Plný text

Transkript

Plný text

brozura vumop 60-f_Sestava 1 26.05.14 16:23 Stránka 1
60
let
Výzkumného ústavu meliorací
a ochrany půdy, v.v.i.
VÚMOP
1954–2014
© VÝZKUMNÝ ÚSTAV MELIORACÍ A OCHRANY PŮDY, v.v.i., PRAHA 2014
ISBN 978-80-87361-37-5
Obsah
Slovo úvodem.........................................................................................................................3
Výzkum a vývoj ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i. ..........5
Fotografie ředitelů ústavu od jeho založení ...............................................................7
1. Stručná historie melioračních opatření v krajině ..................................................8
Historie melioračních institucí .........................................................................9
Vývoj melioračního výzkumu ........................................................................11
2. Historie vzniku a vývoje melioračního ústavu.....................................................20
3. Hlavní směry činnosti ústavu v jednotlivých obdobích...................................20
4. Kancelář ústavu...............................................................................................................43
5. Náměstek pro výzkum a vývoj ..................................................................................43
6. Oddělení ekonomické a vnitřní správy ..................................................................44
7. Oddělení Centrální laboratoře...................................................................................45
8. Oddělení hydrologie a ochrany vod........................................................................47
9. Oddělení pedologie ......................................................................................................52
10. Oddělení Hygieny půd...............................................................................................61
11. Oddělení Půdní služba...............................................................................................67
Stěžejní aktivity oddělení ................................................................................69
12. Oddělení Pozemkové úpravy a využití krajiny ..................................................85
13. Hospodaření ústavu....................................................................................................91
14. Organizační schéma ...................................................................................................94
15. Členové Rady instituce VÚMOP, v.v.i. ....................................................................95
16. Dozorčí rada VÚMOP, v.v.i. ........................................................................................95
17. Vědecká rada VÚMOP, v.v.i. .......................................................................................96
18. Seznam nejvýznamnějších řešených programových projektů ...................98
19. Seznam nejvýznamnějších výsledků výzkumu ..............................................102
Slovo úvodem
Půda bez vody by nebyla půdou a naopak
půda významně ovlivňuje množství a kvalitu
vody. Meliorace mají za úkol obě tyto složky životního prostředí zlepšovat, jakostně vyplývají
ze samotného základu tohoto slova. Meliorace
jsou oborem lidské činnosti, v dobrém smyslu
slova „řemeslníkem“, který soustřeďuje činnosti,
jimiž si člověk přizpůsoboval a přizpůsobuje
půdní podmínky pro své využití.
Dříve byla meliorační opatření prováděna samotnými zemědělci ve snaze zlepšit své hospodaření a skutečné zapojení vědy se datuje již v druhé polovině 19.
století. Po násilném rozdělení Evropy po druhé světové válce byly obory meliorací
a pozemkových úprav podřízeny základnímu záměru: získat pro pěstování zemědělských plodin, především obilnin, co největší plochu. Platilo, že za zábor zemědělské půdy musela být získána jiná, extenzivně využívaná plocha. Meliorace,
správněji některé meliorační zásahy, odvodňování půd, závlahy, úpravy toků a rekultivace půd, byly součástmi intenzifikačního opatření velkovýrobního zemědělství a jako takové byly podporovány v rámci dotační politiky.
V současné době již není zvyšování zemědělské produkce prvotním problémem, spíše se hledají cesty k ochraně základních funkcí zemědělských půd. Řeší
se optimální oblasti a půdy pro útlumové programy, tříbí se názory na zóny diferencované ochrany vodních zdrojů, prosazují se protierozní a protipovodňová
opatření k ochraně přírody a krajiny. Dnes jde především o to, jak využívat přírodní zdroje bez toho, že by byly poškozovány nebo dokonce devastovány. Revitalizují se toky a rybníky, chrání se specifické biotopy rašelinišť, účelně se
reguluje vláhový a vzdušný režim půd, rekultivují se území poškozená těžební
činností, hledá se optimální remediace kontaminovaných půd i způsoby prevence před kontaminací, řeší se optimální uspořádání výrobních a krajinných
prvků při komplexních pozemkových úpravách. To jsou také hlavní problémy,
které řeší pracovníci Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i., v rámci
výzkumných projektů a mezinárodních grantů.
Stále širšího uplatnění dosahují ve státní správě, u vlastníků a uživatelů půdy
i informace z celostátní databáze o půdách, kterou ústav spravuje, udržuje a aktualizuje. Vstup České republiky do Evropské unie přinesl zásadní ustanovení světové a evropské „charty o půdě“, která mj. uvádí, že „správné hodnocení,
uspořádání a využívání půdy a její ochrany“ jsou existenční podmínkou pro ekonomický a sociální rozvoj společnosti.
Zájem o ochranu krajiny a stále více sílící společenský požadavek na trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů, staví před pracovníky Výzkumného ústavu
meliorací a ochrany půdy řešení dalších nových problémů.
Podstatné je, že určitá sázka na „rekonstrukci“ výzkumné základny po přeměně
na veřejnou výzkumnou instituci se ukazuje jako správný směr. Tím, že jsme
umožnili vědcům a výzkumníkům mladší generace se více realizovat a ujmout se
i vedoucích funkcí ve svých týmech, vede to k vyšší dynamice výzkumu, jistému
„dravějšímu“ přístupu k hledání nových směrů a zdrojů pro Výzkum, vývoj a inovace (VaVaI) ústavu. V posledních dvou letech, nejen že se daří nahradit výpadek
v institucionální podpoře přijetím nových projektů výzkumu, ale výrazně se zlepšily i prestižní výsledky výzkumu. Jako výzkumná instituce aplikovaného výzkumu
však nesmíme zapomenout ani na příjemce výsledků z této oblasti. Zde nezbývá
než konstatovat, že náš ústav není pro mnoho zemědělců, projektantů, stavebních firem, státních a polostátních orgánů a dalších subjektů, neznámým pojmem. Svědčí o tom mj. zvyšující se zájem o účast v projektech aplikovaného
výzkumu, požadavky na smluvní výzkum i komerční činnost.
Při rekapitulaci činnosti ústavu a jeho výsledků za právě uplynulých 60 let jeho
existence lze konstatovat, že ústav dostál svým závazkům z celospolečenských
požadavků tohoto období. Stejně tak lze vyslovit přesvědčení, že ústav obstojí
i při řešení nových problémů využívání přírodních zdrojů půdy a vody naší společnosti v dalších letech třetího tisíciletí.
Ing. Jiří Hladík, Ph.D.
ředitel ústavu
Výzkum a vývoj ve Výzkumném ústavu
meliorací a ochrany půdy, v.v.i.
Výzkum a vývoj představují logicky stěžejní
oblast činnosti výzkumných organizací. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i.
se zabývá zejména aplikovaným výzkumem
v oblasti využití a ochrany půdy, vody a krajiny.
Tomu odpovídají předpokládané typy výstupů,
směřující do oblasti státní správy a v poslední
době stále více i k hospodařícím zemědělcům
a dalším subjektům.
Současný systém financování a realizace výzkumných aktivit se opírá o dva nejdůležitější zdroje, institucionální podporu a účelovou podporu, tedy řešení programových projektů, získaných v rámci standardních programových soutěží. Do
budoucna se počítá s rostoucím významem tzv. smluvního výzkumu, vycházejícího z komerčních aktivit. Institucionální podpora se v minulých deseti letech realizovala prostřednictvím výzkumného záměru, projektu celé instituce, který řešil
podstatné otázky v celé šíři problematiky a svým charakterem se více blížil „badatelskému výzkumu“. Dosažené poznatky se pak mnohdy dále zúročily při řešení
programových projektů, získaných soutěží u jednotlivých výzkumných agentur,
které mají zpravidla charakter výzkumu aplikovaného. Tento systém má své opodstatnění, bez realizace výzkumu, který se v mnoha aspektech může blížit typu základního výzkumu, by neexistovalo dostatečné množství kvalitních poznatků,
které se pak uplatňují v rámci vlastních aplikací. Systém financování výzkumné
činnosti je v současné době silně závislý na aktivitě a snaze výzkumných týmů.
Institucionální podpora se odvíjí od vytvářených výsledků, zhodnocených dle
metodiky Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace (dále jen RVVI) a rozpočtové
kapitoly poskytovatele, Ministerstva zemědělství ČR. V rámci posledních pěti roků
se VÚMOP, v.v.i. musel vypořádat se stále výrazněji klesající institucionální podporou. Objem financí v rámci účelové podpory je dán úspěšností výzkumných
týmů při získávání projektů programových soutěží. I zde však není situace úplně
jednoduchá, protože většina programových projektů dnes počítá s finanční spo-
luúčastí instituce, která prostředky na spolufinancování vytváří prostřednictvím
rezervního fondu z tzv. jiné činnosti, tedy zisku z činnosti komerční. Dá se tedy
zjednodušeně konstatovat, že dnes si výzkumný ústav může dovolit řešit pouze
takové množství výzkumných projektů, na jejichž spolufinancování si sám vydělá.
Jak je možné hodnotit kvalitu výzkumu v jednotlivých výzkumných organizacích? Jakým způsobem ji zohlednit v rámci institucionální podpory výzkumných
pracovišť? Tyto otázky provázejí naši existenci dlouhodobě a jejich definitivní
zodpovězení je stále v nedohlednu. Kontinuálně se měnící metodika hodnocení
výzkumu RVVI stále více směřovala k podpoře publikačních aktivit, které vycházejí
především z výzkumu základního. Tím je dán i zásadní rozpor, se kterým se většina
aplikovaných výzkumných ústavů musí potýkat. Zřizovatelé vyžadují především
výstupy aplikovaného výzkumu, v rámci institucionální podpory je však instituce
placena stěžejně za výsledky publikační.
V současné době se mnozí poskytovatelé a řada resortních výzkumných institucí, včetně té naší, snaží o větší zohlednění výsledků aplikovaného výzkumu
v nově se vytvářející metodice hodnocení výzkumu RVVI. Budeme si přát, aby se
její konečná verze blížila co nejvíce naším představám a abychom se mohli do
budoucna soustředit více na vlastní výzkumné aktivity, při jasně definovaných
pravidlech podpory výzkumných pracovišť.
doc. Ing. Radim Vácha, Ph.D.
náměstek pro výzkum a vývoj
FOTOGRAFIE ŘEDITELŮ ÚSTAVU OD JEHO ZALOŽENÍ
doc. Ing. Dr. Bohuslav Mařan, DrSc. (1954-1957)
Ing. Adolf Ryška (1957-1961)
Ing. Jaroslav Stuchlík (1961-1973)
Ing. Josef Votruba, CSc. (1973-1980)
Ing. Vladimír Adamec (1981-1990)
doc. Ing. Ladislav Slavík, DrSc. (1990-1992)
Ing. Karel B. Březina (1992)
prof. Ing. Miloslav Janeček, DrSc. (1993-2007)
1. Stručná historie melioračních opatření v krajině
Převážná část území České republiky náleží ke klimatické oblasti semihumidní
s velkými rozdíly v množství a intenzitě atmosférických srážek. Rozdíly s sebou
přinášejí na jedné straně období extrémního sucha, na druhé straně období
vlhka, často provázená vysokým nasycením půd vodou a ničivými povodněmi.
Z dlouhodobého hlediska se přírodní podmínky na našem území prakticky nemění. Dochází však k takovým výkyvům počasí projevujícím se nepravidelným
výskytem přívalových nebo dlouhodobých srážek, které způsobují zvýšený až katastrofální povrchový odtok a erozi půdy. Kritické odtokové situace vznikají zcela
nepředvídaně prakticky na kterémkoliv místě. Hospodaření v krajině vyžaduje
tudíž preventivní úpravy odtokového režimu.
V dobách řídkého osídlení krajiny a malých životních nároků obyvatelstva nebyly důsledky živelných pohrom pociťovány tak tíživě jako při rozvinuté zemědělsko-průmyslové činnosti. Zejména v předminulém století nastal velký rozvoj
průmyslu, lidských sídel, dopravních sítí apod., které zejména povodně citelně
a opakovaně ničily. Jako příklad je možno uvést několikahodinovou průtrž v roce
1872 v povodí Mže, Litavky, Kocáby a Rakovnického potoka, vyhodnocenou jako
650letou vodu, která zdevastovala rozsáhlá území, včetně vzniku známých Rakovnických strží. Byla tudíž intenzivně hledána opatření k snížení těchto škod.
První „meliorátory“ vodních poměrů v naší krajině můžeme najít už v 16. století:
rožmberský rybníkářský hejtman Štěpánek Netolický (1460-1539), autor proslulé
Zlaté stoky a Rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535-1604) se
výrazně zapsali do jihočeské krajiny a jejich dílo slouží dodnes, jako vzor předvídavého přístupu k úpravě přírodních poměrů v krajině.
V polovině 19. století byl nejvýraznější postavou v našem oboru reformátor českého a evropského zemědělství a současně i propagátor meliorací a nových způsobů hospodaření rytíř František Horský z Horskyfeldu (1801-1877), úředník
z Schwarzenbergů v Libějicích u Prachatic.
Systematickému řešení nápravných opatření v naší zemědělsko-průmyslové
krajině však došlo až po roce 1884. V tomto roce byly vydány v bývalé Rakouskouherské monarchii dva základní zákony: zákon č. 116/1884 ř. z., o zvelebení zemědělství vodními stavbami a zřízením státního melioračního fondu a zákon
č. 117/1884 ř. z., o neškodném svádění horských vod. Na základě prvního zákona
byla na tehdejším ministerstvu orby i později v Československé republice na ministerstvu zemědělství vytvořena Technická kancelář zemědělské rady a zakládána Vodní družstva, k úpravě vodního režimu zemědělských půd. Na základě
druhého zákona byla vytvořena Služba lesnicko-technických meliorací k neškodnému odvedení přebytečných povrchových vod.
Historie melioračních institucí
Služba lesnicko-technických meliorací (LTM) byla centrálně řízena tehdejším ministerstvem orby ve Vídni. Po první světové válce bylo v roce 1918 zřízeno na Ministerstvu zemědělství ČSR samostatné oddělení hrazení bystřin. Jeho prvním vedoucím
byl tehdejší vrchní stavební rada, později profesor ČVUT prof. Dr. H. c. V. Kaisler.
Tato zákonná opatření platila v naši zemi až do roku 1960, kdy byl vydán
zákon č. 166/1960 Sb., o lesích a lesním hospodářství, který samostatně vymezil
činnost LTM. Zákon o lesích č. 61/1977 Sb., však ustanovení o LTM již neobsahoval, čímž byla činnost služby LTM podstatně omezena a v zemědělské krajině
prakticky zrušena.
Základním účelem služby LTM byla preventivní opatření k zadržení co největšího množství srážkové vody na místě jejího dopadu na zem a převedení přebytečného množství povrchové vody přes cenné části území (intravilán, liniové
stavby – železnice, silnice apod.). Typickým rysem lesomelioračních prací v krajině bylo po celou dobu jejich existence účelné spojení technických a biologických opatření.
Až v roce 1995 byla zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích znovu vymezena činnost
LTM, avšak jen „na pozemcích určených k plnění funkcí lesa“, což prakticky znamená, že jde jen o lesní půdu, příp. podle rozhodnutí okresního referátu životního
prostředí, jde-li o veřejný zájem.
Úprava vodního režimu zemědělských půd má v naší zemi poměrně delší
historii. Počátek prvotních zemědělských odvodňovacích zařízení můžeme vysledovat již v době úhorových soustav hospodaření. Dobře známým příkladem
je pak rozsáhlá úprava močálovitého území a ochrana pozemků před povodněmi
odvodňovacími opatřeními v Třeboňské pánvi v letech 1505-1604 na Rožmber-
ském panství Štěpánkem Netolickým, Mikulášem Rothardem a Jakubem Krčínem.
Přebytečná voda z odvodněných pozemků je odváděna otevřenými příkopy
a v neodtokových plochách byly vybudovány rybníky. Rybníky jsou propojeny
několika kanály, zvláště Zlatou stokou. Před záplavami jsou povodňové vody Lužnice převedeny do Nežárky umělým kanálem Novou řekou.
Již zmíněný zákon č. 116/1884 ř. z. navodil rozsáhlé akce regulačních a melioračních prací poskytnutím státních a zemských podpor. V Československé republice byla hned po jejím vzniku zřízena na ministerstvu zemědělství Technická
kancelář zemědělské rady se zemskými expoziturami. K úpravě vodního režimu
zemědělských půd, převážně odvodněním, byla zakládána Vodní družstva,
především z vlastníků pozemků podle katastrů, kteří pod odborným dohledem
a s podporou stáních dotací sami kolektivně na odvodnění pracovali.
Technická kancelář zemědělské rady se zcela mimořádně zasloužila o rozvoj
kulturně-technického inženýrství. Roku 1886 byl při Technické radě ustanoven
i pedagogický referát. Prvním pedagogem pro pedologii byl v roce 1887 jmenován
prof. MUDr. Alfred Slavík, který je tak zakladatelem vědeckého půdoznalství u nás.
Vodní družstva byla zákonem o vodním hospodářství č. 11/1955 Sb., zrušena
a jejich majetek přešel na stát do správy orgánů ústřední správy vodního hospodářství. Zákon č. 12/1959 Sb., umožnil Jednotným zemědělským družstvům
a i jiným organizacím socialistického sektoru sdružovat se v meliorační družstva.
Meliorační družstva se vytvářela za účelem plánovací a projektové přípravy
a provádění výstavby, provozu a údržby vodohospodářských melioračních zařízení, zakládání rybníků a úprav vodních toků.
Státní fond pro zúrodnění půdy při ministerstvu zemědělství a výživy, zřízený
zákonem č.77/1969 Sb., vytvořil předpoklady pro účelně řízenou subvenční politiku zúrodňovacího procesu.
K plánování a řízení komplexního provádění melioračních a zúrodňovacích
opatření byla rozhodnutím Ministerstva zemědělství a výživy ČSR čj.860/69-I/3
zřízena Státní meliorační správa (SMS) s působností od 1. 1. 1970. Těmito opatřeními byly vytvořeny předpoklady pro účelné řízení zúrodňovacího procesu.
Dnes gesci SMS převážně převzala Zemědělská vodohospodářská správa.
Ke zmírnění negativních důsledků úbytků půdy a pozemků ze zemědělského
půdního fondu bylo vydáno usnesení vlády ČSR č. 28 ze dne 3. 2. 1982 o tzv. ná-
hradních rekultivacích. Tím vláda uložila provádět rekultivaci ploch dočasně nevyužívané nebo nezemědělské půdy a zároveň tím postihovala investory, kteří
zabírali zemědělskou půdu pro investiční výstavbu.
Vývoj melioračního výzkumu
Technická kancelář zemědělské rady Ministerstva zemědělství ČSR organizovala i rozsáhlý výzkum v oboru zemědělské a lesnické techniky. Vedoucím tohoto odboru byl oborový přednosta ministerstva zemědělství Dr. Ing. Jan Horák.
Odborem byly pravidelně vydávány roční zprávy z četných výzkumných objektů,
metodiky a instrukce pro praxi. Z podnětu Technické kanceláře byl např. uskutečněn rozsáhlý výzkum rozchodů a hloubek odvodňovacích drénů. Z pracovníků
kolektivu této kanceláře vzešli nejlepší meliorační inženýři, z nichž nejznámější
byli prof. Ing. Karel Vosyka, první profesor meliorací na ČVUT, již zmíněný zakladatel vědeckého půdoznalství u nás prof. MUDr. Alfred Slavík a zejména půdoznalec světového jména, tehdejší vrchní inženýr – pedolog zemědělské rady,
pozdější profesor ČVUT prof. Dr. Ing. Josef Kopecký.
Josef Kopecký podal již v roce 1911 návrh na založení skutečného kulturnětechnického pokusnictví. V roce 1927 publikoval ve Zprávách výzkumných ústavů
zemědělských Instrukci pro výzkumné objekty drenážní a Návod ke stanovení
sklizní. Zaměřil se na vylepšování přístrojového vybavování pro stanovení zrnitostního složení půdy jako podkladu pro posouzení potřeb úpravy vodního režimu půd, pro návrhy základních parametrů k odvodnění, pro závlahy a pro
výstavbu rybníků a nádrží, ke stavbě polních a lesních cest, ke hrazení bystřin
a strží a ke stabilizaci svážných území apod.
Ze spolupracovníků Kopeckého prosluli svými pracemi zejména stavební rada zemského úřadu v Praze Ing. Otakar Solnář, zemědělský rada zemského úřadu v Praze
doc. Dr. Ing. Rudolf Janota a Dr. Ing. Jan Zavadil z České vysoké školy technické v Brně.
Významnou osobností byl i Adolf Friedrich, působící do roku 1884 v Brně a později
na Vysoké škole ve Vídni, autor ve své době významné inženýrské publikace.
V rámci Technické kanceláře zemědělské rady se zapojil do lesnického výzkumu
doc. Dr. Ing. Zdeněk Válek výzkumem vlivu lesa a bezlesí na hydrologické procesy
a Dr. Ing. Antonín Němec výzkumem lesních půd a jejich hnojením.
Současně s výstavbou vlastní budovy Vysoké školy zemědělské při ČVUT
v Praze - Dejvicích v letech 1935-1937 byla v areálu ČVUT vystavěna i vlastní budova Státních výzkumných ústavů zemědělských a lesnických. Po 2. světové
válce se začal zemědělský a lesnický výzkum znovu rychle rozvíjet. Prvním poválečným ředitelem Státních výzkumných ústavů lesnických se stal vrchní lesní
komisař doc. Dr. Ing. Bohuslav Mařan, který se věnoval původně biochemii lesních půd a později problematice vodního režimu lesních půd a povrchovému
odtoku vody z lesa a bezlesí včetně erozních procesů. V ústavu pro lesnické
stavby, dopravnictví, hrazení bystřin a meliorace byl vedoucím Dr. Ing. Otakar
Lhota, který se zabýval problematikou mechanizace lesní dopravy a lesnickotechnických meliorací.
Půdoznalecký výzkum založený Josefem Kopeckým začal sledováním fyzikálních vlastností půd. Asi od roku 1920 začaly pozvolna převládat nové názory na
půdu a zvyšování jejich úrodnosti. Začaly se uplatňovat genetické principy, které
byly zaváděny i do klasifikace a mapování půd se zaměřením pro zemědělské
účely. Rozvíjela se nová odvětví půdoznalství jako pedochemie, výzkum sorpčního komplexu půdy, vodního režimu půdy, půdní mikrobiologie se zvýšenou
potřebou na zvyšování úrodnosti půdy. Zde je nutno jmenovat asistenty profesora Kopeckého: později profesor půdoznalství Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně prof. Dr. Ing. Václav Novák, profesor pedologie stavební fakulty ČVUT
prof. Dr. Ing. Ladislav Smolík a profesor půdoznalství Vysoké školy zemědělské
prof. Dr. Ing. Vladimír Gössl-Kosil.
Lesnicko-technické meliorace se v předválečném Československu přednášely jak
na lesnických, tak také na stavebních fakultách technických vysokých škol. V Praze
po profesoru Kaislerovi nastoupil doc. Dr. Ing. Zdeněk Válek, který byl současně vedoucím oddělení hrazení bystřin na tehdejším ministerstvu zemědělství. V Brně
přednášel problematiku lesnicko-technických meliorací prof. Dr. Ing. Leo Skatula,
který vedle řady odborných prací publikoval i první českou učebnici této disciplíny.
Na zemědělských fakultách se meliorace přednášely jako nepovinný předmět. Z pedagogů rozhodně zaslouží jmenovat Vincence Hlavinku, autora dlouho využívané
učebnice. V novější době náplň zemědělských meliorací svými odbornými pracemi
zásadně usměrnil profesor stavební fakulty Vysokého učení technického v Brně
prof. Dr. Ing. Karel Jůva, který později přešel na zemědělskou fakultu.
V roce 1952 byly Výzkumné ústavy zemědělské a lesnické z vlastní budovy
v Praze – Dejvicích z rozhodnutí ústředních orgánů vysídleny a budova připadla
ústavům ČSAV. Lesnický výzkum byl přemístěn do areálu bývalé ozdravovny ve
Zbraslavi–Strnadech s názvem Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), jehož součástí byl odbor lesnicko-technických meliorací vedený
doc. Dr. Ing. Bohuslavem Mařanem. Zemědělský výzkum včetně zemědělské pedologie byl přemístěn do areálu bývalého Pomologického ústavu v Praze – Ruzyni
s názvem Výzkumný ústav rostlinné výroby (VÚRV). Vedoucím jeho pedologického odboru byl v té době Dr. Ing. Stanislav Najmr, později i budoucí pracovník
VÚMOP a ČZU, prof. RNDr. Jan Němeček, DrSc.
Organizační řízení rozvíjejícího se zemědělského výzkumu přešlo od roku 1953
do Československé akademie zemědělských věd (ČSAZV). Během února 1953
byla při ČSAZV zřízena Hlavní komise pro zemědělsko-lesnické meliorace, která
byla během krátké doby přejmenováno na Ústřední komisi pro zemědělsko-lesnické meliorace od 31. ledna 1954 na Odbor zemědělsko-lesnických meliorací
ČSAZV, jehož předsedou byl Dr. Ing. Otakar Lhota.
2. Historie vzniku a vývoje melioračního ústavu
Po poradě u náměstka předsedy vlády 12. 12. 1953 byla v lednu 1954 uzavřena
dohoda mezi ministrem zemědělství a ministrem lesů a dřevařského průmyslu
zřídit od 1. ledna 1954 Výzkumný ústav zemědělsko-lesnických meliorací
(VÚZLM). Ústav byl zřízen 1. dubna 1954 a jeho zřízení bylo oznámeno v Úředním
listu dne 19. srpna 1954.
Ústav v první fázi převzal odbor lesnicko-technických meliorací z Výzkumného
ústavu lesního hospodářství a myslivosti ve Zbraslavi-Strnadech, oddělení pro
výzkum prostředí z Ústavu zemědělské ekonomiky v Praze, Laboratoř zemědělsko-lesnických meliorací při ČSAZV, Laboratoř agrometeorologie při ČSAZV, Výzkumnou stanici rašelinářskou v Borkovicích z Krajského výzkumného ústavu
zemědělského v Slapech u Tábora, pracoviště na rašeliništi v Hoře sv. Šebestiána
a část Výzkumné stanice v Hnojníku až dosud podléhající odboru lesnicko-technických meliorací VÚLHM. V roce 1961 převzal VÚZLM i Laboratoř zemědělské
a lesnické geologie ČSAZV.
