Neúroda: Proč, když jste udělali všechno správně

Transkript

Neúroda: Proč, když jste udělali všechno správně,
nepřinesla vaše hydroponická zahrada výtěžnost, jakou
jste očekávali?
Pokračování série výsledných zpráv na základě výzkumu a skutečnosti
Julian Karadjov, PhD.
Bulharská akademie věd
15. srpna 2012
Udělal jsi všechno podle knihy. Postupovali jste úplně přesně podle pokynů na láhvi s hnojivem
a na krmném grafu. Důsledně jste zalévali. Poskytli jste dostatek světla.
Možná vaší pozornosti unikl nějaký problém. Možná, že vaše pH se příliš často odchýlilo od
optimální hodnoty? Možná, že poskytnuté živiny se dostali do nerovnováhy, čímž zablokovaly
klíčové prvky a ohrozili výživu rostlin? Možná, že voda, kterou jste používali, byla příliš tvrdá
nebo příliš měkká?
Nebylo by hezké mít ,,bezpečnostní síť“, která by vašim cenným plodinám poskytla sekundární
vrstvu ochrany – tedy vrstvu, která by je ochránila před extrémními hodnotami pH, špatnou
kvalitou vody a jinými důležitými faktory?
Vlastně taková „bezpečnostní síť“ existuje. Je utkaná z iontů. Tato odborná zpráva odhaluje
tajemství iontů a vysvětluje, jak by chelatace mohla proměnit vaši příští hydroponickou úrodu
v úžasný úspěch.
Co to jsou ionty
Ionty jsou atomy nebo molekuly buďs pozitivním, nebo negativním elektrickým nábojem.
Pozitivní ionty ztratily alespoň jeden elektron. Negativní ionty získaly alespoň jeden elektron.
Oba typy iontů jsou důležité pro všechny druhy pěstování rostlin ale především pro hydroponii
(tabulka 1).
Pozitivní ionty (kationy)
Pozitivní ionty (aniony)
Draslík
K (+)
Fosfáty
H2PO4 (-), HPO4 (2-)
Amonný dusík
NH4 (+)
Dusičnanový dusík
NO3 (-)
Vápník
Ca (2+)
Sulfáty
SO4 (2-)
Magnesium
Mg (2+)
Molybdenan
MoO4 (2-)
Železo
Fe (2+), Fe (3+)
Boritan
B(OH)4 (-)
Měď
Cu (2+)
Zinek
Zn (2+)
Kobalt
Co (2+)
Mangan
Mn (2+)
Tabulka 1: Živiny jsou buď pozitivní, nebo negativní iony. Oba typy jsou životně důležité pro vaši hydroponickou zahradu
Karadjov / ZÁCHRANNÉ ŘEŠENÍ CHELATACE
Většina iontů je rozpustná ve vodě. Například téměř každá chemická sloučenina obsahující
draslík, amonium, nebo ionty dusičnanu je snadno rozpustná ve vodě. To znamená, že vysoce
koncentrovaná hnojiva obsahující pouze tyto ionty zůstane stabilní po téměř neomezenou dobu.
Tyto ionty samy o sobě však neposkytují dostatečnou výživu pro správný růst a vykvetení.
Ionty mohou způsobit vysrážení, ucpání a vyloučení živin
Je třeba doplnit ionty, které jsou méně rozpustné ve vodě, abychom dosáhli úplné nutriční
rovnováhy. Tyto ionty mají tendenci tvořit sraženiny - pevné částice nerozpuštěné v živném
roztoku, které mohou ucpat přívodní vedení a zablokovat další živiny tak, že kořeny rostlin je
nemohou absorbovat.
Výrobci kvalitních živin se tomuto problému vyhýbají tím, že udrují náročné
ionty v samostatných lahvích. Možné
příklady zahrnují základní živiny sestávající ze dvou nebo tří komponentů,
které se smíchají dohromady těsně před
použitím. To je také důvod, proč někteří
výrobci doporučují používat několik samostatných produktů dohromady. Takový program dodávání živin poskytuje
vašim plodinám úplnější, vyváženou
stravu tím, že eliminuje srážení a jiné
problémy, které mohou nastat v důsledku
udržování nekompatibilních prvků v téže
láhvi.
pH
4.5 5.0 5.5 6.0 6.5 7.0 7.5 7.5 8.0 8.5 9.0
Dusík
Draslík
Fosfor
Vápník
Hořčík
Železo
Mangan
To vše je na bázi čisté chemie. To také
vysvětluje, proč příliš kombinované
Bór
produkty nefungují efektivně. Aby se
předešlo problémům, obtížné ionty musí
být vynechány z těchto levných hnojiv.
