Týnecké listy - Září 2015

Týnecké
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec
•
25. ročník
•
Září 2015
•
Cena 10 Kč,-
Foto: J. Dvořák
Momentka z letního tábora čechovických skautů. Jeden den v jejich táboře s nimi můžete prožít i vy, na straně 15 v Týneckých listech, které právě držíte...
ZÁŘIJOVÝ ÚVODNÍK
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, usedám k psaní tohoto úvodníku a ještě ve mně doznívá zážitek z netradičního zahájení školního roku v týnecké škole. Mohli
bychom ho nazvat „Hurá na palubu“. Škola jako loď, která vyplouvá na desetiměsíční plavbu
za dobrodružstvím a poznáním.
Rodiče prvňáčků stáli na přístavním molu a jejich děti se chystaly odplout za první rovnoběžku dospívání. Strávil jsem na
školských vlnách čtyřicet šest let
v různých pozicích a tak přemýšlím co těm plavčíkům dát s sebou
na cestu. Nějakou trvalou hodnotu. Napadá mne. Radost. Je
však mnoho radostí. Tak která je
ta pravá? Která se jim vydrží houpat na krku jako drahokam po
celý život nezměněná. Radost
z úspěchu to není. To je kyvadlo,
které se snadno přehoupne do
zklamání. Jediná pravá radost je
radost z práce. Z tvorby. Nemusí
mít vždy materiální podobu.
Vzpomínáte na pocit, když se vám
podařilo usmířit dva rozvaděné
spolužáky nebo rozveselit smutného kamaráda či kamarádku
a vrátit jim chuť do života? I vykonávání obyčejných povinností,
jako jsou úklid nebo čištění zubů,
může být plné radosti. Když si tuto
dovednost osvojíte ve škole, bude
vás věrně provázet po celý život.
Pak se budete do každé práce těšit, i když tam na vás budou čekat
různé zkoušky v podobě písemek,
inspektorů, kontrolorů a kdo ví,
čeho ještě. Má to samozřejmě svá
drobná úskalí. Nedávno jsem šel
kolem jednoho souseda, který seděl posmutněle na lavičce před
domem. I zeptal jsem se ho: „ Co
je?“ „Ale stojí to za houby. Zítra
musím do práce,“ odpověděl. „Na
tom nic není. Do práce se přece
člověk těší.“ Řekl jsem, chtěje ho
povzbudit. Propadl v nezadržitelný záchvat smíchu, a zalykaje se,
vykřikoval: „Taková blbost! Taková blbost! To jsem ještě neslyšel!“
Jak rozhazoval rukama, tak spadl
z lavečky a rozlil si pivo. Nebo
když se v pondělí přiženu celý radostný na úřad, tak po mně někteří mračouni hází kalamářem a zacpávají si uši klotovými rukávy. Za
pár minut však změknou a jsou
pak jedlí celý den.
Další věc, kterou bych dal těm malým námořníkům na cestu, je truhlice na dobré vzpomínky. Plňte ji
a uchovávejte jako poklad. Až vám
někdy v životě nebude volno, tak
si jí budete moci otevřít a potěšit
se. Nebo v dobré společnosti pobavit pár přátel. Špatné zkušenosti a vzpomínky neschovávejte.
Zmačkejte je a hoďte pod lodní
kotel. Ať shoří!
Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, nějak jsem se tou školní plavbou nechal unést. Zkuste to také
a podělte se s námi o své školní
zážitky. Rádi je v našich listech
uveřejníme. Krásné září, modré
švestky a trochu toho deště vám
přeje
Stanislav Denk
Ohlédnutí
za letní
filmovou
sezónou 2015
... str. 3
Reportáž
z Buchtobraní
... str. 8-9
Rozhovor
s archeologem
Jakubem
Vránou
... str. 11
Hasiči do
sborůůů!
... str. 18
2
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
SRPNOVÉ
KALENDÁRIUM
1. srpna
Setkání seniorských tanečních skupin
- Klub seniorů Velký Týnec - zámecká zahrada - od 14.00 hodin
10. srpna
6. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec
- Společenský dům - 17.00 hodin
18. – 20. srpna
Expedice České Švýcarsko 2015
- mikroregion Království
22. srpna
III. ročník Buchtobraní a Dožaté a doobirané
- Obec Velký Týnec a národopisný soubor Týnečáci
- zámecká zahrada – od 13.00 hodin
POČASÍ
Tak to byly přímo tropy! Sluníčko v létě každý vítá, ale takové spalující nás
zahánělo do domovů. Přežít se dalo
u vody, sedět na zahrádce bylo možné
až kolem šesté hodiny večer. Chyběla
vláha. Dvoudenní déšť v 34. týdnu to
nezachránil. Přesto úroda obilí byla
dobrá, ovoce však suchem padalo.
V lese usychaly jehličnany…
1. – 10. srpna. Noc: 11, 17, 16, 20, 21,
18, 23, 22, 23, 22. Den: 21, 21, 26, 28,
27, 28, 30, 31, 31, 37.
11. – 20. srpna. Noc: 21, 22, 18, 20, 22,
18, 16, 15, 11, 9. Den: 37, 32, 32, 30,
29, 23, 16, 16, 20, 20.
21. – 31. srpna. Noc: 10, 10, 10, 15, 17,
13, 12, 16, 16, 20, 19. Noc: 20, 17, 20,
25, 25, 27, 26, 29, 22, 28, 35.
Vzácný srpnový déšť Velký Týnec
úspěšně míjel
DALŠÍ UDÁLOSTI
Dne 12. srpna proběhlo v budově Magistrátu města Olomouce společné
projednání přípravy nového Územního plánu obce Velký Týnec. Své podněty zde přednesla zástupkyně Krajské hygienické stanice v Olomouci
a Krajského úřadu v Olomouci. Následně zhotovitel dokumentu ing. Dašek vyhlásil společné jednání pro širokou veřejnost, které skončí 11. září.
V měsíci srpnu se naplno rozběhla vý-
měna oken a zateplení fasády na budově Mateřské školy Velký Týnec.
Vstup do budovy byl dětem umožněn
až 1. září. Provizorní výuka v srpnu
probíhala v budově 1. stupně ZŠ Milady Petřkové. Většinu dětí si však rodiče nechali, pokud to jen trochu bylo
možné, doma. Za vstřícný přístup jim
patří velké poděkování.
Petr Hanuška
BUDOVÁNÍ
V ČECHOVICÍCH
Konečně dobré zprávy! Ta nejdůležitější: Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže zamítl stížnost neúspěšného
účastníka výběrového řízení na zhotovitele veřejné zakázky „Dokončení
kanalizace v Čechovicích“ a zastavil
správní řízení v této věci. Pro nás to
znamená, že výběrové řízení je v pořádku a obec může podepsat s vítěznou firmou smlouvu na zhotovení díla.
Podotýkám, že od zveřejnění výběrového řízení po podpis smlouvy uběhlo
dlouhých devět měsíců. Celkem příznačná doba. Mnohým z vás vadila cedule umístěná pod skalou, na níž zestárla data. Záměrně jsem s ní nic nedělal, nechtěl jsem zavdat příčinu ke
zbytečným dohadům a interpretacím.
Cedule je majetkem stavební firmy
a teď je příležitost ji požádat o aktualizaci. Předpokládám, že se k dokončení kanalizace v Čechovicích budu
ještě několikrát v listech vracet. Je to
rozsáhlá stavba, která se dotkne většiny občanů. Načas přinese jistá omezení a nepohodlí. Chtěl bych vás požádat - řešte věci s chladnou hlavou.
Hledejme kompromisní řešení a respektujme se navzájem. Před začátkem stavby budete mít možnost znovu
nahlédnout do projektu a seznámit se
s ním. Předpokládám, že stavba bude
zahájena v říjnu letošního roku a ukončena do poloviny roku 2016. O výhodách a nevýhodách tohoto řešení se
rozepíšu příště.
Začali jsme také plnit plán obnovy
chodníků a cest. Ve velmi špatném stavu byl chodník na Návsi. Kanalizace
bude vedena v zeleném pásu před
domy a finanční prostředky na opravu
jsme měli rozpočtovány. Překvapilo
mne, že i z opravy 115 metrového
chodníku může být problém. Reagoval
jsem na něj na internetových stránkách a nebudu se k tomu vracet. Ale
přece jen trochu odbočím. Podle původního plánu měla být kanalizace
dokončena někdy na jaře a opravy
povrchů měly plynule navázat. Teď je
realizujeme v místech kanalizací nedotčených, protože by se finanční prostředky asi rozmělnily v jiných drobných opravách napříč našimi obcemi.
A my jsme je chtěli udržet dle plánu
v Čechovicích.
Druhá akce realizovaná prostředky
z rozpočtu obce bez dotačního podílu
je oprava uličky Ve Dvoře. Jsou tam
položeny všechny sítě a povrch také
tomu odpovídá. Totálně narušený. Zahájit opravu bychom měli ve druhé
polovině září. Stavba je to trochu
problematická vzhledem ke svažitosti
terénu a světlé šířce uličky. Její obyvatelé se domů dostanou jen přes staveniště. Snad to všichni nějak zvládnou.
Drobná spíše zkrášlovací úprava by se
měla v podzimních měsících provést
také kolem stanoviště na tříděný odpad u mostu pod Vlčí hůrou. Výsadba
živého plotu. Doufejme, že budou klimatické podmínky teď na podzim příznivé.
Zůstávám se srdečným pozdravením
Stanislav Denk
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585
Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585
Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585
Účetní obce - Radana Procházková ...............................585
Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585
Obecní policie Velký Týnec ............................................725
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
110
119
111
115
118
114
116
112
540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
Foto: P. Hanuška
Mateřská škola prošla o prázdninách rekonstrukcí
TÝNECKÉ LISTY - periodický tisk územního samosprávného celku - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává
Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXV.,
č. 9 vyšlo v září 2015. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec,
e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr
Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav
Denk e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@
centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí
být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
3
ŽIVOTNÍ JUBILEA
´
VELKY´ TYNEC
V měsících září
blahopřejeme k narozeninám
75 let
Krauszová Vilemína, V. Týnec
Basár Vladimír, Čechovice
88 let
Richterová Milada, V. Týnec
86 let
Dočkalová Anna, V. Týnec
Koutná Marie, Čechovice
Navrátilová Nasťa, V. Týnec
Nováková Zlatuška, V. Týnec
65 let
Kypus Lubomír, Vsisko
Pastrnková Jindřiška, V. Týnec
Ing. Kadrmas František, V. Týnec
60 let
Teimerová Marie, Čechovice
Bundil Dalibor, V. Týnec
85 let
Marková Květoslava, V. Týnec
81 let
Vysloužilová Věra, Čechovice
Schmidtová Vlasta, V. Týnec
K O
DOMÁCÍ PÉČE
Nový český film s A. Mihulovou a B. Polívkou v hlavních rolích.
Drama.
VZPOMÍNÁME
Kdo byl milován
není zapomenut.
Dne 27.září 2015 si připomeneme
nedožité 80. narozeniny
a 15.října 2015 14. výročí úmrtí
pana Ladislava Pospíšila
Kdo jste ho znali a měli rádi
vzpomeňte s námi tichou vzpomínkou
4. září
19:30 hod
Produkce: ČR, 92 minut,
vstupné 50,- Kč
WHIPLASH
Hudební drama o jazzovém bubeníkovi.
11. září
19:30 hod
Produkce: USA, 106 minut,
vstupné 50,- Kč
JAK JSME HRÁLI ČÁRU
Na některých místech se dospívá později.
L. Šafránková, R. Labuda, M. Lasica
Manželka, dcera a synové s rodinou
18. září
19:30 hod
Produkce: ČR, 102 minut,
vstupné 50,- Kč
ZVONILKA A TVOR NETVOR
Dallší strhující dobrodružství Zvonilky a jejich kamarádek.
Roodinný dobrodružný animovaný film.
25. září
18:00 hod
Produkce: USA, 103 minut,
vstupné 50,- Kč
Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu
KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu.
Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového
představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání.
Adresa kina:
Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec
inz 12/15
Letní týnecká filmová sezóna je za námi.
Jaká byla?
Během léta proběhla na Zámecké zahradě ve Velkém Týnci 3. sezóna letního kina. Jejími organizátory byl spolek Týnečák (nový spolek, který se
v letním období snaží promítáním kina
nabídnout spoluobčanům další možnost, jak v létě příjemně trávit čas)
a obec Velký Týnec. Za pořadatele můžeme shrnout, že jsme s touto sezónou
nadmíru spokojeni. Průměrně chodilo
na představení více než 100 návštěvníků a všech 7 představení vidělo 884
diváků.
Po diskuzi všech organizátorů jsme se
divákům snažili nabídnou filmy různých žánrů, aby si každý přišel na své.
Což diváci ocenili. Víme, že velké plus
bylo krásné počasí, které nám přálo
po celé prázdniny. S největším úspěchem se setkal romantický film Padesát odstínů šedi, na který přišlo 220
platících diváků. Velký zájem byl také
například o francouzskou komedii Co
jsme komu udělali? (145 diváků) nebo
krimi drama ze života Příběh kmotra
(133 diváků). Návštěvníkům se na našem letním kině líbí i určitá volnost či
řekněme kapku spartánské podmínky.
Diváci si mohou donést svou deku, sedátka či občerstvení a udělat si příjemné pohodlí na trávě. Pokud mají zájem,
mohou si občerstvení koupit i rovnou
na místě.
Na příští rok uvažujeme o možnosti
promítání také v Čechovicích či ve
Vsisku.
Tímto také chceme vyzvat spoluobčany o napsání podnětů na zlepšení letního kina či návrhy na filmy, které by
v příštím roce rádi viděli. Už teď mohou psát své nápady na mailovou adresu [email protected].
Na závěr chceme moc poděkovat obci
Velký Týnec za podporu akce a zajištění vylepšené konstrukce pro plátno,
členům pracovní skupiny za přípravu
areálu a zajištění technického zázemí.
Také děkujeme paní Marii Janečkové
za spolupráci při zajištění filmů a panu
Navrátilovi ze Vsiska za odborný do-
Foto: J. Schneider
hled při promítání. Naše díky patří také všem ostatním, kteří se pravidelně
podíleli na přípravě kina (na vypnutí
plátna a jeho sklizením před a po každém promítání, na zajištění občerstvení, úklidu…).
Těšíme se na Vás v příští letní týnecké
filmové sezoně 2016.
Vendula Vránová,
Josef Schneider
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
!!! UPOZORNĚNÍ !!!
V působnosti Obecního úřadu ve Velkém Týnci
bude v našich obcích proveden
MOBILNÍ SBĚR
NEBEZPEČNÝCH
A VELKOOBJEMOVÝCH
ODPADŮ
z Vašich domácností
V sobotu 19. září 2015
na těchto místech:
Vsisko - u kaple
Čechovice - hostinec
Velký Týnec - hasička
7:30 - 8:30 hod.
8:45 - 9:45 hod.
10:30 - 12:30 hod.
Nebezpečné odpady:
• Desinfekční prostředky, kosmetické přípravky, obaly od sprejů
• Absorpční činidla, filtry nasycené olejem, mastné hadry (od oleje)
• Oleje, mazací tuky
• Staré nátěrové hmoty, ředidla, mořidla, rozpouštědla, klížidla a lepidla
• Kyseliny, hydroxidy
• Detergenty, odmašťovací přípravky
• Staré léky
• Postřiky (pesticidy, fungicidy, herbicidy, insekticidy na hubení škůdců)
Ostatní odpady:
• Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18"
• Objemný odpad (např: matrace, koberce, linolea, gauče, kočárky,
nábytek, kufry, sedačky z automobilů apod.)
ZPĚTNÝ ODBĚR - zdarma
• Olověné akumulátory
• Baterie, monočlánky
• Železný odpad (šrot)
• Zářivky, výbojky
• Zařízení s odpadem chlorofluorouhlovodíků (ledničky*)
• Elektrotechnický odpad (např. TV, monitory, PC, pračky, rádia, vysavače,
fény apod.)
• Jedlé oleje - novinka (přinést v PET lahvi)
* Elektrotechnický odpad, který nebude kompletní (posoudí mistr OH)
nemůže být odebrán ve zpětném odběru, tedy zdarma.
Stavební odpad (cihly, omítky, beton) může být odebrán jen v omezeném
množství do 100kg.
POZOR: odpad obsahující azbest (ETERNIT) nebude odebírán.
NOVÉ KNIHY
Místní knihovna Velký Týnec
Beletrie
Barron, S.: Jane a nepříjemnost
na panství
Cílek, R.: Deník mrtvého vraha
Clarková, M.H.: Nikdy není pozdě
Glattauer, D.: Není zač
Littleová, E.: Nejdražší dcera
Moyesová, J.: Stříbrná zátoka
Patterson, J.: Soukromá pravidla
Serno, W.: Loutkář
Sheldon, S.: Pokrevní svazky
Šmoldas, I.: Co vy na to,
pane Šmoldasi I.
Šmoldas, I.: Co vy na to,
pane Šmoldasi II.
