Stáhnout v PDF

economix
MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE
Byl jednou
jeden blob
/ 30
LISTOPAD 2008 ČÍSLO 5 Jarov D v novém kabátě
/7
Ekofórum
4. 12. 2008
Ing. Miloš Zeman, CSc.,
/6
VŠE je nejlepší
ekonomická
škola ve střední
a východní Evropě
/5
ZDARMA
Mexické dobrodružstvo?
Viva México!
/34
Mária Gálová
ředitelka aukční síně
/ 29
Ekofórum
27. 11. 2008:
MUDr. Tomáš Julínek,
MBA
ministr zdravotnictví
/6
Mladý a úspěšný
Jan Sýkora
/ 27
Vlastimil Ježek
a jeho chobotnice
/ 31
Na baru
s Magdalenou
Šalamounovou
/ 32
Zahraniční
studentka
Ta Mai Anh
/ 24
2
Editorial
Všichni jistě z naší alma mater známe
tu mršku VEVERKU. Už je trošku starší,
občas nezvládla takovou práci jako její
e-mailové kolegyně. Často se také musela
vyprazdňovat. To je jasné, na stará kolena už je všechno obtížnější. Teď je už téměř mrtvá. I náš PES byl dobrý kamarád.
Jenže přišel nástupce a starý osvědčený
hlídač našich studijních výsledků pošel.
Náš zvěřinec však není jediný. I v Jindřichově Hradci se to hemží kdejakou havětí. KLOKAN nosí ve své kapse zajímavé
informace pro studenty. Mají tam dokonce svého kamaráda, kterému říkají KAPR. To je něco na způsob
školní diskuse, jenže takový kapr toho moc nenamluví. Vždyť kapr
žije pod vodou! Kolegové z České zemědělské univerzity v Suchdole mají zase svého HROCHA. Hroch jim pod svou tlustou kůží eviduje studijní záznamy. Není to od něj pěkné? Pojďme však za našimi vlasatými kolegy do Dejvic na techniku. Tam jim zase v síti dělá
neplechu KOS. Univerzita krále Karla má prý zase svého čuníka,
tedy www.cuni.cz. Když o tom přemýšlím, tak stejně největší zvíře
je náš BOREC.
Škoda, že nový systém má tak ošklivé bezpohlavní jméno – ISIS.
Pojďme mu dát přezdívku! Třeba nějakého přítulného zvířátka.
Kvůli tomu, že ISIS už jednou na světě byl, pak zemřel a teď opět
vstal z mrtvých, mě napadá Zombie. Nikoliv. Co třeba Vlk? Kdepak, tak se už jmenuje arcibiskup (za socialismu to byl Výbor lidové
kontroly). Co například Liška? To by se zase zlobil ministr školství.
Opusťme faunu a zkusme flóru. Líbil by se vám Topol? Je zvláštní,
že naše vláda nám vyčerpala téměř všechny potenciální názvy informačního systému. Napadá mě pojmenovat ISIS nějakým krásným
dívčím jménem, které je plné poetiky a něhy. Džamila! Vlastní návrhy nám můžete poslat. ISIS je také jméno bohyně. Egyptské bohyně!
Byl to záměr tvůrců systému?
economix
– 5 / 2008
Chvíli jsem přemýšlel o tom, jak jinak navrhnout novou budovu
Národní knihovny, aby svou „chobotnatostí“ nevadila a aby byla
krásná. Dalším kritériem pro mě byla i cena, protože jsem si řekl,
že atypická budova z neobvyklých materiálů musí být dražší. Chtěl
jsem použít nejjednodušší tvar, který nejlépe využije prostor (krychli) a běžně používané stavební metody. Po určitém lámání hlavy
jsem zjistil, že lepší tvar, než jaký měla Kaplického chobotnice, nevymyslím. Je takový problém postavit krásnou stavbu za dvě miliardy a s použitím nejmodernějších technologií? Ovšem postavit budovu s omezením (finančním i technologickým), to by se teprve ukázal
dobrý architekt! Zkusme to! Studium ekonomických předmětů v nás
lehce ubíjí uměleckého ducha, ale i my můžeme trumfnout Kaplického! Své návrhy nám můžete poslat a nejlepší „design“ knihovny
zašleme novému generálnímu řediteli NK. Ten bývalý, Vlastimil Ježek, nám poskytl zajímavý rozhovor.
Můžete se těšit i na rozhovor Betky Kuchařové s mladou a krásnou zpěvačkou Magdalenou Šalamounovou, zajímavé informace
o aukcích a kšeftu s uměním přinesla Lucka Kubečková. Rozhovor
se starostou Jindřichova Hradce pro nás udělala Pavla Prokopová.
Dále se těšte na „sloupek“ osobitého herce a studenta VŠE Tomáše
Vorla jr. Vašek Eliáš napsal o neuvěřitelných technických vymoženostech, které pomáhají nevidomým žít plnohodnotně, a v čísle najdete ještě mnoho dalších článků.
Přeji všem čtenářům mnoho úspěchů!
Vladimír Štípek, šéfredaktor
economix
obsah
Bezpečnost před VŠE / 3
Šance na VŠE / 4
VŠE je nejlepší ekonomická škola ve střední
a východní Evropě / 5
Stará aula přejmenována na Likešovu aulu / 5
Aktuality / 6
City look na VŠE / 6
Jarov D v novém kabátě / 7
Rekonstrukce bloku E na Jarově / 7
Příčiny a dopady dnešní finanční krize v podání
Pelikána a Ježka / 8
Hledá se zdatný maják / 8
Mezinárodní konference Hospodářské a politické důsledky
„osmičkových“ mezníků / 9
Ekonomická pokladnice moudrosti knihovna VŠE / 10
Evropská investiční banka a Poison Fire / 11
Orientujeme se v ISIS I / 11
5. Společenský večer NF VŠE / 12
Hvězdy poslucháren na VŠE / 13
Vedlejší specializace: Chcete ji? Přivstaňte si. / 14
Arts Management / 15
Honors Academia / 15
VŠE otevře jako první veřejná vysoká škola program MBA / 16
Chystá se krize i na české vysoké školství? / 17
SHS VŠE informuje / 18
Jak pracují nevidomí s počítačem aneb PC s hlasovým
a hmatovým výstupem / 18
Nové možnosti pro handicapované studenty na VŠE / 19
Můj CEMS rok aneb Výlet do země Roalda Amundsena / 20
Buddy System má novou prezidentku / 21
Rozhovor se starostou Jindřichova Hradce
Ing. Karlem Matouškem / 22
Jindřicháč.CZ / 23
Učebna číslo 127 / 23
Zahraniční studentka na VŠE – Ta Mai Anh / 24
Čím hůře, tím lépe / 26
Mladý a úspěšný Jan Sýkora / 27
Vývoj českého aukčního trhu aneb jak se obchoduje
s uměním / 28
RNDr. Mária Gálová, MBA – rozhovor s ředitelkou
aukční síně Dorotheum / 29
Byl jednou jeden blob / 30
Ježek a jeho chobotnice / 31
Na baru s Magdalenou Šalamounovou / 32
Mexické dobrodružství? Viva México! / 34
VŠTJ Ekonom – florbal / 36
Jarov liga / 36
Jak jsme byli poprvé na golfu aneb Říkejte mi Tiger / 37
48. ročník NOB a 9. ročník MTBO / 37
Prokletí zlata Inků / 38
Dan a Dana nad kafem / 38
Recenze knihy / 39
Recenze filmu / 39
economix
Šéfredaktor: Vladimír Štípek
Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár
Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová,
Jana Lysáková, Pavlína Máčalová, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová,
Pavlína Škromachová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová,
Zuzana Žiačiková a další...
Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny
Editor: Jan Jaroš
Design a sazba: Pavel Vodička
Tisk: Omikron spol. s r. o.
E-mail Economixu: [email protected]
Vydal:
Evidenční číslo: MK ČR E 17789
3
zpravodajství
Další epizoda seriálu
o bezpečnosti před VŠE na Žižkově
Pod svahem ulice U Rajské zahrady je přechod stále vyznačen
pouze zebrou a značkou, že zebra by měla sloužit jako přechod.
S blížícím se zimním obdobím
a s tím souvisejícím zhoršením
podmínek (snížená viditelnost,
mokro, náledí) se můžeme obávat nezodpovědných řidičů, kteří nedodržují předpisy, ale i těch,
kteří pouze nezvládnou situaci.
Tento argument jsme zdůraznili odboru dopravy Prahy 3. Dostalo se nám odpovědi: „V tomto
případě nezabrání potenciálnímu
neštěstí ani příčný práh, ani dopravní značka, ani jiné dopravní
zařízení či stavební úprava.“ Názor je to subjektivní, dalo by se
s ním polemizovat. Zvýraznění
může v případě mlhy řidiče upozornit, že by měl zpomalit. Naopak řidiči, kteří v některé oblasti
jezdí často, si jsou všeobecně jis-
tější a zvyšuje se tendence jezdit
rychleji. Jenže pokud takový řidič ví, že pod kopcem je zpomalovací práh, vždy pojede pomaleji, což značně snižuje možnost
rychlé jízdy, a tedy i nebezpečí
v případě náledí či mokra.
Kuriózní je, že značka vyme-
zující konec dvousměrného provozu v ulici U Rajské zahrady
je umístěna na chodníku v polovině přechodu pro chodce (přechod před vchodem do NB). Teoreticky je dvousměrný provoz
ještě v půlce přechodu a v druhé půlce je provoz již jen jedno-
směrný. Tuto záležitost ospravedlňuje odbor dopravy tím, že
ještě před křižovatkou a přechodem je značka „Přikázaný směr
jízdy vpravo“. Bylo nám oznámeno, že naši „připomínku ve
věci umístění dopravní značky
zasílají k prověření také Technické správě komunikací hl. m.
Prahy se žádostí o posouzení“.
Před VŠE tedy nejspíš přijede
komise odborníků na dopravu,
situaci zhodnotí, pokývají hlavami a možná někdy v budoucnu se sejdou znovu a definitivně
rozhodnou. Jak to u nás chodí,
může to být na jaře, může to být
za dva roky. Možná ale bude
mírná zima, bez mrazů, bez mlh,
nebude pršet a i v noci bude dost
světla a studentům nic hrozit nebude a jakékoli úpravy budou
zbytečné. Autor: Pavlína Škromachová
Inzerce
CEP je think tank založený v roce 1998
Václavem Klausem
Posláním CEPu je podpora myšlenek
volného trhu a svobody jednotlivce
Využijte zvýhodněného předplatného
pro studenty – budete pravidelně
Zaregistrujte se k bezplatnému
odběru newsletteru a novinek emailem
www.cepin.cz
88x130_cb.indd 1
23.10.2008 17:07:04
economix
Kupte si naše
publikace nebo si je
stáhněte
ve formátu pdf
– 5 / 2008
dostávat poštou sborníky, newsletter
a pozvánky na semináře
4
zpravodajství
Šance na VŠE
economix
– 5 / 2008
Uplynulo několik měsíců a na VŠE
opět byla příležitost zajímat se
o své budoucí povolání na veletrhu
Šance. Tento veletrh se uskutečnil
v atriu Rajské budovy 11. a 12. listopadu.
Šance má na VŠE již několikaletou tradici. Dříve tento veletrh probíhal pouze jeden den (účastnilo se ho asi jen 15 firem), od
podzimní Šance v roce 2007 se veletrh koná
dva dny. Důvodem je zvýšený počet firem
z různých oborů, které se na naší škole chtějí
prezentovat. Zásluhu na tom má Rozvojové
a poradenské centrum (RPC), které od podzimu 2006 Šanci organizuje.
Tentokrát byla vyžadována registrace
účastníků. Při registraci jste totiž měli možnost uvést řadu informací a tím zvýšit svou
šanci, že dostanete pracovní nabídku, která
vám bude šitá na míru. Dali jste tak najevo firmám svůj zájem o práci a nové zkušenosti. V těchto dnech budou přicházet na
e-mail registrovaným účastníkům nabídky
práce, protože firmy na základě vybraných
preferencí mají snadnější výběr potenciálních pracovníků.
Ve středu 12. listopadu jste si mohli nechat udělat profesionální fotografii, která by
mohla v získání zaměstnání jednou pomoci.
Kromě fotografie do životopisu jste si mohli
nechat udělat i skupinový snímek s přáteli.
Finanční výtěžek z fotografií půjde na stavbu školy ve Rwandě.
Další novinkou na letošní Šanci bylo
představení zástupců státní správy. Konkrétně zde zájemce lákali lidé z Nejvyššího kontrolního úřadu. „Jejich pre-
zentaci i s aktuální nabídkou uplatnění
najdete v katalogu, který je již volně přístupný na webu Rozvojového a poradenského centra. Katalogy jsou dva, vždy na
každý den veletrhu zvlášť. Vedle prezentací účastnících se společností v něm najdete
i plánky a další užitečné tipy,“ dodává Mgr.
Tereza Francová, která má projekt Šance na
starosti.
Pokud se vám zdá, že nemáte příliš velké
šance získat zaměstnání, nezoufejte. Není
to nemožné. Důkazem jsou sami studenti,
kteří už zde zaměstnání získali. Ovšem nesmíte podcenit přípravu. Ta zahrnuje dobře
propracovat svůj životopis a zjistit si maximum informací o firmě a pracovní pozici,
o kterou se chcete ucházet. Jestli dostanete e-mailem informaci o probíhajících konkurzech a výběrových řízeních, neváhejte
se do nich přihlásit. I neúspěšný konkurz je
významnou zkušeností. Při dalších příležitostech se chyb vyvarujete, budete klidnější a najdete i to „zdravé“ sebevědomí. Pak
už stačí jen poslat motivační dopis, životopis a na pozvání se dostavit na pohovor.
Jak se chovat na pohovoru, to je už téměř
notoricky známá věc (internetové servery
a například časopisy pro ženy v domácnosti doslova překypují návody, v čem přijít na
pohovor, co říkat, co neříkat... jsou to někdy až úsměvné rady, ale je dobré si je alespoň jednou přečíst). O radách a úspěších
studentů, kteří si na Šanci práci našli, si můžete přečíst na webu rpc.vse.cz/uspechy-nasanci/.
Je nutné překonat ostych a nebát se zkoušet nové věci. Právě zkoušením nových věcí
v sobě můžete objevit zatím netušené možnosti. Můžete se řídit i příslovím: „Kdo nic
nezkusí, ničeho nedosáhne.“
Autor: Eva Byrtusová
VÝVOJ POČTU FIREM A REGIS TROVANÝCH S TUDENTŮ
NA VELETRHU ŠANCE
Počet registrovaných
Datum konání
Počet firem
studentů
Šance 15. 11. 2006
30
800
Šance 21. 3. 2007
44
nezjištěno
Šance 13.–14. 11. 2007
69
1300
Šance 18.–19. 3. 2008
73
900
Šance 11.–12. 11. 2008
66
900
(Zdroj: rpc.vse.cz/sance-starsiho-data)
5
zpravodajství
VŠE je nejlepší ekonomická škola
ve střední a východní Evropě
Rektoři a děkani z celého
světa hodnotili, která ekonomická škola je z daného
regionu nejlepší. V rámci
střední a východní Evropy vyhrála Vysoká škola
ekonomická v Praze. Za ní
se umístila Varšavská vysoká škola ekonomická
a na třetí pozici skončila
Ekonomická fakulta Univerzity v Lublani.
Cenu převzal v Paříži rektor
VŠE prof. Richard Hindls. Internacionalizaci označil jako
dlouhodobou prioritu největší
české vysoké ekonomické školy. Rektor při slavnostním předávání dále uvedl: „Máme 110
partnerských univerzit a jsme
členem prestižních mezinárodních sítí CEMS a PIM. Zahraničním studentům nabízíme
více než 90 kurzů v angličtině,
akreditované studijní programy
typu joint degree, double degree
a například v tomto roce dosud
na VŠE hostovalo 61 zahraničních profesorů. To vše přispívá
k dobrému jménu školy v zahraničí.“
Cena 1st Business School in
the Eastern European Zone, kterou VŠE získala, byla udělena
v rámci projektu Eduniversal
Awards. Jde o projekt celosvětového rozsahu francouzské konzultantské firmy SMBG. Do výběru je zařazeno tisíc škol a tyto
školy jsou rozděleny do devíti
regionů (Afrika, střední Asie,
střední a východní Evropa, Blízký východ, Dálný východ, Latinská Amerika, Severní Amerika, Oceánie a západní Evropa).
Kritérii při výběru jsou například mezinárodní vliv a pověst
školy, ocenění získaná školou,
akreditace školy na celostátní
i mezinárodní úrovni, výsledky
v důležitých žebříčcích či účast
v různých mezinárodních sdruženích a organizacích. Nejvyšší
představitelé 153 škol (rektoři
a děkani) z celého světa odpovídali na otázku, kterou z vysokých škol uvedených v seznamu by doporučili pro studium
v dané zemi, a takto se rozhodovalo o konečném pořadí. Z každého regionu byly vybrány tři
nejlepší školy, celkově tedy 27
škol. VŠE se svým vítězstvím
zařadila do prestižní skupiny
devíti nejlepších ekonomických
škol na světě podle teritoriálního uspořádání.
Další čtyři české školy (PIBS;
CMC; Brno International Business School; VÚT Brno, Fakulta podnikatelská), které byly
do výběru zařazeny, VŠE jednoznačně porazila a získala prvenství s celkem 423 hlasy (škola získala o 299 hlasů více než
druhá nejlépe hodnocená česká
škola). Proto má VŠE právo využívat označení Business School with Universal Influence neboli vysoká škola ekonomická
s celosvětovým vlivem, které
je symbolicky vyjádřeno pěti
palmovými listy. Ostatní české
školy mají vždy jen tři palmové listy.
Tento mezinárodní úspěch
je pro studenty jednoznačným
signálem, že studují na prestižní škole a v rámci střední a východní Evropy si nemohli vybrat lépe. Na ostatní oceněné se
můžete podívat na www.eduniversal.com. Autor: Vladimír Štípek
Prvním děkanem Fakulty informatiky
a statistiky VŠE byl právě profesor Likeš
(1929–1994), který se zasloužil o vznik této
fakulty. Na Vysoké škole ekonomické působil nejdříve jako výzkumný a pedagogický
pracovník. V roce 1989 byl zvolen předsedou
akademického senátu VŠE a o rok později
byl jmenován profesorem statistiky. V roce
1991 získal hodnost doktora ekonomických
věd (Dr.Sc.), zasloužil se o vznik zmiňované
fakulty a stal se jejím děkanem. Byl jím pou-
ze do roku 1994, kdy ve svých pětašedesáti
letech po krátké nemoci zemřel.
Profesor Likeš byl a je jednou z nejvýznamnějších osobností české statistiky a mezinárodně uznávaným odborníkem v oblasti teorie pravděpodobnosti a matematické
statistiky. Je autorem několika knih z teorie
pravděpodobnosti a statistiky, mnoha skript
a asi sedmdesáti prací v časopisech a sbornících, z nichž nejvýznamnější byly publikovány v mezinárodních statistických a technických časopisech.
Vysoká škola ekonomická chce touto cestou připomínat studentům významné odborníky, kteří ve škole v minulosti působili. Autor: Lucie Cepáková
economix
Začátkem listopadu byla v předsálí
Staré auly slavnostně odhalena pamětní deska prof. Ing. Jiřího Likeše,
DrSc. a aula se nyní nazývá Likešova aula.
– 5 / 2008
Stará aula přejmenována na Likešovu aulu
6
DEN VĚDY
NA PRAŽSKÝCH VYSOKÝCH ŠKOLÁCH
V pátek 21. 11.
se v prostorách
Rajské budovy
VŠE uskuteční
2. ročník Scientia Pragensis
– Den vědy na
pražských vysokých školách.
Cílem akce je populárně naučnou formou prezentovat veřejnosti výsledky vědy, výzkumu
a další tvůrčí činnosti dosažené
na pražských univerzitách. Akci
pořádají VŠE, ČVUT, ČZU, UK
a VŠCHT. Je přichystána řada
zajímavých přednášek a diskusí. Na akci je volný vstup, registrace není nutná. Více informací
najdete na www.sciprag.cz.
V sobotu 22. listopadu proběhne na VŠE každoroční neformální společenské setkání
absolventů. O vývoji a strategii
VŠE bude účatníky informovat
rektor a děkani jednotlivých fakult. Akce bude mít bohatý kulturní program. Vystoupí například studentské soubory VŠE,
bavič a imitátor Vladimír Hron
a skupina Olympic. Více informací naleznete na www.den
svse.cz.
economix
– 5 / 2008
REK TOŘI NA VŠE
Ve dnech 4. a 5. prosince proběhne 98. zasedání Pléna České
konference rektorů. Rektoři českých vysokých škol se tentokrát
sejdou na VŠE v Praze.
EKOFÓRA NA VŠE
Ve čtvrtek 27. listopadu
v 18:30 vystoupí v rámci Ekofóra ministr zdravotnictví Tomáš
Julínek s přednáškou na téma
Budoucnost
zdravotnické
reformy. Týden
poté se ve čtvrtek 4. prosince
od 18:00 uskuteční Ekofórum
s Milošem Zemanem, který
bude přednášet na témata ČR
a světová hospodářská krize a Jak rozšířit práva voličů.
Obě akce se konají ve Vencovského aule.
aktuality
ZDENĚK SVĚRÁK
NA VŠE
Setkání s významným dramatikem, scenáristou a hercem
Zdeňkem Svěrákem, držitelem
řady filmových
cen, mimo jiné prestižního Oscara, proběhne ve středu 3. prosince
v 18 hodin ve Vencovského aule.
Školu navštíví v rámci studijního
programu Arts management.
PŘEDNÁŠKA
FRANCOUZSKÉHO
VELVYSLANCE
Velvyslanec
Francouzské
republiky pan
Charles Friese
bude přednášet
na VŠE na téma
The French Presidency of the European Union. Přednáška se bude konat ve
středu 26. listopadu od 11.00 do
12.30 ve Vencovského aule.
MIMOSEMES TRÁLNÍ
KURZ NATO A EU
PO ROZŠÍŘENÍ
Centrum evropských studií VŠE v Praze ve spolupráci s Konrad-Adenauer-Stiftung
a katedrou světové ekonomiky
FMV připravuje mimosemestrální kurz 2SE418 NATO and
EU after Enlargement (NATO
a EU po rozšíření), který proběhne 24. až 28. listopadu pod
vedením Senior Research Fellow at the Düsseldorf Institute
for Foreign and Security Poli-
cy (DIAS) and Lecturer in International Relations at the Otto-Suhr-Institute of the Freie
Universität Berlin, pana Dustina Dehéze. Přihlásit se můžete
do 21. listopadu. Více podrobností zjistíte na ces.vse.cz.
S TUDIUM MBA V USA
V roce 2009 přijme Bradley
University dva studenty VŠE ke
studiu MBA programu. Dvouletý program je určen studentům, kteří v akademickém roce
2008/2009 ukončí magisterský
stupeň studia. Uzávěrka přihlášek ke studiu je 20. listopadu v 15 hodin. Kritéria výběru
v rámci VŠE jsou studijní výsledky, výborná znalost angličtiny (test TOEFL nebo IELTS),
motivační dopis, ve druhém
kole interview. Podrobnosti najdete na ozs.vse.cz/?p=327.
VŠEFES T
V úterý 18. listopadu se od
19 hodin uskutečnil první ročník VŠEfestu v klubu Matrix na
Žižkově. Na festivalu vystoupily kapely složené ze studentů
VŠE Fecal matters, Nenaděláš
nic, Strictly commercial a Aemann Kaki. Partnery VŠEfestu byli magazín Economix, NF
VŠE a FPH VŠE.
MODEL
EVROPSKÉ UNIE
Asociace pro mezinárodní
otázky pořádá 3. ročník vzdělávacího projektu Model Evropské unie určeného studentům
vysokých škol. Hlavní součástí tohoto unikátního projektu
Módní přehlídka
na VŠE – City look
Ve čtvrtek 4. prosince bude od 19:45 hodin Rajská
budova svědkem prvního módního projektu v historii naší školy. Současní módní návrháři představí
své autorské kolekce přímo v atriu RB na skleněných
schodech. Tématem projektu bude City look, městský styl odívání, přechod mezi business look a casual.
Součástí projektu bude prezentace módních tendencí
na sezonu podzim-zima 2008/2009 a jaro-léto 2009.
