PROUDY 78

PROUDY 78
OBCASNÍK FARNOSTÍ ŠTECHOVICE-SLAPY . PROSINEC 2008
P. biskup Karel Herbst v kostele sv. Kiliána
2
POUT NA OSTROVE
I v tomto roce, stejne jako už radu let, byla nejvýznamnejší akcí
v našich farnostech poutní mše svatá s doprovodným celodenním
programem, konaná na Ostrove u Davle vždy poslední sobotu pred
letními prázdninami kolem slavnosti Narození sv. Jana Krtitele..
Letos pripadla na 28. cerven. O tom, že její podmanivá atmosféra
stále oslovuje nejen nás, kterí ji pripravujeme, ale i mnoho dalších
poutníku z Prahy i vzdálenejších koutu naší vlasti, a že je oblíbená
u všech generací, svedcí následující príspevky.
Ostrov u Davle
Jsou cesty necesty, co nikam nevedou.
Tok sladké Vltavy chce Ostrov obejmout,
hledá odraz veží v neklidné hladine.
Folie Žaltáre až jednou vyblednou
v klínu Matky moudrost Otce
navždy spocine.
To pak lodka na hladine vltavské
s vuní nafty k brehu veze Spasitele.
Pred Zlem od dna reky tmavé
chrání ho knez s bílým velem :
"Spi, Pane…, my netonem !"
Jirí Beran, 26.6.2004
Je ráno. Slyším babicku v kuchyni. Prijela nejspíš, když jsem ješte
spala. Rychle vstávám, snídám … Zkrátka spechám a teším se na
pout. V 8.10 hod. vycházíme z domu, abychom stihli autobus, který
odjíždí ze Smíchovského nádraží v 9.05 hod. Jeli jsme autobusem
císlo 390. Jelikož jsme vystupovali na zastávce "Davle u Kiliána", a
to je zastávka na znamení, museli jsme zazvonit. Ridic zastavil a my
jsme vystoupili. Všimli jsme si, že tam, kde dríve stavela lodka, byl
jakýsi parník. Už vidím nový prístav pro lodku, kterou jsme se
meli dostat na ten nedostupný ostrov. Vše me to úplne dojalo.
3
Taková krása. To už jsme ale prelézali zábradlícko u silnice a sestupovali blíže k rece. Byla tam už i Maruška Vejdová, která nás ucila
na flétnu. Ješte nejméne dvakrát musela lodka prijet a odjet,
než jsme se do ní konecne vlezli. Jeli jsme po rece a babicka me
držela za ruku. Já jsem samozrejme chtela, aby me držela jen za
nohu, že bych jinak mohla prepadnout z lodky do vody.Babicka me
tedy držela alespon za tu nohu. Konecne jsme pristáli u Ostrova.
Lodka odrazila od brehu a plavila se pro poslední dávku lidí.
Procházíme se po ostrove. Rozhodli jsme se, že se po mši nebudeme nikde zdržovat, ale že hned pojedeme lodkou na breh. To už
zase jela poslední dávka lidí. Za chvíli zacala mše. Ale ouha! Po
kázání se mé sestricce udelalo porádne zle. Nebylo divu. Když ono
tak pražilo. Sice jsme mely obe klobouky a deštník, ale marne. Proto
babicka s Liduškou odešla ješte více do chládku. Tam se setkala
s jedním pánem, s kterým se pripravovala na birmování. Jenomže
k birmování s babickou nešel. Na prijímání se Lidušce udelalo
už lépe, a proto už i babicka šla k prijímání. Pak už to bylo dobré.
Po mši jsme se ješte vyfotili a potom jsme nastoupili do lodky a jeli
na breh. Já, babicka a Liduška jsme si daly guláš. Já a Liduška
potom buchty. Nakonec jsme si opekly burty. Potom jsme šly soutežit. Paní D. Schröffelová tam nebyla, a tak souteže vedla jiná paní.
Od 14:00 hod. mel koncert Karel Dipold. Po koncerte jsme šly na
autobus a jely do Pikovic k babicce, kde jsme zustaly až do nedele,
kdy jsme jely zpátky domu do Prahy.
