Zde - ŠLP Křtiny

Transkript

Zde - ŠLP Křtiny

ODKAZ PROF. OPLETALA
NA ŠLP ML KŘTINY
MENDELU
Sborník referátů a vystoupení na konferenci v rámci oslav 90. výročí založení ŠLP ML Křtiny
MENDELU, pořádaná k poctě zakladatelů školního statku, zvláště prof. Ing. Josefa Opletala,
dr.h.c. (1863 – 1953) konané pod záštitou ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR prof.
RNDr. Dalibora Štyse, CSc. a rektora Mendelovy univerzity v Brně prof. Ing. Jaroslava Hluška,
CSc., dr.h.c.
14. 11. 2013
zámek Křtiny
2
14. 11. 2013, zámek Křtiny
„Pěstujte lesy nejen hospodářsky zdatné, ale i lesy oplývající všelikou krásou."
Josef Opletal
Moje paměti, 2005, str. 380
Ing. Josef Opletal, dr. h. c. – profesor lesní těžby a lesního průmyslu
(1863 – 1953)
3
Pozvánka
Přijměte prosím pozvání na konferenci v závěru letošních oslav 90. výročí založení ŠLP ML
Křtiny MENDELU, pořádanou k poctě zakladatelů školního statku, zvláště prof. Ing. Josefa
Opletala, dr.h.c. (1863 – 1953)
ODKAZ PROF. OPLETALA NA ŠLP ML KŘTINY MENDELU,
konanou pod záštitou ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR prof. RNDr. Dalibora
Štyse, CSc. a rektora Mendelovy univerzity v Brně prof. Ing. Jaroslava Hluška, CSc., dr.h.c.,
a to ve čtvrtek 14. 11. 2013 v přednáškovém sále zámku Křtiny, poté v lesních
demonstračních objektech školního podniku.
Program
8.00 h – prezence
8.30 - 9.00 h – úvod:
– Ing. Vladimír Dolejský, Ph.D. – ředitel ŠLP ML Křtiny MENDELU,
– prof. Dr. Ing. Petr Horáček – děkan LDF MENDELU
– sestřih z dokumentárního filmu o prof. Opletalovi – režisér Vojtěch Fatka
9.00 - 10.15 h – přednášky:
– Ing. Jiří Truhlář, CSc. – život a dílo prof. Opletala,
– PhDr. Helena Bočková (pravnučka prof. Opletala) – vzpomínky rodiny,
– Antonín Vaněk – vzpomínka pamětníka,
– vystoupení bývalých ředitelů ŠLP Křtiny (Ing. Zbyněk Hartmann, CSc, Ing. Hynek
– Pavelka, Ing. Pavel Pospíšil, doc. Ing. Ivan Musil, CSc., Ing. Jaroslav Martínek, CSc.).
10.15 - 10.30 h – coffeebreak
10.30 - 12.00 h – přednášky o odkazu a vztahu osobnosti prof. Opletala k současnosti i
budoucnosti:
– prof. Ing. Václav Tlapák, CSc.,
– prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.,
– prof. Dr. Ing. Petr Horáček.
12.00 - 13.00 h – oběd
13.00 - 15.30 h – exkurze po lokalitách:
–
–
–
pomník prof. Opletala v Babické točce,
památník Stromy v Arboretu Řícmanice,
studánka Prosba lesa.
Organizační pokyny:
–
–
vstupné se nevybírá,
občerstvení hrazeno školním podnikem,
Upřímně se těším na setkání s Vámi!
Ing. Vladimír Dolejský, Ph.D.
ředitel podniku
4
5
Dílo a odkaz prof. Ing. Josefa
Opletala, Dr. h. c. v lesním
hospodářství
Jiří Truhlář
Tato studie je zaměřena především na výčet hlavních problémů lesního hospodářství, se
kterými se prof. Josef Opletal během svého života setkal a které musel řešit, často novými a
neprověřenými cestami. V nich lze hledat hlavní myšlenky odkazu celoživotního profesorova
díla. Podrobnější životopisná data, výčet studijních cest, počet vypracovaných expertiz a
dobrozdání, členství v zájmových organizacích, akademické funkce, dosažená životní ocenění
apod. jsou rozvedena v referátu předneseném na obdobné konferenci, pořádané k životnímu
jubileu prof. Josefa Opletala před deseti lety rovněž ve Křtinách (Truhlář 2003).
Prof. Josef Opletal se narodil dne 20. listopadu 1863 ve Studenci u Prostějova v rolnické
rodině. Po absolvování národní školy ve Smržicích studoval na České reálné škole
v Prostějově, kde v roce 1882 složil maturitní zkoušku s vyznamenáním. Vynikal v technických
oborech, zvláště v deskriptivní geometrii. Měl sklon k myslivosti a zaujal ho život v lese. Proto
se v roce 1883 přihlásil ke studiu na lesnickém odboru Vysoké školy zemědělské ve Vídni.
Tříleté studium ukončil v roce 1886 s vyznamenáním.
Po studiu nastoupil v roce 1886 jako praktikant k lichtenštejnskému lesnímu statku v Ratajích
nad Sázavou. Počátkem roku 1887 byl přijat do služeb Ředitelství lesů řecko-orientálního
náboženského fondu v Černovicích v tehdejší Bukovině. Majetek měl celkovou rozlohu
266 000 ha, z toho lesa 250 000 ha.
Tyto lesy byly pralesovitého charakteru o enormních hmotnatosti a dopravně nepřístupné.
Dřevo z těchto rozsáhlých komplexů se zpeněžovalo uzavíráním dlouhodobých exploatačních
smluv prodeje dřeva na pni za nízké kupní ceny, přičemž všechna další manipulace se
ponechávala soukromým podnikatelům s účastí bankovního kapitálu. Byly to většinou velké
akciové společnosti. Lesní personál vykonával převážně jen dozorčí službu. Panovalo
přesvědčení, že rozšíření lesnického provozu na úsek výroby a dopravy dřeva je nemožné pro
nedostatečné odborné znalosti zaměstnanců správy lesů. Výsledek prvních exploatačních
smluv byl, že kupci si odnesli z obchodu slušné zisky, ale správě lesů získané peníze za nízké
prodejní ceny sotva stačily k úhradě nákladů na zalesnění vytěžených ploch.
Řešení této, pro lesy nepříznivé, situace viděl J. Opletal ve zpřístupnění lesních porostů i pro
menší podnikatele a v přechodu na hospodaření ve vlastní režii. Tyto myšlenky se staly
hlavním motivem jeho další činnosti. Pro řešení tohoto rozsáhlého úkolu nebyly v té době
žádné vzory ani tradice. K jejich uskutečnění musel hledat nové cesty a nová původní řešení.
Zaměřil se proto především na vypracování investičního programu dopravního zpřístupnění
bukovinských pralesů. Podle tohoto programu bylo v letech 1888 až 1910 vybudováno celkem
230 km lesních železnic, 510 km lesních silnic, 3 100 km lesních chodníků, linky telefonního
spojení. Věnoval pozornost i úpravě horských toků a jejich využití pro plavení dříví.
Organizoval provoz a účetnictví lesních drah. Zřizovány a udržovány byly úřední budovy a
příbytky pro personál. Za Opletalova řízení bylo při vyústění lesních železnic vybudováno
6
několik pil na výrobu řeziva a dva impregnační závody k impregnaci pražců a sloupoviny. Při
veřejných železničních tratích budovány skladiště a překladiště dřeva.
Těmito investicemi byly položeny základy režijního podnikání na úseku výroby a dopravy
dřeva. Zpřístupněním lesů byla vyloučena hegemonie velkých firem ve prospěch středních
dřevařských podnikatelů, kteří zvyšovali poptávku po dřevě a nabízeli vyšší ceny i při nižších
ziscích, poněvadž byli zbaveni rizika pořizování nutných investic spojených se zajišťováním
dálkové dopravy dřeva. Dopravní prostředky byly zřizovány a udržovány správou statku a
kupcům bylo umožněno jejich spoluužívání.
Zpřístupněním lesů se zvýšila intenzita jejich obhospodařování. Od rozsáhlých holosečí se
přešlo k sečím menším. Prodej dřeva na pni se omezoval a správa statku postupně přecházela
na provádění těžeb ve vlastní režii. Od uzavírání dlouhodobých smluv za pevné ceny se přešlo
k ofertním nabídkám. Zvýšená konkurence při prodeji dřeva umožňovala dosažení co možná
nejvyšších prodejních cen. Správnost nově nastoupené cesty potvrzují dosažené hospodářské
výsledky. Roční výnosy z lesního hospodářství bukovinského řecko-orientálního
náboženského fondu se od roku 1888 do roku 1910 zvýšily sedmkrát.
Opletalovo dílo věnované zpřístupnění bukovinských pralesů vyvrcholilo v r. 1913 vydáním
spisu: Lesní dopravnictví ve služebním obvodu c. k. Ředitelství statků bukovinského řeckoorientálního náboženského fondu v Černovicích. Jeho sepsáním se stal J. Opletal uznávanou
světovou kapacitou v lesním dopravnictví.
J. Opletal se v Bukovině zabýval i úpravou pastevního hospodářství. Velké horské pastviny
byly zpustlé a dobytek byl proto vyháněn do lesních porostů, které byly pastvou poškozovány.
Zaměřil se proto na zlepšení úživnosti pastvin jejich melioraci. Kromě toho byli pracovníci lesní
správy vysláni do Štýrska, aby se seznámili s organizací horského pastevnictví.
Zvláštní pozornost věnoval uchování určitých lesních oblastí ve stavu přirozené rovnováhy. Za
tím účelem navrhl síť lesních rezervací.
Provoz myslivosti uvedl v soulad se zájmy obnovy lesa vydatným přikrmováním a kontrolou
stavů zvěře. Této činnost značně napomáhalo založení rozsáhlé sítě lesních chodníků.
Budováním stezek byla rovněž umožněna zvýšená ochrana proti pytláctví.
Za své dlouholeté činnosti v Bukovině se Josef Opletal mimořádně zasloužil nejen o zvelebení
lesního hospodářství, zlepšení stavu lesa i jeho výnosovosti, ale i zvelebení v mnohem širším
měřítku. Obyvatelé dostali práci, zvýšila se jejich vzdělanost a celkově stoupla životní i kulturní
úroveň v celé oblasti.
Po první světové válce se J. Opletal vrátil do vlasti a počátkem roku 1919 byl jmenován
ředitelem Státních lesů a statků v Banské Bystrici. V novém působišti prožíval období svízelné
poválečné konsolidace. Po důkladném seznámení se s problematikou svěřených lesů věnoval
usilovnou pozornost lesní tvorbě, těžbě a ochraně lesa, zpeněžení dřeva. Budovy a lesní cesty
byly opravovány a průmyslové lesní závody byly rekonstruovány; pila v Balogu přestavěna.
Pokračoval ve výstavbě lesních železnic, které se za jeho působení rozšířili ze 40 km na 60
km.
Velkou pozornost věnoval řešení tíživé problematiky slovenských lesů, kterou byly tzv.
erárních osady. Jejich vznik sahal až do 15. století. Povstaly povoláváním dělníků z ciziny za
účelem zabezpečení pracovních sil pro státní doly a hutě, ale i pro těžbu dřeva potřebného
v těchto podnicích. K založení osad byly káceny mýtiny, zdarma poskytováno dřevo pro stavbu
domků, přidělovány pozemky pro zakládání políček, povolena pastva v lesích a jiné naturální
požitky. Dělníci se zase zavázali, že budou v dolech a lesích pracovat za určité nízké mzdy.
Po zániku dolů během doby, ale povinnost státu k zajišťování těchto požitků přešla na státní
lesy, které tím byly značně zatěžovány nejen finančně, ale i řešením častých sporů s osadníky.
Po státním převratu požadovali tito pracovníci stejné mzdy jako svobodní dělníci, ale nechtěli
7
se vzdát dosavadních deputátních požitků. Na popud J. Opletala a v jeho spolupráci byla
zákonem č. 224/1925 Sb. vyřešena právně složitá problematika v minulosti vzniklých erárních
osad jejich zrušením (Opletal 2005).
V roce 1920 sepsal pamětní spis o poměrech u Československých státních lesů a statků
s návrhem reorganizace služby. Spis vyústil v požadavek, aby správa Státních lesů byla
vyjmuta z odboru ministerstva vedeného neodborníkem a aby bylo zřízeno generální ředitelství
Státních lesů a statků jako samostatný odbor, vedený odborníkem, podřízeným přímo
Ministerstvu zemědělství. Návrh byl přijat a po krátkém působení v Banské Bystrici byl dne 28.
dubna 1921 J. Opletal jmenován odborným přednostou Ministerstva zemědělství a pověřen
funkcí generálního ředitele Státních lesů a statků.
V nové funkci se zaměřil především na stabilizaci administrativního postavení generálního
ředitelství a přistoupil k vypracování velkorysého investičního programu k otevření
nepřístupných oblastí slovenských a podkarpatských pralesů.
Ale místo prací na realizaci tohoto investičního programu čekaly J. Opletala tuhé boje.
V podnikatelsky vystupňovaném shonu poválečné doby se u nás začínaly sdružovat skupiny
dřevařských podniků ve společnosti, jež za účasti bankovního kapitálu a podpory vlivných
politických osobností hodlaly prosadit uzavření dlouhodobých smluv na prodej dříví ze státních
lesů, hlavně slovenských a podkarpatských. Na základě neblahých zkušeností s uzavíráním
takových smluv v Bukovině se zásadně stavěl proti těmto úmyslům. Stále více se však
projevoval tlak vlivných osobností i ze strany resortní ministrů, aby ze svého rozhodnutí
ustoupil. Bylo mu dokonce nabídnuto dobře placené místo ve velké, nově utvořené exploatační
společnosti. To však Opletal odmítl a o korupční nabídce ihned písemně informoval prezidium
Ministerstva zemědělství. Tlaky se však neustále stupňovaly a Opletal musel čelit i osobnímu
osočování v tisku. Když poznal, že se mu ve funkci generálního ředitele těžko podaří zabránit
uzavření pro stát nevýhodných smluv, rozhodl se raději z funkce generálního ředitele
odstoupit.
Ani po rezignaci se Josef Opletal nevzdal svého vlasteneckého přesvědčení o škodlivosti
chystaných dlouhodobých smluv s velkými akciovými společnostmi na prodej dřeva na pni ze
státních lesů a dále bojoval proti jejich uzavření. Aby veřejnost seznámil se škodlivostí těchto
smluv, rozpoutal velkou tiskovou kampaň, hlavně prostřednictví Lidových novin. V tomto směru
vystoupil i na půdě parlamentu. Svým pevným postojem nakonec zabránil uzavření
připravovaných exploatačních smluv.
Po odchodu z ministerstva byl v roce 1923 jmenován řádným profesorem lesní těžby a lesního
průmyslu na Vysoké škole zemědělské v Brně. Zde se zaměřil především na vybudování jemu
svěřeného ústavu. Praktickou výuku přesunul do porostů školního lesního statku a jeho pilu
v Adamově. V nich viděl nejvýznamnější pomůcku výchovy budoucích lesních inženýrů. Výuku
doplňoval také zájezdy do různých dřevařských podniků.
Po příchodu na vysokou školu zpracoval několik odborných expertiz a dobrozdání i projektů.
Soustavně věnoval pozornost otázkám lesnické politicky a vždy v nich váhou své osobnosti
hájil zájmy lesa.
Vyjadřoval se k řešení tehdy připravované pozemkové reformy. Varoval před drobením
velkých lesních komplexů na celky malé, které by měly být předány nestátním organizacím,
soukromníkům nebo i obcím. Upozornil na skutečnost, že zájem o lesy je do značné míry
zájmem kořistnickým; nový majitel chce zpeněžením dřeva získat velké zisky a přistoupí
k exploatačním těžbám, aniž by zajistil řádné obhospodařování lesa. Druhým nebezpečným
zájmem je získání lesa za účelem odlesnění pro rozšíření horských pastvin, o něž byl mezi
obyvatelstvem značný zájem. Na základě vlastních zkušeností s prováděním exploatačních
těžeb, zkušeností s pastevectvím i s pastvou v lese upozornil, že obojí znamená zmenšení
rozlohy lesa, obnažení půdy a s tím související nebezpečí vzniku vodních přívalů při dolních
8
tocích řek. Je proto třeba pečlivě zvažovat, komu lesy předávat a jak ve společenském zájmu
zabezpečit kontrolu jejich řádného obhospodařování. Je v zájmu státu zabezpečit řádné
obhospodařování lesů zejména v karpatské oblasti, poněvadž škody vodními přívaly na
dolních tocích řek se výrazně projeví až na maďarském území. Upozornil, že podle trianonské
mírové má Maďarsko vyhrazen vliv na naše lesní hospodářství na Slovensku a tehdejší
Podkarpatské Rusi a že případné zjištění špatného obhospodařování lesů se může stát
Maďarsku záminkou k žádosti o odtržení těchto zemí od mladé Československé republiky
(Opletal 1929, 1937).
Od svého příchodu na vysokou školu byl po dobu deseti let předsedou Správního výboru
Školního lesního statku v Adamově, což tehdy znamenalo, že byl prakticky jeho ředitelem.
