Ekonomie ekosystémů a biodiverzity

Transkript

E
e ko
a ko n
b s o
io ys m
d té ie
iv m
e ů
rz
it
y
ů
Pr
Evropská komise
b
n
ěž
á
zp
v
rá
a
Fotografie: Všechny snímky na obálce a titulní straně: UNEP/Topham.
E
e ko
a ko n
b s o
io ys m
d té ie
iv m
e ů
rz
it
y
Pr
ě
b
ů
ž
ná
zp
v
rá
a
ISBN-13 978-92-79-09443-9
© Evropská společenství, 2008
Reprodukce je možná jen s uvedením zdroje.
Imprimé en Belgique
Výroba anglické verze:
Banson, Cambridge, UK
Ostatní jazyky:
ESN, Brusel, Belgie
Fotografie na obálce (shora ve směru hodinových ručiček):
Ian McAllister/UNEP/Topham; Ian Johnson/UNEP/Topham;
Alex Wong/UNEP/Topham; Lim Kien Hock/UNEP/Topham
Banson Production, Cambridge, Spojené království
P Ř E D M LU VA
B
iologická rozmanitost neboli biodiverzita představuje
přírodní bohatství země, které vytváří základ pro život
a prosperitu celého lidstva. V současné době dochází ke
ztrátě biodiverzity znepokojivým tempem na celém světě.
Obrazně řečeno mažeme pevný disk přírody, aniž bychom věděli,
jaká obsahuje data. Cílem Úmluvy o biologické rozmanitosti
(Convention on Biological Diversity, CBD) a jejích 190 smluvních
stran je výrazně omezit úbytek biodiverzity do roku 2010. Jedná
se o ambiciózní cíl, kterého je možné dosáhnout pouze zvýšeným
společným úsilím všech složek společnosti. Potřebujeme proto,
aby se na národní i mezinárodní úrovni vytvořila spojenectví
mezi politiky, vědci, veřejností i podnikatelskou sférou.
Jak vyplynulo z diskusí na setkání ministrů životního
prostředí zemí G8+5 v květnu 2007 v Postupimi, rozhodli
jsme se zahájit společnou iniciativu, jejímž prostřednictvím
upozorníme na globální ekonomický přínos biodiverzity i na
náklady spojené s její ztrátou a degradací ekosystémů.
Stavros Dimas
Komisař pro životní prostředí,
Evropská komise
Ú
spěch společné iniciativy vždy do značné míry závisí na
kvalitě vedení, a proto jsme velmi rádi, že úlohu vedoucího
naší studie přijal Pavan Sukhdev, výkonný ředitel divize
Global Markets v Deutsche Bank, zakladatel a ředitel projektu
„zelené účetnictví“ pro Indii.
Pavan Sukhdev se svým týmem dostal mimořádně náročný
úkol: shromáždit obrovské množství informací ve velmi
krátké době. Naštěstí mohli využít podporu a příspěvky
mnoha mezinárodních organizací i předních odborníků.
Výsledky první fáze naší iniciativy, kterou jsme před rokem
zahájili v Postupimi, budou prezentovány v segmentu
vysoké úrovně CBD COP9. Zveme a vybízíme členské země
CBD i mezinárodní organizace, aby aktivně přispěly do druhé
fáze, která bude zahájena okamžitě po COP9.
Sigmar Gabriel
Spolkový ministr životního prostředí,
Německo
Předmluva
3
ÚVOD
Pavan Sukhdev, vedoucí studie
Ne všemu, co považujeme za velmi užitečné, přiřazujeme
velkou hodnotu (například vodě), a ne vše, čemu přiřazujeme
velkou hodnotu, považujeme za velmi užitečné (například
diamant).
Tento příklad uvádí hned dva zásadní problémy v oblasti
poznání, před kterými stojí dnešní společnost. Za prvé se
stále ještě učíme poznávat "charakter hodnoty" s tím, jak
se naše pojetí „kapitálu“ rozšiřuje na kapitál lidský, sociální
i přírodní. Uznáním těchto dalších druhů „kapitálu“, snahou
podporovat jejich růst či snahou je chránit usilujeme
o udržitelný rozvoj.
Za druhé stále nedokážeme stanovit „hodnotu přírody“.
Příroda je pro nás každodenním zdrojem velkých hodnot,
i když se většinou nejedná o hodnoty tržní, protože obchází
trhy, nemají stanovenou cenu a vzdorují ohodnocení.
Zjišťujeme, že právě tato absence ohodnocení je hlavní
příčinou degradace ekosystémů a úbytku biodiverzity, jichž
jsme svědky.
Náš projekt „Ekonomie ekosystémů a biodiverzity“ se věnuje
druhému uvedenému problému. Jeho cílem je formulovat
komplexní a přesvědčivé ekonomické argumenty na
ochranu ekosystémů a biodiverzity.
POROUCHANÝ EKONOMICKÝ KOMPAS?
Někteří čtenáři budou asi překvapeni, že výše uvedený
příklad je stejně starý jako ekonomie sama. Pochází
z významného klasického díla Adama Smithe z roku 1776.
A proto pro nás bude už třetím, byť menším problémem,
vůbec pochopit, proč lidstvu trvalo více než 200 let, než
doopravdy začalo řešit ony první dva problémy!
Před dvěma a čtvrt stoletími byl dostatek půdy a energie
nebyla pro výrobu zásadním faktorem.Nejdůležitějším
omezujícím vstupem byl tehdy finanční kapitál. Dnes je
jiná situace. Ekonomický myšlenkový rámec Adama Smithe
vznikal ve světě, ve kterém se globální kapitál a obchod měřil
v milionech, nikoli bilionech dolarů. Bill McKibben (2007)
považuje parní stroj a „růst HDP“ za dva nejvýznamnější
vynálezy 18. století, protože oba přispěly k růstu blahobytu
značné části lidstva. Růst HDP znamenal vytvoření pracovních
míst a přispíval k předcházení recesím. Stal se tak uznávaným
měřítkem pokroku. Růst HDP však nezahrnuje hodně
důležitých aspektů národního bohatství a blahobytu, jako
jsou změny v oblasti kvality zdraví, úroveň vzdělání a proměny
kvality a kvantity přírodních zdrojů.
4
Můžeme to přirovnat k situaci, jako bychom se i dnes při
plavbě neprozkoumanými rozbouřenými vodami řídili
starým porouchaným ekonomickým kompasem. A nejedná
se jen o problém národního účtování – je to věc měřítek,
která zasahuje všechny vrstvy společnosti, od vlády přes
obchodníky až po jednotlivce. Je to faktor, který ovlivňuje
naši schopnost budovat udržitelnou ekonomiku v souladu
s přírodou.
EKONOMIE EKOSYSTÉMŮ A BIODIVERZITY – „TEEB“
V březnu 2007 se v Postupimi sešli ministři životního
prostředí zemí G8+5. Inspirováni rychlou reakcí a změnou
politiky, které vyvolala Sternova zpráva (Stern Review of the
Economics of Climate Change), vyjádřili přesvědčení, že je
zapotřebí vydat se obdobou cestou i v oblasti ekonomie
ztráty ekosystémů a biodiverzity. S podporou evropského
komisaře pro životní prostředí Stavrose Dimase se věci ujal
německý ministr životního prostředí Sigmar Gabriel, který na
sebe vzal úkol zorganizovat naši studii.
Bylo zřejmé, že se jedná o nesmírně složitý rozsáhlý, ale
také naléhavý úkol. Když mne tedy komisař Dimas a ministr
Gabriel oslovili, abych se stal vedoucím studie, vnímal jsem
to jako nesmírnou poctu, i přes své nemalé obavy. Vědecké
poznání v oblasti biodiverzity a ekosystémů se stále vyvíjí,
přínos biodiverzity a ekosystémů lidstvu je popsán jen
částečně a chápán v nedostatečné míře, ekonomické
metody používané pro přiřazování peněžních hodnot jsou
někdy sporné. Věřil jsem však vizi, která byla motorem tohoto
projektu a cítil jsem, že je to projekt nezbytný i aktuální,
a proto jsem svůj úkol s radostí přijal.
Připomnělo mi to, že podobné rozporuplné pocity jsem už
zažil před čtyřmi lety, když jsme s několika přáteli zahajovali
ambiciózní projekt „zeleného účetnictví“ pro Indii a její státy,
jehož cílem bylo vytvořit pro jejich ekonomiky praktické
měřítko „udržitelného rozvoje“. Tento nástroj upravoval
klasická měřítka HDP a zohledňoval značné množství
opomíjených externalit, například těch, které zahrnují
ekosystémy a biodiverzitu. Většina výsledků projektu již
byla publikována (Green Indian State Trust, 2004–2008)
a některé již byly využity v praxi, což nám přineslo užitečnou
zkušenost, ze které jsme se mimo jiné poučili, jak je důležité
překonávat očekávání ostatních i očekávání vlastní.
Vzhledem k tomu, že se první fáze TEEB chýlí ke konci, rád
bych vyjádřil uznání velkému množství našich přispěvatelů
z celého světa za jejich nesmírnou podporu a nasazení (viz
Poděkování na straně 60).
Nejprve bych chtěl poděkovat všem členům našeho „užšího
týmu“, kteří pracovali neúnavně a snad prakticky nepřetržitě
po dobu několika týdnů; často si brali volno ze svého
zaměstnání, aby mohli sestavovat, vyhodnocovat, vybírat
a sumarizovat informace z velkého množství obdrženého
materiálu, kteří se podíleli na sepsání této průběžné zprávy.
Rád bych poděkoval všem těm, kteří přispěli svými znalostmi
a vědeckými pracemi o nejrůznějších aspektech tématu;
v reakci na naši výzvu k zasílání dokladů v září 2007 a březnu
2008 jsme obdrželi více než 100 dokumentů. Našeho
zásadního semináře v březnu 2008 v Bruselu se zúčastnilo
90 osob prakticky ze stejného počtu institucí, z nichž mnozí
následně přispěli informacemi a radami. Většinu úkolů během
první fáze jsme zadali skupině významných výzkumných
institucí, které za velmi krátkou dobu vypracovaly vynikající
metastudie a vědecké práce, za což děkujeme týmům
z FEEM, IEEP, Alterra, GHK, ECOLOGIC a IVM. Cennou pomoc
při psaní a editaci poskytli kolegové z EEA, IUCN a UFZ.
Děkuji zejména členům našeho vynikajícího poradního
výboru jednak za to, že se svou účastí na projektu souhlasili,
a jednak za to, že si ve svém nabitém kalendáři udělali čas,
aby mi při projektu radili. A nakonec bych chtěl poděkovat
vládám a institucím, které tento projekt podporovaly, tedy
G8+5, UNEP, IUCN, EEA a zejména týmům našich hostitelů
a patronů, tedy Generálnímu ředitelství pro životní prostředí
Evropské komise a Německému spolkovému ministerstvu
životního prostředí.
procentních bodů HDP. Pokud bychom však měli tento
úbytek vyjádřit z hlediska dopadu na obyvatelstvo na
základě principu rovnosti a na základě našich poznatků, kam
proudí výnosy přírody, pak by důvod pro omezení tohoto
úbytku získal značně na síle.
Jedná se o právo chudých lidí světa čerpat živobytí z přírody,
která tímto způsobem vytváří minimálně polovinu jejich
bohatství. Je to zdroj, který nelze nijak nahradit. Zastáváme
názor, že na této základní otázce dnes de fakto závisí většina
Rozvojových cílů tisíciletí.
Druhým aspektem je etický problém – rizika, nejistoty
a diskontování budoucnosti, tedy otázky, které jsou uvedeny
i ve Sternově zprávě. Většina hodnoticích studií, které jsme
prostudovali, používá diskontní sazbu v rozsahu 3–5 %
i vyšší. Uvědomíme-li si, že diskontní sazba 4 % znamená,
že službám, které příroda poskytne našim vlastním vnukům
(od nynějška za 50 let), přiřazujeme jen sedminu z užitné
hodnoty, kterou jim připisujeme nyní, lze to z etického
hlediska jen těžko obhájit. Této otázce se budeme věnovat
i ve druhé fázi, kdy aplikujeme řadu odlišných diskontních
sazeb odpovídajících různým etickým hlediskům.
Posledním a snad nejdůležitějším hlediskem, které zde
posuzujeme a budeme posuzovat ve druhé fázi, je, jak jsme
přesvědčení, potřeba jasně zaměřit každý aspekt ekonomie
ekosystémů a biodiverzity na konečného uživatele – ať je
jím zákonodárce, místní úředník, firma nebo občan.
NAŠE AMBICE PRO DRUHOU FÁZI
HLAVNÍ BODY PRVNÍ FÁZE
Cílem druhé fáze TEEB bude ukončení a vysvětlení našeho
studia v první fázi a dosažení čtyř základních cílů:
Vyvíjíme zde nový model: je kolegiální, na bázi spolupráce
a globální. Pevně doufáme a očekáváme, že stejně budeme
pokračovat i ve druhé fázi. Máme v úmyslu rozšířit základnu
a zvýšit počet našich přispěvatelů, dodavatelů, partnerů
i poradců.
• vypracovat a zveřejnit pevný „vědecký a ekonomický
rámec“, který zahrne oceňovací postupy většiny
zemských ekosystémů včetně všech materiálních hodnot
nejvýznamnějších biomů;
První fáze má pět hlavních výstupů, jejich krátká shrnutí
jsou uvedena v příloze. Tyto metastudie a vědecké práce
nám jako celek poskytují pevný základ v podobě informací
a analýz, na kterém můžeme postavit druhou fázi.
Rád bych nyní zdůraznil tři důležité aspekty naší přípravné
práce během první fáze a našeho dalšího úsilí ve druhé fázi.
Za neoddělitelně provázané považujeme chudobu a úbytek
ekosystémů a biodiverzity. Zkoumali jsme, kdo jsou
bezprostřední příjemci řady služeb, které zajišťují ekosystémy
a biodiverzita a došli jsme k závěru, že se jedná zejména
o chudé. Mezi nejvíce postižené patří přírodní zemědělství,
chov dobytka, rybolov a lesní hospodaření – a právě tyto
činnosti poskytují živobytí většině chudých na světě.
S ohledem na globální dopad se toto zjištění (viz kapitolu 3,
„HDP chudých“) neobejde bez dalšího výzkumu a my se jej
chystáme realizovat ve druhé fázi. Roční úbytek přírodního
kapitálu se obvykle odhaduje na několik nevýznamných
• dále prověřit a zveřejnit „doporučenou oceňovací
metodiku“, zahrnující biomy (např. oceány) a některé
proměnné (např. opční hodnoty a hodnoty odkazu), které
nebyly dostatečně prozkoumány v první fázi;
• zapojit co nejdříve a v co největší míře všechny klíčové
„konečné uživatele“ našich hodnocení, aby byl náš výstup
co nejvíce přizpůsoben jejich potřebám, aby byl pro ně
„uživatelsky přívětivý“, pokud jde o jeho uspořádání,
dostupnost, proveditelnost a celkově jeho účelnost;
• dále prověřit a zveřejnit soubor politických nástrojů pro
politiky i úředníky, který s pomocí správně nastavené
ekonomie podpoří reformu politiky a hodnocení
ekologických vlivů, což napomůže udržitelnému rozvoji
a lepší ochraně ekosystémů a biodiverzity.
Dvacet pět let pracuji jako bankéř a odborník na trhy.
Na počátku jsem se naučil dvě zásady, které se mi často
osvědčují. První říká, že „na problémy si člověk zadělává
Úvod
5
v příznivých dobách“, druhá že „co nezměříš, neuřídíš“. Pokud
opravdu chceme řídit naši ekologickou bezpečnost, musíme
měřit ekosystémy a biodiverzitu, a to vědecky i ekonomicky
a bez ohledu na to, jak náročné to bude. Ekonomický
kompas, který dodnes používáme, slavil úspěch v době, kdy
vznikl. Dnes je však třeba jej vylepšit nebo nahradit. Podívejte
se prosím znovu na obálku této průběžné zprávy. To, že titul
i obrázky jsou nakloněné, není vůbec náhoda. Potřebujeme
nový kompas a potřebujeme jej rychle.
6
LITERATURA
Smith, A. (1776) An Inquiry into the Nature and Causes of the
Wealth of Nations. Edinburgh. K dispozici na adrese www.
adamsmith.org/smith/won-index.htm (poslední přístup 13.
května 2008).
McKibben, B. (2007) Deep Economy: The Wealth of
Communities and the Durable Future. Times Books, New York.
Green Indian States Trust (2004–2008) Green Accounting
for Indian States Project (GAISP). K dispozici na adrese
www.gistindia.org (poslední přístup 13. května 2008).
OBSAH
Předmluva
3
Úvod
4
Shrnutí výsledků
9
Kapitola 1 BIODIVERZITA A EKOSYSTÉMY DNES
11
Kapitola 2 BIODIVERZITA, EKOSYSTÉMY A LIDSKÝ BLAHOBYT
Tlaky na biodiverzitu budou pokračovat a projeví se to na lidském blahobytu
Potraviny pod drobnohledem na souši.....
...a v moři
Zásoby vody jsou ve stále větším ohrožení
V sázce je naše zdraví
Růst a rozvoj
Změna klimatu a biodiverzita
Dopady na chudé
Přístup „všechno jde normálně dál“ není možný
Co dále?
Literatura
15
15
15
16
17
18
18
19
20
20
24
25
Kapitola 3 SMĚREM K OCEŇOVACÍMU RÁMCI
Mnoho selhání, jediný problém
Ekonomie, etika a spravedlnost
Rozpoznání rizik a neurčitosti
Diskontní sazby a etika
Diskontování a mezigenerační spravedlnost
Diskontování v kontextu blahobytu
Diskontování úbytku biodiverzity
Výzvy spojené s oceňováním
Náklady spojené s úbytkem biodiverzity
Náklady na ochranu biodiverzity
Navrhovaný oceňovací rámec
Spojení ekologických a ekonomických aspektů v našem oceňovacím rámci
Základní principy osvědčených postupů při oceňování ekosystémových služeb
Literatura
27
27
28
28
29
29
31
32
33
36
37
39
40
43
44
Kapitola 4 OD EKONOMIE K POLITIKÁM
Přehodnocení dnešních dotací tak, aby odrážely zítřejší priority
Zhodnocování nerozpoznaných přínosů, zpoplatňování nezahrnutých nákladů
Platby za ekosystémové služby
Rozšíření principu „znečišťovatel platí“
Vytváření nových trhů
Sdílení přínosů z ochrany
Měření toho, co je řízeno: měřítka pro udržitelný rozvoj
Představa nového světa
Literatura
47
47
48
48
49
50
51
53
55
56
Nástin druhé fáze
58
Poděkování
60
Souhrn studií
63
7
RÁMEČKY
Rámeček 1.1: Klíčové výrazy
Rámeček 2.1: Biopaliva vyvolávají velké debaty
Rámeček 2.2: Korálové útesy
Rámeček 2.3: Gender, chudoba a biodiverzita v indické Orisse
Rámeček 2.4: Změna využití půdy a změna služeb
Rámeček 2.5: Začarovaný kruh chudoby a degradace životního prostředí: Haiti
Rámeček 3.1: Silniční projekty v Mayském pralese: selhání trhu v důsledku informačního selhání
Rámeček 3.2: Vliv dotací na rybolov
Rámeček 3.3: Diskontování a optimistův paradox
Rámeček 3.4: „HDP chudých“
Rámeček 3.5: Shrnutí – příklad studie Cena politické pasivity v případě úbytku biodiverzity
Rámeček 3.6: Mnohonásobná hodnota korálových útesů
Rámeček 4.1: Ekologicky škodlivé dotace
Rámeček 4.2: Dotace narušující obchod
Rámeček 4.3: Platby za environmentální služby v Kostarice
Rámeček 4.4: Zkušenost s bankami na ochranu přirozených lokalit,
s kredity na ochranu ohrožených druhů a biobankovnictvím
Rámeček 4.5: Obnovení zalesnění okolí Panamského průplavu
Rámeček 4.6: Příklad společnosti Vittel
Rámeček 4.7: Chráněné oblasti v Ugandě
12
16
17
20
22
24
27
28
30
31
34
36
47
48
49
50
51
51
52
OBRÁZKY
Obrázek 2.1: Světové ceny komodit
Obrázek 2.2: Světové trendy stavu mořských zásob od roku 1974
Obrázek 2.3: Globální úbytek biodiverzity 2000–2050 a příspěvek tlaků
Obrázek 3.1: Souvislost mezi biodiverzitou a výstupem služeb ekosystémů
Obrázek 3.2: Hodnocení služeb ekosystémů
Obrázek 3.3: Vytvoření analýzy scénářů
Obrázek 3.4: Navrhovaný oceňovací rámec: v kontrastu s patřičným stavem světa
Obrázek 3.5: Ekosystémové přínosy poskytované chráněným pralesem, Madagaskar
Obrázek 3.6: Ekosystémové přínosy pro londýnskou aglomeraci
Obrázek 4.1: Využití půdy a vody při výrobě potravin
15
16
23
32
33
34
39
41
42
54
MAPY
Mapa 1.1: Environmentální konflikty
Mapa 2.1: Rostlinné druhy na ekoregion
Mapa 2.2: Zemědělské výnosy
Mapa 2.3: Průměrná početnost druhů 1970
13
19
19
22
22
23
23
TABULKY
Tabulka 2.1: Ekosystémové služby a Rozvojové cíle tisíciletí: spojitosti a kompromisy
Tabulka 3.1: Hodnocení „opce biodiverzity“
Tabulka 3.2: Diskontní sazby a výsledky
Tabulka 3.3: Projekce celkových přínosů ukládání uhlíku v evropských lesích
Tabulka 3.4: Výsledky studií o nákladech spojených s ochranou
21
29
30
36
37
8
SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ
Příroda poskytuje lidské společnosti ohromné množství
přínosů, jako jsou potraviny, tkaniny, čistá voda, zdravá
půda, zachycování uhlíku a další. Přestože náš blahobyt
závisí na nepřetržitém fungování těchto „ekosystémových
služeb“, jedná se převážně o veřejné statky, u nichž
neexistují odpovídající trhy a ceny, a proto je náš současný
ekonomický kompas zachytí jen výjimečně. V důsledku toho
dochází k úbytku biodiverzity a k neustálé degradaci našich
ekosystémů, za což si pak neseme sami následky.
Naše iniciativa Ekonomie ekosystémů a biodiverzity (TEEB)
se nechala inspirovat myšlenkami formulovanými v rámci
projektu Hodnocení ekosystémů na přelomu tisíciletí
(Millennium Ecosystem Assessment) a jejím cílem je
prosadit lepší pochopení skutečné ekonomické hodnoty
služeb ekosystémů a nabídnout ekonomické nástroje,
které tuto hodnotu plně respektují. Jsme si jisti, že výsledky
naší práce přispějí k vytvoření efektivnějších politik na
ochranu biodiverzity a k dosažení cílů Úmluvy o biologické
rozmanitosti.
TEEB má dvě fáze a výsledky první fáze jsou shrnuty v této
průběžné zprávě. Projekt ukazuje, jaký obrovský význam
mají ekosystémy a biodiverzita; jaká nebezpečí ohrožují
lidské bohatství, pokud nejsou podniknuty patřičné kroky,
které napraví utržené škody a ztráty. Své výsledky ve druhé
fázi dále rozvedeme a ukážeme, jak pomocí těchto znalostí
vytvořit správné nástroje a politiky.
PRVNÍ FÁZE
Svět již ztratil hodně ze své biodiverzity. Nedávný tlak na ceny
komodit a potravin ukázal, jaké důsledky má tato ztráta pro
společnost. Je velmi důležité co nejrychleji podniknout kroky
k nápravě, neboť úbytek druhů a degradace ekosystémů
jsou neoddělitelně spojeny s blahobytem lidí. Ekonomický
růst a přeměna přírodních ekosystémů na zemědělskou
výrobu budou samozřejmě pokračovat. Legitimnímu úsilí
zemí a jednotlivců o hospodářský rozvoj nemůžeme bránit,
a ani bychom se o to neměli pokoušet. Je však nutné zajistit,
aby tento rozvoj náležitě zohlednil skutečnou hodnotu
přírodních ekosystémů. To je důležité jak pro ekonomické,
tak pro environmentální řízení.
V kapitolách 1 a 2 je popsán další postup současného
úpadku biodiverzity a související úbytek ekosystémových
služeb, pokud nebudou přijaty správné politiky. Pád
se v některých případech dokonce zrychlí, některé
ekosystémy budou pravděpodobně narušeny do té míry,
že jejich náprava již nebude možná. Ze zkoumání ceny,
jakou bychom zaplatili v případě nečinnosti, vyplývá, že při
scénáři „vše jde normálně dál“ bychom do roku 2050 stáli
před závažnými důsledky:
• 11 % přírodních území zachovaných v roce 2000 by mohlo
být ztraceno, zejména z důvodu přeměny na zemědělskou
půdu, budování infrastruktury a změny klimatu;
• téměř 40 % půdy, která nyní slouží pro šetrné formy
zemědělství, by se mohlo začít využívat k intenzivnímu
hospodaření, což by vedlo k dalšímu úbytku biodiverzity;
• mohlo by dojít k úbytku 60 % korálových útesů, a to
dokonce už do roku 2030, v důsledku rybolovu, znečištění,
chorob, invazivních nepůvodních druhů a blednutí korálů
způsobeného změnou klimatu.
Současné trendy na souši i v oceánech ukazují, jaké vážné
nebezpečí představuje úbytek biodiverzity pro lidské
zdraví a lidský blahobyt. Změna klimatu tento problém
ještě prohlubuje. A obdobně jako v případě změny klimatu
jsou pokračujícím úbytkem biodiverzity nejvíce ohroženi
chudí lidé. Právě oni jsou nejvíce závislí na ekosystémových
službách, jejichž úlohu podkopávají nesprávné ekonomické
analýzy a politické chyby.
Konečným cílem naší práce je poskytnout politikům
nástroje, s jejichž pomocí by mohli ve svých rozhodnutích
zohledňovat skutečnou hodnotu ekosystémových služeb.
Proto s ohledem na situaci, že ekonomie ekosystémů je
stále ještě rozvíjejícím se oborem, popisujeme v kapitole 3
hlavní faktory vypracovávání a uplatnění těchto vhodných
metodik. Jedná se zejména o etická rozhodování mezi
současnou generací a generacemi budoucími a o
rozhodování mezi lidmi v různých částech světa a v různých
fázích vývoje. Bez zohlednění těchto aspektů nelze splnit
Rozvojové cíle tisíciletí.
Některé slibné politiky se již ověřují. Kapitola 4 popisuje
několik politik, které se již v některých zemích používají
a mohly by se rozšířit anebo uplatnit i jinde. Příklady
pocházejí z mnoha oblastí, ale přinášejí stejné poselství pro
rozvoj ekonomie ekosystémů a biodiverzity:
• přehodnocení dnešních dotací takovým způsobem, aby
odrážely zítřejší priority;
• oceňování doposud nerozpoznaných služeb ekosystémů
a zajištění zahrnutí nákladů plynoucích z poškození
Shrnutí výsledků
9
1
B I O D I V E R Z I TA A E K O S Y S T É M Y D N E S
„Novinovým titulkům dnes vládne globální oteplování.
Zítra to bude degradace ekosystémů.“
Corporate Ecosystems Services Review, WRI a kol., březen 2008
Zhodnocování ochrany lesů
Objevují se trhy pro environmentální služby
Zástupci obcí v lesních územích Latinské Ameriky usilují o dohodu
v oblasti ekonomických kompenzací za environmentální služby, které
poskytují planetě tím, že pomáhají chránit miliony hektarů původních
tropických pralesů. Zdá se, že byli vyslyšeni: brazilská vláda právě rozhodla,
že bude obyvatelům Amazonie vyplácet peníze a kredity za jejich „ekoslužby“, které přispívají k ochraně obrovských lesních oblastí v zemi.
Soukromá investiční společnost nedávno zakoupila práva na environmentální
služby, které poskytuje 370 000 ha rezervace pralesa v Guyaně. Poznala, že
tento druh služeb jako retence vody, uchovávání biodiverzity a regulace srážek
v budoucnosti získá hodnotu na mezinárodních trzích.
Výnosy se rozdělí, přičemž 80 % připadne místním obcím. Rezervace poskytuje
zaopatření 7 000 lidí, zachycuje přibližně 120 milionů tun uhlíku. Prezident
Guyany Jagdeo tento příklad uvedl jako potenciální model plateb za všechny
obdobné služby.
Terra Daily, 6. dubna 2008
www.iNSnet.org, 4. dubna 2008
Kolaps ekosystému
Narůstá počet environmentálních uprchlíků
Dne 20. února 2008 bylo ohlášeno uhynutí 500 – 700 tun ryb v rybích
klecích v mořských vodách oblasti Amvrakikos v Řecku (Eleftherotypia,
20. února 2008). Vědci se domnívají, že pravděpodobnou příčinou této
katastrofy je pokles přítoku sladké vody do zálivu. Náklady na obnovení
některých funkcí ekosystému v lagunách se odhadují na 7 milionů eur.
Počet environmentálních uprchlíků již dosáhl počtu asi 25 milionů a odhaduje
se, že do roku 2020 se z dezertifikovaných oblastí subsaharské Afriky přestěhuje
do severní Afriky a Evropy až 60 milionů lidí. Ale tato migrace z jihu na sever
není nic ve srovnání s vnitřní migrací v rámci samotné Afriky. Většina místních
uprchlíků se usadí v přelidněných velkoměstech, což znamená trend, který se
považuje vzhledem k nedostatečným zdrojům vody za potenciální katastrofu.
Uprchlíci i místní lidé jsou chyceni do pasti v podobě zhoršujícího se životního
prostředí, nemají přístup k pitné vodě, jsou sužováni rostoucími cenami
potravin, hrozí jim chudoba, nemoci i nepokoje.
GŘ ENV EK 2008
http://knowledge.allianz.com, 19. března 2008
V
ýše uvedené zprávy jsou jen malou ukázkou souvislostí,
které nově vycházejí najevo: spojení mezi přírodou, její
ochranou a ničením, lidským blahobytem a v konečném
důsledku penězi. V minulosti byla úloha přírody jakožto živitelky
lidské společnosti přijímána jako fakt. Obraz „matky“ přírody
se hojně objevuje v rituálech, epických dílech i náboženských
názorech všech společností ve všech dobách. Během
uplynulých padesáti let však stále lépe pronikáme do spletitého
vztahu mezi lidským bohatstvím, blahobytem a biodiverzitou,
ekosystémy a jejich službami z ekologického i ekonomického
hlediska. Naše znalosti mnoha hledisek tohoto vztahu se velmi
rychle prohlubují. Zároveň ale také poznáváme ztráty přírody –
zhoršující se životní prostředí, úbytek druhů.
Mnoha sledovaným druhům, jako jsou například pandy,
nosorožci a tygři, hrozí vyhynutí, a deštné pralesy, mokřady,
korálové útesy a další ekosystémy jsou pod obrovským
tlakem ze strany lidských činností. Přírodní katastrofy
jako záplavy, sucha a sesuvy půdy jsou dnes již téměř
samozřejmostí, pozornost světa v poslední době přitahuje
nedostatek potravin a vody.
I když se lidé domnívají, že tyto jevy spolu nějak souvisí,
zároveň očekávají, že se brzy obnoví „normální fungování“.
Zdá se, že jsme jen velmi málo porozuměli mnohým
stránkám úbytku biodiverzity, souvislostem mezi úbytkem
Biodiverzita a ekosystémy dnes
11
biodiverzity, změnou klimatu a ekonomickým rozvojem.
Úbytek druhů a degradace ekosystémů má přímý vliv na
lidský blahobyt a pokud naléhavě nepřijmeme opatření
k nápravě, „normální fungování ve smyslu možnosti využívat
přínosy naší přírody nemusí být už nikdy obnoveno.
Přirozené životní prostředí poskytuje lidstvu nesčetné přínosy
ve formě statků a služeb (obvykle se uvádějí pod společným
označením ekosystémové služby), jako jsou potraviny, dřevo,
čistá voda, energie, ochrana před záplavami a erozí půdy
(viz rámeček 1.1). Přirozené ekosystémy jsou také zdrojem
mnoha látek zachraňujících lidské životy a současně do
sebe ukládají náš odpad, včetně uhlíku. Životní prostředí
také formovalo lidský rozvoj a tento vzájemný vztah má silný
sociální, kulturní a estetický význam. Blahobyt každé lidské
populace na světě je zásadně a přímo závislý na službách
ekosystémů.
Vzhledem k dramatickému úbytku biodiverzity na celém
světě se však během uplynulých 50 let velmi zhoršila úroveň
mnoha přínosů, které z přírody získáváme. Zde je několik
příkladů:
• Za uplynulých 300 let se zalesněná plocha na světě zmenšila
přibližně o 40 %. Ve 25 zemích již lesy naprosto zmizely
a dalších 29 zemí již ztratilo více než 90 % svých zalesněných
ploch. Tento úbytek pokračuje (FAO 2001; 2006).
• Od roku 1900 ze světa zmizela polovina mokřadů. I když
k tomuto jevu došlo zejména v severních zemích během
prvních 50 let 20. století, od padesátých let sílí tlak na to,
aby se země tropických a subtropických mokřadů začala
využívat jiným způsobem (Moser a kol. 1996).
Rámeček 1.1: Klíčové výrazy
• Ekosystém je dynamický komplex společenství rostlin,
živočichů, mikroorganismů a jejich neživého prostředí,
které vzájemným působením tvoří funkční jednotku.
