Knihovna Almanach spis text

Transkript

JIHOČEŠTÍ
S P I S O VAT E L É
aneb někteří z mnoha…
Sestavil a vybral Tomáš Červený
Předmluva
Publikace „Jihočeští spisovatelé aneb někteří z mnoha …“ je vlastně malá encyklopedie, která si dala za úkol zmapovat jihočeské autory, kteří žijí a tvoří v Jihočeském kraji. Je
písemným doplněním a vlastně rozšířením putovní výstavy Jihočeští spisovatelé, kterou
připravila Městská knihovna Prachatice, a která byla slavnostně zahájena vernisáží dne
5. dubna 2011 v Prachaticích. Iniciativa uspořádat tuto výstavu i vydat publikaci vzešla
od Městské knihovny Prachatice už v loňském roce, neboť knihovna si zve často některé
autory na literární besedy a čtení, a to jak pro dospělé a seniory, tak i pro děti a mládež.
Knihovna také velice úzce spolupracuje s Domovem seniorů Mistra Křišťana, kde v Literární kavárně představuje autory na besedách, včetně půjčování knih. Putovní výstavu
budou moci shlédnout čtenáři i návštěvníci mnoha knihoven v celém Jihočeském kraji
a zde bude k dispozici i tato kniha.
Publikace bude také součástí akce Živá kultura, aby se účastníci mohli seznámit se
současnými jihočeskými píšícími autory a jejich dílem. Takováto publikace v tomto rozsahu dosud nebyla vydána. Jižní Čechy mají v tomto co nabídnout, neboť mezi spisovateli
je řada význačných osobností, které přesahují i rámec Jihočeského kraje např.: Věroslav
Mertl-laureát Státní ceny za literaturu roku 2001, Jan Bauer-autor více než sta publikací
o historii českých zemí, Ludvík Mühlstein-autor píšící o jihočeské přírodě, Jan Míka –
známý scénárista televizních seriálů, Jiří Hájíček-laureát literární ceny Magnesia litera za
rok 2005, Vladimír Šlechta-nejprodávanější a nejúspěšnější český spisovatel sci-fi a fantazy literatury, Hynek Klimek-autor píšící o šumavských pověstech, Jan Schneider-básník,
textař a spisovatel, autor prvního českého muzikálu, František Niedl-spisovatel historických románů z prostředí jižních Čech, Pavel Pavel-experimentátor, který uměl „rozchodit
sochy“ moai na Velikonočním ostrově, Milena Brůhová-přezdívaná „jihočeská Agatha
Christie“ se svými detektivními příběhy, Robert Sak-historik a v 60. letech minulého století šéfredaktor jihočeského nakladatelství Růže, Miroslav Hule-třeboňský lyrický básník
nebo Ivo Šmoldas-televizní a rozhlasový glosátor a mnoho a mnoho dalších. Součástí Živé
kultury budou i besedy se spisovateli a účastníci se tak mohou přímo seznámit s těmito
osobnostmi na nejrůznějších setkáních, besedách, autorských čteních a autogramiádách.
Tato knížečka by nevznikla bez podpory Jihočeského kraje, Společnosti tří zemí, Města
Prachatice a kolektivu pracovníků Městské knihovny v Prachaticích, v čele s paní ředitelkou Mgr. Hanou Mrázovou, a samozřejmě i vstřícného a osobního přístupu jednotlivých,
zde uvedených spisovatelů.
autor
3
Úvod
Když jsem se setkal na podzim roku 2010 s paní ředitelkou knihovny Mgr. Hanou Mrázovou v Městské knihovně Prachatice při jedné literární besedě a zjistil jsem, jak aktivně
knihovna pracuje s dětmi a mládeží, se seniory a zve často, především jihočeské autory na
besedy, aby je knihovna mohla osobně představit svým stálým čtenářům, nebylo daleko
od jejího nápadu připravit výstavu o jihočeských spisovatelích.
Představit výstavou jihočeské literáty návštěvníkům a čtenářům, kteří chodí do
knihovny, a propagovat tak jejich dílo, v záplavě komerčních zahraničních autorů, byl
výborný nápad. Navíc čtenáři se mohou na základě výstavy i nechat inspirovat, co si přečíst, kterou knihu si v knihovně vypůjčit, a hlavně se o autorech více dovědět. Více, než
pouze z přebalu knihy, nebo jenom pouze z krátké poznámky v knize. Ale jak připravit
výstavu, když autorů je více než stovka? A představit většinu nebylo možné z prostorových důvodů. Byli vybráni spisovatelé různých žánrů – takový reprezentativní vzorek.
A zde se nabídla možnost doplnit tuto výstavu touto publikací, aby záměr i myšlenka
byla naplněna. Navíc knihovna počítala i s tím, že výstavu nabídne všem knihovnám
na jihu Čech, aby s ní mohly seznámit i svoje čtenáře. A jako doprovod putovní výstavy
se představí i někteří spisovatelé na besedách se čtenáři osobně a pohovoří o svém díle
a literárních plánech.
Měl jsem v životě to štěstí, že jsem se osobně s některými autory již hodně dávno znal,
byli a jsou mými přáteli. S některými jsem se seznámil, když jsem byl v roce 2000 při
založení Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Některým jsem jako editor pomáhal manažersky připravit knihy k vydání, s jinými jsem se setkal na festivalech poezie, knižních
veletrzích, na autorských čteních, literárních večerech, besedách a s mnoha, jak jsem již
řekl, mě pojí i osobní dlouholeté přátelství.
Publikace představuje téměř většinu jihočeských autorů, jejichž díla si můžete koupit
v knihkupectvích, můžete je zahlédnout v regálech městských nebo obecních knihoven
nebo jejich dílka si můžete přečíst na internetu. V jižních Čechách žije a tvoří přes sto
spisovatelů. V této publikaci se Vám nepředstavují autoři anonymně, ale přichází mezi
Vás jako konkrétní, obyčejní lidé, kteří vystudovali nebo studují, žijí život obyčejných
lidí se svými starostmi i radostmi, zájmy i problémy. Někteří se navíc ještě věnují svému
zaměstnání. Málokdo zná autory vizuálně, ale většinou jen z přebalu knihy nebo podle
jména. A už vůbec málokdo ví, co vše napsali, jakému druhu literatury se věnují. Všichni
doposud žijí, pracují a hlavně tvoří v různých částech Jihočeského kraje. Jsou zde zastoupeni jak začínající autoři, tak renomovaní spisovatelé, básníci a publicisté. Velmi mladí, ale
i staří autoři. Jsou zde autoři, kteří začali psát již v mladém věku, ale i autoři, kteří začali
publikovat až třeba v padesáti letech nebo i později.
Samozřejmě, že v publikaci nejsou uvedeni úplně všichni autoři, ale naprostá většina
zde uvedena je. Někteří z nich zde nechtěli být uvedeni, jiní tvrdili, že nejsou spisovatelé
(převážně autoři, kteří publikují odborné články, publikace nebo populárně naučnou literaturu), jiní nedodali podklady v termínu pro zpracování této publikace. Se všemi zde
uvedenými autory jsem byl v osobním nebo písemném kontaktu a řeknu vám, že některá
setkání byla i pro mě velmi příjemná a inspirující. Většina zde uvedených autorů spolu4
pracovala i tím způsobem, že dostali prostor v této publikaci a odpovídali na Tři otázky
pro autora:
1. Kdy jste začal psát, proč a z jakého důvodu píšete?
2. Kdo Vás ovlivnil, kdo byl vzorem, kdo Vás inspiroval a Vaši oblíbení čeští i zahraniční autoři?
3. Co chcete vzkázat Vašim současným i budoucím čtenářům?
Jak někteří z nich odpovídali, můžete posoudit sami. Záměr byl zprostředkovat vám
pomocí této publikace i jakousi jednoduchou besedu se spisovateli, aby vám odpověděli
na otázky, které často dostávají na svých besedách. Za to jim patří poděkování.
Když se zeptáme, proč autor začal psát, většinou se dozvíme, že cítil potřebu něco
sdělit ostatním. Doplnil bych, že např. v případě poezie je to i zaznamenaný pocit, nálada, smutek, psychický stav v době tvorby a zaznamenání tohoto stavu do veršů. V jiných
dílech je potřeba čtenáře i poučit o historii, přírodě, záhadách a jiných věcech. V románu,
detektivce, či povídce vtáhnout čtenáře do děje. Zvláštní je dětská literatura (pohádky,
pověsti, příběhy, říkanky), která má velký vliv na jeho budoucí rozvoj osobnosti. Kniha
a literatura obecně má několik funkcí. A to vzdělávací (rozvoj myšlení a vyjadřování),
výchovnou (vytváření morálních a estetických hodnot), společenskou (upozorňování na
vážné společenské problémy) a zábavnou (pobavení, relaxace).
V dnešní moderní době, v době rozvinutých informačních technologií a internetu
má kniha stále co říci svým čtenářům. Kniha je a bude vždy intimní záležitostí člověka.
Čteme-li, nevnímáme okolí, jen se vždy věnujeme psanému textu, který někdo pro nás
napsal. A je jedno, zda čteme na pláži, v tramvaji, v čítárně, v knihovně, v křesle nebo
v posteli.
Počátky českého písemnictví souvisí se šířením křesťanství. První jihočeští spisovatelé
jsou anonymní kněží, mniši a členové řádů v nově založených klášterech ve Vyšším Brodě
(1259), Zlaté Koruně (1263), Strakonicích (1243) aj. Později Tomáš Štítný ze Štítného,
Jan Hus, Petr Chelčický nebo Lev z Rožmitálu a Blatné (1425–1486). Významným je humanista Jan Hodějovský (1496–1566), který kolem sebe soustřeďoval mnoho básníků,
spisovatelů i učenců na své tvrzi v Řepici u Strakonic, podnítil vydat Hájkovu kroniku
českou. Literáti se scházeli i na popud Petra Voka z Rožmberka (1539–1611) na Bechyni,
později v Třeboni. Nebo později Jan Balbín (1621–1688) působící v Jindřichově Hradci
a v Českém Krumlově a další jiní historičtí autoři a písmáci. Z jihu Čech je známo mnoho
literátů, kteří zde trvale nebo krátce působili např. Ladislav Stehlík, Karel Klostermann,
Julius Zeyer, František Ladislav Čelakovský, František Herites, Josef Holeček, Otakar Březina, Adalbert Stifter, Ladislav Mikeš Pařízek, František Hrubín, Ilona Daňková, Boris
Jachnin, Jiří Žáček, Karel Sýs, Věra Nosková a mnoho dalších. Ti někteří dodnes žijící se
zde narodili nebo studovali, ale život je zavál mimo Jihočeský kraj. Ale je tu i mnoho těch,
kteří se v jižních Čechách narodili, studovali a žijí a tvoří zde doposud. Ale je také mnoho
těch, kteří se narodili jinde, ale v jižních Čechách napevno zakotvili a stali se součástí
tohoto krásného, historicky zajímavého a kouzelného kraje. Svojí tvorbou pak budoucím
generacím zanechávají odkaz své doby a svého nitra, kus sebe a třeba i kus své badatelské
a vědecké práce.
5
Spisovatelé se názorově, tvorbou nebo společensky sdružují do spolků. Toto se dělo
v 19. i 20. století a děje se i dnes. Od února 1948 toto bylo složité, neboť oficiální politika
byla pouze socialistická. V roce 1968 bylo jisté uvolnění a možnost svobodněji vyjadřovat
své myšlenky i literárně, ale zlom nastal v době normalizace na dalších dvacet let. Autoři
pouze velmi sporadicky mohli vyjádřit své myšlenky v literatuře, mnoho spisovatelů a publicistů mělo činnost zakázanou, mnoho z nich muselo i z kultury odejít. Kdo chtěl, tak
mohl publikovat tzv.“do šuplíku“ nebo pouze samizdatem, chtěl-li seznámit se svým dílem
okolí, a jen pro přátele, kterým důvěřoval. Někteří autoři byli nuceni i emigrovat, aby se
po revoluci v roce 1989 zase vrátili zpět. Naprosto jiná situace nastala po roce 1989. Plno
zakázaných autorů, mohlo konečně publikovat a autoři se opět začali sdružovat do názorových spolků a literárních sdružení. Byl zrušen komunistický Svaz českých spisovatelů
(založen v roce 1972), jeho nynějším pokračováním je postkomunistická Unie českých
spisovatelů. V prosinci 1989 byla založena celostátní Obec spisovatelů, jejímiž členy je
i několik jihočeských spisovatelů, do povědomí vstoupil i český PEN klub. Jihočeská pobočka Obce spisovatelů se koncem roku 2001 osamostatnila a vznikl Jihočeský klub Obce
spisovatelů (spisovatelejih.blog.cz), finančně nezávislý na celostátní Obci spisovatelů, který sdružuje cca 35 jihočeských autorů. Ten v současné době vydává literárně-kulturní
časopis Fórum a dle potřeby i almanachy poezie a prózy jihočeských autorů. Půl roku před
tím v dubnu 2001 vniklo Sdružení jihočeských básníků KRB, soustředěné kolem Literární
kavárny Měsíc ve dne v Českých Budějovicích sdružující především autory, ale i začínající
autory poezie. Toto literární uskupení začalo pořádat Festivaly poezie a vydávat básnické
sbírky. V roce 2006 vzniklo volné sdružení básníků a prozaiků Českobudějovická literární
buňka (má asi kolem 10 členů), soustředěná kolem spisovatele Davida Jana Žáka a Jiřího
Hájíčka. Buňka pořádá autorská čtení v hospůdce Na Lázni mezi Vodňany a Chelčicemi.
Také se Buňka spolupodílí i na pořádání kabaretu Literární šleh, autorská čtení v českobudějovické galerii Pod kamennou žábou a jinde. V roce 2005 na půdě Jihočeského klubu
Obce spisovatelů založil s přáteli Petr Andreas básnickou skupinu Pavilon 4. Od té doby
vydali sborník, společnou básnickou knihu a uspořádali řadu veřejných čtení a dalších
se zúčastňují. Setkávají se na sedáncích v kavárnách v centru Českých Budějovic. V roce
2001 vzniká literárně-kulturní občanské sdružení V-ART v Písku, od roku 2004 s názvem
Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice-Písek (www.v-art.cz) s internetovými literárními projekty Prácheňské rezonance (2000–2010), Chůdové kořeny, Kybernétés, Taxus
Bohemica a Litterate 28,086. Dalším literárním internetovým serverem je projekt Epika (www.epika.cz), který vnikl kolem nakladatelství a tiskárny v Jindřichově Hradci. Za
zmínku ještě stojí literární skupina, která ale nevznikla v jižních Čechách, ale za totality
v Jizerských horách v roce 1982, jejímž spoluzakladatelem je nyní jihočeský básník Roman
Szpuk, Skupina XXVI. (http://xxvi.layne.cz/) a jeho internetový projekt s básnířkou Ivou
Košatkovou Šedá volavka (http://hajku.blackhost.cz/).
Tito literáti, kteří se hlásí k některým z těchto spolků nebo sdružení se často scházejí
po kavárnách nebo hospůdkách a vzájemně si představují svá dílka. Tyto jihočeské spolky organizují různá literární čtení, literární večery, besedy, kabarety, festivaly poezie,
literární soutěže a pomáhají mladým začínajícím autorům. Publikují tiskem nebo na
internetu, vydávají knihy a almanachy nebo časopisy a šíří tak svoje díla do povědomí
svých čtenářů.
6
Jak vidíte, tato publikace vám chce většinu z těchto jihočeských spisovatelů představit.
Věřím, že se dozvíte plno nových informací nejen o autorech samotných, ale i o jejich díle
publikovaném a vydaném do zhruba poloviny tohoto roku.
Tomáš Červený
Týn nad Vltavou a Prachatice,
březen-červenec 2011
7
Abecední seznam spisovatelů
Andreas Petr
Bauer Jan
Bauer Michal
Beran Ladislav
Bezecný Zdeněk
Binder Milan
Blümlová Dagmar
Boček Miroslav
Bolechová Kateřina
Brabec Milan
Braunová Helena
Brůhová Milena
Bumbová Stanislava
Cempírek Jan
Červený Tomáš
Dušková Vlasta
Fibich Ondřej
Fröhlich Jiří
Gottwald Vladimír T.
Hájíček Jiří
Hosnedlová Hana
Hošťálek Petr
Houska Jan
Hule Miroslav
Jachnin Boris
Jůna Jan
Jůna Martin
Kadoch František
Kinkor Roman
Klimek Hynek
Konáš Miloš
Košatková Iva
Kovář Daniel
Kozák Pavel
Kozák Roman
Král Miloslav
Kročák Jaromír
Křišťanová Dita
Křížová Kateřina
Kučera Holub Zbyněk
Kümmel Václav
Kynclová Veronika
Lorenc Michael
Louženský Jiří
Macoun Jiří
Mandžuková Jarmila
Mertl Věroslav
Míka Jan
Mls Ivan
Mühlstein Ludvík
Niedl František
Nouza Jan
Oulehla Milan
Pátková Linhartová Marcela
Pavel Pavel
Pavlík Petr
Pelíšek Antonín
Prášek Jiří
Prchal Milan
Příhoda Karel
Sak Robert
Schneider Jan
Sivok Jiří
Stehlík Ivo
Stluková Barbora
Sulek Vladimír
Szpuk Roman
Šindelář Vladimír
Šlechta Vladimír
Šmoldas Ivo
Šotolová Marie
Štěpánek Radek
Šulista Petr
Troup Zdeněk
Tůma Michal
Vejlupek Miroslav
Veverka Přemysl
Vrba Josef
Zíková Martina
Žák David Jan
8
Andreas Petr
*1985 v Pelhřimově
Působí a žije v Českých Budějovicích a v Praze.
Studium a povolání
Dětství prožil na Vysočině, v letech 1997–2005 studoval
gymnázium v Českých Budějovicích, pak v roce 2005–2010 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor dějiny a teorie druhů umění-estetika. V roce 2008–2009 absolvoval studijní pobyt
na Institutu filozofie na Katholieke Universiteit Leuven v Belgii
(anglický studijní program), od roku 2010 studuje Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filologie-dějiny české literatury a teorie literatury (doktorské studium).
Zájmy a záliby
Fotografie, vytrvalostní běhy, cestování, vysokohorská turistika
Stručná autorská kariéra
V roce 2004 s přáteli založil básnickou skupinu Pavilon 4, od té doby skupina vydala
sborník, společnou básnickou knihu, uspořádali řadu veřejných čtení. Zabýval se též historií cechovnictví v Českých Budějovicích. Setkává se s literáty na sedáncích v kavárnách
v centru Českých Budějovic. Věnuje se literární a divadelní kritice.
Současnost
Vyučuje jazyky, píše o umění a kultuře, dělá interview, založil s Lenkou Houskovou
literární server www.jihoceskaliteratura.cz, je jeho redaktorem.
Bibliografie-spoluautorství
Výhonky (2006) – sbírka poezie jihočeských autorů
Pavilon 4 (2007) – almanach básnické skupiny Pavilon 4
Jsou kapky vína (2007) Balt-East, Praha – společná básnická sbírka skupiny Pavilon 4
Ostatní
Publikuje kritiky, recenze a články v časopisech Ádvojka, Ateliér, Dobrá adresa, Universum, Literární fórum,
The Voice, v Českobudějovickém deníku a na internetových portálech blisty.cz (Britské listy), iliteratura.cz,
atemporevue.cz, knihozrout.cz, novinky.cz (Salon), centrum.cz, jihoceskaliteratura.cz.
Je redaktorem literárního časopisu Jihočeského klubu Obce spisovatelů „Fórum“.
Literární spolky a ocenění
Autor získal 2. místo a cenu poroty v soutěži Náchodská prima sezona 2005, 2. místo v soutěži Polibek múzy
2007, je členem básnického sdružení Pavilon 4 a Jihočeského klubu Obce spisovatelů.
Tři otázky pro autora
1. Psát jsem začal ke konci studia gymnázia. Nutkání psát nelze zdůvodnit, popíši okolnosti: psal jsem si deník a zkusil jsem koncentrovanější formu, začalo mě to bavit, několik
lidí mě podpořilo a začal jsem se scházet se členy budoucího básnického sdružení Pavilonu 4.
9
2. Umělecky mě inspiroval Vladimír Holan, osobnostně ovlivnil Adalbert Stifter, oblíbení autoři jsou Marcel Proust, Thomas Mann, Philip Roth.
3. Svým čtenářům bych chtěl vzkázat, aby zůstali čtenáři a nestali se jen pouhými diváky či posluchači.
10
Bauer Jan
(Felix Krumlowský)
*1945 v Jihlavě
Působil v Českém Krumlově, Českých Budějovicích, Praze, Vodňanech. Nyní tvoří a žije na samotě u Vodňan.
V letech 1963–1968 absolvoval provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Českých Budějovicích. Ačkoliv je
vystudovaný zemědělský inženýr, nastoupil jako novinář-redaktor do tehdejší Jihočeské pravdy. V roce 1970 odchází do Prahy
a pracuje nejdříve ve Večerní Praze, později v Zemědělských novinách, v Blesku aj. Od
roku 1968 do roku 2002 působí s kratšími přestávkami jako novinář.
Zájmy a záliby
Historie, archeologie-chtěl ji původně studovat, literatura, výtvarné umění, kočky a psy
S povídkami a básněmi debutoval v roce 1964 na stránkách studentského literárně politického časopisu Dialog, který zakládal a redigoval. Byl spoluzakladatelem kulturních akcí
Pražský knižní majáles a Zeyerovy Vodňany (dosud 15. ročníků). Knižně debutoval v roce
1978. Ve své knižní tvorbě se věnuje především literatuře faktu a historickým detektivkám.
Je znalec české historie. Bauerovou autorskou devízou je populární a živý jazyk a napínavý
dějový příběh. Rozhodně se neuchyluje k nezáživnému vědeckému slovníku, který běžného čtenáře spolehlivě odradí. Ve svých románech se snaží o určité zjednodušení. Vždy
ale vychází z faktů, z historických podkladů, z pátrání v archivech, ze soustavného studia
a četby odborné literatury. Je kmenovým autorem nakladatelství MOBA Brno.
Současnost
Nyní je již v důchodu. Od roku 1998 žije Jan Bauer se svou rodinou v historickém domě
na samotě u Vodňan. V krásném prostředí, v sousedství rybníků, které společně s okolní
krajinou, v níž historie zanechala nesmazatelné stopy, je pro vnímavého spisovatele stále
živou a nevyčerpatelnou inspirací. Zde dál tvoří, vydává knihy a přispívá svými články do
populárně-historických časopisů. V prosinci 2009 mu vyšla jubilejní stá kniha a je proto
jeden v nejúspěšnějších a nejplodnějších jihočeských autorů všech dob.
Bibliografie
Uživí naše planeta lidstvo? (1978) Albatros, Praha – populárně naučná kniha pro mládež
Člověk a les (1980) Albatros, Praha – populárně naučná kniha pro mládež
Aféry jak pro koho (1991) Betty, Praha – literatura faktu
Aféry pouze zemědělské (1992) Agropress, Praha – literatura faktu
Vražedný souboj stínů (1993) MOBA, Brno – detektivka
Smrt jede po české cestě (1994) Pražská vydavatelská společnost, Praha – detektivka
Vrah jsem já (1995) Pražská vydavatelská společnost, Praha – detektivka
Špiónova dcera (1995) Jih, České Budějovice – sbírka povídek
Sedmnáct zpovědí (1996) X – Egem, Praha – rozhovory s českými političkami a manažerkami
11
Pavučina smrti (1997) Laguna, Praha – detektivka
Kdo za nás rozhoduje? (1998) Saga, Praha – literatura faktu
Partneři slavných (1998) Formát, Praha – knižní rozhovory
Kšefty s krásou (1999) Formát, Praha – literatura faktu
Muzikálový triumf (1999) Knižní klub – Brána, Praha – literatura faktu
Parlament v podezření (1999) MOBA, Brno – detektivka
Holka na zabití. Neautorizovaný životopis Dagmar Veškrnové – Havlové (2000) Formát, Praha
Hvězda vábí smrt (2000) MOBA, Brno – detektivka
Města, která zmizela (2000) Otakar II., Praha – literatura faktu
Dějiny psal sex (2000) Otakar II., Praha – literatura faktu
Husitské války – podvržená legenda (2000) Otakar II., Praha – literatura faktu
Ježíš – tajemný muž z Betléma (2000) Otakar II., Praha – literatura faktu
Libri prohibiti devadesátých let (2000) Otakar II., Praha 2000 – literatura faktu
Záhady českých dějin I. – V. (2000–2002) MOBA, Brno, 3. vydání – literatura faktu
Než vznikl český stát – historie začala masakrem (2001) Adonai, Praha – literatura faktu
Poslední hodiny velkých imperátorů (2001) Formát, Praha – literatura faktu
Od Ježíše k televizní stávce aneb jaké byly první roky staletí (2001) Adonai, Praha – literatura faktu
Podivné konce českých panovníků (2001) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Podivné konce českých panovnic (2002) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Smrt za smrt (2002) MOBA, Brno – detektivka
Živý terč (2002) MOBA, Brno – detektivka
Podivné konce Habsburků a jejich příbuzných (2003) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Václav Havel. Necenzurovaný životopis (2003) Cesty, Praha – literatura faktu
Podivuhodné osudy v českých dějinách (2003) MOBA, Brno – literatura faktu
Podivuhodné osudy v českých dějinách II. (2003) MOBA, Brno – literatura faktu
Sex v dějinách (2003) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Tajemná města – České Budějovice (2003) Regia, Praha – literatura faktu
Velká kniha o jménech (2003) Regia, Praha – literatura faktu
Tajemné počátky českých dějin 1. Od pravěku po Sámovu říši (2003) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Tajemné počátky českých dějin 2. Od Přemysla Oráče po vyvraždění Slavníkovců (2004) Akcent, Třebíč
– literatura faktu
Magická místa Čech a Moravy (2004) MOBA, Brno – literatura faktu
Vládci českých zemí. Historie panovnického trůnu Čech a Moravy (2004) Beta, Praha – encyklopedie
Tajnosti českých hradů a zámků I. – III. (2004–2005) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Tajnosti moravských hradů a zámků I. – II. (2004–2005) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Kdo je největší Čech? (2005) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Tajnosti královských trůnů aneb Milenky, levobočci a nevěry (2005) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Tajnosti královských trůnů aneb Vraždy, popravy a spiknutí (2005) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Tajnosti královských trůnů aneb Děsivé záhady, dvojníci a podvody (2006) Akcent, Třebíč – literatura faktu
Čeští světci a kacíři (2006) MOBA, Brno – literatura faktu
Co v učebnicích dějepisu nebylo potřetí (2006) MOBA, Brno – literatura faktu
Co v učebnicích dějepisu nebylo počtvrté (2006) MOBA, Brno – literatura faktu
Tajemství královnina zpovědníka (2006) MOBA, Brno – historický román
Klasikové v nedbalkách. Za kulisami českého 19. století (2006) MOBA, Brno – literatura faktu
Kat hejtmana Žižky (2006) MOBA, Brno – historický román
Krajinou domova s holí poutnickou I. (2007) MOBA, Brno – literatura faktu
Milostné aféry minulých staletí (2007) MOBA, Brno – literatura faktu
Záhada kamene mudrců (2007) MOBA, Brno – historický román
Krajinou domova s holí poutnickou II. (2007) MOBA, Brno – literatura faktu
Ve stínu pětilisté růže (2007) MOBA, Brno – historický román
Poslední slovo má ďábel (2008) MOBA, Brno – historický román
Ve službách Svatoplukových (2008) MOBA, Brno – historický román
12
Zemřít pro jediného boha (2008) MOBA, Brno – historický román
Smrt si jde pro slavné (2008) MOBA, Brno – literatura faktu
Pražský rozparovač (2009) MOBA, Brno – historická detektivka
Vampýr z Koňského trhu (2009) MOBA, Brno – historická detektivka
Číše jedu pro krále (2009) MOBA, Brno – historická detektivka
Ženy z rodu Habsburků (2009) ALPRESS, Frýdek-Místek – literatura faktu
České princezny na evropských trůnech (2010) ALPRESS, Frýdek-Místek, literatura faktu
Co by se stalo kdyby… (2010) Petrklíč, Praha – literatura faktu
Podivná úmrtí (2010) Petrklíč, Praha – literatura faktu
Císařova poslední vůle (2010) MOBA, Brno – historická detektivka
Výkupné za krále (2010) MOBA, Brno – historická detektivka
Krvavý cejch (2011) MOBA, Brno – historická detektivka
Hvězda Valdštejnova srdce (2011) MOBA, Brno – milostný historický román
Dárek pro mistra kata (2011) MOBA, Brno – historická detektivka
Spoluautorství – výběr
Byla jsem Arabela (1993) Dekon, Praha – knižní rozhovor, spoluautorka Jana Nagyová
Zpověď bývalého prognostika (1995) Dekon, Praha – knižní rozhovor, spoluautor Miloš Zeman
Přiznání policejního rady (1998) ETC Publishing, Praha – spoluautor Miloslav Dočekal
Dějiny v zrcadle hvězd – Magický rok 2000 (1999) Formát, Praha – literatura faktu, spoluautor Antonín
Baudyš
Léčili jsme prezidenta (2000) Formát, Praha – literatura faktu, spoluautorka Jolanta Przybylaková
Čeští vládci očima astrologa (2001) Hart, Praha – literatura faktu, spoluautor Antonín Baudyš
Tajemství radiotechnického pátrače TAMARA (2003) Nakladatelství Sdělovací technika, Praha – literatura
faktu, spoluautor Jiří Hofman
Co v učebnicích dějepisu nebylo (2005) MOBA, Brno – spoluautoři Aleš Česal, Josef Frais, Roman
Herzinger, Jiří Kovařík, Jiří Svoboda – literatura faktu
Co v učebnicích dějepisu nebylo podruhé (2005) MOBA, Brno – spoluautoři Aleš Česal, Josef Frais,
Roman Herzinger, Jiří Kovařík – literatura faktu
Prameny (1973) Růže, České Budějovice – almanach jihočeských autorů
Životní prostředí – věc veřejná i soukromá (1986) Práce, Praha
Dracula. Muzikálový bestseller (1997) Goldstein a Goldstein, Praha
Češi na cestě stoletím (2001) Agave, Český Těšín
Toulky minulostí světa 1–10 (2000–2008) Via facti, Praha
Měsíc ve dne (2002) Carpio, Třeboň – povídky jihočeských autorů
Střídavě jasno (2003) Dominium, České Budějovice – povídky rakouských a jihočeských spisovatelů
Knihy pod pseudonymem Felix Krumlowský
Dámské příběhy českého středověku (2004) Petrklíč, Praha
Legendy a pověsti z Čech a Moravy (2005) BETA, Praha
Jména z českých dějin, která byste měli znát I. – III. (2007–2009) BETA, Praha
Krvavé příběhy z hradů a zámků (2008) Petrklíč, Praha
Ututlané dějiny (2008) Petrklíč, Praha
Prolíbané dějiny (2009) Petrklíč, Praha
Ostatní
Poezii a povídky uveřejňoval v novinách a časopisech (Jihočeská pravda, Tvorba, Zemědělské noviny, Vlasta,
Magazín Dikobrazu, Penthouse atd.). Je externím spolupracovníkem časopisu History Revue.
Autor je členem Obce spisovatelů, členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a členem Klubu českých
spisovatelů. Za svou literární tvorbu obdržel čestné uznání nakladatelství Práce (1986), Cenu Karla Hynka
13
Máchy (1995), autorskou cenu nakladatelství MOBA, Brno (2002), cenu nakladatelství Akcent Třebíč (2003
a 2004), Zeyerův hrnek (2007) a prestižní jihočeskou literární cenu Číši Petra Voka (2010) za celoživotní
literární dílo. Každoročně se účastní literárního setkávání spisovatelů ve Vodňanech na akci „Zeyerovy Vodňany“, které jako spoluzakladatel před patnácti lety uvedl v život.
1. Mé dávné vysokoškolské studium bylo vlastně jedním velkým úletem. Před maturitou
na gymnáziu, které se tehdy ovšem jmenovalo střední všeobecně vzdělávací škola, jsem psal
básničky a povídky, četl Kafku a Freuda a snil o práci novinového redaktora nebo divadelního režiséra. Moje matinka však usoudila, že bych v té vzdálené Praze na studiích zvlčil
a rozhodla, že budu každý den dojíždět do Českých Budějovic, kam to z Českého Krumlova, kde jsme tehdy bydleli, bylo hodinu autobusem. V Budějovicích byly tehdy v první
polovině 60. let minulého století dvě fakulty – pedagogická a provozně ekonomická Vysoké
školy zemědělské. A protože mě kantořina nelákala, rozhodl jsem se pro „hnojárnu“, ačkoliv
jsem neměl o zemědělství ani ponětí. Kupodivu jsem tu školu sice s odporem a odřenýma
ušima skutečně dostudoval. Končil jsem v roce 1968 a díky právě probíhajícímu Pražskému
jaru jsem nemusel na státní statek v pohraničí, ale nastupoval jsem do redakce krajského
deníku. Pamatuji si slova tehdejšího děkana u státnic: „Tak mu to napište. Stejně bude novinářem.“ Kupodivu se mi titul zemědělského inženýra hodil hned dvakrát. V roce 1973 jsem
díky němu nastoupil do redakce Zemědělských novin, kde jsem pak setrval takřka dvacet
let, a v roce 1978 mi pomohl k první knížce. To bylo tak… Někdy v roce 1976 jsem na
Václavském náměstí potkal kamaráda Karla Hvížďalu, který tehdy pracoval v nakladatelství
dětské literatury Albatros. Zašli jsme na pivo do dnes už dávno neexistující restaurace Klas
v Opletalově ulici a Karel mi vypravoval, že rediguje edici Objektiv, která dospívající mládeži
zajímavým způsobem představuje různé profese a obory lidské činnosti. „Potřeboval bych
nějakou knížku o zemědělství,“ ukončil svůj monolog. „Ty jsi přece zemědělský inženýr.
Nenapadá tě něco?“ A mě skutečně napadlo a sepsal jsem knížku o globálním problému světového hladu a budoucnosti zemědělství nazvanou „Uživí naše planeta lidstvo?“. Na tomto
příkladu vidíte, že i když nějaké vzdělání získáte spíše omylem, může se vám hodit.
2. Nemám vzory. Kdysi jsem miloval Babela, Hemingwaye, Durycha…, ale to už je příliš dávno. Potkal jsem pár báječných autorů Josefa Nesvadbu, Václava Erbena či Františka
Nepila. Rozhovory s nimi mě jistě ovlivnily, bohužel už tady nejsou.
3. Protože zkušenost je nesdělitelná, nemám co bych vzkázal. Hlavně ať mě čtou! Budu
rád, když se jim mé knížky budou líbit.
14
Bauer Michal
*1966 ve Znojmě
Působil ve Znojmě v letech 1966 až 1990, od roku 1991 trvale žije
a pracuje v Českých Budějovicích.
Vystudoval gymnázium ve Znojmě (1981–1985), poté Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, obor český jazyk-dějepis (1985–1990). Stává se odborným asistentem na katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Jihočeské
univerzity v Českých Budějovicích (1991–2003), vysokoškolským docentem na katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích (2003–2006). Od roku 2006 je vysokoškolským docentem v Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Zájmy a záliby
Literatura, hudba, výtvarné umění, filmy, historie, cestování
Na střední škole se pokoušel o první verše a neumělou prózu, kterou psal do šuplíku.
Od počátku 90. let 20. století píše a prezentuje první studie a odborné práce na vědeckých
konferencích a v odborném tisku. Účastní se konferencí a přednášek v USA, Anglii, Dánsku, Francii, Belgii, Nizozemsku, Itálii, Německu, Rakousku, Polsku. Zájem má především
o literaturu 20. století-vztah totalitního režimu a umění, o publikace umělecké, odborné
a ediční povahy.
Současnost
V současné době je ředitelem Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (od února 2011) a docentem na Filozofické fakultě Jihočeské
univerzity v Českých Budějovicích. Na univerzitě přednáší českou literaturu 2. poloviny
20. století, píše odborné práce a poezii.
Bibliografie
Ideologie a paměť. Literatura a instituce na přelomu 40. a 50. let 20. století (2003) – odborná monografie
Tíseň tmy aneb Halasovské interpretace po roce 1948 (2005) – odborná monografie
Architektura paměti (2006) – básnická sbírka
Souvislosti labyrintu. Kodifikace ideologicko-estetické normy v české literatuře 50. let 20. století (2009) –
odborná monografie
Spoluautorství
Odpovědi (2000, 2001, 2003, slovensky 2007) – kniha rozhovorů, spoluautoři Arnošt Lustig, Harry James
Cargass a Byron Sherwin
Z každého z nás postupem let něco zmizí (2005) – monografie, spoluautor Jiří Kolář
Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905–1923 (2010) – odborná Monografie, spoluautoři Petr
A. Bílek, Jiří Brabec, Veronika Broučková, Libuše Heczková, Vladimír Papoušek, Josef Vojvodík, Jan Wiendl
15
Knižní edice
Zdeněk Lorenc: Pít z kterékoliv strany (2001)
Jan Čep ve vzpomínkách své rodiny (2007)
Tristan Tzara: Daroval jsem svou duši bílému kameni (2007)
Zdeněk Lorenc: Kontinent nikoho (2008)
II. sjezd Svazu československých spisovatelů 22.–29. 4. 1956. Svazek I – protokol, svazek II – přílohy (2011)
Ostatní
Doslovy ke knihám Arnošta Lustiga Tma nemá stín (2000), Eseje (2001), Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (2003), Zdeňka Lorence Pít z kterékoliv strany (2001), Nocležna pro romantismy (2001), Kontinent
nikoho (2008), Jiřího Škocha a Bohuslava Reynka Pastýř osamělých výší (2009).Autor slovníkových hesel
v publikacích Slovník českých spisovatelů od roku 1945 (1998), Kindlers Literatur Lexikon (2009), Heslář české
avantgardy (2011).
Další odborné stati v periodikách (Česká literatura, Estetika, Tvar, Literární noviny, A2, Slovo a smysl –
Word & Sense, Welcome To The Heart Of Europe, Homo bohemicus atd.), studie v domácích i zahraničních
konferenčních sbornících.
Několik desítek rozhlasových pořadů v Českém rozhlasu Vltava, Českém rozhlasu Brno, Českém rozhlasu
České Budějovice.
Kompletní publikační činnost a bibliografie
http://ub.ff.jcu.cz/publikacni-cinnost/doc.-paeddr.-michal-bauer-ph.d
Člen Československé společnosti pro vědy a umění (SVU), člen redakce časopisu Česká literatura, člen
Klubu přátel Tvaru
1. Psát jsem začal na střední škole, a to poezii, nejspíše pod dojmem četby. Posléze jsem
se dostal k psaní odborné literatury z oboru, kterému jsem se začal věnovat a věnuji se
mu dosud, tedy literární historii. Umělecká literatura a literárněhistorické záležitosti mě
zajímají, vyvolávají ve mně neklid, otázky, vybízejí mne k dialogu a interpretacím.
2. Pokud jde o uměleckou literaturu, pak nejraději čtu texty Jana Čepa, Františka Halase, Bohuslava Reynka, Jiřího Koláře, Vladimíra Holana – a k tomu několik desítek dalších spisovatelů českých (od Ludvíka Aškenazyho po Viléma Závadu) i zahraničních (od
Kōbō Abeho po Stefana Żeromského). V literatuře odborné je to několik autorů domácích
(v první řadě Jiří Brabec, z mé generace Josef Vojvodík či o málo starší Petr Bílek) i zahraničních (namátkou Hans-Georg Gadamer, Stephen Greenblatt, Hannah Arendtová,
Slavoj Žižek, Paul Ricœur, Zygmunt Bauman, Umberto Eco a další). Zvláštní náklonnost
chovám k polskému umění (Witold Gombrowicz, Czesław Miłosz, Tadeusz Różewicz,
Andrzej Wajda, Krzysztof Zanussi, Jan Jakub Kolski, Michał Rosa a zejména Krzysztof
Kieślowski) a tvorbě některých režisérů (František Vláčil, Akira Kurosawa, Andrej Tarkovskij, Wim Wenders, Rainer Werner Fassbinder, François Ozon, Tim Burton a především Ingmar Bergman, KimKi-duk a už jmenovaný Krzysztof Kieślowski).
3. Vzkázat nechci nikomu nic. Jen mě těší zájem kohokoli o umění a (literárně) historický horizont.
16
Beran Ladislav
*1945 v Písku-Portyči
Působil v Moravské Třebové, Milevsku, Táboře. Nyní žije a tvoří
v Písku.
Základní vzdělání nabyl v Písku, poté v letech 1961–1962 studoval vojenské gymnázium v Moravské Třebové, v letech 1962–
1965 se vyučil strojním zámečníkem v ZVVZ Milevsko. V roce
1978 maturoval na gymnáziu v Táboře a v roce 1999 ukončil studium památkové péče v Praze. Pracoval ve Vodohospodářských strojírnách v Písku, od
roku 1970 pracoval u policie. V roce 1978 nastoupil na píseckou kriminálku-ochrana
památek, kde působil až do roku 2005, kdy odešel do důchodu.
Zájmy a záliby
Psaní, chalupaření, malování a starožitnosti
Se psaním začal už na učilišti v Milevsku, kam se datují jeho první pokusy se psaním
do závodního časopisu Jiskra. Později píše do časopisu Zítřek a Jihočeská pravda. První
krimi povídky vznikají kolem roku 1985 až 1986. Za povídku Aukce dostal v roce 1986
Cenu ministra vnitra. V témže roce byl v Jihočeském nakladatelství Růže přijat rukopis
krimi povídek a rok nato vyšla knižní prvotina Aukce. Jeho jméno se již dávno zapsalo do
povědomí čtenářů české detektivní literatury. V jeho knihách jsou velice příjemnou formou popsány případy, které vyšetřovala písecká kriminální služba. Autor vykreslil příběhy
tak skutečně, že čtenáři připadá, jako by prožil den s kriminalisty a vyšetřovateli. Postavy
v příbězích jsou velmi lidské, se svými starostmi i radostmi, slabostmi i životními zkušenostmi, že se při čtení jejich příběhů s nimi člověk sžije, jakoby je znal osobně.
Současnost
Ve své současné tvorbě se zaměřuje hlavně na povídky s kriminální tématikou. Náměty
bere zejména ze své dlouholeté kriminalistické praxe. Poslední dobou se věnuje krimi
příběhům písecké četnické pátračky z třicátých let minulého století. Některé jeho knihy
ilustruje známý písecký výtvarník profesor František Doubek.
Bibliografie
Aukce (1987) Jihočeské nakladatelství – krimi povídky
Postavení mimo hru (1989) Jihočeské nakladatelství
Plavba ve snech (1990) Jihočeské nakladatelství
Člověčiny (1991) Nakladatelství a Tiskárny Vimperk
Vrah nebere telefon (1992) Nakladatelství a Tiskárny Vimperk
Kytice růží nebožtíkům nevoní (1993) Tiskárny Ministerstva vnitra, Praha
Jak jsem potkal lidi (1996) ELIM, Písek
Holka na jednu sezónu (2000) Prácheňské nakladatelství, Písek
Vraždy v afektu (2002) J+M, Písek
Mrazivé doteky zločinu (2003) J+M, Písek
17
Děravé alibi (2004) RUBICO, Olomouc
Zamčená ústa (2005) RUBICO, Olomouc
Četnické povídky ze starého kufru (2004) J+M, Písek
Četnická pátračka hlásí (2006) J+M, Písek
Četnická pátračka versus galerka (2007) J+M,Písek
Velký pitaval z malého města 1. (2008) J+M, Písek
Kriminální případy 92.policejního revíru (2010) J+M, Písek
Velký pitaval z malého města 4 (2011) – připraveno k vydání
Spoluautorství
Kriminální příběhy staré zlaté Prahy (1996) Themis
Příliš snadná vražda (2010) Mladá fronta
… a dalších 36 publikovaných povídek, které vyšly v Krimisignálu Praha
Ostatní
Povídky publikoval a publikuje v celostátním i regionálním tisku, v časopisech Voják, Policista, Vlasta, Stalo
se, Jedním dechem, Krimisignál. Řadě jeho krimi povídek se v poslední době dostalo i rozhlasového dramatického zpracování (Český rozhlas České Budějovice a Český rozhlas 2-Praha).
Autor je od roku 1989 členem Mezinárodní organizace dobrodružné a detektivní literatury AIEP – česká
sekce, členem Obce spisovatelů a členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Účastní se pravidelně setkání
literátů „Zeyerovy Vodňany“.
Je držitelem několika prestižních literárních cen: Ceny Jiřího Marka za knihu Vraždy v afektu vydanou v roce
2002, Ceny Jiřího Marka za knihu Četnická pátračka hlásí vydanou v roce 2006 a literární vodňanské ceny
Zeyerův hrnek za knihu Četnická pátračka versus galerka vydanou v roce 2007.
1. Psát jsem začal už jako učeň. Později jsem posílal příspěvky do časopisu Zítřek a do
Jihočeské pravdy. První pokus s kriminální povídkou byl v roce 1985. Proč? Lidem se to
líbilo a byl to svým způsobem relax. A taky jsem chtěl přiblížit a polidštit náročnou práci
kriminálky a policie vůbec.
2. Při psaní mě nikdo neovlivnil. Byl jsem v mládí odkojen kovbojkami, tedy rodokapsy, verneovkami a válečnou literaturou. Ale knížky jsem měl i mám pořád rád. Detektivky
až na opravdu malé výjimkynečtu. Rád se ale podívám v televizi na ty starší české. Jo, ty se
mi líbí, a je to i po té dlouhé době slušný filmařský řemeslo. Je z nich cítit člověčina, humor
a není to vycucané z prstu. Vyložené oblíbence nemám, ale rád se v televizi podívám na
pana Herkule Poirota, mám rád detektiva Colomba a taky rád zkouknu Vraždy z Midsomeru. Nemám rád krimi, kdy do obýváků teče krev z obrazovky a nestačí se počítat nebožtíci. Jinak miluji Hříšné lidi města pražského a Panoptikum. Jo, to je moje krevní skupina.
3. A co bych čtenářům popřál? To je prosté. Aby hodně četli. Protože kdo má rád knihy,
ten má rád moudro. Kdo nemá rád moudro, stává se hlupákem. To není z mé hlavy. Ale
je to chytrý, ne?
18
Bezecný Zdeněk
*1971 v Českých Budějovicích
Působí a žije v Českých Budějovicích, občas i v Praze.
Vystudoval magisterský obor dějepis – český jazyk na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (1994)
a doktorský obor české dějiny na Filozofické fakultě Masarykovy
univerzity v Brně (2002).
Zájmy a záliby
Kultura, historie
Autor je český historik, vysokoškolský učitel a politik. Je autorem a spoluautorem několika knih a desítek vědeckých statí publikovaných doma i v zahraničí. Zabývá se především dějinami šlechty v moderní době. Vyučuje dějiny 19. století na Filozofické fakultě
Jihočeské univerzity, na jejímž vedení se podílí jako proděkan pro studijní záležitosti.
V historické činnosti se zabývá českými dějinami 19. století, především dějinami vyšších
společenských vrstev a životním stylem šlechty.
Současnost
V současnosti vede oddělení nových a nejnovějších dějin na Historickém ústavu Jihočeské univerzity. V květnu 2010 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České
republiky.
Bibliografie
Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu (1999) Argo, Praha – spoluautor Jindřich Vybíral
Dáma z rajského ostrova – Sidonie Nádherná a její svět (2000) Mladá fronta, Praha – spoluautor Robert Sak
Sidonie Nádherná z Borutína a její přátelé (2001) Praha – spoluautor Robert Sak
Příliš uzavřená společnost. Orličtí Schwarzenbergové a šlechtická společnost v Čechách v druhé polovině
19. a na počátku 20. století (2005) Historický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity (= Monographia
historica 5), České Budějovice
Dějiny každodennosti „dlouhého“ 19. století II: Život všední i sváteční (2005) Pardubice – spoluautoři
Milena Lenderová, Marie Macková, Tomáš Jiránek
Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii (2008) České Budějovice – spoluautoři Martin Gaži, Martin C. Putna
Spoluautorství
Paměť urozenosti (2007) Praha, Václav Bůžek – Pavel Král
Ostatní
Publikuje převážně v odborných časopisech např. Opera historica, Jihočeský sborník historický, Estetika,
Česko-slovenská historická ročenka, Práce z dějin vědy, Zpravodaj Historického klubu Jihočeského muzea, Scientific Papers of University of Pardubice aj. Pořádá přednášky na zámcích převážně o životě české
a německé šlechty v 18. a 19. století. Kompletní odborná bibliografie je uvedena na: http://uhs.ff.jcu.cz/
struktura-ustavu/bezecny.
19
Binder Milan
Působí a žije v Českých Budějovicích.
Autor má vzdělání střední odborné s maturitou. V letech
1983–1993 pracoval u Českých drah jako elektromechanik, v letech 1994–2004 působil na postu zástupce majitele velkoobchodu
s elektromateriálem.
Zájmy a záliby
Historie Českých Budějovic
Již mnoho let sbírá staré pohlednice Českých Budějovic. Vždycky ho lákalo vzít
starou pohlednici a podívat se jak místo vypadá v současnosti. Potom ho napadlo to
místo nafotit a udělat porovnání. První srovnávací výstava historických pohlednic se
současnou podobou míst ve městě byla natolik úspěšná, že z ní vzešla jeho první kniha. Potom začal v knihách soustřeďovat různé českobudějovické zajímavosti: věžičky,
mosty atd.
Současnost
V současné době má v tiskárně publikaci Budějovické pohlednice a má rozpracováno
několik knih, které budou opět ukazovat krásy a zajímavosti Českých Budějovic. Vydává
novoročenky, kalendáře, téměř vždy s námětem Českých Budějovic.
Bibliografie
Když století městem proletí aneb České Budějovice ve 100 porovnáních (2005) – místopisná fotokniha
porovnání Českých Budějovic
Věže a věžičky Českých Budějovic aneb nejen Praha je stověžatá (2006) – místopisná fotokniha o věžičkách
Českých Budějovic
Když století městem proletí aneb Hluboká nad Vltavou ve 100 porovnáních (2007) – místopisná fotokniha
porovnání Hluboké nad Vltavou
České Budějovice zmizelé aneb 100 porovnání zmizelých objektů se současným stavem (2007) – místopisná
fotokniha porovnání Českých Budějovic
Českobudějovické náměstí, aneb Samsonova Kašna, Bludný kámen a 48 domů (2008) – místopisná fotokniha o českobudějovickém náměstí
Budweiser Marktplatz oder Samson – Brunnen Irrstein und 48 Häuser The square of České
Budějovice or Samson´s Fontain, the mazing stone and 48 houses (2008) – místopisná fotokniha o Českobudějovickém náměstí v německém a anglickém jazyce
City Center CB (2008) – místopisná fotokniha o stavbě City Center CB
Českobudějovické zkratky aneb Encyklopedie mostů, můstků, lávek a tunelů (2008) – místopisná fotokniha
o mostech Českých Budějovic
100 let městské dopravy v Českých Budějovicích 1909–2009 (2009) – místopisná fotokniha o dopravě v Českých Budějovicích
Motor Jikov 1899–2009 110 let společnosti Motor Jikov Group (2010) – místopisná fotokniha o podniku
Motor v Českých Budějovicích
20
Historie Hotelu Budweis v Českých Budějovicích (2010) – místopisná fotokniha o Předním mlýně a mlynářství v Českých Budějovicích
Spoluautorství
České Budějovice 1948–1989. Když se psalo, co se smělo (2006) – místopisná kniha o historii Českých
Budějovic (spoluautor Jan Schinko)
Ostatní
Jeho knihy a tvorbu je možno vidět na internetových stránkách: www.milanbinder.cz.
1. Spíše než spisovatel jsem fotograf a vydavatel, ale fotoknihy si nacházejí stále více
čtenářů. Naopak bych řekl, že knihy, které vydávám si zaslouží věnovat velký prostor právě
fotografiím. Nejvíce oblíbené jsou srovnávací fotografie historie – současnost.
2. Snažím se vždy vytvářet něco originálního. Proto se nemohu inspirovat v knihách,
které již vyšly. Začalo to porovnáním, které s co největší přesností bylo něco úplně nového. V knize o českobudějovickém náměstí jsem fotil domy z 10-ti metrového žebříku,
aby měly střechy a záběr byl jiný, než je běžně fotitelný. Pouze kniha Když se psalo, co se
smělo (od Jana Schinka) volně navazuje na knihy Když se psalo CK a Když se psalo TGM
od Františka Rady.
3. Čtenáři mých knih jsou hlavně českobudějovičtí patrioti. Jižní Čechy mají spoustu
patriotů, hrdých na svá města a městečka. No a právě jim vděčím za to, že mohu vydávat
další tituly, které propagují naše překrásné město. Děkuji Vám moji milí čtenáři.
21
Blümlová Dagmar
Vyučovala na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity
v Brně 1968–1973, na gymnáziu v Týně nad Vltavou 1973–1976,
od 1976 na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, od 1991
působí na Jihočeské univerzitě.
