3 0 Emisní ohodnocení 2 3 0 Tabulka 3.38: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ jímek a kalojemů [87, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.15 Vytěžené kaverny (atmosférické) Podrobnosti o tlakových vytěžených kavernách jsou uvedeny v kapitole 3.1.16 a podrobnosti o solných kavernách v kapitole 3.1.17. Následující popis se týká atmosférických i tlakových Kaveren.. Většina vytěžených kaveren je tlakového typu [150, Geostock, 2002]. Při budování kaverny ve skále existují tři hlavní faktory, které se musí brát v úvahu: 1. skladovaný uhlovodíkový produkt musí být lehčí než voda 2. skalní podloží musí být dostatečně tvrdé a homogenní 3. kaverny ve skále musí být vyhloubeny pod hladinou spodní vody v takové hloubce, kde tlak spodní vody okolo kaverny je vyšší než tlak uvnitř kaverny 51 Rozdíl v měrné hmotnosti mezi skladovaným uhlovodíkovým výrobkem a vodou spolu s umístěním kaveren dostatečně hluboko pod hladinou podzemní vody zajišťuje, že hydrostatický tlak podzemní vody obklopující skalní kavernu je vyšší než hydrostatický tlak skladovaného uhlovodíku, a tím brání kapalině a plynu v unikání. Infiltrační voda vstupující do kaverny přes praskliny a spáry ve skalním masivu se shromažďuje ve vodním lůžku a je odčerpávána. Existuje několik alternativních variant přijatelného skalního podloží včetně intruzívních hornin, metamorfovaných hornin, vápence, určitých sedimentárních hornin a v některých případech dokonce i vulkanických hornin. [81, Neste Engineering, 1996] A. Popis [81, Neste Engineering, 1996] Existují dva hlavní typy skladovacích principů v hlubinných kavernách. Kaverny s pevným vodním ložem Na dně kaverny se udržuje vrstva vody o hloubce méně než jeden metr. Hladina vody je udržována na konstantní výšce čerpadlem pro přepad. Kaverny vybudované na principu pevného vodního lože mohou skladovat např. surovou ropu, LPG, benzín, motorovou naftu, lehké topné oleje a těžké topné oleje. Viz. obrázek 3.18. Obrázek 3.18: Schéma kaverny s pevným vodním lůžkem [81, Neste Engineering, 1996] Kaverny s kolísavým vodním ložem U tohoto typu skalní kaverny je hladina skladovaného uhlovodíkového produktu udržována v téměř konstantní výšce změnou hloubky vody. Kaverna je vždy plná a množství vody je na minimu, když uhlovodíkový produkt zcela zaplňuje kavernu. Naopak, když v kaverně není žádný uhlovodíkový produkt, je plná vody. Viz. obrázek 3.19. Kaverny konstruované s kolísavým vodním ložem se používají například pro skladování benzínu. Těžké oleje, které se musí skladovat za vyšších teplot, a jiné uhlovodíkové produkty vyžadující velkou čerpací kapacitu výpusti se skladují v kavernách využívajících suchý čerpací prostor na spodní úrovni jedné nebo více kaveren 52 Obrázek 3.19: Schéma kaverny s kolísavým vodním lůžkem [81, Neste Engineering, 1996] Typické objemy těchto kaveren se pohybují od 50000 do 580000 m3. Avšak regionální skladiště LPG v přetlakových hlubinných kavernách mohou být malá - pouze 8000 m3, jako například skladiště LPG v Sennecey ve Francii; viz. Kapitola 3.1.16. Rafinerie Porvoo ve Finsku používá kaverny typu pevného vodního lože, protože potřebují méně vody a tím i menší úpravu vody. Hloubka, ve které je kaverna umístěna, se liší podle přítomnosti horniny a uhlovodíkového produktu, který má být skladován. Typické hloubky jsou v rozmezí 40 až 170 metrů. Například v rafinerii Porvoo je přetlaková kaverna, obsahující LPG, umístěna 140 metrů pod hladinou spodní vody, viz. obrázek 3.20. Obrázek 3.20: Schéma tlakové kaverny a chladící kaverny pro skladování LPG [81, Neste Engineering, 1996] 53 Konstrukce [81, Neste Engineering, 1996, 150, Geostock, 2002] Konstrukce ekonomicky životaschopných skalních kaveren je vysoce závislá na příznivých horninových podmínkách a podmínkách spodní vody. Provádějí se studie místa, aby se určila kvalita horniny, pevnost, diskontinuita, směr břidličnatosti a jiné cenné informace. Ty jsou sbírány a analyzovány, aby se vytvořily plány těžby. Zjišťuje se struktura skalního podloží pomocí mapování výchozu, seismického refrakčního sondování, nárazového vrtání a vrtání diamantovým jádrem. Dobrou pracovní zkušeností je také změřit počáteční pnutí horninového podloží a provést v tomto stádiu testy kompatibility uhlovodíkový produkt/hornina. Stav podzemních vod se studuje pozorováním studní a čerpacími testy. Po této studii může být vybráno přesné umístění a podélný směr kaveren. Ekonomika [81, Neste Engineering, 1996] Hlavní faktory ovlivňující konstrukční náklady jsou: • • • • • • • • • • • kvalita horninového podloží stav podzemních vod velikost a rozměry skladovacích kaveren počet skladovacích jednotek a celkový objem projektu typ uhlovodíkového produktu, který má být skladován a metody skladování množství potřebného vyztužování a injektování požadavky na čištění infiltrační vody a potřeba nahradit podzemní vodu projektová zatížení betonových struktur typy přívodních a vypouštěcích zařízení vybavení a stupeň automatického a dálkového řízení hodnota vytěženého kamene, který může být použit k nivelaci, na stavbu silnic atd. Největší nákladovou položkou je vyhloubení kaverny ve skále, což dosahuje nejméně jedné poloviny celkových investičních nákladů. Náklady na instalaci, vyztužení a betonové struktury jsou v rozsahu 10 %. Veškeré náklady závisí na místních podmínkách. Marginální náklady skalní vytěžené kaverny jsou velmi malé vzhledem k jejímu objemu, který umožňuje skladování velkých množství uhlovodíkového produktu. Při porovnání nákladů s nadzemními ocelovými nádržemi je hranicí rentability na tomto konkrétním místě ve Finsku 50000 m3. Pro LPG je toto číslo podstatně nižší (přibližně 10000 m3). Obrázek 3.21 ukazuje relativní investiční náklady na skladování ropy v povrchových nádržích a neobložených skalních kavernách ve finských podmínkách. Obrázek 3.22 ukazuje relativní investiční náklady pro alternativy skladování LPG ve finských podmínkách. Provozní náklady a náklady na údržbu podzemních kaveren, například v rafinerii Porvoo, nejsou větší než jedna šestina těchto nákladů u ocelových nádrží na povrchu. Toto číslo je založeno na denním výkonu 5 miliónů m3 podzemních kaveren a 2 miliónů m3 nadzemních ocelových nádrží. Avšak náklady na vyřazení místa z provozu mohou být značné a závisí na mnoha aspektech jako jsou skladované látky a kvalita horninového podloží. 54 Obrázek 3.21: Relativní investiční náklady na skladování ropy v povrchových nádržích a v neobložených skalních kavernách v lokalitě rafinerie ve Finsku [81, Neste Engineering, 1996] Obrázek 3.22: Relativní investiční náklady na skladovací alternativy pro LPG v lokalitě rafinerie ve Finsku [81, Neste Engineering, 1996] Emise a spotřeba [81, Neste Engineering, 1996] [150, Geostock, 2002] Podzemní skladovací jednotka je chráněna proti vnějším silám a ohrožením. Riziko exploze plynů je minimální a v žádném případě se nemůže uhlovodíkový produkt vznítit kvůli nepřítomnosti kyslíku. Emise do ovzduší jsou nízké díky stabilním teplotám a možnosti skladování uhlovodíkového produktu pod tlakem. Protože celá skladovací kaverna je 55 prakticky neviditelná, krajina na povrchu zůstane nedotčena a je použitelná pro jiné průmyslové účely. Svou vlastní podstatou představuje podzemní skladování skutečně vysokou odolnost vůči zemětřesení. Hlavními spotřebiteli energie jsou čerpadla používaná pro plnění a vyprazdňování kaveren. Spotřeba energie na plnění a vyprazdňování nadzemních skladovacích nádrží je nižší než na plnění a vyprazdňování kaveren. Na druhé straně ve finských klimatických podmínkách je spotřeba energie při zahřívání určitých typů látek v nadzemních skladovacích nádržích vyšší ve srovnání se skladováním v kavernách. Na dně kaveren, kde se skladuje ropa, by mohlo docházet k určitému nahromadění sedimentu, ale v rafinerii Porvoo během 30 let provozování kaveren nebylo třeba z kaveren vybírat odpady. Jediné odpady, které vznikají, jsou náhradní díly, které musí být vyměněny v případě vadného fungování a údržby. Nevýhodou hlubinných kaveren obecně je olejovitá infiltrační voda, která je odčerpávána a upravována na čistírně odpadních vod. Kaverny s pevným vodním lůžkem potřebují méně vody (a tím méně úpravy vody) než kaverny typu kolísavého vodního lůžka. B. Odpovídající vybavení a jiné úvahy [81, Neste Engineering, 1996] Potrubí a přístroje podzemní vytěžené kaverny se obecně instalují ve svislé šachtě postavené z kaverny na povrch. Kaverny jsou nejčastěji vybavené kompletním přístrojovým vybavením pro regulaci tlaku, povrchové hladiny a teploty kvůli kontrole provozu zařízení. Čerpadly používanými v kavernách jsou obvykle ponorná motorová čerpadla, zavěšená (visící) z vypouštěcího potrubí, umístěná ve svislé šachtě vedoucí do kaverny. Čerpadla mohou být také instalována v suchém čerpacím prostoru umístěném na dně kaverny a odděleném od ní - viz. obrázek 3.23. Při tomto typu konstrukce se používají konvenční centrifugální čerpadla. Řízení a obsluha kavernových skladovacích zařízení se zpravidla provádí ve vzdálené dozorně. Díky svému dálkovému a částečně automatickému provozu jsou místa kaveren někdy bez obsluhy. 56 Obrázek 3.23: Schéma suché čerpadlové místnosti na úrovni dna kaveren [81, Neste Engineering, 1996] C. Případné zdroje emisí (atmosférické vytěžené kaverny) Tabulka 3.39, tabulka 3.41 a tabulka 3.42 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí z atmosférických hlubinných kaveren. Tabulky ukazují, že u kaveren s kolísavým vodním lůžkem jsou emise do ovzduší velmi nízké, protože hladina plynu v kaverně je udržována během plnění více či méně konstantní odčerpáváním vody. Také emise odplynováním je nižší, protože s pomocí vodní hladiny je objem plynu udržován co možná nejnižší. Avšak odčerpávání vody může způsobit emise do vody. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 2 2 3 1 1 2 2 3 2 1 1 1 1 Emisní ohodnocení 6 2 2 N/A N/A 2 2 3 2 Tabulka 3.39: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u atmosférických hlubinných kaveren typu pevného vodního lůžka [87, TETSP, 2001] Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Skladování Frekvence emisí Objem emisí 2 2 3 1 57 Emisní ohodnocení 6 2 Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění 2 1 2 2 3 3 1 1 1 1 2 N/A N/A 2 2 3 3 Tabulka 3.40: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u atmosférických hlubinných kaveren typu kolísavého vodního lůžka [176, EIPPCB Ineke Jansen, 2004] Možný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování 2 1 2 0 Emisní ohodnocení 2 N/A 0 Tabulka 3.41: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u hlubinných kaveren (atmosférických) [87, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát by se také mohly vyskytnout emise z hlubinných kaveren při nehodách jako je přeplnění nebo únik. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.16 Vytěžené kaverny (tlakové) A. Popis [113, TETSP, 2001, 150, Geostock, 2002] Obecný popis skladování ve vytěžených kavernách je uveden v kapitole 3.1.15. Stlačené zkapalněné plyny mohou být také skladovány v hlubinných vytěžených skalních kavernách nebo solných kavernách (popis solných kaveren je uveden v kapitole 3.1.17). Princip skladování ve vytěžených skalních kavernách je takový, že kaverny jsou stavěny v takové hloubce pod úrovní terénu, že tlaková výška vodní hladiny je vyšší než tlak skladovaného uhlovodíkového produktu. Je zde proto tlakový gradient směrem dovnitř kaverny a zamezí se tak unikání produktu do horninové vrstvy. Prostor par v tlakových kavernách neobsahuje žádný vzduch a jak je uvedeno v Kapitole 3.1.15 uhlovodíkový produkt se nemůže vznítit kvůli nepřítomnosti kyslíku. Během plnících operací jsou tlakové vytěžené kaverny obvykle projektovány a provozovány tak, aby bylo zajištěno vysrážení páry v kapalinu, čímž se vyhneme jakémukoli zvýšení tlaku v kaverně a případnému uvolnění do atmosféry. Přítok podzemní vody je shromažďován ve vodní jímce na podlaze kaverny a poté je voda vyčerpávána na povrch. Zkapalněný plyn je vyčerpáván prostřednictvím ponořených čerpadel. 58 B. Odpovídající vybavení a jiné úvahy [150, Geostock, 2002] Odpovídající vybavení, zařízení, atd. pro tlakové vytěžené kaverny jsou podobné těm používaným pro atmosférické vytěžené kaverny (viz. Kapitola 3.1.15). V tomto oboru došlo během posledních 30 let k velkým změnám konstrukce, zejména s ohledem na bezpečnostní otázky. Například nedávno zkonstruované tlakové vytěžené kaverny jsou vybaveny bezpečnostními ventily, které zcela izolují uhlovodíkový produkt od povrchu v případě nebezpečí nebo detekce plynu, viz. obrázek 3.24. Těmito typy bezpečnostních a environmentálních opatření jsou také dodatečně vybavovány existující kaverny. Další dodatečná vybavení, která zlepšují provoz a bezpečnost, jsou: • • • • měření nadbytečné hladiny automatizovaná zařízení pro detekování přeplnění nouzové vstřikování vody specifické konstrukční rysy pro bezpečnou údržbu. Obrázek 3.24: Provozní šachta podzemního skladování LPG s přístrojovým vybavením [175, TWG, 2003] C. Případné zdroje emisí (tlakové vytěžené kaverny) Tabulka 3.42 a tabulka 3.43 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí z atmosférických vytěžených kaveren Kapitola 3.1, obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. 59 Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Skladování Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 1 2 1 2 1 Emisní ohodnocení 2 N/A 2 N/A N/A N/A N/A 2 N/A Tabulka 3.42: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u vytěžených kaveren (tlakové) [87, TETSP, 2001, 150, Geostock, 2002] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Odvodnění Čištění Vzorkování Frekvence emisí Objem emisí Emisní ohodnocení N/A N/A N/A Tabulka 3.43: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u vytěžených kaveren (tlakové) [87, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.1.17 Solné kaverny A. Popis [87, TETSP, 2001, 150, Geostock, 2002] Obecný popis skladování ve vytěžených kavernách je uveden v kapitole 3.1.15 a v tlakových vytěžených kavernách je uveden v kapitole 3.1.16. Kapalné uhlovodíky a zkapalněné stlačené plyny mohou být také skladovány v kavernách ze solných nalezišť. Solné vyluhované kaverny se vytvářejí vrtáním studní do solných útvarů, cirkulací čisté vody nebo vody s nízkým obsahem soli ve studni a odčerpáváním solanky z kaverny. Sůl v útvaru se rozpouští, zvětšuje tak vrt studně, dokud není dosaženo cílového objemu. V solných kavernách se skladují kapaliny a zkapalněné plyny nad roztokem solanky. Při plnění je uhlovodíkový produkt čerpán do vrchní části kaverny a vytlačuje solanku. Poté, co projde procesem dekantování nebo odplynování, solanka se skladuje v obložené nádrži nebo kalojemu (viz. Kapitola 3.1.14). Uhlovodíkový produkt je skladován pod tlakem v hloubce díky statické hmotnosti solanky a samotného uhlovodíku. Uhlovodíkový produkt se běžně vyprazdňuje odstraněním solanky. U mělkých solných kaveren se toto může dělat pouze pomocí ponorných čerpadel. 60 Sůl je nepropustná a fyzikálně a chemicky inertní vůči uhlovodíkům. Navíc praskliny a vady v soli jsou zacelovány viskoplastickým fungováním soli při tlaku nadloží. To zajišťuje, že neexistují žádné emise do půdy. Typická hloubka solných kaveren se liší asi od 300 m do 1200 m. Velikosti kaveren se liší podle umístění, ale například v místě Geosel ve Francii sahají objemy kaveren od 90000 do 450000 m3 pro celkovou kapacitu přibližně 6 miliónu m3 (26 skladovacích kaveren na surovou ropu, motorovou naftu, těžký benzín atd.) Nádrže nebo kalojemy používané ke skladování solanky potřebné pro odplavování uhlovodíkového produktu jsou běžně projektovány tak, aby zapadly do krajiny. Obrázek 3.25: Příklad solné kaverny v provozu [175, TWG, 2003] 61 B. Odpovídající vybavení a jiné úvahy [150, Geostock, 2002] Solné vyluhované kaverny jsou propojeny s povrchem soustřednými trubkovými vrtnými kolonami (podobnými těm, které se používají pro ropné a plynové těžební vrty) pro přesun uhlovodíkového produktu dovnitř a ven z kaverny. Ústí vrtu vybavené ventily zaujímá na povrchu jen velmi omezený prostor a veškeré přidružené potrubí je skryté pod zemí. Čerpací zařízení, měřící vybavení a související zařízení jako řídící budovy a protipožární ochranné systémy jsou centralizovány do jediné oblasti a zajišťují tak minimální zábor pozemků a vliv na životní prostředí. C. Případné zdroje emisí (solné kaverny) Tabulka 3.44 a tabulka 3.45 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro solné kopule. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Fugitivní Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 1 2 1 2 1 Emisní ohodnocení 2 N/A 2 N/A N/A N/A N/A 2 N/A Tabulka 3.44: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u solných kaveren [150, Geostock, 2002] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Odvodnění Čištění Vzorkování Frekvence emisí Objem emisí Emisní ohodnocení N/A N/A N/A Tabulka 3.45: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u solných kaveren [150, Geostock, 2002] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 62 3.1.18 Plovoucí skladovací zařízení A. Popis [113, TETSP, 2001] Někdy se používají lodě pro zajištění dočasné skladovací kapacity v námořních terminálech. Tento způsob skladování nezahrnuje nádrže lodí, které se nakládají nebo vykládají v terminálu. Zásobovací a vypouštěcí potrubí plovoucího skladovacího zařízení jsou permanentně připojena k dopravním systémům produktu na pobřeží. Spojovací potrubí musí být vybaveno pružnými prvky kvůli vlnám, přílivu a odlivu. Pozorně by mělo být zvažováno zamezení jakéhokoli rozlití nebo unikání produktu do okolní vody. Protože tyto lodi jsou bývalými obchodními loděmi, musely být postaveny podle požadavků nařízení Mezinárodní námořní organizace v místě a čase, kdy byl spuštěn kýl lodi. Plavidla budou vyžadovat udržování souladu s těmito nařízeními, když budou cestovat do loděnic kvůli kontrole, kontrole trupu atd. B. Odpovídající vybavení a jiné úvahy Kapitola 3.1.12.7.1 3.1.12.7.2 3.1.12.7.3 3.1.12.7.4 3.1.12.7.5 3.1.12.7.6 3.1.12.7.7 3.1.12.7.8 3.1.12.7.9 3.2.2.6 3.1.12.7 Vybavení pro zásobníky Větrací otvory Měřící a vzorkovací okénka Měřící trubice a vodící tyče Přístrojové vybavení Přístupová okénka Drenáže Mísiče Ohřívací systémy Těsnící prvky Ventily 3.1.12 Úvahy vztažené k zásobníkům Tabulka 3.46: Křížové odkazy pro plovoucí skladovací zařízení C. Případné zdroje emisí (plovoucí skladovací zařízení) Tabulka 3.47 a tabulka 3.48 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro plovoucí skladovací zařízení. Obrázek 3.2 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Odvzdušňování Vyprazdňování Čištění Pokrývání Manuální měření Vzorkování Frekvence emisí Objem emisí 2 3 2 1 3 2 2 3 2 1 2 2 1 1 63 Emisní ohodnocení 6 6 2 2 6 2 2 Fugitivní Odvodnění 3 2 1 1 3 2 Tabulka 3.47: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u plovoucího skladovacího zařízení [113, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí do vody nebo odpady Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování 2 1 2 0 3 0 Emisní ohodnocení 0 3 0 Tabulka 3.48: Případné emise do vody nebo odpady z „provozních zdrojů“ u plovoucího skladovacího zařízení [113, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou přeplnění nebo úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.2 Přeprava kapalin a zkapalněných plynů a manipulace s nimi Dopravní systémy se vztahují na potrubí, včetně všech ventilů a příslušenství, připojených ke skladovací nádrži a pružné hadice nebo nakládací rameno pro spojení se silničními cisternami, železničními cisternami a loděmi. Manipulační techniky se vztahují na přemísťování produktu (např. čerpadly) potrubím dovnitř a ven ze skladovacích nádrží. Jedná se o následující způsoby přepravy, manipulační techniky a další otázky: 64 Dopravní způsoby Nadzemní uzavřené dopravní potrubí Nadzemní otevřené dopravní potrubí Podzemní uzavřené dopravní potrubí Nakládání a vykládání dopravníků Manipulační techniky Gravitační tok Čerpadla Kompresory Inertní plyny Příruby a těsnění Ventily a tvarovky Úvahy vztažené k přepravě a manipulaci Zařízení a tvarovky Přeprava a manipulace zabaleného zboží Kapitola 3.2.2.1 3.2.1.2 3.2.1.3 3.2.1.4 3.2.2.1 3.2.2.2 3.2.2.3 3.2.2.4 3.2.2.5 3.2.2.6 3.2.3 3.2.4 3.2.5 Tabulka 3.49: Křížové odkazy pro dopravní a manipulační způsoby pro kapaliny a zkapalněné plyny Blokové schéma na obrázku 3.26 identifikuje případné plynné a kapalné emise a zbytky vznikající při přepravě a manipulaci s kapalnými materiály a zkapalněnými plyny. Základní případ pro jakékoliv popsané dopravní a manipulační způsoby předpokládá, že nejsou instalována žádná opatření pro regulaci emisí. Pro každou dopravní kategorii jsou vyjmenovány odpovídající provozní činnosti a případné události/nehody, které mohou vyústit v emise. To tvoří základ pro popsání možných emisí způsobených dopravními a manipulačními činnostmi. 65 Obrázek 3.26: Blokové schéma možných emisí, které jsou následkem dopravních a manipulačních zařízení 66 Obrázek 3.27: Matice rizik pro emise z manipulace a přepravy kapalin a zkapalněných plynů Poznámky: 1. Klasifikační termín N/A (Neaplikovatelné) ukazuje, že částečný zdroj emisí zohledněn (neaplikován nebo nerelevantní, atd.) kvůli specifické podstatě popsaného skladovacího způsobu. 2. Bude vytvořen jasný rozdíl mezi emisemi z „provozních zdrojů“ a emisí z „nehod“. 3. Emisní ohodnocení (z „provozních zdrojů“) je vypočteno násobením frekvence měření emisí a objemem emisí. Tato metodika je běžně používána v přístupech k hodnocení rizik , např. jako metodika použitá pro riziko založené na kontrole (jak bude dále vysvětleno v BREFu). Všechny součty bodů nad 3 jsou zohledněny: např. všechny „vysoké“ frekvence (součet bodů = 3), „velké“ objemy (součet bodů = 3) a „střední/střední“ frekvence/objem emisních zdrojů (tam, kde má frekvence a objem počet bodů 2). Případné zdroje emisí z dopravních a manipulačních operací pro kapaliny a zkapalněné plyny jsou vybrány k další analýze za použití maticové metody, jak je popsáno v obrázku 3.27. 3.2.1 Přeprava výrobku 3.2.1.1 Nadzemní uzavřené potrubní dopravní systémy [113, TETSP, 2001] A. Popis Nadzemní uzavřené potrubní systémy jsou obvykle navrženy pro přepravu kapalin, chlazených plynů (zkapalněných), stlačených plynů (jako kapaliny) nebo par. Projekty se liší podle zamýšleného provozu a produktů, které mají být přepravovány. Nadzemní potrubní systémy jsou nejběžnější formou manipulačního systému v rámci skladovacích zařízení. Obvykle jsou dopravní potrubní systémy pro použití ve skladování projektovány pro mírné až nízké provozní tlaky, pokud specifické okolnosti neurčují jinak. Projekt, konstrukce, provoz a údržba potrubí většinou odpovídají zákonným a mezinárodně akceptovaným normám a směrnicím (např. ASME. API, DIN, NEN atd.). 67 Potrubní systémy se většinou skládají z potrubí, ventilů (kulových ventilů, uzavíracích šoupátek, jehlových ventilů, škrtících klapek atd.) a tvarovek (např. přípojek přístrojového vybavení) a čerpacích stanic. Emise se běžně vyskytují jen jako výsledek unikání těsněním a/nebo operací čištění/pročišťování. B. Odpovídající dopravní zařízení: Viz. Kapitola 3.2.4. C. Případné zdroje emisí (nadzemní uzavřený potrubní dopravní systém) Tabulka 3.50 a tabulka 3.51 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro techniku nadzemního uzavřeného potrubí. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pouze pro dopravní způsoby. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění spojení Čištění potrubí Pročišťování Vzorkování Připojování/odpojování Otevírání Fugitivní Vyprazdňování/Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 2 2 1 2 2 1 3 2 2 1 1 2 1 1 2 1 1 Emisní ohodnocení 4 2 2 2 2 2 2 3 2 Tabulka 3.50: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u nadzemních uzavřených potrubních dopravních systémů [113, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí Odvodnění Čištění Vzorkování Čištění potrubí Připojování/odpojování Uvolnění tlaku Otevření Frekvence emisí Objem emisí 2 1 2 2 2 2 2 1 2 1 1 1 1 1 Emisní ohodnocení 2 2 2 2 2 2 2 Tabulka 3.51: Případné kapalné emise do půdy/podzemních vod z „provozních zdrojů“ u nadzemních uzavřených potrubních dopravních systémů [113, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod jako jsou úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 68 3.2.1.2 Nadzemní otevřené potrubní dopravní systémy A. Popis [113, TETSP, 2001] Nadzemní otevřené dopravní systémy jsou (atmosférické) systémy navržené k tomu, aby sbíraly (dešťovou) vodu nebo rozlité množství, a aby zabránily ve znečištění podzemí nebo povrchové vody. Otevřené systémy jsou vhodné pouze pro přepravu produktů s nízkou těkavostí, které nejsou nebezpečné. Používají se například k tomu, aby sbíraly kontaminovanou vodu odtékající ze zařízení nízkých břehových hrází. Některé běžné příklady jsou: • • • okapové žlaby otevřené drenážní kanály nádoby na odkapávání okolo čerpadel. Systémy obvykle umožňují samospád vody do centrální sběrné jímky, odkud jsou kapaliny čerpány do podzemního nebo nadzemního potrubního systému nebo do mobilní nádoby. B. Odpovídající dopravní zařízení: Není relevantní. C. Případné zdroje emisí (otevřené potrubí) Tabulka 3.52 a tabulka 3.53 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro techniku nadzemního otevřeného potrubí. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pouze pro dopravní způsoby. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Čištění Čištění potrubí Pročišťování Vzorkování Připojování/odpojování Otevírání Fugitivní Vyprazdňování/Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 2 3 2 Emisní ohodnocení 6 4 N/A N/A N/A N/A N/A N/A N/A Tabulka 3.52: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u nadzemních otevřených potrubních dopravních systémů [113, TETSP, 2001] 69 Případný zdroj kapalných emisí Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování Čištění potrubí Připojování/odpojování Uvolnění tlaku Otevření 2 2 2 1 2 1 Emisní ohodnocení 2 4 2 N/A N/A N/A N/A Tabulka 3.53: Případné kapalné emise do půdy / podzemních vod z „provozních zdrojů“ u nadzemních otevřených potrubních dopravních systémů [113, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod jako jsou úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.2.1.3 Podzemní potrubní dopravní systémy A. Popis [113, TETSP, 2001, 156, ESCA, 2000] Podzemní dopravní systémy jsou obvykle projektovány pro přepravu kapalin, chlazených plynů (zkapalněných), stlačených plynů (jako kapaliny) nebo par pod zemí (křižovatky cest nebo dlouhé části vyhrazené potrubními kanály). Projekt se liší podle zamýšleného použití a produktů, které mají být přepravovány, například podzemní potrubní systémy jsou zřídka používány pro přepravu chlorovaných rozpouštědel, a pokud jsou používány, jsou konstruovány jako opláštěný potrubní systém s poplašným systémem pro únik do vnějšího prostoru. Obvykle jsou dopravní potrubní systémy pro skladovací účely projektovány pro nízké až střední provozní tlaky, pokud specifické okolnosti neurčují jinak. Projekt, konstrukce, provoz a údržba potrubí vyhovují zákonným a mezinárodně uznávaným normám a směrnicím (např. ASME, API, DIN, NEN atd.) Potrubní systémy se většinou skládají ze zcela svařeného potrubí s omezeným počtem ventilů a tvarovek (např. připojení přístrojového vybavení). Čerpací stanice se obvykle instalují nad zemí. Může dojít k emisím jako následek úniku těsněními a/nebo operací čištění/pročišťování. Podzemní potrubí mohou být zasažena vnější korozí v důsledku slané zavážky a vytvoření korozních buněk v okolní zemi nebo bludných elektrických proudů. B. Odpovídající dopravní zařízení: viz. Kapitola 3.2.4 70 C. Případné zdroje emisí (podzemní potrubí) Tabulka 3.54 a tabulka 3.55 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro techniku podzemního uzavřeného potrubí. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pouze pro dopravní způsoby. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Čištění Čištění potrubí Pročišťování Vzorkování Připojování/odpojování Otevírání Fugitivní Vyprazdňování/Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 1 2 1 2 2 1 3 2 2 2 1 2 1 1 2 1 1 Emisní ohodnocení 4 2 2 2 2 2 2 3 2 Tabulka 3.54: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u podzemních uzavřených potrubních dopravních systémů [113, TETSP, 2001] Možný zdroj kapalných emisí Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování Čištění potrubí Připojování/odpojování Uvolnění tlaku Otevření 2 2 2 1 2 1 Emisní ohodnocení 2 4 2 N/A N/A N/A N/A Tabulka 3.55: Případné kapalné emise do půdy / podzemních vod z „provozních zdrojů“ u podzemních potrubních dopravních systémů [113, TETSP, 2001] Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod jako jsou úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.2.1.4 Nakládání a vykládání dopravníků A. Popis [156, ECSA, 2000] [157, VDI, 2001] [184, TETSP, 2004] Silniční cisterny, železniční cisterny a lodě jsou spojeny s místem nakládky/vykládky pružnou hadicí nebo nakládacím ramenem. Pevná potrubí nemohou být používána. 71 Pružné hadice jsou obvykle vyztuženy ocelovými spirálami nebo síťovanou ocelí. Jak materiál hadice, tak typ konstrukce hadice musí být vhodný pro produkt, se kterým se manipuluje. Nakládací ramena jsou vybavena otočnými klouby, aby dovolily spojení pohybovat se s dopravní jednotkou. Otočný kloub je vybaven těsněním, aby se zabránilo úniku. Materiál nakládacího ramene a zejména těsnění musí být vhodné pro produkt, se kterým se manipuluje. Tam, kde je nutné sbírat páry z dopravní jednotky během nakládky kapaliny, vytlačené páry musí být sebrány potrubím buď připevněným na transportér nebo modifikovanými nakládacími rameny. Metoda sběru závisí na tom, zda jsou nakládány vrchem přes otevřený poklop nebo zda jsou nakládány pevným potrubím na tankeru. Při nakládání vrchem mohou být páry sbírány použitím speciálních nakládacích ramen, která těsní proti nakládacímu poklopu a zahrnují potrubí pro sběr par. Jinak tankery vyžadují, aby byly instalovány parní odvzdušňovací ventily v každé nádrži produktu (nebo „oddělení“), které jsou připojeny potrubím pro sběr par na tankeru ke sběrači par, umístěnému v pracovní výšce na silničních a železničních cisternách. Tento sběrač par může být připojen k pružné hadici nebo nakládacímu rameni na nakládacím zařízení podobném tomu, které se používá pro nakládání produktu. Některé lodi, obzvláště chemické tankery, jsou vybaveny potrubními systémy pro sběr par, které mají spojovací body, které umožňují propojení se zařízeními na pobřežní straně tam, kde je to vhodné vzhledem k vlastnostem produktu/ů, se kterým/i se manipuluje. Avšak většina tankerů na ropné produkty, působících ve vodách EU, nemá systémy pro sběr par (Zpráva AET, Rudd and Hill, „Opatření ke snížení emisí VOC během nakládky a vykládky lodí v EU“ srpen 2001). Viz. obrázek 3.28 jako příklad hromadného vykládacího systému. Obrázek 3.28: Příklad systému hromadné vykládky a skladování pro chlorovaná rozpouštědla [156, ECSA, 2000] 72 B. Odpovídající dopravní zařízení: Není relevantní. C. Případné zdroje emisí (pružné hadice nebo nakládací rameno) Tabulka 3.56 a tabulka 3.57 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro vykládací hadice a potrubí. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pouze pro dopravní způsoby. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Čištění Čištění potrubí Pročišťování Vzorkování Připojování/odpojování Otevírání Fugitivní Vyprazdňování/Odvodnění Frekvence emisí Objem emisí 2 1 2 1 2 3 1 3 2 2 2 1 2 1 2 2 1 1 Emisní ohodnocení 4 2 2 2 2 6 2 3 2 Tabulka 3.56: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ u pružných hadic nebo nakládacích ramen Zdroj: EIPPCB Případný zdroj kapalných emisí Frekvence emisí Objem emisí Odvodnění Čištění Vzorkování Čištění potrubí Připojování/odpojování Uvolnění tlaku Otevření 2 1 2 2 3 2 2 1 2 1 1 1 1 1 Emisní ohodnocení 2 2 2 2 3 2 2 Tabulka 3.57: Případné kapalné emise do půdy/podzemních vod z „provozních zdrojů“ u pružných hadic nebo nakládacích ramen Zdroj: EIPPCB Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod jako jsou úniky. Těmito emisemi se zabývá Kapitola 4. 3.2.2 Manipulace s produktem [113, TETSP, 2001] Je k dispozici několik metod manipulace s produktem nebo přemísťování, které mohou být rozlišeny podle jejich použití: 73 • • • • váhy čerpadel kompresorů inertního plynu. Zaměřuje se na ně Kapitola 3.2.2.1 až Kapitola 3.2.2.4. Jiné typy zařízení používaných při manipulaci s výrobkem jsou: • • • • • • příruby a těsnící vložky ventily a tvarovky těsnící prvky větrací otvory, drenážní kanály a vzorkové body přístrojové vybavení tlaková pojistná zařízení. Na ty se zaměřují Kapitoly 3.2.2.5 a 3.2.2.6 a také Kapitola 3.2.4. Na aspekty ekonomiky, projektu a konstrukce, uvádění do provozu a vyřazování z provozu se zaměřuje Kapitola 3.2.3. 3.2.2.1 Gravitační tok A. Popis Gravitační tok je použitelný pouze za atmosférických podmínek nebo mezi přetlakovými nádobami buď se společným prostorem par nebo když se pracuje při tlaku nasycené páry skladované kapaliny. B. Odpovídající manipulační zařízení: viz. Kapitola 3.2.4. C. Případné zdroje emisí (metody přemísťování) Tabulka 3.58 a tabulka 3.59 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro manipulaci s výrobkem obecně. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pouze pro techniky manipulace s produktem. Případný zdroj emisí do ovzduší Plnění Čištění Čištění potrubí Pročišťování Vzorkování Připojování/odpojování Otevírání Fugitivní Frekvence emisí Objem emisí 2 1 0 0 1 3 2 1 74 Emisní ohodnocení 0 0 N/A N/A N/A N/A 1 3 Vyprazdňování/Odvodnění 2 0 0 Tabulka 3.58: Případné emise do ovzduší z „provozních zdrojů“ při manipulaci s produkty [113, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí Odvodnění Čištění Vzorkování Čištění potrubí Připojování/odpojování Uvolnění tlaku Otevření Frekvence emisí Objem emisí 2 1 1 1 1 1 Emisní ohodnocení 2 1 N/A N/A N/A N/A 1 Tabulka 3.59: Případné kapalné emise do půdy/podzemních vod z „provozních zdrojů“ při manipulaci s produkty [113, TETSP, 2001] Kromě malých provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou úniky. Tyto emise nejsou uvedeny v kapitole 4, protože nebyly dány k dispozici žádné informace. 3.2.2.2 Čerpadla A. Popis [157, VDI, 2001] [156, ESCA, 2000] Čerpadla se používají, aby přemísťovala všechny typy produktů za atmosférických, tlakových nebo chladírenských podmínek. Obecně se používají dva typy čerpadel: objemová čerpadla nebo odstředivá čerpadla. Objemová čerpadla zahrnují čerpadla s kmitavým pohybem (pístové nebo membránové typy) nebo rotační zubová čerpadla. Ta jsou často používána jako dávkovací čerpadla, aby zajišťovala přesné malé průtoky. Čerpadla obvykle vyžadují těsnění: viz.. kapitola 3.2.4.1. Odstředivá čerpadla a rotační objemová čerpadla, která nepotřebují hřídelovou ucpávku, jsou: • odstředivé čerpadlo s magnetickým posunem • fixní odstředivá čerpadla • membránová čerpadla • peristaltická čerpadla. Pro manipulaci s ropnými produkty se běžně požívají odstředivá čerpadla, ačkoli ve speciálních případech se mohou používat objemová čerpadla. Odstředivá čerpadla s magnetickým posunem se běžně používají pro manipulaci s chlorovanými rozpouštědly. B. Odpovídající manipulační zařízení: viz. Kapitola 3.2.4. 75 C. Případné zdroje emisí (manipulace s produktem) Tabulka 3.58 a tabulka 3.59 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro manipulaci s výrobkem obecně. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pouze pro techniky manipulace s produktem. Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou úniky. Na tyto emise se zaměřuje kapitola 4. 3.2.2.3 Kompresory A. Popis [156, ECSA, 2000] Kompresory mají obdobné vlastnosti jako čerpadla a používají se pro přemísťování plynů nebo chlazených produktů. V této kapitole se bude pojednávat o dvou typech rotodynamických kompresorů. První skupina má nižší rychlost, objemovou konstrukci, obvykle fungují při 50/60 cyklu synchronních otáček. Používají se pro mnoho různých typů plynů, ale běžně se používají v menších chladírenských cyklických provozech. Stejná technologie se používá u některých procesních plynů. Sestavy ložiska hřídele jsou na každém konci hřídele a jsou přimontovány uvnitř montáže těsnění. Ke ztrátám zařízení unikáním dochází hlavně tam, kde rotující hřídel prostupuje krytem. Druhá skupina obvykle funguje při mnohem vyšších rychlostech, aby dosáhly své výkonnostní účinnosti, jedná se o centrifugální procesní kompresory. Běžně se používají pro VOC plyny. Sestavy ložiska hřídele jsou na každém konci hřídele a jsou přimontovány jako ležící vně sestavy těsnění. Ke ztrátám unikáním na zařízení dochází hlavně tam, kde rotující hřídel prostupuje krytem na jejím hnacím a nehnacím konci. B. Odpovídající manipulační zařízení: viz. Kapitola 3.2.4; o použitých těsnících technologiích pojednává kapitola 3.2.4.1. C. Případné zdroje emisí (manipulace s produktem) Tabulka 3.58 a tabulka 3.59 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro manipulaci s výrobkem obecně. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pouze pro techniky manipulace s produktem odděleně. Kromě provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou úniky. Na tyto emise se zaměřuje kapitola 4. 76 3.2.2.4 Inertní plyny A. Popis Inertní plyny se mohou používat pro dopravu produktu kvůli jakosti nebo bezpečnosti. Tento systém se běžně používá jen pro malé objemy výrobků. B. Odpovídající manipulační zařízení: Není relevantní. C. Případné zdroje emisí (manipulace s produktem) Tabulka 3.58 a tabulka 3.59 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro manipulaci s výrobkem obecně. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pouze pro techniky manipulace s produktem odděleně. Kromě malých provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou úniky. Na tyto emise se zaměřuje kapitola 4. 3.2.2.5 Příruby a těsnící vložky A. Popis [156, ECSA, 2000] Těsnící vložka se používá, aby vytvořila a udržela statické těsnění mezi dvěma stacionárními přírubami, které mohou spojovat sérii mechanických montážních skupin ve fungujícím závodě včetně skladovací oblasti. Tato statická těsnění se snaží vytvořit úplnou fyzikální bariéru proti kapalině, která je obsažena uvnitř, a blokovat tak jakoukoli případnou cestu pro unikání. Aby tohoto bylo dosaženo, těsnící vložka musí být schopna protéci do (a vyplnit) jakékoli nepravidelnosti na přidružených plochách, které utěsňuje, přičemž zároveň musí být dostatečně pružná, aby odolala vytlačování a tečení za provozních podmínek. Na těsnění má vliv síla na povrchu těsnící vložky, která těsnící vložku stlačuje a způsobuje tak, že proteče do jakýchkoli defektů příruby. Kombinace kontaktního tlaku mezi těsnící vložkou a přírubami a zhuštění materiálu těsnící vložky zabraňuje úniku obsažené tekutiny ze sestavy. Těsnící vložky jsou důležité pro spolehlivý chod široké řady průmyslových zařízení a musí být považovány za nedílný konstrukční prvek celého zařízení. Historicky byl materiál ze stlačených azbestových vláken (CAF) materiálem vybraným pro „měkké“ materiály těsnících vložek. Byl považován za snadno použitelný a velmi odolný proti poškozování, a proto byl uznáván za „vhodný“. V důsledku toho byl materiál používán pro utěsňování téměř všech běžných aplikací a obvykle byla jeho výkonnost uspokojivá. Během mnoha let se dosáhlo značných zkušenosti s materiálem mezi výrobci a podobně i mezi spotřebiteli. V pozdější době v souvislosti se zákazem použití azbestových vláken byla průmyslem zabývajícím se těsněním vyvinuta nová generace neazbestových náhražek. Ty poskytují vyšší 77 těsnící schopnost, i když jsou obvykle více specifické podle použití než dřívější azbestové materiály. Manipulace s těmito novými materiály obecně vyžaduje více péče. Celkově mohou tyto nové materiály překonat své azbestové předchůdce, ale obvykle jsou méně odolné; uživatelé musí vynaložit více péče při výběru správného materiálu pro danou práci a při montáži těsnění. Postupem doby byly vyvinuty alternativní druhy těsnících vložek, zejména pro namáhavější provozy a ty zahrnují „tvrdé“ typy těsnících vložek, zejména kovové nebo polokovové konstrukce. Jednotlivé příruby nemají velké ztráty unikáním, ale protože při dopravě a manipulaci se používá mnoho přírub, mohou značnou měrou přispět k celkovým ztrátám. B. Odpovídající manipulační zařízení: Není relevantní. C. Případné zdroje emisí (manipulace s produktem) Tabulka 3.58 a tabulka 3.59 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro manipulaci s výrobkem obecně. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pouze pro techniky manipulace s produktem. Kromě malých provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou úniky. Na tyto emise se zaměřuje kapitola 4. 3.2.2.6 Ventily a tvarovky A. Popis [149, ESA, 2004] [18, UBA, 1999] Ztráty únikem jsou obecně vyšší u dynamických zařízení (ve srovnání se statickým zařízením) a u starších zařízení. Má se za to, že ventily jsou odpovědné zhruba za 50 – 60 % fugitivních emisí v odvětví chemického a petrochemického průmyslu. Navíc hlavní podíl fugitivních emisí pochází jenom z malého zlomku zdrojů (např. méně než 1 % ventilů v plynovém/parním provozu může být odpovědné za více než 70 % fugitivních emisí v rafinérii). U některých ventilů je pravděpodobnější, že budou prosakovat, než u jiných, např. u ventilů se vzestupným vřetenem (uzavírací šoupátka, přímé ventily) je pravděpodobné, že budou prosakovat častěji než ventily otočného typu jako jsou kulové a kuželovité ventily. Ventily, které jsou často v provozu, např. regulační ventily, se mohou rychle opotřebovat a dovolit tak vznik emisí. Avšak novější regulační ventily s nízkým unikáním poskytují dobrou výkonnost při regulaci fugitivních emisí. Typy ventilů jsou: • • regulační ventily jehlové ventily 78 • • • • • • • přímé ventily uzavírací šoupátka kuželovité ventily kulové ventily škrtící klapky pojistné ventily jednosměrně propustné ventily. Běžně užívané ventily v rámci potrubního systému jsou kulové ventily, uzavírací šoupátka nebo škrtící klapky. Jiné typy (např. regulační, jehlové ventily) mohou být použity za specifických okolností. Ventily mohou být přišroubované nebo při menších velikostech závitové nebo přivařené do potrubního systému. S výjimkou litinových a plastových ventilů, každý ventil splňuje minimální požadavky API 6D nebo jim podobné. Ventil by se neměl používat za provozních podmínek, které překračují použitelné tlakové-teplotní zatížitelnosti obsažené v těchto požadavcích, a měl by mít maximální provozní tlakovou zatížitelnost pro teploty, které se rovnají nebo překračují maximální provozní teplotu, abychom se vyhnuli nesprávnému fungování. Všechny kromě pojistného ventilu a jednosměrného ventilu jsou aktivovány vřetenem ventilu. Toto vřeteno vyžaduje těsnění, aby izolovalo produkt uvnitř ventilu od atmosféry. Protože jednosměrný ventil nemá žádné vřeteno, není považován za zdroj fugitivních emisí. Protože se často otevírají a zavírají, jsou regulační ventily náchylnější k unikání než uzavírací ventily. Použití rotačních regulačních ventilů místo regulačních ventilů se vzestupným vřetenem může pomoci snížit fugitivní emise. Avšak není vždy případné zaměnit tyto dva typy ventilů. V projektovém stádiu může použití čerpadel s variabilní rychlostí nabídnout alternativu k regulačním ventilům. Unikání z vřeten ventilů může být způsobeno použitím špatné kvality těsnícího materiálu, nepřesným obráběním vřetene nebo těsnícího pláště, nesprávnou montáží ventilu, zestárnutím těsnění, neadekvátním stlačením těsnění, korozí, obrušováním těsnění nečistotami atd. Vlnovcové ventily nemají žádné vřetenové emise, protože tento typ těsnění obsahuje kovový spoj, který tvoří bariéru mezi talířem ventilu a tělesem ventilu. K dispozici jsou vysoce kvalitní utěsňované ventily, které mají velmi nízké fugitivní emise. Aby bylo dosaženo nízkých emisí, využívají tyto ventily zlepšené těsnící systémy, jsou vyráběné s přísnými povolenými odchylkami a pečlivě smontovány. Je běžnou praxí, že ventily (tvarovky) jsou snadno přístupné a obsluhovatelné a jsou s ohledem na suroviny, výrobu, rozměr, sledování a testování jakosti vhodné pro daný technický účel. Těleso ventilů sestává z houževnatých surovin. Ventily umístěné pod hladinou kapalin mohou ve speciálních případech být projektovány jako „nehořlavé“, aby zpozdily selhání v případě požáru. B. Odpovídající dopravní a manipulační zařízení: Není relevantní. 79 C. Případné zdroje emisí (manipulace s produktem) Tabulka 3.58 a tabulka 3.59 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro manipulaci s výrobkem obecně. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Je důležité poznamenat, že ohodnocení mají pouze relativní hodnotu, a měla by být posuzována pouze pro techniky manipulace s produktem. Kromě malých provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou úniky. Na tyto emise se zaměřuje kapitola 4. 3.2.3 Úvahy vztahující se k dopravním a manipulačním systémům 3.2.3.1 Ekonomika [113, TETSP, 2001] Náklady na navrhování, konstrukci a provoz přepravních a manipulačních postupů závisí na typu systému (např. uzavřený nebo otevřený, nadzemní nebo podzemní), jeho velikosti, význačných rysech projektu (např. půdní základ, vnější nátěry, typ bezpečnostních opatření a opatření na ochranu životního prostředí atd.), požadavcích stanovených produktem, který má být přepravován nebo se kterým má být manipulováno (např. nerezová ocel versus měkká ocel, typ těsnění atd.), provozních podmínkách, požadovaných inspekčních činnostech a činnostech údržby a na předpokládané době technické životnosti. Doporučuje se proto zaměřit se na celkové náklady vlastnictví (TCO) dopravního nebo manipulačního systému zvážením prvků uvedených v Kapitole 3.1.12.1. 3.2.3.2 Projekt a konstrukce Předložení vyčerpávajícího souhrnu požadavků na projekt a konstrukci přesahuje rozsah tohoto dokumentu, ale některé důležité aspekty a úvahy jsou popsány níže. Přínosy řádného projektu Většina technických opatření vedoucích k eliminaci nebo snížení následků abnormálních podmínek se provádí během navrhování, kdy jsou vyhodnocována rizika vyplývající ze ztráty kontroly, a podle toho jsou definována technická bezpečnostní opatření. V této fázi se používají nejlepší průmyslové poznatky o látce, která má být přepravována a se kterou má být manipulováno, aby se vybraly vhodné technické možnosti založené buď na analýze rizik nebo na analýze zisků a nákladů. Definování a realizace bezpečnostních opatření ve fázi projektu je bezpochyby nejlepší a nejlevnější možností. Účinnost bezpečnostních opatření musí být také udržována v čase a to může být zajištěno pouze pokud jsou prováděny pravidelné kontroly bezpečnostních zařízení. Je požadován vhodný systém řízení. Je běžnou praxí, že projektant nejprve zváží úroveň vhodných provozních opatření, která musí zajistit obsluha. Účinnost těchto opatření musí být zachovávána v čase. Kvůli tomu může být zaveden systém řízení, který se například zaměřuje na pravidelné školení obsluhy, aktualizaci 80 provozních předpisů atd. V této fázi může být zvažována environmentální inspekce. To hraje také hlavní roli při určování emisních zdrojů, při zajišťování aby emise nepřesáhly povolené limity, a při informování obsluhy, když provedení není přijatelné. Mechanická kontrola hraje klíčovou roli při předcházení nehodám. Definice inspekčního plánu začíná v projektové fázi výběrem komponent zařízení založeným na zkušenostech s komponentou, zkušenostech s komponentou a s látkou, zkušenostech ze skladovacích činností. Ty musí být pečlivě zkontrolovány. Kodexy, normy a směrnice Odkazy na mezinárodní kodexy/normy/směrnice. Některé typické příklady jsou: Potrubí, ventily a tvarovky • • • • • • • • • • • • • • • • ANSI/API 574 1-JUN-1988: kontrolní techniky pro systémy potrubních komponent ASTM svazek 01.01 2000: kniha norem ASTM svazek 01.01: železné a ocelové výrobky: ocel – potrubí, trubky, tvarovky ASTM A961-99 10-MAR-1999: standardní specifikace pro běžné požadavky na ocelové příruby, kované tvarovky, ventily a části potrubních aplikací ASME B31.5-1992 01-JAN-92: chladící potrubí ASME B31.8-1995 01-DEC-95: rozvod plynu a potrubní systémy ASME B31.3-1999 01-JAN-99: procesní potrubí NACE RP0190-95 1-MAR-1990: standardní doporučená praxe – vnější ochranné nátěry pro spoje, tvarovky a ventily na kovových podzemních nebo ponořených potrubích a potrubních systémech NFPA 54: národní kodex pro topný plyn, vydání 1999 DIN EN 1092-1 1-NOV-1994: příruby a jejich spoje – část 1: kruhové příruby pro trubky, ventily, tvarovky a příslušenství – pouze německy ISO 12092 1-OCT-2000: tvarovky, ventily a jiné komponenty potrubních systémů vyrobené z neměkčeného poly(vinyl chloridu) (PVC-U), chlorovaného poly(vinyl chloridu) (PVC-C), akrylonitril-butadien-styrenu (ABS) a akrylonitril-styren-akrylesteru (ASA) pro potrubí pod tlakem – odolnost vůči vnitřnímu tlaku BS EN 558-1 1996: průmyslové ventily – rozměry kovových ventilů čely k sobě a středem k čelu pro použití v přírubových potrubních systémech – část 1: PN-označené ventily EEMUA 153/96: Dodatek EEMUA k ASME B31.3: datum 1996 vydání , procesní potrubí (& dodatky No 1, květen 1997 a No2, březen 98) EEMUA 196: průvodce kupujícího ventilů podle Evropské směrnice tlakových zařízení – datum 1999 NEN 1091: 1994 NL: bezpečnostní požadavky na ocelová dopravní potrubí pro plyn fungující při projektovaných tlacích vyšších než 1 bar a nepřekračujících 16 bar NEN 3650: 1998 EN: požadavky na ocelové potrubní dopravní systémy NEN-EN 10208-1: 1997 EN: ocelové trubky pro potrubí pro hořlavé tekutiny – technické dodací podmínky – část 1: trubky požadavku třídy A NEN-EN 10208-2: 1996/C1: 1997 EN: ocelové trubky pro potrubí pro hořlavé tekutiny - technické dodací podmínky – část 2: trubky požadavku třídy B 81 Čerpadla • • • • • • • ASME PTC8.2-1990: odstředivá čerpadla BS EN 25199 1992: technická specifikace pro odstředivá čerpadla, třída II EEMUA 164: bezucpávková odstředivá čerpadla, třída 1; datum 1993 NEN-EN-ISO 5199: 1999 ONTW.: technické specifikace pro odstředivá čerpadla, třída II API 676 dodatek 1 15-JUN-1999: objemová čerpadla – rotační HI S112 1994: test rotačního čerpadla – ANSI/H1 3.6 NFPA 20 1999: norma pro instalaci stacionárních požárních čerpadel pro ochranu před požárem, 1999 3.2.3.3 Uvedení do provozu a vyřazení z provozu [113, TETSP, 2001] Níže uvedené kapitoly se týkají uzavřených potrubních systémů. Otevřené potrubní systémy nebývají testovány na unikání, ovšem část těchto systémů (např. čerpadla a rozhraní s uzavřeným potrubním systémem) je obvykle testována na funkční požadavky a unikání. Předběžné uvedení do provozu Je nezbytné, aby potrubí byla tlakově testována po stavebních pracích, aby byla prokázána mechanická celistvost svářených spojů a aby se zajistilo neunikání před uvedením do provozu. Testem je hydrostatická zkouška těsnosti v souladu se zvoleným projektovým kodexem. Někdy, např. když by hydrostatická zkouška těsnosti poškodila vnitřní obložení nebo izolaci nebo by mohla kontaminovat proces, se provádí pneumatická zkouška v souladu s uznaným projektovým kodexem. Čištění Předtím, než může být potrubí považováno za připravené pro provoz, mělo by být vnitřně vyčištěno. Čištění se může provádět mytím vodou nebo průchodem čistidla dokončenými částmi potrubí. To může představovat část testovací procedury. Vhodné může být vysušování potrubí podle produktu, který se bude přepravovat po uvedení do provozu. Uvedení do provozu Tento pojem se týká činností nezbytných pro uvedení potrubního systému do provozu po dokončení jeho výstavby. Obvykle se připravuje dokument o postupu uvedení do provozu, který systematicky a podrobně vysvětluje jednotlivé činnosti. Tam, kde potrubí prošlo kompletní hydrostatickou zkouškou s mnoha odstraněnými tvarovkami nebo kde byly provedeny rentgenové spoje, ale ještě nebyly provedeny zkoušky odolnosti, použije se zkouška těsnosti za provozu všech spojení a tvarovek s použitím zkoušky mýdlem kvůli určení místa unikání. 82 3.2.4 Vybavení a tvarovky [113, TETSP, 2001, 152, TETSP, 2001] Hlavním možným zdrojem emisí v přepravních a manipulačních systémech jsou „fugitivní“ emise. Fugitivní emise jsou definovány jako unikání par z těsnění a utěsňování a z přírub a spojení, která by obvykle měla být těsná. Tyto emise závisí na tlaku v rámci systému. S výjimkou tlakového skladování je tlak v přepravních a manipulačních systémech relativně nízký ve srovnání s tlakem v potrubí ve výrobním závodu. Tudíž fugitivní emise v rámci manipulačních a přepravních systémů pro atmosférické skladovací nádrže jsou podstatně nižší než úniky ze zařízení výrobního závodu. Je důležité, aby každá komponenta potrubí byla schopna snášet projektované tlaky a jiná předpokládaná zatížení, abychom se vyhnuli nehodám a/nebo haváriím. 3.2.4.1 Těsnící prvky [149, ESA, 2004], [157, VDI, 2001] Těsnění pro čerpadla Přepravované produkty mohou unikat v bodě kontaktu mezi pohybující se hřídelí čerpadla a stacionárním tělesem. Aby se izoloval vnitřek čerpadla od atmosféry, všechna čerpadla s výjimkou bezucpávkového typu vyžadují těsnění v bodě, ve kterém hřídel prostupuje skříní. Používané těsnící technologie jsou: • • • • • • Ucpávkové těsnění Ucpávkové těsnění s bariérovým pročišťováním Jednoduchá mechanická těsnění Jednoduchá mechanická těsnění s mechanickým zadržovacím těsněním a záchytem unikání (duální nepřetlaková těsnění) Dvojitá těsnění s oddělenou bariérovou tekutinou (duální přetlaková těsnění) Bezucpávkové hnací systémy. Nejběžněji používaná těsnění jsou ucpávková a mechanická těsnění. Ucpávková těsnění vyžadují mazání, aby se zabránilo vytvoření frikčního tepla. Pokud kapalina, která je přečerpávána, zajišťuje toto mazání, potom může dojít k emisím, pokud se pokazí utěsnění nebo čelní plocha hřídele. Mechanická těsnění mohou být jednoduchého nebo dvojitého typu – také ty vyžadují mazání, ale mnohem méně než u ucpávkových těsnění. Dvojitá mechanická těsnění mohou být uspořádána zády k sobě, v tandemu nebo čely k sobě. Dvě těsnění tvoří uzavřenou dutinu, jíž cirkuluje bariérová tekutina. Protože tato tekutina obklopuje duální těsnění a maže obě sady předních částí těsnění, charakteristiky životnosti duálního těsnění jsou mnohem lepší než u jednoduchého těsnění. V závislosti na uspořádání těsnění může mít bariérová tekutina vyšší nebo nižší tlak než produkt. Pokud je vyšší, potom může docházet k unikání bariérové tekutiny do produktu, který je čerpán, což znamená, že bariérová tekutina musí být kompatibilní s produktem i s okolím. Pokud má nižší tlak než produkt, potom se produkt může míchat s bariérovou tekutinou, což znamená, že jakékoli emise z nádrže bariérové tekutiny mohou vyžadovat regulaci, např. úpravu plynu v systému úpravy par. 83 Průměrné emise z těsnění v čerpadlech při normálním provozu, když se manipuluje s minerálními oleji - viz. tabulka 3.60. Těsnící systém Zlepšené jednoduché mechanické těsnění Dvojitá nepřetlaková těsnění a sběr úniků Dvojitá přetlaková těsnění Čerpadla bez těsnění Průměrné emise do ovzduší během normálního provozu Průměr: 1 g/h na těsnění (1) Rozsah: 0,42-1,67 g/h (2) Blízko k nule (1) Pod 0,01 g/h a 10 ppm Žádné emise (technicky blízké) (1) Neměřitelné (2) Žádné emise (technicky blízké)(1,2) Poznámky Průměr hřídele= 50 mm p = 10 bar n = 3000 min-1 Dusíková bariéra Poznámka: (1) [157, VDI, 2001] (2): [149, ESA, 2004] Tabulka 3.60: Průměrné emise z těsnění v procesních čerpadlech při manipulaci s minerálními oleji [157, VDI, 2001] [149, ESA, 2004] Těsnění pro kompresory Těsnící technologie používané v nízkorychlostních kompresorech jsou: • • • Jednoduchá mechanická těsnění Jednoduchá mechanická těsnění se zadržovacím těsněním uvedeným pod napětí Jednoduchá mechanická těsnění s mechanickým zadržovacím těsněním a záchytem unikající kapaliny (duální nepřetlaková těsnění) • Dvojitá těsnění s oddělenou bariérovou tekutinou (duální přetlaková těsnění). Objemové kompresory s nižší rychlostí jsou obvykle utěsňovány jen mechanickým těsněním mazaným ochranným olejem a emisní únik je nízký; v mnoha provozech se používají zadržovací těsnící soustavy a veškerý olej je oddělován a recyklován. Odstředivé provozní kompresory obvykle fungují při mnohem větších rychlostech. Používané těsnící technologie jsou: • Labyrintová těsnění • Jednoduchá mechanická těsnění • Jednoduchá mechanická těsnění s mechanickým zadržovacím těsněním a záchytem unikající kapaliny (duální nepřetlaková těsnění) • Tandemová mechanická těsnění s mechanickým zadržovacím těsněním a záchytem unikající kapaliny (trojitá těsnění) • Dvojitá těsnění s oddělenou bariérovou tekutinou (duální přetlaková těsnění). Odstředivé kompresory se tradičně utěsňují labyrintovým těsněním (pevné nebo plovoucí uhlíkové vložky) nebo olejem mazanými mechanickými těsněními pro objemové kompresory. Labyrintová těsnění mají vysoké prosakování a jsou běžně vyměňována za mechanické těsnící sestavy jako jsou olejem mazaná jednoduchá těsnění s vnějším zadržovacím těsněním. 84 To umožňuje větší spolehlivost a řízení emisního prosakování primárního těsnění do signalizačního nebo regeneračního systému. U obou typů strojního zařízení se používá různé externě zajišťované odplynování Aby se snížily emise, je nezbytná pravidelná kontrola a údržba. 3.2.4.2 Větrací otvory, drenážní kanály a vzorkové body [113, TETSP, 2001] Všechna potrubí jsou běžně vybavena větracími otvory ve všech vysokých bodech a drenážními kanály ve všech nízkých bodech. Větrací otvory a drenážní kanály, u kterých je požadováno, aby byly otevřené, když je potrubí v provozu (např. vzorkovací připojení), jsou obvykle opatřeny ventily a jsou uvedeny na diagramu potrubí a přístrojů. Větrací otvory a drenážní kanály při vysokých tlacích (> 40 bar) nebo u zkapalněných ropných plynů jsou obvykle vybaveny dvojitými oddělovacími a vypouštěcími ventily. Výpust může ústit do vysokého větracího otvoru nebo do bezpečného odváděcího zařízení. Všechny dočasné větrací otvory a drenážní ventily na potrubí přepravujících nebezpečné materiály používané pro tlakové testování jsou odstraněny před uvedením potrubního systému do provozu. Všechny dvojité blokovací nebo jednoduché kuželky/čepičky ventilů by měly být těsně uzavřeny a 100 % zablokovány vhodným svařením, aby se předešlo úniku. 3.2.4.3 Přístroje u potrubních systémů Přístroje u potrubních systémů jsou obvykle omezeny na zařízení pro měření tlaku a/nebo teploty. Přístroje se instalují mezi přírubová spojení nebo k přípojce odbočky od hlavního potrubí. 3.2.4.4 Tlaková pojistná zařízení Tlaková pojistná zařízení se obvykle instalují na potrubí, kompresory nebo čerpací stanice jako prostředek k odstranění abnormálních tlaků a pro nouzové situace. Pokud se zahřívá uzavřené potrubí obsahující kapalinu, tlak uvnitř trubky může přesáhnout maximální přípustný provozní tlak potrubí. Pojistná zařízení a systémy a ventily jsou obvykle projektovány podle API 520 (Část 1 a 2), API 521 a API 526 (nebo ekvivalentu). 3.2.5 Přeprava baleného zboží a manipulace s ním A. Popis [18, UBA, 1999] [156, ECSA, 2000] Dopravní prostředky pro nakládání a vykládání nebezpečných balených látek, např. stohovací dopravník, musí být projektovány tak, aby vyhovovaly vlastnostem látky. Pokud se např. nakládají a vykládají barely obsahující vysoce hořlavé kapaliny, je nutná konstrukce ochrany proti výbuchu. 85 Stohovací dopravník může být vybaven dieselovými motory, avšak v dnešní době se ve většině skladovacích zařízení používají elektricky poháněná vozidla. Řidiči stohovacích dopravníků musí být pečlivě vybíráni a školeni kvůli prevenci nehod. Pro rozdělování kapalin, např. chlorovaných rozpouštědel, se někdy používá pojízdná nádrž na kolečkách nebo skluznicích. Tato jednotka má obvykle své vlastní trvale připevněné čerpadlo používané výlučně pro přepravu rozpouštědel a příslušný tlakový pojistný ventil. Obvykle se používá nádoba pro záchyt úkapu. Malé kontejnery (asi do 25 kg) mohou být vyprazdňovány ručně. Vyprázdnění obsahu 200 litrových barelů může být dosaženo buď gravitací nebo s použitím čerpadla. V žádném případě by barel neměl být vyprazdňován s použitím tlaku vzduchu, protože barel může prasknout. Abychom se vyhnuli kontaminaci půdy, barel, který se má vyprazdňovat, má být postaven na sběrnou pánev jako je kovová mřížka nad kovovou pánví nebo sběrná pánev z prefabrikovaného polymerového betonu. B. Odpovídající dopravní a manipulační zařízení: Není aplikovatelné. C. Případné zdroje emisí (Přeprava baleného zboží a manipulace s ním) Tabulka 3.61 a tabulka 3.62 ukazuje emisní ohodnocení pro případné zdroje emisí pro dopravu a manipulaci s baleným zbožím. Obrázek 3.27 vysvětluje metodiku pro výpočet emisního ohodnocení. Na zdroje s emisním ohodnocením 3 nebo více se zaměřuje Kapitola 4. Případný zdroj emisí do ovzduší Frekvence emisí Plnění Čištění Čištění potrubí Pročišťování Vzorkování Připojování/odpojování 1 1 Otevírání 1 1 Fugitivní 1 1 Vyprazdňování/Odvodnění 1 1 Tabulka 3.61: Případné emise do ovzduší z „provozních manipulaci s baleným zbožím [113, TETSP, 2001] Případný zdroj kapalných emisí Odvodnění Čištění Vzorkování Čištění potrubí Připojování/odpojování Uvolnění tlaku Otevření Vyprazdňování Emisní ohodnocení N/A N/A N/A N/A N/A 1 1 1 1 zdrojů“ při přepravě a Objem emisí Frekvence emisí Objem emisí 2 1 1 2 1 1 Emisní ohodnocení N/A N/A N/A N/A 2 N/A 1 2 Tabulka 3.62: Případné kapalné emise do půdy / podzemních vod z „provozních zdrojů“ při přepravě a manipulaci s baleným zbožím 86 [113, TETSP, 2001] Kromě malých provozních ztrát může dojít také k občasným emisím z nehod a (velkých) havárií jako jsou úniky. Na tyto emise se zaměřuje kapitola 4. 3.3 Skladování pevných látek Různé způsoby skladování pevných látek jsou popsány v kapitolách uvedených v tabulce 3.63. Typ skladovacího způsobu Otevřené skladování Pytle a objemné vaky Sila a zásobníky Zabalené nebezpečné zboží Kapitoly Kapitola 3.3.1 Kapitola 3.3.2 Kapitola 3.3.3 Kapitola 3.3.4 Tabulka 3.63: Způsoby skladování pro pevné látky a reference k sekcím 3.3.1 Otevřené skladování [17, UBA, 2001] [116, Associazione Italiana Commercio Chimico, 2001] [24, IFA/EFMA, 1992] Skladování v hromadách venku nebo v budovách se používá pro větší množství sypkých materiálů. Slouží: • K uskladnění mezi místem těžby a zpracovatelským závodem • Jako vyrovnávací místo mezi jednotlivými činnostmi, které fungují v různých časech nebo s různými množstvími materiálu • Pro míchání různých sypkých materiálů • K homogenizaci toku hmoty • Jako prostředek přechodu z kontinuálních na nekontinuální dopravní systémy a naopak. Otevřené skladování je vhodné pro sypké materiály jako jsou uhlí, sádrovec, ruda, šrot a písek, protože ty nejsou vážně postižitelné povětrnostními podmínkami. Dno skladovacího místa může být izolováno, aby chránilo materiál proti nečistotám. Ve většině případů se používá beton. Při skladování pevných paliv je podpůrný povrch je obvykle vodotěsný. Venkovní skladovací zařízení pro vápenec (plavenou křídu) je obvykle vybaveno systémem pro záchyt dešťové vody. Popis: Otevřené skladování může být používáno pro krátkodobé nebo dlouhodobé skladování a hromady jsou obvykle podélné nebo kruhovitě tvarované. Podle požadavků (například pokud různé materiály musí být skladovány na jednom místě), se může jednat o skladování u stěny. Například hnojivo se uskladňuje mezi třemi stěnami, také nazývanými otevřené křídlo, nebo v jednoúčelových přístřešcích. Tabulka 3.66 ukazuje různé konstrukce spolu s názvem techniky a obrázek 3.29 ukazuje různé tvary hromad, s výjimkou situace, kdy hromada je umístěna proti jiné hromadě vytvořené ze stejného nebo odlišného materiálu, například hromada sádrovce proti hromadě popílku. 87 Obrázek 3.29: Tvary hromad [17, UBA, 2001, 91 Meyer and Eickelpasch, 1999] Tabulka 3.64 uvádí kritéria pro výběr tvaru skladování. • • • • Podélná skladovací místa Jsou vhodná pro velmi vysoké kapacity (až do milionů tun) Jsou vhodná pro dlouhodobé skladování Jsou preferovaná na delších místech Skladovací místa kruhového tvaru • Jsou vhodná pro kapacity až do 100000 tun • Jsou vhodná, jestliže není plánováno nebo nezbytné žádné rozšíření • Jsou preferována na čtvercových místech Jsou vhodná, jestliže jsou dlouhodobé hromady umístěny naproti krátkodobým hromadám Tabulka 3.64: Kritéria pro výběr podélných a kruhovitých skladovacích míst [17, UBA, 2001] 3.3.2 Pytle a obří vaky [17, UBA, 2001] [24, IFA/EFMA, 1992] Skladování v pytlích a obřích vacích nesouvisí s emisemi prachu, avšak prázdné obří vaky a pytle, které nemohou být znovu použity, se stávají odpady. Používá se zejména z důvodů jakosti a v případech, kdy se manipuluje s velmi prašným zbožím. Ve většině případů se otvírání pytlů a obřích vaků obsahujících prašné materiály provádí ve specializovaných zařízeních s vhodnými odsávacími zařízeními uvnitř výrobních přístřešků. Typ použitých pytlů, jejich velikost a konstrukce závisí na frekvenci a metodě manipulace, klimatických podmínkách a požadavcích trhu. Pro hnojiva se často používají polyetylénové pytle, protože tyto jsou odolné vůči vodě a naftě. 88 3.3.3 Sila a bunkry [17, UBA, 2001] [24, IFA/EFMA, 1992, 116, Associazione Italiana Commercio Chimico, 2001] V některých průmyslových odvětvích se sila také nazývají bunkry. Sila se obvykle používají pro skladování suchých a/nebo jemných materiálů jako jsou cement a zrno. Bunkry se obvykle používají pro skladování materiálů složených z větších částic. Horní části bunkrů nebo sil mohou být otevřené nebo uzavřené. Otevřené horní části jsou relevantní pro emise větrnou erozí: emise z uzavřených bunkrů a sil se objevují jen během nakládky a vykládky. Sila mohou být postavena z betonu, kovu nebo plastů. Objem betonových sil může sahat až po desítky tisíc tun, kovová a plastická sila jsou menší velikosti. V závislosti na produktu (např. slinek nebo cement), jsou sila vybavena tkaninovými filtry, někdy tkaninovými rukávy, které mohou vydržet teploty až do 150 – 160oC. Například hnojivo se skladuje v uzavřených plastových silech nebo v otevřených bunkrech. 3.3.4 Balené nebezpečné pevné látky V kapitole 3.1.13 jsou popsány různé typy kontejnerů a skladování balených nebezpečných pevných látek - kapalin a zkapalněných plynů. To platí také pro skladování balených nebezpečných pevných látek. V praxi jsou balené pevné látky a kapaliny často skladovány ve skladištích společně. Proto se odvoláváme na různé části v kapitole 3, které jsou také aplikovatelné pro balené nebezpečné pevné látky. Kapitola 3.1.13. Kapitola 3.1.13.1 Kapitola 3.1.13.2 Kapitola 3.1.13.3 Kontejnery a skladování kontejnerů Skladovací buňky Skladovací budovy Venkovní skladování (skladištní dvory). 3.4 Přeprava pevných látek a manipulace s nimi V jednotlivých kapitolách jsou popsány různé techniky pro přepravu pevných látek a manipulaci s nimi, jak je ukázáno v tabulce 3.65 Techniky Konstrukce a regenerace hromad Drapáky Diskontinuální proces Diskontinuální proces Diskontinuální proces Kontinuální proces Diskontinuální proces Diskontinuální Vykládací násypné zásobníky Kádě Sací vzduchové dopravníky Mobilní nakládací zařízení Vyprazdňování vagónu a nákladního vozu 89 Kapitoly Kapitola 3.4.1 Kapitola 3.4.2.2 Kapitola 3.4. 2.3 Kapitola 3.4. 2.4 Kapitola 3.4. 2.5 Kapitola 3.4. 2.6 Kapitola 3.4. 2.7 proces Diskontinuální proces Kontinuální proces Kontinuální proces Kontinuální proces Kontinuální proces Kontinuální proces Kontinuální proces Kontinuální proces Kontinuální proces Kontinuální proces Výsypné jámy Svislé roury Svislé trubky Zakládací pásy Pásové dopravníky Korečkové nakladače Řetězové dopravníky Hřeblové dopravníky Šnekové dopravníky Dopravníky se stlačeným vzduchem Podavače Kapitola 3.4. 2.8 Kapitola 3.4. 2.9 Kapitola 3.4. 2.10 Kapitola 3.4. 2.13 Kapitola 3.4. 2.14 Kapitola 3.4. 2.15 Kapitola 3.4. 2.16.1 Kapitola 3.4. 2.16.2 Kapitola 3.4. 2.17 Kapitola 3.4. 2.18 Kapitola 3.4. 2.19 Tabulka 3.65: Techniky pro přepravu a manipulaci s pevnými látkami s referencemi na jednotlivé kapitoly 3.4.1 Budování a rekultivace hromad [17, UBA, 2001] Existuje několik postupů při budování a rekultivaci hromady. Struktura hromady 90 Technika Kónická mušle Vysvětlení Hromady s kónickým profilem, které jsou konstruovány/rekultivovány pojízdným dopravníkem (podélné hromady) nebo rotačním dopravníkem (hromady kruhového tvaru) Vrstvy Hromady vystavěné v bočních šikmých vrstvách pojízdným dopravníkem, který může být zvedán, snižován, otáčen nebo vysunován Krokev Hromady se šikmými vrstvami vrhanými jako střecha a vystavěné dopravníkem, který může být zvedán nebo snižován Řádka Hromady v řadách, které jsou vystavěny ve vrstvách (jako krokev) pojízdným dopravníkem, který může být zvedán, snižován, otáčen nebo vysunován Chevcon Směs kónické mušle a krokve (střecha jako šikmé vrstvy) Tabulka 3.66: Typické techniky pro budování hromady [17, UBA, 2001] Speciálně vybavené stroje pro budování hromad jsou sklopné vozíky, např. výklopné kamióny nebo vagóny a pro rekultivaci hromad jsou to nakládací zařízení, např. mostové shrnovače, boční shrnovače a portálové shrnovače. Sklopné vozíky skládají sypký materiál na hromadu ze strany. Podle požadavků mohou být sklopné vozíky vybaveny otočným pásem nebo příčným pásem. Při použití stejného principu může být hromada plněna přímo z vagónu nad hromadou. Pásové vykladače jsou pásové dopravníky, které skládají sypký materiál na hromadu. Podle typu hromady jsou tyto systémy připevněny k rotujícím nebo běžícím ramenům jeřábu/trámům nebo nosným trámům. Podle typu zvolené konstrukce může být pásový vykladač otočný nebo přizpůsobený výšce a – podle situace – teleskopický nebo posuvný. Systém musí být flexibilní v případech, kde je vedle skladovací funkce požadováno míchání nebo homogenizace sypkého materiálu (takzvané míchací hromady). 3.4.2 Nakládací a vykládací zařízení [17, UBA, 2001] Kapitola 3.4.2.1 popisuje obecné emisní aspekty nakládání a vykládání. Kapitola 3.4.2.2 až Kapitola 3.4.2.13 popisují techniky naložení a vyložení materiálu. Kapitola 3.4.2.14 až Kapitola 3.4.2.18 popisují techniky pro přepravu. Není možné jednoznačně rozlišovat mezi technikami nakládání a vykládání a technikami přepravy, a proto jsou všechny techniky popsány v Kapitole 3.4.2. Podavače jsou popsány v poslední kapitole, v Kapitole 3.4.2.19. 3.4.2.1 Obecné zdroje emisí z přepravy a manipulace V principu zahrnuje přeprava a manipulace tři typy operací, jejichž významnost z hlediska prašnosti je dána materiálem samotným a použitými technikami. Techniky nakládání a vykládání materiálu mohou být klasifikovány jako kontinuální nebo diskontinuální proces, což je ukázáno v tabulce 3.65. 1. nakládání materiálu, např. • Vykládání z lodí nebo vagónů drapáky • Mechanické vykládání z lodí nebo vagónů korečkovými nakladači 91 • • Pneumatické vykládání z lodí násoskami Dobývání materiálu korečkovými nakladači. 2. přeprava materiálu, např. • Otáčení naplněného drapáku ramenem jeřábu • Přepravování korečkovými dopravníky, nakladači, pásovými dopravníky • Přepravování pneumatickou dopravou • Přeprava materiálu v naplněném korečku nebo korečkovém nakladači. 3. vykládání materiálu, např. • Vyložení materiálu na ložnou plochu, do násypného zásobníku nebo na hromadu otevřením naplněného drapáku • Vyložení z pásového dopravníku na ložnou plochu, hromadu nebo jiný dopravní systém • Nakládání kamionu, vagónu nebo lodi plnící rourou nebo trubkou • Vyložení materiálu z korečkového nakladače ze sklopného nákladního automobilu • Pneumatické nebo atmosférické (gravitační) vykládání zásobníkových kamionů. Existuje celosvětový trend směrem k používání kontinuálních systémů pro vykládku specifických sypkých materiálů. To platí zejména pro námořní dopravu, ale také pro pneumatické vykládání zásobních kamionů nebo vagónů. Vzrůstající důležitost kontinuálních vykládacích systémů v námořní dopravě je způsobena dvěma faktory. Jedním je relativně rychlé a výkonné vykládání, což je důležité pro úsporu vysokých nákladů za kotvení lodi. Za druhé kontinuální systémy vytvářejí méně prachu a hluku a je tedy možné snížit materiálové ztráty ve srovnání s drapákovými technikami. Použití kontinuálních lodních vykladačů je omezeno velikostí volné nakládací plochy lodi. Pokud je otvor krytu příliš malý (např. u přestavěných tankerů), mechanické systémy jako korečkové nakladače nebo šnekové dopravníky nejsou vhodné. V těchto případech jsou výhodnější drapáky se lžícemi s čelní nakládkou pro ořezávání. Prach je při nakládce emitován, jestliže: • • • se mění tok hmoty (změna směru nebo rychlosti) se zmenšuje velikost povrchových částic rozdrcením nebo třením se snižuje vlhkost materiálu klimatickými podmínkami. Ořezávání materiálu úzce souvisí s procesem nakládky. Tento proces je nutný, když: • • • • má být rozmělněn jakýkoliv zhutněný materiál, než ho může drapák zvednout rameno vykladače je příliš krátké a materiál je nutno přenést do středového bodu drapákové zařízení je příliš neobratné musí být odstraněn zbývající materiál kolem hran. Další techniky pro vyčištění zbytků z vagónů a kamionů jsou: • • • mechanické techniky, např. vibrátory, pokud se používají sklopné vozíky, nebo kartáče hydraulické techniky, např. mytí vodou, přímé proudy vody pneumatické techniky, např. průmyslové vysavače. 92 V mnoha případech se používají čelní nakladače, aby ořízly zbývající materiál a vyčistily kryt lodi. Čištění je nutné pouze tehdy, když se manipuluje s různými sypkými materiály. Dvě metody shromažďování a nakládání s pevným odpadem z lodí jsou popsány v: „Übereinkommen über die Sammlung, Abgabe und Annahme von Abfällen in der Rhein- und Binnenschifffahrt, Anlage 2, Anhang III Entladestandards und Abgabe-/Abnahmevorschriften für die Zulässigkeit der Einleitung von Wasch-, Niederschlags-, und Ballastwasser mit Ladungsrückständen; Zentralkommission für die Rheinschifffahrt“. Použití kontinuálních dopravních systémů je závislé na: • • • • vlastnostech materiálu jako jsou sypná hmotnost a úhel hromady, velikost částic, adhesní a kohesní vlastnosti a citlivost na vlhkost citlivosti materiálu na mechanickou manipulaci a jeho tepelných a chemických vlastnostech požadované výkonnosti ekonomice – hospodárnosti – výši nákladů. 3.4.2.2 Drapáky Popis: Drapáky jsou technická zařízení se dvěma nebo více řízenými lžícemi, které v otevřené poloze prostupují sypkým materiálem, uzavřením materiál naberou a otevřením jej vyloží. Obecně je kapacita drapáků – v závislosti na typu drapáku, jeho hmotnosti a velikosti – omezena na 2000 až 2500 t/h. Drapáky se obvykle používají pouze pro nabírání materiálu; pásové dopravníky se používají pro další dopravu. Obrázek 3.30 ukazuje drapák se dvojitou lžící. Obrázek 3.30: Drapák s dvojitou lžící [17, UBA, 2001, 91, Meyer and Eickelpasch, 1999] Drapáky jsou nejběžněji používané nástroje v procesech nakládky a vykládky, protože: • • • • jsou víceúčelové mohou být snadno vyměněny, pokud se má manipulovat s jiným sypkým materiálem jejich pořizovací náklady jsou relativně nízké mohou nakládat a vykládat stejnou rychlostí. Možnými nevýhodami drapáků mohou být: 93 • • • značná závislost na správném provozním postupu mírně nevýhodný poměr mezi jmenovitým výkonem a skutečným výkonem ve srovnání s kontinuálními vykládacími technikami hmotnost samotných drapákových lžic. Ovládání drapáku se obvykle provádí mechanicky pomocí kabelů. Zřídka se pro sypké materiály používá hydraulické ovládání pomocí motorů. Uzavření lžic u drapáku propojeného lankem trvá 10 sekund, zatímco u motorového drapáku to trvá 20 sekund. Pro regulaci emisí prachu je důležitý tvar hran drapáku. Obrázek 3.31 ukazuje různé tvary hran drapáku. Obrázek 3.31: Různé tvary hran drapáku [17, UBA, 2001] s odvoláním na MB Kröger Greifertechnik GmbH Gumový spoj je obzvláště vhodný pro velmi jemné tekoucí sypké materiály, např. rybí moučku. Pro hrudkovité materiály jako železo a rudy nejsou gumové spoje dostatečně pevné, a proto nejsou používané. Gumové spoje musí být pravidelně čištěny a udržovány, pokud mají být účinné. Pokud se manipuluje s různými materiály, používají se spoje se dvěma kulatými ocelovými hranami. Důležité je přesné lícování hran drapáku pro optimální uzavírání a minimální emise prachu. Problémy s přesným lícováním mohou vzniknout neustálým obrušováním hran. Hrany, které se překrývají, se v praxi neukazují jako vhodné, protože jsou obzvláště citlivé na poškození. Emise: Odpovídající procesní kroky jsou: • • • Vysypávání materiálu (tvorba prachu závisí na výšce pádu) Přílišné nakládání nebo neúplné dovírání lžic drapáku (materiál se vysypává) Otáčení drapáku (emise prachu vzniknou unášením větrem) Použitelnost: Drapáky se používají pro dopravu z lodi na loď, stejně tak jako z lodi do skladiště a/nebo na vagón, a také pro pohyb ze skladiště do výrobních závodů. Drapáky jsou 94 použitelné téměř pro všechny sypké materiály včetně vlhkých materiálů (což neplatí např. u pneumatických systémů). Avšak jejich použití bychom se měli vyhnout u suchých sypkých materiálů citlivých na unášení větrem kvůli možným emisím prachu. 3.4.2.3 Vykládací násypné zásobníky Popis: Vykládací zásobníky jsou zařízení, která přeberou vyložený produkt (z drapáků nebo pásů) a dopraví ho na nákladovou plochu vozidla (kamionu nebo vagónu) nebo na jiný dopravní systém nebo do skladovacího systému. Vykládací zásobníky jsou často vybaveny mřížkami nebo lamelami, aby zajistily rovnoměrný tok materiálu a zabránily tomu, aby větší kousky materiálu blokovaly tok; lamely vyžadují, aby byl sypký materiál tekoucí. Podavače se používají pro rovnoměrné dodávání na následující dopravní zařízení. Vykládací zásobníky mohou být vybaveny výškově nastavitelnou plnící trubkou a prachovou clonou, když se používají např. pro nakládání vozidel. Použitelnost: nakládání a vykládání sypkých materiálů v přístavech, např. vykládání lodi drapáky nebo vykládání na pás po vyložení zásobníku, aby se naložil kamion nebo vagón. Výsypka je vhodná téměř pro všechny materiály (až do určité velikosti); např. zrno, hnojiva, uhlí, neželezné kovové rudy nebo koncentráty, suroviny pro průmysl cementáren. 3.4.2.4 Kádě Popis: Kádě se používají k nakládání i k přepravě. Kádě jsou nádoby schopné přepravy alespoň s jedním uzávěrem. Nemohou nabrat materiál, ale jsou plněny svrchu. Aby se kádě vyprázdnily, spodní deska se otočí na stranu (káď vyprazdňující se dnem), káď se nakloní (vyklápěcí káď) nebo se otevře otvor (káď s otvorem podobná drapáku). Kádě obvykle nejsou vhodné pro prašné materiály. Obrázek 3.32 ukazuje různé typy kádí. Obrázek 3.32: Různé typy kádí [17, UBA, 2001] s odvoláním na DIN 30800-3 95 3.4.2.5 Sací vzduchové dopravníky Popis: Pneumatické dopravníky, např. sací vzduchové dopravníky přepravují materiál v uzavřených potrubích prouděním vzduchu se vzduchovým kompresorem, umístěným na konci procesního řetězce. Existují zde nasávací a tlaková zařízení a obrázek 3.33 ukazuje procesní princip systému nasávání. Tlakový systém, který není vykládacím, ale dopravním zařízením, je popsán v Kapitole 3.4.2.18. Sací vzduchové dopravníky mohou být instalovány jako mobilní nebo stacionární zařízení. Mobilní systémy jsou vhodné, pokud se na stejném místě uskutečňují různé přístavní činnosti nebo pokud se zařízení používá jen občas. Roste počet stacionárních zařízení, protože stabilně roste přeprava zboží spolu s počtem vhodných specializovaných terminálů. Materiál je nasáván hubicí a potom je při vakuu dopravován do oddělovače, který odděluje tok vzduchu a tok materiálu. Přepravovaný materiál je ve většině případů vykládán přes propusti s kladkami buněk. V tomto bodu se vakuum odděluje od atmosférického tlaku. Vyložený materiál je potom dopraven na kontinuální dopravní systémy. Zařízení je velmi flexibilní: • • • Rotačním pohybem a pohybem naražení/vyrážení nasávací hlavy Ohýbáním a teleskopickým chováním svislého nasávacího potrubí Většinou pojízdným pojetím zařízení. Může dosáhnout téměř do každé oblasti lodi, která má být vyložena. Ke konci vykládky se vrstva materiálu stane příliš tenkou a je praktičtější použít např. lžíci s čelní nakládkou, aby se oříznul zbývající materiál. Výkonnost pneumatických dopravníků je ovlivněna typem materiálu, průřezem potrubí, tlakem vzduchu a trasou. Například u obilí může být výkonnost 500 – 600 tun za hodinu a u oxidu hlinitého 1000 tun za hodinu. Podstatnými výhodami jsou prevence prašnosti díky uzavřenému systému a omezení prachu filtry, jednoduchá konstrukce, dlouhá doba životnosti a skutečnost, že se v místě nakládání nepoužívají žádné pohyblivé části. Investice je relativně nízká. Podstatnou nevýhodou je velmi vysoká spotřeba energie. 96 Obrázek 3.33: Funkční princip dopravníků s nasávaným vzduchem [17, UBA, 2001] s odvoláním na Pfeifer, 1989 Použitelnost: Sací vzduchové dopravníky jsou vhodné pro sypké materiály, jejichž hustota je menší než 1,2 g/cm3. Používají se v mnoha průmyslových oborech, obvykle v zemědělství, v těžebním, chemickém a potravinářském průmyslu pro materiály jako jsou zrno, oxid hlinitý, petrolejový koks, cement, vápenec, vápno a hlinka, uhličitan draselný, síran sodný a podobné chemikálie, hnojiva, sůl a některé plasty. Používají se pro vykládání lodí, vagónů a kamionů. Emise: Za separátorem se mohou instalovat dodatečné textilní filtry, aby odstranily prach z emitovaného vzduchu. Mohou být dosaženy úrovně emisí prachu 5 mg/Nm3, ale filtry jsou dimenzovány na úroveň prašných emisí 20 až 25 mg/Nm3, aby se snížily investice. Jako všechny pneumatické systémy mají sací vzduchové dopravníky velmi vysokou spotřebu energie: pro lehké materiály jako jsou zemědělské produkty je to hodnota 1 kWh na tunu a pro těžké materiály jako hlinka nebo cement je to hodnota 2 kWh na tunu. Pro srovnání - u mechanických dopravních systémů lze předpokládat hodnoty mezi 0,3 a 0,8 kWh na tunu. 3.4.2.6 Mobilní nakládací zařízení Popis: Mobilní dopravní zařízení jsou rýpadla a čelní nakladače. Používají se: • • • • • Pro práci na malých hromadách Pro nakládání vozidel Pro přenesení materiálu do zásobníků nebo boxů Pro plnění násypek Pro ořezávání materiálu na lodích. 97 Emise: Emise vznikají při zvedání rýpací nádoby, unášením větrem nebo při vysypávání. Otevřená manipulace napomáhá tvorbě prachu. 3.4.2.7 Vyprazdňování vagónů a kamionů Popis: Vagóny a kamiony se používají pro přepravu zrna, hnojiv, uhlí, písku nebo rud. Tabulka 3.67 ukazuje typické vagóny a kamiony používané v Německu pro sypké materiály. 98 Typy 1. otevřený vagón/nákladní vůz 2. otevřený vagón/nákladní vůz s vykládáním pomocí gravitace – dávkovatelným • • • • Princip Sypký materiál Uhlí, brikety, šrot, Otevřený vagón/nákladní vůz kámen, Samo nevykládací (částečně rudy, drapáky nebo speciálním sádrovec a minerály vyklápěcím zařízením) Nakládací prostor s několika Štěrk, písek, kamenný vedle sebe umístěnými štěrk násypnými zásobníky Boční vykládání materiálu pomocí gravitace 3. otevřený vagón/nákladní vůz s vykládáním pomocí gravitace - okamžitým • • • Štěrk, písek, kamenný Otevřený vagón/nákladní vůz štěrk a sádrovec Dno sedlovitého tvaru Okamžité vyložení materiálu postranicemi (také s vykládáním dnem) 4. nákladní vagón/vůz • odpad, Vagón/nákladní vůz s šachtou, Stavební naklápěním přes postranice stavební materiál a (pro nákladní vozy také přes sádrovec přední stranu) a řízené pneumatickým pístem Oddělené ventily (nižší ventil obsluhuje skluz) • 5. vagón/nákladní vůz pro tlakové vykládání • • 6. zakrytý vagón/nákladní vůz s vykládáním pomocí gravitace – dávkovatelným 7. zakrytý vagón/nákladní vůz s vykládáním pomocí gravitace – okamžitým • • Cement, práškové Uzavřený vagón/nákladní vůz křemenný Vyprazdňování pomocí potrubí vápno, písek, soda, oxid do sil hlinitý, cukr, mouka, semolina a sůl Sypké materiály Jako 2, ale s otočnou střechou citlivé na vlhkost, např. zrno Sypké materiály Jako 3, ale s otočnou střechou citlivé na vlhkost, např. sádrovec Tabulka 3.67: Přehled typických vagónů/kamionů pro sypké materiály [17, UBA, 2001] Vyprazdňování vagónů/kamionů se provádí bočními vykládacími otvory nebo otvory ve spodní části vagónu/kamionu. Při bočním vyprazdňování je materiál veden speciálními žlaby do dalšího manipulačního zařízení nebo přímo na pásy/řemeny. Jedná se o zařízení podobné žlabu pro vykládání sypkých látek ze silničních vozidel a často se používá pro hnojiva. Vykládací stanice jsou běžně zastřešené nebo částečně uzavřené (obzvláště, když se manipuluje se sypkými materiály, které jsou citlivé na vlhkost). Pro vykládku z železnice není obvyklé zcela uzavřené přístřeší. 99 V námořních přístavech je běžnou praxí vykládat vagóny/kamiony přes postranice na pásy; materiál je dopravován buď na následující dopravní prostředek (kamion nebo loď) nebo do skladovacího systému (hromada, přístřešek nebo silo). Obrázek 3.34 ukazuje kamion se zadním vyklápěním a s bočním vyklápěním, obrázek 8.1 v Příloze 8.8 ukazuje některé typy vagónů používaných německými železnicemi s odlišnými vykládacími technikami. Emise: Nakládání (drapáky, nakládacím potrubím nebo vykládkou z pásových dopravníků) a vykládání vagónů jsou dva hlavní kroky procesu. Mohou být instalovány systémy opouzdření nebo odsávání. Obrázek 3.34: Vyklápěcí nákladní automobily [17, UBA, 2001, 91 Meyer and Eickelpasch, 1999] 3.4.2.8 Výsypné jámy Popis: Výsypné jámy jsou zemní výkopy pokryté mříží, do nichž se velkou rychlostí vyklápí materiál. Výsypné jámy se obvykle používají pro vykládání vyklápěcích vagónů (např. se zrnem). Výsypné jámy mohou být vybaveny takzvanými protiprachovými bariérami. Tyto lamely se otevírají, když je materiál plněn dovnitř. Prach, který se stoupá nahoru, je zadržen buď následujícím materiálem nebo, když ustane tok hmoty, uzavřením protiprachových bariér. Výsypné jámy mohou také být vybaveny odsávacím systémem. Nehledě na prašné překážky nebo odsávací systém oblast příjmu může být umístěná v budově. Jinou možností je ukrytí vozidla a oblasti jámy systémem pohyblivé zástěny. Použitelnost: Výsypné jámy byly vyvinuty pro vykládání obilí, ale v podstatě jsou použitelné pro všechny volně tekoucí sypké materiály. 100 Obrázek 3.35: Výsypné jámy s odsáváním a protiprachovými bariérami [17, UBA, 2001] s odvoláním na Franz Rubert and Co. GmbH, 2000 (levý obrázek) a Raiffeisen Hauptgenossenschaft Nord AG, 2000 (pravý obrázek) Emise: Výsypné jámy bez protiprachových bariér mohou způsobit vysoké emise prachu ; když se zrno vykládá, prach může vyletět až tři metry do výše a rozptýlit se do okolních oblastí. Někdy jsou výsypné jámy vybaveny odsávacím zařízením. 3.4.2.9 Svislé roury Popis: Materiál ve svislé rouře klouže nebo padá dolů pomocí přitažlivosti. Existuje několik variant. Synonyma jsou „nakládací roury“ a „spádové roury“. Obrázek 3.36 ukazuje lodní nakladač pro sypké materiály se svislými rourami. 101 Obrázek 3.36: Lodní nakladač se svislými rourami [17, UBA, 2001] s odvoláním na Pfeifer, 1989 Svislé roury jsou k dispozici jako pevná potrubí nebo jako pohyblivá svislá a/nebo vodorovná potrubí. Pohyblivost je dosažena zvedacím zařízením s lany, teleskopickými rameny a zařízeními pro naražení/vyrážení. U pohyblivého potrubí může být výška pádu (automaticky) regulována a nakládací hlavy mohou být instalovány na konci potrubí, aby se reguloval výstupní objem. Pohyblivé svislé roury mohou být také složeny z horního potrubí a spodního potrubí; jsou spojena těsněním a spodní potrubí je zasouváno do sebe klouzáním kusů nebo kladkami. U velmi dlouhých potrubí se instalují zarážky, aby se snížila rychlost pádu. Použitelnost: Svislé roury se používají k nakládce kontejnerů, kamiónů, vlaků a lodí. 3.4.2.10 Svislé trubky Popis: Svislé trubky (také nazývané nakládací trubky) mohou být použity pro uzavřenou nebo otevřenou nakládku. U otevřené nakládky sypkého materiálu na otevřené kamiony, lodi nebo hromady jsou na konec trubky připevněny kryty nebo clony, aby se minimalizovalo šíření prachu. U uzavřené nakládky do zásobníkových kamionů nebo kontejnerů je na konec trubky připevněn kónus s plnícím alarmem, takže nemůže docházet k emisím prachu. Trubka se skládá z vnitřní a vnější trubky a je vyrobena z plastu nebo tuhé tkané plastikové textilie. 102 Obrázek 3.37: Svislá trubka [17, UBA, 2001] s odvoláním na DIN 30800-3 Použitelnost: Svislé trubky se používají k nakládce kontejnerů, kamiónů, vagónů a lodí. Emise: Podobně jako svislé roury (Kapitola 2.4.2.9) minimalizuje svislá trubka volný povrch, aby se dosáhlo téměř bezprašné nakládky. 3.4.2.11 Kaskádové trubky Popis: Kaskádová trubka je svislá trubka, do které je vložena kaskáda; viz. obrázek 3.38. Materiál klouže a padá střídavě. Malé výšky pádu a změny směru znamenají, že zde během nakládky téměř nedochází k tvorbě prachu a s materiálem se zachází opatrněji. K dispozici jsou kaskádové trubky s výkonností 30 až 5000 m3/h. Jsou potaženy nízkotlakým ethylenem, slinutým hliníkem, keramickými cihlami a ocelí, které jsou odolné vůči obrušování. Instalace indikátoru hladiny umožňuje, aby trubka automaticky udržovala přiměřenou vzdálenost od povrchu materiálu. Obrázek 3.38: Kaskádová trubka [17, UBA, 2001] s odvoláním na DIN 30800-3 Použitelnost: Kaskádové trubky se používají pro nakládání kontejnerů, sil, kamionů, vagónů a lodí a pro přepravu mezi dopravníkovými pásy. Vhodné sypké materiály jsou: práškové až 103 hrubé tekoucí materiály, např. potaš, fosfát, zrno, uhlí, koks, těžký sodík, oxid hlinitý, cement, fosfát sodný, kukuřice a krmení pro zvířata. Technika má relativně jednoduchou konstrukci a potřebuje pouze jednoduchou údržbu a čištění. Emise: Kaskádová trubka minimalizuje volný povrch v místě vykládky, ale také snižuje rychlost materiálu, aby bylo dosaženo téměř bezprašné nakládky. Ekonomika: Pozitivním účinkem je snížení kvalitativních ztrát materiálu, se kterým se manipuluje. Referenční závody: Kali Transport Hamburg, přístavy Wismar, Lübeck a Philippstal, Německo. 3.4.2.12 Skluzy Popis: Skluzy jsou dopravníky sypkého materiálů, kdy materiál klouže směrem dolů v otevřeném nebo uzavřeném nakloněném žlábku. Skluzy se používají jako nástroje pro nakládku nebo jako dopravní zařízení mezi dvěma dopravníky. Existují pevné a pohyblivé skluzy. Pohyblivé skluzy mohou být vertikálně nebo horizontálně otočné nebo pojízdné dozadu a dopředu nebo diagonálně. Obrázek 3.39: Nakládání vagónu skluzem [17, UBA, 2001] s odvoláním na DIN 30800-3 Je požadován minimální úhel sklonu, který se liší podle specifických vlastností proudění přepravovaného materiálu. Ačkoli může být použit nátěr pro nízké tření a/nebo pro vyšší odolnost vůči obrušování, aby byl skluz chráněn, přesto bude docházet k opotřebení rychlostí závislou na: • Délce skluzu • Úhlu sklonu • Specifické oblasti nakládky • Rychlosti skluzu 104 • Frikčním vlastnostem materiálu skluzu. Použitelnost: Obecně jsou skluzy vhodné pro nespékavé materiály a pro suché operace. Kvůli emisím prachu nejsou skluzy použitelné pro jemné práškové materiály. Emise: Čím je materiál jemnější, tím více prachu se vytvoří. 3.4.2.13 Zakládací pásy Popis: Zakládací pásy jsou krátké gumové pásové dopravníky, které dosahují velmi vysokých dopravních rychlostí 10 až 20 m/s. Používají se jako poslední část nakládacího řetězce, jestliže nemůže být z místních důvodů dopravní nebo nakládací systém instalován dostatečně blízko bodu vykládky. Příklady jsou: • Nakládka lodí v kombinaci se svislými nakladači, pokud není nakládací most dostatečně dlouhý Obrázek 3.40: Usměrňovací pás [17, UBA, 2001, 91 Meyer and Eickelpasch, 1999] • Pro dodávání na malé hromady, pokud vlastnosti materiálu znamenají, že jinak mohou být dosaženy pouze přímé úhly hromad Obrázek 3.41: Usměrňovací pás používaný pro budování hromad [17, UBA, 2001, 91, Meyer and Eickelpasch, 1999] 105 Použitelnost: Zakládací pásy se používají v situacích, kdy nemůže být instalován dopravníkový nebo nakládací systém dostatečně blízko k bodu vykládky. Emise: Zakládací pásy způsobují hodně prašných emisí. 3.4.2.14 Pásové dopravníky [17, UBA, 2001] [137, informace dodavatele, 2002] [139, informace dodavatele, 2001] [138, informace dodavatele, 2001] [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] Popis: Pásové dopravníky jsou nejpoužívanějšími a nejznámějšími kontinuálními dopravními systémy. Na pásových dopravnících je materiál transportován na nekonečném pásu na podpůrných řemenicích, kluzných páscích nebo vzduchovém filmu, dopravníky jsou vyrobené z gumy nebo plastu. Typy pásových dopravníků jsou: Pásové dopravníky U pásových dopravníků je materiál dopravován na svrchní straně nekonečného gumového pásu s drátěnou výztuží. Používají se jako mobilní systémy nebo jako součást stacionárních zařízení. Charakteristickým znakem pásových dopravníků je konkávní tvar. Emise z pásových dopravníků: U otevřených venkovních dopravních systémů jsou emise způsobeny větrem nebo vibracemi nepodepřených pásových dopravníků. K prašným emisím také dojde, když odpadne připečený materiál, když pás běží nazpět po vykládce. Emise prachu z materiálu, který je dodáván na dopravník, se mohou objevit, když rychlost dodávání neodpovídá rychlosti pásu. Dalším zdrojem emisí je nadměrné naložení pásu a následné odpadávání materiálu. Obrázek 3.42: Konvenční pásový dopravník [91, Meyer and Eickelpasch, 1999] Strmé pásové dopravníky Strmé pásové dopravníky jsou podobné konvenčním pásovým dopravníkům. Pásy jsou vyztuženy profily nebo malými postranními pásy, aby se překonalo naklonění pásu. 106 Obrázek 3.43: Princip strmého pásového dopravníku [17, UBA, 2001] Závěsné pásové (nebo smyčkové pásové) dopravníky Závěsné pásové dopravníky jsou relativně novým druhem pásových dopravníků, které se používají méně často kvůli vysokým nákladům. Pás je vytvořen jako smyčka tlakem a podpůrnými kladkami. Pás je otevřený kvůli vyložení materiálu. U tohoto typu dopravníku jsou případné extrémně těsné oblouky (až do 0,4 m). Nejnovější inovací na poli kontinuální svislé přepravy je pás v (patentovaném) tvaru kapes, které způsobují, že se ne všechny závěsy stávají nezbytnými. Rychlosti pásu jsou až do 6 m/s. Tyto typy dopravníků používané v šachtách dosahují objemových průtoků 1000 m3/h ve svislém výtahu 500 metrů. U samočinně se vykládajících nádob mohou dosáhnout objemových průtoků 5000 m3/h ve výtahu 35 metrů. Svislou cestou mohou být přepravovány všechny druhy materiálů, neboť jsou k dispozici různé jakosti gumy, které vyhovují různým požadavkům jako např. tepelná odolnost nebo odolnost vůči oleji. Díky jednoduché konstrukci s menším počtem rotujících součástí nabízí tento systém další výhodu - úsporu energie nižšími frikčními ztrátami. Obrázek 3.44: Příklady závěsných pásových dopravníků [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] Trubkové pásové (nebo potrubní pásové) dopravníky Trubkové pásové dopravníky jsou speciálním typem konvenčních pásových dopravníků. Po podávací cestě tvoří pásový dopravník téměř kruhovitý průřez, hrany pásu se překrývají a tvoří uzavřenou trubku. Materiál je přepravován na vnitřní straně pásu, který je svinován (3 až 107 5) hnacími kladkami. Materiál je chráněn před počasím a jsou minimalizovány emise prachu. V obvykle zastřešeném místě vykládky se pás otevře, aby se materiál vyložil. Pásové dopravníky tohoto typu jsou vhodné pro jemné a hrudkovité materiály až do velikosti jedné třetiny průměru trubky. Používají se k překonání velkých vzdáleností (se sklonem až 60o) např. v dolech a v železárnách a ocelárnách, protože systém dovoluje ohyby, takže nejsou nutná přechodná předávací místa. Další použití jsou v průmyslových odvětvích zabývajících se cementem, hnojivy, potravinami a chemikáliemi pro přepravu takových materiálů jako jsou rudy, uhlí, koks, vápenec, štěrková drť, cement, sádrovec, koncentrát měděné rudy, popel a sůl. Rychlost pásu se pohybuje od 60 m/min do 300 m/min, zhruba stejně jako u konvenčního pásového dopravníku. S ohledem na manipulační kapacitu může potrubní dopravník přepravovat stejné množství materiálu jako pásový dopravník s šířkou pásu, která je trojnásobkem průměru potrubí. Obrázek 3.45: Různé konstrukce trubkových pásových dopravníků [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] 108 Dvojité pásové dopravníky Dvojité pásové dopravníky používají dva dopravní pásy, obvykle podpůrný (nebo nosný) pás a krycí pás, které jsou spojeny dohromady v nakloněné nebo svislé části zařízení. Podpůrný pás má zdvižené hrany a příčné profily, které podpírají materiál během přepravy. Vespod je pásový systém veden přes buben, ze kterého nabírá materiál, zatímco se pohybuje dolů. Efekt zaklínění mezi dvěma pásy nese materiál nahoru k místu předání, kterým může být násypka. Tato technika vyžaduje relativně rovnoměrnou velikost částic. Obecně je vhodná pro materiály jemné až hrubé, ale nevhodná pro materiály práškové, hrudkovité nebo pro materiály se sklonem k připékání. Tento typ pásu je obzvláště vhodný pro produkty citlivé na poškození nebo znehodnocení. Nevýhodou sendvičového nebo dvojitého pásu je, že nemůže vytvářet ohyby. Obrázek 3.46: Příklad dvojitého pásového dopravníku [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] Skládací pásové dopravníky Pás je skládán pomocí podpůrných kladek takovým způsobem, že produkt je kompletně uzavřen. 