Žadatelky o azyl a obchod s lidmi
Transkript
Žadatelky o azyl a obchod s lidmi Výzkumná zpráva pro úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, oddělení pro Českou republiku Autoři textu: Zdeněk Uherek Klára Skřivánková Renata Weinerová Spolupracovníci při výzkumu: Kateřina Plochová Bronislava Cesnaková Recenzentka: Džana - Nidžar Popović Praha Etnologický ústav Akademie věd České republiky Úvod1 Obchod se ženami a dětmi se stává rozsáhlým a dynamicky se rozvíjejícím nebezpečným jevem. V celosvětovém měřítku se Financial Times z 17. 3. 2001 pokusily o následující odhad: "Obchod s lidmi za posledních pět let vzrostl téměř o 50% a výnosy z nezákonného obchodování se odhadují na 10 bilionů dolarů ročně. Každý rok se na světě prodá přibližně 700 000 žen a dětí a z nich přibližně 120 000 v západní Evropě" (EU Toughens Line 2001: 6). Rozšíření obchodu s lidmi v Evropě posledních let se dává často do souvislosti se specifickou migrační situací, která se vytvořila po rozpadu komunistického bloku a po ratifikaci Schengenské dohody. Možnost volného pohybu přes hranice velké části zemí Evropské unie vytváří velký a špatně kontrolovatelný prostor, který skýtá nové možnosti skupinám organizovaného zločinu. Hranice mezi státy Evropské unie a jejími sousedy jsou střeženy, ale jejich prostupnost je mnohem větší než před rokem 1989 (EU Toughens Line 2001). Také větší prostupnost hranic mezi zeměmi bývalého komunistického bloku dává možnosti k velkému pohybu osob, zboží, peněz.2 Soukromé podnikání vytváří příležitosti nejenom poctivým výrobcům, ale umožňuje vznik kapitálově velmi silných skupin operujících za hranicí zákona. V rozmachu obchodu s lidmi hrají důležitou úlohu také média globalizovaného světa. Pozitivní fakt dostupnosti důležitých informací na celém světě současně způsobuje, že obrazy způsobu života v západních zemích denně pronikají prostřednictvím televizních obrazovek, plakátů, obchodní reklamy i do těch nejchudších oblastí planety a i ty nejméně majetné konfrontují s bohatstvím, přepychem, pohodlím, ale i dalšími sociálními a kulturními vymoženostmi nejbohatších zemí světa. Velká část lidí se s těmito ikonami ztotožňuje a snaží se jejich poselství naplňovat. V řadě zemí světa je však naplňování těchto poselství nesmírně obtížné, nákladné, vysilující a někdy také nemožné. Nejedná se jen o ikony luxusního spotřebního zboží, ale také o ikony zdraví, štěstí nebo života v míru. Vedle motivačních faktorů, které zahrnujeme pod název survival migration (Foreign Direct Investment 1996: 5-6) a pracovní migrace, jsou právě tyto motivace jednou z příčin zvýšeného migračního toku.3 Změny v geopolitické situaci se 1 Statistická data byla shromážděna s pomocí české nevládní organizace OPU - Organizace pro pomoc uprchlíkům. Zvláště za pomoc děkujeme paní Džaně - Nidžar Popović. 2 Více o postkomunistických migracích viz Wallace-Stola 2001. 3 Migrační chování studovali v Rusku a Kazachstánu Zdeněk Uherek, Naďa Valášková, Stanislav Kužel, Pavel Hroch 1998, na jižní Ukrajině Zdeněk Uherek, Naďa Valášková, Petr Lozoviuk, Dagmar Havránková 1999, v Bosně a Hercegovině Zdeněk Uherek, Kateřina Plochová 2000 a 2001 a na Zakarpatské Ukrajině Zdeněk Uherek, Naďa Valášková, Kateřina Plochová, Mikuláš Mušinka 2001. promítly i do provenience žadatelů o azyl v západních zemích. Počet žádostí o azyl obyvatel bývalého východního bloku vzrostl z necelých 60 000 v roce 1987 na více než 150 000 v roce 1990 (Suhrke 1998: 294). V roce 1990 se například ve srovnání s rokem 1989 zdvojnásobil počet žadatelů o azyl z Rumunska (z 47,000 na 78,100) a prudce vzrostl také počet migrantů z bývalé Jugoslávie (z 26,000 na 31,700), z Bulharska (z 8,000 na 12,500). Počty žadatelů o azyl z bývalého Sovětského svazu začaly stoupat mnohonásobně (Shurke 1998: 294). Státy západního bloku i státy, které s nimi sousedí, jsou cílovými zeměmi lidí s minimální schopností se v těchto státech pohybovat a s minimální zkušeností pravidel a norem chování v těchto zemích. Tito migranti se snadno mohou stát předmětem obchodu s lidmi. Další příčinou rostoucího obchodování s lidmi je sice relativní prostupnost, ale stálá existence státních hranic. Hranice lze překonat, ale často velmi obtížně bez pomoci další osoby. Specializované skupiny najímané k překonání těchto překážek přijímají od migrantů peníze a ti se jim pak vydávají zcela do rukou a mohou být jimi obchodováni. Skupiny převaděčů jako součást řetězce obchodu s lidmi sami zvyšují poptávku po migraci inzercí a rozšiřováním nepravdivých zpráv.4 Cizinecká a pohraniční policie zadrží každý měsíc v průměru 2 500 osob při nelegálním přechodu hranice České republiky. V roce 2000 bylo zaznamenáno celkem 32 720 osob, z toho 30 761 cizinců. 6 963 osob se pokusilo překročit hranice za asistence třetí osoby. V roce 2000 se podařilo ustanovit 1 260 osob, které nějakým způsobem asistovaly u nelegálního přechodu hranic. Na nelegálních přechodech hranice se velkou mírou podílejí také osoby, které v České republice žádají o azyl. V roce 2000 se na nelegálních přechodech podílely z 8,6%. Při nelegálním přechodu hranice bylo zjištěno 2 805 žadatelů o azyl. Dominovaly osoby z Afghánistánu (1 300), Indie (536), Srí Lanky (322), Číny (236), Ruska (195), Moldávie (165), Vietnamu (163) a Rumunska (115).5 Obchod s lidmi tedy vytváří řetězec, jehož součástí jsou nábor, přeprava, koupě, prodej, poskytnutí ubytování nebo převzetí dané osoby (Human rights in practice: 1998; Janes Information Group Ltd: 2001). Závěrečným článkem tohoto řetězce, na který se často zapomíná, je neukázněný spotřebitel, obyvatel států střední a západní Evropy, který služby lidí, jež jsou obchodovány, vyhledává a přijímá. Podporuje tím skupiny, které tento protizákonný obchod uskutečňují. 