Pravidla vášně - SaM!ne | SaMfiction

Pravidla vášně
Prolog
„Ne, já tomu prostě nevěřím… O čem to mluvíš? Nejsem idealista, kdybych si svět idealizovala, nespím s nabitou zbraní pod
polštářem… Dobře, mlčím, přestanu se tím zabývat… slibuji. Měj se.“
„Osobní hovory v pracovní době a vedle mě? Tvá troufalost…“ Kate se přikrčila a čekala, až Gibbs dokončí větu. Měl na tváři
přesně ten výraz, který mívá, než udeří DiNozza do hlavy. Ne, že by se nějak lišil od jeho obvyklého napruženého výrazu…
„…mi imponuje,“ dokončil Gibbs. Kate několikrát zamrkala, nevědouc, co říct.
V autě se rozhostilo ticho, které nakonec přerušila Kate. „Pořád nechápu, proč všichni říkají, že muž a žena nemůžou být jen
přátelé. To všechna moje přátelství byla jen o sexu a já o tom nevěděla?!“ rozhodila rukama. Na Gibbsově tváři se objevil malý
úsměv nad jejím dilematem, který Kate naneštěstí zachytila a zamračila se.
„Gibbsi? Jsme přátelé?“ zeptala se nebezpečným tónem, který mu napověděl, že jeho odpověď jen vyvolá další otázky.
„Jistě, Kate,“ povzdechl si a protočil oči.
„Ne, řekni mi pravdu; jsme přátelé?“ zopakovala trochu afektovaněji.
„Ano. Kate?“ Zavrčel nebezpečným tónem a zastavil na červenou, takže se mohl na Kate podívat úplně. Pod jeho pohledem
trochu znejistěla.
„No a myslel jsi někdy…“ Slova jí odumřela na rtech, nervózně si odkašlala. „Přemýšlel jsi někdy o… mně…“ Pozvedl obočí.
Kate znejistěla ještě víc a špičky uší jí zrudly, což bylo díky culíku vidět ještě lépe. Cukl mu koutek. „Představoval sis někdy…?“
Pokusila se o nejistý úsměv, ale Gibbs jí to odmítal ulehčit. Koutkem oka zahlédla, že skočila zelená, Gibbs už to také věděl a
otočil svou pozornost znovu k řízení. Ne úplně.
„Jestli jsem na tebe někdy myslel i jinak, než pracovně? Jestli jsem o tobě někdy přemýšlel jen jako o ženě? Jestli jsem si tě někdy
představoval nahou, vzrušenou, nadrženou?“
Dovolil si koutkem oka zavadit o její obličej a celé jeho bastardské a škodolibé já praskalo smíchy ve všech, když si uvědomil, jak
rudá je a jak se proklíná, že o tom vůbec začala. Sakra, tohle byl hazard a on to věděl. Ale když už jednou vyhrál, proč nezkusit
štěstí podruhé…?
V autě se znovu rozhostilo ticho a Kate měla pocit, že se proměnila v billboard s velkým rudým nápisem ‚Pojď si kopnout,
DiNozzo!‘. Stále cítila, jak se jí červeň hrne do tváří a byla přesvědčená, že všechno kromě obličeje a hrudníku už je naprosto
odkrvené. Věděla jistě, že Gibbs k ní čas o času kmitne očima a pokochá se pohledem, jak se každou vteřinou víc a víc touží
propadnout do země. Pokud má zemřít hanbou, tak ať se aspoň dozví pravdu.
„Ano?“ vyhrkla nejistě a netušila, jestli to znělo spíš natěšeně, nebo vystrašeně.
„To záleží,“ odpověděl jednoduše.
„Na čem?“ Její zvědavost rostla.
„Na tom, jestli chceš vyhrát nad DiNozzem, nebo jestli chceš slyšet pravdu,“ odpověděl Gibbs, ale tentokrát na ni nepohlédl.
Cítila srdce až v krku a páteří jí projel blesk, který se usadil jako hřejivý pocit v žaludku. Nadechla se ústy, uvědomujíc si, že má
v puse Sarahu. Ta její zatracená představivost! „Co to…“ Musela se zarazit a polknout. „Co to má znamenat?“
„Znamená to, že když ti řeknu pravdu, nebudeš moci DiNozza uzemnit tím, že já si nemyslím to, co on. O to tu přece jde.“ Další
červená. Musí v tuhle chvíli projíždět centrem? Co by dala za jednu z Gibbsových zkratek! K tomuto rozhovoru přece nemuselo
vůbec dojít, kdyby nebyla… Kdyby tak nechtěla setřít Tonyho až na podlahu.
Gibbs se teď na ni díval a čekal, co odpoví. Z jeho obličeje nedokázala vůbec nic vyčíst, jako obvykle.
„A pravda je, že…?“ Hlas jí selhal. Jak miloval chvilky, když ji naprosto zaskočí. Sledoval, jak jí to poznání prostupuje celým
tělem; jak se napřímila v zádech, její oči se rozšířily smíšenými emocemi, které nedokázal dost dobře oddělit, a pootevřela ústa.
„Ano, to znamená, Kate, že jsem myslel na sex s tebou a pravda je taková, že pochybuji, že může existovat přátelství mezi mužem
a ženou, aniž by ani jeden nechtěl víc. Ale vždycky jsou tu výjimky, co potvrzují pravidlo.“ Poslední větu myslel přímo jí na tělo,
poznala to.
Seděla tiše vedle něj, když se auto znovu rozjelo, a cítila, jak jí vlny vzrušení rozpalují tváře. Čert vem DiNozza, tohle je hra
s mnohem vyššími kartami.
Tohle je opravdový hazard.
1. kapitola: Zhýralé myšlenky
Kate stále litovala, že zbytek cesty po jejich nanejvýš zajímavém rozhovoru, podobajícímu se spíš bruslení na tenkém ledě, se
věnovala přemýšlení, kam povede jakákoliv reakce, protože tak rozhovor oficiálně upadl v zapomnění; Gibbs byl, ačkoliv si to
odmítal připustit – Romance mezi agenty, Kate… Ta nikdy nefunguje. – trochu zklamaný, že mu na to neodpověděla, ale nehodlal
to znovu vytahovat. Pravda tu byla hodně nebezpečný artikl.
Jakmile ale vešli zpátky do kanceláře, jejich pozornost se přesunula k práci. Kate se usadila zpátky k papírování o posledním
případu, z jehož místa činu se právě s Gibbsem vrátili. Byla to jasná sebevražda, jak řekly důkazy. Což znamenalo, že si na ten
výlet vyjeli zbytečně.
„Sbalte se,“ zvolal do éteru Gibbs od svého stolu, kde se věnoval tomu samému, čemu Kate. „Máme případ. Základna v Quanticu,
kapitán Námořní pěchoty Daisy Lewis. DiNozzo, vezměte s McGeem dodávku,“ nakázal Gibbs a vzal si kabát. „Počkejte na
Duckyho a Palmera, ať jsme tam všichni najednou. Kate a já pojedeme napřed a prohlédneme to. Na co ještě čekáte?“
Tony a McGee na sebe významně pohlédli, protože je napadlo, že má Kate průšvih, když ji chce šéf u sebe, jinak by jela s nimi.
Nicméně neřekli ani půl slova, Tony se jen na Kate ušklíbl, a oba odspěchali k výtahům.
Kate se rychle sbalila, kousajíc se do rtu. Byla si jistá, že jí to Gibbs udělal schválně. Chce v jejich rozhovoru pokračovat? Nebo ji
chce jen pozorovat a po případě vyrazit za to, že ztrácí profesionalitu? Nikdy pořádně nevěděla, co od Gibbse čekat, ani za téměř
dva roky, co s ním pracovala.
Vzhlédla k jeho netrpělivému výrazu a rychle ho s batohem následovala.
***
Polovinu cesty zvládli mlčky. Přišlo to ale, když zastavili na parkovacím místě kousek od místa činu. Gibbs otočil klíčkem
v zapalování a cítil, že se mu Kate dívá do tváře. Otočil se na ni a jejich pohledy se střetly.
Zírala na něj s dívčí vzrušenou zvědavostí, což na něj naprosto zaúčinkovalo. Do háje, nevydrží pod tímhle pohledem moc dlouho;
tyhle vzrušené oči byly v jeho představách příliš často na to, aby teď mohl oddělit realitu a ubránit se vlnám vzrušení, které se mu
proháněly slabinami, jako kdyby strávil poslední tři roky na moři s rukama svázanýma za zády.
Jsou zpátky tam, kde byli, uvědomil si mlčky. A doufal vlastně v něco jiného? Chtěl vidět její reakci.
„Kolikrát?“ Její rty se pohybovaly, ale její otázka k němu dorazila mnohem později, utahujíc mu smyčku okolo krku a způsobujíc
těsno v kalhotách.
„Oh, nemáš ani ponětí.“ Hlas automaticky snížil do smyslného šepotu, aniž by si to uvědomil. Oči Kate se zaleskly a jeho
samotného právě nastalá situace zaskočila. Byl tvrdě disciplinovaný, ale teď právě mu to stačilo jen na to, aby si uvědomil, že kůň
pod jeho zadkem se příliš zmítá a smyčka na jeho hrdlo doráží stále nebezpečněji.
To, co předvedl následovně, by se dalo klasifikovat jako útěk. Svou typicky pružnou, rychlou chůzí unikl před jejím pohledem do
domku a nechal Kate i s jejími nemravnými myšlenkami za sebou. Odnášel si sebou svoje vlastní, které jeho představy zcela jistě
nebezpečně okoření.
„Jaké krásné děvče…“ poznamenal Ducky, když dorazil na místo činu o pět minut později, než Gibbs.
„Příčina smrti, Ducku?“ Ducky po Gibbsovi šlehl pohledem a poznal, že jde u Gibbse spíš o škádlení, jako většinou.
„Myslím, že musíme přeorganizovat systém, Jethro. Nejprve budu jezdit já a pan Palmer a tak o čtvrt, o půl hodiny později ty, a
budeme všichni spokojení,“ odpověděl a přiklekl k mrtvé.
„Zvážím to, Ducky,“ ujistil ho s ušklíbnutím Gibbs.
„Mám nábojnici!“ zvolal Tony, házeje kousek kovu do důkazního sáčku. Kate se zamračila a přešla k němu, berouc lesklou
trubičku přes plast do prstů.
„Stejná ráže, jako měla ta naše ranní sebevražda,“ poznamenala, koutkem oka pozorujíc Gibbse. Zvedl k ní pohled, ale nevyjádřil
se. Tony ano.
„Jo, Kate, to je devítimilimetrovka, tu má v Quanticu každý,“ poznamenal chytrácky. Kate se na něj ušklíbla.
„Vážně, Tony? Nepovídej,“ zavrčela.
„Kate má pravdu. Máme dvě smrti na jedné základně, porovnáme obě kulky,“ rozhodl Gibbs. Kate se na Tonyho sladce usmála a
odešla se věnovat opět fotografiím. Tony se pro změnu ušklíbl, sjel pohledem McGeeho a jal se opět prohlížet místnost.
***
„Co ti chtěl Gibbs?“ zeptal se Tony cestou zpátky na velitelství, zatímco řídil dodávku. Kate na něj mrkla z vedlejšího sedadla.
„Co by mi měl chtít?“ zeptala se zamračeně.
„Jela jsi s ním autem jako jediná a bez zjevného důvodu, protože my i Ducky jsme byli těsně za vámi.“
„Pokud jste byli těsně za námi, McGee, tak jste asi viděli, že mi vůbec nic nechtěl,“ odpověděla Kate ostentativně.
„Do auta nebylo vidět,“ bránil se Tony, načež na něj Kate otočila ostrý pohled a zúžila zorničky. „Říkal McŠpicl, já se
samozřejmě věnoval řízení,“ zahuhlal rychle.
„Hej!“ bránil se McGee ostře. „Já nad tím vůbec nepřemýšlel, než jsi tu začal rozvíjet jisté teorie.“
„Jaké jisté teorie?!“ vyhrkla podrážděně Kate, zvědavýma očima měříc střídavě McGeeho a DiNozzu.
„Žádné,“ poznamenali oba jako jeden muž. Tony fixoval oči na vozovku a McGee se začal s obrovským zájmem dívat z okýnka.
Kate si frustrovaně odfrkla a zírala přímo před sebe, pečlivě pěstujíc napětí ve vzduchu. „Tony spekuloval o rozlitým kafe a
zastřelení,“ vyhrkl nakonec McGee.
„Zelenáči!“
***
„Máš to pro mě, Abs?“
Abby se prudce otočila na Gibbse a koutkem oka zahlédla Caf-Pow! v jeho rukou. Oči se jí chtivě zaleskly a natáhla k němu ruce.
„Už skoro, Gibbsi, potřebuji jen trochu energie,“ prohlásila takticky. Gibbs se ušklíbl a přešel ke stereu, aby vypnul její hudbu, ale
nic se nestalo. Oči rychle zaměřil na velkou plazmu za stolem Abby, ignoruje obrázky ještě neporovnaných kulek na jejím
monitoru.
