T. Windischová-Historie tělesné kultury
Transkript
T. Windischová-Historie tělesné kultury
HISTORIE TĚLESNÉ KULTURY (KSK/KHITK ) Vážení studenti, cílem předloženého e-learninkového textu je seznámit Vás se základními informacemi, zabývajícími se historickým pohledem na tělesnou kulturu. E-learninkový text je určen pro předmět „Historie tělesné kultury“ (KSK/KHITK ). Získáte vědomosti z oblasti historického vývoje tělesné kultury od nejstarších civilizací po současnost. Budete upozorněni na přelomová historická data, základní mezníky v tělesné kultuře a vývoj filozofických myšlenek, které ovlivnily tělesnou kulturu v průběhu století až po současnost. Světové dějiny tělesné kultury Tělesná cvičení v počátcích lidské civilizace Již v dávné minulosti byl člověk nedílnou součástí přírody. K postupné kultivaci člověka docházelo pomocí her ve spojení s prací a rozvíjejícími se náboženskými představami. Tělesná cvičení už od pradávna hrála důležitou úlohu v životě společnosti. Dříve byla tělesná cvičení důležitá k zachování existence. Hlavním problémem bylo přežít, udržet rod. Proto nejvíce času musel člověk věnovat shánění potravy. Rozhodujícím činitelem, umožňujícím primitivnímu člověku přežít, byla schopnost myslet. Člověk v boji o přežití musel mobilizovat veškeré své fyzické a duševní síly, což znamenalo, že začal zdokonalovat své zbraně, které mu usnadňovaly lov (př. vor, loď, sněžnice pro snadnější chůzi ve sněhu). S vlivem rostoucího duševního vývoje člověka se stává tělesná kultura součástí životního stylu člověka. Stává se určitou filozofií. Od sběru potravy člověk postupně přecházel k aktivním formám obživy, jako je lov, ochočení prvních zvířat, k pastevectví a nakonec k zemědělství. Základem byly přirozené pohyby jako, chůze, běh, skoky, překonávání překážek, plavání a později již kultivované pohyby se zbraní, jízda na lodi a na koni. Chlapci měli jako budoucí lovci a válečníci procházet intenzivnější a později i specializovanější výchovou než dívky. Již malé dítě se muselo aktivně podílet na obživě. V době pohlavního dozrávání prokazovali fyzickou zdatnost díky tzv. iniciačních slavností (zkoušek z dospělosti). Z počátku se na výchově dětí podíleli prakticky všichni dospělí, později především nejzkušenější členové rodu. Výchova dostávala řád a systém, diferenciovala se (vznikala výchovná zařízení). Tělesná kultura se rozvíjela s rostoucí vzdělaností lidstva. Lepší fyzická zdatnost, dokonalejší zbraně a specializovaná příprava umožnily, aby lidé lépe využili volný čas, který pak mohli věnovat tělesné a duševní relaxaci. Volný čas tvořili slavnosti, při kterých se tančilo a hrálo. V raném období mělo vše, tedy i účast na slavnostech výrazně užitkový charakter (práce, boj, lov, účast na slavnostech). Ve velké míře se tělesná cvičení objevovala při náboženských obřadech (kult plodnosti, kult zemřelých, kult krve atd.). Také vznikaly různé rituály, ve kterých hrála fyzická zdatnost a dovednost důležitou roli (rituální tanec, běh zápas, lov). Skupinový charakter podporoval závodivé měření sil, což vedlo k dalšímu rozvoji řady dovedností a kultů, a to vše vyústilo ke vzniku soutěží, např. panhelénských her. Historie tělesné kultury je nedílnou součástí lidstva jako každá jiná kultura, která je vytvořena lidmi v procesu jejího historického vývoje. Je to věda o zákonitostech vzniku a vývoji idejí, organizačních forem, prostředků a metod TV. Pohyb dělíme na: Existenční (na přežití): chůze, běh, skok, šplh Účelové: chytání, vrhání, nošení, házení Doklady o TK v nejstarším období známe z archeologických nálezů. Nejznámější světová naleziště jsou z Tanzanie, Etiopie, Jávy a Číny. V České republice je to jeskyně Šipka u Štramberka, Sedlč u Prahy, Mladečské jeskyně. Běžící lovci (Jižní Afrika, před 8000 lety př.n.l.) Otázky: Ikona6a 1. Jakým způsobem byla prováděna tělesná cvičení v počátcích lidské civilizace a proč? 2. Jak lidé trávili volný čas? 3. Jaká jsou nejznámější naleziště vypovídající o Tělesné kultuře? Tělesná kultura nejstarších civilizací Čína byla zde jedna z nejstarších soustav tělesné kultury byl vytvořen systém léčebné zdravotní gymnastiky zvaný Kung-fu (umělec-muž) vzniká 1. Soustava tělesné přípravy šlechtici, vojáci hráli kopanou a golf, věnovali se plavání, lukostřelbě, jízdě na koni Číňané znali masáž jako léčebnou metodu i jako prostředek k rozvoji tělesné zdatnosti v Číně jsou také počátky bojových umění se zbraní a beze zbraně, které se pak později vyvíjely v Japonsku a Koreji Japonsko různé druhy zápasů – Sumo, Kendo, Judo dobrá vojenská příprava – Samurajové (kůň, šerm, masáže) Kendo – šerm s bambusovými tyčemi, Japonsko Indie již od 3. tisíciletí př.n.l. se využívalo tělesných cvičení pro přípravu vojáků od 6. století př.n.l. se uplatňoval požadavek na všestrannou harmonickou výchovu (harmonie těla a duše) výchovný systém měl pět disciplín fyzických (šerm, zápas, box, skok a plavání) a pět duševních (výklad starých děl, znalosti rostlin a zvířat, psaní, znalosti gramatiky a matematiky) v 2. tisíciletí př.n.l. se v Indii zrodila Jóga Egypt rozvoji tělesné zdatnosti v Egyptě byl přikládán velký význam již od dětství děti se učily plavat, skákat, běhat, zápasit, hrály řadu pohybových her u dospělých to byl především lov, přetah lanem, šplh, plavání, veslování, šerm, zápas a lukostřelba sporty předváděny při slavnostech příslušníci sociálních tříd Hra dívek s míčem ve Starověkém Egyptě Mezopotámie státy Sumerů, Babyloňanů, Asyřanů, Peršanů vysoká úroveň tělesné přípravy a péče o tělo rozvoj vozatajství, s tím souvisí i zkvalitnění chovu a tréninku koní vytvořeno zákonodárství Krétsko-Mykénské období začala se rozvíjet již ve 3. století př.n.l., ovlivnila vývoj řecké tělesné kultury zápasy s posvátnými býky základy akrobacie (akrobacie přes běžící býky) TK ve starověkém Řecku (8.stol. př.n.l.) zde dosáhla TK nejvyšší úroveň v otrokářském řádu na rozvoj TK měla vliv kultura krétská a mykénská Platon, Aristoteles – TV je nedílnou součástí výchovy mládeže, k občanským