Usnesením vlády z 15. 12. 1953 bylo přikročeno k vypracování Generálního
plánu zvelebení zemědělství, lesního a vodního hospodářství. V tomto plánu byl zařazen i samostatný úkol delimitace půdního fondu, jehož výzkum byl zařazen do
plánu ústavu a při realizaci byla ustanovena Delimitační skupina pro zvelebení
ZLV, která byla v letech 1955-1956 spojena s ústavem společnými některými složkami řízení. V roce 1956 byla skupina ZLV vyčleněna z VÚZLM a přímo podřízena
Odboru zemědělsko-lesnických meliorací ČSAZV. Jejím prvním ředitelem byl jmenován Stanislav Macoun.
V roce 1958 byla do VÚZLM převedena skupina vodohospodářských meliorací
(odvodnění, závlahy) z Výzkumného ústavu vodohospodářského v Praze. V roce
1961 byla závlahářská problematika začleněna do nově zřízeného Výzkumného
ústavu závlahového hospodářství v Bratislavě. V roce 1962 byla ČSAZV včleněna
do ČSAV a výzkumné ústavy byly přímo podřízeny Ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Přitom z ústavu přešli do ČSAV pracovníci s úkoly
„Biochemický a fyziologický výzkum sorpce, migrace a vylučování toxicky působících elementů“ a „Ekonomie a organizace rekultivačních prací“. Název VÚZLM
byl změněn na samostatný Výzkumný ústav meliorací Zbraslav. Delimitační sku-
pina pro zvelebení zemědělství, lesního a vodního hospodářství byla přejmenována na Expediční skupinu pro průzkum půd a v roce 1972 na samostatný Ústav
pro zemědělský průzkum půd v Suchdolu u Prahy. Jeho ředitelem se stal V. Šlais.
V roce 1959 VÚZLM zahájil výstavbu polní laboratoře na výzkum závlah v zelinářské oblasti v Tišicích a v roce 1961 převzal stanici v Jevíčku na řešení pratotechniky na zavlažovaných loukách. Obě pracoviště byla pak se závlahářskou
problematikou převedena v r. 1962 do VÚZH v Bratislavě. Do ústavu byla v roce
1961 delimitována skupina pracovníků pro výzkum odvodnění na Slovensku.
V roce 1977 byla do VÚM včleněna i lukařsko-pastvinářská stanice v Závisíme,
z Ústavu pro vědeckou soustavu hospodaření.
Ústav byl rozmístěn v několika objektech na různých místech Prahy a na dislokovaných venkovních pracovištích. Až v roce 1968 byla dostavěna vlastní budova
na Zbraslavi, kde od roku 1969 sídlí ústředí ústavu a pracuje převažující část zaměstnanců.
V roce 1981 došlo k zásadní reorganizaci, tj. k fúzi tří složek: meliorací, pedologie
a průzkumu půd ze tří ústavů do sjednoceného ústavu pod názvem Výzkumný
ústav pro zúrodnění zemědělských půd (VÚZZP) se sídlem v Praze-Zbraslavi.
Meliorační větev ústavu (VÚZLM, od r. 1962 VÚM Zbraslav), která v roce 2014
dovršuje 60 let své činnosti, je organizačně mladší než půdoznalecká, ale její problematika – především hrazení bystřin a protipovodňová opatření – byla řešena
a uplatňována od konce 19. století s velmi úspěšným obdobím Československé
republiky let 1918-1938. Prvním ředitelem VÚZLM byl v roce 1954 jmenován B.
Mařan, který vykonával i funkci vědeckého sekretáře Československé akademie
zemědělských věd. Ve funkci ředitele tohoto melioračního ústavu (VÚZLM, později
VÚM, VÚZZP, VÚMOP) se pak ještě vystřídali: A. Ryška (1957-1961), J. Stuchlík (19611973), J. Votruba (1973-1980), V. Adamec (1981-1990), L. Slavík (1990-1992), K. B.
Březina (1992), M. Janeček (1993-2007), J. Hladík (2007 – dosud).
Půdoznalecká složka měla své počátky již v roce 1919, kdy byly v rámci budovaných Státních výzkumných ústavů zemědělských ustaveny v Praze, Brně, Bratislavě a Košicích Ústavy agropedologické. Ty se zabývaly jak pedologickým
výzkumem, tak i mapováním základních půdních vlastností v rámci Československé republiky a detailními lokálními průzkumy půd. Je vhodně připojeno např.
jména Josefa Kopeckého, Jaroslava Spirhanzla, či Václava Nováka. Zajímavou
a dosti podstatnou zvláštností tohoto období je určité personální propojení
těchto vedoucích pracovníků ve funkcích na ministerstvu zemědělství, ve výzkumných ústavech a na vysokých školách, jež umožňovalo sjednotit a orientovat
směry výzkumu.
Po druhé světové válce, kdy činnost jednotlivých zemědělských ústavů skončila, půdoznalecká problematika byla řešena v rámci Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni. Nejdříve v padesátých letech vytváří oddělení
půdoznalecké (vedené Stanislavem Najmrem) se zaměřením na půdní humus,
strukturu a zpracování půdy. Od roku 1961 přichází pak doba největšího rozmachu československého půdoznalství v souvislosti s řešením Komplexního průzkumu půd ČSSR (KPP) jako zásadního opatření k inventarizaci vlastností
a charakteristik zemědělského půdního fondu republiky. Oddělení půdoznalství
VÚRV bylo pověřeno metodickým vedením této akce; praktickým prováděním
terénního průzkumu pak byla v českých zemích pověřena tehdejší Expediční skupina pro průzkum půd (později s názvem Ústav pro zemědělský průzkum půd).
Oddělení půdoznalství VÚRV se počátkem šedesátých let významně rozrostlo.
Jeho ředitelem se stal Jan Němeček, později profesor ČZU Praha. Vytvořily se čtyři
pracovní týmy se zaměřením na genetiku a kartografii půd (J. Němeček), půdní
chemii (V. Sirový), půdní fyziku (Z. Facek) a úrodnost půd (J. Damaška). Ve spolupráci se slovenskými půdoznalci (J. Hraško, Z. Bedrna) i s pracovníky Expediční
skupiny pro průzkum půd (M. Kalenda) byly zpracovány souborné metodiky pro
průzkum zemědělských půd, pro půdní rozbory a pro využití výsledků půdních
průzkumů (1962, 1967). Akce Komplexního průzkumu byla ukončena v roce 1972
a poskytla obrovský materiál k řešení teoretických i praktických problémů půdoznalství. Z nich lze uvést např. vyřešení geneticko-agronomické klasifikace, metodiky laboratorních rozborů a principy hodnocení výsledků, půdní
mikromorfologii, termickou analýzu, studium jílových minerálů, studium organické hmoty v půdě, studium a charakteristiky fyzikálních a chemických vlastností
půd včetně studia vlhkostních a tepelných režimů, hodnocení půdní struktury,
analytické metody v půdní chemii a agrochemii a jejich využití, výzkum agrotechnických a agrochemických zásahů. Významnou součástí bylo i řešení problematiky hydropedologických průzkumů pro odvodnění a další aplikační podklady
vzniklé z výzkumu.
K organizačnímu útvaru půdoznalství VÚRV Ruzyně (oddělení, později odboru
a ještě později Půdoznaleckého ústavu VÚRV) patřilo v té době i detašované pracoviště v Tupadlech u Mělníka, kde byla především část laboratoří, stacionární pokusy s různými variantami hnojení a studijní muzeum půdních monolitů. Intenzivně
byla rovněž využívána soustava polních pokusů v rámci Geosítě VÚRV se stacionáry
v různých zemědělských oblastech a stacionární pokusy v okrese Ústí nad Orlicí.
Třetí složkou, z níž dnešní VÚMOP Praha vznikl, byl Ústav pro zemědělský průzkum půd Praha-Suchdol. Počátky a vývoj tohoto ústavu byly popsány již vpředu
v souvislosti se vznikem Delimitační skupiny pro zvelebení zemědělství, lesního
a vodního hospodářství (ZLV).
Na základě vládního usnesení z roku 1961 o provedení Komplexního průzkumu
půd ČR (KPP) byla Delimitační skupina ZLV pověřená zajištěním terénních, vyhodnocovacích a mapovacích prací tohoto úkolu v jednotlivých okresech České
republiky. Práce byly prováděny podle metodických zásad odboru půdoznalství
VÚRV Praha-Ruzyně a za součinnosti jeho metodických instruktorů. V tomto období dochází k největšímu rozvoji půdoznalství v českých zemích, resp. v Československu. Komplexní průzkum půd (1961-1972) zahrnul veškerou zemědělskou
půdu Československa (7,5 milionů ha). Poskytuje spolehlivé podklady pro veškerá
opatření k zvyšování úrodnosti půdy a pro její využití. Přispěl k řešení otázek genetiky, klasifikace a systematiky půd a k celé řadě dalších otázek základního výzkumu půdy. Stal se výchozím podkladem pro na něj navazující bonitaci
zemědělského půdního fondu a mapování půdně-ekologických jednotek. Současnou bonitační soustavu tvoří 78 hlavních půdních jednotek (HPJ) a 2172 bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ) v 10 klimatických regionech.
Výsledky tohoto půdního průzkumu se staly podkladem pro řadu legislativních
opatření, jako jsou: stanovení kvality a ceny půdy, stanovení daně z pozemků aj.
V Ústavu pro zemědělský průzkum půd (ÚZPP) byla rovněž zpracována Soustava
komplexních melioračních opatření (dokončena v r. 1975), která se stala výchozím
podkladem pro komplexní provádění melioračních a zúrodňovacích prací zajišťovaných Státní meliorační správou.
V rámci platného usnesení vlády o dalším využívání výsledků KPP ČR připravoval ÚZPP pracovní a metodické postupy pro následnou Bonitaci zemědělského
půdního fondu v ČR, opět za úzké spolupráce s odborem půdoznalství VÚRV.
Budova Výzkumného ústavu otevřená v roce 1969
Ústav pro zemědělský průzkum půd Praha kromě bonitace zemědělských půd
zpracovával inventarizaci o využití luk a pastvin, návrhy komplexních zúrodňovacích opatření, průzkum ložisek přirozených sorbetů a slínitých hornin aj.
Po fúzi melioračních a půdoznaleckých složek v roce 1981 byl Výzkumný ústav
pro zúrodnění zemědělských půd (VÚZZP) největším co do počtu pracovníků
(426, z toho 75 vědeckých a vědeckotechnických pracovníků) i co do hustoty sítě
výzkumných stanic a bází (15 venkovních pracovišť). Především to byly pobočky
ústavu v Českých Budějovicích (se specifickými úkoly pro jižní Čechy) a v Brně (s
půdoznaleckými a dalšími specifickými úkoly pro Moravu a s půdními archivy
v Rosicích a Ostrovačicích), dále specializované výzkumné stanice v Závisíme
u Mariánských Lázní (pro využití luk a pastvin), v Albrechticích u Chomutova, později v Litvínově (pro rekultivace devastovaných ploch po těžbě uhlí), v Pardubicích (pro vodohospodářské meliorace), v Ostravě (pro rekultivace hald a výsypek),
ve Valašském Meziříčí (pro hospodaření v podhorských oblastech), v Bratislavě
(pro komplexní zúrodňování půd na Slovensku), v Sobrancích (pro komplexní
meliorace na Východoslovenské nížině). Vedle těchto výzkumných stanic existovala síť výzkumných bází: v Tupadlech u Mělníka (laboratoře, pedologické muzeum), v Plzni, Karlových Varech a v Hradci Králové (pro bonitaci a využití půdního
fondu), v Jičíně (pro vodohospodářské meliorace), v Pavčine Lehote a Krivé při
Orave (pro horské a podhorské oblasti) a specializované Vývojové pracoviště ve
Vidově u Českých Budějovic (pro mechanizaci melioračních prací). Ředitelem
sjednoceného VÚZZP po fúzi v roce 1981 byl jmenován Vladimír Adamec.
Poslední restrukturalizace ústavu provedená v devadesátých letech v rámci
transformace vědecko-výzkumné základy Mze ČR, která dala současnou podobu
ústavu, se vyznačovala radikální redukcí pracovišť v Českých Budějovicích (zčásti
formou privatizace) a v Brně (především přechodem do sféry Ministerstva životního prostředí ČR – Českého ústavu ochrany přírody, dnes Agentury ŽP). Zrušena
byla většina výzkumných stanic. Stav pracovníků byl snížen na 162 (z toho 47 vědeckých a vědeckotechnických). Od roku 1991 se ústav jmenuje Výzkumný
ústav meliorací a ochrany půdy Praha (VÚMOP).
Po rozpadu federace byla do ústavu včleněna problematika závlah tak, že
byli přijati někteří pracovníci českých pracovišť Výzkumného ústavu závlahového hospodářství v Bratislavě. Od Vysoké školy zemědělské v Praze bylo pronajato experimentální závlahové pracoviště v Hoříně u Mělníka. Ředitelem
VÚMOP byl do roku 1990 Vladimír Adamec (1981-1990), po něm ve vedení
ústavu následovali Ladislav Slavík (1990-1992), Miloslav Janeček (1993-2007)
a Jiří Hladík (2007 – dosud).
3. Hlavní směry činnosti ústavu v jednotlivých obdobích
Při založení ústavu v roce 1954 vytýčil ředitel ústavu B. Mařan výhledový plán
ústavu (VÚZLM) v šesti větších skupinách úkolů:
l zlepšení vodních zásob a zvyšování sklizní vlivem lesních porostů
l výzkum kritérii pro delimitaci a klasifikaci lesního a zemědělského půdního fondu s návrhem agrotechnických opatření
l výzkum rašeliny a rašelinišť pro jejich využití v zemědělské a lesní výrobě
l výzkum zvýšení úrodnosti půd ochranou proti vodní a větrné erozi
l výzkum zvyšování výnosů zemědělských plodin závlahou
l výzkum meliorace máloplodých a onemocnělých zemědělských a lesních půd
V první skupině problémů byl výzkum zahájen zakládáním větrolamů, zásakových lesních pásů a hodnocením mikroklimatického vlivu lesa jak na lesní prostředí, tak na okolí, výzkumem výparu z půdy včetně evapotranspirace.
Ve druhé skupině, tj. ve výzkumu kritérii pro delimitaci a klasifikaci zemědělského a lesního půdního fondu, bylo přikročeno k řešení nejúčelnějšího a nejekonomičtějšího využití těchto půd k zemědělské a lesní výrobě a k výzkumu
zemědělských enkláv v Beskydech.
Ve třetí skupině, tj. ve výzkumu rašeliny a rašelinišť, se zpočátku soustředila pozornost na možnosti využití rašeliny jako součásti organických hnojiv v zemědělství. Současně se v ústavu začalo s topografickým mapováním rašelinišť
a s hydrologickým a mikro-klimatickým výzkumem rašeliništních oblastí.
Ve čtvrté skupině, v ochraně úrodnosti půd před erozí, se intenzivně pokračovalo
ve výzkumu vlivu lesa na odtok vod a erozi v Beskydech a prováděly se infiltrační
a zadešťovací pokusy ke zjištění množství povrchového odtoku a smyslu půdy.
V páté skupině se nepodařilo řešit otázky využití vody v zemědělství, a to pro
naprostý nedostatek odborníků. Zato se intenzivně zahájil výzkum meliorací málo
úrodných a onemocnělých lesních i zemědělských půd, především písčitých.
Hned na to byly v dalším roce převzaty úkoly výzkumu rekultivací hald, sesuvů
a poddolovaných pozemků, výzkum vlivu vhodných melioračních opatření na jakost lučních a pastevních porostů, výzkum ověřování dosavadních strojů pro
komplexní práce při závlahách a odvodňování, výzkum využití větrné energie
v zemědělství a bylo zahájeno studium propustnosti půd pomocí radioizotopových metod. Již v první etapě výzkumných prací VÚZLM navázal vzájemnou spolupráci s jednotlivými ústavy a odboru ČSAZV, s vysokými školami a s praxí.
Pracovní náplň VÚZLM se značně prohloubila v roce 1958, kdy se ústav rozšířil
na úseku vodohospodářských meliorací. V roce 1959 pak přibyl ve výzkumné činnosti ústavu výzkum kouřových škod a nápravných opatření proti nim.
Padesátá léta minulého století jsou charakteristická masovým celoplošným
scelováním pozemků, většinou bez ohledu na přírodní podmínky, s hlavním cílem
omezit vlastnické vztahy k půdě. Na ministerstvu zemědělství byl vypracován
Státní plán na zvelebení zemědělství, lesního a vodního hospodářství a VÚZLM
se do řešení plně zapojil výzkumem vzájemných vztahů mezi lesem, vodou,
půdou a zemědělstvím a delimitací mezi zemědělskou a lesní půdou.
V tomto období byly výzkumem ověřeny metody k úplnému zničení buřeně
na zanedbané lesní půdě pomocí agrotechniky. Příznivých výsledků bylo dosaženo osetím zabuřenělých holin v drsných podmínkách jetelotravní směsí a lupinou vytrvalou při různém způsobu hnojení (O. Mališ). Potvrdil se požadavek na
řádné provedení přípravných průzkumných a projektových prací, zejména přesné
nivelační zaměření při úpravě vodních poměrů na lukách a pastvinách (J. Hylský).
Při obnově luk osevními postupy byla vyzkoušena rychloobnova bezkolencových
porostů frézováním s přísevem a hnojením (V. Kosík).
Sledováním mikroklimatických změn na zavlažovaných a nezavlažovaných plochách se prokázalo, že největší rozdíly se vytvářejí v době největšího slunečního
záření a závlaha v této době působí rostlinám značný teplotní šok (V. Pasák). Mikroklimatickým a hydrologickým měřením na rašeliništích byla prokázána malá
propustnost rašeliny pro vodu, takže již při deštích 2 – 3 mm byly na rašeliništních
půdách kultury zaplavovány (J. Ferda).
Měřením v lese a v bezlesí bylo prokázáno mikroklimatické působení zapojeného okrajového pláště lesa, čímž se rozšiřuje vlastní porostní klima a zamezuje
se vytváření větrných trysek, které často bývají první příčinou věterných polomů
a vývratů (V. Pasák).
Byla sledována hluboká orba rigolovacím pluhem do hloubky 60 cm a na dno
rýhy byla uložena organická hmota (rašelinový kompost s vyšším obsahem jílu),
která zabránila průtoku vody do spodních vrstev písčitých půd (M. Štrupl). Ve výzkumu kritérií detailní delimitace a klasifikace zemědělské půdy bylo navrženo
zpřesnění kritérií o podrobný geologický, pedologický, vodohospodářský fytocenologický průzkum (O. Mališ). Vyšetřování nejvhodnějších dávek kejdy na pastvinách přineslo nové poznatky pro využití kejdy především v bramborářské
a horské oblasti (D. Haken).
Při kultivaci a rekultivaci poddolovaných půd, hald a sesuvů byly prověřeny meliorační kultury, z nichž se nejvíce osvědčily komonice, úročník lékařský se srhou
laločnatou a jetelem bílým (M. Štrupl).
Šedesátá léta z pohledu meliorací můžeme charakterizovat zvýšenými požadavky na zúrodňování půd a na organizaci půdního fondu při nových hospodářsko-technických úpravách pozemků (HTÚP). Základní tezí pro
vědeckovýzkumnou činnost ústavu byl výzkum vztahu mezi půdou, vodou,
vzduchem a rostlinou, přičemž těžiště výzkumu bylo ve sledování a úpravě
vodního režimu půdy jako hlavního předpokladu trvalého zvýšení její úrodnosti. V tomto decéniu již vzrůstá počet předložených závěrečných zpráv
i v souvislosti se zvýšením počtu odborných pracovníků ústavu.
Výzkum úpravy vodních poměrů na lukách doporučil způsob odvodnění přemokřených luk v Člunku u Jindřichova Hradce, který byl příkladem pro tzv. plužní
akce odvodnění luk hlubokými otevřenými příkopy, které jsou i v dnešní době
plně aktivní, i když je zanedbávána jejich údržba (O. Mališ). Geobotanický výzkum
lučních typů přinesl teoretické i praktické poznatky pro zlepšení lučních poměrů
(B. Válek). Byly zpracovány a ověřeny směrnice pro klasifikaci luk a pastvin (B. Koníček). Nové teoretické a praktické poznatky přinesl výzkum využití hnojivých závlah pro jejich využití v horských a podhorských oblastech (D. Haken).
Výzkum intenzity a způsobu degradace a meliorace podzolových lesních půd
přinesl nové poznatky o dynamice vlhkosti a využívání srážek k rozrušení podzolu
a o formách hnojení lesních půd (J. Kozel, J. Lhotský). Byly vypracovány návrhy
a metodické postupy pro praxi a zavedena technologie meliorace lehkých podzolových lesních půd (J. Lhotský). Výzkum vlivu pěstebních a těžebních zásahů v lese
na odtok vody stanovil zásady pro hospodaření v beskydských lesích (V. Zelený).
Byl navržen způsob pěstování vhodných plodin, uspořádání osevních postupů
a protierozní opatření na horských zemědělských enklávách (D. Smolík). Pro zúrod-
nění šumavských lad zalesněním se osvědčila meliorace hnojivými moučkami při
zachování humusu v půdě (J. Lhotský). Pro melioraci zakořeněných lesních půd se
osvědčila biologická příprava půdy pomocí olše a na zrašeliněných půdách pak
způsoby vyvýšené sadby, a to i po odvodnění otevřenými příkopy (J. Ferda).
Ve výzkumu nových způsobů měření dynamiky půdní vody byla poprvé v Československu použita radioizotopová metoda měření půdní vlhkosti a pohybu
půdní vody a určeny možnosti k jejímu využití (J. Čabart). Byla navržena kritéria
vhodnosti půd a metody hydropedologického průzkumu pro krtčí drenáž (O.
Souček). Zjištěna byla technická a ekonomická výhodnost krtčí drenáže, u níž pořizovací náklady byly nižší než u trubkové drenáže (F. Krpata). Byly porovnány
různé metody výpočtu průtokové rychlosti vody v drénech a navrženy nejhodnější metody pro využití v projekční praxi. Zaveden byl nový způsob navrhování
rozchodů trubkových drénů v písčitých půdách Slovenského Záhoří (F. Alena).
Byly stanoveny vhodné materiály pro zásyp trubkových drenáží a zhodnoceny
funkce a účinnost krtčí a křížové drenáže v provozních podmínkách (O. Souček).
Bylo potvrzeno, že fyzikální poměry půdy se po odvodnění nejvýrazněji zlepšily
křížovou drenáží a hloubkovým kypřením (Z. Bretfeld). Využitím plastických hmot
při odvodňování bylo zjištěno, že tento způsob je progresivní s velmi dobrou
účinností (A. Khun). Dokončen byl vývoj kladeče foliových drénů a určen vhodný
foliový materiál. Byly navrženy mechanizační prostředky pro čistění
a údržbu melioračních kanálů (F.
Hynek) a vymezeny půdy, ve kterých
stupeň zanášení drenáže sloučeninami železa vyžaduje zvláštní
ochranná opatření (V. Svobodová).
Měřením evapotranspirace plodin byl
zjištěn těsný lineární vztah mezi evapotranspirací a sytostním doplňkem
a stanoveny rovnice evapotranspirace
u brukve, květáku, chmele a smrku (V.
Pasák). Ekonomickou efektivností me- Čistič ČD 66 z vývojového pracoviště v Českých
liorací se zabýval v té době L. Parfus. Budějovicích
Výzkum opatření na pomoravních lukách prokázal, že použitá meliorační
a agrotechnická opatření (provzdušňování, hnojení) mají příznivý vliv na fyzikální
stav oglejených půd a na výnosy zelené hmoty (M. Večeřa). Další meliorační
úpravy na lukách zahrnovaly jak pratotechniku, tak zejména optimalizaci vodního
režimu luk (D. Haken, T. Kvítek).
Výzkum klimatických, mikroklimatických, hydropedologických a hydrologických poměrů na rašeliništích prokázal, že rašeliniště Dářko není hydrologicky významné a je tedy možno je odtěžit bez obav před narušením vodního
a vzdušného režimu oblasti (J. Ferda). Zemědělským obhospodařováním vrchovištních ložisek bylo zjištěno, že zkulturněním odtěženého rašeliniště se zvýšila
jeho propustnost 4 až 10-ti násobně a že luční porosty výrazně tlumí postup půdotvorného procesu. Prokázalo se, že pro přípravu rašelino-fekálních kompostů
je nejvhodnější poměr obou materiálů 1:1 (D. Haken).
Pro rekultivaci výsypek po těžbě uhlí byly stanoveny zásady pro přizpůsobení
báňské technologie těžby a skrývky rekultivačním potřebám (tvarování výsypek, uspořádání povrchu, selektivní skrývka atd.). Bylo prokázáno, že náklady
na tato uspořádání jsou rentabilní. Vypracovány byly směrnice, které byly prohlášeny za závazné pro oblast Severočeského hnědouhelného revíru (M. Štrupl).
Byly navrženy vhodné lesní dřeviny a opatření pro zalesňování výsypek, včetně
vhodné agrotechniky (F. Jonáš). Stanoveny byly technologické postupy zemědělské rekultivace výsypek a možnosti přímé biologické meliorace těžkých jílovitých zemin (C. Patejdl). Použitím kapucínu bylo objasněno jeho působení
na změny úrodnosti půdy. Oxyhumolity lze ve směsi s chlévskou mrvou a organickými sorbety využít ke zlepšení fyzikálních, fyzikálně chemických a chemických vlastností písčitých půd. Byly vyřešeny způsoby zakládání lesních
porostů na výsypkách (F. Špiřík).
Zkoumal se účinek přirozených i umělých sorbetů i dalších melioračních hmot
(bentonitu, tufitu, slínu) na zúrodnění písčitých půd (J. Lhotský, B. Shrbená, E.
Podlešáková, J. Tájek), i prostředky k vylehčování těžkých půd (J. Kremer). Byly
výzkumně i poloprovozně prověřeny technickoekonomické parametry aplikace
bentonitu pro zlepšování kritických vlastností písčitých půd (J. Lhotský, L. Parfus,
J. Tájek). Na výzkumné výsledky navázal průzkum ložisek přírodních melioračních
hmot realizovaný GP Brno, n. p.
Výzkumem vlivu průmyslových exhalátů na úrodnost půdy byly stanoveny
hodnoty prašného spadu a SO2 v blízkosti jejich zdrojů a navrženy nejnutnější
změny ve struktuře zemědělské výroby (V. Malý, J. Kozel). Byla zkoumána optimální dávka popílku pro vylehčení těžkých půd (M. Škopková).
Experimentálním výzkumem pohybu zemin větrnou erozí byla zjištěna závislost erodovatelnosti půd větrem na fyzikálních vlastnostech půdy, zvláště na
procentu vlhkosti a drobtovitosti půdy. Stanoveny byly vztahy mezi základními
půdními faktory a odnosem půdních částic větrem. Byly vymezeny oblasti podle
stupně ohroženosti větrnou erozí (V. Pasák). Ve výzkumu nových způsobů úprav
bystřinných koryt byl měřen průtok vody za různých odtokových stavů v korytě
upraveném břehovým porostem (V. Zelený).
Sedmdesátá léta se již vyznačovala zájmem o ochranu půdy před vodní a větrnou erozí, jejíž škodlivost se mnohonásobně zvýšila scelováním pozemků do
velkých ploch. Tento zájem se v praxi uplatňoval jen zřídka a pouze při zvýšených
povodňových škodách v intravilánu nebo na zvlášť ohrožených přilehlých pozemcích vodních nádrží. V praxi stále převládá povinnost pěstovat obiloviny, strategické suroviny s nízkými náklady na dlouhodobé skladování. Stále bylo
požadováno rozšiřování orné půdy spojené s úpravou vodního režimu půdy odvodněním.
V organizaci výzkumných úkolů došlo již koncem šedesátých let k sdružování
výzkumných úkolů do hlavních úkolů státního plánu rozvoje vědy a techniky
a jmenováním jejich koordinátorů. V melioračním výzkumu bylo požadováno vyřešit nové technologické postupy zúrodňování půd jako další krok v procesu intenzifikace zemědělské velkovýroby. Současně bylo požadováno hledat cesty, jak
spojit výsledky technických řešení a biologických opatření s řešením stále naléhavější problematiky ochrany půdy.
Výzkumné úkoly VÚM byly v té době soustředěny do 2 hlavních úkolů,
které ústav koordinoval:
l Speciální meliorační úpravy a ochrana krajinného prostřední – s 5 dílčími
úkoly
l Nové způsoby odvodnění půd – s 4 dílčími úkoly
Kromě toho ústav řešil dílčí úkoly koordinované jinými ústavy: tj. meliorace lučních
půd, využití popílku v zemědělství a vliv znečistění ovzduší na zemědělské plodiny.
V prvním hlavním úkolu byly vyvinuty jednoduché automatické vzorkovače vody
