OBRATLOVCI

98
OBRATLOVCI
TŘI PROcENTA
Vědci dělí živočichy do 31 hlavních
skupin, takzvaných kmenů. Jen
jeden z těchto kmenů –Strunatci –
zahrnuje obratlovce, kteří představují
pouhá 3 % všech živočišných druhů,
které věda zná. Většina z 97 %
bezobratlých druhů je však ve
srovnání s nimi velmi malá, takže
dokáže přežít v mnohem menším
životním prostoru, než potřebuje
průměrný obratlovec.
Většina nejnápadnějších živočichů, kteří žijí kolem nás,
jsou obratlovci – tvorové s ohebnou páteří a vnitřní
kostrou. Jsou to savci (k nimž patří lidé), ptáci, plazi,
obojživelníci a tři typy ryb. Ve srovnání s nesmírnou
rozmanitostí živočišného života obecně je druhů
obratlovců relativně málo, ale patří k nim největší
živočichové, kteří dnes žijí na souši a v oceánech,
stejně jako největší, jací kdy žili – obrovití dinosauři.
STAVBA TĚLA
Kromě pár primitivních
kruhoústých ryb mají všichni
obratlovci ohebnou páteř
tvořenou řadou malých kostí
zvaných obratle. Také mají pevné
lebky. Ryby mají na kostře další
prvky, které vyztužují žábry
a ploutve. Všichni ostatní
obratlovci – dokonce i hadi
a kytovci – se vyvinuli z předků,
kteří byli zprvu suchozemskými
čtyřnožci (tetrapody).
čtyřnožci
Současné dvojdyšné
a lalokoploutvé ryby
patří do prastaré skupiny
vybavené čtyřmi masitými
ploutvemi vyztuženými
silnými kostmi. Před asi
380 miliony let žily některé
z těchto lalokoploutvých
ryb ve sladkovodních
mokřadech, kde začaly
své ploutve používat jako
nohy. Nakonec se vyplazily
z vody a staly se prvními
obojživelníky.
Eusthenopteron
Tato lalokoploutvá ryba
měla svalnaté, končetinám
podobné ploutve.
VODA
Tiktaalik
Silné ploutve
umožňovaly tiktaalikovi
vylézat z vody.
Třídy obratlovců
Obecně dělíme obratlovce do pěti
hlavních tříd: na savce, ptáky, plazy,
obojživelníky a ryby. Ale ryby ve
skutečnosti tvoří nadtřídu sestávají ze tří
velmi odlišných tříd živočichů, kteří
všichni žijí ve vodě, dýchají žábrami
a mají podobný tvar těla s ploutvemi
místo nohou. Vědci tedy dělí obratlovce
do sedmi hlavních skupin. Ty tvoří
převážnou většinu kmene strunatců –
živočichů s nervovou trubicí ve hřbetě
vyztuženou pevnou a pružnou strunou
hřbetní (notochordem). U většiny
obratlovců je notochord v raném stadiu
života jedince nahrazen kostěnou páteří.
Akantostega
byl to pravděpodobně
první obratlovec, který měl
nohy a prsty.
NA SOUŠ
SOUŠ
PLOUTVE
PODOBNÉ
NOHÁM
LALOČNATÉ
PLOUTVE
NOHA
S PRSTY
ZVLÁŠTĚ VELcÍ ŽIVOčIcHOVÉ
Všechna největší zvířata, jaká kdy žila, jsou nebo byli
obratlovci. Je to zejména proto, že pevná vnitřní kostra
umožňuje i velmi těžkým tvorům unést jejich vlastní hmotnost.
Někteří vyhynulí dinosauři, jako Argentinosaurus, byli
pravděpodobně tak těžcí, že dosáhli možné hranice pro
suchozemská zvířata. Jediný známý obratlovec, který váží víc,
je plejtvák obrovský; ten je však nadnášen vodou.
Přehlídka
Vedle kytovců patří k největším žijícím obratlovcům žraloci,
sloni, hroši, žirafy, medvědi a velké kočkovité šelmy. Ale
všichni tito živočichové jsou hotovými trpaslíky ve srovnání
s některými dinosaury, kteří žili ve vzdálené minulosti.
Žralok obrovský žije
v tropických mořích
Plejtvák obrovský
může být 30 m dlouhý.
DIPLODOKUS
Tento 35 m dlouhý obr, jeden
z největších dinosaurů, byl
býložravec. Žil v období jury před
asi 150 miliony let.
PLEJTVÁK OBROVSKÝ
Toto je pravděpodobně největší
živočich, jaký kdy existoval, vážící
bezmála 170 tun. Jeho srdce je velké
jako malé auto.
ŽRALOK OBROVSKÝ
Tato největší mořská ryba dorůstá
délky 12 m. Třebaže je to žralok, živí
se pouze drobnými korýši a malými
rybkami.
