replika Panzerfaust

No02.qxd
30.10.2003
20:55
StrÆnka 1
AIRSOFT
č a s o p i s
p r o
v š e c h n y
p ř í z n i v c e
a i r s o f t u
Kluby
GSG9 Praha
2. průzkumná jednotka
Písek
Recenze
HK G36C
Vz. 61 Škorpion
Výstroj
MNS 2000 AČR
Novinky
HK MP5 A5 High Grade
Cougar M8000
Kuličky Excel
n
a
r
t
h
s c
r
r
+ av
n
8
ročník I.
číslo 2
duben/květen 2003
cena 50Kč/70Sk
No02.qxd
30.10.2003
20:58
StrÆnka 3
obsah
ÚVOD
Tenhle měsíc končí celoroční (ehmmm, teda více než celoroční :-))
operace IRON FIST (pořádaná C.A.S.A. - Czech AirSoft Association).
Co přinesla? Přes počáteční menší trable se manévry této kampaně
stále více dařily. Scénáře a lokality byly čím dál více atraktivnější,
počet účastníků stoupal (cca 70 - 100 lidí na akci), všichni hráli a jednali fair - play, spojené elitní jednotky NATO se snažily (a smažily :-)),
my jako teroristé také. Zde bych trošku odbočil… NIKDO z nás se
s terorismem ani v nejmenším neztotožňuje! Co může být podlejšího
než zabíjet nevinné civilisty, ženy a děti?
…ale zpět k celoročce. Pro mne nejpozitivnější je, že se z nás
během roku stala docela fajn parta. A co si přát víc, než jet na akci,
kde je až 80 kámošů???
Taky bych rád za naši redakci poděkoval za zájem a podporu našeho/vašeho časopisu. Přichází nám zajímavé články, náměty a konstruktivní připomínky. Některé jsme použili již v tomto čísle. Další použijeme v příštích číslech. V každém případě pište, pište, pište... Určitě
eliminujeme pravopisné chyby. Minulé číslo bylo po této stránce fakt
HUSTÝ. A jak budeme ve třetím čísle pokračovat? Najdete v něm
samozřejmě více zajímavých článků… ale hlavně bude o jednotkách
věnujících se válce ve Vietnamu. Což je téma mě a Witusovi velice blízké… více nebudu prozrazovat, přečtěte si „trojku“.
Martin T. Jirsa (MTJ) vicepresident C.A.S.A. / 173rd Airborne Brigade
U.S.Army
P.S. Práce v redakci (s Witusem a Riggsem) je náročná, cesta domů je vysvobozením (viz.foto)…
OBSAH
Úvod, aneb proč to všechno…
3
Obsah AIRSOFTu č.2
3
Němci z Prahy - AS klub 1. Fallschirmjäger regiment
4
Fallschirmjägern - Zelení ďáblové dnes
6
2. Průzkumná jednotka Písek
8
6. skupina speciálních sil AČR
9
Modulární Nosný Systém 2000 AČR
10
Recenze - HK G36C
12
Recenze - Vz. 61 Škorpion
14
Ruční palné zbraně US Army (současnost) a jejich AS verze II. část
15
AirSoftové novinky na našem trhu
16
Akce - Kampaň Iron Fist, operace Tora Bora
18
Akce - Spring Strike
20
Křest časopisu
23
Pitný režim - jak ho dodržovat a něco o dehydrataci
24
3
No02.qxd
30.10.2003
20:59
StrÆnka 4
kluby
Němci z Prahy
Od GSG9 k Fallschirmjägerům aneb historie 1. Fallschirmjäger regiment
Začátek vzniku naší jednotky můžeme datovat na jaro roku 2001.
Společně s Haffem jsme byli v té době členy klubu SSC (Sniper Squir
Club - Klub veverky Sniperovky). Jednalo se o jednotku složenou většinou z příznivců her typu Shadowrun a na akce jsme moc často nevyjížděli. Většinou jsme však z celého klubu jezdili na manévry sami.
Na manévrech jsme většinou bojovali
s dvojicí bratrů, Milanem a Danem, ze
Semaforu. Dohodli jsme se, že když už
spolu jezdíme, pořídíme si stejné maskáče,
abychom si zjednodušili identifikaci. Vybrali
jsme maskáče německého Bundeswehru,
především z důvodu nízkých cen. Dalším
důvodem bylo, že v té době v německém
jezdilo na manévry velmi málo lidí. Dále se
k nám přidal Nosál s Vorlem a už nás bylo
šest. Začali jsme přemýšlet o založení nové,
„echt německé“, jednotky a tím pádem
i o jejím názvu. Z německých jednotek je
pravděpodobně nejznámější policejní zásahová jednotka GSG 9 (Grentzschutz-grupe 9)
a proto jsme se pro ni rozhodli. Pro příjem
dalších členů jsme měli v podstatě jedinou
podmínku, a tou bylo pořízení německých
maskáčů (hrachových). Tyto události se
odehrály na podzim roku 2001. V současné
době je v našich řadách 16 mužů a jedna
žena. Na manévry se nás většinou sejde
okolo deseti.
Jelikož jsme při našich akcích čím dál víc
připomínali svým vzhledem spíš řadové německé vojáky než policisty,
začali jsme v polovině roku 2002 přemýšlet o změně názvu naší jednotky. V úvahu pro nás přicházeli parašutisti nebo němečtí Special
Forces - KSK (Kommando SpezialKraefte). Navíc se lehce podnapilému Nosálovi podařilo přesvědčit jednu slečnu, že slouží v Německé cizinecké legii. Proto jsme uvažovali i o tomto velmi originálním názvu.
Od začátku roku 2002 jsme se aktivně zapojili do protiteroristické
kampaně IRON FIST, pořádané airsoftovou asociací CASA. Spolupracujeme při ní zejména s pražskými jednotkami 75th Rangers reg., Delta
Force a Navy Seals UBS. Do bojů jsme zasáhli během všech operací
kampaně.
V létě roku 2002 jsme na Bahnech potkali Hanse ze Sokolova. Ten
nás v lednu tohoto roku pozval na poměrně velké manévry, které se
konaly v Hřebenech (kousek od Sokolova) na místní zřícenině a blízkém
bývalém pivovaru. Tam jsme se seznámili s jeho sokolovskými pancéřovými granátníky (666. Panzergrenadier Regiment) a také s paragány
(3. Fallschirmjäger Regiment), kteří na manévry dojíždějí z Německa.
Po manévrech přišel Hans se zajímavým nápadem. Vytvořit divizi
K - FOR, v níž by jsme dělali 39. regiment paragánů. Jak už jsem psal,
o nápadu na změnu názvu naší jednotky jsme již přemýšleli. Po poradě
jednotky jsme tuto změnu odsouhlasili a změnili název na
1. Fallschirmjäger Regiment. S touto změnou přibyla pro nové členy
další podmínka pro přijetí, a tou je pořízení tmavěčerveného baretu s
paragánským odznakem a nášivky „K - FOR“ + oblouk „GERMANY“.
Jako divize K - FOR se chystáme poprvé vystoupit na letošní Airsoft
Session 2003 v Písku. Ještě dřív se však kluci ze Sokolova přidali při
akci „TORA BORA“ z kampaně IRON FIST na stranu jednotek NATO.
Organizačně je naše jednotka při akci většinou rozdělena na dva týmy.
Jednomu velí Riggs a druhému Nosál. Nespecializujeme se ani na
budovy, ani na boj v lese, střílíme prostě kdekoli.
4
Co se týká naší výstroje, rozhodně nepatříme mezi ortodoxní jednotky.
Většina z nás jezdí na manévry se základním nosným systémem, který
používá německá armáda, ale najdou se u nás i taktické vesty od
Miltecu, či jiné komerční doplňky. Musím však podotknout, že postupem
času se vybavujeme čím dál víc originálními
výstrojními doplňky. Posledním hitem, ke
kterému se zatím přiklání pouze část jednotky, jsou pouštní Bundeswehrové maskáče.
Spektrum našich zbraní bylo od začátku
velmi široké. Primárními zbraněmi byly především elektriky od Marui. Nejdříve to byly
policejní verze Steyr Aug, později také přibyly různé druhy zbraní H&K a Colt.
Nechyběly však ani velmi oblíbené kalašnikovy. Začátkem roku 2003 došlo k poměrně mohutnému přezbrojení na nový typ
pušky H&K G36C. Zbraň si pořídila v podstatě třetina jednotky. Sekundárnimi zbraněmi byly původně manuální pistole (většinou
Marui Beretty M92F) a pár plynovek (Marui
Beretty M92F). Manuální pistole byly v roce
2002 většinou nahrazeny plynovkami (KSC
Glock 17 a 18C, Marui M92F, Tactical
Master a H&K MK23 SOCOM). Jako
odstřelovací pušky používáme Haffův předělaný policejní Steyr Aug (upgrade), H&K
SG - 1, H&K PSG - 1 (300% set od
Systemy, zbraň je upravena na plně automatickou střelbu, z důvodu šetření baterie
je odpojen pohyb závěru, optika s infrapodsvícením) a CA H&K SOCOM MK24 (upgrade PDI s 300 pružinou). Náš
nejnovější člen se navíc vybavil dost ojedinělou zbraní od firmy TANAKA,
kterou je puška Mauser K98. Jedná se o nádherně provedenou plynovku, jejíž úsťová rychlost je 530 fps!!! Díky Nosálovým formám používáme při boji dva typy sádrových granátů. Americký „ananas“ z druhé
světové války a vietnamový „citrón“ .
Pro komunikaci jsme začali používat vysílačky Motorola TA 200, které
jsme vybrali společně s pražskou jednotkou Navy Seals UBS. Někteří
noví členové týmu si pořídili novější typ Motorola TA 220, který je s
TA200 kompatibilní.
Text : Riggs
Foto : Kosák
No02.qxd
30.10.2003
21:00
StrÆnka 5
výstroj
CO NOSÍME S SEBOU - BUNDESWEHR
Voják na dokumentačním obrázku je oblečen do současné uniformy
německého bundeswehru, což je pro naše podmínky asi ten nejlepší
maskovací vzor. Na hlavě má železnou přilbu, určenou pro parašutisty,
která má, na rozdíl od na pohled naprosto stejné helmy určené pro běžnou pěchotu, rozdvojené řemení a vyztužený vnitřek. K této helmě neodmyslitelně patří látkový potah, jenž má po obrácení naruby bílou barvu,
takže i v zimně jste in. Potah je opatřen poutky, za která lze přichytit
různé části terénu, pro lepší maskování. Tato helma využívá dvojitého
systému zapínání podbradníkového řemení. Jedna spona zapíná řemení napevno a druhá umožňuje pomocí trhnutí rychlé rozepnutí řemenu.
V dnešní době ale tyto těžké kovové helmy ustupují skoro stejně těžkým
helmám z kevlaru. Tyto nové helmy mají také potah a daleko lépe řešený vnitřek. Kolem krku má bundeswehrový bavlněný šátek, který, stejně
jako trička, skvěle saje pot. Šátek má tvar trojúhelníku, čímž odpadá
náročné skládání. Mimo akci používáme jako pokrývku hlavy nejčastěji
tmavěčervený baret s výsadkářským odznakem.
Dále používáme střepinovou, nikoli neprůstřelnou vestu. Prostřelit totiž
opravdu jde. Je to vesta s kevlarovou výplní vážící cca.4kg. Díky zapínání na suchý zip se dá v průběhu dne upravit její velikost, podle toho, jak
velkou svačinu jste si s sebou na akci vzali. Za naprostý vrchol dokonalosti této vesty je považována její přední kapsa která bez problému
pojme skoro všechny druhy u nás používaných zásobníků, a která je
opravdu vždy po ruce. Vesta je opatřena chrániči ramen a zvedacím límcem, pro lepší ochranu krku. Jinak je třeba uvést, že Němci doporučují prát tuto vestu po vyjmutí kevlarových výplní na teplotu 40°C. Pod střepinovou vestou se nosí běžná blůza nebo kongo s kapucí, do které-
ho se dá na zimu připnout teplá vložka. Jak na blůze, tak i na kongu je
opět nedocenitelná kapsička. Tentokrát na pravém rukávu. Zdá se, že je
určena k uložení kompasu, ale bystrý kuřák si poradí J. K blůze i kongu
se dají sehnat různé doplňky, jako třeba ramenní výložky s hodnostním
označením, jmenovky a různé jiné nášivky, aby se poznalo kdo je kdo.
Další součástí výstroje je německý nosný systém. V základní výbavě se
dá sehnat s kapsou na polní lopatku, kapsou na polní láhev a jednou
malou polní. Prodává se v maskovaném, nebo zeleném provedení.
Vynalézavosti se však meze nekladou a jak je vidět na obrázku, dá se
tam připnout ještě dost dalších věcí. Jedna z velkých výhod tohoto
řemení je jednoduché, ale přesto velice funkční řešení úchytů. Malá
polní je zdá se stvořena přímo pro německé kádéčko
(Einmannpackung). Na rozdíl od amerického obsahuje jídlo na celý den.
Dále je pak vidět holstr na pistoli, BW útočný nůž v kovovém pouzdře,
sumky na zásobníky a na levém rameni pouzdro na svítilnu. Dále používáme širokou škálu sumek na různé druhy zásobníků (z ciziny jsme už
sehnaly i sumky na G36), pouzdro na pistoli na nohu, kapsičky na mapy,
ramenní pouzdra na tři granáty, ramenní pouzdra na nůž, lékárnu a tak
dále. Kalhoty jsou běžné armádní kapsáče. K této uniformně se dají
sehnat i goratexové doplňky, tedy kongo a kalhoty. Jako další součást
výstroje používáme hrachovou celtu, která je ve skutečnosti polovina
stanu. Dva vojáci tedy bez problémů složí stan. K celtě patří kolíky, tyče
a pouzdro na celý komplet. Německá karimatka je skládací do obdélníku a uložená v baťohu výborně zpevňuje záda.