Zájmy a záliby
Divadlo, literatura a historie
V roce 1977 založila studentský divadelní soubor Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích Provizórium, byla jeho vedoucí a režisérka. Soubor sídlil ve vysokoškolském
klubu na studentských kolejích, kde měl své publikum. Hrál agitky, pásma poezie, komedie, parodie i kusy vážné, přejímal, adaptoval prozaické předlohy, někdy dokonce sáhl do
vlastní tvůrčí dílny. Orientoval se i na hry pro děti. Ve svém literárním díle uplatňuje své
znalosti jako kulturní a literární historička.
Současnost
Doc. Dagmar Blümlová, CSc. nyní působí v Historickém ústavu Filozofické fakulty
Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Bibliografie
Úsměvy Otto Rödla (1993) Týn nad Vltavou
Sto tváří z jihočeské kulturní historie, (2000) Pelhřimov
Válečný zápisník Rudolfa Hrubce (2001) Pelhřimov
Stanislava Součková. Život operní pěvkyně (2001)
10 let kulturní historie v Českých Budějovicích (2001) Pelhřimov
Ambrožovy budějovické pověsti a povídky (2003) Pelhřimov
Teskný historik Ladislav Hofman (2005) České Budějovice
Rotariánské pohádky Václava Tilleho /Contes rotariens de Václav Tille/ (2007) Pelhřimov
Aloys Skoumal – Ironik v české pasti (2009)
Evropan Václav Tille (2010)
Spoluautorství
Radokovo Kaladý (1996) Týn nad Vltavou – spoluautor Josef Blüml
Matěj Kopecký 1775–1847 (1997) Týn nad Vltavou – spoluautor Josef Blüml
Jihočeši v české historické vědě (2000) Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích – spoluautor Josef
Blüml, Bohumil Jiroušek
České Budějovice v paměti Ladislava Mikeše Pařízka (2004) Pelhřimov – spolueditor Josef Blüml
České Budějovice v paměti Ladislava Mikeše Pařízka (2005) Pelhřimov – spolueditorka Zuzana Gilarová
Čas secese, Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století (2007) České Budějovice – spoluautorka
Zuzana Gilarová a kol.
22
Ostatní
Píše a zveřejňuje v Časopise pro historii a vlastivědu jižních Čech, Opera historica, Tvar, Literární noviny,
Národopisný věstník, Historia culturae, Jihočeský sborník historický aj. Další i odbornou bibliografii je možno studovat na internetovém odkazu: http://uhs.ff.jcu.cz/struktura-ustavu/blumlova.
Vzkaz pro čtenáře
Svým čtenářům bych chtěla vzkázat toto: „Kniha musí být sekera k prosekání zamrzlého moře v nás“ (Franz Kafka, 1904).
23
Boček Miroslav
Do roku 2000 působil a žil v Českých Budějovicích. Nyní žije
v Dobčicích (okr. České Budějovice).
Vystudoval Biskupské gymnázium v Českých Budějovicích
(1992–2000), Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (2000–2001), Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (2001–2006). Pracoval jako lektor češtiny pro
cizince v Multikulturním centru o.s. v Českých Budějovicích (2006–2007), byl učitelem
na Střední škole obchodní v Českých Budějovicích (2007–2009) a editorem v regionálním
týdeníku MF Dnes – Sedmička (2009 – dodnes).
Zájmy a záliby
Literatura a hlavně divadlo, výrazový tanec, balet, sport, cestování a filozofie
V 16ti letech začal psát poezii. Poté vydával v regionálním tisku, pak s přestávkami psal
do šuplíku. Od roku 2006 mu začala vycházet poezie ve Tvaru, Hostu, Literárních novinách, Reví mítingu a Psím víně. Od roku 2007 je jeden z vůdčích členů multikulturního
divadelního souboru Barevný děti o.s., kde působí také jako performer a scénárista. Na
podzim tohoto roku (2011) se připravuje vydání jeho básnické prvotiny „Některé mraky
letí pomaleji“ v nakladatelství Dauphin.
Současnost
Připravuje vydání své básnické prvotiny a má rozepsaný román. Spoluorganizuje pravidelné literární čtení (již zhruba 2 a půl roku) s názvem „Literární šleh“ v divadle SUD
v Českých Budějovicích.
Bibliografie
Některé mraky letí pomaleji (2011) Dauphin – básnická sbírka (připravuje se k vydání)
Ostatní
Jedna z jeho básní vyšla v antologii „Nejlepší české básně 2010“.
Autor je členem Literární buňky v Českých Budějovicích. Obdržel ocenění poroty v Literární ceně
Vladimíra Vokolka (rok 2007) a umístil se na 2. místě v Literární ceně Vladimíra Vokolka (rok 2008).
1. Psát jsem začal asi ve svých šestnácti letech a s drobnými přestávkami v tom pokračuji dodnes. Poslední dva tři roky se snažím víc „tlačit na pilu“, učím se hlavně psát prózu.
K psaní mě přivedly standardní nesmysly: pocit osamělosti, pocit výjimečnosti a nejrůznější duševní zmatky. Racionálně to vysvětlit neumím. Píšu, protože musím, protože je
24
to moje potřeba, a když se tomu delší dobu nevěnuji, propadám depresi, což se mi ovšem
dost často stává i v případě, že píšu. Jsem totiž k sobě dost kritický, nebaví mě psát něco,
co už tu bylo, co není úplně moje, za čím si 100% nestojím.
2. V současné době mě neovlivňuje nikdo, protože moc nečtu – když už mám čas, radši
píšu, a když se do něčeho přece jen začtu, většinou to po čase odložím a jdu do divadla
nebo do lesa. Všude je strašně moc písmen a mně už to vadí. Jinak moji oblíbenci v poezii:
Rilke, Trakl, John Donne, beatnici (Ginsberg, Corso), Plathová, Desmond Egan, moderní
američtí básníci (A. R. Ammons, Adrienne Rich), polští básníci (Jaczek Podsiadlo, Marzanna Kielar) nebo finští básníci (Heidi Liehu, Katajavuriová). Z českých Mácha, Březina,
Diviš, Rudčenková, Svatava Antošová, Roman Szpuk. Z prózy pak Franz Kafka, Hermann
Hesse, Sandor Márai, Olga Tokarczuk, Hrabal, Škvorecký, Androniková.
3. Nevím, jestli budu mít v budoucnu nějaké čtenáře, ale chtěl bych jim vzkázal, ať se
mají dobře:-)
25
Bolechová Kateřina
Absolvovala gymnázium v Českých Budějovicích. Po maturitě v roce 1984 nastoupila ke studiu nástavby, obor radiologický
laborant, ale po několika dnech studium přerušila a již ho nedokončila. Od té doby vystřídala několik zaměstnání. V roce 1991
zatoužila stát se krupiérkou a tak se i stalo. V Casinos Austria
pracovala přes tři roky. V roce 1995 začala pracovat v oboru obchodu a služeb.
Zájmy a záliby
Poezie, povídky, tvorba koláží, film, hudba, poker, jízda na kole, lední hokej, kavárenské povalečství a spánek
V 90. letech publikovala v regionálních novinách, taktéž se účastnila literárních soutěží, kde získala mnohá ocenění. Později začala publikovat na internetu a časopisecky: Psí
víno, Texty, Weles, Protimluv, Bagr, Salon Práva, Dotyky (Slovensko), Host, Tvar, Dobrá
adresa, Britské listy, Obšťastník, Čmelák a svět, Scriptorium, Skupina XXVI, A tempo revue, LitENky, Vítrholc, atd. V letech 2007 – 2009 byla členkou redakční rady časopisu pro
současnou poezii Psí víno, kde ji také vyšly dvě básnické sbírky v edici „Stůl“ jako neprodejná příloha časopisu. Účastnila se mnoha autorských čtení a mezinárodních literárních
festivalů např. Protimluv Fest – 4. ročník mezinárodního festivalu, Ostrava, říjen 2010
a Festival Stranou – evropští básníci naživo, 4. ročník mezinárodního festivalu, Beroun,
červen 2011. Některé z jejích textů byly přeloženy do italštiny, slovinštiny, maďarštiny
a polštiny. Je zastoupena v několika almanaších a antologiích.
Současnost
V současné době pracuje v oblasti obchodu a služeb u mezinárodní společnosti, nadále
publikuje časopisecky a na internetu, ve volném čase jezdí na autorská čtení a festivaly.
Bibliografie
Rozsvícenou baterkou do pusy (2007) Petr Štengl, Praha, edice „Stůl-sv.5“, vyšlo jako neprodejná příloha
časopisu pro současnou poezii Psí víno – básnická sbírka
Antilopa v moři k majáku daleko má (2009) Klub přátel Psího vína, Praha, edice „Stůl-sv.17“, vyšlo jako
neprodejná příloha časopisu pro současnou poezii Psí víno – básnická sbírka
Spoluautorství
Hořovice Václava Hraběte (1996) Městské kulturní centrum, Hořovice – sborník literární soutěže pro začínající autory
Střet pozornosti (1997) Rubicon, České Budějovice – almanach literární přehlídky
Dokud básník zpívá (2005) Janua, Praha – sborník literární soutěže Alše Balcárka z roku 2002
Denní hvězdy, noční ptáci (2002) Městská knihovna Varnsdorf, Varnsdorf – almanach literární soutěže
Varnsdorf 2002
26
Z kapsáře (2002) Loreta, Praha – sbírka prózy a poezie autorů publikujících v internetovém magazínu www.
totem.cz
Úl: úlitba literatuře (2003) KRB, České Budějovice – almanach Festivalu poezie
Cestou (2003) Weles, Brno – básnický almanach Welesu Nejlepší české básně 2010 (2010) Host, Brno – editoři Miloslav Topinka a Jakub Řehák
Vrh křídel – antologie poezie (internet)
Lirikon XXI (2010) Založništvo UVKF, Velenje (Slovenija) – básnický almanach
Rapporti di errore: sedici voci nuove della poesia ceca contemporanea (2010) Nimesis, Milano (Italy) –
antologie nových českých básníků, vybral a sestavil Petr Král, překlad Antonio Parente
Antologie stranou (2011) Občanské sdružení Stranou, Beroun – při příležitosti 4. ročníku Stranou-evropští
básníci naživo, almanach
Ostatní
Po roce 2000 realizovala dvě doprovodné výstavy koláží – Literární kavárna „Měsíc ve dne“ České Budějovice, v roce 2008 měla výstavu koláží společně s Adamem Ptáčkem – „Horseradish aneb Křenová sexy
výstava“ v Literární kavárně „Měsíc ve dne“ České Budějovice a v roce 2009 doprovodila kolážemi knihu
amerického spisovatele Stephena Foehra „Storyville-věčný boj o lásku, sex a prachy“, vydanou v nakladatelství Jiří Vaněk, Brno. Také účinkovala v pořadu Zelené peří Mirka Kováříka v Českém rozhlase, v pořadu
Post Skriptum, v Českém rozhlase České Budějovice v roce 2006 a v přadu Liberatura – Radio Wave Český
rozhlas v lednu 2011.
Webové stránky autorky: www.katerinabolechova.webgarden.cz
Získala mnohá ocenění v literárních soutěžích: např. Hořovice Václava Hraběte 1994 – 3. místo v kategorii
próza, Literární Beroun 1995 – čestné uznání za poezii, na přehlídce literární tvorby (ne)závislých autorů
„Střet pozornosti“ v Českých Budějovicích v roce 1997 – 2. místo, na soutěži Literární Varnsdorf 2002 –
čestné uznání za poezii a další ceny.
1. Kdy jsem začala psát? Někdy ve 2. ročníku na gymnáziu. Psala jsem takové veršovánky, ale nebrala jsem to nijak vážně. Větší váhu jsem tomu začala přikládat až v devadesátých letech minulého století. Poezii pokládám za stav mysli, jakýsi úhel pohledu.
Ovšem jsem si dobře vědoma faktu, že tak, jak ke mně psaní přišlo, může kdykoliv odejít… zmizet.
2. A kdo mě ovlivnil a byl vzorem? Myslím, že jsem neměla konkrétní vzory. Inspirací je pro mne život, se vším všudy. Nakonec inspirace vás může potkat třeba ve frontě
na rohlíky, či na veřejných záchodcích, prostě kdekoliv….Oblíbených autorů je dlouhá
řada, těžko je mohu všechny vyjmenovat, tak alespoň někteří:Ivan Diviš, Jan Zábrana, Jan
Balabán (povídky), Franz Kafka (povídky a korespondence), Jiří Kolář, Oldřich Wenzl,
Jaroslav Kovanda, Petr Štengl, Petr Motýl, Petr Maděra, Svatava Antošová, Božena Správcová, Charles Bukowski, Allen Ginsberg, Gregory Corso, Lawrence Ferlinghetti, Richard
Brautigan, Emily Dickinsonová, Sylvia Plathová, Ryszard Krynicki, atd.
3. A co bych vzkázala čtenářům? Jedinou věc: „Vezměte tištěnou knihu, přiložte si ji
k obličeji a prstem přejeďte po stránkách. Voní, specificky….“
27
Brabec Milan
V letech 1994–1998 vystudoval gymnázium Jírovcova v Českých Budějovicích. Od roku 2002 začal pracovat jako redaktor
a reportér deníku Českobudějovické listy, od roku 2004 jako redaktor a reportér deníku MF DNES Jižní Čechy. V roce 2006 se
stal tajemníkem a mluvčím primátora Českých Budějovic. Od
roku 2009 vykonává svobodné povolání.
Zájmy a záliby
Historie (zaměření na historické vojenství a regionální dějiny), literatura, film, lyžování, běhání, cyklistika, vodní turistika, akvaristika
Od střední školy se účastnil různých literárních soutěží, v posledních deseti letech výhradně v žánru fantasy. Rok 1997 byl pro něj zlomový, kvůli první účasti a zároveň vítězství v literární soutěži. Potom se opět účastní literárních soutěží a píše převážně povídky,
které uveřejňuje na internetových serverech.
Současnost
Živí se psaním různých komerčních textů (článků do firemních a obecních časopisů,
textů pro webové stránky), správou webových stránek, přípravou různých prezentačních
publikací apod. Kromě toho je zastupitelem města České Budějovice a místopředsedou
hnutí Občané pro Budějovice.
Bibliografie
Náhrobek (2006) FantasyPlanet.cz – fantasy povídka, dostupná na internetových stránkách,
http://www.fantasyplanet.cz/clanek/nahrobek
Spoluautorství
Drakobijci 10 (2008) Straky na vrbě, Praha – fantasy povídka Daleko na východě
Wilth Ahwa (2010) Zoner Press, Brno – povídka Mnata z Dulebů
Ostatní
Publikoval stovky až tisíce zpravodajských a publicistických článků v Českobudějovických listech (2002–
2004) a jihočeské příloze MF DNES (2004–2006). Z pozice tajemníka a mluvčího primátora Českých Budějovic (2006–2009) publikoval rovněž stovky tiskových zpráv, posléze nejrůznější propagační texty.
Autor je členem neformálního sdružení autorů Knihy fantazie – http://knihyfantazie.cz. Vlastní na internetu svůj blog na www.milamira.cz.
Byl velmi úspěšný v různých literárních soutěžích: 1. místo v literární soutěži Člověk není číslo pořádané
Muzeem ghetta Památníku Terezín (pro střední školy) v roce 1997, 5. místo v literární soutěži Hlavnice A. C.
Nora pořádané Sdružením Hlavnice A. C. Nora (do 30 let věku) v roce 1998, 2. místo v literární soutěži Troll
28
2004 pořádané SFK Trollík (žánr fantasy) v roce 2004, 2. místo v novinářské soutěži Neviditelní pořádané
časopisem Konec konců (pro studenty a mladé novináře do 25 let) v roce 2005 a 2. místo v literární soutěži
Vidoucí 2005, pořádané SFK Palantír (žánr fantasy) v roce 2006.
1. První dvě dětská dílka naškrábaná do sešitů jsem vytvořil asi v jedenácti nebo dvanácti letech. Pod vlivem přečtené literatury, filmů a počítačových her s fantasy tématikou
jsem si začal vytvářet vlastní světy a jejich historii a příběhy v nich se odehrávající. Ale šlo
v té době jen o rozvíjení cizích motivů.
Ve třinácti jsem také začal vést herní tým v Dračím doupěti, první české „hře na hrdiny“ (RPG – role-playing game), což znamenalo další rozvíjení fantasie a nových světů.
Zároveň se u mne v tu dobu projevil určitý talent pro češtinu a zesílil zájem o historii
– obojí se dále rozvinulo a prohloubilo na gymnáziu. Tehdy se také konečně poprvé dá
opravdu mluvit o „psaní“ v literárním slova smyslu.
V sedmnácti jsem se zúčastnil první literární soutěže (Člověk není číslo, pořádané
Muzeem ghetta Památníku Terezín) a rovnou ji vyhrál. „Hm, tak asi opravdu něco umím,“
uvědomil jsem si tehdy a začal se na literární tvorbu soustředit intenzivněji. Nejpozději od
dvaceti dvou let jsem se plně zaměřil na žánr fantasy, zúčastnil se ještě několika soutěží
a posbíral pár předních míst, ale již žádné vítězství.
Psaním jsem se také začal živit, nikoli jako literát, ale jako reportér v regionálních novinách.
V posledních letech jsem konečně publikoval několik povídek. Nepovažuji se za umělce, spíše za zručného řemeslníka, vypravěče, nikoli vizionáře, vím, kde jsou mé limity. Je
to pro mne hlavně zábavný kreativní koníček.
2. V dětství a dospívání mne nepochybně ovlivnili autoři jako Karel May, Eduard
Štorch, Jaroslav Foglar, Alexandr Dumas nebo Wilbur Smith, neboť mi umožnili prožít
s jejich knihami dobrodružství.
Nicméně skutečnou inspiraci a vzor mi přinesli autoři trochu jiní, řekl bych vážnější,
V pubertě a v oblasti fantasy to byli J. R. R. Tolkien, Andrzej Sapkowski a Robert E. Howard, na střední škole Paul Johnson, Charles Dickens a Henryk Sienkiewicz, později pak
ještě Mika Waltari, James Clavell, Robert Merle a Winston S. Churchill. Ti mne stále baví,
k jejich knihám se pořád vracím a čtu je znovu i poněkolikáté. Není náhodou, že se jedná
hlavně o „historické“ autory – odráží se v tom má záliba v dějinách. Obdivuji jejich vzdělání, rozhled, jazyk a hlavně schopnost zachytit a vystihnout nejen události, ale i ducha
doby své i dob minulých. Mezi mé oblíbené autory ještě patří Terry Pratchett a jeho cyklus
Zeměplocha, ale odtud inspiraci nečerpám, neboť psaný humor mi jaksi nejde – jen se těším na jeho vtipy a porozumění lidské povaze. Obecně rád čtu knihy o historii a historické
romány, fantasy naopak čtu překvapivě málo (v podstatě jsem výše vyjmenoval všechny
autory z oblasti fantastiky, se kterými jsem měl co do činění).
3. Svým současným a budoucím čtenářům bych chtěl vzkázat, ať se u mých literárních
výtvorů hlavně baví a budu doufat, že se z nich občas i něco zajímavého dozví.
29
Braunová Helena
*1944 ve Velkém Přítočně u Kladna
Působila v Kročehlavech, Kladně, Černé v Pošumaví. Nyní již
dlouho žije v Českém Krumlově.
Po studiu na střední škole krátký čas pracovala v kdysi největším podniku – ocelárnách Poldi Kladno, jako písařka. Hledala
však něco jiného. A tak odešla na Šumavu do Černé v Pošumaví pracovat jako účetní. Zde se v jednom zemědělském podniku
seznámila se svým budoucím manželem. Tento muž pro ni hodně znamenal, protože ji
ukázal cestu ke zcela jinému životu. Naučil ji poznávat tehdy tak krutou skutečnost i drsnou krajinu, kde zvítězí pouze ti, co si toto tvrdé dilema neuvědomují, anebo ti, kteří jsou
silnější a tedy dravější. Od roku 1966 žije v Českém Krumlově.
Zájmy a záliby
Příroda, historie a tajemno
Již od páté třídy si psala deníky. Později se snažila psát své první neumělé verše. Stále
se ale zdokonalovala a byla ráda, když její básně nepostrádaly rým. Odstěhovala se do
Českého Krumlova a v jednom velmi starém domě se poprvé setkala s podivnými úkazy.
Dům ji začal vyprávět. Do svých malých zápisníčků si dělala různé poznámky. Její manžel
byl za to rád. Stále a stále ji přesvědčoval, aby zkusila psát prózu. První pověsti jí vycházely v bývalých okresních novinách „Jiskra“. Lidem se začaly tyto její články líbit. Ovšem
v roce 1973 bylo rozhodnuto jinak, protože svými povídkami, jak se později dozvěděla,
se dopustila podle tehdejších zvyklostí, ideologické diverze. V jejích článcích vystupovala
totiž strašidla, vodníci, trpaslíci a víly, a to nebylo vhodné pro mladé čtenáře. Po dlouhých
devatenáct let pak měla zákaz jakéhokoli publikování. Až v roce 1991 vydal tehdejší Městský úřad v Českém Krumlově její první publikaci Šumavské pověsti.
Současnost
Autorka se tématicky zabývá českou historií a tajemnem. Pátráním ve starých archivech a sbírkách tak zachraňuje pro další generace staré zapomenuté příběhy. Patří mezi
významné krumlovské osobnosti a její tvorba má velkou řadu nadšených příznivců.
V současné době působí v kulturní nadaci a knižním nakladatelství.
Bibliografie
Šumavské pověsti (1991) Městský úřad, Český Krumlov – pověsti
Českokrumlovské tajemno (1997, 2007) Kopp, České Budějovice
Das Mysterium von Krummau (1997) Koop, České Budějovice
Českokrumlovské domy vyprávějí (2000, 2004) Koop, České Budějovice – pověsti
Terezka v říši pohádek (2002) Koop, České Budějovice – pohádky o šumavských zvycích
Pohádky z pohádkového domu (2004) Koop, České Budějovice
Láska a hřích Oldřicha z Rožmberka I. (2005) Růže, Český Krumlov – historický román
30
Láska a hřích Oldřicha z Rožmberka II. (2006) Růže, Český Krumlov – historický román
Láska a hřích Oldřicha z Rožmberka III. (2006) Růže, Český Krumlov – historický román
Láska a hřích Oldřicha z Rožmberka IV. (2007) Růže, Český Krumlov – historický román
Šumava, tichý svědek tajuplných příběhů (2010) Růže, Český Krumlov – povídky a pověsti ze Šumavy
Ostatní
Autorka se svým dílem seznamuje čtenáře na besedách po celé České republice.
Další informace o tvorbě na http://helenabraunova.wz.cz nebo na www.nakladatelsviruze.cz.
31
Brůhová Milena
*1931 v Miroticích u Písku
Působí a žije v Písku.
Dětství prožila ve svém rodišti. Od 1945 studovala gymnázium
v Písku, kde v roce 1950 maturovala. Nebyla přijata na vysokou
školu a začala pracovat jako farmaceutická laborantka, nejprve tři
roky v Miroticích a poté v Písku, kde žije dosud. V letech 1973–
1975 dálkově absolvovala dvouleté pomaturitní farmaceutické
studium, 1981 se stala vedoucí laborantkou v písecké centrální lékárně, kde působila až
do odchodu do důchodu v roce 1987.
Zájmy a záliby
Příroda, český jazyk, psaní a hlavně literatura
Již na škole jí šla velmi dobře čeština, ale se psaním začala až ve zralém věku. Do čtenářského povědomí Brůhová vstoupila v první polovině 70. let detektivními příběhy, v nichž
představila svou variantu dvojice kriminalistů a snažila se o psychologické vykreslení postav
a partnerských vztahů. V roce 1974 vycházela v časopise Vlasta její detektivní novela na pokračování „Čí je můj syn?“. Přispívala do dalších časopisů a od roku 1975 jí vycházejí knihy.
Několik novel našlo i televizní, rozhlasové a divadelní zpracování.
Současnost
Nyní si aktivně již mnoho let užívá důchodu se svým manželem a se svými vnoučaty.
Jejím synem je známý českobudějovický architekt ing. Jiří Brůha (narozen 1959).
Bibliografie
…. aby svědek nepromluvil (1973) Růže, České Budějovice – detektivní novela
Svatební šaty na prodej (1975) Růže, České Budějovice – detektivka
Mlha (1977) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – psychologický příběh
Ideální dvojice (1978) Růže, České Budějovice – detektivka
Poslední noc (1980) Melantrich, Praha – dvě detektivky
Radbuza 101 (1982) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – detektivka
Nálet (1983) Jihočeské nakladatelství – psychologické zamyšlení nad výchovou mládeže
Jsem vrah ? (1985) Československý spisovatel, Praha – detektivka
Parcela (1987) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – novela
Potmě a potichu (1987) Československý spisovatel, Praha – detektivní román
Zkouška kvality (1987) Československý spisovatel, Praha – příběh z lékárnického prostředí
Muškáty potřebují slunce (1989) Československý spisovatel, Praha – román, volné pokračování Parcely
Aby svědek nepromluvil (1989) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – přepracované vydání z 1973
Stopa Locacorten (1990) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – přepracované vydání z 1973
Muž v růžové vaně (1992) Nakladatelství Tiskárny Vimperk – detektivka
Smrt striptérky (1995) Nava – sbírka detektivních povídek
Už vím, jak ji zabiju (1996) Baroko a Fox – detektivka
Tak ona spí s vrahem! (1996) Bena – detektivka
32
Tak blízko smrti (1996) Magnet Press, Praha – sbírka detektivních povídek
Radbuza přinesla smrt (1996) Nava – sbírka detektivních povídek
Neříkej sbohem (1996) Víkend, Praha – román pro dívky
Lásky na první pohled (1999) Víkend, Praha – román pro dívky
Paní spravedlnost (2005) A+U Design, České Budějovice – detektivní román
Spoluautorství – Soubory povídek (na příklad)
Patnáct (1976) – novela, spoluautorky Alena Bauerová a Olga Fridrichová
To nebyl Ježíšek … (1993) – krimi povídky
Adélko, miláčku … (1993) – krimi povídky
Já se vrátím … (1993) – krimi povídky
Poslední striptýz … (1994) – krimi povídky
Čarodějka … (2006) – krimi povídky
Černobílé inspirace (2008) – povídky jihočeských autorů
Kudy chodí slova (2011) – povídky a poezie jihočeských autorů
Příliš snadná vražda (2010) – detektivky deseti českých autorů
Ostatní
V průběhu let jí detektivní povídky, někdy i na pokračování vycházely časopisecky ve Vlastě, Literárním
měsíčníku, Rudém právu, Jihočeské pravdě, Jihočeském revue, Pravdě, Kmeni a v dalších periodikách. Přispívá též do různých sešitů původních detektivních povídek, distribuovaných v prodejnách denního tisku.
Další povídky uveřejňovala v časopisech Policista, Krimi jedním dechem, v antalogiích Předlenky zločinu,
Nejlepší detektivní povídky roku, Einen Tod muss man sterben, Da werden Weiber zu Hyänen aj.
Československá televize vysílala adaptace jejích próz Stopa Locacorten (1979, ze sbírky ...aby svědek nepromluvil s názvem Příbuzenstvo, režie a spolupráce na scénáři Vladimír Drha), Jsem vrah? (1988, režie
Jan Urbášek, scénář Inka Ciprová), Zkouška kvality (1989, režie a scénář Miroslava Valová), Tak ona spí
s vrahem (2000, s titulem Spirála nenávisti, režie a scénář Ondřej Kepka).
Divadelní hry: Parcela pro Jakuba III. (podle prózy Parcela, premiéra 1980); scénicky: Absolutně nevinní
(1983), uvedené na scéně Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.
V zahraničí vyšly i překlady jejích knih např. v maďarštině A Telek (1983) – nakladatelství Madách, v němčině Bin Ich ein Mörder ? (1987) – nakladatelství Das Neue Berlin, aj.
Autorka je čestným členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a občas se účastní besed se spisovateli.
V roce 1988 byla oceněna Prémií Českého literárního fondu za prózu Zkouška kvality, v roce 1997 získala
literární „Cenu Jiřího Marka“ za knihu Ona spí s vrahem (1996) a v roce 2007 jihočeskou literární cenu „Číše
Petra Voka“ za celoživotní dílo.
1. Jak jsem se ke psaní dostala? Jednou jsem připravovala léky, které se tehdy vyráběly
ručně a bylo to velmi pracné. Byla to nádoba na tisíc prášků. Moc mě to nebavilo a tak
jsem na rovinu řekla kolegyním, že než ještě jednou něco takového dělat, snad bych radši
někoho zabila. Jedna kolegyně mi na to odpověděla, ať to zkusím, něco napíšu a někoho
zabiju. To se mi zalíbilo a tak jsem nad tím nějakou dobu přemýšlela a začala jsem si
ztvárňovat postavy a řešit zápletky. Čeština mi šla vždycky perfektně a ve škole byla mým
oblíbeným předmětem. Děj vznikal čistě a pouze podle fantazie. Nikdy jsem se neobrátila
na policisty, aby mi sdělili některá fakta k případům, natož aby mi podali některé zajímavé informace. Psala jsem podle toho, jestli jsem měla dopolední nebo odpolední směnu.
Nejlépe se mi psalo od rána, když syn Jirka posnídal a odešel do školy. V jedenáct hodin
dopoledne jsem byla perfektně rozjetá. Horší ale bylo, že jsem v půl dvanácté musela jít
33
do práce, po práci se postarat o rodinu, když zbyla večer chvilka, opět jsem psala. Konečně
v roce 1973 jsem dopsala svoji první detektivní knihu-Aby svědek nepromluvil. Kniha šla
do prodeje a já si jela do Českých Budějovic do vydavatelství pro autorské výtisky. Měla
jsem neskutečnou, až obrovskou radost. Moc jsem se těšila, držet v ruce svou první knihu.
Pak jsem šla sama do restaurace a dala si pořádnej tatarák a víno, i když alkohol vůbec nepiji. Byla to pro mě taková mimořádná událost, že jsem si sama pro sebe udělala oslavu. Za
nějaký čas přišly nabídky na další knihy. Vite, já když napíši první větu, tak už přemýšlím,
co bude dál-mám ohromnou fantazii. Ráda bych napsala ještě jednu knihu, ale nevím, jak
na to. Zrak mi přestává úplně sloužit a snad s pomocí manžela něco dáme dohromady,
ale bude to těžké, moc těžké. Ostatně manžel byl vždy mým prvním čtenářem, kritikem
a velmi mne ve psaní celý život podporoval. Ještě bych tak ráda psala….
2. Z našich spisovatelů mám nejraději Karla Čapka, ze zahraničních miluji britskou
spisovatelku Daphne du Maurier, která napsala asi patnáct románů, např. Mrtvá a živá
(Rebecca), Modrá krev, Brontea aj. a samozřejmě Dicka Francise.
3. Všem svým čtenářům bych předně chtěla poděkovat, že mi věnovali pozornost, už
jen tím, že moje knihy četli, našli v mých knihách uspokojení a uklidnění a vžili se do děje,
který jsem popisovala. Ještě jednou velký dík za to, že se mé knihy čtenářům líbí, neboť to
je pro spisovatele největší odměna.
34
Bumbová Stanislava
Působí a žije v Českých Budějovicích, tvoří v jižních Čechách
v okolí Římova, Střížova, Pašínovic, na Českokrumlovsku a Třeboňsku.
V letech 1993–1997 absolvovala Integrovanou střední školu
obchodu, služeb a podnikání v Českých Budějovicích, v letech
1997–2001 Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, obor český jazyk a literatura a občanská výchova pro II. stupeň základní školy. Pracovala a pracuje
převážně jako učitelka či pedagogická asistentka na základní škole, vede dramatické a literárně-recitační kroužky.
Zájmy a záliby
Literatura, dramatizace, recitace, tvůrčí psaní dětí a studentů, pohádky z hlediska mýtů,
jungovských archetypů a symbolů, znaky a symboly obecně, příroda, přírodní bílá magie,
čarodějnictví – výklady snů, karet, mystika, psychologie, filozofie, skryté významy aj.
Již od 8 let ji baví poezie a próza, od 11 let již publikuje v tisku, od 13 let pak vystupuje
v Českém rozhlase – v pořadu Mirka Kováříka „Zelené peří“. Účastní se literárních setkávání ve sdružení jihočeských básníků KRB, literárních večerů Jihočeského klubu Obce
spisovatelů a festivalů poezie. Zaměřuje se hlavně na autorskou poezii, pohádky pro děti
a povídky.
Současnost
Nyní je na mateřské dovolené a věnuje se své dceři Stanislavě. Připravuje knížku s názvem „Malé hrátky se zvířátky“ pro děti ve věku 5–6 let (povídání, bajky, básničky, hádanky).
Kniha je zaměřena na zvířátka, se kterými se děti mohou setkat. Připravuje i podobnou
knížku s exotickými zvířátky. Má rozpracovanou další dětskou knížku s pracovním názvem
„Dobrodružství skřítka Smítka.“ Z projektů určených dospělému čtenáři uzrává povídková
knížka o těhotných ženách a jejich boji, mnohdy marném, za záchranu malého lidského
života. V poezii převládá zájem o přírodní lyriku a bláhové přání vydat opravdu krásnou
knížku s fotografiemi přírody, doprovázené právě básněmi přírodní lyriky.
Bibliografie
Člověk příjmením Žena (2007) Balt-East, Praha – kniha povídek o ženách
Pohádky loďky Matyldy – Dopadení piráta Hromburáce (2010) Grada, Praha
Pohádky loďky Matyldy – Cesta za Krásným ostrovem (2010) Grada, Praha
Pohádky loďky Matyldy – Lapálie s mořskou pannou (2010) Grada, Praha – trilogie pohádkových příběhů
pro děti do 9 let
Spoluautorství
Plody slovocné (2002) – almanach poezie sdružení KRB
Úl (2003) – almanach poezie sdružení KRB
35
Měsíc ve dne (2002) – povídky jihočeských autorů
Střídavě jasno (2003) – povídky rakouských a jihočeských spisovatelů (pod názvem „Hinter dem Niemandsland“ vyšlo také v Rakousku)
Víno na klávesách (2004) – českokrumlovský almanach poezie
Prameny a soutoky (2004) – almanach jihočeské poezie
Česká sůl a slovenský cukor (2005) – slovenské a české povídky
Výhonky (2006) – klubový básnický sborník
Vítr sedmi vůní (2007) – povídky jihočeských a rakouských autorů (vychází i v Rakousku pod názvem
„Ritalin Baby“)
Pohádky na klíček – klubový sborník pohádek
Černobílé inspirace (2008) Balt-East, Praha– klubový sborník, společným tématem je fotografie Jindřicha
Štreita
Máchovi v patách (2010) – klubový sborník k básníkovu výročí, zde publikována studie o náboženských
prvcích v básni Máj
Kudy chodí slova (2011) – klubový sborník JKOS
Rošády (2006) Balt-East, Praha – almanach
Krásné prožitky (2007) Balt-East, Praha – sborník povídek
Lehkonohé příběhy (2010) Balt-East, Praha
Ostatní
Devla, Devla! – projekt Obce spisovatelů věnovaný Rómům a romské problematice povídka „Marika“,publikována v Pražském rozhlase a autorská účast v dalších klubových a básnických sbírkách asbornících
literárních soutěží, příspěvky v Jihočeské pravdě, později Českobudějovických listech, Robinsonu, časopise
Mladý svět, Československé revue Zrkadlenie, klubovém časopise Fórum, dramatizace povídky v Českém
rozhlase v Českých Budějovicích (2008), doslov ke sbírce Duhový déšť Jitky Blechové (2008), účast na autorských čteních a pořadech, aj.
Účastnila se mnoha celostátních literárních soutěžích, mimo jiné např.: Hořovice Václava Hraběte (1. místo
– 1996, 3. místo – 2002), přehlídka Literární Františkovy Lázně Krakatit (2. místo – 2004), Trapsavec (kromě
hlavní ceny řada umístění) a další. Je členkou básnického sdružení KRB a aktivní členkou Jihočeského klubu
Obce spisovatelů.
1. Začala jsem psát ve svých osmi letech, tedy ve druhé třídě ZŠ. První básničky byly
publikovány ve školním časopisu Dukeláček. Několik let jsem pak psala každý den jednu
básničku. Pravděpodobně se očekává nějaký Velký důvod, proč člověk začne psát. Mně
v těch osmi letech jednoduše vadilo, že to někdo umí a já ne, takže proč to nezkusit? Pochopitelně se během 25 let, kdy se psaní věnuji důvody rozličně měnily. Naposledy jsem se
na tohle Proč ptala při svém půlročním pobytu v nemocnici, kde se člověk dotkl zázraku
a stal se maminkou.
V jedné ruce infuze, v druhé korektury chystané knihy a před vámi jen takový malý
nenápadný boj o život… Proč tedy člověk píše? Asi proto, aby druhým pohladil malé
nenápadné bolístky. Tak nějak si myslím, že se z nich skládá život, duše, Člověk. Takže to
bude asi takhle: Člověk píše proto, aby pohladil člověka po Člověkovi.
2. Rozhodně otec a rodina vůbec. Jsou vždy prvními čtenáři. Vzpomínám si také na
svou prababičku, prostou, upracovanou, pokornou před životem. Laskavost, se kterou už
stará a slepá, dokázala vyprávět pohádky, bych i já ráda ve svých textech pro děti měla.
Koneckonců je to jeden z typických rysů české lidové pohádky a to je také další zdroj
mojí inspirace. Určitě pak příroda a svět jako takový. Lidi, které člověk potkává, jejich
36
svět, jejich řeč, jejich životy. Samozřejmě, že se člověk neubrání ani vlivu jiných autorů.
Oslovuje mě poezie Karla Šiktance, klasikové Skácel, Seifert, Kainar, ale třeba i František
Nepil. Mezi světové autory, kteří mě zaujali bych asi zařadila Jacka Londona a jeho Tuláka po hvězdách, oslovil mě francouzský existencialismus stejně jako třeba Pán prstenů
nahlížen ovšem spíš filologickým pohledem a z hlediska výstavby evropského mýtu.Měla
bych uvést Malého prince a jiné a další. Každá kniha i ta, která člověku „nesedne“ dokáže
obohatit.
3. Pokud pro Vás bude přečtení mojí knížky pohlazením po Člověku, jděte a pohlaďte
tak jak umíte taky někoho. Utopie a pohádky? No dobře, dobře… Já jenom, že by bylo
hezké žít pro změnu ve světě, kde jsou na sebe lidi lidmi…
37
Cempírek Jan
Vystudoval Gymnázium v Jírovcově ulici v Českých Budějovicích (1984–88), poté Vysokou školu zemědělskou – lesnickou fakultu v Brně (1988–1993), pracoval v jihočeské Agentuře
ochrany přírody. Rok prožil v Austrálii, kde pracoval na několika
tasmánských farmách jako honák krav, dřevorubec, řidič traktoru
a placený lovec klokanů. Na motorce jezdil po odlehlých koutech farem hledat zapomenutá telata a líčil pasti na tasmánské ďábly. Vydělané peníze pak použil na cestování po
Austrálii, Novém Zélandu a Indonésii. Po návratu z cest se již k lesnictví nevrátil, ale
nastoupil do vydavatelství MAFRA. Několik dalších let pracoval v rádiích.
Zájmy a záliby
Cestování, horská turistika v exotických zemích, sbírání domorodých píšťalek, fotografování brouků tesaříků, pohledy do dálek, rýžování zlata
První ucelené povídky, příběhy a reportáže vycházely v rodinném časopise Zlatohlávek,
který založil s bratranci a sestřenicemi o prázdninách po čtvrté třídě. Tento časopis jakoby
předurčil jeho hlavní oblast zájmu – psaní reportáží a novinařinu. Od devatenácti let přispíval do řady nejdříve studentských časopisů, následně i do tradičních periodik. První knihu
vydal až poměrně pozdě v pětatřiceti letech, byl to román o pouličních muzikantech na
cestě Evropou. I druhá knížka se věnovala cestování. Inspirován mystifikací Borise Viana
v roce 2009 vydal novelu Bílej kůň, žlutej drak a to pod pseudonymem vietnamské autorky
Pham Thi Lan. Kniha vyvolala velkou diskusi mezi odbornou i laickou veřejností a také na
internetových literárních serverech po udělení Ceny Knižního klubu v 2009.
Současnost
Nyní pracuje jako obchodní ředitel firmy Český internet, která se specializuje na provozování regionálních internetových serverů, účastní se besed se spisovateli.
Bibliografie
Rafinerie (2005) Labyrint, Praha – román o partě pouličních muzikantů
Autostop.cz (2008) Gutenberg – povídková kniha o stopařích
Bílej kůň, žlutej drak (2009) Knižní klub, Praha – novela z česko-vietnamského prostředí
Tanec posledního dne (2010) Nová forma, České Budějovice – román, rocková nepohádka napsaná během
několika nocí v hostelu na Novém Zélandu
Ostatní
Od roku 2000 provozuje cestovatelský server www.e-dovolena.cz, je autorem novinových esejí, povídek a reportáží v Jihočeských listech, MF Dnes, Literárních novinách, Hostu, Mladém světě apod. Spolupracoval
na televizních reportážích: Rusové na zlatém Klondiku (TV Nova, 1996). Uspořádal fotografické výstavy
z jihovýchodní Asie, Kostariky a Aljašky. Výběr z novinových esejů, povídek a reportáží – Jihočeské Listy:
38
Pod jižním křížem (1995) – série reportáží z Austrálie, Mladá fronta Dnes: Generace eurospratků (2005) –
esej o předurčení Husákových dětí, Literární noviny: povídka Ochránce (2008) – vítězná povídka měsíce
listopadu, Host: Prázdninové město (2010) – esej o Českých Budějovicích, Deník: Pro100r Jana Cempírka
(2010, 2011) – pravidelná fejetonová rubrika, aj.
Autor je členem českobudějovického volného literárního spolku bez programu a stanov s názvem „Literární
buňka“ (od 2006). V roce 2009 vyhrál „Cenu Knižního klubu“ za novelu Bílej kůň, žlutej drak, pod pseudonymem vietnamské autorky Pham Thi Lan.
1. První souvislejší dílko jsem vytvořil ve čtvrté třídě – byl to deníček z lyžařského školního pobytu v Krkonoších. Později jsem se stal přispěvatelem a posléze jediným autorem
rodinného časopisu Zlatohlávek, který vycházel tři roky.
2. Kdo mě ovlivnil, kdo byl vzorem, kdo mě inspiroval? Táta svým nápadem a vedením při vzniku rodinného časopisu Zlatohlávek a maminka jako ředitelka knihovny svou
vytříbenou domácí knihovničkou. Důležití autoři: v dětství Astrid Lindgrenová a její Pipi
Dlouhá Punčocha, trochu později Jaroslav Foglar, guru mých chlapeckých let. S pubertou
přišel Erich Maria Remarque a jeho zásadní Tři kamarádi, také Jack London a Tulák po
hvězdách. V současné době například Haruki Murakami.
3. Svým čtenářům bych chtěl vzkázat asi toto: Lidé – čtěte!
39
Červený Tomáš
(Tomáš Mario Týnský)
Působil v Českých Budějovicích, Praze, Plzni, Písku, Prachaticích.
Nyní žije v Týně nad Vltavou.
Studoval přírodovědné gymnázium v Českých Budějovicích,
obor biologie-chemie. Chtěl studovat geologii na Univerzitě
Karlově v Praze, ale nebylo mu přáno. Poté vystudoval Střední
průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích, obor pozemní stavby. Pracoval
jako zahradník na hřbitově, montér, zedník, projektant a rozpočtář, stavební a technický
dozor, náměstek ředitele muzea, obchodní ředitel, ředitel technických služeb, obchodní
manažer.
Zájmy a záliby
Mineralogie, geologie, odborník na problematiku vltavínů, historie-pravěk, období
Keltů, Germánů, Slovanů a renesance-doba Petra Voka, archeologie, astronomie, fotografování, příroda, záhady a tajemno všeho druhu, literatura, poezie, filozofie
Psát začal již na základní škole, kde se v letech 1971–1973 aktivně účastnil literárních
soutěží, poté jako student přispíval články, komiksy, reportážemi a rozhovory (např. s Petrem Spáleným, Karlem Zichem, Miluškou Voborníkovou, Františkem Ringo Čechem,
Jiřím Schelingerem aj.) do studentského časopisu Mendík na gymnáziu v Českých Budějovicích. V letech 1974–1977 ho redigoval a fungoval jako zástupce šéfredaktora tohoto časopisu. Od roku 1974 píše poezii samizdatem a přispívá do odborných časopisů
s tématikou mineralogie a geologie, je aktivním popularizátorem vltavínů v regionálním
i celostátním tisku. Je autorem libret a průvodců k výstavám, pořádá přednášky o tajemnu
a záhadách-UFO, menhiry, astrologie, dopady nebeských těles, blízká setkání třetího druhu, vltavíny aj. V roce 1987 zorganizoval 5. konferenci o vltavínech v Českých Budějovicích a napsal průvodce po jihočeských lokalitách. V roce 1992 založil jihočeskou pobočku
projektu Záře-evidence a výzkum fenoménu UFO z iniciativy Československé archeoastronautické asociace a téhož roku jako první v Československu upozorňoval na fenomén
kruhů v obilí u Orlické přehrady a zkoumal ho s mnoha odborníky. V roce 2000–2001
stál při zrodu založení Jihočeského klubu Obce spisovatelů, pomáhal manažersky vydat
některé publikace, byl aktivní při zahájení spolupráce s rakouskými i slovenskými autory
a organizování literárních soutěží pro žáky a studenty.
Současnost
V současné době pomáhá editorsky i manažersky vydávat knihy začínajícím autorům,
organizuje besedy s autory, výstavy, přednášky, literární akce, konference a je propagátor
jihočeské literatury a jejich autorů.
40
Bibliografie
Cesta ke světlu (1977–1978) – filozofické eseje a úvahy, vyšlo samizdatem
Čekání (1980) – básnická sbírka, vyšlo samizdatem
Zelené střepy (1982) – básnická sbírka, vyšlo samizdatem
Spoluautorství
Bibliografie prací o vltavínech v letech 1787–1986 (1986) – se Stanislavem Cháberou, samizdat uložen
v Muzeu v Týně nad Vltavou
Vltavíny-záhadní poslové z vesmíru (1986) Muzeum středního Povltaví,Strakonice – spoluautor Milan
Prchal
Capricornus 130 (1996) – literatura faktu-záhady, vydavatel Roman Dusil
Měsíc ve dne (2002) – povídka Rožmberská romance – povídky jihočeských autorů
Ostatní
Krásné záhady naší planety-5. díl „Navštívili naši zemi mimozemšťané?“ (1986), s Michalem Brumlíkem
a Ivanem Mackerlem – audiovizuální pořad-část o vltavínech. Psal libreta k výstavám (1986,1987,1990,
2011), vystupoval v rozhlasových pořadech k popularizaci vltavínů a záhad všeho druhu (Český rozhlas Praha, Rádio Faktor, Český rozhlas České Budějovice, Televizní klub mladých), psal populárně-naučné články
do regionálního i celostátního tisku (Jihočeská pravda, Květy, Svobodné slovo, Naše příroda, Vodňanský
zpravodaj, Vltavín, aj.), publikoval odborné články z astronomie, geologie a mineralogie (Říše hvězd, Přírodovědný sborník Jihočeského muzea, sborníky Univerzity Karlovy, Výběr z prací členů Historického klubu
v Českých Budějovicích aj.), editorsky i redakčně připravil k vydání včetně doslovu knihy poezie básníka dr.
Milana Oulehly (2009,2010,2011).
Získal 1. místo v kraji v literární soutěži „ Děti, mír a umění “ (1972) za sci-fi povídku Výlet na planetu DX
5 v souhvězdí Malého psa. Je zakládající člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů.
1. Psát jsem začal již na základní škole a později i na gymnáziu, neboť každý okamžik,
prožitek, radost i smutek bylo třeba nějak vyventilovat a dát ho na papír. K mé smůle některé mé pocity nebylo možné ventilovat veřejně v době totality a tak jsem psal na psacím
stroji přes kopírák a pak si knihu sám svázal a některou kopii věnoval přátelům. Když jsem
působil dva roky v Praze, kde jsem měl moře času, téměř každý den jsem byl štamgastem
Malostranské kavárny a tam slyšel vyprávět mnoho příběhů. Také jsem zde na Malé Straně psal poezii, ovlivněn magickou Prahou a její historií. Moc na mě zapůsobilo osudové
setkání se spisovatelkou a manželkou E. F. Buriana, paní Zuzanou Kočovou, ke které jsem
jednou za čtrnáct dní chodil do jednoho malostranského podkrovního bytu. Povídali jsme
si o literatuře, poezii, mystice, náboženství i o tajemnu. Každé liché pondělí u ní byly tak
zvané otevřené dveře pro pražské intelektuály, herce a divadelníky. A to byl pro mě velký
impuls psát. Život je ale jedna velká houpačka, jednou dolů a jednou zase nahoru. Takže
času pro psaní moc nebylo ani není. Mám v šuplíku plno zajímavých věcí a doufám, že
čas přijde. Mým snem a přáním je sehnat sponzora na vydání mé poezie napsané v letech
totality, včetně věcí za posledních dvacet let.
2. Kdo mě ovlivnil a kdo mě inspiroval? Největší zásluhu asi na tom mají moji rodiče,
neboť každé vánoce jsem měl pod stromečkem několik knih. A jako zvídavé dítě jsem
chtěl na všechny mé otázky odpovědi. Bylo mi řečeno, přečti si to. A tak jsem četl. Další
inspirací bylo setkání se spisovateli jako např. Zuzanou Kočovou, Ludvíkem Součkem,
Ludvíkem Mühlsteinem aj. Z těch jihočeských pak Františkem Niedlem, Antonínem Pe41
líškem, Janem Bauerem, Ladislavem Beranem, Věroslavem Mertlem, Mirkem Hule, Janem
Schneiderem aj., kteří se stali i mými přáteli. Ze zahraničních spisovatelů mám rád Mika
Waltariho, Henryka Sienkiewicze, Alexandra Dumase a bibli.
3. A co bych chtěl vzkázat čtenářům? Nenechte knihu zabít. Chovejte se k ní se vší
svátostí, kniha je studnice vědění a poznání. Kniha je přítel nejvěrnější, který tě nezradí,
ba naopak ve chvílích smutku tě rozveselí, ve chvílích radosti tě naučí se zamyslet sám nad
sebou. Važme si lidí, kteří své myšlenky umí napsat do slov, vět a posléze knih.
42
Dušková Vlasta
(Alžběta Lída Tichá)
*1957 v Českém Krumlově
Působí v Českém Krumlově a Českých Budějovicích.
Absolventka střední odborné školy potravinářské chemie. Profesionálně je jejím povoláním chemie v resortu vodního hospodářství, kde pracuje jako laborantka.
Zájmy a záliby
Ochotnická divadelní scéna, poezie, cestování
Psát začala již v mládí, většinu života se věnovala básnické tvorbě, kterou prezentovala
v poetických literárních kavárnách v Českém Krumlově a v Českých Budějovicích. Je organizátorkou básnických festivalů, publikuje také pod pseudonymem.
Současnost
V poslední době publikuje v literárních sbornících, věnuje se i psaní povídek s citlivými postřehy současné ženy. Její dílo můžeme slyšet v Českém rozhlase. Publikuje časopisecky. Některé její básnické texty jsou zhudebněny (Medvědárium, CD 2005).
Bibliografie
Na Vahách (2006) Balt-East, Praha – poezie, zařazeno do „Edice Evropského kruhu France Kafky“
Zatanči (2008) Balt-East, Praha – povídky
Staré stromy a kameny (2011) Balt-East, Praha – poezie
Kavky nad městem (2011) – novela, připravuje se
Spoluautorství – poezie
Plody slovocné (2003)
Úl (2004)
Prameny a soutoky (2004) Růže, České Budějovice
Výhonky (2005) Pragoline, Praha
Rošády (2006) Balt-East, Praha
Víno na klávesách (2006)
Máchovi v patách (2009)
Podej mi ruku radosti moje (2010) Balt-East – česko – italský sborník
Spoluautorství – povídky
Střídavě jasno (2003) Dominium, České Budějovice – vyšlo souběžně v Rakousku, Hinter dem Niemandsland Netswerk Memoria
Barevné kameny (2005) Růže, České Budějovice – vyšlo souběžně v Rakousku, Netswerk Memoria, Ein
Dutzend bunter Steine
Sůl a cukor (2005) Růže, České Budějovice – vyšlo souběžně i ve Slovenské republice
Vítr sedmi vůni (2007) Balt-East, Praha
43
Krásný prožitky (2007) Balt-East, Praha
Černobílé inspirace (2008) Balt-East, Praha
V roce 2000 se stala spoluzakladatelkou básnického sdružení KRB. Je členkou Jihočeského klubu Obce
spisovatelů a účastnicí literárních setkání Zeyerovy Vodňany.