Naučná literatura
Hnízdil, J.: Zaříkávač nemoci
Připravila Marta Ivančíková
MOŠTOVÁNÍ
Místní knihovna Vsisko
Pěstitelská
pálenice
Pavel Hnilica
nabízí službu
Moštování
ovoce
v měsících
září až listopad
pravidelně
o sobotách
od 13:00
do 17:00 hod.
Dále
poskytuje
službu
Kontejnerové
přepravy
materiálu
v objemu
do 8 tun.
INZERCE
Dobrý den,
Z důvodů nedostatku místa přenechám komukoliv kaktus. Jedná se o ten
největší na přiložení fotografii. Kaktus
je samozřejmě zdarma.
Kontakt: Miroslav Terk, Na Kříbě 40,
Velký Týnec
Beletrie dospělá
Amanda Quick: Stíny noci
Veronika Černuchová: Noc, kdy jsem měla zemřít
Michal Viewegh: Biomanželka
John Irving: Pitná kůra
Jiří Marek: Panoptikum hříšných lidí
Wolfgang Kaes: Na vlastní pěst
Stanislava Nopová: Daiquirita
Jan Lipšanský: Deník Václava II
Naučná literatura
Alena Nováková: Okrasné trávy
Robert Rohál: Seriálové hvězdy
Peter Teichmann: Psi
Jane Bullová: Zvířátka levou zadní
Mediální partner
obce Velký Týnec
2015
Připravila Eliška Navrátilová
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
Umění z půdy
Zámecká galerie pro jeden obraz
Máte-li doma nějaký obraz, fotografii, či jinou uměleckou kuriozitu,
zapůjčte nám ji. Rádi ji zde na měsíc vystavíme.
Recenze vystaveného obrazu
Zátiší s karafou
Paní Monika Ruprechtová nám zapůjčila celou svou půdní sbírku obrazů,
a to s laskavým svolením, že je můžeme postupně na stěně naší galerie odprezentovat.
Dovolil bych si jí tímto jménem naší galerie poděkovat za významnou spolupráci.
Zátiší je sestaveno z rostlinných produktů, které mají symbolizovat hojnost
- hrozen vína, broskve a velká jablka. Přirozenou krásu pak spodobňuje kytice
lučních květů s decentními až cudnými modrými zvonečky v nejvyšší linii. Zelené
listy, které jakoby vypadávají z pevné struktury kytice mírně kryjí hrozen vína,
čímž je zvýrazněn onen pocit jakési vnitřní uměřenosti.
V záměrném materiálním kontrapunktu pak proti rostlinnému zátiší stojí
porcelánová karafa s medailonovým portrétem krásné šlechtičny.
Symbolické vyznění obrazu se nám teď zcela otevře. Doufejme, že i autorovi se
dostalo možnosti okusit plnosti lásky. Jejíž nápoj je zajisté v karafě ukryt.
Signatura: Pokud se mi podařilo ji správně rozluštit, tak jde o A. Waltera. A pod
jeho podpisem je umístěn tužkou napsaný název místa: Wien.
5
SLOUPEK POEZIE
STÍNY
Bohuslav Reynek
Opředlo pavučí vlaštovek hnízda
(na prsou odnesly nám jitřní rdění),
zčernalá lampa šeptá a hvízdá
o setmění a rozzáření.
Chlév jitřní, tma je odlesky zkvetlá,
tu otep svitne, tu jesle, tu hlava,
kol beder krav lnou stíny a světla,
jsou jako telátka tmavá a plavá.
Do slámy lehají pod černé žlaby,
důvěrně tulí se v crkotu mléka.
(Rezavá kočka, již pěna vábí,
přede a hledí, líže se, čeká.)
Tma je, v ní lampa, sloupy se tratí
ve třpytu rohů, koutů zastínění.
Smrtelným očím těžko rozeznati,
co zemí jest, a co již není.
(Sníh na zápraží, 1969)
Přijďte a můžete se dívat vlastníma očima.
Všechny zájemce o umění srdečně zve
Stanislav Denk
Vybral Stanislav Denk
NOVINKY NA TÝNECKÉM INTERNETU
Léto 2015 nám doneslo řadu pokrokových novinek pro rozvoj internetové
sítě obce Velký Týnec. Pokusil bych se
nyní pár slovy vysvětlit nový ceník
internetu, který se v tomto a příštích
číslech objevuje. Největší novinkou je
instalace zdarma, kterou obec Velký
Týnec nabízí všem novým i dosavadním klientům, tedy možnost připojení
se k bezdrátové nebo optické síti s nulovými náklady. V současné době již
instalujeme všem těmto klientům nej-
novější MiMo technologii na frekvenci
5GHz. Zařízení zůstává majetkem obce, cena tohoto zařízení nenavyšuje
měsíční platby za internet, jako u komerčních subjektů. Jedinou podmínkou zůstává dvouletý úvazek na platbu
za internetové služby.
Jak s námi ušetřit? Všem stávajícím
a novým klientům nabízíme zvýhodněné roční předplatné, kdy při roční
platbě předem zaplatíte místo 12 měsíců pouze 10. Týká se to všech tarifů
v novém ceníku platném od 1. 7. 2015.
V ročním předplatném, po slevě, tedy
vychází platba za měsíční internet místo 360,-/240,- Kč za měsíc na 300,/200,- Kč za měsíc.
Nejnovější informace a kontakt na
správce sítě se vždy nachází na stránkách celého projektu http://intranet.
velkytynec.cz. Na tomto webu naleznete rovněž seznam dostupných
míst členěných podle čísel popisných,
kde se již nyní lze připojit k optickému
internetu. Tento seznam se bude nadále rozšiřovat. Pokud je vaše číslo
popisné v uvedeném seznamu, neváhejte se informovat na možnosti připojení, protože lze touto cestou ušetřit
za koncové zařízení připojení optického internetu až 4 000,- Kč. Získáte
tím rychlost až 75 mb, která se bude
nadále navyšovat.
Loučím se s Vámi s pozdravem gigabitem až k vám dom!
Josef Schneider
TÝNECKÉ
BUCHTOBRANÍ
aneb dožatá a doobíraná 2015
Foto: M. Stacho
Foto: M. Stacho
Foto: M. Stacho
Foto: M. Stacho
Foto: M. Stacho
Foto: M. Stacho
BUCHTOBRANÍ
Jednou jsem se opomněl zúčastnit redakční rady a hned mi byla projevena
velká důvěra. A to tím, že jsem byl
vyvolen pořídit investigativní reportáž z letošního Dožaté a doobirané na
týneckém Buchtobraní. A tak jsem tu.
Pomyslnou bránu této společenské
akce otevřel lidový soubor z Bulharska, který přijel na pozvání našich Týnečáků. Hudba, která se rozléhala
zámeckou zahradou, ve mně vyvolala
příjemné vzpomínky na letní pobyty
u Černého moře, a tak jsem zasedl
v hledišti a pozoroval tanečníky. Jiný
rytmus a jiné taneční pohyby než
u našich lidových tanců. Naši tanečníci se gesty pohybují v horizontální
oblasti, otvírání a zavírání náruče.
Bulhaři se gesty pohybovali spíš po
vertikále, jako by vytahovali energii
ze země a vrhali ji do vzduchu. Nechal jsem se trochu unést a přemýšlel
o vlivu místa na lidská gesta. Na pódiu mezitím začal soubor předvádět
scénku „Den bábušky“. Oslava porodní báby, která pomohla na svět
většině dětí v dané lokalitě. Oslavovalo se to tak, že ženy chodily po
vesnici, zpívaly a pily alkoholické nápoje. Pokud někde chytily nějakého
muže, tak ho ztloukly a sebraly mu
kalhoty. Když se moc rozparádily, tak
jim bábuška stříkala svěcenou vodu
pod sukně. Scénka naprosto genderově nekorektní, abych užil současné výrazivo. Na scéně bylo deset
násilnic a jeden nebohý chlapec. V závěru už jen ve spoďárách. Kde jsou
ochránci mužských práv? chtělo se mi
volat. Tohle je třeba vystřihnout z dějin lidstva! Co si to ta většinová populace dovoluje?! (Předpokládá se, že na
zemi žije více žen než mužů. Muži
většinou umírají předčasně na následky pracovního přetížení nebo se pozabíjí mezi sebou v lokálních válkách.)
A teď ještě den bábušky, taková zvěrstva by se neměla veřejně předvádět!
Když utlumíme vášně, tak bulharský
soubor předvedl moc pěkné vystoupení s jistým nádechem exotiky.
Teď už vlevo hleď. Velí režisér ochotnického souboru Větřák z Pivína, který
do Velkého Týnce přijel s originální
mlátičkou z roku 1937. Pro ty mladší
bych si dovolil vysvětlit, že mlátička
není počítačová hra, kde se účastníci
všemožně fyzicky napadají, ale jde
o stroj, v kterém se oddělovalo zrno od
stébla. Stacionární předchůdce dnešních kombajnů. Ochotníci scénku
o žních na vesnici sehráli vskutku
graciézně. Mlátička při spuštění klapala, rachotila, plivala slámu, sypala
zrno do pytlů a do vzduchu chrlila
mračna prachu a plev. Kruh diváků se
Nikolčiny
rohlíčky
Foto: S. Denk
Nikola Facková, vítězkyně soutěže
o nejlepší týneckou buchtu 2015
taci se porotkyně sesedly a sečetly body u jednotlivých vzorků. Na 3. místě
se umístil koláč - švestkové opojení
paní Vlastimily Gajdové z Velkého
Týnce. 2. místo obsadily vdolečky
paní Růženy Smítalové z Hluboček.
První místo dostaly Nikolčiny rohlíčky
slečny Nikoly Fackové z Čechovic. Při
vyhlášení vítězek se ozvaly kritické
hlasy na podjatost poroty. Vítězka je
vnučkou jedné z porotkyň. Garant poroty paní Ostřanská však doložila, že
paní Ruská vzorek své vnučky vůbec
nehodnotila a žádné body ji nedala.
O jejím vítězství jednohlasně rozhodly
dvě další porotkyně. Je na místě,
abych zde poděkoval celé porotě za
poctivost a zodpovědnost, s kterou
k hodnocení přistoupila.
Odpoledne se pomalu kloní v podvečer a na pódiu Plavci Jana Vančury se
zpěvačkou Irenou Budweiserovou
převáží týnecké Buchtobraní do vlahého večera. Kdo má ještě chuť, může
si zatančit ve stodole se skupinou
Kvatro. Mám toho za dnešek už plný
brejle. Jedu na kole pomalu domů
a těším se z pohledu na krajinu halící
se do pláště noci.
Pohled do zákulisí
Recept
na vítězné
buchty
Postup:
Ořechy nastrouháme, přidáme cukr,
med, mléko a na konec zahustíme
piškoty. Místo ořechové náplně
můžeme použít nutelu nebo tvaroh.
Do mísy prosejeme mouku a upro
střed uděláme prohlubeň, do které
rozdrobíme droždí, které posypeme
lžičkou cukru, polijeme částí vla
žného mléka a necháme vzejít kvá
sek. Potom postupně přidáváme
rozehřátý tuk, vejce, zbytek mléka,
sůl. Ze vzniklé směsi vypracujeme
vláčné těsto, které necháme půl
hodiny v teple kynout. Nakynuté
těsto rozdělíme na šest stejných dílů,
které rozválíme do kruhu. Každý
kruh rozdělíme na 8 dílků čímž nám
vzniknou trojúhelníky. Připravené
dílky plníme ták, že vždy na delší
stranu dáme trochu připra vené
náplně a zavineme směrem ke
špičce. Rohlíčky klademe na předem
vymazaný plech, kde je ještě
zahneme do tvaru, potřeme rozšle
haným vejcem a pečeme ve středně
vyhřáté troubě dozlatova.
v úctě před tímto velestrojem rychle
rozestupoval. „Vždyť to strašně práší“,
hučelo to davem. Někteří dokonce
smetali z oděvů autentické pšeničné
plevy. Prostě dožatá jak má být! A šli si
zavdat.
Po práci pak už jen zábava. Vladimír
Walda se svým Malevil Bandem připomněli nezapomenutelného Waldemara Matušku a jeho písničky, které si
určitě každý rád zabrouká. Následné
vystoupení vyvolalo trochu rozruch,
o který se postarala rocková kapela
NO & CO (čtěte No a co) Ladislava Čecháka mladšího. Pro některé konzervativnější občany to byla trochu tvrďárna. Zašli si tedy do restaurace na
kávu a čekali na vyhlášení soutěže
o nejlepší týneckou buchtu. Odskočím
si tedy za porotou, kterou tvořila paní
Marie Vylíčilová za Velký Týnec, paní
Libuše Chytilová za Vsisko a paní Božena Ruská za Čechovice. Vzorky od
soutěžících přebírala paní Josefa Kopečková a paní Alena Ostřanská. Zapsaly si jméno a přiřadily vzorku číslo.
Porotkyně už dostaly jen očíslované
vzorky. Každá porotkyně pak vzorek
samostatně bodově ohodnotila. Známkovala se chuť a celkový vzhled. Sešlo
se celkem 18 vzorků. Místních soutěžících bylo jen 6. Ostatní přišli z celého širokého okolí. Po skončené degus-
Foto: 6x M. Studený
Foto: M. Stacho
Stanislav Denk
FOTOGALERIE
Foto: P. Hanuška
Foto: 4x M. Drozda
Chmelová sklizeň 2015 proběhla ve Velkém Týnci během jediného
srpnového týdne. Fotografie pořídil jeden z účastníků Martin Drozda
Foto: P. Hanuška
Nástup do školy v námořnickém. Na desetiměsíční plavbu pozvala prvňáčky
posádka Santa Milady ve složení Tomáš Jurka (kapitán),
Taťána Hanušková a Miroslav Zdráhal (plavčíci)
Foto: P. Hanuška
Naše vesnice bude do jisté míry natolik krásná, nakolik si obyvatelé spraví
fasády svých rodinných domů. Tento stojící Na Návsi se opravdu podařil!
Foto: P. Hanuška
Foto: P. Hanuška
Foto: P. Hanuška
Tradiční setkání seniorských tanečních skupin přivedlo v sobotu 1. srpna
do zámecké zahrady více jak 300 účastníků
Foto: P. Hanuška
Nárůst počtu žáků v ZŠ Milady Petřkové
si vyžádal otevření dvou nových opravených tříd
Rozhovor, Z análů paměti 11
TÝNECKÉ LISTY
VÍM, ŽE NEŽIJI VE VZDUCHOPRÁZDNU,
říká čechovický archeolog Jakub Vrána
Od loňského podzimu zasedá v nově
zvolném zastupitelstvu obce. Obecní
záležitosti však poznával jako předseda Osadního výboru Čechovice či
jako častý návštěvník veřejných zasedání týneckého zastupitelstva. Všeobecně se o něm ví, že je mužskou částí
archeologického manželského páru,
jehož druhou polovinu „tvoří“ týnecká
rodačka paní Vendula za svobodna
Prečanová. Ona věčně s tváří rozesmátou, on spíše přemýšlivý typ, jehož
přímý pohled je skryt za sklíčky brýlí.
První dojem však může být poněkud
zavádějící, neboť při delším rozhovoru rozpoznáte jeho specifický smysl
pro humor. A i když jsme do zastupitelstva naší obce přišli každý z jiného názorového seskupení, nebránilo
nám - a pevně věřím, že ani bránit nebude, abychom si spolu mohli povídat…
Kubo, jak vzpomínáš na svou rodnou Opavu, kde jsi strávil čas svého dětství a dospívání?
Na Opavu vzpomínám velmi rád a také
se do ní s potěšením vracím, protože
Opava je velmi krásné město, ve kterém jsem vyrostl a prožil podstatnou
část svého života. Ostatně Opava tak
jako Olomouc leží na dohled Nízkého
Jeseníku, tak proto se tady možná
cítím tak dobře.
Svým „civilním“ povoláním jsi archeolog. Odkdy tě lapila historie?
Minulost mne zaujala již v dětství.
Když jsem se naučil číst, jako první mě
zaujaly historické příběhy. Dalším impulzem pro moji zálibu v historii bylo,
když jsem začal vnímat památky, kterými naše země oplývá, a zjistil jsem,
že za každou takovou pamětihodností
je skrytý poutavý příběh a některé
jsou tak zajímavé, jako by se odehrávaly včera.
Jak vůbec vypadá studium archeologie? Většina laické veřejnosti
má představu o podivínech hrabajících se ve výkopech a radujících
se z každého nalezeného střepu…
Každý archeolog má samozřejmě radost, když učiní zajímavý objev, ovšem
neméně důležité je zajištění a zdokumentování nálezových okolností, které tento objev provázejí, neboť tyto informace nás mohou posunout ve studiu minulosti dále. Studium archeologie pro člověka se zájmem o tento obor
nikdy nekončí, protože nové nálezy či
nové technologie neustále tento obor
mění a posouvají jeho možnosti. Pokud
mám odpovědět, jak vypadá studium
archeologie dnes, tak musím přiznat,
že nemám moc velký přehled, neboť já
jsem skončil studium již v roce 2001.