Obrázek 1 ukazuje, jak pH ovlivňuje vstřebávání různých
živin. Například hořčík preferuje mírně alkalické pH, zatím-
Dalším problémem špatně formulo- co železo je lépe absorbováno, když je hodnota pH kyselá.
vaných koncentrátů je skutečnost, že Optimální pH pro vaše rostliny je tedy kompromisem mezi
některé klíčové živiny nelze absorbovat. preferovanými hodnotami pH pro vstřebávání živin.
Pěstitelé nazývají tuto situaci „blokování
živin“.
Vezměme si fosfát. Koncentrace tohoto minerálu v roztoku je mnohem vyšší než u iontů
mikroživin. Tak jsou ionty mikroživin zablokovány fosfáty a mají tendenci usazovat se jako
sraženiny. Když k tomu dojde, plodiny přijímají dostatek fosfát, ale mají nedostatek stopových
prvků čili „mikroživin“.
Riziko zablokování živin se zvyšuje, pokud se hodnota pH vychýlí mimo optimální rozsah.
Každá živina má „oblíbený“ rozsah: takové „svoje místečko“. Místečkem pro většinu rostlin je
pH 5,5 – 6,3, kde jsou všechny živiny dostatečně absorbovány (viz obr. 1).
2
Pokud se pH ocitne příliš vysoko nad správnou hodnotou nebo příliš nízko pod ní, mohou rostliny začít preferovat některé živiny před jinými. Například při pH 5 se železo a mangan rychle
absorbují, zatímco vápník a hořčík nikoliv. Vápník a hořčík jsou proto při pH 5 zablokovány,
rostlina je nemůže přijímat a trpí nedostatkem vápníku a hořčíku.
O
O
C — O
|
H2C — NH2
M
NH2—CH2
|
O — C
GLYCIN
C—O
|
OOC — CH2 — C — O
|
CH2
|
COO-
C—O
|
HC — OH
|
(HC-OH)4
|
CO2OH
O
O
M
GLUKONÁT
COO|
CH2
|
O — C — CH2— COO
M
O
O—C
|
HO — CH
|
(HC-OH)4
|
CO2OH
-
COO
|
HC
|
HC — O
|
C—O
O—C
O
O
TARTRÁT
CITRÁT
O
M
O—C
|
O — CH
|
HC
|
COO-
Obrázek 2: Jedná se o typické agrochemické cheláty. M ve středu označuje iont kovu zabalený v jedné nebo více
molekulách chelátoru. Výsledkem je chelát.
Co je chelatace?
Chelatace je chemický proces, který zahrnuje speciální třídu sloučenin zvaných chelatační
činidla. Chelatační činidla se vážou na kladné ionty, čímž tvoří ochranný obal kolem hostitelského iontu. Výsledkem je nová sloučenina se zlepšenými absorpčními vlastnostmi, tzv. chelát
(obr. 2).
Chemická vazba mezi chelatačním činidlem a hostitelským iontem je často tak velká, že dokáže
extrahovat iont ze sraženiny. To činí ion rozpustným a snadno dostupným pro rostliny jako
živinu.
Většina půd obsahuje přírodní chelatační činidla (Sussman, 1999). Nicméně hydroponické
pěstební substráty je neobsahují. Proto se v hydroponii musejí chelatační činidla do růstového
média dodávat.
Co jsou přírodní chelatační činidla?
Chlorofyl je příkladem přirozeného chelatačního činidla (obr. 3). Tímto zázračným enzymem
používaným ve fotosyntéze je chelát hořčíku.
Mnohé živé organismy dokonce vylučují chelatační činidla do okolního prostředí. Například
rostliny a prospěšné mikroby vyrábějí chelatační činidla, která uvolňují cenné živiny, takže jsou
pak k dispozici pro absorpci kořeny (Sussman, 1999). To je důvod, proč přidání mikrobiálních
doplňků hnojiv do minerálních hnojiv je užitečné: mikrobi produkují amino chelatační činidla,
která urychlují vstřebávání živin.