44
Fibich Ondřej
*1954 v Praze-Karlíně
Působí a žije na Strakonicku. A jak on sám říká: „Žil, žije a tvoří
od pražského podzemí k dvěma krajinám bez paměti – Sudety
a Šumava.“
Vystudoval Gymnázium v Praze-Vysočanech (1973) a knihovnickou nástavbu (1976), dále prošel londonovskými povoláními
a pracoval ve slévárně, bačoval, působil na nádraží, v kravínech
apod., nakonec se z něho stal antikvář a nakladatel.
Zájmy a záliby
Život v přírodě, krajině a mezi lidmi
Na začátku jeho literární kariéry stálo přátelství s Jaroslavem Seifertem. Byl zakladatel samizdatového časopisu DRU (1971) a dvou edic Cor cordium (1976) a Setba samot
(1982). První velkou báseň nazval Balada holandská (1971). Přátelil se s Jaroslavem Seifertem, Zdeňkem Urbánkem a Františkem Danielem Merthem. První oficiální publikace
vyšla po roce 1989, jinak do té doby vydával v samizdatu a editoval další autory např.
Jakuba Demla, Gary Snydera a také obsáhlé encyklopedie básníků a textařů ve stínu –
Konec obelisku (1978) a Básníci a samotáři (1982). V letech 1974–1976 pořádal v Praze
Velká čtení jako pokračování beatnické tradice a také 1. nezávislý filmový festival, kterého
se účastnil např. Václav Křístek, Bohuslav Vinš.
Současnost
Dnes pracuje jako antikvář, nakladatel a lektor na Strakonickém hradě. Převážně chodí
krajinou s fotografkou Ivanou Řandovou a vyhledává zapomenuté kouty krajiny a jejich
příběhy. Vlastní největší soukromou sbírku pověstí v České republice, cca 4500 syžetů.
Bibliografie
Balada holandská (1971) samizdat, báseň
Golem (1976) samizdat, básně
Velká romantická pouť (1977) samizdat, báseň
Stance (1978) samizdat, básně
Jalovce (1982) samizdat, básně
Země Jana Křtitele (1990) básně
Podoby soumraku (1995) básně
Pasovské elegie (1998) básně, česko-německé vydání
Čtyři rytíři (1997) Sdružení sv. Jana Neumanna, České Budějovice – prózy
Topografie (2001) básně
Pohanský les (2004) básně
Kniha poutníků (2004) básně
Písecká strašidla aneb Čertovy obrázky (2002) PRAAM, Písek – pověsti
Rytíři svatého Jana aneb duše jihočeské krajiny kolem Radomyšle (2004) PRAAM, Písek – eseje a historická
45
pojednání
Prácheňský poklad I (2006) Strakonice – pověsti
Prácheňský poklad II (2007) Strakonice – pověsti
Prácheňský poklad III (2008) Strakonice – pověsti
Nejúplnější místopisný slovník staré Šumavy (2009) Hrad Strakonice – encyklopedie
Nebe studánek I (2009) Hrad Strakonice – místopisný průvodce
Staré pověsti vimperské/Čarovná ves Štítkov (2010) pověsti
Nebe studánek II (2010) Hrad Strakonice – místopisný průvodce
Pověsti královské města Písku (2010) pověsti
Co vyprávěla řeka Volyňka (2010) pověsti
Příběhy ze Zlaté stezky (2011) pověsti
Nebe studánek III (2011) Hrad Strakonice – místopisný průvodce
Prácheňský poklad IV (2011) Strakonice – pověsti a rozhovor s Janem Bílým
Okřesáno tmou (2011) básně
Ostatní
Vánoční suita (1972) samizdat, text k hudbě
Poslední večeře Páně (1973) undergroundové pašije, text k hudbě
Mrtvému na černou krouhev (1979) samizdat, scénář filmu o Jaroslavu Seifertovi
Hlasy a tváře z bestiáře (1986) texty pro Martu Kubišovou
Královna severních záseků (1988) samizdat, libreto ke svatořečení Zdislavy z Lemberka
Královna severních záseků, CD (1993) text folkového oratoria Jiřího Smrže
Tři jablka, CD (1994) texty písní pro Petra Lutku
Poslední večeře podle Leoparda, CD (1995) text oratoria pro skupinu Fénix
V slámě spí, CD (1996) texty koled pro skupinu Fénix
Vrakoviště (2002) text punkové opery pro skupinu Ausgerechnet
Radost mysle, vánoční DVD (2008) text vánoční mše Václava Nováka
Dítě benátské noci (2009) text opery Mikoláše Troupa pro zámek Kratochvíle
Andělé Kratochvíle ( 2010) text oratoria skladatele Mikoláše Troupa
Autor je členem české sekce mezinárodního PEN klubu a jeho texty vycházejí v holandštině, němčině, polštině a francouzštině. V roce 2011 mu vychází v Bavorsku výbory ze souborů Prácheňský poklad a Nebe
studánek. Jeho texty překládali Rainer a Elizabeth Kunze, Harald Grill, Jan Kühmeier a Helfried Reischl. Sám
překládal texty z italštiny, polštiny, angličtiny a latiny.
1. Psaní, a tím myslím autorské, je v podstatě pokusem nějak zajímavě „okecat“ svou
vlastní nedostatečnost a neschopnost harmonického života. Považuji osobní rozvoj
a transformaci za daleko důležitější, neboť rozervanců je česká literatura plná. V tomto
smyslu vidím básníka jako prolínání bytostí – šamana, rytíře, vládce a milence. A jeho
úděl je být pokorný s pokornými. V tomto smyslu považuji své setkávání s dětmi a mládeží při přednáškách za vynikající průpravu k filozofickým a dalším krokům. Mohu zde
svobodně mluvit o smrti, partnerství či spoluodpovědnosti za planetu.
2. Na začátku i na konci mých básnických přátelství stojí dva lidé, Jaroslav Seifert a Josif
Brodskij. Je to vykročení do češtiny a zároveň otevření se světu a jeho smutku.
3. Každá generace má své autory, kteří s ní umírají. A pak jsou ti, kteří jsou vyhrabáni
z prachu zapomnění jako překvapivý démant. Obé je naším údělem.
46
Fröhlich Jiří
*1946 v Písku
Působí a žije v Písku.
Absolvent Střední průmyslové školy (1961–1965) a Muzejnictví (1981–1983). Pracoval jako technický úředník (1967–1980),
poté jako archeolog v Muzeu středního Pootaví ve Strakonicích
(1980–1990) a v Prácheňském muzeum v Písku (1990–dosud).
Zájmy a záliby
Turistika
První článek autorovi vyšel v roce 1967.
Současnost
Je archeologem Prácheňského muzea v Písku.
Bibliografie
Archeologické nemovité památky v okrese Písek (1978) Zprávy Československé společnosti archeologické,
Praha – spoluautor Jan Michálek
Archeologické nemovité památky v okrese Strakonice (1979) České Budějovice – Strakonice – Spoluautor
Jan Michálek
Voroplavba na Otavě (1984) České Budějovice
Bibliografie jihočeské archeologické literatury 1817–1980 (1985) České Budějovice – spoluautor Jan Michálek
Archeologické nemovité památky v okrese Prachatice (1987) Prachatice – spoluautor Jan Michálek
Sklárny střední Šumavy. Výsledky archeologického průzkumu (1989) Sušice
Archeologické toulky po jižních Čechách (1990) České Budějovice
Písek. Historický průvodce. Stručné dějiny města první vydání 1984, druhé doplněné vydání 1995, třetí
upravené a doplněné vydání 2004, Písek – spoluautoři Jan Adámek a Jiří Čížek
Písecké náhrobníky z 13.–18. století (1996) Písek – spoluautor Jan Adámek
Písecko v zrcadle archeologie (1997) Písek
Písecké hory známé i neznámé (1999) Písek
Písek na starých pohlednicích (1999) Písek – spoluautoři Jan Adámek, Jiří Čížek a Jaroslav Novodvorský
Stará Otava mezi Pískem a Zvíkovem (2000) Písek
Plavecké historky z voroplavby na Vltavě a Otavě (2003) Písek – spoluautorka Radka Velková
Čertova stezka (2003) Písek – spoluautor Jiří Čížek
Zlato na Prácheňsku (2006) Písek
Nejstarší osídlení jižních Čech. Soupis pramenů předneolitického osídlení jižních Čech (2006) Praha – spoluautoři Slavomil Vencl a Jan Michálek
Doba kamenná povodí horní Otavy (2011) Supplementum Archeologické výzkumy v jižních Čechách. České Budějovice – Plzeň – spoluautoři Petr Šída, Jan Eigner, Marta Moravcová a Dagmar Franzeová
Ostatní
Edičně a redakčně připravil do tisku desítku knih . Publikuje také v řadě odborných časopisů a sborníků,
např.: Archeologické výzkumy v jižních Čechách, Archeologie ve středních Čechách, Archeologické rozhle-
47
dy, Castellologica bohemica, Časopis Společnosti přátel starožitností, Jihočeský sborník historický, Výběr,
Zlatá stezka atd., v minulosti publikoval i populárně-naučná pojednání v regionálním novinovém tisku.
Kompletní bibliografie článků a statí
1967–2000: Archeologické výzkumy v jižních Čechách, roč, 14, 2001, str. 339–359
2001–2006: Archeologické výzkumy v jižních Čechách, roč. 19, 2006, str. 6–11
2007–2010: výroční zprávy Prácheňského muzea v Písku za jednotlivé roky
Spolky a ocenění
Je členem redakčních rad Časopisu Společnosti přátel starožitností, Archeologické výzkumy v jižních Čechách, Jihočeský sborník historický a Výběr. V letech 1990–1995 byl výkonným redaktorem časopisu Výběr
a v letech 1991–2001 Zpráv o činnosti Prácheňského muzea v Písku. K jeho 60. narozeninám mu byl věnován
sborník Archeologické výzkumy v jižních Čechách (roč. 19, 2006).
Tři otázky pro autora:
1. První můj článek byl otištěn v roce 1967. Píši proto, abych se s tím, co jsem vybádal,
podělil s ostatními.
2. Kdo mne ovlivnil, kdo byl mým vzorem, kdo mě inspiroval? Vzorů bylo víc, ale
tím prvním byl legendární jihočeský archeolog Bedřich Dubský, se svým zaujetím, pílí
a publikovanými výsledky.
3. A co bych chtěl vzkázat mým čtenářům? Kupujte a čtěte regionální literaturu. Podpoříte tím mimo jiné její vydávání v nelehké době. Držet knihu v ruce a mít ji v knihovně je
něco posvátného na rozdíl od zírání na obrazovku počítače. Nedopusťte zánik české knihy.
48
Gottwald Vladimír T.
*1954 ve Volyni
Uvádí, že žil celkem asi v desítce měst. Nyní ale žije ve Volyni.
Autor je herec, přestože studoval původně obory dost odlišné
(po gymnáziu kybernetiku). Pracoval v desítkách různých profesí a zaměstnání – od vykládání vagónů, řízení vysokozdvižného
vozíku, přes práci uklízeče i vlečkaře, kuchaře, práce s motorovou
pilou, až po vrchního číšníka v luxusním zámeckém hotelu. V divadle hrál zprvu jako amatér, po roce 1989 profesionálně. Od roku 2008 začal vykonávat
svobodné povolání jako herec, spisovatel, publicista, výtvarník a textař.
Zájmy a záliby
Život, divadlo, psaní, grafika, fotografie, vaření – a již spíše teoreticky sport a ženy
Divadlu se věnuje od roku 1968. Byl u vzniku i úspěchů amatérského souboru Studio Volyně, profesionálně pak na různých scénách (Kolín, Šumperk, Rockcafé, Příbram,
Underground, Dejvické divadlo atd.). Napsal několik stovek novinových a časopiseckých
reportáží, článků, rozhovorů a fejetonů, je autorem několika divadelních her, dramatizací,
překladů a adaptací, ale také písňových textů.
Současnost
V současnosti je na volné noze (podle Vladimíra T. Gottwalda podobné jako „na dlažbě“), působí i v samostatných projektech a hostuje na různých scénách. Začátkem roku
2011 stál u zrodu nového profesionálního divadelního uskupení Český komediální klub
ČKK 54 (www.ckk54.cz).
Bibliografie
Sedmé peklo (1977, tiskem 1997) Vakukok, Šumperk – poéma
Šmajdovinky (2002) Stehlík, Volary – vodnické pohádky
Ostatní
Vedle zhruba dvou stovek divadelních rolí hrál i ve filmu, televizi, televizních seriálech i v rozhlase, např.
Most u Remagenu (1969), Slunce, seno a pár facek (1989), Slunce, seno, erotika (1991), Četnické humoresky-tv seriál (1997), Kameňák (2003), Kameňák 2 (2004), Kriminálka Anděl – tv seriál (2008), Bathory (2008),
Micimutr (2010), Běžci (2010) a jiné. Je autorem divadelních her i dramatizátorem (O třech princích, Hrnku
vař!, Portréty, Hotel Modrá hvězda ...), grafikem divadelních plakátů a publikací, fotografem a publicistou,
redaktorem poezie v Pozitivních novinách, dvanáct let redigoval Noviny z divadla, v tuzemských i zahraničních periodicích jsme mohli najít jeho kreslené vtipy (7 výstav). Na svém blogu na internetu (http://
vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz/) publikuje články, fotografie, kresby a grafiku. Osobní internetové stránky
autora jsou: http://v-t-gottwald.webnode.cz/
Autor je členem divadelního uskupení Český komediální klub ČKK 54.
49
1. Psát jsem asi začal krátce poté, co jsem se naučil číst, tedy již před víc než půlstoletím.
Co a proč jsem tehdy psal, si už naštěstí nepamatuji. V současnosti píšu pravděpodobně
zejména proto, že se naivně domnívám, že svým psaním mohu někomu udělat radost.
2. Nejspíš mne ovlivnily všechny ty stovky a tisíce autorů, které jsem v životě četl.
Doufám, že aspoň někteří kladně, vědomý vzor ovšem nemám. Autorů oblíbených mám
mnoho, z nichž momentálně svedu jmenovat leda zlomek – Williama Shakespeara, Karla
Šiktance, Terryho Pratchetta, Leo Rostena, Emanuela Fryntu, Clauda Confortèse, Jiřího
Suchého, Edvarda Radzinského, Kurta Vonneguta jr., Roberta L. Fulghuma…
3. A co bych chtěl vzkázat mým současným i budoucím čtenářům? Ani vlastně nevím.
Nečtenářům, to bych věděl (těm bych vzkázal, ať čtou). Ale čtenářům…? Snad ať čtou dál,
a ať z toho mají radosti pokud možno co nejvíc! A vlastně nejen ze čtení.
50
Hájíček Jiří
Působil v Purkarci u Hluboké nad Vltavou i v Týně nad Vltavou.
Nyní žije a pracuje v Českých Budějovicích.
Dětství prožil ve vesničce Purkarec (poblíž Hluboké nad Vltavou). Vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou (1981–1985)
a Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích (1985–
1989). Po základní vojenské službě pracoval 3 roky na venkově
v zemědělství, od roku 1993 je zaměstnán jako bankovní úředník. Je ženatý, manželka
Nicole Matéffy je oděvní výtvarnice.
Zájmy a záliby
Patriotismus, historie, rybaření, fotbal, literatura
Současnost
Jiří Hájíček patří k realistickému proudu v současné české literatuře. Ve svých prózách
čerpá především z prostředí jihočeského venkova a malého města. Je kmenovým autorem
brněnského nakladatelství HOST.
Bibliografie
Snídaně na refýži (1998) Hynek, Praha – sbírka povídek, prozaický debut
Zloději zelených koní (2001) Host, Brno – novela o hledačích vltavínů
Dobrodruzi hlavního proudu (2002) Host, Brno – román
Dřevěný nůž (2004) Host, Brno – povídky
Selský baroko (2005) Host, Brno – novela z období kolektivizace vesnice v 50. let
Fotbalové deníky (2007) Host, Brno – román o rodinných vztazích
Spoluautorství
Antologie nové české literatury 1995–2004 (2004) – ukázka z románu Zloději zelených koní
Leonardův kabinet (2006) – povídky českých autorů
Povídka roku 2007 (2008) – povídky českých autorů
Almanach 7edm (2008) – povídky
Šťastné a veselé …2 (2008) – povídky
Tjeckien berättar: I sammetens spår (2009) – Česko vypravuje: Ve stopách sametu, Stockholm
Vítr sedmi vůní (2007) – povídky jihočesko-rakouských autorů
Ostatní
Jeden z mála jihočeských autorů, kterému díla již vyšla v polském, maďarském i italském překladu v zahraničí.
Texty publikoval také v literárních časopisech Host, Revolver revue, Weles, Tvar a Pandora.
Pořádá besedy a autorská čtení nejen v Čechách, ale i v Rakousku.
O novinkách, které připravuje, je možno se dočíst na autorových internetových stránkách: http://www.
hajicek.info.
51
Autor založil společně s básníkem Davidem Janem Žákem občanského sdružení Zeyer a pořádají autorská
čtení pro začínající i známé autory. Jeho román Selský baroko (2005), byl oceněn Magnesií Literou za prózu.
Zúčastňuje se literárních setkání Zeyerovy Vodňany.
1. Začal jsem psát, jako spousta studentů, kolem patnácti let na gymnáziu. Mým guru
se později stal Mirek Kovářík, několikrát mě uvedl koncem osmdesátých let ve svém pořadu „Hledám tě v tomto městě“. Ten pořad býval v Českých Budějovicích v tehdejším
kulturním středisku v Čéčově ulici. Prózu jsem zkoušel tak kolem dvacítky a první kratší
texty mi vyšly začátkem devadesátých let v novinách.
2. Od mala jsem hodně četl a na gymnáziu jsem se hlavně díky profesoru Pavlu Bláhovi prokousal klasikou českou i překladovou. Pamatuju se, že hodně mě bavili básníci
jako Rimbaud, Verlain, pak poetistické období české avandgardy a z poválečných autorů třeba Josef Kainar. Vlastně samí čítankoví autoři. Dneska se vracím z českých autorů
k Josefu Škvoreckému, rád čtu knížky Jáchyma Topola, Zuzany Brabcové, Miloše Urbana,
ze současné poezie čtu třeba Terezu Riedelbauchovou, Milana Děžinského nebo Radka
Fridricha. Ze zahraničních autorů jsou mí oblíbení např. Američané Philip Roth nebo
Cormac McCarthy.
3. Svým čtenářům bych rád vzkázal, že bych byl rád, kdyby je moje knížky bavily.
52
Hosnedlová Hanka
S výjimkou své pětileté novinářské epizody v Plzni, žije celý svůj
život v Českých Budějovicích.
Po absolvování studií (Střední všeobecná vzdělávací škola
a vzdělávací žurnalistické kurzy) se věnovala novinářské práci,
které zůstala věrná celý život. V roce 1968 se angažovala proti
vstupu sovětských vojsk a byla vyřazena z novinářské činnosti.
Zažila dobu bez místa, později vystřídala různé posty od vykupovačky lahví, přes prodavačku, reklamní textařku až po inspektorku v Klenotech. Hned po revoluci se v 1990 opět
vrátila k novinářské práci. Je plodnou autorkou tisíce reportáží a článků.
Zájmy a záliby
Příroda, romantika, cestování, autostop, vandrování, tramping, hudba, literatura, poezie, divadlo, film a cestování do exotických zemí (navštívila téměř celou Evropu, Spojené
státy, Kanadu i Aljašku, jihovýchodní Asii, severní Afriku, Austrálii, Střední a nyní i Jižní
Ameriku)
Se psaním začala už ve školním věku a publikovala v dětských periodikách i dětských
rubrikách celostátních i regionálních deníků. Účastnila se recitačních i literárních soutěží
ve druhé polovině 50.let. Ve druhé polovině 60.let se dostala k trampskému tisku a začala
přispívat do Trampa, Jižní stezky, Tuláka apod. Profesionálně pracovala jako redaktorka
Pochodně, Škodováka, Železničáře, Jihočeských Deníků Bohemia a v řadě dalších dlouhodobě i externě. Uplatnila se i jako moderátorka přehlídek trampských písní a literárních
večerů.
Současnost
Nyní pracuje na vzniku samostatné trampské expozice pod Jihočeským muzeem, k čemuž vytvořila pracovní skupinu ze zkušených trampů. V posledních dvou desetiletích pracuje rovněž na korekturách, předmluvách a doslovech k publikacím, píše anonce a recenze převážně jihočeské literatury, provádí literární úpravy knih, moderátorskou, besední
a přednáškovou činnost. Jako výkonná předsedkyně řídí Jihočeský klub Obce spisovatelů.
Bibliografie
Akupresura srdce (70. léta) – básnická sbírka
Ohlédnutí přes rameno (70. léta) – básnická sbírka
Čaj z jehličí (70. léta) – básnická sbírka
Ztráta paměti (70. léta) – básnická sbírka
Duha za rohem (70. léta) – povídky a poezie
Úlety (70.léta) – povídky, eseje a poezie
Matiné pod širákem (1995) Avalon, povídky
Křídla (2003) – poezie
Třetí oko času (2003) Avalon, sci-fi povídky
53
Saltem do života (2004) Akcent, povídky
Docela jiný svět (2004) Růže – povídky, spoluautor Jan Matěj Krnínský
New York (2004) Akcent, Třebíč – cestopis
Řecké doteky (2006) České Budějovice – cestopis
Zemí javorového listu se vztyčeným palcem (2006) České Budějovice – cestopis
S romantikou v báglu ke klokanům (2007) Miloslav Kotrbatý – cestopis
Když andělům chybí křídla (2007) Ústí nad Labem – Miloslav Kotrbatý – povídky
Stopy po třech kontinentech (2008) České Budějovice Miloslav Kotrbatý – cestopisné povídky
Od Šumavy k Rockies a zpět (2009) Miloslav Kotrbatý – cestopis
Pochybná diagnóza času (2009) Miloslav Kotrbatý
S nadějí v kapse (2009) Miloslav Kotrbatý – povídky
Jak se kouše do Velkého jablka (2010) Miloslav Kotrbatý
Spoluautorství
Poezie s vůní táboráku (1992) Tramp
Povídky od táborových ohňů (1994) Tramp
Sonáta pro klavír a borovici (1997) Konvoj
Potlach (1998) Regia
Trapsavec (2001) Avalon
Měsíc ve dne (2002) Carpio
Plody slovocné (2002) Krb
Střídavě jasno (2003) Dominium – vyšlo i v německé mutaci
Když přišla ta voda (2003) Grand, CD ROM
Člověk a závislost (2004) Grand, CD ROM
Prameny a soutoky (2004) Růže
Barevné kameny Adalberta Stiftera (2005) Růže, – vyšlo i v německé mutaci
Česká sůl a slovenský cukor (2005) Růže – společně se slovenskými autory
Příběhy jihočeských hostinců I., II. (2005, 2006) Růže
Výhonky (2006) Pragoline
Příběhy hospůdek okolo Vltavy (2007) Růže
Tulák Welzl (2006) Carpe Diem
Pohádky na klíček (2007) Balt-East, Praha
Vítr sedmi vůní (2007) Balt East, Praha – vyšlo i v němčině,
Černobílé inspirace, Máchovi v patách, Kudy chodí slova, Jihočeský lidový kalendář (2006–2011) aj.
Dále publikovala v básnických sbornících Křídla, Křídlení, Vánoční poetník, Souznění, Kopretina, Půlnoc
atd.
Ostatní
Je především novinářka a publicistka, ale i autorka textů písní pro skupinu Rosa (Jižní Čechy), Tarantuli
(Morava), Jerryho Vecku (USA) a Pavla Petrácha (České Budějovice) a hlavně, dosud stále trampuje. V 90.
letech připravovala v regionálních rozhlasových stanicích pravidelné pořady Kotlík romantiky (3 roky),
Studna romantiky (1 rok). Píše novinářské články, recenze, rozhovory, eseje, povídky, sci-fi, cestopisy, poezii,
písničkové texty, sleevenoty, předmluvy a doslovy, brožury, tematické cykly, literární úpravy apod. Působí
v porotách, pořádá besedy a přednášky, autorská čtení. Po roce 1968 se uchylovala s příspěvky k neoficiálnímu samizdatovému tisku, po roce 1990 se vrátila k novinařině, přispívala a přispívá do dlouhé řady novin
a časopisů, 2 roky sama dělala měsíčník Portýr. Pravidelně přispívá do literárních a kulturních internetových
serverů – Chůdové kořeny, Prácheňské rezonance, Subjektivník, Rosinanta, Music Open a další. Publikovala
přes 300 povídek, okolo 150 básní a tisíce novinových článků. Mnoho jejích básní, povídek i rozhovorů bylo
odvysíláno v rozhlase.
Autorka je členkou Obce spisovatelů České republiky, byla v radě Obce spisovatelů Praha, je ve výboru
54
Klubu autorů dětské literatury, dlouhodobě členkou rady Syndikátu jihočeských novinářů, členkou umělecko-kulturního sdružení Hortensia, členkou sdružení Avalon a působí v redakci časopisu Puchejř a Music
Open. Též je dlouholetou předsedkyní Jihočeského klubu Obce spisovatelů.
1. Psát jsem začala už někdy v první třídě, byly to takové slátaniny ze všech možných
přečtených a slyšených pohádek dohromady anebo naivní veršovánky. Později jsem psala
do dětských časopisů a novin a tak to pokračovalo, až jsem v devatenácti nastoupila do
jedné plzeňské redakce, odkud mne pak dramaticky vykatapultovala normalizace. Poté
jsem dvacet let měla zákaz jakéhokoliv vstupu na kulturní scénu, takže jsem psala jen
do samizdatů a pro přátele. Teprve sametový kotrmelec mi poskytl možnost vrátit se do
žurnalistiky a na publicistickou ranvej. Psaní je pro mne něco jako dýchání. Mám potřebu
oblékat do slov pocity, dojmy, zážitky a podělit se o ně s ostatními. Knihy pro mne odjakživa znamenaly něco víc než jen potištěný papír, byly a jsou pro mne studnicí poznání,
útočištěm a útěchou, pamětí minulosti, soukromým jevištěm pro fantazii, ale občas i jedinečnou možností určitého souznění s autorem.
2. Přiznám se, že v poslední době jsem se díky vyčerpávajícímu pracovnímu tempu
a pak tříměsíčnímu vandru v zámoří (v roce 2011) ke knihám téměř nedostala. Snad
jen v podobě korektur anebo encyklopedií potřebných pro práci. Jinak ale mám spoustu
oblíbených spisovatelů – z minulého století i současných, jejich řada by zabrala několik
stránek. Všeobecně mohu říci, že dávám přednost knihám, z nichž se dozvím něco nového, knihám, které mne ještě dokáží něčím překvapit. A ačkoliv se již desítky let tvrdí, že
všechno už tu jednou bylo, že všechno už bylo někdy napsáno, přesto se stále znovu objevují autoři, kteří dokáží čtenáře překvapit a vytáhnout z průměrnosti. A díky bohu za ně...
3. Co bych vzkázala svým čtenářům? Žádné velké moudro mne v této souvislosti zrovna nenapadá. Snad jen to, že kniha je pro autora vždycky jakýmsi přirozeným rizikem,
takovým malým striptýzem duše a otevíráním se světu, protože díky své knižní prezentaci
vstupuje do arény, kde si na něj každý může hodit slovem – ať už pochvalným či hanlivým.
A k tomu je třeba nejen určité odvahy, ale i osobní autocenzury a sebekritičnosti.
55
Hošťálek Petr
*1943 v Mladé Boleslavi
Od roku 1954 působil v Liberci, v roce 1976 se přestěhoval do
jižních Čech. Nyní žije v Českých Budějovicích.
Vystudoval jedenáctiletku s maturitou, pak nastoupil na libereckou Vysokou školu strojní (tehdy automobilního směru). Po
prvních dvou semestrech bylo vládní politikou změněno zaměření školy z vysoké školy automobilní na vysokou školu zabývající se sklářskou technologií a textilními stroji. V té chvíli ztratil zájem o další studium
na této škole. Byl příliš vyhraněný a zaměřený výhradně na motorismus. Dále pracoval
jako řidič buldozeru a nákladních vozů, obsluha pojízdného rozhlasového, fotografického
a tiskového studia. Dále pracoval jako pumpař u benzínky, grafik a tiskař v zemědělském
družstvu, později se živil tím, že půjčoval historická vozidla pro televizi a film. Byl majitelem pneuservisu, autodílny a půjčovny vozidel. Začal budovat Jihočeské motocyklové
muzeum a psát.
Zájmy a záliby
Motorismus v celé své šíři, cestování, malování, restaurování historických vozidel
a motocyklů
Už v jedenácti letech měl přečtenou celou libereckou Knihovnu pro mládež. Ve dvanácti ho přijali do oddělení pro dospělé. Začal publikovat např. v časopisu Věda a technika mládeži 1958 /č. 19, týkající se vlastní konstrukce elektromotorku se dvěma, na sobě
nezávisle se otáčejícími kotvami. O rok později (v šestnácti letech) se rozjel do n. p. Liaz
Mnichovo Hradiště, aby udělal celostránkový článek o novém nákladním vozu Škoda 706
– Trambus. A pak následovaly články pro časopis ABC s návody na stavbu některých jeho
modelů. Na jaře roku 1968 nastoupil do AZNP Mladá Boleslav. Kromě přípravy továrního
automobilového muzea přispíval do škodováckého závodního časopisu Ventil. Začal spolupracovat s klubovým časopisem Aerovkář, Motor-review aj. Poté přispíval žurnalisticky
do časopisů s motoristickou tématikou. První samostatnou publikaci vydal až v roce 1999.
Současnost
Nyní je již důchodce, ale to neznamená, že nemá co dělat. Je majitelem Jihočeského
motocyklového muzea v Českých Budějovicích. Restauruje historické motocykly, každoročně má alespoň jeden z nových strojů jeho sbírky premiéru v muzeu. Pravidelně píše
pro tři motoristické časopisy. Občas něco nakreslí a občas se účastní s jihočeskými karikaturisty (Martenek, Schinko, Kerles) nějaké výstavy kresleného humoru. Každý týden tráví
v sedle některého z historických motocyklů a mezi tím jezdí po přednáškách a absolvuje
dobrodružné motocyklové expedice po světě. V současné době má rozpracované čtyři
knížky.
56
Bibliografie
Aero. Malý vůz-velká láska (1999) – spoluautoři: Viktor Vadura a Jaroslava Brutarová – kniha o voze Aero
Expedice Peking 40 000km (2005) Pyramida, Průhonice – cestopis
Hedvábnou stezkou na motorce Yuki (2007) Růže, Krnín – cestopis
Expedice Peking 40 000km, 2. díl (2007) Růže, Krnín – cestopis
Československé mopedy 1, Stadion S11 (2008) Růže, České Budějovice
Československé mopedy 2, Stadion S22–23 (2009) Růže, České Budějovice
Československé mopedy 3, renovace mopedů Stadion (2011) – v přípravě
Československé motocykly Hurikán (2011) – v přípravě
Nepál – Namasté (2011) – cestopis o Nepálu, v přípravě
Vojenské motocykly (2011) – v přípravě, období I. a II. sv.války
Ostatní
V roce 2009 napsal dva scénáře pro Českou televizi Ostrava „Zašlapané projekty“, o dvou typech motocyklů
a to Hurikán, vyráběném v Českých Budějovicích, a mopedech Stadion.
1. Kdy jsem začal psát? Píšu, co pamatuji. Já už měl v jedenácti přečtenou celou libereckou Knihovnu pro mládež, týdně jsem si půjčoval čtyři, pět i více titulů a chodil jsem
otravovat do Knihovny „pro velké“, kam mě posléze vzali už ve dvanácti, abych dal pokoj.
Takhle sečtělý, to byl pro psaní základ, alespoň po gramatické a technické stránce, na
krásnou literaturu jsem si zuby nikdy nedělal… V mém archivu je například celostránkový článek pro Vědu a techniku mládeži 1958/19, týkající se vlastní konstrukce elektromotorku se dvěma, na sobě nezávisle se otáčejícími kotvami. O rok později, to mi bylo
skoro šestnáct, jsem se rozjel do n.p.Liaz Mnichovo Hradiště, abych udělal celostránkový
článek o novém nákladním vozu Škoda 706 – Trambus (s barevnou prostřední dvoustranou). A pak to bylo několik článků pro ABC mladých techniků a přírodovědců, s návody
na stavbu některých mých modelů… Na jaře roku 1968 jsem nastoupil do AZNP Mladá
Boleslav, kde kromě přípravy továrního automobilového muzea jsem se okamžitě vetřel
do škodováckého závodního časopisu Ventil a v něm rozjel rubriku o historických typech
škodovky, k čemuž jsem dokreslil vlastní černobílé pérovky popisovaných vozů. Mezitím
jsem začal spolupracovat s klubovým časopisem Aerovkář, pro který jsem dělal úvodníky
a rubriku o původnosti restaurovaných aerovek. Zároveň jsem začal s kreslenými vtipy
z motorismu, které se objevily nejen v Aerovkáři, ale i na stránkách vícejazyčné Motor-review, vydávané Motokovem. Jenže pak vstoupily spřátelené armády, celá moje rodina
urychleně odešla do emigrace, jen já zůstal, protože jsem měl už pořádnou řádku veteránů aut i motorek a ty jsem tu komunistům nehodlal nechat. Značně jsem se angažoval,
u prověrek jsem odmítl uznat nutnost vstupu vojsk a přiznat se k „pomýlenosti za událostí
v osmašedesátém, „takže následoval doporučený „dobrovolný“ odchod z fabriky. To jsem
netušil, jaký posudek mi soudruzi přilípli na záda… Vrátil jsem se do Liberce a jen se divil, že jediné místo, kde jsou ochotni mě přijmout (kromě dolů, kam jsem nehodlal), byl
volant náklaďáku. Od té chvíle už mi všechny redakce texty i kresby jen vracely, takže jsem
na delší dobu přestal. Jediní, komu to bylo fuk, byly kluby historických vozidel, pro které
jsem v té době kreslil plakáty a pozvánky… V roce 1976 jsem se rozvedl a odešel z Liberce
do Českých Budějovic. Tady to začalo místem pumpaře u Benziny, kde právě celou posádku jedné pumpy zavřeli a – jak jsem se později dověděl – těšili se, že mě brzy při něčem
nachytají a konečně budou mít pádný důvod zavřít mě taky. Jenže mě Benzina zajímala
57
jen jako razítko do průkazu a zdroj aspoň minimálního příjmu. Jinak jsem měl svůj život
mezi historickými vozidly a kamarády kolem nich, „černé“ kšefty, které byly u pump na
denním pořádku (hlavně proto, že tak byl nastavený systém, v době kdy průměrný plat byl
přes dvaapůltisíce, měl kvalifikovaný pumpař 800, – a vedoucí pumpy tuším 1.100, – takže
kdyby si aspoň dýškem něco nepřivydělali, umřeli by hlady i se svými rodinami). No a pak
podnikavý známý založil v Českých Budějovicích sítotiskovou tiskárnu jako přidruženku
JZD Olešník a sháněl grafika. Jézeďákům moje nálepka politického psance na zádech moc
nevadila. JZD Olešník byla v té době mocná organizace v jižních Čechách, dařilo se jim
a chtěli se stát něčím jako známé Slušovice na Moravě a jak jsem se pak dozvěděl, předseda
někde prohlásil, že je důležité, co jako grafik umím a ne, co si myslím o komunistech. To,
že si jeho JZD obhájí. Byl to, ač straník, relativně moudrý muž…Následnou řadu let jsem
táhl celý sítotisk, kde jsem zásoboval podklady asi dvanáct tiskařek a byli jsme nejlépe
prosperujícím samostatným pracovištěm ve struktuře zmíněného JZD. V té době jsem
pokračoval ve spolupráci s Aerovkářem a dělal spousty grafických návrhů i pro spřízněné
duše ve veteránském hnutí…Když ale po letech stoupla náplň práce asi čtyřnásobně, já
už padal na hubu a přitom plat byl pořád tentýž, rozhodl jsem se, odešel na volnou nohu
a začal se živit půjčováním mých historických vozidel pro film a televizi. Byla to léta velké
nejistoty, kdy občas jsem dlouho nevydělával nic – a pak měl občas peněz, že jsem i mohl
koupit dalšího veterána a rozšířit sbírku. Šlo to především díky pochopení a nesmírné
velkorysosti mé třetí ženy…Po revoluci jsem s půjčováním veteránů skončil. Barrandov
jako státní studio přestal existovat a nově vznikající malé a mladé filmové produkce, než
se to naučily, neměly dost financí. Nějaký čas jsem podnikal v autobranži, měl jsem první
soukromý pneuservis v Budějovicích, pak i autodílnu a půjčovnu vozidel, ale vše jsem
asi před čtrnácti lety „zapíchnul“ a pustil se do realizace mého soukromého Jihočeského
motocyklového musea, opět jednoho z prvních u nás. No a začal jsem psát. Pominu-li
žurnalistiku pro motoristické časopisy, pak prvním knižním počinem bylo spoluautorství
na knížce o automobilech Aero, kterou jsme realizovali v kolektivu Vadura, Brutarová,
Hošťálek. V roce 2005 jsem vyrazil splnit svůj životní sen, projet na motocyklu se sajdou
trať závodu Peking-Paříž z roku 1907. Následující rok o tom vyšel v nakladatelství Růže
první díl knížky „Expedice Peking 40.000 km“. O rok později jsem zdolal „Hedvábnou
stezku na motorce Yuki“, o čemž vyšla stejnojmenná cestopisná knížka vydaná nákladem
firmy Yuki Průhonice. S roční přestávkou vyšel v Růži druhý díl Expedice Peking 40.000
km, neměl jsem dost času napsat oba díly najednou. V roce 2008 vydala Růže mou historii
Československé mopedy 1, Stadion S 11, kterou jsem víc než osm let připravoval. V roce
2009 vyšel druhý díl Československé mopedy 2, Stadion S 22–23. V roce 2010 byl první
díl mopedů po doprodání pro velký úspěch vydán ve druhém, doplněném, vydání. Mezitím jsem absolvoval motocyklovou expedici do Maroka, jako doprovod Radka Krieglera
s českým vozíčkářem Zdeňkem Krupičkou v sajdě. Měla to být cesta českého vozíčkáře
z Prahy do Casablancy, kterou Kriegler zorganizoval v rámci své cestovky MC Outdoors.
Knížku z téhle cesty jsem připravil, Růže už ji měla v edičním plánu, ale druhý řidič expedice, Radek Kriegler, měl proti jejímu vydání námitky, takže jsem vydání už hotové knížky
po dohodě s nakladatelstvím zrušil. Koncem léta 2009 jsem byl osloven Televizí Ostrava
a napsal jsem dva náměty a posléze scénáře pro seriál „Zašlapané projekty“. První z nich
se týkal jihočeských závodních motocyklů Hurikan, kterých bylo postaveno pouze sedm
a tři z toho jsou v mém motocyklovém museu. Druhý se týkal československých mope58
dů Stadion, jejichž výroba byla ukončena vládním rozhodnutím v roce 1964. Oba tyto
scénáře byly přijaty a s použitím exponátů z mého musea a dokumentů z mého archivu
natočeny. Na podzim roku 2010 jsem s několika dalšími účastníky absolvoval motocyklovou cestu 2.500 km Nepálem, kdy po shlédnutí fotografické výstavy z téhle expedice,
mi byl přislíben grant od Úřadu Jihočeského kraje na vydání cestopisu, který bych chtěl
realizovat společně s kamarádem Miloněm Dvořákem. Horizont vydání je podzim 2011…
2. Kdo jsou mí oblíbení čeští i zahraniční autoři? F. A. Elstner, Hanzelka a Zikmund,
Branald, Kamil Lhoták, Jules Verne, Luigi Barzini, Dr. Potužník.
3. A co chci vzkázat čtenářům? Čtěte!
59
Houska Jan
(Jan Matěj Krnínský)
Působil v Českých Budějovicích, Praze, Českém Krumlově. Nyní
žije a tvoří v obci Chlumec – Krnín, okr. Český Krumlov.
Vystudoval střední průmyslovou školu stavební, po maturitě
dělal mistra na stavbě a po roce 1989 začal podnikat jako truhlář.
Pak odešel za štěstím do Prahy, tam pracoval na stavbě a provokoval kolegy, protože nosil kožené kalhoty, dlouhý černý plášť a klobouk a tvrdil jim, že je
básník. Mezitím koukal, jak prorazit ve vytouženém oboru – literatuře a psaní. A pak to
přišlo. Stal se redaktorem krimi oddělení tehdejšího bulvárního Expresu v Praze. Po návratu na jih Čech dělal redaktora v Českokrumlovských listech, krátce nato působil v Českých Budějovicích jako šéfredaktor v elektronickém nakladatelství Grand (2000–2004),
začal podnikat jako distributor knih. V roce 2004 se stal majitelem Nakladatelství Růže.
Zájmy a záliby
Četba a sběratelství knih (cca 7000 svazků v soukromé sbírce), dlouhé pěší poutě a terénní auta
Amatérské „psaní“ autora provázelo základní i střední školou, účastnil se dětských literárních soutěží a získal i nějaké diplomy. Počátkem 90. let již kvalitnější a svobodnou
básnickou tvorbu propojil s životním stylem a prožil pět let ve všeobjímající náruči pražské bohémy. Výstupy z tvorby se tehdy omezovaly pouze na happeningy, autorská čtení
a festivaly poezie. Bližší je mu zábava a tvorba vonící člověčinou. Označuje se jako autor
knížek, které by měly být pro lidi a ne pro literární vědce. Své básnické vlohy používá
i k tvorbě hudebních textů. První opravdová knížka i hudební CD mu vyšly v roce 2000.
Autor je hudebník, skladatel, novinář, textař, prozaik, organizátor, ale především bard,
který cizeluje své básně s téměř hodinářským smyslem pro detail. Jeho veršovaná dílka
jsou nezřídka překvapivě vypointována, včetně jeho hudebních textů.
Současnost
V současné době stojí již sedmým rokem v čele Nakladatelství Růže, s.r.o. S týmem
spolupracovníků se mu podařilo vrátit – po více než třech desetiletích – starou známou
značku na celostátní trh, vyprodukovat na šest desítek titulů a vybudovat prosperující
firmu, jejíž redakci a grafické studio (z úcty k odkazu Rožmberků, jejichž růži nosí nakladatelství ve znaku) umístil na českokrumlovský zámek. Pravidelně se věnuje i literární
tvorbě a tvorbě hudby a textů pro různé české interprety. Hudba je již druhým rokem
částečně jeho další profese. Vystupuje jako bubeník jazzového souboru „Společenstvo
nezbedných“, bubnuje též v populární punk-rockové kapele „Parní Wanna“ a koncertuje
s chansonovou hudební pěticí „Paraván“. Publikuje od počátku své tvorby pod pseudonymem Jan Matěj Krnínský.
60
Bibliografie
Krumlovské eskapády (2000) Dominium, Krnín – první básnická sbírka
Jan Matěj Krnínský: výběr z díla (2003) Grand, České Budějovice – CD ROM (průřez básnickým dílem
uplynulými deseti lety v tvorbě jihočeského básníka)
Balady z Trní (2008) Růže, Krnín – humoristický román
Dobrodružství Lenky a Vítka – Ztracena v cizím městě (2010) Růže, Krnín – knížka pro mládež 8–12 let
o Českém Krumlově
The Adventures of Lenka and Vítek – Lost in a strange town (2010) Růže, Krnín– anglická verze
Spoluautorství
Střídavě jasno (2003) Dominium, České Budějovice – povídky česko-rakouské
Plody slovocné (2003) KRB, České Budějovice – básnický almanach
Úl (2004) – almanach poezie
Docela jiný svět (2004) Růže, České Budějovice – povídky s Hanou Hosnedlovou
Prameny a soutoky (2004) Růže, České Budějovice – povídky
Barevné kameny (2005) Růže, České Budějovice – vyšlo souběžně v Rakousku
Česká sůl a slovenský cukor (2005) Růže, České Budějovice, vyšlo souběžně i ve Slovenské republice – povídky českých a slovenských autorů
Krása koní z Camargue – Cesta do krajiny dětství Chantal Poullain (2007) Růže, Krnín – spoluautor
Dalibor Gregor a Chantal Poullain
Slavnosti pětilisté růže Český Krumlov (2008) Růže, Krnín – spoluautoři Zdena Zwiefelhoferová a Petr
Jelínek
Příběhy hospůdek okolo Vltavy – Průvodce pro notorické vodáky (2008) Růže, 2.doplněné vydání – povídky
Příběhy slavných hostinců (2009) – spoluautor Milan Šimáček a Zdeněk Troška – soubor povídek
Příběhy krumlovské točny (2009) – spoluautor Hana Hosnedlová, Helena Braunová a Petr Hanus
Ostatní
Pouť ve Svatým Jáně (2000) – autorské hudební CD (Paraván)
Sbírka malebností (2006) – autorské hudební CD (Papouškovo sirotci)
Tak se nám …. žije, miluje pije… (2010) – hudební film (tři autorské písně, epizodní role)
Encyklopedie myslivosti (2001–2003) CD ROM, člen týmu pro shromažďování dat
Encyklopedie závislostí (2001–2003) CD ROM, člen týmu pro shromažďování dat
Povodně 2002 (2002) CD ROM, člen týmu pro shromažďování dat
Připravoval několik scénářů včetně hudebního doprovodu pro Kabaret u Váňů ve spolupráci s Jihočeským
klubem Obce spisovatelů s názvem Na sklenku života (květen, 2003) a Jihočeská básnírna (říjen, 2003) – digitální videonahrávky kabaretů realizoval Tomáš Červený a byly k dispozici na CD. Organizoval a účastnil
se pravidelných literárních večerů v kavárně divadla v Českém Krumlově. O jeho tvorbě i nakladatelské
činnosti se můžete informovat na: www.nakladatelstviruze.cz.
V roce 2002 založil s přáteli Sdružení jihočeských básníků KRB, ve kterém organizuje festivaly poezie. V roce
2001 stál při zrodu Jihočeského klubu Obce spisovatelů, v letech 2003–2004 byl jeho předsedou, poté se
s klubem rozešel.
1. Psát jsem začal asi hned, jak jsem začal psát:-). První diplom za literaturu jsem dostal ve čtvrté třídě za básničku do soutěže Děti mír a umění:-). Později jsem pokračoval
v psaní proto, že jsem chtěl psát něco úplně jiného, než ode mě čekali ostatní. Střední
školu jsem prolezl samospádem, bez velkého studijního nasazení, zato na obláčku poezie.
Jinak – babička byla knihovnice a já byl odmala první u všech balíků s novinkami. Knížky
61
mě okouzlovaly od útlého věku. Myslím, že jsem četl víc než jiné děti. Plně to vyhovovalo
mému takovému ňoumovatému dětství. Publikovat jsem začal v roce 2000.
Tou dobou jsem poznal také odvrácenou tvář literárního světa v podobě organizovaných literárních spolků. Poznal jsem ješitnost nedoceněných, nesebekritičnost grafomanů s průkazkou spisovatel, povýšenost pofiderně úspěšných, zlo, podezíravost, závist
a nepřejícnost, kteréžto vlastnosti zcela zastínily to málo vzácných lidí a to málo dobrého,
co takový spolkový život přináší. Za svůj největší dosavadní profesní omyl považuji to,
že jsem se tehdy, ve svém mladickém entuziasmu, nechal zvolit za předsedu Jihočeského
klubu Obce spisovatelů. Veškerý svůj „chléb“, který jsem do té práce vrhl, se mi později
vrátil jak sprcha kamení. Na druhé straně to prostředí formovalo mé budoucí osobnostní
rysy. Snáze jsem pak obstál při spolupráci s opravdovými osobnostmi české kultury.
2. K psaní mě inspirovalo a dodnes inspiruje takové to chvění těla při citlivějším vnímání okolního světa – a touha ty chvíle zaznamenat jako seismograf. Co se týče literární
formy nebo stylu, o tom jsem nikdy nepřemýšlel. Asi se v něm odráží vše, co do sebe
člověk v životě střádá. V Mělníku mi říkali: „Jste jako Dyk, babičky na besedě v knihovně
si libovaly: „Celej Seifert“, Mirek Kovářík mě na jednom literárním večeru uvedl jako
Francoa Villona Krnínského… Nakonec to nezní tak špatně:-). Všichni tři jsou shodou
okolností mí poměrně oblíbení autoři, avšak až po Gellnerovi, Rictusovi, Apollinairovi,
Kainarovi, Krylovi…
3. A co bych chtěl vzkázat čtenářům? Nemám pocit, že prioritní úlohou spisovatele
je mluvit k davům a být svědomím národa, jak si někteří v bláhové pýše představují, ale
přesto něco vzkážu: Vydržte!– všichni tři :-).
62
Hule Miroslav
(píše pod šifrou mh,hu,le)
*1946 ve Zlivi u Českých Budějovic
Do roku 1972 žil ve svém rodišti, poté v Třeboni a Lužnici (část
Lomnice nad Lužnicí). Působí a žije na Třeboňsku.
V rodišti Hule vychodil základní školu. V roce 1965 maturoval na Střední průmyslové škole stavební v Českých Budějovicích
(1965–1972), vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze (obor
vodní hospodářství). V roce 1969 byl na půlročním studijním pobytu ve Velké Británii. Po
promoci pracoval jako projektant-vodohospodář ve Státním rybářství v Třeboni. Od roku
1986 se stal ekologickým pracovníkem Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. V roce 1990
byl zvolen předsedou Klubu spisovatelů jižních Čech, v letech 1990 – 91 působil jako ředitel nakladatelství Růže v Českých Budějovicích. Od roku 1992 je majitelem nakladatelství
a knihkupectví CARPIO v Třeboni. V roce 1986 se usadil v Lužnici. Externě vyučoval
tvůrčí psaní na Vysoké škole evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích.
Nyní pracuje jako obchodní manažer.
Zájmy a záliby
Příroda a jižní Čechy, historie, historie rybníkářství, cestování, hudba, ženy a dobré
víno
Lyrickou poezii píše Miroslav Hule již od středoškolských let, v roce 1970 debutoval
v časopise Divoké víno. Verše, reportáže, sloupky a později prózy uveřejňoval v Tvorbě,
Mladém světě, Literárním měsíčníku, Zemědělských novinách, Mladé frontě, Československém vojáku, Jihočeské pravdě (České Budějovice), příležitostně též v Rudém právu,
Dikobrazu, Obraně lidu a Kmeni, po roce 1989 v Tvaru, Právu, Českobudějovických
listech, Hospodářských novinách, Lidových novinách aj. V roce 1984 vydal svou první
prózu – povídky O štěstí rybářském. Spolupracoval s Československým rozhlasem (poezie, próza, publicistika) a Českou televizí, pro kterou napsal námět a scénář filmů Otec
českého kapra (2001) a Paměť vody aneb Odkaz Jakuba Krčína (2005, též VHS). Huleho báseň Husy zhudebnila písničkářka Jana Vébrová (CD Kykyrý, 2007). Ve své próze
autor mistrně popisuje lyricky atmosféru dějů. Jeho próza přitom i uplatňuje poetický
popis, humoristické zkratky či lapidární momentky, tedy prvky odkazující přes autorovo romantizující gesto nejen k jihočeským tradicím, ale i jeho folklóru. Z jeho próz
vyzařuje obrovská láska k jižním Čechám a jihočeské historii. Můžeme si ho představit,
jak se prochází po hrázích třeboňských rybníků, zamyšlen v sebe samého, jak přemýšlí
o tom, kolik umu a práce museli rybníkáři dát vodnímu dílu, aby pak na podzim při
výlovu, sklízeli plody své práce. Ve svém díle jim tak vzdává hold, o čemž svědčí knihy
Rybníkářství na Třeboňsku nebo Rožmberkův Krčín a Krčínův Rožmberk. Jeho něžná
a lyrická duše se samozřejmě otiskuje i do jeho poezie. V té inklinuje k impresivním
lyrickým výpovědím s přírodní, či erotickou metaforikou i pointou. Osu jeho poezie
63
tvoří především evokace tradicionalistické životní filozofie, střet člověka se světem naturálních hodnot. Je básník a svou empatií se dokáže něžnému pohlaví přiblížit. Ví, jak
je láska pro ženy důležitá.
