Pohádka 2016 - čtěte prosím pozorně

Přistřižení zlé Klotyldy
Milí mladí přátelé, jmenuji se Kahoolawe a budu Vám vyprávět neuvěřitelný, ale skutečný příběh.
Odehrál se před 250 lety v místě, ve kterém trávím své dny – je to osada PUNALUU na havajském
ostrově MOLOKAI. Obyvatele naší osady tvoří národ KANAAPALI, kteří připluli na MOLOKAI před 546
lety z amerického ostrova ALASKA. Museli překonat nekonečnou vodní hladinu Pacifiku na kánoích
s dvojitým trupem, což jim teda dalo pěknou fušku!
Naše osada PUNALUU je nádherná. Leží na severním pobřeží ostrovaMOLOKAI, které omývá
průzračná modrozelená voda moře NIIHAU.
Náš příběh se odehrál před 250 lety v době, kdy se naše osada teprve budovala.
Jelikož jsem místním kronikářem, vím naprosto přesně, že tehdy žilo v PUNALUU celkem 124 lidí.
Někteří lovili ryby a v přístavu LANAI je prodávali hladovým turistům, někteří pěstovali krásné kytky,
ze kterých vyráběli věnce – i ty si turisté rádi koupili na památku. Několik pracovitých domorodců
mělo hospůdky, ve kterých většinou nalévali žíznivé hosty velmi zdravým bylinkovým nápojem
FERNETTINNISTIQEM. No ale nejvíce našich obyvatel (přesně 87) se živilo chovem, ochočováním,
tréninkem a prodejem papoušků!!
Tito ptáci žili v PUNALUU ve velkých hejnech, sídlili na stromech, ve kterých si z klacků a bláta stavěli
hnízda, snášeli vejce, vychovávali mláďátka, zpívali a byli velmi přátelští, nikoho z KANAAPALIŮ svým
velkým zahnutým zobanem neklobli!
Jednou šel místní domorodec KEOHOKALOLE kolem stromu, v jehož koruně bylo papouščí hnízdo –
zakopl o kokosák a zařval bolestí, protože si nakopl palec!
Vtom se snesl na zem veliký papoušek a řekl mu lidským hlasem: „Neřvi tady, plašíš mi mláďátka!“
KEOHOKALOLE vykulil oči: „Ty jsi pták a mluvíš?“
PAPOUCH: „Jasně, a jak! My papouchové z PUNALUU jsme velmi nadaní a umíme se naučit žvatlat,
jako lidi, chceme se vám vyrovnat“!
KEOHOKALOLE „A proč se nám chcete vyrovnat?“
PAPOUCH: „No protože chceme žít s hodnými lidmi, kteří se o nás budou starat, bydlet u nich, nechat
se od nich krmit, postaví nám krásné domečky, chápeš to?“
KEOHOKALOLE: „Hele a ty máš nějaký jméno?“
PAPOUCH: „No jasně, jmenuju se KAWĀNANAKOA!“
KEOHOKALOLE: „No to je krásný a jednoduchý jméno – pojď, založíme papouščí školu! Seženeme
učitele a žáky, budete se učit lidské řeči a lidské způsoby, abyste se s lidmi lépe domluvili“!
KAWĀNANAKOA: „Tak jo!“
KEOHOKALOLE :„Ale musíme se zeptat pana krále, jestli nám to dovolí!“
KAWĀNANAKOA: „ Ten určitě dovolí, prej je strašně hodnej, akorát paní královně se pořád něco
nelíbí!“
Jdou spolu ke králi, který bydlel s královnou v luxusním paláci WAIKIKI HILTON, a cestou si vyprávějí,
jak si tu papouščí školu zařídí. Král s královnou je přijali celkem vlídně, jen královna kolem nich pořád
kroužila, jako by se jí něco nezdálo….