„Takže pracuješ na mých kulkách,“ poznamenal kysele a Abby jen zírala na to, jak jí vrazil do rukou Caf-Pow!, když se chystala
obrazovku vypnout, a naznačil jí tak, ať to nechá běžet, se zájmem hledě na temný rej plný světel, který mu běžel před očima.
Přešel přímo k obrazovce. Byl to zjevně záznam nějakého koncertu z klubu, jež vypadal jako jeden z oblíbených Abbyiných míst.
Překvapeně zamrkal, když ve velkých stříbrných klecích visících podél pódia spatřil vypracované striptéry jen v maličkých
černých tangách a s černými andělskými křídly na zádech, celá těla potřená olejem. Znechuceně se ohlédl po Abby.
„Skvělý, huh?“ zakřenila se na něj ona a spolu s Caf-Pow! v obou rukou přešla vedle něj. Zaculila se na něj. „No tak, Gibbsi,
nedělej se, kdyby tam byly blondýny v černých bikinách, neřekl bys ani půl slova,“ šťouchla do něj.
„Řekl bych, že se z tebe stává DiNozzo,“ odpověděl s uculením Gibbs a znovu se otočil k obrazovce. Abby prstem ukázala na
jednoho ze striptérů. „Steve, v pátek máme rande,“ poznamenala.
Gibbs nad tím jen zakroutil hlavou a znovu prohlížel očima dav. Vzápětí vytřeštil oči na obrazovku a tělem mu projelo prudké
vzrušení. Obraz přeskočil, on chvíli marně hledal očima, a pak to znovu zahlédl; Abby a… Kate! Znovu ucítil to vzrušení, když
hleděl na její štíhlé, pružné tělo, celé pokryté stříbrným leskem, zabalené v zatraceně skoupých černých krajkových šatech, jak se
obtáčí okolo Abby…
„Klid, Gibbsi!“ zvolala Abby poplašeně, když viděla jeho šokovaný pohled. „Já a Kate spolu nic nemáme a ne jenom kvůli
pravidlu dvanáct, buď klidný. To se tak dělá, víš? Víc chlapů se pak po tobě kouká, ale nikdo nedotírá, takže vidíš, kdo má zájem,
ale můžeš si vybrat. Kate to seklo, že? Její skříň skýtá spousty odkazů na její hříšnou minulost plnou černých podvazků, šatiček,
punčošek a jehlových podpatků, dokonce mi něco z toho i půjčila,“ zakřenila se Abby. „Je to z klubu minulou sobotu, Kate
prohrála sázku, ale neřekla bych, že trpěla. Tony se to nějak domákl a za tohle video mi nabízel celý svůj plat, věřil bys tomu? Ale
neukážu mu to, slíbila jsem to Kate. Neříkej jí, že jsi to viděl, ano?“
Gibbs nasucho polkl, přestávaje poslouchat už někde u Katiných černých punčošek a jehlových podpatků, mhouře oči na
obrazovku. Kate se právě otočila do kamery. Její oči se ve světle zatřpytily o to víc, že okolo nich byla nakreslená stříbrná
škraboška, a lehce se usmála, jakoby se usmívala na něj.
„Ty kulky, Abby. A vypni to,“ nakázal jí rychle, Abby přikývla a vypnula video, zkoumavě pozorujíc Gibbse. Když se na ni ostře
podíval, rychle sklonila oči ke svému mikroskopu a srovnala rýhování na obou kulkách.
„Napravo ta z té sebevraždy dnes ráno. Nalevo ta z vraždy před chvílí. A – “
„Shoda,“ dořekl za ni Gibbs a než se otočila, už tam nebyl. Abby jen pokrčila rameny, znovu si zapnula svůj záznam a udělala si
snímek přesně v místě, kde se s Kate obě dívaly do kamery a smály.
***
„Stejně si myslím, že mezi tou sebevraždou a vraždou není spojení,“ poznamenal Tony. „Co by spolu měli vysoký důstojník a
jeho mladá a krásná zástupkyně?“ kroutil hlavou, sám nad sebou se však zarazil. Kate a McGee na něj pobaveně pohlédli. „Fakt
jsem tohle řekl?“ zamračil se Tony.
„Mám o tebe obavy už od rána, Tony,“ poznamenal McGee. „Hlavně od té doby, co jdeš na nervy Kate,“ dodal. Kate se zasmála.
„To není jen od dnešního rána,“ upřesnila.
Tony otočil oči. „Ale uznejte, je to divné. Plukovník Daughtry se zastřelil nejméně hodinu předtím, než zemřela kapitán Lewis.
Buď se kulky neshodnou – “
„Shodly se,“ poznamenal Gibbs, když kolem nich procházel ke svému stolu.
„Vážně?“ vydechla Kate.
„ – nebo se Ducky spletl – “ pokusil se dokončit svou původní myšlenku Tony, ale tentokrát ho přerušil McGee.
„Ducky se neplete,“ řekl důležitě.
„Já vím, McChytráku. Potom máme už jen poslední možnost.“
„Jakou?“ zeptala se značně skepticky Kate.
„Náš mrtvý plukovník je zombie. Zastřelil se, vstal a šel zastřelit ji,“ zakřenil se Tony. Kate protočila oči.
„Proč za sebou nenechával stopy krve ze své rozstřelené hlavy?“ zeptal se McGee. Tony se zhluboka nadechl, ale přerušil ho
Gibbs, který právě zavěsil telefon.
„Ducky pro nás něco má,“ zavrčel, měře DiNozzu a McGeeho pohledem. Stále nedokázal uvěřit, že tyhle dva vlastně považuje za
velice inteligentní.
***
„Tomu nebudeš věřit, Jethro. Nechal jsem se svést vaší teorií, a když jsem dělal ohledání našeho mrtvého kapitána, na něco jsem
přišel. Dnes brzy ráno měla pohlavní styk a stopy pohlavního styku jsem našel i na genitáliích našeho sebevraha. Ještě nemám
výsledky DNA, ale řekl bych, že – “
„Spali spolu,“ dokončil Gibbs.
„A tady máš další důkaz toho, že muž a žena nemůžou být jen přátelé, ani když mezi nimi stojí armádní pravidla,“ zakřenil se
vítězně Tony.
„Sklapni,“ zavrčela Kate, od dnešního rána na toto téma silně háklivá. Zachytila Gibbsův pohled, oči se mu pobaveně třpytily.
Cítila, jak se jí dech zasekl někde v hrudi; nebylo to jeho arogantním pobavením, bylo to něco dalšího v jeho pohledu. Něco, co
říkalo, že na ni něco ví.
Kate zamrkala, rychle se soustředíc na práci. „Což ale neřeší fakt, že majitel vražedné zbraně se s ní zastřelil hodinu předtím, než
s ní byla zastřelena ona.“
„Nejspíš se s ní asi nezastřelil, nejspíš tu je někdo třetí.“ Tony na Kate významně zamrkal, mluvě na ni tónem, který jí naznačoval,
že to měla vzít rovnou v potaz a poslední komentář nevyslovovat.
„Jako třeba zombie?“ McGee se otočil k Tonymu. Ten se ušklíbl.
„Jako třeba zombie, McRejpale.“
„Vrátíme se znovu na místo činu. Na obě. McGee a DiNozzo pojedou na Daughtryho a promluvíte s rodinou, vyptáte se na
všechno. O jeho poměru se nebudete zmiňovat, dokud nebudeme mít výsledky DNA. Kate a já pojedeme domů k Lewis. Někde
bude něco, co je spojuje s tím třetím.“
Všichni společně se odebrali k výtahům a Kate se cítila takhle maličká. Gibbs měl něco v plánu, věděla to, a vzhledem k jejich
rannímu rozhovoru už to nemohla ignorovat. V jeho výrazu bylo něco jako v Tonyho, když objevil její fotku Miss Mokré tričko.
A ona jen trnula, co na ni prasklo tentokrát.
2. kapitola: Choulostivé materiály
Koutkem oka během jízdy sledoval, jak sebou vrtí na svém místě, a nemálo ho to rozptylovalo. Kroutila se, jako by její kůži
lechtalo tisíce prstů. Kůži. Nahou kůži. Jeho prsty na její nahé kůži.
Doprdele.
„Škumpa, Kate?“ řekl místo toho. Strnula a otočila se na něj.
„Ne, proč?“ zeptala se opravdu překvapeně, zjevně byla celou cestu ponořená ve svých myšlenkách. Doufal, že nemyslela na to,
na co on.
Kecy.
Doufal, že myslela na to, na co on.
„Vezmu si ložnici, ty obývák. Pokud něco nenajde Abby v počítači, tak něco bude vevnitř. Něco je bude spojovat s tím třetím,“
prohlásil Gibbs, když si z kufru brali věci s vybavením.
„A když ne tady, tak u plukovníka, rozumím,“ kývla Kate v plně profesionálním módu. Gibbs ji sledoval, jak se pružně ohýbá pod
páskou a mizí v domě.
Svraštil obočí; kdy se sakra dostal na ten tenký led? Míval to pod kontrolou. Oh, yeah, věděl kdy. Tehdy v autě to byla tikající
bomba, to její zatracený rozjímání o přátelství mezi mužem a ženou, a on přestřihl špatný drát. Vybuchlo mu to do obličeje. Co si
do háje myslel, když otevřel pusu? Ta pravidla nevznikla jen proto, aby je teď každou myšlenkou porušoval.
Nebyl ze železa, měl sklon být přitahován ke kolegyním. Bylo to špatné pro jeho pověst a ještě horší pro práci. Po fiasku s
Shepard se to naučil zvládat; všechny hříšné myšlenky házet do pomyslného odpadkového koše, postupně odbourávat jeho obsah
rukou v kalhotách, a když to nešlo vydržet, prostě najel na DiNozzo režim. Ne, byl horší. DiNozzo si aspoň během sexu
pamatoval jména svých milenek. Snad.
Od toho, co se Kate objevila v jeho životě, si připadal jako v noční můře pro dospělé. Byly chvíle, kdy ji dokázal naprosto
nevnímat, a pak prostě jen stačilo, aby se v jedné z těch svých sukýnek špatně předehla – Nedělala mu to naschvál, že ne? – nebo
se na něj usmála jedním z těch zakázaných úsměvů – Ty dívčí ďolíčky ve tváři! – či stydlivě reagovala na jeden z DiNozzových
perverzních komentářů – Totálně vzrušující! – popřípadě se zmínila o tetování na zadečku – Zatraceně dlouho se mu neodkrvil
mozek tak rychle. – a celý jeho systém sebeobrany najednou vybuchl.
Věděl, že tu byly i city, a byl na sebe pyšný, že je dokázal ukrýt dost hluboko a zredukovat ji jen na to nádherné tělo, protože si
těžko dokázal představit, co by s ním udělala psychicky, když ho fyzicky občas naprosto ovládala.
Musí to skončit, musí to skončit hned. Řešením na až animální sexuální přitažlivost by byl rozhodně sex. Jedna noc a bylo by
zameteno.
Nebylo.
Jedna noc, to tak. Znal se. Musí to zůstat tak, protože dokud po ní až bolestně fyzicky touží, je to jako závaží, které drží pod
pokličkou všechny emoce. A kdyby ho uvolnil…
Musí to zůstat tak a zároveň to musí skončit. Zase ta bomba. Zase dva dráty. Schovej ty nůžky.
Otevřel kufřík s vybavením. Dům začínal být naplněn zápachem rozkládající se krve a biologických zbytků. Nikdy nepřestal cítit
v sobě tu lítost, že z člověka zůstane jen tohle; pár genetických stop na místě, kde zemřel. Opuštěné věci ve stavu, který jasně
ukazoval, že jejich majitel odešel ve spěchu a neplánovaně a ještě méně dobrovolně. Přátelé, rodina. A jejich vrah.
Mimoděk vytáhl roztok kyseliny fosfátové a poprášil tím prostěradlo. Bylo nejpravděpodobnější, že se ti dva scházeli zde, protože
plukovník měl rodinu, ale pokud ne, mohl být někdo třetí v jejich vztahu mnohem výraznější osobou, než si prve mysleli. Měli
pravděpodobně sex dnes ráno, takže…
„Wow,“ vydechl Gibbs a jeho obočí vylétlo vzhůru, když si ve ztemnělém pokoji posvítil svítilnou na prostěradlo poprášené
roztokem.
„Co?“ ozvala se Kate a okamžitě ucítil její přítomnost po svém boku. „To je… Ew!“ Nervózně se zasmála, když si uvědomila, že
se právě dívá na biologické stopy sexu po celém prostěradle. „Neměla tu někoho dalšího?“ zeptala se potom nevěřícně.
„Pochybuju. Zdá se ti to nemožné?“ poškádlil ji trochu.