Bibliografie – výběr z díla
Ryby v síti noci (1979)
Líbaný mariáš (1983) Mladá fronta, Praha
S básníkem tančit se zapovídá (1986)
O štěstí rybářském (k ilustracím M. Hanáka, 1984; rozšíř. 1986) Mladá fronta, Praha
Přítulná svízel (1988)
O štěstí rybářském a pytláckém (1992) Mladá fronta, Praha
Pytlácké a lovecké příběhy (1998) Carpio, Třeboň – povídky
Říkali mu Vydra (1999)
Namlouvání (1999) Carpio, Třeboň – výbor milostné poezie
Vesnický dekameron (2003) Carpio, Třeboň – povídky
99 milostných SMS (2004) – poezie
Brony a já (2007) – příběh děvčátka a koně
Rybníkářství na Třeboňsku (2000) Carpio, Třeboň – historický průvodce
Rožmberkův Krčín a Krčínův Rožmberk (2004) Carpio, Třeboň – populárně – naučná
Šumavou za Adalbertem Stifterem (2005) Carpio, Třeboň
Průvodce po rybnících, památkách a hospůdkách Třeboňska (2005) Carpio, Třeboň
Pozdní sběr (2008) – poezie
Spoluautorství
Pozvání do krajiny (1975) – sbírky mladé literatury
Rosný bod (1976) – sbírky mladé literatury
Kupte si štěstí v bazaru (1983) – antologie české humoristické poezie
Literatura a krajina (1996)
Střídavě jasno (2003) – povídky
Báseň mého srdce (2005)
Ryby podle baštýřek z Třeboňska. (1997) 525 originálních receptů – spoluautor František Kubů
Třeboň (2001) fotografická publikace (spoluautorství s Miroslavem Krobem, Miroslavem Krobem jr., Jiřinou
Psíkovou a Václavem Ramešem)
Průvodce lázeňského hosta Třeboní (2006, s Markem Zemanem)
Stráž nad Nežárkou (2002) – historie města do roku 2002, uspořádal a vydal (s fotografem Borisem Procházkou)
Rybáři na Třeboňsku (2010) – s fotografem Jaroslavem Kučerou
Ostatní
Autor často zve do Třeboně známé literáty a činovníky z oblasti kultury, pořádá přednášky, besedy a autorská
čtení. Pojí ho přátelství se spisovatelem Michalem Vieweghem a jinými literáty (Ivan Klíma, Jiří Stránský,
Jan Schneider, aj.)
Autor je členem Obce spisovatelů, mezinárodního sdružení PEN klub, stál u zrodu Jihočeského klubu Obce
spisovatelů (2000–2001 jeho předsedou).
1. Kdy jsem začal psát? To si pamatuji docela přesně. Bylo mi 12 let a zamiloval jsem se
do učitelky chemie slečny D. Servilně jsem jí podstrčil báseň: Když zadívám se do krajiny/
64
tu připadne mi/že svět není složen z hlíny/ale že stavěn je krásnými vzorci chemickými.
(Byla moc hodná – pozvala mne k sobě do bytu, abych jí složil uhlí). Psaní pro mne stojí
nejvýše z mých činností. Ostatní povinnosti, ale paradoxně i radosti, mne vlastně od psaní
zdržují. Je to velký posun proti minulosti, kdy jsem napsal: „Dávám přednost životu, neboť
báseň se může vrátit“.
2. Kdo mě ovlivnil, byl vzorem a inspiroval? To je tak „nestandardní“ otázka, že ušetříme hodně místa, protože odpovím jenom jmény: Skácel, Seifert, Jesenin, Bunin.
3. A co chci vzkázat mým čtenářům? Že je mám moc rád. Jednak proto, že mne čtou
a také proto, že i když někde používám silné výrazy a epizody, snad chápou, že jsem ve
výsledku v podstatě laskavý a tolerantní člověk.
65
Jachnin Boris
(Jan Alexandr, Jan Grulich)
*1932 v Praze
† 2011 v Českých Budějovicích
Žil v Praze a v Českých Budějovicích.
Narodil se v rodině ruského lékaře. Byl jedináčkem, od 4 let
po úrazu kyčle bojoval celý život se zdravotními problémy, často
působil v ústavech. Školní docházku začal v 15. letech, kdy začal
chodit. V letech 1952–1954 studoval filmovou režii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, ale z politických důvodů musel ze školy odejít. Tu dokončil až v roce 1967, už ve zralém věku, kdy na ní promoval. K jeho jménu patří kromě
titulu Mgr. i titul CSc., který získal v roce 1991 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
v oboru teorie a dějiny divadla, filmu, rozhlasu a televize. Od roku 1948 statoval ve filmu,
divadle i v rozhlase, ale o herectví neměl zájem. Od roku 1955 žil v Českých Budějovicích,
kde pracoval v různých kulturních zařízeních, např. v Kulturním domě armády. V letech
1962–1967 byl literární redaktor Krajského nakladatelství. Od roku 1967 se stal pracovníkem Krajského osvětového střediska, v letech 1968–1970 pracoval jako vědecký aspirant filmové a televizní vědy na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění.
Od září 1968 do dubna 1969 jako redaktor Jihočeské pravdy napsal řadu článků v duchu
dubčekovské linie. Pak přišel zákaz činnosti. Přesto, že se svému oboru nemohl otevřeně
věnovat a po roce 1969 prošel řadou především dělnických profesí – izolatér, noční hlídač,
lisař, ostřič nástrojů, nýtař a skladník, filmu se věnoval potají a bez oficiálního povolení režimu. Po roce 1989 vedl na univerzitách seminář Kinematografická média a na odborných
středních školách Dějiny filmu, na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění Jazyk filmu pro 1. ročník oboru režie. Jachnin přednášel hlavně na Jihočeské univerzitě,
ale třeba i na písecké filmové škole anebo v Olomouci. Byl rehabilitován jako pracovník
filmu a jako novinář až v roce 1991.
Zájmy a záliby
Film (Forman, Flaherty, Feyder), literatura (Hašek, Linhartová, Nabokov), hudba (Mozart a jazz), malířství (Chagall, Medek), příroda (Šumava, Bevagna-Itálie), sport (fotbal,
hokej, atletika, box), jídlo (kuře se špeclemi na špenátu)
Boris Jachnin byl přední český filmový historik, pedagog a zejména člověk, který se
podílel na vzniku tradice filmových klubů a filmové výchovy. Zkoušel ale být i básníkem,
psal povídky i pohádky pro děti a vydal řadu odborných publikací, například o Gretě Garbo, Rainerovi W. Fassbinderovi, Charlie Chaplinovi, Janu Werichovi či Janu Procházkovi
a jiných. Počátkem 90. let se spolupodílel na znovuobnovené činnosti filmových klubů,
rozvoji Letní filmové školy a prohlubování zkušeností v oblasti lektorské činnosti. Vychoval mnoho filmových scénáristů, režisérů, filmařů, divadelníků, básníků, spisovatelů,
historiků, novinářů i publicistů.
66
Současnost
Zemřel nečekaně na svůj čtvrtý infarkt, v neděli dne 17. dubna 2011. S Borisem Jachninem odešel vynikající vypravěč, laskavý a sdílný člověk a odborník, který vytvořil řadu
publikací, filmová skripta a základy filmové výchovy. Dával přednost výtvarnému umění,
ale jeho velkou láskou byl především film. Měl o něm obrovské znalosti a snažil se je
i uplatnit – v médiích, publikacích, školství, filmových klubech, v komisi pro film, mládežnických klubech a na seminářích a přednáškách pro studenty. Vždycky řadil na první místo ve výčtu svých profesí, že je nejdříve filmový historik a teprve pak publicista a pedagog.
Bibliografie
Nahýbejte se z oken (1962) Krajské nakladatelství, České Budějovice – básnická sbírka
Na každé cestě leží klíče (1963) Krajské nakladatelství, České Budějovice – povídky
Filmová estetická výchova (1968) Československý filmový ústav, Praha – publikace o filmu
Rainer Werner Fassbinder (1987) Československý filmový ústav, Praha – publikace o filmu /pod pseudonymem Jan Grulich/
Greta Garbo (1988) Československý filmový ústav, Praha – publikace o filmu
Brigitte Bardotová (1989) Československý filmový ústav, Praha – publikace o filmu
Charles Chaplin (1989) Československý filmový ústav, Praha – publikace o filmu
Jan Procházka (1990) Československý filmový ústav, Praha – publikace o filmu
Jan Werich(1990) Československý filmový ústav, Praha – publikace o filmu
Walt Disney (1990) Československý filmový ústav, Praha – publikace o filmu
Karmelínová lampa (1992) Kvarta, Praha – pohádka (ilustrace Helena Zmatlíková)
České Budějovice – město na cestě (1995) FOTO MIDA, České Budějovice – text ke knize fotografií Českých
Budějovic od Michala Tůmy
Seďte rovně! (2008) Kvarta, Praha – texty z let 1963 – 2007
Dědečku, nezlob se! (2011) Protisk, České Budějovice – pohádky
Ostatní
Autor uveřejňoval své články ve sbornících, psal texty katalogů výstav a filmových festivalů, byl členem
filmových porot. Bylo o něm psáno v četných časopisech i novinách, účinkoval v mnoha filmových dokumentech. Byl autorem divadelních textů pro Malé divadlo v Českých Budějovicích, ale i Jihočeské divadlo.
Vystupoval v regionální i celostátní televizi, v 1. polovině devadesátých let psal mnoho fejetonů pro pořad
Českého rozhlasu Kolotoč a Český rozhlas České Budějovice i stanici Vltava aj.
Další informace jsou na http://borisjachnin.wz.cz.
Autor obdržel Tvůrčí prémii Československého literárního fondu a Českého filmového a televizního svazu
za rok 1991, za knihu Walt Disney a Cenu křepelek 1992 (Svaz novinářů) za publicistickou činnost. V roce
1996 obdržel 3.cenu celostátní soutěže o filmový námět ke 100. výročí československého filmu s J. Svobodovou. Je držitel Výroční ceny Asociace českých filmových klubů za rok 2003, za dlouholetý osobní přínos
klubovému hnutí, která byla jen malým zadostiučiněním za to, že naučil několik generací rozumět filmu
a kriticky o něm přemýšlet.
67
Jůna Jan
*1956 v Kutné Hoře
Působí a žije v Jindřichově Hradci.
Vyučil se strojním zámečníkem. V letech 1971–1974 absolvoval hudební školu. Pracoval jako zámečník (1971–1982), úpravář
vody a chemik ( 1982–1987 ), topič (1987–1992), bezpečnostní
pracovník (1992–2010).
Zájmy a záliby
Vážná hudba
Počátky psaní spadají do roku 1980, články a historické studie publikoval od 1991.
Knihy začal vydávat od roku 2010.
Současnost
V domácnosti pečuje o syna.
Bibliografie
Vyprávění o Jindřichově Hradci (2010) Jan Medek, Jindřichův Hradec – populárně naučná literatura
Vítkovci a jejich rod do roku 1312 (2011) Jan Medek, Jindřichův Hradec – historicko – genealogická studie
Spoluautorství
Encyklopedie okultismu, filosofie a mytologie: Čeští okultisté 19. a 20. století (2010)-slovník
Ostatní
Dále publikuje články a odborné statě v časopisech: Genealogie a Heraldika (1991–1998), Herold (1993–
1998), Heraldika a Genealogie (2005–2011). Chce přiblížit populární formou mladým čtenářům starší českou historii, aby si uvědomili své kořeny.
1. Psát jsem započal již v roce 1975. Ke psaní mě nutil vnitřní pocit, nebylo to rozumové. Během let však započal působit i tento aspekt. Chci psát o věcech z historie, které
jsou nejasné a zkreslené.
2. První, kdo ovlivnil mou tvorbu, byl František Palacký, po něm Sedláček, Ivanov,
Souček, Weisner, de Lasenic a Kefer.
3. Současným čtenářům bych rád řekl, aby nepodléhali módním vlivům a takzvaným
bestselerům. Aby při výběru knih se řídili svým vnitřním hlasem a nezapomínali na své
kořeny. Budoucím čtenářům vzkazuji, aby nebyli pouze pasivními příjemci a požitkáři
z četby, ale aby o ní alespoň přemýšleli.
68
Jůna Martin
*1989 v Dačicích
Působí a žije v Jindřichově Hradci.
Vyučen prodavačem. Pracuje jako bezpečnostní pracovník od
roku 2006.
Zájmy a záliby
Historie okultismu
První knihu vydal v roce 2010.
Bibliografie
Encyklopedie okultismu, filosofie a mytologie: Čeští okultisté 19. a 20. století (2010) Epika, Jindřichův
Hradec – slovník
Vítkovci a jejich rod do roku 1312 (2011) Epika, Jindřichův Hradec – historicko-genealogická studie
1. Psát jsem začal v roce 2005. Důvodem pro mé psaní jsou dva body. Za prvé jsem se
pokusil sjednotit okultní téma historie, kdy se dodnes rozděluje okultní téma na hermetismus (magie, astrologie a alchymie) a spiritismus, ačkoliv oba směry mají stejné základní
kameny. Druhým důvodem bylo zaznamenat na základě historie skutečné fakty, které se
z mnoha důvodu špatně popisují. Jako příklad uvádím sestru Lídy Baarové, herečku Zorku Janů, o které se dnes píšou některé historické nepravdy, ale jsou publikovány s takovou
jistotou, že nebýt průkazného historického materiálu, jistě by těmto „pravdám“ šlo věřit.
2. Inspirovala mne Universalia, společnost prvorepublikových českých hermetiků, z jejíchž autorů jmenuji Josefa Šimánka, Jana Kefera, de la Cámaru či Petra Kohouta (známého spíše jako Pierre de Lasenica).
3. Přeji všem krásné chvíle nejen nad jakoukoliv dobrou knihou, ale i nad bádáním
o tajemství lidské duše.
69
Kadoch František
*1932 v Jistebnici u Tábora
Působí a žije ve Vimperku.
Vystudoval typografickou školu (1946–1950) a školu důstojnického dorostu a vojenské učiliště (1950–1954). Stal se vojákem
z povolání (1954–1970), poté byl propuštěn z armády pro nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na naše území. Absolvoval Fakultu osvěty a novinářství Karlovy univerzity v Praze
(dálkově 1962–1967). Pracoval jako korektor a strojní sazeč v závodě Melantrich v Praze
(1970–1975), na Správě CHKO Šumava Vimperk (1975–1989) jako referent a redaktor
časopisu Šumava. V roce 1990 byl rehabilitován a od roku 1992 je v důchodu. Ještě 3
roky pracoval jako redaktor časopisu Šumava na Správě NP Šumava ve Vimperku a od
roku 1992 působí jako redaktor Šumavského kalendáře (dosud). Stal se kronikářem města
Vimperka.
Zájmy a záliby
Kultura, umění, historie
V mládí psal básničky, pokoušel se o povídky, později fejetony. Přispíval články do
novin a časopisů a do Šumavského kalendáře, přispíval aforismy do novin Lidové demokracie a Svobodného slova. Psal povídky od poloviny osmdesátých let minulého století.
Současnost
I v důchodu pokračuje v psaní povídek, připravuje k vydání další knížečku Mudrosloví
lidu a Úsměvy Šumavského kalendáře, taktéž nový Šumavský kalendář na rok 2012. Píše
vimperskou kroniku, provádí korektury pro NP Šumava a jiné autory, provází exkurze po
Šumavě.
Bibliografie
100 let knihtiskárny ve Vimperku (1974) – bibliofilie
Pytláci, pašeráci a jiné příběhy ze Šumavy (2003) Papyrus, Vimperk
Pašeráci, pytláci, podloudníci a jiné příběhy ze Šumavy (2005) Papyrus, Vimperk
Recepty ze Šumavského kalendáře (2004) Papyrus, Vimperk
Lidé, lidi, lidičky (2006) Papyrus, Vimperk
Lidová mluva na Šumavě a v Pošumaví (2008) Tiskárna FOP, Černá v Pošumaví
Hrůzný nález a jiné příběhy ze Šumavy a České Sibiře (2008) Papyrus, Vimperk
Pranostiky šumavského lidu (2010) Kadoch František
Pašerákova dcera a jiné povídky (2010) Papyrus, Vimperk
Spoluautorství
Průvodce Vimperkem a Chráněnou krajinnou oblastí Šumava (1978)
Tenkrát na Šumavě (1999) – spoluautorství s Ferdinandem Valentou
70
Ostatní
Redakčně se podílel na Toulky Šumavou – Oto Kaskoun a Slzy pod šapitem – Milan Pokorný.
V roce 2009 vysílal Český rozhlas Plzeň a poté Český rozhlas České Budějovice výběr deseti nejúspěšnějších povídek z knih o pytlácích a pašerácích Šumavy. Od roku 1992 dodnes sestavuje a rediguje Šumavský
kalendář.
Pro jiné autory připravuje jako editor knihy k vydání a dělá redakční přípravu.
Autor je dlouholetý předseda a spoluzakladatel Spolku na ochranu šumavské přírody a Klubu vojenských
důchodců, pořádá besedy se čtenáři.
1. Jako autor jsem začal psát z vlastní potřeby již jako mladík, později se psaní a redakce stalo největší mojí oblibou. Zejména psaní povídek.
2. Myslím si, že nikdo mě při psaní neovlivnil. Vzorem je mi spisovatel Karel Klostermann. Mám rád klasickou ruskou a francouzskou literaturu, kterou čtu nejraději.
3. Svým čtenářům vzkazuji, aby se nenechali ovlivnit současnou elektronizací a stále
zůstali věrni klasickému čtení knih a časopisů.
71
Kinkor Roman
*1966 ve Strakonicích
Působí a žije v Čejeticích a Českých Budějovicích.
Gymnazista, později absolvent VŠZ Praha, fakuty PEF v Českých Budějovicích. Po zaměstnání v zemědělských podnicích
(ZZN a ŠZP) se nyní živí jako referent správy nemovitostí Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ve snaze doplnit si své
mezery ohledně „výtvarné kultury“ absolvoval při zaměstnání
Rudolfínskou akademii Asociace starožitníků ČR a rekvalifikační kurz „Památkář“ na ÚP
NPÚ v Praze.
Zájmy a záliby
Četba, psaní, turistika, zahradničení
Od roku 2009 si píše pro radost, převážně do šuplíku, poezii publikoval vesměs časopisecky.
Bibliografie
Sedmá polnice (2010) Trigon Praha – religionistika a duchovní literatura, komentář k dílu je na stránkách
nakladatelství TRIGON
Ostatní
Poezie jen časopisecky: RevíMítink, Host, Fórum, TVAR. Píše ne – básně. V letech 1994 – 2000 nakladatelská činnost. Pod obchodním jménem „Nakladatelství Beránek“ vydává esoterickou literaturu s důrazem
na dosud jinde nepublikované texty české křesťanské mystiky. Je to pouze jeho koníček. Vyšlé knihy: Cesta
Srdce, Pramen života a Na úsvitu nového dne. Internetové stránky www.velarium.cz/beranek . Nyní „nakladatelství“ existuje již jen formálně do doprodání zásob.
1. Kdy jsem začal psát? Nepočítám-li léta studentská, tak znovu až v roce 2009. Proč?
Sobě pro radost a z vnitřní potřeby. Vlivy? V poezii zcela jednoznačně D. Ž. Bor (Vladislav
Zadrobílek). Jeho sbírky „Plankty“, „Klonování času“ a „Zadrhlo za hrdlo“ vnímám jako
svou iniciaci. Ty knihy mi daly chuť psát.
2. Díky panu Zadrobílkovi jsem začal číst Ladislava Klímu a přivedl mne i k Otokaru
Březinovi, kterému věnoval svou knihu esejů „Dítě andělů“. Oblíbení autoři? Zmíním dvě
knihy, které mne pohladily u srdce a napadnou mne vždy první: František Rachlík: Pozdrav Pámbu, pane Randák a Moulin Rouge od Piera La Mura. Ty jsem měl rád už jako
kluk a zůstalo mi to. A ještě knihu, jejíž obsah mne nejvíce překvapil: Putování Petra Sedmilháře od Jana Drdy. Do té doby jsem netušil, že Drda mohl napsal knihu blízkou svým
obsahem Chymické svatbě Christiana Rosenkreuze, byť to tak nebude obecně chápáno.
Dále třeba Chalíl Džíbrán, Hadžar Džíbrán, nebo Jean Giono. To jsou srdeční záležitosti…
3. Co chci vzkázat čtenářům? Myslím, že nic vzkázat nepotřebují. Tady by měl být
úsměv …:-).
72
Klimek Hynek
*1945 v Praze
Od roku 1978 žije v Českých Budějovicích, ale i na Šumavě
u Stach a jinde.
Po základní škole se vyučil na Středním odborném učilišti v Praze jako instalatér – topenář, následně studoval Střední
průmyslovou školu stavební v Praze ve Zborovské ulici (pětileté
studium s maturitou při zaměstnání), dálkově pět semestrů Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto studium přerušil, jak se ukázalo již trvale,
po svatbě a přestěhování do Českých Budějovic. V roce 1990 se stal novinářem a zůstal jím
patnáct let, pracoval pro různá periodika a deníky. Poté se rozhodl pro svobodné povolání
literáta – publicisty.
Zájmy a záliby
Psaní, literatura, fotografování, turistika, cestování, kultura, sport
Pro Hynka Klimka je jihočeská tematika v jeho tvorbě velmi výrazná. Kupříkladu napsal scénáře k videokazetám, psal do novin o zajímavých místech v jižních Čechách, spolupracoval i s televizními studii. Zanedbatelná není ani jeho tvorba fotografická a rozhlasová. Jeho bratr Antonín Klimek (1937 – 2005) byl významný historik. Napsal mimo jiné
dva svazky XIII a XIV Velké dějiny zemí koruny české., Boj o hrad, Eduard Beneš, Radola
Gajda. Publikujícím historikem je i syn Hynka Klimka, Tomáš (nar. 1979), mimo jiné
Cestování do doby Karla IV, Kosmova hora Osek a vnímání krajiny v českém středověku.
Současnost
Nyní působí jako publicista a má svobodné povolání.
Bibliografie
Hadí příkop (1989) Jihočeské vydavatelství České Budějovice – román
Milenci, andělé a ti druzí (2001) Hart Praha – podle vyprávění malíře Kristiana Kodeta
Strašidla od Šumavy po Prahu (2002) Lucie Vimperk
Mýty a báje staré Šumavy (2003) Formát Praha
Mýty, báje a povídačky jižních Čech (2004) PRAAM Písek
Hříšníci ze šumavských vrchů (2005) Jindřich Kraus Pragoline Praha, včetně vlastních doprovodných fotografií
Smrt krásné stopařky (2006) Jindřich Kraus Pragoline Praha
Jak se z divoženky stala krásná víla (2007) Město Tábor v Nakladatelství Studio Gabreta České Budějovice
Příběhy víly Vodánky (2007) Město Tábor v Nakladatelství Studio Gabreta České Budějovice
Kam na víkendy Jižní Čechy I. (2007) Computer Press Brno, včetně vlastních fotografií
O víle Vodánce (2007) Růže České Budějovice
Kam na víkendy Jižní Čechy II. (2008) Computer Press Brno, včetně vlastních fotografií
Jak Klárka pomohla víle a víla Klárce (2008) Nadace Javorník v Nakladatelství Studio Gabreta České Budějovice
73
Neznámé Čechy – Šumava Trojmezí (2008) Regia Praha
Neznámé Čechy – Šumava Sušicko (2009) Regia Praha
Vládcové našich hor (2009) Alpress Frýdek – Místek
O víle Vodánce a bludičce Markétce (2009) Plejáda Plzeň
Neznámé Čechy – Šumava Klatovsko (2009) Regia Praha
Neznámé Čechy – Šumava Podhůří (2010) Regia Praha
Přece nechcípnu jen tak (2010) Plejáda Plzeň – podle vyprávění paraolympioničky Jany Fesslové
Neznámé Čechy – Šumava Prachaticko (2010) Regia Praha
Neznámé Čechy – Otava, Regia Praha – připravované
Neznámé Čechy – Šumava Českokrumlovsko, Regia Praha – připravované
Spoluautorství
Jak zlikvidovat šéfa (1992) Jih České Budějovice, fiktion povídky čtyř jihočeských autorů
Měsíc ve dne (2002) Carpio Třeboň – povídky jihočes. autorů
Střídavě jasno (2003) Růže České Budějovice povídky jihočes. a rakouských autorů
Jihočeský kalendář 2005 (2004) Inpress České Budějovice
Barevné kameny Adalberta Stiftera (2005) Růže České Budějovice povídky jihočes. a rakous. autorů
Jihočeský lidový kalendář 2006 (2005) Gabreta České Budějovice, zároveň ved. redaktorem publikace
Sůl a cukor (2005) Růže České Budějovice – povídky jihočeských a východosloven. spisovatelů
Příběhy jihočeských hostinců 1.díl (2005) Růže České Budějovice – povídky jihočes. spisovatelů
Jihočeský lidový kalendář 2007 (2006) Orego Praha zároveň vedoucím redaktorem publikace
Příběhy jihočeských hostinců 2. díl (2006) Růže České Budějovice povídky jihočes. spisovatelů
Jihočeský lidový kalendář 2008 (2007) Jih České Budějovice
Příběhy hospůdek okolo Vltavy (2007) Růže České Budějovice, (2008) – 2., rozšířené vydání Růže České
Budějovice, povídky jihočes. spisovatelů
Vítr sedmi vůní (2008) Balt East Praha – povídky jihočes. a rakouských spisovatelů
Sezimovo Ústí – město, které se zrodilo dvakrát (2009) Růže České Budějovice, nadpoloviční podíl vč.
fotografií se třemi spoluautory textu a fotografem
Povodně jižní Čechy 2002 (2002) Syndikát jihočes. novinářů České Budějovice – 1. vydání, (2003) PENI
České Budějovice – 2. vydání, fotografická spoluúčast
Ostatní
V průběhu let publikoval mnoho novinových seriálů na pokračování např:
Cyklus krimipříběhů (60 dílů) – 1999 až 2001 Jihočeské listy
Cyklus Strašidla na jihu a západě Čech (56 dílů) – 2001 až 2002 Právo
Cyklus Tajuplná místa jižních Čech (včetně vlastních fotografií), 146 dílů – 2005 až 2008 Právo
Cyklus Za tajuplnými místy jižních Čech (včetně vlastních fotografií) – od 2008 do června 2010 Právo (88
dílů)
Cyklus Na kole do tajuplných míst – 2009 Právo (7 dílů)
Cyklus Pozoruhodná místa Šumavy – od září 2010 Právo (zatím do konce ledna 2011 16 dílů)
Cyklus Pojďte s námi za pověstí (včetně vlastních fotografií) –týdeník 1 na jihu (24 dílů) 2006 až 2007
Pověsti z Vodňanska (16 dílů) – Vodňanské noviny 2007
Dále napsal scénáře k videokazetám a televizní scénáře:
Telč dnes – 1995 Fovia (odvysíláno třikrát ČT)
Jihočeské strašení – 2003 TV Gimi České Budějovice
Novohradsko a Trhosvinensko – 2006 J. Hanzal
Tipy na výlet (spoluúčast na 11-ti scénářích) – 1994 tel. studio Mira České Budějovice pro vysílání ČT
Toulavá kamera (spoluúčast na 14-ti scénářích) – s tel. studii GIMI a posléze Metropol Production pro ČT
Kromě toho ve více než 50 celostátních i regionálních periodikách dosud publikoval přes 300 povídek,
fejetonů a reportáží.
74
Autor je členem pouze Jihočeského klubu Obce spisovatelů, o účast v celostátních nestojí, jelikož v tom
nevidí žádný přínos pro sebe, ani pro českou literaturu. Je členem Syndikátu novinářů. Pravidelně se účastní
literárního setkávání Zeyerovy Vodňany a besed se svými čtenáři.
1. Kdy a proč jsem začal psát? Oba moji rodiče byli výborní vyprávěči, táta byl velice
sečtělý a máma, která ráda a často zpívala, uměla stovky písniček, a to nejen lidových,
ale zpívávala i řadu staropražských písniček, kupletů a starodávných písní, na které měla
vynikající paměť. Takže k literatuře jsem jejich zásluhou tíhnul od raného dětství, už od
kolébky jsem chtěl být básníkem a cestovatelem, mým životním snem a cílem bylo napsat
knihu. Rýmoval jsem již v předškolním věku, máma moje výtvory zapisovala. V první
třídě zkladní školy jsem obdržel diplom v soutěži STM za recitaci vlastní básně.
2. Co se týká spisovatelů, kteří mě nejvíce oslovili, tak těch je dlouhá plejáda. Když se
nad tím zamýšlím, v raném mládí na mne zřejmě nejvíce zapůsobili Vilhelm Hauf a Karel
Jaromír Erben, v pozdějších školních letech Walter Scott, Viliam Shakespeare, Charles
Dickens, Henrik Sienkievicz, Alexander Dumas, Jules Verne, Arkadij Gajdar, Zikmund
Winter a můj bratr, později Edgar Alan Poe, Ray Bredbury, Erich Maria Remargue, Ernest
Hemingway, Alfréd Hitchcock, Alexej Tolstoj, Maxim Gorkij, John Steinbeck, Herman
Melville, John Wyndham a August Sedláček.
3. A co bych chtěl vzkázat čtenářům? Přeji jim příjemné chvíle při četbě mých knih
a ať je doporučují dalším.
75
Konáš Miloš
*1938 v Žirovnici
Působí a žije celý život v Žirovnici.
Vystudoval jedenáctiletou střední školu-gymnázium v Pelhřimově. Pak pracoval jako geodet, kulisák a fotograf.
Zájmy a záliby
Literatura, fotografování
Téměř žádná, všechny literární pokusy mu v době totality byly odmítány. Publikovat
začal až po roce 1989.
Současnost
Nyní je již v důchodu a publikuje převážně v elektronické podobě.
Bibliografie
Letní křídla (1988) Růže, České Budějovice – rukopis odevzdán, román nebyl nakladatelstvím vydán
Zimní srst a letní křídla aneb Městečko zvichřené bigbítem (2000) Vilém Šmidt, Praha – román
Kronika malého světa aneb jak jsme žili v komunismu (2004) vlastním nákladem, Pelhřimov – román
Čamrdáři aneb nový svět (2010) vydáno elektronicky – román
Kronika malého světa (2010) Warbler, Březovice – vydáno elektronicky, román
Duo Bendl aneb bratrská tolerance (2011) vydáno elektronicky – román
Rekapitulace (2011) vydáno elektronicky – román
Spoluautorství
Nic není jako dřív (2007) Listen, Jihlava – povídky
Ostatní
Publikoval v literárních almanaších i v Literárním měsíčníku. Velmi úzce spolupracoval s Českým rozhlasem v Českých Budějovicích, s redaktorem Jaroslavem Klímou na pořadech Mladá vlna. Na rozhlasových
vlnách českobudějovického rozhlasu mu byly čteny některé povídky. Nyní publikuje elektronicky na www.
wknihy.cz.
Autor rediguje webové stránky www.romanyzdarma.cz, kde se uveřejňují současným českým autorům jejich zasílaná díla, která si čtenáři mohou stáhnout z internetu a přečíst si je zdarma.
V roce 1988 obdržel literární cenu Nakladatelství Růže České Budějovice za rukopis románu Letní křídla.
1. Kdy jsem začal psát a proč? Dětství jsem měl bezproblémové a pohádky jsem četl
málo. Zato jsem začal číst rodokapsy – příběhy z Divokého Západu. O deštivých prázdninách jsem se pokusil i jeden napsat. To mi bylo asi 13 let. Nedokončený se po prázdninách
ztratil. Když jsem chodil do gymnázia v Pelhřimově, zavřeli mě jednou z recese spolužáci
na internátě mezi dvě okna v koupelně, a odešli na večeři. Právě jsem si četl Čapkovu
76
Továrnu na absolutno. Ještě dnes bych našel pasáž, kdy jsem se rozhodl, že musím psát –
jako Čapek! A tak jsem začal psát. Čapek to sice není, ale pár románů jsem již sesmolil.
Před vojnou jsem psal básničky, texty k písničkám a hrál na saxofon. Později to byly různé
literární pokusy, které v žádném nakladatelství neuspěly.
2. Miluju Hemingwaye, na ostrov bych si vzal Egypťana Sinuheta.
3. A co bych chtěl vzkázat mým čtenářům? Pokud není text zajímavý, nemilosrdně
přeskakujte řádky i stránky! Dělám to už delší dobu.
77
Košatková Iva
Žije a působí ve Vimperku, Praze a Plzni.
Roku 1998 maturovala na studijním oboru starožitník při
Uměleckořemeslném učilišti v Praze. Pak studovala archeologii
na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
Zájmy a záliby
Literatura, příroda, kultura a sport
Spolupracovala při autorských čteních s Romanem Szpukem. V roce 2007 společně
uvedli v život webové stránky Šedá volavka věnující se českému hajku – http://hajku.
blackhost.cz/.
Současnost
Nyní se věnuje postgraduálnímu studiu etnologie na Filozofické fakultě Univerzity
Karlovy v Praze.
Bibliografie
Listí (1997) – samizdat
Smutné pozdní doteky (1999) – samizdat
V zasněženém trnkoví (2002) – samizdat
Město na břehu (2002) – samizdat
Oblázky ze dna (2003) – samizdat
Spoluautorství
Rozervy (2006) Stehlík, Volary – básnická sbírka s Romanem Szpukem
Ostatní
Autorka publikuje převážně na internetu, účastní se různých festivalů poezie, autorských čtení po celé republice a publikuje v literárních časopisech, publikacích a novinách, např. Tvar, A2, deníku Právo apod. Zde
jsou jen některé odkazy:
http://kaspar.foto24.cz/images/maf2004/sbornik2004.pdf
http://forfest.cz/colloquium/2005/index.htm
http://www.ibabylon.cz/images/dokumenty/archiv_pdf/04_05/10_babylon_cerven_2005.pdf
http://www.jihoceskaliteratura.cz/clanek/iva-kosatkova/
http://www.itvar.cz/archiv/09/Tvar12–2009.pdf
Autorka je členkou skupiny XXVI. Informace můžete získat na: http://xxvi.layne.cz/
Tři otázky pro autorku
1. Psát jsem začala na základě osobních pohnutek od 17 let. Objevila jsem v sobě
schopnost zachytit prožívané a viděné.
78
2. Nehledám inspiraci, skrze psané se zpětně poznávám, prožívám, zaznamenávám niterný deník. Psaní je pro mne formou introspekce. Okolnosti jen napomáhají vzniku, jsou
transmisemi. Kromě odborné literatury ráda čtu dobrou poezii (Paul Celan, Christian
Morgenstern, Friedrich Hölderlin, Jan Skácel, Roman Szpuk, Ivan Wernisch, ...).
3. Svým současným i budoucím čtenářům bych chtěla vzkázat, aby hledali to, co mají
v srdci.
79
Kovář Daniel
Vystudoval gymnázium J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích
(1989–1993) a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze,
obor archivnictví a pomocné vědy historické (1993–1999). Po
studiu začal pracovat jako archivář Státního okresního archivu
České Budějovice.
Zájmy a záliby
Dějiny a historický místopis jižních Čech, turistika, letectví
Výhradním námětem publikační činnosti je regionální historie jižních Čech, zejména
však Českých Budějovic a Českobudějovicka. Psát začal počátkem 90. let 20. století, první
knižní pokusy vyšly ve velmi omezeném nákladu a rozmnožené prakticky samizdatově.
Tištěné knihy následovaly od roku 1995. Většinu z nich vydal Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, jehož je autor představitelem. Některé tituly připravil rovněž
pro nakladatelství Veduta, Baset, Paseka a jiné. Od roku 1990 přispíval do periodického tisku – dnes zejména do odborně zaměřeného, dříve ale také do novin (dokud býval
o historickou tématiku zájem). Je autorem více než 250 větších i menších článků z historie
jižních Čech.
Současnost
Nyní je ředitelem Státního okresního archivu České Budějovice. Mnoho času pohlcuje
v zaměstnání úřednická činnost, v rodině potom péče o potomstvo. Ve zbývajících chvílích se zabývá zejména historií a dokumentací drobných šlechtických sídel.
Bibliografie
Borek 1805–2005. Procházka minulostí obce (2005) Obec Borek
Budějovice a velká voda. Historické ohlédnutí (2002) Veduta, České Budějovice
Budějovice před sto lety (2000) Nakladatelství Jelmo, Rudolfov
Budějovické hřbitovy (2001) Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, České Budějovice –
kulturně historický průvodce
Budějovický poutník aneb Českými Budějovicemi ze všech stran (2006) Baset, Praha
České Budějovice (2005) Freytag & Berndt, Praha – průvodce městem a jeho okolím
České Budějovice do kapsy (1999) Nakladatelství Jelmo, Rudolfov
České Budějovice krok za krokem (1999) Úřad města, České Budějovice
Českobudějovickem s nadhledem (2008) Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, České Budějovice
Českobudějovicko. I. Levý břeh Vltavy (2008) Veduta, České Budějovice
Českobudějovicko. II. Pravý břeh Vltavy (2008) Veduta, České Budějovice
Historie lázeňství na Českobudějovicku (1993) Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, České Budějovice
80
Jižní Čechy (2002) Unios CB, České Budějovice – hrady a zámky, historická města, kultura a příroda
Královská pevnost na jihu Čech (2006) Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, České Budějovice – z minulosti budějovických hradeb
Lázeňství na Českobudějovicku (1996) Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, České Budějovice
Lišov 1334–2004 (2004) Město Lišov, Lišov – z dějin jihočeského města
Muži v čele budějovické radnice (2008) Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, České Budějovice
Okres České Budějovice 1850–2002 (2001) Okresní úřad, České Budějovice – z historie státní správy
Paměti Levína (1992) Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, České Budějovice
Po stopách Karla Klostermanna na Blatech (2006) Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích,
České Budějovice
Požáry, povodně, kobylky ... Přírodní pohromy v dějinách Českých Budějovic (2005) Veduta, České Budějovice
Římov. Historie obce a poutního místa (1998) Obecní úřad, Římov
Stručné dějiny obce Stříbřec na Třeboňsku (1993) Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích,
České Budějovice
Tragédie Ondřeje Puklice. Budějovický purkmistr a jeho zavraždění 25. května 1467 (2006) Odbor archivní správy MV ČR, Praha
Vyprávění o dávných i nedávných dějinách Lhoty (2009) Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, České Budějovice
Zahájí (1998) Nakladatelství Jelmo, Rudolfov – historie obce
Západní Čechy. Hrady a zámky, historická a lázeňská města, kultura a příroda (2002) Unios CB, České
Budějovice
Zmizelé Čechy – České Budějovice, I. díl – Vnitřní město (2006) Paseka, Praha-Litomyšl
Zmizelé Čechy – České Budějovice, II. díl – Předměstí (2006) Paseka, Praha-Litomyšl
Spoluautorství
Encyklopedie Českých Budějovic (1998) – kolektiv autorů, spoluautor hesel
Jižní Čechy a Šumava (2002) – spoluautoři Pavel Koblasa a Bohumír Němec
Kniha o Černé věži (1997) – spoluautor Pavel Koblasa
Novohradské hory a novohradské podhůří (2006) – spoluautorství hesel
Panská sídla jižních Čech. 433 hradů, zámků a tvrzí (2003) – spoluautor Pavel Koblasa
Tvrze, hrady a zámky jižních Čech. Život a sídla jihočeské šlechty (2006) – spoluautorka Martina Sudová
... a dalších cca 20 titulů
Ostatní
V průběhu let mu vycházely články v novinách a časopisech: Archeologické výzkumy v Jižních Čechách,
Castellologica bohemica, Českobudějovické listy, Dějiny staveb, Deník Jihočeská pravda, Hrz, Jihočeský
sborník historický, Lišovský zpravodaj, Obnovená Tradice, Průzkumy památek, Racek, Rodopisná revue,
Rozhledy Libniče a Jelma, Sedmička, Staré Budějovice, Trhovosvinenské listy, Výběr, Vodňany a Vodňansko
a jiné. Další odborná bibliografie je uvedena na: www.ceskearchivy.cz.
Autor je členem v redakčních radách Archivum trebonense, Obnovená Tradice, Staré Budějovice a Výběr
z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu.
81
Kozák Pavel
Autor vystudoval ČVUT, stavební fakultu, směr vodohospodářské stavby. V letech 1966 – 96 projektoval vodárenská zařízení,
od té doby se věnuje esoternímu vyučování a psaní knih.
Zájmy a záliby
Esoterika, záhady, duchovní literatura, energie krajiny-jsou totožné s nynějším zaměstnáním, práce se mu stala koníčkem i živobytím.
Začal psát v 1990 proto, aby shrnul tehdy dostupné informace o esoterních problémech
a záhadách. Počátek spočíval v obecné rovině záhad v dänikenovském duchu, již druhá
kniha však byla zaměřena na krajinné energie. Následovala řada „místopisných“ publikací
o tajemných místech a dále spíše duchovní literatura zabývající se převážně problematikou
Atlantidy, alternativních energií, grálu a posvátné geometrie.
Současnost
Stále totéž – esoterní škola Energie krajiny, příprava dalších knih o menších ohraničených regionech, megalitických stavbách a duchovních věcech. Besedy se čtenáři a zájemci
o záhady. V současné době je pracující důchodce.
Bibliografie
Způsob existence (1992)-esoterní literatura
Místa působení (1997)-esoterní literatura
Tajemná místa na samém jihu Čech (1999)-místopisný esoterní průvodce
Tajemná místa od Blaníku k Sušici (1999)-místopisný esoterní průvodce
Tajemná místa Pošumaví (2000)-místopisný esoterní průvodce
Tajemná místa Prahy (2001)-místopisný esoterní průvodce
Tajemná místa Brna a okolí (2002)-místopisný esoterní průvodce
Energie míst na západ od Prahy (2003)-místopisný esoterní průvodce
Energie krajiny (2005)-esoterní literatura
Tajemná místa Plzeňska (2005)-místopisný esoterní průvodce
Atlantida ex post (2006)-esoterní literatura
Energie grálu (2008)-duchovní literatura
Posvátná geometrie Čech a Moravy (2010)-duchovní literatura
Spoluautorství
Kamenný svět (2003)-esoterní literatura
Záhady leteckých a jiných neštěstí (2005)-esoterní literatura
Santiniho cesta za světlem (2006)-esoterní literatura
Vysočinou po stopách Santiniho (2006)-místopisný průvodce
82
Ostatní
Ve svých knihách chce pomoci lidem k osvětlení funkce posvátných míst, megalitických staveb, sakrální
geometrie a dříve častých výskytů obrazců v obilí, UFO apod. Psychotronika je zde jako základní prostředek získávání informací z míst. Říká, že cítí potřebu poskytnout lidem aspoň část toho, co by měli o těchto
věcech vědět. A jak on sám tvrdí: „Hmota je pouze prostředkem vývoje duchovního světa – je-li s ní správně
zacházeno.“
1. Proč jsem začal psát? Kniha „Způsob existence“ začala vznikat v roce 1990 jako nutnost určitého shrnutí tehdy dostupných informací o esoterních problémech a záhadách.
Další knihy pak byly výsledkem snahy o proniknutí blíže k podstatě jevů souvisejících
s projevy tzv. alternativních energií v krajině. Chtěl jsem pomoci k osvětlení funkce posvátných míst, megalitických staveb, sakrální geometrie a tehdy častých výskytů obrazců
v obilí, UFO apod. Pomocí zde byla psychotronika jako základní prostředek získávání
informací z míst. Mohu říci, že jsem cítil potřebu poskytnout lidem aspoň část toho, co
by měli o těchto věcech vědět.
2. Chce-li autor či badatel něčeho dosáhnout, nesmí se poddat žádnému ovlivňování, musí vycházet ze svých poznatků. Zpočátku mne možná „uvedl do pohybu“ Jacques
Bergier, ve věcech Atlantidy, pak W. Scott-Elliot a Ignatius Donelly. Z českých autorů vidí
podle mne esoterní věci dobře Milan Špůrek.
3. Svým čtenářům bych chtěl vzkázat pouze to, že hmota je pouze prostředkem vývoje
duchovního světa – je-li s ní správně zacházeno.
83
Kozák Roman
*1965 v Podbořanech, okr. Louny
Vyrůstal v Podbořanech, víkendy trávil na severním Plzeňsku,
prázdniny na jihočeských Blatech, od roku 1988 žije, působí
a tvoří ve Volarech.
Vystudoval gymnázium v Podbořanech v letech 1979-83, od r.
1983 zaměstnán u železnice (ČSD, dnes ČD) jako výpravčí.
Zájmy a záliby
Fotografování, čtení, houbaření, Šumava, rodopis a genealogie, regionální a železniční
historie
Se psaním začal již jako student, kdy psal a vedl nejprve kroniku třídní, později kroniku železniční stanice, ale i městskou. Z tohoto a ze zájmu o nové působiště na jihu Čech
na Šumavě vznikaly jeho první texty a spisky.
Současnost
Nyní stále pracuje jako výpravčí, ale také v městské samosprávě jako radní ve Volarech.
Bibliografie
Pohádky ze šumavských lokálek (1993, 2000, 2003, 2006, 2011), v němčině jako „Mäerchen für die Bimmelbahn (2001)
Příběhy schované v žule (1995) – mapování božích muk na Volarsku
Karel Čapek a Černý Kříž (1996) – rekonstrukce cesty K. Čapka na Šumavu v r. 1925
Neznámá válka pod Boubínem (1996) – historické události z r. 1918 ve stylu legionářské literatury
Hotelový sluha u každého vlaku (1999) – sborník k výročí 100 let železnice ve Volarech
Nové Údolí (1999) – historie osady a železničního přechodu na českobavorské hranici
Volary 130 let městem (2001) – historie povýšení Volar na město
Další pohádky ze šumavských lokálek (2005)
Zmizelé Čechy – Volarsko (2006) – zmizelá tvář rázovitého města a zaniklé obce v okolí
Volary, vlídná tvář Šumavy (2008) – pohled na současné Volary
Pasov, zpáteční (2010) – historické i současné dění na kolejích mezi Volary a bavorským Pasovem
Spoluautorství
Šumava – příroda, historie, život (2003) – heslo lokálky v encyklopedii
Chvála Šumavy (1996) – texty podbarvující fotografickou publikaci Martina Milforta
Historie a současnost podnikání na Prachaticku a Vimpersku (2003) – historie živností a podnikání ve
Volarech se zaměřením na období let 1848–1948
Volarské letokruhy (2009) – autorské fotografie ve společné publikaci
Autor je členem Stifterova pošumavského železničního spolku.
84
1. Psát jsem začal v 1.A základní devítileté školy Julia Fučíka v Husově ulici v Podbořanech, okres Louny, protože to bylo ve školních osnovách.
2. Nejvíc mne ovlivnilo maloměsto, noviny u snídaně, atlas světa, soudruzi Husek a Jirásko etc etc.
3. Všem mým čtenářům přeji mnoho úspěchů v osobním i nákladním životě!
85
Král Miloslav
(Miloslav Král Český)
*1944 ve Strunkovicích nad Blanicí
Vystudoval České vysoké učení technické v Praze, pracoval
a pracuje jako projektant.
Zájmy a záliby
Literatura, poezie a malování
Píše jen občas, pomalu a navíc pouze krátké útvary. Tuto svou neschopnost zakrývá
předstíráním obavy, aby jeho texty nebyly něco jako císařovy nové šaty. Měly by být
spíše jako prezidentovy nové kalhoty: kvalitní látka, dokonalé zpracování a hlavně
– neměly by být zbytečně dlouhé… Publikuje od roku 2000 poezii, krátkou satiru,
fejetony a eseje.
Současnost
Literatura a výtvarno.
Bibliografie – spoluautorství
Demokracie a etika (2000) JANUA, Praha – výbor z příspěvků Literární soutěže o Cenu Jana Masaryka,
Ročník 3 (1998)
Střídavě jasno (2003) Dominium, České Budějovice – vyšlo i v německé mutaci
Česká sůl a slovenský cukor (2005) Růže, České Budějovice – společně se slovenskými autory
Jihočeský lidový kalendář (2007) Jihočeské sdružení Výboru národní kultury, České Budějovice –
uveřejněna poezie
Vítr sedmi vůní (2007) Balt-East, Praha – vyšlo i v němčině
Posvícení (2008) Balt-East, Praha – sborník humorných i smutných příběhů, jak je přináší sám život
Slovníček autorů Jihočeského klubu Obce spisovatelů (2008) Tribun EU, Brno – spoluautor Hana
Hosnedlová
Černobílé inspirace (2008) Balt-East, Praha – sborník poezie
Máchovi v patách (2010) Jihočeský klub Obce spisovatelů, České Budějovice – sborník poezie
Kudy chodí slova (2011) Jihočeský klub Obce spisovatelů, České Budějovice – antologie jihočeských
autorů
Ostatní
Autor je redaktorem Literárního fóra, časopisu Jihočeského klubu Obce spisovatelů, publikoval i v novinách,
např.:
Nepohádka bez konce (2002) Českobudějovické listy (9.3.2002), příloha Nedělní kanape, s. 7 – povídka
s ilustrací
Přesýpací minuty (2004) Českobudějovické listy (27.11.2004), příloha Nedělní kanape, s. 3 – povídka s ilustrací
86
Autor je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů.
87
Kročák Jaromír
*1958 v Táboře
Působil v Soběslavi, Praze, od roku 1982 v Českých Budějovicích.
Základní devítiletá škola v Soběslavi (1964–1973), gymnázium Soběslav (1973–1977), ČVUT, fakulta architektury v Praze
(1977–1982), Stavoprojekt České Budějovice (1982–1990), od
1990 pracuje jako soukromý podnikatel – architekt.
Zájmy a záliby
Hudba, literatura, kreslení, psaní, architektura, fotografování, cestování
Začal tvořit a psát během školní docházky ještě na základní škole ve formě soutěží
a akcí pořádaných pro mladé literáty, později jako doplněk jeho hlavního směřování – architektury (fejetony, glosy, odborné články o stavebnictví a architektuře). Román „Ateliér
Konus“ jako prvotina – je také o architektuře a o věcech a lidech kolem ní. Další věci píše,
ale zatím do šuplíku a bude publikovat, až přijde ta prává chvíle.
Současnost
Má vlastní ateliér jako soukromě tvořící architekt, kde navrhuje a pomáhá na svět
bytovým a občanským stavbám (např. „Obchodně společenské centrum Černý pelikán“
v Českých Budějovicích), rekonstrukcím starých domů (např. v poslední době „Záchrana
gotického hradu v Soběslavi s konverzí na městskou knihovnu“ nebo „Přestavba hotelu
Gomel v Českých Budějovicích na kongresové a hotelové centrum Clarion“). Píše hlavně
přes noc a ve volných chvílích a je to pro něj potřebné odreagování a celkové osvěžení.
Nyní dokončuje poslední úpravy dalšího románu a snaží se našetřit peníze na jeho vydání.
Bibliografie
Ateliér Konus (2010) – prvotina, jedná se o román ze současnosti o praxi architekta, jeho životní a profesní krizi a o širším záběru celospolečenských problémů z prostředí podnikání ve stavebnictví a komunální
politice, o střetávání s neprůhlednými strukturami nejenom při prosazování záměrů architekta, ale např.
i při získávání dotací… Kniha vznikala na základě autorových zápisků v průběhu deseti let o politikaření
při získávání stavebních zakázek a o „mafiánských“ praktikách některých komunálních politiků ve vyfabulovaném městě.
Ostatní
Publikuje v časopisech Architekt, Stavebnictví, Wettbeverbe OÖ, Moderní obec, Grand biblio, Interiér veřejných budov, Literární fórum, na www.archindex a www.e-architekt a novinách jako např. Nedělní svět,
Českobudějovický deník, Táborský deník, Sedmička, Jihočeské novinky, Mladá fronta Dnes, dříve přispíval
do Dikobrazu, Jihočeské pravdy, Světa motorů, a táborského Práčete.
Autor je držitel mnoha prestižních cen za architekturu a návrhy staveb převážně v jižních Čechách (např.
v Soběslavi, ve Zlivi, v Suchdole nad Lužnicí apod.).
Další informace je možno získat na: www.arch.cz/krocak
88
1. Píšu průběžně neustále s menšími a většími přestávkami podle nálady, podle přetlaku a ne na objednávku. Proto mě to stále velice baví a je to pro mne velký koníček.
Při psaní relaxuji a dělám si zároveň pořádek ve své hlavě, abych více rozuměl sám sobě.
Při psaní mne inspiruje všechno, co se děje kolem mne. Veškeré podněty v sobě ukládám a hromadím a potom je vytahuji v příhodný čas na světlo a použiji, pokud se to hodí.
Především mne zajímají mezilidské vztahy a chování lidí v různých situacích a prostředích. Je hodně témat, která se nás ať už přímo nebo vzdáleně dotýkají a pokaždé nás staví
do rozhodovací role a dávají nám šanci zaujímat stanoviska a tím dále na sobě pracovat
a dál se vyvíjet. Profilace postav a jejich názorů, jejich vnitřní svět – to je pro mne velice
zajímavé a aktuální téma.
2. Oblíbených autorů mám vícero a teď nevím, které uvést v této krátké chvíli. Je
jich hodně a trávím s nimi krásné chvíle obklopen touto skvělou společností uprostřed
knihovny doma v obýváku a v pracovně. Jsou to knihy jak Kafky, Čapka, Hrabala, Kundery, Seiferta, Kainara, Hraběte a dalších. Ze zahraničních pak určitě Dostojevskij, Čechov,
Ajtmatov, Bulgakov, dále pak Irving, Salinger, Saroyan, Bataille (mám na mysli Michela,
Georgesovi jsem doposud nepřišel na chuť), ale také třeba Murakami, Forsyth, Kessey,
z mystiků a alternativních teoretiků Sitchin, Cayce a další. Teď se například těším, že
se pustím do vydání souborného díla Williama Shakespeara v překladu pana profesora
Martina Hilského, které právě vyšlo.
3. Současným i budoucím čtenářům chci vzkázat hlavně klid pro čtení, pohodu pro
vychutnání chvíle s knihou, co možná nejmenší množství závisti, malosti a zla ve svém
okolí, potřebný nadhled a lásku na rozdávání. Rád bych čtenářům daroval ještě nějaké
další počtení.
