1. èást

Transkript

1. èást

PSP3
Editor procesní stanice
Obsluha programu
Verze 3.20
R
Aplikace Mikroprocesorové Techniky
Veškerá práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována, přenášena
nebo ukládána na jakémkoli médiu nebo překládána do cizích jazyků jakýmkoli
způsobem bez písemně vyjádřeného souhlasu výrobce.
AMiT spol. s r.o. nepřejímá žádné záruky, co se týče obsahu této publikace. AMiT spol. s
r.o. si dále vyhrazuje právo měnit věcný obsah bez závazku tyto změny oznámit jakékoli
osobě či organizaci.
AMiT je registrovaná ochranná známka. V publikaci použité názvy produktů, firem apod. mohou být ochrannými
známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
Copyright (c) 2001, AMiT® spol.s r.o.
AMiT spol.s r.o.
Chlumova 17, 130 00 Praha 3, Česká republika
tel./fax 02/22 78 01 00, 22 78 15 16, 22 78 22 97
Kollárova 6a, 612 00 Brno, Česká republika
tel./fax: 05/41 21 72 20, 49 21 04 03
Starobělská 13, 700 30 Ostrava, Česká republika
tel./fax: 069/6708 300
INSTALACE A ZÁKLADY OBSLUHY PROGRAMŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
2 Instalace programů na PC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
3 Základy obsluhy programů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
3.1 Menu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
3.2 Dialogová okénka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
3.3 Horké klávesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
3.4 Okna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
PSP - SPRÁVCE PROJEKTŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1 PSP - správce projektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1.1 Generování aplikace procesní stanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2 Obsluha programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1 Start a ukončení programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2 Stručný přehled menu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3 Práce s projektem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4 Komunikace ve Windows95 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.1 Spojení pomocí standardního COM portu PC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.2 Spojení pomocí externího převodníku 232TO485PC A . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.3 Spojení pomocí karty PC485 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.4 Spojení pomocí modemu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
14
14
15
15
15
23
26
27
29
29
30
PSE - EDITOR PROCESNÍ STANICE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2 Změny oproti starším verzím programu PSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3 Filozofie procesní stanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.1 Struktura univerzální procesní stanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2 Editor PSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.3 Rozšiřování systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4 Editor procesní stanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.1 Start a ukončení programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.2 Stručný přehled menu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.3 Návrat editací zpět (undo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.4 Zadání informací o procesní stanici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.5 Popis aplikace procesní stanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.6 Konfigurace procesních vstupů a výstupů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.6.1 Vstupně-výstupní subsystém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.6.2 Definice fyzického V/V kanálu procesní stanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.6.3 Popis použitých V/V signálů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.7 Procesní databáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.7.1 Filosofie procesní databáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.7.2 Definice proměnné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.7.3 Definice počátečních hodnot proměnné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.8 Definice zpracujících procesů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.8.1 Definice procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.9 Popis procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.9.1 Funkční moduly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.9.2 Parametry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.9.3 Pseudojazyk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.10 Proces - logický automat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
32
33
34
35
35
36
37
38
38
38
47
47
49
50
50
51
58
58
58
59
60
62
64
66
66
67
69
72
4.11 Proces - reléové schéma . . . . . . .
4.11.1 Ovládání editoru . . . . . . . . . . . .
4.12 Spouštění procesů . . . . . . . . . . . .
4.13 Kontrola navržené procesní stanice
4.13.1 Expertní kontrola . . . . . . . . . . .
4.13.2 Automatická tvorba dokumentace
4.13.3 Analýza datových toků . . . . . . .
4.14 Ladění aplikace . . . . . . . . . . . . . .
4.14.1 Inspektor databáze . . . . . . . . . .
4.14.2 Inspektor modulů . . . . . . . . . . . .
4.14.3 Watch-režim reléového schématu
4.15 Úschova dat z procesní stanice . . .
4.16 Nastavování parametrů . . . . . . . .
4.16.1 Systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.16.2 Reléové schéma . . . . . . . . . . . .
...............................
...............................
...............................
...............................
...............................
..............................
...............................
...............................
...............................
...............................
...............................
...............................
...............................
...............................
...............................
5 Síťové aplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
76
82
84
86
86
87
88
90
90
92
93
94
94
94
95
98
LCDSHELL - EDITOR TERMINÁLOVÝCH OBRAZOVEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99
1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100
2 Filozofie univerzálního LCD displeje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
2.1 Struktura univerzálního LCD displeje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
2.2 Editor LCDSHELL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
3 Editor displejů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
3.1 Start a ukončení programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
3.2 Stručný přehled menu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
3.3 Základní informace o shellu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
3.4 Popis procesní stanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110
3.5 Definice zobrazujících displejů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
3.5.1 Co je to displej? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
3.5.2 Definice displeje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
3.6 Popis displeje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
3.6.1 Funkční prvky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
3.6.2 Parametry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
3.7 Expertní kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
3.8 Automatická tvorba dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
3.9 Nastavování parametrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
3.10 Simulátor terminálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
OVLÁDÁNÍ TERMINÁLŮ ŘADY APT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2 Popis terminálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1 Hlavní části terminálu APT110, APT130 a ART400 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3 Obsluha terminálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.1 Přihlášení se do systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2 Obecná pravidla obsluhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4 Obsluha na systémové úrovni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.1 F1 - Uživatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.2 F2 - Databáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.3 F3 - Deník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.4 F4 - SHELL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.5 F5 - Čas&Datum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4.6 F8 - Konec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
119
120
121
121
123
123
125
127
127
127
128
129
129
130
DTE - EDITOR FORMÁTOVACÍCH ŘETĚZCŮ PROVOZNÍHO DENÍKU . . . . .
1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2 Popis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1 Uživatelské kódy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2 Definice formátovacího řetězce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3 Editor DTE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.1 Start a ukončení programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.2 Ukončení programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.3 Začlenění programu do PSP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.4 Ovládání programu - stručný přehled menu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3.5 Příklad parametrizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
131
132
133
133
133
135
135
135
135
135
138
ZAVEDENÍ APLIKACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2 Konfigurace procesní stanice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.1 Nastavení HW konfigurace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.2 Nastavení SW konfigurace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3 Informace na displeji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3 Propojení procesní stanice s PC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4 Zavedení operačního systému NOS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5 Zavedení a spuštění aplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
141
142
143
143
143
148
149
150
151
STAVOVÉ A CHYBOVÉ INFORMACE, PROVOZNÍ DENÍK . . . . . . . . . . . . . . . .
1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2 Provozní deník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3 Význam stavových LED . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4 Seznam chyb systému DB-Net . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
154
155
156
157
159
Instalace a základy obsluhy programů
Instalace a základy obsluhy
programů
6
1
Úvod
Tato příručka podrobně popisuje postup a práci s návrhovými programovými prostředky,
které umožňují vytvořit uživatelskou aplikaci na řídicích systémech firmy AMiT spol. s
r.o. Text je pro přehlednost rozdělen do několika dílčích částí:
!
Čtenář zde nalezne informace důležité pro instalaci celého balíku programů na svůj
počítač. Dále se seznámí se základní obsluhou všech programů.
!
PSP - Správce projektů
V této části je podrobně popsán význam a základní funkce programu PSP, který
zastřešuje celý návrhový systém.
!
PSE - Editor procesní stanice
Stěžejní část celé příručky, v které je podrobně popsán nejen způsob tvorby vlastní
algoritmizace aplikace, ale i základní filozofie programového vybavení procesních stanic
na systémové úrovni.
!
LCDSHELL - Editor terminálových obrazovek
V této části je podrobně vysvětlena filozofie řízení obsluhy terminálů procesní stanicí.
!
Ovládání terminálu řady APT
Náplní této části je uživatelský popis obsluhy terminálů řady APT. Čtenář se tak seznámí
s možnostmi programového vybavení procesní stanice při obsluze terminálu koncovým
uživatelem. Text doporučujeme použít jako součást dokumentace k aplikaci, která se
předá koncovému uživateli.
!
DTE - Editor formátovacích řetězců provozního deníku
Tato část popisuje program pro parametrizaci formátovacích řetězců provozního deníku.
Znalost programu DTE ocení tvůrce aplikace, pokud potřebuje tisknout provozní deník
na tiskárně připojené k procesní stanici nebo zobrazovat provozní deník na terminálu,
případně zpracovávat na vizualizační stanici.
!
Zavedení aplikace
Čtenář zde nalezne důležité informace, bez nichž nelze zavést a spustit program v
procesní stanici. Před prvním zapnutím procesní stanice by si měl každý uživatel přečíst
právě tuto část.
!
Stavové a chybové informace, provozní deník
Tato část popisuje provozní deník, který slouží ke shromažďování hlášení a případných
chyb, které se vyskytnou za provozu procesní stanice. Součástí textu je seznam chyb a
hlášení a popis stavových LED stanice.
!
!
Dále uvádíme stručný přehled příruček firmy AMiT, které se týkající tvorby aplikací PSE:
Knihovna funkčních modulů a zobrazovacích prvků
V této příručce nalezne čtenář přehled všech funkčních modulů editoru procesní stanice
včetně podrobného popisu funkce a parametrů. U každého funkčního modulu je uveden
ilustrativní příklad použití. Další kapitolou je přehled všech zobrazovacích prvků
programu LCDSHELL.
Uživatelská příručka PSE
Tato příručka je pomocníkem tvůrce aplikace, ze které se doví, jak se který problém řeší.
Příručka je rozdělena do tematických okruhů - např. zpracování vstupních signálů, akční
zásahy, regulace, archivace, atd. Každý okruh nabízí doporučení, jak realizovat typické
algoritmy a činnosti stanice pomocí modulů PSE a prvků LCDSHELL. Na této příručce
se momentálně pracuje a není prozatím k dispozici.
7
2
Instalace programů na PC
Instalace
Na instalační disketě jsou vždy přítomny soubory INSTALL.TXT a README.TXT. V
těchto souborech naleznete aktuální informace nutné k úspěšné instalaci balíku PSE.
Instalace probíhá automaticky s vytvořením doporučené adresářové struktury. Tuto
strukturu nedoporučujeme měnit, všechny odkazy na soubory v dalších příručkách
předpokládají předepsanou strukturu adresářů. Instalační program nakopíruje všechny
potřebné soubory na pevný disk i s nastavením parametrů všech programů týkající se
aktuálního umístění programu na disku.
Struktura adresářů
Doporučená struktura adresářů je následující
----------BIN
|
spustitelné soubory
----------LIB
|
knihovní moduly
----------APL
|
APL soubory
----------NOS
|
operační systém NOS
----------EXAMPLES
příklady použití
Seznam souborů
Na instalační disketě (a samozřejmě také po instalaci PSE na pevném disku) naleznete
soubor F_PSE.DOC, který obsahuje konkrétní popis všech souborů dodávaných v
instalaci programů PSE.
Nároky na systém
Kompletní instalace balíku vyžaduje cca 6 MB na pevném disku. Programy vyžadují cca
4 MB RAM a lze je spustit pod operačním systémem DOS verze 5.0 a vyšší.
Úprava souboru
AUTOEXEC.BAT
Je třeba nastavit systémovou proměnnou PATH na cestu ke spustitelným souborům v
adresáři PSP3\BIN. Máte-li nainstalován generátor PSE v adresáři C:\PSP3\BIN, pak
nastavte proměnnou PATH na hodnotu
PATH=C:\PSP3\BIN
Soubor
COMMAND.COM
Cesta na příkazový procesor COMMAND.COM operačního systému DOS musí být
správně nastavena v proměnné COMSPEC, nebo cesta na tento soubor musí být
zadána v proměnné PATH. Pakliže toto nebude splněno, nebude správně pracovat
správce projektu PSP. Bližší informace k systémovým proměnným PATH a COMSPEC
najdete v každém manuálu k operačnímu systému DOS.
Typy souborů
Při práci s generátorem PSE se setkáte s několika typy souborů, které se liší příponou.
Seznam těchto typů je uveden v následující tabulce.
Přípona
Popis
PSP
projekt pro správce projektu PSP
PSE
soubor z editoru PSE
LCD
soubor z editoru LCDSHELL
LIB
binární soubor obsahující knihovní moduly
APL
binární soubor obsahující obecně popis rozhraní
ABS
binární soubor pro zavedení aplikačního programu do stanice
8
Přípona
Popis
HEX
soubor ve formátu Intel Hex pro zavedení operačního systému do stanice
OBP
OBL
OBD
binární soubory, meziprodukt při generování aplikace
OPT
binární soubor s parametry pro program PSE nebo LCDSHELL
PRM
soubor s parametry prostředí
CFG
konfigurační soubory pro programy PSE a PSP
LST
výsledek expertní kontroly
TXT
soubor vytvořený automatickou tvorbou dokumentace aplikace
ERR
DBG
$$$
soubory vzniklé při generování aplikace, po úspěšném vygenerování aplikace
lze tyto soubory smazat
INF
soubor vzniklý při generování aplikace s informacemi pro program PSE
AUX
soubor vzniklý při generování aplikace s informacemi pro Watch-režim
reléového schéma
9
3
Základy obsluhy programů
V této kapitole jsou popsány obecné zásady práce s programy, které jsou psány nad
knihovnou TVision (produkt firmy Borland). Stejný charakter ovládání mají programy
PSP, PSE, LCDSHELL a DTE, tedy všechny dialogově orientované programy v
dodávaném balíku PSE. Uživatelé znalí produktů firmy Borland International - zejména
integrovaných vývojových prostředí jazyků Pascal nebo C++ mohou zbytek této kapitoly
směle přeskočit, neboť bude řeč o věcech jim důvěrně známých.
Celý systém ovládání je lehce zvládnutelný a do velké míry intuitivní. Ovládání
programu by nemělo nikomu činit zvláštní potíže.
3.1
Menu
Menu
!
!
!
!
3.2
Menu (v některých příručkách též nabídka) na horním řádku obrazovky je základním
nástrojem pro řízení práce programu. Menu zadává programu určitý příkaz, vyvolává
podmenu nebo dialogová okénka. Existují celkem čtyři způsoby výběru podle menu:
stiskem horké klávesy <F10> aktivujeme řádek menu a pomocí kurzorových šipek a
stiskem klávesy <Enter> vybereme položku nebo
stiskem horké klávesy <F10> aktivujeme řádek menu a stiskem zvýrazněného písmene
(např. klávesa <S> pro položku Soubor) vybereme položku nebo
vybereme položku přímo stiskem klávesy <Alt> a zvýrazněného písmene (např. <Alt+S>
pro položku Soubor) nebo
"klikneme" na položku menu myší.
Pro pohyb v podmenu, která se "rozbalují" od každé položky hlavního menu, lze použít
kurzorových šipek, zvýrazněných písmen nebo kliknutí myší. Pro návrat v menu o jednu
úroveň výše bez volby kterékoli položky použijeme klávesu <Esc> nebo klikneme myší
na okno, se kterým chceme pracovat, tedy které se má stát aktivním.
Dialogová okénka
Dialogová okénka
Při zadávání údajů do programu jsou hojně využita dialogová okénka. Jsou to speciální
okna, která obsahují informativní a/nebo zadávané údaje a řídicí prvky (budou popsány
dále). Každý z těchto prvků je popsán; jedno písmeno popisu je zvýrazněno stejně jako u
menu (např. Odsazování).
Jeden z prvků dialogového okénka je vždy aktivní - jeho popis je zvýrazněn - s tímto
prvkem budeme pracovat. Vybrat jiný prvek lze pomocí kláves <Tab> (směrem vpřed) a
<Shift+Tab> (směrem vzad), klávesou <Alt> a zvýrazněným písmenem nového prvku
nebo kliknutím myší na tento nový prvek.
Tlačítko (button)
Tlačítka vypadají na obrazovce jako "stínovaný text"; vyvolávají okamžitě provedení
určité specifické akce, např. ukončení editace v dialogovém okénku. Jedno z tlačítek v
dialogovém okénku může být tzv. implicitní (viz dále) - toto tlačítko je rovněž
zvýrazněno, i když jinou barvou, než popis aktivního prvku v dialogovém okénku.
Tlačítka se ovládají pomocí tří speciálních kláves - <Mezerník>, <Enter> a <Esc>.
Mezerník simuluje "stisk" právě vybraného (aktivního) tlačítka, <Enter> stiskne implicitní
tlačítko, obvykle tlačítko "OK" (ukonči editaci, akceptuj nové hodnoty), <Esc> stiskne
tlačítko "Cancel" (zruš výsledky editace, navrať se k minulým hodnotám).
Je třeba upozornit na to, že výběr tlačítka pomocí myši nebo "horké klávesy"
<Alt+písmeno> má za následek zároveň jeho stisknutí, zatímco při výběru pomocí
<Tab> a <Shift+Tab> je ke stisknutí potřeba klávesa <Mezerník>.
10
Přepínače (check box)
Přepínače umožňují zapínat a vypínat nejrůznější volby. Je-li volba zapnuta, zobrazuje
se přepínač jako [x], je-li vypnuta, jako [ ]. Přepnutí přepínače provádíme stejným
způsobem, jako stisk tlačítka, tedy kliknutím myší, stiskem horké klávesy <Alt+písmeno>
nebo výběrem a klávesou <Mezerník>.
Existuje zde jedna odlišnost od tlačítek - přepínače se vyskytují vždy ve skupinách.
Všechny přepínače jedné skupiny leží vždy v jednom poli, barevně odlišeném od zbytku
dialogového okénka. Toto pole se stane aktivním po výběru klávesami <Tab>,
<Shift+Tab>, zatímco uvnitř pole vybíráme jednotlivé přepínače pomocí kurzorových
šipek. Je-li pole přepínačů aktivní, je rovněž možné měnit stav jeho přepínačů místo
<Alt+písmeno> zkrácenou horkou klávesou <písmeno> (tedy např. <A> místo <Alt+A>).
Rádiová tlačítka
(radio buttons)
Rádiová tlačítka jsou velmi podobná přepínačům - výběr i přepínání se provádí zcela
shodně. Oba dva typy prvků se liší pouze v jediné věci: zatímco přepínače umožňují
zapnutí či vypnutí kterékoli volby nezávisle na volbách ostatních, rádiová tlačítka
umožňují zapnutí právě jedné volby v poli tlačítek - jde tedy o výběr jedné z více
možností (obdoba volby rozsahu radiopřijímače - DV/SV/KV/VKV - odsud i název).
Rádiová tlačítka je možné od přepínačů odlišit i vzhledově - zapnutá volba se zobrazuje
jako (.), vypnutá jako ( ).
Vstupní pole
(input line)
Vstupní pole (vstupní řádka) umožňuje zadávání textů a čísel v dialogových okénkách.
Po výběru pole kliknutím myši, horkou klávesou <Alt+písmeno> nebo klávesami <Tab>
a <Shift+Tab> do pole zapíšeme požadovaný údaj.
Při zápisu lze používat běžných editačních kláves <Del>, <BkSp> a kurzorových šipek,
lze přepínat režim vkládání a přepisování pomocí klávesy <Ins>. Pozor na to, že klávesa
<Enter> obvykle ukončuje práci s celým dialogovým okénkem - pro přesun na
následující pole použijte klávesu <Tab> nebo myš.
Po výběru vstupního pole je celý text v poli podbarven. Při stisku jakékoli klávesy kromě
výše zmíněných editačních kláves se okamžitě celý text smaže a bude nahrazen nově
zadaným textem. Pokud tedy chceme stávající text pouze poopravit, je třeba nejprve
stisknout nějakou editační klávesu různou od <Del>, např. kurzorovou šipku. Pak lze v
původním textu provádět opravy.
Historie
Některá vstupní pole - zejména jde o jména souborů apod. - jsou spojena s tzv. historií seznamem několika dříve zadaných hodnot. Historie se zobrazuje jako šipka dolů vpravo
vedle editačního pole. Je-li vstupní pole aktivní, zobrazíme historii kliknutím myší na její
šipku nebo klávesou <Šipka dolů>. Vybereme požadovanou položku pomocí
kurzorových šipek a výběr ukončíme pomocí klávesy <Enter>.
Seznamy
Seznam je podobný vzhledem i ovládáním historii, ale text nelze libovolně měnit, je
pouze možné vybrat jednu z mnoha nabízených variant. Pro pohodlnější výběr položky
ve velmi dlouhém seznamu je k dispozici tzv. inkrementální vyhledávání. To znamená,
že po výběru seznamu začneme psát text, který chceme vybrat. Seznam automaticky
postupně vyhledává položku, jejíž text začíná námi zapsanými písmeny. Dohledání
žádané položky je samozřejmě možné pomocí kurzorových šipek.
Posuvné pásky
(scroll bars)
Posuvné pásky slouží pro rychlý pohyb v dlouhých seznamech nebo při listování např.
dlouhým textem, zobrazeným v okně. Posuvný pásek je vždy vybaven šipkami na obou
koncích a posuvným jezdcem. Kliknutí na šipku odpovídá stisku kurzorové šipky v
odpovídajícím směru, kliknutí mezi šipku a jezdec odpovídá posunu o šířku či délku
stránky v příslušném směru. Rychlý přesun na libovolné místo v textu (seznamu) lze
provést tak, že překryjeme myší jezdec, stiskneme tlačítko myši a odvedeme jezdec do
potřebného místa; tam uvolníme tlačítko myši. Tento postup se nazývá "táhni a upusť"
(anglicky drag and drop).
11
3.3
Horké klávesy
O horkých klávesách (angl. hot keys) jsme se již zmínili při popisu dialogových okének jedná se o klávesy, které urychlují pohyb v dialogových okénkách nebo zrychlují volby
činností v menu - odpadají zdlouhavé přesuny v menu pomocí kurzorových šipek, nebo
v dialogových oknech pomocí tabulátoru. Horké klávesy jsou velmi vhodnou alternativou
ovládání programu, nemáme-li k dispozici myš. Jejich použití je často i rychlejší než
použití myši.
V programu jsou dva zásadně odlišné druhy horkých kláves - v dialogových oknech a v
menu. Horké klávesy v dialogových oknech byly již popsány v předcházejících
odstavcích. Tyto klávesy "překrývají" význam horkých kláves v menu - např. <Alt+X> je
horká klávesa v menu pro ukončení programu a tatáž klávesa v dialogovém okně
způsobí stisk tlačítka "OK". V takovém případě stisk <Alt+X> v dialogovém okně ukončí
editaci a akceptuje nově zadané hodnoty. Opakovaný stisk <Alt+X> ukončí program,
protože se nyní jedná o horkou klávesu menu, která byla předtím "zastíněna" horkou
klávesou dialogového okna.
Horké klávesy v menu jsou uvedeny jednak vpravo vedle položky menu, např. "Otevři
F3" a jednak na stavovém řádku na dolním okraji obrazovky, např. "F10 Menu".
3.4
Okna
Veškeré informace se zobrazují v oknech. Každé okno je orámováno - aktivní okno
dvojitým a neaktivní okno jednoduchým rámečkem. Na horním okraji rámečku je uveden
titulek okna a jeho pořadové číslo. Výběr okna, se kterým chceme pracovat provedeme
buď kliknutím myši do tohoto okna, nebo horkou klávesou <Alt+číslo okna>, nebo
můžeme jednotlivá okna postupně procházet klávesami <F6> a <Shift+F6>.
Myš
Aktivní okno se vždy zobrazí nahoře ve skupině oken, je tedy vždy viditelné celé. Na
jeho rámečku jsou další ovládací prvky - posuvné pásky (viz odstavec 2.2), zavírací
tlačítko [.] pro zrušení okna, zvětšovací/zmenšovací tlačítko [|] pro zvětšení okna na
celou obrazovku a jeho opětovné zmenšení na původní rozměr a zvětšovací okraj v
pravém dolním rohu rámečku pro plynulou změnu velikosti okna. Tyto prvky slouží k
manipulaci s oknem pomocí myši. Přesun okna lze provést metodou táhni a upusť.
Aktivní oblastí je v tomto případě titulek okna.
Klávesnice
Všechny operace mají své klávesové ekvivalenty přístupné jak pomocí menu (položka
Okna), tak pomocí horkých kláves. Volba Okna | Přesuň (resp. <Ctrl+F5>) umožňuje
přesun okna pomocí kurzorových šipek případně změnu jeho velikosti při držení klávesy
<Shift> a použití kurzorových šipek. Volba velikosti a polohy se ukončí klávesami
<Enter> (akceptuj) nebo <Esc> (vrať se k původní).
12
13
1
PSP - správce projektů
Co je PSP
Prostředí PSP je určeno pro tvorbu aplikací pomocí návrhových systémů PSE a
LCDSHELL. Prostředí integruje všechny nezbytné kroky nutné pro sestavení funkční
aplikace pro procesní stanice z produkce AMiT (ADiS, ART400, AMAP, AMiRiS). Ačkoliv
je možné postupovat v jednotlivých krocích a volat nezbytné programy samostatně,
prostředí PSP usnadňuje všechny tyto kroky tím, že jsou ve velké míře
zautomatizovány.
Příručka je určena všem, kteří samostatně navrhují procesní stanice systému DB-Net, a
programátorům, kteří připravují programové vybavení procesních stanic, nebo je
rozšiřují o nové funkční moduly.
1.1
Generování aplikace procesní stanice
Projekt
Projekt je souhrn všech činností nutných k sestavení funkčního programu pro procesní
stanici. Z hlediska prostředí PSP je projekt datový soubor, který obsahuje všechny
informace nutné pro vytvoření aplikace procesní stanice. Sestavení každé aplikace je
tedy řízeno jedním projektem.
Části projektu
Každý projekt sestává z několika částí, které zahrnují informace o souboru pro editor
procesní stanice PSE, o typu procesní stanice a o parametrech pro další programy, které
jsou spouštěny z PSP a o kterých uživatel nemusí znát žádné podrobnosti.
Tvorba aplikace
V následujícím obrázku je zobrazeno schéma postupu při vytváření aplikačního
programu pro procesní stanici. Aplikační program pro stanici vytváříme v editoru PSE,
který je popsán v části Editor procesní stanice PSE. Spolu s ním může být v aplikaci
zahrnuto řízení zobrazovacího a ovládacího prvku zapojeného přímo na stanici, které je
vytvořeno editorem LCDSHELL (např. terminál APT110 připojený na linku RS232). Tyto
dva programy generují soubory, které jsou následně sestavovány spolu s knihovními
moduly do funkčního programu s příponou .ABS programem RL166. V této chvíli končí
generování programu (soubor .ABS je plnohodnotný program). Posledním krokem je
samotné zavedení aplikace do procesní stanice pomocí síťového zavaděče. Konkrétní
postup při manipulaci se stanicí je popsán v části Postup při tvorbě aplikace.
Obdélníkem je vyznačena činnost, která je integrována do prostředí PSP a která je
prováděna zcela automaticky.
Zavedení aplikace do stanice je rovněž integrováno do prostředí.
PSE
*.PSE
PSL
*.OBP
LCDSHELL
*.LCD
LCDSHELL
generace
*.OBL
DTE
*.DTE
DTE
*.OBD
RL166
*.ABS
knihovny
PSP
zavaděč
procesní stanice
14
2
Obsluha programu
Základní obsluha uživatelského rozhraní, jako jsou menu, dialogová okénka, horké
klávesy je popsána v části Základy obsluhy programů.
2.1
Start a ukončení programu
Program PSP startujeme pomocí příkazu
Start programu
PSP3 [soubor]
!
soubor
Parametr povelového řádku není povinný. Jeho význam je tento:
Jméno souboru projektu, který se po startu automaticky načte. Není-li tento parametr
použit, vytvoří se nový projekt.
Ukončení programu
Ukončení provedeme volbou Soubor | Konec nebo horkou klávesou <Alt+X>. Pokud
máme otevřeny rozpracovaný projekt, program automaticky projekt uloží spolu s
nastavením prostředí.
2.2
Stručný přehled menu
Nejprve uvedeme stručný přehled všech položek menu programu PSP s krátkým
komentářem k prováděným činnostem. Podrobný popis vybraných činností bude uveden
v následujících odstavcích.
Projekt
Menu Projekt zajišťuje veškerou práci s projektem.
Projekt | Nový
Založení nového, zatím nepojmenovaného projektu. Touto operací začínáme, chceme-li
vytvořit nový projekt. Pokud máme již nějaký projekt otevřený, automaticky se uzavře a
uloží.
Projekt | Otevři <F3>
Otevření již existujícího projektu pro editaci. Pokud máme již nějaký projekt otevřený,
automaticky se uzavře a uloží.
15
Obr. 1: Otevření existujícího projektu
Projekt | Zavři
Zavření rozpracovaného projektu. Bylo-li něco v projektu během tvorby aplikace
pozměněno a změny dosud nebyly uloženy na disk, program automaticky projekt uloží.
Jedná-li se o nový (dosud nepojmenovaný) projekt, je uživatel vyzván k zadání jména
nově vytvářeného projektu. Tato volba je nepřístupná, není-li žádný projekt otevřen.
Projekt | Ulož <F2>
Uloží rozpracovaný projekt na disk. Jedná-li se o nový (dosud nepojmenovaný) projekt,
je autor aplikace vyzván k zadání jména nově vytvářeného projektu. Tato volba je
nepřístupná, není-li žádný projekt otevřen.
Projekt | Ulož jako
Uloží rozpracovaný projekt na disk pod novým jménem. Autor je vyzván, aby toto nové
jméno zadal. Tuto funkci lze využít jako alternativu pro vytváření nového projektu, který
je podobný již dříve vytvořenému projektu - otevřeme již hotový projekt, uložíme pod
novým jménem a editujeme pouze rozdíly mezi oběma projekty. Tato volba je
nepřístupná, není-li žádný projekt otevřen.
Projekt | Vlož PSE
Umožňuje vložit do projektu jméno souboru (soubor s příponou .PSE), který bude
zpracováván editorem PSE. Takový soubor může být v projektu pouze jediný. Zadáme-li
jméno souboru, který neexistuje, bude po spuštění programu PSE vytvořen.
Projekt | Vlož LCD
Umožňuje vložit do projektu jméno souboru (soubor s příponou .LCD), který bude
zpracováván editorem terminálových obrazovek LCDSHELL. Takový soubor může být v
projektu pouze jediný. Zadáme-li jméno souboru, který neexistuje, bude po spuštění
programu LCDSHELL vytvořen.
Projekt | Vlož DTE
Umožňuje vložit do projektu jméno souboru (soubor s příponou DTE), který bude
zpracováván editorem formátovacích řetězců provozního deníku DTE. Takový soubor
může být v projektu pouze jediný. Zadáme-li jméno souboru, který neexistuje, bude po
spuštění programu DTE vytvořen.
16
Projekt | Vlož položku <Ins>
!
!
!
!
Umožňuje vložit do projektu jméno souboru. Zadáním příkazu nebo klávesou <Ins> v
okně projektu se vyvolá dialogové okénko s výběrem typu souboru. Lze volit typy
souborů:
PSE
Jméno souboru zpracovávaného editorem PSE. Tato volba provede totéž co příkaz
Projekt | Vlož PSE.
LCD
Jméno souboru zpracovávaného editorem LCDSHELL. Tato volba provede totéž co
příkaz Projekt | Vlož LCD.
DTE
Jméno souboru zpracovávaného editorem DTE. Tato volba provede totéž co příkaz
Projekt | Vlož DTE.
Jiný
Jméno souboru jiného typu. Tato volba se běžně vůbec nepoužívá, má smysl pouze ve
speciálních aplikacích.
Projekt | Zruš položku <Del>
Zruší aktuálně nastavenou (zvýrazněnou) položku v projektu, tedy jeden ze souborů s
příponou .PSE, .LCD nebo .DTE.
Projekt | Prohlédni
Otevře prohlížeč textových souborů (např. pro prohlédnutí dokumentace vytištěné do
souboru).
Projekt | DOS shell
Bez ukončení programu PSP se volá příkazový řádek systému MS-DOS. Pro návrat do
prostředí PSP je třeba použít příkaz operačního systému DOS EXIT.
Projekt | Konec <Alt+X>
Ukončení práce s programem PSP. Pokud je rozpracován nějaký projekt, je automaticky
uzavřen. Poté se řízení vrací operačnímu systému.
Generace
V menu Generace se spouští vlastní generování aplikace. Výsledkem generace je
soubor, který lze zavést do procesní stanice.
Generace | Generuj dle změn <F9>
Funkce spustí překlad pouze v případě, když se datové aplikační soubory (s příponou
.PSE, .LCD nebo .DTE) od posledního překladu změnily, nebo pokud jsou překládány
poprvé. Vždy se ovšem spustí sestavení aplikačního programu. Funkce je výhodné
použít, máte-li v projektu více souborů (.PSE, .LCD i .DTE), ale upravujete pouze jeden
(např. .PSE). Použití vede k ušetření času nutného pro překlad nezměněného souboru.
Generace | Generuj vše
Vždy se spustí překlad všech datových aplikačních souborů i sestavení aplikačního
programu.
Přenos
Příkazy pro zavedení aplikačního programu do procesní stanice, nastavení data a času
stanice, identifikaci stanice a nahrávání operačního systému NOS do stanice.
Podrobnější popis je uveden v kapitole Práce s projektem.
Volby
Položky menu Volby umožňují práci s různými pomůckami a nastavení základních
vlastností programu PSP.
17
Volby | Komunikace
Tímto příkazem nastavujeme parametry komunikační linky, která se využívá pro přenos
programu do procesní stanice, nastavování data a času stanice, identifikaci stanice a pro
správnou funkci inspektora databázových proměnných stanice v programu PSE (viz
popis v části PSE - Editor procesní stanice). Veškeré uvedené funkce spojené s přímou
komunikací s procesní stanicí využívají komunikační protokol informačního systému
DB-Net.
Příkaz nastavení komunikační linky je obsažen i v programu PSE
(Volby | Komunikace). Vzhledem ke shodnosti tohoto příkazu v obou programech,
nezáleží na tom, kde se příkaz spustil. Nastavení je potom totožné jak v PSP tak v PSE.
Pro nastavení lze použít předdefinované hodnoty anebo zvolit nové uživatelské
nastavení.
Volby | Komunikace | Standardní
Standardní nastavení komunikační linky. Volba umožňuje zvolit následující položky:
Obr. 2: Dialogové okno pro nastavení parametrů sériové linky
!
!
Rychlost
Nastavení tlačítka určuje rychlost s jakou budou komunikovat procesní stanice s
počítačem. Doporučená rychlost je 19200 Baud.
Kanál
Volby určují typ sériového kanálu v počítači PC, který bude použit pro připojení procesní
stanice. Jsou předdefinovány následující typy:
COM1,COM2
Standardní sériové kanály počítače PC
PC485(COM3)
PC485(COM4)
Karta PC485 z produkce firmy AMiT se dvěma kanály galvanicky
oddělené linky RS485. Tyto dvě volby odpovídají HW konfiguraci
karty tak, jak je nastavená z výroby:
Kanál
IRQ
Bázová adresa
PC485(COM3)
4
3E8h
PC485(COM4)
3
2E8h
Řízení sériových kanálů: RS485 řízená signálem RTS.
232TO485(COM1)
232TO485(COM2)
Převodník linky RS232 na RS485 pro počítače PC z produkce
firmy AMiT *)
uživatelský
Uživatelské nastavení komunikační linky, vlastní nastavení se
provádí příkazem Volby | Komunikace | Uživatelské
Win95 - COM
Win95 - MODEM
Speciální nastavení komunikační linky pro prostředí Windows95.
Blíže viz kapitola 4. Komunikace ve Windows95
18
*)
Převodník se připojuje na sériový kanál COM1 (nebo COM2) do konektoru CANON 25.
V současné době je převodník vyráběn pod označením 232TO485PC.
!
Číslo stanice
Číslo určuje adresu PC jako stanice na síti DB-Net. Dle zvyklostí systému DB-Net se pro
servisní počítač (v tomto případě počítač pro tvorbu a ladění aplikace) používá číslo
"31". Lze samozřejmě zvolit i jiné, musí se však zajistit, aby se na komunikační síti
nevyskytovaly stanice se shodným číslem.
Volby | Komunikace | Uživatelská
Tento příkaz použijte pouze v případě, že pro sériovou linku, kterou používáte,
nevyhovuje žádné ze standardních nastavení. Nejprve musíte pomocí příkazu v menu
Volby | Komunikace | Standardní nastavit volbu kanálu na "uživatelský". Poté bude
program používat nastavení zvolené ve Volby | Komunikace | Uživatelská.
V dialogovém okně se postupně nastavuje číslo přerušení komunikační linky, bázová
adresa, ofset adresy řízení a povel pro příjem a vysílání.
Volby | Komunikace | Zavěšení modemu
Tento příkaz použijte v případě, že používáte komunikaci Win95-MODEM a chcete
přerušit (zavěsit) spojení. Blíže viz kapitolu 4. Komunikace ve Windows95
Volby | Typ stanice
V dialogu se volí typ procesní stanice (ADiS, AMiRiS, AMAP98,...), pro kterou je projekt
tvořen (viz obrázek). Tato informace je využívána jak v prostředí PSP, tak v editoru
procesní stanice PSE.
Obr. 3: Výběr typu procesní stanice
Volby | Obrazovka | Video 25/50ř
Příkaz přepíná režim zobrazení mezi 25 a 50 řádky na obrazovce.
Volby | Obrazovka | Znakové sady
!
!
!
!
Příkaz dovoluje nastavit dvě znakové sady. První sada se používá pro zobrazování na
obrazovce a vstup z klávesnice, druhá sada se používá pro tisk dokumentace. Je možno
volit ze čtyř znakových sad:
Kamenických
Latin-2 (kódová stránka 852)
EE ANSI (kódová stránka 1250)
Bez diakritiky - potlačuje českou diakritiku
19
Spouští-li se programové prostředí PSP v DOSovském okně operačního systému
Windows 95 (nazývá se “Příkazový řádek”), používá se typicky pro obrazovku a
klávesnici nastavení Latin-2.
Nastavení pro tisk dokumentace se musí přizpůsobit připojené tiskárně.
Upozornění: Nastavením znakové sady se neinstaluje žádný ovladač pro podporu
češtiny. Prostředí PSP se pouze “přizpůsobí” nastavení na konkrétním počítači.
Volby | Obrazovka | Barevný mód
Příkaz přepíná jeden ze čtyř barevných módů (dvě barevné sady a dále černobílý a
monochromatický režim). Barevná definice je pak používána i pro všechny další
programy .
Obr. 4: Volba barevného módu prostředí PSP
Volby | Obrazovka | Editace barev
Příkaz dovoluje nadefinovat uživatelské barvy pro celé prostředí PSP.
Volby | Adresáře
Příkaz vyvolá dialogové okénko pro zadávání adresářů. Nastavení adresářů rozhoduje o
tom, kde program PSP hlédá a kam zapisuje potřebné soubory. Nastavení se uchovává
v souboru projektu s příponou .PSP. Význam jednotlivých adresářů je následující:
!
!
!
!
Programy a nástroje
Z tohoto adresáře PSP spouští externí programy, tzn. PSE, LCDSHELL, překladače
apod.
LIB - knihovny
Adresář, kde se nalézají knihovny funkčních modulů (soubory s příponou *.LIB). Pokud
není soubor knihovny uveden v projektu s celou adresářovou cestou, hledá se v
aktuálním adresáři.
APL - knihovny
Adresář, kde se hledají potřebné APL soubory. Každá knihovna (soubor s příponou LIB)
musí mít k sobě odpovídající popisný soubor s koncovkou APL (tedy např. knihovna
PSE.LIB musí mít odpovídající soubor PSE.APL).
Výstupy
Adresář, kam se ukládají soubory, které vznikají při generaci. Není-li zadán adresář,
soubory se ukládají do aktuálního adresáře.
20
Obr. 5: Volba adresářů
Okna
Menu Okna umožňuje práci s okny na obrazovce - změnu jejich rozměrů, polohy, výběr
aktivního okna atd.
Okna | Následující <F6>
Příkaz vybere následující okno jako aktivní, tedy okno, se kterým se bude nadále
pracovat.
Okna | Předcházející <Shift+F6>
Příkaz vybere předcházející okno jako aktivní, tedy okno, se kterým se bude nadále
pracovat.
Okna | Zvětši/zmenši <F5>
Příkaz zvětší aktivní okno z původního rozměru na plnou velikost pracovní plochy
obrazovky. Je-li okno již zvětšené, opět ho zmenší na původní velikost.
Okna | Přesuň <Ctrl+F5>
Příkaz umožní "ručně", tedy pomocí klávesnice plynule zvětšovat, zmenšovat a
přemísťovat aktivní okno. Pro přemístění používáme kurzorové šipky, pro změnu
rozměru kurzorové šipky doplněné klávesou <Shift>. Ukončení operace se provede
klávesou <Enter> nebo <Esc>.
Okna | Dláždi
Příkaz přemístí veškerá okna a změní jejich velikost tak, aby tato okna vyplnila beze
zbytku celou pracovní plochu jako kachličky. Tak je zajištěno, že se okna nepřekrývají.
Okna | Kaskáda
Příkaz přemístí veškerá okna a změní jejich velikost tak, aby tato okna byla uspořádána
"v zástupu" za sebou tak, že poslední okno vyplní celou obrazovku, následující okno je o
1 řádek a 1 sloupec menší. Tak je zajištěno, že jsou vidět titulky všech oken a lze je
snadno myší vybírat.
Okna | Zavři <Alt+F3>
Příkaz uzavře okno. S tímto oknem nelze dále pracovat, dokud se opětovně neotevře
odpovídajícím příkazem menu.
21
Okna | Uživatelská obrazovka <Alt+F5>
Příkaz přepne zobrazení na výstupní obrazovku. Do výstupní obrazovky zapisují
informace některé spouštěné programy (např. program pro zavedení aplikace do
procesní stanice - příkaz Přenos). Po stisku libovolné klávesy se zobrazení přepne zpět
do prostředí programu PSP.
Info
Tento příkaz zobrazí informační okno s vyznačením čísla verze programu PSP, verze
distribuční sady, autorských práv a informace o jménu otevřeného projektu a velikosti
volné paměti.
22
3
Práce s projektem
Projekt je soubor s příponou .PSP, který obsahuje jméno souboru s příponou .PSE (ten
bude dále zpracováván editorem procesní stanice PSE) a případně soubor s příponou
.LCD, který je používán editorem terminálových obrazovek LCDSHELL, případně ještě
soubor s příponou .DTE používaný editorem DTE . Tato jména se zadávají v menu
Projekt funkcemi Projekt | Vlož PSE nebo Projekt | Vlož LCD, příp. Projekt | Vlož
DTE.
Zavedením jiného souboru typu .PSE, .LCD nebo .DTE se původní soubor z projektu
vypustí. Potřebujete-li vypustit některý soubor z projektu, je třeba zvýraznit daný soubor
v seznamu projektu a příkazem Projekt | Zruš položku nebo stiskem <Del> daný
soubor z projektu vypustit.
Doporučujeme vytvořit pro každou aplikaci zvláštní adresář, ve kterém budou umístěny
všechny soubory aplikace (.PSP, .PSE, příp. ještě .LCD a .DTE). Program PSP je
vhodné spouštět z tohoto adresáře.
Volba procesní stanice
V menu Volba | Typ stanice je třeba zvolit procesní stanici, pro kterou je vytvářen
aplikační program. Tuto volbu je třeba vždy nastavit, jinak nebude možné projekt
sestavit! Toto nastavení je uchováno v projektu (soubor s příponou .PSP).
Tvorba aplikace
Poté, co je do projektu zadáno jméno .PSE a případně .LCD nebo .DTE souboru, lze
začít vlastní tvorbu aplikace. V projektu pomocí kurzorových kláves zvýrazníme položku
se souborem PSE a stiskneme klávesu <Enter>. Prostředí PSP spustí program PSE.
Vlastní tvorbě aplikace je věnována část PSE - Editor procesní stanice. Stejným
postupem vytváříme data pro řízení terminálu program LCDSHELL, jehož ovládání je
popsáno v části LCDSHELL - Editor terminálových obrazovek nebo data pro formátování
provozního deníku popsaného v části DTE - editor formátovacích řetězců provozního
deníku.
Generování aplikace
Po vytvoření aplikace v programu PSE (a případné editaci terminálové obrazovky pro
průmyslové terminály) je třeba vygenerovat samotný aplikační program. Generování
aplikace se spustí volbou Generace | Generuj dle změn nebo funkcí
Generace | Generuj vše. Rozdíl mezi těmito funkcemi spočívá v tom, že první funkce
spustí překlad pouze těch souborů, u kterých došlo ke změně od poslední generace.
Druhá funkce spustí vždy překlad všech souborů.
Výsledkem generace je soubor s příponou .ABS, který má jméno shodné se jménem
projektu. Obsah tohoto souboru se zavádí do procesní stanice.
Chyby během generování aplikace
Během generování by nemělo dojít k žádným chybám. Jakákoliv chyba, která se
vyskytne během generování, je ohlášena spolu s popisem chyby a případně návodem na
její odstranění.
Volná paměť ve stanici
Po úspěšném vygenerování aplikace se do informačního okna vypíše hlášení o velikosti
volné paměti ve stanici. Hlášení má tento formát:
Volná paměť ve stanici[B]
Pro program
a konstanty
13282
Pro data
modulů
96030
Pro
databázi
96030
Rozlišují se tři oblasti paměti. Jejich význam vysvětlíme následovně:
23
Každá aplikace se skládá z funkčních modulů či zobrazovacích prvků a databázových
proměnných. Dále již nebudeme mluvit o zobrazovacích prvcích, ale platí o nich totéž co
o funkčních modulech.
Co se stane, vložíme-li do aplikace nový modul? Modul potřebuje paměť, do které se
umístí jeho programový kód. Je-li však již v aplikaci vložen modul se stejným jménem,
žádná paměť pro kód není potřeba, protože se využije programový kód již vloženého
modulu. Dále nový modul potřebuje paměť pro své parametry, které programátor zadal.
