Stáhnout - Gymnázium Jaroslava Žáka

-DURVODYģ£N
(1906 – 1960)
$OPDQDFKNHNRQIHUHQFL
NRQDQ«]£ć¯
QD*\PQ£]LXD62ĎY-DURPÙćL
Jaroslav Žák
(1906 – 1960)
Almanach ke konferenci
konané 24. záĜí 2010
na Gymnáziu a SOŠ v JaromČĜi
Obsah:
K. Glos: Úvodní slovo
E. Stejskalová: Ediþní prolog
Pozvánky na konferenci
Program konference
M. Šustová: „...a paćour zrodil se zas nový v nové pýše,
on má pás na bĜiše a hvČzdu na kožiše…“
Životní osudy Jaroslava Žáka v letech 1945 – 1960
A. Šimková: Jaroslav Žák jako téma roþníkové práce
P. Šimek: JaromČĜské hospody v románech Jaroslava Žáka
L. Popélyová: Postoj Jaroslava Žáka k Únoru 1948
J. UhlíĜ: Jaroslav Žák a JaromČĜ
P. Mertlík: Výstava o Jaroslavu Žákovi v MČstském muzeu
v JaromČĜi v roce 1989
Vzpomínka na prof. F. ýerného
J. Žák: Novoroþní zdravice
Vzpomínky pamČtníkĤ
J. Krivoss: Spomienka na prof. Jaroslava Žáka
J. UhlíĜ: ZdaĜilá konference o spisovateli a pedagogovi
J. Žákovi v JaromČĜi
J. Trefilová: Já jsem Žák, profesor
N. Janþíková: Konference oþima žákĤ
Seznam pamČtníkĤ, pĜednášejících a hostĤ
Organizace konference
Redakþní rada
J. UhlíĜ: Redakþní epilog
9
11
12
14
17
24
29
34
40
45
50
53
55
65
68
71
73
75
84
89
91
Jméno Jaroslava Žáka jsem si témČĜ vždy spojoval pĜedevším
s „pamČtnickými filmy“ - Škola základ života podle jeho knihy Študáci
a kantoĜi a Cesta do hlubin študákovy duše podle knihy stejného jména
natoþenými režisérem Martinem Friþem. OstatnČ tyto filmy þasto
reprízované televizními stanicemi si oblíbily celé generace divákĤ.
Z literárních prací se mnČ kdysi dostalo do ruky jeho úsmČvné
pojednání o matematice z knihy Kámen mudrcĤ.
Snad ještČ jedna vČc mČ tak trochu spojuje s Jaroslavem Žákem,
a to je pĤsobení na stejné škole. Na Reálném gymnáziu v JaromČĜi
vyuþoval nejdéle ze všech škol, kde se Ĝízením osudu ocitl.
Když kolegynČ þeštináĜky pĜipomenuly, že v letošním roce uplyne
50 let od úmrtí této významné osobnosti školy a že by si zcela jistČ
zasloužil naši vČtší pozornost, podpoĜil jsem jejich nápad uspoĜádat
o Jaroslavu Žákovi konferenci.
S odstupem þasu mĤžeme zcela jistČ konstatovat, že to byla akce
velmi zdaĜilá. Byla naplnČna vzpomínkami pamČtníkĤ na události
známé, ale i ménČ známé, pĜinesla rĤzné pohledy na život a práci
Jaroslava Žáka a jeho pobyt v JaromČĜi. MČli jsme možnost seznámit se
s jeho rozsáhlým literárním dílem, které se ne vždy ve spoleþnosti
setkávalo s pochopením a uznáním. Konference rozšíĜila náš pohled
nejen na jeho dílo, ale i na jeho osobní život a v tomto smČru pĜinesla
mnoho poznatkĤ i našim studentĤm.
Tento sborník odráží dČní na konferenci, ale je i nČþím víc – ne
vše bylo možno totiž do programu zaĜadit. Posućte tedy sami, jaká
konference byla.
RNDr. Karel Glos,
Ĝeditel Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi
9
10
Vážené þtenáĜky, vážení þtenáĜi,
pĜedkládáme Vám almanach, který vznikl na základČ konference
o Jaroslavu Žákovi, která se uskuteþnila dne 24. záĜí 2010 na Gymnáziu
a SOŠ v JaromČĜi.
UspoĜádat ji nás napadlo asi pĜed rokem, kdy jsme zjistili,
že v roce 2010 uplyne 50 let od smrti tohoto spisovatele, scénáristy,
pedagoga, ale i þlovČka, který projevil stateþné obþanské postoje
v Únoru 1948 i v dobČ po nČm. Ty mu poté pĜinesly mnohé profesní
i životní obtíže.
Jako uþitelé školy, kde byl J. Žák 10 let (1936 – 1946)
profesorem latiny a francouzštiny, jsme cítili povinnost jeho osudy a dílo
pĜipomenout. Kde jinde než v místech, kudy chodil, kde pĜedstupoval
pĜed své žáky, kde je vzdČlával i vychovával, je taková vzpomínka
vhodná a logická. Navíc jsme se setkali s jeho bývalými studenty, kteĜí
na nČj rádi vzpomínali a byli ochotni se o své zážitky podČlit i s námi.
Do almanachu jsme zaĜadili pĜíspČvky pĜednášejících,
vzpomínky pamČtníkĤ, nČkteré dokumenty, ohlasy, dopisy, novinové
þlánky a fotografie. Jeho souþástí je i DVD s fotografiemi,
s videonahrávkou celé konference a zvukovým záznamem besedy
s pamČtníky.
Dovolujeme si ještČ pĜipomenout dva almanachy našeho
gymnázia („50 let stĜední školy v JaromČĜi 1919 – 1969“, þerven 1969
a „Gymnázium JaromČĜ - 75 let“, þerven 1994), kde naleznete rovnČž
zajímavé þlánky o J. Žákovi.
DČkuji všem, kteĜí se na organizaci konference a tvorbČ almanachu
podíleli.
Eva Stejskalová,
uþitelka Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi
11
12
2
Gymnázium a SOŠ v JaromČĜi,
Muzeum J. A. Komenského v Praze
a MČstské muzeum v JaromČĜi
poĜádají
v pátek 24. záĜí 2010
KONFERENCI O JAROSLAVU
ŽÁKOVI,
profesorovi jaromČĜského gymnázia,
spisovateli,
novináĜi a spoleþensky angažovaném þlovČku
KromČ zajímavých pĜíspČvkĤ o životČ a díle J. Žáka (pĜedevším
po roce 1945) zavzpomínají na svého pedagoga jeho žáci a bude
pokĜtČno nové vydání jeho knihy
„Na úsvitu nové doby“
Konference bude zahájena v 8:30 hod.
v aule Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi
Program zveĜejníme v JaromČĜském a josefovském zpravodaji
v záĜí 2010
a na webových stránkách školy - www.goajaro.cz
Všichni jste srdeþnČ zváni!
Jaroslav Žák, spisovatel, novináĜ, pedagog
a spoleþensky angažovaný þlovČk
Gymnázium a SOŠ v JaromČĜi ve spolupráci s MČstským muzeem
v JaromČĜi a Pedagogickým muzeem J. A. Komenského v Praze
poĜádá konferenci k 50 letĤm od úmrtí J. Žáka
dne 24. záĜí 2010 v aule Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi
Program konference
8:30 – 8:40 slavnostní zahájení konference
1. blok
8:45 – 9:20
10:05 – 10:15
Promítání dokumentu „Rebel z recese Jaroslav Žák“
z cyklu Neznámí hrdinové, ýT 2,
premiéra 14. 9. 2009)
Životní osudy Jaroslava Žáka v letech nesvobody
(1945 – 1960)
Mgr. M. Šustová, Pedagogické muzeum J. A.
Komenského v Praze
Jaroslav Žák jako téma roþníkové práce
A. Šimková, studentka 4. roþníku pedagogického lycea,
Gymnázium a SOŠ JaromČĜ
Bibliografie J. Žáka, diskuse k 1. bloku
10:15 – 10:30
PĜestávka
9:20 – 9:45
9:45 – 10:05
14
2. blok
10:30 – 10:45
12:05 – 12:15
Škola J. Žáka oþima dnešních studentĤ
Studenti 4. roþníku pedagogického lycea, Gymnázium
a SOŠ JaromČĜ
Beseda s pamČtníky
KĜest nového vydání knihy J. Žáka „Na úsvitČ
nové doby“
za pĜítomnosti nakladatelĤ M. Mašínové a P. Onufera
a autora doslovu k ŽákovČ knize „Konec starých
þasĤ“ Z. Vašíþka
JaromČĜské hospody v románech J. Žáka
Mgr. P. Šimek, Gymnázium a SOŠ JaromČĜ
Diskuse ke 2. bloku
12:15 – 13:15
PĜestávka na obČd
10:45 – 11:45
11: 45 – 12:05
3. blok
14:40 – 14:50
Prohlídka školy (popĜ. 13:00)
RNDr. K. Glos, Ĝeditel Gymnázia a SOŠ JaromČĜ
Postoj J. Žáka k Únoru 1948
Mgr. L. Popélyová, Gymnázium a SOŠ JaromČĜ
ýetba ukázek z knih J. Žáka
Studenti Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi
Jaroslav Žák a JaromČĜ
PhDr., Mgr. J. UhlíĜ, Ĝádný þlen Obce spisovatelĤ
Diskuse k 3. bloku
14:50 – 15:05
PĜestávka
13:15 – 13:45
13:45 – 14:05
14:05 – 14:20
14:20 – 14:40
15
4. blok
15:05 – 15:15
15:15 – 15:25
15:25 – 15:45
Kulturní vystoupení
Vzpomínka na prof. F. ýerného
Výstava o J. Žákovi v MČstském muzeu
v JaromČĜi v roce 1989
PhDr. P. Mertlík, vedoucí OddČlení kultury KÚ
Královéhradeckého kraje
15:45 – 16:00
16:00
ZávČreþná diskuse
Zakonþení konference
U pĜíležitosti konference mĤžete zhlédnout výstavu
Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze
„Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše“
ZmČna programu vyhrazena
16
„....a pać
p ćou
ur zrrodil se za
as nov
n vý
v nov
n vé pýš
p e, on
o má
m pás
s na
a bĜĜiše
e
a hvČ
h Čzdu
u na kožiš
še…
…“
Živ
vottní osu
o udy Jarroslava Žáka
Ž a
v lete
l ech 194
45 - 19
960
Mg
gr. Magd
M dalén
éna Šusto
Š tová,,
Pe
edag
gogiccké muz
m zeum
m J. A.
A Kome
K enskkého
o
v Praz
P ze
Ja
aroslav Žák
Ž se do
d dČjin þeské litera
atury
y zap
psal pĜe
edevším jako
o
cký spis
sovatel. Jeh
ho tĜi politic
p cké sattiry (Ve stínu kakttusu,
humorristic
onec sta
arých
h þasĤ, Na úsviitČ nové
n é dob
by), které vyšly
v y až v 90
0. le
etech
h
Ko
20. stole
s
tí (byly
y však
v k se
epsá
ány již na
a pĜe
elom
mu let þty
yĜicá
átých
h
a pade
p esátý
ých)), ne
evzb
budily v dob
bČ svéh
ho vydá
ání pĜíliš velký
v ý ohlas
s.
Mn
nohe
em vČtší roz
zruc
ch zpĤ
Ĥsob
bilo dru
uhé vy
ydán
ní obo
ou dílĤ
Ĥ
„hu
umoristic
ckéh
ho skeþ
s þe“ o únoro
ovém
m pĜevr
p ratu v Pepo
P ovČ Týnci nad
d
Lesem
m v le
etošním roce
e.
29
9. 8. 2010 jsme
j e si pĜip
pomnČli již 50. výro
oþí úmrrtí Jaros
slava
a
Žá
áka. Sna
ad prrávo
o tyto
o dv
vČ (re
esp.. tĜi) udá
álostti zpĤsob
bily, že se veĜej
v jnos
st
zaþ
þala
a ptá
át po
p osud
dech
h oblíbe
enéh
ho prvo
orepublik
kové
ého spisova
atele
e
v dobČ
d Č pov
váleþné.
Žá
ákov
vy os
sudy
y po roc
ce 19
945 pom
mohl zm
mapo
ovat také
é ná
ález jeho
o
dopisĤ
Ĥ sp
polu
užákovi ze žiž
žkov
vské
ého gym
mná
ázia, MUDr
M r. Anto
A onínu
u
Fila
anov
vské
ému.1 Celke
C em 191 do
opisĤ
Ĥ a poh
hledn
nic z lett 19
945 – 1960
1 0
pĜe
edsta
avujje ne
edoc
cenitelné
é sv
vČde
ectví nejen o ne
elehk
kém oso
obním
m žiivotČ
Č
zav
vrže
enéh
ho sp
pisov
vate
ele, ale
a také o dvou dĤle
ežitý
ých okam
o mžic
cích þeských
h
povále
eþných dČjin – ko
omunistiickém
m puþi
p
v únor
ú ru 1948
1 8 a mČn
nové
é
mČ v roce 19
953,, a sam
mozĜĜejmČ
Č o mn
noha
a pro
oblé
émec
ch všed
v dního
o
refform
živ
vota: shá
ánČn
ní by
ytu v Pra
aze, záp
pas s (nejen
n) po
ovále
eþný
ým nedo
n ostattkem
m
1
M Dr. Anto
MUD
A onín Fila
anov
vský byll spo
oluž
žák Jaro
J oslav
va Žáka
Ž a z ýesk
ý kého
o
stá
átníh
ho gy
ymn
nasia
a na
a pra
ažsk
kém Žižk
kovČ
Č, kd
de sttudo
ovali v le
etech
h 19
917 1925 a sta
al se
e pĜe
edob
braze
em posttavy
y Rud
dolfa
a So
omra
a v Žáko
Ž ovČ poslledn
ní
brý bore
ec Anto
A onín, ktterá vyš
šla v roce 196
60. Dop
D isy jsou
u
knize Dob
v držen
d ní dČ
ČdicĤ MUDrr. An
ntoníína Filan
F novs
ského.
17
7
prakticky þehokoli, zápĤjþky obtížnČ dostupných literárních dČl (napĜ.
Haškova Švejka, Carollovy Alenky v Ĝíši divĤ atd.) i postĜehĤ ze zákulisí
tehdejší kulturní scény. V dopisech jsou mnohdy zachyceny drobné
všední pĜíhody, které Jaroslav Žák posléze použil ve svých dílech. Tak
napĜíklad proslulá vČta otce Breburdy, kterou komentoval únorový
komunistický pĜevrat, se ve skuteþnosti zrodila takto: „SkvČle to vystihl
pan Chramosta (nevím, možná že už jsem Ti to psal), takto malíĜ pokojĤ
a lidový humorista vokovický. Za onČch historických dnĤ jsem ho potkal,
an sedČ na podezdívce (Chramosta), hlavu v dlaních. „Co jste tak
smutnej, pane mistĜe?“, povídám. „Ále…“ on na to „podruhý ve sraþkách
a podruhý až po uši.“ 2
Jaké tedy byly osudy Jaroslava Žáka po druhé svČtové válce?
Po návratu z vojenské služby v r. 1945 Jaroslav Žák „zahnul k novinám
a filmu. Zatím jen roþní dovolená od kantoĜiny, ale tak se mi zdá, že už
se asi nevrátím. Tohle mi líp sedí a mám to rád. Jen po tý mládeži se mi
bude stýskat.“ 3 K uþitelskému povolání se skuteþnČ nevrátil a stal
se nejprve filmovým lektorem, posléze nezávislým novináĜem.
S odchodem na profesionální spisovatelskou dráhu souviselo
i pĜestČhování do Prahy, k nČmuž po mnoha komplikacích došlo
na podzim roku 1946.
TvĤrþího klidu si Jaroslav Žák neužíval pĜíliš dlouho. Již v roce
1945 kritizoval novČ se zrodivší odbojáĜe a i v dalších letech neváhal
kritizovat nejrĤznČjší nešvary. SvĤj postoj shrnul v dopise Antonínu
Filanovskému: „Když tak mluvíš s lidma, kteĜí 5. kvČtna [1945] byli
v tom, tak by ses doslova potento smíchem. Já sám mám úzký film osmiþku, kde jsou zachyceny stateþné skutky jaromČĜských heroĤ. Tak
napĜíklad hlavní barikáda ve chvíli, kdy pĜijíždČly nČmecké tanky – je
tam ožralý hostinský s pistolí, dva moji sextáni u kulometĤ /které jsem
to uþil nabíjet v poslední chvíli/ a jeden délesloužící þetaĜ. PĜi tom bylo
v JosefovČ stovky aktivních dĤstojníkĤ – ti se objevili až pĜi pĜíchodu
RusĤ v parádních uniformách. Takových dokladĤ jsem nasbíral
po vlastech tisíce. Inu, Hodoquas – proto se na mČ tak hroznČ zlobili,
kvĤli „Kaktusu“ – neboĢ se v nČm poznali.“ 4
Vše vyvrcholilo románem „Ve stínu Kaktusu“, který zaþal
na pokraþování vycházet ve Svobodném slovu a Novoroþní zdravicí,
2
Dopis Antonínu Filanovskému ze dne 13. 4. 1948.
Dopis Antonínu Filanovskému z 24. 10. 1945.
4
Dopis Antonínu Filanovskému ze dne 23. 7. 1948.
3
18
kterou uveĜejnily stejné noviny dne 1. ledna 1948 a z níž pochází
i dvojverší v názvu tohoto þlánku. Ihned v bĜeznu 1948 byl vyakþnČn
ze Syndikátu spisovatelĤ, „… neboĢ jsem vyvrhel, vĜed na jinak sliþné
tváĜi þeské beletrie, jak ses možná doþetl v jednotném tisku, jenž jest
novou formou svobody projevu…“
Abych se Ti pĜiznal, nejen že mČ to nesklíþilo, ani ta tak zvaná
revoluce /v Hodoquasu/, ani to, že mi pĜi tom šlápli na kuĜí oko, naopak,
vČĜ nebo nevČĜ, ale jak živ jsem nemČl tak bujarou náladu, jako teć.
Ono je to teć totiž tak bájeþnČ jasný, že si to nelze ani dost vynachválit.
Hoši se uchopili vesel, tČm druhým dali roubík do huby a my se teć
pobavenČ díváme, jak veslujou. PĜišlo mi na um jedno krásný, starý
þeský úsloví a sice: „Po posvícení bejvá sraþka.“
Hezky jsem si užil ty kritický dny [komunistický puþ v únoru 1948
– pozn. aut.]. Ve þtvrtek, když byl ten hlavní maglajz, probojoval jsem
se do redakce, kde nikdo nebyl, protože všichni uprchli. Tak jsem
se posadil do okna a kolem táhly davy. NejdĜív mi provolávali slávu, pak
pĜišli další, ti mi zas provolávali hanbu a já jsem si pĜipadal jako zkratka
diktátora, jenž prožívá vrchol moci a pád bČhem pĤl hodiny. Bylo
to omamné. Ani bys neĜekl, že když zástup Ĝve „my chceme revoluci“,
zní to ve tĜetím poschodí úplnČ stejnČ jako „wir wollen Krieg“. 5
Vedle oficiálního dopisu ze Syndikátu spisovatelĤ, ve kterém
mu bylo sdČleno, že pokud vytvoĜí dostateþnČ angažované dílo, nic
nebude bránit jeho znovupĜijetí, obdržel i osobní dopis od Václava
Laciny, v nČmž mj. stojí: „Tak jak jste to [tj. Novoroþní zdravice] napsal,
by to nemohlo vyjít, už ne verš „Pro zmČnu na buku zas inteligent visí“,
který jste ve svém komentáĜi pominul. Ten a Váš Kaktus ukazují, kam
se dostal Jaroslav Žák. V obojím je nefalšovaná národnČdemokratická
ideologie.“ 6
Ani návrat ke kantoĜinČ nebyl možný – Jaroslav Žák mohl sotva
doufat, že by byl uznán zpĤsobilým vychovávat mládež, zvláštČ když
v roce 1950 Ladislav Štoll mj. prohlásil: „Lidé typu profesora Žáka je [tj.
studenty] uþí recesismu“. 7
5
Dopis Antonínu Filanovskému ze dne 17. 3. 1948.
Dopis Václava Laciny Jaroslavu Žákovi ze dne 23. 4. 1948. Fond
Jaroslav Žák, LA PNP.
7
ŠTOLL, Ladislav: TĜicet let bojĤ za þeskou socialistickou poesii. Praha:
Orbis 1950, s. 116.
6
19
Následující léta se nesla ve znamení psaní „do šuplíku“ – vznikly
knihy „Konec starých þasĤ“ a „Na úsvitČ nové doby“, za jejichž rukopisy
zaplatil Jaroslavu Žákovi nakladatel Chvojka a v jeho nakladatelství
po roce 1989 také vyšly. ObČ knížky rozhodnČ neprokázaly „kladný
vztah k novému politickému zĜízení“ 8, jak žádal Syndikát, jsou však
cenné srovnáním nastupujícího komunismu s nedávno poraženým
fašismem. Tuto nápadnou podobu pĜiléhavČ komentovala babiþka
Voráþková v Konci starých þasĤ: „Co se dČje, Breburdo?“ ptala
se prababiþka, „to se k nám Prušáci pĜišli zase nažrat?“ – „Jak jste na to
pĜišla, babiþko?“ podivil se otec. – „Že tak Ĝvou v rádiu. Tenkrát taky tak
Ĝvali.“ 9
Z dopisĤ MUDr. Antonínu Filanovskému vyplývá, že „Flotýnkovci“,
jak obČma knížkám autor pĜezdíval, mČli mít ještČ nejménČ jeden,
možná i dva díly, ale zámČr zĤstal nerealizovaný. V šuplíku zĤstaly
i rukopisy tĜí povídek s motivy nadpĜirozena, které v roce 2001 vyšly
jako poslední dílo Jaroslava Žáka vydané z pozĤstalosti Chvojkovým
nakladatelství pod názvem „Nesportovní povídky“.
Aby se uživil, publikoval pod cizími jmény, pracoval jako
korektor i pĜekladatel ze a do slovenštiny, þásteþnČ zakotvil v Ústavu
zdravotnické dokumentace, podporovali ho i pĜátelé.
V roce 1954 se Jaroslavu Žákovi málem podaĜilo uvést hru
„Kdyby Laurin mohl mluvit“ (pĤvodnČ se jmenovala „Kdyby Tatra mohl
mluvit“). Hru mČla uvést Pražská estráda v divadle U NovákĤ a autor
se ukrýval pod pseudonymem Karel Machek. Režíroval ji Ladislav
Šmejkal a ústĜední zápletkou bylo putování potrhlých cestovatelĤ Julia
Drajfuse (Josef Hlinomaz) a Romea Pazderky (Jan Maška). Hra se však
doþkala pouze cenzurní premiéry a o dĤvodech jejího stažení nechám
pohovoĜit samotného autora: „Vyvedl jsem „jim“ zase jednou výbornou
kanadu a nechybČlo mnoho a mohlo to pro „nČ“ dopadnout ještČ
prekérnČji. Ten Karel Machek jsem já a „Laurin“ visel na všech rozích co
velké barevné plakáty, prý „cestovatelská komedie plná pĜekvapení“,
až do premiéry dne 3. dubna, která se nekonala (to bylo hlavní
pĜekvapení, ne ovšem pro mne).
8
Oficiální vyjádĜení Syndikátu þeských spisovatelĤ z 24. 3. 1948
zaslané J. Žákovi. Fond Jaroslav Žák, LA PNP.
9
ŽÁK, Jaroslav: Konec starých þasĤ. Praha: Chvojkovo nakladatelství
1991, s. 173.