89
Křišťanová Dita
Žije a působí v Nihošovicích u Volyně, Praze a Nové Vsi.
V letech 1991–1998 absolvovala gymnázium ve Strakonicích,
pak studovala (1998–2004) Pedagogickou fakulta Univerzity
Karlovy, obor český jazyk a literatura – dějepis. V letech 1999 až
2005 souběžně studovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor žurnalistika. Po studiu externě pracovala jako vysokoškolský pedagog Literární akademie Josefa Škvoreckého. Prošla řadu zaměstnání jako
jazyková redaktorka deníku Sport, Deníků Bohemia a Večerní Praha, lektorka češtiny
pro cizince, učitelka Středního odborného učiliště i základní školy, webeditorka, učitelka
dějepisu na gymnáziu, redaktorka publikací a knih, externí korektorka apod.
Zájmy a záliby
Turistika, LEGO, knihy, regiony České republiky, Julius Zeyer
V devíti letech napsala první pohádku, ale jinak píše spíše odborné texty.
Současnost
Nyní píše doktorskou práci, čte a zároveň učí studenty na Literární akademii Josefa
Škvoreckého v Praze.
Bibliografie
Druhý život Julia Zeyera (2011) Městské muzeum a galerie, Vodňany
Spoluautorství
O slušnou odměnu bude pečováno...(2009) Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha – ekonomické
souvislosti spisovatelské profese v české kultuře 19. a 20. století, kapitoly v knize
Ostatní
Dále publikovala časopisecky odborné články (Julius Zeyer): Slavica iuvenum, Dějiny a současnost, Tvar a ve
sbornících-Instytut Filologii Słowiańskiej Uniwersytetu Wrocławskiego a Na kladském pomezí o českém
jazyku a literatuře, Radków.
Autorka v roce 2011 získala literární ocenění „Zeyerův hrnek“ za knihu Druhý život Julia Zeyera ve Vodňanech.
1. To je velmi komplikované, protože nepíšu beletrii, ale snažím se sepisovat odbornou
literaturu. Beletrii jsem vždy chtěla psát, ale nikdy jsem na to nenašla čas. Mám v hlavě
pár námětů, třeba je někdy zpracuji. Psát o Zeyerovi jsem chtěla vždycky, neboť mě tento
spisovatel fascinoval a stále fascinuje.
90
2. Kdo mě ovlivnil a které autory mám ráda? Ovlivnily mě mé profesorky na strakonickém gymnáziu, doteď si myslím, že tamní výuka literatury byla mnohem lepší než kdekoli
pak. Dále mě ovlivnili mí učitelé na Pedagogické fakultě UK, hlavně stylem psaní. Dokážou totiž složitou věc říci normálními slovy, srozumitelnými každému. A pak mě ovlivnila
moje matka, když mi v sextě řekla, ať nečtu Pohádku máje – na výběr pak už byl pouze
Zeyer. Moji oblíbení čeští autoři? Julius Zeyer, Karel Hynek Mácha, Karel Poláček, Milan
Kundera a Michal Ajvaz. Zahraničních by bylo hodně, ale určitě Joseph Roth, Sandor
Marai, Olga Tokarczuková, ale také Michail Fjodorovič Dostojevskij, Michail Bulgakov,
Oscar Wilde a Gustav Meyerink. Mám ale také ráda Johna Fowlese a Davida Herberta
Lawrence. Ten seznam by ale byl ještě mnohem delší, čtu ráda a často. Mám ráda i fantasy,
komiks či detektivní romány.
3. Čtenářům by chtěla vzkázat, že Zeyer je stále zajímavý autor. Když mrzelo Jana Zrzavého, že jeho generace tohoto spisovatele nezná, mrzí mě to nyní dvojnásob. Zvlášť
v dnešní době, kdy se literatura vrací k příběhu, které dokáže Zeyer tak barvitě vyprávět.
Dále bych chtěla vzkázat všem, ať čtou, protože to pomáhá, a ať protestují proti zvýšení
DPH na knihy.
91
Křížová Kateřina
(Kateřina Bíro)
*1971 v Moravské Třebové
Působí a žije již přes 20 let v Českých Budějovicích.
Celé dětství prožila ve Svitavách. Po absolvování gymnázia Na
Zatlance v Praze 5, pokračovala studiem politologie a politiky
zemí Evropské unie na Vysoké škole evropských a regionálních
studií v Českých Budějovicích, které ukončila v roce 2007.
Zájmy a záliby
Historie, zpěv, hudební texty a jazz od roku 2001
Sama autorka na to odpověděla ve třech otázkách a bibliografii. V současné době
připravuje povídkovou knihu Padající kravinec a vystupuje s kytaristou Janem Francem
s projektem Zpívaná poezie – literární večery s autorským čtením.
Současnost
Do roku 2010 pracovala jako tisková mluvčí Městské policie České Budějovice. Od
ledna 2011 pracuje v tiskovém oddělení na Krajském úřadě Jihočeského kraje v Českých
Budějovicích.
Bibliografie
Veliký příběh Miklíka Nožičky (1999) Dita, Praha – příběhy pro děti
Mokré pohádky (2002) Rodiče, Praha – pohádky, které si děti musí dobarvit samy (ilustrace Jiří Jenšovský)
Kotlíková kuchařka (2003)
…a ještě kafíčko (2004) Rodiče, Praha – humoristické povídky
Spoluautorství
Nevěry (2005) Rodiče, Praha – kniha povídek
Prameny a soutoky (2005) Balt-East, Praha – almanach poezie
Pohádky na klíček (2007) Balt-East, Praha – próza
a některé další příspěvky do almanachů Jihočeského klubu Obce spisovatelů
Ostatní
Veliký příběh Miklíka Nožičky (2001) Aplaus, Křenovice – zvuková kazeta
Jedna z povídek z knihy …a ještě kafíčko je uveřejněna v čítance pro šesté třídy základních škol.
Vydala i zpívanou poezii na CD nosiči s názvem Ukolébavka pro nemilého s Janem Francem.
Autorka je členkou Jihočeského klubu Obce spisovatelů.
1. Moje první „kniha povídek“ vznikla v roce 1981 a jmenovala se Ouško a Hafík. Bylo
mi deset let a stát se spisovatelkou byl můj veliký sen:) .Čas plynul a mé povídky a pohád92
ky si postupně našly cestu do vydavatelství různých dětských časopisů a byly oceňovány
v soutěžích. Můj první rukopis (1989), který jsem vydavateli nabídla, byly Vyšebrodské
pohádky. V té době jsem pracovala jako stálá průvodkyně v kláštěře Vyšší Brod. Vydání se
ale rukopis nedočkal. Následovala pohádková kniha Veliký příběh Miklíka Nožičky, která
byla mou první oficiálně vydanou knihou.
2. Kdo mě ovlivnil a které autory mám ráda? Hodně mne ovlivnila maminka. Četla mi,
když jsem byla malá, vyprávěla a zavedla mne do světa představ, pohádek a příběhů. Ze
všeho nejvíce miluji příběhy, laskavý humor a neopakovatelné kouzlo psaného a vyřčeného autorů Františka Nepila, Jana Wericha, nebo řeč historie v knihách Ludmily Vaňkové
nebo autorky Annemarie Selinko. Okouzlily mne fyzikální bajky – knížka Markéty Baňkové Straka v říši entropie.
3. Čtenářům by chtěla vzkázat toto: „Zkuste si v této uspěchané době udělat čas pro
sebe, otevřte knihu a nechte se unášet vašimi představami, pocity, dovolte jí, aby vás pohladila i donutila k zamyšlení“.
93
Kučera Holub Zbyněk
(Zbyněk Gilgalad Holub)
V letech 1986–1994 chodil do ZŠ Vltava v Českých Budějovicích, následně v letech 1994–1999 studoval SIŠ obchodní v Českých Budějovicích. Po studiu se živil jako prodavač, administrativní pracovník, operátor zákaznické linky, třídič barevných kovů
a IT specialista na volné noze.
Zájmy a záliby
Cestování, literatura, historie, kočky
Ke psaní se dostal přes hry na hrdiny a tvorbu fantasy světa Asterion (www.asterionrpg.cz). Je literární samouk.
Současnost
V současné době má svobodné povolání, navázal spolupráci s nakladatelstvím Mytago,
kde připravuje s kolegy již druhý sborník mladých autorů inspirovaný hrami na hrdiny.
Bibliografie
Kaat (2007) – fantasy
Krumpáč a motyky (2008) – fantasy
Dračí zub (2009) Zoner press, České Budějovice – dobrodružný příběh pro mládež
Xibalba (2009) Zoner press, České Budějovice – dobrodružně-mystický román z prostředí Střední Ameriky
Pohádky kocoura Kostičky (2009) Zoner press, České Budějovice – pohádky
Spoluautorství
Zrození Modrého měsíce (2007) – fantasy povídky
Město přízraků (2009) – fantasy povídkový román
Cesty snů (2010) – spoluautor Jan Galeta – fantasy román
Wilth Ahwa (2010) – dobrodružně-historické příběhy o řece Vltavě
Hry s příběhem: Zločin a trest (2011) – fantasy povídky
Ostatní
Zrození modrého měsíce (2007) – editor
Město přízraků (2009) – editor
Wilth Ahwa (2010) – editor
Hry s příběhem: Zločin a trest (2011) – editor
Lvi Lucemburští, Jan Galeta (2010) – redaktor
Literární spolky
www.knihyfantazie.cz – stránky skupiny mladých autorů, na kterých autor působí
www.asterionrpg.cz – stránky fantasy světa, z jehož prostředí autor píše knihy
94
1. Od dětství mě provázejí příběhy. Hodně jsem četl, vysníval jsem si různé fantazijní
světy. Někdy před rokem 2000 jsem se zapojil do tvorby fantasy světa Asterionu. Zpočátku šlo o práci na příručkách pro hráče her na hrdiny (např. Dračí doupě). Později jsem
začal psát povídky a v roce 2007 mi vyšla první kniha (Kaat, aneb Historky Cechu Eldebranských katů). Za spisovatele se nepovažuji – spíše se vnímám jako „kluk, který občas
něco napíše“:-). Píšu, protože mě to nabíjí – tvorba je forma relaxace, meditace i duševní
terapie:-). Baví mě to – když píšu, žiju.
2. V dětství jsem miloval dobrodružné příběhy. Jsem osmdesátý ročník, takže to byly
hlavně knihy Karla Maye, Foglarovky, později Tarzan. Hodně mě ovlivnil Pán prstenů J.
R. R. Tolkiena. Vyloženě oblíbeného autora nemám. Rád čtu historické knihy, dobrou
fantasy, někdy Coelha, Ecca, Waltariho… Zkrátka dobrý příběh, který po dočtení zanechá
v člověku vzpomínku. A naději:-).
3. Svým čtenářům bych chtěl vzkázat, aby ve svém životě šli za svými sny:-).
95
Kümmel Václav
Krátký čas působil v Českých Velenicích. Nyní žije v Českých Budějovicích.
Absolvent Středního odborného učiliště stavebního v Českých
Budějovicích, které ukončil v roce 1987. Prošel mnohá zaměstnání.
Zájmy a záliby
Esoterika, tarot, reiki, léčení, cestování, knihy, poezie, film, divadlo
Psaní se věnoval od svých 14 let, poezii hlavně od roku 2000. Při psaní byl inspirován
citátem „Poezie je jediné slovo, které dosud nebylo překonáno“. Byl spoluzakladatel literárního sdružení Pavilon 4. Publikoval často na internetu.
Současnost
V současné době se zejména věnuje alternativnímu způsobu života – meditace, léčení,
reiki, škola reiki, esoterika a vše co se životem souvisí.
Snění v kalichu divizny (2004) Sursum, Tišnov – výběr české poezie
Výhonky (2006) Pragoline, Praha – básnický almanach jihočeských autorů
Pavilon 4: Jsou kapky vína (2007) Balt-East, Praha – básnická sbírka skupiny Pavilon 4
Ostatní
Kromě publikování ve sbornících Pavilonu 4 a Jihočeského klubu Obce spisovatelů se prezentuje mimo jiné
i na internetových stránkách zaměřených na poezii převážně pod přezdívkami. Publikuje na internetových
stránkách www.pismak.cz, www.totem.cz a www.epika.cz.
Na jaře roku 2005 spoluzakládal na půdě Jihočeského klubu Obce spisovatelů básnické sdružení Pavilon 4.
1. Kdy jsem začal psát a proč? Začátek psaní je někdy na začátku 80. let, občas něco i na
základní škole a psaní poezie se věnuji od r 2000 až do současnosti.
2. Kdo mě ovlivnil a které autory mám rád? Asi nejvíc mě ovlivnila francouzská a ruská
poezie, prokletí básníci a sbírka poezie s názvem Sonety a oblíbení autoři Skácel,Mikolášek, Achmatovová, Charles Baudelaire, aj.
3. Co bych vzkázal čtenářům? Já si myslím, že kniha je dnes základ všeho poznání.
Lidé se věnují mobilům, manipulačním zprávám v televizi a v rozhlase a přitom slovo
poezie je slovem, které dosud nebylo překonáno. V dnešní uspěchané době by si měli lidé
zas někdy najít čas sami na sebe a nevěnovat se čtení a hlavně dětem, pokud jim za to ta
chvilka s pohádkou a se svými dětmi stojí.
96
Kynclová Veronika
(Veronika Veverka Kynclová)
Nedostudovala obor scénografie na SUPŠ Sv. Anežky České
v Českém Krumlově, studium vyměnila za toulavé boty a na psaní básní sbírala inspiraci po všech koutek Evropy, zejména pak
ve Španělsku. Půlroční pozastavení v Dánsku pak rozšířilo psaní
poezie ještě o malbu obrazů. Mezi její zaměstnání patřila průvodkyně v českokrumlovském Muzeu marionet, strašidlo jménem „Loca“ v Domě hrůzy ve španělském Alicante,
dispečerka taxislužby, střihačka vinných hroznů ve Francii, prodejce nábytku i prodavačka květin.
Zájmy a záliby
Umění všeho druhu – od umělecké fotografie až po výrobu šperků, bylinková zahrádka za oknem, cestování, divadlo, hudba, film, filozofování s přáteli i alternativní
medicína.
Po prvním autorském čtení v literární kavárně „Měsíc ve dne“ v Českých Budějovicích
(rok 2002) už pero z ruky nepustila a poezii neopustila. Každoročně se se svými španělskými básněmi účastní konkurzů, které pořádá Centro poetico v Madridu a sem tam je
možno její hlas zaslechnout na nějakém autorském čtení.
Současnost
Ještě letos má v plánu usadit se se svojí drahou polovičkou Mauglím a dcerkou Sofií
kousek od Třeboně a konečně se věnovat plnění svých snů…V plánu má chov oveček,
pečení štrůdlu, zavařování všeho, co jí přijde pod ruku, malá keramická dílna…a kovárna
už bude také co nevidět.
Bibliografie
Slova, kterými tě jednou zapřu a pak oněmím (2008) Tribun, vydáno vlastním nákladem
Spoluautorství
Plody slovocné (2002) KRB, České Budějovice – sbírka poezie
Úl (2003) KRB, České Budějovice
Prameny a soutoky (2003) Růže České Budějovice – almanach jihočeské poezie
Kudy chodí slova (2011) Jihočeský klub obce spisovatelů, Č. Budějovice-klubový sborník
Noche Soňada (2007) Madrid, s madridským centrem poezie – sbírka básní
Eclipse de luna (2008) Madrid, s madridským centrem poezie – sbírka básní
Amor eterno (2009) Madrid, s madridským centrem poezie – sbírka básní
Inspiración Otoñal (2011)Madrid, s madridským centrem poezie – sbírka básní
97
Autorka je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a každoročně se účastní konkurzů poezie pořádaných ve Španělsku, kde se ve většině případů umístila jako semifinalistka. Vítěz je však jen jeden a to se ji
zatím nepodařilo.
1. Miluji skládání slov jako mozaiku, protože spolu s chůzí mi pomáhají pročistit myšlenky. Svou rytmikou a vznešeností mne učarovala i španělština, ve které se nádherně
vyjadřují pocity plné svobody, vůně soli i zpěvu racků kroužících nad hlavou. Poezii jsem
se začala věnovat vlastně náhodou a prezentovat svou tvorbu poprvé až po nonstop čtení v literární kavárně v Českých Budějovicích, kde sklidilo aplaus od všech přítomných
třinácti lidí a pak už jsem se účastnila posezení se slovy vcelku pravidelně. Nejdříve na
přátelských posezeních literárního spolku KRB, na Festivalech poezie pořádaných pod
záštitou literární kavárny Měsíc ve dne a poté na schůzkách Jihočesko klubu Obce spisovatelů a jejích občasných literárních večerech.
2. V mém životě se naštěstí ještě nestalo, abych k Vánocům nedostala nějakou knihu,
od dětství jsem s nastraženýma ušima poslouchala pohádky, povídky i pověsti a velice
brzy jsem se naučila číst. Od nápisů na etiketách a přes Rudé právo jsem se dopracovala
až k literatuře, která počala formovat můj život. Zde jmenuji jen pár děl, které má nemalá
knihovna jako skvosty ukrývá ve svých policích: Muž, který sázel stromy ( Jean Giono),
Tulák po hvězdách (Jack London) a Racek (Richard Bach)… a posezení na louce plné
kopretin a vlčích máků třeba s verši Jana Skácela, Bohuslava Reynka, Oldřicha Mikuláška
nebo Chalila Gibrana považuji za dokonale strávené odpoledne.
3. „Nejkrásnější je vůně knihy, která kreslí sny do oblak, stačí ji jen otevřít.“ To je můj
vzkaz všem, kdo tyto řádky budou číst.
98
Lorenc Michael
*1943 v Olomouc
Působil v Olomouci, Ostravě, Ústí nad Labem a Praze. Nyní již 12
let žije v Hranicích u Nových Hradů.
Vystudoval konzervatoř v Ostravě (obor housle, dirigování
a skladba) a pak Akademii múzických umění v Praze (obor dirigování orchestru). Nejprve se uplatnil jako houslista, violista
a korepetitor, potom se stal sbormistrem olomoucké opery, později dirigentem opery v Ústí nad Labem a nakonec dirigentem symfonického orchestru
v Praze (1970–1998). Dirigoval ale i za hranicemi – v Německu, Švýcarsku, Francii…
Vlastnil i hudební agenturu, která se zaměřovala na pořádání koncertů a festivalů. Také
maloval a uspořádal i několik úspěšných výstav.
Zájmy a záliby
Hudba, výtvarné umění, poezie
Psát poezii začal již ve svých dvaceti dvou letech, ale spíše dával přednost hudbě. Za
svého působení v Praze se věnoval i studiovému divadlu. Připravoval pořady, které byly
sestavené z jeho poezie, v pražské Viole. Také vytvářel komponované pořady mladých
autorů v divadle v Nerudovce. Poezii se soustavně věnuje od roku 1995.
Současnost
V současné době připravuje k vydání dvě sbírky poezie, nyní je již v důchodu.
Bibliografie
Průvody k popravám (2001) Šimon Ryšavý, Brno – básnická sbírka
Visuté zahrady deště (2005) Carpe diem, Brumovice
Les citadel (2005) Balt-East, Praha – básnická sbírka
Monogramy (2005) Balt-East, Praha – básnická sbírka
Bezdomovci duše (2006) Alga-Omega, Praha – básnická sbírka
Urousaný orel (2007) Balt-East, Praha – básnická sbírka
Srocení (2007) Balt-East, Praha – básnická sbírka
Jízlivosti (2009) Digizdat, internetové nakladatelství – básnická sbírka
Spoluautorství
V poslední době publikoval básně v almanaších Sluneční koróna, Současná poezie 2005, Úl, Víno na
klávesách, Milostná poezie 2007, Rošády, Výhonky, Chodící strom, Držím se hvězd, Černobílé inspirace,
Odlesky z řeky poezie, Antologie Divokého vína, Sůl a cukor, Pohádky na klíček, Prameny a soutoky,
Literární inspirace, Pod lípou, Kde se země provinila, Máchovi v patách, Reví Mítink 2009 a 2010,
Lehkonohé příběhy, Podej mi ruku, radosti moje, Stranou-Evropští básníci naživo 2010, Umlklé struny
zvuk, Posvícení 7, Kudy chodí slova, Reví Mítink 2010 a Stranou 2011.
Ostatní
Jeho verše vycházejí v almanaších, v časopisech i na internetu. Své básně publikuje též v časopisech Host,
99
Tvar, Protimluv, Texty, Dobrá adresa, Mladá fronta Dnes, Sluneční koróna, Literární fórum a v internetových periodikách Stál u zrodu literárně-kulturního almanachu Fórum, který je publikační scénou Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Úzce spolupracuje s básnickým sdružením KRB, s nímž připravuje také pořady
pro českobudějovické studio Českého rozhlasu a podílí se např. na večerech poezie a hudby v Českých
Budějovicích, Českém Krumlově a jinde.
Byl členem uměleckých uskupení: Notoryjci Ostrava, K-klub Praha, Divoké víno Praha. V současné době
je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů České Budějovice, sdružení básníků KRB České Budějovice
a Obce spisovatelů Praha.
Obdržel literární cenu „Zeyerův hrnek“ za básnické sbírky Urousaný orel a Srocení (2009).
1. Kdy jsem začal psát a proč píši? Miluji umění, nejvíc poezii, protože v sobě soustředí
všechna umění.
2. Kdo mě ovlivnil a které autory mám rád? Nejvíc obdivuji Vladimíra Holana, Marinu
Cvetajevovou, Annu Achmatovovou a Gabrielu Mistral.
3. A co bych vzkázal čtenářům? Aby se nenechali odvádět od četby kvalitní literatury
současnou, většinou povrchní televizní tvorbou.
100
Louženský Jiří
*1958 v Klatovech
Působil v Karlových Varech, Praze, Klatovech, Kožlanech, Kraslicích a Číčenicích. Nyní žije a pracuje v Českých Budějovicích
a Vodňanech.
Vyučil se v Železničním učilišti v Karlových Varech (1974
–1977). Po vyučení následovala různá povolání např. železničář –
signalista, průvodčí, vlakvedoucí. Je absolventem Střední knihovnické školy v Praze (dálkově v letech 1981 –1987). Do roku 2001 pracoval jako odborný
pracovník Městského muzea a galerie ve Vodňanech, poté prošel různá další povolání
např. prodavač, pokladní a podobně.
Zájmy a záliby
Regionální historie, výtvarné umění, památky, kultura, literární historie, národopis,
folklór
Publikuje od roku 1979. Jeho literární činnost je převážně zaměřená na regionální historii Vodňan a Vodňanska, železniční dopravu, biografii osobností (převážně z Vodňan),
literární historii, emigraci a reemigraci, genealogii a rodopis, historickou demografii, recenze regionální literatury apod.
Současnost
Nyní se věnuje hlavně publikační, přednáškové a badatelské činnosti, zaměřené na regionální historii Vodňan a Vodňanska.
Bibliografie – výběr
Vodňany 1937–1945 (1995) Městské muzeum a galerie, Vodňany – editor, sborník prací a dokumentů
Váša Příhoda (2000) Městské muzeum a galerie, Vodňany – životopis hudebníka
Děkanský kostel Narození Panny Marie ve Vodňanech (1996) Městské muzeum a galerie, Vodňany
Julius Zeyer 1841–1901–2011 (2001) Městské muzeum a galerie, Bosňany – editor
Vodňanské paměti a vzpomínky Františka Heritese (2009) Tribun EU, Brno – editor
Vodňany před sto lety (2010) Tribun EU, Brno
Spoluautorství
Mlynářství na Strakonicku (1983) Muzeum středního Pootaví, Strakonice – spoluautor Jiří Frölich
Z jihočeských mlýnů (1985) Jihočeské muzeum, České Budějovice, Sborníček z prací členů Národopisného
kroužku při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Roč. 1985, čís. 43 – spoluautor František Reitinger
100 let tratě Číčenice – Prachatice : 1893 –1993 (1993) Přípravný výbor pro oslavy 100 let železniční tratě
Číčenice-Prachatice, Prachatice – spoluautor Václav Starý
Paměti vodňanských domů I.,II./1–2 (1999–2003) Městské muzeum a galerie, Vodňany – kolektiv autorů
100 let školy v Alešově ulici 1900–2000 (2000) ZŠ Alšova ulice,Vodňany – spoluautoři Zdena Dudáková a Pavel Škudla
Vodňanská zastavení na přelomu milénia (2000) Město Vodňany, Vodňany – spoluautoři Rudolf Berka a Jiří Pazdera
101
Máchovi v patách (2009) Jihočeský klub Obce spisovatelů, České Budějovice – sborníček k roku
Karla Hynka Máchy
Ostatní
Od roku 1979 napsal přes 200 drobných statí o historii, literární historii a významných osobnostech Vodňanska. Publikovaných ve Vodňanských novinách, Číčenickém hlasateli, Jihočeské pravdě, Výběru z prací
členů Historického klubu při Jihočeském muzeu, Rodopisné revue, Starých Budějovicích, Protivínských
listech, Jihočeském železničáři, atd.
Je autorem blogů se zaměřením na regionální historii: www.jirilouzensky.txt.cz a www.krajpodhradem.txt.cz
Zde se můžete více dovědět o jeho odborné publikační činnosti, historii Vodňan a okolí.
Autor je členem Historického klubu při Jihočeském muzeu a členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Od roku 1988 je aktivní člen Gay a lesbického hnutí v České republice, spoluzakladatel Svazu Lambda, Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO), Jihočeské Lambdy (od roku 1999 čestný doživotní předseda tohoto klubu). Od roku 2007 pracuje jako člen
pracovní skupiny pro otázky sexuálních menšin při Ministerstvu pro lidská práva a národnostní menšiny. Od roku 2009 je člen Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády České republiky pro lidská práva.
V roce 2010 obdržel literární cenu „Zeyerův hrnek“ udělenou Městem Vodňany, Městskou knihovnou ve
Vodňanech, Městským muzeem a galerií ve Vodňanech a Jihočeským klubem Obce spisovatelů za přípravu
publikace Vodňanské paměti a vzpomínky Františka Heritese.
102
Macoun Jiří
Působil ve městech České Budějovice, Stříbro, Opava, Sezimovo
Ústí, Tábor, Havířov, Praha, Hradec Králové, Liberec. Nyní žije
Po ukončení střední školy vedl pestrý profesní život. Pracoval
jako obráběč kovů, čerpač, vychovatel zednických a tesařských
učňů, horník na dole Lazy v Orlové, domovník, vedoucí obchodního domu, byl prodavačem nábytku, pastevec krav, spisovatel. Zároveň se věnoval rozličným činnostem: geologii (rýžování zlata, pár desítek zlatinek nalezl, ale na bohatství
jich bylo málo), paleontologii, astronomii, meteorologii, vojenství a kosmonautice nebo
vaření, dříve i sportům, šermu kordem či fleretem, létání s bezmotorovými letadly, karate.
Zájmy a záliby
Psaní, elektronické výtvarnictví, běhy na 5 až 21 km (první půlmaratón v životě uběhl
na konci září 2009 za 2 hodiny 55 minut), vaření, povídání, péče o kočky a kocoury
Cílevědomá tvůrčí práce autora se datuje k roku 1985, ale nepublikuje. Od roku 1997
začíná připravovat příběhy pro jedenáctileté a starší čtenáře i čtenářky, které později vyšly
v roce 2002 v první knize povídek Experiment Max. I v dalších publikacích myslí na dětské čtenáře v poutavých, poučných a dobrodružných příbězích.
Současnost
Nyní se věnuje spisovatelské činnosti a ilustrátorství.
Bibliografie
Experiment Max (2002) – kniha pro děti a mládež, dobrodružná
Faktor Max (2004) – kniha pro děti a mládež, dobrodružná
Plus Minus Max (2009) – kniha pro děti a mládež, dobrodružná
Československé pevnosti (2005) – naučná publikace pro děti a mládež
Tanky (2006) – naučná publikace pro děti a mládež
Významné bitvy v Čechách a na Moravě (2007) – naučná publikace pro děti a mládež
České vojenské letectvo (2007) – naučná publikace pro děti a mládež
Experiment Max (2006) – kresba Z. Študlarová, komiks
Mžik a Chvíle (2005) – kresba L. Urbánek, komiks
Ostatní
Autor spolupracuje se školami i knihovnami a svá díla čte malým posluchačům na besedách.
1. S vážně míněnou tvorbou jsem začal 9. července 1985 v 15 hodin 32 minut, krátce po té, co jsem si koupil psací stroj za 3 400,– Kčs, což bylo tehdy velice moc peněz.
V roce 1997 jsem začal vymýšlet dobrodružné příběhy pro jedenáctileté a starší čtenáře
103
i čtenářky, které později vyšly v souboru povídek Experiment Max (2002). Povzbuzen
velice příznivými čtenářskými ohlasy jsem napsal volné pokračování krkolomných příhod
školou povinného badatele Maxe nazvané Faktor Max (2004). Od jara roku 2004 jsem
spolupracoval s nakladatelstvím Computer Press na knihách pro mladé historiky – válečníky. Publikace z této řady jsou protiváhou zahraniční naučné literatury pro mládež, která
zpravidla naprosto pomíjí české dějiny. Nejnovějším pokračováním beletristické tvorby je
kniha Plus Minus Max. Při sepisování příběhu, které trvalo čtyři roky, jsem dbal na zábavnost a napětí. Jen čtenáři a nikdo jiný ovšem nerozhodnou, jestli byla moje snaha úspěšná.
Při psaní každé knihy mě děsí představa, že ji čtenář odloží po zdolání první, druhé nebo
jakékoliv následující strany. Ze všech sil se snažím udržet spád zápletek až do úplného
závěru, protože jen takové příběhy budí pozornost větší než průměrnou. Podnětem k současné tvůrčí činnosti je snaha předkládat čtenářům knihy, které je opravdu zaujmou.
2. Mým literárním vzorem je Eduard Štorch, neboť ho považuji za jednoho z nejschopnějších českých autorů píšících pro děti a mládež vůbec. Jeho Lovci mamutů jsou již
od roku 1918 naprosto příkladnou ukázkou svižného děje, sepsaného navíc velmi čtivě
a vpravdě moderně. Obdobně zajímavě převyprávěl František Novotný dobrodružství
trosečníka Robinsona Crusoe. Ferda Mravenec byl také mojí oblíbenou knihou. Z děl
zahraničních autorů jsem četl v dětství a mládí neustále dokola Neználka (první dva díly)
a Tajuplný ostrov. Z českých tvůrců za své příkladné vzory považuji samozřejmě Karla
Čapka. Ze zahraničních Stanislava Lema, Josepha Hellera a třeba Francis Scott Fitzgeralda
či Ivana Alexejeviče Bunina nebo Michaila Afanasjeviče Bulgakova.
3. A co bych chtěl vzkázat mým čtenářům? Čtěte a dobře se bavte.
104
Mandžuková Jarmila
*1959 v Turnově
Větší část mládí prožila v Rokycanech, nyní žije a působí ve Včelné u Českých Budějovic.
Vystudovala Střední zemědělskou školu v Plasích, okr. Plzeň-sever a ještě poté vystudovala Vysokou školu zemědělskou
v Českých Budějovicích. Od té doby již zůstala v jižních Čechách.
Zájmy a záliby
Astrologie, numerologie, alternativní metody léčby, zdravý životní styl a gastronomie.
Je sběratelkou zvonečků, její sbírka čítá více než 1000 kusů z celého světa, a také sbírá
kuchařské knihy a časopisy pro ženy vydané do roku 1950.
Vždy si přála být spisovatelkou, vždy hodně četla, zkoušela psát. Její přání se jí vyplnilo.
Svojí spisovatelskou kariéru začala ryze žensky, a to v kuchyni. Vymýšlení a experimentování v kuchyni pokračovalo a pokračuje dodnes. Začala sbírat kuchařské knihy a recepty,
radovala se z prvních publikovaných receptů v časopisech a později z první knížky, od
roku 1990 se psaní věnuje profesionálně.
Současnost
Píše knihy, beseduje se čtenáři a vykonává funkci místostarostky v obci Včelná u Českých Budějovic.
Bibliografie – výběr z díla
Švindlujeme v kuchyni (1995), dvě vydání nakladatelství DONA, jedno vydání TeMi, jedno vydání ve slovenštině
Mikrovlnná trouba pro začátečníky (1996), tři vydání nakladatelství DONA, jedno vydání ve slovenštině
Vánoční pečivo na poslední chvíli (1997), dvě vydání agentura VPK Praha, jedno vydání nakladatelství TeMi
Oblíbené horoskopy (1998), agentura VPK Praha, čtyři vydání
Hubneme konečně s rozumem (1999), nakladatelství DONA, dvě vydání
Bleskovky (1999), agentura VPK Praha, tři vydání
Vaříme dětem (2000), nakladatelství DONA, dvě vydání
Co jíst, když… (2000), dvě vydání nakladatelství Start, jedno vydání ve slovenštině
Vaříme podle hvězd (2001), agentura VPK Praha
Vánoční netloustnutí aneb Lehké vánoční cukroví (2002), nakladatelství Start, dvě vydání
Horoskopy a naše zdraví (2002), agentura VPK Praha
Velká domácí kuchařka (2002), dvě vydání Slovart , jedno vydání ve slovenském jazyce, jedno vydání v polském jazyce
Horoskopy – Hodíme se k sobě? (2003), dvě vydání agentura VPK Praha, jedno vydání nakladatelství Brána
Ženám pro štěstí, úspěch, zdraví, pohodu, krásu (2003) nakladatelství Start
Horoskopy nejen pro úspěšné (2004), agentura VPK Praha
Léčivá síla vitaminů, minerálů a dalších látek (2005) nakladatelství Start, dvě vydání
Domácí lékař jinak (2006) nakladatelství Brána, dvě vydání
Co pít, když… (2006), nakladatelství Start, dvě vydání
105
Rychlomoučníky aneb „nasyp-nalij-smíchej-upeč“ (2007), dvě vydání, nakladatelství TeMi
Potraviny pro zdravou výživu od A do Z (2007), nakladatelství Vyšehrad
Dobrotami proti splínu (2007), nakladatelství Brána
Kniha pro váš mozek (2007), nakladatelství Start
Horoskopy – Vaše šťastná čísla (2008), agentura VPK Praha
Dělená strava – nejíst méně ale jinak (2008), nakladatelství Start, dvě vydání
Výživa v těhotenství od A do Z (2008), nakladatelství Start, dvě vydání
Zázračné léky přírody (2008), nakladatelství Start
Škola pečení moučníků (2009), nakladatelství Vyšehrad
100+1 přírodních rad na bolest hlavy (2009), nakladatelství Start
Jméno jako osud (2010), nakladatelství Brána
100+1 přírodních rad na bolest hlavy (2009), nakladatelství Start
Výživa dětí chutně pestře, moderně (2010), nakladatelství Start
Rychlovečeře do 30 minut (2010), nakladatelství TeMi
Grilování – zajímavé recepty z masa, ryb, zeleniny a ovoce (2010), nakladatelství Vyšehrad
100+1 přírodních rad na hubnutí (2011), nakladatelství Start
Vaříme, šetříme (kapsu i čas) (2011), nakladatelství TeMi
Ostatní
Dnes již má za sebou více než 70 knih. Pravidelně publikuje do časopisů Zahrádkář, Spirit a Dekor. Je také
častým hostem v České televizi v pořadu Sama doma a je pravidelným hostem i v rozhlase.
O její tvorbě se můžete informovat na internetových stránkách: www.jmandzukova.cz
106
Mertl Věroslav
*1929 v Chrášťanech u Týna nad Vltavou
Otec byl vrchním četnickým strážmistrem. Do roku 1938 žila
rodina v Kolodějích nad Lužnicí, poté do roku 1958 v Kamenném Újezdu u Českých Budějovic. V letech 1944–1945 byl Mertl
totálně nasazen jako zemědělský dělník. Od roku 1945 studoval
na obchodní akademii v Českých Budějovicích (maturoval v roce
1949), poté – kromě vojenské služby (1951–53) pracoval až do roku 1968 jako úředník
v různých českobudějovických podnicích. V letech 1968–1970 byl redaktorem nakladatelství Růže. V letech 1971–1991 působil jako tajemník Okresního výboru Československé
strany lidové v Českých Budějovicích. Od roku 1992 je v důchodu.
Zájmy a záliby
Příroda, historie, umění a literatura
Psát začal brzy, hned po válce – bylo mu sedmnáct let a podněcován a vzrušován
politickou situací na pomezí polosvobody a totality publikoval první fejetony, povídky
a úvodníky ve Svobodném slově mladých, Mladých proudech a Naší svobodě, tiskových
orgánech Československé strany národně socialistické. Po Únoru 1948 však všechny jeho
aspirace na dráhu novináře či spisovatele vzaly rychle za své. Nicméně psát už nepřestal.
Psaní mu bylo zdrojem útěchy i naděje, jak přežít v duševním i duchovním zdraví. Tehdy
psal poezii a deníky. Nicméně do literatury vstoupil jako prozaik až v roce 1968 (bylo mu
39 let) knihou povídek. V té době se také stal výkonným redaktorem jihočeského nakladatelství Růže. Ačkoliv publikoval i v době normalizace, byl spíše autorem „trpěným“
a jeho díla vydávaná výhradně v lidoveckém nakladatelství Vyšehrad byla tehdejší dobou
a veřejnou reprezentací vesměs ignorována. Přesto byl v literárních kruzích známý, a to
nejen v republice, ale i v zahraničí. Na Mertlově tvorbě je ceněna především jeho morální
vyhraněnost a stabilita, přímost v postojích a promyšlené filozofické rozvahy, ale také
brilantní práce s jazykem a čistota psaného projevu.
Jeho manželkou byla Arana Mertlová († 2009), významná budějovická výtvarnice,
grafička a akademická sochařka, proslulá zejména svými dřevořezbami s náboženskými
motivy a z poslední doby i kolážemi.
Bibliografie
Stín blaženosti (1969) Růže, České Budějovice – próza
Nám po tomto putování (1970) Růže, České Budějovice – novela
Nám po tomto putování (1974)Vyšehrad, Praha – novela, přepracované
Poledne (1971) Vyšehrad, Praha – povídky
Sad (1976) Vyšehrad, Praha – povídky
Dům mezi větrem a řekou (1978) Vyšehrad, Praha – román
107
Rezavý déšť (1981) Vyšehrad, Praha – román
Podzimní svit (1984) Vyšehrad, Praha – povídky
Pád jasnovidce (1986) Vyšehrad, Praha – novela
Mlčení věžních hodin (1989) Vyšehrad, Praha – román
Křížová cesta (1993) Plöchl, Freistadt, česko-německé vydání – eseje k obrazům Arany Mertlové
Kruhy pod očima (1995) Arca JiMfa, Třebíč – deníky, eseje z let 1950–1993
Zjasněná noc (1995) Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří – poezie z let 1950–1994
Přemítání o věcech vezdejších (1997) Host, Brno – fejetony, eseje
Tiché zahrady (1998) Host, Brno – eseje, portréty
Hřbitov snů (2000) Host, Brno – román, druhé vydání v roce 2001
Letokruhy (2000) Host, Brno – básně v próze
Dům mezi větrem a řekou (2001) Host, Brno – román
Časy a nečasy-malé paměti (2005) Růže, České Budějovice – paměti
Kruhy pod očima 2 (2005) H&H, Jinočany – deníky, eseje z let 1994–2004
Šustot smrti (2008) Růže, České Budějovice – povídky
Spoluautorství
Věroslav Mertl publikoval také ve sbornících a almanaších: Katolická ročenka (1970), Prameny (1973),
Almanach jihočeských autorů (1973), Chvály jižních Čech (1976), Tau und Regen zu sein (Berlin 1976),
Cyrilometodějský kalendář (1978, 1981) nebo Zur Winterzeit der Welt (Berlin 1986), Měsíc ve dne (2002),
Střídavě jasno (2003) a jinde.
Ostatní
Vedle celé řady povídek z různých období a několika románů ukládal Věroslav Mertl své osobní prožitky
i esejistické filozoficky laděné úvahy do deníkových záznamů, z nichž později vyšly dva knižní soubory nazvané Kruhy pod očima. Vzpomínkově laděná je i kniha Časy a nečasy. Připomeňme si však i jeho romány
Dům mezi větrem a řekou či Mlčení věžních hodin, v nichž podává nejen lyricky postavený rozbor doby,
ale i velice životně ztvárněnou reflexi postav k probíhajícím aktuálním událostem. Politickou i společenskou
situaci a jakousi osobitou generační výpověď včleňuje citlivě i do románu z poválečné doby Hřbitov snů.
Duchovní lyriku uplatnil pak v polovině devadesátých let v souborech Zjasněná noc či Letokruhy, kde prózu
prolínají rovněž verše. V obnoveném nakladatelství Růže vyšla také jeho povídková kniha Šustot smrti.
Autor je členem Obce spisovatelů, čestným členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů.
V roce 1979 obdržel literární cenu polského nakladatelství PAX, je nositel Státní ceny za literaturu, kterou
mu udělilo Ministerstvo kultury České republiky v roce 2001, za román Hřbitov snů, nositel ceny Za zásluhy
města České Budějovice v roce 2008, a v roce 2006 získal cenu Číši Petra Voka, Jihočeského klubu Obce
spisovatelů.
108
Míka Jan
*1947 v Hlavňově, okres Tábor
Působil v Opavě, Vlašimi, Hradci nad Moravicí,Táboře, Ostravě,
Brně, Praze. Nyní žije a pracuje v Táboře.
Vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v Táboře
a pokračoval dále na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, katedře scénáristiky a dramaturgie. Zpočátku pracoval jako dramaturg v Československé televizi Ostrava,
Brno a Filmovém studiu Barrandov. Později se uplatnil jako inspektor kultury, novinář,
sloganista v reklamních agenturách či scénárista ve svobodném povolání.
Zájmy a záliby
Nestálé, každou chvíli něco jiného
Se psaním poezie začal již ve svých čtrnácti letech, později se stal i členem Klubu
přátel poezie. V osmé třídě kromě poezie napsal i dva filmové scénáře, detektivky, divadelní hru, kterou mu nepovolili ve škole hrát. Od sedmnácti let již píše povídky. Chtěl
být scénáristou, který si bude dílo točit sám, ale to ho brzy opustilo. Radost z prvního
natočeného scénáře zažil až na FAMU v Praze. Později spolupracoval s Českou televizí
Ostrava (Sólo–1979, mikrokomedie, Figarova svatba – 1983, komedie a DODO – první
setkání se seriálem v letech 1983–1984, mikrokomedie), s Českou televizí Brno (Vampýr
a Podivné premiéry, 1989), a s Českou televizí Praha Devadesát jedna bílých koní (1986).
Po sametové revoluci se pomalu a zvolna začal podílet na televizních seriálech, které vycházely i knižně.
Současnost
V letošním roce mu vyšla literární podoba televizního seriálu Cukrárna. Pracuje ve
svobodném povolání jako dramaturg, novinář a scénárista.
Bibliografie
Křídla překážejí v chůzi (1989) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – sbírka povídek
Na ňadrech ustláno (1995, 1996) Start, Benešov – sbírka povídek, některé zfilmovány
Život na zámku (1996) IRIS, Praha – knižní podoba televizního seriálu
Život na zámku: pokračování (1997) IRIS, Praha – knižní podoba televizního seriálu
Život na zámku: dokončení-happy end (1999) IRIS, Praha – knižní podoba televizního seriálu
Život na zámku (2005) XYZ, Praha – knižní podoba televizního seriálu, 3 díly komplet
Na ňadrech ustláno (2001) KTN, Praha – sbírka povídek, některé zfilmovány (hmatové písmo)
Šípková Růženka (2001) IRIS, Praha – podle stejnojmenného televizního seriálu
Náměstíčko (2004) XYZ, Praha – knižní podoba televizního seriálu
Na ňadrech ustláno a jiné povídky (2006) Start, Benešov – druhé doplněné vydání povídek
Náves (2006) XYZ, Praha – knižní podoba televizního seriálu
Příkopy (2007) Česká televize, Praha – knižní podoba televizního seriálu
109
Malí páni (2008, 2009) XYZ, Praha – příběhy vesnického chlapce
Cukrárna (2010, 2011) Česká televize, Praha – knižní podoba televizního seriálu
Ostatní – výběr z televizní, filmové, divadelní a rozhlasové tvorby
Devadesát jedna bílých koní (1986) TV film, rodinný film (režie Miloš Bobek)
Malé dějiny jedné rodiny (1988) televizní seriál, spoluautor Halina Pawlovská (režie Ivo Paukert)
Podivné premiéry (1989) – TV film, komedie
Vampýr (1989) – TV film podle povídky J. Nerudy (režie Jaroslav Hanuš)
Bekyně mniška (2009) – TV film, romantická komedie z lázeňského prostředí (režie Ondřej Kepka)
Život na zámku (1994-99) – televizní seriál, 58 dílů (režie Jaroslav Hanuš)
Silvestr s dědou (1997) – TV hra, komedie z cyklu Bakaláři (režie Jaroslav Dudek)
Ztráty a nálezy (1997) – TV hra, komedie z cyklu Bakaláři (režie Jaroslav Hanuš)
Sekera (2001) etuda broušení sekery (režie Jan Míka)
Šípková Růženka (2001) – televizní seriál, 10 dílů (režie Jaroslav Hanuš)
Náměstíčko (2004) – televizní seriál, 10 dílů
Berani (2005) – TV film, tragikomický příběh dvou důchodců
Náves (2005) – televizní seriál, 10 dílů (režie Jaroslav Hanuš)
Příkopy (2006) – televizní seriál, 6 dílů (režie Jaroslav Hanuš)
Cukrárna (2009) – televizní seriál, 13 dílů (režie Dušan Klein)
Okresní noviny (1998-99) – rozhlasový seriál, 108 dílů
Dešťová víla: The Rain Fairy (2010) – TV film, filmová distribuční romantická pohádka o dobru a zlu
(režie Milan Cieslar), distribuce i na DVD
Věčně tvá nevěrná (2003) – divadelní komedie
Vesnice roku (2007) – divadelní komedie
Panna mezi pány (1992) – novela vycházela časopisecky v Jihočeské pravdě, povídky a fejetony
publikoval také Míka v Zemědělských novinách a v Metropolitanu.
Další informace o autorovi a jeho tvorbě jsou na internetových stránkách: www.mikajan.cz
Autor je členem Obce spisovatelů, členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a aktivním účastníkem každoročního literárního setkávání akce Zeyerovy Vodňany. Také je členem divadelní, literární a audiovizuální
agentury DILIA.
Získal ocenění za filmovou povídku Kuře – Cena na Filmovém festivalu mladých v Trutnově. V Jihočeské
pravdě vycházela na pokračování jeho novela Panna mezi pány, která získala ocenění v soutěži Jihočeského
nakladatelství v Českých Budějovicích pod názvem Nemluvte nám o lásce. Další cenu obdržel za televizní
seriál České televize Život na zámku – Cena TýTý (pořad roku) a v roce 2010 obdržel literární cenu „Zeyerův
Hrnek“ ve Vodňanech za knihu Malí páni.
1. Kdy jsem začal psát a proč? Nemohu říci, že by mě ke psaní někdo nutil, vše tak
nějak vzniklo spontánně. Jednoho dne jsem přišel ze školy a to si pamatuji jako dneska.
Myslím, že jsem chodil do nějaké čtvrté třídy a bylo to v zimě. Sundal jsem si tašku
a začal jsem psát básničku. Nevím proč, ale stalo se to. A od té doby jsem věděl, že vše
v mém životě se bude odvíjet od tužky nebo pera. A další básničky následovaly. Později
pak v sedmé nebo osmé třídě, to už ale byla všude televize, kde dávali televizní inscenace
nebo jsme jako mladí hodně často chodili do kina, jsem já i mí vrstevníci začali hodně
přemýšlet v obrazech. Nevěděl jsem jak se ale scénáře píší, ale dělal jsem je. Pamatuji si
dodnes, že první moje dílo byla detektivka a to mi bylo asi čtrnáct let. A tak to všechno
110
začalo. A psaní se mě drží dodnes… (zpracováno dle přepisu rozhovoru s autorem dne
22. března 2011).
2. A kdo mě ovlivnil? Rozhodně Wolker, ten mi tak zamotal hlavu, že jsem psal wolkerovštěji, než on. A pak rozhodně Bohumil Hrabal a z těch zahraničních dva velikáni F.
Durrenmatt a E. Albee.
3. Co bych chtěl vzkázat čtenářům? Jestli se Vám moje knížka, kterou jste právě dočetli,
líbí, netutlejte to a říkejte to dál. A kupte si další…
111
Mls Ivan
Vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy a získal
zde doktorát. Svou novinářskou dráhu zahájil v regionálním deníku Jihočeská pravda, rok působil v deníku Obrana lidu. V Jihočeské pravdě (posléze Jihočeské listy, nyní Deník) pracoval jako
redaktor a jako vedoucí vydání. V Českém rozhlase České Budějovice pracuje od roku 1999 jako redaktor zpravodajství.
Zájmy a záliby
Science-fiction, literatura faktu (zejména 2. světová válka), plavání, cyklistika a lyže
Už od 80-tých let minulého století píše hlavně sci-fi. Zúčastnil již tehdy prvních ročníků soutěže Cena Karla Čapka, jeho sci-fi povídky ze soutěží byly zveřejňovány v různých
samizdatových fanzinech. V posledních zhruba 15 letech se jeho povídky objevovaly také
v literárním časopise Ikarie (od r. 2011 časopis XB–1), kde se účastní literární soutěže
Ikaros. Přispívá svými povídkami do různých sborníků a antologií. Některé publikace si
vydává vlastním nákladem.
Bibliografie
Jak zlikvidovat šéfa (1992) Jih České Budějovice, fiktion povídky čtyř jihočeských autorů
Zapomenutý návrat – Cesta slepých ptátků IV (1994) ve sborníku Kočas, Bratislava – novela
Stručná historie dobytí Pluta (2009), sci-fi povídky, vlastním nákladem, tisk Nová forma
Blízké setkání divného druhu (2010), sci-fi povídky, vlastním nákladem, tisk Nová forma
(Ves)mírná Patálie (2010), sci-fi povídky, vlastním nákladem, tisk Nová forma
Druhá výprava na planetu Čtyřka (2011), sci-fi povídky, vlastním nákladem, tisk Nová forma
Ostatní
Na svém kontě má ocenění za své povídky z několika ročníků nejstarší a stále fungující tuzemské sci-fi
literární soutěže Cena Karla Čapka, některé z povídek vyšly v posledních letech v knižních sbornících Mlok,
mapujících jednotlivé ročníky soutěže. Povídkami přispěl i do antologií Návrat na planetu Zemi, 2100:Česká
odysea, Pěna dějin, Kočas-Parcon 2009 a do antologie Zabij/zachraň svého mimozemšťana. Jeho povídky se
objevují také v literárním časopise Ikarie (od r. 2011 časopis XB–1).
V průběhu let mu povídky vycházely i v novinových přílohách a zdramatizované byly vysílány v Českém
rozhlase. Účastní se besed se čtenáři při autogramiádách svých knih.
1. Sci-fi jsem začal psát v čase svých středoškolských studií jen tak pro svou zábavu.
Píšu ji, protože mě to prostě baví. Psaní považuji za zajímavou náplň volného času a odreagování od všednodennosti.
2. V mládí jsem přečetl téměř vše, co bylo v žánru sci-fi v češtině k dispozici (což zase
nebyl tak velký kumšt, protože nabídka knih tohoto žánru byla poměrně chudá a nabídka
112
opravdu kvalitních knih tohoto žánru ještě chudší). Takže se nedá říct, že bych měl nějaký jediný literární vzor. V každém případě autoři, které mám rád, a kteří mě tím pádem
zřejmě také nějak ovlivnili, jsou mimo jiné tito: R. Bradbury, A.C. Clark, R. Sheckley, P.
Boulle, M. Crichton, E.R. Burroughs, R. A. Heinlein, C.D. Simak, P. Anderson, H. Harrison, A.+B. Strugačtí, I. Jefremov, A. Běljajev, K.Fialkowski, S. Lem, J. Zajdel, V. Babula, J.M.
Troska, L. Souček, O. Neff, J. Nesvadba, K. Čapek, J. Pecinovský...
3. Čtenářům bych asi vzkázal, že obdivuji každého, kdo je dnes ještě schopný věnovat
čas něčemu tak archaickému, jako je papírová knížka, namáhat mozek četbou a zapojit
svou vlastní představivost, když kolem existuje taková záplava „multimediální“ zábavy,
kde stačí jen usednout, zírat a konzumovat...
113
Mühlstein Ludvík
V letech 1942–1950 vystudoval reálné gymnázium v Českých Budějovicích, od roku 1951 do roku 1993 pracoval
v Českém rozhlase, stanice České Budějovice jako režisér, redaktor, publicista a hokejový komentátor, založil a 30 let doplňoval sbírku ptačích hlasů pro fonotéku Českého rozhlasu.