Diváci se mohou těšit na krásné modelky, některé
z nich jsou dokonce studentkami VŠE. Projekt je jednou z aktivit studentů programu Arts management na
Fakultě podnikohospodářské VŠE a záštitu nad ním
převzal děkan Jaroslav Veber. Autor: Lucie Marková
je simulace zasedání Rady EU.
Díky Modelu EU získávají studenti možnost dovědět se více
o tématech, kterými se v současnosti Evropská unie zabývá, ale
také zdokonalit své vystupování
a rétorické schopnosti. Úspěšní
účastníci projektu navíc získají
možnost exkurze do sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku.
Více informací na www.studentsummit.cz. Uzávěrka pro odevzdání přihlášky je 9. prosince.
INTENZIVNÍ
MIMOSEMES TRÁLNÍ
KURZ
V ANGLIČTINĚ
Katedra bankovnictví a pojišťovnictví pořádá intenzivní
mimosemestrální kurz v angličtině 1BP 580 Current Issues
in Finance. Vyučujícím je Robert G. Kuklik a kurz proběhne v termínu 24.-28. listopadu
(Po 12.45-16.00, Út-Pá vždy
9.15-12.30). Počet ECTS kreditů je 3, na kurz se lze přihlásit
prostřednictvím systému ISIS.
Více informací na www.vse.cz/
zprava/10637.
JINDŘICHOHRADECKÉ FÓRUM
– MANAGEMENT
ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB
Ve čtvrtek 4. prosince se na
Fakultě managementu v Jindřichově Hradci uskuteční jednodenní seminář na téma První rok
reformy českého zdravotnictví
pohledem managementu. Jde již
o 6. ročník Jindřichohradeckého
fóra, které se věnuje ekonomické tematice. ru
z
p rbar vi o
kd
aajství
n
v
D
v
Jaro
k
m
ové
Ve čtvrtek 6. listopadu proběhlo slavnostní otevření
kompletně zrekonstruované budovy bloku kolejí Jarov
I. D. Za přítomnosti vedení školy bylo otevřeno i zrekonstruované hřiště za komplexem kolejí, jehož součástí je
i nový umělý trávník.
Na studenty čekají nově vybavené jedno-, dvou- a třílůžkové
pokoje se sociálním zařízením
a kuchyňkou v buňce. Kompletně nový je i nábytek, taktéž rozvody internetu, dveře a okna. To
vše bude sloužit studentům, kteří mají kvůli vzdálenosti domova a díky studijnímu prospěchu
nárok bydlet na koleji. Rekonstrukce má sice mírné zpoždění,
ale kolaudace má proběhnout
již 25. listopadu a nejpozději
dalších 3,058 milionu korun.
Povrch umělého trávníku hradil
Českomoravský fotbalový svaz
(ČMFS).
Studenti se tak mohou těšit na
„běžný“ kolejní standard, který
je však neobvyklý svou celkovou novotou. Obyvatelé kolejí byli dříve zvyklí spíše na postupné zavádění novinek a dílčí
zlepšování kvality bydlení. Zajímavým a možná lehce nepatřičným nadstandardem jsou masážní sprchové kouty. Jestli je
třeba studentům poskytovat takové vybavení, už necháváme
k posouzení čtenářům. Určitým
nedostatkem, který může limitovat soužití studentů v jedné buň-
D
od začátku prosince se budou
moci nastěhovat první studenti,
aby škola zbytečně nepřicházela
o peníze za pronájem. V současné době se dodělávají podlahy,
renovuje se fasáda a instaluje se
nábytek.
Náklady celé přestavby včetně vnitřního vybavení se vyšplhaly na necelých 34 milionů korun. Škola rekonstrukci hradila
plně z vlastních prostředků. Rekonstrukce hřiště stála školu
ě
t
á
b
a
7
ce, je řešení sociálního zařízení.
Součástí koupelny je totiž většinou i neoddělené WC, sprchový kout je navíc z průhledného
skla, takže používat toto sociální zařízení může pouze jeden
člověk, což například pro „ranní provoz“ značně nedostačuje. Teprve běžné užívání ukáže, jestli byl tento způsob řešení
správný. Nutno však přiznat, že
dispozice budovy mnoho kouzel
neumožňuje. „Při přípravě projektu rekonstrukce bloku Jarov
I. E se již počítá se samostatným
WC a koupelnou,“ uvedl Michal
Bobek, předseda Centrální kolejní rady. Autor: Vladimír Štípek
Jarov I. E je v současné podobě shodný
se vzhledem sousedního bloku D před rekonstrukcí – pokoje jsou pro dva až čtyři studenty bez sociálního zařízení, které je
společné pro celé patro. Blok taktéž není zasíťovaný, proto musí studenti za internetem
do Studijního centra Jarov.
Rekonstrukce bude provedena stejně jako
v sousedním bloku D – bude vytvořen buňkový systém. Zároveň budou na koleji rekonstruovány některé pokoje s možností
ubytování handicapovaných studentů. VŠE
již v současnosti několik pokojů pro tyto
studenty má na Rooseveltově koleji, ale kapacita není dostačující, proto bude rekonstrukce bloku E dalším krokem k zjednodušení života na VŠE pro tyto studenty.
V rámci rekonstrukce koleje Jarov I. E
se rovněž počítá i s jinou změnou – nejenže
kolej projde vnitřní rekonstrukcí, ale připravují se plány na vybudování dalšího patra
bloku. Tato varianta je stále otevřená, protože budova patří mezi památkově chráněné
objekty (architektura 50. let 20. století). Je
tedy možné, že plán nakonec nebude schválen a patro se přistavovat nebude.
Důvodem, proč by se měl blok E povytáhnout, je postupný úbytek lůžek na kolejích
E
VŠE v důsledku rekonstrukcí (pro představu: rekonstrukce bloku D snížila počet lůžek
v tomto bloku o jednu čtvrtinu). Navíc se nedostavuje předpokládaný pokles zájmu o koleje– studenti nadále využívají koleje jako
příjemné místo k bydlení během studia.
Nevýhodou, která plyne z rekonstrukce
bloku E, je ztráta poslední koleje s relativně
nízkými cenami kolejného. Ačkoli Správa
účelových zařízení (SÚZ) nemusí zřizovat
na svých kolejích levné ubytování, přesto se
bude snažit zachovat určitou kapacitu s nižším kolejným. Kolej, která by levnější ubytování měla poskytovat, není ještě známa,
ale uvažuje se zejména o Jarovu II. Autor: Michal Bobek,
předseda kolejní rady
economix
Koncepce rozvoje kolejí počítá pro
rok 2009 kromě jiných investic také
s rekonstrukcí posledního jarovského bloku, který má společné sociální
zařízení pro celé patro, Jarova I. E.
– 5 / 2008
Rekonstrukce bloku E na Jarově
8
zpravodajství
Ve středu 29. října se uskutečnila
v Rajské budově na Žižkově přednáška s názvem Příčiny a dopady
dnešní finanční krize. Přednášejícími byli prof. Ing. Pavel Pelikán, CSc.
a doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc., oba
z katedry institucionální ekonomie
Národohospodářské fakulty. Každý
z přednášejících měl 20 minut na to,
aby rámcově přednesl svůj názor.
První začal profesor Pelikán. Podle jeho
názoru není dnešní finanční krize krizí trhů,
ale krizí finančních institucí, která je způsobena nerovnoměrně omezenou racionalitou (každý se chová s jinou mírou racionality). Pelikán označil racionalitu za vzácný
zdroj a jako takový by se podle něj měl také
alokovat – problémem je však otázka, kdo
by měl tento zdroj alokovat, kdo je natolik
racionální? Za další příčinu krize považuje
nezodpovědnost vrcholných manažerů a to,
že jsou trhy pomalé. Vláda je bohužel ještě
pomalejší, takže nestihne z trhu vyřazovat
ty finanční instituce, které nefungují správně. Podle něho jsou dvě možná řešení, a to
buď omezit svobodu jednání institucí anebo
jim naopak dát úplnou svobodu. Rozhodovat by se mělo podle toho, jak je daná instituce „vychovaná“. (Přirovnal finanční instituce k dětem a vládu k rodičům – pokud
jsou děti vychované, dáme jim více svobody než těm nevychovaným.) Dnešní krizi by
vláda měla řešit tak, že by nekontrolovala
ve finančních institucích detaily, ale celkové fungování. (Opět přirovnání – pokud se
nám v autě porouchá zapalování, nebudeme startovat motor manuálně, ale uděláme
komplexní prohlídku, opravíme chyby a budeme se snažit, aby vše fungovalo automaticky.) Avšak dodal, že trhy a nikoli vláda by
měly mít poslední slovo.
Po něm vystoupil docent Ježek, který začal rozdělením finančních kultur na kulturu,
ve které jsou peníze alokovány institucemi,
a kulturu, v níž si lidé peníze sami alokují.
U nás samozřejmě funguje ta první v podo-
Příčiny
a dopady
dnešní
finanční
krize
v podání
Pelikána
a Ježka
Prof. Ing.
Pavel Pelikán, CSc.
Doc. Ing.
Tomáš Ježek, CSc.
bě přeměny úspor na investice a to je právě
dnešní problém, protože nastal časový nesoulad mezi braním a dáváním peněz. Řekl,
že v této kultuře vždy hrozí takzvané inherentní riziko, tzn. banka půjčuje peníze, které si sama současně půjčila. (V současné
době funguje pravidlo, že banka má 8 % peněz vlastních a 92 % půjčených). V klidných
časech pak klidně půjčuje depozita, avšak
nastane-li problém, mohou nastat tři možné situace:
1) banka neodhadne správně, kolik může
půjčit, a stane se neschopnou dostát závazkům,
2) banka půjčí někomu, kdo není schopen
splácet jí, a opět ona se stává neschopnou
dostát závazkům, anebo
3) kvůli pomluvě vznikne panika, lidé si
jdou vybrat své úspory a banka nemá
žádný kapitál.
Na tyto problémy samozřejmě existují obrané mechanismy, a to:
1) sebekontrola banky a bankéřů banky
(morální zodpovědnost) a soubor vnitřních pravidel,
2) sebekontrola komunity bankéřů (dříve si
bankéři dávali pozor na svou pověst, například půjčovali až po důkladném prověření klienta),
3) kontrola ze strany autorit (stát a centrální
banka) a specializovaných agentur.
Dnes ovšem selhaly první dva obranné
mechanismy. Díky šikovným vrcholným
manažerům se totiž podařilo prodat akcie
daleko nad jejich skutečnou hodnotou a pomocí takto nadhodnocených akcií se krize
rozšířila po celém světě. (Přirovnal to k nemoci a jejímu šíření pomocí infekce v podobě mizerných akcií). Řešením a záchranou pro banky je podle něho pomoc od státu.
Stát by měl na dobu určitou (aby se nestal
akcionářem dané banky) odkoupit její akcie
a po uplynutí této doby je prodat na veřejném trhu a mezi tím se snažit nastolit zpět
důvěru mezi bankami. Na závěr Ježek uvedl jako odstrašující příklad bankovní systém
na Islandu.
Poté nastala diskuse, ze které je třeba zmínit snad jen všeshrnující otázku, a to: „Kdo
za to tedy může?“ Podle Pelikána lidská nátura, rozdílnost IQ a zálib. Lidé prý krotí
instituce, ale ještě nikdo nenašel instituci,
která by ukrotila všechny. Ježek na to řekl,
že banky se pouštějí do morálního hazardu
a hřeší na to, že stát jim v případě potíží pomůže. Podle něj by prý nejlepší byl krach,
ale bohužel krach velkých finančních institucí dopadne na celý stát a společnost.
Autor: Kristýna Straková
economix
– 5 / 2008
Hledá se zdatný maják
ný, nápaditý, komunikativní, být studentem
střední či vysoké školy a taky trochu blázen.
Myšlence majálesu jako velkého studentského svátku musí věřit a také obětovat kus
svého času.
Kromě možnosti realizace šílených nápadů a z toho plynoucích zkušeností skýtá
funkce majáku i nárok na adekvátní finanční
odměnu, VIP vstup a také několik volných
vstupenek pro kamarády.
Pořádat
v Praze
Poř
majáles
je sice
ma
legrace,
ale záleg
roveň
rov i dost práce. Organizátoři proto
hledají
p
pro nadcházející
Pražský
Pražsk
sk
ký majáles
majjáles v roce 2009 schopného pomocníka, který by koordinoval širší program akce i její vyvrcholení, tj. hlavní den.
„Hledáme kolegu, který má chuť se podílet na přípravách a realizaci největšího studentského festivalu v Praze,“ uvedl Tomáš
Viktořík z pořadatelského sdružení StudentZone.
Maják by měl být organizačně schop-
Podrobnosti o práci najdete na www.
majales.cz, případně se ptejte na majak@
majales.cz. Autor: Martin Benda, UKáčko.cz
9
zpravodajství
Mezinárodní konference
Hospodářské a politické důsledky mezníků
1848–1918–1938–1948–1968
V současnosti se velice živě hovoří o souvislostech mezi
roky končícími číslicí osm. Národohospodářská fakulta
VŠE pořádá ve čtvrtek a v pátek 20. a 21. listopadu v budově České národní banky v Praze mezinárodní konferenci s názvem Hospodářské a politické důsledky mezníků 1848–1918–1938–1948–1968.
v mentalitě Čechů (Středoevropanů, Evropanů) vlastně neexistuje, zato „bojujeme“ o interpretaci událostí, které se staly
v těchto letech, a role českého
národa v nich.
Hlavním organizátorem konference je doc. František Stellner, vedoucí katedry hospodářských dějin (NF). Domácí
i zahraniční hosté budou přednášet v angličtině a v němčině
na téma historického vývoje,
ale také vnímání, vlivu a významu již zmíněných osmičkových
dat. Zamyslí se i nad vytvářením mýtů, protože vycházejí
z toho, že syndrom „osmiček“
Oba dny konference budou
rozděleny do několika bloků
dále členěných na jednotlivé
přednášky. Ve čtvrtek proběhnou bloky na téma roku 1848
a Rakousko a Československo,
na pátek jsou pak připravena témata Československo a Slovensko, Československo a Šedesátá
léta. Velký prostor bude ponechán diskusi k odpřednášené
problematice.
Konference se koná ve čtvrtek 20. listopadu od 12.45 do
19 hodin a v pátek 21. listopadu
od 9 hodin do 16.30. Vstup na
konferenci je volný a jste srdečně vítáni. Autor: Anna Stejkozová
economix
– 5 / 2008
Inzerce
10
knihovny
Ekonomická pokladnice moudrosti
knihovna VŠE
economix
– 5 / 2008
Každé správné město mívá svou
knihovnu. VŠE takovým městem
bezesporu je, a proto i ona svou
knihovnu má. Nejde však o žádnou
doplňkovou službu, nýbrž o plně
nebo spíše až nadstandardně vybavenou knihovnu s několika pobočkami tak, aby byla vždy co nejblíže
studentům.
Samozřejmostí knihovnické služby jsou
výpůjčky. Ty jsou plně automatizovány prostřednictvím systému Aleph, k němuž mají
studenti přístup skrze své multifunkční identifikační karty. Aby bylo vyhověno aktuálním potřebám daného studenta a urychlila
se cirkulace materiálů, jsou výpůjčky děleny
na prezenční, absenční krátkodobé a dlouhodobé, případně pouze „přes noc“, když je
potřeba nastudovat do druhého dne nějakou
knihu nebo skripta. V takovém případě se titul vrací do dvou hodin po otevření knihovny. Jediné omezení je to, že audio a video
materiály jsou půjčovány pouze prezenčně
a CD materiály absenčně pouze v případě
příslušnosti k danému titulu.
Tím se dostáváme také k tomu, že tištěné zdroje nejsou jediným artiklem, který
knihovna VŠE nabízí. V rámci jazykové studovny jsou přístupny audio a video materiály. Video materiály jsou pak reprezentovány
nejen jazykovými kurzy, ale též cizojazyčnými filmy. To vše v angličtině, němčině, francouzštině i španělštině. Dále jsou k dispozici
laboratoře s televizory s příjmem zahraničních programů z digitálních satelitů nebo
místnosti pro náslech audio materiálů, které
nabízejí kromě výše zmíněných jazyků také
třeba ruštinu, ale též portugalštinu a italštinu.
Interaktivní CD-ROM případně on-line přístup ke slovníkům a jiným studijním pomůckám jsou pak již jen vítaným zpestřením.
Kromě jazykové studovny a půjčování
knihovna provozuje ještě studovnu hlavní
a počítačovou. Počítačová studovna poskytuje přístup na internet, odbornou literaturu
a skripta k vlastní tematice a na CD encyklopedické tituly reprezentované například
Encyclopaedií Britannicou.
Dnes již standardní službou je také zpřístupnění aktuálních periodik. Ani v tom
knihovna VŠE nezaostává. Odebírá několik
desítek titulů ve formě ročního předplatného, které jsou k libovolnému nahlédnutí. Přístupná je přitom i možnost zažádat o přidání
nového titulu mezi již odebírané. Běžné však
je, že jsou pro studenty zdarma k odběru taková periodika jako The Wall Street Journal
Europe, Prager Zeitung, Profit, Euro, E15
a některá další. Jde přitom o čísla v řádu desítek, u vybraných až o dvě stě výtisků.
Ne každému vyhovuje studování nějakého dokumentu přímo v knihovně. Pro takové
případy jsou ideální dvě z knihovních služeb. První je samoobslužné kopírování, ale
hlavně elektronické dodávání dokumentů,
které umožňuje neopustit domov, respektive kolej, a dostat materiály přímo v elektronické podobě. Jediným limitem je zde
maximální počet 25 naskenovaných stran
vybraného časopisu či knihy.
Samozřejmě se může stát, že knihovna
něco nebude mít. V takovém případě přicházejí v úvahu dva postupy. Pokud jde o periodikum staršího data, je pravděpodobné, že
bude dostupné v archivu, jenž schraňuje periodika s datací před rokem 1975. Není nic
jednoduššího než dostat daný titul do jednoho týdne k nastudování v žižkovské pobočce. Ovšem ani v případě, že VŠE daným
titulem vůbec nedisponuje, nejsou tamní
knihovnické služby u konce. Na studentovu
žádost může být realizována výpůjčka z jiné
knihovny v České republice, jediná změna
nastává v úhradě nákladů s tím spojených.
Dnešní doba však přináší zcela odlišný
trend, totiž on-line elektronický přístup k datům, a to nejlépe v jejich plném znění a zdarma. Ani zde není VŠE nikterak pozadu.
Nabízí se nám přístup zdarma do elektronických informačních zdrojů. Těch je mnoho,
některé všeobecné, jiné odborné, avšak vždy
pokrývající tematický záběr VŠE. Ze všeobecných to je například ProQuest 5000 s obsahem více než osm tisíc odborných periodik v angličtině nebo Anopress IT nabízející
články z tištěných periodik a přepisy vybraných televizních a rozhlasových relací spolu
s vybranou referenční literaturou. Z těch specializovaných upozorněme na JSTOR a jeho
digitalizovanou databázi odborných časopisů od jejich prvního čísla, Literature Online
LION, který zpřístupňuje na 350 tisíc položek z anglické a americké literatury, Faktivu
zprostředkující aktuální informace od předních zpravodajských agentur typu Reuters
a aktuální denní obsah zahraničních periodik
jako The Wall Street Journal, Washington
Post aj., ale též přepisy zpravodajství televizních stanic, například BBC a CNN. Dále
je k dispozici ViewsWire, tedy ekonomické
zpravodajství o 195 zemích světa. Uvědomíme-li si, že ostatní zdroje pokrývají ještě
další odborná témata, docházíme k jedinečnému přístupu k ohromnému množství kvalitních informací. A to nejen skrze počítače
školy, ale též z vlastního počítače přes školní proxy server.
Knihovna tak má potenciál stát se nepostradatelným pomocníkem každého studenta VŠE při jeho studiu, ale stejně tak rozvíjet i jeho přehled a znalosti mimo zvolený
obor. Nezbývá než doporučit knihovnu alespoň navštívit a vědět o ní, když ne rovnou
začít jejích unikátních služeb využívat.
Ústřední knihovnu VŠE najdete na Žižkově ve Staré budově. Dalším pracovištěm
je Studijní knihovna na Jižním Městě. Fakulta managementu v Jindřichově Hradci
má také vlastní knihovnu. V areálu kolejí
Jarov se nachází Studijní centrum, které je
spravováno Výpočetním centrem VŠE. Jsou
zde k dispozici počítače, kopírka, diplomové práce z let 2002 a 2003, denní tisk a odborné časopisy. Všechna pracoviště spolupracují a samozřejmostí jsou meziknihovní
výpůjčky.
Podrobnější informace naleznete na webu
knihovny ciks.vse.cz. Případné dotazy můžete zasílat na [email protected].
Autor: Tomáš Javůrek
11
zpravodajství
Mezinárodní studentská
organizace Oikos pořádala 10. listopadu na VŠE
diskusi o politice Evropské investiční banky. Organizace Oikos se zabývá
vzděláním studentů v oblasti životního prostředí
a dala si za cíl upozornit
na škody páchané společnostmi, které financuje
Evropská investiční banka. Tato akce začala u nás
a bude pokračovat i v zahraničí.
Akce byla zahájena třicetiminutovým filmem Poison fire,
který přímo ukazoval, jaké škody páchají naftařské společnosti v Nigérii. Předmětem kritiky
byly důsledky spalování zemního plynu při těžbě nafty, což má
dopad jak na životní prostředí,
tak na zdraví a tím i životní úroveň místního obyvatelstva.
Po tomto filmu následovala
krátká debata. Původně slibovaným hostem byl Prince Chima Williams, ředitel oddělení
Evropská
investiční banka
a Poison Fire
právních zdrojů a projektový
koordinátor v Environmental
Rights Action/Friends of the
earth v Nigérii, který nedorazil kvůli špatnému počasí. Místo něho byl tedy pozván pan
Dato Chipaschvili z Gruzie,
který měl krátkou prezentaci na
téma výstavby nového ropovodu v oblasti kolem Kaspického moře, který však Evropskou
investiční bankou financován
není. Při výstavbě ropovodu
údajně nejsou dodržovány základní regule ochrany životního
prostředí. Nebyla prý vytvořena
analýza ekologických dopadů
na Kaspické moře, nikdo nedomyslel dopravu ropy a možné
důsledky ekologické katastrofy, ačkoli se bude ropa muset
přepravovat vlakem a malými
tankery.
Celá akce měla za cíl z pohledu ekologů ukázat na problémy
spojené s podobnými projekty,
do kterých je zapojena Evropská
investiční banka, jež má možnost
stanovit si podmínky, za jakých
bude dané projekty financovat.
Ekologové nejvíce namítají, že
banka při výběrech projektů nebere dostatečně v úvahu ekologické aspekty.
Na závěr byli účastníci upozorněni na možnost podepsat
pohlednici pro ředitele Evropské investiční banky, která má
za účel ukázat možnosti, které
má a jež může využít pro pomoc
životnímu prostředí.
Autor: Kristýna Straková
ELEK TRONICKÁ
POŠTA
Jak si už jistě mnoho z vás
všimlo, server veverka.vse.cz
je již minulostí. Výpočetní centrum Vysoké školy ekonomické
(VC VŠE) udělalo další pokrok
v integraci studijního systému
tím, že do něj zapojilo spravování elektronické pošty. Uživatelé teď mají veškerou potřebnou funkcionalitu pod jednou
střechou. Stalo se tak především
za účelem zkvalitnění komunikace, již zmíněné integrace do
systému a také kvůli rychlejšímu doručování a přehlednějšímu rozhraní, což jistě ocení
každý uživatel. Původní adresy
zrušeny nebudou, budou fungovat dále, tedy každý uživatel bude mít jak původní adresu
[email protected], tak [email protected]. VC VŠE dopo-
ručuje používat adresu ve formátu [email protected]. Rovněž
budou zachována přesměrování
pro doručování pošty.
PŘIHLAŠOVÁNÍ
NA ZKOUŠKY
Pro přihlášení na zkoušky
sledujeme následující postup:
po přihlášení do systému ISIS
na úvodní obrazovce klikneme
v kategorii Moje studium na od-
kaz Portál studenta a dále pak na
ikonku Přihlašování na zkoušky
(obrázek notesu a pera). Tímto
se dostaneme na stránku s přehledem zkoušek. Tyto jsou rozděleny do sekcí: Kam jsem přihlášen, Kam se mohu přihlásit,
Kam se již nemohu přihlásit, Co
proběhlo a Kam se ještě nemohu
přihlásit. Přihlášení na zkoušku provedeme v sekci Kam se
mohu přihlásit kliknutím na šip-
ku přihlásit u požadovaného termínu.