Text: Nosál, Foto: Kosák
5
No02.qxd
30.10.2003
21:01
StrÆnka 6
vzor
Fallschirmjägeři - Zelení ďáblové dnes
Obsazením důležitého mostu v Masnedo (Dánsko) 4. rotou 1. pluku
padákových myslivců dne 19. dubna 1940 (1) se začala psát historie
nové zbraně. Výsadkové operace proti pevnosti Eben - Emael v Belgii,
obsazení Holandska, Narviku v Norsku, Korintského průplavu a ostrova
Kréta demonstrují, že výsadková vojska patřila ke klíčovým zbraním
německého Blitzkriegu, stejně jako tanky a střemhlavé bombardéry
Stuka. Němečtí parašutisté si získávali ostruhy
během tvrdých bojů na východní frontě,
v Africe, na západní frontě, ale především
v Monte Cassinu (Itálie), kde získali od britských protivníků přezdívku Zelení Ďáblové (2).
Zařadili se tím do nevelké skupiny elitních jednotek, které se vepsaly do historie válek.
Novodobá historie německých výsadkových
jednotek se začala psát v roce 1958, kdy byly
vytvořeny první parašutistické pluky Bundeswehru jako elitní protitankové jednotky, přepadající a ničící obrněnou techniku Varšavské
smlouvy hluboko v týlu. Stejně jako ostatní jednotky v rámci AMF (Allied Mobile Force) trénovaly boj v oblastech střední Evropy. Mezi méně
známe skutečnosti patřila i ochrana velitelství
NATO. Pádem Berlínské zdi a zhroucením
Varšavské smlouvy nastala nová etapa práce
tohoto elitního vojska. Všude ve světě se totiž
rozhořely různé lokální občanské války a koho
v rámci OSN poslat, když ne ty nejlepší. A tak
se němečtí parašutisté znova vrátili na Balkán
(Bosna), ale byli v rámci OSN nasazeni i v exotických krajinách jako je Kurdistán (Irák) nebo Somálsko.
V č e r v n u 19 9 5 s e j e d n o t l i v é v ý s a d ko v é j e d n o t k y s l o u č i l y
do KLK/4 Division (Kommando Luftbeweglichekafte/4 Division), velitelství v Koblenzu. Do KLK/4 také spadá i elitní jednotka KSK (Kommando
Spezialkrafte) - speciální protiteroristický útvar (zvláštní důraz je kladen
na to, aby jednotka dokázala zabezpečit německé obyvatelstvo ve válce,
dokázala evakuovat civilisty či zachránit rukojmí. Např. v Kosovu poskytovala ochranu pro německé politiky či vysoké úředníky). KLK/4 se tak
stala součástí sil rychlé reakce NATO (NRF - NATO Responce Force)
elitního útvaru operujícího v rámci projektu Partnerství pro mír
(PFP - Partnership for Peace).
V rámci desetiměsíční vojenské služby mají mladí rekruti německého
Bundeswehru možnost absolvovat seskok padákem. Pokud projdou
přísnou lékařskou prohlídkou, mohou si podat žádost o zařazení do
výsadkových jednotek. V rámci dvouměsíčního tréninku získají dobrou
fyzickou kondici. Součástí výcviku je např. běh na 5000 m (časový limit
max. 120 minut), plavání 200 m (časový limit do 6 - ti minut) atd. Během
tohoto tréninku se zdokonalují i v jiných vojenských dovednostech, jako
je obsluha zbraní a používání výstroje. K výcviku patří i zdravotnický
kurz, vojenská taktika, přežití ve volné přírodě, sebeobrana, NBC (nukleární/biologický/chemický) boj. Poté přichází druhá část výcviku, více
specializovaná. Vojáci se zde učí (podle své odbornosti) obsluhovat speciální zbraňové systémy.Protitankové střely MILAN nebo Panzerfaust 3,
kulomety MG 3, lehké
obrněné transportéry
Wiesel nebo terénní
automobily Mercedes.
Samozřejmostí je nadále intenzivní parašutistický výcvik - seskoky
z různých typů letadel
a vrtulníků (první dva
týdny patří především
teorii, poté následují
6
„ostré“ seskoky - včetně nočních či s plnou polní nebo hromadné
s bojovou technikou, ve výcvik. prostorech v Turecku) Náročná jsou
i extrémní cvičení v severním Norsku. U poddůstojníků a důstojníků
pokračuje výuka taktiky boje a velení v rámci výsadkových jednotek.
Celkově tak za čtyři měsíce tohoto intenzivního výcviku je parašutista
zařazen do bojové jednotky výsadkového vojska. A výsadkáři v současné německé armádě, stejně jako horští myslivci
(Gebirgsjäger) a obrněný průzkum, patří mezi
elitu.
Výzbroj výsadkových jednotek Bundeswehru
(3):
- útočné pušky G - 3 ráže 7,62 mm x 51 NATO
vystřídaly moderní útočné pušky HK G36 ráže
5,56 mm (recenze AS verze na str.12 - 13).
- automatická pistole HK P - 8 ráže 9 mm
- univerzální kulomet MG - 3 (fa Rheinmetall)
ráže 7,62 mm. Jedná se o vylepšený klon vynikajícího kulometu MG - 42 z období II.světové
války.
- samopal UZI ráže 9 mm
- odstřelovací puška HK G3 A3/SG1 ráže
7,62 mm. Je vybavena dvounožkou a optikou
Zeiss nebo Schmidt & Bender
- lehká protitanková zbraň PanzerFaust 3
(fa Dynamit Nobel) ráže 110 mm, vážící
cca 12 kg. Maximální účinný dostřel je až 500 m.
- lehký jednoranný granátomet HK - 69A1
ráže 40 mm (slangově zvaný Grapi), připomínající, ovšem zmodernizovaný, americký M79
známý z vietnamské války. „Grapi“ váží 2,62 kg a dostřel je cca 350 m.
- lehký obrněný pásový transportér (schopný padákového výsadku)
Wiesel (lasička). Výsadkové jednotky německého Bundeswehru používají tři verze tohoto vozidla. Protitankové jednotky mají „lasičky“ vyzbrojené protitankovými řízenými střelami TOW. Průzkumníci používají verzi
s 20 mm kanonem. Poslední variantou je prodloužená sanitní verze (4).
poznámky:
(1) První bojový parašutistický výsadek provedli Sověti v roce 1939 ve
Finské válce. Během ní vysazovali malé záškodnické skupiny za nepřátelské linie.
(2) Setkali se zde, a ne naposledy, s jinými elitními vojáky - britskými
výsadkáři. Těm se pro změnu říkalo Rudí Ďáblové (podle barvy baretu,
kterou později převzaly výsadkové jednotky celého světa, snad jen
s výjimkou paradesantních vojsk býv.SSSR).
(3) Údaje se týkají stavu v roce 2001.
(4) V současné době je výzbroji zařazen i Wiesel s protiletadlovými raketami Stinger. Výsadkáři tak mají k dispozici účinná „žihadla“ proti vzdušné technice nepřítele.
Text: MTJ
Překlad: Mikulena
Foto: archív autora
No02.qxd
30.10.2003
21:02
StrÆnka 7
konverze
Steyr AUG
Sniper verze v Bundeswehr kamufláži
Jelikož mne vždy fascinovaly futuristické věci všeho druhu, rád bych
Vám představil jednu zbraň z dílny naší „nepřeberné fantazie“. Jedná
se, pro některé nezasvěcené, o Steyr AUG policejní verze s „lehkou“
úpravou. Co nás k tomu vedlo je více než prosté a není potřeba hledat
žádné hlubší myšlenky. Ano, chtěli jsme vytvořit něco, co bude v našich
očích monstrózní a dokonalé a především zbraň, která bude prototypem ať již mezi airsoftovými, tak i reálnými zbraněmi.
V první fázi úprav jsme se soustředili především na vnější vzhled,
k němuž nám byl inspirací skutečný AUG „překopaný“ na lehký kulo-
Tak, vše je namontováno tak, jak má být, ale ejhle. Ono to vlastně střílí, jak normální elektrika, i když je tak „robustní“. Co se dá dělat, ať
chceme nebo ne, dostřel musí jít nahoru a to dost radikálně. Vzhledem
k parametrům zbraně nebyl problém zatížit mechabox o nějaký ten stupeň víc. Na řadu tedy přišel hliníkový píst (by Student), ocelová kola
(Systema), mosazná ložiska (Guarder), silikonová hop - up gumička
(Guarder), hliníková tryska (výroba Will) a další drobnosti, ale také na
zakázku vyrobená pružina s progresivním vinutím. A je to tady, konečně i odpovídající dostřel a po seřízení optiky i poměrně slušná přes-
met. Tak, to bychom měli, ale má-li to být zbraň dlouhá, určitě to nebude kulomet, ale jakási mutace sniperky, kterou bude potřeba náležitě
utlumit. Délku zbraně jsme tedy přibližně zachovali jako u lehkého kulometu, ale na místo klasické vnější hlavně se přestěhoval poctivý železný tubus o průměru cca 4 cm imitující tlumič již od těla zbraně, v němž
se nachází patřičné tlumící vložky. Uchycení hlavně jsme vyřešili
pevnou silikonovou redukcí vlastní výroby, kvůli které jsme byli nuceni
odmontovat klasické AUGovské „madlo“. Kdo by ho ale u odstřelovačky používal, že?
Další vekou otázkou byla volba té správné optiky. Musím se přiznat,
že jsme dlouho nemohli najít nic, co by nekazilo ještě více futuristicky
vyhlížející exemplář. Po marných snahách o kompromis se nám naskytla možnost zakoupit za přijatelnou sumu armádní zaměřovač na dalekonosné houfnice s ideálními parametry 6x40. Uznávám, že několikanásobně předčil naše očekávání a to především vzhledem. Jak si jistě
všimnete na obrázku, má toho hodně společného s celkovou vizáží
zbraně a ještě mnohem více umocňuje již tak kuželovitý tvar, dovolím si
říci, AUGa.
nost. Jsme spokojeni, až na jednu věc, která je nemocí Steyrů. Je to
poměrně rychlé opotřebení zásobníku u západky. Poté nastává problém s podáváním kuliček. Jde to vyřešit několika způsoby, ale ten nejjednodušší je oblepit „izolačkou“ zásobník v místě, kde zapadá do
komory.
Poslední nezbytnou fází je lakování celé zbraně na černo (optika byla
původně zelená a tubus šedivý) a posléze maskování důležitých částí
pušky do vzoru BW. Celé dílo se nám dostalo úspěšně do cíle, ale po
všech těch „úpravičkách“ nás zarazila jedna zvláštnost, a to ta, že zbraň
je o třetinu těžší než její reálný kolega. : -)
Věřím, že se většině z Vás tato puška líbí tak jako mě, i když je mi nad
slunce jasné, že si někdo řekne: „jste cvoci“. Ano jsme, stejně jako
spousta lidí, co se zabývá běháním po lese s „kušnou“ v ruce.
Zde Vám ještě pro upřesnění shrnu některé technické parametry
AUGa. Váha 6,4 kg, délka 101 cm, výška i s optikou 29 cm, účinný
dostřel 60 m, používané střelivo 0,25 g.
Text: Haff
Foto: Kosák
7
No02.qxd
30.10.2003
21:03
StrÆnka 8
kluby
2. průzkumná jednotka Písek
Začátek činnosti 2. průzkumné jednotky Písek můžeme hledat už
v roce 1996, kdy si 3 kamarádi ze základní školy, kteří měli zájem
o armádu a zbraně, tajně koupili první kuličkovky v prodejně Žlutý stánek na tržišti za 150 Kč. Hned po sobě začali střílet mezi auty a tak
budili pozornost spořádaných chodců.
Postupně se kuličkářská komunita v Písku rozšiřovala, začali se konat
menší setkání střelců v jedné staré cihelně na okraji Písku. Scházeli
jsme se tam asi rok a již během té doby se začaly projevovat rozdíly
v pojetí airsoftu. Většina to brala jako částečně zhmotnění toho, co zažívali před monitorem počítače při hraní Quake, nebo Halflifu. Ta menší
část (my, cca 6 lidí) to brala
jako simulaci boje. Oblékali
jsme se do maskáčů a začali
do toho přinášet další military
prvky.
Stalo se to, co se zákonitě
stát muselo. Militaristi se
začali separovat a běhali spíš
po lese než po cihelně.
Přibližně v polovině roku
1998 jsme se rozhodli (my
militaristi :-)) dát tomu našemu trdlování mezi stromky
nějakou oficiální podobu.
„Založíme jednotku“, řekli
jsme si jednoho vlahého
večera, kdy jsme se vraceli
domů z lesa. Jak jsme řekli,
tak jsme i učinili. Přibližně na
konci prázdnin vznikla jednotka 1st Feeler Company.
Začali jsme používat maskáče vz. 95, černé kanady a
tmavě
zelený
baret.