Tyto parametry se při běhu aplikace již nemění a jsou tedy konstantní. Nároky na paměť
pro tyto parametry má nový modul nezávisle na tom, zda je již v aplikaci modul se
stejným jménem vložen nebo ne. Konstantní parametry spolu s programovým kódem
modulu se společně umísťují do oblasti ”Pro program a konstanty”. Dále modul
potřebuje paměť pro svá vnitřní data, která se za běhu mohou měnit. Tato data se
umísťují do oblasti “Pro data modulů” a podobně jako u konstantních parametrů má
nároky na paměť pro tato data nový modul nezávisle na tom, zda je již v aplikaci modul
se stejným jménem vložen nebo ne. Poslední oblastí, do které se umísťují databázové
proměnné je oblast “Pro databázi”.
Jelikož hranice těchto tří paměťových oblastí nejsou vždy pevné, ale mohou se do jisté
míry posouvat, není součet volných velikostí v oblastech roven celkové volné paměti.
Často se například stává, že oblast pro databázi je totožná s oblastí pro data modulů. V
takovém případě jsou tato dvě čísla stejná a znamená to, že např. přidáním databázové
proměnné ubude volná paměť v obou oblastech současně.
Informační čísla je tedy třeba chápat, jako maximální prostor, který mohu ještě zabrat v
dané oblasti za předpokladu, že nezaberu nic navíc v ostatních oblastech.
Za normálního stavu jsou všechna tři čísla kladná. Pokud je aplikace příliš velká a
“nevejde” se do paměti, je minimálně jedno z čísel záporné. Záporná hodnota informuje
o tom, kolik paměti se v dané oblasti nedostává. Programátor musí aplikaci v daném
směru “zmenšit”. Pod výpis volné paměti je ještě přidáno varovné hlášení, že aplikaci
nelze spustit.
Spustí-li se aplikace v procesní stanici, běží typicky v paměti FLASH. Umožňuje-li HW
procesní stanice, pro kterou se aplikace generuje, aby aplikace běžela i z RAM, rozliší se
při generaci tyto dva případy běhu dvěma řádky výpisu volné paměti:
Volná paměť ve stanici[B]
Běh z FLASH
Běh z RAM
Pro program
a konstanty
13282
109312
Pro data
modulů
96030
109312
Pro
databázi
96030
109312
Je-li aplikace příliš velká a nelze ji spouštět z FLASH, zbývá někdy ještě možnost
spouštět ji z RAM.
Zavedení aplikace do procesní stanice
Po vygenerování aplikace je možné přímo z prostředí PSP příkazem Přenos | Přenos
programu zavést soubor s příponou .ABS do procesní stanice. V dialogovém okně,
které se otevře po vyvolání této funkce, je možné tlačítkem volbou Jiný nastavit jiný
soubor, který bude zaveden do stanice, než ten, který byl vytvořen při sestavování
aplikace. Další volbou v dialogu může programátor změnit číslo stanice, do které se má
program zavádět. Po vyvolání dialogu je automaticky nastaveno číslo stanice tak, jak je
definované v dialogovém okně Stanice v aplikaci PSE.
Upozornění! Při přepsání staré aplikace v paměti procesní stanice novou aplikací se
ztratí veškeré hodnoty, které systém během své činnosti změřil anebo vypočítal (archivy
apod.). Proto je nutné odzálohovat archivy případně databázové proměnné (viz kapitola
Úschova dat z procesní stanice v části PSE - Editor procesní stanice).
Před vlastním zavedením aplikace je nutné nejprve správně nastavit konfigurační
přepínače procesní stanice a propojit počítač s procesní stanicí. Podrobný popis
24
konfiguračních přepínačů jednotlivých typů stanic a propojení komunikačním kabelem je
podrobně popsáno v části Zavedení aplikace.
Identifikace procesní
stanice
Doporučujeme před přenosem zvolit příkaz Přenos | Identifikace. Tímto způsobem
zjistíte rychle, zda je správně navázána komunikace s procesní stanicí. Pokud je spojení
v pořádku, zobrazí se okno s informacemi o verzi operačního systému procesní stanice
a verzi systému DB-Net, údaji o generaci a uživatelem definovanými texty.
Nastavení data a času
Pokud zavádíte aplikaci poprvé, je vhodné vyvolat příkaz Přenos | Datum a čas a
zkontrolovat, případně nastavit správný systémový čas procesní stanice. Při navázané
komunikaci se zobrazí v okně datum a čas načtený z procesní stanice. Volbou Načti lze
opakovaně načíst aktuální informace ze stanice. Pokud je potřeba korigovat datum a
čas, použijte volbu Zapiš. Je nutné dodržet předdefinovaný formát zápisu. Další
možností jak opravit systémový čas stanice je zvolit Synchronizuj s PC. V tomto
případě se zapíše datum a čas shodný s údaji v osobním počítači v okamžiku spuštění
volby. V případě, že jsou údaje v pořádku, ukončí se práce s oknem stiskem klávesy
<ESC> anebo volbou Cancel.
Zavedení operačního systému NOS do procesní stanice
V některých případech je potřeba zavést do stanice operační systém NOS. Stává se to
například při upgrade nové verze operačního systému. Zavedení operačního systému se
provádí příkazem Přenos | Nahrát NOS. Zadáním příkazu se vyvolá dialogové okénko,
ve kterém se volí číslo komunikačního portu, přes který se propojí počítač s procesní
stanicí. Pokračuje se dále tlačítkem “OK” a vyvolá se speciální okno s interaktivním
návodem pro zavádění. Uživatel je v postupných krocích informován o způsobu
připojení procesní stanice a nastavení DIP přepínačů na stanici. Návod je uzpůsoben pro
typ stanice zvolený příkazem Volby | Typ stanice. Po ukončení zavádění se program
vrací zpět do prostředí PSP.
Upozornění! Po zavedení operačního systému se v paměti procesní stanice zruší
původní aplikační program včetně dat, které systém během své činnosti změřil anebo
vypočítal (archivy apod.). Proto je nutné odzálohovat archivy případně databázové
proměnné (viz kapitola Úschova dat z procesní stanice v části PSE - Editor procesní
stanice) ještě před zavedením operačního systému. Po zavedení operačního systému je
potřeba aplikaci nahrát znovu.
25
4
Komunikace ve Windows95
Prostředí Windows95 je natolik odlišné od původního prostředí, do kterého byl program
PSP navrhnut, že komunikační část programu PSP již nemusí uspokojivě pracovat.
Proto byla do stávajícího PSP zahrnuta speciální podpora komunikace ve Windows95,
která s použitím knihoven a funkcí Windows95 zabezpečí správnou komunikaci.
Problém komunikace je natolik důležitý zvládnout (bez něj by nebylo možno ani nahrát
přeložený program do stanice), že je mu věnována tato samostatná kapitola.
Nejprve
je
nutno
nastavit
základní
Volby | Komunikace | Standardní.
!
!
!
komunikační
parametry
příkazem
Parametrem “rychlost” se určí rychlost s jakou budou komunikovat procesní stanice s
počítačem. Doporučená rychlost je 19200 Baud.
Parametrem “číslo stanice PC” se určí adresa PC jako stanice na síti DB-Net. Dle
zvyklostí systému DB-Net se pro servisní počítač (v tomto případě počítač pro tvorbu a
ladění aplikace) používá číslo "31". Lze samozřejmě zvolit i jiné, musí se však zajistit,
aby se na komunikační síti nevyskytovaly stanice se shodným číslem.
Parametrem “kanál” se určí typ připojení, což v našem případě je:
“Win95-COM” - pro pevné připojení RS232 pomocí standardního COM portu PC. Tuto
volbu lze také použít pro komunikaci po RS485. V tomto případě se musí použít karta
PC485 nebo externí převodník 232TO485PC A - oba jsou výrobky z produkce firmy
AMiT.
UPOZORNĚNÍ: Karta i převodník musí být nastaveny na automatické řízení
vysílání. Toto nastavení se provádí pomocí propojek na kartě příp. pomocí
DIP-přepínače na převodníku. Z výroby je standardně nastaveno automatické
řízení vysílání jako vypnuté.
“Win95-MODEM” - pro připojení pomocí modemu.
Jako druhý krok je nutno nastavit specifické parametry pro Windows95. To se provede
vyplněním dalšího dialogu, který se vyvolá stiskem tlačítka “Další parametry”. Jejich
vyplnění popisují následující kapitoly 4.1. až 4.4.
Po potvrzení dialogu se provede potřebná inicializace a proběhne-li úspěšně, je možno
normálně s projektem PSP pracovat.
Konflikty při inicializacii
a komunikaci
Při používání připojení typu “Win95...” může v následujících případech dojít ke konfliktu:
26
!
Pokud se použije připojení jiného typu než “Win95...” se stejným COM portem PC, pak
nelze inicializovat připojení typu “Win95...”. Je nutno ukončit program PSP a znovu jej
spustit.
Typickým příkladem je situace, kdy stará aplikace je nastavena na komunikaci pomocí
“COM2”. Po otevření uživatel vyvolá akci Přenos | Identifikace a teprve potom se
pokusí nastavit připojení “Win95...” pomocí COM portu 2, což se nepodaří a je nutno
ukončit a znovu spustit PSP.
Správným přístupem je nastavit připojení “Win95...” jako první akci po spuštění PSP a
teprve poté provést identifikaci Přenos | Identifikace.
!
Pokud se použije jiný COM port PC, který sdílí stejné IRQ (např. COM1 a COM3 nebo
COM2 a COM4), může dojít ke konfliktu. Ten se projeví nefunkčností připojení
“Win95...”, kdy inicializace úspěšně proběhne, ale vlastní komunikace se vůbec nespustí
nebo po chvíli přestane fungovat.
V takovém případě je nutné vypnout a zapnout PC - nestačí jen “resetovat”!
Typickým příkladem je kombinace připojení “Win95...” na COM2 a libovolným
používáním COM4.
Spojení PSP <-> stanice
Při použití spojení pomocí modemu je nutno vzít do úvahy ještě jeden fakt, a sice že při
inicializaci komunikace nedochází ještě k fyzickému spojení s protistanicí. Spojení se
začne navazovat až v okamžiku potřeby (tedy v okamžiku, kdy uživatel požaduje poprvé
přečíst nebo zapsat libovolná data z/do stanice) a navázání spojení může trvat řádově i
minuty (podle typu a nastavení modemů a kvality telefonní sítě). Všechny časově
náročné operace jako je inicializace komunikace nebo navazování spojení má uživatel
možnost přerušit současným stiskem kláves Ctrl+Break.
Fyzické spojení modemů se přerušuje až v okamžiku ukončení PSP. Pokud chcete
spojení
ukončit
dříve
(například
po
prohlédnutí
dat)
použijte
příkaz
Volby | Komunikace | Zavěšení modemu.
4.1
Spojení pomocí standardního COM portu PC
Je nutno vyplnit jediný parametr “Kanál COM”, kterým se určí číslo COM portu, který se
má použít pro spojení.
Dále je nutno zvolenému COM portu zakázat přímo ve Windows95 přijímací FIFO. To se
provede následovně:
Vyvolejte okno “Ovládací panely” - jednou z možností jak toho dosahnout je v menu
“Start” vybrat položku “Nastavení / Ovládací panely”.
27
V okně “Ovládací panely” najděte položku “Systém” a otevřete ji.
Zobrazí se dialog nastavení systému.
Vyberte záložku “Správce zařízení”. Ve zobrazeném stromu jednotlivých zařízení
najděte položku “zásuvky (COM a LPT)”, rozviňte ji a vyberte příslušný COM port, který
chcete nastavit. Tlačítkem “Vlastnosti” vyvolejte dialog pro nastavení příslušného COM
portu.
28
Ve zobrazeném dialogu zvolte záložku “Nastavení zásuvky” a v něm pomocí tlačítka
“Upřesnit...” vyvolejte dialog pro nastavení FIFO.
Povolte použití FIFO a nastavte “Přijímací vyrovnávací paměť” na nejmenší hodnotu a
“Přenosovou vyrovnávací paměť” na nejvyšší hodnotu.
Pokud se Vám uvedeným způsobem nepodaří vyvolat dialog “Upřesnění nastavení
zásuvky” nebo nelze povolit použití FIFO, znamená to, že Váš počítač není vybaven
modernizovaným komunikačním obvodem.
To však není na závadu a i v takovém případě bude komunikace plně funkční.
4.2
Spojení pomocí externího převodníku 232TO485PC A
UPOZORNĚNÍ: Převodník musí být nastaven na automatické řízení vysílání. Toto
nastavení se provádí pomocí DIP-přepínače na převodníku.
Externí převodník se připojuje ke standardnímu COM portu PC. Nastavení je stejné jako
při přímé komunikaci po stadardním COM portu a je popsáno v předcházející kapitole.
4.3
Spojení pomocí karty PC485
UPOZORNĚNÍ: Karta musí být nastavena na automatické řízení vysílání. Toto
nastavení se provádí pomocí propojek na kartě.
Karta má mnoho možností nastavení, které se provádí pomocí propojek. Z výroby je
karta nastavena na komunikaci po RS485 se standardním nastavením kanálů jako
COM3 a COM4. Stačí tedy pouze nastavit automatické řízení vysílání, které je
standardně z výroby vypnuté.
29
V PSP3 se ve volbách pro nastavení komunikace zvolí komunikace WIN95-COM a v
“Dalších parametrech” se nastaví kanál 3 nebo 4.
Ve Windows je nutné mít správně nastavené parametry kanálů COM3 a COM4.
Podobně jak je posáno v kapitole “Spojení pomocí standardního COM portu PC” se
dostaneme do okna vlastností dané komunikační zásuvky (někdy označováno jako
komunikační port). Ve vlastnostech zvolíme záložku “Prostředky” a zkontrolujeme,
případně opravíme nastavení parametrů “rozsah vstupu a výstupu” a “požadavek
přerušení”. Správné nastavení pro COM3 je “3E8-3EF” a “4”. Pro COM4 pak “2E8-2EF”
a “3”.
Nastavení FIFO může být v tomto případě libovolné.
4.4
Spojení pomocí modemu
Při používání modemů je nutno zadat několik tzv. řídicích řetezců pro modem. Tyto
řetezce slouží k ovládání modemu. Musí mít formát AT příkazů jimž daný modem
rozumí, kromě toho mohou obsahovat některé speciální sekvence:
Sekvence
^
~
|doba,odpověď|
Popis
Uvozuje tzv. control-sekvence, jimiž se zadávají znaky s ASCII
kódem menším jak 32, kde "^@"=0, "^A"=1, ... ,"^_"=31.
Typicky se používá "^M" jako sekvence ukončující AT příkaz
Znak reprezentuje 0.5s prodlevu.
Typicky se používá v příkazu pro zavěšení modemu.
Předepisuje čekání ovladače po dobu v sekundách na odpověď
modemu. Typicky se používá sekvence "|5,OK|", která znamená,
že se má čekat maximálně 5 sekund na odpověď "OK".
!
Parametr “Kanál COM” specifikuje číslo COM portu PC, ke kterému je připojený modem.
!
Parametr “Inicializace” specifikuje inicializační řetězec - příkaz pro modem. Může být i
prázdný, pak se použije standardní řetezec
"~ATN1X3&C1&D2&K3&R1&S1S0=0S7=90^M|5,OK|"
!
Parametr “Vytáčení” specifikuje vytáčení řetězec - prefix, který musí obsahovat AT
příkaz pro vytočení telefonního čísla. Typicky se používá “ATDP” pro klasickou pulsní
volbu nebo “ATDT” pro moderní tónovou volbu. Řetezec může být i prázdný, pak se
použije standardní řetězec "~ATDP".
30
!
Parametr “Zavěšení” specifikuje zavěšovací řetezec - příkaz pro modem. Ten musí být
zvolen tak, aby v každém případě modem zavěsil. Může být i prázdný, pak se použije
standardní řetezec "~~~+++~~~ATH0^M|5,OK|”.
!
Parametr “PIN” je volitelný a specifikuje čtyřmístný PIN pro GSM modemy. Při použití
klasických modemů musí být tento parametr prázdný.
!
Parametr “Tel. číslo” specifikuje telefonní číslo, které se má volat. Musí obsahovat
všechny eventuelní předvolby podnikových a telefonních ústředen. Může navíc
obsahovat znak “,”(čárka), který způsobí cca 0,5s pauzu mezi volenými čísly.
!
Parametr “Heslo” specifikuje heslo stanice, se kterou se budeme spojovat. Musí být
stejné, jako heslo uvedené v modulu “Modem...” při parametrizaci stanice.
31
32
1
Úvod
Tato část příručky popisuje programové vybavení řídicích systémů firmy a prostředek
pro jejich parametrizaci - editor procesní stanice PSE.
Příručka je určena všem, kteří samostatně navrhují aplikace řídicích systémů v rámci
informačního systému DB-Net, a programátorům, kteří připravují programové vybavení
procesních stanic, nebo je rozšiřují o nové funkční moduly.
Při studiu příručky předpokládáme u čtenáře znalost hardwarové koncepce a parametrů
průmyslových řídicích počítačů z produkce firmy AMiT.
V této části příručky se blíže seznámíte se strukturou programového vybavení procesní
stanice a postupem přípravy programového vybavení konkrétní aplikace.
Dále jsou popsány základní principy pro ovládání editoru procesní stanice PSE a způsob
popisu procesní stanice v editoru PSE. Po rychlém seznámení se s jednotlivými položkami menu jsou podrobně probrány jednotlivé úkony při editaci procesní stanice. V
závěru je vysvětleno použití pokročilých funkcí PSE, jako je např. expertní kontrola,
analýza datových toků a prostředky pro ladění aplikace za chodu.
33
2
Změny oproti starším verzím programu PSE
Pro čtenáře, kteří již mají zkušenosti s předchozími verzemi programu PSE uvádíme
přehled nejdůležitějších změn ve verzi 3.0 a vyšší.
Časování procesů
Běžné procesy jsou časovány ve vteřinách s minimální periodou 0.1s. Lze volit posun
prvního startu procesu a tak dosáhnout lepšího vytížení procesní stanice. Např. lze zajistit, aby se dva procesy spouštěné s periodou 2s pravidelně střídaly po 1s.
Quick proces
Oproti dřívější verzi umožňuje nastavení časování na 5,10,20,50 nebo 100 ms.
Rychlé procesy
V aplikaci mohou běžet dva rychlé (High speed) procesy s minimální periodou až 1 ms.
Interrupt procesy
V aplikaci je možné použít až 16 procesů, navázaných na přerušení od vstupů. Reakční
doba takového procesu je v desítkách µs.
Reléové schéma
Proces může být parametrizován v pseudografickém režimu v reléové logice. Jednoduché vkládání funkčních bloků a jejich pospojování je rychlou cestou k vytvoření jednoduchých, ale rychlých procesů.
Logický automat
Proces může být také parametrizován pomocí instrukcí (LA-modulů) logického
automatu, které vychází z normy IEC 1131. V některých návrhových prostředcích je
podobný nástroj nazýván AWL. Použitím LA-modulů lze docílit maximální rychlosti
procesu (délky vykonávání).
Kompilace do kódu
Kompilace LET příkazu do kódu, kompilace procesů do kódu namísto interpretru - oboje
výrazně zrychluje provádění programu.
Variabilní parametry
modulů
V modulech jsou některé parametry variabilní - uživatel má možnost vybrat si, zda
parametrem bude např. databázová proměnná, logický V/V kanál nebo konstanta.
Velikost databázových
matic
Velikost může být větší než 16kB, paměť procesní stanice je optimálně využitá.
Bitové proměnné
Na bity databázových proměnných se lze odkazovat pomocí "alias" jmen.
Jména V/V signálů
V parametrech modulů se lze odkazovat přímo na jména V/V signálů.
Ukládání pracovní
plochy
Program PSE si “pamatuje” nastavení pracovní plochy od posledního spuštění. Je to
výhodné zejména pro uchování nastavení inspektorů databázových proměnných.
Různé typy zobrazení a
editace inicializovaných
proměnných
Inicializované proměnné lze dle přání editovat v šestnáctkové soustavě, binární soustavě, ve formátu datum a čas nebo ve formátu textového řetězce.
Modul REM
Pro komentáře a optické oddělení částí aplikace v rámci procesu lze s výhodou použít
modul REM.
Příkaz LET
Komfortnější ovládání.
Myš
Zlepšené ovládání programu pomocí myši.
34
3
Filozofie procesní stanice
Procesní stanicí se rozumí libovolný řídicí systém firmy AMiT s operačním systémem
NOS a příslušnými programovými aplikačními nadstavbami. V této kapitole je popsána
koncepce programového vybavení univerzální procesní stanice, jeho struktura a postup
přípravy programového vybavení konkrétní procesní stanice. Kapitola dá čtenáři
základní přehled o částech programového vybavení a jejich vzájemných souvislostech
bez vysvětlování a detailních popisů jejich činnosti.
3.1
Struktura univerzální procesní stanice
Aplikační program
Nejvyšší úrovní je aplikační část programu, která podle údajů zadaných tvůrcem
aplikace (projektantem) spojuje a řídí chod ostatních částí programového vybavení tak,
aby procesní stanice vykonávala požadovanou činnost.
Knihovna modulů
Funkční moduly jsou předprogramované bloky, které vykonávají dílčí operace jako je
např. měření teploty teploměrem Pt100, algoritmus PID, řízení ovládacího ventilu
výměníku apod.
Požadované činnosti procesní stanice se dosáhne právě zařazením jednotlivých funkčních modulů za sebe a jejich správným propojením se vstupními, výstupními (dále pouze
V/V) a mezilehlými datovými body (též databázovými proměnnými) - to je právě úkolem
aplikačního programu.
Operační systém NOS
Operační systém NOS je nejnižší úrovní systému DB-Net na procesní stanici - umožňuje
chod programového vybavení vyšších vrstev, zajišťuje správné časování jednotlivých
operací a přístup funkčních modulů k V/V a mezilehlým datovým bodům. Dále zajišťuje
sdílení databázových proměnných (datových bodů) po síti DB-Net, je-li procesní stanice
součástí sítě.
Parametrizace stanice
Všechny tři základní části univerzální procesní stanice jsou stejné ve všech typech
procesních stanic. Čím se jednotlivé stanice od sebe liší, jsou data popisující, které
funkční moduly budou jakým způsobem propojeny a jaké budou jejich parametry. K
přípravě, kontrole a předzpracování těchto dat slouží programy, popsané v následujících
odstavcích.
35
Aplikační program
Funkční moduly
Síť DB-Net
Technologický proces
Obr. 1: Základní struktura programového vybavení univerzální procesní stanice
3.2
Editor PSE
Editor procesní stanice PSE (zkratka anglického názvu Process Station Editor) je základním programem pro návrh procesní stanice neprogramátorským způsobem. Umožňuje
snadno a přehledně vytvořit, opravit a důkladně prověřit data definující činnost procesní
stanice.
Popis stanice
Vytvoření procesní stanice spočívá v zadání určitých obecných informací, definici
datových bodů procesní stanice, tedy V/V signálů a databázových proměnných a v
popsání jednotlivých měřicích a regulačních okruhů nebo obecněji procesů. Každý okruh
(proces) je tvořen posloupností funkčních modulů.
Tvorba dokumentace
Editor procesní stanice umožňuje automaticky generovat dokumentaci k navrhované
procesní stanici - dokonce tvůrce aplikace "nutí", aby veškeré potřebné údaje poskytl.
Tím je zajištěn soulad mezi dokumentací a skutečnou činností procesní stanice, což je
základní podmínkou pro udržovatelnost a pozdější modifikovatelnost připraveného
programového vybavení.
Tím, že je tvůrce aplikace veden k průběžnému vkládání dokumentačních údajů,
zároveň lépe promýšlí jednotlivé části navrhované procesní stanice a dopouští se tak
obvykle méně chyb.
Expertní kontrola
Editor procesní stanice umožňuje provést tzv. expertní kontrolu navržené procesní
stanice - celá stanice je křížově prověřena a v protokolu se objeví určité souhrnné údaje
o stanici spolu s varováními či informacemi o chybách, kterých se autor dopustil. Tyto
informace umožní odstranit většinu (podle experimentálního odhadu až 90%) logických
chyb v návrhu procesní stanice - použití nesprávného datového bodu, zmatek či kolize
ve V/V signálech apod. Jedná se zejména o chyby, jejichž detekce za chodu stanice je
poměrně obtížná.
Analýza signálových
toků
Součástí automaticky generované dokumentace může být i tzv. analýza datových toků
procesní stanice - jedná se o grafické vyjádření postupu signálů ve stanici od vstupních
datových bodů přes mezilehlé až k výstupním. Výsledky analýzy jsou neocenitelným
36
podkladem při odstraňování zbylých logických chyb v návrhu stanice a při ověřování její
správné činnosti v provozu.
3.3
Rozšiřování systému
Pokud při tvorbě procesních stanic nedostačuje nabídka funkčních modulů, které jsou k
dispozici a tento nedostatek nejde z jakéhokoli důvodu obejít využitím podprogramů a
programovacího pseudojazyka (viz dále), je možné doplnit do systému nové funkční
moduly. Doplňování funkčních modulů je jediný způsob rozšiřovaní funkčních možností
procesní stanice.
Funkční moduly se programují v jazyce C. Je však třeba upozornit, že programování
modulů vyžaduje velmi dobrou znalost jazyka C, operačního systému NOS, filozofie
systému DB-Net a všech konvencí, které je třeba dodržovat. Diskuse těchto problémů v
příručce pro uživatele programu PSE by bylo značně matoucí, proto je této problematice
věnována samostatná příručka, která není standardní součástí této dokumentace.
37
4
Editor procesní stanice
Kapitola se zabývá popisem procesní stanice v editoru PSE. Po rychlém seznámení se s
jednotlivými položkami menu jsou podrobně probrány jednotlivé úkony při editaci
procesní stanice v tom pořadí, ve kterém se při návrhu procesní stanice obvykle používají. V závěru kapitoly je vysvětleno použití pokročilých funkcí PSE, jako je např.
expertní kontrola navržené procesní stanice.
4.1
Start programu
Program PSE spouštíme z prostředí PSP. Veškeré parametry, které program potřebuje
ke správnému chodu, jsou automaticky dodány prostředím PSP.
Ukončení programu
Program PSE ukončí svoji činnost po stisku klávesy <Alt+X> nebo po vyvolání funkce
Soubor | Konec.
4.2
Nejprve uvedeme stručný přehled všech položek menu programu PSE s krátkým
v dalších odstavcích.
Následující popis je určen zejména zkušenějším uživatelům, kteří absolvovali příslušné
školení a potřebují rychle osvěžit své vědomosti. Naprostým začátečníkům doporučujeme následující odstavce přeskočit, pokračovat odstavcem 4.3. a vrátit se k tomuto
odstavci až po prostudování zbytku této kapitoly.
K jednotlivým položkám v nabídce jsou připsány v lomených závorkách horké klávesy
(např. Soubor | Otevři <F3>).
Soubor
Podmenu Soubor zajišťuje veškerou práci se soubory jako celky. Jednotlivé položky
umožňují následující operace.
Soubor | Nový
Založení nového, zatím nepojmenovaného souboru s popisem pracovní stanice. Touto
operací začínáme, chceme-li vytvořit popis nové procesní stanice.
Soubor | Otevři <F3>
Otevření již existujícího souboru pro editaci.
Soubor | Zavři
Zavření rozpracovaného souboru s definicí procesní stanice. Byla-li procesní stanice
během editací pozměněna a změny dosud nebyly uloženy na disk, vyzve program k
uložení. V případě souhlasu se soubor uloží. Jedná-li se o nový (dosud nepojmenovaný)
soubor, je tvůrce aplikace vyzván k zadání jména nově vytvářeného souboru. Tato volba
je nepřístupná, není-li žádný soubor otevřen.
Soubor | Ulož <F2>
Uloží rozpracovaný soubor na disk. Jedná-li se o nový (dosud nepojmenovaný) soubor,
je autor aplikace vyzván k zadání jména nově vytvářeného souboru. Tato volba je nepřístupná, není-li žádný soubor otevřen.
38
Soubor | Ulož jako
Uloží rozpracovaný soubor na disk pod novým jménem. Uživatel je vyzván, aby toto
nové jméno zadal. Tuto funkci lze využít jako alternativu pro vytváření nové procesní
stanice, která je podobná již dříve vytvořené stanici - otevřeme již hotový soubor,
uložíme pod novým jménem a editujeme pouze rozdíly mezi oběma stanicemi. Tato
volba je nepřístupná, není-li žádný soubor otevřen.
Soubor | Změna hesla
Položka dovoluje změnit heslo pro danou aplikaci. Editace aplikace může být chráněna
heslem tak, aby náhodným přístupem k programu a načtení aplikace nebylo možné
nechráněně měnit program.
Soubor | Import
Umožňuje doplnění údajů právě zpracovávaných programem PSE o údaje na disku.
Jsou k dispozici tři specifické operace. Žádná z těchto voleb není přístupná, není-li
otevřen žádný soubor.
Soubor | Import | Z editoru PSE
Právě editovaná procesní stanice je doplněna o kompletní procesní stanici, popsanou v
již existujícím souboru na disku. Jde tedy o operaci typu "k právě editované stanici přidej
data a funkce již hotové stanice".
Soubor | Import | Databáze
Definice procesní databáze právě editované stanice je rozšířena o definice proměnných,
uložené na disku v souboru ve formátu .DBF (dBASE III). Tato funkce je vhodná
zejména při návrhu síťových aplikací systému DB-Net, kdy obvykle provádíme centralizovaný návrh globální procesní databáze (např. pomocí programu dBASE, Quattro Pro
apod.), definici celé databáze exportujeme ve formátu .DBF a do každé procesní stanice
importujeme definice proměnných, jichž je tato stanice zdrojem. Tak je zaručena konzistence celé síťové databáze.
Formát souboru .DBF není striktně předepsán - funkce bezchybně importuje soubory ve
formátu identickém s formátem duální funkce Soubor | Export | Databáze (viz dále). Je
však doplněna expertem, který umožňuje importovat data i ve formátech "podobných"
doporučenému formátu - rozdíly v pořadí a délce datových polí a drobnější rozdíly v
názvech polí nejsou většinou na závadu. Uživatel je však na tyto neshody upozorněn a
musí zkontrolovat, zda import skutečně proběhl tak, jak předpokládal.
Soubor | Import | Clipboard
Program PSE může současně pracovat pouze s jedinou aplikací. Je však vybaven
clipboardem (poznámkový blok), který je možno využít pro přenášení dat mezi různými
aplikacemi. Pro usnadnění definice procesní stanice, podobné již hotové stanici je
možné popis této hotové stanice načíst do clipboardu a jednotlivé "hodící se" části
popisu označit a vložit do právě připravované stanice. Tato funkce je další alternativou
přípravy "podobné" stanice.
Soubor | Export
Umožňuje uložení některých specifických údajů z programu PSE na disk. Jsou k dispozici tři specifické operace duální k operacím Soubor | Import. Žádná z těchto voleb není
přístupná, není-li otevřen žádný soubor.
Soubor | Export | Do editoru PSE
Uloží rozpracovanou procesní stanici pod zadaným jménem. Tato funkce je velmi
podobná funkci Soubor | Ulož jako. Odlišnost spočívá v tom, že funkce
Soubor | Ulož jako přejmenuje právě zpracovávanou stanici podle zadaného jména editujeme tedy dále novou stanici - zatímco funkce Soubor |Export | Do editoru PSE
přejmenování rozpracované stanice neuvede - po uložení tedy editujeme původní
stanici. Tuto funkci s výhodou použijeme při ukládání mezivýsledků editace.
39
Soubor | Export | Databáze
Umožňuje uložit do souboru .DBF (formát dBASE III) definice proměnných z procesní
databáze stanice. Definice každé proměnné je uložena v jednom záznamu.
Struktura záznamu je následující:
Jméno
Typ
Délka
Význam (podrobně viz odst.4.6.2)
Wid
Character
5
Číselné jméno (WID) proměnné
Typ
Character
2
Typ proměnné (I, L, F, MI, ML, MF)
R
Numeric
3
Počet řádků u matic, 1 u jednoduchých
S
Numeric
3
Počet sloupců u matic, 1 u jednoduchých
Ps
Numeric
2
Číslo procesní stanice, která je zdrojem
Jmeno
Character
12
Textové jméno proměnné
Poznámka
Character
40
Popis významu proměnné
Soubor | Export | Clipboard
Umožňuje uložit okamžitý obsah clipboardu do souboru jako by to byl popis procesní
stanice. Tato funkce je zařazena pouze pro symetrii s menu Soubor | Import | Clipboard. Lze ji využít pro dočasné "odložení si" obsahu clipboardu. Je však třeba dát pozor
na to, aby takto vzniklý soubor nebyl chápán jako plnohodnotná procesní stanice.
Soubor | Tiskni
Tiskne dokumentaci k rozpracované procesní stanici na tiskárnu nebo do souboru. Co
všechno bude dokumentace obsahovat lze určit v dialogovém okénku Volby | Systém v
poli Tisk dokumentace.
Soubor | Prohlédni
Prohlížečka textových souborů - umožňuje např. prohlížení dokumentace vytištěné do
souboru apod.
Soubor | DOS shell
Bez ukončení programu PSE se volá příkazový řádek systému
(COMMAND.COM). Pro návrat do editoru PSE je třeba použít příkaz EXIT.
MS-DOS
Soubor | Konec (<Alt+X>)
Ukončení práce s programem PSE. Pokud je rozpracovaná nějaká procesní stanice, je
automaticky uzavřena (včetně případného dotazu na uložení změn apod.). Poté se řízení
vrací Správci projektů PSP.
Následujících šest položek menu Soubor tvoří tzv. pick list, tedy seznam až šesti
souborů (procesních stanic), s nimiž program PSE naposledy pracoval. Volbou příslušné
položky v této části menu otevřeme patřičný soubor k editaci, aniž bychom museli
zadávat jméno souboru. Při střídavé práci se dvěma a více soubory přináší tato funkce
značné zrychlení výměny pracovních souborů.
Edit
Položky menu Edit umožňují vyvolávání základních editačních funkcí programu PSE.
Tyto funkce obvykle pracují s vybranou položkou v aktivním okně. Není-li tedy žádný
soubor otevřen nebo není zobrazeno žádné okno, jsou všechny položky menu (až na
Edit | Clipboard) nepřístupné.
Při popisu následujících příkazů operujeme s pojmem okno a řádek. Oknem míníme v
tomto případě pro zjednodušení popisu nejen samotné okno na obrazovce, ale i jeho
obsah, tedy např. definice databázových proměnných. Řádkem míníme skupinu údajů
zobrazených v daném okně na jediném řádku. Jedná se o definici V/V kanálu, definici
databázové proměnné, popis funkčního modulu apod.
40
Práce s bloky
Edit | Odstraň <Del>
Odstraní označené řádky z aktivního okna a vloží je do clipboardu. Není-li žádný řádek
označen, odstraní běžný řádek, tedy řádek, na němž je kurzor.
Edit | Kopíruj <Ctrl+Ins>
Kopíruje označené řádky z aktivního okna do clipboardu, aniž by je odstraňoval z okna.
Není-li žádný řádek označen, kopíruje běžný řádek.
Edit | Vlož <Shift+Ins>
Kopíruje označené řádky z clipboardu do aktivního okna. Není-li v clipboardu žádný
řádek označen, nekopíruje se nic. Při vkládání do clipboardu pomocí Edit | Odstraň
nebo Edit | Kopíruj se odznačí celý původní obsah clipboardu a označí se pouze nově
vkládané řádky.
Výše popsané tři příkazy plně implementují tzv. mechanismus cut and paste, tedy
mechanismus rušení, kopírování a vkládání řádků nebo skupin řádků v takovém
rozsahu, jak jej známe např. z MS-Windows nebo vývojových prostředí firmy Borland.
Pro označování a odznačování zpracovávaných řádků slouží následující příkazy:
Edit | Vlož nový řádek <Ctrl+N>
Vloží prázdný řádek do reléového schématu. Nový řádek se vloží před řádek, na kterém
je kurzor. Příkaz funguje pouze v reléovém schématu.
Edit | Zruš řádek/blok <Ctrl+Y>
Zruší řádek v reléovém schématu. Rušit lze pouze prázdné řádky. Příkaz funguje pouze
v reléovém schématu.
Edit | Označ <Šedé ∗>
Označí řádek pod kurzorem. Je-li řádek již označen, "odznačí" ho - příkaz tedy pracuje
jako přepínač "zapni/vypni".
Označit řádek je rovněž možné kombinací kláves <Shift>, <šipka nahoru> nebo <šipka
dolů>. Držíme-li stisknutou klávesu <Shift> a stiskneme-li klávesu <šipka dolů>,
označíme řádek, na němž byl kurzor umístěn před stiskem klávesy <šipka dolů>. Byl-li
řádek již označen, je odznačen. Držíme-li stisknutou klávesu <Shift> a stiskneme-li
klávesu <šipka nahoru>, označíme řádek, na který se kurzor přesune stiskem klávesy
<šipka nahoru>. Byl-li řádek již označen, je odznačen.
Edit | Označ vše <Šedé + >
Označí všechny existující řádky - od prvního do posledního bez ohledu na to, zda jsou v
okně právě zobrazeny nebo ne a zda jsou již označeny nebo ne.
Edit | Odznač vše <Šedé ->
Odznačí všechny existující řádky - od prvního do posledního bez ohledu na to, zda jsou
v okně právě zobrazeny nebo ne a zda jsou označeny nebo ne.
Edit | Přidej <Ins>
Přidá nový řádek a umožní editaci hodnot v patřičném dialogovém okénku. Nový řádek
se vkládá bezprostředně před kurzor (běžný řádek). Aby bylo možné vložit nový řádek i
na konec, je možné přesunout kurzor i na pozici následující za posledním řádkem.
U oken jejichž řádky jsou setříděny podle nějakého kritéria je místo, kde použijeme
příkaz Edit | Přidej, nepodstatné, protože po ukončení editace nového řádku dojde k
jeho automatickému zatřídění na správné místo.
Edit | Edituj <Enter>
Vyvolá dialogové okénko pro editaci hodnot v běžném řádku. Pokud se kurzor nachází
za posledním řádkem, vyvolá se automaticky funkce přidání nového řádku
(Edit | Přidej).
41
Edit | Prohlédni <Mezerník>
Pokud údaj v běžném řádku obsahuje další údaje "nižší úrovně", které v základním
zobrazení nejsou vidět, zobrazí tento příkaz nové okno, které detailněji zobrazuje tyto
údaje.
Tento mechanismus je využit např. u definic databázových proměnných - na řádku okna
definic proměnných jsou údaje jako jméno, WID, typ, rozměr a další obecné údaje o
proměnné. Chceme-li však prohlížet nebo editovat počáteční nastavení hodnot této
proměnné, musíme použít příkaz Edit | Prohlédni.
Tato logika zůstává stejná v celém programu PSE - příkaz Edit | Edituj <Enter> edituje
ty
údaje,
které
jsou
zobrazeny
v
běžném
řádku,
zatímco
příkaz
Edit | Prohlédni <Mezerník> se zanoří do hloubky a zobrazí okno s detailnějším pohledem. Pro editaci patřičného detailnějšího údaje pak použijeme v novém okně příkaz
Edit | Edituj <Enter> pro editaci "toho co je vidět".
Edit | Najdi a zaměň <Ctrl+F>
Funkce nalezne výskyt textového řetězce v aplikaci a nahradí ho zadaným řetězcem. V
okně procesu funguje příkaz tak, že hledá řetězec pouze v rámci tohoto jediného procesu. Chceme-li prohledávat pouze některé řádky procesu, musíme je předtím označit.
V okně seznamu procesů příkaz prohledává všechny procesy. Chceme-li prohledávat
pouze některé procesy, musíme je předtím označit.
Prohledávat a zaměňovat lze pouze hodnoty parametrů modulů nebo komentáře
modulů.
Edit | Clipboard
Clipboard slouží k dočasnému odkládání informací z editovaných oken.
Na rozdíl od clipboardů např. ve vývojovém prostředí Borland Pascal apod. je u
programu PSE situace komplikována tím, že zde pracujeme s mnoha datovými formáty,
nikoli pouze se zdrojovým textem programu. Aby zůstala zachována jednoduchost práce
s clipboardem i při rozdílnosti datových formátů, nabízí program PSE samostatný clipboard pro každý z použitých základních datových formátů.
Příkaz Edit | Clipboard pak umožňuje zobrazení okna toho clipboardu, se kterým
chceme pracovat. Uvnitř zobrazeného okna clipboardu jsou přístupné všechny dosud
popsané příkazy s těmito výjimkami - příkaz Edit | Odstraň nenávratně ruší označené
řádky a příkazy Edit | Kopíruj a Edit | Vlož jsou zcela potlačeny, protože nemají smysl.
Edit | Clipboard | Stanice
Příkaz zobrazí dialogové okénko pro editaci základních údajů o procesní stanici.
Edit | Clipboard | Konfigurace V/V
Příkaz zobrazí okno s definicemi V/V kanálů procesní stanice.
Edit | Clipboard | Databáze
Příkaz zobrazí okno s definicemi jednotlivých databázových proměnných.
Edit | Clipboard | Alias-databáze
Příkaz zobrazí okno s definicemi alias-jmen bitů (“přezdívek” bitů) databázových
proměnných.
Edit | Clipboard | Tabulka procesů
Příkaz zobrazí okno s definicemi jednotlivých procesů (regulačních smyček) a
podprogramů.
Edit | Clipboard | Moduly procesu
Příkaz zobrazí okno s definicemi funkčních modulů (normálních PSE modulů). Tato
funkce nemá ekvivalent u zpracovávané procesní stanice. Je to proto, že u procesní
stanice je každý funkční modul definován a použit v rámci některého procesu (regulační
smyčky). Pracujeme-li s procesem jako celkem, vkládá se např. při operaci
Edit | Kopíruj do clipboardu kopie celého procesu včetně všech jeho funkčních modulů
a parametrů. Používáme-li však clipboard pro kopírování a přesouvání definic
42
jednotlivých funkčních modulů, je vhodné a přehlednější mít pro tyto operace speciální
tzv. pomocný (kopírovací) proces. Právě jeho obsah se zobrazí příkazem
Edit | Clipboard | Moduly procesu.
Edit | Clipboard | Moduly procesu LA
Příkaz zobrazí okno s definicemi funkčních modulů logického automatu. Jde o podobný
pomocný (kopírovací) proces, který je určen pro moduly z procesů typu “Logický
automat”.
Edit | Clipboard | Moduly procesu RS
Příkaz zobrazí okno s definicemi funkčních modulů reléového schématu. Jde o podobný
pomocný (kopírovací) proces, který je určen pro moduly z procesů typu “Reléové
schéma”.
Stanice
Příkaz zobrazí dialogové okénko pro editaci základních údajů o procesní stanici.
Pozn.: Pro speciální procesní stanice bez vstupů a výstupů (např. APT2100) je zaveden
speciální zobecněný typ, který se v tomto dialogovém okně zobrazí jako “EMPTY”. Není
proto chyba, pokud zvolíte v PSP příkazem Volby | Typ stanice “APT2100” a potom
v dialogu Stanice v programu PSE vidíte “EMPTY”.
Popis
Příkaz zobrazí okno jednoduchého textového editoru, který umožní zapsat slovní popis
činnosti navrhované procesní stanice. Tento popis se stane součástí automaticky
generované dokumentace procesní stanice.
Konfig.V/V
Příkaz zobrazí okno s definicemi V/V kanálů procesní stanice.
Databáze
Položky menu Databáze umožňují editovat databázi proměnných a databázi alias-jmen
bitů proměnných.
Databáze | Databáze proměnných
Databáze | Alias-databáze
Příkaz zobrazí okno s definicemi alias-jmen jednotlivých bitů databázových proměnných.
Některé bity databázových proměnných tak lze pojmenovat a v aplikaci se na ně
odkazovat pomocí těchto jmen.
Proces
Příkaz zobrazí okno s definicemi jednotlivých procesů (regulačních smyček) a
podprogramů.
Volby
Položky menu Volby umožňují práci s různými pomůckami a nastavení základních vlastností programu PSE.
Volby | Expertní kontrola
Příkaz vyvolá funkci expertní kontroly navržené procesní stanice. Tato funkce je detailně
popsána v kapitole Expertní kontrola.
Volby | Systém
Příkaz vyvolá dialogové okénko pro zadávání nejrůznějších systémových údajů.
43
Volby | Reléové schéma
Příkaz vyvolá dialogové okénko pro zadávání údajů týkajících se procesů typu reléové
schéma.
Volby | Komunikace
Příkaz slouží k nastavení parametrů pro komunikační linku, která se využívá při sledování reálných hodnot v ladicí fázi tvorby aplikace (příkaz Volby | Inspektor modulů,
Volby | Inspektor databáze a Volby | Watch-režim reléového sch.). Při nastavení
parametrů
lze
využít
standardní
předdefinované
parametry
(příkaz
Volby | Komunikace | Standardní) anebo uživatelsky volitelné (příkaz
Volby | Komunikace |Uživatelská). Podrobnější informace jsou uvedeny v části PSP správce projektů této příručky.
Volby | Inspektor Modulů <Ctrl+I>
Příkaz umožňuje zobrazovat aktuální "živé" hodnoty proměnných použitých ve vybraném funkčním modulu. Pro správnou činnost příkazu je nutné připojit procesní stanici s
aplikací pomocí komunikační linky.
Volby | Inspektor databáze <Ctrl+F7>
Příkaz je obdobou pøedchozího avšak s rozdílem, že lze vybírat pro zobrazení hodnot
libovolnou proměnnou z databáze procesní stanice.
Volby | Watch-režim reléového sch. <Ctrl+W>
Příkaz umožňuje zobrazovat aktuální "živé" hodnoty v procesu reléového schématu. Pro
správnou činnost příkazu je nutné propojit procesní stanici s aplikací pomocí komunikační linky.
