2. číslo

Vítám vás u druhého čísla šmAGu.
Počasí se zlepšuje, dny jsou delší, lidé veselejší. A to
znamená, že se blíží, tak dlouho očekávané letní
prázdniny. Všichni už máme nějaké plány a těšíme se
na dny, kdy konečně nebudeme muset brzy vstávat a
pospíchat do školy.
Kromě všeho máme za sebou Mistrovství světa v
hokeji a blíží se další, tentokrát ve fotbale. V srpnu
nás pak čekají letní olympijské hry. Také cítíte, že je
tu najednou nějak moc sportu? Aby toho nebylo málo,
bude to hlavní téma tohoto vydání.
Užívejte si tedy poslední dny školy (případně se
snažte ještě narychlo vylepšit známky) a samozřejmě
náš časopis. Na poslední stránce je tu pak dobrá
zpráva pro milovníky fotografování, tak dočtěte až do
konce ;)
Přejeme vám hezké prázdniny a na viděnou v říjnu!
Anastasia Shirinkina
GRAFICKÁ ÚPRAVA : Anna Gruberová
Jdete po ulici a najednou vám přijde zpráva. Za chvíli budete v tramvaji, ale musíte si jí přečíst už teď. Prsty netrpělivě přejíždíte po displeji a přiblble se usmíváte. Ano, právě zažíváte ten opojný pocit. Někdo vám napsal. Lehké zklamání se dostaví jen o pár sekund později. Dlužíte pětistovku operátorovi. Rozmrzele se kouknete na Facebook. Potom na Instagram. A potom…Vstoupíte do vozovky a jste málem přejeti autem.
Pokud se v tomto chování poznáváte, mám pro vás nemilou zprávu. Pravděpodobně se stáváte Smombie ( Smartphone + zombie = Smombie).
Toto slovo vzniklo v Německu, popisuje uživatele mobilních telefonů, kteří jsou do nich tak zažraní, že nevnímají své okolí. V každé zemi se najde alespoň tisícovka nakažených. A počet nemocných stále narůstá. Možná, že za chvíli budeme nakažení všichni. Všichni budeme připoutáni ke svému Smartphonu. Ze všech se stanou SMOMBIES.
V Číně se nedávno konal Mezinárodníturnaj v provazo­
chodectví. Zúčastnilo se šestnáct soutěžících, vyhrál Francouz Nathan Paulin.
Třeba příští rok budete mezi těmito odvážlivci i vy. Stačí jen napnout 25 mm úzké lano do výšky 400 m a začít trénovat
Zahrada bez pořádného sádrového trpaslíka je jako párek bez hořčice. Ovšem někteří mohou namítnout, že hořčice se dá nahradit kečupem a ten ohavný kýčovitý skřet vůbec nemusí na zahradě stát. Tento názor se snaží zmírnit Mezinárodní den trpaslíků, který propaguje tolerantnost v zahradní architektuře. Svátek byl vyhlášen 21. 6. 2002 Frontou za osvobození zahradních trpaslíků. Tato ušlechtilá organizace osvobozuje trpaslíky ze svazujícího prostředí zahrádek a navrací je do jejich přirozeného prostředí (volná příroda).
Pokud má sádrový kamarád štěstí, může být členy organizace posílán po celém světě. Tato bohulibá činnost se objevila ve filmu Amélie z Montmartu, kde trpaslík procestuje půlku světa.
Jestliže jste v sobě objevili neodkladnou touhu osvobodit utlačované trpaslíky, neváhejte kontaktovat organizaci přes Facebook.
Vítězný tým vyhrává bistecca alla florentina. To jsou vlastně dva velké steaky s kostí uprostřed.
Spolu s turnajem se koná i svátek sv. Jana Křtitele, patrona města. Florencie se promění na živé a barevné město, které stojí za to navštívit. Už jen kvůli upoceným a zkrvaveným hráčům.