Hodnostní označení jsme si
upravili podle libosti, prostě
v tom byl chaos. Snažili jsme
se zjišťovat informace o airsoftu, kde se dalo. V tomto
ohledu se naším hlavním spojencem stal internet. Na internetu jsme se
také poprvé dozvěděli o tom, jak to asi chodí ve velkém airsoftovém
světě, co jsou to AEG, jaké jsou typy apod. Také jsme začali navštěvovat stránky dalších airsoftových jednotek, které se na internetu začaly
postupně objevovat. I my jsme si pochopitelně museli vytvořit své internetové stránky, abychom nezůstali pozadu. Naší hlavní náplní té doby
bylo snění, snění o tom, co bychom, kdybychom….. měli peníze.
Vlastně díky internetu jsme se také dostali na naše první, velké airsoftové manévry. Bylo to v roce 2000, kdy nás jeden dobrý člověk, říkejme mu p. Wolf Navy Seals USB (dnes USN Seals CZ) pozval nás na
manévry do Mokrovrat u Dobříše, které pořádala CASA. Vypravili jsme
se tam plni očekávání, ale i obav. Je pravdou, že po příjezdu jsme si připadali jako chudí příbuzní z Východu a o to víc v nás rostla touha nezklamat a něco se dozvědět. Po skvěle stráveném dni jsme se vraceli do
naší rodné vísky plni plánů a odhodlání. Přibližně týden po tomto velkém
zážitku jsme přišli s novou koncepcí naší jednotky. K naší nelibosti se
setkala s odporem - vyžadovala totiž od současných členů značné
finanční investice do výstroje a výzbroje. Rozladěni z této reakce jsme
se my, navrhovatelé nové koncepce, rozhodli odejít a založit si novou
jednotku.
A nyní nastává ten historický okamžik, o kterém se bude učit i na prvním stupni základních škol - jak chrabří hoši z malého města nad Otavou
založili 2. průzkumnou jednotku Písek. Zapamatujte si pečlivě tato
jména - Barby, Vory, Richie a Martin S. Stalo se tak přesně na první
8
ustanovující schůzi 22. října 2000. Z 1st Feeler Company se k nám pak
přidali ještě dva další členové. 1st Feeler Company se asi po dvou měsících rozpadla. Naší vzorem se stala 6. brigáda speciálních sil Prostějov
(dnes 6. skupina speciálních sil). Jedinou odlišností ve výstroji je to, že
ti z nás, co nemají absolvovaný výsadkový kurz dle armádních předpisů,
nosí tmavě zelené barety, místo červených baretů.
Další velmi významným rokem v historii 2. průzkumné jednotky Písek
byl rok 2001, kdy jsme se zúčastnili manévrů Kooperativa I., která byla
pořádána airsofťáky z Českých Budějovic. Podstatné nebyly ani tak ty
manévry, ale to, že jsme se zde poprvé setkali s 1. průzkumnou četou
Lambda z Příbrami a s Czech
Lions. Hned jsme si padli do
oka a začali jsme spolu víc
spolupracovat. V témže roce
jsme se účastnili i 8 - denní
akce, kterou pořádali právě
Čeští lvi (Czech Lions). V
tomto roce se v našem týmu
také konečně objevily dvě
elektriky.
Asi nejvíce zlomovým
rokem v naší historii, nemyslím tím historii Českých zemí,
ale historii naší jednotky, byl
rok 2002. V tomto roce jsme
pořádali snad do té doby největší airsoftové manévry v ČR
vůbec. Díky těmto manévrům
jsme poznali opět spousty
skvělých lidí, s kterými si
velmi rozumíme. Nedá mi to,
abych některé z nich nejmenoval - Dragon Force, USN
Seal Team 2 T.R.T., 75th
Rangers
Regiment
2nd
Battalion. Další významnou
událostí pro naší jednotku
bylo to, že jsme se spojili
s kluky z Příbrami, kteří utvořili v naší jednotce tým Lambda.
V současné době má naše jednotka 11 stálých členů a 2 čekatele na
členství v jednotce. Z celkového počtu 13 členů má AEG 11 členů.
Naše jednotka je rozdělena na 3 týmy:
1) Alpha team - průzkum, hlavní útočná síla (4 členové)
2) Bravo team - výcvikový a podpůrný tým pro Alpha team (5 členů)
3) Lambda Team - zvláštní bojový tým, pozorovatelé z 29th Light Infantry
Division US Army (4 členové)
Členové Alpha Teamu mají následující výstroj a výzbroj - AEG, záložní
pistoli, plynovou masku OM10(M), kompas, bojový nůž (UTON, Ka-Bar),
černé vojenské boty (vz. 90, vz. 2000, Hi - Tec Magnum, US boty, US
boty ECWCS nebo vz. 2000 ECWCS), taktickou vestu vz. 95, komplet
vz. 95, australák vz. 95, zimní převleky, přetahy na nohy vz. 95, komplet
vz. 95 ECWCS, velkou polní, malou polní vz. 95, ve dvojici radiostanici
(používáme RF 13 a do blízké budoucnosti také plánujeme RF 10).
Členové Bravo Teamu musí mít minimálně komplet vz. 95, českou
vojenskou obuv vz. 90, tmavě zelený baret, australák vz. 95, opasek
vz. 95. a manuální značkovou pistoli/pušku/samopal se systémem
HOP - UP.
Členové Teamu Lambda musí mít současnou výstroj US Army, BDU
vzor Woodland, taktickou vestu, nosný systém Alice Medium, černé
bojové boty, minimálně manuální pušku/samopal se systémem HOP - UP.
Text, foto: Barby
No02.qxd
30.10.2003
21:05
StrÆnka 9
vzor
6. SKUPINA SPECIÁLNÍCH SIL AČR
6. skupina speciálních sil AČR, která je plně profesionální jednotka
dislokována v Prostějově, patří k tomu nejlepšímu, co může naše armáda vedle chemiků a polní nemocnice nabídnout. Právě proto také byla
v březnu 1999 do sil rychlé reakce NATO vyčleněna 6. rota speciálních
sil 6. speciální brigády AČR.
Historie 6. skupiny speciálních sil AČR začíná v podstatě již během
2. světové války, kdy československý odboj v Londýně se, pod vedením
Františka Moravce, zaměřoval na diverzní činnost v protektorátu Čechy
a Morava. Byla provedena řada operací více či méně úspěšných.
Převážná část vysazených skupin byla zpravodajsky zaměřena, ale byly
i sabotážní skupiny jako Anthropoid a Wolfram.
Po válce vznikají na základě zkušeností z výcviku ve Velké Británie jednotky typu Commandos - 71.
výsadkový prapor, jehož výstavbu a výcvik příslušníku tohoto
praporu dostali na starost lidé
jako byl Černota, Krzák,
Paleček, kteří se právě proslavili během 2. světové války.
Po vzniku politického klimatu v
roce 1948 se novému vedení
armády zdají výcvikové metody
71. výsadkového praporu příliš
imperialistické a proto je v roce
1952 vytvořena 22. výsadková
brigáda
v Prešově
na
Slovensku, která si vzala za vzor
Rudou armádu a jejich hromadné „taktické výsadky“. V roce
1955 byl brigádě propůjčen
čestný název „Banskobystrická“. V roce 1960 byl proveden
přesun ze Slovenska na Moravu
do posádek v Prostějově a Holešově. V Holešově vznikl v roce 1961 7.
výsadkový průzkumný pluk, který byl v roce 1969 zrušen.
Tento elitní svazek tehdejší Československé lidové armády byl později, v roce 1969, zredukován na 22. výsadkový pluk. Při reorganizaci
v roce 1976 zanikají jednotky hromadného výsadku. Místo nich jsou
vytvořeny malé skupiny ,které se zaměřují především na diverzní a zpravodajskou činnost v týlu protivníka.
Po převratu od roku 1991 vystupuje útvar jako 22. speciální skupina.
Tehdy se také zúčastnila spolu s českými chemiky války v Perském zálivu. V roce 1993 je přeměněna na 6. speciální středisko a v roce 1995
na 6. speciální brigádu. V roce 1999 obdržela brigáda čestný název
„Generála Moravce“. Brigáda však neměla stavy a strukturu odpovídající skutečné brigádě a proto byla v roce 2001 přejmenována na 6. skupinu speciálních sil AČR. 10. 5. 2002 obdržela skupina svojí bojovou
zástavu.
Zaměření:
Příslušníci 6. skupiny speciálních sil AČR májí za úkol provádět průzkum ve prospěch nejvyšších stupňů velení, provádět a organizovat partyzánský boj v týlu protivníka, boj proti terorizmu mimo území státu
a operace jiné než válka. Jednotka je zdrojem lidí pro operace zpravodajské služby. Zaměření je tedy stejné jako u obdobných jednotek
z jiných armád, s kterými tato jednotka cvičí - SEALs a SAS (23. pluk
SAS Teritoriální Armády). Hovořilo se o úkolu boje proti terorizmu na
území státu ve vojenských objektech, ale tento úkol je předán vojenské
policii, která vytvořila svou vlastní jednotku zvláštního nasazení. Je to
z důvodu, že k policejní činnosti je v rámci armády oprávněna ze zákona pouze vojenská policie.
Výcvik, výzbroj a výstroj:
Po úspěšném absolvování výběrového řízení je zájemce začleněn do
skupiny speciálního určení nebo skupiny speciálního průzkumu. Jeho
výcvik probíhá ve skupině s tím, že postupně získává a rozšiřuje si svou
specializaci.
Nosný program výcviku pro oba tyto útvary představují spolčená cvičení se speciálními jednotkami především americké, britské a francouzské armády. Příslušníci skupiny musí absolvovat výsadkovou přípravu.
Výcvik je zaměřen na dlouhodobé přežití v náročných klimatických
podmínkách,
boj
zblízka,výcvik Musado MCS,
maskování, práci s výbušninami, využití improvizovaných prostředků, získávání zpravodajských informací, potápění, ovládání široko škály pěchotních
zbraní, zdravotní přípravu a slaňování. Každý z vojáků má
i několik specializací:
- infiltrace - výsadkář/volné
pády,
výsadkář/tandemové
seskoky, potapěč.
- hlídka - spojař, zdravotník,
ženista, odstřelovač.
Základním organizačním prvkem 6. skupiny speciálních sil
AČR je čtyřčlenná hlídka, v
které nechybí samozřejmě ani
odstřelovač.
Psychicky náročná je i vysoká operační pohotovost této jednotky. Její
příslušníci mohou být během několika málo dnů nasazeni v konfliktu
v kterékoliv části světa.
Výcvik představuje týdny strávené v lesích, horách a extrémních klimatických podmínkách. Toto mohou vydržet pouze fyzicky zdatní jedinci.
Prostějovští výsadkáři se v tomto podobají výkonnostním sportovcům.
Podobné je však i jejich opotřebování, a tak po třicítce většina z nich
odchází buď do civilu, či do jiných funkcí v armádě.
Prostějovská 6. skupina speciálních sil AČR má k dispozici vysoce
nadstandardní, nejmodernější výstroj a výzbroj. Z pěchotních zbraní je to
například německá útočná puška H&K G3, Colt M16 A2, Colt M4A1,
česká SA 58; samopaly H&K MP5SD a vz. 61 „Škorpion“; pistole
ČZ 75; sniperské pušky OP96 Falcon, M82 Barret, SVDM - 1
„Dragunov“ a další.
Jednotka používá výstroj běžnou pro výsadkové a průzkumné jednotky
AČR. Vzhledem k intenzivnímu výcviku jsou jednotce dávány nové
výstrojní součásti k připomínkování. Dále má jednotka řadu výstroje
potřebné pro plnění úkolů jak ze vzduchu, tak ve vodě i na zemi.
Text: Barby
Foto: archiv autora
Použité zdroje: Army.cz, Military.cz, Specnaz.cz, Czech Armed Forces
Today (AVIS), Armádní zápisník (AVIS), A - report (AVIS)
9
No02.qxd
30.10.2003
21:09
StrÆnka 10
výstroj
MODULÁRNÍ NOSNÝ SYSTÉM 2000 AČR
Takže, co se Vám to tu pokusím sdělit? Bude to moje recenze na
Modulární Nosný Systém 2000, používaný Armádou České republiky.
MNS se dělí na 3 části a to: taktickou vestu, bojový opasek a nosné
řemení. Budu Vám psát o nosném řemení a bojovém opasku.
Charakteristika: MNS představuje zcela nový prvek v osobní výbavě
vojáka, doposud nepoužívaný v AČR, určený pro všechny klimatické
podmínky. Je určen k nesení osobní výzbroje a výstroje v pevných či
odnímatelných nosičích. Nosí se přes všechny druhy polního stejnokroje, případně přes prvky balistické a chemické ochrany. MNS umožňuje
slaňování, vyprošťování a manipulaci se zraněnými. MNS je plně srovnatelný s obdobnými systémy používanými armádami NATO. Umožňuje
v bojových podmínkách vysokou akceschopnost vojáka při minimálním
omezení pohyblivosti. Používá se buď kombinace taktická vesta a bojový opasek (tato kombinace umožňuje slaňování), nebo nosné řemení
a bojový opasek, případně i samostatný bojový opasek.
Popis:
Bojový opasek (BO): Opasek je jedna ze základních součástek MNS.
Je určen k nesení osobní výstroje a výzbroje v kombinaci s řemením,
nebo taktickou vestou. Popruh s hrubým dezénem ze 100% polypropylenu, se zvýšenou tuhostí, šíře 5 cm, barvy khaki. Opasek je ušit dvojitě a opatřen dvoudílnou přezkou z vysokopevnostního plastu se zvýšenou odolností vůči UV záření. Na vnitřní straně opasku jsou vertikálně
našity tunýlky pro fixaci odnímatelných nosičů pomocí pojistných kolíčků a popruhů našitých na nosičích. U takto fixovaného odnímatelného
nosiče je vyloučen jeho stranový posun.