4 5 Bylo zaznamenáno také při výzkumu EÚ AV ČR na Zakarpatské Ukrajině. Viz též Kholová 2001. Zdroj dat: Ministerstvo vnitra České republiky. Viz: http://www.mvr.cz/index.html. Obchod se ženami je dnes pravděpodobně nejpodstatnější komponentní složkou obchodu s lidmi. Mezi faktory, které na toto postavení působí, je individualizace a feminizace migrace. Mezinárodní organizace práce ukazuje, že feminizace migrace je charakteristická zvětšujícím se podílem žen, migrantek na migračních tocích. Jejich postavení může být charakterizováno silnou subordinací na možném zaměstnavateli. Migrující ženy jsou najímány na různé typy prací, ale často právě na práce v prostředí obchodu se sexem a zábavou. Ženy, jejichž rodiny jsou v obtížné situaci dané politickými, ekonomickými a společenskými podmínkami v zemi původu, jsou často v postavení hlavního živitele rodiny. Problematická situace v zemi původu nutí ženy hledat prostředky k živobytí někde jinde a vstoupit do migračního proudu. Migrace na "Západ" je pro ně většinou jedinou možností jak změnit jejich vlastní kritickou situaci. V takové situaci člověk často přijme jakoukoli nabídku pomoci; což dostává ženu do velmi zranitelné pozice. S touto situací také souvisí skutečnost, že práce, která je jim nabízena v cílových zemích, je často pololegální nebo se týká tak zvané "nechráněné" práce, na niž nelze uplatnit pracovní právo (například práce v domácnostech bez řádné smlouvy). Zranitelné postavení je také spjato s nedostatečnými znalostmi o prostředí, do kterého ženy migrují. V této souvislosti se mohou stát snáze cílem zájmu osob zapojených do sítě obchodu se ženami. Lidé zapojení do tohoto obchodu velmi dobře vědí o kritické a bezmocné situaci těchto žen a umějí ji využít. Mezi klientkami La Strady o. p. s.6 jsou také migrantky. La Strada má zkušenost s prací s migrantkami, ví o situaci žadatelek o azyl a o právním postupu v České republice. Jestliže počítáme se skutečností, že některé žadatelky o azyl stahují své žádosti bez udání důvodu a odcházejí nebo mizí neznámo kam, můžeme předpokládat, že tyto ženy v určité míře tvoří skupinu, která je obchodována. Zástupce kriminální policie Ministerstva vnitra Ukrajiny, Michail Adamovič Lebeď uvedl, že: "podle údajů ukrajinské národní ústředny INTERPOL se počet žen exportovaných každý rok do (západní) Evropy pohybuje přibližně kolem 50 - 100 tisíc. Převážná většina z nich přichází ze střední a východní Evropy" (Lebed 1997). 6 La Strada o. p. s. je česká nezisková organizace registrovaná jako veřejně prospěšná organizace. Zaměřuje se na prevenci obchodu se ženami, podporuje oběti tohoto obchodu a ovlivňuje tvorbu relevantních zákonů. La Strada o. p. s. je součástí mezinárodního programu La Strada - prevence obchodu se ženami, který je rozšířen také v Bělorusku, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Makedonii, Moldávii, Nizozemí, Polsku a na Ukrajině. La Strada začala působit v České republice v roce 1995 jako projekt ProFem Foundation (Středoevropské konzultační centrum pro ženské projekty) a byla registrována jako nezávislá organizace v roce 1998. Šetření problematiky žen - uprchlic v České republice se v této studii soustředilo na otázku, zda se žadatelky o azyl mohou dostat do nebezpečí obchodování s lidmi, za jakých podmínek a jak se takovým situacím dá předcházet. Zároveň jsme se pokusili naznačit mezinárodní kontext tohoto nebezpečí a ověřit, jak jsou takové případy řešeny ve vybraných západních zemích. Informace, na jejichž základě byla sestavena tato studie, byly získány prostřednictvím rozhovorů nebo vyjádření pracovníků pobytových středisek pro uprchlíky Ministerstva vnitra (9 respondentů), na základě rozhovorů s dalšími pracovníky MV v Praze, včetně člena útvaru pro boj s organizovaným zločinem (4 respondenti), a na základě konzultací s pracovníky Českého helsinského výboru, humanitární organizace Charitas, La Strada a Organizace pro pomoc uprchlíkům (8 respondentů). Informace byla získávána také prostřednictvím rozhovorů s uprchlíky (12 respondentů). Součástí studie je též výsledek dotazníkového šetření provedeného pro účely této studie mezi zahraničními nevládními organizacemi a dalšími institucemi zabývajícími se problematikou uprchlíků v zemích Evropské unie. Základní charakteristické rysy obchodu se ženami Ženy, které jsou předmětem obchodu, většinou nepřicházejí do České republiky s úmyslem žádat o azyl. Velmi často se jedná o ekonomickou migraci ze zemí s hospodářskými problémy, jako je Ukrajina, Rusko, Moldávie, Rumunsko, Bulharsko, ale též ze vzdálenějších zemí, pro které jsou státy Společenství nezávislých států tranzitním územím.7 Státní občanky těchto zemí mají v České republice velký podíl mezi cizinkami s trvalým bydlištěm a s pobytovými vízy na dobu delší než 90 dní stejně jako mezi žadatelkami o azyl.8 Tabulka 1 ukazuje, že nejvíce cizinců v České republice s trvalým pobytem nebo s vízy nad 90 dní jsou ukrajinští státní občané. Ukrajinci, včetně žen, jsou také nejpočetnější skupinou žadatelů o azyl v České republice. 7 Podrobněji např. Transit migrants and trafficking. Refugees Magazine. 1. 5. 1996. http://www.unhcr.ch/cgibin/texis/vtx/home. 8 Velké množství cizinek v České republice je původem také ze států, jež jsme nejmenovali, jako Vietnam, Slovensko, Polsko, Čína. Rovněž ženy z těchto států mohou být ohroženy obchodováním. Dále jsou zde ženy z bohatých států jako Německo, USA a Velká Británie. Domníváme se, že tyto ženy nejsou obchodem s lidmi v České republice ohroženy. Tabulka 1 Počet cizinců s trvalým a dlouhodobým pobytem v České republice k 31. 12. 2000. Občanství Celkem Ukrajina Vietnam Slovensko Polsko Rusko Německo Bulharsko Jugoslávie Čína USA Bělorusko Rumunsko Kazachstán Chorvatsko Moldávie Rakousko Bosna a Hercegovina Velká Británie Itálie Arménie Ostatní Celkem Žen % Žen 180261 68300 37,9 50407 17653 23782 8712 23381 7258 16790 9669 13269 6668 4966 1518 4131 1403 3814 1205 3772 1550 3141 1174 2631 1235 2336 939 2186 1228 1985 598 1879 579 1830 456 1612 647 1394 367 1171 226 1071 486 14713 4729 35 36,6 31 57,6 50,3 30,6 34 31,6 41,1 37,4 46,9 40,2 56,2 30,1 30,8 24,9 40,1 26,3 19,3 45,4 32,1 Zdroj: Ředitelství cizinecké a pohraniční policie Ministerstva vnitra České republiky. Citováno z: Cizinci v České republice. Český statistický úřad, Praha 2001. Cílem těchto žen je většinou zlepšit vlastní životní standard a životní standard rodiny buď přestěhováním do České republiky nebo prostřednictvím výdělku a jeho převezení rodinám na Ukrajinu nebo do jiných zmiňovaných států. Proto Ukrajinci figurují také na nejvyšších příčkách pracovní migrace. Ale zařídit víza, pracovní povolení a bydlení v České republice není snadné. Nezkušení, chudí lidé potřebují pomoci. Pracovní migrace v 90. letech 20. století dala vzniknout celé řadě bohatých a mocných sítí zprostředkovatelů práce, které najímají pracovní sílu a přivádějí ji do České republiky a dalších států. Zprostředkovatelé, na Zakarpatské Ukrajině se jim například říká "klienti", obcházejí města i vesnice a slibují, že všechny úřední záležitosti za zájemce o práci vyřídí. Lidé jim svěřují peníze a pasy a oni jim zařizují práci. Zájemci o práci zpravidla přesně nevědí ani co budou v zahraničí dělat, ani neznají přesné místo zaměstnání (podrobněji: Uherek - Plochová 2002). Tento systém samozřejmě vytváří prostor také k obchodu s lidmi. Frekventovaným scénářem je, že žena odpoví na