109 Obrázek 3.47: Příklady skládacích pásových dopravníků [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] Zipové dopravníky U zipových dopravníků je produkt zcela obklopen pásem, protože hrany pásu jsou navzájem spojeny pomocí zipu. Obrázek 3.48: Zipový dopravník [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] 3.4.2.15 Korečkový nakladač Popis: Korečkové nakladače jsou dopravníky, kde korečky, které nabírají materiál, jsou připevněny k pohonnému mechanismu jako je řetěz nebo pásový dopravník. Tvar a materiál 110 korečků závisí na materiálu, který má být přepravován. Korečkové výtahy se používají pro svislou dopravu, protože mohou materiál zdvihat do vysokých výšek, ale používají se také jako kontinuální lodní vykladače, aby přepravovaly materiál horizontálně a vertikálně v jednom zařízení. V těchto případech je patka dopravníku ve tvaru L. Výhodou patky ve tvaru L je, že sypký materiál může být nabrán téměř na úrovni podlahy a z rohů krytu lodi, což snižuje potřebu ořezávání. Pružná patka dopravníku může být hydraulickými systémy přizpůsobena geometrii krytu, což umožňuje optimální plnění korečků. Faktor naplnění je poměr mezi projektovaným objemem korečku a skutečným naplněním a je závislý na: • • • • Tvaru a rychlosti korečkového výtahu Typu sypkého materiálu, se kterým se manipuluje Relativní poloze korečků vzhledem k povrchu sypkého materiálu Relativní poloze korečků, které jsou v kontaktu se sypkým materiálem. Vykládka materiálu se uskutečňuje v horní části korečkového elevátoru buď gravitační vykládkou (u pomalu běžících dopravníkových systémů) nebo odstředivou silou (u rychle běžících dopravníkových systémů). Rychlost dopravníku je 0,3 až 1,6 m/s u ocelových řetězů a 1,5 až 4 m/s u pásových dopravníků. U pásu jsou dosažitelné výšky dopravníku 110 m a u řetězu 60 m. Maximální výkonnost může být až do 3000 t/h v průměru do 4000 t/h špičkově. Obrázek 3.49: Konstrukce a funkční princip korečkového výtahu [17, UBA, 2001, 91, Meyer and Eickelpasch, 1999] 111 Obrázek 3.50: Kontinuální lodní vykladač s technikou korečkového elevátoru a zvedací patkou ve tvaru L [17, UBA, 2001] s odvoláním na Krupp Fördertechnik GmbH, 2000 Použitelnost: Korečkové elevátory jsou vhodné pro přepravování sypkých materiálů od práškových po středně hrudkovité (až po velikost částic 60 mm), které nemají sklony k připékání a k silnému obrušování, např. pro mouku, zrno a luštěniny, písek, uhlí, vápenec nebo popel. Emise: korečkový nakladač je uzavřený a může být vybaven odsávacím systémem, takže se objeví málo emisí prachu nebo žádné. Nabírání a vykládání jsou možnými zdroji emisí prachu. Referenční závody: Korečkové výtahy s nabíracími patkami ve tvaru L se používají v evropských ocelárnách jako Riva Acciai v Tarantu, v Itálii, v Sidmar Steelwork v Gentu v Belgii, ve Ferrolu ve Španělsku a v Dillinger Hüttenwerke AG, Vereinigte Elektrizitätswerke Westfalen AG v Německu. Ekonomika: Ve specifickém případě Dillinger Hüttenwerke představovala investice přibližně 8 milionů DEM (kolem 4 milionů EUR). Kapacita tohoto lodního vykladače se mění mezi 1200 a 1500 t/h v závislosti na přepravovaném materiálu. Alternativa dvou drapákových vykládacích stanic by vyžadovala podobnou investici 7 – 8 milionů DEM (referenční rok 2000), ale má jen třetinu kapacity. Náklady na energii a údržbu jsou o jednu třetinu nižší než pro konvenční drapákové vykládání. Na obsluhu korečkového elevátoru jsou zapotřebí dvě osoby, ale pro obsluhu dvou drapáků jsou potřeba čtyři osoby. 3.4.2.16 Řetězové dopravníky Popis: Řetězový dopravník je uzavřený a vysoce výkonný dopravník s jedním nebo více kontinuálními hnacími řetězy. Řetězy se pohybují přes ozubená kolečka; používají se 112 napínače řetězu, aby se potlačilo prohýbání řetězů. Řetězové dopravníky jsou obecně charakterizovány nízkou spotřebou energie; některé jednotky vykazují hodnoty 0,006 kWh na tunu a metr dopravní výšky. Rychlost řetězu je většinou pod 1 m/s s výkonností až do 1000 t/h. Poškozené články řetězu mohou být relativně jednoduše vyměněny. V následujících kapitolách jsou představeny dva typy řetězových dopravníků: korýtkový řetězový dopravník (Kapitola 3.4.2.16.1) a shrnovací dopravník (Kapitola 3.4.2.16.2). 3.4.2.16.1 Korýtkové řetězové dopravníky Popis: V korýtkovém řetězovém dopravníku řetěz běží v uzavřeném korýtku, jak je ukázáno na obrázku 3.51. Tvar sběrače je vybrán tak, aby vyhovoval typu materiálu, se kterým se manipuluje, a dráze dopravníku: • • Pro vodorovné a mírně nakloněné dopravníkové cesty se používají ploché, pravoúhlé sběrače nebo sběrače ve tvaru L. Pro příkře nakloněné a svislé dráhy jsou vhodné sběrače ve tvaru U nebo tvarované jako vidlice nebo kroužek. Nabírání a vykládání materiálu se uskutečňuje docela snadno a materiál může být přepravován vertikálně. Tato technika má relativně nízké nároky na prostor a má nízké nebo žádné emise prachu. Nevýhodou je vysoké opotřebení a relativně vysoká energetická náročnost. Výkonnost se liší mezi 10 a 2000 m3/h při maximální délce dopravníku 50 až 100 m. Obrázek 3.51: Princip korýtkového řetězového dopravníku [17, UBA, 2001, 91, Meyer and Eickelpasch, 1999] Použití: Korýtkové řetězové dopravníky se obvykle používají v bunkrech a silech pro nakládku a vykládku práškových a středně hrudkovitých materiálů, které nemají žádné vlastnosti připékání. Protože korýtkový řetězový dopravník je uzavřený systém, používá se obzvláště pro zrno, olejniny, potraviny a krmiva, uhlí, cement, chemické produkty a minerály. Emise: Pokud jsou oblasti podávání a vykládky uzavřené nebo vestavěné, nevznikají žádné emise prachu. 113 3.4.2.16.2 Shrnovací dopravníky Popis: Shrnovací dopravník je podobný korýtkovému řetězovému dopravníku, ale bez korýtka. Přepravování se provádí pomocí sběračů připevněných k řetězům. Sběrače tlačí materiál. Nabírání a vykládka materiálu se může provádět v jakémkoli zvoleném místě dopravníku. Použití: Shrnovací dopravníky se většinou používají pro zásobování a rekultivaci hromad rudy, uhlí a soli. Emise: Prach je emitován během nabírání a přepravy materiálu. Frikční účinky mezi materiálem a stěnami a dnem dopravníku mohou způsobit drcení materiálu. Tvorba prachu způsobená drcením může být minimalizována zvlhčováním materiálu. 3.4.2.17 Šnekové dopravníky Popis: Šnekové dopravníky jsou dopravníky sypkých materiálů, ve kterých je materiál hnán stacionárním korýtkem nebo potrubím rotačním dopravním šnekem, ať již horizontálně nebo nakloněným až do 30o. Svislý pohyb je také možný, ale vyžaduje zcela odlišnou konstrukci dopravníku. Při vodorovném pohybu je materiál tlačen dopředu podél dna korýtka; při svislém pohybu materiál běží spolu se šnekem okolo potrubí. U vodorovných šneků může být materiál nabírán a vykládán v několika místech. Otvory pro vykládku jsou řízeny lopatkami. Svislé šnekové dopravníky mají spodní bod nakládky materiálu a horní bod vykládky materiálu. Maximální stupeň naplnění ve vztahu k průřezu šroubu je 40 % u korýtkových šnekových dopravníků a do 80 % u potrubních šnekových dopravníků. Maximální výkonnost svislé šnekové dopravy je 1000 a 1200 t/h. Vyšší výkonnost je technicky možná, ale je velmi drahá. Obrázek 3.52: Schéma korýtkového šnekového dopravníku [17, UBA, 2001] s odvoláním na VDI 3971 114 Použití: Šnekové dopravníky jsou obzvláště vhodné pro přepravování velmi prašných materiálů, např. prášku oxidu hlinitého, cementu, zrna, sádry, hnojiv, uhlí, vápna a fosfátů. Šnekové dopravníky jsou také vhodné pro živočišné vedlejší produkty a řízky cukrové řepy při rychlostech až do 900 tun za hodinu při průměrech až do 2 metrů. Šnekové dopravníky se používají pro dopravu na relativně krátké vzdálenosti (do 40 m) v rozsahu od jemných práškových materiálů po hrudkovité sypké materiály. Nejsou vhodné pro brusné materiály nebo ty, které mají sklon se připékat. Tato zařízení jsou kompaktní – a kvůli zařízení pro naražení/vyrážení – mohou dosáhnout do oblastí, kam je jinak obtížný přístup, ačkoli nejsou vhodné pro lodi s malými palubními jícny. Kvůli své rozmanitosti se šnekový dopravník používá v mnoha oborech. Emise: Svislé šnekové dopravníky jsou vždy uzavřené, zatímco vodorovné dopravníky mohou být otevřené nebo uzavřené. Ve všech případech je prach emitován v místech, kde se materiál nabírá a vykládá, pokud místa předání nejsou uzavřená. Účinky napříč prostředím: Spotřeba energie je relativně vysoká následkem vysoké hnací síly šroubu. Referenční závod: Stadtwerke Flensburg; Port of Borugas Ltd., Bulharsko; elektrárna Kingsnorth, Anglie; Calibra S.A. Lisabon, Portugalsko. 3.4.2.18 Dopravníky na stlačený vzduch Popis: Dopravníky na stlačený vzduch se používají hlavně pro bezprašnou dopravu v uzavřených systémech. Princip dopravníku na stlačený vzduch je stejný jako dopravníku s nasávaným vzduchem popsaného v Kapitole 3.4.2.5, s výjimkou toho, že kompresor je na začátku vykládacího systému. Přepravovaný materiál je zaváděn do dopravního potrubního systému podávacím mechanismem (uzávěr s kladkami buněk, šroub nebo podávací násypka) účinkem vstřikovací trysky. Potrubní systém dopravníku je provozován při přetlaku. Další kroky v procesu jsou stejné jako u dopravníků s nasávaným vzduchem (viz. Kapitola 3.4.2.5). Obrázek 3.53: Funkční princip dopravníku na stlačený vzduch [17, UBA, 2001] s odvoláním na Pfeifer, 1989 115 Použitelnost: Dopravníky na stlačený vzduch jsou vhodné pro krystalické sypké materiály s jemnými částicemi jako jsou cement, vápno nebo sádrovec a používají se např. k vykládce zásobníkových kamionů. Emise: Neexistují téměř žádné emise prachu z uzavřeného dopravního systému používajícího zpětnou odvzdušňovací linku. Systémy bez zpětné odvzdušňovací linky a vybavené filtry mají nízké emise. Nabírání materiálu může být jediným relevantním prašným krokem v procesu. Dopravníky na stlačený vzduch jako všechny pneumatické systémy mají velmi vysokou spotřebu energie. 3.4.2.19 Podavače Popis: Místa podávání a vykládání jsou nejvýznamnější pro tvorbu prachu z kontinuálních dopravních systémů. Některé typické podavače jsou: Pásové podavače Pásové podavače jsou obdélníkové násypné zásobníky. Sypký materiál padá ze skladovací jednotky přes násypku na dopravníkový systém za ní. Takovéto násypné zásobníky jsou k dispozici jako uzavřené typy s volitelnými nasávacími nebo skrápěcími systémy. Válcové podavače Válcové podavače jsou otvory bunkrů nebo sil. Materiál je podáván na rotující válec. Válec přepravuje materiál na dopravníkový systém za sebou. Rychlost podavače se mění s rotační rychlostí válce. Šnekové podavače Šnekové podavače odpovídají klasickým šnekovým dopravníkům. Rotací dopravníkového šroubu v korýtku je materiál řízeným způsobem dopravován z podélného podávacího otvoru do dopravníkové nebo skladovací jednotky za ním. Rotační kladičkové zapírače Rotační kladičkové zapírače se používají pro plnění bunkrů nebo sil. Materiál klouže přes zešikmenou zemnící desku ze skladovacího systému do vykládací štěrbiny. Vykládací vozík se pohybuje podél otvoru štěrbiny. Na vykládacím vozíku je upevněno rotující čerpací kolo, které odváží materiál ze štěrbinovitého výstupu na dopravníkové zařízení za ním. Rotační podavače Rotační podavače se také používají pro podávání materiálu na pásové dopravníky z bunkrů nebo ze sil. Vykládka se provádí buňkami. Buňky s lamelami na rotující ose jsou ukryty v určitém druhu válce s otvory nahoře a vespod; tyto otvory jsou utěsněny k silu nebo k bunkru a k dopravníkovému systému za sebou. 116 Obrázek 3.54: Podavače [91, Meyer and Eickelpasch, 1999] [17, UBA, 2001] s odvoláním na DIN 15201 část 2 Emise: Emise prachu vznikají zejména u podavačů, které nejsou zakryty. Může dojít k přeplnění, pokud není podávací systém přizpůsoben skladovacímu nebo dopravníkovému systému, např. kvůli tomu, že rychlost podávání je příliš vysoká. 3.4.3 Přeprava baleného zboží a manipulace s ním Viz. Kapitola 3.2.5 - Přeprava baleného zboží a manipulace s ním. 117 4. TECHNIKY KE ZVÁŽENÍ PŘI STANOVOVÁNÍ BAT 4.1 Skladování kapalin a zkapalněných plynů V Kapitole 3 byla popsána většina různých skladovacích způsobů pro kapaliny a zkapalněné plyny a byly identifikovány případné zdroje emisí každého typu skladování a uvedena emisní ohodnocení. Bodování emisních zdrojů je jednoduchý a spolehlivý prostředek pro identifikaci nejdůležitějších zdrojů emisí, ačkoli ohodnocení mají relativní hodnotu a měla by být posuzována pro každý způsob skladování odděleně. Tato kapitola je zaměřena na zdroje s emisním ohodnocením 3 a více. Byly připraveny karty pro zápis výsledků ECM (Emisních regulačních opatření) pro všechny způsoby skladování a jsou uvedeny v Příloze 8.9 - Karty pro zápis výsledků ECM pro skladování kapalin a zkapalněných plynů. Každá karta pro zápis výsledků poskytuje informace o typických ECM pro plynné a/nebo kapalné emise a/nebo odpad. Karta může také uvádět emisní ohodnocení každého případného emisního zdroje. Příloha 8.9 ukazuje, že se musí projednávat a vyhodnocovat čtrnáct typů způsobů skladování, pokud se týká provozních emisí. Tato kapitola obsahuje přehled různých ECM, která by mohla být použita pro všechny nebo některé způsoby skladování. Každé ECM, o kterém se pojednává, je vyhodnocováno podle: • • • • • • • 4.1.1 Popisu Dosaženého environmentálního přínosu Provozuschopnosti Použitelnosti Bezpečnostních aspektů Energie/odpadů/napříč prostředím Ekonomiky – hospodárnosti, výši nákladů. Metodiky posouzení ECM pro skladování kapalin a zkapalněných plynů Popis: TETSP (Technická evropská platforma pro skladování v nádržích) definovala praktickou metodiku pro vyhodnocování ECM popsaných zde v Kapitole 4, aby se definovalo, která ECM nebo kombinace ECM účinkují nejlépe při skladování kapalin a zkapalněných plynů ve specifické situaci. Tato metodika je dány principy přístupu založeného na riziku pro výběr a bližší určení emisních míst (viz. Kapitola 3) následovaných definicí ECM. TETSP vyvinula tento nástroj, protože téměř všechny nádrže popsané v BREFu jsou odlišné ve své konstrukci, svém umístění a skladovaném produktu atd., a bylo by proto nemožné definovat všeobecný BAT pro určitý druh nádrže. ECM může udávat technická opatření a/nebo provozní opatření a/nebo řídící opatření. Tato opatření se nezaměřují jen na koncové techniky s jejich dosažitelnými emisemi a náklady, ale zahrnují také taková opatření jako dobré provozní procedury, odpovídající školení a řádné procesy údržby. Metodika je založena na vyhodnocovací matici, která se používá pro informace o specifických způsobech skladování a jejich hlavních zdrojích emisí. Vyhodnocovací matice používá bodovací systém, aby se určila nejlépe účinkující ECM. Ohodnocení se vztahují k: 118 • • • Emisnímu redukčnímu potenciálu nebo „účinnosti prevence emisí“ ECM, o kterém se uvažuje. Bodovací systém emisního redukčního potenciálu ECM, o kterém se uvažuje, bude závislý na skladovací nádrži. Faktory vah emisního redukčního potenciálu budou záviset na vlastnostech skladovaného produktu a na místně specifických faktorech (blízkost osídlení), atd. a na začátku musí být odsouhlaseny mezi provozovatelem a autorem povolení. „provozním rysům“ ECM, tj. provozuschopnosti, použitelnosti, bezpečnosti a otázkám energie/odpadů/napříč prostředím pro toto ECM, jak je to v této kapitole načrtnuto ekonomice ECM, tj. nákladům na instalaci ECM a provozním nákladům. Vyhodnocovací matice pro nádrž s vnější plovoucí střechou je v Příloze 8.12 uvedena jako příklad a v Příloze 8.11 je podáno úplné vysvětlení ukazující, jak lze vyplnit vyhodnocovací matici. Pro vymezení emisních zdrojů jsou uvedena ohodnocení v závislosti na četnosti a objemu emisí ze specifického typu nádrže; tyto tvoří karty pro zápis výsledků ECM a jsou uvedeny v Příloze 8.9 pro každý typ nádrže, na který se tento dokument zaměřuje. Ohodnocení mají pouze relativní hodnotu a tato ohodnocení jsou pouze míněna tak, aby ukazovala emisní rozdíly v rámci skladovacího způsobu. Například ohodnocení 3 pro nádrž s vnější plovoucí střechou nemůže být porovnáváno se ohodnocením 3 pro nádrž s pevnou střechou. Odpovídající emisní regulační opatření (tj. u ohodnocení 3 a vyššího) jsou potom dána do vyhodnocovací matice. Karty pro zápis výsledků ECM jsou tvořeny nezávisle na skladovaném produktu. Důvodem pro tento postup je, že když se porovnávají zdroje emisí do ovzduší z nádrže specifického typu a s cílem definovat hlavní zdroje, typ produktu neovlivňuje relativní hodnocení zdrojů. Příklady pro níže uvedenou situaci jsou zahrnuty v Příloze 8.13. • • • • 100000 m3 skladování surové ropy v nádrži s vnější plovoucí střechou (EFRT); Příloha 8.13.1 10000 m3 skladování těžkého benzínu (ne benzínu) v nádrži s pevnou střechou (FRT) pro dvojí různé provozní podmínky; Příloha 8.13.2 a Příloha 8.13.3 1000 m3 skladování akrylonitrilu v nádrži s pevnou střechou (FRT) ; Příloha 8.13.4 100 m3 skladování akrylonitrilu v nádrži s pevnou střechou (FRT) ; Příloha 8.13.5. Případové studie se zabývají jednotlivou samostatnou nádrží skladující produkt. Ale často se stává, že pro skladování stejného produktu bude používán větší počet nádrží. V tomto případě mohou začít dominovat úspory ze zvýšené produkce zavádění ECM nad vyhodnocením nákladů. Například úvaha o jednotlivé nádrži může ukazovat, že BAT je splněn instalováním vnější plovoucí střechy, ale pokud se používá 10 nádrží pro stejný produkt, potom se pravděpodobně stane jistá forma úpravy par ekonomičtějším opatřením ke splnění BAT. Příloha 8.11 zabývající se použitím vyhodnocovacích matic uvádí, že se jedná o opakující se postup, dokud kombinace ECM, která dá nejvyšší celkové ohodnocení, nesplní BAT. Když žádná kombinace ECM nesplní kritéria BAT nebo jakékoli přísnější místně použitelné legislativy, měl by být proces znovu zahájen změnou základních dat, např. snížením zásob, které mají být skladovány, nebo změnou způsobu skladování. 119 Použitelnost: V tomto BREFu byla vyvinuta metodika vyhodnocovací matice takovým způsobem, aby mohla poskytnout žadateli nástroj, který umožní identifikaci ECM, která splňují BAT v jakémkoli specifickém případě. Toto je nejvhodnější použití metodiky, protože produkt bude již znám a stejně tak budou známy i místně specifické okolnosti. Předpokládá se, že jiné Technické pracovní skupiny budou schopné použít tuto metodiku při rozhodování, o BAT pro činnosti skladování v jakémkoli specifickém průmyslovém sektoru, ačkoliv se tam vyskytují určité odlišnosti vzhledem k místně specifickým okolnostem. Metoda může být použita pro vyhodnocení ECM u jednotlivé nádrže nebo pro více podobných nádrží a může být použita pro nová i existující skladovací zařízení. Avšak několik členských států vyjadřuje vážná znepokojení ohledně použití této metody v povolovacích procesech, a to z následujících důvodů: • • • • • 4.1.2 metodika ještě nebyla vyzkoušena v praxi povolovacích procesů na administrativní úrovni metodika by byla pro autory povolení příliš komplexní při tomto přístupu by se rozhodnutí o BAT zcela přesunulo k rozhodnutí na místní úrovni dokumenty BREF by měly dát jasný popis BAT, a proto je dávána přednost specifickým opatřením není jasné, jak bere metoda v úvahu počet nádrží emitujících páry v zařízení. ECM pro nádrže – obecně 4.1.2.1 Projekt nádrže Popis: Projekt nebo příprava nového skladovacího zařízení nebo dodatečné vybavení existujícího zařízení pro danou látku je vícestupňový postup. Počáteční kroky se zaměřují na porovnání všech způsobů skladování a na eliminaci těch, které nejsou přijatelné. Eliminace je založena v podstatě na důkladném prozkoumání důležitých fyzikálních a nebezpečných vlastností látky, zásobách látek, které mají být skladovány, a také na provozních režimech nádrže. V dalším kroku jsou analyzována ECM vhodná pro zvolené způsoby skladování, aby se umožnila identifikace dostupných postupů dosažení BAT. Pokud žádná kombinace ECM nesplňuje kritéria BAT, měl by být proces znovu zahájen změnou základních dat, např. snížením zásob, které mají být skladovány, nebo změnou způsobu skladování. Správný projekt musí zohledňovat mnoho faktorů včetně: • • • • fyzikálně-chemických vlastností látky, která má být skladována jak je skladování provozováno, jaká úroveň přístrojového vybavení je potřeba, kolik pracovníků obsluhy je vyžadováno, jaké bude jejich pracovní zatížení jak je obsluha informována o odchylkách od normálních procesních podmínek (poplašná zařízení) jak je skladování chráněno proti odchylkám od normálních procesních podmínek (bezpečnostní pokyny, systémy vzájemného blokování, tlaková pojistná zařízení, detekce úniku a zadržování atd.) 120 • • • jaké vybavení musí být instalováno, s ohledem na dosavadní zkušenosti s produktem (konstrukční materiály, jakost ventilů, typy čerpadel atd.) jaký plán údržby a kontroly musí být zaveden a jak usnadnit údržbářské a kontrolní práce (přístup, dispoziční plán, atd.) jak se vypořádat s nouzovými situacemi (vzdálenost k jiným nádržím, zařízením a hranicím pozemku, protipožární ochrana, přístup pro pohotovostní oddíly jako jsou hasiči atd.) Praktický kontrolní list projektu skladovací nádrže v chemickém závodě je uveden v příloze 8.19. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] [176, EIPPCB Ineke Jansen, 2004] 4.1.2.2 Kontrola, údržba a sledování Podle národních předpisů existují různé přístupy k provádění kontrol, kterými jsou: Úřední dozor Popis: Úřední dozor se v podstatě omezuje na obecné kontrolní činnosti a je založen na: • • vnitřní kontrole společnosti (kontrola provozovatelem) a dodatečném dozoru úředně uznanými odborníky (nezávislé třetí strany). Hlavním cílem úředního dozoru je zajistit, že: • • • kontrola provozovatelem i dozor odborníky jsou prováděny řádně jakékoli nalezené nedostatky v těchto činnostech jsou napraveny jakékoli škody jsou zjištěny rychle a spolehlivě na interní úrovni společnosti a ti, kterých se to týká, včetně úřadů, jsou následně okamžitě informováni provozovatelem, a že jsou provozovatelem uskutečněna veškerá nezbytná nápravná opatření. V souladu s tím úřední dozor zahrnuje hlavně následující úkoly: • • • • • • • • • zhodnocení zařízení v rámci zákonných povinností provozovatelů týkajících se povolování a oznamování udržování seznamu zařízení pro registraci zařízení a inspekční zprávy předávané pověřenými odborníky stanovení a prosazení opatření odborníky stanovení podstatných měřítek pro interní kontrolu provozovatelem stanovení podstatných měřítek pro dozor odborníky záruky, že jakékoli nedostatky zjištěné pověřenými odborníky, jsou řádně odstraněny vystavení úředních objednávek, pokud to je potřeba náhodné kontroly společností v rámci úředních inspekcí vykonávaných podle konkrétního programu inspekcí s ohledem na - kromě jiného - environmentální management a řádnou kontrolu zařízení provozovatelem stanovení základních požadavků na oznamování a vypořádání se s nehodami nebo velkými haváriemi způsobujícími škodu. 121 Dozor odborníky Popis: Dozor úředně uznanými odborníky představuje nezávislou inspekci na vysoké kvalitativní úrovni a je podrobnou technickou kontrolní činností, která je založena na: • • • • vlastních šetřeních a kontrolách odborníků důkazech a dokumentaci poskytnutých provozovateli, kompetentními orgány opatřeních pro zajištění kvalitní činnosti odborníků opatřeních stanovených úřady. úřady nebo jinými Hlavním cílem je zajistit, že: • • • zařízení a jeho komponenty jsou vyrobeny a postaveny řádně zařízení a jeho komponenty zůstávají v patřičném stavu jsou identifikovány případné nedostatky. V souladu s tím zahrnuje dozor odborníků hlavně následující úkoly: • • • • • počáteční vyhodnocení shody zařízení a jeho komponent vyhodnocení shody provedených stavebních prací pravidelně se opakující vyhodnocení shody zařízení a jeho komponent podle opatření stanovených úřady vyhodnocení možných nápravných opatření vyhodnocení organizačních opatření učiněných provozovatelem. Vyhodnocení shody zařízení a jeho komponent se rozšiřuje především na ty části, které přicházejí přímo do styku se skladovaným materiálem (např. kontejnery, potrubí, tvarovky, těsnění spojů, čerpadla), stejně jako na bezpečnostní zařízení (indikátory úniku, zařízení pro předcházení přeplnění, oblasti zadržování) a preventivní technická opatření (např. utěsněné povrchy při plnění). Vnitřní kontrola společnosti (kontrola provozovatelem) Popis: V souladu s odpovědností provozovatele je kontrola provozovatelem technicky a časově nejnáročnější formou dozoru skladovacích zařízení. Dozor odborníků a úřední dozor jsou doplňkové. Kontrola provozovatelem je založena na: • projektu, situačním plánu a zhodnocení dotčených zařízení • aktuálním seznamu zařízení • aktuálních provozních pokynech a pravidlech kontroly včetně varování obsluhy, poplašných zařízení a akčních plánů i na přiměřených pomocných zařízeních pro nehody nebo velké havárie způsobující škodu. Hlavním cílem kontroly provozovatelem je zajistit, že: • • zařízení jsou bezpečná a splňují platné požadavky nepravidelnosti a poruchy jsou zjišťovány rychle a spolehlivě 122 • únik nebezpečných materiálů je zjišťován rychle a spolehlivě a jsou učiněna efektivní opatření, pokud dojde k jakékoli nepředvídatelné škodě, takže neexistují žádné důvody k podezření na negativní účinky na životní prostředí. V souladu s tím dozor provozovatelem může zahrnovat hlavně následující úkoly: • • • • • • • • • • záznam zařízení do seznamu zařízení, který je aktualizován případ od případu provádění počáteční bezpečnostní kontroly, pokud taková kontrola ještě nebyla provedena a - co je nejdůležitější - identifikaci těch komponent zařízení, které mohou představovat zvláštní riziko (analýza slabých stránek) jako jsou spojovací prvky, čerpadla, tvarovky, plnící a vypouštěcí zařízení přípravu a aktualizaci provozních pokynů, plánů kontroly a programů měření pro nepřetržitý dozor a obsluhu, přičemž se přihlíží k výsledkům analýzy slabých stránek zavedení kontroly provozovatelem podle harmonogramu dokumentaci výsledků informování úřadu, je-li to vyžadováno nepřetržité zaznamenávání a dokumentaci poškození zařízení provozem podle jeho zamýšleného účelu okamžitou nápravu zjištěných nedostatků dodatečné pověření úředně uznaných odborníků během předepsaných časových lhůt , kde to je úřady požadováno okamžité informování všech dotčených stran včetně úřadů, pokud došlo k jakékoli škodě, a zavedení nezbytných nápravných opatření. 4.1.2.2.1 Údržba založená na riziku a spolehlivosti (RRM) Použití nástrojů založených na riziku pro optimalizaci činností údržby a kontroly sleduje trend odklonění od přístupu závislém na čase k přístupu závislém na stavu. Již se ukázalo, že tyto nástroje založené na riziku fungují pro statická zařízení rafinérií, např. zařízení, tepelné výměníky, tlakové nádoby, potrubí atd. Nedávno bylo uznáno, že tento přístup založený na riziku je použitelný také pro celkový přístup k údržbě konvenčních skladovacích nádrží. Revize EEMUA 159 z roku 2003 - viz. odkaz [166, EEMUA, 2003] - obsahuje informace o přístupu RRM, související metodologii a jejich použití v rámci celkové filozofie údržby nádrží. RRM přístup, jak je popsán v této kapitole, je nástrojem pro stanovení plánů údržby a pro přípravu inspekčních plánů založených na riziku. Je založen na dvou existujících metodologiích: inspekci založené na riziku (RBI) a údržbě zaměřené na spolehlivost. Inspekční systém může zahrnovat následující oblasti: • • • • • • záznamy o údajích o nádrži analýzu provozu nádrže (měla by být stanovena pravděpodobnost selhání nádrže a následky selhání a měla by být provedena analýza rizik tak, aby četnost inspekcí odpovídala nebezpečí) plánování seznam odpovědných osob provedení revize 123 Inspekce chlazených skladovacích nádrží bezvodého kapalného čpavku je kompromisem mezi potřebou znalosti o stavu nádrže a negativních účincích otevření nádrže kvůli kontrole, které způsobí tepelnou zátěž a vnikání kyslíku. Potřeba inspekce a metody, typ a rozsah inspekce musí být proto zváženy v závislosti na riziku a následku selhání. Použití RBI znamená, že tyto faktory mohou být zváženy a může být stanoven inspekční program pro každou jednotlivou nádrž. RBI je jedním prvkem celkové inspekční strategie pro každou jednotlivou nádrž a použití RBI pro čpavek vyžaduje vyhodnocení následujícího: Pravděpodobnost selhání: • • • • • • • • • • provozní zkušenosti dodatečné namáhání, vnitřní a vnější (sesedání, sníh nebo podobné) prosakování před prasknutím potrubní přípojky vzniku trhlin následkem koroze jevy degradace jiných materiálů vlastnosti desek a svarového materiálu kontrola při předběžném uvedení do provozu opravy procedura uvedení do provozu a vyřazení z provozu (inertní pročišťování, rychlost chladnutí). Následky selhání: • • • nádrž s jednoduchou stěnou versus s dvojitou stěnou mimořádná externí bezpečnost (nízká břehová hráz nebo ochranná hráz) umístění nádrže. Kuličkování a katodová ochrana jsou považovány za technologie, které nejsou osvědčené pro čpavkové nádrže s nízkou teplotou, a jsou proto vyloučeny z vyhodnocování RBI. 124 4.1.2.2.2 Kontroly za provozu a mimo provoz Kontroly mohou být kategorizovány jako pravidelné kontroly za provozu nebo jako pravidelné kontroly mimo provoz. Kontrola za provozu může být jednoduchá, pravidelná procházka kolem nádrže s použitím kontrolního listu (viz. Mezinárodní kodexy, např. API RP 575, Příloha C). Kontrola mimo provoz je podrobná kontrola celkové struktury nádrže s použitím standardního kontrolního listu (viz. Mezinárodní kodexy, např. API RP 575, Příloha C), (EEMUA No 183, 1999) a pojednává se o ní níže. Je běžné zvážit kontrolní hierarchii s množstvím úrovní detailů, např. • • • rutinní kontroly vnější kontroly za provozu vnitřní kontroly mimo provoz. Během všech typů kontroly je věnována zvláštní pozornost oblastem, kde provoz skladování nebo konstrukční typ mohou zvyšovat jakékoli riziko úniku. Například izolované nádrže jsou kontrolovány na vnikání vlhkosti do izolace, což by mohlo zvýšit možnost koroze nádrže. Rutinní kontroly Popis: Provozní personál provádí časté návštěvy nádrží, které spadají pod jeho kontrolu. Personál by měl být ostražitý k jakýmkoli známkám zhoršení nebo změnám nádrže nebo jejího okolí, zejména úniku, známkám přetlaku nebo podtlaku nebo vadnému fungování přídavného zařízení jako jsou drenážní kanály nebo střešní žebříky. Obvykle je pro provozovatele vhodný systém, kdy zaznamenává tato pozorování a předává je kontrolnímu inženýrovi pro další vyhodnocení. Častá pozorování obvykle odhalí rychlou změnu stavu, ale často se při nich opominou pomalé změny nebo stav za běžných podmínek. Účinky pomalu měnících se podmínek budou pravděpodobněji zpozorovány během jednoúčelového kontrolního zkoumání. Kontroly za provozu Popis: Kontrola nádrže za provozu spočívá v podstatě ve zhodnocení provozní a inspekční historie nádrže následované procházkou okolo nízké hráze nádrže a po nádrži předtím, než se vystoupí na schodiště nádrže, aby byla prohlédnuta střecha. Inspekce jsou obvykle organizovány a vedeny inspekčním inženýrem stanoviště s pomocí personálu z místní údržby a dotčených provozních skupin. Během kontroly za provozu jsou nádrž a přídavná zařízení kontrolovány, aby byly zjištěny jakékoli známky zhoršení nebo změny od předchozí inspekce. Takové inspekce identifikují případné závažné problémy a identifikují údržbářské práce, které - pokud se provedou brzo budou eliminovat potřebu rozsáhlejších prací později. Cílem inspekce je také zjistit závadné bezpečnostní položky jako jsou zablokované větrací otvory nebo drenážní kanály, vadná schodiště nebo porušené stěny nízkých břehových hrází. Při řádné inspekci je zjištěn jakýkoli únik z pláště nádrže nebo ze dna a je vyhodnocena jeho významnost. Mohou být zjištěny a zaznamenány změny ve stavu nátěru. 125 Kontrola obvykle zahrnuje také prozkoumání stěny nízké hráze a všech zařízení v rámci hráze posuzované nádrže stejně jako hlavní struktury nádrže, všech přípojných potrubí, čerpadel a ventilů atd. Aby se zabránilo nehodám, měla by být prověřena bezpečnost přístupových prostředků k nádrži. Bude prohlédnuta střecha nádrže včetně střešních těsnění, drenážních kanálů tlakových/podtlakových zařízení, střešních žebříků atd. Musí být také vyhodnocen stav nátěrů pláště a střechy. Na mnoha místech je velké množství nádrží, které musí být zkontrolováno; v těchto situacích je takový úkol rutinou a může být i obtížný. Aby se redukovaly problémy, které z toho mohou vyplynout, je vhodné, aby kontroly za provozu postupovaly podle kontrolního listu, a dávaly tak větší záruku, že budou zjištěny všechny odpovídající skutečnosti. Navržený kontrolní list s vysvětlivkami je obsažen v EEMUA publikace 159. V závislosti na vizuálním stavu nádrže a její inspekční historii může být rutinní kontrola rozšířena tak,že zahrnuje ultrazvukové měření tloušťky pláště nádrže a akustické emisní prozkoumání podlahy nádrže. Obě tyto metody mohou být použity u nádrží za provozu, pokud jsou přijata vhodná opatření. Může být také provedeno měření přídavného potrubí. Mohou být provedeny kontroly katodového ochranného systému. Běžnou praxí je mít písemné potvrzení, že byly zkontrolovány všechny přístroje přidružené k nádrži a že fungují tak, jak je požadováno. K dispozici jsou některé kontrolní techniky pro vnitřní kontroly zvnějšku jako jsou akustické emise nebo dálková ultrazvuková měření na kruhovitých deskách (LORUS). Avšak tyto techniky neurčují skutečnou tloušťku spodních desek, ale mohou být použity, aby seřadily podle důležitosti nádrže obsahující stejné produkty. Pro skladování při nízkých teplotách (čpavek) by měla být použitelná neintruzívní kontrolní metoda používaná pro vnitřní kontroly při –33 oC, aby se zkontrolovalo „vznik trhlin následkem koroze“. Vnitřní kontroly mimo provoz Popis: Kontrola mimo provoz je hlavním prostředkem potvrzení, že nádrž vyhovuje pro provoz po plánovanou dobu. Tato kontrola vyhodnocuje stav nádrže a příslušenství, posuzuje, jak fungovaly od předcházející významnější kontroly a identifikuje práce nutné pro uvedení zpět do dobrého stavu. Potvrzuje bezpečnost nádrže a její návrat do provozu a předpovídá délku doby provozu než bude zapotřebí další významnější přerušení. Významnější přerušení provozu, kdy je nádrž izolována, odplynována a vyčištěna pro kontrolu a údržbu, je pro dané místo činností, která musí být provedena a pečlivě naplánována, aby nedošlo k nepřiměřenému přerušení provozních činností a neodpovídajícím výdajům. EEMUA publikace 159 popisuje přístup, založený na riziku při přípravě inspekčních plánů. Interval mezi kontrolami pro jakoukoli konkrétní nádrž zohledňuje: • • • • odpovídající zákonné předpisy zkušenosti společnosti a průmyslového odvětví s daným typem nádrže provozní podmínky nádrže inspekční a provozní historii nádrže. 126 Po otevření, odplynování a vyčištění nádrže je možné do ní vstoupit a zkontrolovat plášť, střechu, podlahu, vnitřní drenážní kanály atd. Pozorováním vnitřního pláště a střechy je možné mnohem lépe zjistit místní zhoršení než během vnější kontroly. Velká pozornost je kladena na zjišťování malých políček nebo oblastí hluboké koroze nebo koroze pláště, zejména pokud je ve formě svislých žlábků nebo by se mohla následně rozšířit, aby se stala žlábkem. Jediný okamžik, kdy může být podlaha fyzicky zkontrolována je, když je nádrž čistá a prázdná. Vizuální zkoumání může být posíleno skenováním při použití rozptylu magnetického toku v jádře nebo ultrazvukového zařízení. Ty podají informace týkající dna podlahy. Kdysi běžnou praxi řezání desek podlahy, aby se vyhodnotil stav podlahy, mnoho společností neprovádí. Má se za to, že novější kontrolní nástroje učinily tuto metodu zastaralou a že nyní představuje zbytečné nebezpečí. Vizuální prozkoumání může potvrdit platnost jakékoli diagnózy, která byla učiněna akustickou emisní zkouškou. Učiněná pozorování a dosažené výsledky během kontroly mimo provoz jsou obvykle přesně zaznamenávány do souboru historických dat dané nádrže. Tento záznam poskytne mnoho informací potřebných pro stanovení doby provozu nádrže pomocí RRM principů, které určují příští významnější kontrolu. Provozuschopnost: Typy kontrol se přímo vztahují k typům skladování. Kontroly vnějšího pláště nepředstavují žádné obtíže. Kontroly dna při svislém skladování se obvykle provádějí, když je nádrž mimo provoz, a pouze seshora Typy inspekčních způsobů jsou uvedeny v EEMUA 159/183 atd. Použitelnost: Princip kontroly/údržby je použitelný pro všechny typy skladování. Bezpečnostní aspekty: Jsou závislé na typu produktu, způsobu skladování a typu kontrolních/údržbářských prací. Vstup na, pod a dovnitř plovoucích střech by měl být přísně regulován a měla by být přijata dodatečná bezpečností opatření, aby se zabránilo nehodám. Energie/odpady/napříč prostředím: Odpady vznikají při odvodnění a čištění nádrže a při čištění ocelovým pískem. U chladírenských nádrží na skladování kapalného čpavku je známo, že otevření nádrže kvůli kontrole by mohlo zvýšit možnosti „vzniku trhlin následkem koroze“. Ekonomika: Příslušné náklady jsou až na několik výjimek střední až vysoké (např. vizuální inspekce). Referenční literatura: [186, EEMUA, 1999] [175, TWG, 2003] 4.1.2.2.3 Sledování Popis: Dalším běžným hlediskem kontrol je sledování rozptýlených emisí do ovzduší a sledování úniků. Sledování úniků je popsáno v Kapitole 4.1.6.1.4. Emise do ovzduší ze skladovacích nádrží a operací nakládky/vykládky jsou obvykle vypočítávány na základě obecných emisních faktorů. Metodiky výpočtu jsou publikovány API, US EPA a CEFIC/EVCM (Evropská rada výrobců vinylu). Pro měření emisí do ovzduší může být použita metoda DIAL (Diferenciální infračervený absorpční laser). 127 DIAL se běžně používá ve Švédsku pro sledování emisí VOC z nádrží skladujících uhlovodíkové produkty v rafinériích a ropných terminálech. Výsledky ve Švédsku ukázaly, že vypočtené emise ve velké míře podceňují hodnoty naměřených emisí, koeficientem 2 – 5. Avšak reference [16, Concawe, 1995] uvádí, že rozdíly mezi výpočty a měřeními jsou do 10 %. Použitelnost: Metodiky výpočtu se běžně používají. DIAL se běžně nepoužívá, protože v Evropě je jen omezený počet DIAL zařízení schopných detekovat široké spektrum existujících uhlovodíků. Ekonomika: Metodiky výpočtu představují nízké náklady. DIAL představuje velmi vysoké náklady (přibližně 100000 EUR/týden) kvůli své komplexnosti. Referenční literatura: [16, Concawe, 1995] [178, Länsstyrelsen Västra Götaland, 2003] [158, EIPPCB, 2002] 4.1.2.2.4 Techniky pro detekci plynu Popis: Kromě obecných kontrolních postupů existují některé specifické techniky detekce unikání plynu jako plynové detekční systémy (buď manuálně „nosy“ – např. Dragerovy trubky – nebo automaticky). Plynové detekční systémy nejsou prostředky pro zabránění unikání, ale jsou bezpečnostními zařízeními. Detekční systémy úniku kapalin jsou podrobně popsány v Kapitole 4.1.6.1.4. Provozuschopnost: princip sledování je použitelný na všechny skladovací nádrže. Použitelnost: princip sledování je použitelný pro všechny typy skladování. Bezpečnostní aspekty: v závislosti na typu výrobku, způsobu skladování a typu kontroly. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: V závislosti na metodě se náklady na sledování velmi liší. Vizuální kontrola a použití „nosů“ je ve spodní části stupnice. 4.1.2.3 Umístění a rozvržení Popis: Umístění a rozvržení skladovacího zařízení musí být pečlivě vybráno. Nádrže mohou být umístěny nad zemí, pod zemí nebo v náspu. Každé umístění má různé výhody a nevýhody. Skladování na úrovni terénu okolí má výhody, protože úniky jsou pohotověji zjištěny a zajištěny a jakákoli produkovaná pára bude obvykle rozptýlena přirozeným větráním. Prohlídky, úpravy a opravy jsou také snadnější a koroze může být snadněji zjištěna a regulována. Avšak podzemní nádrže nebo nádrže v náspu poskytují lepší ochranu před požárem, šetří prostor a uvolňují méně emisí při odplynování nádrže. 128 U nádrží obsahujících hořlavé kapaliny nebo zkapalněné plyny je důležité, aby byly umístěny v dobře větrané poloze oddělené od hranice pozemku, obsazených budov, zdrojů vznícení a činností vykládky a výrobních oblastí. Z bezpečnostních důvodů by rozvržení nádrží mělo brát vždy v úvahu přístupnost potřebnou pro pohotovostní služby. Oddělení je důležitým prostředkem poskytujícím ochranu pro nádrže obsahující hořlavé kapaliny nebo zkapalněné plyny. Oddělení má zvláštní výhody nejen proto, že chrání lidi a majetek před účinky požáru, ale chrání také nádrž před požáry, které se mohou vyskytnout kdekoli jinde na pozemku. V Příloze 8.18 jsou uvedeny - Příklady použitých vzdáleností pro skladování hořlavých kapalin v nádržích, použitých v Nizozemí a Spojeném království. Za určitých okolností je nutné zvětšit oddělovací vzdálenosti nebo zajistit dodatečnou protipožární ochranu. Tyto okolnosti mohou nastat: • • • tam, kde jsou problémy s dodávkou místní (hasící) vody tam, kde je pozemek vzdálený od vnější pomoci tam, kde je nádrž blízko hustě obydlené oblasti. Pro skladování kapalného chlóru (tlakového nebo nízkotlakého) v nadzemní nádrži se udává bezpečná vzdálenost 25 m od veřejných cest nebo hlavních železničních tratí, aby se vyloučilo riziko poškození skladování v případě nehody. Vzdálenost od hranice továrny je 10 m a je požadována dostatečná vzdálenost mezi sousedními skladovými nádržemi, aby byl poskytnut dobrý přístup k nádobám. Ve Spojeném království je minimální doporučená vzdálenost od jakékoli podzemní nádrže k jakékoli stavební čáře alespoň 2 m, aby se zabránilo podkopání základů budovy, a je považováno za žádoucí zvýšit tuto vzdálenost na 6 m pro suterén nebo jámu, aby se minimalizovalo riziko akumulace par. V Nizozemí je považovaná za dostatečnou vzdálenost 0,75 m od nádrže k budově a doporučená vzdálenost mezi dvěma podzemními nádržemi je alespoň 1/3 průměru největší nádrže. Tento příklad ukazuje rozdílné přístupy v jednotlivých členských státech. Referenční literatura: [18, UBA, 1999] [37, HSE, 1998] [1, CPR, 1993, 37, HSE, 1998] [50, EuroChlor, 1993, 51, EuroChlor, 1996] 4.1.3 ECM pro nádrže – provozní – emise plynů 4.1.3.1 Princip minimalizace emisí při skladování v nádržích Popis: Princip „minimalizace emisí při skladování v nádržích“ znamená, že – během určitého časového rámce – budou sníženy veškeré emise ze skladování v nádrži, přepravy a manipulace předtím, než budou vypuštěny. To zahrnuje následující emise vznikající při normálních provozních činnostech a při nehodách: • • • • • Emise do ovzduší Emise do půdy Emise do vody Spotřebu energie Odpady. 129 Dosažené environmentální přínosy: Zbývající provozní emise z nádrží a z přepravy a manipulace jsou zanedbatelné. Avšak emise při nehodách a (velkých) havárií by se stále mohly objevit. Provozuschopnost: Cílem je, aby bylo zabráněno novým znečištěním půdy, a aby existující znečištění nepředstavovala žádné riziko pro životní prostředí. Existující znečištění musí být regulována nebo odstraněna, aby se zabránilo dalšímu rozšíření. Aby se zabránilo emisím, musí být aplikována organizační a technická opatření u nádrží s možným nebezpečím pro nová znečištění půdy. Dalším cílem je nevypouštět neupravené odpadní vody a snižovat použití vody. Prevence má přednost před pozdější úpravou a může být dosažena: • • • • technickými opatřeními, aby se zabránilo vzniku odpadních vod organizačními opatřeními, školením personálu, zaváděním systému environmentálního managementu dodatečnými opatřeními pro problematické látky poskytnutím dostatečné skladovací kapacity pro kontaminovanou hasící vodu. U odpadů je cílem nejprve předcházet vzniku odpadů a recyklovat nebo znovu použít jakýkoli odpad, který vznikne. Tohoto může být dosaženo organizačními opatřeními a optimalizací způsobu údržby. Technická opatření zahrnují např. účinné stírání a čištění nádrží tryskáním ocelového písku. U energie je cílem snížit její spotřebu. Možná opatření zahrnují použití nízkoenergetických zařízení, opětovné použití odpadního tepla, sdílení veřejných služeb a přiměřené školení personálu. Avšak používání zařízení na úpravu odpadních vod a systému regenerace par by mohlo zvýšit spotřebu energie. U opatření, která mohou být použita, aby se zabránilo nebo aby se snížily emise do ovzduší, by úvahy o bezpečnosti mohly způsobit omezení pro případné snížení emisí. Použitelnost: Princip „minimalizace emisí při skladování v nádržích“ byl vyvinut pro nádrže v terminálech, ale je také použitelný pro skladování v nádržích obecně. Energie/odpady/napříč prostředím: Jsou zvažována všechna prostředí. Ekonomika: Silně závisí na opatřeních prevence a snižování v současné době používaných. Referenční literatura: [159, DCMR/VOPAK, 2000] 130 4.1.3.2 Plovoucí kryty Popis: Plovoucí kryty se používají pro otevřené nádrže, jímky a kalojemy, aby se zabránilo parám a obzvláště zápachům, které by byly emitovány do atmosféry. Typy krytů, kterými jsou obvykle vybavovány nádrže s pevnou střechou, jsou popsány v Kapitole 4.1.3.10. Pro nádrže s otevřenou vrchní částí jsou obvykle k dispozici různé typy plovoucích krytů jako jsou: • • • • • • lehký štěrk sláma rašelina řepkový olej plastové kuličky kryty a fólie. Provozuschopnost: kontrola pod kryty může představovat obtíže. Údržba za provozu většinou není možná. Použitelnost: Ačkoli se výsledky používání plovoucích krytů velmi liší, jsou obvykle natolik dobré, aby byly atraktivní volbou pro použití u nádrží s kaly. Ze zkoušek byla představena následující pozorování: Řepkový olej Řepkový olej (nebo deriváty s vysokým obsahem řepkového oleje) se velmi snadno používá a nemísí se s prasečí kejdou. Ale je biologicky odbouratelný, časem ztrácí svou povrchovou celistvost a velmi zvyšuje emise metanu. Materiál, který dobře plave a nemusí být každý rok přidáván, může mít tu nevýhodu, že bude odvanut a bude možná potřebovat dodatečný kryt. Minerály s velmi nízkou hustotou absorbují vodu, jsou rychle odvanuty větrem nebo jsou prašné a jejich použití je nepříjemné. Příkladem je expandovaný polystyren (EPS). Lehký expandovaný jílový štěrk (LECA) LECA je vhodný pro nádrže a kalojemy. Granule LECA jsou těžší než EPS. Byla publikována zjištění, že má tendenci klesat ke dnu a musí být znovu přidáván, ale jiné zdroje to neuvádějí. Avšak kvůli své vyšší hustotě nemá LECA celistvou vrstvu plovoucí na povrchu kalu. Dostat LECA na místo a rovnoměrně rozptýlit může být u velkých nádrží a kalových rybníků obtížné a mohlo by toho být dosaženo smícháním s vodou nebo s kalem a vyčerpáním na povrch. Rašelina se smíchá s kalem během míchání, nasákne vodou a musí být po každém míchání obnovena. Avšak rašelina je přírodní produkt a nevzniká problém odpadu. Plnící otvor by měl být velmi blízko u dna nádrže, aby se předešlo ucpání. Bezpečnostní aspekty: Existuje možné riziko vytvoření vysokých koncentrací nebezpečných a škodlivých par hned pod povrchem. Energie/odpady/napříč prostředím: Hlavním cílem přikrytí kalu z hnoje bylo snížení zápachu, ale zároveň i snížení emisí čpavku. Jiné účinky díky reakci mezi plovoucím krytem a kalem mohou zvýšit emise metanu (řepkový olej asi o 60 %). V případě řepkového oleje mohou anaerobní reakce produkovat velmi silný odporný zápach. 131 Ekonomika: Středně až nízko nákladová varianta. Je odhadováno, že náklady na plovoucí kryty pro nádrže s průměry 15 – 30 m se pohybují od 15 – 36 EUR/m2 (rok 1999). Náklady LECA jsou 225 – 375 EUR za tunu (rok 1999). Náklady na jiné plovoucí kryty nebyly uvedeny. Referenční literatura: [119, EIPPCB, 2001] [113, TETSP, 2001] 4.1.3.3 Pružné kryty nebo stanové kryty Popis: Otevřené nádrže mohou být přikryty pružnými kryty nebo stanovými kryty, které mají středovou podpůrnou tyč s paprskovitě se rozbíhajícími rameny z vrcholu. Přes ramena je rozprostřena tkaninová membrána a je připevněna k vyztužení okraje. Tím je kruhová trubka, která je umístěna na vnější straně okolo obvodu hned pod vrcholem skladu. Rovnoměrně rozloženými svislými pruhy mezi vyztužením okraje a okrajem stanu je kryt napnut nad skladem. Tyče a ramena jsou projektovány tak, aby odolávaly větru a sněhové zátěži. Používají se větrací otvory, aby se uvolnily plyny, které vzniknou pod krytem a u krytu se dále používá otvor pro vstupní potrubí a poklop, který může být otevřen pro zkontrolování obsahu skladu. Dosažené environmentální přínosy: Po přikrytí místa skladování kalu z hnoje se uvádí snížení emisí čpavku o 80 – 90 %. Provozuschopnost: Stanové kryty mohou být připevněny na existující betonové sklady s průměry pod 30 m bez úprav, ale předem se doporučuje technické zmapování. U skladů s kaly z hnoje může tvorba H2S způsobit korozi, která ovlivní konstrukci. Použitelnost: Z průzkumu mezi farmami ve Spojeném království vyšlo najevo, že kryty stanového typu mohou být použity na 50 – 70 % existujících skladů ocelového typu s nenáročnými úpravami, pokud sestávají z připevnění dodatečného výztužného úhelníkového pásu okolo okraje skladu. Je důležité spočítat požadovanou sílu konstrukce, aby odolala větru a zátěžím sněhu jak pro sklad, tak i pro sklad s krytem. Čím větší je průměr, tím složitější bude použití, protože kryt musí být vypnutý ve všech směrech, abychom se vyhnuli nerovnoměrné zátěži. Bezpečnostní aspekty: Mohou vznikat toxické plyny. Nemusí mít environmentální závažnost, ale musí být zvažovány z bezpečnostních důvodů. Energie/odpady/napříč prostředím: Probíhá běžná tvorba plynů pod uzavřenými (plastikovými) kryty, proto nutnost větracích otvorů. Plyny mohou být použity v zařízení na bioplyn, ale efektivnost a hospodárnost hodně závisejí na takových faktorech jako je denní produkce bioplynu, vzdálenost do zařízení na bioplyn a použití. Ekonomika: Bylo uvedeno, že náklady na stanové kryty pro sklady s průměry 15 – 30 m jsou asi 54 – 180 EUR/m2 (1999). Referenční farmy v EU: Použití ve Spojeném království. 132 Referenční literatura: [119, EIPPCB, 2001] 4.1.3.4 Připevněné/pevné kryty Popis: Pevné kryty jsou těsné betonové kryty nebo panely ze skleněných vláken ve tvaru ploché desky nebo kónického tvaru. Plně pokrývají povrch produktu a zabraňují tak vniknutí deště a sněhu. Pokud je kryt vyroben z lehčích materiálů, rozpětí může být větší než u betonových krytů přesahující 25 m a může mít středovou podpěru. Použití pevných krytů umožňuje záchyt a úpravu emisí, viz. Kapitola 4.1.3.15. Dosažené environmentální přínosy: Vliv na emise při skladování prasečí kejdy není jasný. V nepřikrytých jámách na hnůj dochází k rozředění hnoje následkem deště snižujícího obsah pevných látek a živin. Bylo uvedeno, že rozdíly v obsahu dusíku v přikrytých a nepřikrytých skladech jsou malé, a tak zde existuje pochybnost, zda by pevná střecha ovlivnila vypařování čpavku. Byla oznámena snížení emisí o 95 – 98 %. Provozuschopnost: Přikrývání malých skladů je běžnější než přikrývání větších. Použitelnost: Pevné kryty se obvykle instalují zároveň se skladem. Dodatečné připevnění na existující sklad je drahé. Minimální životnost těchto krytů je 20 let. Energie/odpady/napříč prostředím: Mohou vznikat toxické plyny. Nemusí mít okamžitou environmentální závažnost, ale musí být zvažovány z bezpečnostních důvodů. Ekonomika: Při průzkumu farem prováděném ve Spojeném království byly oznámeny údaje o nákladech. U betonových skladů s průměry 15 – 30 m skladujících prasečí kejdu se náklady pohybují od 150 do 225 EUR/m2 (rok 1999). U pevných krytů vyrobených z plastů vyztužených skleněnými vlákny (GRP) jsou náklady v rozmezí od 145 EUR do 185 EUR/m2 (rok 1999). Referenční literatura: [119, EIPPCB, 2001] 4.1.3.5 Kopule Popis: Dodatečné vybavení EFRT pevnou nebo kupolovitou střechou sníží emise do ovzduší. Typické hliníkové (geodetické) kupolovité střešní konstrukce zaváděné v polovině 70. let 20. století jako kryty před vlivy počasí nad zařízeními na úpravu vod se nyní také používají pro některé skladovací nádrže v petrochemickém průmyslu. Kromě prevence akumulace sněhu na vrchní části plovoucích střech bylo zjištěno, že kopule jsou také výhodné v předcházení akumulace dešťové vody. Eliminace větru na vrchní části plovoucí střechy je dalším významným rysem. Hliníkové geodetické kopule jsou běžně k dispozici v rozmezí přibližně od 6 m až do 80 m. Kopule je obecně složena z prefabrikovaných hliníkových nosníků ve tvaru I a panelů. Nosníky jsou spojeny/sešroubovány k sobě, tvoří trojúhelníkové prostory, které jsou uzavřeny předem nařezanými hliníkovými panely upnutými k vrcholu nosníků. Kopule mohou být prefabrikovány spolu s nádrží a vyzdviženy na své místo nebo mohou být smontovány vně 133 nádrže a vyzdviženy jeřábem. Avšak průměr/velikost kopule je pak omezena kapacitou jeřábu, který je k dispozici. Konstrukce kopule vyžaduje napínací prstenec kvůli vyrovnání vnějšího radiálního tlaku. Tento napínací prstenec může být buď integrovaný s primárním větrným nosníkem na vrcholu nádrže nebo jako nedílná část samotné konstrukce kopule. Druhý typ (samonosná kopule) je nejefektivnější řešení vzhledem k vynaloženým nákladům a nevyžaduje mnoho práce na plášti nádrže. Zvláštní pozornost musí být věnována instalaci kopule bez napínacího prstence, aby bylo zajištěno, že vrchní část pláště nádrže má přiměřenou vodorovnou podporu. Obrázek 4.1: Nádrž s vnější plovoucí střechou vybavená geodetickou hliníkovou kupolí [166, EEMUA, 2003] Dosažené environmentální přínosy: Snížení emisí (odhadované při použití metody EPA AP-42) dosažené u EFRT v případové studii je uvedeno s Příloze 8.13.1. Pokud se bere v úvahu stav výrobku, velikost nádrže, rychlost větru atd., instalace kopule dosáhla odhadovaného snížení emisí 93 %. Účinnost kopule závisí zejména na průměrné roční rychlosti větru a existujícím instalovaném systému okrajového těsnění, a je proto místně specifická. Provozuschopnost: Omezený prostor představuje obtíže pro přístup například při údržbě kopule a plovoucí střechy (dřívější EFR). Skutečné snížení emisí závisí na účinnosti těsnění připevněných na existující plovoucí střechu. Použitelnost: Konstrukce kopule na existující nádrž obvykle vyžaduje revizi projektu a modifikaci nádrže. U větších nádrží je konstrukce kopule ještě obtížnější. 134 Bezpečnostní aspekty: Kopule představuje potenciál pro hořlavou atmosféru mezi plovoucí střechou a kupolí a činí hašení velmi obtížným. Stísněný prostor dává vzniknout problémům při vstupu a úniku. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Instalování kopule je alternativou s vysokými náklady, zejména při dodatečné montáži. Jsou vyžadovány značné náklady na místně specifickém základě. Referenční literatura: [84, TETSP, 2001] [113, TETSP, 2001] 4.1.3.6 Barva nádrží Popis: Barva nádrže ovlivňuje množství tepelného nebo slunečního záření absorbovaného nadzemními nádržemi, a tím teplotu kapaliny a objem par uvnitř. Toto opatření je použitelné pro všechny typy nadzemních nádrží. Vliv barvy nádrže je omezený, pokud je nádrž už vybavena plovoucí střechou. U skladovacích nádrží na lodi (plovoucí skladovací zařízení) nátěr paluby lodi, která je střechou nádrže, světlou barvou také sníží množství absorpce tepelného nebo světelného záření. Dosažené environmentální přínosy: Tabulka 4.1 ukazuje faktory nátěrů používaných při vyvažování výparů ztrát u nadzemních atmosférických skladovacích nádrží, jak je uvedeno v AP-42. Barva nátěru Hliník Hliník Šedá Šedá Červená Bílá Odstín nátěru nebo typ zrcadlový difúzní světlý střední podkladová barva N/A Faktor nátěru dobré podmínky Faktor nátěru špatné podmínky 0.39 0.60 0.54 0.68 0.89 0.17 0.49 0.68 0.63 0.74 0.91 0.34 Tabulka 4.1: Faktory nátěru [41, Concawe, 1999] s odvoláním na EPA AP-42. Tabulka 4.2 z reference VDI 3479 (Verein Deutscher Ingenieure) ukazuje procento odrazivosti tepelného záření zdroje různých barev na nádržích. 135 Označení barvy Celkový odraz tepelného záření, % Černá Strojově šedá Hnědá Myší šedá Zelená Modrá Stříbrně šedá Oblázkově šedá Červená Světle šedá Slonová kost Hliníkovo-stříbrný Krémově bílá Bílá 3 10 12 13 14 19 27 38 43 51 57 72 72 84 Tabulka 4.2: Odrazivost tepelného zářiče různých barev nádrží Zdroj: VDI 3479 Emission Control: Marketing Installation Tank Farms Z těchto tabulek vyplývá, že bíle natřená nádrž má nejnižší úroveň emisí ve srovnání s nátěry jiných barev. Snížení emisí (odhadované s použitím metody EPA AP-42) dosažené změnou barvy nátěru nádrže v pěti případových studiích je uvedeno v Příloze 8.13. Pokud se bere v úvahu řada typů nádrží, velikost, obrat, tepelné nebo světelné záření, produkty atd., redukční potenciál pro změnu barvy nádrže ze středně šedé na bílou pro základní případ nádrže (tj. bez jakýchkoli jiných instalovaných ECM) je v rozmezí 15 – 82 %. To ukazuje, že účinnost je velmi specifická vzhledem k podmínkám skladování a zejména k množství tepelného nebo světelného záření a počtu obrátek nádrže. Provozuschopnost: vyžaduje údržbu kvůli dopadu vizuální problematiky. Použitelnost: široce použitelné, také pro nádrže na lodích (plovoucí skladovací zařízení). Nerezová ocel by nevyžadovala nátěr jako ECM. Bezpečnostní aspekty: žádné Energie/odpady/napříč prostředím: Je nutno zbavit se odpadů, např. z čištění tryskáním ocelového písku a prázdných nádob od nátěrových barev během a po použití. Barvy založené na organických rozpouštědlech vytvářejí při použití VOC emise. Ekonomika: Natření nádrže jinou barvou s vyššími vlastnostmi tepelné odrazivosti je nízkonákladovým ECM. Dodatečné náklady jsou způsobeny, pokud se podniká mimo cyklus údržby nádrže. Referenční literatura: [41, Concawe, 1999] [87, TETSP, 2001] [113, TETSP, 2001] a VDI 3479 136 4.1.3.7 Sluneční štíty Popis: Poměrně novým způsobem je použití clon proti slunci nebo slunečních štítů kolem svislých skladovacích nádrží. Tato metoda byla použita pro vodorovné nádrže se zkapalněným plynem. Tento postup se soustřeďuje zejména na myšlenku, že se sníží/zabrání zvýšení teploty par/produktu uvnitř nádrže, což postupně povede k nižším emisím. Štíty jsou umístěny tak, aby minimalizovaly sluneční dopad na střechu a plášť nádrže. Mezi štítem a nádrží je ponechán určitý prostor. Dosažené environmentální přínosy: Snížení emisí (odhadnuté za použití metody EPA AP42) dosažené instalováním slunečních štítů ve dvou případových studiích je uvedeno v Příloze 8.13.4 a samostatně v Příloze 8.13.5. Pro dvě uvažované velikosti FRT je redukční potenciál při instalování slunečního štítu pro základní případ nádrže (tj. bez jakéhokoli jiného instalovaného ECM a u středně šedé nádrže) v rozmezí 44 – 49 %. Účinnost by byla snížena, kdyby byly nádrže natřeny bíle. Provozuschopnost: Je to realizovatelná alternativa pouze pro menší nádrže. Kontrola pod slunečním štítem může být obtížná. Štíty vyžadují velmi malou údržbu. Použitelnost: V současné době se používají pro malé nádrže nebo nádoby v oblastech s vysokým slunečním dopadem. Může být požadován omezený přístup ke štítu, pokud byl použit lehčený materiál nebo lehká konstrukce. Navíc by měl být omezen přístup mezi štít a nádrž, kvůli možnosti přítomnosti par v napůl uzavřené špatně větrané atmosféře, což může způsobit nehody. Bezpečnostní aspekty: Abychom se vyhnuli nehodám, oblast pod štítem musí být dobře větrána a přístup ke štítu by měl být omezen. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Náklady se podstatně liší v závislosti na velikosti a konstrukci. Pro štít samotný mohou být použity nízkonákladové materiály. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] 4.1.3.8 Přirozené ochlazování nádrží Popis: Provozovat skladovací nádrž při nízkých teplotách kapaliny je důležitým opatřením při předcházení emisím zejména, když se skladují směsi uhlovodíkových kapalin jako jsou benzín, těžký benzín nebo surová ropa. Aby se udržela teplota skladování pod určitou hranicí také během letních podmínek, je výhodné používat všechny přirozené možnosti pro ochlazování nádrže. Nádrže s plovoucí střechou mají nejlepší možnost udržet teplotu kapaliny na nízké úrovni, protože tam není žádný zahřívaný vzduch mezi střechou nádrže a skladovanou kapalinou. Dále je výhodné udržovat během letního období určité množství dešťové vody na vrchní části plovoucí střechy. Odpařování této vody bude mít za následek nižší skladovací teploty a nižší emise. 137 Spolu s použitím slunečních štítů (viz. Kapitola 4.1.3.7) je chlazení vodními filmy nebo vodními postřiky možností jak snížit teplotu produktu a emise. Tyto a jiné možnosti pasivní prevence emisí se dosud maximálně nevyužívají. Provozuschopnost: Průmysl se zdráhá používat přirozené chlazení. Snaží se udržovat vnější plovoucí střechy bez vody, aby se minimalizovala koroze, ale zejména aby se minimalizovalo riziko poklesnutí střechy následkem akumulace dešťové vody během bouřek. Ačkoli je vodní chlazení přijatelné na nádržích s pevnou střechou jako mimořádné opatření, zvýšená koroze a z toho vyplývající údržba následkem provozování nádrže po dlouhou dobu s množstvím vody je také pro provozovatele považována za nepřijatelnou, obzvláště pokud se používá poloslaná nebo slaná voda. Energie/odpady/napříč prostředím: Použití vody může být neakceptovatelné v regionech s nedostatkem vody, zejména v letních obdobích, např. v jižní Evropě. Ekonomika: Dojde ke zvýšení nákladů, protože nádrž bude muset být častěji kontrolována. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] [114, UBA, 2001] [175, TWG, 2003] 4.1.3.9 Střešní těsnění pro vnější a vnitřní plovoucí střechy 4.1.3.9.1 Okrajové těsnění Popis: Okrajový těsnící systém je navržen, aby vyplnil mezeru mezi vnějším pontonem plovoucí střechy a pláštěm nádrže (okrajový prostor), a tak minimalizoval emise do ovzduší. Všechny vnější plovoucí střechy mají takovéto těsnění jako součást své konstrukce, aby se zabránilo úniku par do atmosféry - to se nazývá primárním těsněním. Kvůli dalšímu snížení emisí může být nad primárním těsněním namontováno sekundární těsnění. K dispozici jsou nové konstrukce těsnění s integrovaným primárním a sekundárním těsněním. U těch jsou integrovány funkční prvky primárního a sekundárního těsnění do jedné konstrukce s jednou nebo dvěma těsnícími clonami připojenými k plovoucí střeše. Účinnost těsnění je závislá na „kulatosti“ nádrže. Ta závisí zejména na sesedání nádrže, a tím na projektu základů nádrže (viz. Kapitola 4.1.2.1) Primární těsnění Tři základní typy primárních těsnění používaných u vnějších plovoucích střech jsou: • • • parní montovaná, viz. obrázek 4.2 kapalinová a pěnová montovaná, viz. obrázek 4.3 s mechanickou (kovovou) patkou, viz. obrázek 4.4 Některá primární těsnění na vnějších plovoucích střechách jsou chráněna povětrnostními štíty. Povětrnostní štíty mohou být kovové, elastomerní nebo kompozitní konstrukce a prodlužují životnost primárního těsnění tím, že chrání konstrukci primárního těsnění před chátráním kvůli vystavení vlivu počasí, pevných úlomků a slunečního světla. Povětrnostní štíty jsou méně účinné při snižování emisí než k okraji namontovaná sekundární těsnění především kvůli neutěsněným radiálním spojům. 138 Pro výrobu stíračů se obvykle používají dva typy materiálů. Jeden typ sestává z pěnového, elestomerního materiálu zúženého v průřezu se silnější částí u připevnění. Guma je běžně používaným materiálem; k dispozici jsou také urethan a lehčený plast. Veškeré radiální spoje na listu jsou spojeny. Druhým typem materiálu, který může být použit, je pěnové jádro ovinuté potaženou tkaninou. Běžnými materiály jsou polyuretanová nebo nylonová tkanina a polyuretanová pěna. Jádro poskytuje flexibilitu a podporu, zatímco tkanina poskytuje bariéru proti parám a plochu opotřebení. Obrázek 4.2: Parní montovaná těsnění (typická) [84, TETSP, 2001, 166, EEMUA, 2003] Obrázek 4.3: Náčrtky kapalinového montovaného těsnění (vlevo) a pěnového montovaného těsnění (vpravo) [185, UBA Německo, 2004] 139 Obrázek 4.4: Kapalinová montovaná mechanická patková těsnění (typická) [84, TETSP, 2001, 166, EEMUA, 2003] Sekundární těsnění Sekundární těsnění mohou být pružná stírací těsnění nebo pružná vyplněná těsnění. Pro nádrže s vnější plovoucí střechou jsou k dispozici dvě konfigurace sekundárních těsnění: patková montovaná a okrajová montovaná, jak je ukázáno na obrázku 4.5. Okrajová montovaná těsnění jsou účinnější při snižování ztrát než patková montovaná sekundární těsnění, protože pokrývají celý okrajový prostor par. Konstrukce mechanické patky je trvanlivější. Avšak u některých nádrží s vnější plovoucí střechou použití sekundárního těsnění dále omezuje provozní kapacitu kvůli potřebě udržovat sekundární těsnění v kontaktu s pláštěm nádrže, když se nádrž naplňuje. Nicméně integrované konstrukce těsnění snížily pracovní výšky a nemají téměř žádný vliv na provozní kapacitu nádrže. K dispozici jsou sekundární těsnění s kontaktními prvky absorbujícími vodu. Tato těsnění mohou odvést všechnu dešťovou vodu z vnitřní stěny nádrže. Použití takových těsnění je ale omezeno na skladování „bílých“ produktů (polorafinovaných nebo rafinovaných produktů bez parafinového vosku). To umožňuje, aby výrobky citlivé na vodu byly skladovány v nádržích s plovoucí střechou. Zároveň se podstatně snižuje vytékání ze dna nádrže a koroze dna nádrže. Za předpokladu, že všechna těsnění jsou v dobrém stavu, těsnění s mechanickou patkou nebo kapalinové montované pružné vyplněné těsnění nabízí lepší regulaci emisí do ovzduší, jak se to odráží v API odvozených faktorech těsnících ztrát. 140 Obrázek 4.5: Kapalinová montovaná mechanická patková těsnění s montovanou patkou a sekundárním montovaným okrajovým těsněním (typická) [166, EEMUA, 2003] Dosažené environmentální přínosy: U EFR může být dosaženo snížení emisí alespoň o 97 % (ve srovnání s nádrží s pevnou střechou bez opatření), když alespoň 95 % obvodu mezery mezi střechou a stěnou je menší než 3,2 mm a těsnění jsou kapalinová montovaná, přednostně typu mechanické patky. Snížení emisí (odhadnuté s použitím metody EPA AP-42) dosažené instalováním různých typů střešních těsnění v pěti případových studiích je uvedeno v Příloze 8.13. U zvažované EFRT byl přírůstkový redukční potenciál pro změnu z parního primárního montovaného těsnění na kapalinové montované primární těsnění 84 %. Byl zde další 5 % vzestup emisního redukčního potenciálu připevněním okrajově montovaného sekundárního těsnění. Instalováním kapalinových montovaných primárních těsnění a okrajových montovaných sekundárních těsnění na nádrž s vnější plovoucí střechou skladující ropu, která má průměrný obrat zboží, může být dosaženo snížení emisí až na 99,5 % ve srovnání s nádrží s pevnou střechou bez opatření. U čtyř případových studií nádrží s pevnou střechou je přírůstkový redukční emisní potenciál změnou z parního montovaného primárního na kapalinové montované primární těsnění, pokud je instalována vnitřní plovoucí střecha (IFR), velmi malý. Přírůstkový emisní redukční potenciál odhadovaný pro sekundární těsnění na IFR je také malý. API (Americký ropný institut) provedl obecné testování pro emise z EFRT založené na následujících kombinacích těsnění: mechanické patkové těsnění, pružné vyplněné těsnění (jak parní montované tak kapalinové montované) spolu s kombinacemi těchto těsnění 141 s okrajovými montovanými sekundárními těsněními. Při testování se došlo k závěru, že použití kapalinového montovaného primárního těsnění (např. kovové patkové těsnění nebo kapalinové montované pružné vyplněné těsnění) v kombinaci s okrajovým montovaným sekundárním těsněním zajistilo podstatné snížení emisí ve srovnání se samotnými primárními těsněními. Podrobnější informace jsou uvedeny v API Manuál ropných měřících norem Kapitola 19.1 a 19.2 (dříve API norma API 2517 a API 2519). V Příloze 8.22 je graficky ukázána výkonnost různých těsnících systémů podle tohoto manuálu API. Účinnost EFR je velmi závislá na produktu, který je skladován, velikostí obratu zboží za rok a průměru nádrže. V Příloze 8.20 jsou ukázány výpočty účinností podle výše zmíněného manuálu API pro různé velikosti nádrže a různý počet činností plnění, když se skladuje benzín a v Příloze 8.21 je ukázán stejný výpočet, ale nyní srovnávající účinnost EFR když se skladuje surová ropa. Provozuschopnost: U EFRT se těsnění snadno obsluhují a instalují, ale způsobují případné problémy pro kontrolu těsnících mezer a stavu primárního těsnění. Protože těsnění přidává „výšku“ střeše, snižuje použitelnou kapacitu nádrže. U IFR existují potíže při kontrole a údržbě primárních těsnění. Ty jsou zhoršeny instalací sekundárních těsnění. Výměna sekundárních těsnění na EFR je nezbytná asi každých 10 let, ačkoli čas výměny silně závisí na stavu pláště nádrže, atmosférických podmínkách a jakosti těsnícího materiálu. Výběr typu těsnění souvisí se spolehlivostí těsnění, např. patková těsnění jsou upřednostňována pro životnost, a proto pro vyšší obraty zboží. Použitelnost: široce použitelné. Nicméně neexistuje mnoho praktických zkušeností se sekundárními těsněními absorbujícími vodu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/63/EC z 20. prosince 1994 o regulaci emisí těkavých organických sloučenin pocházejících ze skladování motorového benzínu a jeho distribuce z terminálů do čerpacích stanic požaduje mimo jiné, aby nádrže s vnějšími plovoucími střechami byly vybaveny primárním a sekundárním těsněním. V Nizozemí je podmínkou pro použití EFR, která může dosáhnout snížení emisí alespoň 97 %, když má látka tlak par 1 kPa (při 20 oC) a nádrž má objem větší nebo rovný 50 m3. To ale neplatí pro toxické těkavé látky, u kterých musí být nádrž napojena na zařízení pro úpravu par, a je proto požadován typ nádrže, který je kompatibilní s takovýmto zařízením na úpravu. V Německu vyžaduje TA Luft pro nová zařízení a pro látky s tlakem par vyšším než 1,3 kPa (při 20oC) nebo u specificky zatříděných látek (viz. Kapitola 4.1.3.15), že místa emisí by měla být napojena na zařízení na úpravu par, potrubí záchytu par nebo jednotku regenerace par. Avšak surová ropa, která má být skladována ve skladovacích nádržích s objemem více než 20000 m3, může být také skladována v nádržích s plovoucí střechou účinně utěsněných u jejich okrajů nebo v nádržích s pevnou střechou a vnitřní plovoucí střechou, pokud jsou emise sníženy alespoň o 97% ve srovnání s nádržemi s pevnou střechou bez vnitřní plovoucí střechy. Navíc může být plovoucí střecha také použita v existujících zařízeních za předpokladu, že nádrž neobsahuje žádné látky z karcinogenní/mutagenní/reprodukčně-toxické kategorie a účinnost snížení emisí je alespoň 97 %. 142 Bezpečnostní aspekty: Riziko požáru je minimalizováno instalováním vhodného uzemnění střechy nádrže. Protipožární pěnové štíty, které se používají pouze u EFR, budou potřeba, aby uhasily jakékoli okrajové požáry. Přístup pro údržbu a kontrolu bude vyžadovat další opatření vzhledem ke stísněnému prostoru. Energie/odpady/napříč prostředím: sekundární těsnění snižují vnikání vody do nádrže, snižují tak odvodňování nádrže a s tím související emise ze systémů na úpravu odpadních vod. U nádrží, obsahujících „bílé“ produkty, se tvrdí, že těsnění s kontaktními prvky absorbujícími vodu, nabízejí následující výhody: • • • • žádné poškození skladované kapaliny dešťovou vodou není požadováno žádné odvádění vody ze dna nádrže snížená koroze dna nádrže snížené množství zkažené vody s nutností úpravy odpadních vod. Ekonomika: Obecně nízké až střední náklady. U EFRT hodnota samotných emisních úspor někdy představuje malou pobídku k provedení změny na sekundární těsnění, ale když těsnění vyžaduje výměnu, dodatečné náklady na připevnění sekundárního těsnění jsou obvykle odůvodnitelné. Sekundární těsnění také zajišťuje snížení emisí do ovzduší a nabízí další výhody – jak je výše zmíněno – ušetří náklady např. při údržbě nebo úpravě odpadních vod. Přidání sekundárního těsnění k IFR ale není ekonomicky životaschopné a zvyšuje problémy při kontrole. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] [114, UBA, 2001] [41, Concawe, 1999] [66, EPA, 1997] [131, W-G Seals Inc., 2002] [58, KWS2000, 1991] [87, TETSP, 2001] [175, TWG, 2003] 4.1.3.9.2 Měřící trubice a vodící tyče Popis: Emise mohou vzniknout u tvarovek, jak u nádrží s plovoucí, tak s pevnou střechou, pokud existuje možnost úniku páry. Takovýmito tvarovkami jsou měřící trubice se štěrbinami a podstavce u EFRT. Podrobnosti o regulaci emisí pro tyto tvarovky jsou uvedeny níže. Měřící trubice se štěrbinami Měřící trubice používající otvory jímek velké velikosti jsou hlavním zdrojem emisí u nádrží s plovoucí střechou. U produktů jako je benzín jsou měřící trubice s otvory příčinou několika tun emisí ročně v závislosti na podmínkách rychlosti větru v dané lokalitě. Obrázek 4.6 ukazuje větrem vystupňované emise a normální emise včetně jejich průběhu. 143 Obrázek 4.6: Emise z měřících trubic [41, Concawe, 1999] Obrázek 4.7 ukazuje typickou konstrukci měřících trubic, která zahrnuje následující techniky: • • • • těsnící vložku trubice: těsnící vložka, která utěsňuje mezeru mezi klouzajícím krytem a pevnými kryty vodící tyče. Klouzající kryt toleruje určitý stupeň pohybu střechy nádrže. pouzdro tyče: pouzdro je připojeno ke klouzajícímu krytu a obklopuje vodící tyč prodlužující se směrem dolů do kapalného výrobku, a tím vytváří bariéru mezi prostorem par a vodící tyčí. stírač tyče: gumové těsnění je připojené ke klouzajícího krytu a rozprostírá se přes prstencovitou mezeru mezi vodící tyčí a pouzdrem. Stírač nejen že eliminuje ztráty mezerou, ale snižuje také množství suroviny ulpívající na tyči během doby, kdy se sníží hladina nádrže stíráním vnějšku vodící tyče při snížení provozní ztráty nádrže. plovák a stírač plováku: tato kombinace sníží emise zevnitř z měřící trubice. Obrázek 4.7: Náčrtek pro snížení emisí z měřících trubic 144 [41, Concawe, 1999] Byly vyvinuty další regulace měřících trubic, jejichž příklad je ukázán na obrázku 4.8 a který se skládá z tkaninového pouzdra na vnější straně. Obrázek 4.8: Náčrtek s textilním pouzdrem pro snížení emisí z měřících trubic [41, Concawe, 1999] Střešní podpůrné podstavce Emise z podpůrných podstavců jsou relativně nízké ve srovnání s těmi z jiných střešních tvarovek nádrže. Obalování podstavců může být levné použitím materiálu okrajového těsnění. Levnější alternativou, ale asi pouze dočasnou, by bylo ovázat páskou všechny mezery na podstavcích. Tyto techniky by teoreticky mohly eliminovat tento zdroj emisí. Stejně jako u jiných regulačních opatření jejich účinnost závisí na pravidelné kontrole a ta v případě podpůrných podstavců může být provedena vizuálně. Dosažené environmentální přínosy: Snížení emisí (odhad za použití metody EPA AP-42) dosažené u případové studie EFRT je uvedeno v Příloze 8.13.1. Když byly k základnímu typu nádrže přidána různá ECM, odhadované emisní redukční potenciály byly: • • • 4 % pro instalaci plováku v měřící trubici s otvory 6 % pro instalaci pouzdra přes měřící trubici s otvory 0,3 % pro obalení podpůrných podstavců střechy. To ukazuje, že střešní tvarovky jsou jenom méně důležitými zdroji emisí ze zvažovaného základního případu EFRT. Když byla tato ECM přidána k nádrži vybavené kapalinovými montovanými primárními těsněními a okrajovými montovanými sekundárními těsněními, odhadované emisní redukční potenciály byly: • • • 39,4 % pro dodatečnou instalaci plováku v měřící trubici s otvory 54,8 % pro dodatečnou instalaci pouzdra přes měřící trubici s otvory 3,0% pro dodatečné obalení podpůrných podstavců střechy. 145 Provozuschopnost: Snadno se provozují a instalují, ale jsou možné problémy vzhledem ke kontrole těsnících mezer. Plováky v měřících trubicích představují problémy, když se měřící trubice používá pro odběry vzorků. Dlouhodobá trvanlivost není prokázána. Použitelnost: Široce použitelné. Bezpečnostní aspekty: Přístup pro kontrolu a údržbu bude vyžadovat další opatření z důvodu stísněného prostoru. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné Ekonomika: velmi nízké náklady pro nové nádrže a nízké v případě,že jsou nádrže dodatečně vybavovány. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] [114, UBA, 2001] 4.1.3.10 Vnitřní plovoucí střecha (IFR) Popis: Nádrž s vnitřní plovoucí střechou (IFRT) je vybavena stálou pevnou střechou a plovoucí střechou (nebo plošinou) uvnitř. Plošina v IFRT stoupá a klesá s hladinou kapaliny a buď plave přímo na kapalném povrchu (kontaktní plošina) nebo spočívá na pontonech několik centimetrů nad povrchem kapaliny (nekontaktní plošina). Kontaktní plovoucí střechy mohou být: • • • hliníkové sendvičové panely, které jsou k sobě sešroubovány, s voštinovým hliníkovým jádrem plošiny z oceli s nebo bez pontonů polyester vyztužený skleněnými vlákny, potažený pryskyřicí se (FRP), vznosné panely. Většina přímých kontaktních plovoucích střech, které jsou v současné době v provozu, jsou typu hliníkových sendvičových panelů nebo ocelového typu. FRP plošiny jsou méně běžné. Panely plošin z oceli jsou k sobě obvykle přivařené. Bezkontaktní plošiny jsou v současnosti nejběžnějším používaným typem. Typické bezkontaktní plošiny jsou konstruovány z hliníkové plošiny a z hliníkové mřížkové rámcové konstrukce podporované nad povrchem kapaliny trubkovitými hliníkovými pontony nebo nějakou jinou vznosnou konstrukcí pokrytou tenkými hliníkovými fóliemi nebo panely, obvykle k sobě utěsněné a sešroubované nebo snýtované. Jak kontaktní tak bezkontaktní plošiny zahrnují okrajová těsnění a plošinové tvarovky pro stejné účely jako dříve popsané pro EFRT. Emise z plovoucích střech mohou pocházet z tvarovek plošin, nesvařených spojů plošin a prstencovitého prostoru mezi plošinou a stěnou nádrže. Nádrže vybavené IFR mohou být volně větrané cirkulačními větracími otvory na okraji a na vrchní části připevněné střechy, aby se minimalizovala možnost akumulace par v prostoru nádrže pro páry v koncentracích blížících se k zápalnému rozsahu. Účinnost tlakového a vakuového bezpečnostního ventilu (PVRV) jako ECM je v tomto případě značně snížena. 146 Dosažené environmentální přínosy: U nádrží s pevnou střechou větších než 50 m3 obsahujících produkty s tlakem par > 1 kPa při provozní teplotě může instalace vnitřní plovoucí střechy dosáhnout snížení emisí alespoň o 90 %. Snížení emisí alespoň o 97 % může být dosaženo (ve srovnání s nádrží s pevnou střechou bez opatření), když přes 95 % obvodu mezery mezi střechou a stěnou je menší než 3,2 mm a těsnění jsou kapalinová montovaná, přednostně typu mechanické patky. Snížení emisí (odhadnuté s použitím metody EPA AP-42) dosažené instalováním IFR ve čtyřech případových studiích je uvedeno v Příloze 8.13. Pro zvažovaný rozsah velikostí nádrží, obratu zboží, slunečního záření, produktů atd. je redukční potenciál pro instalaci IFR s primárním těsněním v rozmezí 62,9 – 97,4 %, když se průměr nádrže zvyšoval ze 4 – 33 metrů. Účinnost IFR není závislá jen na průměru nádrže, ale také na výrobku, který je skladován a na obratu výrobků za rok. V příloze 8.23 jsou ukázány výpočty účinností podle výše zmíněné metody EPA pro různé velikosti nádrží vybavené patkovým typem primárního těsnění a proměnlivý počet činností plnění při skladování benzínu. Viz. také Kapitola 4.1.3.9 o střešních těsněních. Provozuschopnost: Skladovací kapacita je snížena a je nutné posoudit problémy s hořlavou atmosférou jako součást projektu. Stabilita střechy během plnění potřebuje také posouzení, protože náhlá vysoká rychlost plnění může způsobit nestabilitu. Jakmile je jednou instalována, snadno se obsluhuje, ale obtížně kontroluje a udržuje. Použitelnost: V Nizozemí je podmínkou použití IFR tlak par látky 1 kPa (při 20 oC) a objem nádrže větší než nebo rovný 50 m3. To ale neplatí pro toxické těkavé látky, u kterých musí být nádrž napojena na zařízení pro úpravu par (viz. Kapitola 4.1.3.15). V Německu vyžaduje TA Luft pro nová zařízení a pro látky s tlakem par vyšším než 1,3 kPa (při 20oC) nebo u specificky klasifikovaných látek, aby místa emisí byla napojena na zařízení na úpravu par, záchytné potrubí nebo jednotku regenerace par. Avšak surová ropa, která má být skladována ve skladovacích nádržích s objemem více než 20 000 m3 může být také skladována v nádržích s plovoucí střechou účinně utěsněných u jejich okrajů nebo v nádržích s pevnou střechou a vnitřní plovoucí střechou, pokud jsou emise sníženy alespoň o 97% ve srovnání s nádržemi s pevnou střechou bez vnitřní plovoucí střechy. Navíc může být plovoucí střecha také použita v existujících zařízeních za předpokladu, že nádrž neobsahuje žádné látky z karcinogenní/mutagenní/reprodukčně-toxické kategorie, a účinnost snížení emisí by měla být alespoň 97 %. Nádrže s pevnou střechou s objemem pod 300 m3 nemusí být připojeny k potrubí se záchytem par nebo k zařízení na úpravu par s ohledem na kapalné organické látky s tlakem par produktu vyšším než 1,3 kPa (při 20oC), které nesplňují kritéria specificky klasifikovaných látek a specifických limitních hodnot. Vnitřní plovoucí střechy se hodně používají v ropném průmyslu, nicméně jsou použitelné pouze u svislých nádrží s pevnou střechou. IFR je méně účinná v nádržích s menším průměrem kvůli nízké účinnosti okrajových těsnění v malých nádržích. Existují sporné otázky kompatibility mezi skladovanými produkty a konstrukčními materiály IFR, např. hliníkovými fóliemi/pontony a materiály těsnících vložek/těsnění. V situacích, kde je zahrnuta kaustická úprava v závodech provozovaných ve směru procesu jako jsou rafinérie, by koroze IFR mohla vyvolat problémy s použitelností. 147 Plovoucí odsávání v existujících nádržích, vysoké rychlosti plnění, míchadla a další způsobují potíže při dodatečném vybavování. Bezpečnostní hlediska: Existuje zde možnost pro hořlavou atmosféru. IFR má také negativní vliv na hašení požáru. Za úvahu stojí také problémy se stísněným vstupním a únikovým prostorem. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Alternativy se středními náklady obzvláště v situacích dodatečného vybavení. Přidání sekundárního těsnění k IFR není ekonomicky schůdné a přináší větší problémy při kontrole. Referenční literatura: [41, Concawe, 1999], [66, EPA, 1997], [84, TETSP, 2001, 113, TETSP, 2001] [110, KWS2000, 1992] [179, UBA Německo, 2004] 4.1.3.11 Bezpečnostní tlakové a vakuové pojistné ventily (PVRV) Popis: Ventily instalované jako bezpečnostní zařízení k nádržím s pevnou střechou zabraňují buď přetlaku nebo tahu vakua a zajišťují také užitečnou funkci při omezování emisí par do atmosféry. Jsou také užitečné při omezování ztrát při plnění, obzvláště ztrát odplyňováním. Při použití kryjícího plynu musí být zajištěno, že tlak uvnitř nádrže nebude odporovat nastavením PVRV. Dosažené environmentální přínosy: Snížení emisí (odhadované za použití metody EPA-42) dosažené instalováním PVRV ve čtyřech případových studiích je uvedeno v Příloze 8.13. Pro rozmezí zvažovaných velikostí nádrží, obratu skladovaných výrobků, slunečního záření, produktů atd. jsou redukční potenciály: • • pro přidání nízkotlakého PVRV k základnímu případu FRT (tj. žádná další instalovaná ECM) v rozsahu 5 – 13 % pro zdokonalení a přidání „vysokotlakého“ (56 mbar) PVRV k základnímu případu FRT v rozsahu 12 – 31 % To ukazuje, že účinnost PVRV je velmi specifická podle podmínek skladování. Jiné údaje jsou uvedeny pro případové studii v Nizozemí. Pro nízkotlaké ventily je oznámeno případné snížení v rozmezí 30 – 50 % a pro vysokotlaké ventily v rozmezí 65 –85 %. [129, VROM and EZ, 1989] Provozuschopnost: PVRV vyžadují malou údržbu a snadno se instalují jako nové nebo jako dodatečné vybavení. Použitelnost: Široce použitelné, také u nádrží lodí – takzvané plovoucí skladovací zařízení jak je popsáno v Kapitole 3.1.18. Nicméně zablokování PVRV může vyústit v selhání nádrže. Proto, když se očekává polymerizace, kondenzace nebo tvoření ledu musí být přijata procesní opatření přizpůsobená skladované látce. Tato opatření mohou zahrnovat: • sledování, ohřev nebo izolaci, aby se zabránilo polymerizaci, kondenzaci nebo tvorbě ledu 148 • odsávání plynu nebo pročišťování kapalinou, aby se zabránilo přítomnosti látky v PVRV. Bezpečnostní tlakové ventily nastavené na nejvyšší možnou hodnotu odpovídající konstrukčním kritériím nádrže jsou běžnou praxí pro nádrže s objemem < 50 m3. Bezpečnostní aspekty: PVRV musí být řádně projektovány, aby vyhovovaly všem projektovaným možnostem jako jsou maximální rychlosti plnění a odplynování Hodnocení zóny oblasti by se mohlo měnit. Možnost zablokování nebo vytvoření ledu vyžaduje pravidelné kontroly. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: velmi nízké náklady, obzvláště pokud jsou instalovány jako nové. Při dodatečném vybavování je toto opatření také levné, ale může mít důsledky pro zlepšení výkonu provozních tlaků nádrže. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] 4.1.3.12 Uzavřené drenážní systémy Popis: U atmosférických nádob mohou být drenážní kanály směrovány do regenerační nádoby, ve které bude materiál obvykle regenerován a recyklován, jinak s ním bude zacházeno jako s odpadem. U tlakového skladování mohou být drenážní kanály směrovány přes lokální přetlakovou nádobu do kompresorového systému kvůli opětovnému zkapalnění (např. skladování čpavku) nebo do úpravny par (obvykle termální oxidace). Provozuschopnost: Drenážní kanály nezpůsobují zvláštní potíže, účinnost opatření plně závisí na následném systému úpravy. Použitelnost: Tento postup je běžně použitelný pro většinu výrobků. Nicméně úprava par bude jak místně specifická tak specifická podle produktu. Potíže mohou vzniknout následkem zablokování drenážních kanálů například pevnými látkami nebo kalem. Tento problém obvykle vyřeší správný projekt kanálu (neexistence nízkých bodů, správné sklony atd.). Bezpečnostní aspekty: Uzavřené drenážní systémy potřebují více částí vybavení ve srovnání s konvenčními drenážními systémy a jejich projekt je proto komplexnější. Zejména u odvodňování přetlakových nádob musí být sledováno, aby tok odvodňování nepřevyšoval kapacitu regeneračního systému a aby tlak po proudu zůstal v rámci přijatelných limitů. Také když se odvodňuje skladování zkapalněného plynu, musí být zvažováno riziko zablokování drenážních ventilů ledem a hydráty. Energie/odpady/napříč prostředím: Použití energie může být vysoké a v závislosti na úpravě může vznikat odpad (kapalný nebo pevný) a další plynné emise. Ekonomika: Tento postup je drahou alternativou, která vyžaduje podrobné technické zhodnocení. Náklady jsou velmi závislé na produktu, který se skladuje. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] 149 4.1.3.13 Vyvažování výparů Popis: Vyvažování výparů se skládá ze shromažďování par, které se přemísťují během přesunu kapaliny z „přijímací nádrže“ a jejich navrácení do nádrže, ze které je produkt dodáván - „dodávkové nádrže“. Tyto vyrovnávací systémy vyžadují, aby přijímací a dodávkové nádrže měly pevnou střechu kvůli sběru a přemístění par. Cílem vyrovnávacího systému je snižovat emise do atmosféry z operací přemísťování kapalin převáděním par z přijímací nádrže do dodávkové nádrže. Objem produktu odstraněného z odběrné nádrže je nahrazen parami místo vzduchu, který je nasávaný do nádrže větracími otvory z atmosféry. Je tak sníženo odpařování v závislosti na úrovni saturace navrácených par. Maximální dosažitelná účinnost je tak pro takovéto aplikace omezena přibližně na 80 % v závislosti na obratu skladovaných výrobků v nádrži atd. Princip vyvažování výparů vyžaduje parotěsné potrubí mezi prostory přijímací nádrže a dodávkové nádrže. Spojovací trubka pro vyvažování výparů plynu není během plnění uzavřena, aby se zabránilo nepřiměřenému přetlaku v nádrži. Systém je projektován takovým způsobem, aby při maximální průtokové rychlosti par (tj. maximálních rychlostech plnění kapaliny a odplynování) nemělo zvýšení tlaku v dodávkové nádrži za následek emise z bezpečnostních tlakových ventilů. Systém vyvažování výparů musí být zabezpečen proti nebezpečím manipulace s potenciálně výbušnými směsmi vzduchu/uhlovodíku, míchání nekompatibilních komponent a nadměrných diferenčních tlaků mezi přijímací a dodávkovou nádrží. Dosažené environmentální přínosy: Vyvažování výparů snižuje emise následkem plnění. Maximální dosažitelná účinnost je omezena přibližně na 80 % pro nádrže s velmi vysokým počtem plnění. Čím nižší je počet plnění nádrže, tím nižší je účinnost. Provozuschopnost: Tato technika se poměrně snadno obsluhuje, ale vyžaduje zvýšené kontroly zachycovačů detonace a PVRV a zkoušky na úniky par. Mělo by být možné jednotlivé nádrže izolovat, aby bylo dosaženo řádného vzorkování, údržby a kontroly. Kondenzáty se mohou hromadit ve spodních bodech parního potrubního systému a v tělesech zachycovačů a to představuje možný problém s odstraněním. Použitelnost: Vyvažování výparů je použitelné pouze pro způsoby atmosférického tlakového skladování s prostorem par mezi kapalinou a „střechou“, např. FRT. Tlaková zatížitelnost nádrží, které jsou připojeny k systému vyvažování výparů , musí být na vhodné úrovni, aby umožnila systému fungovat. Musí být vzaty v úvahu případné křížové kontaminace skladovaných kapalin. Vyvažování výparů se běžně využívá u nádrží s pevnou střechou obsahujících chemikálie. Vyvažování výparů je také použitelné u plovoucího skladování (viz. kapitola 3.1.18). Pokud je nádrž na lodi připojena k vyrovnávacímu systému na pobřežní straně, musí být parní potrubí tvořeno pružnými částmi kvůli pohybům vln a přílivu a odlivu. Bezpečnostní aspekty: Vyvažování výparů představuje potenciál pro velká nebezpečí, která se zvyšují asymptoticky s počtem nádrží, zejména riziko požáru. Existuje zde také potenciál pro zablokování zachycovačů detonace. Projektové záležitosti jsou prvořadé, např. nádrže musí být vybaveny vakuovými pojistnými ventily. 150 Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Instalace vyvažování výparů je středně až vysokonákladovou alternativou. Podstatné náklady jsou místně specifické, protože závisí na rozvržení existujících skladovacích nádrží. Referenční literatura: [18, UBA, 1999, 113, TETSP, 2001] 4.1.3.14 Zásobníky par – nádrže s pružnou membránou Popis: Zásobníky par nebo zásobní nádrže (VHT) se používají v systému parně vyvážené nádrže ke skladování par produkovaných „vydechováním“ skladovací nádrže následkem vzestupu teploty v prostoru par nádrže. Tyto páry jsou potom uvolňovány zpět do skladovací nádrže, když se teplota opět sníží. Většina VHT jsou nadzemní svislé nádrže. Je také možné dodatečně vybavit kulové nádrže nebo vodorovné nádrže, buď nadzemní nebo podzemní, pro funkci parních zásob. Ve VHT je instalována pružná membrána připevněná na svém okraji kolem pláště nádrže ve střední výšce nádrže. Membrána je vyvážená, aby zajišťovala stabilitu, když se pohybuje uvnitř pláště nádrže. Materiál membrány by měl být dostatečně vodivý, aby se zabránilo vytvoření statické elektřiny, když se tře o plášť nádrže. Obvykle má poměr pronikání tak nízký, jak je to cenově přístupné pro dané zařízení. Nadzemní svislá nádrž používaná jako VHT je obvykle konstruována podle API 650 nebo ekvivalentu pro parní – ne kapalinový – provoz se slabým spojem mezi střechou a pláštěm. S VHT by se mělo zacházet jako s normální skladovací nádrží při zvažování bezpečnostních vzdáleností k jiným nádržím a dalším možným zdrojům vznícení, viz. Kapitola 4.1.6. VHT nemusí být umístěna v náspu, protože neobsahuje žádnou kapalinu. Jsou zajištěny střešní větrací otvory v souladu s uznávanými normami, např. API 2000 (viz. Mezinárodní kodexy) předpokládajícími, že tok páry je ekvivalentní toku kapalného produktu do normální nádrže. Měl by být zajištěn střešní průlez, aby byla umožněna kontrola a údržba. Měl by být instalován přetlakový/podtlakový ventil spojený s prostorem par pod membránou, aby se zabránilo přetlaku, když je nádrž plná. Odvzdušňovací kapacita přetlakového ventilu musí zvládat maximální projektovanou průtokovou rychlost par do nádrže plus tepelnou expanzi. Dosažené environmentální přínosy: Snížení emisí (odhadovaná s použitím metody EPA AP-42) dosažená instalováním zásobní nádrže par ve čtyřech případových studiích FRT jsou uvedena v Příloze 8.13. Pro zvažovaný rozsah velikostí nádrží, obratu skladovaných výrobků, slunečního záření, produktů atd. je redukční potenciál pro instalaci zásobní nádrže par k základnímu typu nádrže (tj. bez jakýchkoli jiných instalovaných ECM) v rozmezí 33 – 100 %. Účinnost závisí na množství emisí následkem odplynování vztahujícímu se k celkovému množství emisí. Proto jsou VHT velmi účinné tam, kde ztráty odplyňováním představují velký podíl, např. při malém obratu nádrže. Účinnost je proto velmi specifická podle provozních podmínek skladování a množství slunečního záření. 151 Provozuschopnost: Tato technika se relativně snadno obsluhuje, ale vyžaduje zvýšené kontroly zachycovačů detonace. Mělo by být možné jednotlivé nádrže izolovat, aby bylo dosaženo řádného vzorkování, údržby a kontroly. Kondenzáty se mohou hromadit ve spodních bodech parního potrubního systému a v tělesech zachycovačů a to představuje možným problémům s odstraněním. Musí být přísně dodržovány tlakové limity, aby se zabránilo poškození membrány. Je vyžadován kontrolní program na celistvost membrány. Použitelnost: Zásobníky par se používají pro některé páry ropných produktů. Tlaková zatížitelnost nádrží, které jsou připojeny k systému vyvažování výparů, musí být na vhodné úrovni, aby umožnila funkci systému. Zásobníky par jsou také použitelné u plovoucího skladování (viz. kapitola 3.1.18). Pokud je nádrž na lodi připojena k vyrovnávacímu systému na pobřežní straně, musí být parní potrubí tvořeno pružnými částmi kvůli pohybům vln a přílivu a odlivu. Bezpečnostní aspekty: Pohybující se páry poskytují potenciál pro velké nebezpečí, obzvláště pokud jsou páry hořlavé. Nebezpečí se zvyšuje asymptoticky s počtem nádrží. Prvořadé jsou sporné otázky projektu. Existuje zde také potenciál pro zablokování zachycovačů detonace. Musí být brána v úvahu statická elektřina, obzvláště spojená s membránou. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Instalování zásobníků par je středně až vysokonákladovou alternativou. Podstatné náklady jsou místně specifické, protože závisí na rozvržení existujících skladovacích nádrží. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] 4.1.3.15 Úprava par Úvod: Systémy úpravy par jsou podrobně popsány v BREFu o úpravě odpadních vod a odpadního plynu v chemickém sektoru (CWW BREF), viz. reference [147, EIPPCB, 2002]. Regulační technologie jsou použitelné pro regulaci emisí nádrže s benzínem, jejich limity použití a normalizované náklady tak, jak jsou uvedeny v CWW BREFu, jsou uvedeny v tabulce 4.3. V tomto úvodu jsou aplikační omezení a náklady udávané v tabulce 4.3 porovnávány s technologiemi, které jsou v současné době k dispozici pro regulaci VOC emisí pro benzínové skladovací nádrže. Aplikační omezení pro výpary benzínu Páry odvětrávané z benzínových skladovacích nádrží nebo skladovacích nádrží benzínových komponent mohou být až do koncentrace nasycení – VOC koncentrace v ovzduší do 40 % podle objemu, což odpovídá 1200 g/m3 podle hmotnosti. Tok páry z nádrže s pevnou střechou je způsoben vytlačováním, jak je nádrž naplňována a odplyňováním, které vzniká zejména následkem slunečního ohřevu, a z tohoto důvodu expanzí par v prostoru nádrže. 152 Typické rychlosti plnění skladovací nádrže z lodi jsou asi 600 m3/h. Potrubní rychlosti plnění mohou být vyšší. Přibližný odhad rychlostí odplynování pro bíle natřenou nádrž může být vypočítán z: F = 0,1 V/6 (F je rychlost odplynování v m3/h a V je objem par v nádrži v m3) Takto pro téměř prázdnou 10000 m3 nádrž, která je plněna za dne s nepřetržitým slunečním svitem, by pravděpodobné maximální ventilační toky mohly být v řádu 600 m3/h následkem plnění a 170 m3/h následkem odplynování, celkem 770 m3/h. Srovnání s aplikačními omezeními CWW BREF technologie Srovnání výše vypočítaných průtoků s daty v tabulce 4.3 ukazuje, že jediné technologie, které by vyhovovaly rozsahu podmínek toku a koncentrace pro regulace emisí par pro benzínovou nádrž, jsou selektivní membránová separace, kondenzace a absorpce. Nicméně všechny technologie vyjmenované v tabulce 4.3 jsou k dispozici pro omezení emisí par benzínu. Srovnání s nákladovými údaji CWW BREF technologie Údaje o nákladech v CWW BREFu jsou normalizované, tj. náklady v eurech na m3 průtokové rychlosti par za předpokladu, že náklady systému jsou přímo úměrné průtokové rychlosti a bez vztahu ke koncentraci. Pro systémy regenerace výparů benzínu v praxi není křivka nákladů versus průtoková rychlost přímá čára, která prochází „nulou“. Obvykle jsou náklady systému úměrné maximální průtokové rychlosti do výkonu 0,65. Zkušenosti ropného průmyslu s instalováním jednotek regenerace par, které vyhovují evropským nařízením, ukázaly, že křivka nákladů versus velikost jednotek regenerace par směřuje přibližně k 300000 EUR tak, jak tok směřuje k nule. Náklady instalace závisí na místně specifických podmínkách, ale mohou být ve stejné řádové hodnotě jako jednotkové náklady. Normalizování nákladů může být zavádějící, pokud údaje o nákladech byly získány ze systémů s velmi vysokou kapacitou. Náklady pro konvenční kondenzační a absorpční systémy uváděné v tabulce 4.3 jsou řádově o stovky nižší pro „benzínové“ použití. To je z důvodu použití základních nákladů pro systém s velmi vysokou průtokovou rychlostí o velmi nízké koncentraci. Kvůli výše zmíněným úvahám není odvolání se pouze na CWW BREF dostatečné. CWW BREF poskytuje dobré informace technického rázu o technologiích regulace emisí odpadních plynů a jejich výběru. Avšak vyšlo by najevo, že většina aplikací, o nichž se uvažuje pro úpravu odpadních plynů v CWW BREFu, je pro mnohem vyšší průtok a/nebo mnohem nižší stavy koncentrací VOC než se vyskytují ve větracích otvorech z benzínových skladovacích nádrží. Odvolání se na použitelnost a náklady pro různé regulační technologie v CWW BREFu není proto vhodné, s ohledem na regulaci emisí ze skladovacích nádrží. 