Maxidort Tvrdlovec

Pravidelní i nepravidelní, občasní i
náhodní, věrní i zarputilí odpůrci – tedy všichni vy co
čtete tento úvodník - už je to tady! Ptáte se co? No přece třicáté
číslo Lokálně estetického občasníku šípáků – zkráceně LEOŠE. A
dozajista musíte uznat, že je to výročí dosti významné – třicítka – to je věk,
kdy by měl být časopis na svém kvalitativním vrcholu. Nebojte se však,
dozajista tomu tak není. Podle průzkumu a statistik by měl LEOŠ dosáhnout
nejkvalitnější úrovně někde kolem čísla 100 – takže se máte na co těšit!
A co nového přináší toto jubilejní číslo? Mimo dalšího příběhu trpaslíka Tvaroha,
výsledků nedávno provedeného výzkumu, dvoustránkového komiksu a mimo
mnoho dalších skvělých článků počínaje tímto výtiskem začíná Velká
Leošova soutěž o velice lákavé ceny. Zajímá vás čeho se tato soutěž týká,
jak se jí můžete zúčastnit a co jsou ty „velice lákavé ceny“ ? Můžete
třikrát hádat kde najdete odpověď na tyto otázky. Takže …
Příjemné počteníčko
Myšlenka čísla:
„Na složité otázky
existuje většinou více než
jedna správná odpověď.
Na jednoduché otázky
neexistuje většinou
odpověď žádná.
Tímto způsobem
udržuje vesmír
věci
v rovnováze.“
LEOŠ – Lokálně estetický
občasník šípáků
Číslo 30, vychází v pondělí
25. 11. 2002
Redakce: H2O, KO, Puk,
PaeDr. Lopotina P.Ch.,
Ukko, Tvaroh,
Pindruše, BWB,
tátytáta
èíslo
Magické
Kolik že je to hodin? Cože? 13:15? To přece není možné. Mám napsat článek do Leoše a už je
2 dny po uzávěrce. Není to sice nic neobvyklého, ale 2 dny po uzávěrce už většinou mám
vymyšlené téma, na které napíšu článek.
Některé všímavější již po přečtení tohoto odstavce jistě něco napadlo. Ano, jedná se o článek
zabývající se „narozeninovým Leošem“ (jak jsem ho pracovně nazval) číslo 30. Těm, které
zatím nenapadá žádná souvislost s předchozím odstavcem, budiž pro tentokrát odpuštěno.
Vždyť násobek čísel patnáct a dva je třicet. Vím, bylo to trochu těžší, ale vyskytuje se ještě
jedna, mnohem viditelnější nápověda. Přece třináct je 2,307…tina ze třicíti. Toho si musel
všimnout snad úplně každý.
Pro lidi jsou třicáté narozeniny věkem, kdy je mládí v tahu, o nejlepších letech se dá taky mluvit
už těžko, ale u Leoše je tomu jinak. Leoš toho má mnoho před sebou. Dalo by se říct, že do
první stovky, kdy se stane konečně plnoletým, má ještě dost a dost času.
Ale ani blížící se stovka nic neznamená. Redakce, přispěvovatelé, sponzoři a čtenáři přicházejí
a odcházejí (hlavně co se sponzorů týče), ale Leoš zůstává. Leoš je nesmrtelný a jeho sláva
nekonečná. Odpusťte, nechal jsem se trochu unést (myslel jsem, že mluvím o sobě).
Nemyslete si, že když ve třicítce figuruje nula (myslím tu za trojkou), že se bude jednat o nějaké
podřadné číslo. Taky byste byli pěkní troubové, kdybyste si nějaké podřadné číslo koupili.
Tak co, jaké je tohle číslo? Nechci vám samozřejmě vnucovat nějaké názory na Leoše a na
vaši osobu, ale nedoporučuji rozzlobit si redakci, protože média jsou mocná a drby se šíří
rychle. A nemůžete říct nic špatného o časopise, do něhož jsem přispíval já… a ostatní
přispěvovatelé (pro vysvětlení se nepovažuji za samostatnou skupinu).
Viděli jste snad někde nějaké jiné umělecké dílo formátu Leoše. Určitě NE. V této oblasti je
bezkonkurenčně nejlepší. Ani Rembrant nemaloval na formát A5. Ladné (krásně
obdélníkové) tvary a sladění barev (hlavně černé a bílé) naznačuje obrovskou zkušenost
redakce. Odráží se zde dlouholetá zkušenost z tvorby deníků, a proto se všichni snažte.
Redakce takového časopisu si vybírá a kde byste hledali lepší práci (v dnešní obrovské
nezaměstnanosti samozřejmě). Za kvalitu taky vděčíme tomu, že máme skvělý ročník.
Nemůže tomu být jinak.
Tak jsem to nakonec zvládl a mám vše za sebou. Je právě 15:13, 2 dny po uzávěrce. Sakra,
které že to bylo číslo? Na začátku jsem měl alespoň nějakou nápovědu. Počkat… Vždyť pokud
sečtu čísla patnáct, třináct a dva, tak to mám. Je to jasné, ať žije číslo 29. Je to ještě jednodušší,
než na začátku.
Matematice zdar a Leoši zvláště, jedinému a nejlepšímu a neobvyklému a všestranně
dokonalému a…
-KO-
Rozhovor
… jsou mladí a zdatní, v oddíle prostě nepřehlédnutelní …
… jsou jedna krev i jedna duše …
… jsou sourozenci – dvojčata!
… znají se od narození – ale znají se doopravdy?!?!!
A jak dobře je známe my?!?!!
K- Kaski
P – Pája
R - redakce
Ptáme se Kaskiho
R: Jakou barvu má nejraději Pája?
K: Žlutou (P: Zelenou)
R: Jaký je Pájin největší úspěch?
K: Ona není úspěšná … má pořád samé jedničky. Jako
jediná ve třídě. (P: Můj největší úspěch je to, že jsem se
narodila.)
R: Kdy jsi Páju nejvíc naštval?
K: Hmm… zlomila si ruku a sváděla to na nás.
R: A vy jste za to nemohli?
