Otázky ke Státním zkouškám

OTÁZKY KE STÁTNÍ BAKALÁŘSKÉ A MAGISTERSKÉ ZKOUŠCE
DĚJINY ČESKÉHO DIVADLA A DRAMATU:
1. Divadlo a drama ve středověku (náboženské a světské divadlo; žánry středověkého dramatu na našem
území; dochované texty: Hry tří Marií, Hra veselé Magdaleny, Mastičkář, Oráč a smrt)
2. Humanistické a renesanční divadlo a drama (dvorské a školské divadlo; hlavní představitelé; anonymní hry;
J. A. Komenský)
3. Barokní divadlo v Čechách a na Moravě (dvorské divadlo, zámecká divadla, řádové divadlo, lidové divadlo;
inscenační praxe; významné počiny; dochované texty)
4. Osvícenství v divadle českých zemí a počátky českého profesionálního divadla (koncepce, divadelní provoz,
osobnosti a jejich dílo)
5. Proces budování Národního divadla a geneze jeho ideje od roku 1848 do konce 20. století (J. K. Tyl, K. H.
Borovský, J. Neruda, F. X. Šalda, Z. Nejedlý, J. Patočka)
6. Konstituování a vývoj české opery a její stěžejní opusy (skladatelé a díla; J. Mysliveček, B. Smetana, A.
Dvořák, Z. Fibich, L. Janáček)
7. Divadlo a drama národního obrození: mezi romantismem a biedermeierem (dramatici, stěžejní díla
obrozenecké dramatiky a její žánrové rozpětí; herectví; inscenační a provozní praxe)
8. Realismus v českém divadle a dramatu (proměny dramatiky, inscenačního a hereckého stylu; osobnosti a
díla)
9. Počátky moderní režie a moderna v českém dramatu (zakladatelské osobnosti české divadelní režie
přelomu 19. a 20. století; modernistické směry a manifest České moderny; modernismus a české drama)
10. Česká divadelní avantgarda a divadlo za nacistické okupace (osobnosti; umělecké směry; významné
divadelní scény)
11. Meziválečné drama (autoři a jejich dílo)
12. Vývoj českého divadla ve 2. pol. 20. století (režisérské osobnosti; fenomén malých scén; studiová divadla;
stylové proměny herectví; divadelní kritika po roce 1945; hlavní osobnosti; současné vývojové tendence)
13. Proměny českého dramatu ve 2. pol. 20. století (významní představitelé a jejich dílo tvarové proměny
dramatu; drama budovatelské, lyrické, satirické, absurdní, existenciální)
14. Fenomén amatérského divadelnictví v české divadelní kultuře (historie a vývoj ochotnického a
amatérského divadla; hlavní scény a osobnosti; proměny funkce amatérského divadla od národního obrození k
období nacistické i sovětské okupace)
15. Česká scénografie 20. století (významné osobnosti; vývojové proměny; stěžejní inscenace)
16. Vývoj českého herectví ve 20. století (od psychologického realismu k autorskému herectví; osobnosti;
výrazové prostředky; stylové proměny)
DĚJINY SVĚTOVÉHO DIVADLA:
1. Řecké divadlo (řecká tragédie a komedie; Aristoteles; divadelní prostor)
2. Římské divadlo (římská tragédie a komedie; improvizovaná komedie; Horatius; divadelní prostor)
3. Středověké divadlo a drama (oficium, liturgické drama, mystéria, mirákly, morality, cykly her, duchovní
drama, sottie, frašky, morality, bilingvní dramata; hrací prostor a způsob prezentace)
4. Asijské divadelní kultury (divadlo v Indii; čínské divadlo; japonské divadlo; divadlo jihovýchodní Asie)
5. Renesanční divadlo (italská renesance a commedia dell’arte; alžbětinské divadlo; W. Shakespeare; počátky
španělského ‚zlatého‘ věku; vývoj scénografie)
6. Divadlo v období baroka (vrcholné období španělského ‚zlatého‘ věku; barokní tendence v Anglii a ve Francii;
dvorské, řádové a kočovné divadlo; vývoj scénografie; opera)