ŽIRAFA
Neuvěřitelně dlouhý krk dává žirafě
celkovou výšku až 6 m. Převyšuje
všechna ostatní zvířata, dokonce
i slona.
99
9% savci
KRUHOÚSTÍ
43 druhů
Úhořům podobné mihule nemají
kostěné čelisti a připomínají
nejstarší obratlovce.
PARYBY
1 200 druhů
Rejnoci a žraloci mají kostry
tvořené pružnou chrupavkou
místo skutečné kosti.
RYBY
32 300 druhů
Ryby, k nimž patří například
losos a sleď, mají skelety
z tvrdých kostí.
OBOJŽIVELNÍCI
6 650 druhů
Žáby, mloci a čolci mají tenkou,
vlhkou kůži a často se rozmnožují
ve sladké vodě.
19%
ptáci
48% ryby
15%
plazi
9% obojživelníci
SAVCI
5 400 druhů
Teplokrevní a obvykle
osrstění nebo ochlupení
savci jsou obratlovci,
kteří krmí svá mláďata
mlékem.
Vnitřní kostra
Tělo ryb, jako je žralok, je
nadnášeno vodou, proto
nepotřebují kostru, která by
nesla hmotnost. Její hlavní
funkcí je chránit a vyztužovat
citlivé orgány, jako jsou mozek
a žábry. Také se na ni upínají
svaly. Naproti tomu kostra
suchozemských obratlovců,
jako je pes, musí unést
hmotnost zvířete, proto kosti –
zvláště kosti nohou – musí být
mnohem silnější než kosti ryb.
PTÁCI
10 200 druhů
Ptáci jsou teplokrevní
opeření obratlovci
uzpůsobení k létání.
Vyvinuli se z nelétavých
dinosaurů.
PLAZI
9 400 druhů
Tito studenokrevní obratlovci mají
suchou šupinatou kůži. Patří k nim
krokodýli, ještěři a hadi.
Žábry jsou vyztužené
oblouky tuhé
chrupavky.
Rozdělení
Vědecky bylo pojmenováno
a popsáno asi 64 000 druhů
obratlovců. Okolo poloviny z nich
jsou různé typy ryb.
Silné kosti tvoří
lebku a čelisti.
Kostra slouží většinou
k upínání žralokových svalů.
Kostěné obratle
chrání míchu.
Hrudní koš
obklopuje srdce
a plíce.
Kosti nohou jsou
ovládány silnými
kosterními svaly.
Nejpevnější skelet
má prsní ploutev.
Žralok
Žraločí ploutve nemusí jeho hmotnost nést, proto může mít kostru
z ohebné chrupavky – materiálu, který například vyztužuje naše uši.
„Kosti“ některých ploutví dokonce nejsou ani spojeny s páteří.
Pes
Všechny kosti psího těla jsou propojené, aby
vytvořily silnou kostru, schopnou nést zátěž.
Další kosti chrání důležité orgány.
POZŮSTATKY
DIPLODOKA
NAZNAČUJÍ, ŽE bYL
36 M DLOUHÝ,
COŽ JE DÉLKA
TŘÍ AUTOBUSŮ.
Většinu ohromné délky
diplodoka tvořily krk a ocas.
Medvěd lední je jediný
z medvědů, který se živí
výhradně lovem. Dokáže zabít
tuleně jediným úderem tlapy.
SLON AFRICKÝ
Velký samec slona afrického může
vážit 10 tun, je tedy největším žijícím
suchozemským tvorem, ale menším
než mnoho dinosaurů.
MEDVĚD LEDNÍ
Mohutný medvěd lední je nejsilnějším
suchozemským masožravým savcem;
samec váží až 700 kg.
Hroch, proslulý svou
popudlivostí, je jedno
z nejnebezpečnějších
afrických zvířat.
HROCH
Jeden z největších a nejtěžších
suchozemských savců, může vážit
až 3 tuny. Jeho nejbližšími žijícími
příbuznými jsou kytovci.
Většina přežívajících
tygrů žije v Indii, další
pak v jihovýchodní Asii
a na Sibiři.
TYGR
Největší ze všech kočkovitých šelem,
může dorůst až 3,3 m délky od čenichu
ke špičce ocasu. Je to hrozivý predátor,
ale dnes velmi vzácný.
100
příroda
Bylo zjištěno, že ryby žijí i v nejhlubších
místech oceánu, 11 km pod hladinou.
OBRATLOVCI
Ryby
Klíčové znaky
Evolučně prvními obratlovci, neboli živočichy
s páteří, byly ryby. Dnes tvoří přibližně polovinu všech
druh obratlovců a patří k nim mnozí
z nejpozoruhodnějších živočichů planety.