„Ne, jen jsem myslela na Tonyho. Jeho chvástání před tímhle ztrácí na lesku a slávě,“ odpověděla rychle, stáčejíc hovor na jiné
téma. Poslední dobou – dobře, dnes – měli tendence sklouzávat k debatám o sexu víc, než bylo zdrávo, v jejich postavení.
„To ztratilo už dávno. Je jako ten jeho James Bond, trocha polibků, kousnutí do ramene a je považován za největšího milovníka
všech dob,“ poznamenal suše Gibbs.
Kate se zahihňala. „Proč na něj potom ty jeho slečny tak letí? Jeho psychická pohoda neodpovídá tomu, že by si to vymyslel,“
poznamenala.
„Protože, Kate, je jako ten jeho James Bond,“ zopakoval Gibbs s malým úsměvem.
„To vysvětluje hodně,“ poznamenala Kate a s posledním, dalo by se říct lehce stydlivým, pohledem na postel se vrátila do
obýváku.
Gibbs vypnul baterku a znovu roztáhl závěsy. Vracel se k posteli, aby řádně prohmatal matraci a prohlédl to pod ní, když zaslechl
z obýváku výkřik Kate. Pospíšil si za ní a našel ji, jak stojí na místě a nevěřícně se prohlíží nějaké listy v rukou. Vzhlédla k němu
a on s pobavením zaznamenal, že jí zrudly tváře.
„Možná, že tu máme vydírání,“ poznamenala a podávala mu to. Gibbsovi podruhé toho dne vylétlo obočí vysoko ke kořínkům
vlasů.
„Ani jsem netušila, že je polovina těch poloh možná,“ zahuhlala Kate na obranu, když si všimla, jak se Gibbs baví jejími rozpaky.
„Opravdu, Kate?“ poznamenal, měře ji očima ještě pobaveněji.
„Ty je znáš samozřejmě všechny,“ ušklíbla se Kate, momentálně si připadajíc jako s DiNozzou. Ne, hůř. U Tonyho by jí hlavou
neprobleskovaly představy, spojené s tématem těch fotek.
„Možná,“ odpověděl tajemně Gibbs a fotky jí podal zpět. „Je tu někde obálka?“
„Ne, myslím, že si je vytiskla z e-mailu,“ odpověděla Kate a schovala necudné fotografie rychle do důkazního sáčku, obracejíc je
čistou stranou ven. Gibbs se znovu pobaveně uculil, vraceje se do ložnice.
„Jestli takhle křičíš jen, co to vidíš na obrázku…“
Ještě v té vteřině, kdy ho polštář udeřil ze zadu do hlavy, nevěřil tomu, že ho po něm opravdu hodila. Otočil se na ni a uchechtl se,
než se vrátil zase k práci poslouchaje, jak nespokojeně mumlá něco o ‚jako DiNozzo‘ a ‚v rodině‘.
Tentokrát se mu konečně podařilo prohlédnout celou postel a podlahu pod ní, ale nic nenašel. Přešel ke skříni a otevřel ji.
Prohledal kapsy uniforem a kabátů, otevíraje šuplík pod tím. Prudce vydechl.
„Nic, Gibbsi. Pokud se tu dělo nějaké vydírání, probíhalo přes počítač. Na fotkách tu není nic, než rodina a přátelé ze služby…“
odmlčela se, když spatřila, jak stojí nad šuplíkem a na prstě v latexové rukavici se mu houpou maličkaté černé krajkové kalhotky.
Přistoupila k němu, když druhou rukou tahal z šuplete jemné černé punčošky s krajkovým lemem.
„Už jsem viděla svého učitele z nedělní školy držet to obratněji,“ zaryla si do něj. Když může on…
„Já běžně spíš svlékám, Kate, a v rukou to moc dlouho nedržím.“ Jeho sugestivní úsměv jejím směrem jí po těle vyslal vlnu
chvění. „Chceš mě naučit, jak to držet?“ natáhl k ní obě věci. Sakra, měla se dávno naučit, že jako Tonyho ho prostě neodpálkuje.
„Ne, já to nenosím,“ odpověděla zdvořile.
„Aspoň ne běžně,“ opáčil Gibbs. Zmrzla. Chvíli se na něj nejistě dívala, snažíc se přijít na to, co tím myslel. Téměř mohl vidět,
jak se jí kolečka v hlavě usilovně otáčejí. A pak viděl, jak se její oči rozšířily zděšením.
„To neudělala…“ vydechla šokovaně. Netrvalo jí zase tak dlouho, aby si spojila tento jeho ne zrovna zdvořilý komentář a jeho
předešlý výraz, kterého se tak obávala.
„Ne schválně,“ zastal se Gibbs Abby.
„Gibbsi, já jsem prohrála sázku a musela jsem – “
„Já vím,“ ujistil ji, potěšený tím, jak vyvedená z míry je.
„A ty věci, ty byly Abby,“ dodala rychle, snažíc se v hlavě si přehrát ten večer. Gibbs pozvedl obočí. Kate tiše zasakrovala. „Tak
dobře, nebyly… Ale normálně je nenosím, měla jsem je úplně na dně skříně a… A jak jsem říkala, v obýváku jsem nic nenašla,
mám ti pomoct tady? Pokud se odlepíš od té skříně?“
Pousmál se. „Vezmi si koupelnu a zabal obsah odpadkového koše.“
Žertování ji nadobro přešlo, když mrkla na postel a uvědomila si, co se v tom koši bude zjevně v hojném množství nacházet.
***
„Hej, Gibbsi! Mám něco, co se ti bude líbit!“ zvolala Abby, jakmile její hudba ztichla.
„Jsi si tím jistá, Abs?“ poznamenal Gibbs a Abby se na něj zakřenila.
„Zklamala jsem tě někdy, ó Mocný? Na disku jsem našla pár velice zajímavých e-mailů,“ poznamenala a prsty se jí rozběhly po
klávesnici. „Zjevně to vypadá na – “
„Vydírání?“ zeptala se Kate, jež přišla s Gibbsem.
„Nestačí, že mi tohle dělá Gibbs?“ nafoukla se Abby a otočila se zpátky ke svému monitoru. „Ale určitě nevíte o těch – “
„Šťavnatých snímcích?“ skočil jí do řeči pro změnu Gibbs.
„Dělejte si tu práci sami, když už všechno víte!“ vykřikla Abby naoko nakvašeně a odstoupila od stolu, křížíc ruce na prsou.
Usmála se, když jí Gibbs ruce rozpletl a pomalu ji zatlačil zpět ke stolu, pokládajíc jí prsty na klávesnici. „Všechno ne, Abby,“
ujistil ji.
„No dobře,“ odvětila líně. „Tady jsou ty e-maily. Co je na ni divné je, že se nepožaduje žádná částka, nic… Dost sprostě naší
Daisy vyhrožuje, že to na ně práskne, pokud ho okamžitě nenechá na pokoji.“
Gibbs procházel vytištěné e-maily a podával je Kate. „Zjistila jsi, odkud přišly?“ zeptal se Abby.
„Samozřejmě. Z domu plukovníka Daughtryho,“ odpověděla Abby. Kate vzhlédla.
„Takže jeho žena?“ zeptala se, odkazujíc na velmi majetnické pasáže ve výhružných e-mailech.
„Tony a McGee tam ještě jsou. Necháme ji předvést. Dobrá práce, Abs.“ Gibbs si přiložil mobil k uchu a mířil ven.
„Kate, co bys řekla – “
„Ty,“ zavrčela Kate, bodajíc prstem Abby do hrudi, „na mě nemluv.“
Abby polkla. „Ale Tony to neviděl!“
***
„Wow, chápu, proč se ho Lewis nechtěla vzdát,“ poznamenal Tony, když s přitroublým výrazem prohlížel fotky a e-maily.
„A proč se ho nechtěla vzdát manželka,“ přidal se McGee, jehož pár fotek uvedlo v rozpaky.
„Myslím, že manželka si toho po patnácti letech s ním moc – “ Tony otevřel pusu dokořán. „Neměl jsem ponětí, že taková poloha
existuje.“
„Gibbse nepřekvapila,“ poznamenala Kate, nespouštějíc oči z paní Daughtry za sklem.
„To nepřekvapuje mě,“ poznamenal Tony, stále civě na fotku a bez zájmu posílaje zbytek McGeemu. Zamyšleně ji otočil
obráceně. „Jak se to proboha dělá?“
„Nepřekvapuje?“ zopakoval McGee překvapeně.
„Krom toho, že byl třikrát ženatý a nikdy mu to nevydrželo déle než rok, kdy to ještě nestačí zevšednět, předpokládám, že asi něco
umí.“ Tony poslal fotku McGeemu a přemýšlivě svraštil obočí. „Vlastně toho asi musí umět dost.“
„A tohle jsi vydedukoval jak?“ zeptala se Kate.
„Znáš Gibbse dva roky, Kate. Proč by si ho s jeho povahou některá brala, kdyby byl v posteli břídil?“ odůvodnil pro něj logicky.
Kate se zasmála. „Jo,“ poznamenala, pomalu zvážněla, „asi jo.“
„Mimoto, vyrůstal v sedmdesátých letech. Hippies. Vsadím se, že v té době bylo hodně, co se učit,“ dedukoval dál Tony.
„Gibbs byl voják, Tony. Pochybuji, že vyznával hnutí Hippies,“ poznamenala logicky Kate.
„A můžeme toho prosím nechat? Připadám si, jako kdybych pozoroval své rodiče při sexu,“ řekl rychle McGee, značně
v rozpacích.
Kate a Tony si vyměnili pobavený pohled, ale zmlkli, hlavně také proto, že Gibbs vešel do výslechové místnosti.
„Proč jsem tady, agente Gibbsi?“ dožadovala se odpovědi už značně vynervovaná Nina Daughtry. „Můj manžel nespáchal
sebevraždu?“ ptala se zmateně.
„To musíte vědět sama,“ poznamenal Gibbs, rozkládaje před ni kopie e-mailů a fotek.
„Oh bože, kde jste to vzali?“ ptala se, nevěřícně zírajíc na fotky pornografického charakteru.
„Nejste překvapená, že měl milenku,“ konstatoval Gibbs, proplétaje prsty na složce před sebou.
„Ne,“ přiznala Nina mírněji, odvracejíc pohled od fotek. „Věděla jsem o tom. Eric věděl, že mám podezření, a přiznal se.“
„Proč to udělal?“
„Říkal, že mi nechce lhát. A slíbil, že to skončí,“ odpověděla Nina.
„Ale neskončilo, že? Dnes ráno byl zase s ní.“
Překvapeně k němu vzhlédla. „Čekala jsem to,“ připustila nakonec. „Věděla jsem, že s ní bude až do konce.“
„Takže jste ten konec urychlila,“ hádal Gibbs.
„Ne!“ Teď na něj zírala šokovaně. „Vy mě nechápete, agente Gibbsi. Měla být převelená, odjížděla za čtyři dny. Slíbil mi, že s ní
potom už nebude ve styku, ačkoliv už by to nebylo proti pravidlům. Ale věděla jsem, že za ní bude chodit, než odjede,“ vysvětlila.
Gibbs se na ni stále jen klidně díval.
„Nezabila jsem svého manžela, agente Gibbsi. Kdybych o něj nestála, kdybych ho už nemilovala, rozvedla bych se. On se přiznal
a já byla ochotná mu odpustit, nezabila bych ho. Byla jsem se synem pryč, u doktora Wilsona, když se to stalo. Můžete si tam
zavolat, seděli jsme celou tu dobu v čekárně se sestřičkou, dosvědčí vám to. Když jsem se dostala domů, už jste tam byli vy.
Nezabila jsem ho,“ zopakovala znovu zoufale, propukajíc v slzy, „vždyť jsem ho milovala.“
McGee něco rychle nalistoval v zápisníku a vytočil na svém mobilu číslo, odstupuje stranou. „Ordinace doktora Wilsona,
prosím?“
„Co myslíš?“ zeptal se po chvíli Tony Kate, zatímco Gibbs ve vedlejší místnosti sbíral papíry na stole.
„Její zdrcení bylo upřímné, když dorazila na místo činu. Myslím, že říká pravdu.“
„Ohledně toho alibi určitě,“ řekl McGee, pravě zavíraje mobil, když Gibbs vešel do místnosti, pochytávaje stanovisko Kate a
McGeeho.
„Co myslíš ty, šéfe?“ zeptal se ho okamžitě Tony.
„Že je tu někdo další.“
3. kapitola: atržené punčošky
„Gibbsi, něco mám!“ Kate už z dálky mávala papírem a spěchala k němu; šla rychle, protože věděla, že to, co nese, jsou dobré
zprávy a ty Gibbs po tom fiasku s Daughtry potřebuje. Tedy… Všichni okolo Gibbse je potřebují, aby přežili.