20
Nelze podrobnČ vypsat, co všechno se dálo okolo „Laurina“,
který, kdyby mohl mluvit, ale nesmČl…
MČli jsme to smluveno s herci, byla to komedie bujará a tropická
a podaĜilo se udržet v tajnosti, kdo ji napsal a co se v ní chystá až do
stĜedy dne, tuším 31. bĜezna.
Pak nastala panika. Kolem zkoušek se totiž plížili rĤzní zvČdové
(mezi nimi prominentní krysa pan Kožík, ten co psal 2x o Katynu,10
nejvČtší šašek z pierotĤ a kolouš notorický) a ti to koneþnČ odhalili.
Bengál v ministerstvu kultury. Bengál ve Svazu spisovatelĤ, kde sám
Veliký Satirik Lacina vytroubil na poplach. Jenže, hra byla vypravena,
nacviþena, plakátována, na 14 dní vyprodána a ve þtvrtek veþer
generálka pro dČlníky z továren.
PodaĜilo se získat Ing. Zikmunda (to je ten þeský cestovatel,
jinak též šašek, který s druhým šaškem Hanzelkou smí jezdit po svČtČ
a dČlat propagandu). Ti dva protestovali ve Svazu, že se v komedii
urážejí þeští cestovatelé, nositelé Ĝádu práce.
Ve þtvrtek 1. 4. když se pracující lid nahrnul do divadla, pĜiĜítili se
pretoriáni, vyhodili dČlníky z divadla a hrálo se bez publika. V pátek se
hrála „pĜedpremiéra“ v pĜísné klausuĜe, pĜed popravþí þetou složenou
z Lumíra ýivrného, 11 námČstkĤ ministrĤ, þs. cestovatelĤ atd.
No, a pak se to pĜelepilo a vracely se lidem peníze, divoké
povČsti kolovaly mezi lidem divadelním a dosud kolují – stálo to pĜes
10
Myšlen je spisovatel František Kožík, který byl v letech 1954 – 1955
umČleckým vedoucím Estrádního jednatelství. V roce 1943 se jako
zamČstnanec rozhlasu zúþastnil odhalení masových hrobĤ polských
dĤstojníkĤ zavraždČných v r. 1940 poblíž KatynČ, Ostaškova
a StarobČlsku. 30. 4. 1943 hovoĜil o své návštČvČ v rozhlasovém
vysílání a vyjadĜoval se hlavnČ o svých pocitech, otázku pachatelĤ
masakru se snažil obejít. Projev byl nicménČ hodnocen jako potvrzení
sovČtské viny a pĜejala jej vČtšina protektorátních novin. V roce 1952
publikoval þlánek „KatyĖ oþima pravdy“, kdy prohlásil, že SovČtský svaz
byl oþernČn a skuteþným pachatelem masového vraždČní bylo
hitlerovské NČmecko.
11
Lumír ýivrný byl v letech 1953 – 1954 mj. námČstkem ministra
kultury.
21
100 000 na výpravČ, která se zbourala a dosud nevypoþtenou sumu
hercĤm, za kostýmy, plakáty, hudebníkĤm atd.“ 12
Publikaþní možnosti Jaroslava Žáka se postupnČ zaþaly lepšit,
na þemž mČlo pravdČpodobnČ velký podíl i uvolnČní politické situace.
Po dvanáctileté odmlce vyšel r. 1958 pohádkový pĜíbČh „Kouzelné
rukavice. Pohádkový pĜíbČh o utrpení a slavném vítČzství mladého
weltera“ a o rok pozdČji, hlavnČ díky zásahu Vlastimila Rady,
tzv. Bohatýrská trilogie 13, tedy první tĜi ze þtyĜ knih, které Jaroslav Žák
a Vlastimil Rada napsali.
V roce 1960 vyšlo „infantilní vyprávČní o našem atletickém raném
mládí“ 14 - þili „Dobrý borec Antonín. Atletická rapsodie o zrození
sportovce“, Žákovy vzpomínky na dobu strávenou na žižkovském
gymnáziu a sportovní zaþátky ve Slávii. 15 Nadšený ohlas vzbudila
knížka nejenom u MUDr. Antonína Filanovského, ale mj. také u Václava
Kaplického: „Mám z té knížky dvojnásobnou radost: pĜednČ, že vyšlo
zas jednou nČco vtipného a veselého, což je v dnešní naší literatuĜe
tolik jako najít na Václavském námČstí pĜed Domem módy hĜíbka,
za druhé, že se to podaĜilo právČ Vám.“ 16 „Knížku teć þte žena a bude
ji þíst mnoho lidí. Budeme jí dČlat šeptanou propagandu, která bude
konec koncĤ úþinnČjší než oficiální v Literárních novinách. Zasloužil
byste si státní cenu, ta se však bohužel udČluje, jak víte, knihám zcela
12
Dopis Antonínu Filanovskému ze dne 15. 4. 1954. V dopise
z 23. 8. 1954 je v doušce ukryto i vylíþení dohry, kterou celá událost
mČla: „Ad Laurin: byla pak þistka a jakoby zásahem dobrých sil vylítli
nejvČtší volové a obrkomoušové z Hlavní art. ústĜedny – kupodivu,
i takové vČci se mohou stát.“
13
Jedná se knihy „Budulínek a Matlafousek þili Vzpoura na lodi Primátor
Ditrich“ (1. vydání 1930), Dobrodružství šesti trampĤ a Z tajností
žižkovského podsvČtí (obČ 1933).
14
Dopis MUDr. Antonínu Filanovskému ze dne 17. 2. 1960.
15
Jaroslav Žák byl od r. 1922 þlenem S. K. Slávia a vyhrál mistrovství
republiky v kategorii starších dorostencĤ v bČhu na 400 m a 800 m.
R. 1926 byl þlenem štafety S. K. Slávia, která ve složení Vykoupil, Žák,
PĜibyl, Šimek vytvoĜila þsl. rekord v bČhu na 4x440 yardĤ. AktivnČ
závodil do r. 1929.
16
Dopis Václava Kaplického Jaroslavu Žákovi z 21. 2. 1960. LA PNP.
22
jiným.“ 17 Z úspČchu se Jaroslav Žák radoval pouhého pĤl roku –
29. 8. 1960 v nedožitých 54 letech náhle zemĜel na srdeþní infarkt.
Po padesáti letech, které uplynuly od jeho smrti, jsou mezi
širokou veĜejností známy hlavnČ oba „študácké“ filmy natoþené podle
Žákových pĜedloh Martinem Friþem. Málokdo si však legendární filmy
spojí se jménem Jaroslava Žáka. MĤžeme tak konstatovat, že se podaĜilo to, oþ usiloval Ladislav Štoll – vymazat jméno Jaroslava Žáka
z povČdomí þeských þtenáĜĤ. Tato skuteþnost je o to bolestnČjší, že se
jedná o jednoho z nejlepších þeských humoristických spisovatelĤ, který
svĤj literární styl založil zejména na dokonalém zvládnutí þeského
jazyka, jevu dnes témČĜ nevídaném.
Teprve aktivity posledních þtyĜ let – výstava uspoĜádaná
Pedagogickým muzeem J. A. Komenského v Praze v roce 2007,
dokument „Rebel z recese“ natoþený ýeskou televizí a druhé vydání
knih o komunistickém puþi v roce 1948 ukázaly Jaroslava Žáka
ve svČtle, v jakém ho širší veĜejnost neznala – jako mravnČ silného
þlovČka, který v tČžké a komplikované dobČ dokázal stát za svými
názory. PrávČ tento postoj je nejcennČjším odkazem, který po sobČ
Jaroslav Žák zanechal.
Použité prameny
Fond Jaroslav Žák, Literární archiv Památníku národního písemnictví
Dopisy Jaroslava Žáka MUDr. Antonínu Filanovskému z let 1945 – 1960
(korespondence je v držení dČdicĤ MUDr. Antonína Filanovského)
Použitá literatura
ŠTOLL, Ladislav: TĜicet let bojĤ za þeskou socialistickou poesii.
Praha: Orbis 1950
ŠUSTOVÁ, Magdaléna: Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše.
Pedagog a spisovatel Jaroslav Žák. Praha: Pedagogické muzeum
J. A. Komenského v Praze 2007, ISBN 978-80-86935-05-8, 28 s.
17
Dopis Václava Kaplického Jaroslavu Žákovi z 23. 2. 1960. LA PNP.
23
ŠUSTOVÁ, Magdaléna: Cesta do hlubin þeského lidu. Politické satiry
Jaroslava Žáka. DČjiny a souþasnost, roþ. XXX, þ. 10/2008, s. 34 - 36
ŽÁK, Jaroslav: Konec starých þasĤ. Praha: Chvojkovo nakladatelství
1991, ISBN 80-900239-3-2, 206 s.
www.databazeknih.cz/zivotopis/lumir-civrny-7083, staženo
dne 20. 9. 2010
www.michalstehlik.cz/page.php?fp=projekty/katyn-a-protektorat,
staženo dne 20. 9. 2010
24
Ja
aros
slav
v Žá
ák jako
o té
éma
a roþnííkov
vé
prráce
e
Ze
e živ
vota
a J. Žá
áka pĜe
ed mob
m biliz
zac
cí
19
938
A. Šim
mkovvá,
uden
ntka 4. ro
oþnííku peda
p agog
gické
ého lyce
ea
stu
Ja
aroslav Žák
Ž
se narrodil 28.. 11. 19
906
v Praz
P e, rodiþ
r þe ale
a brzy
b
zem
mĜeli a Jaro
osla
ava i jeh
ho mlad
m dšího bratra
a
vyc
chov
váva
al na Žižko
Ž ovČ jejic
ch nevllastn
ní dČde
d eþek
k. Na Žižko
Ž ovČ Žák
k
vys
stud
doval Stá
átní reálné gym
g nasiium a už
ž teh
hdy vytv
v váĜel a vy
ydáv
val tĜídn
t ní
þas
sopiis „S
SpČm
me“, z ktterého se
s do
ocho
ovaly Žá
ákov
vy ep
pitaffy. Neby
N yly to
o ale
e
Žá
ákovy
y prrvní zku
ušenosti se psan
ním.. Jeho prvn
p ní sp
pisov
vatelské
é pokusy
y
zaþ
þaly
y vzn
nikatt už v jeh
ho 9 lete
ech. Tuto
o his
stork
ku Žák
Ž pozd
p dČji pops
p sal v díle
e
„O prapĤvo
odu tram
mpsk
ko-študá
ácko
o-rec
cesiv
vní liitera
atury
y“.
Od
d ro
oku 1922
2 za
aþal pub
bliko
ovat v Humo
H oristtický
ých liste
l
ch, a to
o
seud
dony
ymy Jerrry Ja
ack, Jerry nebo Jac
ck. Motiv
M v jeh
ho sp
piso
ovate
elské
é
pod ps
nnos
sti by
yl ve
elmi pros
stý, s na
adsá
ázko
ou by
y se
e mo
ohl fo
ormulov
vat ta
akto
o: „…
…
þin
nejjdĜív
v ch
hude
ej šttude
ent, pak
k brrane
ec bez
b
extrovn
ního mu
undu
uru, pak
k
kandid
dát filoz
zofie
e be
ez civilního
o kv
vádrra, pak
k vý
ýpom
mocn
ný proffesor
0 Kþ, pa
ak chud
c dej novo
oma
anže
el be
ez náby
n ytku. I pĜich
p háze
el Satan
S n
za 450
p obČ red
dakto
orĤ, ma
alíĜĤ, diivadelník
kĤ, film
maĜĤ ap
p. a naš
šeptá
ávall:
v podo
„Na
apiš
š tohle, napiš
n š tam
mto, pĜiv
vydČ
Čláš si.“
aroslav Žák
Ž
byl jeno
om spis
sovatel, ped
dago
og þi
þ scé
énárrista
a,
Ja
neb
jeh
ho velký
v ým kon
níþke
em byl i sporrt. V ro
oce 19
922 se stal
s
þle
enem
m
S. K. Slávi
S ia a vyh
hrál mistrovs
ství kate
egorrie starš
s ších dorroste
encĤ
Ĥ v bČhu
b u
00 a 80
00 m.
m V další
d ích letech prav
videlnČ záv
vodil ve
e šta
afetČ
Č
na 40
S ia, ro
oku 192
26 vy
ytvoĜĜil þe
esko
oslov
vens
ský reko
r
rd ve šta
afetČ
Č v bČhu
b u
S. K. Slávi
440 yard
y dĤ. Sport
S t byll jeho ve
elkým
m ko
oníþk
kem po celý
ý živo
ot.
na 4x4
Žákova ped
dago
ogick
ká kariéra zaþalla v kvČtnu 193
30, kdy
k nasto
n oupiil
ko výpom
moc
cný uþite
el na
a Masa
M aryko
ovČ 1. re
eálném gym
mnas
siu v Prraze
e,
jak
kde
e vy
yuþo
oval latin
nu a þeš
štinu
u. V tém
mže roce
e vy
ychází je
eho prvn
ní kn
niha
a,
napsan
ná ve
v spolu
s uprá
áci s ma
alíĜem Vlast
V timilem Rad
dou. Byla to
o kn
nížka
a
o dČti „B
Budu
ulíne
ek a Ma
atlafouse
ek þili
þ Vzp
poura
a na
a pa
arníku Prim
mátor
pro
Ditttrich
h“ pojed
p dnáv
vající o pĜíh
hodá
ách chla
apce
e Bu
udulínka
a a jeho
o pe
ejska
a
Ma
atlafo
ousk
ka, kteĜí
k í se pĜipletli do vzpo
v oury lodn
níkĤ
Ĥ a trramp
pĤ na
n vltavs
ském
m
25
5
parníku. Dále vyuþoval na reálném gymnáziu ve DvoĜe Králové, ale
v záĜí 1932 byl pĜeložen na Hodžovo státní reálné gymnasium
v Liptovském Mikuláši. Po celou dobu svého pobytu na Slovensku
se snažil o pĜeložení do ýech.
Vytouženého pĜeložení dosáhl díky konexím svého otce a v záĜí
1936 byl jmenován na místo profesora na Státním reálném gymnasiu
v JaromČĜi. Jaroslav Žák byl profesorem latiny a francouzštiny
na Reálném gymnasiu v JaromČĜi v letech 1936 – 1946. NČkteré jeho
knížky se inspirují jaromČĜským gymnáziem. Mnohý literární typ
profesora, studenta, jejich návyky þi Ĝeþ – studentský slang – našly svĤj
živý pravzor ve zdech jaromČĜského gymnázia
Nejprve bydlel v JaromČĜi v ulici Na Trati a od záĜí 1937
v JosefovČ v ulici Na Ptákách se svou manželkou Jarmilou Škodovou.
Zde se ve volném þase vČnoval zahrádkáĜství, filmování, automobilismu
(vlastnil kabriolet Škoda-Populár), lehké atletice a pĜedevším psaní
knížek.
V roce 1937 vyšla i Žákova nejslavnČjší kniha „Študáci a kantoĜi“,
která se do dnešních dnĤ doþkala více než dvaceti vydání. Byla
to zároveĖ první kniha, kterou Jaroslav Žák napsal bez Vlastimila Rady.
PozdČji byla ztvárnČna jako divadelní hra a film „Škola základ života.“
Autor na úspČch navázal pĜednáškovým turné „Študáci na jevišti,
v literatuĜe a skuteþnosti“, kdy navštívil nČkolik þeských a moravských
mČst. BrnČnská pĜednáška nezĤstala bez následkĤ, na ÚstĜední spolek
þeskoslovenských profesorĤ (dále jen ÚSýP) pĜišla stížnost
BrnČnského krajinského odboru, která shrnula Žákovy „prohĜešky“
do pČti bodĤ:
- První dva se týkaly mladých kantorĤ, kteĜí jeden týden opisují
pĜi závČreþných zkouškách a druhý týden prohlašují žáky pĜistižené
pĜi opisování za podvodníky a vyvrhele.
- TĜetí bod se týkal formálního vyuþování, kdy uþitel není
vychovatelem mládeže, ale pouhým úĜedníkem, který má probrat látku
a posléze zjistit, zda se ji žáci nauþili.
- ýtvrtý bod byla anekdota: „ Ten Pilnášek“, povídá mi, „je u mne
na propadnutí.“ „Tak ho ještČ vyvolejte,“ povídám na to. „Jo, kdepak,“
vece vychovatel, „von by si to mohl vopravit“.
- Pátý bod se týkal tvrzení, že uþitelé chodí do školy stejnČ neradi
jako jejich studenti.
26
Jaroslav Žák své výroky nepopĜel, poukazoval ovšem na fakt, „ …
že nČkteĜí kolegové nerozlišují humoristickou pĜednášku … od nČjaké
polemiky. … Vážnost stavu snižují jednotlivci, jichž se tyto výtky týkají,
a nikoli já, že na nČ poukazuji“.
Spor pokraþoval, dokonce se dostal i na stránky novin. Jaroslav
Žák výstižnČ shrnul, že „ jde spolku hlavnČ o to, aby mne zastrašil,
abych upustil od dalších pĜednášek, resp. þasopisecké þinnosti týkající
se stĜední školy.“ ÚSýP chtČl dokonce uspoĜádat þestný soud, avšak
závažná politická situace (blížil se podzim 1938) zpĤsobila, že spor
vyznČl do ztracena.
V roce 1938 vyšlo pokraþování „ŠtudákĤ a kantorĤ“, „Cesta
do hlubin študákovy duše“. Pro Jaroslava Žáka mČla jeho spisovatelská
þinnost dohru i v zamČstnání. V dobČ první republiky totiž školní úĜady
jednotlivé uþitele každoroþnČ pravidelnČ hodnotily. Posuzovány byly:
1) pedagogické a odborné vzdČlání, vþetnČ znalosti
služebních pĜedpisĤ
2) zacházení se žáky, služební styk s kolegy
3) píle a svČdomitost
4) úspČchy ve výchovČ a vzdČlání
5) chování (u uþitelĤ ve vedoucích místech)
Posudek komise mČl následující škálu: velmi dobĜe – dobĜe –
uspokojivČ – ménČ uspokojivČ – neuspokojivČ. Pokud uþitel dosáhl
ménČ uspokojivČ a neuspokojivČ, byl mu na 12 mČsícĤ zastaven platový
postup. Jaroslav Žák byl do školního roku 1938/39 hodnocen jako „velmi
dobrý“.
Literární tvorba Jaroslava Žáka byla bohatá a úspČšná, a pĜece
jeho literární þinnost vzbuzovala nelibost u jeho nadĜízených. Jak
u Ĝeditele jaromČĜského gymnázia Kaliny, který v rubrice Chování pĜiþinil
zaujatý zápis: „Literárními škváry, které vydává, podrývá ve veĜejnosti,
stĜední školy neznalé, dĤvČru ve školu i profesorstvo. Dopouští se tím
pĜestupku proti § 25. služ. Pragmatika (zájmy školy, výchova
a vyuþování).“
ěeditel Stanislav Štrup jej ve školním roce 1939/1940 posuzoval
pĜíznivČji – zĜejmČ s rozumným ohledem i na Žákovu existenci
za okupace – než pĜedchozí Ĝeditel. Jako velmi dobré u Žáka oceĖuje
pedagogické a odborné vzdČlání.
V školním roce 1938/1939, ihned po vylepení mobilizaþních
vyhlášek 23. 9. 1938, narukoval jako velitel pomocné þety polní pekárny
v Pliešovicích u Zvolena, odkud polní poštou poslal odpovČć tehdejším
27
jaromČĜským kvintánĤm, kteĜí mu napsali dopis adresovaný studujícímu
žáku Karlu Hausenblasovi. Jako vždy byla v typicky „žákovském“ stylu:
„Milé dítky, dojat k slzám, s kouĜící pistolí v ruce, sedČ
na vzpínajícím se zpČnČném ryzáku, v kulometné palbČ útoþících
nepĜátel, þetl jsem váš hĜejivý a nČžným citem propletený dopis.“
Na závČr Vás seznámím s prĤzkumem, který jsem provedla
ve 3. a 4. roþnících našeho gymnázia. Pracovala jsem se 42 dotazníky.
První otázka dotazníku znČla: Kdo to byl J. Ž.? TémČĜ všichni
dotázaní správnČ odpovČdČli, aĢ už napsali spisovatel, pedagog nebo
bývalý žák naší školy.
Byla jsem spokojena i s výsledky následující otázky. Týkala se
Žákova díla. Dvacet studentĤ si vzpomnČlo na film Škola základ života
a jeden dotazovaný si dokonce vzpomnČl na jméno knihy Študáci
a kantoĜi, která úzce souvisí s tímto dílem. Dalším þtrnácti studentĤm
se vybavilo druhé, podobné Žákovo dílo Cesta do hlubin študákovy
duše. Perliþkami dotazníku byla smyšlená díla jako Hlubina studentské
duše, Uþitelé a studenti nebo KantoĜi a profesoĜi.
Z prĤzkumu mohu vyþíst, že i když je Jaroslav Žák známým
spisovatelem, není stĜedem zájmu všech jaromČĜských studentĤ.
To bych ani nemohla oþekávat, takže 12 studentĤ neznalo ani jediné
dílo.
Použitá literatura
ŠUSTOVÁ, Magdaléna: Cesta do hlubin študákovy a kantorovy duše.
Pedagog a spisovatel Jaroslav Žák. Praha: Pedagogické muzeum J. A.
Komenského v Praze 2007, ISBN 978-80-86935-05-8, 28 s.
UHLÍě, JiĜí: Jaroslav Žák, pĜítel študákĤ. In almanach 50 let stĜední
školy v JaromČĜi 1919 – 1969, JaromČĜ 1969, s. 88 – 92
28
29
9
Ja
arom
mČĜĜské
é ho
osp
pod
dy v díllech
h
Ja
aros
slav
va Žák
Ž ka
Mg
gr. Pave
P el Šim
mek,,
uþitel Gym
G mnázzia a SO
OŠ v Jaro
omČĜ
Či
Ve
e svém
s m pĜís
spČvku se zabýv
vám
m
ČĜský
ými ho
ospo
odam
mi, kte
eré ex
xistovaly
y
jaromČ
v dobČ
d Č pĤ
Ĥsob
bení Ja
aroslava Žá
áka v Ja
arom
mČĜi..
By
yly jím obþa
as také
t é na
avštČ
Čvov
vány
y a zac
chytill
je ve
v své
s knize
k e „Ko
onec
c sta
arých þa
asĤ“..