ke zjištění kvality povrchové vody, prověřena vhodnost měřiče zákalu vody a zkoušeny metody pro rozbor sedimentů (M. Janeček). Bylo zjištěno, že vyplavování čistých
živin z malého povodí v porovnání s množstvím dodaných hnojiv se zvýšilo o 1%
před hnojivým zásahem na 19% po zásahu. Z toho vyplývá, že se nevyplavují jen
látky dodané v podobě hnoje, ale i látky z tzv. půdní zásoby, tj. produkty zvětrávání
a rozkladu posklizňových zbytků (J. Slepička). Byla sledována agrotechnická opatření
k omezení vodní eroze v sadech. Nejdokonalejší ochranu představuje nastýlka slámy
na půdu, která současně likviduje plevel a značně omezuje výpar z povrchu půdy.
Dostatečnou ochranu lehkých půd před větrnou erozí poskytla minimální kultivace
se setím do vysokého strniště při pěstování obilovin (M. Janeček, M. Šabata, V. Pasák).
Byla vypracována metodika ekonomického hodnocení systému protierozní ochrany
a navržen ukazatel pro ocenění nové půdy získané terasováním extrémně svažitých
pozemků, s ukazatelem pro zachování podstaty půdy (R. Šrot).
Ve spolupráci s ČVUT byly řešeny optimalizační metody při projektování pozemkových úprav a stanoven vzájemný vztah tvaru pozemkového obvodu, typu
cestní sítě a umístění střediska. Byla vypracována metodika stanovení rámcových
hranic hospodářského obvodu zemědělského závodu s uvážením ploch nezemědělské půdy tak, aby uvnitř tohoto obvodu byly optimální dopravní poměry.
V zemědělské rekultivaci půd po těžbě uhlí byly dosaženy pozitivní výsledky s přímou biologickou rekultivací cyprisových jílů. V ostravské oblasti byly získány cenné
výsledky při rekultivaci černouhelných flotačních hlušin převrstvením optimální
vrstvou podorničí a ornice. Bylo potvrzeno, že nejvhodnějším způsobem rekultivace odvalů po hlubinné těžbě černého uhlí je lesnická rekultivace (D. Smolík). V severočeské oblasti prokázala prioritu současná výsadba dřevin cílových s dřevinami
přípravnými při použití karbohnojiv (F. Jonáš, F. Špiřík, K. Dimitrovský). Byly vyhodnoceny postupy zemědělské a sadovnické rekultivace výsypek (F. Jonáš, C. Patejdl,
E. Hájková, F. Dedera). Bylo prokázáno, že zemědělská rekultivace odkališť popela
z elektráren je možná za předpokladu jejich technické úpravy a s převrstvením jejich povrchu ornicí o mocnosti 0,3-0,5m (V. Malý, J. Kozel). Lesnická rekultivace odkališť se ukázala jako účinná (F. Špiřík).
Hloubkový meliorační kypřič PH5-003 vyvinutý v ústavu
Podrobným sledováním hlavních představitelů těžkých půd skenovacím elektronovým mikroskopem (P. Paris) byly vylišeny základní mikrostrukturní typy těžkých půd. Na základě biologické textace melioračních hmot (I. Rosamová, M.
Vinšová) a technologií k zúrodnění deficitních těžkých půd byly doporučeny lehčící hmoty, jako je odpadní stromová kůra nebo struska i hloubkové zapravení
ledku vápenatého. Aplikace organických odpadních hmot obvykle vyvolává potřebu zvýšeného dusíkatého hnojení. Pozitivní
tendenci mělo na těžkých půdách vždy hloubkové kypření (J. Lhotský, J. Kremer).
Rovněž pozitivní vliv na strukturu těžké půdy měly magnetické úpravy aktivních
orebných orgánů strojů (J. Lhotský vápenatého. Aplikace organických odpadních
hmot obvykle vyvolává potřebu zvýšeného dusíkatého hnojení. Pozitivní tendenci mělo na těžkých půdách vždy hloubkové kypření (J. Lhotský, J. Kremer).
Rovněž pozitivní vliv na strukturu těžké půdy měly magnetické úpravy aktivních
orebných orgánů strojů (J. Lhotský, J. Vaněk, B. Shrbená, J. Kremer. M. Škopková,
P. Bouchal, J. Váchal, P. Ehrlich).
Byly studovány deficitní vlastnosti písčitých půd (B. Shrbená, J. Vaněk. E. Skokan) a navržena zúrodňovací opatření pro písčité půdy (J. Lhotský). Zvláštní bezvýkopová technologie zlepšení vodního režimu písčité půdy byla vypracována
na bázi vtažení nepropustné bariéry z PE-folie do původního profilu, včetně vývoje mechanismu, který je čs. patentem (J. Lhotský, J. Stach, J. Němec). V kamenitých půdách se zkoušely 2 základní technologie odkameňování ornice, tj. sběr
a drcení kamenů (B. Shrbená).
Na základě požadavků některých průmyslových závodů i zemědělských podniků byly sledovány průmyslové odpady jako levný zdroj melioračních hmot.
Účinnost odpadních kalů je závislá na agrochemických a biologických vlastnostech půd, zejména na obsahu organických látek přítomných v kalech, na rychlosti
jejich mineralizace a na dávkách následně dodaných dusíkatých a fosforečných
hnojiv (E. Podlešáková, J. Váchal).
Ukládání lyzimetrů na výzkumné stanici Borkovice
Výzkum rašeliny a rašelinišť byl zaměřen na zkvalitnění rašelinných výrobků,
rozšíření jejich sortimentu a na sledování možností náhrady rašeliny jinými vhodnými materiály, především odpadovou kůrou lesních dřevin. Byla vypracována
koncepce využití rašelinné suroviny. Bylo zjištěno, že zrekultivované slatiništní
plochy jsou velmi vhodným stanovištěm pro intenzivní pěstování celé řady druhů
zeleniny, okrasných rostlin a bobulového ovoce (J. Ferda, F. Havelka).
Do konce sedmdesátých let vykonával ústav gesci pro výzkum meliorací lesních
půd (J. Ferda, J. Lhotský, V. Škopek). Při melioraci degradovaných zamokřených
lesních půd se nejvíce osvědčily drény z tyčoviny (haťové drény), které nejvíce
vyrovnávají odtokový režim (J. Ferda). Byla rozlišena degradační stádia lesních
typů a navržena regradační opatření na nich (J. Lhotský).
V rámci druhého hlavního úkolu zkoumajícího progresivní způsoby odvodnění
zemědělských půd byly řešeny i problémy ekologického charakteru. Zejména byl
sledován vliv používání chemických látek včetně hnojení na kvalitu podzemních
vod. Prokázala se velmi dobrá funkce lučního drnu jako vegetační bariéry ve srovnání s polními plodinami (obiloviny, okopaniny i pícniny na orné půdě). Ukázalo
se, že hluboké podzemní vody jsou mnohem více znečištěny dusičnany než
mělce uložené půdní vody. Hydropedologický a hydrogeologický průzkum jasně
ukázal, že není nutno vždy odvodňovat systematickou trubkovou drenáží, ale že
většinou postačí podchycení vývěrů.
U drénů položených bezvýkopovou technologií v těžké půdě se zjistilo rychlé
uzavírání nakypřené štěrbiny, čímž tato technologie nedokázala v plné míře za-
Čistič drenážního potrubí ČD 66 vyvinutý v ústavu a sériově vyráběn v 70. létech
Čistič drenážního potrubí ČD 66 vyvinutý v ústavu a sériově vyráběn v 70. létech
jistit optimální stav vodního režimu odvodňovaných půd. Na základě teoretického rozboru systematické drenáže uložené v nepropustném nakloněném podloží, za podmínek ustáleného proudění a za předpokladu plošného zamokření
vnitřními vodami, byl odvozen matematicko-fyzikální model, který pro případ
homogenního izotropního prostředí lze použít ke stanovení rozchodu drénů. Byla
popsána role povrchového odtoku, což ukázalo malý význam drenážního odtoku
při povodňových situacích. Byly stanoveny všeobecné zásady k použití filtrů, zásypových a obsypových materiálů a zohledněna vazba navrhovaných filtrů na
příčiny zamokření, jakož i klasifikace drenážních filtrů podle podmínek aplikace.
Při řešení odvodnění půd v horských a podhorských oblastech (HaPO) se výzkum
soustředil na návrhy parametrů odvodnění svahových půd při maximální návaznosti na příčiny zamokření a zejména na uplatnění regulační drenáže.
Řešitelský kolektiv vodohospodářských meliorací v té době tvořili
Z. Bretfeld, F. Doležal, K. Forgáč, J.
Guspan, R. Hejl, J. Němec, O. Souček a M. Součková, V. Svobodová,
V. Švihla, E. Valasová, J. Vystrčil, J.
Zuna a další.
Byla také navržena metodika pro
hodnocení ekonomické efektivnosti vodohospodářských meliorací a zjištěno, že na 1,0 Kč
nákladů připadá 14,24 Kč přínosů Meliorační čistič a hlubič ČHM 070, vyvinutý VUM
v letech 1966-67
(J. Asingr, R. Šrot, Z. Kasanická).
Studium vztahů vodního režimu a dusíku na stanovištích hygrofytního a mezohygrofytního stupně potvrdilo sice vysoký kvalitativní efekt těchto faktorů na
porosty a jejich biomasu, kvalitativní efekt však nebyl úměrný. Biologické meliorace nebyly dost účinné. Zúrodnění glejových a oglejených lučních půd hloubkovým kypřením a hnojením i různými typy melioračních oreb se projevilo
v pozitivních změnách fyzikálně chemických vlastnostech půd.
Pro údržbu svahů melioračních odpadů bylo vyvinuto vyhrabovací zařízení prstové žací lišty středního
řezu, s pojistným zařízením proti mechanickému
poškození. Byl vyřešen
a v praxi vyzkoušen žací
koš a hydraulicky ovládaný
lopatkový čistič melioračních odpadů a malých
toků. Rovněž byl vyvinut
stroj na pohozy melioračních kanálů a malých toků
(F. Hynek, F. Novotný, Meliorační čistič a hlubič ČHM 070, vyvinutý VUM v letech
1966-67
V. Pavlíček, P. Ehrlich).
Zastínění koryt vodních toků břehovými porosty
Byl prokázán vliv zastínění koryt malých vodních toků a melioračních kanálů
břehovými porosty na snížení jejich zarůstání a zanášení. Velmi účinnou ochranu
břehů a toků poskytují speciální kultivary nízkorostoucích keřových vrb, které
proti našim domácím druhům vrb nevyžadují téměř žádnou údržbu. Mají silnou
kořenovou výmladnost s výrazným zpevňovacím účinkem, velkou pokryvnost
a hustotu větví, nevytvářejí silnější kmínky, a tudíž se nemusí seřezávat (V. Zelený
a M. Jařabáč).
V roce 1981 došlo ke zmíněné fúzi melioračního a půdoznaleckého výzkumu
a půdoznaleckého průzkumu do jediného ústavu pod názvem Výzkumný ústav
pro zúrodnění zemědělských půd (VÚZZP) s ústředím v Praze-Zbraslavi.
Základní poslání ústavu bylo zaměřeno na:
l poznání činitelů úrodnosti půd a řešení prostředků pro jejich melioraci,
l organizování a provádění průzkumné činnosti na úkolech s půdní problematikou, zajišťování odborné pomoci národním výborům a dohled nad realizací
a zabezpečením řádného hospodaření se zemědělským půdním fondem při
uplatňovaní zásad ochrany a tvorby zdravého krajinného a životního prostředí a důsledné ochrany zejména vysoce úrodné zemědělské půdy,
l prohlubování diagnostiky a klasifikace půd, získávání poznatků o transformačních a migračních procesech v půdě a o funkcích jednotlivých
půdních složek a studium vlivu vnějších činitelů agrotechniky a hnojení
na fyzikální stavy a vlastnosti půdy.
Osmdesátá léta jsou charakterizována systémovým prováděním melioračních
a zúrodňovacích prací, přičemž jejich realizace je uplatňována s důraznějším ekologickým požadavkem. Organizace půdního fondu je realizována v projektech
souhrnných pozemkových úprav (SPÚ), v nichž je požadována důsledná ochrana
pozemků před vodní větrnou erozí. Při úpravách vodního režimu půd e postupně
přecházelo z plošného drenážního odvodnění na odvodnění pouze zamokřených
ploch (vývěrů) se širším využíváním regulační drenáže. K omezování úbytků zemědělského půdního fondu byly využívány náhradní rekultivace.
Po sjednocení složek melioračního a pedologického výzkum ve VÚZZP měl
ústav hustou síť výzkumných stanic a bází po celé ČSSR i větší počet vědeckých
a odborných pracovníků, což umožnilo širší záběr i větší počet vědeckých prací.
Výzkum erozních jevů a otázek souvisejících s erozí se zabýval příčinami eroze
i metodickými otázkami jejího měření a ovšem také nápravnými opatřeními. Řešitelský kolektiv tvořili V. Pasák, M. Janeček, M. Šabata, F. Toman, M. Dumbrovský,
I. Sokolová, J. Bohuslávek, M. Tippl a další. Řešení probíhalo v úzké spolupráci
s pracovníky ČVUT a Agroprojektu. Byly otestovány a doporučeny kontinuální
turbidimetry k měření odnosu látek a znečistění nádrží, dle zahraniční dokumentace byl zkonstruován vzorkovač „Coshocton“ k zjišťování ztrát půdy z větších
ploch a zkonstruováno zařízení k samočinnému odběru vzorků vody při kolísání
průtoků. V experimentálních povodích Ráčského, Sedlického a Žebrakovského
potoka byl prověřen systém automatických zařízení za účelem kontinuální sledování tzv. „zemědělského“ znečistění vod s cílem optimální ochrany vodních
zdrojů. Potvrdilo se, že mělčí nádrže rybničního typu působí příznivěji na snížení
koncentrace dusičnanů než nádrže typu údolních přehrad. Výzkum využití půd
na svazích byl zaměřen na aplikaci protierozních opatření k regulaci povrchového
odtoku, na řešení protierozní agrotechniky pěstování kukuřice a využití speciálních půdoochranných mechanizačních prostředků. V bramborářské oblasti jižních
Čech byly vyhodnoceny dílčí výsledky protierozní agrotechniky pěstování brambor. Účinnost příčného hrázkování záleží na více faktorech a pohybuje se od 10
do 90 %. K tomu účelu byl vyvinut speciální hrázkovač HN-5-VO.
K zefektivnění výzkumu eroze byl zkonstruován přenosný polní simulátor deště.
Na základě měření s polním simulátorem byla verifikována metoda čísel odtokových křivek (CN). Byly také kvantifikovány vlivy porostů různých plodin, kypření
a nastýlky na povrchový odtok a smyv. Pozornost byla věnována také změnám
koncentrace látek ve vodách. Stupeň zatížení, resp. překročení přípustných koncentrací vystihují distribuční křivky. Z opatření proti větrné erozi se pro plodiny
vyžadující orbu a urovnávání hladkého povrchu půdy (zeleniny, čekanka aj.)
i z hlediska finančních nákladů nejlépe osvědčil stabilizační postřik povrchu půdy
po výsevu upravenými sulfitovými výluhy z výroby celulózy.
Tematicky návazný byl výzkum revitalizace zemědělsko-lesního povodí. V jeho
rámci byly řešeny mj. i funkce a problémy malých vodních nádrží v krajině (J. Gergel), jako závěrečného prvku určité části povodí. Výsledky prokázaly, že průtokem
malou volní nádrží dochází ke změně kvality vody, zejména se mění variabilita
jejich hydrochemických vlastností. U některých dochází k homogenizaci (vodivost, oxidovatelnost, obsah amoniaku, draslíku, síranů), u jiných ke zvýšení variability (pH, alkalita, obsah dusitanů, fosforečnanů). Dochází k rozšíření poměru
C:N a k zúžení poměru N:P; čímž se vytváří podmínky pro samočisticí funkci nádrže. Z hlediska životního prostředí je pozitivní účinek nádrže na zúžení poměru
anionů silných minerálních kyselin ke kyselině uhličité. Kationy těžkých kovů se
poměrně rychle usazují. Kvalitu vody v nádrži zhoršuje letnění, absence odvodové stoky, podzimní a jarní vypouštění, odběr vody ze spodních vrstev nádrže.
Byly zpracovány metodické postupy pro vypouštění vody mj. při výlovu ryb. Pro
sedimentační funkci vyhovují nádrže se zdržením do několika hodin, pro náročnější funkce (homogenizaci) je nutná doba zdržení alespoň 21 dnů.
Značný podíl nerozpuštěných látek v tocích
a nádržích má původ
v běhových partiích
toků, odtokových kanálů
a
odvaděčů.
V úkolu zabývajícím se
údržbou melioračních
kanálů (F. Novotný,
P. Ehrlich) byla vyřešena
technologická linka pro
komplexní údržbu ko- Žací stroj s pohrabovačem SV7-016 vyvinutý v ústavu
ryta a břehů. Posledním článkem byl pohrabovač posečené rostlinné hmoty,
která se ukázala nevhodnou jak ke zkrmování, tak ke kompostování pro značný
obsah kontaminujících látek.
Ze studií v oblastech velkých vodárenských nádrží v Čechách a na Moravě (Římov,
Písečnice, Vrchlice, Kružberk, Hubenov, Opatovice) vyplynuly výrazné rozdíly v kvalitě srážkových vod a povrchových vod v lesních a v zemědělských oblastech. Potvrdil se význam rostlinného krytu jako faktor omezujícího erozi a vymývání látek
z půdy. Nejpříznivěji účinkují trvalé travní porosty a víceleté pícniny, poměrně
vhodné jsou ozimé obilniny a nevhodné jsou okopaniny, zejména však kukuřice.
Výrazný ochranný účinek však prokázaly meziplodiny (hořčice, řepka, podsevy
a strništní směsky). Z výsledků byla zpracována metodika pro zemědělské hospodaření v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů (Miloslav Kalenda).
Stanovištním podmínkám pro optimální výnosy kvalitní sušiny z travních porostů se věnoval výzkum meliorací a rekultivací luk a pastvin, a to včetně vlivu
melioračních a rekultivačních zásahů na biosféru. Problematiku řešili D. Haken, T.
Kvítek, J. Habovštiak, F. Havelka, J. Šonka, P. Klímová a další. Výzkum potvrdil optimální hloubku hladiny podzemní vody u středně těžkých půd v 0,35 – 0,50m.
Odvodnění luk a pastvin v minulých letech neodpovídalo vodním nárokům kvalitního rostlinného společenstva a bylo motivováno spíše přístupností pozemků
pro mechanizaci. Intenzivní odvodnění v minulých letech přispělo k nivelaci vodního režimu stanovišť i druhové diverzity fytocenóz. Ukázala se nutnost převést
odvodňovací systémy na retardační a regulační jak z hlediska zvýšení výnosu, tak
z hlediska zlepšení kvality odtékající vody. Luční půdy a porost zadržují mnohonásobně více nitrátů než orná půda. Hledisko kvality vody vedlo k doporučení
zvýšit podíl trvalých travních porostů v některých zájmových oblastech.
Pro horské a podhorské oblasti byly vyřešeny způsoby pastevního odchovu zvířat při současné pozornosti uchování úrodnosti půd pod travními porosty a složení pastevních porostů (Ivan Rais, Josef Královec a další). Byly doporučeny mj.
odrůdy jetele plazivého S 100 a Milka, které působily zúrodňujícím účinkem a byly
v souboru povolených odrůd. Pro rekultivaci luk byly vypracovány způsoby likvidace dřevinného náletu a byly zkoumány vlivy pastvy na kvalitu porostů, na erozi
půdy a na znečištění povrchových vod. Vyřešené postupy výživy a hnojení pastevních porostů se staly součástí komplexní metodiky hnojení.
Vlastní hydromeliorační výzkum se v uplynulém období zabýval drenážním odtokem, speciálními opatřeními na drenáži, vlivem odvodnění na kvalitu a kvantitu
vod a rekonstrukcí odvodňovacích systémů. Na řešení se podíleli především
V. Švihla, Z. Bretfeld, J. Zuna, M. Soukup, H. Damašková, J. Kašák, F. Doležal, J. Beran,
Z. Vašků, I. Drobník, J. Šimůnek, J. Kynclová, T. Vogel, M. Šír, P. Spitz, S. Korsuň a někteří další. Byly ověřeny modely hydrologického a hydraulického řešení drenážního
odtoku a navrženy parametry drenážních systémů s ohledem na hospodaření
s povrchovou vodou. Byly prověřeny a doporučeny způsoby obsypů, zásypů a filtrů. Filtr Petex byla zaveden do výroby. Ověřily se modely pro řešení vlivu odvodnění na hydrologickou bilanci povodí. Výsledky teoretických a experimentálních
šetření prokázaly mj., že pro krystalikum Českého masivu existuje závislost mezi
hladinou podzemní vody a odtokem v závěru povodí, že na základě hydrologické
bilance a vláhové potřeby lze klasifikovat zemědělské produkční oblasti, že drenáž
zvyšuje minima a snižuje maxima M-denních vod v recipientu odvodnění, že modely zkoušené pro predikci bilance a proudění vody lze použít v podmínkách Českomoravské vrchoviny. Byl vypracován metodický postup pro stanovení kvality
drenážních nebo podpovrchových vod na základě parametrů zemědělské výroby
a hydrologických. Pro legislativu byl zpracován návrh dvou oborových norem.
V oblasti půdoznalství byly zpracovány syntézy vlastností půd a jejich geografie.
Tvůrčí kolektiv tvořili J. Němeček, J. Damaška, Z. Facek, K. Mašát, J. Očadlík,
V. Zuzka, M. Tomášek, P. Novák, V. Sirový, J. Urban, J. Čečetka, B. Zach, Z. Tomiška, L.
Šefrna, O. Glet a další. Geneticko-agronomická klasifikace našich půd již neodpovídala mezinárodnímu vývoji, a proto byl společně se slovenskými půdoznalci
zpracován nový morfologický klasifikační systém půd s platností od r. 1989. Poslední souborné zpracování vlastností půd všech půdních jednotek zahrnuje profilové charakteristiky včetně obsahu stopových prvků, biochemických
a fyzikálních vlastností a hydrotermických režimů. Mapové zpracování vyústilo
v přehlednou mapu pedoregionů ČSFR (1:1 mil.) a mapu půdních regionů (1:5
tis.), které zahrnují vedle pedoasociací i účelové interpretace produkčního potenciálu, limitních faktorů, erodovatelnosti a chování dusíku v půdě. V návaznosti
na rozsáhlý program meliorací v praxi osmdesátých let, který pokračoval navzdory výhradám některých vědeckých kruhů, byla zpracována podrobná diagnostika hydromorfismu, která byla mj. využita v oborové normě. Významným
završením pedokartografických řešení, včetně heterogenity půdního pokryvu
i využití metod dálkového průzkumu Země, bylo zpracování půdní mapy v měřítku 1:200 000 s legendou podle dřívější i současné klasifikace půd. Jde o mapu
pedoasociací s informacemi o jejich dominantních složkách po stránce klimatu,
substrátu, geneze, zrnitosti a svažitosti. Byla vydána postupně po sekcích tiskem.
Pro praktické využití byly zpracovány aktuální interpretace dat získaných terénním průzkumem půd. Z hlediska současného i budoucího významu a využití
bylo jednou z nejzávažnějších akcí dřívějších let (1974-1980) na KPP navazující
zpracování a zmapování bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ) pro
celou Českou republiku. Byla vytvořena kartografická a numerická databáze
o půdním fondu tak, že každý okres a každý zemědělský podnik obdržel mapový
a textový materiál. Všechny dnes řešené půdoznalecké úkoly (oceňování půd,
ochrana půdy aj.) navazují na tuto základní akci. Návazná aktivita se zaměřila na
prohlubování a agronomické využívání agroekologického bloku bonitačního informačního systému, na sjednocení klimatické regionalizace a ujednocení soustavy hlavních půdních jednotek v ČSFR a na hodnocení produkčního potenciálu
půd ve spolupráci s VÚZE na využití výsledků bonitace pro stanovení ceny půdy
a k podkladům pro státní daňovou a dotační politiku.
Na úseku agromeliorací a zúrodňování deficitních půd se v tomto deceniu soustředil výzkum především na otázky degradace půdní
struktury, na problém technogenního zhutnění půd a na agromeliorační postupy pro
těžké a zhutnělé půdy. Na řešení se podíleli J.
Lhotský, J. Damaška, J. Váchal, P. Ehrlich, J.
Vaněk, B. Shrbená, J. Hlušičková, J. Šimek, J.
Vondra, I. Zaoralová, M. Poruba, P. Paris,
P. Beran, P. Němec, M. Škopková a další. Hlavní
příčinou zhutnění jsou pojezdy (deformace
struktury tlakem a hnětením) ve spojení s dalšími faktory jednostranné intenzifikace zemědělské výroby. Byla stanovena kritéria
Mechanický klikový penetrometr
škodlivého zhutnění, metodicky zpracována vyvinutý v ústavu
metoda penetrometrie, vyvinuty tři typy penetrometrů (mechanický klikový,
elektronický ruční registrační, mobilní hydraulická sonda HPS 0,9 na traktoru).
V polních pokusech byl ověřen a v praxi doporučen systém kypřících technologií
pro zhutnělé půdy: magnetická meliorace struktury, profilová meliorace pro kyselé ilimerizované půdy oglejené, plnící kypření, vesměs včetně konstrukce příslušných mechanismů. Mikrostrukturními analýzami bylo potvrzeno, že
deformací tlakem trpí především ekologicky významné vrstvy půdy v hloubkách
0,1 – 0,2 m a 0,3 – 0,4 m. Zvláštní případ destrukce půdní struktury je půdní škraloup (krusta). Mikromorfologické analýzy potvrdily, že šetrná agrotechnika (kryt
půdy, nastýlka) může destrukci půdní struktury na povrchu půdy alespoň omezit.
Doporučené agromeliorační postupy působily na vývoj půdní struktury pozitivně
a tím se zlepšily i od struktury odvozené fyzikální vlastnosti půd.
Výzkum rekultivace devastovaných ploch po těžbě především uhlí a výzkum
tvorby a vývoje entropických půd probíhal v severočeském regionu, západočeském regionu a v oblasti Ostravska. Řešitelský kolektiv v tomto období tvořili F.
Špičák, K. Dimitrovský, J. Kohel, F. Dedera, E. Hájková, J. Knob, P. Čermák a další.
Výzkum stanovil zásady pro skrývání, deponování a ošetřování skrývkových
zemin. Jeho výsledky byly podkladem pro správní řízení při odnímání zemědělské
půdy a při legislativní ochraně půdy. Byla
zpracována agropedologická klasifikace
skrývaných sprašových zemin a byla vyhodnocena odolnost výsypkových substrátů před erozí. Výsledkem výzkumu
bylo též zkrácení rekultivačního období
pro zemědělské účely z 8 na 5 let.
Předpokladem zkrácení je využití víceletých pícnin a hnojení. Pro lesnickou rekultivaci se ukázala pro některé
podmínky účelná agropříprava, zvláště
pro umožnění strojové výsadby dřevin
a urychlení půdotvorného procesu nové
půdy. Poznatky byly shrnuty do podkladů
pro typizační směrnici pro projektování Čistič ČSM 150 pro nepřístupné podmínky
rekultivací, které byly předány uživatelům. Heterogenitě nových půd na výsypkách
a s ní spojným anomáliím lze čelit selektivní skrývkou, vhodným tvarováním výsypek, organickým hnojením a vhodným vegetačním krytem. Víceletý výzkum
rekultivací směroval k vytvoření soustavy rekultivačních opatření, jimiž se dosáhne
zahlazení následků povrchové resp. hlubinné těžby uhlí a jiných surovin a urychlení tvorby nové půdy tak, aby se vytvořil organický článek nové krajiny.
Pro deficitní až fytotoxické výsypkové zeminy byl navržen a ověřen rekultivační
postup s využitím spraše, ornice a minerálních sorbetů. Z výsledků výzkumu byly
zpracovány zásady pro zalesňování těžkých substrátů, terciérních jílů a lehčích
zemin. Byly doporučeny rekultivačně účinné rostlinné a dřevinné druhy. Vedle
rekultivace toxických substrátů byly zkoumány i způsoby asanace a rekultivace
skládek městských odpadů. Podmínkou je vytvoření izolační vrstvy z inertního
materiálu a její překrytí zeminou schopnou zúrodnění. Konečným cílem je začlenění plochy do krajinného celku.
Nekonvenční výsledky byly získány při prohlubování poznatků o vápnění půd
(V. Sirový, E. Podlešáková, J. Damaška). Při profilové melioraci kyselých ilimerizovaných-oglejených půd je vápnění jedním ze základních osvědčených prvků