Text: Kristýna Dvouletá
Za teplých červnových dnů se ve Florencii uskuteční turnaj v Calcio florentino. Za tímto tajemným názvem se skrývá drsný sport připomínají­
cí fotbal. Cílem hry je do­
pravit malý kožený míč na opačnou stranu hřiště, při­
čemž druhý tým se snaží míč ukořistit a poté opět dopravit na soupeřovu stranu. Pravidla neexistují. Hraje se rukama i nohama, soupeře můžete kopat a mlátit… Krev se ob­
jevuje často. Jen jedno je za­
kázané. Útočit na hlavu. HISTORIE OLYPIJSKÝCH HER Antické olympijské hry podle řecké mytologie založil
král Pelops. Jiné pověsti však uvádějí udatného Hérakla,
ale jejich skutečný původ je skrytý v tajemných rituálech a obřadech dávných dob. Podle legendy jsou pořádány na počest vládce bohů Dia jako oslava jeho vítězství nad otcem Kronem. Z počátku se hry opakovaly po
nestejných obdobích, později pravidelně po čtyřech letech. Místo konání této slavnosti se nacházelo ve významném městě severozápadního Peloponésu, v
Olympii. Podobné hry se tehdy pořádaly po celém
Řecku, žádné ale nedosáhly rozsahu a významu
olympijských her. Oslavy nabyly takového významu, že
se staly základem pro počítání času. Doba od jedné
slavnosti k další se zvala "olympiada". Historicky první
olympijské hry se konaly roku 776 př.n.l. Svou politickou, kulturní a společenskou významností velkým dílem přispívaly k sounáležitosti řeckých obyvatel. V průběhu konání her se vždy pozastavily všechny boje a
války, které Řekové vedli. Atleti, kteří se sjížděli z celého Řecka, aby mohli soutěžit, museli být svobodní občané (děti řeckých občanů). Na začátku hry trvaly pouze
den, postupem času až 7 dní. Na počátku disciplíny tvořily pouze různé typy běhu, později se přidaly zápasy,
pětiboj, závody vozatajů a dostihy. Sportovci byli větši
nou nazí. Vítězové dostávali věnce z olivových listů a byli
ve svých domovských městech opěvováni a uctíváni.
Olympijské hry se konaly ve starověku po téměř 1200 let.
Jejich pořádání ale roku 396 n.l. zakázal římský císař Theodosios, kvůli tomu, že prý odporovaly rané křesťanské
víře. Slavnosti se ale v omezené míře pořádaly až do roku
426 n.l., kdy byly definitivně ukončeny, protože císař nařídil zničit všechny budovy v Olympii. Až o více než 1400
let později (v 19. století) se o znovuobnovení tradice zasadil francouzský baron Pierre de Coubertin. Prosazoval
nové moderní prvky jako je například rovnost ras a národů.
Hlavním orgánem novodobého olympijského hnutí se stal
v roce 1894 Mezinárodní olympijský výbor, který sídlí ve
švýcarském Lausanne. V dubnu roku 1896 se tedy v Athénách konaly 1. novodobé olympijské hry. Sjelo se 245
sportovců ze 13 zemí a během
deseti
dnů soutěžili v 9 sportech
a 43 disciplínách. Od roku 1924 se začala také
tradice pořádání zimních olympijských her,
které se až do roku
1992 konaly ve stejném roce jako ty letní.
Rio de Janero, druhé největší město Brazílie, se toto
léto stane prvním jihoamerickým hostitelem
v pořadí již XXXI. novodobých olympijských
her. Pro zhruba 10500 sportovců z celé
planety jsou připravena nová úžasná
sportoviště a jedna z nejkrásnějších
olympijských vesnic. Na program
her se po 112 letech vrací i golf
a rugby o sedmi hráčích. To se
naposledy na největší sportovní
akci světa objevilo v roce 1924.
Česká reprezentační výprava
bude čítat až 130 sportovců,
což je skoro stejný počet sportovců jako na LOH v Londýně
2012. Bohužel se ale předpokládá, že nebudeme mít zastoupení v týmových sportech.
V České republice prodávají
vstupenky na olympijské hry
v Riu celkem tři cestovní kanceláře.
Text: Damayantí Trkovská
soukromou školu už nechci. Zašla jsem na AG, kde jsem prošla praxí a poté mi bylo nabídnuto, zda bych nechtěla na AG zůstat. A já chtěla ☺.
STUDOVALA JSTE NA AG. LÍBILO SE VÁM TU A VĚDĚLA JSTE UŽ PŘI STUDIU, ŽE CHCETE BÝT UČITELKA?
Studium na AG se mi líbilo, ale nezapírám, že jsem v tu dobu měla hodně jiných, především sportovních a tanečních aktivit, což se možná také projevilo v nasazení ve studiu ☺. Během gymnázia jsem začala vyučovat tanec a tušila jsem, že se určitě tímto směrem budu ubírat.
PROČ JSTE SE ROZHODLA VRÁTIT NA AG JAKO UČITELKA?
Vlastně to byla náhoda. Na fakultě jsme měli povinné praxe z obou předmětů (TV­FJ). Na praxi z francouzského jazyka jsem šla na soukromé gymnázium. A když jsem se rozhodovala, kam půjdu na praxi z tělocviku, byla jsem si jistá, že na PROFESNĚ NEJSTE JEN UČITELKA, ALE I SPORTOVNÍ TRENÉRKA. CO VÁS BAVÍ VÍC A PROČ?