Funkci vykonával s nadšením, obětavostí a důsledností s využitím bohatých odborných i
praktických zkušeností. Soustavným stykem se zaměstnanci statku, projeveným zájmem o
jejich práci, poskytováním odborných rad i účastí na akcích pořádaných statkem významně
povzbudil pracovní nadšení zaměstnanců i jejich zájem o výsledek vykonané práce. Výrazně
tak přispěl k vysoké úrovni a věhlasu Školního lesního statku. Za jeho působení se přešlo od
holosečného hospodářství k hospodářství podrostnímu. Zvláštní pozornost věnoval lesním
školkám a zalesňování. Výrazně zlepšil kvalitu těžebních prací, druhování, skladování a
zpeněžení dřeva. Velký zájem věnoval lesnímu dopravnictví. Vyhotovil generální plán lesní
dopravní sítě celého statku. Mimořádnou pozornost věnoval rekonstrukci pily v Adamově a
jejímu vybavení. Zdůrazňoval nutnost péče o služební budovy, dbal pořádku a estetické úpravy
kolem nich. Mimořádné zásluhy měl prof. Josef Opletal na estetických úpravách školního
statku. Byl spoluzakladatelem a po odchodu do důchodu nadšeným budovatelem Lesnického
Slavína. Velkoryse pojatá a koncepčně řešená estetická úprava lesů na školním podniku je
unikátní záležitostí, která svým významem daleko překračuje hranice naší vlasti.
Svými činy prof. Josef Opletal výrazně přispěl k vysoké odborné úrovni a věhlasu školního
lesního statku, lesnické fakulty, ale i celé vysoké školy, na níž působil. Statek se stal vzorným
demonstračním objektem pro výuku studentů. Stal se i vyhledávaným odborným exkurzním
objektem nejen českými lesníky, ale byl i cílem četných zahraničních exkurzí.
Do trvalého důchodu odešel v roce 1934. Duševně i fyzicky však pracoval do posledních týdnů
svého života. Zemřel po krátké nemoci dne 23. prosince 1953 po dovršení věku devadesáti
let.
Celkově prof. Josefa Opletala řadíme mezi naše nejvýznamnější české lesníky nejen pro
lesnickou všestrannost, hloubku vědomostí a manažerských schopností, ale i pro jeho ryzí
osobní vlastnosti. Byl svým nadáním a zaměřením lesním technikem, avšak ovládal i oblasti
lesnické biologie a ekonomie. Odkaz jeho díla je v mnohém poučný i pro současnou generaci
lesníků, zvláště při řešení transformace lesního hospodářství.
Ve svých Pamětech (Opletal 2005) sám formuluje svůj odkaz lesníkům slovy: „Zanechávám
vám jako lesník, který stál po dobu 60 let ve službách lesa, odkaz: Pěstujte lesy nejen
hospodářsky zdatné, ale i lesy oplývající všelikou krásou“.
Hlavní poučení si vezměme ze životního kréda a osobního vyznání, se kterým se prof. Josef
Opletal svěřil prof. Rudolfu Hašovi. Ten je citoval v projevu, který přednesl při slavnostní
promoci prof. Josefa Opletala v roce 1935 (in Vlček 1935). Ve svém vyznání prof. Josef Opletal
(v upravené citaci) říká: Dva poklady jsem ve svém nitru choval a pěstil jako talisman. Jsou to
mravní zákon ve mně a síla vůle. Chce-li člověk vykonati něco velikého prospěšného, musí
ctít mravnost a pěstit sílu své vůle. Ve své životní dráze jsem se snažil vždy přispěti ke zdaru
a rozkvětu našich lesů. Šel jsem někdy trnitou cestou, mé snahy a směry nezůstaly vždy bez
odporu, nemohl jsem však jinak, neboť vůdčí hvězdou mého myšlení a konání bylo vždy
nezpronevěřit se svému přesvědčení, ke kterému jsem se dopracoval po zralých úvahách, ať
se dělo co dělo. Nikdy jsem nikomu nevzal, co mu právem patřilo, ale též nikdy nikomu jsem
ničeho nezaslouženě nedaroval.
9
Ing. Jiří Truhlář, CSc.
Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny MENDELU
[email protected]
Užitá literatura
Artner, G.: Prof. Ing. Josef Opletal. Lesnická práce, roč. VII (1928): s. 523 -527
Cenuşă, R. – Barbu, I.: On the Traces of prof. J. Opletal – Excursion Guide 25-29th August
2000. Bucovina Forestieră, Câmpulung Moldovenesc 2000: s. 97
Doležal, B. – Truhlář, J.: Rozbor hospodářských soustav použitých na Školním lesním podniku
Křtiny v období 1895 až 1982. Díl II. VŠZ Brno, 1990: s. 183
Haša, R.: Historie Vysoké školy zemědělské a „Masarykova lesa“. MZLU Brno, 2007: 345.
ISBN 978-80-7375-052-7
Haša, R.: Prof. Ing. Josef Opletal sedmdesátníkem. Lesnická práce, roč. XII (1933): s. 525 539
Jančík, A.: Ing. Dr.h.c. Josef Opletal. In: Frič, J. a kol.: Velké vzory našeho lesnictví. ČSAV
Praha, 1958: 196 – 201
Opletal, J.: Forstliche Bauinvestitionen im Bereiche k. k. Direktion der Güter des Bukowiner
griechisch-orientalischen Religionsfondes in Czernowitz. Verlag der k. k. Güterdirektion,
Czernowitz, 1906: s. 84 + přílohy
Opletal, J.: Das forstliche Transportwesen im Dienstbereiche der Direktion der Güter des
Bukowiner griechisch-orientalischen Religionsfondes in Czernowitz. Ackerbauministerium,
Wien, 1913: s. 245 + přílohy
Opletal, J.: Exploitace lesů. Dřevařská knihovna, časový spisek 6, Písek 1929: 47 s.
Opletal, J.: Odlesňování Karpat. Dobové spisky Čs. matice lesnické, roč. V. (1937), č. 2.: s. 50
- 63
Opletal, J.: Moje paměti. MZLU Brno, 2005: 445. ISBN 8O-7157-837-1
Truhlář, J.: Život, dílo a odkaz prof. ing. dr. h. c. Josefa Opletala. In: Život, dílo a odkaz
profesora Josefa Opletala. Sborník referátů z odborné konference. MZLU, Brno, 2003: s. 34 42
Vlček, A.: Slavnostní promoce Prof. Ing. Josefa Opletala na Vysoké škole zemědělské v Brně.
Lesnická práce, roč. XIV (1935): s. 55 -73
10
Life story Josefa Opletala
Helena Bočková
Autobiografie, vyprávění ze života je z pohledu literární vědy a folkloristiky literární,
respektive folkloristický žánr. Psané paměti jsou také předmětem historické kritiky pramene a
historikové rozlišují paměti psané pro zveřejnění a psané pro vlastní potřebu, protože autor
pokaždé přistupuje ke zpracování jinak. Současně je dnes životopisné vyprávění, memorát,
biografie, life story, oral history v historiografii, etnologii, sociologii, psychologii, lingvistice
uznávaným samostatným předmětem studia a zároveň i výzkumnou metodou. Termín orální
historie sice evokuje představu ústního vyprávění, ale k takzvané žité, vyprávěné historii se
řadí i psané paměti. Dovolte mi, abych zmínila některé charakteristiky: je to reálný životní
příběh, vyprávění určitého konkrétního člověka o průběhu vlastního života a životních
zkušenostech, o tom, co zažil, viděl, jaké zaujímá postoje; tedy subjektivní interpretace
minulosti, spíš výběru z ní, jeho osobní zkušenosti a názory. Dnes navíc víme, že paměť se
váže na výjimečné události; naopak u rutinních, samozřejmých věcí každodenního života
místo zkušenosti nastupuje často stereotypní představa. Kdyby jeden člověk napsal svou
biografii v průběhu života dvakrát, nebyla by stejná. Jinak se dívá na svůj život, selektuje a
hodnotí vlastní roli padesátník a jinak devadesátník; a do postojů vypravěče se promítají i
pozdější silné prožitky – války, proměny politických režimů, osobní tragédie a další. Jde tedy
o to, které události a periody individuální životní historie narátor uchovává v paměti, jak je člení,
zpracovává, jaký jim dává význam a které historické události vůbec považuje za hodné
vyprávění při líčení vlastního života.
Tyto obecné poznatky platí v plné míře i pro osobnost Josefa Opletala jako autora knihy
Moje paměti. I když na první pohled se může zdát, že Opletal popsal celý svůj osobní a
zejména profesní život, není tomu tak. Některým obdobím a záležitostem se věnoval
podrobně, jiné zmínil zběžně a další zcela pominul. Knihu psal nebo snad dopsal ve věku 88
let. Paměť mu sloužila výborně, rozhodně neupřednostňoval staropaměť na vzpomínky z
dětství a mládí. Autocenzuru a selekci nepochybně ovlivnily nedávná druhá světová válka a
komunistický převrat roku 1948, který definitivně ukončil Opletalovu angažovanost v lesnické
práci. Sám k tomu píše: Píši-li své Paměti, píši je co lesník, který má svou životní práci za
sebou a který se co téměř devadesátiletý muž vzdal naděje, že by mohl ještě nějak zasahovat
do lesnických věcí. Lesnické povolání a obecně lesnictví je ústředním tématem Opletalových
Pamětí. Autor v nich vystupuje jako svědek, aktér (často hlavní aktér), případně jako informant,
zúčastněný pozorovatel.
Dnes, po víc jak šedesáti letech od prvního vydání, některé motivy autocenzury již
ztratily na významu. Ráda bych se s vámi podělila o čtyři momenty ze života Josefa Opletala,
které v Pamětech nenajdete, případně jsou zmíněny jen decentně. První se týká jeho příchodu
na Bukovinu, druhý příchodu do Brna, třetí je z období druhé světové války a čtvrtý z roku
1951. Všechny pocházejí z ústní tradice, předávané mezi generacemi.
Příběh první mi vyprávěl už zemřelý profesor Miroslav Vyskot, který daný příběh slyšel
několikrát přímo od Josefa Opletala. Když mladý Josef Opletal studoval v polovině
osmdesátých let 19. století na Vysoké škole zemědělské ve Vídni, a přitom první rok hojně
navštěvoval vídeňské hospody, strhla se jednou u piva hádka mezi přítomnými Němci a Čechy:
11
jeden Němec vyrukoval s tvrzením: ,Vás, Slovany, jsme si my, Němci, přivedli do Evropy jako
otroky‘. A Čech Opletal kontroval: ,Když jste vy, Němci ještě setřásali žaludy, my, Slované,
jsme vařili prosnou kaši.‘ Druhý výrok se týkal dubu jako německého symbolu, prvního sporu
o autochtonnost soudobých etnik v Evropě; z domnělé autochtonnosti se v 19. století
vyvozovalo právo národů na samostatnou existenci, které se dlouho upíralo Slovanům.
Zmíněná slovní potyčka gradovala výzvou k souboji na pistole. Souboje byly zakázané, přesto
se souboj uskutečnil – a naštěstí oba protivníci přežili. Někdo ale donesl informaci o slovním i
skutečném souboji rakouským úřadům. Když pak Josef Opletal ukončil lesnické studium s
vyznamenáním a ucházel se o trvalé zaměstnání jednak v soukromé a jednak ve státní lesní
službě, tento jeho škraloup, nedostatek loajality, byl důvodem, proč kníže Liechtenstein s ním
vůbec odmítl mluvit a proč rakouská státní správa poslala Josefa Opletala do Bukoviny, kam
se posílaly osoby neschopné nebo státně málo spolehlivé. Právě tento příběh vysvětluje, proč
excelentní vysokoškolský absolvent lesnictví skončil na zapadlém, odlehlém konci Rakouska.
Další tři příběhy znám z rodinného vyprávění dcery a vnuka Josefa Opletala, mé
babičky Marie Bočkové, rozené Opletalové (1897–1982) a mého tatínka Ivo Bočka (1926–
2000). V roce 1923 k Opletalovu rozhodování ohledně dvou nabídek profesury – na pražské
technice a na brněnské Vysoké škole zemědělské přispělo nejen přání strávit konec života v
užší domovině, jak píše ve svých Pamětech. V rodině se mnohokrát vyprávělo, že existoval
kauzální vztah mezi Opletalovým rozhodnutím pro Brno a novou umístěnkou jeho
nastávajícího zetě, povoláním soudce. Bylo známo, že Josef Opletal měl vřelý vztah s dcerou
Marií, která mu navíc po smrti manželky roku 1922 vedla v Praze domácnost a která byla
zasnoubená s českým soudcem Rudolfem Bočkem, přiděleným po vzniku Československé
republiky do Banské Bystrice. O přemístění Opletalova budoucího zetě do Brna, s cílem dostat
tak Opletala z Prahy, se zasadily politické kruhy, se kterými se Opletal dostal v Praze do
konfliktu ohledně plánů a projektů neomezené komerční exploatace lesů na tehdejší
Podkarpatské Rusi a na Slovensku.
Příběh třetí znám také z rodinného vyprávění. Za druhé světové války měl Josef Opletal
přidělené do svého bytu v brněnském rodinném domě podnájemníky, mladé muže. Ti v noci
chodívali často ven. Rodina věděla, že v kufru pod postelí mají letáky a evidentně po nocích
je roznášejí. Jednoho dne zmizeli a už se neukázali. Přišlo gestapo, prohledalo byt, ale nic
nenašlo a odešlo. Ale rodina pak našla na balkoně na dně košíku, kde podnájemníci mívali
proviant z venkova, schovanou pistoli. Řešilo se, jak ji zlikvidovat, a Opletalův zeť, můj
dědeček, se z Černých Polí vypravil dolů k řece a ze zábrdovického mostu hodil pistoli do
Svratky. Kdyby gestapo zbraň našlo, Opletal i rodina jeho dcery by byli popraveni.
Příběh čtvrtý se týká prvního vydání Pamětí Josefa Opletala z roku 1951, kdy vyšly
autorovým vlastním nákladem v počtu šedesáti výtisků. Paměti byly vytištěné cyklostylem. Jak
technicky takový tisk probíhal? Nejprve se musela každá strana textu napsat na psacím stroji
na tiskařskou blánu; na Opletalův rukopis bylo třeba 405 blan. Tiskařský stroj byl na ruční
pohon klikou; ručně štětcem se nanášela a roztírala i hustá černá tiskařská barva a práce byla
zdlouhavá. Navíc z každé blány bylo možné vytisknout jen omezený počet stran. Co ale bylo
nejdůležitější, nejen v padesátých letech, ale ještě koncem sedmdesátých let byly čisté i
použité tiskařské blány, cyklostylové stroje a samotný tisk v každém podniku a instituci pod
přísnou kontrolou a evidencí komunistické moci. Opletalův rukopis přepsal na blány jeho vnuk
Ivo, zčásti se svou novomanželkou, mou maminkou, v Šumperku, když tam byl jako čerstvě
dostudovaný lékař poslán na umístěnku. Kde se pak z blan tisklo a kdo tiskl, nevím; bohužel
jsem se tatínka nezeptala, dokud žil. Domnívám se ale, že tiskařské blány pocházely z tehdejší
12
Vysoké školy zemědělské v Brně a že i samotný cyklostylový tisk se uskutečnil na vysoké
škole. Pradědeček Opletal měl totiž po komunistickém převratu v Únoru 1948 na Vysoké škole
zemědělské někoho, komu bezmezně věřil. Jen tak si vysvětluji vyprávění svého tatínka, jak
po Únoru 1948 ukryl právě na půdě Vysoké školy zemědělské, za vikýřem směrem do
Zemědělské ulice, písemnosti místní organizace mladých lidovců, které byl jednatel.
Neznámému odvážnému člověku tedy vděčíme na to, že Opletalovy Paměti vyšly poprvé už
roku 1951, bezprostředně po dopsání a komunisty necenzurované, a že celé půlstoletí
neoficiálně kolovaly mezi českou lesnickou veřejností. Až po roce 1989 bylo možné vydat
Paměti znovu, skutečným tiskem knižně. A měla jsem tu možnost a čest se s ing. Jiřím
Truhlářem na tomto druhém doplněném vydání roku 2005 podílet. Až budete Opletalovy
Paměti číst, můžete si nyní text doplnit o čtyři další příběhy.
PhDr. Helena Bočková
pravnučka prof. Josefa Opletala
[email protected]
13
Dopis pamětníka Antonína
Vaňka Ing. Pavlu Mauerovi
Vážený pane inženýre,
ještě jednou Vám děkuji za zaslaný materiál (panely výstavy k 90. výročí založení školního
podniku v tištěné podobě). Velice mě potěšil a já musím jen litovat, že se těchto oslav nemohu
zúčastnit. Zdravotní stav mi neumožňuje nějaké cestování. Jsem odkázán na malý prostor
bytu. Ven nejdu, jen tak na balkón. Jistě si dovedete představit, jak mi je, když nemohu ven.