inzerát nebo se kontaktuje se zprostředkovatelem práce, který jí slíbí "lukrativní" zaměstnání jako barmanka, hlídání dětí, uklízečka, prodavačka atd. Často jí zprostředkuje i dopravu do cílové země. Po příjezdu do západní země (včetně České republiky) jsou ženě odebrány doklady a je "prodána". Zpravidla se tento prodej uskuteční do erotického klubu, nočního podniku nebo jiného zařízení, kde se provozuje prostituce. Modelový případ tohoto typu popsala např. Soňa Lundová v časopisu Azyl (Lundová 2001: 5). Majitel podniku za takovou ženu platí zprostředkovatelům penězi a stává se pro něho tudíž věcí, výrobním prostředkem, který má jasně definovaného majitele. Cena ženy se v Čechách na podzim roku 2001 pohybovala kolem 3 000,- DM.9 Majitel podniku samozřejmě usiluje o to, aby se mu zaplacená cena co nejdříve vrátila. Proto takto získané ženě nechává větší provizi nebo i větší volnost teprve po té, co splatí náklady, které do ní byly investovány. Jedním z posledních medializovaných případů obchodu se ženami je tzv. akce HOKR. Scénář této kauzy je typický pro ostatní podobné příběhy odehrávající se na území České republiky. Čtyřiadvacetičlenný gang obchodníků se ženami nalákal celkem sedmdesát dívek z Ruska, Moldávie a Ukrajiny na práci švadlen v České Republice. Po příjezdu uchazeček o práci na pražské nádraží jim fiktivní zástupce textilní továrny odebral pasy a po transportu do západočeských nočních podniků byly mladé ženy seznámeny se skutečnou "náplní práce". Těm, které odmítly pracovat jako prostitutky, bylo řečeno, ať zaplatí pět set marek za zprostředkování práce a můžou odejít. Dívky z východu byly bez prostředků, musely si tedy na cenu za zprostředkování "práce" vydělat způsobem, který jim byl vnucen. V listopadu 2001 byl gang kuplířů úspěšně zadržen policií České republiky. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu si není jistý, zda zadržel všechny špičky gangu. Osvobozené dívky se proto cítí být nadále ohroženy, mají strach, že si je obchodníci s lidmi najdou (srv. Kohlová 2001). 9 Sdělení policejního důstojníka zabývajícího se touto trestnou činností. Další možností, jak se mohou stát ženy předmětem obchodu, je při ilegální migraci do západní Evropy. V tomto případě nereagují na nabídku zaměstnání, ale požádají za převoz do zahraničí, za který zaplatí. Většinou cestují do států Evropské unie nebo do jiných států s nejvyšší životní úrovní. V tomto případě mnohdy předpokládají, že v západních evropských státech požádají o azyl. Převaděči s uprchlíky jednají velmi často jako s vlastním majetkem. Do České republiky se dostávají klienti převaděčů často ve velmi špatném stavu. Pracovníci Ministerstva vnitra dokladují, že uprchlíci jsou často fyzicky vyčerpáni, obzvláště v zimě jsou podchlazení, někdy mají omrzliny, někdy i známky po týrání převaděči. V Čechách jsou tranzitní migranti často ponecháni v domnění, že jsou již v Německu. Prodej transportovaných žen zvyšuje zisk převaděčů, aniž by se zvyšovalo jejich riziko a náklady. Spojení tranzitní migrace se sexuálním průmyslem je Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu známé. Dotazovaní předpokládali, že obchod s lidmi a organizování nelegální migrace jsou v České republice lukrativnější než obchod s drogami. Do západních zemí se pokouší ročně nelegálně přes Českou republiku dostat přibližně 40 - 50 tisíc osob (informace MV) a za převedení zaplatí každý člověk alespoň 130 USD. Díky velkým ziskům se z převaděčů a obchodníků se ženami stal kapitálově velmi silný protivník, který, pokud se jeho bohatnutí nezpomalí obstavováním kont a jinými zásahy, bude díky disponibilitě s velkými částkami stále nebezpečnější. Někteří pracovníci Ministerstva vnitra (zaměstnanci pobytového střediska Zastávka u Brna a Správy uprchlických zařízení) upozorňovali, že v souvislosti s uprchlíky je velmi často užívána banka Western Union.10 Parazitování na tranzitní migraci, převádění uprchlíků přes hranice státu a obchod se ženami je mnohem bezpečnější druh obchodování než např. obchod s drogami. Jsou za něj menší trestní sazby a zisk je srovnatelný nebo vyšší. Proto se některé skupiny obchodující s drogami nyní soustředily především na obchod s lidmi (informace pracovníka Útvaru pro boj s organizovaným zločinem). Další variantou, jak se žena může stát předmětem obchodu, je, že individuálně přicestuje do České republiky, kde se rozhodne setrvat, a na tento obchod přistoupí, protože nenajde jiné východisko, jak jinak realizovat pobyt na území státu, to jest, zabezpečit si bydlení a finanční hotovost. Uvedené scénáře nejsou typické pouze pro Českou republiku, ale mají mezinárodní dosah. Pro účely této studie provedla nevládní organizace La Strada, která se 10 Společnost Western Union (Praha 1, Václavské náměstí 15) se soustřeďuje na převody peněz do zahraničí. Podle vlastních www stránek (http://www.westernunion.cz/; http://www.DOMANO-WesternUnion.htm) lze jejích služeb využít na více než 26 tisících místech ve 100 zemích světa. zabývá obchodem se ženami, šetření, jež naznačuje mezinárodní propojenost celé problematiky. Mezinárodní institucionální kontext obchodu se ženami a ochrana obětí Metodika šetření Šetření bylo rozděleno do dvou částí. První část byla cílena na informace na migrantky, oběti obchodování v zahraničí, které nejsou státními příslušnicemi České republiky a které jsou v péči humanitárních organizací v západní Evropě. Tato část šetření byla uskutečněna pomocí dotazníku. Druhá část šetření byla koncipována k vytvoření stručného přehledu právních možností obětí obchodu s lidmi v cílových zemích. Právní možnosti zde symbolizují možnosti získat některý z typů povolení k pobytu, sociální podpory, pracovního povolení atd. Metodou šetření bylo dotazování prostřednictvím dotazníku a sekundární analýza relevantní literatury. Šetření bylo uskutečněno: Část I. mezi zaměstnanci humanitárních středisek a nevládních organizací zaměřených na pomoc cizím státním příslušnicím, které se staly oběťmi obchodu se ženami. Část II. mezi zástupci vládních institucí (především vybraných zahraničních zastupitelství); vybrané instituce obdržely dotazník, jehož prostřednictvím se zjišťovaly možnosti migrantek, které se staly oběťmi obchodu a jejich vyhlídky v případě, že požádají o azyl v cílové zemi; tato informace byla rozšířena o data z dostupné literatury. Část I. Dotazované nevládní organizace byly z následujících zemí: Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Itálie, Holandsko, Velká Británie. Pro účely našeho šetření tyto země reprezentují cílové země obchodu s lidmi z východní a střední Evropy na Západ. V každé z těchto zemí jsme požádali o vyplnění dotazníku jednu až dvě organizace, které se zabývají obchodem se ženami. Dotazník předložený organizacím obsahoval následující otázky: 1. Jaké informace migrantkám, klientkám Vašich organizací z východní Evropy obvykle chybí? 