Avalcon Special 2005

Avalcon Speciál 2005
(Z deníčku ted už asi vůbec ne anonymního účastníka) [Bee_Boo & Molik support] :D
Čtvrtek 27.10.2005
A je to tu ☺ dlouho
očekávané ráno, dnes začíná
Avalcon Speciál 2005, kdo by to
řekl, mohl by to být třeba report
na mé úspěšné ráno, ale není :D.
I když …
Nemohl jsem dospat, tak
jsem vstal už okolo osmé hodiny
ranní a jal se sondovat jak že se
to do té Chotěboře dostanu. Vlak
nalezen, okolo dvanácté z Brna a
o půl třetí v CH, druhým krokem
bylo kontaktování ostatních a
zjišťování jak a kudy jedou ☺.
Podzimní Chotěboř
Zjišťování se protáhlo natolik, že
mi ujel první vlak ☺ no a taky se mi nechtělo v Chotěboři strašit samotnému tři
hodiny než dorazí ostatní. Opět zaúřadoval IDOS, další vlak 14:30 z Brna KrPole.
Paráda, dokonce se zvládnu potkat se zbytkem invazní flotily v HavlBrodu.
Tedy dozabalil jsem věci, což je taky kapitola sama pro sebe, ale nebudu
rozebírat, a vyrazil na vlak. Překvapivě zpoždění pouze pět minut, takže v normě,
cestou jsem dostal zprávu od ostatních, že oni na tom tak dobře nejsou a mají půl
hodiny. „Havlíčkův Brod, cestující na Avalcon Speciál si vystoupí“, no dobře, takový
servis ještě ČD nemají ☺. Osobáček správným směrem měl vyrážet za deset minut a
ostaní nikde, technologie úřadují, ještě nedorazí minimálně půl hodiny. Provedl jsem
zoufalý pokus zjistit jestli ten vláček čeká na přípoj, ale co nádražák, to názor ☺.
Takže pouze zjišťuji kdy jede další, usazuji se na lavičce v hlavní hale a usínám …
V 13:45 byl vyhlášený sraz na Hlavním nádraží pro všechny, kdo jedou vlakem do
Chotěboře v 14:10 a dodávám, že v prvním patře pod tabulí odjezdů. Přijela jsem
vlakem z Chuchle a v 13:42 vcházím rovnou do prního patra. Vidim neskutečný dav
lidí a hledejte v tom někoho :o) Tak trošku jsem spoléhala na to, že Czech DDR je
hlučné a poznám je už po hlase (nebo někdo pozná mě), ale nikde nikdo. Stoupla
jsem si tedy přímo pod tabuli a čekám ... Najednou se v rozhlase se ozvalo poslední
varování k nástupu do jakéhosi vlaku a celý dav kolem mě se pohnul směrem
k tunelu pro nástupiště. To mi připomíná, že se musim podívat co to bylo za vlak,
protože úplne všichni z haly na povel zmizeli - trošku scary ... Zustal tam jeden jediný
člověk a později se nám představil jako Xsuperload :o) No ale jak jsme se sešli. Prní
kdo mě našel byl Xsoft, 13:54 vlakem z Plzně. Druhý volal Márty, že 13:45 jde teprv
z tramvaje a chytí nás někde po cestě a minutu na to Pavel že v 13:45 budou teprv
na Masaryčce a doběhnou nás. Nikdo z nich neměl lístek. Kolem 14:02 jsme se
všichni konečně sešli... a Xsuperload poznal Xsofta. Koukla jsem se na Xsofta, Xsoft
na zbytek bandy a prohlásili jsme, že jedem bez nich. Na ten povel nás ostatní
zaházeli batohy a utíkali si pro lístky. Vidím přicházet Rin, vidím Pavla a hádejte koho
to našli u pokladny a přivedli sebou :o) Za našimi se vynořila samotná temnota
osobně – Hex, Síla a jejich parta :o) Všichni jsme se hnuli na nástupiště. Na
nástupišti bylo mraky lidíííí, nebylo k hnutí, ale to nevadilo. Hex – mozek zavelel
Korálkovi – síle a síla udělal prostor. Celá skupinka zakřičela na povel heslo
AvalKaidáááá a tím jsme získali potřebný životní prostor a nechápající pohledy
okolních civilistů. No České Dráhy, vlak měl půl hodiny zpoždění. Za tu chvíli jsme
dostali přednášku o Hexově kostýmu, všech jejich zbraních, byla nám nabídnuta
k prodeji prázdná flaška od Ferneta a síla prováděl možné i nemožné povely Hexe –
mozku. Nejkrásnější byl asi rozkaz “Sílo, polib Clouda“ a nejpraktičtější asi “Sílo,
zaber vlak” :o) Nakonec jsme přeci jen nastoupili, naštěstí pro nás o jeden vagon
vedle. Respektive než jsme našli trošku prázdné kupé, prošli jsme dva vagony vlaku.
Poskládali jsme se, tašky svalili do chodby a všichni na povel začali snídat. Tedy,
skoro všichni. Začalo se probírat co kdo má v které tašce a program Avalconu.
Nějaký ten průvodčí se taky ukázal a když kolem nás prošel potřetí, vyhrožoval, že
jestli necháme věci v chodbě dá nám pokutu. Tak bylo ještě veseleji, zbytek cesty
jsme se mačkali v 8mi lidech a 16ti batohách, krosnách, taškách a spacácích
v jednom kupé. Krááása. No, nakonec nám rozhlas oznámil HavlBrod a my jak když
hoří vyskákali z vlaku.