Ovšem zcela jistě se nezměnil fakt, že
každý student archeologie přes zimní
i letní semestr nabírá teoretické vědomosti a skládá zkoušky a přes letní
měsíce má místo volna povinnou účast
na školním výzkumu. A také by měl
projevit zájem a již během studia se
aktivně účastnit na vykopávkách, protože to je prostě základ našeho oboru.
Dnes není až tak obtížné dostat se
na studium. Daleko horší je následné profesní uplatnění. Nakolik
složité bylo „uchytit“ se v tvém
případě?
Já jsem měl jednodušší startovací pozici, neboť před patnácti lety vystudovaných archeologů nebylo takové
množství jako dnes. Ovšem i tehdy
jsem musel být aktivní a v mém nynějším zaměstnání jsem nastoupil již jako
student a započal jsem zde své působení jako pomocník archeologa na
záchranných výzkumech. Po ukončení
studia mi zde bylo nabídnuto zaměstnání.
Podívejme se na tvé současné působení. Co všechno děláš? Jak
vůbec vyhledáváš lokality, kde by
něco mohlo být? Které byly na
střední Moravě ty nejvýznamnější?
Pracuji v Archeologickém centru Olomouc p. o., které zřídil Olomoucký
kraj, a proto i moje působnost se většinou kryje s hranicemi Olomouckého
kraje. Ovšem jsou i výjimky. Například
letos jsem byl „odvelen“ na pomoc kolegům z Opavy a pomáhal jsem jim
s
výzkumem na zámku v Bílovci. Co se
týká lokalit, tak i já jsem povinen dodržovat Památkový zákon a nemohu si
jednoduše „vybrat“ zajímavou lokalitu, kde chci kopat, protože výzkumy
dnes většinou probíhají pouze tam,
kde hrozí zničení památek naší minulosti. Ve Velkém Týnci jsem například
během opravy cesty v ulici Sokolská
dokumentoval nalezenou studnu.
Když se stavěla ve Vsisku Olympie, tak
jsem zde vedl záchranný výzkum.
V rámci naší organizace provádím záchranné výzkumy tam, kde je zapotřebí, jak jsou různé lokality ohroženy
stavební činností. Vedl jsem výzkumy v
historických jádrech měst v Lipníku,
Hranicích, Šternberku, Lošticích, Jeseníku či v Olomouci, ale třeba také
velkoplošné výzkumy v místě dnešní
Olympie nebo v trase rychlostních komunikací ve Slavoníně, Trnávce nebo
Radvanicích.
Máš možnost se účastnit i výzkumů v celorepublikově známých lokalitách, o kterých už vznikly významné knižní práce?
Vzhledem k mé působnosti v Olomouckém kraji se spíše na archeologické
lokality v jiných oblastech naší země
podívám v rámci odborných komisí,
kde jsou účastníci seznámeni s výsledky výzkumu anebo spolu diskutují nad
jeho průběhem a dalším směřováním.
Ale během studia jsem například byl
na výzkumu v Mušově, kde jsme zkoumali pozůstatky po významné památce, kterou nám tady zanechali Římané.
Šlo o římský opevněný tábor, který
fungoval během Markomanských válek v 2. st.n.l.
Kubo, o vědcích se říká, že jsou tak
trochu blázni. Považuješ se za úzce
exaktní typ, nebo tě zajímají i jiné
„světské“ stránky společenského
života?
Samozřejmě i takové kolegy znám, ale
já se zajímám nejen o svou práci, neboť
si uvědomuji, že nežiji ve vzduchoprázdnu. Proto jsem se zapojil do místní samosprávy a taky pomáhám s organizováním různých společenských
akcí, a to nejen v Čechovicích. Jinak
třeba rád cestuji. S ženou rádi poznáváme různé kouty naší země.
V loňském roce jsi uspěl v komunálních volbách. Jak vnímáš svůj
zastupitelský mandát?
Co se tohoto týká, tak mám pocit velkého závazku ke spoluobčanům do
budoucnosti a doufám, že své voliče
nezklamu. Snažím se s lidmi, samozřejmě nejvíc v Čechovicích, hodně
mluvit o obecních problémech, které
je trápí. A snažím se jim poskytnout
informace, aby určitým věcem lépe
rozuměli, a s jejich podněty dále na
zastupitelstvu pracovat.
Skončeme tím, čím jsme začali. Jak
se ti v Čechovicích žije? Našels tady svůj skutečný domov?
Myslím, že velmi dobře. Vždyť Čechovice jsou položeny na úpatí Tršické
pahorkatiny v malebném údolí, kterým protéká potok Týnečka, takže místo k bydlení je zde velmi útulné a půvabné. K mému příjemnému životu zde
také patří zdejší lidé, kteří mě přijali
mezi sebe, a díky nim mám pocit, že
jsem zde „zapadl“.
Ptal se Petr Hanuška
ARCHEOLOGICKÁ AKTUALITA
Nález mamutího klu a další archeologické objevy na Povlu v Olomouci
Již třetí sezónou provádí odbor archeologie Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště
v Olomouci záchranný archeologický
výzkum v olomoucké městské části
Povel. Výzkum si vyžádala výstavba
nových bytových domů při jižní straně
ulice Janského. Lokalita se nachází na
mírném svahu a štěrkové terase řeky
Moravy. Geologické podloží je zde tvořeno říčním štěrkem, písky, v západní
části nivními náplavovými hlínami.
Bylo proto překvapením, když zde byly v roce 2013 zjištěny zahloubené
objekty lidu kultury s lineární keramikou (6. tisíciletí př. n. l.), prvních
zemědělců, jejichž sídliště bývají zpravidla na úrodných spraších. Objekty
Sekeromlat - pozdní doba kamená
Keramické nádoby
z pozdní doby bronzové
se soustředily v jihovýchodní části zatím prozkoumané plochy.
Již v roce 2013 byly také ojediněle nalezeny ve výplni mladších objektů typicky zdobené střepy kultury s vypíchanou keramikou mladší doby kamenné (1. pol. 5. tis. př. n. l.). V letošní
sezóně (červen až červenec) jsme odkryli i zahloubený sídlištní objekt této
kultury. Je to teprve čtvrtá lokalita
v rámci „Velké Olomouce“.
V závěru pozdní doby kamenné si lokalitu vybrali nositelé kultury se šňůrovou keramikou k pohřbívání svých zesnulých. Zatím byly odkryty dva hroby,
v jejichž výbavě byly hliněné nádoby
zdobené otisky šňůrky a kamenný sekeromlat.
Pohřbívalo se zde také na počátku
doby bronzové. Při severním okraji
zkoumané plochy byly v roce 2013
odkryty hroby dvou dětí ve věku do půl
roku a mladé ženy. Její hrob byl však
později vyloupen, jak naznačují rozházené kosti a chybějící bronzové
ozdoby, běžné v hrobech této kultury.
Největší zastoupení má na lokalitě kulturní komplex lužických popelnicových polí pozdní doby bronzové (její
slezská a platěnická fáze, cca 10. až
pol. 8. stol př. n. l.). Sídliště z této doby
se rozkládalo na větší ploše, několik
zahloubených objektů bylo dokonce
zjištěno při jiném výzkumu i západně
od zkoumané plochy nahoru po svahu
při stavbě nové silnice v srpnu letošního roku. Odkryté objekty - zásobní,
kůlové a sloupové jámy i nálezy (keramika, přesleny, hliněná závaží) svědčí
o spíše hospodářském či výrobním
charakteru zkoumané části sídliště.
Řady sloupových jam i kumulace mazanice (přepálená hliněná „omítka“
stěn) v jednom z objektů svědčí o přítomnosti nadzemní stavby.
Téměř před předáním plochy stavbařům v červnu 2015 došlo k poměrně
překvapivému objevu. Již v podložní
hlíně byl nalezen zlomek mamutího
klu (délka 44 cm, průměr 9 cm). Byl
v poměrně špatném stavu, musel být
zpevněn speciálním laboratorním
ošetřením. Území kolem Olomouce
sice spadá do migračních tras těchto
velkých savců, jedná se však o jeden
z mála nálezů přímo při archeologickém výzkumu. Zatím zůstává otázkou,
jak se kel na místo dostal, zda byl připlaven rozvodněnou řekou nebo erozí
z vyšších partií Tabulového vrchu, ležícího severozápadně od lokality. Můžeme se tak těšit na další nové nálezy
v příštích letech.
Hana Dehnerová,
(Národní památkový ústav)
Povel - mamutí kel
VATELSKÁ
GALERIE
CEST
Porúří v Severním Porýní – Vestfálsku
Naši letošní dovolenou jsme strávili na pro mnohé celkem nezajímavém místě, ale nenechte se mýlit! My starší
ročníky máme ze školního zeměpisu v paměti pouze obrovskou průmyslovou aglomeraci s velkým množstvím
těžkého průmyslu, ale to již dávno není pravda. Když tudy totiž projíždíte po některé z bezpočtu dálnic,
železničních tratí či plavebních kanálů, vidíte jen v zeleni se topící souvislou zástavbu (v aglomeraci žije téměř
10 mil. lidí), přerušenou maximálně rekreačním lesíkem. Středem oblasti protéká řeka Ruhr s průzračně čistou
vodou (místy jsme mysleli, že dosáhneme na dno, jak jasně byly vidět kameny, ale ani náhodou), kolem které
se vinou stovky kilometrů cyklostezek, in-line stezek, nabízí mnohá místa k rekreaci a doly a koksovny jsou zde
k vidění pouze jako muzea a kulturní památky (jako například důl a železárna Zollverein, který je zapsán jako
kulturní památka UNESCO). S letošními letními teplotami přišlo jako osvěžení vhod lyžování na 650m dlouhém
zastřešeném svahu v Bottropu, naší fotbalisti se nemohli nechat ujít komentovanou prohlídku Veltins arény
v Gelsenkirchenu, ve které hraje Schalke 04 a je známá svým vyjížděcím trávníkem (trávník je venku, dovnitř
stadionu se zasouvá jen na zápasy. Stadion je tak využitelný i pro mnohé kulturní akce …)
A jako každoročně jsme museli alespoň pár dnů dovolené strávit v mém nejoblíbenějším kraji – na Jindřichohradecku a v České Kanadě. Foto je ze zastávky jindřichohradecké úzkokolejky v Kaprounu, kde byl v roce
1930 „vyloučen z přepravy“ univerzální český génius Jára Cimrman, kteroužto událost připomíná památník
a pamětní deska…
Lenka Charvotová
Typická krajina v Porúří
Na Ruhru projíždíme půlmilionovým Essenem ...
Krytý lyžařský svah v Bottropu
postavený na bývalé těžařské haldě
Památník vyloučení Járy Cimrmana z přepravy v Kaprounu
Veltins arena v Gelsenkirchenu s kapacitou
téměř 80 tis. diváků - trávník dovnitř zajíždí
pouze na zápasy
Pozvánka do Nízkých Tater
Rád bych pozval všechny čtenáře Týneckých listů k našim
sousedům do Nízkých Tater na horu Chopok. Je zde krásný
výhled na Slovenskou krajinu a Vysoké Tatry.
Lukáš Zdařil
Třeboňsko a Šumava –
dvě země zaslíbené
V minulém vydání Týneckých listů jsem
vás pozval na návštěvu východních Čech.
Dnes to bude opět do Čech, ale tentokrát
jižních. Dal-šími zamilovanými krajinami,
kam se rád opakovaně vracím, jsou Třeboňsko a Šumava. V posledním městě na
ose tří T – Třebíč – Telč – Třeboň jsem byl
poprvé coby stu-dent historie v polovině
osmdesátých let. Protože jsme zdolávali
v rámci poznávací exkurze jedno město,
hrad či zámek za druhým, ve vzpomínkách
mi řada míst splývala. Třeboň se však jaksi
v mé chatrné paměti zdrhla. Když jsem ji
před několika lety navštívil jako předseda
mikroregionu Království, vracel jsem se
tam jako domů. Typické středověké náměstíčko s navazujícím zámeckým areálem, z něhož vyklouznete buď jedním směrem k rybníku Svět, nebo druhým koncem
k Bertiným lázním. Město je prostě šité na
tu správnou lidskou na míru. Netlačíte se
v davu turistů, jako v Telči nebo v Českém
Krumlově, pokud samozřejmě neprobíhají
tradiční sobotní trhy. Přechodnou domovinu hledáme v penzionu zvaném Schwarzenberský seník, který leží zhruba deset
minut chůze od centra na louce u Zlatého
potoka. Odtud vyrážíme na kole různými
směry. Znalci prostředí vědí, že Třeboňsko
je příjemná placka s ohromným množstvím cyklostezek a cyklotras. Většinou
projíždíte mezi rybníky, poli, lukami, lesy
či vesničkami. Můžete si stanovit vzdálenější cíl k návštěvě nějaké historické
pozoruhodnosti, technické památky či
přírodního útvaru. Protože Třeboň je lázeňské město, během letní sezóny můžete večer navštívit řadu kulturních akcí.
Nám se poštěstilo navštívit setkání s hercem Miroslavem Donutilem či koncert dua
Miroslav Paleček a Ivo Jahelka. Nejraději
se však večer procházíme náměstím,
ochutnáváme něco z místní kuchyně, která se orientuje především na rybí pochoutky, popřípadě směřuje do zámeckého areálu za Petrem Vokem z Rožmberka…
Třeboň střídáme se Šumavou, přesněji
s pobytem v nejvýše položené obci v České republice Kvildě. I sem jsem poprvé
přijel s mikroregionem Království na konci
minulého desetiletí. S panem starostou
Václavem Vostradovským jsme si okamžitě padli do oka, jak po profesní, tak lidské
stránce. Psát o Šumavě ten, kdo ji dokonale zná, kdo na ní žije během všech čtyř
ročních období, kdo tady má nějaké kořeny. Pro mě jako člověka z hanácké placky
je to „exotická“ vysokohorská země, která
mě fascinuje svým členitým krajinným
profilem, hlubokými lesy, ostrým povětřím, haldami sněhu. Projel jsem i prošel
s manželkou jak centrální, tak východní
i západní Šumavu. Každá má něco
zvláštního do sebe. Za posledních pár let
zde lidé udělali ohromné pokroky v zatraktivnění „turistického průmyslu“, který
mnohé z nich živí. Šumavské obce a městečka se probouzejí do krásy. Platí to
nejen o Kvildě a Horské Kvildě, ale i detektivním seriálem proslavené Modravě,
Kašperských Horách, Sušici, Srní, Prášilech, Filipově Huti, Borové Ladě, Hartmanicích a dalších sídlech. Pokaždé zajíždím na místa, která mě úplně fascinují.
Na Čeňkovu pilu, kde se slévají řeky Vydra
a Křemelná, aby tak vytvořily slavnou
Otavu. Na Rechle s hradlovým mostech,
za kterým se můžete napojit na cyklotrasu
kopírující Vchynickotetovský kanál, kdysi
sloužící ke splavování dřeva. Do modravského Dřeváku, kde děti mohou malovat
na připravené dřevěné výrobky. Do Zadova lyžařky Kateřiny Neumannové, kde
máme svou oblíbenou cukrárnu a kde
hodně hřešíme proti své linii. A hlavně do
lesa, kde s vnukem a vnučkou divočíme
„na mechu“. Je toho hodně, o čem bych
chtěl na tomto místě psát, ale to už
nechám opravdu na vás.
Středověký kamenný most v Písku odolal i velkým staletým vodám, které ho ohrožovaly v 21. století
Klášter v Bechyni tyčící se nad údolím řeky Lužnice
Úzkokolejka startuje v Jindřichově Hradci a směřuje
do Nové Bystřice, resp. Obrataně
Přístav na Lipně evokuje přímořskou atmosféru
Historické náměstí v Prachaticích
Petr Hanuška
Foto: 6x P. Hanuška
Šumavská řeka Vydra si zahrála i ve filmu Kolja
14
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
RADY ZAHRÁDKÁŘŮM
Podzim se blíží a s ním i sklizeň ovoce.
Aby se však dalo skladovat bez větších
ztrát, je třeba předejít jejich skládkovým hnilobám. A o to se musíme
postarat již nyní. U jádrovin jednou
z nich je moniliniovou (dříve moniliová) hniloba způsobovaná houbou
(Monilinia fructigena). Není však jen
skládkovou hnilobou, protože velmi
často se vyskytuje již za vegetace a to
vždy po nějakém poranění, nejčastěji
hmyzem. Typicky skládkovými chorobami jsou i kruhová hnědá hniloba,
modrá (penicilinová) hniloba, popř.
i fusariová hniloba. Základem ochrany
je skladování optimálně vyzrálých
a nepoškozených plodů nejlépe při teplotě 1 až 3 °C a vlhkosti 85 až 90 %.
Skladovací prostory je třeba před
1
uskladněním vydesinfikovat a pravidelně kontrolovat a odstraňovat napadené plody. Proti všem skládkovým
chorobám je účinné pozdní ošetření
fungicidy, např. Delan 700 WDG,
Discus, Flint Plus, Merpan 80 WG
nebo Zato 50 WG. Jsou to přípravky
většinou určené pro pozdní ošetření
proti strupovitosti jádrovin, které ale
mají širší spektrum účinnosti. Důležité
je dodržování předepsaných ochranných lhůt, které se vyjadřují počtem
dnů mezi ošetřením a sklizní a v žádném případě ne mezi ošetřením a konzumací. Některé přípravky s uvedenými účinnými látkami mají ochrannou lhůtu jen 7 dnů, ale jsou mezi
nimi takové, u kterých je 21 dnů.