„Došly výsledky DNA, naši dva mrtví spolu skutečně měli sex, odpovídají tomu i vzorky na jejím prostěradle. Abby se znovu
pečlivě podívala na vražednou zbraň a zjistila, že všechny otisky, až na ty z posledního úchopu zbraně, jsou otřené.“
„Podcenili jsme to,“ zavrčel Gibbs, hledě na výsledky, které mu podívala. Jeho vztek rostl; namířil ho proti sobě, za svou
lajdáckou práci, a z části a mimoděk i proti Kate, protože ona byla zdrojem jeho rozptýlené mysli.
„Pravděpodobně ji vrah použil na zastřelení Lewis, otřel otisky, a když ji vracel, obtiskl znovu ty jeho.“
„Od Daughtryů k Lewis je to asi hodina, zvlášť pokud chtěl být nenápadný, to by odpovídalo. To by znamenalo, že se rozhodl až
na místě, že zabije i ji. Tohle jsme podělali,“ praštil se složkou na stůl.
„Daughtry měl na rukou střelný prach, to mluvilo za dost. Musel mít další zbraň, aby ho přinutil. Zjevně byl amatér a asi i
rozrušený, když udělal takové chyby, že je musel zahladit. Bylo to všechno zavádějící, Gibbsi,“ snažila se to omluvit Kate.
„To ale nic neomlouvá,“ zavrčel Gibbs pevně. Věděla to a nehádala se.
„Mám ještě něco. Znovu jsem prošla všechny podřízené z Daughtryho, i z přilehlých kanceláří. Ukázala jsem pár fotek, o kterých
mi ostatní z kanceláře potvrdili, že je viděli v Daughtryho přítomnosti, jeho manželce a mám zásah. Poručík Zoe Fox hned
z vedlejší kanceláře, dvacet šest let, kamarádila se s plukovníkovým synem Mattem. Měla přístup k jejich počítači a svědci
vypověděli, že se ráda motala kolem plukovníka. Prý do něj byla zamilovaná, říkali někteří, ti druzí si mysleli, že je to jen
vděčnost, protože díky němu ji povýšili – “
„Kate?“ poznamenal podrážděně Gibbs ‚bez drbů‘ tónem. Přikývla.
„Dnes dopoledne požádala o naléhavé volno z rodinných důvodů a bylo jí vyhověno, odjela Do Hannah’s Creek za svou
tetičkou.“
„Kde je sakra Hannah’s Creek?“ zamračil se naprosto vážně Gibbs.
„Tak šest hodin cesty odsud,“ odpověděla Kate, vzpomínajíc na Harmony. Ta vzpomínka jí okamžitě přinesla už méně příjemný
obraz rozřezaného mariňáka a celé jí to připomnělo to fiasko s prořeknutím ohledně tetování. Tvář jí zalil lehký ruměnec,
pamatujíc na Gibbsova poslední slova. Stále nevěděla, jak to sakra věděl a různé představy, které jí zaplavily mysl pokaždé, když
si na to vzpomněla, nebylo, co zrovna teď potřebovala.
Gibbs vypadal znovu naštvaně a podrážděně, netušila proč. Možná proto, že na okamžik přestala myslet na případ. Pokud to bylo
ono, nic neřekl. „Sbal se, jedeme za ní.“
„Zase my?“ vyhrkla Kate ne zrovna chytře. Věděla, že ho nemá dráždit, ale nemohla si pomoct; nebyla fanda těchto dlouhých cest
autem, zvlášť po Gibbsových zkratkách, a minule byli taky oni dva. Teď si to měli užít Tony a McGee. Ti ale stále nepřestávali
hledat ve známých a přátelích obou mrtvých milenců.
Gibbs ji jen sjel pohledem a ona si poslušně zamířila pro věci doufajíc, že když Gibbs neví, kde je Hannah’s Creek, nebude ani
užívat žádnou zkratku.
***
Zlostně zírala na svého šéfa. Našel si zkratku, samozřejmě, že si ji našel. A bavil se tím, jak vedle něj na sedadle poskakovala jako
čertík z krabičky.
Cestou ke dveřím malého domku zuřivě měřila zúženými zřítelnicemi jeho spokojený výraz; čas od času k ní zalétl očima a zjevně
byl potěšen tím, že si ji protřepal jako šlehačku. Zatím, co ho pozorovala, podařilo se jí zachytit lýtkem o pichlavou větévku
keříkové růže, a ta jí rozjela očko na punčoše.
„Sakra,“ zamumlala tichou kletbu, která upoutala Gibbsovu pozornost. Jakmile se na ni otočil a zaměřil oči na stejné místo, jako
ona, dostala ďábelský nápad. Naplnil ji od kořínků vlasů až po konečky prstů a její ruce samovolně vyjely přes koleno až nahoru,
do půli štíhlého stehna, v pohybu tak mučivě pomalém, jak vyžaduje umění svádění.
Cítila na sobě Gibbsovy oči, jak pozorují, jak si shrnula jednu punčochu a ukázala jen o něco světlejší nahou kůži. Plynule zula
lodičku, shrnula kousek hladké hnědavé látky přes prsty a botu zase nazula. Totéž udělala i s druhou nohou a tehdy, stahujíc pás
samodržících punčoch ze stehna, si dovolila zvednout oči.
V jeho očích bylo něco, co ani v nejdivočejších snech nedoufala, že tam uvidí. Úžas. Touha. Chtíč. Zuřivost. Divokost. Rty měl
pootevřené, jako by snad chtěl něco říct, a Kate cítila, jak se sama propadá. Když viděla jeho výraz, uvědomila si svou vlastní
smyslnost, jeho smyslnost a jeho chtíč. A svůj vlastní chtíč. Dostala sama sebe. Svedla se. Tohle nebylo to, co zamýšlela.
Trochu roztřeseněji – ale pečlivě to nedávajíc najevo – dokončila pohyb, schovala punčochy do kabelky a přešla ke dveřím. Cítila,
že je jí v patách, ale nic neřekl. Věděla, že tuhle malou hru vyhrála. A taky se děsila toho, kolik úsilí ji to stálo.
Stála přede dveřmi a chtěla zazvonit, ale ještě než ucítila, že on stojí těsně za ní, jeho ruka ji předběhla. Ucítila jeho dech na svém
uchu. „Udělej to ještě jednou a neručím za sebe.“ Jeho hlas byl trochu ochraptělý a rty se jen jednou jedinkrát dotkly jejího ucha,
přesto se přistihla, jak slastně přivřela oči.
Dveře před nimi se otevřely a vykukla malá zohnutá žena s brýlemi jako hranaté popelníky. Zamžourala na ně; kolem nohou se jí
omotala mourovatá kočka.
„Zvláštní agent Gibbs, NCIS, madam. Toto je zvláštní agentka Todd, hledáme vaši neteř Zoe, potřebujeme s ní mluvit.“
Stará paní kývla a zmateně se podívala za sebe, ale než stačila zavolat, objevila se Zoe Fox za ní. Byla menší, než vypadala na
fotce v záznamu, a vlasy měla rozpuštěné, takže jí v bohatých tmavých prstýncích spadaly na ramena.
„Já jsem Zoe Fox, je to kvůli smrti plukovníka Daughtryho?“ zeptala se. Gibbs a Kate svorně kývli. „Tak pojďte dál,“ vyzvala je a
pomohla stařence ode dveří.
Po pěti minutách seděli ve staromódně zařízeném obýváku a Zoe jim podala sklenice vody. Stařenka se houpala v křesle ve
vedlejší místnosti a drbala kočku, která se jí usadila na klíně. Kolem nohou se jí usadily další tři a Kate při letmém pohledu na ni
zadoufala, že se nedívá na svůj budoucí obraz.
„Věděla jsem, že to praskne, ale prostě mě to šokovalo… Netušila jsem, že by se zabil…“
„Prosím?“ zeptala se zamračeně Kate.
„No, jste tu kvůli tomu, že jsem jeho smrt oznámila? Já jsem tam přišla ráno a našla jsem ho mrtvého, zavolala jsem vojenskou
policii a odjela. Asi… se k vám dostalo, že jsem k němu cítila víc, než bych měla… strašně mě to… šokovalo…“ Zoe se
rozeštkala.
Gibbs na ni hleděl se zúženýma očima, ani za mák nevěřil jejímu žalu.
„Smrt plukovníka Daughtryho nebyla sebevražda, poručíku. Byla to vražda. Stejnou zbraní byla zastřelena i kapitán Lewis.“
„Já… já nerozumím.“ Foxová si začala nervózně mnout lem rukávu.
„Vzhledem k tomu, že jste se pohybovala po místě činu – “ naznačil Gibbs.
Oči Foxové se rozšířily, ne ale dost rychle, jak si všimla Kate. „Já je nezabila!“ vykřikla plamenně. „Jak bych to dokázala?
Neměla jsem k tomu důvod; jak vedl svůj život, to byla jeho věc,“ dodala už mírněji, ale pevně. Gibbs koutkem oka zachytil
pohyb na konci chodby. Vstal a přešel za záda Fox, což ji trochu víc znervóznilo.
„Věděla jste o poměru plukovníka Daughtryho a kapitána Lewis?“ zeptala se Kate, aby udržela její pozornost na sobě.
„Něco jsem tušila, ale… Nemám s tím nic společného, přísahám. Zavolala jsem policii, hned zažádala o volno a odjela. Ani jsem
nevěděla, že se jí něco stalo.“
„Děkujeme, poručíku,“ odpověděl Gibbs, očima stále visel na místě, kde si myslel, že někoho spatřil. „Vraťte se prosím zpět do
DC, budeme vás možná ještě potřebovat.“
„Jistě,“ souhlasila Fox poslušně a Gibbse s Kate vyprovodila.
Až k autu došli mlčky. „Lže nám,“ poznamenala potom Kate.
„Oh, vážně?“ ušklíbl se Gibbs a nastoupil do auta. „Je tam někdo další, někdo ji kryje,“ přitakal potom vážně.
„Co teď?“ zeptala se Kate. Gibbs už vytahoval mobil.
„Zavolám DiNozzovi, ať prověří čas, kdy byla nahlášena vražda Daughtryho a čas, kdy Fox zažádala o naléhavé volno,“
odpověděl Gibbs a nastartoval, zároveň přikládaje telefon k uchu. Kate se v duchu pokřižovala při představě té jízdy.
Přikrčila se, když kolem ní Gibbsův mobil prolétl okénkem ven. „Dej mi svůj,“ natáhl k ní ruku. Povzdechla si a udělala to.
Zatímco mluvil, sledovala cestu. Vyjeli z městečka a projížděli silnicí, po jejíchž obou stranách byly lesy. Kate se zamračila; něco
slyšela. Snad… pípání? Začala se rozhlížet kolem a pak si uvědomila, že to nejspíš bude její mobil, pravděpodobně mu dochází
baterka.
„Pozor!“ vyhrkla najednou. Gibbs něco rozčileně křičel do telefonu a auto se začalo spouštět stranou. Gibbs zasakroval a hodil
telefon dozadu, chytaje volant oběma rukama. Kate moudře opomněla jakýkoliv komentář a tiše si vydechla, když Gibbs srovnal
auto zase na silnici. Mobil se při pádu vypnul a usekl tak Tonyho, takže v autě bylo naprosté ticho.
Gibbs se po chvilce zamračil. „Slyšíš to?“ zeptal se Kate. Kate nastražila uši.
„Ozývá se to už delší dobu, myslela jsem, že je to mobil…“ řekla najednou nejistě a otočila se k malému vypnutému přístroji na
zadním sedadle. Když se otočila ke Gibbsovi, její oči se rozšířily znepokojením, které viděla v těch jeho. Pípání bylo intenzivnější
a rychlejší.
„Bomba!“ vykřikl Gibbs, dupl na brzdu a spolu s Kate vystřelili z auta rychlostí blesku. Kate jen se svou kabelkou; její
komponenty při běhu trousila, a Gibbs běžel na druhou stranu; v rukou tašku s notebookem, kterou popadl jako jejich případnou
jedinou formu komunikace se světem.
Ztratil Kate z očí dávno před tím, než ho tlaková vlna strhla k zemi. Výbuch byl silný, ale Gibbse nezranil, jak usoudil, když se
posadil. Ohlédl se dozadu a skrz stromy zahlédl oranžovou záři. Vstal, hrábl po tašce s notebookem a razil si cestu zpátky.
Oheň byl silný; výbuch auto převrátil a shodil do příkopu, opíraje ho o strom, který vzplál jasným ohněm. Hořící větev při srážce
auta a stromu přeletěla na druhou stranu jednosměrky a teď začínal les hořet po obou stranách. Gibbs zavrčel; věděl, že se oheň
bude šířit, ale nebylo jak zavolat pomoc.
Přesto všechno tu teď byla věc, která pro něj byla důležitější. „Kate!“ zavolal. Žádná odpověď. „Kate!“ vykřikl znovu a hlasitěji;
začínal být znepokojený.
„Tady!“ dostal odpověď a sám sebe zarazil, jak hlasitě si vydechl. Z lesa za chvilku vyklopýtala Kate, z kabelky jí trčelo trochu
ulámaných větviček; pravděpodobně se jí tam dostaly, když sbírala svoje věci.