účinnosti opatření skládajícího se z vápnění, vrstevnaté orby a hloubkového kypření podorničí. V jiných případech bylo zjištěno, že příliš vysoké dávky do půd
s nestabilizovaným organickým podílem (jako jsou např. kyselé semihydromorfní
a hydromorfní půdy) mohou vyvolávat zvýšenou mineralizaci a vyplavování dusíku i samotného vápníku.
Retrospektivní monitorizace obsahu a kvality půdního humusu (J. Němeček,
V. Čížek) prokázala, že k poklesu humusu (doprovázeném vesměs zlepšením jeho
kvality) došlo pouze v dystrických kambizemích a v rezivých půdách. Příčinou je
nadměrná konverze luk na ornou půdu v minulosti, intenzívní vápnění, eroze
a prohlubování půd. K poklesu obsahu humusu došlo také u semihydromorfních
a hydromorfních půd po odvodnění. Obecný pokles obsahu humusu u automorfních půd nebyl potvrzen.
Byla ověřena a odborné praxi doporučena racionální metodika pro agrochemické testování půd (J. Damaška), navržena metodika agrofyzikálního zkoušení
půd (J. Lhotský) a prohloubeny poznatky o dynamice procesů půdního fosforu
(K. Voplakal) a půdního draslíku (O. Hudcová).
K závažným výsledkům rašelinářského výzkumu (J. Ferda, J. Očadlík, F. Havelka
a jiní) patří zejména klasifikace hydrologických funkcí rašelinišť, která přinesla
i v evropském měřítku originální výsledky. Z novější doby pak kategorizace rašeliništního fondu a vytvoření jeho automatizované databanky. Byly zpracovány
podklady pro kvalitativní hodnocení rašelinných výrobků a zpracovány zásady
ekologického využívání rašelinišť. Byly též zpracovány receptury pro kvalitní výrobky z rašeliny.
Pro potřebu řídících orgánů zpracovával ústav v různých časových periodách
analýzy vývoje půdního fondu a akcí k jeho zúrodňování. Výsledkem byly jinak
studie stavu půd a prognózy rozvoje v oblasti zúrodňování a ochrany půd (R. Šrot)
na deseti až patnáctiletá prognostická období, naposled do r. 2010. Paralelním
výsledkem těchto studií byl též metodický příspěvek ekonomického hodnocení
melioračních opatření na půdách na principu meze rentability.
Výzkum v oblasti hygieny půd a sanačního působení půdy v krajině včetně
ochrany kvality vod je nejmladší výzkumnou činností ústavu. Výzkum založili zejména E. Podlešáková, J. Němeček, M. Kalenda, J. Damaška a další. Disciplína se
vyvinula z dřívějších studií využitelnosti průmyslových odpadů pro účely zúrodňování půdy resp. pro různé meliorační zásady, při nichž vyvstala – vedle zúrodňovacího efektu a jeho ekonomiky – i potřeba kontroly účinku opatření na
biosféru. Byly testovány organické odpady z papírenského a dřevozpracujícího
průmyslu, dále odpady koželužské, vápenaté a hořečnaté, škrobárenské odpadní
vody a použité iontoměniče. Byla zpracována metodika bezrizikové aplikace odpadů do půdy, která testuje potenciální pozitivní i negativní vlastnosti odpadu
a jeho účinky na biosféru. Metodika zahrnovala také ekonomická hlediska včetně
sestavování regionální alternativ. Řešení této velmi aktuální problematiky přineslo v další fázi informace o kontaminaci půd ve vybraných rizikových regionech, avšak srovnání údajů získaných z plošné retrospektivní monitorizace se
současným stavem nepotvrdilo pesimistické prognózy o plošné kontaminaci zemědělských půd. Přípustné limity jsou překračovány jen ojediněle, a to především
ve výrazně imisemi zatížených oblastech (As, Be, Cd), na inundovaných terasách
řek (Cd, Hg, Zn), v blízkosti metalurgických závodů a frekventovaných komunikací.
Procesy transportu kontaminujících látek do zdrojů půdou a vodu do vegetace
a potravin jsou velmi složité a proto dochází v těchto disciplínách k významnému
uplatnění simulačních numerických modelů, využitelných též pro popis a prognózu žádaných vlastností procesů (H. Damašková, J. Šimůnek, T. Vogel). Předpokladem úspěšného řešení je vybavenost výpočetní technikou, k níž se ústav
postupně dopracoval. Metodou modelování byly stanoveny hydraulické charakteristiky půd pro účely řídící rovnice proudění. Současně byla řešena prostorová
variabilita půdních vlastností. Byl zpracován model pohybu vody pro jednodvourozměrné případy proudění vody a rozpuštěných látek. Modely (SWMS-1D,
SWMS-2D) byly úspěšně otestovány v USA a staly se součástí nabídky softwaru
pro modelová řešení katalogu zahraničních organizací.
Poprvé byly u nás uskutečněny dlouhodobé simulace vertikálního proudění
a bilance vody v heterogenní zemědělské půdě, které vycházejí ze 7 okrajových
podmínek naspodu profilu, z průběhu srážek a z výparu na povrchu. Byl zpracován metodický postup pro tvorbu hydrologických podkladů k navrhování odvodnění a předpovídání jeho účinků. Zavedeno bylo mapové zobrazení
hydrologických vlastností půd v zájmové oblasti, vycházející z hodnot odtoku
z půdního profilu do podloží. Tímto způsobem bylo zpracováno i území kolem
Jaderné elektrárny Temelín (ve spolupráci s VÚV Praha). Za první řešení tohoto
druhu u nás lze považovat i řešení transportu rozpuštěných látek v polních podmínkách na principu stochastického přístupu. Bylo sledováno vymývání rizikových látek z půdy z hlediska možného zatížení hydrosféry. Rychlost abiotické
tvorby humusových látek vzrůstá, za přístupu kyslíku pouze v kyselém až neutrálním prostředí je významněji závislá na účinném povrchu pevné fáze. Zamítlo
u jemně disperzních půd, se uspořádanost a strukturní stabilita půdní vody zvyšuje s obsahem humusu, u písčitých půd příměs organické hmoty snižuje afinitu
půdy k vodě.
Do rozdělení ČSFR probíhala úzká spolupráce se slovenskými výzkumnými organizacemi ve většině uvedených výzkumných disciplín. Na ní se podílela rovněž
účelná síť výzkumných objektů v českých zemích a na Slovensku.
Počátek devadesátých let znamenal určitý předěl v obsahu i ve formách řešení
výzkumných problémů. Jednak byly rokem 1990 dořešeny hlavní úkoly minulého
desetiletí, a jednak nastalo po listopadu 1989 období hledání nových přístupů
k řešení vědeckých problémů. Vznikem grantových agentur se rovněž změnil systém zadávání a výběru výzkumných projektů.
V období devadesátých let až do současnosti se jednotlivá oddělení Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy angažovala ve více formách vědecko-výzkumné činnosti. Obsahová náplň výzkumu se řídila novou Zřizovací listinou
z roku 1991 a byla zaměřena více na problematiku ochrany půdy, vod a prostředí.
V tomto období byly řešeny resortní výzkumné úkoly, projekty Národní agentury
pro zemědělský výzkum (NAZV), projekty Grantové agentury České republiky
(GAČR) a úkoly vyplývající z trvalé činnosti pro odborné útvary Ministerstva zemědělství ČR jako zřizovatelé ústavu. Do poloviny devadesátých let byl ústav napojen také na program Ministerstva hospodářství „Zdravá výživa“. Od roku 1999
se podstatná část vědecko-výzkumné činnosti ústavu soustředila na řešení etap
výzkumného záměru MZE-M07-99-00 „Komplexní řešení problémů hospodaření
s půdou, vodou a krajinou“. Dále se jednotlivá výzkumná oddělení angažovala
nestejnou měrou v poradenské a expertizní činnosti, v projektech zpracovávaných pro jiné organizace a v mezinárodních aktivitách. Ústav se rovněž zúčastnil
řešení mimořádných projektů, které byly vyvolány aktuálními událostmi, zejména
povodněmi a suchem.
Činnost ústavu byla v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí zaměřena na
disciplíny z oblasti půdoznalství, ochrany půdy a bonitace zemědělských půd,
dále na disciplíny vodohospodářských meliorací, hodnocení hydrologických jevů
a odtokových poměrů v zemědělských povodích, na entropické vlivy na hydrosféru, i na aktuální úkoly vyplynuvší z mimořádných situací.
Organizace a řízení ústavu v současné době, jako veřejné výzkumné instituce
vychází z ustanovení zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích,
ve znění pozdějších předpisů, kdy orgány odpovědnými za činnost a rozvoj
ústavu jsou ředitel, rada instituce a dozorčí rada.
4. Kancelář ústavu
Vedoucí oddělení:
Ing. Jiří Hladík, Ph.D., ředitel ústavu
Pracovníci oddělení: Mgr. Marie Hrbáčková, Iva Svítková,
Ing. Anna Sobotková
Náplň oddělení
Plnění organizačních, administrativních a dalších úkolů ředitele; celoústavních
administrativních věcí, příprava mezinárodních dohod a projektů, zajišťování kontaktů se zahraničními institucemi a jiné zahraniční aktivity, zpracovává podklady
pro vysílání pracovníků do zahraničí a přijímá zahraniční hosty, vede agendu spojenou se vznikem, trváním a zánikem pracovního poměru, zajišťuje činnost v oblasti právní a kontrolní v rámci vnitřního kontrolního systému a styk s odbornými
útvary Ministerstva zemědělství ČR.
5. Náměstek pro výzkum a vývoj
Náplň činnosti
Koordinace výzkumné a vývojové činnosti řešitelských týmů a oddělení, zajišťuje zpracování statistických výkazů vědy a výzkumu a vedení evidence výzkumných a vývojových projektů, grantů a zakázek výzkumné povahy, zajišťuje
přípravu a organizaci oponentur a expertizních projednávání metodik, výzkumných, výročních a závěrečných zpráv, zpracování zprávy o činnosti ústavu, připravuje a organizuje zasedání a činnost Vědecké rady ústavu a jejích komisí,
koordinuje výzkumné a vývojové činnosti s jinými vědeckými organizacemi, zpracovává prognózy a koncepce v oborech pověření ústavu, připravuje a organizuje
zasedání a činnost pracovní vědecké skupiny a zajišťuje chod centra transferu
technologií. Je hlavním řešitelem výzkumného záměru instituce.
6. Oddělení ekonomické a vnitřní správy
Ing. Pavel Carboch, ekonomický náměstek
Pracovníci oddělení: Martina Mejstříková, Eva Marková, Hana Šímová,
Lubomíra Martišová, Olga Vojířová,
Hana Zámečníková, Blanka Moudrá,
Zdeňka Drexlerová, Jana Pluhařová, Iva Ringesová,
Olga Chládková, Olga Konečná, Zbyněk Slíva
Náplň oddělení
Sestavování rozpočtu ústavu v členění na hlavní, další a jinou činnost; sestavování měsíční a roční účetní závěrky včetně zpracování statistických výkazů a finančního vypořádání se státním rozpočtem; evidence smluvních vztahů
a zakázek; komplexní vedení účetnictví; provádění fakturace a likvidace dodavatelských faktur; vypořádání se s daňovými a ostatními povinnostmi vyplývajícími
z obecně závazných právních předpisů; vedení evidence majetku ústavu; provádění inventarizace majetku, závazků a pohledávek ústavu; zajišťování materiálnětechnického zabezpečení hlavní, další a jiné činnosti ústavu; sestavování návrhu
plánu investiční činnosti, oprav a údržby budov a zařízení; zajišťování schválené
investiční činnosti ústavu, provozu a údržby budov a zařízení; zprostředkovávání
pronájmu nemovitostí, nebytových prostor, popř. movitých věcí; vedení agendy
odpadového hospodářství ústavu; archivace dokumentů ústavu v souladu s platnými právními předpisy; zajišťování chodu ústavní knihovny; zajišťování průkazné
evidenci pošty; externími dodavateli je zajišťována komplexní mzdová agenda,
výkon kontrolní, metodické a poradní činnosti na úseku bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci a požární ochrany a ostraha objektů ústavu.
7. Oddělení Centrální laboratoře
Ing. Hana Macurová
Pracovníci oddělení: Stanislava Brůhová, Jana Erbeková,
Mgr. Hana Javůrková, Božena Košařová,
Katarína Maazová, Mgr. Markéta Průchová
Náplň oddělení
Provádění sériových chemických, fyzikálních a mikrobiologických analýz půdy,
vody a rostlinného materiálu podle požadavků řešitelů výzkumných úkolů, projektů, grantů a nositelů zakázek.
Zavádění nových analytických metod, aby byly v souladu s mezinárodně uznávanými principy.
Dodržování systému managementu dle ČSN EN ISO 17025:2005 a provádění
akreditovaných zkoušek dle příslušných standardních operačních postupů.
Automatický průtokový fotometr pro stanovení forem dusíku a fosforu
Rozvoj laboratoří
V laboratořích s téměř 50
letou tradicí v oblasti pedologických rozborů pracoval vždy
tým zkušených pracovníků
v oblasti analytiky půdy, vody
i rostlinného materiálu. Důkazem toho je i to, že laboratoře
byly akreditovány Českým institutem pro akreditaci již
v roce 1994 jako jedny z prvých laboratoří zabývajících se Sorpční charakteristiky půdy jsou stanovovány pomocí perkolačních kolon
analytikou půdy.
V současné době mají Centrální laboratoře akreditováno 35 zkoušek, z nichž zejména stanovení sorpčních a zrnitostních charakteristik je středem zájmu externích
zákazníků. Laboratoře se pravidelně účastní mezinárodních profesních testů v oblasti analytiky půdy pořádaných universitou ve Wageningenu v rámci programu
WEPAL (Wageningen Evaluating Programmes for Analytical Laboratories). Kromě
standardních metod jsou v laboratořích zaváděny a testovány nové zkoušky.
V posledních letech to byly zejména formy vazeb fosforu a stanovení stupně
nasycenosti fosforem v půdě.
Dále byly podrobně testovány
metody pro stanovení biochemických parametrů. Tyto výsledky byly uplatněny v rámci
certifikované metodiky. Výběr
nových metod pro zavádění
a testování v laboratořích se
provádí na základě sledování
vydávaných ISO norem pro
kvalitu půdy a požadavků výzkumných projektů.
Stanovení zrnitostního složení půdy se provádí sedimentační metodou
8. Oddělení hydrologie a ochrany vod
RNDr. Pavel Novák
Pracovníci oddělení: Ing. Petr Fučík, Ph.D., Ing. Renata Duffková, Ph.D.,
Ing. Tomáš Hejduk, Ing. Jana Peterková,
Ing. Jana Maxová, Mgr. Antonín Zajíček,
Doc. Ing. Zbyněk Kulhavý, CSc.,
RNDr. Lenka Tlapáková, Ph.D., Mgr. Igor Pelíšek, Ph.D.,
Ing. Milan Čmelík, Hana Libichová, David Šádek
Náplň oddělení
V současné době je oddělení členěno na dvě pracoviště – Praha a Pardubice. Obě
tato pracoviště se dlouhodobě výzkumně zabývají problematikou hydrologie
a ochrany jakosti vod v malých povodích. Jsou studovány procesy tvorby odtoku
a dynamiky kvality vody v drobných vodních tocích a v systémech zemědělského
odvodnění během krátkodobých i dlouhodobých srážko-odtokových situací. Pozornost je věnována modelování vztahů způsobů a intenzity využití pozemků
a půdy a zemědělského managementu v souvislosti s hydrologickou a hydrochemickou odezvou různých zón či částí povodí. Důraz je kladen na kvantifikaci retence
a akumulace vody a živin těchto zón. Dlouhodobě je sledována role systémů zemědělského odvodnění na množství a kvalitu drenážních i povrchových vod. Zde Oddělení Hydrologie a ochrany vod navazuje na bohatou tradici aktivit VÚZZP,
započatou v 70. letech 20. století. Problematika drenážních systémů je nicméně
velmi aktuální téma také v současné době s ohledem na 25 % odvodněné plochy
zemědělské půdy na území ČR, stav a fungování těchto systémů v kontextu měnících se pohledů na posuzování role zemědělství v krajině. Pomocí moderních metod
kontinuálního monitoringu a přirozených stopovačů nebo numerickým modelováním hydrologických procesů jsou analyzovány funkce odvodnění v různých podmínkách: přírodních (zejména půdních a geomorfologických), technických (v
závislosti na konstrukčním řešení stavby odvodnění a jeho funkčním stavu) i hospodářských (při různém způsobu využití pozemků či v rámci probíhajících změn využití území). Jsou navrhovány a hodnoceny možnosti jejich úprav či modernizací
jakož i dynamika zátěže drenážních a podpovrchových vod polutanty, zejména ži-
vinami. Těžištěm výzkumu jsou dlouhodobě sledovaná experimentální povodí, monitorovaná k dubnu 2014 i více než 30 let. V návaznosti na předchozí výzkumy jsou
tak získávána cenná, nenahraditelná data, která umožňují posouzení trendů či změn
posuzovaných ukazatelů v dlouhodobějším měřítku. Používány a intenzivně rozvíjeny jsou metody DPZ, jednak pro identifikaci systémů odvodnění a pro popis jejich
funkčnosti, obojí ve vazbě na další informační zdroje a například pro ověření rozsahu
a působení hydrických funkcí půdy a krajinných zón na hydrologické procesy v povodí. Výzkum je nicméně rovněž situován do lokalit, vytipovaných převážně pro
krátkodoběji řešené projekty (3-5 let).
Dále oddělení řeší aktuální problematiku využití digestátu jako hodnotných hnojiv ze zemědělských bioplynových stanic. Digestát a jeho složky separace jsou zkoumány z hlediska dopadu na půdní vlastnosti a výnosy zemědělských plodin s cílem
minimalizovat ztráty živin do životního prostředí. Výsledky projektu budou promítnuty do certifikované metodiky, ověřené technologie a podkladů pro zavádění výsledků do předpisů legislativní a nelegislativní povahy v oblasti ochrany vod.
Problematika vyplavování půdních živin z orné půdy i trvalých travních porostů
je posuzována i z hlediska výzkumu transformace půdní organické hmoty a jejich
labilních složek. Zvláštní pozornost je věnována vlivu různých typů managementů
travních porostů, včetně mulčování či aplikace kejdy v různých geomorfologických
a půdních podmínkách na kvalitu lyzimetrických vod, botanické složení porostu,
biochemické půdní vlastnosti a odnosy živin nadzemní biomasou.
V poslední době oddělení také řeší problematiku povodní jak klasických tak přívalových s využitím nástrojů GIS a nejnovějších dat leteckého laserového skenování (LLS),
která poskytují nové možnosti v přesnosti zpracování digitálního modelu terénu a stanovení přesnějších záplavových čar pro účely zkvalitnění krizového managementu.
Poznatky a znalosti dosahované během výzkumu jsou promítány do praktických činností oddělení. Ty spočívají v realizaci řady tematicky souvisejících studií,
funkčních úkolů a zakázek. Pro orgány státní správy je například zabezpečován
monitoring cizorodých látek ve vodách vodních toků a nádrží, či podklady pro
hodnocení účinnosti Akčních programů Nitrátové směrnice (MZe), nebo zpracovávány podklady pro odbornou eliminaci negativních funkcí odvodňovacích systémů v krajině (MŽP). Významným polem působnosti oddělení je dlouhodobá
spolupráce s Povodím Vltavy, s. p., v oblasti navrhování ochranných pásem vod-
ních zdrojů v povodích vodárenských nádrží. Zde je významně uplatňován výsledek výzkumu našeho oddělení v podobě Syntetické mapy zranitelnosti podzemních vod. Ta je celorepublikovým mapovým dílem sloužícím pro účely
vodohospodářského a krajinného (územního) plánování. Toto mapové dílo vymezuje nejzranitelnější lokality z pohledu vyplavování rizikových látek do povrchových a podzemních vod na základě hydropedologických i hydrogeologických
charakteristik. Tento mapový výstup je chráněn užitným vzorem.
Součástí pracoviště Praha je Laboratoř experimentální hydropedologie, která
nabízí speciální hydropedologické analýzy pro interní i externí odběratele. V rámci
činností oddělení jsou prováděna expediční měření hydrologických a hydropedologických charakteristik, na něž často navazují návrhy inovací speciální přístrojové techniky, ošetřené vyvolaným řízením k průmyslově-právní ochraně.
Výzkumné poznatky a výsledky jsou publikovány v recenzovaných domácích
i zahraničních periodikách. Z hlediska dalších výsledků výzkumu je to řada užitných vzorů, patentů, autorizovaného SW, inovací měřících přístrojů, certifikovaných metodik a specializovaných map s odborným obsahem.
Syntetická mapa zranitelnosti podzemních vod – mapový list Litoměřice
Experimentální hydropedologická laboratoř
Návrh ochranných pásem vodárenské nádrže Lučina
Měření rychlosti infiltrace –
přetlakový infiltrometr vyvinutý v ústavu v roce 2010
Měrný žlab pro měření a vzorkování povrchového odtoku
Automatická meteorologická stanice
Malý drenážní lyzimetr užívaný k jímání půdních vod
Měrný přeliv osazený vzorkovačem Isco 6712 pro kontinuální měření jakosti vod
9. Oddělení pedologie
Ing. Jan Vopravil, Ph.D.
Pracovníci oddělení: Ing. Tomáš Khel, Bc. Ondřej Holubík,
Ing. Lucie Havelková, Ing. Dominika Kobzová,
Ing. Marek Batysta, Ph.D., Ing. Martin Tippl,
Ing. Václav Kadlec, Ph.D., Bc. Martin Petera,
Ing. Jan Srbek, Ing. Petra Huislová,
Ing. David Řeháček, Ing. Michaela Hrabalíková,
Ing. Petra Kulířová
Vznik oddělení pedologie a ochrany půdy
Oddělení pedologie a ochrany půdy vzniklo v roce 2011 sloučením Oddělení
protierozní ochrany půdy a rekultivací půd a Oddělení pedologie. Počet členů
oddělení a nutnost specifikace jednotlivých činností vedlo v roce 2011 k dalšímu
rozdělení oddělení na tři výzkumné báze, přičemž byla zachována provázanost
činností jednotlivých bází při komplexním řešení dané problematiky. Těmito bázemi jsou báze pedologická, báze eroze půdy a báze rekultivace a revitalizace
půdy. Jak z názvů jednotlivých bází vyplývá, oddělení se komplexně věnuje problematice půdy, její klasifikace a kategorizace, dále fenoménem degradace půdy
a jejím terénním měřením a v neposlední řadě také možnostmi tvorby zcela nových půd (rekultivací půdy), nebo revitalizací půd s využitím agromelioračních,
nebo dalších postupů optimalizujících vlastnosti degradovaných zemědělských
půd. Specifickým tématem spojujícím náplně všech tří bází je problematika sesuvů, nebo mohutné eroze s narušením stability zemědělské půdy. Oddělení vytváří výstupy adresované zemědělské praxi, především metodické postupy, mapy
apod., včetně v současnosti potřebných ekonomických vyhodnocení poskytujících přehled o rentabilitě daného postupu.
Kromě výzkumných projektů a záměrů ukončených v předešlých letech je
v současnosti výzkum na oddělení zastoupen několika národními a mezinárodními projekty, které jsou přímo koordinovány členy oddělení. Jedná se o projekty
Technologické agentury České republiky (TAČR) a Národní agentury pro zemědělský výzkum (NAZV). Oddělení je dále odpovědné za řešení mezinárodního
projektu pod patronací Evropské unie „Integrated Drought Management Programme (IDMP)“ cíleném na střední a východní Evropu mapující potenciál a předpoklady pro sucho včetně nastavení účinných postupů jak eliminovat negativní
dopady predikovaných klimatických změn na zemědělskou produkci. V dalších
výzkumných projektech figurují členové oddělení jako spoluřešitelé.
Důležitou součástí činnosti oddělení je tvorba podkladů pro orgány státní
správy, především pro zřizovatele - Ministerstvo zemědělství, ale i Ministerstvo
životního prostředí, Ministerstvo financí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Státní
pozemkový úřad aj. Na podkladě požadavků výše uvedených orgánů vycházejících ze zemědělské praxe a podmínek nastavovaných Evropskou unií jsou na oddělení zpracovávány metodické postupy (např. Metodika vymezení méně
příznivých oblastí LFA-O (Less Favourable Areas) z pohledu půdních biofyzikálních kritérií půdní reakce (Soil Acidity), Metodický postup hodnocení a vyčíslení
škody na půdě v územích určených k řízeným rozlivům povodní (suché poldry),
mapová vymezení požadovaných území (např. oblastí méně příznivých pro zemědělskou výrobu - redefinice zón LFA, zatravnění orné půdy, zalesňování orné
půd atd.) a dále podklady sloužící pro nastavení legislativy ochrany půdy České
republiky (např. revize tříd ochrany ZPF, podklady k novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, nastavení podmínek správné zemědělské praxe –
Ukázka mapového výstupu - Vymezení půd splňujících kritérium „Soil acidity“ pro oblasti LFA-O
GAEC aj.).
Samostatnou kapitolou činností oddělení je tzv. smluvní výzkum, který tvoří
krátkodobé a střednědobé dílčí projekty vycházející ze zájmu soukromých, nebo
státních institucí o výzkumnou podporu řešení dílčích problematik. V rámci této
činnosti jsou například testovány různé přípravky s potenciálem pro
zvyšování/revitalizaci/optimalizaci půdní úrodnosti, nebo postupy a přípravky
bránící rozvoji možné degradace půdy. Spolupráce je navázána s Ředitelstvím
silnic a dálnic ČR (ŘSD, s.p.) a Správou dopravních a železničních cest (SDŽC, s.p.)
při řešení stabilizace svahů a terénních zářezů s využitím moderních metod a poznatků pedologického výzkumu. S dalšími subjekty (ČEZ Energetické produkty,
s.r.o., Algiva Morava, s.r.o., NOZA, s.r.o., SKANSKA, a.s aj.) se členové oddělení podílí
na testování možností využití vedlejších produktů a odpadů na lesní, zemědělské
a nezemědělské půdě, včetně definováni rizik a nastavení limitů použití těchto
materiálů.
Mezi další aktivity oddělení patří expertízní služby poskytované fyzickým
a právnickým subjektům při stanovení a vyčíslení škod v majetkoprávních sporech, ale i činnosti vedoucí k nastavení změn využití půdy, nebo obnově či optimalizaci jejího stavu. Jedná se mimo jiné také o soudně znalecké a odborné
posudky a vyjádření týkající se poškození půdy, obnovy půdních funkcí, stanovení limitů využívání půd, návrhů revitalizace hydrologického režimu půdy, rekultivace půdy apod.
Výzkumné zaměření jednotlivých bází – detail:
Báze pedologie
Tato výzkumná báze navazuje na historické zaměření ústavu a zabývá se klasifikací půdy, jejím mapováním a hodnocením z pohledu produkčních a mimoprodukčních funkcí. Důležitou náplní je stanovení a hodnocení míry degradace půdy
a stanovení potenciálů k projevům jednotlivých degradačních procesů – k acidifikaci, erozi vodní i větrné (řešeno samostatně erozní bází), k utužení půd, ztrátě
kvality půdní struktury, dehumifikaci a kvantitativní ztrátě půdy díky její zástavbě
(soil sealingu). Praktickými výstupy jsou celorepubliková mapová díla v detailním
měřítku vstupující do modelů a sloužící jako podklad pro projektanty a samotné