Za
atímc
co ve
v stud
s dents
skýc
ch ro
omá
ánec
ch se
s pouz
p
e dosle
d echn
neme
e
o stude
s ento
ovi, kterrý „n
naþichl otco
ovým
mi silný
s ými dou
utník
ky pĜi
p veþe
v erním
m
opakov
váníí uþ
þiva“, ne
ebo o páne
p ech, kteĜí „jjakým
misi sm
mČšn
nými kla
acíky
y
strkali do koulí
k í na stole“, roze
r
psall se v kn
nize Kon
nec starý
s ých þasĤ
þ Ĥ J. Žák
Ž
o jarom
mČĜs
skýc
ch ho
ospo
odác
ch dalek
d ko více.
v
otože
e žil v dobČ
d
jiné
é, máme
m e
Pro
tu dne
es možno
ost nahllédn
nout do atmo
a osfé
éry te
ehde
ejší doby ok
kny podnikĤ
Ĥ,
ve kte
erých
h se
e setkáv
valy urþiité vyhr
v anČné skup
s piny lidí, jak
ko sous
s sedé
é,
ace v po
odob
bČ ra
adníc
ch, uþite
u elĤ a úĜe
edník
kĤ, dále
d
Ĝem
mesln
níci, þlen
nové
é
honora
olkĤ
Ĥ a besed
b
d þi jinýc
ch sdruž
s žení.
spo
To
o vš
še ale sk
konþ
þilo poþá
átke
em druh
d é sv
vČtov
vé války
v y s rozvo
r
ojem
m
turristik
ky a dále
d e s nás
stupe
em komun
nism
mu, který sice
e obþa
o anĤm
m
po sov
vČtsk
kém vz
zoru
u konz
k zumo
ovat alkoh
a hol dov
volil,, ale
a
pro
ojevy
y
statn
ného
o my
yšlen
ní a vyjadĜo
ovan
ní ná
ázorrĤ byly
b
potlaþov
vány
y, až se
e
samos
bu z hospod úpln
nČ vytra
v
tily.
na urþitou dob
e sv
vém hle
edán
ní jsem
m ko
onzu
ultov
val infor
i rmac
ce s pa
amáttkáĜii,
Ve
acov
vníky
y muze
m ea, pro
oþetl jsem do
ostup
pné ma
ateriály a stanoviil
pra
cca
a 25
5 pod
dnikĤ, kde by
y mohl Jarrosla
av Žák do
ostatt pivo, koĜĜalku
u
þi poho
p ovoĜĜit o spole
s eþen
nský
ých pom
mČre
ech v pĜed
p tuše
e nerad
dostných
h
nadchá
ázejících
h no
ových þa
asĤ. Protože
e vša
ak není mož
žné poda
p at in
nform
mace
e
o všem, co jsem
m objev
o vil a zjis
stil, bud
du se
s snaž
s žit poho
p ovoĜiit o pár
podnic
cích, které byly
b
v rom
mán
nech
h mn
nohd
dy vtipnČ
Č zaš
šifro
ované po
od jin
ným
mi
mi jm
mény provo
ozov
vatelĤ a nČ
Čkdy zbaven
né i pĤ
Ĥvod
dního
o
názvy, s jiným
místČ
Ční.
um
a na
aší cestČ
c Č zaþ
þnu asi pom
mysln
nou bránou do svČtta Jaros
slava
a
Na
Žá
áka, což je tunýllek na
n Habe
H eši v JarromČ
ČĜi. Zde
Z vša
ak žá
ádná
á res
stau
urace
e
nebyla
a. O uliici vedle
v e je
e dČ
Člnic
cká þtvrrĢ Pekin
ng, kde stá
ála hosp
h poda
a
30
0
„U nudle“. To je zcela jiná kategorie - uprostĜed dČlnického prostĜedí
mČla restaurace jistČ svou neoddiskutovatelnou funkci, ale Jaroslava
Žáka bych zde asi nehledal, protože pĜi vší úctČ k tehdejší dČlnické tĜídČ
se tu mnoho maturantĤ, na rozdíl od dnešní doby, asi nevyskytovalo.
Když pĤjdu po linii, kde by mohl Jaroslav Žák restaurace
navštČvovat, mohu se domnívat, že by to byla linie zaþínající
na JakubovČ v domČ Vácslava Zauzala, který byl pĜímým
pokraþovatelem rodu restauratérĤ Zauzalových, a hospoda Grand
Atlantik by mohla být právČ tímto domem. Nebo si spisovatel udČlal
zvláštní obrázek o restauraci Na MostČ, která, aþ se zdá utopená,
je dosti velkým domem, aby se zde mohly scházet i takové skupiny, jako
Spolek stĜídmosti…
Na námČstí pak nacházíme dvČ výrobny likérĤ. Jedna je hned
vedle fary, výrobna Linkových, a další je výrobna Hynka Šlosárka –
Rosogliofabrik v druhoĜadé hospodČ pana Pácala, pozdČji pak firma
Archleb Dobruška. Restaurace byla tehdy velmi oblíbená armádou.
Na námČstí byla zcela jednoznaþnČ identifikována restaurace
U bernardýna, což byla restaurace U zlatého beránka, kde hostĤm byl
prý jednou v alkoholovém opojení hospodského pĜipraven k veþeĜi
skuteþný bernardýn a od té doby již název U Bernardýna dotyþnému
šenku nikdo neodpáral!
V restauraci Modrá hvČzda mohl mistrovi zahrát sextet, který
sedČl na velkém kuleþníkovém stole, a je možné, že pĜi taneþku mohl
spisovatel Žák vidČt, kterak taneþní pár vráží do stolu a posílá celý
jaromČĜský sextet k zemi. Což byl v té dobČ asi opravdu veselý
okamžik, když se to tak dlouho traduje. Také mohl zĜejmČ okusit tehdy
skvČlý vyhlášený Gambrinus z ruky pana Martinka nebo Duška. Víme
rovnČž, že spolu s herci, kteĜí natáþeli film v r. 1938 dle jeho pĜedlohy,
mohl posedČt U þerného konČ a též pohovoĜit s panem Julišem,
známým to hoteliérem v JaromČĜi. Mohl si dát pár plzeĖských piv anebo
jaromČĜský ležák z pivovaru na nábĜeží Labe a sladovny v ulici pod
spoĜitelnou. Nebo se ohĜát u ústĜedního topení a umýt si ruce pod
tekoucí vodou v hotelu U dvou jelenĤ, což nebylo úplnČ bČžné. Pokud
se Jaroslav Žák chtČl vypravit na cesty, pak by asi mohl navštívit
restauraci U Zeleného stromu, kde by ho pan Rýdl vybavil na cestu
novinkou, a to lahvovým pivem! Hned vedle byla skvČlá restaurace
U LandrĤ.
Po námČstí by autor mohl sejít k dalším dvČma záchytným
bodĤm, a to restauracím Na Dolívce a U Sokola, popĜípadČ se zastavit
31
až v Národním domČ. PĜi odboþení vlevo by se mohl obþerstvit Na Obci
v hospodČ Na VyšehradČ, kde to už tehdy bylo rozkopané.
Myslím, že pravdČpodobnČjší cesta by však vedla do restaurace
Afrika, kde se odehrává v knize Konec starých þasĤ ona investigativní
scénka s rumem a kde se majitel – kožešník a pokladník z pĜedmČstské
záložny, vytratil i s nezanedbatelným obnosem do Afriky. Cesty
za pivem však v Africe nekonþí, ještČ se na své pouti mĤže spisovatel
potkat se spoluobþany v Grandu U MatoušĤ a také u hoteliéra Václava
Hejny v dnešní Expanzi, dĜíve Hotelu Hejna.
Na Špici však zĤstáváme ještČ ve fiktivní výrobnČ koĜalky a pak
už se cesta mĤže pouze dČlit dál. První smČr je na Cihelny k Bílým,
druhý smČr je na nádraží, do tehdy vyhlášené restaurace a tĜetí cesta je
domĤ tĜeba pĜes Habeš, kde po pravé stranČ jako záchranná brzda
þeká ona již dĜíve zmiĖovaná hospoda U Nudle. Ale znovu opakuji:
„Co by tam nČkdo takový, jako byl profesor Žák, dČlal …“
A když už jsme u výþtu restaurací, nesmím zapomenout,
že nČkdy bylo dobré vyrazit i za mČsto. Pro tuto pĜíležitost byla jako
stvoĜená restaurace Mexiko na Starém Plese. Zda se Jaroslav Žák
setkal alespoĖ s nČkým ze zakládajících sousedĤ, kteĜí za Habsburka
Maxmiliána válþili skuteþnČ v Mexiku, nevím. Vím jen, že po Jaroslavu
Žákovi zĤstaly knížky nesmrtelné a jeho konec je smutným obrazem
pováleþných nových þasĤ, jejichž pĜízraky nás nČkdy provázejí
až do dnešní doby.
32
33
3
34
4
Po
osto
oj Jaro
J osla
ava Žáka k Únor
Ú ru 194
1 8
Mg
gr. Lenka
L ka Po
opély
lyová
á,
uþitelkka Gymn
Gy názia
a a SOŠ
S Š v Jarom
Ja mČĜi
Po
oté, co na na
aší škole
š e vloni
v
vznikl
meno
out si Jaro
J oslav
va Žáka
Ž a to
outo
nápad pĜiipom
u domili, jak málo
o vííme
konferencíí, jsme si uvČd
eho pĤs
sobe
ení v Pra
aze po
p odch
o
ymn
názia
a v roce
r
194
46. Žák
Ž stále
s e
odu z gy
o je
žije
e v povČ
Čdom
mí veĜej
v jnos
sti vČ
Čtšin
nou pou
uze jako
j
auttor knižn
k ních pĜe
edloh
h
leg
gend
dárních film
mĤ o štud
š dácíc
ch a ka
antorrech
h. Dovo
D olte mi,, ab
bych
h
se s Vá
ámi pod
dČlila
a o nČkte
n eré zajím
mav
vé inform
mace
e z le
et 19
947 a 19
948,, kdy
y
av Žák
Ž zaþa
z al veĜejnČ prrezen
ntov
vat své politi
p
cké pos
stĜeh
hy a názo
ory.
Jarosla
Proþ
þ vĤ
Ĥbec Jarrosla
av Žá
ák po
p desetti lettech ode
ešel z ja
arom
mČĜsk
kého
o
gymná
ázia?
? DĤvo
D odĤ k odc
chod
du bylo
b
zĜĜejmČ nČko
n olik. PĜedev
vším
m
f em, že Žák za
aþall bý
ýt po
opullárníím a po
o vá
álce opČ
Čt žáda
ž aným
m
je fakte
autorem, kterrý jis
stČ potĜĜebo
oval a chtČl býtt v cen
ntru kultturníího dČn
ní
a vČno
v ovat se plnČ
p Č tvĤ
Ĥrþí þinn
þ osti.. Po
o roc
ce 19
945 mu kon
neþn
nČ vy
yšly þtyĜĜi
titu
uly, které
é by
yly v do
obČ Prottekto
orátu
u za
amítn
nuty
y. Ta
aké je však
v k zná
ámo
o,
že od té doby
d y míval obþ
þas problém
my s alk
koho
olem
m. Další
D
m dĤvo
d odem
m
mo
ohlo být to, že po
p desetti lettech
h úsp
pČšn
ného
o pĤsobe
ení na ja
arom
mČĜs
ském
m
gymná
áziu, kde
e þe
erpa
al mnoho podnČ
ČtĤ pro svá
á dííla, nast
n távala u nČ
Čj
ejmČ
Č éra
a prrvní kan
ntors
ské úna
avy a ne
epop
pulárrní rutin
r ny. NČkt
N teĜí jeho
o
zĜe
dĜííve nad
dšení sttudenti úda
ajnČ kon
nstattova
ali, že
ž se
s posttupn
nČ zaþa
z al
podobat jiistým
m pĤ
Ĥvod
dnČ vys
smívaným
m a kritizov
vaný
ým kanttorĤm
m, které
k é
d e s chutí popis
sova
al. ZĜejm
mČ aktuá
a álnČ
Č ne
ejsiln
nČjším
m dĤvo
d odem
m
sám dĜíve
pro
o Žá
ákĤv odc
chod
d byl vša
ak incide
ent s kolegou tČlocv
vikáĜe
em, kterrý vy
yústiil
ve fyzickou
u po
otyþk
ku, což
c tehd
t
y Ĝešila dokonce
e šk
kolní insp
pekc
ce.
Asi si všic
chni um
míme
e pĜest
p tavit, ja
ak pro
p
Žák
ka osvo
o oboz
zujíc
cí
o Čžujíící muse
m el být za této
o situ
uace
e jeh
ho pĜícho
od do
d po
oválleþné Prrahy
y,
a osvČ
kde
e to
o vĜe
elo jak v kultu
k uĜe, tak v politic
p ce. To bylo
o no
ovéh
ho mate
m eriálu
u
pro
o roz
zené
ého sebe
s evČd
domého recesis
stu!
Ve Stud
dijníí a vČdecké
é kn
nihovnČ v Hrad
H dci Krállové jse
em mČla
m a
mo
ožno
ost sezn
nám
mit se
s s nČ
Čkte
erým
mi Žákov
vým
mi þllánky z tétto doby
d y
a vysto
v opov
vat tak
t vyos
v stĜen
ní jeh
ho politic
p
ckýc
ch názorrĤ až po
o dĤsled
dky hned
h d
po nas
stole
ení nové
n
ho režim
r mu v Úno
oru 1948
8.
35
5
V jeho pracích z pováleþné doby se zĜetelnČ objevuje politické
téma, i když v recesistickém hávu. Žák kritizuje spoleþnost, která
dokázala þásteþnČ kolaborovat s nacisty, a s obavami pozornČ sleduje
i šíĜení komunistických idejí. Politicky sám sebe charakterizoval jako
„levého intelektuála“. Po volbách v roce 1946 však vycítil první pĜíznaky
hrozící nové diktatury a jednoznaþnČ se pĜiklonil k proudu
demokratických socialistĤ. KromČ þlenství v ýeskoslovenské stranČ
národnČ socialistické se angažoval také jako obþasný pĜispČvatel
a glosátor v deníku této strany – ve Svobodném SlovČ.
Již ve svém þlánku s názvem „ýistka se nepovedla“ z 9. 8. 1947
glosuje s údivem rozporuplné výtky na adresu své nové divadelní hry
v rĤzných novinách. PĜi osobní návštČvČ pĜedstavení se však setkal
se vstĜícným pĜijetím hry u divákĤ. Atmosféru sám popsal:
„… obecenstvo se chechtá z plných hrdel.“ Žák poznal, že záporná
kritika byla vesmČs psána na politickou objednávku. Sám se o tom
pĜesvČdþil, když autory negativních recenzí kontaktoval. „ Jen tak
namátkou se pisatel poptal v redakcích na ony dobré duše, které mu hru
zepsuly a zhanobily. A co byste neþekali – on každý z nich v onČch
neutČšených dobách jaksi kamsi komusi lezl. Poznali se oni pánové
a hroznČ se rozþilovali. A to je pro autora veliké potČšení – vážnČ.“
Jaroslav Žák po svém pĜíchodu do Prahy kromČ jiného pracoval
také jako lektor a scenárista ýeskoslovenského státního filmu. Již koncem roku 1947 se dozvČdČl o svém propuštČní. V þlánku „PĜi vousu
prorokovČ“ ve Svobodném SlovČ ze dne 11. 11. se nad tím zamýšlí: „…
Byly mi totiž þasto pĜedloženy k posouzení námČty, vzkvetlé z ducha
vynikajících pĜedstavitelĤ, þinitelĤ, kapitánĤ a jiných mocnáĜĤ.
VyjadĜoval jsem se o nich zhusta neuctivČ. Mám takovou trapnou
charakterovou vadu, že o mrkvi tvrdím, že je to mrkev a o volovi, že je
vĤl. S tím se dnes þlovČk nikam nedostane, naopak, šlape
si po vlastním štČstí. … Už asi desátý þlovČk mČ však ujistil, že jsem
byl vyobcován z poþetné rodiny filmových tvoĜivcĤ z dĤvodĤ zcela jiných
než politických. … Zaklínám se pĜi vousu prorokovČ, že v tom
vyobcování nevidím nic politického, pĜesto, že náhodou patĜím
ke stranČ, která atd., zatím co oni pánové patĜí ke stranČ a tak dále.“
1. ledna 1948 Svobodné Slovo uveĜejnilo Žákovu Novoroþní
zdravici adresovanou všem, kteĜí tak jako on vnímají kriticky souþasnou
dobu. Žák opČt s humorem, tentokrát však ve verších, pojmenovává
nejhorší pĜíznaky pĜicházející diktatury: bující byrokracii, komunistickou
propagandu, budovatelský patos, znárodĖování, novodobé papalášství,
36
cenzuru umČní… V závČru oslovuje studenty, kteĜí, jak doufá,
nepodlehnou ideologickému nátlaku.
Již 16. ledna se Žák ozval v þlánku „Už zase nade mnou zlomili
hĤl“, kde reaguje na kritiku Rudého Práva. Redaktor komunistického
deníku totiž ve svém listu napsal, že „Nezbývá nám, než zlomit hĤl
nad tímto bývalým humoristou.“ Žák v odvetČ ve Svobodném Slovu
odkrývá praktiky komunistického tisku, který vyplácí odmČny populárním
autorĤm, kteĜí pouze uvedou své jméno nebo fotografii na urþeném
vhodném místČ v listu. Žák tuto nabídku (za 3000,- Kþ mČsíþnČ) oznaþil
za „literární prostituci“ a pĜipomíná, že ji již v roce 1946 odmítl.
Svobodné Slovo stojí za Žákem a 1. února na titulní stranČ
upozorĖuje své þtenáĜe, že brzy zaþne vycházet ŽákĤv nový román
na pokraþování – Ve stínu kaktusu. Sám Žák pĜedem upozorĖuje,
že „Kdyby snad dČj tohoto fantastického románu, pĜesto, že se rozvíjí
v pampách a pralesích Jižní Ameriky, nicménČ pĜipomínal nČkteré
zdemístní politiky, oþištČné kolaboranty, veĜejné þinovníky, redaktory,
šéfredaktory, filmové hvČzdy, emigranty, podzemní pracovníky,
barikádníky, partyzány a jiné zdobné kvČty þeskoslovenských prérií, pak
upozorĖuje redakce i autor, že za nic neruþí, že si myjí ruce, protože jde
o náhodné podobnosti a nevšední pĜípady duchovního dvojnictví mezi
obþany dvou státĤ na rĤzných polokoulích.“
3. února skuteþnČ vychází první þást románu s podtitulkem
Tropická romance o vítČzství ducha nad hmotou. Dovolím si alespoĖ
krátkou ukázku. Dodávám, že smyšlená zemČ dostala od autora název
Hodoquas.
Hlava prvá, v níž národ, nic netuše, byl obohacen o Kaktus
Revoluce v Hodoqasu vypukla þasnČ ráno a trvala nepĜetržitČ
do pĤl dvanácté, kdy se bojovníci rozešli do svých domovĤ,
aby poobČdvali. Znalec tamních pomČrĤ to nebude považovat za nic
divného, aniž se pozastaví nad tím, že se pĜestávka v nastolování
nového Ĝádu protáhla až do tĜí odpoledne. Takový už je zvyk v té zemi,
že po vydatném obČdČ popíjejí Hodoquasané mírnČ alkoholický,
kvašený nápoj a pak se oddávají siestČ. V jejich jazyku se tento národní
obyþej jmenuje šlofík.
… Mnoho, pĜemnoho synĤ oné zemČ se živí perem, nebo
alespoĖ po tom touží. Je to národ bystrý, jenž záhy pĜišel na to,
že þlovČk píšící sedí pohodlnČ na zadnici, zažívá a mĤže v klidu
zakládat na sádlo. Být sádelnat se tam považuje za pĜíznak štČstí
a osobní dĤstojnosti. Proto každý obþan se snaží dosáhnout onČch
37
životních podmínek, jež tuþnČní usnadĖují a všichni lidé v tomto státČ
si zamanuli, že se dĜíve nebo pozdČji stanou úĜedníky, bankéĜi,
spisovateli, vrchními rady, redaktory, básníky, vysokoškoláky nebo
nČþím podobným. NeuspČjí-li v této snaze, nutí alespoĖ své dítky,
aby se prodraly k onČm hodnostem.
... Jistý Vasco da Nulla byl spisovatelem i pĜesto, že neumČl psát
vĤbec. Tento nevšední jinoch stanul pĜed budovou listu Pandero
Bumberlikos, vybČhl po schodech a udýchán vrazil do po pĜevratu
prázdné redakþní místnosti. Byl zde první a o to mu zejména šlo. VyĖal
z náprsní kapsy velkou ceduli, rozbalil ji a pĜipevnil zvenþí na dveĜe
nápis: Z vĤle lidu hodoquaského zabráno pro redakþní místnosti kulturní
revue „Kaktus“, šéfredaktor Vasco da Nulla.
Tolik ukázka.
PomČry v Hodoquasu samozĜejmČ nápadnČ pĜipomínají nebo
dokonce pĜedvídají dČní v tehdejším ýeskoslovensku. Že události
poþátku roku 1948 neomylnČ smČĜují k revoluþnímu puþi, ukazují
i titulky a podtitulky þlánkĤ ve Svobodném Slovu v dalších dvou týdnech.
NamátkovČ:
7. 2. - Komunisté maĜí dohodu v Národní frontČ, Fuse bank podle
komunistického mocenského receptu, Zákon o pozemkové držbČ nesmí
znamenat zotroþení rolníkĤ
20. 2. - Co pĜipravují komunisté – Další odhalení o úþelu sjezdu
závodních rad a cílech KSý, ZemČdČlci se nedají zmýlit komunistickou
agitací, Varujeme pĜed zneužitím odborĤ a zemČdČlcĤ pro komunistickou akci, Odmítáme komunisování bezpeþnostní služby,
21. 2. - NepĜipustíme policejní režim, Komunisté proti vládnímu
programu, Voláme všechny politické strany a všechny slušné lidi.
Poslední pokraþování románu Ve stínu kaktusu vyšlo
24. února 1948… O nČkolik dní pozdČji – 29. února – pĜineslo Svobodné
Slovo (již s novou redakcí) zprávu o tom, že Akþní výbor a ústĜední
výbor Syndikátu þeských spisovatelĤ se usnesl na spoleþné schĤzi již
26. února vylouþit nČkteré þleny. Na seznamu je i Jaroslav Žák.
DĤsledky této události jsou pro Jaroslava Žáka velmi vážné –
deset let mu nikdo nevydá knihu, þlánek, nehrají se jeho hry ani filmy.
VČdomČ do šuplíku zaþíná ještČ v roce 1948 psát román Konec starých
þasĤ a poté jeho pokraþování Na úsvitČ nové doby, jehož nové vydání
v úplnČ nové dobČ si zde rádi pĜipomínáme.
38
Po
oužitté prram
meny
y:
ŠU
USTO
OVÁ
Á, Ma
agda
alén
na: Cesta
C a do
o hlubin štud
š dáko
ovy a kan
ntoro
ovy duše
e.
Pe
edag
gog a spisov
vatel Jaro
osla
av Žá
ák. Prah
P ha: Peda
P agog
gické
é mu
uzeu
um
J. A.
A Kome
K ensk
kého
o v Praze
P e 20
007, ISB
BN 97
78-8
80-86935
5-05
5-8, 28 s.
s
vobodné Slovo,, ús
stĜed
dní org
gán ýes
skos
slove
ensk
ké stran
s ny náro
odnČ
Č
Sv
soc
cialis
stick
ké, deník
d k, ro
oþník
ky III. (1947)) a IV
V. (1
1948
8), Praha
P a
39
9
Sv
vobo
odné
é Slo
ovo 1. 1. 194
48
40
0
Ja
aros
slav
v ŽÁ
ÁK (19
906--196
60) a Jaro
J omČ
ČĜ
stĜed
došk
kols
ský
ý profe
esorr a spis
s sov
vate
elhu
umo
oris
sta a sa
atirrik
* 28.
2 lis
stop
pad 1906
1 6 Pra
aha
† 29.
2 srpe
s n 19
960 Prah
P ha
ský spis
sova
atel Jaro
oslav
v Žá
ák je
j autor
a r
ýes
ch hu
umo
oristic
ckýc
ch próz ze stĜed
s došk
kolsk
kého
o
þettnýc
živ
vota a ze
z
živo
ota tra
ampĤ. Vys
stud
doval
na Filo
ozofické fakultČ Uniiverz
zity Karlovy v Praze
P e lattinu a frrancouzš
štinu
u
925 - 29
9). Uþil
U na stĜed
s dníc
ch šk
kolách v ýe
echá
ách i na
a Slo
oven
nsku. Od
d
(19
záĜĜí 1936
6 do
o zá
áĜí 1946
1 6 pĤ
Ĥsob
bil ja
ako stĜe
edoš
školský pro
ofeso
or la
atiny
y
a franc
couz
zštiny na
n Reál
R ném
m gy
ymnáziu
u v Jaro
J omČĜĜi. NČkt
N teré Žákovy
y
knížky
y se insp
pirují živ
votem na
n ja
arom
mČĜsk
kém gym
mná
áziu. Mnohý literárn
ní
typ
p pro
ofeso
ora, studentta, je
ejich
h ná
ávyky
y þi Ĝeþ – sttude
entsk
ký slang
g – našly
n y
živ
vý prravzo
or ve
e zd
dech jaro
omČĜĜské
é alm
ma mate
m r.