K: No částečně, my jsem ji hodili tu cihlu na ruku… ale
to už je dávno…
(P: Před týdnem mi vzal z peněženky 100 Kč a nechal
mi tam lísteček, že se nemám nervovat, že to brzy
vrátí … jenže pro něj je brzy i rok)
R: Kdy jsi ji nejvíce potěšil?
K: Nóó, když jsem ji půjčil 200 Kč a ona mi je
dva měsíce nevracela. (P: Jéé, já nevím. Vlastně
mě potěší každý den, kdy mě neotravuje, kdy nechce
abych mu dala opsat domácí úkol a tak)
R: Jaký jsi dal nejhezčí dárek?
K: Anilinky (P: Hmm… bomboniéru)
R: Jaké jídlo má nejraději?
K: Maďarské brambory? Nééé smažený sýr!!! (P: Smažený sýr)
R: A jaký je Pájin nejmilejší sport?
K: Plavání (P: Běhání)
R: Jaká je její nejmilejší hračka?
K: Šotek, s tím si hraje pořád. (P: To byl asi 1 metr velký medvěd, ale rozpadl se, a naši ho
pak vyhodili)
R: Umí Pája vařit, a jestli ano, tak co?
K: Nóó, tak ani moc ne..no tak šetrně. Pudink. (P:Jóó! Umím vařit polívky a tak)
R: Čím by Pája chěla být a bude velká?
K: Ona nemá ustálený názor. (P: Nemám na to ustálený názor –
archeoložka, architektka)
Ptáme se Páji
R: Jakou barvu má Kaski nejraděni?
P: Zelenou
(K: Zelenou)
R: Jaký je Kaskiho největší úspěch?
P: Asi to, že na konci roku dostal jedničku z matematiky.
(K: Těch by se našlo. Ale největší bylo 1. místo táborníka)
R: Kdy jsi Kaskiho nejvíce potěšila?
P: Já nevím, potěším ho každý den… když mu dám opsat
úkoly, řeknu mu co bylo ve škole... (K: Nó, jdeme dál)
R: Jaký nejhezčí dárek jsi mu kdy dala?
P: Já? Já nevím … hm … korálky a takové ty pitomosti z Oka.
(K: Mě? Ty jo!! Jo!! Vonné tyčinky.)
R: Umí Kaski vařit?
P: Hm, nó možná by něco uvařil, ale to by se nedalo
jíst. (K:Samozřejmě že umím vařit. Velice dobře.
Nejlíp mi jdou ty maďarské brambory.)
R: Jaké jídlo má nejraději?
P: Já nevím. On sní všechno. Ale chutná mu Ondráš.
(K: Grilované kuře)
R: Jaká je jeho nejmilejší hračka?
P: To nevím … on si nikdy moc s hračkami nehrál.. asi ten
velký medvěd. (K: Jak bych to řekl… maňásek - netopýrek)
R: Čím by Kaski chtěl být?
P: Chce být politikem, alespoň to tak říkal.
(K: Ekonomem, néé burzovním makléřem – to zní líp)
Výška - Hmotnost - Hlava
aneb pár èísel z našeho oddílu
1. Cíl výzkumu
Zjistit zdali je tvrzení: „Fyzické atributy výška, hmotnost a obvod hlavy se s rostoucím
věkem zvětšují“ pravdivé.
2. Vymezení pojmů
statistická jednotka
- stat. jednotkou se rozumí každý jednotlivec
statistické znaky
- příslušenství k jednotlivým družinám
- podle pohlaví
zkoumané veličiny
- výška (cm)
- váha (kg)
- obvod hlavy (cm)
průměr
- vždy když se hovoří o průměru máme v tomto případě na mysli
aritemetický průměr
3. Získávání informací
K získávání dat byly použity nejmodernější měřící přístroje, které obsluhovali speciálně
vyškolení odborníci. Nutno poznamenat, že statistické jednotky spolupracovaly vcelku
ochotně, vyskytlo se však i několik subjektů, které odmítly podstoupit některé druhy měření
(měření obvodu hlavy pomocí „Kovového šroubového upínadla“ přece nemůže nikomu
způsobit zranění!).
4. Zkoumané subjekty
Předmětem průzkumu se stali všichni savci řádu Homo sapiens sapiens, kteří byli ve dnech
14. a 15. října 2002 přítomni v budově zvané „Mlynářka“ ve Valašském Meziříčí (ul.
Záhumení).
Do průzkumu bylo zahrnuto celkově 62 statistických jednotek (z toho 33 mužů a 29 žen).
Kamzíků 8, Medvědů 6, Netopýrů 7, Srnek 7, Vlaštovky 10, Vlčice 7, Instruktorů 13,
Vedení 4.
Věk statistických jednotek se pohybuje v rozmezí 7 až 32 let.
5. Výsledky průzkumu
Jsou rozděleny do podkapitol podle zkoumaných veličin.
○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○
5.1. Výška
Výškou rozumíme velikost člověka měřeného od paty k horní části lebky. V našem případě
je měrnou jednotkou použitý centimetr.
5.1.1. Výška podle věku
Už na první pohled do grafu je zřejmý růst výšky spolu s přibývajícími léty. Nutno však
připomenout (aby nedošlo k mylnému předpokladu) že věk statistických jednotek se
pohybuje v rozmezí 7 až 32 let
5.1.2. Hodnoty podle jednotlivých statistických znaků
Průměrné hodnoty v jednotlivých družinách bez instruktorů (v závorce je uvedený
průměrný věk):
Vedení
178,25 cm
(27,50)
Instruktoři - muži
179,17 cm
(16,50)
Instruktoři - ženy
167,00 cm
(17,00)
Vlčice
154,86 cm
(11,43)
Vlaštovky
154,40 cm
(11,20)
Srnky
150,29 cm
(10,71)
Netopýři
150,00 cm
(11,14)
Medvědi
148,17 cm
(10,33)
Kamzíci
145,25 cm
(10,38)
Jak se dalo očekávat, nejvyšší postavy má vedení. Čísla která následují jsou však
zajímavější. Instruktoři – muži, ačkoliv jsou mladší než instruktoři – ženy (v průměru o půl
roku) svou výškou své kolegyně převyšují v průměru o 12 cm. A ani další čísla nejsou bez
zajímavosti – všimněte si, že všechny chlapecké družiny mají výšku menší než družiny
dívčí.