právům patřilo právo na duševní a fyzické vzdělání, to platilo je pro svobodné občany (ne pro ženy, otroky a cizince) řecká fyzická kultura vyvrcholila ve vědecké léčebné gymnastice výchova probíhala rozdílně v různých městských státech Sparta Athény Tělesná příprava – výrazný vojenský charakter Harmoničtější výchova – Kalokaghathia (rozvoj těla i duše) bojový duch – připravit mládež na válku Harmonická výchova slučující fyzickou zdatnost a rozumovou mravní vyspělost Výchova státní pro dívky i chlapce (po narození odstranění slabých jedinců) Výchova soukromá, pouze pro chlapce do 7 let, v rodině-hry, dívky měly rodinnou výchovu Těžiště výchovy bylo v tělesných cvičeních, vojenském výcviku, v otužování. Podpořit bojový duch měla hudba, sborový zpěv a tanec, což mělo podpořit bojový duch nikoli kultivaci člověka Součástí výchovy byly tři složky: 1. gymnastika (tělesná cvičení základy branné výchovy a hry) 2. muzika (výuka hry na lyru a píšťalu, tanec), 3. gramatika (výuka čtení a psaní) Při TV- gymnastka, atletika, plavání zápas, pětiboj, všeboj Vznikala gymnázia. Gymnázium bylo vybaveno několika otevřenými a krytými běžeckými dráhami a nezbytným hygienickým zařízením vysoké úrovně, jako sprchami, bazény, prostory pro masáž a odpočinek. Gymnázia byla vybavena studovnami, přednáškovými sály a knihovnami, základem však byla palaistra – zápasiště a sály pro míčové hry a gymnastiku. Každé gymnázium a každá palaistra pořádala různé soutěže, kde si posluchači měřili své síly, jak v řadě sportovních disciplín, tak i v hudbě, zpěvu, případně v tvorbě literárních děl. Účastníci olympijských her se museli dostavit nejméně měsíc před zahájením her do gymnázia města Elis, které hry v Olympii pořádalo, a tam se podrobit měsíční přípravě, v jejímž závěru prošli kvalifikací a jen ti nejlepší, kteří splňovali „olympijské limity“, pak byli připuštěni jako závodníci na olympijské hry. U řady měst byly hipodromy – dostihové dráhy. Panhelénské hry (všeřecké): 4. Nemejské – na počest boha Dia od roku 583 5. Pytijské v Delfách od roku 582 z boha Apolóna 6. Istmické – byly zasvěceny bohu Poseidonovi 7. Olympijské hry – nejslavnější, první OH v roce 776 př.n.l. konané vždy po 4 letech Kalokaghatia–Polyleiktův oštěpař, Myronův diskař a Lyssipsův atlet se škrabkou Otázky: Ikona6a 8. V jakých zemích vznikaly bojové sporty? 9. Co to je palaistra? 10. Jaké jsou rozdíly mezi sparťanskou a athénskou výchovou? Jak probíhaly historické OH: Konaly se každé 4 roky, původně trvaly 1, pak 5 dní Účastnit se mohl každý svobodný Řek (nesměli se účastnit cizinci, otroci, ženy, provdané ženy nemohly ani přihlížet) Ženy měly své vlastní soutěže - heráie Závodníci měli předem Olympii intenzivní přípravu Závody začínaly průvodem závodníků a slavnostní přísahou bohu Diovi Závody probíhaly pod dozorem rozhodčích – héladovníků Vítězové byli odměněni olivovým věncem, mohli si nechat postavit sochu v rodné obci Mírová myšlenka OH – v době konání se nesmělo v Řecku válčit Krásné postavy závodníků inspirovaly starověké umělce (sochy, malby) Závodilo se původně pouze v běhu na 1 stadion, v 7. stol. př.n.l. – Pentathlon (běh, skok, hod diskem, oštěp, zápas). Pankration – všeboj, spojení zápasu ve volný styl s boxem, v 6.stol. běh se zbraněmi Objevily se první pokusy o korupci a podvody (první případ roku 388 př.n.l., kdy boxer Eupolis z Thessálie podplatil své tři soupeře) Po ovládnutí Řecka Římem (146 př.n.l.) byl úpadek OH 3. stol. n.l. nový rozmach OH (císař Nero) 4. stol.n.l. opěk úpadek OH z důvodu křesťanství Program OH: 1. den – zahájení, obětování bohům, přísaha, losování 2. den – soutěže hlasatelů, závody chlapců - dorost 3. den – soutěže dospělých – krátký i dlouhý běh, zápasy 4. den – dostihy, pentathlon 5. den – běh se zbraní, vozatajské závody, slavnostní zakončení Hoplítodromos - běh těžkooděnců Skokan do dálky s činkami (haltérami) Zápas Římská říše civilizace Etrusků (8.- 6. stol. př.n.l.) největší starověký otrokářský stát s dokonalou organizací a zákony, jazyk - latina vyspělá TK, k poctě bohů, k uctění mrtvých – byly pořádány slavnosti, které měly sportovní charakter (tanec, box, zápas, běh, hody diskem a oštěpem, skok, plavání, skoky do vody) v římské říši byla TV podřízena vojenskému výcviku, Řím se podobal výchovou Sparťanům Římané dbali na hygienu, rozšířené zde byly především lázně – Thermy náplní tělesné přípravy v soukromých školách a doma: gymnastika (i pro dívky), míčové hry, k vojenské přípravě, využití přirozených tělesných cvičení (běh, skok, šplh, běh se zbraní, disk, plavání, dlouhé pochody, zápas, oštěp pádem římské říše v 5.stol. zanikly všechny Antické hry, jen v Byzantské říši se udržely závody voz do 15. stol. (dobytí Turky) Zavedením profesionální armády přestala většina římského obyvatelstva pravidelně cvičit, ale právě v této době pronikala do Říma vyspělá řecká tělesná kultura Od poloviny 3. stol. př.n.l. se začaly příležitostně konat souboje ozbrojených dvojicGladiátorské hry (glaudius - meč) Souboj gladiátorů Tělesná cvičení vesnického lidu a měšťanstva Hlavním zdrojem nejrůznějších forem tělocvičných aktivit obecně bylo prostředí vesnice. Hry a zábava byla náplní dnů svátečních a hlavně doby, kdy se nemuselo intenzivně pracovat na poli. V dětství to byly hlavně různé běžecké, pálkovací a míčové hry a tanec. U mužů pak různé formy zápasu, vzpírání těžkých předmětů atd. S postupným utužováním poddanství a zejména pak s konečným vítězstvím křesťanství, byly mnohé tyto aktivity omezovány. Hry a zábava však z vesnice nikdy nevymizely. Dobrou úroveň si v celku hry a zábavy vesnického lidu udrželi v Itálii, Francii, Švýcarsku a částečně i v Uhrách a zejména v Anglii, kde se staly významným zdrojem pro vznik moderního sportu. Lidové tradiční hry, které probíhaly při lidových slavnostech nebo trzích, byly ovlivněny pohanskými zvyky (prováděla se lidová cvičení jako běh, hod, skok, zápas, plivání, základ moderních sportovních her – kopaná, házená). Zvláštní kapitolou dosvědčující dobrou fyzickou zdatnost českého vesnického obyvatelstva, je období husitských válek. Soutěže vrhu kamenem, skoku do dálky, zápasu a v běhu Otázky: Ikona6a 11. Jaká byla cena pro vítěze OH? 12. Jak se projevovala mírová myšlenka OH? 13. Kdy nastal úpadek OH a proč? 14. Jaký byl program OH? Tělesná výchova v období renesance a humanismu Místo zrodu renesance a humanismu byla středověká Itálie, kde nikdy nedošlo k přerušení tradic 15.