KRÁL KAMEHAMEHA: „Nazdar KEOHOKALOLE, proč jsi přišel s tím velkým papouchem?“
KRÁLOVNA LILIʻUOKALANI: „Mě se ten pták nezdá, divně páchne a padají z něj brka!“
KRÁL KAMEHAMEHA: „Drahá, prosím, musíme je vyslechnout, nenarušuj to tady a nechej mě
vládnout!“
KRÁLOVNA LILIʻUOKALANI: „Pche!“
KEOHOKALOLE: „Vaše veličenstvo, přišel jsem Vás požádat, abychom tady na ostrově v osadě
PUNALUU založili papouščí školu, naučíme papouchy mluvit a slušně se chovat. Všechno máme
vymyšlené – já tomu budu dělat ředitele!
KRÁLOVNA LILIʻUOKALANI: „No nazdar!“
KRÁL KAMEHAMEHA: „No to se mi líbí, to jsme tu ještě neměli, tak si to pěkně zařiďte a my se
přijdeme s paní královnou podívat na otevření!“
KRÁLOVNA LILIʻUOKALANI: „Ale papouši budou učesaní a navonění!“
KEOHOKALOLE: „No jistě paní královno, budete naprosto spokojená!“
Nový pan ředitel se svými kamarády založil papouščí školu, všechno celkem fungovalo, v jedné třídě
učil papouchy pan učitel JOHANN WOLFGANG GOTTFRIED FÓGL lidské řeči a šlo mu to náramně!
Jediný problém dělal papoušek jménem KWOK, kterému učení fakt vůbec nešlo….
Ve druhé třídě působil trenér LUNALILO, procvičoval zásady slušného chování a i on měl se svými
svěřenci výborné výsledky. Učil je způsobně sedět na bidýlku, klobat z misky, čechrat si brka atd. Král
s královnou se občas přišli podívat a celkem se jim vše líbilo, i když královna občas strkala do všeho
svůj zvědavý královský frňák.
Jednoho červencového dne roku 1766 se v papouščí škole v PUNALUU stala dost strašidelná věc.
Normálně se učilo, ředitel na vše dohlížel, protože se zase blížila návštěva krále a královny. Najednou
zvolala královna: „Hele, támhle sem letí ňákej dost oškubanej pták!“
No jistě, byl to KAWĀNANAKOA, ale jak ten vypadal! Péra z něj odpadávala a byl nějaký osliznutý…
Přistál na školním dvoře a byl velmi divný. Ředitel školy, král a s královnou, učitel JOHANN
WOLFGANG GOTTFRIED FÓGL i trenér LUNALILO se všemi papouchy se k němu hned seběhli a ptali se
ho, co se mu přihodilo.
KAWĀNANAKOA: „Byl jsem se proletět na jižní stranu ostrova MOLOKAʻI a na malé pasece, chráněné
vysokými stromy jsem viděl hrozně divnou obrovskou rostlinu. Měla velké červené květy, zelená
chapadla a celá jakoby se vlnila! Chtěl jsem ji prozkoumat, letěl jsem blíž a chtěl jsem si na ní
sednout. No ale, jakmile jsem se přiblížil, jedno chapadlo se pohnulo směrem ke mně a z červeného
květu se vyplazil jazyk a začal mě omotávat a tahat dovnitř. Když jsem zápasil s jazykem, spatřil jsem
divného člověka, oblečeného v černém hábitu, jak vyběhl z chatrče a volá: „Výborně Klotyldo moje, ty
jsi ale šikovná!“ Vyškubnul jsem se v poslední chvíli a letěl jsem pryč a ještě jsem slyšel, jak pán
v černém za mnou řve: „Příště tě Klotylda dostane, ty šťavnatý papouchu! Podařilo se mi vrátit se
k vám, ale podívejte se, jak vypadám!! Ta kytka byla příšerná a ten chlap taky!!“