Nemůžu říct, co mě baví víc, to nejde. Ve škole mě baví pracovat se skupinou, aktivity vycházejí z podmínek, které ve škole máme. Baví mě pracovat s mladými lidmi a jsem šťastná, když i tady vidím pozitivní odezvu. Soukromý trénink je trochu o něčem jiném, dají se dělat složitější a do hloubky propracovanější cvičení než ve skupině, což je logické. Každé má něco. Obojí mě naplňuje. VĚNOVALA JSTE SE VŽDY SPORTU NEBO JSTE SI K NĚMU NAŠLA CESTU AŽ POZDĚJI?
Od dětství jsem se věnovala sportu – začala jsem s moderní gymnastikou, později jsem přešla k tanci (klasickému i modernímu) a k aerobiku. Ale obecně mě už od dětství bavil sport jako takový.
MÁTE NĚJAKÝ OBLÍBENÝ SPORT NEBO AKTIVITU?
Sport mám ráda, ale paradoxně jsem díky němu měla zdravotní problémy (problémy se zády). Posledních několik let se především zaměřuji na tzv. zdravé cvičení. A jinak mám moc ráda turistiku a jízdu na kole.
Z VAŠICH UČITELŮ SE STALI KOLEGOVÉ. BYL TO NEZVYK ZAČÍT S NIMI PRACOVAT? A JE TU VÍCE NOVÝCH UČITELŮ NEBO SI JE JEŠTĚ PAMATUJETE ZE ŠKOLNÍCH LAVIC?
Když jsem nastoupila na AG, složení pedagogického sboru bylo více méně stejné. Bylo to zajímavé jak pro mě, tak myslím i pro kolegy ☺. Příjemné zjištění bylo především to, že učitelé, kteří mě učili, jsou i milé lidské osoby a nejenom postrach školních lavic ☺. Některé kolegyně i kolegové se stali mými dobrými kamarády, za což jsem upřímně moc ráda.
KROMĚ TĚLOCVIKU BUDETE UČIT I FRANCOUZŠTINU. PROČ JSTE ZVOLILA ZROVNA TENTO JAZYK?
Francouzštinu mám moc ráda, je to jazyk, který jsem vždycky chtěla dělat. A co jiného by asi ze mě mohlo být, když moje maminka je učitelka francouzštiny a tatínek fotbalový trenér, no uznejte ☺.
Ve škole budeme muset přežít už jen necelý
měsíc a pak hurá prázdniny! Určitě se jich také
nemůžete dočkat, protože být v neustálém
stresu z vycházejících známek na vysvědčení,
věčného opravování a dopisování testů, není
nic moc. Proto je potřeba všechny ty špatné
známky do uzavření klasifikace vylepšit,
protože kdo by chtěl dva nejlepší měsíce v roce
trávit učením? Nikoho takového neznám.
Podle mě konec školního roku je zároveň
nejlepší, ale i nejhorší část školy. Těšíte se totiž
už na prázdniny, vidíte se někde u moře, jak se
povalujete na pláži, na nějaké párty s kamarády
a ne zavření ve třídě. Realita ale je, že to je
prozatím budoucnost, za to teď prožíváte ta
největší muka, protože pokaždé když se vás
někdo zeptá, co budete mít na vysvědčení, máte
v krku knedlík. Tak musíte zatnout zuby a co
nejvíce se snažit, jen tak budou vaše prázdniny
ty nejlepší. Jsou přeci o tom, abychom si je
užili a ne se učili. Někteří kantoři sice budou
očekávat, že jsme každou volnou chvíli trávili
nad učebnicí, tak snad z reality nebudou mít
šok, ale myslím si, že pravdu už dávno znají a
tak takových učitelů bude minimum. Hlavně ať
z vás nemají šok rodiče, až jim ukážete
vysvědčení. Proto tady pro vás mám pár tipů,
jak si efektivně nasoukat všechny ty vědomosti
do hlavy.
Přepisování. Ano, myslím přepisování, a ne
opisování. Jestli máte už výpisky v sešitě, stejně
neuškodí, když si je vypíšete na speciální papír
ještě jednou. Nemusíte přepisovat sáhodlouhé
věty, stačí jen to nejdůležitější. Střídejte velikost
a styl písma, používejte různé barevné fixy a
pastelky a namalujte si k zápiskům třeba i nějaký
užitečný obrázek. (Nemyslím žádnou šibenici,
ale něco, co vám fakt pomůže).