Pro přihlašování na bakalářské zkoušky klikneme v osobní
administrativě Portál studenta
na ikonku Mimosemestrální kurzy (obrázek dvou šedých a jedné černé tlapky). Dále pak ze
seznamu bakalářských zkoušek
vybereme ty, na které se chceme přihlásit, a výběr potvrdíme
stiskem tlačítka Přidat označené kurzy. Následovně si můžete
zkontrolovat seznam zapsaných
mimosemestrálních kurzů (tj.
bakalářských zkoušek) a eventuálně nehodící se odebrat. Poté
se vrátíme do osobní administrativy Portál studenta a zde vybereme již zmíněnou ikonku Přihlašování na zkoušky. Ze sekce
Kam se mohu přihlásit vybereme požadovaný termín a šipkou
se přihlásíme na bakalářskou
zkoušku. Pokud tam některá ze
zkoušek není, znamená to, že na
ni nejsou aktuálně vypsány žádné termíny. Nakonec by si měl
každý uživatel zkontrolovat, na
které termíny je přihlášen.
Autor: Jaromír Valeš
economix
V tomto dílu seriálu se dovíte o přechodu z poštovního serveru veverka na
ISIS a rady, jak se přihlásit na zkoušku nebo zadat
téma bakalářské práce.
– 5 / 2008
Orientujeme se v ISIS I
12
zpravodajství
5. Společenský večer
Národohospodářské fakulty
economix
– 5 / 2008
Již tradičně pořádala Národohospodářská fakulta ples pro studenty VŠE. Pro nezkušené prváky je to
vždy pamětihodný zážitek, jelikož
zde plní imatrikulační slib a účastní se následné beánie. Pro zbytek
studentů a vyučující je to dobrá příležitost, jak příjemně strávit večer
v Národním domě na Vinohradech
a potkat se mimo školní lavice.
K tanci hrál Orchestr Mercury, v pozdějších hodinách DJ Linka, o doprovodný program se postarali The Robots, mistři
světa v electric boogie, a školní taneční soubor Vrány. Jde o zájmový kroužek CTVS,
v němž působí studenti všech fakult. Pětadvacet tanečnic zpestřilo program vystoupením ve stylu jazz dance. Název souboru
evokoval i výběr kostýmů v elegantní černé
barvě. Neméně působivý program si připravil Petr Bartoň coby Adam Smith. Autor: Hana Kubovcová
13
návštěvnost přednášek
Hvězdy poslucháren na VŠE
DOC . PHDR.
FRANTIŠEK S TELLNER, PH.D.
1) V tomto semestru učím čtyři kurzy, jde
o přednášky 5HD213 Dějiny mezinárodních vztahů 19. a 20. století, 5HD336
Hospodářské a politické dějiny totalitních režimů, 5HD200 Hospodářské dějiny a 55F101 Ekonomická propedeutika.
U prvních dvou se jedná asi o 80 posluchačů, u zbylých dvou, které učím pouze
zčásti, okolo 300 posluchačů.
2) Jsem velmi spokojen. Velké přednášky
pro více než sto posluchačů jsou nepochybně náročnější, protože je obtížnější udržet kontakt s většinou lidí v sále.
Kurzy 5HD213 a 5HD336 jsou volitelné
a jsou vždy zaplněné, řadě studentů povoluji nadkapacitní zápis. Proto si myslím, že posluchači mají zájem. Navíc se
rádi zapojují do diskuse, ptají se a reagují
na mé dotazy.
3) Vzhledem k rozšiřující se „informační
dálnici“, počítačům, mobilním telefonům
s fotoaparátem atd. si studenti předávají
výpisky a nahrávky a mohou snadno zjistit, do jaké míry pedagog opakuje stále
stejné věci. Musíme proto i z tohoto důvodu přednášky aktualizovat a přinášet
„nejčerstvější“ novinky z výzkumu. Pokud bych neinovoval a neprokládal výuku powerpointovou prezentací a ukázkami z dokumentárních pořadů a podobně,
předpokládám, že by to kvalitu mých
kurzů snížilo a odrazilo by se to na počtu posluchačů. Snažím se takové situaci
předejít.
ING. NAĎA BLÁHOVÁ, PH.D.
1) V tomto semestru vyučuji předmět
11F201 Finanční teorie, politiky a instituce a MT302 Regulace finančního
trhu. Ten první jmenovaný kurz na sebe
váže velké množství studentů – nejvyšší
mnou zaznamenané číslo bylo 800. Kurz
je koncipován tak, že se na něm stejnou
měrou podílejí kolegové z katedry veřejných financí. Spolupráce s nimi je bezvadná a oceňuji ji především ve zkouškovém období, kdy se společným úsilím
snažíme obsloužit ten velký počet studentů, jak nejlépe umíme. Kurz Regulace finančního trhu jsem akreditovala
nově, takže doufám, že nynější kapacita
50 studentů zaznamená v budoucnu nárůst.
2) Pochopitelně mě těší velká účast na přednáškách, určitě mě to pozitivně motivuje.
Vím, že důvodů, které studenty k účasti vedou, je víc, ale chci věřit, že jedním
z hlavních je i jejich zájem o problematiku, kterou přednáším. Kurz Regulace finančního trhu, jehož obsah jsem si mohla
sama navrhnout, podle mého názoru poskytuje potřebné znalosti ve velmi aktuální oblasti a studenty opravdu zajímá.
3) Na nedostatek studentů účastnících se
mých přednášek si nemohu stěžovat, proto bych k této otázce nezaujímala konkrétnější postoj. Nechci se tvářit, že mám
patent na to, jak si velkou účast zajistit.
4) Jakákoli odpověď by byla nevhodná.
K účasti na přednáškách mám několik
postřehů. Jeden uvedu jako příklad toho,
jak může někdy dojít k nepochopení.
Přicházela jsem do plné posluchárny,
atraktivní čas středa večer. Studenti seděli na schodech a já mezi nimi procházela. Poznamenala jsem, že by jim určitě pomohlo pořídit si plastové sedátko,
které sama vlastním, vejde se do batohu a nabízí relativně měkké posezení.
Večer jsem dostala e-mail od studenta,
který mi napsal, že byl na mé přednášce
naposledy, protože má otlačenou zadní
část těla a mé glosování situace pokládá
za nevhodné.
PROF. ING. ZBYNĚK REVENDA,
CSc.
1) Mám přednášky ze dvou předmětů, na
jednom je zapsáno 290 studentů, na druhém asi 150. Na začátku semestru bych
odhadoval účast na 95 %, nyní kolem 60
%. Hlavní důvod poklesu účasti uvádím
v odpovědi na třetí otázku.
2) Samozřejmě bych preferoval co nejvyšší
účast. Neúčast na přednášce ale nemusí
nutně znamenat, že student nemá o problematiku zájem.
3) Účast by nepochybně zvýšilo omezení možností „studování“ přednášek přes
různé záznamy na internetové síti. Tento
způsob studia nijak neodsuzuji (nejsouli porušena autorská práva), studenti se
však při neúčasti na přednáškách vystavují nebezpečí neznalosti aktualizovaných témat.
4) Závidím jim, s nižším počtem studentů
lze přednášky vést na více individuální
bázi. To ale neznamená, že i při vysokém
počtu studentů nemohu popřípadě odpovídat na individuální dotazy v průběhu
přednášky.
PROF. ING. RICHARD HINDLS,
CSc.
1) Mívám asi 350 posluchačů. Přednáším kurz statistiky 4ST201. Dříve to
byly i kurzy další, momentálně vzhledem k akademické funkci mám jen tento
kurz. I přes značné časové vytížení touto
funkcí je pro mě možnost přednášet a mít
pravidelný kontakt se studenty velmi významná.
2) Dlouhodobě jsem s účastí velmi spokojen. Během přednášek mám pocit, že
studenti jsou pozorní, a to i přes (nebo
možná právě proto) určitou obtížnost
předmětu statistika.
3) Při registracích mám pravidelně „převis“
poptávky. Za podstatné však považuji především to, abych udržel aktuálnost
ekonomických témat, údajů a problémů,
které prezentuji.
4) To záleží na charakteru toho či onoho
kurzu, zde nelze odpověď generalizovat.
Komornější přednáška a těsnější kontakt
s posluchači má rovněž své kouzlo. Navíc velkou předností VŠE je pěstování
i malých oborů, které na jiných ekonomických vysokých školách budete hledat
marně. Pak je nižší počet studentů docela
přirozený.
Zjistili jste, že jste ani jednoho z námi
vybraných pedagogů ještě na přednášce
„v akci“ nezažili, a navíc vás problematika,
kterou vyučují, zajímá? Budeme rádi, když
se vám článek stane inspirací ke spojení příjemného s užitečným a vy si rozšíříte vědomosti dalšími předměty.
Autor: Anna Stejkozová
– 5 / 2008
OTÁZKY:
1) Kolik studentů asi průměrně navštěvuje
vaše přednášky? Jaké předměty v tomto semestru vyučujete (popřípadě které
předměty obvykle vyučujete)?
2) Jste s účastí spokojeni? Jak vám vyhovuje? Myslíte si, že se vašich přednášek
účastní (jen) studenti, kteří mají o problematiku skutečně zájem?
3) Myslíte si, že by něco změnilo (snížilo/
zvýšilo) účast na vašich přednáškách?
Co by to podle vás bylo? Co byste byli
ochotni „podstoupit“ kvůli takové změně?
4) Jak se díváte na kolegy, kteří hovoří na
přednáškách pouze ke skromnému počtu
studentů? Jaké by to pro vás bylo, kdybyste byl na jejich místě?
4) Obecně je rozdíl mezi povinnými a volitelnými kurzy. Bohužel u povinných
je úbytek posluchačů téměř automatický. Také je třeba zdůraznit, že humanitní
obory jako hospodářské a politické dějiny, filozofie, politologie a další mají lepší
možnost oslovit širší spektrum studentů
než úzce specializované kurzy. Malý počet posluchačů proto nutně nemusí signalizovat neschopnost pedagogů. Ale stává
se to. Jaké by to pro mě bylo? Odpovím
citátem: „Člověk si rád vyslechne radu,
zvláště když ví, že se jí nebude muset držet (M. Twain).“
economix
V tomto čísle Economixu jsme se rozhodli podívat se na přednášky takříkajíc „z druhého úhlu pohledu“. A to
z pohledu kantora. Oslovili jsme několik přednášejících, kteří se ve studentských diskusích objevují mezi
nejoblíbenějšími, a položili všem tytéž otázky. Přečtěte si, jak vnímají
účast na svých přednáškách.
14
zpravodajství
Vedlejší specializace: Chcete ji? Přivstaňte si.
Celkový přehled
vedlejších specializací
pro každou fakultu:
FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICT VÍ
Jméno vedlejší specializace
Kapacita
Veřejné finance
Zdanění
Controlling
Oceňování podniku a majetku
Peněžní ekonomie a bankovnictví
Účetní a finanční řízení podniku
Učitelství odborných ekonomických předmětů
Vedlejší specializace na každé fakultě se rok od roku
mění. Navíc přihlašování na specializaci nemusí být
vždy jednoduché.
economix
– 5 / 2008
Proces přihlašování je v podstatě stejný na každé fakultě.
Zapisování do vedlejších specializací probíhá od počátku
zkouškového období. Na katedře, kde hodláte studovat vedlejší
specializaci, si vyzvednete formulář Potvrzení o přihlášení do
vedlejší specializace. Tento formulář poté odevzdáte na vybranou katedru. Potvrzený formulář pak jen odnesete na studijní
oddělení ke své referentce, která
vloží zaměření do informačního
systému.
Jak jste si jistě všimli, přihlašování do vedlejších specializací neprobíhá přes internet jako
registrace předmětů či přihlášení na bakalářskou zkoušku. Pěkně postaru je potřeba si vystát
frontu. V tomto bodě se dostáváme do spekulací, zda onu frontu
u této vedlejší specializace stát
budeme nebo nebudeme.
Ve většině případů je dobré se
orientovat podle kapacity speci-
alizace. Osobně jsem se hlásila na specializaci Ekonomická
žurnalistika a žádný problém tu
nebyl. Naopak mezi nejobávanější patří například specializace Podnikohospodářské fakulty
Finanční manažer. Je zde kapacita padesát studentů a historky
kolem zápisu jsou přímo děsivé.
Studenti si přivstávají i ve čtyři
hodiny ráno a stojí před školou,
aby se dostali mezi těch vysněných padesát. Tvoří se seznamy,
kdo v kolik hodin přišel, aby
rozdělování míst bylo spravedlivé (viz fotografie k článku).
Těžko radit, kam je nejlepší
se přihlásit. Letos se například
jedna studentka hlásila na Psychologii a sociologii v řízení firmy. Člověk si řekne, že kapacita je 120 studentů, tudíž nebude
problém. Frontu sice nestála, ale
když došla na katedru, vedlejší
specializace už byla plná.
Autor: Pavlína Máčalová
neomezená
50
100
neomezená
neomezená
100
60
FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Angloamerická studia
30 (přihlašování 391NB)
Cestovní ruch
50 (přihlašování 241NB)
Evropská ekonomická integrace neomezená (přihlašování 231NB)
Diplomacie
neomezená (přihlašování 272NB)
40 (přihlašování 280ANB
Frankofonní studia
+ francouzština)
Mezinárodní podnikání
50 (přihlašování 218NB)
Iberoamerická studia
40 (přihlašování 280ANB)
100
(přihlašování dle jazyka
Komerční jazyky
+ 2 jazyky)
25 (251NB + angličtina + test
Komerční komunikace
+ prospěch)
Retail Business
neomezená (251NB)
Politologie
neomezená (261NB)
Právo v podnikání
neomezená (221NB)
Rozvojová studia
neomezená (231NB)
PODNIKOHOSPODÁŘSKÁ FAKULTA
Poradce – auditor
25
Bezpečnost práce
25
Ekonomie průmyslového podniku 50 (pro všechny kromě F3)
Ekonomie sportu
25
Finanční manager
50
Logistika – mezinárodní přeprava 50
a zasilatelství
Management
50 (pro všechny kromě F3)
Marketing
50 (pro všechny kromě F3)
Malé a střední podniky v tržním
50
prostředí
Manažer kvality
25
Personální management
50
Psychologie a sociologie v řízení 120
firmy
FAKULTA INFORMATIKY A S TATIS TIKY
Analýza sociálně ekonomických dat
neomezená
Demografie a sociální analýza
neomezená
Informatika v podnikání
neomezená
Kvantitativní metody v managementu
neomezená
Manažerské informační systémy
neomezená
Orientace v informační společnosti
neomezená
Pojistné inženýrství
neomezená
Prezentace informací a komunikace
neomezená
NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ FAKULTA
Ekonomie a právo
neomezená
Ekonomická žurnalistika
neomezená
Hospodářská politika
neomezená
Makroekonomická analýza
neomezená
Regionální studia
neomezená
Regionální rozvoj a evropská integrace
neomezená
Sociální politika
neomezená
Rozvoj obcí, měst a regionů
neomezená
Veřejná správa
neomezená
Ekonomika životního prostředí
neomezená
15
vzdělávání
ARTS MANAGEMENT
V akademickém roce
2007/2008 otevřela Fakulta podnikohospodářská
nový studijní obor Arts management. Nutno dodat,
že je novinkou v celé České republice. Obor slibuje získání ekonomických
a manažerských znalostí
s ohledem na rozvoj kulturního dědictví České republiky.
Arts manažer by se tedy měl
orientovat v kultuře a její historii, řešit problémy s kulturní politikou i s ohledem na cestovní
ruch a podporovat kulturní rozvoj v dané oblasti s využitím
znalostí účetnictví, řízení lidí,
organizace práce, práva a jiných základních manažerských
a ekonomických dovedností.
Tyto znalosti by mu měly poskytnout celoškolsky povinné předměty na VŠE a oborové
předměty týkající se hlavně kultury, umění, historie, architektury a dalších oborů.
Přesněji řečeno, předměty tohoto typu studia se dělí na čtyři
části (tzv. čtyřvrstvá struktura):
všeobecný základ (mikroekonomie, makroekonomie, matematika, statistika...), užší základ
(firemní ekonomie, management, účetnictví...), profilující předměty (EU a strukturální
fondy, projektový management,
kurzy regionalistiky, cestovního
ruchu se zaměřením na kulturu...) a umělecké předměty (dějiny kultury, přehled uměleckých slohů...).
Na čtvrté části struktury
s VŠE spolupracuje Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
Na výuce se tyto nejodbornější
předměty podílejí asi z 25 procent. Proto se i přijímací řízení na tento obor od ostatních na
VŠE výrazně liší. Budoucí stu-
dent arts managementu musí
kromě obvyklé zkoušky z matematiky složit i zkoušku z všeobecného přehledu o uměleckých
oborech. Ta už vyžaduje přehled
ve všech kulturních odvětvích.
Na stránkách fakulty je k dispozici ukázkový test a dlouhý seznam literatury, kterou je nutné
k tomuto testu nastudovat.
Studium tohoto oboru ocení hlavně humanitně orientovaní lidé. Oproti ostatním zaměřením na VŠE se zabývá spíše
méně ziskovou částí ekonomiky
a kulturním vyžitím. Nemáte-li
k umění a kultuře vztah, zvolte
si raději jiný obor. Studenti mají
na studium arts managementu
rozporuplné názory. Hlavním
problémem je překvapení z odbornosti předmětů. Někdo je
nadšen a jiný zklamán. Ale lidé
se zájmem o výstavy, muzea, divadla, hudbu nebo literaturu budou ve svém živlu.
Arts management je z velké
části orientován na praxi. Tedy
jak zorganizovat určitou kulturní akci, například výstavy v galeriích, koncerty, dalšími tematickými okruhy jsou marketing
a prezentace kultury širší veřejnosti, zařizování grantů pro nejrůznější veřejné akce, práce při
natáčení filmu, divadlo či práce
v showbyznysu. To do značné
míry vyžaduje znalost daného
oboru, na což by vás mělo studium připravit. Studium je však
zaměřeno spíše k muzeím, galeriím a výstavám.
Arts management se zaměřením sice trochu liší od klasických oborů na VŠE, ale pro
humanitně orientované jedince
je jistě dobrou volbou. Do jaké
míry bude na našem trhu využitelný v praxi, se ukáže až časem
s prvními absolventy. Buďme
však optimističtí. Autor: Hana Prchlíková
Novinkou je, že nejde pouze
o studenty VŠE, ale i o zájemce
z jiných vysokých škol v České
republice, například ze Škoda
Auto Vysoká škola, a dokonce
o zájemce z jiných zemí. Novými členy programu jsou tedy
i Natallia Shtukar nebo Ewgeniya Matseushuk z Běloruska.
Vzhledem k relativně malému množství studentů vznikla
v průběhu uplynulého roku velice příjemná atmosféra, jejímž
důsledkem byla řada aktivit,
které v rámci programu původně plánovány nebyly, ale staly se jednou z nejpříjemnějších
částí projektu.
Příkladem takové aktivity
jsou již výše zmíněné plaká-
Honors
Academia
ty umístěné v prostorách VŠE.
Myšlenka nové reklamní kampaně vznikla na závěrečném
soustředění předmětu Marketing v rakouských Alpách, kde
jednotlivé týmy prezentovaly
výsledky svých semestrálních
projektů. Tým, který se zabýval
projektem Honors Academia,
jeho možnostmi, nedostatky
a záměrem, přišel s myšlenkou
reklamy založené na zkušenostech současných studentů. V návaznosti na tuto prezentaci byl
pod vedením Alice Savovové,
jedné ze studentek, připraven
projekt, jehož výsledkem jsou
bannery umístěné po škole.
Vzhledem k množství informací a úkolů, které souvisí s vedením programu, jakým je Honors Academia, navrhlo vedení
projektu, aby s některými dílčími úkoly pomohli sami studenti
programu. Velká část návrhů na
zlepšení je realizována a vedení programu výrazně podporuje
studenty i mimo tento program –
například prostřednictvím konzultací a nabídek ze strany partnerských firem.
Partnerské firmy Honors Academia jsou skvělým prostředkem získávání reálných informací přímo od manažerů těchto
společností. V tomto semestru
studentům přednášely například
manažerky z Číny a Indie.
Celkový koncept propojení programu s externími přednášejícími je oboustranně velmi efektivní. Pro řadu studentů
jsou přednášky od manažerů firem příležitostí, jak se dovědět
více informací o společnostech,
v nichž by případně chtěli pracovat. Pro HR jsou tyto přednášky příležitostí najít talentované
studenty. Autor: Lucie Marková
economix
Honors Academia na VŠE
má za sebou první rok
existence a několik zásadních změn. Původně
relativně neznámý a nový
projekt díky propagačním plakátům v prostorách školy zaujal řadu nových studentů. Velká část
z nich byla v uplynulém
měsíci přijata ke studiu.
– 5 / 2008
Honors Academia
16
vzdělávání
Sloupek
Tomáše
Vorla jr.
VŠE otevře
jako první veřejná
vysoká škola
prestižní studijní
program
economix
– 5 / 2008
Má babička s oblibou sleduje odpolední zápolení na
ČT 1, při němž se Jarda z Lovosic snaží trumfnout
Ingrid z Ivanovic na Hané ve známé vědomostní hře
zvané AZ kvíz. Tato stálice na českém televizním
nebi baví diváky již dlouhá léta a nepopírám, že já
sám rád s babičkou pozdně posvačím za pitvořivého
výkladu moderátora Aleše Zbořila.
Krom zlomyslných myšlenek a úvah nad vlastní prozíravostí
při zbrklé volbě políček soutěžících (viz gaučová zvolání „Ježíš,
co to dělá?!“ a „To jsem věděl!“) či moderátorových těžkopádných vtipů při seznamování diváků s povoláním a zájmy účinkujících baví mě na sledování AZ kvízu ještě jedna věc. Tou je
nezřídka nastávající jev, kdy ona Ingrid, jejíž vzdělání končí
maturitou z učiliště a která celý život pracovala jako prodavačka v Jednotě, s grácií zamete s panem Jardou, který vystudoval
dvě vysoké školy, pracoval v několika nadnárodních firmách
a při odchodu do důchodu opouštěl kancelář nacházející se
v horních patrech podnikové budovy.
Jack London strávil několik málo měsíců na univerzitě a pak
ji opustil s tím, že se toho doma naučí víc. Nezmiňuji příklad
slavného spisovatele kvůli snižování významu vzdělávacích zařízení, dovolil bych si ale do jisté míry srazit všeobecný názor
srovnávající institucionální vzdělání s inteligencí. Společnost
ráda kategorizuje lidi na hloupější, tedy ty, kteří nabyli vzdělání pouze na některém z nižších stupňů školského systému, a na
chytřejší, kteří získali své vědomosti studiem v institucích nesoucích označení „vysoká“ či univerzita. Tímto nešetrným zacházením s významy slov dochází pak k situacím, kdy se osoby nacházející se v jednotlivých skupinách vůči sobě vymezují a navzájem označují nálepkami ten intelektuál či na druhé straně ten
dělňas. Se správnou intonací vycházejí obě tvrzení nastejno.
Být vzdělaný ve středověku znamenalo ovládnout všechny
základní obory obecné vzdělanosti a člověk univerzitu opouštěl jako komplexní učenec. Dnešní doba, vyznačující se zběsilým technologickým pokrokem a přemírou informací, si vyžaduje nezbytné specializace, které způsobují, že učený pozbývá
času k celkovému širšímu sebevzdělávání. Dalo by se s nadsázkou říci, že čím více se učíme a specializujeme, tím méně toho
o okolí sama sebe víme, jelikož na to zkrátka nemáme čas.
Televizní kvíz určitě není tím, co bychom mohli považovat
za směrodatné měřítko lidské vzdělanosti. Paní Ingrid třeba
zrovna sedly otázky, pan Jarda byl pod palbou reflektorů nesvůj a při otázce, jak zní latinský výraz pro nachytání člověka
při činu na IF, mu v hlavě vyvstanul jeho nedávný problém
s vrtošivou ženou. Jako jednoduchá sonda ovšem pořad posloužit může.