Průměrná výška v našem oddíle je 157,55 cm (u žen 155,69 cm, u mužů 159,18 cm).
Nejmenší statistická jednotka měří 125 cm a nejvyšší 187 cm.
○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○
5.2. Hmotnost
Hmotnost udává, kolik látky je obsaženo v tělese (statistické jednotce - osobě). Naměřené
hodnoty jsou v kilogramech.
5.2.1. Hmotnost podle věku
Stejně jako výška má i hmotnost podobný rostoucí trend. I zde je však nutno upozornit na
věk statistických jednotek
5.2.2. Hodnoty podle jednotlivých statistických znaků
Průměrné hodnoty v jednotlivých družinách bez instruktorů (v závorce je uvedený
průměrný věk):
Vedení
83,25 kg
(27,50)
Instruktoři - muži
71,17 kg
(16,50)
Instruktoři - ženy
62,67 kg
(17,00)
Vlčice
46,57 kg
(11,43)
Vlaštovky
43,20 kg
(11,20)
Netopýři
41,00 kg
(11,14)
Srnky
39,86 kg
(10,71)
Medvědi
39,92 kg
(10,33)
Kamzíci
34,50 kg
(10,38)
Nejvíce váží vedení a instruktoři. Dívčí družiny mají většinou vyšší hmotnost než
chlapecké, ale to se vzhledem k vyšší výšce a věku dalo předpokládat.
Průměrná hmotnost v našem oddíle je 48,88 kg (u žen 45,37 kg, u mužů 51,74 kg).
Statistická jednotka s nejmenší hmotností má 24 kg a s nejvyšší 95 kg.
○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○
5.3. Obvod hlavy
Obvodem hlavy rozumíme délku v centimetrech měřenou těsně nad ušima.
5.3.1. Obvod hlavy podle věku
Jako v předchozích případech hlava s rostoucím věkem roste. Podle grafu to vypadá jakoby
se v období mezi 17 a 22 lety i zmenšovala. Není tomu tak Je to pouze zajímavost, že lidé
v oddíle mezi 17 a 22 lety mají stejně velké hlavy jako 14 a 15letí.
5.3.2. Hodnoty podle jednotlivých statistických znaků
Průměrné hodnoty v jednotlivých družinách bez instruktorů (v závorce je uvedený
průměrný věk):
Vedení
57,50 cm
(27,50)
Instruktoři - muži
56,00 cm
(16,50)
Instruktoři - ženy
54,40 cm
(17,00)
Netopýři
53,86 cm
(11,14)
Vlčice
53,71 cm
(11,43)
Vlaštovky
53,10 cm
(11,20)
Srnky
53,29 cm
(10,71)
Kamzíci
52,88 cm
(10,38)
Medvědi
52,33 cm
(10,33)
Největší hlavy má jak se dalo očekávat vedení. Pak jsou to instruktoři muži a instruktoři
ženy. Mezi družinami mají největší hlavy Netopýři.
Průměrná hlava v našem oddíle má 53,97 cm (u žen 53,52 cm, u mužů 54,36 cm).
Statistická jednotka s nejmenší hlavou má obvod 48 cm a s nejvyšší 59 cm.
○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○
6. Závěr
Po shrnutí všech výsledků a jejich důkladné analýze lze potvrdit to, co jsme předpokládali
na začátku průzkumu: Fyzické atributy výška, váha a obvod hlavy se s rostoucím věkem
zvětšují.
Je však nutné poznamenat, že nejstarší statistická jednotka zahrnutá do průzkumu má 32
let. Pravdivost zkoumaného tvrzení po tomto věku je potřeba ještě prozkoumat. Jisté znaky
však poukazují nato, že by tvrzení nemělo být pravdivé (a mělo by být doplněno a
rozšířeno), což je zcela jistě zajímavé a mohlo by to být podnět pro další výzkum.
- BWB -
○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○
trpasliktvarohnikdydedavsevedaneprelstilanikneitopravdkturetjfgkgjdgkfgu
PŘÍBĚH TRPASLÍKA TVAROHA NĚKTERÉ ČTENÁŘE LEOŠE NATOLIK ZAUJAL, ŽE POŽÁDALI REDAKCI, JESTLI BY MOHLA
ZVEŘEJNIT I DALŠÍ Z JEHO DOBRODRUŽSTVÍ. A TAK HO REDAKCE POŽÁDALA O DALŠÍ PŘÍBĚH. T VAROH S ÚSMĚVEM NA
TVÁŘI PŘIKÝVL A SEBRAL VCELKU OBJEMNÝ VÁČEK ZLATA. ZA TÝDEN JSME SE ZA NÍM VYDALI JAK JE TO S TÍM JEHO
PŘÍBĚHEM . TVAROH SE TVÁŘIL JAKOŽE O NIČEM NEVÍ A SVOU KRONIKU NECHTĚL VYDAT Z RUKOU. N AKONEC SE VŠAK
POMOCÍ KATA A TURKA PODAŘILO OD NĚJ ZÍSKAT ALESPOŇ KRÁTKÝ RUKOPIS PŘÍHODY, KTEROU NEMÁ ANI
ZAZNAMENANOU V KRONICE. ALE JELIKOŽ JE TO RUKOPIS TRPASLÍKA MNOHO SLOV NEŠLO ANI PŘEČÍST TAK JSME SI JE
MUSELI PRACNĚ DOMÝŠLET.
A ZDE JE, PRO VÁS, PRO ČTENÁŘE LEOŠE.