3
Takže, pokud chcete vyšší výnosy, hledejte produkty bohaté na různáchelatační činidla, jako
jsou například ta, o kterých pojednáváme v následujících odstavcích.
Aminokyseliny
Aminokyseliny jsou pověstnými
stavebními kameny života, a
každý protein je z nich složen.
(Kyslík nesoucí část hemoglobinu)
CHLOROFYL
Jsou také chelatačními činidly.
Aminokyseliny nejsou tak silné
jako EDTA a jiná syntetická
chelatační činidla (viz níže), ale
mají některé významné výhody.
Za prvé, jsou absorbovány velmi rychle kořeny rostlin. Takže,
když odvedou svoji práci jako
chelatační činidla výživných
iontů v růstovém médiu, jsou
některé z aminokyselin absorbovány rostlinami a použity
jako hotové stavební materiály
pro vytváření proteinu.
Obrázek 3. Příroda někdy používá sofistikované chelatační činidla.
Chelátotvorné struktury hemoglobinu u zvířat (vlevo) a chlorofyl v
rostlinách (vpravo) jsou podobné. První z nich je chelát železa, druhý
je chelát hořčíku.
Aminokyseliny existují ve dvou formách: D- a L-amino kyseliny, které jsou si vzájemně zrcadlovým obrazem. Obě jsou dobrá chelatační činidla, ale pouze L-aminokyseliny mohou být
snadno absorbovány rostlinami k budování bílkovin a stimulaci kvetení. Proto se doporučují k
použití v hnojivech pouze L-aminokyseliny.
Aminokyseliny lze zakoupit jako hotové směsi, ale podíl různých aminokyselin ve směsi je
nepřesný. Kromě toho jsou čisté jednotlivé aminokyseliny nepostradatelné ale nákladné, když
je třeba připravit velmi čistou formu živin.
Například pro přípravu čistého aminochelátu železa se musí použít jednotlivé aminokyseliny k
dosažení požadované čistoty železa. To vyžaduje použití aminochelátů farmaceutického stupně,
které zvyšují náklady na výrobek. Nicméně kvalitní výrobci neváhají učinit tento krok navíc,
aby zajistili, že jejich mikroživiny jsou čisté a bez toxických kontaminantů.
Kvalitní amino hnojiva jsou proto založena na komplexních směsích aminokyselin získaných z
přírodních zdrojů buď chemickým (kyselinou) nebo mikrobiologickým (enzymem) ošetřením
bílkovin. Ošetření enzymem je přednostní způsob, protože tímto způsobem se všechny aminokyseliny zachovají ve svých původních formách L, které poskytují rotlinám celou řadu svých
příznivých účinků.
Například u aminokyselin, jako je L-tryptofan a L-arginin, bylo prokázáno, že v pravé koncentraci a množství zvyšují velikost, hmotnost a obvod květin a ovoce (Mohamed a Khalil, 1992).
Nicméně získání aminokyselin ošetřením kyselinou rozkládá L-tryptofan, čímž se zničí jeho
blahodárné účinky.
4
Takže shrneme-li to, důležitý je nejen zdroj aminokyseliny ale také způsob, kterým byla získána
a zpracována. Z tohoto důvodu by měly výrobci kvalitních hnojiv vždy používat aminokyseliny, které byly získány jemným ošetřením zdrojových proteinů enzymem.
Proteináty
Proteináty, to jest směsi volných aminokyselin s krátkými řetězy proteinů (peptidů), mají také
chelatační vlastnosti. Ve skutečnosti dokáží rostliny syntetizovat své vlastní speciální proteináty, které používají k přepravě cenných živin uvnitř rostliny (Van Der Zaal a kol., 1999; Figueira
a kol., 2001). Nicméně, i když proteináty jsou dobrá chelatační činidla a rostliny je mohou
absorbovat, pokud výrobce chce, aby jeho živiny byly ještě více biologicky dostupné, dává
přednost aminokyselinám o nízké molekulární hmotnosti (měřené v daltonech), které jsou absorbovány kořeny rostlin snadněji a rychleji než proteináty.
Kombinace volných aminokyselin a peptidů aplikovaná na kořeny je zvláště užitečná, protože
může chelátovat a stabilizovat širokou škálu iontových živin. Tento typ chelátového doplňku
se často používá v listových sprejích (Ashmead a kol., 1986). Mikroživiny lze také přidávat
aplikací na list, nikoli však druhotné živiny, jako je vápník a hořčík.