Nezapomínejme tedy na svět kolem sebe a vzdělávejme se
i jinde než na hřišti, jehož mantinely vytyčuje obsah předepsané literatury. Nerad bych se dožil doby, kdy budu zabíjet hospodské debaty novinkami z burzy. Autor: Tomáš Vorel
Na trhu je v současné době velké množství soukromých
subjektů nabízejících tento druh manažerského studia
a přichází doba, kdy se headhunteři a personalisti začínají ptát, kde uchazeč ke svému titulu přišel. V čem
chce tedy být VŠE jiná a čím chce zajistit, aby právě její
MBA bylo tou nejlepší volbou?
Celou výuku organizuje institut International School of Business and Management (ISBM),
který založila Podnikohospodářská fakulta VŠE. Výkonným
řiditelem ISMB je Dipl. Ing. Daniel Spálenka, MBA, který získal titul MBA v Německu, odkud si přináší cenné zkušenosti
a know-how. Garantem studia a akademickým ředitelem
ISBM bude proděkan Podnikohospodářské fakulty prof. Ing.
Ivan Nový, CSc.
FIBBA?
Většina škol v České republice nabízejících program MBA
nemá vlastní akreditaci. Jsou
pouze určitou formou franšísingu – tedy zahraniční univerzita
propůjčí tuzemské firmě knowhow a studijní program. VŠE jde
jinou cestou, a to velmi ambiciózní a odvážnou. Rozhodla se
vytvořit vlastní program s akreditací u mezinárodní akreditační
komise FIBBA, zajišťující velmi vysoký standard výuky.
NÁROKY
Studium bude klást velké nároky na uchazeče o studium. Ten
bude muset splnit hned několik
podmínek pro přijetí. Dokončené vysokoškolské vzdělání, dva
roky praxe v řídící, nebo jinak
zodpovědné funkci, doporučení dvou zaměstnavatelů a samozřejmostí je perfektní znalost
anglického jazyka.
PROGRAM
VŠE bude nabízet celkem čtyři různé specializace. MBA in
Business and Entrepreneurship,
MBA in Transport and Logistic,
MBA in Public Administration
a MBA in Construction Managament. Mezinárodní lektorský
tým bude složen z odborníků
v daných oborech.
CENA
Cena celého dvouapůlsemestrálního programu v rozsahu 90
ECTS činí zhruba 400 tisíc korun. Autor: Martin Křivka
economix
Hledáme nové redaktor(k)y!
[email protected]
?
17
vzdělávání
Chystá se krize
i na české vysoké školství?
Ačkoli si to někteří z nás možná ani
neuvědomují, výdaje na naše vzdělání jsou ve státním rozpočtu celkem značnou položkou. Možná jste
si všimli, že v těchto dnech proběhlo schvalování státního rozpočtu
na rok 2009. Částka vyčleněná pro
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR je jedna z nejvyšších.
Přesto jsou vládní výdaje na vysoké
školy v České republice šesté nejnižší mezi třicítkou zemí OECD.
ŠTĚDRÁ MINIS TRYNĚ
Veřejný výdaj na studenta vzrostl nejvíce během funkčního období ministryně Petry Buzkové. Ta získala pro vysoké školy
více peněz než všichni její předchůdci. To
jí můžeme podle všeho děkovat za krásné
časy. Ovšem všechno krásné jednou končí. Rektoři se ozývají, že jim současné prostředky nestačí, ale vláda víc dát nechce –
při současném stárnutí populace vlastně ani
nemůže.
Proto vznikla Bílá kniha terciárního vzdě-
VYDÁVÁNÍ PENĚZ NA HLAVU
Podfinancování ale není jedinou slabou
stránkou v systému terciárního vzdělávání
u nás. SWOT analýza upozorňuje i na těžkopádný a neefektivní systém řízení vysokých škol, nízký počet absolventů kratších
studijních programů vstupujících na trh práce a vůbec nízký podíl dospělé populace
s vysokoškolským vzděláním. To může znít
trochu sporně. Vysoké školy totiž přijímají
rok od roku více studentů. Tato tendence začala po roce 1989, kdy vysoké školství u nás
zaznamenalo významný růst v mnoha ohledech. Došlo k rozvoji regionálních univerzit.
Počet přijímaných studentů se čtyřnásobně
zvýšil. Hlavní důvod můžeme vidět v současném systému financování. Každý přijatý
student totiž s sebou přinese více než sedmdesát tisíc korun na školní rok. Není tedy důvod studenta nepřijmout. Navíc, když zájem
o studium stále roste. Mimochodem, věděli jste, že soukromé vysoké školy se rozvinuly hlavně proto, aby uspokojily rostoucí
poptávku v minulém desetiletí, na kterou
už veřejné vysoké školy nemohly reagovat?
V České republice je nyní 26 vysokých škol
veřejných, dvě státní a 46 soukromých. Šance na přijetí je zhruba 72 procent. Přesto zůstává každý třetí uchazeč „za branou“.
lávání. Jejím hlavním cílem je odstranění již
zmíněných a dalších slabých stránek. Studenty bude zřejmě nejvíce zajímat část o financování studia. Protože výrazného navyšování prostředků v terciárním sektoru
vzdělávání nebude pravděpodobně možné
dosáhnout bez zapojení soukromých prostředků, a to formou odloženého školného.
Co si pod tím představit? Bílá kniha říká:
„Podstatou systému odloženého školného
je, že školné neplatí studenti, ale příjmově úspěšní absolventi. Zavedení školného
na veřejných vysokých školách musí předcházet plné zprovoznění systému všeobecných studentských půjček, aby nevznikla
ekonomická bariéra v přístupu ke vzdělání.
Student bude mít možnost odložit splácení
školného až na období budoucích příjmů.
V takovém případě student požádá Centrum
správy financování terciárního vzdělávání
o zprostředkování půjčky na školné (odložené školné).“
Pokud patříte mezi „věčné studenty“, kteří
si studium prodlužují, trochu se vám to prodraží. Jedním z cílů je totiž vaše řady eliminovat. Nicméně v rámci první vlny reformních kroků uskutečnitelných do roku 2010
se zavedení spoluúčasti studentů nenavrhuje. Ale kdo ví, co se do té doby v naší „oranžové“ republice semele...
A JAK V PŘÍŠTÍM ROCE?
Pro rok 2009 získal ministr školství Ondřej Liška ze státního rozpočtu pro svůj resort 124 miliard korun plus 10 miliard z prostředků Evropské unie. Oproti letošnímu
roku jde sice o více než čtyřprocentní nárůst, ale vzhledem k vyššímu počtu přijatých
studentů klesne výdaj na každého z nich na
66 700 korun. Letos to bylo 70 756 korun. Autor: Lenka Vebrová
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
D U B E N
2 0 0 8
Č Í S L O 2
Z D A R M A
Mirek Topolánek
Ekofórum 27. 3. 2008
/ str. 18
Evžen Tošenovský
Ekofórum 19. 3. 2008
/ str. 20
Vladimír Bezděk
ředitel společnosti
AEGON / str. 22
Michal Bobek
předseda Centrální
kolejní rady VŠE /
str. 12
1. vicemiss ČR 2008
Zuzana Putnářová
je studentkou VŠE! / str. 26
prof. Radim Jiroušek
děkan FM VŠE / str. 6
VOLBY DO AS FPH ISIS NÁRODOFEST KRAJČO NA VŠE IZRAEL
Všechna
vydaná čísla
Economixu
jsou k dispozici
ve formátu PDF
na webových
stránkách
studentského
sdružení
Ekonom
economix
M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
Ú N O R
2 0 0 8
Č Í S L O 1
Z D A R M A
Ekofórum
s Jiřím
Čunkem
/ str. 14
Aneta Červenková
rozhovor s projektovou
manažerkou sdružení
Ekonom / str. 16
Pavel Mucha
rozhovor s výkonným
ředitelem společnosti
NetCentrum / str. 18
Tomáš Vorel ml.
rozhovor
/ str. 30
L.H., EKONOMICKÉ FAKULTY V ČR CEMS DOKTORSKÉ STUDIUM NA VŠE
www.economix.cz
economix
economix
– 5 / 2008
Inzerce
18
handicapovaní studenti
Středisko handicapovaných studentů VŠE v Praze informuje:
Během listopadu budou
instalovány tzv. orientační
hlasové majáčky pro nevidomé, které jim poskytnou nejzákladnější informace po-
třebné k orientaci v budově,
popřípadě i v okolí budovy.
Informace budou namluveny v českém i anglickém jazyce. Majáčky budou umís-
těny nad vchody do všech tří
budov (SB, NB, RB) na Žižkově a také na Jižním Městě. Umístěny budou také
nad vjezdem do areálu školy
k Nové budově a nad vchodem do Střediska pro handicapované studenty.
Autor: Václav Eliáš
Jak pracují nevidomí s počítačem
aneb PC s hlasovým a hmatovým výstupem
economix
– 5 / 2008
Život někdy přináší obtížné situace. Moderní technika však dokáže pomoci
vyrovnat se s kdejakým,
zdánlivě neřešitelným problémem. Technika výrazně pomáhá i těžce zrakově postiženým, kteří tak
mohou pracovat s osobním počítačem, notebookem, mobilním telefonem
či PDA.
Vždy jde o takzvané kompenzační pomůcky, které jsou
velmi finančně náročné. Vysoká cena je způsobena především „nemasovou“ poptávkou.
Na pořízení kompenzační pomůcky například osobního počítače přispívají úřady s rozšířenou působností (dříve obecní
úřady), v souladu s vyhláškou č.
182/1991 Sb, § 33 a následující,
v platném znění.
Jde vždy o osobní počítač, notebook, PDA či mobilní telefon
vybavený operačním systémem.
Následně je do PC nainstalován
takzvaný odčítač obrazovky
(anglicky screen reader), který
se podle potřeb uživatele spustí po startu operačního systému
či po stisku kombinací klávesové zkratky. Uživatel tak může za
pomoci hlasového výstupu pracovat se zařízením standardním
způsobem jako každý z nás. Hlasový výstup není schopen vždy
pracovat s prostředím, v němž
převládá grafické zobrazování,
flash animace, 3D efekty a podobně. V takovémto prostředí
technici, respektive tvůrci softwaru pracují na jejím dozvučování. Ne vždy jsou úspěšní
a například nevidomý nemůže
pracovat s některými programy
ze sady Microsoft Office (MS
Access, MS Power Point). Bez
problémů si hlasový výstup poradí s textovými programy MS
Word, NotePad apodobně. Dokáže pracovat s elektronickou
poštou a internetem, kde má
k dispozici přístup k velkému
množství informací. Pro nevidomé existuje i elektronická
knihovna beletristické literatury, a dokonce je klientům k dispozici přístup k elektronickým
verzím časopisů a k dennímu
tisku.
K osobnímu počítači, notebooku či PDA lze připojit
brailleský řádek, pokud je na
něm nainstalován hlasový výstup. Brailleský řádek zobrazuje
nevidomému v hmatové podobě
pouze textové informace, které
jsou zobrazeny na monitoru PC.
Toto uživatel především využije
při výuce cizích jazyků.
Nevidomý dnes může psát
nebo si číst SMS, pracovat
s poštovním klientem či internetovým prohlížečem nebo
WAP, zjistit si zmeškané hovory
a podobně. Opět je pro nevidomé problematická MMS zpráva,
neboť jde převážně o flash animaci nebo obrázek a screen reader ji není schopen analyzovat,
a tudíž nevidomému sdělit, co je
na obrazovce (displeji) znázorněno. Autor: Václav Eliáš,
Středisko handicapovaných
studentů VŠE v Praze
handicapovaní studenti
19
Nové možnosti pro handicapované studenty na VŠE
– 5 / 2008
Letního sportovního kurzu se
zúčastnili tři zrakově postižení
studenti VŠE spolu s ředitelem
Střediska handicapovaných studentů Martinem Ctiborem. Zrakově postižení studenti Bára,
Zdeněk a Vašek s vodícím psem
Cipískem se, pokud to bylo
možné, účastnili sportovních
aktivit, které byly vhodné pro
jejich zdravotní handicap, s jednotlivými družstvy, jichž letos
bylo šest. Mezi sportovní aktivity zrakově postižených patřil
například orientační běh denní i noční, průchod přes lanové
centrum, kánoe a kajaky a cykloturistika na dvojkolech (tandem). Pro handicapované studenty to byl hezký a příjemně
strávený sportovní kurz. Podle
vyjádření některých „zdravých“
studentů byla účast handicapovaných studentů na kurzu přínosem.
Středisko handicapovaných
studentů VŠE v Praze by rádo
poděkovalo Ireně Stejskalové
(vedoucí kurzu), Miloši Pádivému (řediteli CTVS) a rektorovi
VŠE Richardu Hindlsovi, neboť
bez jejich vstřícnosti a laskavosti by se handicapovaní sportovci
kurzu nemohli zúčastnit.
Autor: Václav Eliáš,
Středisko handicapovaných
studentů VŠE v Praze
Inzerce
economix
Již tradičně se uskutečnil letní sportovní kurz
v Dobronicích u Bechyně
pořádaný Centrem tělesné výchovy a sportu VŠE
v Praze (CTVS). Dobronický kurz v termínu 21.–28.
června 2008 byl pro účastníky kurzu výjimečný, neboť úplně poprvé se tohoto kurzu zúčastnili
i zdravotně handicapovaní studenti.
20
– 5 / 2008
První seznamovací akcí nových členů CEMS byl tradiční
Rookie Weekend v Jáchymově. Na začátku nového školního roku jsem vyrazila na klasický blokový seminář na týden do
Varšavy, kde jsem se dověděla o marketingu v kosmetickém
průmyslu, jenž byl tématem tohoto semináře.
Po návratu do Prahy pak již
začala výuka, pro běžného studenta poněkud netradičním způsobem – veškeré lekce byly vedeny v anglickém jazyce, účastnili
se jich zástupci předních mezinárodních firem, kteří se s námi
dělili o své zážitky a zkušenosti,
všechny úkoly či seminární práce byly řešeny v mezinárodních
týmech a následně prezentovány
před odborníky z praxe. Mimo
toho jsme jako CEMS studenti
měli možnost účastnit se mnoha skill seminářů, workshopů či
neformálních setkání se zástupci korporátních partnerů CEMS.
Celý zimní semestr byl pak zakončen velkou vánoční CEMS
party, která pro mnohé včetně
mě znamenala i velkou rozlučku
s českými i zahraničními kamarády před odletem do zahraničí.
economix
Co se vybaví většině lidí,
když se řekne Norsko?
Krásná příroda, okouzlující Norky, ohromná naleziště ropy, ale také zima
a především prohibice.
Na sever jsem odjížděla
plná očekávání, co mi semestr strávený na univerzitě v Bergenu vlastně přinese. Co však odjezdu do
zahraničí předcházelo?
Našla jsem pohozený letáček propagující program
CEMS. Zúčastnila jsem se
i setkání s jeho současnými studenty a následně
jsem se přihlásila. Nakonec jsem úspěšně prošla
celým výběrovým řízením
včetně assessment centra. Informace o tom, že
svůj výměnný pobyt strávím ve Skandinávii, byla
již jen „třešničkou na dortu“.
TAM, KDE VYJÍ
POLÁRNÍ VLCI
V Norsku začíná letní semestr
podstatně dříve než v České republice, přičemž pro zahraniční
studenty je ještě připraven wel-
zpravodajství
Můj CEMS rok
aneb Výlet
do země
Roalda
Amundsena
come week. V Bergenu jsem
tedy přistála již 5. ledna. První
seznamovací týden byl opravdu
nabitý všemožnými soutěžemi,
hrami a samozřejmě večírky;
hlavní úkol byl splněn, téměř
120 zahraničních studentů se
tak nějak poznalo. Našim hlavním komunikačním kanálem se
stal hned od počátku facebook,
díky němuž jsme nejen zjistili,
jak se kdo doopravdy jmenuje,
ale hlavně, kde jsou jaké akce,
kdo na ně jde a jestli opět někdo
neslaví narozeniny.
Univerzita, na niž jsem přijela
do Norska studovat, nese název
Norges Handelshøyskole, ale
nikdo jí neřekne jinak než NHH
(čti en ho ho). Jde o nejlepší ekonomickou vysokou školu v celé
zemi, což si její studenti plně
uvědomují a podle toho se také
někdy chovají. Výuka probíhá
podobnou formou jako na VŠE,
jen je kladen větší důraz na samostatnou přípravu před hodinou a hlavně na četbu odborných článků a publikací, která je
časově poměrně náročná.
Jedním z předmětů, které jsem
na NHH studovala, byly Chinese Challenges, díky nimž jsem
se jako studentka CEMS zúčastnila odborného workshopu ve
Stockholmu, kde jsme v týmu
prezentovali naši semestrální
práci na téma Private banking in
China. Tento výlet do Švédska
byl opravdu velmi milým překvapením, které pro nás zdejší
CEMS Club připravil.
Hlavní náplní semestru v Bergenu však byla práce na business projektu, na jehož zpracování
se podílejí zadávající společnosti a především pak tým studentů z celého světa. Já si vybrala
firmu zabývající se testováním
rakoviny, která potřebovala vypracovat obchodní plán pro po-
tenciální investory. Naše skupina byla větší, než je obvyklé,
a čítala celkem deset lidí. Kvalitní obchodní plán se zdál zpočátku nelehkým úkolem, především i proto, že nikdo z nás
neměl téměř žádné zkušenosti
s testy detekujícími rakovinu.
Po mnoha náročných týdnech
a především posledních téměř
probdělých nocích se nám nakonec podařilo vypracovat obchodní plán, s jehož kvalitou
byli zástupci zadávající společnosti více než spokojeni. Pro mě
osobně práce na business projektu znamenala velkou zkušenost z hlediska mezilidské
komunikace a především pak
v oblasti kulturních rozdílů, které jsem si do té doby v takové
míře nikdy neuvědomovala. Pozitivním zjištěním naopak bylo,
že i tým složený z naprosto rozdílných osobnostních charakterů může společně dojít k velmi
kvalitnímu výsledku.
Nejzajímavější na výměnném semestru jsou ale samozřejmě mimoškolní aktivity. Tamější studentská organizace po
nás připravila několik úžasných
událostí jako valentinskou party, výlet do Stavangeru či dokonalou závěrečnou Farewell
Dinner. Bergenský CEMS klub
uspořádal akce jako sjezd divoké řeky, seznamovací CEMS
party či tradiční CEMS Rotation
Dinner s korporátními partnery.
Ovšem nejlepšími akcemi byly
ty, které jsme si jako studenti pořádali sami na kolejích, protože
mít ve své kuchyni najednou až
čtyřicet lidí je naprosto úžasné
a v českých podmínkách zatím
neproveditelné.
Během svého výměnného pobytu jsem poznala neuvěřitelnou
partu lidí, díky nimž byl můj výměnný semestr jednoznačně tím
nejlepším, jaký jsem doposud
zažila.
Pokud byste se rádi o programu CEMS dověděli více, přijďte 3. prosince do Rajské budovy,
kde bude probíhat druhý ročník
CEMS Day na VŠE. O zkušenostech s programem CEMS se
s vámi rádi podělí jeho minulí
i současní studenti. Budete mít
možnost zeptat se na podrobnosti o kterékoli z partnerských univerzit CEMS, zjistit, jak probíhá
výběrové řízení či jak se na něj
dá připravit. Autor: Pavlína Šimurdová
21
zpravodajství
Stát se „buddiekem“ je výhodné hned z několika důvodů:
můžete konverzovat v cizím jazyce, najít si nové přátele, navázat kontakty v zahraničí a ještě
k tomu získáte deset bodů k přijímacímu řízení pro studium
v zahraničí, což je pro studenty
největší lákadlo. Ale jak se říká,
bez práce nejsou koláče. Takže
ani zmiňovaných deset bodů nelze dostat jen tak za nic. Povinností je postarat se o přiděleného
zahraničního studenta a pomoci
mu se zařizováním nezbytných
věcí a dále ho provázet studentským životem. Buddy System
pořádá mnoho akcí, různých aktivit a výletů. V tomto akademickém roce se studenti vydali
do Kutné Hory, Karlových Varů,
na Karlštejn a užili si několik
dalších akcí, například SkiT-
rip za zimními radovánkami
v Janských Lázních v Krkonoších. Ovšem nejen na lyžích, ale
i snowboardech či saních, protože kromě sjezdovek je možné
se vyřádit i na sáňkařské dráze.
Další atrakcí byl sky-diving –
seskok s instruktorem v tandemu z výšky 4000 metrů
rů –
či Boat party, která býváá
tematicky laděná.
V tomto roce se pod
záštitou Buddy Systemu promítají české
filmy s anglickými titulky, na něž jsou zváni všichni studenti. Pro
tento semestr jsou v plánu tři filmy. V říjnu se již promítal Kolja,
12. listopadu to bylo Tajemství
hradu v Karpatech a posledním
filmem bude začátkem prosince
Popelka (vše samozřejmě s anglickými titulky).
A JAK JE TO
S ORGANIZACÍ
BUDDY SYS TEMU?
Jana Reháková
Na valné hromadě konané 20.
října bylo zvoleno nové vedení. Prezidentkou se stala Jana
Reháková, která nahradila dosavadního prezidenta Tomáše Borta, a viceprezidentkou
byla zvolena Martina Chládová.
Nové prezidentce jsme položili
několik otázek.
Co tě lákalo na funkci prezidentky
Buddy Systez
mu?
Na Buddy Systemu jsou nejúžasnější lidé, kteří ho tvoří, jeho členové! Oni
jsou hlavním důvodem,
proč jsem se rozd
hodla kandidovat na post
prezidentky Buddy Systemu.
Jsou nesmírně aktivní, spojuje je společná vize „Breaking
down the barriers, bringing
the world together“. A jedinou
odměnou je jim pocit z dobře vykonané práce. Láká
mě možnost jim pomoci při
vykonávání jejich práce, otvírat
jim možnosti realizace a získávání dalších zkušeností. Jsem
hrdá na to, že je mohu reprezentovat.
Počítala jsi s tím, že máš i protikandidáta a že to nebude
úplně lehký souboj?
Do voleb jsem šla s vědomím,
že mám proti sobě velmi silného protikandidáta – teď už bývalého viceprezidenta Lukáše.
Domnívám se, že až do poslední
vteřiny to bylo velmi napínavé
a nešlo jasně určit, kdo má větší šance uspět v hlasování. Výsledkem voleb jsem byla velmi mile překvapena. Nevěděla
jsem, že mám v Buddy Systemu
až tak velkou podporu... Bylo to
příjemné zjištění.
Jakých cílů chceš ve vedení
Buddy Systemu dosáhnout?
Chystáš nějaké výrazné inovace?
Buddy System se za poslední rok posunul o skok dále. Tomáš s Lukášem a Martinou toho
udělali hodně a laťku nastavili
vysoko. Dnes je Buddy System
organizací, o kterou se zajímají
firmy, která má šmrnc nejen na
naší škole, ale také v zahraničí.
Přála bych si, aby i nadále fungoval minimálně tak skvěle, jak
je tomu teď. Uvnitř Buddy Systemu se odehrávají úžasné projekty, například jsme organizátorem International Weeku.
Rádi bychom dále pokračovali
tímto směrem, zapojili se do dalších projektů, zvýšili povědomí o Buddy Systemu, a to nejen
v síti Erasmus Student Network.
Současně je potřeba pracovat
a působit i mezi členy. Už teď
máme více než 40 členů, a proto je koordinace našich aktivit
nelehký úkol. Rádi bychom zapojili i „buddieky“ a lidi, kteří
mají zájem s námi spolupracovat
a podílet se na našich aktivitách.
Více informací se lze dovědět
1. a 2. prosince během Dnů partnerských univerzit v posluchárně RB111. A o co půjde? Čeští
a zahraniční studenti předvedou
své prezentace, jejichž prostřednictvím bude možné získat informace o zahraničních univerzitách, na nichž mohou studenti
VŠE studovat v rámci semestrálních výměnných pobytů.
Dále lze jít přímo na některou
z infoschůzek do posluchárny B
– ta nejbližší se bude konat 24.
listopadu od 19.45. Autor: Lucie Cepáková
economix
Když se řekne Buddy System, většina studentů VŠE
určitě alespoň trochu ví,
o co jde. Prvořadým cílem
této dobrovolné studentské organizace je poskytování prostoru pro vzájemné poznávání českých
a zahraničních studentů.