-16.století, opírá se o antickou kulturu Humanismus – lidskost, péče o blaho člověka (umělecko-vědecký směr, evropský) Vznik nových typů škol podle antických vorů – návrat k přírodním vědám, antickým ideálům těla i ducha (kalokaghatia) Humanisté zavádějí tělesnou přípravu na dvorech školy a mezi měšťany, náplní zůstává rytířský 5boj - kůň, lov, střelba, plavání, zápas (šerm) a veslování v přímořských oblastech Důležitou roli v rozvoji tělesné výchovy sehráli i v tomto období lékaři, neboť zájem o zdraví a jeho upevnění rozvíjel i otázky prevence a léčbu pohybem Rostl zájem o léčebnou gymnastiku Humanismus začal také pronikat i mimo Itálii, také do prostředí Francie, Anglie, Německa, Nizozemí Tělesná kultura v 18. století Rozmach výroby, objevné cesty, námořní expanze – podněcují nové požadavky na vzdělání včetně tělesného rozvoje člověka Principy realismu a humanismu ovlivnily výchovnou teorii a praxi Osvícenství – racionalismus (vše se dá vědecky vysvětlit) Kapitalismus vzhledem k feudalismu znamenal pokrok – zlepšení techniky, výroby, změna zákonů, byl omezen vliv církve Zvýšily se nároky na fyzickou přípravu pracovníka Dochází k organizačním i obsahovým změnám ve školství, hledají se nové formy výuky – učí se ve větších skupinách Zdůrazňuje se pohyb na čerstvém vzduchu Začíná spolupráce pedagoga s doktorem – „pohyb je lék“ Raně buržoazní pedagogika a tělesná výchova Pro rozvoj buržoazního anglického školství mělo velký význam dílo Johna Locka (1632 – 1704) Jeho cílem bylo připravit co nejlépe gentlemana pro budoucí povolání, pro práci Tato doba vyžadovala vzdělané a současně fyzicky zdatné a cílevědomé muže, vojáky, námořníky, obchodníky, právníky i pedagogy Locke požaduje obnovení klasického antického ideálu kalokaghathie (ve zdravém těle zdravý duch – motto Lockovy práce) Zdraví a dobrá fyzická kondice je podle Locka nezbytným předpokladem úspěšné výchovy Doporučoval otužování, pobyt na čerstvém vzduchu, pravidelné cvičení atd. Jean Jacques Rosseau byl francouzský osvícenec, který byl ovlivněn Lockem a rozvinul názory o významu TV v přirozeném prostředí Hlásal návrat k přírodě a přirozenou výchovu. Všestranná harmonická výchova (pozornost věnuje především výchově chlapců) Pro fyzický výcvik doporučoval plavání, jízdu na koni, hry, tanec, chůzi, běh, lezení, skákání, šplh a hody Jeho trvalým odkazem je však láska a úcta k člověku a k dítěti zvlášť a požadavek přirozené, radostné a láskyplné výchovy John Locke Filantropismus (lidumilství, láska k člověku) Lékař Francis Fuller 1704 se věnoval léčebnému tělocviku, součástí školy se stává TV povinně Jan Bernard Besedow (1723 – 1790) založil v Desavě školu – filantropium, pro děti zdravá, všestranná výchova. Zavedl do ústavu tělesnou výchovu jako předmět Desavský pentatlon (běh, skok, šplh, nošení břemene, balancování – zdůrazněn šerm) Pozornost byla věnována také výuce plavání Cvičilo se i v přírodě Johann Christian GutsMuths (1759-1839) se snažil nalézt formu tělesných cvičení, která by byla vhodná pro hromadnou tělesnou výchovu v ústavu Opíral se o antickou gymnastiku, rytířská umění, vojenskou praxi, spontánní dětské a lidové hry Ze systému vyloučil manuální řemeslnou práci Pojetí tělesných cvičení uspořádal v soustavu a popsal ve svém základním díle Gymnastik fur Jugend (Tělocvik pro mládež) z roku 1793, a tím položil základy fyzických cvičení vhodných pro potřeby škol, ale i základy moderní evropské gymnastiky Své zkušenosti z hodin výuky plavání shrnul do publikace Malá učebnice plavání Johann Heinrich Pestalozzi – významný švýcarský pedagog, se věnoval výchově chudých, založil řadu ústavů, předchůdce hromadných cvičení Shrnutí: Ikona4 Filantropismus má velké zásluhy o další rozvoj tělesné kultury a zvláště pak školní tělesné výchovy. Filantropisté zavedli: 15. Tělesná cvičení do škol 16. Prosadili přirozená cvičení 17. Jejich díla položila základy vědecky zdůvodněné tělesné výchovy, současně požadovali odbornou přípravu učitelů tělesné výchovy Otázky: Ikona6a 18. Jakou výchovu propagovali Locke a Rosseau? 19. Co je to filantropismus a co filantropisté zavedli? Tělovýchovné systémy a vznik sportovních klubů Koncem 18. stol. vznikaly sportovní kluby (jezdectví, golf, cricket). V 18. stol. první sportovní tělocvičný systém. Vznik anglického systému sportů a her, jeho vývoj Počátky ve školách, týmy na SŠ, univerzitách, školní kluby Zdůraznění zdraví, vznik prvního klubu v Anglii, kluby vznikají spontánně Zdroje byly z lidových her a zábav, z obrození antiky (atletika, agonistika), z latinských škol 1750 – jockey klub 1753 – golf klub 1788 - cricket klub Setkáváme se již s profesionalizací – najímaní sportovců, kteří závodí a ostatní na ně mohou vsadit Vznikají kluby mladých mužů (kriket, jízda na koni, golf, vznik gentlemanských sportů) Úkoly a cíle sportovních klubů: rozšiřovat sporty, organizovat soutěže, sjednocení pravidel Thomas Arnold 1795 – 1842: pastor, vychovatel a ředitel koleje a sportovní pedagogické školy v Bugly. Vzniklo tzv. hnutí Arnoldismu – šířil sport po celé Anglii, vedl studenty, aby sportovali, nenařizoval, ale motivoval. Thomas Arnold oddělil fotbal od rugby, na VŠ – atletika, hry, veslování Z nejlepších studentů vychovával trenéry Míčové hry Herbert Spencer 1820 – 1903: pedagog, filozof, propagátor moderního sportu, propagoval sport pro muže i ženy, usiloval o všestranný tělesný výcvik, mravní a volní, intenzita tréninku se musí střídat Do Anglie pronikají také systémy – turnérský (německý), švédský atd. 1. John – Eiselenův německý systém Zakladatel německého, turnérského tělovýchovného