Anežka Straková (10 let)
Po snídani jsme já, Anežka a babicka Maruška asi v 8.10 hodin vyšly
z domu. Rychlým krokem jsme šly na metro. Jely jsme na Florenc,
tam jsme nevedely, kam máme prestoupit, jenom jsme vedely, že na
metro BÉ.Pak jsme konecne sjely po jezdících schodech. Na metrovém nádraží jsme cekaly asi 1-2 minuty. Nasedly jsme do metra a
vystoupily jsme na Smíchovském nádraží. Tam jsme asi 20 minut
cekaly na autobus. Prijel autobus. My jsme se domluvily, že si sedneme na tu stranu, kde nebude svítit slunícko. Ale nebylo tam místo,
tak jsme si tam nesedly. Konecne! Autobus se rozjel. Vystoupily jsme
na zastávce Davle u Kiliána. Prelezly jsme svodidla, ale zjistily jsme,
4
že lodka tam není. O kus dál jsme konecne videly lidi. Pak moje sestra Anežka našla naši paní ucitelku na flétnu. Na lodi byl mojí maminky svedek. Prepluli jsme na ostrov. A v tom zacala mše.Mne se udelalo strašne špatne. Tak jsme šly s babickou do stínu. Tam byl jeden
pán, který se s babickou pripravoval na birmování. Nejdrív ho babicka nepoznala, ale pak už jo. Na svaté prijímání jsem už šla ze stínu
a pak už to bylo dobrý.Anežka babicce rekla, že pujde hledat místo
na focení a že potom prijde.Anežka už dlouho nešla, tak jsme ji šli
hledat. Ona si tam totiž povídala s Maruškou Vejdovou. Tak jsme se
vyfotily, akorát prijela lodka, my jsme se tam ješte nevešly. Prijela
lodka a my jsme nasedly.
Liduška Straková (8let)
Už témer dva tisíce let od té doby uplynulo. Pavel z Tarsu, asi nejvetší misionár všech dob, se po svém obrácení vydává na misijní
cesty. Šírit krestanskou víru mezi pohany. Nejprve na Kypr a do Malé
Asie, potom do Makedonie, Recka a dále na západ. Pres všechny
prekážky, strádání a pocity beznadeje neprestává podávat svedectví
o Ježíši Kristu a formuje základy novodobé krestanské teologie.
Ale co má spolecného naše letošní pout na Ostrov v Davli se sv.
Pavlem? Byla to sice jen shoda okolností, že v den konání naší pouti
svatý otec v Ríme oficiálne zahájil svatopavlovský rok. Ale urcitou
5
souvislost s touto skutecností jsme mohli vypozorovat i v promluve
otce Jana Kotase, který poutní mši sloužil. Zmínil se o osídlování
naší pusté a zdivocelé zeme prvními reholníky, o jejich misijní cinnosti a vzniku prvních klášteru. Byla to práce nebo spíš poslání velice obtížné a namáhavé. Nekolik jedincu prichází mezi pohany do
neutešené zeme a svou vytrvalostí, úsilím a obetmi ji zacíná menit.
Toto dílo jednotlivcu pozdeji za vlády Karla IV. vyústí až v rozkvet
dríve zpustlé zeme v nejvetší krestanskou civilizaci v Evrope. Z
malého vzniká velké, jako když se rodí nový život. Úsilí a dobré
úmysly jednotlivcu se stávají základem pro vznik krestanské ríše,
nejvýznamnejšího období historie našeho státu.
Je dobre, že tradice pouti na Ostrov byla v naší farnosti obnovena a že i zde díky úsilí nekolika jednotlivcu, ale vlastne i díky
všem, kdo se pouti zúcastní, si mužeme pripomínat toto velké dílo
benediktinských mnichu, kterí zde kdysi dávno pusobili.
I letos se poutníku sešlo až dost na to, aby farní lod, která prepravuje poutníky pres vodu i její obsluha dostali zabrat a aby se vše
organizacne zvládlo. Potešilo i pekné pocasí, spousta dobrého jídla
a pití, deti pak ruzné souteže a úkoly, které v prubehu odpoledního
setkání na farní zahrade plnily. Ve výstavní sín se promenil jako
každý rok zadní trakt kostela sv. Kiliána. Výstava byla letos zamerena na historii naší farnosti v podání farního casopisu Proudy. Je
pozoruhodné, že se podarilo uchovat do jednoho všechna císla
Proudu od pocátku jeho vzniku až do dnešní doby. Bylo zajímavé
sledovat jeho postupnou promenu a soucasne si pripomenout ruzné
spolecné akce a významné události v Proudech zaznamenané. A
kdo si pockal až na záverecný koncert v prostorách kostela, který pro
zmenu posloužil jako koncertní sín, rozhodne nelitoval.