7. Klasicistní a osvícenské divadlo a drama (P. Corneille, J. Racine, Molière, N. Boileau, D. Diderot, Voltaire, P.
de Marivaux, P. Beaumarchais, G. E. Lessing, Výmarský klasicismus, C. Gozzi, C. Goldoni, vídeňské lidové
divadlo)
8. Podoby herectví v dějinách divadla (herec v antickém divadle; herectví v období středověku; herec
v renesančním divadle; barokní herectví; asijské divadlo; loutkoherectví; herectví v době klasicismu a
osvícenství; romantické herectví; realistické a naturalistické herectví; proměna herectví ve 20. století)
9. Evropský romantismus v dramatu a na divadle (preromantismus a romantismus v Německu - J. W. Goethe,
F. Schiller, Ch. D. Grabbe, E. T. A. Hoffmann, H. von Kleist; Francii – A. Dumas, V. Hugo, A. de Musset, A. de
Vigny; Anglii- G. G. Byron, P. B. Shelley; Rusku – A. S. Puškin, N. J. Lermontov, N. V. Gogol; Polsku –
A.Mickiewicz, J.Slowacki; balet; opera; herectví; scénografie)
10. Realistické a naturalistické tendence v dramatu (A. Suchovo-Kobylin, N. V. Gogol, M. Gorkij, E. Zola a
jevištní naturalismus, H. Ibsen, A. Strindberg, G. Hauptmann, G. B. Shaw)
11. Počátky moderního divadla: velká divadelní reforma (R. Wagner, Meinningenští, A. Antoine, P. Fort, A.
Lugné-Poe, A. Appia, E. G. Craig, O. Brahm, M. Reinhardt, G. Fuchs, K. S. Stanislavskij, ruská avantgarda, J.
Osterwa a L. Schiller, F. T. Marinetti, L. Jessner, Bauhaus, E. Piscator, B. Brecht divadelník, A. Artaud a R. Vitrac,
J. Littlewood)
12. Počátky moderního dramatu a jeho vývoj do 1. pol. 20. stol. (H. Ibsen, A. Strindberg, M. Maeterlinck, A.
Jarry, S. Mallarmé, P. Claudel, A. P. Čechov, S. Wyspianski, S. I. Witkiewicz, G. Kaiser, E. O’Neill, B. Brecht
dramatik, L. Pirandello, F. G. Lorca)
13. Vývojové tendence v divadle po 2. světové válce: druhá divadelní reforma (Living Theatre a americké
alternativní divadlo; T. Kantor, J. Grotowski, P. Brook a Ch. Marowitz, E. Barba a Odin Teatrem; divadelní
antropologie)
14. Vývojové tendence ve světovém dramatu po 2. světové válce (absurdní drama; existenciální drama;
psychologicko-realistické a neo-realistické tendence v dramatu; modelová hra; dokumentární drama;
hyperrealismus v dramatu a „in-yer-face“ dramatika; postmoderní a postkoloniální drama)
15. Vývoj a proměny divadelního prostoru a scénografie od antiky do současnosti (architektura; scénografie:
dekorace, kostým, maska, rekvizity, světlo; nová média)
16. Divadlo a drama v současnosti (proměny dramaturgie a inscenační praxe; vývojové tendence; osobnosti
současného světového dramatu a divadla; post-dramatické a postmoderní divadlo; interkulturní divadlo)
TEORIE DIVADLA A DRAMATU:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
Základní pojmy poetiky:
lyrika, epika a drama (verš, vyprávění, postavení ústředního subjektu v díle, jazyk, monolog a
dialog, fabule a syžet); J. Mukařovský, E. Staiger, B. Tomaševskij, J. Hrabák
Vznik a specifická povaha divadla:
vývojové teorie vzniku (cambridgeská škola, J. Huizinga, R. Caillos, V. Turner);
divadelnost / teatralita / karnevalita (F. Nietzsche, M. M. Bachtin, současná německá divadelní
teorie);
mimésis a diegésis;
performanční teorie (R. Schechner, M. Pfister, H.-T. Lehmann);
vztah divadla k jiným uměleckým druhům
Divadlo a (dramatický) text:
vztah textu a divadla (představení-inscenace-scénář-drama);
typy textů pro divadlo (pravidelné a nepravidelné texty, scénář, libreto, partitura);
vývojové tendence vztahu divadla a dramatu v dějinách (Aristoteles, D. Diderot, B. Brecht, A.