systému byli Friedrich Ludvík Jahn (1778 – 1852) a Ernst Wilhelm Eiselen (1792 – 1846). Systém vzniká v 2. desetiletí 19. stol. jako součást přípravy k boji proti Napoleonské okupaci a snah o sjednocení Německa. Měl výrazně branný charakter. Organizátor odbojových spolků byl Friesen, začal organizovat veřejná cvičení pro mládež, někdy se sešlo až na 500 cvičenců. Cvičili ve skupinách podle stáří a vyspělost. Na programu byla prostná, pořadová a přirozená cvičení (běhy, skoky, hody) a stále častěji cvičení na nářadí, z nichž některá vymyslel. Později zvítězilo umělé nářaďové pojetí, z volné přírody se přeneslo do tělocvičen. Podle berlínského vzoru brzy vznikla podobná cvičiště i v dalších německých městech. V krátkém čase se zrodilo skutečné tělovýchovné hnutí, základem byly Turnvereiny (tělocvičné spolky) přístupné širokým vrstvám obyvatelstva. Spojoval je nacionalismus, boj proti okupantům a úsilí za sjednocení Německa. Německý systém měl vliv na rozvoj TV ve střední Evropě. Cvičilo se na hrazdě, koni a bradlech. V roce 1811 Jahn zakládá I. Tělocvičné cvičiště, náplň tvořila přirozená cvičení jako chůze, běhy, skoky, hody. Eiselen dělil cvičení do 4 stupňů obtížnosti a rozšířil je o cvičení na koze, kruzích, s tyčemi, činkami, na kolovadle. Vynalezl kruhy na cvičení a odrazový můstek. Cílem tělesných cvičení byla vlastenecká výchova směřující ke sjednocení a obraně Německa. Základem byly cviky vhodné pro hromadný výcvik. Vývoj turnérského systému koncem 19. a 20. stol. navazuje na Guts-Muthse – zavádí nářaďovou gymnastiku (z GutsMuthsovy jednoduché klády vznikla hrazda, vzniklo nové nářadí – bradla, byly zavedeny kruhy, kolovadla, žebříky. Důležitou součástí spolkového turnérského života se staly různé nacionální slavnostispojené s hromadnými tělocvičnými vystoupeními. V roce 1868 vznikla organizace turnerského hnutí. Vzniklo přes 300 turnérských spolků. Od roku 1860 se začaly konat TURN FESTY (slavnosti). Turnerská cvičení se vyhýbá jednostrannosti, přidávají se hry, pro ženy rytmika. Turnérské hnutí nemělo jen obdivovatele, ale i kritiky hlavně z církevních řad. Podle nich vážně ohrožuje mravy mládeže, odtrhuje ji od rodiny, školy a církve. Církev si stěžuje, že mládež hubne, nestuduje a podléhá škodlivým politickým vlivům. V německých státech vznikaly první sportovní a turistické kluby (1862 šermířský) První ženské tělovýchovné organizace V roce 1856 – začal vycházet tělocvičný časopis DeutscheTurnzeitung Cvičení turnerů 2. Lingův Švédský tělovýchovný systém Zakladatelem švédského systému byl Henrik Ling (1776 – 1839). Při šermu na pravidelném cvičení si vyléčil nemocné rameno a to ho dovedlo na myšlenku, že pravidelné a promyšlené cvičení má vliv na tělesný a duševní rozvoj cvičence. Dospěl k názoru, že tělesnou výchovu je třeba založit na dobré znalosti stavby lidského těla a činnosti jeho orgánů. Zdůrazňoval jednoduchost, harmoničnost a důsledné procvičování celého těla. Roku 1812 byla ve Švédsku zavedena všeobecná branná povinnost. To vedlo ke zvýšení zájmu státu o tělesnou výchovu mládeže. Vydal pojednání „Několik slov o gymnastice“, ve které zdůraznil, že gymnastika a hry jsou nejlepším prostředkem ke zvýšení zdatnosti školní mládeže a vojáků. Velkou pozornost věnoval správnému držení těla. Správně vedený tělocvik má podle něho rozvíjet člověka nejen tělesně, ale i duševně, citově a charakterově. Cvičil nejen se zdravými, ale i s nemocnými. Rok po jeho smrti vyšlo základní dílo švédské tělesné výchovy „Všeobecné základy gymnastiky“. Ling je pokládán za tvůrce moderní léčby pohybem, pohybové rehabilitace. Rozeznává cviky aktivní a pasivní. Nářadí má být jednoduché a levné. Zavedl ribsol, boom, lavičky, kladiny, lana, bednu, žebříky. Prvními kritiky švédského systému byli němečtí tělocvikáři. Jejich postoje byly dány především vypjatým nacionalismem. Švédský systém se již ve 30. letech stal hlavním tělovýchovným systémem skandinávských zemí a postupně pronikal i do škol. Snažili se o zmírnění přísně racionálního cvičení a zařadili postupně hry Lingův systém se úspěšně šířil i v Anglii, Francii, později i v Německu, Prusku Nastalo období ortodoxní gymnastiky (výběr cviků a forma cvičení nepřizpůsobovaly pokroku biologických věd, zejména s ohledem na děti a ženy) Švédský systém prosazoval léčebný tělocvik, budovaný na anatomických znalostech Léčba tělesným pohybem – cviky byly jednoduché, racionální, zaměřené na kloubní pohyblivost páteře, důraz na rovnoměrnost V 2. polovině 19.stol. systém ustrnul – forma cvičení se nepřizpůsobila pokroku biologických věd, systém začal být kritizován fyziology Vznikla mezinárodní federace výchovné gymnastiky Otázky: Ikona6a 20. Kde a kdy vznikaly první sportovní kluby? 21. Jaké byly úkoly a cíle sportovních klubů? 22. Jaké znáš tělocvičné systémy? Pokus se je stručně popsat. Vznik a vývoj moderního sportu na přelomu 19. a 20. století, vývoj Olympijského hnutí Koncem 18. a na počátku 19.stol. začaly vznikat různé sportovní kluby a sportovní organizace. Bylo to právě školní prostředí, které přetváří do nové podoby dědictví lidových her Formoval se tzv. gentlemanský sport (základem amatérského sportu) V 17. a 18. stol. začali šlechtici najímat a vydržovat zápasníky, běžce, jockeje, boxery – začátek profesionálního sportu V 19. stol. se na sportu začali podílet dělníci, nebylo možné udržet původní pojetí amatérismu Vznikal nový přístup sportu – měřítkem se stal příjem peněz za sportovní výkon V anglickém školním prostředí vznikala nová sportovní filozofie – myšlenka „fair play“ Vznikaly základy moderní sportovní filozofie Založily se turistické a horolezecké kluby Základní organizační jednotkou se stal klub (podmínkou bylo být amatérem, zaplatit příspěvky, účastnit se aktivně života klubu) První kluby aristokratické – uzavřené vznikaly již v 18.stol. (Jockey Club 1750, Golf Club 1754, Cricket Club 1788) Na anglických školách studenti pěstovali zpočátku hlavně kriket a veslování, později box a lehkou atletiku. Zvláštní místo zaujímal fotbal, díky