I když základní ošetření proti ka-
deřavosti broskvoně (Taphrina deformans) je doporučováno až při nalévání
(zvětšování) terminálních pupenů na
jaře, respektive v době květu („prášení“) jehněd lísky, v oblastech s pravidelným silným výskytem této choroby
a u náchylných odrůd je vhodné také
podzimní ošetření měďnatými fungicidy (Champion 50 WP, Kocide 2000,
Korzar, Kuprikol 50 nebo Kuprikol 250
SC). Nejlépe v období po opadu listů,
za suchého počasí při teplotách nad
7°C. Předpokladem úspěchu těchto
kontaktních přípravků je dokonalé
ošetření a pokrytí celé koruny stromů,
což nám usnadní přidání vhodného
smáčedla do postřikové jíchy.
Preventivní postřiky měďnatými přípravky ve výše uvedeném termínu
3
2
a popřípadě i v předjaří před rašením
se doporučují u všech peckovin a někdy i jádrovin i proto, že tyto přípravky
mají nejen fungicidní, ale i baktericidní (přesněji bakteriostatické – bakterie nezabíjí, ale omezuje jejich množení), zejména proti bakterii Pseudomonas syringea. Kromě toho toto ošetření omezuje výskyt klejotoku na peckovinách a korových nekróz na peckovinách i jádrovinách. Předpokladem
úspěchu kontaktních měďnatých přípravků je opět dokonalé ošetření a pokrytí celé koruny stromů a přidání
vhodného smáčedla do postřikové kapaliny.
Jaroslav Rod
4
Seznam fotografií:
1 – moniliniová hniloba jablka
2 - skládková (černá) forma
moniliniové hniloby jablek
3 – kruhová hnědá hniloba jablek
4 – modrá (penicilinová) hniloba
jablek
5 - fusariová hniloba jablek
6 – kadeřavost broskvoně
7 – korová nekróza a klejotok
broskvoně
5
7
6
OTÁZKA PRO...
...pana Antonína DRÁBKA, předsedu honebního společenstva
Pane předsedo, mohl byste povědět našim čtenářům něco o činnosti mysliveckého spolku na
území Velkého Týnce?
Honitba ve Velkém Týnci je od roku
2009 pronajata honebním společenstvem akciové společnosti AGRA
Velký Týnec, a. s. za účelem výkonu
práva myslivosti. O tuto honitbu se
stará šest stálých členů, kteří zajišťují
provoz. Jako další osoby podílející se
na provozu honitby jsou stálí hosté,
kteří jsou převážně z místní obce Velký Týnec a z blízkého okolí.
Severní hranicí honitby probíhá dálnice Olomouc - Lipník nad Bečvou, od
obce Vsisko až po obec Svésedlice.
Západní hranici tvoří hlavní tah z Olomouce na Přerov. Honitba je zařazena
do III. jakostní třídy, jak pro zvěř
srnčí, tak i pro zvěř drobnou, kde jsou
dané normované stavy a kde probíhá
řádné hospodaření s touto zvěří. Černá zvěř v těchto podmínkách dané
lokality normované stavy nemá, ale
vzhledem k dostatečnému zázemí
v lesních porostech a především krátkodobě v polních kulturách se tato
zvěř vyskytuje a to v nemalém množství. Černá zvěř má významný negativní dopad na reprodukci drobné
zvěře, ale také i srnčí zvěře. Většina
polností je obhospodařována tzv.
velkoplošně, přičemž vzniká přirozená krytina pro veškerou zvěř, ale
především pro již zmiňovanou „černou", která působí zemědělským podnikům nemalé škody. Bohužel „slovitelnost“ v tak velkých plochách je
velice problematická a může být v některých případech i nebezpečná z důvodu následného dosledu zvěře.
Bohužel musíme konstatovat, že jedním z negativních vlivů, který může
mít za následek úbytek drobné zvěře,
je počet chovaných psů místními občany, kteří je často vodí do honitby,
kde volně pobíhají a to velmi často bez
jakékoliv kontroly. V honitbě se také
s čím dál větší frekvencí „potulují"
domácí kočky, které na jaře usmrcují
populace mladé zvěře, jež ještě není
schopna přirozené obrany.
Proto vás, občany, prosíme o velkou
ohleduplnost při vašich procházkách
s vašimi domácími zvířaty po honitbě
a klademe důraz na to, aby byla pod
velmi dobrou kontrolou nebo raději
na vodítku i přesto, že danou situaci
již řeší § 21 zákon o myslivosti. Dále
bychom chtěli požádat, abyste nám
nenavštěvovali naše myslivecká zařízení, protože neslouží jako odpadkové koše, ale slouží pro výkon práva
myslivosti.
Děkuji za celé středisko Myslivosti
AGRA Velký Týnec!
Foto: myslivost-lovectvi.cz, J. Dohnal
Úlovky z týnecké honitby
OTÁZKA PRO...
…Filipa DOČKALA, jednoho z pořadatelů festivalu Freefest 2015
Jaký byl první ročník čechovického
Freefestu a čím byla tato akce neobvyklá?
Hlavní myšlenkou Freefestu bylo vytvořit něco nového. Něco, na co lidé
nejsou zvyklí. Náš festival nese hned
dvě revoluční myšlenky. První je ta, že
se na pódiu střídají úplně odlišné žánry, jako je například metal, acoustic
rock, přes punk až k rapu. Druhá myšlenka je ta, že se za vstup na akci nic
neplatí. Pro návštěvníky bylo přichystáno ovoce, teplý čaj, plechovky s nealkoholickým pivem a pro toho, kdo by
se náhodou nudil, byl na místě dokonce stolní tenis. Tohle všechno bylo
zdarma, což je pro lidi, kteří jsou zvyklí za vše platit, úplný šok. Nastávaly
pak situace, že tomu někteří lidé ani
nechtěli věřit a mysleli si, že jde pouze
o vtip. Jediná věc, za kterou se na
Freefestu platilo, bylo pivo, a komu se
na akci líbilo, mohl darovat dobrovolný příspěvek.
Nápad uspořádat Freefest vyplynul
z naší touhy po svobodné akci, kde
jsou jen minimální omezení, a kde se
člověk necítí neustále sledován očima
vyhazovače a obehnán vysokým plotem. Na přípravu celého festivalu
jsme měli přibližně dva měsíce, což je
poměrně krátká doba na uspořádání
větší akce, a my to věděli. Taky proto
jsme byli velice zvědaví, jak se první
ročník Freefestu povede a jak na něj
bude tak malá vesnička jako jsou Čechovice reagovat.
Naše obavy z malé účasti zmizely ještě
před vystoupením Adriany C., která
svým okouzlujícím zpěvem a zvuky
své kytary Freefest zahájila. Celý festival se pak nesl v pohodové a přátelské atmosféře. Jak jsem již zmínil,
Freefest je multižánrový festival. Návštěvníci si mohli poslechnout punkové kapely PneumothoraX nebo
Affect, emo hardcore v podání kapely
Blind Man Sees a metalový nářez
kapely DeadWind. Z Tršic na Freefest
přijeli zahrát kluci z kapely Heretic
(Wellryba) a jako poslední se mikrofonu chopil olomoucký rapper Amon.
Úspěch, který Freefest sklidil, mě příjemně překvapil a doufám, že v budoucnu jen a jen poroste. Velmi rád
bych poděkoval všem, kteří se na
Freefestu jakkoliv podíleli a pomohli
tak z Freefestu udělat nezapomenutelnou akci.
Adriana C při svém vystoupení
Foto: 2x grizloun.rajce.idnes.cz
Pohoda na Freefestu
Skautské okénko 15
TÝNECKÉ LISTY
Celosvětové setkání skautů
Jamboree, Japonsko
Jednou za čtyři roky se na jedno místo
sjedou tisíce skautů z více než 150
zemí. Tomuto setkání se říká Jamboree a letos se uskutečnilo v Japonsku,
v prefektuře Yamaguchi. Z České republiky se zúčastnilo 300 skautů
a konkrétně z našeho střediska jich
bylo 12. Pět bylo členů mezinárodního
servis teamu, který připravoval programy pro účastníky a zajišťoval celý
chod akce, sedm bylo mladších účastníků, kteří připravený program absolvovali. A co se na takovém Jamboree
děje? Na světovém Jamboree se skauti
nejenom seznamují a hrají hry, ale také
se hravou formou vzdělávají ve věcech
globálních problémů (odpad, diskriminace, lidská práva) a zároveň prezentují svou zemi. Skauti také ukazují
celému světu naplnění základních myšlenek skautingu - přátelství bez rozdílu pohlaví, národnosti, jazyka nebo vyznání.
Na Jamboree jsme se dorazili 28. července, ve večerních hodinách, po dlouhém a náročném letu. Byli jsme unaveni a na místě jsme se dozvěděli, že
nemáme postavené stany a tak jsme
Foto: J. Janů
museli spát v centrálním velkokapacitním stanu. Na druhý den jsme si
postavili stany a vše bylo v pořádku.
Jak je zvykem, české podsadové stany světový unikát, si chodili fotografovat
cizinci, hlavně Japonci. V našem subcampu jsme také prezentovali výstavu
grafiky Ladislava Ruska - Šamana, který vždy vzbudí velký zájem. Jeho tématické skautské obrazy poutají neobvyklou pozornost a ani v Japonsku to
nebyla výjimka. Od samého počátku
jsme však museli čelit japonskému
podnebí. V Japonsku bylo neuvěřitelné
vedro a vlhko a chvíli nám trvalo, než
jsme si na to zvykli.
Teď vám popíši, jak se celé tábořiště
členilo. Jamboree je rozděleno na čtyři
dílčí části - huby, které se jmenují
podle světových stran a ty jsou rozděleny na sub-campy, které jsou pojmenovaný podle hor v Japonsku. Česko
mělo 5 jamoddílů a ty byly rozmístěny
různě po tábořišti, aby byly všechny
národnosti pomíchané. Náš jamoddíl
byl umístěn v Eastern hubu v subcampu jménem Hotaka. Za sousedy
jsme měli skauty ze Sri-Lanky, Japonska a Švédska.
Atmosféra byla úžasná, jinými slovy to
popsat ani nejde. Vše začalo zahajovacím ceremoniálem, který byl velkolepý. Sešlo se 34 000 skautů z celého světa a všichni byli velice přátelští
a vstřícní. Každý večer byly v hlavním
stanu přehlídky všech kultur, na které se scházela většina účastníků. Po
ukončení těchto přehlídek jsme se navštěvovali s různými národnostmi a vyměňovali si šátky, nášivky a trička.
Program byl dobře naplánovaný, část
programů byla uvnitř tábořiště, někdy
jsme vyjeli do okolí. Zúčastnili jsme se
například připomínky smutného výročí svržení atomové bomby na Hirošimu. Hirošima je místo s velice silným
příběhem a my všichni jsme si tak naplno uvědomili, jakými hrůzami toto
město za války prošlo.
Foto: J. Janů
Jamboree bylo o navazování přátelství,
poznávání jiných kultur a o praktických workshopech zaměřených na palčivá témata, která hýbou současnou
společností. Jamboree končilo závěrečným ceremoniálem a 8. srpna okolo
22. hodiny jsme vládním speciálem dorazili do Prahy. V Olomouci jsme byli
něco málo po třetí hodině ranní. Zde
na nás čekali rodiče a ti si nás odvezli
domů. Z Jamboree jsme si odvezli nezapomenutelné zážitky, nové přátelství a zkušenosti na celý život.
Jiří Janů,
Poutníci, Čechovice
Jeden den na táboře u Poutníků
Budíček je sice až za půl hodiny, ale
slunce již pálí do spacáku a naznačuje
tak, že je nový den. Spím za stany na
louce. Ne, že bych pohrdal plachtou
nad hlavou, ale podsadové stany jsou
pro někoho prostě krátké. Je půl osmé
a ozývá se píšťalka. Teď už musí ze
spacáku všichni. Někteří si dávají na
čas a ostatní tak na ně musí čekat
s odchodem na rozcvičku. Když jsme
všichni, vydáváme se na břeh Harty.
Otužilejší se jdou očváchnout do vody,
zbytek cvičí na suchu. Voda je teplá,
poslední tropické dny ji dostatečně
vyhřály. I dnes to vypadá na další horký den. Míříme na snídani, kakao
s vánočkou je oblíbené, což dokazují
tácy, které po pár minutách zejí prázdnotou. I tak se v kuchyni ještě pár
krajíců najde, nikdo tak není o hladu.
Je čas si uklidit ve stanu a připravit se
na ranní nástup ke vztyčení vlajky.
Ještě předtím proběhne kontrola pořádku. Stany jsou uklizené, můžeme
velet k nástupu. Vlajka se rázem třepotá v mírném vánku, ale ten nezmírňuje sluneční žár. Proto rychle prozra-
Foto: J. Dvořák
díme, že nás dnes čeká výlet na sopku
a velíme, rozchod. Všichni si připraví
baťůžky, vesty, pádla, v kuchyni si vyzvedneme jídlo a můžeme pomalu odplouvat. Ještě nás zdrží kontrola
z krajské hygienické stanice, ale ta
proběhne rychle vzhledem k tomu, že
už jedna kontrola proběhla na prvním
turnusu. Vše bez závad, loučíme se
s dámami z hygieny a vyplouváme!
Do Roudna je to po vodě tři kilometry,
což nám zabere necelou hodinu. Vlčata se ještě sžívají s pádlováním a skautky na kanoích na ně trpělivě čekají.
Dorazili jsme do „přístavu“ v Roudnu
a dáváme si svačinu. Přijde vhod. Pádlování dalo zabrat a čeká nás výšlap
na Velký Roudný. Ve vesnici se cesta
zvedá pozvolna, ale když zabočíme
mezi louky, rázem se pěšina strmě
zlomí vzhůru. Vydýcháváme každých
pět minut. V půli kopce je vyhlídka, ze
které je vidět pěkný kus přehrady, nedaleký Bruntál i hřeben Jeseníků. Zbývá posledních pár set metrů a jsme
konečně na vrcholu vyhaslé sopky. Pod
rozhlednou svačíme a poté zdoláme
dřevěné schody, abychom se mohli
pokochat ještě lepším výhledem.
Děláme pár kreativních fotek a míříme
k čertovu kameni, který je schován
kousek od pěšiny. Na kameni jsou
stopy po boji Boha s Luciferem a tak
pečlivě zkoumáme, jestli z čerta něco
při boji nevypadlo. Po chvíli někdo hlásí nález! V prasklině byla listím zasypaná schránka a v ní tajemné lístky
s obrázky se vzkazem „Zde řádil čert
a už je s ním amen, propadl se do pekla
a zbyl po něm jen kámen.“
Je čas sejít zpět do vesnice, ale ještě
zkoumáme křížovou cestu, která lemuje cestu dolů. Ve vsi navštěvujeme
obchod, kde nejžádanějším zbožím je
nanuk. Scházíme k vodě a přepočítá-
Foto: J. Dvořák
váme lodě. Jsou všechny, můžeme pádlovat zpět do tábora. Fouká mírný
protivítr a tak Jambo s vlčaty stráví na
pramici více než hodinu. Cesta dala
zabrat a v táboře čeká pozdní oběd,
spíše už večeře. Po jídle je čas na
večerní nástup, kde hodnotíme uplynulý den, a všichni souhlasí, že se výlet
povedl. Po spuštění vlajky, ještě než se
setmí, chtějí vlčata střílet z luku.
Skautky raději polehávají vedle TeePee. Stmívá se a Petr hraje pár písniček na kytaru. Ti nejunavenější
usínají během chvíle, ostatní nedlouho
po nich.
Jiří Dvořák,
Poutníci, Čechovice
16
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
Zářijová výročí středomoravského regionu
Před 125 lety – dne 1. září 1890 se ve Velké Bystřici narodil
Josef KOLBE, stavitel a projektant.
Od r. 1905 se učil u svého otce, zednického mistra řemeslu a v l. 1908-10 absolvoval průmyslovou školu stavební v Brně. Poté pracoval u svého otce jako
stavbyvedoucí a po jeho smrti v r. 1912 vedl do r. 1919 rodinný podnik, kdy složil
stavitelskou zkoušku a nabyl živnostenské oprávnění. V době 1. sv. války byl v rakouské armádě u dělostřelectva a také působil jako konstruktér protileteckého
oddílu. V r. 1918 se oženil a bydlel v rodném domě, který postavil jeho otec (asi
v r. 1880). Josef Kolbe stavěl své stavby podle vlastních projektů nejen v rodišti,
ale i v okolí zejména budovy hospodářské, obytné, průmyslové, veřejné, vodní aj.