Zájmy a záliby
Příroda, sport – hokej, stolní tenis, ornitologie a oologie (nauka o ptačích vejcích)
Literaturu i poezii měl rád od malička. Když nastoupil do budějovického rozhlasu, o několik let později v roce 1956 založil Dětský dramatický rozhlasový soubor Čs.
rozhlasu v Českých Budějovicích. Zvítězil s ním ve sborových pódiových provedeních
české poezie několikrát na Wolkerově Prostějově. Vavříny si z recitačních soutěží přiváželi pravidelně i jím vedení jednotlivci. Své žáky učil přesné dikci, pochopení a interpretaci textu celých 42 let. Jeho velkou láskou byla a je ornitologie. Se svým synem strávil tisíce hodin na cestách za ptačím zpěvem, pozorování ptáků na rybnících
i v lesích a jejich fotografování. První kniha mu vyšla v roce 1963 a následovaly další.
Současnost
Nyní je v důchodu, čas tráví na své chalupě u Týna nad Vltavou a připravuje svou jubilejní desátou knihu, ve které chce shrnout své dosavadní celoživotní znalosti jihočeského
ptactva s názvem Ptáci a hnízda.
Bibliografie
Zelená a modrá setkání (1963) Krajské nakladatelství České Budějovice
Toulky ve stínu křídel (1973) Růže České Budějovice, 146 s.
Šumavským tichem (1981) Růže České Budějovice
Za ptačím voláním (1986) Albatros Praha
Kam pěšiny nevedou (1989) Růže České Budějovice
Hvězdy z rybníků (1992) – Carpio Třeboň, o jihočeském hokeji
Kde krouží čápi (1996)
Povídky z udice (1997)
Od ledňáčka k orlům (2001)
Spoluautorství
Ostatní
Publikoval články o přírodě v regionálním i celostátním tisku, povídání o přírodě vysílal i v celostátním
rozhlase např. v pořadu Meteor na stanici Praha.
114
Autor je od 1991 členem Obce spisovatelů, členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a aktivním účastníkem každoročního literárního setkávání akce Zeyerovo Vodňany.
V roce 2009 obdržel prestižní literární cenu Číše Petra Voka za své celoživotní dílo a popularizaci jihočeské
přírody.
115
Niedl František
Vystudoval střední školu elektrotechnickou a vystřídal několik povolání, mezi něž patřily např. takové profese jako elektromontér, obsluha vodní elektrárny, obsluha rozvodny, byl učitelem
v autoškole, i majitelem cestovní kanceláře, podniká v realitách.
Zájmy a záliby
Příroda a moře, motorky, koně, jachting, cestování, auta, literatura a historie
Se psaním začal ve svých 33 letech, nejen pro svoji vrozenou lenost, ale zejména proto,
že je názoru, že pokud nemá člověk ostatním co sdělit, neměl by kazit papír. Po vydání
autorova prvního románu došlo ke třináctileté pauze. Autor dal po převratu přednost prožívání dobrodružných událostí v reálném životě a začal podnikat. Zcestoval téměř celou
Evropu jako majitel cestovní kanceláře a své postřehy ze svých cest brilantně uplatňuje
i ve své tvorbě. Pak se pokorně vrací ke psaní a raději nechává cestovat své fiktivní hrdiny.
Věnuje se především delším literárním útvarům. Kromě románů, píše i povídky, které se
objevují v přílohách deníků, jsou vysílány v rozhlase nebo vychází knižně.
Současnost
Nyní se věnuje budování jachetního klubu na Lipně a literární činnosti, je zakladatelem
Jihočeského klubu Obce spisovatelů a jeho bývalým dlouholetým předsedou. Je ženatý
a má dva dospělé syny. Kmenový autor nakladatelství MOBA.
Bibliografie
Skleněný vrch (1989) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – psychologický román
Čekání na nekonečno (1990) přijato v Čs.spisovateli, ale nevydáno
Vzpomínky jednoho lumpa (2002) Adonai Praha– román z II. světové války
Slunce na útěku (2004) Nakladatelství Růže, České Budějovice – sci-fi román po III. světové válce
Čtvrtý králův pes (2006) MOBA Brno – historický román
Čas vlků (2008) MOBA Brno – historický román
Poslední batalion (2009) MOBA Brno – román z období I. světové války
Pohled šelmy (2010) MOBA Brno – detektivka
S vlčí hlavou v erbu (2011) MOBA Brno – historický román, závěr trilogie
Štvanice (2011) MOBA Brno – detektivka, volné pokračování Pohledu šelmy
Vzpomínky jednoho lumpa – 2. vydání pod novým názvem Útěk do pekel, vyjde v roce 2012
Past – román z II. světové války, vyjde v roce 2012
Spoluautorství
Střídavě jasno (2003) – povídky česko-rakouských autorů
Barevné kameny A. Stiftera (2005) – rakousko-české povídky
Příběhy jihočeských hostinců (2005) – povídky
116
Česká sůl a slovenský cukor (2005) – česko-slovenské povídky
Vítr sedmi vůní (2007) – povídky jihočesko-rakouských autorů
Ostatní
V průběhu let mu povídky vycházely i v novinových přílohách a zdramatizované byly vysílány v Českém
rozhlase, účastní se besed se čtenáři při autogramiádách svých knih.
Autor je členem Obce spisovatelů, zakladatel Jihočeského klubu Obce spisovatelů a aktivním účastníkem
každoročního literárního setkávání akce Zeyerovy Vodňany.
V roce 2007 obdržel literární cenu Zeyerův Hrnek.
1. Psát jsem začal v pozdním věku 33 let. Především proto, že mne literatura vždy
vzrušovala, ale na druhou stranu jsem nepatřil nikdy k typům „ty můj deníčku“ , kteří
si zapisují kde co. Nerad píšu cokoliv, co mne nebaví, a proto jsem často ze školy nosil
poznámky, že si nezapisuji do sešitu to, co učitel nebo profesor říkal. A také si myslím, že
když nemá člověk ve své tvorbě co říct, neměl by s tím ani začínat. Proto jsem začal psát
tak pozdě, ale možná jsem jen zpožděný ve vývoji.
2. K literatuře mne přivedla moje maminka, která mi předčítala ještě v době, kdy jsem
byl negramotný, později jsem ji vídal vždy, když měla chvilku oddychu, s knihou v ruce,
a která i s knihou v ruce zemřela.Vyjmenovat autory, kteří ovlivnili moji tvorbu, snad ani
není možné. Protože při přečtení několika tisíc knih… Přesto bych chtěl zmínit z mých
chlapeckých let některé. Byli to: Jules Verne, Charles Dickens, Karel Poláček, Karel May,
Jack London a později samozřejmě Alexander Dumas, Norman Mailer, Erich Maria Remarque, Raymond Chandler, a z našich určitě Václav Vančura, Zikmund Winter, ale třeba
i Alois Jirásek, který si sice hodně vymýšlel a v dějinách nám dělal zmatek, nicméně ve
mně probudil zájem o historickou literaturu. Byla by spousta dalších autorů, ale to by
vydalo na celou stránku.
3. Chtěl bych čtenářům vzkázat, aby se nenechali vláčet konzumní kulturou, protože
kultura, kterou mohu sám dotvářet, rozvíjí intelekt a otevře příjemci nebývalé perspektivy
a dává prostor fantazii. I literatura taková je, protože neříká všechno a čtenář musí do děje
zapojit vlastní představivost.
117
Nouza Jan
*1944 v Lužnici
Působí a žije v Lužnici u Lomnice nad Lužnicí na Třeboňsku.
Prakticky nic z toho nestihl, po ukončení základní školy v roce
1958 měl sportovní úraz (1959) s následným ochrnutím rukou
i nohou – a vozíčkář tehdy studovat neměl šanci.
Zájmy a záliby
Cestování (dříve), nyní historie rodné obce
K jeho prvním zviditelněným literárním pokusům patřila kratičká povídka, kterou
Nouzův přítel poslal v roce 1962 do jisté redakce a povídka vyšla. Navíc ji pak přetiskl
renomovaný časopis Květy a později se objevila díky překladu Boleslava Skrzidlowského
v polském tisku. To, že mu jiné zasílané povídky redakce vracely, považuje ale Nouza
za klad: „Jinak bych se asi rameny nevešel mezi futra dveří,“ komentuje tehdejší situaci
spisovatel, kterého naštěstí první neúspěchy neodradily. Ty opravdové Nouzovy literární
začátky pochopitelně poznamenalo prostředí, v němž vyrůstal. Bohatýrské historky o pytlácích, kteří se v noci vydávali s čeřeny k řece a k rybníkům „za šupinou“ a další místopisná
vyprávění položily základy k celému cyklu povídek. Z jiných ingrediencí byla podle autora
upečena jeho prvotina Z návsi je k nim blízko (1978). Od této doby pak již i publikuje
v denících a časopisech povídky, fejetony, reportáže, články, recenze a interview.
Současnost
I v současnosti bývalý sportovec, jehož sportovní kariéru ukončil úraz, který z něj udělal doživotního vozíčkáře, píše dál knihy povídek, články, rozhovory a fejetony. I přes své
zranění a imobilitu však nerezignoval a našel své uplatnění také v psaní příběhů podobně
postižených lidí. Je i redaktorem časopisu Vozíčkář. Jan Nouza miluje jižní Čechy a je hrdý
na své jihočešství, které jeho rod dokazuje „po meči“ už od roku 1590. Snad i to hrálo později roli v rozhodnutí pokračovat ve psaní kroniky obce, která patří k těm opravdu pečlivě
vedeným. Vždy a všude jsou pro Jana Nouzu na prvním místě lidé. Zejména lidé, kteří
potřebují podporu a pomoc společnosti. Ví, co pro ně znamenají vztahy s okolím, podpora
rodiny a blízkých a při každé příležitosti znovu a znovu zdůrazňuje, jaké štěstí v tomto
směru potkalo právě jeho. „Celý život potkávám skvělé lidi a taková setkání jsou pro mne
honorářem, který vám nevyplatí žádná účtárna na světě,“ říká skromný spisovatel.
Bibliografie
Z návsi je k nim blízko (1978) Melantrich, Praha – povídky
Nezůstat sám (1984) Melantrich, Praha – román
Námluvy s jezevčíkem (1986) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – povídky
Rytíři naděje (1994) Avicenum, Praha – životní osudy lidí s těžkým zdravotním handicapem
Amor na útěku (2006) – povídky, Okamžik 2006
Třeboňsko v obrazech (2007) Petr Ettler, Praha – publikace s obrazy malíře Petra Ettlera, soukromé vydání
118
Potkával jsem lidi (2008) Okamžik, Praha – rozhovory s osobnostmi české kultury, medicíny, sportu…
Lomnicko v obrazech (2010) Petr Ettler, Praha – publikace s obrazy malíře Petra Ettlera, soukromé vydání
Spoluautorství
Století lásky a nenávisti (1999) VERA-knižní klub, Praha – antologie české prózy
Měsíc ve dne (2002) Carpio, Třeboň – antologie povídek jihočeských autorů
Každý běží svou míli (2004) Okamžik, Praha – antologie povídek zdravotně postižených autorů
V hlavě mi šumí tajná řeka (2009) Okamžik, Praha – literární sborník autorů se zrakovým a jiným
zdravotním handicapem
Ostatní
Autor napsal scénář pro dokumentární film České televize „Jak jsme se dostali do života“ z cyklu Bleděmodrý
svět. Napsal scénáře pro televizní pořad České televize Klíč a byla odvysílána rozhlasová dramatizace jeho
povídky (Český rozhlas, České Budějovice). V časopisech mu vyšly překlady povídek v němčině (Německo,
Švýcarsko), ruštině a polštině.
Autor je členem Obce spisovatelů a členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Jan Nouza obdržel Cenu
Jiřího Wolkera za román Nezůstat sám (Melantrich 1984) a 3. cenu za povídku v soutěži Československého
rozhlasu Praha. Několik ocenění získal v soutěži Vládního výboru pro zdravotně postižené ČR za publicistiku a Cenu ministra zdravotnictví pro rok 2005 „Za dlouholetou práci pro lidi se zdravotním postižením“.
V roce 2011 obdržel prestižní cenu Jihočeského klubu Obce spisovatelů „Číše Petra Voka“ za celoživotní
literární dílo.
1. Kdy jsem „si začal“ s literaturou, je uvedeno o pár odstavců výše. Proč…? Vyprávět
příběhy mi působí potěšení – tak proč si je občas nedopřát?!
2. Vzory jsem nikdy nevyhledával. Naopak, než začnu psát, snažím se zapomenout
všechno, co jsem kdy četl. I na Kulhavého poutníka od Josefa Čapka.
3. A co bych chtěl vzkázat čtenářům? Čtenáři o žádná vzkázání nestojí. Soudím podle
sebe – když beru do rukou novou knihu, zajímá mne jediné. Bude dobrá? A jestliže není,
i kdyby autor zkoušel vyvrtat mi vzkazem díru do hlavy, stejně ji odložím.
119
Oulehla Milan
Po absolvování českobudějovického gymnázia studoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Promoval v roce 1984
jako chirurgický specialista.
Zájmy a záliby
Rodina a práce, s velkým odstupem ostatní-sport, příroda, láska a sběratelství krásných
věcí
Se psaním začal až ve svých 50. letech, a to proto, aby poezií a svými myšlenkami pomáhal v léčbě svým pacientům. Formou poezie, kromě lékařské praxe, se pokouší nalézt
cestičku k nápravě psychosomatické disharmonie, která je dle jeho názoru, podloženého
dlouholetou medicínskou praxí, možnou příčinou většiny onemocnění.
Současnost
Nyní se věnuje rodině a pacientům, učí, cestuje, vnímá krásu a snaží se nacházet i lásku
(energii). Vedle své privátní soukromé chirurgické praxe vyučuje nový obor poetoterapii
na Jihočeské univerzitě na katedře Výchovy ke zdraví. Se svými pacienty i čtenáři se setkává na besedách nejenom v jižních Čechách.
Bibliografie
Cesta k pochopení, lásce a zdraví (2009) Nová tiskárna, Pelhřimov – poezie
Sen o pravdě (2010) Nová tiskárna, Pelhřimov – poezie
Zastavení (2011) Nová tiskárna, Pelhřimov – poezie, v tisku
1. Psát jsem začal před třemi lety a to veršovaná zamyšlení ku prospěchu mých blízkých, pacientů i všech ostatních lidí (pro větší akcentaci jsem použil verš). V žádném
případě nešlo o formu mé seberealizace, i když připouštím, že psaní snad mohlo u mne
navodit jakési uspokojivé zastavení.
2. Literární vzor asi nemám, i když si nemohu nevzpomenou na tři čestné autory,
zmíněné formou poděkování i v mých knihách, a to Karel Čapek, Jiří Wolker, Květoslav
Minařík. A pochopitelně Bible –Nový Zákon..
3. A co bych chtěl vzkázat mým čtenářům? Mé knihy jsou vlastně vzkazem, který je
patrný již z jejich názvu-Cesta k pochopení, lásce a zdraví, Sen o pravdě a Zastavení.
„Poutníku, zastav se. Už to víš? Vydechuji, ano vím. Vítr se mění ve srozumitelné hřmění.
Tak o tom piš. Píši, ale pravda je tak veliká, že donutí k zastavení šejdíře, kejklíře, básníka
i poutníka. Jen je škoda, že někomu stále ještě uniká.“
120
Pátková Linhartová Marcela
*1980 v Novém Městě na Moravě
Vyrůstala na Vysočině. Nyní působí a žije v Českých Budějovicích.
Dětství prožila ve Velké Losenici u Žďáru nad Sázavou a dobu
dospívání pak ponejvíce v Litomyšli, kde studovala Střední pedagogickou školu. Poté absolvovala Pedagogickou fakultu Jihočeské
univerzity, učitelství pro druhý stupeň základní školy, obor český
jazyk a literatura a výtvarná výchova. Promovala v roce 2003. Od té doby střídavě vyučovala
na základní škole v Českých Budějovicích. A toto město se stalo jejím životním prostorem.
Zájmy a záliby
Četba, psaní, hra na akordeon, focení, kreslení a sport
Psát začala už jako dítě, účastnila se literárních soutěží. Svou první básnickou sbírku
vydala v roce 2006.
Současnost
Je vdaná, v současné době na mateřské dovolené se dvěma dětmi.
Bibliografie
Bylas u toho... (2006) Host, Brno – básnická sbírka
Zpívat bláznům (2009) Pulchra, Praha – básnická sbírka
Spoluautorství – sborníky
Hořovice Václava Hraběte (2004) – sborník literární soutěže
Signum 2006 (2006) – česko – německý básnický almanach
Jizvy na svých místech (2007) – básnická sbírka
Zpřítomnění (2008) – básnická sbírka
Královny slz a ostružin (2010) – sborník české ženské milostné poezie
Dammi la mano, gioia mia – Podej mi ruku, radosti moje (2010) – česko-italský almanach poezie
Ostatní
Své básně publikovala například v Hostu, Welesu, Psím víně, Tvaru, Britských listech (www.blisty.cz), Pandoře, Salonu (příloze deníku Právo) a v deníku MF Dnes. Je kmenovou autorkou Dobré adresy (www.
dobraadresa.cz) a řadí se k autorům z literárního seskupení Literaturisté (www.literaturiste.wz.cz).
Ocenění získala v literárních soutěžích: Hořovice Václava Hraběte 2004, Literární květen 2005, Literární
Varnsdorf 2006, Cena Františka Lazeckého 2007 a byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky 2006.
První verše jsem začala psát jako dítě, tak asi v deseti letech. V šesté třídě základní školy
jsem získala první místo v kraji v básnické soutěži Děti Moravě. V té době bylo psaní mým
121
druhým domovem, jiným světem, mým útočištěm. Psaní jsem tehdy měla propojené i se
školními slohovými pracemi, bavilo mě, byla to záliba, ale především bylo spojené s přírodou, do níž jsem chodila s papírem a tužkou, a s pocity svobody. Už tehdy – pamatuji se –
jsem se prostřednictvím poezie zamýšlela nad sebou sama a kladla si v těch verších otázky
týkající se toho, jak žiji, jaký je můj život. Ovšem ta vnitřní nutná potřeba vyjádřit v básni
jinak nesdělitelné byla pravděpodobně tím nejdůležitějším důvodem, který nemohl nepřetrvat dál, a tak se psaní básní stalo mou přirozenou součástí po celý život – na střední
škole, na univerzitě i potom, až do doby, než jej zcela pokryla má rodina, především děti,
jejichž potřeby se staly potřebami mými, a tak na psaní nezbývá čas ani síla. Vše probíhá
nyní spíše v hlavě a já doufám, že to tak nezůstane napořád.
2. Na mé psaní měly nejvíce vliv mé vlastní zkušenosti. Nemyslím, že by silněji zapůsobila jiná literatura. Ale četla jsem vždy hodně, už od dětství, a pravděpodobně do
mne leccos z toho vstoupilo a inspirovalo mne. Z českých autorů mi byl a je velmi blízký
Bohuslav Reynek, Jan Zahradníček, Jan Čep, Vladimír Holan, Ivan Diviš a Jiří Gold, ze
zahraničních pak básnířka a prozaička Sylvia Plathová.
Mám pocit, že ale jakákoli četba stimuluje to tvůrčí ve mně, takže i když třeba v současnosti dávám přednost odborné nebo psychologické literatuře, cítím, že se cosi uvnitř
děje a že ta půda má stále dost živých semen, o která chci pečovat.
3. Od prvního porodu už netvrdím, že poezie je celý můj život. Přesto je stále jeho
nedílnou součástí, protože je to sám způsob života, i když nic z toho není přímo zapsáno.
Jinak by to nebyla poezie.
Alespoň pro mě ne.
122
Pavel Pavel
Působí a žije ve Strakonicích.
Po absolvování Vysoké školy strojní a elektrotechnické fakulty
strojní v Plzni v roce 1981 nastoupil jako projektant do Zemědělského stavebního sdružení Strakonice. Po revoluci se zabýval
manipulacemi těžkých a rozměrných břemen. V roce 2000 pak
založil profesionální firmu na tyto speciální stavební práce.
Zájmy a záliby
Historie, cestování, dobrodružství, malování, lyžování
V mládí chtěl být malířem a výtvarníkem nebo závodníkem na lyžích. Později se začal zajímat o objevy Thora Heyerdahla na Velikonočním ostrově. Zaujalo jej, jak mohli
domorodci pohybovat obrovskými sochami. Zkonstruoval a postavil několik modelů na
ověření svých úvah. V roce 1982 vyrobil s přáteli 12 tun těžký betonový model sochy moai
a vyzkoušel, jak s ním lze pohybovat pouze pomocí lan ovládaných malou skupinou osob.
O jeho nadšení, pokusech a šikovnosti se dozvěděl norský mořeplavec a dobrodruh Thor
Heyerdahl a pozval ho v roce 1986 na Velikonoční ostrov, kde experiment zopakoval s původní sochou. K pohybu sochy bylo třeba jen 16 lidí s jedním vedoucím a několika lany.
Heyerdahlovy předchozí experimenty přitom ukazovaly na potřebu stovek lidí. Dalším
pokusem, který Pavel Pavel provedl, bylo přesunutí necelých 30 tun těžkého Kadovského
viklanu poblíž obce Kadov v okrese Strakonice. Šlo o opravu spadlého viklanu. Práci dělalo asi třicet lidí pomocí klád. O pár let později, když ho turisté shodili podruhé vzal šet lidí
a moderní hydraulické zařízení a opět ho přemístil do původní polohy. Na základě těchto
experimentů Pavel Pavel odhadl, že k přesunutí 800 tun těžkých kvádrů terasy v Baalbeku
by stačilo přibližně 160 lidí, vybavených starověkými nástroji. Samozřejmě své poznatky
ze svého bádání, ale i z cest na Velikonoční ostrov si nenechal pro sebe a v několika knihách tak seznámil čtenáře s těmito záhadami.
Současnost
Dnes rekreačně lyžuje a zastává funkci předsedy Krajského svazu lyžování Jihočeského
kraje. Za účelem experimentů vytvořil několik mnohatunových kopií soch moai z betonu
a jednu z bran pravěké britské svatyně Stonehenge. Nakonec posloužily k výzdobě Strakonic podobně jako plastika obřích dud na kruhovém objezdu ve městě, či „Strakonický
Pneusaurus“ – osmimetrový ještěr ze starých pneumatik zdobící dětské hřiště na strakonickém Podskalí.
Od roku 1998 působí ve funkci místostarosty v rodných Strakonicích.
Bibliografie
Rapa Nui (1988) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice
Jak vznikly největší monumenty dávnověku (1994) Svoboda, Praha – spoluautor Jaroslav Malina
123
Rapa Nui – jak chodily sochy moai na Velikonočním ostrově (2000) Olympia, Praha – rozšířené vydání
Rapa Nui – jak chodily sochy moai na Velikonočním ostrově (2006) Olympia, Praha – rozšířené vydání
Záhady Velikonočního ostrova. Alexandr Kondratov ,Fjodor Krendělev (1986) Lidové nakladatelství,
Praha, závěrečnou část napsal a fotografiemi doplnil Pavel Pavel.
Ostatní
Své poznatky publikoval v desítkách článků, rozhlasových a televizních pořadů a v knihách. Ke
kumštu se dostane jen vzácně, ale články a knihy doplňuje vlastními perokresbami.
1. Proč jsem začal psát a z jakého důvodu? Psaní článků se ukázalo jako jediná cesta
k získání uznání a tím „sponzorů“, což byl za socialismu příliš silný výraz. Více by asi sedělo kvůli získání podpory a záštity. Vlastně první články jsem psal už jako středoškolák
o naší škole. To se ale asi nepočítá. Skutečné psaní knihy přišlo až po návratu z expedice
Thora Heyerdahla. Byla to jedinečná příležitost podělit se o neskutečné zážitky z práce
ve společnosti slavného badatele, úžasného prostředí Velikonočního ostrova a hlavně šlo
o publikování rozřešení jedné z nejznámějších archeologických záhad.
2. Kdo mě ovlivnil a kdo mě inspiroval? Těžko říci kdo mě ovlivnil konkrétně. V mládí jsem skutečně hltal veškerou literaturu. Můj limit byly dva dny na knihu a výběr byl
široký. Samozřejmě z indiánek a dobrodružných knih jsem časem přešel na detektivky
a literaturu faktů. Okouzlil mě Däniken a náš Ludvík Souček. Byli úžasní, i když je dnes
samozřejmě beru s odstupem. Cestopisy přišly na řadu až později, když jsem si začal uvědomovat, že žijeme v jakési „oboře“ a do dálav popisovaných Hanzelkou a Zikmundem,
či Thorem Heyerdahlem se asi nikdy v životě nepodívám.
3. A co bych chtěl vzkázat čtenářům? Čtěte a sněte.
124
Pavlík Petr
*1933 v Netolicích
Působil v Prachaticích, Českých Budějovicích, Volarech, Českých
Žlebech. Nyní žije ve Stožci v okrese Prachatice.
Vyrostl v učitelské rodině. Studoval na gymnáziu v Prachaticích a od 1952 pracoval v rudných dolech, jako dělník v lesním
hospodářství, ve stavebnictví a v geologickém průzkumu. Od
1959 studoval na Střední pedagogické škole v Českých Budějovicích (maturita 1961). Učil na základních školách ve Volarech, Horní Plané, Českých
Žlebech aj. 1964–1969 souběžně dálkově studoval češtinu a pedagogiku na Filozofické
fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od 1972 působil jako pracovník poříčního dozoru na
Teplé a Studené Vltavě (národní podnik Povodí Vltavy) a usadil se na samotě u Stožce na
Prachaticku.
Zájmy a záliby
Příroda, literatura
První povídku Pavlík otiskl v roce 1959 v Kulturním zpravodaji Českokrumlovska.
V 60. letech minulého století publikoval noticky a fejetony převážně v regionálním tisku,
zejména v Jihočeské pravdě České Budějovice, spolupracoval s českobudějovickou a posléze i s pražskou redakcí Československého rozhlasu a s Československou televizí. Od 70.
let uveřejňoval své povídky a glosy mj. v Literárním měsíčníku, Rudém právu, Zemědělských novinách, Tvorbě a Kmeni.
Současnost
V současné době je již v důchodu, účastní se pravidelně setkávání literátů Zeyerovy
Vodňany. Ve své tvorbě čerpá převážně ze současnosti a nedávné minulosti Šumavy, navazuje na tvorbu spisovatelů Šumavy Karla Klostermanna a Rudolfa Kalčíka.
Bibliografie
Tak schválně, hoď! (1967) Nakladatelství České Budějovice, České Budějovice – novela
Šumavský deník (1976) Růže, České Budějovice – román
Cesta z hor (1979) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – román
Vichřice:Šumavský den (1981) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – román
Řeka (1982) Československý spisovatel, Praha – baladická novela
Vichřice:Šumavský den (1984) Práce, Praha – druhé vydání, román
Vichrica:Šumavský deň (1985) Smena, Bratislava – slovenský překlad Darina Šimečková
Soukromý letecký den (1985) Československý spisovatel, Praha – román
Šumavská bílá noc (1986) Naše vojsko, Praha – román
Šumavský deník (1988) Československý spisovatel, Praha – druhé vydání románu
Dar (1988) Albatros, Praha – próza pro mládež
Dar – der Hund aus Sibirien (1994) Fischer, Frankfurt am Main – německý překlad
Dnem i nocí. Život a služba lidí na hranicích (1986) Naše vojsko, Praha – text k fotografické publikaci
(spoluautor Stanislav Šefraný)
125
Spoluautorství
Českokrumlovsko 1918–1968 (1968) – obrazová publikace
Českokrumlovsko : Příroda a lidé (1983) Okresní národní výbor, Český Krumlov – průvodní text
Dnem i nocí. Život a služba lidí na hranicích (1986) Naše vojsko, Praha – text k fotografické publikaci
(spoluautor Stanislav Šefraný)
Ostatní
Autor publikoval v různých novinách a časopisech. Spolupracoval také s rozhlasem a televizí. Redigoval
vesnická periodika – Život pod Smrčinou a Život pod Třístoličníkem. Přispíval i do sborníku Prameny.
Je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a v roce 2008 obdržel cenu „Číše Petra Voka“ za celoživotní
dílo a přínos české literatuře.
126
Pelíšek Antonín
Absolvent střední průmyslové školy strojnické (maturoval
v roce 1971). Ihned po škole nastoupil do Jihočeské pravdy jako
redaktor. Spolupracoval i s Československým rozhlasem na vysílání sobotního studia mladých. Po poznání normalizačních
tendencí ve sdělovacích prostředcích začátkem 70. let minulého
století upustil od vytouženého povolání novináře a plánovaného studia žurnalistiky a po
půl roce odešel. Potom se živil jako nákupčí a technik v národním podniku Motor a přivydělával si jako hrobník. V letech 1972 až 1989 pracoval ve strojírenském podniku Škoda
nejdříve jako dělník – cídič odlitků, později jako kontrolor. V této době se dvakrát pokusil
o přijetí na vysokou školu, ale zaměstnavatel studium nedoporučil. Po listopadu 1989 se
konečně vrátil ke své původní profesi novináře. Působil nejprve v týdeníku Nový život,
Železničář, v soukromém Rádiu 21, dále v denících Prostor a Lidová demokracie. Krátce působil i v České televizi a v České tiskové agentuře. V letech 1996 až 2009 pracoval
v krajské redakci Mladé fronty Dnes.
Zájmy a záliby
Příroda, zahrádkaření, chalupaření, turistika, četba
O psaní se pokouší zhruba od dvanácti let, kdy si sám vydal doma sbírku básní samizdatem. První povídky mu zveřejnil až Československý rozhlas, stanice České Budějovice
na rozhlasových vlnách. Později mu některé povídky byly otištěny v literárních sbornících. První samostatná knížka mu vyšla v roce 1986. V roce 1989 získal stipendium Českého literárního fondu. Během této doby napsal svou třetí knihu Znamení touha, která
vyšla v roce 1990.
Publikoval obrovské množství novinářských článků v různých denících. Velmi ho zajímali osudy lidí, kteří se museli odstěhovat, z okolí elektrárny Temelín a pak také povodně
v roce 2002.
Současnost
Od roku 2009 mu většinu času ovšem zabere novinářská profese redaktora týdeníku
Sedmička a.s. Mladá fronta. V současnosti pracuje na knížce pro děti a má rozepsanou
sérii povídek.
Bibliografie
Rybí oko (1987) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – román ze současnosti
Člověk z pavilónu N (1988) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – novela ze současnosti
Znamení touha (1990) Jihočeské nakladteství, České Budějovice – román ze současnosti
Lidé od Temelína (1999) Studio Gabreta, České Budějovice – povídky a dokumenty
Madeta : 1 v českém mlékárenském průmyslu (2002) Madeta, České Budějovice – obrazová publikace
127
Povodeň Jižní Čechy srpen 2002 (2002) Syndikát jihočeských novinářů, České Budějovice – dokument
Povodeň (2003), PENI, České Budějovice – dokument
A po nás planina (2006) PENI České Budějovice – literatura faktu
Josef Lux (2007) PENI, České Budějovice – literatura faktu
Die Menschen von Temelín (2008) Buchverlag Franz Steinmassl, Grünbach (Österreich) – německé vydání
knihy Lidé od Temelína
Spoluautorství
Proud (1972) Růže České Budějovice – sborník Klubu mladých autorů
Prameny (1973) Růže, České Budějovice – almanach jihočeských autorů
Jak zlikvidovat šéfa (1993) JIH, České Budějovice – povídky jihočeských autorů
Střídavě jasno (2003) Dominium, Ćeské Budějovice – povídky česko-rakouských autorů, vyšlo i v Rakousku pod názvem Hinter dem Niemandsland
Barevné kameny A. Stiftera (2005) Růže, České Budějovice – rakousko-české povídky
Ostatní
Jako novinář publikoval obrovské množství nejen novinářských článků, ale i fejetonů, glos, povídek a rozhovorů. Přispíval též do deníků Telegraf, Kurýr, Zemské noviny, Jihočeská pravda, Svobodné slovo, Nový život,
Železničář, Prostor, Lidová demokracie, týdeník Reflex, Mladá fronta Dnes a Sedmička.
Autor je členem Obce spisovatelů. V roce 2007 obdržel 1. cenu Asociace „Sonne und Frieheit“ za knihu Lidé
od Temelína v rakouském Sandl (Horní Rakousko).
1. Psát jsem začal ve dvanácti letech, psaní mě baví, někdy je to jakási vnitřní nutnost.
2. Kdo mě ovlivnil a kdo byl vzorem? Ovlivnila mě četba, ruští klasici, američtí spisovatelé. Byla jich celá řada, také sci-fi, což už nedělám.
3. A co bych chtěl vzkázat mým čtenářům? Aby nenechali knihu a literaturu zemřít,
nahradit její možnosti nějakou infantilní produkcí ve 3D rozměru. Literatura sama rozvíjí
fantazii a nabízí rozmanitost světa a nové dimenze.
128
Prášek Jiří
*1959 v Táboře
Dětství a mládí strávil v Chýnově. Nyní žije a pracuje v Písku.
Vystudoval gymnázium v Táboře v letech 1975-79, pak studoval Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Brně, obor historie. V roce 1983 začal pracovat v píseckém muzeu jako etnograf
a pracuje zde dosud.
Zájmy a záliby
Historie, literatura, film, chataření
První články začal psát již na gymnáziu o historii jak do místního tisku, tak do časopisu
Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.
První publikaci vydal v roce 1979 ještě na gymnáziu o historii Chýnova. Pak již přišly na
řadu knihy nejen o historii města Písku, ale i o osobnostech, památkách a historických
událostech. Nebyly to jen publikace, ale i množství odborných a populárně naučných
článků v odborném tisku, novinách i časopisech.
Současnost
V současné době pracuje jako ředitel Prácheňského muzea v Písku. V budoucnu by
se rád věnoval dějinám píseckého školství, má připraven projekt o zmizelých píseckých
reáliích. Vzhledem k náročné ředitelské funkci a mnoha dalším povinnostem mu na psaní
nezbývá tolik času, kolik by potřeboval. S současné době se spolupodílí na připravované
publikaci o historii města Písku.
Bibliografie
Chýnov (1979) Okresní národní výbor-odbor obchodu a cestovního ruchu, Tábor
Chýnov 1000 let. 981–1981 (1981) MNV, Chýnov
Historie chýnovského sportu. 75 let tělovýchovy (1983) MNV, Chýnov – 50 . let kopané
Historie Chýnova v datech-981–1989 (1991) vlastním nákladem, Chýnov
Písek (1995) Prácheňské muzeum, Písek
Písek před 100 lety aneb Kronika roku 1896 (1995) J & M, Písek
Almanach vydaný u příležitosti 100. výročí otevření školní budovy v Chýnově (1998) Chýnov
Josef.V. Jabulka, 1876–1962. Poezie z masa a kostí (1998) Masokombinát, Písek
Písecké XX. Století (1999) J&M, Písek – dějiny města
Písek – řeka vypravuje (2001) Městský úřad, Písek
Písecké 2. tisíciletí (2000) J&M, Písek – dějiny města Písek
Písecká domovní znamení I (2000) Písek
Písecká domovní znamení II (2001) Písek
Písek – procházka městem (2001) Městský úřad, Písek
Písecko pod betlémskou hvězdou (2001) J&M, Písek
129
Sto let píseckého hudebního školství 1901 – 2001(2001) Písek
Deník píseckého kata (2004) Město Písek, Písek
Čítanka z chýnovské historie (2006) Město Chýnov, Chýnov
Písek – historická pokladnice (2007) Město Písek, Písek – foto Jan Vávra, vyšlo v německé, anglické i francouzké mutaci v roce 2006
Spoluautorství
Chýnov (1979) MNV, Tábor 1979.
Almanach 750 let města Písku (1993) Městský úřad, Písek
Průvodce po píseckých památkách (1996) Městský úřad, Písek
Písecké ulice, náměstí, samoty a komunikace (1998) J & M, Písek – spoluautor Lubor Ludvík
Historie a současnost podnikání na Písecku (2000) Městské knihy, Žehušice – spoluautor Zdeněk Jíša
Sto let píseckého hudebního školství 1901–2001 (2001) Písek
František Bílek a Chýnov (2002) Město Chýnov, Chýnov
Historie píseckých povodní (2002) J & M, Písek – fotografie Zdeněk Javůrek
Písecko : zajímavosti historie a přírody (2007) Město Písek, Písek
Chýnovsko – svědectví starých pohlednic a fotografií (2008) Město Chýnov, Chýnov – ed. Jiří Kohout
Ostatní
Dosud mu bylo uveřejněno v novinách a časopisech na více než 750 statí a článků – Milevské noviny, Zítřek,
Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu, Písecké postřehy, Písecké listy, Listy Písecka,
Prácheňské muzeum v Písku-věstníky, Jihočeský sborník historický.
1. Kdy jste začal psát, proč a z jakého důvodu píšete? Psát jsem začal články i článečky
o historii už na gymnáziu. A byla potřeba nějak sdělit mé znalosti a informace ostatním
lidem, podělit se s nimi o historické zajímavosti. A samozřejmě má autor vždy radost,
když mu vyjde první kniha nebo publikace. U mě to byla nevelká brožura nazvaná prostě
Chýnov a vydal mi ji v Táboře pan Kyral, vedoucí odboru obchodu a cestovního ruchu.
Moc mi tenkrát pomohl, bylo to v roce 1979 a já právě končil tamní gymnázium. Moc mě
tehdy zajímali dějiny mého rodiště a chtěl jsem to nějak sdělit veřejnosti. A tato potřeba
sdělovat čtenářům tyto historické informace trvá do dnešní doby.
2. Kdo mě ovlivnil a inspiroval? Na prvním místě to byla prababička, která mě vychovávala. Ta mi hodně četla různé pověsti a pohádky a vyprávěla staré příběhy. Pak jsem
měl výborného učitele češtiny a dějepisu na základní škole v mém rodišti Chýnově na
Táborsku, Jaroslava Malenínského, který byl zároveň správcem v Chýnovské jeskyni, a já
se tam stal jeho pomocníkem. Strávil jsem tam osm mladých let, a byla to opravdu dobrá
škola. Navíc si pan učitel hojně kupoval knihy o historii a občas mi něco půjčil a já tyto
infomace přímo hltal. S láskou vzpomínám i na učitele dějepisu na táborském gymnáziu dr. Frídla, kterého jsme měli všichni rádi. Mým prvním praktickým učitelem historie
byl chýnovský obvodní lékař MUDr. Vojtěch Strnad, humanitně vzdělaný člověk ještě ze
staré školy. Byl zhruba o padesát let starší než já, ale rozuměli jsme si dokonale. Ostatně
spojoval nás zájem o dějiny Chýnova. A pak ještě s úctou vzpomínám na dr. Tomana.
Byl příslušníkem bývalé vyšší úřednické rodiny u Schwarzenberků. Byl to velmi noblesní
pán, který v Chýnově vyučoval cizí jazyky – němčinu, angličtinu, latinu a francouzštinu.
Sbíral detektivky, často je četl v originále a kouřil voňavou lulku. A vlastně mi byl později
inspirací. Z autorů mám velmi rád Karla Čapka a Jiřího Marka, ze zahraničních autory
klasických děl Puškina, Huga a dalších.
130
3. Čtenářům bych rád vzkázal, aby si i v dnešní době našli čas si přečíst autora poezie
nebo beletrie, anebo aby měli čas se i nějak poučit. Těší mě, že si moje knihy kupují a že
se mým prostřednictvím mohou dovědět i něco zajímavého o historii některých míst v jižních Čechách nebo o městě Písku.
131
Prchal Milan
Základní školu absolvoval v Českých Budějovicích, pak se vyučil strojařině.
Zájmy a záliby
Mineralogie, geologie, archeologie, astronomie, sbírání vltavínů, astrologie, akvaristika
Se psaním začínal již jako školák, kdy si z každé výpravy za minerály a vltavíny psal
deník. Informace z něj využil k napsání své literární prvotiny.
Současnost
Nyní se věnuje prodeji šperků, minerálů, léčivým kamenům, astrologii a horoskopům.
Bibliografie
Můj život s vltavíny (2006) vlastním nákladem, České Budějovice (ed. Václav Novák), s. 56 – deníkové
vzpomínky ze sbírání vltavínů na různých nalezištích včetně autorových osudových setkání; bohatá
fotografická příloha
Spoluautorství
Vltavíny-záhadní poslové z vesmíru (1986) – vydalo Muzeum středního Povltaví Strakonice (spoluautor
Tomáš Červený)
Ostatní
V průběhu let se účastnil besed i přednášek po školách, muzeích, na konferencích a kulturních zařízeních
po celé republice. Odborné články mu vycházely ve sbornících z mezinárodních vltavínových konferencí,
účastnil se rozhlasových a televizních pořadů o popularizaci vltavínů a záhad všeho druhu (ČR Praha, Rádio
Faktor, Rozhlas Č. Budějovice, Televizní klub mladých, Česká televize – Toulavá kamera), populárně-naučné
články v regionálním i celostátním tisku (Jihočeská pravda, Květy, Svobodné slovo, Knihovnička Květů, aj.).
Přátelil se s významnými českými geology např. Karlem Žeberou, Vladimírem Bouškou, Rudolfem Rostem,
Janem Osvaldem a jinými, a dopisoval si s univerzitami po celém světě.
Informace o autorovi je možno nalézt na : http://astrogemma.webnode.cz/milan-prchal/
132
Příhoda Karel
Vyučil se hrnčířem a vystudoval keramickou školu v Bechyni
v letech 1951–1955. Základní praxi získal jako keramický učeň
v rodině Štěpánků, která byla původní majitelkou této keramičky. Po roce 1953 továrnu převzalo výrobní družstvo Jihotvar. Zde
působil po dobu třiceti tří let a věnoval se současně vedení továrny, technologii i výtvarným návrhům pro výrobu. Je jedním z iniciátorů spolupráce
předních špičkových výtvarníků v oboru z celé republiky. V té době se staly Hrdějovice
u Českých Budějovic centrem vynikající keramiky. Svoji tvorbu orientoval i na spolupráci
s architekty při navrhování a realizaci interiérů i exteriérů. V letech 1991–1995 vyučoval
na Umělecko-průmyslové škole sv. Anežky České v Českém Krumlově. V srpnu 2002 byl
jeho keramický atelier zcela zničen povodní. Zde nastal zlom v jeho tvorbě. Začal kreslit
a psát poezii.
Zájmy a záliby
Kresba, malba, psaní poezie i vzpomínkových textů
I když začal psát již někdy v 60. letech minulého století, nikdy samostatně nepublikoval. Jeho první knížka mu vyšla až v roce 2010, v jeho pětasedmdesáti letech. Jak
uvedla v jedné recenzi Hanka Hosnedlová, předsedkyně Jihočeského klubu Obce spisovatelů: „Básně Karla Příhody jsou postaveny především na emocích a na otevřenosti,
s níž nechává čtenáře vstupovat do své třinácté komnaty duše, a na odvaze, se kterou
nese svou kůži na trh. V rýmované důslednosti veršů jasně a bez schovávání se za nedešifrovatelné jinotaje vyhlašuje krédo svého naplněného života, jímž je láska, pokora
a nadšení, krásou, ať už se skrývá v čemkoli“. A sám autor k tomu dodává: „Řada lidí,
kteří si přečetli nebo slyšeli mé básně, se divila, že ve svém věku píši o lásce a nechávám
se inspirovat věcmi, které by člověk hledal spíš u mladých lidí. Ale já to tak cítím jako
před desítkami let …“. Je také autorem několika knižních ilustrací a nástěnných kalendářů. Doposud se zúčastnil přes sto společných a autorských výtvarných výstav v České
republice i v zahraničí.
Současnost
Po krátkém mezidobí se nyní věnuje kresbě, pastelům, malbě a píše poezii.
Bibliografie
Střípky (1995) Jihočeské divadlo, České Budějovice – Divadelní zápisník, únor 1995
Tváře mých představ (2005) vlastním nákladem, České Budějovice – vlastní ilustrace
Úsměvy v slzách (2010) Milan Binder, České Budějovice – sbírka poezie, vlastní ilustrace
133
Spoluautorství
Jak byla studánka modrá a co bylo dál (1992) Vácha & Zevl, Vimperk – pohádky autorky Jany Šárové,
ilustrace Karel Příhoda
uveřejněna poezie a vlastní ilustrace
uveřejněna poezie a vlastní ilustrace
Ostatní
Bylo o něm i jeho práci napsáno i několik článků v Českobudějovických listech, Právu, Českobudějovickém
deníku, Mladé frontě Dnes a jinde. Dále vydal na nosiči DVD „Tváře mých představ“, recituje Otakar Bílek
(2005) a „Úsměvy v slzách“, recituje Otakar Bílek (2008).
1. Kdy jsem začal psát a proč píši? Psát jsem začal již v šedesátých letech, ale tenkrát
jsem nikde nepublikoval. Častěji jsem se začal psaní věnovat až po totální ztrátě keramického atelieru, při povodních v roce 2002.. .
2. Kdo mě ovlivnil a které autory mám rád? Čtu hodně, tudíž z každého autora si vyberu a ponechám jenom to, co považuji za dobré a vzácné.
3. Co vzkázat čtenářům? Kniha je vzácný dar a poctivý autor do ní vkládá sebe.
134
Sak Robert
*1933 v Charkově (Ukrajina)
Dětství a mládí prožil v Praze a Plzni. Od roku 1956 působí a žije
Vystudoval Masarykovo reálné gymnáziu v Plzni (1943–
1951) a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1951–1956). Po vysoké škole nastoupil jako odborný archivář do Státního archivu v Třeboni (1956–1961). Krátce pak
působil jako asistent na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích (1961–1962). Jeho
jméno je spojeno zejména s proslulým českobudějovickým nakladatelstvím Růže, kde
v letech 1962–1970 působil jako literární redaktor a šéfredaktor. V době normalizace
dvacet let pracoval jako slévárenský dělník v závodech Škoda České Budějovice. V roce
1990 nastoupil jako odborný asistent na katedru historie tehdejší českobudějovické pedagogické fakulty, v roce 1992 se habilitoval a od roku 1997 až do roku 2009 působil na
Historickém ústavu Jihočeské univerzity jako docent českých a středoevropských dějin
19. a 20. století.
Zájmy a záliby
Dějiny, politika, literatura, klasická hudba, výtvarné umění, film, divadlo, dříve turistika
K zájmu o dějiny ho přivedl jeho profesor na plzeňském gymnáziu Jindřich Vacek.
Původně se sice chtěl stát novinářem, ale nakonec vystudoval historii. Po pětileté archivní
službě a ročním intermezzu na českobudějovické pedagogické fakultě nastoupil do krajského nakladatelství v Českých Budějovicích. Koncem 60. let se spolu s básníkem Janem
Marešem a prozaikem Věroslavem Mertlem zasloužil v nakladatelství Růže o rehabilitaci
takových jmen české literatury jako byl Jaroslav Durych a Zdeněk Kalista. V roce 1970
musel z politických důvodů opustit nakladatelství. V letech, kdy byl nucen zastávat dělnické místo, se soukromě věnoval historickému bádání a psaní s vědomím, že jeho práce
nebude publikována. V těchto podmínkách vznikala monografie o působení československých legií v Rusku v letech 1914–1920 nazvaná Anabáze (kniha vyšla až v roce 1996).
V 80. letech se pak věnoval studiu a psaní biografie Františka Ladislava Riegra, jedné
z největších postav českých politických dějin 19. století, která vyšla v roce 1993 nákladem
Riegrova rodného města Semily. Po revoluci v roce 1989 mohl již svobodně psát i publikovat a zároveň se mohl podílet na výchově a vzdělávání nové nastupující generace
mladých historiků.
Současnost
Robert Sak, historik a spisovatel, je již v důchodu, momentálně pracuje na knize o životě Miroslava Tyrše.
135
Bibliografie
Hnědá kolona dosud čeká (1962) Krajské nakladatelství, České Budějovice
Rieger: Příběh Čecha devatenáctého věku (1993) Město Semily
Anabáze: drama československých legionářů v Rusku (1914–1920) (1996) H & H, Jinočany
Sto let budovy Základní školy v ulici Matice školské v Českých Budějovicích (2000) Základní škola v ulici
Matice školské, České Budějovice
Bernard Bolzano / Marie Červinková-Riegrová (2001) Městský úřad, Mladá Vožice
Rieger. Konzervativec, nebo liberál? (2003) Academia, Praha
Salon dvou století. Anna Lauermannová-Mikschová a její hosté (2003) Paseka, Praha-Litomyšl
„Život na vidrholci“. Příběh Bedřicha Fučíka (2004) Paseka, Praha – Litomyšl
Josef Jungmann. Život obrozence (2007) Vyšehrad, Praha
Co čte a nač myslí historik (2007) Jihočeská univerzita, České Budějovice
Spoluautorství
Historický mezník : K počátkům činnosti KSČ v jižních Čechách (1960) Krajské nakladatelství, České
Budějovice – spoluautor Emanuel Pecka
České Budějovice a okolí (1964) Krajské nakladatelství, České Budějovice – spoluautoři Bohumil
Homolka a Jiří Záloha
Historický atlas měst České republiky – svazek č. 3, České Budějovice (1996) Historický ústav Akademie
věd České republiky; Jihočeská univerzita, Praha, České Budějovice – spoluautor textu
Encyklopedie Českých Budějovic (1998, 2006) Agentura Nebe, České Budějovice – autorství hesel z politických a kulturních dějin města
Dáma z rajského ostrova. Sidonie Nádherná a její svět (2000) Mladá fronta, Praha – spoluautor Zdeněk
Bezecný
Sidonie Nádherná z Borutína a její přátelé. K 50. výročí úmrtí Sidonie Nádherné (2001), Národní
knihovna ČR – spoluautor Zdeněk Bezecný a Vincenc Streit
Ostatní
Publikuje odborné studie ve vědeckých sbornících i popularizační články v periodickém tisku, spolupracuje
s rozhlasem a televizí.
Jeho odborná publikační činnost je uvedena na: http://uhs.ff.jcu.cz/struktura-ustavu/sak#pub
Autor je členem Obce spisovatelů a Historického klubu – Sdružení českých historiků. V roce 2009 obdržel
od Města České Budějovice medaili Za zásluhy v oblasti vědy a školství.
1. Píšu od raného mládí (studentský časopis), píšu, protože mě to baví a vlastně že
musím.
2. Kdo mě ovlivnil či inspiroval, nevím, ale oblíbené spisovatele i historiky mám. Za
všechny: Stefan Zweig, André Maurois a Josef Šusta.
3. A co bych chtěl vzkázat čtenářům? Lidé, čtěte!
136
Schneider Jan
(Jan Chum)
*1934 v Písku
Působil v Táboře, Praze, pak v emigraci v Německu (Bavorsko)
a ve Španělsku. Nyní žije a tvoří v Třeboni.
Mládí prožil v Písku, v letech 1944–1952 studoval na gymnáziu
v Táboře, v roce 1952–1957 studoval na Vysoké škole ekonomické – ekonomickou statistiku a získal titul inženýra. Poté pracoval
ve Výzkumném ústavu stavební ekonomiky v Praze (1957–1958). V roce 1958 odešel do
Filmových ateliérů Barrandov dělat rekvizitáře a v roce 1959 přešel do nakladatelství Orbis. V období let 1960–1962 pracoval v Armabetonu jako statistik, od roku 1963 se stal
básníkem, spisovatelem a dramatikem se svobodným povoláním. Roku 1969 byl nucen
emigrovat do Německa, kde se také živil svobodným povoláním. V letech 1983–1990 byl
redaktorem Rádia Svobodná Evropa a v roce 1990 se vrátil do jižních Čech a pokračoval
ve své činnosti spisovatele, básníka, textaře i publicisty – většinu svých knih si začal vydávat vlastním nákladem.
Zájmy a záliby
Příroda a moře, literatura, historie, umění, malování, hudba
Jan Schneider debutoval již v roce 1956 verši v poznaňském kabaretu Žoltodziob, v legendárním krakovském surrealistickém divadle Bim-Bom a studentském časopise pařížské Sorbonny. Tedy mnohem dříve než v roce 1958 uveřejnil první básničky na stránkách
českých časopisů Květen a Kultura.