K ekosystémům patří pouště, korálové útesy, mokřady,
deštné pralesy, boreální lesy, pastviny, městské parky
a obdělávaná zemědělská půda. Ekosystémy mohou být
relativně nedotčené lidmi, například panenské deštné
pralesy, nebo mohou být přeměněny lidskou činností.
• Služby ekosystémů jsou přínosy, které lidé z ekosystémů
získávají. Patří k nim potraviny, voda, dřevo, regulace
klimatu, ochrana před přírodními nebezpečími, regulace
eroze, složky pro farmaka a rekreace.
• Biodiverzita je kvantita a variabilita živých organismů
v rámci druhů (genetická rozmanitost), mezi druhy
a mezi ekosystémy. Biodiverzita sama o sobě není
ekosystémovou službou, ale poskytování těchto služeb
umožňuje. Hodnota vlastní biodiverzity je zahrnuta
v rámci kulturních služeb ekosystémů nazývaných
„etické hodnoty“.
12
• Přibližně 30 % korálových útesů, které často vykazují
ještě vyšší úroveň biodiverzity než tropické pralesy, bylo
vážně poškozeno rybolovem, znečištěním, nemocemi
a blednutím korálů (Wilkinson 2004).
• Během uplynulých dvaceti let zmizelo 35 % kořenovníků
(mangrovů). Některé země jich v důsledku využití pro
akvakulturu, nadužívání a bouří ztratily až 80 % (Millennium
Ecosystem Assessment 2005a).
• Odhaduje se, že tempo vymírání druhů způsobené
lidmi (antropogenické) je 1 000krát rychlejší než tempo
„přirozené“, které je charakteristické pro dlouhodobou
historii Země (Millennium Ecosystem Assessment 2005b).
V důsledku těchto trendů došlo v uplynulých 50 letech
k degradaci přibližně 60 % zkoumaných ekosystémových
služeb Země, přičemž za hlavní příčinu se považuje dopad
lidské činnosti (Millennium Ecosystem Assessment 2005c).
Předpokládá se, že k dalšímu poklesu bude docházet
i v následujících desetiletích, a to v důsledku takových
faktorů, jako je populační růst, změna způsobu využití půdy,
hospodářská expanze a globální změna klimatu. Přední
mezinárodní hospodářské organizace, například Světová
banka a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
(OECD), tyto znepokojivé předpovědi potvrzují. OECD
formulovala hrozivou kombinaci úkolů, které má lidstvo
před sebou: boj proti změně klimatu, úsilí o zastavení
úbytku biodiverzity, zajištění čisté vody a dostatečné
hygieny a omezení dopadu degradace přírody na zdraví
lidí (OECD 2008).
Během velmi krátké doby od publikování zprávy Hodnocení
ekosystémů na přelomu tisíciletí (Millennium Ecosystem
Assessments) v roce 2005 tyto tlaky dokonce ještě vzrostly.
V roce 2007 žilo poprvé v historii lidstva více lidí ve městech
než ve venkovských oblastech. Během let 2007 a 2008 tlak
na rozvoj biopaliv způsobil masivní změny ve využívání půdy
a prudký nárůst cen některých plodin poskytujících základní
potraviny. Neutuchající vysoké tempo ekonomického růstu
v některých velkých rozvíjejících se ekonomikách vede
k tomu, že poptávka předstihuje nabídku několika komodit,
čímž tlak na přírodní systémy ještě vzrůstá. Nedávné důkazy
Mapa 1.1: Environmentální konflikty
Intenzita konfliktu
Diplomatická krize
Protesty (částečně násilné)
Projevy násilí (národní rozsah)
Systematické/kolektivní násilí
Příčina konfliktu
Voda
Země/půda
Ryby
Biodiverzita
Zdroj: WBGU, 2008
o změně klimatu ukazují, že dopady jsou mnohem rychlejší
a hlubší, než se předpovídalo dříve, a že k nim patří i riziko
lidských konfliktů způsobených soupeřením o zdroje
biodiverzity a služby ekosystémů (WBGU2008).
Tyto trendy mohou změnit náš vztah k přírodě, ale nikoli
naši závislost na ní. Naše ekonomické aktivity i naše kvalita
života a sociální soudržnost jsou postaveny na přírodních
zdrojích, a tím i na ekosystémech, které je poskytují, i když
způsob, jakým organizujeme naše ekonomiky, neodráží
dostatečně aspekt závislosti v tomto vztahu – neexistují
žádné ekonomiky bez životního prostředí, ale existuje
životní prostředí bez ekonomik.
Objevila se řada pokusů tuto mezeru zaplnit tím způsobem,
že se ekosystémovým službám přiřadí určitá peněžní
hodnota. Tyto přístupy sice mohou přinést užitek, ale
především potřebujeme znovu získat pokoru ke světu
přírody. Jak tradiční národy chápou již dlouho, musíme se
přírodě skutečně zodpovídat, a to z jednoduchého důvodu:
příroda má svá vlastní omezení a pravidla.
S tím, jak neudržitelným tempem spotřebováváme světovou
biodiverzitu a ekosystémy, začínáme pociťovat závažný
socioekonomický dopad. Pokud se máme dobrat řešení
problémů, před kterými stojíme, potřebujeme pochopit,
co se děje s biodiverzitou a ekosystémy a jak se dopady
jejich změny projevují na statcích a službách, které nám
poskytují. Potom musíme prozkoumat, jakým způsobem
můžeme využívat ekonomické nástroje, abychom zajistili, že
se z přínosů těchto statků a služeb budou moci nadále těšit
i budoucí generace.
Jedná se o velmi komplexní otázku, ale musíme se s ní
vypořádat. Uplynulých 100 let nás poučilo, že na podobné
hrozby lidstvo obvykle reaguje nedostatečně a příliš pozdě,
ať už to byl azbest, freony, kyselé deště, úpadek rybolovu,
BSE, kontaminace Velkých jezer a naposledy zásadní změna
klimatu. Pokud bychom do roku 2030 vyhradili pouhé
1 % celosvětového HDP, mohlo by to vést k významným
zlepšením kvality vzduchu, vody a lidského zdraví, zajistit
posun směrem k našim klimatickým cílům. OECD navrhuje
označit tyto výdaje jako „náklady na pojištění“ (OECD 2008).
Když se ohlédneme zpět a uvidíme chyby, kterých jsme se
v minulosti dopustili, můžeme se z nich poučit (EEA 2001).
Úbytek biodiverzity a ekosystémů je hrozbou pro
fungování naší planety, naší ekonomiky a lidské
společnosti. Věříme, že je nezbytné začít tento problém řešit
co nejdříve. Neznáme všechny odpovědi, ale ve zbývajících
částech tohoto dokumentu předložíme náš akční rámec,
který, jak doufáme, získá širokou podporu.
Biodiverzita a ekosystémy dnes
13
LITERATURA
EEA – Evropská agentura pro životní prostředí (2001) Pozdní
poučení z včasných varování: princip předběžné opatrnosti
1896–2000. Zpráva o životním prostředí č. 22.
Eleftherotypia (20. února 2008) 700 tonnes of dead fish.
K dispozici na adrese www.enet.gr/online/online_text/
c=112,dt=20.02.2008,id=85914648.
FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2001)
Global Forest Resources Assessment 2000.
Global Forest Resources Assessment 2005.
GŘ ENV EK – Evropská komise, GŘ životní prostředí (2008)
Wetlands: Good practices in Managing Natura 2000 Sites:
An Integrated Approach to Managing the Amvrakikos
Wetland in Greece. K dispozici na adrese http://ec.
europa.eu/environment/nature/natura2000/
management/gp/wetlands/04case_amvrakikos.html
(poslední přístup 8. května 2008).
Insnet (2008) www.insnet.org/printable.rxml?id=
9199&photo.
Knowledge Alliance (2008) Water Conflicts: Fight or Flight?
http://knowledge.allianz.com/en/globalissues/
climate_change/natural_disasters/water_conflicts.
html.
Millennium Ecosystem Assessment (2005a) Global
Assessment Report 1: Current State and Trends Assessment.
Island Press, Washington DC.
14
Millennium Ecosystem Assessment (2005b) Living Beyond
Our Means: Natural Assets and Human Well-being. Island
Press, Washington DC.
Millennium Ecosystem Assessment (2005c) Ecosystems and
Human Well-being: Synthesis. Island Press, Washington DC.
Moser, M., Prentice, C. a Frazier, S. (1996) A Global Overview of
Wetland Loss and Degradation. K dispozici na adrese
www.ramsar.org/about/about_wetland_loss.htm
OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
(2008) Environmentální výhled OECD do roku 2030.
ISBN 978-92-64-04048-9.
Terra Daily (2008) Brazil to pay Amazon residents “ecoservices”. www.terradaily.com/reports/brazil_to_pay_
amazon_residents_for_ecoservices_minister_999.html.
WBGU – German Advisory Council on Global Change (2008)
World in Transition: Climate Change as a Security Risk,
Earthscan, Londýn.
Wilkinson C. (ed.) (2004) Status of Coral Reefs of the World:
2004. Australian Institute of Marine Science, Townsville.
WRI – World Resources Institute a kol. (2008) The Corporate
Ecosystem Services Review: Guidelines for Identifying
Business Risks & Opportunities Arising from Ecosystem
Change. K dispozici na adrese http://pdf.wri.org/
corporate_ecosystem_services_review.pdf (poslední
přístup 8. května 2008)
2
B I O D I V E R Z I TA , E K O S Y S T É M Y
A LIDSKÝ BLAHOBY T
„Žádné místo se neuchrání – ani vyprahlý Sahel v Africe, ani regiony
v Austrálii, ze kterých se exportuje obilí, ani jihozápad USA, kde často
panuje sucho. V rámci boje [proti změně klimatu] začalo společenství
OSN … čerpat ze zásob světových zdrojů – vědeckých a technických
znalostí, zapojení firem a vedení občanské společnosti. Jasně jsme si
uvědomili, že úžasné světové know-how může vyřešit zdánlivě neřešitelné, když se na naše problémy podíváme z té správné perspektivy.“
Pan Ki-mun, generální tajemník OSN 2008
R
ozhodný optimismus generálního tajemníka OSN
v souvislosti s bojem proti změně klimatu může být také
chápán jako očekávaná výzva k jednotnému postupu
řešení ztrát biodiverzity. Jestliže máme dosáhnout tohoto cíle, je
skutečně zapotřebí celosvětové odezvy a spojeného úsilí všech
národů ve všech úrovních společnosti.
Globální struktura spotřeby a výroby se dnes v celosvětovém
měřítku opírá o ekosystémy. Různé politiky ovlivňují
odolnost přirozených i lidmi modifikovaných ekosystémů.
Politiky a opatření v dopravě, energetice, zemědělství,
kultuře i jiných oblastech mohou přinést mnoho
nežádoucích důsledků. Jak ukázalo Hodnocení ekosystémů
na přelomu tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment
2005a), dopady kumulativních tlaků na ekosystémy se
nemusí projevit po mnoho let. Jakmile se však dosáhne
určitých bodů zlomu, nastávají rychlé nelineární změny.
Na začátku této kapitoly uvádíme některé příklady, které
dokládají širokou škálu možných vlivů od potravin po zdraví.
Potom představíme několik souvisejících témat, především
neúměrný dopad na chudé.
TLAKY NA BIODIVERZITU BUDOU POKRAČOVAT A
OVLIVNÍ LIDSKÝ BLAHOBYT
POTRAVINY POD DROBNOHLEDEM NA SOUŠI.....
Rostoucí ceny potravin vyvolávají protesty v mnoha zemích.
V únoru 2007 pochodovaly ulicemi Mexico City desítky
tisíc lidí demonstrujících proti čtyřnásobnému růstu cen
kukuřice používané na výrobu tortill – nárůst byl spojován
se zvýšenou poptávkou po biopalivech v USA. V Asii musely
zasáhnout vlády některých zemí, aby zastavily prudký
nárůst ceny rýže a zajistily její dodávky. Postiženým ve
venkovských oblastech Filipín byla dokonce distribuována
potravinová pomoc.
Obrázek 2.1: Světové ceny komodit,
Leden 2000 – únor 2008 (USD/tunu)
V této kapitole vysvětlíme, že degradace ekosystémů může
mít dalekosáhlý dopad, například ohrozit systém zdravotní
péče z důvodu úbytku rostlinných druhů. Jak je prokázáno
v závěru kapitoly, přístup typu „všechno jde normálně
dál“ není přípustný, dokonce ani z v krátkodobé časové
perspektivě.
Zdroj: FAO, databáze International Commodity Prices, 2008; MMF,
databáze World Economic Outlook, 2007.
Biodiverzita, ekosystémy a lidský blahobyt
15
Rámeček 2.1: Velké debaty o biopalivech
Bioenergie má šanci sehrát důležitou úlohu v boji proti
změně klimatu, zejména pokud bude biomasa využita na
výrobu tepla a elektřiny. Biopaliva nicméně přinášejí další
eskalaci soupeření o omezené množství půdy. Rozsah
potenciální přeměny půdy za účelem produkce agropaliv
je značný. Mezinárodní měnový fond uvádí, že „i když
biopaliva stále představují pouze 1,5 % z celosvětových
zásob kapalných paliv, podílely se v letech 2006 a 2007
zejména kvůli etanolu vyráběnému v USA z kukuřice na
nárůstu spotřeby důležitých potravinových plodin téměř
z poloviny“. Ukazuje se, že k tomuto jevu by mohlo dojít
i jinde na světě.
MMF, duben 2008
Chappatte/International Herald Tribune
Růst cen potravin má mnoho příčin. Patří mezi ně rostoucí
poptávka zejména po masu, které vyžaduje více půdy
v přepočtu na kalorii, rostoucí cena energie, která je
důležitým vstupem, a vzrůstající poptávka po biopalivech.
(Millennium Ecosystem Assessment 2005a). Akvakultura je
však mimořádně závislá na mořských rybářských oblastech
a z globálního hlediska nemusí snižovat naši celkovou
závislost na lovu volně žijících ryb.
Index cen potravin vypočítaný Organizací OSN pro výživu
a zemědělství (FAO) vzrostl v roce 2007 téměř o 40 % ve
srovnání s 9 % v roce předchozím (FAO 2008). Během
prvních měsíců roku 2008 ceny opět drasticky vzrostly. Trend
rostoucích cen se týká prakticky každé zemědělské komodity
(FAO 2008). Úměrně tomu, jak se zvyšuje poptávka po
základních komoditách, narůstá tlak na přeměnu přirozených
ekosystémů na zemědělskou půdu a na zvýšení intenzity
produkce půdy, která již slouží pro zemědělské účely. Jednou
z nejvýznamnějších příčin odlesňování na celém světě se
stala vyšší spotřeba masa (FAO 2006).
„Ničení potravního řetězce“ ovlivňuje biodiverzitu oceánů.
Panuje přesvědčení, že částečně zapříčinilo rychlé
přemnožení medúz, ke kterému došlo v uplynulých deseti
letech na celém světě. V některých oblastech medúzy
již nahradily ryby jakožto dominantní planktivorní druhy
a existují určité obavy, že tyto přesuny společenstev nebude
snadné vrátit zpět, protože medúzy rovněž požírají jikry
svých rybích konkurentů (Duffy 2007).
Nic nenasvědčuje tomu, že by se tlak na přeměnu přirozených
ekosystémů na ornou půdu v budoucnosti zmenšoval.
Ruku v ruce s nárůstem populace a spotřeby masa se bude
zvyšovat poptávka po potravinách. Nabídka však nemůže
držet krok, protože výnosy vzrostou jen v omezené míře.
Vědci z Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC)
navíc ve své zprávě za rok 2007 předpovídají, že i jen mírné
globální oteplení povede ke snížení zemědělské úrodnosti
v tropických a subtropických zemích (IPCC 2007).
..... A V MOŘI
Více než miliarda lidí zejména v rozvojových zemích
je závislá na rybolovu, který je jejich hlavním nebo
výhradním zdrojem živočišných bílkovin (Millennium
Ecosystem Assessment 2005a). Polovina přírodních mořských
rybářských oblastí je však už plně využívána a další čtvrtina je
již využívána nadměrně (FAO 2007). Rybolovem nyní „ničíme
potravní řetězec“. Zásoby vysoce výživných, často větších
druhů ryb jsou již vyčerpány, a proto se rybáři zaměřují na
méně výživné, často menší druhy. Menší ryby se rostoucí
měrou používají jako rybí maso a rybí olej pro akvakulturu
i pro krmení drůbeže a prasat. Akvakultura, k níž patří mobilní
klece na otevřeném moři (např. na tuňáka červeného),
zaznamenává prudký vzestup, zejména v Číně a Středomoří.
V roce 2000 se podílela na světové produkci ryb 27 %
Úbytek biodiverzity by mohl mít katastrofální dopad na
dodávky potravin z mořských živočichů pro lidskou populaci
i na ekonomiku. Je prokázáno, že pro mořské rybářské
oblasti je druhová rozmanitost důležitá jak krátkodobě
pro zvyšování produktivity, tak dlouhodobě pro zvyšování
odolnosti, zatímco genetická rozmanitost je důležitá
zejména dlouhodobě. Studie z roku 2006 (Worm a kol. 2006)
dospěla k závěru, že pokud se současné trendy nepodaří
zvrátit, všechny komerční rybářské oblasti na celém světě
se pravděpodobně do 50 let zhroutí. Autoři studie zjistili,
že nízká míra rozmanitosti způsobuje nižší výnosnost
rybolovu, častější „zhroucení“ a slabší tendenci zotavit se po
Obrázek 2.2: Světové trendy stavu mořských zásob od
roku 1974
Odhad zásob v procentech
Zdroj: FAO 2006
16
Evropské společenství
nadměrném rybolovu ve srovnání s přirozenými, druhově
bohatými systémy.
Bezpečnostní hodnotu biodiverzity můžeme srovnat se
situací na finančních trzích. Rozmanité portfolio zásob
druhů, podobně jako v případě akcií, může posloužit pro
tlumení výkyvů prostředí (nebo trhu), které způsobují úbytek
jednotlivých akcií či druhů. Tento stabilizující účinek „biologicky
rozmanitého“ portfolia bude pravděpodobně zvláště důležitý,
až se změna životního prostředí zrychlí v důsledku globálního
oteplování a dalších lidských vlivů.
ZÁSOBY VODY VE STÁLE VĚTŠÍM OHROŽENÍ
Tlak se stupňuje i na zdroje vody – na zásoby vody a na její
kvalitu. V mnoha částech světa již nedostatek vody vyvolává
napětí. Riziko válek o vodu bylo hlavním námětem Světového
ekonomického fóra 2008 v Davosu. OSN se domnívá, že zásob
je dostatek, ale musíme je udržovat čisté, používat je moudře
a spravedlivě se o ně dělit.
V Asii v důsledku změny klimatu hrozí, že vyschne voda, která
je nezbytná pro zavlažování obilnin poskytujících živobytí
Číně a Indii. Kvůli globálnímu oteplování tají ledovce, které
napájejí vodou největší asijské řeky v období sucha – tedy
přesně v době, kdy je vody nejvíce zapotřebí pro zavlažování
plodin, na nichž jsou závislé stovky milionů lidí. V tomto
případě by změna klimatu mohla znásobit problémy
chronického nedostatku vody a posunout službu
ekosystémů, která zajišťuje spolehlivou zásobu čisté
vody, za bod zlomu.
Ekosystémy na mnoha místech zajišťují důležité regulační
funkce. Pralesy a mokřady mohou hrát důležitou úlohu při
regulování množství srážek (na regionální a místní úrovni),
schopnosti půdy absorbovat nebo zadržovat vodu a při
zajišťování její kvality. Jinými slovy ekosystémy mají důležitou
úlohu v tom, zda máme sucha, záplavy a zdroj pitné vody.
Na hodnotu této úlohy často zapomínáme, dokud o ni
nepřijdeme.
Rámeček 2.2: Korálové útesy
Korálové útesy jsou z hlediska biodiverzity nejbohatšími
ekosystémy na světě (v počtu druhů na jednotku plochy),
jsou ještě rozmanitější než tropické pralesy. Jejich stav
a odolnost se zhoršuje v důsledku nadměrného rybolovu,
znečištění, nemocí a změny klimatu. Korálové útesy
v Karibském moři se během 30 let zmenšily o 80 %.
Přímým důsledkem je pokles výnosů z potápěčské
turistiky (přibližně 20 % z celkových výnosů turistického
ruchu). Předpokládá se, že ztráty se vyšplhají až na
300 milionů USD ročně. To je více než dvojnásobek ve
srovnání se ztrátami v odvětví silně postižených
rybářských oblastí (UNEP, únor 2008).
Základním vysvětlením této situace je skutečnost, že
v roce 1983 po několika staletích nadměrného rybolovu
býložravých ryb nastala náhlá změna – v jamajských
útesových systémech přestaly dominovat korály a začaly
dominovat řasy. Regulace pokrývky řas tak zůstala
výhradně na jediném druhu, totiž na mořském ježkovi,
jehož populace se zhroutila poté, co byla vystavena
druhově specifickému patogenu.
Jakmile došlo ke zhroucení populace mořského ježka,
dostaly se útesy (zjevně nevratně) do stavu, ve kterém
mají jen malou kapacitu podporovat rybolov. To je
exemplární příklad bezpečnostní hodnoty v biologicky
rozmanitých ekosystémech. Snížení rozmanitosti
býložravých druhů nemělo žádný bezprostřední dopad
do doby, dokud se nezhroutila populace mořského ježka,
což ukazuje, jak se systém stal zranitelným, když začal být
závislý na jediném druhu.
17
André Künzelmann, UFZ
V SÁZCE JE NAŠE ZDRAVÍ
Již po staletí lidé znají léčivou hodnotu některých rostlin
a díky biodiverzitě jsme lépe porozuměli lidskému tělu.
Ekosystémy jsou zdrojem obrovských přínosů pro naše
zdraví, a tím i ekonomických přínosů. Úbytek biodiverzity
potenciálně představuje nesmírné náklady a naše povědomí
o těchto nákladech roste (Conseil Scientifique du Patrimoine
Naturel et de la Biodiversité – v tisku).
Jsou prokázány významné spojitosti mezi biodiverzitou
a moderní léčebnou péčí (Newman a Cragg 2007):
• Přibližně polovina syntetických léků má původ v přírodě
a patří mezi ně i 10 z 25 nejprodávanějších léků v USA.
• Ze všech existujících léků proti rakovině je 42 % přírodních
a 34 % polopřírodních.
• V Číně se pro léčebné účely používá více než 5 000 ze
30 000 poznaných vyšších rostlinných druhů.
• Tři čtvrtiny světové populace závisí na tradičních přírodních
léčebných prostředcích.
• Obrat v oblasti léků vyrobených z genetických zdrojů se v USA
v roce 1997 pohyboval mezi 75 a 150 miliardami USD.
• Bylo zjištěno, že jinan dvojlaločný obsahuje látky, které jsou
vysoce účinné proti kardiovaskulárním nemocem, a obrat
činí 360 milionů USD za rok.
I přes své obrovské zdravotní přínosy rostliny rychle vymírají
a tento trend bude pokračovat, pokud se rychle nezasáhne.
Během tohoto desetiletí se Červený seznam ohrožených druhů
IUCN 2007 významně rozrostl. Odhaduje se, že v ohrožení je
70 % rostlin na světě (IUCN 2008).
Nedávná celosvětová studie poukazuje na fakt, že
stovkám léčivých druhů rostlin, jejichž přirozeně se
vyskytující chemické látky tvoří základ více než 50 %
všech předepsaných léků, hrozí vymření. To přimělo
odborníky zveřejnit výzvu k zásahu na „zajištění budoucnosti
celosvětové zdravotní péče“. (Hawkins 2008).
Vztah mezi biodiverzitou a zdravotní péčí vykazuje také
silný rozměr spravedlnosti distribuce. Často se liší místa,
kde přínosy vnikají, kde dochází k užívání jejich hodnoty
a regiony, kde se započítávají náklady za obětované
příležitosti v souvislosti s jejich ochranou. Rostlinné druhy,
18
které jsou zdrojem mnoha nových léků, se tedy často
nacházejí v chudších tropických regionech světa (viz
Mapu 2.1), zatímco lidé, kteří z nich čerpají přínos, jsou
z bohatých zemích, kde jsou výsledné léky snáze k dispozici
a kde si je mohou dovolit. Lidé v bohatých zemích mají proto
velmi silnou motivaci chránit přirozené prostředí v těch
částech světa, které jsou bohaté na biodiverzitu. Tato ochrana
však s sebou nese náklady pro lidi žijící v těchto chudých
částech, zejména náklady za obětované příležitosti, jako je
ztráta potenciálních zemědělských výnosů (viz Mapu 2.2),
aby se jejich přirozená prostředí zachovala. Přenos některých
přínosů, které získává bohatý svět, zpět místním lidem by se
mohl stát jedním z přístupů ke zlepšení pobídek na místní
ochranu přirozených prostředí a druhů, které evidentně
přinášejí přínosy globálně.
Je zřejmé, že pokud zničíme přirozené funkce, na kterých je
naše planeta závislá, mohou se vytvořit podmínky, za kterých
bude život příštích generace stále obtížnější – a zhola
nemožný pro ty, kdo již nyní sotva přežívají.
RŮST A ROZVOJ
Základem mnoha trendů, které jsme zde popsali, je růst
populace, rostoucí bohatství a měnící se spotřební vzorce.
V rozvinutém světě je již mnoho let patrné neudržitelné
využívání zdrojů. Evropa, USA a Japonsko mají mnohem
výraznější ekologickou stopu než rozvojové země. A rychle
se rozvíjející ekonomiky jim jsou v závěsu. Indie i Čína mají
ekologickou stopu dvakrát větší, než je jejich „biokapacita“
(Goldman Sachs 2007) – míra, v jaké jsou jejich ekosystémy
schopné generovat udržitelný přísun obnovitelných zdrojů.
Brazílie má naproti tomu jednu z nejvyšších „biokapacit“ na
světě, téměř pětinásobek své ekologické stopy, i když i tato
se snižuje v důsledku odlesňování (Goldman Sachs 2007).
Pokud se nic nezmění, bude získávání potravin pro rostoucí
a stále bohatší populace dále ohrožovat biodiverzitu
a ekosystémové služby. Jen nasycení rostoucí populace
povede podle odhadů do roku 2050 k k nárůstu potřeby
potravin o 50 % oproti současnému stavu (Populační úsek
Oddělení ekonomických a sociálních věcí OSN 2008). Do
roku 2030 bude nutné pro uspokojení poptávky zvýšit
produkci zavlažovaných plodin o 80 %.
Mapa 2.1: Rostlinné druhy na ekoregion
(Kier a kol. 2005)
Počet druhů
na ekoregion
10000
0
Mapa 2.2: Zemědělské výnosy
(Kier a kol. 2005, J. Biogeog. 32: 1107)
USD na hektar
1800
0
K zemědělským účelům již bylo přeměněno 35 % povrchu
Země, což omezuje rozsah budoucí produktivity přírodních
systémů (Millennium Ecosystem Assessment 2005b). Odvětví
chovu dobytka již nyní představuje největší samostatné
využívání půdy lidmi na světě. Pastviny pokrývají 26 %
povrchu země a krmné plodiny zabírají přibližně třetinu
orné půdy (FAO 2006). Rozšiřování zemědělské výroby, tedy
přeměna další půdy pro potřebu výroby potravin, bude mít
dopady na biodiverzitu a ekosystémové služby. Rostoucí
odvětví chovu dobytka bude přímo soupeřit s lidmi o půdu,
vodu a další přírodní zdroje. Živočišná výroba představuje
nejvíce znečišťující sektor pro vody. Je také hlavním faktorem
odlesňování: 70 % půdy v Amazonii, která byla dříve
zalesněná, se nyní používá jako pastviny, a krmné plodiny
nyní pokrývají velkou část zbytku (FAO 2006).
ZMĚNA KLIMATU A BIODIVERZITA
Mnoho problémů, které popisujeme v této kapitole, souvisí
se změnou klimatu. Významným příkladem toho, jak je
biodiverzita zranitelná ze strany klimatu, je cyklus El NińoLa Nińa v Tichém oceánu. Malý vzestup teploty povrchu
moře v roce 1976 a 1998 vedl k sérii projevů na celém světě,
kvůli kterým byl rok 1998 nazván „rokem, kdy svět vzplanul“.
K trvalým škodám patří (dle Ministerstva obchodu USA
2008):
• spálené lesy, které se neobnoví během doby jednoho
lidského života;
• vzestup teploty povrchových vod ve středozápadní části
Tichého oceánu z průměrných 19°C na 25°C;
• přechod na teplomilné druhy žijící v korálech;
• přesun proudění vzduchu na sever.
Tyto typy komplexních projevů demonstrují naši zranitelnost
ve zlomových okamžicích, které jdou nad rámec jevů, které
bezprostředně souvisí s rostoucími teplotami a úrovněmi
oxidu uhličitého.
Úbytek biodiverzity může také mnoha složitými způsoby
přispívat ke změně klimatu. Je známo mnoho příkladů, kdy
nadměrné využívání půdy nebo změněné vzorce jejího
využívání spustily sociální a ekonomické změny vedoucí
k větší závislosti na uhlíku.
Odvodňování rašelinišť vede ke ztrátám uhlíku. Předpověděné
změny klimatu by však mohly způsobit zrychlenou míru
uvolňování uhlíku z půdy, což zase povede k vyšším
koncentracím skleníkových plynů v atmosféře (Bellamy
19
a kol. 2005). Louky a lesy mívají za stejných klimatických
podmínek vyšší zásoby organického uhlíku než orná půda,
a jsou proto považovány za čisté jímky uhlíku. A přesto
dochází naprosto neomezeně k odlesňování a intenzifikaci
zemědělské půdy.
Máme-li vzít v úvahu tyto komplikované podmínky,
nevystačíme s ekonometrickými modely na bázi energie.
Budeme muset zohlednit informace o tom, jak se přizpůsobit
a jak globální ekologické procesy mohou způsobit
zranitelnost. Neobejdeme se bez dalšího, mnohem
hlubšího dialogu s ekonomy, klimatology a ekology.
DOPADY NA CHUDÉ
Výrazným aspektem úbytku biodiverzity je nepřiměřený,
ale také neuznávaný dopad na chudé. Pokud by například
změna klimatu vedla k suchu, které by snížilo příjem
nejchudších 28 milionů obyvatel Etiopie na polovinu,
světové bilance by se to prakticky nedotklo – světový HDP
by se snížil o méně než 0,003 %.
Tento problém distribuce je palčivý, protože ti, kdo jsou
za problémy z velké části zodpovědní, tedy bohaté země,
nebudou nejvíce postiženými, přinejmenším v krátkodobém
horizontu.
Doklady jsou zřejmé. Důsledky úbytku biodiverzity
a degradace služeb ekosystémů – od vody přes potraviny po
ryby – nejsou v různých částech světa rozděleny spravedlivě.
Oblasti s nejbohatší biodiverzitou a nejrozsáhlejšími službami
ekosystémů se nacházejí v rozvojových zemích, kde na nich
závisí miliardy lidí, jejichž základní potřeby uspokojují. Přesto
degradace vystavuje přírodní zemědělce, rybáře, chudé
lidi na venkově a tradiční společnosti těm nejzávažnějším
rizikům. Nerovnováha bude pravděpodobně narůstat.
Odhady světových environmentálních nákladů v šesti
hlavních kategoriích, počínaje změnou klimatu a konče
nadměrným rybolovem, které vykazují obrovské tempo
růstu v zemích s vysokými a středními příjmy budou neseny
zeměmi s nízkými příjmy (Srinivasan a kol. 2007).
Rozvojové cíle tisíciletí (MDG) představují ambice světa
skoncovat s chudobou. Přibývá neformálních dokladů,
které potvrzují, že pro dosažení těchto cílů je nezbytná
správná environmentální praxe a řízení. Příkladem, který tuto
myšlenku působivě ilustruje, je Haiti (viz Rámeček 2.5), kde
degradace lesů a její důsledky ohrozily dostupnost vody
a zemědělskou produktivitu do té míry, že se odstranění
hladu a chudoby (MDG1) prokázalo jako nemožné. Důsledky
dopadají na zdraví i dětskou úmrtnost (MDG4, MDG5
a MDG6), abychom zmínili souvislosti s rozvojovými cíli. V
tabulce 2.1 porovnáváme ekosystémové služby a rozvojové
cíle. Hluboká a široká Míra jejich spojitostí je hluboká
a široká. Dokládá, že dosažení všech rozvojových cílů
je zásadně ohroženo, a to nejen cíle trvalé udržitelnosti
životního prostředí (MDG 7), pokud bude současné
tempo degradace ekosystémů a úbytku biodiverzity
pokračovat.
PŘÍSTUP „VŠECHNO JDE NORMÁLNĚ DÁL“ NENÍ MOŽNÝ
Pokud nebudou uplatněna zásadní politická opatření, budou
pokračovat trendy charakterizované úbytkem biodiverzity
a ekosystémových služeb. V některých případech se
tempo úbytku zrychlí. V dalších případech bude ekosystém
degradován až do té míry, že jej už nebude možné opravit
ani obnovit. Dále uvádíme několik příkladů důsledků
nečinnosti:
• Přírodní oblasti budou i nadále přeměňovány na
zemědělskou půdu a nadále ovlivňovány růstem
infrastruktury a změnou klimatu. Očekává se, že do roku
2050 bude ztraceno 7,5 milionů čtverečních kilometrů,
tedy 11 % oproti roku 2000 (viz další část) (Braat, ten Brink
a kol. 2008).