Jeho stavby najdeme také v Mariánském Údolí, v Hrubé Vodě, Olomouci, V. Bystřici a jinde. Firmu vedl do r. 1950, kdy mu byla odebrána živnost. Začátkem 50.
l. pracoval ve Stavebním podniku v Olomouci a dne 12. 4. 1964 odešel dobrovolně z tohoto světa. V roce 1969 byl rehabilitován a jeho zásluhy byly veřejně uznány. Podílel se také na první i druhé výstavbě pomníku T. G. Masaryka v rodišti.
(Plachá, Z.: Kolbe Josef. In. Velkobystřické noviny, 1995, č. 3, s. 4-5. * Ševčíková,
H.: Zářijová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2005, č. 9)
Před 80 lety – dne 12. září 1935 se v Olomouci narodil Ivo
PŘEČEK, nejvýznamnější představitel české fotografie
2. pol. 20. st., člen olomoucké skupiny DOFO.
Vyučil se soustružníkem a pracoval ve strojírenském podniku Sigma Olomouc.
Od r. 1985 byl zaměstnán jako fotograf u Československých státních lesů a od
r. 1990 působil v Muzeu umění. Fotografoval od r. 1958 jako autodidakt. Se skupinou DOFO vystavoval jako host v r. 1959, členem se stal o rok později. Od
r. 1964 byl kandidátem SČSVU, od r. 1979 byl evidován při ČFVU. Ve skupině
DOFO měl blízko zejména k J. Hajnovi, s nímž sdílel zájem o tématiku pracovního
prostředí a osobitého naplňování „poezie všednodennosti“. Charakterizuje ji
syrovými, nevymyšlenými zátišími z dílenského prostředí a fotomontážemi odložených lidských věcí, jež „zbyly“ po člověku. Nezůstává však ani zdaleka u jedné polohy. V první pol. 60. l. se pustil i do technického experimentování, které jen
umocňuje jeho imaginativní sklony. Jeho tvorbou prostupují stohy slámy. Jejich
sošnost ve vztahu k okolní krajině má blízko k fotografickým dokumentacím.
Zároveň vytvářel i fotografie se zřetelným smyslem pro abstrakci. O jeho
fotografickém cyklu Pyramidy natočil v r. 1980 film Otakar Lenhart. Zúčastnil se
řady kolektivních výstav, některé byly realizovány v zahraničí. Samostatně
vystavoval od r. 1971. Od r. 1991 členem Spolku olomouckých výtvarníků.
V r. 1998 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti fotografie. Zemřel po krátké
nemoci 21. 2. 2006.
Před 60 lety – dne 14. září 1955 zemřel na Svatém Kopečku
Jindřich LENHART, malíř, glosátor olomoucké periférie.
Pocházel z Nymburka, kde se narodil 6. 4. 1878. Byl členem olomouckých výtvarníků. Obrazy ze své tvůrčí dílny vystavoval nejen v Olomouci, ale též v Lipsku, Lvově a Krakově. Z jeho malířských prací jsou nejznámější: Michalský
výpad, Ulice v Hodolanech, Kostel ve Slavoníně, Grygovský kopec, Hanácká
vesnice, Svatý Kopeček, U Vávrů v Lošově, Radíkov v zimě aj. Jeho dva synové:
sochař Karel (1904-1978) a malíř a fotograf Otakar (1905-1992) zasvětili svůj
život také umění. Místo, kde zemřel, opatřil akademický sochař Larel Lenhart
pamětní deskou. Pod vytesanou malířskou paletou přes níž je položena vavřínová ratolest, je znázorněna lidská dlaň se třemi hřiby, poslední nález Jindřicha
Lenharta, se kterým vyšel z lesa, usedl k odpočinku a usnul na věky. Na desce je
nápis „Zde zemřel malíř, jenž miloval tento kraj“.
(Pacák, J.: Mladé umění na Hané;* Lakosil,J.: Malíř Jindřich Lenhart zemřel.
Zprávy SLUKO 1955. č. 52, s. 11-12.; * Musil, J. V.: Olomouc-Kopeček. Olomouc
1984. s. 41-42.)
Před 70 lety – dne 16. září 1945 zemřel v Olomouci JUDr.
Mořic HRUBAN, český politik a právník.
Pocházel z Brodku u Prostějova, kde se narodil 30. 11. 1862. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1882. Poté absolvoval práva na univerzitě ve
Vídni. Po krátké právnické praxi u Zemského trestního soudu ve Vídni a Krajského soudu v Olomouci vstoupil r. 1888 jako koncipient do advokátní kanceláře
staročeského politika JUDr. Jana Žáčka. Vlastní advokátní kancelář si otevřel
v Olomouci r. 1895. O rok později se stal předsedou nově založené Katolické
národní strany na Moravě. V r. 1901 byl zvolen do Říšské rady a r. 1902 se stal
členem Moravského zemského sněmu. V obou shromážděních působil jako předseda klubu katolických poslanců. V r. 1907 byl zvolen místopředsedou Národního klubu českých poslanců na říšské radě a stal se spoluzakladatelem
Slovanského centra a místopředsedou Slovanské jednoty. V l. 1908-12 byl náměstkem zemského hejtmana. Koncem října 1918 byl v Ženevě, kde se účastnil
jednání zástupců domácího a zahraničního odboje o budoucí podobě státu.
V l. 1918-19 se stal jako ministr bez portfeje členem první československé vlády
vedené Karlem Kramářem. Spolu s Msgre Janem Šrámkem se zasloužil o sjednocení různých křesťanských frakcí do Čsl. strany lidové (1919). V l. 1919-38 zastával funkci místopředsedy Ústředního výkonného výboru ČSL a moravského
zemského výboru. Ve volbách v r. 1920 byl zvolen za ČSL poslancem a vykonával
funkci místopředsedy Sněmovny Národního shromáždění. Předsedal ústavně
právnímu výboru a jako místopředseda působil v iniciativním výboru poslanecké
sněmovny. V r. 1925 se stal senátorem, kterým zůstal až do rozpuštění Senátu
v r. 1938. Krátce po Mnichovské dohodě se stáhl z politického života. Za německé okupace byl nacisty zatčen. Dne 5. 4. 1945 byl popraven jeho starší syn
JUDr. Vladimír Hruban, papežský komoří. Mořic Hruban zemřel na záchvat
mrtvice a je pohřben na olomouckém ústředním hřbitově.
Před 65 lety – dne 15. září 1950 zemřel v Praze Vojtěch
ŘÍHOVSKÝ, známý též jako V. Ř. DUBSKÝ, hudební skladatel a učitel.
Narodil se 21. 4. 1871 v Dubu na Moravě. Vyrůstal v učitelském a kulturním prostředí, protože rodina z otcovy i matčiny strany byla hudebně založená a dědeček i otec byli učitelé a ředitelé kůru. Vojtěch studoval něm. reálku ve Štern-
berku a v Olomouci. Po maturitě odešel do Prahy na studia techniky, ale jeho zájem se více klonil k hudbě. Absolvoval varhanní školu, dva roky navštěvoval operní a pěveckou školu Lukesovu a Ústav Arnošta Černého na Vinohradech. V r. 1892
se vrátil do rodiště a pomáhal otci na kůru. V r. 1902 odešel do Chrudimi, kde se
stal ředitelem kůru a zároveň byl zde i učitelem hudby na soukromém ústavu
učitelském. Aktivně se zde účastnil i hudebního života, hrál na klavír, housle,
violu a působil zde i jako sbormistr. V r. 1914 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem kůru u sv. Ludmily na Vinohradech, byl sbormistrem arcibiskupského semináře (do r. 1930) a za války pianistou 2. pěšího pluku. Byl talentovaným skladatelem, první skladbu složil v 16 letech. Publikovat začal koncem 90. l. 19. století. Byl znám i v zahraničí. Napsal na 30 latinských mší, 10 českých, 5 rekviem
a více než 100 dalších skladeb katolické chrámové hudby. Kostelní skladby
doplňují i varhanní sbírky, např. Praktický varhaník, Varhanní preludia aj. Ze
světských skladeb zaujaly zejména klavírní skladby: Prosté motivy, České tance,
Po různých stezkách. Upravoval též lidové zpěvy z Moravy a skládal písně pro
mužské sbory. Jeho skladby vycházely také v Olomouci v nakladatelství R. Prombergra. Napsal také hanácké písně pod názvem Vzpomínky na rodný kraj.
(Československý hudební slovník.II. Praha 1965, s. 460-461.; * Pospíšil, F.: Almanach hanáckého roku. Přerov 1923, s. 127.)
Před 135 lety – dne 16. září 1880 se narodil ve Velkém
Týnci Rajmund SLEZÁK, stolařský mistr, zakladatel dřevozpracujícího závodu, jehož výrobky získaly oblibu v celé
republice.
Záhy byla stolařská živnost rozšířena o sériovou výrobu oken, dveří a nábytku.
Byl také autorem několika patentů na dřevozpracující stroje a průkopníkem
nových pracovních metod. Po únoru 1948 byl jeho závod znárodněn a veškerý
majetek zkonfiskován. Zůstal bez prostředků i bez nároku na starobní důchod.
Až do konce života pracoval ve stolařské dílně JZD. Zemřel v r. 1966.
(Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc, DANAL 1998, s.61. *Čtení
o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. s. 74.)
Před 130 lety – dne 18. září 1885 se narodil ve Velkém
Týnci Prof. MVDr. Antonín KLOBOUK, akademik ČSAV,
vysokoškolský pedagog a vědec.
Střední školu studoval v Olomouci, kde na Slovanském gymnáziu maturoval
v r. 1905. Poté odešel na vysokou školu do Vídně. Po vědecké praxi v Ústavu očkovacích látek v Rakousku a zkušenostech praktického zvěrolékaře (1914-1921)
se stal spoluzakladatelem a organizátorem Vysoké školy veterinární v Brně.
V r. 1927 byl zde jmenován řádným profesorem. Zabýval se zejména studiem
slintavky, tbc skotu a obrny prasat. Ve 30. l. objevil virový původ nakažlivé obrny
vepřů, nazývané v odborných kruzích na celém světě jako Kloboukova nemoc.
Jeho léčebné metody se staly součástí moderní veterinární medicíny. Zemřel 12.
11. 1956 v Brně. V r. 1967 byla na jeho rodném domě č. p. 63 odhalena pamětní
deska.
(Kunc,J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, s. 121. * Tichák, M.: Paměti obce Velkého
Týnce. Olomouc,DANAL 1998, s. 62.; *Símě hořčičné. Olomouc, SGO 1947,
s. 68.)
Před 90 lety – dne 24. září 1925 se narodil v Kutné Hoře
Jaromír NOHEJL, šéfdirigent Moravské filharmonie Olomouc.
Po vítězství v celostátní soutěži dirigentů v r. 1956 byl angažován jako dirigent
Moravské filharmonie v Olomouci. Na základě vynikajících úspěchů byl v r. 1960
jmenován jejím ředitelem a šéfdirigentem. Díky výraznému talentu, neobyčejné
píli a bohatým uměleckým zkušenostem vyrostl ve zralou dirigentskou osobnost.
Jeho tvůrčí přístup se vyznačoval vysokou muzikálností, bohatou fantazií, přesností a slohovou kázní. Tyto přednosti plně uplatňoval. S vynikajícím ohlasem se
setkalo jeho nastudování symfonií D. Šostakoviče, G. Mahlera, velkých oratorních skladeb L. v. Beethowena, A. Dvořáka, J. Brahmse, H. Berlioze, G. Verdiho
a celé řady děl hudby XX. století. Dirigoval pohostinsky i přední české a slovenské orchestry včetně České filharmonie. Spolupracoval s Čs. rozhlasem a nahrával gramofonové desky. Natáčel též pro rozhlas NDR v Berlíně a Lipsku a pro
švédský rozhlas ve Stockholmu. S předními italskými sólisty dirigoval v r. 1979
světovou premiéru rozhlasové nahrávky opery P. Mascagniho „Isabeau“. Hostoval na mezinárodních hudebních festivalech: Pražské jaro, Varšavský podzim
a Berliner Feststage. Během působení v Olomouci mělo pod jeho taktovkou
premiéru více než 200 děl současných skladatelů. V čele MFO stál 31 let. Jeho
uměleckému působení byl v roce 2000 vzdán hold udělením Ceny města Olomouce. Zemřel 22. března 2004 v Olomouci.
(ČSHS II. Praha 1965.S. 182.; * Kulturní měsíčník města Ostravy 1985,
č.12.,s.2.)
Před 100 lety – dne 24. září 1915 se v Bolelouci narodil
Bohuslav HRADIL, čs. letec – stíhač v bitvě o Anglii.
Byl členem Hanáckého aeroklubu v Olomouci. U jeho jména na pomníku padlých
na olomouckém hřbitově je uvedeno, že „rotný – Sgt 311 zemřel ve Francii 3. 3.
1942“.
(Loucký, Fr. : Mnozí nedoletěli. Praha NV 1989.)
Koncem července 2015 zemřel dlouholetý knihovník,
bibliofil a milovník Svatého Kopečka u Olomouce pan
Bohuslav Smejkal.
Od roku 1998 byl nositelem Ceny města Olomouce a Medaile svatého Vojtěcha
z olomouckého arcibiskupství. Pocházel z Holice, kde se narodil v květnu
1924. Pohřeb se konal 8. srpna v bazilice na Svatém Kopečku a ostatky byly
uloženy do rodinné hrobky na ústředním hřbitově.
Čest jeho památce!
Připravila Hana Ševčíková
Dějiny a současnost 15
TÝNECKÉ LISTY
dějiny
a současnost
kteří si byli dobře vědomi svého mimořádného postavení. Někteří z nich
opírali svůj vliv na vladaře o skutečné mocenské postavení „druhého
muže ve státě“. Jiní upoutávali pozornost svými politickými a diplomatickými činy, které nebyly podmíněny
jejich místy v mocenských grémiích
dvorských organismů. V obou případech šlo na habsburských dvorech
o „favority“, jejichž výjimečné životní
příběhy přitahují v poslední době zájem historiček a historiků. Autoři
článků představují osudy Jáchyma
z Hradce, Jana Adolfa ze Schwarzenberku, Jana Václava Vratislava z Mitrovic a Václava Antonína
Kaunitze.
Po prázdninové odmlce přináší časopis Dějiny a současnost v zářijovém
čísle (neplánovaně) aktuální téma:
Druhý muž ve státě. Bude se však
jednat o favority na dvorech Habsburků v raném novověku... Ani moc
vládců v raném novověku totiž nebyla soustředěna výhradně do jedněch
rukou, jak by se mohlo na první
pohled zdát. Rozhodování panovníků
v politických záležitostech ovlivňovali svými názory a skutky vysoce postavení dvořané, radové a ministři,
Dále zářijový ĎaS představí německé výtvarné umělce z českých zemí,
kteří bojovali na frontách první světové války, a také stále živé společenské diskuse o holocaustu Židů
(v Norsku) a Romů (v Česku). Nechybějí ani pravidelné rubriky jako
Historik na cestách (tentokrát v polském Gdaňsku), Středověké prameny (městské knihy), Řeč šlechtických sídel (o hradu na Veveří) či recenze knih, které stojí za přečtení.
Zářijové číslo vyjde 14. září.
kontakt: [email protected]
www.dejinasoucasnost.cz
Stalo se ve světě - září
1
2
3
1985 – Objevení vraku Titanicu.
1950 – George Bernard Shaw, irský dramatik (* 1856).
590 – Začátek pontifikátu Řehoře I. Velikého.
4
1870 – Poté, co francouzský císař Napoleon III. padl do pruského
zajetí, byla v Paříži vyhlášena třetí republika.
5
1905 - Antonín Baťa starší, zakladatel obuvnické dynastie Baťů
(* 13. srpna 1844)
6
1945 – Josef Pfitzner, český historik a válečný zločinec
německé národnosti (popraven) (* 1901).
7
1815 – Narodil se Jan Perner, stavitel železnic († 10. září 1845).
8
1830 – narodil se Frédéric Mistral, francouzský básník
(† 25. března 1914).
9
1850 – Kalifornie přistoupila do USA.
10
1890 – Narodil se Franz Werfel, rakousko-český spisovatel
(† 26. srpna 1945).
11
1885 – Narodil se David Herbert Lawrence, anglický spisovatel
(† 2. března 1930).
12
490 př. n. l. – Athénské vojsko posílené jednotkami Platajských
v bitvě u Marathonu porazilo invazní jednotky perské říše.
13
1830 – Narodila se Marie von Ebner-Eschenbachová,
rakouská spisovatelka († 1916)
14
1860 – Narodil se Josef Richard Vilímek, český vydavatel
(† 6. listopadu 1938)
15
1890 – Narodila se Agatha Christie, anglická spisovatelka
(† 12. ledna 1976)
16
1975 – Papua-Nová Guinea získala nezávislost na Austrálii.
17
1910 – Narodil se František Hrubín, spisovatel († 1. března 1971)
18
1685 – Zemřel na následky tortury Kryštof Alois Lautner, katolický
duchovní a jedna z obětí honu na čarodějnice na Šumpersku (* 1622).
19
1945 – Americká vojenská vláda vytvořila na území Americké
okupační zóny Německa autonomní správní jednotky.
20
21
1865 – Narodil se Lubor Niederle, archeolog, antropolog,
etnograf († 14. června 1944).