Zahraniční student studuje na VŠE buď jako Exchange student, nebo v rámci
programu CESP (Central
and East European Studies Program). Zásadní
rozdíl spočívá v tom, že
Exchange studenti jsou
z partnerských škol VŠE
a jsou u nás výměnou za
naše studenty. Naproti
tomu CESP studenti si studium u nás platí a mohou
být z kterékoli univerzity.
– 5 / 2008
Buddy System má novou prezidentku
22
Rozhovor
se starostou
Jindřichova
Hradce
Ing. Karlem
Matouškem
economix
– 5 / 2008
Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické je odtržena od
veškerého dění v hlavním městě. Pro přiblížení života v Jindřichově Hradci pražským
studentům a možná
i některým studentům z Jindřichova
Hradce jsme vyzpovídali jeho starostu Ing. Karla Matouška.
Pomáhá fakulta vysoké školy z Prahy
zvyšovat prestiž města?
Samozřejmě pomáhá. Už v roce 1991
vznikla myšlenka, že by v Jindřichově Hradci byla vysoká škola, a řeči o tom, že jsme
nejmenší univerzitní město v republice, mají
svoji platnost. Tehdy představitelé města i okresního úřadu deklarovali, že fakultu
chtějí. Nejprve byla pouze vysokoškolským
pracovištěm, poté spadala pod pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity a v roce
1998 se začlenila pod Vysokou školu ekonomickou v Praze.
Jaká je spolupráce města a fakulty?
Nejlepší spolupráci, která je stěžejní, vidím v programu Pět P (Podpora, Péče, Přátelství, Pomoc, Prevence). Je to dobrovolnický program určený dětem ve věku 6 až
15 let, které to mají v životě složitější než
jejich vrstevníci. Funguje na základě přátelského vztahu dítěte a dospělého dobrovolníka, kteří se spolu scházejí jedno odpoledne v týdnu a věnují se různým společným
aktivitám. Vnímám to jako velmi bohulibou
činnost, většinou studenti studují, baví se,
a když si najdou čas na takovouto věc, tak to
tedy klobouk dolů.
Zaměstnanci úřadu jsou ochotni studentům kdykoli poskytnout informace pro zpracovávání jejich diplomových prací. Fakulta nám zpracovala dopravní průzkum pro
městský úřad, jako tomu bylo v případě cyklostezek.
Jak město podporuje Fakultu managementu?
Založení fakulty předcházelo několik
zvláštních okolností. Po pádu komunistické strany zůstala její nová budova okresní-
Jindřichův Hradec
ho výboru KSČ bez užitku. Okresní úřad ji
dal k dispozici budoucí fakultě.
První studenti zažili pionýrské doby, co se
týče stravování i ubytování. Nebyly koleje
a studenti bydleli na ubytovnách jindřichohradeckých firem (Slovan, Pozemní stavby).
Poté, co nám byla vrácena kasárna jako historický majetek města, začalo se s výstavbou kolejí pro studenty. Zastupitelé věnovali
jednu budovu škole a Vysoká škola ekonomická investovala asi 30 milionů a campus
je hotov. Jednu budovu z těchto kasáren tvoří menza, ubytování a sídlo správy kolejí
a budova s byty pro pedagogy. Mezi podporu fakulty lze počítat i přidělení 12 bytů pro
pedagogické pracovníky v polovině 90. let.
Podílí se město na fungování fakulty i finančně?
Musím říci, že nepodílí, pokud pominu
její začátky. Jediné, co bych mohl zmínit,
je sportovní akce, kterou fakulta každoročně pořádá. Tou akcí je Hodinovka o pohár
starosty města, vždy ji dotujeme pohárem
a dalšími cenami. Fakultu bychom mohli
podporovat i z toho titulu, že bychom jí dali
k dispozici buď zadarmo, nebo za snížené
nájemné kulturní dům Střelnice pro reprezentační ples a jiné akce. Toto je takový popud pro činovníky z fakulty, kteří se na nás
mohou obrátit.
Bude se město finančně podílet i na plánované rekonstrukci budovy školy?
Určitě ne. Pouze při modernizaci křižovatky u fakulty jsme počítali s budoucí realizací přístavby fakulty.
Jaký je nejvýznamnější úspěch politiky
v Jindřichově Hradci v poslední době?
Největší úspěch v letošním roce je první
místo v soutěži Historické město roku. Tuto
soutěž vyhlašuje Sdružení historických sídel
Čech, Moravy a Slezska. Slavnostní vyhlášení probíhá ve Španělském sále Pražského hradu u příležitosti Mezinárodního dne
památek a sídel. Cenu získává město, které nejlépe připravuje a realizuje Program regenerace městských památkových rezervací
a městských památkových zón.
V jezuitské koleji se nám po letech hledání možného využití povedlo založit Národní
muzeum fotografie. Když se řekne národní
muzeum, napadne nás, že by mělo sídlit spíše v hlavním městě, proto jsme velmi hrdí na
to, že své útočiště našlo právě u nás. O založení se zasloužila obecně prospěšná společnost, velkou finanční pomoc poskytlo město, Evropská unie a rozvojový fond Phare.
Jakými většími investicemi se může Jindřichův Hradec pochlubit? Co může
město potenciálním investorům nabídnout?
Na prvním místě jsou viditelné investice
do budov. V našem případě můžeme jmenovat novou sportovní halu, dům s pečovatelskou službou, za který jsme dokonce získali ocenění Bytový dům roku, dále lze uvést
celý nový střed města, povrchy ulic, veřejné
osvětlení, kanalizaci. Pokud do Jindřichova
Hradce přijedete vlakem, přivítá vás nová
ulice vedoucí přes obě náměstí až na nábřeží k rybníku Vajgar. A nejen ulice, ale vlastně celý střed města. Možná, že by studenty zajímalo, že na tento projekt jsme dostali
600 tisíc eur z fondu Phare v tehdejším kurzu 30 korun.
Dále jsou to také akce, které nejsou tak
vidět, například kanalizační sběrač B. Ten
vede podél toku Nežárky až do čističky. Původní byl z roku 1937 a spíše vedl do čističky čistou vodu z Nežárky a to, co bylo ve
sběrači, teklo zpátky do řeky. Náročná stavba sběrače stála 60 milionů korun. Kdyby se
věnovalo 60 milionů na věci, které jsou vidět, město by bylo určitě hezčí, ale bez této
investice bychom se neobešli, město by se
nemohlo dále rozvíjet.
Průmyslovou zónu jako takovou Jindřichův Hradec vůbec nemá. Sice už několik
let usilujeme o získání nevyužívaného pozemku, bývalého tankodromu, na který by
bylo možné nějaké investory nalákat, ale bohužel toto se nám do dnešního dne nepodařilo. Jindřichův Hradec je spíše městem, které
žije turisty. Komplex budov hradu a zámku
v Jindřichově Hradci je po Pražském hradu a dále zámku v Českém Krumlově třetím nejrozsáhlejším památkovým objektem
v České republice. Co nám zde ovšem chybí,
je hotel vyšší kategorie. V centru města je jediný čtyřhvězdičkový hotel.
Jakou kulturní akci konanou ve vašem
městě byste návštěvníkům nebo obyvatelům doporučil?
Určitě bych neváhal a pozval vás na letní operní představení, ve kterém účinkují sólisté Národního divadla. Letos proběhl pátý
ročník po obnově této krásné akce, v 60. letech totiž zanikla. Probíhá na třetím nádvoří zámku a letos byl k vidění Verdiho Rigoletto.
Mezi milovníky folku je festival Folková
růže nazýván nejkrásnějším folkovým festivalem na světě. Letos proběhl již 16. ročník,
je pořádán časopisem Folk a Country.
Můžete prozradit nějakou zajímavou
kulturní akci, která je teprve ve fázi příprav?
Když už jsem hovořil o opeře, na příští
23
Jindřichův Hradec
rok plánujeme další představení a již dnes
mohu prozradit, že půjde o Mozartovu operu Don Giovanni.
Ve fázi příprav je také výstava fotografií Cesta světla (Via lucis). Fotografie vybírá komise složená z profesorů FAMU a jde
o fotografie mapující situaci posledních
dvaceti let v ČR. Tedy od doby cinkání klíči
na Václavském náměstí až po dnešek. Nejprve bude tato výstava umístěna na Staroměstské radnici, poté poputuje do Bruselu
a nakonec do našeho Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci.
Jak Jindřichův Hradec žije Vánocemi? Co se ve městě děje? Pociťuje město odliv studentů Fakulty managementu
v tomto období?
S Vánocemi je spojena spousta tradičních
akcí, jako jsou vánoční trhy na horním a dol-
ním náměstí. Upřednostňujeme obchodníky
s vánoční tematikou.
Samozřejmě probíhají i adventní akce
na zámku. Každoročně je na třetím nádvoří vystavěn živý betlém, středověké
stánky z neotesaného dřeva pokryté jehličím a slámou. V černé kuchyni zámku se vaří čaj, káva, grog a podle receptu
Bílé paní i kaše pro návštěvníky (podle
pana starosty není kaše moc dobrá, pozn.
red.).
Samozřejmě, že také pořádáme adventní koncerty, které se konají v kapli sv. Máří
Magdaleny, a mezi vánočními svátky si mohou návštěvníci kostela Nanebevzetí Panny
Marie poslechnout Vánoční mši od Jana Jakuba Ryby v podání symfonického orchestru
a sborů, které v Jindřichově Hradci působí.
Studenti z města na Vánoce pochopitelně
odjíždějí ke svým rodinám.
Autor: Pavla Prokopová
Jindřicháč.cz
w
Třetím je technický tým složený
ze studentů fakulty – jejich úkolem je tvorba webových stránek.
Tento tým slouží jako technická
podpora redaktorského týmu.
Cílovou skupinou celé akce jsou
děti z Jindřichova Hradce a okolí, a to hlavně z druhého stupně základních škol. Patří totiž
do šikanou a drogami nejohroženější skupiny. Dále je projekt
určen učitelům, rodičům a sociálním pracovníkům, kterým mohou informace z Jindřicháče.cz
pomoci v každodenním kontaktu s dětmi.
I když tento projekt netrvá dlouho, podařilo se navázat
kontakty se subjekty pracujícími s dětmi, zejména se základními školami, knihovnou, zájmovými organizacemi, odborem
školství a odborem sociálních
věcí městského úřadu. Drobnými propagačními akcemi, soutě-
w
w
Učebna číslo 127
Studenti Fakulty managamentu se otužují a málokdo o tom ví. Nesprchují
se ale studenou vodou, nechodí v zimě v kraťasech
a ani se nesaunují. Čím to
tedy je? Mohou za to teplotní rozdíly v jednotlivých
učebnách.
Začarovaná učebna je zaručeně ta s číslem 127. Jakmile člo-
věk vstoupí, dostane pomyslnou
facku přehřátého vzduchu přes
obličej. I ten, kdo se obvykle
nepotí, se v této místnosti přinejmenším orosí na čele, protože to je k nevydržení. I když se
zde netopí, působením slunce se
zde teplota odhadem pohybuje
kolem 27 stupňů.
Za další zmínku stojí, jak „dokonale“ působí vyhřátá místnost na studenty. Zatemňuje jim
mozky, myšlenky se rychleji vytrácejí kamsi do neznáma, pozornost klesá. Je to utrpení sedět
v tomto prostředí a přitom studovat. Tedy nestudovat. Student
si pak ze cvičení či z přednášky
nic kloudného neodnese.
Jak proti přehřátí bojujeme? Otvíráme okna, avšak čirý
vzduch nepřichází. Cirkulaci
vzduchu podpoří profesoři, kteří
otvírají dveře do uličky. Trochu
žemi pro děti a komunikací s řediteli i učiteli základních škol se
povedlo upozornit na vznikající portál a zaujmout některé děti
pro spolupráci.
Vizí do budoucna je, aby na
fakultě vznikaly další studentské firmy, jejichž náplň již bude
dána jejich zájmy a možná i nápadem, jenž se prosadí na volném trhu. Slogan webu zní
následovně: Najdi si akci v Jindřichově Hradci. Pro studenty
se na fakultě chystají i jiné nové
příležitosti, jak by mohli získat
praktické zkušenosti s managementem. Jednou z nich je například právě ukončené výběrové
řízení na spolupráci při přípravě
a realizaci Jihočeského komorního festivalu, který se koná již
popáté. Dva ze studentů byli vybráni, aby tento festival manažersky a organizačně vedli. Autor: Jitka Březinová
XXXXX
se provětrá, ale vše hned zmizí,
když se dveře zavřou. Poslední
záchranou jsou žaluzie. Ty vše
zatemní, ale teplo stále propouští. Řešením by byla jistě klimatizace, ale najdou se na to finanční
prostředky? To uvidíme.
Když se po úžehu ze stodvacetsedmičky chcete zchladit, stačí navštívit aulu, v níž pro změnu velmi rychle vymrznete. Autor: Kateřina Bicanová
– 5 / 2008
Hlavním smyslem celé akce
je, aby si studenti fakulty, tedy
budoucí manažeři, vyzkoušeli
některé aktivity, které je mohou
potkat v jejich budoucí profesi.
Mohou zde využít znalostí a dovedností z výuky, jako je například management, marketing,
komunikační dovednosti, IT
technologie, sociální politika,
fundraising a další, a to na aktivitě neziskové a nekomerční,
což však nevylučuje, že se jim
zkušenosti ze spolupráce nebudou hodit i v ziskové sféře.
Cílem projektu je dát studentům možnost samostatně
kreativně pracovat v reálném
prostředí, zajistit udržitelnost
projektu Webový portál pro děti,
který na fakultě začal v únoru
2008, a pokračovat v komunikaci a spolupráci s městem Jindřichův Hradec a Jihočeským
krajem.
Studentská organizace je složena ze tří pracovních týmů. Prvním z nich je manažerský tým
složený ze studentů FM VŠE,
který má za úkol řízení projektu,
propagace, fundraising, finanční
řízení, výzkum potřeb cílových
skupin a další. Druhou skupinou
je redaktorský tým mladých lidí
z vysoké, střední i základní školy, jejichž úkolem je hledat a aktualizovat data o volnočasových
aktivitách pro děti v Jindřichově
Hradci, o možnostech pomoci
dětem ohroženým šikanou a drogami, a to formou reportáží, fotografování a dělání rozhovorů.
economix
Jindřicháč.cz – to je nová
studentská aktivita vzniklá na Fakultě managementu, přesněji řečeno je
to internetový projekt vyvinutý studenty a věnovaný studentům.
24
Do našeho seriálu o studentech původem ze zahraničí přibyla sympatická studentka Ta Mai Anh.
Již jméno napovídá, že
její původ můžeme hledat
v Asii, a to ve Vietnamu.
Česky si říká Anička a studuje mezinárodní obchod,
snad proto, že její život je
tak trochu „mezinárodní“.
Česká republika není její
cílovou stanicí, ale jen odrazovým můstkem na cestě do velkého světa.
Myslíš, že by se hodně lišil tvůj
život, kdybys žila v zemi, ze
které přišli rodiče?
Myslím, že by to bylo úplně
o něčem jiném, kdybych vyrůstala ve své rodné zemi. Jelikož
jsem tam nevyrůstala, nemohu
to ale dobře posoudit. Životní
úroveň zde v ČR je viditelně na
vyšší úrovni, mzdy jsou čtyřikrát, někdy až pětkrát vyšší, je tu
lepší bezpečnost a hlavně státní
správa a zdravotnictví. Jakmile
potřebujete pomoc, čeští lékaři
jsou vám vždy ochotni pomoci,
což u nás neplatí.
Jak ses ocitla v České republice?
Moji rodiče přišli do České
republiky za prací, takže jsem tu
vyrůstala už jako malá holčička.
Chodila jsem do české školy už
od první třídy.
Navštívila jsi někdy Vietnam?
Ano, ráda jedu za svým druhým domovem, mám tam své
příbuzné, které ráda navštěvuji.
Vietnamci jsou navzájem úzce
svázáni, rodiče se starají o své
děti, dbají na to, aby dosáhli nejvyššího vzdělání, pomáhají si
navzájem, starají se o příbuzné.
Myslím, že myšlením jsme zcela odlišní například od Američanů. Jo jo, tak to má být, musíme
si pomáhat...
Proč sis vybrala pro studium
VŠE?
Vždycky jsem chtěla na vysokou školu s ekonomickým zaměřením a VŠE mi připadala jako
dobrá volba. Hlavně můj obor
(mezinárodní obchod) mi přišel
dost zajímavý a doufala jsem, že
možná v budoucnu využiji poznatky ze svého oboru i v cizí,
třeba ve své rodné zemi.
– 5 / 2008
Jak bys nám přiblížila zemi, ze
které pocházejí tví rodiče?
Moji rodiče pocházejí z Vietnamu, který se nachází v jihovýchodní Asii při pobřeží Jihočínského moře. Tato země
s více než dvoutisíciletou historií je bohatá jak na kulturní, tak na přírodní bohatství,
na své si přijdou i milovníci
sportu. Je to krásná země, stojí za to se tam jet podívat. Doporučuji!
economix
zahraniční studentka na VŠE
Ta Mai Anh
Přejala jsi zcela zvyky a styl
života běžný v ČR, nebo udržuješ nějaké „exotické“ obyčeje?
Jsem schopna vést i více kulturních zvyklostí více zemí! Jelikož jsem tu odmalička, český
styl života, české jídlo, zvyky,
jazyk... mám v malíčku. Také
dodržuji naše tradice, například
si vařím více naše jídlo, vepřo-knedlo-zelo – to není moje gusto.
Co tě v České republice nejvíc
zlobí?
Já si osobně myslím, že jsou
Češi dost uzavření vůči cizincům. Nemůžeme Českou republiku porovnávat například
zahraniční studentka na VŠE
25
s USA, kde pracují všechny rasy
pod jednou střechou. Smím tvrdit, že Češi jsou z velké části
rasisti, nebo se dívají na cizince skrz prsty, což je tedy smutné. A nejsmutnější na tom je,
že Česká republika nemá moře
– mohla by tak vydělat jako stát
velké peníze!
Chtěla bys v České republice
zůstat i po dokončení studia?
Ne, chtěla bych určitě do zahraničí, proto studuji Mezinárodní vztahy, kde se musím
učit víc jazyky oproti jiným fakultám, takže doufám, že v budoucnu naleznu nějaké uplatnění v cizině.
Setkala ses někdy s diskriminací?
S diskriminací jsem se již setkala, ne ve škole, ani ve třídě,
ani v práci, ale spíše na ulici.
Co by se dalo zlepšit v oblasti vztahů k cizincům ve škole
i v mezilidských vztazích?
Ať jsou lidé více otevření,
ať se nebojí komunikovat a obchodovat s cizinci, neboť každý
jsme svým způsobem originální.
Každý jsme zkrátka nějací, a to
bez ohlednu na barvu pleti.
Autor: Vladimír Štípek
Jaký máš vztah s ostatními
studenty a učiteli?
Myslím, že mě berou jako bělošku, ve škole ani ve třídě se ke
mně nikdo neopovážil vyjádřit
nic negativního nebo mě slovně
napadat.
Vyhovuje ti životní styl v ČR?
Až na pár drobností ano.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Ještě nevím, těžko říct. Mám
spoustu plánů, chci dokončit
školu, pak hodně cestovat. Uvidíme, kde se nakonec usadím.
economix
– 5 / 2008
Inzerce
26
názor
Čím hůře, tím lépe
economix
– 5 / 2008
Když byl kdysi Karel Čapek dotázán, proč nemůže
vystát tehdy ještě jen mile potrhlé komunisty, odvětil, že se mu nelíbí jejich uvažování „čím hůře,
tím lépe“. Jestliže se dnes zamyslíme nad souvislostmi tzv. finanční krize, uvědomíme si, že v tom
komunisté rozhodně nejsou sami. A že jim společnost dělají ti, do nichž bychom to určitě neřekli.
Ekonomika, česká i světová,
není v posledních týdnech či
měsících bezpochyby ve zcela
dokonalé kondici. Nahromadily
se dlouhodobě neřešené či špatně řešené strukturální a jiné problémy, které mají potenciál stát
se skutečnou hrozbou produkční schopnosti jednotlivých ekonomik. Stát se může mnohé, ale
stejně tak se zatím nestalo mnohé z toho, čím jsme dnes a denně bombardováni jako katastrofickou realitou.
Na dnešních událostech je
možná nejtísnivější pocit, že
jsou zde vlivné skupiny těch,
kteří si podobný vývoj přejí
a – vědomě či nevědomě – dělají hodně pro to, aby se vše do
zdravých kolejí vrátilo co nejpozději. Nic na celém faktu nemění skutečnost, že na verbální úrovni usilují o pravý opak.
Není to v historii nic nového, ale
rozměr, v jakém vše pozorujeme
nyní, je již při letmém pohledu
mimořádný.
Kdo tedy může mít „zájem“
o to, aby se současná krize některých finančních institucí přelila do krize celého finančního
systému a tím ohrozila dlouhodobé zdraví celých ekonomik
včetně, samozřejmě, ve svých
důsledcích životní úrovně obyvatel? Nejviditelněji se tento absurdní masochismus projevuje
ve sféře médií. Těm se obtížně
funguje v situaci dlouhodobého,
poměrně solidního ekonomického růstu, který je provázen
jen drobnými a mělkými zakolísáními. Každá negativní zpráva
je tak vítána a vydrží na titulních
stranách mnohem déle, než by si
zasluhovala.
Sledujeme pak vzdělaně se
tvářící nedouky, kteří pouze
slova zemětřesení, bouračka či
vražda nahradili termínem finanční krize. Při znalosti některých atributů fungování zejména
finančního sektoru je skoro s podivem, že se ten český ve světle svého mediálního obrazu sám
dobrovolně nezhroutil a neodešel na věčnost. To samozřejmě
neznamená, že vše je v pořádku a že není dlouhodobě zaděláno na problémy, které bude nutné relativně bolestivě řešit. Tyto
problémy se však ve veřejné
diskusi objevují zcela minimálně a bývají zasunuty hodně hluboko pod balastem komentářů
a neustále se opakujících názorů těch, kteří by se před každým
novým věšteckým prohlášením
měli podívat na to, co sami řekli
před několika týdny, a konfrontovat to se zcela odlišnou realitou.
Mnohem subtilnější, ale o to
potenciálně nebezpečnější, mohou být motivace konglomerátu
tvořeného politickými a finanč-
ními elitami. Ty sice v průmyslových demokraciích stojí formálně spíš proti sobě, ale
stále hůř se jim v dnešním světě daří zastírat, že jejich zájmy
jsou v mnoha ohledech podobné, a dokonce totožné. Z reakcí
vrcholných politických představitelů na obou březích Atlantiku nelze nepostřehnout výrazný zájem na tom, aby veřejnost
uvěřila hrozbě ekonomické katastrofy a byla ochotna vyjádřit alespoň implicitní souhlas
(tzn. je strpět) s opatřeními, která s tržní ekonomikou a stabilitou vlastnické struktury nemají
mnoho společného.
Nedává to moc smysl, neboť
ve standardní situaci mají stávající politické elity potřebu spíš
malovat voličům stav ekonomiky v růžových barvách, až do
doby, kdy už nelze nic zastírat.
Zcela jinou dimenzi však podobné aktivity vládnoucích struktur získají, když si uvědomíme
principy fungování finančního
resp. bankovního sektoru v éře,
kdy mu dominují centrální banky v té či oné podobě ovládané
státem. Přesáhnou-li ztráty vytvořené v systému bankovnictví
částečných rezerv únosnou míru
a nakumulované problémy již
nelze dál tlačit před sebou, pak
aby se management bankovních
domů vyhnul akutní nutnosti
„skládat účty“ (tedy zbankrotovat), jedná v podivuhodné shodě
s vrcholnými představiteli politické moci.
Příkladem za všechny jsou
Spojené státy, jejichž systém
centrálního bankovnictví je
již od samého počátku zatížen
značnými pochybnostmi o jeho
zákonnosti. Aby byla americká
veřejnost, stále ještě negativně vnímající porušování tržních
principů, ochotna akceptovat
obrovské přesuny finančních
prostředků z jejích kapes do
bilancí ohrožených bank, musel odcházející prezident, vedení FED (americké centrální
banky) a vrcholní představitelé
Kongresu vyvinout mimořádné úsilí a de facto se uchýlit až
k hrozbám zhroucením ekonomiky v případě, že by navrhovaná opatření nebyla prosazena.