Třebaže se ryby co
do velikosti, tvaru
a chování, a dokonce
i v základní biologii
velmi mění – téměř
všechny druhy sdílejí
některé klíčové znaky.
OBRATLE
ŠUPINATÁ KŮŽE
ŽIVOT VE VODĚ
STUDENOKREVNOST
Ryby jsou obratlovci, kteří vždy žili ve vodě, od evoluce svých
nejstarších předků před asi 530 miliony let. Jiní obratlovci, včetně
kytovců a tuleňů, také žijí ve vodě, ale musí dýchat vzduch a mají
mnoho dalších rysů, které ukazují, že jejich předky byla suchozemská
zvířata. Naproti tomu rybí kostra, vnitřní orgány, žábry, kůže, svaly
a smysly jsou uzpůsobeny pro život ve vodě a jsou podivuhodně
výkonné.
DÝCHÁNÍ ŽÁBRAMI
Třídy ryb
Tělo ryby
Pojem „ryba“ pokrývá tři skupiny velmi odlišných,
nepříbuzných živočichů, kteří sdílejí stejný vodní biotop
a mnoho stejných adaptací. Patří sem několik
přežívajících druhů kruhoústých, kostnaté ryby jako tuňák
(které tvoří zdaleka největší skupinu) a paryby, jako jsou
žraloci.
Téměř všechny ryby tráví svůj život ve
vodě a kyslík získávají z vody pomocí
žaber. Jejich těla jsou vodou
nadnášena, takže hlavní funkcí svalů
a kostry je pohyb. Ploutve jim pomáhají
plavat a kormidlovat a tělo typické ryby
je proudnicové, takže pro pohyb ve
vodě užívá co nejméně energie.
Kruhoústí
Nejstarší ryba, která se vyvinula, měla svalnatá ústa bez
čelistních kostí. Kdysi existovalo mnoho typů, ale dnes čítají
kruhoústí okolo 43 druhů mihulí, které mají přísavkovitá ústa
s rašplovitými zuby.
Plynový měchýř
Kostnaté ryby mají plynem naplněný
měchýř, který funguje jako plovák.
Ryba dokáže ve vodě stoupat nebo
klesat přidáváním nebo ubíráním
plynu. Žraloci a další paryby plynový
měchýř nemají.
ledviny
Oči
Jsou speciálně
adaptovány na způsob,
jakým světlo prochází
vodou.
mozek
Kostnaté ryby
Ryb se skeletem z tvrdé kosti existuje přinejmenším 32 000
druhů. Objevuje se u nich široká škála tvarů těla – jako mají
úhoři, platýsi a mořští koníci –, ale většina má proudnicový
tvar, jako tento tuňák obecný.
srdce
Paryby
1 200 druhů žraloků, rejnoků a chimér má skelet tvořený
ohebnou chrupavkou – téhož druhu jako tkáň vyztužující
naše uši. Většina žraloků, včetně tohoto žraloka mako,
jsou velmi výkonní predátoři.
Žábry
Krev proudící skrze jemné
tenkostěnné žábry
absorbuje kyslík z vody
a vylučuje odpadní oxid
uhličitý. Voda proudí rybě
do tlamy, pak přes žábry
a ven pod skřelemi po
stranách hlavy.
žaludek
žábry
voda
skřele
Břišní ploutve
Tento typ ryby má dvě sady párových
ploutví – prsní blízko žaber (na obrázku
nejsou vidět) a břišní v polovině těla.
Ryby je používají ke kormidlování.
milionů – počet jiker, která samice tresky dokáže
9
vyprodukovat za rok; přežívá však pouze nepatrný
zlomek.
Jak ryby plavou
Typická ryba obvykle plave tak,
že vlnivým pohybem ohýbá tělo,
a opírá se tak o vodu. Úhoři kroutí
celým dlouhým tělem jako hadi,
ale u ostatních ryb má pohyb
největší rozsah u ocasu. Rejnoci
používají odlišnou metodu
a „létají“ vodou pomocí prsních
ploutví podobných křídlům.
Mnoho malých ryb plave tak, že
své ploutve používá jako vesla.
Esovití plavci
Většina ryb se pohání ve vodě pomocí
silných bočních svalů, které ohýbají
tělo do tvaru písmene „S“. K mnohem
efektivnějšímu plavání přispívá ocasní
ploutev.
Přední hřbetní ploutev
Tato ryba má dvě hřbetní
ploutve, které jí dodávají
stabilitu a pomáhají udržovat
směr. Přední ploutev má
obranné ostny.
Létající ryby dokážou vyskočit z vody
a plachtit 50 m pomocí křídlům podobných
ploutví.
druhá hřbetní
ploutev
Ocasní ploutve
pohyb ryby
vpřed
pohyb
ocasu do
stran
diagonální odstrkování
se od vody
Rybí ocasy se vyskytují
v mnoha tvarech
a velikostech. Většina
žraloků má ocas s velmi
dlouhým horním lalokem,
který funguje jako
prodloužení jejich
ohýbajícího se těla.