• Půda, která je v současné době obhospodařována v rámci
extenzivních (šetrných) forem zemědělství, jež často
poskytuje důležité přínosy pro biodiverzitu, bude v rostoucí
míře přeměňována na intenzivní zemědělské využití, což
povede k dalšímu úbytku biodiverzity a škodám na životním
prostředí. Předpokládá se, že do roku 2050 dojde k úbytku
téměř 40 % půdy, která se nyní využívá pro extenzivní
zemědělství (Braat, ten Brink a kol. 2008).
• Do roku 2030 by mohlo dojít k úbytku 60 % korálových
útesů v důsledku rybolovu, znečištění, nemocí, invazivních
nepůvodních druhů a blednutí korálů, které je kvůli změně
klimatu stále častější. Hrozí úbytek důležité živné půdy
i cenných zdrojů výnosů pro národy (Hughes a kol. 2003).
• Cenné oblasti kořenovníků (mangrovů) pravděpodobně
přejdou k užívání za účelem soukromého zisku, často ke
škodě místních populací. Dojde k úbytku důležitých míst
pro rozmnožování a nárazníkových zón před bouřemi
a tsunami.
Rámeček 2.3: Gender, chudoba a biodiverzita v
indické Orisse
Dopad úbytku biodiverzity, ač často nepříliš viditelný, má
vážné důsledky pro boj proti chudobě a za zlepšení
postavení žen, protože velmi nepříznivě ovlivňuje ženy
sběračky v lese. Studie prováděné v kmenových oblastech
indických států Orissa a Chattisgarh, které bývaly hustě
zalesněné, zjistily, že odlesňování vede ke ztrátě jejich
živobytí. Ženy musí projít čtyřikrát delší vzdálenost, aby
mohly nasbírat své lesní plody, nemohou sbírat léčivé
20
byliny, protože již nerostou. Tato ztráta snižuje příjem,
zvyšuje nároky práce a ovlivňuje fyzické zdraví. Máme
doklady, že postavení žen v rodině je lepší ve vesnicích v
dobře zalesněných oblastech, kde ženy více přispívají
k rodinným příjmům než v oblastech, které nedisponují
přírodními zdroji.
Sarojini Thakurová, vedoucí genderového oddělení,
Sekretariát Společenství národů, osobní sdělení, 15. května 2008.
Tabulka 2.1: Ekosystémové služby a Rozvojové cíle tisíciletí: spojitosti a kompromisy
Ekosystémové
služby
Související cíle
MDG
Spojitosti s cíli
Konfliktní výsledek
Hodnocení
Poskytování statků
a regulační služby
Stálé denní dodávky vody,
MDG 1: Odstranit
extrémní chudobu palivového dříví a potravin:
tyto položky mají vliv
a hlad
na minimální materiální
standard života chudých,
zmírňují chudobu a hlad
Spory o vodu,
nadměrné využívání
svrchní vrstvy půdy,
pobřežních a mořských
zdrojů a odolnost
agrobiodiverzity by
mohly představovat
kompromisy
Silná a přímá závislost:
Zásahy musí zohlednit
ekosystémové
služby, biodiverzitu
a odolnost
kultivovaných
ekosystémů
Služby mokřadů
a lesů
MDG 3: Prosazovat
rovnost pohlaví
a posílit postavení
žen
Palivové dříví a voda:
snadnější dostupnost a malá
vzdálenost by podpořily
rovnost pohlaví, protože by
zmenšily břemeno, které
nesou zejména ženy (viz
Rámeček 2.3)
Mohlo by dojít ke
zvýšeným odběrům
podzemní vody.
Prosazování práv
žen na půdu by však
zajistilo ve větší míře
prevenci úbytku
biodiverzity
Nepřímá závislost
(léčivé rostliny)
(voda)
MDG 5: Zlepšit
zdravotní stav
matek
Lepší dostupnost čisté vody
a tradičních léčebných
služeb by zajistila potřebné
podmínky (viz Rámeček 2.5)
MDG 6: Bojovat
proti HIV/AIDS,
malárii a jiným
nemocem
Cíl by byl usnadněn lepší
dostupností čisté vody
MDG 8: Vytvořit
globální partnerství pro rozvoj
Spravedlivé a poctivé
obchodní praktiky a zdravý
světový ekonomický řád
by odrážel skutečnou cenu
exportu/importu zohledňující
ekosystémové služby
MDG 4: Omezit
dětskou úmrtnost
Vytvoření základních
podmínek, např.
prostřednictvím
dostatečných zdrojů čisté
vody (viz Rámeček 2.5)
MDG 2: Zpřístupnit základní vzdělání pro všechny
Na poskytování statků může
být ovlivněno budováním
infrastruktury související se
vzděláním (škol a silnic)
Slabá nebo nejasná
závislost
• Pokud bude pokračovat rybolov v současných úrovních,
hrozí riziko zhroucení řady rybářských oblastí. Je možné,
že pokud se neprosadí účinná politická odezva, dojde
v druhé polovině století k celosvětovému zhroucení většiny
světových rybářských oblastí (Worm a kol. 2006).
• S růstem světového obchodu a mobility rostou také rizika
ze strany invazivních nepůvodních druhů pro potraviny,
zpracovávání dřeva, infrastrukturu a zdraví.
Přístup „všechno jde normálně dál“ už není přípustný, pokud
si přejeme výše zmíněným problémům předejít a chránit
náš přírodní kapitál a blahobyt budoucích generací. Cena za
politickou nečinnost je příliš vysoká.
Některá řešení se však již naskýtají a důležitou úlohu by
mohly sehrát ekonomie. I když hrozí, lesům přeměna na
zemědělskou půdu, pastviny či půdu na výrobu biopaliv,
mohou dále zůstat v roli jímky uhlíku a pokladnice
biodiverzity, jestliže tato kapacita bude vyjádřena jejich
vyšší tržní hodnotou (viz REDD v kapitole 4).
21
Rámeček 2.4: Změna využití půdy a změna služeb
Lidé způsobují úbytek biodiverzity po staletí (viz mapy
níže). Do roku 2000 se zachovalo přibližně pouze 73 %
původní celosvětové přirozené biodiverzity.
K nejvýznamnějšímu úbytku došlo u luk a lesů mírného
pásu a tropů, kde začal vývoj lidských civilizací (Mc Neill
a Mc Neill 2003).
Očekává se, že do roku 2050 ubude dalších jedenáct procent
biodiverzity půdy, i když tento údaj je jen průměrem
zahrnujícím také poušť, tundru i polární kraje. V některých
biomech a oblastech se předpokládá ztráta přibližně 20 %.
Přírodní oblasti se budou i nadále přeměňovat na
zemědělskou půdu a k dalším významným činitelům
přispívajícím k úbytku biodiverzity budou patřit stálý růst
infrastruktury a zvyšující se účinky změny klimatu.
Předpokládá se, že v letech 2000 až 2050 obsáhne úbytek
přírodních oblastí na celém světě 7,5 milionů čtverečních
kilometrů neboli 750 milionů hektarů, což odpovídá rozloze
Austrálie. Očekává se, že během několika příštích deseti let
tyto přirozené ekosystémy prodělají lidmi řízenou změnu
využití půdy. Studie COPI (Cena politické pasivity) posuzuje
Mapa 2.3: Průměrná četnost druhů 1970
(MNP/OECD 2007)
(MNP/OECD 2007)
Legenda k mapám
22
0-10
10-20
20-30
30-40
40-50
50-60
60-70
70-80
80-90
90-100
úbytek biodiverzity pomocí indikátoru MSA (průměrná
četnost druhů), který poskytuje spolehlivé měřítko
biodiverzity uznané v Úmluvě o biologické rozmanitosti.
Infrastruktura
Změna klimatu
Oblast plodin
Lesnictví
Oblast pastvin
Fragmentace
Biopaliva na bázi dřeva
Ukládání dusíku
Dopad na živobytí je místní, a tudíž se nutně neodráží
v souhrnných světových datech. Mapy mohou uvádět
jasnější obrázek a níže uvedené údaje ukazují změny
biodiverzity na základě průměrné četnosti druhů v letech
1970, 2000, 2010 a 2050. Velké dopady se očekávají
v Africe, Indii, Číně a v Evropě (Braat, ten Brink
a kol. 2008).
Celkem
-12
Mapa 2.5 Průměrná četnost druhů 2010
(MNP/OECD 2007)
(MNP/OECD 2007)
Legenda k mapám
0-10
10-20
20-30
30-40
Zdroj MNP/OECD 2007
Obrázek 2.3: Globální úbytek biodiverzity (MSA)
2000–2050 a vliv tlaků
40-50
50-60
-10
60-70
-8
70-80
-6
-4
MSA (%)
80-90
-2
0
90-100
23
Rámeček 2.5: Začarovaný kruh chudoby
a degradace životního prostředí: Haiti
Haiti je nejchudší zemí na západní polokouli a zároveň
jednou z nejvíce ekologicky poškozených zemí. Více než
60 % příjmů Haiti přichází ve formě pomoci z USA a dalších
zemí a 65 % lidí zde žije s příjmem méně než jeden americký
dolar na den. Prakticky celá země byla původně zalesněná,
ale nyní nezbývají ani 3 % lesa. V důsledku toho se erozí
v letech 1950-1990 snížilo množství orné půdy o více než
dvě pětiny. Zároveň se kvůli odlesňování snížilo vypařování
zpět do atmosféry nad Haiti a celkové množství srážek
pokleslo na mnoha místech až o 40 %, čímž se snížil průtok
řek a zavlažovací kapacita. Zavlažovací systém Avezac
pokrývá pouze polovinu z původně plánovaných
3 845 hektarů. Když deště nakonec přijdou, nejsou svahy
schopny efektivně zadržovat ani filtrovat vodu. Kvůli
odlesnění mohou i mírné deště vyvolat zničující záplavy.
Podzemní vody i vodní toky obsahují sediment a znečištění,
které degradovalo ekosystémy v ústí řek i na pobřeží.
Výsledkem je, že téměř 90 % haitských dětí je chronicky
infikováno střevními parazity z vody, kterou pijí. Kvůli
záplavám přišlo Haiti o polovinu svého potenciálu vodních
elektráren, protože sediment zanesl přehradu Peligre.
Haiti je naprosto jasným příkladem „bludného kruhu“
extrémní chudoby a environmentální degradace. Chudoba
na Haiti a lidské utrpení je z velké míry důsledkem úbytku
lesů a extrémní chudoba je sama o sobě jednou ze
základních příčin odlesňování a významnou brzdou
dlouhodobě udržitelného lesního hospodaření. Zmírnění
chudoby musí být ústřední strategií pro obnovu lesů
a biodiverzity na Haiti.
Amor a Christensen 2008
CO DÁLE?
Hlavní dnešní výzvou pro společnost je zvládnutí poptávky
lidstva po potravinách, energii, vodě, léčivech a surovinách
při současném minimalizování nepříznivých dopadů na
biodiverzitu a ekosystémové služby. Chceme-li zachovat
patřičnou rovnováhu mezi protichůdnými požadavky,
musíme pochopit tok ekonomických zdrojů a nalézt
biologickou kapacitu potřebnou pro udržení těchto toků
a absorbování výsledného odpadu.
Ze stručného rozboru, jenž se v této kapitole věnuje
mnoha rozměrům problémů, které souvisejí s biodiverzitou,
ekosystémovými službami a řetězcem lidského blahobytu,
vyplývá pět společných jmenovatelů, které by mohly
posloužit jako základ pro určení priorit opatření k řešení
otázek vyslovených na začátku postupimského procesu
v březnu 2007.
1. Problém úbytku biodiverzity je stále naléhavější, ať už jde
o její tempo, s ní spojené náklady a také o riziko překročení
bodu zlomu, ze kterého se již nelze vrátit zpět.
2. Naše rostoucí i když stále zlomkovité porozumění může
být dostatečným motivem, abychom začali jednat.
3. Teď máme čas jednat, ale tento čas se velmi rychle
zkracuje.
4. Zdánlivě malé změny na jednom místě mohou mít
obrovské, ale do značné míry nepředvídatelné dopady
jinde.
5. Ve všech případech ze situace nejhůře vycházejí chudí.
Stále řešíme klasický problém rozvoje, tedy růst
ekonomických příležitostí a poskytování statků a služeb, ale
tento problém se nyní přiostřuje tím, že stále více lidí chápe
globální ekologická omezení. Podobně bude ohrožena
i sociální spravedlnost, pokud bude se prohlubovat propast
mezi těmi, kdo ekologické statky a služby využívat mohou,
a těmi, kteří nemohou. Nespokojenost kvůli nespravedlivému
využívání zdrojů planety by mohla narušit mezinárodní
spolupráci a důvěru, zničit přínosy integrované globální
ekonomiky a dokonce ohrozit i její samotnou existenci.
Mnohem lepší alternativou je jednat takovým způsobem,
abychom snížili ekologické deficity dříve, než k tomu
budeme přinuceni. Pokud naplánujeme jejich snížení
tím způsobem, že omezíme poptávku po ekologických
zdrojích, nemusí to nutně vést k problémům, a dokonce
tím může dojít k růstu příležitostí pro ekonomiku a zlepšení
kvality života. Na druhou stranu mnoho výmluvných
příkladů z historie ukazuje, že když společnosti, které mají
ekologický deficit, zažijí neplánované snížení využitelných
zdrojů a jsou donuceny spoléhat se na vlastní „biokapacitu“,
obvykle podstoupí zhoršení kvality života, často velmi vážné
(Diamond 2005).
Stále ještě je čas jednat. Již nyní se používají nejrůznější
strategie a přístupy, díky kterým vznikají technologická
a organizační řešení snižující nároky lidí na přírodu. Patří
k nim:
• Natural Step (www.naturalstep.org), biomimikry (Benyus
1997);
• Factor 4/Factor 10 (www.factor10-institute.org);
24
• Natural Capitalism (Hawken a kol. 1999);
• Cradle to Cradle Design (www.mbdc.com), průmyslová
ekologie (www.is4ie.org);
• nulové emise (http://www.zeri.org/); a
• odpadní iniciativy, udržitelná architektura a tak dále.
Vyvíjejí se také sociální technologie. Například ekologická
daňová reforma pomáhá společnosti realizovat přesun od
zdanění „práce“ ke zdanění „odpadu“ (Pearce a kol. 1989).
Vzhledem k tomu, že současný zjevně neudržitelný růst
společnosti byl často řízen ekonomickými měřítky, která
ignorují tržní a regulační selhání, vzhledem k tomu že růst je
doprovázen politickým rámcem, jenž nezajišťuje adekvátní
ochranu biodiverzity a ekosystémů, musíme si položit dvě
základní otázky. Za prvé, jaké potřebujeme ekologické
nástroje, které nás povedou k udržitelné, ekologicky
bezpečné budoucnosti? Za druhé, jak nám tato ekonomická
„sada nástrojů“ pomůže zhodnotit a reformovat politiky
tak, abychom dosáhli udržitelného rozvoje, ekologické
bezpečnosti a potřebné úrovně ochrany ekosystémů
a biodiverzity?
Na tyto klíčové otázky se snaží odpovědět následující kapitoly.
V kapitole 3 prozkoumáme, jak je možné využít ekonomii
ekosystémů a biodiverzity k ocenění nezapočtených přínosů
a nákladů ochrany biodiverzity a v kapitole 4 prozkoumáme
některé názorné příklady z praxe, jak nás ekonomie může
lépe informovat o potřebných politikách pro budoucnost.
LITERATURA
Amor, D. a Christensen, N. (2008) Environmental
degradation and poverty a vicious cycle: Haiti. Duke
University, Durham, osobní sdělení, 27. dubna 2008.
Bellamy, P.H., Loveland, P.J., Bradley, R.I., Lark, R.M. a Kirk, G.J.D.
(2005) Carbon losses from all soils across England and
Wales 1978-2003, Nature 437: 245-248.
Benyus, J.M. (1997) Biomimicry: Innovation Inspired by Nature.
William Morrow & Co., New York.
Braat, L., ten Brink, P. a kol. (edit.) (2008) The Cost of Policy
Inaction: The Case of Not Meeting the 2010 Biodiversity
Target, zpráva pro Evropskou komisi. Wageningen/
Brusel, květen 2008.
Conseil Scientifique du Patrimoine Naturel et de la
Biodiversité (v tisku). Biodiversity illustrated. Diamond,
J. (2005) Collapse: How Societies Choose to Fail or Succeed.
Viking Penguin, New York. Duffy, J.E. (2007) Marine
biodiversity and food security, Encyclopaedia of Earth.
K dispozici na adrese www.eoearth.org/article/
Marine_biodiversity_and_food_security (poslední
přístup 5. května 2008).
World Food Situation: Food Price Index (duben 2008).
K dispozici na adrese www.fao.org/
worldfoodsituation/FoodPricesIndex (poslední přístup
8. května 2008).
FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2007) The
State of World Fisheries and Aquaculture 2006. Řím. K
dispozici na adrese ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/009/
a0699e/a0699e.pdf (poslední přístup 8. května 2008).
Livestock’s Long Shadow. K dispozici na adrese
http://virtualcentre.org/en/library/key_pub/longshad/
a0701e/A0701E00.pdf (poslední přístup 8. května 2008).
Goldman Sachs (2007) BRICs and Beyond, kapitola 8: Why the
BRICS dream should be green. K dispozici na adrese
www2.goldmansachs.com/ideas/brics/book/BRICsChapter8.pdf (poslední přístup 8. května 2008).
Hawken, P., Lovins, A. a Lovins, H. (1999) Natural Capitalism:
Creating the Next Industrial Revolution. Little,
Brown & Company, Boston.
Hawkins, B. (2008) Plants for Life: Medicinal Plant Conservation
and Botanic Gardens. Botanic Gardens Conservation
International, Richmond, UK.
Hughes, T.P., Baird, A.H., Bellwood, D.R., Card, M., Connolly,
S.R., Folke, C., Grosberg, R., Hoegh–Guldberg, O.,
Jackson, J.B.C., Kleypas, J., Lough, J.M., Marshall, P.,
Nyström, M., Palumbi, S.R., Pandolfi, J.M., Rosen, B.,
Roughgarden, J. (2003) Climate change, human
impacts, and the resilience of coral reefs, Science
301(5635): 929-933.
IPCC – Mezivládní panel pro změnu klimatu (2007) Změna
klimatu 2007: Souhrnná zpráva. Anglicky k dispozici na
adrese www.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar4/syr/
ar4_syr.pdf (poslední přístup: 8. května 2008).
IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody (2008)
Červený seznam ohrožených druhů IUCN 2007. Anglicky
k dispozici na adrese www.iucnredlist.org/ (poslední
Ki-moon, Ban (2008) A green future: The right war, Time,
28. dubna 2008. K dispozici na adrese
www.time.com/time/ specials/2007/
article/0,28804,1730759_1731383_1731345,00.html
Kier, G., Mutke, J., Dinerstein, E., Ricketts, T. H., Kuper, W., Kreft,
H. a Barthlott, W. (2005) Global patterns of plant diversity
and floristic knowledge. Journal of Biogeography 32:
1107-1116.
McNeill, J.R. a McNeill, W.H. (2003) The Human Web: A Bird’s
Eye View of World History. W.W. Norton & Company,
New York.
Millennium Ecosystem Assessment (2005a) General Synthesis
Report. Island Press, Washington DC.
Millennium Ecosystem Assessment (2005b) Living Beyond
Our Means: Natural Assets and Human Well-being. Island
Press, Washington DC.
Ministerstvo obchodu USA, Národní oceánská
a atmosférická správa (2008) NOAA El Nino Page.
K dispozici na adrese: www.elnino.noaa.gov/ (poslední
MMF – Mezinárodní měnový fond (2008) World Economic
Outlook April 2008: Housing and the Business Cycle.
K dispozici na adrese: www.imf.org/external/pubs/
ft/weo/2008/01/pdf/text.pdf (poslední přístup 8.
května 2008).
MNP/OECD (2007) Podkladová zpráva pro Environmentální
výhled OECD do roku 2030. Přehledy, podrobnosti
a metodika analýzy založené na modelech. Nizozemská
agentura pro environmentální hodnocení Bilthoven,
Nizozemsko, a Organizace pro hospodářskou spolupráci
a rozvoj, Paříž, Francie.
Newman, D. a Cragg, G. (2007) Natural products as sources
of new drugs over the last 25 years, Journal of Natural
Products 70(3): 461-477.
Pearce, D., Barbier, E. a Makandya, A. (1989) Blueprint for
a Green Economy. Earthscan, Londýn.
25
Populační úsek Oddělení ekonomických a sociálních věcí
OSN (2008) World Urbanization Prospects: The 2007
Revision. K dispozici na adrese www.un.org/esa/
population/publications/wup2007/20 07WUP_
Highlights_web.pdf (poslední přístup 8. května 2008).
Rabbinge, R. a Wall, D. (2005) Implications for MDGs, in:
Chopra, K., Leemans, R., Kumar, P. and Simons, H. (edit.)
Findings of the Responses Working Group, Millennium
Ecosystem Assessment. Island Press, Washington DC.
K dispozici na adrese www.millennium assessment.
org/documents/document.324.aspx.pdf (poslední
Srinivasan, T., Carey, S. P., Hallstein, E., Higgins, P.A.T., Kerr, A.C.,
Koteen, L.E., Smith, A.B., Watson, R., Harte, J. a Norgaard,
R.B. (2008) The debt of nations and the distribution of
ecological impacts from human activities, PNAS –
Proceedings of the National Academy of Science of the
United States of America 105(5): 1768-1773.
26
UNDP – Program OSN pro životní prostředí (2008) E: Coastal
degradation leaves the Caribbean in troubled waters.
www.grid.unep.ch/product/publication/download/
ew_caribbean_runoffs.en.pdf (poslední přístup 18.
května 2008).
UNDP – Rozvojový program OSN (2008) About the MDGs:
Basics – What are the Millennium Development Goals?
K dispozici na adrese www.undp.org/mdg/basics.
shtml (poslední přístup 8. května 2008).
Worm, B., Barbier, E.B., Beaumont, N., Duffy, J.E., Folke, C.,
Halpern, B.S., Jackson, J.B.C., Lotze, H.K., Micheli, F.,
Palumbi, S.R., Sala, E., Selkoe, K.A., Stachowicz, J.J.
a Watson, R. (2006) Impacts of biodiversity loss on ocean
ecosystem services, Science 314: 787-790.
3
S M Ě R E M K O C E Ň O VA C Í M U R Á M C I
P
ředchozí kapitola poukázala na mnoho aspektů
pokračujícího úpadku ekosystémů a ztráty biodiverzity,
na jejich nezanedbatelný dopad na člověka a na
naléhavou potřebu jednat. V následujícím textu posoudíme,
do jaké míry přispěla k tomuto pokračujícímu úpadku
neschopnost rozpoznat ekonomickou hodnotu volné
přírody. Zhodnotíme možnosti přiřazení ekonomické
hodnoty dosud nezohledněným přínosům ekosystémů
a biodiverzity, probereme životně důležité otázky etiky
a spravedlnosti, které by měly být východiskem našeho
hodnocení. Popíšeme těžkosti spojené s oceňováním
ekosystémových služeb a hlavní aspekty práce, kterou
plánujeme ve druhé fázi, v níž se soustředíme na jejich řešení
a zároveň ujasníme preferovaný rámec i metodiky pro odhad
hodnoty ekosystémů a biodiverzity.
MNOHO SELHÁNÍ, JEDINÝ PROBLÉM
Úbytek biodiverzity a degradace ekosystémů pokračuje,
přestože politici, úředníci, nevládní neziskové organizace
i podniky na celém světě hledají způsoby, jak proti těmto
tendencím bojovat. Tento jev má mnoho příčin, za
nejzávažnější považujeme jednak pokřivené ekonomické
ukazatele, jednak tržní, informační a politická selhání. Trhy
mají do značné míry tendenci nepřidělovat ekonomickou
hodnotu veřejným přínosům ochrany přírody, přestože ji
připisují soukromým statkům a službám, jejichž produkce
může vyústit v poškození ekosystému.
Pojem selhání trhu se může vztahovat na cokoliv, počínaje
absencí trhů veřejných statků a služeb (nazývanou selhání
veřejného statku, např. absence „trhů“ pro ochranu druhů
nebo většina regulačních a podpůrných služeb ekosystémů)
a konče nedokonalostmi tržních struktur nebo procesů
způsobujících neefektivitu a deformace (dalo by se např. říci,
že některé současné deformace uhlíkových trhů lze přičíst
nedostatečně přísným emisním stropům). U tržních nástrojů
existuje také riziko, že přinesou společensky nepřijatelné
výsledky – o uhlíkových trzích je možné tvrdit, že pomohly
legitimizovat úrovně globálních emisí skleníkových plynů
(42 miliard tun), které pětkrát překračují schopnost Země
tyto plyny absorbovat (Stern 2006).
Závažnost selhání trhu by neměla být podceňována: u
některých služeb (např. krása krajiny, hydrologické funkce
a koloběh živin) je nanejvýš složité dopracovat se už
jen ke struktuře nabídky a poptávky. Je přítomen prvek
informačního selhání, které vede k selhání tržnímu.
Ve světě byla zaznamenána řada případů, kdy se podařilo
překonat informační selhání pomocí takových opatření,
jako je posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Tato
opatření mohou poskytnout argumenty pro alternativy
s méně ničivými dopady. Na základě ekonomických důvodů
byla zpochybněna oprávněnost projektů silničních staveb
spojujících Mexiko a Guatemalu, vedoucích přes Mayský
prales (viz rámeček 3.1). V Indii zase informace o hodnotě
ekosystémů a biodiverzity, které byly poskytnuty tamnímu
Nejvyššímu soudu, pomohly udržet výši kompenzací za
proměnu lesa, které ztěžují schvalujícím orgánům přijetí
rozhodnutí vedoucích k ničení veřejné hodnoty. Informační
selhání jsou nicméně běžným jevem. Místní orgány například
často udělují povolení k přeměně půdy, která vedou
k fragmentaci biotopů nebo k poškození ekosystémů při
marginálním soukromém ekonomickém zisku. Rozhodovací
orgány mnohdy nemají dostatek faktů, nástrojů, argumentů
nebo podpory na to, aby rozhodly jinak a zabránily úbytku
biodiverzity, což je škoda obzvláště vzhledem k tomu, že ve
většině případů by měla ztracená biodiverzita pro region
větší přínos než soukromé zisky. Existuje mnoho případů, kdy
byly způsobeny škody na místní ekonomické a společenské
úrovni v zájmu krátkodobých soukromých zisků.
Další příčinou tržního selhání je nedostatečné zajištění
majetkových práv. Mnozí lidé v rozvojových zemích mají jen
omezená práva na půdu, na níž žijí a pracují, což se může stát
pobídkou k „vytěžení“ půdy místo její udržitelné správy.
Rámeček 3.1: Silniční projekty v Mayském pralese:
selhání trhu v důsledku informačního selhání
Projekty na výstavbu silnice spojující Mexiko s Guatemalou
v Mayské biosférické rezervaci byly podrobeny analýze
nákladů a přínosů (CBA). Bylo zjištěno, že kvůli těmto
projektům by bylo ohroženo odlesněním zhruba
311 000 hektarů přirozeného prostředí jaguárů.
Ekonomické analýzy některých z těchto projektů vykazují
zápornou míru návratnosti investic, výsledky hodnocení
dalších projektů by byly záporné v okamžiku započtení
emisí oxidu uhličitého (225 milionů tun v průběhu 30 let).
Zevrubnější hodnocení, které by zahrnulo hodnotu
biodiverzity, by vychýlilo závěry analýz zřetelněji
k zachování ochrany než k rozvoji silniční infrastruktury.
Dalia Amor Condeová,
Duke University, osobní sdělení, 27. duben 2008
Směrem k oceňovacímu rámci
27
Politická selhání vznikají v důsledku pobídek, které
stimulují škodlivé aktivity. Daňové pobídky a dotace mohou
způsobit, že tržní mechanismy povedou k ničení přírodního
kapitálu dokonce i v případech, kdy přírodní aktiva mohou
zajišťovat ekonomice a společnosti udržitelný tok služeb.
Ekologicky škodlivé dotace (EŠD, viz kapitolu 4 o dotacích)
působí proti správné ekologické praxi, neboť podporují jiné,
méně žádoucí aktivity. Jedním z takových příkladů je rybolov
(viz rámeček 3.2). Tyto dotace jsou mnohdy ekonomicky
neefektivní a stále více se ozývá volání po reformě.
K selhávání politik dochází i tehdy, jestliže systém pobídek
nezvýhodňuje ty, kdo se zasluhují o zlepšení životního prostředí,
nebo nepenalizuje ty, kdo ho ničí. Řada zemědělských postupů
může podporovat biodiverzitu vysoké úrovně, avšak bez
adekvátního zhodnocení, například prostřednictvím plateb za
environmentální služby (PES), hrozí, že tyto postupy vymizí.
Často dochází k případům, kdy nejsou k dispozici mechanismy,
na základě kterých by poškozovatelé životního prostředí
museli hradit ztrátu těm, kdo v důsledku jejich činnosti utrpí
škodu. Těžební aktivity na horních tocích řek nejsou obvykle
spojeny s kompenzacemi lidem žijícím kolem dolního toku
za ryby, které se už nedají jíst, nebo za negativní dopady
na zdraví z nich plynoucí. I když selhání tohoto druhu jsou i
nadále spíše pravidlem než výjimkou, v některých zemích lze
pozorovat určitý posun. Exemplárním příkladem zavádění
PES je Kostarika (viz kapitolu 4, rámeček 4.3). Tento přístup
je také široce využíván ve formě agro-environmentálních
dotací v rozvinutých zemích. Celkově se sdílení přínosů
stává stále přijatelnějším konceptem a některé náhrady škod
a kompenzační platby dosahují úrovní, kdy začínají fungovat
jako skutečné pobídky. Těmto aspektům se budeme
podrobněji věnovat v následující kapitole.
Nakonec uvedeme, že některé rozvojové politiky vedou
v důsledku populačních tlaků, chudoby a špatného
prosazování ochrany nepřímo k přeměně přírodních
ekosystémů na zemědělskou nebo městskou krajinu, a to
i v situacích, kdy tento vývoj nelze považovat za optimální
ani ze společenského ani z ekologického hlediska. Jedná
se o příklad politického selhání způsobeného selháním
institucionálním a informačním. Je zapotřebí formálních
a neformálních zájmových skupin a stanovení pravidel,
které by podporovaly odezvu na politiky efektivního
řízení ekosystémových služeb. Náklady spojené s těmito
institucionálními rámci lze nazývat náklady politickými a my
se jim budeme věnovat v další části této kapitoly.
Než se však dostaneme k analýze a diskuzi o přínosech
a nákladech, rádi bychom zdůraznili tři důležité aspekty,
kterým musíme porozumět – rizika, neurčitost a princip
spravedlnosti. Nejenže ovlivňují analýzu, posuzování
a koncepci řešení různých selhání zmíněných výše, ale
protože v podstatě otevírají hluboké etické otázky, stávají
se z nich základní předpoklady pro náš analytický rámec.
Ukážeme, že výběr vhodné diskontní sazby, životně důležité
součásti každé analýzy nákladů a výnosů, je výsledkem
implicitních nebo přímých etických rozhodnutí.
EKONOMIE, ETIKA A SPRAVEDLNOST
„Ekonomie je pouhá výzbroj,
jejími cíli jsou etická rozhodnutí.“
Sanjeev Sanyal, ředitel, GAISP
Ekonomie vyvinula způsoby, jak naložit s riziky, neurčitostí
a otázkami spravedlnosti. Klíčovým nástrojem mnoha tradičních
ekonomických analýz je diskontování, protože pomáhá určit
hodnotu peněžních toků vznikajících z dnešních rozhodnutí.
Tradiční ekonomické přístupy mohou být rovněž důležité při
oceňování biodiverzity, kvůli potenciálně extrémním následkům
rozhodnutí v oblasti biodiverzity je však není možné používat
rutinně. V textu dále podrobněji rozebereme souvislosti spojené
s aplikací ekonomie v oblasti biodiverzity.
ROZPOZNÁNÍ RIZIK A NEURČITOSTI
Řešení problémů spojených se změnou klimatu ve
Sternově zprávě vyneslo na světlo světa otázku, která
sice již byla v obecné známosti, ale která stále zůstává
nezodpovězena: jak odhadnout, kam se svět bude
ubírat, když jednu z možností představuje konec
civilizace v podobě, jak ji známe?
Toto dilema se rovněž týká odhadu rizik selhání ekosystémů.
Složitost této otázky se vyhrotila ještě víc, když jedna
Rámeček 3.2: Vliv dotací na rybolov
Dotace jsou považovány za jeden z nejvýznamnějších
důvodů nadměrného rybolovu, a tudíž i za nepřímou
příčinu degradace a ničení biodiverzity oceánů.
• Dotace financují rozšiřování rybolovu. Odhaduje se, že
roční světový úhrn dotací do rybářského průmyslu
dosahuje 20–50 miliard dolarů, přičemž vyšší hranice
odhadu zhruba odpovídá tržní hodnotě úlovku.
• Více než polovina dotací v oblastech severního Atlantiku
vykazuje negativní dopady zapříčiněné rozvojem
rybářských flotil. Ukazuje se, že dotace na vyřazení plavidel
28
z provozu vedou většinou k modernizaci flotil, a tedy i ke
zvýšení jejich lovné kapacity.
• Zatímco se počet rybářských plavidel na konci
devadesátých let stabilizoval, dotace na levné palivo
udržují loďstva v provozu i při nedostatku ryb.
• Společná rybářská politika Evropského společenství
například podporuje vyřazení plavidel v některých zemích
a současně dotuje jiné země, aby zvýšily svou rybolovnou
kapacitu.