Nosné řemení (NŘ): Řemení je další ze základních součástek MNS.
Na řemení je možno připevnit odnímatelné nosiče, které jsou součástí
systému MNS (např. malá polní, camelback nebo různé druhy nosičů).
Řemení se spojuje s opaskem pomocí šesti připojovacích ok s pojistnými kolíčky. Barva je shodná s polním stejnokrojem.
Řemení má tvar písmene „H“. Navléká se, jako u jiných podobných
systémů na ramena tak, že dvě ramena „H“ tvoří levý a pravý přední
řemen, na lopatkové časti zad je řemení spojeno jedním širokým pruhem základní látky z jedné vrstvy, která je polstrována. Na NŘ je přes
celá záda, ramena až na prsa, našito 5 pruhů gumy a 5 pruhů lemovky,
určených pro připevnění dodatečného maskování. Ve spodní části
zádového řemenu je na vnější straně vodorovně přišit popruh s pravým
10
a levým volným koncem pro pevnější fixaci k opasku nebo k doplňkovému zavěšení další výstroje (pomocí plastové přezky se na něj jistí malá
polní, která je obdobně připevněna i v úrovni lopatek). Na vnější straně
řemení jsou přes celý pravý i levý přední řemen s pokračováním přes
celý zádový řemen našity dva popruhy, na které jsou v přední i zadní
spodní části připojeny čtyři délkově stavitelné popruhy ukončené připojovacími oky s pojistnými kolíčky k připevnění bojového opasku.
V ramenní části řemení jsou na tyto popruhy umístěny dvě již zmiňované
plastové přezky k připevnění malé polní. Na předních řemenech jsou na
tyto popruhy umístěny po dvou plastové D - spony a na zadním řemenu
po jedné plastové D - sponě k zavěšování další výstroje a výzbroje.
Systém je navržen tak aby se zátěž zavěšená na opasku a řemení co nejoptimálněji rozložila.
Nosiče: Jsou doplňkem MNS vyrobené z vysokopevnostního materiálu, vodoodpudivým zátěrem, zvýšenou odolností proti mechanickému
poškození a působení dekontaminačních činidel používaných AČR.
Jsou ušité z dvou vrstev základní látky jejíž rubové strany jsou sešity
k sobě. Uzavírány jsou suchým zipem, rychlosponami, případně druky.
Na háčkových částech suchého zipu jsou nalepeny odnímatelné smyčkové protikusy, eliminující uzavírací schopnost suchého zipu pro případy, kdy není potřebná nebo účelná.
Moje výbava: Nosné řemení, bojový opasek, 2x pouzdro na polní láhev
(typ US), popruh na SA - 58, pouzdro na 2 ks zásobníků k SA - 58,
pouzdro na UTON bez chlopně přes rukojeť a pouzdro na protiplynovou
masku kteréžto, dočasně používám místo malé polní.
Zápory: Snad kromě ceny (opravdu příšerně vysoká), občas ne úplně
100 % zapadajících pojistných kolíčků (na dvou nosičích mi vyšel jeden
z kolíčku trošku stranou oproti tunýlku ale to se dá díky pružnosti látky
zvládnout) a trošku těsného pouzdra na zásobníky (Airsoftový AK zásobník jde do pouzdra docela na těsno) jsem neshledal žádné zápory.
Klady: Dobře rozložená váha nesené výstroje, neposouvající se, snadno dosažitelné, při pohybu nepřekážející nosiče, po několikerém použití uživatel přesně ví, co kde má a nemusí věnovat pozornost hledání.
Celkový dojem: Velmi kvalitně vyrobený a vykoumaný český výrobek.
Text: Globus
Foto: Kosák
30.10.2003
21:12
StrÆnka 11
MNS 2000 AČR
No02.qxd
No02.qxd
30.10.2003
21:14
StrÆnka 12
recenze
H&K G36C (Tokyo Marui)
Každá novinka v podobě nového druhu zbraně na airsoftovém trhu
znamená pro nadšence tohoto koníčku malý svátek. Na konci roku
2002 uvedla firma Tokyo Marui do prodeje pušku H&K G36C - kde C
znamená commando. Jedná se o zkrácenou verzi G36, určenou převážně pro speciální jednotky. Pro své takřka futuristické tvary je často
kritizována příznivci řady M16 jako puška „hvězdné pěchoty“, nebo alienobijka ze slavného filmu Vetřelci. Pojďme se tedy na tuto esteticky
rozhodně zajímavou zbraň podívat blíže.
Jedná se o automatickou zbraň se sklopnou pažbou a hlavní příliš
nepřesahující krátké předpažbí (myšleno ve srovnání s verzemi G36K,
či G36E). Celkem je 71,8 cm dlouhá a 23 cm vysoká (bez zásobníku).
Zasunutý zásobník jí přidá další 4 cm a v nejširším místě naměříme
5,5 cm. Při sklopení sklopné pažby zkrátíme zbraň o plných 21,8 cm,
čímž dostaneme útočnou pušku o délce 50 cm. Takřka celá zbraň
je vyrobená z „ušlechtilého“ ABS plastu. Navzdory tomu působí
velmi kompaktním a neviklavým dojmem. Z kovu jsou vyrobena
stavitelná mířidla, jazýček spouště, ovládací mechanismus
sklopky, tlumič výšlehu ohně, oba přepínače střelby, imitace
válce pro odběr plynů z hlavně, koncovka hlavně, patka
sklopné pažby, kolíček na zajištění předpažbí a RIS kolejnička na spodní straně předpažbí kombinovaná s očky
na uchycení popruhu. Dvě části jsou vyztuženy kovem,
ale povrch je plastový. Jedná se o očko na uchycení
popruhu v zadní části zbraně a uvnitř nosné nosné
lišty s mířidly je pěti šrouby upevněn kovový profil ve tvaru U. Ramenní opěrka na konci
pažby je z gumy. Ke zbrani je dodáván
plastový zásobník, tzv. tlačák na
cca. 50 kulí. Je z poloprůhledného plastu, šedivé
barvy, skrz který je
vidět imitace
ostrých nábojů
5,56x45 NATO. Na
bocích zásobníku jsou
výstupky kterými se dají
spínat k sobě a tak odpadá
nutnost koupě spojky zásobníků.
Celá zbraň je černé barvy, pouze
popisné ikonky u přepínače střelby jsou
červené a bílé. Tělo G36 je hladké, předpažbí
je mírně zdrsněné. Ražba na těle popisuje typ
12
zbraně ( HK G36C), ráži (Kal. 5,56 mmx45), výrobní číslo (85-000029)
a rok a měsíc výroby (02 05). Dokonalost repliky poněkud ruší nápisy
„WARNING REFER TO INSTRUCTION MANUAL“, „ELECTRIC AIR
GUN“ a „TOKYO MARUI CO. LTD“, „MADE IN JAPAN“. Rozlišení
poloh přepínače střelby je provedeno popisnými obrázky znázorňující
přeškrtnutou kulku (bíle) - zajištěno, jedna kulka - střelba jednotlivými
výstřely a řada pěti kulek - střelba dávkou (obojí červeně). Zbraň
váží 2,85 kg.
Popišme si více tvar zbraně. Tlumič výšlehu ohně je válcového tvaru
na konci mírně
zkosený,
zářezy
sloužící
u reálné zbraně
k stabilizaci při střelbě připomínají při pohledu zepředu
písmeno „X“. Předpažbí má lichoběžníkový průřez a nad hlavní jsou po
obou stranách dva obdélníkové větrací otvory. Na spodní
straně je přišroubována lišta použitelná k upevnění laseru nebo svítilny.
Přibližně doprostřed předpažbí dosedá z vrchní strany nosné taktické
hledí. Tvoří ho lišta (na kterou lze umístit optiku, kolimátor, nebo noční
vidění), muška (bohužel plastová - ale zdá se být dostatečně masivní,
aby odolala rozstřelení) a zadní stavitelná mířidla. Přední mířidla tvoří
dutý válec s vlastní muškou. Zadní mířidla jsou vyrobena ze dvou plíšků
spojených do tvaru L s kruhovými otvory různých průměrů.
Překlápěním si střelec reguluje zamíření na 100, nebo 300 m. Výškové
nastavení se provádí imbusovým šroubem. Celý tento mechanismus je
z obou stran chráněn plechy o tloušťce 3 mm. Pod touto lištou je umístěno táhlo závěru sloužící u reálné předlohy k natažení zbraně po zasu-
No02.qxd
30.10.2003
21:16
StrÆnka 13
recenze
nutí zásobníku s náboji. Zde odkrývá okénko s válečkem pro nastavení
intenzity přítlaku HOPu. Tento ovládací prvek je v okénku pro vyhazováni prázdných nábojnic. Na jeho konci, blíže k pažbě, je výstupek
zabraňující vyhození nábojnice do obličeje střelce. Obdobný můžeme
vidět u pušek M4 a novějších typů M16. Tento výstupek má ještě jednu
funkci - zajišťuje pažbu ve složeném stavu (vrchní část pažby se o něj
doslova zacvakne). Pažba je takřka trojúhelníkového tvaru. Kvůli odlehčení jsou v ní dvě dutiny s několika otvory na uchyceni popruhu.
Ovladač sklopky má kruhový průřez. Jeden půlkruh tvoří čep, který
zapadá do očka na patce zbraně a druhý půlkruh tvoří tlačítko.
Stisknutím dojde k zasunutí čepu do pažby a je možné sklopit pažbu
a zajistit ji o již dříve zmíněný výstupek. V rozložené poloze je pažba
ještě fixována druhým čepem, který se zachytí do patky zbraně.
Zbývá nám popsat ještě rukověť, spoušť a šachtu zásobníku. Rukověť
svírá se zbraní 45° (nebo 135°, záleží z které strany se na to člověk
dívá) a má oválný průřez. Není nijak anatomicky tvarována kromě malého zobáčku ve spodní části. Šachta zásobníku je výměnná a lze ji
nahradit typem pro použití zásobníků do zbraní typu M16. Zajištění
zásobníku je provedeno páčkou typickou pro H&K. Spoušť je proti
samovolnému stisknutí chráněna plastovým proužkem vedoucím od
šachty zásobníku do rukověti. Tím bychom měli za sebou popis, jak
zbraň vypadá.
Co je uvnitř G36? V rukověti je motor EG1000, tělo ukrývá mechabox
typu III. (stejný jako u AK47) a pružina je tzv. 90tka. Hlaveň je dlouhá
24 cm a má průměr 6,08 mm. Do předpažbí se vejde baterie typu SD.
Jaká skutečně je? G36 v základní verzi (bez upgradů) má vcelku
standardní dostřel okolo 40 - 45 metrů, vyniká však přesností.
Navzdory nepříliš dlouhé hlavni je přesnost velmi dobrá. Dalo by se říci,
že při střelbě jde kulička za kuličkou do stále stejného místa.
Na 30 - 45 metru je velmi vysoká šance, že zasáhneme stojící postavu. Následující zkušenosti jsou se zbraní na níž byla vyměněna pružina
90 za 100.
Dostřel se příliš nezvýšil (max. 4 - 5 metrů), ale vzrostla razance kuliček. Při střelbě dávkou na vzdálenost 25 metrů je rozptyl kuliček asi 25
cm.
O něco horší je to s výdrží baterie. Baterie Sanyo NiCd 8,4 V 600 mAh
vydrží zhruba na 500 - 550 výstřelů. Pokud je upgradnuto na 100 pružinu, tak se výdrž sníží na 400 - 450 (měřeno za teploty do 10°C, takže v
létě budou hodnoty o něco vyšší). Po instalaci baterie Grauppner NiMH
9,6 V 1000 mAh se počet výstřelů zvýšil. Měření bylo prováděno na dvou
Detail tlačného
zásobníku
1700 mAh.
Co dalšího k ní pořídit? Na snížení hluku se nabízí koupě tlumiče. Na
zbrani byly odzkoušeny 3 druhy tlumičů - SOCOM tlumič od CA, klasický hladký NONAME tlumič a ještě od MARUI, z dírkovaného plechu.
Klasický tlumič je o něco těžší než druhé dva zmiňované. Svoji funkci
tlumení plni všechny tři stejně. Po jeho instalaci dostane G36 mnohem
akčnější vzhled. Firma MARUI k G36 vyrábí velkokapacitní zásobník na
470 kulí - tzv. točák. Je také plastový, poloprůhledný ale nemá uvnitř
imitaci ostrých nábojů. Diky průhlednosti může střelec lehce zjistit
počet zbývajících kulí. Násypka se zavírá zaklapnutím. Díky její velikosti se velmi snadno plní kuličkami (na rozdíl od zásobníku k M4A1) Určitě
se vyplatí pořídit si taktický popruh. Standardní mířidla můžeme nahradit puškohledem nebo kolimátorem. Za zvážení jistě stoji i pořízení taktické svítilny nebo laseru. Všechny tyto doplňky jsou velmi snadno
instalovatelné díky RIS lištám v základní výbavě zbraně.
Autorovi recenze se subjektivně jeví zbraň jako dobře padnoucí do
ruky a je snažší s ní mířit. Také typ mířidel je lepší než u M4A1, kterou
předtím vlastnil. Po sklopení pažby je zbraň velmi vhodná na CQB do
baráků. Velmi si také cení kompaktnosti a toho že se již nemusí bát „viklavosti“ hlavně tak typické pro M16, M4. Dále doporučuje odmontovat
přepínač střelby na jedné straně zbraně, protože si často nechtěně
přehodil z pozice AUTO na jednotlivě díky rukavici na ruce.