Ocas typické kostnaté
ryby, jako je pstruh,
vypadá jako symetrický
vějíř. Tuňák a některé
další rychle plovoucí
ryby mají vysoký, úzký,
srpovitý ocas, zatímco
ocasy lovců útočících ze
zálohy, jak je štika, jsou
mnohem širší.
Postranní čára
Ryba dokáže
zaznamenávat změny ve
vodě okolo sebe pomocí
soustavy smyslových
buněk zvané postranní
čára. Tyto senzory
upozorňují ryby na
pohyby a překážky ve
vodě a pomáhají jim, aby
se při plavání v hejnech
nesrážely.
postranní čára
km/h – nejvyšší rychlost ryby, plachetníka
101
110
atlantského, stejná jako u rychlého
motorového člunu.
Žralok
Prodloužená horní část
ocasu je výhodná pro
plynulé plavání na dlouhou
vzdálenost.
Pstruh
Tento typ ocasu pomáhá
rybě manévrovat na
malém prostoru.
Tuňák
Štíhlý ocas tuňáka je
uzpůsoben k udržování
vysoké rychlosti.
Štika
Ocas štiky má velkou
plochu umožňující náhlé
zrychlení.
Jikry a mláďata
Většina ryb klade stovky, tisíce nebo dokonce miliony
jiker, které vypouští do volné vody, kde jsou unášeny
proudy. Další druhy kladou jiker méně, ale do bezpečných
hnízd, nebo je dokonce chovají ve svém těle. Některé
ryby, včetně mnoha žraloků, rodí živá mláďata.
Šupiny
Jemná rybí kůže je chráněna
tuhými šupinami. Každá šupina je
samostatná a překrývají se jako
střešní tašky tak, že umožňují
pohyb.
Bezpečný dětský pokoj
Po oplození jiker nakladených samicí je samec druhu
Opistognathus randalli (studnař Randallův) sesbírá do tlamy
a nechá je tam, dokud se nevylíhnou. Tak ochrání jikry před
živočichy, kteří by je jinak sežrali.
střevo
Řitní ploutev
Při plavání dodává
rybě stabilitu.
Kostra
Základem kostry je dlouhá
ohebná páteř, z níž vystupují
štíhlá žebra. Samostatné kosti
vyztužují ploutve a tvoří rybí
lebku a čelisti.
Boční svaly
Velké svaly po obou
stranách ohebné rybí páteře
se stahují, ohýbají tělo
a dodávají energii ocasní
ploutvi, která pohání rybu
vodou.
Ocasní ploutev
Ryba mává ocasní ploutví
jako pádlem ze strany na
stranu a žene své tělo
kupředu.
Připravena vyrazit
Někteří žraloci kladou jikry, které jsou přichyceny ke korálům
nebo chaluhám, a mláďata se vyvíjejí pod pevnou ochrannou
slupkou. Jiní, jako tento žralok citronový, rodí živá, plně vyvinutá
mláďata.
102
příroda
Žraloci obývají Zemi po více než 400 milionů let –
dokonce mnohem déle než dinosauři.
OBRATLOVCI
Velký bílý žralok
300
Počet zubů, které lemují
čelisti velkého bílého
žraloka. Protože zuby
jsou stále nahrazovány, může jich za
život čelistmi projít až 30 000.
Nejstrašlivější predátor na planetě, velký bílý žralok, spojuje
téměř nadpřirozené smysly se sadou zubů, které dokážou
přeříznout kořist jako motorová pila.
Většina žraloků jsou výkonní lovci, ale velký bílý je třída sama pro sebe. Je
mnohem větší než kterýkoliv jiný žralok a o mnoho silnější. Když velký bílý
vyráží do útoku, supervýkonná pohonná soustava ho žene vodou zdrcující
rychlostí a sada smyslů mu umožňuje zasáhnout kořist v úplné tmě se
smrtící přesností. Široké, jako břitva ostré zuby jsou speciálně uzpůsobeny
k porcování velké kořisti, než aby žralok jednoduše polykal malé oběti
celé. Dokonce i jediné kousnutí může být smrtelné.
Postranní čára
Řada senzorů sahající od hlavy
k ocasu zachytává vibrace a změny
tlaku vody. Umožňuje žralokovi vytušit
objekty a pohyby ve vodě.
Skelet
Jako u všech žraloků
a rejnoků je skelet tvořen
tuhou, ale pružnou
chrupavkou. Ta váží méně
než kost, proto je žralok ve
vodě mrštnější.
Páteř
Žraločí páteř sestává z dlouhého
ohebného řetězce obratlů, které
jsou chrupavčité, stejně jako
zbytek jeho skeletu.