1490 – Vladislav II. Jagellonský byl ve Stoličném Bělehradě
korunován uherským králem.
22
1575 – V Katedrále svatého Víta proběhla korunovace Rudolfa II.
na českého krále.
23
1885 – Zemřel Carl Spitzweg, německý malíř (* 1808).
24
1705 – Narodil se Leopold Daun, rakouský maršál († 5. února 1766)
25
1630 – Zemřel Ambrosio Spinola, italský generál sloužící
ve španělské armádě (* 1569).
26
1960 – Uskutečnila se vůbec první televizní debata kandidátů na úřad
prezidenta USA mezi J. F. Kennedym a R. Nixonem v Chicagu.
27
1900 – otevřeno Muzeum hlavního města Prahy.
28
935 – (event. 929) Ve Staré Boleslavi byl zavražděn kníže Václav
svým bratrem Boleslavem I. a jeho společníky
29
2005 – Televizní vysílač a hotel na Ještědu byl prohlášen národní
kulturní památkou.
30
1950 – Zemřela Sidonie Nádherná, česká mecenáška
a organizátorka kulturního života (* 1. prosince 1885).
18
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
HASIČI DO SBORŮŮŮ!
aneb historky o starých hasičích
„Proč nenapíšeš někdy o starých týneckých hasičích, to přece za těch málem 150 let činnosti musí být spousta
příhod veselých i vážných," slyšel
jsem nedávno a tak jsem si řekl, proč
by ne.
Problém je ovšem jaksi v nedostatku
zpráv o tom hasičském dění. Nevím,
do jaké míry mají hasiči kroniku,
a stejně nevím, jak bych se k ní dostal
a jaké údaje obsahuje, zda to není jen
strohý seznam požárů a dost.
Tož jsem se pokoušel čerpat z jinak
osvědčených zápisů z jednání tehdejších obecních zastupitelstev, ale ani
zde jsem mnoho látky nenačerpal. Až
na pár výjimek a možná i zajímavostí.
Tak vezměme nejstarší doby „hasičského mužstva Velkotýneckého“,
trochu metodou „letem-světem“. Začínáme dobou císařovny Marie Terezie, kdy byl vydán první protipožární
patent, tedy všeobecně platné nařízení. Na něm se dočítáme, že obec musela míti zařízenou jakousi protipožární zbrojnici, v níž nepochybně musel býti žebř, sudy na vodu, vidle,
utloukačky plamenů (něco jako velké
plácačky na mouchy) a v neposlední
řadě dva tucty kbelíků na nošení vody
k místu požáru. Protože plech byl drahý, tak byly tyto „kýble“ upleteny
z proutí a vymazány smolou. Bohatší
obce, mezi niž se Týnec počítal, byly
vybaveny „strojem hasičským“ neboli
střekačem…
Střekači věnujeme pár řádků. Byl to
velký ležatý sud položený na 4 kolech
z dřevěných loukotí a opatřený kusem
z kůže pozešívané hadice. To, co toto
zařízení činilo strojem, byla jakási veliká ruční pumpa, něco jako hustilka
na kolo, kterou se do střekače ručně
nanošená a nalitá voda vystřikovala
na oheň. Pakliže byl střekač řádně
udržovaný, tak dokázal „až dva sáhy
daleko dostříknouti", což jsou cca
3 metry! Tak to byla celá (nejen týnecká) hasičská výbava a obec se všemožně bránila zakoupení ručně poháněné stříkačky s výkonem přes 12 m
do dálky, nemluvě už o tom, že si vodu
nasávala a měla spoustu dalších výhod. Pravda, jenom o motoru si za tím
museli všude nechat zdát, motor nahrazovalo šest silných mužů.
Týnecká obec se zakoupení stříkačky
a s tím souvisejícího zřízení sboru
hasičů zpěčovala. Můžete se tomu
divit, ze zdánlivě malicherné příčiny,
a tou byl problém, „kam stroj tento
postaviti by před nepřízní počasí chrá
něn dostatečně byl", na kterém místě
příhodnou pro něj stodolu postavit.
Když k tomu pak v roce l894 došlo,
mohl za to nepřetržitý tlak Okresního
hejtmanství a ne fakt, že rok předtím
většina obce vyhořela. Požáru tohoto
rozsahu by stejně žádná stříkačka na
ruční pohon nezabránila.
My se však vraťme do doby ručně
poháněné stříkačky, cca do roku 1914,
a ukažme si, jaké problémy v souvislosti s ní řešilo zastupitelstvo obce.
Tehdy hořelo stavení č. p. 60 starého
číslování. Byl slunný letní den a „sbor
hasičský zdýši ku zásahu včas připraven byl". K místu požáru to neměli
daleko. Hasičská zbrojnici v té době
stála vedle sochy patrona sv. Floriánka
a zdrojem vody byl v té době ještě
existující rybník ve středu obce na místě dnešní autobusové zastávky.
Dalo by se konstatovat, že to byl požár,
jaký má být. Byla neděle a lidé byli
většinou doma před obědem, když se
rozezvučela ruční hasičská siréna
a vzápětí vyběhl obecní posel s bubnem a vykřikoval, že vypukl požár,
a proto se svolávají „hasiči dó zbo-
růůů!"Lidé přestali myslet na oběd
a spíše uvažovali, jak daleko to má
oheň ze šedesátky až na tu jejich naš
těstí už vesměs břidlicovou střechu.
A taky mnozí vyběhli pomáhat, při
takovém ohni je potřeba každá ruka!
Žel, jak se později ukázalo, byly i některé ruky, které hleděly, coby v tom
zmatku uzmuly ve svůj prospěch.
Koho jiného přivolat k řešení zapeklitého problému nežli hasiče? Tito
odvážní muži se museli snad po pás
brodit kalnou ledovou vodou a pomocí
dlouhých trámů uvolňovat mršinu
svině, nežli došlo ke kýženému výsledku. Lopatky mlýnského kola byly
uvolněny a voda mohla rychle spěchat
zase do svého koryta. Zde lze jen
Zatímco hořely stáje a kůlna se stodolou, tak dobrovolníci vynášeli ze stavení nábytek a vůbec co se dalo na náves. Samozřejmě přišel i sám starosta
a on to byl, kterému se v hlavě zrodil
nápad, „kdo si odpumpoval a je zpoceným od stříkačky, má v hospodě od
obce zadarmo pivo!"
Rázem ubylo přihlížejících, pomáhajících i jen obyčejných čumilů a zástup
se rozběhl k hospodě pro to pivo.
Hospodský brzy ztratil přehled o tom,
kdo si už zasloužené pivo vypil a kdo
ne. Až musel jít narážet znova a znova,
aby posléze zjistil, že pivo už prostě
došlo. Totéž se záhy v bleděmodrém
opakovalo i v Horní hospodě.
„A tož, starosto, co včel?"zněla otázka
i rada, aby si zajeli vypůjčit pivo do Vsiska. Ani vsiská zásoba nebyla nekonečná a tak požár skončil, tedy co se
piva zdarma týče, obecným reptáním
lidu, na koho všeho se nedostalo a pomáhal hasit a naopak kdo „hasil“ pouze svou žízeň.
Usnesení zastupitelstva bylo moudré:
„Je třeba si před každým požárem
opatřiti zásobu piva a to piva dobrého
holického nebo bystřického, nikoli
sc…k z klášterního pivovaru v Kokorách.
Ještě jeden problém v souvislosti s požárem zastupitelé řešili a to byla ztráta
na majetku požárem postižené rodiny.
Z na náves vynesených věcí jim některé kdosi ukradl a mezi těmito předměty bylo závaží čili „šišky od hodin“.
Hodiny zůstaly na místě! Po delší
debatě byla mezi zastupiteli na zasedání uspořádána sbírka na zakoupení nových šišek s odůvodněním, že
„je nemožné bez hodin jdoucích by na
kostelní bohoslužby rodina včas
dorazila!“ Veřejná, obecním poslem
vyhlášená výzva k vrácení šišek zůstala bez odezvy.
Nejen požáry řešili dávní týnečtí hasiči
uprostřed léta. Byly i zákroky kuriózní,
jako bylo ucpání mlýnského kola v zimě pošlou sviní. Jakýsi neznámý „dobrodinec“ hodil veliké pošlé zvíře do
potoka (Paní Kremláčková byla do
smrti přesvědčena, že pachatele zná)
a svině se dostala kvůli zvýšené vodě
do vantrok, až posléze zatarasila pohyb mlýnského kola. To mělo za následek zčásti zaplavení mlýnice a hrozbu
záplav v povodní Beroňky.
dodat, že k nemilé příhodě došlo těsně
před na hrazením archaického, jako
z ilustrací vyprávěnek Josefa Lady vypadající ho kola Francisovou turbínou,
stejně jako tomu bylo přibližně ve stejné době ve mlýně v Čechovicích a dalším týneckém Prečanově mlýně.
Dlužno ještě podotknout, že hasiči
tehdy nebyli vybaveni žádnými ochrannými obleky a že ani jejich zaměstnavatelé (s výjimkou firmy Slezák)
nebyli podobné činnosti nakloněni.
V té době byl před výstavbou společenského domu aktuální problém, který by se dalo nazvat: „Kam s hasičkou?“ Po odstěhování od sv. Floriánka
měla dočasné sídlo na dvoře společenského domu. Uvažovalo se zcela
vážně o nové umístě ní u mostu sv.
Jána, pak v zahradě Sokolovny, vykoupen a téměř do finále byl doveden
projekt na její stavbu mezi Kremláčkovým mlýnem a obecní váhou.
Že stála a myslím vcelku účelně ve
středu obce, byl obecní kompromis.
Opusťme zbrojnici a seznamme se
s jednou kuriózní příhodou datovanou
do konce 1. světové války. V Grygově
tehdy vypukl požár pošty, přesněji kozího chlívku a kůlny u pošty. I přispěchal rychlý posel se žádostí hasičů o výpomoc se stříkačkou. Což o to, bylo ale
před koncem války, zdraví muži sloužili ve vojsku a koně též podléhali odvodní povinnosti. Nakonec se jaksi
dala dohromady šestičlenná obsluha
(z toho dvě dívky), ale koně se sehnat
nepodařilo. Tak starosta Hrudník rozhodl, aby se do stříkačky zapřáhly krávy!
Tak se vyrazilo směr Grygov, pěkně
rozvážným kravským krokem. Dvě
krávy byly zapřaženy, třetí šla jako
rezerva a posila, až se bude zdolávat
grygovský kopec. Naštěstí toho nebylo
třeba, když „rychlostříkačka“ odpočívala před zdoláním kopce, přišel posel
z Grygova, že je požár zdolán!
Stračeny táhly přece jen těžkou stříkačku ze všech sil a jistě si radostně
vydechly, když spatřily teplý chlév.
Povídání o tom, jak si občané svých hasičů vážili více nebo méně, si povíme
někdy příště.
Jaroslav Chytil
Literatura 19
TÝNECKÉ LISTY
František
Neděle 12. 7.
„Milý Františku, nad tímto dopisem
hloubám už dost dlouho. Pořád totiž
nevím, co ode mne čekáš, nebo co bys
rád čekal, nebo co čekáš, že čekám já
od tebe. Chci tě mít ráda jako přítele,
jako někoho, s kým se mohu zasmát,
jako někoho, komu se mohu případně
vyplakat na rameni, ale byla bych
nerada, kdyby sis myslel, že to ti otevře cestu, aby ses dostal ke mně dál.
Chci tě mít ráda jako kamaráda, za
předpokladu, že budeš respektovat
moji hranici. Pokud bys zkoušel ji
překročit, mohlo by se všecko pokazit.
A já bych si opravdu nepřála, abychom se na sebe ve škole mračili nebo
před sebou uhýbali očima. Barbora.“
Ještě jednou po sobě přečetla dopis,
složila jej do obálky, napsala adresu,
nalepila známku a vyběhla ven, aby jej
hodila do poštovní schránky. Stála
před jejich domem jako relikt z dob,
kdy dopis byl ještě věc a ne jenom
shluk nul a jedniček na počítači
možná za rohem a možná na druhé
straně zeměkoule. K tomu, co chtěla
říct, i k tomu, komu bylo toto sdělení
adresováno, se ovšem tento starodávný způsob hodil mnohem lépe.
František působil ve dvacátém
prvním století, jako kdyby do něj
vstoupil přímo ze století devatenáctého. Vždycky perfektně oblečený
a barevně sladěný, s pečlivě uvázaným motýlkem, vyjadřování někde
mezi Janem Nerudou a F. X. Šaldou,
zvuk klasické hudby linoucí se tichounce z jeho kabinetu v době přestávek a odpolední, která zde často
trávil přípravami na hodiny. František
by nikdy nepřipustil akustické znesvěcení svého teritoria jazzem nebo
nedej bože dokonce popem. Na školu,
kde Barbora učila, přišel na začátku
minulého školního roku. Předtím žil
několik let ve Francii, kde měl malou
galerii, ale když se rozvedl a dcera se
mu vdala, táhlo ho to zase domů, jak
říkal. Za dcerou občas jezdil k Rouenu, ale jinak žil ve svém malém bytě
na náměstí typicky staromládeneckým životem.
Když ji poprvé pozval na oběd, nepřikládala tomu zvláštní význam. Teprve
když se pozvání opakovala čím dál
častěji, malinko znejistěla, ale pak se
na ně začínala těšit. František byl
opravdu příjemný společník. Jeho
chování gentlemana ze staré školy,
kořeněné specifickým smyslem pro
humor a obohacené životními zkušenostmi, schopnost udržovat konverzaci a hlavně upřímný zájem o ni, to
všechno stálo v protikladu k jejímu
manželovi. Ve chvílích, které následovaly po jejich naprosto nesmyslných
hádkách, v manželském trojúhelníku,
jehož třetí vrchol tvořila věčně řvoucí
televize, se tajně vracela k lístečkům,
které jí František vsunoval do třídnice, a v nichž jí psal například:
„…s Tebou je vždy fajn zábava, navíc
(a to Ty dobře víš) jsi krásná a sympatická, takže jsem se tam mohl nafukovat že obědvám s tak přitažlivou
ženou“. Nebo: „…Máš pěkné ruce,
místy jsem se nudil a tak jsem je
pozoroval. Jinak ti to děsně slušelo,
ale to je u tebe tak samozřejmé, že to
nechávám až na konec a beru tak že to
k tobě patří.“
Je hezké mít pro někoho takové kouzlo, usmívala se zasněně, když pro
manžela už nejsem víc než kus nábytku, o který se může opřít nebo si do
něj spíš bouchnout. Jak jejich aktuální
manželská krize vrcholila, říkala si to
čím dál tím častěji. Ne že by do se do
Františka zamilovala, i když bylo nad
slunce jasnější, že on by se nějakému
románku s ní vůbec nebránil. „S tebou to není lehké, zato však vzrušující, a to já rád. Nemám rád slepice
a buchty, miluji ženy s espritem a ty
jsi obdařena mimořádně a mám rád to
jiskření. Bude těžké tě ochočit, nikoliv
nemožné.“ On mě snad nakonec ukecá, říkala si Barbora. Ale chci to vůbec? Nevím. Určitě ne dřív, než si vyřeším vztahy doma.
„Asi se mi tak trochu sype manželství,“ řekla jednou znenadání uprostřed dalšího ze společných obědů.
A pak už se z ní slova řinula jako vodopád. František poslouchal, s dokonalou účastí jako vždycky. Pak se k ní
naklonil a řekl: „Barunko, ale chceš se
opravdu rozejít? Víš, musíš počítat
s tím, že tě to bude ještě hodně bolet.
A dlouho. Já vím, o čem mluvím.“
„Ale já už nevím, co mám dělat,“ vzlykla Barbora. František jí podal kapesník. „Neboj, ono se to nějak vyřeší.
A kdyby ses potřebovala zase vyplakat, moje náruč je ti otevřená třeba
o půlnoci,“ spiklenecky na ni mrkl.
Na tento rozhovor si Barbora vzpomněla vždycky, když stála po další
hádce u okna, dívala se do ztemnělé
ulice a představovala si, jak by se asi
František tvářil, kdyby teď u něj zazvonila, rozcuchaná, s oteklýma očima
a červeným nosem. Asi by mi uvařil
horký čaj, nalil do něj rum, zabalil mě
do deky a přistrčil přede mne krabici
kapesníků, říkala si. Pak by mi půjčil
svůj župan – určitě je z tmavomodrého froté a hodně teplý, ustlal by mi
u sebe v ložnici a sám by se převaloval
na gauči v obývacím pokoji. František
byl prostě jistota v jejím rozkolísaném
světě, pevný jako Gibraltarská skála.
Nebo ne?
Nebo spíš ne, musela si říct ke konci
školního roku, když Františkovy lístečky začaly pozvolna měnit tón.
15.5.
„…s mileneckými vztahy mám určitě
pravdu, některé dokážou vydržet déle
než manželství. Přece mi nebudeš tvrdit, že se domů těšíš, že uvidíš manžela a jak se spolu užijete, jak na sebe
budete laskaví, hodní, něžní a podobně. A to všechno existuje právě v mileneckém vztahu. Já ti to nevnucuji, je to
jen má osobní zkušenost, mockrát potvrzená. Někdy si uděláme chvíli a vše
to probereme z oka do oka…“
Proboha o jakém mileneckém vztahu
to mluví? ptala se Barbora sama sebe.