Arnoldovi vysoce hodnocený pro své výchovné možnosti při vytváření studentského kolektivu. Bylo potřeba začít organizovat sport na vyšší úrovni, proto začaly vznikat národní sportovní svazy. S jejich vznikem se začaly rozvíjet - rychleji než dosud – i mezinárodní styky. Prvním národním sportovním svazem byl Football Association (1863) Amateur Athletic Association (1866) Swimming Association (1869) Podobné asociace začaly o něco později vznikat i v USA, ve Francii, Německu Spolu s národními svazy vznikala i jednotná pravidla jednotlivých sportů a disciplín Z anglické kolébky se šířila sportovní ideologie, sportovní terminologie a systém organizace i do jiných zemí Evropy a Severní Ameriky, později i na další kontinenty První soutěže skutečně mezinárodního charakteru vznikaly v 70. letech (např. od roku 1877 se pravidelně pořádá tenisové mistrovství ve Wimbledonu) Zajímavost: důležitou roli ve Wimbledonu hraje tradice a historie. Šatny jsou původní dřevěné. Areál včetně dvorců neobsahuje žádné reklamní plochy a tenisté musí hrát v předepsaném oblečení, které je bílé. Typické je podávání jahod se šlehačkou a šampaňského. V neděli předělující první a druhý týden se tradičně nehraje Počet soutěží vzrostl zejména koncem 80. a na počátku 90. let. Organizátory byli nejen kluby, ale často i jednotlivci, kteří v podobných akcích viděli lehký zdroj příjmů Spory a skandály, které soutěže provázely, přesvědčily kluby, že je třeba vytvořit mezinárodně platná pravidla a mezinárodní orgány sportu. První mezinárodní sportovní federace: 23. Evropská federace gymnastiky 1881 – od roku 1920 Mezinárodní federace gymnastiky - FIG 24. Mezinárodní federace veslování 1892 FISA 25. Mezinárodní bruslařská unie 1892 ISU Roku 1894 vznik Mezinárodního olympijského výboru 1896 vznik moderních Olympijských her Vznikaly mezinárodní sportovní federace, které vedly ke vzniku mezinárodně platných sportovních pravidel a řádů, k vypracování moderních tréninkových metod, ke vzniku věkových a váhových kategorií a tím i k růstu sportovní výkonnosti. Současně byly budovány všesportovní areály, důležitá centra kulturního a společenského života. A co je nejdůležitější – díky svému zakladateli – francouzskému pedagogovi Pierru de Coubertinovi (1863 – 1937) se olympijské hry a olympijské hnutí staly symbolem a nositelem myšlenky míru a přátelství mezi národy. Pro Pierra de Coubertina byly olympijské hry součástí jeho úsilí o reformu výchovy mladé generace a jedním z prostředků pro masový rozvoj sportu, pro všestrannou a harmonickou výchovu člověka. Coubertin navazuje na antický ideál kalokaghatia – ideál tělesně a duševně kultivované osobnosti. Byl si vědom, že obnovené olympijské hry musí plnit potřeby současnosti. Převzal vše, co bylo únosné – čtyřletý cyklus, název a zejména myšlenku míru a harmonické výchovy. Na program her zařadil moderní sporty, včetně návrhu na moderní pěti boj, prosadil střídání místa olympijských her jako důležitého prostředku šíření olympijské myšlenky a zejména obnovil olympijské hry jako mezinárodní slavnost „nastupujícího mládí“. Postupně Coubertin vytvářel i olympijský ceremoniál, zahajovací a závěrečný obřad (včetně obřadu předávání cen vítězům). Důležitá byla zahajovací formule, kterou má vyslovit hlava státu, kde se hry konají, text přísahy sportovců, vztyčení vlajky a hraní hymen, fanfáry, vypouštění holubů. Vztyčení vlajky a hraní hymny při rozdělování cen považoval za mimořádně důležitý výchovný moment v životě sportovce. Coubertin je autorem olympijského symbolu a vlajky – pěti vzájemně propojených kruhů vyjadřující jednotu všech pěti kontinentů a současně všechny barvy kruhů byly tehdy základem všech existujících národních vlajek. Některé části olympijského ceremoniálu byly přidány až později (zapálení olympijského ohně, olympijská štafeta). Coubertin zároveň usiloval o rozvoj masové tělesné výchovy Od roku 1906 propagoval tzv. lidový sport a organizoval lidový odznak zdatnosti pro zájemce ve Francii, součástí byla užitková cvičení Roku 1926 vyhlásil právo na sport za základní lidské právo Olympijské hry se konají co 4 roky Všichni sportovci jsou si rovni Olympijské hry se konají vždy v jiném městě světa Jsou stanoveny sporty, které jsou na OH První obnovené OH se konaly v Athénách 1896 Pierre de Coubertin se snažil o to, aby se MOV stal centrem mezinárodního sportu, aktivním činitelem a podněcovatelem rozvoje celé tělesné výchovy Nejvyšším orgánem olympijského hnutí byly olympijské kongresy, které řešily technické otázky OH, všechny problémy celého světového sportu a olympijského hnutí: otázku pravidel, sportovní pedagogiky a psychologie, tělovýchovného lékařství i dějin tělesné výchovy a sportu Účast žen na olympijských hrách v roce 1900 V roce 1919 byly zveřejněny základy Olympijské charty Vznikaly mezinárodní organizace, zejména olympijských sportů (1904 FIFA – Fédération Internationale de Football Association, 1912 IAAF - International Amateuer Athletic Association) Vypuknutí I. světové války přerušilo v Evropě rozvoj tělesné výchovy a sportu. Byly přerušeny mezinárodní styky. Zatím však nastal rozmach sportovního života v Jižní Americe a v Asii, kde v těchto letech získalo i na významu i olympijské hnutí. Do Evropy začala pronikat nebývalou měrou YMCA (Young Men´s Christian Association 1885) a YWCA (Young Women´s Christian Association 1894), která současně přinášela i nové sporty (odbíjená, košíková) a seznamovaly evropské sportovce s moderními metodami tréninku. V lednu roku 1933 se dostal k moci Hitler. Zahájil tvrdé pronásledování antifašistů a občanů židovského původu. Když v roce 1931 byly XI. Olympijské hry přiděleny Berlínu, vystoupili nacisté velmi ostře proti uspořádání her v Německu. Když se však dostali k moci a Německo se ocitlo v politické izolaci, začali využívat nacisté her k tomu, aby ji porazili. Panovala obava, že se nacisté pokusí zneužít olympijské myšlenky a olympijské hry k zastření válečných plánů. Ihned po skončení II. světové války (už v jejím závěru) byly