Bylo by dobré uvedomit si v kontextu s misijním úsilím sv.
Pavla, s životem v ústraní pusobícího Jana Krtitele a s obetavou
prací našich prvních reholníku, že velké veci vznikají nenápadne, z
trpelivé a obetavé práce jednotlivcu. Neplatí to jen pro naši minulost,
ale stejne pro naši prítomnost i budoucnost. A snažme se, jak v promluve zmínil otec Jan, aby i po nás zustala stopa dobrého díla na
této Zemi.
Tomáš Nagy
6
Pražské Jezulátko
"Jak mne budete ctíti, tak já vám budu žehnati".
V toku casu jsou Vánoce patrne nejkrásnejším zastavením celého
církevního roku. O tom svedcí nejen nespocet projevu lidové zbožnosti a
díla velkých umelcu, ale i jeslicky cili betlém a v celém katolickém svete
rozšírená úcta k Díteti Ježíš. Naše zeme má zvláštní výsadu hostit jedno
z nejuctívanejších zobrazení Krista - Pražské Jezulátko ( Infant Jesus of
Prague, Bambino di Praga, Nino Jesús de Praga). Renesancní soška
z vosku patrila puvodne svaté Terezii od Ježíše a byla k nám privezena z
Iberského poloostrova jako dar paní Polyxeny z Lobkovic klášteru karmelitánu a provázena jejími slovy: "Mejte ji v uctivosti a dobre se vám povede".
Zázracná soška byla umístena v roce 1628 v kostele Panny Marie Vítezné
na Malé Strane a v roce 1655 slavnostne korunována pražským biskupem.
Tam je umístena na stredním mramorovém oltári vpravo ve stríbrné skrínce. I v dnešní dobe pricházejí k sošce denne stovky návštevníku z mnoha
zemí sveta. Mnohým lidem, kterí se pred ní modlili k Bohu, prinesla zázracná a neobvyklá vyslyšení. Mimo jiné je jí pripisována záchrana Prahy pri
obležení Švédy v roce 1639. Soška patrí mezi nejvetší církevní pametihodnosti Prahy a kostel se stal mezinárodním poutním místem. Slavnost
korunovace Pražského Jezulátka se koná každorocne o první kvetnové
nedeli v 10 hodin. V roce 2009 bude 354. výrocí korunovace .
V letošním roce získal barokní repliku
zázracné sošky Pražského Jezulátka
také slapský kostel jako votivní dar od
manželu Jarmily a Václava Novotných z
Prahy. Soška byla posvecena na svátek
sv. Václava dne 28. zárí 2008 panem
farárem Pawlem Debkem ze Štechovic.
Je umístena ve vitrínce na pravém bocním oltári, kde stála puvodne soška
Cerné Madony s Jezulátkem. Ta však
byla v r. 1994 uloupena spolu s radou
dalších artefaktu - krásným dreveným
betlémem, soškami, svícny aj.
Modleme se, aby zázracná soška prinesla naší farnosti slíbené milosti:
"Mejte ji v úcte a dobre se vám povede!"
Václav Novotný
7
STALO SE
26. 4. 2008 SONITUS
Štechovický kostel sv. Jana
Nepomuckého 26. dubna 2008 v 16
hodin, dve hodiny pred nedelní mší
svatou, byl plný lidí toužících po kulturním zážitku. No, plný - asi 20 zpeváku Píseckého peveckého sboru
SONITUS se svým sbormistrem
panem Václavem Krausem a asi 30
lidí - posluchacu.
O zorganizování koncertu mne
požádal sólista sboru, muj dlouholetý prítel, bývalý reditel píseckého
hrebcína
pan
MVDr.
Pavel
Sedlácek. Moc se mi do toho
nechtelo - jak zajistit, aby pocet zpeváku neprevyšoval pocet posluchacu? Výsledek ale byl, že ti, kterí
neprišli na koncert, prišli o velmi,
velmi krásný zážitek. Vždyt co je v
hudbe hezcí než plne znející smíšený pevecký sbor v prirozeném ladení? Ten písecký znel v prostorách
chrámu nádherne, plne, mohutne i
jemne. To podle charakteru skladby.