153 Rozmezí objemové koncentrace toku VOC považované za aplikovatelné Rozmezí hmotnostní koncentrace toku VOC považované za aplikovatelné Selektivní membráno vá separace Až do 90 % Až do 2700 g/m3 1) Obvyklá kondenzace Více z méně nasycené Kryogenní kondenzace Operace regenerace a procesy pro VOCs Adsorpce Absorpce (Vypírka) Přímá termální oxidace Fléra Rozmezí průtoku VOC Náklady na investice považované za EUR/m3/h aplikovatelné Nm3/h 300 (pro 200 m3/h systém) ± 1200 g/m3 Závisí na membránové oblasti, ale až do ohlášených 3000 100 to 100000 Není uvedena Není uvedena Až do 5000 500 Až do 25 % dolní meze výbušnosti (LEL) Není uvedena Až do 12 g/m3 1) 100 až 100000 Není uvedena 50 až 500000 240 (včetně regeneračního systému) 7 až 37 pro balené lože (nejvyšší nákladový systém) Až do 12 g/m3 1) 900 až 86000 3 až 65 Až do 50 g/m3 1) Až do 1800000 9 až 625 pro zvýšenou fléru Až do 25 % dolní meze výbušnosti (LEL) 0 až 100 % LEL s bezpečnostním inženýringem 5 Poznámka 1): data uvedené italikou jsou odvozeny z obrázků v BREFu Nakládání s odpadními vodami a odpadními plyny používající hodnotu pro hustotu par benzínu 3 kg/m3 Tabulka 4.3: Technologie pro regulaci emisí – použitelnost omezení a normalizovaných nákladů tak, jak je dána v CWW BREFu [153, TETSP, 2002] [147, EIPPCB, 2002] Popis a použitelnost: Systémy úpravy par na konci procesu vyžadují, aby byly páry zachyceny a přivedeny do teplého oxidačního činidla nebo jednotky regenerace par (VRU) potrubím. Úprava par je použitelná jen tam, kde mohou být emise zachyceny a nasměrovány do systému úpravy, např. z větracích otvorů nádrží s pevnou střechou. Toto potrubí vyžaduje stejné úvahy jako pro systémy vyvažování výparů (viz. Kapitola 4.1.3.13). Úprava par je také použitelná u plovoucího skladování (viz. kapitola 3.1.18). Pokud je nádrž na lodi připojena k systému úpravy par na pobřežní straně, musí být parní potrubí tvořeno pružnými částmi kvůli pohybům vln a přílivu a odlivu. Technologie pro snížení emisí VOC do atmosféry ze skladování jsou: • • oxidace par v provozních ohřívačích, speciálně navržených spalovnách, plynových motorech nebo ve flérách regenerace uhlovodíku v jednotce regenerace par (VRU) s využitím takových technologií jako absorpce, membránová separace a kondenzace. 154 Při použití regenerace par jsou uhlovodíky ze směsi vzduch/uhlovodík vytlačované během nakládky regenerovány pro následné opětovné použití. Technologie regenerace par zahrnuje dva procesy: • • oddělení uhlovodíků od vzduchu zkapalnění oddělených uhlovodíkových par. Procesy separace, které mohou být použity pro oddělení uhlovodíkových par od vzduchu, jsou: • • • • tlaková adsorpce na aktivním uhlí absorpce propíráním v absorpční tekutině s nízkou těkavostí selektivní membránová separace kondenzace chlazením nebo stlačením (toto je speciální případ, protože separace a zkapalnění jsou zkombinovány v jediném procesu). Procesy zkapalňování použitelné pro oddělené uhlovodíkové páry jsou: • • • opětovná absorpce, obvykle do jejich vlastního produktu kondenzace na chladném povrchu stlačení. Následující jsou nejčastěji používané VRU systémy: • • • • adsorpce za tlaku na dvojitém loži absorpce chladnou kapalinou v proudu pracího oleje nepřímá kapalná kondenzace ve výměníku tepla s chladivem membránová separace průchodem přes uhlovodíkový selektivní povrch. Dosažené environmentální přínosy: Účinnost různých technologií je závislá na produktu, například adsorpční účinnost na aktivním uhlí je mnohem vyšší pro butan než pro metan. Zvýšená celková účinnost snížení emisí může být dosažena tím, že máme dva systémy v řadě, např. membránový první stupeň jednotky úpravy následovaný teplým oxidačním činidlem jako druhým stupněm, aby se dále regulovaly emise z prvního stupně. Nicméně přírůstkové snížení emisí může být malé ve srovnání s provozováním pouze jednostupňového postupu. Například jednostupňové benzínové VRU mohou dosáhnout průměrné účinnosti 99 %. Přidání druhého stupně by odstranilo dalších 0,9 %. Investiční a provozní náklady druhého stupně by měly za následek velmi špatné náklady na tunu účinnosti snížených emisí. Navíc jednotky druhého stupně produkují dodatečné emise do ovzduší, např. nepřímý CO2 jako důsledek spotřeby elektřiny nebo NOx z teplého oxidačního činidla, které musí být posouzeny ve vztahu k množství dosaženého snížením emisí VOC. Provozuschopnost: Německý TA Luft požaduje, aby zdroje emisí byly připojeny k zařízení na úpravu par, potrubí záchytu par nebo jednotku regenerace par pro skladování a manipulaci s následujícími specifikovanými kapalinami: • kapalné produkty s organickými látkami s tlakem par více než 1,3 kPa (při 20 oC) nebo • specifické klasifikované látky nad určité limitní hodnoty: 155 o hmotnostní obsah více než 1 % organických látek jako jsou fenol, tetrachloetylen, etylén a chloropropylen o hmotnostní obsah více než 1 % karcinogenních látek jako jsou akrylamid, akrylonitril, benzen a 1,3-butadien o hmotnostní obsah více než 1 % reprodukčně toxických látek jiných než zmíněných v předchozích dvou odrážkách o hmotnostní obsah více než 10 mg/kg karcinogenních látek jako jsou benzo(a)pyren, kadmium a arzenik o hmotnostní obsah více než 10 mg/kg mutagenních látek jiných než zmíněných výše o některé specifické dioxiny a furany. Emise ze zařízení na úpravu par by měly splňovat limity uvedené v tabulce 4.4. Příklad sloučeniny Emisní limit pro součet všech sloučenin každé kategorie VOC Hmotnostní tok Koncentrace (mg/m3) (g/h) Methanol 500 50 mg T0C/m3 Tetrachlorethylen 100 20 mg sloučeniny/m3 1,1,1 -trichlorethan 500 100 mg sloučeniny / m3 Karcinogenní/mutagenní/reprod ukční Benzo(a)pyren 0.15 0.05 Akrylonitril 1.5 0.5 Benzen 2.5 1 Dioxin/furan Dioxin 0.25 µg/h 0.1 ng/m3 Kategorie Tabulka 4.4: Látky upravené v zařízení na úpravu par [179, UBA Německo, 2004] Holandské Pokyny pro emise do ovzduší jsou podobné německým nařízením TA Luft, nicméně vzhledem k úvahám o efektivnosti nákladů by zařízení na úpravu par mělo být používáno pouze tehdy, když jsou emise ohodnoceny jako významné. Emise je významná, když na roční bázi emise diskontinuálního zdroje převýší 1000-násobek hodnoty hodinového toku hmoty. Například pro látky v kategorii nejméně toxických VOC jako metanol je emisní limit 500 g/h a odpovídající roční hodnota, která ohodnocuje emisi jako významnou je 500 kg/rok. Pro extrémně nebezpečné látky jako jsou dioxiny a furany je stanoven emisní limit 0,1 ngTEQ/m3, když tok hmoty je 20 mg/rok nebo více. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001, 153, TETSP, 2002] [147, EIPPCB, 2002] [179, UBA Německo, 2004] [180, Holandsko, 2004] 4.1.3.15.1 Termální oxidace Popis: Teplá oxidační činidla převádí uhlovodíkové molekuly oxidací na CO2 a H2O. Toho může být dosaženo buď termální oxidací při vysoké teplotě (950 oC), ve flérách nebo pecích nebo katalytickou oxidací při nízké teplotě (450 oC). Katalytické spalování je použitelnější 156 pro nižší koncentrace uhlovodíkových toků. Pro oba systémy je důležitým faktorem doba zdržení páry uvnitř oxidačního činidla. Oxidace uhlovodíků potřebuje přídavné palivo, které podporuje proces, přičemž tím vytváří dodatečné emise do ovzduší (např. CO2 a NOx). Za určitých okolností může být použití oxidace jedinou účinnou technologií, aby se snížily emise do atmosféry. To platí tam, kde jsou kombinovány páry z různých zdrojů a vzniká směs nekompatibilních komponent. Možnost produkovat obnovitelný zdroj tepla může kompenzovat znečišťující látky pro životní prostředí a nákladové prvky. Provozuschopnost: Tato technika se relativně snadno obsluhuje. Musí být sledována omezení v poměru zpětné přeměny. Je nutné podpůrné palivo. Použitelnost: Projekt systému se musí postarat o bezpečné pásmo u pracovního prostoru, hranic pozemku a ostatních částí závodu. Postup může být simultánně použit pro širokou škálu průtokových rychlostí, ale stabilita plamene je citlivá na změny průtoku. Bezpečnostní aspekty: Tento postup znamená potenciál pro velké nebezpečí od zdroje vznícení přítomného na konci parní linky. Bezpečnostní zařízení musí být vysoce spolehlivá. Případné zablokování zachycovači detonace vyžaduje odborný projekt. Energie/odpady/napříč prostředím: Termální oxidace vytváří světlo, teplo a hluk spolu s CO2 a NOx a dalšími produkty spalování. Existuje zde také malá, ale nepřetržitá potřeba podpůrného paliva. Ekonomika: Termální oxidace je středně až vysokonákladovou alternativou. Značné náklady jsou zahrnuty na místně specifickém základě, což může zahrnovat náklady podpůrného palivového systému. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001, 153, TETSP, 2002] [147, EIPPCB, 2002] 4.1.3.15.2 Adsorpce Popis: V adsorpčním procesu molekuly uhlovodíku fyzicky přilnou k aktivním centrům na povrchu pevných látek jako aktivní uhlí nebo zeolit. Protože uhlík má omezenou adsorpční kapacitu, je pro kontinuální proces nezbytné mít dvě nádoby („lože“) obsahující aktivní uhlí, které probíhají cyklem, obvykle na časovém základě mezi způsoby adsorpce a regenerace. Regenerace aktivity uhlíku může být provedena: • • • parní regenerací vzdušnou vakuovou regenerací s vakuovou vývěvou vzdušnou vakuovou regenerací s vakuovou vývěvou a Rootsovým dmychadlem. Při použití nízkotlaké páry následované procesem sušení může být aktivita uhlíku uvedena do původního stavu. Avšak v podstatě se uhlík opět stane aktivním, což by mohlo mít za následek nadměrné uvolnění „tepla z adsorpce“ během provozu a vytvoření „žhavých míst“. Abychom se vyhnuli tomu, že teplota vzroste na nebezpečnou úroveň, vyžaduje uhlík smáčení, aby bylo dosaženo bezpečných provozních podmínek po dokončení parní 157 regenerace. Tento aspekt činí regeneraci méně vhodnou pro tlakové použití se dvěma loži v systémech regenerace par ve skladovacích nádržích. Vzdušná vakuová regenerace s použitím jednoduchého kapalinového oběhového čerpadla odstraňuje většinu, ale ne všechny uhlovodíkové molekuly z nasyceného aktivního uhlí. Tato částečná regenerace aktivity uhlíku zajišťuje, že se nestane aktivním, přičemž se vyhneme problémům vytvoření žhavých míst. Použití přímého křídlového kompresoru v řadě s vakuovou vývěvou může zajistit regeneraci vzduchu. V systému se dosahuje mnohem nižšího absolutního tlaku, a proto hlubšího odstraňování uhlovodíků z nasyceného aktivního uhlí. Nicméně se u této hluboké regenerace může aktivní uhlí stát citlivějším na přehřátí, pokud jsou do čerstvě regenerovaného uhlíku přiváděny určité nekompatibilní páry, např. ketony. Adsorpční proces má množství ventilů, které se postupně automaticky otevírají a zavírají, běžně na časové bázi každých 12 až 15 minut. Jednotky proto vyžadují denní kontrolu, aby byl zajištěn nepřetržitý účinný provoz a rutinní údržba. Provozuschopnost: Tato metoda je bezobslužným automaticky řízeným procesem, ale vyžaduje školený personál pro provozní činnosti a údržbu. Použitelnost: Použitelnost je omezena díky exotermickým reakcím u některých produktů. Jiné tekutiny jako surová ropa obsahující H2S mohou mít případné problémy s vytvářením vedlejších produktů v loži. Je použitelná pro širokou škálu průtokových rychlostí a může být projektována pro širokou škálu produktů, které jsou ovšem kompatibilní. Bezpečnostní aspekty: Tento postup poskytuje potenciál pro nebezpečí z nekontrolovaných exotermických reakcí. Energie/odpady/napříč prostředím: Existuje potenciál pro tvorbu odpadů v regeneračním procesu. Spotřeba energie je vysoká a zahrnuje tvorbu CO2. Vyžaduje se nepříliš častá, ale pravidelná výměna uhlíku. Ekonomika: Adsorpce je vysokonákladovou alternativou – jak investiční tak provozní výdaje. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001, 153, TETSP, 2002] [147, EIPPCB, 2002] 4.1.3.15.3 Absorpce („propírání“) Popis: V absorpčním procesu je vstupující pára absorbována v proudu absorbentu s nízkou těkavostí („chudého“). Použitý absorbent závisí na složení par a požadované účinnosti regenerace. Proto je někdy nutné absorbent chladit, aby se snížila jeho těkavost a jeho absorpční vlastnosti. Například při nakládání s benzínem je používaným absorbentem petrolej při teplotě okolo -25 až –30 oC. Chladný benzín by mohl být použit jako absorbent, ale jeho těkavost by vyústila v nízkou účinnost provozu. U absorbentů pracujících pod 0 oC existuje možný problém zablokování následkem tvorby ledu tam, kde v páře může být přítomna vodní pára. Pro překonání tohoto problému může být použito vstřikování metanolu. 158 Podle druhu procesu může být nutné oddělit páru od absorbentu. Při aplikacích benzínu se to provádí ohříváním směsi petroleje/regenerovaného benzínu ve výměníku tepla a potom opětovným absorbováním obohacených par benzínu v proudu benzínu. Dosažené environmentální přínosy: Bylo uvedeno, že čistící tekutina, obsahující terpeny, absorbuje VOC s účinností 99 %. Tekutina je také docela účinná při absorbování zápachů a funguje při teplotách okolí (mezi –10 a 40 oC). Provozuschopnost: Je to bezobslužný automaticky řízený proces, ale vyžaduje speciálně školený personál pro provozní činnosti a údržbu. Existuje řada projektů zahrnujících jednoduché pračky plynu až po mechanicky komplexní systémy s vysokou údržbou. Je také k dispozici mobilní zařízení speciálně vhodné pro čištění nádrží, nákladních automobilů a tankerů. Použitelnost: Absorpce je použitelná pro širokou škálu průtokových rychlostí a může být projektována pro širokou řadu produktů, které jsou ovšem kompatibilní. Bezpečnostní aspekty: Pouze manipulace s parami, pokud se jako absorbenty nepoužívají nebezpečné chemikálie. Energie/odpady/napříč prostředím: Existuje potenciál pro tvorbu odpadů v procesu, např. proud kontaminované odpadní vody. Absorpce vyžaduje vysokou spotřebu energie (s nepřímou tvorbou CO2), ačkoli absorpce VOC, jak je výše popsána, vyžaduje méně energie než spalování nebo hluboké chlazení. Je potřebná pravidelná výměna absorbentu. Ekonomika: Absorpce je středně až vysokonákladová alternativa – v závislosti na komplexnosti procesu. Výše zmíněná absorpční tekutina může být oddělena od absorbovaných látek a několikrát recyklována v závislosti na použití. Regenerované VOC mohou být (v případě jednotného proudu) znovu zavedeny do procesu nebo být vráceny do skladovacího zařízení. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001, 153, TETSP, 2002] [147, EIPPCB, 2002] [176, EIPPCB Ineke Jansen, 2004] 4.1.3.15.4 Kondenzace Popis: V procesu kondenzace kondenzují páry na povrchu chladného výměníku tepla. Teplota tohoto výměníku bude závislá na bodu varu produktu a požadované účinnosti regenerace. Například u benzínu je obvykle teplota kondenzátoru kolem –80 oC. Aby se zvýšila účinnost, může být zaveden druhý stupeň (např. kryogenní kondenzátor používající kapalný dusík), aby se regenerovaly uhlovodíky ve „zbytkovém plynu“. Jsou také k dispozici systémy, které používají společně s kryogenní kondenzací s kapalným dusíkem integrovanou tekutinu pro přenos tepla, která umožňuje regeneraci široké škály VOC. Při tomto postupu by přímá výměna tepla mezi kapalným dusíkem a upravovanými parami vyústila v provozní problémy v regenerační jednotce následkem tuhnutí většiny uhlovodíků při extrémně nízkých teplotách. Abychom se vyhnuli tomuto problému, používá se tekutina pro přenos tepla jako mezifáze mezi kapalným dusíkem a parami. Teplota tekutiny pro přenos tepla je přizpůsobena jako funkce přirozené vlastnosti sloučeniny, která má být zkapalněna. 159 Provozuschopnost: Je to bezobslužný automaticky řízený proces, ale vyžaduje speciálně školený personál pro provozní činnosti a údržbu. Projekty jsou mechanicky komplexní systémy s velkou potřebou údržby. Použitelnost: K dispozici jsou systémy, které mohou být použity v rafinačním, farmaceutickém a chemickém průmyslu pro úpravu parních ztrát, ke kterým dochází během nakládky, vykládky, skladování a manipulace s organickými sloučeninami. Aby byla zajištěna účinná kondenzace, je nutno vyhnout se kolísání průtoku. U systémů používajících tekutinu pro přenos tepla by mohly vzniknout problémy se zmrazením/rozmrazováním. Rozsah produktů, které mohou být upravovány, je omezen na projektované teplotní limity zařízení. Bezpečnostní aspekty: Pouze manipulace s parami. Použití zařízení při velmi nízkých teplotách může vyústit ve zranění personálu, pokud jsou vystaveni ochlazovacímu prostředku (např. kapalnému dusíku) nebo regenerovanému produktu v případě unikání. Hodně lehkých uhlovodíků tvoří pevné hydráty při nižších teplotách než jsou teploty okolí, které mohou způsobit zablokování kondenzátoru a připojeného potrubí. Může být také potřebné se zaměřit na polymerizační problémy. Energie/odpady/napříč prostředím: Existuje potenciál pro tvorbu odpadů v procesu, např. proud kontaminované odpadní vody z rozmrazování a ztráty chladiva. Může být také vysoká spotřeba energie (s nepřímou tvorbou CO2), která by mohla být dokonce vyšší v případě, že se používají kryogenika. Je nutná pravidelná výměna absorbentu. Některá chladiva jsou látky poškozující ozónovou vrstvu. Nicméně jsou k dispozici systémy, které nezpůsobují sekundární znečištění jako jsou kyselé plyny, emise CO2, odpadní vody, oxidy dusíku atd. Páry dusíku vzniklé během procesu regenerace par mohou být použity jako inertní nebo krycí činidlo. Ekonomika: Kondenzace je vysokonákladovou alternativou – v závislosti na komplexnosti procesu. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001, 153, TETSP, 2002] [147, EIPPCB, 2002] [162, GRS Europe, 2004] 4.1.3.15.5 Membránová separace Popis: Při membránové technologii jsou molekuly uhlovodíku separovány od vzduchu průchodem směsi páry/vzduch přes membránu, přes kterou mají uhlovodíky přednostní prostupnost. Účinnost separačního procesu je závislá na diferenciálním tlaku přes membránu. Používá se kompresor, aby zajistil vyšší tlak při vstupu do membránové jednotky a používá se vakuová vývěva, aby se získal nízký tlak na straně prostoupení membránou. Technologie membránové separace má vysoké provozní náklady, protože vyžaduje dvojitou sadu zařízení, pohybujícího se s parou, tj. kapalinovou oběhovou vakuovou vývěvu a kompresor. Tato technologie se dobře hodí pro systémy s větším objemem par kvůli použití kompresoru při vstupu do membránové jednotky. Proto je vhodná pro použití u systémů vyvažování výparů u skladovacích nádrží s pevnou střechou. 160 Provozuschopnost: Je to bezobslužný automaticky řízený proces s použitím relativně nové technologie, ale vyžaduje velkou údržbu. Použitelnost: Vyžadují se velké objemy par proti proudu – ustálené – kvůli potřebě mít kompresor umístěný výše proti proudu. Rozsah produktů, které mohou být upravovány, je omezen konstrukcí membrány. Bezpečnostní aspekty: Protože membránová jednotka používá přívodní kompresor, vyžadují parní systémy ochranu proti vakuem. Energie/odpady/napříč prostředím: Existuje potenciál pro velmi vysokou spotřebu energie (nepřímá tvorba CO2). Ekonomika: membránová separace je středně až vysokonákladovou variantou, v případě investičních i provozních nákladů. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001, 153, TETSP, 2002] [147, EIPPCB, 2002] 4.1.3.16 Kompatibilita ECM pro plynné emise – provozní Ne všechna opatření regulace emisí popsaná v Kapitole 4.1.3 mohou být použita současně. Například o kopuli se může uvažovat pouze u EFRT a není tak kompatibilní s ECM používanými pro FRT jako vnitřní plovoucí střecha. Kompatibilita ECM je ukázána níže v tabulce 4.5. Tabulka 4.6 ukazuje typická ECM pro různé způsoby skladování. 161 Y Y Y Y N N Y Y 1 N N N N N Y Y Y Y Y N N Y Y 1 N N N N N Y Y Y Y Y Y Y Y Y Y 1 N N N N N Y Y Y Zlepšený zásobník do 56 mbar Y Y Y Y N N Y Y 1 Y Y Y Y Y Úprava páry Y Y N Y N N Y Y 1 Y Y N N Zásobníky páry Y Y N Y N N Y Y 1 N N Y Vyvažování výparů 162 Y Y N Y N N Y Y 1 N N Uzavřené drenážní systémy [154, TETSP, 2002] Y Y N Y N N Y Y 1 Y Kopule Tabulka 4.5: Kompatibilita ECM Y Y N Y N N Y Y 1 IFR sekundární těsnění 1 1 1 1 1 1 1 1 IFR primární těsnění Y Y Y Y Y Y Y EFR tvarovky střechy Y Y Y Y Y Y EFR okrajová těsnění Y Y N N N Přirozené chlazení zásobníku Y Y N N Solární štíty Pevné/neohebné kryty Y Y N N Nátěr zásobníku Pružné nebo stanové kryty Y Y Y Plující kryty Y Y Přístrojové vybavení Y PVRV Provozní operace/školení Návrh/kontrola/údržba PVRV Přístrojové vybavení Pružné nebo stanové kryty Pevné/neohebné kryty Nátěr zásobníku Solární pole Přirozené chlazení zásobníku EFR okrajová těsnění EFR tvarovky střechy IFR primární těsnění IFR sekundární těsnění Kopule Uzavřené drenážní systémy Vyvažování výparů Zásobníky páry Úprava páry Zlepšený zásobník do 56 mbar Návrh/kontrola/údržba Provozní operace/školení Poznámky Y) – mohou být použity současně N) -nemohou být použity současně 1) nebylo dosud hodnoceno Y Y Y Y N N Y Y 1 N N N N N Y Y Y Y Návrh/kontrola/údržba PVRV Přístrojové vybavení Plující kryty Pružné nebo stanové kryty Pevné/neohebné kryty Nátěr zásobníku Solární štíty Přirozené chlazení zásobníku EFR okrajová těsnění EFR tvarovky střechy I IFR Kopule Uzavřené drenážní systémy Vyvažování výparů Zásobníky páry Úprava páry Zlepšený zásobník do 56 mbar Podzemní Provozní operace/školení Nadzemní Poznámky 1. vzácně používané v Evropě 2. neaplikovatelné 3. jestliže je pokryt krytem P) přetlakový skladovací způsob; ventil pro uvolnění tlaku vyžadovaný pro bezpečnost Y) – může být použitý dohromady N) - nemůže být použitý dohromady Otevřené zásobníky Zásobník s vnější plovoucí střechou Svislý zásobník s pevnou střechou Vodorovné skladovací zásobník Zásobník se zvedací střechou Kulové nádrže Vodorovné skladovací zásobník Svislá skladovací nádrž Atmosférické Y Atmosférické Y Y Y N N Y Y Y N Y N Y N Y Y N 1 ? 1 N Y N Y N N N Y Y Y N N N N J N N N Atmosférické Y Y Y Y N N N Y 1 1 N N Y N Y Y Y Y Y Atmosférické Y Y Y Y N N N Y 1 ? N N N N Y Y Y Y Y Atmosférické Y Y Tlakové Y Tlakové Y Y Y Y P P Y Y Y N N N N N N N N N Y Y Y 1 N Y 1 ? Y N N N N N N N N N N N N Y Y Y Y Y Y N N N Y Y Y Y N N Tlaková Y Y P Y N N N Y 1 ? N N N N Y Y N Y N Chladící skladovací zásobník Tlakové Y Y P Y N N N N N ? N N N N Y Y N Y N Atmosférické Y Y Y Y N N N N 2 ? N N N N Y Y Y Y N Atmosférické Y Y Tlakové Y Tlakové Y Y Y Y P P Y Y Y N N N N N N N N N N N N 2 2 2 ? ? ? N N N N N N N N N N N N Y Y Y Y Y Y Y N N Y Y Y N N N Vodorovné skladovací zásobník Kaverna Skladování na hromadě Kaverna 163 Provozní operace/školení Návrh/kontrola/údržba PVRV Přístrojové vybavení Plující kryty Pružné nebo stanové kryty Pevné/neohebné kryty Nátěr zásobníku Solární štíty Přirozené chlazení zásobníku EFR okrajová těsnění EFR tvarovky střechy I IFR Kopule Uzavřené drenážní systémy Vyvažování výparů Zásobníky páry Úprava páry Zlepšený zásobník do 56 mbar Skladiště Atmosférické Y Y 2 N N N N 2 2 ? N N N N N N N N N Nádrž a kalojem Přechodné skladování Atmosférické Y Atmosférické Y Y Y 2 Y N Y Y N Y N Y N 2 Y 2 2 ? ? N N N N N N N N N N N Y N Y N Y N N Poznámky 1. vzácně používané v Evropě 2. neaplikovatelné 3. jestliže je pokryt krytem P) přetlakový skladovací způsob; ventil pro uvolnění tlaku vyžadovaný pro bezpečnost Y) – může být použitý dohromady N) - nemůže být použitý dohromady Ostatní skladování Tabulka 4.6: Případné ECM podle způsobů skladování [154, TETSP, 2002] 164 4.1.4 ECM pro nádrže – provozní – kapalné emise Regulační opatření pro kapalné emise se dělí do dvou základních skupin: ECM pro případné uvolnění do půdy z plánovaných činností a pro uvolnění z neplánovaných činností. Tato kapitola zvažuje ECM pro případné uvolnění při pravidelných provozních činnostech jako jsou odvodňování a čištění. Kapitola 4.1.6 se zabývá ECM pro často se nevyskytující neplánovaná uvolnění jako je přeplnění. 4.1.4.1 Manuální odvodňování Popis: Nádrže mohou být úspěšně manuálně odvodňovány při řádné péči a pozornosti. Během odvodňování nádrží musí být zvýšená pozornost, zejména pokud mají nádrže kuželovitý tvar směrem dolů ke středu a připevněnou odtokovou trubku. V tomto případě bude odtoková trubka plná ropy (nebo jiného skladovaného produktu), když bude odstraněna poslední zbytek vody a následná čerpání vody musí nejprve vytlačit produkt. Alternativní technologií je automatizace tohoto procesu, protože ta omezí pohyb zásob; toho může být dosaženo instalováním automatických nebo poloautomatických drenážních ventilových systémů nádrže. Voda odvedená z nádrže je obvykle zachycována v drenážní nebo kanalizační soustavě k další úpravě. Odvodňování přímo do země není akceptovatelné. Rychlost odčerpávání vody může ovlivnit emise. Rychlé otevírání ventilu a vysoké průtokové rychlosti mohou vytvořit vír, který bude tlačit jak vodu, tak ropu do drenážního kanálu. Na mnoha místech jsou drenážní ventily obsluhovány manuálně s vizuální kontrolou odtékající kapaliny, aby se určilo, kdy zastavit odvodňování. Odvodňování se obvykle zastavuje ve stádiu, kdy voda obsahuje méně než 10 % ropy. Avšak tento limit může být překročen, čímž dojde k úniku značného množství ropy do systému odpadních vod. Opatrné manuální odvodňování je stále vhodnou alternativou na mnoha místech, která skladují surovou ropu. Avšak může to být proces neobyčejně časově náročný. A je prakticky nemožné vyloučit všechna stopová znečištění vody i při velmi dobré obsluze. Nepřímým následkem budou emise uhlovodíku do ovzduší z operace odvodňování spodní části vody. Testy ukázaly, že 30% uhlovodíků, které vstoupí do drenážních systémů, se ztratí vypařováním. Minimalizace ztrát produktu jako taková v odtékající vodě vyústí v nižší emise z drenážních kanálů. Provozuschopnost: Není složité nádrže manuálně odvodňovat, ale vyžaduje to čas a opatrnost. Použitelnost: Manuální odvodňování nádrží je široce použitelné. Bezpečnostní aspekty: Jakékoli odvodňování nádrže jakýmkoli způsobem prováděné má potenciál uvolnit velká množství kapalného produktu do stoky nebo nízké břehové hráze nádrže, pokud není řádně prováděno nebo pravidelně kontrolováno. Energie/odpady/napříč prostředím: Případné riziko velkých odpadů a problémů napříč prostředím. 165 Referenční literatura: [41, Concawe, 1999] [113, TETSP, 2001] 4.1.4.2 Poloautomatické drenážní ventily nádrží Popis: Poloautomatické drenážní ventily nádrží jsou kategorizovány samy o sobě, protože musí být znovu osazeny na začátku každé operace odvodňování. Jsou k dispozici komerční konstrukce pro produkty, které mají značně odlišnou hustotu od vody; tento rozdíl hustoty se využívá k ukončení provozních činností odvodňování. Konstrukce se obvykle skládají z malé komory s přívodem z drenážní linky nádrže a výstupem do kanalizačního systému a plováku. Když je vstupní ventil otevřen, plní se komora vodou ze dna nádrže a to způsobuje, že plovák (konstruovaný z dutého ocelového plováku zatěžovaného ropou) stoupá. Operátor může potom nechat operaci bez dozoru. V určitém podnebí bude nutná příprava těchto ventilů na zimu. Když začíná produkt vstupovat do komory, plovák zapadne do kruhového těsnění a uzavře ventil. Alternativní technikou je použít místo plováku uhlovodíkový senzor. Nicméně tento prvek vyžaduje výměnu po každém odvodňování a je proto vhodnější pro nádrže, které nevyžadují časté odvodňování. Provozuschopnost: Případné problémy jsou: • • čistota: plovák se může zablokovat, když se do plovákové komory dostane drť. To je vážná nevýhoda, pokud ventil zůstane otevřený a produkt se uvolňuje do drenážního systému. předčasné uzavření: ventil se může zavřít brzy, pokud víření stáhne produkt dolů předtím, než je dokončeno odvodňování, nebo pokud klesne průtok. Použitelnost: Poloautomatické odvodňování nádrží je široce použitelné, ale pro řádné provedení vyžaduje tento postup čistý produkt s dostatečně odlišnou hustotou od vody. Bezpečnostní aspekty: Jakékoli odvodňování nádrže jakýmkoli způsobem prováděné má potenciál uvolnit velká množství kapalného produktu do stoky nebo nízké břehové hráze nádrže, pokud není řádně prováděno nebo pravidelně kontrolováno. Energie/odpady/napříč prostředím: Případné riziko velkých odpadů a problémů napříč prostředím. Ekonomika: Poloautomatické drenážní ventily nádrží nejsou poháněny a způsobují minimální instalační náklady. Představují nejméně nákladnou alternativu k manuálnímu odvodňování. Referenční literatura: [41, Concawe, 1999] [113, TETSP, 2001] 166 4.1.4.3 Plně automatické drenážní ventily nádrží Popis: Plně automatické drenážní ventily jsou projektovány tak, aby vyžadovaly minimální zásahy obsluhy a jako takové jsou podstatně dražší než poloautomatické systémy. U nádrže je také potřeba zdroj energie. Existuje několik odlišných typů s různými charakteristikami. Velmi důležitý je proto správný výběr. Sondy elektromagnetického záření Sonda elektromagnetického záření se používá, aby se změřil obsah uhlovodíku v tekutině, která má být odvodňována. Sonda vysílá mikrovlny do tekutiny a měří, kolik energie je tekutinou absorbováno. Jelikož voda více absorbuje mikrovlny, je případné kvantifikovat koncentraci uhlovodíků. Technologie může být použita jako přenosná jednotka, sonda s jediným nebo dvojitým zdrojem, ve kterém je jedna sonda umístěna na vstupním bodu drenážního kanálu a druhá asi 600 mm nad podlahou nádrže (nebo v předepsané výšce). Když horní sonda zjistí vodu, otevře se drenážní ventil; když nižší sonda zjistí ropu, drenážní ventil se uzavře. Měření dielektrické konstanty Sonda na měření kapacity je připevněna v komoře cirkulující v drenážním kanálu nádrže. Když obsah ropy dosáhne předem nastavené hodnoty, ventil se automaticky uzavírá. Existují případné problémy s detekcí následkem rozvrstvení. Pro uspokojivé fungování je nutné dobře definované rozhraní. Měření indexu lomu Index lomu se měří použitím vláknové optiky. V Evropě je s tímto systémem málo zkušeností. Provozuschopnost: Rozvrstvení uvnitř produktu by mohlo způsobit problémy při používání této metody. Použitelnost: Plně automatické odvodňování nádrží je široce použitelné, ale v závislosti na produktu, který je skladován. Bezpečnostní aspekty: Jakékoli odvodňování nádrže jakýmkoli způsobem prováděné má potenciál uvolnit velká množství kapalného produktu do stoky nebo nízké břehové hráze nádrže, pokud není řádně prováděno nebo pravidelně kontrolováno. Energie/odpady/napříč prostředím: Případné riziko velkých odpadů a problémů napříč prostředím. Ekonomika: Automatické drenážní ventily jsou vysokonákladové položky a náklady na dodatečné vybavení jsou mimořádně vysoké. Referenční literatura: [41, Concawe, 1999, 113, TETSP, 2001] 167 4.1.4.4 Vyhrazené systémy Popis: Ve „vyhrazených systémech“ jsou nádrže a vybavení vyhrazeny pro jednu skupinu výrobků, což znamená, že nedochází k žádným změnám ve výrobcích. To umožňuje instalovat a používat technologie specificky přizpůsobené skladovaným produktům (a produktům, se kterými se manipuluje) a takto předcházet a snižovat účinně a efektivně emise. Provozuschopnost: Zejména pro terminály, kde se skladuje mnoho různých produktů, je tento způsob odpovídajícím opatřením regulace emisí. Použitelnost: Použitelnost závisí na typu skladovacích provozních činností a běžně to není použitelné pro skladovací zařízení, kde se nádrže používají pro krátkodobé až střednědobé skladování různých produktů. Energie/odpady/napříč prostředím: Protože činnosti čištění budou velmi omezeny, následně budou také omezeny emise do ovzduší a odpady. Referenční literatura: [130, VROM, 2002] 4.1.5 ECM pro nádrže – odpady 4.1.5.1 Míchání nádrží Popis: Kal je obecný termín pro polotuhou směs produktu, vody a pevných látek jako jsou písek, šupinky a částečky rzi. Ropný kal může obsahovat všechno, co je výše uvedeno, včetně krystalů vosku v proměnlivých množstvích. K nánosu kalu ve skladovacích nádržích dochází mechanismem molekulární difúze, přitažlivosti a chemické reaktivity a závisí na provozních podmínkách. Nános kalu obvykle není rovnoměrný a netvoří se stejnou rychlostí. Množství kalu závisí na některých nebo na všech následujících faktorech: • • • • • • teplota typ produktu doba stání kapacita míchadla typ dna nádrže metoda příjmu (tanker, potrubí). Míchání nabízí nejlepší technologii pro snížení množství kalu. K turbulentnímu míchání dochází, když se částečky tekutiny kolem sebe pohybují různými rychlostmi a vyvolávají smyková napětí tvořící víry. Rychlost, při které k tomuto dochází, určuje rychlost míchání. Existují dva typy používaných míchadel: • • míchadla s oběžným kolem trysková míchadla 168 Aby se zabránilo ukládání kalu, poloha míchadla musí být taková, že přes dno nádrže se aplikuje maximálně úsporný průtok. Nejlepší způsob je použít míchadla, kde může být měněn úhel otočného čepu. Ve větších nádržích jsou nutná vícenásobné míchadla. Tam, kde se používají vícenásobná míchadla, je doporučené oddělení mezi 22,5 a 45o se všemi míchačkami umístěnými uvnitř 90o kvadrantu, aby se minimalizovalo ukládání kalu. V minulosti, a dokonce ještě dnes se pro homogenizaci kapalin používal vzduch. Pokud tyto kapaliny obsahují těkavé sloučeniny, vyústí to v dodatečné emise do ovzduší vzhledem k tomu, že vzduch „stahuje“ těkavé sloučeniny. Proto používání vzduchu pro homogenizaci kapalin nemůže být považováno za BAT. Použitelnost: Míchadla s oběžným kolem se používají běžněji, ale trysková míchadla mají tendenci být účinnější. Ekonomika: Míchadla s oběžným kolem jsou levnější při koupi, ale dražší při provozování (míchadla s postranním vstupem až čtyřikrát, protože vyžadují minimum energie, aby vyvolaly pohyb tekutiny nezbytný k tomu, aby začal proces míchání). Trysková míchadla mají tendenci být účinnější a mají nižší provozní náklady. Referenční literatura: [41, Concawe, 1999] [176, EIPPCB Ineke Jansen, 2004] 4.1.5.2 Odstraňování kalů Popis: Tam, kde se hloubka kalu v nádrži stane nepřijatelně vysokou a nemůže být snížena mícháním (viz. Kapitola 4.1.5.1), bude nutné čištění nádrže. Bylo vyvinuto množství metod, které eliminují potřebu otevřít nádrž; znovu suspendují nánosy a tak minimalizují ztráty. Chemické přísady, odstřeďování a cirkulace produktu tvoří základ těchto metod. Současná praxe pro odstraňování kalu vytvořeného ve skladovacích nádržích surové ropy zahrnuje odčerpání z provozního fungování a poté vyložení skladované zásoby, pročištění vnitřku od jakékoli nebezpečné atmosféry. Zbytek kalu je potom odstraněn manuálně a zlikvidován bezpečným způsobem (např. spalování). Referenční literatura: [41, Concawe, 1999] 4.1.6 ECM pro nádrže – nehody a (velké) havárie 4.1.6.1 Bezpečnost a řízení rizik Směrnice Seveso II (Směrnice Rady 96/82/EC z 9. prosince 1996 o regulaci hlavních nebezpečí velkých nehod zahrnujících nebezpečné látky), vyžaduje, aby společnosti přijaly všechna nezbytná opatření k předcházení a omezení následků závažných havárií. V každém případě musí mít Zásady předcházení velkým nehodám (MAPP) a bezpečnostní řídící systém pro implementaci MAPP. Společnosti, které používají větší množství nebezpečných pevných látek - tak zvané podniky vyšší vrstvy - musí také připravit Bezpečnostní zprávu a Vnitřní havarijní plán a aktuální seznam látek. Popis: Systém řízení bezpečnosti dává podobu MAPP. Bezpečnostní řídící systém zahrnuje: • stanovení úkolů a odpovědností • vyhodnocení rizik významnějších havárií 169 • • • • stanovení postupů a pracovních pokynů plány pro reagování na nebezpečí sledování systému řízení bezpečnosti periodické vyhodnocování přijatých zásad. Nicméně závody, které nespadají pod působnost Směrnice Seveso II, také často používají individuální zásady řízení rizik, které jsou vyvinuty pro provozovny, které např. skladují hořlavé kapaliny v nádržích, viz. reference [37, HSE, 1998], nebo pro jiné provozovny používané pro skladování balených nebezpečných pevných látek. Stupeň podrobnosti v těchto zásadách je zjevně závislý na různých faktorech jako jsou: • • • skladovaná množství specifická nebezpečí látek umístění skladování. Důležitým nástrojem je vyhodnocování rizik - organizované pozorování při činnostech na místě s použitím následujících pěti kroků: Krok 1 Krok 2 Krok 3 Krok 4 Krok 5 identifikuje se nebezpečí rozhodne se, kdo a/nebo co může být ohroženo (a/nebo poškozeno a/nebo kontaminováno a jak vážně) vyhodnotí se rizika vyplývající z nebezpečí a rozhodne se, zda jsou existující bezpečnostní opatření přiměřená nebo zda je nutno učinit více zaznamenají se podstatná zjištění čas od času se vyhodnocení posoudí a reviduje se, pokud je to nutné. Pokud se týká skladování hořlavých kapalin v nádržích, vyhodnocování zahrnuje rizika, pocházející z nádrže, a rizika vůči nádrži z vnějších zdrojů. Cílem vyhodnocení jsou: • • • • minimalizovat riziko rozlití hořlavé kapaliny minimalizovat riziko požáru nebo exploze, které by nastaly v nádrži samotné zmírnit následky takové nehody, obzvláště s ohledem na lidi a životní prostředí chránit nádrž před požáry vyskytujícími se kdekoli jinde. Faktory, které jsou důležité, když se vyhodnocuje skladovací zařízení, zahrnují: • • • • • • • • • • kapacitu skladování umístění nádrže ve vztahu k hranicím pozemku, budovám, výrobním oblastem a stálým zdrojům vznícení projektové normy pro zařízení množství a umístění jiných hořlavých kapalin množství a umístění jiných nebezpečných pevných látek činnosti v sousedních prostorách školení a dozor místních dělníků častost dodávek provozní činnosti nakládky a vykládky kontrolu a údržbu. 170 Holandská vláda vyvinula softwarový program – PROTEUS – pro stanovení environmentálních rizik náhodného chemického rozlití do povrchových vod. PROTEUS zahrnuje program SERIDA, což je databáze pro informace o látkách nebezpečných pro lidi a životní prostředí. Látky zahrnuté v SERIDA byly vybrány z bezpečnostních zpráv holandských institucí, seznamu Seveso II, černých listin buď EU nebo Nizozemí a seznamu Mezinárodního Rýnského výboru. Provozuschopnost: Úroveň a podrobnost systémů řízení bezpečnosti, jak jsou výše popsány, závisí na množství skladovaných látek, jejich specifickém nebezpečí a umístění skladu. Skladování zboží s vícenásobným nebezpečím dohromady je vysoce rizikovou činností vyžadující vysokou úroveň manažerských úvah a vysoce kvalifikovaný personál. Použitelnost: Použitelné v celé Evropě. Ekonomika: Nemůže být blíže stanovené. Referenční literatura: [120, VROM, 1999] [35, HSE, 1998] [36, HSE, 1998] [37, HSE, 1998] [118, RIVM, 2001] [121, CIWM, 1999] Internetové linky: http://www.rivm.nl/serida/ http://www.riskanalysis.nl/proteus/ Provozní techniky a školení Popis: Důležitá jsou vhodná organizační opatření pro bezpečný a odpovědný provoz zařízení. Je běžnou praxí, že: • • • • plány reakcí v případě nouze a komunikační plány pro interní účely a pro externí místa jsou k dispozici a jsou aktuální. Umožňují rychlý zásah interních a externích záchranných/podpůrných týmů, a proto by mohly snížit jakékoli negativní následky způsobené nehodou provozní instrukce jsou k dispozici a jsou dodržovány. Obsahují informace, týkající se provozu zařízení, např. plány sledování a údržby pro preventivní opatření při nesprávném fungování a pro vyrovnání se s jakýmkoli nesprávným fungováním, které se vyskytne společnost disponuje odpovídajícími záznamy a dokumentací o způsobech skladování (např. projektová data/výkresy, záznamy o kontrolách a údržbě, atd.) jak školení, tak instruování zaměstnanců je prováděno pravidelně. Zaměstnanci jsou informováni mimo jiné o nebezpečích při práci a možných následcích pro životní prostředí. Typický plán školení zahrnuje: • • • • • • nebezpečí a vlastnosti kapalin, které jsou skladovány a se kterými se manipuluje bezpečné provozní techniky pro zařízení a jeho přidružené vybavení účel charakteristických bezpečnostních rysů včetně povinnosti je neodstraňovat a nefalšovat činnost, která mají být podniknuta, když je v zařízení zjištěna závada vypořádání se s menším únikem a rozlitím důležitost dobrého hospodaření a preventivní údržby 171 • nouzové techniky. Provozuschopnost: Úroveň a podrobnost provozních postupů a školení, jak jsou výše popsány, závisí na množství skladovaných látek, jejich specifických nebezpečích a umístění skladu. Skladování zboží s vícenásobným nebezpečím současně je vysoce rizikovou činností vyžadující vysokou úroveň manažerských úvah a vysoce kvalifikovaný personál. Použitelnost: Použitelné v celé Evropě. Referenční literatura: [18, UBA, 1999] [87, TETSP, 2001] [37, HSE, 1998] [35, HSE, 1998] Indikátor nízké hladiny v EFRT Popis: Přístroje pro měření a varování při nízké hladině obsahu nádrže jsou potřebné, aby se předešlo pádu vnější plovoucí střechy při vyprazdňování, což by potenciálně způsobilo poškození a ztráty. Povaha přístrojového vybavení je založena buď na měření hladiny s nastavitelnými hodnotami pro poplašné zařízení nebo na automatickém uzavření ventilů, aby se zastavilo vyprazdňování nádrže; viz. Kapitola 4.1.6.1.3 o poplašných systémech pro vysokou hladinu obsahu. Provozuschopnost: Samostatné poplašné zařízení vyžaduje manuální zásah a odpovídající techniky. Automatické ventily vyžadují, aby byly začleněny do konstrukce procesu po proudu, aby bylo zajištěno, že nedojde k žádným následným účinkům uzavření. U obou je podstatným požadavkem pravidelná kontrola/údržba. Použitelnost: Poplašná zařízení jsou široce použitelná, ale potřeba automatických ventilů musí být vyhodnocena pro každé umístění. Bezpečnostní aspekty: U automatických ventilů existuje potenciál pro selhání systémů např. následkem účinku „vodního rázu“. Energie/odpady/napříč prostředím: Žádné. Ekonomika: U nádrží s automatickým měřícím systémem nevyžaduje instalace poplašného zařízení větší investici. Nádrže, které jsou měřeny manuálně, vyžadují instalaci automatického měřícího systému s poplašným zařízením nebo pouze hladinové poplašné zařízení. Automatické uzavírací ventily jsou nákladnější. Pokud je poplašné zařízení napojeno na místní dozornu, náklady jsou místně specifické. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] Unikání a přeplnění Popis: (Sekundární) zadržování se týká dodatečné ochrany proti uvolnění ze skladovací nádrže přes a nad základní ochranu poskytnutou nádobou nádrže samotné. Existují dva hlavní typy sekundárního zadržování pro unikání, a to ty, které jsou součástí konstrukce nádrže jako jsou dvojitá dna nádrže (pouze u nadzemních nádrží), dvojitý plášť a dvojité stěny nádrží a nepropustné překážky, které jsou umísťovány na povrchu půdy pod nádržemi. 172 Nízké hráze skladišť ropy a kalíškovité nádrže jsou projektovány tak, aby zadržely velké úniky z nadzemních nádrží, jaké jsou způsobeny roztržením nádrže nebo velkým přeplněním. Také podzemní nádrže mohou být vybaveny záchytným zařízením. Všechny techniky jsou popsány v níže uvedených kapitolách. Provozní techniky a školení, přístroje a automatizace jsou důležitými nástroji, aby se zabránilo přeplnění. Koroze a eroze jsou také významné zdroje unikání do půdy a do ovzduší. Referenční literatura: [41, Concawe 2001], [113, TETSP, 2001] 4.1.6.1.1 Koroze a eroze Nadzemní skladovací nádrže Koroze je jednou z hlavních příčin selhání zařízení. Může se vyskytnout jak zvnitřku tak zvnějšku na jakémkoli exponovaném kovovém povrchu. Korozi se lze běžně vyhnout výběrem odolných konstrukčních materiálů a správných konstrukčních metod. Odolný materiál může být základní materiál (např. nerezová ocel), nátěr nebo plátování mechanicky odolnými plechy. Skladovací nádoby pro skladování např. kyseliny fosforečné jsou obvykle konstruovány z měkké oceli kompletně potažené gumou včetně stropu, protože kyselina je korozní vůči měkké oceli a mnoha kovům za tvorby (vysoce výbušného) vodíku. Guma může být přírodní nebo syntetická (butyl) nebo přednostně vícenásobná vrstva obou. Nerezová ocel s nízkým obsahem uhlíku může být použita při teplotách přibližně pod 60 oC za předpokladu, že není přítomno žádné riziko koroze díky chloridům nebo jiným nečistotám. Nádrže z nerezové oceli vybavené anodovou ochranou jsou další možnou alternativou, tato metoda může být použita pouze při teplotách pod 70 oC. Standardní typ materiálu pro skladování bezvodého čpavku při nízkých teplotách je certifikovaná uhlíková manganová ocel. Nátěry nebo jiné potahy běžně zajišťují dobrou ochranu. Jsou k dispozici chemicky odolné ochranné vrstvy a nátěrové barvy. Příloha 8.2 – Mezinárodní kodexy - uvádí přehled různých metod, které mohou být použity. Vnitřní koroze může být následkem akumulace vody v nádrži. Existují vhodné prostředky pro odstranění této vody (viz. Kapitola 4.1.4.1 až 4.1.4.3). Ke korozi může docházet nepozorovaně pod tepelnou izolací. Na korozi pod tepelnou izolací je nutno se zaměřit jako na část plánovaného programu preventivních údržbářských prací pro nádrže. Katodová ochrana je alternativou, jak předcházet korozi na vnitřní straně nadzemních nádrží. Katodová ochrana se provádí umístěním ochranných anod do nádrže, které jsou připojeny k systému vynucených proudů nebo použitím galvanických anod v nádrži. Vnitřní katodová ochrana se již v petrochemickém průmyslu příliš nepoužívá kvůli inhibitorům koroze, které se nyní nacházejí ve většině rafinovaných petrochemických výrobků. K obrušování může dojít, když jsou pohybující se pevné látky, které jsou přítomny v kapalině, v kontaktu s komponenty skladovacího systému. Existuje několik způsobů, jak se vyhnout tomuto těžko předvídatelnému jevu, např. snížit rychlost pevných látek projektovými 173 opatřeními nebo použití tvrdších nebo měkčích konstrukčních materiálů, když je tento účinek zjištěn. Podzemní skladovací nádrže Je běžnou praxí, že podzemní skladovací nádrže konstruované z materiálů náchylných ke korozi (jako je ocel) jsou chráněny: • • • nátěrem odolným vůči korozi (například asfalt) pokovováním katodovým ochranným systémem. Souhrn požadavků členských států na podzemní skladovací nádrže je uveden v příloze 8.6. Vznik trhlin následkem koroze Vznik trhlin následkem koroze je jev, který se vyskytuje u kovů vystavených kombinaci napětí a korozního prostředí. Vznik trhlin následkem koroze je problém specificky u tlakových nádob, u kterých se může vyskytnout široké rozmezí teplot a tlaků. Vznik trhlin následkem koroze bylo pozorováno v tlakových skladovacích koulích (sférách), polochladírenských skladovacích nádržích a u některých plně chladírenských skladovacích nádrží obsahujících čpavek při teplotách –33 oC nebo nižších. Popraskání se tvoří hlavně ve svárech a teplem ovlivněných zónách kolem svárů. Podle zkušeností a podle rozsáhlých mezinárodních výzkumných prací vychází najevo, že uvádění do provozu a opětovné uvádění do provozu jsou kritické fáze pro popraskání. To platí především kvůli potenciálu pro zvýšené koncentrace kyslíku uvnitř nádrže a změnám teplot způsobujícím zvýšené úrovně napětí. Odstranění napětí tepelným opracováním zón svářením se uvádí jako jediná spolehlivá metoda, jak se vyhnout vzniku trhlin následkem koroze ve čpavkových nádržích. Referenční literatura: [86, EEMUA, 1999], [25, IFA/EFMA, 1990], [41, Concawe, 1999] , [3, CPR, 1984, 26, UNIDO-IFDC, 1998, 28, HMSO, 1990, 37, HSE, 1998, 113, TETSP, 2001] 4.1.6.1.2 Provozní techniky a školení k zabránění přeplnění Popis: Jasné provozní techniky prováděné obsluhou jsou první úrovní ochrany před přeplněním. Tyto techniky mohou například stanovit činnost, aby bylo zajištěno, že: • • • • je k dispozici dostatečné volné množství, aby se získalo dávkové plnění přístroje pro kontrolu normálního fungování skladovacího systému jako jsou indikátory hladiny nebo tlaku informují obsluhu, že existuje riziko překročení procesního parametru, než dojde k přeplnění během svých pravidelných obchůzek skladovacího zařízení obsluha pozoruje abnormální úrovně tlakových podmínek v nádrži nedojde k žádnému přeplnění během plnění. Účinnost těchto opatření musí být neustále zachovávána. To je jedním z úkolů systémů řízení. Správný systém řízení zahrnuje: pravidelné školení obsluhy, aktualizace provozních pokynů, 174 kalibrace přístrojů na plánovaném základě, bezpečnostní revize a začlenění poučení zjištěných z analýzy nehod. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] 4.1.6.1.3 Přístroje a automatizace k zabránění přeplnění Popis: Aby se zabránilo přeplnění nádrže, je vyžadováno přístrojové vybavení vysoké úrovně. Může to být měřidlo s poplašnými nastavovacími hodnotami a/nebo automatické zavírání ventilů. Provozuschopnost: Samostatné poplašné zařízení vyžaduje manuální zásah a odpovídající techniky. Automatické ventily vyžadují, aby byly začleněny do konstrukce, a tím bylo zajištěno, že nedojde k žádným následným účinkům uzavření. Existuje potenciál pro problémy s tlakovými rázy v potrubí. Při prevenci emisí je velmi důležitá doba uzavření ventilů spolu s požadavky na kontrolu a kalibraci. Použitelnost: Poplašná zařízení jsou široce použitelná, ale automatické ventily musí být posouzeny pro každé umístění kvůli specifickým problémům jako jsou rázy nebo přetlak. Poplašná zařízení bránící přeplnění se také běžně používají pro podzemní nádrže. Bezpečnostní aspekty: U automatických ventilů existuje potenciál pro selhání u systémů na vstupu. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Nádrže, které jsou měřeny manuálně, vyžadují pouze instalaci automatického měření a/nebo hladinový alarm, což vyžaduje pouze nízké náklady. Pokud jsou poplašná zařízení připojena k místní dozorně, potom jsou náklady místně specifické. Automatické uzavírací ventily jsou nákladnější položkou. Ochrana před tlakovou rázovou vlnou a zdokonalení potrubí jsou velmi nákladná opatření. Například elektronický senzor pro ochranu před přeplněním stojí 500 až 2000 EUR (rok 1999). Tyto náklady nezahrnují instalaci a propojení na zabezpečovací systémy, ale jsou místně specifické. Je vhodné mít alternativní senzory se stejným měřícím principem a srovnatelnou schopností ochrany životního prostředí. Náklady se podstatně neliší. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] [18, UBA, 1999] [132, Arthur D. Little Limited, 2001] 4.1.6.1.4 Přístroje a automatizace pro detekci unikání Úvod: Pro detekci unikání mohou být použity čtyři různé základní metody, které jsou popsány v této kapitole. Jsou to: A. Bariérový systém prevence uvolňování B. Kontroly zásob C. Akustická emisní metoda 175 D. Sledování par v půdě A. Bariérový systém prevence uvolňování (RBPS) Popis: Tam, kde je instalována nádrž s dvojitým dnem nebo nepropustné překážky, může být jakékoli unikání ze dna nádrže svedeno k obvodu nádrže. Nejjednodušší detekční metodou je provádět pravidelnou vizuální kontrolu přítomnosti produktu v „kontrolních zařízeních“ v detekčních bodech unikání. U těkavých produktů může být prováděno snímání plynů v „kontrolních zařízeních“. Jinou technikou použitelnou pro nádrže s dvojitým dnem je ta, že prostor mezi podlahami je udržován ve vakuu, které je nepřetržitě monitorováno. Jakékoli unikání v podlahách rozptýlí vakuum a spustí poplašné zařízení. U nepropustných podložek může být mezi dno nádrže a podložku umístěn detekční kabel. Elektrické vlastnosti tohoto kabelu se změní, když bude v kontaktu se skladovaným produktem. To může být využito ke zjištění případného unikání. U nádrže s dvojitou stěnou nebo u kalíškovité nádrže může být senzorový systém umístěn mezi dvě stěny nádrže s dvojitou stěnou nebo mezi jednoduchou stěnu nádrže a jeho ochrannou nádobu. Provozuschopnost: Tyto metody neovlivní provoz nádrže. Použitelnost: široce použitelné. Bezpečnostní aspekty: žádné Energie/odpady/napříč prostředím: Žádné u jednoduchých vizuálních systémů. Jiné systémy vyžadují energii pro přístrojové vybavení. Ekonomika: Nízké náklady, pokud jsou instalovány u nové nádrže, nové dvojité stěny nebo nového dvojitého dna. Náklady mohou být velmi vysoké v situacích dodatečného vybavení. Referenční literatura: [114, UBA, 2001, 132, Arthur D. Little Limited, 2001], [151, TETSP, 2001] B. Kontroly zásob Popis: Tyto kontroly jsou založeny buď na kontrole: a) hladiny produktu v nádrži b) hmotnosti produktu v nádrži ve statickém stavu (hmotnostní kontrola) nebo c) rozdílu mezi objemy produktu čerpaného dovnitř a ven z nádrže po dlouhou dobu ve srovnání se změnami ve skladovaném objemu. Kontrolní metody a) a b) jsou obě známé jako statické objemové metody a c) je známá jako rozšířená kontrola zásob. Statické objemové metody a) Kontrola hladiny – základní koncepcí je, že objem kapaliny a z tohoto důvodu hladina nádrže by měly zůstat konstantní, pokud se bere v úvahu tepelná expanze nádrže a 176 skladovaného produktu. Chyby jsou zaváděny teplotními gradienty ve skladovaném produktu, změnami ve tvaru nádrže následkem teplotních změn a změn vnitřních tlaků, účinků větru a změnami jak okolní teploty, tak slunečního záření. b) Kontrola hmotnosti – koncepcí je vehnat plyn do dvou trubic; jedné blízko dna nádrže a druhé v prostoru par nad produktem. Diferenciální tlak odpovídá hmotnosti produktu nad nižším měřícím bodem a měl by být nezávislý na změnách hladiny kapaliny způsobených tepelnou expanzí. Obě objemové metody potřebují odstávky provozu 24 – 48 hodin, aby se provedly zkoušky. Pokud se prodlouží doba testování, zlepší se citlivost na unikání. Aby se snížily tepelné účinky, měly by být zkoušky prováděny při nízkých hladinách skladovaných produktů (< 3 m) a během noci. c) Rozšířená kontrola zásob – koncepcí je, že všechny toky dovnitř a ven z nádrže jsou sčítány a čistý rozdíl je porovnáván s objemovou změnou v nádrži. Tato metoda má stejná omezení jako statická objemová kontrola. Vstupní a výstupní průtokoměry mohou způsobit další přístrojové chyby. Provozuschopnost: Obě „statické objemové metody“ vyžadují, aby byla nádrž mimo provoz jeden nebo dva dny s produktem na nízké hladině. Tyto metody vyžadují přesné přístrojové vybavení. „Rozšířená kontrola zásob“ neovlivňuje provoz nádrže. Vyžaduje dlouhá období testování, během nichž jsou měřeny průtoky dobře kalibrovanými přístroji a data jsou zaznamenávána pro pozdější srovnání. Použitelnost: Všechny metody jsou široce použitelné pro atmosférické skladovací nádrže, ale „statické objemové metody“ nemohou být použity pro EFRT. „Rozšířená kontrola zásob“ má tu výhodu, že při ní může být využito existující přístrojové vybavení. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné Ekonomika: „Statické objemové metody“ jsou nízkonákladové metody. „Rozšířené kontroly zásob“ jsou metody se středními náklady. Referenční literatura: [151, TETSP, 2001] C. Akustická emisní metoda Popis: Tato metoda detekuje unikání poslechem charakteristických zvuků vytvářených unikáním ze dna statické nádrže. Je vyžadováno velmi složité zařízení, které umožní detekci a analyzování zvuků o velmi nízké intenzitě. Velké množství zdrojů zvuku jako jsou pohyby plovoucí střechy, velký vítr a tepelné pohyby pláště nádrže mohou vyústit v nesprávnou detekci unikání. Provozuschopnost: Tato metoda vyžaduje, aby byla nádrž odstavena z provozu na 4 až 8 hodin a vyžaduje také specializované zařízení pro měření a analýzu dat. Použitelnost: Tato metoda je široce použitelná pro atmosférické skladovací nádrže. 177 Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: „Akustická emisní metoda“ je metoda se středními náklady. Referenční literatura: [151, TETSP, 2001] D. Sledování par v půdě Popis: Tato metoda závisí na testování par, které jsou buď rozptýlené nebo čerpané vakuovou vývěvou z půdy pod nádrží. Počet požadovaných vzorkovacích bodů závisí na průměru nádrže a půdní propustnosti. Měl by být proveden průzkum půdy předtím než dojde k jakémukoli unikání, aby se zjistilo, zda jsou v prostředí detekovány jakékoli emise v podloží. Základní metoda nefunguje tam, kde skladovaný produkt není těkavý nebo tam, kde je voda pod produktem v nádrži. Aby se zlepšila schopnost detekce, může být ke skladovanému produktu přidána značkovací látka. Značkovací látka musí být těkavá, netoxická a nehořlavá, odlišná od jakéhokoli skladovaného produktu a nesmí kontaminovat skladovaný produkt. Značkovací látky, které byly úspěšně používány, jsou perfluorouhlovodíky vstřikované v množství 1 až 10 ppm. Provozuschopnost: Tato metoda může být aplikována u nádrže za provozu. Použití značkovacích látek vyžaduje test po dobu několika hodin až týdnů. Ty také vyžadují specializované sledování detekce plynů. Použitelnost: „Sledování par v půdě“ je široce použitelné pro atmosférické nádrže. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: Systém vyžaduje přidání značkovací látky ke skladovanému produktu. Ekonomika: Tato metoda je středně nákladovou položkou pro nádrže s menším průměrem a vysoko nákladovou položkou pro nádrže s velkým průměrem. Referenční literatura: [151, TETSP, 2001] 4.1.6.1.5 Přístup k emisím do půdy pod nádržemi založený na riziku Metodika založená na riziku je popsána níže pro emise do půdy pod nádržemi. Metodika pro emise do půdy obklopující nádrž se uvádí v Kapitole 4.1.6.1.8. Popis: Přístup založený na riziku pro emise do půdy z nadzemních skladovacích nádrží s plochým dnem a ze svislých skladovacích nádrží obsahujících kapaliny s možností znečistit půdu je založen na tom, že opatření na ochranu půdy jsou používána na takové úrovni, že zde existuje „zanedbatelné riziko“ znečištění půdy následkem unikání ze dna nádrže nebo z těsnění, kde se spojuje dno a stěna. 178 V Nizozemí vyvinuly průmysl a úřady společně metodiku, která definuje, co je dostatečná úroveň rizika. Musí to být „zanedbatelná úroveň rizika“ nebo je dostatečná „přijatelná úroveň rizika“? Může být také určeno, jak může být dosažena určitá úroveň rizika. Metodika je vysvětlena níže. Kombinace dobrého projektu, řádné konstrukce a řádné úrovně kontroly a údržby spolu s určitými technickými opatřeními může dosáhnout „zanedbatelného rizika“ pro znečištění půdy. Tabulka 4.7 ukazuje opatření, která mohou ve správné kombinaci dosáhnout „zanedbatelného rizika“. V této metodice mohou pouze kombinace, které získají 100 nebo více bodů, dosáhnout tohoto výsledku. Zanedbatelné riziko pro znečištění půdy může být dosaženo pouze použitím následujících technických kombinací: • • • • tloušťka dna nádrže alespoň 6 mm spolu s nepropustnou bariérou mezi dnem nádrže a povrchem půdy nebo původní dvojité dno nádrže se systémem detekce unikání a tloušťkou primárního a sekundárního dna alespoň 6 mm nebo tloušťka dna nádrže alespoň 5 mm spolu se systémem detekce unikání v kombinaci s vnějším nátěrovým systémem a opatřeními, která zabrání vnikání dešťové vody a podzemních vod nebo kombinace jiných maximálních opatření a nekorozního produktu nebo dnem nádrže o tloušťce větší než 3 mm. Použitá kombinace metod s ohodnocením v rozsahu 45 až 99 je v této metodice definována jako „zvýšená úroveň rizika“, která může být zdokonalena na „zanedbatelnou úroveň rizika“ (ohodnocení větší nebo rovno 100) zavedením kontroly dna nádrže založené na riziku v kombinaci s použitím vhodného systému řízení. „Zvýšená úroveň rizika“ může být zdokonalena na „přijatelnou úroveň rizika“ sledováním stavu půdy (a podzemních vod) a akceptováním případné nutnosti čištění, úpravy nebo odstranění znečištěné půdy. 179 Bodování tloušťky (d) dna v mm dmin > 6 5< dmin < 6 4< dmin < 5 3< dmin < 4 dmin < 3 dmin >6 Prstencové spoje a svařovaná membrána Opatření ke kontrole emisí Nepropustná bariéra Detekce úniků nad nebo na půdě Dvojité dno zásobníku s detekcí úniku (poznámka 1) Vnější nátěrový systém Získané body 50 40 30 15 0 5 5 50 25 50 15/5 Opatření k prevenci vniknutí vody 20 Písek s olejem (poznámka 2) 5 Vnitřní nátěrový systém nebo (pro dno nádrže) je skladována nekorozivní sloučenina Ochrana katody 10 Poznámky Pro každý mm přidej 5 bodů Tloušťka vnějšího dna zásobníku nejméně 6 mm 15 pro nátěrové systémy použité na zvedaný zásobník 5, když je nátěr aplikován před instalací dna zásobníku Žádné vniknutí dešťové vody a existuje dostatečná vzdálenost k proudu podzemní vody Když je aplikován vnější nátěr na zvedaném zásobníku, nepřidávají se body. Písek s olejem musí být kombinován s opatřeními vniku dešťové vody Neidentifi kovány žádné body Poznámky: 1) původní zásobník s dvojitým dnem znamená, že zásobník byl původně konstruován s dvojitým dnem. Instalování druhého dna na stávající zásobník nedosahuje stejné úrovně ochrany. 2) písek s olejem je speciální směs čistého, suchého písku a nekorozivního oleje, který je rozprostřen po dně zásobníku k ochraně zásobníku před vnější korozí. Tabulka 4.7: Bodovací systém pro identifikaci úrovně rizika pro emise do půdy [79, BoBo, 1999] Nádrže s dvojitým dnem a systémy nepropustných bariér jsou podrobněji popsány v Kapitole 4.1.6.1.6 a samostatně v Kapitole 4.1.6.1.7. Dosažené environmentální přínosy: Může být dosažena „zanedbatelná úroveň rizika“ pro znečištění půdy, nicméně mohou nastat situace, kde by mohla být dostatečná „přijatelná úroveň rizika. Provozuschopnost: Tato metodika byla vyvinuta, aby pomohla úřadům a průmyslu dohodnout se na tom, jaká úroveň rizika je dostatečná pro specifické místo a jaká emisní 180 regulační opatření musí být použita, aby se regulovala nebo ovlivnila současná úroveň rizika pro znečištění půdy. Použitelnost: Tato metodika může být použita pro nové a existující situace a zaměřuje se na skladování surové ropy, výrobků ze surové ropy a chemikálií v nadzemních atmosférických nádržích s minimálním průměrem 8 m. Nicméně tato metodika je také považována za použitelnou pro menší nádrže a jiné látky s potenciálem pro znečištění půdy. Metodika je použitelná pro svislé nádrže s plochým dnem vyrobeným z uhlíkové oceli. Není použitelná pro skladování – pro půdu – bezpečných výrobků jako jsou voda a produkty, které koagulují, když jsou v kontaktu s venkovním vzduchem (např. živice, rostlinné oleje, vosk a síra). Není také použitelná pro skladování zkapalněných plynů. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Závisí na současné úrovni rizika a na použitých metodách. Referenční literatura: [79, BoBo, 1999] 4.1.6.1.6 Dvojitá dna nádrží pod nadzemními nádržemi Popis: Instalování druhého nepropustného dna k nadzemní skladovací nádrži zajišťuje ochranné opatření proti obvykle ne katastrofickým uvolněním následkem koroze, vadných svařovaných spojů nebo prasklin v materiálu dna nádrže nebo konstrukčních součástí. Navíc sekundární dno představuje nástroj umožňující detekci unikání ze dna. Dvojitá dna mohou být buď dodatečně připevněná na existující nádrž nebo začleněná do projektu nové nádrže. Instalování druhého dna na existující nádrž nedosáhne stejné úrovně ochrany jako dvojité dno, které je začleněné do projektu nádrže. Pokud je dodatečně připevněné, je existující dno nádrže obvykle použito jako sekundární podlaha a písek, štěrk nebo beton mohou být umístěny mezi nové primární a sekundární podlahy. Běžnou praxí je udržovat intersticiální prostor na minimu, a proto by se sekundární dno mělo svažovat stejným způsobem jako primární dno. Sklony k základně nádrže mohou být buď rovné, kónické nahoru (svažování od středu dolů k obvodu) nebo kónické dolů (svažování směrem dolů od obvodu nádrže). Téměř všechny podlahy nádrží jsou vyrobeny z uhlíkové oceli. Pokud má být instalováno dvojité dno (buď jako dodatečné připevnění nebo nové sestavení), existují volby při výběru materiálu pro novou podlahu. Může být použita druhá podlaha z uhlíkové oceli nebo může být instalována podlaha z nerezové oceli odolnější vůči korozi. Třetí volbou je použít přes ocel epoxidový potah vyztužený skleněnými vlákny. Jakékoli unikání produktu dnem nádrže může být identifikováno systémem detekce unikání. Systémy detekce unikání jsou popsány v kapitole 4.1.6.1.4. Hlavní nevýhodou dvojitých den je složitost při rozhodování, jak může být dno nádrže bezpečně opraveno, když je zjištěno unikání. Je velmi obtížné odplynovat a vyčistit prostor mezi dvěma dny. Tento požadavek by neměl být podceněn nebo zanedbán, protože by to mohlo způsobit vážné problémy pro bezpečnost personálu údržby. Navíc, když zvažujeme 181 použití dvojitých den, měly by se zvážit změněné projektové výpočty nádrže, umístění tvarovek a možná koroze dna. Použitelnost: Možná koroze, projekt a bezpečná údržba jsou problémy nádrží s dvojitým dnem. Některé sváry nejsou po instalaci dvojitého dna viditelné. Opravy jsou obtížné díky úzké mezeře mezi dvěma dny. Bezpečnostní aspekty: Pokud dojde k unikání, je obtížné čištění a odplynování prostoru mezi dvěma dny. Energie/odpady/napříč prostředím: Existují případné problematické otázky napříč prostředím, když jsou dvojitá dna namontovávána na existující nádrže. Ekonomika: Vysokonákladová položka. Neobyčejně vysoká jako dodatečné vybavení. Řídící síla: Německo a Švýcarsko jsou dvěma z několika zemí v Evropě, kde se instalují dvojitá dna, aby se splnily mezinárodní požadavky. Referenční literatura: [41, Concawe, 1999, 113, TETSP, 2001] 4.1.6.1.7 Nepropustné překážky pod nadzemními nádržemi Popis: Existuje množství způsobů, jak účinně utěsnit zem, aby se zabránilo migraci rozlitého produktu směrem dolů. Je možné použít obalovou vrstvu jílu s nízkou propustností, který se pod nádrží (nádržemi) může přirozeně vyskytovat nebo může být dovezen k danému účelu. Existují následující typy jílových podložek: • • granulovaný bentonit vložený mezi dvě vrstvy geotextilu písčité, bentonitové a polymerní materiály Jílové podložky jsou teoreticky použitelné pro všechny výrobky. Nicméně účinné utěsnění ve spojích a výčnělcích vyžaduje řádný projekt (viz. také Kapitola 4.1.6.1.8). Navíc vrstva měkkého jílu, umístěného pod nádrží může zhoršit plášť nádrže nebo rotaci základové hrany, jak se nádrž usazuje, a zvyšuje tak sklon k poruše spodní desky. Jíly jsou náchylné k sesychání a popraskání v suchých podmínkách, a proto musí být učiněna opatření, aby bylo zajištěno, že zůstanou vlhké. V suchém podnebí může být proto vhodnější instalovat asfaltový nebo betonový povrch, ačkoli zde se musí dávat pozor na to, aby se v průběhu času neobjevily praskliny. Může být položena nepropustná pružná membrána např. z nízkotlakého ethylenu (HDPE) pod strukturu dna nadzemní nádrže buď s kónickou konfigurací nahoru nebo s kónickou konfigurací dolů. Kónická konfigurace nahoru bude vyžadovat vnější drenážní kanál kolem obvodu u základu nádrže, zatímco kónická konfigurace dolů vyžaduje sběrnou drenážní jímku pod středem základů nádrže s drenážním potrubím k vnější drenážní jímce/detekčnímu systému unikání. Pružné membrány mohou být použity také u nádrží s betonovým prstencovým základem. Instalace pružných membrán neovlivní projekt nádrže. Navíc přítomnost membrány obvykle není na překážku provozním činnostem zvedání. 182 Hlavní nevýhodou tohoto typu podložek je nutnost je přiměřeně utěsnit. Navíc, když se odstraňuje kontaminovaný materiál zpod nádrže, musí se zajistit, aby se nepoškodila membrána, což by vedlo k nutnosti její výměny. Ačkoli jsou membrány vhodné téměř pro všechny výrobky, odolnost membrán vůči skladovanému výrobku může představovat problémy pro nádrže s měnícím se obsahem. Provozuschopnost: Všechny podložkové systémy mají problémy při údržbě a testování. Odstranění materiálu a/nebo oprava primárního systému kvůli unikání představuje problémy při zajištění, že sekundární systém nebude rozbitý. Použitelnost: Tyto metody mohou být použity pro nové konstrukce, ale dodatečné vybavení je mnohem obtížnější. Kompatibilita se skladovanými výrobky je otázkou výběru materiálu bariér. Klimatické podmínky (např. mráz, vysoké denní teplotní změny, velmi vysoké teploty okolí) mohou být problematickou otázkou. Vysychání jílových podložek může být možným problémem. Použití jakéhokoli typu bariérového systému je běžně založeno na vyhodnocení rizika (viz. také Kapitola 4.1.6.1.8). Bezpečnostní aspekty: Poté, co došlo k jakémukoliv unikání, může být problematickou otázkou vystavení personálu vlivu produktu nebo nezjištěného rizika. Uniklý hořlavý produkt představuje nebezpečí požáru. Energie/odpady/napříč prostředím: Existují případné problematické otázky napříč prostředím, když se nepropustné překážky montují dodatečně. Ekonomika: Vysokonákladová položka. Neobyčejně vysoká vzhledem k dodatečnému vybavení. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] 4.1.6.1.8 Systémy nízkých břehových hrází nádrží a vložek Popis: Zatímco dvojitá dna nebo nepropustné podložky pod nádrží chrání před malým, ale trvalým unikáním, nízká břehová hráz (nebo přehrada) skladiště ropy je projektována, aby pojala velká rozlití jako jsou ta, která jsou způsobená prasknutím pláště nebo velkým přeplněním. Účelem budování nízkých břehových hrází je nejen bránit kontaminaci země a vodních toků, ale také: • • • • • bránit hořlavým kapalinám, aby dosáhly zdrojů vznícení bránit kapalinám ve vstupu do drenážních systémů a vodního hospodářství, kde se mohou rozšířit k nekontrolovaným zdrojům vznícení umožnit kontrolovanou regeneraci nebo úpravu rozlitého materiálu minimalizovat plochu povrchu kapaliny a redukovat tak velikost jakéhokoli požáru, ke kterému může dojít bránit rozšíření hořících kapalin, které by mohly představovat nebezpečí pro jiné závody nebo personál jak na pozemku, tak mimo něj. 183 Nízká břehová hráz se skládá ze zdi kolem nádrže (nebo nádrží), aby pojala jakýkoli produkt v případě rozlití. Nízká břehová hráz se obvykle staví z dobře upěchované zeminy nebo vyztuženého betonu. Objem je obvykle dimenzován, aby pojal obsah největší nádrže uvnitř nízké břehové hráze. Důkladně nepropustná bariéra uvnitř nízké břehové hráze může zabránit infiltraci produktu do země. Tato bariéra může zahrnovat úplnou bariéru pokrývající podlahu a stěny nízké hráze nebo částečnou bariéru kolem dna plášťů nádrží. Částečná bariéra je dimenzována, aby pojala jakýkoli vylitý produkt následkem malého přeplnění nebo menších unikání postranních ventilů nádrže atd. Jakýkoli projekt systému vložek se musí přizpůsobit sesedání nádrží tak, aby byla zachována integrita po celou dobu životnosti nádrže. Sesedání nádrží může být během jejich životnosti velké (např. > 1 m u velkých nádrží na surovou ropu), obzvláště tam, kde základové půdy obsahují měkké naplaveniny nacházející se v ústí řek a jíly. V Evropě je většina legislativy zabývající se kontaminací půdy nebo možnou kontaminací půdy založena na riziku. Přístupy založené na riziku vysvětlují významnost jakéhokoli poškození nebo škody na lidském zdraví nebo životním prostředí a běžně se používají. Z tohoto důvodu musí být posouzeno riziko jakéhokoli uvolnění z nádrže. Rozlité kapaliny mohou pronikat směrem dolů a tok podzemní vody může potom umožnit migraci rozpuštěných komponent produktu pod hrází. Náchylnost k tomu je závislá na typu výrobku, teplotě okolí a typu půdy. Při přístupu založeném na riziku se obvykle zvažuje následujících šest kroků: (1) posoudit objemy rozlití vůči častosti rozlití; to obvykle ukazuje v relativním poměru vyšší možnosti mnoha velmi malých rozlití ve srovnání s velmi nízkými možnostmi větších rozlití (2) zvážit potenciál pro infiltraci rozlití do půdy nízké břehové hráze bez překážky – v závislosti na typu produktu, teplotě okolí, typu půdy a času nouzových opatření pro regeneraci „dostupného“ rozlitého produktu (3) kombinovat (1) a (2), aby se získala pravděpodobnost různých „objemů“ kontaminované půdy následkem uvolnění (4) zvážit rizika pro příjemce z předtím odvozených objemů kontaminace – zkoumá zkázu a přechod a to zahrnuje potenciál pro určité organické produkty degradovat za určitých podmínek (5) opakovat kroky (2) až (4) pro různé bariérové podmínky (6) provést analýzu citlivosti umožňující posouzení významnosti rizika pro různé kombinace rozsahu bariér, typy produktu a půdy jako pomůcku pro rozhodování. Provozuschopnost: Problematické otázky, které ovlivňují provozuschopnost, jsou: • • • • • manipulace s rozlitou kapalinou odvodňování dešťové vody zachycené v nízké břehové hrázi případné poškození vložky nízké břehové hráze při činnostech údržby údržba a testování systému vložek oprava vložky po poškození. Použitelnost: Zachycení přeplnění je použitelné u nově budovaných nádrží. Dodatečné vybavení je obtížnější kvůli utěsnění kolem existujících potrubí/drenážní struktury. Instalace 184 záchytného systému musí být v rovnováze se snížením potenciálu rozlití z vylepšených provozních systémů, školením a vedením záznamů a instalováním přístrojového vybavení a/nebo poplašných zařízení. Když se skladují odlišné látky uvnitř stejné nízké břehové hráze, musí být zvažována kompatibilita potenciálu rozlitých látek, abychom se vyhnuli nehodám; viz. Příloha 8.3. Klimatické podmínky (např. mráz, velké denní teplotní změny, velmi vysoké teploty okolí) mohou být problematickou otázkou, kterou je nutno zvážit. Výběr bariérového systému může být určen při použití přístupu založeného na riziku. Tento přístup může být také použit pro informaci o rozsahu jakékoli překážky. Úvahy o vztahu nákladů/výnosů mohou ukázat, že je užitečné položit bariéru raději do oblasti blízko u nádrže než do celé hráze. To zajišťuje ochranu před poškozením možným rozlitím s větší četností, ale o nižším objemu. Nechráněné betonové povrchy včetně betonu nepropustného pro vodu nejsou nepropustné pro chlorovaná uhlovodíková rozpouštědla. Bezpečnostní aspekty: Po rozlití je důležitým aspektem vystavení personálu vlivům produktu. Hořlavé kapaliny představují nebezpečí požáru. Odstraňování rozlitého materiálu může způsobit poškození zachycovacího systému. Po odstranění rozlitého materiálu vyžaduje bariéra důkladnou kontrolu celistvosti. Energie/odpady/napříč prostředím: Existují některé odpady a případné problematické otázky napříč prostředím. U nízkých břehových hrází s bariérou musí být instalován drenážní systém, aby se vyrovnal se zachycenou dešťovou vodou, která by jinak prosákla do půdy. Dobrým zvykem v rafinériích je oddělovat tuto čistou dešťovou vodu od potenciálně kontaminované dešťové vody (takové, která může vznikat u rozdělovacího potrubí nebo v provozních oblastech), aby se minimalizovalo množství odpadních vod zpracovávaných systémem úpravy olejnatých vod v zařízení. Ekonomika: Při dodatečném vybavování v existujícím skladišti ropy bariérou jsou vyžadovány vysoké náklady; náklady při budování nových nádrží jsou nižší. Referenční literatura: [41, Concawe, 1999] [113, TETSP, 2001] [37, HSE, 1998] a Energetický institut Spojeného království: „Rámec založený na riziku pro vyhodnocování sekundárního zachycování skladovacích zařízení pro uhlovodíky, leden 2005“. 4.1.6.1.9 Laminovaná betonová ochrana pod nadzemními nádržemi Popis: U chlorovaných uhlovodíkových rozpouštědel (CHC) vyžaduje záchyt na betonu použití povrchové ochrany umožňující pokrytí kapilárních prasklin, aby je učinila nepropustným. U laminátů odolných vůči CHC je vyžadována vhodná jakost betonu. Lamináty odolné vůči CHC jsou založeny na: • • fenolických pryskyřicích furanových pryskyřicích. Navíc jedna forma epoxidové pryskyřice („Concretin“) prošla přísnými testy pro laminát odolný vůči CHC. 185 Provozuschopnost: Lamináty z furanových pryskyřic mohou obsahovat chemické modifikátory, které překonávají popraskání zlepšením plasticity. Avšak modifikátory snižují jejich chemickou trvanlivost; to je důležité u methylenchloridu. Furanové pryskyřice nemohou být použity jako těsnící materiály ve spojích kvůli jejich omezené plasticitě. Aby se získala dostatečná trvanlivost, musí být fenolické nebo furanové pryskyřice kombinovány se složkami ze skleněných vláken. Je nutné, aby praskliny v betonu byly pokrývány a vyplňovány elastickými mezivrstvami: • • • vrstvami elastomerů (např. polyisobutylen a různé gumové produkty) vrstvami na asfaltovém základě takzvanými tekutými fóliemi, které se nalévají na beton a když ztvrdnou, vytvoří elastickou vrstvu (např. polyuretan). Laminát nepropustný pro CHC se potom aplikuje na vrchní stranu elastické mezivrstvy. Pokud je vyžadována odolnost tohoto laminátu vůči značnému mechanickému opotřebení, může být použito pokrytí, např. dlaždice v loži z malty. Použitelnost: Tato metoda se běžně používá tam, kde se CHC skladují v nádržích s jednoduchou stěnou nebo v kontejnerech. Referenční literatura: [156, ECSA, 2000] 4.1.6.1.10 Nadzemní nádrže s dvojitou stěnou Popis: Existují různé projekty nádrží s dvojitými stěnami. Obrázek 4.9 ukazuje dvojitou stěnu na vnější straně se vzdáleností od vnitřní stěny cca 100 – 150 mm, dvojitou stěnu přiléhající k vnitřní stěně a dvojitou stěnu umístěnou uvnitř nádrže. Dvojitá stěna se obvykle používá v kombinaci s dvojitým dnem nádrže a detekcí unikání pro skladování hořlavých a nehořlavých látek a látek, které nejsou nebezpečné až po velmi nebezpečné pro povrchové vody. U dvojité stěny na vnější straně je důležité, aby byla konstrukce dostatečná natolik, aby odolala tlaku při úplném zachycení. Dvojitá stěna na vnitřní straně podporuje stěnu nádrže a zvyšuje celkovou pevnost nádrže. 186 Obrázek 4.9: JPM nádrže s dvojitou stěnou, patentovaný systém [122, JPM Ingenieurstechnik GMBH, 2002] Provozuschopnost: Nádrž s dvojitou stěnou zabere méně prostoru než např. kalíškovitá nádrž. Patentovaný systém se týká německých pravidel pro zachycení hasící látky. Dvojitý plášť izoluje např. tlakové skladování kvůli efektu „termosky“. Kontrola a údržba prostoru mezi dvojitou stěnou je obtížná. Použitelnost: Tento typ nádrže se používá v Německu pro hořlavé a nehořlavé látky a látky, které nejsou nebezpečné pro povrchové vody až po velmi nebezpečné pro povrchové vody. Bezpečnostní aspekty: Nádrže s dvojitou stěnou mají vyšší odolnost vůči požáru než nádrže s jednoduchou stěnou. Nicméně, pokud k požáru dojde, mohlo by být obtížné uhasit požár mezi dvojitou stěnou. Energie/odpady/napříč prostředím: Izolační efekt může šetřit energii. Zabraňuje dešťové vodě ve vstupu mezi dvojitou stěnu a stěnu nádrže. Ekonomika: Tato metoda je nákladnější něž zdokonalení existujících zařízení nízkých břehových hrází kolem existujících nádrží, nicméně náklady jsou místně specifické. Referenční literatura: [122, JPM Ingenieurstechnik GMBH, 2002] [175, TWG, 2003] 4.1.6.1.11 Kalíškovité nádrže Popis: U kalíškovité nádrže je postavena druhá nádrž kolem nádrže s jednoduchou stěnou ve vzdálenosti kolem 1,5 m. Kalíšek má stejnou pevnost jako nádrž samotná a je konstruován tak, aby pojal veškerou skladovanou kapalinu. Do kalíšku je umístěno vybavení jako jsou čerpadla a ventily, aby zabránily unikání do půdy. Dešťová voda, která vnikne do kalíšku, je odstraňována jedním nebo více sběrači ropy. 187 Tento typ nádrže se používá pro skladování výrobků jako jsou surová ropa, motorový benzín a topný olej pro domácnosti. Nádrž samotná může být vybavena dvojitým dnem pod vakuem s detekcí unikání. Obrázek 4.10: Příklad kalíškovité nádrže [125, Oiltanking, 2002] Provozuschopnost: Kalíškovité nádrže jsou široce použitelné, např. v Gera v Německu na terminálu Oiltanking. Bezpečnostní aspekty: Výpočty ohledně tepelného záření ukazují, že kalíškovité nádrže mají vyšší odolnost vůči požáru než nádrže s jednoduchou stěnou. Obvykle jsou nádrže (pro motorový benzín) vybaveny požárním skrápěcím zařízením, aby zabránilo plamenům z blízkého požáru v rozšíření do nádrže. Každá nádrž má specializované záchyty úniku, které nevyžaduje skladování kompatibilních látek ve stejné ochranné nádobě ve srovnání s několika nádržemi s jednoduchou stěnou v jedné ochranné nádobě. Energie/odpady/napříč prostředím: Vstupující dešťová voda je kontaminovaná a musí být upravena dříve než je vypuštěna. Referenční literatura: [124, Oiltanking, 2002] [123, Provincie Zeeland, 2002] 4.1.6.1.12 Nadzemní nádrže s dvojitou stěnou s monitorovaným vypouštěním dna Popis: Pro předcházení emisím do půdy a/nebo povrchových vod existují dva alternativní systémy, které se používají: „nádrž s jednoduchou stěnou v jámě nebo nízké břehové hrázi“ nebo „nádrž s dvojitou stěnou vybavená zařízením pro detekci unikání“. Nádrže s dvojitou 188 stěnou by ale neměly mít žádné penetrace pod dovoleným stupněm plnění, aby se zabránilo unikání, a proto jsou obvykle vybaveny vrchní výpustí. Jáma zabrání znečištění vody v případě, že nádrž bude prosakovat, ale kvůli jejímu velkému povrchu bude vypařování, zejména hořlavých kapalin, urychlené a mohly by být překročeny limity směsi pro výskyt explozí, což se nestane u nádrže s dvojitou stěnou. Díky propracovaným postupům měření a analýz v kombinaci se systémem zajištěným proti selhání redundantně uspořádaných uzavíracích ventilů byla vodorovná a svislá nádrž s dvojitou stěnou se spodními výpustmi - patentovaný systém - schválena Deutsches Institut für Bautechnik pro skladování hořlavých a nehořlavých kapalin znečišťujících vodu. Jiný systém se spodním vypouštěním schválený Deutsches Institut für Bautechnik pro skladování hořlavých a nehořlavých kapalin znečišťujících vodu představuje ocelová nádrž s dvojitou stěnou s monitorovaným vypouštěním dna dvěma simultánně se otevírajícími a zavírajícími ventily. Viz. obrázek 4.11: dva ventily po otevření představují vnitřní a vnější stěnu nádrže. Těsnost obou ventilů v uzavřené poloze je nepřetržitě monitorována zařízením pro detekci unikání a navíc k detekci unikání sekundárním zachycováním nádrže samotné. Ventil s dvojitou stěnou je patentován a je podrobněji popsán v Kapitole 4.2.9.7. Obrázek 4.11: Nádrž s dvojitou stěnou se spodní výpustí a patentovaným ventilem s dvojitou stěnou [160, Sidoma Systeme GmbH, 2003] Energie/odpady/napříč prostředím: Žádné. Použitelnost: Používány v Německu pro skladování hořlavých a nehořlavých kapalin znečišťujících vodu. Ekonomika: Když se vezmou v úvahu všechny náklady na vhodnou jámu a jiná ochranná opatření nádrže s jednoduchou stěnou, nádrž s dvojitou stěnou a spodní výpustí bude méně nákladná, totéž platí pro údržbu a udržování. 189 Pro budování nových nádrží je systém s dvojitým ventilem levnější ve srovnání se svislou nádrží s jednoduchou stěnou ve vhodné jámě a dražší než svislá nádrž s dvojitou stěnou s horní výpustí. Referenční literatura: [126, Walter Ludwig, 2001] [160, Sidoma Systeme GmbH, 2003] 4.1.6.1.13 Podzemní nádrže s dvojitou stěnou Popis: Obrázek 3.15. ukazuje typickou nádrž s dvojitou stěnou. Nádrže obsahující benzín (s MBTE) nebo jiná paliva jsou obvykle s dvojitými stěnami (nebo s jednoduchou stěnou se zachycováním, viz. Kapitola 4.1.6.1.14) a vybavené detektorem unikání. Provozuschopnost: Dodatečné vybavení existující nádrže s jednoduchou stěnou na nádrž s dvojitou stěnou není možné. Použitelnost: Potřeba používání nádrže s dvojitou stěnou je samozřejmě závislá na látce, která je uskladněna. Pro benzín obsahující MBTE, tedy látku, která je vysoce znečišťující pro podzemní vody, je nádrž s dvojitou stěnou (nebo jednoduchá nádrž se zachycováním) běžnou praxí, ale např. pro skladování propanu nebo butanu se obvykle používají skladovací nádrže s jednoduchou stěnou. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: Uniklé kapaliny by měly být recyklovány nebo musí být řádně zlikvidovány jiným způsobem. Referenční literatura: [18, UBA, 1999] [132, Arthur D. Limited, 2001] 4.1.6.1.14 Podzemní nádrže s jednoduchou stěnou se sekundárním zachycováním Popis: Alternativou nádrže s dvojitou stěnou popsané v Kapitole 4.1.6.1.13 je vybavit nádrž s jednoduchou stěnou sekundárním zachycováním s dodatečnou detekcí unikání, která by monitorovala vniknutí kapaliny. Sekundární zachycování je potaženo nepropustným materiálem, aby se zabránilo unikání. Sekundární zachycování má stejnou výšku jako maximální hladina kapaliny nebo bylo uvedeno, že zachycování má o 25 % větší celkovou kapacitu než je kapacita přidružené nádrže. Provozuschopnost: Dodatečné vybavení existující nádrže s jednoduchou stěnou je možné. Použitelnost: Potřeba zachycování je samozřejmě závislá na látce, která je uskladněna. Pro benzín obsahující látku MBTE, která je vysoce znečišťující pro podzemní vody, je zachycování (nebo nádrž s dvojitou stěnou) běžnou praxí. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: Uniklé kapaliny by měly být recyklovány nebo musí být řádně zlikvidovány jiným způsobem. 190 Referenční literatura: [132, Arthur D. Limited, 2001] [114, UBA, 2001] 4.1.6.2 Protipožární ochrana, hasící zařízení a zachycování 4.1.6.2.1 Hořlavé oblasti a zdroje vznícení Popis: V určitých oblastech se mohou vyskytnout hořlavé atmosféry buď během normálního provozu nebo následkem náhodného rozlití nebo unikání. Tyto oblasti se nazývají nebezpečnými oblastmi a jsou pro ně vyžadována opatření, která by předcházela požárům v těchto oblastech nebo, pokud to není případné, která by regulovala zavádění zdrojů vznícení. Klasifikace těchto oblastí je metodou pro identifikaci oblastí, u kterých je pravděpodobné, že v nich budou přítomny hořlavé koncentrace plynů nebo par. Existují tři třídy zón a jejich identifikace je uvedena v následující tabulce: Zóna Zóna 0 Zóna 1 Zóna 2 Definice Oblast, ve které je kontinuálně přítomna směs výbušného plynu nebo je přítomna po dlouhou dobu. Oblast, ve které se pravděpodobně vyskytuje směs výbušného plynu za normálního provozu. Oblast, ve které se pravděpodobně nevyskytuje směs výbušného plynu za normálního provozu a jestliže se nevyskytuje, je pravděpodobně tak málo častá a bude existovat pouze po krátkou dobu. Tabulka 4.8: Definice zón [37, HSE, 1998] Další podrobnosti jsou uvedeny ve Směrnici ATEX 1999/92/EC o minimálních požadavcích pro zlepšení ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků, kteří jsou potenciálně vystaveni riziku výbušných atmosfér. Opatření, která mají předcházet směsím nebezpečných plynů: • • • předcházet směsi pára-vzduch nad skladovanou kapalinou, např. používáním plovoucí střechy snížit množství kyslíku nad skladovanou kapalinou jeho nahrazením inertním plynem (krytí) skladovat kapalinu při bezpečné teplotě, aby se předešlo tomu, že směs plyn-vzduch dosáhne meze výbušnosti. Dalším krokem je zaznamenat umístění zón na plánu. To může být následně použito k tomu, aby se předešlo zavedení zdrojů vznícení do nebezpečných oblastí. Běžné zdroje vznícení zahrnují: • • • • • • nechráněná elektrická zařízení nechráněné plameny včetně svářecích a řezacích zařízení kuřácké materiály vozidla (nebo jednotky zpracování par) s vnitřními spalovacími motory horké povrchy třecí teplo nebo jiskření 191 • statickou elektřinu. Obvykle se může být statické elektřině předejít nebo může být snížena takovými opatřeními jako jsou: • nízká rychlost kapaliny v nádrži • přidání antistatických aditiv, aby se zvýšila vlastnost elektrické vodivosti kapaliny. Referenční literatura: [3, CPR, 1984] [37, HSE, 1998] 4.1.6.2.2 Protipožární ochrana Popis: Běžnou praxí, aby se předešlo vzájemnému vlivu mezi nádržemi v případě požáru, je udržovat dostatečné vzdálenosti mezi nádržemi, oplocením a budovami. Existuje několik kodexů, které poskytují směrnice pro vzdálenosti, které jsou považovány za bezpečné; například viz. Příloha 8.18. Protipožární opatření mohou být nutná v případě, že podmínky skladování nejsou ideální, když je obtížné dosáhnout odpovídající oddělovací vzdálenosti. Protipožární opatření mohou být zajištěna: • • • protipožárními obklady nebo nátěry protipožárními stěnami (jen pro menší nádrže) vodními chladícími systémy. Aby se zabránilo zhroucení nádrže, je důležité předejít přehřátí podpěr nádrže např. jejich izolováním nebo jejich vybavením zařízeními pro zaplavení vodou. Referenční literatura: [3, CPR, 1984] [28, HMSO, 1990, 37, HSE, 1998] 4.1.6.2.3 Hasící zařízení Popis: Hasící zařízení pro hromadné skladování hořlavých kapalin závisí na množství a typu kapaliny a na podmínkách skladování. Členské státy používají různé velmi podrobné směrnice a zabývat se touto otázkou v takové podrobnosti přesahuje rozsah tohoto dokumentu. Rozhodnutí o přiměřené úrovni hasícího zařízení musí být učiněno případ od případu ve shodě s místním hasičským sborem. Suché práškové nebo pěnové hasicí přístroje jsou vhodné pro vypořádání se s malými úniky hořlavé kapaliny. Hasící přístroje CO2 se používají pro elektrické požáry. Dobrým zvykem je mít hasící přístroje seskupené ve dvojicích, abychom zabránili selhání přístroje. Zařízení, která se mají vyrovnat s většími požáry, zahrnují postačující přívod vody pro použití hasičským sborem a pro chlazení nádrží vystavených teplu od blízkého požáru. Stálé vodní sprchy nebo přenosné monitory jsou výhodou, ale obvykle se používají pouze tam, kde nejsou podmínky skladování ideální, tedy tam, kde je obtížné dosáhnout odpovídající oddělovací vzdálenosti. 192 Referenční literatura: [37, HSE, 1998] [3, CPR, 1984] 4.1.6.2.4 Zachycování kontaminovaného hasící látky Popis: Odtok vody může být velký a k minimalizaci rizika kontaminace místních vodních toků mohou být použity odlučovače vody nebo speciální drenážní systémy. Kapacita pro zachycování kontaminovaného hasící látky závisí na místních podmínkách, např. jaké látky se skladují, zda je skladování blízko vodních toků a/nebo umístěné v oblasti povodí. Níže jsou udány dva příklady z reference [28, HMSO, 1990], kdy musí být použito úplné zachycování ve Spojeném království: • • Nádrž obsahující toluendiisokyanatan je umístěna v kompletních nízkých břehových zachycovacích hrázích, které jsou zcela izolovány od vodních drenážních kanálů Nádrž obsahující monomer vinylchloridu vyžaduje ochranu před požárem, aby se zabránilo přehřátí a zhroucení, proto je izolovaná a/nebo vybavena zařízeními pro zaplavení vodou. Nádrž je umístěna v záchytné oblasti se stěnami nižšími než 1 m, aby se neakumulovaly páry a upravená tak, aby unikání kapaliny nezůstávalo pod nádrží. Oblast zachycování je schopná zadržet také jakoukoli hasicí vodu. Takovým sběrným opatřením může být, pokud je to vhodné a pokud není problematickou otázkou sběr par, nádrž, která může být jasně odlišena od nádrží používaných ke skladování výrobků, jak lze vidět v terminálu Oiltanking v Kotce ve Finsku. Provozuschopnost: Odpovídající zachycování kontaminovaného hasící látky vyžaduje profesionální inženýrství. Použitelnost: Zachycování může být používáno v nových i v existujících závodech a používá se po celé Evropě. Nicméně si povšimněte, že pro některé produkty se liší specifická nařízení mezi členskými státy. Bezpečnostní aspekty: Zachycování uvolněného produktu může snížit riziko rozšíření požáru. Energie/odpady/napříč prostředím: Kontaminovaný hasící prostředek je odpad, který může být upraven a/nebo zlikvidován v závislosti na kontaminaci. Možnými alternativami je biologická úprava a spalování. Ekonomika: Nemůže být specifikována. Referenční literatura: [28, HMSO, 1990] [37, HSE, 1998] [175, TWG, 2003] 4.1.7 ECM pro skladování kontejnerů – nehody a (velké) havárie Provozní ztráty se při skladování balených nebezpečných látek nevyskytují. Jediné případné emise jsou při nehodách a (velkých) haváriích. Existují tři hlavní události, které jednotlivě nebo společně mají potenciál způsobit významné poškození nebo škodu. Viz. tabulku 4.9, kde jsou tyto události vyjmenovány společně s některými příklady, jak k těmto událostem může dojít. 193 Událost Požár Výbuch Příklady způsobující událost • vznícení po rozlití nebo úniku • samozapálení • žhářství • poruchy elektřiny - ohřívačů, vařičů, motorů, atd. • nebezpečné činnosti - svařování, smršťující se obal, kouření, nabíjení baterie, atd. • vnější události - blesk, náraz, požár sousedním vlastnictví. • požár • úniky nekompatibilních chemikálií nebo hořlavých sloučenin. Únik nebezpečných • selhání ochranné nádoby • náraz vozidel nebo jiných objektů sloučenin • chyba provozovatele - plnění, vypouštění, atd. Tabulka 4.9: Hlavní možné události týkající se skladování balených nebezpečných materiálů [35, HSE, 1998] Možná ECM nejen že zahrnují stavební a konstrukční návrh a standardy instalace, ale v následujících kapitolách se pojednává také o dobré řídící praxi a provozních postupech. 4.1.7.1 Bezpečnost a řízení rizik Popis: Skladování nebezpečných balených látek může také spadat do působnosti Směrnice Seveso II (Směrnice Rady 96/82/EC z 9. prosince 1996 o regulaci hlavních nebezpečí nehod zahrnujících nebezpečné látky). Viz. Kapitola 4.1.6.1, která je také relevantní pro skladování nebezpečných látek v kontejnerech. Bezpečnost a řízení rizik je prováděno osobou (např. výše postavený člen personálu) odpovědnou za bezpečné provozní činnosti skladu, což zahrnuje identifikaci, vyhodnocování, manipulaci a skladování všech nebezpečných látek nacházejících se na místě skladování. Pro jejich bezpečné skladování je podstatné odpovídající školení a znalosti vlastností nebezpečných látek. Osoby zodpovědné za provoz skladu potřebují specifické školení pro nouzové techniky a obvykle k tomu budou nezbytná periodická školení. Jiní zaměstnanci potřebují být informováni o rizicích skladování balených nebezpečných látek a o opatřeních nutných pro to, aby byly bezpečně skladovány látky, které mají rozdílná rizika. Obvykle jsou vyvinuty písemné provozní techniky a obvykle tvoří základ pro školení personálu. Mohou zahrnovat: • • • • • Typy skladovaných nebezpečných látek, jejich vlastnosti, nekompatibilitu a nebezpečí, včetně rozpoznání nálepek o nebezpečí a pochopení obsahu bezpečnostních listů materiálu Obecné techniky pro bezpečnou manipulaci Použití ochranných oděvů a techniky pro vyrovnání se s unikáním a rozlitím Hospodaření a vedení záznamů o skladovaných látkách Oznamování závad a nehod, včetně menších úniků a rozlití 194 • Techniky pro případ nouze včetně vyvolání poplachu a použití vhodného hasícího zařízení. Provozuschopnost: Úroveň a podrobnost provozních postupů a školení tak, jak jsou výše popsány, závisí na množství skladovaných látek, jejich specifickém nebezpečí a umístění skladu. Skladování zboží s vícenásobným nebezpečím pohromadě je vysoce rizikovou činností vyžadující vysokou úroveň manažerských úvah a vysoce kvalifikovaný personál. Použitelnost: Používané v celé Evropě. Referenční literatura: [35, HSE, 1998] 4.1.7.2 Konstrukce a ventilace Popis: Obrázek 4.12 ukazuje obecné rozvržení vnější skladovací plochy pro kontejnery a obrázek 4.13 a obrázek 4.14 ukazující obecná rozvržení skladovacích budov. Pro správný projekt skladovacích budov je použitelných několik norem. Obrázek 4.12: Obecné rozvržení vnější skladovací plochy pro kontejnery [36, HSE, 1998] Obrázek 4.13: Příklad vnějšku skladovací budovy odolné vůči požáru 195 [36, HSE, 1998] Obrázek 4.14: Příklad vnitřku skladovací budovy [36, HSE, 1998] Skladovací budovy a plochy Podlaha budovy je zhotovena z nehořlavého materiálu, je těsná vůči kapalinám a odolná vůči skladovaným látkám. Nemá žádné otvory napojené přímo na jakoukoliv kanalizační soustavu nebo povrchovou vodu jiné než místa jímání nebo regulovaní vypouštěné hasící látky nebo rozlitých materiálů. Podlahy, stěny a jakékoli prahy skladovacích budov mají jímky, které jsou těsné vůči kapalinám a pojednává se o nich v Kapitole 4.1.7.5. Podlaha skladovací budovy (nebo plochy), kde se skladují plyny s měrnou váhou větší než vzduch, má stejnou výšku jako okolní budovy. Skladovací budovy obvykle mají střechu konstruovanou z odlehčených materiálů. To umožňuje, aby se střecha chovala jako usnadnění exploze, přičemž zbývající konstrukce skladovací budovy zůstane nedotčena. [36, HSE, 1998] Místo odlehčené střechy může být také na jiném místě začleněno úmyslně slabé místo, avšak musí být umístěno tak, aby se zabránilo jakémukoli nebezpečí nebo poškození okolí v případě výbuchu. Alternativou usnadnění exploze je použít aspirační větrání, které musí být projektováno pro každou specifickou situaci. Aby se předcházelo akumulování nebezpečných koncentrací hořlavých par v budově nebo na skladovací ploše jako důsledku unikání musí být prostor přiměřeně větrán. Kontejnery skladované venku umožňují, aby se jakékoli páry účinně rozptýlily přirozeným větráním a unikání nebo rozlití mohou být rychle zjištěna. Ve skladovací budově závisí počet výměn vzduchu v místnosti na povaze skladovaných materiálů a rozvržení místnosti. Například pokud místnost obsahuje materiály ve formě prášku, minimální počet výměn vzduchu je jedna za hodinu. V případě (vysoce) hořlavých kapalin a vysoce těkavých toxických materiálů je počet výměn vzduchu minimálně čtyři až pět za hodinu. Větrací otvory se obvykle instalují, aby byly odolné vůči požáru. Tam, kde je to nevyhnutelné, se vyžaduje, aby tyto otvory byly samočinně uzavíratelné v případě požáru. Několik norem poskytuje rady ohledně principů větrání a navrhování (přirozeného) větrání v budovách, nicméně obvykle je nutná rada od kompetentního inženýra pro ventilaci. 