(O půl hodiny později) Probouzí mě hukot davu, zpožděný rychlík dorazil,
někde v davu by se měli vyskytovat ostatní, první koho jsem uslyšel byl Cloud,
následně Pavel, a pak juž invazní armáda vystupovala z podzemí ☺. Následovalo
více či méně bouřlivé přivítání se všemi dorazivšími, objevil se i Hex a jeho Síla :D
(kdo ví pochopí, ostatní máte smůlu :P). Vlak do Chotěboře jel až za půl hodiny a tak
si většina přítomných začala shánět obživu, Rin bojovala s automatem na plyšáky
(marně :)).
Vlak, je-li ten jeden vagónek hoden toho označení, dorazil na nástupiště a
velmi různorodá skupina se do něj začala postupně páskovat ☺. Paní průvodčí byla
znalá, věděla že jedeme na nějaký ten strašný podnik do Chotěboře, bohužel ČD
nebyly informovány a tak jsme si ve vagónku lezli pomalu po hlavách :D.
Dvacetiminutová cesta uběhla vcelku v klidu.
Chotěboř – výsadééééék :D. Ehm, no prostě a jednoduše, vlak vyvrhnul
skupinu lidí, která se rozprostřela na cestu směr kulturní dům :). DDRgroup se
propojila pomocí tašek a spacáků v jednu celistvou jednotku a za mého navigování
vyrazila. Auta prchala a civilisté nechápali co že se to v jejich městečku děje ☺.
Dorazili jsme vcelku ke kulturáku, kde již mělo čekat předmostí zbudované skupinou
s kódovým označením „auto“(Will, Jarník, Ertai, Binárek, Martin a Trin), leč nebylo
tomu tak ☺, tak pouze šťastné
shledání téměř celé rodiny
(chyběli nám jen dva synátoři ☺).
Registrovali jsme se a začali se
shánět po klíčích alespoň od
akvárka, Vašek nikde, klíče
nikde, my v lese, klíče nalezeny
☺. Otevřeli jsme akvárko, věci
složili před akvárko do „šaten“ a
začali upravovat prostor k obrazu
našemu, vyházeli jsme židličky,
lehce přeuspořádali lavice a
veliký pracovní stůl změnili na
main DDR podstavec. Pak se
Warningy a ostatní cedule
nějak stalo, že HP staff dodal
dokonce počítadla, Xsoft a Pavel začali připravovat vše k plnému provozu. Lepící
četa Rin a Cloud se vrhla na lepení warningů, programů, a poutačů ☺. Asi po hodině
kopírování, pobíhání a přípravě stanoviště bylo vše ready. Dokonce jsme nafasovali
klíče i od balkónu nad tělocvičnou kde jsme byli ubytovaní. Takže jsme mohli natahat
nahoru věci, lehce připravit spací plac a vůbec zahodit těžké batohy ☺.
Ad registrace, Naše Czech DDR + temná síla zacpali celou chodbu před registrací
batohy a vytvořili jsme pěknou frontu. No ale není se čemu divit, registrace byla
zmateně rozdělena podle písmen příjmení a kdo si ho pamatuje že ... Za tu dobu co
jsme tam stáli nás našlo a zdravilo pěkné množství starých známých, od trekkies po
animáky a kus Albi. Dokonce jsme vymýšleli plán na otravného souseda, kvůli
kterému jsme museli DDR vypínat už v 10 večer, ale naštestí se později ukázalo že
nebude potřeba.
Ad balkón, chm. Celou dobu jsem doufala, že vlez je někde z haly a nebude to moc
schodů ... než přišel Tomáš Bačkovský a se slovy pojď za mnou vyrazil do schodů
nad vchodem, kde jste měli v létě jedno ze stanovišť ... až úplně nahoru. Dohodli
jsme se na pravidlech a já začala přesouvat první lidi s batohy nahoru. Pěkné místo
pěkné, dokonce jsme ho dostali místo trekkies :o) a měli jsme vlastní klíč.
Ad Akvárko. Vyfotila jsem celou
místnost, protože musela být po
našem odchodu uvedena do
původního stavu a celé jsme si
ho přestavěli, polepili a vybavili.
Nejhezčí bylo rohové velitelské
stanoviště z lavic a skříně :o)
Když už jsme měli všechno
připravené, batohy uklizené a
počítače zapojené, chyběla už
jen poslední věc pady :o)
Donesli jsme pady, zapojili a
mohlo se začít. Já a Xsoft jsme
Akvárko – původní stav
dohadovali plán věcí pro příští
dny a schovali pár dárečků do
turnajů. Sem tam někdo utekl na bar pro jídlo (hádejte co tam bylo, tousty tousty a
toustyyyy) a začali se k nám scházet staří známí z léta. Jo abych nezapomněla,
neustále nás obíhal mozek a
První lidé
hledal Trewora, který měl dorazit
se všemi jeho věcmi z Prahy a
v 10 večer už byl malinko
nervózní :o)
Po
těchto
složitých
úkonech ☺ jsme byli ready na
započetí tlapkání. Objevili se
první tlapkající, bohužel jeden
pad nějak nespolupracoval a tak
jsem ho s Xsoftem rozebral na
prvočinitele, leč problém jsme
nenalezli, nakonec byla chyba
v nejjednodušší součásti padu:
spojky UTPček ☺, ale aspoň budeme příště chytřejší. Zmoženi náročnou údržbou
jsme si ťapnuli jen pár lehčích a celkem jednohlasně odhlasovali munchkiny, po
zjištění kolik lidí se chce účastnit jsme smíchali fantasy munchkin pack a star
munchkin ☺ balík tím nabyl rozměrů vskutku gargantuovských. Celkem nás začínalo
hrát devět (Bee_Boo, Molik, Martin, Rin/posleze místo ní Márty, Xsoft, Binárek,
Cloud, Trin, Honza a Willník), postupně se počet zredukoval na sedm, a i tak souboj
trval a trval ☺. Škodilo se usilovně, Martin se projevil jako profesionál když několikrát
zabránil výhře. V průběhu Molík v čajovně zařídila čaj pro mooooc lidi těsně před
zavíračkou a popíjeli jsme. Nakonec po pěti hodinách dospěla hra ke konci ☺, kdo
zvítězil nevím, ale Binárkovi se splnil sen, byla z něj neko-shoujo a už mu ke štěstí
chyběla jen ta hentai-monster ☺. To už bylo po druhé hodině, tak jsme vyrazili spát
☺, z toho už si moc nepamatuju, ale vím že jsem vypínal telefon okolo třetí ☺.