Millennium Ecosystem Assessment 2005a: Kapitola 18
z akademických studií (Costanza a kol. 1997) odhadla
ekonomickou hodnotu ekosystémových služeb na 33 bilionů
amerických dolarů (ve srovnání s 18 biliony dolarů globálního
HDP). Tento výsledek byl kritizován na jednu stranu jako
přemrštěný, na druhou stranu jako „nehorázné podcenění
nekonečnosti“ (Toman 1998).
Vyjádřeno jazykem financí, globální ekonomice chybí opce
na změnu klimatu a biodiverzitu, a proto musí platit opční
prémii a kupovat tak ochranu. Příkladem takové „opční
prémie“ je nejčastěji citovaný výstup Sternovy zprávy: ochrana
světové ekonomiky před ztrátou v hodnotě až 20 % celkové
spotřeby odpovídá ročním nákladům ve výši 1 %.
V případě úbytku biodiverzity a ekosystémů bude velikost
těchto prémií odvislá od mnoha aspektů posuzovaných
ekosystémů: od jejich současného stavu, mezního stavu, při
kterém by ekosystém již nedokázal poskytovat ekosystémové
služby, kýženého stavu ochrany a od nejlepšího odhadu
neurčitostí (viz tabulka 3.1). To je mimořádně náročný úkol,
protože pro žádné z těchto měřítek nejsou stanoveny tržní
hodnoty.
V 2. kapitole jsme popsali znepokojující rizika přístupu
„vše jde normálně dál“: úbytek pitné vody v důsledku
odlesňování, erozi půdy a ztrátu živin, pokles produktivity
farem, úbytek lovišť ryb, zdravotní problémy a chudobu.
V souvislosti se snahou ohodnotit tyto ztráty vyvstávají
důležité etické otázky, které se týkají především hodnoty
budoucího lidského blahobytu ve srovnání s blahobytem
současným. Věříme, že ekonomie neurčitosti a diskontování
může pomoci tyto etické otázky vyřešit.
DISKONTNÍ SAZBY A ETIKA
Zabýváme se zde otázkami (jako například vyhynutí druhů)
u kterých neexistuje univerzální etický konsenzus. Avšak
etická povaha těchto otázek je obecně uznávána. Skupina
odborníků v oblasti etiky (IUCN Ethics Specialist Group 2007)
nedávno vymezila tuto otázku následujícím způsobem:
„Je-li lidské chování hlavní příčinou kritické hrozby zániku
biodiverzity, potom musí být součástí řešení etika, tedy
zkoumání toho, co lidé a společnosti považují v dané situaci
za správné jednání. Etika je však jen zřídkakdy přijímána
jako životně důležitá součást a obvykle bývá opomíjena
jako příliš teoretická na to, aby mohla pomoci s ožehavými
a praktickými problémy, s nimiž jsou konfrontováni ochránci
životního prostředí.“
Výše uvedená analogie s finanční opcí ilustruje, nakolik by
bylo složité ocenit „opci biodiverzity“. Všech pět vstupních
proměnných a) až e) pro finanční opci má svou tržní
hodnotu, na rozdíl od biodiverzity, kde není stanovena tržní
hodnota ŽÁDNÁ.
Srovnávají-li ekonomové jakýkoliv budoucí přínos se
současným, diskontují jeho hodnotu. Na jednu stranu se jedná
o pouhé matematické vyjádření obecně rozšířeného názoru,
Tabulka 3.1: Hodnocení „opce biodiverzity“
Míra:
Finanční opce
„Opce
biodiverzity“
a) Současná
hodnota
Spotová cena
Všechny
proměnné –
současný stav
b) Úroveň
ochrany
Realizační cena
na burze opcí
Všechny
proměnné –
budoucí stav
c) Délka ochrany Délka platnosti
Horizont ochrany
d) Neurčitost
Předpokládaná
volatilita
Modelová
neurčitost
e) Stanovení
diskontní sazby
Úroková sazba
Společenská
diskontní sazba
Výše uvedená analogie s finanční opcí ilustruje, nakolik by bylo
složité ocenit „opci biodiverzity“. Všech pět vstupních proměnných
a) až e) pro finanční opci má svou tržní hodnotu, na rozdíl od biodiverzity, kde není stanovena tržní hodnota ŽÁDNÁ.
že dnešní přínos má vyšší cenu než tentýž přínos v budoucnu,
na druhou stranu však vyvstanou etické otázky, budeme-li
uvažovat například o tom, že bychom se vzdali současných
příjmů ve prospěch budoucích generací nebo naopak: že
bychom dnešní výnosy získali na úkor budoucích generací.
Finanční diskontní sazby odrážejí pouze časovou hodnotu
peněz neboli cenu jejich vzácnosti a současnou hodnotu
budoucího peněžního toku spojují s jeho nominální nebo
budoucí hodnotou. Jednoduché diskontní sazby u statků
a služeb odrážejí pouze časovou preferenci neboli preferenci
dnešního výnosu oproti výnosu pozdějšímu. Společenské
diskontní sazby jsou komplexnější a zahrnují etické aspekty
náročného rozhodnutí: spotřeba nyní vs. spotřeba později,
přínos pro společnost vs. přínos pro jednotlivce. Preference
zahrnuté do tohoto rozhodnutí pokrývají relativní hodnotu
statků či služeb v budoucnu, kdy bude jejich přínos nižší,
nebo vyšší než nyní, i skutečnost, že přínos může směřovat
k jiné osobě nebo k budoucím generacím.
Rámeček 3.3 na následující straně vysvětluje základní
princip určování diskontních sazeb a paradox konvenčního
ekonomického přístupu.
DISKONTOVÁNÍ A MEZIGENERAČNÍ
SPRAVEDLNOST
Sternova zpráva upozornila na zásadní význam volby
diskontních sazeb při dlouhodobých rozhodnutích, která
přesahují tradiční ekonomické výpočty. Diskontní sazba
je dokonce označována za „největší ze všech neurčitostí
v ekonomii změny klimatu“ (Weitzman 2007).
29
Rámeček 3.3: Diskontování a optimistův paradox
Existují dva hlavní důvody pro diskontování. První je
ekonomy nazýván „čistou mírou časové preference“.
Označuje sklon jednotlivců upřednostnit 100 jednotek
dnešní kupní síly před 101, 105 nebo dokonce
110 jednotkami v příštím roce, ne však v důsledku cenové
inflace (která je z těchto úvah vyloučena), ale kvůli riziku
možné nemoci nebo smrti, které by znemožnily užívat si
výnosů v příštím roce. Ať už jsou důvody pro tento
přístup jakékoliv, neměl by být aplikován na národ nebo
lidskou společnost s časovým horizontem tisíců nebo
stovek tisíců let. Ekonomové v minulosti „čistou míru
časové preference“ často kritizovali, přičemž asi
nejproslulejší byla kritika cambridgeského ekonoma
Franka Ramseyho v roce 1928.
V kontextu růstové teorie souhlasí ekonomové
s diskontováním budoucnosti z jiných důvodů. Mohou sice
souhlasit s Ramseym, že diskontování pozdějších požitků ve
srovnání s dřívějšími je „praxí, která je eticky neobhájitelná
a zakládá se výhradně na nedostatku představivosti“, přesto
však stejně jako Ramsey u této praxe setrvávají, protože se
domnívají, že dnešní investice a technologický rozvoj
způsobí ekonomický růst. Naši potomci budou bohatší než
my – budou mít tři, čtyři nebo dokonce více aut v každé
rodině. Proto bude mezní užitek nebo přírůstek spokojenosti,
kterých dosáhnou díky třetímu, čtvrtému nebo pátému
vozu, stále nižší a nižší. Diskontování sazbou, při níž klesá
mezní užitek, lze obhájit z etického hlediska.
To proto, že k uvažovaným událostem dojde během 50 a více
let, a jak uvádí tabulka 3.2, dopad volby odlišných diskontních
sazeb v průběhu takto dlouhých období je závažný. Důsledky
nepatrných rozdílů v diskontní sazbě aplikované na peněžní
tok jednoho milionu amerických dolarů v průběhu 50 let
jsou dramatické. Nulová diskontní sazba znamená, že dnešní
náklad nebo výnos má stejnou hodnotu jako za 50 let, ale již
malé zvýšení sazby vede k podstatnému snížení současné
hodnoty budoucích peněžních toků. Roční diskontní sazba
Tabulka 3.2: Diskontní sazby a výsledky
Budoucí peněžní
tok za 50 let
Roční diskontní
sazba v %
Současná hodnota
budoucích
peněžních toků
1 000 000
4
140 713
1 000 000
2
371 528
1 000 000
1
608 039
1 000 000
0,1
951 253
1 000 000
0
1 000 000
30
Růst je důvodem pro podhodnocení budoucí spotřeby
a budoucích požitků. Je však rovněž důvodem pro
podhodnocení budoucí potřeby environmentálních služeb
a statků? Nikoliv, zvláště uvažujeme-li o nevratných jevech.
Ekonomický růst s sebou může přinést virtuální Jurské
parky pro děti a dospělé, nikdy však nevzkřísí tygra, jestliže
vyhyne.
Teorie růstu je ekonomickou teorií. Z účtů neodečítá úbytek
přírody ani výdaje na ochranu, kterými se snažíme úbytek
přírody kompenzovat (budování hrází proti zvedající se
hladině moří způsobené klimatickou změnou nebo prodej
balených vod ve znečištěných oblastech).
Pokusíme-li se sečíst skutečný růst ekonomiky v důsledku
pozitivních technologických změn a investic (o kterém
nikdo nepochybuje) a úbytek environmentálních služeb
způsobený ekonomickým růstem, dostaneme velmi nejasný
výsledek. Narážíme na otázku nesouměřitelnosti hodnot.
Diskontování vede k „optimistovu paradoxu“. Moderní
ekonomové se přiklánějí k diskontování ne kvůli „čisté míře
časové preference“, ale kvůli klesajícímu meznímu užitku
spotřeby v průběhu růstu. Předpoklad růstu (měřeného
HDP) zdůvodňuje naši jinak neospravedlnitelnou vyšší míru
využívání zdrojů a znečišťování. Proto se naši potomci, kteří
by se na základě našich předpokladů měli mít lépe než my
sami, budou mít z hlediska životního prostředí paradoxně
mnohem hůř než my.
Joan Martinez-Alier 2008
0,1 % povede k současné hodnotě ve výši 95 % budoucích
peněžních toků (951 253 USD). Při diskontní sazbě 4 % je
výsledek pouhých 14 % budoucích peněžních toků – jen
140 713 USD.
Použití čtyřprocentní diskontní sazby na období 50 let
znamená, že si budoucích přínosů biodiverzity nebo
ekosystémů našim vnukům ceníme pouhou sedminou
současné hodnoty, kterou je oceňujeme dnes!
Pokud by náš etický přístup počítal s tím, že si naše
vnoučata budou cenit přírody stejně jako naše generace
a že si její přínosy zaslouží stejně jako my, musela by být
diskontní sazba k hodnocení těchto přínosů v průběhu
tohoto časového období rovna nule. Na rozdíl od lidmi
vyrobených statků a služeb, jejichž množství roste (z toho
vyplývá argument pro diskontování předmětů poskytujících
stejný užitek v budoucnosti), je ve skutečnosti dost
nepravděpodobné, že by byly služby poskytované přírodou
v budoucnu poskytovány ve větším rozsahu. Možná že by
diskontní sazby pro biodiverzitu a ekosystémové přínosy
měly být stanoveny dokonce záporné, neboť budoucí
generace budou z hlediska životního prostředí chudší než
generace dnešní, jak se domnívá Paul Ehrlich (2008) (viz též
rámeček 3.3). Z toho vyvstávají závažné pochybnosti týkající
se současných politik, které předpokládají nezanedbatelné
kladné diskontní sazby (Dasgupta 2001; 2008). Očekává-li se
růst příjmů, statky nebo služby dodané později jsou relativně
méně cenné (protože představují menší část budoucího
příjmu). To podporuje obvyklý, kladný diskontní faktor. Opak
je pravdou, pokud se očekává propad hodnoty aktiv nebo
příjmů – budoucí statky a služby budou cennější než nyní.
V případě biodiverzity je sporné, zda bude v budoucnu
dostupná ve stejné, vyšší nebo nižší míře, a proto je nejisté
dokonce i znaménko diskontní sazby.
DISKONTOVÁNÍ V KONTEXTU BLAHOBYTU
Cílem ekonomie blahobytu je maximalizovat společenské
přínosy spotřeby pro všechny jednotlivce, kdy „spotřeba“
pokrývá širokou škálu statků a služeb, včetně zdravotní
péče, vzdělání a životního prostředí. Sčítání společenského
užitku u všech jednotlivců je problematické a podléhá
hodnotovým soudům, jako jsou porovnávání hodnoty
spotřeby z hlediska bohaté osoby s hodnotou danou
hlediskem chudého člověka.
Co máme považovat za „adekvátní“ diskontní sazby v obcích
nebo v zemích, jejichž obyvatelé jsou vystaveni značné míře
chudoby a strádání? Nynější pozornost věnovaná zmírňování
chudoby znamená, že přínosy a náklady dnešních chudých
mají větší hodnotu než přínosy a náklady budoucích
generací (které budou možná žít v lepších podmínkách). To
je etický argument pro vysoké diskontní sazby!
Pokud dnešní chudí přímo závisejí na zachování biodiverzity
kvůli životně důležitým zdrojům, jako jsou pitná voda
a palivové dříví, jak lze ospravedlnit, je-li více možností příjmů
poskytováno dnešním bohatým, jestliže dojde k ohrožení
těchto životně důležitých zdrojů? Uvažte několik příkladů
eticky neobhajitelných kompromisů. Lesní ekosystém může
být životně důležitý pro chudá společenství rolníků na
dolních tocích řek tím, že poskytuje tok živin, zachycuje vodu,
reguluje zásobování vodou v jednotlivých ročních obdobích,
brání erozi půdy a snižuje škody působené povodněmi
a obdobími sucha. Z etického hlediska by zničení takového
lesního povodí v zájmu vytvoření ekonomické hodnoty
přinášející užitek činitelům způsobujícím destrukci (např. kvůli
ziskům z těžby nerostů a dřeva, související zaměstnanosti atd.)
bylo obtížné obhájit, a přestože náklady spojené s náhradou
ztracených ekosystémových přínosů dosahují stejné nebo
nižší monetární hodnoty, z hlediska lidského jsou neúnosné,
protože dopadají na chudá společenství rolníků (viz rámeček
3.4). Na takové situace pohlížíme jako na výsledky špatného
ekonomického pojetí – ekonomie je pouhá výzbroj, jejími cíli
jsou etická rozhodnutí.
Rámeček 3.4: „HDP chudých“
Statistiky HDP neuvádějí ekonomický význam biodiverzity
a ekosystémů v plném rozsahu, ale je možno z nich nepřímo
odhadnout, jakou měrou se podílejí na obživě a blahobytu.
Naopak skutečné náklady spojené se zničením nebo
degradací přírodního kapitálu (dostupnost a kvalita vody,
lesní biomasa, úrodnost půdy, ornice, drsné mikroklima
atd.) jsou sice pociťovány na mikroekonomické úrovni,
nejsou však nijak zaznamenávány nebo zohledňovány ze
strany politiků. Provede-li se řádné zúčtování v odvětvích
zemědělství, chovu dobytka a lesního hospodářství, ukáže
se, že výrazné ztráty přírodního kapitálu mají obrovský
dopad na produktivitu a rizika v těchto odvětvích. Souhrnně
takováto odvětví nazýváme „HDP chudých“, protože právě
v nich nachází většina chudých v rozvojovém světě své
živobytí a práci. Jsme dále přesvědčeni, že zejména tu část
HDP, kterou označujeme pojmem „HDP chudých“, ovlivňuje
degradace ekosystémů a úbytku biodiverzity nejvíce.
Využití oceňování ekosystémů a biodiverzity v systémech
národního účetnictví, ať už prostřednictvím satelitních účtů
(fyzických a monetárních), nebo v korigovaných účtech
HDP (tzv. „zelené účty“) samo o sobě nezaručí, že se tvůrci
politik vydají správným směrem k významným změnám
politik. Pochopení těchto ztrát umožňuje lépe rozpoznat
zaměření na „hledisko příjemce“ u přínosů ekosystémů
a biodiverzity. Při zkoumání jednoho z příkladů (projekt
GAIS, Green Indian States Trust 2004–2008) pro tuto zprávu
jsme zjistili, že drtivou většinu příjemců lesní biodiverzity
a služeb ekosystémů tvoří chudí a že hlavním ekonomickým
dopadem úbytku nebo odepření těchto služeb je právě
negativní vliv na jistotu příjmů a blaho chudých. Toto
zjištění ještě více zdůraznilo zohlednění hlediska
spravedlnosti, neboť chudoba příjemců činí úbytek těchto
ekosystémových služeb vzhledem k živobytí chudých ještě
akutnější než u ostatních obyvatel Indie. Zjistili jsme (na
základě účtů a směnných kurzů v letech 2002/2003), že po
započítání hodnoty ekologických služeb se „HDP chudých“
na jednoho obyvatele v Indii zvýší ze 60 na 95 USD, a že
pokud by byly tyto služby odepřeny, představovala by
adekvátní náhrada ztraceného živobytí 120 USD na jednoho
obyvatele, což je další důkaz „bludného kruhu“ chudoby
a degradace životního prostředí.
Tento přístup v souvislosti s rozvojovým světem dále
prozkoumáme ve druhé fázi. Věříme, že užitím odvětvových
měřítek a prosazováním principu spravedlnosti podle jeho
„lidského“ významu (vzhledem k tomu, že většina ze 70 %
chudých obyvatel světa je na této oblasti závislá) se nám
podaří soustředit odpovídající pozornost na otázku
vytváření politik, a přispět tak k zastavení úbytku
biodiverzity.
Gundimedaová a Sukhdev 2008
31
Obrázek 3.1: Souvislost mezi biodiverzitou a výstupem ekosystémových služeb
Náklady na údržbu
a obnovu
Ekonomické a sociální hodnoty
(někdy tržní hodnoty)
Biologická struktura
či proces
(např. lesní biotop
nebo čistá
primární produktivita)
Funkce
(např. pomalý tok
vody či biomasa)
Služba
(např. ochrana
potravin či
skliditelné plodiny)
Propojit tlaky prostřednictvím
politické akce?
Přínos (hodnota)
(např. ochota platit
za ochranu lesů,
za více lesů nebo za
skliditelné produkty)
Tlaky
Meziprodukty
Konečné produkty
Zdroj: Roy Haines-Young, přednesl J.-L. Weber, konference Global Loss of Biological Diversity, 5.–6. března 2008, Brusel
DISKONTOVÁNÍ ÚBYTKU BIODIVERZITY
Netvrdíme, že je možno v otázce ekosystémů a biodiverzity
ve všech případech najít odpovídající kompenzaci, zvláště
pokud významné ekosystémy přestanou zcela fungovat
jako poskytovatelé zdrojů nebo regulačních služeb nebo
dojde-li ke zničení biodiverzity. Hodnocení kompenzací
pomocí analýzy nákladů a výnosů a určování diskontních
sazeb nejlépe funguje pro marginální rozhodnutí s malými
odchylkami od běžné dráhy růstu. Realita je však taková, že
kompromisy, ať už explicitní nebo implicitní, bývají přítomny
v každém lidském rozhodnutí. Dokonce i pokus stanovit
mez, za kterou by již nemělo docházet ke kompromisům, je
sám o sobě kompromisem!
Kompromisy zahrnují volbu mezi alternativami, avšak
v případě úbytku biodiverzity nejsou vždy k dispozici
srovnatelné alternativy. Byla stanovena mezní podmínka,
aby mohl být rozvoj považován za udržitelný, nazvaná „slabá
udržitelnost“, která charakterizuje situaci, v níž nedochází
ke snižování celkového kapitálu – přírodního, lidského
a fyzického. To by ovšem naznačovalo, že je možné nahradit
jednu formu kapitálu jinou, což není úplně pravda: větší
fyzické bohatství nemůže vždycky nahradit zdravé životní
prostředí a naopak. Nicméně je důležité, aby byly rozpoznány,
ohodnoceny a vzaty v úvahu všechny aspekty náhrady
„přírodního kapitálu“ v analýze nákladů a výnosů, avšak i
to většina porovnání zatím postrádá. Existuje jiná mezní
podmínka nazvaná „silná udržitelnost“, podle které se nesmí
snížit čistý přírodní kapitál: té se dosahuje ještě obtížněji,
32
ačkoliv příkladem nástrojů vytvořených s cílem dosáhnout
silné udržitelnosti jsou třeba kompenzační schémata na
ochranu před odlesněním. Závěrem musíme zdůraznit, že
všechny kompromisy musí být eticky obhájitelné, nikoliv jen
ekonomicky platné.
V případě biodiverzity neuvažujeme pouze v dlouhodobých
horizontech, jak je tomu u změny klimatu. Již dnes lze
pozorovat rozsáhlou degradaci ekosystémů s některými
dramatickými dopady, například úbytkem pitné vody
způsobujícím mezinárodní napětí. Právě v tomto okamžiku
dochází k významnému úbytku biodiverzity a vyhynutí
druhů, ohroženy jsou hlavní druhy jako tygr bengálský
v Indii. Vyšší nebo nižší diskontní sazba může změnit
kvantifikaci společenských nákladů bezprostředních ztrát,
ale nezmění povahu výsledků – úbytek životně důležitých
služeb ekosystémů a cenné biodiverzity.
Jedna ze souvisejících zpráv první fáze (IUCN 2008)
analyzuje přibližně 200 oceňovacích studií věnovaných
problematice lesů. Mnoho z nich používá diskontování
ročních peněžních toků s cílem vypočítat celkovou
hodnotu přírodního kapitálu. Zjistili jsme, že většina studií
použila společenské diskontní sazby ve výši 3–5 % i více
a že žádná z použitých sazeb nebyla nižší než 3 %. Chceme
znovu otevřít tuto studii ve druhé fázi a přepočítat její
výsledky s různými diskontními sazbami.
Ve druhé fázi navrhneme takový koncepční rámec pro
ekonomii oceňování biodiverzity a ekosystémů, který
Obrázek 3.2: Hodnocení služeb ekosystémů
Nespecifikováno
Finanční: např. vyhnutí se nákladům spojeným
s čištěním vody, hodnota poskytovaných
potravin, hodnota ukládání uhlíku
Peněžní ocenění
Kvantitativní: např. počet krychlových metrů
vyčištěné vody, tuny uloženého uhlíku,
procentuální část populace ovlivněná
ztrátou zdroje potravin
Kvantitativní odhad
Kvalitativní: rozsah a význam různých přínosů
ekosystémů a biodiverzity poskytovaných hodnoceným
ekosystémem a mezery ve znalostech
Kvalitativní posouzení
Úplná škála ekosystémových služeb odvozených od biodiverzity
Zdroj: P. ten Brink, Workshop on the Economics of the Global Loss of Biological Diversity, 5.–6. březen 2008, Brusel
bude zahrnovat odhady citlivosti hodnot ekosystémů vůči
etickým hodnotám. Naším záměrem bude představit užší
škálu možností diskontních sazeb spojených s různými
etickými hledisky, a umožnit tak koncovým uživatelům činit
uvědomělá rozhodnutí.
VÝZVY SPOJENÉ S OCEŇOVÁNÍM
Ekonomické oceňování by mohlo pomoci osvětlit možnosti
kompenzací takovým způsobem tím, že by porovnalo přínosy
a náklady a zohlednilo rizika. Tento přístup lze aplikovat na
alternativní využití ekosystémů. Narazíme ovšem na mnoho
těžkostí, které uvádíme v tomto oddíle, kterým se budeme
věnovat ve druhé fázi.
Ještě než přistoupíme k ekonomickému oceňování, je
nezbytné odhadnout změny ekosystémů ve smyslu
biofyzikálním. Většina přínosů poskytovaných ekosystémy je
nepřímá, je výsledkem složitých ekologických procesů, které
mnohdy zahrnují dlouhé časové intervaly i nelineární změny
(viz obrázek 3.1). Tlaky na ekosystémy postupně narůstají,
až je dosaženo určitého prahu, který vede ke kolapsu jeho
určitých funkcí. Typickým příkladem je postupné odumírání
lesa způsobené okyselením. Dopady tlaků, včetně úlohy
jednotlivých druhů, význam celkových úrovní biodiverzity,
vztah mezi fyzickými a biologickými komponenty
ekosystémů a důsledky pro poskytování služeb se dají jen
těžko předvídat.
Ekonomické oceňování staví na biofyzikálním chápání
a jeho cílem je změřit preference lidí ohledně přínosů
z ekosystémových procesů. Tyto přínosy mohou plynout
různým kategoriím populace v různých zeměpisných
a časových měřítkách.
Naše schopnost odhadnout přínosy poskytované
ekosystémy nebo náklady spojené s jejich úbytkem je
omezena nedostatkem informací na několika úrovních.
Je pravděpodobné, že existují přínosy, které jsme dosud
neidentifikovali, takže i v kvalitativním smyslu jsme schopni
odhadnout pouze část celé škály ekosystémových služeb.
Jejich plný rozsah nebudeme pravděpodobně schopni
odhadnout nikdy. Kvantitativní odhad v biofyzikálním
smyslu bude možné učinit pouze pro část těchto služeb
– pro ty, jejichž ekologické „výrobní funkce“ jsou relativně
dobře pochopeny a pro které máme k dispozici dostatečná
data. Kvůli omezením našich ekonomických nástrojů lze
v peněžním smyslu ocenit jen menší část těchto služeb.
Proto je důležité, aby se odhady neomezovaly jen na peněžní
hodnoty, ale aby zahrnovaly též kvalitativní analýzu a fyzické
indikátory. Tento důležitý aspekt je zobrazen v „pyramidovém“
schématu na obrázku 3.2.
Způsob měření se liší v závislosti na objektu měření. U služeb
spojených s poskytováním surovin (palivo, vlákna, potraviny,
léčivé rostliny atd.) je měření ekonomických hodnot relativně
jasné, protože s těmito službami se ve velké míře obchoduje
33
problémů a získávání odhadů. Dospěl k některým
zajímavým, byť pouze ilustrativním výsledkům.
Rámeček 3.5: Shrnutí – příklad studie Cena
politické pasivity v případě úbytku biodiverzity
V listopadu 2007 konsorcium1 zahájilo práci na studii „Cena
politické pasivity“ (COPI) (Braat, ten Brink a kol. 2008)
zaměřené na náklady, které vzniknou, nepodaří-li se zastavit
úbytek biodiverzity. Přístup studie COPI je zrcadlovým
obrazem oceňování přínosů s použitím analýzy scénářů.
Úkolem zadání bylo vybudovat globální kvantitativní obraz
období od současnosti do roku 2050 a pokusit se ho
peněžně ocenit.
Projekt dokázal vytvořit vhodný přístup (viz diagram) pro
rozpoznání mezer v údajích a pro řešení metodických
MODELOVÁNÍ ÚBYTKU BIODIVERZITY
K projektování změn suchozemské biodiverzity do roku
2050 byl použit model GLOBIO (OECD 2008). Hlavními
indikátory byly změny ve využívání a kvalitě půdy
a průměrné zastoupení původních druhů ekosystému
(MSA) pro všechny světové biomy. Model poskytuje
regionální odhady konverze od přírodního k hospodářskému
lesu a od extenzivního zemědělství k intenzivnímu a též
odhad výsledného úbytku přírodních oblastí. Největší
Obrázek 3.3: Vytvoření analýzy scénářů
Základní scénář OECD
Změna využití
Změna
půdy, klimatu,
znečištění,
Změna
využití vody
biodiverzity
ekonomické
hodnoty
Změna
ekosystémových
Mezinárodní politiky
služeb
Změna funkcí
ekosystému
na trzích. Tržní ceny komodit, jako je dřevo, zemědělské
plodiny nebo ryby, poskytují reálný základ pro ekonomické
ohodnocení i přesto, že mohou být značně deformovány
externalitami nebo vládními intervencemi. Pro účely
mezinárodních srovnání mohou vyžadovat určité úpravy.
U regulačních a kulturních služeb, které obvykle nemívají
tržní cenu (s výjimkou určitých služeb jako např. ukládání
uhlíku), je ekonomické hodnocení podstatně obtížnější.
Po desetiletí je nicméně používán soubor technik na
odhadování netržních hodnot environmentálních statků,
založený buď na určitých tržních informacích, které nepřímo
souvisejí se službou (metody projevených preferencí),
nebo na informacích získaných na základě simulovaných
trhů (metody stanovených preferencí). Tyto techniky byly
přesvědčivě aplikovány na mnoho součástí biodiverzity
a ekosystémových služeb (přehled vhodnosti těchto metod
k hodnocení ekosystémových služeb je uveden v dokumentu
34
Millennium Ecosystem Assessment (2005b)). Nadále jsou
však tyto metody považovány za kontroverzní.
Základní etickou otázkou zůstává, v jakém rozsahu lze
pomocí ekonomického hodnocení plně postihnout
některé životně důležité funkce biodiverzity a uvažovat
o nich jako o součásti možných výměn, místo aby s nimi
bylo zacházeno jako s ekologickými omezeními. Stejně tak
nemusí být ekonomické hodnocení vhodným nástrojem
k určování duchovních hodnot. S vědomím těchto hranic
bylo od devadesátých let díky spolupráci ekonomů a vědců
na zlepšení těchto metod dosaženo značného pokroku –
prohlubuje se souhlas ohledně podmínek, za nichž lze tyto
metody použít a zvyšuje se důvěra ve srovnatelnost výsledků.
Tyto techniky jsou nyní běžně používány k měření široké
škály hodnot, včetně mnoha nepřímých hodnot a hodnot
neužívání.
hybnou silou konverzí je z historického pohledu poptávka
po zemědělské půdě a dřevě, ale předpokládá se, že stále
větší roli bude hrát rozvoj infrastruktury, fragmentace
a změna klimatu. Očekávaný úbytek biodiverzity do roku
2050 činí přibližně 10–15 % (úbytek MSA), přičemž
nejextrémněji se projeví na savanách a pastvinách.
Použitý scénář byl z velké části vyvinut OECD jako její
základní rámec (OECD 2008). Ve velké míře odpovídá jiným
modelovým studiím, jako například studiím FAO nebo
jiných agentur OSN. Samotný model předpovídá zpomalující
se míru úbytku biodiverzity v Evropě (ve srovnání
s narůstající mírou ve světě).
ODHAD ZMĚN V EKOSYSTÉMOVÝCH SLUŽBÁCH A
PŘIŘAZENÍ PENĚŽNÍCH HODNOT
Změny ve využívání půdy a v biodiverzitě způsobují změny
ekosystémových služeb. Hodnocení z velké části vycházejí
z oceňovací literatury, tvůrčí přístup byl uplatněn pro
extrapolace a odhady chybějících údajů. Jedná se o oblast,
kde je nutná další pozornost ve druhé fázi.
Největším problémem bylo vyhledat práce zabývající se
peněžním oceňováním změn ekosystémových služeb.
I když existuje množství případových studií, ne všechny
regiony, ekosystémy a služby jsou pokryty stejnoměrně
a mnohdy se vyskytly potíže s určením hodnoty v přepočtu
na hektar, které je nutno použít při tak širokém transferu
přínosů. Většina studií je rovněž založena na marginálních
ztrátách a hodnoty jsou často místně specifické.
VÝSLEDKY HODNOCENÍ
Odhaduje se, že v prvních letech období od roku 2000 do
roku 2050 ztrácíme jen u půdních ekosystémů každým
rokem ekosystémové služby v hodnotě odpovídající
přibližně 50 miliardám EUR (nutno poznamenat, že jde o
úbytek blahobytu, nikoliv pokles HDP, jelikož většina těchto
Další problematika souvisí s odhadem dopadů úpadku
biodiverzity a ekosystémových služeb ve velkém měřítku.
Za prvé metody hodnocení obvykle nepokrývají sekundární
účinky ztrát na širší ekonomiku. K odhadu těchto efektů je
nutno použít ekonomické modely. I když už existuje několik
slibných pokusů (Pattanayak a Kramer 2001, Gueorguievaová
a Boltová 2003, Munasinghe 2001, Benhin a Barbier 2001),
stále se jedná o oblast ve stádiu výzkumu. Za druhé
většina výsledků pochází z jednotlivých případových studií
týkajících se konkrétních ekosystémů nebo druhů. Některé
studie se přece jen pokusily o globální odhad světových
ekosystémových služeb (např. Costanza a kol. 1997). Přestože
byly užitečné v tom, že vyvolaly zájem veřejnosti a diskuzi,
jejich výsledky jsou považovány za sporné. Jiné studie se
soustřeďují na počty druhů a rodů (Craftová a Simpson 2001,
Godoy a kol. 2000, Pearce 2005, Small 2000). Každý integrální
odhad v širším rozsahu vykazuje podstatné rozpory: jak
definovat koherentní rámec, jak si poradit s omezeními
v oblasti dat, jak agregovat hodnoty pro odhad globálních
dopadů změn ekosystémů velkého rozsahu.
přínosů není v současné době do HDP zahrnuta). Úbytek
zásob přírodního kapitálu není pociťován pouze v roce, kdy
ke ztrátě dojde, nýbrž přetrvává v průběhu času
a v následujících letech se k němu připočítává další úbytek
biodiverzity. Tento kumulativní úbytek blahobytu by mohl
v roce 2050 představovat ekvivalent 7 % roční spotřeby.