Jen vzpomínám a pak pročítám literaturu zaměřenou na školní statek, jeho zakladatele a moje
první krůčky k jeho poznání a konečně i ten den, kdy mě taťka vzal do zaměstnání. Když
zemřela maminka, táta zůstal se třemi dětmi sám. Ještě dobře, že jeho sestra, u které bydlela
tátova maminka, moje babička, bydlela poblíž našeho domu – přes ulici. Obě pomáhaly, jak
mohly, ale maminku nemohly nahradit. Táta byl ze všeho nervově vyčerpán. Najít ženu, která
by se starala o rodinu, o mužského a tři děti, která žena by toto podstoupila, že? A přece se
jedna našla. To dělníci pracující u táty při stavbě silnice Resslova, mu „dohodili“ ženu, vdovu
se 2 dětmi, hoši, věk 6 a 8 roků, takže nás byla požehnaná rodina, když ještě žili její rodiče.
Nic růžového. Jako nejstarší z dětí musel jsem po dosažení 14 roků, lépe po ukončení školní
docházky, to mi bylo 13 a půl roku, jít pracovat, pomáhat rodičům. To mě otec vzal do
pracovního poměru, při výstavbě lesní silnice, jejíž stavbu vedl. Kluk 146 cm vysoký musel
opravdu těžce pracovat. Pamatuji si, když jsme připravovali dubové sloupy na oplocení nové
školky, jak jsem je snášel k cestě, to jsem viděl samé hvězdičky, když jsem měl sloupek na
rameni. Byla to opravdu těžká práce. A když jsem přišel domů, zase práce. Takže práce a
práce, ale to bylo pořád málo. Strádání a ponižování, a to až do chvíle, kdy jsem si řekl – a
dost takového života a odešel jsem z domova. Neodešel, ale „utekl“ jen tak, co jsem měl na
sobě a víc se do Hostěnic nevrátil. Bydlení jsem si sehnal na Útěchově, v rodině pana
Sklenaříka, který pracoval jako lesní dělník. A když jsem v lese pracoval, tu utkvěla v mém
nitru touha stát se lesníkem. A tak jsem vykonával všechny lesní práce, poznal vedoucí
pracovníky, práce jsem se žádné nebál, toto brzy poznali vedoucí pracovníci a pověřovali mě
různými pracemi. Praxe to byla výborná, těžko bych tenkrát hledal lepší. A já, jako mladík,
jsem tu možnost získat co největší praxi chytil, jak se říká, za pačesy. Byl jsem zvídavý
človíček, což se i časem projevilo. Když přišla nabídka k poznání nové metody práce, znělo,
koho tam poslat, rozhodnuto bylo krátce – pošleme tam Antonína, nebo Tondu, tak jak mně
říkali vedoucí pracovníci – a ten Tonda šel a nelitoval.
A nyní k panelům, které jste mně poslal. K mému vyjádření jsou bohužel jenom tři – to je doba,
kterou jsem prožil osobně na půdě školního lesního podniku. První, úvodní panel, tu dobu jsem
prožíval jako „kluk“ z vyprávění mého táty, který byl, jak se říká – pravou rukou p. prof. Opletala.
„Hradská“ silnice, tu jsme spolu s bratrem navštívili jako pracoviště, ale hlavně proto, abychom
natrhali plné dva žoky kopřiv. Ne že by v obci Rudice nebyly, ale bylo jich málo, připomenu, že
v té době snad nebylo jediné stavení, kde by se husy nechovaly.
Panel zobrazuje zakládající členy – profesory – vysoké školy zemědělské a školního podniku
se sídlem v Adamově. Tu si dobře pamatuji osobu, p. Ing. Artnera, vedoucího statku Adamov,
rodáka z Dubňan u Hodonína, který se stal nástupcem p. prof. Opletala. Z uvedených
profesorů jsem osobně znal p. prof. Opletala – toho zvlášť a nejvíc, dále pak p. profesory Ing.
Konšela, Ing. Dyka, Ing. Müllera, no a prof. Artnera. Ze skupinové fotografie pak p. Boháčka,
Ing. Dr. Matějů, řed. Ing. Škodu, Ing. Zamazala, Ing. Dr. Perutíka, p. Zimu – ten rozvážel a
proplácel výplatu, tu mě napadají jeho úvodní slova, když předával peníze – jste to vy? Dále
14
pak p. Šádka, Ing. R. Chytílka, se kterým jsem trasoval nové cesty (např. Jezírko, Dlouhé
vrchy), na školní podnik přišel po rozpadu republiky z Podkarpatské Rusi. Rád jsem poslouchal
jeho vyprávění o tamním životě. Na řidiče, který v době, kdy nebyla žádná plánovaná cesta,
pracoval v kanceláři. Některé pak, aniž jsou na snímku, jsem také znal – Ing. Dr. Klemeš, Ing.
Skýva a jiní.
Také si vzpomínám na opravu silnice Adamov – Křtiny. Dělníci pracující u táty, který stavbu
vedl, bydleli v Josefově – v hostinci u Šimků. Odtud si pamatuji písničku, kterou zpívali v době,
kdy nemohli pro špatné počasí pracovat: Já mám doma veverku, ta má černou prdelku.
V tomto období byla zahájena výstavba silnice Resslova, kam mě táta vzal pracovat. A pak už
to šlo – Praskavice, Rossenauerova, kterou jsem osobně vedl jako mladík. Když hodnotím mé
pracovní nasazení v tomto období, mohu být spokojen.
V roce 1946 jsem učinil dotaz o místo na školním závodě, bohužel bez úspěchu. A tak jsem
nastoupil u Státních lesů v Harrachově, kde jsem pracoval až do roku 1980 v různých funkcích
lesnického a školkařského provozu. Nemohl jsem zde však uplatnit všechny mé znalosti
získané na školním podniku. Škoda!
A v současné době, jako 94letý dědek, mohu porovnávat. Co se mně v současnosti nelíbí, je
zanedbávání
práce
ve
školkách. Za mého mládí
nebylo polesí, které by
nemělo
lesní
školku.
Pamatuji si na jeden výrok
p. prof. Opletala – lesní
školka je zrcadlem každého
polesí. Já osobně jsem se
školkám věnoval, několikrát
jsem byl vyhodnocen a
odměněn, což jsem si cenil.
Duševně se táži, dovedou
dnešní
„také“
lesníci
vypěstovat sadební materiál
pro naše české lesy, které
nám
naši
předchůdci
předali. Domnívám se, že to
stojí za zamyšlení. Jen si
říkám, škoda, že nejsem
mladý.
S naším hezkým pozdravem „Lesu zdar!“
Harrachov 7. 11. 2013
Antonín Vaněk
polesný v. v.
rodák z Rudice u Blanska
15
Vážení přátelé, dámy
a pánové!
V prvé řadě chci poděkovat za pozvání na tuto slavnostní příležitost. V minulém měsíci byla
zde otevřena výstava k devadesátému výročí založení Školního lesního podniku. Prostudoval
jsem si panely této výstavy a spolu se stránkami internetu o ŠLP musím konstatovat, že je zde
fundovaně podáno tolik informací o Masarykově lese, že opakování těchto skutečností by bylo
pouhým nošením dříví do lesa, nebo chcete-li, jak říkal s oblibou profesor Miroslav Vyskot,
nošením sov do Athén. Dovolil bych si na tomto místě podat jen několik doplňujících informací
a mých vlastních postřehů. Profesor Bohumil Doležal, který mě ve funkci proděkana pro ŠLP
uváděl v roce 1972 do funkce ředitele, mi kladl na srdce, že tento podnik je lesnickou perlou
v srdci Evropy. Mnohokráte jsem si tato slova připomněl a Masarykův les se stal mojí srdeční
záležitostí. Zde jsem strávil nejkrásnější a nejšťastnější léta své lesnické praxe, zde jsem se
konečně zbavil nechutné hegemonie nevzdělaných dělnických ředitelů, stal jsem se
skutečným lesním hospodářem. Zde jsem se setkal s nejvýznamnějšími lesnickými pedagogy
a zajímavými světovými lesníky.
Dnes vzpomínáme 90 let života ŠLP Masarykův les. 90 let v životě člověka je závěrem jeho
života. V lese je to jen etapa vývoje, při čemž v lese jsou vedle sebe současně zastoupeny
různé etapy, jakoby les byl věčný. Dosud se lesu daří statečně odolávat snahám ochránců
cizích zájmů obětovat les ve prospěch třeba kůrovců, dopravy, výstavby či dalších záležitostí.
Stárnutí v lese není příznakem, v lese je růst dominantním jevem. My lesníci mluvíme o
přírůstech.
Pro mě stárnutí je synonymem ztrát: příbuzných, přátel, zdraví, sil, paměti, zraku, sluchu....
Les je v devadesáti stále živý, obnovitelný, a proto je les pro mě srdeční záležitostí, jeví se mi
jako mocný, věčně živý reprezentant nádherné živé přírody.
Při příležitosti 90. výročí se sluší vzpomenout nejvýznačnějších postav zakladatelů a dalších
významných osobností Masarykova lesa: profesorů Opletala, Konšela, Haši. Jejich život a dílo
je myslím fundovaně zhodnoceny ve výše zmíněných materiálech. U profesora Opletala dovolil
bych si doplnit, či zvýraznit to, co předcházelo jeho jmenování profesorem Vysoké školy
zemědělské v Brně. Po rozpadu Rakouska a vzniku Československé republiky odešel z
Bukoviny, kde zastával vedoucí funkci v lesích Řecko-orientálního náboženského fondu a stal
se vedoucím pracovníkem ředitelství lesů Československé republiky. V této funkci došlo
k výraznému střetu s tehdejším ministrem zemědělství agrárníkem Františkem Staňkem, který
připravoval dlouhodobou smlouvu o prodeji veškeré výtěže státních lesů společenství
Anglobanky a firmy Brdlík a spol. Uzavření smlouvy o prodeji veškeré výtěže za fixní ceny,
platné v době uzavření smlouvy, to jest na počátku hospodářské krize a počínající inflace by
zákonitě vedlo k totálnímu bankrotu a nedozírným hospodářským ztrátám. V dnešní době se
takovému postupu blíží nechvalně známá tunelizace. Ing Opletal se takovému postupu vzepřel
a za výrazné podpory Lidových novin svůj spor vyhrál. Bylo to však Pyrrhovo vítězství, ze své
funkce byl odvolán. Zisk si ale připsala Vysoká škola zemědělská v Brně, která získala
vynikajícího učitele.
16
Osobně jsem neměl příležitost setkat se s profesorem Opletalem, ani s profesorem Konšelem.
Setkal jsem se pouze s profesorem Hašou, nicméně měl jsem dostatek příležitosti seznámit
se s jejich myšlenkami, dílem a stejně tak s dalšími: prof. Skatulou, Artnerem, Benešem.
Zvláště chci vzpomenout svého přítele dendrologa, umělce a filozofa doc. Jindřicha Chmelaře,
jenž nám zanechal výrazné stopy svého odborného snažení.
Pokud vstupujeme do lesa, les na nás působí několika složkami: vnímáme krásu porostů,
nádheru přírody, krajiny a mnohdy si ani neuvědomujeme, jak výrazný dojem na nás zanechala
technická část prohlídky. V prvé řadě je to cestní síť, úpravy terénu, vodotečí hrazení bystřin
a estetika úprav. V tomto směru je činnost profesora Opletala nejvýraznější a dominantní.
Profesor Opletal byl technik s duší umělce a básníka. Jeho pojetí dopravnictví, lesnické kultury
a estetiky jej vyneslo na vrchol lesnického stavu. Jeho Lesnický Slavín je dílo, které zasluhuje
nejupřímnější obdiv.
Nyní bych se chtěl pokusit definovat, čím je pro nás ŠLP Masarykův les. Není to jen soubor
katastrálních lesních parcel, nemovitostí, není to jen součást Mendelovy univerzity v Brně, je
to výrazné společenství lidí: učitelů, studentů a pracovníků lesníků, ale i obyvatel celé oblasti,
včetně Brna. Důležitá je dostupnost přírody a také přítomnost rozmanitých přírodních
fenoménů, geologických, paleontologických, speleologických, archeologických a dalších.
Pozoruhodná je zdejší ekologie i architektura, jsou tu výchovná a estetická zařízení, lesnické
tradice, to vše spolu s materiální základnou vytváří nádherný celek, který nemá asi ve světě
obdoby.
Profesor Opletal se stal nejvýraznější postavou dějin Masarykova lesa. Byl pragmatický lesník,
milovník přírody, stromů, rostlin, zvěře, milovník umění, výtvarník, estét. Pokračovatel
pokrokových tradic liechtensteinských lesníků. Jeho unikátním dílem je vybudování
Lesnického Slavína, na jehož tvorbě a budování estetických a výukových objektů se dokonce
sám osobně podílel.
V dalším bych se chtěl zmínit o jedné další významné skutečnosti. Ve své knize Kontrolní
metody profesor Doležal uvádí, že filozofickým podkladem hospodářské úpravy lesa je filozofie
holismu To je nauka o celcích, jejíž hlavní myšlenkou je, že nahromaděním základních prvků
vzniká další nový prvek navíc. Osobně této teorii věřím a vidím zde opravdu další nový prvek,
který staří latiníci nazvali genius loci, česky „duch místa“. Staří Čechové tomu říkali „dědictví
po chalupě“. Tento genius loci zde opravdu je, musíme si toho vážit a nadále o něj pečovat.
Doposud se to dařilo. Působila zde řada vynikajících lesnických učitelů, pracovali zde
erudovaní lesníci, mezi nimiž bych chtěl vyzvednout své někdejší spolupracovníky Ing.
Pavelku, Ing. Zíku a Ing. Truhláře a tato úspěšná praxe nadále pokračuje. S potěšením jsem
sledoval úspěch Ing. Pavla Mauera a Ing. Jaroslava Martínka na tomto poli.
Krása Masarykova lesa přirostla k srdci také obecné veřejnosti. Vždy se mi velice líbilo, když
jsem viděl, jak na zastávce MHD při palouku U Buku vystupují maminky a babičky s dětmi, aby
zde relaxovaly, načerpaly dobrou vodu a užily si přírody. Já sám jsem s brněnskými turisty a
zpěváky ze sdružení Foerster vítával na palouku U Luže jaro zpěvem písně Přijde jaro, přijde.
Možná to někomu připadalo naivní, že jsme vyprovázeli Moranu a zpívali tu starou píseň.
Chodili k nám relaxovat třeba význační brněnští lékaři profesoři Kořístek a Potrusil. Rád jsem
vítal na zámku ve Křtinách barytonistu brněnské opery, lesního inženýra Eduarda Hrubeše,
který se rád pochlubil svými vědomostmi ornitologickými. Občanská veřejnost ráda přijala
dětská hřiště, odpočinkové objekty, studánky i další objekty Lesnického Slavína. Proto jsem je
17
přiřadil ke společenství Masarykova lesa. Ve Křtinách jsem se spřátelil s místním farářem,
panem děkanem Tomášem Prnkou. Ačkoliv jsme byli rozdílného filozofického založení, měli
jsme velice přátelský vztah. Obdivoval jsem jeho nesmírnou pracovitost, píli a osobní odvahu,
kterou projevoval při řídící práci. Krásný a statečný byl jeho vztah k lesnictví, lesníkům a práci
v lese i k lesnickým tradicím. I takový vztah patřil ke koloritu Masarykova lesa.
Chtěl bych všem členům Masarykova lesa poblahopřát k 90. výročí. Dovolte stručně jako staří
latiníci: vivat, crescat, floreat! Tedy česky: ať žije, roste a vzkvétá. Chci jim popřát, aby se jim
práce dařila, aby je těšila, přinášela jim nejen uspokojení, ale i zaslouženou a spravedlivou
odměnu k zajištění života jejich i jejich rodin.
Děkuji vám za pozornost.
Ing. Zbyněk Hartmann, CSc.
emeritní ředitel ŠLP Křtiny
[email protected]
18
Vážené kolegyně
a kolegové!
Moje první setkání se ŠLZ se datuje do období studií, kdy lesnická fakulta využívala k realizaci
hlavních cvičení některých odborných předmětů zámek ve Křtinách.
Druhým setkáním, a to podrobnějším, bylo období, kdy jsem pracoval na diplomové práci
zadané prof. Artnerem, vedoucím katedry těžby. Práce měla být vypracována na tehdejším
polesí Jedovnice. S prof. Artnerem jsme konzultovali průběh moji práce několikrát přímo na
polesí. Při těchto příležitostnostech jsem byl podrobně informován o práci profesora Artnera,
který zde v minulosti pracoval jako vedoucí správy v Adamově pod vedením profesora
Opletala. V tom období mi nepřišlo na mysl, že se ŠLZ, později ŠLP, stane mým celoživotním
pracovištěm.
To se stalo po absolvování fakulty, kdy jsem spolu s dalšími třemi spolužáky dostal nabídku
umístění jako technik na ŠLZ, konkrétně na polesí Jedovnice, kde jsem nastoupil v lednu 1956
jako technik polesí.
Od té doby, s krátkým přerušením (1,5 roku), kdy jsem pracoval ve zkušební stanici
zemědělských a lesnických strojů, jsem až do důchodu pracoval na ŠLP.
Po příchodu ze zkušební stanice jsem pracoval jako hlavní mechanik. Po uvolnění funkce
polesného na polesí Křtiny jsem tuto funkci převzal a vykonával jsem ji do roku 1972, kdy jsem
byl pověřen funkcí výrobního náměstka.