Dnes a denně jsme vystaveni srovnávání dnešní finanční krize s léty Velké hospodářské krize přelomu 20. a 30. let.
Na podzim roku 2008 může tyto
dvě události srovnávat jen ten,
kdo je naprosto neznalý skutečných souvislostí ekonomického
propadu z doby před osmi dekádami. Nelze se však ubránit
dojmu, že mnohá proponovaná
opatření na poli hospodářské politiky v největších ekonomikách
současnosti směřují k tomu,
aby se skutečně něco podobného opakovalo. Budeme-li i nadále ochotni zaměňovat příčiny a následky a na základě toho
„necháme konat“ (laissez-faire,
krásná ironie) dnešní politické
a finanční elity v duchu jimi navrhovaných kroků, pak se můžeme poměrně brzy hodně divit. Zamyslíme-li se totiž, komu
současný stav finančního sektoru vyhovuje, pak odpověď je
až příliš zřetelná na to, aby vše
byla jenom shoda okolností, či
dokonce „hra tržních sil“. Autor: Ing. Ladislav Tajovský
27
2
7
mladý a úspěšný
Jan Sýkora, výkonný ředitel
a spolumajitel makléřské firmy
Wood & Company
Myslím, ze stále stačí trocha teoretických
znalostí, hladovost a ambice růst jak spolu
s firmou, tak i uvnitř.
VŠE vystudoval těsně po sametové revoluci. V 90. letech získal tehdy nepříliš běžný titul MBA. Dnes je
výkonným ředitelem a spolumajitelem známé makléřské firmy Wood
& Company. O studiích v „divokých
90. letech“, o makléřském byznysu
a o krizi si s námi povídal Jan Sýkora.
Šel byste do toho dnes znovu?
Samozřejmě.
Dnes, v časech finanční krize, je makléřský byznys dost rizikovým podnikáním,
některé české firmy tento rok zaznamenaly ztráty. Myslíte si, že by mohlo v nejbližší době přijít k oživení obchodování
na burzách a tím pádem i k oživení makléřského podnikání?
Situace určitě v příštích letech nebude
nejjednodušší. Na druhou stranu, společnosti a jedinci, kteří přežijí, vyjdou z nadcházející krize mnohem silnější než kdy předtím.
Myslím, že jsme svědky naprosto fantastické příležitosti, která se opakuje jednou za
několik set let.
Pokud vím, studia MBA jsou více vedena
jako diskuse mezi studenty, než že by byla
zaměřována na teoretické znalosti. Jaké
další rozdíly vidíte mezi klasickou ekonomkou a studiem MBA?
Studium MBA v sobě snoubí jak teoretic
ké (akademické) znalosti, tak jejich aplikaci
v praxi. Myslím, že pro každého, kdo uvažuje o uplatnění mimo akademický svět, je
model MBA studia na kvalitních školách neocenitelný.
Když se dnes s odstupem díváte na studia
VŠE, co vám tato škola dala a co byste se
naopak přál tehdy naučit?
Nemyslím si, že jsem kvalifikován na tuto
odpověď. V době začátku devadesátých let
(těsně po revoluci) nebyla úroveň pedagogů
až na výjimky příliš vysoká. Setkávali jsme
se s příklady, kdy profesoři byli o kapitolu
před studenty. Je normální, ze přeškolení
z marxismu-leninismu na tržní ekonomiku
trvalo pár let. Každopádně na tři roky strávené na VŠE vzpomínám velmi rád.
Který předmět, jestli takový byl, vás
v době studií ovlivnil nejvíce?
Asi jediné přednášky, na které vzpomínám, byly doutníkovým kouřem provoně-
né přednášky pana profesora Tučka. Dalším
praktikem byl určitě i profesor Daňhel, matematický klasik profesor Horský.
Vzpomenete si ještě na učitele, ke kterým
jste rád chodil i na přednášky, a naopak
na ty, které jste jako student moc „nemusel“?
Začátkem devadesátých let bylo běžné, že
na přednášky či cvičení, které studenty příliš
neoslovily, se prostě nechodilo. Docházka
nebyla povinná, takže většina studentů při
studiu již pracovala a do školy se chodilo jen
na zkoušky či zajímavé přednášky, což bylo
v podstatě na několik hodin týdně.
Dnes jste jedním ze spolumajitelů české
makléřské společnosti Wood & Co. Co
bylo impulzem vydat se v kariéře tímto
směrem?
V roce 1993, kdy jsem studoval MBA,
jsem se seznámil s Richardem Woodem, který Wood & Co. v roce 1991 založil. Co mne
naprosto nadchlo, byl tým, který Richard
kolem sebe soustředil. Navíc Richard mi při
prvním interview řekl, že předpokládá a že
by byl nejšťastnější, kdyby klíčoví zaměstnanci jednoho dne firmu řídili a převzali. To
byla pro mne nejsilnější motivace.
Co musí vystudovaný ekonom umět, aby
se do podobného podniku mohl pustit?
Projevilo se na vaší firmě nějak to, že je
z poloviny vlastněna islandskou bankou,
vzhledem k problémům, které má dnes islandský bankovní sektor?
Zatím ne. Naši islandští partneři nemají žádný vliv na řízení firmy. Bohužel procházejí složitou dobou. Straumur je v tuto
chvíli jedinou přeživší islandskou bankou.
Pevně věřím, že situaci nejen přežijí, ale vyjdou z ní mnohem silnější. Na druhou stranu
v době, kdy se hovoří o státních bankrotech
Itálie a Španělska, je tu i nenulová šance, že
to neustojí. V tom případě bychom s největší
pravděpodobností získali jejich 50 % Wood
& Co. zpět.
Celkově se experti o finanční krizi vyjadřují v tom smyslu, že nikdo neví, kam se
dál bude ubírat, nebo kdy skončí. Máte
svůj soukromý tip s ohledem na případný
konec krize a oživení trhu?
Jak jsem již řekl, myslím, že příštích pár
let nebude jednoduchých. Zatím problémy
vidíme hlavně ve finančním sektoru a ještě
se příliš neprojevují v reálné ekonomice. To
teprve přijde a uvidíme velmi pravděpodobně razantní oslabení světových ekonomik.
Prostě bublina splaskne. Každopádně silné
a dobře řízené firmy budou mít fantastické
příležitosti k akvizicím a růstu. Rovněž pro
trpělivé a likvidní investory toto bude příležitost tisíciletí. Autor: Marcel Bodnár
– 5 / 2008
Po škole jste se rozhodl rozšířit si vzdělaní
o titul MBA. Co dnes může takovéto vzdělaní dát vystudovanému ekonomovi?
V roce 1993 to byla fantastická šance získat přistup k fantastickým profesorům z amerických prestižních škol, kteří na
USBSP/RIT vyučovali. Samozřejmě kvalita se s tehdejší úrovni na VŠE nedala vůbec
srovnávat.
economix
econo
omix
Vystudoval jste VŠE. Co vás na tuto školu
lákalo a jaký obor jste si vybral?
Vystudoval jsem bakalářské studium na
fakultě financí v letech 1990–1993. Od mládí jsem se chtěl věnovat obchodu.
28
obchod s uměním
Vývoj českého aukčního trhu aneb Jak se obchoduje s uměním
která mu vyhovuje. Zároveň může sběratelinvestor získat reprezentativní průřez sledovaným uměleckým obdobím či stylem.
„V Česku a na Slovensku existuje uzavřený
kruh deseti až dvanácti sběratelů, kteří kupují obrazy nad 500 tisíc korun,“ říká majitel
Galerie Art Praha Vladimír Neubert.
Štíhlé dámy v kloboucích, ošperkované od hlavy až k patě, lesk diamantů, muži s šustícími bankovkami v rukavičkách, to vše v oparu
nervozity. Tak si představujete aukci umění? Omyl! Přesvědčte se sami,
podzimní aukční sezona 2008 je v plném proudu.
economix
– 5 / 2008
Na konec září připravilo hned několik aukčních síní své prodeje, kterými byla
zahájena podzimní aukční sezona. Dorotheum, jedna z největších tuzemských aukčních síní, ve své aukci 20. září nabídla na
150 obrazů, mezi nimi i mistrovská díla Jana
Zrzavého. Jeho dlouho nezvěstné dílo Podobizna malíře Adolfa Gärtnera se vydražilo
za 6,9 milionu korun. V posledním desetiletí
byl portrét považován za nezvěstný, naposledy byl publikován v Zrzavého monografii
z roku 1941. Nakonec se objevil v pozůstalosti Josefa Vydry (1884–1959), výtvarného
pedagoga navazujícího na odkaz Bauhausu,
se kterým se Jan Zrzavý přátelil.
Aukční síň Meisser-Neumann se pro
tuto sezonu zaměřila převážně na díla české avantgardy, tradiční krajináře, současné umění i starožitnosti. Ty nabízela ve své
aukci 27. září.
VÝT VARNÉ UMĚNÍ
JAKO INVES TICE
Posledních pár let podle ředitelky Dorothea Márie Gálové ukazuje na nový trend na
českém trhu s uměním. Sbírání obrazů a investování do umění se začíná věnovat mnohem početnější skupina lidí než před několika lety. Nejde pouze o vyhraněné sběratele,
právě naopak. Proto je aktuální soubor dražených prací vždy sestaven i pro potřeby
toho, kdo míní teprve svou sbírku zakládat.
Výstava všech dražených prací dává možnost orientace v daném období výtvarné
tvorby. Začínající sběratel-investor si podle
organizátorů může na výstavě lehce vybrat
a na aukci pořídit základ své budoucí umělecké sbírky, a to v takové cenové úrovni,
VÝT VARNÉ UMĚNÍ
A NEJBOHATŠÍ SBĚRATELÉ
V kuloárech se vypráví ledacos. Například to, že jeden z nejbohatších sběratelů občas konspirativně draží po telefonu ze
svého terénního vozu, zaparkovaného za
aukčním domem, nebo dokonce z místních
toalet. Kuloáry jsou na každé aukci místem
velmi významným, leč vyplatí se brát je s rezervou. Mezi zájemci o obrazy se stále více
objevují právníci a lidé střední vrstvy, kteří
se zaměřují na díla do 50 tisíc korun, ač je
z daní odepsat nemohou.
Finanční skupina PPF na aukcích kupuje fotografie. Například bankovní instituce
však na aukcích nakupují výjimečně. Stejné
je to i se státními galeriemi. „Pokud vůbec
nakupujeme umělecká díla, pak od soukromých vlastníků, od autorů nebo získáváme
pozůstalosti,“ vysvětluje ředitel Moravské
galerie v Brně Marek Pokorný.
VÝT VARNÉ UMĚNÍ
A KRIMINALITA
V souvislosti s dovozem obrazů nedávno
(srpen 2008) uložil soud europoslanci a bývalému řediteli televize Nova Vladimírovi
Železnému dvouletý trest se čtyřletým podmíněným odkladem a pětimilionovou pokutu. Společně s ním byl v nepřítomnosti
souzen galerista George Novotný, kterému
pražský městský soud udělil stejný postih
jako Železnému. Žaloba oběma mužům
kladla za vinu daňové úniky ve výši 6,8 milionu korun při dovozu obrazů z ciziny. „Šlo
o dokonaný trestný čin. Obžalovaní jednali
v úmyslu krátit clo a DPH,“ prohlásil předseda senátu pražského městského soudu Dušan Paška. Peněžitý trest europoslanci uložil
za to, že se s pomocí galeristy snažil získat
majetkový prospěch.
Nakonec padly podmínky. Soud totiž přihlédl k tomu, že trestná činnost byla spáchána před devíti lety, že škoda byla zaplacena a že oba obžalovaní žijí řádným životem.
„To vše výrazně snižuje společenskou nebezpečnost,“ konstatoval Paška. Soudní jednání se táhne už šest let.
Poslední kauzou z prostředí obchodu s výtvarným uměním u nás jsou údajná falza obrazů Pravoslava Kotíka, z jejichž prodeje
byla obviněna Galerie Art Praha.
VÝT VARNÉ UMĚNÍ A DESÍTKY
MILIONŮ ZA OBRAZ Y
Které obrazy stály na tuzemských aukcích nejvíc?
1. František Kupka: Élévation (Výšky) IV,
22,1 mil., 2007
2. Oskar Kokoschka: London, Chelsea Reach, 19,5 mil., 2008
3. Josef Šíma: Léda s labutí, 14,6 mil.,
2008
4. František Kupka: Abstraktní kompozice, 13,4 mil., 2007
5. Josef Čapek: Děvče v růžových šatech,
12 mil., 2007
6. Georges Braque: Zelené umyvadlo, 11,5
mil., 2008
7. Emil Filla: Dívka s mandolínou, 11 mil.,
2008
8. Jindřich Štyrský: Krajina v oblacích,
10,25 mil., 2007
9. Antonín Procházka: Kopretiny, 10,1
mil., 2008
10. Josef Čapek: Koupel nohou, 9,3 mil.,
2006
11. Antonín Procházka: Poprsí muže, 9 mil.,
2007
12. Jindřich Štyrský: Cirkus Simonette, 8,6
mil., 2006
13. Jindřich Štyrský: Stan, 8,3 mil., 2008
14. František Kupka: Pískaři na Seině, 8,2
mil., 2008
15. Josef Čapek: Koupel nohou, 7,9 mil.,
2008 Autor: Lucie Kubečková
29
rozhovor
RNDr. Mária Gálová, MBA,
rozhovor s ředitelkou aukční síně
Dorotheum
ČR vlastní aukce, a to 4x až 5x
v roce. Je to největší aukční společnost na českém trhu, má 14
zaměstnanců, z toho tři interní
experty na výtvarné a užité umění a šperky. Právě v tomto se odlišuje od ostatních pořadatelů
dražeb, kteří pracují výhradně
s externími znalci. Je napojená
koli jiná společnost. Možná je
naše situace ještě složitější než
u jiných obchodních společností, jelikož jde o vysoce odborný
obor. Osobně považuji za nejtěžší, že musíme zboží nejenom
prodávat, ale také získat k prodeji. Právě tato část naší práce je
vůbec nejsložitější.
Jaká klientela se dražeb účastní a došlo v průběhu let ke
změnám struktury zákazníků?
V posledních letech sledujeme nárůst zákazníků – o umění
se začíná zajímat širší skupina
lidí, která se rekrutuje především ze střední vrstvy. Dalším,
z našeho pohledu pozitivním
trendem posledních let je, že se
o umění zajímají stále mladší
ročníky. To následně vytváří tlak
také na změnu struktury nabízeného zboží. Třeba právě mladší klientela inklinuje více k modernímu a současnému umění.
Právě z toho důvodu jsme nedávno připravili speciální aukci
zaměřenou výhradně na české
umění druhé poloviny 20. století. Aukce jednoznačně prověřila
připravenost našeho trhu na tuto
změnu a měla zásadní umělecký
a komerční úspěch.
Myslíte si, že lze při vašem
podnikání využít i internetových dražeb?
Naše společnost internetové
dražby nepořádá. Tímto způsobem se dá nakupovat, dle mého
soudu, pouze zboží méně kvalitní, kde rizika pro nakupujícího
i zprostředkovatele nejsou tak
velká. Domnívám se však, že
pro umění bude v zásadě vždy
platit, že se bude obchodovat
přímým kontaktem zákazníka
s dílem samotným.
na zahraniční klientelu i odborníky. Co do výše obratu je Dorotheum za celou dobu historie
na 1.–3. pozici na trhu. Je jedinou aukční společností, která je
auditovaná, navíc jednou z významných auditorských společností.
Jak se činnost aukční síně liší
od činnosti klasické soukromé
společnosti?
V zásadě nijak. Pracujeme na
stejných principech jako jaká-
Jaký je harmonogram hospodářského roku?
Všude ve světě je rok rozdělen
do tzv. jarní a podzimní aukční
sezony, stejně tak i u nás.
Je nějaký rozdíl v tvorbě vyvolávací ceny u nás a v západní Evropě?
Vyvolávací cena je cenou, na
které se domlouvá expert s konkrétním majitelem díla. Má spíše motivační charakter pro na-
Jak probíhá aukce?
V zásadě tak, jak to známe z filmů. Aukci řídí licitátor
a můžete se jí zúčastnit přímo
v sále, po telefonu nebo na písemný limit. Účastníkem dražby může být každý, komu je 18
let a je právně způsobilý. Důležité je se před samotnou aukcí
seznámit s pravidly aukční síně,
například s výší tarifů (příhozů),
s výší přirážky, způsobem a termíny platby, převzetí předmětů a podobně. To nejdůležitější
však je seznámit se předem s dílem samotným a získat k němu
maximum informací, v ideálním
případě od odborníka, na kterého se můžete spolehnout. Autor: Lucie Kubečková
– 5 / 2008
Jak dlouho Dorotheum funguje?
Dorotheum jako rakouská
společnost funguje 300 let, byla
založena v roce 1707 císařem
Josefem I., je vůbec nejstarší
aukční společností ze všech
dnešních velikánů na světovém
trhu s uměním. Česká pobočka
byla založena v roce 1992, jako
vůbec první zahraniční pobočka
mateřské společnosti. Nejdříve pouze jako akviziční kancelář pro aukce ve Vídni, od roku
1997 pořádá přímo na území
kupující a pohybuje se zhruba
na 2/3 ceny odhadní. Cena odhadní v sobě zrcadlí význam autora a jeho díla, skutečnost, jestli je dílo signováno nebo nikoli,
jestli bylo vystavováno nebo publikováno, jeho rozměr, techniku, stav a také to, jaká je po autorovi a typu díla v konkrétní
době poptávka. V tomto kontextu nemá reálný význam srovnávat vyvolávací ceny u nás s cenami jinde ve světě. Jde vždy
o individuální případ. Jiná situace by mohla nastat například
u užitého umění, kde by mohlo
být srovnání snazší. Pokud jde
o předměty srovnatelné kvality,
ceny jsou v podstatě stejné, trh
s uměním je dnes v pravém slova smyslu globální.
economix
Čím je podle vás český trh
s obrazy specifický?
Český trh s uměním má hodně lokální charakter. To znamená, že česká klientela se zaměřuje především na české umění.
Je spíše ve svém chování konzervativní, sběratelé a investoři
ve větší míře sázejí na již prověřená jména, a tudíž na ten druh
umění, který sice nemá potenciál zásadního zhodnocení v budoucnu, na druhou stranu představuje jistý a bezpečný způsob
uložení finančních prostředků.
30
architektura
Byl jednou jeden blob
economix
– 5 / 2008
Chobotnice Jana Kaplického se zapsala do dějin české architektury. To i přesto, že zatím nestojí a její osud
je možná zpečetěn. Výstavbu nové Národní knihovny
provází od prvopočátku mnoho problémů – od nevyhovující soutěže přes nedořešené pozemkové vztahy po
rozpory v politickém spektru. Nevypadá to, že by se
v brzké době něco vyřešilo, ale když trochu zafantazírujeme a představíme si, že stavbě velkolepé, moderní
a originální knihovny nic nebrání, zbývá zodpovědět poslední – kde na téměř čtyřmiliardový počin vzít a je bezpodmínečně nutné, aby se tak finančně náročný projekt v Praze stavěl?
Vezměme to popořádku: Píše
se rok 2004 a ředitel Národní
knihovny tvrdí, že knihovna potřebuje novou budovu. Vypisuje
se mezinárodní soutěž, které se
účastní kolem čtyř set architektů z celého světa. V březnu roku
2007 známe výsledek – porota
vybírá blob Jana Kaplického. Ten
se podle svých slov nechal inspirovat bunkrem, barvou šampaňského, lidským tělem a spoustou
dalších věcí. Příběh blobu pokračuje a dělí populaci i politické
spektrum na dva tábory. Zatímco
Václav Klaus prohlásí, že stavbě
bude bránit vlastním tělem, sociální demokraté v čele s Jiřím Paroubkem výstavbu chobotnice
na Letné až fanaticky podporují. Trochu zmateně působí primátor Pavel Bém, kterému se návrh
Kaplického údajně líbí (ještě aby
ne, když byl členem poroty), ale
už ne tolik jeho výstavba na Letenské pláni. Na povrch vyplývá údajná neregulérnost soutěže,
v jejíž porotě sedí blízcí známí
Kaplického a pravidla jsou neustále měněna, což vyústí až v žalobu ostatních zúčastněných.
Památkáři se bouří proti nabourání pražského panoramatu, stále větší počet (ne)kompetentních
lidí se vyjadřuje k umístění blobu na Letné.
V červenci letošního roku ministr kultury Jehlička oznamuje,
že se blob stavět nebude. S takovým tvrzením se britský architekt Kaplický nechce smířit a stále tvrdohlavě tvrdí, že
„jeho“ Národní knihovna na
Letné bude.
Státní kasa by eventuální výstavbu chobotnice citelně pocítila. Samo uspořádání architektonické soutěže spolklo
neuvěřitelných 26,5 milionu
korun. Pokud by se začalo sta-
vět do roku 2010, stát by na její
stavbu vydal tři miliardy korun,
což potvrdil ředitel knihovny
Vlastimil Ježek v pořadu Otázky Václava Moravce. Stát přitom počítal s částkou pouhých
1,9 miliardy Kč. Další miliardu by mohlo stát odškodné, které žádají neúspěšní architekti za
zpracování svých projektů.
„Požadujeme anulování výsledků soutěže, vrácení vstupních poplatků a uhrazení nákladů všem soutěžním týmům,“
píše se v otevřeném dopise, který architekti poslali ministru
kultury Václavu Jehličkovi. To,
že byla soutěž na novou knihovnu pochybná, se ozývá i z EU.
Jelikož nejsou peníze ani na
stavbu, ani na pozemky, bylo
nutné najít jiné řešení – ministr Jehlička ho vidí v přestavbě
dnešní Národní knihovny (bývalý klášter Klementinum) tak, aby
se do ní knihy vešly. Je otázka,
jestli po ničivých záplavách v letech předešlých je vhodné umístit cenné knihy do podzemí.
„Řešení vychází z reálné ekonomické situace a finančních
prostředků, které má resort kultury momentálně k dispozi-
ci,“ řekl ČTK mluvčí ministra
Jan Cieslar. Nedostatek financí v rozpočtu ČR komentuje
Jan Kaplický po svém; tvrdí,
že česká vláda likviduje kulturu. Nahrává mu k tomu výstavba tunelu Blanka – spojky mezi
křižovatkou na Špejcharu a Trojou, která bude stát kolem 30 miliard korun. Stejně tak se v rozpočtu našly peníze pro ztrátové
České dráhy a kromě jiného se
najdou i na výstavbu podmořského „oceanária“ či národního
stadionu.
Pokud by se k moci dostala
ČSSD, Jiří Paroubek prý udělá cokoli pro to, aby potřebné
tři miliardy na výstavbu získal.
Stejně tak vicepremiér Jiří Čunek (KDU-ČSL) prohlásil, že se
hodlá zasadit o to, aby se finance na novou budovu ve státním
rozpočtu našly. I bývalý ministr
kultury Vítězslav Jandák se domnívá, že zbývající dvě až tři
miliardy by se během výstavby
objevily. Kromě jiného připomíná i výnos z privatizace pražského letiště, který může činit přes
100 miliard korun.
Ať už to s Kaplického blobem
dopadne jakkoli, všem se originální chobotnička nikdy nezavděčí. Spíše je to výstraha do
budoucna, že by se měly projekty zadávat průhledně a výsledek by měl být jednoznačný.
Některé aspekty kolem soutěže jsou stále předmětem kritiky (například dodatečné úpravy podmínek soutěže, kontakty
mezi soutěžícími a komisí). Zadavatel by měl jasně dopředu
zveřejnit náklady, které do projektu může vložit, aby se z jed-
né miliardy nakonec nestaly tři
a více. Sporné bylo i řešení majetkových a právních vztahů,
nebo si snad stát nemůže dovolit
služby kvalitních právníků? Ve
třech miliardách by se odměna
za dobré právní zastoupení jistě
našla. Nová knihovna však jednoznačně potřebná je. Prostředí
Klementina je krásné a inspirativní, ale čekat dvě až tři hodiny na výdej knihy je v dnešní
době již naprosto nevyhovující.
