Leden 2005 Základna Fallujáh

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Leden 2005
Základna Fallujáh
Ukázalo se, že příslušníci Lávových psů jsou zatraceně mazaní
a usilovně přemýšleli o tom, které místo na základně bude nejlepším
úkrytem. Hledali místo, kde by nikoho ani nenapadlo hledat kontraband. Hledali někoho, kdo by byl úplně mimo podezření. Došli k tomu,
že takovým kritériím nejlépe vyhovuje seržant Matt Hammond z osobní
ochranky velícího generála.
Matt Hammond je vynikající voják a velmi oddaný příslušník Námořní pěchoty Spojených států. Je příkladem chlapíka, který od dětství
zbožňoval mariňáky a vždycky věděl, že se k nim přihlásí. Dodnes vypráví o tom, jak byli mariňáci hrdiny jeho dětství. V nás ostatních to
vyvolává trochu rozporuplné pocity. Nezdá se nám, že bychom tu jeho
představu z dětství tak úplně splňovali. Trochu si při tom připadáme
jako hochštapleři, protože našimi dětskými idoly nebyli mariňáci, ale
kreslené grotesky a jeden druh kukuřičných lupínků, které obzvlášť hlasitě křupaly.
Mattovu naprostou oddanost věci ostatně dosvědčuje jeho pobyt ve
Fallujáhu. Sloužil tam za velmi špatné situace. Nebyla elektřina, voda,
93
JAY KOPELMAN A MELINDA ROTHOVÁ
nefungovala kanalizace. Všude ležela mrtvá těla. Pod troskami, na ulicích, v domech. Ovzduší připomínalo plyn na jiné planetě. Při bojích
bylo zabito tisíc dvě stě povstalců a blíže neurčený počet nebojujících,
kteří neuposlechli výzvy k evakuaci. Vojenskou márnicí na základně
Fallujáh prošlo čtyřicet čtyři námořních pěšáků.
Jednou v noci to Matt schytal v jakési zadní uličce. Členové hlídky ho
naložili do Humvee a rychle vezli na nejbližší ošetřovnu. Cestou ale dostalo vozidlo zásah raketovým granátem, zámek dveří se uvolnil a Matt
vypadnul na ulici. Řidič se spolujezdcem auto otočili a vraceli pro něj,
jenže ho v té tmě nemohli najít. A do toho vypukla přestřelka. Matt byl
celou dobu při vědomí.
„Nevěděl jsem, co se stalo“, vyprávěl po čase a my ho poslouchali se
zatajeným dechem. „Vraceli se pro mě, ale neviděli mě a někdo na ně
začal pálit. Nakonec jsem je ale slyšel křičet – našli jsme ho, našli jsme
ho! To byl moc fajn pocit.“
Odmlčí se a pak pokračuje.
„Potom mě odvezli do nemocnice v Bagdádu a řekli mi, že to je vážné
a že mě pošlou do nemocnice do Německa. Nějak jsem se dostal k telefonu a zavolal kamarády na základně u Fallujáhu, že do Německa nechci. Řekl jsem jim, ať krucinál přijedou a odvezou mě. V nemocnici
mě cpali morfiem, takže jsem byl pořád napůl v limbu. Ale jednoho dne
slyším něco, co znělo úplně jako hlas velícího generála: - Obuj se, vojáku. Máš tady válku, kterou musíme dotáhnout! – Myslel jsem, že se mi
to zdá, ale byl to on! Přiletěl pro mě do Bagdádu.“
Když pak vrtulník s Mattem přistál na základně, Mattova jednotka ho
čekala u přistávací plochy.
„Připadal jsem si jako vítěz grand slamu, co se vrací domů na oslavu.“
Matt je obětavý. A i když to zní jako fráze, je loajální. A miluje psy.
Takže zatímco se Matt na základně zotavuje, vojáci z Lava Dogs mu
nenápadně přinesou štěně a on v něm uvidí další smysl svého nuceného
94