Jedná se o konzervativní odhad, protože:
• jde jen o odhad částečný, který nezahrnuje řadu známých
kategorií úbytku, například biodiverzitu oceánů, pouští,
Arktidy a Antarktidy; vyloučeny jsou rovněž některé
ekosystémové služby (regulace nemocí, opylování,
estetické služby atd.), zatímco jiné jsou zastoupeny jen
částečně (např. regulace eroze) nebo nedostatečně (např.
turistika); odhad pomíjí rovněž ztráty způsobené
invazivními nepůvodními druhy;
• odhady míry změny využití půdy a úbytku biodiverzity
jsou celkově poměrně konzervativní;
• v modelu nejsou zcela zohledněny negativní zpětné
účinky úbytku biodiverzity a ekosystémů na růst HDP;
• hodnoty nepočítají s nelinearitami a prahovými efekty ve
fungování ekosystémů.
ZÁVĚRY A DALŠÍ POSTUP
Studie poukázala na možnou závažnost a ekonomický
dopad problému, ale prokázala též, že o dopadech
budoucího úbytku biodiverzity víme relativně málo jak
z ekologického, tak z ekonomického hlediska. Ve druhé fázi
bychom měli tyto aspekty vyřešit a dále rozpracovat rámec
a metodiku v souladu s našimi doporučeními.
1. Studii Cena politické pasivity (COPI): Případ nesplnění cíle ochrany
biodiverzity stanoveného pro rok 2010 (ENV.G.1/ETU/2007/0044) vypracovalo
konsorcium vedené organizací Alterra společně s IEEP (Institutem pro
evropskou environmentální politiku) a dalšími institucemi, mezi jinými Ecologic,
FEEM, GHK, NEAA/MNP, UNEP-WCMC a Witteveen & Bos.
Předpokládáme, že ve druhé fázi se budeme spoléhat
na logiku „převodu přínosů“, tedy že použijeme hodnotu
určenou na jednom místě jako odhad hodnoty stejných
ekosystémových služeb na jiném místě. Převod přínosů je
jednodušší u některých homogennějších hodnot (jako např.
absorpce uhlíku, která je globálním statkem) než u hodnot
místně specifických nebo závislých na kontextu (jako
ochrana povodí). Musíme si však uvědomit souvislost mezi
poskytnutím neúplného odhadu na straně jedné a použitím
odvozených odhadů (místo odhadů primárně vycházejících
z výzkumu) na straně druhé.
Z ekologických i ekonomických důvodů je při využívání
agregace hodnot stanovených na základě studia drobných
marginálních změn za účelem odhadu vlivů velkých změn
nutná obezřetnost. Ekosystémy mnohdy reagují na tlak
nelineárním způsobem. Rozsáhlé změny velikosti nebo stavu
ekosystémů mohou mít neočekávané dopady na jejich
fungování, což nelze jen tak jednoduše odvodit z vlivů malých
změn. Obecně platí, že s tím, jak některé ekosystémové
35
služby v důsledku jejich užívání zásadním způsobem mizí,
extrapolace přínosů by se měla řídit „zákonem klesajících
výnosů“, který by omezil jejich budoucí objem.
NÁKLADY SPOJENÉ S ÚBYTKEM BIODIVERZITY
Existuje nesčetné množství zdrojů týkajících se peněžních
hodnot přiřazených biodiverzitě a ekosystémům, a tudíž
i nákladů spojených s jejich úbytkem. V reakci na výzvu
k předložení důkazů byla nedávno vypracována řada
případových studií a dalších, obecnějších příspěvků (seznam
předložených dokumentů a souhrnnou zprávu je k dispozici
na internetových stránkách TEEB na adrese http://ec.europa.
eu/environment/nature/biodiversity/economics/index_
en.htm).
Naše zpráva COPI z první fáze (Cena politické pasivity, Braat,
ten Brink a kol. 2008) přinesla první přehled všeobecné
oceňovací literatury a databází a pokusila se vytvořit celkový
kvantitativní obraz úbytku biodiverzity v biofyzikálních
a peněžních pojmech (viz rámeček 3.5, str. 36). Rovněž bylo
provedeno cílené hodnocení případových oceňovacích
studií týkajících se lesních ekosystémů (IUCN 2008).
Stávající oceňovací studie se liší ve svém rozsahu, kvalitě,
metodice a vhodnosti pro použití k odhadům prováděných
ve velkém měřítku. Odhadované ekonomické hodnoty
jsou mnohdy nesouměřitelné, protože jsou různé povahy,
vyjádřeny v jiných jednotkách, případně odhady jasně
nesouvisejí se specifickou službou nebo oblastí.
Zvláštní snahu je nutno věnovat odhadování nepřímých
užitných hodnot, zvláště regulačních služeb, které si získávají
stále větší pozornost v důsledku hodnocení ekosystémů
na přelomu tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment).
V případě ukládání uhlíku byly často zjištěny vysoké hodnoty,
ačkoliv i ty se liší v závislosti od typu lesa – například listnatého
nebo jehličnatého – a jeho zeměpisného umístění.
Byly odhadnuty některé významné hodnoty pro regulaci
vody, byť se liší případ od případu podle podmínek. V Malajsii
byla odhadnuta hodnota ochrany povodí poskytovaná
nedotčenými pobřežními ekosystémy, jako jsou mangrovové
bažiny a další mokřiny, na 845 USD na hektar ročně a ve
státě Havaj ve Spojených státech na 1 022 USD na hektar.
Hodnota řady služeb povodí má obecně rozsah od 200
do 1 000 USD na hektar ročně (Mullanová a Kontoleon
Tabulka 3.3: Projekce celkových přínosů ukládání
uhlíku v evropských lesích
Rozsah
35-45
Hodnota na
hektar
(USD, 2005)
728,56
45-55
1272,85
55-65
468,60
65-71
253,33
Zdroj: ten Brink a Bräuer 2008, Braat, ten Brink a kol. 2008
36
Rámeček 3.6: Mnohonásobná hodnota
korálových útesů
Korálové útesy poskytují širokou škálu služeb přibližně
500 milionů lidí. Přibližně 9–12 % světových lovišť ryb se
nachází přímo nad útesy (Mumby a kol. 2007) a závisí na
nich i velký počet lovišť na volných mořích, pro která
představují základnu pro rozmnožování, růst násady
nebo zdroj potravy (Millennium Ecosystem Assessment
2005c). Dominantním přínosem je obecně turistika.
Rekreace v oblasti korálových útesů je globálně
odhadována na 184 USD na jednu návštěvu (Brander
a kol. 2007), na 231 až 2 700 USD na hektar ročně
v jihovýchodní Asii (Burke a kol. 2002) a na 1 654 USD na
hektar ročně v Karibské oblasti (Chong a kol. 2003).
Korálové útesy poskytují genetické zdroje pro lékařský
výzkum. Pro ekonomiky některých ostrovních států, jako
je například Francouzská Polynésie, jsou nesmírně
důležité okrasné ryby a pěstování perel. Útesy také chrání
pobřežní oblasti mnoha ostrovů: hodnota této životně
důležité služby byla v jihovýchodní Asii odhadnuta na
55 až 1 100 USD na hektar ročně (Burke a kol. 2002).
Zdroje: Ministére de l’Ecologie, du Développement et de l’Amenagement
durables 2008, Braat, ten Brink a kol. 2008, Balmford a kol. 2008.
2008). Hodnota opylování kávové produkce včelami byla
odhadnuta na 361 USD na hektar ročně (Ricketts a kol. 2004),
ačkoliv přínosy poznali pouze výrobci ve vzdálenosti do 1
kilometru od přirozených lesů. Mnoho ze studií hodnotících
regulační služby, například ochranu pobřeží nebo regulaci
koloběhu vody, využívá tzv. přístupy produkční funkce.
Tyto přístupy jsou neustále zdokonalovány, aby umožnily
lepší hodnocení kompromisů mezi protichůdnými způsoby
využití ekosystémů (viz např. Barbier a kol. 2008).
Přestože u hodnot některých regulačních služeb narůstá
množství výsledků, řada jiných, například regulace zdraví, byla
doposud prozkoumána jen v malé míře. Přesto nacházíme
náznaky, že by hodnoty těchto služeb mohly být významné
(Pattanayak a Wendlandová 2007).
Ekonomický význam příspěvku úhrnné biodiverzity
k odolnosti ekosystému (schopnosti ekosystému absorbovat
šoky a tlaky konstruktivním způsobem) je pravděpodobně
velmi vysoký, dosud však nebyl dostatečně kvantifikován,
přestože studie analyzovaly aspekty, jako je pozitivní vliv
rozmanitosti osiva na zemědělské výnosy a příjmy farem
(např. Di Falco a Perrings 2005, Birolová a kol. 2005). Tato
neopominutelná mezera ve znalostech charakterizuje
problémy spojené se zvoleným postupem, kdy jsou nejprve
určena rizika selhání systému z ekologického hlediska,
a teprve pak je měřena ochota lidí zaplatit za snížení těchto
doposud stále ne zcela pochopených rizik.
Reálné náklady spojené s úbytkem biodiverzity a ekosystémů
zahrnují též hodnotu opcí. Ačkoliv se jen těžko měří,
přiřazení těchto hodnot ochraně zdrojů pro potenciální
využití v budoucnosti je velmi důležité, neboť se očekává,
že se naše znalost významu ekosystémových služeb bude
v průběhu času prohlubovat, a také protože část úbytku
biodiverzity a služeb z ní vyplývajících je nevratná. V rámci
přípravných prací v první části byla vyvinuta doporučená
metodika měření hodnot opcí (zvláště hodnot biologické
prospekce) (Gundimedaová 2008). Ve druhé fázi navrhujeme
na tomto přístupu dále stavět.
Celosvětově je na ochranu biodiverzity ročně investována
částka mezi 8 až 10 miliardami USD (James a kol. 2001,
Pearce 2007), přičemž značná část těchto zdrojů jde na
chráněné oblasti. Na světové úrovni bude k rozšíření
prioritních biotopů IUCN na 10 % území všech zemí potřeba
28 miliard USD ročně po dobu následujících 30 let (James
a kol. 2001). Tento odhad zahrnuje náklady na odkoupení
a management stávajících i budoucích lokalit určených pro
zachování biodiverzity. Pokud by se systém chráněných
území rozšířil tak, aby pokryl hlavní, v současné době
nechráněné druhy a vyhověl biologickým/ekologickým
potřebám, bylo by na náklady na jejich management nutné
vynaložit až 22 miliard USD ročně (Bruner a kol. 2004).
Ochrana poskytování ekosystémových služeb a přínosů
biodiverzity v chráněných oblastech však může stát až o dva
řády méně, než je hodnota cenných přínosů ekosystémů
a biodiverzity. (Z toho vycházeli Balmford a kol. (2002), když
formulovali předpoklad, že s roční investicí 45 miliard USD
– tedy přibližně se šestinou nákladů potřebných k ochraně
všech ekosystémových služeb na celém světě – bychom
v chráněných oblastech mohli ochránit přírodní služby
v hodnotě 5 bilionů USD, což představuje extrémně dobrý
poměr přínosů a nákladů 100:1.)
NÁKLADY NA OCHRANU BIODIVERZITY
Úbytek biodiverzity a služeb ekosystémů může společnosti
přinést obrovské náklady v důsledku následného úbytku
služeb poskytování surovin a regulačních služeb, jako jsou
výroba potravin, regulace vody a odolnost vůči změnám
klimatu. To jsou argumenty pro ochranu biodiverzity. Rozsah,
v němž dochází k této ztrátě, si žádá okamžitou akci. Avšak i
ochrana představuje náklady, které je nutno při rozhodování
zohlednit. Znalost těchto nákladů je základem pro stanovení
vztahu mezi náklady a přínosy a pro identifikování možností
ochrany nejefektivnější z hlediska nákladů.
Vyčerpávající odhad nákladů by měl zahrnout několik typů
nákladů: ochrana biodiverzity může vyžadovat zavedení
omezení, která povedou k nákladům obětované příležitosti
plynoucím z ušlého ekonomického rozvoje; náklady na
management vznikají v souvislosti s opatřeními, jako jsou
například programy na oplocení a chovné programy.
Transakční náklady jsou spojeny s vytvářením, prováděním
a kontrolou politik zaměřených na ochranu biodiverzity.
Náklady na ochranu se v jednotlivých oblastech z důvodu
odlišnosti jejich ekonomik a nákladových struktur liší. Bylo
zjištěno, že náklady na ochranu mohou v odlehlých oblastech
představovat pouhých 0,01 USD na hektar ročně, nebo až
1 000 USD na hektar ročně v oblastech hustě obydlených.
Hodnota přínosů služeb získávaných z různých ekosystémů
kolísá od několika set až k pěti tisícům amerických dolarů
Tabulka 3.4: Výsledky studií o nákladech spojených s ochranou
Zdroj
Objekt
Odhadované
náklady
Odhady
Frazee a kol. 2003
Ochrana Kapského květinového
království (Jižní Afrika)
OC + MC
Jednorázové náklady 522 milionů USD
a roční výdaje 24,4 milionu USD
Chomitz a kol. 2005
Síť chráněných ekosystémů
(Bahia, Brazílie)
CO
OC 10 000 ha
Wilsonová a kol. 2005
Ochrana tropického pralesa
(určité regiony)
OC
Sumatra: 0,95 USD/ha/rok
Borneo: 1,10 USD/ha/rok
Sulawesi: 0,76 USD/ha/rok
Jáva/Bali: 7,82 US$/ha/rok
Malajsie: 27,46 USD/ha/rok
Ninan a kol. 2007
Příspěvky lesních produktů
kromě dřeva (Národní park Nagarhole, Indie)
OC
Čistá současná hodnota 28,23 USD na
domácnost ročně
Sinden 2004
Ochrana biodiverzity (pás Brigalow, Nový Jižní Wales)
OC
148,5 milionu USD
Evropská komise
2004
Ochrana biodiverzity v rámci sítě
Natura 2000 (pokrývající 18 %
území EU 25)
MC + TC
roční výdaje ve výši 6,1 miliardy EUR po
dobu deseti let
Bruner a kol. 2004
Rozšíření ochrany lesa na všechna prioritní území (celosvětově)
OC + MC
5,75 USD/ha/rok po dobu 10 let
OC = náklady obětované příležitosti
TC = transakční náklady
MC = řídicí náklady
37
na hektar ročně, v některých případech je to dokonce ještě
více. Extrémním případem jsou korálové útesy, pro které
UNEP odhadl celkovou hodnotu ekosystémových služeb
v rozmezí od 100 000 do 600 000 USD na kilometr čtvereční,
přičemž vycházel z odhadovaného nákladu 775 USD na
kilometr čtvereční na zachování podmořských chráněných
oblastí a nákladů na management spojených s ochranou
korálových útesů, které mohou představovat pouhé 0,2 %
hodnoty chráněného ekosystému (UNEP-WCMC 2007).
Náklady na obětované příležitosti nebyly do tohoto srovnání
zahrnuty. Nákladově efektivní ochrana ekosystémových
služeb je nicméně podmíněna znalostí prostorové distribuce
přínosů a nákladů spojených s ochranou biodiverzity.
Přestože se dosud dostupná čísla týkají malých částí přírody
na různých místech světa, tvůrci politik žádají komplexní
obraz. Když začala Evropská unie budovat síť chráněných
území Natura 2000, náklady spojené s její správou
a s naplňováním jejích cílů se staly společným zájmem.
Náklady na realizaci této sítě chráněných lokalit, která tehdy
představovala 18 % území EU 25, byly odhadnuty na více než
6 miliard EUR ročně (Evropská komise 2004). Tyto náklady
zahrnovaly hospodaření, obnovu a poskytování služeb
(jako jsou rekreace a vzdělávání), ne však výdaje spojené
s vykupováním půdy pro její další zachování v přirozeném
stavu. Celkové výdaje na ochranu jsou vyšší, zahrneme-li do
nich též filantropii a dotace. Například ve Spojených státech
amerických dosáhla charitativní podpora ochrany životního
prostředí a zvířat ze strany soukromých subjektů jen v roce
2005 přibližně 9 miliard USD (Giving USA 2006).
Vytváření a správa chráněných oblastí v rozvojových zemích
je při přepočtu nákladů na hektar výrazně levnější. Přestože
tedy rozvojové země vlastní 60 % celkové plochy lokalit
k zachování biodiverzity, jejich skutečné rozpočtové potřeby
související s ochranou představují jen 10 % světového
rozpočtu (James a kol. 1999).
Náklady na dosažení daných cílů ochrany závisí na tom,
jaké budou zvoleny politické nástroje a jak budou použity
v praxi. Během zkoumání tohoto předpokladu bylo zjištěno,
že pouhé využití jiné koncepce ochrany může přinést až
osmdesátiprocentní úsporu nákladů na ochranu daného
druhu. Nezbytným, avšak nedostatečným předpokladem
nákladově efektivních výdajů je soulad výdajů na ochranu
se současnými prioritami ochrany. Pouze 2–32 % výdajů
ochranářských organizací se spojuje s implementací postupů
na ochranu biodiverzity (Halpern a kol. 2006).
Dalším aspektem, který je nutno zpracovat, je rozdělení
potřebných prostředků mezi různé části biodiverzity. V
ekonomických souvislostech se zdá, že mezní náklady
investic na ochranu se zvyšují: zatímco první „jednotky“
ochrany lze koupit za relativně nízké náklady, každá další
jednotka stojí více. Vědci ovšem věří, že v oblasti ochrany
biodiverzity jsou k dispozici i snadno dostupné cíle. Záchrana
velkého množství druhů je relativně levná, náklady však
mohou náhle narůst, je-li do cílů ochrany zahrnuto i několik
málo dalších zbývajících druhů, biotopů nebo ekosystémů.
38
Všeobecný nedostatek studií řešících přínosy a náklady
ochrany biodiverzity, zvláště na regionálních a místních
úrovních vede k situaci, že se na její ochranu neplánuje
dostatek prostředků, kterých se nedostává ani v rozpočtech.
Jen omezený počet studií posoudil současně přínosy
i náklady spojené s ochranou biodiverzity a ekosystémových
služeb v konkrétních projektech ochrany. Některé studie
byly specifické pro danou oblast – například odhad
ochrany ekosystémových služeb na Madagaskaru ukázal,
že biodiverzita této země poskytuje širokou škálu služeb
s přínosy dvakrát vyšší hodnoty, než jsou náklady na
management zdrojů biodiverzity na ostrově. Jiné studie
byly vypracovány pro určité konkrétní odvětví – odhaduje
se například, že globální systém chráněných podmořských
oblastí, který by uzavřel 20 % celkových lovišť ryb, a vedl tak
k ušlému zisku 270 milionů dolarů ročně (Sumaila a kol. 2007),
by pomohl zachovat loviště ryb v hodnotě 70–80 miliard
amerických dolarů ročně (FAO 2000) a vytvořil by současně
1 milion pracovních míst (Balmford a kol. 2004). Metodiky
použité pro výpočet nákladů na ochranu se mnohdy
rozcházejí v přístupu, jaké druhy nákladů mají zahrnovat a jak
je určit. Výsledná ekonomická metodika ochrany je neúplná,
chybí místně specifická metoda pro určení financování na
ochranu (Bruner a kol. 2008).
Přestože se ochrana biodiverzity jeví jako ekonomicky
přijatelná, stávající světové výdaje (odhadované
na 10–12 miliard USD ročně) na pokrytí zjištěných
potřeb nepostačují. Vzhledem k tomu, že ochrana trpí
nedostatkem financí, zejména v rozvojových zemích, měly
by být rozvojové země upřednostňovány při přidělování
zdrojů na globální ochranu biodiverzity tak, aby se zvýšila
efektivita jejich ochranných opatření. Protože je však na cíle
ochrany v rozvojových zemích mnohdy vzhledem k jejich
rozvojovým cílům nahlíženo jako na cíle konkurenční,
je v místním kontextu nutno řešit důležité společenské
otázky: vlastnická práva vs. přístupová a užívací práva,
práva pro místní vs. práva chudých migrantů a chudých
z okolních oblastí, otázky živobytí a blahobytu a přetrvávání
bludného kruhu chudoby a degradace životního prostředí.
Při řešení těchto otázek budeme muset ve druhé fázi
identifikovat případy, kdy se překrývají politiky, a tím
ovlivňují životaschopnost souboru ekonomických nástrojů
pro tvůrce politik v rozvojovém světě.
NAVRHOVANÝ OCEŇOVACÍ RÁMEC
Vlivy, které jsme se pokusili představit v této kapitole, vedly
k vytvoření oceňovacího rámce (viz obrázek 3.4), který
navrhujeme použít ve druhé fázi společně s naší metaanalýzou oceňovacích studií tak, abychom mohli připravit
celosvětový a zároveň místně specifický rámec a strukturu
pro ekonomické oceňování ekosystémů a biodiverzity. Tento
rámec se zakládá na vědecké studii (Balmford a kol. 2008)1,
na aspektech etiky, spravedlnosti a diskontní sazby, které
byly představeny v předchozím textu.
Obrázek 3.4: Navrhovaný oceňovací rámec: odlišnosti příslušných stavů světa
Kvantifikujte a zmapujte
oceánská loviště ryb A
Hlavní příčiny
úbytku biodiverzity
a degradace ekosystémů
rizika pro loviště ryb A
SVĚT A
žádná aktivita
rozdíly mezi lovišti ryb
ekonomickou hodnotu
rozdílů mezi lovišti ryb
rozdíly mezi riziky
pro produkci ryb
ekonomickou hodnotu rozdílů
mezi riziky pro produkci ryb
rozdíly v zásobování vodou
v zásobování vodou
rozdíly v rizicích pro
zásobování vodou
v rizicích pro zásobování vodou
zásobování vodou A
Kvantifikujte a zmapujte rizika
pro zásobování vodou A
Politická aktivita
směřující k zastavení/
omezení úbytku
biodiverzity
a degradace
ekosystémů
oceánská loviště ryb B
rizika pro loviště ryb B
SVĚT B
aktivita
zásobování vodou B
rizika pro zásobování vodou B
Kvantifikujte a zmapujte čisté
ekonomické důsledky aktivity zaměřené
na omezení/prevenci úbytku biodiverzity
Kvantifikujte
a zmapujte náklady
na aktivitu
Klíčová slova
Jak to ovlivní
světový HDP?
Jak to ovlivní
národní HDP?
Jak to ovlivní
cíle zaměřené na
zmírňování chudoby?
Jak to ovlivní
regionální stabilitu?
ekonomickou hodnotu
rozdílů mezi riziky
a tokem přínosů
Jak to ovlivní
spravedlnost?
EKOLOGIE
EKONOMIE
POLITIKA
Hlavní prvky námi navrhovaného rámce jsou:
• Prozkoumání příčin úbytku biodiverzity: navržení
vhodných postupů k hodnocení následků úbytku
biodiverzity znamená zahrnout informace o činitelích
tento úbytek způsobujících. Například úbytek mořských
rybářských lovišť je způsoben nadměrným rybolovem, takže
by bylo vhodné porovnat scénář typu „vše jde normálně
dál“ (pokračující nadměrný rybolov) se scénářem, kdy jsou
loviště spravována udržitelným způsobem. Ukazuje se, že
k úbytku biodiverzity často dochází dokonce i tam, kde
by bylo společensky přínosnější ji chránit. Určení tržních,
informačních a politických selhání by nám mohlo pomoci
nalézt politická řešení.
• Posouzení alternativních politik a strategií, s nimiž jsou
konfrontováni tvůrci politik: analýza by měla porovnat
nejméně dva „stavy“ nebo scénáře, které odpovídají
alternativním aktivitám (v kontrastu s pasivitou) zaměřeným
na omezení úbytku biodiverzity a ekosystémů (svět A
a svět B). Tento přístup se též využije při odhadu dopadů
Zhodnoťte socioekonomické důsledky
aktivity směřující k zastavení/omezení úbytku
biodiverzity a degradace ekosystémů
a při analýzách nákladů a přínosů, aby byla politikům
dána možnost činit kvalifikovaná rozhodnutí na základě
systematické analýzy všech dopadů různých politických
rozhodnutí.
• Stanovení nákladů a přínosů spojených s aktivitami
na ochranu biodiverzity: analýza by měla řešit jak rozdíly
v přínosech získaných z ochrany biodiverzity (například
čištění vody dosažené ochranou lesů), tak ve vzniklých
nákladech (např. ušlé zisky plynoucí z proměny lesní krajiny
na krajinu na zemědělskou).
• Rozpoznání rizik a neurčitostí: velmi málo víme o
skutečné hodnotě biodiverzity pro lidskou společnost.
To však neznamená, že to, co není známo, postrádá
hodnotu. Riskujeme, že ztratíme velmi důležité, byť stále
nerozpoznané služby ekosystémů. Analýza musí tedy
identifikovat i tyto neurčitosti a odhadovat rizika.
• Prostorové určení: ekonomické oceňování musí být
místně specifické, protože jak přirozená produktivita
ekosystémů, tak hodnota jejich služeb se liší v závislosti na
lokalitě. Přínosy ekosystémových služeb mohou být navíc
39
využívány i v jiných oblastech mimo místa, kde vznikly.
Například lesy ostrova Madagaskar produkují léky proti
rakovině, které zachraňují životy na celém světě. Kromě
toho mohou být hodnoty podstatně ovlivněny relativním
nedostatkem služby i místními socioekonomickými faktory.
Přihlížení k aspektu lokality rovněž umožňuje lépe pochopit
dopady ochrany na rozvojové cíle, zkoumat rovnováhu
mezi přínosy a náklady spojenými s různými možnostmi
a zdůraznit oblasti, kde by mohly být investice do ochrany
nákladově efektivní.
• Zohlednění rozložení dopadů spojených s úbytkem
a ochranou biodiverzity: příjemci ekosystémových
služeb a ti, kdo rozhodují o výdajích na ochranu, nejsou
většinou jedni a titíž. Tato nespojitost by mohla vést
k tomu, že budou přijímána rozhodnutí, která jsou
z místního hlediska pro někoho správná, avšak špatná
pro ostatní nebo pro společnost jako celek. Efektivní
a spravedlivé politiky budou místní rozměry vnímat
a pomocí vhodných nástrojů, jako jsou například platby
za služby ekosystémů, je i zohlední.
Obrázky 3.5 a 3.6 znázorňují vícerozměrnou dimenzi služeb
ekosystémů, a tudíž i potřebu počítat s prostorovým
rozložením jejich produkce a využití. Dokonce i obrovská
města jako Londýn závisejí na řadě přínosů vytvářených
ekosystémy a biodiverzitou, mnohdy od nich značně
vzdálených.
Tento rámec bude použit během druhé fáze. Nebude však
v našich silách shromáždit dostatek informací, abychom
vypracovali podrobné mapy všech typů ekosystémových
služeb a biomů. Hodnocení se bude tudíž ve velké míře
opírat o „převod přínosů“ a jasně určí předpoklady a pečlivě
definuje podmínky pro extrapolaci na základě omezených
dat. Při hodnocení bude zohledněn rozsah a místní závislost
různých služeb. Budou použity územní databáze stanovující,
které mezery v údajích bude nutno vyplnit.
SPOJENÍ EKOLOGICKÝCH A EKONOMICKÝCH
ASPEKTŮ V NAŠEM OCEŇOVACÍM RÁMCI
Oceňování ekosystémů vyžaduje integrovat ekologii
a ekonomii do interdisciplinárního rámce. Ekologie by měla
dodat potřebné informace o vytváření ekosystémových
služeb, zatímco ekonomie poskytne nástroje pro odhad
jejich hodnot (viz obrázek 3.4).
Oceňování regulačních ekosystémových služeb a dalších
služeb v oblasti poskytování zdrojů musí být založeno na
pochopení základních biologických a fyzikálních procesů,
které k poskytování těchto služeb vedou. Chceme-li například
ocenit regulaci vody zajišťovanou lesem, je nejprve nutné
získat informace o využití půdy, o hydrologii oblasti a dalších
charakteristikách, aby bylo možno učinit biofyzikální odhad
poskytované služby.
40
Takovéto pochopení umožňuje stanovit ekonomickou
hodnotu, avšak existuje řada otázek, které je při tom nutno
zohlednit:
• Klíčovou výzvou a zároveň možností, jak se vyhnout
nástrahám zobecňování, je měření kvantity a kvality
služeb poskytovaných ekosystémy a biodiverzitou
v různých jejich možných stavech. Oceňování se nejlépe
aplikuje na alternativní stavy nebo scénáře (např. služby
poskytované za odlišných postupů při využití půdy
odrážejících různé politické scénáře). Například zachování
povodí tropického lesa může přinášet čisté přínosy
v oblasti vodního hospodářství ve srovnání s využitím téže
oblasti jako pastviny nebo orné půdy, tyto přínosy však
nemusejí být nutně vyšší než přínosy plynoucí z lesního
hospodářství na stejném kusu půdy (Chomitz a Kumariová
1998, Konarská 2002). Ocenění dosud zachované
biodiverzity při těchto různých scénářích by znamenalo
ještě komplexnější úlohu. Tyto důležité odhady je třeba
na základě scénářů řádně vymezit, aby nedošlo k tomu,
že se hlavní účel našeho oceňování (stanovení nákladů
a přínosů spojených s ochranou biodiverzity) ztratí při
modelování alternativ využití půdy.
• Zvláštní pozornost vyžaduje nelinearita toku služeb.
Například současné studie pobřežních kořenovníků
(mangrovů) v Thajsku zohlednily skutečnost, že se
ekosystémové služby poskytující ochranu pobřeží neliší
přímo úměrně s plochou přirozených kořenovníků. Co se
týče hodnot a politiky, tato skutečnost vede v porovnání
s předchozími studiemi k výrazně odlišným závěrům,
zvláště v oblasti optimálního poměru ochrany a rozvoje
(Barbier a kol. 2008). Dalším významným aspektem je
existence mezních důsledků a potřeba odhadnout,
nakolik se v případě určitého ekosystému blíží riziko
selhání jistých služeb. Nadále existují zásadní mezery
ve vědeckém poznání úlohy druhů v rámci ekosystémů
a o tom, jaké jsou klíčové faktory pro vytváření toků
přínosných ekosystémových služeb a pro zajištění jejich
odolnosti. U některých služeb jsou však k dispozici
důkazy o vlivu určitých biofyzikálních indikátorů (biotopy,
indikátory zdraví, rozmanitost druhů atd.). Studie zaměřená
na zjišťování úrovně vědeckých poznatků (Scoping the
Science) (Balmford a kol. 2008) poskytuje na základě řady
ekosystémových služeb přehled o stavu ekologických
znalostí a hodnotí dostupné informace. Výsledky této
studie, které budou v druhé fázi rozšířeny, poskytnou
platformu pro ekonomickou evaluaci prostřednictvím:
> vytváření vhodných scénářů pro poskytování každé
ekosystémové služby;
> definování metody (alespoň pro jeden druh služby)
pro globální kvantifikaci a zmapování poskytování
této služby za podmínek různých scénářů, na kterém
bude založeno ekonomické oceňování;
> formulování hodnověrných předpokladů, které by
umožnily odhad hodnot určitých ekosystémů, aby
mohly být vyplněny mezery v údajích.
Obrázek 3.5: Ekosystémové přínosy poskytované chráněným pralesem, Madagaskar
Zdroj: Balmford a kol. 2008
41
Obrázek 3.6: Ekosystémové přínosy pro londýnskou aglomeraci, Spojené království
Zdroj: Balmford a kol. 2008
42
• Spojení mezi ekosystémovými procesy a přínosy, které
poskytují lidem, se ve své komplexnosti a přímosti různí.
Potřebujeme proto systém klasifikace, který by mohl být
založen na systému vytvořeném v kontextu Millennium
Ecosystem Assessment (2005b) a který by dále mohl
být zdokonalován, aby zajišťoval dobrou platformu
pro ekonomické hodnocení (vycházející například
z následujících dokumentů: Boyd a Banzhaf 2007, Wallace
2007, Fisher a kol., v tisku). Zdá se, že je užitečné rozlišovat
mezi „konečnými“ službami (např. plodiny, zásobování
čistou vodou), které poskytují přínosy přímo související
s lidským blahobytem, a mezi „přechodnými“ službami, které
slouží jako vstupy pro poskytování dalších služeb (např.
opylování nebo regulace vody). Ekonomickou hodnotu
opylování nelze například stanovit odděleně od hodnoty
zajišťování úrody. Na věc je nutno pohlížet z perspektivy
konečného uživatele: hodnotu přechodných služeb lze
měřit pouze prostřednictvím jejich příspěvku k poskytování
přínosů pro konečné uživatele. Naším záměrem ve druhé
fázi je strukturovat klasifikaci služeb pro evaluaci na základě
tohoto přístupu.
ZÁKLADNÍ PRINCIPY OSVĚDČENÝCH POSTUPŮ PŘI
OCEŇOVÁNÍ EKOSYSTÉMOVÝCH SLUŽEB
Tyto principy byly zvoleny na základě doporučení
workshopu nazvaného „Economics of the Global Loss
of Biological Diversity“ (Ekonomie globálního úbytku
biologické diverzity), který se konal v březnu 2008 v Bruselu
(ten Brink a Bräuer 2008).
1. Pozornost by se při oceňování měla spíše zaměřit na
marginální změny než na „celkovou“ hodnotu ekosystému.
2. Postupy oceňování ekosystémových služeb musí
být kontextově specifické, ekosystémově specifické
a vycházející z počátečního stavu ekosystému.
3. Do oceňování biodiverzity je nutno začlenit osvědčené
postupy v oblasti „transferu přínosů“ a zároveň dál pracovat
na hledání způsobů, jak seskupit hodnoty marginálních
změn.
9. Oceňování má potenciál osvětlit vzájemně si odporující
cíle a kompromisy, mělo by však být prezentováno spolu
s dalšími kvalitativními a kvantitativními informacemi
a nesmí být posledním slovem.