Volby | Úschova dat
Skupina příkazů umožňujících uložit hodnoty databázových proměnných ze stanice do
souboru na disku nebo opačně zapsat hodnoty ze souboru na disku do stanice. Další
příkazy umožňují prohlížet uložená data a porovnávat je s aktuálními daty ve stanici.
Úschova dat se používá například v případech, když je potřeba nahrát do stanice novou
verzi aplikace a zachovat původní nastavení databázových proměnných. Postupuje se
tak, že před nahráváním nové verze aplikace se nejprve uloží databáze stanice do
souboru. Poté se nahraje nová verze aplikace a nakonec se do stanice zapíše databáze
z uloženého souboru.
Volby | Úschova dat | Ulož
Příkaz umožňuje uložit hodnoty databázových proměnných ze stanice do souboru na
disku. Lze tak uložit aktuální stav celé stanice. Jsou-li v okně databáze nějaké proměnné
označeny, program se dotáže, zdali se mají ukládat pouze tyto označené proměnné
nebo celá databáze. Není-li označena žádná proměnná, uloží se celá databáze.
Volby | Úschova dat | Obnov
Příkaz umožňuje zapsat hodnoty databázových proměnných do stanice ze souboru na
disku. Lze tak obnovit uložený stav celé stanice. Jsou-li v okně databáze nějaké
proměnné označeny, program se dotáže, zdali se mají zapisovat pouze tyto označené
proměnné nebo celá databáze. Není-li označena žádná proměnná, zapíše se celá
databáze.
Volby | Úschova dat | Prohlédni
Příkaz umožňuje zobrazit do okna hodnoty databázových proměnných uložených v
souboru na disku. První částí výpisu je seznam uložených proměnných, ve sloupečku Validita je označení, zdali se povedlo danou proměnnou správně přenést ze stanice.
Pokud se proměnnou nepovedlo načíst (např. výpadky komunikace při zarušení sítě), je
označena !I, jinak je proměnná označena OK. Druhá část výpisu obsahuje hodnoty
uložených databázových proměnných. Hodnota proměnné je vypsána v tabulce následující za popisem proměnné. Nulové hodnoty proměnných nebo hodnoty proměnných,
které se nepovedlo načíst ze stanice se nevypisují.
44
Volby | Úschova dat | Porovnej
Příkaz umožňuje porovnat hodnoty databázových proměnných uložených v souboru na
disku s aktuálními hodnotami ve stanici. Výsledek porovnání se vypíše do okna. Jsou-li v
okně databáze nějaké proměnné označeny, program se dotáže, zdali se mají porovnávat
pouze tyto označené proměnné nebo celá databáze. Není-li označena žádná proměnná,
porovnává se celá databáze.
Volby | Úschova dat | Aktualizuj
Příkaz umožňuje aktualizovat hodnoty inicializovaných proměnných v aplikaci. Aktuální
hodnoty inicializovaných proměnných ve stanici se přenesou a zapíšou přímo do
aplikace PSE. Připomeňme, že inicializované proměnné jsou ty proměnné, kterým autor
aplikace přiřadil nějakou nenulovou hodnotu při editaci databáze. Jsou-li v okně
databáze nějaké inicializované proměnné označeny, program se dotáže, zdali se mají
aktualizovat pouze tyto označené proměnné nebo všechny inicializované proměnné v
databázi. Není-li označena žádná inicializovaná proměnná, aktualizují se všechny inicializované proměnné v databázi.
Volby | Vypnout / zapnout komentáře <Ctrl+K>
Příkaz umožňuje vypnout zobrazení komentářů modulů v oknech procesů. Lze tak zviditelnit i ty části výpisu parametrů, které by jinak byly zakryty komentáři.
Volby | Obrazovka
Příkaz v sobě zahrnuje nástroje pro nastavení vzhledu a barev pracovní obrazovky
programu podle představ uživatele. Nastavení se automaticky použije i pro programy
PSP a LCDSHELL.
Volby | Obrazovka | Video 25/50ř.
Příkaz přepíná režim zobrazení mezi 25 a 50 řádky na obrazovku.
!
!
!
!
Kamenických
Windows 95 (nazývá se “Příkazový řádek”), používá se typicky pro obrazovku a klávesnici nastavení Latin-2.
Upozornění: Nastavením znakové sady se neinstaluje žádný ovladač pro podporu češtiny. Prostředí PSP se pouze “přizpůsobí” nastavení na konkrétním počítači.
monochromatický režim).
Volby | Obrazovka | Barvy
Příkaz vyvolá dialogové okénko, které umožňuje libovolně předefinovat barvy všech
objektů na obrazovce - pozadí, menu, pracovních oken a údajů v nich a dialogových
oken.
45
Volby | Otevři
Volby | Ulož
Volby | Ulož jako
Tyto příkazy mají podobnou funkci jako stejnojmenné příkazy v menu Soubor s tím
rozdílem, že pracují s nastavenými volbami a vlastnostmi programu PSE. Tyto volby se
ukládají a čtou do souborů s příponou .OPT.
Volby nastavené v okamžiku ukončení práce s programem PSE se ukládají automaticky
do souboru PSEX.OPT. Program PSE se při startu pokouší tento soubor načíst a zkonfigurovat se tak do stavu, v němž byl při posledním ukončení práce. Pokud z nějakého
důvodu vyžadujeme nastavení více voleb, je možné je za chodu přepínat pomocí
Volby | Otevři.
Volby | Kalkulačka
Příkaz otevře okénko s jednoduchým kalkulátorem. Při práci s PSE je často třeba
provést jednoduchý výpočet a skutečná kalkulačka není po ruce - zabudovaná kalkulačka tedy dobře poslouží.
Okna
Práce s okny
pracovat.
pracovat.
Příkaz umožní "ručně", tedy pomocí klávesnice plynule zvětšovat, zmenšovat a přemísťovat aktivní okno. Pro přemístění používáme kurzorové šipky, pro změnu rozměru
kurzorové šipky doplněné klávesou <Shift>. Ukončení operace se provede klávesou
<Enter> nebo <Esc>.
Okna | Dláždi
Okna | Kaskáda
odpovídajícím příkazem menu - např. okno definice databázových proměnných příkazem Databáze.
Při uzavření souboru s procesní stanicí program PSE automaticky uzavře také všechna
okna zobrazující data z tohoto souboru. Uzavřená okna již nelze otevřít - nejprve je třeba
otevřít soubor s další procesní stanicí.
46
Okna | Seznam <Alt+0>
Příkaz zobrazí okno se seznamem všech otevřených oken. Z tohoto seznamu lze
přehledně vybrat okno, do kterého se chceme přepnout, případně lze vybrané okno
uzavřít.
Okna | Otevři
Příkaz načte pracovní plochu ze zadaného souboru. Při startu programu se automaticky
načítá nastavení pracovní plochy při posledním ukončení programu. Chceme-li pracovat
střídavě s více různými nastaveními pracovní plochy, lze použít příkazy Okna | Otevři a
Okna | Ulož.
Okna | Ulož
Příkaz uloží pracovní plochu do zadaného souboru.
Info
Příkazy pro nápovědu a informace o systému.
Info | Nápověda <F1>
Příkaz zobrazí okno nápovědy. Jsme-li při vyvolání nápovědy přepnuti do okna nějakého
procesu, vyvolá se nápověda k modulu, na kterém je kurzor, jinak se vyvolá úvodní
obrazovka nápovědy.
Info | Info
Tento příkaz zobrazí informační okno s vyznačením čísla verze programu PSE, autorských práv a informace o jménu právě otevřeného souboru s procesní stanicí a velikosti
volné paměti.
4.3
Návrat editací zpět (undo)
Systém nepodporuje klasické undo. Vkládání řádků a změny hodnot nelze vrátit zpět.
Existuje však mechanismus, jak lze navrátit zpět odstraněnou položku příp. více položek
(bylo-li jich odstraněno více najednou). Položkou se myslí řádek v okně databáze, v
okně alias databáze, v tabulce procesů, v okně jednotlivého procesu, v okně konfigurace
V/V nebo grafický objekt v reléovém schematu. Návrat zpět se provede pomocí příkazu Edit | Vlož nebo pomocí stisku kláves <Shift+Ins>.
Příkaz Edit | Odstraň (<Del>) totiž neprovádí úplné odstranění položky, ale položku
pouze přesune do příslušného klipbordu a označí ji v něm. Následné vložení z klipbordu
pomocí Edit | Vlož (<Shift+Ins>) tedy přesune zrušenou položku zase zpět. V klipbordu
se uchovávají všechny zrušené položky a lze se tedy vrátit zpět do libovolné hloubky. To
však již vyžaduje před vložením ručně označit v daném klipbordu konkrétní položku
(položky).
4.4
Zadání informací o procesní stanici
Základní informace o procesní stanici se zadávají v dialogovém okně, které vyvoláme
příkazem menu Stanice resp. pro clipboard Edit | Clipboard | Stanice.
47
Obr. 2: Dialogové okno se základními informacemi o procesní stanici
Tyto základní informace zahrnují:
Všeobecné údaje
!
Jméno projektu, jehož je procesní stanice součástí: např. "Kotelna DIMKO, Hranice".
!
Číslo verze zpracování tohoto projektu. Číslo verze se skládá ze dvou částí - čísla etapy
a čísla modifikace. Číslo generace (00 až 99) udává etapu zpracování projektu jako
celku a číslo modifikace (00 až 99) pořadové číslo drobnější modifikace projektu v rámci
jedné etapy. Číslování verzí většinou začíná od verze 01.00.
!
Autorská práva na realizaci projektu a tedy i procesní stanice. Text odpovídá mezinárodnímu doporučení, tedy "Copyright (c)" následovaný letopočtem a jménem autorské firmy,
např. "1998, DELTA Ltd".
!
Číslo procesní stanice na síti DB-Net. Jedná-li se o izolovanou procesní stanici, není
tento údaj významný. Číslování procesních stanic začínáme podle konvencí systému
DB-Net od čísla 4, není to však podmínkou. Detailní informace k vytváření aplikace na
procesní stanici v síti DB-Net najdete v kapitole Síťové aplikace.
!
Název a několikaslovný popis činnosti procesní stanice.
!
Číslo verze programového vybavení procesní stanice. Platí totéž co pro číslo verze
celého projektu. Přitom číslo verze stanice nemusí nutně odpovídat číslu verze projektu.
Příslušné číslování je zcela v rukou tvůrce aplikace.
!
Jméno autora procesní stanice.
!
Textová identifikace v rámci komunikační sítě DB-Net. Tyto texty jsou volně parametrizované a slouží pouze pro informaci o dané stanici. Texty lze načíst z procesní stanice
po komunikační síti ve správci projektů PSP.
Volby
V současné době je implementována jediná volba - bude v procesní stanici využito
automatické přemapování WIDů proměnných xx000 až xx999 podle čísla stanice? Tato
volba je využitelná u síťových aplikací s opakujícími se aplikačními programy na více
stanicích. Princip mapování WIDů je podrobněji vysvětlen v Uživatelské příručce. Pro
běžnou práci se tato volba nevyužije.
Hardware
Informace o typu procesní stanice, t.j. zda se jedná o stanici ADiS, AMiRiS, AMAP98
atd. Typ procesní stanice se nastavuje ve správci projektů PSP.
Protokol
Protokol aktivní nebo pasivní stanice. Aktivní stanice je stanice, která je schopna a
oprávněna převzít řízení sítě. Pasivní stanice pouze odpovídá na dotazy, vznášené
aktivní stanicí. Procesní stanice bývá obvykle pasivní stanicí sítě DB-Net.
Pro izolovanou procesní stanici, která není součástí komunikační sítě více stanic, nemá
tato volba význam.
48
Protože dialogové okénko neumožňuje přímou práci s menu, jsou kromě obvyklých tlačítek "OK" (akceptuj hodnoty) a "Cancel" (návrat k předchozím hodnotám) doplněna ještě
tlačítka "Kopíruj" a "Vlož", která nahrazují volby Edit | Kopíruj a Edit | Vlož menu.
4.5
Popis aplikace procesní stanice
Editor procesní stanice je vybaven jednoduchým textovým editorem, který umožní
zapsat slovní popis činnosti navrhované procesní stanice. Tento popis se stane součástí
automaticky generované dokumentace procesní stanice.
Vlastnosti editoru
Kontrolní mechanismus programu PSE (expert) vede uživatele k tomu, aby slovní popis
činnosti stanice používal. Vhodná délka popisu však plně závisí na autorovi; může se
pohybovat od několika řádků až do několika stránek.
Ovládání editoru
!
!
!
!
!
Použitý textový editor má jednoduchý soubor povelů pro editaci textu. Tento soubor v
podstatě odpovídá základním klávesám editoru T602. Pro pohyb kurzoru lze použít
klávesy:
kurzorové šipky
- Posun o 1 znak nebo řádek
<Ctrl> + šipky
- Posun o slovo
<Home>, <End>
- Přesun na začátek/konec řádku
<PgUp>, <PgDn>
- Přesun o stránku
<Ctrl+PgUp>, <Ctrl+PgDn>
- Přesun na začátek/konec celého textu
!
!
!
!
!
!
!
!
!
Dále lze používat tyto základní editační klávesy:
<BkSp>
- Zrušení znaku před kurzorem (vlevo)
<Del>
- Zrušení znaku pod kurzorem
<Ctrl+T>
- Zrušení textu od kurzoru do konce slova
<Ctrl+Y>
- Zrušení řádku
<Ctrl+Q><Y>
- Zrušení textu od kurzoru do konce řádku
<Ins>
- Přepínání režimu vkládání nebo přepisování
<Ctrl+O>
- Zapnutí/vypnutí automatického odsazování textu
<Ctrl+Q><F>
- Vyhledání řetězce v textu
<Ctrl+Q><A>
- Náhrada řetězce v textu jiným řetězcem
!
!
!
Při psaní textu není nutné kontrolovat konce řádků - editor automaticky přechází na nový
řádek dosáhl-li řádek doporučené délky cca 70 znaků. Tuto funkci automatického řádkování lze vypnout nebo opětovně zapnout pomocí kláves <Ctrl+Q><W>.
Část textu lze označit jako blok tak, že navedeme kurzor na začátek bloku, stiskneme
klávesu <Shift> a navedeme kurzor na konec bloku. Tam klávesu <Shift> uvolníme.
Bezprostředně nato následuje povel pro operaci s označeným blokem, jinak je označení
zrušeno. Lze použít tyto povely:
<Ctrl+K><Y> nebo <Del>
- Zrušení bloku
<Ctrl+K><W>
- Uložení bloku do souboru
<Ctrl+K><R>
- Náhrada bloku textem ze souboru.
Není-li žádný blok označen, vloží se soubor na místo kurzoru.
Pokud místo povelu začneme psát text, bude blok zrušen a nahrazen nově zapisovaným
textem.
Export/import do T602
Pokud při psaní delších popisů vestavěný jednoduchý editor nevyhovuje nebo chceme
již připravený popis např. v T602 importovat do programu PSE, použijeme funkci
načtení bloku textu ze souboru (<Ctrl+K><R>). Příslušný soubor doporučujeme exportovat z T602 příkazem Soubor | Export | ASCII1. Pro opačný postup, tedy přenos textu z
PSE do T602 označíme text, uložíme jej pomocí <Ctrl+K><W> a načteme do T602
pomocí Blok|Načtení. Při přenosu textů je třeba mít na paměti, že program PSE využívá
kódování češtiny v kódu bratří Kamenických (kódová stránka 895). Toto kódování je
třeba
nastavit
v
programu
T602
pomocí
příkazu
v
menu
Text602 | Vst./výs.kód | KEYBCS2.
49
4.6
Konfigurace procesních vstupů a výstupů
Konfigurace procesních V/V spočívá v popisu vstupně-výstupních signálů z technologického procesu, přivedených přes přizpůsobovací převodníky, případně V/V expandery
na základní V/V vývody procesní stanice. Na základě tohoto popisu bude procesní
stanice schopna správně pracovat s každým připojeným signálem bez ohledu na šíři
sortimentu těchto signálů a na jejich počet.
4.6.1 Vstupně-výstupní subsystém
Operační systém NOS, jako systém určený pro aplikace v technologických procesech,
zajišťuje vstup a výstup z technologického procesu nezávislý na technickém provedení a
konfiguraci procesních vstupů a výstupů. Programátor pak nemusí znát konkrétní
způsoby práce s jednotlivými typy vstupů či výstupů. Nakonfiguruje-li v jediném místě
programu vstupně-výstupní subsystém, nemusí ani při změně konfigurace vstupů a
výstupů upravovat zdrojový text programu. To je velmi důležité zejména při přechodu na
jiný typ hardware procesní stanice.
Typy vstupů a výstupů
Procesní stanice je vybavena vstupy pro získávání informací o technologickém procesu.
Tyto vstupy jsou v zásadě dvojí podle typu měřených signálů - analogové a digitální
(číslicové). Měření hodnot obou typů zajišťuje přímo operační systém procesní stanice
NOS.
Analogové vstupy
Analogové vstupy se označují AI. Jsou určeny k měření spojitých signálů, převedených
na elektrické napětí. Takto se měří např. teplota, tlak, tlaková diference, výška hladiny,
vzdálenost, koncentrace složek apod.
Rozlišení vstupního AD převodníku je u procesních stanic firmy AMiT zpravidla 10 bitů
(přesnost 0.1%) na deseti kanálech.
Digitální vstupy
Digitální vstupy se označují DI. Jsou určeny k měření dvoustavových signálů, např. stavů
koncových spínačů, závor, prahových čidel apod.
Počet digitálních vstupů je závislý na konkrétní procesní stanici. Tyto vstupy jsou velmi
odolné vůči poruchám, není proto potřeba provádět jakoukoli filtraci.
Impulsní vstupy
Některé digitální vstupy mohou být použity pro měření impulsních signálů; pak se tyto
vstupy nazývají impulsní vstupy. Impulsní vstupy jsou po technické stránce normální
digitální vstupy, ale měronosným signálem zde není stav vstupu (aktivní, neaktivní), ale
počet, vzdálenost nebo frekvence hran signálu. Takto se měří např. průtoky, výkony,
vzdálenosti a úhly apod.
Impulsní vstupy se zpracovávají pomocí speciálních modulů v aplikaci, operační systém
procesní stanice NOS pracuje s těmito vstupy jako s normálními vstupy DI .
Regulační a ovládací moduly ukládají hodnoty výstupních veličin do procesní databáze,
odkud je přebírají výstupní moduly, které zajišťují jejich konverzi na výstupy z procesní
stanice do technologického procesu. Tyto výstupy jsou dvojího typu - analogové a
digitální.
Analogové výstupy
Analogové výstupy (AO) umožňují generování spojitých signálů v podobě elektrického
napětí. Počet a rozlišení výstupních převodníků je závislé na konkrétní procesní stanici.
Tento typ výstupů je na rozdíl od vstupů poměrně řídký a lze v naprosté většině případů
nahradit digitálními výstupy.
Digitální výstupy
Digitální výstupy (DO) generují dvoustavové výstupní signály. Těmito signály lze ovládat
naprostou většinu běžných akčních členů - servopohony a ventily, houkačky, žárovky,
vybavovací relé odpojovačů, dávkovačů, ventilů apod. Konverze hodnot v procesní
50
databázi na stavy jednotlivých digitálních výstupů je v některých případech dosti složitá.
Tyto funkce jsou proto zajištěny specializovanými výstupními funkčními moduly.
Počet a provedení digitálních výstupů závisí na konkrétní procesní stanici.
Impulsní výstupy
Impulsní výstupy jsou opět pouze speciální formou digitálních výstupů. Požadavky na
tyto výstupy kladené mohou být naprosto různorodé - závisí především na měronosném
signálu - počet nebo vzdálenosti hran signálu, střída signálu apod. Proto nejsou tyto
výstupy podporovány přímo operačním systémem NOS, ale jejich obsluha je zajištěna o
úroveň výše - specializovanými výstupními funkčními moduly.
Fyzický a logický kanál
Fyzický kanál
Pro fyzický přístup na vstup a výstup procesní stanice zavádí systém NOS pojem fyzický
kanál. Fyzický kanál reprezentuje jediné nastavení adresních signálů, které je různé u
různých typů procesních stanic. Pod tímto pojmem si můžeme představit určitou
konkrétní pozici V/V modulu procesní stanice. Program PSE dostatečně odstiňuje uživatele od konkrétního fyzického zapojení V/V signálů.
Logické kanály,
kanálová skupina
Adresovací možnosti jednotlivých procesních stanic jsou různé, konfigurace vstupních a
výstupních modulů se liší od jednoho typu procesní stanice ke druhému. Proto zavádí
systém NOS další pojem, tzv. logický kanál. Logický kanál je fiktivní zařízení, přizpůsobené vnitřní reprezentaci vstupně-výstupních hodnot ve dvou slovech paměti (32 bitů).
Přes tento kanál lze načíst či zapsat 16 signálů digitálních nebo jeden signál analogový.
Každý fyzický kanál se mapuje do jednoho logického kanálu DI, jednoho kanálu DO a do
10 kanálů AI - tato skupina deseti po sobě následujících logických analogových kanálů
se nazývá kanálová skupina.
Tato filozofie umožňuje zcela efektně přecházet na různé typy procesních stanic se
stejným aplikačním programem, neboť fyzické rozdíly jsou potlačeny jednotným systémem logických kanálů. Při přechodu na jiný typ procesní stanice je nutné pouze změnit
přiřazení fyzických a logických kanálů (příkaz Konfig. V/V).
4.6.2 Definice fyzického V/V kanálu procesní stanice
Příkazem menu Konfig.V/V zobrazíme okno s definicemi jednotlivých fyzických kanálů
navrhované procesní stanice. Na každém řádku je uvedena definice jednoho fyzického
kanálu resp. V/V modulu.
Podle typu zvolené procesní stanice se liší způsob definování fyzických kanálů.
Procesní stanice typu ADiS, ADiS-F, ADiS167
Fyzické vstupy a výstupy u procesních stanic typu ADiS, ADiS-F a ADiS167 jsou určeny
pozicí vstupně/výstupních modulů (např. AD-DI8, AD-DO8, AD-AI5 apod.) v sestavě
procesní stanice. Úkolem programátora je nadefinovat pomocí PSE, které moduly a na
jakých pozicích byly použity.
Definici modulů vytvoříme příkazem Edit | Přidej (horká klávesa <Ins>). Existující
modul editujeme tak, že na něj navedeme kurzor a použijeme příkaz Edituj | Edituj
(horká klávesa <Enter>).
Zobrazí se dialogové okénko s definicí nového V/V kanálu.
51
Obr. 3: Editace fyzického kanálu V/V u systému ADiS
!
!
!
!
!
Okénko umožňuje zadat:
Pozice
Číslo pozice v sestavě procesní stanice. Pozice se číslují zleva od nuly, tzn. první modul
systému sousedí s modulem AD-CPU166 a má číslo 0, čtvrtý V/V modul má číslo 3.
Log. kanál
Mapování fyzického V/V kanálu do logického kanálu. Funkční moduly pak přistupují
pouze k logickým V/V kanálům.
Ofset
Určení pozice fyzických bitů V/V modulu v 16 bitovém slově. Jak bylo řečeno, přes
logický kanál lze načíst či zapsat 16 digitálních signálů. Pokud je V/V modul 5 bitový
(např. AD-RDO5S), vyplní pouze 5 bitů ze 16-tice. Na stejný logický kanál lze umístit
další 3 fyzické V/V moduly stejného typu. V případě 8 bitových V/V modulů (např.
AD-DO8, AD-DI8) lze do jednoho logického kanálu umístit dva takové moduly. Umístění
příslušných bitů V/V modulů do logického kanálu se volí v položce Ofset. Zadáním čísla
se určí o kolik bitů logického kanálu se posune mapování fyzických bitů (čísluje se od 0).
Např. v systému jsou použity dva moduly AD-DI8. První z nich nebude mít žádný ofset
(zadá se 0) a druhý se posune při mapování o 8 bitů (zadá se 7). Všech 16 bitů
logického kanálů potom bude odpovídat postupně všem 16 signálům z uvedených
modulů.
Typ
Typ V/V modulu, který je možný na danou pozici umístit. Pomocí tlačítka Výběr nabídne
program seznam všech doposud používaných modulů systému. Všechny tři systémy
ADiS, ADiS-F a ADiS167 používají stejné V/V moduly.
Komentář k definovanému modulu.
Tyto parametry se vyplňují pro naprostou většinu typů V/V modulů (digitální vstupy a
výstupy, analogové vstupy a výstupy). Pouze některé speciální V/V moduly mají jiné
parametry. Pokud se vybere takový typ modulu, dialog na zadávání parametrů se
automaticky upraví pro daný typ. Speciální moduly jsou např. komunikační moduly
(AD-UART, AD-MODEM), u kterých se místo logického kanálu a ofsetu zadává číslo
komunikačního kanálu. Dalším typem speciálních V/V modulů jsou moduly pro zpracování distribuovaných vstupů a výstupů na sběrnici CAN se zcela specifickými parametry.
Procesní stanice typu AMiRiS
Fyzické vstupy a výstupy u procesní stanice typu AMiRiS jsou pevně dány. Systém
AMiRiS není na úrovni fyzických vstupů a výstupů modifikovatelný (nelze měnit pozice a
tím vnitřní adresaci modulů).
52
Při volbě příkazu Konfig. V/V se zobrazí seznam všech možných logických a fyzických
kanálů v systému AMiRiS. Autor aplikace nemá možnost měnit žádné údaje kromě
komentářů k jednotlivým modulům. Vazba mezi logickými a fyzickými kanály je
následující:
Typ
Logický
kanál
Počet
signálů
Konektor modulů /
svorky
DI
0
8 (0.0÷0.7)
svorky DI0÷DI7 *)
DI-AC
1
8 (1.0÷1.7)
svorky DI0÷DI7 *)
DAI
2
6 (2.0÷2.5)
svorky AI0÷AI5 *)
DAI-AC
3
6 (3.0÷3.5)
svorky AI0÷AI5 *)
DO
0
9 (0.0÷0.8)
konektor "DIGITAL OUT"
DO-LED
1
1(1.0)
svorky “LED”
AI
0
6 (0.0÷0.5)
svorky AI0÷AI5
AO
0
2 (0.0÷0.1)
svorky AO0,AO1
*) Digitální vstupy lze připojit různými způsoby:
Na svorky DI0÷DI7 lze připojit buď standardní vstupy se stejnosměrným signálem nebo
vstupy se střídavým signálem. Máme-li připojené stejnosměrné vstupy, odkazujeme se
na ně v aplikaci přes kanál č. 0 (typ DI). Máme-li připojené střídavé vstupy, odkazujeme
se na ně přes kanál č. 1 (typ DI-AC).
Digitální vstupy lze v případě potřeby rozšířit na úkor analogových vstupů. Takovéto
digitální vstupy se pak připojují na svorky AI0÷AI5. Jde-li o stejnosměrné vstupy,
odkazujeme se na ně přes kanál č. 2 (typ DAI), v případě střídavých vstupů je to kanál č.
3 (DAI-AC).
Procesní stanice typu AMiRiS99
Fyzické vstupy a výstupy u procesní stanice typu AMiRiS99 jsou pevně dány. Systém
AMiRiS99 není na úrovni fyzických vstupů a výstupů modifikovatelný (nelze měnit
pozice a tím vnitřní adresaci modulů).
kanálů v systému AMiRiS99. Autor aplikace nemá možnost měnit žádné údaje kromě
komentářů k jednotlivým modulům. Vazba mezi logickými a fyzickými kanály je
následující:
Typ
Logický
kanál
Počet
signálů
Konektor modulů
DI0
0
8 (0.0÷0.7)
DI0.0÷DI0.7 *)
DI0-AC
1
8 (1.0÷1.7)
DI0.0÷DI0.7 *)
DI1
2
8 (2.0÷2.7)
DI1.0÷DI1.7 *)
DI1-AC
3
8 (3.0÷3.7)
DI1.0÷DI1.7 *)
DAI0
4
8 (4.0÷4.7)
AI0.0÷AI0.7 *)
DAI0-AC
5
8 (5.0÷5.7)
AI0.0÷AI0.7 *)
DO0
0
8 (0.0÷0.7)
DO0.0÷DO0.7
DO1
1
8 (1.0÷1.7)
DO1.0÷DO1.7
DO2
2
9 (2.0÷2.8)
DO2.0÷DO2.8
AI0
0
8 (0.0÷0.7)
AI0.0÷AI0.7 **)
Ni1000
1
8 (1.0÷1.7)
AI0.0÷AI0.7 **)
AO0
0
4 (0.0÷0.3)
AO0.0÷AO0.3
53
Na vstupy DI0.0÷DI0.7 a DI1.0÷DI1.7 lze připojit buď standardní vstupy se stejnosměrným signálem nebo vstupy se střídavým signálem. Máme-li připojené stejnosměrné
vstupy, odkazujeme se na ně v aplikaci přes kanály č. 0 a 2 (typ DIx). Máme-li připojené
střídavé vstupy, odkazujeme se na ně přes kanály č. 1 a 3 (typ DIx-AC).
digitální vstupy se pak připojují na svorky AI0.0÷AI0.7. Jde-li o stejnosměrné vstupy,
odkazujeme se na ně přes kanál č. 4 (typ DAI0), v případě střídavých vstupů je to kanál
č. 5 (DAI0-AC).
**) Analogové vstupy lze připojit různými způsoby:
Na vstupy AI0.0÷AI0.7 lze připojit buď standardní analogové vstupy (napěťové nebo
proudové) nebo odporové snímače Ni1000. Máme-li připojené standardní vstupy,
odkazujeme se na ně v aplikaci přes kanál č. 0 (typ AI0). Máme-li připojené odporové
snímače Ni1000, odkazujeme se na ně přes kanál č. 1 (typ Ni1000). Pro správnou funkci
vstupů se snímači Ni1000 je nutné nastavit příslušné HW propojky na procení stanici dle
technické dokumentace. V aplikaci PSE se vstupy se snímači Ni1000 načítají pomocí
modulu Ni1000.
Procesní stanice typu AMAP98
Fyzické vstupy a výstupy u procesní stanice typu AMAP98 jsou pevně dány. Na úrovni
fyzických vstupů a výstupů není systém AMAP98 modifikovatelný (nelze měnit pozice a
kanálů v systému AMAP98. Autor aplikace nemá možnost měnit žádné údaje kromě
komentáře k jednotlivým modulům. Vazba mezi logickými a fyzickými kanály je
následující:
Typ
Logický
kanál
Počet
signálů
Konektor modulů
DI
0
8 (0.0÷0.7)
DI0÷DI7 *)
1
8 (1.0÷1.7)
DI8÷DI15 *)
2
8 (2.0÷2.7)
DI16÷DI23 *)
3
8 (3.0÷3.7)
DI0÷DI7 *)
4
8 (4.0÷4.7)
DI8÷DI15 *)
5
8 (5.0÷5.7)
DI16÷DI23 *)
0
5 (0.0÷0.4)
RDO00÷RDO04
1
5 (1.0÷1.4)
RDO05÷RDO09
2
5 (2.0÷2.4)
RDO10÷RDO14
3
4 (3.0÷3.3)
RDO15÷RDO18
DO
4
4 (4.0÷4.3)
TDO0÷TDO3
AI
0
5 (0.0÷0.4)
AI0÷AI4
1
5 (1.0÷1.4)
AI5÷AI9
2
5 (2.0÷2.4)
AI10÷AI14
0
6 (0.0÷0.5)
AO0÷AO5
DI-AC
RDO
AO
Na svorky DI0÷DI23 lze připojit buď standardní vstupy se stejnosměrným signálem nebo
vstupy se střídavým signálem. Máme-li připojené stejnosměrné vstupy, odkazujeme se
na ně v aplikaci přes kanály č. 0,1,2 (typ DI). Máme-li připojené střídavé vstupy, odkazujeme se na ně přes kanály č. 3,4,5 (typ DI-AC).
54
Procesní stanice typu AMAP99
Fyzické vstupy a výstupy u procesní stanice typu AMAP99 jsou pevně dány. Na úrovni
fyzických vstupů a výstupů není systém AMAP99 modifikovatelný (nelze měnit pozice a
kanálů v systému AMAP99. Autor aplikace nemá možnost měnit žádné údaje kromě
komentáře k jednotlivým modulům. Vazba mezi logickými a fyzickými kanály je
následující:
Typ
Logický
kanál
Počet
signálů
Konektor modulů
DI0
0
8 (0.0÷0.7)
DI0.0÷DI0.7 *)
DI1
1
8 (1.0÷1.7)
DI1.0÷DI1.7 *)
DI2
2
8 (2.0÷2.7)
DI2.0÷DI2.7 *)
DI0-AC
3
8 (3.0÷3.7)
DI0.0÷DI0.7 *)
DI1-AC
4
8 (4.0÷4.7)
DI1.0÷DI1.7 *)
DI2-AC
5
8 (5.0÷5.7)
DI2.0÷DI2.7 *)
RDO0
0
5 (0.0÷0.4)
RDO0.0÷RDO0.4
RDO1
1
5 (1.0÷1.4)
RDO1.0÷RDO1.4
RDO2
2
5 (2.0÷2.4)
RDO2.0÷RDO2.4
RDO3
3
4 (3.0÷3.3)
RDO3.0÷RDO3.3
DO4
4
4 (0.0÷0.3)
DO4.0÷DO4.3
AI0
0
5 (0.0÷0.4)
AI0.0÷AI0.4 **)
AI1
1
5 (1.0÷1.4)
AI1.0÷AI1.4 **)
AI2
2
5 (2.0÷2.4)
AI2.0÷AI2.4 **)
Ni0
3
5 (3.0÷3.4)
AI0.0÷AI0.4 **)
Ni1
4
5 (4.0÷4.4)
AI1.0÷AI1.4 **)
Ni2
5
5 (5.0÷5.4)
AI2.0÷AI2.4 **)
AO0
0
6 (0.0÷0.5)
AO0.0÷AO0.5
Na vstupy DI0.0÷DI0.7, DI1.0÷DI1.7 a DI2.0÷DI2.7 lze připojit buď standardní vstupy se
stejnosměrným signálem nebo vstupy se střídavým signálem. Máme-li připojené stejnosměrné vstupy, odkazujeme se na ně v aplikaci přes kanály č. 0, 1, 2 (typ DIx). Máme-li
připojené střídavé vstupy, odkazujeme se na ně přes kanály č. 3, 4, 5 (typ DIx-AC).
Na vstupy AI0.0÷AI0.4, AI1.0÷AI1.4, AI2.0÷AI2.4 lze připojit buď standardní analogové
vstupy (napěťové nebo proudové) nebo odporové snímače Ni1000. Máme-li připojené
standardní vstupy, odkazujeme se na ně v aplikaci přes kanály č. 0, 1, 2 (typ AIx).
Máme-li připojené odporové snímače Ni1000, odkazujeme se na ně přes kanály č. 3, 4,
5 (typ Nix). Pro správnou funkci vstupů se snímači Ni1000 je nutné nastavit příslušné
HW propojky na procení stanici dle technické dokumentace. V aplikaci PSE se vstupy se
snímači Ni1000 načítají pomocí modulu Ni1000.
Procesní stanice typu ART400
Fyzické vstupy a výstupy u procesní stanice typu ART400 jsou pevně dány. Systém ART
není na úrovni fyzických vstupů a výstupů modifikovatelný (nelze měnit pozice a tím
vnitřní adresaci modulů). Autor aplikace má k dispozici fyzicky různé externí moduly, ale
v rámci typu kanálu se jedná vždy o stejné V/V typy (např. modul ART-ACDO9 je z
hlediska výše definovaného fyzického kanálu shodný s modulem AREL7S2P).
55
kanálů v systému ART400. Aplikátor nemá možnost měnit žádné údaje kromě komentáře k jednotlivým modulům. Vazba mezi logickými a fyzickými kanály je následující:
Typ
Log. kanál
Konektor modulů
DI
0
XI0
1
XI1
DO
AI
2
XI2
0
XO0
1
XO1
0
XAI
Procesní stanice typu ART267 a ART267A
Fyzické vstupy a výstupy u procesní stanice typu ART267 a ART267A jsou pevně dány.
Systém není na úrovni fyzických vstupů a výstupů modifikovatelný (nelze měnit pozice
a tím vnitřní adresaci modulů). Při volbě příkazu Konfig. V/V se zobrazí seznam všech
možných logických a fyzických kanálů v systému . Autor aplikace nemá možnost měnit
žádné údaje kromě komentáře k jednotlivým modulům. Vazba mezi logickými a
fyzickými kanály je následující:
Typ
Logický
kanál
Počet
signálů
Konektory modulů
DI0
0
8 (0.0÷0.7)
DI0.0÷DI0.7 *)
DI0-AC
1
8 (1.0÷1.7)
DI0.0÷DI0.7 *)
DAI0
2
6 (2.0÷2.5)
AI0.0÷AI0.5 *)
DAI0-AC
3
6 (3.0÷3.5)
AI0.0÷AI0.5 *)
DO0
0
8 (0.0÷0.7)
DO0.0÷DO0.7
LEDs
1
3 (1.0÷1.2)
LED diody: OK, Stop, Error
AI0
0
6 (0.0÷0.5)
AI0.0÷AI0.5 **)
Ni1000
1
6 (1.0÷1.5)
AI0.0÷AI0.5 **)
AO0
0
2 (0.0÷0.1)
AO0.0÷AO0.1
Na vstupy DI0.0÷DI0.7 lze připojit buď standardní vstupy se stejnosměrným signálem
nebo vstupy se střídavým signálem. Máme-li připojené stejnosměrné vstupy, odkazujeme se na ně v aplikaci přes kanál č. 0 (typ DI0). Máme-li připojené střídavé vstupy,
odkazujeme se na ně přes kanál č. 1 (typ DI0-AC).
č. 3 (DAI0-AC).
modulu Ni1000.
Procesní stanice typu ART4000 a ART4000F
Fyzické vstupy a výstupy u procesní stanice typu ART4000 a ART4000F jsou pevně
dány. Systém není na úrovni fyzických vstupů a výstupů modifikovatelný (nelze měnit
56
pozice a tím vnitřní adresaci modulů). Při volbě příkazu Konfig. V/V se zobrazí seznam
všech možných logických a fyzických kanálů v systému . Autor aplikace nemá možnost
měnit žádné údaje kromě komentáře k jednotlivým modulům. Vazba mezi logickými a
Typ
Logický
kanál
Počet
signálů
Konektory modulů
DI0
0
8 (0.0÷0.7)
DI0.0÷DI0.7 *)
DI0-AC
1
8 (1.0÷1.7)
DI0.0÷DI0.7 *)
DAI0
2
8 (2.0÷2.7)
AI0.0÷AI0.7 *)
DAI0-AC
3
8 (3.0÷3.7)
AI0.0÷AI0.7 *)
DO0
0
8 (0.0÷0.7)
DO0.0÷DO0.7
AI0
0
8 (0.0÷0.7)
AI0.0÷AI0.7 **)
Ni1000
1
8 (1.0÷1.7)
AI0.0÷AI0.7 **)
AO0
0
2 (0.0÷0.1)
AO0.0÷AO0.1
č. 3 (DAI0-AC).
modulu Ni1000.
Procesní stanice typu ART4000M
Fyzické vstupy a výstupy u procesní stanice typu ART4000M jsou pevně dány. Systém
není na úrovni fyzických vstupů a výstupů modifikovatelný (nelze měnit pozice a tím
vnitřní adresaci modulů). Při volbě příkazu Konfig. V/V se zobrazí seznam všech
možných logických a fyzických kanálů v systému . Autor aplikace nemá možnost měnit
žádné údaje kromě komentáře k jednotlivým modulům. Vazba mezi logickými a
Typ
Logický
kanál
Počet
signálů
Konektory modulů
DI0
0
8 (0.0÷0.7)
DI0.0÷DI0.7 *)
DI0-AC
1
8 (1.0÷1.7)
DI0.0÷DI0.7 *)
DAI0
2
8 (2.0÷2.7)
AI0.0÷AI0.7 *)
DAI0-AC
3
8 (3.0÷3.7)
AI0.0÷AI0.7 *)
DO0
0
8 (0.0÷0.7)
DO0.0÷DO0.7
DO1
1
8 (1.0÷1.7)
DO1.0÷DO1.7
AI0
0
8 (0.0÷0.7)
AI0.0÷AI0.7 **)
Ni1000
1
8 (1.0÷1.7)
AI0.0÷AI0.7 **)
57
č. 3 (DAI0-AC).
modulu Ni1000.
Procesní stanice typu APT2100
APT2100 je řídicí terminál bez vlastního vstupně/výstupního systému. Konfigurace V/V
je u tohoto typu stanice prázdná a nelze ji měnit.
4.6.3 Popis použitých V/V signálů
Vybereme-li kurzorem jeden fyzický kanál resp. V/V modul, lze příkazem Edit | Prohlédni (horká klávesa <Mezerník>) otevřít okno definic použitých V/V
signálů. V tomto okně je možné zdokumentovat skutečně použité V/V signály a přidělit
jim symbolická jména. Symbolické jméno signálu musí být jedinečné v rámci celé aplikace. Program nedovolí zadat jméno, které již bylo zadáno pro jiný signál. Má-li signál
přidělené symbolické jméno, lze se na něj v aplikaci odkazovat pomocí tohoto jména. Na
signál se lze v aplikaci odkazovat také pomocí čísla kanálu a čísla signálu, ale je to
méně přehlednější. Odkazy pomocí jmen signálů se také osvědčí v případě, kdy je nutné
ve stávající aplikaci změnit pořadí fyzického zapojení signálů. Tehdy stačí pouze změnit
pořadí jmen signálů v popisu V/V signálů a nemusí se měnit parametry modulů, které se
na tyto signály odkazují.
Informace v tomto okně zadané využívá program PSE také při expertní kontrole stanice
a generaci dokumentace.
V okně se zobrazují pouze ty signály, které jsou právě dostupné na daném typu
fyzického kanálu.
Po navedení kurzoru na vybraný signál můžeme příkazem Edit | Edituj (horká klávesa
<Enter>) změnit jméno a popis signálu, popřípadě signál od stanice odpojit (stiskem
tlačítka "Odpoj"). Odpojené (nepřipojené) signály jsou označeny symbolem NC (not
connected).
4.7
Procesní databáze
Nejprve popíšeme stručně význam a princip činnosti databáze procesní stanice a způsob
jejího začlenění do sítě DB-Net. Poté popíšeme způsob, jak lze v programu PSE definovat procesní databázi a eventuálně počáteční hodnoty některých proměnných.
4.7.1 Filosofie procesní databáze
Úkolem procesní databáze je správa procesních dat. Databáze tedy obsahuje veškeré
naměřené, vypočtené a archivní údaje, konstanty, parametry, plány atd. týkající se
58
daného technologického procesu. Kromě toho obsahuje doplňující údaje o počtu a stavu
uložených dat apod. Veškeré procesní údaje jsou v databázi uloženy v proměnných.
Každá proměnná je označena jménem, má určitý typ, rozměr a zdroj.
TID
Každá proměnná má v programu své jedinečné jméno označované zkratkou TID (Text
Identification). Jméno proměnné je textový řetězec obsahující pouze číslice, znaky
abecedy a případně podtržítko "_". Žádné jméno proměnné nesmí začínat číslicí. Nelze
také používat českou diakritiku. Ve vstupech nebo výstupech funkčních modulů jsou
poté používána pouze tato jména jako identifikátory příslušných proměnných.
WID
Ve vnitřní reprezentaci má každá proměnná přiřazen číselný identifikátor v rozsahu 0 až
65500 označovaný jako WID. Toto číslo je používáno při přístupu k proměnné a musí být
jedinečné v celé aplikaci (tedy i v síti procesních stanic). Přidělování WID řeší program
PSE automaticky. Každý WID je sestaven z čísla stanice na síti DB-Net a pořadového
čísla proměnné v konkrétní stanici. Tak je zajištěno, aby nedocházelo ke kolizím identifikátorů WID v aplikaci.
Typy proměnných
Proměnné v databázi jsou jednoho ze šesti typů.
popis
typ
rozsah
celé číslo 16 bitů
I
0-0xFFFF (hexa)
0-65535 (dekadicky)
celé číslo 32 bitů
L
0-0xFFFFFFFF (hexa)
cca 0- 4.109
reálné číslo
F
cca 10-39 až 1039 s přesností na 7 až 8 platných
číslic
matice čísel typu I
MI
max. 9999 řádků a 9999 sloupců *)
matice čísel typu L
ML
matice čísel typu F
MF
*) Maximální počet řádků a sloupců je spíše teoretický, jelikož maximální velikost
proměnné je omezena velikostí volné paměti v procesní stanici.
Matice
Pro přístup k prvku matice slouží dvojice indexů - řádkový a sloupcový. Indexace začíná
hodnotou indexu 0. Má-li např. matice Teploty rozměr 20 řádků a 2 sloupce, znamená
zápis Teploty[15,0] odkaz na prvek matice, ležící v 16. řádku (tedy řádku č. 15) a 1.
sloupci (tedy sloupci č. 0).
4.7.2 Definice proměnné
Příkaz menu Databáze otvírá okno s definicemi databázových proměnných. Na každém
řádku je uvedena definice jedné proměnné. Definice proměnných jsou setříděné
abecedně podle jmen. Horkou klávesou <Ctrl+T> lze setřídit databázi i podle hodnoty
WIDu. Opětovným stiskem <Ctrl+T> se databáze setřídí opět podle jmen.
Definici nové proměnné vytváříme v dialogovém okénku po zadání příkazu Edit | Přidej
resp. <Ins>. Existující definici můžeme opravit tak, že ji vybereme kurzorem a zadáme
příkaz Edit | Edituj resp. <Enter>.
V dialogovém okénku vytváření resp. editace definice databázové proměnné můžeme
zadat:
!
!
jméno proměnné
typ proměnné - zadáváme ho jako I, L, F, MI, ML nebo MF
59
!