PŘÍBĚH
O TOM, KTERAK JEDEN MOUDRÝ TRPASLÍK „PŘELSTIL“
DĚDA VŠEVĚDA
TENTO PŘÍBĚH, KTERÝ NYNÍ LUŠTÍTE Z MÝCH ZÁPISKŮ SE STAL VELICE, VELICE DÁVNO. A VĚZTE, ŽE VY - ČLOVÍČKOVÉ
- JSTE JEŠTĚ NEBYLI NA TOMTO SVĚTĚ. BA CO VÍC, PO SVĚTĚ NECHODILI ANI VAŠI
PRAPRAPRAPRAPRAPRAPRAPRAPRADĚDOVÉ. TENKRÁT, ZA TĚCH SKVĚLÝCH ČASŮ, VLÁDLI SVĚTU TRPASLÍCI A NE
LETUŠKY (JEDNO Z MNOHA SLOV KTERÉ ŠLO JEN Z TĚŽÍ PŘEČÍST). TRPASLÍCI NEBYLI TAKOVÍ, JAK JE ZNÁME DNES –
BYLI MNOHEM SILNĚJŠÍ, VYŠŠÍ (CCA 155 CM), VYCHYTRALEJŠÍ A MLSNĚJŠÍ (TO VŠAK NERADI PŘIZNÁVAJÍ). A V TÉ
SKVĚLÉ DOBĚ SE NARODIL, MEZI JINÝMI SLAVNÝMI I JÁ. JÁ TRPASLÍK TVAROH, KTERÝ DOSTAL JMÉNO PODLE TOHO
VYNIKAJÍCÍHO MLÉČNÉHO VÝROBKU, JEŽ SE K NÁM DOVÁŽEL AŽ Z POVRCHU ZEMSKÉHO (PROTOŽE KRAVÁM SE
V PODZEMÍ NEDAŘILO PŘÍLIŠ DOBŘE).
JAK JISTĚ VÍTE, KAŽDÝ TRPASLÍK NADEVŠE MILUJE ZLATO. VŠICHNI TRPASLÍCI, V TĚCH SKVĚLÝCH ČASECH, BYLI
VELICE NÁROČNÝ NÁROD . TEHDÁ UZNÁVALI JEN A POUZE TO ZLATO, KTERÉ MĚLO 24 A VÍCE KARÁTŮ. AVŠAK
TENKRÁT SE DOLOVALO NE VELKÉM, BA PŘÍMO V OBROVSKÉM MNOŽSTVÍ, A TAK SE VELMI BRZO STALO TO, CO SI
NIKDO NECHTĚL PŘIPUSTIT – ZLATO DOCHÁZÍ! NĚKOLIK TRPASLIČÍCH KMETŮ DOKONCE POSTIHL INFARKT, KDYŽ
SE TUTO INFORMACI DOSLECHLI. S LABŠÍ FORMY ZLATA BYL STÁLE POMĚRNĚ DOSTATEK (9 KARÁTŮ A MÉNĚ). TO
VŠAK MĚLO PRO TRPASLÍKY HODNOTU (KDYŽ TO PŘIROVNÁM K DNEŠNÍ DOBĚ ) NĚCO JAKO DROBNÉ – DESETNÍKY
A DVACETNÍKY.
A PRÁVĚ V TOMTO OBDOBÍ ZLATOKRIZE SE V MÉ MLADÉ A SVĚŽÍ MYSLI VYVSTALA TA SKVĚLÁ MYŠLENKA. MYŠLENKA
VE KTERÉ HLAVNÍ ROLI BYLO 120 KARÁTOVÉ ZLATO, O KTERÉM JSEM SLÝCHÁVAL VYPRÁVĚT CTIHODNÉ UTRALKMETY.
TŘI MOHUTNÉ ŽÍLY ZLATA, NIKDY NEKONČÍCÍ, STÁLE SE OBJEVUJÍCÍ. NÁDHERNÁ A HŘEJIVÁ PŘEDSTAVA. TENTO
DRUH ZLATA VIDĚLO JEN MÁLO VYVOLENÝCH . A JÁ BYL JEDNÍM Z NICH. A STALO SE TO TAKTO:
BYLO JIŽ HODNĚ POZDĚ VEČER, MĚSÍC V ÚPLŇKU. A JÁ SÁM V TMAVÉM LESE ODPOČÍVAL NA VYSCHLÉM PAŘEZE
STOLETÉHO STROMU. V HLAVĚ SE MI ZOBRAZILA VZPOMÍNKA NA MÉ NAROZENÍ .
JAK LEŽÍM V KAMENNÉ KOLÍBCE A POSTUPNĚ K MÉMU LŮŽKU PŘISTUPUJÍ TŘI STARÉ TRPASLIČÍ SUDIČKY.
TA PRVNÍ PRAVILA: „CHLAPČE, TAK ODPORNOU TVÁŘIČKU JAKO MÁŠ TY JSEM VE SVÉ DLOUHÉM ŽIVOTĚ NIKDY
NEVIDĚLA. T ROCHU MI PŘIPOMÍNÁ TO HNUSNÉ BÍLÉ, JO TVAROH. A PROTO TI PŘISUZUJI JMÉNO TVAROH.“
PAK PŘISTOUPILA DRUHÁ: „U THARGOLA, NEJVĚTŠÍHO Z TRPASLÍKŮ. CO TO MÁ TO NEBOHÉ DÍTĚ ZA SLABÉ TĚLÍČKO.
V ŽIVOTĚ JSEM NEVIDĚLA HŮŘ STAVĚNÉHO TRPASLÍKA. TAK TI, HOCHU, DO VÍNKU DÁVÁM TO, ŽE BUDEŠ NEJSLABŠÍ
TRPASLÍK CO KDY PO SVĚTĚ CHODIL.“
A POSLEDNÍ TA TŘETÍ: „CHUDÁČEK, NĚCO MI ŘÍKÁ ŽE JSME MU SMŮLY PŘIDĚLILI DO ŽIVOTA AŽ AŽ. PROTO TI
MLÁDENČE PŘEDPOVÍDÁM, ŽE JAKO JEDEN Z MÁLA TRPASLÍKŮ SPATŘÍŠ TŘI NEJVĚTŠÍ ZLATÉ ŽÍLY, CO KDY NA ZEMI
VZNIKLY.“ A PAK, KDYŽ JIŽ ODCHÁZELI ŠEPTEM DODALA. „… ŘÍKALA JSME SPATŘÍŠ …“.
SEDÍM NA PAŘEZU, OPŘENÝ O SVOU MOHUTNOU OBOURUČNÍ SEKERU, VÁHOU PŘESAHUJÍCÍ MOŽNÁ I 4 KG.