postupně navazovány válkou přerušené mezinárodní styky. V tomto období vznikala řada nových federací (1946 mezinárodní federace odbíjené – FIVB, 1948 mezinárodní federace moderního pětiboje a biatlonu – UIPMB). V polovině 80. Let se znovu dostala do popředí otázka účasti profesionálů na olympijských hrách Byl vypracován tzv. „kodex sportovce“ Důležitým problémem byla a je otázka vývoje programu OH a ZOH Přes všechny pozitivní změny, snahu zapojit do činnosti olympijského hnutí více sportovce a ženy, propagovat olympijské ideály, posilovat postavení národnostních olympijských výborů, budovat jejich ekonomickou samostatnost a především podporovat a organizovat výchovnou funkci sportu a olympionismu, nelze přejít skutečnost, že hrozí nebezpečí za strany komerčního zneužití her a sportu Zahájení Olympijských her Největší tragédie na OH se odehrála v Mnichově v roce 1972, kdy komando Palestinských teroristů přepadlo členy Izraelské výpravy (13 mrtvých) Otázky: Ikona6a 26. Jaký byl první národní sportovní svaz a kdy vznikl? 27. Jaké byly první sportovní federace a kdy vznikly? 28. Kdy vznikly moderní Olympijské hry? Kdo byl zakladatelem moderních OH? 29. Kdo byl zakladatel olympijských symbolů (hymny a vlajky)? 30. Popiš vše, co víš o OH Tělesná výchova a sport žen Postavení žen na konci 18. a na začátku 19. stol. záviděníhodné – to platilo i pro oblast tělesné výchovy Roku 1829 v Bernu vydal knihu o tělesné výchově žen Phokion Heinrich Clias (1782 – 1854). Jeho kniha Cvičení ke zvýšení krásy a půvabu dívek je odrazem jeho zkušeností Ve 30. letech vyšlo několik dalších publikací (Gymnastika pro ženskou mládež) Ernest Eiselen – spoluzakladatel německého systému, zřídil školu pro dívky S rozvojem turnérského hnutí začaly vznikat spolky, kde cvičily i dívky 1847 založen v Mannheimu první tělocvičný spolek žen a dívek V roce 1887 vznikají ženské odbory – při mužských těl. jednotkách V roce 1869 vzniká tělocvičný spolek paní a dívek pražských v Praze Vedle prostných a tanců cvičily na nářadí, dále v různých hrách např. ve futsalu Roku 1901 vystoupily ženy poprvé i na IV. všesokolském sletu TV je postupně zaváděna i do škol: od roku 1922 – TV povinná (na obecných a městských školách), od roku 1919 – TV povinná na SŠ, 2 hodiny TV i na učitelských ústavech V 80. letech se začal postupně rozvíjet i ženský sport. V nejvyspělejších zemích Evropy a v řadách vyšší společnosti ženy pěstovaly veslování, tenis, bruslení, plavání a šerm. ženy si začaly zakládat své dámské spolky, různého zaměření Dívčí tělocvik se začal otevírat moderním směrům gymnastiky a sportu 1900 – v Paříži 1. Start žen v tenise a golfu Francouzský herec a pedagog Francois Delsarte (1811 – 1871) provedl analýzu pohybu v jeho emociálním projevu. Stal se zakladatelem tzv. estetického tělocviku, který spojoval zdravotní význam pohybu s jeho krásou. Systém zdravotní ženské gymnastiky na vědeckém základě vytvořil BessMeinsendicková (1864 – 1958) Na počátku 20.stol. se tyto směry střetly s rytmickou gymnastikou, jejímž zakladatelem je švýcarský Francouz Emil Jacques Dalcroze (1865 – 1950). Přispěl k rozvoji tělesné výchovy spojením pohybu s hudební a hlasovou kulturou Vlastní zakladatelkou soustavy rytmické gymnastiky byla však Elizabeth Duncanová Důležitý činitel v rozvoji ženského sportu bylo obnovení OH Pierre de Coubertin byl sice proti aktivní účasti na OH, ale jinak ženskou tělovýchovu a sport podporoval Ženy poprvé startovaly na OH roku 1900 v Paříži, a to v tenise a golfu, roku 1904 v lukostřelbě, 1912 v plavání 1921 vznikla Mezinárodní federace ženských sportů (FSFI), která začala od roku 1922 pořádat tzv. Ženské olympiády, později přejmenované na Ženské světové hry (uskutečnily se čtyři) Od té doby stoupal počet sportů a disciplín na programu olympijských her i zimních olympijských her 1981 – přijal MOV první ženy za členky Školní tělesná výchova Spolu s rozpadem antického světa a jeho hodnot se postupně vytrácely ze systému výchovy i tělesná cvičení. Vznikaly církevní školy, které vylučovaly všechny projevy tělesných cvičení, byly přísně vylučovány. Tělesná cvičení se nadále rozvíjela mimo výchovné a vzdělávací instituce. Byl to humanismus, který vrátil tělesná cvičení do systému výchovy. V 2. polovině 17. stol. a během 18. stol. došlo ke střetu rozvíjející se ateisticky zaměřené vědy s náboženstvím, s církvemi. Z církevních škol začaly mizet tělocvičné aktivity a množily se zákazy her a další zábav. Velká pozornost hrám byla již tradičně věnována v Anglii. Problémem výchovy a tělesných cvičení se zabývali i francouzští osvícenci, z nichž především J. J. Rousseau, svým dílem významně ovlivnil další vývoj pedagogické teorie a praxe. Napoleonské války zvýraznily potřebu fyzické přípravy vojáků, to vedlo ke zvýšenému zájmu o tělesná cvičení. Dánsko bylo první zemí, která zavedla tělesnou výchovu jako povinný předmět do státních škol (1814) Největší zásluhy o zavádění tělesné výchovy do škol ve střední Evropě měl Adolf Spiess (1810 – 1858). Spiess vypracoval první osnovy (cvičilo se podle nich až do I. světové války. Ve 40. letech byla tělesná výchova zaváděna i do škol ve Švédsku (teorie a praxe J. H. Ling) V zemích habsburské monarchie se vývoj opozdil a tělesná výchova byla koncem 40. let zaváděna jako nepovinný předmět. Otázky: Ikona6a 31. Kdy a kde vznikl první tělocvičný spolek pro ženy a dívky? 32. Jaká byla první země, která se zasloužila o zavedení tělesné výchovy jako povinného předmětu do státních škol (1814)? 