Moderování. Co je podle mě další dobrý, ale
málo využívaný druh učení je „moderování“.
Přitom co si čtete zápisky, čtěte si je nahlas a
nahrávejte do mobilu. Pak využijte každou
volnou chvilku, třeba když jedete metrem a ve
sluchátkách to poslouchejte. Sice to může znít
divně, že si budete pouštět svůj vlastní hlas, ale
pomáhá to. Učíte se totiž už tím, když to
nahráváte a potom, když to posloucháte.
Rýmování. Další, co můžete vyzkoušet, je
rýmování. Učivo si převádějte do různých
smyšlených básniček a pak se je naučte. Je to
sice efektivní, ale těžší pro naši mozkovnu a také
se to příliš nehodí ke všem předmětům.
Například u takové češtiny by vám to ale
pomohlo.
Tak přeju pevné nervy s opravováním a
vylepšováním známek a ty nejkrásnější
prázdniny, z kterých nám můžete poslat fotky do
soutěže.
Text: Sabina Votýpková
← Je vám tato věta povědomá? Je tu něco, co jste se chystali už
dlouho udělat, ale pořád na to nebyl čas? Teď je ta pravá chvíle.
Může to být ranní běhání, vaření nebo třeba psaní deníku.
Vždycky se najde něco, co neustále odkládáte. Tak proč to
odkládat ještě dál? Po prázdninách na sebe budete jistě pyšní,
že to konečně máte
za sebou.
Tolik volného času, tak proč nevyzkoušet něco nového? Něco, →
na co jste před tím nemohli ani pomyslet? Říká se, že život začíná
tam, kde končí pohodlí. A je to čistá pravda. Naučte se něco
nového. V Praze můžete najít spoustu kurzů, kde vás během pár
měsíců naučí alespoň základy jógy, tance, střelbě z luku,
parkouru... Můžete se zde seznámit i s novými lidmi a třeba si
najdete nový koníček, kterému se budete chtít věnovat i dál.
← Pokud se během prázdnin neopálíte a ani jednou si
nezaplavete, tak pak k čemu to léto vůbec bylo? Jestliže se
vám nepoštěstilo strávit čas někde u moře, neznamená to, že
je vše ztracené. Pozvěte si kamarády a vypravte se na
koupaliště nebo do aquaparku. Podobná místa také nejsou
špatná na seznámení.
Tip: zkuste navštívit třeba Žluté lázně.
Vzpomeňte si na svoje kamarády. Choďte častěji ven, →
zajeďte si někam na výlet a nebo běžte na nějakou party. V
létě nemusíte být s přáteli jenom přes den, bavit se dá i v noci!
Přes prázdniny se koná spousta flashmobů, festivalů a jiných
pozoruhodných akcí, v jejichž hledání vám pomůže internet.
Hlavně neseďte doma, zajímavé věci jsou všude kolem nás.
Nezapomínejte se fotit! Budete pak mít zachycené krásné
vzpomínky, ke kterým se s radostí vrátíte za několik let. Také
se máte šanci zúčastnit naší fotografické soutěže (bližší info
na poslední stránce) a třeba i mít to štěstí a vyhrát.
Nezapomeňte ale ani na své nejbližší. Když už máte →
dostatek volného času, tak si zajeďte za babičkou nebo tetou,
se kterými jste se neviděli třeba už několik měsíců. Určitě je
tím potěšíte a svoje břicho taky, protože od babičky nikdy
neodjedete hladoví. Vezměte s sebou svého mladšího
sourozence na procházku do zoo nebo si zajděte do
venkovního kina. Projížďka na kole (nebo na koni) s rodiči,
návštěva muzea či večerní sledování filmu. Rozhodně
najdete něco, co vás bude všechny bavit, stačí si jen trochu
zamyslet.
← Kromě zábavy je léto také ideální na brigádu. Máte hodně
volného času, tak proč toho nevyužít? Brigádu si dnes sežene
skoro každý, na internetu je vždy spousta inzerátů. Můžete
prodávat zmrzlinu, hlídat zvířata (pro statečnější i děti), být
na recepci, doučovat někoho nebo třeba rozdávat letáky.
Pracovat můžete dokonce i přes internet. Kdo hledá, ten
vždycky najde. A při velké snaze ke konci prázdnin budete
mít pořádný balík, pokud to samozřejmě hned neutratíte.
Buďme upřímní, každý z nás si aspoň
jednou sliboval, že začne cvičit, ale pak se
na to nějak zapomnělo. Pokud jste si to dali
jako novoroční předsevzetí, tak se ještě dalo
vymluvit třeba na to, že v zimě se nedá běhat, nebo že dny →
jsou kratší a nic se nestíhá. Jsem si jistá, že i teď dokážete něco
vymyslet, ale je na čase s tím přestat.