Shrnutí. Firma TOKYO MARUI nadělila všem hráčům airsoftu zbraň,
která bude mít svoje příznivce i odpůrce co se týče jejího vzhledu. Co
je však bez diskuze, je fakt, že se jedná o výrobek kvalitní, s velmi
dobrými střeleckými vlastnostmi vhodný jak do lesa, tak na CQB.
Celkový dojem kazí pouze jen její náročnost na baterie, která se však
dá vyřešit bezproblémovou instalací baterie Graupner 1000 mAh
9,6 V, která se do předpažbí vejde bez úprav. Spolu s Coltem M4A1 je
H&K G36C výbornou koupí v poměru cena/výkon.
Technické údaje:
bateriích stejného typu, obě nabíjeny po dobu 8 hodin. Baterie č.1 stříleno v průběhu 6 dní, mezitím zůstala ve zbrani - 1100 kuliček. Baterie
č.2 stříleno za teploty do 10°C 1200 kuliček. Stříleno jak jednotlivými
výstřely (20 %), tak krátkými dávkami (3 - 6 ran - 75%) i jednou dlouhou
dávkou o délce cca 70 kuliček. Po upgradu se zbraň jeví jako podstatně
hlučnější, typická svým až štěkavým zvukem střelby.
Po poměrně rozsáhlých úpravách v předpažbí zbraně se dá použít
baterie skládaná z článků Sanyo, a to buď 8,4 V 1700 mAh nebo 9,6 V
délka
hmotnost
délka hlavně
kapacita zásobníku
náboje
úsťová rychlost střely
kadence
Airsoftová H&K G36C
718 mm / 500 mm
2.850 g
247 mm
50 nábojů
6mm kuličky
90m / sec.
750 až 850 ran / min.
Skutečná H&K G36C
718 / 500mm
2.850 g
228 mm
30 nábojů
5.56mm x 45 (cal. 223)
920 m / sec.
750 ran / min.
Text: Cow
Foto: Kosák
13
No02.qxd
30.10.2003
21:16
StrÆnka 14
recenze
Vz. 61 Škorpion (Tokyo Marui)
Vynechám historickou stránku ostrého kvéru, protože je asi notoricky
známá. Spíš se pozastavím u toho, jak jsem se k téhle zbrani dostal.
Může za to Usáma Bin Ládin. Vážně. Když se mi rozbila moje manuální
pistole Glock 17, kterou jsem ke svému Remingtonu používal jako záložní, cítil jsem potřebu vlastnit něco, co se natahuje rychleji než pistole, a
není to zase tak velké. Prostě nějaké záložní kropidlo, když utíkám ze
sniperského postu do vlastních pozic, tak abych mohl sám sobě
poskytnou jakousi „krycí palbu“.
Optimální by pro mě byla MP5K - A4 nebo ještě lépe MP5K - A4 PDW.
Bohužel to bylo v době, kdy AEG byla pro mě hudbou budoucnosti,
takže jsem musel sáhnout po manuálu. V zásadě jsem měl na výběr mezi
UZI, Walter MPL a právě Škorpionem. UZI byla příliš velká a Škorpion
mě nějak nebral, takže jsem inklinoval k Walteru. Ale po Usámově útocích se to v Praze začalo hemžit policajty a vojáky vyzbrojenými mimo
jiné i Škorpióny. Takže bylo vybráno.
Zbraň stojí něco málo přes dva tisíce, asi podle toho, kde ji koupíte.
Takže je to cca o 500,- dražší než HOP-UP pistole Marui nebo se to dá
vyjádřit jako cena dvou HOP - UP pistolí UHC. Zbraň dostanete v krabici spolu s návodem a čističem hlavně. Plasty jsou z pozdější generace
plastů Marui, takže vypadají opravdu věrohodně. Teda po delším používání se trošku poškrábou, ale u které zbraně ne. Kovová je jen opěrka
a poutka na popruh, zbytek zbraně je plastový. Dřevěná pažba vypadá
taky věrohodně. Ale liší se to kus od kusu. Viděl jsem i Škorpíky, co měly
pažbu s velmi světlou barvou, blížící se žluté. Na levém boku zbraně je
vyraženo výrobní číslo a na zásobníku znak ČZ. „Tokyo Marui“ nebo
„made in Japan“ na zbrani nikde nenajdete!
Natahování je jako u ostré zbraně dvěma výstupky na bocích zbraně za
hlavní. U AS verze je ale jeden výstupek prodloužen na cca 2 cm, takže
je natahování velmi pohodlné, asi jako u MP5. Je to zbraň optimální jak
pro praváky, tak pro leváky, protože se prodloužený natahovací výstupek
dá přemontovat na pravou stranu. Pokud používáte tuto zbraň jako záložní, tak vám výstupek bude vadit v pouzdře. Proto je výhodné ho zkrátit
zhruba na polovinu a pro pohodlnější natahování po vyjmutí z pouzdra
vždy trochu povyšroubovat. Ne zase moc, aby se šroub, na kterém je
uchycen, neohnul.
Zásobník pojme 26 kulí a je dvoukomorový. Oproti MP5 se ale nezasekává a je opravdu spolehlivý. Zkrácená a extra prodloužená verze se
na rozdíl od ostré verze nevyrábí. Škoda.
Další pěknou věcí je opěrka. Dodává zbrani na „drsnotě“ a je také celá
kovová. Nevýhodou je, že se nedá zacvaknout v zadní pozici. Pokud
máte Škorpióna jako záložní, asi stejně budete střílet se složenou opěrkou.
Nepříjemnou věcí jsou pro mě mířidla. Asi je to jenom subjektivní, ale
dá se s nimi mířit špatně (není vina Marui, ale ČZ). Každopádně po nějakých úpravách (obarvení mušky, prohloubení zářezu v zadním mířidle) se
14
tento defekt redukuje.
Přepínač režimu střelby funguje zároveň jako pojistka. K samotné střelbě: Bomba! Škorpion vykazuje razanci srovnatelnou s MP5, dokonce
i stejný dostřel a přesnost. Což je na zbraň téhle velikosti vážně démonické. HOP - UP je dimenzován na 0,25 g munici ale kupodivu stejně
dobře funguje i s 0,20 g. A zvedání kuliček na konci dráhy letu je minimální.
Finální charakteristika: nadprůměrná záložní zbraň, ideální zbraň pro
začátečníky, dobré manuální kropidlo. Bytelná a spolehlivá. Ještě se mi
nestalo, že by se jakkoliv zasekla, nebo porouchala. Mnohokrát mi při
běhu vypadla, několikrát dokonce přistála na kameni, ale nemělo to na
její funkci sebemenší vliv.
výrobce: Tokyo Marui
cena v Kč: 2.222,HOP - UP 0,25g
kapacita zásobníku: 26 BB
provedení: manuál
délka: 285 mm/546 mm
+
cena, odolnost, rychlost střelby, dostřel, přesnost, konverze na zbraň
pro leváka, kovová opěrka
mířidla, opěrka nezajistitelná v zadní pozici, velikost na záložní zbraň,
cena zásobníku (cca. 459,-)
Zdroj: http://www.cts.wz.cz/
Foto: Kosák
No02.qxd
30.10.2003
21:18
StrÆnka 15
zbraně
RUČNÍ PALNÉ ZBRANĚ US ARMY
II.část
Samopal MP5
Tuto světoznámou špičkovou zbraň používají především jednotky speciálního určení. Samopal ráže 9 mm vyvinula a vyrábí firma
Heckler & Koch. Speciální jednotky US Army mají k dispozici několik
verzí samopalu MP5, mezi nimiž je i provedení MP5 SD s účinným integrovaným tlumičem výstřelu. Hmotnost základní verze MP5A5 je bez
nábojů 2,25 kg, zásobník pojme 30 nábojů a je také k dispozici provedení zásobníku na 15 nábojů.
Airsoftové provedení: natahovací - typ MP5SD3 (Hop - Up),
natahovací - typ MP5A3 (Hop - Up), elektrická - typ MP5A2, MP5A3,
MP5A4, MP5A5, MP5SD2, MP5SD3, MP5SD5, MP5SD6, MP5KA4
PDW, MP5KA4, MP5 R.A.S. (Rail Adapter System),
1040 mm, hmotnost bez nábojů 6,9 kg.
Airsoftové provedení: elektrická
Kulomet M240B
Univerzální zbraň ráže 7,62 mm nahrazující u pěchotních a obrněných
jednotek starší kulomet M60 stejné ráže. Kulomet obsluhují obvykle dva
vojáci, má celkovou délku 1250 mm, hmotnost bez nábojů 11,7 kg.
Provedení M240G používají jednotky americké námořní pěchoty. Oproti
armádní verzi nemá přenášecí rukojeť.
Airsoftové provedení: není
Brokovnice M4
Brokovnice M4 SUPER 90 italské firmy Benelli nahradila celou řadu
brokovnic užívaných jednotlivými ozbrojenými složkami Spojených států
v rámci programu JSCS (Joint Service Combat Shotgun). Má ráži 12,
hmotnost dosahuje 3,83 kg, pevná i výsuvná pažba. Trubicový zásobník
pod hlavní pojme až šest nábojů.
Airsoftové provedení: natahovací - typ M3 SUPER 90 (Hop - Up)
Kulomet M249
Lehká, kompaktní zbraň přenášená a obsluhovaná jedním vojákem,
vyráběná belgickou firmou FN pod označením MINIMI. Standartní družstvo US Army disponuje dvěma kusy M 249, které na úrovni této jednotky nahrazují kulomet M60 ráže 7,62 mm. Kulomet M249 střílí stejnou
municí jako pušky M16/M4, tzn. 5,56 mm, a vedle pásu může využívat
i běžné třicetiranné zásobníky zmíněných pušek. Délka této zbraně je
Kulomet M60
Po dlouhá léta univerzální kulomet amerických ozbrojených sil ráže
7,62 mm. V současné době je již tato zbraň nahrazena kulomety M249
nebo M240. Přesto ve výzbroji některých elitních jednotek zůstává a to
poslední sériová verze M60 E3, která se na první pohled vyznačuje druhou pistolovou rukojetí na předpažbí. Celková délka zbraně 1105 mm,
hmotnost bez nábojů 11,1 kg.
Airsoftové provedení: elektrická - typ M60 E3
Kulomet M2
US Army používá tento těžký kulomet ráže 12,7 mm ve verzi lafetované na nejrůznějších vozidlech pro ničení pozemních cílů a jako protiletadlovou zbraň krátkého dosahu. Celková délka kulometu je 1655 mm,
hmotnost 38,2 kg. Zbraň má rychle výměnnou hlaveň a lze ji vybavit různými typy zaměřovačů pro denní nebo noční podmínky.
Airsoftové provedení: není
Text: MTJ
Foto: Kosák, Riggs
15
No02.qxd
30.10.2003
21:24
StrÆnka 16
novinky
S&W PC 356
V březnu byla na náš trh uvedena tato poslední novinka v sortimentu
krátkých manuálních zbraní se systémem HOP - UP od firmy Tokyo
Marui. Váha 412 g, délka 215 mm, 30 ranný zásobník.
H&K MP5 A5 (high grade)
Další březnovou novinkou od Marui je vylepšená verze H&K M5A5.
Oproti standardní verzi je obohacena o kovová mířidla. Navíc je zbraň
připravena (závit na hlavni) na montáž tlumiče. Co se týká vnitřností je
zbraň naprosto identická s celou řadou MP5. Cena se také od jiných
MP5 příliš neliší (závisí na prodejci).
KSC M8000 Cougar G
Další plynovou pistolí, která se objevila na našem trhu, je černá verze
Beretty M8000. Stejně jako u ostatních zbraní KSC má štelovatelný
hop - up a blowback. Váha: 865 g, délka: 180 mm, kapacita zásobníku: 26 bb, síla 240.0 fps.
Baterie Graupner
Pro majitele AEG zbraní, kteří používají pro své miláčky baterie MINI,
SD nebo AK, přinášíme nové typy akumulátorových packů, které jim
16
pomohou zvýšit počet vystřílených kulí na baterku. Pomocí článků
G r a u p n e r 1, 2 V / 10 0 0 m A h l z e p o s t a v i t p a c k y M I N I
8,4 V / 1000 mAh, MINI 9,4 V / 1000 mAh, AK 8,4 V / 1000 mAh
a AK 9,4 V / 1000 mAh. Při testování se nám podařilo vystřílet v pušce,
která byla vybavena 1000 motorkem a pružinou M100, 1.200 bb na
jednu baterii 9,6 V / 1000 mAh.
Kolimátor Guarder NB - 04
Nový otevřený kolimátor s regulovatelným nasvícím záměrného bodu
(12 stupňů intenzity). Váha 74 g, délka 122,5 mm, velikost záměrného
bodu 10 (M.O.A.), baterie 3V CR2032.
Excel EKO 0,20; EKO 0,23; EKO 0,25; 0,12g; 0,20g; 043 g
Po úspěšně provedené typové kontrole do našich airsoftových vod
plnou parou vplouvají kuličky značky Excel. Jedná se především o kvalitní ekologické střelivo ve standardních gramážích 0,20 g a 0,25 g. Co
se týká ekologického střeliva, přibývá další typ, a tím je střelivo s gramáží
0,23 g. Pro manuálisty jsou navíc připraveny kuličky 0,12 g. S výhodným poměrem cena / počet se představí gramáž 0,20 g. A nakonec
pro odstřelovače s našláplýmy kvéry jsou určeny kuličky 0,43 g.