Postavila se vedle Gibbse a hleděla na tu pohromu. „Fox?“ zeptala se jen.
„Ten druhý,“ odvětil Gibbs a mimoděk zvedl ruku, aby jí vytáhl další větvičku z vlasů. Podívala se na něj nejistě a zaměstnala
prsty uhlazováním zdivočelých pramenů do trochu reprezentativnější podoby, aby odolala touze otřít mu špínu na tváři.
„Co teď?“ zeptala se. Gibbs se rozhlédl kolem.
„Do Hannah’s Creek se nevrátíme, mohlo by to být riskantní. Půjdeme pěšky dál, projížděli jsme přece i jinými městečky,“
prohlásil.
Kate si povzdechla a následovala ho, jak energicky vyšel. Promítla si v hlavě, jak dlouho půjdou do nejbližšího městečka, a
v duchu se pokřižovala.
Tenhle den už nemůže být lepší.
4. kapitola: Jedna malá postel
Clara Hibbins byla starší přívětivá paní. Vlasy měla úplně bílé a klouby ji trápily nejen při špatném počasí, ale přesto všechno
byla její vrásčitá tvář neustále prozářená úsměvem, takže byla ozdobou recepce svého drobného penzionu v ještě menším
městečku na pobřeží. Dům to byl malý, jen s šesti pokoji, z nichž každý měl svou koupelnu a oválný balkónek s ozdobným
zábradlím a truhlíky s květinami.
Celá stavbička byla omítnutá béžovou barvou, měla velká oválná okna s okenicemi, natřená na zeleno, stejně jako zábradlí
balkonků. Recepce za zelenými prosklenými dveřmi byla celá v béžovo-růžových barvách, až na zelenkavý nábytek.
Zvláštní agentce Kate Todd, jež právě vešla do dveří, to přišlo romantické a sladké, ne tak jejímu šéfovi, jež ji s ohlížením dozadu
a rukou nízko na jejich zádech vstrčil do dveří a sám vstoupil. Zvláštní agent Jethro Gibbs se rozhlédl okolo a polkl; tohle celé mu
nepříjemně připomínalo líbánky s první manželkou.
Clara na ně upřela přívětivý pohled, ačkoliv ji jejich zjev poněkud vyděsil, nicméně spíš než ostražitost se v jejích očích objevila
zvědavost. Že mladá hezoučká brunetka a starší muž za ní vypadali dost unaveně a ztrhaně, to ji nepřekvapovalo vzhledem
k tomu, že byli špinaví a očazení, jako kdyby celou noc hasili požár. Muž nesl v rukou kufřík a žena měla jen kabelku a podle
jejich tváří okamžitě poznala, že cíl jejich cesty původně nebyl Clařin hotel.
Oba se došourali k pultu a pozdravili. Clara spráskla ruce. „Proboha, co se vám stalo?“ zeptala se, v hlase rovný poměr upřímné
starosti a zvědavosti.
„Měli jsme nehodu,“ odpověděla neurčitě Kate a Gibbs zauvažoval, jestli se takhle dá říkat tomu, když vám auto téměř pod
zadkem vylétne do povětří.
„To tedy musela být nehoda,“ odtušila Clara, když si je ještě jednou prohlédla od hlavy až k patě, dál ale se nevyptávala. „Mohu
vám nějak pomoci?“ přešla do profesionálního módu.
„Potřebujeme dva pokoje,“ odvětil Gibbs; Clara se zarazila a překvapeně je sjela pohledem. Ani na zlomek vteřiny ji nenapadlo,
jak by mohli dva lidé, jako oni dva, cestovat spolu zjevně daleko, a nebýt pár. I podle gest a pohledů by jim nehádala méně blízký
vztah, než milenecký.
„Hádáme se,“ oslnila Kate majitelku hotýlku tím nepřesvědčivějším úsměvem, který dovedla, a Gibbs to doplnil něčím, co se
mohlo brát jako rezignovaný souhlas. Clara kývla, přišlo jí to jako jediné logické vysvětlení, které tahle situace mohla mít.
„To pro vás mám ale špatnou zprávu, mám už jen jediný pokoj,“ mrkla na Kate spiklenecky a významně pokynula k poličce za
sebou, kde visel skutečně jen jediný klíč.
Kate zaznamenala Gibbsův odmítavý postoj; ona ale zase odmítala courat se dál. Nohy ji bolely, byla špinavá, unavená, měla hlad
a rozhodně neměla chuť cestovat pěšky do dalšího městečka, aby měl Gibbs postel pro sebe.
„Přežijeme to,“ řekla proto rychle, než stačil odpovědět Gibbs. Clara Hibbins se na to jen usmála a její vrásčité prsty se
obdivuhodně hbitě a rozhodně rozběhly po klávesnici, když začala zadávat údaje. Koutkem oka zahlédla, jak sjel Gibbs Kate
podrážděným pohledem, ale ta byla zřejmě příliš unavená, než aby na to reagovala.
„Na jméno?“ zeptala se Clara.
„Gibbs,“ zavrčel a podal jí doklady. Průkaz si záměrně nechal u sebe, nemuseli být ještě nápadnější, než už byli. Zvlášť, když jim
někdo jde po krku.
Clara ukázkovým prstokladem všechno zadala a zvedla k nim oči. „Na jak dlouho?“ přejela oba pohledem.
„Zaplatíme za každou noc,“ odvětil Gibbs. Clara kývla, vyjela jim stvrzenku a otočila se, podávajíc klíč Kate, čímž dala agentce
šanci dostat se do pokoje jako první. Kate rychle poděkovala a už dusala nahoru do schodů, aby ji snad Gibbs nestihl zastavit.
„Jaké tam bylo číslo?“ zeptal se rezignovaně Gibbs, když si uvědomil, že to kupodivu vůbec nezaznamenal. Asi byl unavenější,
než si myslel.
„Pět. Jak víte, že tu máme pokoje jen s manželskými postelemi?“ narážela Clara na fakt, že se Gibbs automaticky v tak malém
hotelu sháněl po dvou pokojích.
„Vždycky to tak bývá,“ povzdechl si Gibbs. „Proč se ptáte?“
„Jen jestli taky víte, že jsou hodně malé,“ odvětila Clara klidně s šelmovstvím ve tváři. Gibbs se zdvořile pousmál, děkuje tím za
varování, a pomalu se šoural nahoru.
Tohle bude zatraceně dlouhá noc.
***
„Tony?!“ McGee doběhl bez dechu ke stolu staršího agenta. „Volali nám lidé z Hannah’s Creek. Našli auto Gibbse a Kate…“
McGee se zajíkl a znovu koukl do papírů, které žmoulal v ruce, jakoby se chtěl ujistit. Tony se na své židli napřímil s netrpělivým
výrazem ve tváři. „Pravděpodobně byla v jejich autě bomba. Požár se rozšířil do lesů okolo, takže se k autu nedostali, neví, jestli
v tom autě někdo je.“
Tony se postavil, pomalu zpracovávaje informace, které McGee vykoktal. „Můj bože,“ vydechl, když agent skončil.
„Od Gibbse a Kate zatím nic,“ řekl McGee a otevřel pusu, aby se Tonyho na něco zeptal, ale ten ho gestem ruky zastavil,
nepřipouštěje si teď žádné hlubší úvahy.
„Musíme s tím za ředitelem.“ Obešel stůl a spolu s McGeem spěchali ke schodům, ale zastavil je výkřik, nesoucí se od výtahu.
„Hej!“ Otočili se a spatřili Abby, jak na ně vydatně mává a zve je gestem k sobě. Otočili tedy směr a rychlým krokem se
přibližovali ke gothce. „Mám dole na lince Gibbse, chce s vámi mluvit,“ sdělila jim a vešla do výtahu, který držela zablokovaný,
jako první. Zmateně hleděla na Tonyho a McGeeho a nechápala, proč vypadají, že se úlevou každou chvíli rozpustí.
„Jejich auto se našlo stále hořící cestou z Hannah’s Creek,“ vyhrkl McGee, zaznamenávajíc její výraz.
„Báli jsme se, že byli v něm,“ dodal Tony. Abby přikývla, jakože rozumí, ačkoliv tomu celému ani moc nerozuměla.
„Kate a Gibbs v tom autě zjevně nebyli; naši dva výletníci jsou jen trochu dotlučení díky tlakové vlně a pěšky půl dne cestovali do
nejbližšího městečka, takže zatím žijí,“ vychrlila Abby svou verzi a dveře výtahu se otevřely.
„Co myslíš tím zatím?“ zeptal se znepokojeně Tony. Abby na něj významně mrkla.
„No, krom toho, že po nich někdo jde, tak uvidíš,“ děla tajemně a uvedla je do své laboratoře.
„Di)ozzo!“ Z reproduktoru vyšel Gibbsův hlas, jako vždy podrážděný. Tony se ale navzdory tomu spokojeně uculil.
„Šéfe, jak rád tě slyším!“ zvolal téměř posvátně.
„Díky bohu, šéfe,“ přidal se McGee s kývnutím.
„A kde je Kate?“ zajímal se Tony, když ji nikde v záběru Gibbsovy webkamery neviděl.
„Koupe se,“ zavrčel Gibbs a než se Tony zmohl na něco perverzního, raději pokračoval. „Co máte?“
„Ohledně toho, že hned zažádala o povolení odejít, měla Fox pravdu, ale!“ Tony zvedl ukazováček, aby si vyžádal náležitou
pozornost u všech okolo. „Žádala o to telefonicky.“
„Mohla být klidně na cestě k Lewis,“ dodal McGee.
„Taky byla,“ zavrčel Gibbs.
„Co se vůbec stalo, šéfe?“ zajímal se Tony.
„Fox má komplice, někoho, kdo ji kryje. V autě jsme měli bombu, která tam zcela jistě nebyla, když jsme jeli tam. )ěkdo se nás
pokusil odstranit,“ odpověděl Gibbs.
„Bude trvat, než ten požár zvládnou, do té doby nebudou vědět, že žijete. Nejspíš po vás půjdou znovu, když už se do toho
pustili…“
„Ale proč vás, Gibbsi? Jsou snad šáhlí?“ rozčilovala se Abby.
„Protože na nás poznala, že jí nevěříme,“ opověděl prostě Gibbs. „A její komplic to poznal taky. Abby, chci, aby ses potom
podívala na zbytek té bomby; Di)ozzo, McGee, prověřte všechny přátele Fox, chci vědět, kdo ten její komplic je. A najděte na nic
něco pádného, cokoliv, zatím máme jen domněnky. Klidně i prohledejte její byt.“
„Jasně, šéfe. Co ty a Kate?“
„Cesta odsud bude poměrně problematická, vlastně ani pořádně nevím, kde jsme. Pokusíme se to zvládnout zpátky co nejdřív.
Informujte mě.“
„Provedeme, šéfe,“ přitakal znovu Tony a mávl mu, když Gibbs přerušoval spojení. „Vážně jsem v jejich pokoji viděl jen jednu
postel?“ otočil se na Abby. Ta se zakřenila.
„Proto říkám, že zatím žijí,“ dodala významně.
„Jak víte, že mají jen tenhle pokoj?“ nechápal McGee.
„Protože, drahý McTroubo, tu není žádná šance v pekle, že by se Caitlin Todd koupala v jiné koupelně, než jí přísluší,“ osvětil
důležitě Tony.
„Já myslel, že tohle pravidlo má Kate jen, když je ve tvé blízkosti,“ utřel ho McGee a šel si po své práci. Tony pokrčil rameny ke
křenící se Abby a McGeeho dohnal, aby se mu pomstil.
***
Gibbs zuřil.
Šíleně a nepředstavitelně.
Zůstali trčet v naprosté díře odříznuté od světa, uprostřed případu; z té díry jede jeden jediný autobus někam do civilizace, nejezdí
do ní žádný taxík a lišky tu dávajíc dobrou noc a jim ten jeden jediný autobus ujede!
To, co teď prožíval, už nebyl nejvyšší stupeň jeho vzteku. Ještě, než se trochu zchladil, byl odhodlaný odrázovat si to do civilizace
pěšky. Teď, když ho to přešlo, uznal, že bude lepší prostě počkat do zítřka.
Byly tři odpoledne. Co tu sakra měli dělat? Potřeboval kafe, ale bude si ho muset samozřejmě sám udělat.
Když se dostatečně vyzuřil, vrátil se polní cestou zpátky do hotýlku. Napřed zašel pokoje zkontrolovat Kate, protože ona
vypadala, že se provinilostí podhrabe do Austrálie – byla to ona, kvůli komu to nestihli – když se šel vyzuřit stranou. Našel ji
sedět v tureckém sedu na posteli; zase se na něj dívala provinile. Vstala a zvedla ze stolu hrnek kafe, který mu podala.
„Asi nebude nejlepší,“ řekla opatrně. Gibbs se napil.