2. Setkali jste se někdy s klientkou, obětí obchodu se ženami, která se k vám dostala přes Českou republiku nebo byla v České republice kontaktována a nebyla státní občankou České republiky? Jestliže ano, kolikrát. 3. Jaké byla (byly) státní příslušnosti? 4. Byla (byly) tranzitním migrantem procházejícím Českou republikou? 5. Požádala (požádaly) v České republice o azyl? 6. Sdělila (sdělily), proč opustila(ly) Českou republiku? 7. Získala (získaly) při pobytu v České republice nabídku práce v západní Evropě? 8. Sdělila(ly), jaký druh práce jí (jim) byl nabídnut? Informace poskytly následující organizace: Payoke (Belgie) Autres regards (Francie) Lule (Itálie) Kobra (Německo) ONA shelter flar (Německo) Ban-Ying (Německo) SRTV (Nizozemí) Tampep International (Nizozemí) Vyhodnocení odpovědí Z odpovědí poskytnutých do dotazníků je možné udělat závěr, že migrantky, které se staly oběťmi obchodu se ženami, většinou postrádaly následující okruhy informací: - informace o podmínkách legálního zaměstnávání informace o cizineckých zákonech v daných zemích informace o svých právech a povinnostech v daných zemích informace o právním postavení obětí obchodu s lidmi v daných zemích kontakty na střediska pomoci, zastupitelské úřady, konzuláty, zdravotní pomoc. Organizace z Belgie, Francie a Německa uvedly, že poskytly pomoc migrantkám, obětem obchodu se ženami, které procházely Českou republikou nebo byly v České republice kontaktovány. Počet těchto obětí však neuvedly. Omluvily se, že mají velký počet klientů, o které se starají a statistiku tohoto druhu nevedou. Jako státní příslušnost obětí obchodu se ženami, které procházely Českou republikou nebo které byly v České republice získány pracovníci tázaných institucí uváděli: běloruská, bulharská, litevská, moldavská, rumunská, ruská, slovenská a ukrajinská. Organizace z dalších zemí sdělily, že nemají informace o ženách, které se staly předmětem obchodu s lidmi v nějaké souvislosti s Českou republikou. Některé organizace tento typ informací od klientek neshromažďují nebo pracují příliš krátkou dobu, aby nějaké získaly. Co se týče získávání obětí, byla jim většinou nabízena práce v restauracích nebo hlídání dětí, uklízečky, pomocnice v domácnosti a také prostituce. V případě prostituce však oběti uvádějí, že nebyly informovány o podmínkách, kterým budou vystaveny. Žádná z oslovených organizací nevěděla, zda některá z obětí obchodu se ženami žádala v České republice o azyl. Některé organizace odpovídaly, že takový typ otázek svým klientkám nikdy nepokládaly a toto téma je pro ně tudíž zcela nové. Nicméně podle názoru některých sociálních pracovníků oběti obchodu se ženami pravděpodobně nebudou ochotné podávat takový typ informací. Část II. Dotazník pro odpovídající zahraniční vládní instituce nebo zahraniční zastupitelské úřady. Dotazník obsahoval následující otázky: 1. Setkali jste se někdy s oběťmi obchodu se ženami? 2. Pokud ano, jak jste v daném případě postupovali? Byly oběti vyhoštěny do země původu? Prosím popište celou proceduru. 3. Žádaly tyto ženy před tím, než překročily hranice vaší země, o azyl v České republice? 4. Jestliže by se oběť obchodu se ženami, žadatelka o azyl v České republice, obrátila na instituce ve vaší zemi, jak by probíhala procedura? • Oběť by byla vrácena zpět na území České republiky. • Bylo by uplatněno jiné řešení (prosím popište). Vzhledem k tomu, že některé oslovené instituce se v době šetření nevyslovily nebo odpověděly jen částečně, byla jako doplňkový zdroj použita literatura. Nejpřehlednějším zdrojem informací v dané oblasti je kniha Frauenhandel in Europa od E. Niesner a Ch. Jones-Pauly (Niesner - Pauly 2001), ze které jsou použity doplňující údaje zejména pro otázky obchodu s lidmi v Belgii a Itálii. Odpovědi představitelů oslovených institucí byly následující: Stejně jako v části I. byly otázky týkající se azylu v České republice shledány jako nové. Často zůstaly nezodpovězeny nebo byly zodpovídány hypoteticky. Pracovníci vládních institucí však několikrát zdůraznili, že se jedná o závažné téma a je mu třeba věnovat více pozornosti. Belgie Rozhodování o povolení pobytu je centralizováno; rozhodnutí spočívá na Foreign Nationals Office (Úřad pro cizince). Policie nebo sociální pracovníci, kteří zjistí cizí státní příslušnici, jejíž pobyt je nelegální, popíší okolnosti jejího zjištění. Pokud je zde důvodné podezření, že je obětí obchodu se ženami, jsou povinni informovat sociální centrum zabývající se obchodem se ženami. Policie je povinna možným obětem předat informaci o jejich sociálním zabezpečení. Současně je informován Foreign Nationals Office. Oběti obchodu se ženami jsou povinny opustit stát do 45 dní. Dobu mají k dispozici na případné zahájení soudního řízení. V této době přijímají podporu a radu sociálního centra. V případě, že oběť během 45 denní lhůty podá žalobu nebo učiní výpověď u policie nebo soudce, je jí vystaveno povolení k setrvání ve státě na 3 měsíce, včetně vystavení dočasného pracovního povolení. V případě, že řízení není do tří měsíců ukončeno, může oběť požádat o povolení k pobytu na 6 měsíců. Itálie V Itálii není stanovena lhůta, do které je oběť povinna podat žalobu a rozhodnout se, zda bude vypovídat. Imigrační zákon z roku 1998 stanoví podmínky, za jakých je udělováno povolení k pobytu z humanitárních důvodů a ten také umožňuje poskytnout obětem relativně rozsáhlou sociální podporu. Pokud je cizinka obětí obchodování nebo jiného krutého vykořisťování, poskytuje se jí ubytování z humanitárních důvodů. Ubytování z humanitárních důvodů by ji mělo osvobodit od kontaktů s kriminálními živly a umožnit jí participovat na sociálně integračních programech. Udělení povolení k pobytu není striktně závislé na tom, zda dotyčná relevantně přispěla k boji se zločinem. Jednou z podmínek však je, že se zapojí do integračních programů. V případě, že participaci na nich přeruší, nebo v případě, že bude pokračovat v prostituci, hrozí jí odejmutí ubytování. Ubytování je poskytováno zpravidla na 6 měsíců, ale může být prodlouženo, včetně odpovídajících sociálních dávek. Imigrační zákon neumožňuje deportaci oběti obchodu se ženami do státu, kde by mohla být jakkoli perzekuovaná. Ochrana proti společenské perzekuci je důležitá zvláště pro ty cizinky, které by mohly po návratu do země