Oblííben
ný a stud
dentty milova
m aný profeso
or ne
ejprv
ve bydle
el v Jaro
J omČĜĜi
v domČ
d Č þp
p. 14
41 v ulici Na Trati a od
o záĜí
z 1937
1 7 do
o 19. Ĝíjna 19
946, kdy
y pak
k
odešell do Prahy, bydl
b el v Josefov
vČ ve
e þtv
vrti Na Pták
P kách v do
omČ
Č þp.. 273
3
(ny
ynČjš
ší ulice
u
Ru
uská)) se
e sv
vou man
nželk
kou Jarrmilo
ou. Zde
Z
se Žák
k ve
e
volném
m þa
ase vČnovall zahrád
dkáĜs
ství,, film
mová
ání, auto
omo
obilis
smu (vla
astniil
briollet Škoda-P
Popu
ulár)), le
ehké
é atlletice, tenis
t su a pĜĜede
evším
m psan
p ní
kab
knížek
k a filmo
f ovýc
ch sc
céná
áĜĤ. Kníížek
k vyš
šlo pĜes
p s dva
acett do rok
ku 2010
2 0.
edev
vším
m pró
ózy a fe
ejetony ze
z sttude
entsk
kého
o, tra
amp
pského i spo
ortov
vního
o
PĜe
živ
vota a po
osmrtnČ satiiry na
n ko
omunistické pĜed
d i poún
p norov
vé prakt
p
iky.
Z prrasta
aré rivality sousedn
ních
h mČ
Čst – Jarom
mČĜe
e a Jos
sefov
va –
spo
vyttČžil Jarrosla
av Žák
Ž
oleþn
nČ s kolegou prof. Fra
antišk
kem
m So
ouku
upem
m
(ps
seud
dony
ym Sup
p) humo
h oristtický
ý ro
omán
n HvČz
H zdy nad Roup
R upko
ovem
m
(19
941)). Hladin
nu žiivota
a Ĝev
vnivý
ých oby
yvate
el mČste
eþek
k roz
zvíĜí filmaĜi, kteĜĜí
tu mají toþ
þit film z mís
stního prrostĜĜedí. Rom
mán
n, za
amýš
šlený
ý jak
ko ka
arika
atura
a
alom
mČsta
a, se notno
ou dávk
d kou satirry strefo
s oval do þes
skýc
ch fiilmov
vých
h
ma
pomČrrĤ.
devš
ším vša
ak Žá
ák naps
n sal v JarromČ
ČĜi své
s
nejle
epšíí rom
mány ze
e
PĜed
uden
ntské
ého živo
ota, a to „pĜíro
„
odop
pisnou stud
dii“ Štu
udác
ci a kan
ntoĜĜi
stu
(þa
asop
pisec
cky v be
eletriistické pĜíloz
p ze ýesk
ý kého
o slo
ova 1936
1 6, kn
nižnČ 19
937)),
pro
o níž
ž se
e cítil zvllášĢ pov
volán
n, ja
ak pĜĜede
eslal Úvo
odem
m slovo k uþenc
cĤm
m:
„An
Ani prrofessor ani
a žák
ž nem
n mĤže
e nap
psatiti o škole
š e objjektiv
ivní poje
p edná
ání. Naše
N e
41
pĜíruþka je však napsána profesorem a Žákem zároveĖ – odtud její
vČrnost a nestrannost.“ Kniha vzbudila velký ohlas a bČhem devíti let
se doþkala 18 knižních vydání. Byla pĜeložena i do cizích jazykĤ. Byla
také zdramatizována a uvedena dne 31. 8. 1938 v pražském D38 v režii
E. F. Buriana pod názvem Škola základ života ve výpravČ
jaromČĜského rodáka scénografa Miroslava KouĜila a zfilmována
Martinem Friþem (premiéra filmu 11. 11. 1938). Po tomto úspČchu
pĜevedl Friþ do filmové podoby další ŽákĤv román Cesta do hlubin
študákovy duše (knižnČ 1938, premiéra filmu 31. Ĝíjna 1939). Film
je považován za nejzdaĜilejší studentskou veselohru, zejména
pro herecký výkon JindĜicha Plachty v roli nesmČlého profesora
pĜírodopisu Matulky. Další humoristickou knihou jsou PĜíbČhy dČdy
Posledy (1937, s Vlastimilem Radou, pĜepracovanou s názvem Pan
Posleda, pĜítel študákĤ, 1939). V této moderní pohádce vnese do školy
nového ducha „školní skĜítek”, ochránce mládeže, staĜík s buĜinkou
a deštníkem.
Za jaromČĜského tvĤrþího desetiletí vydal J. Žák ještČ parodie
na sport Vydržte až do finiše! (1939, 1946), humoristické povídky
a fejetony; soubor ironických fejetonĤ o þlovČku v zajetí vášní OheĖ
(1943); úvahy SvČt se mČní nenápadnČ (1940). Po válce pak Žák
vydal ještČ nČkolik svazkĤ fejetonĤ a satirických þrt Z palce (1946),
Bavíme se ušlechtile (1946), Mezi nebem a zemí (1946), Kámen
mudrcĤ (1946). Urþitá spojitost s jaromČĜským gymnáziem je i v dramatickém pásmu ýistka (premiéra v Divadle satiry v Praze 24. 3. 1947 za
režie Alfréda Radoka a scény Josefa Svobody), v nČmž Žák zobrazil
šest rĤzných typĤ profesorĤ z jednoho venkovského gymnázia pĜed
válkou, za okupace i po revoluci.
Literární tvorba J. Žáka za jaromČĜského tvĤrþího decennia, jak
je patrné z tohoto neúplného pĜehledu, byla velmi bohatá a úspČšná.
A pĜece Žákova literární þinnost pĜes zĜetelné úspČchy vzbuzovala
u jeho nadĜízených nelibost.
Školní inspektor v lednu 1941
ve Kvalifikaþním popisu ji zhodnotil takto: „Literárními škváry, které
vydává, podrývá ve veĜejnosti, stĜední školy neznalé, dĤvČru ve školu
i profesorstvo. Dopouští se tím pĜestupku proti §25. služ. pragmatiky
(zájmy školy, výchova a vyuþování).“ Dokonce v listopadu 1938 rodiþe
jednoho žáka - kvintána, jenž napsal velmi sprosté verše o jedné
profesorce jaromČĜského gymnázia, svalovali vinu na ŽákĤv film Škola
základ života. ěeditel gymnázia Štrup však oceĖoval jeho odborné
vzdČlání: „Má velmi pČkné odborné vČdomosti.” A to zejména antických
42
reálií, o þemž svČdþí þetné výpĤjþky dČjepisné literatury se vztahem
k antice (Bájesloví, Velišského Život ěekĤv a ěímanĤv; Šíleného ěecké
starožitnosti aj.). Hodnocení pak pokraþuje: „V pĜedpisech jsou jeho
znalosti místy malé a také nemá o nČ zájem. S žáky jedná velmi mírnČ,
schází mu potĜebná pĜísnost a dĤslednost. V služebním styku se þleny
sboru i se stranami jest vždy ochotný.”
Na jaĜe pĜed sokolským sletem se konaly v Praze
IV. StĜedoškolské hry ve dnech 8. 6. – 12. 6. 1938, jichž se zúþastnil
jako divák i profesor J. Žák se 250 studenty jaromČĜského gymnázia a
zde se setkal se studenty z liptovskomikulášského gymnázia, jak
vzpomíná Ján Krivoss, absolvent Hodžova
Štátneho reálného
gymnázia v Liptovskom Svatom Mikuláši, kde pĜed tím Žák v letech
1935-1936 uþil pĜed pĜíchodem do JaromČĜe. Ve školním roce
1938/1939 profesor Žák uþil málo. Hned po vylepení mobilizaþních
vyhlášek 23. 9. 1938 narukoval jako proviantní poruþík kamsi na
Slovensko, odkud polní poštou poslal žákĤm své páté tĜídy dopis Milé
dítky! Po demobilizaci byl od 16. 12. 1938 a po úraze do 11. 5. 1939
nemocný. V roce 1944 jako tĜídní oktávy VIII.A dovedl žáky k maturitČ.
J. Žák a Fr. J. Soukup ještČ za nacistické okupace v letech
1941/1942 natoþili v JaromČĜi a v BabiþþinČ údolí amatérskou filmovou
grotesku Zloþin plukovníka Burtona parodující detektivní filmy.
ScénáĜ vytvoĜili spoleþnČ J. Žák, který nabyl Ĝadu zkušeností pĜi
filmování vlastních scénáĜĤ, a Fr. J. Soukup. Doplnili jej Ĝadou drobných
gagĤ, reminiscencí na americké filmové komiky z éry nČmých filmĤ
dvacátých let. V amatérském þernobílém filmu osmimilimetrového
formátu hráli manželé Žákovi a Fr. Soukup dostal roli plukovníka.
Natáþelo se na dvorku vilky Na Ptákách v JosefovČ, kde Žákovi bydleli,
a u vily nad kapliþkou u Svaté Anny v JaromČĜi. Reminiscencí na toto
filmování je námČt Žákovy povídky Rejdy pana prokuristy v knížce
Z palce, jak vzpomíná Fr. J. Soukup ve sborníku Letokruhy 1982.
V kvČtnových dnech roku 1945 byl zodpovČdným redaktorem
þasopisu Kladivo, mluvþí národního výboru v JosefovČ. Vyšlo asi jen
jedno þíslo z 19. 5. 1945. Velkou pozornost v našem mČstČ vzbudil
i jeho protikolaborantský fejeton Jak urychlit kvas doby z prostĜedí
JaromČĜe, otištČný ve Svobodném slovČ 11. 7. 1945. VýznamnČji než
do politického života mČsta zasáhl do života svých studentĤ
a studentek, jak je patrné z þetných vzpomínek absolventĤ
jaromČĜského gymnázia, otištČných ve dvou almanaších z roku 1969
a 1994.
Velkou zásluhou profesora Žáka bylo, že probouzel
43
ve studentech chuĢ literárnČ tvoĜit. Na jaromČĜském gymnáziu v té dobČ
studenti vydávali studentské rozmnožované þasopisy Plavci Kokytu
(1938-1939), Lejno (1939), RozbČh (1944), DobČh (1944, 1945)
a tištČný sborníþek septimánĤ MY (JaromČĜ, Alois Šmahel 1940. 23 s.).
V záĜí 1946 se Žák odstČhoval z JaromČĜe do Prahy a vČnoval se
vlastní beletristické tvorbČ, spolupráci s novinami, filmem (1945 - 48 byl
lektorem a scenáristou) a rozhlasem. Za své kritické satiry
na komunistické dČní byl po únorovém pĜevratu vylouþen ze Syndikátu
þeských spisovatelĤ a zakázáno mu publikování. Pracoval pak jako
korektor. Od r. 1955 poĜizoval anotace z odborného tisku v Ústavu pro
zdravotnickou dokumentaci. ZemĜel náhle na srdeþní infarkt ve vČku
nedožitých 54 let.
DČj politického satirického románu Konec starých þasĤ (1991,
2010), týkající se událostí Února 1948, je vsazen do naší JaromČĜeJosefova, která je pĜedobrazem románového Pepova Týnce nad Lesem.
JaromČĜ byla místem, kde Jaroslav Žák nejdéle pĤsobil za svého
života jako stĜedoškolský profesor a kde literární aktivity ho odvádČly od
vlastního pedagogického poslání. Zde dozrál ve spisovatele širokého
zábČru a k jaromČĜskému gymnáziu se rád vracel. Naposledy
v rozhlasové vzpomínce JaromČĜská váleþná generace po patnácti
letech, jedna z jeho posledních literárních prací z roku 1960, otištČná
v almanachu 50 let stĜední školy v JaromČĜi 1919-1969, s. 93-94.
Vzpomínka byla vysílána pražským rozhlasem k 15. výroþí osvobození
ýeskoslovenska. Autor v obraze „dvou oktáv” ve skuteþnosti zachytil
životní osud nČkolika žákĤ z vyšších tĜíd okupaþního jaromČĜského
gymnázia.
Za Ĝeditele jaromČĜského muzea PhDr. Pavla Mertlíka byla
na ochozu prvního patra Wenkeova domu (muzea) instalována
pozoruhodná výstava Jaroslav Žák – prozaik a humorista od 24.
þervna do 24. záĜí 1989 a uspoĜádána beseda ve spolupráci
s Památníkem národního písemnictví v Praze. A koneþnČ v pátek
24. záĜí 2010 uspoĜádalo Gymnázium a SOŠ v JaromČĜi ve spolupráci
s MČstským muzeem v JaromČĜi a Pedagogickým muzeem
J. A. Komenského v Praze v aule gymnázia konferenci k 50 letĤm
od úmrtí J. Žáka s názvem Jaroslav Žák, spisovatel, novináĜ,
pedagog a spoleþensky angažovaný þlovČk za velkého nasazení
paní profesorky Mgr. Evy Stejskalové z Gymnázia a SOŠ JaromČĜ, které
dČkuji za pozvání na tuto pozoruhodnou konferenci.
44
Literatura:
JiĜí UhlíĜ in Minulostí JaromČĜe, sborník, svazek 1, 1968, s. 305 - 307; J.
UhlíĜ in almanach 50 let stĜední školy v JaromČĜi 1919 - 1969, JaromČĜ
1969, s. 88 - 92 s lit, 2 obr..; Ján Krivoss, Spomienka na prof. Jaroslava
Žáka in Pamätnica 50. výroþia založenia Hodžovho Štátneho reálného
gymnázia v Liptovskom Mikuláši. 1. vyd. Martin, Stredoslovenské
vydavateĐstvo 1968, s. 125-129; F. J. Soukup, JaromČĜská léta s
Jaroslavem Žákem in Letokruhy 1982. Sborník. 1. vyd. Hradec Králové,
Kruh 1982, s. 196-209, 1 obr.; ýeský biografický slovník XX. století, III.
Díl Q-Ž, Praha 1999, s. 579 - 580; Blanka Hemelíková in Slovník
þeských spisovatelĤ od roku 1945, 2. díl, M - Ž, Praha 1998, s. 718 719; Slovník þeských spisovatelĤ, 2. vyd. Praha, Libri 2005, s. 766 767; Dalibor Holub, Eva Taxová in Lexikon þeské literatury. Osobnosti,
díla, instituce. 4 S-Ž, Svazek II U-Ž. Dodatky A-ě. Praha, Academia
2008, s. 1804 – 1807; Magdaléna Šustová, Cesta do hlubin študákovy a
kantorovy duše. Pedagog a spisovatel Jaroslav Žák. 1. vyd. Praha,
Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze 2007. 24 s. s lit.
Vzpomínky a zmínky o Jaroslavu Žákovi
1) v jubilejním almanachu 50 let stĜední školy v JaromČĜi 19191969. Red. Miroslav Ptáþek a JiĜí UhlíĜ. 1. vyd. JaromČĜ
Gymnasium Václava Lindy v JaromČĜi v þervnu 1969. 175 s.
2) AutoĜi Václav Myšák (strana 58-59); Jaroslav VojtČch (s. 62);
František ýerný (s. 72, 74-75, 76, 77); Karel Hausenblas (s. 8687); JiĜí UhlíĜ (s. 88-92).
3) v jubilejním almanachu Gymnázium JaromČĜ 75 let 19191994. Red. Emilie Schmidtová. 1. vyd. JaromČĜ, Gymnázium
Václava Lindy v JaromČĜi v þervnu 1994. 231 s.
4) AutoĜi Helena Jirmanová-Mošnová (s. 29-30); Miroslav Kudrna
(s. 32-35); Jaroslav Novák (s. 42); Jaroslav VojtČch (s. 44-47);
Karel Hausenblas (s. 48); František ýerný (s. 51); Vladislav
Hora (s. 55); Sláva Jílek (s. 74-75); JiĜí Frynta (s. 81).
PhDr. JiĜí UHLÍě, JaromČĜ þtvrtek 16. 9. 2010 a þtvrtek 11. 11. 2010
45
Vý
ýsta
ava o Jaro
J osla
avu
u Žá
ákov
vi
v MČs
M stsk
kém
m muze
m eu v Ja
aro
omČ
ČĜi
v roc
r ce 1989
9
Ph
hDr. Pavvel Mertl
M lík,
Ĝed
ditel MČstské
s kého
o muzzea v Ja
arom
mČĜi
v le
etecch 19
979 – 19
989
Význam
mné udá
álostti, lidské
é osudy
y a umČ
Člecká díla žijíí dv
vojím
m
živ
votem
m - tím sku
uteþ
þným
m, a pak
k ná
ásled
dným
m, který
k ý je reflexí pĤv
vodn
ní
rea
ality.. Dvojná
ásob
b to platí
p í o literá
árním
m díle. To
T je
e sice
e ne
ejlép
pe ož
živov
váno
o
novým
mi vy
ydán
ními, ale
e k pĜipom
menu
utí život
ž ta a vý
ýzna
amu auttora þas
s
od þas
su slouž
ží vý
ýstav
vy, literá
ární veþery neb
bo ko
onfe
erenc
ce, jako
j o je tato
o.
m rámci se chc
ci vrá
átit k akci, na kterré js
sem se oso
obnČ
Č po
odíle
el
V jejím
k á bylla so
ouþá
ástí pom
p mysln
ného
o dru
uhéh
ho živ
vota
a Jarrosla
ava Žáka
Ž a.
a která
S návrh
hem usp
poĜá
ádat v roce
r
198
89 výsta
v avu o Ja
aros
slavu
u Žá
ákov
vi
v ja
arom
mČĜs
ském
m mu
uzeu
u pĜišel univ
u verzittní profe
p esor PhD
Dr. Fran
F ntišek ýe
erný
ý,
DrS
Sc. Vyc
cház
zel z úspČchu výsta
v avy, kte
erou jsm
me v mu
uzeu
u us
spoĜá
ádalli
v roce 198
82 o sp
pisov
vatelli Ja
arom
míru Joh
hnov
vi (Bohumilu
u Ma
arkalous
sovi)).
ehdy se
e po
odaĜĜilo za vyda
v atné po
omoc
ci práv
p Č profe
p esora
a Fran
F tiška
a
Te
ýe
ernéh
ho a odb
borný
ých pra
acov
vnic Litterárního arch
a hivu Pa
amáttníku
u
národn
ního pís
semn
nictv
ví v Pra
aze PhD
P Dr. Milen
M ny VinaĜ
V Ĝové
é a PhD
P Dr. Marie
M e
ulich
hové
é sh
hrom
mážd
dit velm
v mi boha
b atý soub
s bor nejrĤzn
nČjšíích dok
kladĤ
Ĥ
Kru
a doku
d umen
ntĤ. PĜĜi pĜĜípra
avČ výst
v avy o Jaros
J slavu Žá
ákov
vi js
sme se opČ
Čt
mo
ohli spo
olehn
noutt na
a po
omoc
c profesora
a Frrantiška ýe
ernéh
ho a Marie
M e
Kru
ulich
hové
é, která pak
k pĜiiprav
vila libre
eto a sc
céná
áĜ. Pro
P úpln
nost je tĜeba
t a
dodat, že na ins
stala
aci expo
e ozice
e se
e po
odíle
ely zam
z mČstn
nank
kynČ
Č mu
uzea
a
asta ýerrná a Ve
enuš
še Opico
ová.
Vla
Literární vý
ýstav
vy jsou urþ
þitým
m oĜĜíške
em - je
e ob
btížn
né je
e ud
dČla
at
zajjíma
avé. Nem
mČly
y by
y se pod
doba
at šk
kolním nást
n tČnk
kám. DĤraz je proto
p o
kla
aden
n na aute
entic
citu, orig
ginál a poku
p
o bní vČci
v
ora nebo
n o
d možno i osob
auto
pĜe
edmČty z jeh
ho prost
p tĜedí. V pĜíp
padČ
Č Jarrosla
ava Žáka
Ž a sa
amoz
zĜejm
mČ hrála
h a
výz
znam
mno
ou ro
oli i sam
ma Jaro
omČĜ, konk
k
rétní místa a udá
álostii s nim
mi
spo
ojen
né.
v avČ. Jejíím cílem
m byllo pĜĜiblíž
žit ná
ávštČvnííkĤm
m
Kráttce o samotné výsta
Jarosla
ava Žáka v nČko
n olika polohá
ách. Expo
E ozice
e za
aþína
ala dok
klady
y
6
46
vztahujícími se k jeho mládí, studiu a osobnímu životu vĤbec vþetnČ
jeho zaujetí pro sport. Samostatné kapitoly pak byly vČnovány jeho
dráze stĜedoškolského profesora, poþátkĤm a vrcholĤm jeho literární
þinnosti, práci pro divadlo a film. NechybČly tu ani odkazy na okruh
Žákových pĜátel a spolupracovníkĤ. PĜedstaveny byly snad všechny
Žákovy knihy v nejrĤznČjších vydáních (u výstavy tohoto typu se jedná
témČĜ o povinnost), þetné fotografie, pĤvodní ilustrace jeho knih
od Vlastimila Rady a další písemný material. Tady musím pĜedevším
zmínit Žákovu osobní korespondenci s Vlastimilem Radou,
E. F. Burianem, JiĜím Frejkou, Martinem Friþem, Františkem ýerným
a dalšími. Osobních pĜedmČtĤ vhodných k vystavení se nám bohužel
podaĜilo shromáždit málo, aþkoliv nám byla ochotnČ nápomocna Jarmila
Žáková. Nejvíce exponátĤ zapĤjþil Literární archiv Památníku národního
písemnictví v Praze, mnohé pak profesor František ýerný, akademický
sochaĜ Pravoslav Rada, PhDr. František Soukup a PhDr. JiĜí UhlíĜ.
Knihy pocházely z fondĤ Studijní a vČdecké knihovny v Hradci Králové
a MČstské knihovny v JaromČĜi, která byla titulárním spolupoĜadatelem
výstavy.
Výstava byla zahájena 24. þervna za osobní úþasti paní Jarmily
Žákové. Pro tehdejší pomČry bylo typické, že se vernisáže nezúþastnil
nikdo z pĜedstavitelĤ mČsta, rovnČž tak nebyl pĜítomen ani Ĝeditel
gymnázia. (Fotografie naopak dokládají úþast profesorĤ Václava
Levinského a Stanislava Gabera.) Výstavu uvedla PhDr. Marie
Krulichová, plnému sálu muzea zazpíval sbor Cantus a následovala
prohlídka expozice na ochozu muzea v prvním patĜe. Poté se pĜítomní
opČt shromáždili v pĜízemní hale a zúþastnili se besedy o Jaroslavu
Žákovi.
Besedu vedl profesor František ýerný. Ke kulatému stolu usedli
pozvaní hosté - bohemista profesor Filozofické fakulty Univerzity
Karlovy PhDr. Karel Hausenblas, DrSc. (zemĜel v r. 2003), profesor
jaromČĜského gymnázia a ŽákĤv literární kolega PhDr. František
Soukup (zemĜel v r. 1994), chemik Ing. Miloslav Kudrna, CSc. (dnes
opČt pĜítomen) a PhDr. Vladislav Hora, nakladatelský redaktor. Byli to
nČkteĜí z tČch, o kterých se Jaroslav Žák pochvalnČ vyjádĜil ve svém
posledním rozhlasovém fejetonu z dubna 1960, když po patnácti letech
vzpomínal na “rozbitou generaci“ svých jaromČĜských studentĤ,
postihnutou tČžkými váleþnými léty. Do debaty zasahovali i další
diskutující z pléna. Beseda se nesla v duchu vzpomínek na Jaroslava
Žáka jako uþitele, posléze kolegu a kamaráda. Dotýkala se i jeho
47
literárního tvorby a životních osudĤ poté, co opustil JaromČĜ. Nebylo
to tudíž jen veselé vyprávČní. V prĤbČhu besedy byla promítnuta
i ukázka z unikátního 30 minutového amatérského filmu Zloþin
plukovníka Burtona z roku 1942, tehdy ještČ na “hoĜlavém” celuloidovém
pásku, který zapĤjþil František Soukup. Vzpomínkové setkání mČlo
velmi pĜíznivý ohlas a urþitČ pĜispČlo k dobrému pĜijetí i samotné
výstavy.