„Je příšerné,“ odpověděl popravdě. Povzdechl si a sedl si vedle ní na postel. Chvíli mlčeli.
„Stejně tomu nerozumím. Milovala ho; proč ho donutila k sebevraždě? A jak?“ dumala Kate. „Z těch e-mailů mi nepřišla jako
skutečně agresivní typ, dokonce nemluvila ani o sobě, ale o jeho rodině a kariéře. Nesedí mi to.“
„Nevypadala jako někdo zaskočený, nebo zdrcený jejich smrtí,“ argumentoval Gibbs.
„Možná o tom věděla, ale nemyslím, že vraždila,“ trvala na svém Kate. „Pokud střílela, na její uniformě budou zbytky střelného
prachu. Třeba to byl ten komplic a ona ho jen kryje. Řeknu to Tonymu,“ rozhodla se, a když ji Gibbs nezastavil, spokojeně si
sedla před webkameru a pokusila se dovolat Abby.
Gibbs to nechal na ní, tiše zíraje do svého hrnku kafe. Přemýšlel o plukovníku Daughtrym a kapitánu Lewis; nikdy neviděl nikoho
toho riskovat tolik, jako ty dva, jen kvůli troše sexu. No, možná to nebyla jen trocha, musel přiznat, rozpomínaje si na prostěradlo
a fotky, a nejspíš v tom ani nebyl jen sex.
Proč se potom nerozvedl? Proč ji chtěl pustit k vodě, když by ji převeleli a jejich vztah by tak byl postižitelný jen cizoložstvím?
Opravdu to asi chtěl udělat; jeho manželka mu věřila, že to udělá. Chtěl se vzdát milenky, kterou miloval – proč? Proč, když už
kvůli ní tolik riskoval, tolik dal v sázku… A tolik ztratil?
„Co se děje?“ zeptala se nejistě Kate, když přistihla Gibbse, jak na ni nepřítomně hledí.
„Nic,“ zamumlal.
Provokovala Lewis Daughtryho stejně, jako Kate jeho? Otázky, punčošky… Co vlastně Lewis chtěla? A co chtěla Kate? Co tím
vším vlastně sledovala, jen se tím bavila? Brala to jako hru? Už dávno to nebyla hra… ne pro Gibbse.
„Proč by ji chtěl nechat jít? Když ji tolik miloval, nebo chtěl, že riskoval manželství i pravidla?“ zeptala se zadumaně Kate; Gibbs
měl na chvíli pocit, že mu četla myšlenky.
„Možná to chtěla skončit ona. Možná dostala, co chtěla. S převelením přišla i vyšší pozice,“ nadhodil Gibbs.
„Možná už ho přestala bavit,“ opáčila Kate. Chvíli se měřili očima, potom Gibbs promluvil tišeji.
„Možná už dál nechtěl ohrožovat její kariéru,“ poznamenal.
„Možná ho nechtěla nutit, aby kvůli ní změnil svůj dosavadní styl života,“ odpověděla znovu pohotově Kate.
„Možná za svoje dobrodružství zaplatili příliš,“ pokračoval Gibbs.
„Ale nebáli se porušit pravidla a nečekali, až jim jejich štěstí někdo strčí pod nos. Šli si pro něj sami.“
Gibbs uhnul očima a povzdechl si. „Půjdu se té milé dámy dolů zeptat, jestli se jí náhodou neuvolnil pokoj,“ řekl nakonec a odešel
z místnosti.
Kate si povzdechla, zmatená jejich předchozím rozhovorem. Kdyby se v té malé posteli zoufale nepokoušeli o vyloučení
jakéhokoliv fyzického kontaktu, možná by se pohodlně vyspali. Hotel byl pořád plný, i Gibbs to věděl, ačkoliv si to šel stejně
ověřit.
Čeká je zřejmě další dlouhá noc.
5. kapitola: Smilstvo
Gibbs se potácel v klidném polospánku, když ho něco absolutně probralo. To něco byly štíhlé ruce jeho podřízené, jež se mu
omotaly okolo pasu, když Kate zabořila hlavu někam k jeho lopatkám a její štíhlé tělo se k němu přitisklo. Rozšířenýma očima
zíral do tmy a cítil přes tričko její dech; při každém nádechu se její pevná prsa opřela do jeho zad a její horké tělo…
Oh, doprdele!
Nechtěl ji budit, aby se necítila trapně, takže se zoufale snažil soustředit myšlenky na něco dalšího a znovu začít aspoň dřímat.
Hlavu mu ale plnilo pomyšlení na to, jak strašně je teď povolná; kdyby se jen otočil…
Jejich rozhovor dnes odpoledne měl nějaký význam. Co to říkala? )ebáli se porušit pravidla a nečekali na své štěstí, šli si pro něj
sami. Myslela tím něco hlubšího, nebo je jen obdivovala?
Ah, špatně, Gibbsi. Zas jen hledáš výmluvu, jak si ospravedlnit, že ji chceš přeříznout.
Jeho oči se znovu rozšířily a dech se zadrhl, když Kate posunula jednu nahou nohu přímo mezi jeho, stehnem se otřela o jeho
rozkrok.
A ten byl už velmi, velmi připraven k akci.
Tohle nemohlo skončit dobře. Mělo to buď dvě východiska; to trapné a to trapnější a horší. To trapné bude, že se teď vymotá z ní,
vstane a uteče do koupelny, aby ho nepřistihla s kalhotami v pozoru. Ona se samozřejmě vzbudí a bude se cítit také trapně, možná
si leccos domyslí.
To trapnější a horší bude, že se otočí, vyzkouší, jak moc o něj Kate stojí, a ta buďto nebude vůbec, anebo bude – což se Gibbsovi
stále moc nezdálo – a potom na sebe budou ráno koukat jako děcka, co vymlátila prakem něčí okna a teď neví, na koho to svést,
aby se vyhnuli zodpovědnosti.
Ale chtěl ji. Všechny ty myšlenky na to, jaká potěšení mu může přinést její tělo, které se k němu tak důvěřivě tiskne, mu vůbec
nepomáhaly, právě naopak. Musí s tím něco udělat teď, hned, než bude pozdě. Příšerně ji chtěl a jeho touha začínala být bolestivá.
Kate se sama otočila. Věděl, že teď má šanci, ale nevyužil ji. Místo toho se otočil k ní, pečlivě ignoruje veškeré snahy svého
rozumu, a pozoroval ji. Spala s jednou paží okolo hlavy a s druhou roztaženou; předloktí přečuhovalo přes postel. Nohy měla
trochu o sebe; pravou pokrčenou, levou nataženou, bylo to přímo tiché pozvání. Zaryl prsty do polštáře, aby oddálil nutkavou
touhu pozvání okamžitě přijmout.
Zvedl ruku a lehce ji pohladil po tváři. Odhrnul jí pár zbloudilých vlasů z tváře, ale ona se stále nevzbudila. Dovolil si rukou níž;
přes oblinu jejích prsou až dolů na břicho. Zajel pod tričko a prudce vydechl při doteku s její horkou, hebkou kůží.
Teprve teď otevřela oči. Chvíli se na něj dívala zmateně, jakoby nevěděla, kde je, pak ale oči doširoka rozevřela a svaly na břiše
se jí napjaly. V očích se jí objevilo překvapení a naprosto opačné emoce, než tam čekal.
„Gibbsi…“ zašeptala a pak zvedla ruku, co měla okolo hlavy, aby mu prsty vpletla do vlasů. Okamžitě se sklonil a políbil ji.
Otevřela mu ústa a nechala ho polibek prohloubit tak rychle, až se málem překvapeně zajíkl. Ruku, kterou měl dosud na jejím
břiše, posunul pod tričkem na její záda, přejížděje jí prsty po páteři. Zachvěla se a obtočila obě ruce okolo jeho krku, pevně
zarývajíc prsty do jeho ramen, aby si ho přitáhla co nejblíže.
Stále ji vášnivě líbaje, pociťoval nutkavou touhu být jí co nejblíže. Kolenem roztáhl její nohy víc, aby si pro sebe udělal místo, a
rychle změnil svou pozici. Jeho rty sjely podél její čelisti dolů, na její krk, a když se k ní úplně přitiskl, Kate překvapeně zalapala
po dechu.
„Oh, Gibbsi,“ zašeptala, pevně stehny sevřela jeho boky a otřela se o něj svým klínem. Zasténal a lehce ji kousl do krku, svíraje
teď její zadek, aby ji udržel proti sobě v té pozici, jakou si sama zvolila. „Ty jsi tak…“ vydechla.
„Připravený,“ zachraptěl Gibbs. „Až moc připravený.“
Naléhavě zatahal za její tričko a ona natáhla ruce, aby ho mohl svléknout. Vydechl v šoku; neměla podprsenku. Musela si ji
sundat, když už dřímal, měl ji celou dobu v posteli polonahou.
Kate ho během jeho fascinovaného zírání donutila svléct si jeho tričko, chvíli klouzala rukama po jeho hrudi, prsty proplétajíc
skrz stříbrné chloupky a pak vjela do jeho kalhot, přejíždějíc přes něj dlaní.
Jakmile se ho dotkla, přišel ještě silnější výbuch, než když otevřela oči a našla se vzrušeným pohledem skloněného nad sebou.
Znovu ji srazil dolů, pod sebe, rty a prsty zběsile prozkoumávaje každý kousek jejího těla. Snažila se mu doteky oplácet, ale prsty
se jí příšerně třásly.
A pak byl náhle v ní, najednou ji celou naplňoval. Sledoval, jak se její tělo napjalo jako luk a zaklonila hlavu, snažíc se ho v sobě
přijmout. Sklonil hlavu a zasypal její obličej, krk i hruď polibky, než se začal pomalu pohybovat.
Pevně omotala nohy okolo jeho boků co nejvýš, aby se do ní dostal co nejhlouběji. Byl naprosto okouzlen tím, jak úžasná a pevná
a pružná byla… Znovu našel svými rty její a chytal do úst všechny její vzdechy a steny. Kate přivírala oči, špičky prstů zarývala
do jeho zad, zátylku a hlavy tím silněji, čím blíž vyvrcholení byla.
Sotva si uvědomovala situaci; nepamatovala si, kdy zmizely jeho kalhoty, nebo její kalhotky; nepamatovala si, kdy z nich spadla
přikrývka a vystavila jejich nahá a propletená těla na obdiv tmavému pokoji.
Vnímala jen jeho vůni; vůni pilin, která byla tak intenzivní, jako by si je s sebou nosil po kapsách. Vnímala jeho chuť; tu chuť její
kávy, která nebyla ani zdaleka tak mizerná, jak tvrdil. A jeho chuť, jeho vlastní chuť; chuť jeho úst, chuť jeho potu, chuť, která jí
ulpěla na prstech, když sjela rukama dolů, k jejich spojení.
Oba dva dýchali nepravidelně, Kate zběsile přejížděla rukama po jeho zádech, hrudi, břiše; všude, kam dosáhla, jakoby si chtěla
dotekem zapamatovat pocit jeho vlhké kůže; její horkost, jak se jeho svaly napínají při každém přiražení a pod každým jejím
dotekem.
Její prsty lechtaly a škrábaly. Chytil její zápěstí, přidržuje je za hlavou, a škádlivě uhýbal před jejími rty, když se je pokoušela
přitisknout ke svým. Mimoděk začal zpomalovat a jeho oči se třpytily potěšením z toho, jak se vzpíná a protestuje.
„No tak,“ zašeptala Kate, pohybujíc se proti němu rychleji a svírajíc stehny pevně jeho boky, jakoby bodala koně ostruhami do
slabin. „Prosím, Jethro…“
Splynulo jí to z úst tak lehce a bez problémů a znělo to tak správně, že by se nad tím snad nepozastavil, pokud by to nebylo vůbec
poprvé, co mu tak řekla.
„Oh, Kate…“ zašeptal a přestal ji trápit; jeho dlaně přejely přes její, jejich prsty se propletly, vzájemně se drtíce, když tiskl její
ruce zpátky do matrace.
Chviličku potom, co vyvrcholila ona, přestal se tomu bránit i on. Mezi vlnami orgasmu cítila, jak pevně obtáčí ruce okolo jejího
těla a uvolňuje se na ní. Stále ještě trochu omámeně mu znovu obtočila paže okolo ramen a přitiskla se k němu.
Po pár minutách jí začala být zima.
***
Skrz závěsy se pomalu přikradlo ráno.
Gibbs seděl v houpacím křesle v rohu pokoje; tiše se opíral lokty o kolena a hlavu měl v dlaních. Chvíli si mnul oči a pak pohlédl
na postel. Kate stále klidně spala; ležela napříč postelí na břiše. Jednu ruku měla nataženou a přečuhovala jí přes matraci, na
hřbetu druhé měla položenou tvář. Byla stále stejně přikrytá, jako byla, když vstával, nejspíš se ani nepohnula.