Játra
Játra zaujímají téměř čtvrtinu
žraločího těla. Jsou bohatá na tuk,
který je lehčí než voda, a dodávají
žralokovi vztlak, aby mu pomohla
zastavit ponořování.
pánevní
ploutev
Ocasní ploutev
Vysoký srpovitý ocas je spojen
s tělem štíhlým ohebným
spojem, který spíše připomíná
rychle plovoucího tuňáka než
typického žraloka. Právě tato
vysoká ocasní ploutev pohání
žraloka vodou.
Stvořen pro rychlost
Typický žralok plave tak, že ohýbá celou zadní část těla,
ale velký bílý je jiný. Jeho tělo zůstává tuhé jako torpédo
a mohutné boční svaly pohánějí rychlé, mocné údery
ocasní ploutve, což je mnohem účinnější způsob. Jeho
tělo má ideální tvar pro rozrážení vody ve vysoké rychlosti
– široké uprostřed a zužující se k oběma koncům –, čímž
předčí prakticky všechny ostatní ryby v moři.
Ocasní svaly
Ocas je poháněn dvěma typy
svalů – speciálními vysoce
vytrvalými červenými svaly pro
celodenní plynulé plavání a silnými
bílými svaly pro okamžitý bleskový
útok.
Střevo
Střevo je krátké, ale kvůli
lepšímu trávení musí
potrava projít vnitřní
spirálou, která zpomaluje
její postup.
Šupiny
Žraločí kůže je poseta miliony
drobných, zubům podobných
šupin s ostrými okraji, zvaných
plakoidní šupiny. Ty jsou pokryty
sklovinou – stejným materiálem,
který kryje zuby. Šupiny nefungují
jen jako pružná vrstva ochranné
zbroje, ale pomáhají žralokovi při
efektivním plavání – překrývající se
šupiny mění způsob, jakým voda
kůži obtéká, a snižují tření, které
plavání ztěžuje.
Velký bílý dokáže zaznamenat sebemenší pohyb,
který udělá kořist, až na vzdálenost 250 m.
Po velkém jídle dokáže velký bílý
vydržet bez potravy až dva měsíce.
Hřbetní ploutev
Vysoká špičatá hřbetní ploutev udržuje
při plavání žraloka ve vzpřímené
poloze a pomáhá mu držet směr.
Je pokryta kůží a vyztužena silným
vnitřním skeletem.
Žaberní oblouky
Pět žaberních oblouků na každé
straně chrání jemné žábry, které
z vody absorbují životně důležitý
kyslík a vylučují odpadní oxid
uhličitý.
Prsní ploutve
Dlouhé prsní ploutve
pomáhají se stabilitou a při
plavání fungují jako křídla
i výšková kormidla.
Délka.................................................. až 7 m
Nejvyšší rychlost ............................ 50 km/h
Délka života................................. přes 30 let
Kořist ....................... ryby, želvy, mořští savci
VELKÝ BÍLÝ ŽRALOK
NĚKDY ZVEDÁ HLAVU
Z V O D Y, a b y se
P O O H L É D L po
VHODNÉ KOŘISTI.
Zvláštní smysl
Všechny žralokovy smysly jsou
dokonale vyladěné. Nejúžasnější
je však jeho schopnost detekovat
nepatrné elektrické impulsy
generované svaly ostatních
živočichů. Zachycuje je pomocí
sítě senzorů v pórech na rypci,
zvaných Lorenziniho ampule
podle italského lékaře Stefana
Lorenziniho, který je v roce 1678
poprvé popsal.
Zrak
Žraločí oči mají uvnitř, podobně
jako oči kočky, speciální buňky,
které v tlumeném světle pod
vodou zvyšují jejich citlivost.
Nozdry
Těsně pod rypcem jsou velmi citlivé
nozdry, které umožňují velkému
bílému zachytit jedinou kapku krve
plující v 10 miliardách kapek vody.
Pilovité zuby
Každý z trojúhelníkových zubů
má pilovitý okraj, ideální pro
pronikání tuhou kůží, masem
a kostmi žralokovy oblíbené
kořisti – teplokrevných mořských
savců, jako jsou tuleni. Velký bílý
má až sedm řad zubů.
Srdce
Je těžší než srdce
typického žraloka, se
silnějšími svaly pro
efektivnější pumpování
krve tělem.
Fakta
– délka zubu dospělého
7,5 cm
velkého bílého žraloka.
Smrticí čelisti
Kost horní čelisti žraloka je
k lebce jen volně připojená.
Když žralok otevírá tlamu
a chystá se kousnout, čelist
se vysune dopředu, zatímco
rypec se ohýbá, aby
nepřekážel při správném
zákusu. Když čelisti
sklapnou, žralok trhne
hlavou ze strany na stranu,
takže jeho zuby projedou
kořistí jako pila a oddělí
velké sousto masa.