V období mého působení na polesí Křtiny byl ředitelem Ing. Richtar, později Ing. Švarc
(pozdější docent na katedře myslivosti). V obou případech spolupráce s těmito nadřízenými
byla velmi dobrá. Jejich kritický pohled na naši práci byl zaměřen především na péči o lesní
porosty, na rozvoj péče o pracovníky na hospodárné využívání svěřených prostředků.
Vytvořená atmosféra mezi pracovníky byla zaměřena na spolupráci ve všech kategoriích
zaměstnanců, zejména mezi vedoucími polesí.
V průběhu roku 1971 proběhl konkurs na nového ředitele ŠLP, kterým se stal Ing. Zbyněk
Hartmann, CSc. Dostal jsem nabídku na funkci výrobního náměstka. Tuto funkci jsem převzal
od 1. 1. 1972.
Nové vedení ŠLP dostalo za úkol realizovat model organizace a řízení podle prof. Rupricha –
model specializovaných středisek.
Toto období se vyznačovalo nastupujícím vzestupem mechanizace jak v těžební, tak pěstební
činnosti, tomu byla podřízena také naše snaha.
V průběhu několika dalších roků jsme realizovali myšlenku vybudovat venkovní pracoviště pro
katedry technické sekce lesnické fakulty (katedry geodezie, mechanizace, těžby a staveb).
Tato myšlenka byla realizována v oblasti obce Útěchov.
19
V roce 1990 jsem byl na krátké období jmenován ředitelem ŠLP. Z této doby bych rád upozornil
na dvě okolnosti.
Požadavek na restituci pily Jedovnice nás přiměl k rozhodnutí hledat lokalitu pro výstavbu pily
na svém vlastním pozemku, byla zvolena lokalita Olomučany. Výstavba nové pily se setkávala
se značným odporem jednak u pracovníků ŠLP, jednak u vedoucích představitelů lesnické
fakulty. Myšlenka výstavby nové pily byla s podporou vedení ŠLP realizována.
Druhou okolností, na kterou bych chtěl upozornit je převzetí výzkumné stanice Křtiny. V
prvních měsících roku 1990 jsme se dověděli, že VÚLHM ve Strnadech bude redukovat
výzkumné stanice a mezi jiným bude rušit i výzkumnou stanici ve Křtinách. Po konzultaci s Ing.
Švendou a vedoucími pracovníky stanice jsme spolu s Ing. Novákem požádali o převzetí
výzkumné stanice ve Křtinách jako součást ŠLP. Převzetí bylo uskutečněno za velmi
výhodných podmínek.
Ve druhé polovině roku 1991 jsem požádal o uvolnění z funkce ředitele, a tím skončilo moje
působení na ŠLP Křtiny. Byla to nejkrásnější léta mého života. Díky za ně!
Ing. Hynek Pavelka
emeritní ředitel ŠLP Křtiny
[email protected]
20
Vážení a milí kolegové,
dámy a pánové,
s potěšením a rád – byť i s určitými rozpaky – jsem přijal pozvání na tuto konferenci, pořádanou
u příležitosti 90. výročí založení dnešního Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny,
zřízeného při někdejší Vysoké škole zemědělské v Brně, nynější Mendelově univerzitě v Brně.
Konference je chvályhodně věnována „k poctě jeho otců zakladatelů“ – zvláště pak k poctě
prof. Ing. dr. techn. h. c. Josefa Opletala, předsedy prvního správního výboru tehdejšího
školního lesního statku. Váženými pořadateli konference jsem pak byl vyzván k vyslovení
svého vztahu k Opletalovu dílu, což tímto s radostí činím.
Profesora Opletala jsem už osobně nepoznal, i když se asi nedá vyloučit, že bych se s ním na
chodbách naší alma mater nemohl setkat – zemřel totiž právě před šedesáti lety, v době, kdy
jsem na Lesnické fakultě zapisoval svůj 5. semestr. Znám jej proto jen z fotografií – a
především z jeho inspirující autobiografie Moje paměti, z vydání z roku 2005, které společně
připravili profesorova pravnučka paní PhDr. H. Bočková a pan Ing. J. Truhlář, CSc., za což jim
oběma náleží velké uznání a opravdové díky. Přesto i já bych se s Vámi rád podělil alespoň o
některé své dojmy získané při studu díla prof. Opletala, které mne silně oslovilo – i o to, co
z jeho díla považuji za vysoce aktuální i pro nás a naši dobu.
První obdivuhodnou skutečností je až oslnivý profesní oblouk, který se klene na životní dráze
pozdějšího pana profesora. Počíná 28letým působením ve službách c.k. ředitelství statků
Řecko-orientálního náboženského fondu v Bukovině (1887 – 1914), kde načerpává základní
znalosti o přirozených lesích karpatských, o jejich zpřístupňování a obhospodařování – ale i o
všemožných rizicích a chybách, které různé typy jejich spravování přinášely. Za důležitou
součást Opletalova profesního růstu je třeba považovat i jeho četné studijní a expertní cesty
po Evropě a Turecku v době první světové války (1914 – 1918).
Po válce se Ing. Opletal vrací do vlasti. Ve funkci dvorního, resp. ministerského rady je pověřen
vedením hlavního lesního úřadu v Banské Bystrici. V roce 1920 je navíc jmenován předsedou
zkušební komise při Ministerstvu zemědělství pro státní praktické zkoušky lesotechnické, tzv.
ministeriálky. Téměř současně podává návrh na reorganizaci státních lesů ČSR a na zřízení
generálního ředitelství Státních lesů a statků, které by v jeho představách mělo být vedeno
odborníkem-lesníkem, podřízeným přímo ministru zemědělství.
Již v roce 1921 je jeho návrh přijat – a Opletal je jmenován odborovým přednostou MZe v
Praze - a následně i prvním generálním ředitelem Státních lesů a statků tamtéž. Prakticky ve
stejnou dobu zahajuje i svůj heroický boj proti zcela nevhodné exploataci státních lesů ČSR,
kterou připravovali někteří politici a vysocí úředníci MZe: nejprve se za ministra Práška a jeho
ministerského rady Máry mělo jednat „o prodeji veškerého užitkového dřeva na Slovensku na
pni (!) po dobu 20 let za pevné nízké ceny“! (Poznámka: Určité podobnosti se snahami našich
nedávných ministrů a jejich vysokých úředníků z posledních dvou desetiletí jsou jen náhodné?)
21
V roce 1922 odmítá generální ředitel Opletal snahu dalšího ministra zemědělství, F. Staňka,
vyhovět požadavku firmy Lignum a spol. na odprodání 30 milionů m3 dřevní hmoty z hlavních
těžeb Státních lesů na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, včetně převzetí veškerého
inventáře lesního, průmyslového a dopravního – vše rovněž na dobu 20 let. Odhaluje v něm
dalekosáhlý nevýhodný pacht, „přiznání výhradního práva exploatace státních lesů“ v obou
jmenovaných zemích, na uvedenou dobu! Opletal zná ze svého působení v Bukovině velmi
dobře rizika takových dlouhodobých pachtů: „malý zisk“ pro majitele lesa, zanechané
„méněcenné investice a velké souvislé holé plochy, jejichž zalesnění vyžadovalo často větších
nákladů, než obnášel zisk za odprodané dřevo“. Případné přijetí tohoto požadavku proto
označil za „největší neštěstí, které by mohlo postihnout státní lesy“ – a své stanovisko
nezměnil, ani když se ho fa Lignum pokoušela zkorumpovat nabídkou výhodného místa s
několikanásobně vyššími příjmy u velké společnosti, která by se za účelem exploatace státních
lesů utvořila. Poměry té doby Opletal dokresluje citací obvyklého rčení nadřízeného ministra
Staňka: „Ale Ježíšmarjá, vždyť je to náš člověk!“ Tím mělo být podřízenému naznačeno, že
žadatel nesmí být odmítnut. Na Opletala to však zřejmě příliš neplatilo.
Ne vždy se ale vše podařilo. Přes Opletalův odpor byl za pomoci ministra Staňka prosazen
například prodej většího množství dřeva z Podkarpatské Rusi skupině kolem Moravskoslezské
banky, která je obratem a za hotové prodala jedné maďarské firmě se značným ziskem.
Státním lesům však kupní cenu pokryla pouze garančními listy, které se zřejmě staly po
úpadku banky téměř bezcennými.
Ve svých Pamětech Opletal toto období označuje jako „počátek boje proti velkoprodejcům“.
Připomeňme v této souvislosti ještě alespoň jeho urputný odpor proti největšímu pokusu o
hrubou exploataci lesů té doby, kdy fa Bertron Grimson & spol. měla na dobu 30 (resp. 31,5)
let dostat veškeré dříví ze státních lesů bývalé Podkarpatské Rusi, v ročním množství až 1,5
milionu m3 dřeva, opět za pevné ceny, pro prodejce zřetelně nevýhodné.
Opletalova nevstřícnost k podobným obchodům se ovšem politikům a jejich vysokým
úředníkům, zřejmě finančně propojeným s tehdejšími „kmotry“ mohu-li použít tento dnešní
pojem, nemohla líbit. Proto již v lednu roku 1923 projednává předsednictvo ministerské rady
návrh na zrušení generálního ředitelství Státních lesů a statků, namířený proti Opletalovi.
Avšak i tentokráte jeho fundovaný rozklad způsobí, že návrh na zrušení ředitelství, „které dělá
politikům jen potíže“, neprojde a je vyhodnocen jako „předčasný“ – a tedy i neúspěšný.
Útoků na generálního ředitele však přibývá. Opletal to označuje až za „nesnesitelnou štvanici“
– a posléze toho má dost a rozhoduje se přijmout jednu z nabízených vysokoškolských
profesur. Vybírá si Vysokou školu zemědělskou v Brně (rok 1923). Ministr zemědělství Hodža
to přijímá s nadšením – a brzy se ukáže proč: připravuje k přijetí výše zmíněný návrh na 30letý
obchod s firmou Bertron Grimson & spol. – týkající se veškerého dříví ze státních lesů z
Podkarpatské Rusi.
Prof. Opletal však nerezignuje ani v závětří vysokoškolského pracoviště. Klub senátorů a
poslanců jej zve na svoji schůzi, na níž přednáší k návrhu výše uvedené smlouvy svůj odborný
posudek. Případné přijetí návrhu označuje za „nezměrnou katastrofu pro stát“. Druhý posudek
předkládají tamtéž dr. Hodža a Ing. dr. Šiman. Ten je kladný, ale Klub přijímá usnesení
v souladu s Opletalovým názorem – tedy proti uzavření smlouvy. Boj však pokračuje dál a
zasahuje i širší veřejnost. Prof. Opletal píše řadu článků, také do Lidových novin. V roce 1930
22
poslanec Ing. Nečas v interpelaci vyčísluje případnou škodu státu jen za první 15leté období
na 420 milionů Kč – a plně se staví na stranu bývalého ředitele Opletala.
Opletalovým odchodem z ministerstva se snahy o protekční prodeje dříví ze státních lesů
pravděpodobně ještě navýšily. Dnes bychom je jistě označili za prodeje korupčního
charakteru. Ani vystoupení poslance Nečase, požadujícího po Ministerstvu zemědělství při
zpeněžování dříví ze státních lesů zachovávat korektní cestu, aby byl pro stát plně zachycen
zisk z těžby lesů, příliš nepomohlo.
V roce 1933 vystupuje Opletal proti zřízení Československé ústřední prodejny dříví (Čupod, a.
s.), která nakonec fungovala pouze jako účtárna svých smluvních vysokých provizí, tedy jako
určitý „penězovod“ či „tunel“. Vlastní prodej dříví ze státních lesů organizovala i nadále jejich
ředitelství a fa Čupod byla při tom zbytečná. Snahy po zřízení Čupodu vycházely opět
z ministerstva vedeného znovu dr. Hodžou – a jejich hybatelem byly banky a dřevařská firma
Körner.
Závěrem je třeba zdůraznit, že prof. Opletal jistě nebyl proti spravedlivým ziskům malých i
velkých firem, spolupracujících se státními lesy při užitkování lesa. Bojoval jen o to, aby
vlastník lesů, v našem případě stát, měl hlavní podíl na zisku ze svého majetku, ve prospěch
všech svých občanů – a aby tento majetek byl obhospodařován se stejnou nebo alespoň se
srovnatelnou péčí, jako velké soukromé lesní majetky. Bojoval proto s korupcí a proti
nejrůznějším tehdejším tunelům – i proti tomu, aby rozhodující slovo ve správě státních lesních
majetků měli manažeři-nelesníci, případně ekonomové neznalí lesnické problematiky,
především její dlouhodobosti.
V pozdějších funkcích profesora i výkonného předsedy správního výboru školního lesního
statku VŠZ měl Opletal, oproti většině dnešních učitelů-lesníků, jednu velkou přednost: v roce
1923, kdy byl jmenován prezidentem T. G. Masarykem řádným profesorem lesní těžby a
lesního průmyslu na VŠZ v Brně, měl za sebou 37 let rozmanité provozní praxe, od praktikanta
(1886), lesního kandidáta, eléva a asistenta, přes správce lesů a statků a lesmistra, lesního,
vrchního a dvorního radu (1918) – až po ministerského radu, odborového přednostu MZe a
generálního ředitele Státních lesů a statků ČSR (1921). Mohl tehdy se svým komplexním
pojetím lesnictví, se svými znalostmi a zkušenostmi s úspěchem vykonávat jakoukoli funkci na
školním lesním statku – stejně jako přednášet řadu praktických lesnických disciplín na
tehdejším odboru lesního inženýrství VŠZ. (K tomu je možno jen poznamenat, že důležitost
takového komplexního pohledu a praktických zkušeností si mnozí z nás, kteří se již velmi brzy
specializovali na úzké obory svých disciplín, ne vždy plně uvědomují.)
A úplně na závěr jedno velké přání: Kéž by všichni ti, kteří přicházejí dnes do styku s výše
uvedenou problematikou, nebo o ní dokonce rozhodují, si příslušné kapitoly Opletalových
Pamětí nejen pečlivě pročetli, nikoli pouze jako povinnou četbu – ale řádně je i prostudovali a
promysleli, neboť historia est magistra vitae – dějiny jsou učitelkou života.
23
Vážení přátelé, Školnímu lesnímu podniku Masarykův les MENDELU přeji k jeho
devadesátinám tradiční „Lesu zdar!“ – a jeho otcům zakladatelům nehynoucí paměť a
patřičnou úctu jejich pokračovatelů.
Brno 10. 11. 2013
doc. Ing. Ivan Musil, CSc.
emeritní ředitel ŠLP ML Křtiny (v letech 1992 – 1995)
e-mail: [email protected]
24
Dámy a pánové!
S dnešním ŠLP Křtiny jsem poprvé přišel do kontaktu v roce 1966, když jsem nastoupil do
prvního ročníku Lesnické fakulty v Brně. Tehdy jsme jako prváci trávili minimálně jeden
pracovní den v týdnu na školním závodě, kde jsme pod dohledem instruktorů vykonávali různé
jednoduché manuální práce v pěstební činnosti. Tam jsem si poprvé uvědomil, že lesy zde
jsou jiné než ty, které jsem znal z domova – z Chodska.
Vnímal jsem především krásu estetických palouků, Lesnického Slavína a samozřejmě také to,
čemu dnes poučen říkám jemný podrostní způsob obhospodařování lesa. A nejen mě zajímal
důvod, proč jsou lesy zde jiné než ty, které znám z domova. A tehdy jsem od instruktorů a
učitelů slyšel poprvé jména jako prof. Opletal, prof. Haša, prof. Konšel, prof. Dyk a jiní, kteří
patřili k zakladatelům dnešní LDF.
Faktem je, že díky častým návštěvám křtinských lesů, v pozdějších ročnících v doprovodu
odborných učitelů, mi obraz těchto lesů zůstal v hlavě trvale „naskenován“. V pozdějším
praktickém životě jsem se snažil všude tam, kde jsem to mohl ovlivnit, získané podněty ze
Křtin i uplatňovat.
Když jsem v roce 1995 nastoupil do funkce ředitele ŠLP ML Křtiny a měl jsem možnost způsob
hospodaření na ŠLP ovlivňovat, čerpal jsem nejen ze svých zkušeností nabytých u
Jihomoravských státních lesů, ale velmi často jsem porovnával skutečný stav lesních porostů
a podniku s ideálem, který jsem si odnesl jako absolvent Lesnické fakulty v Brně. Obrovskou
inspirací pro mě byly diskuze s kolegou Truhlářem (Ing. Jiří Truhlář, CSc.) o historii podniku a
zejména pak o činnosti zakladatelů fakulty a podniku v konkrétních lesních porostech. Byly to
diskuze o tom, čeho chtěli dosáhnout a o tom, jak to vlastně dopadlo. A jméno prof. Opletal
bylo v těchto diskuzích vždy přítomné a mnohdy nejfrekventovanější.