!
rozměr proměnné - pro jednoduché proměnné je rozměr nevýznamný, u matic lze volit
počet řádků i sloupců libovolně v rozsahu 1 až 9999. Celková délka proměnné je
omezená velikostí volné paměti v procesní stanici.
druh proměnné:
Bezpečná
Inicializovaná při
teplém startu
[x]
[ ]
[x]
[ ]
!
!
!
Systém speciálním mechanismem zajišťuje , aby nedošlo k
narušení dat maticové proměnné ani v kritických situacích
jako jsou náhodné výpadky napájení. Tato “bezpečnost “ je
zaplacena zhruba dvojnásobnými nároky na paměť procesní
stanice pro každou takovou proměnnou.
Příznak má význam zadávat pouze u matic, jednoduché
proměnné jsou zabezpečeny automaticky.
Normální proměnná
Proměnná je inicializovaná při každém startu aplikačního
programu (tj. po každém výpadku napájení procesní stanice
či restartu). Při každém startu se do proměnné zapíše
hodnota definovaná programátorem, případně se proměnná
vynuluje, pokud programátor nezadal žádnou inicializační
hodnotu.
Tímto mechanismem lze nahradit inicializaci proměnné
pomocí modulu LET v Init procesu.
Proměnná je inicializovaná pouze při prvním spuštění
aplikace. Do proměnné se zapíše hodnota definovaná
programátorem, případně se proměnná vynuluje, pokud
programátor nezadal žádnou inicializační hodnotu.
číslo stanice, na které je proměnná definována.
WID proměnné - je doplňován automaticky a není třeba jej měnit (editace je ovšem
umožněna, nedoporučujeme však WID bezdůvodně přepisovat).
popis významu proměnné
Obr. 4: Definice databázové proměnné
Po akceptování nových hodnot tlačítkem "OK" provede program PSE test zadaného
jména proměnné a upozorní na případ vícenásobného použití proměnné. V takovém
případě je třeba proměnné přidělit dosud nepoužité jméno nebo veškeré editační
výsledky zrušit tlačítkem "Cancel". Zevrubnou kontrolu všech databázových proměnných
provede až expertní kontrola (příkaz Volby | Expertní kontrola).
60
4.7.3
Definice počátečních hodnot proměnné
U konstant regulátorů, linearizačních křivek apod. má zásadní význam možnost definice
počátečních hodnot databázových proměnných. Procesní stanice tak může hned po
startu pracovat se správnými hodnotami a není nutné je nejprve nastavovat po síti nebo
pomocí terminálu, než bude možné stanici připojit na technologii.
V okně definice databázových proměnných vybereme kurzorem proměnnou a příkazem
Edit | Prohlédni nebo <Mezerník> zobrazíme počáteční hodnoty. Okno editace počátečních hodnot zobrazí řádkové indexy podél levého okraje okna, sloupcové indexy podél
horního okraje okna. Vlastní editovatelné hodnoty jsou zobrazeny po vnitřní ploše okna.
Vybrána je vždy jedna hodnota. Pro snazší orientaci je spolu s ní zvýrazněn i její
řádkový a sloupcový index. Navedeme-li kurzor na zvolenou hodnotu, lze příkazem
Edit | Edituj resp. <Enter> otevřít dialogové okénko změny hodnoty.
Obr. 5: Zadání počátečních hodnot databázové proměnné
Operační systém procesní stanice NOS zajišťuje vynulování hodnot všech databázových
proměnných při prvním startu aplikačního programu. Proto lze za proměnnou s
počáteční hodnotou považovat takovou proměnnou, jejíž hodnota, nebo hodnota kteréhokoli jejího prvku (je-li to matice) je různá od nuly. Operační systém může některé
proměnné inicializovat nejen při prvním startu aplikačního programu, ale i při každém
dalším startu - viz popis parametru Druh proměnné v dialogovém okénku změny
databázové proměnné.
Formáty
Počáteční hodnoty proměnné se zobrazují a editují v základním dekadickém formátu.
Dle potřeby lze formát zobrazení změnit pomocí horké klávesy <CTRL+F> v okně
počátečních hodnot proměnné. Celočíselné typy proměnných lze zobrazovat dekadicky,
v šestnáctkové soustavě a ve dvojkové soustavě. Typy L a ML lze ještě také zobrazovat
ve formátu datum čas. Typ MI může být ještě zobrazen speciálním způsobem jako
řetězec znaků. Znakový řetězec je pak představován jedním řádkem matice, hodnoty v
jednotlivých sloupcích jsou ASCII kódy znaků řetězce.
Uložení hodnot na disk
Pomocí horké klávesy <CTRL+W> lze počáteční hodnotu proměnné uložit na disk.
Horkou klávesou <CTRL+R> lze hodnotu načíst zpět z disku do aplikace. Hodnoty se
ukládají textově, u matic je každý řádek matice uložen na jednom řádku textového
souboru. Příkazů lze s výhodou použít například při editaci velkých matic, které si potřebujeme nejprve připravit v nějakém tabulkovém procesoru.
61
4.7.4 Alias-databáze (pojmenování bitů proměnných)
K celočíselným proměnným typu I a MI lze přistupovat nejen jako k číslům, ale také
proměnné mohou představovat také šestnáctice hodnot 0/1, které mají nejčastěji
význam ANO/NE. Takovéto hodnoty se nazývají bity proměnné a jsou určeny číslem 0
až 15 přičemž bit číslo 0 je nejspodnější bit (nejméně významný). K jednotlivým bitům
takových proměnných se přistupuje v některých parametrech modulů případně v příkazu LET. Daný bit je pak identifikován pomocí jména proměnné a čísla bitu
(jméno.číslo). Jelikož jednotlivé bity obvykle reprezentují v aplikaci různé stavy,
povely apod., je vhodné tyto bity pojmenovat a odkazovat se na ně přímo pomocí těchto
jmen. K tomu slouží tzv. alias jména, což jsou vlastně “přezdívky” jednotlivých bitů
databázových proměnných. Alias jméno pak nahrazuje odkaz pomocí jména proměnné a
čísla bitu:
alias = jméno.číslo
K definování alias proměnných slouží příkaz Databáze | Alias-databáze. Zobrazí se
seznam alias proměnných což jsou zmíněné přezdívky jednotlivých bitů databázových
proměnných. Definici nové alias proměnné vytváříme v dialogovém okénku po zadání
příkazu Edit | Přidej resp. <Ins>. Existující definici můžeme opravit tak, že ji vybereme
kurzorem a zadáme příkaz Edit | Edituj resp. <Enter> .
Obr. 6: Editace alias proměnné
!
!
!
4.8
V dialogovém okénku můžeme zadat:
jméno alias
jméno a bit proměnné, pro který vytváříme přezdívku (jméno proměnné lze snadno
zadat pomocí tlačítka “Výběr!)
popis významu alias proměnné
Definice zpracujících procesů
V tomto odstavci popíšeme filosofii práce s procesy na procesní stanici a způsob, jakým
se procesy definují v programu PSE.
62
Co je to proces?
Práce procesní stanice neprobíhá sekvenčně - je rozdělena do tzv. procesů. Každý
proces je část programu, která pracuje relativně samostatně a nezávisle na ostatních
procesech. Zejména u jednodušších procesních stanic je výhodné popsat jedním procesem jeden regulační nebo měřicí okruh. Tím je zajištěna správná časová součinnost a
vazba všech prvků okruhu a nezávislost na dalších okruzích. U složitějších stanic je
možné do jednoho procesu sdružovat okruhy se stejným časováním.
Řádný proces
Operační systém NOS umožňuje definovat až 37 procesů. Šestnáct z nich jsou tzv.
procesy řádné - v programu PSE je značíme Proc00 až Proc15. Tyto procesy využíváme
pro popis regulačních okruhů. Perioda spouštění každého z těchto procesů lze volit v
rozsahu 0.1 až 1000000 sekund (maximálně cca 11 dní).
U řádných procesů lze ještě navíc volit tzv. ofset periody, který udává posunutí prvního
spuštění. Pomocí tohoto ofsetu lze v případě potřeby optimálněji využít čas procesoru.
Máme-li například dva procesy, které jsou náročné na výpočetní čas, lze je posunout tak,
aby vždy mezi spuštěním každého z nich byla časová mezera, ve které se spouští
prázdný proces (viz dále).
Perioda procesů
P00
Idle
P01
P00
P01
Idle
a) bez posunu
P00
Idle
P01
Idle
P00
Idle
P01
Ofset
b) s posunem
Další procesy jsou speciální.
Prázdný proces
Prázdný proces (v programu PSE označovaný jako ProcIDLE) je speciální proces, který
je spouštěn v okamžiku, kdy si žádný ze zbývajících procesů nenárokuje procesor, tedy
kdy procesor "nemá co dělat".
Rychlý proces
Rychlý proces (v programu PSE označovaný jako ProcQUICK) je speciální proces, který
je určen k obsluze rychlých dějů v procesní stanici, zejména impulsních vstupů. Tento
proces je standardně spouštěn každých 50 ms, ale periodu spouštění lze změnit
výběrem z hodnot 5, 10, 20, 50 a 100 ms. Rychlý proces musí svoji činnost omezit na
nezbytné minimum, aby ponechal dostatek času ostatním procesům.
Velmi rychlé procesy
Dva procesy (v programu PSE označované jako ProcHi00 a ProcHi01 - od slova
High-Speed) jsou podobně jako proces Quick speciální procesy určené k obsluze
rychlých dějů v procesní stanici. Od procesu Quick se odlišují tím, že jejich perioda se dá
měnit libovolně po jedné milisekundě v rozsahu od 1 do 1677 ms.
Interrupt procesy
V aplikaci lze vytvořit až 16 Interrupt procesů (v programu PSE označované jako
ProcITR00 až ProcITR15), které se vyvolávají na základě přerušení od vnější události.
Touto vnější událostí se rozumí změna hladiny digitálního signálu přivedeného na speciální vstupní modul procesní stanice. Spuštění procesu může být odvozeno od náběžné
63
hrany signálu nebo od sestupné hrany signálu, případně od obou hran signálu. Interrupt
procesy jsou závislé na použitém HW procesní stanice.
Následující tabulka uvádí vazbu těchto procesů na konkrétní digitální vstupy pro jednotlivé HW:
Proces \ HW
AMAP98,
AMiRiS
ITR00
ITR01
ITR02
ITR03
ITR04
ITR05
ITR06
ITR07
ITR08
ITR09
ITR10
ITR11
ITR12
ITR13
ITR14
ITR15
DI0
DI1
DI2
DI3
DI4
DI5
DI6
DI7
-
AMAP99 AMiRiS99
DI0.0
DI0.1
DI0.2
DI0.3
DI0.4
DI0.5
DI0.6
DI0.7
DI0.8
DI0.9
DI0.10
DI0.11
DI0.12
DI0.13
DI0.14
DI0.15
DI0.0
DI0.1
DI0.2
DI0.3
DI0.4
DI0.5
DI0.6
DI0.7
DI0.8
DI0.9
DI0.10
DI0.11
-
ART267,
ART267A
*)
DI0.0
DI0.1
DI0.2
DI0.3
DI0.4
DI0.5
DI0.6
DI0.7
-
ADiS, APT2100 ART4000,
ADiS-F,
ART4000M
ADiS167
**)
FDI0.0
DI0.0
FDI0.1
DI0.1
FDI0.2
DI0.2
FDI0.3
DI0.3
FDI0.4
DI0.4
FDI0.5
DI0.5
FDI0.6
DI0.6
FDI0.7
DI0.7
FDI0.8
FDI0.9
FDI0.10
FDI0.11
FDI0.12
FDI0.13
FDI0.14
FDI0.15
-
*) Do verze NOS V3.13 byly vstupy DI0 až DI7 mapovány na ITR8 až ITR15 a měly
obrácenou logiku hran (přechod signálu z “0” do “1” se projevil jako sestupná hrana a
opačně z “1” do “0” jako náběžná hrana). Od verze NOS V3.14 platí přiřazení dle tabulky
se správnou logikou hran a zároveň je zachována zpětná kompatibilita, takže lze použít i
procesy ITR8 až ITR15, které zachovávají obrácenou logiku hran.
**) Procesy ITR00 až ITR07 jsou navázány na první modul FDI v sestavě (FDI nejblíže
CPU modulu). Procesy ITR08 až ITR15 jsou navázány na druhý modul FDI v sestavě.
Nezáleží na přiřazení logických kanálů těchto modulů.
Inicializační proces
Inicializační proces (v programu PSE označovaný jako ProcINIT) se spustí pouze při
startu procesní stanice. Opětovné spuštění není možné. Tento proces lze využít pro
nastavení počátečních stavů řídicího systému.
Procesy a podprogramy
Dosud popsané vlastnosti procesů jsou určovány operačním systémem procesní stanice
NOS. Univerzální procesní stanice však zavádí další pojem, tzv. podprogram. Podprogram je speciální proces, který není spouštěn periodicky, ale výhradně na požádání
jiného procesu. Má tedy funkci stejnou jako podprogram v běžném programovacím
jazyce.
Univerzální procesní stanice (a tedy i program PSE) umožňuje definovat až 900 (teoreticky) těchto podprogramů a žádat jejich provedení z periodických procesů nebo jiných
podprogramů. V podprogramech bývají definovány často se opakující činnosti, které by
jinak bylo nutno stále znovu opakovaně definovat.
4.8.1 Definice procesu
Příkaz Procesy zobrazí okno s definicemi jednotlivých procesů. Pro identifikaci jednotlivých procesů jsou použita symbolická jména Proc00 až Proc15, ProcIDLE, ProcQUICK,
ProcHI0, ProcHi1, ProcITR00 až ProcITR15, ProcINIT a pro podprogramy Lib100 až
Lib999.
Navedením kurzoru a stiskem <Enter> resp. Edit | Edituj můžeme editovat definici
zvoleného procesu nebo po stisku <Ins> resp. Edit | Přidej můžeme definovat nový
proces. V příslušném dialogovém okénku lze zadat následující hodnoty:
64
!
!
Identifikace procesu
Zadávají se hodnoty 0 až 15, IDLE, QUICK, HI0, HI1, ITR0 až ITR15 a hodnoty 100 až
999. Tyto hodnoty odpovídají výše uvedeným symbolickým jménům procesů.
Typ
Lze definovat 3 typy procesů:
Normální
Logický automat
Reléové schéma
!
!
Běžný proces PSE, který se skládá z normálních modulů PSE.
Vazby mezi moduly jsou přes databázové proměnné. Moduly jsou
komplexní celky schopné řešit i poměrně složité problémy.
Programátor je poměrně značně odstíněn od programování,
aplikace se vytváří spíše formou parametrizování a provázání
modulů.
Proces, který se skládá z tzv. LA-modulů. LA-moduly pracují nad
logickým zásobníkem, přes který si předávají parametry. Vazby
mezi moduly jsou především přes logický zásobník a částečně přes
databázové proměnné. Moduly představují spíše elementární
operace a programátor musí více programovat. Takovéto procesy
však mohou být extrémně rychlé a používají se pro velmi rychlé
zpracování jednoduchých problémů.
Proces vytvářený v pseudografickém režimu. Moduly jsou
představovány bloky, které se na obrazovce spojují pomocí čar.
Způsob propojování modulů vychazí z reléové logiky. Čáry
představují většinu vazeb mezi moduly. Částečně se moduly
mohou vázat i přes databázové proměnné. Návrh aplikace je
grafický a tedy velmi přehledný. Moduly představují v podstatě
grafické reprezentace LA-modulů. Programátor má tedy k dispozici
spíše jen elementarní operace. Takovéto procesy však mohou být
podobně jako procesy logického automatu extrémně rychlé. Pro
svou názornost jsou velmi vhodné pro logické a stavové řízení.
Hrana interrupt procesu
Interrupt proces je vždy svázán s nějakým vstupním signálem od jehož změny se proces
vyvolává. V tomto parametru lze definovat na jakou hranu vstupního signálu se má
proces spouštět. Parametr je aktivní pouze pro procesy typu interrupt.
Perioda
Pomocí tlačítka Perioda se vyvolá okénko dialogu pro zadání periody procesu. Tlačítko
je aktivní pouze pro periodicky spouštěné procesy. Perioda se zadává různým způsobem
pro jednotlivé typy procesů:
Proc00 až Proc15
Quick
HI0, HI1
0.1 až 1000000 s
5, 10, 20, 50 nebo 100 ms.
1 až 1677 ms
Perioda procesu určuje čas, po kterém je proces znovu spuštěn.
!
Krátký popis činnosti procesu
Používá se pouze pro automatickou generaci dokumentace.
Po ukončení editace tlačítkem OK provede program PSE kontrolu korektnosti zadaných
hodnot. Na případnou neshodu upozorní a volá znovu dialogové okénko.
65
Obr. 7: Definice nového procesu
4.9
Popis procesu
Navedeme-li kurzor na některý z procesů, lze stiskem klávesy <Mezerník> resp.
Edit | Prohlédni zobrazit okno s popisem činnosti tohoto procesu, tedy se seznamem
jednotlivých funkčních modulů, které vykonávají činnost příslušné regulační smyčky.
Právě zde leží těžiště činnosti tvůrce aplikace - popis činnosti jednotlivých regulačních a
měřicích smyček jako posloupnosti správně parametrizovaných funkčních modulů.
4.9.1 Funkční moduly
Nejprve popíšeme funkční moduly, pomocí kterých se vytváří běžné procesy v PSE.
Moduly logického automatu a moduly reléových schémat budou popsány v dalších
kapitolách.
Činnost procesu - regulační smyčky - je popsána jako posloupnost funkčních modulů. Na
každém řádku je popsán jeden funkční modul. Popis se skládá z pořadového čísla
modulu v procesu, návěští, typu a parametrů modulu. Popis je doplněn komentářem textem popisujícím činnost funkčního modulu v daném místě.
Návěští modulu
Každý funkční modul v popisu procesu může být označen návěštím. Návěští je jedinečné, na téže procesní stanici opakovaně nepoužité číselné označení jednoho konkrétního
funkčního modulu. Odkaz jednoho funkčního modulu na druhý vždy používá návěští.
Je-li návěští modulu, na nějž se odkazujeme, v témže procesu jako modul, který se
odkazuje, hovoříme o návěští lokálním, jinak o návěští globálním.
Hodnota návěští "NONE" odpovídá stavu, kdy funkční modul není označen žádným
návěštím. Toto je také implicitní hodnota návěští modulu, která vyhoví pro naprostou
většinu funkčních modulů.
Typ modulu
Každému druhu funkčního modulu je přiřazeno jeho autorem jednoznačné číselné jméno
(WID modulu) a symbolické jméno. Číselné jméno slouží pouze pro vnitřní potřebu
univerzální procesní stanice a programátor se s ním v programu PSE prakticky nesetká.
Naproti tomu symbolické jméno, nebo také typ modulu, je pro programátora velmi
důležitý - ví např., že modul AnIn zajišťuje vstup analogového údaje z logického kanálu
a modul PID implementuje regulační algoritmus PID.
66
Parametry
Parametry určují konkrétní vstupy, výstupy a detailní vlastnosti konkrétního funkčního
modulu. V popisu modulu jsou uvedeny za typem modulu; jednotlivé hodnoty jsou
odděleny čárkami. Prostor pro parametry vyhrazený v okně je z praktických důvodů
omezen - nechává na konci řádky místo pro komentář. Je-li seznam parametrů příliš
dlouhý, objeví se na jeho konci symbol pokračování seznamu ». "Neviditelné", zakryté
parametry je možné prohlédnout si v editačním dialogovém okénku. Lze také pomocí
příkazu Volby | Vypnout/Zapnout komentáře (horká klávesa <Ctrl+K>) zrušit vypisování komentářů, parametry pak budou vypisovány na maximální šířku. Šířka prostoru
pro zobrazení parametrů je však volena tak, že vyhoví většině funkčních modulů bez
omezení.
Vložení nového modulu
Chceme-li vložit definici nového funkčního modulu, navedeme kurzor na místo, kam
budeme modul vkládat a klávesou <Ins> resp. příkazem Edit | Přidej vyvoláme dialogové okénko výběru typu modulu. Toto okénko obsahuje seznam všech právě dostupných typů funkčních modulů v (abecedním pořadí). Vybereme vhodný typ modulu
kurzorovými šipkami nebo využitím inkrementálního vyhledávání - začneme psát jméno
modulu a dialogové okénko nám hledanou položku vyhledá. Výběr ukončíme stiskem
tlačítka "OK". Tím je nový funkční modul v požadovaném místě vytvořen. Program PSE
naplní jeho parametry implicitními hodnotami a zobrazí dialogové okénko editace již
existujícího modulu (viz dále).
Editace existujícího
modulu
Pokud místo vkládání nového modulu chceme editovat již existující modul, navedeme
kurzor na něj a stiskem <Enter> resp. Edit | Edituj otevřeme dialogové okénko editace
modulu. V tomto okénku můžeme zadat následující parametry:
!
!
!
Návěští modulu
Číslo v rozsahu 0 až 65500 nebo NONE. Implicitní hodnota návěští je NONE, což vyhoví
většině funkčních modulů. Pokud některé moduly vyžadují odkazy jeden na druhého
(jedná se zejména o příkazy pseudojazyka) je Expert při kontrole stanice schopen doplnit
většinu těchto odkazů automaticky.
Krátký popis činnosti modulu
Slouží pro potřeby dokumentace
Hodnoty všech parametrů
Po aktivaci seznamu parametrů vybereme příslušný parametr a stiskem tlačítka "Edituj"
otevřeme dialogové okénko pro zadání jeho hodnoty.
Implicitním tlačítkem v tomto dialogovém okénku není tlačítko "OK", ale tlačítko "Edituj".
Klávesa <Enter> tedy spouští editaci vybraného parametru, zatímco pro akceptování
hodnot je třeba použít myš nebo klávesu <Alt+K>. Tato výjimka ve volbě "implicitního"
tlačítka je vedena snahou o důsledné dodržení logiky "chci editovat ještě dále, stisknu
tedy <Enter>".
67
Obr. 8: Vložení nového modulu do procesu
4.9.2 Parametry
Parametrů funkčních modulů je k dispozici více jak dvacet různých typů. Lze je rozdělit
do několika skupin podle vzájemné příbuznosti.
Číselné hodnoty
Parametry, jejichž hodnotou je číslo, slouží k zadávání konstant čidel, regulátorů, režimů
činnosti apod. U každého z parametrů může být omezen rozsah přípustných hodnot,
např. režim činnosti regulátoru bude přípustný v rozsahu 1 až 3. Číselné parametry
mohou být v zásadě trojího typu:
!
!
!
celé číslo (1213, -451 apod.)
celé číslo zadávané v šestnáctkové soustavě (1A8F, 4FDE12BA apod.)
reálné číslo (-23.456, 13.546e-8 apod.)
Strukturované číslo
Speciálním typem číselného parametru je tzv. bitově kódovaný parametr. Hodnota
takového parametru je složena ze dvou nebo více dílčích hodnot logického typu
(ANO/NE) nebo celočíselného typu (hodnota). Hodnota parametru tohoto typu se zobrazuje jako číslo v šestnáctkové soustavě, ale při zadávání hodnoty se objeví seznam
dílčích složek čísla.
Výběr složky ze seznamu k editaci provádíme stejným způsobem jako výběr parametru
modulu, editaci zahájíme tlačítkem "Edituj". Je-li vybraná složka logického typu, změní
ihned po stisku "Edituj" svůj stav, je-li číselná, je nutné zadat její hodnotu.
Po editaci všech potřebných složek čísla stisk tlačítka "OK" editaci tohoto parametru
ukončí. Z hodnoty jednotlivých složek se určí hodnota parametru jako celku.
68
Obr. 9: Dialogové okno editace bitově kódovaného parametru
Databázové proměnné
Odkazy na databázové proměnné tvoří druhou, velmi významnou skupinu parametrů
funkčních modulů. Těchto odkazů je opět řada variant. Ve všech se vždy zadává jméno
proměnné (TID). Požadované jméno můžeme přímo zapsat nebo, odmítáme-li si ze
zásady cokoli pamatovat, lze stiskem tlačítka "Výběr" zobrazit seznam všech proměnných definovaných v databázi a z něj si pouze vybrat.
Program PSE volbu zkontroluje; neexistuje-li námi zadaná proměnná, upozorní nás. V
takovém případě je možné definovat požadovanou proměnnou do databáze přímo z
okna editace parametrů funkčního modulu, není nutné přepínání oken a prohledávání
databáze.
Kromě TIDu může odkaz na databázovou proměnnou obsahovat ještě další údaje - např.
číslo bitu uvnitř proměnné nebo číslo řádku příp. číslo sloupce pro přístup k řádkům,
sloupcům nebo jednotlivým prvkům matice.
Na bity databázových proměnných se lze s výhodou odkazovat také pomocí tzv. aliasproměnných, což jsou vlastně “přezdívky”, které nahrazují odkazy pomocí jména
proměnné a čísla bitu. Pro odlišení alias jmen od jmen databázových proměnných se
před alias jméno přidává znak @. Tento znak se přidává před jméno parametru při výpisu
parametrů v okně procesu. Při editaci parametru typu bit databázové proměnné lze
zadat obě varianty odkazů. Začneme-li psát jméno začínající znakem @, jedná se o alias
jméno a editační pole na zadání čísla bitu automaticky z dialogu zmizí. Pokud začneme
psát jméno jiným znakem, jedná se o jméno databázové proměnné a je třeba ještě zadat
číslo bitu do dalšího editačního pole. Podobným způsobem se rozlišují jména v příkazu
Let.
Odkaz na modul
Podobný předcházejícímu typu je odkaz na funkční modul. Hodnotou parametru je v
tomto případě návěští (lokální nebo globální) funkčního modulu, na nějž se odkazujeme.
Je zřejmé, že návěštím musejí být vybaveny pouze ty moduly, na které se chceme
odněkud odkázat.
Program PSE je většinou schopen automaticky určit, na který modul se chceme odkázat
- hovoříme o tzv. automatickém lokálním návěští. Ponecháme-li při editaci takový odkaz
nevyplněný (hodnota NONE), doplní Expert při kontrole navržené procesní stanice odkaz
na vhodné návěští sám. Chybí-li návěští u modulu, na nějž se odkazujeme, je expertní
kontrola schopna i toto návěští doplnit - smysl těchto odkazů bude objasněn v dalších
kapitolách.
Z výše uvedeného vyplývá výrazné zjednodušení používání návěští - autor aplikace
musí definovat pouze globální návěští a odkazy na ně (není nutné si je pamatovat,
máme k dispozici tlačítko "Výběr" stejně jako u databázových proměnných), prakticky
69
veškerá lokální návěští jsou automatická a jejich vytváření a používání můžeme svěřit
expertní kontrole.
V/V kanály
Dalším typem parametru je odkaz na logický kanál vstupu (DI, AI) nebo výstupu (DO,
AO). Číslo logického kanálu může být doplněno číslem bitu DI nebo DO v rozsahu 0 až
15.
Na bit logického kanálu se lze také s výhodou odkazovat pomocí jména signálu. Pro
odlišení jmen signálů od jmen databázových proměnných se před jméno V/V signálu
přidává znak #. Tento znak se přidává před jméno parametru při výpisu parametrů v
okně procesu. Při editaci parametru v dialogovém okénku editace parametru se zadává
pouze holé jméno signálu. Výjimkou je příkaz Let, ve kterém se jméno signálu musí
odlišit znakem # již při editaci výrazu.
Jiný odkaz na V/V do technologického procesu než přes logický kanál nebo jméno
signálu nelze použít. Proto při úpravě procesní stanice nebo její části pro použití s jiným
typem procesní stanice nebo v jiné aplikaci není nutné provádět jakékoli změny v popisu
funkčních modulů. Stačí pouze předefinovat konfiguraci procesního V/V, což představuje
obvykle úpravu jednoho nebo nejvýše několika řádků definic fyzických kanálů a celá
úprava je "bezbolestně" provedena.
Variabilní parametry
Některé parametry modulů mohou být variabilní, což znamená, že typ parametru je
volitelný a tvůrce aplikace jej může vybrat ze seznamu. Programátor se tak může
rozhodnout zda daný parametr bude zadán číselně jako konstanta nebo to bude databázová proměnná případně logický V/V kanál. Volba typu parametru se provádí pomocí
tlačítka “Typ” v dialogovém okénku editace parametru. Tímto tlačítkem se vyvolá dialogové okénko pro výběr variabilního parametru. Tlačítko “Typ” je zobrazeno pouze u těch
parametrů, které jsou variabilní.
Výraz
Posledním a nejsložitějším typem parametru je výraz. Tento parametr je použit ve speciálním funkčním modulu - příkazu pseudojazyka Let. Tento příkaz a tedy i syntaxe
příslušného parametru je popsán detailně v části této příručky popisující funkční moduly.
4.9.3
Pseudojazyk
Až dosud jsme hovořili zcela obecně o funkčních modulech jako stavebních kamenech
procesní stanice. Spojení mezi funkčními moduly zajišťují datové body, tedy V/V signály
do technologického procesu a databázové proměnné jako mezilehlé datové body.
Funkční moduly zajišťují vlastní výkon požadované činnosti, tedy linearizaci signálů z
čidel, regulační algoritmy, řízení ventilů apod.
Je-li dostupný sortiment funkčních modulů nedostatečný, tedy jestliže nelze daný
problém uspokojivě vyřešit dostupnými funkčními moduly, je třeba rozšířit univerzální
procesní stanici (a tedy i program PSE) o nový funkční modul. To je samozřejmě
správný a z technického hlediska nejlepší postup, ale vyžaduje dodatečné vybavení a
znalosti pro rozšiřování procesní stanice a pokud jde o problém ojedinělý, prakticky
neopakovatelný, může být takové řešení neekonomické.
Proto nabízí program PSE náhradní řešení - tzv. pseudojazyk. Pseudojazyk je tvořen
několika specializovanými funkčními moduly, které nabízejí podobné možnosti jako
velmi jednoduché programovací jazyky (např. BASIC). S jejich pomocí a s minimální
znalostí programování může tvůrce aplikace "naprogramovat" nestandardní činnost
procesní stanice bez jakéhokoli speciálního vybavení. Teprve později, je-li to účelné a
ekonomické, může být tato nestandardní činnost realizována “pravým” funkčním
modulem.
Podrobný popis příkazů pseudojazyka nalezne čtenář v příručce Knihovny funkčních
modulů. Zde uvedeme pouze nástin "jazykových konstrukcí" a základních pravidel jejich
použití.
Příkaz Let
Základním příkazem pseudojazyka je příkaz Let. Jedná se o přiřazovací příkaz typu
proměnná = výraz, který lze použít k veškerým výpočtům, logickým a srovnávacím
70
operacím prováděným procesní stanicí. Tento příkaz jako jediný příkaz pseudojazyka
budeme potřebovat při návrhu prakticky každé procesní stanice, neboť nahrazuje velké
množství specializovaných aritmetických a logických funkčních modulů ze systémů
jiných výrobců. Přitom zápis výrazu je blízký obvyklému technickému chápání - jeho
zvládnutí tedy nebude činit žádné obtíže. Uvedeme pouze několik příkladů pro ilustraci.
Let C = 0
Nulování databázové proměnné
Let Suma = Vysledek1 + Vysledek2
Sumace přírůstků (integrace)
Let Prumer = AVG(A1, A2, A3)
Výpočet aritmetického průměru
Let Vlajky.1 = Stav.12 and Stav.7
Kombinační logický výraz
Let Vlajky.2 = F1 > 230.8
Relační (porovnávací) výraz
Příkazy If-Else-EndIf
Druhým základním příkazem pseudojazyka je příkaz If, který umožňuje podmíněné
vykonání skupiny funkčních modulů nebo příkazů pseudojazyka. Spolu s příkazem Let je
dostatečným nástrojem pro tvorbu kombinačních a sekvenčních logických operací. Po
doplnění časovacími funkčními moduly TimerOn, TimerOff a TimerPuls tak aplikátor
získává úplný aparát pro realizaci řídicí automatiky, který se vyrovná možnostem
běžných programovatelných automatů. Základní myšlenka použití příkazu If je tato:
Úplný tvar If-Else-EndIf
Let podmínka = logický výraz
If podmínka, návěští
příkaz/modul č. 1
...
příkaz/modul č. N
Else návěští
příkaz/modul č. N+1
...
příkaz/modul č. M
EndIf
71
Zkrácený tvar If-Else-EndIf
Let podmínka = logický výraz
If podmínka, návěští
příkaz/modul č. 1
...
příkaz/modul č. N
EndIf
Přiřazovacím příkazem Let se nejprve vyhodnotí podmínka větvení. Příkaz If tuto
podmínku testuje a je-li splněna, vykoná sérii příkazů resp. funkčních modulů za ním
bezprostředně následujících. Narazí-li na příkaz Else, přeskočí následující funkční
moduly. Zpracování pokračuje prvním funkčním modulem za příkazem EndIf. Není-li
podmínka splněna, pokusí se předat řízení prvnímu funkčnímu modulu za příkazem
Else. Pokud tento příkaz není nalezen (viz zkrácený tvar příkazu If), předává řízení
prvnímu funkčnímu modulu za příkazem EndIf. Funkční moduly "uvnitř" příkazu If se
tedy v tomto případě nevykonají.
Význam lokálních
automatických návěští
Jak již bylo řečeno, nejedná se o skutečný programovací jazyk, ale o pseudojazyk, jehož
jednotlivé příkazy jsou pouze specializované funkční moduly. Proto na rozdíl od řádného
programovacího jazyka musí příkaz If vědět o svém "partnerském příkazu", tedy o
příkazu Else nebo EndIf. K tomu slouží návěští. V příkladu použití příkazu If jsou pro
lepší názornost odkazy návěštími na "partnerské příkazy" naznačeny graficky.
K realizaci takového odkazu musí být příkaz Else resp. EndIf vybaven návěštím, které
je parametrem předcházejícího příkazu If resp. Else. Stejný mechanismus je využit i u
ostatních párových příkazů pseudojazyka, např. For-EndFor, While-EndWhile apod.
Aby však programátor nebyl zatížen nutností definovat jakákoli návěští pro použití v
pseudojazyce, jsou všechna tato návěští automaticky lokální, to znamená, že expert při
kontrole procesní stanice doplňuje sám jak příslušná návěští, tak i odkazy na ně.
Další příkazy
pseudojazyka
Další příkazy pseudojazyka umožňují realizaci programových smyček a složitějších
větvení. Jedná se o příkazy (resp. páry příkazů) For-EndFor (iterační cyklus), WhileEndWhile (cyklus s podmínkou na začátku), Repeat-Until (cyklus s podmínkou na
konci), Switch-EndSwitch spolu s Case-EndCase (vícenásobné větvení - přepínač),
Call-Exit (volání podprogramů), Break (přerušení cyklů For, While, Repeat) a REM
(oddělovací komentář). Všechny tyto příkazy jsou podrobně popsány v příručce Knihovny
funkčních modulů. Jejich znalost však není podmínkou efektivního používání univerzální
procesní stanice - k tomu stačí zvládnutí příkazů Let a If-Else-EndIf a běžných funkčních modulů.
Zvýraznění syntaxe
Program PSE usnadňuje programátorovi využívání prostředků pseudojazyka tím, že
používá odsazování funkčních modulů uvnitř příkazových párů a tzv. zvýrazňování
syntaxe. Příkazy pseudojazyka jsou barevně odlišeny od řádných funkčních modulů.
Podmíněně vykonávané funkční moduly nebo příkazy jsou odsazeny vpravo na znamení
jejich "podřízenosti" příkazu If-EndIf. Stejným způsobem pracuje odsazování u ostatních
párových příkazů pseudojazyka.
72
Vnořujeme-li příkazy do větší hloubky (např. iterační cyklus For-EndFor uvnitř podmínky
If-EndIf), dochází k odsazení funkčních modulů o další pozici vpravo. Tento proces lze
opakovat až do hloubky vnoření 10.
Oba dva párové příkazy If a EndIf jsou spojeny vertikální čarou. Stejně tak jsou vertikální čarou spojeny kterékoli jiné dva související párové příkazy. To značně usnadní
orientaci v jednotlivých úrovních vnoření u složitějších programových konstrukcí. Značně
se tím omezuje možnost neúmyslného vzniku chybné jazykové konstrukce, např.
For-Until.
4.10 Proces - logický automat
V této kapitole seznámíme čtenáře s tvorbou procesů typu logický automat (dále již jen
LA-proces).
Vytváření LA-procesu je podobné jako vytváření normálního procesu PSE. Proces je
reprezentován seznamem modulů, každý modul je na jednom řádku. Rozdíl oproti
normálnímu procesu PSE je v tom, že LA-proces se skládá z tzv. LA-modulů. LA-moduly
jsou spíše elementární operace jako např. načtení databázové proměnné, logické operace, aritmetické operace apod. Naproti tomu normální moduly PSE jsou určeny pro složitější a komplexní činnosti. Například ovládání ventilu, regulátor PID, časový plán,
archivace hodnot apod. Dalo by se říci, že v normálních procesech se spíše vyplňují
parametry modulů tak, aby se přizpůsobily řešenému problému, kdežto v LA-procesu se
musí více “programovat”.
Výhodou LA-procesu je vysoká rychlost provádění procesu, proto je vhodné použít
LA-proces všude tam, kde je požadovaná vysoká rychlost. Jedná se zejména o rychlé
procesy s periodou vykonávání řádově jednotek milisekund a o interrupt procesy, u
kterých se předpokládá spouštění velmi rychle za sebou.
Logický zásobník
!
!
!
Hlavním rozdílem LA-modulů oproti normálním modulům je předávání parametrů mezi
jednotlivými LA-moduly v procesu přes logický zásobník. Normální moduly si mohou
předávat parametry pouze přes databázové proměnné, což je výrazně časově náročnější.
Logický zásobník funguje jako jakýsi mezisklad, kam moduly ukládají své výsledky a
odkud si berou své vstupní parametry. Zásobník představuje frontu, která má vrchol a
dno. Hodnota se do zásobníku ukládá tak, že se vloží na vrchol a hodnoty, které byly do
zásobníku vloženy již dříve se posunou směrem dolů. Na vrcholu zásobníku tak vždy
zůstává posledně vložená hodnota. Tato hodnota představuje tzv. vrchol zásobníku.
Vybírat hodnoty ze zásobníku lze pouze tak, že se vybere hodnota na vrcholu zásobníku
a ostatní hodnoty se posunou směrem nahoru. Ze zásobníku lze také hodnotu pouze
přečíst aniž by se zásobník změnil. Číst lze pouze položku na vrcholu zásobníku. To
znamená, že zásobník se nemění, pouze se načte nejhornější položka.
LA-moduly se dle přístupu k logickému zásobníku dají rozdělit na 3 základní typy:
Vstupní
Jsou to moduly, které nedělají nic jiného než, že vloží na zásobník hodnotu databázové
proměnné, logického V/V kanálu případně konstantní hodnotu. Příkladem jsou moduly
LD (načtení binární hodnoty na zásobník) a LDN (načtení negované binární hodnoty na
zásobník).
Výstupní
Jsou to moduly, které zapisují hodnotu z vrcholu zásobníku do databázové proměnné
nebo do logického V/V kanálu. Například moduly ST (zápis binární hodnoty do proměnné
nebo kanálu) a STN (zápis negované binární hodnoty do proměnné nebo kanálu).
Zásobníkové
Pracují výhradně se zásobníkem. Vstupy načítají ze zásobníku a výstupy ukládají na
zásobník. Typicky např. modul logického součinu AND pracuje tak, že ze zásobníku
vybere dvě binární hodnoty tj. ze zásobníku je zruší, provede logický součin těchto dvou
hodnot a výsledek uloží na zásobník. Takže na zásobníku ubydou dvě položky a jedna
přibude.
73
Práci se zásobníkem vysvětlíme na příkladě:
Chceme realizovat logický výraz Y = (A and B and C) or (D and E). Poznamenejme, že závorky jsou ve výrazu pouze pro názornost, protože logický součin and má
vyšší prioritu než logický součet or.
Tabulka uvádí výsledný program, ve sloupcích vpravo je znázorněn stav zásobníku po
vykonání modulu na daném řádku.
LA-modul
Vrchol-2
LD A
LD B
LD C
AND
AND
LD D
LD E
AND
OR
Zásobník
Vrchol-1
A
A
B
A
A and B and C
A and B and C
D
A and B and C
ST Y
Vrchol
A
B
C
B and C
A and B and C
D
E
D and E
(A and B and C) or
(D and E)
(A and B and C) or
(D and E)
Datové typy
Doposud jsme pracovali pouze s binárními hodnotami 0/1, které se nazývají logické
hodnoty. LA-moduly umí zpracovávat také celočíselné hodnoty a reálné hodnoty s
plovoucí řádovou čárkou. Tyto hodnoty se souhrnně nazývají analogové. Následující
tabulka ukazuje všechny možné datové typy:
Datový typ
Zkratka
Logické
bit
b
Analogové
Int
Word
Long
i
w
l
Odpovídající
databázový typ
Bit proměnné typu I
(proměnná.bit
nebo alias-proměnná)
I, MI
I, MI
L, ML
DWord
Float
d
f
L, ML
F, MF
Numerický rozsah
0/1
-32768 .. 32767
0 .. 65535
-2147483648 ..
2147483647
0 .. 4294967295
(+/-)3.4e-38 ..
(+/-)3.4e38
Typy na zásobníku
Každý modul, který načítá nějaký vstup nebo více vstupů z logického zásobníku, předpokládá, že na zásobníku budou hodnoty takových datových typů, které očekává. Pokud
nějaký typ nesouhlasí, tak nelze aplikaci vygenerovat.
Správnost typů musí zajistit programátor. Pokud chceme zjistit, jaké typy parametrů na
zásobníku modul očekává, vyvoláme dialogové okno editace modulu a v seznamu
parametrů najdeme sloupec hodnot parametrů. Jedná-li se o vstupní parametr, který
modul očekává na logickém zásobníku, je u něj místo hodnoty označení STI(...).
Jedná-li se o výstupní parametr, který modul vloží na logický zásobník, je u něj označení
STO(...). V závorce je uveden datový typ parametru, např. (int).
Existují parametry, které mají povoleno více různých typů. Jejich typ je v seznamu
uveden jako interval, např. (int..float). Takové typy parametrů se nazývají volné. Moduly
s volnými typy parametrů jsou většinou binární operace nad analogovými hodnotami.
Příklady takových modulů uvádí tabulka:
74
Operace
aritmetické
logické
vyhodnocovací
Moduly
ADD, SUB, MUL, DIV, MOD
ANDx, ANDNx, ORx, ORNx, XORx, XORNx
GT, GE, EQ, LE, LT, NE
Tyto moduly mají většinou dva vstupní parametry na logickém zásobníku, které mohou
být libovolného typu z povoleného intervalu, ovšem daný typ musí být stejný u obou
dvou parametrů.
Aby se zjednodušila pro programátora kontrola typů při tvorbě aplikace, obsahuje okno
LA-procesu informační pole o datových typech na zásobníku. Informační pole je
umístěné v okně na každém řádku modulu mezi polem, kde se vypisují parametry
modulu a komentářem. Informační pole zobrazuje stav zásobníku po vykonání modulu
na daném řádku. Každá položka na zásobníku je označena zkratkou svého datového
typu (viz tabulka výše). Výstupní parametry, které modul vložil na zásobník jsou v okně
odlišeny jinou barvou. Položky se vypisují zleva doprava tak, že poslední položka vpravo
je vrchol zásobníku.
Jako příklad ukážeme realizaci logického výrazu
@Y=((A-B)>=C)and @B0, kde proměnné A,B,C mají datový typ word a proměnné @Y a
@B0 jsou proměnné typu bit (alias-proměnné).
Ukázka okna procesu s komentáři, které popisují význam položek na zásobníku:
Poř.Návěští
1
2
3
4
5
6
7
8
Modul
LDw
LDw
SUB
LDw
GE
LD
AND
ST
Parametry
A
B
C
@B0
@Y
Zásobník
w
ww
w
ww
b
bb
b
b
Komentář
A
A, B
A-B
A-B, C
(A-B)>=C
(A-B)>=C, @B0
(A-B)>=C and @B0
(A-B)>=C and @B0
Pokud je na zásobníku jiný typ než modul očekává, objeví se v informačním poli zásobníku místo zkratky typu znak “!”. Je-li v předchozím příkladě proměnná C databázového
typu L a načteme ji na zásobník jako datový typ DWord, projeví se to takto:
Poř.Návěští
1
2
3
4
5
Modul
LDw
LDw
SUB
LDd
GE
Parametry
A
B
C
Zásobník
w
ww
w
wd
!
Komentář
A
A, B
A-B
A-B, C
Chyba, očekává dva stejné typy!
Přetypování
Aby se zajistily správné typy na zásobníku, jsou k dispozici vstupní a výstupní moduly
všech datových typů. Odlišují se koncovkou jména modulu. Např. LDi načte proměnnou
typu int, LDf načte proměnnou typu float atd. Máme-li přesto na zásobníku položku
jiného typu než modul očekává, lze ji přetypovat pomocí speciálního modulu. Moduly pro
přetypování začínají jménem CAST a jako příponu mají zkratku požadovaného výsledného typu na zásobníku (např. CASTi, CASTf, ...). Předchozí příklad by se dal upravit
následovně:
Poř.Návěští
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Modul
LDw
LDw
SUB
LDd
CASTw
GE
LD
AND
ST
Parametry
A
B
C
@B0
@Y
Zásobník
w
ww
w
wd
ww
b
bb
b
b
Komentář
A
A, B
A-B
A-B, C
Přetypování dword -> word
(A-B)>=C
(A-B)>=C, @B0
(A-B)>=C and @B0
(A-B)>=C and @B0
Pořadí parametrů při
předávání do modulu
Vstupní parametry se na zásobník předávají ve stejném pořadí, jaké je pořadí vstupních
parametrů modulu. Výstupní parametry modul ukládá na zásobník ve stejném pořadí,
jaké je pořadí výstupních parametrů. Znamená to, že nejhlouběji na zásobníku bude
uložen první výstupní parametr a na vrcholu zásobníku bude poslední výstupní
75
parametr. Při zpracování takto uložených parametrů na zásobníku postupujeme tak, že
nejprve zpracujeme parametr na vrcholu zásobníku, po té tento parametr ze zásobníku
zrušíme pomocí modulu POP a zpracujeme další parametr atd. Jako příklad uvedeme
zpoždění náběžné hrany signálu pomocí modulu TON:
Poř.Návěští
1
2
3
4
5
6
Modul
LD
LDd
TON
STd
POP
ST
Parametry
@X
T
Cas
@Y
Zásobník
b
bd
bd
bd
b
b
Komentář
Vstup
Délka zpoždění
Výstup + hodnota časovače
Uložení hodnoty časovače
Zrušení položky ze zásobníku
Uložení výstupu
Větvení programu systémové moduly
!