Na tváři měla mírný a klidný výraz, trochu špulila rty. A měla cucflek. Za ten mu tedy poděkuje.
Neměl ponětí, co dělat dál. Měl výčitky svědomí. Věděl, že to tak dopadá. Čím lepší je noc, tím je ráno příšernější. Už tím ale
párkrát prošel, věděl, že tyhle pocity nejsou dobrý rádce. Než mohl cokoliv rozhodnout, musel počkat na ni.
Litoval, že vstal z postele. Dostal strašnou chuť zase se svléknout, lehnout si za ní a zavřít oči, ale věděl, že nesmí. Tohle celé bylo
naprosto scestné.
Tiše vstal a odešel z pokoje.
***
Kate probudila silná vůně kávy. Otevřela oči a zívla, pomalu se posazujíc. Jednou rukou si přidržela přikrývku na hrudníku a
druhou s úsměvem přijala od Gibbse hrnek. Trochu usrkla a ušklíbla se, nicméně pila dál. Gibbs se posadil s vlastním hrnkem
vedle ní.
Chvíli oba mlčeli, Kate srkala kafe a cítila, jak se pomalu probírá. Opřela se o něj a zaznamenala, jak Gibbs strnul. „Měli bychom
si promluvit, Kate,“ řekl tiše.
„Já vím,“ zamumlala a zaměřila pozornost znovu do svého hrnku. Nepřestala se o něj opírat; jeho teplé a pevné tělo bylo příliš
pohodlné na to, aby se ho vzdala.
„Nemělo se to stát,“ řekl pevně. Kate zatnula zuby.
„Já toho nelituji,“ odpověděla.
„Oh, Kate…“ zašeptal skoro zoufale a ona cítila, jak jí tím zvířil vlasy. „Já přece taky ne. Ale tohle nejde, nikdy to nefunguje.“
„Pravidlo dvanáct,“ poznamenala a cítila, jak přikývl, když ji lehce políbil na spánek.
„Kolikrát jsi to zkoušel?“ zeptala se náhle.
„Kate…“
„Řekni mi to, prosím.“
„Jednou,“ odpověděl popravdě.
„Z jedné špatné známosti nemůže být pravidlo,“ odvětila vážně a otočila se tváří k němu. „Já nechci, aby to tímhle skončilo.“
„Co skončilo?“ zeptal se důrazně Gibbs věda, že jim oběma tím ublíží. „Byla to jen jedna noc.“
Chvíli se na něj dívala; rty pootevřené, jakoby váhala, jestli namítat, prosit, nebo vůbec něco říkat. Nakonec jen sklopila hlavu.
„Jistě,“ šeptla a vstala, jednou rukou si kolem sebe držíc tenkou přikrývku. „Omlouvám se. Díky za to kafe.“
Položila hrnek na stůl a vzala si svoje oblečení, na které Gibbs zjevně přidal i to, co z ní v noci svlékl. Odešla do koupelny.
Gibbs na chvilku zavřel oči, uvědomuje si, že to zvládl ukončit tím nejhorším způsobem, který vůbec mohl vymyslet. Náhle byl
naprosto vyčerpaný; lehl si a cítil, jak je postel od Kate ještě teplá.
Možná je to lepší. Kate je dost profesionál, aby to zvládla, tím si byl jistý.
***
Kate si vysušila vlasy a zamotaná v ručníku stanula před zrcadlem. Zarazila se při pohledu na cucflek kousek pod čelistí. Jemně
přes něj přejela prsty. Gibbs zvolil opravdu zvláštní způsob, jak zahladit stopy.
Když předtím stála pod sprchou, tiše plakala; její slzy mísily s vodou, která po ní ze sprchy stékala v horkých proudech dolů
k odtoku. Plakala tiše a během toho si myla hlavu; naučila se během práce s Gibbsem zúročit každou činnost k dělání té další.
Cítila, jak z ní zmizely všechny zbytky jejich noci; její tělo vonělo po mýdle, místo po něm. Chtělo se jí znovu plakat. Nečekala,
že ráno bude stejné, jako noc. Čekala, že budou mluvit, a chtěla mluvit, chtěla ho přesvědčit, že není třeba nic dopředu vzdávat.
Ale vzal jí vítr z plachet. Vyslovil to, jako kdyby to tak opravdu cítil a ona tomu na zlomek vteřiny uvěřila. Urazilo ji to dřív, než
si stačila uvědomit, proč to říká.
Věděla, že ji má rád, stejně jako ona jeho. Nebo… Věděla, že ji má rád a doufala, že aspoň tak, jako ona jeho. Co vlastně věděla?
Možná jen to, že jej miluje.
Usoudila, že se jí bojí. Tři zpackaná manželství přece jen znejistí dokonce i Gibbse. Všechny ho opustily, některé ho i podvedly.
A ten jeho románek s kolegyní taky nefungoval. Ale ona nebyla stejná, jako ty ostatní. Znala ho ze všech stran, hlavně z těch
horších. Ale znala i pár těch lepších.
Znala ho zkrátka dost na to, aby si o něm nedělala iluze, a věděla, s kým má tu čest. Věděla, do koho se zamilovala.
Ale on se bojí.
Začala se oblékat a tělo jí zaplavil zcela nový pocit, který od probuzení ještě necítila. Odhodlání. Má šanci Gibbse získat a taky to
udělá. Dřív, než bude pozdě a vliv toho, co se stalo, zase odezní. Ona má šanci, ví to. On ji totiž v hloubi duše také zná.
V hloubi duše musí vědět, že ona není jako ty ostatní.
6. kapitola: Rozhřešení
„Ahoj, šéfe. Čau, Kate.“
„Šéfe? Kate?“
„Gibbsi! Kate! Díky bohu!“
„Jethro? Caitlin? Rád vidím, že jste oba v naprostém pořádku.“
Gibbs s Kate se protáhli okolo čtyř jásajících lidí u výtahu a pokračovali ke svým stolům. „Co máte?“ zeptal se Gibbs.
„Máme jistého Davea Monkse. Ještě jednou jsme porovnali všechny, co se toho rána dostali na základnu, a porovnali jejich
bydliště. Nikdo z Hannah’s Creek, ale!“
„DiNozzo!“ okřikl Gibbs Tonyho, když mu bylo jasné, že se Tony opět chystá na průtahy.
„Dostali jsme shodu v databázi, Gibbsi. Dave Monks byl mariňák, byl propuštěn bez poct a sloužil s poručíkem Fox. A co víc,
údajně ji obtěžoval. U armády dělal pyrotechnika. V Hannah’s Creek teď pracuje jako automechanik, ale bydlí ve vedlejším
městečku. Myslím, že je to přesně náš chlapík,“ odpověděla za Tonyho Abby.
„Quantico dnes hlásilo, že poručík Fox se brzo ráno dostavila do služby. A místní policisté jsou s Davem Monksem na cestě,
zatím je všechno bez komplikací,“ přidal se McGee.
„A chce tě vidět ředitel, šéfe,“ přisadil si nakonec Tony.
Gibbs si povzdechl. „Kate, jeď na chvilku domů, pokud potřebuješ.“
Kate kývla a Gibbs zamířil k řediteli.
„Je tu něco směšného, Tony?“ švihla Kate po Tonym, který se široce culil. Když Tony neodpověděl, otočila se po Abby, která se
ale culila stejně, jako Tony. „I ty, Abby? Co vám všem je?“
Tony jí zezadu položil ruce na ramena. „Jak trapná byla ta jedna postel, Kate?“
„Já nevím, Tony,“ zavrčela Kate, když pochopila, o co jde. „Ty jsi tu měřítko na trapasy, pověz mi to,“ dodala chladně a vrátila se
k výtahu.
„No, asi hodně trapná,“ usoudila Abby.
„Velice ji to poznamenalo,“ přitakal Tony.
***
Klep. Klep. Klep.
Gibbs ťukal špičkou pera do desky stolu, hledě přes stůl na Davea Monkse.
„Nic jsem neudělal.“
„Co bylo mezi vámi a poručíkem Fox?“
„Nic.“
Klep. Klep. Klep.
„Propustili vás bez poct, protože jste ji obtěžoval.“
„Bylo to nedorozumění, nechtěl jsem, aby měla pocit, že jí ubližuji. Chtěl jsem jí být jen blízko, být součást jejího života. Mrzí
mě, že to nepochopila.“
Klep. Klep. Klep.
„Takže máte rád poručíka Fox.“
„Miluji Zoe. Udělal bych všechno, aby byla šťastná.“
„Zabil všechny její nepřátele?“ hádal Gibbs.
Klep. Klep. Klep.
„Nevím, jestli nějaké má.“
„Takže jste neznal plukovníka Daughtryho a kapitána Lewis?“
„Ne.“
***
„Znáte muže jménem Dave Monks, poručíku?“
„Ne, madam.“
„Vyloučili ho z armády, protože vás sexuálně obtěžoval.“
„Ah, já jsem… Nechtěla jsem na to vzpomínat.“
„Chápu. Viděla jste ho někdy v poslední době?“
„Ne, madam.“
„Nelžete, poručíku. Vaše teta dosvědčila, že byl s vámi od toho, co jste do Hannah’s Creek přijela, dokonce i v domě, když jsme
dorazili já a agent Gibbs.“
„Nemohla to dosvědčit, je poloslepá a – “
Zoe Fox polkla, když si uvědomila svou chybu.
„Nemá to cenu, Zoe, jen děláte všechno horší. Svěřte se mi, jak to bylo?“
Zoe se rozplakala. Kate ji pozorovala a cítila, že teď pláče opravdu upřímně.
„Přišla jsem ráno do domu plukovníka Daughtryho. Věděl, že mu ty e-maily posílám já a že je špehuji a tak si mě zavolal. Když
jsem přišla, byl už mrtvý, přísahám. Jenže nikde nebyla zbraň. A pak tam přišel Dave.“
***
„Víme, že jste byl toho rána u Daughtryových doma, Monksi. Na dveřích a nábytku se našly stopy oleje z vašich rukou a
oblečení.“
„To není možné,“ odpověděl pevně Monks. „Říkal jsem, že jsem tam nebyl a Daughtryho neznal.“
Klep. Klep. Klep.
„Podle záznamu jste se aspoň třikrát s plukovníkem Daughtrym pracovně setkal,“ namítl Gibbs.
„Nevzpomínám si.“
Klep. Klep. Klep.
„Sloužil jste pod jeho vedením,“ poznamenal Gibbs už trochu netrpělivě. „Stále si nevzpomínáte?“
„Možná. Stále ale nevím, proč bych ho měl nutit k sebevraždě. Máte k tomu vůbec nějaký důkaz?“
***
„Díval se na mě překvapeně, nevěděl, že tam budu. A držel jeho a mou zbraň… Řekl mi, že mi všechno vysvětlí. Já byla v šoku,
tak jsem… To udělala. Zavolala jsem svému velícímu, pak oznámila Daughtryho smrt a jela za tetičkou. Chvíli po mně se tam
objevil i Dave. Řekl mi všechno; řekl mi, že donutil plukovníka k sebevraždě…“ Fox se zajíkla a znovu chvíli jen plakala. Kate
začínala cítit lítost a soucit, nedala to na sobě ale znát.
„A že pak zabil ji. Že prý to udělal pro mě, oni mě prý trápili a teď, když už on nebude, já můžu mít ráda jeho.“ Fox se zadívala na
své spojené roztřesené ruce.
„Co ta bomba?“ zeptala se Kate po chvíli, když bylo jasné, že Zoe pokračovat nehodlá.
„O té jsem nevěděla, přísahám. Nehnul se ode mě ani na krok, když se mi přiznal, a pořád mi přísahal lásku. Pak vás chvíli
pozoroval oknem, a když mu došlo, kdo budete, šel se schovat a řekl mi, že jestli ho zradím, tak se mi pomstí. Podíval se přitom
po tetičce… Měla jsem strach. A mám ho pořád. Nechci, aby jí ublížil…“
***
„Máme svědka,“ odpověděl Gibbs potom, co si přečetl zprávu od Kate. „Někoho, komu jste se přiznal.“
„Přiznal k čemu?“ Gibbs cítil, že Monksův neklid vzrostl.
Gibbs sáhl po ovladači a plazma v místnosti se rozsvítila záznamem z vedlejší výslechové místnosti.
„Díval se na mě překvapeně, nevěděl, že tam budu. A držel jeho a mou zbraň… Řekl mi, že mi všechno vysvětlí. Já byla v šoku, tak
jsem… To udělala. Zavolala jsem svému velícímu, pak oznámila Daughtryho smrt a jela za tetičkou. Chvíli po mně se tam objevil i
Dave. Řekl mi všechno; řekl mi, že donutil plukovníka k sebevraždě…“
„Naše laboratoř právě testuje zbraň poručíka Fox a ve vašem šatníku se našla bunda, kterou jste měl podle svědků na sobě, když
jste vstupoval do Quantica. Je pozitivní na střelný prach. Oblečení poručíka Fox není. Co mi řeknete teď?“
Dosud sebevědomý postoj Davea Monkse se změnil. Náhle vypadal zrazeně. „Slíbila, že nic neřekne.“
Znělo to tak nevěřícně, až se musel Gibbs ušklíbnout.