ODPOČÍVÁM A PŘEMÝŠLÍM, KDE SE TA ZPROPADENÉ ŽÍLY MŮŽOU NACHÁZET. KDYŽ TU JSEM JE SPATŘIL!!! A NEBYLY
V ZEMI, KDE BYCH JE OČEKÁVAL. BA ANI VE VODĚ ČI VE VZDUCHU, ALE PROCHÁZELY SE POD MĚSÍČNÍMI PAPRSKY A
NÁDHERNĚ SE TŘPYTILY.
trpasliktvarohnikdydedavsevedaneprelstilanikdyneprelstigkdfftudkguwe
trpasliktvarohnikdydedavsevedaneprelstilanikdyneprelstighkjflhuhklgfh
V TU CHVÍLI SE MI PO VOUSECH ZAČALA STÉKAT MALÁ ŘÍČKA SLIN. TAK MOC JSEM SLINTAL, KDYŽ JSEM TU NÁDHERU
SPATŘIL. TO CO JSEM VIDĚL BYLY TŘI ZLATÉ ŽÍLY ROSTOUCÍ NA HLAVĚ STARÉ, SKRČENÉ POSTAVY OPÍRAJÍCÍ SE O
BERLU. P OMALÝMI KROKY MÍŘILA SMĚREM K MÉMU PAŘEZU A Z HUSTÉHO VOUSU JÍ VYCHÁZEL ZVUK, KTERÝ ZNĚL
JAKO MUMLÁNÍ. BYL TO ZPĚV.
PRVNÍ MÁ MYŠLENKA BYLA VZÍT SEKERU A SETNOUT STARCI HLAVU. PAK JSEM TO VŠAK ZAVRHL, JEDNAK PROTO, ŽE
BY ŽÍLY PŘESTALY RŮST A TAKÉ KVŮLI TOMU ŽE STAŘEC PRAVIL: „TVAROHU, TU SEKERU NECH RADĚJI NAPOKOJI!“.
„OCH, VÁŽENÝ STARČE, VIDÍM, ŽE JSI HLADOV, PŘISEDNI SI KE MNĚ A DÁME SI ČERSTVÝ CHLÉB S TVAROHEM A
KORBÍLEK PRAVÉHO TRPASLIČÍHO PIVA.“
STAŘEC SI KE MNĚ PŘISEDL A RÁD POHOŠTĚNÍ PŘIJAL.
PRVNÍ ČÁST MÉHO PLÁNU VYŠLA, STARCE JSEM SI SPŘÁTELIL.
PTAL JSEM SE HO JESTLI UMÍ ČÍST MYŠLENKY, ŽE ZNÁ MÉ JMÉNO A VÍ, NA CO JSEM MYSLEL. POKUD BY MYŠLENKY
ČÍST DOKÁZAL, TO BY MŮJ PLÁN NEVYŠEL. NAŠTĚSTÍ VŠAK ŘEKL : „MILÝ HOCHU, STAČÍ MÍT OTEVŘENÉ OČI A VÍŠ
VŠECHNO. ZVĚSTI O TRPASLÍKOVI, CO ZAPÁCHÁ TVAROHEM, JSOU TAK ZNÁMÉ, ŽE NEBYLO TĚŽKÉ UHÁDNOUT, KDO
JSI. A KDYŽ JSEM VIDĚL JAK SLINTÁŠ A KŘEČOVITĚ SVÍRÁŠ SEKERU A PŘI TOM UPŘENĚ POZORUJEŠ MOJI HLAVU , BYLO
MI JASNÉ, ŽE TI TO MUSÍM RYCHLE ROZMLUVIT .“
„AHA“ ŘEKL JSEM.
TAK JSME SPOLU POJEDLI A VELICE PĚKNĚ SI POPOVÍDALI. JÁ VŠAK MĚL OČI JEN PRO TY JEHO TŘI ZLATÉ ŽÍLY.
PROTOŽE TO BYL VCELKU MILÝ STAŘÍK TAK JSEM SE K NĚMU PŘIPOJIL A NĚJAKÝ ČAS JSME SPOLU PUTOVALI. JÁ VŠAK
CELOU TU DOBU TOUŽIL PO JEHO ZLATĚ, A JEDEN DEN TOUHA PŘEROSTLA V CHTÍČ A JÁ HO VYZVAL NA SOUBOJ.
V PŘÍPADĚ ŽE PROHRAJE ON, ZÍSKÁM JEHO ZLATÉ ŽÍLY A MŮŽU SI Z NICH KDYKOLIV VZÍT TAKOVÉ MNOŽSTVÍ JAKÉ
SI BUDU PŘÁT A TO BUDE TRVAT AŽ DO MÉ SMRTI. KDYBY SE STALO NÁHODOU, ŽE BY ZVÍTĚZIL DĚD, TAK TO BYCH
MU MUSEL SLOUŽIT AŽ DO SVÉ SMRTI. JELIKOŽ JE STARŠÍ A JÁ JAKO SPRÁVNÝ TRPASLIČÍ VÁLEČNÍK ZVLÁDÁM BOJ
VŠEMI ZBRANĚMI , DAL JSEM MU MOŽNOST VÝBĚRU ZBRANĚ.
A ON, LIŠKA JEDNA PODŠITÁ, SI ZVOLIL BOJOVAT V OTÁZKÁCH A HÁDANKÁCH. TO MĚ ZARAZILO, ALE TRPASLIČÍ ČEST
MI NEDOVOLILA ZE SOUBOJE VYCOUVAT, A TAK JSEM SI VYDOBYL ALESPOŇ PRÁVO ZAČÍNAT.
MÁ PRVNÍ OTÁZKA BYLA: „TAK DĚDEČKU, KOLIKPAK VÁŽÍ PRŮMĚRNÝ JEDNOKILOVÝ VALOUN PRAVÉHO, TRPASLIČÍHO
TVAROHU?“ DĚD ANI NEMRKL A PRAVIL: „JEDNO KILO.“ SAKRA, TOUHLE OTÁZKOU JSEM DOSTAL VĚTŠINU SVÝCH
TRPASLIČÍCH DRUHŮ A TEN ZPROPADENÝ DĚDEK TO ODHALIL HNED.
NYNÍ BYL NA ŘADĚ ON: „SYNKU, ŘEKNI MI KOLIK MÁŠ VOUSŮ?“
„ECH, CO SAFRA - 3781“, STŘELIL JSEM PRVNÍ ČÍSLO KTERÉ MĚ NAPADLO.