Munchkini
Taky nevim kdo to vyhrál ale byla
to brutální hra ☺ Vím jen že to
bylo skoro nemožné dohrát a
všichni nahrávali jak mohli aby se
šlo spát. Já asi nejvíc, to
přiznávám bez mučení.
Ad spánek. Myslím že spát jsme
šli jen Já, Rin, Bee_Boo a Márty,
zbytek si dal druhé kolo
Munchkinů,
které
stejně
nedohráli. Porovnali jsme si
pyžama, já a Bee_Boo jsme
vytáhli baterky, sem tam někdo
poslal smsku domů a šlo se spát.
I když jsem padla do kómatu,
slyšela jsem přicházet Xsofta, Clouda, Binárka a Martina něco kolem 5té hodiny
ranní. Ten večer byl ještě docela klid, ještě nebyl nikdo extra ožratý.
Pátek 28.10.2005
Cink probírám se pět minut před budíkem, tzn. 0820, okolo se pomalu
dezombifikuje Will, Rin, Molík a Jarník a možná i ostatní, které jsem neregistroval ☺.
Slezli jsme dolů, nabootovali stepmanii dali malou rozcvičku ☺.
Kapitánův deník: dodatek. Probudila jsem se pár minut před budíkem a jak se ho
snažím vypnout aby nikoho nevzbudil, mělo to opačný účinek. Probudil se Bee_Boo,
pak Rin a pak už jen řetězová reakce... Co se dá dělat. Měla jsem strašné nutkání
vytáhnout foťák a zvěčnit dole v tělocvičně spící ostatní, ale nakonec sem to spolkla
a nechala si to na druhý den. Proběhla nějaká ta ranní hygiena (náš koutek
s umyvadlem za rohem, kde jsme se schovávaly s Rin se prokecl a nikdo už nechodil
dolů) sebrala jsem notebook a všechny věci na besedu o TrekGame co mě čekala
abych se už nemusela vracet a šli jsme otevřít Akvárko.
Skupina „nákup“ (Já, Molik, Rin, Márty, Will a Jarník) vyrazila nakoupit něco do
místního Pennymarketu. Cesta byla náročná, několikrát jsem se snažil svést výpravu
z té jediné a pravé cesty ☺, nakonec marně. Nákup se sestával z hromady
toustových chlebů, salámu, sýra, kečupu a dávky balené vody. Cestou zpět jsme
viděli úkaz, veverky, které si zahrabávaly hrušky do země ☺ (to nás ve škole neučili).
V Akvárku byla nádherná omyvatelná tabule. Vytáhla jsem modrou fixu, načrtla
sloupec tousty a začalo se rozpočítavat a zapisovat kdo co má. Nejdřív česky, pak se
Rin snažila i japonsky. Nakonec přibyl i sloupec voda, čaj a nákup. Bee_Boo se sám
nepochválí, ale neúnavně toustoval asi tak tři hodiny, než se dostalo na všechny.
Skromná snídaně - spotřebovali jsme tři toustové chleby, jeden salám a celý sýr.
Padlo jedno balení matonky.
DDR Food - Tousty
Po návratu jsme lehce poklidili
vyssávačem a následovala pásová výroba
toustů, bohužel jsme nebyli schopni uspokojit
požadavky všech zákazníků. Jednak proto,
že jsem lehce šetřil na večer a druhak proto,
že doba vstávání se neshodovala s výrobou,
například Xsoft dorazil cca ve dvanáct a to už
měla toustová četa čtvrt hodiny padla ☺.
V průběhu toustovací seance dorazilo
Albi s hrami, bagáž si ubytovali k nám na
balkón a coby herní prostor obsadili koutek
ve třetím patře u čajovny ☺.
Přednáška DDR první krůčky se pro
nedostatek lidí změnila na workshop a volné
ťapání začátečníků. Nasetupovalo se druhé
stanoviště u vchodu do tělocvičny kde bylo
v létě, které dostal na povel Cloud a střídal
se tam s Hexem, Binárkem a spol ☺.
Průběžně jsme lehce ťapali, Márty
spáchal křížovou výpravu do penny podruhé,
Molík zmizela za trekkies nahoru do čajovny a pak i my na Stopařova průvodce po
galaxii, jenž zanechal nesmazatelnou stopu u Rin a Will vzdychajícími dveřmi a
depresivním Marvinem ☺ (na jakékoliv otevírání dveří reakce „áááchjooo“). Cestou
z filmu jsme akorát na schodech potkali Molíka a pokračovalo se v krasojízdě
v akváriu ☺.