Vždyť jsem mu snad nikdy nenaznačila, že bych o něco takového měla zájem?
23.5.
„Jsi zvláštní žena, jsem daleko od tebe
a musím na tebe myslet, podvědomí
pracuje, tož co s tím? Vše je jinak
a jsem z toho trochu nervózní. Nicméně tě rad pozvu na oběd, pošli možné termíny. Od úterý jsem doma, večery i noci jsou také přijatelné. F.“
Toto sdělení přišlo mimořádně e-mailem, František byl na krátké návštěvě
v Normandii u dcery, které se narodilo
dítě, Františkovo první vnouče.
31.5.
„Že jsi krásná a atraktivní žena, víš,
a že tě tak opatrně svádím, má své vysvětlení, a je to jednoduché - nerad
bych nemístným spěchem zkazil to, co
od tebe očekávám. Navíc mám rád
tvou jistou cudnost, tvé postřehy, tvé
pohledy na dění kolem tebe. Nabízíš
hodně, ale také tam musí být někdo,
kdo to ocení. Chci být první v té neuvěřitelné frontě, která se tam začíná
tvořit. F.“
Co ode mne očekáváš? zajímalo Barboru. Ale raději se nezeptala. Kdo se
moc ptá, moc se dozví.
16.6.
„Kdy už nebudeš odtažitá? F.“
19.6.
„…shoď už ze sebe, prosím, že se musíš hlídat. U mne žádné cizí teritorium
není, snad jen ve tvých představách.
A jak jsem ti posledně řekl, u mne se ti
nikdy nestane něco, s čím bys nesouhlasila nebo nechtěla, a Barunko,
to myslím naprosto vážně, F.“ Jinými
slovy, řekla si Barbora, pokud bych
sou-hlasila a chtěla, byl by František
ochoten zřejmě k čemukoliv. Ke všemu.
Kdoví, jak by dopadlo, kdybych to jeho
pozvání přijala. František v poslední
době rozšířil svůj repertoár a vytrvale
ji zval do svého staromládeneckého
bytu nad náměstím pod záminkou, jak
rád vaří a jak rád by jednou uvařil pro
ni. Barbora zatím jeho pozvání vytrvale
odolávala. Pak naštěstí přišly prázdniny a s nimi konec Františkových lístečků. Poslední den školního roku se domluvili, že se ještě jednou sejdou na
obědě, den před tím, než František
odjede na dovolenou do Normandie.
„A jedeš sám?“ zeptala se. „Ne,“ odpověděl František jednoslabičně, ani nezvedl oči z talíře. Jasně, vždyť jede za
dcerou, řekla si. Když se rozcházeli,
vsunul jí do ruky lísteček.
7.7.
„Slíbila jsi, že mi dáš vědět, až tvůj
manžel odjede pryč, spoléhám na to.
Víš, že mne přitahuješ svým půvabem
a inteligencí, proti tomu nelze bojovat
a ani není ta vůle. Mám to s tebou dost
těžké a musím se ozbrojit trpělivostí.
Stále si myslím, že jsi žena, která může
nabídnout hodně - to vím naprosto
jistě, jen to v tobě vyvolat. Kromě toho
je mi jasné, že ti schází pohlazení, něha
a někdo, kdo by ti řekl, že jsi krásná,
nepostradatelná a vůbec ta nejlepší.
Manželé na to moc nejsou, ale milenci
ano, F.“
Takhle to už dál nejde, rozhodla se Barbora. Ráda bych Františka měla za přítele, ale pořád víc času a víc úsilí věnuji
tomu, abych jej udržela v hranicích,
které nechci překračovat. Od toho dne,
kdy se Františkovi svěřila, že s jejím
manželstvím to jde s kopce, už na toto
téma nemluvili. Ale bylo to to, co v něm
vzbudilo naděje? Naděje neopodstatněné, protože Barbora neměla ani chuť
ani energii na to, aby se zaplétala do
vážného vztahu s kýmkoliv včetně
Františka. A navíc – ale to se zdráhala
mu říct, tady prostě nepřeskočila jiskra, která by v ní zapálila citový
ohňostroj. Pokud jsem ještě vůbec nějakých citů schopna, říkala si zatrpkle.
František zjevně věří, že ano. Ale asi
bych s tím měla něco udělat. Jednak
proto, že už mi to začíná být opravdu
nepříjemné, jednak proto, že i vůči
Františkovi by bylo slušné říct mu
jednoznačně, jak na tom je. I když hrozí
nebezpečí, že v něm ztratím kamaráda
spolehlivého jako skála nad Gibraltarem.
„Milý Františku, nad tímto dopisem
hloubám už dost dlouho. Pořád totiž
nevím, co ode mne čekáš, nebo co bys
rád čekal, nebo co čekáš, že čekám já
od tebe …“ Ještě jednou po sobě přečetla dopis, složila do obálky, napsala
adresu, nalepila známku a vyběhla
před dům, aby jej hodila do poštovní
schránky. František jej najde, až se vrátí. A já pak jedu na jazykový kurz, takže
bude mít dost času na to, aby se s ním
případně vyrovnal.
„Ahoj, nešla bys na kafe?“ zapípala
esemeska, když se vracela. „OK, za
hodinu ve Viktorce“, odpověděla. Když
tam dorazila, kolegyně Marta, správkyně školních drbů tam už seděla.
„Kde máš Radku?“ zeptala se Barbora.
Marta s Radkou spolu sdílely kabinet
a trávily spolu spoustu času i mimo
školu. Chodily spolu na aerobic, na
angličtinu, dokonce spolu jezdily na
dovolenou. Barbora jednak nechápala,
jak je možné, že dvě učitelky spolu
mohou trávit tolik času, a jednak jí
osobně Radka příliš neseděla. Překvapilo ji ale, že Martu vidí bez jejího siamského dvojčete. Marta si povzdechla:
„S Radkou teď asi nic nebude. Našla si
přítele.“ Barbora vykouzlila výraz
zdvořilého zájmu. „Představ si, že je
s Františkem v Normandii“, řekla Mar-
ta. Barbora se snažila nedat najevo, že
si připadá, jako kdyby ji ponořil do sudu s ledovou tříští. Nebo jako hadrová
panenka, kterou kdosi právě odhodil
do kouta. Později, když si tento rozhovor přehrávala v hlavě, měla dojem,
že se jí to snad i povedlo. Ale asi ne tak
docela, říkala si později, když jí došlo,
že se Martou nechala umluvit na návštěvu kartářky. Kartářky! Já! Já, která
nečte ani horoskopy a všem rádobyezoterickým tématům se vysmívá nebo raději rovnou vyhýbá.
Druhý den poslušně čekala na Martu
v uličce za náměstím. Kartářka bydlela
v domku za bývalou městskou branou,
který kdysi mohl být klidně katovnou,
jinak ale představy o čarodějnici moc
nenaplňovala. Silné zdi ukrývaly moderní, téměř futuristicky jednoduchý
interiér, jemuž dominovala velká plazmová televize a notebook na designovém stolku. Čarodějnickou profesi
své majitelky napovídalo jenom pár
koček, které se povalovaly na křeslech
s jedovatě fialovým potahem. Madam
Vilma, jak si říkala, pak čarodějnici
nepřipomínala vůbec. Štíhlá třicátnice
s blond hřívou do půli zad vypadala
v leginách a v tričku spíš jak cvičitelka
aerobiku. Až teprve když došlo na
seanci, zatáhla žaluzie, zapálila svíčky
a hlas ztlumila do chraplavého šepotu.
„Tady ten mág s pohárem – ten vám
kape do života jed už dlouho,“ začala
rozkládat karty. Mág na obrázku měl
roucho stejně zelené jako nová bunda,
kterou si minulý týden přinesl její
manžel. S logem se stejnou pěticípou
hvězdou jako měl mág na plášti. „Ale
nebojte se, to není smrtelné,“ šeptala
Vilma. Barbora v duchu přikývla. Manžel nebyl to, co ji dnes trápilo a štvalo
nejvíc. V noci se jí zdálo o dlouhých
normandských plážích a o Františkovi,
který se po nich procházel s ostře
rezavou kočkou, která se k němu lísala
a on ji hladil po zádech.
„Červený rytíř a kočka,“ pokračovala
madam Vilma, „červená znamená
krev, ale kočka,“ přimhouřila oči a jen
tak náznakem se protáhla, „to je jenom
malé škrábnutí. Na těle, nebo i na duši.“ František, napadlo Barboru. Panebože, kdybych vzala všecky ty jeho
řeči vážně a zařadila ho do svých plánů
do budoucna, co zrovna žádné nemám,
protože nevím, jaká ta budoucnost bude… Ta zmije, přeskočily její myšlenky
ke kolegyni. Ne, její chyba to není,
pomyslela si, aniž ji překvapilo, že had
se objevil na další kartě. „Ano, chová
se jako had. Falešný had,“ navázala na
její myšlenky madam Vilma. „A vy si
teď myslíte, že za to, jak se k vám
zachoval, by zasloužil potrestat“, rozkládala a zase sbírala karty takovou
rychlostí, že Barbora to nestačila sledovat. „Poslechněte,“ rozpletla náhle
nohy, na kterých dosud seděla, a vyskočila. „Tohle mi zrovna včera došlo
od sestry. Je právě na Jamajce a tam je
to teď hit“, podala Barboře krabici.
Barbora ji váhavě otevřela. Krabice
byla plná hadrových, neškodně vypadajících panenek a panáčků. Blondýny
i brunety, zrzky, dlouhovlásky, panáčci
kulturisté, intelektuálové ve svetrech
a manšestrácích, další ve fraku jako
filharmonici, jen housle jim chybí.
A tohle je František! Panáček bez
vlasů, zato s pečlivě uvázaným motýlkem, modrým s černými puntíky, jí
skoro sám vklouzl do dlaně.
„Ukažte,“ natáhla ruku madam Vilma.
Barbora jí Františkova dvojníka podala.
„Tak se podíváme, co jsi zač,“ vzala ho
do ruky Vilma. „Hmm... na první pohled gentleman. Určitě pomáháš dámám do kabátu, dáváš přednost ve
dveřích, otevíráš dveře u auta. Ony se
s tebou cítí dobře a to je právě to, oč ti
jde. Umíš dobře odhadnout, že tím si
... pokračování na straně 20
20
Články, dopisy, úvahy, komentáře
František
buduješ konkurenční výhodu proti
manželům, pro které jsou už jenom
takovým trochu složitějším domácím
spotřebičem. Obléct se taky umíš,“
cvrnkla panáčkovi do motýlka. „Ale
spoleh na tebe moc nebude, že ne?“
podívala se na Barboru, která se nezmohla než na němé přikývnutí.
„Podraz?“ zeptala se Vilma. „Já nevím,“ zaváhala Barbora. Pak si ale
vzpomněla na svůj dnešní sen. „Asi
jo,“ řekla.
„Tak víte co?“ usmála se povzbudivě
Vilma. „Zkuste tohle,“ a podala jí malý
igelitový sáček. Byly v něm malé nůžky a špendlíky s barevnými hlavičkami. „Většinou se spíš píchají špendlíky, ale tady možná budou stačit nůžtičky. Třeba mu zkuste nastřihnout
šatičky, to by mu mohlo srazit hřebínek,“ mrkla na ni. Bára strčila panáčka do kabelky. Doma ho položila na
stolek a panáček pozvolna zapadal
novinami, které neměl kdo číst ani kdo
uklízet.
Já nána pitomá, říkala si Barbora poslední večer prázdnin, po další nesmyslné hádce. A já si myslela, že ve Františkovi bych mohla najít oporu. Celé
prázdniny se samozřejmě neozval.
Bezmyšlenkovitě přehazovala hadrového panáčka, který nějak vyplaval
zpod haldy novin. S náhlým rozhodnutím vytáhla z kabelky balíček s nůžtičkami a špendlíky. Nehraješ náhodou tenis? ušklíbla se a píchla panáčka do pravého lokte. A že by trochu
ischiasu? Tentokrát levá noha.
Vždycky jsem měla smysl pro symetrii.
Nejvíc si ale stejně užila s nůžtičkami.
Zkrátit jeden rukáv na tmavomodrém
sáčku, dole třásně, za které by se nestyděl ani Vinnetou, a konec konců,
prostřihy na kalhotách dnes frčí.
Šmik, šmik. Motýlka si nechala jako
zlatý hřeb na konec.
Jako každý večer si oblékla tepláky
a tenisky a vyrazila na pravidelnou
běžeckou trasu mezi zahrádkami a řekou. Monotónní pohyb po stále stejné
cestě spolu s hudbou do sluchátek ji
dostávaly do téměř meditačního stavu. Běhat začala na jazykovém kurzu
a nepřestala ani po návratu domů ani
poté, co začal školní rok se svým obvyklým blázincem. Navíc zpestřený
tím, že František se neukázal ve škole,
a pokud Bára byla sto zjistit, nikdo
o něm nevěděl, jenom za něj se skřípěním zubů suplovali.
Rozhodla se, že dnes změní trasu. Za
lánem kukuřice odbočila na cestičku,
která vedla do mírného kopečka napříč polem zelných hlávek, které právě začínaly nabírat tvar a fialovět.
Podzim se blíží, říkala si. Najednou se
zlomila v pase. Prudké píchnutí v boku jí připomnělo, že přece jen trochu
přecenila svoje síly. Zpomalila do chůze a vydýchávala se. Najednou se překvapeně zastavila. Zadívala se na podivnou konstrukci, kterou kdosi postavil doprostřed zelného pole snad
proto, aby plašil zajíce a srnky. Pak
k němu pomalu došla. Strašák – figura
ze svázaných klacků, měl hlavu z nějakého starého míče, takže vypadal
jako plešatý. Otrhané a děravé kalhoty
téměř odpovídaly módním trendům,
tmavomodrý kabát měl jeden rukáv
kratší a dole třásně, jako by ho odložil
sám náčelník Apačů. Barbora váhavě
natáhla ruku a pomalu strašákovi narovnala modrého motýlka s černými
puntíky.
Jitka Brabcová
TÝNECKÉ LISTY
Spominka na Msgre Jana Šrámka
26. dubna 1956 zúčastnil jsem se se
svými rodiči a několika desítkami grygovských a týneckých občanů tajného
pohřbu Msgre Jana Šrámka ve Velkém
Týnci. Obřad v kostele odsloužil olomoucký generální vikář Josef Glogar.
V promluvě nad rakví zhodnotil dokonce část jeho života kněžského i politického. O období od února 1948 nepadlo však ani slovo. O životě Msgre
Šrámka a jeho maminky byli jsme detailně informováni naší maminkou
a stařečky Skopalíkovými s Grygova.
Ti, jakožto naprotivíši súsedi starali se
o sousedku Šrámkovou až do její smrti
v r. 1933. Vztahy to byly skutečně
blízké taktéž i s p. ministrem. Stareček
to hodnotil následovně: Já jsem Šrámka tituloval pane ministře, on mě zasi
řikal súsede. Panímáma si k nám chodile každý večir pro mliko, poseděle
v kocheni s děckama, potom si vzale
konvičko mlika, řekle Pán Buh zaplať,
dý vám Pan Buh dobrů noc a šle dom.
Kdyse si taky postežovale, že ve Stráži
lido, olumůckých komunistyckých novinách, kerí im do shránke často strčele, jenom nadávale jejich Janíčkovi.
Staríček im poradile, ať te novine
nečtů, že se tam jenom lže. Dále si řicť,
novine decky poožele jenom na podpal. A doma od maminke sme slýchávale, že panímáma zbožňovale svyho syna Janíčka, těšívale se na jeho náštěve o ních v Grygově a na jeho dopise.
A náš staříček Frolin Skopalík z Gregova bele ohromný veprávěč. Dodneška pamatojo, jak nám vekládale, co
zažile jako mladý, jak se ževile zedničenů a v zímě kácením stromu v Královstvi. Kolek vědělale zlatek, nebo co
všecko prožele v první válko v zajetí
v Rusko, a potom jak hospodařele. To
bele vzpomínke na práco v polo, na
vyjimečny počasi, na složbo leďom
v Gregově kolevá dobedka hověziho.
A přepominám, že staříček bele zpěvák, naočele nás desítke pěsniček
dětských, národnich, v nářeči a taky
pěsniček kostelních, mariánských,
třeba s desetima slokama. Staříček
nepoožívale nadávke, škaředý slova.
A děž se stalo, že im přece neco ujolo,
stařenčino napomenůti belo hned na
pořadi – te starý hřicho, co zas to tem
děckám vekládáš.
Dnes několek tech zpomínek stači,
příště bech vic pozpomínal na poměre
v naší rodině nýbliší týnecký, taky
i v rodině šerši, a jak nás to formovalo
pro vlastní rodinný život.
Vojtěch Hrudník
DUCHOVNÍ SLOVO
Hygiena těla i duše
Nestačí hygiena těla, je třeba i hygiena duše - svědomí.