Výstavu a její vyznČní je ovšem tĜeba zasadit do dobových
souvislostí. UspoĜádali jsme ji v roce 1989. Jestli si dobĜe pamatuji, pro
roþní pĜedstih – ve vztahu k 30. výroþí Žákova úmrtí - jsme se rozhodli
z obavy, že v roce 1990 se bude dít nČco “žákovského” v Praze a pro
JaromČĜ pak bude vČtšina exponátĤ nedostupných. Jak dobĜe známo,
vše potom bylo jinak. Rok 1989 byl již relativnČ uvolnČný, nicménČ léty
utužovaná autocenzura pĤsobila pĜi výbČru dokumentĤ a psaní textĤ
ještČ dosti silnČ. Zatímto Žákovy skryté protinacistické projevy bČhem
války byly nČkolikrát zmínČny, jeho postoj k poúnorovém vývoji v roce
1948 a komunistickému režimu zĤstal víceménČ utajen. Nebyly tudíž
pĜipomenuty rukopisy dČl, která knižnČ vyšla až po roce 1990, byĢ jsme
zásluhou Marie Krulichové o jejich existence nČco málo vČdČli. Nebyla
zmínČna ani skuteþnost, že Jaroslav Žák byl v roce 1948 vylouþen
ze Syndikátu spisovatelĤ a nesmČl deset let publikovat. RovnČž tak
jsme tĜeba nezveĜejnili dopis z roku 1960 týkající se vztahu Jaroslava
Žáka k JaromČĜi. Nemohl mČstu odpustit, jak se k nČmu zachoval jeden
z funkcionáĜĤ MNV pĜi vynuceném prodeji své zahrady. V dĤsledku toho
odmítl pĜijít na besedu se þleny pražského Sdružení rodákĤ a pĜátel
JaromČĜe. Omluvil se jim písemnČ slovy: nikdo nemĤže ode mne chtít
nadlidskou dávku šlechetnosti – abych totiž po takovém pĜímo urážlivém
postoji Národního výboru ještČ chodil po svČtČ a velebil ctihodné mČsto
JaromČĜ. Za pĜipomenutí stojí i setkání po mnoha letech Jarmily Žákové
s Františkem Soukupem, se kterým se Jaroslav Žák po roce 1948
politicky a lidsky ostĜe rozešel. Jak dnes potvrdil profesor Aleš Fetters,
oba se pozdravili, ale zachovali vĤþi sobČ chladný odstup a spíše
se bČhem celého odpoledne jeden druhému vyhýbali. Termín konání
výstavy a hlavnČ besedy byl snad šĢastný v tom, že žili Žákovi
souputníci, zároveĖ však pĜedbČhl dobu, kdy by bylo možné uspoĜádat
výstavu informaþnČ bohatší. I pĜes uvedené výhrady jsem s odstupem
let pĜesvČdþen, že jsme tehdy k uchování literárního a životního odkazu
Jaroslava Žáka pĜispČli zpĤsobem urþitČ dĤstojným. Na závČr jen
48
uji, že
ž Marie
M e Krulic
K chov
vá zemĜĜela v ro
oce 200
02, Jarm
mila Žáková
á
doplĖu
03 a proffeso
or Fra
antiš
šek ýern
ný v roce 20
010.
v roce 200
verrnisá
áž vý
ýsta
avy
49
9
Kare
K
el Ha
ause
enbla
as, Fran
F ntišek ýe
erný
ý, Milosla
av Kudrn
K na
a Fra
antiš
šek Soukup
Ja
armila Žá
ákov
vá, Marie
M e Krulich
hová
á a Prav
P osla
av Ra
ada,,
vzadu Sta
anisla
av Gabe
G er
50
0
Vzpomínka na prof. Františka
ýerného
Prof. PhDr. František ýerný, DrSc.
* 21. února 1926 v JaromČĜi
† 12. þervna 2010 v Praze
Jedním ze studentĤ Jaroslava Žáka
tČsnČ pĜed válkou a za druhé svČtové války byl
František ýerný, pozdČjší profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
V almanachu, které sestavilo a vydalo naše gymnázium v roce
1969 k 50. výroþí existence gymnázia v JaromČĜi, jsme našli vzpomínku
tehdy asi þtyĜicetiletého Františka ýerného na jeho uþitele Jaroslava
Žáka.
Profesor Jaroslav Žák žije v mých vzpomínkách jako þlovČk
rozmČrĤ kultických. Kdykoli jsem s ním mluvíval, musel jsem se dívat
vzhĤru, chtČl-li jsem mu vidČt do oþí. Žák patĜil k nešĢastníkĤm, pro nČž
je utrpením sedČt v þeských kinech a divadlech, ponČvadž se tu jaksi
nepĜedpokládá, že by i taková vazba, jakou byl právČ Žák, mohla mít
zájmy kulturní.
I po našich jaromČĜských ulicích chodíval vždy tak, jako by se do nich
nemohl vejít, s hlavou i trupem vystĜeleným dopĜedu.
PĜedevším byl ale Jaroslav Žák slavným mužem našeho
profesorského sboru. Vším se nČjak vymykal prĤmČru. Narodil
se v Praze, znal dobĜe Slovensko, kantoĜil v JaromČĜi, bydlel
v JosefovČ. V Praze mu tiskli veselé knihy, tam mu toþili i film a sám
E. F. Burian uvádČl jeho hru. Když jsme jako primáni vidČli Školu základ života na jevišti ochotníkĤ, skoro jsme se báli smát, abychom
z toho nemČli malér, neboĢ to byla hra velmi svobodomyslná.
PĜítomnost Žákova na škole vyvolávala u leckoho snahu literárnČ tvoĜit.
Epigramatik Jaroslav, vlastním jménem VojtČch, vyšel také z Žákovy
líhnČ. Vydávaly se i þasopisy Plavci Kokytu, Lejno, vyšlo i Dvojlejno
cyrilo-metodČjské, RozbČh, DobČh, v nichž najdeš ohlasy žákovského
recesistického humoru, i když - po pravdČ Ĝeþeno - humor okupaþních
studentĤ byl již jiný než študákĤ let tĜicátých.
Jako kantor byl Jaroslav Žák velmi nároþný. UpĜímnČ toužil –
jako kantor i spisovatel – omladit, Ĝekl bych odrakouštit prvorepub51
likánské školství. Pýchou našeho profesora byla vysokoškolská sportovní minulost – a zdá se mi, že chtČl vnést i do školského života
morálku lidí ze závodních ploch. Žák ostatnČ vĤbec chtČl, aby zápas,
který lidé mezi sebou z rĤzných dĤvodĤ vedou, byl fair play. Své
studenty si k tČlu nepĜipouštČl – tím ménČ jejich rodiþe. Teprve pozdČji,
ve vyšších tĜídách, se tu a tam s nČkterými z nás sblížil, nČkdy dokonce
pĜi truĖku. PonČvadž k nám pĜistupoval s otevĜeným hledím, ponČvadž
v nás nevidČl podvodníky, mČl náš respekt i lásku. Žák uþil latinČ
a francouzštinČ. Koncem války i angliþtinČ. A bezdČþnČ – pĜi každé své
hodinČ – i þeské Ĝeþi a stylistice. TČšívali jsme se na jeho výklady
Ĝímských reálií, pĜi nichž vždy hýĜil vtipem. S oblibou vždy
po shawovsku stahoval z vČcí posvátný obal a ukazoval je v prozaické
nahotČ. Nejednou se prostĜednictvím starých ěímanĤ rozehnal proti
nacistickým pohlavárĤm. Mluvil pĜed námi otevĜenČ, ponČvadž vČĜil,
že s ním hrajeme poctivou hru.
Avšak koncem války se v nČm najednou nČco zlomilo. Škola jej
pĜestala zajímat. Snad už myslel na literární dráhu, kterou
po osvobození nastoupil. Ve svých hodinách si nyní psával fejetony.
A mne s pĜítelem Vladislavem Horou posílával do mČsta pátrat
po nových zprávách z cizího rozhlasu. Na konci hodiny jsme mu pak
vždy referovali, jak postupuje invaze a kam až se dostali Rusové.
Pak pĜišlo totální nasazení. Nechal se do nČho poĜádnČ zarĤst. Když
jsme se sešli znovu, byli jsme zase svobodní, ale nebyli jsme už žáky.
ýasem se i Jaroslav Žák rozlouþil se školou.
Naším pĜáním bylo, aby slavný jaromČĜský rodák František
ýerný ozdobil naši konferenci svou pĜítomností. To se však bohužel
uskuteþnit nemohlo. 12. þervna 2010, tedy zhruba pĜed tĜemi mČsíci,
pĜišla z Prahy smutná zpráva. Pan profesor zemĜel. Bylo mu 84 let.
Dovolte tedy, abychom si alespoĖ krátce pĜipomnČli jeho bohatý život
a rozsáhlé dílo.
Pan František ýerný se narodil 12. února 1926 ve mČstČ „u tĜí
Ĝek“, jak pojmenoval svou knihu memoárĤ. V JaromČĜi na soutoku Labe,
Úpy a Metuje absolvoval gymnázium a v mládí hrál divadlo.
Po 2. svČtové válce studoval na FF UK estetiku a slovanskou filologii.
Specializoval se a celý život se vČnoval dČjinám a teorii divadla.
Inicioval komplexní zpracování naší divadelní historie a jako hlavní
redaktor se zasloužil o vydání þtyĜsvazkových DČjin þeského divadla.
F. ýerný byl pĜední osobností divadelní vČdy druhé poloviny 20. století.
52
Napsal Ĝadu dalších knih o divadle a vydal nČkolik vlastivČdných
publikací o rodném regionu.
Od 60. let pĤsobil na FF UK, kde vedl oddČlení dČjin a teorie
divadla, v letech 1966 – 1969 byl prodČkanem fakulty. V roce 1968 byl
jmenován profesorem, ale ustaven jím byl až v roce 1989, kdy se stal
prvním polistopadovým dČkanem. V roce 1992 odešel do dĤchodu
a dalších pČt let byl pĜedsedou Spoleþnosti bratĜí ýapkĤ.
Pan František ýerný byl velmi vzdČlaný vysokoškolský uþitel
a vČdec, ozdobený nejvyššími pedagogickými a vČdeckými tituly
profesora a doktora vČd. Tento slavný a moudrý þlovČk je þestným
obþanem svého rodného mČsta JaromČĜe.
53
J. Žák: Novoroþní zdravice
Lidu studujícímu, studovnímu a studovanému, jakožto odvČĢ
na þetné gratulace, projevy sympatii a jiné pĜíjemné vzkazy, pĜání
a felicitace, zároveĖ pak jako dovČtek ke hĜe „Škola základ života“
po deseti letech, ve verši pĜipomínajícím matnČ alexandrin, s použitím
význaþných jevĤ naší otĜesné epochy
ZdvoĜile a pĜátelsky
Jaroslav Žák
Zda znáš tu šĢastnou zem, co Sudety ji vroubí,
kde Západ s Východem se utČšenČ snoubí,
zemský ráj na pohled, zem mléka, strdí, medu,
spojenci dali ji k obČdu lidojedu, hle, jaká promČna, Ĝíš pominula zþerstva,
leþ kde byl jara kvČt, teć kvetou ministerstva,
kde chodil národ lev a mával pochodní,
tam tloustnou sekþové a správci národní,
tam tráva neroste, kde germánské šly bandy,
leþ zato rostou tam následky propagandy,
co Žižka palcátem, to demagog dnes hubou,
na frontČ národní se þtyĜi strany rubou
a slavnČ slavíme teć slávu slavných SlávĤ,
juž táhne brigáda, kde dČvþe žalo trávu,
kde oral Vitoušek a sedlák sekal žito,
tam bitva o zrno dnes zuĜí, o koryto,
švec visel u Lysý, teć vyĜizuje spisy,
na buku pro zmČnu zas inteligent visí,
þest práci ĜeþnČním Ĝeþníci vzdávaj v potu,
trub jásá fanfára, že vyrobili botu,
do dvou let bude zas med, mléko, ba i strdí
a hin se hukáže, že samochvála … voní,
paćouĜi potĜeni jsou hnČvem revoluce,
hle, pádí mstitelé a každý s kufrem v ruce,
už barbar barví zem armČjcĤ pod kopyty
a národ husitĤ se hrne smejþit byty,
a paćour zrodil se zas nový v nové pýše,
54
on má pás na bĜiše a hvČzdu na kožiše,
ze sklepa lezou ven podzemní pracovníci,
na hrudi medajle a máslo pod þepicí,
duch nový zavanul, u žlabĤ nový nával,
ýech junák vždycky byl, když do nosu si dával,
dĜív slavík rĤži pČl, máj tonul v lásky kvČtech,
teć státní básníci se baští na banketech,
buć bytĤ nadbytek, je budování v proudu,
již staví na národ budovatel boudu,
chaloupku bez doškĤ, kde tesaĜ nechal díru
a státní satiru zabalte do papíru,
poĜádá stavitel lov lasem na zedníka
a státní foĜt se stal Šuhajem loupežníka,
z filmu teć úĜad je, moc hlav a žádnou patu,
ztratil se demokrat v zástupek byrokratĤ,
Alena s Roháþem jdou v záĜi ParohĤ,
lidový umČlec tahá lid za nohu,
podupej, bratĜe, kýþ, teć kumšt se dČlat bude,
sukýnku þervenou ti státní rozhlas hude
na západ, na východ, na sever nebo k jihu,
lid tápe otráven a topí trudy v lihu,
je národ studentský je vesel, þil a svČží
aþ þtyĜi partaje ho lapaj do otČží,
leþ þeský studentík, zocelen šesti léty
nic nedá na fráze a nedá trumpety,
pĜežije poplachy a propagaþní strachy,
vždyĢ pĜežil Goebbelse a Moravcovy tlachy,
študáka nezdolá atom, ni hloupost lidská,
ba ani výchova, byĢ byla politická.
Svobodné slovo 1. 1. 1948, roþ. IV.
55
Vz
zpo
omínk
ky pam
p mČ
ČtnííkĤ
Vz
zpo
omín
nka
a na
a profe
esorra la
atin
ny Žák
Ž ka
na
a jarrom
mČĜs
ské
ém reá
álné
ém gym
g mná
áziu
u
v dob
d bČ nac
n cistiické
é ok
kup
pace
e
Do
oc. MUD
M Dr. JiiĜí Ková
Ko Ĝ, CS
Sc.
Dne
e 24
4. záĜí
z
201
10 jsem
m se
s úþas
ú stnil
konference
e k 50
0. výro
v oþí úm
mrtí pro
ofesora
ČĜské
ého gy
ymná
ázia
a Ja
aros
slava
a Žáka
Ž a. Tato
T
ko
onfe
erenc
ce byla
a
jaromČ
ganiz
zová
ána pra
acovn
níky
y Gy
ymná
ázia a SOŠ
S Š v Jaro
J omČĜĜi ve
e sp
polup
prác
ci
org
s MČst
M tským
m mu
uzee
em v Jaro
J omČĜĜi a Ped
dago
ogickým
m muz
m zeem
m
J. A.
A Kome
K ensk
kého
o v Praz
P e. Na
N zdaru
z u ko
onferrenc
ce se
e pĜe
edev
vším
m podílelli
pedagogov
vé a stud
dentti školy
š y v þe
ele s inic
ciátorkou
u a hlavn
ní
org
ganiz
záto
orkou
u prrofes
sorko
ou Mgr.
M
ou Stejs
S skalo
ovou
u. Zá
ástu
upce
e Ĝed
ditele
e
Evo
pan prrofes
sor Mgr
M . Ka
arel Hüb
bner nás
s pro
oved
dl ce
elou školou od sute
s erénu
u
a tČloc
cviþn
ny až
a do
d vČže
v e a do knihovn
ny. Bud
dova
a je v bez
zvad
dném
m
poĜádk
ku, þistá
þ á až skoro neuv
n vČĜite
elnČ. Je to dĤst
d ojný
ý stá
ánek
k vzd
dČláv
váníí.
d etí pĜĜi prrochá
ázen
ní zn
nám
mými mís
sty. VidČ
Čl jsem v du
uchu
u
Cíttil jsem až doje
pĜe
ed sebou v tČch
t h tĜíd
dách
h své
é býv
valé
é kan
ntory
y. Šk
koda
a, že
e jim
m už nem
mohu
u
podČko
ovatt.
Všude jsm
me se
s setk
s ávalli s och
hotou
u, poro
p zum
mČním
m a milým
m m
dnán
ním.
jed
stal jsem
m pozván
nku na toto
t
setk
káníí mim
mo jiné
j
i pro
oto, že jsem
j m
Dos
ve své
é pĜĜihláš
šce k úþ
þastti na
a tétto konfe
k eren
nci uved
u dl, že
e mne
m
v kv
vintČ
Č
ofeso
or Žák
Ž uþil
u latin
nČ. Tato
T o sku
uteþnostt bylla zĜĜejm
mČ dĤ
Ĥvod
dem
m k to
omu
u,
pro
že jsem byl
b vyzvá
v án, abyc
ch se
s svým
s mi vz
zpom
mínk
kami na profeso
ora Žáka
Ž a
znám
mil i vše
echny
y pĜítom
mné.
sez
e vy
ystou
upen
ní by
ylo hodn
h nČ ko
ostrb
baté, pro
otože ty vzp
pomíínky byly
y
Moje
dost neuro
ovna
ané. Ve své
ém vysto
v oupe
ení js
sem
m nejjdĜív
ve uv
vedl sku
uteþn
nostt,
že cellá te
ehde
ejší atm
mosfé
éra naší kv
vinty v r.. 19
942 byla
a po
ozna
amen
nána
a
obdobím heyd
h drich
hiády
y, kte
erá na
n naše
n e dČttské duš
še pĤ
Ĥsob
bila dČsiivČ. Bylo
o
56
6
mi tehdy necelých 15 let. Každý den jsme pĜi ranní cestČ
z jaromČĜského nádraží do gymnázia na vývČsních tabulích þetli
þervené vyhlášky, na kterých se dvojjazyþnČ (nČmecky a þesky)
oznamovalo, že dalších 20 þeských obþanĤ bylo popraveno za zloþin
schvalování atentátu na Reinharda Heydricha, zastupujícího Ĝíšského
protektora Protektorátu ýechy a Morava. Bývali to vČtšinou mladí lidé
z Ĝad inteligence a nČkdy i celé rodiny. O Heydrichovi
se v encyklopediích ti mladší dovČdí, že usiloval zavedením brutálního
režimu o zlomení þeského odporu, decimoval zejména þeskou
inteligenci, byl odpovČdný za zloþiny proti lidskosti, iniciátor
a organizátor vyvražćování ŽidĤ. Po atentátu na nČj byly jako výraz
pomsty nacistĤ vypáleny obce Lidice a Ležáky a jejich obyvatelé
popraveni.
V pĜízemí budovy jaromČĜského gymnázia uprostĜed naproti
schodišti byla umístČna busta Adolfa Hitlera. MČli jsme naĜízeno
vedením ústavu, nemohu to však tvrdit s jistotou, zdravit ji pĜi vstupu
do budovy arijským pozdravem, tj. vztyþenou pravicí. Na to obþas
dohlížel Ĝeditel gymnázia Stanislav Štrup. Pokud nebyl pĜítomen, pak
jsme tento akt odbývali všelijak, nedĤstojnČ, nČkdy až šaškovsky. Nikdy
se nenašel žádný udavaþ. Jeho udání by mČlo nedozírné následky.
Stalo se nČkolikrát, že Ĝeditel Štrup stál skryt nČkde za sloupem
a sledoval naše chování. Jestliže pĜistihl nČkterého studenta a usoudil,
že se chová v oblasti Hitlerovy busty nepatĜiþnČ, hrozil pĜistiženému
žákovi nepĜíjemný postih, dokonce i vylouþení z ústavu. Když vstoupil
vyuþující profesor do tĜídy, všichni jsme vstali a zdravili arijským
pozdravem, tj. zvednutím pravé paže vzhĤru pĜed sebe a on se zastavil
na stupínku þelem k nám a arijským pozdravem odpovČdČl. I pĜi
odchodu profesora na konci vyuþovací hodiny bylo naĜízeno zdravit
pĜedepsaným zpĤsobem. Profesor Žák – to musím zdĤraznit – se nikdy
k této potupné roli nesnížil. Vstoupil do tĜídy a svými dlouhými kroky
se hnal ke katedĜe a vĤbec se nestaral o to, co dČláme my. A my jsme
vČdČli, že v jeho hodinách tyhle nacistické kašpaĜiny se konat nemusí.
Ve svém diskusním vystoupení na jaromČĜské konferenci jsem
se snažil vyjádĜit, v þem se lišil profesor Žák pĜi výkladu latinských textĤ
od ostatních profesorĤ latiny, kteĜí mČ uþili v následujících letech.
Zatímco oni pĜedevším trvali na dokonale provedeném pĜekladu
latinských autorĤ, on po pĜeþtení nČkolika odstavcĤ spisu Gaia Iulia
Caesara Commentarii de bello Gallico (Zápisky o válce galské), si sedl
mezi nás na lavici a seznamoval nás s Ĝímskými reáliemi, jak se žilo
57
Ĝímským lidem, jak to asi cítili vojáci, kteĜí byli se svými legiemi tĜeba
po dobu 20 let i mnohem déle daleko mimo území ěíma, jak byli
obleþeni, jaké zbranČ a štíty nosili, jaké byly jejich hodnosti, jak
se chovali k podmanČným národĤm apod. Caesar bojoval úspČšnČ
s Galy, kteĜí byli velmi stateþní. Vedl je jejich náþelník Vercingetorix,
který Caesara porazil na hlavu v bitvČ u Georgovie. Caesar mu porážku
pozdČji oplatil, zajal ho a vedl ho potom jako zajatce v ĜetČzech ve svém
triumfálním pochodu v ěímČ. Pak ho nechal popravit.
Tehdy jsem jako kvintán nechápal, proþ se profesor Žák
o Vercingetorixovi tak podrobnČ zmiĖuje a dokonce se mi zdálo, jakoby
chtČl slávu Ĝímského vojska trochu v našich oþích oslabit.
JaromČĜská konference o profesoru Žákovi mnČ otevĜela oþi,
když jsem se dovČdČl o dalších osudech pana profesora, o kterých jsem
nemČl pĜed konferencí ani tušení. NevČdČl jsem, že doba pedagogického pĤsobení profesora Žáka byla relativnČ krátká a pro celou
spoleþnost byla daleko dĤležitČjší jiná sféra jeho þinnosti, a to þinnost
publicistická, aĢ už práce spisovatele þi novináĜe.
Ta doba nČmecké okupace byla pĜece tolik podobná dobČ
Caesarova pustošení Galie (dnešní Francie), profesor Žák stál spíš
na stranČ podmaĖovaných a popravovaných GalĤ než na stranČ ěíma.
ěímská moc a síla byla založena na porobČ podĜízených okolních
národĤ. I insignie, standarty a prapory nČmeckých vojsk byly tolik
podobné tČm Ĝímským, arijským pozdravem se zdravili i Ĝímští obþané.