Besedu o TrekGame nemá cenu v tomto reportu rozvádět, ale jak si tam tak sedim a
čekám na první účastníky, protože se moje beseda kryla v programu s Davidem
Nyklem (asi si představíte co vyhrálo), zaslechla sem pochvalné řeči o našem DDR,
vysvětlila princip TrekGame Trinovi, dodělala přednášku o vulkáncích a když pak
všichni dorazili, ješte si zahrála na doktora. Lékarnice jsou protivní pacienti :o)
Ošetřovala jsem Hypo oteklý kotník po pádu ze schodů a div mě nesežrala :o) No
ještě na ní jako na pacienta budu nadávat, protože tu nohu nenechala v klidu a šla
večer ťapat :o) Přišla se mi ukázat i Kori ve svém vlastním DDR tričku! Moc pěkné.
Po čtyřech hodinách s trekkies jsem se vydala hledat sprchy a zbytek DDR. Potkala
jsem Rin cestou do schodů a šly jsme na průzkum. Pak jsme se vrátily do akvárka a
já vytáhla japonštinu, to které jsem uvrtala zbytek lidí v akvárku.
Molík
dala
všanc
Japonštinu trénující Totoro
poznámky k japonštině a začali
jsme hromadně trénovat čísla
(relativně úspěšně), pak hiraganu
(již méně úspěšně ☺). V průběhu
dorazila Centime s Pavlem, jestli
nechceme nějakou pizzu, že jdou
objednávat do modré hvězdy,
špatně položená otázka ☺ spíše:
„jakou pizzu chceme“, nakonec to
dopadlo na hawai, slaninovou,
margheritu a vegetariánskou
(nejlepší a nikdo mi to nevěřil ☺).
Po hodině dorazila pizza, byla
zpracována poměrně svižně,
nakonec jsme ještě dodělali tousty a bylo nasyceno velké procento lidí. ☺ Na druhém
stanovišti proběhl hard turnaj, kdo vyhrál mi zůstalo utajeno ☺.
První byl Cloud, druhý Hexeus, třetí Binárek. Teda ale poznámka nestranného
pozorovatele, na poslední skladby museli použít mód 2v1 aby to uťapali ... :o)
Kapitánuv deník, dodatek: ještě jednu akci bych připomněla. Malování na tělo ☺ Dva
ruští odborníci na speciálni efekty a masky kreslili celý večer vedle baru ruzné
ornamenty a věci na ruzné části těla. Jednu chvíli jsme se dokonce v sestavě já, Rin,
Will, Pavel, Aldy, Bee_Boo, Xsoft a Cloud vypravili nahoru nechat se pomalovat taky,
ale nakonec se na nás nedostalo.
Ruský maskér Trinovič Popov
A to jsme taaak vymýšleli co si to
na sebe necháme nakreslit.
K našemu překvapení vystřídal
jednoho z ruských specialistu
samotný Trin ☺ Přišel se
neškodně zeptat jeslti může
použít jejich barvy a nakreslit
něco někomu na tvář (respektive
až po nalezení paní co uměla
rusky se nám to povedlo tomu
člověku správně vysvětlit) a on
mu přenechal celé svoje místo.
No zanechali jsme ho jeho
osudu, protože se před ním zase
začala tvořit fronta a šli dolu hrát.
Opět jsme skončili u karet, tentokráte psích karet a hráli jsme jednu partičku
prší ☺ na další nikdo neměl nervy ☺ psíci děsně roztomilí, někteří ale vypadali na
plastickou operaci na křečky a jim podobné :D. Pak následovaly ovečky, vrahové
utápěči a vůbec :P no a nakonec došlo na munchkiny, tentokráte pouze star ☺, ale i
to stačilo na dosti dlouhou hru.
Okolo jedné jsme se opět sebrali, že půjdeme spát, sprcha a vyhlídka že se na
poslední kompletní den avalconu pořádně vyspíme ☺, leč nebylo tomu tak, byť se
zprvu zdálo že ano ☺. Sotva jsem oka zamhouřil (pořádně začal zařezávat) ozvala
se rána jak kdyby se tělocvična chystala sbalit kufry a odjet na zaslouženou
dovolenou do afriky :D. Doobro, to jsem ještě přestál a opět lehce poklimbával,
dorazil Aldy a začal komunikovat s ještě nespícím Pavlem, ten se okamžitě probral a
prohlásil že už neusne, tak jsem se taky probudil a začal mor, první že zahrajeme
plíce, tedy probudili jsme i Rin a zahráli dvě kola plic. Pak jsme se shodli, že jsme
moc utahaní na to abychom dál fungovali a opět se uložili, Aldy začal vymýšlet s kým
si vymění karimatku, protože ta jeho mu byla krátká, nakonec to dopadlo že se
zvednul a ve spacáku vypadal proti světlu zvenku jako kobra, to se opět setkalo
s nemalými výbuchy smíchu, nakonec to dopadlo tak, že si prohodil místo s Molík a
její Breberkou, neboli žabrochem (zvíře z dimenze X držící květináč a používající
mentálních sil k útokům na nic netušící usínající ☺). No tak v tomto duchu a hlášek
typu: „a víte že jsem nikdy nezažila pořádnou polštářovou bitvu“ se nesla další
minimálně půlhodina, okno tělocvičny to prokládalo zvučnými ranami ☺ no prostě
sranda až na půdu. Okolo půl čtvrté se mi vše rozplynulo v mlze …
Jak to spaní vidí Molík. No těsně před odchodem spát jsem pobyla chvilku na
druhém stanovišti, protože to první bylo zcela obsazeno hard ťapači (Cloud, Xsoft,
XsuperloadX a tak, co asi pokračovali v hard turnaji nebo co) a tam mě docela
utahali. Přesunula jsem se nahoru a ještě oblečená jsem pomalu usínala... než přišli
Rin, Bee_Boo a Pavel. Pavel to zalomil skoro hned, ostatní se věnovali nějaké té
hygieně a ja se dala ukecat taky. Usínám podruhé ... a nepříjemná rána otřásá
balkónem. Hledali jsme zdroj a když jsme zjistili, že je to otevřené velké okno dole v
hale, zase jsme si lehli (ale mlátilo to pořád a pořád a nikdo dole se neměl k tomu to
okno zavřít a nám se dolu nechtělo). Jen někteří z nás už byli zas vzhůru a tak bylo
zas veselo. Dorazil Aldy a dali jsme asi dvě kola plic –Aldy a Rin je jestě nikdy
neviděli, tak to hraní provázely různě intenzivni výbuchy smíchu. No usínáme potřeti
a Aldy kobra ... Představte si, že ležíte pokojně ve spacáku a usinate a nad vás se
postaví 1.9 m dlouhá hubená postava zazipovaná ve spacáku a u hlavy má tu
nejširší část a skáče k vám... Divný pocit :o) To už ale většina spala a záchvaty
smíchu byly jen u mě, Aldyho, Bee_Boo a uléhajícího Foxe. Škatulata, spací místa
vyměněna a šlo se už tentokrát dooprady spát.