Text: Riggs, Foto: Riggs, Kosák
No02.qxd
30.10.2003
21:26
StrÆnka 17
encyklopedie
ENCYKLOPEDIE - G
Gore - Tex
Gore - Tex, mikroporézní membrána, jejíž póry jsou 20.000x menší
než kapka vody, ale 700 x větší než molekula vody. To znamená, že ani
nejmenší kapka vody nemůže proniknout dovnitř, ale například pára
z odpařovaného potu bez problému uniká ven.
Součástí výstroje moderní armády jsou bundy, kalhoty, boty a nejrůznější doplňky z Gore - Texu (nebo jemu podobnému materiálu). Také
v civilním sektoru již není problém pořídit si oblečení ze stejného materiálu.
Graphic Training Aid (50 Study Cards-Armored Vehicle
Recognition)
Kapesní balíček padesáti ilustrovaných karet, které neslouží k hraní
hazardu J, ale jako vtipná učební pomůcka pro rozeznávání nejrůznější
bojové techniky, v tomto případě obrněné.
Foto: přední strana-detailní obrázky techniky, včetně porovnání velikosti s dospělým člověkem.
Zadní strana-velký obrázek techniky a důležitá fakta jako např. název
typu, země původu, kdo ji používá, výzbroj a další technické údaje.
Foto: ECWCS (Extended Cold Weather Systém) bunda americké
armády, jejíž jednu z vrstev tvoří Gore - Tex.
Foto: Gore - Texová bunda německého Bundeswehru.
Text: MTJ
Foto: Kosák, Riggs
17
No02.qxd
30.10.2003
21:28
StrÆnka 18
akce
KAMPAŇ IRON FIST
Operace TORA BORA
Situace:
11.12.2002
TV zprávy:
„Po několika dnech sledování včera v pozdních nočních hodinách provedla německá policejní zásahová skupina GSG 9 spolupracující s Policií ČR akci, která zřejmě nemá v našich končinách obdobi. Speciální komando zastřelilo pět a zadrželo tři lidi.
Celá akce, která připomínala scénu z akčního filmuse odehrála na vrcholu Vítkov. Policie místo ihned neprodyšně uzavřela
a odmítá poskytnout jakékoli informace. podle našich zdrojů byl při akci zastřelen jeden policista a jednomu podezřelému se
podařilo uprchnout .....“
01.03.2003
Řídící centrum NORAD, Mohavská poušť
Ve střední Evropě je pomocí satelitu lokalizována přítomnost jaderného materiálu. CIA začíná celou záležitost vyšetřovat.
03.03.2003
Praha, ČR
Je identifikován objekt, ve kterém se podle CIA ukrývá jaderný materiál, případně idalší biologické zbraně. Jako je hlavní pode
zřelý je označen p.Havránek, který je Policií stíhán pro podezření z účasti při přestřelce na Vítkově v prosinci loňského roku.
Podle CIA jsou jaderné zbraně zjištěné na základně v ČR identické s kontrabandem, který se jednotkám rychlé reakce NATO
nepodařilo zajistit během operace TEXAS.
06.03.2003
Praha, ČR
Síly rychlé reakce jsou v plné pohotovosti. Veklení NATO rozhodlo o nasazení těchto jednotek: 1. Fallschirmjäger Regiment,
4th PSYOPS Group, 666. Panzergrenadier Regiment, 75th Ranger Regiment C Company, Delta Forces, NAVY SEALS 6, U.S.
Navy SEALs - CZ, SAYERET
08.12.2002
Praha, ČR. Je vydán rozkaz k útoku na podezřelý objekt.
MANÉVRY OČIMA ORGANIZÁTORA
8.3.03 se uskutečnila další část kampaně Iron Fist. Po neúspěšném
pokusu překazit nákup raket vybavených hlavicemi s bakteriologickou
a možná i radioaktivní náplní se podařilo zjistit, že strůjce celé transakce Jacques Phillipe se dostal s nákladem až na území ČR, kde jej ukrývá za pomoci místního překupníka Havránka. Havránek si pronajal pozemek s komplexem bunkrů bývalé raketové obrany Prahy poblíž Čakovic.
Tento zpustošený a plevelem zarostlý hrb na
severním konci města nebyl na první pohled ničím
nápadný a přesto nyní ukrýval bedny s velmi
nebezpečným obsahem. Kolem celého areálu
vyrostl plot s ostnatým drátem, po 24 hodin
denně zde korzovala ochranka, složená většinou
z lidí nevalné pověsti, nebo naopak policii velmi
dobře známých. Poté co se ukázalo že ochranka
disponuje slušným arzenálem zbraní, česká rozvědka po několika týdnech sledování oblasti rozhodla o rychlém, tvrdém zásahu proti osazenstvu.
Díky různým donašečům se vědělo, že komplex
ukrývá nejen rakety, ale i dokumenty, které by
mohly pomoci odhalit a osvětlit síť mezinárodních
zločinců, odpovědných za teroristické útoky,
například na Francouzskou jadernou elektrárnu.
Na pomoc si přizvala kolegy jak z Německa, tak z
USA i Anglie.
Cílem akce bylo :
1. Eliminovat ostrahu objektu
2. Získat čipovou kartu, nutnou k otevření dveří do jednoho z bunkrů,
kde se nacházela místnost s trezorem ukrývajícím dokumenty a rakety
3. Najít klíče k trezoru
4. Najít návod na zneškodnění systému bomby, hlídající trezor
18
Tahle akce se díky chřipkové epidemii mezi airsofťáky několikrát
posouvala, a tak, když konečně nastal den D, byl jsem poněkud nervózní kolik lidí se vlastně sejde a jak to celé dopadne. Jakožto hlavní
pachatel celé této akce jsem ještě ve čtvrtek večer letoval dráty a kontakty do trezoru a v pátek znovu objížděl policii v Čakovicích a vysvětloval, že se nemusí děsit, až jim někdo bude volat, že v Miškovicích asi
vypukla válka. Moje nervozita vrcholila v sobotu
ráno při čekání na ostatní teroristy. Těch dvacet
minut, než dorazilo první auto bylo fakt neúnosných. Když se u benzinky začalo sjíždět jedno
auto za druhým, začal jsem se uklidňovat.
Po přesunu do areálu jsme si udělali krátký briefink, vysvětlili si o co vlastně jde a začali se rozmisťovat. Jako hlavní stan odporu byl vybrán největší bunkr se třemi parkovišti(na jedné straně
dvě, na druhé jedno, uprostřed), uvnitř propojenými labyrintem chodbiček mezi nimi. Chodbičky
končily malými místnostmi a do jedné z nich jsme
chtěli umístit bombu. Já za pomoci dvou odvážlivců instaloval bombu do trezoru. Při manipulaci
v tmavé, nízké místnosti se ukázalo, že spínače
hlídající manipulaci s trezorem jsou opravdu citlivé a funkční. Dýmovničku určenou jako nástrahu
se mi podařilo odpálit si přímo pod rukama.
Vypadli jsme jak cukráři z té malé místnosti v
oblaku zeleného kouře a já si při pohledu na své
ruce a obličej obarvené na zeleno začal říkat, že nejspíš vyfasuju další
přezdívku a to zřejmě Rákosníčka. Druhý pokus dopadl o poznání lépe,
bomba bezpečně seděla na svém místě. Na rám dveří jsme upevnili karton, imitující dveře, vchod do předkomory zabezpečil kolega McVeigh
No02.qxd
30.10.2003
21:31
StrÆnka 19
akce
pohybovým čidlem a claymorou a konečně jsme se dostali ven na čerstvý vzduch. Návrší nad komplexem už bylo obsazeno a z každé skuliny
vykukovala hlaveň.
V okolí bunkrů jsme ještě umístili obálky s kartou, návodem a klíčem a vyčkávali na útok dobyvatel. Po nějaké době se objevili
první útočníci a začaly první přestřelky, většinou spíš takové stylem "dolítne to tam, nebo ne ?".
Postupně střelba nabývala na
intenzitě a parta kolem mne se
přesunula do jednoho z bočních
bunkrů.
Z bunkru nebylo ven moc vidět,
takže jsme byli odkázáni na sluchové vjemy. Střelba se začala
přibližovat a něco málo kuliček
dopadlo do naší těsné blízkosti.
Rozhodli jsme se proto stáhnout
se hlouběji do bunkru, kde bylo
šero a byla velká šance, že uvidíme protivníka proti světlu dříve,
než on nás. Po dalších dvaceti
minutách se vyvalil zevnitř bunkru
oblak dýmu. Doufali jsme, že to
bylo od našich a že se snaží znepříjemnit dobyvatelům cestu k
nám. Z venku přiletěla ke vratům
další dýmovnice a uvnitř začínalo
být docela nedýchatelno. Když
přilétla třetí, neviděl jsem už ani
na mířidla své SD 6. Moje utrpení
ukončila dávka, která mi přejela
po nohách. Přišla zevnitř, kde
ještě útočníci nemohli být, na moje volání "mám, mám, kdo to sakra
byl…?!" se mi nedostalo odpovědi, takže mám doteď pocit, že mne
omylem sejmul vlastní člověk. Ale co, to se stává. Na čerstvém vzduchu
venku jsem zjistil, že dobyvatelé mají s průnikem dost práce, což mne
potěšilo a jen jsem držel zbytku teroristů uvnitř palce, ať se drží co nej-
08.03.2003
déle. Celá akce se protáhla na dobré tři hodiny, teprve pak dorazili na
mrtvoliště poslední z našich statečných. Útočníkům zabralo ještě nějakou chvilku nalezení všech tří indicií k zneškodnění bomby. Poté se
vydali do útrob bunkru.
Hlasitá detonace nám potvrdila
účinnost a funkčnost Mc
Veighovy nástrahy u dveří. "Zase
o jednoho míň" pomysleli jsme si
a s napětím čekali, jak dopadne
likvidace bomby v trezoru. Slzící
postavy, vycházející ze vrat byly
dostatečnou
odpovědí.
Nepovedlo se, pyrotechnik, který
šel pro bombu si asi pořádně
nepřečetl instrukce, kde bylo
napsáno : vsunout klíč, otočit,
otevřít víko, přestřihnout drát,
odstranit druhé víko, vzít obsah
krabice…
Vešel do místnosti, uviděl krabici, popadl ji a nesl ven. Spínače
na dně krabice ten den zafungovaly podruhé. Slzná rozbuška
vypustila svůj obsah a pyrotechnikovi doslova zbyly jen oči pro
pláč. Teroristé slavili další
úspěch. Potěšilo mne, že relativně všichni se shodli na tom, že to
byla docela povedená akce. Po
oficiálním ukončení jsme jako již
tradičně rozpoutali několik dalších
bitev a kolem třetí to začali rozpouštět. A naše teroristické hlavy
už vymýšlí další plány na ovládnutí
světa.
V rolích teroristů vystupovali 25th ID VIetnam, Mosquitos, SEAL Team
2, T.R.T., Stříbrní Vlci, Tango Force Piranha, Vietcong a další.
Text: Pilot, Foto: Riggs
TV zprávy:
„Dnes odpoledne se vPraze odehrálo drama, které bemá v našich končinách obdobi. Naše policejní síly ve spoleprácí se sila
mi rychlé reakce NATO podnikly zátah na skupinu teroristů, která byla propojena na mezinárodní síť. Při přestřelce mezi bez
pečnostními silami a teroristy bylo zastřeleno nejméně 20 lidí. Oficiální místa zarytě mlčí, ale nám se podařilo zjistit, že zahy
nulo i několik vojáků a policejn pyrotechnik. Stane se Česká republika terčem dalších útoků? Sledujte naše mimořádné zpra
vodajství ....“
19
No02.qxd
30.10.2003
21:32
StrÆnka 20
akce
OPERACE SPRING STRIKE
Termín: 20. - 23. 3. 2003
Prostor: nejmenovaná země, reálně VVP Babiny, Litoměřicko.
Úkol pro jednotky Aliance (NATO):
1) osvobodit rukojmí.
2) navrátit přepadenou britskou základnu Jejímu veličenstvu.
3) zpravodajskou činností získat informace o nepříteli.
4) zlikvidovat zbytky nepřátelských jednotek v oblasti.
Úkol pro jednotky OPFORCES (žoldáky):
Ztížit či zabránit jednotkám aliance ve splnění úkolů 1 - 4 :-).
Jednotky NATO:
22 SAS Reg. / A Comp.
(Praha), 22 SAS Reg. / B
Comp. (Teplice), SAS
Combat Forces (Říčany),
166. skupina (Praha),
3 57 b r i g a d e P a t r i o t
(Chrudim), 3rd Bn. 1st Reg.
Marine (Ostrava), 2. výsadková legie (Říčany), AS
team Rokycany (Rokycany), ARES (Praha),
L 15 9 C r e w ( Č á s l a v ) ,
Sharpshooters (Roudnice
n/Labem), 10. prapor
Berserk (Most), 1st Cavalry
(Praha).
Jednotky OPFORCES:
Viper Nymburk (Nymburk), Headhunters (Praha), S.A.S.T. (Satalice),
A.S.T.L. (Litoměřice), 1st Ranger Bn (Jablonec n/Nisou), 61 infantry
troop (Frýdek Místek), Skupina zvl. nas. (Kralupy), 7. legie (Soběslav).
Celkový počet účastníků tedy činil 79 + 1 mopic, prostě 80 lidí. Pouze
tři jednotky na poslední chvíli odřekly účast, a jak vidno, byla to zejména jejich škoda.
Průběh:
030320
1700 - 1730 SAS jako první na místě srazu, dohoda se zástupci AČR
o využití VVP.