Slovo „fašismus“ je odvozeno od slova fascikl, což byl svazek prutĤ
s vetknutou sekyrou nebo bez ní, kterou nesli liktoĜi pĜed Ĝímskými
úĜedníky jako odznaky úĜední moci na znamení, že úĜedník má právo
dát obþana zbiþovat nebo popravit. ěímské impérium znamenalo
svrchovanou moc vládní, civilní a vojenskou, kterou byli opatĜeni
nejvyšší úĜedníci starého ěíma. Vojenské impérium na okupovaném
území bylo neomezené. I triumfální pochody Ĝímských vítČzných
vojevĤdcĤ se nápadnČ podobaly svou okázalostí nacistickým
shromáždČním pĜi oslavách dobytí nČkterého území nebo významného
mČsta.
To všechno profesor Žák vČdČl. VČdČl o ěímanech daleko více
než my a nyní byl zĜejmČ sám zdČšen, protože z latinských textĤ vČdČl,
k jakým koncĤm tato germánská zvĤle povede. Lépe nám to nemohl
tehdy naznaþit než svou neurþitou sympatií ke GalĤm a jejich
náþelníkovi Vercingetorixovi. VždyĢ oni hájili stateþnČ své území proti
okupantĤm, kteĜí byli krutí a nemČli s nikým slitování. Žákovy pozdČjší
58
postoje k únoru 1948 a následujícímu období zinscenovaných
politických procesĤ a systematickému potlaþování demokratických
principĤ to pĜece jasnČ a zĜetelnČ ukázaly. Profesor Žák podvČdomČ
a pozdČji i vČdomČ nesnášel násilí, jakékoli potlaþování pravdy,
pokoĜování lidské osobnosti a jakýkoli útlak.
Stávalo se obþas, že profesor Žák býval nČkdy v þasovém skluzu
se svými filmovými scénáĜi, a proto nás vyzval, abychom nedČlali žádný
hluk a u dveĜí sedícího žáka vyzval (ten se jmenoval Kocián a byl
to takový dobrosrdeþný uliþník a pokud se správnČ pamatuji, byl synem
Ĝeditele jaromČĜské banky), aby ihned vstal a zaþal þíst z Ovidia
na stránce té a té verš ten a ten, kdyby náhle vstoupil do tĜídy šerif.
To byl Ĝeditel ústavu Stanislav Štrup, se kterým se nemČl profesor Žák
nijak v lásce, a to platilo oboustrannČ. My jsme tyto chvíle vítali,
na þtvereþkovaném papíĜe jsme hrávali námoĜní bitvy.
Stalo se pĜed koncem školního roku, že nás nestaþil profesor Žák
všechny vyzkoušet a tak nám Ĝekl, komu dá jakou známku a aĢ se
vyjádĜíme, zda s tím souhlasíme. Já jsem se pĜihlásil, že bych chtČl
lepší známku než tu navrhovanou a na otázku: jakou známku byste
chtČl, jsem odpovČdČl, že jedniþku. Argumentoval jsem tím, že mĤj otec,
který studoval rovnČž reálné gymnázium za Rakouska-Uherska
v Jilemnici, zná latinu velmi dobĜe a moje selhání by ho velmi
zarmoutilo.
Pojćte tedy k tabuli, znČla odpovČć profesora Žáka. Sám jsem
pozdČji uþil na lékaĜské fakultČ mediky a ve zdravotnických školách
budoucí zdravotní sestry po dlouhou dobu 43 let a vím tedy,
že v takovýchto chvílích mĤže do kantora vstoupit jiný duch, který musí
dokázat, že pravdu má on a že se ve svém hodnocení žáka nemýlil.
Podle toho nČkdy volí své otázky podle obtížnosti, aby dokázal své
tvrzení. To jsem však v té dobČ v mysli kvintána ještČ nemohl vČdČt,
k tomu jsem došel po mnoha letech úmorné kantoĜiny.
Profesor Žák mČ tehdy zkoušel naprosto objektivnČ. Námitka,
že jsem ve svém vČku nemohl posoudit, zda to bylo objektivní, odpadá,
protože jsem si na svém vysvČdþení pĜinesl z latiny domĤ jedniþku.
Nepamatuji, že by se profesor Žák nČkdy snažil nČkterého žáka
pĜi zkoušení zesmČšnit nebo úmyslnČ snížit jeho sebevČdomí. Všem
nám vykal, nikdy se nesnažil získat naše sympatie nČjakým podbízením se.
Na pana profesora Žáka vzpomínám s urþitou nostalgií, byl jsem
tehdy mladý, nezkušený a žil jsem v nebezpeþné dobČ, profesor Žák
59
se snažil nám mladým tu krkolomnou cestu ke vzdČlání usnadnit. Když
žák hodnotí po letech svého uþitele, posuzuje pĜedevším, zda jeho
uþitel nezradil své ideály. O panu profesorovi Žákovi mohu smČle
prohlásit: jsem hrdý na to, že byl mým uþitelem.
60
Žá
ákĤv žá
ák vzp
v pom
míná
á na
a Žá
áka
JU
UDr. Aloiis Ko
ováĜ
Pa
an profesor Žák
k mČ
Č uþil francouzšttinu
v septi
s imČ (ve ško
olním
m ro
oce 194
43-1944
4), te
edy
jen
n po dob
bu je
edno
oho roku
r
e zna
al jse
em ho
h ja
ako
, ale
kantora
a i z pĜed
p dchá
ázejíících
h ob
bdob
bí, proto
p ože
ší tĜĜídČ nah
hrazo
ovall pro
ofes
sory latin
ny nebo
n o fra
anco
ouzš
štiny
y,
obþas i v naš
pokud pro nem
moc neb
bo z jinýc
j ch dĤvod
dĤ neby
n yli ve
e ško
ole pĜítom
p mni..
p írano
ou látku
u se vždy
v
svČ
Čdom
mitČ
Č pĜĜiprav
vova
al. Jeho
J o
Na prob
alos
st la
atiny
y i fran
ncouzštin
ny byla
a vy
ynika
ající;; sk
kvČle
e znal latin
nské
é
zna
(tj. starroĜím
mské
é) re
eálie
e a dob
bĜe se
s orien
o ntova
al i v ro
ozsáh
hlé fran
ncouzské
é
e.
kultuĜe
e stu
uden
ntĤm
m pĜistup
pova
al vlíídnČ, be
ez mento
orstv
ví; je
edna
al s nám
n mi
Ke
ko rovn
ný s ro
ovný
ým, cittlivČ, s porozu
umČn
ním.. Nikdy
N y stud
s denty
y
jak
nezesm
mČš
šĖova
al ani
a neiro
n onizo
oval.. Ne
emČl rád
d, když se nČk
kdo z ná
ás tu
u
a tam snaž
žil napodobo
ovatt nČk
které
ého z hrrdinĤ
Ĥ jeh
ho ro
omán
nĤ, napĜ
n Ĝ. ch
hova
at
se lež
žérnČ ja
ako flink, pĜed
p dstav
vova
aný ve film
mu herc
h em Lad
disla
avem
m
eškem. Jeho
J o sym
mpattie spíše
s e pattĜily svČd
dom
mitým
m a pilný
p ým stude
entĤm.
Pe
Sn
nažil se o zp
pestĜĜení prob
bíran
né uþeb
u bní lá
átky – nČ
Čkdy
y zpĤ
Ĥsob
bem
m,
kte
erý by
b moh
m hli nČkte
eĜí mora
m alisté
é krritizo
ovat. U nás
s stu
uden
ntĤ se však
v k
tak
kový
ý zpĤ
Ĥsob
b settkáva
al vž
ždy s po
orozu
umČ
Čním.
Ta
ak napĜ. v naší
n
uþe
ebnic
ci fra
anco
ouzš
štiny byl þlánek s nadpisem
m
„Ko
olik váž
ží kouĜ
k
z doutn
d níku
u“. V nČ
Čm je pĜím
p mou Ĝeþí re
eprod
duko
ován
n
roz
zhov
vor dvou
d u šle
echtic
cĤ, z nic
chž jede
j en-te
en ch
hytĜe
ejší-v
vysv
vČtlu
uje druhé
d ému
u,
kte
erý nevČ
n ČĜí, že
ž je
e mo
ožné zvá
ážit kouĜ
k , pos
stup
p tak
kové zjiš
štČníí umožĖujícíí:
nejjdĜív
ve se
e zváží dout
d tník a po
o jeh
ho vykou
uĜen
ní po
opel vyko
ouĜe
ením
m vzn
niklý
ý.
Ro
ozdíl vah
h (v dneš
šní term
t minollogii – ro
ozdíl hm
motno
ostí)) je váha
v a (hm
motn
nost)
kouĜe.
Prrotož
že jsme
j e uved
u dený
ý þlá
ánek
k prob
p írali zv
vlášĢĢ po
odro
obnČ
Č,
edpo
oklád
dali jsme, že
ž pan profe
p esorr Žá
ák ná
ám ulož
ží na
apsa
at ko
omp
pozic
ci
pĜe
zamČĜenou
a ško
odliv
vost kou
uĜeníí. (N
Nevím
m jak dn
nes, ale kom
mpoz
zice byla
a
u na
teh
hdy v našic
n ch dobá
ách slo
ožitČ
Čjší úloha se stČ
Čžejn
ním výz
znam
mem
m
61
pro známku na vysvČdþení). Zklamal nás. Francouzsky nám vyprávČl
zcela jiný pĜíbČh. Mluvil spatra. První vyprávČní pak pomaleji opakoval.
Struþný obsah vyprávČného pĜíbČhu:
V pĜedmČstí Lyonu pĜed pČknou vilkou kouĜil starší muž
cigaretu. Neznámý kolemjdoucí se pĜed kuĜákem zastavil a dal se s ním
do Ĝeþi. Zeptal se kuĜáka, kolik vykouĜí za den cigaret. „TĜicet,“
odpovČdČl kuĜák. „A kolik let kouĜíte?“ „ýtyĜicet.“ Tázající chodec zaþal
nahlas poþítat. Vypoþetl denní náklad na kouĜení ve francích, výpoþtem
ho stanovil za rok a nakonec i za celých þtyĜicet let. Poté kuĜákovi sdČlil:
„Vidíte, kdybyste nekouĜil, mohl byste si koupit tento pČkný domek“
a ukázal na vilku, pĜed níž oba stáli. „To bych nemohl,“ replikoval kuĜák.
„Jak to, že ne? V þem je mĤj výpoþet nesprávný?“ „Ta vilka je totiž
moje,“ vítČznČ ukonþil debatu kuĜák.
Na konci školního roku, v dobČ, kdy bylo po výroþní konferenci
profesorĤ, na níž se rozhodlo o klasifikaci žákĤ (pĜi této pĜíležitosti
poznamenávám, že pan profesor Žák sice klasifikoval spravedlivČ,
ale velmi pĜísnČ) a kdy se již ve vlastní výuce v podstatČ ani
nepokraþovalo (tehdy v dobČ protektorátu nebylo možné tento
oddychový þas využít školními výlety, ty byly zakázány), seznamoval
nás pan profesor s Ĝímskými reáliemi, s poznatky ze svých zahraniþních
cest, leckdy se zmínil (zcela skromnČ) o své literární þinnosti a o svých
sportovních aktivitách. Odpovídal na naše dotazy. Vše bylo velmi milé
a srdeþné.
Na leccos si pamatuji dosud.
VyprávČl nám epizodu z Alžíru. Vstoupil tam do holiþské
provozovny a chtČl se dát oholit. PĜistoupil k nČmu holiþ – vysoký
mohutný þernoch, stále se usmívající. Když slyšel zákazníkovo pĜání,
zeptal se: „PĜejete se dát oholit jako chlap nebo jako baba?“ Pan
profesor, aniž vČdČl, v þem spoþívá mezi nabízenými zpĤsoby rozdíl,
a nechtČl se projevit jako zbabČlec, odpovČdČl: „Jako chlap“. ýernoch
uznale pĜikývl, vytáhl z pochvy velikou bĜitvu a zaþal ji brousit o Ĝemen.
PĜi broušení se stále díval na zákazníka a usmíval se. Obþas broušení
pĜerušil a olíznutím bĜitvy se pĜesvČdþoval o tom, jak je ostrá. Když
usoudil, že její ostrost je dostaþující, strþil si ji mezi rty a tak
se pĜibližoval k zákazníkovi; pĜi tom se mraþil. Pan profesor zaþal mít
strach. Když byl þernoch u Žáka, bĜitvu vytáhl ze rtĤ, zaþal se opČt
usmívat, pĜidržel si Žáka za jeho nos a zcela nenamydleného ho tou
bĜitvou oholil. Poté mu oholenou tváĜ vydezinfikoval kvalitní toaletní
62
vodou. Pan profesor nám k tomu dodal, že tak bezbolestné a rychlé
oholení již nikdy v životČ nezažil.
Pamatuji se i na ŽákĤv výklad o nČkterých zákonitostech
literární pĜedlohy pro filmový scénáĜ i nČkterých jiných literárních útvarĤ.
ZdĤrazĖoval, že zajímavost textu zvyšuje taková situace, kdy þtenáĜ
(divák) je chytĜejší nežli jednající osoby, protože mu autor zámČrnČ
poskytl informace, které jsou zatím jednajícím osobám nedostupné.
Tato situace mĤže být zdrojem zvýšení napČtí, komiþnosti apod.
ObdobnČ je dĤležité, aby osoba, jejíž akce na konci rozuzlí celý dČj,
nebyla þtenáĜi (divákovi) zcela neznámá a objevila se již - byĢ tĜeba jen
jako epizodní-na zaþátku díla.
Jsem si vČdom toho, že by možná posluchaþi nynČjších škol
tvĤrþího psaní pokládali tyto informace za naivní a samozĜejmé, že by je
patrnČ upĜesnili, poopravili nebo doplnili desítkami jiných, ale uvažte, že
tehdy pĜed témČĜ sedmdesáti léty jsme je právem pokládali za zajímavé.
Pan profesor Žák rozumČl sportu a zejména atletice. Sám
ve svém mládí dosahoval jako bČžec sprinter slušných þasĤ. Tento
jeho zájem o atletiku je ostatnČ patrný i v jeho literárních dílech i ve filmech, jež byly vytvoĜeny podle jeho literárních pĜedloh.
V dobČ protektorátu zejména po atentátu na Heydricha bylo
spoleþenské klima mimoĜádnČ tísnivé. DennČ byly uveĜejĖovány
vyhlášky s desítkami jmen þeských vlastencĤ popravených
za schvalování atentátu. Nacistický útlak se stupĖoval i vĤþi stĜedním
školám; proslulé je v tomto smČru ĜádČní nacistického školního
inspektora Wernera. I naši školu poctil nČkolikrát svou návštČvou. PĜi
inspekci kĜiþel a nadával ve tĜídách, na chodbách, v ĜeditelnČ i ve sborovnČ.
PomČrnČ málo je známé, že od období Heydrichiády (tj. od
kvČtna 1942) až do konce války bylo studentĤm stĜedních škol a jejich
profesorĤm naĜízeno na zaþátku každé vyuþovací hodiny povstat
a pozdravit se nacistickým pozdravem (vztyþením pravé paže).
ProfesoĜi i žáci to odbývali všelijak, ale pĜece jen – byĢ ledabyle –
zdravili. Pan profesor Žák byl jedinou výjimkou, ten nacisticky nezdravil
nikdy a nevyžadoval to ani od žákĤ, když do tĜídy na zaþátku vyuþovací
hodny vstoupil.
Stateþnosti pana profesora se obdivuji dodnes. V zájmu
objektivnosti však dodávám, že skuteþné mínČní všech kantorĤ i žákĤ
o okupantech bylo jednotné a jednoznaþnČ nepĜátelské. Ovzduší v celé
škole i za nesvobody bylo paradoxnČ zcela svobodné.
63
Nemohu se nezmínit ani o tom, že pan profesor Žák se þasto
dostával do þasové tísnČ, zejména když byl povinen v krátkém termínu
dodat nakladateli korekturu nČkteré ze svých knih. UpĜímnČ nám
to na zaþátku své vyuþovací hodiny vysvČtlil a požádal nás, abychom
se vČnovali svým zájmĤm a pĜíliš nerušili. My jsme to vždy pĜivítali
s pochopením. Po þasovém odstupu i pĜi celkové sympatii ke svému
oblíbenému uþiteli tento – byĢ i výjimeþný a nepĜíliš þastý exces –
pĜíznivČ nehodnotím.
O vzájemných vztazích mezi jednotlivými profesory naší školy
jsme my žáci toho moc nevČdČli. VČdČli jsme však, že blízké pĜátelství
vzniklo mezi profesorem Žákem a profesorem Františkem Soukupem,
který uþil þeštinu a nČmþinu, a že to bylo pĜátelství dlouholeté. František
Soukup byl podstatnČ menší postavy než Žák. To bylo pĜíþinou jejich
pĜezdívky – Žákovi jsme Ĝíkali Velké pivo a Soukupovi Malé pivo. Tyto
pĜezdívky jsme však používali jenom tehdy, když jsme hovoĜili o obou
jako o dvojici. Samostatnou pĜezdívku žádný z nich nemČl, což lze
hodnotit jako projev studentského uznání jejich kvalit. I František
Soukup byl vynikající pedagog. I on byl literárnČ þinný.
V dobČ mých studií na jaromČĜském gymnáziu vydali profesoĜi
Žák a Soukup (Soukup pod pseudonymem Sup) humoristický román
„HvČzdy nad Roupkovem“, kritizující vtipnČ spoleþenské prostĜedí
v JaromČĜi. O abiturientských setkáních po skonþení války jsme
si obþas promítli i jejich detektivku, kterou amatérsky natoþili v okolí
JaromČĜe a v RatiboĜicích.
Po skonþení války se každý z nich politicky orientoval jinak.
Jaroslav Žák se pĜiklonil k národním socialistĤm a František Soukup
ke komunistĤm. Zda se rozešli také jako pĜátelé, nevím.
Jaroslav Žák zažil po roce 1948 mnoho ústrkĤ. PĜedþasnČ
zemĜel v roce 1960. Profesora Františka Soukupa jsem pozdČji potkával
v sedmdesátých létech v Hradci Králové, kde pĤsobil jako docent
na pedagogické fakultČ a kde se mu za jeho levicové názory „ odvdČþili“
vylouþením z KSý a potížemi v zamČstnání. ZemĜel v roce 1994.
Zúþastnil jsem se posledního rozlouþení s ním v obĜadní síni
v Kuklenách.
64
Mo
oje prv
vní settkán
ní s J. Žák
kem
m
Ja
armila
a Ku
uþovvá-LííhaĜová
o
V ro
oce 1938
1 8 v dobČ
d Č vyhláš
šení mob
biliza
ace
em byla
a prim
p mánk
kou gym
mná
ázia v Bans
B ské
jse
Štiavnici. Oba
O rodiþe uþili.
u .
Jedn
nou se
s
vra
acím z hla
avní ullice
na Tro
ojiþné
é ná
ámČstí, kde
e jsm
me bydle
b eli. Mus
M sela
em vysto
v oupa
at nČ
Čkoliik sc
chod
dĤ na
n za
aþáttku této
t
jse
lok
kality
y, ale
e zĤ
Ĥstala jsem s úd
divem
m sttát. S míírným
mi posko
p
oky si proti
p
mnČ
Č
z té
éto šikm
miny
y vyk
kraþ
þoval vojják, vys
soký tak
k, jak jse
em dosud žádn
ž ného
o
dlo
ouhá
ána neviidČla
a. I zlaté
z é kullaté brejjliþky
y mii pĜip
pada
aly na
n nČm zvlá
áštníí.
Pro
ošel kole
em mČ
m a pa
ak zm
mize
el ve vrattech
h ned
daleké vojen
v nské
é bud
dovy
y.
Za þas
þ na
n to
o ná
ás ná
áklad
dní auta
a a ods
stČhovala na
a ná
ádraž
ží v Hron
nské
é
Bre
eznici. Ze Štiiavnice tam
m tehd
t
y ještČ
Č ve
edla
a je
en úzko
okole
ejka
a,
tzv
v.Štia
avnická Anþ
þka. V Brezn
B nici pĜelo
p ožili náš
š náb
bytek do
o vag
gonu
u. Cílová
á
sta
anice
e Josefo
ov-Ja
arom
mČĜ, náš
š nov
vý do
omo
ov.
ady, už jako
j
kund
dánk
ka, js
sem ješttČ víc zk
koprrnČla
a, kd
dyž jsem
j m
A ta
sek
poznalla profe
p esora
a Žá
áka – Dlou
D hého
o Ferdu
u – z je
eho teprrve nedá
n ávno
o
dané
é knihy Kon
K ec starý
s ých þasĤ
þ Ĥ.
vyd
vČtle
ení k prvn
p ímu se
etká
ání je zaznam
men
náno
o v bro
ožuĜe
e
Vysv
o Jaros
J slav
vu Žákov
Ž
vi, ktero
k ou vyda
v alo Peda
P agog
gické
é muze
m
um: „PĜĜed Mnicho
ovem
m probČ
p Čhla
a mo
obilizace
e. Pan
P
pro
ofeso
or byl
b jmen
j nová
án velite
v elem
m
pomoc
cné þetty poln
ní peká
p árny v Plieš
šovicích
h u Zv
volena.““ Odtud
O d
nské
é Štiavnice byl
b pĜes
p s kop
peþk
ky je
en sk
kok. Zda
a v tomt
t to mČstČ
m Č by
yl
do Ban
u své
é vo
ojens
ské poz
zice,, þi chtČ
Čl po
ozna
at místo
m o s boha
b atou his
storiii,
z titulu
nevím..
PĜek
kvap
pil mČ
m vš
šak ještČ
Č jed
dnou
u. MČl
M nás
n na
n zemČ
z Čpis.. On
n, lattináĜĜ,
štiná
áĜ. ěíka
ě alo se,
s že
ž sv
vým
m nejjstarrším
m žák
kĤm
m svČ
ČĜil, jak se na naše
n e
þeš
hodiny
y pĜip
prav
vuje.
Kdy
yž mČ je
ednou vy
yvola
al k tabu
uli, opta
o l se vlíd
dnČ, co nejlí
n íp um
mím
m.
Pros
sím Ture
T ecko
o.“ „T
Tak tedy
t y Ĝíke
ej Tu
ureck
ko.“
A já: „P
A to
t je
e vše, co jse
em chtČ
c Čla zmín
nit o svých
s
h vzpo
v
mínk
kách
h
VDU
U NE
EPěE
EHL
LÉDN
NUT
TELN
NÉHO PANA
A PR
ROF
FESO
ORA
A ŽÁ
ÁKA.
na OPRAV
65
5
A jedna vzpomínka navíc, kterou nám zaslal JUDr. Alois
KováĜ s následujícím dodatkem:
ýlánek Jána Krivosse byl otištČn v roce 1968 v PamƗtnici
50. výroþia Hodžovho št. reálného gymnázia v Lipt. Mikuláši (Zostavil:
Ladislav Paška. Lektoroval: Univ. prof. dr. Milan Pišút, DrSc., a prof.
Julius Lenko). Lenko na reálném gymnáziu v Liptovském Mikuláši kdysi
uþil a byl znám také jako básník. Reálné gymnázium bylo založeno
16. 2.1919.
je
dostupná
v Pedagogickém
muzeu
PamƗtnica
J. A. Komenského v Praze. Toto muzeum uspoĜádalo v roce 2007 pĜi
pĜíležitosti 70. výroþí prvního vydání knihy Jaroslava Žáka „ Študáci
a kantoĜi“ výstavu, na které byly veĜejnosti poprvé pĜedstaveny
fotografie, archiválie a další pĜedmČty z pozĤstalosti Jaroslava Žáka.