P.S. nevim co mají všichni proti mojí zelené breberce a té polštářové bitky je mi líto
:o)
Sobota 29.10.2005
Ráno opět krásné o půl
deváté, svítíčko slunilo (pro změnu
vodorovně do obličeje) a vstávalo
již více lidí, tak jsme se zkulturnili,
seběhli dolů do akvárka, lehce
poklidili, rozcvička a rozjetá výroba
toustů opět ☺, dnes již s oficiálním
pořadníkem ☺. Molík zmizela
přednášet o vulkáncích ☺. A my
toustovali a ťapali, Centime dodala
speciální
ingredience,
aneb
hermelííín
a
sýýýr
a
tak
vůbec(arigato gozaimasu) ☺, a
ťapali a tousty mizely ☺.
Svííítíííí
Molík se vrátila z přednášky upřednášená dostala toust ☺ a zjistila že
beginner turnaj je až v jednu a tudíž jsme mohli potrénovat japonštinu malinko :D.
Lidi začali mizet na přednášku Davida Nykla alias doktora Zelenky ☺ (asi největší
tahák Avalconu), no já s Rin, Willníkem, Martinem a Binárkem jsme zmizeli na
přednášku „Kterak český Honza k anime přišel“ a Molík zahájila beginner turnaj.
Přednáška začala vcelku pozitivně (dostali jsme buchty ☺) a slečna začala
víceméně souvisle hovořit o historii mangy, posléze anime, to bylo docela zajímavé.
Když však došlo na dělení mangy na žánry tak si u mě vysloužila černý puntík, Agent
Aika neníííí hentai :D (alespoň pro mě ne :P) wr wr :D. Posléze přišla na přetřes
česká anime scéna kdy byli dokonce lehce zmíněni Mňangačiči ☺, k nemalému
veselí našemu pouze větou „No a v praze jsou ještě Mňangačiči, scházejí se na
Buďánce a víc jsem o nich nenašla“ toto tvrzení kontroval Martin (pravověrný člen)
konstatováním že na Buďánce už ne :D slečna měla dva roky prošlé informace, ale
jinak v pohodě. Toto faux pas si začala žehlit pouštěním AMVček :D budiž, některá
nebyla špatná, ale toho odbarveného pesana tam dvakrát dávat nemusela ;)
(Inuyasha tusim :P). Ale jo, připraveno měla slečna ;).
Beginner
turnaje
se
zúčastnilo
cca
14
kusů
soutěžících a asi tak 20 kusů
diváku a povzbuzovačů. Soutěžili
i lidé co začali ten den ráno nebo
předchozí den večer, takže
opravdu
správně
beginner.
Turnaj měl hodně jednoduchá
pravidla tří odpadlíku - každé
kolo (každý song) vypadli tři lidé
s nejnižším scóre. Pak soutěž o
3. a 4. místo, 1. a 2. místo. Jako
pomocník a porota se mi přihlásil
úplně dobrovolně samotný kobra
Vítězové Beginner turnaje
Aldy, protože sám ťapat nemohl
(ale slíbila jsem mu že když někdo nenastoupí včas, muže to odskákat za něj. Oni
lidé docela utíkali, hlavně na začátku kdy jedno kolo trvalo tak pul hodiny.) Soutěžil i
Márty a celé Albi, přijeli Maska, Elza a malý Zdenda a zapsaná byla Sequoy, ale ta
nás v polovině turnaje opustila neznámo kam. Nikdo další z Czech DDR tam nebyl.
Během turnaje nic zvláštního k dokumentaci snad ani nebylo ... až na moment kdy
nenastoupila Sequoy a zlanařili jsme právě procházivšího Johansona aby to vzal za
ni ... proti Zdendovi. A začaly padat sázky, samozřejmě proti Johansonovi. No,
Johanson to prohrál :o) Možná neměl v té době ještě dostatek alkoholu v krvi,
nicméně poděkoval a zmizel. Závěrečný boj o hodnocená místa byl mezi
Desgenaisem, Genocidou, Grimem a Jezabel (tímto se omlouvám, že jsem ji 4x po
sobě zkomolila nick) a výsledné pořadí bylo 1. Genocida, 2. Grim, 3. Jezabel, 4.
Desgenais. Mezi tím všám se připravovala kamera, foťáak a lidi na Trinovu velkou
akci přejíždění padu.