!
Je-li potřeba provádět pouze určitou část programu na základě nějaké podmínky, lze to
provést dvěma způsoby:
Podmíněné volání podprogramu
Část programu, kterou chceme vyvolávat podmíněně vytvoříme ve zvláštním procesu podprogramu (označení Lib...). V hlavním procesu voláme tento podprogram pomocí
modulu podmíněného volání CALC nebo CALN. Tyto moduly vyvolají proces na základě
hodnoty bitu na logickém zásobníku. Tento bit má potom význam vyvolávací podmínky,
která se musí vytvořit pomocí předchozích modulů.
Systémové moduly
Do LA-procesu lze vkládat systémové moduly, což jsou vlastně moduly normálního
procesu PSE. Vkládají se v okně LA-procesu pomocí horké klávesy <Ctrl+S>. Lze
použít všechny konstrukce pseudojazyka známé z normálních procesů PSE. Např. If-Else-Endif (větvení), For-EndFor (iterační cyklus), While-EndWhile (cyklus s podmínkou
na začátku), Repeat-Until (cyklus s podmínkou na konci), Switch-EndSwitch spolu s
Case-EndCase (vícenásobné větvení). Kromě modulů pseudojazyka PSE, lze jako
systémové moduly do LA-procesů také vkládat běžné moduly PSE a kombinovat tak
části LA-modulů s normálními moduly. Je ovšem třeba postupovat opatrně, protože
narozdíl od modulů pseudojazyka, které se provádí velmi rychle, normální PSE moduly
se mohou provádět poměrně dlouho a zdržovat tak celý LA-proces.
Vložením systémového modulu se přeruší souvislý blok LA-modulů, logický zásobník se
vyprázdní a nelze tak v dalším bloku LA-modulů pracovat s položkami, které byly na
zásobníku v předchozím bloku. Tyto položky se musejí na zásobník v případě potřeby
načíst znovu.
4.11 Proces - reléové schéma
Co je to reléové schéma
Reléové schéma je grafický způsob vytváření procesu. Diagram vypadá podobně jako
běžné elektrické schéma.
Příklad:
Mějme elektrický obvod se dvěma vypínači a žárovkou. Žárovka svítí, pokud jsou oba
vypínače zapnuté.
Elektrické schéma:
76
+
VYP1
VYP2
Žárovka
-
Odpovídající reléové schéma:
VYP1
VYP2
Žárovka
[ ]
[ ]
( )
Moduly v normálních procesech se skládají za sebou, každý modul na jeden řádek.
Předávání parametrů mezi jednotlivými moduly se provádí pomocí databázových
proměnných. Například jeden modul načte analogový vstup, jeho hodnotu přepočte na
fyzikální rozměr a uloží ji do databázové proměnné. Jiný modul v procesu pak tuto
proměnnou načte a dál ji zpracovává. V procesech reléových schémat je tento způsob
předávání parametrů spíše výjimečný. Moduly v reléovém schématu jsou představovány
grafickými (semigrafickými) bloky, které mají na levé straně vstupní kontakty a na pravé
straně výstupní kontakty. Parametry mezi moduly se pak předávají tak, že jednotlivé
vstupní a výstupní kontakty modulů se vhodně propojí čarami. Vazby mezi moduly jsou
tak velmi přehledné. Název reléové schéma vychází z toho, že způsob vytváření
procesu je podobný kreslení zapojování klasických relé.
Reléové schéma je v podstatě grafická forma zápisu LA-procesu. Z toho důvodu mají
procesy reléových schémat podobné charakteristiky jako LA-procesy. Moduly reléových
schémat jsou spíše elementární operace jako např. načtení databázové proměnné,
logické operace, aritmetické operace apod. Moduly neřeší natolik komplexní činnosti
jako některé moduly normálních procesů PSE.
Výhodou reléových schémat je vysoká rychlost provádění procesu. Proto jsou vhodné
např. v rychlých procesech s periodou vykonávání řádově jednotek milisekund a v interrupt procesech, u kterých se předpokládá spouštění velmi rychle za sebou. Díky nabídce
modulů řešících logické operace a časování se procesy s výhodou uplatní v problémech
logického řízení nebo ovládání např. strojů a zařízení. Použití není omezeno pouze na
extrémně rychlé procesy, pro svoji přehlednost díky grafickému zápisu jsou reléová
schémata dobře použitelná i v případech složitých nebo rozsáhlých logických vztahů a
vazeb.
Dlaždice
Základním stavebním prvkem je tzv. dlaždice. Dlaždice je obdélník o rozměru 7 znaků
vodorovně a 4 znaky svisle. Schéma se skládá z plochy tvořené jednotlivými dlaždicemi.
Kurzor je plošný rozměru jedné dlaždice a pohybuje se po jednotlivých dlaždicích.
Modul
Modul je obdélník tvořený jednou nebo více dlaždicemi. Vstupy modulu jsou tvořeny
“kontakty” na levé straně modulu, výstupy jsou tvořeny kontakty na pravé straně modulu.
Příklad modulu rozměru jedné dlaždice (LD - načte bit @A):
@A
--[ ]--
Příklad modulu rozměru 2x2 dlaždice (RS klopný obvod):
77
S
RS_LA
Q1
R1
Datové typy
!
!
Datové typy používané v procesech reléové schéma jsou stejné jako datové typy v
procesech LA. Jsou dva druhy datových typů:
Logické: Bit
Analogové: Int, Word, Long, DWord, Float
Detailní popis typů je uveden v předchozí kapitole Proces - logický automat.
Spojovací čáry
Schéma se vytváří umísťováním jednotlivých modulů v ploše a propojováním jejich
kontaktů pomocí čar. Jsou dva typy čar: logické a analogové. Pro oba druhy čar platí
následující pravidla:
!
!
!
signál se šíří zleva doprava
všechna křížení čar jsou propojená křížení
nelze spojovat různé typy čar, tj. analogové a logické čáry se nemohou spolu spojovat
Logické čáry
Logické čáry přenášejí digitální signál (datový typ Bit) o dvou hodnotách 1/0 nebo
ON/OFF apod. Mohou spojovat pouze digitální kontakty. Používají se hlavně pro logické
a stavové řízení. Mohou se větvit a vytvářet složité logické struktury.
Analogové čáry
Analogové čáry mohou přenášet pouze analogové signály. Nemohou se používat v
logických sítích. Čáry se nemohou nijak větvit. Čáru nelze rozvětvovat do více větví ani
nelze spojovat více větví do jedné čáry. Jsou určeny pro propojování analogových
kontaktů.
Vstupní moduly
Vstupní moduly slouží k načtení databázových proměnných, logických V/V kanálů nebo
konstant. Pro vstupní moduly se používá několik symbolů. Zde je popíšeme pouze
schematicky, detailní popis modulů je v příručce Knihovny funkčních modulů.
Symbol
Logické
Modul
LD
[ ]
Popis
Logický vstup, načte
bit
Charakteristika
IN
1
0
OUT
1
0
LDN
[/]
Logický negovaný
vstup, načte
negovaný bit
IN
1
0
OUT
1
0
78
Symbol
Modul
LD_R
Popis
Pulz od náběžné
hrany načteného
bitu
[+]
Charakteristika
1
IN
0
OUT
1
0
LD_F
Pulz od sestupné
hrany čteného bitu
[-]
1
IN
0
OUT
1
0
LD_RF
Pulz od náběžné i
od sestupné hrany
čteného bitu
[&]
1
IN
0
OUT
1
0
Analogové
i
w
l
LDi
Načtení analogové
hodnoty typu Int
LDw
hodnoty typu Word
LDl
hodnoty typu Long
LDd
hodnoty typu DWord
LDf
hodnoty typu Float
d
f
Výstupní moduly
Výstupní moduly slouží k uložení hodnot do databázových proměnných a logických V/V
kanálů. Pro výstupní moduly se používá několik symbolů. Zde je popíšeme pouze
schematicky, detailní popis modulů je v příručce Knihovny funkčních modulů. Výstupní
moduly bývají umístěny vždy vpravo na konci signálových větví. Mohou být do
schématu zapojeny pouze zleva.
Symbol
Logické
Modul
ST
Popis
Logický výstup, uloží bit
( )
Charakteristika
IN
1
0
OUT
1
0
STN
(/)
Logický negovaný výstup,
uloží negovaný bit
IN
1
0
OUT
1
0
79
Symbol
Modul
ST_R
Popis
Pulz od náběžné hrany
vstupu
(+)
Charakteristika
IN
1
0
OUT
1
0
ST_F
Pulz od sestupné hrany
vstupu
(-)
IN
1
0
OUT
1
0
(&)
ST_RF
Pulz od náběžné i od
sestupné hrany vstupu
IN
1
0
OUT
1
0
(L)
S
R
(U)
Analogové
i
w
f
Reset (UNLATCH). Je-li na
vstupu “1”, uloží do
výstupní proměnné nebo
V/V kanálu “0”. Jinak
výstup nemění. Nastavení
do “1” se musí provést na
jiném místě v programu .
LDi
Uložení analogové hodnoty
typu Int
LDw
typu Word
LDl
typu Long
LDd
typu DWord
LDf
typu Float
l
d
Set (LATCH). Je-li na
vstupu “1”, uloží do
výstupní proměnné nebo
V/V kanálu “1”. Jinak
výstup nemění. Nulování se
musí provést na jiném
místě v programu .
IN
1
0
OUT
1
0
IN
?
1
0
OUT
1
0
?
Jednoduchá logická
schémata
Logická schémata se mohou skládat pouze z logických vstupních modulů a logických
čar. Existuje několik základních spojení, které se mohou libovolně kombinovat. Na
příkladech ukážeme jednotlivá spojení za použití dvou modulů. Ve skutečnosti lze ale
spojovat více než dva moduly a vytvářet tak i složitá schémata.
80
AND
Standardní logický součin. Výsledek je “1”, pokud jsou oba vstupy v “1”. Je-li některý
vstup nebo oba vstupy v “0”, je výsledek “0”. Odpovídající schéma vypadá takto:
Vstup1
Vstup2
[ ]
[ ]
OR
Standardní logický součet. Výsledek je “1”, pokud je alespoň jeden vstup v “1”. Jsou-li
oba vstupy v “0”, je výsledek “0”. Odpovídající schéma vypadá takto:
Vstup1
[ ]
Vstup2
[ ]
XOR
!
Exkluzívní součet. Výsledek je “0”, jsou-li oba vstupy v “0” nebo jsou-li oba vstupy v “1”.
Odpovídající schéma vypadá takto:
Vstup1
[ ]
Vstup1
[/]
Vstup2
[/]
Vstup2
[ ]
Příklad
Mějme dopravníkový pás, jehož motor se spouští pomocí tlačítka Start a vypíná
pomocí tlačítka Stop. Na konci dopravníku je snímač Konec, který signalizuje, že se má
dopravník vypnout. Dopravník se vypíná rovněž v případě, když je signalizována chyba
snímačem Chyba. Odpovídající schéma vypadá takto:
Start
Stop
Konec
Chyba
[ ]
[/]
[/]
[/]
Motor
()
Motor
[ ]
Moduly
!
Doposud jsme popisovali pouze jednoduché logické moduly, které mají pouze jeden
vstup nebo výstup. Složitější moduly mají více vstupů a výstupů. Pro práci s moduly
obecně platí tato pravidla:
Pořadí vyhodnocování schématu při vykonávání programu stanice je zleva-doprava,
shora-dolů. Narazí-li se při vyhodnocování schématu na vstupní větev, která ještě
nebyla vyhodnocena, vyhodnotí se nejprve tato větev a pak se pokračuje v původním
pořadí.
81
!
!
!
Všechny vstupy modulu musejí být zapojeny, jinak nelze aplikaci vygenerovat. Výjimkou
jsou pouze logické a analogové vstupní moduly, které tvoří začátky signálových větví ve
schématu a jsou tudíž zapojeny pouze zprava.
Musí být zapojen alespoň jeden výstup modulu. U ostatních nezapojených výstupů
program nahlásí varování při expertní kontrole (bude popsána v samostatné kapitole),
ale aplikaci lze normálně vygenerovat.
Propojené kontakty modulů musejí mít stejný datový typ.
Správnost typů musí zajistit programátor. Pokud chceme zjistit, jaké typy parametrů na
svých kontaktech modul očekává, vyvoláme dialogové okno editace modulu a v
seznamu parametrů najdeme sloupec hodnot parametrů. Parametry, které odpovídají
vstupním kontaktům jsou označeny identifikátorem STI(...). Parametry, které odpovídají výstupním kontaktům jsou označeny identifikátorem STO(...). V závorce je uveden
datový typ parametru, např. (int).
Existují kontakty, které mají povoleno více různých typů. Jejich typ je v seznamu uveden
jako interval, např. (int..float). Takové typy kontaktů se nazývají volné. Moduly s volnými
typy parametrů jsou většinou binární operace nad analogovými hodnotami. Příklady
takových modulů uvádí tabulka:
Operace
aritmetické
logické
vyhodnocovací
Moduly
ADD, SUB, MUL, DIV, MOD
ANDx, ANDNx, ORx, ORNx, XORx, XORNx
GT, GE, EQ, LE, LT, NE
Tyto moduly mají většinou dva vstupní kontakty, které mohou být libovolného typu z
povoleného intervalu, ovšem daný typ musí být stejný u obou dvou kontaktů.
Přetypování
Aby se umožnilo načíst nebo uložit správný datový typ signálu ve schématu, jsou k
dispozici vstupní a výstupní moduly všech datových typů (viz tabulky vstupních a
výstupních modulů na začátku kapitoly). Stane-li se přesto, že signál na spojovací čáře
je jiného datového typu než kontakt modulu se kterým jej chceme spojit, lze signál přetypovat pomocí speciálního modulu. Moduly pro přetypování začínají jménem CAST a
jako příponu mají zkratku požadovaného výsledného typu (např. CASTi, CASTf, ...).
Příklad:
Chceme porovnat dvě proměnné A a B, výsledek výrazu A >= B bude uložen do
proměnné C. Proměnná A má databázový typ I a proměnná B má databázový typ L.
Porovnání provedeme modulem GE, který vyžaduje, aby oba vstupy byly stejného
datového typu. Proto proměnnou A před porovnáním přetypujeme na datový typ Long.
A
i
B
l
CASTl
<L>
A
B
GE
Y
C
()
Y=A>=B
4.11.1 Ovládání editoru
V této části popíšeme ovládání editoru při práci s reléovými schématy.
Vložení modulu
Vložení nového modulu provedeme tak, že nastavíme kurzor na požadované místo ve
schématu a příkazem Edit | Přidej nebo klávesou <Ins> vyvoláme dialogové okénko pro
výběr modulu. Modul se vybírá ze seznamu podobně jako v normálním procesu PSE.
Vybráním modulu se vyvolá dialogové okénko editace modulu. V něm je seznam
82
parametrů. Ve velké většině parametry představují kontakty modulu a nejsou editovatelné. Spíše výjimečně se objeví parametr, který nepředstavuje kontakt a je tedy možno jej
editovat. Editace parametrů je stejná jako u normálních procesů PSE. Typicky programátor pouze vyplní komentář, který se potom zobrazí pod spodní částí modulu.
Je-li vybraný modul rozměru jedné dlaždice, bude umístěn přímo na pozici kurzoru. V
případě většího rozměru bude modul umístěn tak, že jeho levý horní roh bude ležet na
pozici kurzoru. Je nutné ještě před vložením modulu zkontrolovat, zda je na daném
místě ve schématu dostatek volného místa, aby se do něj modul vešel. V opačném
případě nelze modul vložit.
Editace již existujícího
modulu
Editaci již vloženého modulu vyvoláme tak, že kurzor přemístíme na jakoukoliv část
modulu a zadáme příkaz Edit | Edituj nebo stiskneme klávesu <Enter>.
Kreslení čar
Kontakty modulů se propojují pomocí čar. Čáry jsou dvojího druhu: logické, které spojují
logické kontakty a analogové, které spojují analogové kontakty. Logické a analogové
čáry jsou od sebe barevně odlišeny a nesmějí se vzájemně spojovat ani křížit. Nelze
připojovat logickou čáru k analogovému kontaktu a obráceně analogovou čáru k
logickému kontaktu. V takovém případě by program zahlásit varovnou zprávu “Nesouhlasí typ kontaktu při vkládání dlaždice”. Totéž se může stát i v případě, pokud
vkládáme modul do schématu na takové místo, kde by vložený modul byl některým
svým kontaktem spojen s čárou nevhodného typu nebo s nevhodným typem kontaktu
jiného modulu.
Kreslení logické čáry
Logická čára se kreslí tak, že kurzor umístíme na dlaždici odkud chceme začít kreslit a
za stálého stisku klávesy <Alt> kreslíme čáru pomocí šipkových kláves pro pohyb
kurzoru. Čára se kreslí ve směru, kterým posunujeme kurzor. Najedeme-li při kreslení
kurzorem na již existující logickou čáru, tak se vytvoří spojení s kreslenou čarou. Podobně, posuneme-li kurzorem při kreslení čáry směrem k logickému kontaktu některého
modulu ve schématu, vytvoří se spojení kontaktu s čárou. Rozvětvení čáry provedeme
tak, že kurzor umístíme na pozici odkud chceme čáru rozvětvit a kreslíme čáru požadovaným směrem nové větve.
Kreslení analogové čáry
Analogová čára se kreslí podobně jako logická. Kurzor umístíme na dlaždici odkud
chceme začít kreslit a za stálého stisku kláves <Alt+Shift> kreslíme čáru pomocí šipkových kláves pro pohyb kurzoru. Čára se kreslí ve směru, kterým posunujeme kurzor.
Analogová čára se nemůže křížit, rozvětvovat ani spojovat s jinou čárou!
Označování objektů
!
!
Moduly a čáry se dají označovat podobně jako v normálních procesech PSE dvojím
způsobem:
Příkazem Edit | Označ nebo klávesou <Šedé∗> se označí celý modul příp. dlaždice pod
kurzorem, příkazem Edit | Označ vše nebo klávesou <Šedé+> se označí celá plocha
schématu a příkazem Edit | Odznač vše nebo klávesou <Šedé−> se odznačí celá
plocha schématu.
Za stálého stisku klávesy <Shift> lze pomocí kurzorových šipek označovat bloky v ploše
schématu.
S označenými dlaždicemi, moduly nebo bloky lze pracovat obvyklým způsobem jako v
normálních procesech. Bloky lze rušit příkazem Edit | Odstraň (<Del>), přenášet do
clipboardu příkazem Edit | Kopíruj (<Ctrl+Ins>) nebo přenášet z clipboardu do
schématu příkazem Edit | Vlož (<Shift+Ins>). Blok přenášený z clipboardu se umístí do
schématu tak, že jeho levý horní roh bude ležet na pozici kurzoru.
Vložení prázdného
řádku
Do rozpracovaného schématu lze v případě potřeby vložit nový řádek pomocí příkazu
Edit | Vlož nový řádek nebo kláves <Ctrl+N>. Nový řádek se vloží před řádek, na
kterém je kurzor. Nový řádek nelze vložit na takové místo ve schématu, kde by se jeho
vložením “roztrhl” nějaký modul nebo čára.
83
Zrušení prázdného
řádku
Prázdný řádek lze zrušit pomocí příkazu Edit | Zruš řádek/blok nebo klávesami
<Ctrl+Y>. Část schématu pod zrušeným řádkem se posune o řádek nahoru. Pokud řádek
není prázdný, musí na něm před zrušením nejprve vše smazat.
Větvení programu systémové moduly
!
!
Je-li potřeba provádět pouze určitou část programu na základě nějaké podmínky, lze to
provést dvěma způsoby obdobně jako v procesech typu LA:
Podmíněné volání podprogramu
Část programu, kterou chceme vyvolávat podmíněně, vytvoříme ve zvláštním procesu podprogramu (označení Lib...). V hlavním procesu voláme tento podprogram pomocí
modulu podmíněného volání CALC nebo CALN. Tyto moduly vyvolají proces na základě
logické hodnoty na svém vstupu.
Systémové moduly
Do reléového schématu lze vkládat systémové moduly, což jsou vlastně moduly normálního procesu PSE. Vkládají se do speciálního systémového sloupce ve schématu. Systémový sloupec je sloupec zcela vlevo před sloupcem číslo 1. Najedeme-li kurzorem do
tohoto sloupce a zadáme-li příkaz pro vložení modulu, vyvolá se dialogové okno s
výběrem modulu v jehož nabídce je seznam systémových modulů.
Pro větvení programu lze použít všechny konstrukce pseudojazyka známé z normálních
procesů PSE. Např. If-Else-Endif (větvení), For-EndFor (iterační cyklus), While-EndWhile (cyklus s podmínkou na začátku), Repeat-Until (cyklus s podmínkou na konci),
Switch-EndSwitch spolu s Case-EndCase (vícenásobné větvení). Kromě modulů
pseudojazyka PSE, lze jako systémové moduly do schématu také vkládat běžné moduly
PSE a kombinovat tak části reléového schématu s normálními moduly. Je ovšem třeba
postupovat opatrně, protože narozdíl od modulů pseudojazyka, které se provádí velmi
rychle, normální PSE moduly se mohou provádět poměrně dlouho a zdržovat tak celý
proces.
Příklad:
Chceme generovat pulz do výstupní proměnné na základě náběžné nebo sestupné
hrany vstupního signálu. Proměnná Nabezna bude rozlišovat, zda je pulz generován od
náběžné nebo od sestupné hrany.
If
Nabezna, :NONE
Else
Vstup
Vystup
[ ]
(+)
:NONE
Vstup
Vystup
[ ]
(-)
EndIf
4.12 Spouštění procesů
Způsob spouštění procesů je důležité znát při tvorbě aplikací náročných na rychlost
odezvy na změny vstupních podmínek a zejména při tvorbě aplikací, ve kterých se
sdílejí databázové proměnné mezi jednotlivými procesy.
Operační systém procesní stanice spouští jednotlivé procesy způsobem závislým na
druhu procesu:
84
Spouštění řádných
procesů
Řádné procesy se spouští periodicky. Je-li proces spušten, nemůže být přerušen jiným
řádným procesem. Další řádný proces může být spuštěn až po dokončení předchozího.
Sejdou-li se v jednom okamžiku požadavky na spuštění více procesů, jsou spuštěny v
pořadí od procesu s nejnižším číslem směrem k nejvyššímu.
Ze vzájemné nepřerušitelnosti řádných procesů vyplývá příjemný fakt, že hodnoty
databázových proměnných, se kterými proces pracuje, nemohou být během provádění
procesu ovlivněny jinými procesy. Proměnné se z tohoto důvodu mohou bez problémů
mezi řádnými procesy sdílet.
Spouštění prázdného
procesu
Prázdný proces je spouštěn v okamžiku, když není požadavek na spuštení žádného
jiného procesu. Prázdný proces je s řádnými procesy vzájemně nepřerušitený, takže
sdílení proměnných s řádnými procesy je bezproblémové.
Spouštění procesů
schopných přerušovat
Všechny ostatní procesy (rychlý proces, velmi rychlé procesy a interrupt procesy) jsou
schopné přerušovat běh jiných procesů. Pravidla, jak se mohou procesy přerušovat jsou
určeny prioritou procesu. Proces může být přerušen pouze procesy s vyšší prioritou a
sám může přerušit pouze procesy s nižší prioritou. Procesy na stejné prioritě jsou
vzájemně nepřerušitelné.
Pořadí priorit procesů počínaje nejvyšší ukazuje tabulka:
Proces
ProcITR00 .. ProcITR15
ProcHi00
ProcHi01
ProcQuick
Proc00 .. Proc15
ProcIdle
Popis
Interrupt procesy.
Mají nejvyšší prioritu. Vzájemně se mohou také
přerušovat, přičemž nejvyšší prioritu má proces
ProcITR00.
Velmi rychlý proces 0.
Velmi rychlý proces 1.
Rychlý proces.
Řádné procesy.
Neumí přerušovat.
Prázdný proces.
Neumí přerušovat.
Sdílení společných databázových proměnných mezi procesy, kdy jeden může být
druhým přerušen, je poněkud problematické a je třeba dbát zvýšené opatrnosti. U procesu, který je přerušován nelze zajistit, že hodnoty databázových proměnných nebudou
během provádění procesu ovlivněny druhým procesem. Může se stát, že proměnná,
kterou první proces načte na začátku bude mít při dalším čtení jinou hodnotu, změněnou
druhým procesem, který přerušil vykonávání prvního. Jako příklad uvedeme špatně
navržené vyhodnocování náběžné hrany:
V rychlém procesu ProcQuick budeme načítat binární signál z DI kanálu do proměnné
@Sig. Použijeme modul BinIn. V řádném procesu Proc00 budeme vyhodnocovat
náběžnou hranu signálu. Aktuální hodnotu signálu @Sig budeme porovnávat s minulou
hodnotou @Last. Je-li minulá hodnota “0” a aktuální “1”, vyhodnotíme změnu jako
náběžnou hranu. Hodnotu proměnné @Sig poté zapíšeme do proměnné @Last pro
odpamatování minulého stavu.
ProcQuick:
Proc00:
BinIn
#0.0, 0x0000, @Sig
Let
Let
@Nabezna = @Sig and not @Last
@Last = @Sig
85
Problém nastává v tomto případě:
Dejme tomu, že proměnné @Sig a @Last jsou nulové. Prvním příkazem Let vyhodnotíme, že není náběžná hrana. Před vykonáním druhého příkazu Let dojde k přerušení a
spustí se proces ProcQuick. Dejme tomu, že v té chvíli dojde ke skutečné náběžné
hraně - do proměnné @Sig se načte hodnota “1”. Vykonávání procesu ProcQuick se
ukončí, řízení se vrátí do procesu Proc00 a začne se vykonávat druhý příkaz Let. Ten
již načte do proměnné @Last novou změněnou hodnotu “1” proměnné @Sig. V příštím
běhu procesu Proc00 by se měla vyhodnotit náběžná hrana, ale jelikož proměnná
@Last již má hodnotu “1”, tak se hrana nevyhodnotí.
Nejjednodušší řešení je samozřejmě umístit načítání vstupního signálu a vyhodnocení
náběžné hrany do jednoho procesu. Pokud je z nějakého důvodu nutné, aby to bylo ve
dvou procesech, je možné problém odstranit použitím pomocné proměnné. Hodnota
@Sig se v procesu Proc00 nejprve uloží do pomocné proměnné a pak se pracuje již
pouze s touto pomocnou proměnnou:
ProcQuick:
Proc00:
BinIn
#0.0, 0x0000, @Sig
Let
Let
Let
@Pom = @Sig
@Nabezna = @Pom and not @Last
@Last = @Pom
Další možností je použít na vyhodnocování náběžné hrany modul BinDiff, který má
zabudovaný mechanismus s pomocnou proměnnou uvnitř.
Tento příklad pouze ukázal na problém se sdílením proměnných. Problematické jsou i
jiné případy, například plnění matice v jenom procesu a práce s touto maticí v jiném
procesu. Přerušující proces může přerušit v době, kdy je část matice naplněna novými
hodnotami a část ještě starými. Obecně lze říci, že problémy nastávají, pokud procesy
pracují se sdílenými proměnnými, které se nenačítají nebo nezapisují pouze na jednom
místě v procesu nebo pokud pracují se skupinou proměnných jejichž stav je nějak spolu
svázaný. Dojde-li k přerušení uprostřed zápisu jednotlivých proměnných skupiny, je tato
skupina pro přerušující proces nekonzistentní.
4.13 Kontrola navržené procesní stanice
Po dokončení popisu procesní stanice je vhodné uložit návrh stanice na disk
(Soubor | Ulož resp. <F2>), provést expertní kontrolu a vytvořit dokumentaci k
navržené stanici. Následující odstavce stručně popisují jednotlivé kroky.
4.13.1 Expertní kontrola
K provedení expertní kontroly zvolíme v menu příkaz Volby | Expertní kontrola.
Program PSE zobrazí standardní dialogové okénko pro volbu jména souboru - protokolu
o provedené expertní kontrole. Tento protokol je k dispozici i pro pozdější použití.
Program PSE standardně používá pro jméno souboru s protokolem jméno souboru
procesní stanice, doplněné příponou .LST (ASCII soubor).
Po stisku tlačítka "OK" program provede expertní kontrolu a zobrazí v okně protokol o
provedené expertní kontrole. Do protokolu zapisuje program PSE údaje tří typů - jsou to
souhrnné údaje, varování a chybová hlášení.
Souhrnné údaje
Souhrnné údaje informují o statistických a jiných údajích zjištěných při expertní kontrole např. celková délka databáze procesní stanice, odhad vytížení procesoru stanice apod.
Podle těchto údajů získá autor aplikace představu o celkovém budoucím chování a
vlastnostech navrhované procesní stanice.
86
Varování
Expert informuje autora o drobných prohřešcích proti pravidlům a konvencím návrhu
procesní stanice ve formě varování. Programátor musí sám posoudit, zda je předmět
varování skutečně drobný a nepodstatný prohřešek nebo zda signalizuje skrytou
vážnější chybu.
Typickým varováním jsou upozornění na prohřešky proti správným a úplným podkladům
pro automatické generování dokumentace.
Chyby a vážné chyby
Pokud Expert nalezne zásadní prohřešky proti zásadám návrhu procesní stanice informuje o tom autora v podobě hlášení o chybě nebo vážné chybě. Znamená to, že
navržená procesní stanice není schopná z uvedeného důvodu běhu. Chybu je nutno
opravit a provést znovu expertní kontrolu.
Typickými chybami jsou zrušené databázové proměnné, na které se funkční moduly
stále odkazují, databázové proměnné nesprávného typu nebo rozměru, chybně použité
příkazy pseudojazyka apod.
Výsledky kontroly
Protokol o expertní kontrole je rozdělen do několika sekcí. Tyto sekce odpovídají jednotlivým etapám návrhu procesní stanice - definici V/V, popisu databáze atd. Na konci
každé sekce je uveden souhrnný počet chyb a varování v sekci. Na konci protokolu je
pak uveden celkový počet chyb a varování v celé procesní stanici. Je dobrým zvykem
pokračovat v úpravách procesní stanice tak dlouho, dokud neskončí expertní kontrola s
výsledkem "0 chyb, 0 varování".
Další činnost Experta
Kromě sběru souhrnných údajů a výpisu varovných a chybových hlášení o databázi,
funkčních modulech a jejich parametrech a dalších částech procesní stanice prověřuje
Expert korektnost použití návěští ve stanici. Podle potřeby je schopen dodefinovat a
správně použít veškerá automatická lokální návěští (viz výše).
Detailní popis všech kontrolovaných datových objektů a vazeb a podrobné vysvětlení
všech varování a chybových hlášení jde nad rámec této příručky. Nové verze programu
PSE budou průběžně doplňovány o další funkce a kontroly Experta, takže počet hlášení
bude značně narůstat. Přitom hlášení sama jsou dostatečně názorná, aby upozornila na
problém a doporučila způsob jeho odstranění i bez dalšího výkladu.
Obr. 10: Ukázka výsledku expertní kontroly
4.13.2 Automatická tvorba dokumentace
Než vytvoříme dokumentaci k procesní stanici, je třeba příkazem Volby | Systém
vyvolat dialogové okénko, kde v přepínači tisk dokumentace zvolíme, které části
87
dokumentace vyžadujeme a které nikoli. Pak příkazem Soubor | Tisk vyvoláme dialogová okénka pro určení cíle tisku dokumentace. Program PSE tiskne dokumentaci
standardně do souboru se stejným jménem jako je jméno aplikace s příponou .TXT.
Zadáním jména jiného souboru nebo jména tiskárny (např. LPT1) lze standardní volbu
změnit.
Po stisku tlačítka "OK" program PSE vygeneruje a vytiskne (resp. zapíše do souboru)
dokumentaci s požadovaným obsahem. Pokud jsme zapsali dokumentaci do souboru, je
možné si ji prohlédnout příkazem Soubor|Prohlédni po zadání jména souboru, do nějž
se dokumentace zapisovala.
Přepínače Tisk dokumentace dialogového okénka Volby | Systém umožňují začlenit do
dokumentace tyto části:
Obr. 11: Dialogové okno Volby | Systém
!
!
!
!
!
!
!
Parametry stanice
Základní údaje o procesní stanici a popis její činnosti.
Konfigurace V/V
Popis konfigurace procesních V/V stanice, tedy definice jednotlivých fyzických kanálů.
Je-li navíc zapnut přepínač “Popis V/V signálů”, je za každou definicí fyzického kanálu
uveden výpis všech použitých V/V signálů.
Databáze
Popis procesní databáze, tedy definice jednotlivých databázových proměnných. Je-li
navíc zapnut přepínač “Hodnoty proměnných”, je za každou inicializovanou databázovou
proměnnou uvedena tabulka s jejími počátečními hodnotami.
Tabulka procesů
Popis tabulky definic procesů a podprogramů.
Výpis procesů
Výpis vlastního "programu" procesní stanice, tedy jednotlivých funkčních modulů, jejich
návěští, parametrů a komentářů v obdobném formátu, jako na obrazovce při editaci.
Je-li seznam parametrů příliš dlouhý nebo je žádoucí doplnit ke každé hodnotě jméno
parametru pro snazší orientaci, aktivujte přepínač "Výpis parametrů". Na řádcích následujících za definicí funkčního modulu pak program PSE vypíše znovu hodnoty všech
parametrů ve formátu "jméno = hodnota".
Aktivujete-li navíc přepínač "Výpis bitových polí", program PSE rozepíše i strukturované
číselné parametry do jednotlivých složek, opět ve formátu "jméno = hodnota".
Analýza datových toků
Součástí výpisu dokumentace bude i analýza datových toků v navržené procesní stanici.
Podrobněji se této problematice věnuje další kapitola.
Výpis knihovny modulů
88
!
Součástí výpisu dokumentace bude i výpis kompletního sortimentu funkčních modulů a
příkazů pseudojazyka, které jsou v tomto okamžiku k dispozici v knihovně. Volby "Popis
parametrů" a "Popis bitových polí" mají podobný význam jako u výpisu funkčních
modulů v procesech. Rozdílný je pouze formát výpisu. Jeho podrobný popis sahá nad
rámec této příručky - výpis knihovny je určen zejména pro diagnostické a servisní účely.
Výpis clipboardu
Pro diagnostické účely může být zajímavé zahrnout do výpisu dokumentace také výpis
obsahu clipboardu. Je-li tento přepínač zapnut, vypíše program PSE obsah clipboardu
ve stejném formátu, v jakém vypisuje řádnou procesní stanici - uvažuje tedy všechny
dosud popsané přepínače.
4.13.3 Analýza datových toků
Analyzátor datových toků procesní stanice pracuje jako součást generátoru
dokumentace. Aktivuje se zapnutím přepínače "Analýza datových toků" dialogového
okénka Volby | Systém a následným výpisem dokumentace příkazem Soubor | Tisk.
Analyzátor vytvoří tzv. stromy datových toků pro vytvořenou procesní stanici. Tyto
stromy pak zvoleným způsobem tiskne.
Signál se v procesní stanici šíří ze vstupních datových bodů přes funkční moduly, které
jej zpracovávají, dále přes mezilehlé datové body, které slouží jako spojovací body
funkčních modulů, do výstupních datových bodů. Úmyslně zde neříkáme vstupní a
výstupní signály či svorky procesní stanice, protože komunikace po síti DB-Net celou
situaci poněkud komplikuje.
Vstupní a výstupní body
Vstupním datovým bodem procesní stanice bezesporu jsou vstupní signály z technologického procesu. Vstupními datovými body jsou ovšem i ty databázové proměnné, jejichž
hodnoty jsou zadávány zvenčí - po síti DB-Net, z obslužného terminálu nebo při generaci
procesní stanice PSE. Jde tedy o takové datové body (V/V signály či proměnné), které
jsou ovlivňovány pouze vnějšími vlivy, nikoli samotným programem procesní stanice.
Výstupním datovým bodem procesní stanice je analogicky takový datový bod, který již
neovlivňuje další datové body uvnitř procesní stanice - signál se z tohoto bodu šíří pouze
mimo stanici. Sem patří všechny výstupní signály do technologického procesu a dále
databázové proměnné, které nejsou použity žádným funkčním modulem jako zdroj
hodnot.
Cesty šíření dat, uzel
Ostatní datové body v procesní stanici jsou mezilehlé - jsou ovlivňovány funkčními
moduly a samy ovlivňují jiné funkční moduly. Tento mechanismus ovlivňování je plně
uvnitř procesní stanice a je tedy možné ho vyšetřit.
Obr. 12:
Šíření dat z jednoho datového bodu do druhého zajišťují funkční moduly. Data se šíří z
datového bodu přes funkční modul do jednoho nebo více dalších datových bodů. Tomuto
elementárnímu kroku šíření dat říkáme uzel. Situaci ilustruje obr. 12 - hodnota proměnné
s WIDem 04009 (KonstMedia) ovlivňuje prostřednictvím funkčního modulu DInput
proměnné 04000 (SumaMedia) a 04001(OkamMedia). Symbol »--¤ označuje vstupní
datový bod (v tomto případě databázová proměnná obsahující konstantu měřidla hodnota zadávaná zvenčí) a symbol ¤--» označuje výstupní datový bod (v tomto případě
pomocná proměnná, jejíž hodnota není nikde v procesní stanici dále využívána a je tedy
dostupná pouze po síti). Proměnná 04000 (SumaMedia) není nijak označena; znamená
to, že se z ní signál šíří ještě dále.
89
Stromy datových toků
Jak již bylo řečeno, data se šíří ze vstupních bodů k výstupním, přičemž základním
krokem šíření je uzel. Na jeden uzel může navazovat jeden i více uzlů dalších. Pro
každý vstupní signál tak získáváme strom šíření tohoto signálu - vstupní bod ovlivňuje
jeden či dva další body, které ovlivňují jeden či dva další body atd.
Obr. 13:
Situaci ilustruje obr. 13 - z něj je zřejmé, proč hovoříme o stromu - signál se šíří z
proměnné 04009 (kořene stromu) přes jednotlivé uzly do výstupních datových bodů.
Povšimněte si, že ve stromech datových toků lze detekovat signálové smyčky
(označeno ve výpisu textem "smyčka!"). Je na programátorovi, aby posoudil, zda je
signálová smyčka žádoucí nebo není. V tomto případě se jedná o korektní sumaci
přírůstků příkazem typu
Let Sum = A1 + A2
V jiném případě může jít o nesprávně použitou proměnnou apod.
Způsob tisku datových
toků
Výsledky analýzy je možné prezentovat dvěma různými způsoby - po jednotlivých uzlech
vytvořených stromů datových toků (krátký formát, odpovídá obrázku 12) a po celých
stromech toků (dlouhý formát, odpovídá obrázku 13). Formát výpisu určujeme rádiovými
tlačítky "Způsob tisku datových toků" dialogového okénka Volby | Systém.
Omezení analyzátoru datových toků
Současná verze analyzátoru má několik omezení. Není schopná správně zhodnotit situaci, kdy jeden vstupní parametr funkčního modulu ovlivňuje pouze některé výstupní
parametry, zatímco druhý vstupní parametr jiné. V dosavadní verzi každý vstupní
parametr ovlivňuje všechny výstupní parametry. Důsledkem této skutečnosti jsou
poněkud "košatější", nikoliv však nesprávné stromy datových toků.
Druhým omezením je snížená schopnost správně zhodnotit datové toky, které využívají
jednotlivých bitů databázových proměnných pro úschovu digitálních hodnot (ANO/NE).
Důsledkem této skutečnosti jsou opět poněkud "košatější" stromy datových toků.
Je zde však ještě třetí omezení - nelze provést důslednou analýzu datových toků ve
výrazu příkazu Let. V čase přípravy procesní stanice editorem PSE totiž nejsou známy
skutečné hodnoty všech databázových proměnných za všech možných situací. Analyzátor datových toků musí tedy určité vazby mezi proměnnými pouze předpokládat. Za této
situace opět produkuje "košatější" stromy datových toků. Ani v tomto případě však žádná
vazba nechybí a výsledky analýzy jsou tedy plně použitelné.
90
4.14 Ladění aplikace
Pro fázi ladění aplikace jsou k dispozici nástroje, které podstatně napomáhají rychlému a
spolehlivému odladění aplikace na procesní stanici.
Postup
Každý aplikační program vytvořený v prostředí PSE se ve správci projektů PSP přeloží
do spustitelného programu. PSP rovněž zajistí zavedení programu do paměti procesní
stanice a jeho spuštění. Program PSE umožňuje "On-Line" sledovat aktuální hodnoty
měřené a vypočtené procesní stanicí zapojené přímo v technologii. Navíc tvůrci aplikace
poskytuje možnost za chodu procesní stanice měnit libovolnou databázovou proměnnou
a tak nastavit podmínky, které v reálném procesu nelze snadno nastavit či nasimulovat.
Lze tak lehce nalézt chyby logického charakteru, které není možné podchytit expertní
kontrolou ani analýzou datových toků (např. v důsledku rozsáhlých aplikací anebo při
častém používání příkazu Let).
Nástroje
Pro sledování hodnot databázových proměnných a jejich případné nastavování jsou
určeny nástroje inspektor databáze a inspektor modulů. V procesech reléových schémat
lze navíc použít zvláštní Watch režim zobrazování schématu, který je určen zejména k
ladění logických schémat.
Komunikace s procesní
stanicí
Pro spolehlivou funkci inspektoru je nutné propojit komunikačním kabelem procesní
stanici s počítačem a nastavit správné parametry komunikační linky příkazem Volby | Komunikace v programu PSE anebo PSP. Podrobnější informace o nastavení komunikační linky naleznete v části PSP - správce projektů v této příručce.
4.14.1 Inspektor databáze
!
!
Inspektor databáze umožňuje zobrazovat aktuální hodnoty proměnných definovaných v
databázi pod jmény vytvořenými programátorem. Tato funkce lze vyvolat dvěma
způsoby:
V okně databáze vybereme jednu proměnnou nebo označíme více proměnných a
zadáme příkaz Volby | Inspektor modulů <Ctrl+I>. Do okna inspektora se přenesou
všechny označené proměnné. Tento příkaz lze provést i opakovaně a postupně tak do
okna inspektora přidávat další proměnné.
Příkazem Volby | Inspektor databáze nebo stiskem <Ctrl+F7> se vkládá nová položka
do okna inspektora. Na obrazovce se zobrazí okénko, v kterém je možno zadat:
91
Obr. 14: Volba sledované proměnné a formát zobrazení
!
!
!
!
Jméno
Název proměnné, u které chceme sledovat hodnotu za běhu procesní stanice. Pro
snazší zadání této položky lze použít tlačítko “Výběr”, které po stisku nabídne seznam
všech proměnných v databázi procesní stanice.
Řádek, sloupec, bit
U maticových proměnných lze vybrat pouze část matice (sloupec, řádek anebo prvek) a
případně konkrétní bit proměnné (stav ANO/NE).
Zobrazení
Volba co se bude zobrazovat. Vliv této volby si nejlépe popíšeme na příkladu.
Chceme sledovat matici obsahující celá čísla (typ MI). V položce Řádek a Sloupec
zadáme konkrétní prvek matice. Nyní máme možnost zobrazit:
- vlastní hodnotu prvku volbou Hodnota
- celou matici volbou Matice
- řádek matice, který obsahuje zvolený prvek volbou Řádek
- sloupec matice, který obsahuje zvolený prvek volbou Sloupec
- bitovou hodnotu (tzn. 0/1) uvedeného bitu zvoleného prvku matice volbou Bit
Formát
Určuje způsob zobrazení hodnoty nebo hodnot (v případě matice). K dispozici jsou 4
možnosti formátu: dekadický, hexa, binární a datum a čas.
Implicitním tlačítkem dialogového okna je "OK". Zrušení zadávání proměnné se provede
tlačítkem "Cancel".
Okno inspektora
Po zvolení databázové proměnné, kterou chceme sledovat, se zobrazí v dolní části
obrazovky okno.
92
Obr. 15: Okno inspektoru
V okně jsou na jednotlivých řádcích zobrazeny jména jednotlivých zvolených proměnných, jejich typ a vlastní hodnoty. Pokud nejsou z nějakého důvodu aktuální data z
procesní stanice k dispozici (např. nefunkční komunikační kabel nebo chybně nastavené
parametry komunikace), zobrazí se místo číselných hodnot otazníky.
Pokud je okno inspektoru aktuální, lze využívat další funkce inspektora.
Editace, přidání a
vymazání proměnné
Změna způsobu zobrazení a formátu se provede stiskem klávesy <Enter> na zvýrazněné položce v okně inspektora. Dialogové okno je shodné jako při zadávání nové
položky.
Novou sledovanou proměnnou lze kromě stisku <Ctrl+F7> přidat i v okně inspektora
stiskem <Enter> na volném posledním řádku anebo klávesou <Ins>. Do okna inspektoru
lze zadat proměnnou i vícenásobně, ale pokaždé s jiným způsobem zobrazení. Inspektor
však nedovolí zadat tutéž proměnnou se stejnými formáty.