196 Kvůli ochraně venkovního skladování před přímým slunečním světlem a deštěm může být skladování vybaveno střechou, avšak v určitých případech může postavení střechy způsobit konstrukční problémy nebo může bránit hašení. Ve srovnání s vnitřním skladováním je pro venkovní skladování zejména důležité, aby obal jakéhokoli nebezpečného materiálu mohl odolat všem možným klimatickým podmínkám. Aby bylo zajištěno přiměřené větrání na venkovní skladovací ploše, instaluje se obvykle protipožární stěna pouze na jedné straně skladiště kontejnerů. Skladovací buňky Podlahy, zdi a dělící příčky jsou zhotoveny z nehořlavých materiálů a jsou odolné vůči skladovaným látkám. Na určitém místě ve skladovací buňce je začleněno úmyslně slabé místo, které se zhroutí v případě výbuchu, přičemž ponechá zbývající konstrukci skladovací buňky nedotčenou. Aby se zabránilo nahromadění nebezpečných koncentrací hořlavých par ve skladovací buňce, bude mít buňka adekvátní větrání čerstvým vzduchem protilehlými větracími otvory ve stěně blízko podlahy (ale nad jímkou těsnou vůči kapalině) a blízko vrchní části stěny nebo ve vrchním krytu. Musí být provedena opatření k tomu, aby se zabránilo vznícení hořlavých kapalin zvnějšku větracími otvory, např. samočinné zavírání. Provozuschopnost: Venkovní skladování se provozuje snadněji, protože je přirozeně větrané, unikání a uvolnění mohou být zjištěny rychleji a má jednodušší konstrukci než skladovací budova. Použitelnost: Budovy, buňky a skladovací dvory se používají po celé Evropě. Venkovní skladování se snadněji staví, ale vyžaduje více prostoru než budova nebo skladovací buňka. Skladovací buňky se obvykle používají pro skladování malých množství nebezpečných látek až do 2500 kilogramů nebo litrů. Bezpečnostní aspekty: Řádná konstrukce a větrání jsou podstatné pro bezpečné skladování nebezpečných látek. Energie/odpady/napříč prostředím: Přirozeně větrané skladovací zařízení vyžaduje méně energie než alternativy umělého větrání. Ekonomika: Nemůže být specifikována. Referenční literatura: [7, CPR, 1992, 8, CPR, 1991, 35, HSE, 1998, 36, HSE, 1998, 45, Vlaanderen,] 4.1.7.3 Zásady oddělování Popis: Týká se venkovních skladovacích zařízení: Dobrou praxí je skladovat hořlavé kapaliny dostatečně stranou od jiných procesů a obecných skladovacích ploch. Nejlépe se tohoto dosáhne fyzickým odstupem, ale alternativně může být použita fyzikální bariéra jako je zeď nebo příčka. Doporučené minimální oddělovací vzdálenosti jsou závislé na množství skladovaných hořlavých kapalin. Vzdálenosti uvedené v tabulce 4.10 jsou založeny na tom, 197 co je považováno za dobrou praxi ve Spojeném království a byly průmyslem široce akceptovány. Venkovní skladované množství v litrech Vzdálenost (v metrech) od obydlených budov, hranic, procesních jednotek, zásobníků na hořlavé kapaliny nebo pevných zdrojů zapálení 2 4 7.5 Až do 1000 1000 - 100000 nad 100000 Poznámky: 1) maximální velikost hromady je 300000 litrů,s nejméně 4 metry s mezi hromadami 2) kontejnery nejsou skladovány uvnitř ohrazení pevného skladovacího zásobníku na hořlavé kapaliny nebo uvnitř 1 metru stěny zásobníku Tabulka 4.10: Minimální separační vzdálenosti venkovního skladování hořlavých tekutin [36, HSE, 1998] Dodatečná ochranná opatření mohou být pasivní jako jsou protipožární stěny nebo mohou být aktivní jako jsou systémy zaplavení vodou, např. skrápěcí zařízení nebo monitory. Tam, kde jsou taková zařízení instalována, může být snížení citovaných minimálních separačních vzdáleností oprávněné. Ve Spojeném království je protipožární stěna popsána jako neperforované stěna, clona nebo příčka poskytující alespoň 30 minut odolnosti vůči požáru. Chrání kontejnery s hořlavými kapalinami před účinky tepla vyzařovaného z blízkého požáru. Protipožární stěna může také zajistit přiměřenou vzdálenost rozptylu od budov, hranic pozemku, zdrojů vznícení atd. pro hořlavé kapaliny nebo páry unikající z kontejneru. V Nizozemí je protipožární odolnost konstrukcí dveří, poklopů a oken určována v souladu s holandskou normou NEN. A jako poslední příklad, ve Flandrech v Belgii je protipožární stěna zhotovována ze zdiva s tloušťkou minimálně 18 centimetrů nebo z betonu o tloušťce minimálně 10 centimetrů nebo se zhotovuje z materiálu o tloušťce, která dosahuje stejné protipožární odolnosti. Separační vzdálenosti pro vysoce hořlavé kapaliny v barelech a podobných přenosných nádobách skladovaných venku jsou ukázány na obrázku 4.15. 198 Obrázek 4.15: Separační vzdálenosti pro vysoce hořlavé kapaliny v barelech a podobných přenosných nádobách skladované venku (pohled shora) [36, HSE, 1998] V Nizozemí je venkovní skladovací zařízení pro nebezpečné materiály nebo pesticidy s kapacitou větší než 10 tun umístěno alespoň 10 metrů od hořlavé vegetace a skladování hořlavých materiálů. Minimum 3 metrů se používá pro vzdálenost ke skladování jiného zboží; tato vzdálenost může být snížena na 2 metry, jestliže má protipožární stěna odolnost alespoň 60 minut. Pro skladování balených nebezpečných materiálů pod 10 tun se v Nizozemí používají následující vzdálenosti: 199 Množství nebezpečného materiálu, chemického odpadu nebo pesticidů skladovaných v kilogramech nebo litrech Vzdálenost od místní hranice (m) Vzdálenost od jakékoliv budovy tvořící část závodu (m) Až do 1000 5 5 Více než 1000 5 10 Poznámka: Oblast referencí [7, CPR, 1992] a [8, CPR, 1991] je omezena na následující kategorie sloučenin: • oxidanty, s výjimkou organických peroxidů a dusíkatých hnojiv • vysoce hořlavé sloučeniny, s výjimkou sloučenin, kterým za normální teploty a bez přídavku energie může vzrůst teplota a nakonec se mohou vznítit, sloučeniny, které v plynné formě za normálního tlaku jsou hořlavé na vzduchu nebo sloučeniny, které při kontaktu s vodou nebo vlhkým vzduchem vytvářejí vysoce hořlavé plyny v nebezpečných množstvích • hořlavé sloučeniny • velmi jedovaté sloučeniny • jedovaté sloučeniny • korozivní sloučeniny • škodlivé sloučeniny • dráždivé sloučeniny Tabulka 4.11: Minimální separační vzdálenosti venkovního skladování nebezpečných látek [7, CPR, 1992, 8, CPR, 1991] Vzdálenosti zmíněné v tabulce 4.11 mohu být zmenšeny výstavbou protipožární zdi nebo podobného opatření. Venkovní skladovací zařízení s více než 1000 kilogramy nebo litry vysoce hořlavých nebezpečných látek, chemického odpadu nebo pesticidů je obvykle umístěno ve vzdálenosti alespoň 15 metrů od jakéhokoli jiného venkovního skladovacího zařízení. Tato vzdálenost může být také menší, jestliže je postavena protipožární zeď nebo podobné zajištění. Ve Flandrech byly vyvinuty směrnice týkající se bezpečných vzdáleností a bezpečných kombinací pro skladování plynů ve venkovních skladovacích oblastech. Vzdálenosti závisí na typu plynu a množství, které je skladováno, a mění se mezi 2 a 7,5 metry. Výstavbou protipožární zdi stejně jako u předchozích dvou příkladů se tyto vzdálenosti mohou zmenšit. Viz. tabulka 8.32 v Příloze 8.17. Popis týkající se skladovacích budov: Ve Spojeném království jsou pro vnější skladovací budovu obsahující hořlavé kapaliny platné stejné vzdálenosti jaké jsou uvedeny v tabulce 4.10. Použití protipožární zdi může být zvažováno také pro jakoukoli část budovy umístěné uvnitř oddělovacích vzdáleností k hranici pozemku nebo jiné budově, jmenovitě: • • stěna budovy na hraniční straně je protipožární stěna protipožární stěna je buď stěna budovy v pravém úhlu k hranici pozemku alespoň 4 metry od hranice pozemku nebo se protipožární stěna prodlužuje podél hranice pozemku alespoň o 4 metry za sklad na každé straně. Výstavba skladu odolného proti požáru poskytujícího 30 minut protipožární odolnosti může tyto vzdálenosti snížit. Viz. obrázek 4.13 a obrázek 4.14, které jednotlivě ukazují příklady 200 vnitřku a vnějšku skladovací budovy odolné vůči požáru. Stěny skladovací budovy tvořící část jiného podniku mají obvykle protipožární odolnost 60 minut. Také ve Flandrech se používají stejné vzdálenosti pro venkovní skladištní plochy nebo skladovací budovy, ve kterých se skladují ocelové láhve na stlačený plyn. Postavením protipožární zdi se tyto vzdálenosti mohou zmenšit. Viz. tabulka 8.31 v Příloze 8.17. Pokud je více než 10 tun nebezpečných látek nebo pesticidů skladováno v budově se stěnou, která má protipožární odolnost alespoň 60 minut, vzdálenost používaná v Nizozemí k hořlavé vegetaci a/nebo skladování hořlavých látek je 5 metrů. Popis týkající se skladovacích buněk: Podlahy, stěny a stěny dělících příček ve skladovacích buňkách jsou zhotoveny z nehořlavých materiálů a jsou odolné vůči skladovaným látkám. Podlahy, stěny a střecha mají protipožární odolnost alespoň 60 minut. Použitelnost: Stěny odolné vůči požáru mohou být použity v nových i v existujících závodech. Používání správných vzdáleností může být pro existující místa problémem. Bezpečnostní aspekty: Používání správných vzdáleností a/nebo správných protipožárních zdí je podstatné pro bezpečné skladování nebezpečných látek. Ekonomika: Nemůže být specifikována. Referenční literatura: [7, CPR, 1992, 8, CPR, 1991, 35, HSE, 1998, 36, HSE, 1998, 45, Vlaanderen,], [6, CPR, 1992] 4.1.7.4 Zásady segregace a separace pro nekompatibilní materiály Popis: Intenzita požáru nebo tempo jeho růstu může být zvýšeno, pokud jsou skladovány pohromadě nekompatibilní materiály. Například oxidační činidla velmi zvýší sílu požáru hořlavé kapaliny. Navíc může požár růst a zahrnout nebezpečné látky, které samy o sobě nejsou hořlavé. Právě zásady segregace brání těmto typům vystupňování. V závislosti na povaze skladovaných materiálů může být realizováno určité rozdělování (sekce) pomocí: • • • • uliček alespoň 3,5 metrů širokých (3 metry v referenci [35, HSE, 1998]) fyzikálních přepážek s protipožární odolností 30 minut založených výlučně na kritériu těsnosti vůči plamenům stěny s protipožární odolností alespoň 30 minut použití skladovací buňky nebo skříně uvnitř skladištní plochy, budovy nebo buňky. Příloha 8.3 uvádí doporučení pro segregaci nebezpečných látek podle jejich klasifikací nebezpečí. Ve Flandrech vzdálenosti závisí na typu plynu a množství, které je skladováno a mění se od 2 do 7,5 metrů pro nekompatibilní plyny a nula pro kompatibilní plyny. Výstavbou protipožární zdi stejně jako v předchozích dvou případech se tyto vzdálenosti mohou snížit. Viz. tabulka 8.31 a tabulka 8.32 v Příloze 8.17: Vzdálenosti pro skladování ocelových lahví na stlačený plyn. 201 V Nizozemí jsou maximální velikosti sekcí a maximální plocha podlahy skladovacího zařízení doporučené jako preventivní opatření. Velikost sekce, která je tvořena jedním z prostředků zmíněných dříve, používané ke skladování hořlavých kapalin není větší než 300 m2 a plocha podlahy celého skladovacího zařízení není větší než 2500 m2. Nicméně, pokud se skladují látky s bodem vzplanutí nižším než 100 oC, doporučuje se menší plocha sekcí a podlahy. U existujících zařízení může mít plocha podlahy maximálně 4000 m2. Provozuschopnost: Používat správné zásady segregace a separace vyžaduje vzdělaný a dobře proškolený personál. Použitelnost: Tyto zásady mohou být používány v nových i v existujících závodech a používají se po celé Evropě. Bezpečnostní aspekty: Používání zásad segregace a separace je podstatné pro bezpečné skladování nebezpečných látek. Ekonomika: Nemůže být specifikována. Referenční literatura: [8, CPR, 1991, 45, Vlaanderen,] [35, HSE, 1998] 4.1.7.5 Zachycování unikání a kontaminovaných hasících prostředků Popis: Podlahy, stěny a prahy skladovací budovy musí mít jímky těsné vůči kapalinám, které mohou pojmout všechnu nebo část (v závislosti na látce) kapaliny skladované nad nebo v takovéto jímce. Tyto jímky mohou být vnitřními hrázemi ohrazené oblasti, hráze v regálech nebo odkapávací mísy pod každou paletou a propojení na příslušný drenážní systém. Teprve po provedení kontroly jsou rozlití a nahromaděná srážková voda vyčerpány a vypuštěny nebo řádným způsobem zlikvidovány. Uspořádání jímek pro rozlití musí brát v úvahu segregaci materiálů, aby se zabránilo tomu, že rozlitá množství odtečou do oblastí, ve kterých jsou skladovány nekompatibilní materiály. Podlahy každého oddělení ve skladovací buňce jsou vybaveny jímkou těsnou vůči kapalině, která může pojmout alespoň 100 % nebezpečné kapaliny skladované ve skladovací buňce. Pokud ve skladovacím zařízení vypukne požár, může být uvolněna nejen část skladovaných látek, ale je také vyprodukován znečištěný hasící prostředek. Aby se zabránilo tomu, že se tyto materiály dostanou do půdy, veřejných drenážních soustav nebo povrchových vod, jsou instalována zařízení k jejich záchytu. Pokud se používá stejný sběrný systém pro sběr hasící látky i skladovaných látek, je celková požadovaná sběrná kapacita určena součtem sběrné kapacity produktu a sběrné kapacity hasící látky. Kvůli své skladovací kapacitě nejsou obvykle skladovací buňky vybaveny sběrnou nádobou pro hasící prostředek. Pro stanovení sběrných kapacit existuje několik norem a nařízení; viz. Příloha 8.1 Mezinárodní kodexy. Kapacita závisí na několika parametrech jako jsou obalový materiál, toxicita a nebezpečnost skladovaných látek, přítomnost (vysoce) hořlavých látek a dostupné hasicí vybavení. V situacích, kdy např. jsou společně skladovány (vysoce) toxické látky nebo látky škodlivé pro životní prostředí s (vysoce) hořlavými látkami, sběrná kapacita nejen že závisí na množství skladovaných látek, ale po nehodě v listopadu 1986 v Basileji (Sandoz) se došlo k závěru, že v takových situacích musí být také odstraněn znečištěný hasicí prostředek. 202 Pro venkovní skladování se obvykle používají sběrná opatření pro rozlité látky a u eventuálně se vyskytnutého hasicího prostředku jsou stejné jako ty, které se používají při skladování. Když není skladování opatřeno střechou, obvykle jsou na místě zařízení pro regulované vypouštění (znečištěné) dešťové vody. Zařízení pro sběr hasicího prostředku jsou vodotěsné konstrukce, aby se zabránilo tomu, že jakýkoli znečištěný hasicí prostředek vnikne do půdy, veřejných drenážních systémů nebo povrchových vod. Znečištěný hasicí prostředek je považován za odpadní produkt a jako takový by měl být zlikvidován. Existují následující možnosti pro realizaci vhodných zařízení pro sběr hasicího prostředku: • • • • Zachycování uvnitř skladovacího zařízení Sklep pod skladovacím zařízením Podzemní sklep vně skladovacího zařízení Jímka zcela nebo zčásti nad zemí. Takovým zařízením může být nádrž, která může být jasně odlišena od nádrží používaných pro skladování produktů, jak je vidět např. v Oiltanking v Kotce ve Finsku. Ačkoliv toto místo je terminál a ne chemický sklad, princip je stejný. Jako zařízení sběru může být také použita speciálně vyhrazená část čistírny odpadních vod. Provozuschopnost: Instalace řádného zachycování pro unikání a kontaminovaný hasicí prostředek vyžaduje profesionální inženýrství. Použitelnost: Zachycování může být používáno v nových a existujících závodech a používá se po celé Evropě. Bezpečnostní aspekty: Používání zachycování je podstatné pro bezpečné skladování nebezpečných látek. Referenční literatura: [8, CPR, 1991, 35, HSE, 1998, 117, Verband Chemiehandel, 1997] 4.1.7.6 Protipožární ochrana a hasící zařízení Popis: Úrovně ochrany prevence požárů a hasící opatření ve spojení se skladováním nebezpečných materiálů a chemického odpadu nad 10 tun nebo skladování pesticidů mohou být seřazeny následovně: 1. (polo)automatický hasicí systém nebo protipožární systém zajištěný hasičským sborem společnosti, detekce požáru, zařízení sběru hasicího prostředku a preventivní opatření 2. detekce požáru, zařízení sběru hasicího prostředku a preventivní opatření 3. preventivní opatření Úroveň ochrany 1 znamená rychlé zjištění v případě požáru sekce, které může být rozvinuto (polo)automaticky a bude účinné během několika minut. Při úrovni ochrany 2 regulace a hašení požáru musí být také provozně spolehlivou a dobře připravenou protipožární akcí. Avšak v tomto případě je přijatelné, když činnost hašení začne nepatrně později a nerozvine 203 se automaticky. Úroveň 3 je založená na teoretické absenci jakéhokoli protipožárního scénáře; v těchto situacích se očekává, že preventivní opatření jako jsou oddělování a segregace, řádné systémy sběru a níže uvedená opatření proti vznícením poskytnou dostatečnou ochranu. Zařízení odolná vůči požárům pro menší množství (< 10 tun) jsou obvykle vybavena jedním nebo dvěma hasicími přístroji. V závislosti na hořlavosti skladovaného produktu, hořlavosti obalu, skladovaném množství a kategorii, ve které je klasifikován materiál nebo kombinace materiálů (např. toxický nebo škodlivý pro životní prostředí) bude vhodná určitá úroveň ochrany pro každé skladovací zařízení a musí o ní být rozhodnuto společně s místním hasičským sborem případ od případu. Referenční literatura: [8, CPR, 1991] 4.1.7.6.1 Předcházení vznícení Popis: Existuje mnoho možných zdrojů vznícení a ty zahrnují: [35, HSE, 1998] • • • • • • • • kouření nebo kuřácké materiály údržbářské práce, obzvláště ty zahrnující zpracovávání za tepla dodávky elektrického proudu skladování v blízkosti horkých trubek nebo svítidel žhářství tepelné systémy zahrnující otevřené plameny skladištní vozidla a zařízení pro nabíjení baterií balící stroje se smršťovací fólií poháněné LPG. Kouření Kouření a kuřácké materiály způsobily mnoho požárů. Jediným možným opatřením je zakázat kouření v samotných skladovacích oblastech a zajistit vyhrazené oblasti, kde kouření nemůže způsobit žádné riziko. Zpracování za tepla Opatření, která jsou běžnou praxí: • • • • • • odstranění všech hořlavých nebo spalitelných materiálů co nejdále od pracovní oblasti kontrola vlastností hořlavosti nebo spalitelnosti materiálu na jedné straně příčky nebo stěny, když se mají práce vykonávat na druhé straně mít vhodné hasicí přístroje po ruce a pečlivě pozorovat oheň během práce chránit spalitelné materiály, které nemohou být odstraněny vhodnými clonami nebo přepážkami důkladně kontrolovat oblast nějakou dobu po skončení práce, abychom se ujistili, že není přítomen žádný doutnající materiál ukončení veškerého zpracování za tepla bezpečnou dobu před koncem pracovního dne. Elektrická zařízení 204 Dobrou zvyklostí je používat hlavní vypínač a rozvodnou desku v oddělené místnosti odolné vůči požáru umístěné u vstupu do hlavního skladu nebo nejraději přístupné přímo zvenku. Pokud je uvnitř skladu instalováno elektrické zařízení, například osvětlení, zápalné materiály se neskladují blízko u něho. Obvykle je elektrické zařízení umístěné v nebezpečném prostředí konstruováno nebo chráněno tak, aby se zabránilo nebezpečí a toho může být dosaženo volbou zařízení sestrojeného podle nevýbušné normy (např. Britská norma nebo norma NEN). Vozidla Vozidla, která mají operovat uvnitř nebezpečné oblasti, musí být podle určitého standardu chráněna, aby se zabránilo vznícení jakýchkoliv hořlavých par. Topné systémy Obvykle se používá nepřímé vytápění, protože to není zdrojem vznícení, například radiátor dálkově napájený horkovodním potrubím. Provozní činnosti smršťovacího balení Ideálně se provozní činnosti smršťovacího balení za tepla neprovádějí ve skladovacích oblastech, ale buď se uskutečňují v oddělené budově nebo speciálně vyhrazeném výklenku uvnitř budovy. Alternativou smršťovacího balení je roztažné balení, nicméně roztažné balení nemůže vždy nahradit metodu smršťovacího balení. Provozuschopnost: Všechna opatření pro předcházení vznícení jsou jednoduchá a snadno se provozují. Použitelnost: Tato preventivní opatření mohou být použita v nových i v existujících závodech a používají se v celé Evropě. Bezpečnostní aspekty: Používání preventivních opatření je podstatné pro bezpečné skladování nebezpečných látek. Ekonomika: Nemůže být specifikována, ačkoli žádná z těchto preventivních opatření nejsou velmi drahá. Referenční literatura: [8, CPR, 1991, 35, HSE, 1998] 4.1.7.6.2 Hasící systémy Popis: Následující hasící systémy jsou považovány za realistické a přijatelné ve skladovacích zařízeních pro nebezpečné materiály a chemický odpad skladujících > 10 tun nebo skladujících pesticidy: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. automatický skrápěcí systém automatický zaplavovací systém automatický plynový hasicí systém místní hasičský sbor se systémem suchého zaplavování automatický vysoce expanzní systém hasičský sbor společnosti s manuálně obsluhovaným zaplavovacím systémem hasičský sbor společnosti se systémem suchého zaplavování hasičský sbor společnosti hasící na místě (vnitřní útok). 205 Charakteristiky těchto systémů jsou popsány v Příloze 8.16 Charakteristiky protipožárních systémů. Provozuschopnost: Závisí na použitém systému. Bezpečnostní aspekty: Používání preventivních opatření je podstatné pro bezpečné skladování nebezpečných látek. Energie/odpady/napříč prostředím: Při použití hasícího zařízení je nevyhnutelný vznik (chemického) odpadu. Referenční literatura: [8, CPR, 1991] 4.1.8 ECM pro jímky a kalojemy – provozní – plynné emise 4.1.8.1 Plovoucí kryty Popis: Plovoucí kryty se používají pro nádrže, jímky a kalojemy, aby se zabránilo tomu, že by se páry a zejména zápachy vypouštěly do atmosféry. Viz. Kapitola 4.1.3.2, ve které jsou plovoucí kryty popsány pro použití u nádrží s otevřeným víkem. Dosažené environmentální přínosy: Při skladování prasečí kejdy může být dosaženo snížení emisí čpavku a zápachu. Bylo uvedeno snížení emisí čpavku kolem 95 % nebo více. Použití LECA snížilo emise čpavku o 82 %. Použitelnost: Plovoucí kryty jsou běžně používány. Energie/odpady/napříč prostředím: Míchání skladované látky, např. kalu, by smíchalo kal a jeho LECA vrstvu, což dočasně zvýší emise (čpavku). Bylo zpozorováno, že kryt LECA se po míchání sám velice rychle znovu vytvoří a emise opět klesnou na nižší úroveň. Ve specifické situaci skladování kalu prasečího hnoje přikrytí sníží nebo (v případě pokrytí plastem) eliminuje přestup kyslíku ze vzduchu do kalu a teplota kalu se zvýší asi o 2 oC. Tyto účinky vytvoří anaerobní podmínky, v nichž se bude rychle tvořit metan. Míchání a rozmíchávání kalu zvýší emise metanu. Nedostatek kyslíku snižuje nitrifikaci a (následně) denitrifikaci a z tohoto důvodu mohou být podstatně sníženy nebo může být zabráněno emisím oxidu dusného. U LECY může kyslík stále vstupovat, což znamená, že je pravděpodobné, že dojde k procesu (de)nitrifikace a zvýšeným emisím oxidu dusného. Ekonomika: Je pravděpodobné, že náklady plovoucích krytů budou 15-25 EUR/m2 (rok 1999) vystaveného povrchu látky. Náklady LECA jsou 225 – 375 EUR na tunu (rok 1999). Dodatečné náklady vzniknou na místech, kde jsou potřebné úpravy konstrukce nebo vyprázdnění a promíchávání. Řízení dešťové vody určuje rozdíly v provozních nákladech, kdy kalojemy pokryté LECA se mohou shodovat s vyššími náklady použití kalu. U plastických krytů závisí čisté náklady na možnostech opětovného použití vody, např. pro zavlažování. Referenční literatura: [119, EIPPCB, 2001] 206 4.1.8.2 Plastické nebo pevné kryty Popis: Kryty pro kalojemy jsou založené na pružných nepropustných UV-stabilizovaných plastických fóliích, které jsou připevněny na vrchní straně břehů a podpírány na plovácích. Plastické kryty by mohly účinně zvýšit kapacitu kalového rybníku o možných 30 % zabráněním vniknutí dešťové vody. Dosažené environmentální přínosy: Při skladování prasečí kejdy může být dosaženo snížení emisí čpavku a zápachu. Bylo ohlášeno snížení emisí čpavku kolem 95 % nebo více. Použití krytů také umožňuje, aby byly emise zachyceny a upravovány, viz. Kapitola 4.1.3.15. Provozuschopnost: Pevné kryty se běžněji používají na menší betonové kalové nádrže. Použitelnost: Účelově projektované kryty mohou být připevněny na existující kalojemy (s prasečí kejdou), pokud: • • • není velmi špatný přístup není kalojem příliš velký (náklady) nejsou nerovné břehy. Existující kalový rybník musí být úplně vyprázdněn, aby se umožnilo připevnění krytu. Poškození větrem není problém, pokud je kryt po stranách dobře připevněn a pokud je na svrchní straně ponechána nějaká voda, aby ho zatěžovala. Byla uvedena trvanlivost krytů 10 let, ale náchylnost k opotřebení a poškození (od pasoucích se zvířat) není známa. Energie/odpady/napříč prostředím: Pro přikrytí kalového rybníku je potřeba velké množství plastu, který může měřit až o 70 % více než skutečná plocha povrchu kalového rybníku a závisí na hloubce a sklonu okrajů. Kryt může být opětovně použit. Ve specifické situaci skladování kalu prasečího hnoje přikrytí sníží nebo eliminuje přestup kyslíku ze vzduchu do kalu a teplota kalu se zvýší asi o 2 oC. Tyto účinky vytvoří anaerobní podmínky, v nichž se bude rychle tvořit metan. Míchání a rozmíchávání kalu zvýší emise metanu. Nedostatek kyslíku snižuje nitrifikaci a (následně) denitrifikaci a z tohoto důvodu mohou být podstatně sníženy nebo může být zabráněno emisím oxidu dusného. Ekonomika: Dodatečné náklady budou způsobeny na místech, kde jsou potřebné úpravy konstrukce nebo metody vyprázdnění a promíchávání. Řízení dešťové vody určuje rozdíly v provozních nákladech. U plastických krytů závisí čisté náklady na možnostech opětovného použití vody, např. pro zavlažování. Použití bioplynu (metanu) v případě, že se skladuje kal, závisí na účelu (vytápění nebo motor) a na požadavcích zařízení. Mohlo by být ziskové, ale období návratnosti nákladů může být celkem dlouhé (přes 20 let). Referenční literatura: [119, EIPPCB, 2001] 207 4.1.9 ECM pro jímky a kalojemy – provozní – emise do půdy a vody 4.1.9.1 Nepropustné překážky Popis: Tam, kde je znečištění podzemní vody posouzené jako riziko, by měl být kalový rybník důkladně nepropustný. Výběr spočívá buď ve vložce z jílu nebo syntetické membrány. Pokud se používá jílová vložka, měla by obsahovat alespoň 20 – 30 % jílu, aby byla dostatečně nepropustná. Jíl musí být napěchovaný na minimální tloušťku jednoho metru a maximální propustnost 1x10-9 m/s. Vložky musí být aplikovány odborným zhotovitelem, aby bylo zajištěno, že během instalace nedojde k žádnému poškození. Variantou jsou také betonové kalojemy. Referenční literatura: [119, EIPPCB, 2001] [113, TETSP, 2001] 4.1.10 ECM pro jímky a kalojemy – provozní – odpady Nebyly dodány žádné informace. 4.1.11 ECM pro jímky a kalojemy – nehody a havárie Jímky a kalojemy se nepoužívají pro skladování nebezpečných látek, takže se neočekávají velké nehody. Možnou nehodou nebo havárií je přeplnění následkem dešťových srážek v situacích, kdy kalový rybník nebo kalojem nejsou přikryty. 4.1.11.1 Ochrana před přeplněním následkem dešťových srážek Popis: Pro laguny používané pro skladování kalu je běžnou praxí převýšení hráze 750 mm. Viz. obrázek 3.17. Provozuschopnost: Běžně se používá v zemědělství. Použitelnost: Používá se snadno. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: Snižuje kapacitu skladování. Ekonomika: Nízkonákladové opatření. Referenční literatura: [119, EIPPCB, 2001] 208 4.1.12 ECM pro vytěžené kaverny (atmosférické) – provozní – plynné emise 4.1.12.1 Vyvažování výparů Popis: Vyvažování výparů se používá v místech atmosférických hlubinných kaveren s pevným vodním ložem, když se skladují kapalné uhlovodíky. Tato místa obsahují množství kaveren, které jsou k sobě vzájemně připojené. Když je jedna kaverna plněna, vytlačovaná pára se přemísťuje do jiných kaveren, aby se zabránilo rychlému vzestupu tlaku v kaverně, která se naplňuje. Vyžaduje se důsledné plánování regulace zásob, aby bylo zajištěno, že kaverny budou vždy k dispozici, aby pojaly vytlačenou páru. Provozuschopnost: Používá se hlavně na velkých pozemcích vybavených velkým počtem kaveren Použitelnost: Snadno se používá na velkých pozemcích. Bezpečnostní aspekty: Vyžadují přísné respektování provozních postupů a/nebo vysokou úroveň automatizace (bezpečnostní poplachová zařízení, nouzové uzavírací systémy atd.) Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Může eventuálně vést ke snížení zatřídění uhlovodíkového produktu z vysoce hodnotného na produkt s nízkou hodnotou v případě smíchání produktů. Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] 4.1.13 ECM pro vytěžené kaverny (atmosférické) – nehody a (velké) havárie 4.1.13.1 Bezpečnost a řízení rizik Viz. Kapitola 4.1.6.1, ve které se pojednává o směrnici Seveso pro skladování velkých množství nebezpečných materiálů v nádržích. Nicméně to samé platí pro skladování v kavernách nebo jakýkoliv jiný typ skladování velkých množství nebezpečných látek. 4.1.13.2 Sledování Popis: Je běžnou praxí provádět sledování v průběhu životnosti kaverny, aby byla zajištěna stabilita a úspěšný hydraulický obsah kaverny. Typický monitorovací program zahrnuje: • • • • sledování hydraulického proudového pole kolem kaveren prostřednictvím měření podzemní vody, piezometrů a/nebo přístrojů na měření tlaků, měřením průtokové rychlosti infiltrační vody vyhodnocení stability kaverny seismickým sledováním techniky sledování jakosti vody pravidelným vzorkováním a analýzou sledováním koroze včetně periodického vyhodnocování pláště. Sledování také vyžaduje pravidelné periodické vyhodnocování. 209 Provozuschopnost: Všechny vytěžené kaverny jsou monitorovány. Použitelnost: Použitelné pro všechny typy kaveren – atmosférické i tlakové. Bezpečnostní aspekty: Musí být zavedeny bezpečnostní techniky a programy sledování a musí být přísně dodržovány kvalifikovaným personálem. Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] 4.1.13.3 Vnitřní bezpečnostní vlastnosti Popis: Hlavní přijatou bezpečnostní zásadou je vždy zajistit, aby se uhlovodíkový produkt nemohl vznítit díky absenci kyslíku. To je skutečný případ, mimo jiných typů, atmosférických kaveren projektovaných s plovoucím vodním ložem. Horninové vytěžené kaverny zajišťují vysokou vnitřní odolnost vůči zemětřesením. Použitelnost: Používání hlubinných horninových kaveren je úzce závislé na struktuře skalního podloží a podmínkách podzemních vod. Bezpečnostní aspekty: Svou vnitřní povahou jsou kaverny zdaleka nejbezpečnějším způsobem skladování velkých množství uhlovodíkových produktů. Energie/odpady/napříč prostředím: Podzemní voda (infiltrační voda) vyčerpávaná z kaveren musí být upravována. Kaverny typu pevného vodního lože potřebují méně vody (a tak menší úpravu vody) než kaverny typu pohyblivého vodního lože. Ekonomika: Ekonomická hranice rentability pro používání vytěžené horninové kaverny je závislá na množství skladovaného uhlovodíkového produktu a geologii místa, ale běžně je to od kapacity 50000 m3. Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] 4.1.13.4 Přikrývání Popis: U těžších olejů jako je motorová nafta může dojít k růstu bakterií na rozhraní olej/voda vyúsťujícího v akumulaci metanu v prázdném prostoru. V těchto případech se z bezpečnostních důvodů běžně používá překrývání dusíkem. Když se vyprazdňuje jeskyně obsahující vysoce hořlavé produkty, které mají vysoký tlak par jako např. automobilový benzín, bude se produkt vypařovat a prázdný prostor bude naplňován směsí uhlovodíkových plynů, dokud nedosáhne úrovně nad horní mezí výbušnosti. Když se jeskyně bude opět naplňovat, tlak stoupne a uhlovodíkový produkt bude kondenzovat. Když se v těchto situacích použije dusík pro překrývání, bude nutné odplynování dusíku obsahujícího VOC do atmosféry, když se jeskyně bude znovu naplňovat. Z tohoto důvodu se překrývání běžně nepoužívá u vysoce hořlavých produktů. Nicméně v určitých atmosférických kavernách s pevným ložem se podle skladovaného uhlovodíkového produktu 210 překrývání dusíkem používá, aby bylo absolutně jisté, že uvnitř kaverny nebude možné žádné vznícení. Avšak z bezpečnostních důvodů - když se kaverna uvádí poprvé do provozu - je důležité kavernu pročistit dusíkem, než se bude plnit produktem. Když se skladuje surová ropa, může se tvořit metan nebo etan v prázdném prostoru v kaverně. Po naplnění se tyto páry nebudou (snadno) vracet do produktu. Kvůli takovýmto situacím jsou kaverny běžně propojovány kvůli vyvažování výparů. Když se plní jedna kaverna, plyny přetékají do ostatních kaveren s použitím veškerého dostupného volného prostoru. Časem se plyny vrátí zpět do ropy a překrývání a odplynování do atmosféry není nutné. Použitelnost: Překrývání se hodně používá při skladování těžších olejů. V určitých atmosférických kavernách s pevným ložem se překrývání dusíkem používá, aby bylo absolutně jisté, že uvnitř kaverny nebude možné žádné vznícení. Energie/odpady/napříč prostředím: Z bezpečnostních důvodů by překrývání mohlo být nezbytné pro vysoce hořlavé výrobky při akceptování následků odplynování dusíku do atmosféry. Referenční literatura: [176, EIPPCB, 2004] 4.1.13.5 Udržování hydrostatického tlaku Popis: Aby se zabránilo tomu, že skladovaný uhlovodíkový produkt unikne z kaverny, je kaverna projektována takovým způsobem, že v hloubce, ve které je umístěna, je hydrostatický tlak podzemní vody obklopující kavernu vždy větší než hydrostatický tlak skladovaného produktu. Provozuschopnost: Všechny neobložené vytěžené kaverny jsou projektovány tímto způsobem. Použitelnost: Tato metoda vyžaduje patřičný projekt a sledování po celou dobu životnosti zařízení, aby byla zajištěna stabilita kaverny a úspěšná hydraulická ochrana kaverny. Bezpečnostní aspekty: Žádné, pokud je kaverna projektována a monitorována správně. Energie/odpady/napříč prostředím: Podzemní voda (infiltrační voda) ve většině případů není mísitelná se skladovaným uhlovodíkovým produktem a hromadí se na dně kaverny předtím než je odčerpávána. Nicméně v případě velmi lehkých uhlovodíků (např. propan) může uhlovodíkový produkt obsahovat stopy (ppm) vody a možná se bude muset vysušovat, aby splnil příslušné normy jakosti. Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] 211 4.1.13.6 Cementové injekce Popis: Cementové injekce na střechu a stěny kaverny pomáhá minimalizovat množství infiltrační vody. Infiltrační voda vstupující do kaverny je vyčerpávána a upravována v systému úpravy odpadních vod. Rafinérie Porvoo má dvě úpravny odpadních vod; aktivní kalové zařízení (chemická a biologická úprava) a zařízení s aktivním uhlím (kapitola adsorpce/regenerace), která jsou obě velmi vhodné pro olejnaté vody. V rafinérii Porvoo je množství vypouštěných odpadních vod asi 1 m3/den týkající se objemu 5000 m3, to se rovná 6 – 8 litrů infiltrační vody/m3 objemu kaverny/rok. Dosažená emisní úroveň VOC v upravené odpadní vodě, která je vypouštěna do moře, je obvykle pod 1mg/l. Provozuschopnost: Požadované množství cementu je závislé na geologii horniny v hloubce kaverny. Použitelnost: Snadno se používá pro všechny vytěžené kaverny. Bezpečnostní aspekty: Cementové injekce nevyvolává zvláštní bezpečnostní problémy kromě přísného respektování bezpečnostních norem vyžadovaných pro všechny podzemní stavební práce. Ekonomika: Tato metoda je nízkonákladovým opatřením. Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] [81, Neste Engineering, 1996] 4.1.13.7 Systém blokování Popis: Systém blokování brání přeplnění; tento systém uzavře ventil vstupního potrubí, když je hladina v kaverně příliš vysoko. Provozuschopnost: Instalovat systém blokování je běžnou praxí. Použitelnost: Systém blokování se snadno používá ve všech hlubinných kavernách Bezpečnostní aspekty: Používání systému blokování je minimálním bezpečnostním opatřením. Jsou k dispozici propracovanější opatření pro ochranu před přeplněním. Ekonomika: Systémy blokování jsou nízkonákladová opatření. Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] [81, Neste Engineering, 1996] 4.1.13.8 Automatická ochrana před přeplněním Popis: Zařízení pro ochranu před přeplněním mohou být připojena k automatizovaným systémům nouzového vypnutí, které uzavřou veškerá zařízení plnící linky (čerpadla, ventily atd.). 212 Provozuschopnost: U hlubinných kaveren budovaných v nedávné minulosti je běžnou praxí začlenit pokročilá zařízení pro ochranu před přeplněním, která jsou zabudována do systému nouzového vypnutí. Použitelnost: Zařízení pro ochranu před přeplněním připojená k automatizovaným systémům nouzového vypnutí se snadno používají u nových zařízení. Někdy mohou být dodatečně namontována na existující zařízení. Systém vyžaduje přísné respektování provozních postupů a/nebo vysokou úroveň automatizace (bezpečnostní poplachová zařízení, nouzové uzavírací systémy atd.). Je použitelný pro všechny vytěžené kaverny. Bezpečnostní aspekty: Standard bezpečnosti je vysoký. Nicméně u automatických ventilů existuje potenciál selhání systémů proti proudu díky efektu „hydraulického rázu“. Ekonomika: Důmyslné uzavírací systémy mohou být nákladné pro nová zařízení, ale je to většinou odůvodněné bezpečnostními důvody majícími za následek pozitivní přínos pro životní prostředí. Dodatečné vybavení je tam, kde je proveditelné, velice nákladnou alternativou. Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] 4.1.14 ECM pro vytěžené kaverny (tlakové) – nehody a (velké) havárie 4.1.14.1 Bezpečnost a řízení rizik Viz. Kapitola 4.1.6.1, kde se pojednává o Směrnici Seveso pro skladování velkých množství nebezpečných materiálů v nádržích. Nicméně to samé platí pro skladování v kavernách nebo pro jakýkoliv jiný typ skladování velkých množství nebezpečných látek. 4.1.14.2 Sledování Kapitola 4.1.13.2 je použitelná také pro tlakové vytěžené kaverny. 4.1.14.3 Vnitřní bezpečnostní vlastnosti Popis: Tlakové kaverny samy o sobě nemohou pod zemí vzplanout díky nepřítomnosti kyslíku v hloubce. Horninové vytěžené kaverny zajišťují vysokou vnitřní odolnost vůči zemětřesením. Použitelnost: Používání hlubinných horninových kaveren je vysoce závislé na struktuře skalního podloží a podmínkách podzemních vod. Většina hlubinných kaveren je tlakového typu. Bezpečnostní aspekty: Svou vnitřní povahou jsou kaverny zdaleka nejbezpečnějším způsoben skladování velkých množství uhlovodíkových produktů. Energie/odpady/napříč prostředím: Podzemní voda (infiltrační voda) vyčerpávaná z kaveren musí být upravována. 213 Ekonomika: Ekonomická hranice rentability pro používání vytěžené horninové kaverny je závislá na množství skladovaného uhlovodíkového produktu a geologii místa, ale běžně je to od kapacity 50000 m3. Pro LPG v typických evropských podmínkách je toto číslo značně nižší (přibližně 10000 m3). Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] 4.1.14.4 Bezpečnostní ventily Popis: Bezpečnostní ventil se spodním otvorem a jiná bezpečnostní opatření zajišťují, že uhlovodíkový produkt neunikne v případě nouzové situace na povrchu. Provozuschopnost: Kaverny projektované v poslední době jsou vybaveny těmito bezpečnostními opatřeními. Použitelnost: Použitelné pro nové vytěžené kaverny, ale také existující kaverny jsou někdy dodatečně vybavovány. Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] 4.1.14.5 Udržování hydrostatického tlaku Kapitola 4.1.13.5 je použitelná také pro tlakové vytěžené kaverny. 4.1.14.6 Cementové injekce Kapitola 4.1.13.6 je použitelná také pro tlakové vytěžené kaverny. 4.1.14.7 Systém blokování Kapitola 4.1.13.7 je použitelná také pro tlakové vytěžené kaverny. 4.1.14.8 Automatická ochrana před přeplněním Kapitola 4.1.13.8 je použitelná také pro tlakové vytěžené kaverny. 4.1.15 ECM pro solné vyluhované kaverny – nehody a (velké) havárie 4.1.15.1 Bezpečnost a řízení rizik Viz. Kapitola 4.1.6.1, kde se pojednává o Směrnici Seveso pro skladování velkých množství nebezpečných materiálů v nádržích. Nicméně to samé platí pro skladování v kavernách nebo pro jakýkoliv jiný typ skladování velkých množství nebezpečných látek. 214 4.1.15.2 Sledování Popis: Sledování a kontrola kaveren jsou klíčovými otázkami pro bezpečnost a výkonnost. Doporučují se periodické kontroly včetně kontroly tvaru kaverny, který se může měnit, pokud se používá nenasycená solanka, stejně jako kontroly celistvosti pláště (měření ve vrtu a/nebo zkouška), aby se zabránilo jakémukoliv unikání následkem koroze slinutého pláště. Typický monitorovací program zahrnuje: • • • vyhodnocení stability kaverny seismickým sledováním sledování koroze, včetně periodického vyhodnocování pláště provádění pravidelných vyhodnocování ultrazvukovým lokátorem, aby se monitorovaly eventuální změny tvaru, obzvláště, pokud se používá nenasycená solanka Sledování vyžaduje také pravidelné periodické vyhodnocování. Provozuschopnost: Všechny solné vyluhované kaverny jsou pravidelně monitorovány a podstupují periodickou kontrolu během celé doby životnosti zařízení. Použitelnost: Použitelné pro všechny typy solných vyluhovaných kaveren Bezpečnostní aspekty: Musí být zavedeny bezpečnostní techniky a monitorovací programy a musí být striktně dodržovány kvalifikovaným personálem . Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] 4.1.15.3 Vnitřní bezpečnostní vlastnosti Popis: Solné vyluhované kaverny samy od sebe nemohou pod zemí vzplanout díky nepřítomnosti kyslíku v hloubce. Použitelnost: Používání solných vyluhovaných kaveren je vysoce závislé na geografických podmínkách. Bezpečnostní aspekty: Svou vnitřní povahou jsou kaverny zdaleka nejbezpečnějším způsobem skladování velkých množství uhlovodíkových produktů. Energie/odpady/napříč prostředím: Hlavními odběrateli energie jsou čerpadla používaná pro plnění a vyprazdňování kaveren Malé stopy uhlovodíku mohou být přítomny na rozhraní solanka/uhlovodík. U kapalných uhlovodíků, zejména na konci plnícího procesu, mohou být tyto uhlovodíky oddělovány v jednotce na úpravu solanky. Protože většina lokalit solných vyluhovaných kaveren je izolována, musí být tyto uhlovodíky odebírány a patřičně zlikvidovány. Ekonomika: Tam, kde geologie lokality umožňuje tento způsob skladování, jsou relativní náklady na kubický metr skladování v solné vyluhované kaverně v poměru k jiným způsobům nízké. Referenční literatura: [150, Geostock, 2002] 215 4.1.16 ECM pro plovoucí skladovací zařízení – provozní – plynné emise 4.1.16.1 Tlakové ventily a vakuové pojistné ventily (PVRV) Kapitola 4.1.3.11 je použitelná také pro plovoucí skladovací zařízení. 4.1.16.2 Barva nádrží Kapitola 4.1.3.6 je použitelná také pro plovoucí skladovací zařízení. 4.1.16.3 Vyvažování výparů , jejich jímání nebo úprava Kapitoly 4.1.3.13, 4.1.3.14 a 4.1.3.15 jsou použitelné také pro plovoucí skladovací zařízení. 4.1.16.4 ECM pro plovoucí skladovací zařízení – provozní – emise do vody Čištění nádrží je nejdůležitějším zdrojem emisí do vody. Obvykle jsou zbytky z čištění nádrží vedeny potrubím na břeh a je s nimi zacházeno stejným způsobem jako se zbytky z nádrží na břehu. Nebyly dodány žádné další informace. 4.1.17 ECM pro plovoucí skladovací zařízení – nehody a (velké) havárie 4.1.17.1 Bezpečnost a řízení rizik Popis: Viz. Kapitola 4.1.6.1, kde se pojednává o směrnici Seveso pro skladování velkých množství nebezpečných materiálů v nádržích. Stejné principy mohou být použity pro plovoucí skladovací zařízení. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] 4.1.17.2 Kontrola a údržba trupu lodi Popis: Protože lodi plavou na vodě, zvláštní pozornost je obvykle věnována kontrole a údržbě trupu lodi. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] 4.1.17.3 Prevence přeplnění Popis: Přeplnění může být předejito použitím přístrojového vybavení na vysoké úrovni a procedurami uzavření čerpadel. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] 216 4.2 Přeprava kapalin a zkapalněných plynů a manipulace s nimi V Kapitole 3.2 jsou vyjmenovány možné emise ze systémů přepravy a manipulace v tabulkách 3.50 a 3.51 pro nadzemní uzavřené potrubní dopravní systémy, v tabulce 3.52 a 3.53 pro nadzemní otevřené potrubní dopravní systémy, v tabulce 3.54 a v tabulce 3.55 pro podzemní uzavřené potrubní dopravní systémy, v tabulce 3.56 a v tabulce 3.57 pro vykládací hadice a v tabulce 3.58 a v tabulce 3.59 pro manipulační systémy. Ty se shodují v tom, že nejvýznamnějšími možnými emisními zdroji jsou plnění potrubních systémů, čištění otevřených systémů a těkavé emise ze všech způsobů. Karty pro zápis výsledků v Příloze 8.10 určují emisní regulační opatření (ECM) pro tyto případné zdroje emisí. Kapitola 4.2.2 až kapitola 4.2.7 popisují systémy ECM pro přepravu kapalin a zkapalněných plynů, tj. různé potrubní systémy a Kapitola 4.2.8 popisuje ECM pro nakládání a vykládání dopravníků. ECM pro systémy manipulace s produktem jako jsou ventily, příruby, čerpadla a těsnění jsou popsána v Kapitole 4.2.9. Kapitola 4.2.1 se zabývá několika nástroji řízení, které jsou použitelné pro přepravu a manipulaci obecně. 4.2.1 Nástroje řízení pro přepravu a manipulaci 4.2.1.1 Provozní techniky a školení Popis: Techniky a školení jsou důležitými aspekty při minimalizaci emisí během plnění všech dopravních systémů; viz. Kapitola 4.1.6.2. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.1.2 Kontrola, údržba a sledování Popis: Viz. Kapitola 4.1.2.2. 4.2.1.3 Program detekce unikání a oprav (LDAR) Popis: Program LDAR sestává z kontroly komponent z hlediska unikání a poté z oprav jakýchkoli prosakujících komponent. Kontrola unikání je prováděna podle US EPA referenční metody EPA 21 při předem definované frekvenci vzorkování. Nepřístupné komponenty v praxi nejsou monitorovány (např. z důvodů izolace nebo výšky). Provozuschopnost: LDAR je běžně používaným nástrojem v situacích, u kterých je nejpravděpodobnější, že způsobí emise jako jsou manipulace s plyny a lehkými kapalinami v přetlakových systémech a tam, kde se používají vyšší teploty. Referenční literatura: [158, EIPPCB, 2002] 217 4.2.1.4 Bezpečnost a řízení rizik Viz. Kapitola 4.1.6.1, kde se pojednává o směrnici Seveso pro skladování velkých množství nebezpečných materiálů v nádržích. Nicméně to samé platí pro přepravu a manipulaci s nebezpečnými látkami. 4.2.2 ECM pro nadzemní uzavřená potrubí – provozní – plynné emise 4.2.2.1 Snížení počtu přírub a spojek Popis: Šroubové příruby a spoje utěsněné těsnícími vložkami se používají všude tam, kde může být požadována izolace nebo odstranění potrubí, čerpadel nebo ventilů. Primární příčina unikání přírubou je tepelné napětí, které způsobuje deformaci těsnění mezi lícními plochami přírub. Takto je u potrubních systémů v cyklickém tepelném provozu pravděpodobné, že budou mít vyšší rychlosti unikání přírubami. Unikání z přírub mohou být také způsobena nerovností a mohou být snížena zvýšenou pozorností k technice sešroubování. Zatížitelnost příruby a typ a materiál těsnící vložky musí být přiměřené provozu. Například spirálově vinuté těsnící vložky na plynové systémy a primární kapalinové uzavírací ventily, aby se snížilo riziko selhání. Může být zvažována minimalizace počtu přírub nahrazením svařenými spojeními kompatibilními s provozními činnostmi a požadavky na údržbu závodu. Spojky se závity mohou propouštět, pokud dojde k poškození závitů, ke korozi nebo pokud jsou utaženy bez dostatečného namazání nebo točivého momentu. Normy potrubí by měly stanovit minimální velikost potrubní odbočky, která může být připojena k hlavnímu potrubí, aby byla chráněna před mechanickým poškozením, protože je snadné poškodit velmi malé potrubí připojené k velmi velkému potrubí. Dosažené environmentální přínosy: Každá příruba nebo sestava přírub by měly splňovat požadavky předpisu pro konstrukci, aby bylo zajištěno, že každá sestava přírub je schopna odolat maximálnímu tlaku, při kterém má být potrubí provozováno. Splnění předpisu pro konstruování také zajišťuje, že příruba bude schopna si udržet své fyzikálně chemické vlastnosti při jakékoliv teplotě, u které se předpokládá, že by jí mohla být vystavena při provozu. Provozuschopnost: Šroubované a těsnícími vložkami utěsněné příruby jsou vyžadovány všude tam, kde může být požadována izolace nebo odstranění potrubí, čerpadel nebo ventilů. Není tak možné odstranit všechny příruby a spojky z dopravního a manipulačního systému. Použitelnost: Široce použitelné v rámci omezení provozních požadavků na údržbu zařízení nebo flexibilitu dopravního systému. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. 218 Ekonomika: Minimalizace počtu přírub nahrazením svařovanými spoji kompatibilními s provozními činnostmi a požadavky údržby závodu je nízkonákladovou alternativou pro nové systémy. Dodatečné vybavení je středním až vysokým nákladem. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.2.2 Výběr a údržba těsnících vložek Popis: Správný výběr těsnící vložky a pravidelná údržba (např. kontrolované utahování příruby) jsou velmi důležité pro to, aby se předcházelo emisím. Je také nutná pravidelná kontrola a výměna těsnících vložek, obzvláště u těch těsnících vložek, které jsou vystaveny kolísání teplot nebo vibracím (kdy může být ztracena náplň těsnící vložky). Primárně musí být řádný výběr založen na: • • • • kompatibilitě s provozním médiem (procesní tekutina) provozní teplotě a tlaku změně provozních podmínek (například cyklování) typu příslušného spoje. Těsnící vložky mohou být definovány ve třech hlavních kategoriích. • • • měkké (nekovové) polokovové kovové. Mechanické charakteristiky a schopnosti těsnící výkonnosti těchto kategorií se budou značně lišit v závislosti na typu zvolené těsnící vložky a na materiálech, ze kterých je vyrobena. Mechanické a těsnící vlastnosti jsou samozřejmě důležitými faktory, když se zvažuje konstrukce těsnící vložky, ale výběr těsnící vložky je zejména ovlivněn: • • • • teplotou a tlakem média chemickou povahou média mechanickou zátěží působící na těsnící vložku těsnícími charakteristikami těsnící vložky. Měkké těsnící vložky (nekovové) Často kompozitní materiály vhodné pro široký okruh obecných a korozivních chemických použití. Běžně jsou omezeny na nízko- až střednětlaké aplikace. Typy zahrnují: fólii vyztuženou vlákny, odlupovaný grafit, fóliový PTFE (polytetrafluoroetylen) v různých formách (včetně forem odolných vůči vyfouknutí založených na orientaci PTFE) a vysokoteplotní fóliové materiály založené na formách slídy. Polokovové těsnící vložky Kompozitní těsnící vložky skládající se jak z kovových, tak z nekovových materiálů, kov obecně zajišťuje pevnost a odolnost těsnící vložky. Vhodné pro použití jak při nízkých, tak při vysokých teplotách a tlacích. 219 Typy zahrnují: kryté rýhované s kovovým jádrem, kryté pokovené, kryté z vlnitého plechu, kryté s kovovým očkem, kovem opláštěné, kovem vyztužené měkké těsnící vložky (včetně stopkového grafitu a dráty vyztužených vláknitých materiálů), těsnící vložky z vlnitého plechu a spirálově vinuté těsnící vložky. Kovové těsnící vložky Mohou být vyrobeny z jednoho druhu kovu nebo kombinací kovových materiálů v rozmanitosti tvarů a velikostí. Vhodné pro použití při vysokých teplotách a tlacích. Typy zahrnují: čočkové kroužky, spoje prstencového typu a prstence sváru. Dobře fungující těsnící vložka musí být odolná vůči rozrušování tekutinami, které jsou utěsňovány a musí být chemicky a fyzikálně kompatibilní. U kovových těsnících vložek se musí zvažovat elektrochemická (nebo „galvanická“) koroze, která může být minimalizována volbou kovů těsnící vložky a příruby, které jsou blízko sebe v elektrochemické řadě. Těsnící vložky z fólií fungují nejlépe, když se používají nejtenčí materiály, jaké sestava příruby dovolí, ale dostatečně silné, aby kompenzovaly nerovnost povrchů příruby, jejich rovnoběžnost, povrchové úpravy a neohebnost atd. Čím tenčí je těsnící vložka, tím vyšší je zatížení šroubu, které těsnící vložka může snést, a tím nižší je ztráta napětí šroubu následkem relaxace; z tohoto důvodu je delší doba životnosti těsnící vložky. Také je menší oblast těsnící vložky, která bude vystavena narušení vnitřním tlakem a agresivním prostředím. Jakmile je jednou sestavena, těsnící vložka musí být schopna překonat menší vyrovnání a nedokonalosti příruby takové jako: • • • • neparalelní příruby pokroucené žlábky/drážky povrchovou vlnitost jiné povrchové nedokonalosti Když je smontována, těsnící vložka těsnění podléhá stlačujícímu tlaku mezi čely přírub obvykle dosaženého mezi šrouby pod napětím. Aby byla zajištěna údržba těsnění v průběhu doby životnosti sestavy, musí zůstat dostatečně vysoký tlak na povrch těsnící vložky, aby se zabránilo unikání. Při provozních podmínkách bude tento tlak odstraněn hydrostatickým osovým tlakem, silou produkovanou interním tlakem, která působí na oddělení příruby. Těsnící vložka sama o sobě také podléhá bočnímu zatížení následkem tlaku vnitřní tekutiny, která má tendenci ji vytlačit volným prostorem příruby. Aby byla zachována integrita těsnění, účinný stlačující tlak na těsnící vložku (to je zatížení montáže mínus hydrostatický osový tlak) musí být větší než vnitřní tlak určitým násobkem závislým na typu těsnící vložky, příslušném výrobním procesu a požadované úrovni těsnosti. Obzvláště u spirálových vinutých těsnících vložek jsou plochost a souběžnost důležitými faktory dobré těsnící výkonnosti. U měkkých těsnících vložek musí být také přiměřené tření mezi těsnící vložkou a čely přírub, aby pomohlo zabránit vytlačování (vyfouknutí) těsnící vložky ze spoje. Aby byla umožněna určitá relaxace těsnící vložky, stlačující tlak, který je obvykle nevyhnutelný, je obvykle 220 doporučován alespoň jako faktor dva mezi stlačujícím tlakem na sestavu a tlakem, který je požadován, aby zachoval těsnění. Pro dobrou těsnící výkonnost je důležitý řádný postup montáže; podrobné poučení o tomto může být nalezeno v referenci [149, ESA, 2004] Těsnící vložky se obvykle opakovaně nepoužívají, protože mohou být dramaticky modifikovány při provozních podmínkách a nemusely by dosahovat normální úrovně těsnící výkonnosti. V každém případě jsou náklady na nové těsnící vložky velmi nízké. Těsnící vložky s vysokou integritou jsou např. spirálově vinuté, s Kammovým profilem nebo prstencovité spoje. Odlupovaný grafit nebo těsnící materiály ze zpracovaného PTFE prokázaly, že jsou velmi úspěšné, když se používají pro celou řadu typů těsnících vložek a poskytují uživateli způsob těsnící výkonnosti za hranicí těsnící výkonnosti originálních těsnících vložek založených na azbestu. Referenční literatura: Směrnice pro použití bezpečného těsnění – Příruby a těsnící vložky (Publikace ESA č. 009/098), která je k dispozici v několika jazykových verzích. [149, ESA. 2004] 4.2.2.3 Vylepšené příruby Popis: U zařízení s vysokým potenciálem pro znečištění životního prostředí jsou běžnou praxí příruby s jazýčkem nebo s výstupkem a zahloubením nebo speciální těsnění taková jako s kovem nebo drážkovaná těsnění. Referenční literatura: [18, UBA, 1999] 4.2.2.4 Jímání par Popis: Páry vytlačované během plnění potrubí mohou být jímány a buď „vyrovnávány“ zpět do nádrže, ze které byl produkt dodáván nebo upravovány v systému na úpravu par. Více podrobností viz. Kapitola 4.2.8 - ECM pro nakládání a vykládání dopravníků. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.3 ECM pro nadzemní uzavřená potrubí – nehody a (velké) havárie 4.2.3.1 Vnitřní koroze a eroze Vnitřní koroze může být způsobena korozivní povahou produktu, který je přepravován. Výběr správného konstrukčního materiálu by měl zejména minimalizovat korozi. Eroze je způsobena mechanickým opotřebením vnitřku potrubí následkem nadměrně vysokých průtokových rychlostí, strhávání plynu do kapaliny nebo kontaminací kapaliny 221 pevnými látkami. Eroze může být regulována kombinací řízení průtoku, inhibitory koroze, vnitřním obložením a častým čištěním. Odchylky od projektovaných podmínek mohou mít dopad na rychlost koroze a/nebo eroze a obvykle se kontrolují takovou procedurou řízení jako je „řízení změny procedury“ předtím než se takové změny provedou. Aby byla dosažena vysoká ochrana jakosti, může být použit vnitřní nátěr podle přísných kvalitativních specifikací. Pokud mají být trubky spojeny svárem tak, že je odkryt kov, musí být oblast sváru natřena, aby byla dosažena vysoká úroveň ochrany. Pokud to není možné, mělo by být zváženo použití inhibitorů koroze. Pokud mají být vnitřně natřená potrubí čištěna, potom je podstatný správný výběr čistidel, aby se zabránilo poškození vložky. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.3.2 Vnější koroze – nadzemní potrubí Popis: Aby se chránilo potrubí před atmosférickou korozí, je systém obvykle natřen jednou, dvěma nebo třemi vrstvami nátěrového systému. Nátěrový systém musí brát v úvahu místně specifické podmínky (např. blízkost moře atd.). Nátěry se obvykle nepoužívají na plastová potrubí nebo potrubí z nerezové oceli. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.4 ECM pro nadzemní otevřená potrubí – provozní – plynné emise 4.2.4.1 Náhrada uzavřenými potrubními systémy Popis: Obecný popis uzavřených potrubních systémů je uveden v Kapitole 3.2.2.1. V Kapitolách 4.2.2 a 4.2.3 jsou popsána emisní regulační opatření pro uzavřené potrubní systémy. Provozuschopnost: Uzavřené potrubní systémy se obvykle používají pro přepravu těkavých kapalin a zkapalněných plynů, protože mohou způsobovat vznik plynných emisí. Otevřené systémy jsou vhodné pouze pro bezpečné produkty s nízkou těkavostí. Použitelnost: Použitelné pro všechny kapaliny a zkapalněné plyny. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Uzavřené potrubní systémy jsou nízkonákladovou položkou pro nové systémy a jsou střední až vysokonákladovou položkou pro dodatečné vybavení zařízení v závislosti na projektu současného systému. 222 Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.4.2 Zkrácená délka Popis: Zkrácení délky nadzemních otevřených potrubních systémů, např. okapových žlabů, snižuje případné emise. Provozuschopnost: Délka by měla být udržována co nejkratší, jak je to možné. Použitelnost: Použitelné pro všechny nové systémy. Použitelnost v situacích dodatečného vybavení závisí na místních podmínkách. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Pro nová zařízení je to nízkonákladová položka; pro dodatečné vybavení zařízení náklady závisí na projektu současného systému. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.5 ECM pro nadzemní otevřená potrubí - nehody a (velké) havárie Stejná ECM jako pro nadzemní uzavřené potrubní dopravní systémy; viz. Kapitola 4.2.3. 4.2.6 ECM pro nadzemní otevřená potrubí - provozní – plynné emise Stejná ECM jako pro nadzemní uzavřené potrubní dopravní systémy; viz. Kapitola 4.2.2. 4.2.7 ECM pro podzemní uzavřená potrubí - nehody a (velké) havárie Stejná ECM jako pro nadzemní uzavřené potrubní dopravní systémy; viz. Kapitola 4.2.3 kromě vnější koroze, která je popsána níže. 4.2.7.1 Vnější koroze – podzemní potrubí Běžně používanou metodou pro ochranu podzemních potrubních systémů je kombinace vnějšího nátěru a katodové ochrany. Vnější nátěr Vnější nátěry pro podzemní potrubí by měly mít vhodné mechanické a elektrické vlastnosti, aby projevovaly silnou odolnost vůči místním korozivním půdám a měly by mít silné přilnavé vlastnosti. Jsou upřednostňovány vnější nátěry aplikované v továrně. Uhelné nebo asfaltové nátěry jsou běžnými nátěry používanými na potrubí z vyztužených vláken jako podpora tmelení. Mohou být také použity polyethylen, epoxidový prášek a jiné pryskyřice. 223 Každá podzemní trubka musí být natřena v místech, kde byla svařována a kde se tvarovky připojují k hlavním potrubím. Mohlo by být použito obalení těchto exponovaných částí, aby bylo zajištěno stmelení a kompatibilita s nátěrem hlavního potrubí a katodovým ochranným systémem. Vnější nátěry jsou obvykle projektovány a používány v souladu s mezinárodně akceptovanými normami jako jsou NACE RP-02-075, RP-01-69-92 a ASME B31.1, B 31.3, B31.4, B31.8. Katodová ochrana Katodová ochrana je metodou, která může být použita, aby chránila podzemní potrubí. Běžně se používá pouze pro potrubí s velkým průměrem, která nemohou být chráněna jiným způsobem. Nezjištěná závada v nátěru potrubí se může stát závažnou, protože jakékoliv korozivní proudy přítomné v půdním prostředí se budou v tomto bodě koncentrovat. Na tento možný problém se zaměřuje používání katodového ochranného systému. Projekt katodových ochranných systémů je specializovaným oborem a z důvodu optimálního výsledku by měl být konzultován se specialistou zabývajícím se korozí. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001] 4.2.8 ECM pro nakládání a vykládání dopravníků Popis: Páry vytlačované během nakládání silničních cisteren, železničních cisteren a lodí mohou být volně odvětrávány do atmosféry nebo jako alternativa u produktů, na které mají páry značný negativní environmentální účinek, mohou být „vráceny“ zpět do nádrže, ze které se produkt dodává nebo mohou být upravovány v zařízení na úpravu par. Vrácení a úprava par jsou také ECM pro plnění nádrží – viz. Kapitola 4.1.3.13 a 4.1.3.15. Neexistují žádné emise z dopravního prostředku během vykládání, protože produkt je nahrazován vzduchem nebo parou (pokud je instalován systém vyvažování výparů). 4.2.8.1 Vyvažování výparů pro nakládání a vykládání dopravních prostředků Popis: Vyvažování výparů může být použito pro nakládání i vykládání dopravních prostředků. Během nakládání jsou vytlačované páry jímány potrubím instalovaným na dopravníku (nebo speciálně konstruovaných nakládacích ramenech) a přemísťovány potrubím vyvažování výparů zpět do skladovací nádrže, ze které jsou produkty čerpány. Během vykládání se páry pohybují opačným směrem, jsou vytlačovány ze skladovací nádrže stoupající hladinou produktu v nádrži do dopravníku, ze kterého byl produkt vykládán. Pro vyvažování výparů během vykládky musí mít dopravní prostředek instalováno parní potrubí, které se napojí na parní potrubí ze skladovací nádrže k nádrži dopravního prostředku (nebo „oddělení“ u silniční cisterny). Systém vyvažování výparů vyžaduje, aby atmosférické skladovací nádrže byly typu s pevnou střechou. Princip vyvažování výparů vyžaduje parotěsné potrubí mezi skladovací nádrží a dopravním prostředkem. Je vyžadován systém napojení par v bodu nakládky, aby se propojilo zařízení a dopravní prostředek. Systém by měl být projektován takovým způsobem, aby při maximální průtokové rychlosti par (tj. maximální plnění kapalinou plus jakékoliv odplynování nádrže, ke kterému dojde během naplňování nádrže) zvýšení tlaku v nádrži, která je plněna (buď 224 skladovací nádrž nebo nádrž dopravníku), nemělo za následek emise z tlakových pojistných ventilů nádrže. A naopak obě nádrže by měly být projektovány tak, aby vakuum indukované v nádrži, ze které je produkt vyčerpáván, nemělo za následek otevření podtlakových pojistných ventilů na nádrži. To by mělo za následek, že do nádrže bude nasáván vzduch a nedosáhne se účinného vyvažování výparů. Projektové úvahy zahrnují minimalizaci potenciálu pro zablokování systému par kapalinou následkem kondenzace par ve spodních částech potrubí. Tam, kde se nepoužívají vyhrazené dopravní prostředky (zejména u nakládek lodí a železnice, které se používají v mezinárodním obchodě), mohou být problémy se zajištěním, aby dopravní prostředky měly potrubí na jímání par instalované „na palubě“. Kromě toho tam, kde je potrubí instalováno, mohou vyvstat otázky kompatibility mezi velikostí a umístěním přípojek par na dopravním prostředku a těch, které jsou instalovány na nakládacím zařízení. Jelikož údržba potrubí, ventilů a spojek instalovaných „na palubě“ dopravního prostředku většinou nejsou pod kontrolou provozovatele skladovacího zařízení, nebudou tato opatření možná tak účinná jako ta, které jsou instalována v rámci samotného zařízení. Systém musí být zajištěn vůči nebezpečím manipulace s potenciálně výbušnými směsmi uhlovodík/vzduch, míchání nekompatibilních komponent a nadměrným diferenciálním tlakům mezi skladovací nádrží a dopravníkem. Tam, kde je připojeno větší množství nádrží na společný systém jímání par, musí být systém pečlivě projektován, aby bylo zajištěno, že kapalinové/parní spojení jsou vždy zavedena ke stejné nádrži a aby se minimalizovalo riziko při nehodách. Dosažené environmentální přínosy: Emisní redukční potenciál je limitován unikáním v rámci systémů napojení par jak „na palubě“ dopravního prostředku, tak v rámci zařízení. Mohou být dosaženy účinnosti více než 95 %. Účinnost se snižuje, pokud se používají horní nakládací ramena jímání par nominálně utěsněná proti otevřenému poklopu, následkem zvýšeného potenciálu pro unikání kolem těsnění poklopu a kvůli emisím z otevřeného poklopu před a po nakládce. Provozuschopnost: Tato technika se poměrně snadno obsluhuje, ale vyžaduje zvýšené kontroly tlakových a podtlakových pojistných ventilů a testy unikání par. V nízkých částech parního potrubního systému a v tělesech zachycovačů detonace se mohou hromadit kondenzáty a mohou představovat možný problém s jejich odstraněním. Použitelnost: Vyvažování výparů netlakových skladovacích nádrží a dopravních prostředků je použitelné pouze u nádrží s pevnou střechou (FRT). Dopravní prostředky vyžadují, aby byly instalovány systémy jímání par „na palubě“ kromě případu, kdy se uskutečňuje modifikovaná nakládka vrchem. Pouze omezený počet námořních tankerů obecného účelu je vybaven potrubím pro jímání par. Tlaková zatížitelnost jak skladovacích nádrží, tak dopravních nádrží musí být na přiměřené úrovni, aby systém vyvažování výparů přiměl k činnosti a nezpůsoboval emise tlakovými a podtlakovými pojistnými ventily následkem nadměrných tlaků nebo podtlaků. Tam, kde se během nakládky dopravního prostředku provádí vyvažování výparů, musí být zvažována možná křížová kontaminace skladované kapaliny s parou dříve dopravovaného nákladu vytlačovanou z dopravního prostředku. Tam, kde se provádí vyvažování výparů během vykládky, musí vlastník dopravního prostředku zvažovat účinek na příští náklad, který má být 225 naložen. To může vyústit v pročišťování dopravního prostředku (možná nekontrolované, např. pročišťování nádrže lodi na volném moři) před další nakládkou. Bezpečnostní aspekty: Vyvažování výparů představuje potenciál pro velká nebezpečí, zejména riziko požáru a exploze. Existuje potenciál pro zablokování způsobené částečkami rzi atd. nebo poškození zachycovačů detonace způsobené špatnou údržbou. Sporné otázky projektu jsou nejdůležitější, např. jak skladovací, tak dopravní nádrž musí být vybavena tlakovými a podtlakovými pojistnými ventily. V minulosti došlo k závažným zhroucením nádrží a dopravních prostředků následkem nehod podtlakem, když byla zablokována potrubí vyvažování výparů nebo nebyla správně otevírána. K požáru nebo explozi došlo následkem vadného fungování parních vyrovnávacích systémů nebo nedostatku přiměřené údržby zachycovačů detonace. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Instalování vyrovnání par je středně až vysokonákladovou alternativou. Značné náklady jsou místně specifické podle daného zařízení, protože závisí na rozvržení existujících skladovacích nádrží a vzdálenosti mezi nádržemi a nakládacím zařízením. Náklady nevznikají jen v zařízení. U dopravních prostředků jsou běžně vyžadovány systémy sběru par. Náklady na jejich instalaci, obzvláště u lodí, které nemají instalovány systémy inertního plynu, jsou vysoké. 4.2.8.2 Úprava par při nakládání dopravních prostředků Popis: Úprava par vyžaduje, aby páry byly během nakládky jímány a dopraveny do systému úpravy par potrubím. Systémy úpravy par při nakládání dopravních prostředků jsou stejné jako ty, které jsou používány pro plnění nádrží. Ty jsou popsány v Kapitole 4.1.3.15. Jímání par z dopravního prostředku, který se nakládá, je stejné jako u vyvažování výparů, popsané v kapitole 4.2.8.1. Dosažené environmentální přínosy: Emisní redukční potenciál je limitován: • • účinností systému jímání par a účinností systému úpravy par. Může dojít k unikání v systémech napojování par jak „na palubě“ dopravního prostředku, tak v zařízení. Účinnost jímání par se snižuje, pokud se používají horní nakládací ramena následkem zvýšeného potenciálu unikání kolem těsnění poklopu a kvůli emisím z poklopu, který musí být otevřen před a po nakládce. Účinnost systému úpravy par závisí na použité technologii a parách produktu, které jsou upravovány. Ačkoli může být dosaženo celkového snížení emisí tím, že máme dva systémy v řadě, snížení emisí může být malé ve srovnáním s provozováním jen jednostupňového procesu. Například jednostupňové jednotky regenerace par benzínu (VRU) mohou dosáhnout průměrné účinnosti 99 %. Přidáním druhého stupně se může odstranit dalších 0,9 %. Investiční a provozní náklady druhého stupně mají za následek vysoké náklady na tunu 226 snížených emisí. Kromě toho jednotky druhého stupně produkují dodatečné emise do ovzduší, např. nepřímý CO2 díky spotřebě elektřiny nebo NOx z oxidačního činidla, které musí být posuzovány ve vztahu k dosažitelnému snížení emisí VOC. Provozuschopnost: Provozuschopnost závisí na použité metodě úpravy (viz. kapitola 4.1.3.15.1 až 4.1.3.15.5). Při běžných procesech jsou bez obsluhy a automaticky ovládané, ale mohou mít vysoké požadavky na údržbu. Je potřeba speciálně vyškolený personál pro provoz a údržbu. Použitelnost: Emise z nakládky a vykládky jsou diskontinuální a význam těchto emisí závisí na látce a objemu, který je emitován. V Nizozemí jsou například významné emise metanolu, a proto musí být snižovány, pokud je emitováno přes 500 kg/rok. Nicméně nebyly zpřístupněny žádné další informace TWG, aby se rozhodlo, kdy kvalifikovat emise jako významné. Vyvažování výparů nebo úprava vytlačovaných par během aktivit nakládky se běžně používají a jsou k dispozici metody pro širokou škálu produktů, ale mohou být citlivé na kolísání průtoku nebo na koncentraci nebo na kontaminující látky (např. H2S rozbíjí uhlíková aktivní centra). Vodní páry způsobují problémy u systémů fungujících při nízkých teplotách. Bezpečnostní aspekty: Každá metoda musí být vyhodnocena vzhledem k individuálním bezpečnostním aspektům, např. potenciál pro nekontrolované exotermické reakce v rámci adsorpčních systémů. Energie/odpady/napříč prostředím: Většina systémů úpravy má vysokou spotřebu energie s odpovídajícími emisemi CO2.. V mnoha systémech existuje potenciál pro tvorbu odpadů (spotřebované aktivní uhlí z adsorpčních systémů, kontaminované proudy odpadních vod atd.). Tepelná oxidace má za následek tvorbu produktů spalování. Chladící systémy mohou používat látky vyčerpávající ozón. Ekonomika: Úprava par je vysokonákladovou alternativou jak z hlediska investičních, tak provozních nákladů. Nedávná zpráva vydaná Evropskou komisí, DG Životní prostředí (AEAT, Rudd and Hill, Opatření pro snížení emisí VOC během nakládky a vykládky lodí EU, srpen 2001) došla k závěru, že „náklady na opatření snížení na tunu při nakládce lodí jsou vyšší než nejdražší opatření, u kterých je pravděpodobné, že je členské státy zavedou, aby vyhověly národním emisním stropům…“. Referenční literatura: [176, EIPPCB Ineke Jansen, 2004, 180, Nizozemí, 2004] [184, TETSP, 2004] 4.2.9 ECM pro systémy manipulace s výrobky - provozní – plynné emise Hlavními zdroji fugitivních emisí v systému skladové dopravy a manipulace jsou dříky ventilů, příruby, spojení a otevřené konce, vzorkovací body a těsnění čerpadel. Technická ECM pro každý z těchto možných zdrojů jsou popsána níže. 227 4.2.9.1 Vysoce kvalitní zařízení Popis: V mnoha případech může používaní kvalitnějšího zařízení mít za následek snížení emisí. U nových systémů to běžně nevede k velkému zvýšení investičních nákladů. Ale u existujících systémů náhrada zařízením se zlepšenou kvalitou často není ekonomicky ospravedlnitelná. Například jsou k dispozici vysoce kvalitní utěsněné ventily, které mají velice nízké fugitivní emise. Aby bylo dosaženo nízkých emisí, používají tyto ventily utěsňovací systémy, jsou sestaveny v souladu s přísnými přípustnými odchylkami a pečlivě smontovány. Provozuschopnost: Použití kvalitnějšího zařízení může snížit prostoje a požadavky na údržbu. Použitelnost: Široce použitelné. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Nízké náklady pro nové systémy. Vysoké náklady, pokud je zařízení vybavováno dodatečně. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.9.2 Eliminace potrubí s otevřenými konci a ventily Popis: Potrubí s otevřenými konci se vyskytují u výpustí z drenážních kanálů nebo u vzorkovacích bodů. Obvykle jsou vybaveny ventilem, který je většinou uzavřen. Všechny drenážní kanály, které nejsou provozovány pravidelně, jsou obvykle vybaveny uzávěrem, slepou přírubou nebo zátkou. Pokud musí být provozovány pravidelně, jsou vybaveny druhým ventilem. Provozuschopnost: Odstranit uzávěr, slepé příruby atd. vyžaduje více času. Použitelnost: Široce použitelné. Bezpečnostní aspekty: Snižuje riziko náhodného vylití. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Představuje nízkonákladovou techniku. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 228 4.2.9.3 Vlnovcové ventily Popis: Vlnovcové ventily nemají žádné emise z dříku, protože tento typ těsnění obsahuje kovový vlnovec, který tvoří bariéru mezi talířem a tělesem ventilu. Nicméně výsledné snížení emisí ve srovnání s kvalitními ventily se stoupajícím dříkem není dostatečné, aby ospravedlnilo velmi vysoké dodatečné náklady z environmentálních důvodů. Tyto ventily se používají ze zdravotních nebo bezpečnostních důvodů pro vysoce toxické provozy (aby se snížilo riziko vystavení obsluhy toxickým parám) nebo ve vysoce korozivních provozech (aby se zabránilo rizikům spojeným s korozí komponent ventilu potenciálně vedoucím ke ztrátě zadržování). Provozuschopnost: Vlnovec je slabou stránkou tohoto typu systému a jeho životnost může být dost proměnlivá. V důsledku toho je tento typ těsnění obvykle zálohován konvenční těsnící ucpávkou a může být vybaven detektorem unikání pro případ selhání. Použitelnost: Vlnovcové ventily se používají pro toxické a korozivní produkty, protože dodatečné náklady na tyto ventily neospravedlňují jejich použití pro méně nebezpečné produkty. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Vlnovcové ventily jsou vysokonákladovými položkami ve srovnání s utěsněnými ventily. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.9.4 Ventily s membránou Popis: V tomto typu ventilu se používá membrána, aby izolovala fungující části ventilu od kapaliny v hlavním tělese. Membrána se může také používat k regulaci průtoku. Avšak pokud membrána selže, dojde k emisím. Provozuschopnost: Výhodami tohoto typu ventilu je nepřítomnost problémů s lůžkem ventilu a nulové požadavky na ucpávkové těsnění. Materiál membrány je obvykle limitujícím faktorem pro maximální provozní tlak a teplotu. Selhání membrány způsobuje rychlou ztrátu integrity. Použitelnost: Protože neexistují žádné částice pohybující se v kapalině, ventily se často používají u agresivních kapalin, ve kterých mohou být například přítomny nějaké pevné materiály. Těleso samotné může být také odolné proti korozi. Bezpečnostní aspekty: Potenciál pro prasknutí membrány znamená, že by měly být řádně zváženy následky selhání, obzvláště pokud se manipuluje s toxickými nebo hořlavými produkty. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. 229 Ekonomika: Pro nová zařízení je to nízkonákladová položka, pro dodatečně vybavovaná zařízení náklady závisí na projektu současného systému. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.9.5 Rotační regulační ventily Popis: Regulační ventily se často otevírají a zavírají a jsou proto náchylnější k unikání než uzavírací ventily. Použití rotačních regulačních ventilů namísto ventilů se stoupajícím dříkem snižuje emise do ovzduší. Provozuschopnost: Obdobná jako u regulačních ventilů se stoupajícím dříkem. Použitelnost: Regulační ventily s rotačním dříkem nemusí mít pro určitá použití požadované průtokové charakteristiky zajišťované regulačními ventily se stoupajícím dříkem. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Pro nová zařízení je to nízkonákladová položka, pro dodatečně vybavovaná zařízení náklady závisí na projektu současného systému. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.9.6 Čerpadla s měnitelnou rychlostí Popis: Regulační ventily se často otevírají a zavírají a jsou proto náchylnější k unikání než uzavírací ventily. Použití čerpadel s měnitelnou rychlostí místo ventilů se stoupajícím dříkem snižuje emise do ovzduší. Provozuschopnost: Provozuschopnost závisí na projektu v komplexnosti regulace podobná automatizovanému ventilu. systému, ale běžně je Použitelnost: Použitelnost je závislá na celkovém projektu systému. Bezpečnostní aspekty: žádné Energie/odpady/napříč prostředím: žádné Ekonomika: Použití čerpadla s měnitelnou rychlostí je nízkonákladovou položkou pro nové systémy. Vysoké náklady vzniknou, pokud je zařízení dodatečně vybavováno mimo normální harmonogram údržby. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 230 4.2.9.7 Ventily s dvojitou stěnou Popis: Jsou k dispozici ventily s dvojitou stěnou, které jsou standardními ventily s vnějším sekundárním zachycováním, které hermeticky zapouzdřují všechny kritické části, které představují možný zdroj unikání a emisí. Tyto ventily jsou nezbytnou položkou ve všech monitorovaných systémech s dvojitými stěnami a mohou být připojeny buď k trubkám nebo nádržím svařovanými nebo přírubovými spoji. Obrázek 4.16: Schéma patentovaného ventilu s dvojitou stěnou [160. Sidoma Systeme GmbH, 2003] Dosažené environmentální přínosy: Technicky může být dosaženo nulových emisí. Provozuschopnost: Maximální přípustný tlak je 40 bar a maximální přípustná teplota je 450 oC. Použitelnost: Široce použitelné, zejména pro benzín, benzen a těkavé kapaliny. Bezpečnostní aspekty: žádné. Ekonomika: Viz. ekonomika pro kombinaci nádrže s dvojitou stěnou a spodním vypouštěním a ventilu s dvojitou stěnou v kapitole 4.1.6.1.12. Referenční literatura: [160, Sidoma Systeme GmbH, 2003] 4.2.9.8 Bezpečnostní tlakové a tepelné ventily Popis: Bezpečnostní ventily jsou připevňovány k dopravním systémům, aby se zabránilo vytvoření tlaku následkem solární tepelné absorpce nebo v nouzových situacích. Větrací otvory bezpečnostních ventilů mohou být spojeny potrubím zpět do vhodného bezpečného bodu v dopravním nebo skladovacím systému na druhé straně zablokovaného zařízení. 231 Bezpečnostní ventily, které emitují do atmosféry, by měly vyústit v bezpečné vzdálenosti od personálu, aby se předcházelo nehodám. Tepelné bezpečnostní ventily jsou projektovány pro případy požárů stejně jako pro tepelnou expanzi následkem účinků okolí. Podobné bezpečnostní systémy se používají pro kapaliny, které mohou podléhat rozkladu a nemohou být blokovány mezi dvěma uzavřenými ventily. V nouzových situacích, např. při rychlém uzavření potrubního ventilu může vzniknout tlakový ráz, který překročí maximální přípustný provozní tlak potrubí. V takových případech jsou projektovány tlakové rázové bezpečnostní systémy, aby chránily celistvost potrubí. Potrubnímu rázu může být zabráněno nebo může být minimalizován používáním systémů pro regulaci rychlosti uzavírání ventilů, obvykle načasováním regulačního ventilu nebo připevněním převodové skříně k manuálnímu ventilu. Potenciál potrubního rázu se zvyšuje v poměru k délce potrubí a tam, kde je na něj podezření, by měl být matematicky modelován, aby se určily rychlosti uzavírání ventilů. Provozuschopnost: Bezpečnostní ventily vyžadují pravidelnou kontrolu a údržbu. Použitelnost: Široce použitelné. Bezpečnostní aspekty: Značně snižuje riziko unikání následkem nadměrného tlaku. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Nízké až střední náklady. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 4.2.9.9 Bezucpávková čerpadla Popis: Kvůli izolaci vnitřních částí čerpadla od atmosféry vyžadují všechna čerpadla kromě ochranným obalem hermeticky uzavřených motorových čerpadel a membránových čerpadel (s magnetickým pohonem) těsnění v místě, kde hřídel prostupuje pláštěm. V bezucpávkových hermeticky uzavřených motorových čerpadlech jsou vzájemně propojeny plášť dutiny, rotor motoru a plášť čerpadla. V důsledku toho se ložiska motoru pohybují v produktu, který je čerpán a jsou eliminována veškerá těsnění hřídele. V důsledku toho tato čerpadla nejsou vhodná pro přepravu látek obsahujících částice. Provozuschopnost: Údržba elektrických částí motoru vyžaduje, aby byla jednotka úplně vyčištěna od procesních tekutin. Použitelnost: Bezucpávková hermeticky uzavřená čerpadla nemohou být používána u produktů, které mohou obsahovat pevné částečky. Pro manipulaci s chlorovanými rozpouštědly se běžně používá odstředivé čerpadlo s magnetickým přenosem. 232 Bezpečnostní aspekty: Bezucpávková hermeticky uzavřená čerpadla představují větší riziko požáru, když přepravují hořlavé látky. Energie/odpady/napříč prostředím: V závislosti na projektu systému může čištění jednotky způsobovat dodatečné odpady ve srovnání se sestavou tradičního motoru čerpadla. Bezucpávková čerpadla vyžadují více energie ve srovnání s konvenčními čerpadly. Ekonomika: Střední náklady pro nové systémy a vysoké náklady pro dodatečné vybavení zařízení. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] [156, ECSA, 2000] 4.2.9.10 Zlepšená jednoduchá těsnění pro čerpadla Popis: Využívané technologie zahrnují vysoce pokročilé konečné prvky a jiné modelovací metody v optimalizaci tvarů komponent, výpočtové dynamiky tekutin, vývoje specializovaných materiálů, vylepšené tribologické vlastnosti úprav třecích čel profilů povrchů a přednastavené utěsněné sestavy, aby se eliminovaly chyby vzniklé při smontování. Dalším faktorem podpory zvýšené účinnosti a spolehlivosti nových těsnících technologií je schopnost testování účinnosti výrobci těsnění. Pokud je vyžadováno podchycení nebezpečí ze sestavy jednoduchého těsnění, je obvyklé zahrnout nějakou formu vnějšího záchytného zařízení, aby se umožnilo jímání jakýchkoli abnormálních úrovní unikání par, a tam, kde je to vyžadováno, se varovala obsluha poplašným zařízením indukovaným tlakem. Existuje mnoho druhů sekundárních záchytných zařízení včetně pevných nebo plovoucích pouzder a okrajových těsnění (zapínaných pružinou nebo tlakem). Prostor mezi mechanickým těsněním a některými typy sekundárních záchytných zařízení může být vyplněn tekutinou, aby zajistil prostředí, ve kterém se předchází degradaci nebo krystalizaci. Abychom se vyhnuli emisím, je důležité, aby těsnění čerpadla (a tvarovek a těsnění trubek) byla montována a instalována tak, aby během provozu byla technicky nepropustná směrem do okolní atmosféry a aby těsnění nebyla vytlačována během normálních provozních podmínek. Při výběru vhodné těsnící metody a surovin jsou obvykle zvažovány následující aspekty: • • • charakteristika látky mechanické, tepelné požadavky a požadavky produktu stabilita vůči prostředku, který má být přepravován. Dosažené environmentální přínosy: U vylepšených jednoduchých mechanických těsnění byly uvedeny rychlosti unikání mezi 0,42 a 1,25 g/h z jednoho petrochemického závodu v Nizozemí a mezi 0,63 a 1,67 g/h z chemického závodu v Německu. Tato zkušenost a data byly začleněny do německé směrnice VDI 2440, která doporučuje, aby obsluha používala 1 g/h jako průměrnou rychlost unikání z jednoduchých mechanických těsnění na procesních čerpadlech. Hodnoty emisí jsou obvykle pod 1 g/h při normálních provozních podmínkách v oboru. 233 Provozuschopnost: Jednoduchá mechanická těsnění zajišťují spolehlivé těsnění vzhledem k vynaloženým nákladům pro většinu provozů VOC v souladu se specifikacemi normy API 682 za předpokladu, že je vyhověno následujícím podmínkám: • • • hustota provozní tekutiny > 0,4 rozpětí tlaku par v těsnící komoře je dostatečné pro mazání čela provozní nebo proplachovací tekutina zajišťuje dostatečné mazání a chlazení čel těsnění. Pro agresivní nebo tuhnoucí produkty může být potřeba speciální těsnění. Použitelnost: Vylepšená těsnění jsou vhodná ve většině případů, i když je třeba vyšší stupeň dovedností pro instalaci a údržbu ve srovnání s utěsňovanými ucpávkovými čerpadly. Bezpečnostní aspekty: žádné. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Utěsňovaná ucpávka zajišťuje nejekonomičtější formu těsnění. Jednoduché mechanické těsnění zajišťuje náhradu se středními náklady pro nové vybavení, ale mohou být vysoké pro dodatečné vybavení, protože mohou být vyžadovány rozsáhlé modifikace hřídele čerpadla. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002, 157 VDI, 2001] [18, UBA, 1999] [149, ESA, 2004] [175, TWG, 2003] 4.2.9.11 Dvojitá nepřetlaková těsnění pro čerpadla Popis: Vylepšení jednoduchého těsnění (které obsahuje procesní tekutinu) představuje zahrnutí druhého mechanického těsnění vně tohoto primárního těsnění. Unikající páry, vstupující do zachycovací komory mezi dvěma těsněními, mohou potom být účinně dopravovány kanálem na fléru nebo na systém regenerace par. Dosažené environmentální přínosy: Duální těsnící sestavy s upravenou kapalinou zajišťují hodnoty emisí obvykle pod 0,01 g/h s dosažením emisních úrovní menších než 10 ppm (< 1 g/den), pokud jsou emise vedeny na fléru nebo na systém regenerace par. Aby se dosáhlo téměř kompletní eliminace emisí do atmosféry, může být použit proud plynného dusíku, aby se obsah mazaného mechanického těsnění pročistil plynem a aby se dopravoval kanálem na regeneraci/likvidaci systému. Provozuschopnost: Obvykle existuje spojení z vrchní strany zásobníku na fléru nebo do systému regenerace par spolu s clonou a poplašným zařízením pro varování o zhoršení těsnící výkonnosti primárního těsnění. Použitelnost: Běžně používané, pokud je tekutina, se kterou se manipuluje, VOC. Někteří provozovatelé používají pročišťování dusíkem. 234 Referenční literatura: [149, ESA, 2004] 4.2.9.12 Dvojitá přetlaková těsnění pro čerpadla Popis: Tato technika se skládá ze dvou těsnění s uzavírací tekutinou (kapalina nebo plyn) působící mezi nimi při tlaku větším než je u procesního proudu. Jakékoli unikání (do atmosféry nebo příchozí do procesního proudu) je uzavřeno tekutinou, a proto je velmi důležitý výběr uzavírací tekutiny, aby byla kompatibilní s procesním proudem. Kapalinou mazaná mechanická těsnění obvykle používají vodu nebo lehký mazací olej jako uzavírací tekutinu dodávanou ze samostatného podpůrného systému, plynem mazané konstrukce využívají vhodný zdroj plynu v závodu, např. dusík, řízený regulačním systémem. Jednoduchost a velice nízká spotřeba energie duálních přetlakových plynových těsnění byly silným hnacím motorem pro rozvoj této technologie v posledních letech. Dosažené environmentální přínosy: Duální tlakové systémy reálně eliminují unikání procesní tekutiny do životního prostředí a mají většinou emisní hodnoty blížící se nule, obvykle popsané jako „neměřitelné existující přístrojovou technologií“. Provozuschopnost: Potenciál selhání uzavíracího systému udržet tlak větší než u procesního proudu, ačkoli je nepravděpodobný, musí být vzat do úvahy. Systém může být nakonfigurován tak, aby informoval obsluhu o problému. Navíc moderní duální přetlaková mechanická těsnění mohou být vybavena komponentami, které odolají selhání uzavíracího systému a po určitou dobu účinně obsáhnou proces; většina mezinárodních norem pro čerpadla nyní vyžaduje charakteristiky, které zajišťují tuto schopnost. Použitelnost: Tento typ těsnící sestavy je použitelný pro těsnění procesních tekutin s nízkými mazacími vlastnostmi, v provozech, kde jsou jednoduchá těsnění nespolehlivá nebo kde se často mohou měnit procesní tekutiny (např. potrubí) a volí se, když je tekutina, se kterou se manipuluje, částečně nebezpečná. Ekonomika: Dvojité mechanické těsnící systémy jsou drahé. Referenční literatura: [113, TETSP, 2001, 149, ESA, 2004] 4.2.9.13 Těsnění pro kompresory Popis: Otázky týkající se těsnění kompresorů jsou podobné jako u čerpadel (viz. Kapitola 4.2.9.10, 4.2.9.11 až 4.2.9.13). Objemové nízkorychlostní kompresory se obvykle utěsňují jednoduchým mechanickým těsněním mazaným olejem, který rovnoměrně proudí dovnitř ložiska. Olej je oddělován a recyklován. Běžnou praxí je používat aktivované okrajové těsnění směřující ven z primárního těsnění, aby se zachytilo jakékoliv unikání oleje a které napomáhá dopravovat kontaminovaný olej kanálem do vhodné jímací komory. Tato koncepce je zlepšena přidáním mechanického zachycovacího těsnění mazaného plynem. U této techniky není požadován žádný kapalinový uzávěr a přepravovaný plyn při 235 atmosférických podmínkách v uzavírací komoře sám zajišťuje mazání uzavíracího těsnění. Další výhodou je, že uzavírací komora je přímo napojena na fléru nebo na systém regenerace par s clonou a poplašným zařízením pro varování při zhoršení těsnící výkonnosti primárního těsnění. Příležitostně se používá dusíkový uzávěr pro pročištění vnějšího uzavíracího těsnění, aby napomohl zachycení a separaci mazacího oleje a plynu, který je přepravován. V případech, kdy je přepravovaný plyn kontaminován toxickou nečistotou (např. H2S v kyselém uhlovodíkovém plynu), může být opět použit dusík k propláchnutí procesní strany uzavíracího těsnění. Tam, kde tento způsob není praktický, se může provádět pročištění inertním plynem. V provozech s velmi vysokým tlakem je plyn strháván přes dvě primární těsnění a uzavírací těsnění. Tento trojitý tandemový systém byl úspěšně používán pro utěsňování kompresorů pro recyklaci uhlovodíků. Ekonomika: Olejem mazaná mechanická těsnění mají vysoké investiční náklady. Přínosem mechanických těsnění mazaných plynem jsou nižší investiční a provozní náklady. Referenční literatura: [149, ESA, 2004] 4.2.9.14 Vylepšené přípojky pro odběr vzorků Popis: Přípojky k odběru vzorků mohou být vybaveny vzorkovacím ventilem typu smýkadla nebo jehlovým ventilem nebo blokovacím ventilem, aby se minimalizovaly emise. Při projektu musí vždy být zváženy bezpečné provozní činnosti. Tam, kde vzorkovací potrubí vyžaduje pročištění, aby se získaly reprezentativní vzorky, mohou být instalována vzorkovací potrubí s uzavřenou smyčkou, které regulují emise z pročišťované kapaliny jejím navrácením buď přímo do procesní linky, jejím jímáním a recyklováním nebo její přepravou do kontrolního zařízení. Provozuschopnost: Je vyžadováno školení a vypracování provozních postupů. Použitelnost: Použitelné pro těkavé produkty. Bezpečnostní aspekty: V projektu musí být vždy zváženy bezpečné provozní činnosti. Energie/odpady/napříč prostředím: žádné. Ekonomika: V závislosti na komplexnosti vzorkovacího systému mohou být náklady nízké až střední. Referenční literatura: [152, TETSP, 2002] 236 4.2.10 ECM pro systémy manipulace s výrobky - nehody a (velké) havárie 4.2.10.1 Přírubová spojení v kapalinově těsných jámách U podzemních potrubí je běžné instalovat všechna přírubová spojení v kapalinově těsných jámách, které jsou přístupné z povrchu. 4.3 Skladování pevných látek 4.3.1 Obecně – Opatření pro regulaci emisí (ECM) Tato kapitola obsahuje obecný přehled emisních regulačních opatření týkajících se skladování různých sypkých materiálů. Tabulka 8.3 v Příloze ukazuje používané metody skladování a odpovídající sypké materiály. Tabulka 8.29 ukazuje stejné sypké materiály v kombinaci s vybranými metodami, které by se měly zvážit při určování BAT. Ve stejné tabulce jsou vybrané metody vyhodnocovány vůči následujícím parametrům. • • • • • potenciál snížení prachu spotřeba energie účinky napříč prostředím investiční požadavky provozní náklady. V následujících kapitolách jsou tyto techniky popsány podrobněji. Nicméně byla identifikována jiná ECM, která se v tabulce 8.29 neobjevují a o kterých se v následujících kapitolách také pojednává. Nakonec byly všechny techniky vyhodnocovány TWG, která došla k závěru, které techniky jsou BAT. Po popisu obecných metod pro minimalizaci prachu ze skladování v Kapitole 4.3.2 jsou v Kapitole 4.3.3 popsány případné organizační metody a v kapitole 4.3.4. primární konstrukční techniky. Kapitola 4.3.5 je trochu odlišná od ostatních částí, protože všechny metody, primární a sekundární, týkající se prevence/snižování prachu, jsou shrnuty do jedné tabulky 4.13. Kapitola 4.3.6 pokračuje popisem primárních postupů pro minimalizaci prachu ze skladování a Kapitola 4.3.7 možnými sekundárními techniky. V Kapitole 4.3.8 se věnuje pozornost předcházení a regulaci výbuchů. 4.3.2 Obecné metody pro minimalizaci prachu ze skladování Existují tři metody snižování množství prachu: 1. Předběžné metody začínají výrobou a dobýváním a snižují tendenci materiálu vytvářet prach předtím, než opustí výrobní závod. Předběžné metody jsou součástí výrobního procesu a jsou proto mimo působnost tohoto dokumentu, kromě některých případů v Kapitole 4.4.2 nejsou dále popsány. 2. Primární metody jsou všechny způsoby snižování emisí během skladování a mohou být rozděleny na: • organizační primární metody: chování obsluhujících pracovníků 237 • • konstrukční primární metody: konstrukce, které předcházejí tvorbě prachu technické primární metody: techniky, které předcházejí tvorbě prachu. 3. Sekundární metody jsou techniky k omezení rozšíření prachu. Tabulka 4.12 dává přehled metod a postupů, které mohou snížit emise prachu ze skladování spolu s odkazem na odpovídající kapitolu, pokud je k dispozici. Kapitola 4.3.3.1 Sekundá rní Konstrukční Technick é Primární Organizační Přístupy a techniky pro snížení emisí TZL • sledování • rozmístění a provoz skladovacích míst (prostřednictvím pracovníků pro plánování a provoz) • údržba (prevence/techniky snižování) • zmenšení ploch vystavených nárazům větru • velkoobjemová sila • přístřešky nebo střechy • kopule • kryty s funkcí automatického stavění • sila a násypné zásobníky • násypy, ploty a/nebo vysázené rostliny chránící proti větru • použití ochrany proti větru • zakrytí otevřených skladovacích zařízení • vlhčení otevřených skladovacích zařízení • rozstřikování vody/vodní clony a tryskové rozstřikování • odsávání skladovacích přístřešků a sil 4.3.4.1 4.3.4.2 4.3.4.3 4.3.4.4 4.3.4.5 4.3.5 4.3.5; 4.3.6.2 4.3.5; 4.3.6.3 4.3.6.1 4.4.6.8; 4.4.6.9 4.3.7 Poznámka: Hranice mezi primárními a sekundárními přístupy není vždy jasná; např. a vodní clona omezuje šíření emisí TZL a je — současně — způsobem vázání TZL. Tabulka 4.12: Přístupy a techniky pro snížení emisí prachu ze skladování a křížové odkazy [17, UBA, 2001] Je důležité poznamenat, že výběr typu skladovacího systému a ECM pro snížení emisí prachu, závisí na vlastnostech produktu. Zejména u finálních výrobků, u kterých jsou podstatné požadavky zákazníka, je výběr skladovacího zařízení a ECM založen na mnoha faktorech, např. odolnosti produktu vůči roztírání, schopnosti lámat se, rozdrtit se, téct a připékat se, chemické stabilitě a citlivosti na vlhkost. 238 4.3.3 Primární organizační metody pro minimalizaci prachu ze skladování 4.3.3.1 Sledování emisí prachu z otevřeného skladování Popis: Jsou nutné pravidelné nebo kontinuální vizuální kontroly, aby bylo zřejmé, zda dochází k emisím prachu z otevřeného skladování a aby se zkontrolovalo, zda preventivní opatření jsou v dobrém stavu, aby bylo možno rychle reagovat a podniknout přiměřená opatření. Měření koncentrací prachu v ovzduší a kolem velkých lokalit se používá jako metoda pro kontrolu a sledování a může být prováděno kontinuálně nebo diskontinuálně. Měření koncentrací prachu také umožňuje zkontrolovat, zda jsou respektovány úrovně kvality vzduchu. Více informací o sledování viz. referenční dokument o všeobecných principech sledování [158, EIPPCB, 2002]. Provozuschopnost: V Nizozemí se ve třech největších lokalitách pro skladování a manipulaci s uhlím a rudami používají systémy pro kontinuální sledování. V Corusu, Ijmuiden výrobce oceli, který vyrábí více než šest milionů tun ocelových produktů ročně, používá kontinuální sledování koncentrací prachu od roku 1990. Ve dvou dalších velkých skladovacích lokalitách v oblasti Rotterdam-Rijnmond se využívá propracovaná měřící síť pro kontinuální sledování s měřícími body na místě a vně daného místa po směru větru. V těchto dvou lokalitách mohou být dokonce zjištěny odlišné úrovně emisí prachu mezi odlišnými směnami. V jedné z lokalit je instalováno sedm monitorovacích zařízení. Aby bylo možné zabránit vlivu povětrnostních podmínek, obzvláště při zvýšené rychlosti větru nebo problematickém směru větru, je v lokalitě Corus osoba, která je zodpovědná za postřikování hromad, učiněna také zodpovědnou za sledování předpovědi počasí. Sledováním předpovědi počasí např. používáním meteorologických přístrojů na místě pomůže zjistit, kdy je nutné zvlhčování hromad a bude se tak předcházet zbytečnému využívání zdrojů pro zvlhčování. Ekonomika: Náklady na pořízení kontinuálního monitorovacího zařízení jsou 7000 EUR. Provozní náklady na zpracování dat a údržbu jsou větší. Referenční literatura: [134, Corus, 1995], [176, EIPPCB Ineke Jansen, 2004] 239 4.3.4 Primární konstrukční techniky pro minimalizaci prachu ze skladování 4.3.4.1 Velkoobjemová sila Popis: Velkoobjemové silo má ploché dno a centrální vyprazdňovací zařízení, v němž je obsah sila stohován ve vodorovných vrstvách. Uvnitř sila je rozdělovač, teleskopická trubka a šnekový systém. Šnekový systém se skládá z rozváděcího šneku a šneku protiprachové překážky. Šnekový systém je připevněn k rozdělovači dráty a vodícími zařízeními, aby udržovaly šnekový systém neustále na povrchu skladovaného materiálu. Použitím filtračních zařízení v teleskopické trubce a v místech předání je vytvářen podtlak a prachu je zabráněno v unikání ze sila. Existují odlišné konstrukční typy: Středový tok U středového toku je vykládání ze dna; materiál si přitažlivostí vytváří svůj vlastní středový průtokový kanál. Povrch materiálu vytváří násypku. Aby se materiál přivedl do středu sila, rotují šneky v protifázi. Rychlost šroubů určuje množství přepraveného materiálu. Středový tok se středovým sloupem Středový sloup podpírá střechu sila. Funkční princip je podobný principu středového toku. Používá se pro velké skladovací kapacity. Diskový sloupec U diskového sloupce je vytvořen umělý středový průtokový sloupec. Středový sloupec se skládá z několika disků. Systém je vhodný pro sypké materiály, které volně netečou a pro ty, které mají proměnlivé průtokové charakteristiky. Použitelnost: Sila se běžně používají k tomu, aby chránila materiál proti vnějšímu vlivu (např. deště) nebo aby se zabránilo ztrátám cenného produktu. Také se běžně používají, když je skladován pevný prachovitý materiál nebo materiál, který obsahuje značné množství prachu a který může mít dopad na životní prostředí. Příklady sypkých materiálů, které se skladují v silech v prachovité formě, jsou: FDG-sádrovec, bramborový škrob, drcený vápenec, popílek, hnojivo a práškové uhlí. Ekonomika: Náklady se mění podle zařízení. Kromě obvyklých cenových faktorů jako jsou investice a údržba musí být zvažovány ztráty jakosti a množství skladovaných materiálů. Hnací síla pro zavádění: Použití systémů sil je vhodné v těch případech, kdy jsou k dispozici pouze malé skladovací plochy, skladovací kapacity jsou omezené a požadavky na předcházení emisím relativně vysoké. Referenční závody: Elektrárna Tiefstack (HEW) pro černé uhlí a FDG-sádrovec, Deuben (MIBRAG), Chemnitz a Lippendorf (VEAG) pro FDG-sádrovec. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] [175, TWG, 2003] 240 4.3.4.2 Přístřešky nebo střechy Popis: Přístřešek nebo střecha nad hromadou mohou snížit emise do ovzduší. Ve skutečnosti je prach tvořen stejnými procesy, které fungují při skladování venku, ale může unikat pouze otvory přístřešku. Otvory přístřešku jsou dveře pro mobilní nakládací stroje a otvory pro větrací systémy. Emise prachu pocházející z otvorů přístřešku jsou relativně nízké, pokud je větrání správně dimenzováno. Vzduch s tuhými znečišťujícími látkami, který je odsáván větráky, může být veden přes vhodné filtrační systémy. Přístřešky mohou dosáhnout velikostí 70 – 90 m v průměru a objemů do 100000 m3. Následující obrázek znázorňuje následující příklady: Obrázek 4.17: Příklady přístřešků [17, UBA, 2001] s odkazem na Schade, Maschinenbau GmbH Jiným příkladem je přístřešek hangárového typu s mostovými jeřáby vybavenými korečky. Jsou to masivní betonové konstrukce, zastřešené a vybavené větracími otvory a otvory pro osvětlení v jejich vysokých stěnách. Tyto otvory jsou běžně zastíněny proti větru. Tento typ skladu je velmi kompaktní a velice přizpůsobivý, protože může být dále rozdělen na buňky o různých objemech. Tyto buňky mohou být relativně lehce vyčleněny pro různá použití. Mostový jeřáb běžně řídí obsluha, ale v poslední době se stalo velmi oblíbeným dálkové automatizované řízení. Automatizované skladiště může dosáhnout objemů desítek tisíc tun a je vhodné nejen pro skladování, ale také pro míchání šarží jednoho materiálu nebo různých materiálů. Tato skladiště jsou vybavena automatickými stroji pro budování a rekultivaci hromad materiálů. Hromady jsou lineární nebo kruhovité a jsou sestaveny ukládáním několika vrstev materiálu. Rekultivace z čela hromady se provádí rotačními korečkovými stroji; ze strany hromady se používají shrnovače. Automatizovaná skladiště obvykle používají gumové pásové dopravníky pro konstrukci a rekultivaci. Různá předávací místa materiálu jsou chráněna konvenčními tkaninovými filtry. Střecha je celistvá bez otvorů; boční zdi mají dveře pro přístup dělníků a strojního zařízení. 241 Provozuschopnost: Při výrobě hydraulických pojiv se používají automatizovaná skladiště s mostovými jeřáby pro skladování slinku a pevných paliv. Použitelnost: Přístřešky jsou běžně používány např. pro homogenizaci a skladování zboží citlivého na vlhkost nebo velmi prašného. Skladiště s mostovými jeřáby jsou vhodná pro manipulaci s velmi malými nebo velkými množstvími všech typů materiálů, včetně slinku a pevných paliv. Účinky napříč prostředím: V důsledku uzavřené konstrukce je jakýkoliv hluk omezen do vnitřních prostor, kde v případě automatizovaných skladišť není trvale přítomen žádný personál. Referenční literatura: [89, Associazione Italiana Technico Economica del Cemento, 2000] [17, UBA, 2001] 4.3.4.3 Kopule Popis: Obrázek 4.18 ukazuje příklad kopule. Byly vyvinuty speciální techniky pro konstrukci kopulí; ve většině případů je použit rámec (speciální nafukovací kruhového tvaru), na který je nastříkán beton. Mohou být postaveny v krátkém čase a mají přijatelnou kapacitu (např. 4000 tun). Výhodou tohoto postupu je nepřítomnost pilířů a schopnost regulovat klima. Obrázek 4.18: Příklad kopule [78, Milieudienst Rijnmond, 1995] Použitelnost: Kopule jsou používány docela široce a pro různé typy produktů takových jako uhlí a hnojiva. Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] 4.3.4.4 Kryty, vztyčující se vlastním ústrojím Popis: Kryt vztyčující se vlastním ústrojím je alternativou pro skladování obilovin pod širým nebem a používá se v USA. U tohoto postupu se produkt ukládá na hromadu se shora pod uzavřeným krytem (plachtou); hromada narůstá pod krytem. Aby se předešlo tomu, že se 242 plachta bude nafukovat, je pod plachtou vytvářen kontinuální podtlak použitím větráků (dva větráky, každý 40 kW). Kryt vztyčující se vlastním ústrojím byl vyvinut, aby: • • • zabránil ztrátám produktu působením větru minimalizoval náklady skladování obilovin dosáhl dobrého provzdušnění obilovin. Kryt musí být odstraněn, když se začne hromada rekultivovat. Nemůže se dát zpět, což znamená, že musí být celá hromada zrekultivována v krátké době, aby se zabránilo poškození produktu počasím. Doba životnosti krytu/plachty je poměrně krátká; dodavatel dává pětiletou záruku. Dosažené environmentální přínosy: Dochází k menším ztrátám produktu než při skladování obilovin pod širým nebem, při kterém svrchní vrstva hromady obilovin musí být upravena, aby se zabránilo tomu, že bude rozfoukána a tím se učiní nevhodnou pro spotřebu. Použitelnost: Tato metoda byla vyvinuta pro skladování obilovin s maximální kapacitou 50000 m3 a po dlouhou dobu. Dodnes byla používána pouze pro skladování obilovin, ale mohla by být také použitelná pro jiné produkty za předpokladu, že tyto produkty mají dobré průtokové vlastnosti a jsou propustné pro vzduch (ve srovnání s obilovinami). Účinky napříč prostředím: Udržování podtlaku vyžaduje spotřebu energie. Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] 4.3.4.5 Sila a násypné zásobníky Popis: Sila jsou hlavně válcovité nádoby s kónicky vyprazdňujícími se částmi. Menší (střední) násypné zásobníky jsou často také pravoúhlé s pyramidovitě tvarovanou vyprazdňovací částí. Doba skladování pevných sypkých látek v těchto nádobách může být velmi krátká; někdy pouze pár minut, např. v dávkovacích násypných zásobnících. Nicméně ve skladovacích silech to může trvat také několik dnů nebo týdnů. Z environmentálního pohledu a z hlediska zdravotních a bezpečnostních otázek je patrné pět kritických záležitostí: • • • • • projekt sila nebo násypného zásobníku z hlediska stability projekt sila nebo násypného zásobníku z hlediska snadného vyprazdňování hromadného materiálu eliminace exploze prachu eliminace prachu, když se silo nebo násypný zásobník naplňuje eliminace prachu, když se silo nebo násypný zásobník vyprazdňuje. Sila jsou obvykle projektována z pohledu stability podle DIN 1055 část 6. Charakteristickým rysem sil je, že k největšímu pnutí v materiálech sila dochází na přechodu mezi kónickou a válcovitou částí. K velkým pnutím dochází, když se silo naplňuje nebo vyprazdňuje. Tloušťka stěn sila musí toto brát v úvahu, aby se předešlo tomu, že se silo zhroutí. Podle DIN 1055 je 243 projekt sila hlavně určen fyzikálními vlastnostmi sypkého materiálu, který má být skladován jako jsou: • • • • • • sypná hmotnost úhel tření o zeď úhel vnitřního skutečného tření hodnota horizontálního zatížení faktor zatížení dna faktor vyprazdňování. Vibrace jsou nejnebezpečnější situací pro sila vedoucí k případnému popraskání svařovacích švů. Vibrace jsou způsobovány materiálem s takzvaným „účinkem klouzavého slepení“, chováním nerovnoměrného toku. Tento účinek může být zjištěn pečlivým zkoumáním chování ve smykovém zkoušeči. Předpokládá se, že sypký materiál po naplnění, bude moci být snadno vyložen. V případě, že sypký materiál ztuhne nebo nebude moct být vyložen kvůli nevhodné konstrukci, musí být vyložen manuálně se všemi následky případné exploze prachu nebo nebezpečného materiálu. Snadné vyložení sypkého materiálu závisí na geometrii kónusu a průměru výtokové trysky, která musí být projektována podle úhlu tření materiálu o zeď kónusu a na soudržnosti (neomezené namáhání na mezi skluzu) materiálu. Tyto vlastnosti se měří v Jenike nebo takzvaném kruhovém smykovém zkoušeči podle doporučení Instituce chemických inženýrů. Běžně se instalují prachové filtry, aby se předešlo emisím během plnění a vyprazdňování; viz. Kapitola 4.3.7. Dosažené environmentální přínosy: Ve srovnání se skladováním na hromadách jsou úrovně emisí velmi nízké, obzvláště když jsou vybaveny prachovými filtry. Použitelnost: Sila a násypné zásobníky jsou široce používány. Bezpečnostní aspekty: K dispozici jsou sila odolná vůči explozi; viz. Kapitola 4.3.8.3. Účinky napříč prostředím: žádné. Referenční literatura: [163, Cefic, 2002] a: DIN 1055: Lastannahmen für Bauten, část 6: Lasten in Silozellen. Beuth Verlag, Berlín, 1987. Jenike, A.W.: Skladování a tok pevných látek. Bull. č. 123, Engng. Exp. St., University of Utah, Salt Lake City, 1964 Schwedes, J.: Fließverhalten von Schüttgütern in Bunkern, Verlag Chemie, Weinheim, 1968. Standardní metody smykového zkoušení pro pevné látky v jemných pevných částicích s použitím Jenike smykové buňky, Instituce chemických inženýrů, Rugby, 1989. 244 4.3.5 Techniky pro prevenci/snížení prachu a opatření užívaná při otevřeném skladování Obecně nejúčinnější postup pro prevenci nebo snížení emisí prachu z otevřeného skladování je uzavřené skladování v přístřešcích, bunkrech nebo silech, ale to není vždy možné z ekonomických, technických a/nebo logistických důvodů. Tato kapitola pojednává o mnoha metodách předcházení a snižování dostupných pro otevřené skladování počínaje tabulkou 4.13: Metody snížení prachu pro otevřené skladování a jejich omezení. V Kapitolách 4.3.6.1, 4.4.6.8 a 4.4.6.9 jsou popsány různé metody pro postřikování vodou. 245 Přístup ke snižování Podélná osa hromady je paralelní s převládajícím větrem Komentář Možná omezení při zavádění: • nepříznivé geografická situace (v údolích/tocích řek) • nepříznivá infrastruktura (silnice a železnice nemohou být odkloněny) • vlastnictví (velikost a tvar dostupných míst) Relevantní typ hromady Dlouhodobé a krátkodobé skladování Ochranná výsadba, větrolamy (viz. kapitola 4.3.6.2) • ochranné výsadby jsou v zimě méně efektivní, protože listy opadají v době, kdy je rychlost zvláště vysoká nebo protivětrná hromada ke snížení rychlosti větru Dlouhodobé a krátkodobé skladování Zvlhčování povrchu hromady kropícím systémem (viz. možná omezení: Kapitola 4.3.6) • citlivost materiál na vlhkost • žádné vodní zdroje • poplatky za odběr podzemní vody • nepoužitelné během větrného počasí • nepoužitelné během mrazivého počasí • nebezpečí znehodnocení zboží (ztráta kvality) Pouze jedna hromada místo několika hromad, pokud je to • nevhodné pro skladování různých sypkých možné; s dvěma hromadami skladujícími stejné množství materiálů dohromady jako jedna vzroste volný povrch o 26% [91, Meyer and • musí být uvažován tvar a velikost místa Eickelpasch, 1999] • vhodná konstrukční zařízení hromady jsou nezbytná • úhly závisí na vlastnostech sypkého materiálu a je složité Jestliže je vztyčena kónická hromada, optimální jejich dosažení. Optimální citovaný úhel je ideální. Úhly boční úhel je a = 55° dosahované v praxi jsou mezi 20 a 45°. Jestliže je hromada vztyčena jako komolý kónus, • s těmito proporcemi může být dosažena optimální optimální proporce horní části k stranové délce minimalizace volného povrchu komolého kónuse je 0.55 Pokud jde o volný povrch hromad, je preferována • kruhové hromady vyžadují speciální dopravníky (např. kruhová průřezová oblast pro kruhové nebo podélné dlouhý dosah) hromady. • uzavřené hromady kruhového tvaru mohou být použity Otevřené hromady kruhového tvaru jsou méně vhodné pouze pro dlouhodobé skladování; hromady, které jsou než hromady kruhového tvaru konstantně konstruovány a regenerovány, jsou vždy otevřené Dlouhodobé a krátkodobé skladování 246 Dlouhodobé a krátkodobé skladování Dlouhodobé a krátkodobé skladování Dlouhodobé a krátkodobé skladování Dlouhodobé skladování Skladování se záchytnými stěnami snižuje volný povrch, vede ke snížení difúzních emisí prachu. Toto snížení je maximalizováno, jestliže je stěna umístěna proti větru otevřeného skladování • je užitečné pro malé a střední hromady, ale ne pro velké hromady • stěny mohou omezovat přístup k hromadám • zádržné stěny vyžadují dodatečné investice Dlouhodobé a krátkodobé skladování Umístění záchytných stěn • nárůsty výšky hromad Dlouhodobé a krátkodobé skladování Zakrytí povrchu celtovinami (4.3.4.4), zpevňování • je relevantní pouze pro dlouhodobé skladování povrchu nebo zatravnění Použití trvalých prach vážících sloučenin (4.3.6.1) • sloučeniny pro vázání prachu mohou poškodit zboží • obvykle je relevantní pro dlouhodobé skladování Neprovedení konstrukce nebo rekultivace během • značný potenciál rušení operací nepříznivého počasí (např. dlouhá období sucha, mrazivá období, vysoké rychlosti větru) Tabulka 4.13: Metody snížení prachu pro otevřené skladování a jejich omezení [17, UBA, 2001] 247 Dlouhodobé skladování Dlouhodobé skladování (až krátkodobé) Krátkodobé skladování 4.3.6 Primární techniky pro minimalizaci prachu ze skladování 4.3.6.1 Postřikování vodou s aditivy nebo bez aditiv Popis: Jedná se o systém postřikování, který používá vodu většinou v kombinaci s aditivy. Na trhu je několik aditiv včetně výrobků, které jsou rychle biologicky rozložitelné (to znamená, že po 20 dnech je 80 % ekologicky škodlivé látky biologicky rozloženo). Aditiva mohou mít následující funkce: Funkce zvlhčování Funkce zvlhčování dává roztoku nebo emulzi, která je rozstřikována, vlastnost prostupovat hluboko do skladovaného produktu. Aditivum může snižovat povrchové napětí emulze nebo roztoku. Výhodou zvlhčování s použitím aditiva je, že emise jsou snížené také při následné manipulaci s produktem. Funkce napěňování Prach je tvořen menšími zpěňovacího aditiva, které budou tyto malé částice následný emisní redukční stabilitě pěny. Funkce vázání částicemi v sypkém materiálu. Přidáním tvoří velmi malé bublinky (0,1 – 50 µm), zachyceny v bublinkách. Jakost pěny a potenciál závisí na velikosti bublinek a Funkce vázání je kombinací schopnosti vázat vlhkost a adhezní funkce. Pro lepší vázání vlhkosti se míchá oxid vápenatý nebo oxid hořečnatý s aditivem. Rostlinné nebo minerální oleje zlepšují adhezi mezi malými částicemi. Speciálními lepidly jsou takzvané látky tvořící krustu. Příkladem je použití latexových polymerů na vodní bázi na hromadách uhlí pod širým nebem. Krusta se vytvoří polymerizací produktu na povrchu hromady, takže vítr není schopen rozrušit jednotlivé částice, viz. obrázek 4.19. Některé materiály jako sádrovec tvoří krustu pouze s vodou a bez použití aditiv. V těchto případech může být použita voda sama o sobě jako krustu tvořící činidlo. Obrázek 4.19: Vytváření krusty na povrchu skladovací hromady [134, Corus, 1995] Dosažené environmentální přínosy: Stačí voda nižší kvality. Účinek tvorby krusty při předcházení prachu je lepší než použití vody. 248 Účinnost postřikování vodou smíchanou s aditivy je velmi závislá na tom, jak je postup provozován a na metodě, četnosti a údržbě úpravy. Účinnost je odhadována na 90 – 99 % (ve srovnání s účinností 80 – 98 %, když se postřikuje pouze vodou). Nevýhodami je, že aditiva mohou ovlivnit jakost materiálu a pro míchání vody a aditiv jsou potřebná další zařízení. Provozuschopnost: Aditivum používané v Port Nordenham je ECS 89 a používá se v konstantním poměru 1: 3750. V Corusu se na hromady uhlí používá emulze s 3 – 5 % latexu. V Corusu byl také proveden výzkum, aby byla nalezena nejvhodnější metoda pro aplikaci latexového roztoku. To vyústilo v konstrukci speciálního postřikovacího kamionu s hydraulicky ovládaným postřikovacím ramenem s délkou 20 m, viz. obrázek 4.20. Bylo zjištěno, že pro tvorbu dobré krusty je velmi důležité rovnoměrné postřikování povrchu hromady. Nicméně takzvaná stříkací pistole nebyla uspokojivá. Pro přípravu postřikovacího roztoku byla postavena míchací stanice s nádržemi pro skladování koncentrátu dodávaného tankery. Směs byla poté čerpána do postřikové nádrže kamionu. Pro získání dobré krusty jsou velmi důležité Meteorologické podmínky během postřikování. Postřikování se neprovádí, když prší, když je mráz nebo když jsou rychlosti větru nad 6 m/s. Pokud by bylo po dlouhou dobu horko, hromada se postříká vodou předtím než je použito činidlo tvořící krustu. Postřik činidlem se provádí, když se vytvoří skladovací nebo směšovací hromada. Po částečném odkrytí hromady se na nové čelo dodá krustu tvořící potah. Po dobu, dokud zůstane skladovací hromada nedotčena, není potřeba opakovat postřikování. Činidla tvořící krustu jsou v Corusu používána od roku 1990. Obrázek 4.20: Rovnoměrné postřikování je nesmírně důležité pro vytváření dobré krusty [134, Corus, 1995] Použitelnost: Tento systém se používá na kameny, rudy, černé a hnědé uhlí, bauxit, strusku a stavební odpady při budování hromad, vykládání vagónů a kamionů a nakládání lodí. Někdy je integrován do čelního nakladače, mobilních nakládacích zařízení nebo shrnovacích dopravníků. Nicméně tvorba krusty je použitelná pouze na hromadách. Ekonomika: Provozní náklady pro Port Nordenham (energie, voda a aditivum) jsou 0,03 DEM na tunu rozestříkané substance (kolem 0,02 EUR) (referenční rok 2000). Referenční závody: Port Nordenham, Německo; Corus, Nizozemí. 249 Referenční literatura: [17, UBA, 2001] [134, Corus, 1995] [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] [175, TWG, 2003] 4.3.6.2 Metody ochrany před větrem Popis: Větrným štítem může být plot nebo síť na hranici skladovacího pozemku. Účelem větrného štítu je snížit rychlost větru, a tímto způsobem snížit emise prachu. Rozmístění větrných štítů závisí na místních podmínkách; je užitečný výzkum s použitím větrných tunelů. Koncepce skladování s náspem byla vyvinuta v Nizozemí v osmdesátých letech v kombinaci s mostem a kultivátory typu výjezdní plošiny. Kultivátor jezdí na vrchu náspu, což umožňuje, aby vrchol skladovací hromady zůstal pod úrovní mostu nebo výjezdní plošiny. Důležitým rozdílem mezi náspem chránícím pouze skladovací hromadu a náspem fungujícím jako větrný štít kolem hranic celého skladovacího pozemku je, že u toho druhého je chráněna také manipulace a doprava na pozemku. Dosažené environmentální přínosy: Výzkum účinků sítí jako větrného štítu pro skladování uhlí v Japonsku ukázal 50 % snížení rychlosti větru. Stejné snížení je dosaženo náspem kolem pravoúhlé hromady ve spojení s mostovým kultivátorem. Násep kolem skladovacích hromad (bez použití mostového kultivátoru) má odhadovanou čistou účinnost 20 – 40 %. To je pouze číslo, protože ačkoliv se snižuje eroze hromad o více než 50 %, emise z manipulace a přepravy (pásovými dopravníky) se zvyšují ve srovnání se skladováním bez redukčních technik. Provozuschopnost: Metoda náspů se používá v terminálu pro dovážené uhlí (17 odlišných jakostí) s kapacitou 8 milionů tun za rok. Uhlí bylo dováženo po moři v lodích s kapacitou 40000 až 150000 tun. V terminálu bylo uhlí nakládáno do vagónů a/nebo na jiné lodě. Použitelnost: Tyto techniky mohou být používány pro jakékoli množství jakéhokoli typu produktu. Účinky napříč prostředím: Existuje riziko, že se do sítí chytí ptáci. Hnací síla pro zavádění: Tento systém byl vyvinut, aby dosáhl: • • • • snížení emisí prachu snížení provozních nákladů automatizováním procesu snížení ztrát následkem ohřevu optimalizovaného míchání různých jakostí uhlí. Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] 4.3.6.3 Plachty nebo sítě Popis: Plachty nebo sítě s jemným sítem se v otevřeném skladování používají pro: • snižování emisí prachu 250 • • snižování nehod způsobovaných ptáky (pro plachty) ochranu materiálu před provlhnutím Nevýhody použití sítí nebo plachet jsou: • • • nedochází k žádnému snižování emisí prachu během dodávání na hromadu nebo rekultivace instalace a odstranění jsou velice náročné na pracovní sílu doba životnosti je velmi krátká. Použitelnost: Jsou používány pro dlouhodobé otevřené skladování velice snadno rozptylovaných látek, kde např. zvlhčování není dostatečné jako prevence emisí prachu. Tento postup se nepoužívá často. Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] 4.3.7 Sekundární techniky pro minimalizaci prachu ze skladování – prachové filtry na sila a násypné zásobníky Popis: Uzavřená skladování, např. sila a přístřešky, jsou obvykle vybavena filtračními systémy, aby během nakládky filtrovaly vytlačovaný vzduch, např. použití tkaninového filtru. Aby se zabránilo tomu, že bude extrahován veškerý vzduch v přístřešku, provádí se extrakce jen na místech s činnostmi nakládky a vykládky. V BREFu Nakládání s odpadními vodami a odpadními plyny jsou popsány různé filtrační systémy s odkazem na: [147, EIPPCB, 2002]. Prachové filtry na sila a násypné zásobníky Sila a násypné zásobníky jsou obvykle vybaveny prachovými filtry, protože hlavně u jemných sypkých prášků se tvoří značné množství prachu, když se silo nebo násypný zásobník naplňují. Svíčkový nebo olejový filtr na vrcholu sila jsou běžnými způsoby, jak eliminovat tento prach. Olejové filtry jsou filtry sloužící k jednomu použití, skládají se z filtračního materiálu, běžně papíru, a podpory, např. ocelové nebo plastové. Olejové filtry musí být dány do úschovy, když se naplní. Naopak těleso svíčkových filtrů je potaženo látkou jako filtračním médiem. Tato látka může být tkaná. Běžným materiálem je polypropylen nebo polyester. Svíčkové filtry se čistí vibrací nebo zpětným impulsem. Čištění je iniciováno po uplynutí filtračního cyklu nebo limitem poklesu tlaku povoleného přes filtr. Prach se tvoří také při vyprazdňování sila nebo zásobníku. Běžně se sypký prášek vykládá rotačním podavačem do pneumatické dopravní linky nebo přímo do šnekového podavače. Prach vytvářený při vykládání může být obecně oddělován olejovými nebo svíčkovými filtry, jak ke popsáno výše. Často jsou přijímána příslušná opatření také dodavatelem sypkého materiálu, aby se zabránilo tvorbě prachu, např.: 251 • • prosévání nebo třídění sypkého materiálu. Běžná zlomová velikost pro jemné částice je 100 µm potahování sypkých látek tenkou adhezní vrstvou, která přilepuje tyto velmi jemné částice k hrubším částicím. Velmi často je rozdělení velikostí částic součástí specifikace. Protože musí být minimalizováno množství částic < 10 µm, množství těchto částic v sypké látce je obvykle uváděno odděleně. Dosažené environmentální přínosy: Prachové filtry na silech a násypných zásobnících běžně dosahují emisních úrovní pro tuhé částice v rozsahu 1 – 10 mg/m3 v závislosti na povaze/typu skladované látky. Provozuschopnost pro sila a násypné zásobníky: Požadovaná filtrační oblast závisí na objemu vytlačovaného plynu nebo objemu plynu potřebného pro pneumatické přepravování sypkých pevných látek do sila. Běžně se udržuje rychlost 1 – 2 m/min. Běžný maximální pokles prachu před čištěním je v rozmezí 4 – 10 kPa. Použitelnost pro sila a násypné zásobníky: Rozhodnutí, zda se použijí olejové nebo svíčkové filtry, závisí na množství prachu, které má být odstraněno. U hrubších materiálů a kratších cyklů naplňování sila jsou výhodnější olejové filtry. Při kontinuálním naplňování a vykládání jemných prášků s použitím násypných zásobníků jsou vhodnější svíčkové filtry. O typu metody snižování může být rozhodnuto pouze případ od případu. Bezpečnostní aspekty pro sila a násypné zásobníky: Obecně existuje při manipulaci a skladování jemných prášků organických materiálů nebezpečí exploze prachu. Sila obsahující jemné organické materiály jsou pročišťována dusíkem. Opatření pro zamezení exploze jsou popsána mj. ve „VDI Richtlinie 2263, Staubbrände und Staubexplosionen“. Referenční literatura: [148, VDI- Verlag, 1994] [147, EIPPCB, 2002, 163, Cefic, 2002] a: Löffler, F: Staubabscheiden, Stuttgart, Thieme Verlag, New York, 1998. VDI 2263, Staubbrände und Staubexplosionen“ ve VDI Richtlinie zur Reinhaltung der Luft, vol. 6, VDI Verlag, Düsseldorf. 4.3.8 Opatření pro prevenci nehod a (velkých) havárií V mnoha průmyslových odvětvích se skladují a/nebo se manipuluje s organickými – pevnými – sypkými materiály. Tyto organické pevné látky jsou hořlavé v situacích, kdy je k dispozici kyslík a zdroj vznícení; prach z organických pevných látek může být dokonce výbušný. Zdroje vznícení jsou popsány v Kapitole 4.1.6.2.1 - Hořlavé oblasti a zdroje vznícení. Kapitola 4.3.8.2 představuje závěry průzkumu, který byl prováděn ve Spojeném království s souvislosti s velkými požáry ve skladech a jiných skladištních oblastech zahrnujících pouze pevné materiály. V Kapitolách 4.3.8.3 a 4.3.8.4 jsou popsány některé techniky pro předcházení a regulaci explozí. 252 4.3.8.1 Bezpečnost a řízení rizik Viz. Kapitola 4.1.6.1, kde se pojednává o Směrnici Seveso pro skladování nebezpečných kapalin nebo zkapalněných plynů v nádržích. Stejná pravidla jsou platná pro skladování a manipulaci s nebezpečnými pevnými látkami bez ohledu na typ skladování. 4.3.8.2 Požáry ve skladech obsahujících pevné látky Popis: Byla vypracována analýza 290 požárů týkajících se pevných materiálů, skladovaných ve skladech ve Spojeném království. Výsledky identifikovaly určité kategorie materiálů (viz. tabulka 4.14), běžné zdroje vznícení (viz. tabulka 4.15), přítomnost skrápěcích systémů a příspěvek žhářství ke statistikám. Typy relevantních pevných materiálů byly kategorizovány podle jejich typu a konečného použití. Kategorie odrážejí široké spektrum materiálů, které se ve skladování nacházejí. Jak je uvedeno v tabulce 4.14, obalové materiály jsou položky nejčastěji postižené v požárech. V současné době je středem zájmu hlavně zboží uvnitř těchto obalů. Počet, kolikrát byl materiál zapojen do nehod* Papír (ne obalový materiál) 53 Textily 64 Potraviny 28 Nábytek 51 Plasty 60 Chemikálie 27 Tuzemské zboží 42 Řezivo 25 Obecné balení 133 * Byl přítomen více než jeden materiál v počtu požárů Materiál Procento celku 11.0 13.2 5.8 10.6 12.4 5.6 8.7 5.2 27.5 Tabulka 4.14: Materiály obsažené v 290 požárech [135, C.M. Bidgood and P.F. Nolan, 1995] Příčina každého požáru (tam, kde je známá) byla zaznamenána, aby byly zjištěny typy zdrojů vznícení odpovědných za skladové požáry; jsou uvedeny v tabulce 4.15 Zdroj zapálení Úmyslný Elektrická závada Kuřácké materiály Ohřívače Děti se zápalkami Práce za horka Práce za chladu Fluorescenční lampy Odpad po hoření Spontánní hoření Ostatní Neznámý Počet nehod 84 27 26 12 4 11 4 5 9 7 19 82 253 Procento celku 29.0 9.3 9.0 4.1 1.4 3.8 1.4 1.7 3.1 2.4 6.5 28.3 Tabulka 4.15: Zdroje vznícení [135, C.M. Bidgood and P.F. Nolan, 1995] Tento průzkum ukázal, že 86 % skladovacích budov nebylo vybaveno aktivními systémy protipožární ochrany a asi 3% měly instalovány skrápěcí systém, ale ten byl v době požáru vypnutý. Výskyt žhářských útoků v průmyslových a komerčních prostorách se během posledních 20 let velmi zvýšil a nyní je velkým problémem, vůči němuž jsou sklady obzvláště citlivé. Žhářství je největší jednotlivou příčinou požárů ve skladech, odpovědnou za 29 % všech nehod. Referenční literatura: [135, C.M. Bidgood and P.F. Nolan, 1995] 4.3.8.3 Sila odolná vůči výbuchu Popis: Příkladem sila odolného vůči výbuchu je silo instalované ve firmě Bissinger GmbH, Zaberfeld pro skladování a nakládku a vykládku obilné mouky a má následující charakteristiky: • nejvyšší případné, ale ekonomicky životaschopné snížení možnosti výbuchu stavebními opatřeními • ochrana připojeného vozidla během nakládky/vykládky a jiných připojených zařízení, pokud dojde k explozi a ochrana příslušného okolí před energií, která je uvolněna během exploze • zajištění detekčních systémů exploze • automatické překrývání inertní látkou ve všech možných úrovních látky. Konstrukce sila je schopna absorbovat energii z exploze, aby nezasáhla připojené vozidlo během nakládky nebo vykládky. Veškeré zařízení sila je odolné vůči tlaku a je vyrobeno z antistatického materiálu včetně filtračního zařízení. Referenční literatura: [14, informace dodavatele, 1994] 4.3.8.4 Pojistné větrací otvory Popis: Exploze jsou charakterizovány velmi rychlým nárůstem tlaku a teploty a řádně fungující pojistný větrací otvor by měl být odolný vůči obojímu. Pojistný ventil se otevře, když se tlak – následkem exploze – zvýší přetlakem 0,05 bar nebo ve zvláštních případech již přetlakem 0,01 bar. Odpadní plyny budou radiálně proudit větracím otvorem, který je také vybaven flérou bránící plamenům uniknout z nádrže nebo sila. Na rozdíl od konvenčních pojistných větracích otvorů, se např. větrací otvor znázorněný na obrázku 4.21 (patentovaný projekt) po výbuchu rychle uzavírá, aby zabránil vstupu kyslíku do sila nebo nádrže a následnému požáru. 254 Obrázek 4.21: Příklad pojistného větracího otvoru (patentovaný projekt) [145, Hoerbicher, 2001] Provozuschopnost: V následujících situacích, kdy došlo k explozi, ventil prokázal, že funguje dobře: • • • • • na nádržích a silech, kde došlo k explozi prachu při skladování obilí na nádržích a silech skladujících hořlavé kapaliny v dobývacích zařízeních používaných v průmyslu na místech, kde je podkladem uhlí v zařízeních pro vysušování. Tento typ pojistného větracího otvoru po explozi nevyžaduje údržbu. Použitelnost: Pojistný ventil znázorněný na obrázku 4.21 může být použit na nová a existující sila a nádrže. Používá se přes 150000 ventilů této konstrukce v takových zařízeních, u kterých by mohlo dojít k explozím prachu nebo k explozím z oleje-prachu. Účinky napříč prostředím: Žádné. Bezpečnostní aspekty: Žádné negativní bezpečnostní aspekty. Pojistné ventily předcházejí explozím nádrže nebo sila. Referenční literatura: [145, Hoerbicher, 2001] 4.3.9 Vyluhování do půdy nebo povrchových vod Nebyly předloženy žádné informace. 4.4 Manipulace s pevnými látkami 4.4.1 Opatření pro regulaci emisí (ECM) Tato kapitola obsahuje obecný přehled emisních regulačních opatření pro manipulaci s různými sypkými materiály. Tabulka 8.4 v Příloze ukazuje použité metody manipulace a odpovídající sypké materiály. Tabulka 8.30 uvádí tytéž sypké materiály v kombinaci s vybranými metodami, které by se měly zvážit při určování BAT. Ve stejné tabulce jsou vybrané metody vyhodnocovány ve vztahu k následujícím parametrům: 255 • • • • • potenciál snížení prachu spotřeba energie účinky napříč prostředím investiční požadavky provozní náklady. V následujících kapitolách jsou tyto techniky popsány podrobněji. Nicméně byla identifikována také jiná ECM, která se v tabulce 8.30 neobjevují a o kterých se v následujících kapitolách také pojednává. Nakonec byly všechny techniky vyhodnocovány TWG a TWG došel k závěru, které z těchto technik jsou BAT. Obecné metody pro minimalizaci emisí prachu jsou popsány v kapitole 4.4.2 a případné primární organizační metody jsou popsány v kapitole 4.4.3. V kapitole 4.4.5 jsou popsány případné primární metody a v kapitole 4.4.6 je popsáno poměrně velké množství možných sekundárních metod. Kapitola 4.4.7 se zaměřuje na manipulaci s balenými pevnými látkami a v kapitole 4.4.8 se věnuje pozornost předcházení a regulaci výbuchů. 4.4.2 Obecné metody pro minimalizaci prachu z manipulace Existuje několik metod pro minimalizaci prachu: 1.Předběžné metody začínají procesy výroby a dobývání a snižují tendenci materiálu vytvářet prach předtím než opustí výrobní závod. Předběžné metody jsou součástí výrobního procesu a jsou proto mimo působnost tohoto dokumentu a s výjimkou následujících příkladů nejsou dále popsány. Výroba pelet nebo briket • • jemné rudy s velikostí částic 100 µm a menší jsou formovány (s aditivy) do malých hrudek a jsou zakalovány ohněm pelety mohou být vyráběny např. z některých produktů hnojiv nebo brikety v případě vlhkých materiálů s jednoznačným cílem zmenšit povrch a tendenci sypkého materiálu vytvářet prach během procesů nakládky a vykládky. Postřikování • postřikováním vápence vodou a aditivy může být dosaženo trvanlivého spojení částic prachu s vápencem. Postřikování se provádí v samotném vápencovém lomu, aby se snížila tvorba prachu během místních provozních činností drcení, třídění, přepravování a plnění. • Těžené minerální soli jsou zpracovávány drcením a mletím přímo v lomu. „Přilepený prach“ (= nejjemnější částice soli s velikostmi < 0,2 mm) je oddělován průchodem přes síto nebo tříděním vzduchem. Výsledkem je produkt, který téměř nebude tvořit prach během nakládky a zpracování. Použití předběžných prostředků má svá omezení, pokud ovlivňuje vlastnosti výrobků, které jsou požadovány kupujícím. Například existují procesy, které snižují tendenci k prašnosti zrn ošetřením řepkovým olejem nebo chemickými ochrannými prostředky (např. močovinou nebo kyselinou propionovou). Nicméně ošetření značně snižuje 256 marketingové alternativy a alternativy použití, protože mouka ze zrn, která jsou ošetřena řepkovým olejem, již nemůže být použita pro pečení. 2.Primární metody jsou všechny způsoby snižování emisí během manipulace a mohou být rozděleny na: • • organizační primární metody: chování obsluhujících pracovníků technické primární metody: techniky, které předcházejí tvorbě prachu. 3.Sekundární metody jsou techniky snižování emisí, aby se omezilo šíření prachu Tabulka 4.16. udává přehled metod a postupů ke snížení emisí prachu z nakládky a vykládky a pokud byly předloženy informace, jsou podrobně popsány v kapitolách zmíněných ve stejné tabulce. Je důležité poznamenat, že výběr typu manipulačního systému a ECM ke snížení emisí prachu závisí na vlastnostech produktu. Zejména u konečných produktů, u kterých jsou podstatné zákazníkovy specifikace, je výběr skladovacího zařízení a ECM založen na mnoha faktorech jako jsou odolnost produktu vůči roztírání, schopnost lámat se, rozdrtit se, téct a připékat se, chemická stabilita a citlivost na vlhkost. Referenční literatura: [17, UBA, 2001,175, TWG, 2003] 257 Organizační Primární Přístupy a techniky snižování TZL Meteorologické podmínky Pokyny (pro jeřábníka) při použití drapáku: • zkrácení délky pádu při vykládání materiálu • úplné uzavření drapáku/čelistí po naložení materiálu • ponechání drapáku v násypných zásobnících po dostatečně dlouhou dobu po vyložení • zastavení provozu drapáku, pokud je vítr příliš silný Kapitola 4.4.3.1 4.4.3.2 Opatření (pro obsluhu) při použití pásového dopravníku: • vhodná rychlost dopravníku • zajistit, aby se materiál nenakládal až po okraje pásu Opatření (pro obsluhu) při použití lopatového nakladače: • snížení délky pádu při vykládání materiálu • volba správné polohy při vykládání na nákladní automobil Rozmístění a provoz skladovacích míst (prostřednictvím pracovníků pro plánování a provoz) • snížení přepravních vzdáleností • přizpůsobení rychlosti vozu • silnice s tvrdým povrchem • zmenšení ploch vystavených nárazům větru 4.4.3.3 Optimalizované drapáky Použití uzavřených dopravníků (např. trubkové pásové dopravníky, šnekové dopravníky) 4.4.5.1 4.4.5.2 Technické Pásový dopravník bez nosných válců Primární opatření u běžných pásových dopravníků Primární opatření u dopravních skluzů Minimalizace rychlosti klesání Minimalizace délky volného pádu (např. kaskádové násypné zásobníky) Použití protiprachových překážek u výsypných jam a násypných zásobníků Zásobník s nízkým obsahem prachu Konstrukce vozidel se zaobleným vrškem karoserie Zástěny pro otevřené pásové dopravníky Skříň nebo kryt zdroje emisí Použití krytů, clon nebo kónusu u plnících trubek Odsávací systémy Filtrační systémy pro pneumatické dopravníky Výsypné jámy se sacím zařízením, skříní a protiprachovými překážkami Optimalizované vykládací zásobníky(v přístavech) Techniky rozstřikování vody/vodní clony a tryskové rozstřikování 4.4.3.4 4.4.3.5 4.4.5.3 4.4.5.4 4.4.5.5 4.4.5.6 4.4.5.7 Sekundární 4.4.5.8 4.4.5.9 4.4.5.10 4.4.6.1 4.4.6.2 4.4.6.3 4.4.6.4 4.4.6.5 4.4.6.6 4.4.6.7 4.4.6.8 4.4.6.9 Čištění pásových dopravníků 4.4.6.10 Vybavení nákladních vozidel mechanickými/hydraulickými klapkami 4.4.6.11 Čištění silnic 4.4.6.12 Čištění pneumatik vozidel 4.4.6.13 Poznámka: Hranice mezi primárními a sekundárními přístupy není vždy jasná; např. a vodní clona omezuje šíření emisí TZL a je — současně — způsob vázání TZL. Tabulka 4.16: Přístupy a techniky pro snížení emisí prachu z nakládky a vykládky 258 [17, UBA, 2001,134, Corus, 1995] [91, Meyer and Eickelpasch, 1999] 4.4.3 Primární organizační metody pro minimalizaci prachu z manipulace 4.4.3.1 Meteorologické podmínky Popis: Předcházení rozptylu prachu následkem nakládky a vykládky na otevřeném prostranství se provádí přerušením přepravy během velkých větrů v závislosti na místní situaci a směru větru. V Nizozemí je například přeprava přerušena, pokud při posouzení disperzní třídy překročí rychlost větru následující hodnoty: • • • třídy S1 a S2 8 m/s (síla větru 4; mírný vánek) třída S3 14 m/s (síla větru 6; silný vítr) třídy S4 a S5 20 m/s (síla větru 8; čerstvá vichřice) Vysvětlení disperzních tříd je také uvedeno v příloze 8.4: S1 S2 S3 S4 S5 vysoce citlivé na unášení, nelze navlhčit vysoce citlivé na unášení, lze navlhčit mírně citlivé na unášení, nelze navlhčit mírně citlivé na unášení, lze navlhčit necitlivé nebo velmi mírně citlivé na unášení. Provozuschopnost: Toto opatření má účinek na provoz závodu v důsledku přerušení přepravy během špatných povětrnostních podmínek. Použitelnost: Toto opatření může být snadněji používáno, když se budují hromady než když se nakládají a vykládají dopravníky. Nicméně je to zároveň obtížnější, pokud je hromada součástí kontinuálního procesu. Bezpečnostní aspekty: žádné. Účinky napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Přerušení nakládání může být velmi nákladné, pokud musí být zablokovány lodě a následují-li velké pokuty za zdržné (zdržení lodi), platí to také pro kamiony, vlaky, obsluhující personál atd. Referenční literatura: [15, InfoMil, 2001,175, TWG, 2003] 4.4.3.2 Pokyny pro jeřábníka při použití drapáku Popis: Viz. obrázek 4.22 na další stránce. 259 Obrázek 4.22: Rozhodovací diagram pro řidiče jeřábu, aby zabránil akumulaci prachu [134, Corus, 1995] Dodatek k výše uvedenému diagramu: nakládání a vykládání materiálů patřících do disperzních tříd S1, S2 a S3 a možná S4 se uskutečňuje drapáky svrchu přikrytými. Drapák může být otevřen pouze během vykládky poté, co klesl pod hranu násypného zásobníku nebo alternativně pod hranu větrných clon. Dalšími důležitými opatřeními jsou úplné uzavření drapáku/čelistí po nabrání materiálu a ponechání drapáku v násypkách po dostatečnou dobu po vyložení materiálu. Použitelnost: Může být použito vždy. Pečlivá obsluha drapáku by měla být dlouhodobá. Bezpečnostní aspekty: žádné. Ekonomika: Velmi nízkonákladové opatření. Referenční závod: Corus, Nizozemí Referenční literatura: [17, UBA, 2001] [15, InfoMil, 2001] 260 4.4.3.3 Opatření (pro obsluhu) při používání pásového dopravníku Nebyly předloženy žádné informace. 4.4.3.4 Opatření (pro obsluhu) při použití lopatového nakladače Popis: Snížení délky pádu a výběr správné polohy během vykládání do kamionu při použití lopatového nakladače jsou důležitými faktory při předcházení hromadění prachu. Obrázek 4.23: Ilustrace, jak zabránit akumulaci prachu při používání lopatového nakladače [134, Corus, 1995] Použitelnost: Může být použito vždy. Opatrné obsluhování lopatového nakladače by mohlo trvat delší dobu. Bezpečnostní aspekty: žádné. Ekonomika: Velmi nízkonákladové opatření. Referenční závod: Corus, Nizozemí Referenční literatura: [134, Corus, 1995] 4.4.3.5 Rozmístění a provoz skladovacích lokalit (projektantem a obslužným personálem) 4.4.3.5.1 Snížení diskontinuální přepravy a přepravních vzdáleností 261 Popis: Při rozhodování o rozvržení pozemku pro skladování prašného materiálu je důležitým opatřením pro snížení prašných emisí co nejvíce zkrátit přepravní vzdálenosti, aby se minimalizoval počet dopravních obratů na místě. Také látky, které nejsou citlivé na unášení kvůli své vlhkosti, mohou přispět k emisím prachu, když je materiál drcen na kousky vozidly, která přes něj přejíždějí a rozvíří ho. Diskontinuální přeprava (nakládače, kamion) obecně vytváří více prašných emisí než kontinuální přeprava, např. dopravníky. Dopravníky mohou být relativně snadno přikryty, kdežto opatření na snížení emisí pro kamióny a nakládače jsou většinou méně efektivní. Použitelnost: Rozmístění, které minimalizuje množství dopravních pohybů, může být použito pro nově budované závody, ale u existujících závodů by bylo obtížné jej dosáhnout. Bezpečnostní aspekty: žádné. Ekonomika: Způsoby kontinuální dopravy mohou být použity v nových lokalitách, přechod od diskontinuálních dopravních způsobů ke kontinuálním dopravním způsobům v existujících lokalitách by mohl být nákladný. Referenční literatura: [15, InfoMil, 2001], [147, VDI-Verlag, 1994], [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] 4.4.3.5.2 Přizpůsobení rychlosti vozidel Popis: Pro snížení prachu, který je rozviřován, musí vozidla snížit rychlost jízdy, čehož lze dosáhnout instalováním retardérů rychlosti. Provozuschopnost: Lze snadněji vyžadovat od personálu pracujícího na místě než od třetích stran. Použitelnost: Může být použito všude. Bezpečnostní aspekty: žádné. Účinky napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Nulové náklady. Referenční závody: Několik závodů v Duisburgu, Německo. Referenční literatura: [15, InfoMil, 2001, 52, Staatliches Umweltamt Duisburg, 2000] 4.4.3.5.3 Komunikace s pevnými povrchy Popis: Problém způsobený prachem hromadícím se na vozidlech jezdících po písčitých komunikacích a půdě může být vyřešen používáním komunikací s pevnými povrchy, například betonovými nebo asfaltovými. Výhodou těchto komunikací je, že mohou být 262 snadno čištěny, viz. kapitola 4.4.6.12. Mohlo by být užitečné cesty ohraničit, aby se zabránilo vozidlům v jízdě na písčitých površích, nebo dát na krajnice rohože z nepálených cihel. Další výhodou pevného povrchu je, že předchází znečištění půdy. Použitelnost: Komunikace s pevnými povrchy se běžně používají tam, kde jezdí nákladní a osobní auta, avšak tam, kde se používají velká vozidla se lžícemi, nebo když se cesty používají pouze dočasně, komunikace nejsou obvykle vybaveny pevným povrchem. Bezpečnostní aspekty: žádné. Referenční závody: Corus, Nizozemí a několik závodů v Duisburgu, Německo. Referenční literatura: [52, Staatliches Umweltamt Duisburg, 2000, 134, Corus, 1995, 148 VDI-Verlag, 1994], [15, InfoMil, 2001], [183, EIPPCB, 2004] 4.4.4 Primární konstrukční techniky pro minimalizaci prachu z nakládky a vykládky 4.4.4.1 Nakládka a vykládka v uzavřených budovách Popis: Nakládka a vykládka se může uskutečňovat v uzavřených budovách, například v přístřešku. Aby se zabránilo unikání prachu, může být přístřešek vybaven automaticky se otevírajícími a zavírajícími dveřmi nebo závěsy. Toto opatření lze použít pro činnosti nakládky/vykládky z kamionů, vlaků a (malých) lodí. Použitelnost: Může se používat u nových i existujících zařízení a pro všechny druhy materiálů. Nicméně se bude běžněji používat u materiálů, které jsou citlivé na meteorologické podmínky, aby se zabránilo ztrátám jakosti, např. v potravinářském průmyslu. Bezpečnostní aspekty: Mohou se objevit výbušné směsi prach/vzduch, pokud se nepoužívají odsávací systémy nebo nejsou používány řádně. Ekonomika: Vysokonákladová alternativa.. Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst, Rijnmond, 1995] 4.4.5 Primární techniky pro minimalizaci prachu z manipulace 4.4.5.1 Optimalizované drapáky Popis: Hlavními vlastnostmi drapáku, který zabraňuje tvorbě prachu: • • • • • je seshora uzavřen, aby se zabránilo jakémukoliv vlivu větru geometrický tvar a jeho optimální únosnost, které brání přetížení objem drapáku by měl vždy být vyšší než objem, který je dán křivkou drapáku (křivka drapáku je křivka, která je opsána čelistmi drapáku při poklesu do materiálu) povrch by měl být hladký, aby se předešlo přilnutí materiálu kapacita uzávěru drapáku během trvalého provozu. 263 Konstrukce uzavřené čelisti s otvorem ve tvaru násypného zásobníku má všechny výše zmíněné vlastnosti. Obrázek 4.24: Konstrukce uzavřené drapákové čelisti s otvorem ve tvaru násypného zásobníku (přední a boční pohled) [17, UBA, 2001] s odkazem na MB Kröger Greifertechnik GmbH Dosažené environmentální přínosy: Uzavřená konstrukce minimalizuje tvorbu emisí prachu, ale emise prachu a rozsypání materiálu mohou stále způsobovat značné materiálové ztráty - 2 až 5 %. Ekonomika: Jako hrubý návod lze uvést, že drapák o objemu 13 m3 stojí 83000 DEM (kolem 42000 EUR). Musí být zváženy dodatečné náklady, např. na instalaci jeřábu. Referenční závody: Tyto typy drapáků se používají v několika námořních a říčních přístavech jako jsou Neuss nebo Orsoy. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 4.4.5.2 Uzavřené dopravníky Popis: Následující uzavřené dopravníky jsou popsány v kapitole 3. • pneumatické dopravníky; viz. kapitola 3.4.2.18 • korýtkové řetězové dopravníky; viz. kapitola 3.4.2.16.1 • šnekové dopravníky; viz. kapitola 3.4.2.17. Speciálním typem uzavřeného pásového dopravníku je takový, u kterého pás samotný nebo druhý pás uzavírá materiál; jsou popsány v kapitole 3.4.2.14. • pásové dopravníky se smyčkou • trubkové pásové dopravníky • dvojité pásové dopravníky • skládací pásové dopravníky • zipové dopravníky. 264 Další podrobnosti o těchto dopravnících kromě zipového dopravníku jsou uvedeny v tabulce 4.17. Vyvinut pro specifické situace viz. poznámka 1) Nevýhody Aplikovatelnost Kapacita Dopravovaný materiál Smyčkový pás Ano Trubkový pás Dvojitý pás Sklápěcí pás Ano Ano Ano Viz. Délka < 5000 m Viz. poznámka 2) Viz. poznámka 2) poznámka 2) Použitý 400 t/h Často použitý do 3000 t/h Kousky < 100 mm Ne příliš velké kousky Použitý do 4000 t/h; teoreticky 15000 t/h Ne příliš velké kousky Ne často používaný Prakticky 1500 t/h; teoreticky neznámé Ne příliš velké kousky Tabulka 4.17: Porovnání různých uzavřených pásových dopravníků [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] Poznámka 1): Dopravníky tohoto typu jsou vyvinuty kvůli: • menším ztrátám rozsypáním a menšímu objemu prachu • jakosti výrobku, která není ovlivněna počasím • možnosti příkrých až velmi příkrých sklonů • možnosti velmi těsných oblouků (kromě dvojitého pásu). Poznámka 2): U dopravníků typu trubkového pásu a závěsného pásu jsou možné sklony 20 až 40 stupňů (až do 60 stupňů). U dvojitých pásových dopravníků a skládacích pásových dopravníků jsou možné sklony 90 stupňů. Avšak je to vždy závislé na výrobku, který je přepravován. Všechny dopravníky kromě dvojitého pásového dopravníku jsou schopny tvořit oblouky, což předchází nutnosti vytváření předávacích míst a tím možných emisních zdrojů. Těsnost oblouků se liší typ od typu; u trubkových pásových dopravníků může být zaoblení až do několika stovek metrů, kdežto skládací pásové dopravníky a závěsné pásové dopravníky potřebují pouze několik metrů (jenom 0,4 metry pro pásové dopravníky se smyčkou). Dosažené environmentální přínosy: Referencí pro srovnání je zapouzdřený konvenční pásový dopravník dopravující obiloviny. U uzavřeného pásového dopravníku se stejným počtem předávacích míst může být běžně dosaženo snížení emisí prachu o 80 – 90 %. V situaci, kdy je možno vyhnout se dvěma předávacím místům, se odhaduje, že účinnost bude až 95 – 98 %. Ve srovnání se stejnou referenční metodou při přepravě uhlí nebo rudy a se stejným počtem předávacích míst je odhadováno dosažitelné snížení emisí prachu 95 – 98 %. Při vyhnutí se dvěma předávacím místům se účinnost odhaduje až na 98 – 99 %. Předávací místa jsou důležitým zdrojem emisí prachu a dosažitelné snížení emisí závisí na možnosti vyhnout se předávacím místům použitím uzavřených pásových dopravníků kvůli jejich schopnosti tvořit oblouky. Emise z předávacích míst závisí na typu materiálu a 265 konstrukci předávacího místa, ale lze konstatovat, že emise z jednoduchého a uzavřeného předávacího místa týkající se uhlí nebo rudy budou kolem 0,3 – 2 gramy na tunu. U obilovin by to mohlo být méně. Studie o energetické účinnosti 10 km konvenčního pozemního dopravníku v BHP Gregory/Crinum v Austrálii ukázala, že může být dosaženo značných úspor energie kombinací: • • • dobrého projektu dopravníku, včetně vodících kladek a rozestupů vodících kladek přesných povolených odchylek instalace pásu se speciálním nízkým valivým odporem povlaku řemenice. Použitelnost: Trubkové pásové dopravníky se používají velmi často. Běžně se používají dvojité pásové a závěsné dopravníky. Skládací pásové dopravníky se používají méně často. Bezpečnostní aspekty: žádné. Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst, Rijnmond, 1995] [17, UBA, 2001] [140, informace dodavatele, 2001] 4.4.5.3 Dopravní pás bez podpůrných řemenic Hlavním zdrojem emisí prachu z pásů je situace, kdy se vracející se část pásu dostává do styku s podpůrnými řemenicemi. Vyhneme-li se používání těchto podpůrných řemenic, můžeme předejít těmto emisím. Techniky bez podpůrných řemenic jsou: • • • vzduchový pás dopravník s nízkým třením dopravník s diaboly. Výhodou pásů bez podpůrných řemenic je, že jsou vhodnější pro své uzavření. Potřebují menší údržbu než konvenční pásový dopravník, na druhé straně jsou méně přístupné pro údržbu, což je kompenzováno menší potřebou údržby. 4.4.5.3.1 Vzduchový pás Popis: Pás nesoucí materiál se pohybuje na vrchní straně fólie s malými otvory, skrz kterou je foukán vzduch. Vytvoří se vzduchový film mezi fólií a pásem, který nese materiál. Dosažené environmentální přínosy: Odhadované snížení emisí ve srovnání s konvenčním uzavřeným pásovým dopravníkem je 60 – 90 %. Provozuschopnost: Maximální délka vzduchového pásu je 300 metrů. Šířka se pohybuje od 300 – 1800 mm. Kapacita je kolem 3400 m3 za hodinu. Použitelnost: Metoda se používá často, obzvláště u velmi prašných výrobků, které nemohou být zvlhčovány, protože tento typ dopravníku může být snadno uzavřen. Může se používat pro přepravu všech druhů materiálů. 266 Bezpečnostní aspekty: žádné. Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst, Rijnmond, 1995] 4.4.5.3.2 Dopravník s nízkým třením Popis: U dopravníku s nízkým třením je pás korýtkový a klouže na kluzném pásu s nízkým odporem; viz. obrázek 4.25. Obrázek 4.25: Dopravník s nízkým třením [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] Dosažené environmentální přínosy: Odhadované snížení emisí ve srovnání s konvenčním uzavřeným pásovým dopravníkem je 60 – 90 %. Provozuschopnost: U dopravníku s nízkým třením pás částečně klouže přes plech nebo fólii. To způsobuje vyšší odpor než u konvenčních dopravníků, a proto se tato metoda používá pouze na krátké vzdálenosti a s nízkou kapacitou. Maximální délka pásu je 300 metrů. Šířka se pohybuje od 300 – 1800 mm. Kapacita je kolem 3400 m3 za hodinu. Použitelnost: Metoda se používá často, obzvláště u velmi prašných výrobků, které nemohou být zvlhčovány, protože tento typ dopravníku může být snadno uzavřen. Může se používat pro přepravu všech druhů materiálů. Bezpečnostní aspekty: žádné. Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst, Rijnmond, 1995] 4.4.5.3.3 Dopravník s diabolem Popis: U tohoto typu dopravníku se pás přizpůsobuje diabolovému tvaru válce, jak je ukázáno na obrázku 4.26. 267 Obrázek 4.26: Pásový dopravník s diabolem [78, DCMR Milieudienst, Rijnmond, 1995] Dosažené environmentální přínosy: Odhadované snížení emisí ve srovnání s konvenčním uzavřeným pásovým dopravníkem je 60 – 90 %. Provozuschopnost: Rychlost povrchu diabol všude neodpovídá rychlosti pásu kvůli tvaru diabola, což může způsobit závažné opotřebení pásu. Opotřebení lze předejít zvýšením napětí pásu, aby se zamezilo kontaktu pásu s diabolem uprostřed. Opotřebení se zvýší nárůstem kapacity a délky pásu. Maximální délka pásu je 300 metrů. Šířka se pohybuje od 300 – 1800 mm. Kapacita je kolem 3400 m3 za hodinu. Použitelnost: Metoda se používá často, obzvláště u velmi prašných výrobků, které nemohou být zvlhčovány, protože tento typ dopravníku může být snadno uzavřen. Může se používat pro přepravu všech druhů materiálů. Bezpečnostní aspekty: žádné. Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst, Rijnmond, 1995] 4.4.5.4 Primární opatření u konvenčních pásových dopravníků Popis: K prevenci tvorby prachu vycházejícího z vrchní strany pásového dopravníku se používají následující opatření: • • • • • • zvýšení napětí pásu umístění podpůrných řemenic blíž k sobě umístění plechu nebo fólie pod pás v místě nakládky snížení rychlosti pásu zvětšení šířky pásu uzpůsobení pásu na více konkávní K prevenci tvorby prachu vycházejícího zpod pásového dopravníku se používají následující opatření: • volba typu pásu (předchází připékání materiálu) 268 • vložení aditiva pro prevenci připékání na pás (např. vodní film na pás, když se přepravuje „surový“ cukr). Bezpečnostní aspekty: žádné. Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst, Rijnmond, 1995] 4.4.5.5 Primární opatření u dopravních skluzů (např. u pásových dopravníků) Popis: Projekt dopravních skluzů z dopravníku na dopravník hraje velmi důležitou roli ve snaze dosáhnout, aby: • • • • • překládka nevytvořila žádné rozsypání dopravní skluz nakládal materiál na přijímající dopravník ve středu a bez šikmosti, aby nebylo ovlivněno vedení stopy přijímajícího dopravníku skluz se snažil dosáhnout toku materiálu na přijímací pás rychlostí stejnou nebo obdobnou jako je rychlost přijímacího dopravníku byly účinně řízeny problémy následkem zábran jako jsou nadměrná nebo nedostatečná výška pádu, existující šířka a výška hlavy skluzu, šířka, délka nástavce skluzu apod. byla minimalizována degradace materiálu způsobená překládkou pro minimalizaci tvorby prachu. Tyto cíle mohou být dosaženy přesným vypočítáním trajektorie materiálu z dodávajícího dopravníku a řízením materiálu překládkou při malých úhlech dopadu, aby se přivodil „volný tok“ materiálu překládkou. Je k dispozici modelační proces k vytvoření podrobných projektů. Společnost v USA přizpůsobila principy měkkých nakládacích dopravních skluzů (používajících výše zmíněnou technologii „volného toku“), aby vyvinula standardní překládkové stanice, které plně regulují/pojmou prach, který se tvoří při mnoha použitích skluzů. Toho bylo dosaženo „pasivním“ systémem regulace prachu bez použití uzavření v budovách nebo podobných zařízení. Patentovaná technologie řídí tok vzduchu sérií komor, které způsobují zpětný tlak a klidný pohyb vzduchu, aby se aglomeroval prach a vrátil ho zpět do hlavního materiálového toku. Provozuschopnost: Základem procesu je projekt parametrů pro překládku. Jakmile zákazník podrobně popsal 20 – 25 klíčových parametrů (a v případě existující překládky – konstrukční podrobnosti současného zařízení), může být projekt uskutečněn během 6 – 8 hodin. Použitelnost: Výpočtový postup může být použit pro nové nebo existující překládky, které potřebují být nahrazeny kvalitnějšími. Bezpečnostní aspekty: žádné. Účinky napříč prostředím: žádné. Ekonomika: Ve srovnání s konvenčním dopravním skluzem nevznikají žádné dodatečné náklady. Referenční literatura: [142, Martin Engineering, 2001] 269 4.4.5.6 Minimalizace rychlosti klesání nakládaného materiálu Popis: Je-li rychlost padajícího materiálu příliš vysoká, oddělují se částice a uvolňují se malé částečky prachu. Navíc je vzduch hnán ve směru s padajícím materiálem a vynáší prach k výstupu vykladače. Dopad sypkého materiálu může také způsobit dodatečné emise prachu. Emise prachu závisí na délce pádu. Rychlost pádu materiálu může být snížena: • • • • instalováním přepážek uvnitř dlouhých potrubí (např. v dlouhých plnících potrubích) používáním nakládací hlavy na konci potrubí, aby se reguloval výstupní objem používáním kaskády (např. kaskádové trubky a kaskádové násypné zásobníky) používáním minimálního úhlu spádu (např. skluzy). Kaskáda má zvýhodněnou kombinaci nízkých výšek pádů a snížení rychlosti, protože materiál klouže a padá střídavě (viz.. obrázek 3.38). Bezpečnostní aspekty: žádné. Účinky napříč prostředím: žádné. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 4.4.5.7 Minimalizace délky volného pádu Popis: Aby se minimalizovaly emise prachu při nakládání kamionů, vlaků nebo jiných dopravních jednotek nebo při budování hromady, výpustný otvor vykládacího zařízení (např. svislé trubky) by měl dosahovat dolů na dno nákladového prostoru nebo na materiál, který je už složen na hromadu. Automatická úprava výšky je nejpřesnějším způsobem. Použitelnost: Násypné zásobníky (viz. kapitola 3.4.2.3), svislé roury (viz. kapitola 3.4.2.9), svislé trubky (viz. kapitola 3.4.2.10) a kaskádové trubky (viz. kapitola 3.4.2.11) mohou dosáhnout velmi nízkých výšek pádu, když jsou řádně obsluhovány. Pro látky s disperzní třídou S5 není výška pádu tak kritická. Bezpečnostní aspekty: žádné. Účinky napříč prostředím: žádné. Referenční literatura: [15, InfoMil, 2001, 133, OSPAR, 1998] 4.4.5.8 Výsypné jámy s prašnými bariérami Popis: Výsypná jáma s protiprachovými bariérami je popsána v kapitole 3.4.2.8 a znázorněna na obrázku 3.35. Výsypná jáma vybavená protiprachovými bariérami, sacím zařízením a částečným zakrytím sběrné oblasti je popsána v kapitole 4.4.6.6. 270 Provozuschopnost: Musí být zohledněna skutečnost, že protiprachové překážky snižují kapacitu průtoku, což může vést k emisím prachu, pokud je kapacita průtoku nižší než kapacita vykládání kamionu nebo vagónu. Použitelnost: Výsypné jámy byly vyvinuty pro vykládání zrna, ale v principu jsou použitelné pro všechny volně proudící sypké materiály. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 4.4.5.9 Zásobník s nízkou prašností Popis: V referenci [91, Meyer and Eickelpasch, 1999] výzkum ukázal, že důležitým faktorem pro emise prachu z vykládky materiálů drapákem do zásobníku je konstrukce přijímajícího zásobníku. Obrázek 4.27 znázorňuje porovnání různých konstrukcí. Zásobníky číslo 3 a 4 vykazují nejnižší emise. Obrázek 4.27: Emise prachu z bunkrů s rozdílnou konstrukcí [91, Meyer and Eickelpasch, 1999] Podrobnější srovnání zásobníku (bunkru) číslo 3 a 4 (tj. více emisních bodů) ukazuje, že zásobník č. 4 s důmyslněji zmenšeným otvorem má nejvyšší snížení emisí. Obrázek 4.28 znázorňuje detailní emise prachu ze zásobníku (bunkru) číslo 4 z 1, 3, 5 a 7 bodů a v tabulce 4.18 jsou uvedeny z bunkru č. 3 a 4. Obrázek 4.28: Detailní emise prachu z bunkru č. 4 [91, Meyer and Eickelpasch, 1999] Snížení (%) v bunkru 3 Snížení (%) v bunkru 4 Počet uvažovaných emisních bodů 1 3 5 7 84 86 85 85 84 92 91 90 Tabulka 4.18: Snížení emisí v bunkru č. 3 a 4 [91, Meyer and Eickelpasch, 1999] 271 Provozuschopnost: Žádná praktická data nejsou k dispozici. Použitelnost: Žádná praktická data nejsou k dispozici. Referenční literatura: [91, Meyer and Eickelpasch, 1999] 4.4.5.10 Konstrukce vozidel se zaobleným vrškem karoserie Popis: Konstrukce kamionů přepravujících sypké pevné materiály mohou být zaoblené, aby se materiál nemohl nahromadit. Použitelnost: U vozidel v majetku stejné společnosti lze opatření realizovat, ale u vozidel patřících třetím stranám to bude složité. Referenční literatura: [134, Corus, 1995] 4.4.6 Sekundární techniky pro minimalizaci prachu ze skladování Kromě manipulačních postupů, které vytvářejí méně prachu – primárních prostředků – existují sekundární techniky pro snížení emisí např.: • • • zakrytí zdroje prachu, které lze kombinovat s odsávacím systémem použití separátorů prachu použití skrápěcích zařízení. Pro otevřené dopravníkové systémy na otevřeném prostranství je alternativou umístění zástěn nebo střechy. Při přepravě práškových produktů je sekundárním prostředkem pro předcházení emisí přikrytí nákladu. V níže uvedených kapitolách je podrobněji pojednáno o těchto emisních regulačních opatřeních. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] [15, InfoMil, 2001] [52, Staatliches Umweltamt Duisburg, 2000, 134 Corus, 1995] 4.4.6.1 Zástěny pro otevřené pásové dopravníky Popis: Otevřené dopravníkové systémy na otevřeném prostranství mohou být chráněny před účinky větru pomocí: • podélných zástěn • příčných zástěn. Také boční strany příjmu a vykládky z dopravníku mohou být vybaveny bariérami v podobě zástěn snižujících rychlost větru (nebo skrápěcími zařízeními). Bezpečnostní aspekty: žádné. Referenční literatura: [15, InfoMil, 2001] 272 4.4.6.2 Ukrytí nebo přikrytí zdroje emisí Popis: Předávací místa, násypné zásobníky, korečkové elevátory a jiné případné zdroje prachu jsou zakryty, aby se zabránilo šíření prachu a/nebo se materiál chránil před povětrnostními vlivy. Ukrytí je normálně předpokladem pro odsávání vzduchu. Existují dva typy ukrytí: uzavřený typ a napůl otevřený typ, kde je emisní zdroj na jedné straně otevřený. Typ ukrytí a jeho kvalita určují účinnost tvorby prachu a vliv použitých jednotek na odlučování prachu. Je také možné přikrýt – zcela nebo částečně – celou cestu dopravníku (půlkruhovými) kryty, vyrobenými z plechu nebo plastu. Obrázek 4.29: Konstrukční typy plášťů (ukrytí) [17, UBA, 2001] s odkazem na VDI 3929 a VDI 3606 (návrh) Použitelnost: Někdy se kryty nepoužívají, protože by nebylo možné pozorovat tok materiálu. Projekt by měl brát v úvahu aspekty jako výška pádu, šířka pásu a rychlost pásu. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 4.4.6.3 Používání krytů, clon nebo kónusů na svislé trubky Popis: V kapitole 4.4.5.6 Minimalizace rychlosti klesání nakládaného materiálu se pojednává o primárních postupech pro minimalizaci emisí mimo jiné z plnících trubek. Navíc k těmto postupům mohou být na konec trubky připevněny kryty nebo clony, aby se minimalizovalo rozšíření prachu. Pro uzavřenou nakládku do samostatných kamionů nebo kontejnerů je na konec trubky připevněn kónus s plnícím poplašným zařízením, aby nemohl být emitován žádný prach. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 273 4.4.6.4 Odsávací systémy Popis: Použití odsávacích systémů je běžnou praxí, ať již jako centrálních zařízení pro odlučování prachu nebo několika jednotlivých jednotek pro odlučování prachu. V každém případě je důležité uzpůsobit odsávací systém tak, aby nebyl materiál vtahován do proudu vzduchu; proto by extraktory měly být instalovány v blízkém okolí zdroje prachu, ale ne bezprostředně u něj. Obvykle se měřené rychlosti odsávání pohybují v rozmezí 1 až 2 m/s. Pokud proud prachu/vzduchu obsahuje příliš mnoho částic, může být instalován separátor s odstředivou silou. Obrázek 4.30: Pláště a extrakce na přesypu pásu [17, UBA, 2001] s odkazem na VDI 3929 Obvykle se používají filtrační separátory jako jsou textilní filtry pro oddělení prachu od proudu vzduchu, které mají následující výhody: • • • • • • široké spektrum použití vysokou separační výkonnost vysokou dostupnost dlouhou životnost filtračního prvku jednoduchou konstrukci nejsou drahé s ohledem na investiční a provozní náklady. Jsou nabízeny různé typy filtračních prvků, např. trubkovité, kapsové a vložkové filtry. Různé typy čištění filtrů jsou: čištění mechanickým oklepem, čištění profukováním a čištění tryskovým proudem. Použitelnost: Jednotlivá zařízení se často používají, pokud jsou vzdálenosti mezi zdroji prachu příliš velké nebo pokud se prach skládá z brusných nebo výbušných materiálů. Ekonomika: Centrální zařízení na odlučování prachu je běžně méně nákladné než několik jednotlivých jednotek na odlučování prachu s ohledem na investice a náklady na provoz a údržbu. Investiční náklady na centrální zařízení na odlučování prachu se liší mezi 60000 a 400000 DEM, referenční rok 2000 (kolem 30000 až 200000 EUR). Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 274 4.4.6.5 Lamelové filtry pro pneumatické dopravníky Popis: Filtrační systémy pro pneumatické dopravníky musí fungovat v obtížných situacích. Obvykle jsou pevně spojeny s dopravním systémem a musí tak fungovat při podtlaku do 0,5 bar. Průtok vzduchu může být až 700 m3/h v závislosti na rozvržení systému a typu materiálu, který je přepravován. Aglomerační lamelový filtr je za těchto okolností vhodným filtrem. Dosažené environmentální přínosy: Dosažitelná úroveň emisí je < 1 mg/Nm3. Použitelnost: Tento typ filtru se používá často. Bezpečnostní aspekty: Lamelové filtry jsou k dispozici také v antistatických úpravách. Účinky napříč prostředím: Filtr lze vyprat a může být recyklován a regenerován. Nicméně koncové techniky jsou vždy spojeny se spotřebou energie. Referenční literatura: [146, informace dodavatele, 2001,] [147, EIPPCB, 2002] 4.4.6.6 Výsypné jámy se sacím zařízením, ukrytím a prachovými bariérami Popis: Výsypné jámy mohou být vybaveny takzvanými prachovými bariérami. Těmi jsou ventily nebo lamely, které se otevírají, když je materiál vkládán. Prach, který vystupuje nahoru, je zadržován zpět buď následujícím materiálem nebo - když ustane tok hmoty uzavřením prachových bariér. Výsypné jámy mohou být také vybaveny odsávacím systémem. Nehledě na protiprachové překážky a/nebo odsávací systém může být oblast příjmu materiálu zakryta. Jinou možností je zakrytí vozidla a oblasti jámy systémem pohyblivé zástěny. Někdy jsou výsypné jámy vybaveny pouze odsávacím zařízením. Nevýhodou tohoto postupu je vysoká spotřeba energie a nízká účinnost snížení prašnosti. Dosažené environmentální přínosy: Kombinace odsávacího systému a protiprachových překážek má výhodu, že potřebná výkonnost sání je značně nižší s protiprachovými překážkami než bez protiprachových překážek; je uváděno snížení o 60 %. V dále uvedeném odstavci jsou porovnány dvě možné kombinace opatření pro snížení prašnosti, které se v praxi realizují, vzhledem k jejich účinnosti, otázkám bezpečnosti a nákladů. Kombinace 1: Odsávání výsypné jámy, instalace protiprachových překážek a zakrytí celé oblasti příjmu má za následek téměř úplné předejití rozptýlení emisí prachu. Kombinace 2: Odsávání výsypné jámy, instalace protiprachových překážek a zakrytí vozidla a oblasti jámy systémem pohyblivé zástěny má za následek, že žádný viditelný prach neopustí zástěnu. Provozuschopnost: U odsávacího zařízení může být problémem přesně přizpůsobit kapacitu odsávání, abychom se vyhnuli riziku nasávání také samotného produktu. Možným problémem používání protiprachových bariér by mohla být snížená kapacita průtoku, což může vést k emisím prachu, pokud je kapacita průtoku menší než kapacita vykládání kamionu nebo vagónu. 275 V praxi nejsou uzavřené (nebo zakryté) výsypné jámy příliš účinné, protože uzavírací šoupátka nejsou vždy uzavřena. Bezpečnostní aspekty: Nevýhodou uzavřených výsypných jam je, že vozidlo – jako zdroj vznícení – zůstává uvnitř uzavřené oblasti, kde je možná tvorba výbušných směsí prach/vzduch. U kombinace 2 tomu tak není. Účinky napříč prostředím: Odsávací systémy produkují hluk a mají vysokou spotřebu energie. Ekonomika: Příklad 1: Nová výsypná jáma s objemem 7500 kg s pevným překrytím a odsáváním, ale bez protiprachových bariér, vyžadovala investici 450000 DEM (kolem 225000 EUR), referenční rok 2000. Příklad 2: Dodatečné vybavení existujícího místa příjmu zrna s objemem srovnatelným s příkladem 1, s protiprachovými bariérami, odsáváním a pohyblivým ukrytím vyžadovalo investici 200000 DEM (kolem 100000 EUR), referenční rok 2000. Nižší spotřeba energie pro výsypné jámy s protiprachovými bariérami je ekonomickou výhodou. Referenční závody: • • kombinace 1: několik v Německu kombinace 2: Raiffeisen e. G., Süderbrarup; ATR Landhandel, Leezen, (Německo). Tato kombinace není v některých německých zemích povolena. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 4.4.6.7 Optimalizované vykládací zásobníky (v přístavech) Popis: Následující charakteristiky, které mohou být také kombinovány – jsou relevantní pro předcházení prašnosti u násypných zásobníků: • • • odsávací násypné zásobníky; směsi prachu/vzduchu jsou vedeny přes prachový filtr uzavřené násypné zásobníky; násypné zásobníky vybavené vysokými postranními stěnami s následujícími účinky: o stěna jako ochrana před větrem o rozšíření prachu je místně omezeno stěnou násypného zásobníku a drapákem (když drapák zůstane dostatečně dlouho uvnitř oblasti ohraničené stěnou) o jakýkoli instalovaný odsávací systém je účinnější (je požadována o 40 % menší kapacita odsávání ve srovnání s otevřenými násypnými zásobníky) násypné zásobníky vybavené (primárními) technikami jako jsou přepážky nebo mřížkové uzávěry typu žaluzií s účinkem, že směsi prach/vzduch jsou zadržovány; tato zařízení vyžadují, aby byl sypký materiál poměrně tekutý. 276 Provozuschopnost: Násypné zásobníky s vysokými postranními stěnami brání ve výhledu obsluze jeřábu. Navíc účinek snížení prašnosti vysokých postranních stěn je podstatně závislý na postupu obsluhy jeřábu. Ekonomika: Příkladem je investice 90000 DEM (kolem 46000 EUR) do zásobníku sila s: • 55o úhlem sklonu násypného zásobníku • vykládacím otvorem 400 mm • válcovitým vrcholem 3 m • průměrem 5 m • prachovými ventily (jako protiprachové překážky) s odsáváním (7500 m3/h) • antistatickým filtrem • regulačním zařízením. Referenční závody: Mřížkový uzávěr typu žaluzií s odsáváním se používají v přístavu Neuss, Norddeutsche Affinerie Hamburg a v přístavu Hamburg. Mřížkový uzávěr typu žaluzií bez odsávání se používá v Raiffeisen Hauptgenossenschaft Nord, Uelzen (pouze pro hnojiva). Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 4.4.6.8 Techniky rozstřikování vody/vodní clony Popis: Zvlhčování sypkých materiálů postřikem je osvědčeným postupem pro předcházení tvorby prachu při nakládce/vykládce. Postřikování může být prováděno použitím stálých zařízení nebo mobilních nádob (např. zásobníků). Vodní clony se používají, aby se prach udržel v násypném zásobníku, když se drapáky otevírají. Jiným příkladem je vyklápění na skládku pomocí skluzů vybavených systémy na odstranění vlhkosti. Bylo vynaloženo úsilí k tomu, aby se vyprodukovaly jemné kapky pro navázání jemných částeček prachu, což zahrnovalo vývoj speciálních trysek pro použití se stlačeným vzduchem a použití aditiv. Viz. kapitola 4.3.6.1 - Postřikování vodou s aditivy nebo bez aditiv a kapitola 4.4.6.9 Tryskové rozstřikování; popsané techniky jsou použitelné pro skladování a činnosti nakládání a vykládání na otevřeném prostranství. Dosažené environmentální přínosy: Když se postřikuje pouze vodou, odhadovaná účinnost je 80 – 98 %. Použitelnost: Metoda postřiku vodou je jednoduchá, ale použití je omezeno na sypký materiál, který není citlivý na vlhkost. Rozstřikování je obzvláště vhodné pro existující závody, ve kterých není dostatečný prostor pro instalování odsávacího zařízení a ve kterých jsou k dispozici vodní zdroje. Účinky napříč prostředím: Spotřeba vody je relativně vysoká a skrápění může materiál učinit příliš vlhkým pro manipulaci. Někdy musí být materiál později vysušován, což může vést ke zvýšené spotřebě energie. Nahromaděná voda, která odtekla, musí být upravena. 277 Ekonomika: Náklady na rozstřikování vody vyžadují – v závislosti na počtu předávacích míst – investici 10000 až 15000 DEM (referenční rok 2000, kolem 5000 až 7500 EUR). Referenční závod: Weser Engineering GmbH, Německo. Referenční literatura: [17, UBA, 2001], [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995], [133, OSPAR, 1998] [74, Corus, 2002] 4.4.6.9 Tryskové rozstřikování Popis: Používá se vzduch s konstantním tlakem 2 bary a voda s proměnlivým tlakem mezi 0,5 až 1,5 baru, aby se vytvořila jemná vodní mlha. Provozovatel si může zvolit kuželovitě tvarovanou nebo vějířovitě tvarovanou mlhu. Velikost kapek vody je mezi 1 až 50 µm (většinou mezi 1 až 10 µm) v závislosti na velikosti trysky a tlaku vody a vzduchu. Jsou k dispozici stroje s rozmanitostí rychlostí spotřeby, např. 10 l/h, 25 l/h a 55 l/h. V praxi je potřeba 1 litru na tunu ošetřeného materiálu. Použití tohoto postupu vyžaduje úplné pokrytí, aby bylo zaručeno optimální snížení prachu. Pokud je provedeno pouze boční pokrytí, účinek je snížen na 50 %. Povlak má obvykle velikost 600 mm na výšku a 2500 mm až 4000 mm na délku. Na trysku je vypočítáno 0,5 až 1 m3 prostoru s povlakem. Metoda postřikování jemnou vodní mlhou předchází tomu, aby se materiál stal příliš mokrým. Nejsou potřeba žádná aditiva ani nemrznoucí směs. Nevýhodou je potřeba kompletního pokrytí a kompresor. Použitelnost: Tryskové rozstřikování, které je prostředkem pro potlačení tvorby prachu, může být použito na hromady, pro nakládání/vykládání hromad a zásobníků, nakládku lodí teleskopickými násypkami a nakládku kamionů ze sil. Účinky napříč prostředím: Je zapotřebí voda a energie a kompresor vytváří hluk. Ekonomika: Ve srovnání s konvenčními opatřeními ke snížení prašnosti je investice nižší, obzvláště pokud existují přípojky na vodu, vzduch a stlačený vzduch. Náklady na trysku se liší mezi 1500 až 4000 DEM (kolem 760 – 2000 EUR) včetně ovládání a potrubí a 800 – 900 DEM (kolem 400 – 460 EUR) bez ovládání a potrubí. Potřebné celkové investiční náklady na celé zařízení jsou 20000 DEM (kolem 10000 EUR). Referenční jednotky: Elektrárna Mannheim, Braunschweigische Uhelné těžební závody AG - Elektrárna Offleben, VEAG Hnědouhelná elektrárna Janschwalde, HKW Pforzheim, Zásobování energií Nordthiiringen - HKW Erfurt, Zásobování energií Schwaben Heilbronn. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 278 4.4.6.10 Čištění pásových dopravníků Popis: Aby se zabránilo emisím prachu z pásových dopravníků, doporučuje se použít následující čistící techniky: • Seškrabování, eventuálně s rotujícím elevátorem pro sběr seškrábnutého materiálu (viz.. obr. 4.31) • Mytí vodou • Ofukování vzduchem • Oklepávání nebo otřepání • Odsávání pod pásem • Otočení pásu při zpětném chodu • Samočisticí žlábek pod pásem Rotující elevátor znázorněný níže je instalován na těch částech pásu, ze kterých odpadává nejvíce materiálu. Pomalu rotující elevátor sbírá materiál a vrací ho zpět na pás. Tato technika byla vyvinuta zejména pro stávající pásové dopravníky, ze kterých odpadává velké množství materiálu. Obrázek 4.31: Rotující elevátor pro sběr materiálu, který je seškrabáván z pásového dopravníku [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995] V dolech Martha Hill na severním ostrovu Nového Zélandu se dopravují pohromadě běžným pásovým dopravníkem ruda a hlušina, které jsou směsí jemné hlíny smíchané s vulkanickým popelem a tvrdou skálou. Hlína má vlhkost 41% a je extrémně lepivá. K čištění pásového dopravníku je instalován čistící systém, který obsahuje primární dopravníkový škrabák, sekundární dopravníkový škrabák na čele kladky, dvojici vysokotlakých vodních trysek, které jsou namontovány kousek za čelem kladky a sérii válečků, které umožňují odstranění zbytků vody/vodné suspenze (vymačkáním) z pásu. Přísun vody je dostatečný, aby vytvořil suspenzi (kal). Voda z čistícího systému je shromažďována v jámách, ve kterých se usazují pevné látky a voda je pak zpět recyklována. Dosažené environmentální přínosy: Odhadovaná účinnost je 20-40%, ale velmi závisí na materiálu a počtu elevátorů. Provozuschopnost: Zkušenosti z Coras s některými těmito technikami nejsou příliš pozitivní, neboť nejsou považovány za účinné. Pásový škrabák na čele kladky je 279 vystaven opotřebení a vyžaduje neustálou údržbu. Otáčení pásu lze použít pouze omezeně a oplachování pásu vyžaduje častou údržbu. Uvedení dopravníkového zařízení do provozu v dolech Martha Hill zahrnovalo řadu detailních revizí, převážně v důsledku manipulace s lepkavým odpadním materiálem, který způsoboval zablokování. Po řadě malých vylepšení provoz zařízení dosáhl požadované úrovně. Žádné další informace však nejsou dostupné k tomu, aby potvrdily provoz a účinnost zařízení. Aplikovatelnost: Kombinace ostřikování vodou, oškrabování a automatického otáčení pásu se používá k dopravě rudy. Rotující elevátor není vhodný pro velmi prašné materiály. Bezpečnostní aspekty: žádné. Referenční jednotky: Coras and Ertsoverslagbedrijf Europoort c.v. (společnost, dopravující rudu), Nizozemí Referenční literatura: [78, DCMR Milieudienst Rijnmond, 1995, 134, Coras, 1995, 141, suppliers information, 2001] 4.4.6.11 Vybavení kamionů mechanickými/hydraulickými poklopy Popis: Kamióny přepravující práškovité výrobky jsou vybaveny mechanickými/ hydraulickými poklopy, které zakrývají náklad. Bezpečnostní aspekty: žádné Referenční jednotka: Corus, Nizozemí Referenční literatura: [52, Staatliches Umweltamt Duisburg, 2000, 134, Coras, 1995] 4.4.6.12 Čištění silnic Popis: Silnice s tvrdým povrchem, např. betonové nebo asfaltové lze čistit, aby se zabránilo rozvíření prachu jinými dopravními prostředky, použitím různých čistících vozidel, např.: Technika 1. mokrý čistící vůz vybavený smáčecím systémem, rotujícím kartáčem a odsávací hubicí 0,5 m. Technika 2. suchý čistící vůz vybavený rotujícím kartáčem a uzavřenou odsávací jednotkou s hubicí 0,5 m. Technika 3. suchý čistící vůz vybavený rotujícím kartáčem a uzavřenou odsávací jednotkou s vysokou odsávací rychlostí a s hubicí 2,4 m a sušícím strojem. Technika 4. mokrý čistící vůz bez rotujícího kartáče, tlak vody 120 barů, vysoká odsávací rychlost a tryska 2.4 m. Dosažené environmentální přínosy: Veškeré techniky byly vyzkoušeny v Corus (výrobce oceli); technika 1 měla velmi malou účinnost, protože množství prachu snížila pouze o 12 %. Technika 2 měla lepší účinnost a snížila množství prachu o 38 %. Technika 3 ukázala velmi dobré výsledky snížením prachu o 93 % a technika 4 dokonce ještě lepší výsledky snížením množství prachu o 98 %. 280 Číslo techniky Celkové snížení prachu 1 12 2 38 3 93 4 98 Tabulka 4.19: Účinnost různých čistících vozidel [134, Corus, 1995] Četnost čistění silnic závisí na mnoha faktorech a může být stanovena případ od případu. Provozuschopnost: Technika číslo 4 ukázala nevýhodu nutnosti vypouštět špinavou vodu do čistícího zařízení (usazovací nádrž), což vyžaduje dodatečné investice, pokud není k dispozici vhodná čistící jednotka. Bezpečnostní aspekty: žádné. Referenční jednotka: Corus, Nizozemí Referenční literatura: [52, Staatliches Umweltamt Duisburg, 2000, 134, Corus, 1995] 4.4.6.13 Čištění pneumatik vozidel Popis: Aby se předcházelo zachycování prachu na pneumatikách motorových vozidel, používají se různé techniky, např. vodní bazén, přes který vozidla projíždějí. Sofistikovanější technikou je kombinace bazénu s čištěním pneumatik čistou tekoucí vodou. Zachycený prach je odstraněn ze špinavé vody v usazovací nádrži, voda je pak opětovně použita jako oplachovací voda (viz. Obr. 4.32). Jakmile se vozidlo přiblíží k zařízení, začne se vysokou rychlostí rozstřikovat voda, čímž se sníží spotřeba vody a energie. V případě, že oplachovací voda musí být vypuštěna, je samozřejmá úprava vody před jejím vypouštěním a recyklace shromážděného materiálu, zvláště v průmyslu neželezných kovů, aby se zabránilo úniku kovů. Obrázek 4.32: Nádrž s vodou v kombinaci s tekoucí vodou na provozní plochy pneumatik 281 [134, Corus, 1995] Kromě použití vody lze též používat suché čistící metody, avšak informace o těchto technikách nejsou k dispozici. Provozuschopnost: Aby se zajistilo, že před odjezdem jsou vozidla očištěna v čistícím zařízení, jsou instalovány překážky, které donutí řidiče, aby projížděli trasou, na které je umístěno čistící zařízení. Aplikovatelnost: Čištění pneumatik vozidel se často používá. Volba techniky – jednoduchý bazén nebo složitější technické zařízení - závisí na několika okolnostech: • Prašnost v daném prostředí (při sprchování jemného prachu v ulicích se bude tvořit jemný kal, ale postačujícím čištěním je průjezd bazénem) • Zpracování lepivého podloží (oplachovací zařízení bude složitější, protože je obtížnější odstranit lepivé podloží z pneumatik) • Prach obsahuje nebezpečné látky • Vzdálenost k nejbližším obydlím a dalším citlivým objektům • Menší počet vozidel pro rozhodnutí, zda je nezbytné čistící zařízení Bezpečnostní aspekty: žádné. Referenční zařízení: Corus, Nizozemí a několik dalších zařízení v Duisburgu, Německo Referenční literatura: [52, Staatliches Umweltamt Duisburg, 2000], [134, Corus, 1995], [133, OSPAR, 1998] 4.4.7 Opatření k zabránění emisí při manipulaci s baleným zbožím Viz. Kapitola 4.1.7. 4.4.8 Bezpečnost a řízení rizik při manipulaci s pevnými látkami V kapitole 4.1.6.1 jsou uvedeny Směrnice Seveso pro skladování nebezpečných kapalin nebo zkapalněné plyny v zásobnících, totéž platí pro skladování a manipulaci s nebezpečnými pevnými látkami. 282 5 BĚŽNÉ NEJLEPŠÍ DOSTUPNÉ TECHNIKY Pro čtenáře je k lepšímu pochopení této kapitoly a jejího obsahu uvedeno upozornění v předmluvě tohoto dokumentu, konkrétně v páté části předmluvy: „Jak porozumět a používat tento dokument“. Techniky a od nich odvozené emise a/nebo spotřeby surovin, uvedené v této kapitole, byly stanoveny opakovaným postupem vyžadujícím následující kroky: • • • • • Identifikaci klíčových otázek životního prostředí - emise do vzduchu a půdy ze skladování, přeprava kapalin a zkapalněných plynů a nakládání s nimi, emise prachu ze skladování pevných látek a nakládání s nimi. Také byly řešeny otázky bezpečnosti. Ověření nejvýznamnějších technik v návaznosti na tyto klíčové otázky Identifikaci nejlepších environmentálních úrovní provozu na základě dostupných dat v Evropské unii a ve světě Zkoušku podmínek, za kterých lze provozní hladiny dosáhnout stejně jako náklady, křížové vlivy a hlavní řídící síly, zahrnuté do implementace technik Rozdělení nejlepších dostupných technik (BAT) a s nimi spojených emisí a/nebo spotřeb surovin pro tento sektor v obecném smyslu, vše v souladu s článkem 2(11) a Přílohou IV směrnice. Odborný posudek Evropské kanceláře pro IPPC a příslušné Technické pracovní skupiny (TWG) hrál klíčovou roli v každém z těchto kroků. V této kapitole jsou uvedeny techniky, možné emise a spotřeby surovin, spojené s použitím BAT, které jsou pokládány za vhodné a odpovídají skladování, přepravě a nakládacím systémům a v mnoha případech odrážejí běžné provedení některých zařízení. Uvedené emise a spotřeby surovin „spojené s nejlepšími dostupnými technikami“ jsou chápány jako názor, že představují environmentální úroveň, kterou lze považovat za výsledek použití popsaných technik v tomto oboru, přičemž se vezme do úvahy porovnání nákladů a výhod v mezích definice BAT. Emise ani spotřeby však nejsou omezeny hodnotami a nemohou tak být chápány. V některých případech může být technicky možné dosáhnout lepší emise a spotřebu surovin, ale vzhledem k nákladům nebo křížovým vlivům nejsou považovány za vhodné BAT. Spotřeby a emise surovin, spojené s použitím BAT, musí být porovnávány za určitých specifikovaných referenčních podmínek (např. průměrná období). Výše popsaný koncept „hladin spojovaných s BAT“ je odlišný od termínu „dosažitelná hladina“, který je používán na jiném místě v tomto dokumentu. Hladina, která je popsána jako „dosažitelná“ při používání konkrétní techniky nebo kombinace technik, znamená, že může být očekáváno překročení hladiny v podstatném časovém období, pokud je zařízení dobře udržováno a provozováno. K popisu technik uvedených v předchozí kapitole byla přiřazena data zahrnující náklady, která udávají hrubý odhad o velikosti zahrnutých nákladů. Aktuální cena použité techniky však bude silně záviset na specifických situacích týkajících se např. daní, poplatků a technické charakteristiky příslušného zařízení. V tomto dokumentu není možné zcela vyhodnotit takové místně specifické faktory. V případě chybějících dat týkajících se nákladů jsou podmínky o ekonomické uskutečnitelnosti technik popsány na základě provozu existujících zařízení. Obecné BAT uvedené v této kapitole jsou referenčním bodem, ke kterému jsou posuzována současná provedení existujících zařízení nebo posuzovány návrhy pro nová zařízení. V tomto smyslu budou pomáhat v rozhodování o vhodné BAT podmínky pro zařízení uvedená v ustanovení obecných závazných pravidel podle Článku 9(8). Předpokládá se, že nová zařízení mohou být navržena tak, aby podala stejný nebo dokonce lepší výkon než jsou obecné hladiny BAT zde prezentované. Existující zařízení by se mohla posunout k obecným hladinám BAT nebo zlepšit technickou nebo ekonomickou aplikovatelnost technik. Pokud referenční dokumenty BAT nestanoví závazné právní standardy, lze je chápat jako poskytnutí informací průmyslu, členským státům a veřejnosti o dosažitelných emisích a spotřebách surovin za použití specifických technik. Odpovídající limitní hodnoty pro určitý specifický případ bude potřeba stanovit v souvislosti s množstvím cílů směrnice o IPPC a místními podmínkami. V horizontálním přiblížení se předpokládá, že environmentální aspekty použité techniky a v souvislosti s ní přijatá opatření ke snížení mohou být odhadnuta a že obecné BAT lze identifikovat bez závislosti na průmyslovém odvětví, ve kterém se techniky používají. Avšak je třeba poznamenat, že zásobní nádrže se liší svou konstrukcí, skladovaným výrobkem, umístěním, atd. a proto byla vyvinuta metodika pro odhadování opatření na kontrolu emisí (ECM) popsaných v kapitole 4. Metodika je nástrojem, který lze použít se svolením autora a provozovatele, aby se definovalo, které ECM nebo kombinace ECM mohou vyhovět obecným hladinám BAT nebo ještě lepším k provádění nejlepších opatření při skladování kapalin a zkapalněných plynů ve specifických situacích, jak je popsáno v kapitole 4.1.1. Existuje úzký pohled některých členských zemí na ECM metodiku, která je z jejich pohledu buď nepraktická nebo nevhodná pro stanovení BAT (viz. kapitola 4.1.1). Zejména že metodika: • není BAT, což odsouhlasila TWG. Kromě toho metodika není v souladu s požadavky BAT odpovídající vydaným BREF a příručce • nebyla prakticky testována se svolením orgánů státní správy • nedovoluje žádné evropské nebo odvětvové závěry o BAT pro látky s určitými vlastnostmi • nenabízí možnost harmonizace technik BAT v Evropě. Několik členských států nesouhlasilo se závěry BAT v kapitole 5, protože podle jejich pohledu se příliš zdůrazňuje stanovení BAT případ od případu na místní úrovni. Podle jejich názoru BREF neobsahuje čistě evropské závěry BAT, které by více přispívaly k harmonizaci standardů na evropské úrovni. Dávaly by zejména přednost takovým standardům, které spočívají na potenciálu nebezpečnosti a množství materiálu, se kterým se manipuluje. 5.1 Skladování kapalin a zkapalněných plynů 5.1.1 Nádrže 5.1.1.1 Obecné principy pro předcházení a snížení emisí Projekt nádrže Při vlastním návrhu BAT je potřeba zvážit následující skutečnosti: • Fyzikálně – chemické vlastnosti skladovaných látek • Jak se provádí skladování, jaké přístroje jsou zapotřebí, kolik pracovníků je potřeba a jaká je jejich pracovní náplň • Jak jsou pracovníci informování o odchylkách od normálních provozních podmínek (alarmy) • Jak je skladování chráněno proti odchylkám od normálních provozních podmínek (bezpečnostní pokyny, uzavírací systémy, tlakové pojistné systémy, detekce úniku a jeho zachycení, atd.) • Jaké zařízení musí být instalováno s ohledem na zkušenosti s výrobkem (konstrukční materiály, pojistné ventily atd.) • Jaký plán údržby a kontroly zařízení je třeba připravit, jak snadná je údržba a kontrola (přístup, rozvržení atd.) • Jak se zabývat nouzovými situacemi (vzdálenosti k ostatním zásobníkům, zařízení a jeho vazby, protipožární ochrana, přístup ke službám v případě nouze jako např. hasičský záchranný sbor). Typický kontrolní seznam je uveden v kapitole 8.19. Kontrola a údržba BAT se používá jako aktivní nástroj pro stanovení plánů údržby a k vývoji plánů kontrol založených na riziku jako je odhad rizika a spolehlivosti a založených na přístupu k údržbě, viz. kapitola 4.1.2.2.1. Kontrolní práce lze rozdělit na rutinní prohlídky, prohlídky během provozu a prohlídky mimo provoz, jak je popsáno v kapitole 4.1.2.2.2. Umístění a rozvržení Při stavbě nových zásobních nádrží je důležité pečlivě zvolit umístění a rozvržení, např. ochranná vodní pásma, viz. kapitola 4.1.2.3. BAT je umístění zásobní nádrže nad zemí, pokud se hodnota tlaku pohybuje kolem atmosférického tlaku. Pro skladování hořlavých kapalin s omezeným prostorem je třeba zvažovat umístění zásobníků pod zem. Pro zkapalněné plyny lze zvažovat skladování pod zemí, vyvýšené skladování nebo v kulových zásobnících podle skladovacího objemu. Barva zásobníku BAT je použití barvy zásobní nádrže s tepelným odrazem nebo světelnou radiací alespoň 70 % nebo solární štít u nadzemních zásobníků, které obsahují těkavé látky, viz. kapitola 4.1.3.6 a 4.1.3.7. Minimalizace emisí při skladování v zásobníku BAT je snížení emisí při skladování v zásobníku, z přepravy a manipulace, které mají významný negativní dopad na životní prostředí, viz. kapitola 4.1.3.1. Aplikovatelné pro rozsáhlé skladování při ponechání určité doby k realizaci. Sledování VOC V místech, kde lze očekávat významné emise VOC, BAT zahrnuje pravidelný výpočet VOC emisí. Výpočtový model je možné příležitostně ověřit použitím měřící metody, viz. kapitola 4.1.2.2.3. Existuje odlišný pohled tří členských států na místa, ve kterých lze očekávat významné emise VOC (např. rafinérie, petrochemická zařízení a ropné terminály). BAT lze vypočítat ověřenou výpočtovou metodou a vzhledem k určitým nejistotám ve výpočtové metodě by měla být zařízení občas sledována, aby se získala kvantifikace emisí a vytvořil se základ pro upřesnění výpočtové metody. To lze provést použitím techniky DIAL. O potřebě a četnosti měření emisí lze rozhodnout případ od případu. Odpovídající systémy BAT je aplikace na systémy podle kapitoly 4.1.4.4. Odpovídající systémy nejsou obecně použitelné na místech, ve kterých jsou zásobní nádrže používány pro krátkou nebo střední dobu skladování různých výrobků. 5.1.1.2 Specifické úvahy o nádržích Otevřené zásobní nádrže Otevřené zásobní nádrže jsou používány pro skladování např. mrvy v zemědělských zařízeních, vody a dalších nehořlavých nebo netěkavých kapalin v průmyslových zařízeních, viz. kapitola 3.1.1. Pokud se vyskytují emise do ovzduší, BAT je zakrýt zásobní nádrže: - plovoucím krytem, viz. kapitola 4.1.3.2 - pružným nebo stanovým krytem, viz. kapitola 4.1.3.3 - pevným krytem, viz. kapitola 4.1.3.4. Kromě toho u otevřených zásobníků pokrytých pružným, stanovým nebo pevným krytem lze použít zařízení na úpravu par, aby se snížily dodatečné emise, viz. kapitola 4.1.3.15. Typ krytu a potřeba aplikace systému na úpravu par závisí na skladovaných látkách a musí být o něm rozhodnuto případ od případu. Aby se zabránilo ukládání, které by znamenalo další čistící kroky, BAT je smíchání skladovaných látek (např. kalu), viz. kapitola 4.1.5.1. Nádrže s vnější plovoucí střechou Nádrže s vnější plovoucí střechou jsou používány pro skladování např. surové ropy (viz. kapitola 3.1.2.) BAT spojený s úrovní snížení emisí je 97 % u velké nádrže ve srovnání s nádrží s pevnou střechou, které lze dosáhnout, pokud alespoň 95 % obvodu otvoru mezi střechou a stěnou je menší než 3,2 mm a těsnění jsou kapalinová nebo mechanická. Instalací kapalných primárních těsnění a okrajového nasazeného sekundárního těsnění se dosáhne snížení emisí do ovzduší až 99,5 % (ve srovnání s nádrží s pevnou střechou bez opatření). Avšak volba těsnění je podmíněna spolehlivostí, např. obuvnickému těsnění je dávána přednost pro jeho životnost a vysoký počet obratlů viz. kapitola 4.1.3.9. BAT je aplikace přímých kontaktních plovoucích střech (dvoupatrových), avšak existující nekontaktní plovoucí střechy (pontony) jsou rovněž BAT (viz. kapitola 3.1.2.). Dodatečnými opatřeními pro snížení emisí jsou (viz. kapitola 4.1.3.9.2): • • • Aplikace plováku na děrovanou vodící tyč Aplikace obalu na děrovanou vodící tyč Aplikace „ponožek“ na nohy střechy Kopule může být BAT pro různé meteorologické podmínky, např. vichřice, déšť nebo sněhová vánice (viz. kapitola 4.1.3.5.) Pro kapaliny obsahující velký podíl pevných částic (např. surová ropa), je BAT míchání skladované látky, aby se zabránilo usazování, což by mohlo mít za následek dodatečné čištění (viz. kapitola 4.1.5.1.). Nádrže s pevnou střechou Nádrže s pevnou střechou jsou používány pro skladování hořlavých nebo jiných kapalin, např. oleje a chemické látky se všemi stupni toxicity (viz. kapitola 3.1.3.). Pro skladování těkavých látek, které jsou toxické (T), vysoce toxické (T+), nebo karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci (CMR), kategorie 1 a 2 je BAT instalace zařízení na úpravu par. Existuje odlišný názor v průmyslu, že tato technika není BAT, protože podle jejich názoru: a) Neexistuje v tomto BREFu žádná definice pojmu „těkavý“ b) Neexistuje žádný test environmentálního významu c) Výrobky, které mohou být nebezpečné pro životní prostředí, ale nejsou klasifikovány jako výrobky toxické, nejsou podchyceny d) Lze demonstrovat, že další opatření na kontrolu emisí mohou poskytnout vyšší úroveň ochrany životního prostředí, pokud se vezmou do úvahy náklady a výhody různých technik e) Nejsou žádná obecně zdůvodnitelná kritéria pro účinnost zařízení na úpravu par f) Neberou se do úvahy náklady a výhody dalších technik g) Není flexibilita, která by vzala do úvahy technické parametry daného zařízení, jeho geografické umístění a místní stav životního prostředí h) Není v tomto závěru zahrnuta žádná úměra Pro další látky je BAT použít zařízení na úpravu par nebo instalovat vnitřní plovoucí střechu (viz. kapitola 4.1.3.15 and 4.1.3.10). Přímá kontaktní plovoucí střecha a nekontaktní plovoucí střecha jsou BAT. V Nizozemí je podmínkou pro aplikaci těchto BAT, že látka má tenzi par (při 20 °C) 1 kPa a že objem nádrže je větší než 50 m3. V Německu je podmínkou pro aplikaci tohoto BAT, aby látka měla tenzi par (při 20 °C) 1,3 kPa a nádrž měla objem větší než 300 m3. U nádrží s objemem pod 50 m3 se za BAT považuje vybavení tlakovým pojistným ventilem s nejvyšší možnou hodnotou, která je konzistentní s projektovanými hodnotami nádrže. Volba technologie na zpracování par je založena na kritériích jakými jsou náklady, toxicita výrobku, účinnost odstranění, množství zbylých emisí a možnost regenerovat výrobek nebo ho využít pro energetické účely; o tom všem musí být rozhodnuto případ od případu. BAT pro snížení emisí je alespoň 98 % účinnost (ve srovnání s nádrží s pevnou střechou bez opatření, viz. kapitola 4.1.3.15). Dosažitelná účinnost snížení emisí pro velké nádrže používající vnitřní plovoucí střechu je nejméně 97% (ve srovnání s nádrží s pevnou střechou bez opatření, které lze dosáhnout, pokud alespoň 95 % obvodu otvoru mezi střechou a stěnou je menší než 3,2 mm a těsnění jsou kapalinová nebo mechanická). Instalací kapalných primárních těsnění a okrajového nasazeného sekundárního těsnění lze dosáhnout vyššího snížení emisí do ovzduší. Avšak pro menší nádrže a menší počet obratlů je plovoucí střecha méně efektivní, viz.. příloha 8.22 a 8.23. Rovněž případová studie v příloze 8.13 ukazuje dosažitelné snížení emisí, které závisí na několika faktorech, např. látce, která je aktuálně skladována, meteorologických podmínkách, počtu obratlů a průměru nádrže. Výpočty ukazují, že pro vnitřní plovoucí střechu se snížení emisí pohybuje mezi 62,9 – 97,6 % ve srovnání s nádrží s pevnou střechou bez opatření, kde účinnost 62,9 % odpovídá objemu nádrže 100 m3, která je vybavena pouze primárním těsněním a účinnost 97,6 % odpovídá objemu nádrže 10263 m3, která je vybavena primárním a sekundárním těsněním. U kapalin s vysokým obsahem pevných částic (např. surová ropa) je BAT míchání nádrže, aby se zabránilo usazování, což by mohlo vyvolat dodatečné čištění, viz.. kapitola 4.1.5.1. Atmosférické vodorovné nádrže Atmosférické vodorovné nádrže jsou používány pro skladování hořlavých a jiných kapalin, např. olejů a chemických hořlavých a toxických látek, viz.. kapitola 3.1.4. Vodorovné nádrže jsou odlišné od svislých nádrží, např. pokud jsou provozovány pod vyšším tlakem. Při skladování těkavých toxických látek (T), vysoce toxických látek (T+), nebo CMR látek kategorie 1 a 2 je BAT použití zařízení na úpravu par. Existuje odlišný názor průmyslu, že tato technika není BAT, protože podle jejich názoru: a) Neexistuje v tomto BREFu žádná definice pojmu „těkavý“ b) Neexistuje žádný test environmentálního významu c) Výrobky, které mohou být nebezpečné pro životní prostředí, ale nejsou klasifikovány jako výrobky toxické, nejsou podchyceny d) Lze demonstrovat, že další opatření na kontrolu emisí mohou poskytnout vyšší úroveň ochrany životního prostředí, pokud se vezmou do úvahy náklady a výhody různých technik e) Nejsou žádná obecně zdůvodnitelná kritéria pro účinnost zařízení na úpravu par f) Neberou se do úvahy náklady a výhody dalších technik g) Není flexibilita, která by vzala do úvahy technické parametry daného zařízení, jeho geografické umístění a místní stav životního prostředí h) Není v tomto závěru zahrnuta žádná úměra BAT pro další látky je kombinací následujících technik v závislosti na skladované látce: • Použití vakuových pojistných ventilů, viz. kapitola 4.1.3.11 • Rychlost až 56 mbar; viz. kapitola 4.1.3.11 • Použití vyvažování výparů , viz. kapitola 4.1.3.13 • • Použití zásobní nádrže na jímání par, viz. kapitola 4.1.3.14 Použití zařízení na úpravu par, viz. kapitola 4.1.3.15. Volba technologie na úpravu par musí být zvolena případ od případu. Skladování pod tlakem Skladování pod tlakem se používá pro skladování všech kategorií zkapalněných plynů od nehořlavých až po vysoce hořlavé a toxické. Významné emise do ovzduší při normálním provozu vznikají při odvádění plynů.. BAT pro odvádění plynů závisí na typu nádrže, ale lze též aplikovat uzavřený odváděcí systém napojený na zařízení pro úpravu par, viz. kapitola 4.1.4. Volba technologie na úpravu par musí být zvolena případ od případu. Nádrže se zvedací střechou BAT pro emise do ovzduší jsou (viz. kapitola 3.1.9 a 4.1.3.14): • Aplikování pružné diafragmové nádrže, vybavené tlakovým/vakuovým pojistným ventilem • Aplikování nádrže se zvedací střechou, vybavené tlakovým/vakuovým pojistným ventilem a napojené na zařízení na úpravu par. Volba technologie na úpravu par musí být zvolena případ od případu. Chladící skladovací nádrže Při normálním provozu nevzniká významné množství emisí, viz. kapitola 3.1.10. Podzemní a násypné zásobníky Podzemní a násypné zásobníky se používají zvláště pro hořlavé výrobky, viz.. kapitola 3.1.11 a 3.1.8. Při skladování těkavých toxických látek (T), vysoce toxických látek (T+), nebo CMR látek kategorie 1 a 2 je BAT použití zařízení na úpravu par. Existuje odlišný názor průmyslu, že tato technika není BAT, protože podle jejich názoru: a) Neexistuje v tomto BREFu žádná definice pojmu „těkavý“ b) Neexistuje žádný test environmentálního významu c) Výrobky, které mohou být nebezpečné pro životní prostředí, ale nejsou klasifikovány jako výrobky toxické, nejsou podchyceny d) Lze demonstrovat, že další opatření na kontrolu emisí mohou poskytnout vyšší úroveň ochrany životního prostředí, pokud se vezmou do úvahy náklady a výhody různých technik e) Nejsou žádná obecně zdůvodnitelná kritéria pro účinnost zařízení na úpravu par f) Neberou se do úvahy náklady a výhody dalších technik g) Není flexibilita, která by vzala do úvahy technické parametry daného zařízení, jeho geografické umístění a místní stav životního prostředí h) Není v tomto závěru zahrnuta žádná úměra BAT pro další látky je kombinací následujících technik v závislosti na skladované látce: • Použití vakuových pojistných ventilů, viz. kapitola 4.1.3.11 • Použití vyvažování výparů , viz. kapitola 4.1.3.13 • • Použití zásobní nádrže na jímání par, viz. kapitola 4.1.3.14 Použití zařízení na úpravu par, viz. kapitola 4.1.3.15. Volba technologie na úpravu par musí být zvolena případ od případu. 