Jako doma se začal cítit teprve v době, kdy v Praze vznikala malá divadla Semafor,
Paravan, Divadlo Na zábradlí a Rokoko. Začal s nimi spolupracovat. V roce 1961 uvedl
Semafor jeho pásmo chuligánských veršů v žargonu „VO CO DE?“ (v němž také sám
účinkoval spolu s Waldemarem Matuškou a Pavlínou Filipovskou). Spolu s Waldemarem
Matuškou, Karlem Štědrým a Evou Pilarovou odešel do divadla Rokoko (1962) a stal se
brzy jeho kmenovým autorem. V 60. letech působil též v Československém rozhlase, kde
vedl pořad Mikrofórum. Jeho texty nehrála jen pražská divadla, ale i divadlo Alfa v Plzni,
Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích nebo divadlo v Pardubicích. Básníkův smysl pro
humor oceňovali diváci v komediích Labyrint, Chan & Son, Čekání na slávu a v pořadech
zvaných Rokokokoktejl. Spolupracoval také s divadlem Na Zábradlí – se svým přítelem
skladatelem Jaroslavem Jakoubkem tam uváděli šansony pro Ljubu Herrmanovou (Herecký
šanson, Divadlo bez fraků). V pardubickém divadle Stop se seznámil s Martou Kubišovou,
kterou pak následoval do plzeňského divadla Alfa. Pro ni a pro tehdy stejně neznámého
Václava Neckáře napsal s Bohuslavem Ondráčkem písničky uváděné v komediích Franciomor a Edutant a Černej sen. Trojici Neckář, Kubišová a Ondráček přivedl do Prahy do
divadla Rokoko. V roce 1965 pronikl do „kamenného” divadla E. F. Buriana, které uvedlo
jeho veršovanou burlesku Poetikon, ale široký ohlas vyvolaly až verše v jeho populárním
137
rozhlasovém seriálu Písničky pro Petra a Lucii. V roce 1967 byl autorem prvního českého
muzikálu Gentlemani s hudbou Bohuslava Ondráčka, který se hrál nejen v Praze a Brně,
ale také v Budapešti a v západoněmeckém Giessenu. Zapsal se do povědomí české veřejnosti především jako textař populárních hitů. Tehdy získal množství cen v písničkových
soutěžích – Bronzový klíč Intervize, Stříbrná lyra Bratislava 1966, Zlatá lyra Bratislava
1967, Zlatá synkopa 1967 a Grand Prix Sopoty 1967. Na Bratislavské lyře 1969 jeho text
Musím dál zpívat sice získal cenu dosud neznormalizovaných českých novinářů, ale způsobil, že se televizní přenos z tohoto festivalu nekonal.
Autor se stal terčem ostré kritiky stranických a státních orgánů i soudruhů Štrougala
a Bil’aka – jeho tvorba byla postižena všeobecným zákazem. Přestěhoval se z Prahy do
jižních Čech a následně emigroval. Schneiderův hlas pak zazníval pouze na vlnách Rádia
Svobodné Evropy v pořadu Afternoon Music a Deutsche Welle. Kancelář a redakční stůl
v rádiu sdílel s písničkářem a přítelem Karlem Krylem. V roce 1990 se vrátil do Československa, opět do jižních Čech-Třeboně, které jsou jeho srdci blízké.
Bibliografie
Labyrint (1963) Praha – divadelní hra
Poetikon (1963) Praha – divadelní hra
Eště de vo to (1967) Praha – divadelní hra
Gentlemani (1967) Praha – první český muzikál
Pro Petra a Lucii (1967) Panton, Praha – hudební texty
Zlato pro dva slavíky (1968) Magnet, Praha – próza (spoluautor Libuše Jelínková)
Salonek dočasně uzavřen (1971) CCC Books, München – próza
Přesunuté hodiny mythologie (1973) CCC Books, München – próza
Rozepnuté dny (1976) 68 Publ., Toronto – texty
Za čarou : Vademecum pro toulavé Čechoameričany (1980) Konfrontace, Curych – cestopis
Zpovdálí (1982) Poezie mimo domov, München – poezie
Květinové hry (1998) Torst, Praha – poezie
Sloky vánoční (1998) vlastním nákladem, Třeboň – próza
Jarní sloky (1999) vlastním nákladem, Třeboň – poezie
2000-motáky z konce milénia (1999) vlastním nákladem, Třeboň – poezie
Ecce femina: deset ženských portrétů veršem volným i vázaným (2000) vlastním nákladem, Třeboň – poezie
Pláž šedých panterů : ze života seniorů v klubu Pinosmar (2000) vlastním nákladem, Třeboň – vyprávění
Klíče od jezera (2000) vlastním nákladem, Třeboň – novela
Šenkýřka krásy: verše stověžaté (2000) vlastním nákladem, Třeboň – poezie
V srdci galského kohouta (2001) vlastním nákladem, Třeboň – próza
Sedm zamilovaných (2001) vlastním nákladem, Třeboň – poezie
Svoboda potřebuje reklamu (2001) vlastním nákladem, Třeboň – próza
Polidštění králíka (2002) vlastním nákladem,Třeboň – novela
Jihočeský kaleidoskop (2002) vlastním nákladem, Třeboň – poezie
Bílomodrý fén (2002) Java, Třeboň – próza
Příštipky k vlašské botě (2003) vlastním nákladem, Třeboň – próza
Kočičí zlato „zlatých” 60.let (2003) vlastním nákladem, Třeboň – poezie, písňové texty
Teroristé v nás: cyklus posametových songů pro Martu Kubišovou (2003) vlastním nákladem, Třeboň –
poezie
Europortréty z galerie známých i zpola zapomenutých (2004) Java, Třeboň – próza
Tornáda Evropánům v Bruselu (2004) vlastním nákladem, Třeboň 2004 – troubadorské verše, poezie
Písmo větrných mlýnů (2004) Java, Třeboň – próza
Lunety (2005) Java, Třeboň – poezie
…pro Petra a Lucii téměř po čtyřiceti letech (2005) Java, Třeboň – poezie
138
Nepohodové náhledy nedočecha (2006) vlastním nákladem, Třeboň – próza
Verše proclené v Ungeltu (2007) Java, Třeboň – poezie
Spamy bohyně sváru (2008) vlastním nákladem, Třeboň – poezie , verše, songy, kuplety
Sloky vánoční (2008) MOBA, Brno – druhé vydání, próza
Ester nebo Hadasa (2009) vlastním nákladem, Třeboň – scénický apokryf na biblické téma
Transmutace dcery posledního alchymisty (2010) vlastním nákladem – poetnovela
Trubadúr v harému : vyprávění s diskrétně vsunutými básněmi (2010) vlastním nákladem, Třeboň
Studiosus s rolničkami (2011) vlastním nákladem, Třeboň – vagantská poetnovela
Ostatní
Jan Schneider je český textař, básník, dramatik, scenárista, novinář, překladatel a divadelní organizátor, někdejší redaktor Rádia Svobodná Evropa, muž spojený s organizací cen Thálie. České veřejnosti je znám jako
„legenda české textařiny“. Je autorem textů k mnoha populárním písním šedesátých let, pomáhal kultivovat českou populární hudbu jako spolutvůrce písniček. Mezi jeho textařské hity patří například: Ó, baby,
baby – Marta Kubišová a Helena Vondráčková, Hej, pane zajíci – Helena Vondráčková a Marta Kubišová,
Soud – Václav Neckář, Nebeskej kovboj – Waldemar Matuška, Don diri don – Waldemar Matuška, Hříbě
– Helena Vondráčková a Václav Neckář, Magdaléna – Marta Kubišová, Requiem – Eva Pilarová, Herecký
šanson – Ljuba Hermanová a jiné. Tyto a další texty k písním můžeme slyšet na hudebních CD nosičích
zmíněných interpretů. Dne 13.září 2009 měl v brněnském divadelním studiu Marta JAMU premiéru muzikál GENTLEMANI Jana Schneidera s hudbou již zemřelého Bohuslava Ondráčka. Autor je i vynikající
grafik (některé své básnické sbírky si sám i ilustoval) a malíř. Každý rok si vydá alespoň jednu knihu svých
veršů nebo svých textů.
V poslední době napsal Jan Schneider texty k 20 novým písním pro Martu Kubišovou, které se staly základem muzikálu „Vítej, lásko“ v Divadle Ungelt v Praze (premiéra 1.12.2005 a jsou i na CD). Od roku 1990
vydal přes 19 nových básnických sbírek, 3 romány a 4 knihy cestopisů a navíc 3 knihy literatury faktu.
139
Sivok Jiří
(Jiří Sivok Olaf)
Trvale žije v Českých Budějovicích, na svých dílech ale často pracuje u rodičů v Nítovicích v okrese Jindřichův Hradec.
V letech 2004 až 2007 se vyučil jako prodejce elektrotechnického zboží, v roce 2008–2010 studoval obor provoz obchodu,
který zakončil maturitou. Od roku 2007 byl prodavačem v prodejnách Elektro Havlíček a Sony Centrum.
Zájmy a záliby
Literatura, historie, filmy, elektrotechnika, jízda na kole
Psát začal zhruba od 14 let. Zajímá ho především literatura fantasy a horory. Několikrát
uváděl literární večer s autorským čtením (2009–2010), účastní se literárních čtení a je
vlastně začínajícím autorem.
Současnost
V současné době pracuje jako prodavač v Elektro Euronics. Pod záštitou Jihočeského
klubu Obce spisovatelů vytváří „HSF Klub“ zaměřený na začínající autory a milovníky
hororu, sci-fi a fantasy. Také připravuje novelu a účastní se soutěží.
Bibliografie
Příběhy noci (2010) Epika, Jindřichův Hradec – sborník hororových povídek s nádechem sci-fi a fantasy.
Spoluautorství
Dvě kapky rosy (2007)
Múza (2009)
Máchovi v patách (2010)
Sborník autorů Epiky (2010)
Ostatní
Úsek dopravních nehod (2010) – audiodramatizace Českého rozhlasu v Českých Budějovicích
.
Je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a zakladatelem HSF klubu: www.hororandfantasy.ic.cz.
Autor získal v roce 2009 druhé místo v literární soutěži „Psaní pod Černou věží“, 3. místo v literární soutěži
„Rokle šeré smrti“ – horor (2009) a 4. místo v literární soutěži Rokle šeré smrti – horor (2010). Za jeho
literární počiny v roce 2010 obdržel cenu „Zeyerův hrnek“ v rámci literárního setkání Zeyerovy Vodňany.
1. Psát jsem začal kolem svých 14 let. Byl jsem okouzlen klasickou fantasy například
J.R.R. Tolkienem, ale už tehdy má díla obsahovala dost morbidní scény. Z toho vyplívá, že
140
hororové povídky na sebe nenechaly dlouho čekat. Proč jsem vlastně začal psát? To je pro
mne nezodpověditelná otázka. Ptáků se taky neptáte proč létají.
2. Mou velkou inspirací a vzorem je americký spisovatel Stephen King. Jeho díla jsou
pro mě srdcovou záležitostí a na sbírku jeho knih jsem patřičně hrdý. Mezi mé oblíbené
zahraniční autory také patří Thomas Harris, Dan Simmons, Mike Carey. Z českých autorů
mohu zmínit Štěpána Kopřivu.
3. A co bych chtěl vzkázat mým čtenářům? Má práce není jen horor, občas dílo okořením ironií a sarkasmem, který je blízký hodně čtenářům. Myslím si, že v dnešní době, kdy
se horor dostává znovu do módy, může můj styl psaní oslovit více lidí.
141
Stehlík Ivo
*1963 v Novém Městě na Moravě
Žil a působil ve Žďáru nad Sázavou, Ostravě, Kutné Hoře. Nyní
žije ve Volarech.
Autor absolvoval gymnázium ve Žďáru nad Sázavou a Vysoké
školy báňské v Ostravě. Po škole pracoval v Ústavu nerostných
surovin v Kutné Hoře, v letech 1988–1991 u Státních lesů jako
dřevorubec, v letech 1991 až 1994 jako zástupce starosty ve Volarech a potom jako živnostník – dřevorubec. V roce 1999 založil nakladatelství.
Zájmy a záliby
Příroda, cestování, zpěv, tanec, knihy, vlastní rodina
Píše od dětství. Na gymnáziu byl spoluzakladatelem třídního časopisu, který se spolužáky vydával čtyři roky. První jeho publikované články byly uveřejněny v Mladém světě
a Mladé frontě. Krátce po revoluci v roce 1991 samizdatem vydal první knížku pro své
přátele.
Vytiskl ji na kopírce, jako ilustrace uveřejnil svoje fotografie. V roce 1999 již vydal svoji
prvotinu.
Současnost
Kromě nakladatelské činnosti provozuje i distribuci knih, které jsou mu blízké. Většinou se jedná o zajímavé tituly menších a středních nakladatelství. Také chová koně
a zabývá se starými řemesly. Snaží se tak nalézat způsob, jak žít v co nejlepším souladu
s přírodou.
Bibliografie
Pouť za harmonií (1991) – samizdat
Dřevorubecké pohádky (1999) Stehlík, Volary – pohádky
Spoluautorství
Sjezd vodníků na Soumarském mostě (2000) Stehlík, Volary – řezbářích a loutkovém divadle
Křivořezání (2000) Stehlík, Volary – pověsti a pohádky
Pohádky luníčka (2001) Mladá fronta, Praha (editor Jan Krůta) – pohádky
Stromy k nám hovoří (2009) Stehlík, Volary – poezie, úryvky próz
Ostatní
O nakladatelství i autorovi se více můžete dozvědět na: www.knihystehlik.eu .
1. Psát jsem začal už jako dítě a nikdy jsem vlastně nepřestal. Lépe píšu, než mluvím, když píšu, dokážu snad myšlenky uspořádat tak, aby měly hlavu a patu. Píšu
pomalu. V běhu dní a v návalu povinností je pro mne obtížné udělat si na psaní čas,
142
čemuž plně odpovídá moje produkce. Psaní je pro mne radostí, potřebou, ale zároveň
tvrdou prací.
2. Nemyslím si, že bych měl vědomý vzor, přestože jsou autoři, jejichž dílo mám v mimořádné oblibě. Z českých autorů jsou to rozhodně Jan Skácel, Miloslav Nevrlý a Stanislav
Vodička, které považuji i za velké osobnosti světové literatury. Ze zahraničních spisovatelů
si nesmírně cením Margaret Cravenové, k jejíž knize Slyšel jsem sovu zavolat své jméno
se opakovaně vracím, neb ji považuji za nejčistěji napsané literární dílo, které se mi dostalo do rukou. Mezi dalšími bych jmenoval J.R. R. Tolkiena, Garyho Snydera, Robinsona
Jefferse, Jamese Herriota, Jacka Schaefera nebo Sylvii Germaniovou. Samozřejmě by bylo
možné jmenovat další a další autory, ale to by bylo nad rámec této publikace.
3. Vážení čtenáři, chtěl bych vám svojí prací předat lásku ke slovu a ke knihám, kterou
cítím, ale hlavně lásku k přírodě a veškerenstvu, které nás obklopuje a jež si naší lásku
zasluhuje. Láska je jediné, na čem opravdu záleží.
143
Stluková Barbora
Žije ve Zlivi a v Českých Budějovicích.
Zájmy a záliby
Malování, fotografování, kinematografie
Od počátku psaní dosud publikovala zejména pohádky a literaturu pro děti, povídky pro dospělé a segmenty pro turistické
průvodce.
Současnost
Pohybuje se v domácím cestovním ruchu jako pracovník infocentra, průvodce. Připravuje podklady pro vydávání map, pohlednic a tištěných průvodců. Tím se zabývá od roku
1998 do dnešní doby. Přemýšlí o napsání svého prvního románu.
Bibliografie
První vyprávění kapra Jakuba (2002) Mapcentrum, České Budějovice – pohádky
Druhé vyprávění kapra Jakuba (2003) Mapcentrum, České Budějovice – pohádky
Pohádky z jižních Čech a Šumavy (2008) Mapcentrum, České Budějovice – pohádky
Spoluautorství
Jižní Čechy a Šumava (2001) – turistický průvodce
Na koni křížem krážem po Česku (2008) – turistický průvodce
Jihočeský lidový kalendář (ročníky 2006–2011) – příspěvky
Ostatní
Pohádky z jižních Čech a Šumavy aneb vyprávění kapra Jakuba (2010) Radioservis – hudební CD; vysílal
Český rozhlas v roce 2011.
Osobní stránky autorky jsou na: www.bstlukova.freepage.cz.
1. Různé články o turistice jsem začala psát koncem devadesátých let při práci v infocentru ve Vimperku, pohádky a povídky po zapojení do jihočeského Pohádkového království. Snažím se sdělovat tradice a historii regionu dětskému čtenáři stravitelnou formou.
2. Velkým vzorem je mi Karel Čapek, dále Ladislav Stehlík, Karolína Světlá, Karel Hynek Mácha. Ze zahraničních autorů mám nejraději Williama Saroyana a Antoine de Saint-Exupéryho.
3. A co bych chtěla vzkázat čtenářům? Ať si naplno užívají bezedný svět vlastní fantazie,
kterou jim četba probouzí a kterou audiovizuální média nemohou nahradit.
144
Sulek Vladimír
Prošel mnoha zaměstnáními, ale v žádném z nich nenašel zalíbení, jelikož se ani jedno netýkalo umění. Proto také žádné z nich
podle něho nestojí za zmínku.
Zájmy a záliby
Skládání písní, autorské skládání elektronické hudby s etnickými prvky míšenými
s prvky hudby klasické i moderní, duchovní literatura, astrologie, kreslení, film, malířství
První melodii složil v pěti letech. První píseň i s textem v devíti. Hrál ji na dětský klavír
na baterie svým kolegům z dětského pěveckého souboru Jitřenka v Českých Budějovicích.
Celé dětství pak hrál v Jihočeském divadle (Prodaná nevěsta, Divotvorný hrnec, Jitřní
paní aj.). V dospělosti se k divadlu vrátil a působil v divadelní společnosti D 111. V dětství
se sám naučil hrát na kytaru. Písně včetně poetických textů skládá dodnes. Pro svou folk-rockovou skupinu Elíševa, ale i pro jiné interprety (Věra Martinová, Petr Dopita, Magda
Malá, Jaroslav Matějů atd.)
Současnost
V současnosti dokončuje několik knih. Z žánrů pohádková fantasy, humorné sci-fi
a tragikomický psychedelický román. Připravuje i knihu povídek. Napsal dvě divadelní hry. Jednu z nich ve vázaných verších (Zrcadlo). Tu v současnosti přetváří v rockový
muzikál. Druhá hra (Právo volby) je okultní tragikomedií. Další hra ve vázaných verších
teprve klíčí.
Bibliografie
To jsem to vyhrál (2002) Českobudějovické listy 11/28 (2.2.2002), příloha Nedělní kanape s. 7 – povídka
Spoluautorství
Plody slovocné (2002) KRB, České Budějovice – almanach poezie,
Rošády (2006) Balt-East, Praha – almanach poezie
Příběhy hospůdek okolo Vltavy (2008) Růže, České Budějovice – literární průvodce pro notorické vodáky,
2. rozšířené vydání
Lehkonohé příběhy (2010) Balt-East, Praha – almanach poezie a prózy
Ostatní
V roce 2006 ilustroval knihu básní Jana Maruny Zázraky na druhé straně srdce. O rok později ilustroval
knihu básní téhož autora s názvem Akátový anděl (2007). Obě vydány nakladatelstvím Růže.
Vyšlo o něm i několik článků v Českobudějovických listech, např. O tom, jak jsme konečně dobyli dobře
střeženou citadelu citů, 29.5.1999, příloha Víkendové listy s. 7, Cédéčko s podílem Jihočechů mělo řadu
slavných kmotrů, 5.2.2001, s. 17 nebo O nevšedním festivalu, který vznikl nejen z veršů, ale také z nadšení
: nonstop čtení, 17.5.2001, s. 15. Některé video z jeho hudební produkce je možno shlédnout na internetu
na stránkách: http://cs.gloria.tv, pod jeho jménem, případně další informace na stránkách www.eliseva.cz .
145
Spoluzakládal sdružení jihočeských básníků KRB. Ten pořádal několik festivalů poezie v Českých Budějovicích a poeticko-hudební večery v kavárně divadla v Českém Krumlově, kterých se účastnil jak se svojí
poezií, tak i s vlastními písněmi. Z tohoto básnického sdružení (víceméně dobrovolně) odešel a vydal se po
vlastní cestě.
1. Kdy jsem začal psát a proč píši? Psaní jsem se začal věnovat už v dětství. Obé u mě
pokračuje do současnosti. Píši proto, abych se na tomto světě nezbláznil. Proto píši tak
často, až jsem se z toho věčného psaní zbláznil a nemůžu s tím přestat.
2. Kdo mě ovlivnil a které autory mám rád? Moji nejoblíbenější autoři jsou: Karel
Weinfurter, Jan Kefer, Jakub Böhme, Tomáš Kempenský, Elifas Lévi, Gustav Meyrink,
František Bardon, Linda Goodman, Victor Hugo, Karel Kryl, Carlos Castaneda, Francois
Villon, Charles Bukowski a málo dalších.
Starám se o tělesně sice postiženého, ale mentálně bystrého syna Adriána a krásnou
a kreativní dcerku Alžbětku. Obě děti jsem stvořil s nezanedbatelnou pomocí své manželky Alžbety, s níž žiji a tvořím hudbu v projektu Elíševa. Děláme spolu též dětské loutkové
divadlo s vlastními scénáři i písničkami. Alžběta maluje velmi barevné abstraktní obrazy.
Vše k vidění a slyšení na www.eliseva.cz
3. Čtenářům by chtěl vzkázat třeba toto: „Lidé, bděte! Spát můžete na hřbitově.“
146
Szpuk Roman
(Jan Donnersberger, Zuna Cordatová,
Darmošlap)
*1960 v Teplicích
Působil v Teplicích a v Havířově. Od roku 1989 žije ve Vimperku.
Prvních pět let života prožil v Havířově, kam se rodina přestěhovala. V roce 1980 maturoval na Střední průmyslové škole
v Teplicích a začal studovat na Vysoké škole ekonomické v Praze.
Po třech semestrech školu opustil a od roku 1982 vystřídal mnohá zaměstnání: byl dělníkem v továrně, kresličem, pomocným projektantem, figurantem. V roce 1989 se s rodinou přestěhoval do Vimperka, kde pracoval jako noční hlídač v kravíně, lesní dělník,
strážce Chráněné krajinné oblasti Šumava, poštovní doručovatel a vrátný. V 90. letech se
živil rovněž jako výtvarník a umělecký truhlář v charitní truhlárně ve Vimperku a dělník
u městských lesů a na nádraží.
Zájmy a záliby
Fotografování mračen a zvláštních atmosférických jevů, vážná hudba, toulání se po
kraji, naslouchání potokům, ptákům, dívání se do dálky na vzdálená pohoří, doprovod
bouří a tuláků na okraji společnosti
Psát se pokoušel už od 8 let. Počátkem 80. let minulého století založil s přáteli na
římsko-katolické faře v Jizerských horách katolicky orientované a alternativní sdružení
básníků, prozaiků a písničkářů Skupina XXVI. Této skupině vyhovovala volnost, toulka krajinou, máchovská meditativní samota, velmi úzký vztah k přírodě, nekorigovaná
a entuziastická vášnivost být básníky proti všem tehdejším dobovým protivenstvím, politickému totalitnímu systému i proti civilizaci. Později se toto neohraničené sdružení
otevřelo nejrůzněji smýšlejícím autorům. Od roku 1986 spolupracoval rovněž s okruhem
teplických a severočeských literátů a později i s křesťanskou literární skupinou Portál.
První povídky uveřejnil v roce 1982 v baptistickém časopise Rozsievač a v evangelickém
měsíčníku Český bratr. Pod pseudonymem Jan Donnersberger přispíval verši do samizdatového časopisu salesiánů Čtení do krosny. Redigoval tři almanachy Skupiny XXVI., do
nichž také autorsky přispěl. Podílel se i na bibliofilském tisku Horský triptych, vydaném
v Českých Budějovicích. Básněmi je zastoupen také v almanachu české duchovní lyriky
20. století Krajina milosti, v básnické antologii Přetržená nit (1996) nebo ve Skřípavé
hudbě vrat (2000), v antologii Od břehu k horám (2000) aj. Básnické dílo Romana Szpuka
začíná knižně vycházet až po revoluci.
Současnost
Od roku 1998 je pracovníkem meteorologické stanice na šumavském Churáňově.
V současné době se stará o rodinu, chodí po lesích, pracuje jako pozorovatel počasí, píše
hajku, sporadicky nějaké verše a zážitky z putování přírodou.
147
Bibliografie
Otisky dlaní (1990) Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem – poezie
Ohrožen skřivanem (1994) Protis, Praha – poezie
Bludiště (1994) Krásné nakladatelství, Praha – poezie
Hvězda závěť (1994) Krásné nakladatelství, Praha – poezie
Vězňova oblaka (1997) Host, Brno – poezie
Ker praskot (1997) Velarium, České Budějovice – poezie
Usque ad Finem (1998) Klub přátel Tvaru, Praha – poezie
Loučení na sever (1998) Triton, Praha – poezie
Pták Brunát (2000) Petrov, Brno – poezie (vydal pod pseudonymem Zuna Cordatová)
Troucheň (2002) Petrov, Brno – poezie
Macecha bouře (2003) Protis, Praha – poezie
Tancem pádu (2003) Sursum, Tišnov – poezie
Chrámová studně (2008) Stehlík, Volary – poezie
Silentio pro smíšený sbor:pětiverší z let 1998–2007 (2009) Protis , Praha – poezie
Spoluautorství
Horský triptych (1994) Miloslav Kořenský, České Budějovice– sborník tří básníků
Rozervy (2006) Stehlík, Volary – poezie (spoluautor Iva Košatková)
7edm (2008) Theo, Pardubice – literární sborník
Ostatní
Jeho básně, postřehy a glosy, je možno číst na internetu, například na těchto stránkách:
stránky s haiku: http://haiku.bloguje.cz a http://hajku.blackhost.cz (Darmošlap)
stránky s fotkami: http://roman.blackhost.cz
stránky, kde má umístěné některé atmosférické jevy, které pozoroval: http://ukazy.astro.cz
Autor je spoluzakladatelem Skupiny XXVI, antielitářského sdružení žité poezie (v roce 1983), viz : http://
www.xxvi.cz.
1. Píšu, protože se potřebuju vyrovnat s prožitým a skrze psané slovo sdílet s ostatními.
Nejde mi na prvním místě o umění, ale o svědectví.
2. Ovlivnili mě a vzorem mi byli (mimo jiné) František Halas, Jan Skácel, Karel Hynek
Mácha, Paul Celan, Emily Dickinsonová a Bašó.
3. Vzkázat svým čtenářům mohu jen toto: Žijte a ochraňujte v sobě vůli k životu, objevujte krásu v každém i všedním okamžiku, je to léčivé. Nehromaďte nesmysly včetně
poct a různých zásluh.
148
Šindelář Vladimír
*1959 v Písku
Působí, žije a pracuje v Milevsku.
Autor je původně vyučený sazeč (Jihočeské tiskárny v Českých
Budějovicích a Písku), pak vystudoval Střední knihovnickou školu v Brně (obor knihovnictví a vědecké informace). Později pracoval v milevské tiskárně, vojenské tiskárně v Táboře, v oddělení
propagace píseckého Jitexu. Od roku 2000 byl správcem sbírek
Milevského muzea a od roku 2004 je zde ředitelem.
Zájmy a záliby
Historie, militaria, dějiny šermu a soubojů, barokní hudba (zejména Händl a Vivaldi),
dobrý holandský tabák do jeho dýmky
V polovině 80. let přispíval svými prvními články do tehdejších periodik (Střelecká revue, Signál, ABC vědy a techniky mládeže, Jihočeská pravda). První knížka mu vyšla roce
1993, pak následovaly další. V průběhu 90. let vydal drobné regionální práce i vlastním
nákladem, psal i průvodce po Písku nebo Milevsku. Dosud vydal 14 knih, ale další jsou
již ve fázi příprav.
Současnost
Nyní se věnuje řízení Milevského muzea, renesančnímu šermu a tanci. Organizuje historická představení z doby renesance.
Bibliografie
Jihočeský pitaval (1993) Kulturní klub, Písek
Šermíři, rváči, duelanti (1994) Železný, Praha
Cesta na popraviště (1997) Baronet, Praha
Cesta na popraviště (2001) Praam, Písek – druhé doplněné vydání
Příběhy zpod šibenice (2001) Praam, Písek
Hrdelní příběhy táborské (2003) Praam, Písek
Paměti pražského kata (2004) Regia, Praha
Tajemné stezky. Velká kniha o soubojích a duelantech (2004) Regia, Praha
Po bitevních polích jižních Čech (2005) Regia, Praha
Hrdelní příběhy z Prácheňska (2006) Regia, Praha (spoluautor Jiří Pešta)
Syn pražského kata (2006) Regia, Praha
Zkažená krev (2007) Regia, Praha
Jihočeský zločin v časech staré monarchie (2009) Veduta, České Budějovice
Historické panoptikum jihočeského zločinu (2010) Veduta, České Budějovice
Ostatní
Autor stále publikuje v periodickém tisku: Střelecká revue, historická revue Přísně tajné, Krimi-signál, Jedním dechem, Chvilka pro tebe, časopis Policista. Technicky i editorsky se podílel na vydání všech publikací
Milevského muzea. Případy z Jihočeského pitavalu použil českobudějovický rozhlas pro seriál dramatizova-
149
né četby (1994). Další staré hrdelní příběhy jsou v rozhlase vysílány příležitostně. Pro českobudějovický rozhlas připravil také seriál Cesty po jihočeských bojištích. V letech 1994–2000 také vydal vlastním nákladem
několik drobnějších regionálních prací. Jednalo se například o brožurku Dobytí Zvíkova císařskou armádou
roku 1622, Dějiny Milevska, města, panství a kláštera z roku 1841, Historické sondy do dějin Mirovicka,
Smolná kniha města Milevska, Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách, Staročeské umění kuchařské atd. V roce 2008 natočila Česká televize Brno v Písku na námět jednoho z jeho kriminálních příběhů
epizodu do televizního seriálu Záhady Toma Wizzarda.
Autor je členem Obce spisovatelů (od roku 2007), členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů (od 2003),
členem Klubu autorů literatury faktu-KALF (od 2004), účastníkem každoročního literárního setkávání akce
Zeyerovy Vodňany a vedoucí souboru Collegium 1570 (specializace na renesanční šerm a tanec). Získal
Mezinárodní cenu E. E. Kische za knihu „ Tajemné stezky. Po bitevních polích jižních Čech“ (2006) a obdržel
Cenu Miroslava Ivanova za publikaci „Velká kniha o soubojích a duelantech“ (2007).
1. Našel jsem v archivech spoustu zapomenutých lidských příběhů. Některé jsou natolik zajímavé, že jsem je nechtěl nechat bez povšimnutí. A tak jsem se rozhodl tyto příběhy
(většinou se jedná o případy starého hrdelního práva) převyprávět a zjistit, zda by nezaujaly současné čtenáře. Proto váhám, zda v mém případě by lepší označení než „spisovatel“
nebylo „vypravěč“. Výsledky jsou docela dobré a mám dojem, že mí čtenáři mi rozumějí.
2. Z těch starších mne ovlivnil např. Zikmund Winter, z těch mladších třeba Miloš V.
Kratochvíl nebo Miroslav Ivanov. Ze zahraničních autorů bych mohl uvést třeba Roberta
Merla.
3. Jakkoli se dnes veřejnost vyjadřuje o četbě knih pesimisticky, nevěřím, že se přestane
číst. Až se lidé přesytí televizními krváky nebo plytkými telenovelami, mnozí se nakonec
rádi vrátí k nějaké dobré knize, která je dokáže oslovit. Je to stejné, jako když jste na zahraniční dovolené. Leckde rádi a zvědavě ochutnáte nějaké místní speciality, plody moře
a já nevím, co ještě, ale po cestě domů se pak mnozí už těší na krajíc domácího, kmínem
vonícího chleba s křupavou kůrkou nebo orosenou sklenici dobrého plzeňského piva.
150
Šlechta Vladimír
*1960 v Liberci
Celý život působí v jižních Čechách, žije a pracuje v Českých Budějovicích.
Do základní devítileté školy chodil v Českých Budějovicích
v letech 1966–1975, gymnázium absolvoval v Trhových Svinech
(1975–1979). Následovalo České vysoké učení technické v Praze, fakulta stavební, obor vodní stavby (1979–1984). V roce 1984
se oženil. V letech 1984–1999 pracoval v různých organizacích jako projektant, vedoucí
projekce a investic, externě vyučoval na průmyslové škole stavební. 3 roky působil ve
státní správě jako úředník Hasičského záchranného sboru. Od roku 1999 se živí jako
podnikatel – samostatný projektant v oboru vodohospodářských staveb (vodovody
a kanalizace).
Zájmy a záliby
Pobyt v přírodě, turistika, čtení knížek-nyní nejraději populárně naučná literatura, rodina
Se psaním začal v roce 1991 ve svých 31 letech. Od roku 1999 se začíná ve svém díle
přiklánět k žánru fantasy. Později vynalezl nový subžánr ve fantasy literatuře, který se dnes
nazývá „zálesácká fantasy.“
Současnost
Nyní se věnuje především svému povolání projektanta a psaní literatury.
Bibliografie
Projekt Berserkr (1999) Klub Julese Vernea, Praha – román
Ostří ozvěny (1999) Golem Ríša, Praha – román
Krvavé pohraničí (2000) Klub Julese Vernea, Praha – román
Šílený les (2000) Straky na vrbě, Praha – román
Orcigard (2002) Straky na vrbě, Praha – povídková sbírka
Kyborgovo jméno (2003) Straky na vrbě, Praha – román
Nejlepší den (2005) Straky na vrbě, Praha – povídky
Nejlepší den pro umírání (2010) Brokilon, Praha – povídky
Zahrada sirén (2006) Straky na vrbě, Praha – první díl trilogie Gordonova země
Ploty z kostí (2007) Straky na vrbě, Praha – druhý díl trilogie Gordonova země
Válečná lest (2008)) Brokilon, Praha – povídky
Hořící přízraky (2009) Straky na vrbě, Praha – třetí díl trilogie Gordonova země
Střepy z Apokalypsy (2010) Brokilon, Praha – povídková sbírka
Likario (2011) Brokilon, Praha – povídková sbírka
Ostatní
Od roku 1993 do současnosti publikoval přes 40 povídek žánru sci-fi a fantasy a to časopisecky nebo samostatně v povídkových sbornících (Ikarie, Drakobijci, Město přízraků, Dech draka, Pevnost, Nemesis, aj.).
151
V Ikarii mu vyšla v 1993 první povídka „Legendární zbraň“. V 90. letech psal především sci-fi (války o energii, dobývání Marsu, začátek globální války, důsledky války).
Některé knihy mu vyšly i v několika vydáních.
Osobní stránky autora, na kterých najdete mnoho z jeho tvorby, jsou: http://krvavepohranici.cz/ .
Autor je člen sci-fi klubu Vetřelci České Budějovice. Vyrostl v jednu z největších hvězd a uznávaných celebrit
české fantasy literatury. Získal řadu ocenění a zvítězil v mnoha literárních soutěžích. V roce 1992 byl nominován na Cenu Karla Čapka, v roce 1994 získal 2. místo v Ceně Karla Čapka za román a 4. místo v kategorii
povídka, v roce 1996 Cenu Karla Čapka za 3. místo v kategorii povídka.
1. Většina autorů sci-fi a fantasy přiznává, že píší texty, které by si rádi přečetli, kdyby
je napsal někdo jiný. Protože jejich vysněný text nikdo nenapsal, museli se do toho pustit
sami. Takhle je to i u mě. Impulsem k psaní byl zcela jistě časopis Ikarie, který vznikl
v roce 1990. Ikarie nám zprostředkovala spoustu možností: literární workshop, soutěže
O nejlepší fantasy a Cenu Karla Čapka a koneckonců i možnost publikování. Další důvod
je asi tenhle: v mládí jsem hodně jezdil do přírody – na čundry i na vodu. Naposled jsem
takhle vyrazil v roce 1989 (do Roháčů), to byly mému staršímu synovi 3 roky a mladšímu
několik měsíců. Bylo to pěkné, ale věděl jsem, že je to naposled. Tehdy jsem se zařekl,
že příště už pojedu jedině s rodinou. S malými dětmi jsem ale nemohl přespávat pod
širákem nebo sjíždět Lužnici. Když jsem tedy nemohl na vandry sám, začal jsem tam
posílat alespoň své postavy. Moji hrdinové věčně bloudí v lesích a v horách, moknou,
mrznou, hladovějí a sjíždějí řeky na vlastnoručně vyrobených plavidlech. Od dětství jsem
hodně četl. Na konci základní devítileté školy jsem měl přečteného celého Karla Čapka,
na gymnáziu jsem se pustil do Guye de Maupassanta. Plynule jsem přešel na Liona Feuchtwangera a Grahama Greena. Podotýkám, že dnes už bych se knížkami těchto autorů
asi neprokousal. K tomu jsem četl veškerou sci-fi, která mi přišla pod ruku. Za socialismu
u nás vycházelo málo sci-fi titulů, ale těch nejkvalitnějších, takže jsem měl o žánru sci-fi
idealizovanou představu.
2. Mezi autory sci-fi nemám žádný vzor, o kterém bych věděl. Z žánru fantasy mě ovlivnil především J. R. R. Tolkien, což je pochopitelné, protože on ten celý žánr odstartoval
svým románem Hobit a románovou trilogií Pán prstenů. Také mám rád polského autora
Andrzeje Sapkowského. Teď něco k opravdové inspiraci: druhá knížka, kterou jsem v životě přečetl, byl Syn lovce medvědů od Karla Maye. Zvládl jsem ji ve druhé třídě ZDŠ hned
po Honzíkově cestě a tehdy u mě zřejmě proběhlo (jak říká etolog Konrad Lorenz) „vtištění vzoru“. Román Syn lovce medvědů se tváří jako příběh o indiánech, ve skutečnosti je to
čistokrevná fantasy. Děj románu je takovýto: skupina dobrodruhů, vedená lovcem-kouzelníkem jménem Old Shatterhand, putuje lesem i prérií a prožívá různá dobrodružství. Cílem skupiny je bájná krajina Yellowstone, ve které se tlupa zlotřilých skřetů chystá provést
ďábelský rituál. Skupinka dobrodruhů pochopitelně plánuje, že ďábelský rituál překazí...
Napsal jsem tlupa zlotřilých skřetů? Ve skutečnosti to byla tlupa zlotřilých Siouxů. O pár
let později jsem dostal do rukou první díl tetralogie Tekumseh (Fritz Steuben) a objevil
jsem skutečné indiány a skutečnou severoamerickou historii. Knihy Karla Maye jsem odvrhl jako pustý výmysl, ale o mých zájmech už bylo rozhodnuto. Pak jsem četl jsem knížky
jako Mé srdce pohřběte u Wounded Knee (Dee Brown), Malý velký muž (Thomas Berger), Zlomený šíp (Elliot Arnold), Cesta na severozápad (Kenneth Roberts) nebo Odvedu
152
vás do Sierra Madre (Forrest Carter). Všechno jsou beletristická zpracování skutečných
příběhů. Tyto (a podobné) knížky o skutečných indiánech ovlivnily moje pojetí fantasy.
Jen na závěr: dnes už vím, že si Karel May nevymýšlel. Popisoval takzvaný „far west“,
který existoval v první polovině devatenáctého století a fakticky skončil roku 1837 epidemií neštovic, která zdecimovala indiánské kmeny na celém rozsáhlém území. Karel May
do tohoto dobře zdokumentovaného „far westu“ (dalekého západu) implantoval různé
anachronismy jako stavbu železnice, válku Severu proti Jihu a opakovací pušku henryovku.
3. A co bych chtěl vzkázat čtenářům? Jak už jsem napsal: píšu příběhy, které bych si
rád přečetl, kdyby je napsal někdo jiný. Ke spokojenosti mi stačí, když si někdo za těžce
vydělané peníze koupí moji knížku, přečte si ji a nelituje ani peněz, ani času, který strávil
čtením. A když má chuť přečíst si knížku znova – to už jsem úplně ve spisovatelském nebi.
153
Šmoldas Ivo
*1955 v Prostějově
Působil v Olomouci a Praze. Nyní žije střídavě v Praze a v jižních
Čechách u Týna nad Vltavou.
Jeho otec byl historik českého dělnického hnutí a autor publikací o dějinách československého letectví. Základní školu a gymnázium navštěvoval v Olomouci, kde také roku 1974 maturoval.
Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a angličtinu. Studium zakončil roku 1979 diplomovou prací na téma Sociální aspekty díla Jaroslava Havlíčka, titul PhDr. získal v roce 1980 na základě přepracované diplomové práce. Od
září 1980 pracoval v nakladatelství Československý spisovatel v Praze, kde redigoval nejprve
klasickou literaturu a poté poezii. Od roku 1990 vedl v témže nakladatelství propagační
a odbytové oddělení a později se stal náměstkem ředitele pro výrobu a obchod. Na konci
roku 1993 přešel do nakladatelství Columbus. Od roku 1997 byl společníkem nakladatelství
Apsida a překladatelem ve svobodném povolání. Jeho svébytný mluvený projev nakonec
přitáhl i pozornost televizních dramaturgů: s Alešem Ulmem před časem v České televizi
připravoval zábavně vzdělávací pořad To je ta čeština, na Primě vtiskl tvář satirické show
Dementi a dnes je scenáristou magazínu Knižní svět (Česká televize 2). Spolupracuje s rozhlasem (Český rozhlas, Rádio Impuls) a televizí, objevuje se zejména v zábavných pořadech.
Zájmy a záliby
Nejraději vysedává na jihočeském dvorku a krmí kočky.
Publikovat začal v roce 1981. V 80. letech postupně přispíval (literární publicistikou,
verši, ojediněle i prózou) do Nových knih, O knihách a autorech, Listů Klubu přátel poezie, Večerní Prahy, Literárního měsíčníku, Tvorby (Kmene) aj. V roce 1988 vydal básnickou sbírku Zimní srst. Po roce 1989 se jeho texty tu as tam objevily v Iniciálách, Tvaru,
Hostu, Literárních novinách, Psím víně. Od počátku 90. let se věnuje překládání (z angličtiny a příležitostně i slovenštiny), nakladatelské činnosti a práci v médiích (televize,
rozhlas, besedy, vernisáže výstav aj.). Standardně užívá šifry šm a u příspěvků psaných
společně s Ladislavem Vereckým také šifry veš.
Současnost
V současné době se živí jako umělec na volné noze, překládá z angličtiny, příležitostně
i ze slovenštiny. Spolupracuje s Českou televizí, kde připravuje pořad o nových knihách
Knižní svět. Pravidelně glosuje aktuální události na Rádiu Impuls. V Českém rozhlase
2 – Praha uvádí vlastní talk show Lenoška Iva Šmoldase. Televizní i rozhlasové diváky
Šmoldas často baví v různých zábavných pořadech, kde vypráví historky ze svého života.
Jeho pomalá, rozvážná mluva a velmi specifická dikce je přitom v úžasném kontrastu
s údernými pointami. Šmoldasův humor je mířen spíše na vzdělanější publikum, zejména
pak na milovníky češtiny a jazykových hrátek jak v psaném, tak mluveném slově.
154
Bibliografie
Zimní srst ( 1988) Československý spisovatel, Praha – poezie
Překlady
D. Mitana: Konec hry (1987, překlad ze slovenštiny) a V tramvaji (1988, in D. M., Lampa s růžovým stínidlem)
Karibský maják (1987) – antologie anglické poezie Karibské oblasti, s dalšími autory
S. J. Gould: Pandin palec (1988) – s Ladislavem Vereckým
K. Peteraj: Celý rok si hrajeme (1990) verše Kamil Peteraj, přebásnil ze slovenštiny Ivo Šmoldas
Ostrovy plovoucí k severu (1989) – antologie současné poezie Britských ostrovů, s dalšími autory
C. S. Gardner: Batman (991) – literární přepis filmového scénáře, 1991
P. D. Jamesová: Černá věž (1992, 2003, 2010)
A. Stanway: Průvodce milenců. Umění lépe milovat (1993, 1998)
K. Amis: U Zeleného muže (1993) a Mně se tu líbí (2001)
R. Gordon: Podivuhodné dějiny sexu (1998)
A. MacLean: Větrná bouře z Navarone (1998)
H. McCall: Mezopotamské mýty (1998, 2006)
J. Randles: Život po smrti: zkoumání záhad života a smrti (1998)
A. MacLean: Děla z Navarone (1998, 1999)
L. Burnová: Řecké mýty (1999, 2006)
K. O. Morgan: Dějiny Británie (1999, 2008, 2010) – s dalšími autory
M. Roberts: Muž, který naslouchá koním (1999, 2010)
E. A. Thompson: Hunové (1996, 1999)
J. Susann: Stroj lásky (2000)
A. Kingsley: Mně se tu líbí (2001)
G. Hart: Egyptské mýty (2001, 2006)
M. Roberts: Plachý hoch (2001)
A. Myrer: Tygr vyčkává (2002)
S. Rees: Nevěstinec na vlnách (2002)
G. Hancock: Zrcadlo nebes: hledání ztracené civilizace (2003) – spoluautor Věra Šedá
M. Spark: Záhadný případ lorda Lucana (2003)
B. Rogerson: Prorok Muhammad (2004)
Spoluautorství
Zvláštní znamení (1985) – antologie poezie
Klíčení (1985) Mladá fronta, Praha – almanach mladé české poezie
Child of Europe. A New Anthology of East Poetry (1990) London
Sametová čítanka (1990) Melantrich, Praha
Volební Dementi aneb Co nám politici za čtyři roky dali, to jim teď s díky vracíme (2006) Lidové noviny,
Praha – s Martinem Komárkem a Ladislavem Vereckým
Ostatní
Vystupoval v mnoha televizních pořadech, např. v roce 2011 – Všechnopárty, 2010 – Autoškola národa, Prostři pro tři, 7 divů Česka, 2009 – Kniha mého srdce, Trapasy, 2007 – Hádej, kdo jsem!, 2006
– O češtině, 2005 – Knižní svět, Všechnopárty, 2004 – Dementi, 1999 – Banánové rybičky, 1997 – N i kdo není dokonalý. Hrál i v několika filmech a televizních seriálech 2008 – Ošklivka Katka (TV seriál),
2007 – Kolotoč (TV film), Trapasy (TV seriál), 1997 – Četnické humoresky (TV seriál). V rozhlase byl slyšet
v pořadech Nostalgické muzeum zábavy (2009), Aby řeč nestála (2011) nebo ve vlastní talk show Lenoška
Ivo Šmoldase. Uspořádal např. sborník Trvalé bydliště Praha (1986) a spolu s Ladislavem Vereckým výbor
z veršů Jaroslava Seiferta Z těch nebudu, kdož opouštějí (1988).
155
Jak on sám komentuje: „Nikterak se nespolčuje a jakožto autor nemá vůbec žádnou cenu“.
1. Kdy jsem začal psát a proč píši? Psát jsem začal v pubertě z čiré lenosti. Plodit vlastní
bláboly přišlo mi totiž energeticky méně náročné než se namáhavě prodírat výplody, které
sepsali jiní. Teď už vím, že jsem se hrubě mýlil a že psaní, má-li být co k čemu, je pořádná
fuška. Lenost mne ovšem neopustila, a tak pro změnu nepíšu zhola nic, zato si s potěšením čtu, co v potu tváře sepsali ti, kterým se nelení.
2. Za mnohé vděčím mnohým, nejvíc ale skvělému člověku, polonistovi a překladateli
Jaroslavu Simonidesovi, a nejen co se týče literatury. Oblíbení autoři jsou pak všichni,
které čtu, s těmi, co mi nejdou pod nos, totiž neztrácím čas.
3. A co bych chtěl vzkázat čtenářům? Nebojte se číst. Četba totiž zpomaluje proces
blbnutí. Není-li to ovšem četba veskrze blbá.
156
Šotolová Marie
*1955 v Prachaticích
Od maturity žije a pracuje v Českých Budějovicích. Část svých
aktivit spojuje s Prahou.
V osmnácti letech nastoupila do Jihočeského muzea jako
průvodkyně. Po dvou letech byla po opakovaných pokusech přijatá na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy na obory dějiny
a národopis, kterou dokončila v roce 1991. Etnografii se posléze
věnovala profesionálně, kdy měla na starosti národopisné sbírky Jihočeského muzea
a zabývala se řadou terénních výzkumů, mimo jiné i v oblasti Jaderné elektrárny Temelín nebo mezi rumunskými Slováky na Šumavě. V roce 1984 nastoupila jako redaktorka
do českobudějovického studia Československého rozhlasu. Zde působila do roku 1992,
kdy dostala nabídku uplatnění na pozici krajské zpravodajky České televize. Po dvou
letech se vrátila zpátky do rádia, po vyhraném výběrovém řízení jako ředitelka jihočeského vysílání. Po devíti letech vyměnila tuto pozici za místo šéfredaktorky Českého
rozhlasu 2 – Praha. Z mnoha pracovních i osobních důvodů se v roce 2005 vrací zpět
do Českých Budějovic a nalézá uplatnění v Informačním oddělení Nemocnice České
Budějovice, a.s.
Zájmy a záliby
Zaměstnání, péče o domácnost, literatura faktu zaměřená na historii a přírodu (pokud
jí po příchodu z práce mezi vařením, šitím, žehlením, úklidem a pletím obrovské zahrady
zbude čas i síla), koncerty vážné hudby a vše kolem včel
Ve všech svých zaměstnáních měla na starosti redigování různých časopisů, do kterých
sama přispívala např. Jihočeského sborníku historického, Sborníčku prací členů historického kroužku při Jihočeském muzeu, Národopisného sborníku Jihočeského muzea. Od
roku 1980 intenzivně spolupracovala s kulturní redakcí krajského studia Českého rozhlasu, pro kterou vytvářela národopisné črty. Rádio se posléze na dvacet let stalo jejím
hlavním působištěm. Pro jeho především literární, kulturní a náboženské redakce jak na
regionální, tak na celostátní úrovni, připravila stovky pásem, fejetonů, reportáží.
Současnost
Nyní pracuje v českobudějovické nemocnici, kde má na starosti její vydavatelskou činnost, lékařskou knihovnu, kongresy a public relations.
Bibliografie
Jihočeská lidová výšivka (1982) Jihočeské muzeum, České Budějovice – katalog výstavy
Alois Terš : kresby (1983) Okresní kulturní středisko, České Budějovice – útržky vyznání
Pastýř lidu svého. K nedožitým devadesátinám dr. Josefa Hloucha, českobudějovického biskupa (1992)
Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří
Věrná až k smrti. O životě Vojtěchy Hasmandové (1997) Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří
157
Nemocnice České Budějovice dříve a nyní (2009) Nemocnice, České Budějovice – o historii nemocnice,
editorka
Spoluautorství
České Budějovice in flagranti (1994) FOTO MIDA, České Budějovice – spoluautoři Michal Tůma a Karel
Pletzer
Naše dny se naplnily (2002) Klub přátel Izraele v Českých Budějovicích, České Budějovice – z historie Židů
v jižních Čechách (Neznámý skladatel Rudolf Kende)
Od mikrofonu k posluchačům (2003) Český rozhlas, Praha – z osmi desetiletí českého rozhlasu, spoluautor
Eva Ješutová ed.
Dialog vědy s uměním (2003) Občanské sdružení Dialog vědy a umění, Rudolfov – kniha esejí (Příliš chytří
pro obálku na křídě)
Diagnostika a léčba nádorů prsu (2006) Nemocnice, České Budějovice – redakce sborníku přednášek společně s Miluší Dolečkovou
XVI. Jihočeské onkologické dny : Český Krumlov (2009) Nemocnice, České Budějovice – redakce sborníku
přednášek společně s Miluší Dolečkouvou
Ostatní
Po odchodu od rozhlasových vln spolupracovala a spolupracuje s tištěnými médii, mj. s Deníkem, firemním
časopisem Trafikant, týdeníkem Naše rodina a mnohými dalšími. Publikovala velké množství článků v odborném tisku a připravila mnoho reportáží, rozhovorů a fejetonů na rozhlasových vlnách.
Osobní internetové stránky jsou: http://publicrelations.webgarden.cz
1. Kdy jsem začala psát? Měla jsem a mám to štěstí nebo neštěstí, že jsem nikdy nepsala do šuplíku, ani spontánně jen tak sama pro sebe. Nemajíc ambici napsat román,
věnovala jsem se vždy novinařině podle toho, jaké se mi naskytly možnosti a zadání.
„Kariéru“ jsem odstartovala na gymnáziu slohovými pracemi, takže mi byla svěřena
tvorba studentského časopisu Studánka. Tehdy začal můj letitý úděl spoluvytvářet pro
toho kterého zaměstnavatele jeho firemní časopisy, případně vysílání, které je třeba nejen redigovat, ale také plnit. A když není zrovna podobný úkol nadohled, tak si ho
spolehlivě přidělím sama, aniž vím proč. Suché zprávy, na které stačí znát dvě stě slov,
nepíšu nijak nadšeně, ve vlídných rozhovorech s tvořivými lidmi a v útvarech mezi
eseji a fejetony se naopak vyžívám. Ještě raději nežli psaní mám ovšem sběr materiálů
a přípravné studium tématu.
2. Kdo mě ovlivnil a které autory mám ráda? Protože jsem stěžejní léta prožila jako
rozhlasová redaktorka, tak to byli pánové, zabývající se na vrcholné úrovni uměleckými
pásmy, kterým se nyní říká fíčr. Nezapomenutelné byly poslechy nejlepších evropských
kousků, které vítězily na mezinárodní soutěži Prix Italia a jež do republiky vozil člen poroty dr. Zdeněk Bouček. Mimořádně inspirativní byla také setkání s dr. Josefem Branžovským, který přestože během normalizace nesměl publikovat, byl výsostným teoretikem
tohoto žánru. Fascinující byla pro mě vždycky kombinace reálných syrových zvuků a textu
na pomezí poezie a strohého faktu.