zemědělce (mapa RVK, infiltrace, potenciálu k acidifikaci…). Zkoumán je vliv míry
projevu jednotlivých degradačních faktorů na plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí, především na infiltraci a retenci vody do půdy. Báze disponuje
potřebným terénním vybavením pro odběr porušených a neporušených půdních
Ukázka mapového výstupu – Retenční vodní kapacita půd
vzorků a dále vybavením pro polní měření hydrologických funkcí.
Dalším zaměřením báze je půdní průzkum a mapování půd prováděné „klasickými“ polními metodami, ale i metodami distančními (DPZ). Na podkladě zjištěných změn půdního pokryvu a scénářích klimatických změn jsou předikovány
směry vývoje a změny půdního pokryvu. V rámci výzkumných projektů je řešena
odezva na probíhající degradační procesy jako je vznik nových půdních typů a jejich mapování v rámci současných půdních mapových podkladů. Řešena je problematika koluvizemí a antropozemí, jejichž rozloha stále stoupá a jsou vytvářeny
návrhy implementace těchto nově vymezených půd v rámci platných podkladů
(bonitované půdně ekologické jednotky).
Výzkumná báze disponuje rozsáhlými půdními databázemi historických i v sou-
časnosti popisovaných půdních sond. Historickou část databáze tvoří analýzy
sond z doby Komplexního průzkumu půd (KPP) a dále výsledky hydropedologických průzkumů (HPP) prováděných před výstavbou melioračních zařízení v krajině. Díky celorepublikovému pokrytí KPP i HPP obsahuje databáze popisy sond
lokalizovaných v rámci celého území České republiky, dále obsahuje jejich přesnou prostorovou lokalizaci a výsledky analýz po horizontech odebíraných porušených a neporušených půdních vzorků. Tato databáze slouží mimo jiné
k retrospektivnímu hodnocení změn půdního pokryvu, kdy jsou v současnosti
v rámci řešení výzkumných projektů odebírány vzorky z totožných míst a jsou
hodnoceny změny zaznamenané v řádu desítek let. Z doby KPP se dále dochovala
část původních půdních vzorků, které jsou v současnosti evidovány a uloženy ve
skladu vzorků KPP v budově ústavu. Tyto původní zeminy umožňují kromě popisu
fyzikálně-chemických změn také popis vývoje obsahů rizikových látek v půdě,
neboť ty dříve stanoveny nebyly, nebo díky tehdejšímu stavu analytických přístrojů stanoveny být nemohly.
Výzkumná báze dále provozuje specializovanou Pedologickou
laboratoř
zaměřenou především na
popis kvality půdní struktury. Laboratoř disponuje
vybavením pro dvě metody hodnocení stability
půdní struktury – jedná se
o metodu zavedenou Kemperem a Rosenauem (1986)
a mezinárodní metodu ISO
10930 „Soil quality – Measurement of the stability
of soil aggregates subjected to the action of water“.
V rámci řešení výzkum- Sklad originálních vzorků KPP
ného záměru došlo k modifikacím postupů a přístrojů vedoucím k uplatnění užitných vzorků. Na tyto výrobky jsou uzavřeny licenční smlouvy a je tak umožněna
jejich výroba a prodej. Laboratoř dále umožňuje popis chemických a fyzikálních
charakteristik navržených směsí (revitalizační, cílené na eliminaci konkrétního degradačního faktoru) pomocí norem ČSN EN 13040 „Pomocné půdní látky a substráty – Příprava vzorků pro chemické a fyzikální zkoušky, stanovení obsahu
sušiny, vlhkosti a objemové hmotnosti laboratorně zhutnělého vzorku“ a ČSN EN
13041 „Pomocné půdní látky a substráty – Stanovení fyzikálních vlastností – Objemová hmotnost vysušeného vzorku, objem vzduchu, objem vody, součinitel
smršťování a celková pórovitost“. Pomocí těchto metod a jejich modifikací pro
zeminy a půdní pomocné látky a jejich směsi jsou testovány materiály s deklarovanými kladnými účinky na půdní prostředí, přičemž je současně hodnocena ekonomika jednotlivých postupů a aplikovatelnost v zemědělské praxi.
Celkový pohled na pedologickou laboratoř
Laboratorní přístroje pro popis stability
půdní struktury
Báze erozní
Pro účely hodnocení dopadů vodní, ale i větrné
eroze, byly na oddělení vyvinuty polní přístroje, sloužící ke stanovení aktuálních
hodnot negativních dopadů daného degradačního faktoru na samotnou
půdu.
Pro měření dopadů
větrné eroze, resp. k měření
účinnosti větrolamů oddělení disponuje anemometrickými stanovišti s jejichž
pomocí lze definovat limity
ochrany půdy pomocí větrolamů. Výstupy z měření
vstupují do matematických
modelů a jsou podkladem
pro plánování druhové
sklady a prostorové distri- Jedna ze stanic přístroje měřícího účinnost větrolamů
buce větrolamů v krajině. Pro definování skutečného odnosu půdních částic
z ploch ohrožených větrnou erozí byl vyvinut větrný tunel, kdy je pomocí výkonného ventilátoru vyvíjena požadovaná rychlost a z měřené plochy půdy je stanovena aktuální ztráta půdy. Hodnoceny jsou vlivy stability půdní struktury,
agrotechniky a stavu půdy (další typy degradace) na odnos půdních částic.
Dalším přístrojem vyvinutým na oddělení je polní simulátor deště nové generace. Jeho konstrukce vychází z předešlého typu, došlo však k úpravě rozvodů
a regulací, včetně propojení na specializovaný software umožňující pohodlné
ovládání přístroje a modifikaci jeho nastavení. Principem shodným u obou typů
je zadešťování přesně ohraničení plochy půdy tak, aby veškerá dopadající voda
působila právě v tomto vymezeném prostoru. Díky tomuto je kromě aktuální
ztráty půdy možné zjišťovat další hydrologické funkce (infiltrace, retence vody,
preferenční cesty v půdě apod.) a definovat vlivy hospodaření na koloběh vody
v půdním profilu. Novinkou v konstrukci je zdvojení rozvodů rozstřikované vody,
kdy je první rozvod osazen tryskou s jemnými kapkami simulujícími ovlhčení
půdy deštěm o nízké intenzitě a rozvod druhý tryskami s charakterem kapek blížícím se kapkám přirozeného přívalového deště. Volbou režimů postřiku lze regulovat intenzitu srážky, stejně jako je možné definovat vliv odlišné počátečního
vlhkostního stavu půdy na povrchový odtok, resp. odnos půdy vodní erozí. Samotné terénní měření je konfrontováno s výsledky analýz stability půdní struktury jako důležitého faktoru přispívajícího k erozi půdy. V současnosti se
výzkumná báze podílí na ověřování deklarovaných půdoochranných technologií
(POT), jako např. podrývání, plečkování, spon rostlin, využití meziplodin apod.
pro MZe, kdy jsou srovnávány reálné smyvy půdy z odlišně obhospodařovaných
pozemků (úhor, konvenční agrotechnika, protierozní technologie). Testování
umožňuje zařazování nových POT do katalogu možných opatření aplikovatelných
na erozně ohrožených lokalitách vymezeních v rámci GAEC. Uvedený přístroj je
dále využíván při popisu pohybu vody v nestabilních místech (svahové deformace, sesuvná území) a umožňuje reálné srovnání technologií stabilizace svahů
a jejich účinku.
Polní simulátor deště – vyvinuto v ústavu v roce 2012
Erozní báze se dále věnuje laboratornímu a polnímu testování pomocných půdních látek a přípravků s deklarovaným kladným vlivem na zvýšení protierozní ochrany
půdy. Navrhované směsi zemin a těmito přípravky jsou kromě postupů hodnocení
uvedených výše testovány pomocí laboratorního simulátoru deště Kamphorst firmy
Ekotechnika. Směsi zemin, resp. boxy naplněné těmito materiály jsou vystaveny
srážce o vysoké intenzitě a jsou hodnoceny rozdíly mezi jednotlivými variantami
(koncentracemi) směsí. Toto testování předchází testování polnímu, kdy je nejvhodnější varianta, resp. dávka přípravku aplikována na pokusná pole s následným několikaletým popisem změn zaznamenaných v reálných přírodních podmínkách.
Další náplní této báze je revize a upřesňování jednotlivých členů Universální
rovnice, jako běžného nástroje hodnocení vodní eroze půdy a podkladu pro nastavení ochrany půdy v rámci GAEC. Zpřesňovány jsou údaje pro faktor C – faktor
ochranného vlivu vegetace, ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem (ČHMU) je revidován R faktor – faktor erozní účinnosti deště a jsou zpřesňovány hodnoty pro K faktor – faktor erodibility půdy včetně definování vlivů
agrotechniky na tuto složku Universální rovnice.
Báze udržuje modelové území na lokalitě Třebsín (okres Benešov). K vybavení
lokality patří pozemky s definovaným sklonem a délkou umožňující simulace
„umělých“ srážek, uzpůsobeny jsou však i pro zachycení smyvu půdy při přívalových přirozených deštích. Data z lokality slouží ke kalibraci matematických modelů a další ověřování POT.
Báze rekultivace a revitalizace půd
Náplň činností této části oddělení tvoří problematika půd výrazně ovlivněných
člověkem. Jedná se o půdy zcela nové, antropicky vrstvené, kdy je řešena profilace
budoucího půdního profilu a jeho optimalizace ve vztahu k plánovanému využití
(zemědělství, lesnictví, rekreace). Uplatnění výzkumu je především v místech povrchových dolů, popílkovišť a dalších složišť produktů energetické výroby, ale také
v lokalitách sanovaných, které jsou uváděny do stavu „před“ jejich poškozením.
Výzkum je dále zaměřen na zemědělské půdy výrazně činností člověka poškozené, tedy půdy, u kterých díky intenzivnímu hospodaření došlo k degradaci do
té míry, že je nutná obnovit, resp. „nastartovat“ procesy stabilizace prostředí pomocí agromelioračních, agrotechnických a technických opatření.
10. Oddělení Hygieny půd
Ing. Jarmila Čechmánková
Pracovníci oddělení: Ing. Viera Horváthová, Mgr. Jan Skála
Náplň oddělení
Oddělení se dlouhodobě zabývá problematikou rizikových prvků a perzistentních organických polutantů v půdě, jejich monitoringem, studiem jejich mobility
v půdě, transferem do rostlin, vlivem na vybrané půdní vlastnosti a upřesňováním jejich limitů. Zabývá se také studiem ekologicky zatížených oblastí, způsoby
remediací půd s vysokou zátěží rizikovými látkami a neškodným využitím odpadních látek ke zvýšení produkční schopnosti půd. Pracoviště disponuje databází zátěže zemědělských půd rizikovými látkami a spolupracovalo již
v minulosti při tvorbě legislativy týkající se limitních hodnot rizikových látek
v půdě, například ve vztahu ke kalům ČOV či vytěženým sedimentům. Na základě hodnocení pozaďových hodnot rizikových látek v zemědělsky využívaných
půdách České republiky byly v rámci oddělení odvozeny limitní hodnoty kontaminace půd ČR, které se legislativně uplatnily do vyhlášky č. 13/1994 Sb.
I v současnosti je pracoviště zapojeno do projektů, které mají za cíl nastavení systému hodnocení kontaminace a rizik pro půdy v lesních ekosystémech a v nivních oblastech.
Kontaminace půdy a možnosti její eliminace
V první polovině devadesátých let až do doby po roce 2000 byly v rámci programu "Zdravá výživa" řešeny problémy kontaminace půdy a půdní hygieny.
V etapách tohoto programu byla prověřována kritéria pro únosné zatížení zemědělských půd cizorodými látkami z hlediska potravního řetězce. Výzkum se soustředil na nejzatíženější oblasti Čech a Moravy a pro srovnání i na relativně čisté
oblasti Šumavy a Českomoravské vrchoviny. Výsledky, které prokázaly, že ve svém
souhrnu nedošlo k výraznější kontaminaci zemědělských půd, byly včleněny do
databáze MZe ČR Monitoring kontaminace půd. Za limit byla stanovena horní
hranice variability pozaďové hodnoty. Byly zpracovány regionální studie zatížení
půd rizikovými prvky a perzistentními organickými xenobiotickými látkami. Bylo
Mapa zátěže zemědělské půdy okresu Chrudim kadmiem – mapové podklady pro státní
správu v rámci dlouhodobé spolupráce VÚMOP v.v.i. a Odboru bezpečnosti potravin Ministerstva zemědělství České republiky.
pokročeno v diagnostice antropogenní a geogenní zátěže těžkými kovy a byla
rozpracována problematika transferu rizikových prvků do rostlin. Byl diferencován systém kritických hodnot pro rizikové prvky a organické xenobiotické látky
a řešeny podmínky jejich mobility v půdním prostředí. Byla vypracována kritéria
ochrany potravinového řetězce. Vyhodnoceny byly postupy remediace intoxikovaných půd, při nichž se osvědčily anorganické sorbenty s neutralizačními vlastnostmi do kyselých půd a vysoce humifikované organické sorbenty. Návazný
výzkum je zaměřen na biopřístupnost rizikových látek a na jejich interakci s jinými
degradačními procesy, ukázalo se však, že intoxikace půd rizikovými prvky antropického původu vyvolala odezvu v mikrobiologickém životě půd, zatímco
geogenní zátěž nikoliv. Perzistentní organické polutanty se mohou do zemědělských půd dostat v odpadních látkách, proto je věnována pozornost obsahu rizikových látek a rychlosti jejich odbourávání především v kalech z odpadních
vod. K největším úspěchům oddělení z konce dvacátého století patří zásluhy
Mapové vyjádření obsahů benzo(a)pyrenu a fluorantenu v půdě – výsledky dlouhodobého
monitoringu zátěže zemědělských půd ČR
Ing. Elišky Podlešákové, CSc. a prof. RNDr. Jana Němečka, DrSc. na vzniku vyhlášky
č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského
půdního fondu.
V současné době je v rámci oddělení řešena řada výzkumných úkolů zabývajících se problematikou kontaminace půdy rizikovými prvky a perzistentními
organickými polutanty. Kromě půdy zemědělské je nově řešena problematika
kontaminace půd lesních, za účelem návrhu a ověření metodiky pro hodnocení
kontaminace lesních půd a pro následné hodnocení zejména ekologických, ale
i zdravotních rizik v konkrétních podmínkách, identifikace a charakterizace celkové zátěže lesních půd rizikovými prvky a persistentními organickými polutanty a z této zátěže vyplývajících potenciálních ekologických rizik. Oddělení
se dlouhodobě zabývá komplexním sledováním rizikových prvků a látek v zemědělských půdách v kontextu celé České republiky, toto sledování probíhá
v různém rozsahu již od devadesátých let. Jedním ze zaměření oddělení je rovněž posuzování použití odpadních látek a jejich neškodné využití k zvýšení produkční schopnosti půd (kaly ČOV, rybniční a říční sedimenty). Výsledky
výzkumu byly využity při tvorbě společné vyhlášky MZe a MŽP č. 257/2009 Sb.,
o používání sedimentů na zemědělské půdě (doc. Ing. Radim Vácha, Ph.D.). Aktuální výzvou do dalšího období je spolupráce na tvorbě legislativních předpisů
- návrhu novelizace vyhlášky č. 257/2009 Sb., spolupráce na metodickém pokynu pro hodnocení sedimentu pro účely jeho použití na zemědělské půdě
a rovněž spolupráce na tvorbě novelizace vyhlášky Ministerstva životního prostředí 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu.
Vymezení zemědělského využití záplavových zón jako podklad pro projekt hodnocení dopadů povodní na kontaminaci půd a potravních řetězců rizikovými látkami
Kartografické vyjádření pravděpodobnosti překročení limitních hodnot arsenu a berylia
v zemědělských půdách severočeského imisního regionu
Jednou z aktuálních výzev
zemědělského výzkumu je
problematika zemědělských
brownfields nejen z prostorového hlediska jejich postavení v krajině ČR, ale také
z aspektů potencionální kontaminace prostředí
11. Oddělení Půdní služba
Ing. Ivan Novotný,
náměstek pro půdní službu a informatiku
Pracovníci oddělení: Ing. Pavel Beňa, Ing. Ladislava Kohoutová,
Tomáš Kopřiva, Ing. Miroslav Poruba,
Ing. Tomáš Sedmidubský, Ing. Ivan Žigmund,
Ing Josef Brouček, Ph.D., Ing. Jiří Frána,
Ing. Vladimír Pešl, Ing. Tomáš Pomije,
Bc. Daniel Sobol, Ing. Miroslav Soukup,
Ing. Miroslav Suk, Bc. Kristýna Vejšická,
Mgr. Martin Blecha, Ing. Radim Czelis,
Růžena Koutná, Ing. Josef Kučera, Ing. Jiří Novotný,
Ing. Jiří Obršlík, Ph.D., Ing. Miloslav Pacola,
Ing. Michal Vachek, Mgr. Hana Beitlerová,
Mgr. Jiří Brázda, Ing. Jiří Holub, Ing. Luboš Chlubna,
Ing. Jiří Kapička, Ing. Hana Kristenová,
Ing. Martin Mistr, Ph.D., Ing. Vladimír Papaj, Ph.D.,
Mgr. Eliška Skokanová, Mgr. Jana Smolíková,
Ing. Vítězslav Vlček, Mgr. Daniel Žížala,
Soňa Homoláčová, Pavlína Kavanová,
Ing. Jakub Pokorný, Aleš Sekanina, Jarmila Olšová,
Tomáš Chylík, Ing. Leoš Gál, Radoslav Tůma
Náplň oddělení
Oddělení Půdní služba prošlo v posledních letech významnými změnami, kdy
je nyní členěno do regionálních průzkumných bází a laboratoří: průzkumná báze
půdního mapování a bonitace Praha, průzkumná báze půdního mapování a bonitace České Budějovice, průzkumná báze půdního mapování a bonitace Brno,
dále je členěno na laboratoř SOWAC GIS Praha a laboratoř BIS Brno. Nově je oddělení podřízeno náměstkovi pro půdní službu a informatiku.
V rámci působnosti regionálních průzkumných bází oddělení zajišťuje systematickou celoplošnou aktualizaci BPEJ včetně doplňovacího průzkumu a jeho
vyhodnocení a aktualizaci grafických i numerických podkladů bonitace, spolupráci s pozemkovými úřady, předávání aktualizovaných map BPEJ a kontrolu mapového zpracování společného grafického podkladu po přiřazení BPEJ na
pozemkových úřadech, metodické vedení pracovníků pozemkových úřadů, kteří
provádějí aktualizaci bonitovaných půdně ekologických jednotek, tvorbu metodiky provádění půdního průzkumu včetně bonitace, její aktualizaci a provádění
souvisejícího výzkumu a vývoje, expertizní, znaleckou a poradenskou činnost, řešení stížností vlastníků a uživatelů pozemků na vymezení okrsků BPEJ a školící
a konzultační činnost.
Dalším útvarem je laboratoř GIS Brno, která zajišťuje vedení a správu celostátní databáze BPEJ v digitální formě podle vyhlášky MZe č. 327/1998 Sb., kterou
se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup
pro jejich vedení a aktualizace, ve znění vyhlášky 546/2002 Sb., vývoj a zdokonalování pracovních postupů digitalizace map BPEJ včetně odborných konzultací
pro pozemkové a katastrální úřady, spolupráci s MZe ČR a ČÚZK při zavádění bonitace do katastru nemovitostí včetně instruktážní a odborné činnosti, poskytování dat v souladu s vyhláškou MMR ČR č. 500/2006 Sb., o územně analytických
podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti a další činnosti.
Nově vytvořeným útvarem je pak laboratoř SOWAC GIS Praha, která zajišťuje
řešení vývojových úkolů spojených s použitím geoinformačních systémů v praxi,
návrh a správu aplikací geoinformačního systému SOWAC GIS, provádění aktualizace tematických datových sad a vedení školícího centra, poskytování informací a služeb z tematických datových sad geoinformačního systému SOWAC GIS
a vytváření mapových výstupů v požadovaném provedení a mapovém měřítku,
vedení metainformačního systému ústavu a vedení a správu Datového skladu digitálních a analogových dat ústavu, vedení mapové knihovny odborného obsahu
map BPEJ v rozsahu území ČR, vedení numerické databáze a další datové báze
ISOP, výpočet průměrných cen půdy v jednotlivých katastrálních územích zveřejňovaných v příloze vyhlášky MZe ČR o stanovení seznamu katastrálních území
s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, tvorba
legislativních a právních podkladů v oblasti působnosti oddělení (GAEC, LFA)
a další činnosti.
Oddělení disponuje nejenom týmem odborně zdatných specializovaných pracovníků, kteří soustavně zajišťují odborné úkoly pro zřizovatele, uskutečňují metodicko-poradenskou a odborně technickou činnost pro Státní pozemkový úřad,
odborné útvary MZe a další, ale i špičkovým technickým zázemím, např. špičkově
vybavené pracoviště GIS (12 lic. ArcGIS v licenční úrovni INFO, nadstavby Spatial
Analyst, 3D Analyst, 17 lic. Bentley PowerMap, 15 lic. ArcPad), vlastní geoportál
pro ochranu půdy, vody a krajiny SOWAC GIS s celou řadou specializovaných aplikací denně využívaných odbornou i laickou veřejností a především kompletní
pedologickou databází v mapové i popisné podobě. Za zmínku také stojí robustní
a komplexně řešená serverová infrastruktura, na které je provozován zmíněný
geoportál a oddělení ji spravuje. Pro řešení projektů je pak zásadní, že ústav disponuje laboratorním a především terénním dešťovým simulátorem, na jehož vývoji se podílí i Oddělení půdní služba.
Stěžejní aktivity oddělení
Systematická celoplošná aktualizace BPEJ
Mezi stěžejní aktivity oddělení patří systematická celoplošná aktualizace
BPEJ (ve smyslu vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR č. 327/1998 Sb. ze dne 15.
prosince 1998 ve znění vyhlášky č. 546/2002 Sb., ze dne 12. prosince 2002, kterou
se stanoví charakteristika BPEJ a postup pro jejich vedení a aktualizaci (§ 3 a 4)
a prováděcích Pokynů MZe ČR - ÚPÚ a ČÚZK č. 22/1999 pro zavedení údajů
o vztahu BPEJ k parcelám do katastru nemovitostí České republiky, pro jejich vedení a pro aktualizaci BPEJ (dále Pokyny č. 22) se provádí v rozsahu dle obrázku
níže.
Vzhledem k tomu, že se v čase mění požadavky na provádění aktualizace bonitace (například je nově řešena potřeba domapování BPEJ pro potřeby registru
půdy LPIS, změnila se organizace práce spolupracujících institucí VÚMOP, v.v.i.,
pracovišť Státního pozemkového úřadu i katastrálních pracovišť, také se výrazným způsobem změnily možnosti zpracování terénních dat a jejich využití v informačních systémech), bylo na tyto změny nezbytné reagovat vydáním
aktualizované metodiky (Ivan Novotný, Jan Vopravil a kol. Metodika mapování
a aktualizace bonitovaných půdně ekologických jednotek: čtvrté přepracované
Rozsah aktualizací BPEJ v období 1994–2014 (ha)
a doplněné vydání. Praha: VÚMOP, v.v.i., 2013. ISBN 978-80-87361-21-4.), která
tyto změny reflektuje. V současné době se řeší další výzkumné úkoly vztahující
se k problematice bonitace půdy, například se ve spolupráci s ČÚZK připravuje
nový efektivnější způsob vedení dat BPEJ v katastru nemovitostí a podobně. Tyto
změny zcela jistě vyvolají potřebu dalších aktualizací metodiky.
S aktualizací BPEJ úzce souvisí také poskytování metodické a kontrolní činnosti
pozemkovým úřadům a zpracování dat BPEJ pro tvorbu digitálních katastrálních
map, následně také údržba a aplikace numerické databáze a zpracování návrhu
nového znění nebo novely vyhlášky č. 412/2008 Sb., tzv. oceňovací vyhlášky.
Údržba a aplikace numerické databáze
Hlavní náplní je údržba a aplikace numerické databáze BPEJ a zpracování návrhu nového znění nebo novely vyhlášky č. 412/2008 Sb. ve znění pozdějších
předpisů o seznamu katastrálních území s přiřazenými základními cenami zemědělských pozemků. Hlavními výstupy této aktivity jsou numerická databáze BPEJ
doplněná o aktualizovaný obsah zpracovaný v běžném roce při aktualizacích
plošného rozmístění BPEJ, dále pak jmenovitý seznam aktualizovaných katastrál-
Systém evidence BPEJ
ních území s nově stanovenou průměrnou základní cenou zemědělských pozemků jako podklad pro návrh nového znění nebo novely vyhlášky a také kvantifikace dopadů cenových a daňových změn v rámci ČR. Dalšími výstupy jsou
např. seznamy a statistiky v meziročních změnách v evidenci UHDP, průměrné
ceny půdy v krajích ČR, kvantifikace cenových bilancí, daňové bilance aj.
Provádění aktualizace BPEJ chápeme jako nezbytnou činnost pro zachování
vysoké kvality dat BPEJ, jejichž využití je velmi široké a neustále se uplatňují v dalších a dalších aplikacích. Bohužel výměra roční aktualizace BPEJ je nedostatečná,
a to i vzhledem k aktuálnímu požadavku na zrychlení pozemkových úprav, které
je nezbytné provádět nad aktuálními daty, a také proto, že data BPEJ nejsme
schopni nahradit žádným jiným stejně podrobným a kvalitním podkladem!
Geoportál SOWAC-GIS
V letech 2006 až 2008 vznikla v rámci řešení výzkumného záměru
MZE0002704901, etapy Vývoj a implementace geografického informačního systému o půdě SOWAC-GIS, ucelená koncepce na vytvoření geoportálu. Název
SOWAC-GIS vychází z anglického názvu - Soil and water conservation geographic
information system tedy Geografický informační systém ochrany vody a půdy.
Cílem řešení byla příprava tematického pedologického GIS, umožňujícího snadný
Projekt: Charakteristiky BPEJ
přístup řešitelů k datovému skladu instituce a jeho tematické aplikační vyhodnocování pro potřeby výzkumných projektů, vytvoření platformy pro transfer výsledků vědy a výzkumu do praxe, tedy jak uživatelům ze sféry vědy, státní správy,
samosprávy ale i nejširší veřejnosti. Tímto byly vytvořeny podmínky k přehledné
a dostupné prezentaci práce řešitelů a poskytnutí náležité zpětné vazby pro jejich
další práci. Po skončení tohoto výzkumného úkolu se na rozvoji geoportálu, respektive jeho jednotlivých aplikací podílí především Ministerstvo zemědělství
a Státní pozemkový úřad a samozřejmě pracovníci VÚMOP, v.v.i., kteří skrze geoportál zajištují transfer výsledků svých projektů do praxe.
Důležitost tohoto kroku podtrhuje fakt, že základním účelem VÚMOP, v.v.i. je
rozvoj vědního poznání v oborech komplexních meliorací, pedologie a informatiky vztahující se k těmto oborům. Nezbytnost zabývat se výzkumem a vývojem
metod geografických informačních systémů vztahujících se k těmto oborům také
vyplývá z toho, že ústav opírá své činnosti o rozsáhlou datovou základnu prostorových informací. Jedná se především o data Komplexního průzkumu půd a Celostátní databáze bonitovaných půdně ekologických jednotek, u kterých provádí
i jejich soustavnou aktualizaci.
V současné době geoportál SOWAC-GIS nabízí celou řadu informací v podobě
digitálních map, specializovaných mapových aplikací, metadat a rozsáhlé datové
Projekt: Opatření k ochraně půd
báze o půdách, které jsou rozděleny do čtyř sekcí – Veřejné mapové projekty, Aplikace, Mapové projekty pro podporu výzkumu a Mapové projekty pro podporu
další a jiné činnosti.
Mezi veřejné mapové projekty patří projekt Charakteristiky BPEJ, Opatření
k ochraně půdy, Větrná a Vodní eroze.