NávštČvníky výstavy seznámila podrobnČji se životem a dílem
prof. Jaroslava Žáka i brožura Mgr. Magdalény Šustové „Cesta
do hlubin študákovy a kantorovy duše. Pedagog a spisovatel Jaroslav
Žák“ (28 stran), obsahující i Ĝadu zajímavých fotografií.
Korekturu textu po jeho pĜevodu do poþítaþové podoby provedla
paní JUDr. Klementína Šurmanová, advokátka v Liptovském Mikuláši,
která též s nevšední ochotou pátrala po dalších podkladech o pĤsobení
Jaroslava Žáka na reálném gymnáziu Liptovském Mikuláši, kde uþil
latinu a francouzštinu od školního roku 1932/1933 až do školního roku
1935/1936 vþetnČ. Ani s pomocí JUDr. Šurmanové se však nepodaĜilo
zjistit, jaké bylo povolání autora þlánku Jána Krivosse a zda dosud žije.
Protože byl ve školním roce 1935-1936 terciánem, maturoval zĜejmČ
v roce 1941 a narodil se patrnČ v létech 1920 až 1922. Nic bližšího
o nČm nevíme.
66
Spomienka na prof. Jaroslava Žáka
Ján Krivoss
Prišiel na Slovensko poþiatkom 30. rokov, aby – ako sám napísal
– infikoval naše svieže, neskazené mozgy bacilom latinþiny. Vtedy
u nás ešte nik nevedel o jeho literárnej tvorbe.
V tercii, to bolo v školskom roku 1935/36, nás zaþal zasväcovaĢ
do tajov jazyka starých Rimanov. Mali sme ho radi. Bol vždy dobrej vôle
a nikdy sa zbytoþne nerozþuĐoval. Vedel si nájsĢ zlatú strednú cestu
medzi kamarátskym prístupom ku kolektívu mutujúcich pubertálnych
šarvancov a medzi strohou kantorskou prísnosĢou – a nie na úkor svojej
autority.
Mal, pravdaže, zmysel pre humor. Spomínam si, že raz ktosi
z nás namiesto správneho „possem“ povedal chybne „potessem“.
Ćakujem, ja zostanem radšej tu, odvetil pán profesor s úsmevom.
Od tých þias sme všetci vedeli správne þasovaĢ nepravidelné sloveso
possum, posse, potui …
Na jar, keć príroda, prebúdzajúca sa k novému životu, ostro
kontrastovala s gramatickými pravidlami mĚtveho jazyka, zostúpil obþas
z výšin svojej katedry, sadol si medzi nás a rozprával veselé príhody.
Zväþša zo sveta športu. Poþúvali sme ho so zatajeným dychom.
Sám tiež športoval. Behával dookola po rozsiahlom školskom
dvore. Na jeho vyblednutých teplákoch bolo vidno nie príliš skvelú
finanþnú situáciu stredoškolských profesorov. O tom svojom športovaní
neskôr napísal: „Žactvo stálo opodál a pĜihlíželo. Jsem pĜesvČdþen,
že si pĜi tom Ĝíkali: Maj´ to ti kantoĜi divný záliby; jeden sbírá brouky,
druhej zas bČhá jako blázen do koleþka.“
Práve tak sme si to mysleli.
V kvarte na prvú hodinu latinþiny už neprišiel. ýoskoro sme zistili,
že už nie vôbec v profesorskom zbore. A v XIX. roþnej správe sme
potom þítali:
„Odišli:
Jaroslav Žák, profesor § 70 PZ, na Št. þs. reál. gymnázium
v JaromČĜi.“
O rok neskôr sa vo výklade Klimešovho kníhkupectva objavila
drobná knižoþka: Jaroslav Žák, Študáci a kantoĜi. Šla skutoþne
„na draþku“, podobne ako neskôr „Škola základ života“ a „Cesta
67
do hlubin študákovy duše“. Bodaj by nie, već tieto knižky
študentského humoru þerpali neraz práve z prostredia mikulášskeho
gymnázia. Profesori majúci menej zmyslu pre humor a obávajúci sa,
„aby þesĢ stavu neutrpela“, hĐadeli iste so zmiešanými pocitmi na náhly
záchvat þítaniachtivosti mikulášskych gymnazistov. A keć boli niektoré
Žákove diela sfilmované, nebolo v mikulášskych kinách voĐných miest.
Na jar roku 1938, pred sokolským zletom, sa konali
IV. stredoškolské hry. Mikulášska študujúca mládež sa za bujarého revu
navagónovala a viezla do Prahy. Ubytovali nás na Malej Strane
v Nerudovej reálke na Novodvorskej ulici. Domorodí študenti pozerali
s údivom na vpád prišelcov do ich „boudy“ a šepkali si: „NČjací Poláci!“
Údiv bol potom na našej strane. To bolo totiž v dvadsiatom roku
trvania spoloþnej, vtedy už ohrozenej republiky!
Na druhý deĖ pochodovali tisíce študentov hore PetĜínom
ku Strahovskému štadiónu. Bolo sparno a predavaþi freda – þo bola
obdoba dnešného nanuku – mali dobré zárobky. V drevených šatniach,
pripominajúcich tak trochu zariadenia na spoloþné ustajnenie, sme
sa vyzliekali do þervených trenírok a bielych triþiek, dievþatá mali
tmavomodré trenírky a žlté blúzky. Medzi týmito šatĖami boli zoradiská.
Na tom našom vyliezol na akýsi „kanceĐ“ nejaký profesor-usporiadateĐ,
na rukáve páska, pred ústami mikrofón. Otvoril ústa, no beda! Amplión
nefungoval. Pánu profesorovi navreli žily na spánkoch, na þele mu
vystúpili kropaje potu. Na prekriþanie stoviek rozbujnených študentov
treba maĢ dobrý hlasový fond, no tento pán ho zrejme mal. Trvalo síce
dlho, kým sme pobadali, že sa ktosi snaží kriþaĢ ešte hlasnejšie než my,
a ešte dlhšie, kým sme pochopili, þo od nás vlastne chce; no kým staþil
celkom zachrípnuĢ, podarilo sa mu zoradiĢ nás, tuším, do desaĢstupov.
Pán profesor si šĢastne odfúkol a utrel zarosené þelo.
A vtedy sa to stalo!
Pred nastúpeným šíkom mikulášskych študentov sa objavila
vysoká atletická postava. Široké plecia, pružný krok športovca.
Pretiahnutá tvár s vysokým þelom, úspešne bojujúcim s vlasovým
porastom. Na nose okuliare.
Žák! Žák je tu!
A bolo po Ģažko dosiahnutej formácii! NešĢastný usporiadateĐ
skákal na svojom lešení, zúfalo gestikuloval a jeho hlas sa menil
v chrþanie. No pre nás prestal existovaĢ. Všetci sme sa zhĚkli okolo
Jaroslava Žáka, ktorý prišiel navštíviĢ študentov zo svojho bývalého
pôsobiska.
68
Každý mu chcel potriasĢ ruku. „Pán profesor! Náš pán profesor!“
Nevnímali sme, že odkiaĐsi zaznel rezký pochod, že hlavnou
ulicou zoradiska zaþínajú pochodovaĢ zástupy študenstva k bráne
borcov a že sa blíži chvíĐa, keć aj študenti Hodžovho štátneho realného
gymnázia v Liptovskom Mikuláši sa vþlenia do päĢdesiattisícového
prúdu študentov, aby vpochodovali na štadión k slavnostnému nástupu
pred prezidenta republiky. Dlho trvalo, kým sme si uvedomili,
že medzitým zaþal fungovaĢ aj amplión, že zúfalý muž zalamuje rukami
a úpenlivo volá:
„Pane kolego! Proboha vás prosím! Pane kolego!“
Profesor Žák sa rozpaþite zaþervenal a dal sa na ústup. Šlo
to Ģažko, musel potriasĢ ešte pár desiatok rúk. UsporiadateĐ nás opäĢ
zoradil, otrel si spotené þelo, zátylok a bez ćalších incidentov nás vþlenil
do mohutného sprievodu.
Neprešiel ani rok a obe þasti našej republiky boli hermeticky
oddelené hranicou, stráženou mužmi v sivomodrých uniformách
s hákovým krížom na prilbách. No po oslobodení r. 1945 sme sa opäĢ
stretávali s menom Jaroslava Žáka. Obþas sa objavila nová knižka
humoru a satiry, þastejšie sme jeho meno þítali na stránkach
humoristických þasopisov. A vždy vćaþne sme siahli do knižnice za tou
útlou, ohmatanou, nenároþnou knižoþkou, ktorá nás vracala do veselých
študentských þias.
Až raz…
Cestoval som kamsi a vo vlaku som si kúpil rôzne þasopisy.
Naraz zbadám zas jednu satirku od Jaroslava Žáka. Neverím svojim
oþiam! Verše, humor je to jeho, žákovský. Ale stojí tam napísané:
JAROSLAV ŽÁK 1906-1960.
A ten druhý letopoþet znamenal, že náš pán profesor už nežije!
Vzpomínky všech pamČtníkĤ naleznete na audio i video nahrávce
na pĜiloženém DVD.
69
ZdaĜilá konference o spisovateli a pedagogovi
Jaroslavu Žákovi v JaromČĜi
J. UhlíĜ
ýlánek do Náchodského deníku,
pondČlí 27. 9. 2010, þ. 225, s.8, 6 barev. obr.
JaromČĜ / V pátek 24. záĜí 2010 uspoĜádalo Gymnázium a SOŠ
v JaromČĜi ve spolupráci s MČstským muzeem v JaromČĜi
a Pedagogickým muzeem Jana Amose Komenského v Praze
zajímavou, pozoruhodnou a velmi zdaĜilou konferenci k 50. výroþí úmrtí
J. Žáka s názvem JAROSLAV ŽÁK (1906-1960), spisovatel, novináĜ,
pedagog a spoleþensky angažovaný þlovČk. Na zdaru konference
se pĜedevším podíleli þeštináĜky školy v þele s iniciátorkou a hlavní
organizátorkou profesorkou magistrou Evou Stejskalovou, pedagogové
a studenti školy, kteĜí hostili i pĜítomné pĜednášející a pamČtníky
J. Žáka. Konference se konala v ozvuþené aule školy s videem
a plátnem, kde bylo instalováno asi 20 panelĤ výstavy Pedagogického
muzea J. A. Komenského v Praze s názvem Cesta do hlubin študákovy
a kantorovy duše o J. Žákovi z roku 2007.
Celou konferenci od 8:30 do 16:20 hodin moderovala profesorka
gymnázia Mgr. Kamila KĜížová, která v úvodu pĜivítala hosty, mezi nimiž
nechybČl doktor JiĜí Nosek, gestor školství Královéhradeckého kraje, a
starosta mČsta JaromČĜe Ing. JiĜí Klepsa, kteĜí popĜáli jaromČĜskému
gymnáziu i konferenci zdar. V auditoriu zasedly i další významné
osobnosti, napĜ. za Univerzitu Hradec Králové vČdecký tajemník doktor
OndĜej Tikovský, univerzitní profesor Vladimír Wolf, Mgr. Lydia
Baštecká, Ĝeditelka Státního okresního archivu Náchod, PhDr. Vlastimil
Havlík, Ĝeditel Textilního muzea ýeská Skalice, náchodský spisovatel
Mgr. Aleš Fetters s chotí, vedoucí odboru školství a kultury MČÚ
JaromČĜ Mgr. KvČta Simonová, akademický malíĜ JiĜí Škopek, exsenátor
Miloslav Müller, za vydavatele Žákových knih doktor ZdenČk Vašíþek z
Prahy a za Pedagogické muzeum J. A. Komenského historiþka magistra
Magdaléna
Šustová,
autorka
knižní
studie,
moderátorka
dokumentárního filmu Rebel z recese Jaroslav Žák, který byl promítnut
po zahájení. PĜítomni byli samozĜejmČ pĜednášející, pamČtníci i studenti
70
3. a 4. roþníku gymnázia a poþetná jaromČĜská veĜejnost. Dopoledne
byla aula zaplnČna do posledního místeþka, i na galerii, odpoledne Ĝady
posluchaþĤ proĜídly.
Program byl rozložen do þtyĜ uzavĜených blokĤ. Dva probČhly
dopoledne a dva odpoledne. O životních osudech Jaroslava Žáka,
profesora latiny, francouzštiny a angliþtiny Reálného gymnázia
v JaromČĜi v letech 1936-1946, pojednala Mgr. M. Šustová. HovoĜila
velmi podrobnČ o dalších Žákových osudech a opírala se pĜitom o novČ
získanou korespondenci. Struþnou rekapitulaci své roþníkové práce
o Jaroslavu Žákovi s promítáním dokumentĤ pĜedvedla studentka
4. roþníku jaromČĜského pedagogického lycea A. Šimková. Po pĜestávce následovala scénka šestice studentek Škola J. Žáka oþima
dnešních studentĤ.
Vyvrcholením dopoledního programu pak byly vzpomínky
15 pamČtníkĤ, které pĜedstavovala a uvádČla magistra Eva Stejskalová.
Velmi zaujaly reminiscence na Jaroslava Žáka v podání docenta
MUDr. JiĜího KováĜe, CSc., z LékaĜské fakulty Hradec Králové, a jeho
bratra JUDr. Aloise KováĜe z Krajského soudu Hradec Králové,
RNDr. Miloslava Vejlupka z Prahy a manželĤ Ing. Vladimíra
a Mgr. Jarmily Koþvarových z Pardubic. NČkteré vzpomínky budou také
otištČny v pĜipravovaném almanachu.
Blok uzavĜelo vystoupení doktora ZdeĖka Vašíþka, zástupce
vydavatele a autora doslovu k novému vydání Žákovy satiry Konec
starých þasĤ v zastoupení nakladatelĤ M. Mašínové a P. Onufera, kteĜí
se však pro nemoc omluvili. Od 12.00 do 13.15 hodin byla polední
pĜestávka. Škola zajistila odvoz úþinkujících do restaurace Corrado
a zpČt.
PĜekrásnou, prostornou, svČtlou a zmodernizovanou budovou
gymnázia od suterénu až k vČži provedl zájemce zástupce Ĝeditele
Mgr. Karel Hübner. S malým zpoždČním pokraþoval odpolední program.
Mgr. P. Šimek pĜednesl pĜíspČvek JaromČĜské hospody v románech
J. Žáka s fotodokumentací.
Zajímavé a doplĖující pojednání Postoj J. Žáka k Únoru 1948
s odkazy na novinové þlánky Žákovy ve Svobodném slovČ pĜedložila
Mgr. L. Popélyová, profesorka jaromČĜského gymnázia. V podání
studenta zaznČly i úryvky ze Žákovy prózy Konec starých þasĤ. J. UhlíĜ,
þlen Obce spisovatelĤ, uvedl komplexnČ a encyklopedicky
koncipovanou rozpravu Jaroslav Žák a JaromČĜ. Po pĜestávce
se uskuteþnilo kulturní vystoupení klarinetistky a klarinetisty
71
za doprovodu klavíru, kteĜí sklidili zasloužený potlesk, stejnČ jako
studentská dvojice se vzpomínkou profesora Fr. ýerného, jaromČĜského
rodáka, na prof. J. Žáka. PhDr. Pavel Mertlík, vedoucí OddČlení kultury
Krajského úĜadu Královéhradeckého kraje, zdokumentoval výstavu o J.
Žákovi v MČstském muzeu v JaromČĜi v létČ 1989.
Konferenci zakonþily Mgr. K. KĜížová a hlavní organizátorka
a iniciátorka Mgr. Eva Stejskalová a podČkovaly všem spolupracovníkĤm. Je vcelku logické, že tato konference se konala právČ na jaromČĜském gymnáziu. VždyĢ zde za tvĤrþího desetiletí (1936-1946)
profesor Jaroslav Žák dozrál v uznávaného spisovatele, humoristu
i satirika. Zde vytvoĜil svá nejlepší díla ze stĜedoškolského života, zde
mnohý literární typ profesora, studenta, jejich návyky i Ĝeþ – studentský
slang – našly živý pravzor ve zdech jaromČĜské alma mater. Zbývá
podČkovat všem, kteĜí se zasloužili o zdar této veĜejné literární
konference, pĜipravované víc než rok. TČšíme se na knižní vydání
sborníku z této konference, o nČmž budeme veĜejnost informovat.
PhDr. JiĜí UhlíĜ, v JaromČĜi dne 25. záĜí 2010
72
Já jsem ŽÁK, profesor
J. Trefilová
ýlánek do JaromČĜského a josefovského zpravodaje, listopad 2010, s. 6
Tak nČjak se mohl pĜedstavit v roce 1936 tehdejšímu Ĝediteli
jaromČĜského gymnázia nový þlen sboru. Žák bylo jméno, profesor
povolání.
Letos na konci srpna uplynulo 50 let od pĜedþasného úmrtí tohoto
muže, který v nelehkých letech 1936 – 1946 vzdČlával a vychovával
gymnazisty v JaromČĜi.
A tak se v kabinetČ humanitních vČd naší školy zrodil nápad
pĜihlásit se k této významné osobnosti, jejíž jméno zdobí dČjiny
gymnázia, a uspoĜádat konferenci o Jaroslavu Žákovi.
Hlavní organizátorkou celé akce se stala paní Eva Stejskalová.
Kontaktovala pamČtníky, sezvala hosty, informovala jaromČĜskou
veĜejnost. Na ní ležela nejvČtší tíha zodpovČdnosti. PoĜad moderovala
kolegynČ KĜížová, o techniku – projekci, ozvuþení apod. – se jako vždy
spolehlivČ postarali kolegové Šimek a Boháþ. Celou akci podpoĜil Ĝeditel
školy pan doktor Glos.
Jaroslav Žák je v povČdomí široké veĜejnosti pĜedevším autorem
veselých knížek ze studentského života, podle nichž natoþil režisér
Martin Friþ stejnČ zábavné firmy Škola základ života a Cesta do hlubin
študákovy duše. Tento obraz je však velice zúžený a zkreslený. VždyĢ
Jaroslav Žák napsal mnoho knih, v nichž se humor snoubí s tvrdou
politickou satirou. ObzvláštČ pak po válce, kdy zanechal uþitelské
profese, neustále veĜejnČ prezentoval své názory a psal do novin,
pĜedevším do Svobodného slova. PatĜí k tČm nemnohým intelektuálĤm,
kteĜí pochopili rychle, kam smČĜuje vývoj v naší zemi po roce 1945,
a varovali pĜed ním. SvČdþí o tom teprve v poslední dobČ vydané knížky
Konec starých þasĤ a Na úsvitČ nové doby a rovnČž Ĝada Žákových
þlánkĤ ve Svobodném slovČ z let 1947 a 1948. Moje kolegynČ Lenka
Popélyová je vyhledala ve vČdecké knihovnČ a z jejich kopií vytvoĜila
panel, který lze zhlédnout u nás ve škole.
Konference se konala v pátek 24. záĜí, ale protože pĜíspČvky
do Zpravodaje se pĜijímají do 20. dne v mČsíci, píšu o ní až v listopadovém þísle na stranČ 6.
73
Abych se pĜiznala, mČla jsem z celé akce nemalý strach. Bude
zájem? Bude poþetné publikum? Jak to pĜijmou studenti? ZdČsí
se pojmu „konference“ a Ĝeknou si – to bude nuda!? A co pamČtníci –
lidé kolem 80 let vČku? Jak se budou chovat – zvláštČ v kontaktu
s mládeží? Budou umČt hovoĜit, podat své vzpomínky?
A jak to dopadlo? Bylo to úžasné, dĤstojné, neoþekávanČ krásné.
Studenti 3. a 4. roþníkĤ pozorní, pĜekvapení pestrou náplní konference
(film, referát, dramatické vystoupení, vzpomínky pamČtníkĤ)
a pĜekvapení i informacemi o Jaroslavu Žákovi, o nichž nemČli tušení.
PamČtníci v obdivuhodné kondici, milí a pĜívČtiví, s pamČtí, jež vyrážela
dech. KrásnČ a emocionálnČ vyprávČli své zážitky s profesorem Žákem.
Všechny dámy pĜiznávaly, jak se jim líbil – vysoký, urostlý, zdatný muž
se sportovní minulostí. O pĜestávkách, když jsem dámy a pány vozila
na obČd nebo s nimi popíjela kávu, vzpomínali na mladá léta ve škole,
citovali všechno možné, recitovali celé pasáže z Máje, nČmecky
Heidenröslein! MČla jsem co dČlat, abych s nimi držela krok, a to jen
díky tomu, že mám vystudovanou právČ þeštinu a nČmþinu.
Byl to nároþný den. Zajímavý a velmi krásný.
74
Konference oþima žákĤ
Nikol Janþíková,
studentka 3. roþníku pedagogického lycea
Konference? Další beseda v aule, šustČní pytlíkĤ od svaþin, ulití
se z nepĜíjemných hodin matematiky a pĜíjemné posezení s pĜáteli,
kde si sdČlíme nejnovČjší zážitky a drby. Jaroslav Žák? Nic takového!
Tento elegán s krásnou chĤzí nás okouzlil už od první minuty. Jak
je možné, že jsme se o takovéto osobnosti naší školy dozvČdČli nČco
více až teć? Ano, všichni víme, že napsal knihy Cesta do hlubin
študákovy duše a Študáci a kantoĜi, které byly pozdČji zfilmovány
a jejichž humor nás doteć baví. Ale co Konec starých þasĤ a Na úsvitČ
nové doby? Jak to, že vČtšinČ z nás to nic neĜíká? My, študáci
jaromČĜského gymnázia, bychom se mČli stydČt za nevČdomosti
o kantorovi, na kterého bychom mČli být pyšní. Proto dČkujeme našim
uþitelĤm, kteĜí uspoĜádali tuto konferenci a poskytli nám nové zážitky,
nové vČdomosti, nová témata, nad kterými se mĤžeme pĜed spaním
zamýšlet.
K lepšímu poznání rebelantské osoby Jaroslava Žáka nám jistČ
pomohl film Magdalény Šustové Rebel z recese Jaroslav Žák. DozvČdČli
jsme se pĜedevším jeho životní osudy. Ovšem to, jaký opravdu byl, nám
mohli zprostĜedkovat jen pamČtníci, kteĜí Jaroslava Žáka potkávali nejen
jako svého uþitele za katedrou, ale také jako kamaráda. Zatímco
dČvþata obdivovala jeho spanilou chĤzi a dlouhé nohy, chlapcĤm
pomáhal s latinou. Tato beseda byla tou nejhezþí a nejmilejší þástí
konference. Všichni bychom chtČli poslouchat další a další vzpomínky.
Zdá se nám, jako by uteklo už spousty vody, ale pĜi pohledu na tyto
nesmírnČ þiperné lidi, kteĜí nám s chutí vyprávČjí, jaký byl Jaroslav Žák,
jaká byla tehdejší doba, jací byli lidé, by se mohlo zdát, jako by to bylo
právČ dnes.
Zajímavou a vtipnou se nám zdála být prezentace pana Pavla
Šimka na téma JaromČĜské hospody v románech Jaroslava Žáka.
MarnČ jsem pátrala v pamČti, kde že stojí ty restaurace ze starých
fotografií a jak je možné, že dĜív jich tu bylo na každém rohu pČt a teć
si mĤžeme tak jít sednout k Modré hvČzdČ, na které je pČkný leda tak
název a to, že tam mají jukebox. Proþ tu nejsou tytéž hospody, které
75
by inspirovaly nás, nové mladé talenty spisovatelského umČní stejnČ,
jako inspirovaly Jaroslava Žáka.
Jsou i v dnešní dobČ takoví uþitelé, jako byl tento neskuteþný
muž, kterého by si pĜál osobnČ poznat kdekdo z nás? Existují dnes
takovéto osobnosti, které se perou za svĤj názor a v ostatních nechají
hluboké zamyšlení a v srdci jistý šrám? Doufám, že ano a že tento
dojem nesdílím jen já. VždyĢ kde bychom byli bez ŽákĤ a našich
kantorĤ, díky nimž jsme opČt o zážitky a vČdomosti bohatší!