Známý vychovatel a myslitel F. W. Foester uvádí svědectví francouzského
vojevůdce Napoleona, který se ve vyhnanství zamýšlí nad osobností Ježíšovou a prohlašuje: „To je právě to,
co u Krista nejvíc obdivuji a co je i pro
mne nejpádnějším důkazem jeho božství. Dovedl jsem nadchnout masy,
vojáci šli za mne na smrt. Ale bylo k tomu třeba mé přítomnosti, mého elektrizujícího pohledu, mého slova, mého
hlasu.
Jinak se ten svatý zápal v jejich srdcích
nezanítil. Mám v sobě určitě jakousi
magickou sílu, že dovedu strhnout. Ale
ty schopnosti nemohu nikomu odevzdat, ani svému nejlepšímu generálu.
A aby mě lidé navždy uzavřeli do svého
srdce a ta láska měla na ně blahodárný
vliv bez jakéhokoliv vnějšího vlivu, to
už je vůbec nemožné. Lidé nás oželí
a zapomenou, nejvýš o nás uslyší školáci v dějepisu. Jaká to propast mezi
mou mizerií a věčným královstvím
Krista, který je milován, uctíván a hlásán v celém světě. Což Kristus vůbec
zemřel? Vždyť on vlastně věčně žije.“
Začíná nový školní rok. Děti se budou
učit, jak zmiňuje i Napoleon o historii,
ale i celou řadu dalších předmětů.
A bez vzdělání to nejde. Stačí vzpome-
nout na lidi, kteří někdy vzdělání
podceňují a pak jen těžko hledají uplatnění v životě. Rodiče se jistě oprávněně snaží proto svým dětem umožnit
co nejlepší přístup k co nejlepšímu
vzdělání, aby uspěly v životě co nejlépe.
Každý mladý člověk však potřebuje
i vzor, který by mohl následovat a který
by ho inspiroval a vedl ke správnému
jednání. Napolen se stal slavným, mocným, svého času ho poslouchala celá
Evropa. A přesto se přiznává ke konci
života, že se Kristu rovnat nemůže. Neboť zatímco všichni pozemští vládcové
mají zde moc jen na pár let, Ježíš
zůstává Pánem věků.
Chce se sát i Pánem a Průvodcem nastupující generace. Dovolíme naším
dětem se s ním seznámit?
Evangelium /Mar.7 kap./ mluví vlastně
o hygieně, kterou dle svých předpisů
dodržovali farizeové v době Ježíšově.
Ježíš nechce jejich snahu po čistotě
těla podceňovat, ale připomíná, že je
třeba neméně dbát i o čistotu duše,
svědomí. Svět má dnes velkou sílu
a schopnost infikovat nejen pozitivním, ale i v nedobrém slova smyslu.
Vzpomeňme na všechna úskalí spojená
s alkoholem, drogami, hrubostí, šikanou, zlými návyky.
V medicíně se někdy užívá tzv. séra.
Dává se nemocnému, když se chce vypěstovat odolnost proti nákaze. Všichni musíme žít ve světě a získáváme
zkušenosti nejen s dobrem, ale i se
zlem. Rodiče by jistě měli mít zájem
o takové ,,sérum“, které nabízí Ježíš ve
svém učení.
Měli by dát příležitost svým dětem seznámit se s ním, aby věděli, jak se
chránit a aby věděli, na koho se mohou
vždy obrátit. Někdy se ovšem stává, že
rodiče si myslí, že oni už to Ježíšovo
„sérum“ nepotřebují. Nesnaží se už
spolupracovat s Kristem a jeho církví
a domnívají se, že stačí například jen
dítě přihlásit do náboženství a že tím
splnili svou křesťanskou povinnost.
Výchova, která je tak potřebná ke
šťastnému životu dětí a mládeže, se
bez spolupráce neobejde. Spolupráce rodičů,učitelů,školy,církve a samozřejmě i plné podpory státních orgánů.
Není přece důležitějšího úkolu něž
správně formovat děti a dospívající
mladé lidi. Obnovme tedy všichni dobrou vůli a ochotu spolupodílet se na
péči a starosti o ty ,kteří zahájili
nový školní rok.Kéž se prohloubí nejen
jejich vědomosti,ale vztah k Ježíši
a k sobě navzájem.
Zpracoval Páter Václav Haltmar
Chrám plný nádherných dojmů
Již počtvrté zaplnili v pátek 31. července milovníci hudby a přátelé tradice galavečerů Přenádherný poutní
chrám v Dubu nad Moravou.
Tento mimořádný kulturní počin je pojat jako zcela výjimečná sváteční příležitost sdílení jedinečných hudebních
zážitků v nádherném uklidňujícím prostředí, za lehce dostupných podmínek
pro každého. Výtěžek z galavečerů je
vždy věnován na potřeby místního
chrámu otci Janovi a na jiné charitativní účely pro potřebné v našem regionu. Letos to byl denní stacionář pro
postižené spoluobčany v Prostějově.
Ti, kdo si nechali letos ujít příležitost,
mají co litovat. Přišli o jedinečný hudební zážitek v podání pánů Uličníka,
Škorpíka a spol., kteří se řadí mezi
nejvýjimečnější hudební a pěvecké
osobnosti naší kulturní scény. Obrovské prostory chrámu byly nabyté úžasnou atmosférou, což mohou potvrdit
i občané z Velkého Týnce. Publikum se
zajatým dechem a mrazením v zádech
sledovalo jejich výkony, které opa-
kovaně odměňovalo potleskem ve stoje. Oba umělci dokázali svým humorem a vtipnými narážkami navázat
srdečný kontakt s publikem, zaujmout
a nastolit příjemnou atmosféru. To vše
využil otec Jan, který posvětil kříže
a daroval umělcům. Tak to tedy nečekali a byli jako opaření!
Jediné, co jaksi bylo všem líto, bylo to,
že vše muselo
skončit. Bylo
nám při odchodu jako při
vyhnání z ráje,
a to dokreslil
pohled ze zápraží chrámu na
úžasnou scenérie západu
slunce nad lány Hané s večerním vzduchem plným
vůně prachu
požatého obilí.
Největší dík,
vděk a uznání však náleží neúnavné
a obětavé, ale někdy i nepochopené
paní Jitce Bláhové. Věříme a těšíme se,
že v tak skvělé tradici bude pokračovat
i v příštích letech a že zaplní celý
chrám těmi, kdo si něco takového nemohou nechat ujít. Video a fotky z galavečera najdete na stránkách Jitka
Bláhová.
Vlasta Coufalová
Křížovka 21
TÝNECKÉ LISTY
Česká
firemní
zkratka
Tlakový
útvar
Zkratka
laboratoře
3. část
tajenky
Mužské
jméno
(14.8.)
Chem.
značka
paladia
Nevychovanec
Cvok
(lidově)
Jezevčík
Suchá
tráva
Filmový
režisér
(Elmar)
Ceremoniál
Divadelní
útvar
Hrát
kopanou
Autorem citátu je Alois Jirásek, český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů aDruhová
předčíslovka
stavitel realismu.
Sušický
závod
Tajenka z minulého čísla: „Štěstí netkví v kráse a bohatství, ale v harmonii dvou srdcí.”
Úspěšnou řešitelkou a výherkyní knihy se stává paní Eva
Šimonová z Velkého Týnce.
Výherkyni blahopřejeme.
Soubor
nářadí
Otvírání
Bezostná
ryba
Kolem
(zastar.)
Pátrati
Sloven.
jinak
Barel
Nešikovní
Manžel
Evy
Sdružení
linka
bezpečí
Společenské
hry
Část
sloní
hlavy
Bůžek
lásky
Matka
Romula
a Rema
Jméno
papouška
Zelenožlutý
ptáček
Pobídka k
pochudu
DisciUkazoplína
vací
zájmeno Husarský
kabátec
Anglicky
krátký
spánek
Malý ret
Rozkaz
k tavení
Analýza
Římsky
51
Bot.
název
Javoru
Mytolog.
krasavec
Nepodajně
Obr. voj.
vozidlo
Ruská
řeka
Cirkusový
stan
Zalíti
okolo
1. část
tajenky
Svážení
Chemm.
značka
samaria
Anglicky
silnice
(mn. č.)
Nenadaný malíř
Snění
Ang.
lékař
a spis.
Obyvatel
Asie
Hlas
sovy
Moknout
Fáze
spánku
Obrněný
transportér (zkr.)
Krajina
(topogr.)
Ženské
jméno
(19. 12.)
Planetka
(A. Conan)
Harmonie
K něčemu
Nekudovy
iniciály
Malé
oko
2. část
tajenky
Domácky
Aneta
Puklina
Inu
(nářeč.)
Druh psa
Nuklid
Elektro
technický
zkušební
ústav
Pohonná
hmota
Cesta
(obráceně)
Řecký
ostrov
Mez. sdr.
letecké
dopravy
Lité
železo
Místo
spojení
filmů
Středověký
kočovník
Horní
končetina
Celistvá
Drožkařská
zakázka
Domácky
Rinaldo
Evropan
Patřící
Evě
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72,
telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to
do konce aktuálního měsíce.
Past
na ryby
Ledová
5. část mražená Kladná
tajenky pochoutka elektroda
Dřevěné
desky
Kapka
KŘÍŽOVKA
Pohodný
Kyty
Církevní
duchovní
kněz
Římsky
49
Rajský
protlak
Značka
bromu
SPZ
Mělníka
Nečistota
Chladno
4. část
tajenky
Avšak
Lapsus
Zn.
bicyklů
Domácky
Ronald
Chem.
zn. radia
Pomůcka:
Acer, Doyle, Iata,
Roads, Tent, Ute
22
Sport
TÝNECKÉ LISTY
FOTBALOVÝ PODZIM
MÁ ZA SEBOU ŠEST KOL
Štenrberk B - V. Týnec 5:1
Muži zajížděli v prvním kole na hřiště
FK Šternberk. Místní béčko nám mělo
ukázat kvalitu a sílu okresní soutěže.
Už od prvních minut bylo zřejmé, že
budeme tahat za kratší konec provazu. Domácí byli fotbalovější a svým
pohybem nás dostávali pod tlak. Naši
hráči se utápěli v nepřesných přihrávkách a chybách a tak nás domácí trestali. Poločasový výsledek 2:1 byl pro
nás milosrdný. Snižující branku dal
těsně před odchodem do kabin Jarda
Pospíšil. Druhý poločas se moc nezměnil, jen domácí nás už tolik neohrožovali, ale ta skutečná pohroma
měla teprve přijít! V poslední desetiminutovce nás Šternberk vycvičil. Tři
fatální chyby v obraně a debakl v podobě 5:1 byl na světě!
Dorostenci hráli také ve Šternberku,
a i když nevyhráli, tak takovou ostudu
určitě neudělali. Výsledek 3:2, branky
Standa Hrudník a Ondra Coufal.
V. Týnec - Přáslavice 4:2
Druhé kolo nám do cesty postavilo nováčka soutěže z Přáslavic. Než se stačili Přáslavičáci rozkoukat a pomluvit
náš seschlý trávník, tak jejich gólman
lovil dvakrát míč ze své sítě. To je ve
druhé a čtrnácté minutě trestal Pavel
Kovařík, ve dvacáté osmé posvačil dva
hráče hostů navrátilec do našeho dresu Tomáš Danilko a pohodlně zvyšoval
na 3:0. Hosté nebyli až tak hrozní, ale
rychlé branky otřásly s jejich psychikou, a když pět minut před konce poločasu zvýšil Filip Švéda na 4:0, byli
zralí na ručník! Jenže! Nástup do druhého poločasu jsme totálně zaspali
a po dvou minutách to bylo 4:2, pro-
blém byl na světě! Přáslavice zvýšily
agresivitu a vycítily šanci na úspěch.
Příležitosti se střídaly na obou stranách, ale bez gólového efektu. Utkání
bylo vyhecované, ale naštěstí ho pískal
kvalitní rozhodčí a nedopustil žádné
problémy. Nakonec se skóre už neměnilo a my jsme mohli oslavit tři body.
Dorostenci hostili Nové Sady. Ve dvacátéprvní minutě prohrávali už 2:0,
ale před odchodem do kabin snížil Tonda Rác na 2:1. Ve druhém poločase se
podařil dokonalý obrat a dorostenci
slaví vítěztví 3:2, když branky přidali
Standa Hrudník a Michal Malínek.
Příkazy - V. Týnec 3:0
Další nováček soutěže nás čekal v Příkazích. Domácí byli lepším mužstvem,
jak v důrazu, tak ve fotbalové kvalitě.
I když nám dovolili v průběhu utkání
několikrát zahrozit, k ničemu to nevedlo. V poslední pětiminutovce nás
dvakrát potrestali jednou po chybě
stoperské dvojice z postupného útoku
a podruhé po chybě stopera a gólmana
po rohovém kopu. Druhý poločas nepřinesl z naší strany žádné zlepšení
a tak nás domácí dorazili třetí brankou. Dorostenci prohráli v Mohelnici
9:1, jedinou branku vstřelil T. Coufal.
V. Týnec - Horka n. M. 2:4
Jediným dnešním úkolem mužů bylo
vítězství. Úvod utkání byl pod naší taktovkou, ale pak naši borci dali v 11. minutě šanci k zakončení hostům a první
střela na branku znamenala gól 0:1!
Naštěstí o čtyři minuty později krásnou střelou vyrovnal Filip Švéda 1:1.
Do konce poločasu bylo k vidění ještě
několik příležitostí na obou stranách
bez gólového efektu. Nástup do druhého poločasu nám moc nevyšel a po
dvou minutách jsme opět prohrávali
1:2. Do utkání už jsme se moc nedostali a náš výkon se stal utrpením pro
oko diváka. 76. minuta školácká chyba
obránce a hosté šli do trháku na 1:3.
Jarda Pospíšil ještě vykřesal jiskřičku
naděje tři minuty před koncem a snížil
na rozdíl jediné branky, ale v poslední
minutě další chyba hostujicí utočník
sám na gólmana, faul, červená, penalta a konečný stav 2:4!
Dorostenci prohráli s Lipníkem nad
Bečvou 1:3, branku dal Tadeáš Coufal.
Drahlov - V. Týnec 1:6
Muži zajížděli do Drahlova s pověstným nožem na krku, po domácím fiasku z minulého víkendu! Drahlov už dávno není tím nepříjemným soupeřem
a to bylo zřejmé od první minuty utkání. Naše první tutovka přišla hned
v úvodu, ale Filip Švéda tváří v tvář
gólmanovi selhal, stejně jako ve druhém poločase! První gól vzal na bedra
dorostenec Standa Hrudník a v 15. minutě to bylo 0:1, ve 28. minutě krásně
vyslal do zakončení Jarda Pospíšil Pavla Kovaříka a ten pohodlně podél
brankáře zvyšoval na 0:2. První půlka
přinesla ještě několik šancí, ale skóre
TENISOVÝ KLUB INFORMUJE
S blížícím se podzimním časem je možno po dohodě se správci
tenisových kurtůvyužívat i hrací hodiny, které vyžadují zapojení
nového umělého osvětlení.
Pro tyto termíny byla stanovena sazba 150,- Kč za hodinu.
Platba platí pro všechny hráče, tedy i pro členy tenisového klubu,
kteří mají zaplacené roční příspěvky. Vzhledem k povinnosti zachovat
noční klid, bude provoz kurtů končit v 21.45 hodin.
BEACH VOLLEYBALL
už se neměnilo. Hned v úvodu druhého poločasu zazdil Filip zmiňovanou
šanci, která nás ve výsledku nakonec
nemusela mrzet. Po dalších dvou brankách Pavla Kovaříka a Jardy Pospíšila,
jsme domácí znemožnili výsledkem
1:6! Utkání mělo dvě kaňky. Školácká
chyba středu obrany a snižující branka hostů a minimálně pět 100% šancí,
které zůstaly nevyužity! Jinak dobrý
výkon celého mančaftu!
Dorostenci dopoledne utržili debakl
v Určicích 10:2, branky Michal Malínek a Ondřej Coufal.
Blatec - V. Týnec 4:5
Další venkovní utkání nás zaválo do
nedalekého Blatce. Muži odjížděli povzbuzeni dobrým výkonem a výsledkem z minulého kola v Drahlově, ale
skutečnost byla jiná! Utkání mělo nádech, jako den otevřených obran!
Brankový kolotoč otevřel ve 12. minutě krásným volejem Lukáš Majer
a ten taky ve 43. minutě uzavíral polo-
časový stav, když vyrovnával na 3:3.
Mezitím na 2:2 vyrovnal Michal Dosoudil. Druhá minuta druhé půle Tomáš Ehrenberger strhl vedení na naši
stranu, za 13 minut srovnáno 4:4!
Deset minut před koncem definitivně
rozhodl tohle divoké utkání brankou
na konečných 4:5 Pavel Kovařík!!
Dorostenci prohráli v Černovíře 5:0.
Foto: P. Hanuška
Více informací o týneckém fotbale - fotografie, tabulky...
naleznete na internetových stránkách www.fotbalvelkytynec.cz
Během prázdnin připravila Eva Ryšavá - Celbová
dva kurzy plážového volejbalu