Snaha po uplatnění myšlenek zakladatelů podniku (možno říci realizaci odkazu) mě vedla
k tomu, že jsem „tlačil“ na kolegu Truhláře po jeho odchodu do důchodu, aby maximálně využil
archivu ŠLP Křtiny k publikaci pamětí zakladatelů a zveřejnil jiné zajímavosti, nacházející se
v tomto archivu. A Ing. Truhlář to dělal znamenitě. Za tu poctivost zpracování všech těch
pamětí a archiválií mu z tohoto místa chci poděkovat. Myšlenky prof. Opletala a jeho
souputníků jsou k dispozici všem, kteří se s nimi chtějí seznámit v míře vrchovaté. Děkuji
rovněž při této příležitosti kolegovi Pavlu Mauerovi (ing. Pavel Mauer, čestný profesor UGLTU
Jekatěrinburg) za jeho organizační práci související s publikací všech zmíněných archiválií
a jejich prezentaci i v jiných mediích.
Nemohu nevzpomenout vynikající exkurze do rumunských Karpat – Po stopách
profesora Opletala – ve spolupráci s kolegy z LZ Židlochovice. Jsem přesvědčen, že takovouto
exkurzi by měli absolvovat všichni budoucí absolventi lesnické fakulty. Kde lépe než tam, při
hodnocení činnosti českého inženýra Opletala, si tak snadno a ve zkratce uvědomí význam a
poslání lesnické profese. Význam nejen pro samotný les, ale především dopady činnosti
lesníka do sociálního klimatu regionu.
Nemá smysl, abych vyjmenovával všechny konkrétní akce, které se za mého
„ředitelování“ na ŠLP realizovaly. Tím se třeba pochlubí někdo jiný. Co ale vzpomenout chci, je
25
naplňování odkazu prof. Opletala a jeho kolegů při obhospodařování lesních porostů a
vytváření materiální základny pro studenty a učitele dřevařských oborů.
Myslím si, že za způsob obhospodařování lesních porostů se křtinští lesníci stydět nemusejí.
Je to potvrzeno prestižními certifikáty, ale hlavně mnohými zahraničními
návštěvníky. Konkrétním příkladem je spolupráce na projektu 3F v Kolumbii, nebo nyní pomoc
při revitalizaci školního podniku univerzity v Jekatěrinburgu.
Snad se mnou budete souhlasit, že právě ekologickými certifikáty, kterými se může školní
podnik prezentovat (FSC, PEFC, Lesnický park Masarykův les Křtiny) a výzvami zahraničních
partnerů ke spolupráci je konkrétně naplňován odkaz profesora Josefa Opletala. I on a jeho
souputníci, chtěli ve Křtinách mít vzorový objekt hodný následování. Objekt, ve kterém budoucí
manažeři lesního hospodářství budou čerpat praktické zkušenosti a vytvoří si představu
vlastního ideálu. Ideálu, který po ukončení studia budou realizovat nejen v naší krásné zemi,
ale i v zahraničí.
A tak chci na závěr poděkovat všem svým dnes již bývalým spolupracovníkům za jejich
každodenní poctivou práci. Děkuji rovněž učitelům z naší univerzity za jejich pomoc při
dosažení současného stavu. Přeji všem zúčastněným mnoho úspěchů při konkrétním
naplňování odkazu prof. Josefa Opletala na ŠLP. Po sedmnácti letech na ŠLP ML Křtiny snad
mohu konstatovat, že kolektiv zaměstnanců školního podniku je připraven tento odkaz
naplňovat i nadále. A i proto jsem na tyto své bývalé spolupracovníky hrdý.
Blansko 11. 11. 2013
Ing. Jaroslav Martínek, CSc.
bývalý ředitel ŠLP ML Křtiny MENDELU
[email protected]
26
Prof. Ing. Josef Opletal,
dr.h.c. a Ústav inženýrských
staveb, tvorby a ochrany
krajiny
Václav Tlapák1
Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny se vždy hlásil k učení prof. Ing.
Josefa Opletala, že lesníci vždy byli a také zůstanou i nadále techniky, ale současně zastávají
i funkci lékařů lesa. Studium lesního inženýrství, na podkladě biologickém dosáhlo velkého
rozvoje a stalo se studiem biotechnickým. Takto biotechnicky chápal poslání lesního inženýra
také prof. Dr. Ing. Leo Skatula, když v padesátých letech minulého století založil na Lesnické
fakultě v Brně obor lesnických meliorací, jehož pokračováním je dnešní studijní obor Krajinné
inženýrství.
Svůj příspěvek koncipuji jako několik ohlédnutí za prof. Ing. Josefem Opletalem, Dr. h. c.
První ohlédnutí směřuje k praktické přípravě lesního inženýra pro provoz.
Prof. Opletal při hodnocení délky studia Lesního inženýrství říká, cituji: „Studium na vysoké
škole lesnické muselo být rozšířeno na čtyři roky a ukazuje se, že ani tato doba nestačí a že
postupující požadavky na vzdělání lesního inženýra si vynutí, aby byl přibrán ještě pátý rok,
který by sloužil převážně k soustavnému praktickému vyškolení, jak jsem o to usiloval svým
rozkladem zařazeným do programu Vysoké školy zemědělské v Brně na studijní rok 1924/25
v práci „Jaké účely sleduje Vysoká škola zemědělská v Brně přidělením lesního statku
Adamova?“ Konec citátu.
Prof. Opletal byl toho názoru, že je velmi nehospodárné, když lesní inženýři s velmi dobrými,
pracně získanými znalostmi a draze zaplaceným vzděláním, odejdou z fakulty bez
soustavného praktického školení, které lze získat, ve spolupráci lesnické fakulty a školního
statku dnes ŠLP ML Křtiny, v relativně krátké době jednoho roku a které, pokud se tak nestane,
lze sice získat také později, při zaměstnání, ale po delší době a většinou za daleko vyšší cenu.
Prof. Opletal konstatuje, cituji: „Jak jinak možno disponovat lesním inženýrem vyzbrojeným
soustavně získanou praxí, který ke všem úkolům hned po opuštění školy prokazuje
pohotovost, než inženýrem, který po stránce praktického výcviku přichází do služeb lesa jako
novorozené dítě?“
ŠLP ML Křtiny nabízí i dnes získat tyto praktické zkušenosti, ale ze strany ústavů lesnické a
dřevařské fakulty je zájem o tuto praktickou činnost minimální. Studenti ne dost dobře chápou,
Prof. Ing. Václav Tlapák, CSc., Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny, Lesnická a dřevařská
fakulta, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno
1
27
že takto nabízené know – how, a to nejen ze strany ŠLP ML Křtiny, je nadstandardní a zcela
nezastupitelné.
Druhé ohlédnutí se týká problematiky lesních cest, kde měl prof. Opletal své pokračovatele na
Lesnické a dřevařské fakultě v osobě prof. Ing. Jaroslava Beneše, DrSc. Po bouřlivém nástupu
mechanizace lesnických prací v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století se
vyžadovala úprava a doplnění sítě lesních cest, které do té doby byly budovány většinou pro
animální dopravu. Ve snaze zpřístupnit i obtížné lanovkové terény pro traktory, se přistoupilo
k rozsáhlému budování tzv. svážnic, které byly často hluboko zaříznuty do terénu,
nedostatečně protierozně zabezpečeny a mnohdy slepě končily ve svahu. Budování těchto
svážnic se později ukázalo jako naprosto mylné. A právě v té době prof. Beneš se svými
spolupracovníky, především Ing. J. Truhlářem přinesl radikální změnu do budování dopravní
sítě na ŠLP ML Křtiny, když vypracoval generel lesní dopravní sítě s výhledem na několik
desetiletí. S využitím stávajících cest, byly navrženy cesty nové, účelně začleněné do terénu,
čímž bylo, zejména u lanovkových a
traktorových
terénů
dosaženo
technologické samostatnosti jednotlivých
dílců. Podkladní návrhy pro generel a
doplnění lesní dopravní sítě připravil Ing. J.
Truhlář, vlastní trasování pak probíhalo
pod vedením prof. Ing. J. Beneše, DrSc.,
který zde uplatnil svoje studie technickoekonomických
parametrů
plánování
výstavby lesní dopravní sítě. Optimalizace
lesní dopravní sítě, vypracovaná prof. Ing.
J. Benešem, DrSc., svým významem
daleko přesahují rámec ŠLP ML Křtiny.
Obr. 1 Lesní cesta Šumbera v polesí Bílovice n/S
(foto: Ing. P. Pelikán)
Ústav inženýrských staveb, tvorby a
ochrany krajiny zkoušel na ŠLP ML Křtiny zpevnění cest francouzským stabilizátorem
COMPAC a u školkařského centra byly budovány pokusné úseky zpevnění lesní cesty
moderním zpevňovacím prostředkem STABILIT. Při stavbě lesní cesty Žlabina byla na
zamokřených úsecích použita textilní fólie i dřevní štěpka. Možnosti využití stavebních
recyklátů doporučil prof. Ing. A. Schlaghamerský, CSc., a na stavbě lesních cest Písky a
Mlýnská úspěšně použily Ekostavby Brno, a.s. Byl také vypracován projekt cesty v arboretu
Křtiny. Na 20 kontrolních profilech byly soustavně měřeny vlivy eroze a dopravy na stav lesních
cest a jejich únosnost.
Na vybraných gravitačních území (z toho dvě na ŠLP, na polesí Jezírko a Habrůvka) řešil
Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny optimalizaci cestní sítě, její parametry a
zásady její tvorby. Byla stanovena kritéria pro hodnocení efektivnosti lesních cest. Výsledkem
byl elaborát „Optimální síť lesních cest v pahorkatinách na příkladu polesí Jezírko“ (1976) a
elaborát „Kritéria efektivnosti výstavby lesních cest“ (1975) pro Ministerstvo lesního a vodního
hospodářství za účelem vydání směrnic pro hodnocení efektivnosti investic v projektových
úkolech.
Odkaz prof. Josefa Opletala, ale neskončil u prof. J. Beneše. Také jeho spolupracovníci a
následovníci z Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny, jmenovitě doc. Ing. K.
Hanák, CSc., a Ing. E. Hrubešová, využívali prostředí ŠLP ML Křtiny jako svoji laboratoř a
28
zkoušeli zde únosnost vozovek, prověřovali odolnost různých konstrukcí lesních cest, stabilitu
svahů lesních cest vedených v zářezech a násypech a projektovali sami i formou diplomových
prací nové odvozní i přibližovací lesní cesty, protože si byli vědomi, jak důležitým
předpokladem intenzívního uplatnění zásad pěstování lesů je zpřístupnění lesních porostů
dopravní sítí lesních cest odvozních i přibližovacích, v úzké návaznosti na prostorové rozdělení
lesa. A právě prostorové rozdělení lesa bylo vždy spojováno s řešením koncepce lesní
dopravní sítě. Stávající síť lesních cest na ŠLP ML Křtiny novým požadavkům vyvolaných
mechanizací lesnických prací nevyhovovala, protože byla původně budována převážně pro
dopravu koňskými potahy.
Nástup mechanizace na ŠLP ML Křtiny vyvolal hned ze začátku potřebu úpravy sítě stávajících
lesních cest. Řešení, které bylo přijato, však bylo velmi živelné a ve většině případů šlo pouze
o úpravy lesních cest buldozerem. Úpravy se prováděly podle okamžité potřeby a bez jakékoliv
projektové dokumentace, naprosto bezkoncepčně. Buldozerem protažené lesní cesty měly
nevhodné parametry, nebyly protierozně zabezpečeny a docházelo na nich k tvorbě erozních
rýh a často se stávaly cestami úvozovými, na prudkých stráních docházelo ke vzniku
hlubokých zářezů.
ŠLP ML Křtiny ve spolupráci s Katedrou inženýrských staveb a meliorací (dnešní Ústav
inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny)přistoupil k zásadnímu koncepčnímu řešení
lesní dopravní sítě současně s novým prostorovým rozdělením lesa. Z mladších pracovníků
ústavu se problematikou zpřístupňování zabývá Ing. P. Hrůza, PhD.
Hlavní zásady nového rozdělení lesů připravil pro ŠLP ML Křtiny Ing. Jiří Truhlář v roce 1978.
Při řešení optimalizace zpřístupnění porostů sítí lesních cest se vycházelo ze zásad, které na
základě technicko-ekonomického rozboru přírodních a hospodářských podmínek ŠLP ML
Křtiny vytyčil prof. Ing. J. Beneš, DrSc.
Pro pahorkatinné území ŠLP ML Křtiny doporučil prof. Ing. J. Beneš, DrSc., hustotu lesní
dopravní sítě 22 m.ha-1 při průměrné efektivnosti využití 70% a střední geometrické přibližovací
vzdálenosti 150 m. Nové rozdělení lesa na ŠLP ML Křtiny si vyžádalo rozsáhlé trasování sítě
lesních cest (cca 100 km při tehdejší rozloze školního podniku 10 815 ha).
Třetí ohlédnutí směřuje k vodnímu hospodářství na ŠLP ML Křtiny, v němž prof. Ing. J. Opletal
zanechal rovněž výraznou stopu. Šlo především o vodní studánky, ale také o malé vodní
nádrže v porostech spravovaných ŠLP ML Křtiny. Již v roce 1924 prof. J. Opletal vypracoval
projekt pro reaktivování, dnes bychom to nazvali revitalizací, dvou rybníků a zřízení pstružích
rybníčků pod Býčí skálou na pravé straně státní silnice Adamov – Křtiny, naproti bývalé
hájovny. Sám přiznává, že k vyprojektování rybníků ho nevedl zájem o zisk z provozu tohoto
rybničního hospodářství, ale o to, aby tento, jak sám říká nejkrásnější kout ŠLP ML Křtiny byl
zpestřen vodními hladinami, ve kterých by se zrcadlila Býčí skála, jak to ukazují staré obrazy
z doby, kdy rybníky byly na vodě. V důsledku katastrofální povodně, která v průběhu výstavby
tohoto vodního díla přišla, se nepodařilo dílo dokončit podle projektu prof. pouze jeden ze
soustavy rybníků a Opletala, ale dokončen byl to dnešní rybník Josefovský. Nevím, jestli to je
shoda náhod, ale také náš Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny byl koncem
devadesátých let minulého století požádán vedení ŠLP ML Křtiny o vypracování projektu na
zřízení pstružího hospodářství na Křtinském potoce, jen asi o jeden km níže po toku. Projekt
byl zadán jako diplomová práce, úspěšně dokončen i obhájen, ale podobně jako u projektu
29
prof. Ing. J. Opletala k jeho realizaci nedošlo. Ústav byl rovněž požádán o vypracování projektu
na odbahnění a revitalizaci Josefovského rybníka, která započala právě v roce, kdy si
připomínáme 60. výročí úmrtí prof. Ing. J. Opletala. A protože součástí projektu revitalizace,
který pod vedením prof. Ing. V. Tlapáka, CSc., vypracoval Ing. J. Skoupil, Ph.D. a Ing. P.
Pelikán, je nejen odbahnění rybníka, v jehož hladině se jak všichni doufáme bude opět v plné
kráse zrcadlit Býčí skála, ale projekt řeší i
velmi specifickou a ojedinělou konstrukci
sdruženého objektu na Křtinském potoce,
který dokáže zajistit nejen stálý průtok
v Křtinském potoce, aby byla umožněna
oboustranná migrace živočichů vázaných na
vodní prostředí, včetně ryb, speciálně pak
vranky pruhoploutvé (Cottuspoecilopus), ale
také zásobování vodou rybníka Josefov a
převod splavenin usazených v části nad
spádovým objektem, do koryta Křtinského
potoka pod stupněm. Prof. Ing. J. Krešl,
CSc., řešil také srážkoodtokové poměry jak
Obr. 2 Rybník v Josefově v polesí Bílovice n/S
vlastními ambulantními měřeními průtoků,
(foto: Prof. Ing. V. Tlapák, CSc.)
tak i vazbami na sítě srážkoměrných a
vodočetných stanic ČHMÚ.
V návaznosti na dílo prof. Ing. J. Opletala, byl Ústavem inženýrských staveb, tvorby a ochrany
krajiny vyprojektován a upraven i rybníček u Památníku Karla Schindlera a další, nový byl
vyprojektován pod ním. Oba rybníky původně vypracoval jako diplomovou práci, pod vedením
prof. Ing. v. Tlapáka, CSc., Ing. O. Ševčík, pro realizaci projekt upravila Ing. J. Synková –
Marková, Ph.D., pod gescí firmy A.KTI Brno. Rybníky později realizovaly Ekostavby Brno, a.s.
Další komplexní exkurzní, výukový objekt navrhl a vyprojektoval Prof. Ing. V. Tlapák, CSc.,
spolu s doc. Ing. K. Hanákem, CSc., v povodí Kuního potoka. Jde o objekt, spočívající
v kombinaci lesní cesty Liduščina, malé vodní nádrže a dřevěného mostu. Ani tím však
spolupráce Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny se ŠLP ML Křtiny nekončí.
Doc. Dr. Ing. M. Šlezingr řeší na území ŠLP ML Křtiny projekty specifického výzkumu, týkající
se stabilizace svahů v povodí Žilůveckého potoka a se svými spolupracovníky se snaží zapojit
co nejvíce studentů do spolupráce se ŠLP ML Křtiny. Za tím účelem jsou zadávány bakalářské
a diplomové práce do prostředí ŠLP ML Křtiny a ve spolupráci s pracovníky vedení ŠLP ML,
zejména se zástupcem ředitele Ing. P. Mauerem i vedoucími jednotlivých polesí Ing. J.