Vyjmutí zvýrazněné proměnné z okna inspektora je možné příkazem Edit | Odstraň
nebo stiskem klávesy <Del>.
Prohlížení proměnné
Stiskem klávesy <Mezera> se otevře další okno, které podle povahy proměnné zobrazí
detail zvolené proměnné. V případě, že se jedná o jednoduchou (jednorozměrnou)
proměnnou, zobrazí se přímo hodnota. Pokud je sledovaná proměnná typu matice,
zobrazí se v nově otevřeném okně hodnoty matice po řádcích. Opakujeme-li tento
postup na libovolný takto zobrazený řádek, zobrazí se další okno a v něm budou
uvedeny hodnoty jednotlivých prvků daného řádku. Tímto způsobem lze snadno a rychle
sledovat určité části maticových proměnných.
Zapsání nové hodnoty
Inspektor umožňuje přímo za chodu procesní stanice měnit obsahy jejich databázových
proměnných. Stiskem <Ctrl+Z> je možné zadat novou hodnotu a přenést do procesní
stanice.
Přenést lze pouze jednoduchou proměnnou anebo jediný prvek matice. U matic je proto
nutné zadat novou položku do okna inspektoru s uvedením konkrétního prvku anebo
pomocí klávesy <Mezera> vybrat požadovaný prvek. Poté lze již aplikovat stisk
<Ctrl+Z>.
93
4.14.2 Inspektor modulů
Funkce je obdobná jako inspektor databáze. Vyvolá se příkazem z menu
Volby | Inspektor modulů anebo stiskem kláves <Ctrl+I>. Příkaz je aktivní pouze
pokud je zobrazené okno s popisem procesu. Příkaz se liší od inspektora databáze tím,
že automaticky vloží do okna inspektora všechny proměnné, které jsou obsaženy jako
parametry ve zvýrazněném funkčním modulu nebo v označené skupině modulů a tím
značně urychluje zadávání proměnných souvisejících s daným modulem.
Veškeré další funkce, jako editace, vkládání, zadávání nových hodnot jsou podporovány
stejným způsobem jak bylo uvedeno u popisu inspektora databázových proměnných.
4.14.3 Watch-režim reléového schématu
V procesech reléových schémat lze používat inspektor databáze i inspektor modulů
stejně jako v normálních procesech. Inspektor modulů lze opět vyvolat buď pro modul,
na kterém je kurzor, anebo, je-li označen nějaký blok ve schématu, pro všechny moduly
v tomto bloku najednou.
Reléová schémata umožňují navíc ještě zvláštní způsob zobrazování schémat, který se
nazývá Watch režim. V tomto režimu se logické čáry přebarvují podle reálných hodnot
logických signálů ve stanici, které tyto čáry představují. Tímto způsobem lze snadno a
přehledně prověřovat správnost navrženého schématu. Ve Watch režimu jsou také
zobrazeny “živé” hodnoty některých parametrů modulů. Jsou to parametry (databázové
proměnné), které se zobrazují číselnou formou a převážně se vyskytují ve vstupních a
výstupních modulech.
Zapnutí režimu
Watch režim se zapíná v okně procesu příkazem Volby | Watch-režim reléového sch.
příp. klávesami <Ctrl+W>. Zpět do normálního režimu se přepíná stejným příkazem. Aby
se mohly zobrazovat všechny logické čáry, je nutné vygenerovat aplikaci se zaškrtnutou
volbou v dialogu Volby | Reléové schéma - [X] Generace pomocných proměnných
pro Watch-režim. Takto vygenerovaný proces je o něco pomalejší, protože vygenerovaný kód není optimalizovaný na maximální rychlost. Po odladění reléových schémat je
proto vhodné vygenerovat aplikaci s nezaškrtnutou volbou.
Zobrazení logických čar
a)
b)
c)
Logické čáry mohou být zvýrazněny třemi různými barvami, barvy jsou volně nastavitelné, zde uvádíme implicitně nastavené barvy:
Logická hodnota “1” (červená)
Logická hodnota “0” (modrá)
Neznámá logická hodnota (nezvýrazněná žlutá) - takto se zobrazují některé logické čáry
v případě, že aplikace byla vygenerovaná s nezaškrtnutou volbou [ ] Generace
pomocných proměnných pro Watch-režim.
Čára představuje logickou hodnotu větve logického schématu. Lze ji chápat jako elektrický signál v klasickém elektrickém schématu. Čára tedy nepředstavuje hodnotu výstupu
modulu, ze kterého vychází, ale je to výsledná logická hodnota části schématu, ze které
čára vychází.
Jako příklad uvedeme jednoduchá schémata AND a OR (silná čára představuje hodnotu
“1”):
A
B
C
Y
[ ]
[ ]
[ ]
( )
1
0
1
0
94
A
Y
[ ]
( )
1
1
B
[ ]
0
4.15 Úschova dat z procesní stanice
Úschova dat se používá zejména v případech, kdy je potřeba nahrát do stanice novou
verzi aplikace a zachovat aktuální nastavení databázových proměnných ve stanici.
Postupuje se tak, že před nahráváním nové verze aplikace se nejprve uloží databáze
stanice do souboru. Poté se nahraje nová verze aplikace a nakonec se do stanice zapíše
databáze z uloženého souboru.
Další možností je porovnávat aktuální data ve stanici s daty dříve uloženými v souboru.
Lze tak např. rychle zjistit změny parametrů systému, které provedla obsluha, nebo
změny některých parametrů v různých režimech systému.
Hodnoty uložených proměnných lze prohlížet v přehledných tabulkách, čehož lze využít
při ladění aplikací a orientaci ve velkých databázových maticích.
Aktualizace inicializovaných proměnných lze využít v případech, kdy se např. za
provozu dolaďují parametry regulátorů. Takové parametry bývají typicky inicializované
proměnné a lze je tedy po úspěšném odzkoušení za provozu aktualizovat přímo v
aplikaci PSE. To znamená, že pokud se bude v budoucnu aplikace upravovat, tak tyto
inicializované proměnné budou mít správnou odzkoušenou hodnotu.
4.16
Nastavování parametrů
V této části popíšeme nastavování parametrů programu jako je způsob a formát tisku
dokumentace k aplikaci procesní stanice, způsob výpisu analýzy datových toků a způsob
generování reléových schémat.
4.16.1 Systém
Systémové parametry se nastavují v dialogovém okénku Volby | Systém.
O tomto dialogovém okénku jsme se již zmínili v kapitole o automatické tvorbě
dokumentace. Kromě parametrů definujících obsah tisknuté dokumentace lze zadat
následující parametry:
95
Obr. 16: Dialogové okno Volby | Systém
!
!
!
!
!
!
Odsazování
Délka odsazení funkčních modulů vnořených do příkazů If-EndIf atd. Povolený rozsah
hodnot je 0 až 9, přičemž hodnota 0 znamená, že se odsazovat nebude.
Modul (průměr µs)
Průměrná doba vykonávání funkčního modulu (1 až 999999 mikrosekund). Tento údaj
se použije pro odhad vytížení procesoru procesní stanice při expertní kontrole. "Rozumná" hodnota tohoto parametru se pohybuje kolem 200 µs u standardních funkčních
modulů.
Počet záloh
Program PSE umožňuje vytváření 1 až 10 záložních kopií souboru. Tyto záložní kopie
mají stejné jméno souboru, ale příponu .BAK, .BA1, .BA2 až .BA9 místo přípony .PSE
běžného souboru. Zadáme-li počet záloh 0, zálohování se neprovádí.
Perioda ukládání
Program PSE umožňuje automaticky uložit soubor nejpozději 1 až 600 minut po provedené změně. Při zadání hodnoty 0 se soubor ukládá pouze na vyžádání obsluhou
pomocí Soubor | Ulož nebo <F2>.
Formát výpisu
Zde se zadává požadovaná délka řádku tiskového dokumentu ve znacích a dále počet
desetinných míst při výpisu reálných čísel.
Výpis matic
Matice budou při tisku dokumentace automaticky zarovnávány na definovanou délku
řádku nebo při výběru volby na plnou délku řádku (tj.. 255 znaků). U matic lze použít
kompresi šířky polí podle největšího čísla v matici. Matice jsou potom přehlednější a
dokumentace není tak rozsáhlá. Pokud není tato volba vybrána, je každé políčko matice
široké 15 znaků bez ohledu na velikost čísel.
4.16.2 Reléové schéma
Systémové parametry, které se týkají výhradně reléových schémat se nastavují v dialogovém okénku Volby | Reléové schéma.
96
Obr. 17: Dialogové okno Volby | Reléové schéma
!
!
Generace pomocných proměnných pro Watch-režim
Použití této volby bylo popsáno v kapitole Watch-režim reléového schématu. Je-li volba
zaškrtnuta, lze ve Watch režimu reléového schématu sledovat zvýrazněné hodnoty
všech logických čar ve schématu dle aktuálního stavu ve stanici. Takto vygenerovaný
program je ovšem o něco pomalejší. Maximální rychlosti provádění programu se dosáhne, pokud tato volba zaškrtnutá není. V tomto případě ovšem ve Watch režimu nebudou
některé logické čáry zvýrazněny.
Tisk schématu
Při tisku velkého schématu, které se celé nevejde na jednu stránku papíru se schéma
rozdělí na jednotlivé bloky a ty se pak tisknou na stránky postupně za sebou. Lze zvolit
pořadí, ve kterém se bloky tisknou. Na obrázcích je pořadí označeno čísly:
[]
[]
[]
[]
[]
()
[]
3
1
[]
[]
[]
5
()
()
[]
2
4
6
Obr. 18: Tisk reléového schématu shora-dolů
97
[]
[]
[]
[]
[]
()
[]
2
1
[]
[]
[]
3
()
()
[]
4
5
6
Obr. 19: Tisk reléového schématu zleva-doprava
!
Tisk bloku oddělovat stránkami
Je-li volba zaškrtnuta, přidává se za každou stránku příkaz pro odstránkování tiskárny.
Tím je zajištěno, že každý blok bude vytištěn na vlastní stránku a nemůže dojít k tomu,
že by se na jednu stránku vytiskla část jednoho bloku a část druhého. Pokud se tiskne na
tiskárnu, kde nejsou jednotlivé papíry ale souvislá role papíru, je výhodné tisknout bloky
shora dolů bez oddělování stránek. Schéma se tak rozdělí do svislých pruhů, které lze
potom případně snadněji slepit dohromady a vytvořit tak souvislou plochu.
[]
[]
[]
[]
[]
()
[]
()
[]
[]
[]
()
[]
1
2
3
Obr. 20: Tisk reléového schématu shora-dolů bez oddělování stránkami
!
Velikost bloku
Udává se velikost tisknutého bloku na stránku ve znacích.
98
5
Síťové aplikace
V této kapitole stručně popíšeme, jak se vytváří síťové aplikace.
Co je to síťová aplikace
Síťová aplikace se skládá ze dvou a více stanic zapojených do společné komunikační
sítě. Stanicemi v síti mohou být procesní stanice a stanice PC. Procesní stanice se
starají o sběr a krátkodobou archivaci dat, monitorování a lokální řízení technologického
procesu. Stanice PC jsou určeny pro vizualizaci, a dlouhodobou archivaci dat. Stanice
PC mohou také plnit funkci nadřazené úrovně řízení technologického procesu a nastavování parametrů pro procesní stanice.
Stanice PC
Stanice PC
RS 485
Procesní stanice
Procesní stanice
Procesní stanice
Procesní stanice většinou pracují se svými lokálními daty a mohou správně fungovat i
bez komunikace. Stanice samy žádné hodnoty z komunikační sítě nepožadují ani
hodnoty do komunikační sítě nezapisují. Z hlediska komunikace jsou pasivní. Stanice PC
naproti tomu komunikaci vyžadují, protože vizualizují data, která získávají od procesních
stanic ze sítě. Potřebná data samy iniciativně požadují od procesních stanic. Z hlediska
komunikace jsou tedy aktivní. Aktivní stanice mohou od ostatních stanic nejen data
žádat, ale také do stanic data zapisovávat. Toho se využívá pro nadřazené řízení nebo
pro zadávání některých parametrů obsluhou na PC a následným zápisem těchto dat do
procesních stanic.
Jsou případy, kdy je nutné, aby se i některé procesní stanice staly z hlediska sítě aktivní.
Stává se to v případech, kdy například procesní stanice požaduje k řízení nějakého
procesu data, jejichž měření není sama schopna kapacitně zvládnout, nebo vzdálenost
mezi stanicí a měřicími čidly je taková, že kabeláž by se značně prodražila a je tedy
výhodnější měřit tato data jinou procesní stanicí a přenášet je po síti. Aby se procesní
stanice mohla stát aktivní stanicí, musí mít nastaven přepínač Aktivní stanice v dialogovém okně Stanice.
Takováto aktivní stanice již může přenášet hodnoty databázových proměnných do jiných
stanic nebo opačně načítat hodnoty z jiných stanic. Přenos databázových proměnných
se uskutečňuje pomocí speciálních komunikačních modulů umístěných v některém
procesu aplikace. Detailní popis těchto modulů je v příručce Knihovny funkčních modulů.
Problematika komunikací je dále rozpracována v Uživatelské příručce. Zde se budeme
zabývat pouze základními záležitostmi procesních stanic.
Každá stanice v síti musí mít jedinečné číslo. Čísla stanic mohou být v rozsahu 0 až 31.
Vývoj aplikačních programů stanic se rozpadá do samostatných projektů aplikací PSP.
Projekty jednotlivých stanic jsou buď v jednom společném adresáři a odlišují se od sebe
vhodnými jmény projektů, nebo se každý projekt vytváří ve zvláštním adresáři. V aplikacích PSE je nutno dbát na to, aby každá stanice měla jedinečné číslo a aby případné
aktivní stanice měly nastaven příslušný přepínač v dialogu Stanice. Identifikátor WID
databázové proměnné musí být jedinečný v rámci celé sítě. Pokud programátor nastaví
již od začátku vývoje aplikace každé stanici jedinečné číslo, program PSE automaticky
zajistí, aby identifikátory WID proměnných byly v celé síti jedinečné.
99
LCDSHELL - Editor
terminálových obrazovek
100
1
Úvod
Tato část příručky popisuje programové vybavení pro univerzální parametrizaci LCD
displeje (terminálu) a ovládání programu LCDSHELL.
Příručka je určena všem, kteří samostatně navrhují procesní stanice typu ADiS, ART400,
AMAP a AMiRiS a programátorům, kteří připravují programové vybavení procesních
stanic, nebo je rozšiřují o nové funkční moduly.
Při studiu předpokládáme u čtenáře dobrou znalost a pochopení editoru procesní
stanice PSE. Dále předpokládáme u čtenáře znalost hardwarové koncepce a parametrů
průmyslových řídicích počítačů typu ADiS, ART400, AMAP a AMiRiS, které jsou podporovány programem PSE a LCDSHELL.
Obsah této části příručky je rozdělen do několika kapitol. V úvodu je popsána koncepce
programového vybavení obecného terminálu, jeho struktura a postup přípravy programového vybavení.
Dále jsou popsány základní principy pro ovládání editoru LCDSHELLu a způsob popisu
jednotlivých “obrazovek” v editoru LCDSHELL. Po rychlém seznámení se s jednotlivými
položkami menu jsou podrobně probrány jednotlivé úkony při editaci. V závěru je vysvětleno použití pokročilých funkcí LCDSHELLu, jako je expertní kontrola a simulátor
terminálu.
Postup začlenění obsluhy terminálu do programu vytvořeným editorem PSE, přehled a
popis standardně dodávaných funkčních modulů zobrazovacích prvků je podrobně
popsán v příručce PSE - Knihovna funkčních modulů.
101
2
Filozofie univerzálního LCD displeje
V této kapitole je popsána koncepce programového vybavení univerzálního LCD
displeje, jeho struktura a postup přípravy programového vybavení aplikace. Kapitola dá
čtenáři základní přehled o částech programového vybavení a jejich vzájemných souvislostech bez vysvětlování a detailních popisů jejich činnosti.
2.1
Struktura univerzálního LCD displeje
Interpret displejů
Základní struktura programového vybavení univerzálního LCD displeje je tato. Aplikace
pro procesní stanici obsahuje seznam všech LCD displejů (obrazovek), které se mají
zobrazit. Pod pojmem displej nebo obrazovka v tomto případě rozumíme konkrétní
zobrazení prvků na displeji, tj. všechny texty a číselné hodnoty. Těchto obrazovek bývá
v aplikaci několik. Každý displej obsahuje seznam zobrazovacích prvků, které provádějí
zobrazení na displeji nebo přecházejí na jiné displeje. Nejvyšší úrovní je tzv. interpret
displejů - část programu, která podle údajů zadaných tvůrcem aplikace spojuje a řídí
chod zobrazení na displeji tak, aby procesní stanice zobrazovala požadované údaje.
Vlastní interpret LCD displeje je jeden z funkčních modulů v Editoru procesní stanice
PSE.
Knihovna prvků
Knihovna funkčních prvků obsahuje vlastní zobrazovací prvky - jednotlivé funkční prvky
zajišťují zobrazení dílčích údajů jako je např. zobrazení měřené teploty teploměrem
Pt100, parametry algoritmu PID, zobrazení stavu řízení ovládacího ventilu výměníku
apod.
Požadovaného zobrazení údajů z procesní stanice se dosáhne zařazením jednotlivých
funkčních prvků za sebe a jejich správným propojením s databází procesní stanice - to je
úkolem interpretu.
Operační systém NOS je nejnižší úrovní informačního systému DB-Net na procesní
stanici - umožňuje chod programového vybavení vyšších vrstev, zajišťuje správné
časování jednotlivých operací a přístup funkčních modulů k V/V a mezilehlým datovým
bodům. Dále zajišťuje sdílení databázových proměnných (datových bodů) po síti DB-Net,
je-li procesní stanice součástí sítě.
Parametrizace displeje
Interpret displejů je v každé stanici stejný. Liší se jen parametrizačními daty, kde co a jak
zobrazit na displeji. Pro přípravu těchto dat slouží dále popsaný program LCDSHELL.
2.2
Editor LCDSHELL
Editor LCD displejů LCDSHELL je základním programem pro návrh displejů neprogramátorským způsobem. Umožňuje snadno a přehledně vytvořit, opravit a důkladně prověřit data definující činnost zobrazování na displeji.
Popis shellu
Pod pojmem Shell budeme chápat konkrétní aplikační realizaci jednotlivých displejů
(obrazovek) a vazby mezi nimi. Vytvoření zobrazování spočívá v zadání všech displejů,
které chceme zobrazit. Pro každý displej je třeba vytvořit seznam LCD prvků, které
zobrazují na displeji vhodně zvoleným formátem údaje z procesní databáze stanice.
Uživatel má k dispozici několik LCD prvků. Především jsou to prvky pro řízení logického
řazení jednotlivých displejů (menu, přechod na libovolnou obrazovku, zobrazení statického textu), zobrazení hodnot (v binární, číselné a textové podobě) a editace databázových proměnných.
Jednotlivé displeje je třeba mezi sebou propojit pomocí prvků, které reagují na klávesy a
přecházejí při jejich stisku na jiné displeje (např. menu).
102
Tvorba dokumentace
Editor LCD displejů umožňuje automaticky generovat dokumentaci k navrhované aplikaci. Tím je zajištěn soulad mezi dokumentací a skutečnou činností zobrazování, což je
základní podmínkou pro udržovatelnost a pozdější modifikovatelnost připraveného
programového vybavení.
Tím, že je autor aplikace veden k průběžnému vkládání dokumentačních údajů, zároveň
lépe promýšlí jednotlivé části navrhované procesní stanice a dopouští se tak obvykle
méně chyb.
Simulátor terminálu
Po ukončení návrhu jednotlivých displejů umožňuje program simulovat chování terminálu. Autor tak bez použití skutečného terminálu a nutnosti neustálého přeprogramovávání
procesní stanice může snadno a rychle navrhnout a odladit definitivní vzhled a ovládání
displejů.
103
3
Editor displejů
Tato kapitola se zabývá návrhem terminálových displejů v editoru LCDSHELL. Po
rychlém seznámení se s jednotlivými položkami menu jsou dále podrobněji rozepsány
některé úkony spojené s vlastním návrhem.
3.1
Start programu
Program LCDSHELL spouštíme z prostředí PSP. Veškeré parametry, které program
potřebuje ke správnému chodu, jsou automaticky dodány prostředím PSP.
Ukončení programu
Program LCDSHELL ukončí svoji činnost po stisku klávesy <Alt+X> nebo po vyvolání
funkce Soubor | Konec.
3.2
Nejprve uvedeme stručný přehled všech položek menu programu LCDSHELL s krátkým
v dalších odstavcích.
Následující popis je určen zejména zkušenějším uživatelům, kteří potřebují rychle
osvěžit své vědomosti. Naprostým začátečníkům doporučujeme následující odstavce
přeskočit, pokračovat odstavcem 3.3 a vrátit se tomuto odstavci až po prostudování
zbytku této kapitoly.
K jednotlivým položkám v nabídce jsou v lomených závorkách připsány horké klávesy
(např. Soubor | Otevři <F3>).
Soubor
Podmenu Soubor zajišťuje veškerou práci se soubory jako celky. Jednotlivé položky
umožňují:
Soubor | Nový
Založení nového, zatím nepojmenovaného souboru s popisem LCD shellu. Touto
operací začínáme, chceme-li vytvořit popis nového shellu. Pokud je nějaký soubor s
popisem shellu již otevřen, a změny nebyly dosud uloženy, vyzve program uživatele k
uložení. V případě souhlasu je starý soubor uložen a je vytvořen nový soubor.
Soubor | Otevři <F3>
Otevření již existujícího souboru pro editaci. Pokud je nějaký soubor s popisem shellu již
otevřen, a změny nebyly dosud uloženy, vyzve program uživatele k uložení. V případě
souhlasu je starý soubor uložen a uzavřen a poté je otevřen nový, již existující soubor.
Soubor | Zavři
Zavření rozpracovaného souboru s definicí shellu. Byla-li procesní stanice během
editace pozměněna a změny dosud nebyly uloženy na disk, vyzve program uživatele k
uložení. V případě souhlasu se soubor uloží. Jedná-li se o nový (dosud nepojmenovaný)
soubor, je vyzván k zadání jména nově vytvářeného souboru. Tato volba je nepřístupná,
není-li žádný soubor otevřen.
Soubor | Ulož <F2>
Uloží rozpracovaný soubor na disk. Jedná-li se o nový (dosud nepojmenovaný) soubor,
je uživatel vyzván k zadání jména nově vytvářeného souboru. Tato volba je nepřístupná,
není-li žádný soubor otevřen.
104
Soubor | Ulož jako
Uloží rozpracovaný soubor na disk pod novým jménem. Programátor je vyzván, aby toto
nové jméno zadal. Tuto funkci lze využít jako alternativu pro vytváření nového popisu
shellu, který je podobný již dříve vytvořenému shellu - otevřeme již hotový soubor,
uložíme pod novým jménem a editujeme pouze rozdíly mezi oběma aplikacemi. Tato
volba je nepřístupná, není-li žádný soubor otevřen.
Soubor | Změna hesla
Pro zabránění prohlížení a editace nepovolanými osobami je možné soubor s popisem
shellu chránit heslem.
Po volbě tohoto příkazu je programátor postupně vybídnut k zadání nového hesla,
opakování zadání pro vyloučení překlepu a k uložení souboru. Poté již není možné
soubor otevřít bez zadání správného hesla. Pro zrušení ochrany heslem je nutné soubor
otevřít (samozřejmě se zadáním správného hesla), zvolit příkaz Soubor | Změna hesla
a heslo vymazat. Tato volba je nepřístupná, není-li žádný soubor otevřen.
Soubor | Tiskni
Tiskne dokumentaci k rozpracovanému shellu na tiskárnu nebo do souboru. Co všechno
bude dokumentace obsahovat lze určit v dialogovém okénku Volby | Systém v poli
“Tisk dokumentace”.
Soubor | Prohlédni
Prohlížečka textových souborů - umožňuje např. prohlížení dokumentace vytištěné do
souboru apod.
Soubor | DOS shell
Bez ukončení programu LCDSHELL se volá příkazový řádek systému MS-DOS
(COMMAND.COM). Pro návrat do editoru LCDSHELL je třeba použít příkaz EXIT.
Soubor | Konec <Alt+X>
Ukončení práce s programem LCDSHELL. Pokud je rozpracován nějaký návrh, je
automaticky uzavřen (včetně případného dotazu na uložení změn apod.). Poté se řízení
vrací Správci projektů PSP.
Následujících pět položek menu Soubor tvoří tzv. pick list, tedy seznam až pěti souborů,
s nimiž program LCDSHELL naposledy pracoval. Volbou příslušné položky v této části
menu otevřeme patřičný soubor k editaci, aniž bychom museli zadávat jméno souboru.
Při střídavé práci se dvěma a více soubory přináší tato funkce značné zrychlení výměny
pracovních souborů.
Edit
Položky menu Edit umožňují vyvolávání základních editačních funkcí programu
LCDSHELL. Tyto funkce obvykle pracují s vybranou položkou v aktivním okně. Není-li
tedy žádný soubor otevřen nebo není-li zobrazeno žádné okno, jsou všechny položky
menu (až na Edit | Clipboard) nepřístupné.
Při popisu následujících příkazů operujeme pojmem okno a řádek. Oknem míníme v
tomto případě pro zjednodušení popisu nejen samotné okno na obrazovce, ale i jeho
obsah, tedy např. definice databázových proměnných. Řádkem míníme skupinu údajů
zobrazených v daném okně na jediném řádku.
Práce s bloky
Edit | Odstraň <Del>
Odstraní označené řádky z aktivního okna a vloží je do clipboardu. Není-li žádný řádek
označen, odstraní běžný řádek, tedy řádek, na němž je kurzor.
Edit | Kopíruj <Ctrl+Ins>
Kopíruje označené řádky z aktivního okna do clipboardu, aniž by je odstraňoval z okna.
Není-li žádný řádek označen, kopíruje běžný řádek.
105
Edit | Vlož <Shift+Ins>
Kopíruje označené řádky z clipboardu do aktivního okna. Není-li v clipboardu žádný
řádek označen, nekopíruje se nic. Při vkládání do clipboardu pomocí Edit | Odstraň
nebo Edit | Kopíruj se odznačí celý původní obsah clipboardu a označí se pouze nově
vkládané řádky.
Výše popsané tři příkazy plně implementují tzv. mechanismus cut and paste, tedy
mechanismus rušení, kopírování a vkládání řádků nebo skupin řádků v takovém
rozsahu, jak jej známe např. z MS-Windows nebo vývojových prostředí firmy Borland.
Pro označování a odznačování zpracovávaných řádků slouží následující příkazy:
Edit | Označ <Šedé *>
Označí řádek pod kurzorem. Je-li řádek již označen, "odznačí" ho - příkaz tedy pracuje
jako přepínač "zapni/vypni".
Označit řádek je rovněž možné kombinací kláves <Shift>, <šipka nahoru> nebo <šipka
dolů>. Držíme-li stisknutou klávesu <Shift> a stiskneme-li klávesu <šipka dolů>,
označíme řádek, na němž byl kurzor umístěn před stiskem klávesy <šipka dolů>. Byl-li
řádek již označen, je odznačen. Držíme-li stisknutou klávesu <Shift> a stiskneme-li
klávesu <šipka nahoru>, označíme řádek, na který se kurzor přesune stiskem klávesy
<šipka nahoru>. Byl-li řádek již označen, je odznačen.
Edit | Označ vše <Šedé +>
Označí všechny existující řádky - od prvního do posledního bez ohledu na to, zda jsou v
okně právě zobrazeny nebo ne a zda jsou již označeny nebo ne.
Edit | Odznač vše <Šedé ->
Odznačí všechny existující řádky - od prvního do posledního bez ohledu na to, zda jsou
v okně právě zobrazeny nebo ne a zda jsou označeny nebo ne.
Edit | Přidej <Ins>
Přidá nový řádek a umožní editaci hodnot v patřičném dialogovém okénku. Nový řádek
se vkládá bezprostředně před kurzor (běžný řádek). Aby bylo možné vložit nový řádek i
na konec, je možné přesunout kurzor i na pozici následující za posledním řádkem.
U oken jejichž řádky jsou setříděny podle nějakého kritéria, je místo, kde použijeme
příkaz Edit | Přidej, nepodstatné, protože po ukončení editace nového řádku dojde k
jeho automatickému zatřídění na správné místo.
Edit | Edituj <Enter>
Vyvolá dialogové okénko pro editaci hodnot v běžném řádku. Pokud se kurzor nachází
za posledním řádkem, vyvolá se automaticky funkce přidání nového řádku
(Edit | Přidej).
Edit | Prohlédni <Mezerník>
Pokud údaj v běžném řádku obsahuje další údaje "nižší úrovně", které v základním
zobrazení nejsou vidět, zobrazí tento příkaz nové okno, které detailněji zobrazuje tyto
údaje.
Tento mechanismus je využit např. u definic displeje. Pokud chceme editovat název a
komentář displeje stiskneme tlačítko <Enter> . Chceme-li však prohlížet nebo editovat
jednotlivé prvky, musíme použít příkaz Edit | Prohlédni.
Tato logika zůstává stejná v celém programu LCDSHELL - příkaz Edit | Edituj (<Enter>)
edituje ty údaje, které jsou zobrazeny v běžném řádku, zatímco příkaz Edit | Prohlédni
(<Mezerník>) se zanoří do hloubky a zobrazí okno s detailnějším pohledem. Pro editaci
patřičného detailnějšího údaje pak použijeme v novém okně příkaz Edit
| Edituj
(<Enter>) pro editaci "toho co je vidět".
Edit | Clipboard
Clipboard slouží k dočasnému odkládání informací z editovaných oken.
Na rozdíl od clipboardů např. ve vývojovém prostředí Borland Pascal apod. je u
programu LCDSHELL situace komplikována tím, že zde pracujeme s mnoha datovými
formáty, nikoli pouze se zdrojovým textem programu. Aby zůstala zachována
106
jednoduchost práce s clipboardem i při rozdílnosti datových formátů, nabízí program
LCDSHELL samostatný clipboard pro každý z použitých základních datových formátů.
Příkaz Edit | Clipboard pak umožňuje zobrazení okna toho clipboardu, se kterým
chceme pracovat. Uvnitř zobrazeného okna clipboardu jsou přístupné všechny dosud
popsané příkazy s těmito výjimkami - příkaz Edit | Odstraň nenávratně ruší označené
řádky a příkazy Edit | Kopíruj a Edit | Vlož jsou zcela potlačeny, protože nemají smysl.
Edit | Clipboard | Display
Příkaz zobrazí dialogové okénko pro editaci základních údajů o shellu.
Edit | Clipboard | LCD-shell
Příkaz zobrazí okno s definicemi jednotlivých displejů.
Edit | Clipboard | Prvky
Příkaz zobrazí okno s definicemi funkčních prvků. Tato funkce nemá ekvivalent u
zpracovávaného shellu. Je to proto, že u procesní stanice je každý funkční prvek definován a použit v rámci některého displeje. Pracujeme-li s displejem jako celkem, vkládá se
např. při operaci Edit | Kopíruj do clipboardu kopie celého displeje včetně všech jeho
funkčních prvků a parametrů. Používáme-li však clipboard pro kopírování a přesouvání
definic jednotlivých funkčních prvků, je vhodné a přehlednější mít pro tyto operace
speciální tzv. pomocný (kopírovací) displej. Právě jeho obsah se zobrazí příkazem
Edit | Clipboard | Prvky.
Display
Příkaz zobrazí dialogové okénko pro editaci základních údajů o shellu (viz kapitola
“Základní informace o shellu”).
Popis
Příkaz zobrazí okno jednoduchého textového editoru, který umožní zapsat slovní popis
činnosti navrhovaného shellu. Tento popis se stane součástí automaticky generované
dokumentace shellu.
LCD-shell
Příkaz zobrazí okno s definicemi jednotlivých displejů.
Generace
Příkaz umožňuje vygenerovat soubor .OBL, který obsahuje potřebný popis dat pro
funkční modul LCDK12, LCDK14, LCD4x20, LCDTTY, LCDGTTY, LCD485 nebo
LCDG485 z knihovny LCD pro PSE. Pokud během generace došlo k chybě je tato chyba
zobrazena a vygenerovaný soubor není správný a nelze ho použít.
Správce projektu PSP spouští generaci zcela automaticky a není proto potřeba po
ukončení práce generaci spustit "ručně".
Databáze
Databáze | Otevři
Umožňuje prohlížet databázové proměnné definované v PSE aplikačního programu
libovolné procesní stanice.
Databáze | Prohlédni
Zobrazí přehled databázových proměnných svázaných s aplikací aktuální procesní stanice, pro kterou se navrhuje vzhled displejů.
Volby
Položky menu Volby umožňují práci s různými pomůckami a nastavení základních vlastností programu LCDSHELL.
107
Volby | Expertní kontrola
Příkaz vyvolá funkci expertní kontroly navržené procesní stanice. Tato funkce je detailně
popsána v kapitole Expertní kontrola.
Volby | Systém
Příkaz vyvolá dialogové okénko pro zadávání nejrůznějších systémových údajů.
Volby | Simulátor
Spustí simulátor terminálu pro rychlou kontrolu vzhledu navržených displejů a způsobu
ovládání.
Vypnout / zapnout komentáře <Ctrl+K>
Příkaz potlačí / obnoví zobrazení komentářů funkčních prvků v popisu činnosti displeje.
Vypnutím zobrazení komentářů je možné získat více místa na obrazovce pro zobrazení
parametrů funkčních prvků, které by byly jinak skryty komentáři.
Volby | Obrazovka
Příkaz v sobě zahrnuje nástroje pro nastavení vzhledu a barev pracovní obrazovky
programu podle představ uživatele. Nastavení se automaticky použije i pro programy
PSP a PSE.
Volby | Obrazovka | Video 25/50ř.
Příkaz přepíná režim zobrazení mezi 25 a 50 řádky na obrazovku.
!
!
!
!
Kamenických
Windows 95 (nazývá se “Příkazový řádek”), používá se typicky pro obrazovku a klávesnici nastavení Latin-2.
Upozornění: Nastavením znakové sady se neinstaluje žádný ovladač pro podporu češtiny. Prostředí PSP se pouze “přizpůsobí” nastavení na konkrétním počítači.
monochromatický režim).
Volby | Obrazovka | Barvy
Příkaz vyvolá dialogové okénko, které umožňuje libovolně předefinovat barvy všech
objektů na obrazovce - pozadí, menu, pracovních oken a údajů v nich a dialogových
oken.
Volby | Otevři
Volby | Ulož
Volby | Ulož jako
Tyto příkazy mají podobnou funkci jako stejnojmenné příkazy v menu Soubor s tím
rozdílem, že pracují s nastavenými volbami a vlastnostmi programu LCDSHELL. Tyto
volby se ukládají a čtou do souborů s příponou .OPT.
Volby nastavené v okamžiku ukončení práce s programem LCDSHELL se ukládají
automaticky do souboru LCD.OPT. Program LCDSHELL se při startu pokouší tento
108
soubor načíst a zkonfigurovat se tak do stavu, v němž byl při posledním ukončení práce.
Pokud z nějakého důvodu vyžadujeme nastavení více voleb, je možné je za chodu
přepínat pomocí Volby | Otevři.
Volby | Kalkulačka
Příkaz otevře okénko s jednoduchým kalkulátorem. Při práci s LCDSHELL je často třeba
provést jednoduchý výpočet a skutečná kalkulačka není po ruce - zabudovaná kalkulačka tedy dobře poslouží.
Okna
Práce s okny
pracovat.
pracovat.
Příkaz umožní "ručně", tedy pomocí klávesnice plynule zvětšovat, zmenšovat a přemísťovat aktivní okno. Pro přemístění používáme kurzorové šipky, pro změnu rozměru
kurzorové šipky doplněné klávesou <Shift>. Ukončení operace se provede klávesou
<Enter> nebo <Esc>.
Okna | Dláždi
Okna | Kaskáda
odpovídajícím příkazem menu.
Při uzavření souboru s procesní stanicí program LCDSHELL automaticky uzavře také
všechna okna zobrazující data z tohoto souboru. Uzavřená okna již nelze otevřít nejprve je třeba otevřít soubor s další procesní stanicí.
Info
Tento příkaz zobrazí informační okno s vyznačením čísla verze programu LCDSHELL,
autorských práv a informace o jménu otevřeného souboru s shellem a velikosti volné
paměti.
109
3.3
Základní informace o shellu
Základní informace o shellu se zadávají v dialogovém okně, které vyvoláme příkazem
menu Display resp. pro clipboard Edit | Clipboard | Display. Tyto základní informace
zahrnují:
Všeobecné údaje
!
Jméno projektu, jehož je procesní stanice s LCD displejem součástí: např. "Kotelna
DIMKO, Hranice".
!
Číslo verze zpracování tohoto projektu. Číslo verze se skládá ze dvou částí - čísla etapy
a čísla modifikace. Číslo generace (00 až 99) udává etapu zpracování projektu jako
celku a číslo modifikace (00 až 99) pořadové číslo drobnější modifikace projektu v rámci
jedné etapy. Číslování verzí většinou začíná od verze 01.00.
!
Autorská práva na realizaci projektu a tedy i LCD shellu. Text odpovídá mezinárodnímu
doporučení, tedy "Copyright (c)" následovaný letopočtem a jménem autorské firmy, např.
"1994, DELTA Ltd".
!
Číslo procesní stanice na síti DB-Net pro kterou je shell určen. Údaj má pouze informativní hodnotu.
!
Název a několikaslovný popis činnosti procesní stanice.
!
Číslo verze programového vybavení shellu. Platí totéž co pro číslo verze celého
projektu. Přitom číslo verze shellu stanice nemusí nutně odpovídat číslu verze projektu.
Příslušné číslování je zcela v rukou tvůrce aplikace.
!
Jméno autora shellu.
Obr. 1: Základní údaje o shellu
LCD displej
!
Před další prací je nutné definovat typ displeje, tj. zda se jedná o LCDK12, LCDK14
(volba 2x16), APT110, APT130, ART400 (volba 4x20), APT2000, APT2100 (volba
16x40) nebo ART267 (volba Mini). Typ displeje se volí v přepínači nadepsaném “LCD
displej”. Tímto nastavením se pak řídí simulátor displeje.
Definice uživatelů
!
Definice přihlašovacích jmen, hesel a přístupových práv tří uživatelských úrovní. Jméno
i heslo je tvořeno celým číslem z intervalu 0 až 65535.
Přihlašování se do systému je podrobně popsáno v části Ovládání terminálů řady APT.
Systémové menu
!
Povolení/zakázání jednotlivých položek systémového menu. Systémové menu se objeví
na obrazovce terminálu poté, co se uživatel přihlásí pod heslem s nejvyšší úrovní oprávnění (Programátor). V systémovém menu lze editovat databázi, prohlížet provozní deník
110
a nastavovat datum a čas stanice. Každou z těchto položek menu lze zakázat a dosáhnout tím úspory paměti procesní stanice. Maximální úspora činí cca 4.5 kB.
LCDSHELL
!
Aktivní
Volba, zda LCDSHELL sám aktivně čte ze sítě DB-Net zobrazované proměnné a po
jejich případné editaci je do sítě aktivně zapisuje. Takto zpracovává pouze ty proměnné,
které mají v definici databáze uvedeno jiné číslo stanice, než je číslo vlastní stanice.
Další nutnou podmínkou aktivního chování je to, aby stanice jako celek byla aktivní
(volba v aplikaci PSE).
Není-li LCDSHELL aktivní, tj. buď není zvolena tato volba, nebo stanice jako celek není
aktivní, ušetří se cca 2 až 5 kB paměti stanice. Úspora závisí na typu aplikace.
!
Čeština
Volba, zda LCDSHELL bude umožňovat zobrazení českých znaků na LCD displeji. Bližší
informace o možnostech a omezeních použití českých znaků jsou v dodatku manuálu
“Knihovna zobrazovacích prvků LCDSHELL”.
Není-li volba zaškrtnuta, ušetří se cca 2 kB paměti procesní stanice.
Automatické odhlášení
!
Čas v minutách. Není-li po tento čas stisknuta žádná klávesa, dojde k odhlášení přihlášeného uživatele. Pro další práci s terminálem je třeba se znovu přihlásit zadáním správného jména a hesla.
Je-li zadán čas 0 min, nedojde k automatickému odhlášení.
3.4
Popis procesní stanice
LCDSHELL je vybaven jednoduchým textovým editorem, který umožní zapsat slovní
popis činnosti navrhované procesní stanice. Tento popis se stane součástí automaticky
generované dokumentace procesní stanice.
Vlastnosti editoru
Kontrolní mechanismus programu LCDSHELL (expertní kontrola) vede tvůrce aplikace k
tomu, aby slovní popis činnosti stanice používal. Vhodná délka popisu však plně závisí
na autorovi; může se pohybovat od několika řádků až do několika stránek.
Ovládání editoru
Použitý textový editor má jednoduchý soubor povelů pro editaci textu. Tento soubor v
podstatě odpovídá základním klávesám "chronicky známého" editoru T602. Pro pohyb
kurzoru lze použít klávesy:
!
!
!
!
!
kurzorové šipky
<Ctrl> + šipky
<Home>, <End>
<PgUp>, <PgDn>
<Ctrl+PgUp>, <Ctrl+PgDn>
- Posun o 1 znak nebo řádek
- Posun o slovo
- Přesun na začátek/konec řádku
- Přesun o stránku
- Přesun na začátek/konec celého textu
!
!
!
!
!
!
!
!
!
Dále lze používat tyto základní editační klávesy:
<BkSp>
- Zrušení znaku před kurzorem (vlevo)
<Del>
- Zrušení znaku pod kurzorem
<Ctrl+T>
- Zrušení textu od kurzoru do konce slova
<Ctrl+Y>
- Zrušení řádku
<Ctrl+Q><Y>
- Zrušení textu od kurzoru do konce řádku
<Ins>
- Přepínání režimu vkládání nebo přepisování
<Ctrl+O>
- Zapnutí/vypnutí automatického odsazování textu
<Ctrl+Q><F>
- Vyhledání řetězce v textu
<Ctrl+Q><A>
- Náhrada řetězce v textu jiným řetězcem
Při psaní textu není nutné kontrolovat konce řádků - editor automaticky přechází na nový
řádek dosáhl-li řádek doporučené délky cca 70 znaků. Tuto funkci automatického řádkování lze vypnout nebo opětovně zapnout pomocí kláves <Ctrl+Q><W>.
111
Část textu lze označit jako blok tak, že navedeme kurzor na začátek bloku, stiskneme
klávesu <Shift> a navedeme kurzor na konec bloku. Tam klávesu <Shift> uvolníme.
Bezprostředně nato následuje povel pro operaci s označeným blokem, jinak je označení
zrušeno. Lze použít tyto povely:
!
!
!
<Ctrl+K><Y> nebo <Del>
<Ctrl+K><W>
<Ctrl+K><R>
- Zrušení bloku
- Uložení bloku do souboru
- Náhrada bloku textem ze souboru.
Není-li žádný blok označen, vloží se soubor na místo kurzoru
Pokud místo povelu začneme psát text, bude blok zrušen a nahrazen nově zapisovaným
textem.
Export/import do T602
Pokud při psaní delších popisů vestavěný jednoduchý editor nevyhovuje nebo chceme
již připravený popis např. v T602 importovat do programu PSE, použijeme funkci
načtení bloku textu ze souboru (<Ctrl+K><R>). Příslušný soubor doporučujeme exportovat z T602 příkazem Soubor | Export | ASCII1. Pro opačný postup, tedy přenos textu z
PSE do T602 označíme text, uložíme jej pomocí <Ctrl+K><W> a načteme do T602
pomocí Blok|Načtení. Při přenosu textů je třeba mít na paměti, že program PSE využívá
kódování češtiny v kódu bratří Kamenických (kódová stránka 895). Toto kódování je
třeba
nastavit
v
případě
programu
T602
pomocí
příkazu
v
menu
Text602 | Vst./výs.kód | KEYBCS2.
3.5
Definice zobrazujících displejů
V tomto odstavci popíšeme filosofii práce s displeji na procesní stanici a způsob, jakým
se displeje definují v programu LCDSHELL.
3.5.1 Co je to displej?
Na fyzickém LCD displeji se zobrazují, různé hodnoty a texty. Programátor má možnost
zvolit si kam chce hodnotu z databáze zobrazit a jakým způsobem. Displej tedy obsahuje
sekvenčně funkční prvky, které zvolil programátor aplikace. Pokud uživatel stiskne
klávesu, je tato klávesa zase postupně poskytnuta všem prvkům, které ji na základě
svých parametrů zpracují.
3.5.2 Definice displeje
!
!
Příkaz LCD-shell zobrazí okno s definicemi jednotlivých displejů. Pro identifikaci jednotlivých displejů jsou použita čísla 1..65535. Navedením kurzoru a stiskem <Enter> resp.
Edit | Edituj můžeme editovat definici zvoleného displeje nebo po stisku <Ins> resp.
Edit | Přidej můžeme definovat nový displej. V příslušném dialogovém okénku lze
zadat:
Identifikaci displeje - zadávají se hodnoty 1 až 9999.
Krátký popis činnosti displeje - používá se pouze pro automatickou generaci
dokumentace.
Po ukončení editace tlačítkem "OK" provede program LCDSHELL kontrolu korektnosti
zadaných hodnot. Na případnou neshodu upozorní a zobrazí znovu dialogové okénko.
112
Obr. 2: Definice displejů
3.6
Popis displeje
Navedeme-li kurzor na některý z procesů, lze stiskem klávesy <Mezerník> resp.
Edit | Prohlédni zobrazit okno s popisem činnosti tohoto displeje, tedy se seznamem
jednotlivých funkčních prvků, které vykonávají činnost příslušného zobrazení. Právě zde
leží těžiště činnosti autora aplikace - popis činnosti jednotlivých zobrazujících požadavků
od uživatele správně parametrizovanými funkčními prvky.