Hledá-li dobrý zdroj aminokyselin a proteinátů, měl by se výrobce kvalitních hnojiv vyhnout
používání bílkovin z geneticky modifikovaných organismů. Například bílkoviny z geneticky
modifikovaných sójových bobů jsou mimořádně bohaté na cystein, druh sirné aminokyseliny.
Cystein se liší od jiných aminokyselin, protože může tvořit nerozpustné cheláty s většinou
stopových iontů, takže dává tyto cenné živiny k dispozici rostlinám. Proto odpovědní výrobci
hnojiv používají proteináty z geneticky nemodifikovaných zdrojů.
Ostatní organické kyseliny
Kyelina jantarová, citronová, vinná a jiné neamino organické kyseliny lze také použít jako chelátory. Například kyselina citronová je obzvláště vhodná pro chelataci železa.
Rostliny syntetizují tyto kyseliny a vylučují je do pěstebního substrátu nebo živného roztoku k
zachycení živin (He a Loh, 2000). Poté, co byly absorbovány, mohou být tyto neaminokyseliny
použity rostlinami jako hotová živina.
Neamino kyseliny jsou levné, hojné, a široce se používají ve velkém měřítku v zemědělství.
Nicméně v hydroponii se dává přednost aminokyselinám, které nabízejí jak chelátory tak i proteinové stavební bloky.
Huminové kyseliny včetně fulvokyseliny
Huminové kyseliny včetně fulvokyseliny (F/HA) jsou poněkud odlišné od jednoduchých organických kyselin. Nejsou produkovány mikroby, ale spíše jsou tvořeny přirozeným rozpadem
organických látek v půdě.
Nicméně, F/HA se nečerpají z půd, které je potřebují k tomu, aby zůstaly úrodné. Místo toho se
získávají z určitého uhlí uloženého před miliony let.
5
Tento produkt je komplexní směs, která se chová jako slabá organická kyselina. Fulvokyselina
je snadněji rozpustná a oxiduje; jiné huminové kyseliny jsou rozpustné pouze, pokud je hodnota
pH alkalická. Mají také větší molekulovou hmotnost než fulvokyselina, a jsou tmavší barvy.
Nicméně všechny huminové kyseliny mají výborné chelátotvorné vlastnosti.
Dobrou zprávou je, že F/HA jsou více než pouhé chelátory. Některé z jejich molekul mohou proniknout do
rostliny, kde se pak vyznačují vlastnostmi hormonů.
Tak F/HA nejen udržují živiny v roztoku (tj. zabraňují
srážení), ale také zvyšují růst rostlin a potenciál květů.
Špatnou zprávou je, že mnoho uhelných ložisek bohatých na F/HA je kontaminováno toxickými těžkými
kovy. V půdě však F/HA a organické látky o vysoké
molekulové hmotnosti mohou snížit koncentraci kovových iontů na netoxickou úroveň. V důsledku toho
ve skutečnosti slouží F/HA v půdě jako protijed na
toxicitu v rostlinách (Jones a Darrah, 1994).
Jednoduše řečeno, huminové
kyseliny jsou spojeny s fyzikálními vlastnostmi půdy, a fulvokyselina, což je jemnější podmnožina
huminových kyselin, je spojena
úžeji s vlastními biochemickými
reakcemi rostliny, které ovlivňují
její metabolismus.
—Konstantin Chakalov, PhD
V hydroponii může naopak přidání F/HA znečištěných toxickými těžkými kovy způsobit
onemocnění jak rostliny, tak i lidí, kteří je konzumují. To je důvod, proč výrobci kvalitních
živin je před jejich použitím vždy otestují.
Azomite®
Azomit je komplexní ruda oxidu křemičitého, která se těží ve státě Utahu v USA (webové stránky
společnosti Azomite Mineral Products, Inc., 2012). Ten je široce používán v zemědělství i jako
přísada do produktů zdravé výživy. Azomit obsahuje přírodní, hotové cheláty s prechelátovými
mikroživinami. Obsahuje také 70 stopových prvků - včetně prvků vzácných zemin, jako jsou
lanthan, praseodym a cerium, které působí jako účinné přírodní prostředky podporující zahájení
kvetení rostlin (He a Loh, 2000).
Bór a sacharidy
Bór rostliny nutně potřebují pro úspěšné kvetení. Většina chelatačních činidel je však bezmocná, když se setká s touto živinou.