Artaud, O. Zich, J. Veltruský, Z. Hořínek ad.)
Drama a jeho proměny:
základní rysy dramatu a jeho stavba (dialog, monolog, jednání, situace, hlavní a vedlejší text,
didaskalie, postava, čas a prostor v dramatu);
poetiky dramatu - Aristoteles, Horatius, Lope de Vega, N. Boileau, G. Freytag, P. Szondi, M. Esslin,
H.-T. Lehmann;
žánry dramatu: tragédie, komedie, fraška, tragikomedie, měšťanské drama, konverzační hra,
melodram ad.;
typy dramatu: uzavřené a otevřené, aristotelské, absolutní, knižní, lyrické, epické a absurdní
drama, monodrama
Vývoj české divadelní teorie:
Zichovi předchůdci
Zichova Estetika dramatického umění (kontext a základní východiska)
Strukturalismus a divadelní teorie (J. Mukařovský, J. Veltruský, P. Bogatyrev, J. Honzl)
Poválečná teorie divadla (I. Osolsobě, J. Císař, Z. Hořínek, M. Procházka, K. Makonj, J. Etlík, J.
Roubal, P. Pavlovský, J. Vostrý)
Znak, význam, metafora, metonymie, index, ikon, symbol:
F. de Saussure, Ch. Peirce, J. Honzl
Herec v divadle – teoretické koncepty a vize hereckého umění (Bharata. Zeami, D. Diderot, E. G.
Craig, K. S. Stanislavskij, B. Brecht, M. Čechov, A. Artaud, druhá reforma)
Základní složky divadelního výrazu a ústřední autorský subjekt:
scénografie, dramaturgie, režie, hudba, nová média ad.; hierarchie divadelních složek (J. Pokorný,
J. Honzl)
Divadelní druhy a žánry:
činohra, opera, balet, opereta, muzikál, pantomima, tanec a divadlo, epické divadlo, totální
divadlo, autorské divadlo, verbální a neverbální divadlo, pohybové divadlo, loutkové divadlo ad.
Divadelní věda u nás a ve světě: kritika, teorie a historiografie, (K. H. Borovský, F. B. Mikovec,
J. Neruda, J. Vodák, F. X. Šalda, Arthur Kutcher, Hugo Dinger, Max Hermann; významná
divadelní periodika a edice)
Poznámky k tematickým okruhům otázek:
V každém z předmětů má student u zkoušky na výběr ze dvou otázek . Dle vlastního uvážení si zvolí vždy jeden
tematický okruh. Před ústní zkouškou má student čas na přípravu v délce cca 30-40 minut.
Ústní zkouška probíhá před min. tříčlennou zkušební komisí složenou z pedagogů katedry.
U studentů bakalářského studijního programu oboru divadelní věda se u Závěrečné bakalářské zkoušky
předpokládá:
rámcová orientace v jednotlivých tematických okruzích, zejména pak schopnost pojmenování
základních vývojových tendencí a stylových a slohových principů
hlubší znalost min. tří stěžejních témat (osobností, děl, přístupů) v každém tematickém okruhu, o
nichž je student schopen samostatně fundovaně referovat
schopnost reagovat na doplňující otázky z dalších témat v daném tematickém okruhu
četba a znalost min. tří titulů sekundární literatury ke každému z tematických okruhů
četba, znalost a schopnost hlubší analýzy min. 6 děl (her, libret, scénářů, inscenací) pro každý
tématický okruh z dějin divadla a dramatu
schopnost obecně aplikovat teoretické poznatky na konkrétní díla
U studentů magisterského studijního programu oboru divadelní věda se u Státní závěrečné
zkoušky předpokládá:
spolehlivá orientace v jednotlivých tematických okruzích, zejména pak schopnost pojmenování
základních vývojových tendencí a stylových a slohových principů a schopnost kontextové
komparace a postihnutí diachronního vývoje
prohloubená znalost podstatných témat v každém z tematických okruhů, včetně schopnosti
vztáhnout danou problematiku k analogickým tématům
schopnost prokázat orientaci v autorech, dílech a teoreticko-metodologických koncepcích
četba a znalost min. pěti titulů sekundární literatury ke každému z tematických okruhů
četba, znalost a schopnost hlubší analýzy min. 10 děl (her, libret, scénářů, inscenací) pro každý
tématický okruh z dějin divadla a dramatu
schopnost prohloubené reflexe a aplikace teoretických poznatků na konkrétní díla
Literatura:
Státní bakalářská zkouška
Dějiny českého divadla
Cesty českého amatérského divadla.
Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů.
Dějiny českého divadla I-IV.
Just, V. : Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla 1945-89 nejen v datech a souvislostech.
Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století – Osobnosti a díla.
Dějiny světového divadla
Bernard, J. Co je divadlo?
Blahník, V. K. Světové dějiny divadla.
Brockett, O. G. Dějiny divadla.
Fischer-Lichte, E. Dejiny drámy.
Moussinac, L. Divadlo od počiatku po naše dni.
Teorie divadla a dramatu
Aristoteles. Poetika.
Carlson, M.: Dejiny divadelních teórií.
Grygar, M. Terminologický slovník českého strukturalismu.
Hawkes, T. Strukturalismus a sémiotika.
Honzl, J. Pohyb divadelního znaku.
Hořínek, Z. Drama, divadlo, divák.
Hrabák, J. Poetika.
Osolsobě, I. Ostenze, hra, jazyk.
Osolsobě, I. Mnoho povyku pro sémiotiku.
Pavis, P. Divadelní slovník.
Pavlovský, P. et al. Základní pojmy divadla.
Staiger, E. Základní pojmy poetiky.
Veltruský, J. Drama jako básnické dílo.
Zich, O. Estetika dramatického umění. Teoretická dramaturgie.
Státní magisterská zkouška
Dějiny českého divadla
Základní literatura
Cesty českého amatérského divadla.
Česká divadla: Encyklopedie divadelních souborů.
Český taneční slovník.
Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19.století.
České divadlo, svazek I-XII.
České umění dramatické I. Činohra.
České umění dramatické II. Zpěvohra.
Československá vlastivěda VIII. Umění.
Československá vlastivěda IX. Divadlo.
Dějiny českého divadla I-IV.
Divadlo.
Divadelní revue.
Just, V. : Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla 1945-89 nejen v datech a
souvislostech.Prolegomena scénografické encyklopedie.
Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století – Osobnosti a díla.
Doporučená literatura k jednotlivým etapám dějin českého divadla
Bogatyrev, P. Lidové divadlo české a slovenské.
Brodská, B. Dějiny baletu v Čechách a na Moravě do r. 1945.
Císař, J. Divadla, která našla svou dobu.
Císař, J. et al. Cesty českého amatérského divadla.
Černý, F. Měnivá tvář divadla.
Černý F. Hana Kvapilová.
Černý F. (red.) Divadlo v Kotcích.
Černý, J. Otomar Krejča.
Černý, J. Osudy českého divadla po druhé světové válce.
Černý, V. Stredoveká dráma.
Červený, J. Červená sedma.
Dějiny Národního divadla I-IV.
Divadlo v české kultuře 19. století.
Divadlo v Kotcích.
Dubská, A. Dvě století českého loutkářství
Goetz-Stankiewicz, M. The Silenced Theatre – Czech Playwrights without a Stage.
Grossman, J. Analýzy.
Hedbávný, Z. Divadlo Větrník.
Hedvábný, Z. Alfréd Radok.
Hilmera, J. Česká divadelní architektura.
Holzknecht V. Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo.
Hořínek, Z. Nové cesty divadla: K teorii studiových scén.
Hořínek Z. Proměny divadelní struktury.
Jan Grossman. (řada sb.)
Just, V. Divadlo plné paradoxů.
Just, V. Proměny malých scén.
Just, V. Z dílny malých scén.
Just, V. Werichovo /divadlo/ ABC.