Následovala cesta dolů do
akvárka a téměř okamžitě
vyhlásil Trin zátěžový test padů.
Tato akce spočívala ve vydražení
jednoho hardpadu s vyvolávací
cenou na úrovni ceny materiálu,
tudíž 1500,- korun českých. A
následné
přejetí
monstertruckem!!! Po poměrně
dlouhém
přesvědčování
a
dotazech na stávající vlastníky a
ostatní buildery padů odhodlal ke
koupi Desgenais :D. Vyrazili jsme
Monster(Truck)
tedy na parkoviště kde již čekal
zmiňovaný
monster
(truck
nevim). Tedy po odzkoušení funkčnosti padu byl uložen na relativně rovný kus
parkoviště, Trin natůroval monstertruck (nadvakrát, poprvé se stala chyba a chcíplo
to k nemalému obveselení diváků). Nakonec se podařilo a pad byl úspěšně přejet :D.
Následovalo další úspěšné odzkoušení a kontrola, do trucku přisedli další čtyři
zátěžoví pasažéři (zde se Desgenais snažil a verboval co nejlehčí lidi – zjevně
nevěřil že pad vydrží☺) a pad byl přejet ještě tam a zpátky :D. A chvilka napětí,
fungoval :D. Následovalo focení se šťastným novým majitelem a posléze odchod
zpátky do kulturáku, kdy si Desgenais už nesl SVŮJ nový pad ☺.
V akvárku po návratu nastalo vyhlášní výsledků beginnerského turnaje (o
kterém pro změnu nic nevím ). A chystání se na Xsoftovu soutěž „Následuj
šipku“…
Tohle byla akce z nejbrutálnějších a opět se potvrdilo Xsoftovo místo coby
právoplatného psychopata :D. Soutěž byla pro tři tříčlenné týmy, nemalé bylo moje
překvapení když mi bylo sděleno že jednomu šéfuju :D, ale budiž, coby
spolubojovníky jsem si vybral Martina a Ertaie ☺ tým se jmenoval Xsoftova Houba
(pro případné přidání Z před H) další tým vedla Rin a pod sebou měla Will a Hexe, no
a poslední družstvo byl velitel Cloud s Binárkem a XsuperloadX. Celá soutěž
spočívala v méně či více úchylných úkolech vymyšlených Xsoftem, nejvíce nás asi
dostaly dopravní značky :D. Předvádění songů a různých relevantních slov
pantomimou bylo taky dobreee
:D (nemůžu nerejpnout a neříct
Cloudovy miny ;)). Nakonec
prišla poznávačka songů podle
videa a soundu, a není to tak
jednoduché jako Bumblebee ☺
(Rin poznala v první vteřině ☺).
Nakonec
slavně
zvítězila
Z
Xsoftova Houba :D (dostal Z za
ty značky ☺). Pogratulovali jsme
si navzájem, že jsme to přežili :D
(zde patří díky Xsoftovi, bylo to
sqelé až geniální, něco takového
spáchat pro lidi na FF06 a bude
Následuj šipku
to dokonalé ☺).
Mno ta soutěž :o) Byla sem Xsoftem ulovena jako porota, i když jsem původně
měla být úplně jinde (na ST biflovačce Hypo a Karla) a lituju toho, protože Xsoft
nezklamal naše tajné noční mury a vytáhl na světlo fotky, které už měly být dávno
zapomenuté :o) A to nemluvím o samotných úkolech... i když jako porota jsem se
docela bavila. Pomáhala jsem mu sice s přípravou té akce, kreslila nohy,
připravovala papíry pro porotu a diplomy, ale protože do poslední chvíle nevěděl jestli
budu soutěžící nebo porota nebo jestli vůbec budu, nic mi neřekl. Mnooo myslim že
nejkrásnější moment soutěže byla Cloudova mina (moment kdy všichni kolem ví o co
jde a on na to nemuže a nemuže přijít ... po nějaké chvíli vykřikne s úlevou odpověd
která je už snad ta správná a ono zase nic ☺ Tak Binárek znovu dupe a rozhazuje
rukama a Cloud pořád nic ☺ mno pěkné to bylo) Hned po tom byla skvělá skoro
všechna pantomima a ano, CHCI VIDĚT VIDEO ☺. No já a Fox jako poradci jsme
měli hodně těžký úkol - bodování. Ono totiž úkolu bylo jen asi 6, ale každý měl tak 4
podúkoly a každý podúkol několik otázek a bonusu. Zkuste udržet s Xsoftem tok
myšlenek a psát body do správných kolonek ☺ Nakonec jsme to vzdali a psali body
jen do řady k sečtení. Navíc se o každém druhém bodu diskutovalo a smlouvalo... ☺
Mezitím se začala za dveřmi tvořit fronta na autogramiádu a focení s Davidem
Nyklem alias Zelenkou ☺, mno bylo to psajko, my jsme je okázale ignorovali, i když
tuším Xsoft a pár odpadlíků se nechalo zlákat :D. Mno, chtěli jsme si dát pizzu, tak
jsem posbíral objednávky a zorganizoval výpravu do pizzerie, bohužel nás tam
čekalo nemilé překvapení v podobě nedostatku surovin na pizzu a její pozastavená
výroba, tím pádem krize, co budeme jíst? Zhyneme? A co na to Jan Tleskač?
Naštěstí jsme měli zásobu toustů na nedělní snídani ☺ a tak podle hesla „co můžeš
odložit na zítra, přelož na pozítří“ jsme přeložili stravovací starosti na druhý den a
začala večerní toustová manufaktura :D. Hladové krky byly nasyceny a tudíž volný
prostor pro ťapání ☺.