Ve druhé fázi prostudujeme stávající oceňovací literaturu
a na základě ní vyvineme metodiku výběru oceňovacích
technik pro různé přínosy a pro aplikaci převodu a agregace
přínosů. Rámec představený v této kapitole upravíme
v následujících oblastech:
1. Zaměříme se na příspěvek služeb ke konečným přínosům
pro člověka, čímž se vyhneme dvojímu započítávání.
2. Jasně se zaměříme na „místní územní rozlišení“ – na
místa, kde služby a přínosy vznikají.
3. Identifikujeme rizika. Vezmeme v úvahu stav ekosystému
a jeho náchylnost k poškození, dále posoudíme, jak se
přiblížil k hranici selhání, a zohledníme tyto faktory při
výběru oceňovacího přístupu. Zohledníme omezení
spojená s tradiční analýzou v případech, kdy se nejedná o
nevýznamné změny.
4. A podobně při stanovování stavových hodnot vyplývajících
z toků služeb ekosystémů identifikujeme omezení
spojená s diskontováním, kdy nepřihlížíme k drobným
odchylkám od dané růstové trajektorie.
Závěrem bychom na tomto místě měli uvést, že oceňování
samo o sobě nepředstavuje konec našeho snažení, že by
mělo být orientováno na potřeby konečných uživatelů
služeb. Za tyto uživatele považujeme politiky a osoby
odpovědné za politická rozhodnutí na všech správních
úrovních i soukromé firmy a spotřebitelské organizace,
protože aktéři ze soukromého sektoru jsou významnými
uživateli přínosů biodiverzity a potenciálními správci
biodiverzity a ekosystémů.
5. V zájmu zvýšení přijatelnosti oceňování lze využít účasti
a započítání preferencí místních komunit.
Ve druhé fázi míníme tyto konečné uživatele zapojit a zajistit,
aby konečný výstup našeho projektu – závěrečná zpráva
na téma Ekonomie ekosystémů a biodiverzity – byl
relevantním, účelným a efektivním nástrojem k patřičnému
ocenění ekonomické hodnoty biodiverzity. Důraz, který
klademe na konečné uživatele, nás přivádí k zaměření
na politický význam našich ekonomických hodnocení
a značná část kapitoly 4 podává příklady, kdy je k podpoře
lepších politik ochrany ekosystémů a biodiverzity využíváno
správných ekonomických odhadů a správné logiky.
6. Je nutno mít na paměti otázky nevratnosti a odolnosti.
Závěrečné poznámky
7. Prokázání biofyzikálních souvislostí pomáhá při oceňování
a zvyšuje jeho věrohodnost.
1. Studie Scoping the Science byla vypracována pod vědeckým
vedením Univerzity v Cambridge a ve spolupráci s Institutem
pro evropskou environmentální politiku (IEEP), centrem
Spojených národů UNEP WCMC (Program Spojených národů
pro životní prostředí, Světové monitorovací centrum ochrany
přírody) a univerzitou a výzkumným střediskem Alterra–
Wageningen.
4. Hodnoty by se měly odvíjet z perspektivy příjemců
služeb.
8. Při hodnocení ekosystémových služeb existují
nevyhnutelné neurčitosti, pro politické činitele by proto
měla být vypracována analýza citlivosti.
43
LITERATURA
Balmford, A., Bruner, A., Cooper, P., Costanza, R., Farber, S.,
Green, R.E., Jenkins, M., Jefferiss, P., Jessamy, V., Madden,
J., Munro, K., Myers, N., Naeem, S., Paavola, J., Rayment,
M., Rosendo, S., Roughgarden, J., Trumper, K. a Turner,
R.K. (2002) Economic reasons for conserving wild nature,
Science 297: 950-953.
Balmford, A., Gravestock, P., Hockley, N., McClean, C.J.
a Roberts, C.M. (2004) The worldwide costs of marine
protected areas, Proceedings of the National Academy of
Science 101: 9694-9697.
Balmford, A., Rodrigues, A., Walpole, M., ten Brink, P.,
Kettunen, M. a Braat, L. (2008) Review on the Economics
of Biodiversity Loss: Scoping the Science,
ENV/070307/2007/486089/ETU/B2. K dispozici na adrese
http://ec.europa.eu/environment/nature/
biodiversity/ economics/index_en.htm (poslední
Barbier, E.B., Koch, E.W., Silliman, B.R., Hacker, S.D., Wolanski,
E., Primavera, J., Granek, E.F., Polasky, S., Aswani, S.,
Cramer, L.A., Stoms, D.M., Kennedy, C.J., Bael, D., Kappel,
C.V., Perillo, G.M.E., a Reed, D.J. (2008) Coastal ecosystems
based management with non linear ecological
functions and values, Science 319: 321-323.
Benhin, J.K.A. a Barbier, E.B. (2001) The effects of the
structural adjustment program on deforestation in
Ghana. Agricultural and Resource Economics Review 30(1):
66-80.
Birol, E., Kontoleon, A. a Smale, M. (2005) Farmer demand for
agricultural biodiversity in Hungary’s transition
economy: a choice experiment approach, in: Smale, M.
(ed.), Valuing Crop Genetic Biodiversity on Farms during
Economic Change. CAB International, Wallingford.
Boyd, J. a Banzhaf, S. (2007) What are ecosystem services?
The need for standardized environmental accounting
units, Ecological Economics 63(2-3): 616-626.
Braat, L., ten Brink, P. a kol. (edit.) (2008) The Cost of Policy
Inaction: The Case of Not Meeting the 2010 Biodiversity
Target. Zpráva pro Evropskou komici, Wageningen/
Brusel. K dispozici na adrese http://ec.europa.eu/
environment/nature/biodiversity/ economics/index_
en.htm (poslední přístup 8. května 2008).
Brander, L.M., Van Beukering, P. a Cesar, H.S.J. (2007) The
recreational value of coral reefs: a meta-analysis,
Ecological Economics 63(1): 209–218.
Bruner, A., Gullison, R.E. a Balmford, A. (2004) Financial needs
for comprehensive, functional protected area systems in
developing countries, BioScience 54: 1119-1126.
Bruner, A., Naidoo, R. a Balmford, A. (2008) Review of the
costs of conservation and priorities for action, in: Review
on the Economics of Biodiversity Loss: Scoping the Science.
ENV/070307/2007/486089/ETU/B2.
Burke, L., Selig, L. a Spalding, M. (2002) Reefs at Risk in
Southeast Asia. UNEP–WCMC, Cambridge.
Chomitz, K.M. a Kumari, K. (1998) The domestic benefits of
tropical forests: a critical review, World Bank Research
Observer 13: 13-35.
44
Chomitz, K.M., Thomas, T.S. a Brandao, A.S.P. (2005) The
economic and environmental impact of trade in forest
reserve obligations: a simulation analysis of options for
dealing with habitat heterogeneity, Revista de
Economia e Sociolgia Rural 43(4): 657-682.
Chong, C.K., Ahmed, M. a Balasubramanian, H. (2003)
Economic valuation of coral reefs at the Caribbean:
literature review and estimation using meta-analysis.
Pojednání přednesené na druhém International Tropical
Marine Ecosystems Management Symposium, Manila,
Filipíny. 24.–27. března 2003.
Costanza, R., D’Arge, R., de Groot, R., Farber, S., Grasso, M.,
Hannon, B., Limburg, K., Naeem, S., O’Neill, R.V., Paruelo,
J., Raskin, R.G., Sutton, P. a van den Belt, M. (1997) The
value of the world’s ecosystem services and natural
capital, Nature 387: 253-260.
Craft, A.B. a Simpson, R.D. (2001) The social value of
biodiversity in new pharmaceutical product research,
Environment and Resource Economics 18(1): 1-17.
Dasgupta, P. (2001) Human Well-being and the Natural
Environment. Oxford University Press, Oxford.
Dasgupta, P. (2008) Discounting climate change, Review of
Environmental Economics and Policy, v tisku.
Di Falco, S. a Perrings, C. (2005) Crop biodiversity, risk
management and the implications of agricultural
assistance, Ecological Economics 55(4): 459-466.
Ehrlich, P.R. (2008) Key issues for attention from ecological
economists. Environment and Development Economics
13: 1-20.
Evropská komise (2004) Sdělení Komise Radě a Evropskému
parlamentu – Financování sítě Natura 2000 COM (2004).
K dispozici na adrese http://eurlex.europa.eu/
LexUriServ/ LexUriServ.do?uri=COM:2004:0431
:FIN:EN:PDF (poslední přístup 7. května 2008).
FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (2000) The
State of World Fisheries and Aquaculture 2000. FAO, Řím.
Fisher, B., Turner, R.K., Balmford, A., Burgess, N.D., Green, R.,
Kajembe, G., Kulindwa, K., Lewis, S., Marchant, R., MorseJones, S., Naidoo, R., Paavola, J., Ricketts, T. a Rouget, M.
(v tisku) Valuing the Arc: an ecosystem services
approach for integrating natural systems and human
welfare in the Eastern Arc Mountains of Tanzania.
Frazee, R. a kol. (2003) Estimating the costs of conserving
a biodiversity hotspot: a case-study of the Cape Floristic
Region, South Africa. Biological Conservation 112(1-2):
275-290.
Giving USA (2006) The Annual Report on Philanthropy for the
Year 2005. Giving USA Foundation, Philadelphia.
Godoy, R., Wilkie, D., Overman, H., Cubas, A., Cubas, G.,
Demmer, J., McSweeney, K. a Brokaw, N. (2000) Valuation
of consumption and sale of forest goods from a Central
American rain forest, Nature 406: 62-63.
Green Indian States Trust (2004-2008) Green Accounting for
Indian States Project (GAIS). K dispozici na adrese
www.gistindia.org (poslední přístup 13. května 2008).
Gueorguieva, A. a Bolt, K. (2003) A Critical Review of the
Literature on Structural Adjustment and the Environment,
World Bank Environmental Economics, Series Paper
No. 90. K dispozici na adrese www-wds.worldbank.org/
servlet/WDSContentServer/WDSP/IB/2003/07/23/000
090341_20030723141839/Rendere d/
PDF/263750PAPER0EN110900Critical0review.pdf
Gundimeda, H. (2008) Option prices and bio-prospecting,
nevydaný rukopis.
Gundimeda, H. a Sukhdev, P. (2008) GDP of the poor,
nevydaný rukopis.
Halpern a kol. (2006) Gaps and mismatches between global
conservation priorities and spending, Conservation
Biology 20(1): 56-64.
IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody Ethics
Specialist Group, Biosphere Ethics Project (2007) On
Ethics and Extinction. Zpráva z workshopu, Windblown
Hill, Illinois, USA, 11.–14. září.
IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody (2008) Study
on the economics of conservation of forest biodiversity.
Rozpracováno, pod smlouvou s Evropskou agenturou
pro životní prostředí, Kodaň, Dánsko.
James, A.N., Gaston, K.J. a Balmford, A. (1999) Balancing the
Earth’s accounts, Nature 401: 323-324.
James, A.N., Gaston, K.J. a Balmford, A. (2001) Can we afford
to conserve biodiversity? BioScience 51: 43-52.
Konarska, K.M., Sutton, P.C. a Castella, M. (2002) Evaluating
scale dependence of ecosystem service valuation:
a comparison of NOAA-AVHRR and Landsat TM datasets.
Ecological Economics 41: 491-507.
Martinez-Alier, Joan, (2008) Discounting and the optimist’s
paradox, Universidad Autónoma, osobní sdělení, 9.
března 2008.
Millennium Ecosystem Assessment (2005a) Ecosystems and
Human Well-being: Current State and Trends. K dispozici
na adrese www.millenniumassessment.org/en/
Condition.aspx (poslední přístup 8. května 2008).
Millennium Ecosystem Assessment (2005b) Ecosystems and
Human Well-being: A Framework for Assessment.
K dispozici na adrese www.millenniumassessment.org/
en/Framework.aspx (poslední přístup 8. května 2008).
Millennium Ecosystem Assessment (2005c) Ecosystems and
Human Well-being: General Synthesis. K dispozici na
adrese www.millenniumassessment.org/en/Synthesis.
aspx (poslední přístup 8. května 2008).
Ministere de l’Ecologie, du Développement et de
l’Aménagement durables (2008) La préservation des
ecosystemes coralliens, nevydaný rukopis.
Mullan, K. a Kontoleon, A. (2008) Benefits and costs of
protecting forest biodiversity: case study evidence.
K dispozici na adrese http://ec.europa.eu/
environment/nature/biodiversity/economics/index_
en.htm (poslední přístup 8. květen 2008).
Mumby, P.J., Hastings, A. a Edwards, H.J. (2007) Thresholds
and the resilience of Caribbean coral reefs, Nature 450:
98-101.
Munasinghe, M. (2001) Exploring the linkages between
climate change and sustainable development:
a challenge for transdisciplinary research, Conservation
Ecology 5(1): 14.
Ninan, K.H. a kol. (2007) The Economics of Biodiversity
Conservation: Valuation in Tropical Forest Ecosystems.
Earthscan, Londýn.
OECD – Organisation for Economic Co-operation and
Development (2008) Environmental Outlook to 2030.
K dispozici na adrese: http://www.oecd.org/
document/20/0, 3343,en_2649_37465_39676628_1_
1_1_37465,00.html (poslední přístup 18. květen 2008).
Pattanayak, S.K. a Kramer, R. (2001) Worth of watersheds:
a producer surplus approach for valuing drought
control in eastern Indonesia. Environmental and
Development Economics 6: 123-45.
Pattanayak, S.K. a Wendland, K.J. (2007) Nature’s care:
diarrhea, watershed protection, and biodiversity
conservation in Flores, Indonesia, Biodiversity and
Conservation 16: 2801-2819.
Pearce, D.W. (2005) Paradoxes of biodiversity conservation,
World Economy 6(3): 57-69.
Pearce, D. (2007) Do we really care about biodiversity?,
Environmental and Resource Economics 37: 313-333.
Ricketts, T.H., Daily, G.C. a kol. (2004) Economic value of
tropical forest to coffee production, Proceedings of the
National Academy of Sciences of the United States of
America 101(34): 12579-12582.
Simpson, R.D. (2007) David Pearce and the economic
valuation of biodiversity, Environmental and Resource
Economics 37: 91-109.
Sinden, J.A. (2004) Estimating the costs of biodiversity
protection in the Brigalow belt, New South Wales,
Journal of Environmental Management 70: 351-362.
Small, R. (2000) Valuing research leads: bioprospecting and
the conservation of genetic resources, Journal of Political
Economy 108(1): 173-206.
Stern, N. (2006) Stern Review of the Economics of Climate
Change. Cambridge University Press, Cambridge.
Sumaila, U.R., Zeller, D., Watson, R., Alder, J. a Pauly, D. (2007)
Potential costs and benefits of marine reserves in the
high seas, Marine Ecology Progress Series 345: 305-310.
ten Brink, P. a Bräuer, I. (2008) Proceedings of the Workshop
on the Economics of the Global Loss of Biological
Diversity, with inputs from Kuik, O., Markandya, A.,
Nunes, P. and Rayment, M., Kettunen M., Neuville, A.,
Vakrou, A. and Schröter-Schlaack, C. 5.–6. března 2008,
Brusel, Belgie.
Toman, M. (1998) Why not to calculate the value of the
world’s ecosystem services and natural capital,
Ecological Economics 25: 57-60.
UNEP-WCMC – Program Spojených národů pro životní
prostředí Světové monitorovací centrum ochrany
přírody(2006)
In the Front Line: Shoreline Protection and Other Ecosystem
Services from Mangroves and Coral Reefs. UNEP-WCMC,
Cambridge.
45
UNEP-WCMC – Program Spojených národů pro životní
prostředí Světové monitorovací centrum ochrany
přírody (2007) World Database on Protected Areas.
K dispozici na adrese http://sea.unep-wcmc.org/
wdbpa/index.htm (poslední přístup 7. května 2008).
Wallace, K.J. (2007) Classification of ecosystem services:
problems and solutions, Biological Conservation 139:
235-246.
46
Weitzman, M.L. (2007) Stern Review of the Economics of
Climate Change. Yale University, New Haven, Mimeo.
Wilson, K.A., Pressey, R.L., Newton, A.N., Burgman, M.A.,
Possingham, H.P. a Weston, C.J. (2005) Measuring and
incorporating vulnerability into conservation planning,
Environmental Management 35: 527-543.
4
OD EKONOMIE K POLITIKÁM
P
orouchaný ekonomický kompas společnosti lze opravit,
jestliže použijeme vhodné ekonomie na zpracování
správných informací. To umožní zdokonalení stávajících
a zformulování nových politik, vytvoření nových trhů: tedy
všeho, co je potřebné pro zlepšení lidského blahobytu a
obnovení zdraví planety.
V předcházející kapitole jsme popsali, nakolik závažný je vliv
politiky nebo její absence na biodiverzitu. Protože neexistují
trhy pro většinu „veřejných služeb a produktů“ poskytovaných
biodiverzitou a ekosystémy, jejich náklady a přínosy mnohdy
připadají různým aktérům na různých úrovních obdobně,
jak je tomu u ostatních „externalit“. Soukromé investice na
udržování a ochranu těchto zdrojů jsou minimální nebo
úplně chybí. Znečišťovatel mnohdy neplatí za ztrátu, kterou
způsobuje ostatním. Dotované rybářské loďstvo vyčerpá
zásoby ryb v daleko větší míře, než by tomu bylo v případě
absence dotací. Životně důležité služby, které poskytují lesy,
jako je zásobování a regulace vod, stabilizace půdy, tok
živin a zachování volné krajiny, nepřinášejí užitek majitelům
ani nejsou poskytovány v žádoucí míře. Přínos zachování
druhu pro budoucí generace je globální, zatímco náklady na
jeho ochranu jsou lokální a zůstávají neuhrazené, což vede
k zániku tohoto druhu.
I přes tyto všechny nespojitosti máme důvod k optimismu.
V průběhu první fáze analýzy jsme v mnoha zemích
zaznamenali existenci řady správných politik, které tyto
otázky řeší. Je však nezbytné pojmout ekonomii biodiverzity
a ekosystémových služeb hlouběji, aby poskytla řešení
použitelná ve větším měřítku nejen pro počáteční pilotní
studie, experimentální fáze, která budou použitelná i mimo
své stávající lokality.
• zhodnocování nerozpoznaných přínosů, zpoplatňování
nezahrnutých nákladů;
• sdílení přínosů z ochrany;
• měření toho, co je řízeno.
PŘEHODNOCENÍ DNEŠNÍCH DOTACÍ TAK, ABY
ODRÁŽELY ZÍTŘEJŠÍ PRIORITY
Dotace existují na celém světě a ve všech oblastech a
úrovních ekonomiky. Ovlivňují každého z nás a řada
z nich ovlivňuje též zdraví ekosystémů planety. Škodlivé
dotace je nutno reformovat tak, aby byl zastaven
úbytek biodiverzity a umožněna patřičná správa zdrojů
planety.
Dotace mohou podporovat společenský a environmentální
pokrok i technologický a ekonomický rozvoj. Na druhou
stranu mohou vyústit v soukromý zisk bez odpovídajících
přínosů pro společnost a tím způsobem mohou vést
k ekonomické neefektivitě a k deformacím trhu. Ještě horší
je, že mohou způsobit úbytek biodiverzity a poškození
ekosystémů. V některých případech svým trváním přesáhne
rozumná podpora určitého společenského cíle, jako je
například potravinová bezpečnost, vlastní účel, což má za
následek zbytečné ekonomické a ekologické náklady.
Většina dotací je cílená, je zavedena za jasným, konkrétním
účelem, například dotace na rozvoj komerčního využití
jaderné energie v padesátých a šedesátých letech minulého
století nebo zemědělská podpora pro obnovu zničeného
Rámeček 4.1: Ekologicky škodlivé dotace
Závěrečná zpráva studie Ekonomie ekosystémů a biodiverzity
(TEEB) bude systematicky řešit rozsáhlou škálu možností
politiky pro lepší ochranu biodiverzity a služeb ekosystémů.
Ukáže, jakým způsobem vede aplikace a integrace nové
ekonomie ekosystémů a biodiverzity k formulování lepších
politik. Uvádíme zde několik příkladů ilustrujících způsob,
jakým mohou být ekonomické hodnoty ekosystémových
přínosů a nákladů internalizovány a využívány pro zlepšení
stávajících politik nebo pro otevírání nových možností.
Příklady pocházejí z různých oblastí politiky, ale obsahují čtyři
obecná poselství, rozpracovaná v následujících oddílech:
OECD definuje dotaci jako „výsledek vládní aktivity, která
vytváří výhody pro spotřebitele nebo výrobce za účelem
doplnění jejich příjmu nebo snížení jejich nákladů“.
Tato definice ovšem opomíjí důsledky pro přírodní zdroje
a nezahrnuje dotace vznikající jako výsledek neaktivity.
Ekologicky škodlivé dotace jsou výsledkem vládní
aktivity nebo neaktivity, která: „vytváří výhody pro
spotřebitele nebo výrobce za účelem doplnění jejich příjmu
nebo snížení jejich nákladů, avšak tímto svým pojetím
znevýhodňuje ekologicky šetrné způsoby“.
• přehodnocení dnešních dotací tak, aby odrážely zítřejší
priority;
Od ekonomie k politikám
47
Obchodní politiky ovlivňují globální trendy v oblasti
biodiverzity. Obchodní dotace v zemědělství a rybolovu
(např. jednodušší přístup nebo zvláštní zvýhodněné tarify)
mohou významným způsobem ovlivnit využití půdy a
André Künzelmann/UFZ
Rámeček 4.2: Dotace narušující obchod
zdrojů v řadě exportních i importních zemí. Mezinárodní
obchodní smlouvy spolu se státními politikami
orientovanými na vývoz mohou způsobit, že se země
soustředí na export přírodních zdrojů v neudržitelné míře.
Například Smlouvy EU o rybolovu vedly k tomu, že plavidla
zemí EU vyčerpala zdroje mimo EU, a způsobila tak
neudržitelné využívání přírodních zdrojů v těchto zemích.
evropského zemědělství po II. světové válce. Mnoho z těchto
dotací je trvalých – zemědělské vstupy a produkty jsou
mnohdy dotovány přímo, spolu s energií, potravinami,
dopravou a vodou.
Méně zřejmé dotace vznikají jako nahodilý produkt
některých politik nebo v důsledku absence politik,
což znamená, že nejsou brány v potaz náklady spojené
s poškozováním biodiverzity a ekosystémů. Například
cena vyčerpané vody jen zřídka odpovídá její hodnotě
jakožto přírodního zdroje, firmy jen zřídka platí za hodnotu
genetických materiálů, z nichž vyrábějí své produkty,
a obecně nebývá zvyklostí hradit náklady spojené
s poškozováním lesů nebo pobřežních oblastí.
a ekosystémů je ve skutečnosti veřejnými statky, u nichž není
stanovena cena, lze tohoto cíle dosáhnout dvěma způsoby:
zavedením vhodných politik (odměňujících ochranu toku
těchto veřejných statků a penalizujících jejich ničení) a
podporou vhodných trhů (zejména „konformních trhů“
(compliance markets), které přiřazují těmto produktům
nebo jejich využití vlastní obchodovatelné hodnoty,
nebo vytvářejí motivační struktury, na základě nichž jsou
tyto statky hrazeny). Upozorňujeme na příklad plateb za
ekosystémové služby a některých vznikajících trhů, které umí
využít potenciál nabídky a poptávky, je-li k dispozici vhodná
infrastruktura, pobídky, financování a řízení.
PLATBY ZA EKOSYSTÉMOVÉ SLUŽBY
ZHODNOCOVÁNÍ NEROZPOZNANÝCH PŘÍNOSŮ,
ZPOPLATŇOVÁNÍ NEZAHRNUTÝCH NÁKLADŮ
Správné stanovení cen je zásadním pravidlem dobré
ekonomiky. Vzhledem k tomu, že většina přínosů biodiverzity
48
Platby za ekosystémové služby (PES) mohou vytvořit
poptávku, nezbytnou tržní sílu směřující k napravení
stávající nerovnováhy, která poškozuje biodiverzitu a
maří udržitelný rozvoj.
PES jsou platby za službu nebo využití krajiny, které takovou
službu nejspíše dokáže zajistit (UNEP/IUCN 2007). Vlády
Evropská komise – LIFE04 NAT/HU/000118
Tento přístup se již začal měnit. Ačkoliv zainteresované
subjekty pevně brání své stávající dotace, tvůrci politik si již
uvědomili, jak je z ekologického a ekonomického hlediska
důležité je reformovat. Dva způsoby jsou považovány za
perspektivní. Dotace lze buďto zrušit, nebo reformovat
tak, aby podporovaly ekologicky příznivé využití zdrojů –
jak tomu například bylo u změn zemědělských dotací ve
Spojených státech amerických i v Evropské unii. Dotace
lze nahradit tak, že se soukromé zdroje využijí k zachování
finančních toků určených na určité způsoby využívání
půdy, jak je tomu v případě tzv. „krajinné aukce“ (landscape
auction) v Nizozemsku. Krajiny se rozčlení na různé prvky,
např. stromy, živé ploty nebo jezírka. Zatímco daný krajinný
objekt nadále zůstává vlastnictvím majitele půdy, lidé
prostřednictvím aukce poskytují podporu určitému prvku
krajiny a takto jsou získávány prostředky na jeho ochranu.
Tímto způsobem lze zajistit příjem farmářů i ochranu
biodiverzity bez státních dotací.
vytvářejí stále větší množství pobídkových programů pro
majitele půdy, kteří chrání služby ekosystémů, tím způsobem,
že majitelům kompenzují ušlé zisky (Millenium Ecosystem
Assessment 2005). Platby mají význam zvláště v případech,
kdy půdu není možné odkoupit a ponechat v původním
stavu, nebo tam, kde nelze vytvořit chráněné oblasti.
Platby mohou být i mezinárodního charakteru (IPES). Jedním
z předních příkladů je mechanismus čistého rozvoje (Clean
Development Mechanism, CDM), který je zaveden v rámci
Kjótského protokolu. Konference na Bali skončila dohodou
o zařazení projektů REDD (projekty zaměřené na snížení
emisí z odlesnění v rozvojových zemích, REDD) jako součást
režimu po roce -2012. Tato dohoda je důležitým milníkem,
protože zahrnuje 18–20 % globálních emisí skleníkových
plynů způsobených likvidací lesů tropického pásma a
následnou změnou způsobu využití půdy (CAN 2008).
Prevence odlesňování, zalesňování a obnova lesů mohou
zároveň chránit biodiverzitu a ekosystémové služby i působit
proti změně klimatu.
K výraznému zpomalení míry odlesnění je však nutné získat
významné finanční prostředky – možná až 10 miliard dolarů
ročně (Dutschke a Wolf 2007) – a stále ještě panuje značná
nejistota ohledně způsobu provádění REDD a rozsahu jeho
účinnosti (Miles 2007). Je třeba vytvořit vhodné finanční
mechanismy, které by stimulovaly aktivitu v této oblasti.
Jednou z možností je tržní mechanismus, který zavede
obchodování s kredity za úspěšnou prevenci odlesnění.
Výhody brzkého spuštění experimentálních programů je
nutno posoudit s ohledem na rizika možného přesunutí
tlaku na odlesnění ostatních nezahrnutých lesů.
Klaus Henle, UFZ
REDD může s poměrně nízkými náklady významně snížit
emise skleníkových plynů a současně pomoci zachovat
lesy a jejich biodiverzitu. Je však nutno zvážit možná rizika
lavinového efektu. REDD nejspíš nebude podporovat jiné
ekosystémové služby, než je ukládání uhlíku, a v důsledku
přesunu tlaků na odlesňování by mohlo dojít k narušení
jiných služeb. Například tlaky na odstranění palivového
dříví a sena z degradovaného lesa v rámci REDD se mohou
přesunout i na sousední les se zdravějšími ekosystémy a
Rámeček 4.3: Platby za environmentální služby
v Kostarice
V letech 1997 až 2004 investovala Kostarika přibližně
200 milionů amerických dolarů do státního programu
PES, který chrání více než 460 tisíc hektarů lesů a lesních
porostů a nepřímo tak přispívá k blahobytu více než
8000 lidí. V souvislosti s programem vznikla řada asociací
a partnerství na národní i mezinárodní úrovni,
přispívajících k jeho dlouhodobé finanční udržitelnosti.
Program PES v Kostarice představuje v podstatě státní
strategii zachování lesů a biodiverzity a udržitelného
rozvoje. Stal se účinným nástrojem, který názorně
předvedl, že lesní ekosystémy mají i jiné hodnoty než jen
hodnotu dřeva, a výrobce tak pobídl k tomu, aby tyto
hodnoty poskytovaly. Legislativa kompenzuje čtyři
environmentální služby: zmírnění emisí skleníkových
plynů, vodohospodářské služby, krajinnou hodnotu a
biodiverzitu.
Program PES přispěl k omezení odlesňování a současně
znovu aktivoval lesnický průmysl.
Portelaová a Rodriguez 2008
větší biodiverzitou, které pak mohou ohrozit. REDD může
dosáhnout snížení emisí, avšak za cenu úbytku biodiverzity.
PES mohou být vysoké a podporovat hlavní proudy politiky na
ochranu biodiverzity. Vláda Spojených států věnuje více než
1,7 miliardy dolarů ročně na přímé platby farmářům za ochranu
životního prostředí (Kumar 2005). Platby v rámci programu
pobídek k ochraně kvality životního prostředí vyplácené
americkým ministerstvem zemědělství podporují udržitelné
využívání zavlažování, živin a hnojiv, integrovaný boj proti
škůdcům a ochranu volně žijících živočišných a rostlinných
druhů. Obdobně je mechanismus Evropské unie na podporu
zemědělství a lesního hospodářství šetrného k životnímu
prostředí zásadní součástí programů EU na rozvoj venkova
(Evropská komise 2005) s rozpočtem přibližně 4,5 miliardy
eur ročně (Evropská komise 2007). V roce 2005 obsáhly agrienvironmentální programy oblast o rozloze 36,5 milionu
hektarů EU-27 (vyjma Maďarska a Malty) prostřednictvím
1,9 milionů smluv se zemědělci. PES umožňuje obcím zlepšit
jejich životní úroveň otevřením přístupu na nové trhy. Jedním
z faktorů úspěchu je kombinace „cukru a biče“ při zavádění
legislativy ochrany společně s pobídkami k ochraně. Tento
postup může být zvláště účinný u obyvatel rozvojových zemí
(viz rámeček 4.3).
ROZŠÍŘENÍ PRINCIPU „ZNEČIŠŤOVATEL PLATÍ“
Lze pozorovat vzrůstající tendence využívat odhad škod při
řešení degradace biodiverzity a ekosystémových služeb.
Znečišťovatel musí často platit za způsobené škody, ať už tak,
že nese skutečné náklady projektů zaměřených na likvidaci
49
Norma Neuheiser, UFZ
vhodné institucionální infrastruktury, pobídek,
financování a řízení – zkrátka a dobře bez investic.
Stát byl tradičně považován za jediný subjekt odpovědný za
správu veřejných služeb ekosystémů. Nyní je však jasné, že
k této úloze může přispět též trh, mnohdy bez vynaložení
veřejných prostředků. Tržní přístupy mohou být pružné
a efektivní z hlediska nákladů – což je vlastnost, kterou
tradiční politiky ochrany dost často postrádají. Vyskytují
se však i jisté problémy, protože „trhy s environmentálními
službami“ mohou být nedokonalé, postrádat hloubku
a likviditu, a vyznačovat se omezenou hospodářskou
soutěží. Zjišťování ceny nebývá snadné, neboť většina
ekosystémových služeb patří mezi veřejné služby
poskytované ve velké míře a mnohdy na dálku ve formě
pozitivních externalit. V některých případech by náklady
transakce dosahovaly výše potenciálních zisků. Vlády mohou
pomoci řešit některé z těchto nedostatků poskytnutím
vhodného institucionálního rámce, například úpravou
pravidel pro určování odpovědnosti nebo stanovením mezí
(stropu) pro využití zdrojů a vydáním obchodovatelných
povolenek umožňujících určitou flexibilitu v rámci těchto
omezení. Hlavním příkladem takového „konformního trhu“
(compliance market) je EU-ETS (Systém Evropské unie pro
obchodování s povolenkami na emise oxidu uhličitého).
škod a obnovu, nebo prostřednictvím soudně stanovených
pokut. Mezi významné příklady patří:
• únik ropy z tankeru Exxon-Valdez: ropná skvrna o rozloze
7800 kilometrů čtverečních, která dosud ovlivňuje aljašská
loviště ryb, stála znečišťovatele 3,4 miliardy USD v podobě
pokut, nákladů na likvidaci havárie a náhrad způsobených
škod (SpaceDaily2008).
• řeka Guadiamar: hlavní vodní zdroj slaných močálů ve
španělském národním parku Doñana poškozený v důsledku
fatální havárie hráze dolu Aznalcóllar, při kterém došlo
k úniku toxického bahna. Likvidace této havárie a obnova
stály španělské úřady více než 150 milionů eur (Nuland a
Cals 2000).
Tyto události se staly významnými precedenty pro náhradu
škod v závislosti na konkrétních okolnostech havárie. Princip
„znečišťovatel platí“ lze dále rozšiřovat prostřednictvím
konformních trhů (compliance markets) nastavených tak,
aby bylo možné zachytit nákladové externality, stanovit jejich
objemy, převést je na obchodovatelné cenné papíry a otevřít
je obchodování mezi znečišťovateli, kteří pak ponesou tržně
stanovenou cenu nákladů spojených se znečištěním. Tomuto
tématu je věnována následující kapitola.
VYTVÁŘENÍ NOVÝCH TRHŮ
V současnosti již vznikají nové trhy podporující a
zhodnocující biodiverzitu a ekosystémové služby.