Ze 17 zazpívaných skladeb byly 4 od
ceského skladatele Zdenka Lukáše
(1928 - 2007). Zatímco mohutné
Alleluja, nádherné cásti mše (Gloria,
Sanctus) i Pater noster bych považoval za nejhezcí skladby koncertu,
jeho úpravu nekolika lidovek - Na
horách - ani nemusel sbor zpívat. Tri
skladby Leoše Janácka (1854 1928), zejména Graduale, rovnež
patrily ke klenotum koncertu.
Doporucuji si príležitostne poslechnout jeho Glagolskou mši celou. S
další ukázkou pravoslavného liturgického zpevu zaznelo v podání
našich píseckých prátel neco, co
má sílu sblížit ruzná krestanská
vyznání. Nekolik spirituálu vhodne
doplnilo krásný obraz duchovní
hudby dnešní doby. Zazpívané lidové písne nebyly špatné, ale zrovna
do tohoto koncertu se moc nehodily.
Záverecná skladba, jak jsem se
dozvedel, byla úplatkem pro mne
osobne. Velmi mne potešila. A zazpívali ji - no jak jinak - krásne. Byla
to skladbicka Eugena Suchone
(1908 - 1993) "Aká si mi krásna, ty
rodná zem moja, krásne i tie hory,
kol teba co stoja …". Takže máme o
jednu úplatkárskou aféru v štechovickém chrámu postaráno.
Ješte nekolik slov o sboru. Je dosti
starý - vznikl v r. 1977. I fyzicky prevažují starší dámy i belovlasí
pánové. Sbormistr je mladícek,
dnes ješte s vlasy cernými. A zkušenejší dámy i pánové jej poslouchají bez výhrady. V repertoáru
sboru je približne 150 skladeb ruzných žánru. Každorocne ve vánocní
dobe uvádí spolecne s Píseckým
komorním orchestrem evergreen
Ceskou mši vánocní J. J. Ryby. V r.
2001 ji dokonce uvedl i v Mnichove.
Pan Kraus sbor vede od letoška.
8
Sbor prijel hezkým, velkým autobusem. Po vystoupení sboristu z autobusu zacal ridic nejak s autobusem
manévrovat, že se jede otocit. Rekl
jsem mu, že se otácet nemusí, kostel muže objet. On na to reagoval
slovy: "Já se zde mužu otocit. Prece
nebudu jezdit po trávníku. Máte jej tu
velmi hezký." Kéž by takových ridicu
s takovým vztahem k okolí bylo co
nejvíce.
Clenové sboru byli velmi príjemne
prekvapeni krásou zdejší krajiny
i kostela. O jeho dejiny se žive zajímali, a tak paní Dana i já, a možná
i další lidi, usilovne pátrali ve svých
znalostech o panu Radovi, roku
vysvecení chrámu, autoru projektu,
autoru varhan, panu kardinálu
L. Skrbenském atd.
Nepohrdli ani kávou ci cajem a vynikajícím kolácem od paní Marie.
V.G.
27. 4. 2008 Setkání spolecenství živého ružence
Slunecné
nedelní
odpoledne.
Puvodne jsem chtela jen navštívit
pana faráre Pawla Debka. Od rána
muj den nestál za nic, byla jsem moc
smutná. Ráno jsem byla na mši sv. u
nás v kostele sv. Jakuba v Príbrami
a nevedela jsem, co budu delat. Deti
mely jako obvykle svuj program, a
tak jsem zustala bezprizorní.
Prijela jsem do Štechovic neohlášená. Není to slušné, ale doufala jsem,
že pana faráre zastihnu. Dvere fary
byly otevreny, nahlédla jsem dovnitr.
Mezi dvermi mne vítala tvár manželu Dobruských. Neznala jsem je.
"Pojdte dál," uvítali mne.
"Ale já nejsem odtud," odpovedela
jsem.
"Ale jste z jedné církve," pozvala
mne Marta dál.