Kohout, E. Divadlo aneb Snář.
Kopecký, M. České humanistické drama.
Kraus, K. Pro divadlo dramatu.
Lazorčáková, T. Čas malých divadel.
Nekolný, B. Studiové divadlo a jeho české cesty.
Obst, M. – Scherl, A. K dějinám české divadelní avantgardy. Jindřich Honzl – E. F. Burian.
Otruba, M. – J. Kačer. Tvůrčí cesta J. K.- Tyla.
Patočková, J. Cyklus článků o O. Krejčovi v Divadelní revue.
Ptáčková, V. Česká scénografie XX. století.
Ron, V. Lidové pašijové divadlo v českých zemích.
Rutte, M. Šest podob českého herectví.
Schonberg, M. Osvobozené.
Smoláková, V. Fenomén Lébl I, II.
Sochorová, L. Sousedské divadlo doby národního obrození.
Srba, B. Poetické divadlo E. F. Buriana.
Srba, B. Inscenacní tvorba E. F. Buriana 1939-1941.
Srba, B. O nové divadlo. Nástup nových vývojových tendencí v českém
divadelnictví v letech 1939-1945.
Srba, B. Umění režie: K tvůrčí metodě režiséra M. Hynšta.
Srba, B. Řečí světla.
Svejkovský, Fr. Z dějin českého dramatu, latinské a latinskočeské hry tří Marií.
Štefanides J. České divadlo v Moravské Ostravě.
Šubert, F. A. Dějiny Národního divadla v Praze 1883-1900, I-III.
Telcová, J. Paleta a maska.
Trojan, J. Dějiny opery.
Tureček, D. Rozporuplná sounáležitost (Německojazyčné kontexty obrozeneckého dramatu).
Veltruský, F. J. A Sacred Farce from Medieval Bohemia.
Veltruská, J. Posvátné a světské.
Vondráček, J. Dějiny českého divadla I-II: I. Doba obrozenská 1771-1824. II. Doba předbreznová 1824-1846.
Vostrý, J. Činoherní klub 1965-1972.
Vostrý, J. Režie je umění.
Vostrý, J. Drama a dnešek.
Dějiny světového divadla
Základní literatura
Blahník, V. K. Světové dějiny divadla.
Brockett O. G. Dějiny divadla
Fischer-Lichte E. Dejiny drámy.
Kindermann, H. Theatergeschichte Europas I-IX.
Moussinac, L. Divadlo od počiatku po naše dni.
Rubin, D. et al. The World Encyclopedia of Contemporary Theatre I – VI.
The Oxford Illustrated History of Theatre.
The Cambridge Guide to Theatre.
Doporučená literatura k jednotlivým etapám dějin světového divadla
Bejblík, A. - Hornát, J. - Lukeš, M. Alžbetinské divadlo I-III.
Augustová Z. Thomas Bernhard.
Balvín-Pokorný-Scherl. Vídeňské lidové divadlo.
Bednikov, G. P. Čechov.
Braun, K. Druhá divadelní reforma?
Brodská, B. Vybrané kapitoly z dějin baletu.
Černý V. Stredoveká dráma.
Deák F. Symbolistické divadlo.
Digrin Z. Divadlo učenců a diplomatů.
Esslin, M. Theatre of Absurd. (č. překl. Srna, Z. Podstata, smysl a tradice absurdního divadla.)
Hyvnar J. Francouzská divadelní reforma.
Hyvnar J. Herec v moderním divadle.
Kalvodová D. Čínské divadlo.
Kalvodová D. Divadelné kultury východu.
Kalvodová D. – Zbavitel, D. Pod praporem krále nebes.
Kalvodová D. Vítr v piniích.
Kopecký J. „O divadle stredoveku – studie polemická.“ In: Divadelní revue 1989.
Kopecký, J. Antonin Artaud.
Kořán, J. – Oslzlý, P. Living Theatre.
Kott J. Shakespearovské črty.
Kšicová D. – Klein P. Symbolismus na scéne MCHAT. Režijní koncepce K. S. Stanislavského.
Kšicová D. – Klein P. Dramatika ruského symbolismu I-III.