Stěhování do nových prostor je
v budoucnu nezbytností. Argumentem pro zastánce knihovny
je to, že díky zájmu a vášním,
které „oko nad Prahou“ vzbudilo, je z neexistující knihovny turistická atrakce už teď. Co teprve, až se postaví! Každá stavba
s podobným významem, jako je
Národní knihovna, má šanci ze
sebe vytvořit významné kulturní centrum, shromaždiště lidí,
které bude žít vlastním životem, v jehož útrobách se vytvoří neopakovatelné mikroklima.
Národní knihovna tedy vždy
přitáhne mnoho lidí a je téměř
vyloučeno, aby byla opomíjena,
nebo dokonce nevyužívána.
Příběh tak končí zatím nešťastně. Pro Vlastimila Ježka,
který byl odvolán z funkce generálního ředitele NK. Pro Jana
Kaplického, který je zklamán
rodnou zemí, hrozí jí žalobou
u mezinárodního soudu a odmítl přijmout cenu Ministerstva
kultury ČR za mimořádné architektonické dílo, kterým proslavil českou architekturu doma
i v zahraničí. Pro Pavla Béma,
jelikož kauza Národní knihovny ukázala jeho názorovou roztříštěnost. Pro neznámého pachatele z magistrátu, na kterého
poslal Vlastimil Ježek ombudsmana. Pro ČR, do jejíž mezinárodní soutěže už se asi nikdo nikdy nepřihlásí. Pro ministerstvo
kultury, jehož ceny jsou odmítány. Nejsmutněji končí příběh
blobu pro Prahu, která přichází
o možnost mít jednu z nejoriginálnějších a zřejmě i nejfunkčnějších knihoven na světě. Autor: Hana Kubovcová
Zdroj: www.novinky.cz,
www.nkp.cz,
www.narodni-knihovna.cz,
www.blisty.cz, www.ihned.cz
31
Nemyslíte, že váš obraz úspěšného bývalého ředitele Českého rozhlasu okolnostmi kolem Národní knihovny poněkud
utrpěl? Uznáváte, že to mohl být hlavní
důvod, proč jste neuspěl ve volbách do
Senátu? Ani tah s Ježkovým knihobusem
zřejmě nepomohl.
To neumím posoudit, osobně se cítím
být stále stejným Ježkem, dnes jako kdykoli předtím. Srovnávat rozhlasové období s knihovnickým navíc ani nejde, a pokud, pak bych musel říci, že studiový dům
na Vinohradské jsme postavili bez politiků
– v opačném případě by pravděpodobně dodnes nestál.
Odmítnout setrvání v ředitelském křesle
výměnou za likvidaci Kaplického chobotnice jsem považoval a považuji za správné, ať
si o tom myslí kdo chce co chce. Za čtyři
roky v Národní knihovně se vůbec nestydím,
povedla se nám řada velmi dobrých počinů:
od zajímavých akvizic historického fondu
přes spuštění programu k získávání sponzorských příspěvků Adoptujte si svůj rukopis či
založení nové pražské Galerie Klementinum
až po soutěž o nejvhodnější návrh nové budovy Národní knihovny. Ano, i tu považuji
za úspěšnou, neboť její vítěz nabídl kvalitu
obdivovanou bez přehánění od Austrálie po
Ameriku, a na tom české kyselé hrozny nemohou nic změnit.
Pokud jde o Senát, rozhodli voliči – ti, co
přišli, i ti, kteří zůstali doma. A to je třeba
s pokorou přijmout, i když pravolevé vidění
světa, které podle mého soudu letošní volby
provázelo, je mi cizí.
Z funkce šéfa Národní knihovny vás odvolal ministr kultury Jehlička z KDU-ČSL kvůli nepovedenému výběrovému řízení. Tím odvolal budoucího možného
senátora své strany. Byl to pro něj nezbytný krok nebo za vaším odvoláním
stál někdo jiný? Změnil se váš postoj ke
KDU-ČSL, pod jejíž záštitou jste do Senátu kandidoval?
V odvolání žádný důvod uveden není,
v tiskové zprávě ministerstva kultury se
uvádějí „důvodné pochybnosti o soutěži“,
kterou jsme si prakticky objednali u Mezinárodní unie architektů a kterou také šéf její
soutěžní sekce osobně dozoroval. Důvodné pochybnosti tak pro sebe překládám jako
„pochybné důvody“. S většinou výhrad vůči
soutěži absolutně nesouhlasím, vznikaly vesměs na objednávku více než rok po vyhlá-
Ježek
a jeho
chobotnice
šení výsledků, aby „legalizovaly“ čistě politické rozhodnutí mimořádný projekt ateliéru
Future Systems pohřbít.
Václav Jehlička buď uvěřil všem těm nesmyslům, kterými ho různí lidé z různých
důvodů přes rok vytrvale krmili, nebo podlehl tlaku ODS. V obou případech mi jistě
„přitížilo“, že jsme si profesně ani lidsky nikdy neporozuměli. Jak to bylo opravdu, ví
jenom on sám.
Můj vztah ke KDU se nezměnil – lidi, které jsem měl rád, mám rád dodnes, a naopak.
Někteří mne jen překvapili, ale to si musí
vyřídit s vlastním svědomím sami.
Zlom v kauze Národní knihovna nastal ve
chvíli, kdy se do diskuse zapojil prezident
Václav Klaus. Souhlasíte s tím? Pokud
ano, jak je možné, aby jeden člověk měl
natolik silný vliv na ostatní, a co jej vedlo k jeho radikálnímu prohlášení? Jakou
roli zde sehrál „kamarád“ Václava Klause Milan Knížák?
Klaus i Knížák sehráli bezpochyby negativní role. Kdo dříve, to je otázka typu, zda
byla dříve slepice nebo vejce. Klausovo angažmá v této věci nechci přeceňovat, ale
pravda je, že po jeho prohlášení o přivazování se k bagru najednou nešlo nic z toho, co
předtím postupovalo poměrně hladce.
Jak hodnotíte jednání primátora Pavla
Béma, který byl členem komise, která návrh přijala, a poté otočil o 180 stupňů?
Pavel Bém byl po celou tu dobu v nelehké
situaci, musel se vyrovnávat s vlivy, které na
samotnou knihovnu přímo nedosáhly. V posledním roce jsem na něj měl často vztek,
dneska mi je ho už jenom líto.
Jak se bráníte nařčení, že výběrové řízení bylo upraveno tak, aby v něm zvítězil
pan Kaplický? Co bylo hlavním důvodem
pochybností?
To je tak absurdní, že... Připusťme, že
chcete dosáhnout nějakého cíle, v tomto
případě vítězství Kaplického v soutěži (že
jsem ho vůbec neznal, nechme stranou).
Myslí snad opravdu někdo vážně, že bychom v takovém případě zvolili mezinárodní, anonymní a otevřenou architektonickou
soutěž podle pravidel Světové unie architektů, s přísnými pravidly na všechny myslitelné situace? Že bychom požádali o jmenování porotců UNESCO nebo hlavní město
Prahu? Omlouvám se, ale na tuhle pitomost
už se mi vážně nechce odpovídat. Kdo byl
schopen této konstrukci uvěřit, toho stejně
nepřesvědčím.
Jaký je podle vás pravý důvod, proč se
stala možná stavba na Letné trnem v oku
kritiků z řad politiků? Mohou být pravými důvody jiné zájmy využití Letné?
To nikdo z nás neví, můžeme jen spekulovat, hledat pravděpodobné důvody. Podle mého soudu je tím hlavním fakt, že jsme
pro stavbu nové budovy Národní knihovny nezískali podporu pražského politického
podsvětí, které si viditelné politiky vodí jak
v loutkovém divadle.
Dočetl jsem se, že jste pro veřejnou sbírku
k zafinancování Národní knihovny - sám
byste přispěl. Je to reálný nápad? Věříte,
že Kaplického návrh není zatracen a jak
vidíte budoucnost Národní knihovny?
Veřejná sbírka samozřejmě neřeší to zásadní – pozemky. Nemyslím si ani, že
by mohla nahradit účast státního rozpočtu, a také k tomu není žádný důvod. Peníze z daní nepatří politikům, i když o nich
v rámci zastupitelské demokracie za nás rozhodují. Účast ve veřejné sbírce tak považuji
za spíše symbolické gesto, vyjádření názoru.
Ono to ostatně s Národním divadlem nebylo jinak – bez příspěvku Františka Josefa by
zcela určitě nestálo.
Národní knihovna je důležitou kulturní a vzdělávací institucí, je nezastupitelná.
Úroveň poskytovaných služeb je ale do budoucna svázána s realizací moderní budovy
a já věřím, že ji do deseti let nakonec postavíme.
Co tvoří náplň vašeho běžného dne a kam
budou směřovat vaše kroky po neúspěšné
kandidatuře do Senátu?
Do konce roku jsem zaměstnancem Národní knihovny, pak chci nějakou dobu zůstat na volné noze. A docela vážně přemýšlím o knize s pracovním názvem Chobotnice
česká, protože různé roviny toho, co jsem
v posledních dvou letech v souvislosti s projektem Oko nad Prahou prožil, stojí za hlubší reflexi. Autor: Miroslav Mikeska
– 5 / 2008
Vlastimil Ježek byl nejen generálním
ředitelem Národní knihovny. Úspěšnou práci má za sebou například na
postu ředitele Českého rozhlasu,
zabýval se i výstavnictvím. V poslední době se do povědomí veřejnosti
zapsal nejen jako propagátor obdivovaného i zatracovaného blobu na
Letné, ale i neúspěšnou kandidaturou do Senátu.
economix
ro
uz
b hr iokvao r
32
na baru s ...
Rozhovor
se zpěvačkou
Magdalenou
Šalamounovou
economix
– 5 / 2008
Je mladá, krásná a talentovaná. Co více si
přát od zpěvačky. Rozhovor nám poskytla
Magdalena Šalamounová, někdejší objev
soutěže Česko hledá SuperStar a hudební
stálice pražských klubů, která zpívá za doprovodu kapely Photolab. Její hlas zní například ve filmech Rafťáci a Pusinky.
Mohla bys nám krátce představit svou kapelu? Kdy a jak
vznikla, jaký hudební styl
hrajete, kde vás můžeme vidět?
Photolab má celkem sedm členů – jedny bicí (Hopinu), jedna
basa (Elisn), dvě kytary (a.m.almela a p.m.bob), čtvery klávesy (Petah troje, jedny já) a jeden Kudla, který se stará o naše
fotky, videa a kapelní design.
Vznikli jsme v nepřesné datum
na podzim před třemi roky na
výstavě filmové fotografie, kde
jsme měli zahrát tři písně ve stylu photostreamu – tehdy ještě ne
moc secvičené. Tomuto hudebnímu stylu jsme věrni dodnes
a také náš název z něho vzešel.
Vidět je nás možno po různých klubech, ale vzhledem
k právě probíhajícímu nahrávání desky máme od října koncertování na nějaký čas přerušeno,
všechny koncertní novinky se
však budou objevovat na našich
stránkách www.photolab.cz.
Je to tvá první kapela nebo jsi
již dříve v nějaké působila?
Photolab je moje úplně první kapela, ráda bych, aby jí také
dlouho zůstala.
Bereš sama sebe jako zpěvačku ve skupině nebo máš do budoucna v plánu vyzkoušet si
sólovou dráhu?
Jsem ráda na pódiu s kapelou,
nedovedu si moc představit, že
jsem tam jen sama za sebe s nájemnými hráči. Naše hudba se
nám líbí právě proto, že do toho
každý dává svůj specifický díl.
Necítím se být sólovou zpěvačkou.
Téměř všechny tvé písničky
jsou v angličtině nebo francouzštině. Jak se ti zpívá v cizích jazycích?
Zpívá se mi v nich velmi dobře, ačkoli zpívám francouzsky
s belgickým akcentem a anglicky s ruskou výslovností. Je
to pro mě – přiznám se – trošku
„schovka“ před přílišným vyjádřením emocí českými slovy,
která nic nezakryjí.
Píšeš si texty sama? Kde hledáš inspiraci třeba jen k samotnému zpívání?
Texty většinou vycházejí z atmosféry, kterou má nová melodie. Inspirace ke zpívání přichází většinou spolu s kytarovými
nápady našeho kytaristy a.m.al-
33
na baru s ...
mely, a když nám oběma přijde zrovna ve správnou chvíli,
vznikne ta správná písnička.
Čemu se studijně věnuješ?
Dříve jsi prý studovala „knihy“. Co tě na nich nejvíce bavilo?
Obor knihkupectví jsem studovala na střední škole, teď ale
studuji religionistiku. Knížky
však rozhodně zůstaly mou velkou součástí. Jsem spíše beletristický typ, máme však v kapele kytaristu Boba, se kterým
vedeme diskusi na téma četby beletrie. On tvrdí, že nemá
cenu číst příběhy, které někdo
„jen tak“ vymyslel, protože ho
nebaví cizí, na ničem nezaložené „vymýšlení“, a tedy čte literaturu faktu. Já vzhledem ke
svému beletristickému pojetí
si myslím, že vymyšlené příběhy kvalitního rázu mohou
rozvíjet dosti zajímavé myšlenky, takže člověk může být
obohacen i mimo fakta. Samozřejmě nejlepší je kombinace
obojího.
V předchozích rozhovorech
ses přiznala k nervozitě z vystupování. Jak jsi na tom
s nervozitou teď?
Moje nervozita bývá většinou těsně před vystoupením, ale
na pódiu už odeznívá, což dříve nedělala. Určitě jsem na tom
lépe, než když jsem poprvé stála
na pódiu. Doufám, že se to bude
jen lepšit!
Nemohu nezmínit soutěž Česko hledá SuperStar, díky níž
ses dostala do širšího povědomí. Jak zpětně hodnotíš své
působení v soutěži? Byla by
tvá umělecká dráha bez této
soutěže svízelnější?
Soutěž beru jako určitou zkušenost v životě, která ale byla
spíše psychologického rázu než
přímo hudebně směřující. Myslím, že do širšího povědomí mě,
dalo-li by se to takto říci, asi dostala, ale s kapelou jdeme normálně od začátku tak, jak to povětšinou chodí. Naším cílem je
koncertovat po různých pěkných klubících, kde by z toho
měli posluchači radost.
Zdá se, že se tvá kariéra na
hudební scéně pěkně rozjíždí.
Čemu kromě hudby se ve volném čase věnuješ?
Ve volném čase si zvláště otevírám knížky, aby byla nějaká
radůstka, vytvářím si filmové
zážitky či něco uvařím a následně umyji nádobí (to také nějaký
ten volnočas zabere) a občasně
si tak popíjím s kamarády vínko,
pokuřuji startky a hovořím...
Co tě v nejbližší době čeká, ať
už s kapelou či bez kapely?
V nejbližší době mě čeká
mnoho věcí, ale jsou to různé
maličkosti, nic velkého – to je
ta bezkapelní část... a natáčíme
desku! A to je ta velká kapelní
část. Autor: Betka Kuchařová
– 5 / 2008
ji v trochu upraveném aranžmá
použil. Zkušeností bych to ani
nenazvala, ale bylo to hezké...
economix
Mimo jiné ses také podílela na
vzniku soundtracku k filmu
Rafťáci. Jak ses k tomu dostala a jaká to pro tebe byla zkušenost?
Zrovna v době, kdy se připravovala hudba k Rafťákům, jsem
natáčela píseň Dalibora Cidlinského (Best Of Days), která se
dostala k Mirkovi Chyškovi,
který vytvářel hudební doprovod k filmu. Hodila se mu, a tak
Jak vidíš své studium v budoucnosti? Chtěla bys zkusit
nějaký hudební obor?
Už jsem tak trochu odkryla svůj studijní svět, myslím,
že zatím se mi žádné velké plány nerýsují, hudební obor však
zkoušet nebudu. Snad proto, že
chci zůstat ve své legrační neznalosti technického pěveckého neumu.
34
economix
– 5 / 2008
Niekto cestuje, aby spoznával mestá, iný chce vidieť prírodu, ďalší zas túži
poznať inú kultúru. Ja,
keď som sa rozhodla ísť
do Mexika, som nechcela
ani jedno. Spadala som do
kategórie, ktorej je jedno,
kam, podstatné je s kým.
A myslím, že to bolo dobre, pretože som nemala žiadne predstavy ani očakávania, takže som sa mohla
len nechať unášať tým, čo
ma stretávalo, a naplno si
to užívať.
Môj prvý kontakt s Mexikom
na ceste do tejto krajiny bol už
na letisku v Madride, kde mi došlo, že španielčinu, ktorú počujem okolo seba, budem počúvať
najbližších skoro dvadsať dní.
To by nebol problém, ten jazyk
sa mi páči, akurát že okrem na
papieri napísaného „Stratila som
sa, môžete mi nejako pomôcť?“,
„gracias“, „bolí ma hlava“ a zopár neslušných slov som nič iné
nevedela. Úprimne, za tých pár
týždňov som sa ani veľa navyše nenaučila. (No zvládnem
človeku vynadať a potom ho
poprosiť, aby sa ukľudnil, a poďakovať sa, prípadne si objednať malú colu light. Hm, veľmi
užitočné.) Po tomto jazykovom
precitnutí ma čakalo zopár ďalších. Ciudad de México. Môžem
povedať, že som ho navštívila
zatiaľ len v lietadle a na letisku, ale myslím, že na prvýkrát
mi to celkom stačí. Ono to mesto je, povedzme, že si predstavte superlatív od slova obrovské
a ešte krát tri. Tak to by sa jeho
veľkosti hádam mohlo blížiť.
Toto mesto bolo prvé, čo som
z Mexika videla a no, v Mexiku je naozaj všetko jednoducho
väčšie. Letisko bolo pre mňa
jedno prekvapenie za druhým.
Hlavne tie káble vytŕčajúce zo
stien, nikde nikto a nič, len podlaha a steny a ja radami poučená, ako si mám, obzvlášť tam,
dávať pozor, aby ma neuniesli.
é vo?
k
c
t
i
s
x
ž
e
u
M dr
o
r
b
o
a
d
!
v
i
o
V xic
é
M
Ale prežila som, pán na pasovom aj bez slov správne odhadol
účel mojej návštevy a za chvíľku
som sedela v poslednom lietadle
do Monterrey, tretieho najväčšieho mesta v Mexiku (patrí do
štátu Nuevo León). Počas celých tých letov som si myslela,
že si prečítam aspoň sprievodcu, ale nevyšlo to, takže som sa
plne spoliehala na znalosti môjho hostiteľa. Nesklamal. Dorazila som do Monterrey, dokonca tam so mnou priletel aj môj
kufor, kamaráti ma vyzdvihli a vzali k nim domov. Mesto
mi naozaj vyrážalo dych. Znie
to ako klišé, ja viem, ale tam je
naozaj všetko také iné, neeurópske. Maličké farebné domčeky,
minimum mrakodrapov, hory,
všade samá anténa, tacos sem tacos tam, chaotická doprava, veď
koniec koncov, ako skoro všetko. Za ten čas tam som zistila, že
aj keď veci nemajú najmenší náznak organizácie, to ešte neznamená, že nefungujú perfektne.
Ľudia tam proste žijú pre okamih, majú vždy kopec času a nelámu si večne hlavu s tým, čo sa
asi bude diať o hodinu. V takej
krajine nakoniec sa ani nedá príliš plánovať, lebo tam neviete,
ako bude.
Prvý deň pre mňa znamenal
vyrovnávanie sa s ich časovým
pásmom a spoznanie zopár božských ľudí. Na ďalší deň sme sa
rozhodli už pre niečo viac turis-
ticky ladené. Zobrali sme si taxík, ktoré sú tam mimochodom
také lacné, že ja, zvyknutá na
Prahu, som pri tej cene ani nechcela vystúpiť z auta, ale musela som. Prešli sme sa cez hlavné
(dajme tomu) námestie s parkom, kde boli samé páriky, no
romantika, ja som poobdivovala ich architektonické výtvory a potom sme sa vydali smer
prvé múzeum. Ešte musím podotknúť, že som vychytila veľmi dobré obdobie, pretože celé
Mexiko sa pripravovalo na oslavy dňa nezávislosti, ktoré prepukli v noci z 15. na 16. septembra, takže všade boli národné
vlajky, výzdoby, pouliční predavači sombrér a iných čačiek.
Tým pádom celá krajina mala
nádhernú atmosféru. Tak a teraz k tým múzeám. Každý deň
sme mali na programe jedno.
Najprv historické, kde boli staré oblečenia, vlajky, hrdinovia,
trochu z aztéckej a mayskej kultúry a samozrejme všetky popisky v španielčine, takže ja som
si len predstavovala, čo je tam
asi tak napísané. Keď už spomínam tých hrdinov, dozvedela som sa, že v Mexiku to fungovalo tak, že jeden hrdina zabil
predošlého hrdinu, a preto je
hrdinom, a tak dokola. Ale pozor, všetci z nich sú považovaní za hrdinov. Oni celkove ako
krajina majú zvláštnu minulosť
a aj politickú prítomnosť, no ale
cestopis
o tom každý z nás pozná svoje.
Nebolo by pekné odhaľovať nepríjemnú stránku tejto čarovnej
krajiny, pretože zlo, únosy, korupcia a tak ďalej sa dejú v každej krajine (len v Mexiku o trochu viac). Ale predsa jedna rada,
ak by ste sa chystali na návštevu,
nečakajte, že vám polícia bohvie
ako pomôže, ak budete potrebovať. Tá tam totiž je vo väčšine
prípadov skôr len tak, aby bolo,
bohužiaľ. Netýka sa to ale cestných kontrol, na tie si dajte pozor, lebo mexický strážcovia
zákona si vymyslia kadejaký ne-
dostatok na aute, len aby z vás
vytiahli peniaze. Poďme sa však
vrátiť opäť k tej peknej časti Mexika. Ďalšie múzeum, kde sme
boli, bolo Museum del Noreste,
najväčšie v Monterrey. V jednej
časti sme sa priučili akými rôznymi spôsobmi sa miešali rasy
a k akým potomkom to viedlo.
Ďalej sme videli krásne popísanú antickú históriu Mexika,
aj to, koľko územia USA kedysi
patrilo Mexiku (podstatná časť),
či aké zvieratá a rastliny sú typické pre Strednú Ameriku. No
je toho veľa na vymenovanie,
lepšie vidieť na vlastné oči. Ešte
sme zvládli aj múzeum moderného umenia, takzvané MARCO
múzeum. Krása. Okrem toho sa
v strede mesta dá plaviť loďkou
na umelej riečke Santa Lucía, či
poprechádzať v obrovskom parku, ísť do múzea výroby ocele,
múzea fotografie, do aquaparku,
zábavného parku či do záhrady
šli na pahorok s obrovskou mexickou vlajkou s rozmermi 50
krát 25 metrov a váhou 200 kilogramov (hovorím o vlajke, nie
o pahorku). Na tom mieste som
chcela byť Mexičankou. Naozaj
som si pripadala ako hrdý člen
štátu. A k tomu ten rozhľad. Jeden z momentov, kedy som preklínala, že sa budem musieť vrátiť do Európy (bez urážky).
A ešte jedna vec o Monterrey,
dôležitá pre záujemcov o zahraničný pobyt v Mexiku. Tu sa totiž nachádza univerzita ITEMS,
kde VŠE ponúka dve miesta. Je
to jedna z najdrahších súkromných škol v celom Mexiku, spadá do nej minimálne päť fakúlt
s rôznym zameraním, má nádherný areál (vrátane srniek vyvaľujúcich sa v tráve) a mala
som tam možnosť byť asi na
dvoch hodinách, jesť v školskej jedálni, zaplávať si v bazéne
a vidieť profesionálnu spevácku
súťaž univerzity. Škoda len, že
študovať tam nemôžem.