původu strádat kvůli ztrátě společenského postavení. Německo Cizinecké úřady, které se v Německu zabývají migranty, řídí vlády jednotlivých spolkových republik. Ministerstva vnitra spolkových republik jsou oprávněna vystavit povolení k pobytu i příkaz k deportaci z území Německa. Ochrana obětí a svědků obchodování s lidmi s cizí státní příslušností je závislá na rozhodnutí vládních orgánů jednotlivých spolkových republik. Také centra sociální pomoci pracují jen v některých spolkových zemích. Cizinec nesmí být vyhoštěn, pokud to odporuje principům zákona o azylu a ochraně uprchlíků. Tyto normy mohou být použity také k individuální ochraně obětí obchodu se ženami. Německé federální ministerstvo vnitra poskytlo v rámci dotazníkového šetření velmi detailní informaci především k otázce č. 3: a) Osoba, která vlastní platný cestovní dokument, resp. cestovní pas a je žadatelem o azyl v České republice, není oprávněná žádat o azyl v Německu. Podle německého azylového zákona cizinci, kteří cestují přes bezpečnou třetí zemi (a to je případ České republiky) nemohou požádat o azyl v Německu a azyl zde nemohou dostat. Výjimka je přiznávána osobám, které před vstupem do bezpečné třetí země měly uděleno německé vstupní vízum, nebo je výjimka přiznávána z humanitárních důvodů nebo mezinárodních závazků, které zabraňují Německu navrátit danou osobu do bezpečné třetí země. Jestliže není důvodu k udělení výjimky, daná osoba musí být navrácena do České republiky. b) Zamítnutí žádosti o azyl v České republice Jestliže žádost o azyl v České republice je zamítnuta, je osoba podle mezinárodních smluv, jejímiž signatáři jsou jak Česká republika, tak i Německo, oprávněna žádat o azyl v Německu. Francie Na otázky poskytl odpověď francouzský policejní přidělenec. Ve Francii není přesně určen termín, do kdy musí oběť obchodování se ženami podat žalobu nebo se rozhodnout vznést obvinění. Status oběti závisí na legalitě nebo ilegalitě jejího pobytu. Obvyklý postup pro cizince, který pobývá v zemi nelegálně, je vyhoštění. V individuálních případech může být nicméně vystaveno povolení ke krátkodobému pobytu. Této možnosti se však využívá zřídka. Postup, který bude zvolen, závisí ve velké míře na referenci policie, která je s obětí v bezprostředním kontaktu. V případě, že je oběť v zemi legálně, je zde několik institucí, na které se lze obrátit, dvě policie, justice a také nevládní organizace. Oběti dostanou o centrech, která pomáhají obětem, informace od policie. Je však na jejich vlastním rozhodnutí, zda s nimi vstoupí do kontaktu. K otázce číslo 3. Procedura by pravděpodobně vyústila v navrácení žadatele o azyl do České republiky. Nizozemí Postup je shodný jako v Belgii. Velká Británie Podle informací Anti-Slavery International je většina úřady zjištěných obětí obchodu se ženami vyhoštěna ze země. Z tohoto důvodu je také nemožné o nich získat dostatek informací. Informace z příslušných vládních institucí nebyly k dispozici. Výsledky šetření Ze získaných dat vyplývá, že existují migrantky, které jako oběti obchodu s lidmi procházely Českou republikou nebo v České republice byly do tohoto obchodu vtaženy. Sociální centra stejně jako vládní instituce přiznávají, že s tak specifickou otázkou, jako jsou žadatelky o azyl v souvislosti s obchodem s lidmi, doposud nebyli konfrontováni. Vzhledem k nedostatku informací k této specifické otázce nemohly v mnoha případech odpovědné osoby některé otázky zodpovědět. V souvislosti s tím mnohé z nich navrhovaly, aby se této oblasti věnovala větší pozornost. V odpovědích center sociální pomoci opakovaně zaznívalo, že migranti mají nedostatek informací. Vzhledem k tomu, že možnosti migrantů se v jednotlivých zemích liší, měli by mít migranti dostupné informace v zemích cílových, v zemích původu i v tranzitních zemích. Nedostatek informací je však na obou stranách, na straně obětí i na straně těch, kteří se s nimi dostávají do kontaktu. Aby bylo možné zmocnit odpovědné osoby k rozšiřování informací, bude nutné shromáždit více dat jak o azylovém procesu, tak i o obchodu s lidmi. Tyto informace by měly být cíleny přímo k migrantům, žadatelům o azyl. Z výsledků šetření vyplývá, že obchod se ženami v České republice není privátní otázkou České republiky, ale je třeba mu věnovat pozornost v mezinárodních souvislostech nejen českými úřady, ale též organizacemi západní a východní Evropy a rozšířit tak znalosti o přímých rizicích žen žádajících o azyl. Česká republika zde působí jako zdrojová, tranzitní i cílová země. Údaje o vývoji obchodování s lidmi by měly být sledovány dlouhodobě, abychom byli schopni zachytit změny a vývoj tohoto jevu. Užitečné by bylo vytvořit soupis základních otázek, které by sledovaly nevládní organizace u žen, kterým poskytují asistenci. Odpovědi by jednotlivé organizace uchovávaly a vytvářely databáze obvyklých případů. Data by si bylo možné průběžně vyměňovat a vyhodnocovat je tak, abychom lépe rozuměli procesům, které právě probíhají a zvažovat úspěchy a nedostatky lokálních strategií. Tomuto tématu by bylo třeba věnovat samostatný projekt, založený na kooperaci vědecké instituce a nevládních organizací, jehož součástí by měla být odpověď na otázku, zda je pomoc obětem obchodu dostačující. Souvislosti mezi obchodem se ženami a žadatelkami o azyl v České republice Souvislosti obchodu se ženami a žadatelkami o azyl byly zjišťovány jednak pomocí rozhovorů s pracovníky státních a nevládních institucí v České republice, kteří se zabývají žadateli o azyl a azylanty, a jednak pomocí rozhovorů a pozorování žadatelů o azyl a azylantů. Z analýzy statistik, které se týkají azylového řízení, vyplývá, že mezi žadateli o azyl a azylanty jsou skupiny osob, které mohou být obchodem se ženami ohroženy. Mezi žadateli o azyl sice převládají muži (viz. tabulka 2), a podle sdělení pracovníků pobytových středisek Ministerstva vnitra České republiky je počet žen bez doprovodu relativně nízký, ale i zde sledujeme mírný trend feminizace migrace (viz diagram 1). Tabulka 2. Počet dospělých žen žádajících o azyl (starších 18 let) Občanství Ukrajina Moldávie Rumunsko Vietnam Indie Gruzie Arménie Rusko Bělorusko Slovensko Afghánistán Čína Irák Celkový počet žadatelů Dospělých žen 4416 2459 1848 1525 1304 1290 1021 644 437 388 356 317 296 1282 696 391 453 0 325 320 211 112 106 33 80 31 % dospělých žen 29 28 21 30 0 25 31 33 26 27 9 25 10 Bulharsko Srí Lanka Mongolsko Kazachstán Alžírsko Ostatní státy Celkem 290 146 134 131 126 959 18087 62 6 55 50 3 155 4371 21 4 52 38 2 16 24 Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky; Organizace pro pomoc