DĚD SE ZAMRAČIL: „SPRÁVNĚ“
HA, NYNÍ NASADÍM SILNĚJŠÍ KALIBR – JEN AŤ SE DĚDEK ZAPOTÍ: „VÁŽENÝ STARČE, TY MI POVĚZ ALESPOŇ JEDNU
VĚC, CO NEZNÁŠ.“
DĚDOUŠ SE ZAČAL HRABAT VE VOUSECH A NĚCO MUMLAT. PO CHVILCE PRAVIL: „VĚC, CO NEZNÁM JE JMÉNO TVÉHO
PRASTRÝCE Z RODU GRGOUNŮ.“
„COŽE, VŽDYŤ JEHO JMÉNO NIKDO ZNÁT NEMŮŽE – PROTOŽE ŽÁDNÉ NEMĚL!“ ZAŘVAL JSEM NAŠTVANĚ.
„NO PRÁVĚ. A TY MI NYNÍ, TVAROHU, VYSVĚTLI VÝZNAM SLOVA GRUGLE“.
„GRLE, EH GLGE. COŽE CO TO MÁ JAKO BÝT?“
„NO, TO CHCI PRÁVĚ OD TEBE SLYŠET.“
SAMOZŘEJMĚ JSEM NEMĚL NEJMENŠÍ TUŠENÍ CO TO SLOVO ZNAMENÁ, A JELIKOŽ MI MÁ TRPASLIČÍ ČEST
NEDOVOLOVALA SETNOU TOMU ODPORNÉMU, PRAŠIVÉMU DĚDKOVI HLAVU , TAK JSEM ALESPOŇ ODPOVĚĎ
PROTAHOVAL. NEUSPĚL JSEM ANI S NÁPOVĚDOU PUBLIKA A PROTO JSEM SE S MUMLÁNÍM O PŘÍTELI NA TELEFONU OD
JIŽ SPÍCÍHO DĚDKA NENÁPADNĚ VYTRATIL. FIKANĚ JSEM MU TAM NECHAL VZKAZ, AŤ NA MNE POČKÁ, ŽE SE HNED
VRÁTÍM . A TAK TAM DĚDEK ČEKÁ DODNES (TO SI JENOM MYSLÍŠ, TY HOLOMKU PRŤAVÁ, VÍM O TOBĚ , A AŽ TĚ
DOSTANU , DOSTANEŠ KARTÁČEK NA ZUBY A VYDRHNEŠ CELÝ MŮJ DŮM – POZN . DĚDA VŠEVĚDA).
A KDYŽ O TOM TAK PŘEMÝŠLÍM, TŘETÍ SUDIČKA MI TO PŘEDPOVĚDĚLA SPRÁVNĚ, ŽE JAKO JEDEN Z MÁLA TRPASLÍKŮ
SPATŘÍM TŘI NEJVĚTŠÍ ZLATÉ ŽÍLY.
trpasliktvarohnikdydedavsevedaneprelstilanikdyneprelstighkjflhuhklgfhoiu
Vítej, pokud čteš tyto řádky, dozajista tě zaujal titulek s názvem SOUŤEŽ. A to je již první náznak toho, že máš chuť
soutěžit. A aby tvé choutky byly ještě větší prozradím, že můžeš i vyhrát velice atraktivní ceny. Jaké? No to se dozvíš
až za chvilku.
Nyní odpovím na některé otázky, na které by jsi možná rád znal odpověď.
O
V
A
E
Co znamená zkratka VLS?
Na to se už neptej, vždyť to přece víš. Přece Velká Leošova Soutěž.
Jak se mohu soutěže zúčastnit?
To je docela jednoduché (i když…). Počínaje tímto číslem, budou vycházet soutěžní úkoly, které, když budeš plnit,
tak za ně budeš získávat Leošovy body.
Cože, Leošovy body. Co to je?
Leošovy body jsou malé samolepky, které můžeš získat za správné odpovědi v soutěžních úkolech.
Jenom za to, nebo je i jiná možnost jak body získat?
Samozřejmě máš možnost získat body i jinak. A to tím, že do redakční schránky hodíš nějaký svůj výtvor – může to
být povídka, básnička, obrázek, vtip, kvíz, průzkum, rozhovor,... – prostě cokoliv o čem si myslíš, že by se do Leoše
hodilo. A v případě, že tvé dílo bude zveřejněno získáš body.
A to jako když napíšu kvalitní povídku a někdo tam hodí vtip, který někde slyšel tak získáme oba jeden bod?
To samozřejmě ne, bude záležet na snaze a podle kvality díla budou autoři odměňováni rozdílným počtem bodů.
No a co s těmi body vůbec budu dělat?
Každý, kdo vhodí do redakční schránky nějaké své dílko získá průkazku, kde si své body bude lepit.
Dobře, to vypadá že je to dlouhodobější záležitost. Kdy tedy končí?
Soutěž končí číslem, které vyjde někdy kolem dubna (nezapomeň, že Leoš je občasník). Přesný termín bude včas
zveřejněn.
Paráda, ale kdy už se konečně dozvím co jsou to ty skvělé a atraktivní ceny, které pořád slibujete?
Správná otázka, takže pro první tři, kteří nasbírají nejvyšší počet Leošových bodů je připravena opravdu skvělá a
atraktivní cena. A tou je vázaná kniha všech čísel Leoše, kteří vyšli a ještě vyjdou (do uzávěrky soutěže). A
samozřejmě i ostatní získají od redakce dárečky za své díla, ale to už se nechte překvapit.
Tak co nemáš chuť něco napsat a vhodit to do redakční schránky?
Ano, ano, ano, …..
A nyní první kolo soutěžních úkolů:
- první úkol není obtížný, stačí vyluštit křížovku a správně odpovědět na soutěžní otázku.
- dále vyhlašujeme soutěž o báseň se zadaným tématem: „Začíná zima“
- a v neposlední řadě soutěž o nejzajímavější povídku: Téma je následující. Představte si , že se nacházíte na
vlakovém nádraží a sledujete následující situaci: Utrmácený muž (nebo žena) s obrovským kufrem běží k pomalu
se rozjíždějícímu vlaku. A co je tedy tématem povídky. Vyberte si jednu (nebo i více) z následujících postav a
popište jak celou situaci vidí ze svého pohledu. Osoby: osoba co dobíhá na vlak, náhodného kolemjdoucího,
strojvedoucí, průvodčí, spolucestujících v kupé, prodavače zmrzliny na nástupišti a kapsář Ruda.