Když je hodnota pH v optimální úrovni, existuje méně než 1/1000 bóru v růstovém médiu jako
rozpustné ionty boritanu. Jsou přítomny hlavně jako kyselina boritá, která má silnou afinitu k
sacharidům a některým minerálům. V důsledku toho je bór absorbován pěstebními substráty a
vytažen z hnojiva, což má za následek nedostatek bóru a slabý nebo žádný květ.
Naštěstí se bór silně váže s rozpustnými sacharidy a dodáváním sacharidů do živného roztoku
se vytváří chelát boru a tím se bór udržuje ve vysoce dostupné formě (Thorp, 2011). Jednoduché sacharidy také poskytují pohotový zdroj potravy pro rostliny a prospěšné mikroby.
(Přečtěte si naši výslednou zprávu o sacharidech, o jejich úloze, kterou hrají v květu, a jak nejlépe
použít sacharidy v hydroponické zahradě na adrese http://www.advancednutrients.com/carbs/.)
6
Syntetická chelatační činidla
Syntetické chelátory jsou široce používány v zemědělství v důsledku jejich dostupnosti. Vyrábí
se v důsledně kontrolovaných podmínkách a jsou testovány na toxické znečištění kovovými
ionty. Vzhledem k tomu, tolik se o nich ví, je snadné vypočítat, kolik chelatace se vyžaduje ke
stabilizování živného roztoku.
EDTA (ethylendiamintetraoctová kyselina) je nejznámější syntetický chelátor. Silně se váže na
mnoho kovových iontů, ale to je méně účinný pro vápník a hořčík. Tyto ionty jsou lépe chelatovány pomocí EGTA (ethylenglykoltetraoctová kyselina). Ještě silnější a univerzální chelátor
je DTPA (diethylentriaminpentaoctová kyselina). Všechny jsou široce používány v hnojivech.
Někteří pěstitelé považují syntetická chelatační činidla za nebezpečné látky. EDTA a podobná
chelatační činidla jsou však používána zcela bezpečně po celá desetiletí v hnojivech a lidských
léčebných procedurách (NCCAM, NIH, 2012). Syntetická chelatační činidla jsou také běžně
používána pro boj s toxickou kontaminací v půdě (Grčman a kol., 2001).
Mýtus o toxicitě chelátorů a těžkých kovů
Někdy můžete narazit na nespolehlivé informace o syntetických chelátorech. Neinformovaní
autoři mohou uvádět, že syntetická chelatační činidla stimulují absorpci toxických kovů kořeny
rostlin, zatímco přírodní chelatační činidla pomáhají rostlinám absorbovat prospěšné kovy.
Závěr pak je, že použití syntetických chelatačních činidel (chelátorů) výrobci živin způsobuje
otravu rostlin a lidí.
Chemie dokazuje chybnost tohoto závěru
Každý chelátor váže jiné kovové ionty různou silou. Tabulka 2 uvádí konstanty tvorby (stability) různých kovových iontů. Všimněte si, že zinek, mikroživiny, a kadmium, velmi toxický
kov jak pro rostliny, tak i pro lidi, jsou EDTA chelatovány téměř stejně.
Přírodní chelatační činidla fungují stejným způsobem. Zvyšují absorpci každého iontu kovu, k
němuž se navážou.
Jinými slovy, chelatační činidla, ať syntetická či přírodní, nerozlišují mezi dobrými a špatnými
ionty těžkých kovů. Naštěstí jsou prospěšné stopové prvky v hnojivech mnohem hojnější než
ionty toxických těžkých kovů, takže rostliny absorbují více stopových prvků než jedů.
Důležité je mít na paměti, že chelatační činidla by měla být netoxická sama o sobě stejně jako
nezatížená kontaminací toxickými kovy. Nákupem výrobků pouze výrobců kvalitních živin
si můžete být jisti, že chelatační činidla, kterými vyživujete své plodiny, byla kontrolována a
testována.
7
Chelatace a pH
Spolehlivé chelatace je také ovlivněna stabilní hodnotou pH, která zase pomáhá udržovat
živiny k dispozici pro vaše rostliny. (Chcete-li se dozvědět více o úloze stabilně udržované
optimální hodnoty pH v zajištění vstřebávání živin, přečtěte si závěrečnou zprávu na adrese:
http://www.advancednutrients.com/breakthrough/.)