Rypec se
ohýbá zpět.
Horní čelist se
vysouvá dopředu.
Čelisti sklapnou
ihned po úderu.
103
104
příroda
OBRATLOVCI
Obojživelníci
Obojživelníci jsou nejznámější tím, že mnohé
druhy tráví část svého života ve vodě a část
na souši. Slovo obojživelník označuje toho,
kdo „vede dvojí život“.
Dávní obojživelníci byli prvními obratlovci (živočichy s páteří),
kteří žili na souši. Vyvinuli se z ryb, které si vytvořily schopnost
dýchat vzduch, a podrželi si několik klíčových znaků svých
vodních předků. Vajíčka obojživelníků nemají tuhý obal, který by
je chránil před vyschnutím, proto jsou obvykle kladena do vody.
Z vajíčka se vylíhne larva, která se nakonec přemění v dospělce
dýchajícího vzduch.
Nejdelší červor měří asi 2,4 m, zatímco
nejkratší je dlouhý pouhých asi 9 cm.
Klíčové znaky
Obojživelníci si vyvinuli úžasně rozmanité adaptace, které by jim pomohly přežít
na souši. Vznikla tak nejrozmanitější skupina suchozemských obratlovců. Přesto
mají téměř všichni obojživelníci společné některé klíčové znaky, které zásadně
ovlivňují jejich způsob života.
VĚTŠINA
KLADE
VAJÍČKA
VLHKÁ
KŮŽE
VĚTŠINA TRÁVÍ ČÁST
ŽIVOTA VE VODĚ
STUDENOKREVNOST
Evoluce
Typy obojživelníků
Existují tři skupiny obojživelníků. Největší a nejznámější skupinu
tvoří žáby, které mají dlouhé nohy specializované na skákání.
Druhá skupina zahrnuje mloky a čolky s dlouhými ocasy
a krátkýma nohama a do třetí se řadí beznozí, skrytě žijící červoři.
Žáby
5 900 druhů
Bezocasé, dlouhonohé
žáby žijí ve vodě, na zemi
i na stromech. Mají většinou
hladkou, vlhkou kůži,
ropuchy ji však mají drsnou,
často bradavičnatou.
Taxonomicky však patří
do stejného řádu.
Mloci a čolci
585 druhů
Mezi čolky a mloky není žádný
zásadní rozdíl. Mají dlouhé
ocasy a krátké nohy. Mnozí
žijí jen na souši, zatímco jiní
migrují k vodě, kde se
rozmnožují. Několik druhů
žije jen ve vodě.
červoři
190 druhů
Většina těchto tropických
živočichů tráví svůj život pod
zemí. Jsou beznozí a téměř
slepí a mají silné lebky, aby se
protlačili půdou, a tuhou kůži,
která chrání jejich tělo před
ostrými kameny.
Obojživelníci se vyvinuli ze skupiny
ryb s masitými, nohám podobnými
ploutvemi. K nim patřili i předci
současných dvojdyšných ryb. Před
asi 380 miliony let začaly některé
z těchto lalokoploutvých ryb lovit
na souši malé živočichy. Jejich
potomci se změnili v dnešní
moderní obojživelníky.
Dávný obojživelník
Před 280 miliony let existovalo mnoho
typů obojživelníků, včetně tohoto druhu
Diplocaulus – čtyřnohého živočicha
s plochou hlavou, podobného čolkům.
co je uvnitř
Všichni obojživelníci jsou v zásadě čtyřnozí obratlovci, ale stejně jako ostatní
živočichové i u nich se vyvinulo mnoho různých tělesných forem. Mloci a čolci
stále mají dlouhé ocasy a krátké nohy jako jejich vzdálení předci, ale beznozí
červoři a skákající žáby jsou mnohem specializovanější.
Očnice
Tyto velké otvory obsahují
obrovské oči, které žáby
používají při lovu.
Lebka
Široká lebka obsahuje
ohromnou tlamu, která
žábě umožňuje pohltit
kořist na jedno polknutí.
NĚKTEŘÍ OBOJŽIVELNÍCI NAKLADOU
V KAŽDÉM ObDObÍ ROZMNOŽOVÁNÍ
AŽ 50 000 VAJÍčEK, ALE
JEN PÁR MLÁĎAT PŘEŽIJE
DOSTATEčNĚ DLOUHO,
AbY SE SAMA ROZMNOŽILA.
Úspěšná stavba těla
Téměř 90 % druhů obojživelníků
představují žáby s krátkým hřbetem
a dlouhýma zadníma nohama, které slouží
ke skákání a plavání. Mají také velké hlavy,
jak ukazuje tato kostra skokana volského.
Nohy
Zvláště dlouhé nohy
vymršťují žábu do vzduchu
a pohánějí ji ve vodě.