1730 - 2230 průběžný příjezd dalších (zejména žoldnéřských) jednotek
2000 - 2130 proveden průzkum obsazené základny na úrovni hlídky
(3x3 - 5). Nepřítel byl viděn, slyšen i cítěn, akce bez přímého kontaktu
a střelby. Zajištěny informace o základně pro zítřejší útok.
030321
0400 krutá zima (min. - 10°C + vítr) vyhlašuje se budíček (nej) méně připraveným.
0700 - 0930 průběžný příjezd dalších (zejména aliančních) jednotek
1000 - 1200 boj o britskou základnu a 4 zajaté britské vojáky (zajatci 22. SAS). Základna dobita 10 s po limitu, 2 zajatci osvobozeni; spoutáni pouty, 2 zabiti granátem posledního z žoldáckých hlídačů. (Škoda, že
to nebyla pouta co měla ta druhá dvojice, z těch se díky paklíči co mám
v pásku od hodinek, umím dostat, mohlo to být zajímavější). Na základně nalezeny ruské dokumenty, i obránci dle výpovědi zajatců mluvili
rusky?
1200 - 1230 Během nástupu aliančních sil a vztyčování vlajky je základna náhle znovu napadena (a dobita, bravo žoldáci :-))
20
1230 - 1400 Pauza na oběd a hlavně na přesun a rozmístění žoldáků na
další scénář.
1400 - 1600 Aliance provádí průzkum celé oblasti na úrovni družstva
(4x10) s úkolem nalézt a pro zpravodajce zmapovat ruskou základnu.
Dále zjistit, zda počet ruských vojáků potvrzuje či vyvrací teorii zapojení
Ruska do přepadu Britů. Akce končí naprostým úspěchem sil NATO
(díky vysílačkám a rychlým přesunům, ale též díky tomu, že tohle území
40 žoldáků nemohlo pořádně uhlídat). Za ruskou základnu použita
základna AČR, pro její (upozorněné) osazenstvo to jistě nebyla nuda.
První jednotky odjíždějí domů.
1630 - 1700 NATO naráží na zakopané žoldáky, proveden úspěšný útok
do stráně protkané sítí zákopů, a to i přes silné ztráty díky husté palbě
a žoldácké taktice „hoďte
na ně dolů všechno co tu
nahoře máme, třeba i ty
miny co se tu válej“ To fakt
nebylo fér! :-)
1715 - 1730 Alianční obojživelný transportér PTS
uvízl na 15 min v bažině
uprostřed
žoldáckého
území. Ti eliminují posádku PTS cca 1 min před
limitem. Následuje focení.
(Využita rezavějící vojenská technika, stojící bez
užitku před areálem
základny AČR).
1800 - 2100 z nejrůznějších důvodů odjíždí řada
jednotek, zejména pro celkové vyčerpání a obavy z nadcházející noci.
(Rada SAS: do Herefordu se hoši nehlašte, brzo by jste šlapali na
4. nástupiště:-)) Zůstává asi 40 lidí. Taky večeře a tak podobně.
2100 - 0000 Noční boj, účast cca 25 lidí, NATO si hlídá svojí základnu
a snaží se zaminovat základnu žoldáků, kteří činí totéž. Na položené
miny 5:3 pro žoldáky.
030322
0920 - 1000 v oblasti byl sestřelen vrtulník NATO, přežila tříčlenná
posádka. Byl vyslán Rescue team, který zachraňuje zraněnou a částečně nepohyblivou posádku vrtulníku žoldákům před nosem, ti potom pro
změnu vyčistí celou alianční základnu.
1020 - 1200 zbytky žoldáků se zakopávají na nejprudším kopci v okolí
(jiné jméno než Hamburger Hill nepřichází v úvahu), NATO šplhá po čtyřech a kopec dobíjí !!! (potom NATO kempuje nahoře, aby si to žoldáci
taky zkusili - i jim se daří dobít vrchol).
1200 - 1300 konec akce, odjezd všech zbylých jednotek.
Závěr:
Akce se podle pořadatelů obzvláště vydařila, i většina teamů jí hodnotila
kladně. Podařilo se ji uskutečnit jako manuál only (všem co se dokázali
svých AEG vzdát - díky, nebylo vás málo), vyskytly se sice oboustranné
stížnosti na problémy s přiznáváním (zrovna tady mají AEG asi výhodu,
dávka se ukecává hůř, taky protože víc bolí), ale nic co by přesáhlo obvyklou mez.. Střílení skrz husté křoví dělalo svoje… Všechny jednotky
zasluhují pochvalu za ukázněnost a dodržování pokynů pořadatelů.
Skore NATO x žoldáci je v podstatě vyrovnané, ale o to snad ani nešlo.
Šlo o to si dobře zahrát a to se podle nás podařilo.
Text: Dráp, 22 SAS / A, B Comp.,
Foto: Krata
No02.qxd
30.10.2003
21:33
StrÆnka 21
komiks
SEZNAM AS JEDNOTEK
1. Slezská Úderná
1. Taktická rota - Olomouc
1.AVN brigade
1.Průzkumná takt. jednotka
10. divize BERSERKER
173rd Abn. Bde. U.S.Army
1st Ranger bn Army club
1st Recon BN USMC
2. Průzkumná jednotka
2.prapor RANGERS
22nd SAS Reg./ A Comp
22nd SAS Reg./ B Comp
25th Tropic Lightning Club
2nd Ranger bn
4.Brigáda Rychlého Nasazení
4th Infantry Division
4th PSYOPS Group
43.mechanizovaný prapor
5.DOČR
6. Spec. Brig. "gen. Moravce"
75th Ranger Reg. 2nd Bn.
Alpha Team, 5th SFG
B Comp. 1st Bn. 12th SFGA
Black Hunters
CAMU - formation of KSK
C Comp. 1/75 Ranger Reg.
CLAT Vipers
Delta force
Opava
Olomouc, Šternberk
Praha
Jaroměř
Most
Praha
Jablonec n N.
Praha, Kolín, HK
Roudnice n/L
Praha
Praha
Teplice
Praha
Trutnov
Praha
Olomouc
Praha
Karviná
Praha 4
České Budějovice
Praha City
Roudnice n/L
Černilov
Praha
Česká Lípa
Frýdek-Místek
607 57 51 64
605 74 66 95
602 64 24 61
607 13 84 31
603 14 02 38
606 80 41 68
603 57 59 47
777 23 65 13
602 86 02 36
721 48 47 34
606 34 02 79
606 91 47 73
777 94 29 74
439 73 36 95
723 53 02 42
605 42 99 95
608 23 71 11
728 76 99 79
732 72 78 22
724 22 27 24
604 64 89 74
608 05 41 09
724 08 45 24
605 86 64 79
721 90 75 37
737 44 20 32
737 83 28 99
605 55 45 43
Detachment disposal terorist
Divoke husy
DRAGON FORCE
Eagle Team
FOX PATROL
GIGN
GSG 9
Klub Vojenské Historie C.M.U.
Legie slezsko
Navy Seals Velké Hamry
Navy Seals CZ
OMON Poděbrady
PREDATOR
Red Berets
S.K.O.R.P.I.O TEAM
S.O.T. -ALPHA
S.T.A.R.S.
SAYERET - Israeli Special Forces
S.E.A.L. team 3
SEAL TEAM 6
Shadow commando
Spec Ops
SPECNAZ
Specnaz sabotage team
Specnaz SSSR
T.E.T.(Taktický eliminační tým)
WARRIORS
Kralupy
České Budějovice
Rudolfov
Brno
Praha
Praha
Ostrava
Velké Hamry, okr. Jabl. n. N.
Praha
Poděbrady, Nymburk
BUDWEIS
Brno
Mariánské Lázně
Brno
Aš
Praha
Praha
Praha 4
Slaný
Varnsdorf
Praha 4
Velvary
Ml.Boleslav 29301
Havířov
Chomutov, Jirkov
607 57 96 69
603 92 82 25
606 63 67 60
728 91 45 72
732 43 47 58
728 91 45 72
608 47 40 01
723 87 88 04
604 16 30 59
776 59 09 17
604 11 20 99
603 21 86 44
776 20 34 40
728 05 41 96
606 28 70 66
603 30 06 95
607 66 26 02
605 54 32 75
728 10 69 83
737 53 34 71
605 52 34 35
606 13 84 77
602 86 14 45
607 82 74 70
605 90 20 71
605 48 10 24
607 73 64 76
Pokud máte zájem o zveřejnění názvu a kontaktu na Vaší AS jednotku, kontaktujte naší redakci na tel.: 606 80 41 68
Zdroj: Internet
Redakce: MTJ, Riggs, Witus, foto: Kosák, grafická úprava a DTP: Witus.
Email: [email protected], [email protected], [email protected]
Kontaktní místo: I. Airsoftová prodejna, Melounová 2, Praha 2, 120 00, tel.: 224 94 13 52
Časopis vydává společnost Anareus CZ, s.r.o., Feřtekova 541, Praha 8, 181 00, IČ: 25779613, Krajský obchodní soud v Praze oddíl C, vložka 69519, datum zápisu 13. 7. 1999.
21
No02.qxd
30.10.2003
21:44
StrÆnka 22
P L Y N O V É
Z B R A N Ě
Beretta M92F - bez blow backu
váha: 950g
délka: 210mm
kapacita zásobníku: 26bb
cena: 2.200Kč
Beretta M92F - Elite
váha: 810g
délka: 212mm
kapacita zásobníku: 26bb
cena: 4.200Kč
Glock 17
váha: 650g
délka: 202mm
kapacita zásobníku: 23bb
cena: 3.200Kč
Beretta M92F
váha: 950g
délka: 210mm
kapacita zásobníku: 26bb
cena: 4.000Kč
K S C
Beretta M92F - heavy weight
váha: 950g
délka: 216mm
kapacita zásobníku: 26bb
cena: 4.500Kč
M8000 Cougar G
váha: 865g
délka: 180mm
kapacita zásobníku: 26bb
cena: 5.000Kč
Glock 18c
váha: 655g
délka: 202mm
kapacita zásobníku: 23bb
střelba dávkou
cena: 4.400Kč
Glock 19
váha: 740g
délka: 186mm
kapacita zásobníku: 20bb
cena: 4.000Kč
Glock 26/26c
váha: 555g
délka: 167mm
kapacita zásobníku: 15/20bb
u typu 26c střelba dávkou
cena: 4.000Kč
cena: 5.000Kč
ČZ 75
váha: 755g
délka: 206mm
kapacita zásobníku: 26bb
cena: 3.500Kč
Glock 34
váha: 670g
délka: 223mm
kapacita zásobníku: 23bb
cena: 4.400Kč
Ingram M11A1
váha: 1.360g
délka: 253mm
kapacita zásobníku: 47bb
střelba dávkou
cena: 4.200Kč
Sig Pro SP2340
váha: 660g
délka: 188mm
kapacita zásobníku: 26bb
cena: 3.200Kč
No02.qxd
30.10.2003
21:53
StrÆnka 23
křest časopisu
Dne 12. 3. 2003 se v I. airsoftové prodejně Anareus v Melounové ulici konal křest airsoftového časopisu s prozaickým jménem Airsoft. A my Vám
z této společenské události přinášíme obrazovou reportáž.
Bohemkou křtil Witus....
... a jako správný otec
novorozeně olízal.
Ostatní otcové byli poněkud Dostavila se i spousta chrabrých válečníků...
zdrženlivější.
.... a krásných žen.
Hoblíkovi čekají přírůstek.
Otázkou je, kdo z nich...
Všichni se dobře bavili....
Byl i bohatý raut...
Proběhla i soutěž o nejdelší
jazyk. Kdo asi vyhrál.....?
Ježišmarja, já vyhrál...!
ale každý slavil po svém...
Těm kterým bylo pivo málo,
posloužil doušek tuzemáčku...
jenom terč byl poněkud skleslý...
23
No02.qxd
30.10.2003
21:53
StrÆnka 24
zdraví
PITNÝ REŽIM
Jak ho správně dodržovat, něco o dehydrataci a jak se jí vyvarovat...
Pomalu, ale jistě se blíží léto. Čas velkých akcí, na který většina z nás
netrpělivě několik měsíců čekala. Bohužel s příchodem teplých dnů přichází i jedna poněkud ošemetná věc. Mám na mysli problémy s pitnou
vodou. Její nesení, doplňování a následnou konzumaci. Chápu, že
každý litr vody je kilogram navíc, který je možno „ušetřit“ a využít ho na
nějakou důležitější výstroj a výzbroj. Problém je, že bez té vody to prostě nejde. Řekl bych, že to je úspora na nepravém místě. Úspora, za
kterou můžete zaplatit vysokou cenu...
Vždycky znovu mi přeběhne po zádech mráz, když si vzpomenu na
příhodu z jedněch manévrů. Začátek července, žádný velký vedro, přesto jsem se pod střepinovkou
pěkně potil. Dva litry vody na
opasku a dalších pět ve vaku na
batohu. Pil jsem co to šlo.
Odpoledne jsem si uvědomil, že
můj kámoš má na pásku jen
jednu lahev a že jsem ho za celý
den snad neviděl usrknout. Když
jsem se ho na to zeptal, odpověděl mi jen: „Já moc nepiju. Já se
pak míň potim...“ Málem to se
mnou šlehlo.
Od té doby jsem se s podobnými případy setkal ještě mockrát a vždycky s hrůzou zírám a
poslouchám ty „chytré“ argumenty, proč se vlastně ani moc
pít nemusí. Zajímám se o válku
ve Vietnamu a dokážu si představit, jak strádali vojáci v tamní
džungli ve vedru a vlhku. Bez
pravidelných dodávek vody by
válka skončila asi během čtrnácti dnů. Ale i přes to tam byly
zaznamenány případy těžké
dehydratace nebo smrti z přehřátí organismu.