Nemusíte hned uběhnout maraton, začínat se má pomalu.
Nejdříve stačí menší ranní rozcvička, snažte se chodit ven častěji,
jezdit na kole, in-linech nebo skatu. Samozřejmě aspoň jednou
týdně zajít do fitka také neuškodí. Najděte si pro sebe optimální
sport a zlepšujte se v něm. Je důležité, aby vás to bavilo,
přidávalo energii a chuť do života, ne naopak. Přesvědčte někoho
ze svého okolí, aby začal sportovat s vámi. Dokonce i běhání ve
dvou se pak nezdá zas tak hrozné. Pokud se někomu do toho
nechce, tak na skupinovém tréninku si pak můžete najít nové
přátele. Ale cvičit doma se dá taky, hlavně se k tomu dokopat.
Text: Anastasia Shirinkina
Ahoj všichni! Prázdniny už jsou cítit ve vzduchu a nám zanedlouho nastane zasloužený odpočinek ­ celé dva měsíce bez stresu a napětí ze školy! Věřím, že mezi vámi se najdou i nějací knihomolové, kteří za léto přečtou svůj vysoký komínek ,,to­be­read’’, který přes školní rok nestihli. A pokud žádný takový komínek nemáte, ale i přesto byste se o prázdninách rádi vrhli k celodennímu čtení na slunci, tak pro vás mám pár tipů na (nejen letní) knihy!
(české vydání - Volání netvora)
Vím, na první pohled byste si mysleli, že je to pohádka pro děti
a já vám to nezazlívám. Ilustrace, ať už jsou jakkoli děsivé,
tomu nahrávají. Ale vězte, že zdání klame. A monster calls je
smutný, místy až hororový příběh o malém Conorovi, který se
musí vyrovnat s monstrem, které se mu každou noc zjevuje v
nočních můrách. Opravdu tuto knihu doporučuji, ještě nikdy
jsem se nesetkala s tak krásným, ale zároveň i podivným příběhem, který snad každého chytne za srdce.
Ukazuje nám, jak důležité je vážit si svých bližních. Jak důležité
je říct pravdu.
Plus malý bonus na závěr: Pokud jste filmoví nadšenci, tak si
tuto knihu můžete o prázdninách také přečíst, protože filmová
adaptace A monster calls přijde do našich kin už tento podzim.
A navíc, pokud chcete začít číst anglicky, tak tato kniha je
jasnou volbou - angličtina je zde jednoduchá a lehká na pochopení.
V českém překladu Vše, co jsme si nikdy neřekli, nám poskytuje
mrazivý pohled do zdánlivě dokonalé americké rodiny. Zevnitř je tato
rodina ovšem rozvrácená, plná nenaplněných snů a přehnaných
požadavků. Rodiče své sny přenáší na jejich nejstarší dceru Lydii,
přičemž zapomínají, že mají ještě dvě další děti. Máma chce, aby se
Lydia stala lékařkou. Táta chce, aby Lydia byla oblíbená a měla
spousty kamarádů. Lydia udělá vše, co se ji řekne. Jak je tedy možné,
že je jednoho dne nalezená mrtvá na dně jezera?
Úžasný psychologický příběh, při němž mi tuhla krev v žilách.
Autorka ukazuje čtenáři, jak moc člověka může zničit neúměrný tlak
na vlastní osobu a touha po dokonalosti. Nikdo jednoduše nemůže
mít všechno. Garantuji vám, že budete napjatí po celou dobu čtení,
budete kroutit hlavou nad tím, jak moc se všechno může zvrtnout. A
také se vám bude měnit názor na důvod Lydiiny smrti každých deset
minut. Za mě jedna z nejlepších knih, co jsem doposud četla.
A máme tady další psychologický thriller, tentokrát z pera irské spisovatelky Emmy Donoghue, která se díky této knize stala bestsellerovou spisovatelkou. Proč by taky ne, když napsala nesmírně silný,
zajímavý a mrazivý příběh vyprávěný prostřednictvím pětiletého
Jacka, který nikdy neviděl nic jiného než pokoj, v němž bydlí se svou
mámou od narození? Nikdy necítil mokrou trávu pod nohama, nikdy
si nehrál s ostatními dětmi, nikdy si nepohladil psa. To přeci neexistuje. Jediné, co je skutečné, je pokoj, v němž bydlí. Jak se ale do
pokoje oba dva dostali a proč už jsou tam tak dlouho? Pokud jsem ve
vás zasadila semínko pochybnosti, tak neváhejte a přečtěte si tuto knihu. Je to neskutečná kniha, skvěle promyšlená, bude vám z ní běhat
mráz po zádech téměř nepřetržitě. Na opravdovosti navíc dodává fakt,
že příběh je vyprávěný skrze dětské oči, které všechno vidí úplně
jinak, než dospělí. A navíc, další dobrá zpráva pro filmové nadšence filmová adaptace byla nominovaná na čtyři Oscary, zahrnující i nominaci za nejlepší film.