5.1.1.3 Předcházení nehodám a (velkým) haváriím Bezpečnost a řízení rizik Směrnice Seveso II (Směrnice Rady 96/82/EC z 9. prosince 1996 o regulaci hlavních nebezpečí velkých nehod zahrnujících nebezpečné látky) vyžaduje, aby společnosti přijaly všechna nezbytná opatření k předcházení a omezení následků závažných havárií. V každém případě musí mít Zásady předcházení velkým nehodám (MAPP) a bezpečnostní řídící systém pro realizaci MAPP. Společnosti, které používají větší množství nebezpečných látek - tak zvané podniky vyšší vrstvy - musí také sestavit Bezpečnostní zprávu a Vnitřní havarijní plán a aktuální seznam látek. Avšak zařízení, které nepodléhají Směrnici Seveso II, mohou být zdrojem emisí vznikajících při nehodách a haváriích. Vypracování podobného, i když méně detailního bezpečnostního řídícího systému v prvém kroku může předcházet a omezit nehody/havárie. BAT pro prevenci nehod a havárií je zavedení bezpečnostního řídícího systému, popsaného v kapitole 4.1.6.1. Provozní techniky a školení BAT je zavedení a realizace vhodných organizačních opatření, provádění školení zaměstnanců a bezpečný provoz zařízení, jak je uvedeno v kapitole 0. Úniky následkem koroze/eroze Koroze je jednou z hlavních příčin poškození zařízení a může probíhat vnitřně nebo zvnějšku zařízení, viz.. kapitola 4.1.6.1.1. BAT je prevence před korozí: • Volbou konstrukčních materiálů, které jsou odolné skladovanému výrobku • Použitím vlastních konstrukčních metod • Prevencí vstupu srážkových a podzemních vod do nádrže, a pokud je to nezbytné, odstranění vody z nádrže, která se shromáždí v nádrži • Použití srážkových vod k řízenému vypouštění do kanalizace • Preventivní údržba • Přidání inhibitorů koroze tam, kde je to možné nebo použití katodické ochrany uvnitř nádrže Kromě toho je BAT u podzemních nádrží, který je aplikován mimo nádrž: • • • Antikorozní nátěr Oplechování nádrže Katodický ochranný systém Vznik trhlin následkem koroze (SCC) je specifickým problémem u kulových zásobníků, samochladících nádrží a plně chlazených zásobníků, obsahujících amoniak. BAT je zabránění SCC: • • Odlehčením namáhání tepelným ošetřením po svařování, viz.. kapitola 4.1.6.1.1 Kontrolou spočívající v hodnocení rizik, jak je popsáno v kapitole 4.1.2.2.1. Provozní techniky a přístroje k prevenci přeplnění BAT je zavedení a udržování provozních postupů, např. manažerský řídící systém, jak je popsán v kapitole 4.1.6.1.2, aby zajistil: • Vysokou hladinu nebo vysoký tlak v zařízení s nastavením alarmu nebo autouzávěrem instalovaných ventilů • Aplikaci vlastních provozních instrukcí k prevenci přeplnění během plnění nádrže • Dostatečný nevyplněný objem nádrže během plnění Samostatný alarm vyžaduje manuální zásah a vhodné techniky a automatické ventily, které musí být začleněny do návrhu zařízení na vstupu, aby zajistily, že nenastane neodpovídající uzavření. Typ alarmu musí být zvolen při posouzení každé jednotlivé nádrže, viz.. kapitola 4.1.6.1.3. Přístroje a automatizace na detekci úniků K detekci úniků lze použít čtyři základní techniky: • Bariérový systém detekce úniku • Kontrola zásob • Akustická emisní metoda • Sledování par nad půdou BAT je aplikace detekce úniku u skladovacích zásobníků obsahujících kapaliny, které mohou potencionálně způsobit znečištění půdy. Použitelnost různých technik závisí na typu nádrže, jak je diskutováno v kapitole 4.1.6.1.4. Přístup k emisím do půdy pod zásobníky založený na riziku Přístup k emisím do půdy založený na riziku u nadzemních zásobníků s plochým dnem, svislých skladovacích nádrží obsahujících kapaliny s možností znečistit půdu je takový, že se aplikují opatření na takové úrovni, aby riziko pro znečištění půdy kvůli úniku ze dna nádrže nebo z těsnění při napojení na dno nebo na stěnu zásobníku bylo zanedbatelné. Viz. kapitola 4.1.6.1.5, kde je vysvětlen přístup a úroveň rizika. BAT je dosažení „zanedbatelného rizika“ znečištění půdy ze spojů ve dně nebo ve stěnách nadzemních skladovacích zásobníků. Avšak případ od případu by měly být identifikovány situace, zda je dosaženo „zanedbatelného rizika“. Ochrana půdy kolem nádrží – ochranná nádoba BAT u nadzemních nádrží obsahujících hořlavé kapaliny nebo kapaliny, u kterých je riziko významného znečištění půdy nebo blízkých vodních toků, je zavedení sekundárních ochranných částí, např.: • • • • Ohrazení zásobníku kolem jednoduchých stěn; viz. kapitola 4.1.6.1.8 Zásobníky s dvojitou stěnou; viz. kapitola 4.1.6.1.10 Kalíškovité zásobníky; viz. kapitola 4.1.6.1.11 Zásobníky s dvojitou stěnou se sledováním výpustě na dně; viz. kapitola 4.1.6.1.12. Při stavbě nových jednostěnných zásobníků obsahujících kapaliny, u kterých je riziko významného znečištění půdy nebo blízkých vodních toků je BAT zcela nepropustná bariéra ohrazení, viz. kapitola 4.1.6.1.7. U existujících zásobníků s ohrazením je BAT aplikace přístupu založeného na riziku, přičemž se vezme do úvahy význam rizika rozlití pro půdu, aby se stanovilo, která bariéra je nejlépe aplikovatelná. Přístup založený na riziku lze též aplikovat, aby se stanovilo, zda částečně nepropustná bariéra v ohrazení nádrže je dostatečná nebo zda celé ohrazení vyžaduje, aby bylo vybaveno nepropustnou bariérou, viz. kapitola 4.1.6.1.8. Nepropustnými bariérami jsou: • • • • Pružná membrána jako je HDPE Podložka z jílu Asfaltový povrch Betonový povrch BAT pro jednostěnné skladovací nádrže chlorovaných uhlovodíkových rozpouštědel (CHC) je použití laminátů odolných vůči CHC na betonové ohrazení na bázi fenolových nebo furanových pryskyřic. Rovněž jedna z epoxy pryskyřic je odolná vůči CHC, viz. kapitola 4.1.6.1.9. BAT pro podzemní a zasypané zásobníky obsahující výrobky, které mohou potencionálně způsobit znečištění půdy, je: • Použití dvouplášťového zásobníku s detekcí úniku, viz. kapitola 4.1.6.1.13 • Použití jednoplášťového zásobníku se sekundárním ohrazením a detekcí úniku, viz. kapitola 4.1.6.1.14. Hořlavé oblasti a zdroje zapálení Viz. kapitola 4.1.6.2.1 společně s ATEX Directive 1999/92/EC. Protipožární ochrana Potřeba zavedení protipožárních opatření musí být rozhodnuta případ od případu. Protipožárními opatřeními jsou (viz. kapitola 4.1.6.2.2): • • • Požáru odolné nátěry nebo obložení Požární stěny (pouze pro menší požární nádrže) Vodní chladící systémy Protipožární zařízení Potřeba začlenění protipožárního zařízení a rozhodnutí, které zařízení použít, musí být přijato případ od případu v souladu s místní protipožární jednotkou. Některé příklady jsou uvedeny v kapitole 4.1.6.2.3. Záchyt kontaminovaného hasebního prostředku Kapacita pro zadržení kontaminovaného hasebního prostředku závisí na místních okolnostech, např. jaké jsou skladované látky, zda jsou v blízkosti vodních toků nebo zda jsou situovány v oblasti povodí. O použitém ohrazení proto musí být rozhodnuto případ od případu, viz. kapitola 4.1.6.2.4. U toxických, karcinogenních nebo jiných nebezpečných látek je BAT aplikace úplného záchytu. 5.1.2 Skladování balených nebezpečných látek Bezpečnost a řízení rizika Provozní ztráty se nevyskytují při skladování balených nebezpečných materiálů. Případné emise mohou nastat pouze při nehodách a haváriích. Směrnice Seveso II (Směrnice Rady 96/82/EC z 9. prosince 1996 o regulaci hlavních nebezpečí velkých nehod zahrnujících nebezpečné látky) vyžaduje, aby společnosti přijaly všechna nezbytná opatření k předcházení a omezení následků závažných havárií. V každém případě musí mít Zásady předcházení velkým nehodám (MAPP) a bezpečnostní řídící systém pro realizaci MAPP. Společnosti, které používají větší množství nebezpečných látek, tak zvané podniky s vyšším rizikem (Příloha I Směrnice), musí také připravit Bezpečnostní zprávu a Vnitřní havarijní plán a aktuální seznam látek. Nicméně i závody, které nespadají pod působnost Směrnice Seveso II, mohou způsobit emise v důsledku nehod nebo havárií. Využití podobného, možná méně detailního bezpečnostního řídícího systému je prvním krokem při prevenci havárií a omezení jejich následků. BAT při prevenci nehod a havárií je aplikace bezpečnostního řídícího systému, jak je popsáno v kapitole 4.1.6.1. Detailní popis systému je závislý na faktorech jako např. množství skladované látky, specifická nebezpečí látek a umístění skladu. Avšak minimální úrovní BAT je odhad rizika na místě použitím pěti kroků, jak je popsáno v kapitole 4.1.6.1. Školení a zodpovědnost BAT je jmenování osoby/osob, které budou zodpovědné za provoz skladu. BAT je jmenování zodpovědné osoby/osob se speciálním školením pro případ nouzových situací, jak je popsáno v kapitole 4.1.7.1, a zajištění informování ostatních zaměstnanců o rizicích daných skladováním nebezpečných látek a předběžná opatření k bezpečnému skladování látek s rozdílnou nebezpečností. Skladovací oblast BAT je aplikace skladovacích budov anebo vnějších skladovacích prostor, zakrytých střechou, jak je popsáno v kapitole 4.1.7.2. Při skladování množství menších než 2500 litrů nebo kilogramů nebezpečných látek je BAT také použití skladovacích buněk, jak je popsáno v kapitole 4.1.7.2. Separace a segregace BAT je separace v bezpečné vzdálenosti od skladovacího prostoru nebo skladovacích budov, balených nebezpečných látek od ostatního skladování, zdrojů zapálení a dalších budov, někdy v kombinaci s protipožárními stěnami. Členské státy aplikují různé vzdálenosti mezi venkovním skladováním balených nebezpečných látek a dalšími objekty, některé příklady viz. kapitola 4.1.7.3. BAT je separace nebo segregace nekompatibilních látek. Kombinace kompatibilních a nekompatibilních látek viz. Příloha 8.3. Členské státy aplikují různé vzdálenosti nebo fyzikální příčky při skladování nekompatibilních látek, některé příklady viz. kapitola 4.1.7.4. Ohrazení úniku a kontaminované hasební vody BAT je instalace kapalinotěsného rezervoáru podle kapitoly 4.1.7.5, která může zachytit část nebo celý objem nebezpečných kapalin skladovaných nad tímto rezervoárem. Volba, zda zachytit celý objem nebo část uniklé kapaliny, závisí na skladovaných látkách a umístění skladu (např. oblast povodí) a musí být stanovena případ od případu. BAT je instalace kapalinotěsného zařízení na sběr hasebních prostředků ve skladovacích budovách nebo na skladovacích plochách, viz. kapitola 4.1.7.5. Sběrná kapacita závisí na skladovaných látkách, množství skladovaných látek, typu použitého balení a použitém protipožárním zařízení a musí být stanovena případ od případu. Protipožární přístroj BAT je aplikace vhodné úrovně ochrany proti požáru a protipožárních opatření, jak je popsáno v kapitole 4.1.7.6. Vhodná úroveň ochrany musí být stanovena případ od případu se souhlasem místního hasičského sboru. Prevence vznícení BAT je prevence vznícení zdroje, jak je popsáno v kapitole 4.1.7.6.1. 5.1.3 Jímky a kalojemy Jímky a kalojemy jsou používány pro skladování agrochemických přípravků a vody a dalších nehořlavých nebo netěkavých kapalin v průmyslových zařízeních. Pokud jsou emise do ovzduší při normálním provozu významné, např. kejda z vepřína, BAT je pokrytí jímek a kalojemů jednou z následujících možností: • • • Pokrytí plastovým materiálem; viz. kapitola 4.1.8.2 Plovoucí pokrytí; viz. kapitola 4.1.8.1 Pevné pokrytí pouze u malých jímek; viz. kapitola 4.1.8.2. Kromě toho tam, kde je použito pevné pokrytí, lze instalací zařízení na úpravu par dosáhnout mimořádného snížení emisí, viz. kapitola 4.1.3.15. Potřeba a typ zařízení na úpravu par musí být stanoven případ od případu. Aby se zabránilo přeplnění srážkovými vodami, když jímka nebo kalojem nejsou přikryty, BAT je aplikování dostatečné hráze, viz. kapitola 4.1.11.1. Pokud jsou látky skladovány v jímce nebo kalojemu s rizikem kontaminace půdy, BAT je použití nepropustné překážky, což může být pružná membrána, dostatečná vrstva hlíny nebo betonu, viz. kapitola 4.1.9.1. 5.1.4 Atmosférické vytěžené kaverny Emise do ovzduší při normálním provozu Pokud je řada kaveren, skladující kapalné uhlovodíky, vybavena pevným vodním ložem, BAT je aplikace vyvažování výparů , viz. kapitola 4.1.12.1. Emise při nehodách a haváriích Vzhledem ke své vnitřní povaze jsou kaverny nejbezpečnějším způsobem skladování velkého množství výrobků z uhlovodíků. BAT pro skladování velkého množství uhlovodíků je tudíž aplikace kaveren, pokud to místní geologické podmínky dovolují, viz. kapitoly 3.1.15 a 4.1.13.3. BAT při prevenci nehod a havárií je aplikace bezpečnostního systému řízení, jak je popsáno v kapitole 4.1.6.1. BAT je aplikace a následně pravidelné vyhodnocování monitorovacího programu, který zahrnuje minimálně následující opatření (viz. kapitola 4.1.13.2): • Sledování hydraulických vzorků toku kolem kaveren měřením spodních vod, tlakovými/piezometrickými celami, měření průsaků vod • Odhad stability kaveren seismickým sledováním • Kvalita vody, sledovaná pravidelným odběrem vzorků a analýzou • Sledování koroze, včetně periodického vyhodnocení Pro zabránění úniku skladovaného výrobku z kaverny je BAT projekt kaverny tak, aby v hloubce, ve které je umístěna, byl hydrostatický tlak podzemních vod kolem kaverny vždy větší než tlak skladovaného výrobku, viz. kapitola 4.1.13.5. Pro zabránění vstupu průsakové vody do kaverny, je BAT dodatečný nástřik cementu bez ohledu na vlastní projekt, viz. kapitola 4.1.13.6. Jestliže je průsaková voda, která vstoupí do kaverny, odčerpána, BAT je aplikace úpravy odpadních vod před jejich vypuštěním, viz. kapitola 4.1.13.3. BAT je automatická ochrana před přeplněním, viz. kapitola 4.1.13.8. 5.1.5 Tlakové vytěžené kaverny Emise při nehodách a haváriích Vzhledem ke své vnitřní povaze jsou kaverny nejbezpečnějším způsobem skladování velkého množství výrobků z uhlovodíků. BAT pro skladování velkého množství uhlovodíků je tudíž aplikace kaveren, pokud to místní geologické podmínky dovolují, viz. kapitoly 3.1.16 a 4.1.13.3. BAT při prevenci nehod a havárií je aplikace bezpečnostního systému řízení, jak je popsáno v kapitole 4.1.6.1. BAT je aplikace a pak pravidelné vyhodnocování monitorovacího programu, který zahrnuje minimálně následující opatření (viz. kapitola 4.1.13.2): • Sledování hydraulických vzorků toku kolem kaveren měřením spodních vod, tlakovými/piezometrickými celami, měření průsaků vod • Odhad stability kaveren seismickým sledováním • Kvalita vody, sledovaná pravidelným odběrem vzorků a analýzou • Sledování koroze, včetně periodického vyhodnocení Pro zabránění úniku skladovaného výrobku z kaverny je BATem projekt kaverny tak, aby v hloubce, ve které je umístěna, byl hydrostatický tlak podzemních vod kolem kaverny vždy větší než tlak skladovaného výrobku, viz. kapitola 4.1.14.5. Pro zabránění vstupu průsakové vody do kaverny, je BAT dodatečný nástřik cementu bez ohledu na vlastní projekt, viz. kapitola 4.1.14.6. Jestliže je průsaková voda, která vstoupí do kaverny, odčerpána, BAT je aplikace úpravy odpadních vod před jejich vypuštěním, viz. kapitola 4.1.13.3. BAT je automatická ochrana před přeplněním, viz. kapitola 4.1.13.8. BAT je aplikace pojistných ventilů v případě nehody na povrchu, viz. kapitola 4.1.14.4. 5.1.6 Solné vyluhované kaverny Emise při nehodách a haváriích Vzhledem ke své vnitřní povaze jsou kaverny nejbezpečnějším způsobem skladování velkého množství výrobků z uhlovodíků. BAT pro skladování velkého množství uhlovodíků je tudíž aplikace kaveren, pokud to místní geologické podmínky dovolují, viz. kapitoly 3.1.17 a 4.1.15.3. BAT při prevenci nehod a havárií je aplikace bezpečnostního systému řízení, jak je popsáno v kapitole 4.1.6.1. BAT je aplikace a pak pravidelné vyhodnocování monitorovacího programu, který zahrnuje minimálně následující opatření (viz. kapitola 4.1.15.2): • • • Odhad stability kaveren seismickým sledováním Sledování koroze, včetně periodického vyhodnocení Provádění vyhodnocení sonarem, aby se zjistily změny tvaru, zvláště pokud je používána nenasycená solanka Malé stopy uhlovodíků mohou být přítomny na rozhraní solanka/uhlovodík následkem plnění a vyprazdňování kaveren Pro tento případ je BAT separace uhlovodíkových výrobků při zpracování solanky, jejich shromažďování a bezpečné zneškodnění. 5.1.7 Plovoucí skladovací zařízení Plovoucí skladovací zařízení není BAT, viz. kapitola 3.1.18. 5.2 Přeprava kapalin a zkapalněných plynů a manipulace s nimi 5.2.1 Obecné principy pro předcházení a snížení emisí Inspekce a údržba BAT je aplikace nástrojů ke stanovení aktivních plánů údržby zařízení a příprava plánů kontrol s ohledem na rizika, např. přístup k údržbě založený na riziku a spolehlivosti, viz. kapitola 4.1.2.2.1. Program zjišťování úniků a oprav Pro velká skladovací zařízení je podle vlastností skladovaného výrobku BAT aplikace programu zjišťování úniků a opravy. Zaměřuje se na ty situace, které nejpravděpodobněji způsobí emise (např. plyn/lehká kapalina, pod tlakem a/nebo teplotní omezení), viz. kapitola 4.2.1.3. Minimalizace emisí při skladování v nádrži BAT je snížení emisí při skladování v nádrži, dopravě a manipulaci, které mají negativní environmentální dopad, jak je popsáno v kapitole 4.1.3.1. Použitelné pro velká skladovací zařízení, dovolující určitý časový prostor pro realizaci. Bezpečnost a řízení rizika BAT při předcházení nehodám a haváriím je použití systému řízení bezpečnosti, jak je popsáno v kapitole 4.1.6.1. Provozní techniky a školení BAT je implementace, následovaná odpovídajícími organizačními opatřeními, která dovolují proškolení zaměstnanců s ohledem na bezpečný a odpovědný provoz zařízení, jak je popsáno v kapitole 0 Úvahy o postupech přepravy a manipulace. 5.2.2 Přepravní a manipulační techniky 5.2.2.1 Potrubí BAT je aplikace nadzemního uzavřeného potrubí v nových situacích, viz. kapitola 4.2.4.1. Pro existující podzemní potrubí je BAT aplikace řízení rizika a spolehlivosti založená na údržbě, jak je popsáno v kapitole 4.1.2.2.1. Sešroubované příruby a těsnění spojení jsou významným zdrojem fugitivních emisí. BAT je minimalizace počtu přírub a jejich náhrada svařovaným připojením spolu s omezením požadavků na údržbu nebo flexibilitu dopravního systému, viz. kapitola 4.2.2.1. BAT pro sešroubované příruby na napojeních (viz. kapitola 4.2.2.2.) zahrnuje: • Montáž zaslepených přírub na zřídka používané příruby, aby se zabránilo otevření, které by mohlo způsobit havárii • Používání koncových uzávěrů nebo zátek na koncových otevřených linkách (nikoliv ventily) • Volbu správného těsnění vzhledem k provozované aplikaci • Správnou instalaci zvoleného těsnění • Správné připojení a zatížení přírub • Instalaci vysoce integrovaných doplňků - těsnění, např. spirálové vinutí, kammprofil, kruhové připojení tam, kde se používají toxické, karcinogenní nebo jiné nebezpečné látky Vnitřní koroze může být způsobena korozivní povahou přepravovaného výrobku, viz. kapitola 4.2.3.1. BAT je zabránění korozi: • • • • Volbou konstrukčního materiálu, který je odolný výrobku Použitím vhodných konstrukčních metod Preventivní údržbou Použitím vnitřních nátěrů nebo přidáním inhibitorů koroze tam, kde je to možné K zabránění vnější koroze potrubí je BAT nanesení jedné, dvou, tří nátěrových vrstev v závislosti na místních specifických podmínkách (např. blízkost moře). Nátěry nejsou obvykle aplikovány na plastové nebo ocelové potrubí, viz. kapitola 4.2.3.2. 5.2.2.2 Zpracování par BAT je aplikace vyvažování výparů par nebo zpracování významného množství emisí při nakládce a vykládce těkavých látek (autocisterny, vagóny, lodě). Význam emisí závisí na skladované látce a objemu, který je emitován do ovzduší a musí být posouzen případ od případu. Detailnější informace jsou v kapitole 4.2.8. Např. podle holandských právních předpisů je významným emitovaným množstvím metanolu 500 kg/rok. 5.2.2.3 Ventily BAT pro ventily zahrnuje: • Správnou volbu materiálu a konstrukci ventilu pro dané provozní podmínky • Sledování s cílem zaměřit se na nejrizikovější ventily (např. dřík kontrolního ventilu při kontinuálním provozu) • Aplikaci rotujících kontrolních ventilů nebo pump s proměnlivou rychlostí namísto kontrolních ventilů • Vybavení diafragmou, dmychadly nebo ventily s dvojitými stěnami pro látky toxické, karcinogenní nebo nebezpečné • Zpětné pojistné ventily, zařazené do dopravního nebo skladovacího systému nebo do systému na úpravu par Viz. kapitoly 3.2.2.6 a 4.2.9. 5.2.2.4 Čerpadla a kompresory Instalace a údržba čerpadel a kompresorů Návrh, instalace a provoz čerpadla nebo kompresoru mají značný vliv na životnost a spolehlivost těsnících systémů. Hlavní faktory, které mají vliv a jsou považovány za BAT, jsou následující: • Vhodné uchycení čerpadla nebo kompresoru na základovou desku nebo mříž • Připojení k potrubí silou doporučenou výrobcem • Vhodný návrh odsávacího potrubí, aby se minimalizovala hydraulická nerovnováha • Vyrovnání hřídele a pouzdra na základě doporučení výrobce • Vyrovnání řízení/čerpadla nebo kompresoru na základě doporučení výrobce • Správná úroveň vyvážení rotujících částí • Účinné nátěr čerpadel a kompresorů před jejich uvedením do chodu • Provoz čerpadel a kompresorů v rozsahu doporučeném výrobcem (Optimální chod je dosažen v nejlepším bodě účinnosti) • Pravidelné sledování a údržba rotujících částí a těsnění, kombinovaná s opravami nebo náhradou částí Těsnící systém v čerpadlech BAT je správná volba čerpadla a těsnění pro provozní aplikace, zejména čerpadla, které musí být technologicky těsné, jako jsou např. zapouzdřená motorová čerpadla, magneticky zdvojené čerpadla, čerpadla s vícenásobným mechanickým těsněním a ochlazovacím nebo tlumícím systémem, čerpadla s vícenásobným mechanickým těsněním a sušením těsnění, čerpadla s diafragmou nebo dmychadlová čerpadla. Detailněji viz. 3.2.2.2, 3.2.4.1 a 4.2.9. Těsnící systémy pro kompresory BAT pro kompresory dopravující netoxické plyny je aplikace plynem mazaného mechanického těsnění. BAT pro kompresory dopravující toxické plyny je aplikace dvojitého těsnění s kapalinovou nebo plynnou bariéru a vypláchnutí provozní strany ohrazení těsnění inertním plynem. Při provozu za velmi vysokých tlaků je BAT aplikace trojitého tandemového systému těsnění. Detailněji viz. kapitoly 3.2.3 a 4.2.9.13. 5.2.2.5 Přípojky pro odběr vzorků BAT pro odběrná místa těkavých látek je pístový odběrný ventil nebo jehlový ventil a blokovací ventil. Pokud vzorkovací potrubí vyžaduje propláchnutí, je BAT aplikace odběrů vzorků s uzavřenou smyčkou. Viz. kapitola 4.2.9.14. 5.3 Skladování pevných látek 5.3.1 Otevřené skladování BAT je aplikace uzavřeného skladování v silech, bunkrech, násypkách a zásobnících, aby se eliminoval vliv větru a zabránilo se tvorbě prachu pokud možno primárními opatřeními. V tabulce 4.12 jsou pro tato primární opatření křížové odkazy na relevantní kapitoly. Ačkoliv jsou velkoobjemová sila a haly dostupné, pro velmi velká množství materiálu necitlivého nebo mírně citlivého na sesuv a/nebo vlhkost by otevřené skladování mohlo být pouze alternativou. Příklady jsou dlouhodobé strategické skladování uhlí a skladování rud a sádry. BAT pro otevřené skladování je provádění pravidelné nebo kontinuální vizuální kontroly, aby se zjistilo, zda se vyskytují emise prachu a kontrola, zda preventivní opatření správně fungují. Předpověď počasí, např. použitím meteorologických přístrojů na místě, bude napomáhat zjištění, zda je zvlhčení hromady nutné a zda bude nezbytné použít zdroje pro zvlhčování při otevřeném skladování. Viz. kapitola 4.3.3.1. BAT pro dlouhodobé otevřené skladování je jedna nebo správná kombinace následujících technik: • • • • Zvlhčování povrchu použitím látek vázajících na sebe prach, viz. kapitola 4.3.6.1 Pokrytí povrchu , např. nepromokavými plachtami, viz. kapitola 4.3.4.4 Solidifikace povrchu, viz. tabulka 4.13 Zatravnění povrchu , viz. tabulka 4.13. BAT pro krátkodobé otevřené skladování je jedna nebo správná kombinace následujících technik: • • • Zvlhčování povrchu použitím látek vázajících na sebe prach, viz. kapitola 4.3.6.1 Zvlhčování povrchu vodou, viz. kapitola 4.3.6.1 Pokrytí povrchu, např. nepromokavými plachtami, viz. kapitola 4.3.4.4 Dodatečnými opatřeními pro snížení emisí prachu při dlouhodobém a krátkodobém skladování jsou: • Umístění podélné osy v hromadě paralelně s převažujícím větrem • Vysázení ochranného porostu, plotu proti větru nebo ohrazení, aby se snížila rychlost větru • Použití pouze jedné hromady namísto několika hromad; dvě skladované hromady, skladující stejné množství jako jedna hromada, zvýší volný povrch o 26% • Skladování se záchytnými stěnami snižuje volný povrch, který má za následek snížení difúzních emisí prachu; snížení se zvýší, pokud je stěna umístěna na návětrné strany hromady • Umístění záchytných stěn poblíž sebe Detailněji viz. tabulka 4.13. 5.3.2 Uzavřené skladování BAT je aplikace uzavřeného skladování v silech, bunkrech, násypkách a zásobnících. Tam, kde není případné použít ke skladování sila, je alternativou skladování v halách, např. v případě, že je požadováno míchání vsádek. BAT pro sila je aplikace správného návrhu, který poskytne stabilitu a zabrání tomu, aby silo zkolabovalo. Viz. kapitoly 4.3.4.1 a 4.3.4.5. BAT pro haly je aplikace správně navržené ventilace a filtračních systémů a uzavírání dveří. Viz. kapitola 4.3.4.2. BAT je aplikace snížení emisí na úroveň emisí 1 - 10 mg/m3 v závislosti na povaze/typu skladované látky. Zvolený typ techniky musí být zvolen případ od případu. Viz. kapitola 4.3.7. Pro sila, skladující organické pevné látky, je BAT použití sila odolného proti výbuchu (viz. kapitola 4.3.8.3), vybaveného pojistným ventilem, který rychle po explozi uzavře silo, aby se zabránilo vstupu kyslíku do sila, jak je popsáno v kapitole 4.3.8.4. 5.3.3 Skladování nebezpečných pevných látek Detailněji, pokud se týká BAT pro skladování nebezpečných pevných látek, viz. kapitola 5.1.2. 5.3.4 Prevence nehod a (velkých) havárií Bezpečnost a řízení rizika Směrnice Seveso II (Směrnice Rady 96/82/EC z 9. prosince 1996 o regulaci hlavních nebezpečí velkých nehod, zahrnujících nebezpečné látky) vyžaduje, aby společnosti přijaly všechna nezbytná opatření k předcházení a omezení následků závažných havárií. V každém případě musí mít Zásady předcházení velkým nehodám (MAPP) a bezpečnostní řídící systém pro implementaci MAPP. Společnosti, které používají větší množství nebezpečných látek, tak zvané podniky s vyšším rizikem (Příloha I Směrnice), musí také připravit Bezpečnostní zprávu a Vnitřní havarijní plán a aktuální seznam látek. Nicméně i závody, které nespadají pod působnost Směrnice Seveso II, mohou způsobit emise v důsledku nehod nebo havárií. Využití podobného, možná méně detailního bezpečnostního řídícího systému je prvním krokem při prevenci havárií a omezení jejich následků. BAT při prevenci nehod a havárií je aplikace bezpečnostního řídícího systému, jak je popsáno v kapitole 4.1.7.1. 5.4 Přeprava pevných látek a manipulace s nimi 5.4.1 Obecné techniky pro minimalizaci prachu z přepravy a manipulace BAT je zabránění disperze prachu během nakládání/vykládání na otevřeném prostoru plánováním dopravy na termín, kdy bude vítr co možná nejmenší. Pokud se vezme do úvahy místní situace, typ opatření nemůže být zobecněn v celé EU a v jakékoliv situaci, která nerespektuje případné vysoké náklady, viz. kapitola 4.4.3.1. Přerušovaná doprava (např. lopatkové rýpadlo nebo autocisterna) obecně produkují více emisí prachu než kontinuální doprava, např. dopravníky. BAT je zkrácení přepravních vzdáleností na co možná nejkratší vzdálenost a aplikace kontinuální dopravy, pokud je to možné. U existujících zařízení to může být velmi nákladné opatření. Viz. kapitola 4.4.3.5.1. Pokud se použije mechanické lopatové rýpadlo, BAT je snížení výšky a volba nejlepší pozice během vypouštění do autocisterny, viz. kapitola 4.4.3.4. Při jízdě mohou automobilové prostředky zvířit prach z pevných látek, rozprostřených na zemi. BAT je omezení rychlosti vozidel, aby se zabránilo nebo minimalizovalo rozvíření prachu, viz. kapitola 4.4.3.5.2. BAT pro silnice, po kterých jezdí kamiony a nákladní vozidla, je použití tvrdého povrchu na cestách, např. z asfaltu nebo betonu, které lze snadněji čistit, čímž se zabrání rozvíření prachu, viz. kapitola 4.4.3.5.3. Avšak použití tvrdého povrchu na cestách nelze zdůvodnit, pokud cesty používají velká rýpadla nebo pokud je cesta používána pouze občas. BAT je čištění silnic, které mají pevný povrch, viz. kapitola 4.4.6.12. BAT je čištění pneumatik vozidel, četnost a typ použitého čistícího zařízení (viz. kapitola 4.4.6.13) musí být stanoveny případ od případu. Pokud je nutné učinit kompromis mezi kvalitou výrobku, bezpečností zařízení a vodními zdroji, BAT pro vykládku a nakládku je citlivý. Smáčivý výrobek je navlhčován, jak je popsáno v kapitolách 4.4.6.8, 4.4.6.9 a 4.3.6.1. Riziko zmrznutí výrobku, riziko uklouznutí na výrobku kvůli tvorbě ledu nebo mokrého výrobku jsou příklady, kdy tento BAT by nemohl být aplikován. Pro vykládku a nakládku je BAT minimalizace rychlosti vyklápění výrobku a spádové výšky, viz. kapitoly 4.4.5.6 a 4.4.5.7. Minimalizace rychlosti sklápění lze dosáhnout následujícími technikami, které jsou BAT: • • • • Instalací přepážek v plnicím potrubí Použitím nakládací hlavy na konci potrubí nebo trubky, aby se dala regulovat výstupní rychlost Použitím kaskád (např. kaskádové trubky nebo násypný zásobník) Minimalizací úhlu spádu např. skluzem Aby se minimalizovala výška pádu produktu, výstup z vypouštění by měl dosahovat na dno nákladového prostoru nebo na již umístěný materiál. Nakládací techniky, kterými toho lze dosáhnout a které jsou BAT, jsou následující: • • • Výškově nastavitelné svislé roury Výškově nastavitelné svislé trubky Výškově nastavitelné kaskádové trubky Tyto techniky jsou BAT kromě nakládky/vykládky necitlivých produktů, pro které volná výška pádu není kritická. Optimalizované násypné zásobníky pro vykládku jsou popsány v kapitole 4.4.6.7 5.4.2 Úvahy o dopravních postupech Drapáky Při použití drapáku se o BAT rozhoduje na základě diagramu, uvedeného v kapitole 4.4.3.2 a ponechání drapáku po dostatečnou dobu po vykládce materiálu v násypném zásobníku. BAT pro nové drapáky je aplikace následujících vlastností (viz. kapitola 4.4.5.1): • • • • Geometrický tvar a optimální kapacita nakládky Objem drapáku je vždy větší než objem daný křivkou drapáku Povrch je hladký, aby se zabránilo přilnavosti materiálu Dobré uzavírání během stálého provozu Dopravníky a přepravní skluzy Pro všechny typy látek je BAT návrh dopravníku se skluzem takovým způsobem, aby se minimalizoval únik materiálu. Byl vytvořen modelový proces detailního návrhu pro novou a existující přepravu, viz. kapitola 4.4.5.5. Pro málo citlivé nebo necitlivé materiály k sesuvu (S5) a mírně citlivé k sesuvu, smáčející výrobky (S4), je BAT použití otevřených pásových dopravníků a kromě toho, v závislosti na místních podmínkách, jedna nebo více z následujících technik: • Boční ochrana proti větru, viz. kapitola 4.4.6.1 • Rozstřikování vody a tryskové rozstřikování v dopravních bodech, viz. kapitoly 4.4.6.8 a 4.4.6.9 • Čištění pásu, viz. kapitola 4.4.6.10. Pro výrobky vysoce citlivé k sesuvu (SI and S2) a mírně citlivé k sesuvu, nesmáčivé výrobky (S3), je BAT pro nové situace: Použití uzavřených dopravníků nebo dopravníků, ve kterých samotný pás nebo druhý pás uzavírá materiál (viz. kapitola 4.4.5.2): • Pneumatické dopravníky • Řetězové dopravníky • Šnekové dopravníky • • • Trubicové pásové dopravníky Pásové dopravníky se smyčkou Dvojité pásové dopravníky nebo použití oddělených pásových dopravníků bez podpěrných kladek, viz. kapitola 4.4.5.3: • • • Vzduchový pásový dopravník Dopravník s nízkým třením Dopravník s diaboly Typ dopravníku závisí na dopravované látce a umístění a musí být vybrán případ od případu. Pro existující konvenční dopravníky, přepravující vysoce citlivé výrobky k sesuvu (SI a S2) a přiměřeně citlivé k sesuvu, nesmáčivé výrobky (S3) je BAT použití pouzdra, viz. kapitola 4.4.6.2. Pokud se použije odsávací systém, je BAT filtrace vystupujícího proudu vzduchu, viz. kapitola 4.4.6.4. Ke snížení spotřeby energie u pásových dopravníků (viz. kapitola 4.4.5.2), je BAT použití: • Vhodného návrhu dopravníku, včetně válečkové stolice a jejího prostoru • Přesné tolerance instalace • Pásu s nízkým odporem proti valení Viz. Příloha 8.4 pro disperzní třídu (SI - S4) volně ložených pevných materiálů. 6 VYVÍJENÉ TECHNIKY 6.1 Manipulace s pevnými látkami 6.1.1 Šnekový dopravník Popis: Šnekový dopravník, který je v tomto dokumentu považován za kontinuální lodní vykladač se šnekovým zařízením a dopravníkovou šachtou. Vykládku lze provádět horizontálně nebo otáčením ramena. Vykládka se provádí vrstva po vrstvě. Materiál je sbírán dobýváním šnekem a dopravován na vrchol šachty. Šnek má délku 4 m, takže potřeba prostoru pro přechodné skladování je zanedbatelná. Otáčecí hlavy se ponořují do materiálu a tím zabraňují emisím prachu. Šachta dopravníků se skládá ze čtyř pásů (vtokového pásu, pokrývacího pásu a dvou bočních vrchních pásů), které tvoří uzavřenou šachtu. Vtokový pás a pokrývací pás jsou separátně řízeny při stejné rychlosti (1 m/s). Vtoky jsou vyrobeny z kovu, ale je možné je vyrobit i z vysokomolekulárních plastů. Sypký materiál klesá skrz zešikmené vtoky na pohybující se pás. Dopravní místa jsou vybavena odsáváním vzduchu nebo mají převislé okraje z kaučuku, aby se minimalizovaly emise prachu. Aby se dopravil zbývající materiál, lze ke šnekovému dopravníku připevnit dodatečné zařízení nebo drapák. Maximální kapacita na výstupu je 1000 - 1200 tun za hodinu, ale v budoucnosti bude možné dosáhnout kapacity až 2000 tun za hodinu. Minimální kapacita na výstupu je 300 tun za hodinu. Výhody: • Zařízení není hlučné, není prašné, málo váží • Relativně nízká specifická spotřeba energie (použití vtokového pásového dopravníku jako svislého dopravníku) • Odolnost konstrukce kombinací šnekového dopravníku a vtokového pásu • Jednoduchá gravitační vykládka • Není potřeba meziskládka • Lze též použít pro nakládku lodí Nevýhody: • • • Dosud je používán jako prototyp v přístavu Niirnberg Dodatečné zařízení pro sběr zbývajícího materiálu Vhodné pouze pro lodě s širokými palubními poklopy Aplikovatelnost: Tato technika je zvláště vhodná pro vykládku říčních lodí, které dopravují uhlí do elektrárny, která má přístav. Pro existující zařízení jsou následující možnosti: • Nahradit drapák pro vykládku šnekovým dopravníkem, takže lze dosáhnout vyšší kapacity vykládky bez zvýšení zatížení přístaviště • Rozšířit stávající dopravní zařízení o šnekový dopravník, vykládka lodí se urychlí a sníží se emise prachu Vhodný sypký materiál zahrnuje suché a jemné částice, zvláště uhlí, ale též zrní a hnojiva. Referenční zařízení: Zatím je tato technika používána (a s úspěchem) pouze v přístavu Niirnberg pro vykládku uhlí. Ekonomika: Investice závisí na velikosti lodi, výšce vody, dopravní výšce zařízení a velikosti přístaviště. Provozní náklady lze odhadnout na 2 až 3 %, ale rovněž záleží na individuálním případu. Křížové vlivy: Spotřeba energie pro svislou dopravu je pouze 0,0088 kWh na tunu při dané dopravní výšce 1 metr. Pro všechna řízená zařízení je spotřeba energie u uhlí odhadována na 0,02 kWh na tunu při 1 metru, 0,037 kWh na tunu při 1 metru pro koncentrát zinkové rudy a 0,047 kWh na tunu při 1 metru pro koncentrát olověné rudy. Referenční literatura: [17, UBA, 2001]. 6.1.2 Nízkoprašné dopravní lodní zásobníky bez negativní tlakové extrakce Popis: Nasávací otvor zásobníku je vybaven lamelami. Jelikož naložený drapák vstupuje do otvoru, vzduch cirkuluje při pohybu prázdného drapáku. V zásobníku se automaticky vytvoří negativní tlak, když je sypký materiál vyložen na dopravní vozidlo. Podtlak zabraňuje úniku prachu přes otvory v těsnění mezi drapákem a nasávacím otvorem. Materiál tak lze přemístit z drapáku do zásobníku bez uvolnění prachu a bez požadavku na dodatečnou energii. Uvažuje se vybavit dopravní zásobník výškově nastavitelným výpustným potrubím, takže výtlačná výška se bude kontinuálně měnit s výškou hromady materiálu, ukládaného na dopravní vozidlo. Výpustné potrubí bude dvoustěnné, takže vytlačený vzduch – zvláště při plnění tankerů – lze vrátit do recirkulačního potrubí. Vytlačený vzduch je pak vrácen do dopravního lodního zásobníku. Vzhledem k vlastnostem materiálu (v tomto případě hnojiva), jsou veškeré části v přímém kontaktu s materiálem vyrobeny z nerezové oceli. Nízkoemisní lodní dopravní zásobníky (např. násypné zásobníky), které jsou běžně na trhu dostupné, jsou velmi drahé. Jsou vybaveny odsáváním vzduchu a filtračními systémy a mají vysokou energetickou spotřebu. Je zde požadavek malých a středně velkých podniků na cenové rozmezí technologicky vhodných dopravních lodních zásobníků, které budou mít nízkou/žádnou spotřebu energie a minimální emise prachu. Z tohoto důvodu byl výše popsaný lodní dopravní zásobník (objemný prostředek) vyvinut pro přepravu hnojiv, aby se eliminovaly difúzní emise bez dodatečného přívodu energie. Vývoj byl sponzorován Bundesstiftung Umwelt (National Environment Foundation). Výhody: Očekává se , že difúzní emise budou minimalizovány optimalizací běžných BAT (lodní dopravní zásobníky s vysokými bočnými stěnami, negativní tlakové odsávání a lapače prachu). Klíčovou výhodou by bylo 100 % snížení požadavků na energii ve srovnání s běžně dostupnými technikami. Investiční a provozní náklady jsou navrženy tak, aby byly pod úrovní nákladů pro dostupné násypné zásobníky (při porovnání s kapacitou snížení emisí prachu), protože není požadován žádný lapač prachu a dodatečné náklady na energii, které by musely být uvažovány. Aplikace: Tento systém byl nejdříve vyvinut pro manipulaci s hnojivy ve středně velkých podnicích. Očekává se, že technika bude aplikována i pro jiné volně sypké materiály. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 6.1.3 Šnekový dopravník pro neželezné rudy a koncentráty Popis: Manipulace s měděnými rudami a koncentráty a jinými neželeznými rudami a koncentráty, zvláště s olověnými a zinkovými, se v současné době provádí drapáky. Vzhledem k jejich vlastnostem (toxické složky jako je kadmium) bude zapotřebí další optimalizace manipulace vývojem nových odběrných zařízení. Šetření ukázala, že uzavřené kontinuální nakladače (naložení/vyložení), jakými jsou šnekové dopravníky, jsou možným řešením. Zkušební pokusy již probíhaly se zinkovými a olověnými koncentráty v kombinaci šnekový dopravník/ svislá pásová dopravní šachta. Tendence koncentrátů spékat se vytváří problém, který může mít za následek usazování a následnou blokaci šnekového dopravníku. Více pozornosti se proto zaměří na identifikaci vhodných konstrukčních a nátěrových materiálů pro šnekový dopravník. Referenční literatura: [17, UBA, 2001] 7 ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY 7.1 Časové rozvržení práce Práce na tomto BREF byly zahájeny první plenární schůzí TWG v prosinci 1999. Částečný první návrh, věnovaný skladování, přepravě a manipulaci s kapalinami a zkapalněnými plyny, byl odeslán ke konzultaci s TWG v květnu 2001. Část, věnovaná skladování a manipulaci s pevnými látkami, byla odeslána ke konzultaci s TWG v září 2001. Připomínky byly posouzeny a začleněny do dokumentu a úplný druhý návrh, včetně návrhů BAT, byl vydán v červenci 2003. Finální plenární schůze TWG se uskutečnila v květnu 2004. Po ukončení finální schůze nastalo krátké období konzultací o revidované kapitole BAT, revidovaných kapitolách 1 až 4, úvodním paragrafu o metodice v kapitole 5, kapitole Závěrečné poznámky a Souhrnu. Po proběhlých konzultacích byl vydán BREF. 7.2 Zdroje informací Několik zpráv z průmyslu a orgánů MS bylo použito jako zdroje informací při navrhování tohoto BREF. Zprávy, zaslané TETSP [84, TETSP, 2001, 113, TETSP, 2001] a Německem [18, UBA, 1999], lze považovat za stavební bloky v kapitole skladování v zásobnících. Pro skladování balených nebezpečných materiálů byly převzaty stávající směrnice z Nizozemí [3, CPR, 1984, 8, CPR, 1991] a Velké Británie [35, HSE, 1998, 36, HSE, 1998] a pro skladování v kavernách bylo více informací získáno z průmyslu, zejména Neste [81, Neste Engineering, 1996] a Geostock [150, Geostock, 2002]. Zpráva zaslaná Německem [17, UBA, 2001] je základem pro skladování a manipulaci s pevnými látkami, doplněná o informace z Nizozemí [15, InfoMil, 2001, 164, DCMR, 2003], z průmyslu [74, Corus, 2002] a od ostatních dodavatelů. Tyto zprávy, směrnice a dodatečné informace byly doplněny o informace, získané během schůzí, obvykle spojené s návštěvou daných lokalit ve Španělsku, Finsku, Nizozemí, Německu, Belgii, Velké Británii a Francii. Formální konzultace o návrhu dokumentu si též vyžádaly nové a dodatečné informace, jakož i poskytnutí možnosti TWG, aby ověřila již zaslané informace. 7.3 Stupeň dosažené shody Pracovní závěry byly odsouhlaseny na finální plenární schůzi v květnu 2004 a k většině závěrů byl dosažen konsensus. Na finální schůzi byly diskutovány následující hlavní body: • • • • • • • • • Metodika posouzení (metodika ECM) versus konkrétní závěry BAT Sledování VOC Vnitřní a vnější plovoucí střechy a systémy těsnění Zpracování par a bilance emisí ze zásobníků Zpracování par a bilance emisí při nakládce a vykládce Přístup založený na riziku k emisím ze zásobníků do půdy Prevence emisí prachu, týkající se krátkodobého a dlouhodobého venkovního skladování Zkrápění cest a zkrápění během vykládky a nakládky Výška pádu a rychlost materiálu během vykládky/nakládky V diskusi, týkající se metodiky posouzení, TETSP navrhla vzhledem k tomu, že většina všech zásobních nádrží se liší svou konstrukcí, skladovaným výrobkem, umístěním, atd., aby podrobné závěry BAT byly nahrazeny potvrzením, že BAT lze stanovit použitím metodiky posouzení. Z pohledu některých členů TWG, používajících metodiku posouzení, není vhodná pro definování obecných BAT, a BREF by měl poskytnout jasný popis BAT. V závěru schůze TWG souhlasila, aby závěry BAT, uvedené v BREF, byly jasným popisem technologií nebo přístupů a aby metodika posouzení byla popsána v kapitole 4 s úvodním paragrafem v kapitole 5. Bylo konstatováno, že metodika jako taková není BAT. Může však být použita jako nástroj, který dovoluje čtenáři a provozovateli provést odhad opatření na kontrolu měření emisí (ECM), popsaný v kapitole 4, pro který byly obecné limity stanoveny v kapitole 5, aby se definoval ECM, který splňuje obecné nebo lepší požadavky BAT při skladování kapalin a zkapalněných plynů ve specifických situacích. Někteří členové vyjádřily vážný zájem o navrhovanou metodiku posouzení poskytnutím psaných a ústních komentářů před schůzí a na závěr schůze TWG, což mělo za následek rozdílný pohled na metodiku v kapitole 5. Po druhé schůzi byla TWG zaslána nová podkapitola v kapitole 4, týkající se metodiky posouzení, spolu s ohlasy, které se týkaly této metodiky a úvodního paragrafu v kapitole 5, aby se zjistilo, zda tyto změny odrážejí průběh diskuse během závěrečné schůze. Většina TWG souhlasila, aby tyto změny odrážely diskusi během schůze, avšak někteří členové nesouhlasili, protože podle jejich mínění nebyly správně a zcela vzaty do úvahy jejich připomínky. Požadovali, aby úvodní paragraf v kapitole 5 byl zrušen a jejich názory na metodiku byly vyjádřeny v kapitole 4. EIPPCB má zodpovědnost za vyhodnocování informací a názorů a poskytování je do BREF ohlašováním objektivních skutečností a tvrzení, aby byl BREF konzistentní. Z tohoto důvodu nemohlo být akceptováno, aby poskytnutý text byl publikován v BREF, pokud na to existuje odlišný názor. Uvedený odlišný názor na metodiku je následující: „Odlišný názor některých členů, že metodika je buď nepraktická nebo nevhodná pro stanovení BAT z jejich pohledu, protože: • není BAT a nebyla odsouhlasena TWG. Kromě toho metodika není v souladu s BAT a s požadavky BAT podle příručky BREF • nebyla prakticky testována orgány státní správy • nedovoluje žádné závěry v Evropě nebo průmyslovém sektoru o BAT pro látky s určitými vlastnostmi • nenabízí možnost harmonizace technik BAT v Evropě“ Dalším odlišným pohledem oznámeným a ohlášeným třemi členy, týkajícím se závěrů BAT o sledování emisí VOC, je skutečnost, že DIAL lze použít jako nástroj k měření emisí VOC a že toto není specificky zmíněné v závěrech. Závěr o BAT v kapitole 5 je, že: "Na místech, kde jsou očekávány významné emise VOC, BAT zahrnuje pravidelný výpočet emisí VOC. Výpočtový model může být příležitostně vyhodnocen použitím měřicích metod, viz. kapitola 4.1.2.2.3." Pouze v kapitole 4.1.2.2.3 je učiněn odkaz na DIAL. Poslední tři identické odlišné názory pocházejí z průmyslu na tři podobné závěry BAT, které se týkají zařízení na úpravu par těkavých látek, které jsou toxické (T), vysoce toxické (T+), nebo karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci (CMR), kategorie 1 a 2 je BAT instalace zařízení na úpravu par. Tento BAT je relevantní pro tři různé typy zásobních nádrží, zejména zásobník s pevnou střechou, atmosférický vodorovné zásobník, podzemní a zasypané zásobníky. Tato technika není BAT, protože podle jejich názoru: a) Neexistuje v tomto BREF žádná definice pojmu „těkavý“ b) Neexistuje žádný test environmentálního významu c) Výrobky, které mohou být nebezpečné pro životní prostředí, ale nejsou klasifikovány jako výrobky toxické, nejsou podchyceny d) Lze demonstrovat, že další opatření na kontrolu emisí mohou poskytnout vyšší úroveň ochrany životního prostředí, pokud se vezmou do úvahy náklady a výhody různých technik e) Nejsou žádná obecně zdůvodnitelná kritéria pro účinnost zařízení na úpravu par f) Neberou se do úvahy náklady a výhody dalších technik g) Není flexibilita, která by posoudila technické parametry daného zařízení, jeho geografické umístění a místní stav životního prostředí h) Není žádná úměra v tomto závěru Dalších 110 závěrů BAT bylo odsouhlaseno TWG a žádné další odlišné názory nebyly oznámeny. Zvláště pro skladování pevných látek a manipulaci s nimi byly veškeré BAT odsouhlaseny TWG, což znamená, že byla dosažena vysoká úroveň shody. Avšak Fórum pro výměnu informací (IEF) na schůzi 20. – 21. prosince 2004 v Bruselu odsouhlasilo, aby byl přidán následující odlišný názor: "Několik členů nesouhlasí se závěry o BAT v kapitole 5, protože z jejich pohledu se příliš zdůrazňuje stanovení BAT případ od případu na místní úrovni. Podle jejich názoru BREF neobsahuje evropské závěry BAT, které by mohly přispět k harmonizaci standardů na evropské úrovni. Dávali by zvláště přednost takovým standardům, které jsou založeny na nebezpečnosti materiálu a množství, se kterým je manipulováno.“ 7.4 Doporučení pro budoucí práce Od počátku tohoto BREF bylo zřejmé, že skladování nebezpečných látek, které podléhají v širokém rozmezí Směrnici IPPC, by bylo snazší, kdyby některý z klasifikačních systémů byl přijat a použit při přípravě tohoto BREF. Bohužel Evropa nemá žádný standardní klasifikační systém pro znečištění ovzduší. Ačkoliv Německo a Nizozemí poskytly příklady klasifikačního systému ve své zemi, TWG neuspěla se shodou, týkající se informací o skladování a manipulaci kapalin a zkapalněných plynů. Avšak klasifikační systém disperzních tříd pevných látek, který byl odsouhlasen v Nizozemí, napomohl diskusi a tvorbě závěrů BAT. Zatímco by to bylo mimo rámec BREF, stanovení evropského klasifikačního systému látek znečišťujících ovzduší by mělo značnou hodnotu při přípravě BAT o emisích ze skladování. Takový systém by byl velmi užitečný při identifikaci, kdy mohou být emise klasifikovány jako „významné“, protože to závisí na množství, které je emitováno v návaznosti na vlastnosti látky. To je jeden příklad toho, proč se TWG nemohla dohodnout na závěrech BAT, pro které emise aplikace některé úpravy par je BAT. Ačkoliv bylo zjištěno, že takový námět by byl komplexní a časově náročný, bylo doporučeno evropskému generálnímu ředitelství, aby zvážil tuto iniciativu. Během přípravy tohoto BREF se stalo zřejmým, že skladování kapalin a zkapalněných plynů a manipulace s nimi a skladování pevných látek a manipulace s nimi jsou dvě naprosto rozdílné oblasti a vyžadují rozdílný přístup. Při revidování tohoto BREF bylo doporučeno, aby se tyto subjekty oddělily a aby se schůze staly efektivnějšími a vyměnilo se více informací. V této TWG nebyl dosažen žádný konsensus, jak monitorovat emise VOC a jak je vyhodnotit. Obvykle se tyto emise počítají a výpočtový model může být vyhodnocen měřící metodou např. DIAL. DIAL je běžně používanou metodou ve Švédsku pro sledování emisí ze zásobníků, skladujících uhlovodíkové výrobky, v rafinériích a ropných terminálech, ale není dostatek informací o použití DIAL pro jiné provozy a v jiných zemích. Bylo doporučeno, aby při revizi tohoto dokumentu bylo shromážděno více informací o sledování emisí VOC. V kapitole 4.1.6.5 je diskutován přístup k emisím založený na riziku, do půdy pod zásobníky a TWG souhlasila, aby tento přístup byl BAT. Na závěrečné schůzi však bylo odsouhlaseno, že je vysoce žádoucí inovovat techniky zmíněné v tabulce 4.5, ve které jsou uvedeny techniky k prevenci nebo snížení emisí. Byl to požadavek Nizozemí, jelikož tento přístup byl vyvinut v této zemi a rovněž tabulka byla poskytnuta tímto státem. Běžný text v kapitole 4.2.8 o vykládce a nakládce z dopravníků byl poskytnut TESTP po závěrečné schůzi, a tudíž možnosti vyjádření celé TWG byly omezené. Během a po schůzi nebyl dosažen žádný konsensus o BAT na toto téma, avšak bylo konstatováno, že vykládka a nakládka z dopravníků jsou potencionálním zdrojem emisí, které by měly být hodnoceny. Bylo doporučeno, aby se na toto téma při revizi tohoto BREF sesbíralo více informací, zvláště údaje o emisích, nákladech a ekonomice provozu a také o použitých technologiích. TWG bylo konstatováno, že metodika posouzení uvedená v kapitole 4.1.1 nebyla v praxi testována povolovacími orgány státní správy. Bylo doporučeno, aby byl názor orgánů státní správy zohledněn zpětně v budoucnu při revizi tohoto BREF. 7.5 Navržená témata pro budoucí projekty výzkumu a vývoje Evropská komise uvádí do života a podporuje prostřednictvím svých programů RTD série projektů zabývajících se čistými technologiemi, zpracováním toků a recyklačními technologiemi a strategií řízení. Tyto projekty by mohly potencionálně poskytnout užitečný příspěvek při budoucí revizi BREF. Čtenáři se vyzývají, aby informovali EIPPCB o jakýchkoliv výsledcích výzkumu, které jsou relevantní pro účely tohoto dokumentu (viz. též úvod tohoto dokumentu). Při budoucím vývoji a budoucích projektech by mohly být zvažovány následující náměty: • • Ekonomické metody měření emisí VOC Uzavřené dopravní systémy REFERENCE 1 CPR (1993). "CPR 9-1: Vloeibare aardolieprodukten; ondergrondse opslag in stalen tanks en afleverinstallaties voor motorbrandstof, opslag in grondwaterbeschermingsgebieden", vijfde druk. 3 CPR (1984). "CPR 9-3: Vloeibare aardolieprodukten; bovengrondse opslag grote installaties". 6 CPR (1992). "CPR 15-3E: Storage of pesticides in distribution and related enterprises (in excess of 400 kg.)", first edition. 7 CPR (1992). "CPR 15-1E: Storage of packaged hazardous materials; storage of liquids and solids (0-10 tons)", first edition. 8 CPR (1991). "CPR 15-2E: Storage of packaged hazardous materials, chemical waste and pesticides; storage of large quantities", first edition. 15 InfoMil (2001). "NeR; Netherlands Emission Regulations". 16 Concawe (1995). "VOC emissions from external floating roof tanks: comparison of temote measurements by laser with calculation methods.", 95/52. 17 UBA, G. (2001). "Emissions from dusty bulk materials", FKZ 299 94 304. 18 UBA, G. (1999). "draft BAT on Emissions from storage of dangerous substances", BATGer.doc, Draft E8. 24 IFA/EFMA (1992). "handbook for the safe storage of ammonium nitrate based fertilizers.". 25 IFA/EFMA (1990). "Recommendations for safe storage and handling of wet process phosphoric acid". 26 UNIDO-IFDC (1998). "Transportation and Storage of Ammonia", Fertilizers Manual. 28 HMSO (1990). "Bulk Storage Installations", Process Guidance Note IPR 4/17. 35 HSE (1998). "Chemical warehousing; the storage of packaged dangerous substances", HSE Books, 0 7176 1484 0. 36 HSE (1998). "The storage of flammable liquids in containers", HSE Books, 0 7176 1471 9. 37 HSE (1998). "The storage of flammable liquids in tanks", HSE Books, 0 7176 1470 0. 41 Concawe (1999). "draft BAT Storage for Crude Oil". 43 Austria, U. (1991). "Austrian legislation", Bundesgesetzblatter fur die Republik Osterreich. 45 Vlaanderen "Vlarem I and II: Besluit van de Vlaamse Regering houdende vaststelling van het Vlaamse reglement betreffende de milieuvergunning en algemene en sectorale bepalingen inzake milieuhygiene.", relevante milieuwetgeving in Vlaanderen. 50 EuroChlor (1993). "Pressure Storage of Liquid Chlorine", GEST 72/10 8th edition. 51 EuroChlor (1996). "Low pressure storage of liquid chlorine", GEST 73/17 5th 52 Staatliches Umweltamt Duisburg (2000). "Stand der Technik zur Emissionsminderung beim Umgang mit staubenden Giitern.". 58 KWS2000 (1991). "Efficiente seals voor uitwendig drijvende daken (EFR)", Factsheet KWS2000. 66 EPA (1997). "Compilation of Air Pollutant Emission Factors AP-42, Fifth Edition, Volume I Stationary Point and Area Sources; Chapter 7, Liquid Storage Tanks, Supplement D", www. epa. gov/ttn/chief/ap42.html. 74 Corus (2002). "Comments on first draft BREF, solids part", personal communication. 78 DCMR Milieudienst Rijnmond (1995). "Onderzoek naar nieuwe stofbestrijdingstechnieken", ROM Project D.7.2. 79 BoBo (1999). "Richtlijn bodembescherming, eindrapport richtlijn bodembescherming voor atmosferische bovengrondse opslagtanks.", EBB/juli 1999. 81 Neste Engineering (1996). "Neste. Underground caverns, oil storage technology, implementation and operations expert.", VAT NO FI15406185. 84 TETSP (2001). "Best Available Techniques Reference Document on Emissions from Storage, Version TETSP". 86 EEMUA (1999). "Guide for the prevention of bottom leakage from vertical, cylindrical, steel storage tanks", Publicationnr. 183: 1999. 87 TETSP (2001). "InputTETSP.doc", personal communication. 89 Associazione Italiana Technico Economica del Cemento (2000). "The best available techniques for stockpiling raw materials, clinker, cement, fuels and wastes for material or energy recovery in plants for the production of hydraulic binder". 91 Meyer and Eickelpasch (1999). "Konstruktionsmethodik fur minimale freie Oberflachen bei Verarbeitung, Transport und Lagerung von Schuttgutern", Schriftenreihe der Bundesanstalt fur Arbeitsschutz und Arbeitsmedizin, 3-89701288-X. 110 KWS2000 (1992). "Inwendige drijvende dekken: constructie", 12. 113 TETSP(2001). "Comments draft May 2001 and August 2002". 114 UBA (2001). "Comments draft 1 liquid, copies for 6a-d". 116 Associazione Italiana Commercio Chimico (2001). "Draft Best Available Techniques Reference Document on Emissions from Storage of the Chemical Distribution". 117 Verband Chemiehandel (1997). "Leitfaden zur sicheren Lagerung von Chemikalien im Chemiehandelsbetrieb". 118 RIVM (2001). "SERIDA - Safety Environmental Risk DAtabase", http://www.rivm.nl/serida/. 119 EIPPCB (2001). "Best Available Techniques Reference Document on the Intensive Rearing of Poultry and Pigs, Draft Dated July 2001". 120 VROM (1999). "Safety policy for companies with large amounts of dangerous substances; The Seveso II Directive and the Hazards of Major Accidents Decree 1999", The Hazards of Major Accidents Decree 1999. 121 CIWM (1999). "PROTEUS", http://www.riskanalysis.nl/proteus/. 122 JPM Ingenieurstechnik GMBH (2002). "Studie Tassentanks, Informationsunterlagen", personal communication. 123 Provincie Zeeland (2002). "Verslag bezoek aan terminal van Oiltanking te Gera (D)", personal communication. 124 Oiltanking (2002). "CPR 9-3 versus TRbF, veiligheidsaspecten van ringmanteltanks", 3312001. 125 Oiltanking (2002). "Fixed roof tank with cup-tank", personal communication. 126 Walter Ludwig (2001). "Double skin tanks with bottom outlet". 127 Agrar (2001). "IVA-Leitlinie, Sichere Lagerung von Pflanzenschutz- und Schadlingsbekampfungs-mitteln". 129 VROM and EZ (1989). "Milieubedrijfstakstudie, hoofdstuk 5". 130 VROM (2002). "Proposal for Chapter 5 BAT-Document ' Emissions from Storage'", personal communication. 131 W-G Seals Inc. (2002). "W-G Seals, Inc.", http://ww.ctcn.net/~wgseals/index.htm#home. 132 Arthur D. Little Limited (2001). "MBTE and the Requirements for Underground Storage Tank Construction and Operation in Member States, A Report to the European Commission", ENV.D.1/ETU/2000/0089R. 133 OSPAR (1998). "OSPAR Recommendation 98/1 concerning BAT on Best Environmental Practice for the Primary Non-Ferrous Metal Industry (Zinc, Copper, Lead and Nickel Works)", 98/14/1-E, Annex 41. 134 Corus (1995). "Combats dust from open sources". 135 C.M. Bidgood and P.F. Nolan (1995). "Warehouse fires in the UK involving solid materials", J. Loss Prev. Process Ind. 137 Suppliers information (2002). "Extending the Scope of Continuous Vertical Conveyor Systems by Employing Steel and Aramid High-Strength Tension Members", Bulk solids handling. 138 Suppliers information (2001). "Space-Restricted In-Plant Bulk Solids Elevating", Bulk solids handling. 139 Suppliers information (2001). "Limestone and Gypsum Handling Using the New Pipe Conveyor", Bulk solids handling. 140 Suppliers information (2001). "Energy Efficient Belt Conveyor at BHP Gregory/Crinum", Bulk solids handling. 141 Suppliers information (2001). "The Waihi Gold Mine Materials Handling Plant Upgrade", Bulk solids handling. 142 Martin Engineering (2001). "Transfer Chute Design for Modern Materials Handling Operations", Bulk solids handling. 143 Suppliers information (2001). "Druckstossfeste Siloanlage", Schuttgut. 145 Hoerbicher (2001). "Effizienter Explosionsschutz mit Entlastungsventilen", Schuttgut. 147 EIPPCB (2002). "Reference Document on Best Available Techniques in Common Waste Water and Waste Gas Treatment / Management Systems in the Chemical Sector". 148 VDI-Verlag, G. (1994). "VDI-Lexikon Umwelttechnik / hrsg. von Franz Joseph Dreyhaupt", Lexikon Umwelttechnik. 149 ESA (2004). "Sealing technology - BAT guidance notes", ESA Publication No. 014/07 -draft 7. 150 Geostock (2002). "Revision to the kapitolas on caverns and salt domes provided by Geostock". 151 TETSP (2002). "TETSP Leak Detection (13.9.02)". 152 TETSP (2002). "Transfer and handling of liquids and liquefied gases". 153 TETSP (2002). "Comparison of VOC Emission Recovery and Abatement Processes Described With Those Applicable For Gasoline Storage Tank Emission Control". 154 TETSP (2002). "Compatibility of ECMs for gas emissions (operational)". 156 ECSA (2000). "Storage and Handling of Chlorinated Solvents". 157 VDI (2001). "Emissionsminderung Raffinerieferne Mineraloltanklager", VDI 3479 entwurf. 158 EIPPCB (2002). "Reference document on the general principles of sledování". 159 DCMR/VOPAK (2000). "Note of workshop '0-emission terminal"'. 160 Sidoma Systeme GmbH (2003). "Double wall storage tank with monitored bottom discharge". 162 GRS Europe (2002). "Gas Recovery Systems Europe". 163 Cefic (2002). "Silos and hoppers". 164 DCMR (2003). "Proposal for BAT Reference document on Storage, Chapter V (BAT)". 166 EEMUA (2003). "Users'guide to the inspection, maintenance and repair of aboveground vertical cylindrical steel storage tanks, (EEUMA 159)", 159. 175 TWG (2003). "Master Comments draft 2 Storage BREF". 176 EIPPCB Ineke Jansen (2004). "Background paper for second technical working group meeting, Sevilla 10-12 May 2004". 178 Lansstyrelsen Vastra Gotaland (2003). "Fugitive VOC-emissions measured at Oil Refineries in the Province of Vastra Gotaland in Wouth West Sweden", written by Lennart Frisch at consulting bureau Agenda Enviro AB, 2003:56. 179 UBA Germany (2004). "German remarks/proposals/reasonsings on the split views of the 2nd TWG meeting", personal communication. 180 Netherlands (2004). "Views concerning the content of the final BREF", InfoMil, personal communication. 183 EIPPCB (2004). "Conclusions of the 2nd TWG meeting on emissions from storage, 10, 11 and 12 May 2004", EC, personal communication. 184 TETSP (2004). "Loading and unloading of transporters", personal communication. 185 UBA Germany (2004). "Pictures of floating roofs, seals and diagrammes on efficiencies of floating roofs", personal communication. SLOVNÍK Definice materiálu Spalitelný materiál: Materiál, který bude dále hořet na vzduchu za normálních podmínek a tlaku, i poté co byl odstraněn zdroj zapálení. Karcinogenní materiál: Materiál, o kterém je známo, že vyvolá u člověka rakovinu. Žíravý materiál: Materiál, který při kontaktu s kůží může vyvolat destruktivní účinek na živou tkáň. Výbušný materiál: Materiál, který může vybuchnout při kontaktu s plamenem nebo je citlivější na náraz nebo tření než nitrobenzen. Dráždivý materiál: Materiál, který při přímém, dlouhodobém nebo opakovaném kontaktu s kůží nebo sliznicí může vyvolat podráždění Vysoce hořlavý materiál: Materiál, který: • při vystavení ovzduší při normální teplotě může zvýšit teplotu a následně vzplanout bez přísunu energie • v pevném stavu, pokud je vystaven na krátký čas zdroji vznícení, může snadno vzplanout a může pokračovat v hoření nebo doutnání po odstranění zdroje zapálení • v kapalné formě má bod vzplanutí pod 21° C; • v plynné formě při normálním tlaku vzplane na vzduchu • při kontaktu s vodou nebo vlhkým vzduchem vyvine vysoce hořlavé plyny v nebezpečném množství (materiál, který bude uvolňovat vysoce hořlavé plyny při kontaktu s vodou) Materiál nebezpečný pro životní prostředí: Materiál, který může způsobit akutní nebo chronický vliv na životní prostředí, klasifikace materiálů nebezpečných pro životní prostředí probíhá v souladu s dohodou, uvedenou ve Směrnici 67/548/EEC. Mutagenní materiál: Materiál, o kterém je známo, že ovlivňuje strukturu DNA. Hořlavý materiál: Materiál, který v kapalné formě má bod vzplanutí při 21 °C až 55 °C Oxidační činidlo: Materiál, který bude reagovat vysoce exotermně, pokud je přiveden do kontaktu s jinými materiály, zvláště hořlavými materiály. Nebezpečný materiál: Materiál, který při vdechování, požití nebo kontaktu s kůží může vyvolat omezené účinky na zdraví. Teratogenní materiál: Materiál, o kterém je známo, že je teratogenní pro člověka. Toxický materiál: Materiál, který při vdechování, požití nebo kontaktu s kůží může vyvolat vážné akutní nebo chronické nebezpečné účinky nebo dokonce i smrt. Vysoce toxický materiál: Materiál, který při vdechování, požití nebo kontaktu s kůží může vyvolat vážné akutní nebo chronické nebezpečné účinky nebo dokonce i smrt. Unášení (pro pevné materiály): Schopnost být dispergován ve vzduchu. Definice vztažené ke skladování a manipulaci s kapalinami a zkapalněnými plyny Provozní: Emise, vyskytující se během normálních provozních podmínek. Četnost, množství a zatížení jsou obvykle předem známy nebo je lze odhadnout a některé lze vypočítat. Emise slouží ke stanovení nejlepšího poměru investice k účinnosti pro priorizaci investic a stanovení nejlepších dostupných technik. Fugitivní emise a uvolnění tlaku jsou považovány za provozní, pokud se vyskytují za běžných provozních podmínek. Nehody: Emise následkem nehod jsou ty emise, které vznikají selháním ochranných systémů a/nebo lidskou chybou. Jejich množství a četnost nelze předvídat a lze uplatnit pouze zmírňující opatření. . Provozní pohotovost: Objem výrobku v zásobníku není cirkulován a/nebo není pumpován ven nebo dovnitř. Dýchání (vydechování): Plynné emise se následkem okolní teploty mění, v denní době obvykle ohříváním obsahu skladovacích zásobníků (vydechování nárůstem objemu plynu a odpařováním kapaliny). Vdechování následkem ochlazení v noční době (snižuje se objem plynu a probíhá kondenzace par) není považováno za zdroj emisí. Plnění: Tok kapaliny nahrazující obsah par v systému. Vyprazdňování (zásobníku): Odstranění (části) kapaliny ze systému (relevantní pro EFRT). Pročišťování: Nahrazení plynného obsahu vzduchem nebo inertním plynem. Ruční měření: Metoda pro měření výšky hladiny v zásobnících, obvykle ponořením zatíženého pásku skrz otvor ve střeše zásobníku. Vzorkování: Odběr malého reprezentativního množství kapaliny ze systému pro účely testování. Obvykle se provádí otevřením ventilů přímo spojených s hlavním systémem a sběrem kapaliny do uzavřených/polozavřených nebo otevřených vzorkovacích systémů. Přeplnění: Rozlití kapaliny následkem plnění systému nad maximální obsah, způsobené selháním ochranných systémů proti přeplnění. Únik: Rozlití kapaliny nebo únik plynu ze zařízení následkem selhání zařízení. Čištění: Odstranění kapaliny a/nebo obsahu par v systému vypuštěním, pročišťováním, oškrabováním atd., aby se systém připravil na údržbu/kontrolu nebo jiné výrobky. Obvykle se tvoří malé množství odpadní tekutiny. Čištění potrubí: Odstranění obsahu potrubních systémů pomocí zařízení tlačeného inertním médiem nebo výrobkem, seškrabující obsah potrubí. Obvykle menší úniky kapaliny nebo plynu ze systému. Připojení/odpojení: Připojení dopravního systému k nádrži, nakládacímu/vykládacímu systému nebo jinému dopravnímu systému prostřednictvím odstranitelných připojení (např. cívky). Případné emise plynů nebo kapaliny při instalaci/odstranění připojení. Propojení: Připojení dopravního systému k nádrži nebo jiného nakládacímu/vykládacímu systému (obsahujícímu plyn nebo kapalinu, např. kamióny, nádoby, zásobníky apod.) prostřednictvím pro tyto účely navržených rukávů nebo hadic. Případné emise plynů nebo kapaliny při instalaci/odstranění propojení. Fugitivní emise: Plynné emise z částí zařízení (např. těsnění pump, mechanická těsnění, kryty, apod.) obvykle permeací plynu skrz šroubová připojení. Odvedení (drenáž): Vyprázdnění obsahu kapaliny ze systému do sběrného systému nebo jiného skladovacího zařízení s možností vytvoření proudu odpadní tekutiny. Tlakové odlehčení: Systém, který zabraňuje, aby kapalina nebo plyn vyvolal přetlak následkem změn okolní teploty, obvykle se uvolní malé množství tekutiny do sběrného systému. Nezaplněná část nádrže: Prostor nad skladovaným výrobkem v nádrži. Vodní ráz: Vodní ráz (nebo hydraulický ráz) je přechodné zvýšení tlaku, které nastává ve vodních systémech náhlou změnou směru nebo rychlosti toku vody. Když náhle ventil uzavře vodu proudící v potrubí, tlaková energie se přenese do ventilu a na stěny potrubí. V systému se vytvoří rázové vlny. Tlakové vlny putují zpět, dokud nenarazí na další pevnou přepážku, a odráží se tam a zpět. Rychlost tlakového rázu je stejná jako rychlost zvuku, proto se odráží tam a zpět, dokud nezanikne třením. Pro bližší informace viz.: http://www.nesc.wvu.edu/ndwc/articles/OT/WI03/Water_Hammer.html Definice – obecné Zdržné – stojné Pokuta při nedodržení smluvně domluveného času při vykládce nebo nakládce objednaného dopravního prostředku. Zkratky AP-42: U.S. EPA publikace: 'Compilation of Air Pollutant Emission Factors', dostupná na webových stránkách EPA http://www/epa.gov/ttn/chief/index.html. Chapter 7 AP-42 o skladování a EPA TANKS softwaru, obsahující algoritmy v této kapitole: BAT: Nejlepší dostupná technika BLEVE: Exploze expandujících par vroucí kapaliny CAPEX: Investiční náklady CEFIC: Rada evropského chemického průmyslu CONCAWE: Organizace ropných společností pro zdraví, bezpečnost a životní prostředí CMR: Karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci CWW BREF: BREF o úpravě odpadních vod, odpadních plynů a řízení v chemickém průmyslu EFR: Vnější plovoucí střecha EFRT: Zásobník s vnější plovoucí střechou ECM: Opatření na kontrolu emisí EPA: U.S. Agentura ochrany životního prostředí FECC: Federální asociace chemických distributorů FETSA: Federace evropské asociace skladování v zásobnících FGD: Odsíření FRP: Polyester zesílený skleněným vláknem FRT: Zásobník s pevnou střechou HDPE: Vysokohustotní polyethylen IFR: Vnitřní plovoucí střecha IFRT: Zásobník s vnitřní plovoucí střechou LECA: Lehce expandovaný jílovitý agregát LPG: Zkapalněný ropný plyn MBTE: Methyl-terc. Butylether OPEX: Provozní náklady PTFE: Polytetrafluorethylen PVRV: Tlakový/vakuový pojistný ventil TEQ: Ekvivalent toxicity TETSP: Evropská technická platforma skladování v zásobnících, členy jsou : CEFIC, CONCAWE, FETSA, and FECC VDI: Verein Deutscher Ingenieure VOC: Organické těkavé látky VRU: Jednotka na zachycení par Běžně používané jednotky a symboly Jednotka atm bar barg °C cm d g GJ h J K kcal kg kJ kPa kt kWh 1 m m2 m3 mbar mg MJ mm m/min mmWG Mt Mt/yr MWe MWth ng Nm3 Pa ppb ppm s t t/d t/yr V vol-% W wt-% yr ~ µm µg % v/v % w/w Význam 1 atm = 101325 N/m2 bar (1.013 bar =1 atm) bar kalibrovaný (bar + 1 atm) stupeň Celsia centimetr den gram gigajoule hodina Joule Kelvin(0oC = 273.15 K) kilokalorie (1 kcal = 4.19 kJ) kilogram (1 kg = 1000 g) kilojoul (1 kJ = 0.24 kcal) kilopascal kilotuna kiloWatt hodina (1 kWh = 3600 kJ = 3.6 MJ) litr metr čtvereční metr kubický metr milibar (1 mbar = 10-3 bar) miligram (1 mg = 10-3 g) megajoul (1 MJ = 1000 kJ = 106 joul) millimetr (1 mm = 10 -3 m) metry za minutu milimetry vody, kalibrované megatuny (1 Mt = 106 tun) megatuny za rok megawatty electrické (energie) megawatty tepelné (energie) nanogram (1 ng = 10 -9 gram) normální metr kubický (101.325 kPa, 273 K) Pascal parts per billion parts per million (váhových) vteřina tuna (1000 kg or 10 6 gramů) tun za den tun za rok Volt objemová procenta (rovněž % v/v) Watt (1 W = 1 J/s) váhová procenta (rovněž % w/w) rok asi; více nebo méně mikrometr (1 µm = 10 -6 m) mikrogram (1 µg = 10 -6 g) objemová procenta (též vol-%) Váhová procenta (též wt-%) 8 PŘÍLOHY 8.1 Mezinárodní kodexy SKLADOVÁNÍ KAPALNÝCH PRODUKTŮ PŘEHLED MEZINÁRODNÍCH KÓDŮ, STANDARDŮ A PŘÍRUČEK Číslo 1 2 3 4 5 6 7 Položka Úvod - Uznávané kódy, normy a příručky (a země) - Uznávané způsoby skladování - Aplikovatelnost - Dotazy Nadzemní skladování Podzemní skladování Tlakové skladování Skladování mražením ISO kontejnery nebo IBC’s Nádrže pro tlakové skladování LPG nebo minerálních olejů Příklad chemické distribuce - skladování zabaleného výrobku ÚVOD Uznávané kódy, normy a příručky (a země) Přehled je omezen na kódy, normy a příručky publikované v následujících zemích: • • • • • Spojené státy americké Německo Velká Británie Francie Holandsko Je třeba poznamenat, že některé kódy a normy musí být uvedeny u určité země, dokud ho tato země nepřijme v této formě; ostatní země mohou používat tento kód a toto unikátní číslo. Následující kódy, normy a příručky musí být mezi jinými zahrnuty v abecedním pořadí: ABS, AFNOR, AMCA, AMD, ANSI, API, ARI, AS, ASME, ASTM, AWMA, AWS, BS, CAS, CEN, CGA, CODAP, CODRES, CPR, DIN, EEEMUA, EIA, EMC, EN, ENV, FED, GPA, IEC, IEEE, IP, ISO, NACE, NFPA, PD, PEI, UL. Je třeba poznamenat, že tento přehled nemusí obsahovat všechny dosud dostupné odkazy. Všichni čtenáři jsou vyzýváni k sestavení seznamu dalších (mezi)národních kódů, norem a příruček, které by potom mohly být zahrnuty v tomto seznamu odkazů. Uznávané způsoby skladování Je uznáváno šest skladovacích způsobů pro objemné kapaliny (a jeden příklad skladování zabaleného produktu): 1. nadzemní skladovací nádrže 2. podzemní skladovací nádrže 3. tlakové nádrže 4. chladící nádrže 5. ISO kontejnery nebo IBC’s 6. nádrže pro tlakové skladování LPG nebo minerálních olejů 7. typický příklad musí být zahrnut: Chemická distribuce: skladovací budovy pro zabalené zboží (založeny ve Velké Británii). Aplikovatelnost Přiložený předběžný přehled obsahuje výčet kódů, norem a příruček s ohledem na: • návrh • konstrukci • prohlídku a údržbu • kde je to možné, techniky environmentální prevence různých skladovacích způsobů pro kapalné produkty. Několik uvedených kódů, norem a příruček je aplikovatelných pro stejný skladovací způsob a také pro jiné skladovací způsoby. Žádná kvalifikace není založena na vhodnosti a/nebo aplikovatelnosti. 1. NADZEMNÍ SKLADOVÁNÍ 1.0 Obecné EN 14015, 2004 Specification for the design and manufacture of site built, vertical, cylindrical, flat bottomed, above ground, welded, metallic tanks for the storage of liquids at ambient temperature and above. Part 1: Steel Tanks Následující normativní odkazy jsou uváděny v EN 14015: EN 287-1 Approved testing of welders for fusion testing. Part 1: Steels EN 288-1 Specification and approval of welding procedures for metallic materials. Part 1: General rules for fusion welding EN 288-2 Specification and approval of welding procedures for metallic materials. Part 2: Welding procedure specification for are welding EN 288-3 Specification and approval of welding procedures for metallic materials. Part 3: Welding procedure tests for the arc welding of steels EN 444 Non-destructive testing. General principles for radiographic examination of metallic by X-ray and Gamma-rays EN 462-1 Image quality indicators (wire type). Determination of image quality value EN 462-2 Image quality indicators (step/hole type). Determination of image quality value EN 473 General principles for qualification and certification of NDT personnel EN 571-1 Non-destructive testing, Penetrant testing. Part 1: general principles EN 970 Non-destructive examination of fusion welds, visual inspection EN 1092-1 Flanges and their joints. Circular flanges for pipes, valves, fittings and accessories, PN designed. Part 1: Steel flanges EN 1290 Non-destructive examination of welds. Magnetic particle testing of welds EN 1418 Welding personnel. Approval testing of welding operators for fusion welding and resistance weld setters for fully mechanized and automatic welding of metallic materials. EN 1435 Non-destructive examination of welds. Ultrasonic examination of welded joints prEN 1759-1 Flanges. Part 1: Class designated circular steel flanges NPT ½’’ to 24’’ EN 10025 Hot rolled products of non-alloy structural steels. Technical delivery conditions EN 10028-2 Flat products made of steels for pressure purposes. Part 2: Non-alloy and alloysteels with specified elevated temperature properties EN 10028-3 Flat products made of steels for pressure purposes. Part 3: weldable grain steels, normalised EN 10029 Hot rolled steel plates 3 mm thick or above. Tolerances on dimensions, shape and mass EN 10045-1 Metallic materials, Charpy impact test. Part 1: test method EN 10088-2 Stainless steels. Part 2: technical delivery conditions for steel sheet/plate and strip for general purposes EN 10088-3 Stainless steels. Part 3: Technical delivery conditions for semi-finished products, bars, rods and sections for general purposes EN 10113-2 Hot rolled products in weldable fine grain structural steels. Part 2: Delivery conditions for normalised/normalised rolled steels EN-10113-3 Hot rolled products in weldable fine grain structural steels. Part 3: Delivery conditions for thermomechanical rolled steels EN 10204 Metallic products. Types of inspection documents EN 10210-1 Hot finished structural hollow sections of non-alloy and fine grain structural steels. Part 1: Technical delivery conditions prEN 10216-1 Seamless steel tubes for pressure purposes, technical delivery conditions. Part 1: Non-alloy steel tubes with specified room temperature properties prEN 10216-5 Seamless steel tubes for pressure purposes, technical delivery conditions. Part 5: Stainless steel tubes prEN 10217-1 Welded steel tubes for pressure purposes, technical delivery conditions. Part 1: Non-alloy steel tubes with specified room temperature properties prEN 10217-7 Seamless steel tubes for pressure purposes, technical delivery conditions. Part 7: Stainless steel tubes prEN 12874 Flame arresters. Specification requirements and test procedures EN 26520 Classifications of imperfections in metallic fusion welds, with explanations ENV 1991-2-1 Eurocode 1: Basis of design and actions on structures. Part 2-1: Actions on structures – Densities, self-weight and imposed loads ENV 1991-2-3 Eurocode 3: Design of steel structures. Part 2-3: Actions on structures – snow loads ENV 1993-1-1 Eurocode 3: Design of steel structures. Part 1-1: General rules and rules for buildings prEN ISO 14122 Safety of machinery. Permanent means of access to machines and industrial plants EN 485 Aluminium and aluminium alloys. Sheet, strip and plate EN 754 Aluminium and aluminium alloys. Cold drawn rod/bar and tube EN 755 Aluminium and aluminium alloys. Extruded rod/bar, tube and profiles 1.1 Spojené státy americké API 048 (RS) 1-DEC-1989 The Net Social Cost of Mandating Out-of-Service Inspections of Aboveground Storage Tanks in Petroleum industry API 065 (RS) 1-SEP-1992 Estimated costs and benefits of Retrofitting Aboveground Petroleum Industry Storage Tanks with Release Prevention Barriers ANSI/API 12B 1-FEB-1995 Specification for Bolted Tanks for Storage of Production Liquids ANSI/API 12D 1-NOV-1994 Specification for Field Welded for Storage of Production Liquids ANSI/API 12F 1-NOV-1994 Specification for Shop Welded Tanks for Storage of Production Liquids ANSI/API 2610 1-JUL-1994 Design, Construction, Operation, Maintenance, and Installation of Terminal and Tank Facilities API 1629 10-OCT-1993 Guide for Assessing and Remediating Petroleum Hydrocarbons in Soils API 2000 1-APR-1998 Venting Atmospheric and Low pressure Storage Tanks: Nonrefrigerated and Refrigerated API 2015 1-MAY-1994 Safe Entry and Cleaning of petroleum Storage Tanks, Planning and Managing Tank Entry From Decommissioning Through Recommissioning API 2021A 1-JUN-1998 Interim Study Prevention and Suppression of Fires in Large Aboveground Atmospheric Storage Tanks API 2202 1991 Dismantling and Disposing of Steel from Abovegroung Leaded Gasoline Storage Tanks API 2350 1996 Overfill Protection for Petroleum Storage Tanks API 2519D 1-MAR-1993 Documentation File for API Publication 2517, Evaporation Loss from External Floating-Roof Tanks API 301 1991 ABovegroung Tank Survey: 1989, 1991 API 306 1991 An Engineering Assessment of volumetric Methods of Leak detection in Aboveground Storage Tanks API 307 1991 An Engineering Assessment of Acoustic Methods of Leak Detection in Aboveground Storage Tanks API 322 1994 An Engineering Evaluation of Acoustic Methods of Leak Detection in Aboveground Storage Tanks API 323 1994 An Engineering Evaluation of Volumetric Methods of Leak Detection in Aboveground Storage Tanks API 325 l-MAY-1994 An Evaluation of a Methodology for the Detection of Leaks in Aboveground Storage Tanks API 327 1-SEP-1994 Aboveground Storage Tank Standards: A Tutorial API 334 1-SEP-1995 A Guide to Leak Detection for Aboveground Storage Tanks API 340 1-OCT-1 997 Liquid Release Prevention and Detection Measures for Aboveground Storage Facilities API 341 l-FEB-1998 A Survey of Diked-Area Liner Use at Aboveground Storage Tank Facilities API 351 l-APR-1999 Overview of Soil Permeability Test Methods API 579 2000 Recommended Practice for Fitness-for-Service API 620 l-FEB-1996 Design and Construction of Large, Welded, Low pressure Storage Tanks, Ninth Edition API 650 1-NOV-1998 Welded Steel Tanks for Oil Storage ANSI/API 651 1-DEC-1 997 Cathodic Protection of Aboveground Petroleum Storage Tanks ANSI/API 652 l -DEC-1997 Lining of Aboveground Petroleum Storage Tank Bottoms API 653 1-DEC-1995 Tank Inspection, Repair, Alteration, and Reconstruction API 910 1-NOV-1997 Digest of State Boiler, Pressure Vessel, Piping, and Aboveground Petroleum Storage Tank Rules and Regulations API MPMS Chapter 19.2 1-APR-1997 Evaporative Loss Measurement: Documentation File for API Manual of Petroleum Measurement Standards Chapter 19.2 – Evaporative Loss from Floating Roof Tanks API MPMS Chapter 19.3C 1-JUL-1998 Evaporative Loss Measurement - Part C: Weight Loss Test Method for the Measurement of Rim-Seal Loss Factors for Internal Floating-Roof Tanks API MPMS Chapter 7.4 1993 Static Temperature Determination Using Fixed Automatic Tank Thermometers API RP 575 1-NOV-1995 Inspection of Low pressure Storage Tanks AWMA 91.15.5 1-JUN-1991 Detection of Leaks in the Floor of Aboveground Storage Tanks by Means of a Passive Acoustic Sensing System ANSI/AWWA Dl10-95 1995 Wire-wound Circular Prestressed Concrete Water Tanks (includes addendum Dl10a-96) UL 142 1992 Steel Aboveground Storage Tanks for Flammable and Combustible Liquids NFPA 30A Code for Motor Fuel Dispensing Facilities and Repair Garages, 2000 Edition NFPA 22 Standard for Water Tanks for Private Fire Protection, 1998 Edition NFPA 395 Standard for the Storage of Flammable and Combustible Liquids at Farms and Isolated Sites, 1993 Edition 1.2 Německo DIN 4119-1 1-JUN-1979 Aboveground Cylindrical Flat-Bottomed Tank Installations of Metallic Material – Fundamentals, Design, Tests, Standard DIN 4119-2 1-FEB-1980 Aboveground Cylindrical Flat-Bottom Tank Installations of Metallic Material – Calculation DIN 6600 1-SEP-1989 Steel Tanks for the Storage of Flammable and Non-Flammable Water Polluting Liquids; Concepts and Inspection DIN 6601 -OCT-1990 Material resistance of steel tanks against liquids (positive list) (+ DIN 6601/A1 Revision) DIN 6616 -SEP-1989 Horizontal steel tanks, single and double wall, for aboveground storage of flammabel and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 6618-1 -SEP-1989 Vertical steel tanks, single wall, for aboveground storage of flammabel and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 6618-2 -SEP-1989 Vertical steel tanks, double wall, without leak detection sytem for aboveground storage of flammabel and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 6618-3 -SEP-1989 Vertical steel tanks, double wall, with leak detection sytem for aboveground storage of flammabel and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 6618-4 -SEP-1989 Vertical steel tanks, double wall, without leak detection sytem, with external sucking pipe for aboveground storage of flammable and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 6623-1 -SEP-1989 Vertical steel tanks, single wall, with less than a volume of 1000 litre for aboveground storage of flammabel and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 6623-2 -SEP-1989 Vertical steel tanks, double wall, with less than a volume of 1000 litre for aboveground storage of flammabel and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 6624-1 -SEP-1989 Horizontal steel tanks, single wall, with a volume of 1000 to 5000 litre for aboveground storage of flammable and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 6624-2 -SEP-1989 Horizontal steel tanks, double wall, with a volume of 1000 to 5000 litre for aboveground storage of flammable and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 11622 -JUL-1994 Silos for ferment feed and liquid manure tanks (6 parts) DIN EN 617 -MAY-2002 Continuous handling equipment and systems – Safety and EMC requirements for the equipment for the storage of bulk materials in silos, bunkers, bins and hoppers DIN EN 12285-2 -FEB-2002 Workshop fabricated steel tanks – Part 2: Horizontal cylindrical single skin and double skin tanks for the aboveground storage of flammable and non-flammable water polluting liquids DIN EN 12573-1 -DEC-2000 Welded static non-pressurised thermoplastic tanks. Part 1: General principles DIN EN 12573-2 -DEC-2000 Welded static non-pressurised thermoplastic tanks. Part 2: Calculation of vertical cylindrical tanks DIN EN 12573-3 -DEC-2000 Welded static non-pressurised thermoplastic tanks. Part 3: Design and calculation for single skin rectangular tanks DIN EN 12573-4 -DEC-2000 Welded static non-pressurised thermoplastic tanks. Part 4: Design and calculation of flanged joints DIN EN 13121-1 -AUG-1998 GRP tanks and vessels for use above ground. Part 1: Raw materials - Specification conditions and acceptance conditions DIN EN 13121-2 -AUG-1998 GRP tanks and vessels for use above ground. Part 2: Composite materials, chemical resistance DIN EN 13121-3 -AUG-1998 GRP tanks and vessels for use above ground. Part 3: Calculation, construction and design DIN EN 13121-4 -AUG-1998 GRP tanks and vessels for use above ground. Part 4: Delivery, installation and maintenance DIN EN 13352 -DEC-1998 Specification for the performance of automatic tank contents Gauges DIN EN 13530-1 -AUG-2002 Cryogenic Vessels – Large transportable vacuum insulated vessels. Part 1: Fundamental requirements DIN EN 13530-2 -JUL-1999 Cryogenic Vessels – Large transportable vacuum insulated vessels. Part 2: Design, fabrication, inspection and testing DIN EN 13575 -AUG-1999 Overfill Prevention Devices for tanks for liquid petroleum DIN EN 13617-1 -SEP-1999 Petrol Filling Station. Part 1: Construction and performance of metering pumps, dispenser and remote pumping units DIN EN 14015-1 -JAN-2001 Specifcation for the design and manufacture of site build, vertical, cylindrical, flat-bottemed, aboveground, welded, metallic tanks for the storage of liquids at ambient temperature and above. Part 1: Steel tanks DIN EN 14398-2 -APR-2002 Cryogenic vessels - Large transportable non-vacuum insulated vessels. Part 2: Design, fabrication, inspection and testing DIN EN ISO 17654 -JUN-2000 Destructive tests on welds in metallic materials – Resistance welding – Pressure test on resistance seam welds DIN EN ISO 17654 -JUN-2000 Petroleum and related products – Determination of the flammability characteristics of fluids in contact with hot surfaces – Manifold ignition test 1.3 Velká Británie BS 2654 1989 Specification for Manufacture of Vertical Steel Welded Non-Refrigerated Storage Tanks with Butt-Welded Shells for the Petroleum Industry BS 2654 Amendment 1 1997 Amendment 1 – Specification for Manufacture of Vertical Steel Welded Non- Refrigerated Storage Tanks with Butt-Welded Shells for the Petroleum Industry BS 8007 1987 Code of practice for design of concrete structures for retaining aqueous Liquids EEMUA 154 Guidance to Owners on Demolition of Vertical Cylindrical Steel Storage Tanks EEMUA 159 1994 Users’ Guide to the Maintenance and Inspection of Aboveground Vertical Cylindrical Steel Storage Tanks EEMUA 180 1996 Guide for Designers and Users on Frangible Roof Joints for Fixed Roof Storage Tanks EEMUA 183 1999 Guide for the Prevention of Bottom Leakage from Vertical, Cylindrical, Steel Storage Tanks EMC 1980 European model code of safe practice in the storage and handling of petroleum products, part II, design, layout and construction IP 34/99 Determination of Flashpoint – Pensky-Martens closed cup method IP-ASTM Joint Method ASTM D 93-97 IP 35/63 (86) Determination of open flash and fire point – Pensky-Martens method Equivalent Standards: BS 2000: Part 35: 1993 IP 36/84 (89) Determination of Open Flash and Fire Point – Cleveland Method IP-ASTM Joint Method ASTM D 92-97 IP 170/99 Petroleum products and other liquids – Determination of flashpoint – Abel closed cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 170: 1998; \BS EN ISO 13736: 1998; ISO 13736: 1997 IP 303/83 (88) Determination of closed flashpoint – mini equilibrium method IP-ASTM Joint Method ASTM D 3828-97 IP 304/80 Determination of Flashpoint Closed Cup Equilibrium Method IP 378/87 Storage Stability at 43ºC of Distillate Fuel IP-ASTM Joint Method ASTM D 4625-92 (98) IP 403/94 Petroleum products – Determination of flash and fire points – Cleveland open cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 403: 1994; BS EN 22592: 1994; ISO 2592: 1973 IP 404/94 Petroleum products and lubricants – Determination of flashpoint – PenskyMartens closed cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 404: 1994; BS EN 22719: 1994; ISO 2719: 1988 IP PM CE/1996 Determination of flashpoint – transparent liquids – Pensky-Martens closed tester Obsolete; Proposed Method IP PM CH/99 Determination of the hot storage stability of modified bituminous binders Proposed Method IP Model Code of Safe Practice, part 19 Fire precautions at petroleum refineries and bulk storage installations IP Code of Practice, 1994 Internal floating roofs for oil storage tanks 1.4 Francie CODRES 1991 Code Français de construction des réservoirs cylindriques verticaux en acier avec tôles de robe soudées bout à bout, pour stockage de produits pétroliers liquides. – FRENCH 1.5 Holandsko Rules for Pressure Vessels Dutch Code for Construction of Unfired Pressure Vessels. Section G. Sections G801, G802 and G803 CPR 9-2 1985 Vloeibare aardolieprodukten. Bovengrondse opslag, kleine installaties – DUTCH CPR 9-3 1984 Vloeibare aardolieprodukten. Bovengrondse opslag, grote installaties – DUTCH CPR 9-6 25 mei 1998 Nr. 98/88 De opslag van vloeibare aardolieproducten CPR 9-6 19 juli 1999 Nr. 99/135 Richtlijn voor opslag tot 150 m3 van brandbare vloeistoffen met een vlampunt van 55 tot 100 ºC in bovengrondse tanks CPR 12E Nr. 98/11 3 februari 1998 Berekeningsmethoden voor opstellen risicoanalyse gevaarlijke stoffen CPR-12 Nr. 97/13128 juli 1997 Methoden voor het bepalen en verwerken van kansen CPR 12E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for determining and processing Probabilities CPR 14E Nr. 97/13128 juli 1997 Methods for the calculation of physical effects CPR 14E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for the calculation of physical Effects CPR 15-1 1994Richtlijn 15-1 van de CPR, getiteld ‘Opslag gevaarlijke stoffen in emballage; Opslag van vloeistoffen en vaste stoffen (0 ton tot 10 ton)’, tweede druk, uitgave 1994 CPR 15-2 1991Richtlijn 15-2 van de CPR, getiteld ‘Opslag gevaarlijke stoffen, chemische afval stoffen en bestrijdingsmiddelen in emballage; opslag van grote hoeveelheden’, eerste druk, 1991 CPR-16 Nr. 97/13128 juli 1997 Methoden voor het bepalen van mogelijke schade aan mensen en goederen CPR 16E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for the determination of possible Damage CPR 18E 1 November 1999 Nr. 99/194 Guidelines for quantitative risk assessment CPR 20 31 januari 2000 Nr. 2000/013 RIB, Rapport Informatie-eisen BRZO’99 NEN-EN 14015, 2000 (draft version only available) Specification for the design and manufacture of site built, vertical, cylindrical, flat bottomed, aboveground, welded, metallic tanks for the storage of liquids at ambient temperature and above, Part 1: Steel Tanks (see also CEN/TC 265 under section General) 1.6 Rakousko OENORM C 2115: 1981 01 01 (Standard), Liegende Behälter aus Stahl; einwandig und doppelwandig für oberirdische Lagerung von Flüssigkeiten OENORM C 2116-1: 1984 06 01 (Standard), Stehende zylindrische Behälter aus Stahleinwandig-für oberirdische Lagerung von Flüssigkeiten OENORM C 2116-2: 1984 06 01 (Standard), Stehende zylindrische Behälter aus Stahldoppelwandig-mit Unterdruck-Leckanzeige für oberirdische Lagerung von Flüssigkeiten OENORM C 2116-3: 1984 06 01 (Standard), Stehende zylindrische Behälter aus Stahldoppelwandig-mit Flüssigkeits-Leckanzeige für oberirdische Lagerung von Flüssigkeiten OENORM C 2117-1: 1982 03 01 (Standard), Standortgefertigte prismatische Behälter aus Stahl für oberirdische Lagerung von Flüssigkeiten; Ausführung OENORM C 2117-2: 1982 03 01 (Standard), Standortgefertigte prismatische Behälter aus Stahl für oberirdische Lagerung von Flüssigkeiten; Berechnung OENORM C 2118: 1985 04 01 (Standard), Liegende Behälter aus Stahl; Nenninhalt 1m3 bis 5m3; einwandig und doppelwandig für oberirdische Lagerung von Flüssigkeiten 2. UNDERGROUND STORAGE 2.1 Spojené státy americké API 1604 l-MAR-1996 Closure of Underground Petroleum Storage Tanks API 1615 l-MAR-1996 Installation of Underground Petroleum Storage Systems API 1621 l-MAY-1993 Bulk Liquid Stock Control at Retail Outlets API 1629 10-OCT-1993 Guide for Assessing and Remediating Petroleum Hydrocarbons in Soils API 1631 l-OCT-1997 Interior Lining of Underground Storage Tanks API 1632 l-MAY-1996 Cathodic Protection of Underground Petroleum Storage Tanks and Piping Systems API 1650 1989 Set of Six API Recommended Practices on Underground Petroleum Storage Tank Management API 1663A Underground Storage Tank Installation Training Module – SET – Includes API 1663B, 1663C, 1663D, and 1663E API 1663B Underground Storage Tank Installation Training Module API 1663C Underground Storage Tank Installation Workbook/Exhibit Book Set To accompany API 1663B API 1663D Underground Storage Tank Removal Training Module API 1663E Underground Storage Tank Removal Workbook/Exhibit Book Set To accompany API 1663D API 2000 l-APR-1998 Venting Atmospheric and Low pressure Storage Tanks: Nonrefrigerated and Refrigerated ASTM D4021-92 15-JUN-1992 Standard Specification for Glass-Fibre-Reinforced Polyester Underground Petroleum Storage Tanks ASTM E1430-91 6-SEP-1991 Standard Guide for Using Release Detection Devices with Underground Storage Tanks ASTM E1526-93 15-MAR-1993 Standard Practice for Evaluating the Performance of Release Detection Systems for Underground Storage Tank Systems ASTM El 990-98 10-OCT-1998 Standard Guide for Performing Evaluations of Underground Storage Tank Systems for Operational Conformance with 40 CFR, Part 280 Regulations ASTM G158-98 10-SEP-1998 Standard Guide for Three Methods of Assessing Buried Steel Tanks NACE RP0285-95 1995 Standard Recommended Practice – Corrosion Control of Underground Storage Tank Systems by Cathodic Protection NFPA (fire) 326 1999 Safe Entry of Underground Storage Tanks PEI RP100 1997 Recommended Practices for Installation of Underground Liquid Storage Systems PEI RP 100-2000 Recommended Practices for Installation of Underground Liquid Storage Systems UL 1316 1994 Glass Fibre Reinforced Plastic Underground Storage Tanks for Petroleum Products, Alcohols, and Alcohol -Gasoline Mixtures UL 1746 1993 External Corrosion Protection Systems for Steel Underground Storage Tanks UL 1746 Amendment 1 3-NOV-1997 External Corrosion Protection Systems for Steel Underground Storage Tanks UL 1746 Amendment 2 24-SEP-2000 External Corrosion Protection Systems for Steel Underground Storage Tanks UL 1746 Amendment 3 16-MAY-2000 External Corrosion Protection Systems for Steel Underground Storage Tanks 2.2 Německo DIN 6600 1-SEP-1989 Steel Tanks for the Storage of Flammable and Non-Flammable Water Polluting Liquids; Concepts and Inspection DIN EN 1918-5 JUL-1998 Gas supply systems – Underground gas storage. Part 5: Functional recommendations for surface facilities DIN EN 976-1 1-SEP-1997 Underground Tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP)Horizontal Cylindrical Tanks for the Non-Pressure Storage of Liquid Petroleum Based Fuels. Part 1: Requirements and Test Methods for Single Wall Tanks – GERMAN DIN EN 976-2 1-SEP-1997 Underground Tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Horizontal Cylindrical Tanks for the Non-Pressure Storage of Liquid Petroleum Based Fuels. Part 2: Transport, Handling, Storage and Installation of Single Wall Tanks – GERMAN DIN EN 977 1-SEP-1997 Underground Tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Method for One Side Exposure to Fluids – GERMAN DIN EN 978 1-SEP-1997 Underground Tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Determination of Creep Factor and Factor – GERMAN DIN 6607 -JAN-1991 Corrosion protection – Coatings of underground tanks: requirements and testing DIN 6608-2 -SEP-1989 Horizontal steel tanks, double wall, for underground storage of flammabel and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 6619-2 -SEP-1989 Vertical steel tanks, double wall, for underground storage of flammabel and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN 6626 -SEP-1989 Domes of steel for tanks for underground storage of flammable and not flammable liquids and liquids hazardous to waters DIN EN 976-3 -OCT-1997 Underground tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Horizontal cylindrical tanks for the non-pressure storage of liquid petroleum based fuels. Part 3: Requirements and test methods of double walled tanks DIN EN 976-4 -OCT-1997 Underground tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Horizontal cylindrical tanks for the non-pressure storage of liquid petroleum based fuels. Part 4: Transport, handling, intermediate storage and installation of double walled tanks DIN EN 12917 -OCT-1997 Underground tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Horizontal cylindrical tanks for the non-pressure storage of liquid petroleum based fuels – conformity assessment according EN 976-1 and 976-3 DIN EN 13160-1 -MAY-1998 Leak detection systems. Part 1: General principles DIN EN 13160-2 -MAY-1998 Leak detection systems. Part 2: Pressure and vacuum Systems DIN EN 13160-3 -MAY-1998 Leak detection systems. Part 3: liquid systems DIN EN 13160-4 -MAY-1998 Leak detection systems. Part 4: Liquid and/or vapour sensor systems for use in leakage containments or interstitial spaces DIN EN 13160-5 -MAY-1998 Leak detection systems. Part 5: Tank content sensor Systems DIN EN 13160-6 -MAY-1998 Leak detection systems. Part 6: Sensors in sledování Wells DIN EN 13160-7 -MAY-1998 Leak detection systems. Part 7: General requirements and test methods for interstitial spaces, leak protecting linings and leak protecting jackets DIN EN 13636 -OCT-1999 Cathodic corrosion protection of underground metallic tanks and their pipes DIN EN 14125 -MAY-2001 Underground pipes for petrol filling stations DIN EN 14129 -JUL-2001 Safety valves for tanks for liquified gases 2.3 Velká Británie BS 2594 1975 Specification for Carbon Steel Welded Horizontal Cylindrical Storage Tanks BS EN 1918-1 1998 Gas Supply Systems – Underground Gas Storage – Functional Recommendations for Storage in Aquifers BS EN 1918-2 10-JAN-1998 Gas Supply Systems – Underground Gas Storage – Functional Recommendations for Storage in Oil and Gas Fields BS EN 1918-5 1998 Gas Supply Systems – Underground Gas Storage – Functional Recommendations for Surface Facilities BS EN 976-1 1997 Underground Tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Horizontal Cylindrical Tanks for the Non-Pressure Storage of Liquid Petroleum Based Fuels. Part 1: Requirements and Test Methods for Single Wall Tanks – ENGLISH BS EN 976-2 1997 Underground Tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Horizontal Cylindrical Tanks for the Non-Pressure Storage of Liquid Petroleum Based Fuels. Part 2: Transport, Handling, Storage and Installation of Single Wall Tanks – ENGLISH BS EN 977 1-SEP-1997 Underground Tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Method for One Side Exposure to Fluids – ENGLISH BS EN 978 1-SEP-1997 Underground Tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Determination of Creep Factor and Factor – ENGLISH IP 34/99 Determination of Flashpoint – Pensky-Martens closed cup method IP-ASTM Joint Method ASTM D 93-97 IP 35/63(86) Determination of open flash and fire point – Pensky-Martens method Equivalent Standards: BS 2000: Part 35: 1993 IP 36/84 (89) Determination of Open Flash and Fire Point – Cleveland Method IP-ASTM Joint Method ASTM D 92-97 IP 170/99 Petroleum products and other liquids – Determination of flashpoint – Abel closed cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 170: 1998; \BS EN ISO 13736: 1998; ISO 13736: 1997 IP 303/83 (88) Determination of closed flashpoint – mini equilibrium method IP-ASTM Joint Method ASTM D 3828-97 IP 304/80 Determination of Flashpoint Closed Cup Equilibrium Method IP 403/94 Petroleum products – Determination of flash and fire points – Cleveland open cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 403: 1994; BS EN 22592: 1994; ISO 2592: 1973 IP 404/94 Petroleum products and lubricants – Determination of flashpoint – PenskyMartens closed cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 404: 1994; BS EN 22719: 1994; ISO 2719: 1988 2.4 Francie AFNOR NF EN 976-1 1-SEP-1997 Underground Tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP)-Horizontal Cylindrical Tanks for the Non-Pressure Storage of Liquid Petroleum Based Fuels. Part 1: Requirements and Test Methods for Single Wall Tanks – FRENCH AFNOR NF EN 976-2 1-SEP-1997 Underground Tanks of Glass-Reinforced Plastics (GRP) – Horizontal Cylindrical Tanks for the Non-Pressure Storage of Liquid Petroleum Based Fuels. Part 2: Transport, Handling, Storage and Installation of Single Wall Tanks – FRENCH AFNOR NF M 88-514 1-MAR-1980 Dual Material Tanks for Underground Storage of Liquid Petroleum Products. Steel Exterior Tank. Plastic Interior Tank AFNOR NF M 88-550 1979 Storage Tanks in Reinforced Plastic. Underground Tanks for Liquid Petroleum Products. 