Projekt Charakteristiky BPEJ poskytuje informace o půdách, které vycházejí
z databáze BPEJ. Jednotlivé informace jsou zpracovány v podobě mapových
vrstev, jedná se například o mapy klimatických regionů ČR, sklonitosti, expozice
a hloubky půd, dále také mapy skeletovitosti půd a skupin půdních typů.
V projektu Opatření k ochraně půdy uživatel získá informace o cenách půd
vycházejících z BPEJ, informace o třídách ochrany zemědělského půdního
fondu, vymezení zranitelných oblastí dle nařízení vlády č. 262/2012 Sb., zejména oblasti ohrožené dusičnany či informace o agroenvironmentálních opatřeních na pozemku.
Mapové projekty Vodní a Větrná eroze jsou tematicky zaměřeny na ohroženost půdy erozí a na možnosti ochrany půdy před těmito jevy. V rámci projektu
Vodní eroze jsou také k dispozici podkladové vrstvy, ze kterých vychází erozní
ohroženost půd ČR ve vztahu ke koncepci GAEC (Dobrý zemědělský a environmentální stav).
Projekt: Vodní eroze
Mezi specializované mapové aplikace, které jsou využívány celorepublikově
a jsou dostupné široké veřejnosti, patří především Webový archiv Komplexního
průzkumu půd, Monitoring eroze zemědělské půdy, Statistická ročenka Půdní
Projekt: Větrná eroze
služby, eKatalog BPEJ, Protierozní kalkulačka a další.
Převedení papírových archivních dat Komplexního průzkumu půd (KPP) do
digitální formy
Již od roku 2007 se oddělení Půdní služba zabývá Převedením papírových archivních dat Komplexního průzkumu půd (KPP) do digitální formy. V roce
2008 bylo na VÚMOP, v.v.i. ukončeno skenování pracovních map KPP. Skenování
polních půdních záznamů a analytických rozborů základních a výběrových sond
bylo ukončeno v roce 2012. Do současnosti se podařilo naskenovat 37 662 výběrových sond, 350 390 základních sond a 26 037 ostatních dokumentů k jednotlivým sondám. Celkem se tak jedná o naskenování 414 196 půdních záznamů!
Od roku 2012 zároveň probíhá skenování Průvodních zpráv KPP. Ve fázi testování
je digitalizace lokalizace a popisu sond a hranic hospodářských obvodů.
Pro publikaci těchto dat byla v rámci geoportálu SOWAC-GIS vytvořena specializovaná aplikace Webový archiv Komplexního průzkumu půd
Webový archiv Komplexního
průzkumu půd
(wakpp.vumop.cz), pomocí které jsou naskenovaná data publikována.
Digitalizace kartogramů zrnitosti a skeletovitosti
Dále se podařilo digitalizovat odborný obsahu generalizovaných kartogramů
zrnitosti v měřítku 1 : 50 000. Primárním účelem digitalizace dat bylo získání kvalifikovaných podkladů o zrnitostním složení půdy, které budou využity pro určení
dopadu kritéria zrnitost půdy, které je ze strany Evropské komise (EK) navrhováno
jako jedno z kritérií pro redefinici ostatních LFA. Vhodnost kartogramů zrnitosti
pro účely redefinice LFA byla prověřena na pilotním katastrálním území 686301
Ločenice a 686310 Nesměň u Ločenic, v okresu České Budějovice. Při řešení této
pilotní zakázky byla vypracována a ověřena metodika.
Podkladem pro digitalizaci byly mapové listy kartogramů zrnitosti, štěrkovitosti
a zamokření v měřítku 1 : 50 000, které jsou jedním z výsledků Komplexního průzkumu půd. Mapovým podkladem pro jejich vytvoření byla Základní mapa ČSSR
se stavem platným k roku 1960. Odborný obsah Kartogramů zrnitosti byl do mapového podkladu zakreslen ručně. Odborným obsahem kartogramů zrnitosti,
Mapa generalizovaného kartogramu zrnitosti v měřítku 1 : 50 000 – ornice
Mapa generalizovaného kartogramu zrnitosti v měřítku 1 : 50 000 – podorničí
štěrkovitosti a zamokření se rozumí vyznačené plochy zrnitosti a štěrkovitosti
s jejím popisem a ostatní posuzované plochy (bez kódu zrnitosti). Vektorizovány
byly hranice ploch tak, aby výsledkem byla topologicky čistá polygonová vrstva
s vyplněnými atributy pro vrstvu ornice a podorničí pro každý polygon.
Monitoring eroze zemědělské půdy
Monitoring eroze zemědělské půdy vznikl jako společný projekt MZe - Ústředního pozemkového úřadu (nyní Státní pozemkový úřad) a Výzkumného ústavu
meliorací a ochrany půdy, v.v.i. (VÚMOP, v.v.i) na základě příkazu ministra
č. 15/2012 (č. j.: 70615/2012-MZE-13311). Účelem procesu monitoringu je sběr
a evidence informací o erozních událostech na zemědělské půdě a jejich vyhodnocování. Hlavní myšlenkou bylo vytvoření prostorové databáze erozních událostí, která bude zdrojem informací a dat pro vyhodnocování a modelování
erozních procesů, pro návrh preventivních opatření a opatření na zmírnění nebo
odstranění negativních důsledků těchto událostí. Hlavním cílem monitoringu je
tedy zajistit relevantní podklady o rozsahu problému s erozí zemědělské půdy,
Monitoring eroze
o příčinách tohoto stavu, o správnosti zacílení stávajících politik v oblasti boje
proti erozi a o účinnosti resp. neúčinnosti některých protierozních opatření. Následně je tak možno využít získané podklady při návrzích účinných protierozních
opatření a při přípravě nových politik v této oblasti.
Předmětem monitoringu jsou projevy vodní eroze, větrné eroze a stékání. Pro
potřeby monitoringu eroze zemědělské půdy jsou nahlašovány události, při kterých dojde k poškození zemědělského půdního fondu (zejména odnosu půdy).
Počet událostí podle krajů a roku
Tyto události mohou být způsobeny vlivem dlouhodobého nevhodného hospodaření nebo mohou nastat po větších srážkových událostech (lokální bouřky, přívalové deště).
Prostředkem pro evidenci, správu a prohlížení informací o monitorovaných
událostech je webový portál Monitoring eroze zemědělské půdy
(me.vumop.cz), který prostřednictvím uživatelského rozhraní v prostředí internetu umožňuje pověřeným osobám vkládat relevantní informace o monitorovaných událostech do prostorové databáze.
Protierozní kalkulačka
Další aplikací, která vznikla v rámci činnosti oddělení, je Protierozní kalkulačka. Pomocí ní je možné jednoduše, rychle a efektivně vypočítat erozní ohroženost na daném pozemku, zjistit potenciální smyv půdy dle zvoleného způsobu
hospodaření a následně navrhnout účinná protierozní opatření s ohledem na
ochranu přírody a krajiny.
Protierozní kalkulačka - výběr lokality, zvolení osevního sledu plodin
Protierozní kalkulačka - výpočet erozního smyvu na zvolených pozemcích
RESTEP
Prestižním projektem je mezinárodní projekt programu LIFE+ RESTEP (LIFE10
ENV/CZ/000649 - Regional sustainable energy policy based on the interactive
map of sources), jehož cílem je vypracovat, zavést do praxe, otestovat, vyhodnotit
a rozšířit v rámci veřejné správy i podnikatelské sféry novou komplexní metodu
urbanistického managementu a územního plánování pro navrhování a posuzování energetických záměrů, a to z hlediska efektivního využití přírodních zdrojů
a reálné ochrany životního prostředí tak, aby se snížil počet špatně posouzených
Výstup projektu Restep - Interaktivní mapa zdrojů - statistika zdrojů energie
Výstup projektu Restep - Interaktivní mapa zdrojů - potenciál slunečního záření
projektů obnovitelných zdrojů energie o 50 %. Nositelem projektu je Česká zemědělská univerzita v Praze, která v projektu zajišťuje činnosti týkající se administrace, projektového managementu, dále řízení rizik pěstování biomasy:
biodiverzity a degradace půdy, potravinovou bezpečnost, potenciál využití TTP
a ploch v oblastech LFA a možnosti zpětného využití odpadů a vedlejších produktů z OZE.
Dalším partnerem je CZ Biom - České sdružení pro biomasu, které řeší oblast
technologií pro využití odpadů, zemědělské bioplynové stanice, bioplyn, mechanicko-biologické úpravy, bioodpady, energetický potenciál zemědělské půdy
včetně intenzifikace, spalování biomasy, pevná biopaliva, geotermální energii
a sítě rozvodů tepla.
Dalším partnerem je ECO trend Research centre, s.r.o., který řeší oblast odpadů,
toků odpadů a jejich logistiky, využití bioplynu a biomethanu, bezpečnost dodávky energií, soběstačnost regionů, ochranná pásma, chráněná území a LCA.
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. je v projektu technický garant
interaktivní mapy, řeší systémy GIS, SW nástroje, řízení rizik pěstování biomasy
z pohledu degradace půdy a potenciál využití TTP a ploch v oblastech LFA.
VÚMOP, v.v.i. je také zároveň spolupořadatelem odborných workshopů.
Dalším partnerem je pak Ministerstvo životního prostředí ČR, jako garant budoucího využití interaktivní mapy.
Monitoring erozního poškození půd a projevů eroze pomocí metod DPZ
Oddělení Půdní služba je, i přes své zaměření na transfer výsledků do praxe, řešitelem několika výzkumných projektů. Jedním z nich je „Monitoring erozního
poškození půd a projevů eroze pomocí metod DPZ“ QJ1330118. Hlavním
cílem projektu je řešit míru degradace půd vlivem eroze pomocí analýzy stávajícího stavu půd a vyvinout metodiky pro přímé vymezení reálného stavu poškození půd. Tím bude poskytnuta rovněž podpora dosud používaným modelovým
metodám hodnocení erozní ohroženosti v ČR. Prostředkem řešení je ověření možnosti využití progresivních metod vymezení a sledování dlouhodobě erozně
ovlivněných půd (hlavně metod DPZ) za účelem zajištění podkladů o rozsahu
problému s erozí zemědělské půdy a o příčinách tohoto stavu. Záměrem je najít
metodiky, jak sledovat (vymezit a kvantifikovat) dlouhodobé působení eroze a vy-
vinout metodiku na hodnocení a sledování aktuálních erozních událostí s cílem
kvantitativně i kvalitativně popsat následky vodní, případně větrné eroze. Cílem
řešení projektu je tedy vyvinutí a ověření postupů pro vymezení a ohodnocení
stávajícího stavu degradace zemědělských půd vlivem eroze při současném širokém pokrytí sledovaného území a za použití dostupných prostředků.
Řešení projektu probíhá od roku 2013 do roku 2016. Stěžejním výsledkem řešení za první rok řešení projektu je vypracovaná metodika řešení na základě podrobné rešerše vědecké literatury a možností využití dostupných zdrojů a byly
vybrány zájmové lokality. Dále byla vyvinuta a ověřena metodika objemového
vyhodnocení erozních rýh z terénních snímků. To je prováděno pomocí využití
stereofotogrammetrie, kdy je pomocí softwaru PhotoModeler Scanner vytvářen
model povrchu rýhy, a následného výpočtu objemu rýh v programu ArcGIS. Toto
detailní vyhodnocení slouží také pro kalibraci digitálního modelu terénu z bezpilotních snímků. Ty jsou prozatím dále analyzovány a slouží pro výpočet celkového odnosu půdy z vybrané lokality. Další probíhající výzkum je zaměřen na
porovnání přesností získaných dat, které ovlivňují konečné výsledky objemového hodnocení.
Informatizace výstupů Komplexního průzkumu zemědělských půd bývalého
Československa
Cílem projektu 6. rámcového programu Evropského společenství pro výzkum,
technický rozvoj a demonstrační činnosti Informatizace výstupů Komplexního
průzkumu zemědělských půd bývalého Československa (7AMB12SK183) bylo
navázat a rozvinout spolupráci mezi Českou republikou a Slovenskou republikou
v oblasti informatizace výstupů Komplexního průzkumu zemědělských půd bývalého Československa. Projekt byl zaměřen na spolupráci při řešení teoretických
a metodologických aspektů realizace komplexu činností spojených s informatizací výstupů KPP. Cílem bylo podpořit vytvoření společné znalostní báze, výměnu
a osvojení zkušeností partnerských institucí s digitalizací výstupů KPP a jejich aktualizace. Spolupráce probíhala formou pořádání odborných seminářů a workshopů. Výsledkem spolupráce bylo vytvoření společné knižní publikace, dále
příspěvky v recenzovaných sbornících a sjednocená metodika digitalizace výstupů KPP v Čechách a na Slovensku.
Atlas EROZE
Příklad projektu se spoluprací s podnikem je projekt - Atlas EROZE
(TA02020647) - moderní nástroj pro hodnocení erozního procesu. V rámci tohoto
projektu VÚMOP, v.v.i blízce spolupracuje s firmou Atlas spol. s r.o., která vytváří
a prodává programové vybavení pro práci s výškopisnými daty, včetně mnoha
specializovaných modulů. Jedním z cílů projektu je posílení propojení výzkumné
a aplikační sféry a zvýšení konkurenceschopnosti firmy Atlas díky implementaci
nového produktu do portfolia produktů firmy.
Mezi další zajímavé projekty řešené oddělením Půdní služba patří zajištění Aktualizace vrstvy erozní ohroženosti půd, vytvoření mapy Regionalizace faktoru
erozní účinnosti deště pro potřeby GAEC 2, ověřování účinnosti půdoochranných
technologií, zpracování Příručky ochrany proti vodní erozi, a mnohé další. Oddělení Půdní služba zároveň realizuje řadu kurzů, zejména pro privátní poradce zemědělců, kteří jsou evidování v Registru poradců. Zejména se jedná o kurzy
týkající se problematiky erozní ohroženosti a ochrany půdy před erozí.
Oddělení Půdní služba se zabývá také tvorbou legislativních a právních podkladů
v oblasti své působnosti (GAEC, LFA) a přípravou odborných posudků apod.
12. Oddělení Pozemkové úpravy a využití krajiny
Ing. Michal Pochop
Pracovníci oddělení: Ing. Jana Podhrázská, Ph.D., Ing. Jana Konečná, Ph.D.,
Ing. Svatava Křížková, Mgr. Petr Karásek,
Mgr. Eva Nováková, Ing. Josef Kučera
Historie a současnost oddělení
Oddělení Pozemkové úpravy a využití krajiny v Brně úzce navazuje na historii
pobočky tehdejšího Výzkumného ústavu pro zúrodnění zemědělských půd
Praha. Pro tuto pobočku byla postavena nová budova na Lidické ulici 25/27
v Brně, do níž se nastěhovali pracovníci dosavadní půdní služby VÚZZP v Rosicích
a pracovníci židlochovické stanice, kde sídlilo oddělení meliorací. Byli přijati noví
pracovníci, takže pobočka v roce 1987 měla 100 zaměstnanců v odděleních:
l Oddělení meliorací (vedoucí Ing. František Toman, CSc.)
l Oddělení ochrany a využití půdy (vedoucí RSDr. Stanislav Kamenický)
l Oddělení půdní služby (vedoucí Ing. Vladimír Adamec)
l Oddělení laboratoří (vedoucí RNDr. Bohuslav Dufek )
l Oddělení hospodářské (vedoucí Ferdinand Zajíc)
l Vedoucí pobočky v letech 1986-1989: RSDr. Stanislav Kamenický
Po roce 1990 došlo k delimitaci většiny pracovníků pobočky do nově zřizované
Agentury ochrany a přírody (tehdy ČÚOP – Český ústav ochrany přírody) pod MŽP.
Celá budova byla rovněž předána do majetku MŽP. Pobočku v té době tvořilo 30
zaměstnanců. VÚZZP byl přejmenován na Výzkumný ústav meliorací a ochrany
půdy Praha. Vedoucím pobočky v letech 1990 – 1991 byl Ing. František Toman, CSc.
V roce 1992 se pobočka přetransformovala na oddělení Pozemkových úprav
Brno. Jeho pracovníky byli projektanti a výzkumní pracovníci v oboru pozemkových úprav, ochrany půdy a vody, ochrany a tvorby krajiny a meliorací a také terénní pracovníci bonitace zemědělských půd.
Vedoucí v letech 1992–2001: Ing. Miroslav Dumbrovský, CSc.
Vedoucí v letech 2002–2003: Ing. Pavel Spitz, CSc.
Vedoucí v letech 2004–2005: Ing. Radim Czelis
V roce 2005 bylo brněnské pracoviště rozděleno na oddělení pozemkových
úprav a pracovní skupinu bonitací, která organizačně byla zařazena pod oddělení
mapování a bonitace půd. Ve funkci vedoucí oddělení pozemkových úprav působila od roku 2005 do roku 2012 Ing. Jana Podhrázská, Ph.D. V roce 2012 byl vedoucím oddělení Pozemkové úpravy a využití krajiny jmenován Ing. Michal
Pochop. Pracovníci Průzkumné báze půdního mapování a bonitace Brno (vedoucí
Ing. Radim Czelis) spadají nyní pod oddělení Půdní služba.
Činnost oddělení Pozemkové úpravy a využití krajiny je v současné době především zaměřena na výzkum metod ochrany půdy, vody a krajiny a jejich aplikaci
v oboru pozemkových úprav. Pracovníci oddělení se zabývají tvorbou metodických postupů pro pozemkové úpravy a krajinné plánování. Vedle výzkumné činnosti je důležitou částí aktivit oddělení soustavná spolupráce s praxí v oblasti
zemědělství, životního prostředí, pozemkových úprav a územního plánování,
která je nezbytná jak z hlediska uplatnění výsledků výzkumu, tak z hlediska reflexe potřeb praxe v navrhovaných výzkumných projektech. Dále se oddělení významně podílí na osvětě pozemkových úprav a zajišťuje také veškeré činnosti při
zpracování pozemkových úprav.
Výzkumná činnost oddělení
Oddělení se v minulých letech soustředilo především na vědní obory související
s rozvojem poznání v oblasti zkvalitnění procesu pozemkových úprav (PÚ)
a územního plánování (ÚP) prostřednictvím komplexního zhodnocení ukončených PÚ a ÚP a jejich vlivu na okolní krajinu, včetně ekonomického přínosu.
V rámci ukončeného výzkumného záměru MZE (2009 – 2013) byly zjištěny nedostatky v procesu územního plánování a pozemkových úprav, a to především
v nedostatečné integritě těchto dvou oborů a nedostatečnému koncepčnímu
přístupu k ochraně půdy, vody a krajiny. Nově navrhovaná ochranná opatření by
měla směřovat ke komplexnímu přístupu, neboť všechny přírodní složky krajiny
spolu velice těsně souvisí. Proto je metodologická činnost v oblasti PÚ a ÚP stále
stěžejní náplní oddělení.
Měření hydrologických charakteristik v experimentálním povodí Němčický potok
Na experimentálních povodích oddělení (obr. 26) probíhá výzkum příčinných
faktorů ovlivňujících přímým způsobem vznik a intenzitu erozních procesů, jejichž následkům je nutno při řešení ochrany a využití krajiny prostřednictvím realizací územně plánovacích dokumentací a udržitelného hospodaření na
zemědělské půdě cíleně předcházet. Znečištění vod prostřednictvím plošných
zdrojů zemědělského znečištění obnáší především kontaminaci vod chemickými
látkami z hnojiv a pesticidů i nerozpuštěnými látkami. Výzkumné výstupy jsou
zacíleny na zlepšení metod navrhování a optimalizaci účinnosti protierozních
a vodohospodářských zařízení. Výzkum efektivity protierozních opatření zahrnuje
jak vodní tak větrnou erozi a v současné době je také akcentována eroze z tání
sněhu. Nivální jevy jsou významné hlavně v podhorských a horských oblastech,
ale vyskytují se i v nižších nadmořských výškách. Vzhledem k tomu, že v oblastech
s nižší nadmořskou výškou většinou existuje velké procento zorněné půdy, může
se zde tání sněhu významně podílet na celkovém objemu odnosu půdy erozí.
V podmínkách České republiky se jedná o jev dosud málo experimentálně i teoreticky zkoumaný.
Oddělení se také dlouhodobě věnuje studiu procesů větrné eroze. Tento jev byl
dlouhá léta opomíjen jako marginální ve vztahu ke škodám způsobovaným erozí
vodní. V kontextu pozorovaných klimatických extremit jsou na oddělení od roku
2004 řešeny výzkumné projekty věnující se rizikům rozvoje větrné eroze a jejího
omezení opatřeními pozemkových úprav. V této souvislosti byly vypracovány metodické postupy, které se věnovaly funkcím větrolamů v zemědělské krajině, jejich
prostorovému a funkčnímu uspořádání a stanovením jejich účinnosti metodou optické porozity. Současně probíhá výzkum zaměřený na komplexní stanovení území,
potenciálně ohrožených větrnou erozí, zejména z pohledu erodovatelnosti těžkých
půd. Tyto půdy za určitých klimatických podmínek mohou velmi snadno podléhat
erozivním účinkům větru. Ke stanovení relativního množství a zrnitostního složení
půdních částic erodovaných a unášených větrem byl vyvinut deflametr (obr. 27)
s aktivním lapačem půdních částic, který je patentován na ÚPV. Byla vypracována
metodika posuzování erodovatelnosti vybraných těžkých půd a postup vyhodnocení vybraných klimatických charakteristik podmiňujících potenciální náchylnost
těchto půd k větrné erozi. Výsledkem je certifikovaná mapa, pomocí níž lze regionalizovat potenciálně rizikové oblasti a vymezit tak katastrální území prioritní pro zahájení pozemkových úprav s cílem realizace ochranných opatření proti větrné erozi.
Deflametr s aktivním lapačem půdních částic a časovým záznamem – vyvinutý v ústavu
v roce 2012
V rámci procesu pozemkových úprav již bylo v ČR zrealizováno mnoho společných zařízení jak pro zpřístupnění pozemků, tak určených k ochraně vůči erozi či
povodním a také zařízení ekologického charakteru. Zatím však nebyl dostatečně
posouzen technický a ekologický efekt těchto zařízení v zemědělské krajině. Pracovníci oddělení vyvinuli originální metodu pro multikriteriální hodnocení účinnosti realizovaných společných zařízení pozemkových úprav na omezení vodní
a větrné eroze, omezení dopadů extrémních srážko-odtokových situací, zlepšení
vodního režimu krajiny a také na zlepšení její průchodnosti, ekologické stability
a estetiky. K podpoře prosazování protierozních opatření v zemědělské krajině
by měla přispět certifikovaná metodika Hodnocení ekonomických aspektů protierozní ochrany zemědělské půdy. V současné době oddělení spolupracuje na
výzkumném úkolu TD020241 „Příprava a zavedení metodických postupů pro řešení rozvoje venkovské krajiny opatřeními pozemkových úprav v kontextu realizace společných politik EU“, jehož cílem je uplatnění moderních vědeckých
poznatků v procesu pozemkových úprav a racionalizace jeho řízení a kontroly.
Další činnost oddělení
Vedle výzkumu se oddělení věnuje odborné praktické činnosti, která zahrnuje
expertní a poradenskou činnost, dále zpracování studií, analýz, posudků pro účely
pozemkových úprav a krajinného plánování. Uživateli výsledků jsou převážně
pozemkové úřady, ale i orgány místní správy a samosprávy a ústřední orgány
(např. SPÚ a MZe). Na oddělení jsou také projektovány návrhy jednoduchých
a komplexních pozemkových úprav, zejména pokud se jedná o území se složitými
přírodními podmínkami nebo specifickými požadavky na jeho ochranu. V minulosti například oddělení vypracovalo návrhy pozemkových úprav pro území postihovaná povodněmi – Lichnov a Zátor na severní Moravě, dále v k.ú. Blazice
a Bojanovice na Kroměřížsku, Jinačovice u Brna aj. Zajímavé výsledky a praktické
uplatnění přinesla studie opatření pro omezení plošného zemědělského znečištění povrchových vod v zájmovém povodí Jihlavy jako podklad pro plány společných zařízení, včetně ekonomické bilance navržených opatření a doporučení
vhodných nástrojů politiky pro jejich realizaci. Ve Vacenovicích u Kyjova (obr. 28)
byla v roce 2013 zpracována studie větrné a vodní eroze (srážkoodtokové poměry, analýza erozních rizik) včetně návrhu opatření, návrh ÚSES, analýza struktur
krajiny. Aktivity oddělení v této oblasti pokračují při zpracování pozemkových
úprav v povodí nádrže Jordán u Tábora v návaznosti na rozsáhlou studii protierozní a protipovodňové ochrany povodí Jordánu, zpracovanou na oddělení
v roce 2010.
Návrh opatření – Vacenovice u Kyjova (detail)
13. Hospodaření ústavu
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. je právnická osoba –
od 1. 1. 2007 veřejná výzkumná instituce, zřízená dle zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů, jejímž hlavním
předmětem činnosti je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu, vymezený zákonem o podpoře výzkumu a vývoje.
Činnost veřejné výzkumné instituce musí být v souladu se zvláštními právními
předpisy upravujícími veřejnou podporu, přičemž veřejná výzkumná instituce
může kromě své hlavní činnosti provádět i činnosti, které nejsou výzkumem nebo
jeho infrastrukturou, kde
a) další činností je činnost prováděná na základě požadavků příslušných organizačních složek státu nebo územních samosprávných celků ve veřejném
zájmu a podporovaná z veřejných prostředků podle zvláštních právních
předpisů,
b) jinou činností je činnost hospodářská prováděná za účelem dosažení zisku.
Další nebo jinou činnost může veřejná výzkumná instituce provádět pouze za
podmínky, že
a) navazují na hlavní činnost veřejné výzkumné instituce,
b) jsou prováděny za účelem účinnějšího využití majetku a lidských zdrojů instituce,
c) není ohrožena hlavní činnost veřejné výzkumné instituce,
d) náklady a výnosy každé z uvedených činností jsou v účetnictví vedeny odděleně,
e) výnosy z těchto činností dosahují alespoň skutečně vynaložených nákladů.
Veřejná výzkumná instituce vede účetnictví podle zvláštních právních předpisů
(Zákon č. 563/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Vyhláška č. 504/2002 Sb.,
kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve
znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem
činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví).
O uznaných nákladech výzkumných záměrů, projektů výzkumu a vývoje, a nákladech zakázek v rámci další a jiné činnosti vede veřejná výzkumná instituce oddělenou evidenci. Veřejná výzkumná instituce ze zákona č. 341/2005 Sb. povinna
mít účetní závěrku ověřenou auditorem.
Majetek ústavu, který byl vložen do veřejné výzkumné instituce, byl určen
v souladu s ustanovením § 31 zákona č. 341/2005 Sb., a zřizovací listinou č. j.
22973/2006-11000 ze dne 23. 6. 2006 a na základě účetní závěrky ke dni 31. 12.
2013 má celkovou hodnotu 36 177 tis. Kč.
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
tis. Kč
tis. Kč
tis. Kč
tis. Kč
tis. Kč
tis. Kč
tis. Kč
Institucionální prostředky
33 511
34 511
36 000
31 213
26 839
18 494
15 692
Projekty financované z MZe
6 030
6 721
13 721
14 135
13 178
13 417
13 430
Projekty ostatních
poskytovatelů
5 092
3 062
2 024
2 991
1 408
3 998
12 454
0
0
0
0
4 931
11 664
6 793
Další činnost
31 535
35 283
37 386
37 852
40 567
48 787
36 136
Jiná činnost
2 051
2 448
7 847
7 647
5 571
6 763
6 673
78 219
82 025
96 978
93 838
92 494 103 123
91 178
868
537
1 916
1 465
Smluvní výzkum
Celkem
Hospodářský výsledek
1 782
Přehled finančních prostředků VÚMOP, v.v.i. čerpaných v letech 2007-2013
2 005
2 220