Tlapkali jsme, hráli ovečky, posléze opět munchkiny, Rin nám málem usnula
tak nastoupilo tlapkání mód
Brutální plameňák
„brutální plameňák“, v podstatě
šlo o to brát jednou nohou i skoky
:D no bylo to o kolena, ale šlo to,
a kreace které jsme u toho
předváděli taky stály za to ☺. Po
drobných oděrkách jsme tento
mód
zavrhli
jako
životu
nebezpečný a přešli na želvu,
raka, mattoni :D a podobné ☺.
A pak se to stalo, posunul
se čas, najednou nebyly tři
hodiny ale dvě!!! Mno radost byla
převeliká, odkudsi se zjevil Xsoft
a začal pouštět nějaké videa ☺,
velmi velmi veselé místy, například Hale and Pace („opepříme“) :D. Mno a postupně
jsme odpadli, asi ve tři hodiny jsme se odebrali v poklidu spát, bez vetších problému
jsme to i dokázali (Breberka neútočila :D).
Pozn. Molíka: Já to vidim a breberka taky :o)
Neděle 30.10.2005
Už ani nevím co mě to probudilo, možná jen jakýsi smysl pro čas, ale bohužel
ještě letní, takže už v půl osmé. No převlékla jsem se, umyla a šla otevřít Akvárko,
ale tenhle muj úmysl byl sabotován zbytkem conu včetně organizátoru, protože bylo
ještě vážně moc brzo a nikde nikdo nebyl. Dole pod schodama jsem narazila na
Martina, který vstal jen asi o 10 minut dřív a dali jsme si malou rozcvičku. Vyšla jsem
znovu schody nahoru zbavit se věcí a vzít si jen peněženku s úmyslem navštívit
Penny market (nebo co to bylo) protože jsme den před tím snědli úplně všechno co
jsme měli a cestou dolu jsem přibrala úplně zombatého Clouda, co už druhý den
skoro nespal. (a vyslechla si historku o Korálkovi a noční sprše, na požádání
vysvětlím ☺ ) Zima/vzduch mu prospěl a probral se ... Nakoupili jsme, vrátili jsme se,
poklidili a pustili DDR. První, a asi tak hodinu jediní, ťapači byli Albi lidi (Dee Dee,
Desgenais a Magda), protože i oni měli nahoře zamčeno. Tak jsme kecali a hledali
songy co se jim líbí. Úderem půl desáté se objevili první Czech DDR bytosti, Rin,
Pavel, Bee_Boo a Willníci.
„Vampire has risen in your graveyard“ ☺ tak takhle by se v kostce dalo popsat
mé ráno, skoro jsem se rozpustil ve slunečním světle které zalévalo tělocvičnu a i
náš balkón ☺. Provedl jsem kontrolu všech systémů a okolních lidí, Pavel, Rin,
Jarník, Will a Kobra (Aldy) spící, Molík missing ☺. Chm tak o půl deváté
pochopitelné. Zkulturnil jsem se (polil obličej vodou – během tohoto složitého úkonu
se probrali i někteří ostatní ☺), naházel věci do batohu, a vyrazil vzhůru dolů do
posledního dne Avalconu.
Sestoupil jsem z výšin zpět na zem, na stanovišti pod schody se usilovně
tlapkalo, pozdravil jsem přísedící (už nějak nevím kdo to byl :D) a vyrazil do akvárka
s tím, že půjdeme na nákup a budeme krmit rybky ☺. Jaké bylo mé překvapení, když
mě přes nos zlehka polechtala vůně pečících se toustů ☺. V akvárku se již
toustovalo, Molík s Cloudem byli ráno nakoupit a spustili výrobu sami ☺, pady již byly
plně obsazeny ☺, nakonec jsem od Molíka převzal supervizi nad toustováním a
začali jsme přijímat objednávky ☺. No postupně scházeli lidé dolů i se sbalenými
batohy, pojídali tousty, odcházeli nahoru a opět tahali věci dolů, jako na FF sloužilo
DDR jako poslední útočiště ☺ mnoha poutníkům.
Kapitánuv deník, dodatek: Já a Xsoft jsme mezitím stačili přehrát video z kamery
akce Přejíždění padu a hledali Hexe kvůli kazetě ze soutěže Následuj šipku.
Dokonce jsem si vzpomněla na cenu, kterou jsme zapomněli dát
Měli jsme
připravené malé DDR ponožky pro výherce. No škoda, budou na příště. Rozdali jsme
diplomy a ceny, které nám Vašek přinesl (dvě knížky, jedna hra, tři rádia a tři mooooc
pěkné propisky, co měly v sobě takové malé přesýpátko písku ☺) Vzali jsme dva
výtisky DDR pexesa a věnovali jeden pořadatelum conu a druhý Albi lidem, kteří ho
bohužel nedokázali vyhrát v beginner turnaji den předtím. Jelikož technika selhala,
nepodařilo se mi vytisknout poslední úkol dne - foodsuport diplom. Ulovili jsme Will a
Jarníka a ti dva vytvořili krásný, ručně kreslený diplom plný toastů pro Bee_Boo, jako
poděkovani nás všech za bezvadnou kuchařskou podporu. Všichni jsme se
podepsali a Cloud slavnostně před nastoupeným Czech DDR předal zmatenému
kuchaři ☺ Pak jsem dostala do ruky koště a šla uklidit balkon kde jsme spali.