Obr. 3: Okno s popisem jednoho z displejů
3.6.1 Funkční prvky
Činnost zobrazení je popsána jako posloupnost funkčních prvků. Na každém řádku je
popsán jeden funkční prvek. Popis se skládá z pořadového čísla prvku v displeji, přístupových práv, typu a parametrů prvku. Popis je doplněn komentářem - textem popisujícím činnost funkčního prvku v daném místě.
113
Přístupová práva
Každý prvek má přístupová práva. Přístupová práva jsou rozdělena do tří úrovní.
!
!
!
Obsluha,
Technolog
Programator
Jak tvůrce aplikace využije tato přístupová práva záleží pouze na něm. Prvek je aktivně
zpracován pouze tehdy, jsou-li přístupová práva uživatele alespoň v jednom případě
totožná s přístupovým právem prvku. Pokud není tato podmínka splněna je automaticky
tento prvek ignorován jako by nebyl.
Typ prvku
Každému druhu funkčního prvku je přiřazeno symbolické jméno. Symbolické jméno,
nebo také typ prvku, je pro programátora velmi důležitý - ví např., že modul ClrScr zajišťuje vymazání obsahu displeje.
Parametry
Parametry určují konkrétní vstupy, výstupy a detailní vlastnosti funkčního prvku. V
popisu prvku jsou uvedeny za typem prvku; jednotlivé hodnoty jsou odděleny čárkami.
Prostor pro parametry vyhrazený v okně je z praktických důvodů omezen - nechává na
konci řádky místo pro komentář. Je-li seznam parametrů příliš dlouhý, objeví se na jeho
konci symbol pokračování seznamu ». "Neviditelné", zakryté parametry je možné
prohlédnout v editačním dialogovém okénku. Šířku prostoru pro zobrazení parametrů je
možné zvětšit vypnutím komentářů horkou klávesou <Ctrl+K> resp. příkazem Volby |
Vypni / zapni komentáře.
Vložení nového prvku
Chceme-li vložit definici nového funkčního prvku, navedeme kurzor na místo, kam
budeme prvek vkládat a klávesou <Ins> resp. příkazem Edit | Přidej vyvoláme dialogové okénko výběru typu prvku. Toto okénko obsahuje seznam všech právě dostupných
typů funkčních prvků v (abecedním pořadí). Vybereme vhodný typ prvku kurzorovými
šipkami nebo využitím inkrementálního vyhledávání - začneme psát jméno prvku a
dialogové okénko nám hledanou položku vyhledá. Výběr ukončíme stiskem tlačítka
"OK". Tím je nový funkční modul v požadovaném místě vytvořen. Program LCDSHELL
naplní jeho parametry implicitními hodnotami a zobrazí dialogové okénko editace již
existujícího prvku (viz dále).
Editace existujícího
prvku
!
!
!
Pokud místo vkládání nového prvku chceme editovat již existující prvek, navedeme
kurzor na něj a stiskem <Enter> resp. Edit | Edituj otevřeme dialogové okénko editace
prvku. V tomto okénku můžeme zadat:
Přístupová práva (“Obsluha”, “Technolog”, “Programator”).
Krátký popis činnosti prvku - slouží pro potřeby dokumentace.
Hodnoty všech parametrů - po aktivaci seznamu parametrů vybereme příslušný
parametr a stiskem tlačítka "Editace" otevřeme dialogové okénko pro zadání jeho
hodnoty. V případě zadávání proměnné jako parametr nabízí dialogové okénko tlačítko
"Výběr", které nabídne seznam všech databázových proměnných spojených s aplikací
procesní stanice. Pomocí kurzoru a klávesy <Enter> se přenese zvolená proměnná jako
parametr zobrazovacího prvku.
Implicitním tlačítkem v tomto dialogovém okénku není tlačítko "OK", ale tlačítko
"Editace". Klávesa <Enter> tedy spouští editaci vybraného parametru, zatímco pro
akceptování hodnot je třeba použít myš nebo klávesu <Alt+K>. Tato výjimka ve volbě
"implicitního" tlačítka je vedena snahou o důsledné dodržení logiky "chci editovat ještě
dále, stisknu tedy" <Enter> zavedené v úvodu této příručky.
114
Obr. 3: Dialogové okno editace funkčního prvku
3.6.2 Parametry
Parametry funkčních modulů mohou být asi dvaceti různých typů. Lze je rozdělit do
několika skupin podle vzájemné příbuznosti.
Číselné hodnoty
Parametry, jejichž hodnotou je číslo, slouží k zadávání konstant. U každého z parametrů
může být omezen rozsah přípustných hodnot. Číselné parametry mohou být v zásadě
trojího typu:
- celé číslo (1213, -451 apod.)
- celé číslo zadávané v šestnáctkové soustavě (1A8F, 4FDE12BA apod.)
- reálné číslo (-23.456, 13.546e-8 apod.)
Strukturované číslo
Speciálním typem číselného parametru je tzv. bitově kódovaný parametr. Hodnota
takového parametru je složena za dvou nebo více dílčích hodnot logického typu
(ANO/NE) nebo celočíselného typu (hodnota). Hodnota parametru tohoto typu se zobrazuje jako číslo v šestnáctkové soustavě, ale při zadávání hodnoty se objeví seznam
dílčích složek čísla.
Výběr složky ze seznamu k editaci provádíme stejným způsobem jako výběr parametru
modulu, editaci zahájíme tlačítkem "Edituj". Je-li vybraná složka logického typu, změní
ihned po stisku "Edituj" svůj stav, je-li číselná, je nutné zadat její hodnotu.
Po editaci všech potřebných složek čísla stisk tlačítka "OK" editaci tohoto parametru
ukončí. Z hodnoty jednotlivých složek se určí hodnota parametru jako celku.
Databázové proměnné
Odkazy na databázové proměnné tvoří druhou, velmi významnou skupinu parametrů
funkčních prvků. Těchto odkazů je opět řada variant. Ve všech se vždy zadává jméno
proměnné (TID). Požadované jméno můžeme přímo zapsat nebo, odmítáme-li si ze
zásady cokoli pamatovat, lze stiskem tlačítka "Výběr" zobrazit seznam všech proměnných definovaných v databázi a z něj si pouze vybrat. Program LCDSHELL volbu
zkontroluje; neexistuje-li námi zadaná proměnná, upozorní nás.
Kromě TIDu může odkaz na databázovou proměnnou obsahovat ještě další údaje - např.
číslo bitu uvnitř proměnné nebo pro přístup k řádkům, sloupcům nebo jednotlivým
prvkům matice řádkový nebo sloupcový index popř. oba dva indexy.
115
3.7
Expertní kontrola
K provedení expertní kontroly zvolíme v menu příkaz Volby|Expertní kontrola.
Program LCDSHELL zobrazí standardní dialogové okénko pro volbu jména souboru protokolu o provedené expertní kontrole. Tento protokol je k dispozici i pro pozdější
použití. Program LCDSHELL standardně používá pro jméno souboru s protokolem
jméno souboru s návrhem obrazovek, doplněné příponou .LST.
Po stisku tlačítka "OK" program provede expertní kontrolu a zobrazí v okně protokol o
provedené expertní kontrole. Do protokolu zapisuje program LCDSHELL údaje tří typů jsou to souhrnné údaje, varování a chybová hlášení.
Souhrnné údaje
Souhrnné údaje informují o statistických a jiných údajích zjištěných při expertní kontrole např. počet navržených obrazovek, celkový počet použitých popisných prvků apod.
Podle těchto údajů získá autor aplikace představu o celkovém budoucím chování a
vlastnostech návrhu.
Varování
Expert informuje autora o drobných prohřešcích proti pravidlům a konvencím návrhu ve
formě varování. Programátor musí sám posoudit, zda je předmět varování skutečně
drobný a nepodstatný prohřešek nebo zda signalizuje skrytou vážnější chybu.
Typickým varováním jsou upozornění na prohřešky proti správným a úplným podkladům
pro automatické generování dokumentace.
Chyby a vážné chyby
Pokud Expert nalezne zásadní prohřešky proti zásadám návrhu obrazovek informuje o
tom programátora v podobě hlášení o chybě nebo vážné chybě. Chybu je nutno opravit
a provést znovu expertní kontrolu.
Typickými chybami jsou zrušené databázové proměnné, na které se funkční prvky stále
odkazují, databázové proměnné nesprávného typu nebo rozměru, chybně použité
příkazy pseudojazyka apod.
Výsledky kontroly
Protokol o expertní kontrole je rozdělen do dvou sekcí. - kontrola tabulky obrazovek a
kontrola návrhu jednotlivých obrazovek. Na konci každé dílčí části je uveden souhrnný
počet chyb a varování. Na konci protokolu je pak uveden celkový počet chyb a varování
v celém návrhu. Je dobrým zvykem pokračovat v úpravách tak dlouho, dokud neskončí
expertní kontrola s výsledkem "0 chyb, 0 varování".
Obr. 4: Výsledek expertní kontroly
116
3.8
Automatická tvorba dokumentace
Než vytvoříme dokumentaci k procesní stanici, je třeba příkazem Volby | Systém
vyvolat dialogové okénko, kde v přepínači “Tisk dokumentace” zvolíme, které části
dokumentace vyžadujeme a které nikoli. Pak příkazem Soubor | Tisk vyvoláme dialogové okénko pro určení cíle tisku dokumentace. Program LCDSHELL tiskne dokumentaci standardně do souboru na disku. Zadáním jména tiskárny (např. LPT1) nebo jiného
jména souboru na disku lze standardní volbu změnit.
Po stisku tlačítka "OK" program LCDSHELL vygeneruje a vytiskne (resp. zapíše do
souboru) dokumentaci s požadovaným obsahem. Pokud jsme zapsali dokumentaci do
souboru, je možné si ji prohlédnout příkazem Soubor | Prohlédni po zadání jména
souboru, do nějž se dokumentace zapisovala.
Přepínače “Tisk dokumentace” dialogového okénka Volby | Systém umožňují začlenit
do dokumentace tyto části:
Obr. 5: Nastavení formátu tisku dokumentace
!
!
!
!
!
Základní údaje
Základní údaje o shellu a jeho popis.
Tabulka displejů
Popis tabulky definic displejů.
Výpis displejů
Výpis vlastního obsahu jednotlivých displejů se zobrazovacími prvky, jejich parametry a
komentáři.
Je-li seznam parametrů příliš dlouhý nebo je žádoucí doplnit ke každé hodnotě jméno
parametru pro snazší orientaci, aktivujte přepínač "Popis parametrů".
Aktivujeme-li navíc přepínač "Popis bitových polí", program LCDSHELL rozepíše i strukturované číselné parametry do jednotlivých složek.
Výpis knihovny modulů
Součástí výpisu dokumentace bude i výpis kompletního sortimentu zobrazovacích prvků,
které jsou k dispozici v knihovně. Volby "Popis parametrů" a "Popis bitových polí" mají
podobný význam jako u výpisu displejů.
Výpis clipboardu
Pro diagnostické účely může být zajímavé zahrnout do výpisu dokumentace také výpis
obsahu clipboardu. Je-li tento přepínač zapnut, vypíše program LCDSHELL obsah
clipboardu ve stejném formátu, v jakém popisuje jednotlivé displeje - uvažuje tedy
všechny dosud popsané přepínače.
117
3.9
Nastavování parametrů
!
!
!
3.10
V tomto odstavci zbývá popsat dialogové okénko Volby | Systém.
O tomto dialogovém okénku jsme se již zmínili v kapitole o automatické tvorbě
dokumentace. Kromě parametrů definujících obsah tisknuté dokumentace lze zadat
následující parametry:
Počet záloh
Program LCDSHELL umožňuje vytváření 1 až 10 záložních kopií souboru. Tyto záložní
kopie mají stejné jméno souboru, ale příponu .BAK, .BA1, .BA2 až .BA9 místo přípony
.LCD běžného souboru. Zadáme-li počet záloh 0, zálohování se neprovádí.
Perioda ukládání
Program LCDSHELL umožňuje automaticky uložit soubor nejpozději 1 až 600 minut po
provedené změně. Při zadání hodnoty 0 se soubor ukládá pouze na vyžádání obsluhou
pomocí Soubor | Ulož nebo <F2>.
Formát výpisu
Zde se zadává požadovaná délka řádku tiskového dokumentu ve znacích a dále počet
desetinných míst při výpisu reálných čísel.
Simulátor terminálu
Simulátor umožňuje rychlé a efektivní otestování návrhu displejů v aplikaci. K činnosti
simulátoru není potřeba generovat výsledný kód pro procesní stanici, ale prakticky
kdykoli během práce spustit a otestovat. Simulátor terminálu se spustí příkazem
Volby | Simulátor.
Nejprve se otevře dialogové okno, které nabízí volbu typu shellu (aplikační nebo systémový) a zda budou hodnoty zobrazených proměnných brány z dialogového okna simulátoru či z databáze PSE.
Typ shellu
!
Aplikační
Simuluje pouze chování aplikační, tj. programátorem vytvořené části LCDSHELLu. To
znamená, že není nutno se přihlašovat a objeví se rovnou obrazovka, která je v
seznamu definic displejů uvedena jako první.
!
Systémový
Simuluje chování systémové i aplikační části LCDSHELLu. Objeví se obrazovka s
logem, po stisku libovolné klávesy je možno přihlásit se zadáním jména a hesla, čímž je
zpřístupněna vlastní aplikační část.
Podle typu zvoleného terminálu se zobrazí v okně rozmístění tlačítek s popisy a displeje.
Příklad simulátoru pro APT110, hodnoty proměnných z dialogu, naznačuje následující
obrázek. Pokud by byla vybrána volba hodnoty proměnných z databáze, nebyly by
zobrazeny zadávací položky Long, Hex a Float ve spodní části okna simulátoru.
118
Obr. 6: Příklad simulátoru pro APT110
Obsluha simulátoru
Obsluha simulátoru je shodná s obsluhou na reálném terminálu. Stisk tlačítka terminálu
se simuluje stiskem příslušné klávesy na klávesnici počítače anebo stiskem patřičného
tlačítka na obrazovce pomocí myši.
Na displeji se zobrazují jednotlivé prvky tak, jak jsou v návrhu. Při nevyhovujícím zobrazení některého z prvku je nutné nejprve ukončit činnost simulátoru stiskem klávesy
<Esc> či tlačítka Cancel a poté editovat jednotlivé prvky v okně návrhu displeje.
Testy formátů
Při volbě zobrazení hodnot proměnných z dialogu jsou v dolní části okna simulátoru k
dispozici zadávací položky, pomocí kterých lze zkontrolovat správné zobrazení a
zadávání hodnot proměnných. Podle typu proměnné se spustí editace stiskem patřičného tlačítka (Long anebo Float). Po nastavení příslušné hodnoty se zobrazuje hodnota
ve všech prvcích s daným typem proměnné na displeji. Hodnotu typu LONG a INT lze
zadat jak v dekadickém, tak i v hexa formátu.
Pokud některý prvek displeje nastavuje hodnotu proměnné, její nově nastavený obsah
se zobrazí v editačních položkách u patřičného typu.
Ověření přístupových
práv
U položky Level v dolní části simulátoru je možné změnit přístupová práva (význam
zkratek: U - obsluha, T - technolog, P - programátor), která nastavuje uživatel při přihlašování se na terminálu. Po nastavení přístupového práva simulátor zohledňuje u jednotlivých prvků jejich přístup pro jednotlivé typy uživatelů, tzn. blokuje prvky pokud uživatel
nedisponuje patřičným přístupovým právem.
119
Ovládání terminálů řady APT
120
1
Úvod
Tato uživatelská část příručky obsahuje popis ovládání průmyslového terminálu řady
APT v systémech řady ADiS, ART, AMAP a AMiRiS pod operačním systémem NOS.
Příručka je určena všem, kteří navrhují vlastní displeje a ovládání terminálu a především
koncovým uživatelům instalovaného systému, technologovi a programátorovi aplikace.
Obsah příručky je rozdělen do tří základních částí. V první se uživatel seznámí s vlastní
obsluhou terminálu. Naučí se získat přístupová práva do systému a zadávat požadované
hodnoty.
Druhá část je určena především technologům a programátorům, kteří pomocí terminálu
vstupují do řídicího systému na systémové úrovni.
121
2
Popis terminálu
Každý řídicí systém, který vyžaduje ke své činnosti zadávání nových hodnot, popřípadě
by chtěl naopak obsluhu systému informovat o svém provozním stavu, obsahuje některý
z komunikačních prostředků mezi člověkem a strojem. Jednou z možností jak tuto
komunikaci vyřešit je připojit k řídicí jednotce jednoduchý terminál, který nevyžaduje od
obsluhy velké znalosti o výpočetní technice. Popišme si nejprve z jakých základních
prvků se terminál skládá.
2.1
Hlavní části terminálu APT110, APT130 a ART400
Terminál se skládá ze dvou základních částí - displeje a klávesnice (viz obrázek).
Displej
Displej, neboli zobrazovač, je umístěn v horní části terminálu. Úkolem displeje je
zobrazovat v psané podobě informace o řízeném zařízení a informace, které zadává
uživatel. Uživatel má tedy neustále přehled co zadává a jak na to řídicí systém reaguje.
Na displeji lze zobrazit současně čtyři řádky po dvaceti znacích. Znaky mohou být různé
texty, čísla nebo písmena.
Displej
Funkční
klávesy
F1
F7
F8
Industrial
Control
F2
F3
F4
F5
F6
7
8
9
ENTER
4
5
6
+
1
2
3
0
.
ALT
Terminal
Klávesa
ENTER
Klávesa pro
změnu funkce
Kurzorové šipky
Numerické klávesy
122
Klávesnice
Většinu plochy terminálu představuje sada kláves (tlačítek). Jelikož se jedná o tzv.
membránovou klávesnici, jsou jednotlivé klávesy pouze předkresleny na fólii. Stisknout
klávesu znamená zatlačit prstem na plošku vymezenou políčkem s černým rámečkem a
popisem klávesy. Po zatlačení se daná ploška promáčkne a ozve se slabé "lupnutí". V
tomto okamžiku byla klávesa skutečně stisknuta.
Již na první pohled jsou patrné tři barevně odlišené skupiny kláves.
Funkční klávesy
V políčkách s modrou barvou jsou nadepsány klávesy postupně F1, F2 až F8. Těmto
klávesám říkáme funkční. Používají se zpravidla pro řízení běhu programu v terminálu.
Numerické klávesy
Numerické klávesy jsou označeny bílými políčky. Obsahují číslice 0, 1 až 9 a oddělovač
desetinných míst ".". Pomocí těchto kláves se zadávají veškeré číselné údaje.
Editační klávesy
V šedě zbarvených políčkách jsou umístěny tzv. editační klávesy. Nejdůležitější z nich je
klávesa ENTER. Stiskem této klávesy říkáme systému, že hodnota, kterou jsme zadali
na numerické klávesnici je platná a potvrzujeme její správnost. Proto každé zadávání
nové hodnoty je ukončeno stiskem této klávesy.
Dalšími klávesami z šedé oblasti jsou označené šipkami nahoru, dolů, vlevo a vpravo.
Používají se nejčastěji pro posun textu na displeji nebo při mazání chybně zadaných
hodnot. Použití těchto kláves bude vysvětleno dále.
123
3
Obsluha terminálu
Rozdíly pro jednotlivé
typy klávesnic
!
!
Terminály lze rozdělit na dva základní typy dle použité klávesnice:
Numerická klávesnice
Většina terminálů má klávesnici s numerickými klávesami (APT110, APT130, APT2000,
APT2100).
Miniklávesnice
Jsou to terminály s klávesnicí bez numerických kláves (v současnosti ART267 a
ART4000M). Tyto terminály mají velmi omezený počet kláves a jejich obsluha se
poněkud liší od terminálů s numerickými klávesami. Čísla se musí zadávat speciálním
způsobem využívajícím pouze šipkových kláves. Způsob zadávání je popsán dále v
kapitole “Obecná pravidla obsluhy”.
Jelikož většina terminálů má numerické klávesy, budeme dále popisovat obsluhu těchto
terminálů. Odlišnosti pro terminály bez numerické klávesnice uvedeme v poznámkách
“Miniklávesnice” vložených na patřičných místech v textu.
Obrazovka
Pro další výklad si zaveďme pojem obrazovka. Pod tímto označením si budeme
představovat obsah displeje v daném okamžiku. Pro názornost budeme v této části
příručky typické obrazovky znázorňovat v obdélníku, který bude představovat displej.
Obrazovka Logo
Po zapnutí řídicího systému se rozsvítí displej a zobrazí se základní informace. Pro
jednoduchost budeme tuto obrazovku nazývat jako obrazovku s logem. Na displeji se
zobrazí
LCDShell
(c)1998
3.1
V3.00
AMiT
Přihlášení se do systému
Pokud vyžadujeme některé informace od řídicího systému nebo mu naopak chceme
některé informace zadat, musíme se nejprve pomocí terminálu "přihlásit". Přihlášení
spočívá v zapsání jména a hesla pomocí klávesnice. Pokud se uživatel nepřihlásí
správně, nemá možnost žádné údaje získat ani zadat. Tímto způsobem je ošetřena
ochrana systému před zneužitím nepovolanými osobami.
Pomocí jména lze navíc rozlišit různé úrovně přístupu k údajům. Rozlišujeme tři základní
úrovně:
!
!
!
uživatelská
technologická
systémová
V této kapitole se budeme zabývat prvními dvěma úrovněmi. Uživatelská úroveň
(uživatelský přístup) poskytuje pouze základní, nezbytně nutné informace o systému.
Technologická úroveň umožňuje měnit některé vybrané hodnoty související přímo s
parametry řízeného zařízení (technologie). Obsluha na této úrovni musí dobře znát
řízený systém a dokázat ovlivnit pomocí řídicího systému vlastní chod.
124
Evidence v provozním
deníku
Při každém přihlášení a odhlášení uživatele se automaticky provede zápis o této události
do provozního deníku stanice.
Jméno a heslo
Jméno i heslo je tvořeno číslem (libovolné číslo v intervalu 0 až 65535). Každý
instalovaný řídicí systém má svá specifické jména i hesla. Uživatel je musí při převzetí
řídicího systému obdržet, aby mohl se systémem dále spolupracovat samostatně.
Zadání jména
Před vlastním přihlášením se do systému musí být na terminálu zobrazena obrazovka s
logem. Stiskem libovolné klávesy se na displeji vykreslí obrazovka, která od uživatele
požaduje zadání jména.
Jmeno?:_
Heslo?:
Na prvním řádku, hned za dvojtečkou bliká krátká vodorovná čárka. Této značce říkáme
kurzor (ukazovátko) a říká nám, do kterého místa na displeji se bude vypisovat vše co
budeme psát pomocí klávesnice.
Postupně stiskneme příslušné číslice na klávesnici, které tvoří jméno. Pokud uděláme
chybu, můžeme se opravit tak, že klávesou s šipkou "vlevo" smažeme na displeji chybně
uvedenou číslici. Pokud je na displeji zobrazeno správné číslo (jméno) stiskneme
klávesu <Enter> a tím oznámíme řídicímu systému, že má vyhodnotit uvedené jméno.
Pokud systém zjistí, že uvedené jméno nezná, zobrazí na displeji následující
Jmeno?:
Spatne jmeno !
Po stisku libovolné klávesy se zobrazí opět obrazovka s logem.
Pozn.: Miniklávesnice
Na začátku je vypsáno jméno ‘00000’. Kurzor je nastaven na první číslici vlevo. Pomocí
šipek vpravo a vlevo se pohybuje kurzorem po jednotlivý číslicích, pomocí šipek nahoru a
dolů se mění jednotlivé číslice. Zadávání se ukončuje pomocí klávesy <Enter>.
Zadání hesla
Pokud bylo zadáno správné jméno, kurzor se objeví za dvojtečkou na druhém řádku.
Nyní zadáme heslo stejným způsobem, jako jméno. Liší se pouze způsob vypisování
stisknutých kláves na displej. V tomto případě se místo číslic zobrazuje znak "*". I zde,
pokud stiskneme omylem jinou klávesu, lze pomocí klávesy se šipkou "vlevo" smazat
poslední číslici, kterou představuje hvězdička.. Pokud bylo zadáno heslo stiskneme opět
klávesu <Enter>. V případě chybného hesla se vypíše
Jmeno?:
Spatne heslo !
a po stisku libovolné klávesy se vykreslí obrazovka s logem.
125
Heslo se zadává stejným způsobem jako jméno, pouze místo číslic jsou zobrazeny
hvězdičky ‘*****’.
Hlavní nabídka
Pokud bylo zadáno správné jméno i heslo, na displeji se zobrazí hlavní nabídka činností
(nejčastěji ve formě menu), která je vždy závislá na konkrétní aplikaci.
3.2
Obecná pravidla obsluhy
Zadávání hodnot
Zadávání hodnot je jednou ze základních činností s terminálem. Řídicí systém vyžaduje
pro svůj správný chod informace. Hodnoty lze zadávat až po bezchybném přihlášení se
a výběru příslušné položky z hlavní nabídky. Obsluhující program terminálu zpravidla
oznámí jakým způsobem se vyvolá zadávání hodnoty (zpravidla po stisku některé z
funkčních kláves F1 až F8).
Vlastní hodnoty se zadávají pomocí numerické části klávesnice. Pokud se překlepneme,
lze opravovat chybné číslice klávesou s šipkou "vlevo", čímž se chybná číslice smaže.
Poté je nutné stisknout znovu správnou klávesu s číslicí. Při zadávání desetinných čísel
se používá místo desetinné čárky tečka. Všechny hodnoty se do systému zapíší až po
stisku klávesy <Enter>. Do té doby systém o hodnotě na displeji "neví".
Pro vyvolávání editace má uživatel k dispozici omezenou množinu kláves (Enter, <+>,
<->, příp. i šipkové klávesy). Typicky se používá klávesa Enter. Je-li na obrazovce více
editačních prvků, lze je všechny vyvolávat pomocí Enter. Editace se pak spouští
postupně pro jednotlivé prvky. Hodnoty se zobrazují v pevném formátu, který je určen
parametry editačních prvků udávajících počet celých a desetinných míst, např. ‘###.#’.
Čísla se zobrazují v tomto formátu a jsou doplněné nulami, např. ‘012.0’. Po vyvolání
editace se číslo nesmaže, ale objeví se kurzor na první číslici vlevo. Kurzorem lze
pohybovat pomocí šipek vpravo a vlevo. Číslici, na které je kurzor lze měnit pomocí šipek
nahoru a dolů. Cyklus znaků, které se takto mění je omezen pouze na ty, které mají na
daném místě čísla význam. Normálně to jsou znaky ‘0’ až ‘9’, v případě HEX formátu to
jsou znaky ‘0’ až ‘F’ a v případě BIN formátu to jsou znaky ‘0’ a ‘1’. Pevné znaky, např.
desetinná tečka uvnitř čísla se při editaci přeskakují.
Editace textového řetězce je podobná, řetězec je doplněn mezerami a cyklus znaků jde
přes všechny zobrazitelné znaky.
Výběr položky z menu
Nabídka (menu) obsahuje několik položek, které určují další činnost terminálu (např.
zobrazení určitých hodnot, zadávání potřebných údajů apod.). Volba položky (vyvolání
patřičné činnosti) se provede stiskem příslušné klávesy (zpravidla funkční klávesa).
Každá položka je aktivována pouze jedinou klávesou. Tato příslušná klávesa bývá
zpravidla uvedena u názvu položky na displeji, aby měl uživatel neustálý přehled, kterou
funkční klávesou vyvolá patřičnou činnost.
Jiný způsob výběru položky je pomocí zvýrazněného řádku. Takový řádek se odlišuje od
ostatních malou šipkou u levého okraje displeje. Při stisku kláves se šipkou "nahoru"
nebo "dolů" se tato malá šipka pohybuje buď o řádek nahoru nebo dolů. Výběr položky
se provede stiskem klávesy <Enter>. Pokud je zvýrazněný řádek na spodním řádku
displeje a nabídka obsahuje další položky, po stisku klávesy se šipkou "dolů: dojde k tzv.
rolování nabídky (viz následující odstavec).
Výběr se provádí pouze pomocí zvýrazněného řádku.
Rolování
Často se stane, že nabídka možných činností zobrazená na displeji se nevejde do čtyř
řádků displeje. Terminál umožňuje po stisku kláves se šipkou "dolů" odrolovat (posunout)
veškerý obsah displeje o jeden řádek nahoru, tzn. horní řádek zmizí, obsah druhého
řádku se přesune na první atd. a na poslední řádek se vypíše nová položka. Opětovným
126
stiskem klávesy se šipkou "dolů" se text dále roluje. Pokud už nejsou v nabídce další
položky, zobrazí se po opětovném stisku klávesy opět první řádek nabídky . Je možno
rolovat i směrem nahoru, a to stiskem klávesy se šipkou "nahoru".
127
4
Obsluha na systémové úrovni
Při přihlášení do systému na systémové úrovni se nespustí přímo uživatelská obsluha
displeje, ale zpřístupní se implicitní obsluha displeje. Tato obsluha je vždy součástí
každé aplikace procesní stanice s terminálem APT. Umožňuje prohlížet a měnit všechny
databázové proměnné, umožňuje prohlížet provozní deník, umožňuje číst a měnit
systémový čas a datum v RTC obvodu a spustit uživatelsky naparametrizovanou
obsluhu. Po přihlášení do systému se na obrazovce objeví menu s těmito položkami:
F1 - Uživatel
F2 - Databáze
F3 - Deník
F4 - SHELL
F5 - Čas&Datum
F8 - Konec
Popišme si podrobně jednotlivé položky nabídky.
4.1
F1 - Uživatel
Tato položka menu se vyvolá klávesou <F1> nebo pomocí rolování a klávesy <Enter>.
Po spuštění této položky se lze znovu do systému přihlásit jako jiný uživatel, třeba i s
jinými přístupovými právy. Podle přístupové úrovně se pak spustí znovu tato obsluha
nebo uživatelská obsluha displeje.
4.2
F2 - Databáze
Umožňuje prohlížet a editovat databázové proměnné. Po vyvolání se na obrazovce
objeví první databázová proměnná. Formát zobrazeni je následující:
TWWWWW [xx,yy]
F:NNNNNNN
T
typ databázové proměnné, která může být:
i - proměnná typu INT
l - proměnná typu LONG
f - Proměnná typu FLOAT
Strukturované proměnné (matice) poznáme podle toho, že za WIDem je zobrazen v
hranatých závorkách řádek a sloupec proměnné, kterou právě prohlížíme.
WWWWW WID databázové proměnné (na displeji se vždy zobrazují pouze WIDy a ne
TIDy). Je-li strukturovaná, následuje XX,YY číslo řádky a sloupce zobrazované
databázové proměnné.
F
formát zobrazení čísla. Možné formáty jsou:
128
d - Dekadické zobrazení v pohyblivé řádové čárce.
h - V hexadecimální podobě. Má význam pouze u celočíselných typů.
D - Zobrazení data ve formátu DD.MM.RR. Toto zobrazení má pouze
význam u typu LONG, v kterém je uložen datum a čas v DB-Net formátu.
T - Zobrazení času ve formátu hh:mm:ss. Toto zobrazení má pouze
význam u typu LONG, v kterém je uložen datum a čas v DB-Net formátu.
b - Zobrazení dat v binární podobě. Zobrazuje se dolní polovina 16
bitového slova. Má význam pouze pro proměnnou typu INT.
B - Zobrazení dat v binární podobě. Zobrazuje se horní polovina 16
bitového slova. Má význam pouze pro proměnnou typu INT.
Pro přechod na další databázovou proměnnou používáme klávesu se šipkou "dolů" pro
následující proměnnou a pro předcházející databázovou proměnnou klávesu se šipkou
"nahoru". Pokud je proměnná strukturovaná, můžeme použít pro prohlížení jednotlivých
položek funkční klávesu <F1>. Pak pomocí kláves se šipkami "nahoru", "dolů", "vlevo" a
"vpravo" se můžeme posouvat po jednotlivých položkách matice. V [ ] (hranatá závorka)
se mění řádek a sloupec. Pokud chceme přejít na další databázovou proměnnou, znovu
stiskneme <F1>. Nyní můžeme procházet databázové proměnné stejně jako předtím.
Pro změnu režimu zobrazení používáme klávesu <F4>. Po stisku klávesy se zobrazí
další formát. Formáty následují po sobě v tomto pořadí d, h, D, T, b, B a pak zase d atd.
Chceme-li editovat proměnnou stiskneme klávesu <F2>. Proměnná se edituje ve
formátu jakém byla zobrazena. Po stisku klávesy se na druhém řádku objeví ?. Za něj
zadáme novou hodnotu a stiskem <Enter> ukončíme zadávání a nová hodnota se vloží
do databáze. Pokud ukončíme zadávání stiskem <F8>, nic se neuloží a v databázi
zůstane původní hodnota.
Pokud se hodnota při zobrazení mění a chceme tyto nové hodnoty sledovat "on-line" je
třeba stisknout klávesu <F3>. Na třetím řádku se objeví hvězdička a proměnná se
průběžně oživuje z databáze.
POZOR! tato funkce koliduje s funkcí editace hodnoty, proto musí být při editaci
vypnuta.
Klávesa <F8> ukončí prohlížení databáze a zobrazí zase opět na displeji hlavní
systémové menu.
<Nahoru> - předchozí položka
<Dolů> - následující položka
<+> - přepínání režimu prohlížení jednotlivých buňek matice
V tomto režimu se lze pohybovat po jednotlivých buňkách pomocí šipkových kláves.
Režim se ukončuje opětovným stiskem <+>.
<-> - změna režimu (formátu) zobrazení
<Enter> - vyvolání a ukončení editace
<Esc> - zrušení editace, návrat do systémového menuF3 - Deník
Zapínat “on line” sledování na miniklávesnicích nelze. Pro oživení hodnoty se musí
provést přechod na předchozí databázovou položku a zase zpět.
4.3
F3 - Deník
Umožňuje prohlížení provozního deníku. Provozní deník je dále popsán v části Stavové
a chybové informace, provozní deník. Po vyvolání provozního deníku se na obrazovce
zobrazí:
129
nn{cccc}hh:mm:ss
Datum:DD.MM.RR
WID: xxxxx
L:
yyyyy
nn
Číslo položky v kruhovém seznamu provozních hlášení. Položky mohou
nabývat hodnot 0 až 49.
cccc
Hexadecimální kód chyby. (viz seznam chyb v části Stavové a chybové
informace v této příručce).
hh:mm:ss
Čas vložení této události do provozního deníku.
DD.MM.SS datum vložení události do provozního deníku. Tato položka na druhém
řádku je měnitelná podle údaje, který chceme zobrazit. Údaj se mění klávesou <F2>.
Další údaje (položky hlášení v různých formátech), které můžeme zobrazit jsou:
!
!
!
!
!
!
ADR - položky Segment:Offset
WID - položka WID
F - položka Data ve formátu pohyblivé řádové čárky
L - položka Data ve celočíselném formátu
2 dat - položka Data ve formátu datum
2 čas -položka Data ve formátu čas
Přechod na další nebo předcházející údaj z deníku se provede pomocí kláves se šipkou
"dolů" a "nahoru". Další užitečnou funkcí je klávesa <F1>, která zobrazí poslední
vložené hlášení do deníku.
Klávesou <F8> se opět vrátíme do základního menu.
<+> - zobrazení posledního vloženého hlášení
<-> - přepínání jednotlivých dat položky hlášení
<Esc> - návrat do systémového menu
4.4
F4 - SHELL
Tato funkce spustí první displej z uživatelsky parametrizovaného SHELLu (pokud
existuje). Není-li SHELL k dispozici neprovede se žádná akce.
4.5
F5 - Čas&Datum
Na obrazovce se zobrazí
130
*Datum:DD.MM.RR
Cas :hh:mm:ss
Hvězdička ukazuje na aktivní položku. Hvězdička se přesunuje klávesami se šipkou
"nahoru" nebo "dolů". Klávesa <Enter> spustí editaci položky označené hvězdičkou. U
data se na pozici roku zadává poslední dvojčíslí. Dvojtečku při editaci časového údaje
zapíšete pomocí kláves <Alt-.> (současný stisk klávesy <Alt> a <.>).
Klávesou <F8> se vrátíme zpátky do hlavního menu.
<Enter> - vyvolání a ukončení editace
<Esc> - zrušení editace, návrat do systémového menu
4.6
F8 - Konec
Po jejím výběru se na terminálu zobrazí obrazovka s logem a systém čeká na přihlášení
nového uživatele.
131
DTE - Editor formátovacích
řetězců provozního deníku
132
1
Úvod
Tato část příručky popisuje program pro parametrizaci formátovacích řetězců provozního
deníku. Program se používá v případě, kdy je třeba tisknout provozní deník na tiskárně
připojené k procesní stanici nebo zobrazovat provozní deník na terminálu, případně
zpracovávat provozní deník na vizualizační stanici PC.
Program DTE je začleněn do prostředí správce projektů PSP.
133
2
Popis
Jednotlivá hlášení provozního deníku se na procesní stanici udržují v binární formě v
kruhovém bufferu. Jedna položka hlášení má strukturu:
Položka
Počet bytů
Význam
Kód
2
Kód chyby / hlášení
Time
4
Čas vzniku
Segment
2
Číslo procesu
Offset
2
Místo v programu
WID
2
WID proměnné / doplňkový kód
Data
4
Hodnota
Uživatel má možnost ovlivnit pouze silně orámované položky. Pro generování hlášení
na procesní stanici slouží např. moduly ErrSig a Report.
Pomocí systémového menu na terminálu LCDSHELL lze prohlížet provozní deník v
binární (číselné) formě. Aby bylo možné zobrazovat jednotlivá hlášení pomocí textu
nebo tyto texty tisknout na tiskárně, je nutné pro každý kód hlášení definovat
odpovídající řetězec. K tomu slouží program DTE.
Pro každé hlášení lze definovat nejen pevný text, ale i variabilní texty, které se vybírají
na základě hodnot zvolených datových položek hlášení. Např. lze definovat jeden kód
pro hlášení '”Alarm nastal: “ a k němu několik variabilních textů: “Maximalni hladina”,
“Minimalni hladina”, “Maximalni tlak pary” atd. Konkrétní variabilní text se potom vybere
např. dle hodnoty položky WID.
V textech lze také zobrazovat číselné hodnoty datových položek hlášení.
2.1
Uživatelské kódy
Tvůrce aplikace může volit kódy chyb/hlášení v rozsahu 100..30000, ostatní kódy jsou
rezervovány pro systémové účely.
2.2
Definice formátovacího řetězce
Pro formátovací řetězce programu DTE mají ve struktuře binárního hlášení provozního
deníku význam pouze tyto položky:
Položka
Počet bytů
Význam
Kód
2
WID
2
Data
4
Hodnota
Ke každému kódu hlášení, který se může v aplikaci vyskytnout, se definuje formátovací
řetězec. Formátovací řetězec může kromě normálního textu obsahovat speciální
formátovací makra, která umožňují převod číselných údajů hlášení na text.
Formátovací makro začíná znakem %, za kterým následují až 3 znaky specifikace
makra. Tato makra lze vkládat na libovolnou pozici v řetězci a mohou se v řetězci
vyskytovat i vícekrát. Makro udává, ze které datové položky hlášení se získá hodnota
pro přeformátování - lze se odvolávat na WID nebo Data.
134
Makro také udává, jak se bude chápat význam těchto položek. WID je vždy celočíselná
hodnota INT nebo WORD. Data mohou být hodnoty typu INT, WORD, FLOAT, nebo mohou
být chápána jako datum nebo čas.
Pomocí maker lze zobrazit:
Čísla
Celá nebo desetinná čísla, hexadecimální čísla.
Datum+čas
Číslo ve formátu LONG převedené na datum nebo čas, případně obojí.
Variabilní texty
Pomocí číselných hodnot se vybere variabilní text dle tabulky. Pro tento případ musí
existovat převodní tabulka, která danému číslu přiřazuje nějaký text.
!
!
Jsou dva typy převodních tabulek:
Celočíselné - texty se vybírají dle celých čísel.
Desetinné - texty se vybírají dle desetinných čísel.
Následující tabulka popisuje jednotlivá makra. V prvním sloupci je popis makra, ve
sloupci WID je makro odkazující se na položku hlášení WID, ve sloupci Data16 je makro
odkazující se na dolní dva byty položky hlášení Data, ve sloupci Data32 je makro
odkazující se na celou položku hlášení Data (4 byty).
Popis
WID
Data16
Data32
Celé číslo se znaménkem
%0i
%1i
%l
Celé číslo bez znaménka
%0w
%1w
%d
Hexadecimální číslo
%0x
%1x
%X
Desetinné číslo
%f
Datum
%D
Čas
%t
Datum a čas
%T
Variabilní text z celočíselné tabulky
%0sw
Variabilní text z desetinné tabulky
%1sw
%sl
%sf
135
3
Editor DTE
3.1
Program DTE se spouští z prostředí správce projektu PSP. Veškeré parametry, které
program potřebuje ke správnému chodu, jsou automaticky dodány prostředím PSP.
3.2
Ukončení programu
Program DTE ukončí svoji činnost po stisku klávesy <Alt+X> nebo po vyvolání menu
příkazu Soubor | Konec.
3.3
Začlenění programu do PSP
V prostředí PSP se pracuje s aplikací DTE stejně, jako s aplikací PSE nebo LCDSHELL.
Na začátku se vloží do projektu soubor aplikace, který má příponu .DTE (Příkaz PSP
Projekt | Vlož DTE). Další práce je identická s aplikacemi PSE a LCDSHELL.
3.4
Ovládání programu - stručný přehled menu
Program se ovládá podobně jako programy PSE a LCDSHELL. Část funkcí je v
programu DTE zcela shodných s funkcemi v programech PSE a LCDSHELL (volby
Soubor, Editace, Okna).
Poznámka
Některé položky menu nemají ve stávající verzi programu (V1.04) žádnou funkci.
V dalším popíšeme přehled nejdůležitějších menu charakteristických speciálně pro
program DTE.
Ukaz
Podmenu Ukaz umožňuje vyvolávat okna s parametrizačními tabulkami textových
hlášení.
Ukaz | System
!
!
!
!
Zobrazí dialog pro zadání parametrů:
název aplikace
jména autora
délka prefixu hlášení
Každé hlášení může začínat prefixem (0 až 3 znaky), dle kterého lze hlášení třídit do
skupin. Používá se např. při prohlížení deníku na PC.
konec řádku
Koncové znaky automaticky přidávané na konec řetězce, pokud je potřeba. Lze přidávat
znaky CR nebo LF, případně oboje. Tím lze dosáhnout odřádkování na tiskárně po
každém hlášení.
Ukaz | Formaty
Zobrazí se okno s tabulkou parametrů pro jednotlivá hlášení. Lze vkládat, rušit nebo
editovat jednotlivá hlášení.
Parametry jednoho hlášení:
136
Kód chyby (hlášení)
Zadává se číslo odpovídající kódu zadaného v aplikaci např. modulem Report.
Komentář
Text, který slouží pro orientaci tvůrce aplikace při parametrizaci. Do procesní stanice se
nepředává.
Kód - prefix
Textový prefix hlášení max. 3 znaky pro třídění hlášení do skupin. Použití pouze na PC.
Formát
Formátovací řetězec. Může obsahovat formátovací makra (viz Definice formátovacího
řetězce).
Tabulka textu DW
Převodní tabulka pro výběr variabilního textu na základě celočíselné hodnoty. Uvádí se
jméno tabulky. Pokud je tabulka již definovaná, lze ji vybrat pomocí tlačítka:
Vyber textu DW.
Parametr se vyplňuje pouze v případě, kdy se ve formátovacím řetězci použijí
formátovací makra odkazující se na celočíselné hodnoty.
Převodní tabulku lze vytvořit v okně definic tabulek pomocí příkazu:
Ukaz | Tabulky DOUBLEWORD parametru.
Tabulka textu F
Převodní tabulka pro výběr variabilního textu na základě desetinné hodnoty. Uvádí se
jméno tabulky. Pokud je tabulka již definovaná, lze ji vybrat pomocí tlačítka
Vyber textu F. Parametr se vyplňuje pouze v případě, kdy se ve formátovacím řetězci
použijí formátovací makra odkazující se na desetinné hodnoty.
Převodní tabulku lze vytvořit v okně definic tabulek pomocí příkazu Ukaz | Tabulky
FLOAT parametru.
!
!
!
!
!
!
Ukaz | Tabulky DOUBLEWORD parametru
Zobrazí se okno se seznamem převodních tabulek celočíselných hodnot na variabilní
texty.
Tabulka je zadaná parametry:
Název
Komentář
Jednotlivé položky každé tabulky se editují v okně tabulky variabilních textů, které lze
vyvolat vybráním dané tabulky (stisk mezerníku nad danou tabulkou).
!
!
Okno tabulky
variabilních textů
!
!
!
V okně tabulky je seznam jednotlivých položek tabulky. Každá položka je definována
následujícími parametry:
Dolní mez
Dolní mez intervalu hodnot (včetně), který určuje danou položku.
Horní mez
Horní mez intervalu hodnot (včetně), který určuje danou položku.
Text
Variabilní text dané položky.
Při formátování makra, které se odkazuje na tabulku variabilních textů, se prochází
jednotlivé položky tabulky a hledá se první položka, jejíž interval hodnot zahrnuje
porovnávanou číselnou hodnotu. Pokud taková položka existuje, vybere se daný
variabilní text, jinak je variabilní text brán jako prázdný řetězec.
Pokud není třeba zadávat variabilní texty pro intervaly hodnot, ale každý variabilní text
je dán jedinou hodnotou, stačí zadat dolní i horní mez rovnou této hodnotě.
Ukaz | Tabulky FLOAT parametru
Zobrazí se okno se seznamem převodních tabulek desetinných hodnot na variabilní
texty.