uprchlíkům. Diagram 1 Počet žadatelů o azyl podle pohlaví 14000 12000 10000 8000 6000 4000 muži ženy 2000 1999 2000 2001 0 Zdroj dat: Ministerstvo vnitra ČR a Český statistický úřad. Navíc proporce mužů a žen není u různých skupin žadatelů o azyl rovnoměrná. Vysoký podíl samostatných žen je například mezi žadateli o azyl z Běloruska, Gruzie, Číny, Moldávie, Ruska a Ukrajiny. Podíl žen mezi žadateli o azyl se mění v různých věkových kategoriích. Zatímco ženy v rozmezí let 18 - 40 let jsou zastoupeny méně než muži, v nižších a vyšších věkových kategoriích jsou jejich počty vyrovnány. Zejména v nižších věkových kategoriích to souvisí s pobytem rodin s dětmi (viz diagram 2). Přesto i ženy ve věku 15 - 17 let mohou být ohroženy. Graf 2. Počty žen a mužů v jednotlivých věkových kategoriích v roce 2001 6000 5000 4000 Muži 3000 Ženy 2000 1000 0 O-14 15-17 18-25 26-40 41-60 61+ Tabulka 3. Žadatelé o azyl podle pohlaví a věku v roce 2001 Věkové kategorie 0 - 14 15 - 17 18 - 25 26 - 40 41 - 60 60 + Muži Ženy Celkem 912 774 1686 255 147 402 4944 1467 6411 5487 1870 7357 1373 767 2140 41 50 91 Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky, Organizace pro pomoc uprchlíkům Podíl žen a mužů se vyrovnává u uznaných azylantů. Zde je také patrná postupná feminizace, která směřuje k úplnému vyrovnání počtu mužů a žen (viz tabulka 4). Přibližně vyrovnané počty mužů a žen však neznamenají, že se vždy jedná o partnerské páry. Z terénní praxe víme, že mezi uznanými azylanty jsou i samostatní muži a ženy. Tabulka 4. Udělení azylu podle pohlaví Rok, kdy byl azyl udělen Muži Ženy Celkem % žen 1990 27 1991 527 1992 173 1993 155 1994 65 1995 35 1996 96 1997 58 1998 40 1999 41 2000 74 2001 40 Celkem 1331 3 249 78 96 51 24 66 38 38 38 59 43 783 30 776 251 251 116 59 162 96 78 79 133 83 2114 10 32 31 38 44 41 41 40 49 48 44 52 37 Zdroj dat: Ministerstvo vnitra České republiky, Organizace pro pomoc uprchlíkům. Tabulka vytvořena pro potřeby této studie autorem textu. Ve vztahu k lokalizované potenciálně ohrožené skupině jsme se ji snažili dále charakterizovat a zjistit možné varianty ohrožení. Z rozhovorů se zástupci policie České republiky a zejména s pracovníky pobytových a azylových středisek, kde jsou žadatelé o azyl a azylanti ubytováni, jsme sestavili několik scénářů, které jsme dále s dotazovanými ověřovali. Dotazovaní scénáře označili za reálné a dokonce uvedli konkrétní příklady, které se v praxi odehrály. První variantou, jak souvisí obchod se ženami s žádostmi o azyl je, že dojde k zatčení a k vyšetřování "majitele" obchodované ženy, které hrozí jako nelegálnímu imigrantovi vyhoštění. Žena požádá o azyl a tím oddálí odchod ze země a návrat do země původu, který by za daných okolností pro ni mohl být společensky neúnosný nebo problematický. Ženy, které jsou předmětem obchodování, jsou navíc často v neuspokojivém fyzickém a psychickém stavu a zde se jim nabízí prostor k určité rekonvalescenci a promýšlení, jak si život dále uspořádat. Druhou variantou je, že žena se z vlastní iniciativy z obchodu se ženami vyváže a požádá o udělení azylu. Většinou se jedná o určitou formu útěku, po které žena hledá bezpečné útočiště před obchodníky s lidmi, kteří by ji mohli pronásledovat. Pracovníci pobytových středisek se s touto formou také setkávají, ale poměrně zřídka. Spíše upozorňují, že v některých případech se jedná o podvod. Příběhy o ženách, na jejichž ochranu byla podniknuta bezpečnostní opatření - to znamená utajený převoz, utajené bydlení, přičemž se posléze samy vrátily k prostituci, nejsou časté, ale existují (pobytové středisko Červený Újezd). Tyto případy by však neměly vyvolat dojem, že reálné útěky obchodovaných osob a následné žádání o azyl neexistují a že se tyto osoby nedostávají ze strany obchodníků s lidmi do vážného nebezpečí. Třetí variantou je, že prostřednictvím žádosti obchodované ženy o azyl si sami "majitelé" zabezpečují legalizaci pobytu prostitutky. Zejména pracovníci Ministerstva vnitra (včetně pracovníků azylových zařízení) se domnívají, že právě tato forma je poměrně častá. Majitelé nočních klubů vědí, že při policejních kontrolách o prostitutky nelegálně pobývající na území České republiky pravděpodobně přijdou. Proto je v jejich zájmu, aby obchodovaná žena svůj pobyt legalizovala. Žádost o azyl je jedním z východisek. V pobytových střediscích vědí o osobách, které by mohly být potenciálně obchodovány, ale nemají pro to důkazy a pokud se ženy samy nebudou chtít přihlásit, lze celou věc obtížně dokazovat. Čtvrtou variantou je, že žena obchodovaná v západní Evropě je do České republiky vrácena jako do bezpečné třetí země a zde žádá o udělení azylu. V pobytových zařízeních také existuje prostituce, která již s obchodem s lidmi nesouvisí,11 ale hranice obou těchto činností nejsou vždy zcela ostré. Nesetkali jsme se s tím, že by obchodovala rodina žadatelů o azyl se ženou nebo dcerou, ale zcela vyloučit se takové případy nedají. Respondenti se shodovali v názoru, že obchod s lidmi bude vázán spíše na žadatelky o azyl ubytované mimo pobytová střediska. Již právě nabídnutí ubytování může s tímto obchodem souviset. Nutno však brát v úvahu, že samostatných žadatelek o azyl jak v pobytových střediscích, tak i na privátních adresách, je mnohem méně než mužů a z těchto žen jen menší část připadá v úvahu, že by s nimi mohlo být obchodováno. Rozsah, v jakém jsou žadatelky o azyl v České republice oběťmi obchodu se ženami, je obtížně zjistitelný. Nejsnáze lze kvantifikovat oběti obchodu se ženami, které požádaly o azylové řízení po té, co byly zadrženy policií a dostaly se do pobytového střediska. Pracovníci pobytových středisek mají s těmito případy zkušenosti, ale počet takových obětí nepovažují za vysoký. Jedná se řádově o jednotlivé případy ročně.12 11 Vedle rozhovorů s našimi respondenty se o prostituci tohoto typu můžeme dočíst v knize bývalého žadatele o azyl v České republice Vladimira Borody (Boroda 1999). 