Aniž bych to byla tušila, od 15 hodin
se tu konalo setkání spolecenství
živého ružence s prednáškou patera Stuchlíka z Kobylis, který putoval
po Izraeli. Pater hovoril velice poutave a klidne. Putováním po Izraeli
jsme zakusili nekolik tajemství
a navštívili památná místa. Poutavá
prednáška byla rozdelena do
4 tajemství - radostná tajemství,
tajemství svetla, bolestná tajemství,
slavná tajemství. Pro krestany jsou
památná místa ta, která spatrila
Ježíše, nebo kde verejne hlásal
svou nauku, v soucasné dobe jsou
na techto místech vetšinou chrámy,
napr. bazilika Narození v Betléme,
Veceradlo,zahrada v Getsemanech,
bazilika Božího hrobu a Kalvárie
v Jeruzaléme, bazilika Zvestování
v Nazarete atd. Pro Židy je posvátným místem Zed nárku, cili to, co
zbývá ze starobylého židovského
chrámu. Mesto, které má nejvíce
památných míst, je Jeruzalém, jenž
uchovává památky trí monoteistických náboženství - židovství, krestanství a islámu. Vlastnení a
ostraha posvátných míst pusobila
v prubehu dejin znacná napetí a
roztržky mezi židy, krestany a mus-
9
limy a dokonce i mezi samotnými
krestany (katolíci latinského a reckého obradu, arménská církev, koptové a krestané syrského ritu).
Prednáška byla krásná a jsem moc
vdecná, že jsem se jí mohla zúcastnit. Ráda bych ješte poznamenala,
že Vaši farnost sleduji již delší dobu
a obdivuji, jak neskutecne v ní tepe
srdce a kolik spolecných akcí dokáže zorganizovat. Lidé, které jsem ve
Vaší farnosti potkala, jsou milí a
pozorní. Dlouho jsem Vaši farnost
chtela poznat a Pán Buh zrovna
dnes privedl moje kroky sem v den,
kdy jsem byla smutná. Držím Vám
palce, abyste se i nadále takto setkávali a žili v Pánu.
P.S. Omlouvám se, ale nakonec mi
ani nevadilo, že pan farár nebyl
doma, i když si ho nesmírne vážím a
obdivuji ho za jeho obetavou práci.
Sona Diartová, Príbram
od 19 hod. konala zahradní slavnost spojená s opékáním vurtu
a rejem malé carodejnicky Anicky.
Presto, že prijíždíme do Štechovic
jen obcas (ješte stále jsme považováni za "luftáky", ale dá-li Buh, tak
zde do dvou let zakotvíme natrvalo), me spolecenství prijalo bájecne,
ostatne jako vždy, když mezi ne
zavítám.
Krome patera Debka jsem moc lidí
neznala, presto byla atmosféra
velmi prátelská a brzy jsem se
seznámila s rodinami z Pikovic,
z Luk pod Medníkem, Hradištka
a Štechovic. Vetší deti se zabavily
fotbalem pred farou a já probírala
s paterem dojmy ze svatby našeho
syna Filipa a jeho Jany, kterým
pater Debek minulou sobotu udelil
v kostele sv. Markéty v Praze
svátost manželství.
Jídla i pití bylo dost, zábava byla
v plném proudu až do 22.30 hod.,
kdy se postupne zacali trousit domu
první návštevníci carodejnic s pocitem dobre prožitého vecera.
Maria Soldánová
1. 5. 2008 Pout na Rovínek
Tak, jako každý rok v tento den,
zacalo v našich spojených farnostech období "poutí a poutních slavností". Tento zacátek je již neodmyslitelne spojen s poutním putová30. 4. 2008 Carodejnice
Nemohla jsem se dockat konce pra- ním od štechovického chrámu
covní doby. Vyrážela jsem totiž z ke kaplicce na Rovínku. Po vypro Prahy na štechovickou faru, kde se vázející modlitbe a požehnání
10
P. Pawla se vydalo asi 15 farníku do
pekného dopoledne na putování
podél Vltavy. Pres Štechovice nás
doprovází i dvouletý Matej, ale více
než ubíhající cesta ho zajímá brouzdání v loužích a povídání si s pejsky
v okolních zahradách. Na konci
obce se s ním loucíme a již se noríme do hvozdu povltavské stezky.
Za "oplocenkou" na ostrohu
nad Vltavou je tradicní první zastávka na modlitbu (a samozrejme také
na drobné obcerstvení).
A pak již pokracuje putování dál. Je
cas na povídání o bežných i méne
bežných zážitcích, které prináší
život, ale každý, kdo chce, má také
príležitost "šlapat" jen tak potichu
a naslouchat, co k nám hovorí Buh.