Samozrejme netrávili sme
celý čas len v Monterrey. Keďže, ako som už spomínala, Mexiko oslavovalo dni nezávislosti,
vybrali sme sa po vzore ostatných aj my na výlet. Šli sme piati, štyria Mexičania a ja. Vtedy som zažila, čo je to, keď by
ste chceli vedieť, o čom sa okolo vás rozpráva, lenže proste im
nerozumiete takmer nič, pokiaľ
ich čas od času nenapadne vám
solidárne čo-to preložiť. Ale aj
napriek tomu bola vždy veľká
zábava. Ako náš cieľ cesty sme
po mnoho dohadovaní pár hodín pred odchodom zvolili štát
Jalisco, ktorý je domovom tequily a folklórnych skupín, ktoré poznáte ako Mariachi. Videli
sme púšte, úžasné hory, mnoho
polí, kde sa pestuje agáve, bol
mi vysvetlený proces tvorby tequily, ale ten nemôžem prezradiť, prakticky sme si vyskúšali,
ako sa z tequily riadne opiť (niekoľkokrát), naživo sme videli
mariachi hudobníkov, pobudli
v mestečku Autlán, odkiaľ pochádza Santana (ten slávny gitarista), a boli sme aj v meste Guadalajara, ktoré je považované
za najmexickejšie mesto v celej
Strednej Amerike. Tu sme strávili večer dňa nezávislosti, kedy
je tradíciou, že sa ľudia koncentrujú na námestiach v mestách
a potom má primátor z balkóna budovy pri námestí príhovor
niekoľkokrát zahrňujúci vetu
„viva México“. Tento akt sme
ale nevideli, pretože bola hrozná búrka, tak sme radšej zapadli
do baru. Čo sa tequily týka, zopár faktov: pije sa hlavne u nás
známa ako zlatá tequila, pretože
je viac vyzretá. Striebornú som
tam pomaly ani nevidela. A povedali mi, že mám zabudnúť na
ten európsky výmysel piť tequilu s pomarančom a škoricou.
Keď nie čistú, tak len citrón (za
čo oni považujú limetky) a soľ
ako doplnok.
Neoddeliteľnou súčasťou Me-
xika je ich fantastické jedlo, ktoré je pomerne lacné. Aj napriek
tomu, že som sa dala preventívne zaočkovať proti žltačke, mala
som z ich všadeprítomných pouličných stánkov trocha strach.
Keďže z masa jem len kuracie
a ryby, mnoho miestnych špecialít typu taquítos s hovädzími
jazykmi som neskúšala. To však
neznamená, že sa nedalo vybrať
si, naopak. Ja ako milovník fazúľ
som bola v raji pri všetkých tých
pastách a omáčkach z fazúľ, ktoré sa servírujú k jedlu pomerne
často. Samozrejme som ochutnala všetky druhy tortilla jedál, miestne polievky, aj sladké. Všetci poznáte tortillu, čiže
tu okrúhlu placku z kukuričného
cesta, akurát, že tam chutí úplne
inak ako tie, čo dostať tu. Mexičania jedia rukami, na všetko
dávajú salsu a limetky a podávajú sa ohromné porcie. Popritom
stále o niečom diskutujú, takže
sa z posedenia v reštaurácii stáva
spoločenská udalosť, po ktorej
sa pol dňa neviete hýbať. Okrem
toho je obsluha vždy príjemná
a ich ochota nepozná hraníc (pokiaľ rozprávate po španielsky,
lebo inak vám nerozumejú). To
si v Českej republike hádam ani
neviem predstaviť.
A teraz prejdem na časť, ktorá
robí Mexiko tak pôvabnou krajinou. Mexičania!
Neviem, ako to tí ľudia robia,
ale sú stále kľudní a vždy všetko „klape“. A keď náhodou neklape, tak maňana (bude/zajtra/
niekedy v neurčitej budúcnosti).
Okrem toho pôsobia dojmom, že
majú na všetko vždy dosť času.
Mexičania, aspoň tí, čo mám
možnosť poznať, sú veľmi charizmatickí, príjemní, energickí
a veselí ľudia, ktorí vedia, ako si
vychutnať život. Veľmi, ale veľmi radi rozprávajú, zo všetkého
a všetkých si robia srandu a sú
pri tom patrične hluční. Proste
a stručne je na nich na prvý pohľad poznať ich južanská povaha. Pri tom sú veľmi nápomocní
a tiež si uvedomujú, že ak chcú
niečo dosiahnuť, nebude to nikdy zadarmo, a preto vždy spravia, čo je v ich silách, a samozrejme neustále s úsmevom na
tvári. Tam sa na mňa hádam nikdy nikto krivo nepozrel, či povedal zlého slova. Čo ma však
prekvapilo, bolo, že si tam veľmi potrpia na svoju reputáciu.
Čo znamená, že hlavne mladí dbajú na to, ako sú oblečení,
a dávajú si pozor, aby ich druhí
neohovorili! Napríklad v Monterrey je veľa barov, kde ak nie
je dievča v koktejlových šatách
a chlapec v košeli, pekne upravený, navoňaný, tak ich tam nepustia (a niekedy môžete spĺňať
tieto nepísané pravidlá a aj tak
vás nepustia, lebo majú pocit, že
nie ste hodní ísť do ich podniku).
Na druhej strane, aspoň sa mladí ľudia o seba starajú, aj keď si
myslím, že vzhľad z nás zaujímavejších ľudí neurobí. Tak či
onak, v Mexiku som sa vďaka
ľudom cítila naozaj veľmi príjemne a nič mi nechýbalo.
Nakoniec, čo malo prísť na
začiatku, najzákladnejšie údaje o Mexiku. Federácia o 31
štátoch plus územie hlavného
mesta Ciudad de México. Populácia 106,68 miliónov ľudí hovoriacich hlavne po španielsky,
kresťanského vyznania a mestickej rasy. Najväčším mestom
je Ciudad de México s viac než
19 miliónmi obyvateľov, nasleduje Guadalajara so štyrmi miliónmi a ďalej Monterrey s 3,6
miliónmi.
A čo som si z Mexika doniesla? Nie, ani poncho, ani sombréro, ale asi tristo štípancov od
komárov, pocit, že tam žijú najveselší a najochotnejší ľudia na
svete, obrovský srcebol a túžbu čo najskôr isť naspať za každým, keď vidím na nebi lietadlo,
čo uznáte, že je v Prahe vidieť
pomerne často. A samozrejme
fľašu poriadnej kvalitnej tequily, ktorou budem zaháňať smútok a spomínať na najlepšiu dovolenku v mojom živote.
Autor: Tamara Bodnárová
economix
s papagájmi. To by bolo asi gro
kultúry v Monterrey.
Toto mesto je obrovské rozlohou a plné kontrastov. Hlavne
je tu dosť viditeľný rozdiel medzi chudobnou časťou a bohatou
časťou, ktoré sú prakticky vedľa
seba. Je tam dokonca jeden dom,
ktorého majiteľ si na zaistenie
súkromia kúpil celý kopec, na
ktorom tá budova stojí. Ja som
milovala pohľad na tie ich kopce obsiate domami a anténami.
Hlavne v noci! Najkrajší výhľad
na Monterrey sa mi naskytol asi
predposledný deň, keď sme vy-
– 5 / 2008
35
cestopis
36
sport na VŠE
VŠTJ Ekonom – florbal
Dalším členem rodiny VŠTJ
Ekonom, kter ý vám na
stránkách Economixu představujeme, je oddíl florbalu. O „nepovedeném
hokeji“ jsem si povídala s Michalem Tunkrátem,
studentem čtvrtého ročníku VŠE a útočníkem VŠTJ
Ekonom florbal.
je drahá a školní tělocvična bohužel neodpovídá ligovým rozměrům. Dříve jsme chodili hrát
až od 22.30 do půlnoci, naštěstí
se panu Stejskalovi podařilo vyjednat halu o hodinu dřív, takže jsme s touto hodinou vlastně
spokojeni.
Kterou soutěž hrajete?
Turnajů se účastníme teprve
třetí sezonu, přihlásili jsme se do
sedmé ligy a teď hrajeme krajský přebor, to je šestá liga, čili se
nám po roce podařilo postoupit
o soutěž výše. Hraje se turnajovým stylem, dva zápasy v jeden
den v Praze a okolí. Moc diváků na nás nechodí – spíš známí,
žádný autobus fanynek (zatím).
Momentálně jsme po dvou turnajích v polovině tabulky. Hraje
se deset turnajů, a to bez playoff.
Jezdíte kromě turnajů i na
nějaká soustředění?
Na soustředění jsme zatím
nebyli, protože větší část týmu
je z Moravy, a tak se na víkend
rozutečou domů. Takže se zatím
soustřeďujeme pouze v hospodě. Jedním z důvodů jsou peníze – všechny jdou na pronájem
haly. Máme jednoho sponzora,
agenturu Czech-us, která nám
docela vypomáhá, ale kdyby se
našel další sponzor, docela by
nám to pomohlo.
Kde trénujete? Berete i nové členy?
Tréninky máme dvakrát týdně – v pondělí od 21.30 do 23
hodin v Kunraticích a ve středu
od 21.30 do 23.00 na Chodově
– přes den jsou haly velmi drahé. Když někdo bude chtít navštívit trénink, je nejlepší se
buď přijít rovnou podívat, nebo
se ozvat trenérům (Petr Stejskal – [email protected], Tomáš Pachl – [email protected], pozn. red.).
Když už do toho ale někdo jde,
měl by chodit pravidelně. Hala
Odkud k vám přicházejí noví členové? Přicházejí
vůbec?
Letos se objevilo docela dost
prváků, tak uvidíme, jak se
uchytí. S výukou nijak oficiálně propojeni nejsme, ale většina nových členů k nám přichází
právě odtud. Nástěnku ani webové stránky zatím nemáme, ale
na stránkách se pracuje.
Kolik má VŠTJ Ekonom
florbal vůbec členů?
Z téměř 20 aktivních členů
nás na tréninky chodí stabilně
asi 17, na zápasy je potřeba dvakrát pět plus brankář a dva náhradníci. Navíc musíme mít ještě vlastního rozhodčího, jinak
bychom platili pokutu. Pokud
byste měl někdo zájem udělat si
kurz, rozhodčího bereme všemi
deseti. Autor: Dana Odvodyová
economix
– 5 / 2008
Jarov liga
V areálu kolejí Jarov byla
dokončena rekonstrukce stávajícího sportovního zázemí, součástí kterého je zcela nové fotbalové
hřiště s umělým trávníkem. Pro mnoho obyvatel zdejších kolejí to bude
jistě vítaná změna, protože kvalitní a dostupné fotbalové hřiště v okolí dlouho chybělo. Na své si však
přijdou i milovníci dalších
sportů, například basketbalu, volejbalu, nohejbalu
a dalších sportů.
Na základě probíhajících
úprav se zrodil nápad zorganizovat kolejní ligu v malém fotbalu. Podobné soutěže jsou na
jiných kolejích či školách nejen
u nás, ale i v zahraničí zcela běžné a těší se stále většímu zájmu
a popularitě. Tyto ligy zpestřují
studentský život a rozvíjejí sportovní aktivity studentů. Protože
organizovanost dává samotnému sportování další rozměr, který přináší větší náboj, větší emoce, ať při prohře či výhře, a také
rozvíjí týmového ducha.
Podrobnější informace získáte
prostřednictvím e-mailové adresy [email protected]. Hraje
se systémem 4+1, tedy čtyři hráči v poli a jeden brankář. V současné době je přihlášeno 30
týmů, které byly rozděleny do
pěti skupin po šesti týmech.
Nultý ročník Jarov ligy začal
17. listopadu a bude probíhat do
19. prosince. Hraje se převážně
ve večerních časech. V tomto
nultém ročníku se týmy budou
kvalifikovat do prvního „plnohodnotného“ ročníku, který proběhne v letním semestru následujícího roku.
V nejbližší době bude spuštěn
podpůrný web http://jarovliga.
vse.cz, který bude sloužit hráčům, organizátorům a fanouškům pro lepší orientaci v kolotoči Jarov ligy.
Pokud vás fotbalová Jarov
liga zaujala, tak neváhejte, přihlaste se a aktivně se zúčastněte. V příštích měsících se těšíme
na férové sportovní zápasy na
našem nově rekonstruovaném
hřišti. Autoři: Petr Pelc,
Michal Přidálek
37
sport na VŠE
Jak jsme byli poprvé na golfu
aneb Říkejte mi Tiger
Bylo kalné středeční ráno.
Prahu halila těžká šedá
mlha, sem tam se spustil
nějaký ten drobný deštík.
Prostě počasí, které si vyloženě říká o setrvání v posteli a kvůli kterému mají
ve Skotsku krby a teplé
plédy. My jsme přesto neodolali a přijali pozvání
Golfového klubu VŠE, který stejně jako mnoho jiných organizací spojuje
studenty VŠE, a vydali se
na green v Letňanech.
kterém jsme se měli naučit základy tohoto pro některé nudného sportu. Za sebe musím říct,
že to nuda není! Mile nás uvítal trenér Martin, který nám po
nafasování kbelíku s míčky vysvětlil, jak správně držet hůl, jak
si stoupnout, abychom si mohli konečně zkusit odpal ve stylu
Tigera Woodse.
Strávili jsme zde sice jenom
hodinu, ale za tu dobu hra člověka pohltí. Musím uznat, že trefit
se do jamky skutečně není legrace. Situace, že si pracně uchopíte hůl, zaujmete správné postavení nohou, myslíte na všechny
detaily, které by ve finále mohly zhatit vaši snahu, napřáhnete se a míček prostě minete, se
stala nejenom mně. Ale aby to
nevypadalo, že jsme byli úplná
Naši rozpačitost po výstupu
na zastávce Toužimská umocňoval pohled po okolí – pole, pole,
rozpadlá bouda, pole, pole, oblastní silnice. S drobným zděšením v očích jsme se vydali vstříc
svému osudu a po deseti minutách chůze se před námi rozprostřela obrovská zelená louka
s dobře střiženým pažitem, na
dřeva, tak některé odpaly vyvolávaly překvapení nejen v nás
samých, ale „wow“ bylo slyšet
i od našich spoluhráčů.
Myslím, že jsme nabídku
Golfového klubu VŠE využili
doslova do posledního míčku.
Naplno se zde ukázalo, že být
členem studentské organizace
v naší škole může člověku mnohé přinést. Ať už to jsou noví kamarádi, zkušenosti nebo prostě
jen věci, které byste se sami neodvážili zkusit, aby z toho nebyl trapas. Chtěli bychom nejen
za redakci Economixu, ale určitě i za další členy pozvaných
studentských organizací, kteří
strávili svou golfovou hodinku
v Letňanech, poděkovat Golfovému klubu za pozvání. Věříme,
že spolupráce mezi studentskými organizacemi bude pokračovat. Autor: Jana Lysáková
Díky tradičně vysoké účasti (146 dvojic) se startovalo v několika vlnách s časovým limitem dvě hodiny. Mrholení
a mlha zostřily už tak obtížnou trať a náročný terén. Kvalitu závodu potvrdila vý-
sledková listina: jen několik prvních párů
stihlo absolvovat celou trať a jiné přiběhly dávno po limitu s chybějícími kontrolami. Veškeré výkonnostní rozdíly však
smazal vydařený večírek.
Sobotní závod MTBO nevybočil z tradice: bylo opět hnusně. Oproti loňskému
roku bahno vystřídalo mokré listí a kluzké kořeny, ale naštěstí nebyla taková zima,
ovšem i tak to stálo za to. Pod dvě hodiny se vešlo pouze pár dvojic. Systém „osmičky“ – dvou okruhů na orienťáckých
mapách s přejezdem přes start – byl docela zajímavý a přejezd byl pro závodníky
příjemným zpestřením. Naší dvojici se až
na drobné chyby vcelku dařilo, ovšem do
nekonečného kopce na poslední kontrolu
mi došla zásoba sprostých slov, a tak nezbývalo než kopec vyšlapat mlčky. V cíli
se mi parťák smál, že jsem celá od bahna,
zatímco jeho černý obličej by nepoznala
ani vlastní matka. Autor: Dana Odvodyová
economix
Druhý listopadový víkend patřil
tradičnímu klání v nočním orientačním běhu dvojic a následnému
MTBO. Pro letošní ročník zvolili
organizátoři Krňany, vesničku ležící jižně od Prahy.
– 5 / 2008
48. ročník NOB
– Memoriál Šárky Hřebíčkové a Vojty Zelenky
a 9. ročník MTBO – přebor CTVS VŠE Praha
38
recenze
Prokletí zlata Inků
Výstava, která je k vidění od 1. listopadu 2008 do května 2009, představuje bájný poklad říše Inků. Expozice je
vystavena v nejvyšším purkrabství Pražského hradu. Výstavu tvoří poháry z masivního zlata, ďábelsky se šklebící masky, náušnice, ozdoby nosu a posmrtné dary.
Většina z obrovských zlatých
pokladů, které Španělé v 16.
století roztavili, skončila na dně
moří nebo v rukou pirátů a do
Evropy se nikdy nedostala. Část
z pokladu bájné říše ze sbírek
Museo del oro (Muzeum zlata)
v Limě tvoří unikátní výstavu
s devadesáti zlatými předměty, které na výstavě v Německu
zhlédlo 160 tisíc návštěvníků.
Exponáty jsou součástí světové-
ho kulturního dědictví. Vstupné
na výstavu pro studenty do 26
let je 160 korun.
S rozsáhlým územím, které
Inkové ovládali, se pojilo i vlastnictví nesmírného množství zlata. A právě zlato se Inkům stalo osudným. Pro Inky bylo zlato
symbolem slunce, krásy a darem bohů bez jakékoli materiální hodnoty.
Autor: Lucie Marková
Dan a Dana nad kafem
CREPERIE
U SLEPÉ KOČIČKY
economix
– 5 / 2008
Kocouři, kočky, koťata
a vynikající palačinky.
Takto stručně by se dala
popsat holešovická palačinkárna a článek by mohl
vlastně skončit. Ale kdepak, ještě chvíli vám budu
dělat chutě.
Před vyhlášenou creperií
s tímto až brutálním názvem se
tyčí kočka s packami přes oči
– odtud ten název. Nedejte se
odradit a račte vstoupit do království palačinek. Hlavní místnost doplňují příjemně zařízené sklepní prostory. Pár stolků
je ale také přímo na chodníku,
odkud můžete pozorovat ruch
ulice. Nelze přehlédnout originální obrazy, sošky a jiné de-
taily s motivy koček, které jsou
prostě všude (kromě palačinek,
samozřejmě). Creperie působí velice útulně. Dobře, umělé
květiny a lucerničky jsou trochu
kýčovité, ale co...
Objednat si můžete ze širokého spektra jídel, která však vět-
šinou spadají do vyšší cenové
hladiny – zde si potrpí na kvalitu, musí to být někde vidět.
V nabídce jsou pokrmy z různých druhů mas, saláty i smažený sýr, ale my jsme sem přišli
na palačinky. Ty zde pečou z pohankové mouky (což je zdravé),
v mnoha sladkých i slaných variantách. Jak jsem zmiňovala,
ceny nepatří do ryze studentského ranku, nicméně vzhledem
k lokalitě a omezené kapacitě tu
beztak asi nepočítají s tím, že
by se z místního podniku stala
menza. Vyzkoušeli jsme palačinky na sladký i slaný způsob
a nelze říct nic jiného než: „Ještě!“ Říkejte si, co chcete, ale takové na kolejích prostě nepřipravíte (a to vynikající víno také
jistě nebylo z krabice).
Creperie U slepé kočičky se
nachází přímo u tramvajové zastávky Kamenická v ulici Milady Horákové a otevřeno má
od 9 do 23 hodin. Veškeré potřebné informace naleznete na
internetových stránkách www.
slepakocicka.cz.
Autoři: Dan Haltuch,
Dana Odvodyová
39
recenze
Recenze knihy: Ivanka Devátá – RODINNÝ PODNIK
Když už se tedy jako absolvent(ka) VŠE z jakéhokoli důvodu necítíte na
založení podniku soukromého, můžete se s vervou
pustit do zakládání toho
rodinného. Ivanka Devátá, autorka knihy Rodinný
podnik, na 158 stranách
drobných fejetonů a povídek popisuje stručný, ale
o to náročnější postup.
V úvodních kapitolách se proto ocitáme (na můj vkus až zbytečně podrobně) na porodním
sále a absolvujeme zahajovací fázi vzniku rodinné korporace. Slabší jedinci v této chvíli
knihu zavírají a odkládají a začínají přemýšlet o jakémkoli jiném byznys plánu, který by
sáhodlouze neobsahoval popisy hekárny a přidušených nebo
řvoucích novorozeňat. Autorka v úvodu vesele podotýká:
„Každého z nás potkávají v ži-
votě rozličné svízele a trampoty.
Můžeme klesat pod jejich tíhou,
lepší však je, když se k nim stavíme s nadhledem.“
Její laskavé příběhy plné humoru vás tedy dočasně přesvědčí,
že žádný malér
není tak velký,
abychom se mu
nemohli od srdce
zasmát. Takže si
opravdu odnášíme
z porodnice společně s autorkou,
která je zároveň
hlavní postavou
knihy, jedno z přidušených dětí, které při porodu vážilo 4,5 kg. Uvedená
váha nás jako amatéry a začátečníky v oboru rodinného podnikání nijak netanguje. Autorka
jí však věnuje další kapitoly knihy. Takže čtenář zběžně přeskakuje kojící a blinkací sekce až ke
kapitole s názvem Jehla v kupce
sena. Ano, jde o kapitolu, v níž
autorka hledá vhodnou kandidátku na pozici chůvy. Čtenář,
který přehlédl, že povídky vznikaly v 80. letech,
se tedy marně těší
na popisy krásných
ukrajinských dívek
coby chův, nebo
českých studentek,
které se zapletou
s relativně „méně“
angažovanou částí
rodinného podniku
(myslíme otce).
Jakmile se tedy
coby čtenáři prokoušeme výčtem
důchodkyň, sousedek a maminek,
které autorce hlídají miminko,
dostaneme se ke kapitole, jež je
nejkratší ze všech a pouze konstatuje, že „méně“ angažovaná
část rodinného podniku (opět
myslíme otce) z korporace od-
chází za lepší „pracovní příležitostí“.
Rodinný podnik však nehází flintu do žita a autorka směle rozšiřuje rodinnou korporaci
o novou „méně“ angažovanou
část podniku a dalšího přidušeného novorozence. A podnik ve
stylu going concern jede směle
dál! Autorčina prvotina v současnosti nepředstavuje knihu
obsahově provokativní, ba naopak. Ivanka Devátá vyzrálým
stylem a nevtíravým humorem
předkládá čtenářům soubor povídek, který je až naivně pozitivní, ale možná že právě tento
způsob psaní reprezentuje onen
mytický dospělácký nadhled.
Rozsah: 158 stran
Vydavatel: Nakladatelství
MOTTO,
3. vydání, Praha 2004
Hodnocení: 3
Autor: Lucie Kubečková
Recenze filmu: ZJIZVENÁ TVÁŘ (Scarface)
Scarface ale neleží jen na základech
brutality a všudypřítomného kokainu. Film
si vás především získá svým rychlým spádem, který vás nenechá oddechnout, a navíc skvělými hereckými výkony. Nejvýraznější je bezpochyby herec Al Pacino, který
nejedenkrát dodal, že zde ztvárnil jednu
z nejoblíbenějších rolí.
cuje až k mafii, kde se se svým osobitým
přístupem, bezohledností a cílevědomostí dostává až na úplný vrchol drogového
podsvětí.
Později přebírá i manželku svému šéfovi
(Michelle Pfeifferová), kterého zanedlouho ve funkci vystřídá. Svou pýchou a chtíčem po moci a penězích však postupně přichází o své nejbližší a jeho postava se ocitá
v naprostém šílenství.
Film ukazuje svět, odkud není cesty zpět.
Za každou chybu se platí, a to cenou nejvyšší – životem. Sami nevíte, komu máte
věřit. Z Al Pacina mrazí a v příběhu uvěříte doopravdy všemu. Kdo tento film viděl, jistě na něj jen tak nezapomněl. Kdo
ještě ne, tak by v jeho filmotéce neměl chybět. Autor:
Pavlína Máčalová
economix
Krvavé, brutální gangsterské drama, které posunulo filmovou kinematografii v osmdesátých letech
o značný krok dál. Oliver Stone nenapsal scénář pro slabé žaludky.
Ve filmu je 47 mrtvých a 207krát
uslyšíte slovo „fuck“. Původní děj
se odehrává v Miami, ale město
mělo strach o svoji reputaci, proto režisér Brian de Palma přesouvá
většinu scén do Los Angeles.
– 5 / 2008
Příběh začíná v přístavu na Floridě,
kam připlouvají 3000 amerických lodí
přivážejících občany z Kuby za svými
příbuznými. Brzy se ale zjistí, že mezi
příbuznými se pohybují i nejhorší kubánští vězni. Jedním z nich je i charismatický Tony Montana (Al Pacino). Ten
sice hned po příjezdu skončí ve vězení, ale nesetrvá v něm dlouho. Za zabití
jednoho komunistického vězně ho dostává drogová mafie ven i s jeho nejlepším
kamarádem. Od myče nádobí se propra-