12 Na základě provedených rozhovorů odhadujeme, že by se mohlo jednat o jeden až tři případy ročně. Respondenti, kteří o těchto případech hovořili, si však nebyli nikdy zcela jisti, zda se jedná skutečně o kategorii, Pro oběti obchodu s lidmi ve spojitosti s azylovou procedurou nejsou organizovány samostatné programy. Oběti však mohou využít pomoc celé řady institucí, které jsou podporovány Ministerstvem vnitra České republiky, UNHCR a dalšími sponzory. Instituce Charitas a La Strada jsou schopny zajistit bezpečné utajené ubytování, sociální asistenci a právní pomoc. Organizace pro pomoc uprchlíkům, která kooperuje s UNHCR, poskytuje právní poradenství při jednání s českými úřady, poskytuje pro žadatele o azyl informace o České republice, o českých zákonech a o právním systému. Pro ženy pořádá důvěrné sociální poradenství a psychologickou pomoc, při které jsou identifikovány problémy žen žádajících o azyl.13 Organizace pro pomoc uprchlíkům pro zájemce připravuje individuální i skupinovou psychoterapii. Důležitou aktivitou jsou také řemeslné dílny, které opět působí na jedné straně terapeuticky a na druhé straně zvyšují kvalifikaci žadatelek o azyl. Poradna pro uprchlíky Českého helsinského výboru, partner UNHCR a Open Society Fund poskytuje právní poradenství, zařizuje rekvalifikační kursy a pořádá pravidelné dámské kluby v pobytových centrech pro žadatele o azyl, na kterých ženy získávají vědomosti o prostředí České republiky, mohou se navzájem setkávat, diskutovat, předávat si zkušenosti. V pobytových střediscích v Červeném Újezdu a v Bělé pod Bezdězem provozuje ženský klub Poradna pro integraci Českého helsinského výboru za pomoci studentek sociální práce, které tuto aktivitu před dvěma lety samy iniciovaly.14 Programy těchto setkání mají přispět zejména k posílení individuality azylantek a k jejich lepší duševní rovnováze. Ženy v pobytových střediscích nemají možnost realizovat mnohé specificky ženské role (např. hostitelka, matka) za normálních životních podmínek uspokojované v rámci rodinného kruhu. V klubu se zpravidla sejde 12 až 15 žen různých národností. Setkání bývají zaměřena k "ženským" tématům, jako je např. mateřství, péče o rodiče, vztahy s tchyní, oslava rodinných svátků, emancipace apod. Téma nebezpečí zneužívání žen a obchodu s ženami nebylo doposud otevřeno. Poradna pro uprchlíky organizuje také jazykové kurzy. na kterou se ptáme. Psychologická poradna je v Bělé pod Bezdězem, v Červeném Újezdě a v Seči. 14 Zúčastnili jsme se setkání ženské uprchlické skupiny dne 29.11.2001 v pobytovém středisku Červený Újezd. V klubu převažovaly zralé ženy ve věku nad čtyřicet let. Z rozhovoru s dvacetiletou dcerou jedné z nich, mladou Arménkou, bylo patrné, že matka s dcerou (otec nezvěstný) v ČR pro sebe těžko hledají nějakou perspektivu. Ženy byly dobře informované o tom, jak obtížné je získat v ČR azyl. Dívka neměla zájem učit se česky. Z toho můžeme vyvodit, že obě ženy by pravděpodobně rády emigrovaly dále na západ. Jiné Arménky se zajímaly o možnosti práce ve svém oboru mimo azylové zařízení. Bylo patrné, že jsou z dlouhého čekání na azyl frustrované a hledají možnost přilepšení pro rodinu. Setkání probíhalo v příjemné atmosféře. Ženy se učily aranžovat slaměné květiny. Své výtvory prezentovaly za potlesku ostatních na konci setkání. Kytice si odnesly s sebou na pokoje. Dorozumívacím jazykem byla ruština. Ve skupině byl převaha Armének, jednotlivě se vyskytovaly ženy z Ázerbajdžánu, Afghánistánu, Ghany a Ukrajiny. 13 Ženské kluby také provozuje Poradna pro integraci, kterou podporuje UNHCR, Evropská unie, Komunitní cetra Leviho Strausse a další instituce. Byly otevřeny v Brně a v Ústí nad Labem a hlavní klientelou jsou zde ženy z Arménie, Běloruska, z Afriky a Ruska. Ženy se navzájem seznamují tak, že si předávají zkušenosti při vaření. Učí se zvláštnosti různých národních kuchyní, hovoří o svých problémech atd. Setkání mají opět terapeutický efekt. Právní poradenství a další pomoc poskytuje také Česká katolická charita a několik dalších institucí. Závěr Obchod se ženami a jeho rozšíření v oblasti Evropy bezprostředně souvisí s charakterem změn, které zde proběhly jak z hlediska prostupnosti hranic, tak i z h lediska ekonomických možností a je jednou ze stinných stránek pozitivního vývoje po pádu železné opony. Zároveň je součástí obecnějšího jevu feminizace chudoby a feminizace migrace. Počet žen migrujících samostatně, bez rodin, i v české republice mírně stoupá. Mezi žadatelkami o azyl v České republice však samostatně migrující ženy nepřevládají a tvoří jen malou část této kategorie. Ženy většinou žádají o azyl spolu s dalšími rodinnými příslušníky, kteří snižují nebezpečí obchodování, nebo se jedná o ženy, které do nejohroženějších skupin nespadají. Podle informací, které jsme získali v uprchlických zařízeních na území České republiky, však můžeme konstatovat, že ve druhé polovině devadesátých let dochází k mírnému nárůstu tohoto fenoménu. Vedle tíživé ekonomické situace v zemi původu zde svoji roli bezpochyby hraje i zvyšující se míra emancipace žen. V předchozím textu jsme objasnili, že azylová procedura v České republice vystupuje v souvislosti s ženami, které jsou předmětem obchodu, v několika úlohách: 1. je využívána migrujícími ženami, které pokračují do zemí Evropské Unie jako záchytný bod na jejich cestě, kterou se snaží vyřešit své ekonomické problémy; 2. je institucí, ke které se ženy někdy obracejí v případě, že jejich majitel je chycen a hrozí jim vyhoštění ze země a společensky nepřijatelná forma návratu do země původu; 3. je institucí, kterou zneužívají sami obchodníci se ženami k legalizaci pobytu svých pracovnic z cizích zemí; 4. je institucí, která může pomoci vytvořit situaci, aby žena, které se podařilo uniknout těm, co s ní obchodovali, získala bezpečný úkryt a čas k tomu, aby se mohla vrátit do normálního života. Se všemi těmito variantami se setkali pracovníci pobytových středisek Ministerstva vnitra České republiky, ale shodně prohlašují, že pokud aktéři obchodování se ženami hledají v azylové proceduře nějaké zázemí, většinou tak činí skrytě, včetně toho, že nepobývají v pobytových střediscích, ale v soukromí. Některé problémové oblasti vznikající v souvislosti obchodu se ženami a azylovou procedurou řeší novela zákona 325/1999 Sb., která vešla v platnost dne 1. února 2002. Zejména §82 limituje dobu, po kterou může žadatel o azyl pobývat mimo pobytové středisko na 30 dní a tím omezuje možnost využívat azylovou proceduru k legalizaci pobytu obchodovaných žen. §77 pak rozšiřuje množství údajů, které jsou žadatelé o azyl povinni poskytovat o místě pobytu. Podle těchto údajů lze snadněji identifikovat, v jakém prostředí se bude daná osoba nacházet a v případě pochybností, že údaje jsou pravdivé nebo že žadatel nebude dosažitelný, neudělí pracovníci Ministerstva vnitra souhlas se změnou místa pobytu. Cizinecká policie takto může snadněji předcházet tomu, aby nebyla azylová procedura zneužívána k nelegální činnosti. Podle zmíněné novely nebude po dobu 1 roku ode dne zahájení řízení vydáno žadateli o udělení azylu pracovní povolení. I tato okolnost snižuje zneužitelnost azylové procedury obchodníky s lidmi, neboť jejím prostřednictvím nemohou své oběti legálně