Prejde poledne, a my se pomalu blížíme k záverecnému stoupání
po schodech v Trebenicích. Zde, jak
každý z poutníku ví, zdravíme
sv. Jana Nepomuckého, který dohlíží na reku. A nemeli bychom zapomínat na ostatní, kterí se s námi
nemohli vydat na tuto cestu. A tak
bereme do ruky tu malou vec
(myslím tím mobilní telefon) a skládáme zdravici pro P. Jana Kotase "Zdraví Vás sv. Ján, z kamene vytesán, a není tady sám. Jsou s ním
zde poutníci, k Rovínku se ploužící
a po Bohu toužící."
U kaplicky na Rovínku se setkáváme s dalšími farníky a musíme ocenit, jakou tady odvedlo práci
stredecní spolecenství. Mše svatá
k slavnosti Nanebevstoupení Páne
je nádherným vyvrcholením dnešního dne.
Nekterí z nás pak ješte spechají
zpet do Štechovic - vždyt se vdává
Kristýna, ale to snad zase v jiném
clánku.
Marek Dobruský
1. 5. 2008 První Máj byl lásky cas
Ne, nejedná se o recenzi na nejnovejší film F. A. Brabce, ale o pokus
navázat na predchozí clánek Marka
Dobruského, venovaný pouti na
Rovínek. Nechteli jsem konkurovat
této Bohu libé akci, jen se pridat
k oslave Máje, jara a nového života,
který si ted za zdmi klatovského
bytu užíváme.
V nejkrásnejším kostele na svete
jsme meli díky mnohým, predevším
díky P. Pawlu Debkovi, P. Janu
Kotasovi a P. Petru Bubeníckovi,
1. 5. 2008 svatbu.
P. Pawel vždy na záver každého
setkání všem podekuje. Udelala
bych ráda to samé, ale tech, kterí
nám pomohli v tento den a kterí mi
pomáhali vlastne celý muj život, by
11
bylo tolik, že by na to nestacilo ani
celorocní predplatné Proudu. Presto
alespon malý pokus: díky P.
Pawlovi, že mi umožnil splnit si sen,
o kterém se mi ješte pred pár lety
ani nezdálo :-). P. Janovi díky za to,
že me vytáhl z vod nejen "naší"
velké vltavské povodne. P. Petrovi
za Všechno, hlavne za to, že me už
na úsvitu mé pameti nejen díky
skvelé italské zmrzline presvedcil o
tom, že kostel není plný podivných
lidí, ale že je tomu práve naopak!
Dekuji na dálku i P. Milošovi, který
me v chladných vodách štechovické
krtitelnice pokrtil i P. Robertovi nejen
za jeho nebeské housle, ale tak jako
všem ostatním za to, že tu byli
vždycky hlavne pro lidi a tedy pro
každého z nás - na to se nedá nikdy
zapomenout. Chtela jsem podekovat tem, co byli na našem krásném
obradu, napadají me ale naopak
nejdríve ti, kterí už tu z nejakého
duvodu nejsou: štechovické babci,
za kterými jsme se každorocne
vydávali se spolcem v kostýmech
mikulášské výpravy a s kytarou napadá me laskavá paní Ruženka
z fary, paní Bartošová, dobrá duše
trebenické trampské hospudky paní
Taterová, ale také celé naše "spolco", které se tu na fare, dávno predávno, scházelo a které mi dalo tolik
moc. Jak tak vzpomínám, zacínám
si pripadat jako kmet, je to neuveritelné, co jsem tu všechno s vámi
zažila, chce se mi z toho brecet.
A tak brecím. (Vodou jsou a vždycky budou propojeny všechny
mé vzpomínky na Štechovice a
Brunšov, na všechny Ostrovy,
Velikonoce, cesty na Rovínek,
Sukovic plachetnice, pohádková
i hruzostrašná, krásná Vltava ...)
A až osuším klávesnici pocítace a
oci, skoncím své podekování:
Díky moc Vám, kterí jste prišli,
bylo a je to pro nás duležité!
Kristýna a Ota Cerbovi.
P.S. A chceme vás také pozvat k nám
domu:
Lucní
898,
Klatovy
3
(Domažlické predmestí), máme tu dost
místa nejen pro poutníky smerující do
klatovských barokních chrámu a katakomb, prípadne do skvelých a cetných
hospod a hospudek, ale vubec pro
všechny milé lidi!