2.5 Holandsko CPR 9-1 1983 Vloeibare aardolieprodukten. Ondergrondse opslag – DUTCH CPR 12E Nr. 98/11 3 februari 1998 Berekeningsmethoden voor opstellen risicoanalyse gevaarlijke stoffen CPR-12 Nr. 97/13128 juli 1997 Methoden voor het bepalen en verwerken van kansen CPR 12E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for determining and processing Probabilities CPR 14E Nr. 97/13128 juli 1997 Methods for the calculation of physical effects CPR 14E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for the calculation of physical Effects CPR 15-1 1994 Richtlijn 15-1 van de CPR, getiteld ‘Opslag gevaarlijke stoffen in emballage; Opslag van vloeistoffen en vaste stoffen (0 ton tot 10 ton)’, tweede druk, uitgave 1994 CPR 15-2 1991 Richtlijn 15-2 van de CPR, getiteld ‘Opslag gevaarlijke stoffen, chemische afval stoffen en bestrijdingsmiddelen in emballage; opslag van grote hoeveelheden’, eerste druk, 1991 CPR-16 Nr. 97/13128 juli 1997 Methoden voor het bepalen van mogelijke schade aan mensen en goederen CPR 16E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for the determination of possible Damage CPR 18E 1 November 1999 Nr. 99/194 Guidelines for quantitative risk assessment CPR 20 31 januari 2000 Nr. 2000/013 RIB, Rapport Informatie-eisen BRZO’99 2.6 Rakousko OENORM C 2110: 1990 07 01 (Standard), Liegende Behälter aus Stahl; einwandig und doppelwandig, für unterirdische Lagerung von Flüssigkeiten OENORM C 2121: 1986 01 01 (Standard), Stehende Behälter aus Stahl; einwandig und doppelwandig für unterirdische Lagerung von Flüssigkeiten OENORM C 2122: 1992 06 01 (Standard), Domschächte aus Stahl für Behälter zur unterirdischen Lagerung von Flüssigkeiten OENORM C 2123: 1992 09 01 (Standard), Domschachtkragen aus Stahl bei Domschächten in Massivbauweise für Behälter zur unterirdischen Lagerung von Flüssigkeiten OENORM EN 12285: 1996 03 01 (Draft Standard), Werksfertige Tanks aus metallischen Werkstoffen – Liegende ein-und doppelwandige Tanks zur unterirdischen Lagerung v. brennbaren u. nichtbrennbaren wassergefährdenden Flüssigkeiten OENORM EN 12917: 1997 09 01 (Draft Standard), Unterirdische Tanks aus textilglasverstärkten Kunststoffen (GFK) – Liegende, zylindrische Tanks für die drucklose Lagerung von flüssigen Kraftstoffen auf Erdölbasis – Konformitätsbewertung nach EN 976-1 und 976-3 OENORM EN 14075: 2001 02 01 (Draft Standard), Static welded steel cylindrical tanks, serially produced for the storage of Liquefied Petroleum Gas (LPG) having a volume not greater than 13 m³ and for installation underground – Design and manufacture OENORM EN 976-1: 1998 04 01 (Standard), Unterirdische Tanks aus textilglasverstärkten Kunststoffen (GFK) – Liegende, zylindrische Tanks für die drucklose Lagerung von flüssigen Kraftstoffen auf Erdölbasis OENORM EN 976-2: 1998 04 01 (Standard), Unterirdische Tanks aus textilglasverstärkten Kunststoffen (GFK) – Liegende, zylindrische Tanks für die drucklose Lagerung von flüssigen Kraftstoffen auf Erdölbasis OENORM EN 976-3: 1997 09 01 (Draft Standard), Unterirdische Tanks aus textilglasverstärkten Kunststoffen (GFK) – Liegende, zylindrische Tanks für die drucklose Lagerung von flüssigen Kraftstoffen auf Erdölbasis. Teil 3: Anforderungen und Prüfverfahren für doppelwandige Tanks OENORM EN 976-4: 1997 09 01 (Draft Standard), Unterirdische Tanks aus textilglasverstärkten Kunststoffen (GFK) – Liegende, zylindrische Tanks für die drucklose Lagerung von flüssigen Kraftstoffen auf Erdölbasis. Teil 4: Transport, Handhabung, Zwischenlagerung und Einbau doppelwandiger Tanks OENORM EN 977: 1998 04 01 (Standard), Unterirdische Tanks aus textilglasverstärkten Kunststoffen (GFK) – Prüfanordnung zur einseitigen Beaufschlagung mit Fluiden OENORM EN 978: 1998 04 01 (Standard), Unterirdische Tanks aus textilglasverstärkten Kunststoffen (GFK) – Bestimmung des Faktors Alpha und des Faktors Beta 3. TLAKOVÉ SKLADOVÁNÍ 3.1 Spojené státy americké API 520-1 2000 Sizing, Selection, and Installation of Pressure-Relieving Devices in Refineries. Part 1 – Sizing and Selection AS 1210 Amendment 1 1-FEB-1998 Unfired Pressure Vessels – Advanced Design and Construction AS 1210 Supplement 1 1990 Unfired Pressure Vessels – Advanced Design and Construction – Remains current as supplement for 1997 edition AS 1210 Supplement 1 - Amd 1 5-SEP-1995 Unfired Pressure Vessels – Advanced Design and Construction (Amendment 1 to Supplement 1) AS 1210 Supplement 1 - Amd 2 1-JUL-1997 Unfired Pressure Vessels – Advanced Design and Construction (Amendment 2 to Supplement 1) ASME Section IIA 1-JAN-98 ASME Boiler and Pressure Vessel Code, Section 11: Materials. Part A: Ferrous Material Specifications ASME Section IIB 1-JAN-98 ASME Boiler and Pressure Vessel Code, Section 11: Materials. Part B: Nonferrous Material Specifications ASME Section IIC 1-JAN-98 ASME Boiler and Pressure Vessel Code, Section 11: Materials. Part C: Specifications for Welding Rods, Electrodes and Filler Metals ASME Section IID 1-JAN-98 ASME Boiler and Pressure Vessel Code, Section 11: Materials. Part D: Properties ASME Section V 1-JAN-98 ASME Boiler and Pressure Vessel Code, Section V: Nondestructive Examination ASME Section VIII-DIV 1 1998 ASME Boiler and Pressure Vessel Code, Section VIII, Division 1: Pressure Vessels ASME Section VIII-DIV 2 1998 1998 ASME Boiler and Pressure Vessel Code, Section VIII, Division 3: Alternative Rules ASME Section VIII-DIV 3 1998 1998 ASME Boiler and Pressure Vessel Code, Section VIII, Division 3: Alternative Rules for Construction of High Pressure Vessels ASME Section X 1-JAN-98 ASME Boiler and Pressure Vessel Code, Section X: FibreReinforced Plastic Pressure Vessels ASME CodeCases: BPV 01-JUL-98 ASME Boiler and Pressure Vessel Code – Code Cases: Boilers and Pressure Vessels NACE RP0285-95 1995 Standard Recommended Practice – Corrosion Control of Underground Storage Tank Systems by Cathodic Protection NFPA (fire) 326 1999 Safe Entry of Underground Storage Tanks PEI RP100 1997 Recommended Practices for Installation of Underground Liquid Storage Systems UL 1746 1993 External Corrosion Protection Systems for Steel Underground Storage Tanks UL 1746 Amendment 1 3-NOV-1997 External Corrosion Protection Systems for Steel Underground Storage Tanks UL 1746 Amendment 2 24-SEP-2000 External Corrosion Protection Systems for Steel Underground Storage Tanks UL 1746 Amendment 3 16-MAY-2000 External Corrosion Protection Systems for Steel Underground Storage Tanks 3.2 Velká Británie BS 5276-1-1984 Pressure vessel details (dimensions). Specification for davits for branch covers of steel vessels BS EN 286-1 1998 Simple Unfired Pressure Vessels Designed to Contain Air or Nitrogen – Pressure Vessels for General Purposes BS PD 5500 15-NOV-1999 Specification for unfired fusion welded pressure vessels BS 7005-1988 Specification for design and manufacture of carbon steel unfired pressure vessels for use in vapour compression refrigeration systems AMD 10830 Amendment to PD 5500:2000. Specification for unfired fusion welded pressure vessels Enquiry Case 5500/33:2000 Enquiry case to PD 5500:2000. Specification for unfired fusion welded pressure vessels Enquiry Case 5500/119:2000 Enquiry case to PD 5500:2000. Specification for unfired fusion welded pressure vessels Enquiry Case 5500/127:2000 Enquiry case to PD 5500:2000. Specification for unfired fusion welded pressure vessels PD 6497-1982 Stresses in horizontal cylindrical pressure vessels supported on twin saddles: a derivation of the basic equations and constants used in G.3.3 of BS 5500:1982 PD 6550-1-1989 Explanatory supplement to BS 5500:1988 Specification for unfired fusion welded pressure vessels, section three Design. Domed ends (heads) PD 6550-2-1989 Explanatory supplement to BS 5500:1988 Specification for unfired fusion welded pressure vessels, section three Design. Openings and branch connections PD 6550-3-1989 Explanatory supplement to BS 5500:1988 Specification for unfired fusion welded pressure vessels, section three Design. Vessels under external pressure BS TH42069 1993 Pressure Vessels – Germany BS TH42070 1993 Pressure Vessels – France EEMUA 190 2000 Guide for the Design, Construction and Use of Mounded Horizontal Cylindrical Vessels for Pressurises Storage of LPG at Ambient Temperature IP 34/99 Determination of Flashpoint – Pensky-Martens closed cup method IP-ASTM Joint Method ASTM D 93-97 IP 35/63(86) Determination of open flash and fire point – Pensky-Martens method Equivalent Standards: BS 2000: Part 35: 1993 IP 36/84 (89) Determination of Open Flash and Fire Point – Cleveland Method IP-ASTM Joint Method ASTM D 92-97 IP 170/99 Petroleum products and other liquids – Determination of flashpoint – Abel closed cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 170: 1998; \BS EN ISO 13736: 1998; ISO 13736: 1997 IP 303/83 (88) Determination of closed flashpoint – mini equilibrium method IP-ASTM Joint Method ASTM D 3828-97 IP 304/80 Determination of Flashpoint Closed Cup Equilibrium Method IP 403/94 Petroleum products - Determination of flash and fire points – Cleveland open cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 403: 1994; BS EN 22592: 1994; ISO 2592: 1973 IP 404/94 Petroleum products and lubricants – Determination of flashpoint – PenskyMartens closed cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 404: 1994; BS EN 22719: 1994; ISO 2719: 1988 IP 410/99 Liquefied petroleum products – Determination of gauge vapour pressure – LPG method 3.3 Francie CODAP 95 French Code for Construction of Unfired Pressure Vessels 3.4 Holandsko Rules for Pressure Vessels Dutch Code for Construction of Unfired Pressure Vessels. Section D. CPR 12E Nr. 98/11 3 februari 1998 Berekeningsmethoden voor opstellen risicoanalyse gevaarlijke stoffen CPR-12 Nr. 97/13128 juli 1997 Methoden voor het bepalen en verwerken van kansen CPR 12E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for determining and processing Probabilities CPR 13-1 Ammonia, Storage and Loading CPR 14E Nr. 97/13128 juli 1997 Methods for the calculation of physical effects CPR 14E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for the calculation of physical effects CPR 15-1 1994 Richtlijn 15-1 van de CPR, getiteld ‘Opslag gevaarlijke stoffen in emballage; Opslag van vloeistoffen en vaste stoffen (0 ton tot 10 ton)’, tweede druk, uitgave 1994 CPR 15-2 1991Richtlijn 15-2 van de CPR, getiteld ‘Opslag gevaarlijke stoffen, chemische afval stoffen en bestrijdingsmiddelen in emballage; opslag van grote hoeveelheden’, eerste druk, 1991 CPR 16 Nr. 97/13128 juli 1997 Methoden voor het bepalen van mogelijke schade aan mensen en goederen CPR 16E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for the determination of possible Damage CPR 17-1 Nr. 98/88 25 mei 1998 De richtlijn aardgas-afleverstations voor motorvoertuigen CPR 17-2 11 januari 1999 Nr. 99/001 Richtlijn voor het veilig stellen en repareren van Motorvoertuigen CPR 17-3 16 maart 1999 Nr. 99/038 Concept richtlijn voor installaties voor de inpandige aflevering van gecomprimeerd aardgas aan motorvoertuigen (Concept CPR 17-3) CPR 18E 1 November 1999 Nr. 99/194 Guidelines for quantitative risk assessment CPR 20 31 januari 2000 Nr. 2000/013 RIB, Rapport Informatie-eisen BRZO’99 4. SKLADOVÁNÍ MRAŽENÍM 4.1 Spojené státy americké API 620 l-FEB-1996 Design and Construction of Large, Welded, Low pressure Storage Tanks, Ninth Edition – Appendix Q Liquids down to -168 °C API 620 l-FEB-1996 Design and Construction of Large, Welded, Low pressure Storage Tanks, Ninth Edition – Appendix R Liquids down to -51 °C API 2000 l-APR-1998 Venting Atmospheric and Low pressure Storage Tanks: Nonrefrigerated and Refrigerated NFPA 50 Standard for Bulk Oxygen Systems at Consumer Sites, 1996 Edition NFPA 50A Standard for Gaseous Hydrogen Systems at Consumer Sites, 1999 Edition NFPA 50B Standard for Liquefied Hydrogen Systems at Consumer Sites, 1999 Edition NFPA 57 Liquefied Natural Gas (LNG) Fuel Systems Code, 1999 Edition NFPA 59 Standard for the Storage and Handling of Liquefied Petroleum Gases at Utility Gas Plants, 1998 Edition NFPA 59A Standard for the Production, Storage, and Handling of Liquefied Natural Gas (LNG). 1996 Edition UL 641 1994 Type L Low-Temperature Venting Systems UL 873 1994 Temperature-Indicating and -Regulating Equipment 4.2 Velká Británie BS 5429-1976 Code of practice for safe operation of small-scale storage facilities for cryogenic liquids BS 6364-1984 Specification for valves for cryogenic service BS EN 1160-1997 Installations and equipment for liquefied natural gas. General characteristics of liquefied natural gas BS 7777-1 1993 Flat-Bottomed, Vertical, Cylindrical Storage Tanks for Low Temperature Service. Part 1: Guide to the General Provisions Applying for Design, Construction, Installation, and Operation BS 7777-2 1993 Flat-Bottomed, Vertical, Cylindrical Storage Tanks for Low Temperature Service. Part 2: Specification for the Design and Construction of Single, Double and Full Containment Metal Tanks for the Storage of Liquefied Gas at Temperatures Down to 165 ºC BS 7777-3 1993 Flat-Bottomed, Vertical, Cylindrical Storage Tanks for Low Temperature Service. Part 3: Recommendations for the Design and Construction of Prestressed and Reinforced Concrete Tanks and Tank Foundations, and Design and Installation of Tank Insulation, Liners and Coatings BS 7777-4 1993 Flat-Bottomed, Vertical, Cylindrical Storage Tanks for Low Temperature Service. Part 4: Specification for the Design and Construction of Single Containment Tanks for the Storage of Liquid Oxygen, Liquid Nitrogen and Liquid Argon EEMUA 147 Recommendations for the Design and Construction of Refrigerated Liquefied Gas Storage Tanks IP 34/99 Determination of Flashpoint – Pensky-Martens closed cup method IP-ASTM Joint Method ASTM D 93-97 IP 35/63(86) Determination of open flash and fire point - Pensky-Martens method Equivalent Standards: BS 2000: Part 35: 1993 IP 36/84 (89) Determination of Open Flash and Fire Point – Cleveland Method IP-ASTM Joint Method ASTM D 92-97 IP 170/99 Petroleum products and other liquids – Determination of flashpoint – Abel closed cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 170: 1998; \BS EN ISO 13736: 1998; ISO 13736: 1997 IP 251/76 Static Measurement of Refrigerated Hydrocarbon Liquids Published as Part XII Section 1 of the IP Petroleum Measurement Manual IP 252/76 Static Measurement of Refrigerated Hydrocarbon Liquids Published as Part XIII Section 1 of the IP Petroleum Measurement Manual IP 264/72 (85) Determination of Composition of LPG and Propylene Concentrates – Gas chromatography Method IP-ASTM Joint Method ASTM D 2163-91 (96) IP 303/83 (88) Determination of closed flashpoint – mini equilibrium method IP-ASTM Joint Method ASTM D 3828-97 IP 304/80 Determination of Flashpoint Closed Cup Equilibrium Method IP 317/95 Determination of residues in liquefied petroleum gases (LPG) – Low temperature evaporation method IP-ASTM Joint Method ASTM D 2158-92 Equivalent Standards: BS 2000: Part 317: 1995 IP 337/78 (95) Composition of Non-associated Natural Gas – Quantitative Gas Chromatography Method IP 345/80 Composition of Associated Natural Gas – Gas Chromatography Method IP 395/98 Liquefied petroleum gases – Assessment of the dryness of propane – Valve freeze method IP-ASTM Joint Method ASTM D 2713-91 (95) Equivalent Standards: BS 2000: Part 395: 1997; BS EN ISO 13758: 1997; ISO 13758: 1996 IP 403/94 Petroleum products – Determination of flash and fire points – Cleveland open cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 403: 1994; BS EN 22592: 1994; ISO 2592: 1973 IP 404/94 Petroleum products and lubricants – Determination of flashpoint – PenskyMartens closed cup method Equivalent Standards: BS 2000: Part 404: 1994; BS EN 22719: 1994; ISO 2719: 1988 IP 405/94 Commercial propane and butane – Analysis by gas chromatography Equivalent Standards: BS 2000: Part 405: 1994; BS EN 27941: 1994; ISO 7941; 1988 IP 410/99 Liquefied petroleum products – Determination of gauge vapour pressure – LPG method Equivalent Standards: BS 2000: Part 410: 1998; BS EN ISO 4256: 1998; ISO 4256: 1996 IP 432/2000 Liquefied petroleum gases – Calculation method for density and vapour pressure Equivalent Standards: BS 2000: Part 432: 1999; BS EN ISO 8973: 1999; ISO 8973: 1997 IP PM CD/96 Determination of the composition of liquefied petroleum gases – gas chromatography method. Proposed Method IP Model Code of Safe Practice LPG, Volume 1, Part 9 Large bulk pressure Storage and refrigerated LPG 4.3 Německo EN 14620 Specification for the design and manufacture of site built, vertical, cylindrical, flat bottomed, metallic tanks for the storage of liquefied gases at temperatures between 5 °C and -165 °C. 4.4 Holandsko Rules for Pressure Vessels Dutch Code for Construction of Unfired Pressure Vessels. Section G. Sections G804 and G805 CPR 8-3 Distributiedepots voor LPG – Dutch. CPR 11-6 Nr. 98/88 25 mei 1998 Propaan. Vulstations voor spuitbussen met propaan, butaan en demethyl-ether als drijfgas CPR 12E Nr. 98/11 3 februari 1998 Berekeningsmethoden voor opstellen risicoanalyse gevaarlijke stoffen CPR-12 Nr. 97/13128 juli 1997 Methoden voor het bepalen en verwerken van kansen CPR 12E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for determining and processing Probabilities CPR 13 Nr. 99/137 21 juli 1999 Richtlijnen voor opslag en verlading van ammoniak en voor de toepassing van ammoniak als koudemiddel in koelinstallaties en warmtepompen CPR 13-1 Nr. 98/88 25 mei 1998 De opslag en verlading van ammoniak CPR 13-1 Nr. 99/137 21 juli 1999 Ammoniak; opslag en verlading CPR 13-2 Nr. 99/137 21 juli 1999 Ammoniak; toepassing als koudemiddel in koelinstallaties en warmtepompen CPR 14E Nr. 97/13128 juli 1997 Methods for the calculation of physical effects CPR 14E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for the calculation of physical effects CPR 15-1 1994 Richtlijn 15-1 van de CPR, getiteld ‘Opslag gevaarlijke stoffen in emballage; Opslag van vloeistoffen en vaste stoffen (0 ton tot 10 ton)’, tweede druk, uitgave 1994 CPR 15-2 1991 Richtlijn 15-2 van de CPR, getiteld ‘Opslag gevaarlijke stoffen, chemische afval stoffen en bestrijdingsmiddelen in emballage; opslag van grote hoeveelheden’, eerste druk, 1991 CPR-16 Nr. 97/13128 juli 1997 Methoden voor het bepalen van mogelijke schade aan mensen en goederen CPR 16E 1 November 1999 Nr. 99/194 Methods for the determination of possible Damage CPR 18E 1 November 1999 Nr. 99/194 Guidelines for quantitative risk assessment CPR 20 31 januari 2000 Nr. 2000/013 RIB, Rapport Informatie-eisen BRZO’99 5. ISO KONTEJNERY NEBO IBC KONTEJNERY 5.1 Spojené státy americké AS/NZS 3833-1998 5-SEP-1998. The Storage and Handling of Mixed Classes of Dangerous Goods in Packages and Intermediate Bulk Containers ABS 13-1998 1998 Rules for Certification of Cargo Containers AMCA 99 1986 Standards Handbook ANSI MH26.1-1998 1998 Specifications for Industrial Metal Containers ANSI MH5.1.3M-1992 1992 Requirements for Tank Containers for Liquids and Gases ANSI MH5.1.5-1990 1990 Road/Rail Closed Dry Van Containers ANSI MH5.1.9-1990 1990 Freight Containers – Automatic Identification ANSI PRD1-1998 1998 Pressure Relief Devices for Natural Gas Vehicle (NGV) Fuel Containers ARI Guideline K (1997) 1997 Containers for Recovered Fluorocarbon Refrigerators ARI Guideline N (1995) 1995 Assignment of Refrigerant Container Colours AS 2278-1986 1986 Metal Aerosol Containers AS 2278-1986 Amendment 1 1-JUN-1988 Metal Aerosol Containers ASTM C148-00 2000 Standard Test Method for Polariscopic Examination of Glass Containers ASTM C149-86(1995) 31-JAN-1986 Standard Test Method for Thermal Shock Resistance of Glass Containers ASTM C224-78(R1999) 27-JAN-1978 Standard Practice for Sampling Glass Containers ASTM C225-85(R1999) 26-JUL-1985 Standard Test Methods for Resistance of Glass Containers to Chemical Attack ASTM D2463-95 10-NOV-1995 Standard Test Method for Drop Impact Resistance of Blow-Moulded Thermoplastic Containers ASTM D2561-95 10-NOV-1995 Standard Test Method for Environmental Stress-Crack Resistance of Blow-Moulded Polyethylene Containers ASTM D2659-95 10-NOV-1995 Standard Test Method for Column Crush Properties of Blown Thermoplastic Containers ASTM D2684-95 10-NOV-1995 Standard Test Method for Permeability of Thermoplastic Containers to Packaged Reagents or Proprietary Products ASTM D3074-94 15-NOV-1994 Standard Test Method for Pressure in Metal Aerosol Containers ASTM D3694-95 15-FEB-1995 Standard Practices for Preparation of Sample Containers and for Preservation of Organic Constituents ASTM D3844-96 10-JUN-1996 Standard Guide for Labelling Halogenated Hydrocarbon Solvent Containers ASTM D4306-97 10-DEC-1997 Standard Practice for Aviation Fuel Sample Containers for Tests Affected by Trace Contamination ASTM D4728-95 10-NOV-1995 Standard Test Method for Random Vibration Testing of Shipping Containers ASTM D4991-94(R1999) 15-JUN-1994 Standard Test Method for Leakage Testing of Empty Rigid Containers by Vacuum Method ASTM D6063-96 10-DEC-1996 Standard Guide for Sampling Drums and Similar Containers by Field Personnel ASTM D997-80(R1986) 3-MAR-1980 Standard Test Method for Drop Test for Loaded Cylindrical Containers ASTM D998-94 15-MAY-1994 Standard Test Method for Penetration of Liquids into Submerged Loaded Shipping Containers ASTM D999-96 10-FEB-1996 Standard Methods for Vibration Testing of Shipping Containers ASTM ES26-93 28-JUL-1993 Emergency Standard Specification for Cautionary Labelling for Plastic Five-Gallon Open-Head Containers (Buckets) ASTM F1115-95 10-SEP-1995 Standard Test Method for Determining the Carbon Dioxide Loss of Beverage Containers ASTM F1615-95 10-SEP-1995 Standard Specification for Cautionary Labelling for FiveGallon Open-Head Plastic Containers ASTM F302-78(R1989) 25-AUG-1978 Standard Practice for Field Sampling of Aerospace Fluids in Containers ASTM F926-85 23-AUG-1985 Standard Specification for Cautionary Labelling of Portable Kerosene Containers for Consumer Use EIA 556B 1-NOV-1999 Outer Shipping Container Bar Code Label Standard EIA JEP130 1-AUG-1997 Guidelines for Packing and Labelling of Integrated Circuits in Unit Container Packing IEC 60096-1 Amendment 2 25-JUN-1993 Amendment No. 2 IEC 60249-1 Amendment 4 13-MAY-1993 Amendment No. 4 IEC 60249-2-10 Amendment 3 18-MAY-1993 Amendment No. 3 IEC 60249-2-11 Amendment 2 18-MAY-1993 Amendment No. 2 IEC 60249-2-12 Amendment 2 18-MAY-1993 Amendment No. 2 IEC 60249-2-14 Amendment 3 18-MAY-1993 Amendment No. 3 IEC 60249-2-5 Amendment 3 13-MAY-1993 Amendment No. 3 IEC 60249-2-6 Amendment 2 13-MAY-1993 Amendment No. 2 IEC 60249-2-7 Amendment 2 13-MAY-1993 Amendment No. 2 IEC 60249-2-9 Amendment 3 18-MAY-1993 Amendment No. 3 IEC 60264-1 31-DEC-1969 Packaging of winding wires. Part 1: Containers for round winding wires IEC 60344 Amendment 1 1985 Amendment No. 1 IEC 60390A 1976 First supplement IEC 60708-1 Amendment 3 1988 Amendment No. 3 IEC 60804 Amendment 1 15-SEP-1989 Amendment No. 1 IEC 60804 Amendment 2 21-SEP-1993 Amendment No. 2 IEEE C135.1-1999 30-DEC-1999 Galvanized Steel, Bolts and Nuts for Overhead Line Construction UL 147B Amendment 1 1-MAR-1999 Non-refillable (Disposable) Type Metal Container Assemblies for Butane UL 2003 Outline 28-AUG-1992 Proposed Standard – Portable LP Gas Container Assemblies CGA G-6.7 1996 Safe Handling of Liquid Carbon Dioxide Containers That Have Lost Pressure FED A-A-1235A 6-DEC-1984 Containers, Plastic, Moulded (For Liquids, Pastes, and Powders) FED A-A-2597A 25-JUL-1996 Dishpan (Food Container Pan) FED A-A-30132A 18-MAY-1987 Disposable Container, Hypodermic Needle and Syringe FED A-A-50019B 18-MAR-1988 Racks, Milk Container, Mobile and Racks, Egg Container, Mobile FED A-A-50486A 23-NOV-1992 Container, Insulated, Shipping FED A-A-51625B 24-NOV-1989 Disposal Container, Hypodermic Needle and Syringe (Non-Needle Removal) FED A-A-51703(DM) 13-OCT-1986 Container and Pump, Dental (Mouth rinse) FED A-A-52193A 18-JUL-1994 Food Container, Insulated, with Inserts FED A-A-52486 13-DEC-1984 Mount, Shipping Container, Resilient: Shock and Vibration Damping FED A-A-58041 15-MAR-1995 Trailer, LD-3 Container, Side Transfer, Turntable FED A-A-59209 15-APR-1998 Paperboard, Ammunition Container FED O-F-1044B 24-FEB-1975 Fuel, Engine Primer: Cold Starting, In Pressurised and Non-pressurised Containers FED RR-C-550D 8-APR-1991 Containers, Fluid, for Paint Spray Equipment FED RR-C-550D Amendment 19-FEB-1993 Amendment 1 – Containers, Fluid, for Paint Spray Equipment 5.2 Německo DIN 30823 MAR 1999 (draft) Intermediate bulk containers – Rigid IBC – Metal, rigid plastics and composite intermediate bulk containers; dimension, design, requirements, marking DIN 55461-1 FEB 1990 Large size packages; flexible IBC; concepts, forms, dimensions, testing of dimensions DIN 55461-2 JUL 1991 Large size packages; flexible IBC; dimensions DIN 10955 1-APR-1983 Sensory Analysis - Testing of Container Materials and Containers for Food Products DIN 168-1 1-DEC-1979 External Screw Threads. Part 1: Especially for Glass Containers – Thread Sizes DIN EN ISO 15867 NOV 1997 (draft) Intermediate bulk containers (IBC) for nondangerous goods – Terminology ISO/DIS 11895 JAN 1996 (draft) Specification for flexible intermediate bulk containers for non-dangerous goods 98/714098 DC APR 2000 (draft) Pallet borne flexible intermediate bulk containers (PB FIBCs) for non-dangerous goods ISO 10327 1-FEB-1995 Aircraft-Certified Aircraft Container for Air Cargo-Specification and Testing ISO 10374 1-OCT-1991 Freight containers – Automatic identification ISO 11242 1-JUN-1996 Aircraft-Pressure Equalization Requirements for Cargo Containers ISO 11418-1 1-OCT-1996 Containers and accessories for pharmaceutical preparations. Part 1: Drop-dispensing bottles ISO 11418-2 1-OCT-1996 Containers and accessories for pharmaceutical preparations. Part 2: Screw-neck bottles for syrups ISO 11418-4 1-OCT-1996 Containers and accessories for pharmaceutical preparations. Part 4: Tablet bottles ISO 11418-5 1-OCT-1997 Containers and accessories for pharmaceutical preparations. Part 5: Dropper assemblies ISO 1161 1984 Series 1 Freight Containers – Corner Fittings – Specification ISO 1496-1 1990 Series 1 Freight Containers – Specification and Testing. Part 1: General Cargo Containers for General Purposes – Includes Amendments 1(1993) and 2 (1998) ISO 1496-1/AMD1 1-OCT-1993 Amendment 1 to ISO 1496-1:1990 1AAA and 1BBB Containers ISO 1496-2 1996 Series 1 Freight Containers – Specification and Testing. Part 2: Thermal Containers - Includes Technical Corrigendum 1:1997 ISO 1496-3 1995 Series 1 Freight Containers – Specification and Testing. Part 3: Tank Containers for Liquids, Gases and Pressurised Dry Bulk ISO 1496-4 1991 Series 1 Freight Containers – Specification and Testing. Part 4: NonPressurised Containers for Non-Bulk ISO 1496-4/AMD1 1-OCT-1994 AMENDMENT 1 to ISO 1496-4:1991 1AAA and 1BBB containers ISO 1496-5 1991Series 1 Freight Containers – Specification and Testing. Part 5: Platform and Platform-Based Containers ISO 1496-5/AMD1 1-OCT-1993 Amendment 1 to ISO 1496-5:1991 1AAA and 1BBB Containers ISO 2308 1972 Hooks for Lifting Freight Containers of Up To 30 Tonnes Capacity – Basic Requirements ISO 3871 1-FEB-1980 (HISTORICAL ITEM) Labelling of Containers for Petroleum or Non-Petroleum Base Brake Fluid ISO 3874 1988 (HISTORICAL ITEM) Series 1 Freight Containers – Handling and Securing ISO 3874 1-OCT-1997 Series 1 freight containers – Handling and securing ISO 4118 1-APR-1996 Non-Certified Lower Deck Containers for Air TransportSpecification and Testing ISO 4128 1-SEP-1985 Air Mode Modular Containers ISO 6346 1995 Freight Containers – Coding, Identification, and Marking ISO 668 1995 Series 1 Freight Containers – Classification, Dimensions and Ratings ISO 6967 1-SEP-1994 Wide Body Aircraft Main Deck Container/Pallet LoaderFunctional Requirements ISO 6968 1-SEP-1994 Wide Body Aircraft Lower Deck Container/Pallet LoaderFunctional Requirements ISO 7458 1984 Glass Containers - Internal Pressure Resistance - Test Methods ISO 7459 1984 Glass Containers – Thermal Shock Resistance and Thermal Shock Endurance – Test Methods ISO 8106 1985 Glass Containers – Determination of Capacity by Gravimetric Method – Test Method ISO 8162 1985 Glass Containers – Tall Crown Finishes – Dimensions ISO 8163 1985 Glass Containers – Shallow Crown Finishes – Dimensions ISO 8164 1990 Glass Containers – 520 ml Euro-form Bottles – Dimensions ISO 8167 1-OCT-1989 Projections for resistance welding ISO 830 1981 (HISTORICAL ITEM) Freight Containers – Terminology ISO 830 1-OCT-1999 Freight containers – Vocabulary ISO 8323 1995 Freight Containers – Air/Surface (Intermodal) General Purpose Containers – Specification and Tests ISO 90-2 1-OCT-1997 Light gauge metal containers – Definitions and determination of dimensions and capacities. Part 2: General use containers ISO 9009 1991 Glass Containers – Height and Non-Parallelism of Finish with Reference to Container Base – Test Methods ISO 9056 1990 Glass Containers – Series of Pilferproof Finish – Dimensions ISO 9057 1991 Glass Containers – 28 mm Tamper-Evident Finish for Pressurised Liquids – Dimensions ISO 9058 1992 Glass Containers – Tolerances ISO 9100 1-OCT-1992 Wide-mouth glass containers – Vacuum lug finishes – Dimensions ISO 9669 1990 Series 1 Freight Containers – I Interface Connections for Tank Containers ISO 9711-1 1990 Freight Containers – Information Related to Containers on Board Vessels. Part 1: Bay Plan System ISO 9711-2 1990 Freight Containers – Information Related to Containers on Board Vessels. Part 2: Telex Data Transmission ISO 9897 1-OCT-1997 Freight containers – Container equipment data exchange (CEDEX) – General communication codes ISO/IEC 2258 31-DEC-1976 Printing ribbons – Minimum markings to appear on Containers ISO/TR 15070 1996 Series 1 Freight Containers – Rationale for Structural Test Criteria 5.3 Velká Británie BS 1133-7.7 1990 Packaging Code – Paper and Board Wrappers, Bags and Containers – Composite Containers BS 3951-2 Section 2.5 1992 Freight Containers. Specification and Testing of Series 1 Freight Containers. Platform and Platform-Based Containers BS 5045-1 Amendment 1 1-AUG-1986 Amendment 1 – Transportable Gas Containers. Part 1: Specification for Seamless Steel Gas Containers above 0.5 Litre Water Capacity BS 5045-1 Amendment 2 1991 Amendment 2 – Transportable Gas Containers. Part 1: Specification for Seamless Steel Gas Containers above 0.5 Litre Water Capacity BS 5045-1 Amendment 3 1-NOV-1993 Amendment 3 – Transportable Gas Containers. Part 1: Specification for Seamless Steel Gas Containers above 0.5 Litre Water Capacity BS 5045-1 Amendment 4 1997 Amendment 4 – Transportable Gas Containers. Part 1: Specification for Seamless Steel Gas Containers above 0.5 Litre Water Capacity BS 5045-1 Amendment 5 15-SEP-1997 Amendment 5 – Transportable Gas Containers. Part 1: Specification for Seamless Steel Gas Containers above 0.5 Litre Water Capacity BS 5045-5 1986 Transportable Gas Containers – Specification for Aluminium Alloy Containers Above 0.5 Litre up to 130 Litres Water Capacity with Welded Seams BS 5045-6 1987 Transportable Gas Containers – Specification for Seamless Containers of Less than 0.5 Litre Water Capacity BS 5430-1 31-MAY-1990 Periodic Inspection, Testing and Maintenance of Transportable Gas Containers (Excluding Dissolved Acetylene Containers). Specification for Seamless Steel Containers of Capacity 0.5 Litres and Above BS 5430-2 31-DEC-1990 Periodic Inspection, Testing and Maintenance of Transportable Gas Containers (Excluding Dissolved Acetylene Containers). Specification for Welded Steel Containers of Water Capacity 0.5 L up to 150 L BS 5430-3 31-DEC-1990 Periodic Inspection, Testing and Maintenance of Transportable Gas Containers (Excluding Dissolved Acetylene Containers). Specification for Seamless Aluminium Alloy Containers of Water Capacity 0.5 Litres and Above BS 5430-6 15-JUL-1994Periodic Inspection, Testing and Maintenance of Transportable Gas Containers (Excluding Dissolved Acetylene Containers). Specification for Seamless Steel and Aluminium Alloy Containers Having a Water Capacity of Less Than 0.5 Litre BS 7320 Amendment 1 15-MAY-1994 Specification for Sharps Containers BS 7864 1997 Specification for Plastics Containers for Surface Coatings BS EN 20090-2 1993 Light Gauge Metal Containers – Definitions and Determination Methods for Dimensions and Capacities. Part 2: General Use Containers BS EN 20090-2 Amendment 1 1-MAR-1993 Amendment 1 – Light Gauge Metal Containers – Definitions and Determination Methods for Dimensions and Capacities. Part 2: General Use Containers BS EN 28362-1 1993 Injection Containers for Injectables and Accessories. Part 1: Injection Vials Made of Glass Tubing BS EN 28362-2 1993 Injection Containers for Injectables and Accessories. Part 2: Closures for Injection Vials BS EN 28362-3 1993 Injection Containers for Injectables and Accessories. Part 3: Aluminium Caps for Injection Vials BS EN 28362-4 1993 Injection Containers for Injectables and Accessories. Part 4: Injection Vials Made of Moulded Glass 5.4 Francie AFNOR NF M 88-610 1970 Petroleum Industry. Calibration Identification Plate for Containers 6. KAVERNY PRO TLAKOVÉ SKLADOVÁNÍ NEBO MINERÁLNÍCH OLEJŮ 6.1 Spojené státy americké API 1114 1-JUN-1994 Design of Solution-Mined Underground Storage Facilities API 1115 1-SEP-1994 Operation of Solution-Mined Underground Storage Facilities 6.2 Velká Británie BS EN 1918-3 1998 Gas Supply Systems – Underground Gas Storage – Functional Recommendations for Storage in Solution-mined Salt Cavities BS EN 1918-4 1998 Gas Supply Systems – Underground Gas Storage – Functional Recommendations for Storage in Rock Caverns BS EN 1918-5 1998 Gas Supply Systems – Underground Gas Storage – Functional Recommendations for Surface Facilities CAS Z341-98 1-DEC-1998 Storage of Hydrocarbons in Underground Formulations 7. CHEMICKÁ DISTRIBUCE – STANDARDY, KÓDY A NORMY – TYPICKÝ PŘÍKLAD VE VELKÉ BRITÁNII Série č. HSG71 Nadpis Chemický průmysl: Chemické skladování balených nebezpečných látek (revidováno) Jiné nehody/Záznamy nehod: Požár a výbuch na BandR Hauliers, Salford 25.9.82 Požár na Allied Colloids, Bradford 21. července 1992 Požár na Hickson a Welch Zpráva o vyšetřováních požárů a výbuchů BP Oil, Grangemouth a Dalmeny, 13.a 22. března a 11 června 1987 Zpráva o HSE vyšetřování chemického úniku a požáru v Associated Octel Comp. Ltd. Výbuch a požáry v závodě Pembroke Cracking Company v Texaco refinery, Milford Haven, 24. července 1994 Publ. ISBN 1998 0 7176 1484 0 1983 0 11 883702 8 1994 0 7176 0707 0 1994 1989 0 7176 0702 X 0 11 885493 3 1996 0 7176 0830 1 1997 0 7176 1471 9 HSG51 Skladování hořlavých kapalin v kontejnerech 1998 0 7176 0694 5 HSG135 Skladování a manipulace s průmyslovou nitrocelulózou 1995 0 7176 0694 5 HSG71 Chemické skladování balených nebezpečných sloučenin (aktualizované) 1998 0 7176 1484 0 HSG158 Jiskrojemy – Zabránění rozvinutí požárů a výbuchů v zařízeních, která obsahují hořlavé plyny a páry 1996 0 7176 1191 4 HSG176 Skladování hořlavých kapalin v zásobnících 1998 0 7176 1191 HSG186 Objemová přeprava nebezpečných kapalin a plynů mezi lodí a pobřežím 1999 0 7176 1644 4 INDG230 Skladování a manipulace s dusičnanem amonným 1996 Dostupná jedna kopie CS3 Skladování a použití chlorečnanu sodného a jiných podobných silných oxidovadel 1998 0 7176 1500 6 CS15 Čištění a uvolňování plynů ze zásobníků obsahující hořlavé zbytky 1985 0 7176 1365 8 CS18 Skladování a manipulace s dusičnanem amonným 1986 0 11 883937 3 CS21 Skladování a manipulace s organickými peroxidy 1991 0 71 2403 X 8.2 Nebezpečné látky a klasifikace [84, TETSP, 2001] Varování pro čtenáře: obsah této přílohy odráží status nařízení ze dne 1. dubna 2001. Tuto přílohu bude třeba v budoucnu aktualizovat podle změn, které proběhnou v nařízeních o klasifikaci nebezpečných látek po tomto datu. 1 Původ Klasifikace nebezpečných látek je proces identifikace jejich nebezpečných vlastností použitím vhodných testovacích metod a jejich rozdělením do jedné nebo více tříd nebezpečnosti srovnáním výsledků testů s klasifikačními kritérii. Přípravky nebo směsi mohou být klasifikovány buď testováním nebo použitím výpočtových metod založených na koncentraci jejich nebezpečných komponent. Je třeba poznamenat, že klasifikační systém popsaný v této kapitole nepokrývá nutně všechna kritéria vyžadovaná legislativou pro skladování nebezpečného zboží ve všech členských státech Evropské unie. Na příklad v částech Belgie pokrývá legislativa o skladování body vzplanutí až do 250°C. 2 Klasifikace podle legislativy V Evropě existují dvě hlavní klasifikace podle legislativy, které poskytují informace, které mohou být důležité pro skladování nebezpečného zboží a pro podstatu jejich nebezpečí. 2.1 Legislativa EU o dodávkách Existují dvě primární směrnice: 67/548/EEC –směrnice o nebezpečných látkách, v platném znění 1999/45/EC –směrnice o nebezpečných přípravcích, v platném znění. Další důležitá směrnice je 91/155/EEC směrnice o bezpečnostních listech, v platném znění. 2.2 Legislativa o dopravě Základem pro celosvětovou dopravní legislativu je Doporučení Spojených národů o dopravě nebezpečného zboží (UN RTDG), běžně známé jako „oranžová kniha“. Jsou to doporučení, ne nařízení, a jako taková nemají žádnou legální sílu. Nicméně jsou implementovány mezinárodními dopravními nařízeními jako následující: o moře, globálně: IMDG kód o vzduch, globálně: ICAO Technické instrukce o silnice, Evropa: ADR dohoda o železnice, Evropa: RID dohoda. V Evropě jsou ADR a RID implementovány jako národní úroveň díky následujícím směrnicím: o silnice: 94/55/EC o přiblížení zákonů členských států s ohledem na dopravu nebezpečného zboží po silnici. (ADR rámcová směrnice) o železnice: 96/49/EC o přiblížení zákonů členských států s ohledem na dopravu nebezpečného zboží po železnici. (RID rámcová směrnice). Existují rozdíly v úrovni nebezpečí setkávající se v každém způsobu dopravy, mezinárodní dopravní nařízení ne plně kopírují UN RTDG. Proto jsou mezi nimi malé rozdíly. 3 Rozsah klasifikace podle legislativy Klasifikační systémy klasifikují nebezpečné zboží do tří odlišných tříd rizik: fyzikálně-chemická rizika zdravotní rizika rizika pro životní prostředí. Uvnitř každé skupiny rizik jsou individuální třídy rizik a další rozdělení do úrovní rizik. Rozsah dvou legislativních systémů se liší. 3.1 Evropský systém dodávek Evropský systém dodávek klasifikuje nebezpečné zboží do následujících rizikových tříd: Fyzikálně-chemická rizika: výbušná oxidující hořlavá. Zdravotní rizika: akutní toxicita – letální a nevratné efekty po jedné expozici subakutní, subchronická nebo chronická toxicita korozivní a dráždivá senzibilující specifické účinky na zdraví: karcinogenita mutagenita reprodukční toxicita. Rizika pro životní prostředí: vodné životní prostředí nevodné životní prostředí Rizika pro nevodné životní prostředí zahrnují látky uvedené v Příloze I Nařízení Rady (EC) 2037/2000 o látkách, které poškozují ozónovou vrstvu a o přípravcích obsahujících tyto látky. V současné době neexistují žádná kritéria pro rizika pro nevodné životní prostředí v primárních směrnicích. Příloha V Směrnice o nebezpečných látkách 67/548/EEC obsahuje testy a techniky klasifikace. Existuje rozdíl v úrovních rizik v počtu tříd rizik. 3.2 UN RTDG dopravní systém UN RTDG dopravní systém pokrývá sloučeniny, směsi (přípravky) a také výrobky jako jsou baterie (výrobky nejsou pokryty systémem dodávek v EU). Zabývá se okamžitými riziky způsobenými jednou expozicí, a proto zdravotní rizika v tomto systému zahrnují pouze akutní účinky. Veškeré nebezpečné zboží, které je klasifikováno, je považováno za nebezpečné pro životní prostředí, ale v současnosti nejsou žádná odlišná kritéria pro toto riziko. ADR a RID nařízení obsahují kritéria toxicity pro vodu a pokrývají sloučeniny, které nejsou jinak klasifikovány. To je založeno na podmnožině zásobovacího kritéria EU. IMDG kód má svůj vlastní systém, který může klasifikovat jakoukoliv sloučeninu jako látku těžce znečisťující moře nebo látky znečišťující moře, ale zahrnuje jiná rizika nepokrytá systémem dodávek v EU, např. plyny, které jsou stlačeny, zkapalněny, zchlazeny nebo v roztoku, biologická rizika a radioaktivní materiály. UN RTDG je také více komplexní než systém dodávek v EU v popisu fyzikálně-chemických rizik. UN RTDG dopravní systém klasifikuje do následujících tříd rizik a „diviz.í“ tříd rizika: Třída 1 – Výbušniny Divize 1.1 sloučeniny a výrobky, které mají velké nebezpečí exploze Divize 1.2 sloučeniny a výrobky, které mají předpokládané riziko, ale nemají nebezpečí velké exploze; Divize 1.3 sloučeniny a výrobky, které mají nebezpečí požáru a buď malé nebezpečí výbuchu nebo malé předpokládané riziko nebo obojí, ale nemají nebezpečí velké exploze. To zahrnuje sloučeniny a výrobky: (i) které vyvolávají značné teplo; (ii) které hoří jedna po druhé vytvářející při tom menší výbuch nebo předpokládané účinky nebo obojí; Divize 1.4 Divize 1.5 Divize 1.6 sloučeniny a výrobky, které nepředstavují žádné významné nebezpečí velmi necitlivé sloučeniny, které mají velké nebezpečí exploze extrémně necitlivé výrobky, které nemají nebezpečí velké exploze Třída 2 – Plyny Divize 2.1 Divize 2.2 Divize 2.3 hořlavé plyny nehořlavé netoxické plyny (včetně oxidujících plynů) toxické plyny (včetně dráždivých plynů) Třída 3 – Hořlavé kapaliny Třída 4 – Hořlavé pevné látky a sloučeniny mající tendenci spontánně hořet; sloučeniny, které při kontaktu s vodou uvolňují hořlavé plyny Divize 4.1 výbušniny Divize 4.2 Divize 4.3 hořlavé pevné látky, samovolně reagující a příbuzné sloučeniny a znecitlivělé sloučeniny mající tendenci spontánně hořet sloučeniny, které při kontaktu s vodou uvolňují hořlavé plyny Třída 5 – Oxidující sloučeniny a organické peroxidy Divize 5.1 Divize 5.2 oxidující sloučeniny organické peroxidy Třída 6 – Toxické a infekční sloučeniny Divize 6.1 Divize 6.2 toxické sloučeniny infekční sloučeniny Třída 7 – Radioaktivní materiál Třída 8 – Dráždivé sloučeniny Třída 9 – Různé nebezpečné sloučeniny a výrobky (včetně nebezpečí pro životní prostředí pro nebezpečné zboží ještě neklasifikované v třídách 1 až 8) UN RTDG Manuál testů a kritérium obsahuje testovací metody, procedury a kritérium pro klasifikaci nebezpečného zboží pro přepravu. Většina tříd rizik je rozdělena do úrovní rizika nazvaných obalové skupiny. Obalové skupiny jsou také používány ke stanovení standardu požadovaného balení, ale protože vlastnosti výbušnin, samovolně reagujících sloučenin a organických peroxidů jsou různé, obalové skupiny nevyjadřují úroveň jejich rizika. 4 Komunikace při nebezpečí uvnitř klasifikace podle legislativy Komunikace při nebezpečí se liší také uvnitř dvou hlavních legislativních systémů, popsaných v této kapitole. V systému dodávek v EU je okamžitá komunikace při nebezpečí pomocí informací na štítku a existují pravidla, kterými jsou stanoveny požadavky pro většinu následujících štítků: o chemický název sloučeniny nebo obchodní název nebo označení přípravku o chemický název sloučenin přítomných v přípravku o výstražné symboly (piktogramy čtvercového tvaru s oranžovým pozadím) o označení nebezpečnosti o R věty (označují specifickou rizikovost) o S věty (pokyny pro bezpečné zacházení) o Minimální množství (minimální váha nebo minimální objem), jestliže je na prodej široké veřejnosti o EC číslo pro sloučeniny o Jméno, adresa a telefonní číslo pro informace v případech nouze V systému dodávek v EU je obsaženo více detailnějších informací v bezpečnostním listech. Bezpečnostní listy by měly být vždy považovány za primární zdroj informací komunikace při nebezpečí pro všechny účely a částečně pro skladování. V UN RTDG štítek, UN číslo a řádné dopravní jméno poskytují okamžité informace na balení obsahujícím nebezpečné zboží. Štítek je kosočtvercového tvaru (čtverec postavený na jeho roh) obsahující piktogram v horní polovině. Barva štítku se liší podle třídy nebezpečí. IMDG kód má štítek pro látky znečišťují moře, trojúhelník (horní polovina dopravního kosočtverce) na vodorovné základně. UN RTDG uvádí UN čísla a pravidla pro odvozování náležitého dopravního názvu. Náležitý dopravní název je obvykle název chemikálie nebo více chemikálií vedoucích ke klasifikaci, ale evropská nařízení o silnicích a železnicích, ADR a RID to nepožadují. V dopravě jsou různé způsoby poskytující detailnější informace, ale ADR a RID je obvykle poskytují ve formě TREM karty (Transport EMergency card). Služby v nouzových situacích používají dopravní štítky a UN čísla jako primární zdroj okamžitých informací. 5 Fyzikálně-chemická nebezpečí 5.1 Nebezpečí exploze 5.1.1 EU systém Výbušninám je přiřazen níže uvedený symbol nebezpečnosti a označení nebezpečí „výbušný“: Jedna z následujících R vět je povinná; R2 R3 Nebezpečí výbuchu při úderu, tření, ohni nebo působením jiných zdrojů zapálení Velké nebezpečí výbuchu při úderu, tření, ohni nebo působením jiných zdrojů zapálení 5.1.2 UN RTDG dopravní systém Část I UN RTDG manuálu testů a kritérií obsahuje další testy, seskupené do sedmi sérií, pro stanovení správné divize v třídě 1 pro výbušniny. Výbušniny jsou definovány: (a) výbušná sloučenina je pevná nebo kapalná sloučenina (nebo směs sloučenin), která je sama schopna chemickou reakcí vytvářet plyn při takové teplotě a tlaku a takovou rychlostí, že způsobí zničení okolí. Pyrotechnické sloučeniny jsou zahrnuty, když nevyvíjí plyny (b) pyrotechnická sloučenina je sloučenina nebo směs sloučenin navržených ke tvorbě tepelného, světelného, zvukového nebo kouřového efektu nebo kombinaci těchto efektů jako výsledek nedetonačních soběstačných exotermních chemických reakcí (c) výbušný výrobek je výrobek obsahující jeden nebo více výbušných sloučenin. Sloučeninám klasifikovaným jako výbušniny divize 1 až 3 je přiřazen štítek obsahující symbol bomby a sloučeninám divize 4 až 6 je přiřazen štítek bez symbolu „bomby“, ale obsahuje číslo divize jako následující příklady štítku: 5.2 Nebezpečí oxidace a organických peroxidů 5.2.1 EU systém Tato klasifikace pokrývá organické peroxidy, anorganické peroxidy a další oxidující sloučeniny. Pro organické peroxidy mohou být použity testy a kritérium v Příloze V Směrnice 67/548/EEC o nebezpečných sloučeninách ke stanovení jejich výbušných vlastností, ale ne pro jejich oxidující vlastnosti. Sloučeniny organických peroxidů neklasifikované jako výbušné jsou klasifikované na základě jejich struktury a přípravky jsou klasifikované použitím výpočtové metody založené na procentech aktivního kyslíku. Některé organické peroxidy nebo přípravky jsou klasifikované jako oxidující, jestliže peroxid nebo jeho složení obsahuje: o více než 5 % organického peroxidu nebo o více než 0,5 % dostupného kyslíku z organických peroxidů a více než 5 % peroxidu vodíku. Je jim přiřazen níže uvedený symbol nebezpečí a označení nebezpečí „oxidující“; Jedna z následujících R vět je povinná; R7 R8 R9 Může způsobit požár Dotek s hořlavým materiálem může způsobit požár Výbušný při smíchání s hořlavým materiálem 5.2.2 UN RTDG dopravní systém UN RTDG dopravní systém klasifikuje oxidující sloučeniny a organické peroxidy odděleně. (a) Divize 5.1 Oxidující sloučeniny Ty jsou definovány jako sloučeniny, které i když samy nejsou nezbytně hořlavé, mohou, obecně přenášením kyslíku, způsobit nebo přispět k hoření dalšího materiálu. Klasifikace rozlišuje mezi pevnými látkami, kapalinami a plyny. Pro pevné látky a kapaliny jsou rozlišeny pouze tři úrovně nebezpečí. Oxidační schopnost plynů je stanovena buď testy nebo výpočtovými metodami přijatými ISO. (b) Divize 5.2 Organické peroxidy Ty jsou definovány jako organické sloučeniny, které obsahují bivalentní –O-O- strukturu a mohou být považovány za deriváty peroxidu vodíku, kde jeden nebo oba dva vodíkové atomy byly nahrazeny organickými radikály. Organické peroxidy jsou teplotně nestabilní sloučeniny, které mohou prodělat exotermní samourychlující rozklad. Mohou mít jeden nebo více následujících vlastností: o mohou podléhat výbušnému rozkladu o rychle hořet o být citlivé na náraz nebo tření o nebezpečně reagují s dalšími sloučeninami o způsobují poškození očí. Klasifikace rozlišuje mezi pevnými látkami a kapalinami a je rozlišeno několik úrovní nebezpečí (typy A až G), ale typ G není vhodný pro přepravu. Oxidující sloučeniny a organické peroxidy typů A až F jsou označeny stejným štítkem, na kterém je plamen nad „O“; Některé organické peroxidy mohou být podrobeny požadavkům teplotní kontroly nebo mohou být znecitlivěny použitím vhodných ředidel jako jsou organické kapaliny nebo pevné látky, anorganické pevné látky nebo voda tak, že v případě úniku nebo požáru nebudou organické peroxidy tvořit nebezpečné koncentrace. 5.3 Nebezpečí hořlavosti 5.3.1 EU systém Kapaliny Klasifikace se rozděluje na tři úrovně nebezpečí: (a) extrémně hořlavé kapaliny mající bod vzplanutí nižší než 0 °C a bod varu nebo počáteční bod varu nižší než nebo rovný 35 °C Je jim přiřazen níže uvedený symbol a označení nebezpečí „extrémně hořlavý“: Následující R věty jsou povinné: R 12 Extrémně hořlavý. (b) vysoce hořlavé kapaliny mající bod vzplanutí pod 21 °C a neklasifikované jako extrémně hořlavé Je jim přiřazen níže uvedený symbol a označení nebezpečí „vysoce hořlavý“: Následující R věty jsou povinné: R 11 Vysoce hořlavý. (c) hořlavé kapaliny mající bod vzplanutí rovný nebo větší než 21 °C a menší nebo rovný 55 °C. Nicméně přípravky nemusí být klasifikovány jako hořlavé, jestliže přípravek nepodporuje hoření a není důvod obávat se nebezpečí pro manipulaci s přípravky nebo pro jiné osoby. Není zde žádný symbol nebo označení nebezpečnosti. Následující R věty jsou povinné: R 10 Hořlavý. Pevné látky Existuje jediná úroveň nebezpečí pro pevné látky, které se mohou snadno vznítit po krátkém kontaktu se zdrojem zapalování a které mohou dál hořet nebo být zničeny po odstranění zdroje zapalování. Je jim přiřazen níže uvedený symbol a označení nebezpečí „vysoce hořlavý“: Následující R věty jsou povinné: R 11 Vysoce hořlavý Plyny Existuje jednoduchá úroveň nebezpečí pro plyny, které jsou hořlavé při kontaktu se vzduchem při okolní teplotě a tlaku. Je jim přiřazen níže uvedený symbol a označení nebezpečí „extrémně hořlavý“: Následující R věty jsou povinné: R 12 Extrémně hořlavý Samovznětlivý/samovolně se zahřívající Existuje jednoduchá úroveň nebezpečí pro nebezpečné zboží, které se může stát horkým a nakonec se vznítit při kontaktu se vzduchem při okolní teplotě a tlaku bez vstupu energie. Je jim přiřazen níže uvedený symbol a označení nebezpečí „vysoce hořlavý“: Následující R věty jsou povinné: R 17 Samovznětlivý na vzduchu Při styku s vodou uvolňuje extrémně hořlavé plyny Existuje jediná hladina nebezpečí pro nebezpečné zboží reagující s vodou, které při kontaktu s vodou nebo vlhkým vzduchem vyvíjí extrémně hořlavé plyny při minimální množství jednoho litru na kilogram za hodinu. Je jim přiřazen níže uvedený symbol a označení nebezpečí „vysoce hořlavý“: Následující R věty jsou povinné: R 15 Při styku s vodou uvolňuje extrémně hořlavé plyny 5.3.2 UN RTDG dopravní systém Kapaliny Hořlavé kapaliny jsou definovány jako kapaliny nebo směsi kapalin nebo kapaliny obsahující pevné látky v roztoku nebo v suspenzi, např. barvy, které produkují hořlavé páry při teplotách ne vyšších než 60,5 °C, test v uzavřeném kelímku, nebo při teplotách ne vyšších než 65,6 °C, test v otevřeném kelímku, obvykle odkazované na bod vzplanutí. Klasifikace rozlišuje tři úrovně rizika: (a) vysoké riziko – obalová skupina I Hořlavé kapaliny mající bod varu nebo počáteční bod varu nižší než nebo rovný 35 °C. (b) střední riziko – obalová skupina II Hořlavé kapaliny mající bod varu nebo počáteční bod varu nižší než nebo rovný 35 °C a bod vzplanutí pod 23 °C. (c) nízké riziko – obalová skupina III Hořlavé kapaliny mající bod varu nebo počáteční bod varu nižší než nebo rovný 35 °C a bod vzplanutí rovný nebo vyšší než 23 °C a menší než nebo rovný 60,5 °C. Nicméně takové kapaliny s bodem vzplanutí více než 35 °C, které nepodporují spalování, nemohou být klasifikovány jako hořlavé kapaliny. Kapaliny jsou považovány za neschopné podporovat hoření (např. nepodporují hoření za definovaných podmínek testu), jestliže: (i) prošly vhodným spalovacím testem (viz UN RTDG Manuál testů a kriterií) (ii) jejich teplota hoření podle ISO 2592:1973 je větší než 100 °C nebo (iii) jsou s vodou mísitelné roztoky s obsahem vody vyšším než 90 % hm. Všechny úrovně rizika hořlavých kapalin jsou značeny stejným symbolem: Poznámka: V UN RTDG vzhledem k různým zásahům není obalová skupina vždy odpovídajícím vodítkem pro stanovení hořlavosti nebo rozmezí bodu vzplanutí přípravků/směsí pro skladovací účely. (a) v UN RTDG existují ustanovení dovolující směsím viskózních kapalin, které mají bod vzplanutí menší než 23 °C, umístění do méně nebezpečné kategorie, obalové skupiny III. To je dosaženo obvykle na základě kombinace některé z následujících podmínek: ● ● ● ● viskozita vyjádřená jako doba toku v sekundách bod vzplanutí v uzavřeném kelímku méně než 3 % vrstvy čistého rozpouštědla odděluje v testu oddělení rozpouštědla nulový obsah některé látky klasifikované pro akutní toxicitu v divizi 6.1 nebo korozivitu v třídě 8 (b) v UN RTDG viskózní přípravky/směsi v nižší kategorii nebezpečnosti, obalové skupině III, nemohou být regulovány, jestliže: ● ● ● ● a: • • bod vzplanutí je 23 °C nebo výšší a menší než nebo rovný 60,5 °C také nejsou klasifikovány pro akutní toxicitu v divizi 6.1 nebo korozivitu v třídě 8 obsahují více než 20 % nitrocelulózy, poskytnutá nitrocelulóza neobsahuje ne více než 12,6 % dusíku suché hmoty jsou baleny v nádobách s kapacitou menší než 450 l. méně než 3 % vrstvy čistého rozpouštědla odděluje v testu oddělení rozpouštědla a doba toku v testu viskozity s průměrem trysky 6 mm je rovný nebo větší než: o 60 sekund nebo o 40 sekund, jestliže viskózní přípravek/směs neobsahuje více než hořlavé kapaliny. Poznámka: Tato opatření nejsou aplikována důsledně v celém rozsahu nařízení. Pevné látky Hořlavé pevné látky jsou definovány jako snadno hořlavé pevné látky, které jsou práškovité, granulované nebo ve formě pasty, sloučeniny, které jsou nebezpečné, jestliže mohou být jednoduše zapáleny krátkým kontaktem se zdrojem zapálení jakým jsou zápalky a jestliže se oheň rychle rozšiřuje. Nebezpečí může pocházet z požáru, ale také z toxických produktů hoření. Kovové prášky jsou obzvláště nebezpečné, protože při hašení požáru obvyklými hasícími prostředky jako je oxid uhličitý nebo voda může vzrůstat nebezpečí. Pevné látky, které mohou způsobit požár třením, jsou také definovány jako hořlavé pevné látky a jsou klasifikovány podobností se stávajícími přístupy (např. zápalky). Klasifikace rozlišuje dvě úrovně nebezpečí: (a) střední nebezpečí – obalová skupina II (b) nízké nebezpečí – obalová skupina III. Oběma úrovním nebezpečí hořlavých pevných látek je přiřazen stejný štítek: Plyny Hořlavé plyny jsou definovány jako plyny, které při 20 °C a standardním tlaku 101,3 kPa: ● jsou zápalné, jestliže ve směsi je 13 objemových procent vzduchu nebo méně nebo ● mají hranici zápalnosti se vzduchem nejméně 12 procentních bodů bez ohledu na dolní mez výbušnosti. Hořlavost je obecně stanovena testy nebo výpočtem v souladu s metodami přijatými ISO (viz. ISO 10156:1996). Pro přepravu tato klasifikace zahrnuje aerosoly a malé nádoby obsahující plyn. Úrovně nebezpečí plynů nejsou rozlišeny. Jsou označeny štítkem uvedeným níže: Samovolně reagující a související sloučeniny Samovolně reagující sloučeniny jsou definovány jako teplotně nestabilní sloučeniny, které mají tendenci prodělat silný exotermní rozklad, dokonce bez účasti kyslíku. Sloučeniny nejsou považovány za samovolně reagující sloučeniny, jestliže: • jsou explozivní • jsou oxidující • jsou organickými peroxidy • uvolněné teplo z rozkladu je menší než 300 J/g nebo • teplota samourychlující rozklad je větší než 75 °C pro 50 kg balení. Sloučeniny související se samovolně reagujícími sloučeninami jsou definovány jako ty, které mají teplotu samourychlující rozklad větší než 75 °C. Mohou podléhat silně exotermnímu rozkladu a mají tendenci v určitých baleních splňovat kritéria pro výbušniny. Rozklad samovolně reagujících sloučenin může být iniciován teplem, kontaktem s katalytickými nečistotami (např. kyseliny, sloučeniny těžkých kovů, zásady), třením nebo úderem. Rychlost rozkladu roste s teplotou a mění sloučeninu. Rozklad, obzvlášť jestliže nedojde k zapálení, může vést k vývoji toxických plynů a par. Pro určité samovolně reagující sloučeniny musí být teplota kontrolována. Některé samovolně reagující sloučeniny se mohou rozkládat výbušně, obzvlášť jsou-li stlačeny. Tato charakteristika může být změněna přidáním rozpouštědel nebo použitím vhodných obalů. Některé samovolně reagující sloučeniny silně hoří. Samovolně reagující sloučeniny jsou například některé látky níže uvedeného typu: • • • • • alifatické azolátky (-C-N=N-C-) organické azidy (-C-N3) diazoniové soli (-CN2+Z-) N-nitrososloučeniny (-N-N=O) Aromatické sulfohydrazidy (-SO2-NH-NH2). Klasifikace je rozděluje do sedmi úrovní nebezpečí (typ A až G), ale typ G není vhodný pro přepravu. Typu A až F je přiřazen štítek uvedený níže: Některé samovolně reagující sloučeniny mohou být znecitlivěny použitím ředidla. Ředidlo by nemělo dovolit v případě úniku samovolně reagující sloučenině soustřeďovat se do nebezpečné koncentrace. Ředidlo musí být vhodné pro samovolně reagující látky. Vhodná ředidla jsou takové pevné látky nebo kapaliny, které nemají žádný škodlivý vliv na teplotní stabilitu a nebezpečí typu samovolně reagující sloučeniny. Některé samovolně reagující sloučeniny mohou být podrobeny požadavkům kontroly teploty. Kapalná ředidla vyžadující kontrolu teploty musí mít bod varu nejméně 60 °C a bod vzplanutí ne menší než 5 °C. Bod varu kapaliny musí být nejméně 50 °C, vyšší než kontrolní teplota samovolně reagující sloučeniny. Znecitlivěné výbušniny Znecitlivěné výbušniny jsou sloučeniny, které jsou navlhčené vodou nebo alkoholy anebo jsou zředěny jinými sloučeninami k potlačení jejich výbušných vlastností. Jsou označeny štítkem uvedeným níže: Samovznětlivé Samovznětlivé a samovolně se zahřívající sloučeniny jsou definovány jako: ● Samovznětlivé sloučeniny jsou kapalné nebo pevné nebezpečné výrobky, které se dokonce v malých množstvích zapálí v pěti minutách při kontaktu se vzduchem. Ty mají tendenci ke spontánnímu hoření ● Samovolně se zahřívající sloučeniny jsou kapalné nebo pevné nebezpečné výrobky, jiné než samovznětlivé sloučeniny, které při kontaktu se vzduchem bez dodávky energie mají tendenci k samovolného zahřívání. Tyto sloučeniny se zapálí pouze, když jsou ve velkém množství (kilogramy) a po dlouhé časové periodě (hodiny nebo dny) a jsou nazývány samovolně se zahřívající sloučeniny. Samovolné zahřívání nebezpečných výrobků, vedoucí ke spontánnímu hoření, je způsobeno reakcí sloučeniny s kyslíkem, a když vyvinuté teplo není odváděno dostatečně rychle pryč do okolí. Spontánní hoření se odehrává, když rozsah produkce tepla převyšuje rychlost ztráty tepla a je dosažena teplota samovznícení. Klasifikace rozlišuje dvě úrovně nebezpečí: (a) vysoké nebezpečí (b) střední nebezpečí (c) nízké nebezpečí obalová skupina I: obalová skupina II obalová skupina III samovznětlivé sloučeniny samovolně se zahřívající sloučeniny samovolně se zahřívající sloučeniny Všechny úrovně samovznětlivých a samovolně se zahřívajících sloučenin jsou označeny stejnými symboly: Sloučeniny reagující s vodou uvolňující hořlavé plyny Ty jsou definovány jako sloučeniny, které při kontaktu s vodou mohou uvolňovat hořlavé plyny, které mohou tvořit výbušné směsi se vzduchem. Takové směsi jsou jednoduše zapáleny všemi obvyklými zdroji zapálení, například otevřenými světly, zapalovači nebo nechráněnými žárovkami. Výsledná vlna výbuchu a ohně mohou ohrozit lidi a životní prostředí. Klasifikace je rozlišuje do tří úrovní nebezpečí založených na rychlosti vývoje hořlavých plynů: (a) vysoce nebezpečné obalová skupina I Vývoj hořlavých plynů minimální rychlostí deset litrů na kilogram za minutu. (b) středně nebezpečné obalová skupina II Vývoj hořlavých plynů minimální rychlostí dvacet litrů na kilogram za minutu. (c) málo nebezpečné obalová skupina III Vývoj hořlavých plynů minimální rychlostí jeden litr na kilogram za hodinu. Všechny úrovně nebezpečí těchto sloučenin reagujících s vodou jsou označeny stejným štítkem: 5.4 Ostatní fyzikálně-chemické vlastnosti 5.4.1 EU systém EU systém používá doplňkové R věty, které jsou aplikované na nebezpečné zboží, které je již klasifikováno. Tyto R věty nepředstavují klasifikaci. Jsou to: R1 výbušný v suchém stavu Pro výbušné zboží uváděné na trh v roztoku nebo ve vlhké formě, např. nitrocelulóza s více než 12,6 % dusíku. R4 vytváří velmi citlivé výbušné kovové sloučeniny Pro nebezpečné zboží, které může vytvářet citlivé výbušné kovové deriváty, např. kyselina pikrová, kyselina styfnová. R5 zahřívání může způsobit explozi Pro tepelně nestabilní nebezpečné zboží neklasifikované jako výbušné, např. kyselina chloristá > 50 %. R6 výbušný s nebo bez kontaktu se vzduchem Pro nebezpečné zboží, které je nestabilní při okolních teplotách, např. acetylén. R7 může způsobit požár Pro reaktivní nebezpečné zboží, např. fluór, dithioničitan sodný. R14 reaguje prudce s vodou Pro nebezpečné zboží, které prudce reaguje s vodou, např. acetylchlorid, alkalické kovy, chlorid titaničitý. R16 výbušný při smíchání s oxidujícími sloučeninami Pro nebezpečné zboží, které reaguje výbušně s oxidujícím činidlem, např. červeným fosforem. R18 při použití může vytvářet hořlavé/výbušné směsi páry a vzduchu Pro přípravky neklasifikované jako hořlavé, které obsahují těkavé sloučeniny, které jsou na vzduchu hořlavé. R19 může vytvářet výbušné peroxidy Pro nebezpečné zboží, které může vytvářet výbušné peroxidy během skladování, např. diethylether, 1,4-dioxan. R30 při použití se může stát vysoce hořlavým Pro přípravky neklasifikované jako hořlavé, ale které se mohou stát hořlavými díky ztrátě nehořlavých těkavých sloučenin. R44 nebezpečí výbuchu při zahřívání v uzavřeném obalu Nebezpečné zboží neklasifikované jako výbušné, ale které přesto může v praxi projevit výbušné vlastnosti, jestliže je zahříváno v uzavřeném obalu. Na příklad určité sloučeniny, které by se mohly výbušně rozkládat, jestliže jsou zahřívány v ocelovém sudu, nevykazují tento efekt, jestliže jsou zahřívány v málo odolných kontejnerech. 5.4.2 UN RTDG dopravní systém Korozívní ke kovu Poznámka: Neexistuje žádné ekvivalentní kritérium v EU systému. To je definováno jako vystavení rychlosti koroze na povrchu oceli nebo hliníku překračující 6,25 mm ročně při testovací teplotě 55 °C. Pro účely testování oceli by měl být použit typ P235 (ISO 9328 (II):1991) nebo podobný typ a pro testování hliníku nekryté typy 7075-T6 nebo AZ5GU-T6. Přijatelný test je popsán v ASTM G31-72 (znovu schválené v roce 1990). Pouze jedna úroveň nebezpečí, obalová skupina III, je rozdělena - je označena stejným štítkem jako dráždivý pro živou tkáň; Plyny UN RTDG také klasifikuje plyny v jiných fyzikálních formách uvedených níže: ● ● ● ● Stlačený plyn – plyn (jiný než v roztoku), který zabalen pro přepravu, je úplně plynný při 20 °C Zkapalněný plyn – plyn, který zabalen pro přepravu, je částečně kapalný při 20 °C Chlazený zkapalněný plyn - plyn, který zabalen pro přepravu, je částečně kapalný díky své nízké teplotě nebo Plyn v roztoku – stlačený plyn, který zabalen pro přepravu, je rozpuštěn v rozpouštědle. To zahrnuje: stlačené plyny; zkapalněné plyny; plyny v roztoku; chladící zkapalněné plyny; směsi plynů; směsi jednoho nebo více plynů s párami jedné nebo více sloučenin jiných tříd; výrobky naplněné plynem; fluorid telurový; aerosoly. 6 Zdravotní rizika 6.1 Akutní toxicita 6.1.1 EU systém Jsou uvažovány tři cesty expozice: ● ● ● Orální Dermální Inhalační. a ty jsou rozděleny do tří úrovní nebezpečí: ● ● ● Velmi toxický Toxický Zdraví škodlivý. Orální toxicita Kritéria pro nejvyšší úroveň nebezpečí „velmi toxický“ jsou: ● ● LD50 orálně, potkan < 25 mg/kg Méně než 100 % přeživších při 5 mg/kg orálně, potkan při vystavení pevné dávce nebo vyšší úmrtnosti při dávkách < 25 mg/kg orálně, potkan metodou klasifikace akutní toxicity. Následující R věty jsou povinné: R28 Vysoce toxický při požití. Kritéria pro druhou úroveň nebezpečí „toxický“ jsou: ● ● ● LD50 orálně, potkan: 25 < LD50 < 200 mg/kg Diskriminační dávka, orálně, potkan, 5 mg/kg: 100 % přeživších, ale evidentní toxicita Vysoká úmrtnost v rozsahu dávky > 25 < 200 mg/kg orálně, potkan, metodou třídy akutní toxicity Následující R věty jsou povinné: R25 Toxický při požití Existují dvě odlišná kritéria pro nejnižší úroveň nebezpečí „zdraví škodlivý“, která jsou: (i) „akutní orální toxicita“: ● ● ● ● LD50 orálně, potkan: 200 < LD50 < 2000 mg/kg Diskriminační dávka, orálně, potkan, 50 mg/kg: 100 % přeživších, ale evidentní toxicita méně než 100 % přeživších při dávce 500 mg/kg, potkan orálně metodou fixních dávek Vysoká úmrtnost v rozsahu dávky > 200 < 2000 mg/kg orálně, potkan, metodou třídy akutní toxicity, Následující R věty jsou povinné: R22 Zdraví škodlivý při požití (ii) „nebezpečí vdechnutí“ To je definováno jako nebezpečí pro lidi při vdechnutí kapalných látek nebo přípravků díky jejich nízké viskozitě: (a) pro sloučeniny a přípravky obsahující alifatické, alicyklické a aromatické uhlovodíky v celkové koncentraci rovné nebo větší než 10 % a mající buď: • • • dobu výtoku menší než 30 s v 3 mm ISO kelímku podle ISO 2431 (edice duben 1996/červen 1999) vztažené k „Paints and varnishes – Determination of flow time by use of flow cups“ kinematická viskozita měřená kalibrovaným skleněným kapilárním viskozimetrem ve spojení s ISO 3104/3105 méně než 7 x 10 – 6 m2/s při 40 °C (ISO 3104, 1994 edice vztažená k „Petroleum products – Transparent and opaque liquids – Determination of kinematic viscosity and calculation of dynamic viscosity“: ISO 310,5, 1994 edice vtažená k „Glass capillary kinematic viscosimeters – Specifications and operating instructions“) kinematická viskozita odvozená z měření rotačního viskozimetru ve spojení s ISO 3219 méně než 7 x 10 – 6 m2/s při 40 °C (ISO 3219, 1993 edice vtažená k „Plastics – Polymers/resins in liquid state or as emulsions or dispesions – Determination of viscosity using a rotational viscosimeter with defined shear rate“). Poznámka: sloučeniny a přípravky splňující tato kritéria není třeba klasifikovat, jestliže mají střední povrchové napětí větší než 33 mN/m při 25 °C měřené Nouzovým viskozimetrem nebo testovací metodou znázorněnou v Příloze V část A.5. (b) pro sloučeniny a přípravky založené na praktických zkušenostech na lidech. Následující R věty jsou povinné: R65 Zdraví škodlivý: při požití může vyvolat poškození plic Dermální toxicita Kritéria pro nejvyšší úroveň nebezpečí „velmi toxický“ jsou: ● LD50 dermálně, potkan nebo králík< 50 mg/kg Následující R věty jsou povinné: R27 Vysoce toxický při styku s kůží Kritéria pro druhou úroveň nebezpečí „toxický“ jsou: ● LD50 dermálně, potkan nebo králík 50 < LD50 < 400 mg/kg. Následující R věty jsou povinné: R24 Toxický při styku s kůží Kritéria pro nejnižší úroveň nebezpečí „zdraví škodlivý“ jsou: ● LD50 dermálně, potkan nebo králík 400 < LD50 < 2000 mg/kg. Následující R věty jsou povinné: R21 Zdraví škodlivý při styku s kůží Inhalační toxicita Kritéria pro nejvyšší úroveň nebezpečí „velmi toxický“ jsou: ● ● LC50 inhalačně, potkan, pro aerosoly nebo částice: < 0,25 mg/l/4 hod. LC50 inhalačně, potkan, pro plyny a páry: < 0,5 mg/l/4 hod. Následující R věty jsou povinné: R26 Vysoce toxický při vdechování Kritéria pro druhou úroveň nebezpečí „toxický“ jsou: ● ● LC50 inhalačně, potkan, pro aerosoly nebo částice: 0,25 < LC50 < 1 mg/l/4 hod. LC50 inhalačně, potkan, pro plyny a páry: 0,5 < LC50 < 2 mg/l/4 hod. Následující R věty jsou povinné: R23 Toxický při vdechování Kritéria pro nejnižší úroveň nebezpečí „zdraví škodlivý“ jsou: ● LC50 inhalačně, potkan, pro aerosoly nebo částice: 1 < LC50 < 5 mg/l/4 hod. ● LC50 inhalačně, potkan, pro plyny a páry: 2 < LC50 < 20 mg/l/4 hod. Následující R věty jsou povinné: R20 Zdraví škodlivý při vdechování Akutní zdravotní účinky jsou označeny symboly nebezpečnosti a označeními nebezpečí uvedenými níže: Úrovni nebezpečí 1 je přiřazeno označení nebezpečí „velmi toxický“ a symbol nebezpečnosti: Úrovni nebezpečí 2 je přiřazeno označení nebezpečí „toxický“ a symbol nebezpečnosti: Úrovni nebezpečí 3 je přiřazeno označení nebezpečí „zdraví škodlivý“ a symbol nebezpečnosti: 6.1.2 UN RTDG dopravní systém UN RTDG dopravní systém klasifikuje pouze nebezpečné zboží představující zdravotní rizika, když existuje účinek z jediné expozice. Toxicky nebezpečné zboží je definováno jako sloučeniny mající tendenci při vdechnutí nebo při kontaktu s kůží buď zapříčinit smrt nebo vážné poškození nebo poškodit lidské zdraví. S výjimkou plynů jsou rozděleny do tří úrovní nebezpečí. (i) obalová skupina I sloučeniny a přípravky představující velmi vážné nebezpečí toxicity (ii) obalová skupina II sloučeniny a přípravky představující vážné nebezpečí toxicity (iii) obalová skupina III sloučeniny a přípravky představující vážné nebezpečí toxicity Pro inhalační toxicitu jsou páry, prachy a mlhy (podkapitola 6.1) rozdílně rozděleny na plyny (divize 2.3). Orální toxicita Kritéria pro klasifikaci jsou nyní: (i) obalová skupina I (ii) obalová skupina II (iii) obalová skupina III, tuhé látky (iv) obalová skupina III, kapaliny LD50 < 5 mg/kg 5 < LD50 < 50 mg/kg 50 < LD50 < 200 mg/kg 50 < LD50 < 500 mg/kg. Dermální toxicita Kritéria pro klasifikaci jsou nyní: (i) obalová skupina I (ii) obalová skupina II (iii) obalová skupina III, tuhé látky LD50 < 40 mg/kg 40 < LD50 < 200 mg/kg 200 < LD50 < 1000 mg/kg. Inhalační toxicita – prachy a mlhy Kritéria pro klasifikaci jsou nyní: (i) obalová skupina I (ii) obalová skupina II (iii) obalová skupina III, tuhé látky LC50 < 0,5 mg/l/1 hod. 0,5 < LC50 < 2 5 mg/l/1 hod. 2 < LC50 < 10 5 mg/l/1 hod. Zatímco odpovídající kritéria EU jsou založena na expozici v číslech mg/l po 4 hodinách, odpovídající UN RTDG kritéria pro inhalační toxicitu par jsou založeny na údajích LC50 vztažených k 1 hodinové expozici vyjádřené v mililitrech na kubický metr. Tam, kde jsou dostupné údaje LC50 vztažené k 4 hodinové expozici, jsou hodnoty vynásobeny dvěma a produkt nahrazený ve výše uvedených kritériích, např. LC50 (4 hodiny) x 2 je považován za ekvivalentní k LC50 (1 hodina). Inhalační toxicita - plyny Neexistuje žádné rozdělení do úrovní nebezpečí a kritériím odpovídá, jestliže hodnota LC50 je rovna nebo menší než 5000 ml/m3(ppm). Komunikace během nebezpečí pro toxické sloučeniny je v UN RTDG. Všechny fyzikální stavy a úrovně nebezpečí toxicky nebezpečného zboží jsou označeny stejným štítkem: 6.2. Subakutní, subchronické nebo chronické toxicity Poznámka: Tato nebezpečí nejsou uvedena v UN RTDG dopravním systému. 6.2.1 Velmi vážné ireverzibilní účinky po jediné expozici Jsou uvažovány tři cesty expozice: (i) Orální (ii) Dermální (iii)Inhalační. a ty jsou rozděleny do tří úrovní nebezpečí: (i) Velmi toxický (ii) Toxický (iii)Zdraví škodlivý. Kritériem je, že existuje silný důkaz pro to, že ireverzibilní poškození jinými vlivy než karcinogenními, mutagenními nebo toxickými pro reprodukci (CMR) jsou pravděpodobně způsobena jedinou expozicí, obecně při stejném rozsahu dávky jako ekvivalentním pro akutní toxicitu. Následující R věty jsou povinné: Pro úroveň jedna „velmi toxický“ a úroveň nebezpečí dva „toxický“: R39 Nebezpečí velmi vážných nevratných účinků Pro úroveň tři „zdraví škodlivý“: R40 (R68 z 30.7.2002) Podezření na karcinogenní účinky Za účelem označení způsobu expozice jsou tyto R věty používány v kombinaci s relevantními R větami pro akutní toxicitu: R39/26, R39/27, R39/28, R39/26/27, R39/26/28, R39/27/28, R39/26/27/28, R39/23, R39/25, R39/23/24, R39/23/25, R39/24/25, R39/23/24/25, R40/20, R40/21, R40/22, R40/20/21, R40/20/22, R40/21/22, R40/20/21/22. Úrovni nebezpečí 1 je přiřazeno označení nebezpečnosti „velmi toxický“ a úrovni nebezpečí 2 je přiřazeno označení nebezpečnosti „toxický“ a oběma je přiřazen symbol nebezpečnosti: Úrovni nebezpečí 3 je přiřazeno označení nebezpečnosti „zdraví škodlivý“ a symbol nebezpečnosti: 6.2.2 Velmi vážné ireverzibilní účinky opakovanou nebo dlouhotrvající expozicí Jsou uvažovány tři cesty expozice: (i) Orální (ii) Dermální (iii)Inhalační. a ty jsou rozděleny do dvou úrovní nebezpečí: (i) Toxický (ii) Zdraví škodlivý. Kritériem je to, že existuje ireverzibilní poškození (čistá funkční porucha nebo morfologická změna, která má toxikologický význam), které je pravděpodobně způsobeno opakovanou nebo dlouhodobou expozicí. Látka je klasifikována jako škodlivá, jestliže jsou tyto účinky pozorovány na hladinách: ● ● ● Orálně, potkan Dermálně, potkan nebo králík Inhalace, potkan < 50 mg/kg (váhy těla)/den < 50 mg/kg (váhy těla)/den < 0,25 mg/kg (váhy těla)/den Tyto koncentrace jsou aplikovány přímo, jestliže byla zpozorována vážná poškození v subchronickém (90 dní) testu toxicity. Jestliže byly použity výsledky subakutního (28 dní) testu toxicity, tyto hodnoty narůstají přibližně třikrát. Jestliže je dostupný chronický (2 roky) test toxicity, jsou vyčísleny případ od případu. Jestliže jsou dostupné výsledky studií více než jednoho cyklu, potom jsou použity ty ze studie nejdelšího cyklu. Látka je klasifikována jako nejméně toxická, jestliže jsou tyto účinky zpozorovány na úrovních nižší závažnosti (např. 10 krát) než jsou ty pro zdraví škodlivé. Následující R věty jsou povinné: Pro obě úrovně nebezpečí jsou povinné následující R věty: R48 Při dlouhodobé expozici nebezpečí vážného poškození zdraví Za účelem označení způsobu expozice jsou používány tyto R věty v kombinacích s příslušnými R větami akutní toxicity: R48/23, R48/24, R48/25, R48/23/24, R48/23/25, R48/24/25, R48/23/24/25, R48/20, R48/21, R48/22, R48/20/21, R48/20/22, R48/20/22, R48/21/22, R48/20/21/22. Nejvyšší úrovni nebezpečí je přiřazeno označení nebezpečnosti „toxický“ a symbol nebezpečnosti: Nejnižší úrovni nebezpečí je přiřazeno označení nebezpečnosti „zdraví škodlivý“ a symbol nebezpečnosti: 6.3 Žíravý a dráždivý Poznámka: UN RTDG dopravní systém pokrývá pouze žíravé účinky. 6.3.1 EU systém – žíravý Žíravost je definována, pokud test, který je aplikován na zdravou neporušenou zvířecí kůži, má za následek úplné zničení tloušťky kožní tkáně alespoň jednoho zvířete. Jsou rozlišeny dvě úrovně nebezpečí: Měřítkem pro nejzávažnější úroveň nebezpečí je, pokud dojde k plnému zničení tloušťky kožní tkáně do tří minut po expozici, jestliže je aplikováno na zdravou neporušenou zvířecí kůži. Následující R věta je povinná: R35 Způsobuje těžké poleptání Měřítkem pro méně závažnou úroveň nebezpečí je, pokud dojde k plnému zničení tloušťky kožní tkáně do čtyř hodin po expozici, jestliže je aplikováno na zdravou neporušenou zvířecí kůži. Následující R věta je povinná: R34 Způsobuje poleptání Oběma úrovním nebezpečí je přiřazeno označení nebezpečnosti „žíravý“ a symbol nebezpečnosti: 6.3.2 UN RTDG dopravní systém Žíravě nebezpečné zboží je definováno jako sloučeniny, které při kontaktu s živou tkání způsobí chemickým působením vážné poškození. Poznámka: Ačkoliv definice mluví o destrukci živých tkání, měřítka mluví pouze o destrukci kožní tkáně. Viz. fyzikálně – chemické nebezpečí žíravin vůči kovům. Jsou rozlišeny tři úrovně nebezpečí: obalová skupina I je přiřazena sloučeninám, které způsobují plnou destrukci tloušťky neporušené kožní tkáně během 60 minut pozorování začínajících po expozici, která trvá tři minuty nebo méně obalová skupina II je přiřazena sloučeninám, které způsobují plnou destrukci tloušťky neporušené kožní tkáně během 14 dní pozorování začínajících po expozici, která trvá více než tři minuty, ale méně než 60 minut obalová skupina III je přiřazena sloučeninám, které způsobují plnou destrukci tloušťky neporušené kožní tkáně během 14 dní pozorování začínajících po expozici, která trvá více než 60 minuty, ale méně než 4 hodiny. Následující štítek je přiřazen: 6.3.3 EU systém – dráždivý Kůže Nebezpečné zboží je považováno za dráždivé, jestliže způsobí významné zanícení kůže, které trvá nejméně 24 hodin po expozici až do čtyř hodin stanovených na králíkovi podle kožního testu dráždivosti, nebo jestliže způsobí významné zanícení kůže založené na praktických pozorováních na lidech při bezprostředním, prodlouženém nebo opakovaném kontaktu. Následující R věta je povinná: R38 Dráždí kůži Oči Jsou rozlišeny dvě úrovně nebezpečí: (i) vážné poškození očí (vyšší úroveň nebezpečí) (ii) podráždění očí (nižší úroveň nebezpečí) Nebezpečné zboží je klasifikováno, jestliže aplikováním do očí zvířete je způsobeno významné poškození očí, které se vyskytne během 72 hodin po expozici a které trvá nejméně 24 hodin nebo jestliže je způsobeno významné poškození očí založené na praktické zkušenosti na lidech. Poznámka: Jestliže sloučenina nebo přípravek je klasifikován jako dráždivý a je mu přiřazena R34 nebo R35, riziko vážného poškození očí je považováno za skryté a R41 není zahrnuto ve štítku. Následující R věty jsou povinné: (i) (ii) (vyšší úroveň nebezpečí) (vyšší úroveň nebezpečí) R41 Nebezpečí vážného poškození očí R36 Dráždí oči Dýchací systém Je rozlišena jediná úroveň nebezpečí. Nebezpečné zboží je klasifikováno na základě: ● ● praktických pozorováních na lidech pozitivních výsledcích z vhodných testů na zvířatech. Následující R věta je povinná: R37 Dráždí dýchací orgány Všem úrovním nebezpečí a způsobům expozice úrovní nebezpečí jsou přiřazeny označení nebezpečnosti „dráždivý“ a symbol nebezpečnosti: 6.4 Senzibilizace Poznámka: Tato nebezpečí nejsou pokryta UN RTDG dopravním systémem. Senzibilizace vdechováním Je rozlišena jediná úroveň nebezpečí. Nebezpečné zboží je klasifikováno jako senzibilizující vdechováním: ● ● ● jestliže existuje stav, který může přivodit specifickou respirační přecitlivělost jestliže existují pozitivní výsledky z vhodných testů na zvířatech jestliže se jedná o isokyanát, pokud existuje důkaz, že specifický isokyanát nezapříčiňuje respirační přecitlivělost. Důkaz, že nebezpečné zboží může přivodit specifickou respirační přecitlivělost, bude obvykle založen na zkušenostech s lidmi. V tomto kontextu je přecitlivělost normálně posuzována jako astma, ale ostatní reakce jako jsou rýma a zánět alveolu jsou za přecitlivělost považovány také. Forma bude mít klinický charakter alergické reakce. Nicméně imunologický mechanismus se nemusí projevit. Následující R věta je povinná: R42 Může vyvolat senzibilizaci při vdechování Přiřazeno je označení nebezpečnosti „zdraví škodlivý“ a symbol nebezpečnosti: Senzibilizace při kontaktu s kůží Je rozlišena jediná úroveň nebezpečí. Nebezpečné zboží je klasifikováno jako senzibilizující při kontaktu s kůží: ● ● jestliže praktické zkušenosti ukazují nebezpečné zboží schopné přivodit senzibilizaci při kontaktu s kůží značnému počtu osob tam, kde jsou pozitivní výsledky z vhodného testu na zvířatech. Následující R věta je povinná: R43 Může vyvolat senzibilizaci při styku s kůží Přiřazeno je označení nebezpečnosti „dráždivý“ a symbol nebezpečnosti: 6.5 Specifické účinky na zdraví Poznámka: Tato rizika nejsou pokryta v UN RTDG dopravním systému. Jsou běžně známy jako CMR (účinky karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci). Všechny jsou rozděleny do třech úrovní nebezpečí. Pro účely klasifikace a označování a s ohledem na současný stav znalostí jsou rozděleny do tří kategorií. Umístění do kategorie 1 je uskutečněno na základě epidemiologických údajů; umístění do kategorie 2 a 3 je primárně založeno na experimentech na zvířatech. Kategorie 1 Látky, o nichž je známo, že jsou karcinogenní pro člověka. Existuje průkazná souvislost mezi expozicí látky a vznikem rakoviny u člověka. Kategorie 2 Látky, na něž je třeba pohlížet jako by byly karcinogenní pro člověka. Existují dostatečné důkazy poskytující závažný předpoklad, že expozice látky může mít za následek vznik rakoviny u člověka, obvykle na základě: ➢ příslušných dlouhodobých studií na zvířatech ➢ jiných závažných informací. Kategorie 3 Látky, které mohou u lidí vyvolat obavy vzhledem k možným karcinogenním účinkům, u kterých však dostupné informace nejsou dostačující pro uspokojivé posouzení. Existují některé důkazy z příslušných studií na zvířatech, avšak tyto důkazy nejsou dostačující pro zařazení látky do kategorie 2. Karcinogenní Následující R věty jsou povinné: (i) (ii) (kategorie 1 a 2) R45 Může vyvolat rakovinu (kategorie 3) R40 Podezření na karcinogenní účinky Mutagenní Následující R věty jsou povinné: (i) (ii) (kategorie 1 a 2) R46 Může vyvolat poškození dědičných vlastností (kategorie 3) R68 Případné nebezpečí nevratných účinků Toxický pro reprodukci Toxické účinky na reprodukci jsou uvažovány ve dvou různých typech účinků: ● ● účinky na plodnost účinky na vývoj plodu Následující R věty jsou povinné: Plodnost (i) (ii) (kategorie 1 a 2) R60 Může poškodit reprodukční schopnost (kategorie 3) R62 Případné nebezpečí poškození reprodukční schopnosti Vývoj plodu (i) (ii) (kategorie 1 a 2) R61 Může poškodit plod v těle matky (kategorie 3) R63 Případné nebezpečí poškození plodu v těle matky Nebezpečné zboží, které je klasifikováno jako toxické pro reprodukci, a které také způsobuje obavu díky svým účinkům na laktaci, je kromě toho označeno R64. Každému CMR účinku kategorie 1 a 2 je přiřazen symbol nebezpečnosti: Každému CMR účinku kategorie 3 je přiřazen symbol nebezpečnosti: 6.6 Ostatní účinky na zdraví 6.6.1 EU systém EU systém používá doplňkové R věty, které jsou aplikovatelné na nebezpečné zboží, které je již klasifikováno. Tyto R věty nepředstavují klasifikaci. Jsou to: R29 Při kontaktu s vodou se uvolňuje toxický plyn Pro nebezpečné zboží, které při kontaktu s vodou nebo vlhkým vzduchem vyvíjí velmi toxické/toxické plyny v potenciálně nebezpečném množství. R31 Při kontaktu s kyselinami se uvolňuje toxický plyn Pro nebezpečné zboží, které reaguje s kyselinami za vyvíjení toxických plynů v nebezpečném množství. R32 Při kontaktu s kyselinami se uvolňuje velmi toxický plyn Pro nebezpečné zboží, které reaguje s kyselinami za vyvíjení velmi toxických plynů v nebezpečném množství. R33 Nebezpečí kumulativních účinků Pro nebezpečné zboží, kdy je akumulace v lidském těle pravděpodobná a může způsobit obavu. R64 Může způsobit újmu kojeným dětem Pro nebezpečné zboží, které je absorbováno ženami a může narušovat laktaci nebo které může být přítomno (včetně metabolitů) v mateřském mléce v množstvích dostatečných způsobit obavu ze zdraví kojeného dítěte. R66 Opakovaná expozice může způsobit suchosti nebo praskání kůže Pro nebezpečné zboží, které může zapříčinit obavu jako výsledek suchosti, odlupování nebo praskání kůže, ale nesplňuje kritéria pro R38 založených buď na: praktickém pozorování po normálním manipulování a použití příslušném důkazu týkajícím se jejich předpokládaných účinků na kůži. R67 Páry mohou zapříčinit ospalost a závrať Pro těkavé nebezpečné zboží obsahující sloučeniny, které způsobují čisté symptomy centrálního nervového systému deprese vdechováním a které již nejsou klasifikovány s ohledem na akutní inhalační toxicitu (R20, R23, R26, R68/20, R39/23 nebo R39/26). 6.6.2 UN RTDG dopravní systém UN RTDG dopravní systém klasifikuje nebezpečí, která nejsou pokryta dvěma primárními směrnicemi EU. Divize 6.2 Infekční sloučeniny Infekční sloučeniny jsou definovány jako ty sloučeniny, které jsou známé nebo u nich lze přiměřeně očekávat obsah patogenů. Patogeny jsou definovány jako mikroorganismy (včetně bakterií, virů, rickettsií parazitů, hub) nebo mikroorganismy s rekombinovanou DNA (hybrid nebo mutant), které jsou způsobují infekční nemoci zvířat nebo lidí. Jsou klasifikovány na základě jejich umístění do jedné až tří skupin rizika založených na kritériích stanovených Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a publikované v WHO „Laboratory Biosafety Manual, druhé vydání (1993)“. Třída 7 Radioaktivní materiály Radioaktivní materiály jsou definovány jako materiály obsahující radionuklidy, u kterých koncentrace aktivity a celková aktivita překračuje hodnoty specifikované v paragrafech 401406 Nařízení pro bezpečnou přepravu radioaktivního materiálu (edice 1996) IAEA Safety Standards Series No. ST-1. 7 Nebezpečí pro životní prostředí 7.1 EU systém Toxicita ve vodním prostředí Klasifikace sloučenin je stanovena obvykle na základě experimentálních údajů pro akutní toxicitu ve vodním prostředí, degradaci a záznam Pow (nebo BCF, jestliže je dostupný). Klasifikace přípravků je normálně prováděna výpočtovou metodou založenou na individuálních koncentračních limitech sloučenin. Klasifikace rozlišuje tři úrovně nebezpečí: (a) velmi toxický (i) kritéria pro akutní toxicitu pro vodní prostředí jsou: akutní toxicita 96 hod. LC50 (pro ryby) < 1 mg/l akutní toxicita 48 hod. EC50 (pro Dafnie) < 1 mg/l nebo akutní toxicita 72 hod. IC50 (pro řasy) < 1 mg/l. Následující R věty jsou povinné: R50 Vysoce toxický pro vodní organismy (ii) akutní/chronická toxicita pro vodní prostředí akutní toxicita 96 hod. LC50 (pro ryby) akutní toxicita 48 hod. EC50 (pro Dafnie) akutní toxicita 72 hod. IC50 (pro řasy) < 1 mg/l < 1 mg/l nebo < 1 mg/l. sloučenina není snadno rozložitelná nebo hodnota Pow (rozdělovací koeficient oktanol/voda) > 3,0 (ledaže by experimentálně stanovený BCF < 100). Následující R věty jsou povinné: R50 Vysoce toxický pro vodní organismy R53 Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí Jsou označeny symbolem uvedeným níže a označením nebezpečnosti „nebezpečný pro životní prostředí“. (b) toxický – akutní/chronická toxicita pro vodní prostředí akutní toxicita 96 hod. LC50 (pro ryby) 1 < LC50 > 10 mg/l akutní toxicita 48 hod. EC50 (pro Dafnie) 1 < EC50 > 10 mg/l nebo akutní toxicita 72 hod. IC50 (pro řasy) 1 < IC50 > 10 mg/l a: sloučenina není snadno rozložitelná nebo hodnota Pow (rozdělovací koeficient oktanol/voda) > 3,0 (ledaže by experimentálně stanovený BCF < 100). Následující R věty jsou povinné: R51 Toxický pro vodní organismy R53 Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí Jsou označeny symbolem uvedeným níže a označením nebezpečnosti „nebezpečný pro životní prostředí“. (c) škodlivý (i) kritérium pro akutní toxicitu pro vodní prostředí je: Sloučeniny nespadající pod kritéria uvedená výše, ale která na základě dostupných důkazů týkající se jejich toxicity mohou přesto představovat nebezpečí pro strukturu a/nebo funkci vodních ekosystémů. Následující R věty jsou povinné: R52 Škodlivý pro vodní organismy (ii) akutní/chronická toxicita pro vodní prostředí akutní toxicita 96 hod. LC50 (pro ryby) akutní toxicita 48 hod. EC50 (pro Dafnie) akutní toxicita 72 hod. IC50 (pro řasy) 1 < LC50 > 10 mg/l 1 < EC50 > 10 mg/l nebo 1 < IC50 > 10 mg/l a: sloučenina není snadno rozložitelná Kritérium používá, pokud existují další vědecké důkazy týkající se degradace a/nebo toxicity dostatečné k poskytnutí adekvátní záruky, že buď sloučenina nebo degradace produktů bude vytvářet případné dlouhodobé a/nebo potenciální nebezpečí pro vodní prostředí. Následující R věty jsou povinné: R52 Škodlivý pro vodní organismy R53 Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí (iii) chronická toxicita pro vodní prostředí Sloučeniny nespadající pod kritéria uvedená výše v této kapitole, ale které na základě dostupných důkazů týkajících se jejich stálosti, potenciálu akumulovat se a předpovězenému nebo pozorovanému významu v životním prostředí a chování mohou nicméně představovat dlouhodobé nebo potenciální nebezpečí pro strukturu a/nebo funkci pro vodní ekosystémy. Následující R věty jsou povinné: R53 Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí Následující R věty jsou povinné: R52 Škodlivý pro vodní organismy R53 Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí Toxicita pro nevodní prostředí Nebezpečné zboží je klasifikováno na základě dostupných důkazů týkajících se jejich toxicity, stálosti, potenciálu akumulovat se nebo pozorovanému významu v životním prostředí a chování může představovat okamžité nebo dlouhodobé a/nebo potenciální nebezpečí pro strukturu a/nebo funkci přírodních ekosystémů. Detailnější kritéria jsou rozpracována dále. Jedna nebo více z následujících R vět je povinná: R 54 R 55 R 56 Toxický pro rostliny Toxický pro živočichy Toxický pro půdní organismy R 57 R 58 Toxický pro včely Může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky v životním prostředí Podobně je ve vztahu k nebezpečí pro atmosféru klasifikováno nebezpečné zboží na základě dostupných důkazů týkající se jejich vlastností a jejich předpovězeného nebo pozorovaného významu v životním prostředí a chování může představovat nebezpečí pro strukturu a/nebo funkci stratosférické ozónové vrstvy. To zahrnuje sloučeniny, které jsou uvedeny v Příloze I Nařízení Rady (EC) č. 2037/2000 o sloučeninách, které ztenčují ozónovou vrstvu (OJ No L 244, 29.9.2000, p.l) a jejich následné opravy. Následující R věty jsou povinné: R59 Nebezpečný pro ozonovou vrstvu Jsou označeny symbolem uvedeným níže a označením nebezpečnosti „nebezpečný pro životní prostředí“. 7.2 UN RTDG dopravní systém V současné době UN RTDG nemá žádné kritéria pro environmentálně nebezpečné výrobky, ačkoliv pro ně existuje místo v třídě 9 UN RTDG. V Evropě nařízení o silniční a železniční přepravě klasifikují environmentální nebezpečí používající úrovně nebezpečí EU systému velmi toxické a toxické. To se používá pro sloučeniny a směsi, které nejsou pro přepravu jinak klasifikovány. Štítek UN RTDG třídy 9 se používá, aby označil toto nebezpečí. V námořní přepravě klasifikuje sloučeniny INDG kód buď jako látky vážně znečišťující moře nebo látky znečišťující moře, ale směsi mohou být klasifikovány pouze jako látky znečišťující moře založené na obsahu 1 % nebo více látek vážně znečišťující moře nebo 10 % nebo více látek znečišťující moře. Systém IMDG kód používá bez ohledu na to, zda sloučeniny nebo směsi jsou již klasifikovány pro přepravu nebo nejsou. V podstatě to není samoklasifikační systém pro sloučeniny, protože IMO má skupinu vědeckých expertů, GESAMP, kteří mají celkovou zodpovědnost za kritéria a klasifikace sloučenin. Štítek, který je používán, je uveden níže (Poznámka: v IMDG hantýrce se nazývá značka spíše než štítek). 