zaměstnávat. Teprve praxe však ukáže, zda tyto regulativy budou mít žádoucí efekt. Doporučení Mezinárodní povaha obchodu se ženami předznamenává, že omezení tohoto jevu lze dosáhnout pouze mezinárodní spoluprácí mezi institucemi v zemích původu, v tranzitních zemích a v cílových zemích, kde se obchod realizuje. Účinná prevence tohoto jevu je možná jen za předpokladu úzké mezinárodní spolupráce na vládní i nevládní úrovni. • Azylová procedura a pomoc hledaná v pobytových střediscích může problém obchodovaných žen řešit jen krátkodobě. V této oblasti je třeba úzce spolupracovat s orgány v trestním řízení a s nevládními institucemi, které se na pomoc obětem obchodu s lidmi specializují. Vedle organizace La Strada zde existuje Charitas, Organizace na pomoc uprchlíkům, Český helsinský výbor a další organizace, které jsou schopny pomáhat na profesionální úrovni. Stejně je třeba zmínit mezinárodní organizace jako UNHCR a IOM. • Obchodem se ženami jsou ohroženy více žadatelky o azyl žijící v soukromí než v pobytových střediscích. Do této sféry však mají obtížný přístup jak pracovníci Ministerstva vnitra, tak i humanitárních organizací. Pozitivní změnu by v tomto ohledu mohla přinést novela zákona o azylu platná od 1. února 2002. V každém případě však doporučujeme zaměřit více pozornosti právě na sféru privátního bydlení. • Obchod se ženami je závislý na poptávce po jejich službách. Zákazník však zůstává stranou většiny systémových kroků. S ohledem na české prostředí doporučujeme vést účinnou informační kampaň zaměřenou na tuzemské, ale zejména zahraniční zákazníky, kteří většinou netuší, že neprovozují pouze sex za peníze, ale že jsou posledním článkem obchodu se ženami. Doporučujeme proto hledat formy, jak poskytnout dostatek informací o mechanismu obchodování se ženami a vysvětlit podstatu násilí páchaném na dívkách z východu. Je třeba zdůraznit, že obchodováním se ženami dochází k vážnému porušování lidských práv. Oběť ztrácí nehumánním zacházením právo na bezpečnost a důstojnost. Taková kampaň by měla proběhnout zejména v sousedním Rakousku a Německu, ale i v České republice jako zemi, ve které probíhá sexuální turistika. Média v této oblasti svoji úlohu neplní. • Dalším z falešných mýtů, který ovlivňuje veřejné mínění a měl by být zbořen, je mýtus o prostituci "jako nejstarším ženském řemesle". Odborníci odhadují15, že přibližně 75% žen v českých nevěstincích je v místě zavřeno nedobrovolně a 90% žen je k prostituci různými prostředky donuceno. Oběti sexuálního průmyslu bývají fyzicky i psychicky zubožené. Ženy bývají poškozené hned dvakrát: poprvé v momentě, kdy jsou "prodány" provozovateli nočního klubu, podruhé ve chvíli, kdy jsou zadrženy cizineckou policií a poté vyhoštěny ze země. Žena je potom stigmatizována svou minulostí i v domácím prostředí, pokud se domů dokáže vrátit. Ženy, které přestály takovouto životní zkušenost, však zpravidla potřebují specializovanou pomoc. Výše uvedený přehled ukazuje, že možnosti pro oběti se v různých státech odlišují. Snad nejvstřícnější se jeví italský model. Doporučujeme i nadále hledat legislativní i instrumentální 15 Informace podle rozhovoru s kriminalistou Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v říjnu 2001. nástroje, jak cizím státním příslušnicím za takové situace zajistit odpovídající asistenci. • Pokud se jedná o žadatelky o azyl z ohrožených skupin v pobytových zařízeních, doporučujeme věnovat zvýšenou pozornost jejich přípravě na život mimo pobytová střediska. UNHCR může v této oblasti vyvíjet efektivní činnost ve spolupráci s výše zmíněnými nevládními organizacemi. Literatura Boroda V. 1999: Bez hrdinů. Praha, Maťa. Cizinci v České republice 2001. Praha, Český statistický úřad. EU Toughens Line on Human Trafficking 2001: Financial Times, London Ed1 -03-17-01, s. 6. Citováno dle: http://www.unhcr.ch/cgi-bin/texis/vtx/home (20. listopadu 2001). Foreign Direct Investment, Trade, Aid and Migration. Geneva, United Nations 1996. GAATW - Global Alliance ?.: Human rights in practice. A guide to assist trafficked women and children. Human Rights in Practice. A guide to assist trafficked women and children. The Global Alliance Against Traffic in Women 1998. Jane´s Information Group 2001: Europe Struggles to Deal With Human Trafficking Implications. World News 26. 9. 2001. In: //www.unhcr.ch/cgibin/texis/vtx/home/++wwBm7ele_dwwww3ww/opendoc.ht. Převzato: 22.11. 2001. Obchod s lidmi. Prevence obchodu s lidmi. Charitas. (Nedatováno) Kholová L. 2001: Kouzlo ukrajinských švadlen. Policie zadržela gang západočeských obchodníků se ženami. In: Respekt 48, 26. 11. - 2. 12: 4. Lebed M. A. 1997: A Few Observations about Trafficking in Women by a Criminologist. Referát přednesený na konferenci "Trafficking in Women in the Post-communist Countries of Central and Eastern Europe" (Praha, 27. - 28. listopad 1997). Lundová Soňa 2001: Obchod se ženami: závažné porušování lidských práv. Azyl 2001, 3-4: 5. Nedělková Martina 2001: Uprchlické ženy v České republice. Nepublikovaná absolventská práce. Praha, Evangelická akademie. Niesner E., Jones-Pauly Ch. 2001: Frauenhandel in Europa (Trafficking in Women in Europe). Germany, Kleineverlage. Poradna pro integraci 2001: Studie žen - imigrantek v ČR. Nepublikovaný rukopis prezentace výzkumu. Suhrke Astri 1998: Safeguarding the Institution of Asylum. In: Population Distribution and Migration. New York, United Nations. Transit Migrants and Trafficking. Refugees http://www.unhcr.ch/cgi-bin/texis/vtx/home. Magazine. Wallace C. - Stola D. (eds) 2001: Patterns of Migration in Central Basingstoke, New York, Palgrave Publishers. 1.5. Europe. 1996.
Podobné dokumenty
květen 2015 - Cesta iniciativy
Názvy některých měst i území na jižním Kavkaze se staly součástí politických bojů, které navazují na přímé vojenské
konflikty mezi různými znepřátelenými zeměmi. Proto se můžete ve zpravodajství v ...
Migrace jako adaptace na změnu klimatu
1951 a jejího Protokolu z roku 1967 (dokumentů mezinárodního práva) může být uprchlíkem pouze osoba, která je nucena překročit mezinárodní hranice kvůli opodstatněnému
strachu z perzekuce na základ...
MLÁDEŽ VE FOTOGRAFIÍCH V MLADÉM SVĚTĚ 1960–19901
k interpretaci novinářských fotografií (Barthes 1977). Svůj analytický přístup rozdělil Barthes na tři části: textová analýza hledá vztah mezi obrazem a titulkem, denotace popisuje
doslovný výklad ...
Ostrava Life
Tančilo se jako o život, ale zvítězit mohl jen
jeden. Nejvyšší post obsadili favorité z Ruska
– Alexej Silde s partnerkou Annou Firstovou.
„Je to zvláštní, ale i když jste naprostý laik,
stejně p...