Nemám oblíbené autory, ale spíš milované jednotlivé knížky. V dětství to byla Zelenomodrá setkání Ludvíka Mühlsteina o prázdninách, strávených pozorováním přírody.
Znovu a znovu si říkám, jak skvělý byl Karel Čapek ve svých civilních povídkách o obyčejných lidech. Knížku, kterou znám skoro nazpaměť, je secesní román Naruby Jorise Karla
158
Huysmanse, kde se jeho protagonista snaží ze svého života udělat vrcholně rafinované
umělecké dílo.
Otázka, co mi vadí, nebyla položena, ale přesto si dovolím odpovědět: čím dál víc se
rozmáhající vulgarita, perverze a násilí v povídkách, divadelních hrách, v poezii, prostě
všude. Nechci, abych po přečtení knížky byla ještě znechucenější a ubitější, nežli jsem jako
účastnice denní reality.
3. A co vzkázat čtenářům? Nenechte se zblbnout bulvárem. To, čemu se říká po staletí
krásná literatura, ještě pořád existuje.
159
Štěpánek Radek
*2.8.1986 v Prachaticích
Žije současně v Brně a Prachaticích.
Vystudoval prachatické gymnázium a mediální studia a žurnalistiku v dvojoboru s environmentálními studii na Masarykově
univerzitě v Brně. V současné době pokračuje tamtéž ve studiu
magisterského programu Humanitní environmentalistika. Pracuje jako externí redaktor Prachatického deníku. Cestuje mezi
Prachaticemi a Brnem. Momentálně neví, jak dlouho tato rozpolcenost může ještě trvat.
Zájmy a záliby
Nic z toho co dělám, není záliba, ale nutnost, jinak by to nedělal
V roce 2010 mu v edici Srdeční výdej Nakladatelství Masarykovy univerzity vyšla prvotina „Soudný potok.“ Současně se rozpadla kapela Black Spirit Rose, s níž během pětiletého hraní nahrál dvě CD. O dva roky dříve byly některé jeho věci vybrány do almanachu
Větrák 2008, který vydaly brněnské Větrné mlýny a jehož redaktorem byl Vojtěch Kučera.
O čtyři roky dříve navštívil prvně Novalju na ostrově Pag. V roce 2003 si poprvé přečetl
básně Leonarda Cohena.
Současnost
Samozřejmě vždycky nějaká současnost existuje, ale dokud je tady, nevím, co bych
k ní dodal.
Bibliografie
Soudný potok (2010) Srdeční výdej, Masarykova univerzita, Brno
Ostatní
Větrák 2008 (2009) Větrné mlýny, Brno
Black Spirit Rose – Ucházím – Kontrakultura split CD (2010) Papagájův hlasatel records
Black Spirit Rose – Dírou v Duši (2008) – vlastním nákladem
1. První básničku jsem napsal v deseti letech nejkrásnější spolužačce ve třídě.
2. Poezii jsem soustavně ignoroval až do doby, kdy jsem si kvůli textu Pennyroyal tea
Kurta Cobaina objednal knihu Leonarda Cohena „Smrt muže, který patřil jedné ženě“.
Tehdy jsem poznal, jak prostě se člověk vyjadřuje a vnímá svět, i přesto, že jazyk a oči
nabízejí mnohem více možností. A od té doby se snažím, abych viděl a dokázal říci to, co
nikdo jiný. Jako každý mám mnoho průvodců, někteří z nich se později proměnili v ty,
kteří kráčejí vedle mě. Další došli mnohem dále. Nejsou to zdaleka jen básníci či hudebníci.Vypsat jména těchto vzácných bytostí by naštěstí znamenalo rozšířit tento almanach
na několik svazků.
160
3. Snad jen to, aby při chození po světě využívali všech svých smyslů. Jak říká G.K.Chesterton: „Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, pouze na nedostatek údivu“.
161
Šulista Petr
*1949 v Písku
Působí a žije v Oseku u Strakonic.
Absolvent Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích aprobace čeština – hudební výchova a studia speciální pedagogiky na
Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Začínal jako redaktor krajských novin. Nějaký čas působil v dětském výchovném
ústavu jako učitel a vychovatel, téměř jednatřicet let se věnoval
lidem s mentálním postižením. Poté byl vedoucím pohřební služby, nyní v důchodu. Pracoval na výzkumu vlivu sluneční aktivity na vznik Downova syndromu, řadu let se zabýval
otázkou pozitivní úlohy strachu ve společnosti. Založil a deset let byl spoluředitelem mezinárodního festivalu mentálně postižených hudebníků SALVE CARITAS ve Strakonicích.
Velice intenzivně se zajímal o problematiku začlenění lidí s mentálním postižením do
společnosti.
Deset let se spolupodílel na vedení integrovaného tanečního souboru složeného z mentálně postižených chlapců z ústavu sociální péče a děvčat ze základní školy, který úspěšně
reprezentoval okres Strakonice po celé České republice i mimo ni. Více jak pětatřicet let
také pracuje jako smuteční řečník.
Zájmy a záliby
Poezie, hudba, astronomie
Od studentských let se snaží prosadit jako textař a básník. Do světa dětské poezie ho
uvedl především spisovatel Jan Kloboučník, který mu také otevřel cestu do dětského časopisu Sluníčko a Mateřídouška.
Bibliografie
Sněží, sněží (1990) Albatros, Praha – omalovánky
Povídání o králi Holci (1991) vlastní náklad
Hrnečku, vař (1992) vlastní náklad – omalovánky
Padá snížek bílý (1992) vlastní náklad – omalovánky
Je to pravda (1993) vlastní náklad – omalovánky
Hledání (2002) vlastní náklad – sbírka poezie
Letokruh (2006) vlastní náklad – sbírka dětské poezie
Zpověď zamilovaného blázna (2006) Alisa, Petřvald – sbírka poezie
Povídání o medvědí rodině (2008) Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, Praha
Letokruh (2008) Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, Praha – sbírka dětské poezie
Vega – hvězda z bodláků (2008) Studio Gabreta, České Budějovice
Spoluautorství – v literárních sbornících
Buď, Písku, zdráv! (2001) Městský úřad,Písek
Čítanka pro 2. ročník ZŠ (2003) Didaktis, Brno
Současná poezie 2004 (2004) King, Petřvald
Vycházející hvězdy (2004) Alisa, Petřvald
162
Milostná poezie (2004) Alisa, Petřvald
Básníci třetího tisíciletí (2005) Alisa, Petřvald
Současná poezie 2005 (2005) Alisa, Petřvald
Česká sůl a slovenský cukor (2005) Růže, České Budějovice
Milostná poezie 2 (2006) Alisa, Petřvald
Erotická poezie (2007) Alisa, Petřvald
Pohádky na klíček (2007) Balt-East, Praha
Tvořivá síla strachu (2007) Triton, Praha (společně s Václavem Prokopiusem)
Milostná a erotická poezie (2009) Alisa, Petřvald
Máchovi v patách (2009) Jihočeský klub Obce spisovatelů, České Budějovice
Současná poezie 2010 (2010) Alisa, Petřvald
Stoupající hvězdy 2011 (2011) Alisa, Petřvald
Kudy chodí slova (2011) Jihočeský klub Obce spisovatelů, České Budějovice
Ostatní
KAMARÁDI – sborník písní (1980) KPÚ České Budějovice – společně s Jaroslavem Havránkem
Metodika hudební výchovy v ústavech sociální péče (1981) MPSV ČSR, Praha
Záhadné čtverečky (1985) Učebné pomôcky Banská Bystric – učební pomůcka
Smuteční projevy (2002) Sdružení pohřebnictví v ČR, Ostrava – smuteční projevy
Integrace mentálně postižených ve společnosti formou tance (2002) Pedagogické centrum, Praha
Padesát let ÚSP Osek (2005) Praam, Písek – spoluautor Karel Skalický
Řada jeho textů byla zhudebněna a nahrána.
Autor je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů.
1. Psát jsem začal v 16 letech, moje první báseň byla otištěna v Píseckém zpravodaji
v roce 1967. V poezii jsem vždy nacházel východisko z nesnází a báječný relaxační prostředek.
2. V oblasti dětské poezie mě vedle Josefa Lady zejména ovlivnil Jan Kloboučník, v poezii pro dospělé mé desetileté členství v Literárním klubu v Pelhřimově. K mým oblíbeným autorům patří Jan Neruda, Karel Hynek Mácha, Jiří Žáček a Miroslav Kapinus.
3. Přál bych si, aby co nejvíc čtenářů našlo v knize to, co jsem v ní vždy našel já – věrného přítele do nepohody.
163
Troup Zdeněk
Působil a žil v Prachaticích, Praze, Českých Budějovicích. Nyní
působí ve Zlaté Koruně.
Mládí prožil v Prachaticích, zde také v letech 1970 až 1974 studoval na gymnáziu. V letech 1974–1976 pak studoval Střední knihovnickou školu v Praze. Studiem dále pokračoval na Filozofické
fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor knihovnictví a vědecké
informace, které dokončil v roce 1980. Pak nastoupil jako zaměstnanec do Státní vědecké
knihovny v Českých Budějovicích. V roce 1983 se stal vedoucím správy památkového objektu kláštera Zlatá Koruna, od roku 2000 pak tuto práci vykonával pod Národním památkovým úřadem. V letech 1988 až 1989 absolvoval postgraduální studium na Filozofické
fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Ke konci 80. a v 90. letech minulého
století učil jako externí učitel nejprve na Pedagogické fakultě, později na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. V roce 2007 se stal koordinátorem jihočeských památkových
objektů ve správě Národního památkového ústavu.
Zájmy a záliby
Sport, cestování, fotografování, historie, literatura
Autor se o literaturu zajímal už od studentských let, proto také knihovnictví studoval.
V roce 1991 se angažoval i v nakladatelství Růže. Rozeta-Kulturní zápisník Růže řídila
redakční rada pod vedením Zdeňka Troupa a jediné číslo, které vyšlo na podzim 1991,
připravila k vydání Hana Krejčová. Vydavatelem bylo právě nakladatelství Růže v Českých
Budějovicích.
Časopis se hlásil k tradici, kterou v Českých Budějovicích vytvořilo období konce 60.
let, kdy nakladatelství Růže překročilo svým edičním profilem regionální měřítka a kdy
vydávalo literární měsíčník Arch. Redakce zdůrazňovala potřebu čelit komercionalizaci
kultury a podporovat skutečné umělecké hodnoty. Křesťanskou orientaci listu naznačil
úvodní rozhovor s arcibiskupem Miloslavem Vlkem. Na svou první básnickou sbírku si
však musel počkat až do roku 2004.
Současnost
V současné době pracuje jako náměstek ředitele českobudějovického pracoviště Národního památkového úřadu pro správu památkových objektů v jižních Čechách (od roku
2010). V poslední době se angažuje i politicky, v letech 2000–2004 byl zastupitelem Jihočeského kraje, v roce 2010 kandidoval do Senátu za Jihočeský kraj.
Bibliografie
Ponožky (2004) FOTO MIDA, České Budějovice – sbírka lyrických básní
Přezkáče (2009) Tomáš Halama, České Budějovice – sbírka básní
164
Spoluautorství
Český Krumlov, věčnost a den města (2000) FOTO MIDA, České Budějovice – text publikace
Na cestě mimo cesty (2001) J.H.& Archy, Praha – se správcem kláštera Zlatá Koruna Zdeňkem Troupem
hovoří Vladimíra Koubová
Ostatní
V denním tisku, v časopisech i odborných časopisech publikoval množství odborných článků s tematickým
zaměřením na kulturu, literaturu, literární kritiku, uměleckou kritiku, památkovou péči a politiku.
165
Tůma Michal
V roce 1965 absolvoval Střední polygrafickou školu v Praze,
v letech 1968–1974 byl zaměstnán v Jihočeských tiskárnách. Poté
v reprografickém středisku (1975–1980). Od roku 1981 pracoval
jako fotograf v propagačním oddělení Domu kultury v Českých
Budějovicích. Po revoluci v roce 1990 si otevřel soukromé fotografické studio v Českých Budějovicích a vydavatelství FOTO MIDA.
Zájmy a záliby
Historie, četba, hudba a fotografování
Od mládí ho bavilo fotografovat a to ho směřovalo ke studiu polygrafie. Koncem 60.let
již začal s prvními fotografickými výstavami v Českých Budějovicích i v Praze. V 70. letech
již vystavuje po celé republice. První zahraniční výstavu uspořádal v roce 1989 v Německu, pak následovaly výstavy ve Švýcarsku, Polsku, Rakousku a jinde ve známých galeriích a muzeích nebo výstavních síních. V letech 1978–1981 pracoval v misích UNESCO
v severní Africe a centrální Sahaře, v týmu předního českého antropologa Jana Jelínka.
Fotograf Michal Tůma byl jeho dlouholetým spolupracovníkem při těchto cestách. Svůj
pobyt zde Michal Tůma dokumentoval mnoha fotografiemi v cyklu Sahara a pak i publikací. Od roku 1994 vydává i výpravné obrazové publikace, které se zabývají historií měst,
a přinášejí neobyčejný pohled fotografa na historické památky.
Současnost
Nyní se věnuje hlavně fotografování, svému vydavatelství a pořádání fotografických
výstav u nás i v zahraničí.
Bibliografie
Čekání na rozhovor (1978) Městský dům kultury, České Budějovice – se skupinou FOTOS
Řeka (1980) PKO, České Budějovice – se skupinou FOTOS
Sahara (1898) Dům kultury ROH, České Budějovice, text Jan Jelínek a Zdena Myšková
České Budějovice in flagranti (1994) FOTO MIDA, České Budějovice – text Marie Šotolová a Karel Pletzer
Český Krumlov, věčnost a den města (2000) FOTO MIDA, České Budějovice – text Zdeněk Troup
České Budějovice město na cestě (2005) FOTO MIDA, České Budějovice – text Boris Jachnin
Portréty …fotografoval jsem i anglického krále (2006) FOTO MIDA, České Budějovice
Příběh maškarního sálu ze zámku v Českém Krumlově (2007) FOTOMIDA, České Budějovice
Geschichte des Maskensaals im Schloss Český Krumlov (2007) FOTOMIDA, České Budějovice
Bellaria (2008) FOTO MIDA, České Budějovice – František Jakub Prokyš, rokokový malíř
Sahara (2010) FOTO MIDA, České Budějovice – text Jan Jelínek
166
Ostatní
Některé z jeho fotografických cyklů, které se objevily na výstavách i v publikacích: 1969 – cyklus Balet,
cyklus Kde končí svět, 1970 – cyklus Paris vu par, cyklus Laura, 1971 – cyklus Kde se zastavil čas,
1972 – cyklus Dívčí portrét, cyklus Milovat a zemřít, 1974 – cyklus Z kamene čas, 1975 – cyklus Řeka,
cyklus Ona, 1977 – cyklus Čekání na rozhovor, cyklus Sny z dětství, 1978 – cyklus Chvíle pravdy,
1978–1981 cyklus Sahara, 1985 – cyklus Přelet města, 1984 – cyklus Portréty, 1990–2009 cyklus Český
Krumlov genius loci.
167
Vejlupek Miroslav
(Miroslav Vejlupek Čerchovský)
*1952 v Domažlicích
Do svých dvaatřiceti let žil v rodném kraji, v letech 1982–1984
na Prachaticku, 1987–2002 v Písku, odkud přesídlil na venkov do
klatovského Pošumaví.
Středoškolského vzdělání se mu dostalo na Odborném učilišti
Českého svazu spotřebních družstev v Praze-Klánovicích (1972)
a na Střední knihovnické škole v Praze, konzultačním středisku v Plzni (1977). Po čtyřletém profesionálním působení v kulturní a osvětové sféře abdikoval na funkci ředitele
kulturního domu a prošel řadou dělnických zaměstnání ((lesní, meliorační, zemědělský
dělník, dělník na pile).
Zájmy a záliby
Literatura (od dětství), filozofie a kybernetika (od středního věku)
První povídku „Noční lov“ napsal ve třinácti letech. Pravidelně začal publikovat od
roku 1973, kdy mu vyšla v plzeňské Pravdě povídka „Pavlův slavnostní den“. V roce 1979
vstoupil do takzvané „velké literatury“ novelou „Chlapi se nebojí“ a v roce 1981 opět novelou „Hlava plná mozolů“. Poté začal být politicky nežádoucím autorem. V roce 1998 se
do literatury vrátil novelistickým triptychem „Vyvřeliny“ a o rok později sbírkou povídek
„Nemocný život“. Svoji celoživotní morální i ekonomickou podporu zájmové umělecké
činnosti a nekomerčnímu umění v roce 2000 napořád přenesl do elektronických médií.
Současnost
Nyní je v invalidním důchodu, takže má čas nadále spravovat – dnes již historický
umělecký dokument – projekt Prácheňské rezonance na internetových stránkách (www.v-art.cz). Kromě toho píše studii „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“. Studie vyjde koncem roku jako elektronická kniha.
Bibliografie
Chlapy se nebojí (1979) Západočeské nakladatelství, Plzeň – novela
Hlava plná mozolů (1981) Západočeské nakladatelství, Plzeň – novela
Babiččino údolí : naučná stezka (1981) ONV Náchod, Česká Skalice
Strofy meziřečné (1981) – oddíl básní, ineditní vydání;
Tichozvučení (1982) – oddíl básní, strojopisný samizdat;
Obhájce básnivosti dnů (1983) – esej, strojopisný samizdat;
V zeleném světě pravdy Jacka Flora (1983) – esej, strojopisný samizdat;
Básník, který nedozpíval (1984) – esej, strojopisný samizdat;
Léta 1938 – 1939 a kontinuita chodského povědomí I – Chodsko v zrcadle regionálního písemnictví (1984)
– esej, strojopisný samizdat;
Léta 1938 – 1939 a kontinuita chodského povědomí II – Osobnosti (1984) – esej, strojopisný samizdat
168
Pomník Jana Sladkého Koziny – symbol kontinuity chodského povědomí (1985) – esej, strojopisný samizdat
Sedmero setkání s Jindřichem Šimonem Baarem (1988) – esej, strojopisný samizdat
Vyvřeliny (1998) Solus, Písek – prozaický triptych
Nemocný život (1999) Solus, Písek – sbírka povídek
Co dovoleno spisovateli… (2000) Občanské sdružení V-ART, Písek – esej a dokumenty
Z balad (2001) – triptych próz
Klec z hedvábí (2002) – causerie
Zahrada v jeskyni (2002) – novela
U Ošuntělého fraku (2003) – sborník povídek
Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate I – Literatura a kyberprostor, a příběh (2001) – literárněvědní sborník
Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate II – Osobnost Theofila Halamy (2002) – literárněvědní sborník
Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate III – Osobnost Čestmíra Vidmana (2002) – literárněvědní
sborník
Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate IV – Osobnost Kláry Hůrkové (2006) – literárněvědní sborník
Země podvedená I – IV (2007, 2. vyd. 2009) – románová tetralogie
Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka (2010) – eseje
O lidech (2010) – povídky a eseje
Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví (2010) – esej
Cílová rovina (2010) MiradiX, Písek– výběr z tvorby let 1998 – 2009
Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života (2011) – esej
Stoly (2011) – cyklus drobných próz.
Spoluautorství
Rozbitý kalamář (2000) – sborník literárních děl a rozhovorů
Bedřich Svatoš – osud českého spisovatele ve 20. století (2001) – literárněvědný sborník
Chodsko ve stínu hákového kříže II (2009) – kniha memoárů a esejí
Chodsko ve stínu hákového III (2009) – kniha memoárů a esejí
Ostatní
Editoval elektronické almanachy Adieu 2000, Zonty 2001 a Zonty 2002, dále internetovou edici ZONTY
a Edici hostů. Uspořádal čtrnáct elektronických sborníků soudobé poezie a prózy. V letech 2002–2004
a 2008–2010 redigoval internetovou revue literatury Chůdové kořeny.
Příležitostně publikoval také v měsíčníku Host a v elektronických Libereckých listech (www.libereckelisty.
cz), v obtýdeníku Tvar, týdenících Obrys-Kmen a Písecké postřehy a v denících Mladá fronta DNES, Písecké
listy, Jihočeské listy, Plzeňský deník (Kultura), Neviditelný pes
(www.neviditelnypes.cz), Pozitivní noviny (www.pozitivni-noviny.cz) a Britské listy (www.blisty.cz), dále
v almanachu on-line Wagon (www.almanachwagon.cz), dvouměsíčníku Téma (www.gasbag.wz.cz/téma),
v časopise Divoké víno (www.divokevino.cz) a v literárně-publicistickém blogu Radima Pavlíka Subjektivník (www.subjektivnik.blogspot.com), vycházejícího od roku 2007 jako internetový kulturně-publicistický
deník (www.subjektivnik.cz). Český rozhlas – stanice České Budějovice zdramatizoval Vejlupkovu povídku
Věk čirosti (2000).
Miroslav Vejlupek byl jedním ze zakládajících členů a v letech 2001–2003 jednatelem uměleckého uskupení
Občanské sdružení V-ART se sídlem v Písku. V letech 2000–2004 editoval jeho internetový literárně-výtvarný projekt Litterate 28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se
ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů.
Autor je členem Českého esperantského svazu. Rozešel se s občanským sdružením Obec spisovatelů (1999–
2003) a s občanským sdružením Středisko západočeských spisovatelů (1998–2003). Je členem kulturního
169
sdružení Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek a od roku 2004 administrátorem literárně-výtvarného projektu Prácheňské rezonance na stránkách www.v-art.cz.
1. Že mám literární talent, to jsem si zprvu neuvědomoval, ale již od šestého ročníku
základní školy mne o tom přesvědčovali učitelé českého jazyka a literatury. Mé slohové
práce tehdy měly značnou odezvu mezi spolužáky a v učitelském sboru, takže to došlo
tak daleko, že jsem se v patnácti letech nesměle svěřil svému češtináři, že bych chtěl být
spisovatelem. A on docela samozřejmě řekl: „Proč ne?“ A proč píši? Nikdy jsem netoužil
po nekonečné bibliografii. Literární tvorba je pro mne metodou vyslovení filozoficko-etického názoru na život, na člověka a na vesmír.
2. Kdo mě ovlivnil, kdo byl vzorem? Po matce jsem Chod a vyrůstal jsem v prostředí,
kde ještě panovala hrdost na nejvýraznější kmenové umělce. Tak jsem se odmala seznamoval s dílem Jindřicha Šimona Baara a Jana Vrby. Na střední škole na mne zapůsobilo
také literární umění Jaromíra Tomečka, Karla Čapka a Maxima Gorkého.
3. A co bych chtěl vzkázat čtenářům? Co jsem chtěl ve své tvorbě vzkázat, to jsem
už i vzkázal a inteligenci svého čtenáře ani v nejmenším nepodceňuji. Najde-li se i mezi
kolegy spisovateli někdo, koho má tvorba případně zajímá, tomu bych se chtěl svěřit s poznáním, že snobství brání intelektuálnímu růstu.
170
Veverka Přemysl
*1940 v Roztokách u Prahy
Žil v Roztokách u Prahy, Oseku u Duchcova, Teplicích, Praze
(čtyřicet let), krátce na Kutnohorsku a od roku 2004 do současnosti žije v Táboře.
Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (1965)
byl spoluzakladatelem časopisu Student, v letech 1967–1970 redaktorem Mladého světa, kde během prvních dvou let zažíval slávu populárního „podpultového“ časopisu. V následujícím období byl redaktorem nakladatelství
Mladá fronta, kde redigoval zejména edici českých básnických prvotin Kroky, poté pracoval
jako zástupce šéfredaktora literárního měsíčníku pro starší děti Pionýr. V 80. letech působil
jako dramaturg Československé televize. Podílel se na koncepci televizních her s historickým tématem. Měl příležitost spolupracovat se skvělými autory, např. Jiřím Šotolou, vynikajícími režiséry, např. Jiřím Bělkou, a také se potkával s krásnými herečkami. Začátkem 90. let
pracoval jako parlamentní zpravodaj tehdejšího deníku Právo lidu. Pak pro nejmenovanou
pražskou taxikářskou společnost vytvářel a zároveň vydával reklamní noviny Taxi žurnál,
v nichž se kromě jiného zákazníkům doporučovalo, jaký denní, ale především noční lokál
v metropoli navštívit. Od poloviny 90. let řídil revui pro vztah umění a byznysu Dotyk
a koncipoval měsíčník Umění & byznys, jehož byl šéfredaktorem.
Už jako letitý důchodce získal ještě jedno zaměstnání – v Památníku Lidice (od roku
2006). Během téměř dvou let, kdy v Lidicích žil, se seznamoval s historií starých Lidic,
a s osudy jejich obyvatel, s tragickými událostmi z června 1942, jakož i s výstavbou nových
Lidic. Během té doby pro Památník Lidice napsal celou řadu textů s nejrůznějším určením,
z nichž například Kalendárium Přemysla Veverky, orientované na životy obyvatel starých Lidic a Kalendárium Přemysla Veverky, soustředěné na životy obyvatel Ležáků, členů výsadku
Silver A a jejich spolupracovníků, jsou na stránkách www.lidice-memorial.cz a www.lezaky-memorial.cz dodnes. Výsledkem spolupráce s Památníkem Lidice jsou i dvě knihy s lidickou tematikou a román inspirovaný ležáckými událostmi. Je autorem textů naučné stezky
v bývalém cikánském táboře v Letech na Písecku a spoluautorem tamní historické expozice.
Zájmy a záliby
Literární a publicistická tvorba, historie, divadlo, hudba, fotografování, vaření, kouření
dýmky.
Své dýmky neplní dobrým holandským tabákem, jak je uvedeno u kolegy jihočeského
spisovatele Vladimíra Šindeláře na jiném místě této publikace, ale kvalitním tabákem s vanilkovým aroma. A samozřejmě nesmíme zapomenout na jeho lásku, absolutní krasavici
Báru, jeho zlatou retrívřici, která s ním prožívá dobré i zlé už téměř deset let. Ale to pro
něho není zájem ani záliba. Je to něco mezi nebem a zemí.
První novinový článek uveřejnil v době, kdy maturoval (1957), v severočeském deníku
Průboj. Po příchodu na pražskou fakultu psal do časopisu Univerzita Karlova, kde také
171
poprvé v životě publikoval vlastní báseň. Jmenovala se Řeka a patřila Lužnici, po níž se
jako vodák několikrát plavil a vryla se mu do srdce. Potom začal psát další a další verše,
ovlivněn tehdejšími úspěšnými kamarády či vrstevníky Josefem Hanzlíkem, Antonínem
Brouskem, Petrem Prouzou, Pavlem Šrutem. Moc toužil stát se básníkem. Když ale připravil svou první básnickou sbírku, nikdo mu ji nechtěl vydal. Tak možná na truc začal
psát prózu. Knižně debutoval novelou Modré světlo v nakladatelství Mladá fronta v roce
1974. Jako prozaik píše literaturu faktu i beletrii.
Současnost
Měl v životě štěstí, že jeho největší zájmy a záliby, literární a publicistická tvorba, byly
vždycky náplní všech jeho zaměstnání. Nyní píše (jako už řadu let) povídky s detektivním
motivem do krimi revue Jedním dechem, stati literatury faktu do dvouměsíčníku Přísně
tajné a od jara 2011 uveřejňuje v Týdeníku Táborsko seriál Kam sahá paměť, pojednávající
o vzpomínkách pamětníků. Má rozepsanou detektivku ze současnosti, jmenuje se Málo
otevřená srdce a odehrává se na jihu Čech, v krajském městě jménem České Budějíkovice. Ale spíše než skutečná detektivka to bude asi taková vztahová a snad místy i zábavná
novela, v níž se také vraždí a trochu i pátrá. Tak se nechme překvapit, neboť víc nám autor
asi neprozradí.
Bibliografie
Místo pro tři (1977) Melantrich, Praha – novela
Všechny plachty na vodu (1978) Československý spisovatel, Praha – povídky
Síla paměti (1980) Albatros, Praha – literatura faktu
Ani abbé, ani modrý (1989) Československý spisovatel, Praha – historický román o mládí Josefa Dobrovského
Smrt v parlamentu (1992) VERIMA v nakl. Bon Art, Hořovice – novela s detektivním motivem
Karel Vágner – nejen mistr basů (1999) Multisonic, Praha – životopisné vyprávění
Skoky do světla (2007) Paseka, Praha-Litomyšl – románová sága romského rodu Šebů
Jak se chodí do Lidic (2008) Nakladatelství VEGA-L, Nymburk – literatura faktu
Poutníkův lidický průvodce (2009) Nakladatelství VEGA-L, Nymburk – literatura faktu, literární průvodce
Láska a smrt na potoce Ležák (2009) Nakladatelství VEGA-L, Nymburk – historický román inspirovaný
ležáckými událostmi
Spoluautorství
Přijď ke mně, když prší (1974) Mladá fronta, Praha – novela Modré světlo ve sborníku
Slavné pražské vily (2004, 2005,2006) Umělecká agentura Foibos a Národní technické muzeum, Praha
Slavné pražské vily (2007, 2008) Umělecká agentura Foibos, Praha
Slavné stavby Prahy 5 (2005) Městská část Praha 5 a Umělecká agentura Foibos, Praha
Lidické podvečery s hvězdami (2009) Slávka Kopecká, Lidice
Hlasy z hořících domů (2011) Nakladatelství XYZ, Praha – spolu s Romanem Cílkem a Karlem Richtrem,
literatura faktu, příběhy obcí vypálených nacisty
Ostatní
Uveřejnil stovky publicistických materiálů s nejrůznější tematikou v desítkách novin a časopisů. Spolupracoval s Československým rozhlasem na literárních pořadech pro mládež, autorsky se podílel na literárních
pořadech Československé televize. Na internetových stránkách www.slavnevily.cz jsou publikovány Architoulky Přemysla Veverky (osmadvacet autorských reflexí o architektuře a jejích souvislostech), rovněž
z jižních Čech.
172
Autor je členem výboru Klubu autorů literatury faktu, Obce spisovatelů a Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Získal čestné uznání na 15. mezinárodním stavebním veletrhu For arch 2004 za knihu Slavné pražské
vily, Zeyerův hrnek za román Skoky do světla (2009), prémii v rámci Cen Miroslava Ivanova za knihu Jak se
chodí do Lidic (2009) a Cenu Miroslava Ivanova za časopiseckou tvorbu (2011).
1. Kdy jsem začal psát? To si přečtěte v kapitole o kariéře. A proč píši? Možná proto,
že nic jiného neumím, ale zcela jistě z toho důvodu, že si bez psaní nedovedu svůj život
představit. Když se ráno probudím a s údivem zjistím, že ještě žiji, většinou si připomenu
poslední řádky, které jsem předchozí den napsal. A chci pokračovat. Je tomu skutečně
tak – psaní je krásná droga. Ale především je to způsob, jak vytvářet lidské osudy, jejichž
předobrazy nepochybně chodí po téhle zemi, jak s nimi soucítit, jak je spoluprožívat, brát
si je za své nebo je odsuzovat, jak se s postavami přít, zda půjdou dál rovnou cestou nebo
oklikou – a to je síla fikce. A pak je tu druhá síla, faktů, která autorovi umožňuje nahlížet
život v jistém řádu, jenž bývá vystřídán neřádem, to znamená v souvislostech, ve vazbách
příčin a následků, v dějinném vývoji. Nejsou to dobré důvody, proč usedat k počítači?
2. Nevím, kdo mě ovlivnil. Ale kromě jiných jsou mi blízcí Karel Čapek, Vladislav
Vančura, František Kožík, Miroslav Ivanov, Jiří Šotola. Taky mám rád básníky, zejména
z období poetismu. A přiřadil bych k nim Karla Hynka Máchu a Františka Hrubína.
3. A co bych chtěl vzkázat současným i budoucím čtenářům? Jako autor, který se často
zabývá historickými tématy, zastávám názor, že žádné zlo nemůže v dějinné perspektivě
triumfovat nad životem. Zároveň věřím, že láska a porozumění mají místo na nebesích,
zatímco násilí a nenávisti patří nejhlubší opovržení. To je můj vzkaz čtenářům.
173
Vrba Josef
(Alen Malina)
Působí a žije v Českých Budějovicích a Hůrce. Jezdívá však literárně pracovat i na Slovensko.
Vystudoval střední odbornou školu s maturitou a má nedokončené České vysoké učení technické v Praze. Pracoval jako
stavební technik. Od těžkého úrazu v roce 1979 je v plném invalidním důchodu.
Zájmy a záliby
Šachy, rybolov, plavání, potápění, kanoistika, slovenský jazyk a Slovensko, cestování,
hory, výtvarné umění, dýmka, jazz, soul, blues, klasickou hudba (preferuje autory – Claude Debussy, W. A. Mozart, Robert Schumann, F. Chopin, Clara Schumannová), ticho
a příroda
Autor má až mateřský vztah k češtině (a ústrky s tím spojené) už od základní školy.
Snad tam už byl zárodek všeho budoucího? A jak on sám říká, s aktivním psaním začal
pravděpodobně (dle něho to jde totiž těžko specifikovat), až po zmíněném těžkém úraze.
Současnost
Ve svém životě se nyní snaží žít na „plný plyn“ i se svým handicapem, ale jeho zdravotní potíže mu neskutečným způsobem kradou drahocenný čas, ne po hodinách, ne po
půldnech, ale přímo po dnech. Často říká: „Dám skoro celý invalidní důchod za pár hodin
k dobru“. Raduje se ze života, ale někdy se na něj i zlobí.
Prameny a soutoky (2004) Růže – almanach jihočeské poezie
Výhonky (2006) Pragoline – klubový básnický sborník
Ladislav Stehlík 1908–1987(2008) literární inspirace dílem Ladislava Stehlíka v poezii a próze českých autorů
Černobílé inspirace (2008) Balt – East, Praha, klubový sborník
Jihočeský lidový kalendář (2008)
Máchovi v patách (2009) České Budějovice – klubový sborník k básníkovu výročí
Ostatní
Publikoval v českém i slovenském tisku, např.: Jihočeské pravdě, Českobudějovických listech, Aktualitách
Strakonicka, Blatenských listech, Zemědělských novinách, MF Dnes, v časopisech Nové knihy, Elán, Naše
rodina, Vozíčkář, Slovenské dotyky, Robinson, Divadelní noviny a v časopise Literární fórum, dále i v různých sbornících a bulletinech. Taktéž úzce spolupracuje s Českým i Slovenským rozhlasem (dříve Československým). Publikuje a píše nejen v českém, ale i slovenském jazyce, protože jeho umělecké pseudonym
velmi úzce se Slovenskem souvisí.
174
Autor je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů (od roku 2001), českobudějovické literární Buňky
(cca od roku 2006) a člen redakce Literárního fóra – časopisu pro literaturu a kulturu.
1. Kdy jsem začal psát? Pravděpodobně (těžko [už] lze vystopovat úplné počátky) až po
výše zmíněném úrazu (mj. zlámaná páteř) – který mi během vteřiny zcela převrátil život.
Nejsem si tím ale zcela jist.
Pokud je však tomu skutečně tak, pak bych na otázky typu (a dostávám i takové): „To se
muselo stát zrovna tobě?” měl odpovídat: „Zaplať Pán Bůh!”A důvod? – To snad přece jen
dřív naleznu neexistující odpověď na první část otázky. Je to jakési nutkání; vnitřní pnutí.
Avšak zároveň prožívám velké obavy, snad (někdy) až strach, abych jen nerozmělňoval
to, co jiní už řekli dříve – a lépe; aby mé psaní, nebylo pouhopouhým „pisálkovstvím”.
Při různých ohlédnutích se nazpět totiž člověk nejednou nabývá pocitu, že to, co kdysi
pokládal za docela dobré, kamsi pokleslo.
2. Snažím se, abych byl ovlivňován jen citem, srdcem, myslí a životními podněty či
smyšlenými (vysněnými) představami – nikoli autory (byť je to – někdy – těžké; případné
ovlivňování četbou je zákeřnou silou – či jí může být).Vzory si tedy odmítám připustit.
(Možná mylně. Možná i marně.)
A oblíbení autoři? Je jich víc – a rodí se i noví. (A někdy ani tak nejde o autora, jako
jen o konkrétní dílo.) Z prózy mě oslovili: Karel Čapek, Ludvík Aškenazy, Egon Hostovský,
Jaroslav Havlíček, Josef Hejduk, Eduard Petiška, Ernest Hemingway, Anton Pavlovič Čechov, Johannes Urzidil, Marcel Pagnol, William Saroyan, Stefan Zweig, Antoine de Saint-Exupéry a další. Z autorů poezie pak: Josef Palivec, Karel Kryl, Vítězslav Nezval, Oldřich
Vyhlídal, Jiří Suchý, William Shakespeare, Lope de Vega, Elizabeth Barrett Browningová,
Rainer Maria Rilke a další.
3. Jde tedy už o ... čtenáře – a to je to hlavní; jinak bych svůj vzkaz spíše chtěl adresovat těm, co dosud nečtou (či jen minimálně). Zněl by: „Ani nevíte, oč se ochuzujete.
Přičichněte ke čtení! Může být omamnějším nejhezčí vůně, která Vám kdy vstoupila do
cesty“. A vzkaz mým – případným – čtenářům? – Je to poděkování: za jejich čas ... a snad
i odvahu. (A kdyby je mé myšlenky přiměly k zamyšlení, neřku-li podnětným pocitům
... co víc si přát?).
175
Zíková Martina
(Martina Bezinka Zíková)
*1970 v Pelhřimově
Nyní žije v Husinci v okrese Prachatice.
Autorka absolvovala gymnázium Pelhřimov (1984–1988), pak
studovala Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, aprobaci
český jazyk a hudební výchova (1988–1993). Po škole pracovala
jako učitelka na Střední pedagogické škole v Prachaticích (1993
– 1996) a následovala 14 let rodičovská dovolená, během které vystudovala Montessori
pedagogiku a učila dvě děti v domácí škole. Její největší praxí je její rodina – manžel, čtyři
děti, pes a jiná zvířata. Díky tomu má velmi dobré zkušenosti v oblasti zvládání rodinných
konfliktů, řešení běžných i méně běžných rodinných situací, řešení zdravotních problémů
členů rodiny, organizaci času a každodenního života tak, aby z toho všichni vyšli duševně
zdraví.
Zájmy a záliby
Montessori pedagogika, příroda a fungování světa vůbec, skryté schopnosti v nás, práce s tělem, jóga, divadlo, práce s dětmi, hudba
Její zájem o psaní začal někde na základní škole v deseti letech a pokračoval na střední
škole redaktorskou praxí v okresních novinách. Na vysoké škole pak několika literárními
pracemi a potom dlouhou a nekonečnou praxí ve vymýšlení a vyprávění příběhů pro svoje
i jiné děti. Její „opravdové“ psaní formou ucelených knih začalo knihou Víla Bezinka, kterou vytvořila pro svoje děti a nejbližší přátele a která nikdy nevyšla tiskem. Jejím druhým
dílem je kniha pohádek Byl jednou jeden strom, kterou kdosi nazval „Malým princem
o stromech“. Patnáct let se věnovala vedení pěveckých sborů všech věkových kategorií.
Současnost
V současné době se uspokojuje psaním divadelních her pro všechny věkové kategorie. Je ženou v domácnosti, uspokojuje potřeby členů rodiny, vede Montessori centrum
v Domě dětí a mládeže v Prachaticích a učí hrát na flétnu v Mateřském a komunitním
centru Dub u Prachatic. S celou rodinou se věnuje hudbě a divadlu pro malé diváky.
Bibliografie
Víla Bezinka (1998) vyšlo samizdatem, Husinec – pohádky
Byl jednou jeden strom (2004) Nakladatelství Stehlík, Volary – pohádkové příběhy s fotografiemi Hany
Němečkové a ilustracemi Naděždy Smirnovové
1. Psát jsem začala ve 4. třídě základní školy. Měla jsem tehdy pocit, že všechno to, co
bych chtěla zažít jako dítě a z různých důvodů nemůžu, si mohu vymyslet a napsat do
knížky. Momentálně píšu, protože mám potřebu myšlenku, která mě napadla a připadá
176
mi dobrá, nějak zachytit, aby neumřela. Z těchto myšlenek a na jejich základě napsaných
příběhů, úvah….pak zpětně čerpám všechno – sílu, náboj, chuť, víru…Těší mě, že totéž
z nich čerpají i čtenáři.
2. Ovlivnily mě příběhy spisovatele Paula Coelha a dalších podobně píšících autorů.
Ovlivnili mě ale hlavně všichni obyčejní moudří a přemýšliví lidé kolem nás, jejich obyčejně neobyčejné příběhy, moje děti, manžel, všechny těžké chvilky, ze kterých vyšlo uvolňující rozuzlení..
3. A co chci vzkázat mým čtenářům? Aby se našli ať už v mých příbězích nebo jinak.
Aby si našli svůj příběh a dokázali ho žít. Aby viděli, co mohou vidět a slyšeli, co je třeba
slyšet. Aby se zastavili, nadechli a vykročili.
177
Žák David
(David Jan Žák)
Mládí strávil v Prachaticích. Nyní žije, pracuje a působí v Českých
Budějovicích, na Šumavě a v Novohradských horách.
Vystudoval českobudějovickou Pedagogickou fakultu v letech
1989 až 1995, obor český jazyk – literatura a výtvarná výchova.
Pracoval v Melioracích České Budějovice (1988), JZD Lhenice
(1989), Českém rozhlase (1993–1994), Rádiu Faktor (1995–1996), TV Nova (1996–1999),
Českém rozhlase (2000–2001), v letech 2000–2002 se živil jako svobodný novinář. Také
docházel do pěti semestrového semináře Film – video, kde pod vedením filmového teoretika Borise Jachnina natočil dva hrané filmy Mrtvé město (1993) a Zvířepes (1994).
Během studií prošel ateliéry sochaře profesora Karla Hyliše, akademického malíře Romana Kubičky, u něhož i diplomoval svými figurativními malbami a akademického malíře
Miroslava Konráda. Od roku 2002 až 2006 byl učitelem na Středním odborném učilišti
v Soběslavi, kde učil český jazyk, dějepis, výtvarnou výchovu a dějiny umění.
Zájmy a záliby
Příroda, četba knih, spánek a snění
První dobrodružnou knihu nakreslil v pěti letech, text diktoval. Pak už psal různé povídky pro kamarády a na pokračování mu ve školním časopise vycházelo Zálesácké dobrodružství. Publikovat začal v novinách a časopisech ve čtrnácti letech (fejetony, poezie).
Jeho první kniha básní mu měla vyjít v 18 letech, těsně po revoluci v Pražské imaginaci.
Byl ale netrpělivý a tak podepsal smlouvu s nakladatelstvím Růže, kde mu kniha nikdy nevyšla, neboť nakladatelství šlo do likvidace. Ale pak už během let spatřily světlo světa další
knihy poezie a prózy. Některé tituly si vydal vlastním nákladem. Také docházel do pěti
semestrového semináře Film – video, kde pod vedením filmového teoretika Borise Jachnina natočil dva hrané filmy Mrtvé město (1993) a Zvířepes (1994). Během studií prošel
ateliéry sochaře profesora Karla Hyliše, akademického malíře Romana Kubičky, u něhož
i diplomoval svými figurativními malbami a akademického malíře Miroslava Konráda.
Současnost
Dnes je učitelem na Česko-anglickém gymnáziu v Českých Budějovicích, kde vede
hodiny výtvarné výchovy a semináře tvůrčího psaní, dějin umění, literatury a filmu. Dokončuje román „Chodec“ o králi Šumavy Josefu Hasilovi.
Bibliografie
Jak padá hvězda (1990) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice – poezie (listopad 1989)
Jak padá podzim (1990) Růže, České Budějovice – poezie (fotografie Františka Dostála)
Výkřik z hlubin psa (1994) Velárium, České Budějovice
Výlet zpátky (1995, 1996) Protis, Praha – poezie
178
Dešti mezi slova (2005) DharmaGaia, Praha – poezie
Přicházím za tebou/ Прихожу за тобой (2005) Olga Krylova, Praha – poezie
Na břiše svítání (2006) vlastní náklad – poezie česko-francouzsky
AXE Africa (2006) Labyrint, Praha – próza
Spodní zrcadla (2007) Mladá fronta, Praha – poezie
Ticho (2009) Labyrint, Praha – mystický krimi thriller ze Šumavy
Spoluautorství
Mühlviertler Kulturzeitschrift (1993) Mühlviertel, Linz (Österreich)
Z okraje do středu (2001–2003) Kyvadlo, České Budějovice
Plody slovocné (2002) KRB, České Budějovice – sborní z Festivalu poezie 2002
Antologie de la poésie tcheque contemporaine 1945 – 2000 (2002) Gallimard, Paris
Měsíc ve dne (2002) Carpio, Třeboň
Střídavě jasno (2003) Dominium, České Budějovice 2003
Hinter dem Niemandsland – Wechselnd bis heiter (2003) Verlag Franz Steinmasl, Grünbach (Österreich)
Leonardův kabinet (2006) Listen, Jihlava – sbírka povídek
Příběh k devadesátinám Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického : 1921–2011 (2011)
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Vodňany – spoluautor Martin Flajšhans a Otomar Linhart
Ostatní
Časopisecky publikoval v Iniciálách, Tvorbě, Tvaru, Labyrintu, Literárním měsíčníku, Souvislostech, Hostu, Welesu, RevíMítinku, Obratníku, Dobré adrese a v regionálním tisku. Autor publikuje prózu i poezii
v antologiích a sbornících, ilustruje knihy i časopisy, píše divadelní hry (Karel, Stůj osle radostný, Tarzan,
aj.), scénáře, režíruje filmy, píše recenze knih. Žákovy básně byly přeloženy do francouzštiny, němčiny, ruštiny a polštiny. Ilustroval např. knihy Hostinec u kamenného stolu-Karel Poláček (2000), Euromedia Group
Praha, aj. Od 1990 vystavuje i obrazy, grafiku a ilustrace nejen u nás, ale i v zahraničí. Působí i jako herec,
moderátor, recitátor, recenzent, autor rozhovorů, zpěvák a dramatik. Převážně publikuje pod jménem David
Jan Žák. Další informace nejen o literatuře, ale i o dalších jeho aktivitách a případných jeho projektech je
možné se informovat na internetových stránkách: www.davidjanzak.cz
Autor byl členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů, nyní je členem umělecké skupiny Imbecilních realistů a stupidistů a je jedním z hlavních protagonistů imbecilně realistického divadélka Karel. Společně se
spisovatelem Jiřím Hájíčkem založil roku 2004 českobudějovickou literární Buňku, která sdružuje básníky
a spisovatele z celých jižních Čech.
1. Kdy jsem začal psát a proč? Odpověď je u autorské kariéry-viz výše. Ale dodávám, že
co se pamatuju, vždycky jsem chtěl vypravovat příběhy a být spisovatelem, už jako malý
usmrkanec.
2. Vzorů bylo víc. Nejdříve Foglar, Seton, May, Kutík se svou Bílou Vydrou, potom
Miloš Zapletal, abych se později dostal ke Kafkovi, Robertu Walserovi, k Frischovi, Brochovi a Musilovi, Hessovi, k Bulgakovovi, Platonovi, Babelovi, z Francouzů k Célinovi, ke
Gombrowiczovi, Egonu Hostovskému, jeho knihy dokonce sbírám (všechna vydání a vše
o něm), Kunderovi a Jiřímu Kratochvilovi, mám moc rád i Portugalce Pessou, latinsko-americký magický realismus (Márquez, Cortázar, Fuentes, Llosa, Borges...)
3. Co bych chtěl vzkázat mým současným i budoucím čtenářům? – nic... nic zásadního,
snad jenom... ale ani to ne! Takže... skol...
179
Poděkování
Na závěr bych rád poděkoval paní ředitelce Městské knihovny Prachatice Mgr. Haně
Mrázové za radu, pomoc, knihovnické znalosti i poskytnutí zázemí při tvorbě této publikace, a jejímu kolektivu knihovnic, především paní Šárce Vandlíčkové z oddělení pro
dospělé čtenáře a paní Ludmile Bicanové z oddělení pro děti a mládež, bez jejichž pomoci
by kniha nemohla vzniknout.
Dále bych rád poděkoval za konzultace a rady předsedkyni Jihočeského klubu Obce
spisovatelů Hance Hosnedlové, spisovatelům Františku Niedlovi, Janu Bauerovi, Hynku
Klimkovi, Janu Houskovi, Ivo Šmoldasovi, Romanu Szpukovi, Kateřině Bolechové, Davidu Janu Žákovi, Mirkovi Hulemu, Jirkovi Fröhlichovi, Tondovi Pelíškovi a dalším za
cenné kontakty a informace. Také bych rád poděkoval Mgr. Tamaře Pršínové, vedoucí
regionálního oddělení Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích za cenné rady
a připomínky. Svůj medailonek zde má i básník, spisovatel a filmový historik Mgr. Boris
Jachnin, CSc., který náhle zemřel v dubnu letošního roku, při přípravě této knihy a již
nemohl odpovědět na otázky pro autora. Touto formou bych mu rád poděkoval in memoriam za jeho celoživotní práci a přínos jihočeské literatuře.
Velké poděkování též patří Jihočeskému kraji, Společnosti tří zemí, Městu Prachatice
a všem sponzorům, bez jejichž finanční pomoci by tato publikace nemohla vzniknout.
Tomáš Červený
180
Použitá literatura, prameny a odkazy
Jihočeská vlastivěda (1984) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice
Cífka Stanislav: Literatura a divadlo (1983) Jihočeské nakladatelství, České Budějovice
Pršínová Tamara:Nakladatelství Růže 1958-1991 (1998), Jelmo, Rudolfov
Slovníček autorů Jihočeského klubu Obce spisovatelů (2008) Tribun EU, Brno-sestavil Miloslav Král a Hana
Hosnedlová
Internetové odkazy
Databáze Národní knihovny České republiky – www.nkp.cz
Sdružení uživatelů knihovních systémů LANius – www.skat.cz
Katalog Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích – www.cbvk.cz
Souborný katalog České republiky CASLIN – www.caslin.cz
Město České Budějovice – www.c-budejovice.cz
Městská knihovna Prachatice – www.knih-pt.cz
Městská knihovna Vodňany – www.knihovna-vodnany.info
Městské muzeum a galerie Vodňany – www.muzeumvodnany.cz a www.vodnany.net
Ústav pro českou literaturu AV ČR - http://isis.ucl.cas.cz
Slovník české literatury po roce 1945 – www.slovnikceskeliteratury.cz
Databáze knih – www.databazeknih.cz
Wikipedie-otevřená encyklopedie – www.wikipedie.cz
Jihočeský klub Obce spisovatelů - http://spisovatele-jih.sweb.cz, http://spisovatelejih.blog.cz
Obec spisovatelů – www.obecspisovatelu.cz
Unie českých spisovatelů - http://www.obrys-kmen.cz/ucs
Sdružení jihočeských básníků KRB - http://sjbkrb.sweb.cz
Českobudějovická literární buňka - http://antropotyatr.h-aluze.cz/ceskobudejovicka-literarni-bunka
a www.davidjanzak.cz
Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice-Písek - www.v-art.cz
Jihočeská literatura, České Budějovice – www.jihoceskaliteratura.cz
Nakladatelství Růže, Český Krumlov – www.nakladatelstviruze.cz
Literární projekt Epika, Jindřichův Hradec – www.epika.cz
Literární skupina XXVI. - http://xxvi.layne.cz
Stránky českého hajku Šedá volavka - http://hajku.blackhost.cz
Osobní stránky Borise Jachnina - http://borisjachnin.wz.cz
Další informace byly čerpány na základě písemné korespondence s jednotlivými autory v období (únor –
červenec 2011), včetně osobních setkání, na besedách a autorských čtení jednotlivých spisovatelů a z jejich
osobních webových internetových stránek, které jsou u některých autorů uvedeny. Také fotodokumentace
portrétů jednotlivých autorů byla předána a poskytnuta elektronicky z jejich soukromých archivů. Další
fotografie jsou ze soukromého archivu autora, z archivu Městské knihovny Prachatice a Městské knihovny
Vodňany. Autoři ostatních fotografií jsou: Tomáš Červený, Michal Tůma, Petr Linhart, Adam Ptáček, Roman
Szpuk a Bára Hrušková.
181
Obsah
Předmluva ................................................................................................................................. 3
Úvod ........................................................................................................................................... 4
Abecední seznam spisovatelů ................................................................................................. 8
Autoři – dle abecedního seznamu ............................................................................ 9 až 179
Poděkování ........................................................................................................................... 180
Použitá literatura a odkazy ................................................................................................. 181
Jihočeští spisovatelé
aneb někteří z mnoha…
Sestavil a vybral Tomáš Červený
Vydala Městská knihovna Prachatice
V Prachaticích 2011
Vytiskl Akcent tiskárna Vimperk, s.r.o., Špidrova 117, 385 01 Vimperk III.
Náklad 500 výtisků
Vydání první
Tento výtisk je neprodejný.

Knihovna Almanach spis text

Transkript

Podobné dokumenty

Rýžová miska

ffiffi ffi__ffiw ffiffi h-ffitr