A máme tady knihu z trochu jiného soudku, ale věřím, že i zde se
najde několik nadšenců, kteří po této knize se zajímavou barevnou
obálkou sáhnou.
Znáte ten pocit, když někdo konečně dosáhne něčeho, co si
upřímně přál a pro co udělal úplně všechno, ale potom zjistí, že to
ve skutečnosti jeho sen asi nebyl? Přesně tohle se stalo hrdinovi
knihy – se zpočátku možná nepochopitelným názvem – It’s kind
of a funny story.
Hlavním hrdinou je Craig, který se dostal na nejprestižnější školu
v New Yorku, odkud se dostávají budoucí politici, právníci či
rovnou prezidenti. Craigova počáteční euforie ale opadne, když po
nástupu do školy zjistí, že je ,,průměrný’’. Zatímco ostatní
dostávají z testu sto bodů, Craig dostává ,,pouhých’' devadesát.
Učí se po večerech, celé dny, ale stále to nestačí. A tak upadne do
deprese. Je poslán na psychiatrické oddělení místní nemocnice,
kde prožije pět dnů. Těchto pět dnů zabere celou knihu, a vězte, že
i za takto krátký čas se toho dá hodně zažít. Čtenář se s některými
Craigovými pocity možná ztotožní (vzpomeňte si, jaké to bylo nastoupit na střední školu), v nějakých situacích mu ho bude líto, a v nějakých situacích se bude i smát. Kniha se čte lehce a vy budete obracet stránky,
abyste konečně došli na konec a zjistili, co se nakonec stane. Ale jak tento příběh skončí? Bude to opravdu
,,funny story“, nebo nakonec se deprese ukáže jako silnější nepřítel?
Text: Klára Nováková
2.května, v 5:50 začíná náš výlet do Irska. Všichni nasedají do autobusu společnosti Uchytil ještě
rozespalí a připravení na cestu. Cesta do Francie nám trvá přibližně 12 hodin a nakonec dojíždíme
do hotelu Formule 1 asi kolem 18. hodiny. Všichni jsou natěšení, jak se po náročné cestě konečně
vyspí, ale budík je už na čtvrtou hodinu. Druhý den cesty si tedy opět sedáme do autobusu a vyjíždíme směr Velká Británie, Liverpool. Liverpool, krásné městečko u moře se spoustou zajímavých
atrakcí jako je např. Muzeum Beatles nebo Muzeum Otroctví. Obě muzea jsme navštívili.
Večer přejezd trajektem do
Severního Irska. Cesta trajektem
byla velmi strastiplná, jak ji nazvala naše průvodkyně. Trajekt měl
vyjíždět ve 22:30 a když jsme přijeli na místo, bylo nám oznámeno,
že má menší zpoždění. Nový plán
byl tedy, že se bude vyjíždět
v 00:30, ale ten se později také
změnil. Nakonec jsme se ale nalodili na trajekt. Všichni si našli nějaké to místo na spaní (někteří na
zemi, jiní na sedačkách) a byli připraveni na odjezd,
který se uskutečnil až kolem třetí
hodiny ranní.
Následující den jsme navštívili tzv.
Obrův chodník,velmi známou irskou atrakci a také město Belfast,
které mě nijak zvlášť nezaujalo,
možná to bylo také tím, že jsem
byla unavená z dvoudenní cesty.
Večer jsme se konečně ubytovali
v rodinách a mohli si dopřát
spánek v normální posteli.
Každé ráno jsme chodili na 3
hodiny do školy v centru Dublinu.
Výuka mě moc bavila, měli jsme
skvělého učitele, hráli jsme různé
hry, dozvídali se o historii Irska
nebo naopak jsme vyprávěli něco
o historii České republiky našemu
učiteli. Po výuce následoval vždy
výlet na některou z mnoha
zajímavých irských atrakcí. Např.
Wicklow Mountains, pivovar
Guiness, Powerscourt Gardens,
Newgrange, Trinity College a
další.
V neděli byla celodenní prohlídka Dublinu. Dublin rozhodně není jedno z velkoměst, jako např.