76
PĜítomní pamČtníci
Mgr. Emílie Fassati
– maturitní roþník 1948, uþitelka
Ing. JiĜí Frynta
– maturitní roþník 1948
VČnceslava Hynková
– maturitní roþník 1947, v sekundČ (1938)
odešla ze Sudet z Gymnázia v Rumburku do
JaromČĜe, v roce 1943 v kvintČ pĜešla na
Obchodní akademii v Hradci Králové, kde
odmaturovala
Ing. Vladimír Koþvara
– maturitní roþník 1946, na Reálném gymnáziu v JaromČĜi studoval v primČ až kvartČ
(1937 – 1941), pokraþoval na Gymnáziu
a StĜední prĤmyslové škole chemickotechnologické ve DvoĜe Králové, totálnČ
nasazen, maturitu skládal na Gymnáziu
ve DvoĜe Králové
– textilní chemik-výzkumný pracovník, vysokoškolský pedagog, publicista
PhMr. Jarmila Koþvarová-Vlaþihová
– mat. roþník 1946, do primy nastoupila roku
1938 na Reálném gymnáziu v TrutnovČ,
zbytek primy a sekundu absolvovala
na Reálném gymnáziu v Úpici, tercii až septimu na Reálném gymnáziu v JaromČĜi
(1940 – 1945), maturovala na Reálném
gymnáziu v TrutnovČ
– lékárnice
77
JUDr. Alois KováĜ
– maturitní roþník 1945, ve škol. roce
1937/1938 nastoupil jako primán do Reálného gymnázia v TrutnovČ, koncem Ĝíjna
1938 zahájil jako sekundán svá studia
na Reálném gymnáziu v Úpici, po jeho
zrušení nastoupil 1. února 1941 do JaromČĜe, r. 1944 dokonþil septimu, totálnČ
nasazen, po skonþení války pokraþoval
ve studiu na Reálném gymnáziu JaromČĜi
ve zkrácené oktávČ
– soudce Krajského soudu v Hradci Králové,
dosud þinný
Doc. MUDr. JiĜí KováĜ, CSc.
– maturitní roþník 1946, na Reálné
gymnázium do Trutnova nastoupil dne 1. záĜí
1938, ke 30. záĜí pokraþoval na reálném
gymnáziu v Úpici, po jeho zrušení od roku
1941 studoval na Reálném gymnáziu
v JaromČĜi, v roce 1944 totálnČ nasazen,
po válce nastoupil do Reálného gymnázia
v TrutnovČ, kde složil maturitní zkoušku
– chirurg, pĜednosta chirurgie v Pardubicích
Jarmila Kuþová-LíhaĜová
– maturitní roþník 1947
– uþitelka ýj a Hv na ZŠ v JosefovČ a v ZUŠ
JaromČĜ
Ing. Miloslav Kudrna, CSc.
– maturitní roþník 1941, do kvarty studoval na
Gymnáziu v BenešovČ, v letech 1936 – 1941
byl studentem Reálného gymnázia v JaromČĜi
– inženýr chemie, výzkumný pracovník,
publicista
78
Alena Nepilá-Koubová
– maturitní roþník 1945, od sekundy (1937)
studovala na Reálném gymnáziu v TrutnovČ,
v roce 1938 krátce na Reálném gymnáziu
v Úpici, do tercie nastoupila do Reálného
gymnázia v JaromČĜi, v sextČ pĜestoupila
do Obchodní školy v NáchodČ (1942 – 1944),
totálnČ nasazena, roku 1945 maturovala
na Reálném gymnáziu v JaromČĜi
– faráĜka ýeskoslovenské církve husitské
Miroslava Prokšová
Jarmila Tomsová-Šádová
– maturitní roþník 1947, absolventka Reálného gymnázia v JaromČĜi
faráĜka ýeskoslovenské církve husitské
RNDr. Miroslav Vejlupek – studentem Reálného gymnázia v JaromČĜi
od primy do septimy 1947, v roce 1948
absolvoval gymnázium v Praze
Marie Veselková-Semerádová
– maturitní roþník 1948
Josef Veselka
– maturitní roþník 1948
79
Vzhledem k vývoji situace, která vedla k odchodu
studentĤ na Reálné gymnázium v JaromČĜi, uvádíme
pro její dokreslení citace z dopisĤ bratrĤ JiĜího a Aloise
KováĜových.
J. KováĜ
„...na Reálné gymnázium do Trutnova jsem nastoupil dne
1. záĜí 1938, ke 30. záĜí, tj po jednom mČsíci v trutnovské primČ,
po záboru Sudet nČmeckými fašisty, jsme se pĜemístili po nČkolika
týdnech do Úpice do nové budovy Na Lánech, kterou nám úpiþtí radní
poskytli velkoryse k užívání… Do Úpice jsem chodil ze Stolína
u ýerveného Kostelce pČšky 10 km tam a 10 km zpátky pĜi jakémkoli
poþasí. Železnice do Úpice nevede, autobusy byly na dĜevoplyn,
nespolehlivé a drahé…
Reálné gymnázium v Úpici bylo k našemu žalu ke dni 31. ledna
1941 zrušeno a my jsme mohli už za nČkolik dní nastoupit do Reálného
gymnázia v JaromČĜi, díky laskavostí jaromČĜských radních a celého
profesorského sboru vþetnČ pana Ĝeditele Stanislava Štrupa. Za celou
dobu pobytu v JaromČĜi jsem nepocítil žádné projevy diskriminace
od jaromČĜských profesorĤ nebo studentĤ.
Nevýhodou bylo dojíždČní vlakem v pĜeplnČných, nevytopených
a tmavých vagonech, ve kterých se nesmČlo svítit, protože bylo pĜísnČ
naĜízené zatemnČní… PĜijíždČli jsme dČlnickým vlakem brzy ráno,
školník nás zahnal do sklepa, kde se nás témČĜ 250 studentĤ tísnilo
pod nízkým stropem, kde byly trubky ústĜedního topení… ve tĜídách
se nesmČlo svítit…
Koncem listopadu 1944 jsem narukoval k Technische Nothilfe,
což byla nČmecká vojensky organizovaná pracovní organizace vedená
fašistickými dĤstojníky, vČtšinou od SS nebo od státní policie. Odklízeli
jsme trosky po náletech a mrtvé. MČli jsme i noþní šichty trvající celých
12 hodin. Bylo mnČ tehdy 16 let, domĤ jsem mČl daleko a ani bych
nemohl jet, protože vlakem se tehdy nesmČlo jet dál než 75 km…
PodaĜilo se mi odtamtud utéci v druhé polovinČ dubna 1945. Skrýval
jsem se potom u svého dČdy poblíže Police nad Metují.
Po osvobození jsem nastoupil do obnoveného Reálného
gymnázia v TrutnovČ, které jsme si nejdĜíve museli po NČmcích uklidit
(byl v nČm nČmecký vojenský lazaret). Maturoval jsem 26. 5. 1946…“
80
váĜ
A. Kov
„…v
ve školn
š ním roc
ce 193
37/19
938 jse
em nasttoup
pil jako priimán
n
álné
ého gym
mná
ázia v Trutn
T novČ
Č. Ke
K 30.
3
záĜí 1938 by
ylo toto
o
do Reá
gymná
ázium
m v dĤsledk
ku zá
áborru Sude
S et zrrušen
no a pĜe
emís
stČn
no do
o Úp
pice
e.
edtím
m, než pĜe
elož
žené Re
eálné gymn
g názium zah
hájilo
o v Úpiici svou
s u
PĜe
þin
nnos
st, js
sem v Ĝíjnu
Ĝ
938 cho
odil asi po dob
bu dvou
u až
a tĜí tý
ýdnĤ
Ĥ
19
do sek
kund
dy Re
eáln
ného
o gym
mnáz
zia v Ná
ácho
odČ.
Kon
ncem
m Ĝíjjna 193
38 jsem
j m za
ahájjil ja
ako sek
kund
dán svá
á sttudia
a
álné
ém gymn
g náziiu v Úpiici. Ke dni 31. led
dna 194
41 bylo
b
zruš
šeno
o
na Reá
p je
edná
áních
h mezi jeho
o ve
edením a Reáln
ným gym
mnáz
ziem
m v Jaro
J omČĜĜi
a po
se toto
o ujalo „be
ezprizorn
ních stu
uden
ntĤ“ a umo
ožnilo nám
n
pokraþ
þova
at
diu v Ja
arom
mČĜi. Šlo
o asi o 300
0 stu
uden
ntĤ. Já jsem
m by
yl v té dobČ
d Č
ve stud
m kva
arty a do
o Ja
arom
mČĜe jsem nasto
oupill 1. úno
ora 1941
1 1… Nam
místo
o
žákem
y jsm
me byli všich
v hni to
otáln
nČ nasa
n azeni, z toho
t o þá
ást z nás
s, k níž jsem
j m
okttávy
patĜil i já, do
d Tech
T
nisc
che Noth
N hilfe.
Po skonþen
ní druhé
d é sv
vČto
ové válk
ky js
sme pokraþ
þova
ali ve
e sttudiu
u
na Reá
álné
ém gym
mnáziu Ja
arom
mČĜi ve
e zkrác
z cené
é oktá
o ávČ v dobČ
d Č
Čtna 194
45 do
d 15.
1 záĜíí 19
945. Maturita nám byla
a prromiinuta
a
od 20. kvČ
p zá
ávČrreþn
ných zko
ouškách,, jejichž náp
plĖ neby
n yla stano
oven
na ce
entrá
álnČ
Č,
a po
ale
e auto
a nom
mnČ ka
aždý
ým gym
mná
áziem
m, jsm
me obd
drželli matu
m uritn
ní
vys
svČd
dþen
ní…““
81
PĜednášející:
PhDr. Pavel Mertlík
– vedoucí oddČlení kultury Krajského úĜadu
Královéhradeckého kraje, v letech 1979 –
1989 Ĝeditel MČstského muzea v JaromČĜi
Mgr. Lenka Popélyová
– uþitelka spoleþenských vČd a nČmeckého
jazyka na Gymnáziu a SOŠ v JaromČĜi
Adéla Šimková
– studentka 4. roþníku pedagogického lycea
Gymnázia a SOŠ v JaromČĜi
Mgr. Pavel Šimek
– uþitel chemie a biologie na Gymnáziu
a SOŠ v JaromČĜi
Mgr. Magdaléna Šustová – autorka brožury Cesta do hlubin študákovy
a kantorovy duše a filmového dokumentu
Rebel z recese J. Žák, historiþka
Pedagogického muzea J. A. Komenského
v Praze
PhDr. Mgr. JiĜí UhlíĜ
– emeritní stĜedoškolský pedagog, Ĝádný þlen
Obce spisovatelĤ, þlen Klubu autorĤ literatury
faktu, regionální a literární historik, bohemista
a onomastik, bibliograf, od roku 1955
publikoval 1982 prací, autor 17 knih,
spoluautor desítek dalších knih a 11 vydání
stĜedoškolských uþebnic þeského jazyka
82
PhDr. ZdenČk Vašíþek
– absolvent FF UK, pĤsobil v muzeích
a archivech, roku 1972 byl odsouzen na tĜi
roky za podvracení republiky, patĜí k prvním
signatáĜĤm Charty 77
– od roku 1981 žil v zahraniþí, kde pĤsobil
na univerzitách v ěímČ, Cambridgi, Bochumi
a PaĜíži, v devadesátých letech pĜednášel
na univerzitách v Praze a BrnČ
– je laureátem Ceny Revolver Revue
za rok 2000
– autor doslovu k ŽákovČ knize „Konec
starých þasĤ“
83
Hosté:
Mgr. Lydia Baštecká
– Ĝeditelka
v NáchodČ
Mgr. Aleš Fetters
– spisovatel, publicista, þapkolog, emeritní
stĜedoškolský pedagog, polistopadový Ĝeditel
Gymnázia v NáchodČ a školní inspektor
Státního
okresního
archivu
PhDr. Vlastimil Havlík, PhD.
– Ĝeditel Muzea textilu a Muzea B. NČmcové
v ýeské Skalici, publicista
Mgr. Lenka Jaklová
– publicistka a rozhlasová dokumentaristka,
editorka a autorka Ĝady publikací a knižních
rozhovorĤ (napĜ. SochaĜĤm se netleská,
rozhovor se sochaĜem Vladimírem Preclíkem,
nakl. Galery 2006, 2007; Iva Bittová,
monografie zpČvaþky a houslistky Ivy Bittové,
nakl. Academia 2002 aj.)
Ing. JiĜí Klepsa
– starosta mČsta JaromČĜ (od 2005 dosud)
PhDr. Olga Mertlíková
– Ĝeditelka MČstského muzea v JaromČĜi
(od 1990 dosud)
PhDr. Bc. JiĜí Nosek
– þlen rady Krajského úĜadu Královéhradeckého kraje a gestor pro oblast školství
a kultury
Bc. Ivana Novotná
– Studijní a vČdecká knihovna v Hradci Králové
Mgr. KvČta Simonová
– vedoucí odboru školství, kultury a tČlovýchovy MČstského úĜadu v JaromČĜi
JiĜí Škopek
– akademický
pedagog
84
malíĜ
v JaromČĜi,
grafik,
PhDr. OndĜej Tikovský, PhD.
– tajemník Univerzity Hradec Králové, historik
JiĜí Šolc
– profesor jaromČĜského gymnázia v letech
1945 – 1947, uþitel tČlesné výchovy
a zemČpisu
Prof. PhDr. Vladimír Wolf – historik, redaktor, autor Ĝady sborníkĤ
a publikací, autor historických expozic,
iniciátor archeologických výzkumĤ
– dČkan Pedagogické fakulty Univerzity
Hradec Králové v letech 1999 - 2005
85
Orga
anizac
ce konfe
erence
e:
Hla
avníí org
ganiizáto
orka
a konferrenc
ce
Eva
a Ste
ejsk
kalov
vá – uþitelka
a
Re
ealiz
zaþn
ní tým
m
s, K.
K Hübn
H ner, Len
nka Popély
yová
á,
Karrel Glos
Jitk
ka Trefil
T
ová,, Ka
amila
a KĜížov
vá, Miloš
M š Bo
oháþ
þ,
Pav
vel Šim
mek – Ĝedit
Ĝ
ce a uþ
þitelé
é
el, zásttupc
ško
oly
Jan
na Vos
sáhlo
ová – uþ
þitelk
ka, pĜe
edtisková
á
úprrava
a
tĜíd
da 4.
4 L ped
dago
ogického
o ly
ycea – pĜíp
prava
a
kon
nfere
ence
e, prováz
zeníí hos
stĤ, obþe
erstv
veníí
Sp
poluo
orga
aniz
zátoĜĜi
Olg
ga Me
ertlíková za
a MČs
stské
é muz
m zeum
m
v Jarom
mČĜi a Mag
gdalé
éna Šus
stov
vá za
a Peda
P
gog
gické
é mu
uzeu
um J.
J A. Kom
men
nského v Pra
aze
PrĤvodní slov
vo
Kam
mila
a KĜĜížov
vá – mode
m erová
ání kon
nfere
ence
e,
uþittelka
a þe
eské
ého jazy
yka a litera
atury
y, hu
umanitn
ních vČd
d a výtva
v arné
é výc
chov
vy na
n Gymn
náziu
u
a SOŠ
S
v Ja
arom
mČĜi
6
86
Eva
a Stejs
S skalo
ová – moderová
ání bes
sedy
y
uþ
þe
s pamČ
Čtník
ky,
þitelk
ka
eskéh
ho
jazyka
a
a litteratury, dČ
Čjin umČ
Ční a vý
ýtvarrné výchovy
y
na Gym
mnáz
ziu a SO
OŠ v JarromČ
ČĜi
ulturrní vysto
v oup
pení
Ku
„Šk
Škola
a J. Žáka
Ž a oþima
i
dne
ešnícch sttude
entĤ“
tĜíd
da 4. L
– Petra
P a Bu
uchtová,, ŠtČ
Čpán
nka Mac
chov
vá, Alice
A e
Rameš
šová
á, Martin
M na Dusi
D ilová
á, Terez
za Šafá
Š Ĝov
vá, Adéla
A a Šim
mková
87
7
ýetba ukázek z knih Jaroslava Žáka
ZdenČk Ryba
– student oktávy
Hudební vystoupení
Veronika Dvorská, studentka 2. L, Pavlína Havlová a ZdenČk Ryba
z oktávy
88
„Vzpomínka na prof. F. ýerného“
ZdeĖka Horáþková z kvarty, ZdenČk Ryba z oktávy a Jitka Trefilová
89
Foto a video dokumentace
KateĜina Berkovcová
Miloš Boháþ
Radek Malý
JindĜich Polák
– studentka oktávy, fotografie
– uþitel, videozáznam konference
– student 4. A, fotografie
– publicista a fotograf
Technické zabezpeþení
Martin Havel
Pavel Šimek
Josef Vencl
– zvukaĜ
– uþitel, obsluha dataprojektoru, záznam
prezentací, autor fotomontáží
– zvukaĜ
Tvorba DVD
Pavel Šimek
– uspoĜádání foto, audio a video
dokumentace
SponzoĜi konference a almanachu
MČÚ v JaromČĜi
MČstské muzeum v JaromČĜi
Gymnázium a SOŠ v JaromČĜi
Tisk
Tiskárna – Tisk AS, s.r.o., JaromČĜ
90
Redakþní rada almanachu:
Karel Glos
Eva Stejskalová
JiĜí UhlíĜ
Jana Vosáhlová
91
92
Redakþní epilog
Posláním almanachu JAROSLAV ŽÁK (1906 - 1960) je splatit
dluh nejslavnČjšímu pedagogovi jaromČĜského gymnázia, který byl
už za první a druhé republiky i nacistické okupace fenoménem
pĜerĤstající hranice malomČsta, jež se na celé desetiletí stalo jeho
druhým domovem. Zde dozrál ve spisovatele širokého tematického
zábČru s vysokým morálním kreditem, jenž se projevil tím, že obstál
za dvou totalitních režimĤ. Sborník novČ osvČtluje nejen jeho pĤsobení
v JaromČĜi 1936 - 1946, ale pĜedevším jeho poúnorový odkaz þeské
humoristické literatuĜe pĜerĤstající v bĜitkou politickou satiru na kolaborantské nacistické i komunistické praktiky.
Almanach pĜedznamenávají dvČ statČ, a to pĜedmluva Ĝeditele
jaromČĜského gymnázia a SOŠ RNDr. Karla Glose, který plnČ podpoĜil
skuteþnČ šĢastný iniciativní návrh hlavní organizátorky konference
a odpovČdné redaktorky tohoto almanachu Mgr. Evy Stejskalové,
autorky Ediþního prologu. PĜínos sborníku lze spatĜovat v pĜíspČvcích
pĜednášejících. Jsou zde statČ zamČĜující se na Žákovo pĤsobení
po odchodu z JaromČĜe do Prahy, na jeho obavy z hroutící se
demokracie po roce 1945 i neblahé dĤsledky jeho stateþného zápasu
o záchranu demokracie tČsnČ pĜed Únorem a po Únoru 1948
(pozoruhodné pĜíspČvky M. Šustové a L. Popélyové). Další okruh
se týká pobytu a pĤsobení J. Žáka pĜímo v našem mČstČ (A. Šimková,
P. Šimek, J. UhlíĜ) a tento oddíl uzavírá staĢ reflektující druhý život
J. Žáka na ojedinČlé výstavČ o nČm v létČ 1989 v jaromČĜském muzeu
(P. Mertlík).
Další okruh tvoĜí nČkteré dodané vzpomínky pamČtníkĤ, vČtšinou
jaromČĜských žákĤ J. Žáka (J. KováĜ, A. KováĜ, J. Kuþová). Ohlasu
na uskuteþnČnou konferenci se vČnují dva už publikované pĜíspČvky
(podrobný referát J. UhlíĜe a hodnocení J. Trefilové) a þlánek studentky
školy (N. Janþíková). ZávČr publikace tvoĜí podČkování úþinkujícím
(E. Stejskalová) a Redakþní epilog (J. UhlíĜ).
Unikátní pĜílohu našeho sborníku tvoĜí pozoruhodné DVD
s fotografiemi, s videonahrávkou celé konference a zvukovým
záznamem besedy s 15 pamČtníky. Tento audiovizuální nosiþ totiž
umožĖuje vracet se k nezapomenutelným chvílím jaromČĜské
konference o J. Žákovi (P. Šimek).
93
Sborník i samotná literární konference jsou také dokladem
vzorové týmové práce pedagogĤ i studentĤ Gymnázia a SOŠ
v JaromČĜi. Almanach jistČ udČlá radost mnohým þtenáĜĤm. Škoda, že
mĤže vyjít jen v omezeném nákladu 120 výtiskĤ. ZávČrem zbývá
podČkovat i tiskárnČ Tisk AS, s.r.o., v JaromČĜi za odvedenou kvalitní
tiskárenskou práci.
PhDr. JiĜí UhlíĜ, redaktor a korektor almanachu. V JaromČĜi v nedČli
14. listopadu 2010
94
*\PQ£]LXPD62ĎY-DURPÙćL
/XĤLFN£-DURPÙć
SURVLQHF
ISBN 978-80-903131-8-7
0'7ģ£N-DURVODY-DURPÙćȤȣ
-$526/$9ģƒ.
$OPDQDFK NH NRQIHUHQFL NRQDQ« ]£ć¯ QD *\PQ£]LX D 62Ď Y -DURPÙćL
ȣ -DURVODY ģ£N VSLVRYDWHO QRYLQ£ć SHGDJRJ D VSROHÍHQVN\ DQJDĤRYDQ¿ ÍORYÙN ȣ
NbbY¿URͯ¼PUW¯-DURVODYDģ£ND
3ćHGPOXYXQDSVDO51'U .DUHO*ORV ćHGLWHO*\PQ£]LDD62ĎY-DURPÙćL HGLÍQ¯SURORJ
0JU (YD 6WHMVNDORY£ LQLFL£WRUND KODYQ¯ RUJDQL]£WRUND NRQIHUHQFH D DOPDQDFKX
VWćHGRďNROVN£ XÍLWHOND *\PQ£]LD D 62Ď Y -DURPÙćL 5HGDNÍQ¯ HSLORJ 3K'U -Lć¯ 8KO¯ć
5HGDNÍQ¯UDGDDOPDQDFKX51'U .DUHO*ORV 0JU (YD6WHMVNDORY£ 3K'U -Lć¯8KO¯ć 0JU
-DQD 9RV£KORY£ 2GSRYÙGQ£ UHGDNWRUND DOPDQDFKX 0JU (YD 6WHMVNDORY£ 5HGDNWRU
DbNRUHNWRUDOPDQDFKX3K'U-Lć¯8KO¯ćć£GQ¿ÍOHQ2EFHVSLVRYDWHOę
9ODVWQ¯PQ£NODGHPY\GDOR*\PQ£]LXPD62ĎY-DURPÙćL/XĤLFN£36Ì
9\WLVNODWLVN£UQD7LVN$6VUR-DURPÙćY¼QRUX
1£NODGY¿WLVNę)RUP£W$VWUDQIRWRUHSURGXNF¯
Y\G£Q¯-DURPÙć
.O¯ÍRY£VORYD.H\:RUGV-DURVODYģ£N ÍHVN¿VSLVRYDWHOȝKXPRULVWDȝ
VDWLULN ȝ 5H£OQ« J\PQ£]LXP -DURPÙć ȝ OLWHU£UQ¯ VERUQ¯N ȝ ELRJUDˉH ȝ
OLWHU£UQ¯NRQIHUHQFH
ISBN 978-80-903131-8-7
9 788090 31318 7