Chelatační činidla skutečně sami působí jako
stabilizátory pH. Je to proto, že v důsledku
vazby s ionty uvolňují vodíkové iontů do
živného roztoku. Toto působení pak zase
pomáhá udržovat stabilní optimální hodnotu
pH.
Kovový iont
Kf
Konstanty tvorby log10
Fe3+
25.10
Hg2+
21.70
2+
Cu
18.80
2+
18.04
Pb
Zn
To znamená, že mnoho faktorů může ovlivnit
pH, a pokud přes veškeré vaše snahy je pH
pěstebního média mimo optimální hodnotu,
bude chelatační činidla sloužit jako záchranná
síť tak, že bude k dispozici více živin, než by
bylo jinak, a to i při vysoké nebo nízké hodnotě
pH.
2+
16.40
3+
16.30
Cd
A1
2+
Fe
14.32
Ca2+
10.69
Mg2+
8.79
Na
1.66
K
0.80
+
Jak vám chelatační činidla slouží
16.50
2+
+
Tabulka 2.Konstanta tvorby (stability) různých
kovových iontů prokazuje, že například zinek (Zn),
jako výhodná mikroživina, a kadmium (Cd), toxický
kov, jsou absorbovány stejně snadno.
Hlavním účelem chelátory v hnojivech je vybudovat silnou vyrovnávací zásobu. Dělají to
tím, že stabilizují koncentrace iontů živin stejným způsobem jako stabilizátory pH udržují
hodnotu pH v optimálním rozsahu. Přítomnost různých chelatačních činidel a jejich různé afinity k různým kovovým iontům pH zvyšuje kapacitu vyrovnávací zásoby živného roztoku.
Zapamatujte si rozhodující slovo: rozmanitost. Mnoho různých chelatačních činidel spolupracuje lépe než jedno chelatotvorného činidla samo o sobě. Syntetické chelátory, jako je
EDTA, DTPA, a EDDHA, a přírodní chelátory, jako jsou fulvokyseliny a huminové kyseliny,
aminokyseliny, a azomit, pokud jsou v kombinaci, vytvářejí vynikající, flexibilní pH, čímž
zajišťují zavádění širokého spektra kovových iontů.
A k tomu všemu ještě poskytují zmíněnou bezpečnostní síť.
Předpisy mohou být zavádějící
Mnoho zemí zakazuje používání více než jednoho syntetického chelatotvorného činidla v kapalných hnojivech. Proč? Toto pravidlo bylo zřejmě stanoveno, aby pro některé regulační orgány bylo snadnější kontrolovat hnojiva.
Je jednodušší a levnější stanovit přítomnost jednoho chelatotvorného činidla v dávce hnojiva než měření koncentrace několika podobných chelátorů. Předpis nemá nic společného se
8
zdravím vašich rostlin. Ve skutečnosti, jak bylo uvedeno dříve, funguje kombinace různých
chelátory nejlépe.
Aby se zabránilo vzniku konfliktu s pravidlem jednoho
chelátoru v některých zemí, výrobci živin přidávají
různá chelatační činidla do různých výrobků. To je další
důvod, proč výrobci vysoce kvalitních živin doporučují
používat několik výrobků společně tak, aby se dosáhlo
nejlepších výsledků.
Vyhledejte si živin, které
nabízejí řadu chelatačních
sloučenin tak, že živiny budou
k dispozici v širokém rozmezí
podmínek, včetně těch, které
jsou nad nebo pod optimální
úrovní.
V některých zemích nenajdete na etiketě některá
chelatační činidla, a to i přesto, že jsou skutečně ve
výrobku obsažena. Fulvokyselina je jedním z příkladů.
Důvodem, proč nemůže být uvedena, jsou výrobní
—Erik Biksa
náklady. Neexistuje levný způsob rozlišování mezi huminovými kyselinami. Za účelem vyhnutí se problému
zvlášť analyzovat huminové kyseliny s dlouhým řetězcem a fulvokyselinu kyselinu se na štítku
uvádí pouze „huminové kyseliny“.
Regulatorní orgány vás mají ochránit proti nepravdivým tvrzením, a často v tomto smyslu
dělají dobrou práci. Ale někdy předpisy s cílem chránit vás ve skutečnosti vytváří zbytečné
komplikace a náklady pro výrobců živin i pro pěstitele.