Jo a ještě bylo zajímavé, že pod kytkou se pásl veliký osel a říkal lidskou řečí: MŇAM MŇAM!!! A ten
divný pán v černém mu říkal: „Hele, Ronaldinho, neožírej ty šlahouny pod Klotildou!! Nebo Tě taky
sežere, poslední dobou je ve formě…“
Když to slyšel učitel JOHANN WOLFGANG GOTTFRIED FÓGL, začal se celý klepat a oslovil všechny na
školním dvoře:
„Musím vám něco prozradit ze své minulosti. Před 20 lety jsem s mým bratrancem, který se jmenuje
HIMLHERGOTMAJORDONRVETR bydleli na vzdáleném ostrově RUJÁNA. Rozhodli jsme se postavit
velkou loď a prozkoumat daleké ostrovy. Když byla loď hotová, dali jsme jí jméno KVÍN LÍZA a vypluli
na západ. Musí říci, že bratránek byl už tenkrát trochu divný, neustále dělal pokusy na rostlinách a
vypěstoval neuvěřitelné obludy, třeba:
- modrý rajčata
- rohatý kedlubny
- flekatý kopretiny
Po týdnu plavby nás chytla velká bouře a už jsme si mysleli, že se utopíme. Najednou jsme v dálce
viděli velký krásný ostrov a bouře náhle zmizela. Dopluli jsme ke břehu a tak se ocitli na MOLOKAʻI.
Moc se nám tu líbilo a rozhodli jsme se, že tu zůstaneme, že si založíme farmu a bude nám dobře. No
ale jednou spatřil HIMLHERGOTMAJORDONRVETR malou červenou kytičku a povídá: „Ta kytka je
nějaká malá a něco jí chybí…chachachacha!“ A utekl do džungle a už jsem ho nikdy neviděl. Ta velká
hejbací kytka, co chtěla schramstnout KAWĀNANAKOA je určitě jeho práce, no nazdar, co teď
budeme dělat?
KRÁL KAMEHAMEHA: „Heleďte, pane učiteli, nemohl byste za ním zajít a říct mu, ať toho nechá?“
JOHANN WOLFGANG GOTTFRIED FÓGL: „Pane králi, to bude těžké, on toho asi nenechá, já ho znám
– ale vypravím se za ním a zkusím zjistit, co má za lubem.“
Obyvatelé osady zabalili panu učiteli na cestu svačinu, láhev FERNETTINNISTIQU a on vyrazil. Čekali
něj 3 dny. Když dorazil do své osady PUNALUU, na dvoře školy se rozpovídal:
„Můj bratranec HIMLHERGOTMAJORDONRVETR se úplně zbláznil! Vypěstoval masožravou kytku,
kterou pojmenoval KLOTYLDA, žere ještěrky a papoušky, krade dětem svačiny a koho nemůže sežrat,
alespoň ho oslizne! Navíc ta kytka mluví, slyšel jsem ho, jak si s ní povídá o svých plánech. Zjistil jsem,
že se už mnoho lidí snažilo kytku zničit, ale nikdy se už z cesty nevrátili. Klotylda asi všecky sežrala!
Ale možná je to nějaká šance! Pozorně jsem poslouchal rozhovor bratrance s Klotildou a zjistil jsem,
že ta kytka má jednu slabinu. Když se k ní někdo přiblíží nepozorovaně přestrojený za želvu a ustřihne
jí chapadlo, její moc bude slábnout! Želv se ona strašně bojí! Musíme se rozdělit do družin a vyrazit
ucvakat Klotildě chapadla, aby nemohla škodit! No a pak ještě chytneme zlého
HIMLHERGOTMAJORDONRVETRA a zavřeme ho, až zčerná!
Cesta bude ale příšerně obtížná, bude nutno:
- mít oči na šťopkách
- mít uši na šťopkách
- nemít strach
- umět si postavit chýši a žebřík a bůhvíco ještě
- nezabloudit
- umět si na cestě ke Klotyldě uvařit jídlo
Pojďme honem do toho, ať HIMLHERGOTMAJORDONRVETR zase něco nevypěstuje!!!