Některé z nich mají potenciál dalšího růstu. Aby však
byly tyto trhy úspěšné, neobejdou se bez vytvoření
50
Rámeček 4.4: Zkušenost s bankami na ochranu
přirozených lokalit, s kredity na ochranu
ohrožených druhů a biobankovnictvím
Ve Spojených státech si mohou podniky nebo jednotlivci
koupit environmentální kredity u Wetland Mitigation
Banks (banky na zmírnění dopadů na mokřady), kterými
zaplatí za degradaci mokřadních ekosystémů v důsledku
zemědělských nebo rozvojových aktivit. Do září 2005 bylo
uděleno povolení více než 400 bankám, z nichž jsou
takřka tři čtvrtiny financovány soukromými subjekty,
v roce 2006 dosáhl obchod s kredity mokřadní banky
objemu 350 milionů dolarů (Bean a kol. 2007).
Americký systém „stanov objem a obchoduj“ (cap-andtrade) na ochranu biodiverzity vedl ke vzniku „kreditů za
ohrožené druhy“, které lze použít jako kompenzaci za
negativní dopady aktivity podniku na ohrožené druhy a
jejich přirozené prostředí (biotopy). Objem trhu
představoval do května 2005 přes 40 milionů dolarů, bylo
provedeno 930 transakcí a ochrana poskytnuta více než
44 600 hektarů přirozeného prostředí ohrožených druhů
(Fox a Nino-Murcia 2005).
V roce 2006 zahájila Austrálie experimentální projekt
v Novém Jižním Walesu na základě zákona z téhož roku,
tzv. BioBanking Bill, který zavedl pobídky k ochraně
soukromé půdy s vysokou ekologickou hodnotou (vláda
Nového Jižního Walesu 2006). Výsledkem projektu byl
nákup „kreditů za biodiverzitu“ kompenzujících negativní
dopady na biodiverzitu ze strany developerů. Tyto kredity
mohou být udělovány za obohacení a trvalou ochranu
krajiny (Thompson a Evans 2002).
Evropská komise – LIFE05 NAT/SK/000112
Rámeček 4.6: Příklad společnosti Vittel
Společnost vyrábějící minerální vody Vittel (Nestlé Waters)
měla obavy z kontaminace dusíkatými látkami způsobené
intenzifikací zemědělství, a tak začala platit farmářům
hospodařícím v jejím povodí za udržitelnější postupy při
zemědělské výrobě. Klíčovým prvkem úspěchu byla
důvěra farmářů, kterou se společnosti podařilo získat, a
zachování výše jejich příjmů prostřednictvím dostatečně
vysokých příspěvků. Společnost rovněž financovala
všechny potřebné technologické změny, takže se farmáři
nemuseli zadlužit. Společnost intenzivně spolupracovala
s farmáři při rozpoznání vhodných alternativních postupů
a vzájemně přijatelných pobídek.
Perrot-Maître 2006
Vlády mohou rovněž podpořit zapojení soukromého
sektoru do zviditelnění ekosystémových služeb například
prostřednictvím udělování známek a certifikátů.
Byly vytvořeny mechanismy a finanční produkty, které mají
ošetřit závazky vůči životnímu prostředí. Mezi nejpokrokovější
nástroje poskytující obchodovatelné kredity patří banky na
ochranu lokalit a druhů (viz rámeček 4.4).
Trhy s produkty vyráběnými udržitelnými postupy umožňují
spotřebitelům vyjádřit svou podporu ochraně biodiverzity
a ekosystémů řečí, které podniky rozumějí. Trhy tohoto
typu zaznamenávají rychlý růst – trhy s bio-produkty,
certifikovanými potravinářskými produkty a produkty ze
dřeva rostou třikrát rychleji než je průměr. Trh s komoditami
vyráběnými udržitelnými způsoby by mohl v roce 2010
Rámeček 4.5: Obnovení zalesnění okolí
Panamského průplavu
Pojišťovací a významné rejdařské společnosti financují
pětadvacetiletý projekt obnovy lesních ekosystémů po
celé délce osmdesátikilometrového Panamského
průplavu. Průplav je nejčastěji využívanou plavební
trasou mezi Atlantickým a Tichým oceánem a jen v roce
2007 jím proplulo více než 14 tisíc plavidel. Avšak jeho
provoz je stále častěji ovlivňován povodněmi, kolísavým
přítokem vody a silným zanášením průplavu v důsledku
odlesnění okolní krajiny (Gentry a kol. 2007).
Náklady na udržování průplavu rostou a roste i riziko, že
bude nutné ho jednoho dne zavřít. Přepravní společnosti
se musely vyrovnat se zvýšenými sazbami pojistného,
dokud je ForestRe – specializovaný pojišťovací subjekt
zaměřující se na rizika spojená s lesy a lesními porosty –
nepřesvědčil, aby se podílely na financování obnovy
ekosystému (The Banker 2007). K přínosům patří nižší
eroze a pravidelnější přítok sladké vody do průplavu, což
snižuje pojistná rizika a umožňuje přepravcům těšit se
z nižších sazeb pojistného.
dosáhnout 60 miliard dolarů ročně (viz The Economist 2005).
V Kapském květinovém království v Jihoafrické republice, které
je z hlediska biodiverzity významnou lokalitou a domovem
více než 10 000 rostlinných druhů, jsou ti výrobci vína, kteří
se zavážou chránit alespoň 10 % svých vinic, odměňováni
„mistrovským titulem“, který pak mohou propagovat na
etiketách svých výrobků. Od vytvoření turistické trasy
„Green Mountain Eco Route“ v roce 2005 mohou též těžit
z ekoturistiky (Green Mountain 2008). Certifikace a udělování
ekologických známek jsou populárními tržními nástroji,
ačkoli jejich potenciál možná nevykazuje natolik dlouhodobý
charakter jako popsaná bankovní a obchodní schémata (viz
rámeček 4.4).
Podniky investují do řízení ekosystémových služeb
i v případech, kdy jejich produkty nebo reputace nejsou
nijak přímo zvýhodněny, je-li riziko úbytku ekosystémových
služeb, kterému podnik čelí, a očekávaný přínos z jejich
ochrany dostatečně vysoké. To je jasným případem ryze
finančních důvodů pro soukromě financované platby, jak
ilustruje příklad společnosti Vittel (viz rámeček 4.6).
SDÍLENÍ PŘÍNOSŮ Z OCHRANY
Chráněné oblasti mohou vytvářet užitek ze statků
a ekosystémových služeb v hodnotě
od 4 400 do 5 200 miliard USD ročně.
Balmford a kol. 2002
Lepší pochopení ekonomiky ekosystémových služeb je
zásadní pro záchranu a rozšiřování chráněných oblastí a
napovídá, jak si uvědomit a sdílet jejich hodnotu v rámci
místních komunit, aniž by byl ohrožen jejich přínos
v rámci biodiverzity.
Více než 11% zemského povrchu je již chráněno díky volné
síti více než 100 000 chráněných oblastí (UNEP-WCMC/
IUCN-WCPA 2008), které dohromady zahrnují většinu
typů suchozemské biodiverzity. Jedním z příkladů je síť
EU Natura 2000, která zahrnuje přibližně 20 % území členů
EU27 (EU 2008).
51
Evropská komise – LIFE04 NAT/HU/000118
a kol. 2008), kde z průzkumu provedeného mezi místními
obyvateli vyplynulo, že socio-ekonomické přínosy převažují
nad náklady.
Tam, kde jsou přínosy méně přímé, než tomu bylo ve výše
uvedeném příkladu z Ugandy, mohou daňové transfery mezi
centrální, regionální a lokální vládou zajistit lokální příjem,
který představuje podíl na výnosu z ekosystémových služeb.
Další zemí, která může být použita za příklad fungování
tohoto typu financování, je Brazílie. Chráněné oblasti ve státu
Paraná jsou ohodnocovány v rámci mezivládních příspěvků
samosprávným územním celkům od roku 1992. Kvalitativní
indikátory určující výši příspěvků zohledňují dosažené
cíle ochrany. Výsledkem této politiky bylo zvýšení počtu
Rámeček 4.7: Chráněné oblasti v Ugandě
Síť chráněných oblastí ale není úplná a už nyní je sama
ohrožená nedostatkem finančních prostředků a politické
podpory (Bruner a kol. 2001). V kontextu naší práce je
nutno zdůraznit, že chráněné oblasti čelí finančnímu tlaku
v důsledku výdělečného potenciálu dřeva, masa, biopaliv a
dalších zdrojů (CBD 2003, 2004; Terborgh 1999).
Ekonomické hodnoty ochrany je nutno lépe pochopit
a vysvětlit. Stanovení hodnoty může být velmi užitečné
při přijímání politických rozhodnutí o vytvoření nebo
zachování chráněných oblastí. Příklady, jako jsou přehradní
systém Gabčíkovo-Nagymaros v Maďarsku, naznačují, že
pokud je hodnota biodiverzity měřena oproti přínosům
velkých rozvojových projektů, zvyšuje se šance, že budou
ochráněny citlivé oblasti. V tomto konkrétním případě
ukázala analýza, že přírodní bohatství ve velké míře
převažuje nad přínosem z navrhovaného projektu soustavy
vodních děl, která by měla obrovské negativní dopady na
biodiverzitu mokřadních oblastí na Malém žitném ostrově
(Szigetköz) (OECD 2001).
Místní komunity jsou první, kdo nese náklady úbytku
biodiverzity. Měly by tedy sdílet přínosy ochrany.
Místní komunity, jakož i místní vlády se obvykle snaží
dosáhnout růstu a ekonomického rozvoje přilákáním většího
množství lidí a podniků, podporou výstavby a rozvoje
infrastruktury. Chráněné oblasti mohou někdy považovány
za překážky rozvoje, zvláště tam, kde je půda vzácná a její
využití omezené. Náklady vyplývající z omezeného využití
půdy vznikají na lokální úrovni, avšak zisky plynoucí z téhož
většinou přesahují katastr obce.
Tento nesoulad je nutno napravit, v ideálním případě účastí
na výnosech z chráněných oblastí, jak je tomu v Ugandě
(viz rámeček 4.7). Náklady na ochranu ze strany obce,
například ztráty způsobené nižší úrodou nebo efektivitou
chovu dobytka, mohou být významné a měly by být
regulovány obcemi, institucemi zaměřenými na ochranu
lesa a nevládními neziskovými organizacemi. Neadekvátní
kompenzace ztrát je již obehranou písničkou, ačkoliv existuje
několik nedávných příkladů úspěšné praxe (např. Bajracharya
52
Řízení přírodních zdrojů v Ugandě je od roku 1995
zákonem svěřeno místním orgánům. Na základě této
legislativy vyplácí Ugandský úřad na ochranu volné
přírody (UWA) 20 % všech příjmů z turistického ruchu
v chráněných oblastech (CHO) místním komunitám
nacházejícím se v sousedství CHO. Toto procento bylo
stanoveno pevně bez přesného zmapování ekonomiky
CHO, ale dokonce i přibližný odhad nákladů a výnosů
umožňuje zlepšení místní životní úrovně při současné
ochraně biodiverzity. Takovýto režim sdílení výnosů
funguje z dlouhodobého hlediska pouze tehdy, když
skutečně kompenzuje omezení využití půdy, která
místním komunitám vyplývají z CHO. Lepší poznání
příslušných nákladů a výnosů tak umožní sladit trvalou
ochranu biodiverzity a zlepšení životní úrovně venkova
(Ruhweza 2008).
Některé chráněné oblasti umístěné do „Programu
sdílení výnosů“ Ugandského úřadu na ochranu volné
přírody
Národní park Bwindi Impenetrable
Národní park Mgahinga Gorilla
Národní park Lake Mburo
Národní park Queen Elizabeth
Národní park Rwenzori Mountains
Národní park Kibaale
Národní park Semliki
Národní park Murchison Falls
Národní park Mount Elgon
Vývoj populace vybraných druhů v národním parku
Lake Mburo
Druh
1999
2002
2003
2004
2006
zebra
2249
2665
2345
4280
5986
buvol
486
132
1259
946
1115
voduška
598
396
899
548
1072
hroch
303
97
272
213
357
impala
1595
2956
2374
3300
4705
Zdroj: UWA 2005
chráněných oblastí a jejich kvality. Podobné modely jsou
využívány ve 12 z 27 brazilských států a další tento přístup
zvažují (Ring 2008).
těch, kdo jsou ochranou nejvíce ovlivněni. Lepší pochopení
nákladů a výnosů vyplývajících z ochrany a využití
biodiverzity může pomoci zlepšit rozdělení odpovědnosti
v rámci řízení (Birner a Wittmer 2004).
Se svolením Evropského parlamentu
Vrátíme-li se do Evropy, konstatujeme, že Portugalsko
zavedlo využití vládních rozpočtových transferů obcím
v oblastech zahrnutých do sítě Natura 2000, které vychází ze
směrnice EU o ochraně přírodních stanovišť a směrnice EU o
ochraně volně žijících ptáků.
Náklady spojené s úbytkem a degradací biodiverzity
souvisejí s mírou, v jaké místní komunity na biodiverzitě a
ekosystémových službách závisejí. Přežití řady původních
komunit je zcela závislé na místních zdrojích. Zvláště
v takových případech představují další alternativu „komunitou
chráněné oblasti“ založené na tradičně udržitelných
systémech využití zdrojů. Mohou být efektivnější než
konvenčně chráněné oblasti (IUCN 2008). Jejich struktury
řízení mohou být přizpůsobeny lokálním potřebám
i dostupným místním schopnostem a znalostem.
Zhodnocení a sdílení přínosů biodiverzity a ekosystémových
služeb může tudíž pomoci politikám na ochranu biodiverzity
lépe zajišťovat potřeby místních komunit.
Pokud se přínosy projevují zejména na vyšší úrovni
než místní, může být úsilí obcí odměněno transfery,
které jim tak pomohou získat zdroje potřebné pro
ochranu biodiverzity a poskytování ekosystémových
služeb.
CO MŮŽE EKONOMIE EKOSYSTÉMŮ A BIODIVERZITY
NABÍDNOUT CHRÁNĚNÝM OBLASTEM
Lepší pochopení ekonomie biodiverzity pomůže:
• Zajistit finance: chronický schodek ve financování
chráněných oblastí dosáhl v roce 2001 celkové částky
38,5 miliard dolarů (Balmford a kol. 2002). Stanovení
finančních a nefinančních přínosů ekosystémů je klíčem
k čerpání soukromého financování a vytváření příjmu pro
chráněné oblasti prostřednictvím realizovaných plateb za
ekosystémové služby.
• Získat politickou podporu: jasná představa o ekonomických
přínosech zachování ekosystémových služeb by mohla
zvýšit politickou podporu na úroveň obvyklou pro resorty,
jako jsou zemědělství, průmyslový rozvoj a regionální
plánování.
MĚŘENÍ TOHO, CO JE ŘÍZENO: MĚŘÍTKA PRO
UDRŽITELNÝ ROZVOJ
„Národní hospodaření založeno
na finančních transakcích, a proto nepočítá s přírodou,
které nedlužíme nic, pokud jde o peníze,
ale které dlužíme vše, pokud jde o přežití.“
Bertrand de Jouvenel 1968
Náš ekonomický kompas je porouchán, protože jsme
zanedbali externality na všech úrovních – státní, podnikové,
individuální. V dalším textu shrneme probíhající aktivity
zaměřené na odstranění tohoto nedostatku a popíšeme
způsoby, jak přispět ve druhé fázi.
Nepřizpůsobivost národního hospodaření je známa
minimálně 40 let (viz rámeček níže).
Nyní je životně důležité zaměřit se na oblast „za hranicemi
HDP“, protože nevhodná měřítka nás stála příliš mnoho:
neudržitelný růst, degradované ekosystémy, úbytek
biodiverzity a dokonce i snížení blahobytu obyvatel (na
obyvatele), především v rozvojových zemích.
• Zlepšit formulování politik: zavedením hodnotového
faktoru do oblasti biodiverzity a ekosystémových služeb
se podpoří lepší politická rozhodnutí o využití půdy,
založená na kvantifikaci vlivů těchto rozhodnutí a možnosti
vzájemného porovnání jednotlivých možností, například
úrovní spásání půdy nebo těžby dřeva.
Evropská komise, Evropský parlament, Římský klub, Světový
fond na ochranu přírody a Organizace pro ekonomickou
spolupráci a rozvoj uspořádaly v Bruselu v listopadu 2007
významnou konferenci nazvanou Beyond GDP. Zúčastnilo se
jí 650 politických činitelů a významných osobností z celého
světa. Konference byla věnována nutnosti nalézt měřítko,
které by o hodnotách vyznávaných společností vypovídalo
více než HDP, což zdůrazňuje skutečnost, že se pustošení
způsobené událostmi jako hurikán Katrina nebo tsunami
v Asii i přes způsobené lidské tragédie a ztráty na majetku
projevuje nárůstem HDP.
• Zlepšit struktury řízení: chráněné oblasti jsou mnohdy
řízeny na základě teoretických plánů bez toho, aby bylo
vzato v úvahu rozdělení příslušných kompetencí a zájmy
Konference dospěla ke shodě, že k existujícímu měřítku
HDP musíme přidat měřítka environmentální a společenská
(Beyond GDP 2007). Výhradní zaměření na růst klasického
53
Aditi Halderová, Konfederace indického průmyslu
od jiné, která přináší pohromu nejen rozvojovým zemím, ale
i nám všem.
Počátečním bodem přípravy holistických účtů národních
příjmů a bohatství odrážejících externality v oblastech
přírodních zdrojů, zdraví a vzdělání může být Systém
integrovaného environmentálního a ekonomického
účetnictví Organizace spojených národů (UNSD 2008).
Holistickou statistiku národních příjmů na tomto základě
v současnosti využívá jen několik zemí, neexistuje však
srovnání, protože údaje se vztahují na různé oblasti, zachycují
různé externality a počítají s různými stupni nespojitosti.
HDP příliš nepomůže s řešením mnoha našich ožehavých
problémů. Není například schopno vyřešit přetrvávající
chudobu v Africe a Asii ani nám pomoci bojovat se změnami
klimatu a neudržitelným rozvojem.
Výzva k aktivitě nevychází pouze od politiků a odborníků,
ale též ze strany veřejnosti. V průzkumu (GlobeScan 2007)
způsobů měření pokroku mimo rámec sledování HDP
vyjádřily tři čtvrtiny dotazovaných (z 10 zemí včetně Austrálie,
Brazílie, Kanady, Francie, Německa a Ruska) názor, že by se
vlády „neměly věnovat pouze ekonomice a že by do statistik
měřících pokrok země měly zahrnout též zdravotní, sociální a
environmentální údaje“.
Široce používaný Systém národních účtů (SNA) neuznává
řadu významných externalit v oblastech přírodních zdrojů,
zdraví a vzdělání. To znamená, že žádoucí zlepšení v oblasti
zdraví nebo vzdělání populace je zaúčtováno jako výdaj,
nikoli jako investice. Cenné ekosystémové služby, které jsou
zdroji příjmů, nejsou vůbec zahrnuty, odlesnění jako jedna
z forem amortizace není ani zaznamenáno.
V současnosti je Statistickou komisí OSN, v níž je zastoupena
řada významných organizací včetně UNEP, Světové banky,
MMF, OECD, Evropské komise a statistických úřadů z celého
světa, dokončována revize SNA z roku 1993. Chápeme, že
významnou složkou revize SNA je uznání rozšířené verze
SEEA jako normy. Probíhající proces revize SEEA, iniciovaný
Výborem expertů OSN pro environmentálně-ekonomické
účetnictví (UNCEEA), je nezbytným krokem správným
směrem k posunutí měření národních příjmů „mimo úroveň
HDP“. Věříme, že si téma ekosystémů, biodiverzity a jejich
oceňování zaslouží zvláštní pozornost. Je velmi důležité,
aby byl propagován rozvoj účetnictví ekosystémů/
biodiverzity ve fyzických a monetárních jednotkách
jako klíčová, včas stanovená priorita probíhající revize
SEEA, vycházející z práce EEA a dalších.
I na úrovni podniků dochází ke stále silnějšímu rozpoznání
potřeby předefinovat měřítka podnikového úspěchu a
rozšířit měření a vykazování výkonu tak, aby odráželo širší
pohled na funkci podniku než jako na pouhý optimalizátor
finančního kapitálu pro jeho akcionáře. Principy trojí
odpovědnosti (triple-bottom-line) a zpráv o udržitelnosti
(sustainability reporting) přijímá narůstající počet akciových
Obrázek 4.1: Využití půdy a vody při výrobě
různých potravin
200
15
Úkol vytvořit měřítka pro komplexnější měření
národních příjmů a bohatství (NIWA) by měl být
prioritou, zvláště v zemích, které jsou nejvíce ohroženy
úbytkem ekosystémů a biodiverzity. Tyto by pak dokázaly
odlišit životaschopnou a udržitelnou ekonomickou cestu
54
Odpovídající požadavky na zavlažování
12
150
Spotřeba půdy, m2 na kg bílkovin
Dosáhnout zlepšení v oblasti zdraví, vzdělání a kvality
životního prostředí bez formálního rámce tak, aby
došlo k jejich finančnímu ohodnocení, může být velmi
frustrujícím úkolem. Tam, kde chybí „měřítko udržitelnosti“,
budou pravděpodobně učiněna jen nedokonalá politická
rozhodnutí a kompromisy. Zavedení indikátoru „skutečných
úspor“ (genuine savings) před mnoha lety ze strany
Světové banky ukázalo, že připojení jiných měřítek k HDP
je na globální úrovni proveditelné (Světová banka 2008).
Užitečnost tohoto měření byla však oslabena nutností zajistit
základní standardizaci dat shromážděných ve všech zemích,
čímž se omezil rozsah účetních úprav přírodního kapitálu,
které by mohly být zahrnuty do výpočtů skutečných úspor.
9
100
6
50
3
0
Sója
Luštěniny Palmový Citrusové Obilniny Drůbeží Vepřové Skopové Hovězí
olej
ovoce
maso
maso
maso
maso
Odpovídající spotřeba vody, m3 na kg potravin
Spotřeba půdy
0
Zdroj: Světový program OSN hodnotící stav vody ve světě (2003)
společností. Iniciativa GRI (Global Reporting Initiative) vydala
k vytváření zpráv o udržitelnosti podrobné směrnice. Projekt
Oznamování emisí uhlíku (Carbon Disclosure Project, CDP)
byl úspěšný tím, že podnítil k dobrovolnému oznamování
výše emisí řadu firem a zemí, jejichž počet se rok od roku
zvyšuje. Všechny tyto iniciativy jsou však založeny na
dobrovolném zveřejnění údajů a ještě nemají tak širokou
podporu, aby bylo možné označit je za tržní normy.
Ve druhé fázi chceme oslovit organizace zapojené do
procesu přepracování způsobu měření podnikového
výkonu a norem pro vydávání zpráv s cílem vytvořit
návod pro hodnocení využití přírodního kapitálu ze
strany firem, včetně měření uhlíkové stopy.
Spotřebitelé jsou hlavním zdrojem tlaků na proměnu
přirozených ekosystémů na jiné způsoby využití půdy,
zvláště svou poptávkou po potravinách. Ekologické stopy
různých typů potravin se výrazně liší (viz obrázek 4.1).
Zohlednit tyto faktory při svém rozhodování je pro
spotřebitele obtížné, pokud produkty, které nakupují, zvláště
potraviny, neposkytují při nákupu jasné informace o své
ekologické stopě. Základním předpokladem je spolehlivá
standardní metodika, kterou bychom měli dále prozkoumat
ve druhé fázi společně se skupinami koncových uživatelů.
Cílem je najít nebo vyvinout standardní měřítka pro
spotřebitelskou stopu (ve smyslu využití půdy, vody
a energie), založená na zdravé ekologii a ekonomice a
dostatečně jednoduchá, aby mohla být pochopena a
zavedena maloobchody.
PŘEDSTAVA NOVÉHO SVĚTA
Postupně je přijímána skutečnost, že zdravé ekosystémy
zachovávající si vysokou úroveň biodiverzity jsou odolnější
vůči vnějšímu tlaku a následně i schopnější zachovat
poskytování ekosystémových služeb lidské společnosti. Řada
zemí a stále více firem a občanů chce znát a pochopit realitu
nákladů spojených s využíváním přírodního kapitálu Země a
dopady politik na odolnost a udržitelnost ekosystémů.
Stále ještě bojujeme s neznalostí stavu a trendů biodiverzity,
faktorů a tlaků přispívajících k jejímu úbytku, avšak námi
vytvořené scénáře o předpokládaném úbytku biodiverzity,
ekosystémů a ekosystémových služeb jednoznačně
poukazují na vysoké riziko dalšího omezení lidského
blahobytu a rozvoje.
Tato kapitola představila různé přístupy při nahrazování
starého a chybného ekonomického kompasu společnosti
a zavedení nového: přehodnocení dnešních dotací,
vytvoření takových politik a tržních struktur, které oceňují
nerozpoznané přínosy a zpoplatňují nezahrnuté náklady, a
sdílení přínosů vyplývajících z ochrany přírody a chráněných
oblastí spravedlivějším způsobem. Některé části rozvíjející
se sady nástrojů nové ekonomiky a politik již v některých
zemích nebo regionech existují, další se stále vyvíjejí na
základě počátečních případových studií ukazujících jejich
potenciál, celkově však ještě zbývá hodně práce.
Představte si, že by se tato opatření neuplatnila jen
v experimentálních schématech nebo jen ve vybraných
zemích. Představte si, jak drobná semínka vyrůstají
v majestátní stromy. Představte si, jak mohou přispět
ke zlepšení kvality života v roce 2030 i ve vzdálenější
budoucnosti.
Představte si růst lidského blahobytu a bezpečí – růst, který
nevychází ze zvyšujícího se HDP na obyvatele a nezpůsobuje
stále závažnější klimatické a ekosystémové katastrofy, o nichž
každé ráno informují titulky médií.
Představte si bezpečný a stabilní svět s přístupem k čisté vodě
a zdravým potravinám pro všechny bez rozdílu, s rovným
přístupem ke vzdělání a možnostem příjmu, svět sociálních
a politických jistot – svět nejen naplňující Rozvojové cíle
tisíciletí, ale dokonce tyto cíle přesahující.
Biodiverzita a ekosystémové služby jsou nyní uznávány
jako životně důležitá infrastruktura k dosažení blahobytu
a prospěchu člověka. Jsme přesvědčeni, že Ekonomie
ekosystémů a biodiverzity, použije-li se s pečlivým
zvážením etických rozměrů rozhodnutí tvořících její základ,
může rozhodnou měrou přispět k ochraně biodiverzity a
ekosystémových služeb a zlepšit blahobyt naše i příštích
generací.
„Jiný svět je nejen možný, on skutečně přichází. Za tichého
dne ho slyším dýchat.“
Arundhati Royová, autorka románu The God of Small Things,
na Světovém sociálním fóru, 2003
55
LITERATURA
Bajracharya, S.B., Furley, P.A. a Newton, A.C. (2008) Impact of
community- based conservation on local communities
in Annapurna Conservation Area, Nepal, v: Hawksworth,
D.L. and Bull, T. (edit.) Human Exploitation and Biodiversity
Conservation. Springer, Dordrecht: 425-446.
Balmford, A., Bruner, A., Cooper, P., Costanza, R., Farber, S.,
Green, R.E., Jenkins, M., Jefferiss, P., Jessamy, V., Madden,
J., Munro, K., Myers, N., Naeem, S., Paavola, J., Rayment,
M., Rosendo, S., Roughgarden, J., Trumper, K. a Turner,
R.K. (2002) Economic reasons for conserving wild nature,
Science 297: 950–953.
Bean, M., Kihslinger, R. a Wilkinson J. (2007) Design of U.S.
Habitat Banking Systems to Support the Conservation of
Wildlife Habitat and At-Risk Species. Environmental Law
Institute (ELI). K dispozici na adrese www.elistore.org/
reports_detail.asp?ID=11273 (poslední přístup 8.
května 2008).
Beyond GDP (2007) Measuring progress, true wealth, and
the well-being of nations. Mezinárodní konference, 19.–
20. listopad 2007, Brusel. Viz www.beyond-gdp.eu/
Birner, R. a Wittmer, H. (2004) On the ‘efficient boundaries of
the state’: the contribution of transaction-costs
economics to the analysis of decentralization and
devolution in natural resource management,
Environment and Planning C: Governance and Policy 22(5):
667-685.
Bruner, A., Gullison, R.E., Rice, R.E. a Da Fonseca,
G.A.B. (2001) Effectiveness of Parks in Protecting Tropical
Biodiversity, Science 291: 125-128.
CAN – Climatenetwork (2008) COP 13, Bali, prosinec 2007. K
dispozici na adrese www.climatenetwork.org/climatechange-basics/by-meeting/cop-13-balidecember-2007 (poslední přístup 8. května 2008).
CBD – Convention on Biological Diversity (2003)
Synthesis of Thematic Reports on Protected Areas
(UNEP/CBD/SBSTTA/9/INF/2). K dispozici na adrese
www.cbd.int (poslední přístup 8. května 2008).
CBD – Convention on Biological Diversity (2004)
Conferences of the Parties 7, Kuala Lumpur: Decision
VII/28: Programme of Work on Protected Areas.
K dispozici na www.cbd.int.
de Jouvenel, B. (1968) Arcadie: essais sur le mieux-vivre.
Futuribles 9, Paris.
Dutschke, M. a Wolf, R. (2007) Reducing emissions from
deforestation in developing countries: the way forward.
GTZ, Německo. K dispozici na adrese www.gtz.de/de/
dokumente/en-climate-reducing-emissions.pdf
Evropská komise (2005) Nařízení Rady 1698/2005 o podpoře
pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu
pro rozvoj venkova(EAFRD). Official Journal of the
European Union L 277, 21.10.2005: 1-40.
Evropská komise, GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova
(2007) Rural Development in the European Union:
Statistical and Economic Information, 2007 Report.
K dispozici na adrese http://ec.europa.eu/agriculture/
agrista/rurdev2007/RD_Report_2007.pdf (poslední
56
Evropská unie (2008) Nature & Biodiversity. K dispozici na
adrese http://ec.europa.eu/environment/nature/
index_en.htm (poslední přístup 18. května 2008).
Fox, J. a Nino-Murcia, A. (2005) Status of species
conservation banking in the United States, Conservation
Biology, 19(4): 996-1007.
Gentry, B.S., Newcomer, Q., Anisfeld, S.C. a Fotos, M.A. III
(2007) Emerging Markets for Ecosystem Services: A Case
Study of the Panama Canal Watershed. Haworth Press.
ISBN: 978-1-56022-173-9.
GlobeScan (2007) New global survey lets on-the-ground
climate decision makers be heard. K dispozici na adrese
www.globescan.com/news_archives/climate_panel/
Green Mountain (2008) Green Mountain Eco Route: the
world’s first biodiversity wine route. K dispozici na
adrese www.greenmountain.co.za/index.htm
IUCN – Mezinárodní unie pro ochranu přírody (2008)
Community conserved areas: a bold new frontier for
conservation. K dispozici na www.iucn.org/themes/
ceesp/CCA/Index.html (poslední přístup 8. května
2008).
Kumar, P. (2005) Market for Ecosystem Services. IISD, Winnipeg,
Kanada. K dispozici na adrese www.iisd.org/pdf/2005/
economics_market_for_ecosystem_ services.pdf
Miles, L. (2007) Reducing Emissions from Deforestation: Global
Mechanisms, Conservation and Livelihoods. UNEP-WCMC,
Cambridge, Spojené Království. K dispozici na adrese
www.unep-wcmc.org/climate/publications.aspx
Millennium Ecosystem Assessment (2005) Ecosystems and
Human Well-being: Opportunities and Challenges for
Business and Industry. K dispozici na adrese
www.millenniumassessment.org/documents/
document.353.aspx.pdf (poslední přístup 8. května
2008).
Nuland, H.J. a Cals, M.J.R. (edit.) (2000) River restoration in
Europe: practical approaches, Conference proceedings.
K dispozici na adrese www.ecrr.org/ pdf/
proceedings2000.pdf (poslední přístup 8. května 2008).
OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
(2001) Valuation of Biodiversity Benefits: Selected Studies.
Paříž.
Perrot-Maître, D. (2006) The Vittel Payment for Ecosystem
Services: A ‘Perfect’ PES Case? IIED and DFID. K dispozici na
adrese www.iied.org/NR/forestry/documents/
Vittelpaymentsforecosystemservices.pdf (poslední
Portela, R. a Rodriguez, M.C. (2008) Environmental services
payment in Costa Rica, nezveřejněný rukopis.
Conservation International.
Ring, I. (2008) Integrating local ecological services into
intergovernmental fiscal transfers: the case of the
ecological ICMS in Brazil, Land Use Policy 25(4): 485-497.
Ruhweza, A. (2008) Local communities’ involvement in
biodiversity conservation: examples from Uganda,
nezveřejněný rukopis.
Space Daily (2008) US high court to review 1989 Exxon
Valdez oil spill case. K dispozici na adrese www.
spacedaily. com/reports/US_high_court_to_
review_1989_Exxon_Valdez_oil_spill_case_999.html
Světová banka (2008) Adjusted net savings – a proxy for
sustainability. K dispozici na adrese http://web.
worldbank.org/ WBSITE/EXTERNAL/TOPICS/
ENVIRONMENT/EXTE EI/0,,contentMDK:20502388
~menuPK:1187778~pagePK:148956~piPK:216618~
theSitePK:408050,00.html (poslední přístup 8. května
2008).
Terborgh, J. (1999) Requiem for Nature. Island Press,
Washington, DC.