Kratochvíl K. Ze světa komedie dell’arte.
Lehmann, H.-T. Postdramatické divadlo.
Lukeš, M. Eugene O´Neill.
Lukeš, M. Divadelní moudrost G. B. Shawa.
Lukeš M. Mezi karnevalem a snem.
Martínek, K. Meherchold.
Micheli, M. de. Umělecké avantgardy XX. století.
Mikeš V. Divadlo španélského Zlatého věku.
Mikeš V. Divadlo francouzského baroka.
Osiński, Z. Od divadla inscenace k rituálnym hrám.
Pilátová, J. Hnízdo Grotowského.
Pörtner, P. Experimentální divadlo.
Stehlíková E. Řecké divadlo klasické doby.
Stehlíková E. Římské divadlo.
Stehlíková E. A co když je to divadlo?
Stehlíková E. Divadlo za časů Nerona a Seneky.
Trojan, J. Dějiny opery.
Žába Z. Tesáno do kamene, psáno na papyrus.
Teorie divadla a dramatu
Artaud A. Divadlo a jeho dvojenec.
Artaud A. Texty.
Aston, E. – Savona, G. Theatre as a Sign System.
Bachtin, M. M. Françoise Rabelaise a lidová kultura středověku.
Bogatyrev, P. Souvislosti tvorby.
Brecht, B. Myšlenky.
Brook, P. Prázdný prostor.
Brook P. Pohyblivý bod.
Caillois, R. Hry a lidé: maska a závrať.
Carlson, M.: Dejiny divadelních teórií, Bratislava 2006.
Carlson, M. Performance: A Critical Introduction.
Císař, J. Člověk v situaci
Císař, J. Proměny divadelního jazyka.
Císař, J. Divadlo a literatura.
Craig E. G. O divadelním umění.
Čechov, M. Herecká cvičení.
Grotowski, J. Texty I. – IIi.
Grygar, M. Terminologický slovník českého strukturalismu.
Diderot, D. Herecký paradox.
Eco, U. Toerie sémiotiky.
Eliade M. Mýtus o věčném návratu.
Eliade M. Posvátné a profánní.
Fischer-Lichte, E. Semiotik des Theater.
Fischer-Lichte, E. Aesthetik des Performativen (angl. překl. Transformative Power of Performance: New
Aesthetics)
Etlík, J. „Divadlo jako zakoušení.“ In: Divadelní revue 1/99.
Fortier, M. Theory / Theatre.
Hawkes, T. Strukturalismus a sémiotika.
Honzl, J. K novému významu umění.
Honzl, J. Pohyb divadelního znaku.
Hořínek, Z. Divadlo, drama, divák.
Hrabák, J. Poetika.
Huizinga, J. Homo ludens.
Keir, E. The Semiotics of Theatre and Drama.
Lukařský, R.
Mejerchold – Tairov – Ochlopkov. Moderní tvář divadla.
Mukařovský, J. Studie I.
Mukařovský, J. Studie II.
Mukařovský, J. Studie z estetiky.
Mukařovský, J. Studie z poetiky.
Mukařovský, J. Cestami poetiky a estetiky.
Nietzsche, F. Zrození tragédie z ducha hudby.
Osolsobě, I. Divadlo, které mluví, zpívá a tančí.
Osolsobě, I. Principia parodica.
Osolsobě, I. Mnoho povyku pro sémiotiku.
Osolsobě, I. Ostenze, hra, jazyk: sémiotické studie.
Platón. Ústava.
Procházka, M. Znaky dramatu a divadla.
Roubal, J. ed. Souřadnice a kontexty divadla: současná německá divadelní teorie.
Schechner, R. Performance Theory. (sl. překl.)
Slawinská, I. Divadlo v současném myšlení.
Staiger, E. Základní pojmy poetiky.
Tairov, A. Odpoutané divadlo.
Turner, V. Průběh rituálu.
Veltruský, J. Příspěvky k teorii divadla.
Veltruský, J. Drama jako básnické dílo.
Vostrý, J. Režie je umění.
Zeami. On the Art of the Noh Drama.
Zich, O. Estetika dramatického umění.