33. Kdo měl největší zásluhy o zavádění tělesné výchovy do škol ve střední Evropě? České dějiny Tělesná kultura v Českých zemích v letech 1774 – 1862 Tereziánské a josefinské reformy vedly k celkovému uvolnění společenské a kulturní atmosféry v habsburské říši, tedy i v českých zemích Došlo k postupnému zavádění povinné školní docházky pro všechny děti ve věku od 6 do 12 let Roku 1810 byla v Praze zřízena vojenská plovárna, první zařízení toho druhu v Evropě Na Karlově Univerzitě propagoval tělesnou výchovu filozof Bernardo Bolzano (1781 – 1848) Tělocvik a hry zůstávaly výsadou především šlechty a zámožnějšího měšťanstva Od 30. let se začalo cvičit v soukromých tělocvičných ústavech První ortopedický ústav byl zřízen roku 1839 v Praze lékařem Johanem J. Hirschem Jan Malypetr (1815 – 1899) založil tělocvičný ústav v Panské ulici v Praze, byl také učitelem tělocviku na staroměstském gymnáziu Cvičilo se především na bradlech, hrazdě, koni, kruzích, na koze a žebříku, součásti cvičení byl i běh a chůze Společně s K. J. Erbenem, F. L. Čelakovským a J. E. Purkyněm vytvořil také první tělocvičné názvosloví Malypetr má velké zásluhy o vznik a rozvoj naší tělesné výchovy Byl učitelem Dr. M. Tyrše, stál u počátků Sokola Pražského Jeho přínos později zastínil rozmach sokolské myšlenky a Tyršova osobnost Dalším významným tělocvikářem byl Adolf Hájek (1825 – 1915), spoluzaložil česko– německý Akademický tělocvičný spolek, který však v revolučním roce 1848 zanikl Studenti pražských vysokých škol zaslali roku 1848 císaři petici, ve které požadovali, aby stát na vysokých školách zřizoval a financoval tělocvičné ústavy, platil jejich učitele a zřizoval plovárny V soukromých a zemských zařízeních se v tomto období aktivně pěstoval šerm, oblíbena byla i střelba Vyšší kruhy pěstovaly jízdu na koni, velkou oblibu si rychle získávalo bruslení (klouzání, jízda na želízkách) V roce 1845 byly uspořádány první veslařské závody České tělovýchovné organizace (1862 – 1918), vznik a vývoj sokolského hnutí Připravovalo se vytvoření tělocvičného spolku 16. února 1862 se konala schůze v tělocvičně J. Malypetra Starostou nového spolku Tělocvičné jednoty Pražské (pozdějšího Sokola Pražského) byl zvolen Jindřich Fugner (1822 – 1865), náměstkem starosty se stal Dr. Miroslav Tyrš (1832 – 1884) Dalšími spoluzakladateli byli bratři Grégrovi, Adolf Hájek, Rudolf Turn – Taxis Ve stejné době vznikl v Praze německý Pražský mužský turnérský spolek Hlavní osobností Sokola se stal Dr. Miroslav Tyrš. Narodil se 17.9.1832 v Děčíně. V roce 1841 se přestěhoval do Prahy a začal studovat na malostranském gymnáziu. Na začátku šedesátých let pracoval jako cvičitel soukromého tělocvičného ústavu J. Malypetra a zabýval se celou řadou vědních oborů zejména estetikou a filozofií. V roce 1862 se stal rozhodující osobností jak ideové, tak metodické a organizační činnosti Sokola. Tyrš byl vynikajícím tělovýchovným odborníkem. Vyvrcholením jeho organizátorské činnosti byl I. Sokolský slet v roce 1882, který začal tradici hromadných tělovýchovných vystoupení. Tyršovou základní teoretickou prací, ve které podal výklad sokolské tělocvičné soustavy byly Základové tělocviku. Tyrš dělil tělesná cvičení do čtyř skupin: 34. Cvičení bez nářadí a bez pomoci nebo odporu jiných 35. Cvičení nářaďová 36. Cvičení toliko pomocí jiných proveditelná (skupinová) 37. Úpolová (odpory, zápas, rohování, šerm) Pod jeho vedením se vytvořily i základy sportovní gymnastiky, atletiky, turistiky a některých branných činností. V průběhu šedesátých let začaly vznikat sokolské spolky i v ostatních českých městech, proto se brzy objevila myšlenka založit celonárodní sokolskou organizaci. Se vznikem Sokola jsou spojeny i počátky organizované tělesné výchovy žen. Již v roce 1869 vznikl Spolek paní a dívek pražských. Sokolské hnutí prožilo v sedmdesátých letech velkou krizi, kdy některé jednoty byly převáděny na hasičské spolky. K roku 1884 měl Sokol již 137 jednot se 17424 členy V roce 1889 došlo k vytvoření sjednocující organizaci Českou obec sokolskou – ČSO 1892 – založena Moravsko – slezská obec sokolská, 1904 – jednotná Česká obec sokolská Sokolské jednoty vznikaly ve Slovinsku, na území Polska, v Rusku, Bulharsku, Srbsku, ale i ve Francii, USA a některých rakouských a německých městech Vznik katolické tělovýchovné organizace Orel Věřící si začali zakládat své spolky Jádrem vznikajícího hnutí se stala Morava Zásadní význam měl sjezd křesťansko – sociální strany na Velehradě roku 1904, který přijal směrnice k zakládání tělovýchovných odborů při katolických organizacích 1908 – vznik tělocvičné organizace Orel Roku 1910 začal vycházet časopis Orel V Čechách se Orel před první světovou válkou ujal pouze v Praze a na Královehradecku Po tělovýchovné a organizační stránce se jednoznačně opíral o Tyršovu tělocvičnou soustavu Otázky: Ikona6a 38. Kdo to byl Jan Malypetr? 39. Kdo založil Sokol a kdy? 40. Jak byla dělena tělesná cvičení? 41. Jaké jsou rozdíly mezi tělovýchovnými organizacemi Sokolem a Orlem? Školní tělesná výchova v českých zemích od roku 1918 Do roku 1861 byla tělesná výchova jako nepovinný předmět Mimoškolní tělesná výchova studentů byla velmi omezena disciplinárním řádem Vliv církve byl omezen a nejvyšším orgánem nad školstvím se stal stát Stát i armáda měla zájem zavést povinnou tělesnou výchovu do škol Zavedení tělesné výchovy do obecných, měšťanských a reálných škol a do učitelských ústavů se setkalo s pochopením u většiny učitelů a sokolských pracovníků, ale narazilo na odpor církve a zčásti i široké veřejnosti Chyběli kvalifikovaní učitelé a materiálně technické zabezpečení Obsah tělesné výchovy tvořily pořadová, prostná, cvičení na nářadí a s náčiním První osnovy na Moravě byly roku 1876 a ve Slezsku v roce 1875 a v Čechách roku 1877 V roce 1909 byla přijata úprava výuky na středních školách, která stanovila tělesnou výchovu jako povinnou pro všechny střední školy s výjimkou dívčích, na nich byla povinná školní docházka zavedena až od roku 1913 Kořeny tělesné výchovy na vysokých školách lze spatřovat v česko-německém Akademickém tělocvičném spolku, založeném roku 1847 Vznik a vývoj tělesné výchovy na našich vysokých školách je úzce spjat s Univerzitou Karlovou Prvním učitelem sportovních her na univerzitě byl Antonín Krištof (1882-1910, učitel tělesné výchovy a zakladatel české házené) Tělovýchovné spolky v letech 1918-1939 Československá obec sokolská Do nově vzniklého Československa vstoupil Sokol jako masová tělovýchovná organizace V roce 1920 už měla