čolci mají neuvěřitelnou schopnost nahradit
chybějící končetiny a dokonce i poškozený
srdeční sval.
Některé žáby čeledi rosněnkovitých nemají v kůži téměř žádný
Kůže pralesničky strašné obsahuje
pigment. Jsou proto téměř průhledné, takže je vidět vnitřní orgány. dost jedu na zabití 20 lidí.
105
Životně důležitý kyslík
Jako všichni živočichové
i obojživelníci musí dýchat, tedy
získávat kyslík a vydechovat
odpadní oxid uhličitý. Mláďata
mnohých obojživelníků žijí ve
vodě a k získávání kyslíku
používají žábry podobné rybím.
Někteří vodní obojživelníci si
ponechávají žábry po celý
dospělý život, většina druhů
si však vyvíjí plíce, kterými
dýchá vzduch. Obojživelníci
dokážou vyměňovat plyny
také prostřednictvím své
velmi tenké, vlhké kůže.
Skokan hnědý
dokáže strávit celou zimu pod
vodou, kde spí a dýchá kůží.
Masožraví kanibalové
Žábry mají velmi tenkou
kůži, skrz kterou kyslík
a oxid uhličitý snadno
procházejí.
Plíce ropuchy jsou
vzduchem naplněné
vaky vystlané cévami.
Žábry
Axolotl je mexický mlok, který žije ve
vodě i jako dospělec. Jeho keříčkovitými
žábrami proudí krev, která z vody
absorbuje kyslík. Žábry mají velmi
tenkou pokožku, kterou kyslík a oxid
uhličitý snadno procházejí. -2
Všichni dospělí obojživelníci jsou lovci a chytají a žerou jiné živočichy.
Obojživelníci, s výjimkou červorů, loví hlavně zrakem a velké oči využívají
k pátrání po pohybující se kořisti. Většina se živí hmyzem, pavouky, plži
a dalšími malými živočichy, největší žáby však mohou lovit i malé plazy
a savce. Také žerou jiné obojživelníky, včetně menších žab vlastního druhu.
Hladová žába zpozorovala stínku
pohybující se po nedaleké
větvičce.
Plíce
Pulec ropuchy dýchá žábrami, ale jak
se mění v dospělce, vyvíjejí se u něj
plíce. Ropucha do nich nasává vzduch
s použitím svalnatého krku.
Čolek dokáže
dýchat kůží, což
mu umožňuje žít
pod vodou.
Kůže
Všichni obojživelníci, jako tento čolek,
dokážou přes svou vlhkou kůži získávat
kyslík a vylučovat oxid uhličitý. Tento
proces funguje jak na vzduchu, tak ve
vodě. -1
400
cm – vzdálenost,
kterou dokáže
překonat rosnice
nosatá jediným skokem. Je to více než
80krát dál, než je délka jejího těla,
která činí pouhých 5 cm.
Všechny části žabích dlouhých
zadních noh jsou vybaveny
silnými svaly, s jejichž pomocí se
lovec vymrští za kořistí.
Protáhlé zánártní kůstky
přispívají k délce
prodloužených zadních
končetin.
Žabí dlouhý lepkavý jazyk se
ve zlomku sekundy vymrští
a zmocní se stínky.
Dlouhé zadní nohy mají mezi
prsty plovací blánu.
Skok
Mnoho žab dokáže dělat impozantní
skoky, aby unikly nebezpečí nebo
chytily kořist. Mocné svaly jejich
prodloužených zadních noh se
stahují, aby je vymrštily do vzduchu.
Přední nohy žáby
mají dlouhé prsty.
Zbarvení a kresba
Téměř všichni obojživelníci mají
v kůži jedové žlázy, které
predátorům většinou nechutnají,
a někdy mohou být dokonce
smrtící. Mnoho druhů to dává
najevo výrazným zbarvením, které
upozorňuje jejich nepřátele, aby je
nechali být. Zbarvení a kresba
některých obojživelníků funguje
také jako kamufláž, takže je obtížné
je spatřit. Jiní mění barvy podle
období a jsou pestřejší a zářivější,
když se chystají k rozmnožování.
Mlok skvrnitý
Efektní barevný vzor mloka skvrnitého
je varováním, že jeho kůže produkuje
nebezpečný jed.
Pablatnice nosatá
Úžasná kamufláž této tropické žáby
přesně napodobuje uschlý list ležící
v lese na zemi.
čolek obecný
Když jsou čolci připraveni
k rozmnožování, u samce i samice se
objeví zářivě oranžové břicho.
106
příroda
Samice skokana hnědého může
na jaře naklást až 2 000 vajíček.
OBRATLOVCI
Životní cyklus
žáby
Většina obojživelníků na počátku života
vůbec nevypadá jako jejich rodiče. Časem
mění tvar a nakonec dosáhnou dospělé
formy. Tomuto procesu se říká
metamorfóza neboli přeměna.