Halámkou, Ing. I. Březinou a Ing. P. Podlipným pak usměrňují praktickou činnost studentů,
čímž naplňují odkaz prof. Opletala a připravují studenty pro praktický život po ukončení studia.
30
Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny pokračuje také v díle profesora Opletala
rekonstrukcí stávajících a budováním nových
lesních studánek. Pracovníci Ústavu
inženýrských staveb, tvorby a ochrany
krajiny sami i prostřednictvím zadaných
diplomových prací vyprojektovali několik
lesních studánek, z nich většina byla i
realizována. Jde o novou studánku Kančí, na
lesní cestě Mlýnská, věnované černé zvěři,
která je hlavní lovnou zvěří na ŠLP ML Křtiny,
studánku Bažantí na lesní cestě Doubská,
která vzdává hold zvěři bažantí.
.
Obr. 3 Rybník, lesní cesty Resslova a Liduščina a
dřevěný most na Kuním potoce v polesí Bílovice n/S
(foto: Ing. P. Mauer)
Všichni pracovníci Ústavu inženýrských
staveb, tvorby a ochrany krajiny se vždy ve
spolupráci s pracovníky účelového oddělení
ŠLP ML Křtiny podíleli na řadě aktivit
stavebního,
inženýrského
a
vodohospodářského charakteru, a to nejen při
poskytování teoretických východisek, ale také
při konkrétních provozních aktivitách v celé
Obr. 4 Bažantí studánka na lesní cestě Doubská široké
působnosti Ústavu. Soustavná
na polesí Habrůvka (foto: P. Vrba)
spolupráce se uplatňovala při trasování a
projektování lesních cest, měření únosnosti vozovek, vyhledávání profilů vhodných pro
umístění malých vodních nádrží a rybníků i profilů vhodných pro budování studánek.
Významná byla spolupráce při řešení dřevoskladu v Adamově, na pile v Jedovnicích a
v Olomučanech. Důležitá byla a je spolupráce v rozvíjení praktických dovedností při řešení
estetických, rekreačních a zdravotních funkcí univerzitních lesů, spočívající v realizování
výsledků odborné činnosti nejen pedagogů ústavu, ale také jejich posluchačů oborů
Krajinného i Lesního inženýrství. V rámci této spolupráce byly, pro studenty na ŠLP ML Křtiny,
pořádány prakticky zaměřené, mezinárodní letní školy. Výsledky této činnosti dokumentují
vybudovaná díla, jako jsou protipovodňové dřevěné a klestové přehrážky v Josefském údolí
nebo již vzpomenutá Kančí studánka na lesní cestě Mlýnská.
Ústav inženýrských staveb, tvorby a
ochrany krajiny se také podílel na vybavenosti
ŠLP ML Křtiny účelovými a bytovými stavbami.
Rekonstrukci hájoven a lesoven řešila jako
svoji disertační práci na ústavu Ing. P.
Kotásková, Ph.D. Aby projekty záchytných
parkovišť U Buku, V Žilůvkách, na Resslově
lesní cestě při státní silnici do Ochoze a dalších
byly skutečně kvalitní, organizovali pracovníci
ústavu také sledování návštěvnosti a rekreací
Obr. 5 Kančí studánka na lesní cestě Mlýnská na
polesí Habrůvka (foto: Ing. P. Mauer)
31
různých typů (hipoturistiky, cykloturistiky, mototuristiky i pěších turistů).
Ve spolupráci se ŠLP ML Křtiny vyvinul na doc. Ing. O. Sereda, CSc., indikační aparát na
posuzování vitality sazenic lesních dřevin. Pracovníci Ústavu inženýrských staveb, tvorby a
ochrany krajiny, vypracovali také Metodiku multifunkční klasifikace lesních porostů
v podmínkách ŠLP ML Křtiny. Pod vedením prof. Ing. I. Vyskota, CSc., se na ní podíleli Ing.
P. Kupec, Ph.D., Ing. J. Schneider, Ph.D., a Ing. A. Kozumplíková, Ph.D.
Poslední ohlédnutí patří prof. Opletalovi jako střelci a myslivci. Prof. Ing. J. Opletal se stal
lesním inženýrem a ne architektem právě proto, že vždy miloval střelectví a zbraně a
představoval si, že jako lesník bude mít denně možnost s flintou na rameni procházet lesem a
lovit zvěř. I když brzy v praxi pochopil, že tento sen se mu nesplní, zbraním, střelectví a
myslivosti zůstal věrný až do vysokého věku. V tomto ohledu neměl na Ústavu inženýrských
staveb, tvorby a ochrany krajiny příliš zdatné pokračovatele. Pokud je nám známo, věnoval se
myslivosti z ústavu pouze doc. Ing. Zdeněk Bartoš, CSc., a dále prof. Ing. Václav Tlapák, CSc.,
pro kterého je myslivost velkým koníčkem. Pracovníci ústavu však vždy, i když nebyli aktivními
myslivci, podporovali a podíleli se na činnosti ŠLP ML Křtiny i v tomto ohledu, buď přímo
vypracováváním projektů nebo zadáváním bakalářských a diplomových prací s mysliveckou
tématikou i účastí na mysliveckých akcích, pořádaných ŠLP ML Křtiny, mezi něž patří naháňky
na černou zvěř, akce trubačů, Hubertské slavnosti a silvestrovská setkání v Arboretu
Řícmanice.
V současné době je myslivost součástí hospodářské i účelové činnosti Školního lesního
podniku Masarykův les Křtiny. Vzhledem k poslání ŠLP ML Křtiny nejsou režijní honitby
pronajímány
a
výkon
práva
myslivosti
je
prováděn
na
vlastní
účet.
ŠLP ML Křtiny Mendelovy univerzity v Brně, je držitelem a uživatelem čtyř honiteb, z nichž
nejvýznamnější je honitba ŠLP Křtiny a honitba Hády. Další dvě honitby jsou Obora Sokolnice
a Bažantnice Rajhrad.
Honitba ŠLP Křtiny je největší honitbou
spravovanou Školním lesním podnikem
Křtiny, rozprostírá se na území polesí
Vranov u Brna, Habrůvka a Bílovice nad
Svitavou.
Honitba má výměru 9493 ha, převážnou část
tvoří lesní pozemky 8740 ha, dále orná půda
440 ha, travní porosty 165 ha, vodní plocha
12 ha, zbytek jsou ostatní plochy. Hlavní
zvěří je zvěř srnčí a zvěř černá, dále potom
zvěř mufloní. Normována je dále zvěř jelení,
zajíc polní a bažant obecný. Stavy drobné
Obr. 6 Silný, kapitální kňour ulovený na polesí
zvěře jsou na nízké úrovni, z tohoto důvodu
Vranov (foto: Mgr. P. Tlapák)
není zvěř drobná lovena. Ročně se loví v
průměru okolo 210 ks srnčí zvěře, 650 ks černé zvěře, 40 ks mufloní zvěře a asi deset kusů
zvěře vysoké.
32
Honitba Hády je druhá největší honitba
s výměrou 897 ha. Jedná se o lesní honitbu
bezprostředně navazující na severovýchodní
okraj města Brna. V honitbě je normována
zvěř srnčí a zvěř zaječí. Dále se zde
vyskytuje zvěř černá, která v honitbě Hády
není normována.
V průměru se loví okolo 25 kusů srnčí zvěře
a 25 kusů černé zvěře.
Na výsledcích mysliveckého hospodaření se
zde negativně projevuje vysoké rekreační
využití celého území honitby.
Obora Sokolnice se rozkládá mezi obcemi
Kobylnice a Sokolnice v údolní nivě Zlatého
Obr. 7 Muflon na polesí Vranov (foto: Mgr. P.
potoka, který prochází středem obory,
Tlapák)
v nadmořské výšce 200 m. n. m. V oboře o
výměře 53 ha je normováno 43 ks daňčí a 20 ks srnčí zvěře. Další normovanou zvěří je zajíc
polní a bažant obecný. Ročně se v oboře loví kolem patnácti kusů daňčí zvěře. Nejlepší trofeje
dosahují hodnoty přes 185 bodů CIC.
Bažantnice Rajhrad je účelové zařízení sloužící chovu bažantů a praktické výuce myslivosti
studentů lesnické fakulty Mendelovy univerzity.
Výměra bažantnice činí 148 ha, z toho 60
ha je zemědělská půda, 88 ha lesní půda.
Funkci mysliveckého hospodáře ve všech
honitbách vykonává ředitel Školního lesního
podniku Masarykův les Křtiny Ing. Vladimír
Dolejský, Ph.D. Výkon práva myslivosti
provádí lesnický personál, zaměstnanci a
studenti Mendelovy univerzity v Brně a
lovečtí hosté na základě povolenky k lovu.
Velká pozornost je věnována dodržování
mysliveckých zvyků, tradic, myslivecké
kynologii a loveckému střelectví. ŠLP ML
Křtiny má vlastní trubačskou skupinu, která zajišťuje trubače na všechny myslivecké akce
v honitbách ŠLP ML Křtiny i na slavnostní akce ŠLP ML Křtiny, LDF či MENDELU.
Každoročně jsou organizovány zkoušky loveckých psů.
Obr. 8 Výřad bažantí zvěře v Bažantnici Rajhrad
(foto: Prof. Ing. V. Tlapák, CSc.)
ŠLP ML Křtiny vlastní loveckou střelnici Březinka, jež slouží k cvičným a kontrolním střelbám
držitelů loveckých lístků vykonávajících právo myslivosti v honitbách podniku, dále je
využívána k výukovým účelům pro posluchače LDF.
Již tradičně se každoročně vybírá Vánoční strom pro město Brno. Tento významný akt, založil
již ve dvacátých letech minulého století spisovatel Rudolf Těsnohlídek, jako připomínku na
nalezení malé Lidušky. Tohoto výběru i pozdějšího slavnostního rozsvícení na brněnském
33
náměstí Svobody se pravidelně zúčastňuje prof. Ing. J. Herynek, CSc., emeritní vedoucí
Ústavu inženýrských staveb a meliorací LDF MENDELU.
Na závěr bych se chtěl zmínit ještě o společenských akcích a přátelských setkáních,
souvisejících s vánočními svátky a výběrem vánočních stromků, silvestrovských setkání
pracovníků Lesnické a dřevařské fakulty a tedy i pracovníků Ústavu inženýrských staveb,
tvorby a ochrany krajiny s pracovníky ŠLP ML Křtiny v Arboretu Řícmanice, kde si navzájem
poděkujeme za práci v uplynulém roce a popřejeme si hodně zdraví, úspěchů i radosti do roku
následujícího. Myslím, že i těmito setkáními naplňujeme odkaz prof. Opletala.
Domnívám se, že pracovníci ústavu ve všech uvedených oblastech naplňují odkaz prof. Ing.
Josefa Opletala a podobně jako jemu i jim záleží především na dobrém jménu Lesnické a
dřevařské fakulty, na kvalitní spolupráci se ŠLP ML Křtiny a na vysoké úrovni přípravy
posluchačů oboru Lesního, Krajinného i Dřevařského inženýrství.
prof. Ing. Václav Tlapák, CSc.
Ústav inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny
Lesnická a dřevařská fakulta
Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 3, 613 00 Brno
Tel.: +420 545 134 087
e-mail: [email protected]
34
Osobnost profesora Opletala
a současnost
Vladimír Simanov
Vzpomínka na profesora Opletala je impulsem k zamyšlení, jak se stane z člověka osobnost?
Proč jsou jedni lesníci po ukončení aktivní služby téměř zapomenuti, a proč se druzí ocitnou
mezi „Velkými vzory našeho lesnictví“ (ČAZV, 1958)? A jsou velké vzory našeho lesnictví jen
historickými osobnostmi z čítanek, nebo je nadále jejich profesní a životní filozofie
myšlenkovým odkazem pro současnost? Jak přispěli naši lesničtí velikáni k tradici českého
lesnictví, a co to vůbec je, tradice?
Osobností se člověk stává vykonáním epochálního či hrdinského činu, myšlenkovým
předběhnutím současníků, mimořádnou pracovitostí, nadčasovou předvídavostí,
komplexností řešení problémů a nezdolnou iniciativou. Respektovanou a uznávanou
osobností se ale může stát jen ten, kdo je současně člověkem vysokých morálních a etických
hodnot. Další podmínkou je, že životní dílo skutečné osobnosti musí obstát v prověrce časem,
a vývoj příslušné disciplíny v průběhu dlouhého času potvrdí, že osobnost formovala disciplínu
směrem, jehož správnost verifikoval čas.
Lesnictví je nesporně činností v zásadě konzervativní, ale samotný fakt, že se stále a plynule
vyvíjí, je důkazem, že tradice lesnictví nesvazuje a neomezuje, ale naopak, konfrontace
současných myšlenek a poznatků, s výsledky práce a zkušeností minulých generací, je
zdrojem dalšího vývoje poznání generací nových. Nastupující generace kriticky přejímá a
rozvíjí to, co převzala od předcházejících generací jako dobré, a schopné dalšího vývoje a
zdokonalení; a odkládá to, co se ukázalo být slepou cestou vývoje. Každá práce vykonaná v
lesnictví zanechává své hmotné i nehmotné stopy, a návazností činností anonymních i
neanonymních lesníků vyrůstá tradice. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak mnoho práce, a
kolika generací muselo být vykonáno, co všechno bylo s úspěchem či nezdarem vyzkoušeno,
než se dospělo ke dnešnímu stavu, a jakou museli mít naši předchůdci odvahu ke změně
tehdejších zvyklostí. A v tržní ekonomice je mimořádně významné, že tradici nelze ani prodat,
ani koupit. Hovoříme-li s úctou o tradici Lesnické a dřevařské fakulty a Školního lesního
podniku Masarykův les, pak máme na mysli poznatky a myšlenky předcházejících generací,
působících na těchto pracovištích, které obstály v prověrce teorie a praxe generací
následujících, a které postupně přerostly v genius loci těchto míst.
Vzpomínáme-li Prof. Ing. dr.h.c. Josefa Opletala, je nepochybné, že všechny podmínky pro
jeho vstup do „síně lesnické slávy“ byly splněny v míře vrchovaté, a že jeho profesní a životní
filozofie prokázala svoji životnost tím, že je jeho myšlenkový odkaz stále aktuální. Profesor
Opletal patří mezi naše největší lesníky nejen pro lesnickou všestrannost a hloubku poznání,
ale i pro své osobní vlastnosti. Svým profesním zaměřením byl nejvíce technikem, ale
dokonale ovládal i biologii, ekonomiku a estetiku. Hlavním jeho odkazem tedy je, přiblížit se
ideálu jeho vyvážené osobnosti, a nikdy nezapomenout na jeho myšlenku, že "největší
škůdcové lidské společnosti bývají chytří, avšak bezcharakterní lidé."
35
Studijní program lesního inženýrství dává posluchačům nejdříve ekosystémový základ, na
němž staví technické a ekonomické znalosti a manažerské dovednosti. Záměrem je, aby
fakultu opouštěl odborník, kterému biologické znalosti a osobní etické vlastnosti nikdy vnitřně
nedovolí, prohřešit se proti biologickým zákonům přírody, ani proti zákonům lidské společnosti,
a aby absolventem fakulty byl inženýr v pravém slova smyslu – nikoliv doktor přírodních věd,
ani úzký specialista, ale generalista – polyhistor. Osobnostní vyváženost studentů se ale
nedaří, protože než začnou studovat technické předměty, jsou už ovlivněni beletristickou
výukou natolik, že se exaktním předmětům vyhýbají. Pokud jsou ve volitelných předmětech
pro všechny studijní programy technické předměty, pak v nich studenti lesnictví zpravidla úplně
chybí. Ve věcné náplni studia, jeho proporcionalitě, či časových a věcných návaznostech, se
tak asi stala nějaká chyba.
Na konferenci „Aktuální ekonomické a politické problémy lesnicko-dřevařského sektoru“,
konané v září letošního roku, deklaroval děkan LDF, že ve výuce fakulty končí úzké
specializace, a nadále budou vychovávání jen generalisté. To je dobrá zpráva. A raději
nepřemýšlet o tom, zda je to rozhodnutí učiněné po kritické analýze období, kdy mohla být
založena samostatná fakulta i univerzita s náplní, která by před 20 roky nestačila ani na
samostatný předmět; nebo zda je to reakce na další úpravu financování vysokých škol. Po
financování podle počtu studentů totiž nastupuje období financování podle výzkumných
projektů, následkem čehož ustupuje váha vlastního vzdělávání do pozadí. Lze se tak obávat,
jaký model financování bude zvolen příště.