Hospodářský výsledek VÚMOP, v.v.i. v tis. Kč v letech 2007 -2013
Centrální
laboratoře
Kancelář ústavu
Rada instituce
Konvent
Výzkumná báze
2210 půdoznalectví
a ochrany půdy
Výzkumná báze
2110 Pardubice
Výzkumná báze
2230 rekultivací a
revitalizací půdy
Výzkumná báze
2220 eroze půdy a
protierozní ochrany
Pedologie
a ochrana půdy
Hygiena
půd
Náměstek pro
výzkum a vývoj
Hydrologie
a ochrana vod
Vědecká rada
ústavu
Manažer
kvality
Ředitel
Pozemkové úpravy
a využití krajiny
Pozemkové úpravy
a využití krajiny
Ekonomický
náměstek
Laboratoř 4150
BIS Brno
Průzkumná báze
4130 půdního mapování a bonitace Brno.
Průzkumná báze
4120 půdního mapování a bonitace Č.B.
Průzkumná báze
4110 půdního mapování a bonitace Praha
Pozemkové úpravy
a využití krajiny
Náměstek pro půdní
službu a informatiku
Komise
a poradní orgány
Dozorčí rada
14. Organizační schéma
15. Členové Rady instituce VÚMOP, v.v.i.
RNDr. Petr Kubala
Ing. Tomáš Khel
Bc. Karel Fronk
Ing. Petr Fučík, Ph.D.
RNDr. Pavel Novák
Ing. Ivan Novotný
Ing. Jana Podhrázská, Ph.D.
prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
RNDr. Ing. Jaroslav Rožnovský, CSc.
prof. Ing. Jan Váchal, CSc.
VÚMOP, v.v.i.
Povodí Vltavy, s.p.
VÚMOP, v.v.i.
SKANSKA a.s.
VÚMOP, v.v.i.
VÚMOP, v.v.i.
VÚMOP, v.v.i.
VÚMOP, v.v.i.
ČZU
ČHMÚ
VÚMOP, v.v.i.
JČU
VÚMOP, v.v.i.
předseda
místopředseda
člen
člen
člen
člen
člen
členka
člen
člen
členka
člen
člen
SPÚ
MZe
MZe
MZe
VÚMOP, v.v.i.
VÚMOP, v.v.i.
předseda
místopředseda
člen
člen
členka
členka
16. Dozorčí rada VÚMOP, v.v.i.
Ing. Karel Jacko, Ph.D.
Ing. Michal Sirko
Ing. Ivan Landa, CSc.
Ing. Viktor Mareš, MBA
Mgr. Marie Hrbáčková
Ing. Hana Macurová
17. Vědecká rada VÚMOP, v.v.i.
prof. Dr. Ing. Luboš Borůvka
Ing. František Doležal, CSc.
prof. Ing. Miloslav Janeček, DrSc.
RNDr. Vojtěch Kněžek
prof. Ing. Pavel Kovář, DrSc.
prof. Ing. Josef Kozák, DrSc., dr.h.c.
doc. Ing. Zbyněk Kulhavý, CSc.
prof. Ing. Tomáš Kvítek, CSc.
Ing. Václav Marek
Ing. Pavel Novák, CSc.
RNDr. Pavel Novák
prof. Ing. Petr Sklenička, CSc.
doc. RNDr. Jaroslava Sobocká, CSc.
Ing. Miroslav Tesař, CSc.
prof. Ing. Pavel Tlustoš, CSc.
prof. Ing. František Toman, CSc.
doc. Ing. Jiří Váška, CSc.
ČZU
VÚMOP, v.v.i.
ČZU
ČZU
HG spol., Praha
ČZU
ČZU
VÚMOP, v.v.i.
JČU
MŽP
VÚMOP, v.v.i.
VÚMOP, v.v.i.
VÚMOP, v.v.i.
ČZU
VÚPOP
AV ČR
ČZU
Mendelova univerzita
VÚMOP, v.v.i.
JČU
ČVUT
VÚMOP, v.v.i.
Předsedou vědecké rady ústavu je náměstek pro výzkum a vývoj
doc. Ing. Radim Vácha, Ph.D. Členové byli zvoleni příslušnými komisemi rady.
Pracovní vědecká skupina
Ing. Libor Ansorge
Ing. Eva Benešová
Ing. Martin Fantyš
prof. Ing. Jan Hron, DrSc., dr.h.c.
prof. Ing. Josef Kozák, DrSc., dr.h.c.
doc. Ing. Zbyněk Kulhavý, CSc.
prof. Ing. Tomáš Kvítek, CSc.
Ing. Michal Pospíšil, CSc.
prof. Ing. František Toman, CSc.
VÚV TGM, v.v.i.
SPÚ
Agrární komora
ČZU
ČZU
VÚMOP, v.v.i.
JČU
VÚMOP, v.v.i.
Svaz vlastníků půdy
Mendelova univerzita
VÚMOP, v.v.i., předseda
JČU
VÚMOP, v.v.i.
Rada pro komercializaci
Ing. Arnošt Mráz, CSc.
Ing. Petr Neumann
Ing. Michal Havlík
Ing. Jiří Hladík, Ph.D.
Ing. Pavel Carboch
Ekotechnika, spol. s r.o.
Anthony production, s.r.o.
Česká pojišťovna, a.s.
VÚMOP, v.v.i.
VÚMOP, v.v.i.
18. Seznam nejvýznamnějších řešených programových projektů
QH82090 Změny půdních vlastností po zatravnění, zalesnění nebo dlouhodobém nevyužívání orné půdy, s dopady na ochranu půdy, vody a krajiny České republiky. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Příjemce: Výzkumný ústav
meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Jan Vopravil, Ph.D. Období řešení projektu: 2008-2012.
QH82089 Hodnocení mimoprodukčních funkcí půd České republiky ve vztahu
k funkci produkční a s jejich vlivem na ochranu půdy, vody a krajiny. Poskytovatel:
Ministerstvo zemědělství. Příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i.
Řešitel: Ing. Pavel Novák, CSc. Období řešení projektu: 2008-2012.
QI91C008 Optimalizace postupu navrhování technických protierozních opatření. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav meliorací
a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Václav Kadlec, Ph.D. Období řešení projektu: 2009-2013.
QI112A201 Metody hodnocení zátěže lesních půd rizikovými látkami a identifikace ekologických rizik kontaminace lesních půd. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Koordinující příjemce: Česká zemědělská univerzita. Řešitel za VÚMOP:
doc. Ing. Radim Vácha, Ph.D., Období řešení projektu: 2011-2014.
QJ1230056 Vliv očekávaných klimatických změn na půdy České republiky a hodnocení jejich produkční funkce. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Jan Vopravil,
Ph.D. Období řešení projektu: 2012-2016.
QJ1330121 Optimální prostorová struktura větrolamů a jejich vliv na aktuální
ztrátu půdy větrnou erozí. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Hlavní příjemce:
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Tomáš Khel. Období
řešení projektu: 2013-2017.
QJ1330122 Optimalizace managementu zalesňování zemědělské půdy ve
vztahu ke zvýšení retenčního potenciálu krajiny. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel:
Ing. Jan Vopravil, Ph.D. Období řešení projektu: 2013-2017.
QH92023 Vývoj a rozsah degradačních procesů půd České republiky. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav meliorací
a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Tomáš Khel. Období řešení projektu: 2009-2011.
QH92030 Hodnocení půd z hlediska jejich produkčních a mimoprodukčních
funkcí s dopady na plošnou a kvalitativní ochranu půd České republiky. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav meliorací
a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Jan Vopravil, Ph.D. Období řešení projektu: 20092011.
QH82095 Vliv rozmístění druhů pozemků v povodí na odtok a odnos vybraných
látek. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Koordinující příjemce: Výzkumný
ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: prof. Ing. Tomáš Kvítek, CSc. Období
QH82098 Analýza změn využití krajiny ve zdrojových oblastech plošného zemědělského znečištění pomocí metod DPZ. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i., Řešitel: RNDr. Pavel
Novák. Období řešení projektu: 2008-2011.
QH82096 Vytvoření konceptuálního modelu tvorby syntetických map zranitelnosti podzemních vod a srovnání s modelem DRASTIC. Poskytovatel: Ministerstvo
zemědělství. Koordinující příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i.
Řešitel: RNDr. Pavel Novák. Období řešení projektu: 2008-2012.
QH92034 Identifikace infiltračních oblastí vybraných povodí pomocí vodního
vegetačního stresu. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Renata Duffková, Ph.D.
Období řešení projektu: 2009-2011.
QH82191 Optimalizace dávkování a zapravení organické hmoty do půdy s cílem
omezit povrchový odtok vody při intenzivních dešťových srážkách. Poskytovatel:
Ministerstvo zemědělství. Koordinující příjemce: Výzkumný ústav zemědělské techniky, v.v.i. Řešitel: Ing. Pavel Kovaříček, CSc. Spoluřešitel za VÚMOP: doc.Ing. Zbyněk
Kulhavý, CSc. Období řešení projektu: 2008-2012.
QI112A1741 Lesnické a zemědělské aspekty řízení vodní komponenty v krajině.
Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Koordinující příjemce: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. Odpovědný řešitel: Ing. Vladimír Černohous,
Ph.D. Spoluřešitel za VÚMOP, v.v.i., doc. Ing. Zbyněk Kulhavý, CSc. Období řešení
projektu 2011 – 2014.
QH81326 Nové pěstební technologie u brambor se zaměřením na vyšší efektivnost
hnojení a ochranu vod. Poskytovatel Ministerstvo zemědělství. Koordinující příjemce:
Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. Řešitel: Ing. Jaroslav Čepl, CSc.
Spoluřešitel za VÚMOP: Ing. Marek Nechvátal. Období řešení projektu: 2008-2012.
QJ1220050 Posílení infiltračních procesů regulací odtoku vod z malých povodí.
Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství České republiky. Hlavní příjemce: Výzkumný
ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Doc. Ing. Zbyněk Kulhavý, CSc. Období
QJ1220052 Využití dálkového průzkumu Země pro identifikaci a vymezení
funkcí drenážních systémů. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany
půdy, v.v.i. Řešitel: RNDr. Lenka Tlapáková, Ph.D. Období řešení projektu: 2012-2015.
QI111C034 Vliv pastvy hospodářských zvířat na půdní vlastnosti, množství a jakost vody a druhovou biodiverzitu v krajině. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství
České republiky. Koordinující příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy,
v.v.i. Další příjemci: JČU v Českých Budějovicích, Centrum výzkumu globální změny
AVČR, v.v.i., Česká zemědělská univerzita v Praze. Odpovědný řešitel: Ing. Petr Fučík,
QI91C200 Hodnocení účinnosti realizace komplexních pozemkových úprav. Poskytovatel: Ministerstvo zemědělství. Hlavní příjemce: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích - Zemědělská fakulta. Řešitel: prof. Ing. Jan Váchal, CSc.
Spoluřešitel za VÚMOP: RNDr. Pavel Novák. Období řešení projektu: 2009-2013.
QJ1220054 Vliv změny klimatických faktorů na rozvoj procesů větrné eroze, koncepční řešení opatřeními pozemkových úprav (2012-2016).
QJ1230066 Degradace půdy a její vliv na komplex půdních vlastností včetně
návrhu nápravných opatření k obnově agroekologických funkcí půdy (2012-2016).
J1330118 Monitoring eroze a jejích projevů pomocí metod DPZ. Koordinující
příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i.. Řešitel: Mgr. Daniel Žížala. Období řešení projektu: 2013-2016.
TD020241 Příprava a zavedení metodických postupů pro řešení rozvoje venkovské krajiny opatřeními pozemkových úprav v kontextu realizace společných
politik EU.
TA02021392 Nové postupy v pěstebních technologiích okopanin šetrné k životnímu prostředí. Poskytovatel: Technologická agentura České republiky. Hlavní
příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Václav Kadlec,
TA02020337 Omezení plošných zdrojů znečištění povrchových a podzemních
vod fosforem pomocí agrotechnických opatření. Poskytovatel: Technologická
agentura České republiky. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany
půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Renata Duffková, Ph.D. Období řešení projektu: 2012-2015.
TA02020139 Využití hydrologického měření při schematizaci koryt vodních
toků. Poskytovatel: Technologická agentura České republiky. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: RNDr. Pavel Novák. Období
TA03020202 Optimalizace použití digestátu na zemědělskou půdu ve vztahu
k efektivnímu využití živin a ochraně půdy a vody. Poskytovatel: Technologická
agentura České republiky. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany
půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Renata Duffková, Ph.D. Období řešení projektu: 2013-2016.
TB010MMR027 Prevence a zmírňování následků živelních a jiných pohrom ve
vztahu k působnosti obcí. Poskytovatel: Technologická agentura České republiky.
Příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: RNDr. Pavel
Novák. Období řešení projektu: 2013-2015.
TA02020384 Autoregulace hypodermického odtoku v malých povodích. Poskytovatel: Technologická agentura České republiky. Hlavní příjemce: Výzkumný ústav
meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Doc. Ing. Zbyněk Kulhavý, CSc. Období řešení
projektu: 2012-2015.
TA02020647 Atlas EROZE - moderní nástroj pro hodnocení erozního procesu.
Příjemce: České vysoké učení technické v Praze / Fakulta stavební, Další účastník
projektu: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Ivan Novotný.
Období řešení projektu: 2012 – 2014.
7AMB12SK195 Specifika retenčních čar těžkých půd a jejich dopad na analýzu
vodního režimu Poskytovatel: Ministerstvo školství. Koordinující příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Veronika Matoušková.
7AMB12SK182 Výzkum půdních vlastností ve vztahu k managementu hospodaření. Poskytovatel: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Příjemce podpory: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: Ing. Václav Kadlec,
VG20102014026 Informatizace výstupů Komplexního průzkumu zemědělských
půd bývalého Československa. Příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany
půdy, v.v.i.. Řešitel: Ing. Ivan Novotný. Období řešení projektu: 2012 – 2013.
LIFE10 ENV/CZ/000649 - Regional sustainable energy policy based on the interactive map of sources. Realizováno s přispěním finančního nástroje EU LIFE+.
Nositel projektu - Česká zemědělská univerzita v Praze, projektový partner: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Odpovědný řešitel: Ing. Ivan Novotný.
Období řešení projektu: 2011 - 2014
VG20102014026 Dopady povodní na kontaminaci půd a potravních řetězců rizikovými látkami. Poskytovatel: Ministerstvo vnitra. Koordinující příjemce: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Řešitel: doc. Ing. Radim Vácha, Ph.D.
VG20132015127 Geografické informační systémy pro podporu řešení krizových
situací a jejich propojení na automatické vyrozumívací systémy. Poskytovatel: Ministerstvo vnitra České republiky. Hlavní příjemce: Česká zemědělská univerzita.
Za Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. spoluřešitel: RNDr. Pavel Novák.
SP/2D3/155/08 Optimalizace ekologického zemědělství a vybraných agro-environmentálních opatření s důrazem na ochranu přírody a krajiny. Poskytovatel:
Ministerstvo životního prostředí. Příjemce: Bioinstitut, o. p. s. Řešitel: prof. Dr. Ing
Bořivoj Šarapatka. Spoluřešitel za VÚMOP: Ing. Pavel Novák, CSc. Období řešení
projektu: 2008-2010.
Koncepce rozvoje VO - Integrovaná ochrana půdy, vody a krajiny, směr č. 4 Řešení
ochrany půdy, vody a krajiny prostřednictvím pozemkových úprav v souvislosti
s územním plánováním
19. Seznam nejvýznamnějších výsledků výzkumu
BORŮVKA L., DRÁBEK O., TEJNECKÝ V., FRAŇKOVÁ A., HOUŠKA J., SÁŇKA M., ČUPR P.,
HOFMAN J., SÁŇKA O., ROTTER P., ŠINDELÁŘOVÁ L., VAŠÍČKOVÁ J., ŠRÁMEK V., FADRHONSOVÁ V., NOVOTNÝ R., VORTELOVÁ L., VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J., HORVÁTHOVÁ V., SKÁLA J. (2013): Metodika hodnocení kontaminace lesních půd.
Certifikovaná metodika, ČZU, MU, VÚLHM, v.v.i., VÚMOP v.v.i,
BYSTŘICKÝ V., DUFFKOVÁ R., KVITEK T., MORAVCOVÁ J., PAVLÍČEK T., PETERKOVÁ J. POMIJE T., TACHECÍ P., ZAJÍČEK A., ŽLÁBEK P. (2012): Modelování vlivu využívání půdy
v geomorfologických zónách na odtok vody a koncentraci dusičnanů. Metodika.
VÚMOP, v.v.i., 89 s., ISBN 978-80-87361-17-7.
ČECHMÁNKOVÁ J., SKÁLA J., VÁCHA R., HORVÁTHOVÁ V. (2013): Vliv využití půdy na
obsah rizikových prvků a látek. Úroda, (8): 83-87.
ČECHMÁNKOVÁ J., VÁCHA R., SKÁLA J., HAVELKOVÁ M. (2011): Heavy Metals Phytoextraction from Heavily and Moderately Contaminated Soil by Field Crops Grown
in Monoculture and Crop Rotation. Soil and Water Research, 6, (3), p. 120-130.
ČECHMÁNKOVÁ J., VÁCHA R., SKÁLA J., KUBA, P. (2009): Přirozená a chemicky asistovaná fytoextrakce olova rostlinami Brassica juncea pěstovanými na půdě kontaminované rizikovými prvky. Sborník konference 13. Pedologické dny, Půda
v průmyslové krajině, Ostrava, ISBN: 80-244-1448-1, s. 40-43.
ČECHMÁNKOVÁ J., VÁCHA R., SKÁLA J. (2009): Natural and chemically assisted lead phytoextraction by Brassica juncea grown in a contaminated soil. In Book of Abstracts of
the international conference - Soil Quality = Environment Quality?, Joint BSSS – SSSI
Autumn Meeting, Johnstown Castle, Wexford, Ireland, September 9 – 11th 2009. p. 92.
ČECHMÁNKOVÁ J., VÁCHA R., SKÁLA J. (2009): Potential of natural and chemically assisted phytoextraction of selected plants. In Book of Abstracts of the international
conference of ESSC – Protection of the ecological and productivity functions of soil
in a pan European context, Research Institute for Soil and Water Conservation, Congress Centre and Hotel Floret Průhonice, Czech Republic, June 23 – 25th 2009. p. 31.
ČECHMÁNKOVÁ J., VÁCHA R., SKÁLA J., HORVÁTHOVÁ V. (2009): Potenciál přirozené
a chemicky asistované fytoextrakce plodin. Úroda, 4, s. 73-77.
ČECHMÁNKOVÁ J., VÁCHA R., SKÁLA J., HORVÁTHOVÁ V., KUBA P. (2008): Fytoextrakční
účinnost rostlin pěstovaných na půdě kontaminované rizikovými prvky. Sborník
konference 12. Pedologické dny na téma Antropogenní zatížení půd, Kostelec nad
Černými lesy, 17-23, ISBN 978-80-213-1879-3.
ČECHMÁNKOVA J., VYSLOUŽILOVÁ M. (2008): Phytoextraction efficiency of plants grown
in a soil contaminated by risky elements. 5th International Conference on land degradation, Valenzano, Bari, Italy, Book of Abstract Vol. I, 75-79, ISBN 2-85352-399-2
ČECHMÁNKOVÁ J., SKÁLA J. (2011) Seriál: Degradace půdy – Kontaminace půd.
Úroda, 3, s. 82.
ČECHMÁNKOVÁ J., VÁCHA R., SKÁLA J., HAVELKOVÁ M. (2010) Využití slunečnice k remediaci půdy kontaminované kadmiem. Úroda, 10, s. 24-26.
DOSTÁL T., KRÁSA J., KAVKA P., VRÁNA K., DEVÁTÝ J., KADLEC V., NOVOTNÝ I., KULÍ
ŘOVÁ P., HEŘMANOVSKÁ D., PAPAJ V., KAPIČKA J., VÁŇOVÁ V. Využití dat a nástrojů
GIS a simulačních modelů k navrhování TPEO: Certifikovaná metodika pro praxi,
VÚMOP, v.v.i., 2014. ISBN: 978-80-87361-30-6. (po recenzi, v certifikačním řízení).
DUFFKOVÁ R., PRAŽÁK P., ŠÁDEK D., FUČÍK P., ZAJÍČEK A. Malý drenážní lyzimetr. Výzkumný ústav meliorací. Praha CZ. UV 25779. ÚPV Praha. 15. 8. 2013.
DUFFKOVÁ R., MACUROVÁ H. (2014): Optimální testy půdních biologických a chemických parametrů kejdovaných a mulčovaných travních porostů. Certifikovaná metodika. VÚMOP, v.v.i., 47 s. ISBN 978-80-97361-36-8.
DUFFKOVÁ R. (2013): Influence of Soil Physical Properties and Terrain Relief on Actual
Evapotranspiration in the Catchment with Prevailing Arable Land Determined by
Energy Balance and Bowen Ratio. In Evapotranspiration - An Overview, Stavros G.
Alexandris, Ruzica Sticevic (Eds.), kapitola v knize, s. 207 – 226. ISBN: 978-953-51-11153, InTech, DOI: 10.5772/52810. Dostupnost: http://www.intechopen.com/books/evapotranspiration-an-overview/influence-of-soil-physical-properties-and-terrain-reliefon-actual-evapotranspiration-in-the-catchme
DUFFKOVÁ R., LIBICHOVÁ H. (2013): Effects of cattle slurry application on plant species
composition of moderately moist Arrhenatherion grassland. Plant Soil Environ., 59
(11): 485-491.
DUFFKOVÁ R., ZAJÍČEK A (2011): Hodnocení kvality podzemní vody po kejdování
a mulčování trvalého travního porostu. Vodní hospodářství, 2011, č. 7, roč. 61,
s. 290-293. 6319 ISSN 1211-0760.
DUFFKOVÁ R., BROM J., ŽÍŽALA D., ZEMEK F., PROCHÁZKA J., NOVÁKOVÁ E., ZAJÍČEK
A., KVÍTEK T. (2012): Určení infiltračních oblastí pomocí vodního stresu vegetace na
základě dálkového průzkumu Země a pozemních měření. Metodika. VÚMOP, v.v.i.,
s. 64, ISBN: 978-80-87361-15-3.
DUFFKOVÁ R., ZAJÍČEK A., NOVÁKOVÁ E. (2011): Actual evapotranspiration from partially tile-drained fields as influenced by soil properties, terrain and crop. Soil &
Water Research, 6, 2011 (3): 131-146. ISSN 1801-5395.
DUFFKOVÁ R., MACUROVÁ H. (2011): Soil biological quantity and quality parameters
of grasslands in various landscape zones. Plant, Soil and Environment, 57, 2011 (12):
577-582. ISSN 1214-1178.
DUFFKOVÁ, R., MACUROVÁ, H. (2010): Jak zlepšit využití živin z kejdy aplikované na
travní porosty. Úroda. 2010, č. 8, s. 57-59, ISSN 0139-6013.
DUFFKOVÁ, R. MACUROVÁ, H. (2010): Vliv kejdování travního porostu na obsah minerálního dusíku. Úroda. 2010, č. 11, s. 34-37, ISSN 0139-6013.
FIALA, D., FUČÍK, P., HRUŠKA, J., ROSENDORF, P., SIMON, O. (2013): Fosfor v centru pozornosti. Vodní hospodářství 8: 247-250.
FUČÍK P., ZAJÍČEK A., PRAŽÁK P., ŠÁDEK D., DUFFKOVÁ R. (2013): Měrná souprava pro
sledování povrchového odtoku vody v terénu. Výzkumný ústav meliorací. Praha CZ.
UV 25611. ÚPV Praha. 1. 7. 2013.
FUČÍK, P., NOVÁK, P., ŽÍŽALA, D. (2014): A combined statistical approach for evaluation
of the effects of land use, agricultural and urban activities on stream water chemistry in small tile-drained catchments of south Bohemia, Czech Republic. Environmental Earth Sciences.
FUČÍK P., HOLUBÍK O., ZAJÍČEK A., VOPRAVIL J., (2012): Vliv pastvy hospodářských zvířat
na půdní vlastnosti. Náš Chov, 12, s. 21-22, ISSN 0027-8068.
FUČÍK P.; KAPLICKÁ M.; KVÍTEK T., PETERKOVÁ J. (2012): Dynamics of Stream Water
Quality during Snowmelt and Rainfall – Runoff Events in a Small Agricultural Catchment. CLEAN – Soil, Air, Water, 40: 154-163. doi: 10.1002/clen.201100248.
FUČÍK P., KVÍTEK T., HEJDUK T., PETERKOVÁ J. (2012): Příspěvek k vyčíslení podílů zdrojů
znečištění vod ze sledovaných profilů v malém odvodněném zemědělsko-lesním
povodí. Vodní hospodářství, č. 8, roč. 62, s. 257-264, ISSN 1211-0760.
FUČÍK P.; KAPLICKÁ M.; KVÍTEK T. AND PETERKOVÁ J. (2012): Dynamics of Stream Water
Quality during Snowmelt and Rainfall – Runoff Events in a Small Agricultural Catchment. Clean – Soil, Air, Water, Vol. 40, No. 2, Page 154-163. ISSN 1863-0650. doi:
10.1002/clen.201100248.
FUČÍK P., KAPLICKÁ M., ZAJÍČEK A., KVÍTEK T. (2010): Vyhodnocení monitoringu jakosti
vod v malém zemědělsko-lesním povodí: diskrétní a kontinuální přístup. Vodní hospodářství. 2010, č. 8, roč. 60, s. 213-217, 6319 ISSN 1211-0760.
FUČÍK P., BYSTŘICKÝ V., DOLEŽAL F., LECHNER P., KVÍTEK T., VÁCHAL J., ŽLÁBEK P (2010):
Posuzování vlivu odvodňovacích systémů a ochranných opatření na jakost vody
v zemědělsky obhospodařovaných povodích drobných vodních toků. Metodika.
Praha 6, VÚMOP, v.v.i., 2010, 90s., ISBN 978-80-87361-00-9.
HAVELKOVÁ L., VOPRAVIL J., KHEL T., LAGOVÁ J., NOVÁK P., HOLUBÍK O.,
VRABCOVÁ T., HLADÍK J (2011).: Hydromorfní půdy České a Slovenské republiky,
jejich využití a ochrana, uspořádaná mezinárodní konference - Pedologické dny,
20. - 21. 10. 2011, Chodová Planá.
HOLUBÍK O., FUČÍK P. (2013): Vliv pastvy skotu na utváření zásob půdní organické hmoty
a stabilitu půdní struktury. Výzkum v chovu skotu 2/2013, s. 2-9. ISSN 0139-7265.
KADLEC V., ŽÍŽALA D., NOVOTNÝ I., HEŘMANOVSKÁ D., KAPIČKA J., TIPPL M., (2013):
Land consolidations as an affective instrument in soil conservation. Ekológia, 2014
(accepted). ISSN 1335-345X.
KADLEC V. a kol. (2014): Protierozní opatření technického charakteru (kategorizace a katalog). Odborná kniha, VÚMOP, 2014, ISBN 978-80-87361-14-6. (v recenzním řízení).
KADLEC V., DOSTÁL T., VRÁNA K., KAVKA P., KRÁSA J., DEVÁTÝ J., PODHRÁZSKÁ J.,
POCHOP M., KULÍŘOVÁ P., HEŘMANOVSKÁ D., NOVOTNÝ I., PAPAJ V. (2014): Navrhování technických protierozních opatření. Certifikovaná metodika pro praxi,
VÚMOP, v.v.i., 2014. ISBN: 978-80-87361-29-0. (po recenzi, v certifikačním řízení).
KADLEC V., PROCHÁZKOVÁ E., TIPPL M., PETERA M. (2012): Inventarizace technických
protierozních opatření v rámci KPÚ a jejích účinnost na dlouhodobou ztrátu půdy
vodní erozí. Agritech Science, č. 2, 2012, ISSN 1802-8942.
KADLEC V., HOLUBÍK O., PROCHÁZKOVÁ E., URBANOVÁ J., TIPPL M., (2012): Soil organic carbon dynamics and its influence on the soil erodibility factor, Soil and water
research.
KHEL T., VOPRAVIL J. (2012): Užitný vzor PUV 2012-25594 "Laboratorní zařízení pro
stanovení stability půdní struktury".
KHEL T., VOPRAVIL J. (2012): Užitný vzor pod označením PUV 2011-25021(odbočením
z patentu PV 2011-673) "Zařízení pro granulometrickou separaci a stabilizaci půdních agregátů spirálovitým pohybem".
KULHAVÝ Z., ČMELÍK M. (2014): Regulační prvek z flexibilní trubice pro drenážní systémy. Výzkumný ústav meliorací. Praha CZ. UV 26617. ÚPV Praha. 13. 3. 2014.
KULHAVÝ Z., ČMELÍK M., PELÍŠEK I. (2014): Souprava infiltrometru a permeametru
s dávkovacím čerpadlem. Výzkumný ústav meliorací. Praha CZ. UV 26615. ÚPV
Praha. 13. 3. 2014.
KULHAVÝ Z., ČMELÍK M. (2012): Kontinuální infiltrometr. Výzkumný ústav meliorací.
Praha CZ. UV 23245. ÚPV Praha. 12. 1. 2012.
KULHAVÝ Z., TLAPÁKOVÁ L., ČMELÍK M., BUREŠOVÁ Z. (2013): Způsob zjištění drenážního systému pro jeho vytyčení v terénu. Výzkumný ústav meliorací. Praha CZ. PV
304229. ÚPV Praha. 4. 12. 2013.
KULHAVÝ Z., VLČKOVÁ M., BENEŠOVÁ V., PRAŽÁK P. (2012): Zařízení pro laboratorní
stanovení nenasycené hydraulické vodivosti pórovitého materiálu. Výzkumný ústav
meliorací. Praha CZ. UV 23386. ÚPV Praha. 13. 2. 2012.
KULHAVÝ Z., ČERNOHOUS V. (2013): Rozčlenění složek odtoku numerickými metodami. Autorizovaný software a manuál: http://www.hydromeliorace.cz/separace
VÚMOP, v.v.i., VÚLHM, v.v.i.
KULHAVÝ Z., ČMELÍK M., HURDA J. (2013): Posuzování vhodnosti pozemků pro zalesnění se zřetelem na existenci odvodnění drenáží. Autorizovaný software a manuál. Soubor dokumentů a výpočetních nástrojů. Publikováno na www.drenaz.net
resp. www.hydromeliorace.cz/drenaz/ a http://www.hydromeliorace.cz/registrace/login.php?sw=15
KULHAVÝ Z., FUČÍK P., TLAPÁKOVÁ L. (2013): Pracovní postupy eliminace negativních
funkcí odvodňovacích zařízení v krajině. Metodická příručka pro žadatele OPŽP.
MŽP, SFŽP Praha. ISBN: 978-80-7212-589-0.
KULHAVÝ Z., ŠTIBINGER J., HURDA J. (2013): Kalkulátor - kvantifikace efektu regulace
odtoku na odvodňovacím prvku. Autorizovaný software a manuál:
http://www.hydromeliorace.cz/sw/regulace (sw=21) VÚMOP, v.v.i., ČZU v Praze.