Společnost Advanced Nutrients používá chelatační vědu k vytvoření lepších
produktů
Za účelem poskytnutí vám bezproblémového způsob, jak řídit pH a dát vašim rostliny rozmanitou nabídku přírodních a syntetických chelátorů, které potřebují, vyvinua společnost Advanced Nutrients vyvinula základní živiny značky pH Perfect®. Tato průlom v oblasti živin
dodává široké spektrum chelátorů, které spolupracují s dalšími stabilizátory pH a nárazníky při
vytváření pěstebního prostředí bohatého na živiny se stabilní hodnotou pH.
V chelatační činidla používaná v produktech pH Perfect Grow, Micro, Bloom; pH Perfect Sensi
Grow a Bloom a pH Perfect obsahují syntetická chelatační činidla nejvyšší kvality dostupná
doplněná přírodními chelátory, jako jsou huminových kyselin s dlouhými řetězci a fulvokyselina, a dále pak široké spektrum aminokyselin odvozených a zpracovaných z proteinů ošetřením
enzymy. A co víc, základní živiny a doplňky společnosti Advanced Nutrients obsahují suroviny
z geneticky nemodifikovaných zdrojů.
Pokud se základní živiny pH Perfect používají společně s produktem Bigger Yields Flowering System® společnosti Advanced Nutrients, je výsledkem komplexní program živin s dobře
navrženou a formulovanou chelatační bezpečnostní sítí. Program zvyšuje velikost kořenů a
vstřebávání živin, chrání rostliny před škůdci a chorobami, urychluje tempo růstu a zvyšuje
velikost a kvalitu sklizně.
9
*
*
*
Chcete-li se dozvědět více o vynikající chelataci v základních živinách značky pH Perfect, zavolejte technickou podporu společnosti Advanced Nutrients na telefonním čísle
1-800-640-9605 nebo navštivte http://www.advancednutrients.com/ph-perfect/.
Poskytněte prosím tuto závěrečnou zprávu také svým přátelům, spolupracovníkům a členům
své rodiny.
10
Literatura
Ashmead, H.D. et al., 1986. Foliar Feeding of Plants with Amino Acid Chelates. Park Ridge:
Noyes Publications.
Azomite Mineral Products, Inc. website, 2012. FAQ, (online) Available at: <http://www.azomite.com/index.php?option=com_content&view=article&id=60&Itemid=53> [Accessed 26
June 2012].
Figueira A. et al., 2001. Identifying sugarcane expressed sequences associated with nutrient
transporters and peptide metal chelators. Genetic Molecular Biology, 24 (1–4), pp. 200–20.
Grčman, H. et al., 2001. EDTA enhanced heavy metal phytoextraction: metal accumulation,
leaching and toxicity. Plant and Soil, 235 (1), pp. 105–14.
He, Y. and Loh, C., 2000. Cerium and lanthanum promote floral initiation and reproductive
growth of Arabidopsis thaliana. Plant Science, 159 (1), pp. 117–24.
Jones, D.L. and Darrah, P.R., 1994. Role of root derived organic acids in the mobilization of
nutrients from the rhizosphere. Plant and Soil, 166 (2), pp. 247–57.
National Center for Complementary and Alternative Medicine (NCCAM), National Institutes of
Health (NIH), 2012. Questions and answers: the NIH trial of EDTA chelation therapy for coronary artery disease. National Institutes of Health, (online) Available at: <http://nccam.nih.gov/
health/chelation> [Accessed 30 March 2012].
Mohamed, S. M., and Khalil, M. M., 1992. Effect of tryptophan and arginine on growth and
flowering of some winter annuals. Egyptian Journal of Applied Sciences, 7 (10), pp. 82-93.
Sussman, M.R., 1999. Pumping iron. Nature Biotechnology, 17 (3), pp. 230–231.
Thorp, T.G. et al., 2011. Is boron transport to avocado flowers regulated by carbohydrate supply?
VII World Avocado Congress, (online) Available at: <http://www.worldavocadocongress2011.
com/userfiles/file/Grant%20Thorp%200920-0940.pdf> [Accessed 30 March 2012].
Van der Zaal, B.J. et al., 1999. Overexpression of a novel Arabidopsis gene related to putative
zinc-transporter genes from animals can lead to enhanced zinc resistance and accumulation,
Plant Physiology, 119 (3), pp. 1047–55.
11

Neúroda: Proč, když jste udělali všechno správně

Transkript

Podobné dokumenty