Myšlenka prof. Opletala, "Kdo nějakou práci nařizuje, musí ji sám dobře znát", je naplňována
při praxích studentů na Školním lesním podniku; a terénní cvičení jsou reakcí na jeho
myšlenku, že "Přednášky a cvičení nestačí k pochopení začlenění přednášené látky do
souboru ostatních lesnických věd a její upotřebení v praxi. Aby se i po této stránce poskytla
posluchačům orientace, k tomu slouží školní statek, kde nalézají příležitost zúčastnit se
provádění prací v lese, a to v jednotlivých vědních oborech. Školní statek je sice neobyčejně
instruktivní pro praktickou výuku lesních inženýrů, dá se tam ukázat velmi mnoho, nedá se tam
však přece ukázat všecko, neboť na ploše 10 000 ha nelze soustředit universálnost lesního
hospodářství, takže je třeba podnikati se studenty zájezdy do takových podniků, jak jsem to
činil. Avšak ani to nestačí. Aby studenti poznali vzájemnou souvislost jednotlivých disciplín, je
třeba, aby profesoři různých oborů společně se studenty podnikali delší zájezdy mimo školní
statek, kde se naskýtá příležitost, aby za kaleidoskopického střídání lesních obrazů, zařízení
a poznatků poznali souvislost všech těch jevů nejen mezi sebou, ale i s národním
hospodářstvím. Takové studijní cesty jsou užitečné též tím, že tam studenti nejen poznávají
soubor lesnické práce, ale stýkají se s lidmi – dělníky i lesním personálem – kteří tuto práci
konají. Střídání dobrých a špatných vzorů, dobrých zařízení a nedostatků přispívá k tříbení
kritičnosti a zanechává v myslích studentů snahu, řídit se vzory dobrými a vystříhat se
nedostatků. Nebylo též bez užitku, že posluchači sdružení v pracovních skupinách
zaznamenávali v průběhu cest svá pozorování, aby tím byli nabádáni k neustálé pozornosti."
Bohužel, nesmyslně vysoké počty studentů, při klesajícím počtu pedagogů a chabém
finančním zajištění výuky, vedly v minulých letech k opuštění komplexních exkurzí, které byly
od dob prof. Opletala typickou součástí praktické výuky. Po společenských změnách totiž
dostalo odborné školství nové společenské zadání. Úkol, vzdělávat odborníky pro obor, byl
doplněn až zcela nahrazen zadáním, vzdělávat co největší počet studentů, resp. udržet na
školách co nejdéle co nejvíc studentů za peníze rodičů. Nové zadání vychází z faktu, že je
společensky vhodnější, když mladý člověk studuje cokoliv, než když je nezaměstnaný.
36
K podpoře tohoto záměru byl státní administrativou zvolen jednoznačně fungující ekonomický
stimul, financování škol podle počtu studentů.
Provozní praxe má i zcela nenahraditelnou funkci katalyzátoru při osobním utváření celostního
obrazu lesnictví. Student si z každého absolvovaného předmětu odnáší „kamínek poznání do
mozaiky“, ale aby byl schopen si z jednotlivých kamínků vytvořit mozaiku, a z ní celostní obraz
lesnictví, s jeho jasnými konturami, potřebuje jejich syntézu. A ta dělá mladým lidem problém,
v jehož řešení jim současní pedagogové, na rozdíl od prof. Opletala příliš nepomohou, neboť
většina z nich v praktickém provozu nebyla, a procesem syntézy poznatků z jednotlivých
disciplín také neprošla. Doba vzniku fakulty byla specifická v tom, že vlastně nezbývalo nic
jiného, než do výuky povolat vynikající praktiky, což se ovšem už nezopakuje, a získávat větší
počet odborníků z praxe je málo reálné, neboť začít ve zralém věku na pozici a platu asistenta,
a s nekonečnou kariérní ztrátou za těmi, kteří po promoci zůstali na fakultě jako asistenti, není
pro většinu praktiků přijatelné.
Současná úloha Školního lesního podniku je posílena tím, že praxe na soukromých lesních
majetcích a u podnikatelských subjektů mají omezený význam, vzhledem k tomu, že soukromé
subjekty nejsou ochotny své zkušenosti a poznatky studentům sdělit, protože to jsou z jejich
pohledu možní budoucí konkurenti!, a svá domnělá i skutečná firemní tajemství tak chrání.
Tím vznikla paradoxní situace, kdy podnikatelské subjekty požadují absolventy s praktickými
dovednostmi, ale k jejich získání nepřispívají. Za těchto okolností zůstává ŠLP prakticky
jediným místem, kde má provozní praxe potřebnou úroveň, a kde se mohou studenti seznámit
i s ekonomikou lesnických a dřevařských činností.
O prof. Opletalovi je známo, že po vystudování lesního inženýrství ve Vídni, působil v letech
1887 až 1918 v Bukovině, kde v té době tvořily lesy souvislé komplexy pralesovitého
charakteru, s vysokými zásobami dříví, ale dopravně nepřístupné. Dříví se prodávalo nastojato
k vytěžení soukromým podnikatelům. Ceny dříví byly nízké, a zisky z jeho dalšího prodeje a
zpracování odcházely mimo lesní hospodářství. Josef Opletal se proto rozhodl vyloučit prodej
dříví nastojato těžebním společnostem, a postupně převést obhospodařování lesů do vlastní
režie lesního podniku. Zaměřil se na zpřístupnění lesních porostů a budování pil, a za jeho
působení v letech 1895 až 1910 bylo postaveno 230 km lesních železnic, 510 km lesních silnic,
660 km svážnic, 3100 km loveckých stezek a 210 km telefonních linek. Bylo vybudováno 35
pil a zavedena byla i impregnace dřeva. Velikost tohoto díla vynikne tím více, když si
uvědomíme, že v té době nebyla problematika zpřístupňování tak velkých komplexů lesů v
Čechách řešena. Zpřístupněním lesů bylo dosaženo decentralizace těžeb, byly zavedeny
clonné seče a vyloučeny rozsáhlé holoseče. Výnosy z lesního hospodářství vzrostly za jeho
působení sedmkrát. Po zpřístupnění lesů bylo umožněno těžit i jednotlivé stromy, což před tím
možné nebylo. Plošná výměra těžeb klesla, a současně klesla i jakost prodávaného dříví,
protože se mohlo přiblížit a odvézt i dříví, které při exploatačních těžbách zůstávalo nevyužité
v lese. Známé jsou aktivity Josefa Opletala, které bychom asi dnes označili jako agroforestry,
kdy zavedl do místní praxe alpské pastvinářství, jako způsob zamezení pastvy v lesích a tím
omezení tlaku na hranici lesa, a současně jako další ekonomickou aktivitu místního
obyvatelstva. Výnosy z lesního majetku se pod vedením Josefa Opletala výrazně zvýšily, i při
vyšších výdajích, které v dnešní terminologii zahrnovaly náklady na práce celospolečenského
významu, výdaje na sociální program a na celoživotní vzdělávání.
Josef Opletal tak svým způsobem ve velkém časovém předstihu prakticky realizoval Sevillskou
strategii, založenou na udržení zdravého životního prostředí, účinné ochraně druhové
37
rozmanitosti v přírodě, péči o kulturní krajinu a rozumném využívání přírodních zdrojů,
postaveném na úzké spolupráci s místním obyvatelstvem a hospodářskými subjekty, a na
jejich pozitivní motivaci k podpoře trvale udržitelných způsobů hospodaření.
Vlastenectví, a osobní společenská odpovědnost prof. Opletala vyniknou, zejména když si
uvědomíme, že v době vzniku ČSR, kdy nabídl nové republice své služby, řídil v Bukovině
zavedený podnik, ve kterém mohl nadále a relativně pohodlně rozvíjet své dosavadní aktivity.
Z této jistoty se vydal za dramatických okolností napříč Evropou domů, aby dal své schopnosti
k dispozici vlasti. Z pohledu dnešního evropanství, byl jeho čin zcela mimořádný.
Pokud se týká Opletalových námitek proti prodeji dříví nastojato, vyjádřených formulacemi:
"Při prodeji nastojato jsou stálé dohady o kvalitě vytěženého dříví vyčerpávající zbytečně obě
strany", nebo: "se totiž lesu odnímají krutým způsobem poklady, které akciové společnosti
přeměňují mistrně ve velké zisky, aniž by se část těchto zisků vracela zpustošeným lesům
k zajištění jejich obrody", a jeho odstoupení z funkce generálního ředitele Československých
Státních lesů a statků v roce 1923, kdy se touto formou osobního nesouhlasu zásadně postavil
proti uzavírání dlouhodobých smluv s velkými akciovými společnostmi na prodej dříví nastojato
k vytěžení ve státních lesích, hlavně slovenských a podkarpatoruských, lze uvést, že zdaleka
nebyl prvním, kdo považoval prodej dříví nastojato za nevhodný, ale jen on se proti němu
postavil tak osobně vyhraněným způsobem.
V této souvislosti je vhodné uvést názor prof. Opletala na ovlivňování lesnictví politikou:
"Nejbolestnější zkušenosti přinesly obchody uzavřené pod nátlakem politických činitelů.“
„Uvádím to jako doklad zkušenosti, že politicky ovládané dřevní obchody zpravidla upadají a
hynou, a že to nakonec odnese les."
Tyto formulace prof. Opletala jsou dnes mimořádně aktuální. V roce 1990 nebyla společenská
situace vhodná pro privatizaci lesů v majetku státu, a tak byla na politickou objednávku
oddělena správa lesů v majetku státu, od vykonávání lesnických činností v nich. Tento trik
elegantně obešel Zákon 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní
zákon), resp. jeho § 5 Zákaz nájmu a pronájmu, odst. (1) Nájem a podnájem státního lesa za
účelem hospodaření v lese je zakázán; i další legislativní omezení hospodaření s majetkem
České republiky; a dříví ze státních lesů se dostalo do rukou akciových společností. Trik je to
svým způsobem úspěšnější než privatizace lesů, protože Lesům České republiky s. p., zůstala
odpovědnost za lesní majetek, ale dříví získali a obchodují s ním jiné subjekty. Tento rozvrat
osvědčené struktury a systému státních lesů je tak možno považovat za klasickou ukázku
fatálního ovlivnění lesnictví politickými činiteli. Ale žádný nový Opletal se proti tomu nepostavil!
Naopak, řada odborníků začala ihned publikovat, jak je prodávání dříví na pni přínosné!
Jako profesor lesní těžby a lesního průmyslu vyslovil prof. Opletal myšlenku: "Zpeněžení a
průmyslové zpracování dřeva jest jen částí lesní těžby a lesní těžba je jen částí lesního
hospodářství. Užitkovati lesní poklad expoitačním způsobem a založiti na zmírajícím lese
dočasně lesní industrii dovede každý, avšak správně hospodařiti nedovede každý, to dovede
jen lesník, který má mimo znalost průmyslového zpracování dřeva též znalosti pěstění a
ochrany lesa a produkce dřevní hmoty."
Úlohu staveb v lese charakterizoval prof. Opletal jasnozřivě takto: "Investice vyhovující
potřebám lesa může provádět pouze správa statku na vlastní účet. Uskutečnění této zásady
může být zaručeno, jen když provádění staveb toho druhu jest vloženo do rukou lesníka, neboť
jen cítění lesníka, který svůj les a jeho potřeby zná a jehož nitro je ovládáno přesvědčením, že
38
stavby jakéhokoliv druhu v lese nejsou účelem pro sebe, nýbrž prostředkem k dosažení účele
– potřeb lesního hospodářství – zaručují správné, těmto potřebám úměrné provedení každé
jednotlivé stavby. Lesník nesmí se tedy nikdy státi čistým stavebníkem, který ve snaze vytvořiti
technicky dokonalé dílo vyčerpával by se na poli stavebním. On k stavební činnosti je nucen."
A toto pojetí je zachováno ve výuce krajinného inženýrství dodnes.
Z myšlenek a skutků prof. Opletala je naprosto zjevné, že lesnictví chápal jako logický komplex
jednotlivých činností, které se prolínají v prostoru i čase, vzájemně se ovlivňují a doplňují, a
jejichž závěrem je finalizace dříví. Dávno před námi tak formuloval lesnicko-dřevařský
komplex, i když použil jiná slova. Určitě není náhodou, že Opletalovi blízký názor, na
komplexnost v podnikání, měl i Tomáš Baťa, který komplexnost ve své firmě pojal od vlastních
lesů (jako zdroje suroviny), přes dříví z nich pro výrobu ševcovských kopyt (jako pomocný
materiál), až po pálení dřevěného uhlí z odřezků při tom vzniklých (jako komercializaci
odpadu). Tato komplexní vnímání a provozování podnikatelských aktivit jsou v současnosti
nahrazena atomizací činností firem, bezbřehým outsourcingem činností a mechanickou
algoritmizací řízení jednotlivých segmentů podle dílčích ekonomických ukazatelů. Dosavadní
strhující krása lesnictví, spočívající právě v jeho komplexnosti a možnosti zažívat při minimu
systémových rozhraní pocit stvořitele, zanikla rozdrobením organizace a činností, a to
s tvrzením, že soustředění na správu majetku, a vykonávání činností někým jiným, je
ekonomicky výhodné.
LČR s. p., jako největší správce státních lesů, byly politickým rozhodnutím zbaveny kapacit
pro lesnické činnosti, a jejich činnost zahrnuje v současné době jen některé segmenty lesnictví,
a v průběhu jejich již dlouhodobé existence v této okleštěné formě některé symptomy
signalizují, že nejsou ideálně funkční. Pokud nejsou úplně funkční, sotva to může být výhodné
pro jejich vlastníka - stát. Není-li to výhodné pro vlastníka, je to určitě výhodné pro někoho
jiného, a je namístě se ptát, v čí prospěch se tedy stát angažuje, když ne ve svůj? Srovnání
výsledků soudobých lesnicky hospodařících subjektů, s poznatky a zkušenostmi prof. Opletala
dokazuje, že se za 100 let v principu nic nezměnilo. Zpracovatelé dříví si své zisky udržují,
zisky akciových společností sice klesají, ale nejrychleji klesají zisky vlastníků lesů, kteří jako
jediní vrací zisk do lesa. Proto je důležité, že studenti všech studijních programů absolvují
praktickou výuku na Školním lesním podniku, který lesy nejen spravuje a obhospodařuje a těží
dříví, ale vyrábí z něj i řezivo, které zčásti finalizuje do výrobků s vyšší přidanou hodnotou.
ŠLP je tak jedním z mála majetků, na kterých ještě funguje lesnictví jako komplex, a to dokonce
i jako lesnicko-dřevařský. Ale i ŠLP zadává některé práce mimo svou režii, což podle mého
názoru není vždy to nejlepší řešení, zejména u výběrných těžeb.
Myšlenky prof. Opletala jsou natolik vyzrálé, obecně platné, a ověřené, že bychom je mohli
používat jako důkazu citováním klasika. Za zmínku stojí ještě alespoň dvě. Jedna, týkající se
ochrany lesů a myslivosti: "Přes všechnu lásku k myslivosti nedopusťte však nikdy, aby
nadměrným stavem zvěře trpěl les." A druhá, platná obecně že "chudostí vybavení nemusí
utrpět bohatost obsahu práce."
Protože se některé myšlenky prof. Opletala v současném lesnictví nerealizují, vyvolává to
otázku, zda se prof. Opletal mýlil, nebo zda se jedná o jednu ze zkoušených cest, která se
může ukázat jako chybná? A já věřím, a věřit chci, že prof. Opletal měl pravdu, a že současný
stav českého lesnictví je jen exces, který bude v průběhu času korigován. Tuto víru si udržuji
přesto, že jsem si vědom obrovské síly politiky a peněz. Les musí být věčný, a proto věřím
39
tomu, čemu věřit chci. Modifikuji si tak pro sebe citát, přisuzovaný Gaiu Juliu Caesarovi,
římskému politikovi, 100 př. n. l – 44 př. n. l.
"Libenter homines id, quod volunt, credunt."
Lidé ochotně věří tomu, co chtějí.
prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.
emeritní profesor Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně
[email protected]
40
90 let od založení ŠLP ML
Křtiny MENDELU
Pavel Mauer
V roce 2013 si Mendelova univerzita v Brně (MENDELU) připomíná 90. výročí založení jedné
ze svých organizačních součástí – Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny (ŠLP).
Podnik od svého založení v roce 1923 poskytuje praktické zázemí především posluchačům
studijních programů lesnictví, krajinářství i dřevařství a vytváří podmínky vysokoškolským
učitelům k řešení pedagogických, výzkumných a ověřovacích úkolů, zabezpečuje řádné
obhospodařování univerzitního majetku a v neposlední řadě slouží k rekreaci široké veřejnosti.
Původní Školní lesní statek Adamov Vysoké školy zemědělské v Brně byl zřízen 1. 1. 1923.
Stalo se tak po převzetí konfiskovaného lichtenštejnského majetku státem, který jej postoupil
tehdejší Vysoké škole zemědělské v Brně – dnešní Mendelově univerzitě v Brně – jako školní
a pokusný objekt. Čestný název Masarykův les byl podniku udělen výnosem Ministerstva
zemědělství 14. 4. 1932, a to se souhlasem prvního prezidenta ČSR T. G. Masaryka.
Od 1. 1. 1937 byla veškerá agenda ředitelství statku soustředěna v Brně. Řízením školního
statku byl pověřen Správní výbor. Jeho členové byli jmenováni profesorským sborem a
schvalováni Ministerstvem zemědělství. Byli to vedoucí profesoři odborných lesnických ústavů.