Londýn, ale má své kouzlo.
Večer jsme znovu přejížděli trajektem, tentokrát už ale neměl zpoždění a cesta nebyla tak dlouhá.
V pondělí byla v plánu celodenní prohlídka Londýna. Do hlavního města Velké Británie jsme přijeli už ráno, takže se ulice nehemžily turisty a my jsme si mohli naši procházku pořádně užít.
Navštívili jsme např. Madame Tussaund´s , London Eye, viděli jsme Buckingham Palace, Big Ben,
Tower Bridge a další.
Tímto skončil náš zájezd do Irska,
který jsem si až na některé
drobnosti velmi užila a chtěla bych
vám všem doporučit se někdy do
Irska podívat také. Co se týče
počasí, normální irské počasí je
velmi proměnlivé a velmi se
podobá tomu anglickému. My jsme
však měli štěstí a celý pobyt, až na
jediný den, kdy pršelo, nám svítilo
slunce a bylo krásně teplo.
Text: Markéta Majerová
KDYBY KAREL IV. OBJEVIL ELIXÍR MLÁDÍ, TAK BY
LETOS OSLAVIL 700 LET. NA JEHO POČEST SE
KONALY RŮZNÉ AKCE A NĚKTERÉ Z NICH BUDOU
TRVAT PO CELÝ ROK, TAKŽE MÁTE JEŠTĚ
PŘÍLEŽITOST JE NAVŠTÍVIT.
Tento panovník určitě stojí za připomenutí, protože bůh ví, jak by
bez něj Čechy dopadly. Na rozdíl od svých předchůdců, uměl číst
i psát, domluvil se česky, francouzsky, německy, italsky i latinsky.
Konečně naše království mělo vzdělaného vládce, který během
své vlády dával spíš přednost diplomatickému vyjednávání před
vedením válek. Zamiloval si Prahu, z které vybudoval evropskou metropoli, kde
nechal postavit plno významných staveb. Byl to skvělý myslitel, diplomat,
spisovatel a mecenáš. To se někdo má, když je takhle nadaný, co? Za jeho
úspěchem stojí ale léta dřiny a učení. Jeho otec ho totiž vyslal na francouzský
královský dvůr, kde pilně studoval. Slovo prokrastinace mu bylo cizím a tak se
z něj stal zodpovědný panovník. Určitě jste se o něm učili nebo učit budete, my
vám přinášíme pár zajímavostí z jeho života a panování.
Plno lidí má zálibu ve sbírání různých věcí. Někdo shromažďuje
turistické známky, jiný sošky... Ale Karel byl sběratelem ostatků.
Nevykrádal hroby ani se neprobíral popelnicemi, ostatky
svatých získával při různých cestách po Evropě.
I když jeho hlavu zatěžovala 2,5 kg těžká
Svatováclavská koruna, na jeho
mozek to vliv nemělo.
Je známý také jako Otec vlasti,
což ale neví, protože mu tento „titul“
byl přidělen při jeho pohřbu.
Stejně jako jeho matka Eliška
Přemyslovna měl krevní skupinu 0.
Utrpěl sečnou ránu, kvůli
které měl na obličeji jizvu.
Teď bychom řekli,
že je to docela
mrňous, ale na
svou dobu byl
poměrně vysoký. Měřil 173cm.
Byl o něm natočený i velkofilm Hlas pro římského krále.
Karla ztvárnil Kryštof Hádek.
Byl to třikrát vdovec a až jeho
čtvrtá manželka ho přežila.
Text: Sabina Votýpková
Fejeton
CHCETE BÝT FITNESSÁKEM?
Sport a shazování toho kila navíc je tématem vcelku rozšířeným, převážně v těchto
měsících, v době, kdy během Vánoc pravděpodobně cca. čtvrtka populace při nejmenším
pomyslela na to, že by se sebou mohla něco dělat. Člověk se tak povaluje, kouká na pohádku, na
nohách teplé ponožky se sobem, v jedné ruce pátý včelí úlek, v druhé upatlaný ovladač od
televize. Náhle je osvícen myšlenkou, že nechce být obtěžkán panděrem jako má Santa. „Od
nového roku tomu bude jinak,“ řekne si v duchu takovýto sportovec teoretik. Na toto rozhodnutí
si mocně přihne vaječného koňaku.