Mnoho inspirace při tvorbě a nezapomeňte se pod své díla podepsat.
Pozn.:
- když ztratíš knížku s body, tak, i když je to kruté, budeš muset začít sbírat body znovu
- o přiděleném počtu bodů se nediskutuje, počet určuje redakční rada a je neměnný
Se seriálem z historie lidské vynalézavosti se rozloučíme tím, co nám bude všechny ty více i
méně zdařilé oddílové akce a tábory ještě dlouhá léta připomínat: kronikami, videem,
CD-romy, .....
KAPITOLA 5
UCHOVÁVÁNÍ VZPOMÍNEK
Nejstarším způsobem zachycování událostí
je jejich popis na papír. Řekněme kronika. Ti,
kteří vládnou perem zručně a hlavně lahodně
oku, vytváří kroniky psané ručně. K tomu
potřebují některou z psacích potřeb. Plnicí
pero vynalezl americký pojišťovací agent
Lewis Waterman, kterého už nebavilo věčné
namáčení pera do inkoustu a styděl se za své
občasné kaňky, kvůli kterým musel přepisovat
dlouhé pojišťovací smlouvy. Ve svém vynálezu
využil kapilárního jevu, takže inkoust plynul
pravidelně. Psal se rok 1884.
Také maďarský novinář Laszlo Bira se léta
potýkal s nedostatky inkoustových per.
Rozhodl se, že něco vymyslí. Laszlovi a jeho
bratru Georgovi, který byl chemik, trvalo
několik let, než mohli svůj vynález předvést.
Byla to trubička s rychleschnoucím
inkoustem, zakončená kuličkovým hrotem.
Tak spatřilo světlo světa roku 1943 kuličkové
pero.
Mazalové a ti „pokrokovější“ využívají při
psaní kronik možností psacího stroje. Řadu
let se lidé snažili vymyslet stroj, který by jim
psaní urychlil a usnadnil. První praktický psací
stroj navrhl Američan Christopher Sholes,
který se v 60. letech 19. století spolu
s Carlosem Gliddenem snažil vytvořit stroj na
automatické číslování stránek knih. Najednou
se Glidden otočil k Sholesovi a zeptal se ho,
proč by stroj nemohl na papír tisknout i slova.
Sholes se nápadu ujal a vyrobil dřevěný psací
stroj s klávesnicí a inkoustovou páskou.
Továrna na zbraně Remington vycítila ve
Sholesově nápadu velký zisk a odkoupila od
něho práva k výrobě. Výroba zahájila roku
1873 a do tří let nahradily v celém
civilizovaném světě písaře sekretářky.
K práci s listy papíru jsou určeny další dvě
důmyslné pomůcky, které umožňují naše
výmysly jednak třídit a jednak nepoztrácet.
Sešívačka papíru nebyla původně určená pro
kanceláře. Byl to velký a složitý knihařský stroj
z roku 1869 konstruktéra Thomase Briggse.
Stroj sám si uřízl kousek drátu, ohnul ho do
tvaru písmene U, provlékl ho papírem a znovu
ho ohnul. Sám Briggs přišel o 25 let později
s novým nápadem. Sponky z drátu si připravil
zvlášť a hotové je pak vložil do mnohem
menšího a jednoduššího strojku, který dnes
nechybí v žádné kanceláři. Sponka na papír
vypadá jako ten nejjednodušší možný vynález
- kousek ohnutého drátku. Přesto mnohokrát
změnila svou podobu, aby nabyla tvaru, jaký
známe dnes. Původně lidé spojovali
dokumenty špendlíky. Ale špendlík papír
poškodil a také se o něj mohl kdokoli popíchat.
Norský vynálezce Johan Vaaler se rozhodl
tento problém vyřešit. V roce 1901 přišel
s drátěnou svorkou, ale ani ta ještě nebyla ta
pravá. Konec drátku se obvykle do papíru
zařízl a roztrhl ho, takže ho poškodil ještě víc,
než špendlík. Ve stejnou dobu vyrukovalo
s podobným návrhem ještě několik vynálezců.
Americký inženýr William Middlebrook
odstranil všechny potíže tím, že přidal ještě
třetí ohyb.
Co by to bylo za kroniku, kdyby v ní chyběly
fotografie. Nejstarší fotografii, která se nám
dochovala, pořídil Francouz Joseph Niepce
v roce 1827. Aby Niepce mohl svou fotografii
pořídit, musel si nejprve zhotovit destičku
pokrytou asfaltovými vrstvami. Destičku pak
několik minut ve fotoaparátu (v dřevěné
bedýnce) exponoval, namočil ji do chemické
lázně, aby se na ní objevil fotografovaný obraz.
Ke zlomu ve fotografické technice došlo díky
Američanovi Georgeu Eastmanovi. Ten se
rozhodl vyrobit malý, praktický fotoaparát.
V roce 1884 předvedl svůj „svinutý film“ a za
4 roky malý fotopřístroj, který pojmenoval
KODAK.
Těžko by se do kronik mohly kromě fotek
vlepovat také originální diplomy (kterých má
náš oddíl nepřebernou zásobu), kdyby nebyla
vynalezena kopírka. Pokud bylo v minulosti
potřeba pořídit kopii nějakého důležitého
dokumentu, měl člověk tři možnosti :
dokument opsat, nechat ho ofotografovat
nebo ho odnést k tiskaři. První způsob byl
zdlouhavý, druhý a třetí velmi drahé. První
kopírovací stroj se objevil v r. 1930 zásluhou
amerického fyzika Chestera Carlsona.
Zužitkoval své poznatky o elektrostatických
vlastnostech materiálů. Výroby kopírek se
ujala firma Haloid, později přejmenovaná na
Xerox.