Prostřednictvím Správního výboru bylo hospodaření na Školním lesním statku ovlivněno
působením vynikajících profesorů Lesnického odboru Vysoké školy zemědělské v Brně,
kterými byli zejména profesoři Rudolf Haša, Josef Konšel, Josef Opletal, Ferdinand Müller,
Antonín Dyk, Alois Tichý a Gustav Artner. Svoje odborné názory a průkopnické myšlenky
uplatňovali především na Školním lesním statku, který se stal jejich odbornou dílnou. Práce na
něm přímo řídili a soustavným stykem se zaměstnanci zvyšovali i jejich odbornou úroveň.
Převzali pečlivě obhospodařovaný statek, na kterém bylo hospodaření v minulosti výrazně
ovlivněno působením vynikajících lesníků – Leopolda Grabnera a Julia Wiehla. Podle jejich
instrukcí se hospodaření na statku opíralo o clonné seče při obnově a úrovňové probírky při
výchově lesních porostů. Profesoři plynule na dosavadní hospodářské způsoby navázali a dále
je rozvinuli. V pěstování lesů se do značné míry orientovali na učení o lese neustále plně
tvořivém (biologickém Dauerwaldu).
Prof. Rudolf Haša byl hlavním pilířem a organizátorem budování vysoké školy a jejího
lesnického odboru. Na školním statku se zaměřil na důkladné zpracování lesního
hospodářského plánu, ve kterém usiloval o uplatnění kontrolní metody po vzoru švýcarském.
Snažil se o dosažení vícepatrového lesa, nacházejícího se mezi lesem skupinovým a
výběrným. Jeho průkopnickým dílem jsou tzv. ideové těžebně obnovní mapy, které osobně
vyhotovil v letech 1936 až 1938 pro celý školní statek. Mapy určují hlavní způsoby obnovy,
směr obnovy a hlavní směry dopravy vytěženého dříví. Je to předchůdkyně dnešní těžebně
technologické mapy.
Prof. Josef Opletal byl pro svoje mnohaleté praktické zkušenosti v řízení lesního provozu
jmenován předsedou Správního výboru, a tak přímo řídil hospodaření školního statku. Svoji
činnost na něm zahájil vypracováním generelu lesní dopravní sítě a sám projektoval a řídil
41
stavbu první cesty, budované na statku Vysokou školou zemědělskou v Brně. Jeho zásluhou
byla rekonstruována, resp. prakticky nově postavena pila v Adamově, která však v roce 1944
musela ustoupit válečnému průmyslu. Byl spoluzakladatelem a v důchodovém věku hlavním
budovatelem Lesnického Slavína, který spolu s estetickými úpravami je dnes unikátní
záležitostí minimálně evropského významu. Při estetických úpravách byly kolem lesních
palouků i provozních objektů hojně vysazovány cizokrajné dřeviny. O rozsahu těchto úprav
svědčí evidence exotů, která byla provedena v roce 1973, tj. 40 až 50 let po výsadbě, a nově
v roce 2012. Mimo arboreta bylo napočítáno kolem 4 500 jedinců od více než 50 druhů dřevin
volně v přírodě rostoucích.
Prof. Josef Konšel postavil svoje učení na biologických základech a na studiu lesa neustále
plně tvořivého. Vrcholným jeho dílem je učebnice Stručný nástin tvorby a pěstění lesů
v biologickém ponětí (1931), která se stala naší první učebnicí pojatou na biologických
základech. Mimořádnou pozornost věnoval výchově lesních porostů a jejich přirozené obnově,
obojí s důrazem na péči o půdu.
Průkopnickým dílem se stala i fytocenologická mapa celého školního statku, vypracovaná
z podnětu prof. Rudolfa Haši Aloisem Zlatníkem, pozdějším profesorem. Mapování bylo
provedeno v letech 1933 až 1938. Svým rozsahem to byla v té době mapa ojedinělá a stala
se předchůdkyní dnešních typologických map.
Rozmach tvůrčí činnosti profesorů byl obrovský a lesnický odbor Vysoké školy zemědělské
spolu se Školním lesním statkem Masarykův les Křtiny se staly věhlasnými a vyhledávanými
objekty. Za dobu existence školního lesního podniku zde působily desítky významných
lesnických osobností.
Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny jako organizační součást Mendelovy univerzity v Brně
a účelové zařízení pro jejích pět fakult, především pro Lesnickou a dřevařskou fakultu (LDF),
naplňuje od svého založení tři základní poslání:



v prvé řadě poskytuje v rámci pedagogické a vědecké činnosti praktické zázemí
posluchačům, vytváří podmínky vysokoškolským učitelům k řešení pedagogických,
výzkumných a ověřovacích úkolů; např. ročně v praktické výuce zde posluchači LDF
absolvují na 75 000 hodin, každý student zde stráví cca 50 hodin, řešeno je 120
odborných studentských prací a 40 výzkumných projektů,
zabezpečuje řádné obhospodařování lesního univerzitního majetku, a to s prestiží
patřit mezi vedoucí subjekty resortu,
slouží široké veřejnosti, přičemž využívá svého nadstandardního estetického zázemí a
bohatství, které poskytují užitečné funkce lesa.
Lesní pozemky MENDELU mají rozlohu cca 10 200 ha, vytvářejí souvislý komplex
bezprostředně navazující na severní okraj města Brna. Lesy se nacházejí v nadmořské výšce
210 až 575 m a vyznačují se značnou pestrostí přírodních podmínek, která předurčila zřízení
výukového pracoviště univerzity. Převládají smíšené porosty, ve kterých připadá 38 % na
dřeviny jehličnaté a 62 % na dřeviny listnaté. Průměrná roční teplota je 7,5 °C, průměrné roční
srážky dosahují pouze 610 mm. Terén je velmi členitý s výraznými hlubokými údolími a žleby,
zvláště protékajících řek. Geologické podloží je tvořeno granodioritem, kulmskými drobami,
vápencem a sprašovými překryvy. Tradice ŠLP spočívá především v užití jemnějších způsobů
42
obhospodařování lesních porostů, s minimálními holosečnými prvky a s využitím přirozené
obnovy.
Na ŠLP je dlouhodobě řešena řada výzkumných úkolů a naplňována je široká pedagogická
spolupráce. Tato činnost je napojena i na mezinárodní programy, a to v rámci Evropské unie,
Ruska, Číny a Latinské Ameriky. Pro tento účel jsou využívány lesnické, krajinářské, dřevařské
a ostatní demonstrační objekty. Jsou to výzkumné plochy probírkové v porostech bukových,
smrkových, jedlových a smíšených, provenienční plochy modřínu opadavého, smrku ztepilého,
jedle bělokoré a borovice pokroucené, také tři genové základny (buk, dub a jedle) a semenné
sady modřínu opadavého, borovice lesní, topolu osika a jilmu horského. K práci a studiu je
možné využít dosud získané a publikované údaje a výsledky. Velká péče je věnována
modernizaci stávajících, ale hlavně budování nových výukových zařízení a demonstračních
objektů.
V rámci hospodářské činnosti provádí ŠLP na polesích (Vranov u Brna, Habrůvka a Bílovice
nad Svitavou) veškeré pěstební a těžební práce, včetně ochrany lesa a myslivosti. Na pile
v Olomučanech, vybavené 2 pásovými pilami, katrem, 3 sušárnami řeziva, pařící komorou a
sortimentační linkou Baljer-Zembrod, se zpracovává vlastní vytěžené dříví, včetně následného
prodeje. Realizováno je zde i program štípaného palivového dříví. K dispozici pro podnik i pro
cizí zákazníky jsou v Adamově opravárenské dílny s širokou nabídkou služeb i nákladní
dopravou. Na středisku sazenic, arboret a zeleně lze získat vhodný sadební materiál pro
zalesňování a ozeleňování. Na výzkumné stanici ve Křtinách vyvíjí a produkuje ŠLP lesní
techniku jako navijáky, rýhové sázecí stroje, školkařské stroje, zraňovače půdy a především 4
modely lesních lanovek LARIX. Na zcela zrekonstruovaném zámku ve Křtinách,
přebudovaném na moderní kongresové centrum, je možné i s ubytováním objednat kompletní
zajištění odborných, kulturních i společenských akcí. K vycházce láká i obnovený přilehlý
zámecký park.
Zcela výjimečné postavení má ŠLP v naplňování estetické a výchovné funkce lesů. K tomu
účelu byly v minulosti uchovány bez zásahu celé porosty s přirozenou skladbou dřevin. Z nich
postupně vznikla síť dnešních 21 přírodních rezervací a památek o celkové rozloze 865 ha.
Studiu i relaxaci slouží tři arboreta s cennými sbírkami dřevin. Přírodní krásy zdejší oblasti jsou
záměrně doplňovány. Na vyvýšeninách jsou udržovány nádherné výhledy do okolí. V
komplexu souvislých lesů jsou upravovány lesní palouky, kolem nichž jsou pro zpestření
vysazovány cizokrajné dřeviny. Jsou podchycovány prameny, následně budovány lesní
studánky a na vybraných místech jsou umístěny pomníky a pamětní desky. Celý soubor těchto
80 objektů se nazývá Lesnický Slavín a je věnován vynikajícím lesníkům a umělcům,
význačným učitelům lesnických věd, také flóře, fauně i stromům samotným. Vše slouží široké
veřejnosti, a to návštěvníkům nejen pěším, ale i cyklistům.
Pro způsob obhospodařování lesních porostů, estetickou úpravu lesů, mnohé účelové
demonstrační objekty, moderní výrobu a širokou databázi výsledků výzkumu je ŠLP cílem
četných domácích i zahraničních exkurzí, praxí a stáží studentů, praktických lesníků i dalších
návštěvníků. To je v souladu se skutečností, že na základě plnění požadovaných norem je
ŠLP držitelem ekologických certifikátů – od roku 1997 FSC a od roku 2003 PEFC. V roce 2011
zde byl slavnostně vyhlášen Lesnický park Masarykův les Křtiny. Třetina podniku se nachází
v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras a bezmála 40 % lesních porostů ŠLP je zařazeno
do evropského programu ochrany přírody NATURA 2000. Především je však v současnosti
Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny Mendelovy univerzity v Brně na základě platného
43
českého zákona o vysokých školách pro své vybavení a dlouhodobé výsledky důležitým
objektem pro pedagogickou činnost a vědecké bádání nejen posluchačů MENDELU, ale i
studentů a odborníků z České republiky, Evropské unie i dalších států světa.
Ing. Pavel Mauer
ŠLP ML Křtiny MENDELU
[email protected]
mobil 602 535 786
44
Ing. Jiří Truhlář, CSc.
jubilující
Pavel Mauer
V plné životní pohodě a tvůrčí aktivitě se dne 2. září 2013 dožil 80 let Ing. Jiří Truhlář, CSc.,
dlouholetý pracovník Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny Mendelovy univerzity
v Brně.
Jubilant se narodil v roce 1933 v Horních Bojanovicích, po
měšťanské škole ve Velkých Pavlovicích se stal
studentem reálného gymnázia v Hustopečích a
obchodních akademií v Břeclavi a Zlíně. Tato studia
ukončil v roce 1951 maturitou v Praze. Pro velký zájem o
přírodní vědy, zvláště botaniku a lesnictví, se přihlásil ke
studiu na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské
v Brně, kterou ukončil v roce 1955 státní zkouškou
s vyznamenáním. Během těchto studií se zajímal
především o lesnickou typologii a pěstování lesů, získané
vědomosti dokázal zúročit v následující bohaté praxi.
V letech 1956 – 1960 Ing. Truhlář pracoval jako zařizovatel
v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů ve Žďáru nad
Sázavou, následně v období 1961 – 1963 v Brně. Zde se
podílel na hospodářské úpravě lesů Školního lesního
závodu VŠZ v Brně. Zdejší příroda mu učarovala, a tak
počátkem roku 1964 přichází na tento dnešní Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny
MENDELU do funkce vedoucího účelového oddělení a později zástupce ředitele. V tomto
zařazení aktivně pracoval až do konce roku 1996. Doposud však na ŠLP ML Křtiny na
částečný úvazek pracuje, předává svoje zkušenosti a vědomosti další generaci lesních,
krajinných i dřevařských inženýrů, kteří studují na brněnské Lesnické a dřevařské fakultě.
V posledním období se zvláště usilovně soustřeďuje na zachycení historie MENDELU a ŠLP
ML Křtiny od jejich vzniku v roce 1919, resp. 1923. Je jeho zásluhou, že odborné i laické
veřejnosti byla předána nová vydání pamětí profesorů Konšela, Opletala a Haši. Vynikajícím
počinem bylo i sepsání knihy Památníky Adamovských lesů (2003), ve které podchytil veškeré
dostupné informace o památnících Lesnického Slavína, světové rarity nacházející se
v univerzitních lesích.
Inženýr Truhlář nikdy nepodceňoval formu studia při zaměstnání, a proto vždy svědomitě
studoval. Složil zkoušku pro samostatné lesní hospodáře, absolvoval postgraduální studium
z hospodářské úpravy lesů, dosáhl vědecké hodnosti kandidáta věd v oboru pěstování lesů na
Lesnické fakultě VŠZ v Brně (1970), absolvoval i pedagogický kurz. Vždy se plně věnoval
odborné činnosti, zaměřil se především na pěstování lesů, hospodářskou úpravu lesů,
dendrologii, lesnickou typologii, ochranu přírody a lesní estetiku. Prosazoval ekologicky
únosné obhospodařování lesních porostů s omezením holosečí, s využíváním přirozené
45
obnovy a tvorbou smíšených porostů. Proto není náhodou, že se ztotožnil s myšlenkami, které
prosazuje hnutí Pro Silva Bohemica, na jehož činnosti se dosud aktivně podílí.
Hlavní náplní pracovní činnosti Ing. Jiřího Truhláře, CSc. na ŠLP ML Křtiny bylo vždy
zajišťování praxí a praktických cvičení posluchačů, konzultací pro studentské odborné i
diplomové práce. Zabezpečoval úkoly při zajišťování poloprovozní a výzkumné činnosti
pracovníků fakulty na školním podniku. Provázel exkurze studentů i pracovníků z lesnického
provozu a zahraniční návštěvy. Byl pověřen dohledem nad dodržováním plnění předpisů LHP
a vedením lesní hospodářské evidence. Soustavně připravoval podklady pro nové lesní
hospodářské plány, aby byla zaručena jejich vyšší odborná úroveň. Zaměřil se na revizi
typologického mapování pro charakterizaci lesních typů a zpřesnění bonitace porostů. Již
v roce 1970 vybral vhodné porosty na lokalitě Klepačov u Blanska a založil demonstrační
objekt pro vytvoření hospodářského souboru porostů v převodu na les výběrný. Pro tento
soubor následně vypracoval kontrolní metodu hospodářské úpravy. Touto metodou vždy u
příležitosti obnovy LHP zpracoval pět inventarizací. Byla tak získána soustavná řada velmi
cenných údajů. V roce 1980 ve spolupráci s prof. Ing. Jaroslavem Benešem, DrSc. inicioval
provedení nového prostorového rozdělení lesa a v návaznosti na to i vypracování nového
generelu lesní dopravní sítě, který se realizuje dodnes. Soustavně se věnoval rozvoji estetické
úpravy lesů ŠLP ML Křtiny. Organizoval údržbu lesních palouků, opravy, rekonstrukce i
budování nových památníků a studánek Lesnického Slavína. Celkově velmi přispěl k řešení
problematiky obhospodařování vycházkově i turisticky hojně navštěvovaných lesů
v příměstské oblasti.
Zaujetí pro zvolený obor a získané odborné znalosti inženýra Truhláře ovlivnil především
profesor Josef Konšel a dále jeho učitelé profesoři Alois Zlatník, Bohumil Doležal a Jaroslav
Beneš. A jubilant je dovedl využít v každodenní poctivé odborné práci. O jeho píli vypovídá i
seznam publikovaných prací, který čítá na 90 titulů. Univerzita, fakulta i školní podnik si proto
vždy vážily a váží činnosti a výsledků jeho práce.
Proto je třeba u příležitosti 80. narozenin poděkovat panu Ing. Jiřímu Truhlářovi, CSc. za
dosavadní spolupráci, za vše vykonané pro Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny,
Lesnickou a dřevařskou fakultu, Mendelovu univerzitu v Brně i pro české lesnictví. Především
však popřát do dalších let pevné zdraví, štěstí, osobní pohodu v kruhu rodinném a nadále
neutuchající pracovní elán!
Ing. Pavel Mauer
ŠLP ML Křtiny MENDELU
[email protected]
mobil 602 535 786
46
47
Vydává:
MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ
ŠKOLNÍ LESNÍ PODNIK MASARYKŮV LES KŘTINY
Náklad 80 ks
Neprošlo jazykovou úpravou
Křtiny 175
CZ-679 05 Křtiny
Česka republika
IČ: 62156489
Tel.: +420 516 428 811
www.slpkrtiny.cz
[email protected]
48

Zde - ŠLP Křtiny

Transkript

Podobné dokumenty

Rýžová miska

ffiffi ffi__ffiw ffiffi h-ffitr