A to je vlastně jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl napsat tenhle článek, když už mám tu možnost. Abych vás varoval před podceňováním
těchto skutečností, jejich příčin a důsledků. Rád bych vám zde, pokud
možno srozumitelně, popsal co se vlastně v lidském těle děje, co by se
dít mělo a co vás čeká, když se to dít nebude.
Začnu troškou biologie. Lidský organismus je tvořen přibližně ze 70 %
vodou. Ta je základem všech tělních tekutin, ale najdeme ji v různých
formách prakticky v každém kousku našeho těla. Navíc v našem organismu funguje jako jakýsi termostat. Reguluje naší tělesnou teplotu, a to
nejen v parném létě, ale i v té nejkrutější zimě. Dále se podílí na průběhu většiny metabolických procesů v našem těle. Je také nosičem různých minerálů, stopových prvků a dalších látek nezbytně nutných pro
správné fungování celého organismu.
Průměrný člověk vyloučí během dne o něco více než 2 l vody. A to
i kdyby byl v klidu a nevykonával žádnou fyzicky namáhavou činnost.
Většinou je to ve formě moči, potu a část „spálí“ i průběh samotných
metabolických procesů. Proto je důležité úbytek vody v pravidelných
intervalech a dostatečném množství kompenzovat. Při lehké, fyzicky
nenáročné práci při „pokojové“ teplotě by měl člověk během dne vypít
2 - 3 litry vody. S rostoucí teplotou a fyzickou zátěží se potřeba tekutin
zvyšuje. Její horní hranice je prakticky neomezená. Co se stane když
budete pít víc než je obvyklé? Prostě budete jenom častěji odbíhat od
24
rozdělané práce...
Neřiďte se pocitem žízně. Žízeň je prvotním signálem a jakousi „žádostí“ organismu o doplnění tekutin. Ale lze se ho snadno zbavit i několika
malými doušky vody. Žízeň tudíž není směrodatným ukazatelem nebo
indikátorem toho jak moc je váš organismus zavodněn, či dehydrován.
Pokud se chcete vyhnout zdravotrním komplikacím, pijte kdykoliv máte
možnost. Pijte spíš méně, ale častěji. Vhodné jsou neslazené nápoje,
minerálky, přírodní ovocné šťávy, bylinkové čaje a samozřejmě pitná
voda.
Snažte se pít nápoje vlažné nebo teplé. Má to několik důvodů. Když
v parném létě do rozpálených
útrob svého těla vrhnete třetinku
„osvěžující“ vychlazené limonády, dojde k podobnému úkazu,
jako když na rozpálenou plotnu
chrstnete hrnec vody. Se sykotem se promění v páru a výsledný efekt, tj. zavodnění organismu, se nekoná. Ne nadarmo se
Francouzští legionáři na začátku
minulého století učili při dlouhých pochodech pouští pít před
rozbřeskem a po západu slunce.
Dalším důvodem je, že pokud
tělo reflektuje ve svém okolí zvýšenou teplotu, snaží se ochlazovat. Pokud je však prudce ochlazeno zevnitř, tzn. v místě s nejvyšší tělesnou teplotou, dojde
k úplně opačnému efektu. A tím
je obrana proti nastalému ochlazení, tedy zahřívání. Ano, je to
tak. Tělo se začne jednoduše
ohřívat a sami asi uznáte, že to
zrovna není to, co byste v danou
chvíli potřebovali.
Psolední vcelku závažnou věcí je, že si pitím příliš chladných nápojů
v parném létě můžete přivodit vcelku slušnou chřipku. Věřte nebo ne,
není to nic zas tak neobvyklého.
A nakonec je tu jeden malý fígl, jak zjistit správnou zavodněnost vašeho těla. Matka příroda je dokonalá a pamatovala na vše. Pokud je váš
pitný režim v pořádku, chodíte čůrat. Pozorujte barvu svojí moči. Abyste
si mohli říci, že je všechno v nejlepším pořádku měla by být čirá. Pokud
jste zdraví a moč je tmavá, znamená to, že byste měli v konzumaci tekutin trošku přidat.
Celou dobu tady vyprávím o létě a „zvýšené teplotě okolí“ a podobně,
ale stejné principy platí i pro zimní období. Dokonce bych řekl, že zima
je v mnoha ohledech zrádnější. Samozřejmě, člověk asi v tomto období
nezaznamená tak rozsáhlé a tak rychlé úbytky tělních tekutin, ale není
na místě situaci podceňovat. „Sluníčko přece nehřeje, všude se válí
sníh, co by mě mohlo hrozit?“ Třeba už jen vědomí toho, že z téhle strany mi nic nehrozí. I v zimě se člověk potí. Teplá zimní uniforma, nesnadný pohyb ve sněhu, těžká zimní výstroj. To vše přispívá ke zvýšené fyzické námaze a zvýšené potřebě ochlazovat organismus - potit se. Navíc ty
roztomilé obláčky, které vám jdou v zimě od úst a nosu jsou sražené
kapičky páry, kterou jste právě vydechli.
Takže ani v zimě si nezapomeňte při pravidelných zastávkách na
odpočinek loknout z termosky, nebo zapálit kostku Trioxanu a postavit
na čaj.
No02.qxd
30.10.2003
21:54
StrÆnka 25
zdraví
A teď bych vám chtěl říci něco o tom, co se bude dít, když to fungovat
nebude. Nebo když to bude fungovat jinak, než má.
Začneme zase trochou biologie. Lidský pot obsahuje kolem 99 %
vody. Zbytek tvoří NaCl (to je ta známá kuchyňská sůl) a rozpuštěné
organické látky (močovina, mastné kyseliny, aminokyseliny aj.). Z toho
vyplývá, že důležité je doplňovat nejen vodu jako takovou, ale i minerály a látky v ní obsažené (každý dietolog, nebo praktický lékař vám řekne,
že pití destilované vody také není dvakrát zdraví prospěšná činnost).
Přestože množství těchto látek obsažených v potu vypadá zanedbatelně,
musíme si uvědomit, že jejich celkový objem v organismu je také velmi
malý. Proto se nenechme zmást
čísly.
Jaké důsledky tedy můžeme
očekávat pokud nebudeme dodržovat správný pitný režim?
Nejzávažnějším je asi dehydratace. Jde o úbytek vody z organismu, který není dostatečně nahrazován. Jeho průběh je následující:
Žízeň. Nastupující apatie a s ní
spojené mechanické vykonávání
úkonů a efekt „tunelového“ vidění. Pokožka je bledá a suchá.
Člověk začíná ztrácet chuť k jídlu.
Pociťuje žaludeční nevolnosti.
Dostavují se bolesti hlavy a závratě. Obtížně komunikuje. Projevují
se potíže s dýcháním. Přestává
se orientovat v prostoru, pletou
se mu nohy a není schopen
chůze. Začínají selhávat smysly
a člověk přestává vnímat okolí.
Mohou se objevit halucinace.
Mizí polykací reflex. Následuje
celkový kolaps organismu.
Pokud zaregistrujete příznaky
počínající dehydratace včas, dá
se s ní vcelku účinně bojovat.
Stačí dát si delší pauzu a zvýšit
příjem tekutin. Ale pozor, neznamená to spolykat litry vody
během několika málo minut.
Pokud je dehydratace už v pokročilejším stádiu, mohou vám
pomoci iontové nápoje. Jedná se
o tytéž přípravky, které běžně
konzumují sportovci. Nebezpečí dehydratace totiž nespočívá pouze ve
ztrátě tekutin, ale též ve ztrátě důležitých solí a minerálů (to jsou ty bílé
„mapy“, které nacházíte v neděli večer na uniformě v podpaží a na
zádech). A nejedná se pouze o NaCl, která je v organismu zastoupena
v největší míře, ale i o další soli látek, které se v našem těle vyskytují
pouze ve stopových množstvích, ale mají zásadní význam pro fungování našeho těla. Je to třeba jód nebo magnezium. Většinu těchto látek
samozřejmě přijímáme v potravě, kterou konzumujeme, ale při zvýšené
námaze a pocení se jich naše tělo zbavuje v míře, kterou nejsme těmito
standardními postupy schopni pokrýt.
Co se týče iontových nápojů daly by se rozdělit do dvou kategorií
v závislosti na jejich složení a účelu použití. Jedná se hypotonické a isotonické nápoje. Isotonické se zaměřují spíše na doplnění energie do
organismu než na jeho zavodnění. Jak jsem někde zaslechl: „člověk se
z něj víc nažere“. Typickým představitelem je proslulá značka ISO....
Všichni myslím víme, co mám na mysli. Hypotonický nápoj se zaměřuje
spíše na zavodnění organismu a dokáže zředit naše tělní tekutiny poměrně více, než nápoj isotonický. Klasickým představitelem hypotonického
nápoje na českém trhu (a má oblíbená) je značka, jejíž název připomíná
název hudebního stylu vzniklého na Jamajce. Jen pro informaci ocituji
část látek obsažených v jednom balení. Jedná se o sodík (Na+), draslík (K+) a hořčík (Mg+). Myslím si, že není od věci mít jeden takový balíček někde v batohu nebo kapse, pro případ nouze, nebo jako preventivní opatření v letních měsících. Pokud máte v jednotce zdravotníka
měla by jeho lékárnička několik pytlíčků „elektrolytu“ obsahovat.
Dalším poměrně opomíjeným rizikem je ledvinová kolika. Ledviny jsou
v našem těle jakýmsi „čerpadlem“. Je to důmyslné a dokonalé zařízení.
Má ale jednu vadu. Nedá se
zapnout a vypnout. Pracuje v
nonstop režimu a právě to je ten
problém. Pokud má co „čerpat“
je vše v pořádku. Pokud ne, jednoduše se „zadře“. Jako každé
jiné čerpadlo. A kdo někdy v životě aspoň jednou zažil podobné
„zadření“ ví, že to je pekelně
bolestivá záležitost. Nehledě na
to, že pokud nemáte po ruce auto
a n e m o c n i c i s p o h o to v o s t í ,
můžete mít zaděláno na pěknou
noční můru.
V předchozím textu jsme si už
řekli co je dobré dělat pro správnou rehydratraci. Teď se zmíním
o tom, co dobré není.
Není vhodné konzumovat nápoje s obsahem kofeinu a alkoholické nápoje. Kofein i alkohol mají
za následek roztahování cév.
Důsledkem toho je, že se zvýší
srdeční frekvence. Proč? To je
jednoduchá fyzikální hádanka.
Zkrátka proto, že potřebujeme
dostat stejný objem tekutiny
(krve), na určité místo potrubím
(cévou) o větším průměru. Rovná
se větší zatížení čerpadla - srdce.
Další „nešťastnou“ vlastností
kofeinu a alkoholu je to, že podporují vylučování vody z organismu.
Nevhodné je též kouření.
Nikotin zahušťuje krev, čímž opět
zvyšuje namáhání srdečního svalu a navíc s počtem vykouřených cigaret stoupá riziko vzniku krevních sraženin. S tím souvisí např. riziko
ucpání kapilár v mozku a mozkové mrtvice.
Takže závěrem. Pijte, pijte, pijte... Kdykoliv budete mít volnou chvilku.
Radši více než méně. Omezte svoje chlapáctví a snažte se nedoplňovat
tekutiny pivem, vínem a grogem. Pamatujte na to, že pocit žízně není
směrodatný ukazatel hydratace organismu. Myslete taky na to, že správný bojovník nedokazuje svoje tvrďáctví tím, co všechno vydrží a „zkousne“, ale tím že myslí hlavou a snaží se případné problémy eliminovat již
v zárodku. Navíc pamatujte na to, že pokud se někde „složíte“, nebude
to jen váš problém, ale i problém vašich kamarádů spolubojovníků. A asi
nikdo z nás nemá chuť nechat si zkazit (a snad ani zkazit druhým)
manévry kvůli nerozumnému chování druhých.
Text: Witus
Foto: Kosák, Riggs
25
No02.qxd
30.10.2003
21:56
StrÆnka 26
příště...
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NAJDETE...
Recenze - M-16 (Vietnam version)
NAVY SEALs, Vrchlabí
Charlie Angels
Upgrade - Maruzen APS2
Co nosíme s sebou....
Recenze - M-60 na koleně
Reportáž - natáčení filmu Hellboy
Akce - Airsoft session 2003
Ruční palné zbraně US Army
(současnost) a jejich AS verze III. část
R OČNÍ PŘEDPLATNÉ ČASOPIS AIRSOFT
Pokud si předplatíte časopis Airsoft, budete jej pravidelně dostávat poštou zdarma.
Vyplněný formulář zašlete na adresu Anareus CZ, s.r.o., Melounová 2, Praha 2, 120 00.
Platba poštovní poukázkou (složenkou): částka 300kč (6 čísel), jako příjemce vyplňte Anareus CZ, s.r.o., Melounová 2, Praha 2, 120 00.
Platba bankovním převodem: částka 300kč (6 čísel), číslo účtu 579716103 / 0300 ČSOB, variabilní symbol rodné číslo / IČO
Jméno, příjmení
Firma
RODNÉ ČÍSLO / IČO (var. symbol při platbě bankovním převodem)
DIČ
Ulice
Město, PSČ
Telefon:
od čísla:
1
2
3
4
(označte, od kterého čísla chcete časopis předplatit)
26
5
6
No02.qxd
30.10.2003
21:59
StrÆnka 28