KULHAVÝ Z., FUČÍK P., TLAPÁKOVÁ L. (2011): Metodická příručka pro žadatele OPŽP.
Pracovní postupy eliminace negativních funkcí odvodňovacích zařízení v krajině
pro podporu žadatelů o PBO v prioritních osách 1 a 6. VÚMOP, v.v.i., Praha.
KVÍTEK T., NOVÁK P., KULHAVÝ Z. (2011): Vodní režim a pozemkové úpravy, In: Pozemkové úpravy v České republice, Váchal J., Němec J., Hladík J. (Ed), s. 94-115. Consult Praha, 208 s. ISBN 80-903482-8-9.
KVÍTEK T., KULHAVÝ Z., FICEK R (2010): Zařízení pro měření propustnosti nebo infiltrace
zemin. Výzkumný ústav meliorací. Praha CZ. ZBA GeoTech, s.r.o. Praha CZ. UV 21268.
ÚPV Praha. 13. 9. 2010.
KVÍTEK T., KULHAVÝ Z., FICEK R. (2009): Přetlakový infiltrometr pro terénní stanovení
vsakovací schopnosti půd. Výzkumný ústav meliorací. Praha CZ. ZBA GeoTech, s.r.o.
Nové Město nad Metují CZ. PV 300463. ÚPV Praha. 16. 4. 2009.
KVÍTEK T., NOVÁK P., MICHLÍČEK E. SLAVÍK J., FILIPPI R. (2009): Syntetická mapa zranitelnosti podzemních vod. Výzkumný ústav meliorací. Praha CZ. GEOtest Brno, a.s.
CZ. UV 20352. ÚPV Praha. 15. 12. 2009.
KVÍTEK T., KAPLICKÁ M. (2010): Mobilní vzorkovač srážek. Výzkumný ústav meliorací.
Praha CZ. UV 20640. ÚPV Praha. 15. 3. 2010.
KVÍTEK T., KULHAVÝ Z., FICEK R. (2007): Přetlakový infiltrometr pro terénní stanovení
vsakovací schopnosti půd. Výzkumný ústav meliorací. Praha CZ. ZBA GeoTech, s.r.o.
Nové Město nad Metují CZ. UV 17894. ÚPV Praha. 24. 9. 2007.
KVÍTEK T., BYSTŘICKÝ V., PETERKOVÁ J., ŽLÁBEK P., DUFFKOVÁ R., MORAVCOVÁ J.
2012: Dynamika koncentrací a interakce odnosu dusičnanů a fosforu na malých
zemědělsko lesních subpovodích v povodí VN Švihov na Želivce. Vodní hospodářství, č. 6, s. 198-203, 6319 ISSN 1211-0760.
NĚMEČEK J., PODLEŠÁKOVÁ E. (2001): The main features of the transfer of trace elements into plants. Rostlinná Výroba, 47 (1): 7-13.
NĚMEČEK J., PODLEŠÁKOVÁ E., VÁCHA R. (2001): Prediction of the transfer of trace
elements from soils into plants, Rostlinná výroba, 47 (10): 425-432.
NĚMEČEK J., PODLEŠÁKOVÁ E., VÁCHA R. (2002): Transfer of trace elements with low
soil mobility into plants. Rostlinná Výroba, 48 (2): 45-50.
NĚMEČEK J., VÁCHA R., PODLEŠÁKOVÁ E. (2010): Hodnocení kontaminace půd v ČR.
VÚMOP, v.v.i., 148 s. ISBN 978-80-87361-16-0
NOVÁK P., VOPRAVIL, J., KHEL, T. (2011): Vyhláška č. 48/2011 Sb. ze dne 22. února 2011
„o stanovení tříd ochrany“.
NOVÁK P., ZLATUŠKOVÁ S. (2012): Terminologický slovník pedologie, 150 s. VÚMOP,
v.v.i. v , ISBN 978-80-87361-12-2.
NOVÁK P., MICHLÍČEK E., SLAVÍK J., NOVÁKOVÁ E., HARTLOVÁ L. (2012): A synthesis
map of groundwater vulnerability in the Czech Republic (CR). EGRSE Journal. ISSN
1805-2266.
NOVÁK P., ROUB R., VEVERKA M., HEJDUK T. (2013): Geografické informační systémy
pro podporu řešení krizových situací a jejich propojení na automatické vyrozumívací systémy. Vodní hospodářství, roč. 63, č. 11, s. 366-370. ISSN: 1211-0760.
NOVÁK P., FUČÍK P., NOVOTNÝ I., HEJDUK T., ŽÍŽALA D. (2012): An integrated approach
for management of agricultural non-point pollution sources in the Czech Republic.
AUC Geografica. 47, No. 2, p. 33-44.
NOVÁK P., SLAVÍK, J., NOVÁKOVÁ E., MICHLÍČEK E., HARTLOVÁ L., HERRMANN Z.,
MACKŮ J., BRANT V. (2012): Metodický postup tvorby syntetické mapy zranitelnosti
podzemních vod. Metodika. VÚMOP, v.v.i., 44 s., ISBN 978-80-87361-19-1.
NOVÁK P., SLAVÍK J. a kol. (2012): Syntetická mapa zranitelnosti podzemních vod.
Mapa. VÚMOP, v.v.i.
NOVÁK P., ROUB R., HEJDUK T. (2011): Využití hydrologického měření při tvorbě hydrodynamických modelů z dat leteckého laserového skenování. Vodní hospodářství,
2011, č. 8, roč. 61, s. 297-302. ISSN 1211-0760.
NOVÁK P., HEJDUK T. (2011): Problematika návrhu ochranných pásem vodních zdrojů
ve vztahu ke katastru nemovitostí. SOVAK, 2011, č. 6, roč. 20, s. 22-25. ISSN 1210-3039.
NOVÁK P., DVOŘÁKOVÁ E., MICHLIČEK E., SLAVÍK J., HARTLOVÁ L. (2010): Metodika
konstrukce syntetických map potenciální zranitelnosti podzemních vod pro území
České republiky. Geodetický a kartografický obzor. 2010, ročník 56/98, č. 9, s. 189193, ISSN 0016-7096.
NOVÁK P.: Půdní charakteristiky, produkční potenciál půd a environmentální funkce
půd, ISBN 978-80-86671-86-4.
NOVOTNÝ I., VOPRAVIL J. a kol. (2013): Bonitace zemědělského půdního fondu: Metodika mapování a aktualizace bonitovaných půdně ekologických jednotek. Čtvrté
přepracované a doplněné vydání. Praha: VÚMOP, 2013. ISBN 978-80-87361-21-4.
PAVLÍČKOVÁ L., NOVÁK P., ROUB R., HEJDUK T. (2012): Využití geografických informačních systémů a územně plánovací dokumentace při modelování povodňového rizika. Vodní hospodářství, č. 8, roč. 62, VTEI s. 1-6, ISSN 1211-0760.
PODLEŠÁKOVÁ E., NĚMEČEK J., VÁCHA R. (2000): Zatížení zemědělských půd polychlorovanými dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany. Rostlinná Výroba, 46 (8): 349-354.
PODLEŠÁKOVÁ E., NĚMEČEK J., VÁCHA R. (2000): The transfer of less hazardous trace
elements with a high mobility from soils into plants. Rostlinná Výroba, 47 (10):
433-439.
PODLEŠÁKOVÁ E., NĚMEČEK J. (2001): Impact of soil factors of the transfer of trace
elements into plants. Rostlinná Výroba, 47 (3): 104-110.
PODLEŠÁKOVÁ E., NĚMEČEK J., VÁCHA R. (2001): The transfer of less hazardous trace
elements with a high mobility from soils into plants. Rostlinná Výroba, 47 (10): 433439.
PODLEŠÁKOVÁ E., NĚMEČEK J., VÁCHA R. (2002): Critical values of trace elements in
soils from the viewpoint of transfer pathwaiy soil – plant. Rostlinná Výroba, 48
(5):193-202.
POMIJE T., ŽLÁBEK P., TACHECÍ P., KVÍTEK T., DUFFKOVÁ R. (2011): Modelové hodnocení
různých protipovodňových opatření v malém povodí při extrémní srážko-odtokové
události. Vodní hospodářství, 2011, č. 12, roč. 61, s. 449-453. ISSN 1211-0760.
ROTTER P., ŠRÁMEK V., VÁCHA R., BORÜVKA L., FADRHONSOVÁ V., SÁŇKA M., DRÁ
BEK O., VORTELOVÁ L. (2013): Risk elements in forest soils: Review, Zprávy lesnického výzkumu, 58 (1): 17-27.
ROUB R., HEJDUK T., NOVÁK P. (2013): Optimization flood protection by semi-natural
means and retention in the catchment area: A case study of Litavka river (Czech republic). Moravian Geographical Reports, 21, no. 1, pp. 51-66. ISSN 1210-8812.
ROUB R., HEJDUK T., NOVÁK P. (2012): Automating the creation of channel cross section data from aerial laser scanning and hydrological surveying for modeling flood
events. Journal of Hydrology and hydromechanics, č. 4, roč. 60, s. 256-261, ISSN
0042-790X.
ROUB R., HEJDUK T., NOVÁK P. (2012): Využití dat z tvorby nového výškopisu území České
republiky metodou leteckého laserového skenování při analýze a mapování povodňových rizik. Geodetický a kartografický obzor, č. 1, roč. 58/100, ISSN 0016-7096.
SKÁLA J., ČECHMÁNKOVÁ J., VÁCHA R., HORVÁTHOVÁ V. (2013): Various aspects in the
genesis and perspectives of agricultural brownfields in the Czech Republic. Moravian Geographical Reports, 21 (2): 46-56.
SKÁLA J., ČECHMÁNKOVÁ J., VÁCHA R., HORVÁTHOVÁ V., SÁŇKA M., SÁŇKA O. (2013):
Regionální struktura půdního pokryvu zemědělsky využívaných půd ve vztahu
k povodňové zonaci. Soubor specializovaných map, Praha, VÚMOP v.v.i., 85 s. ISBN
978-80-87361-24-5.
SKÁLA J., VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J., HORVÁTHOVÁ V. (2012): Zemědělské brownfieldy v České republice. Urbanizmus a územní rozvoj, 15 (6): 17-23.
SKÁLA J., VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J. (2011): Evaluation of arsenic occurrence in agricultural soils of the Bohemian Forest region. Silva Gabreta, 17 (2), Vimperk.
SLAVÍK J., NOVÁK P., MICHLÍČEK E., NOVÁKOVÁ E., HARTLOVÁ L.: Zpracování vrstvy oběhu
podzemních vod. Vodní hospodářství, 2011, č. 12, roč. 61, s. 457-462. ISSN 1211-0760.
SOUKUP M., KULHAVÝ Z. (2011): Regulační prvek pro odvodňovací systémy. Výzkumný ústav meliorací. Praha CZ. UV 21754. ÚPV Praha. 14. 2. 2011.
SPITZ P., ZAVADIL J., DUFFKOVÁ R., KORSUŇ S., NECHVÁTAL M., HEMERKA I. (2011):
Metodika řízení závlahového režimu plodin výpočetním programem IRRIPROG. Metodika. VÚMOP, v.v.i., 41 s. ISBN 978-80-87361-11-5. (tiskem vyšla v r. 2012).
STEJSKALOVÁ D., KARÁSEK P., TLAPÁKOVÁ L., PODHRÁZSKÁ J. (2013): Landscape Metrics as a Tool for Evaluation Landscape Structure, a Case Study of Hubenov Region,
Czech Republic. ACTA UNIVERSITATIS AGRICULTURAE ET SILVICULTURAE MENDELIANAE BRUNENSIS, Vol. LXI, 1: 193-204.
STEJSKALOVÁ D., KARÁSEK P., TLAPÁKOVÁ L., PODHRÁZSKÁ J. (2013): Sinuosity and
edge effect – important factors of landscape pattern and diversity. Polish Journal
of Environmental Studies. Vol. 22, No. 4: 1177-1184.
STEJSKALOVÁ D., KARÁSEK P., PODHRÁZSKÁ J., TLAPÁKOVÁ L. (2012): Methods of Determining Landscape Functions and Their Evaluation: A Case Study of Hustopeče, Czech
Republic. Moravian Geographical Reports, Vol. 20, No. 2, p. 17-24, ISSN 1210-8812.
STEJSKALOVÁ D., KARÁSEK P., TLAPÁKOVÁ L., PODHRÁZSKÁ J. (2012): Křivolakost
a ekotonový efekt – významné faktory krajinné struktury a biodiverzity. Pozemkové
úpravy. ČMKPÚ, roč. 20, č. 2/2012. s. 7-10, ISSN 1214-5815.
STEJSKALOVÁ D., KARÁSEK P., TLAPÁKOVÁ L., PODHRÁZSKÁ J. (2012): Vyhodnocení využití krajiny vybraných katastrů CHKO Železné hory ve zvolených časových horizontech – statistické charakteristiky (soubor 3 map), číslo osvědčení: 18/2012-13300.
STEJSKALOVÁ D., KARÁSEK P., TLAPÁKOVÁ L., PODHRÁZSKÁ J. (2012): Funkční využití
krajiny vybraných katastrů CHKO Železné hory ve zvolených časových horizontech
– statistické charakteristiky (soubor 3 map), číslo osvědčení: 19/2012-13300.
SVOBODOVÁ M., MRKVIČKA J. FUČÍK P., ŠANTRŮČEK J. (2013): Využití travních porostů
a koncentrace živin v píci. Vědecká příloha Úrody, 12/2013. ISSN 0139-6013, s. 352-355.
ŠOLTYSOVÁ B., HOLUBÍK O. (2013): Vplyv erózie a protieróznych opatrení na zmeny
obsahu organickej hmoty v pôde. In Vodné hospodárstvo na Východoslovenskej
nížine, roč. 16, 2013, č. 1-2, s. 13-14. ISSN 1339-4096.
ŠOLTYSOVÁ B., HOLUBÍK O. (2013): Obsah pôdneho organického uhlíka na pôdach
rozdielne obhospodarovaných. In Poľnohospodársky rok, roč. 21, č. 11, 2013, s. 6.
ISSN 1336-4723.
TACHECÍ P., ŽLÁBEK P., KVÍTEK T., PETERKOVÁ J. (2013): Analysis of Rainfall-runoff
events on four subcatchments of Kopaninský tok (Czech Republic), Die Bodenkultur
64 (3-4) p. 105-111. ISSN 0006-5471.
TACHECÍ P., ŽLÁBEK P., KAPLICKÁ M. (2011): Analysis of parameters for distributed
modelling of a hydrological regime in subcatchments of the Kopaninský Tok experimental catchment. Die Bodenkultur . 2011, 62, (Heft 1-4). ISSN 0006-5471.
TARANZA J., MRÁZEK J., TLAPÁKOVÁ L. (2013): Identifikace drenážních systémů – výzva
pro proutkaře. PSYCHOENERGETIKA I/2013, str. 12-15. ČS VTS Praha. ISSN 1212-3145.
TLAPÁKOVÁ L. (2013): Identifikace drenážních systémů – zapojení proutkařů. PSYCHOENERGETIKA II/2013, str. 18-20. ČS VTS Praha. ISSN 1212-3145
TLAPÁKOVÁ L., KARÁSEK P., STEJSKALOVÁ D. (2013): Retrospective Evaluation of the
Extent and Spatial Changes of Realized Hydromeliotarion Systems. Polish Journal
of Environmental Studies. Vol. 22, No. 6: 1855-1862.
TLAPÁKOVÁ L., PELÍŠEK I., KULHAVÝ Z., ŽALOUDÍK J. (2013): Mohou distanční metody
odhalit drenážní systémy v krajině?. Životné prostredie 3/2013, ročník 47, s. 160163. SAV Bratislava. ISSN 0044-4863.
TLAPÁKOVÁ L., STEJSKALOVÁ D., KARÁSEK P., PODHRÁZSKÁ J. (2013): Landscape Metrics as a Tool for Evaluation Landscape Structure – Case Study Hustopeče. European
Countryside Vol. 1.
TLAPÁKOVÁ L., STEJSKALOVÁ D., KARÁSEK P., PODHRÁZSKÁ J. (2012): Mapová sada
krajinně ekologických indexů vzdálenostní analýzy (Proximity Analysis) pro zvláště
chráněné území (vybrané katastry CHKO Železné hory), (soubor 3 map), číslo osvědčení: 20/2012-13300.
krajinně ekologických indexů analýzy zrnitosti krajiny (Area Analysis) pro zvláště
chráněné území (vybrané katastry CHKO Železné hory), (soubor 3 map), číslo osvědčení: 21/2012-13300.
TLAPÁKOVÁ L., STEJSKALOVÁ D., KARÁSEK P., PODHRÁZSKÁ J. (2012): Mapová sada krajinně ekologických indexů tvarové analýzy (Form Analysis) pro zvláště chráněné území
(vybrané katastry CHKO Železné hory), (soubor 3 map), číslo osvědčení: 22/2012-13300.
krajinně ekologických indexů analýzy diverzity krajiny (Diversity Analysis) a okrajového efektu (Edge Analysis) pro zvláště chráněné území (vybrané katastry CHKO
Železné hory), (soubor 3 map), číslo osvědčení: 23/2012-13300.
VÁCHA R., SÁŇKA M., HAUPTMAN I., ZIMOVÁ M., ČECHMÁNKOVÁ J. (2014): Assessment of limit values of risk elements and persistent organic pollutants in soil for
Czech legislation. Plant, Soil and Environment, 60 (5): 191-197.
VÁCHA R., SÁŇKA M., SÁŇKA O., SKÁLA J., ČECHMÁNKOVÁ J. (2013): The Fluvisol and
sediment trace element contamination level as related to their geogenic and anthropogenic source. Plant, Soil and Environment, 59 (3): 136-142.
VÁCHA R., SKÁLA J., ČECHMÁNKOVÁ J., HORVÁTHOVÁ V. (2013): The Comparison of
Soil Load by POPs in Two Major Imission Regions of the Czech Republic. In: Nageeb
Rashed M. (ed): Organic Pollutants - Monitoring, Risk and Treatment. InTech – Open
Access Publisher. ISBN: 978-953-51-0948-8, InTech, DOI: 10.5772/53332. Available
from: http://www.intechopen.com/books/organic-pollutants-monitoring-risk-andtreatment/the-comparison-of-soil-load-by-pops-in-two-major-imission-regionsof-the-czech-republic
VÁCHA R. (2012): The Inputs of POPs into Soils by Sewage Sludge and Dredged Sediments Application. In: Puzyn T. and Mostrag-Szlichtyng A. (ed): Organic Pollutants
Ten Years After the Stockholm Convention – Environmental and Analytical Update,
InTech – Open Access Publisher, p. 3-28., ISBN 978-953-307-917-2, 472 p. Available
from: http://www.intechopen.com/articles /show/title/the-inputs-of-pops-intosoils-by-sewage-sludge-and-dredged-sediments-application
VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J., SKÁLA J., HOFMAN J., ČERMÁK P., SÁŇKA M., VÁCHOVÁ T.
(2011): Use of dredged sediments on agricultural soils from viewpoint of potentially
toxic substances. Plant, Soil and Environment, 57 (8): 388-395.
VÁCHA R., J. ČECHMÁNKOVÁ J. SKÁLA J, ČERMÁK P. (2011): Aplikace vytěžených sedimentů na zemědělskou půdu – poznatky o využití limitních hodnot rizikových látek.
Vodní hospodářství, 7: 293-296.
VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J., SKÁLA J. (2011): Persistent Organic Pollutants in Agricultural Soils and their Evaluation in the Czech Republic. In: Daniels J. A. (ed.): Advances in Environmental Research. Volume 22. Nova Science Publishers, Inc., New
York. ISBN 978-1-61470-851-3.
VÁCHA R., MACUROVÁ H., SKÁLA J. ČECHMÁNKOVÁ J. (2011): Evaluation of Methods
for Determination of Selected Arsenic Forms in Soils. Pedologist, Journal of Japanese Society of Pedology, 54 (3): 302-313.
VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J., SKÁLA J. (2010) Polycyclic aromatic hydrocarbons in soil
and selected plants. Plant, Soil and Environment, 56: 434-443.
VÁCHA R., SKÁLA J., ČECHMÁNKOVÁ J. (2010): Development and opportunities for
evaluation of anthropogenic soil load by risky substances in the Czech Republic.
In Zdruli, P., Pagliai, M., Kapur., S., Faz Cano, A. (eds.): Land Degradation and Desertification. Assessment, Mitigation and Remediation, Springer, Dodrecht, Heidelberg,
London, New York., p. 413-422ISBN 978-90-481-8656-0.
VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J., SKÁLA J. (2010): Převzetí výsledků (bez úprav) a jejich
promítnutí do legislativních předpisů závazných v rámci kompetence Ministerstva
životního prostředí ČR a Ministerstva zemědělství ČR. Společná vyhláška MZe a MŽP
č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě.
VÁCHA R., MACUROVÁ H., JAVŮRKOVÁ H., ČECHMÁNKOVÁ J., SKÁLA J., KUBA P. (2009):
Pravidla pro odběr vzorků a operativní stanovení vybraných forem As
v půdě. Certifikovaná metodika, VÚMOP v.v.i, 45 s. ISBN 978-80-87361-01-6.
VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J., VYSLOUŽILOVÁ M., HORVÁTHOVÁ V., SKÁLA J. (2008):
Přestup polycyklických aromatických uhlovodíků z půdy do vybraných rostlin, Chemické listy, 102: 1003-1010.
VÁCHA R., MACUROVÁ H., SKÁLA J., HAVELKOVÁ M., ČECHMÁNKOVÁ J., HORVÁTHOVÁ
V. (2008): Possibilities of some methods for risk assessment of arsenic load in soils.
Plant, Soil and Environment, 54: 279-287.
VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J., VYSLOUŽILOVÁ M., HORVÁTHOVÁ V. (2007): Influence
of Agriculture Soil Load by PAHs on Plant Production Quality. 5th International ESSC
Congress on „Changing Soils in a Changing World: The Soil of Tomorow“, 25-30. 6.
2007, Palermo (Italy), 318, ISBN: 978-88-9572-09-2.
VÁCHA R. a kol. (2007): Soubor map zátěže zemědělských půd potenciálně rizikovými
prvky a perzistentními organickými polutanty, Praha, VÚMOP v.v.i., ISBN 978-80239-9442-6.
VÁCHA R., HORVÁTHOVÁ V., VYSLOUŽILOVÁ M., ČECHMÁNKOVÁ J. (2007): Problém
perzistentních organických polutantů v čistírenských kalech určených k přímé aplikaci na zemědělskou půdu. Chemické listy, 101: 811-815.
VÁCHA R., VYSLOUŽILOVÁ M., HORVÁTHOVÁ V., ČECHMÁNKOVÁ J. (2006): Reccomended maximum contents of persistent organic pollutants in sewage sludge for application on agricultural soils. Plant, Soil and Environment, 52: 362-367.
VÁCHA R., VYSLOUŽILOVÁ M., HORVÁTHOVÁ V., ČECHMÁNKOVÁ J. (2006): Risks following from husbandry on agricultural soils in loaded areas of the Czech Republic.
Soil and Water Research, 1: 108-116.
VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J., VYSLOUŽILOVÁ M., HORVÁTHOVÁ V., KUBA P. (2006):
Změna hygienických parametrů zemědělských půd na antropogenně ovlivněných
územích ČR. Sborník referátů, 11. Pedologické dny, 20. – 21. 9. 2006, Kouty nad Desnou, 63-68. ISBN: 80-244-1448-1.
VÁCHA R., VYSLOUŽILOVÁ M., HORVÁTHOVÁ V., ČECHMÁNKOVÁ J. (2006): The Impact
of Land Use Changing on Risky Elements Behavior. International ESSC Conference
on „Soil and Water Conservation under Changihg Land Use“, 12. – 15. 9. 2006, Lleida
(Catalonia, Spain), 121-124, ISBN: 84-8409-211-9.
VÁCHA R., HORVÁTHOVÁ V., VYSLOUŽILOVÁ M., ČECHMÁNKOVÁ, J. (2005): Doporučené obsahy POP v kalech ČOV pro aplikaci na zemědělskou půdu. Sobocká J. (eds.),
Zb. Štvrté pôdoznalecké dni v SR. 14. – 16. 6. 2005, Čingov, Slovensko, 366-371.
VÁCHA R., VYSLOUŽILOVÁ M., ČECHMÁNKOVÁ, J., HORVÁTHOVÁ V. (2005): Vliv útlumu
hospodaření na vlastnosti rizikových prvků v půdě. Sobocká J. (eds.), Zb. Štvrté pôdoznalecké dni v SR. 14. – 16. 6. 2005, Čingov, Slovensko, 360-365.
VÁCHA R., PODLEŠÁKOVÁ E., NĚMEČEK J., POLÁČEK O. (2002): Immobilisation of As,
Cd, Pb und Zn in agricultural soils by the use of organic and inorganic additives.
Rostlinná Výroba, 48 (8): 335-342.
VÁCHA R., NĚMEČEK J., PODLEŠÁKOVÁ E. (2002): Geochemical and anthropogenic soil
loads by potentially risky elements. Rostlinná Výroba, 48 (10): 441-447.
VÁCHA R., POLÁČEK O., HORVÁTHOVÁ V. (2003): State of contamination of agricultural
soils after floods in August 2002. Plant, Soil and Environment, 49 (7): 307-313.
VÁCHAL J., DUMBROVSKÝ M., SKLENIČKA P., NOVÁK P., ONDR P., MAYER Z. (2014): Metodika hodnocení projektování a realizace KPÚ. Certifikovaná metodika. JČU,
VÚMOP, v.v.i., VUT, ČZU, 45 s. ISBN 978-80-87361-32-0.
VAŠÍČKOVÁ J., KALÁBOVÁ T., KOMPRDOVÁ K., PRIESSNITZ J., DYMÁK M., LÁNA J.,
ŠKULVOCÁ L., ŠINDELÁŘOVÁ L., SÁŇKA M., ČUPR P., VÁCHA R., HOFMAN J. (2013):
Comparison to approaches toward ecotoxicity evaluation for the application of
dredged seiments on soil. Journal of Soils and Sediments, 13 (5): 906-915.
VLČKOVÁ M., ŠRÁMEK V., MATOUŠKOVÁ V., BŘEZINA K. B., FADRHONSOVÁ V., KULHAVÝ
Z. (2012): Stanovení retenčních křivek bobtnavých a skeletovitých lesních půd.
Zprávy lesnického výzkumu, 57, č. 2, s. 133-143. ISSN 0322 – 9688.
VLČKOVÁ M., KOVAŘÍČEK P., MATOUŠKOVÁ V., VLÁŠKOVÁ M., KULHAVÝ Z., PRAŽÁK P.,
KADLEC V. (2011): Sledovanie hydrofyzikálních vlastností pôd pred a po aplikácii
kompostu a pozberových zvyškov. Acta Hydrologica Slovaca, roč. 12, č. 2, 209-219.
ISSN 1335-6291.
VOPRAVIL J., KHEL. T., NOVÁK P. (2011): Degradační vývoj půd, kapitola v odborné
knize Voltr V. a kol., 1. vyd. ÚZEI, 2011. ISBN 978-80-86671-84-4.
VOPRAVIL J. a kol (2013): Metodika vymezení méně příznivých oblastí LFA-O (Less Favourable Areas) z pohledu biofyzikálního kritéria půdní reakce (Soil Acidity). Praha:
VÚMOP, 2013.
VOPRAVIL J. a kol. (2013): Mapa vymezení LFA-O oblastí splňujících kritérium znevýhodnění z pohledu půdní reakce v České republice. Praha: VÚMOP, 2013.
VOPRAVIL J. a kol. (2013): Metodika půdního průzkumu zemědělských pozemků určená pro vlastníky pronajímatele půdy. Praha: VÚMOP, 2013.
VOPRAVIL J., KHEL T., HOLUBÍK O. (2011): Stanovení faktoru erodovatelnosti půd
České republiky. Vodní hospodářství, 2011, č. 6, s. 250. ISSN 1211-0760.
VOPRAVIL J., KHEL T., VRABCOVÁ T., HAVELKOVÁ L., PROCHÁZKOVÁ E., NOVOTNÝ I.,
NOVÁK P., FUČÍK P., DUFKOVÁ R., JACKO K., TYLOVÁ J., HODEK T. (2011): Vliv činnosti člověka na krajinu českého venkova s důrazem na vodní režim a zadržování
vody v krajině. Metodika, Praha: VUMOP Praha, 2011. ISBN 978-80-87361-09-2.
VOPRAVIL J., KHEL T., VRABCOVÁ T., NOVÁK P., NOVOTNÝ I., HLADÍK J., VAŠKŮ, Z.,
JACKO K., ROŽNOVSKÝ J., PÍRKOVÁ I., HAVELKOVÁ L., STŘEDA T., VOLTR V. a kol.
(2014): Hodnocení zemědělského půdního fondu se zohledněním ochrany životního prostředí. UZEI Praha, v tisku.
VOPRAVIL J., PODRÁZSKÝ V., KHEL T., HOLUBÍK O., VACEK S. (2014): Effect of afforestation of agricultural soils and tree species composition on soil physical characteristics
changes. Ekológia (Bratislava), 33(1): 67-80.
VYSLOUŽILOVÁ M., VÁCHA R., ČECHMÁNKOVA J. (2008): Natural and iduced heavy
metals phytoextraction by Brassica juncea grown in a contaminated soil. In: Advances in Geoecology Vol. 39, Catena Verlag, 494-502, ISBN 978-3-923381-56-2.
VYSLOUŽILOVÁ M., VÁCHA R., ČECHMÁNKOVÁ J., HORVÁTHOVÁ V., KUBA P. (2007): Fytoextrakční účinnost rostlin Brassica juncea po aplikaci chelatačních činidel do půdy
silně kontaminované rizikovými prvky. Sb. 1. Konference České pedologické společnosti a Societas pedologica slovaca v Rožnově pod Radhoštěm, 20. – 23. 8. 2007.
ZAJÍČEK A., FUČÍK P. (2014): Vliv pastvy na infiltrační schopnost půdy v různých svahových zónách. Krmivářství 1/2014, roč.18., s. 42-43. ISSN 1212-9992.
ZAJÍČEK A., KVÍTEK T., DUFFKOVÁ R., TACHECÍ P. (2013): Vliv využití půdy ve zdrojové
oblasti na velikost drenážního odtoku. Vodní hospodářství, 63 (8): 274-278.
ZAJÍČEK A., KVÍTEK T., (2013): Vliv cíleného zatravnění infiltrační oblasti na koncentrace
dusičnanů v drenážních vodách. SOVAK, 22(9): s. 14-17.
ZAJÍČEK A., KVÍTEK T., KAPLICKÁ M., DOLEŽAL F., KULHAVÝ Z., BYSTŘICKÝ V., ŽLÁBEK
P. (2011): Drainage water temperature as a basis for verifying drainage runoff composition on slopes. Hydrological Processes. 25, Issue:20, 3204-3215 (2011) DOI:
10.1002/hyp.8039. Publisher: sep.30. 2011, QH82095, VZ MZE 0002704902, MSMT
6046070901.
ŽÍŽALA D., NOVÁK P. (2011): Metodika hodnocení historického vývoje land use s využitím DPZ. Metodika. Praha 6, VÚMOP, v.v.i., 2011, 115 s., ISBN 978-80-87415-32-0.
ŽÍŽALA D., NOVÁK P., FUČÍK P. (2010): Analýza vývoje jakosti povrchových vod
v souvislosti se změnami využití krajiny v povodí horní Vltavy. Vodní hospodářství.
2010, č. 12, roč. 60, s. 334-338. 6319 ISSN 1211-0760.
ŽLÁBEK P., KAPLICKÁ M., KULHAVÝ Z. (2012): Comparison between simulations of significant rainfall-runoff events generated by a SCS-CN-based model and measured
data in three subcatchments with different land use. Litera scripta 1, ročník 5. VŠT
v Českých Budějovicích, s. 275-284, ISSN 1802-503X.
60 let Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i.
Vydal: VÚMOP, v.v.i., 2014
Adresa: VÚMOP, v.v.i., Žabovřeská 250, 156 27 Praha 5 – Zbraslav
Tel.: +420 257 027 262, Fax: 257 921 246
Email: [email protected]
http://www.vumop.cz
Zpracoval: Kolektiv pracovníků VÚMOP,v.v.i.
Grafické zpracování: Ing. Tomáš Petrtýl
DTP a tisk: Typus Pro Praha s.r.o.
Počet stran: 120
Náklad: 400 ks
ISBN: 978-80-87361-37-5
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i.
Žabovřeská 250
156 27 Praha 5 – Zbraslav
Telefon 257 027 111 (ústředna)
E-mail: [email protected]
www.vumop.cz

Plný text

Transkript

Podobné dokumenty

zemědělské aktuality ze světa

Praktický rádce ke stažení

Informační listy č. 39 - Česká pedologická společnost

Sborník abstraktů - Česká pedologická společnost

Výroční zpráva_00027049_2008 - Výzkumný ústav meliorací a

M ě s t s k ý ú ř a d T r u t n o v

Sborník Příklady aplikace metodik výzkumů pro

ALFA 4/2012 - Fakulta architektúry STU v Bratislave

Volný čas jako součást životního stylu osob se sluchovým

Informační listy 37 - Česká pedologická společnost

Vlastnosti nadložního humusu a půdy pod bukovým a smrkovým

Metodika pro využití bioplynu pro energetickou bezpečnost a rozvoj

Rehau - Lonicera

global

Prezentace aplikace PowerPoint

1.3 Ochranné známky

Změny humusových forem na stanovišti potočního luhu při změně

Benjamínci holky 300 m Benjamínci Kluci 300 m Nejmladší žákyně 1

Zde - Benepal, as