Parametry tabulek i funkce je stejná jako u tabulek s celočíselnými hodnotami. Rozdíl je
pouze v tom, že při porovnávání číselných hodnot se pracuje s desetinnými hodnotami.
137
Nastroje
Podmenu Nastroje zajišťuje generaci parametrizovaných tabulek
požadovaných aplikací PSE nebo vizualizačními programy na PC.
do
formátů
Nastroje | Generace pro PSE
Generace do formátu pro aplikaci PSE. Jelikož se program DTE spouští z prostředí PSP,
není nutné tuto funkci využívat, protože ji PSP provádí automaticky.
Nastroje | Generace pro LOG
Generace do formátu pro vizualizaci na PC.
Parametry
Podmenu Parametry slouží pro konfiguraci programu.
Parametry | Konfig
Nastavují se dva parametry:
Generovat "C"
Příznak, zda se má generovat soubor pro překladač C jazyka. Pro běžného uživatele
nemá význam, používá se při vývoji a ladění modulů PSE programátorem.
Výstupní adresář
Adresář, do kterého se ukládají všechny výstupní soubory. V případě spouštění
programu z prostředí PSP nemá význam.
!
!
Upozornění!
Instalační sada PSE obsahuje v adresáři ..\BIN soubor DEFAULT.DTE, kde jsou
naparametrizovaná systémová hlášení operačního systému NOS a aplikací PSE. Tento
soubor je dobrým východiskem pro vytvoření konkrétní aplikace DTE. Parametrizace
systémových hlášení by měla být v každé aplikaci DTE obsažena!
138
3.5
Příklad parametrizace
Tabulka formátů je vyplněna následovně:
Kód
Prefix
Text chyby
Komentář
0
OK
Zadna chyba
OK
16
nos
Zavedeni operacniho systemu
Zavedeni operacniho
systemu
17
nos
Studeny start sitoveho zavadece
Studeny start sitoveho
zavadece
18
nos
Teply start sitoveho zavadece (vypadek:
%T)
Teply start sitoveho
zavadece
19
nos
Studeny start aplikace
Studeny start aplikace
20
nos
Teply start aplikace (vypadek: %T)
Teply start aplikace
21
Texty DW
Procesor
Texty F
nos
Chyba procesoru: %0sw
Chyba procesoru
22
nos
Zapis do zakazane pameti
Zapis do zakazane
pameti
23
nos
Interni chyba radice preruseni, adr.: %d
Interni chyba radice
preruseni
32
*Db
WID %0i neexistuje.
Spatny WID
*Db
Spatny handle promenne %0w
Spatny handle
*Db
Spatny typ %1sw promenne %0i
Spatny typ
*Db
Spatny radek %1w promenne %0w
Spatny radek
33
34
Typy
35
36
*Db
Spatny sloupec %1w promenne %0w
Spatny sloupec
37
*Db
Spatny pocet radku %1w promenne %0w
Spatny pocet radku
38
*Db
Spatny pocet sloupcu %1w promenne
%0w
Spatny pocet sloupcu
39
nos
Nedostatek pameti
Nedostatek pameti
40
aeg
Spatny 1/4h pulz, delka: %t
Spatny 1/4h pulz
32772
val
U ventilu %0w - %1w jsou oba dva KS
sepnuty
Sepnuty oba dva KS
32773
val
U ventilu %0w - %1w jsou oba dva KS v
poradku
KS OK
32774
val
Ventil %0w - %1w nedojel na KS
OTEVRENO
KS otevreno nesepnul
32775
val
Ventil %0w - %1w nedojel na KS
ZAVRENO
KS zavreno nesepnul
32776
val
Ventil %0w - %1w dojel na KS
OTEVRENO
KS otevreno sepnul
32777
val
Ventil %0w - %1w dojel na KS ZAVRENO
KS zavreno sepnul
32800
Bufer
lcd
Nelze vlozit cteci pozadavek do buferu %sl
Nelze vlozit cteci
pozadavek
32801
Bufer
lcd
Nelze vlozit zapisovy pozadavek do buferu
%sl
Nelze vlozit zapisovy
pozadavek
lcd
Prihlaseni uzivatele %0w
Prihlaseni uzivatele
lcd
Odhlaseni uzivatele %0w
Odhlaseni uzivatele
32802
32803
1010
ALARM
A
Alarm nastal
%0sw
Alarm nastal
1011
ALARM
a
Alarm skoncil
%0sw
Alarm skoncil
%0sw
1012
ALARM
a
Alarm kvitovan
1013
ALARM
a
Alarm odkvitovan
%0sw
Alarm kvitovan
Alarm odkvitovan
139
Dále jsou definovány převodní tabulky celočíselných hodnot na variabilní texty:
!
Tabulka ALARM
Dolní mez
Horní mez
Text
11
11
MAX. tlak pary
12
12
PORUCHA vzduch. ven.
4006
4006
Maximalni hladina
4007
4007
Minimalni hladina
Tato tabulka definuje variabilní texty pro alarmová hlášení. Ta jsou generována v
aplikaci PSE modulem ErrSig. Modulu se zadává základní kód (1010) a modul potom
modifikuje tento kód pro jednotlivé události (1010..1013):
Ofset kódu
Událost
0
Alarm nastal
1
Alarm skončil
2
Alarm kvitován
3
Alarm odkvitován
Pro každou událost je v tabulce formátů definován textový formát hlášení s makrem
%0sw. Makro má následující význam: "variabilní text z celočíselné tabulky dle položky
WID". Proto musí mít tato 4 hlášení definovanou celočíselnou převodní tabulku
(ALARM).
Toto hlášení očekává v položce WID programátorem zadaný kód pro výběr variabilního
textu - určení čeho se alarm týká.
Je-li např. položka WID binárního hlášení rovna 4006 a kód hlášení roven 1010, je
výsledný text zformátován:
Alarm nastal
!
Maximalni hladina
Tabulka Procesor
Dolní mez
Horní mez
Text
1
1
Nedefinovany kod instrukce
2
2
Zakazana instrukce
3
3
Spatny typ operandu instrukce
4
4
Spatna adresa dat
5
5
Spatny pristup na sbernici procesoru
6
6
Preteceni zasobniku procesoru
7
7
Podteceni zasobniku procesoru
Je-li např. kód roven 10 a WID roven 4, je výsledný text:
Chyba procesoru Spatna adresa dat
!
Tabulka Typy
Dolní mez
Horní mez
Text
0
0
DBT_INT
1
1
DBT_LONG
2
2
DBT_FLOAT
140
Dolní mez
Horní mez
Text
3
3
DBT_INTMTX
4
4
DBT_LONGMTX
5
5
DBT_FLOATMTX
Pro kód hlášení 3 je v tabulce formátů definován text s makrem %1sw (variabilní text dle
celého čísla - dolních dvou byte položky Data) a makrem %0i (celé číslo se znaménkem
z položky WID). Formát hlášení se odkazuje na tabulku Typy. Toto hlášení očekává v
položce WID - identifikátor databázové proměnné a v položce Data - typ proměnné.
Např. pro hodnoty WID roven 4023 a typ roven 3, je výsledné hlášení:
Spatny typ DBT_INTMTX databazove promene 4023
!
Tabulka Bufer
Dolní mez
Horní mez
Text
0
0
NOSu
65536
65536
LCDSHELLLu
Pro kódy hlášení 32800 a 32801 jsou v tabulce formátů definovány texty s makrem
%1sl (variabilní text dle celého čísla - všech 32 bitů položky Data). Formáty hlášení se
odkazují na tabulku Bufer. Dle hodnoty Data se rozlišuje, zda se hlášení týká buferu
operačního systému NOS nebo buferu aplikace LCDSHELLu.
Např. pro kód 32800 a hodnotu Data rovnu 0, je výsledné hlášení:
Nelze vlozit cteci pozadavek do buferu NOSu.
141
Zavedení aplikace
Zavedení aplikace
Zavedení aplikace
142
Zavedení aplikace
1
Úvod
Tato praktická část příručky se zabývá postupem zavedení aplikace do procesní stanice
s využitím správce projektů PSP.
Od čtenáře se očekává, že má znalosti s ovládáním PSP, editorů PSE a LCDSHELL, s
tvorbou aplikačního programu a zná hardwarové možnosti konkrétních procesních
stanic.
Tato část je určena všem, kteří samostatně realizují aplikace na procesních stanicích s
operačním systémem NOS a průmyslovým komunikačním systémem DB-Net.
Text je rozdělen do několika kapitol, v kterých je uveden kompletní přehled konfigurace
přepínačů procesní stanice, popis propojení procesní stanice s osobním počítačem PC,
popis zavedení operačního systému NOS, popis zavedení a spuštění aplikace a další
informace potřebné pro úspěšnou práci.
Zavedení aplikace
143
Zavedení aplikace
2
Konfigurace procesní stanice
Pojmem konfigurace procesní stanice budeme v následujícím textu rozumět nastavení
DIP přepínačů. Konkrétní nastavení má význam pro činnost stanice připojené v síti
DB-Net a při spuštění vlastní aplikace.
Nastavení konfigurace (resp. její změna) u všech typů procesních stanic je základním
programovým vybavením akceptováno pouze po spuštění či resetu stanice, tzn.
chcete-li, aby stanice pracovala v patřičném režimu, musíte vždy po nastavení
přepínačů resetovat stanici (zpravidla vypnutím a zapnutím napájení stanice). Přepnutí
přepínače během chodu stanice nemá většinou žádný vliv na její chování.
!
!
Na všech typech procesních stanic jsou vždy dvě skupiny DIP přepínačů:
HW konfigurace (4 přepínače)
Slouží k nastavení, jak se má chovat hardware stanice.
SW konfigurace (10 přepínačů, některé starší systémy mají pouze 8 přepínačů, viz
dále)
Slouží k nastavení, jak se má chovat programové vybavení stanice.
Skupiny DIP přepínačů jsou na procesních stanicích označeny názvy HW a SW. Jsou
očíslovány a mají označenu polohu ON.
2.1
Nastavení HW konfigurace
HW konfigurace se nastavuje pomocí HW-DIPu, který má 4 přepínače s následujícím
významem:
HW konfigurace
Přepínač
ON
OFF
1
Start z FLASH
Start z RAM
*)
2
Povolení zápisu do FLASH
-
3
Bootstrap povolen
Normální činnost
4
Povolen reset po lince RS232
Reset po lince nepovolen
Nastavení přepínačů má význam při zavádění operačního systému a při zavádění a
běhu aplikace a bude proto popsáno v příslušných kapitolách.
*)
Poznámka: U řídicího terminálu APT2100 je význam přepínače 1 jiný. Terminál
startuje vždy z FLASH bez ohledu na polohu přepínačů. Nastavením přepínače 1 do
polohy ON a následným startem systému se vyvolává konfigurační obrazovka, viz dále.
2.2
Nastavení SW konfigurace
SW konfigurace se nastavuje pomocí SW-DIPu, který má standardně 10 přepínačů s
následujícím významem:
SW konfigurace (10 přepínačů)
Přepínač
ON
OFF
1..5
Číslo stanice v síti DB-Net (viz tabulka)
6..7
Komunikační rychlost (viz tabulka)
Zavedení aplikace
144
Zavedení aplikace
8
Komunikace DB-Net je na kanálu S1 RS485
9
Spuštění uživatelské aplikace
Síťový zavaděč
10
Nemá význam. Je určen pro volné použití.
Některé starší systémy mají pouze 8 přepínačů SW konfigurace (např. ART400). Jejich
význam je následující:
SW konfigurace (8 přepínačů)
Přepínač
ON
1..5
OFF
Číslo stanice v síti DB-Net (viz tabulka)
6
7
Spuštění uživatelské aplikace
Síťový zavaděč
8
Nemá význam. Je určen pro volné použití.
Číslo stanice
Každá procesní stanice v síti systému DB-Net musí mít své jedinečné číslo (adresu).
Číslo stanice se volí přepínači č. 1..5 SW konfigurace, viz předchozí tabulky. Zde
uvedeme tabulku nastavení přepínačů pro konkrétní číslo stanice.
Číslo stanice
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
Zavedení aplikace
1
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
OFF
ON
2
OFF
OFF
ON
ON
OFF
OFF
ON
ON
OFF
OFF
ON
ON
OFF
OFF
ON
ON
OFF
OFF
ON
ON
OFF
OFF
ON
ON
OFF
OFF
ON
ON
OFF
OFF
ON
ON
Přepínač
3
OFF
OFF
OFF
OFF
ON
ON
ON
ON
OFF
OFF
OFF
OFF
ON
ON
ON
ON
OFF
OFF
OFF
OFF
ON
ON
ON
ON
OFF
OFF
OFF
OFF
ON
ON
ON
ON
4
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
5
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
OFF
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
ON
145
Zavedení aplikace
Komunikační rychlost
Komunikační rychlost se nastavuje kombinací přepínačů č. 6 a 7 SW konfigurace podle
následující tabulky (platí pro standardní 10-ti přepínačovou variantu):
Přepínač 6
Přepínač 7
Komunikační rychlost [Bd]
OFF
OFF
9600
ON
OFF
19200
OFF
ON
38400
ON
ON
57600
Konfigurační obrazovka
Některé starší systémy s nestandardními 8 přepínači SW konfigurace nemají možnost
nastavovat komunikační rychlost pomocí DIP-přepínačů. Rychlost se nastavuje ve
speciální konfigurační obrazovce po zapnutí stanice.
Konfigurační obrazovku (mimo řídicího terminálu APT2100) aktivujeme tak, že při
vypnuté procesní stanici stiskneme současně klávesu ALT a "." (desetinná tečka) a za
stálého držení těchto kláves procesní stanici zapneme. V procesní stanici musí být
zaveden operační systém NOS. Na displeji procesní stanice se zobrazí konfigurační
obrazovka.
Jako příklad uveďme konfigurační obrazovku systému ART:
NOS/ART4x0 Vx.xx
(c) 1998 AMiT
Rychlost:19200[Bd]
Autorepeat:vyp
Kurzor bliká na údaji komunikační rychlosti.
!
!
!
Pomocí kurzorových šipek nahoru a dolů přesouváme kurzor mezi řádkem pro
komunikační rychlost a řádkem pro autorepeat.
Pomocí kurzorových šipek doleva a doprava měníme údaj, na kterém je kurzor.
Klávesou ENTER potvrdíme volbu a procesní stanice přejde do běžného pracovního
režimu.
Komunikační rychlost může nabývat hodnot 9600, 19200, 38400 a 56818 Bd, implicitně
(po nahrání operačního systému) je 19200 Bd.
Zavedení aplikace
146
Zavedení aplikace
Konfigurační obrazovka
APT2100
U tohoto řídicího terminálu se konfigurační obrazovka zobrazí po startu systému, pokud
je přepínač 1 “HW konfigurace” v poloze ON. Vzhled konfigurační obrazovky je
následující:
Version Vx.xx
(c) AMiT 1999
Serial
Change configuration
Environment
Speed
Parity
Stop bit
Interface
:
:
:
:
19200
even
1
RS232
* Echo
CR->CR LF
Display
Autorepeat
Contrast
Scr.saver
Invert
:
:
:
:
:
:
:
on
off
scroll
off
5
5
off
Pohyb v konfiguračním menu se ovládá kurzorovými šipkami. Aktuální (vybraná)
položka je označena znakem * (hvězdička). Parametry aktuální položky lze měnit
klávesami + nebo -.
Do pracovního režimu terminálu se lze dostat stiskem klávesy ENTER a následným
potvrzením klávesou +.
Konfigurace se zároveň uloží do paměti EEPROM.
Popis jednotlivých položek v konfiguračním menu:
Nastavení položek “Speed”, “Parity”, “Stop bit”, “Interface” a “Echo” nemá vliv na činnost
řídicího terminálu při normálním provozu, t.j. na zobrazování dat z LCDSHELLu
aplikace, provozované přímo na řídicím terminálu APT2100. S využitím těchto položek
se počítá pro případnou realizaci režimu ASCII-terminálu, tedy pro zobrazování dat
přijímaných po sériovém rozhraní. Dalším důvodem pro ponechání těchto položek
v konfigurační obrazovce je maximální kompatibilita s terminálem APT2000.
!
!
!
!
!
!
Speed
Hodnota "600 / 1200 / 2400 / 4800 / 9600 / 19200".
Nastavuje přenosovou rychlost sériové linky.
Parity
Typ "none / even".
Nastavuje typ parity sériové linky.
Stop bit
Hodnota "1 / 2".
Nastavuje počet stop bitů sériové linky.
Interface
Typ "RS232 / RS485".
Udává jaký typ sériové linky bude použit pro komunikaci s terminálem APT2100.
Echo
Hodnota "on / off".
Udává, zda se bude stisknutá klávesa zároveň zobrazovat na displeji.
CR -> CR LF
Hodnota "on / off".
Pokud je nastaveno "on", bude se při příjmu znaku CR automaticky přidávat i znak LF.
Zavedení aplikace
147
Zavedení aplikace
!
!
!
!
!
Pro správnou činnost LCDSHELLu musí být nastaveno “on”.
Display
Hodnota "scroll / overwr".
Nastavuje se "scrollování" nebo přepisování displeje.
Pro správnou činnost LCDSHELLu musí být nastaveno “scroll”.
Autorepeat
Hodnota "on / off".
Lze zapnout nebo vypnout autorepeat klávesnice.
Konstanty autorepeatu jsou pevně dané a nelze je měnit.
Contrast
Hodnota "1 - 10".
Nastavuje kontrast obrazovky.
Scr. saver
Hodnota "1 - 15 "
Nastavuje dobu v minutách, za kterou bude vypnuto podsvětlení displeje od posledního
stisku klávesy. Zobrazování dat na tuto dobu nemá žádný vliv. Šetří se tak životnost
použité výbojky.
Invert
Hodnota "on / off".
Lze zvolit typ zobrazení. Při hodnotě "on" budou tmavá písmena na světlém pozadí. Při
hodnotě "off" se budou zobrazovat světlá písmena na tmavém pozadí.
Nastavení autorepeat na
displeji
Autorepeat klávesnice na displeji se nastavuje v závislosti na typu terminálu:
!
!
!
Terminály se sériovým rozhraním (RS232, RS485, RS422)
Příkladem tohoto typu terminálu jsou terminály APT100, APT110 nebo APT2000.
Autorepeat se nastavuje pomocí DIP přepínače přímo na vlastním terminálu.
Terminály s paralelním rozhraním (kromě APT2100)
Příkladem paralelních terminálů jsou APT130, LCDK12 a LCDK14. Systém ART400 je
také z hlediska rozhraní paralelním terminálem, i když to není pouhý terminál, ale
kompaktní řídicí systém. Autorepeat se nastavuje ve speciální konfigurační obrazovce
po zapnutí stanice. Popis konfigurační obrazovky byl podán v předchozí kapitole
”Nastavení SW konfigurace”. Autorepeat může být vypnut, pomalý (první opakování
1 sec. po zmáčknutí klávesy, potom cca. 3 opakování za sekundu) nebo rychlý (první
opakování 0.5 sec. po zmáčknutí klávesy, potom 10 opakování za sekundu). Implicitně
(po nahrání operačního systému) je autorepeat vypnut.
Řídicí terminál APT2100
Autorepeat na tomto typu terminálu lze pouze zapnout nebo vypnout, a to v konfigurační
obrazovce, viz předchozí kapitolu.
Zavedení aplikace
148
Zavedení aplikace
2.3
Informace na displeji
Systémy s paralelním displejem po zapnutí zobrazují na displeji částečnou informaci o
SW konfiguraci. Uvedeme příklad pro systém ART400:
NOS/ART4x0 Vx.xx
(c) 1998 AMiT
Vpravo na druhém řádku je zobrazen znak podle režimu, ve kterém se stanice nachází:
L
A
spuštěn síťový zavaděč
spuštěna aplikace vytvořená v PSE
V případě spuštění aplikace se vypisuje znak A pouze pokud aplikace neobsahuje
obsluhu aplikačních obrazovek terminálu. Při inicializaci se vypisuje v pravém dolním
rohu fáze inicializace. Dojde-li při spuštění aplikace k závažné chybě je na displeji
zobrazeno NOS-Krit. chyba. Na druhém řádku je text významu chyby. Bližší popis chyb
je v části “Stavové a chybové informace, provozní deník” této příručky.
Zavedení aplikace
149
Zavedení aplikace
3
Propojení procesní stanice s PC
Pro komunikaci s procesní stanicí (při zavádění aplikace, nastavení data a času, kontrole
chodu aplikace pomocí inspektoru v PSE apod.) je třeba propojit komunikační linky
(RS232 resp. RS485) stanice a servisního počítače.
Linka na procesní stanici se určuje přepínačem volby kanálu pro komunikaci v síti
DB-Net. Komunikace po RS485 vyžaduje speciální komunikační kartu do servisního
počítače PC anebo externí převodník.
Vlastní fyzické propojení signálů u linky RS232 zobrazují následující obrázky.
pin
pin
Tx
2
2
Rx
Rx
3
3
Tx
CTS 7
7
RTS
GND 5
5
GND
ADiS, ART400, AMiRiS,
AMAP98, APT2100 (CAN9)
PC (CAN9)
Obr. 1: Propojení stanice typu ADiS, ART400, ART400F, AMiRiS, AMAP98 a APT2100
s PC. Toto propojení se realizuje standardním kabelem firmy AMiT pod označením
KABEL232P.
pin
pin
Tx
2
2
Rx
Rx
3
3
Tx
GND 5
5
GND
AMAP (CAN9)
PC (CAN9)
Obr. 2: Propojení stanice typu AMAP s PC. Toto propojení se realizuje standardním
kabelem firmy AMiT pod označením KABEL232K.
Zavedení aplikace
150
Zavedení aplikace
4
Zavedení operačního systému NOS
Zavedení operačního systému NOS se provádí ve správci projektů PSP volbou Přenos |
Nahrát NOS. Objeví se dialogové okénko, ve kterém lze zvolit číslo COM portu, přes
který se propojí stanice PC s procesní stanicí. Pokračujeme-li dále tlačítkem “OK”,
vyvolá se speciální okno s interaktivním návodem pro zavádění. Uživatel je v
postupných krocích informován o způsobu připojení procesní stanice a nastavení DIP
přepínačů na stanici. Návod je uzpůsoben pro typ stanice zvolený příkazem Volby | Typ
stanice. Po ukončení zavádění se program vrací zpět do prostředí PSP.
Pozn.: V případě procesní stanice typu APT2100 se zavedením operačního systému zde
uvedeným postupem vymaží grafická data, která jsme předtím nahráli do stanice
z programu GRADET (WGRADET).
Přesto můžete tento postup použít, pokud Vaše aplikace grafické objekty programu
GRADET (WGRADET) nepoužívá.
U tohoto typu procesní stanice se operační systém zavádí současně s grafickými daty
příkazem Soubor|Vyslat programu WGRADET, případně přeložením a vysláním
souboru .GO s navoleným “APT2100” v programu GRADET.
Zavedení aplikace
151
Zavedení aplikace
5
Zavedení a spuštění aplikace
Zavedení aplikace se provádí ve správci projektů PSP volbou Přenos | Přenos
programu. Poznamenejme, že aplikace musí být vygenerovaná a bez chyb (expertní
kontrola). Zavádí se vygenerovaný soubor jméno.ABS, kde jméno je jméno projektu
aplikace. Podrobnější informace jsou popsány v části PSP-Správce projektů.
Další podmínkou pro úspěšné zavedení aplikace je také správné nastavení parametrů
komunikace v prostředí PSP a správné propojení počítače komunikačním kabelem s
procesní stanicí.
V následujících tabulkách jsou použity popisy nastavení přepínačů stavy ON, OFF, A, B,
L a x.
Stav A označuje, že přepínač musí být nastaven na hodnotu odpovídající požadované
adrese stanice podle tabulky.
Stav B označuje, že přepínač musí být nastaven na hodnotu odpovídající požadované
komunikační rychlosti podle kapitoly 2 této části příručky.
Stav L označuje, že nastavení přepínače závisí na použité komunikační lince podle
příslušné tabulky v kapitole 2 u daného typu zařízení.
Stav x označuje, že nastavení konkrétního přepínače nemá na uvedenou funkci žádný
vliv.
První zavedení aplikace
Případy, kdy ve stanici není nahraná žádná aplikace jsou tyto: nová stanice od výrobce
nebo stanice ve stavu po zavedení operačního systému NOS.
!
!
Při vypnuté stanici připojit komunikační kabel linky RS232 nebo RS485
Nastavit přepínače (správně nastavit SW přepínače 1 až 8 podle tabulek uvedených v
kapitole “Konfigurace procesní stanice”)
HW konfigurace
1
*)
ON
SW konfigurace
2
3
4
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
ON
OFF
OFF
A
A
A
A
A
B
B
L
ON
x
Pozn.: U starších systémů s 8-mi přepínači SW konfigurace jsou vynechány přepínače č.
6 a 7 pro nastavení komunikační rychlosti.
*)
OFF u řídicího terminálu APT2100.
!
!
!
Zapnout napájení
Zavedení aplikace:
Zavést aplikaci příkazem Přenos | Přenos programu ve správci projektu PSP. Aplikace
se poté spustí automaticky.
HW přepínač č. 2 doporučujeme přepnout do stavu OFF, aby byl program chráněn proti
zápisu do FLASH. Přepínač lze přepnout za chodu aniž by bylo nutné stanici resetovat.
HW konfigurace
1
*)
ON
SW konfigurace
2
3
4
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
OFF
OFF
OFF
A
A
A
A
A
B
B
L
ON
x
*)
Pozn.: v případě procesní stanice typu APT2100 je nutné uvedený postup opakovat po
každém vyslání grafických dat z programu GRADET (WGRADET), protože tento
program před vysíláním dat maže celou paměť FLASH terminálu, tedy včetně zavedené
aplikace, a zavádí pouze operační systém NOS a grafická data.
Zavedení aplikace
152
Zavedení aplikace
Opakované zavedení aplikace
a)
b)
c)
Pokud již ve stanici je nahraná nějaká aplikace, lze ve většině případů postupovat stejně
jako při prvním zavedení aplikace. Pokud jsou přepínače SW konfigurace nastaveny tak,
že se nemusí měnit, může se celý postup zavádění provést za chodu bez vypínaní a
zapínání stanice.
Výjimky, u kterých nelze postupovat jako při prvním zavedení aplikace:
Aplikace, které využívají oba dva systémové komunikační kanály pro jiné účely než pro
komunikaci DB-Net. Příkladem je stanice, na které je na kanálu S0 připojena tiskárna a
na kanálu S1 připojen terminál.
Stanice po kritické chybě. Kritická chyba je na většině systémů signalizována LED
diodami (chyby jsou popsány v části “Stavové a chybové informace, provozní deník”)
Chceme nahrávat po jiném komunikačním kanálu, než na kterém běží komunikace
DB-Net. Například stanice je zapojená do sítě RS485 (kanál S1) a na servisním počítači
není k dispozici převodník RS232 na RS485 pro připojení do této sítě. Proto je potřeba
nahrávat aplikaci po kanálu RS232 (kanál S0).
V takových případech se aplikace musí zavádět podle následujícího postupu:
!
!
Spuštění síťového zavaděče:
Při vypnuté stanici připojit komunikační kabel linky RS232 nebo RS485
Nastavit přepínače (správně nastavit SW přepínače 1 až 8 podle tabulek uvedených v
kapitole “Konfigurace procesní stanice”)
HW konfigurace
1
*)
ON
SW konfigurace
2
3
4
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
ON
OFF
OFF
A
A
A
A
A
B
B
L
OFF
x
*)
!
!
!
Zapnout napájení
Zavedení aplikace:
Zavést aplikaci příkazem Přenos | Přenos programu ve správci projektu PSP
Spuštění aplikace:
Nastavit přepínače (HW přepínač č. 2, který povoluje zápis do FLASH lze ponechat ve
stavu ON, doporučujeme však ochranu FLASH přepnutím do OFF).
HW konfigurace
1
*)
ON
SW konfigurace
2
3
4
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
OFF
OFF
OFF
A
A
A
A
A
B
B
L
ON
x
*)
!
Reset stanice (vypnout a zapnout)
Běh aplikace v RAM
Výše uvedené postupy zavádění aplikace jsou určeny pro standardní způsob spouštění
aplikace, kdy program je umístěn v paměti FLASH a je tak zabezpečen proti náhodnému
přepsání (např. při blízkém úderu blesku u nezajištěných rozvodů).
Na některých starších typech procesních stanic lze spouštět aplikaci ve zvláštním
režimu, kdy je program aplikace umístěn v paměti RAM. Tento zvláštní režim je
nabídnut správcem projektu PSP při zavádění aplikace, pokud ten zjistí, že program
aplikace je natolik velký, že jej nelze nahrát do relativně malé paměti FLASH staršího
systému, ale je možné jej nahrát do paměti RAM. Zavádění aplikace se v tomto případě
Zavedení aplikace
153
Zavedení aplikace
pozastaví a uživatel je vybídnut, aby přepnul přepínač pro režim startu aplikace z RAM
(HW přepínač č. 1 - OFF). Současně je možné zakázat zápis do FLASH (HW přepínač
č. 2 - OFF).
HW konfigurace
SW konfigurace
1
2
3
4
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
OFF
OFF
OFF
OFF
A
A
A
A
A
B
B
L
ON
x
Po té se dokončí zavedení aplikace do RAM a aplikace se automaticky spustí.
Zavedení aplikace
154
Stavové a chybové
informace, provozní deník
155
1
Úvod
Tato část příručky popisuje provozní deník, který slouží k evidenci informací o chybách a
provozních stavech procesní stanice. Dále je popsán význam stavových LED na
procesní stanici a chybové kódy, které se mohou objevit v provozním deníku.
156
2
Provozní deník
Provozní deník slouží k evidenci chyb a jiných hlášení, které se vyskytnou při vlastním
provozu procesní stanice. Je to kruhový buffer, jehož položkami jsou jednotlivá hlášení.
Po zavedení operačního systému do stanice je deník prázdný. Postupně se zaplňuje
jednotlivými hlášeními. Jakmile se celý zaplní, začínají se přepisovat nejstarší hlášení
nejnovějšími. Tímto mechanismem se zajišťuje uchování počtu n posledních hlášení.
Číslo n se nazývá hloubka provozního deníku.
Systémový provozní
deník
Procesní stanice vždy automaticky obsahuje provozní deník s hloubkou 50 hlášení.
Tento provozní deník se nazývá systémový a je umístěn v operačním systému NOS.
Systémový provozní deník lze prohlížet pouze na terminálu připojeném k procesní
stanici.
Aplikační provozní deník
Aby mohl být provozní deník přístupný i po komunikační síti a mohl se tak zpracovávat
speciálními programy na stanicích PC, musí se v aplikaci definovat tzv. aplikační
provozní deník. Aplikační provozní deník se vytvoří tak, že se v databázi aplikace vytvoří
dvě proměnné se speciálními hodnotami identifikátorů WID. Tento aplikační deník může
mít libovolnou hloubku, která je omezena pouze velikostí volné paměti ve stanici.
WID
xx900 *)
Databázový typ
I
xx901 *)
MI
Význam
Index
Index je číslo položky v bufferu, která bude přepsána
příštím hlášením
Buffer
Buffer na jednotlivé položky hlášení. Rozměry matice
určují hloubku deníku. Hloubka je daná celkovým
počtem buněk matice děleným 8:
n= R$S,
8
kde R je počet řádků a S je počet sloupců matice.
Typicky pro hloubku 50 (+1 položka navíc) se zadává
rozměr [1,408].
*) xx je číslo stanice, např. na stanici č. 4 mají proměnné WID 4900 a 4901
Je-li na stanici aplikační provozní deník, zapisují se všechna hlášení do něj, včetně těch
hlášení, která vznikají mimo běh aplikace (např. start síťového zavaděče apod.).
Aplikační deník tak zcela nahrazuje systémový deník a kromě prohlížení pomocí
připojeného terminálu ještě poskytuje možnost zpracování na stanicích PC v síti. Další
výhodou je možnost větší hloubky deníku, ovšem na úkor volné paměti procesní stanice.
V případě aplikace s jednou izolovanou stanicí většinou systémový deník zcela postačí.
Způsob prohlížení provozního deníku na terminálu je popsán v části Ovládání terminálů
řady APT.
Struktura položky
hlášení
Položky hlášení provozního deníku se na procesní stanici udržují v binární formě s
následující strukturou:
Položka
Kód
Time
Segment
Offset
WID
Data
Počet bytů
2
4
2
2
2
4
Význam
Čas vzniku
Nemá význam
Číslo procesu, ve kterém chyba vznikla
Hodnota
Význam položek WID a Data je různý pro jednotlivé chyby příp. hlášení a je popsán v
tabulce seznamu chyb.
157
3
Význam stavových LED
Pro všechny typy hardware procesních stanic, které mají indikační LED diody, je význam
stavových LED stejný. Indikační LED mají v současné době všechny typy procesních
stanic z produkce firmy AMiT mimo stanice ART. Ta má indikaci stavu řešenou
textovými výpisy na displeji. Výpisy stavů na displeji mají také všechny ostatní typy
stanic, které podporují připojení zobrazovacího displeje (terminálu) paralelním kabelem a
mají tak signalizaci na LED i na displeji současně.
Význam stavových LED je různý za normálního běhu a ve stavu chyby:
LED
PW
Run
Err
S0
S1
S2
Význam
Normální běh
Kritická chyba
svítí = zapnuté napájení stanice
Režim běhu:
nesvítí
bliká pomalu = běh aplikace
bliká rychle = běh síťového zavaděče
nesvítí / bliká / svítí - viz níže
svítí
Signalizace běhu Idle procesu
Kód chyby
(svítí = právě běží Idle proces)
Blikají v závislosti na stavu komunikace
Rozpoznání stavu
kritické chyby
Je-li v aplikaci použit funkční modul pro připojení na sběrnici CAN (moduly CNC_...),
může v některých případech svit nebo blikání diody Err signalizovat nikoliv kritickou
chybu, nýbrž chybový stav na sběrnici CAN. Rozhodující pro rozeznání těchto dvou
případů je stav diody Run.
Pokud je dioda Run trvale zhasnutá (a dioda Err svítí), jedná se o stav kritické chyby.
Pokud dioda Run bliká, pak dioda Err indikuje chybový stav na sběrnici CAN. Konkrétní
význam jednotlivých režimů svitu či blikání diody Err v tomto případě najdete v popisu
použitého funkčního modulu CNC_....
Signalizace běhu Idle
procesu
Dle svitu LED diody signalizující běh Idle procesu za normálního běhu stanice lze
přibližně odhadnout zatížení procesoru stanice nároky aplikačního programu. Jelikož Idle
proces se spouští v okamžicích, kdy procesor “nemá co dělat”, lze říci, že zatížení
systému je tím větší, čím méně svítí LED dioda S0. Za normálního provozu by měla
dioda svítit většinu času a zhasínat by měla pouze na krátké okamžiky. Zhasíná-li dioda
na delší dobu než je nejkratší perioda řádného procesu v dané aplikaci nebo je-li dioda
trvale zhasnutá, pak je systém přetížen. V takovém případě je nutné vhodněji časově
rozvrhnout činnosti aplikace, např. zvolit delší periody časově náročných procesů anebo
zoptimalizovat algoritmizaci aplikace.
158
Svítí-li dioda Err a nesvítí-li ani nebliká dioda Run , je stanice ve stavu kritické chyby a
na diodách S0, S1 a S2 je “vysvícen” kód chyby. Tabulka ukazuje význam jednotlivých
kódů kritických chyb včetně případných textových hlášení na stanicích s paralelním
displejem:
S2
LED
S1 S0
N
N
S
N
S
N
N
S
S
S
N
N
Popis
Nesprávný V/V modul
Na stanici ADiS je na některé pozici umístěn jiný typ
V/V modulu než jak je definován ve V/V konfiguraci
aplikace.
Neznámý V/V modul
Na stanici ADiS je na některé pozici umístěn V/V
modul typu, který daná verze operačního systému
NOS nezná.
Málo místa v paměti procesní stanice
Aplikace vyžaduje více volné paměti než je k dispozici.
K této chybě může dojít pouze teoreticky, protože
nedostatek volné paměti se detekuje již ve fázi
generace aplikace.
Interní chyba řadiče přerušení
Tato chyba při běžném režimu prakticky nemůže
nastat.
Textové hlášení na
stanicích s
paralelním
displejem
Chyba V/V syst.
Chyba V/V syst.
Malo pameti
Chyba preruseni
159
4
Seznam chyb systému DB-Net
Tato kapitola obsahuje popis chyb v systému, které nejsou závislé na parametrizaci a
jsou hlášeny vlastním systémem, nebo knihovnami funkčních modulů. Chyby se evidují
v provozním deníku procesní stanice. Pokud má daná procesní stanice LCD displej, lze
provozní deník prohlížet na tomto displeji. Způsob prohlížení je popsán v části Ovládání
terminálů řady APT. Provozní deník lze rovněž prohlížet na stanicích PC připojených do
komunikační sítě. K tomu účelu slouží speciální programy.
Hlášení provozního deníku se na procesní stanici udržují v binární formě v kruhovém
bufferu. Struktura hlášení byla popsána v kapitole “Provozní deník”, význam položek WID
a Data struktury je různý pro jednotlivé chyby příp. hlášení a je popsán v následující
tabulce. Dále je v tabulce popsána příčina vzniku chyby a typický text hlášení, tak jak je
předdefinován v souboru DEFAULT.DTE v dodávané distribuční sadě PSE. Soubor
obsahuje předdefinované texty pro zpracování v Editoru formátovacích řetězců
provozního deníku DTE.
Seznam chyb a hlášení:
Chyby /
Hlášení
Systémové
vznikající v
operačním
systému
Kód
HEX
0
0
16
10
17
11
18
12
19
13
Další data
Položka
Význam
Data
Čas výpadku
napájení
Popis
Žádná chyba
Vše v pořádku.
Zavedení operačního systému
Hlášení po zavedení operačního systému NOS do
stanice. Vše se startuje “od nuly”. Ve stanici je pouze
NOS, aplikace se musí nahrát.
“Zavedení operačního systému”
Studený start síťového zavaděče
Studený start zavadeče nastává po zavedení operačního
systému, nebo v případě, že systém předtím detekoval
narušení paměti RAM. Zároveň musí být přepínačem DIP
zvolen běh zavaděče. Operační systém se inicializuje
celý od začátku, provozní deník je vyprázdněn.
“Studený start síťového zavaděče”
Teplý start síťového zavaděče
Teplý start zavaděče nastává po výpadku napájení nebo
při zavádění aplikace. Zároveň musí být přepínačem DIP
zvolen běh zavaděče. Operační systém se inicializuje
pouze částečně, provozní deník se zachovává. V poli
Data je čas posledního výpadku napájení před startem
stanice.
“Teplý start síťového zavaděče (výpadek: <Data>)”
Studený start aplikace
Studený start aplikace nastává po zavedení operačního
systému, nebo v případě, že systém předtím detekoval
narušení paměti RAM. Zároveň musí být přepínačem DIP
zvolen běh aplikace. Operační systém se inicializuje celý
od začátku, provozní deník je vyprázdněn. Aplikace se
také inicializuje celá od začátku. Databázové proměnné
se nulují, nebo se jim nastavují inicializované hodnoty,
archivy se vyprazdňují.
“Studený start aplikace”
160
Chyby /
Hlášení
Systémové
vznikající v
aplikaci
Kód
HEX
20
14
21
15
22
16
23
Další data
Položka
Význam
Čas výpadku
Data
napájení
WID
Kód chyby
17
Data
Segment
Adresa
číslo vektoru
32
20
WID
WID
33
21
WID
Handle
34
22
WID
Data
WID
Typ
35
23
WID
Data
WID
n
36
24
WID
Data
WID
n
Popis
Teplý start aplikace
Teplý start aplikace nastává po výpadku napájení.
Zároveň musí být přepínačem DIP zvolen běh aplikace.
Operační systém se inicializuje pouze částečně, provozní
deník se zachovává. Databázové proměnné si
zachovávají svoje hodnoty, pokud Init proces nebo jejich
inicializační předpis nestanoví jinak. V poli Data je čas
posledního výpadku napájení před startem stanice.
“Teplý start aplikace (výpadek: <Data>)”
Chyba procesoru
Při chodu programu došlo k systémové chybě
detekované procesorem.
Kód
Chyba
Nedefinovaný kód instrukce
1
Zakázaná instrukce
2
Špatný typ operandu instrukce
3
Špatná adresa dat
4
Špatný přístup na sběrnici
5
procesoru
Přetečení zásobníku procesoru
6
Podtečení zásobníku procesoru
7
“Chyba procesoru: <text>”
Zápis do zakázané paměti
Po komunikační síti přišel požadavek na zápis do paměti
stanice do zakázané oblasti. Chyba může nastat pouze
ve speciálních případech. Při běžném provozu stanice
nebo při zavádění aplikace chyba nenastává.
“Zápis do zakázané paměti”
Interní chyba řadiče přerušení
Tato chyba při běžném režimu prakticky nemůže nastat.
“Interní chyba řadiče přerušení”
Špatný WID
Při pokusu převést WID na handle databázové proměnné
došlo k chybě. WID, který se nepovedl převést je v poli
WID.
"WID <WID> neexistuje"
Špatný handle
Handle databázové proměnné, který nemůže existovat.
Hodnota je ve WID. Je-li hodnota -1 (nebo 65535,
HEX:FFFF) pak tento handle vznikl nepovoleným
převodem WID na handle (například programátor zadal
místo jména databázové proměnné jméno NONE do
parametru modulu příp. do parametru zobrazovacího
prvku a daný modul příp. prvek to nedovoluje).
"Špatný handle proměnné <WID>".
Špatný typ
Při převodu WID na handle, nebo při odkazu na
databázovou proměnnou došlo ke kolizi typů u
databázové proměnné. Ve WID je WID proměnné. V
Data-L je požadovaný typ . Proměnná je jiného typu.
"Špatný typ <text> proměnné <WID>"
Špatný řádek
Při odkazu na strukturovanou proměnnou (matici) došlo k
chybě. Požadovaný index n proměnné WID je mimo
meze minimálního a maximálního indexu řádku.
"Špatný řádek <Data> proměnné <WID>".
Špatný sloupec
chybě. Požadovaný index n proměnné WID je mimo
meze minimálního a maximálního indexu sloupce.
"Špatný sloupec <Data> proměnné <WID>".
161
Chyby /
Hlášení
Kód
HEX
37
25
38
26
39
27
Knihovna
AEG
40
28
Modul LET
32 768
8 000
32 769
8 001
32 772
Moduly
pro řízení
ventilu
Speciální
Další data
Položka
Význam
WID
WID
Data
n
WID
Data
WID
n
Data
Čas
8 004
WID
Data
Info1
Info2
32 773
8 005
WID
Data
Info1
Info2
32 774
8 006
WID
Data
Info1
Info2
32 775
8 007
WID
Data
Info1
Info2
32 776
8 008
WID
Data
Info1
Info2
32 777
8 009
WID
Data
Info1
Info2
32 778
800A
WID
číslo procesu
Popis
Špatný počet řádků
chybě. Požadovaný počet řádků n proměnné WID
neodpovídá skutečnému rozměru matice. Chyba může
nastat u maticových operací, kde si rozměry operandů
musejí navzájem odpovídat.
"Špatný počet řádků <Data> proměnné <WID> "
Špatný počet sloupců
chybě. Požadovaný počet sloupců n proměnné WID
neodpovídá skutečnému rozměru matice. Chyba může
nastat u maticových operací, kde si rozměry operandů
musejí navzájem odpovídat
"Špatný počet sloupců <Data> proměnné <WID> "
Nedostatek paměti
Aplikace požaduje více volné paměti než je k dispozici.
Kontrola velikosti volné paměti probíhá již při generaci
aplikace, takže za běhu by již chyba neměla nastat.
“Nedostatek paměti”
Špatný (1/4h.) pulz
Synchronizační 1/4h. pulz od elektroměru AEG (příp.
obdobného zařízení) přišel v čase mimo povolenou
toleranci. Špatná délka pulsu je v poli Data.
"Špatný 1/4h puls, délka: <Data>"
LET: chyba přetypování
(nenastává, pouze z důvodu kompatibility s verzí 2.0)
LET: špatný kód
(nenastává, pouze z důvodu kompatibility s verzí 2.0)
Ventil: Koncové spínače sepnuty
Oba dva koncové spínače ventilu jsou sepnuty. Význam
doplňkových dat Info1 a Info2 závisí na použitém
modulu pro řízení ventilu.
"U ventilu <Info1> - <Info2> jsou oba dva KS sepnuty."
Ventil: Koncové spínače v pořádku
Oba dva koncové spínače ventilu jsou v pořádku.
Význam doplňkových dat Info1 a Info2 závisí na
použitém modulu pro řízení ventilu.
"U ventilu <Info1> - <Info2> jsou oba dva KS v pořádku."
Ventil: Nedojel na koncový spínač “otevřeno”
Jde zřejmě o poruchu koncového spínače. Podle
odhadované polohy by měl být spínač sepnut , ale není.
"Ventil <Info1> - <Info2> nedojel na KS OTEVŘENO."
Ventil: Nedojel na koncový spínač “zavřeno”
Jde zřejmě o poruchu koncového spínače. Podle
odhadované polohy by měl být spínač sepnut , ale není.
"Ventil <Info1> - <Info2>nedojel na KS ZAVŘENO."
Ventil: Dojel na koncový spínač “otevřeno”
"Ventil <Info1> - <Info2> dojel na KS OTEVŘENO."
Ventil: Dojel na koncový spínač “zavřeno”
"Ventil <Info1> - <Info2> dojel na KS ZAVŘENO."
Proces překročil povolený čas běhu
(hlášení nenastává, pouze z důvodu kompatibility s verzí
2.0)
162

1. èást

Transkript

Podobné dokumenty