8.3 Slučitelnost nebezpečných sloučenin 8.4 Disperzní třídy pevných sypkých látek Produkt (specifikace) Kamenec Baryt Baryla (půda) Bauxit Kalcinovaný Čínský kalcinovaný Surový bauxit Bimskies Vysokopecní struska Borax Karbid vápníku Karborundum Cement Jíl Uhlí Koks Deriváty a související produkty Cihly Bentonit, kusy Bentonit, sypký Šamotový jíl, kusy Šamotový jíl, sypký Kaolín (čínský), kusy Kaolín (čínský), sypký Antracit Hnědé uhlí, brikety Uhlí Uhlí Práškové uhlí Uhelný koks Fluidní koks Petrolejový koks, kalcinovaný Petrolejový koks, hrubý Petrolejový koks, jemný Pelety z vojtěšky (lucerky) Mandlová moučka Pelety z jablečné dřeně Pelety z babasu Pokrm z ječmene Pelety z ječmene Kostní moučka Pelety ze sladových zrn Pohanková moučka Pelety z manioku, tvrdé Kořen manioku Pelety pro krmení dobytka Pelety z citrusů Čokoládové boby Pelety z kávové drtě Třída disperznosti S1 S3 S1 S1 S1 S5 S4 S4 S3 S1 S5 S1 S4 S3 S1 S4 S1 S3 S1 S2 S4 S4 S2 S1 S4 S1 S1 S4 S2 S3 S3 S3 S3 S1 S3 S1 S3 S1 S3 S3 S3 S3 S33) S3 Produkt (specifikace) Deriváty a související produkty Pelety z kombinovaného krmiva Kopra Koláče z kopry Chipsy z kopry Pelety z kopry Moučka ze zrn určených pro tvorbu lihu Třída disperznosti S3 S5 S3 S3 S3 S3 Pelety ze zrn určených pro tvorbu lihu S3 Pelety ze sazenic obilí Pelety z vřetena kukuřičného klasu S3 S3 Pelety z bavlníkového semena D.F.G. pelety (pelety z kukuřičných klíčků) Extrahovaný babossu Extrahovaná kost Extrahovaná kopra Extrahované bavlníkové semeno Extrahované podzemnice olejné Extrahovaná semena kapoku Extrahovaná semena kardi Extrahované lněné semeno Extrahovaná macoja Extrahované mango Extrahované olivy Extrahovaný palm pit Extrahované řepkové semeno Extrahované saflorové semeno Extrahované salseed Extrahované sezamové semeno Extrahované semeno čiroku Extrahovaná sojová moučka Extrahované semeno slunečnice Extrahovaná brazilská palma Pelety z podzemnice olejné Arašídy Pelety z hominecychop Pelety ze semen kapoku Pelety z drcených listů Pelety ze lněného semena Pelety z vojtěšky Pelety z macoja Pokrm z macuno Kukuřičná moučka S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S1 S3 S3 S3 S3 S1 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S5 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 Produkt (specifikace) Deriváty a související produkty Pokrm z kukuřice obsahující lepek Třída disperznosti S3 Pelety z kukuřice obsahující lepek Pelety z naklíčeného sladu Pelety z naklíčeného sladu Pelety z manga Pelety mlýnského náhonu Moučka z čiroku Pelety z čiroku obsahující lepek Pelety z ovsa Ovesný pokrm Pelety z drcených oliv Koláče z palm pit Pelety z palm pit Palm pits Pelety ze slupek arašídů Pelety z ananasu Pelety z otrub Bramborová moučka Plátky brambor Pokrm z quar fazolí Pelety z pokrmu z quar fazolí Pelety z řepkového semene Rýžové otruby Pelety ze slupek rýže Pelety z slupek pelet Žitná pokrm Pelety ze žita Pelety ze semene safloru Pelety získané extrakcí ze salseed Pelety ze semene sezamu Pelety ze soiulac Pelety ze semene čiroku Pelety ze semene čiroku Sojové chipsy Sojová moučka Pelety ze sójy Pelety z splent grain Pelety z drtě cukrové řepy Pelety z cukrové třtiny Pelety z semene slunečnice Pelety ze sladkých brambor Tapiokové chipsy Tapiokové kostky Pelety z tapioky, tvrdé Pelety z tapioky, domorodé S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S1 S3 S3 S3 S5 S3 S3 S3 S1 S3 S3 S3 S3 S1 S3 S3 S1 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S1 S1 S3 S1 Produkt (specifikace) Dolomit Pelety z čaje Pokrm z pšenice Pelety z pšenice Pokrm z hominecychop Kusy Sypký Živec Chroman železitý, kusy feromangan, kusy Ferofosfor, kusy Ferosilikon, kusy Hnojivo Síran a dusičnan amonný Fosforečnan diamonný Dvojitý superfosfát, granule Dvojitý superfosfát, prášek Dusičnan vápenato-amonný Kyselý amoniak Trojitý superfosfát, prášek Fluorit Popílek Skleněný odpad Obilí Ječmen Pohanka Kroupy Kávová zrna Hrubší zbytky z lněného semena Kukuřice Slad Milicorn Hrubší zbytky z ovsa Oves Hrubší zbytky z řepkového semene Rýže Slupky z rýže Žito Semeno čiroku Sójová kaše Pšenice Štěrk Sádrovec Baryt Tuhý domovní odpad Železná ruda Sádrovec Kalcinovaný sádrovec (sádrová malta) Beeshoek, čistá ruda Beeshoek, hrudková ruda Třída disperznosti S3 S1 S3 S3 S5 S1 S5 S5 S5 S5 S3 S3 S1 S3 S1 S3 S3 S1 S5 S2 S5 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S5 S3 S5 S3 S3 S3 S3 S3 S5 S4 S1 S5 S51) S51) Produkt (specifikace) Železná ruda Železná ruda Bomi Hill, hrudková ruda Bong Range koncentrát Pelety z Bong Range Broz. Nat. ruda Carol Lake koncentrát Pelety z Carol Lake Cassinga pelety Cassinga, jemná ruda Cassinga, hrudková ruda Cerro Bolivar ruda Coto Wagner ruda Dannemora ruda El Poo, jemná ruda Pelety z Fabrica Fabricia Sinter feed Fabrica speciální peletová ruda F¨Derik Ho Fire Lake pelety Grbngensberg ruda Homersley Pebble Itabira Run of mine Itabiro7 speciální sinter feed Kiruna B, jemná ruda Pelety Kiruna Ilmenitová ruda Malmberg pelety Manoriver Ho Menera, jemná ruda Migrolite Pelety Mount Newman Koncentrát Mount Newman Nimba ruda Nimba, jemná ruda Pyritová ruda Robe River, jemná ruda Pelety Samarco Sishen, jemná ruda Sishen, hrudkovitá ruda Svappavaaro ruda Svoppavaara pelety Sydvaranger pelety Tazadit, jemná ruda Kyanit Vápenec Vápenné soli Kusy Sypký Třída disperznosti S4 S42) S51) S4 S42) S51) S5 S4 S51) S4 S52) S4 S4 S51) S5 S5 S4 S51) S4 S51) S51) SS S5 S51) S5 S5 S4 S5 S4 S4 S42) S4 S5 S4 S51) S51) S51) S51) S4 S4 S51) S51) S4 S5 S1 S5 Produkt (specifikace) Nefelin Olivín Ruda Ruda Ruda Fosfát Fosfát Surové železo Polymerní produkty Potaš Puls Chromitá ruda Měděná ruda Korund, kusy Železná ruda (viz. železná ruda) Olovněná ruda Manganová ruda Tantalitová ruda Titanová ruda (viz. Titanová ruda) Zinečnatá směs Obsah volné vlhkosti > 4 % hm. Obsah volné vlhkosti < 1% hm. Plastický prášek Fazole Guar split Koňský trus Čočka Divoké semeno Hrách Slupka sójových bobů Sójové boby Sójové otruby Vikev Pemza Pyrietas Struska chalkopyritu Pyroluzit Nehašené vápno Road salt Písek Strusková láva, struska Kovový šrot Semena a související produkty Hrubý písek Jemný písek Olivínový písek Rutilový písek (viz. titan) Stříbrný písek Zirkonový písek Canary semeno Dariseed Kardiseed Lněné semeno Millite semeno Hořčičné semeno Třída disperznosti S3 S4 S4 S4 S5 S2 S51) S4 S4 S4 S1 S4 S1 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S3 S5 S2 S2 S2 S1 S5 S4 S3 S4 S3 S3 S4 S4 S5 S3 S3 S5 S5 S5 Produkt (specifikace) Semena a související produkty Silimanit Sintr magnezitu Soda Saze Cukr Síra Talk Řepkové semeno Paricum semeno Semeno máku Řepkové semeno Semeno safloru Sezamové semeno Semeno čiroku Semeno slunečnice Tamorin semeno Hrubá Jemná Drcený Sypký Třída disperznosti S3 S3 S5 S5 S5 S5 S5 S5 S3 S5 S3 S3 S1 S5 S4 S1 S3 S1 Tapioca (viz. deriváty) Titan Ilmenit Rutil Rutilový písek Rutilová struska Močovina Káďdičná struska Vermikulit Kusy Sypký Wollasonit 1) aplikováno na skladování; nakládání a vykládání S4. 2) aplikováno na skladování; nakládání a vykládání S5. 3) dočasná klasifikace. S5 S3 S3 S5 S3 S4 S3 S1 S5 8.5 Významné objemné tuhé materiály Sádrovec Dusíkatá hnojiva Potašová hnojiva Jiné fosforečnanové hnojivo Fosforečnanová struska Surové soli potaše Surový fosfor Vápno Cement Vápenec Struska a popel ne pro tavení Ostatní přírodní písek Průmyslový písek Pyritová škvára Vysoká pec Železná struska a popel Železný a ocelový šrot Ostatní neželezné rudy Manganová ruda a koncentrát Bauxit, hliníková ruda Měděná ruda a koncentrát Neželezný kovový odpad Železná ruda a koncentrát Koks z hnědého uhlí Koks z antracitu Hnědé uhlí Antracit Další suchá krmiva Olejová pochutina Semolinová moučka 2.4 Drť z cukrové řepy 2.2 Jiné obilí 2.1 Rýže 2 Kukuřice No Oves 1.4 Žito 1.3 Ječmen 1.1 Energetika Spalovací zařízení o jmenovitém příkonu větším než 50 MW Koksovací pece Zařízení na zplynování a zkapalňování uhlí Výroba a zpracování kovů Zařízení na pražení nebo slinování kovových rud Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli o kapacitě větší než 2,5 t/h Slévárny oceli a litiny o výrobní kapacitě nad 20 1 Pšenice Průmyslová činnost podle přílohy č. 1 Směrnice o IPPC Sádrovec Dusíkatá hnojiva Potašová hnojiva Jiné fosforečnanové hnojivo Fosforečnanová struska Surové soli potaše Surový fosfor Vápno Cement Vápenec Struska a popel ne pro tavení Ostatní přírodní písek Průmyslový písek Pyritová škvára Vysoká pec Železná struska a popel Železný a ocelový šrot Ostatní neželezné rudy Manganová ruda a koncentrát Bauxit, hliníková ruda Měděná ruda a koncentrát Neželezný kovový odpad Železná ruda a koncentrát Koks z hnědého uhlí Koks z antracitu Hnědé uhlí Antracit Další suchá krmiva Olejová pochutina Semolinová moučka 4 4.3 5 Drť z cukrové řepy 3.5 Jiné obilí 3.4 Rýže 3.3 Kukuřice No Oves 3.1 Žito 3 Ječmen 2.5b tun denně Zařízení na výrobu surových neželezných kovů z rudy, koncentrátů nebo druhotných surovin Zařízení na tavení neželezných kovů Průmysl zpracování nerostů Zařízení na výrobu cementových tvárnic Výroba skla Tavení minerálních sloučenin Výroba keramických produktů Chemický průmysl Výroba hnojiv Nakládání s odpady 2.5a Pšenice Průmyslová činnost podle přílohy č. 1 Směrnice o IPPC Sádrovec Potašová hnojiva Jiné fosforečnanové hnojivo Fosforečnanová struska Surové soli potaše Surový fosfor Vápno Cement Vápenec Struska a popel ne pro tavení Ostatní přírodní písek Průmyslový písek Pyritová škvára Vysoká pec Železná struska a popel Železný a ocelový šrot Ostatní neželezné rudy Manganová ruda a koncentrát Bauxit, hliníková ruda Měděná ruda a koncentrát Neželezný kovový odpad Železná ruda a koncentrát Koks z hnědého uhlí Koks z antracitu Hnědé uhlí Antracit Další suchá krmiva Olejová pochutina Semolinová moučka Drť z cukrové řepy Jiné obilí Rýže Kukuřice Oves 6.4b 6 No Průmyslová činnost podle přílohy č. 1 Směrnice o IPPC Pšenice 5.2 Ječmen 5.1 Zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady Spalovna komunálního odpadu Ostatní průmyslové činnosti Výroba potravinářských výrobků ze syrových rostlinných surovin Žito Tabulka 8.1: Přiřazení průmyslových činností podle přílohy č. 1 Směrnice o IPPC k významných objemným pevným materiálům [17, UBA, 2001] Dusíkatá hnojiva 8.6 Souhrn požadavků MS na způsoby a zařízení pro podzemní skladování kapalin Země Dvojitý nebo jednoduchý plášť + kontrola S S S Použití korozně odolných materiálů Systémy detekce úniků Specifikace pro potrubí a odlučovače uhlovodíků S S S Rakousko S S Belgie, Brusel S S Belgium, S S Flandry Belgie, S S S S Wallonsko Dánsko S S S S Finsko R S R S Francie R S S S Německo S S S S Řecko S S R N Irsko N R G G Itálie S S S N Lucembursko S S S S Holandsko S S S S Portugalsko S S R R Španělsko S S S S Švédsko R S R N Velká Británie G G G G Klíč: S: primární nebo statutární požadavky národní legislativy pro všechny systémy R: vyžadované ve specifických situacích nebo doporučované kdekoliv tam, kde jsou praktikovatelné národní legislativou G: dobré zkušenosti uvedené příslušnými orgány N: žádné dostupné informace v okamžiku zpracování studie Poznámka: Jak je uvedeno v tabulce, všechny MS nyní mají nějakou formu publikovaného požadavku pro podzemní systémy, buď uveřejněnou část nezávislé legislativy (např. Itálie nebo Portugalsko) nebo příručky pro dobré zkušenosti (např. Velká Británie a Irsko). Existuje velmi málo mezer v těchto požadavcích, které jsou stanoveny vůči čtyřem klíčovým oblastem konstrukce a operaci uvedené v tabulce, která naznačuje úroveň národního povědomí o problémech spojených se systémy benzínových podzemních zásobníků a kontaminací podzemní vody. Tabulka 8.2: Souhrn požadavků MS na podzemní zásobníky [132, Arthur D. Little Limited, 2001] 8.7 Způsoby skladování a významné sypké materiály Černé uhlí Hnědé uhlí Koks z černého uhlí Železná ruda a koncentráty Měděná ruda a koncentráty Kalcinované vápno Hnojiva X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X Tabulka 8.3: Způsoby skladování a významné sypké materiály [17, UBA, 2001] Další neželezné kovové rudy a koncentráty Obilí Otevřené skladovací prostory (venkovní) Zastřešená hromada Zásobník Silo Zabalené (pytel, big bagy) X X 8.8 Techniky manipulace a významné sypké pevné materiály X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X Hnojiva X Vápenec Další neželezné kovové rudy a koncentráty X Kalcinované vápno Měděná ruda a koncentráty Železná ruda a koncentráty Koks z černého uhlí Hnědé uhlí X X X Černé uhlí X Obilí Násypný zásobník Trubka Mobilní nakládací zařízení Silo (nákladní vůz nebo železnice) Vozík (nákladní vůz nebo železnice) Skladištní šachta Gravitační dopravník Kaskádovitá skluzavka Pásový dopravník Dvojitý pásový dopravník Škrabkový dopravník Řetězový dopravník Řetězový dopravník (jako vykládač) Šnekový dopravník Korečkový dopravník Korečkový dopravník (vykladač lodí) Pneumatický dopravník X X X X X Tabulka 8.4: Techniky nakládání a vykládání a významné sypké materiály Obrázek 8.1: Vagóny pro přepravu pevných sypkých materiálů používaných v Něměcku [17, UBA, 2001] s referencemi Railwaz Wagons, 1994 8.9 Výsledkové listiny ECM pro skladování kapalných a zkapalněných plynů – pracovní Nadzemní atmosférické skladování: Nádrž s otevřeným vrcholem Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 3 6 Plovoucí kryty Pružné nebo stanové kryty Pevné/tvrdé kryty Úprava páry (jestliže je obsažena) Stání 3 3 9 Barva nátěru Plovoucí kryty Pružné nebo stanové kryty Pevné/tvrdé kryty Ochrana před sluncem/tepelné štíty Úprava páry (jestliže je obsažena) Vyprazdňování 2 1 2 Plovoucí kryty Pružné nebo stanové kryty Pevné/tvrdé stropy Úprava páry (jestliže je obsažena) Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém Pevný, uzavřený drenážní systém Kapalné emise Drenážování 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Pevný, uzavřený drenážní systém Čištění 1 3 3 Provozní techniky/výcvik Vzorkování 2 0 0 Provozní techniky/výcvik Kapalinotěsný vzorkovací systém Kontrola Tabulka 8.5: ECM karty provozních emisí; Nadzemní otevřená nádrž Nadzemní atmosférické skladování: Venkovní skladování pod střechou Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 1 3 3 Provozní techniky/výcvik (pod střechou Přístrojové vybavení vznášející se na kapalině) Stání 3 1 3 Barva nátěru pláště/střechy Kupolovitá střecha Pontonová střecha - s parním primárním uzávěrem - s kapalinovým primárním uzávěrem - s mechanickým obuvnickým uzávěrem - se sekundárním uzávěrem Dvojitě krytá střecha - s parním primárním uzávěrem - s kapalinovým primárním uzávěrem - s mechanickým shoe uzávěrem - se sekundárním uzávěrem Penetrace utěsněné střechy - vodící tyč - podpěra střechy - stále dobrá pokrývka Vyprazdňování 2 1 2 Vnitřní nátěr pláště (film produktu Škrabky obalu (např. pro zůstávající na ropu) obalu) Vyprazdňování 1 1 1 Provozní techniky/výcvik (po střechu vyloženou na podpěrách) Přístrojové vybavení Čištění 1 2 2 Pokrývání Manuální měření 2 1 2 Vzorkování 2 1 2 Fugitivní 3 1 3 Drenážování 2 1 2 Kapalné emise Drenážování 2 1 2 Odvodnění střechy 2 0 0 Čištění 1 3 3 Vzorkování 2 0 0 Sekundární uzávěr Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém N/A Polouzavírací měřící systém (těsnění stále dobře otevírá) Přístrojové vybavení Polouzavírací vzorkovací systém Vzorkování boční mušlí Prohlídka/údržba (včetně těsnosti uzávěru střechy) Poloautomatický odběr vody Provozní techniky/výcvik Automatický drenážní ventil Pevný, uzavřený drenážní systém Provozní techniky/výcvik Pevný, uzavřený drenážní systém Provozní techniky/výcvik Provozní techniky/výcvik Provozní techniky/výcvik Uzavřený vzorkovací systém Kontrola Tabulka 8.6: ECM karty provozních emisí; Nadzemní atmosférické skladování: vnější nádrž s pohyblivou střechou Nadzemní atmosférické skladování: Nádrž s pevnou střechou Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 3 6 Ventil k uvolnění vakua (PVRV) Vnitřní pohyblivá střecha (IFR) - s primárním uzávěrem - se sekundárním uzávěrem Sběr páry - bilance - úprava Odvzdušňování 3 2 6 PVRV Barva nátěru Ochrana před sluncem/tepelné štíty Vnitřní pohyblivá střecha/IFR - s primárním uzávěrem - se sekundárním uzávěrem - se sekundárním uzávěrem Sběr páry - bilance - úprava Vyprazdňování 2 1 2 PVRV Vnitřní pohyblivá střecha/IFR - s primárním uzávěrem - se sekundárním uzávěrem Sběr páry - bilance - úprava Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém Pokrývání 3 2 6 PVRV Sběr páry - úprava Manuální měření 2 1 2 Vzorkování 2 1 2 Fugitivní Odvodnění 3 2 1 1 2 2 Kapalné emise Odvodnění 2 1 2 Čištění 1 3 3 Vzorkování 2 0 0 Mechanický měřící systém Přístrojové vybavení Poloautomatický odběr vody (NB: pouze s PVRV s vysokým tlakem) Vzorkování boční mušlí Prohlídka/údržba Poloautomatický odběr vody Pevný, uzavřený drenážní systém Provozní techniky/výcvik Pevný, uzavřený drenážní systém Provozní techniky/výcvik Provozní techniky/výcvik Kapalinotěsný vzorkovací systém Kontrola Tabulka 8.7: ECM karty provozních emisí; Nadzemní atmosférické skladování: nádrž s pevnou střechou Nadzemní atmosférické skladování: Vodorovná skladovací nádrž Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 3 6 Ventil k uvolnění vakua (PVRV) Sběr páry - bilance - úprava Odvzdušňování 3 2 6 PVRV Barva nátěru Ochrany před sluncem/tepelné štíty Sběr páry - nádrž k uchovávání páry - úprava Vyprazdňování 2 1 2 PVRV Sběr páry - bilance - úprava Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém Pokrývání 3 2 6 Sběr páry - úprava Manuální 2 1 2 Mechanický měřící měření systém Přístrojové vybavení Vzorkování 2 1 2 Polouzavřený vzorkovací systém (NB: pouze s PVRV s vysokým tlakem) Vzorkování boční mušlí Fugitivní 3 1 3 Prohlídka/údržba Odvodnění 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Pevný, uzavřený drenážní systém Kapalné emise Odvodnění 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Pevný, uzavřený Čištění 1 2 2 Vzorkování 2 0 0 drenážní systém Provozní techniky/výcvik Provozní techniky/výcvik Kapalinotěsný vzorkovací systém Kontrola Tabulka 8.8: ECM karty provozních emisí; Nadzemní atmosférické skladování: vodorovná skladovací nádrž Nadzemní tlakové skladování: Kulové zásobníky Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 1 2 Kontrola rychlosti plnění (nezkondenzovatelné odvětrány) Odvzdušňování N/A Vyprazdňování N/A Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém Pokrývání 2 1 2 Sběr páry - úprava Manuální N/A měření Vzorkování 2 1 2 Sběr páry - úprava Fugitivní 3 1 3 Prohlídka/údržba Odvodnění 2 2 4 Pevný, uzavřený drenážní systém (napojený na úpravu páry) Kapalné emise Odvodnění 2 0 0 Čištění 1 1 1 Provozní techniky/uzavřené čistící techniky Vzorkování 2 0 0 Tabulka 8.9: ECM karty provozních emisí; Nadzemní tlakové skladování: kulové zásobníky Nadzemní tlakové skladování: Vodorovná skladovací nádrž Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 1 2 Kontrola rychlosti plnění (nezkondenzovatelné odvětrány) Odvzdušňování N/A Vyprazdňování N/A Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém Pokrývání 2 1 2 Sběr páry - úprava Manuální N/A měření Vzorkování 2 1 2 Sběr páry - úprava Fugitivní 3 1 3 Prohlídka/údržba Odvodnění 2 2 4 Pevný, uzavřený drenážní systém (napojený na úpravu páry) Kapalné emise Odvodnění 2 0 0 Čištění 1 1 1 Provozní techniky/uzavřené čistící techniky Vzorkování 2 0 0 Tabulka 8.10: ECM karty provozních emisí; Nadzemní tlakové skladování: vodorovná skladovací nádrž Nadzemní chladicí skladování: Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 1 2 Normálně uzavřený systém (nezkondenzovatelné odvětrány) Odvzdušňování N/A (selhání chlazení není uvažováno) Vyprazdňování N/A Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém Pokrývání 2 1 2 Sběr páry - úprava Měření N/A Vzorkování 2 1 2 Sběr páry - úprava Fugitivní 2 1 2 Prohlídka/údržba Odvodnění N/A Kapalné emise Odvodnění N/A Čištění N/A Vzorkování N/A Tabulka 8.11: ECM karty provozních emisí; Nadzemní chladící skladování Podzemní atmosférické skladování: Vodorovná skladovací nádrž Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 3 6 Ventil k uvolnění vakua (PVRV) Sběr páry - bilance - úprava Odvzdušňování 2 1 2 PVRV Vyprazdňování 2 1 2 PVRV Sběr páry - bilance - úprava Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém Pokrývání 3 1 3 PVRV Sběr páry - úprava Měření 2 1 2 Mechanický měřící systém Přístrojové vybavení Vzorkování 2 1 2 Polouzavřený vzorkovací systém (NB: pouze s PVRV s vysokým tlakem) Fugitivní 3 1 3 Prohlídka/údržba Odvodnění N/A Kapalné emise Odvodnění 1 1 1 Pevný, uzavřený drenážní systém Provozní techniky/výcvik Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Vzorkování N/A Tabulka 8.12: ECM karty provozních emisí; Podzemní nádrž Podzemní atmosférické skladování: Kaverny Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 3 6 Ventil k uvolnění vakua (PVRV) Sběr páry - bilance - úprava Odvzdušňování 2 1 2 PVRV Vyprazdňování 2 1 2 PVRV Sběr páry - bilance - úprava Čištění N/A Pokrývání N/A Měření 2 1 2 Mechanický měřící systém Přístrojové vybavení Vzorkování 2 1 2 Polouzavřený vzorkovací systém (NB: pouze s PVRV s vysokým tlakem) Fugitivní 3 1 3 Prohlídka/údržba Odvodnění 2 1 2 Pevný, uzavřený drenážní systém Kapalné emise Odvodnění 2 1 2 Udržení dostatečného množství vody na dně automatizací Provozní techniky/výcvik Čištění N/A Vzorkování 2 0 0 Tabulka 8.13: ECM karty provozních emisí; Kaverny Podzemní atmosférické skladování: Solné kaverny Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění ? budou vyšetřeny Odvzdušňování N/A Vyprazdňování ? budou vyšetřeny Čištění ? budou vyšetřeny Pokrývání N/A Měření ? budou vyšetřeny Vzorkování ? budou vyšetřeny Fugitivní ? budou vyšetřeny Odvodnění ? budou vyšetřeny Kapalné emise Odvodnění 2 1 2 Udržení dostatečného množství vody na dně automatizací Čištění N/A Vzorkování 2 0 0 Tabulka 8.14: ECM karty provozních emisí; Atmosférická solná kaverna Podzemní tlakové skladování: Kaverny Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 1 2 Kontrolovaná rychlost plnění (nezkondenzovatelné odvětrány) Odvzdušňování N/A Vyprazdňování N/A Čištění N/A Pokrývání N/A Měření N/A Vzorkování 2 1 2 Sběr páry - úprava Fugitivní 2 1 2 Prohlídka/údržba Odvodnění 2 1 2 Pevný, uzavřený drenážní systém Kapalné emise Odvodnění 2 1 2 Udržení dostatečného množství vody na dně automatizací Čištění N/A Vzorkování N/A Tabulka 8.15: ECM karty provozních emisí; Tlakové kaverny Podzemní tlakové skladování: Jímky a kalojemy Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění (kalojem) 2 3 6 Žádné Plnění (nádrž) 2 3 6 Pohyblivý kryt Stání (kalojem) 3 3 9 Žádné Stání (nádrž) 3 3 9 Pohyblivý kryt Pevný kryt Vyprazdňování 2 1 2 N/A Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém (NB: pouze pokud je pokrývka instalována) Pokrývání N/A Manuální N/A měření Vzorkování N/A Fugitivní N/A Odvodnění N/A Kapalné emise Odvodnění 2 1 2 Pevný, uzavřený drenážní systém Provozní techniky/výcvik Čištění 1 3 3 Provozní techniky/výcvik Vzorkování 2 0 0 Tabulka 8.16: ECM karty provozních emisí; Kalojem a nádrž Přechodné skladování: Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 3 6 Ventil k uvolnění vakua (PVRV) Sběr páry - bilance - úprava Odvzdušňování 2 1 2 PVRV Barevný nátěr plošiny Sběr páry - nádrž k uchovávání páry - úprava Vyprazdňování 2 1 2 PVRV Sběr páry - bilance Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém Pokrývání 3 2 6 PVRV Sběr páry - úprava Měření 2 1 2 Mechanický měřící systém Přístrojové vybavení Vzorkování 2 1 2 Polouzavřený vzorkovací systém (NB: pouze s PVRV s vysokým tlakem) Fugitivní 3 1 3 Prohlídka/údržba Odvodnění 2 1 2 Pevný, uzavřený drenážní systém Kapalné emise Odvodnění 2 0 0 Čištění 1 3 3 Provozní techniky/výcvik Vzorkování 2 0 0 Tabulka 8.17: ECM karty provozních emisí; Přechodné skladování Nadzemní atmosférické skladování: Nádrž se zvedací střechou Provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3=největší, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Odvzdušňování 3 0 0 N/A Plnění 2 3 6 Ventil k uvolnění vakua (PVRV) Sběr páry - úprava Vyprazdňování 2 1 2 PVRV Sběr páry - úprava Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém Pokrývání 3 2 6 PVRV Sběr páry - úprava Manuální 2 1 2 Mechanický měřící měření systém Přístrojové vybavení Vzorkování 2 1 2 Polouzavřený vzorkovací systém (NB: pouze s PVRV s vysokým tlakem) Shell-side vzorkování Fugitivní 3 1 3 Prohlídka/údržba Odvodnění 2 1 2 Poloautomatický odběr vody Pevný, uzavřený drenážní systém Kapalné emise Odvodnění 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Pevný, uzavřený drenážní systém Čištění 1 3 3 Provozní techniky/výcvik Vzorkování 2 0 0 Provozní techniky/výcvik Kapalinotěsný vzorkovací systém Kontrola Tabulka 8.18: ECM karty provozních emisí; Nádrž se zvedací střechou 8.10 ECM zápis pro přenos a nakládání s kapalinou a zkapalněným plynem Povrchové přenosové systémy: Uzavřené potrubí, provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3 = velké, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj Frekvence Objem emisí Emisní Případné ECM emisí emisí Poznámka 2 ohodnocení Poznámka 1 Plynné emise Plnění 2 2 4 Provozní techniky/výcvik Sběr páry - úprava - bilance Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém (atd.) Čištění pomocí 2 1 2 Provozní techniky/výcvik prasátka Sběr páry - úprava - bilance Pročišťování 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Sběr páry - úprava - bilance Vzorkování 2 1 2 Polouzavřený vzorkovací systém (rozpojování) 2 1 2 Provozní techniky/výcvik spojování Otvírání 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Fugitivní 3 1 3 Prohlídka/údržba Vyprazdňování/odvo 2 1 2 Provozní techniky/výcvik dňování Kapalné emise Odvodňování 2 1 2 Provozní techniky Pevný, uzavřený drenážní systémy Kontrola Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Vzorkování 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Čištění pomocí 2 1 2 Provozní techniky prasátka Kontrola (rozpojování) 2 1 2 Provozní techniky spojování Kontrola Uvolňování tlaku 2 1 2 Otvírání 2 1 2 Provozní techniky Uzavřený systém uvolňování Kontrola Provozní techniky Kontrola Tabulka 8.19: ECM-karty provozních emisí, nadzemní přenosové systémy, uzavřené potrubí Nadzemní přenosové systémy: Otevřené potrubí, provozní emise Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3 = velké, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj emisí Frekvence Objem Emisní Případné ECM emisí emisí ohodnocení Poznámka 1 Poznámka 2 Plynné emise Plnění (včetně stání) 2 3 6 Provozní techniky/výcvik Uzavřený systém (tam, kde je aplikovatelný) Čištění 2 2 4 Provozní techniky/výcvik Uzavřený systém (tam, kde je aplikovatelný) Čištění pomocí prasátka N/A Pročišťování N/A Vzorkování N/A (rozpojování) spojování N/A Otvírání N/A Fugitivní N/A Vyprazdňování/odvodňování N/A Kapalné emise Odvodňování 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Čištění 2 2 4 Provozní techniky/výcvik Vzorkování 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Čištění pomocí prasátka N/A (rozpojování) spojování N/A Uvolňování tlaku N/A Otvírání N/A Poznámka 1: Tabulka 8.20: ECM-karty provozních emisí, nadzemní přenosové systémy, otevřené potrubí Podzemní přenosové systémy: Uzavřené potrubí, provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3 = velké, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj emisí Frekvence Objem Emisní Případné ECM emisí emisí ohodnocení Poznámka Poznámka 2 1 Plynné emise Plnění 2 2 4 Provozní techniky/výcvik Sběr páry - úprava - bilance Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Uzavřený čistící systém (atd.) Čištění pomocí prasátka 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Sběr páry - úprava - bilance Pročišťování 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Sběr páry - úprava - bilance Vzorkování 2 1 2 Polouzavřený vzorkovací systém (rozpojování) spojování 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Otvírání 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Fugitivní 3 1 3 Prohlídka/údržba (ventil nádrží atd.) Vyprazdňování/odvodňování 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Kapalné emise Odvodňování 2 1 2 Provozní techniky Upevněný uzavřený drenážní systémy Čištění 1 2 2 Provozní techniky/výcvik Čištění pomocí prasátka 2 1 2 Provozní techniky (rozpojování) spojování N/A Uvolňování tlaku 2 1 2 Provozní techniky Uzavřený systém Otvírání 1 1 1 Provozní techniky Vzorkování 2 1 2 Provozní techniky/výcvik Tabulka 8.21: ECM-karty provozních emisí, podzemní přenosové systémy, uzavřené potrubí Metody Manipulace s produktem: čerpadla a kompresory, provozní emise Poznámka 1: Frekvence zápisu emisí 1-3: 3 = častý (denní), 1 = řídký (jedenkrát za několik let) Poznámka 2: Zápis objemu emisí 0-3: 3 = velké, 0 = nula nebo zanedbatelné Případné zdroj emisí Frekvence Objem Emisní Případné ECM emisí emisí ohodnocení Poznámka Poznámka 2 1 Plynné emise Plnění 2 0 0 N/A Čištění 1 0 0 N/A Čištění pomocí prasátka N/A Pročišťování N/A Vzorkování 1 2 2 N/A (rozpojování) spojování N/A Otvírání 1 1 1 Provozní techniky/výcvik Fugitivní 3 1 3 Prohlídka/údržba Sekundární uzávěry nebo zapouzdřená čerpadla Vyprazdňování/odvodňování 2 0 0 N/A Kapalné emise Odvodňování 2 1 2 Pevné, uzavřené drenážní systémy Provozní techniky Kontrola Čištění 1 1 1 Provozní techniky/výcvik Vzorkování N/A Čištění pomocí prasátka N/A (rozpojování) spojování N/A Uvolňování tlaku N/A Otvírání 1 1 1 Provozní techniky Kontrola Tabulka 8.22: ECM-karty provozních emisí, Metody nakládání se surovinou: čerpadla a kompresory 8.11 Metodika pro dokončení ECM hodnotící tabulky Metodika pro dokončení ECM hodnotící tabulky (jak je ukázáno v příloze 8.12) je specifikována níže. Metoda může být použita opakovaně ke stanovení toho, kdy může být kombinace ECM uvažována pro plnění BAT. Předpokládá se, že nehardwarový typ ECM, například provozní techniky, prohlídka a údržba atd. je již připraven na místě. Metoda, jež může být použita pro hodnocení ECM pro jeden zásobník nebo pro několik stejných zásobníků. Kroky popsané níže předpokládají, že bude uvažován pouze jeden zásobník, ale pro skupinu zásobníků je metodika stejná. Metodika může být použita pro návrh nového zásobníku nebo pro existující zásobník. Metodika se nepatrně liší. Tata metodika vyžaduje provedení odhadu emisí. Pro většinu EMC instalovaných na zásobnících při atmosférickém tlaku může být tento odhad garantovaný používáním dostupných modelů, například API, US EPA, TNO. Nicméně pro tlakové zásobníky neexistují ekvivalentní modely a odhady emisí musí být garantovány použitím provozních údajů, nejlepších inženýrských posudků atd. V příloze 8.13. jsou uvedeny čtyři studijní případy. Počáteční posouzení ECM Krok 1: Odhadni roční průměrné emise ze „základního případu“ zásobníku pro umístění zásobníku. Pro všechny atmosférické zásobníky s pevnou střechou je základním případem FRT stejného průměru a vysokého pláště a vybaveného otevíracími ventily. Pro EFRT by měly být uvažovány dva případy – „nekontrolovaný případ“ a základní případ. „Nekontrolovaný případ“ je FRT ekvivalentní velikosti k EFRT, základní případ by měl být brán jako EFRT se střechou opatřenou připevněným primárním uzávěrem páry. Základní případ pro jiné způsoby skladovacích zásobníků musí být dohodnut mezi všemi subjekty zahrnutými v hodnocení ECM pro zásobník. Výpočty emisí by měly být garantovány použitím odhadových metod, které jsou přijatelné pro místní úřady. Krok 2: Pro stávající zásobník, jestliže již má zásobník instalováno ECM, odhadni roční průměrné emise. Krok 3: Porovnej emise ze stávajícího zásobníku s těmi ze základního případu zásobníku (nebo „nekontrolovaného případu“ pro EFRT) a výpočtu účinnosti snižování emisí jako procento z: Pro FRT: [(emise zásobníku základního případu – emise stávajícího zásobníku) x 100]/ (emise zásobníku základního případu) Pro EFRT: [(emise zásobníku nekontrolovaného případu – emise stávajícího zásobníku) x 100]/ (emise zásobníku nekontrolovaného případu) Pokud účinnost snižování emisí splňuje BAT, potom nejsou uvažována žádná další opatření ke snižování emisí. V opačném případě se postupuje dle níže uvedených bodů. Krok 4: Identifikuj ECM pro konkrétní způsob skladování, který má emisní ohodnocení 3 nebo více v příslušné tabulce v kapitole 3 (příklady možných emisí do vzduchu z „provozních zdrojů“) a z přílohy 8.9. Krok 5: Proveď oddělení emisních odhadů pro základní případ zásobníku opatřeného každou identifikovanou ECM. Krok 6: Z emisních odhadů stanov procentuální účinnost snižování emisí ve srovnání k základnímu případu z ECM uvažovaného použití: [(emise zásobníku základního případu – emise ze zásobníku s instalovanou ECM) x 100]/ (emise zásobníku základního případu) Krok 7: Ze získaných účinností urči bodový systém, který pokrývá 0-100 % v pěti intervalech. Bodový systém by měl brát v úvahu vlastnosti bodovaných materiálů, místně specifické faktory atd. Například tam, kde bude produkt považovaný za rozumně ekologicky bezpečný, by měl být odsouhlasen EPR bodový systém (mezi provozovateli a povolovacím orgánem): Body 1 2 3 4 5 Možnost snížení emisí (účinnost ECM) 0 až <20 % 20 až <40 % 40 až <60 % 60 až <80 % 80 až <100 % Jinak tam, kde je výrobek považován jako velmi nebezpečný pro životní prostředí, by měl být odsouhlasen bodový systém: Body 1 2 3 4 5 Možnost snížení emisí (účinnost ECM) 0 až <95 % 95 až <98 % 98 až <99 % 99 až <99,5 % 99,5 až <100 % Příklady jsou uvedeny v případových studiích (Příloha 8.13). Používaný bodový systém musí být schválen všemi subjekty obsaženými v posudku pro zásobník. Krok 8: Dokonči sloupce případného snižování emisí ECM hodnotící tabulky používající body 1 až 5 (kde 1 je nejnižší a 5 je nejvyšší účinnost) z údajů o účinnosti snižování emisí v kroku 6. Krok 9: Z informací v kapitole 4 a z předchozí zkušenosti s výrobky a skladovacím způsobem dokonči čtyři sloupce „provozní aspekty“ v hodnotící tabulce (například provozuschopnost, použitelnost, bezpečnostní aspekty, energie/odpad/křížové vlivy). Bodování je 1 až 5, s bodem 5 znamenajícím: - provozuschopnost: nejjednodušší k řízení - použitelnost: nejvíce použitelné pro velký rozsah výrobků - bezpečnost: nejbezpečnější pro použití provozovateli - energie/odpad/křížové vlivy: vyžaduje nejnižší spotřebu energie, produkuje nejnižší množství odpadu a má nejnižší křížové vlivy. Krok 10: Stanov přibližné náklady na získání a instalaci případného ECM. Ty se budou podstatně lišit v závislosti na tom, zda je zásobník plánovaný jako nový nebo zda je stávající zásobník vylepšen ECM. Náklady na vylepšení ECM mohou tam, kde je to vhodné, zahrnovat všechna opatření vyžadovaná k zajištění bezpečnosti zařízení, například čištění zásobníku/uvolňování plynu. Krok 11: Z rozsahu získaných nákladů stanov bodový systém, který pokrývá nejnižší až nejvyšší náklady v 5 rozmezích – příklady jsou uvedeny v případových studiích. Krok 12: Dokonči sloupce CAPEX v rozmezích 1 až 5, kde 5 jsou nejnižší a 1 jsou nejvyšší instalační náklady, z údajů o nákladech v kroku 10. Krok 13: Stanov přibližné náklady provozu případného ECM v desetiletých periodách. Ty by měly zahrnovat jak náklady na fungování k provozu ECM (například elektrická energie používaná VRU), náklady na školení, tak i náklady na údržbu. Krok 14: Z rozsahu získaných nákladů stanov bodový systém, který pokrývá nejnižší až nejvyšší náklady v 5 rozmezích – příklady jsou uvedeny v případových studiích. Krok 15: Dokonči sloupce OPEX v rozmezích 1 až 5, kde 5 jsou nejnižší a 1 jsou nejvyšší provozní náklady, z údajů o nákladech v kroku 13. Krok 16: Vypočti „provozní body“, „body nákladů“ a „celkové body“, jak jsou popsány v příloze 8.12. Krok 17: 1. 2. Pro nový zásobník je počáteční hodnocení ECM zásobníku opatřeno ECM s nejvyšším celkovým počtem bodů. pro stávající zásobník je srovnání emisí ze základního případu zásobníku opatřeno stanoveným ECM s nejvyšším počtem bodů v 1) s těmi ze zásobníku jako stávající (z kroku 1 a 2). Jestliže stávající zásobník má nižší emise, potom počáteční hodnocení ECM je zásobník s ECM jako instalovaným. Srovnání emisí z uspořádání zásobníku s úrovněmi emisí a ostatními požadavky legislativy spojenými s BAT. Jestliže zásobník splňuje tyto požadavky, potom nejsou nezbytně uvažována žádné další opatření ke snižování emisí. V opačném případě se postupuje opakovaným procesem uvedeným níže. Druhé kolo hodnocení ECM Krok A: Z tabulky slučitelnosti ECM v kapitole 4.1.3.16 stanov, které ECM jsou slučitelné s těmi stanovenými v kroku 17 (1) uvedenými výše (nebo s těmi přizpůsobenými stávající nádrži, jestliže to je z počátku považováno za splnění BAT v kroku 17 (2) uvedeném výše). Krok B: Z počáteční hodnotící tabulky ECM stanov, které slučitelné ECM měly střední až vysoký celkový počet bodů – mohou být považovány jako příklad ECM, které mají celkový počet bodů přesahující 50 % celkového počtu bodů pro počáteční identifikované ECM. Krok C: Sestav nové hodnotící tabulky ECM pro zahrnutí ECM s nejvyšším počtem bodů a slučitelné ECM – příklad je uveden v příkladových studiích. Krok D: Odhadni emise ze zásobníku s nejvýše bodovaným ECM instalovaným plus jeden z dostupně slučitelných ECM. Opakuj pro nejvyšší bodované ECM s každým slučitelným ECM. Krok E: Z výpočtů emisí stanov dodatečnou účinnost snižování emisí k počáteční ECM hodnoceného případu použitím: ((emise ze zásobníku s nejvyšším počtem bodů ECM – emise ze zásobníku s nejvyšším počtem bodů ECM plus další slučitelné ECM) x 100) – (emise ze zásobníku s nejvyšším počtem bodů ECM) Krok F: Ze získaných dodatečných účinností snižování emisí stanov bodový systém, který pokrývá 0 až 100 % v pěti rozmezích. Krok G: Dokonči sloupec Možnost snížení emisí ECM hodnotící tabulky použitím bodů 1 až 5 (kde 1 je nejnižší a 5 je nejvyšší dodatečná účinnost) z údajů o dodatečné účinnosti snižování emisí v kroku E. Krok H: Z informací v kapitole 4 a z předchozích zkušenosti s výrobkem a skladovacím způsobem dokonči čtyři sloupce „Provozní aspekty“ v hodnotící tabulce (např. provozuschopnost, použitelnost, bezpečnostní aspekty, energie/odpad/křížové vlivy). Tyto body budou jako v kroku 9. Krok J: Stanov CAPEX a OPEX náklady pro další uvažované ECM. Ty budou jako v kroku 10 a 13. Z rozsahu získaných nákladů stanov bodové systémy, které pokryjí nejlevnější až nejdražší náklady v 5 rozmezích – příklady jsou uvedeny v případových studiích. Krok K: Dokonči sloupce CAPEX a OPEX. Krok L: Vypočti „provozní body“, „body nákladů“ a „celkové body“, jak jsou popsány v příloze 8.12. Druhé kolo hodnocení ECM je zásobník vybavený kombinací ECM s nejvyšším celkovým počtem bodů. Třetí kolo hodnocení může být uskutečněno, jestliže je to považováno za nezbytné. To by mělo přezkoumat hodnotící tabulku z druhého kola ECM, která měla střední až vysoké celkové počty bodů – jako příklad ECM by mohly být považovány ty, které mají celkový počet bodů přesahující 50 % celkového počtu bodů druhého kola nejvyšší vyhodnocené ECM kombinace. G H I =F* (H+I) =G* (H+I) Celkový počet bodů F Body nákl adů (nov é) Body nákladů (zdokonalené) =B+C +D+E OPE X (tech nick é vyba vení) OPEX (ops a hlavní vedení) E CAPEX (zdokonalené) CAPEX (nové) D Provozní body C Křížové vlivy Plnění Provozní techniky/výcvik (pod střechou Přístrojové vybavení pohybující se na kapalině) Stání Barva nátěru pláště/střechy Kupolovitá střecha Pontonová střecha - s připevněným primárním uzávěrem páry - s připevněným primárním uzávěrem kapaliny - s mechanickým obuvnickým uzávěrem - se sekundárním uzávěrem Dvojitě krytá střecha - s připevněným primárním uzávěrem páry - s připevněným primárním uzávěrem kapaliny B Bezpečnostní aspekty A h o p n o s t Použitelnost Možnost snížení emisí 8.12 Opatření ke kontrole plynných a kapalných emisí hodnotící matice P Případné r zdroj emisí o Uvažovány v jsou pouze o s součtem z u bodů ≥ 3 s PŘÍPADNÉ ECM c Fugitivní - s mechanickým obuvnickým uzávěrem - se sekundárním uzávěrem Penetrace utěsněné střechy - vodící tyč - podpěra střechy - permanentní dobrá pokrývka Prohlídka/údržba (včetně utěsnění uzávěru pláště střechy) Kapalné emise Čištění Provozní techniky/výcvik Definice bodování: Všechna rozmezí bodů od 1 do 5 5 bodů - možnost snížení emisí ukazuje nejvyšší možnost snížení 5 bodů – provozuschopnost znamená nejsnazší provozování 5 bodů – použitelnost ukazuje to, že ECM je vhodné pro široký rozsah výrobků 5 bodů – bezpečné pro použití ukazuje bezpečnější pro použití provozovateli 5 bodů – množství vzniklého odpadu ukazuje nejnižší množství (dodatečně) vzniklého odpadu 5 bodů – všechny sloupce CAPEX/OPEX ukazují nejnižší náklady 8.13 Případové studie pro hodnotící metodiku ECM Tato příloha poskytuje pět případových studií, které ukazují, jak je ECM hodnotící metodika načrtnutá v příloze 8.11 zaručena pro skladovací způsoby při atmosférickém tlaku. Případové studie jsou pro následující způsoby nádrže a skladované produkty: 1. 100000 kubických metrů kapacity EFR nádrže skladující ropu 2. a 2a. 10000 kubických metrů kapacity FRT nádrže skladující lehkou naftu 3. 1000 kubických metrů kapacity FRT nádrže skladující akrylonitril (ACN) 4. 100 kubických metrů kapacity FRT nádrže skladující ACN Tyto případové studie jsou poskytovány pouze pro ukázku metodika, jako takové by neměly být použity pro aplikaci závěrů pro typy nádrží a použitých výrobků. ECM hodnocení potřebuje být garantováno při plném uvědomění si místa, operace nádrže, místních faktorů nákladů atd. 8.13.1 Případová studie číslo 1; stávající EFRT Typ zásobníku: Umístění: Stávající EFR, skladování ropy s tlakem par 34 kPa severní Evropa – průměrná roční teplota 10 oC, průměrná roční sluneční radiace 120 W/m2, průměrná roční rychlost větru 4 m/s. Podrobnosti: Typ EFR s dvojitou vrchní částí trupu s připevněným primárním uzávěrem páry Svařovaný plášť, barva střední šedá, dobrý stav. Vnitřní plášť má lehkou korozi Velikost: průměr 90 m, výška 16 m, kapacita 101787 m3 Vybaven rýhovanou vodící tyčí Cykly: průměrně 12 za rok Ukázková studie 1 – Počáteční ECM hodnocení Krok 1: Odhady emisí byly převzaté. V níže uvedeném příkladu byly odhady provedeny za použití US EPA Tanks 4 softwaru. Základní případ EFR je středně šedě natřený zásobník s pohyblivou střechou vybavenou pouze připevněným primárním uzávěrem páry. Jestliže je instalována vodící tyč, základní případ by měl brát v úvahu instalovaný typ bez vestavěných zařízení pro kontrolu emisí. Stávající nádrž je proto ekvivalentní k základnímu případu. a) emise „nekontrolovaného případu“ (FRT stejné kapacity) b) emise „základního typu“ (v tomto případě: stávající nádrž) = 518187 kg/rok = 24425 kg/rok Krok 2: Není vyžadován, stávající EFRT nemá žádné další ECM nad základní případ. Krok 3: Procentuální snížení nad „nekontrolovaný případ“ = 95,3 % Pro tento příklad bude platit, že další kontroly jsou považovány za nezbytné. Krok 4: Zdroje emisí s počtem bodů 3 nebo více jsou uvedeny v tabulce 3.6. ECM ke kontrole těchto emisí jsou znázorněny v zápise bodů v příloze v tabulce 8.6. ECM uvažované ke kontrole emisí jsou: - Změna primárního uzávěru na mechanický obuvnického typu Změna primárního uzávěru na připevněný typ pro kapalinu Změna uzávěru na připevněný primární pro kapalinu a okrajem připevněný sekundární Instalace „vložek“ přes podpěry střechy Instalace plováku ve štěrbinové destilační jámě Instalace objímky přes štěrbinovou destilační jámu Změna barvy nátěru na bílou Instalace kopule přes nádrž. Efekt těchto ECM může být určen použitím Tanks 4 softwaru. Parní bilance Spojení se zásobníkem na přechovávání páry (VHT) Spojení s jednotkou na regeneraci páry (VRU) Krok 5 a 6: Odhadované výsledky emisí a vypočtené účinnosti snižování emisí jsou uvedeny níže. Případ Základní Základní případ s nádrží natřenou barvou změněnou na bílou Základní případ s kupolovitou střechou instalovanou přes nádrž Změna primárního uzávěru na mechanický obuvnický typ Změna primárního uzávěru na typ pro kapalinu Změna uzávěru na připevněný primární pro kapalinu a okrajem připevněný sekundární Základní případ plus plovák ve štěrbinové vodící tyči Základní případ plus objímka přes štěrbinové řídící pole Základní případ plus „vložky“ přes podpěry střechy Krok 7: Účinnost ECM (%) 0 15,0 1580 93,5 7688 68,5 3870 2673 84,2 89,1 23372 22960 24345 4,3 6,0 0,3 Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven takto: Body 1 2 3 4 5 Krok 8: Celkové emise (kg) 24425 20749 Hodnocení ECM jsou: Možnost snížení emisí (účinnost ECM) 0 až <50 % 50 až <75 % 75 až <85 % 85 až <95 % 95 až <100 % ECM Přístrojové vybavení Základní případ se zásobníkem natřeným barvou změněnou na bílou Základní případ s kupolovitou střechou instalovanou přes nádrž Změna primárního uzávěru na mechanický obuvnický typ Změna primárního uzávěru na typ pro kapalinu Změna uzávěru na připevněný primární pro kapalinu a okrajem připevněný sekundární Základní případ plus plovák ve štěrbinové destilační jámě Základní případ plus objímka přes štěrbinovou destilační jámu Základní případ plus „vložky“ přes podpěry střechy Krok 9: hlediska“: Hodnocení případného snížení emisí 1 1 4 2 3 4 1 1 1 Z informací v kapitole 4 a z nejlepšího posudku jsou hodnocení pro „provozní ECM Přístrojové vybavení Základní případ se zásobníkem natřeným barvou změněnou na bílou Základní případ s kupolovitou střechou instalovanou přes nádrž Změna primárního uzávěru na mechanický obuvnický typ Změna primárního uzávěru na typ pro kapalinu Změna uzávěru na připevněný primární pro kapalinu a okrajem připevněný sekundární Základní případ plus plovák ve štěrbinové destilační jámě Základní případ plus objímka přes štěrbinovou destilační jámu Základní případ plus „vložky“ přes podpěry střechy Provozuschopnost 5 Použitelnost 5 Bezpečnost 5 Odpad atd. 5 5 4 5 3 2 2 1 4 5 5 4 5 5 5 4 5 4 5 4 5 2 5 4 5 4 5 4 5 5 5 4 5 Krok 10: Údaje o nákladech, aby odpovídaly těmto ECM, jsou určeny. Náklady odpovídající ECM spadají do rozsahu 5500 až 746 000 EURO. Krok 11: Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven: Body 5 4 3 2 1 CAPEX (Euro) < 10000 10000 až < 50000 50000 až < 100000 100000 až < 500000 stejný nebo > 500000 Poznámka: Poměrný systém se nepoužije, když se nerozlišují náklady ECM pod 100000 EURO. Krok 12: Tabulka celkového ohodnocení uvedena v kroku 15 Krok 13: Údaje o provozních nákladech pro ECM jsou určeny pro desetiletou periodu. OPEX náklady spadají do rozsahu 1000 až 32000 EURO. Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven: Krok 14: Body 5 4 3 2 1 CAPEX (Euro) < 5000 5000 až < 10000 10000 až < 15000 15000 až < 20000 stejný nebo > 20000 Krok 15 a 16: Celkové ohodnocení je ukázáno v tabulce 8.23. Krok 17: ECM s nejvyšším celkovým počtem bodů je primární uzávěr kapaliny s okrajem upevněným sekundárním uzávěrem. Z výše uvedených kroků 5 a 6 je zřejmé, že odhadovaných emisí s tímto ECM je 26732 kg/rok v porovnání s 24425 kg/rok pro základní případ. Je třeba poznamenat, že to představuje 99,5% „nekontrolovaného případu“. Proto výsledek počátečního hodnocení ECM pro tuto nádrž je, že uzávěr by měla být změněn ze systému primárního připevněného uzávěru páry na primární uzávěr kapaliny s okrajem upevněným sekundárním uzávěrem, dále nazývané jako „počáteční ECM“. Jestliže je to nezbytné, hodnocení může být znovu opakováno použitím stejné metodika. Příklad dalšího kola opakování je uveden níže. Případová studie 1 – Druhé kolo ECM hodnocení Krok A: Tabulka slučitelnosti ukazuje, že následující ECM jsou slučitelné s počátečními ECM: - Instalace „vložky“ přes podpěry střechy - Instalace plováku v destilační jámě - Instalace objímky přes štěrbinovou destilační jámu - Změna barvy nátěru nádrže na bílou - Instalace kopule přes nádrž Krok B: Tabulka s počátečním hodnocením (tabulka 8.23) ukazuje, že pouze střecha s podpěrnými vložkami měla celkový počet bodů vyšší než 50 % uzavíracího systému s nejvyšším počtem celkových bodů (počáteční ECM). Plovák a objímka měly počet bodů okolo 40 %. Hodnocení by mělo pokračovat novým zhodnocením těchto tří ECM ve vztahu k počátečnímu ECM. Nicméně příklad této případová studie bude pokračovat s hodnocením slučitelných ECM ke kontrole ztrát. Krok C: Nová hodnotící tabulka je znázorněna v kroku K Krok D a E: Výsledky odhadovaných emisí a vypočtené přírůstkové účinnosti jsou uvedeny níže: Případ Celkové emise (kg) Počáteční ECM: Změna uzávěru na připevněný primární pro kapalinu a okrajem připevněný sekundární Počáteční ECM s barvou nátěru nádrže změněnou na bílou Počáteční ECM s kupolovitou střechou instalovanou přes nádrž Počáteční ECM plus plovák ve štěrbinové destilační jámě Počáteční ECM plus objímka přes štěrbinovou destilační jámu Počáteční ECM plus „vložky“ přes podpěry střechy 2673 Přírůstková účinnost (%) 0 2336 12,6 643 75,9 1621 39,4 1208 54,8 2593 3,0 Krok F: Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven takto: Body 1 2 3 4 5 Možnost snížení přírůstkových emisí (účinnost ECM) 0 až <20 % 20 až <45 % 40 až <60 % 60 až <80 % > 80 % Je třeba poznamenat, že přírůstková účinnost je dobře rozložená mezi 0 a 100 %, je používán poměrný bodový systém (např. kroky po 20 %). Krok G: Dokončené možnosti snížení přírůstkových emisí jsou znázorněny v tabulce v kroku K Kroky H: Bodování „provozních aspektů“ pro ECM je stejné jako v kroku 9 výše Krok J: CAPEX a OPEX náklady pro ECM jsou stejné jako v kroku 10 a 13 výše. Je také používán stejný bodový systém. Krok K: Dokončené druhé kolo hodnotící tabulky je znázorněno v tabulce 8.24. Krok L: Kombinované ECM s nejvyšším celkovým počtem bodů jsou primární uzávěr kapaliny s okrajem, upevněným sekundárním uzávěrem a objímka destilační jámy. Proto výsledek druhého kola hodnocení ECM pro tento zásobník je takový, že uzávěr by měl být změněn ze systému primárního připevněného uzávěru páry na systém primárního uzávěru kapaliny s okrajem upevněným sekundárním uzávěrem a objímku hodící se na štěrbinovou měřící trubici. Když na konci žádné opatření ECM nesplňuje kritéria BAT, měl by být proces znovu spuštěn se změnami základních dat, například snížením skladovaného množství nebo změnou skladovacího způsobu. 8.13.2 Ukázková studie 2; nový FRT Typ zásobníku: Umístění: Plánovaný nový FRT, skladování lehké nafty s tlakem par 68 kPa Jižní Evropa – průměrná roční teplota 20 oC, průměrná roční sluneční radiace 175 W/m2. Podrobnosti: Kuželová střecha, svařovaný plášť Velikost: průměr 33 m, výška 12 m, kapacita 10263 m3 Cykly: průměrně 12 za rok Ukázková studie 2 – Počáteční ECM odhad Krok 1: Odhady emisí byly převzaté. V níže uvedeném příkladu byly odhady provedeny za použití US EPA Tanks 4 softwaru. Základní případ pro FRT je středně-šedě natřený zásobník s otevřenými průduchy. a) Emise základního případu = 318856 kg/rok Krok 2 a 3: Nevyžaduje se, pokud je zásobník nově plánován. Krok 4: Zdroje emisí s počtem bodů 3 nebo více jsou uvedeny v tabulce 3.10. ECM ke kontrole těchto emisí jsou znázorněny v zápisu bodů v příloze v tabulce 8.7. ECM uvažované ke kontrole emisí jsou: - Bíle natřený plášť zásobníku Instalace odvzdušňovacího ventilu (PVRV) Nad 56 mbar Instalace IFR pouze s primárním uzávěrem Instalace IFR se sekundárním uzávěrem Efekt těchto ECM může být určen z použití Tanks 4 softwaru. A dále, - Bilancování výparů Spojení se zásobníkem na přechovávání páry (VHT) Spojení s jednotkou na regeneraci páry (VRU) jsou také určeny jako ECM. Tyto efekty musí být určeny z odhadů emisí, specifikací systémů a nejlepšího inženýrského posudku. Krok 5 a 6: Odhadované výsledky emisí a vypočtené účinnosti snižování emisí jsou uvedeny níže. Případ Základní Základní případ se zásobníkem natřeným barvou změněnou na bílou Základní případ s odvzdušňovacím ventilem Základní případ se zásobníkem nad 56 mbar Základní případ IFR s primárním mechanickým obuvnickým uzávěrem Základní případ IFR s připevněným primárním uzávěrem páry Základní případ IFR s připevněným primárním uzávěrem kapaliny Základní případ s primárním uzávěrem kapaliny s okrajem připojeným k sekundárnímu uzávěru Základní případ s parní bilancí (předpokládané 80% snížení emisí) Základní případ se zásobníkem na přechovávání páry (VHT) Základní případ s VRU (předpokládaná účinnost 98 %) Základní případ s VRU a VHT Krok 7: Celkové emise (kg) 318856 174750 Účinnost ECM (%) 0 45,2 302660 280320 10945 5,1 12,1 96,6 11489 96,4 8410 97,4 7806 97,6 176398 44,7 178073 44,2 6377 3561 98,0 98,9 Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven takto: Body Možnost snížení emisí (účinnost ECM) 0 až <75 % 75 až <85 % 85 až <95 % 95 až <99 % 99 až <100 % 1 2 3 4 5 Krok 8: Hodnocení ECM jsou: ECM Základní případ se zásobníkem natřeným barvou změněnou na bílou barvou Základní případ s odvzdušňovacím ventilem Základní případ se zásobníkem nad 56 mbar Základní případ s parní bilancí Základní případ s VHT Základní případ s VRU Základní případ s IFR s primárním uzávěrem Základní případ s IFR se sekundárním uzávěrem Krok 9: hlediska“: Hodnocení případného snížení emisí 1 1 1 1 1 4 4 4 Z informací v kapitole 4 a z nejlepšího posudku jsou hodnocení pro „provozní ECM Barevně natřený plášť Odvzdušňovací ventil Nad 56 mbar Parní bilance VHT VRU IFR s primárním uzávěrem IFR s sekundární uzávěrem Provozuschopnost 5 3 5 3 3 1 Použitelnost 4 3 1 2 5 5 Bezpečnost 5 4 5 1 4 1 Odpad atd. 3 5 4 4 5 1 4 5 2 5 4 4 2 5 Krok 10: Údaje o nákladech, aby odpovídaly těmto ECM, jsou určeny. Náklady odpovídající ECM spadají do rozsahu 1500 až 650 000 EURO. Krok 11: Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven: Body 5 4 3 2 1 CAPEX (Euro) < 5000 5000 až < 25000 25000 až < 125000 125000 až < 625000 stejný nebo > 625000 Poznámka: Poměrný systém se nepoužije, když se nerozlišují náklady ECM pod 125000 EURO (jestliže je 625 000 EURO rozděleno do 5 kroků). Krok 12: Tabulka celkového ohodnocení je daná v kroku 15 Krok 13: Údaje o provozních nákladech pro ECM jsou určeny pro desetiletou periodu. OPEX náklady spadají do rozsahu 500 až 20000 EURO. Krok 14: Systém bodového hodnocení, který by měl být použit, je stanoven: Body 5 4 3 2 1 CAPEX (Euro) < 5000 5000 až < 10000 10000 až < 15000 15000 až < 20000 stejný nebo > 20000 Krok 15 a 16: Celkové ohodnocení je ukázáno v tabulce 8.25. Krok 17: ECM s nejvyšším celkovým počtem bodů je IFR s primárním uzávěrem. Proto výsledek počátečního hodnocení ECM pro tento zásobník je, že zásobník by měl být vybavený vnitřní pohyblivou deskou; počáteční ECM. Mohlo by být provedeno druhé kolo hodnocení. Pouze jeden ECM (sekundární uzávěr) má ve srovnání s počátečním ECM vysoký celkový počet bodů. Změna barvy nátěru má střední bodové hodnocení. Tyto dva ECM mohou být znovu ohodnoceny použitím metodika uvedené výše oproti počátečnímu ECM. Když na konci žádné opatření ECM nesplňuje kritéria BAT, měl by být proces znovu spuštěn se změnami základních dat, například snížením skladovaného množství nebo změnou skladovacího způsobu. 8.13.3 Ukázková studie 2a; nový FRT Typ zásobníku: jako u ukázkové studie 2, ale FRT, skladování lehké nafty, k použití pro strategické skladování (například udržování plného zásobníku beze změn) Umístění: Jižní Evropa – průměrná roční teplota 20 oC, průměrná roční sluneční radiace 175 W/m2. Podrobnosti: Kuželová střecha, svařovaný plášť Velikost: průměr 33 m, výška 12 m, kapacita 10263 m3 Cykly: nulakrát za rok Ukázková studie 2a – Počáteční ECM hodnocení Krok 1: Odhady emisí byly převzaté. V níže uvedeném příkladu byly odhady provedené za použití US EPA Tanks 4 softwaru. Základní případ pro FRT je středně šedě natřený zásobník s otevřenými průduchy. a) Emise základního případu = 74790 kg/rok Krok 2 a 3: Nevyžaduje se, pokud je zásobník nově plánován. Krok 4: Zdroje emisí s počtem bodů 3 nebo více jsou uvedeny v tabulce 3.10. ECM ke kontrole těchto emisí jsou znázorněny v zápise bodů v příloze v tabulce 8.7. ECM uvažované ke kontrole emisí jsou: - Bíle natřený plášť zásobníku Instalace odvzdušňovacího ventilu (PVRV) Nad 56 mbar Instalace IFR pouze s primárním uzávěrem Instalace IFR se sekundárním uzávěrem Efekt těchto ECM může být určen z použití Tanks 4 softwaru. Navíc, Spojení se zásobníkem na přechovávání páry (VHT) Spojení s jednotkou na regeneraci páry (VRU) jsou také určeny jako ECM. Tyto efekty musí být určeny z odhadů emisí, specifikací systémů a nejlepšího inženýrského posudku. Poznámka: Parní bilance se neuvažuje, pokud je zásobník ke strategickému skladování v provozu. Krok 5 a 6: Odhadované výsledky emisí a vypočtené účinnosti snižování emisí jsou uvedeny níže. Případ Základní Základní případ se zásobníkem natřeným barvou změněnou na bílou Základní případ s odvzdušňovacím ventilem Základní případ se zásobníkem na 56 mbar Základní případ IFR s primárním mechanickým obuvnickým uzávěrem Základní případ IFR s připevněným primárním uzávěrem páry Základní případ IFR s připevněným primárním uzávěrem kapaliny Základní případ s primárním uzávěrem kapaliny s okrajem připevněným sekundárním uzávěrem Základní případ se zásobníkem na přechovávání páry (VHT) Základní případ s VRU (předpokládaná účinnost 98 %) Základní případ s VRU a VHT Krok 7: Účinnost ECM (%) 0 82,3 66186 54318 10917 9,2 27,4 85,4 11461 84,7 8382 88,8 7778 89,6 0 100,0 1496 0 98,0 100,0 Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven takto: Body Možnost snížení emisí (účinnost ECM) 0 až <75 % 75 až <85 % 85 až <95 % 95 až <99 % 99 až <100 % 1 2 3 4 5 Krok 8: Celkové emise (kg) 74790 13216 Hodnocení ECM jsou: ECM Základní případ se zásobníkem natřeným barvou změněnou na bílou Základní případ s odvzdušňovacím ventilem Základní případ se zásobníkem na 56 mbar Základní případ s VHT Základní případ s VRU Základní případ s IFR s primárním uzávěrem Hodnocení případného snížení emisí 2 1 1 5 4 3 Základní případ s IFR se sekundárním uzávěrem 3 Krok 9: Z informací v kapitole 4 a z nejlepšího posudku jsou hodnocení pro „provozní hlediska“: ECM Barevně natřený plášť Odvzdušňovací ventil Na 56 mbar VHT VRU IFR s primárním uzávěrem IFR s sekundární uzávěrem Provozuschopnost 5 3 5 3 1 Použitelnost 4 3 1 5 5 Bezpečnost 5 4 5 4 1 Odpad, atd. 3 5 4 5 1 4 5 2 5 4 4 2 5 Krok 10: Údaje o nákladech, aby odpovídaly těmto ECM, jsou určeny. Náklady odpovídající ECM spadají do rozsahu 1500 až 650 000 EURO. Krok 11: Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven: Body 5 4 3 2 1 CAPEX (Euro) < 5000 5000 až < 25000 25000 až < 125000 125000 až < 625000 stejný nebo > 625000 Poznámka: Poměrný systém se nepoužívá, když se nerozlišují náklady ECM pod 125000 EURO (jestliže je 625 000 EURO rozděleno do 5 kroků). Krok 12: Tabulka celkového ohodnocení je uvedena v kroku 15 Krok 13: Údaje o provozních nákladech pro ECM jsou určeny pro desetiletou periodu. OPEX náklady spadají do rozsahu 500 až 20000 EURO. Krok 14: Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven: Body 5 4 3 2 1 CAPEX (Euro) < 5000 5000 až < 10000 10000 až < 15000 15000 až < 20000 stejný nebo > 20000 Krok 15 a 16: Celkové ohodnocení je ukázáno v tabulce 8.26. Krok 17: ECM s nejvyšším celkovým počtem bodů je plášť a barevně natřená střecha. Proto výsledek počátečního hodnocení ECM pro tento zásobník je, že zásobník by měl být natřen bíle; počáteční ECM. Mohlo by být provedeno druhé kolo hodnocení. Pouze dva ECM (IFR s a bez sekundárního uzávěru) mají ve srovnání s počátečním ECM vysoký celkový počet bodů. Tyto dva ECM mohou být znovu ohodnoceny použitím metodika uvedené výše oproti počátečnímu ECM. Když na konci žádné opatření ECM nesplňuje kriteria BAT, měl by být proces znovu spuštěn se změnami základních dat, například snížením skladovaného množství nebo změnou skladovacího způsobu. 8.13.4 Ukázková studie 3; nový FRT Typ zásobníku: Umístění: Nový FRT zásobník s kapacitou 1000 kubických metrů na skladování akrylonitrilu (ACN). Severní Evropa – průměrná roční teplota 10 oC, průměrná roční sluneční radiace 120 W/m2. Podrobnosti: Standardní FRT Kuželová střecha Velikost: průměr 12,5 m, výška 9 m, kapacita 1000 m3 Cykly: průměrně 12 za rok Krok 1: Odhady emisí byly převzaté. V níže uvedeném příkladu byly odhady provedené za použití US EPA Tanks 4 softwaru. Základní případ pro FRT je volně větraný zásobník, natřený středně šedě. a) Emise základního případu = 4777 kg/rok Krok 2: Nevyžaduje se, když je to nový zásobník Krok 3: Nevyžaduje se, když je to nový zásobník Krok 4: Zdroje emisí s počtem bodů 3 nebo více jsou uvedeny v tabulce 3.10. ECM ke kontrole těchto emisí jsou znázorněny v zápise bodů v příloze v tabulce 8.7. ECM uvažované ke kontrole emisí jsou: - Změna barevného nátěru zásobníku na bílou Instalace slunečního štítu nad zásobník Instalace odvzdušňovacího ventilu (P/V) na zásobník Na 56 mbar Instalace IFR pouze s primárním uzávěrem Instalace IFR se sekundárním uzávěrem Efekt těchto ECM může být určen z použití Tanks 4 softwaru. Musí být stanovena účinnost slunečního štítu dovolujícího snížení slunečního záření pro zavedení do metodiky posouzení. Navíc, - Parní bilance Spojení se zásobníkem na přechovávání páry (VHT) Spojení s jednotkou na regeneraci páry (VRU) jsou také určeny jako ECM. Tyto efekty musí být určeny z odhadů emisí, specifikací systémů a nejlepšího inženýrského posudku. Krok 5 a 6: Odhadované výsledky emisí a vypočtené účinnosti snižování emisí jsou uvedeny níže. Případ Základní Základní případ se zásobníkem natřeným barvou změněnou na bílou Základní případ s instalovaným slunečním štítem nad zásobníkem Základní případ s odvzdušňovacím (P/V) ventilem Základní případ s PV ventilem na 56 mbar Základní případ s IFR s primárním uzávěrem Základní případ s primárním uzávěrem s okrajem připevněným sekundárním uzávěrem Základní případ s parní bilancí (předpokládané 80% snížení emisí) Základní případ se zásobníkem na přechovávání páry Základní případ s VRU (předpokládaná účinnost 98 %) Krok 7: Účinnost ECM (%) 0 44,3 2444 48,8 4161 3312 300 172 12,9 30,7 93,7 96,4 2561 46,3 2770 96 32,8 98,0 Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven takto: Body Možnost snížení emisí (účinnost ECM) 0 až <80 % 80 až <95 % 95 až <98 % 98 až <99,5 % 99,5 až <100 % 1 2 3 4 5 Krok 8: Celkové emise (kg) 4777 2662 Hodnocení ECM jsou tudíž: ECM Barevně natřený plášť Odvzdušňovací PV ventil Na 56 mbar Sluneční štít Parní bilance Zásobník na přechovávání páry Jednotka na regeneraci páry Hodnocení případného snížení emisí 1 1 1 1 1 1 4 IFR s primárním uzávěrem IFR se sekundárním uzávěrem Krok 9: hlediska“: 2 3 Z informací v kapitole 4 a z nejlepšího posudku jsou hodnocení pro „provozní ECM Provozuschopnost Použitelnost Bezpečnost Barevně natřený plášť Odvzdušňovací PV ventil Na 56 mbar Sluneční štít Parní bilance Zásobník na přechovávání páry Jednotka na regeneraci páry IFR s primárním uzávěrem IFR s sekundární uzávěrem 5 3 5 5 3 4 4 4 2 2 5 4 5 5 1 Další vznik odpadu 3 5 4 5 4 3 1 4 5 1 5 1 1 4 5 2 5 4 3 2 5 Krok 10: Údaje o nákladech, aby odpovídaly nebo vylepšily tyto ECM, jsou stanoveny. Náklady pro tento příklad se mění v rozmezí 1000 až 100000 EURO. Krok 11: Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven: Body 5 4 3 2 1 CAPEX (Euro) < 5000 5000 až < 15000 15000 až < 40000 40000 až < 100000 stejný nebo > 100000 Poznámka: Poměrný systém se nepoužívá, pokud se nerozlišují náklady ECM pod 125000 EURO (jestliže je 625 000 EURO rozděleno do 5 kroků). Krok 12: Tabulka celkového hodnocení je uvedená v kroku 15 Krok 13: Údaje o provozních nákladech pro ECM jsou určeny pro desetiletou periodu. OPEX náklady spadají do rozsahu do 20000 EURO. Krok 14: Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven: Body 5 4 3 2 CAPEX (Euro) < 5000 5000 až < 10000 10000 až < 15000 15000 až < 20000 1 stejný nebo > 20000 Krok 15 a 16: Celkové ohodnocení je ukázáno v tabulce 8.27. Krok 17: ECM s nejvyšším celkovým počtem bodů je IFR s primárním uzávěrem. Nicméně IFR s primárním a sekundárním uzávěrem mají velmi podobný počet bodů. Z kroků 5 a 6 je zřejmé, že odhadované emise s tímto druhým ECM jsou 172 kg/rok v porovnání s 4777 kg/rok pro základní případ. Poznámka: to představuje 96,4 % základního případu. Tudíž instalace IFR s primárními a sekundárními uzávěry je uvažována jako počáteční ECM. Když je vyžadováno další snižování emisí, druhé kolo stanovení ECM může být provedeno použitím počátečního ECM instalovaného IFR na volně ventilovaný FRT, kdy oba mají primární a sekundární uzávěr. Když na konci žádné opatření ECM nesplňuje kriteria BAT, měl by být proces znovu spuštěn se změnami základních dat, například snížením skladovaného množství nebo změnou skladovacího způsobu. 8.13.5 Ukázková studie 4; nový FRT Typ zásobníku: Umístění: Nový FRT zásobník s kapacitou 100 kubických metrů ke skladování akrylonitrilu (ACN) Severní Evropa – průměrná roční teplota 10 oC, průměrná roční sluneční radiace 120 W/m2. Podrobnosti: Standardní FRT Kuželová střecha Velikost: průměr 4 m, výška 8 m, kapacita 100 m3 Cykly: průměrně 12 za rok Krok 1: Odhady emisí byly převzaté. V níže uvedeném příkladu byly odhady provedené za použití US EPA Tanks 4 Softwaru.. Základní schránka pro FRT je volně větraný zásobník, natřený středně šedě. a) Emise základního případu = 346 kg/rok Krok 2: Nevyžaduje se, když je to nový zásobník Krok 3: Nevyžaduje se, když je to nový zásobník Krok 4: Zdroje emisí s počtem bodů 3 nebo více jsou uvedeny v tabulce 3.10. ECM ke kontrole těchto emisí jsou znázorněny v zápisu bodů v příloze v tabulce 8.7. ECM uvažované ke kontrole emisí jsou: Změna nátěru zásobníku na bílou - Instalace slunečního štítu nad zásobník Instalace odvzdušňovacího (P/V) ventilu na zásobník Na 56 mbar Instalace IFR s primárním uzávěrem Instalace IFR se sekundárním uzávěrem Efekt těchto ECM může být určen z použití Tanks 4 softwaru. Musí být stanovena účinnost slunečního štítu dovolujícího snižování sluneční záření pro zavedení do metodiky posouzení. Navíc, - Parní bilance Spojení se zásobníkem na přechovávání páry (VHT) Spojení s jednotkou na regeneraci páry (VRU) jsou také určeny jako ECM. Tyto efekty musí být určeny z odhadů emisí, specifikací systémů a nejlepšího inženýrského posudku. Krok 5 a 6: Odhadované výsledky emisí a vypočtené účinnosti snižování emisí jsou uvedeny níže. Případ Základní Základní případ se zásobníkem natřeným barvou změněnou na bílou Základní případ s instalovaným slunečním štítem nad zásobníkem Základní případ s odvzdušňovacím ventilem Základní případ s PV ventilem na 56 mbar Základní případ s IFR s primárním mechanickým obuvnickým uzávěrem Základní případ s primárním mechanickým obuvnickým uzávěrem s okrajem s připevněným sekundárním uzávěrem Základní případ s parní bilancí (předpokládané 80% snížení emisí) Základní případ se zásobníkem na přechovávání páry Základní případ s VRU (předpokládaná účinnost 98 %) Krok 7: Účinnost ECM (%) 0 222 36,0 194 43,8 317 277 8,4 20,1 128 62,9 87 74,8 145 58,1 251 7 48,2 98 Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven takto: Body 1 2 3 4 5 Krok 8: Celkové emise (kg) 346 Hodnocení ECM jsou tudíž: Možnost snížení emisí (účinnost ECM) 0 až <80 % 80 až <95 % 95 až <98 % 98 až <99,5 % 99,5 až 100 % ECM Hodnocení případného snížení emisí 1 1 1 1 1 1 4 1 1 Barevně natřený plášť Odvzdušňovací PV ventil Na 56 mbar Sluneční štít Parní bilance Zásobník na přechovávání páry Jednotka na regeneraci páry IFR s primárním uzávěrem IFR se sekundárním uzávěrem Krok 9: hlediska“: Z informací v kapitole 4 a z nejlepšího posudku jsou hodnocení pro „provozní ECM Barevně natřený plášť Odvzdušňovací PV ventil Na 56 mbar Sluneční štít Parní bilance Zásobník na přechovávání páry Jednotka na regeneraci páry IFR s primárním uzávěrem IFR s sekundární uzávěrem Provozuschopnost 5 3 5 5 3 Použitelnost 4 4 5 2 3 Bezpečnost 5 4 5 5 1 Odpad, atd. 3 5 4 5 4 3 1 4 5 1 5 1 1 4 2 2 5 4 2 2 5 Krok 10: Údaje o nákladech, aby odpovídaly nebo vylepšily tyto ECM, jsou určeny. Náklady pro tento příklad se mění v rozmezí 1000 až 100000 EURO. Krok 11: Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven: Body 5 4 3 2 1 Krok 12: CAPEX (Euro) < 2500 2500 až < 5000 5000 až < 7500 7500 až < 10000 stejný nebo > 10000 Tabulka celkového ohodnocení je uvedena v kroku 15 Krok 13: Údaje o provozních nákladech pro ECM jsou určeny pro desetiletou periodu. OPEX náklady spadají do rozsahu 0 až 10000 EURO. Krok 14: Systém bodového ohodnocení, který by měl být použit, je stanoven: Body 5 4 3 2 1 CAPEX (Euro) < 2500 2500 až < 5000 5000 až < 7500 7500 až < 10000 stejný nebo > 10000 Krok 15 a 16: Celkové ohodnocení je ukázáno v tabulce 8.28. Krok 17: ECM s nejvyšším celkovým počtem bodů je odvzdušňovací PV ventil (na 20 mbar), těsně následovaný na 56 mbar. Z kroku 5 a 6 je zřejmé, že odhadované emise s tímto druhým ECM jsou 277 kg/rok v porovnání s 346 kg/rok pro základní případ. Poznámka, to je 21,1 % nekontrolovaného případu. Výpočet nového zásobníku na 56 mbar je považován za počáteční ECM. Když je vyžadováno další snižování emisí, druhé kolo stanovení ECM může být provedeno použitím počátečního ECM sady PV ventilů instalované na FRT. Když na konci žádné opatření ECM nesplňuje kriteria BAT, měl by být proces znovu spuštěn se změnami základních dat, například snížením skladovaného množství nebo změnou skladovacího způsobu. Technika Přístrojové vybavení Barva pláště/střechy Kupolovitá střecha Primární uzávěr – mechanický obuvnický Primární uzávěr – kapalinový (LM) LM Primární + sekundární uzávěr Plovák destilační jámy Destilační jáma Vložky podpěry střechy Možnost snížení emisí Provozuschopnost Použitelnost Bezpečnost A B C D 1 1 4 5 5 2 5 4 2 5 5 1 5 3 4 O=A* (B+C+D+E) 20 17 36 2 5 5 4 5 3 5 5 4 4 4 5 1 1 1 2 4 5 5 5 5 Tabulka 8.23: Ukázková studie 1 - Počáteční ECM hodnocení Odpad, energie, křížové vlivy Body CAPEX (retro) Body OPEX Finanční body RETRO Celkové body RETRO F H Cr=F*H OS=O*Cr 4 3 1 3 5 3 12 15 3 240 255 108 38 3 4 12 456 5 57 3 4 12 684 4 5 72 3 4 12 864 4 4 4 5 5 5 16 18 19 5 5 5 4 4 5 20 20 25 320 360 475 Provozní body Technika Počáteční ECM+ barva pláště/ střechy Počáteční ECM+kopule Počáteční ECM+ plovák destilační jámy Počáteční ECM+ Destilační jáma Počáteční ECM+ Vložky podpěry střechy Dodatečná možnost snížení emisí Provozuschopnost Použitelnost Bezpečnost Odpad, energie, křížové vlivy Provozní body Body CAPEX (retro) Body OPEX Finanční body RETRO Celkové body RETRO A B C D E O=A* (B+C+D+E) F H Cr=F*H OS=O*Cr 1 5 4 5 3 17 3 5 15 255 4 2 2 1 4 36 1 3 3 108 2 2 5 4 5 32 5 4 20 640 3 4 5 4 5 54 5 4 20 1080 1 5 5 4 5 19 5 5 25 475 Tabulka 8.24: Ukázková studie 1 – Druhé kolo ECM hodnocení Technika Barevně natřený plášť PV ventil Na56 mbar Parní bilance Zásobník na přechovávání páry Jednotka na regeneraci páry IFR s primárním uzávěrem IFR se sekundárním uzávěrem Možnost snížení emisí Provozuschopnost Použitelnost Bezpečnost Odpad, energie, křížové vlivy A B C D E 1 1 1 1 5 3 5 3 4 3 1 2 5 4 5 1 3 5 4 4 O=A* (B+C+D+E) 17 15 15 10 1 3 5 4 5 4 4 1 4 5 5 1 2 4 4 4 2 Tabulka 8.25: Ukázková studie 2 – Počáteční ECM hodnocení Body CAPEX (nový) Body OPEX Finanční body NOVÝ Celkové body NOVÝ F H Cn=F*H OS=O*Cn 5 3 4 3 5 5 5 5 25 15 20 15 425 225 300 150 17 2 3 6 102 1 5 32 64 1 3 1 5 1 15 32 960 5 60 3 5 15 900 Provozní body Technika Barevně natřený plášť PV ventil Na 56 mbar Zásobník na přechovávání páry Jednotka na regeneraci páry IFR s primárním uzávěrem IFR se sekundárním uzávěrem Možnost snížení emisí Provozuschopnost Použitelnost Bezpečnost Odpad, energie, křížové vlivy A B C D E 2 1 1 5 3 5 4 3 1 5 4 5 3 5 4 O=A* (B+C+D+E) 34 15 15 5 3 5 4 5 4 3 1 4 5 5 1 2 3 4 4 2 Tabulka 8.26: Ukázková studie 2a – Počáteční ECM hodnocení Body CAPEX (nový) Body OPEX Finanční body NOVÝ Celkové body NOVÝ F H Cn=F*H OS=O*Cn 5 3 4 5 5 5 25 15 20 850 225 300 85 2 3 6 510 1 5 32 48 1 3 1 5 1 15 32 720 5 45 3 5 15 675 Provozní body Technika Barevně natřený plášť Odvzdušňovací PV ventil Na 56 mbar Sluneční štít Parní bilance Zásobník na přechovávání páry Jednotka na regeneraci páry IFR s primárním uzávěrem IFR se sekundárním uzávěrem Možnost snížení emisí Provozuschopnost Použitelnost Bezpečnost Odpad, energie, křížové vlivy A B C D E 1 1 1 1 2 5 3 5 5 3 4 4 4 2 2 5 4 5 5 1 3 5 4 5 4 O=A* (B+C+D+E) 17 16 18 17 20 1 3 1 4 5 4 2 1 4 5 5 1 2 3 4 3 2 Tabulka 8.27: Ukázková studie 3 – Počáteční ECM odhad Body CAPEX (nový) Body OPEX Finanční body NOVÝ Celkové body NOVÝ F H Cn=F*H OS=O*Cn 5 5 5 4 3 5 5 5 5 5 25 25 25 20 15 425 400 450 340 300 13 2 3 6 78 1 5 32 32 1 4 1 5 1 20 32 640 5 42 3 5 15 630 Provozní body Technika Barevně natřený plášť Odvzdušňovací PV ventil Na 56 mbar Sluneční štít Parní bilance Zásobník na přechovávání páry Jednotka na regeneraci páry IFR s primárním uzávěrem IFR se sekundárním uzávěrem Možnost snížení emisí Provozuschopnost Použitelnost Bezpečnost Odpad, energie, křížové vlivy A B C D E 1 1 1 1 1 5 3 5 5 3 4 4 5 2 3 5 4 5 5 1 3 5 4 5 4 O=A* (B+C+D+E) 17 16 19 17 11 1 3 1 4 5 4 1 1 4 5 2 1 2 1 4 2 2 Tabulka 8.27: Ukázková studie 4 – Počáteční ECM odhad Body CAPEX (nový) Body OPEX Finanční body NOVÝ Celkové body NOVÝ F H Cn=F*H OS=O*Cn 4 5 4 4 3 5 5 5 5 5 20 25 20 20 15 340 400 380 340 165 13 2 4 8 104 1 5 32 13 1 3 1 5 1 15 32 195 5 13 3 5 15 195 Provozní body 8.14 ECM zápis bodů pro skladování pevných látek • Možnost snižování emisí TZL ++ + 0 • velmi vysoká nebo prakticky úplná prevence difúzních emisí zřetelné snižování difúzních emisí bezvýznamné nebo částečně dosažitelné snižování difúzních emisí Spotřeba energie + 0 - nízká spotřeba energie běžná spotřeba energie nebo pokud nejsou dostupná spolehlivá data vysoká spotřeba energie • Křížové vlivy (Například dodatečný vliv na koloběh vody v přírodě nebo na podzemní a povrchové vody, nárůst produkce odpadů, zvyšující se vliv hluku.) + 0 • Potřebné investice + nd - • snižování emisí TZL bez křížového vlivu žádný významný vliv nebo pokud nejsou dostupná spolehlivá data křížový vliv požadavek na nízké investice nejsou k dispozici požadovaná data požadavek na vysoké investice Provozní náklady + nd - nízké nejsou k dispozici požadovaná data vysoké provozní náklady Tabulka 8.29: ECM bodový zápis pro skladování pevných látek [17, UBA, 2001] Všeobecný komentář: [15, InfoMil, 2001] S1 = vysoce citlivé k sesuvu, nesmáčivé S2 = vysoce citlivé k sesuvu, smáčivé S3 = středně citlivé k sesuvu, nesmáčivé S4 = středně citlivé k sesuvu, smáčivé S5 = vůbec nebo velmi slabě citlivé k sesuvu Významné množství materiálu a příslušející prašnost Obilniny • pšenice: S3 • žito: S3 • kukuřice: S3 Významné množství materiálu a příslušející prašnost Hnědé uhlí: S4 Černé uhlí: S4 Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) ECM Možnost snížení emisí TZL Použitá energie Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady 6.4b Silo ++ 0 0 nd nd Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) ECM Možnost snížení emisí TZL Použitá energie Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady 1.1/1.3/1.4/3.1/3.5 Otevřené skladování se zkrápěcím zařízením případné ochranné zdi proti větru + 0 0 + nd Otevřené skladování se zkrápěcím zařízením, případné ochranné zdi proti větru *) + 0 0 + nd Uzavřené skladování ++ 0 0 - - Velkokapacitní silo ++ 0 0 - - 1.1/1.3/1.4/3.1/3.5 Křížové reference Křížové reference *) Poznámka: je doporučeno pro bezpečnost (zápalnost) a jakostní důvody při dlouhodobém skladování uhlí, zhutněného v mnoha vrstvách. U kvalitních skladišť uhlí (velikost částeček<10 nm), je běžná praxe používat vrstvy štěrku, hlíny nebo jiných materiálů nebo je přikrýt nepromokavou plachtou nebo kropit materiál pojidlem. Příslušné IPPC Významné množství Možnost činnosti (číslo Použitá Křížový Investiční Provozní Křížové ECM materiálu a příslušející snížení emisí dodatku ve směrnici energie vliv náklady náklady reference prašnost TZL IPPC) Koks: S1-S4 1.1/1.3/2.1/2.2/2.4/2.5a Uzavřené skladování + 0 0 nd nd S3-S4 Otevřené skladování + 0 nd nd Významné množství materiálu a příslušející prašnost Železné rudy a koncentráty • pelety: S5 • neporušená ruda: S5 • rudný prach: S4-S5 Měděné rudy a koncentráty: S4 Různé neželezné rudy a koncentráty: S2-S5 Významné množství materiálu a příslušející prašnost Sádra: S4 Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) ECM Možnost snížení emisí TZL Použitá energie Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady 2.1/2.2 Otevřené skladování s rozprašovacími systémy, případné ochranné zdi proti větru + 0 0 + + 2.5a Uzavřené skladování ++ + + nd nd 0 + 0 nd nd 2.5a/2.5b Otevřené skladování a rozprašování s vápencovou suspenzí Uzavřené skladování v halách ++ + + nd nd ECM Možnost snížení emisí TZL Použitá energie Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady Velkokapacitní silo ++ + + - nd Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) 1.1/3.1/3.3/3.5/4.3 Křížové reference Křížové reference Zásobník Otevřené skladování Pod přístřeškem/pod střechou Významné množství materiálu a příslušející prašnost Průmyslové hnojivo: S1-S3 Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) 4.3 ECM ++ + + + + 0 nd + + + ++ 0 + - nd Možnost snížení emisí prachu Použitá energie Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady Křížové reference 8.15 ECM bodový zápis pro manipulaci s pevnými látkami • Možnost snižování emisí TZL ++ + 0 • velmi vysoká nebo prakticky úplná prevence difúzních emisí zřetelné snižování difúzních emisí bezvýznamné nebo částečně dosažitelné snižování difúzních emisí Spotřeba energie + 0 - nízká spotřeba energie běžná spotřeba energie nebo pokud nejsou dostupná spolehlivá data vysoká spotřeba energie • Křížové vlivy (Například dodatečný vliv na koloběh vody v přírodě nebo na podzemní a povrchové vody, nárůst produkce odpadů, zvyšující se vliv hluku.) + 0 • Potřebné investice + nd - • snižování emisí TZL bez křížového vlivu žádný významný vliv nebo pokud nejsou dostupná spolehlivá data křížový vliv požadavek na nízké investice nejsou k dispozici požadovaná data požadavek na vysoké investice Provozní náklady + nd - nízké nejsou k dispozici požadovaná data vysoké provozní náklady Tabulka 8.30: ECM bodový zápis pro manipulaci s pevnými látkami [17, UBA, 2001] Všeobecný komentář: [15, InfoMil, 2001] S1 = vysoce citlivé k sesuvu, nesmáčivé S2 = vysoce citlivé k sesuvu, smáčivé S3 = středně citlivé k sesuvu, nesmáčivé S4 = středně citlivé k sesuvu, smáčivé S5 = vůbec nebo velmi slabě citlivé k sesuvu Významné množství materiálu a příslušející prašnost Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) Obilí • • • pšenice: S3 žito: S3 kukuřice: S3 6.4b Možnost snížení emisí TZL Použitá energie Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady Svislé roury s automatickým výškovým uspořádáním a nakládací hlavou ++ + 0 nd nd Vypouštěcí trubka s výškovým uspořádáním a prachovým krytem + + 0 nd nd Vypouštěcí trubka s uzavřeným kónusem a hladinovým senzorem ++ + 0 nd nd Kaskádovitá skluzavka Drapáky se snížením emisí Podtlaková násypka ++ + ++ + 0 - 0 0 0 nd + - nd nd - Uzavřené podtlakové skluzavky ++ - + - - Šnekový dopravník Řetězový dopravník Zcela uzavřený pásový dopravník ++ + ++ 0 0 0 0 0 nd nd + nd nd ECM Významné množství materiálu a příslušející prašnost Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) ECM Svislé roury s výškovým uspořádáním bez nakládací hlavy Černé uhlí: S4 Hnědé uhlí: S4 Kaskádovitá skluzavka Drapáky se snížením emisí Prachová násypka *) Korečkový dopravník 1.1/1.3/1.4/3.1/3.5 Šnekový dopravník Otevřené pásové dopravníky, obehnané postranními ochranami proti větru Uzavřený dopravní pás Trubkový pásový dopravník Rozprašovací systémy pro body pásového dopravníku Otevřený dopravní pás s vodním rozprašováním pro body pásového dopravníku Otevřený dopravní pás s podtlakovými body pásového 1.1/1.3/1.4/3.1/3.5 dopravníku Pneumatický dopravník **) Vodní trysky/jemné rozprášení u bodů pásového dopravníku Rozprašování vodou a tenzidy u bodů pásového dopravníku ***) Možnost snížení emisí TZL Použitá energie Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady + 0 0 + + ++ + ++ + ++ + 0 0 + - 0 0 0 0 0 + + - nd nd + + + 0 0 + + ++ ++ 0 0 0 0 nd nd ++ 0 + nd + ++ 0 0 nd nd + - 0 nd nd ++ - 0 - + ++ + + nd + ++ + - nd - Významné množství materiálu a příslušející prašnost Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) ECM Možnost snížení emisí TZL Použitá energie Drapáky se snížením emisí + Prachová násypka *) ++ Otevřený pásový dopravník, Koks: S1-S4 1.1/1.3/2.1/2.2/2.4/2.5a obehnaný postranní ochranou proti + větru Uzavřený dopravní pás ++ *) Poznámka: odlučování prachu znamená násypku s vysokými příčnými stěnami a obvykle s prachovými filtry Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady 0 0 0 0 + + nd nd 0 0 nd nd 0 0 - nd Významné množství materiálu a příslušející prašnost Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) ECM Svislé roury s výškovým uspořádáním bez nakládací hlavy Železné rudy a koncentráty Možnost snížení emisí TZL Použitá energie Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady + + 0 nd + Drapáky se snížením emisí + 0 0 + Prachová násypka *) ++ 0 0 + Korečkový dopravník ++ + 0 2.1/2.2 • pelety: S4 Otevřené pásové dopravníky, • neporušená ruda: S4 zabudované s postranními ochranami + 0 0 + • rudný prach: S4 proti větru Vodní trysky, případné s aditivy ve vhodných bodech pásového ++ + 0 nd dopravníku Drapáky s optimalizovanými + 0 0 + emisemi Měděné rudy a 2.5a koncentráty: S4 Prachová násypka *) ++ 0 0 nd Uzavřený pásový dopravník ++ 0 0 nd Drapáky se snížením emisí + 0 0 + Prachová násypka *) ++ 0 0 + Různé neželezné rudy a 2.5a/2.5b koncentráty: S2-S4 Uzavřený pásový dopravník ++ 0 0 nd Rozprašování s tenzidy ++ + nd *) Poznámka: odlučování prachu znamená násypku s vysokými příčnými stěnami a obvykle s prachovými filtry. Není nezbytné je používat při manipulaci s železnými peletami, protože je zde nepatrná tvorba prachu. nd nd + + + nd nd nd nd nd nd nd Významné množství materiálu a příslušející prašnost Sádra: S4 Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) 1.1/3.1/3.5/4.3 Možnost snížení emisí TZL Použitá energie Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady ++ + + - nd ++ - 0 nd - ++ - + + - ++ - + + - ++ ++ 0 + + 0 nd - + nd Svislé roury s výškovým uspořádáním a prachovým krytem + + 0 nd nd Svislé roury s uzavřeným kónusem a hladinovým senzorem ++ - 0 nd - ECM Drapáky s optimalizovanými emisemi Násypka se sníženými emisemi, ne podtlaková Šnekový dopravník Pneumatické pásové dopravníkové systémy Trubkový pásový dopravník Kaskádová skluzavka Korečkový dopravník Významné množství materiálu a příslušející prašnost Průmyslové hnojivo: S1S3 Příslušné IPPC činnosti (číslo dodatku ve směrnici IPPC) 4.3 Možnost snížení emisí TZL Použitá energie Křížový vliv Investiční náklady Provozní náklady + 0 0 + nd ++ + 0 + + - - 0 + nd ++ - 0 + - ++ ++ 0 + + 0 nd - + nd Svislé roury s výškovým uspořádáním a prachovým krytem + + 0 nd nd Svislé roury s uzavřeným kónusem a hladinovým senzorem ++ + 0 nd nd ECM Drapáky s optimalizovanými emisemi Násypka se sníženými emisemi, ne podtlaková Šnekový dopravník Pneumatické pásové dopravníkové systémy Trubkový pásový dopravník Kaskádová skluzavka Korečkový dopravník 8.16 charakteristiky protipožárních systémů Zdroj: [8, CPR, 1991] 1) Automatické požární zkrápěcí zařízení: • • • • • • • 2) Automatické zaplavovací zařízení • • • • • • 3) Měla by být použita některá detekční metoda Jako hasící prostředek může být použita voda nebo pěna (střední nebo těžká) Maximální skladovací plocha podlahy 2500 m2 Systém nevyžaduje žádné speciální konstrukční opatření Když je aktivován hasící systém, bude zkrápěna celá sekce (počet a velikost záleží na návrhu; kropená oblast je stanovena velikostí sekce nebo dělící stěny Pokud jsou skladovány (vysoce) hořlavé kapaliny, může být jako hasící prostředek použita pouze pěna Automatické plynové požární sprchové zařízení: • • • • • 4) Nepřetržité zjišťování teploty Jako hasící prostředek může být použita voda nebo pěna Maximální skladovací plocha podlahy 2500 m2 Systém nevyžaduje žádné speciální konstrukční opatření Když je aktivován hasící systém, bude zkrápěna pouze oblast pod označeným rozprašovacími hlavami Není povoleno používat kouřové systémy a systémy pro odvádění tepla Pokud jsou skladovány (vysoce) hořlavé kapaliny, může být jako hasící prostředek použita pouze pěna • • • • • Měla by být použita některá detekční metoda Jako hasící prostředek se používá CO2 Maximální použitá skladovací plocha podlahy 600 m2 Zdi, dveře a stropy skladovací místnosti jsou kompletně ohnivzdorné po dobu 30 minut Není povoleno používat kouřové systémy a systémy pro odvádění tepla Místní požární jednotka se suchým zaplavovacím zařízením Používá se rychlá detekční metoda (ne tepelná detekce). V případě požáru se musí uskutečnit detekce také v místnostech sousedících se skladovací místností (alternativy pro požární detekci mohou být formulovány v technickém/organizačním plánu a potřebují být stanoveny příslušnými orgány) Jako hasící prostředek může být použita voda nebo pěna Maximální skladovací plocha podlahy 500 m2 Skladovací místnost je kompletně ohnivzdorná po dobu 60 minut. Jestliže místní požární jednotka dokáže, že může být rozmístěna během 6 minut, pro stávající skladovací místnost postačí struktura odolávající ohni 30 minut. Skladovací místnost se rozděluje do sekcí ne větších než 100 m2. Sekce jsou odděleny zdmi s odolností vůči ohni minimálně 30 minut nebo uličkou nejméně 3,5 metru širokou • 5) Pokud jsou skladovány (vysoce) hořlavé kapaliny, může být jako hasící prostředek použita pouze pěna Automatický hi-ex systém • • • • • • 6) Měla by být použita rychlá detekční metoda (ne tepelná detekce) Jako hasící prostředek se používá lehká pěna s expanzním faktorem mezi 500 a 1000 Maximální skladovací plocha podlahy skladovací místnosti je 1500 m2 Dveře, zdi a stropy skladovací místnosti jsou kompletně ohnivzdorné po dobu 30 minut Když je aktivován hasící systém, měla by být celá místnost kompletně naplněna pěnou Je vyžadováno používat kouřové systémy a systémy pro odvádění tepla Podniková požární jednotka s ručně řízeným zaplavovacím zařízením • • • • • • 7) Měla by být použita rychlá detekční metoda (ne tepelná detekce) Jako hasící prostředek může být použita voda nebo pěna (střední nebo těžká) Maximální skladovací plocha podlahy skladovací místnosti je 2500 m2 Dveře, zdi a stropy skladovací místnosti jsou kompletně ohnivzdorné po dobu 30 minut Když je aktivován hasící systém, všechny sekce budou skrápěny Pokud jsou skladovány (vysoce) hořlavé kapaliny, může být jako hasící prostředek použita pouze pěna Podniková požární jednotka se suchým zaplavovacím zařízením • • • • • • 8) Měla by být použita rychlá detekční metoda (ne tepelná detekce) Jako hasící prostředek může být použita voda nebo pěna (střední nebo těžká) Maximální skladovací plocha podlahy skladovací místnosti je 2500 m2 Dveře, zdi a stropy skladovací místnosti jsou kompletně ohnivzdorné po dobu 30 minut Když je aktivován hasící systém, všechny sekce budou skrápěny Pokud jsou skladovány (vysoce) hořlavé kapaliny, může být jako hasící prostředek použita pouze pěna Podniková požární jednotka zasahující in situ (vnitřní útok) • • • • • • • Měla by být použita rychlá detekční metoda (ne tepelná detekce) Jako hasící prostředek může být použita voda nebo pěna (střední nebo těžká) Maximální skladovací plocha podlahy skladovací místnosti je 1500 m2 Skladovací místnost je rozdělena do sekcí ne větších než 300 m2 Skladovací místnost je kompletně ohnivzdorná po dobu 60 minut; pro existující skladovací místnosti postačí konstrukce s odolností vůči ohni 30 minut. Je vyžadováno používat kouřové systémy a systémy pro odvádění tepla Pokud jsou skladovány (vysoce) hořlavé kapaliny, může být jako hasící prostředek použita pouze pěna 8.17 Vzdálenosti pro skladování plynových tlakových lahví Vzdálenost Skupina 1°, a) Skupina 1°, b) Skupina 1°, c) Skupina 2°, a) Skupina 2°, b) Skupina 1° a - 0 5 0 5 Skupina 1° b 0 - 5 0 5 Skupina 1° c 5 5 - 5 5 0 Skupina 2° a Skupina 2° b Skupina 3° a Skupina 3° b Skupina 4° Vzdálenost hranic K budovám bez otevřeného ohně Skladování hořlavých látek Skladování kapalin s bodem vzplanutí >55 OC Skladování hořlavých kapalin s bodem vzplanutí <55 OC Skladování hořlavých kapalin Zásobník zkapalněného kyslíku Zásobník zkapalněného dusíku nebo argonu Zásobník zkapalněného vodíku 0 5 1) 5 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 0 1) 3 2) 5 3) 7,5 1) 3 2) 5 3) 7,5 Skupina 3°, b) 1) 5 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 0 0 Skupina 4° 0 - Skupina 3°, a) 1) 5 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 0 0 0 0 - 0 0 0 0 0 - 0 0 0 0 0 - 0 0 0 0 5 1) 5 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 0 5 5 1) 5 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 0 7,5 7,5 7,5 7,5 2 7,5 2 5 7,5 7,5 7,5 5 7,5 2 5 5 5 2 5 5 5 2 5 5 5 2 5 5 5 2 7,5 7,5 7,5 2 7,5 7,5 7,5 2 2 2 2 0 0 0 0 0 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 7,5 7,5 7,5 2 1) 5 2) 7,5 3) 7,5 2 1) 5 2) 7,5 3) 7,5 1) 5 2) 7,5 3) 7,5 2 1) 5 2) 7,5 3) 7,5 1) 5 2) 7,5 3) 7,5 2 1) 5 2) 7,5 3) 7,5 Poznámka: Vzdálenosti zmiňované pod 1) jsou minimální vzdálenosti pro maximální skladovací kapacitu 1000 l. Vzdálenosti zmiňované pod 2) jsou minimální vzdálenosti pro skladovací kapacitu mezi 1000 a 5000 l. Vzdálenosti zmiňované pod 3) jsou minimální vzdálenosti pro skladovací kapacitu větší než 5000 l. Tyto skladovací kapacity jsou vztaženy ke skupině daných plynů a ne k celé skladovací kapacitě. Tabulka 8.31: Vzdálenosti pro uzavřené skladování plynových tlakových lahví [45, Vlaanderen,] 0 0 Vzdálenost Skupina 1°, a) Skupina 1°, b) Skupina 1°, c) Skupina 2°, a) Skupina 2°, b) Skupina 1° a - 0 5 0 5 Skupina 1° b 0 - 5 0 5 Skupina 1° c 5 5 - 5 5 0 Skupina 2° a Skupina 2° b Skupina 3° a Skupina 3° b Skupina 4° Vzdálenost hranic K budovám bez otevřeného ohně 0 5 1) 2 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 0 1) 3 2) 5 3) 7,5 1) 3 2) 5 3) 7,5 Skupina 3°, b) 1) 5 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 0 0 Skupina 4° 0 - Skupina 3°, a) 1) 2 2) 5 3) 7,5 1) 2 2) 5 3) 7,5 1) 2 2) 5 3) 7,5 0 0 0 0 - 0 0 0 0 0 - 0 0 0 0 0 - 0 0 0 0 5 1) 2 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 0 5 5 1) 2 2) 5 3) 7,5 1) 5 2) 5 3) 7,5 0 7,5 7,5 7,5 7,5 2 7,5 2 5 7,5 7,5 7,5 5 7,5 2 Skladování 5 5 5 2 5 5 5 hořlavých látek Skladování kapalin s bodem vzplanutí 5 5 5 2 5 5 5 >55 OC Skladování hořlavých kapalin 7,5 7,5 7,5 2 7,5 7,5 7,5 s bodem vzplanutí O <55 C Skladování 2 2 2 0 0 0 0 hořlavých kapalin 1) 5 1) 5 1) 5 Zásobník zkapalněného 2 2 2 2 2) 7,5 2) 7,5 2) 7,5 kyslíku 3) 7,5 3) 7,5 3) 7,5 Zásobník zkapalněného 2 2 2 2 2 2 2 dusíku nebo argonu 1) 5 1) 5 1) 5 Zásobník zkapalněného 2 7,5 7,5 7,5 2) 7,5 2) 7,5 2) 7,5 vodíku 3) 7,5 3) 7,5 3) 7,5 Poznámka: Vzdálenosti zmiňované pod 1) jsou minimální vzdálenosti pro maximální skladovací kapacitu 1000 l. Vzdálenosti zmiňované pod 2) jsou minimální vzdálenosti pro skladovací kapacitu mezi 1000 a 5000 l. Vzdálenosti zmiňované pod 3) jsou minimální vzdálenosti pro skladovací kapacitu větší než 5000 l. Tyto skladovací kapacity jsou vztaženy ke skupině daných plynů a ne k celé skladovací kapacitě. Tabulka 8.32: Vzdálenosti pro otevřené skladování plynových tlakových lahví [45, Vlaanderen] 0 0 2 2 2 0 2 2 2 8.18 Příklady použitých vzdáleností pro skladování hořlavých kapalin v zásobnících K1, K2 a ropa Zásobníky s pohyblivou střechou Zásobníky s pevnou střechou 10 - 40 Skladovací kapacita v 1000 m3 10 - 40 41 - 60 61 - 80 81 - 100 101 - 180 181 - 240 Bloková kapacita versus % % % % % % % skladovací kapacita 1 zásobník 100 100 100 100 100 100 100 2 zásobníky 80 80 80 80 80 80 80 3 zásobníky 70 80 80 80 80 80 70 4 zásobníky nebo více 60 80 80 80 80 80 70 Kontrola ohrazení: kapacita největšího zásobníku + 10 % všech ostatních zásobníků ve stejném ohrazení. Maximálně 4 zásobníky s celkovou kapacitou 60000 m3 nebo jeden zásobník s kapacitou větší než 60000 m3 (pohyblivá střecha) v jednom ohrazení. Minimální vzdálenost od zásobníku k patě ohrazení nebo zdi: 2m 2,5 m 3m 4m 5m 6m 2m Minimální vzdálenost od zásobníku k jiným K1 nebo K2 zásobníkům s oddělenou kontrolou 1 1 1 1 1 1 1 /2 D /2 D /2 D /2 D /2 D /2 D /2 D 6m 10 m 15 m 17,5 m 20 m 25 m 6m Minimální vzdálenost od zásobníku v rámci stejné kontroly: 1/2 D, minimálně 6 m K3 Minimální vzdálenost zásobníku K3 od jiného K3 zásobníku se stejnou kontrolou: 1/3D Minimální vzdálenost zásobníku K3 od jiného K3 zásobníku s oddělenou kontrolou: 1/4D nebo 3-13 m Poznámka: K0: toto je kategorie hořlavých kapalin s tlakem par při 37,8 oC a 1 bar nebo více K1: toto je kategorie hořlavých kapalin, jenž nepatří do K0, s bodem vzplanutí (určeným s Abel-Penského přístrojem) při 1 baru, pod 21 oC K2: toto je kategorie hořlavých kapalin s bodem vzplanutí (určeným s Abel-Penského přístrojem) při 1 baru, pod 55 oC, ale ne pod 21 oC K3: toto je kategorie hořlavých kapalin s bodem vzplanutí (určeným s Abel-Penského přístrojem) při 1 baru, 55 oC nebo vyšší, ale ne nad 100 oC Tabulka 8.33: Vzdálenosti pro nadzemní skladování K1, K2, K3 a nafty aplikovaný V Nizozemí [3, CPR, 1984] Faktor Mezi sousedícími zásobníky s pevnou střechou Mezi sousedícími zásobníky s pohyblivou střechou Mezi zásobníkem s pohyblivou střechou a zásobníkem s pevnou střechou Mezi skupinou malých zásobníků a nějakým zásobníkem mimo skupinu Mezi zásobníkem a místními hranicemi, označenými jako bezpečná oblast, výrobní oblast nebo pevný zdroj zapalování Minimum dělení některé části zásobníku Rovný až menší z následující: průměr menšího zásobníku poloměr velkého zásobníku 15 m, ale ne méně než 10 m 10 m pro zásobníky až do a včetně průměru 45 m 15 m pro zásobníky s průměrem nad 45 m Vzdálenost je dána velikostí většího zásobníku Rovný až menší z následující: průměr menšího zásobníku poloměr většího zásobníku 15 m, ale ne méně než 10 m 15 m 15 m Tabulka 8.34: Vzdálenosti pro nadzemní skladování hořlavých kapalin ve “velkých” zásobnících použitých ve Velké Británie [37, HSE, 1998] 8.19 Typický kontrolní list pro projekt zásobníku na skladování výrobků v chemickém výrobním závodě Fyzikální vlastnosti primárního zájmu • Při okolních podmínkách • Obvyklý bod varu • Bod tuhnutí • Tlak par při okolních podmínkách • Stav při podmínkách skladování • Případné podmínky skladování • Speciální případy ohřevu… Hygroskopické vlastnosti • - - plyn/kapalina/pevná látka o C o C kPa plyn/kapalina/pevná látka/případné změny stavu tlak: atmosférický/jiný teplota: okolní/jiná například potřeba chlazení, - potřeba prevence kontaktu s vlhkostí - Nebezpečné vlastnosti primárního zájmu • Hořlavost meze výbušnosti/bod vzplanutí • Chemická stabilita potřeba přídavku stabilizátorů efekt teploty • Soulad s obvyklými činidly vzduch/voda/obvyklé konstrukční materiály • Korozivita materiály, kterým je třeba se vyhnout/doporučené materiály při teplotě skladování • Akutní toxicita pro člověka pro člověka-adekvátní dostačující údaje (například MAC hodnoty) • Dlouhodobá toxicita pro člověka pro člověka-adekvátní dostačující údaje (například MAC hodnoty) Hlediska kvality výrobku • Je skladování • • • vyhrazené multi výrobky/s nebo bez neslučitelnosti Význam vedlejšího speciálního výrobku- když je přítomen ve skladování když se vrací z přepravy Nebezpečí znečištění výrobku běžným sběrným ventilačním systémem přenosnými nádobami přenosem mezi různými linkami Spotřeba speciálních operací filtrace, odvodňování neočekávaných vedlejších produktů, míchání atd. Zásoby (komerční aspekty) • Celkové zásoby • Počet zásobníků První výběr skladovacího způsobu • V některém případě - - v objemu, ve hmotnosti, v týdenních produkcích, ročních obratech jak zvládnout legislativní prohlídky - provozní tlak/teplota konstrukční materiály • • Nevhodný skladovací případ Skladovací modely, které by měly být uváženy - objem jednotky celkový objem seznam/hlavní důvody - seznam/hlavní důvody Otázky životního prostředí pro každý skladovací případ • Povrchová voda • Podzemní voda • Odpady Analýza aplikovatelnosti ECM na každý skladovací případ • Předcházení znečištění ovzduší doporučena kombinace ECM • Předcházení znečištění povrchových vod doporučena kombinace ECM • Předcházení znečištění podzemních vod doporučena kombinace ECM • Předcházení tvorbě odpadu doporučena kombinace ECM • Neslučitelnosti mezi kombinacemi • Aspekty křížových vlivů • Ekonomické aspekty Uvažovaná uspokojivá řešení • Průmyslová zkušenost • Shoda s předpisem • Náklad - se stejným/lehce rozličným výrobkem Výběr řešení Vylepšení návrhu pro vypořádání se s jinými nebezpečnými vlastnostmi, pokud je koncové řešení relevantní • Návrh • Environmentální profily • Náklad 8.20 Účinnost EFRT v závislosti na počtu plnících cyklů za rok a zásobníku [185, UBAGermany, 2004] 8.21 Účinnost EFRT v závislosti na četnosti obratu za rok a průměru zásobníku na ropu a benzín [185, UBAGermany, 2004] 8.22 Účinnost různých typů těsnění plovoucích střech [185, UBAGermany, 2004] 8.23 Účinnost IFRT v závislosti na počtu plnících cyklů za rok a na průměru zásobníku [185, UBAGermany, 2004]