Československá obec Sokolská 562 651 členů Díky své odbojové činnosti bylo vedení Sokola na vyhlášení samostatné republiky připraveno Nejvyšším orgánem ČOS zůstal výbor, který se skládal z členů předsednictva a delegátů žup V čele Sokola stál od roku 1932 jeho starosta JUDr. Josef Schneider, Tyršův žák a spolupracovník Českoslovenští sokolové stáli také v čele Svazu slovanského sokolstva, v jednotách se hrálo také ochotnické divadlo, loutkové divadlo a sokolská představení Hlavním zdrojem příjmu byly členské příspěvky, další finance byly z vlastního podnikání (hotel, plovárna, nakladatelství, biografy) Československý Orel Měl podobnou organizační strukturu jako Sokol Od roku 1930 byla orelská správa rozdělena na tři zemské oblasti- Čechy, Moravu, a Slezsko a Slovensko Orel byl úzce spjat s Československou stranou lidovou V tělovýchovné činnosti se orlové poučili Tyršovou soustavou V první polovině 30. let usilovali orelští cvičitelé o vytvoření širšího tělocvičného systému s rovnocenným začleněním všech druhů sportu, skautingu a turistiky, nezříkali se ani kopané a boxu Nejvíce se v Orlu rozšířila lehká atletika V roce 1931 sportovalo v 700 odborech 35000 orlů Důležitou úlohu v orelské osvětě hrál časopis Orel Svaz dělnických tělocvičných jednot 42. Svaz dělnických tělovýchovných jednot se stal po první světové válce početnou organizací, která měla v roce 1920 kolem 220 000 příslušníků 43. Organizační struktura se blížila Sokolské 44. Převážnou většinu členstva tvořili dělníci a činovníci svazu 45. Usilovali o sociální reformy a na poli tělovýchovy o větší podporu státu v této oblasti 46. Základním pilířem Tyršova soustava 47. Největší přehlídky dělnické tělovýchovy byly dělnické olympiády, konané v roce 1921, 1927, 1934 48. Materiální základna Svazu dělnických tělocvičných jednot patřila k nejchudším Československý sport 1918 – 1939 Vytvoření samostatného československého státu přispělo k rychlejšímu rozvoji sportovního hnutí V listopadu 1918 obnovil svoji činnost Český olympijský výbor přejmenovaný v roce 1919 na Československý olympijský výbor Vznikaly nové svazy (1919 Československý amatérský plavecký svaz a Československý svaz házené a ženských sportů) Meziválečný československý sport byl v drtivé většině amatérský V roce 1930 byl uveden do provozu barrandovský plavecký stadión a v roce 1932 byl otevřen zimní stadión na Štvanici – první umělá lední plocha v Československu Vývoj české a slovenské tělesné kultury v letech 1939 – 1989 28. května 1942, den po atentátu na Heydricha, bylo vytvořeno „Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (organizace Protektorátu Čechy a Morava programově zaměřená na převýchovu mládeže v nacistickém duchu) Mnozí členové tělovýchovných, sportovních i skautských organizací se zapojili do domácího i zahraničního odboje Vznikl sokolský odboj, který však nepřežil období heydrichiády a po roce 1942 přestal existovat Sokolové přinesli velké oběti v boji proti okupantům (podle údajů bylo 80% sokolských jednot v období okupace zatčeno 11 611 příslušníků Sokola, z toho 3 888 členů nacisté umučili a popravili Do odboje se zapojili také orlové vedení svým náčelníkem Vojtěchem Jílkem Členové Orla byli i Bublík a Kubiš, příslušníci výsadkářské skupiny, která provedla atentát na Heydricha 1941 Zastavení činnosti Sokola a činnost Orla na Moravě Jedinou tělovýchovnou organizací, kterou okupanti nerozpustili, zůstal Svaz dělnických tělocvičných jednot, chtěli tím demonstrovat svůj vztah „národních socialistů“ k dělnictvu Vývoj československé tělesné kultury v letech 1945 – 1956 je charakterizováno především hledáním a častým měněním organizační struktury, prosazováním často odlišných názorů a postojů jednotlivých tělovýchovných a sportovních organizací Roku 1946 byl vydán zákon o pedagogických fakultách, kterým bylo zaručeno vysokoškolské vzdělání všem učitelům Po roce 1948 vznikaly sokolské družiny na školách 1953 založen Institut tělesné výchovy a sportu v Praze I. celostátní spartakiáda 1955 v Praze (hromadná, veřejná tělocvičná vystoupení) Nově ustanovená organizace ČSTV (československý svaz tělesné výchovy) zajišťovala funkci systému tělesné kultury V roce 1971 vrcholilo úsilí o normalizaci K velkému rozmachu výstavby tělovýchovných zařízení došlo v sedmdesátých letech (bazény, sportovní haly a umělé ledové plochy) V masovém rozvoji tělesné kultury byl kladen největší důraz na značně zidealizované československé spartakiády, které v tomto období proběhly v letech 1975, 1980, 1985 V letech 1974 a 1976 byly postupně přijaty nové osnovy TV pro jednotlivé stupně základních škol a pro střední školy Dále byly v tomto období zřízeny sportovní třídy a sportovní školy V souvislosti s reprezentačními úkoly v některých sportovních odvětvích dosáhla metodika tréninku světové úrovně Výkonnostní a masový sport žil svým svébytným způsobem poměrně nezávislým na vládnoucím politickém systému Po 17. Listopadu 1989 došlo k demokratizaci československé tělesné výchovy a sportu Uvolnil se Československý olympijský výbor, došlo k obnovení Československé obce Sokolské, svoji činnost obnovil i Orel Otázky: Ikona6a 49. Jaký obsah tvořila tělesná výchova? 50. Kdo byl prvním učitelem sportovních her? 51. Kdy byla zastavena činnost Sokola a Orla? Kterou jedinou organizaci okupanti zanechali a proč? 52. Kdy byl založen institut tělesné výchovy a sportu v Praze? 53. V kterém roce byla konaná I. celostátní spartakiáda? Referenční seznam Ikona7 Kӧssl, J., Štumbauer, J., & Waic, M. (1998). Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha: Karolinum. http://www.fsps.muni.cz/impact/dejiny-sportu/pravek/vyvoj-pohybovych-aktivit/ http://www.esquire.com/features/sports/olympics-2012/opening-ceremony
Podobné dokumenty
Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury - Pf JČU TV
Děti se učily plavat, skákat, běhat, zápasit a hrály řadu pohybových her. U dospělých byl
oblíben především lov, přetah lanem, šplh, plavání, veslováni, šerm, zápas a lukostřelba.
Důležité místo z...