The Banker (2007) The new eco-warriors: can markets
succeed where tree-huggers failed? 01/08: 32-37.
K dispozici na adrese www.thebanker.com/news/
fullstory. php/aid/4676/ (poslední přístup 8. května
2008).
The Economist (23-29 April 2005) Rescuing
environmentalism. K dispozici na adrese
www.economist.com/opinion/displaystory.
cfm?story_id=E1_PRRRDDG
The Katoomba Group (2007) Ecosystem Marketplace:
Mitigation Mail, 2(11). K dispozici na adrese
www.ecosystem marketplace.com/pages/newsletter/
mm_12.4.07.html (poslední přístup 8. května 2008).
Thompson, S. a Evans, T.G. (2002) Threatened species
conservation in New South Wales, Australia: a review of
the value of the 8-part test. Journal of Environmental
Planning and Management, 45(1): 85–102.
Světový program OSN hodnotící stav vody ve světě (2003)
Water for People: Water for Life. K dispozici na adrese
www.unesco.org/water/wwap/wwdr/wwdr1/table_
contents/index.shtml (poslední přístup 8. května 2008).
UNEP-WCMC/IUCN-WCPA (2008) World Database on
Protected Areas. K dispozici na adrese http://sea.unepwcmc.org/wdbpa/index.htm (poslední přístup 8.
května).
UNEP/IUCN (2007) Developing International Payments for
Ecosystem Services: Towards a Greener World Economy.
K dispozici na adrese www.unep.ch/etb/areas/pdf/
IPES_IUCNbrochure.pdf (poslední přístup 8. května
2008).
UNSD – Statistická divize OSN (2008) Integrated
Environmental and Economic Accounting 2003 (SEEA
2003). K dispozici na adrese http://unstats.un.org/
unsd/envaccounting/seea.asp (poslední přístup 18.
května 2008).
UWA – Ugandan Wildlife Authority (2005) Wildlife Population
Trends in Uganda 1960-2005. K dispozici na adrese http://
data.mtti.go.ug/docs/Wild%20Life%20Populati
on%20Trends%20in%20Uganda%20(1960-2005).pdf
Vláda Nového Jižního Walesu, Ministerstvo životního
prostředí a klimatické změny (2006) Biodiversity
certification and biobanking: a new initiative for
threatened species protection. DEC 2006/135, ISBN
1-74137-873-7. K dispozici na adrese
www.environment.nsw.gov.au/biobanking/
biobankbill.htm (poslední přístup 8. května 2008).
57
N Á S T I N D R U H É FÁ Z E
Druhá fáze studie Ekonomie ekosystémů a biodiverzity
(TEEB), navazující na práci zahájenou v první fázi, bude
usilovat o dosažení pěti základních cílů:
• Upevnit „vědecký a ekonomický rámec“, který integruje
ekologické a ekonomické znalosti do hodnocení
ekosystémových služeb podle různých scénářů.
• Určit „doporučené oceňovací metodiky“ použitelné
v rámci měnících se podmínek a očekávaných dat na
nejhmatatelnější a nejvýznamnější ekonomické hodnoty
biodiverzity a ekosystémových služeb v hlavních
biomech po celém světě.
• Prozkoumat ekonomické náklady úbytku biodiverzity a
ekosystémových služeb na celém světě v rámci scénáře
„všechno jde normálně dál“ a náklady a přínosy opatření
omezujících tyto ztráty při posouzení alternativních
scénářů ve střednědobé až dlouhodobé časové
perspektivě.
• Vypracovat „sadu politických nástrojů“, které by podpořily
politické reformy a integrované hodnocení vlivů a zajistily,
že pro analýzu kladů a záporů různých možností budou
vzaty v úvahu všechny odpovídající informace. Cílem
těchto politických nástrojů bude podpořit udržitelný
rozvoj a lepší ochranu ekosystémů a biodiverzity.
• Již od začátku zapojit hlavní „koncové uživatele“, aby
výstup studie odpovídal jejich potřebám, byl dostupný,
praktický, flexibilní a celkově užitečný.
Pro pochopení, jak tyto cíle určují rozsah práce ve druhé
fázi, dále uvádíme nástin některých východisek a klíčových
hledisek, které budou analyzovány a úkolů, které budou
vyřešeny:
1. Vědecký a ekonomický rámec: koncepce popsaná
v kapitole 3 bude dále rozpracována, aby posloužila
jako praktický základ pro hodnocení. Bude navržena
klasifikace ekosystémových služeb strukturovaná
z perspektivy konečných uživatelů. Bude nutné
doplnit přehled stavu ekologických poznatků o
ekosystémových službách, které nebyly použity
v první fázi. Na základě tohoto přehledu budou
definovány metody pro (místně specifické) odhady
poskytování ekosystémových služeb v biofyzikálním
smyslu při různých scénářích, ze kterých bude
58
vycházet ekonomické hodnocení. Náležitá pozornost
bude věnována posuzování rizik a faktorů nejistoty
spojených s ekologickými procesy i s lidským chováním
a analyzování důsledků použití různých diskontních
sazeb při výpočtu přínosů a nákladů.
2. Oceňovací metodiky: dále bude vyhodnocena
rozsáhlá literatura o metodikách, budou využity
materiály poskytnuté v reakci na naši výzvu v první
fázi. Zhodnoceny budou některé biomy (např.
oceány) a některé hodnoty (např. opční hodnoty
a hodnoty odkazu), kterým jsme se v první fázi
nevěnovali do hloubky. Práce ve druhé fázi vybere
preferované oceňovací metodiky, které se budou
moci používat v měnících se podmínkách podle tříd
biomů, ekonomik a sociálně-politických kontextů.
Ve druhé fázi se budeme zabývat silnými stránkami
i nedostatky různých technik a posoudíme míru jejich
použitelnosti a jejich potřebu dat. Budeme se muset
věnovat hlavním výzvám uvedeným v kapitole 3 této
zprávy. K nim patří definování metodiky pro transfer
přínosů a pro agregaci, které by měly být spolehlivé
a použitelné pro hodnocení ve velkém měřítku. První
fáze rovněž prokázala význam používání biofyzikálních
indikátorů pro změnu měřítka z ekologických hledisek
na ekonomická (např. MSA – průměrná četnost druhů –
použitá ve studii COPI (Cena politické pasivity)) a druhá
fáze dále zhodnotí dostupná kvalitativní a kvantitativní
opatření, která vykazují potenciál pro formulaci politik,
zaměření a rozsah těchto politik a pro ekonomická
hodnocení.
3. Cena politické pasivity a politické náklady: bude
dokončen globální odhad čistých ekonomických
důsledků pasivity a aktivit zaměřených na omezení
úbytku biodiverzity a ekosystémových služeb, a to na
základě oceňovací literatury a předchozích odhadů ve
velkém měřítku a globálních scénářů, včetně studie
COPI, vypracované v první fázi. Aby však měl globální
odhad smysl, není možné jej omezit na jedinou
určující úlohu, nýbrž bude nutné jej doplnit o analýzu
s rozloženými úrovněmi, které jsou důležité pro proces
rozhodování.
4. Sada politických nástrojů: vzhledem k všeobecně
uznávané důležitosti politických kroků bude vytvořena
sada politických nástrojů. Tyto nástroje budou vycházet
z rozboru politik, které jsou již v některých zemích
uplatňovány a vykazují potenciál k přímému rozšíření
z daného místa nebo k přenesení na jiné místo. Tato sada
nástrojů by měla být použitelná po celém světě, užitečná
pro politické činitele v kterékoli zemi. Ve všech případech
by měla být doložena příslušnými ekonomickými
podklady. Specifickým cílem bude například ekonomie
chráněných oblastí: ekonomická hodnota chráněných
oblastí není v současné době adekvátně uznávána,
politika není ani prosazována v dostatečně intenzivní
míře ani adekvátně financována. Cílem druhé fáze bude
demonstrovat, jak je možné změnit politiky, když lépe
zohledníme hodnoty biodiverzity pro lidi, a jak opravit
porouchaný kompas společnosti.
Každý, kdo má moc a prostředky jednat, musí přijmout svou
odpovědnost za biodiverzitu. Druhá fáze si proto klade za cíl
zajistit potřebné údaje pro politiky, jejichž cílem bude zaprvé
informovat o lepších postupech, které podpoří ochranu
a udržitelné využívání biodiverzity ve všech regionech
světa a přispějí k vytvoření nových měřítek „udržitelného
rozvoje“, doplňujících známá měřítka založená na růstu
HDP a ziskovosti podniků, a zadruhé stimulovat rychlejší
zavádění těchto politik. První kroky již byly podniknuty. Jsme
přesvědčeni, že závěrečná zpráva o TEEB plánovaná pro
druhou fázi bude prací oceňovanou a respektovanou všemi
našimi konečnými uživateli.
5. Zapojení konečných uživatelů: pro úspěch
celosvětového rozsahu je nutné vytvářet spojenectví
napříč všemi vrstvami společnosti. Je třeba se
spojit s klíčovými aktéry, jako jsou skupiny, které
mají na starosti zlepšování Systému integrovaného
environmentálního a ekonomického účetnictví
(SEEA-2003), rozvíjející se institucionální sítě projektů
zaměřených na ekologizaci ekonomik (např. UNEP),
ekologizaci národního účetnictví (např. Výbor OSN
expertů na environmentální ekonomické účetnictví
– UNCEEA), financování chráněných území (např. sítě
chráněných oblastí) a rozvoj plateb za ekosystémové
služby. Obdobně užitečné budou snahy o další
zlepšení vykazování výkonu podniku tak, aby
obsahovalo hlediska udržitelného rozvoje (např.
iniciativa GRI – Global Reporting Initiative), snahy o
podněcování spotřebitelských organizací, aby vzaly za
svou snahu o ekologizaci volby zákazníků, a o zapojení
vlád do obdobných iniciativ (počítání ekologické
stopy spotřebního zboží, zveřejnění informací při
prodeji atd.).
Nástin druhé fáze
59
P O D Ě K O VÁ N Í
První fázi tohoto projektu podpořilo německé Spolkové
ministerstvo pro životní prostředí, ochranu přírody a
jadernou bezpečnost (BMU) a Evropská komise (GŘ životní
prostředí) společně s Evropskou agenturou pro životní
prostředí (EEA) z iniciativy Jochena Flasbarta, generálního
ředitele pro ochranu přírody v rámci BMU, a Ladislava Mika,
ředitele odboru ochrany přírodních zdrojů Evropské komise.
Jsme vděční členům poradního výboru, kteří nám
poskytovali vedení a podporu v této počáteční fázi
projektu:
Joan Martinez-Alier, Giles Atkinson, Karl-Göran Mäler, Peter
May, Jacqueline McGladeová, Julia MartonováLefevreová, Herman Mulder, Lord Nicholas Stern, Achim
Steiner.
Mezi členy užší pracovní skupiny a hlavní přispěvatele
této předběžné zprávy patří:
Mark Schauer (BMU)
Katarína Lipovská, Aude Neuville, Alexandra Vakrouová a
Steve White (Evropská komise, GŘ životní prostředí))
Jock Martin (EEA)
Heidi Wittmerová a Christoph Schröter–Schlaack
(Helmholtzovo centrum pro výzkum životního prostředí
– UFZ)
Patrick ten Brink (Institut pro evropskou environmentální
politiku – IEEP)
Pushpam Kumar (Katedra geografie a Institut pro výzkum
udržitelného využívání vody, integrovaného
managementu a ekosystémů, University of Liverpool).
Haripriya Gundimedaová (Indický technologický institut,
Bombaj)
Jsme zavázáni výzkumným pracovníkům, kteří vypracovali
studie zadané během první fáze, že i přes velmi napjatý časový
plán odvedli kvalitní práci. Tyto studie jsou k dispozici na
webové stránce TEEB (viz http://ec.europa.eu/environment/
nature/biodiversity/economics/index_en.htm).
Rádi bychom také poděkovali následujícím odborníkům
za jejich významné příspěvky k této zprávě:
Carlos M. Rodriguez a Rosimeiry Portelaová (Conservation
International)
Alice Ruhwezaová (Forest Trends)
John Hanks (International Conservation Services, South
Africa)
Ronan Uhel, Hans Vos, Jean–Louis Weber, Charlotta
Collianderová a Charlotte Islevová (EEA)
Augustin Berghöfer, Florian Eppink, Carsten Neßhöver, Irene
Ringová a Frank Wätzold (UFZ)
Dalia Amor Condeová a Norman Christensen (Duke
University)
Roberto Constantino (Mexiko)
Pedro Pereira (Brazílie)
Aditi Halderová (Konfederace indického průmyslu) Sarojini
Thakurová (Sekretariát Společenství národů)
Timothy Patrick Fox („Engage Carbon“, Chennai, Indie)
Zoe Cokelissová (CONTEXT-Londýn)
60
CENA POLITICKÉ PASIVITY: PŘÍPAD NESPLNĚNÍ
CÍLE BIODIVERZITY PRO ROK 2010 (STUDIE COPI) –
na základě kontraktu s Evropskou komisí:
Partneři a klíčoví pracovníci
Alterra: Leon Braat (vedoucí týmu), Chris Klok
IEEP: Patrick ten Brink (zástupce vedoucího týmu), Marianne
Kettunenová a Niele Peraltaová Bezerraová
Ecologic: Ingo Bräuer, Holger Gerdes
FEEM: Aline Chiabaiová, Anil Markandya, Paulo Nunes,
Helen Dingová, Chiara Travisiová
GHK: Matt Rayment
MNP: Mark van Oorschot, Jan Bakkes, Michel Jeuken, Ben
ten Brink
UNEP-WCMC: Matt Walpole, Katarina Boltová
Witteveen & Bos: Ursula Kirchholtesová
Poradci
Německá spolková agentura pro ochranu přírody: Institut
Horsta Korna pro environmentální studie: Pieter van
Beukering
STUDIE ZKOUMAJÍCÍ ÚROVEŇ VĚDECKÝCH
POZNATKŮ – na základě kontraktu s Evropskou komisí
University of Cambridge: Andrew Balmford (vědecký
vedoucí), Ana S.L. Rodriguesová, Rhys Green, James J. J.
Waters, Kelly Flowerová, James Beresford, Hannah
Pecková
IEEP: Patrick ten Brink, Marianne Kettunenová
Alterra: Rik Leemans, Rudolf de Groot, Leon Braat
UNEP-WCMC: Matt Walpole, Katie Boltová, Lera Milesová
Centrum pro sociální a ekonomický výzkum globálního
životního prostředí, University of East Anglia: Kerry
Turner, Brendan Fisher
WWF-US: Robin Naidoo, Taylor H. Ricketts
University of California: Claire Kremenová, Alexandra-Maria
Kleinová
Bryn Mawr College: Neal M. Williams
University of British Columbia: Reg Watson
Studie také využila příspěvky mnoha odborníků v podobě
informací, návrhů a kritických názorů; není možné zde
všechny dotyčné vyjmenovat (viz také úplnou zprávu o
studii).
Review of the Costs of Conservation and Priorities for Action:
Andrew Balmford, Aaron Bruner (Conservation International),
Robin Naidoo (WWF-US)
EKONOMICKÁ ANALÝZA A SYNTÉZA – na základě
kontraktu s Evropskou komisí
FEEM: Anil Markandya, Paulo Nunes, Chiara Travisiová, Aline
Chiabiová, Helen Dingová
Ecologic: Andreas R. Kramer, Ingo Bräuer, Aaron Best, Sören
Haffer, Kaphengst Timo, Gerdes Holger
GHK: Matt Rayment
IEEP: Patrick ten Brink, Marianne Kettunenová
IVM: Pieter van Beukering, Onno J. Kuik, Luke Brander, Frans
Oosterhuis, Dini Helmersová
EKOSYSTÉMOVÉ ÚČETNICTVÍ PRO HODNOCENÍ
NÁKLADŮ SPOJENÝCH S ÚBYTKEM BIODIVERZITY:
RÁMEC A PŘÍPADOVÁ STUDIE PRO POBŘEŽNÍ
MOKŘADY VE STŘEDOZEMÍ – za koordinace EEA,
grant od BMU
EEA: Jean–Louis Weber, Ronan Uhel, Rania Spyropoulouová
ETCLUSI: Françoise Bretonová, Juan Arévalo
ETCBD: Dominique Richardová
University of Nottingham: Roy Haines–Young, Marion
Potschinová
University of Liverpool: Pushpam Kumar
Autonomní univerzita Madrid: Berta Martinová, Pedro
Lomas, Erik Gomez
Tour du Valat: Pere Tomas, Driss Ezzine
Národní institut dunajské delty: Iulian Nichersu, Eugenia
Marinová
STUDIE O EKONOMII OCHRANY LESNÍ
BIODIVERZITY – za koordinace EEA, grant od BMU
IUCN: Joshua Bishop, Sebastian Winkler University of
Cambridge: Katrina Mullanová, Andreas Kontoleon EEA:
Ronan Uhel, Hans Vos, Jean–Louis Weber, Jock Martin
Různé organizace přispěly první fázi tohoto projektu
prostředky, studiemi nebo odbornými znalostmi. Jedná se
hlavně o britské ministerstvo Defra, francouzské ministerstvo
MEDAD, IUCN, OECD, UNEP, UNEP–WCMC a BfN. Zejména
jsme vděční členům pracovní skupiny za jejich aktivní
podporu a rady – jsou to: Martin Brasher, Andrew Balmford,
Joshua Bishop, Pascal Blanquet, Eric Blencowe, Katie
Boltová, Leon Braat, Guy Duke, Anantha Kumar Duraiappah,
Robert Flies, Mark Hayden, Katia Karousakisová, Marianne
Kettunenová, Ariane Labatová, Stefan Leiner, Katarína
Lipovská, Anil Markandya, Robin Miège, Helen Mountfordová,
Shaun Mowat, Jonathan Murphy, Paulo Nunes, Vanessa
Nuzzoová, Patrizia Poggiová, Ana Rodriguesová, Guillaume
Sainteny, Hugo–Maria Schally, Burkhard Schweppe–Kraft,
Martin Sharman, Anne Tellerová, Ronan Uhel, Hans Vos, Jean–
Louis Weber, Sebastian Winkler a Karin Zaunbergerová.
Chtěli bychom poděkovat zejména britskému ministerstvu
Defra za poskytnutí výsledků svých studií o ekonomickém
hodnocení včetně práce „An introductory guide to valuing
ecosystem services“ a francouzskému ministerstvu MEDAD
za poskytnutí výsledků své studie o korálových útesech
„La préservation des écosystèmes coralliens: aspects
scientifiques, institutionnels et socio¬économiques“. Veškeré
podklady jsou k dispozici na webové stránce TEEB (viz http://
ec.europa.eu/environment/nature/biodiversity/economics/
index_en.htm).
V reakci na naše zjišťování formou webu, které organizovala
Evropská komise, jsme získali různé zprávy, články a další
příspěvky a ty použijeme i ve 2. fázi. Rádi bychom poděkovali
všem, kdo na tuto výzvu zareagovali.
Příjmení
Jméno
Organizace
Alwi
Tanya
Azqueta
Baumgärtner
Bearzi
Bellon
Bernstein
Berrisford
Bozzi
Brander
Brotherton
Bullock
Carraro
Cerulus
Diego
Stefan
Giovanni
Maurizio
Johannah
Kate
Pierluigi
Keith
Peter
Craig
Carlo
Tanya
Borneo Tropical Rainforest
Foundation
Univerzita Alcalá
Leuphanská univerzita Lüneburg
Tethys Research Institute
Conservation International
Římská univerzita „La Sapienza“
Natural England
Optimize
Univerzita Benátky
Departement Leefmilieu, Natuur
en Energie (LNE) - Vlaanderen
Poděkování
61
Příjmení
Jméno
Organizace
Příjmení
Jméno
Organizace
Chalad Bruns
Pakping
Perrings
Charles
Arizona State University a
Smale
Melinda
Christie
Cobra
Cokeliss
Costanza
Danby
De Corte
Mike
Jose
Zoe
Robert
Ian
Pieter
Spijkerman
Sud
Thornberry
Lilian
Ridhima
Brian
International Food Policy
Research Institute
Conservation International
Development Alternatives
Oddělení pro politiku v oblasti
biodiverzity, národních parků a
péče o přírodu, Irsko
Deke
Oliver
Tschirhart
Vaissičre
John
Bernard
Dieterich
Dietzsch
Martin
Laura
van den Hove
van Ham
Sybille
Chantal
Eijs
Farooquee
Arthur
Nehal
Gast
Gauthier
Gibby
Gokhale
Graham
Grieg–Gran
Fernando
Sylvie
Mary
Yogesh
Andrea
Maryanne
Groth
Gundimeda
Markus
Haripriya
Hauser
Andreas
Heikkilä
Henson Webb
Hoppichler
Jaakko
John
Josef
Kälberer
Kirchholtes
Kumar
Achim
Ursula
Anil
La Notte
Alessandra
Lehmann
Lindhjem
Markus
Henrik
Lüber
MacDonald
Sigrid
Alistair
Koordinační centrum pro přírodní
zdroje a ekologický management
a ekologická partnerství
Aberystwyth University
European Cork Confederation
Context, Londýn
University of Maryland, USA
BASC
Organizace evropských vlastníků
půdy (ELO)
Poradní orgán německé vlády pro
otázky globálních změn (WBGU)
Univerzita Hohenheim
Amazonský institut pro environmentální výzkum, Brazílie
Ministerstvo životního prostředí, NL
G. B. Pant Institute of Himalayan
Environment and Development
Instituto Alexander von Humboldt
Canadian Forestry Service
Royal Botanic Garden
The Energy and Resources Institute
National Farmers Union
International Institute for Environment and Development
Leuphanská univerzita Lüneburg
Indický technologický institut,
Indie
Spolkový úřad pro životní prostředí BAFU
MTT Economic Research
IUCN Spojené království
Spolkový institut pro méně zvýhodněné a pro horské oblasti
nezávislý novinář, Berlín
Witteveen+Bos, NL
M S Swaminathan Research
Foundation
Univerzita Turín, katedra
ekonomie
Úmluva o biologické rozmanitosti
Norská Univerzita biologických
věd
Evropská koalice pro tiché oceány
Delegace Evropské komise na
Filipínách
Marthy
Martín–López
Michalowski
Moran
Mowat
Myers
Navrud
Ninan
William
Berta
Arthur
Dominic
Shaun
Norman
Ståle
Karachepone N.
62
Universidad Autónoma de Madrid
Ekonomická univerzita Wroclaw
Scottish Agricultural College (SAC)
Britské ministerstvo Defra
Norská Univerzita biologických věd
Centrum pro ekologickou ekonomii a přírodní zdroje, Institut pro
sociální a ekonomickou změnu
Waliczky
Wätzold
Wensing
White
Wossink
Yessekin
Young
INRA, Laboratoire Pollinisation &
Ecologie des Abeilles
IUCN – Mezinárodní unie pro
ochranu přírody
Zoltan
Royal Society for the Protection of
Birds (RSPB), Spojené království
Frank
Helmholtzovo centrum pro
výzkum životního prostředí
Daan
Triple E, NL
Richard
Devon Wildlife Trust
Ada
University of Manchester
Bulat
Národní rada pro udržitelný rozvoj, Republika Kazachstán
Carlos Eduardo Instituto de Economia – UFRJ
Poznámka: někteří přispěvatelé reagovali na výzvu sami za sebe.
5. a 6. března 2008 se v Bruselu konal workshop zaměřený na
ekonomii globálního úbytku biologické rozmanitosti. Zúčastnilo
se ho více než 90 odborníků z oblasti ekonomie, ekologie
a politiky. Jsme velmi vděční za prezentované myšlenky
a doporučení, jak pokračovat dále. Průběh workshopu a
prezentace jsou k dispozici na webové stránce TEEB: http://
ec.europa.eu/environment/nature/biodiversity/economics/
index_en.htm a také na následujícím odkazu: http://www.
ecologic-events.de/ eco-loss-biodiv/index.htm.
Rádi bychom poděkovali zejména vedoucím jednotlivých sekcí
– byli jimi Kerry Turner, Pushpam Kumar, Ben ten Brink, Alistair
McVittie, Patrick ten Brink, Ståle Navrud, Joshua Bishop, Anantha
Duraiappah, Anil Markandya a Heidi Wittmerová – a autorům
případových studií – bylo to Salman Hussain, Katrina Mullanová
a Jean-Louis Weber – za jejich významný přínos.
Zvláštní dík patří Rogerovi Coweovi z londýnské organizace
Context, Jennifer Scarlottové z newyorské organizace
International Conservation Initiatives a Davidu Skinnerovi
z EC za editaci, společnosti Banson Publications z britského
Cambridge za korekturu a grafické řešení a Manfredu Heuserovi
ze společnosti Welzel+Hardt z německého Wesselingu za tisk ve
velké časové tísni.
SOUHRN STUDIÍ
CENA POLITICKÉ PASIVITY (COPI): PŘÍPAD
NESPLNĚNÍ CÍLE BIODIVERZITY PRO ROK 2010
Braat, L. (Alterra) a ten Brink, P. (IEEP) a kol., květen 2008
(pro GŘ pro životní prostředí, Evropská komise)
Studie předkládá dopady globálního ekonomického
vývoje podle základního scénáře OECD (OECD březen
2008) v oblasti biodiverzity na souši a v oceánech,
souvisejících ekosystémových služeb a ekonomických a
sociálních systémů v kvantitativním a finančním smyslu.
Na základě modelu budoucí změny biodiverzity (Global
Biodiversity Outlook 2, CBD 2006) a hodnocení Millennium
Ecosystem Assessment (2005) byl vypočten roční
celosvětový a regionální pokles blahobytu v důsledku
klesající biodiverzity a úbytku ekosystémových služeb.
Jedná se o výzkumnou studii, která zjišťuje předběžné
údaje, pokud jde o rozsah dopadů a ekonomický význam
řešení úbytku biodiverzity, a objasňuje metodické
přístupy pro širší analýzu jejích důsledků pro blahobyt a
prospěch člověka.
PŘEHLED EKONOMIE ÚBYTKU BIODIVERZITY:
ZKOUMÁNÍ DOPADU VĚDECKÝCH POZNATKŮ
Balmford, A., Rodriguesová, A. (University of Cambridge),
Walpole, M. (WCMC), ten Brink, P., Kettunenová, M. (IEEP)
a Braat, L. a de Groot, R. (Alterra), květen 2008 (pro GŘ
pro životní prostředí, Evropská komise)
Tato studie měla dvě hlavní úlohy. Za prvé její autoři
vypracovali koncepční rámec pro odhad čistých
ekonomických důsledků politických kroků na ochranu
biodiverzity a ekosystémů. Tento rámec, který je možné
použít jako nástroj pro testování politických balíčků v různě
velkém rozsahu, vychází z místně specifického odhadu
rozdílu mezních přínosů a nákladů ochrany biodiverzity.
Druhým hlavním úkolem této studie byl souhrn existujících
ekologických poznatků, na kterých by mohlo být založeno
ekonomické zhodnocení. U řady ekologických procesů
(např. opylování, regulace vody) a přínosů (např. rybářské
oblasti, zvěřina) byla v rámci projektu prostudována
dostupná literatura a proběhly konzultace s experty
s cílem pochopit souvislost s jejich prospěchem pro
člověka; způsob, jakým úbytek biodiverzity a degradace
ekosystémů budou pravděpodobně ovlivňovat každý
proces nebo přínos, a to i z hlediska dlouhodobé odolnosti;
s jakými výzvami je zajišťování takovýchto procesů nebo
přínosů spojeno; a jaké jsou aktuální trendy. Velmi důležité
je, že tato studie také zkoumala, jak dalece mohou aktuální
poznatky kvantifikovat a mapovat v globálním rozsahu
odhady produkce každého procesu nebo přínosu, na
kterých je možné založit místně specifické ekonomické
hodnocení. Výsledek byl nejednoznačný: v některých
oblastech poznatky dostačující k vytvoření základu pro
ekonomické hodnocení máme, v jiných oblastech je však
zapotřebí další výzkum.
PŘEHLED EKONOMIE ÚBYTKU BIODIVERZITY:
EKONOMICKÁ ANALÝZA A SYNTÉZA
Markandya, A., Nunes, P.A.L.D. (FEEM), Brauer, I.
(Ecologic), ten Brink, P. (IEEP), a Kuik, O. a Rayment,
M. (GHK), duben 2008 (pro GŘ pro životní prostředí,
Evropská komise)
Tato zpráva zpracovává řadu článků a dalších materiálů
poskytnutých v reakci na výzvu Evropské komise. Bylo
získáno 116 příspěvků od 55 účastníků. Hlavním zjištěním
je fakt, že jsme svědky postupného úbytku biodiverzity
a ten je příčinou značné újmy na blahobytu. Dalším
poznatkem je to, že ekonomické hodnocení změn v oblasti
úbytku biodiverzity může mít smysl, a to za následujících
podmínek: zvolí-li se jasná úroveň rozmanitosti, formulujeli se konkrétní scénář změny biodiverzity, pohybují-li se
změny v určitých hranicích a vyjádří-li se konkrétní pohled
na hodnotu biodiverzity explicitně. Výzva také prokázala,
že oceňovací literatura vykazuje mezery, nedostatečně
prozkoumán je například význam znalostí obyvatel
týkajících se ochrany biodiverzity, význam mořských
– zejména hlubokomořských – zdrojů pro biodiverzitu a
hodnocení genetického materiálu. Kromě toho zpráva
dochází k závěru, že odhady ekonomických hodnot by měly
být považovány nanejvýš za spodní hranice neznámých
hodnot biodiverzity. K prioritám výzkumu patří vypracování
dalších případových studií o úbytku biodiverzity s popisem
praktických způsobů boje proti ní na úrovni zemí a
prozkoumání stávajících dat hodnocení a technik transferu
hodnot. Nejdůležitější je, aby biodiverzita nezůstala
izolovaným problémem „životního prostředí“ a aby byl dále
zkoumán její význam v kontextu ekonomických a dalších
globálních otázek, jako je změna klimatu.
Souhrn studií
63
STUDIE O EKONOMII OCHRANY LESNÍ
BIODIVERZITY
Kontoleon, A. a kol., University of Cambridge, Katedra
ekonomie krajiny, březen 2008 (pro IUCN)
Tato metastudie zkoumá doklady z existujících případových
studií v oblasti přínosů a nákladů spojených s ochranou lesní
biodiverzity. Klade si za cíl jednak odhadnout, do jaké míry
mohou tyto hodnoty pomáhat s rozhodováním o politice
biodiverzity, jednak identifikovat mezery v informacích.
Přehled zahrnuje téměř 200 studií, které se zabývají
hodnocením řady přínosů vyplývajících z lesní biodiverzity,
a 40 studií, které odhadují náklady na ochranu lesní
biodiverzity. Zahrnuty jsou všechny typy lesů, upřednostněny
jsou však studie pojednávající o lesích se značnou hodnotou
biodiverzity. Obsažena jsou všechny geografické lokality,
pro něž jsou k dispozici doklady, a jednotlivé studie jsou
kombinací globálních, regionálních, národních a místních
odhadů. Studie také hodnotí alternativní politiku a finanční
možnosti ochrany lesní biodiverzity: chráněné oblasti,
předpisy pro používání půdy a technologická mandátní
území; pobídky jako uživatelské poplatky a platby dotací; a
nástroje pro vstup na trh jako certifikační programy.
EKOSYSTÉMOVÉ ÚČETNICTVÍ PRO HODNOCENÍ
NÁKLADŮ SOUVISEJÍCÍ S ÚBYTKEM BIODIVERZITY:
RÁMEC A PŘÍPADOVÁ STUDIE PRO POBŘEŽNÍ
MOKŘADY VE STŘEDOZEMÍ
Studie EEA – Evropská agentura pro životní prostředí,
březen 2008 (První fáze)
Účelem případové studie o středomořských mokřadech bylo
demonstrovat proveditelnost ekosystémových účtů a jejich
přínos z hlediska tvorby politik. Otázky, které se dotýkají
ekosystémových účtů, souvisí s udržitelností využívání
ekosystémových přínosů, s částkou, kterou je nutné opětovně
investovat do udržování a obnovy, aby bylo možné zachovat
funkce a služby ekosystémů v budoucnosti, a s hodnotou
netržních služeb, které se v současnosti nevykazují v rámci
soukromé nebo společné spotřeby domácností, a proto
nejsou považovány za složku jejich blahobytu. K hlavním
zjištěním patří: fakt, že je nutné vést účetnictví na úrovni
socioekologických systémů, kterým dominují mokřady,
nikoli na nižší úrovni; hodnoty ekologických funkcí a
ekosystémových služeb je třeba měřit na třech různých
úrovních, a to na nejmenší, střední a největší, aby byly
zahrnuty i vysoce hodnotné regulační služby; v nejmenším
měřítku je možné prosazovat účetní grafy sloužící potřebám
místních aktérů; v globálním měřítku je s podporou
programů pro pozorování Země možné v krátké době
realizovat makroskopické měření potenciálu ekosystémů; ve
středním měřítku (země, regiony) by mělo pokračovat další
měření v rámci pokračujícího revizního procesu systému
ekonomického environmentálního účetnictví OSN.
Podrobné informace k těmto studiím je možné nalézt
na adrese: http://ec.europa.eu/environment/nature/
biodiversity/economics/index_en.htm
64
Evropská komise
Lucemburk : Úřad pro úřední tisky Evropských společenství
2008 – 64 stran – 21 x 29,7 cm
ISBN 978-92-79-09443-9
KH-30-08-436-CS-C
Biodiversity, ecosystems and their services 4

Ekonomie ekosystémů a biodiverzity

Transkript

Podobné dokumenty