„Dělal jsem to pro ni. Dělala všechno proto, aby mu ukázala správnou cestu, posílala mu i ty e-maily, viděl jsem je! A ty fotky!
Normálně porušovali ta pravidla, za která mě vyhodili! Odstranil jsem toho, kdo ji trápil. A ji taky, vysmívali se armádě.
Zasloužili si to oba!“
Gibbs nad tím jen zakroutil hlavou. „Proč jste se pokusil zabít mě a agentku Todd?“
„Protože jste Zoe nevěřili, chtěli jste ji obvinit z vraždy,“ odpověděl popravdě Monks. Gibbs si povzdechl a zhluboka se nadechl.
Případ byl u konce.
***
„Není to zvláštní? Za vášnivou lásku je nepotrestala ani jeho manželka, ani armáda, nýbrž muž, jehož city se vázaly k úplně jiné
ženě,“ dumal Ducky.
„Je smutný, fandila bych jim. Ona byla moc krásná,“ přidala se Abby a znovu se jí vybavila tvář Daisy Lewis, jak byla vyfocená
na fotografii v záznamu.
„A on byl zjevně velice šikovný,“ poznamenal Tony.
„Ty si vážně myslíš, že ho musela milovat jen proto, že jejich tekutiny byly po celém prostěradle?“ vložila se do toho Kate.
„Nejen pro ty tekutiny. Viděla jsi ty fotky, ne?“ uculil se Tony.
„Tony, mluvíš z cesty. Protivila se s ním vojenským pravidlům a zákonům. Musela ho milovat a on musel milovat ji,“ hádala se
Kate.
„Tomu jen chceš věřit, Kate. Všichni věříme, že někde je láska, protože nás děsí, že je všechno jen o sexu,“ argumentoval Tony.
„Tys tam nebyl až do konce, že? Neslyšel jsi, co Zoe řekla naposledy?“ ptala se Kate.
„Ne, co říkala? Že ho hrozně moc milovala?“ ušklíbl se Tony sarkasticky.
„Ne. Říkala, že se zmýlila. Že když je šmírovala, slyšeli, že kromě sexu i mluvili. A že ta šeptaná slova lásky nebyla něco jako
‚hezké číslo, zlato, za týden zas‘,“ odsekla Kate.
Tony pokrčil rameny. „Pak ale nechápu, proč to chtěli ukončit. Nebyla převelená daleko, jen pod jiné velení.“
Kate si vzpomněla na ty důvody, o kterých se bavili s Gibbsem, ale mlčela. Měla pocit, že je to příliš osobní na to, aby to tu
vynášela. Měla pocit, že se to týkalo jich dvou.
„Někdy prostě nelze lásku naplnit tak, jak bychom si přáli, Anthony. Neznamená to ale, že nemilujeme,“ vložil se do toho moudře
Ducky.
„Bude mi za ně dnes večer smutno. Třeba jsou teď spolu.“ Abby si se vší upřímností položila ruku na srdce, pak se zavěsila do
Duckyho a společně odešli k výtahům.
„Na co myslíš, Zelenáči?“ otočil Tony svou pozornost na dosud tichého McGeeho, když zjistil, že z Kate nic dalšího nekápne.
„Přemýšlím nad Zoe Fox,“ odpověděl popravdě McGee. „Musí být hrozné, že i když chtěla svým způsobem jen pomoct, tak je asi
zabila.“
„Chtěla svým způsobem pomoct? Komu? Špehovala ty lidi při sexu,“ nechápal Tony, pak se mu ale v očích zaleskla nepravost.
„Jak by bylo tobě, kdyby dokumentovala tvůj sexuální život? Oh počkej, Zelenáči!“ Tony se zasmál. „Ty žádný nemáš.“
McGee protočil oči. „Abys věděl, Tony, tak mám,“ prohlásil důležitě.
„Fakt? Tomu nevěřím, McTroubo, povídej…“
Kate je dál neposlouchala. Přemýšlela nad Duckyho slovy a odmítala si je pustit k sobě. Kdykoliv se zasnila, znovu měla před
očima jejich společnou noc; začala se trochu červenat a lehce se chvěla. A cokoliv z toho, co dnes viděla a slyšela, cokoliv z toho
ji utvrdilo v tom, že se nesmí vzdát.
Že se nechce vzdát.
***
Gibbs zastavil před svým domem a zůstal sedět s rukama na volantu. Znovu se cítil, jak malý kluk; znovu nevěděl, co dělat.
Nemohl uvěřit, k čemu se odhodlal. Po tom všem, co se stalo, po svém pevném rozhodnutí, že tou jedinou zpropadenou nocí
s Kate všechno skončilo. Všechno, co tu noc začalo. Nebo možná pár dní předtím. Možná to začalo tou její blbou otázkou.
Na tom nezáleželo. Prostě přes to všechno, co si předsevzal, přes všechna pravidla, která ctil a dodržoval… Jel za ní domů. A ona
tam nebyla.
Věděl, že to, co řekl, nebylo hezké a bylo to o to horší, že poznala, že to není pravda. Kate poznala, že ji od sebe jen odstrkuje,
přijala to a stáhla se. A nejspíš nestála o to, že si to třeba rozmyslel. Dalo se to pochopit, vždyť mu dala víc, než šanci.
Povzdechl si a vystoupil z auta. Měl by to brát tak, že je to znamení – pokud si na to tak na pět minut dovolí věřit – a že se mu
podařilo opět propásnout snad nejlepší šanci, kterou mu život nejen dal, ba přímo strčil do postele.
Zamířil přímo do suterénu, aby se nějak odreagoval. Sešel pár schodů a rozsvítil. Překvapeně pozvedl obočí.
Kate seděla na staré židli u jednoho ze stolů, nohu přes nohu, a v rukou otáčela jeden z jeho nástrojů. Když rozsvítil, zamžourala
na náhlé světlo a vzhlédla k němu. „Měli bychom si promluvit, Jethro.“
Pousmál se, když si uvědomil, že použila přesně ta slova, co on tehdy ráno. Přikývl.
„Já chápu, že ty a vztahy nejsou zrovna dobrá kapitola, chápu, že jsem tvoje podřízená, což působí neeticky a chápu, že nejsem
zrzka, ale taky nejsem jako ony, víš?“
„Kate – “
„Ne, nech mě domluvit.“ Olízla si rty. „Přitahuješ mě, mám tě víc, než ráda, záleží mi na tobě a chci tě, chci s tebou být. Nebudu
ti šlapat na paty, nebudu ti kontrolovat život, nechci, aby ses kvůli mně měnil, něčeho vzdal. Já jen chci, abys mi dal šanci.“
„Kate, já – “
Tentokrát mu položila prst na rty, aby mlčel, ale zůstala od něj na délku paže, ačkoliv cítil, že dotek jeho rtů na její kůži na ni měl
určitý vliv. „Já vím, že je tu něco mnohem hlubšího. Něco, co nikdo neví a co nikomu neříkáš. A určitě vím, že to není jediné
tajemství, co máš. Nebudu tě nutit, aby ses mi zpovídal. Já tě znám, Jethro, znám podstatnou část a vím přesně co, chci. Vím, co
se může stát, a vím, jaký jsi. Já tě neopustím, věř mi.“
„Kate, já byl u tebe doma,“ vyhrkl rychle, svíraje její prsty ve své dlani, když její ruku sundal, aby mohl promluvit. „Chtěl jsem
říct možná něco podobného, ale ty jsi to zvládla mnohem líp.“
Široce se usmála a všiml si, jak jí vhrkly do očí slzy. Překvapeně na to hleděl, znovu ohromen silou, jak silné emoce Kate vůči
němu byly. Její tělo prudce narazilo do jeho, když ho objala tak pevně, že musel ustoupit dva kroky dozadu, aby udržel
rovnováhu. Pevně ho svírala okolo ramen a tiskla obličej k jeho krku; cítil její dech. Objal ji neméně pevně, jednou rukou ji hladě
po vlasech. Opřel tvář o její hlavu a na chvilku zavřel oči, nechávaje se unést tím okamžikem.
Kate se po chvilce pohnula; pootočila hlavu a začala zasypávat jeho krk a spánek letmými polibky. Jednu ruku propletl s jejími
vlasy a druhou vzal do dlaně její tvář, aby její obličej udržel v klidu.
„Já ti věřím, Kate. Věřím všemu, cos řekla. Vím, že je to pravda.“ Znovu se šťastně usmála a zdálo se, že chtěla něco říct, její oči
zvážněly. Gibbs to poznal; takticky se sklonil a hluboce ji políbil.
To, co chtěla říct, on ještě slyšet nechtěl.
Epilog
„Kate, pokračuji ve tvém průzkumu,“ sdělil kolegyni jednoho dopoledne důvěrně Tony, když se nahnul zezadu k jejímu sedadlu.
„V jakém průzkumu, Tony?“ zeptala se Kate lehce znepokojeně. Pokud Tony DiNozzo něco uměl, tak přijít s tím nejhorším
v nejméně vhodnou dobu. Kate koutkem oka zahlédla, že i McGee se napřímil neskrývaným zájmem.
„Jestli muž a žena můžou být jen přátelé,“ odpověděl Tony se samozřejmostí a opřel se, pozoruje, jaký to má na tři zbývající
v autě vliv. „Devět dotazovaných z deseti tvrdí, že ne a ten jeden, co tvrdí, že ano, kupodivu není Kate,“ řekl potom.
„Kdo to je?“ ptal se McGee se zájmem.
„Moje lesbická kamarádka Holly, která tvrdí, že má se svým kamarádem Stevenem, jenž je gay, velmi dobrý vztah,“ odpověděl
Tony a spolu s McGeem se začali chechtat. Kate se nebezpečně ušklíbla.
„Jsem si jistá, že ty máš taky se svým gay kamarádem Stevenem velmi dobrý vztah,“ zasyčela. Tony se přestal smát.
„Není to můj kamarád, Kate!“ bránil se plamenně.
„Určitě, DiNozzo?“ přisadil si Gibbs, který se dosud jen tiše bavil.
„Určitě, šéfe,“ odsekl Tony.
„Jsi si naprosto jistý?“ přidala se znovu Kate.
„Už jsem řekl, že jo, Kate!“ Tony začínal opravdu zuřit.
„Někdy se chce podvědomí samo bránit, Tony, může to být jen iluze,“ prohlásil Gibbs laskavě.
„O tom jsem slyšel,“ přisadil si McGee.
„Sklapni, McKecale. Nic si nenamlouvám, co pořád všichni máte?“
„Taky jsem o tom slyšela, Gibbsi,“ přitakala vážně Kate a pak se otočila k Tonymu. „Je to zcela běžné. Prostě si nechceš připustit
skutečnost, že máš gay kamaráda, Tony.“ Mluvila k němu laskavě, jako k dítěti.
„Co to zase meleš, Kate? Proč bych nechtěl? Kdybych tedy nějakého měl.“
„Protože možná není tvůj gay kamarád jen kamarád,“ oslnila ho Kate úsměvem.
„To je lež, Todd!“
„No tak, Tony, nerozčiluj se,“ pravil Gibbs otcovsky, „každý jsme nějaký a nikdo tě neodsoudí,“ prohlásil vážně a mrkl ke Kate.
„Že ne, Kate?“
„Jistěže ne, Gibbsi,“ přitakala Kate vážně. „Ale tak mě napadá, může vůbec existovat přátelství mezi dvěma muži, aby v tom
jeden nehledal něco víc?“
„Tak tohle je nechutný, já končím. Nechci vědět pravdu. Nechci o tom vůbec diskutovat.“ Tony zvedl odmítavě ruce.
„Když o tom budeš diskutovat s tím správným člověkem, možná se něco dozvíš, Tony,“ poznamenala Kate, dívajíc se na Gibbse.
Její a Gibbsův pohled se na zlomek vteřiny střetly, oba se pro sebe usmívajíce.
„Co, například? Že jsem vlastně gay?“ ušklíbl se Tony.
„Žes možná neměl pravdu a v hloubi duše to věděl,“ pokrčila rameny Kate.
„Takže ty přiznáváš, žes neměla pravdu?“ Tony se rozzářil jako vánoční stromeček, lačně se nakláněje dopředu.
„Možná,“ pokrčila rameny Kate s lehkým úsměvem, oči stále fixované na ubíhající město za okénkem.
„A v čem?“ zeptal se Tony. Nedostalo se mu odpovědi, takže těkal očima po autě. McGee něco prováděl na svém PDA a Gibbs se
tiše smál. Tony zúžil oči. „Co je tu tak k smíchu, šéfe?“
Gibbs se dál chechtal celému rozhovoru. „Nemáš ani ponětí, DiNozzo. Nemáš ani ponětí.“