Se začátkem ledna se fitness centra naplňují o nové členy, kteří s vidinou účasti v dalším
ročníku soutěže Miss či toho, jak při pohledu na jejich six-pack budou tonout dívky na
koupalištích a následně je tito borci budou zachraňovat jako David Hasselhoff v Pobřežní hlídce,
kupují permanentky za „výhodné“ ceny. Obchody překypují pestrobarevným fitnessáckým
oblečením všeho druhu, majetnější slečny váhají mezi Nikem a Adidasem, zatímco obyčejní
smrtelníci zamíří do Lidlu, který každý čtvrtek nabízí ten nejlevnější sortiment sportovního
zboží. Filmy jsou nabourávány reklamami na hubnoucí pilulky, náplasti a jiné „zázraky“
moderní vědy, které jsou „100% přírodní“, a po jejichž hromadění prochází hubnoucí kúrou
spíše naše peněženka.
Pánové, kteří doteď sport poznali jen prostřednictvím televize nebo formou čokolády
Ritter Sport, se v posilovně snaží nezkřížit cestu upocenému nadsamci, jehož mocné funění se
ozývá zpod činky, kterou zvedá svýma objemnýma rukama, a z dálky obdivují dámy, které
ukazují své přednosti ve sportovních podprsenkách. Lidské samičky, které po dlouhých měsících
vylezly z bytu a sundaly župan posetý kočičími chlupy, opatrně nakukují a zcela bez nadšení
objevují taje posilovacích strojů, namátkou tahají za různé části a nedej bože skončí s natrženým
svalem, poté co si zapomenou odebrat závaží. Obvykle se nakonec částečně skamarádí pouze
s běhacím pásem. Opodál si jiný jedinec dělá hned po příchodu s pomocí svého chytrého
telefonu selfie, aby dal na sociálních sítích na vědomí, že se přesunul z pohodlí svého domova
do této divočiny.
Po ulicích funí začínající běžci v obuvi zářící novotou, z nichž to tak polovina vzdá,
někdo si na náledí zlomí nohu či v lepším případě ulehne s nachlazením do peřin.
Ne každému je souzeno ochutnat a sklízet plody zdravého životního stylu. Pokud nejste
schopni se dokopat ke cvičení doma, tak musíte uznat, že je cvičení pěkně drahá záležitost.
Mnozí z nás si řeknou, že nejsou připraveni, sportovní soupravu odloží na dno skříně, kde
vyčkává na lepší zítřky, a rádi se vrátí ke gulášku se šesti, s pivem v ruce se rozvalí k obrazovce
a tetelí se při pomyšlení, že jim odpadla možnost zbytečného zranění, neboť jak můžeme vidět u
některých vrcholových sportovců, sport vede k trvalé invaliditě.
T. Bartošková 4.A
Někteří z vás určitě slyšeli o Mezinárodní lingvistické olympiádě, která se koná každý rok. Možná jste se jí dokonce zúčastnili. Pro ty, co to štěstí neměli, ale rádi by si to vyzkoušeli, je tu jedna z úloh z roku 2015. Před vámi jsou cizí a málo používané jazyky. Pomocí zadání a logického myšlení musíte odvodit, co to jsou za čísla. Hodně štěstí :)
Jestli vás úloha zaujala, tak na tomto webu můžete najít další a třeba se příště i přihlásit do soutěže.
www.ioling.org/booklets/iol­2015­indiv­prob.cs.pdf
Text: Anastasia Shirinkina
SOUTĚŽE
23.05.2016
KVĚTEN
Uzávěrka příspěvků do soutěže AG The Best English – Czech Translation (prof. Kondisová)
DUBEN
08.06.2016
Závody Dračích lodí, výběr studentů (prof. Bárta)
27. ­ 29.06.2016
Fotbalový turnaj AG, termín bude upřesněn (prof. Srp)
Rád fotíš a chceš se o to podělit s ostatními?
Tak neváhej a zúčastni se naší soutěže.
Jediné, co pro to musíš udělat je užívat
si prázdniny a ukázat nám to. Tu nejlepší
fotografii dáme na úvodní stranu příštího
čísla šmAGu a autor samozřejmě získá
nějakou menší odměnu.
Fotky by měly být kvalitní a vyjadřovat
letní atmosféru. Název by chybět také
neměl.
Svoje nejlepší kousky nám pošlete na jeden z uvedených v kontaktech mailů
do 9.9.2016. Do předmětu napište
SOUTĚŽ.
Těšíme se na vaše fotky, buďte originální ;)
KONTAKT Y
Pokud se chcete připojit k našemu týmu (ať už krátkodobě či dlouhodobě) nebojte se napsat na mail (případně na facebook):
• [email protected] ­ Nasťa Shirinkina
• [email protected] ­ Sabina Votýpková • [email protected] ­ Damayantí Trkovská (schvalujeme i případné návrhy a komentáře)