Šídlo královské
Tento velký a silný hmyz loví
komáry a podobné tvory za
letu.
Brzy na jaře se skokan hnědý probudí ze zimního
spánku a vrátí se do mělkých tůní, kde se narodil.
Samice nakladou vajíčka do vody, kde jsou samci
oplozena a začínají se vyvíjet v embrya. Nakonec
se z nich vylíhnou pulci – drobná beznohá stvoření,
která žijí ve vodě jako ryby. Krmí se a rostou, až jim
narostou nohy a začnou se podobat žábám. Ocasy
jim odpadnou a oni se vyšplhají z vody do nového
života.
komár
Rosolovitý obal
Všechna žabí vajíčka
jsou chráněna tlustým
obalem tuhého gelu.
Měnící se tvary
Než se promění v malou žabku,
prochází pulec několika různými
stadii a jeho způsob života se
během tohoto procesu mění. Po
několika týdnech se z vodního
vegetariána stane dravec, který
dýchá vzduch a žije převážně na
souši.
1
Žabí vajíčka
Žabí vajíčka jsou velmi podobná
rybím. Musí zůstat vlhká, proto je
skokani hnědí kladou do vody
v celých shlucích. Každá samice
čeká, až se jí partner přichytí na
hřbet. Pak naklade vajíčka a samec
je ihned ve vodě oplodní. Pak pár
odplave a nechá vajíčka jejich osudu.
2
Malí pulci
Když se pulci vylíhnou, vypadají
jako maličké živé černé pentličky,
které se drží rostlin. Ale brzy se
u nich objeví zřetelné hlavy
a mrskající se ocásky a začnou
plavat. Zprvu má každý pulec pár
keříčkovitých žaber, které se
postupně skryjí uvnitř těla. Živí se
seškrabováním mikroskopických
jedlých řas z kamenů a rostlin.
3
Vyvíjejí se zadní nohy
Pulci se krmí, tloustnou a rostou.
Ve věku asi pěti týdnů je tělo pulce
velké jako malá fazole a vyroste mu
pár zadních nohou. Zprvu jsou příliš
malé a slabé, proto pulec k plavání
nadále používá svůj silný ocas. Stále
se živí převážně řasami, ale začíná
zkoušet i něco jiného.
Žába posunuje potravu dolů hrdlem tak,
že zatahuje oční bulvy dozadu do hlavy.
Žabí jazyk je připojený k přední
části dolní čelisti, nikoliv k zadní.
13
Počet týdnů, které
potřebuje jediná buňka
žabího vajíčka, aby se
vyvinula ve skákající žabku, která
dýchá vzduch a je schopna si na
souši ulovit kořist.
Žába si při lovu všímá pohybujících se živočichů.
Když kořist zůstane nehybná, je v bezpečí.
Statné nohy
Silné zadní nohy slouží
k plavání stejně jako ke
skákání.
Speciální kůže
barva kůže skokana
hnědého se mění od žluté
k hnědé s tmavými
skvrnami. barva kůže
skokana hnědého se mění
od žluté k hnědé s tmavými
skvrnami.
4
Vyvíjejí se přední nohy
Ve věku asi 12 týdnů se pulci
přestanou krmit a začnou měnit tvar.
Přední nohy rostou a zavalité tělo
zeštíhluje do kostnatější podoby se
špičatou hlavou a širokou tlamou.
Stále ještě plavou s pomocí ocasu,
ale stále více času tráví tím, že se
přidržují kamenů a rostlin a nosem
vystrčeným z vody dýchají vzduch.
107
Znakoplavka
Tento malý hmyz žije
těsně pod hladinou
a plave pomocí
veslovitých zadních
nohou.
5
Žabka
Brzy po tom, co se tvaru těla
změní, se ocas pulce začíná
sesychat. Pulec začíná při plavání
používat zadní nohy a brzy je
schopen skákat. Změní se v maličkou
žabku, ne větší než nehet. Žabka
vyšplhá z vody a hledá bezpečný
úkryt. Nyní je připravena lovit na
souši malé živočichy, jako jsou
mouchy.
6
Dospělá žába
Život je pro malé žabky velmi
nebezpečný, protože mají mnoho
nepřátel. Ty, které přežijí, se ve svém
třetím roce života stanou dospělci
schopnými rozmnožování a mohou
dorůst délky 10 cm. Často zůstávají přes
den ve vodě a na souši loví v noci, kdy
je menší riziko vysušení. Žerou všechny
malé živočichy, které dokážou chytit
svým lepkavým jazykem.
Nymfa šídla
Vodní mládě šídla je
náruživý lovec, který se
zmocňuje svých obětí
prodlouženými sklopnými
čelistmi. Dokáže snadno
chytit a sežrat pulce.