Moderní doba umožňuje zachycovat nejen
vzpomínky psané, ale i obrazové. Pokud se jim
chcete oddávat, je třeba vlastnit video a
televizor. Přístroj, umožňující zaznamenat
obraz na magnetickou pásku, vyrobila jako
první v 50. letech společnost Ampex. Páska
byla 5 cm široká, přístroj velký a drahý. Vývoj
pokračoval. S domácím videopřístrojem
vyrukovala japonská firma Sony. Do přístroje
se vkládala cívka s páskem. Největší slávu však
získal kazetový videorekordér firmy Philips ze
70. let. Byl levnější, menší a jednoduše se
ovládal. Zpočátku neexistovala jednotná
velikost kazet, vyráběly se tři různé systémy.
Nakonec zvítězil domácí systém VHS, který
představila roku 1975 japonská společnost
JVC.
Televize je starší sestrou videa. První
televizní vysílání začalo v Londýně roku 1929
díky systému, který sestrojil skotský vynálezce
John Baird. Televizní obrázky vyvolaly senzaci.
Obraz byl tehdy černobílý a velice nejasný
(dnešní obrazovku tvoří 625 rozkladových
řádků, Bairdova „škatule“ jich měla jen 30).
Oddílové videopořady z táborů a činnosti
(od Boňkova až po FFLL 1999) byly
zpracovávány pomocí dvou videorekordérů.
Možnosti takového střihu předčilo využití
počítače. První elektronkové počítače se od
těch dnešních velmi lišily. Praotcové
současných computerů vážily několik tun a
pamatovaly si jen několik čísel a písmen. Jeden
takový stroj zkonstruoval v Americe vědecký
tým Johna Mauchlyho a Johna Eckerta.
Sestrojili ho v roce 1942 a dali mu jméno
ENIAC. ENIAC byl velmi nespolehlivý,
skládal se z 18 000 elektronek, které se často
přehřívaly. Dokázal za 0,2 milisekundy sečíst
dvě čísla, takže za jeden den provedl výpočty,
které by matematikovi trvaly celý rok. Později
přibyla klávesnice a jednoduché programy.
Rozhodně největším krokem vpřed byl vynález
tranzistoru, který nahradil elektronky.
Přibližně před rokem proběhl křest
oddílového cédéčka Fotoalbum 2000-2001,
prvního šípáckého počinu v této podobě.
Historie kompaktního disku (CD) je ze všech
představených vynálezů nejkratší. Na jeho
vývoji spolupracovaly holandská společnost
Philips a japonská firma Sony. Výsledkem
z roku 1979 je nosič s téměř dokonalým
zvukem a daleko širších možností uplatnění,
než je přehrávání písniček.
Tak to je opravdu vše, vážený čtenáři.
Doufám, že sis alespoň trošku rozšířil své
obzory a uvědomil si, jak zdlouhavá a složitá
cesta vedla k dnešní životní úrovni. Nemusíš
se bát, přes současnou dokonalost je určitě
ještě stále co vynalézat. Přeji ti, aby se při
znovuuvedení tohoto seriálu za 50 let v něm
objevilo i tvé jméno.
tátytáta
Vyluštěním této křížovky
můžete získat
první
body do VLŠ, proto neváhejte
a luštěte.
Které čtyři roky jsou nejhorší v životě
policisty? První třída.
Misionář se setká na poušti se lvem. Ve
strachu se začne modlit.
"Bože, vnukni tomuto lvu křesťanské city!"
Lev se posadí na zadní, skloní hlavu a říká:
"Děkuji Ti, Hospodine, za potravu, kterou
teď přijmu."
Malířský mistr přikazuje učňům: "Teď běžte
o poschodí výše, a natřete tam všechna
okna!"
Za dvě hodiny se vrátí jeden z učňů a praví:
"Mistře, a máme natřít i rámy?"
Malý chlapeček přijde za policajtem a ptá se
ho: "Pane policajt, není to váš pendrek?"
Policajt: "Ne, chlapče, já jsem ten svůj
ztratil. "
Pan Trupík je pán, co nemá ručičky ani
nožičky.
Sedí na kolejích a přijíždí tramvaj. Říká
kolemjdoucímu: "pomozte mi
prosím do tramvaje". Je v tramvaji a říká:
"ještě mi prosím odklopte
límec u bundy".
"Dobrý den. Revize jízdenek."
"Mami, to maso mi nechutná. Můžu ho dát
psovi?"
"Ne miláčku, tohle je náš pes."
Zastaví policajt na křižovatce auto a
povídá:
"Počtvrté jsem vás dnes zastavil a počtvrté
vám říkám, že vám teče chladič!"
Řidič se vykloní z okna a odpoví:
"A já vám počtvrté říkám, že jsem kropící
vůz!"
„…a jelikož je třicítka výročí, je vhodné upéct nějaký maxidort.“ řekl PeaDr. Lopotina.
Maxidort Tvrdlovec
Suroviny:
225g másla
1 lžička skořice
kypřící prášek
2cl rumu
225g mouky
25g solamylu
Suroviny na polevu:
100g čokolády na vaření,
175g řepného sirupu špetka soli
1 vanilkový cukr
trocha citrónové šťávy
5 vajec
30g moučkového cukru,
1 lžíce citrónové šťávy
Technologický postup:
Utřeme máslo, vanilkový cukr, sirup, skořici a 2 vejce. Potom smícháme 3 žloutky s rumem
a přidáme mouku, solamyl a prášek do pečiva. Z bílků, špetky soli a trošky citrónové šťávy
vyšleháme tuhý sníh. Vymastíme formu. Troubu předehřejeme na 200 stupňů Celsia. 2
lžíce těsta rovnoměrně rozprostřeme na dno formy a pečeme asi 10 minut. Postup dvakrát
zopakujeme - po třetí vrstvě formu podložíme plechem a troubu nastavíme na 175
stupňů. Dopečeme. Trdlovec necháme vychladnout.
Poleva:
Nejprve rozpustíme ve vodní lázni čokoládu. Potřeme jí řezy. Poté smícháme moučkový
cukr s horkou citrónovou šťávou. Polevou ozdobíme dort.
Tatrankové koule
Suroviny:
200g másla, 200g práškového cukru, 100g kokosové moučky,
3 balíčky tatranek, 40g kakaa, kokosová moučka na obalení
Technologický postup:
Utřeme máslo s cukrem, přidáme kokosovou moučku,
rozstrouhané tatranky a kakao. Utřeme, utvoříme koule a pak v
kokosové moučce obalujeme.