Dotoustovali jsme a začali v prostoru mezi batohy hrát munchkiny, opět nastal
lítý boj ☺ všichni již podstatu hry (škodit až když způspobí co největší ztrátu levelů
případně bonusů) pochopili takže se hra stala dost vyrovnanou a na nečekané zvraty
bohatou ☺. Bohužel jsme nedohráli, neboť bylo třeba sklidit už i DDRko a uvést
akvárko do původního stavu ☺. Vyházeny věci ven, počítadlo sklizeno, pady také a
nejtěžsí úkol nakonec: uvést místnost do stavu v jakém byla při našem příchodu,
naštěstí Molík ve čtvrtek prozřetelně vyfotila celé akvárko a tak jsme jen koukali na
fotku a přeskládávali lavice ☺. Hotovo, tak poslední Munchkiny :D. Pro mou osobu
asi jedny z nejkatastrofálnějších, při nehodě v transportéru jsem dospěl do stádia
neko-shoujo (pro bližší informace se obraťte na Binárka) a tudíž mi bylo povoleno
reagovat pouze „nyaaa“ ☺, zato z Rin se stal velký drsňák stále balící světa neznalou
neko ☺. No co k tomu víc říct :D.
13:00 opouštíme coby asi poslední účastnící Kulturní Dům kde vše probíhalo,
loučíme se s tzv. Autaři ☺, a vyrážíme na vlak s námi i všichni z Albi. Cestou na
nádraží zaznívají bojové pokřiky, iritujeme nebohé domorodce ☺, a vůbec pácháme
výtržnosti jako obvykle. Lístky zakoupeny, zde nemohu nezmínít Centime a její
nákup jízdenky ☺ následuje přepis rozhovoru:
Pokladní: „Dobrý den, přejete si?“
Centime: „Dobrý den, jednou Brno, Chotěboř“
Pokladní: „Ehm???“
Centime: „Teda Chotěboř, Brno, když já sem jezdím tak ráda ☺“
…
A tak, myslím že to celkem vystihuje i pocity nás ostatních ☺. Mno, vylezli sme
s lístky ven a seznali, že jestli to bude jednovagónkový osobák který nás sem dovezl
tak neodjedeme všichni ani na střeše ☺, leč české dráhy se buď poučily, nebo
zasáhla nějaká přírodní síla a přijela dvouvagónová souprava ☺. Hromada lidí vzala
vagónky útokem a rázem bylo celkem přeplněno ☺. Za probírání událostí conu a
všeobecného hodnocení jsme dorazili do HavlBrodu, lidi se začali shánět po jídle a
vůbec občerstvení, no a za chvilku měl jet brněnský rychlík, tak jsem se rozloučil
s rodinou a jinou zvířenou ☺ a vyrazil s Albi (také brňáci) na náš vlak který jel o
dvacet minut dříve než pražský ☺. Ještě na nástupišti mi volá Pavel, že se nestihl
rozloučit, když jsem mu sdělil, že ještě stojíme na nástupišti tak dosprintoval,
následovalo bouřlivé louční přes okýnko vlaku ☺. Mno vyrážíme, Willy ehm Pavel,
nedoběhl ☺ a již svištíme směr Brno.
V kupé s námi byly nějaké dvě starší paní, které jsme zjevně vyděsili tak, že
šly čekat ke dveřím už půl hodiny před zastávkou. Desgenaisovým padem jsme
zatarasili vchod a opět probírali všechno možné, tady si to moc nepamatuju, usínal
jsem ☺.
Probudil jsem se kousek před Královopolským nádražím v Brně, a vzhledem
k tomu že to odtamtud mám na koleje blíž, jsem se rozloučil a vystoupil. Po příjezdu
jsem ještě na autopilota vybalil, umyl se a odpadnul, a jestli jsem s někým
komunikoval tak to byl autopilot ospalý ☺.
Naše „Pražská“ skupinka to měla o něco těžší, protože jsme měli hromadný
lístek a 13 lidí se do jednoho kupé prostě nevejde. (Jeli jsme zase se sílou, mozkem
a jejich partou) Rozstrkali jsme se kde to šlo v rámci jednoho vagonu a nakonec se
až na mě a Pavla podařilo všem nějaké to sezecí místo ulovit. Mě to ani tak nevadilo,
jen mě štvalo že mi došla baterka v přehrávači. To mě štvalo ale asi stejně jako to že
musím domů. Pavel se bavil celou cestu až do Kolína tím, že chodil od kupé ke kupé,
ale v Kolíně nastoupilo tolik lidí, že byla i ulička ve dvou řadách a nikdo neprošel. No,
z jedné strany jsem měla možnost učit se češtinu na maturitu, z druhého kupé skřeky
- skupinka nějakých náctiletých dívčin neustále zpívala a vubec jim to nešlo ☺.
V poslední fázi cesty se něčím příšerně navoněly a nevydržely to, tak se rozhodly
větrat... my v uličce zákonitě popadali a zotevírali všechna okna, ale nepomáhalo to.
Když jsme přijeli na Hlavák, měli jsme velké problémy se najít, i když jsme
vystupovali z jednoho vagonu. Willníci s Rin to vzdali a utekli zbytku, protože Will
musela stihnout autobus do Liberce. Já jsem je ještě chytila, Pavel a Cloud už to
štěstí neměli. S Pavlem a Cloudem jsem se rozloučila po telefonu, Márty nás opustil
na Hlaváku druhým směrem metra a já se rozloučila s Rin a Willníky na Palmovce.
Pak mě Pavel dohonil na autobusovém nádraží a dojeli jsme na Prosek domu.
Rád bych touto cestou poděkoval všem co se zúčastnili, a to jak lidem zde
jmenovaným, tak pořadatelům a neznámým ☺.
Za veškeré nepřesnosti se omlouvám a zpětně opravuji ;).
Molík
&
Bee_Boo