4. 5. 2008 Oslava osmdesátin
Každá nedele je svátecním dnem,
nebot je pripomínkou slavného
zmrtvýchvstání Páne. Avšak nedele
4. kvetna 2008 byla pro slapské farníky ješte slavnostnejší. A to hned
12
z nekolika duvodu: Byla to ješte
nedele velikonocní, první nedele
krásného mesíce kvetna a také
na tento den pripadlo kulaté výrocí
narození slapské kostelnice - naší
maminky Kvetušky Svobodové.
Myslím, že vek 80 let se už zase
muže prozrazovat. Na mši svatou se
docela slušne zaplnil kostel, a to
urcite i díky tomu, že se dostavily
nejen všechny deti oslavenkyne, ale
i vetšina blízkého príbuzenstva.
Soudím, že pri takovéto príležitosti
každý soustreduje své myšlenky
k ruzným vzpomínkám, které jsou
s tímto krásným chrámem spojeny.
Mnoho z nás prijalo ve Slapech
nekteré svátosti, zažilo chvíle
radostné, ale také bolestné. Urcite
jsme všichni vzpomínali na pocátek
kvetna roku 2005, kdy jsme se ve
Slapech loucili s naším tatínkem
Janem.
A tak jsme to vše pri mši svaté odevzdali Pánu. Na záver bohoslužby
pater Pawel pronesl gratulaci, a jak
je jeho zvykem, pridal k lepšímu historku. Po dekovných slovech našeho
patera a krásných slovech Janicky
Pecharové, predali tito s Jirkou
Sukem za všechny farníky milé
dárky - velký dort, dárkový balícek
a kvetiny.
Na obed jsme jeli zaplnit Novou
Hospodu, kde opet pater Pawel pronesl krásný prípitek a podle jeho slov
se cítí být dalším synem paní Kvety,
což nás sourozence velice teší.
Po obede se v oslavách pokracovalo doma v Nových Dvorech, kde se
celé odpoledne strídali další gratulanti, a tak postupne kytice zaplnily
celou verandu.
Myslím, že všechny ty krásné chvíle jsou plodem opravdového krestanského života, který je skutecne
vzorem evangelizace bez nejakých
zbytecných slov. A tak na lásku je
treba odpovídat zase jen láskou,
která nemyslí jen sama na sebe...
Casto pri gratulacích slýchávám
dovetek - a užij si to! Jak si to tedy
užívala naše Kvetuška? Nejdríve
mela samozrejme ze všeho zdravou trému. Hlavne, aby se nezapomnelo na podekování nekterému
gratulantovi. Ti první prišli již v
sobotu vecer - zástupci obecního
úradu. Nedelí to ale neskoncilo,
nebot v pondelí prišly gratulovat
bábinky ze vsi, v úterý další príbuzenstvo a ve stredu byl menší výlet
po rodném kraji Kvety a její
sestry Máni. Navštívili jsme sestry
13
trapistky v Policanech pri ranních
chválách a mši svaté. Potom ješte
Krecovice, Chlum a nakonec Slapy.
Chtel bych touto cestou podekovat
nejen za sebe, ale i za všechny sourozence mamince za to, jak nás
vychovala a za veškerou její péci a
lásku. Dekuji také panu farári
Debkovi za zájem a laskavost pri
duchovním vedení a hlavne za jeho
modlitby. Také dekuji všem, kdo se
podíleli na príprave této oslavy a
všem gratulantum za uprímnou
radost a jejich dary.
A
hlavne
DEO
GRACIAS!
Pavel S.
Všem, kterí mi prišli poprát k mým
osmdesátým narozeninám, chci
uprímne podekovat. Dekuji za
modlitby, vrelá slova, kvetiny a
dary.
Kvetoslava Svobodová
4. 5. 2008 Májová pobožnost
k sedmi radostem Panny Marie
Který obraz se vám vybaví pri modlitbe k Panne Marii? Je to Matka
s Dítetem v nárucí, Madona,
Královna nebes nebo Pieta? Jiste je
to dáno nejen naší konkrétní situací
a náladou, ale i vekem a výchovou.
Sám se však priznám, že málokdy si
predstavím Pannu Marii usmevavou,
natož radostnou. Proto me tak oslovilo pozvání Marty a Káji na pobožnost k sedmi radostem P. Marie.
Pobožnost nám pripomnela, že
Maria je nejen Královna lásky a míru
ale i Královna radosti. Je to radost
ze zvestování o pocetí, radost z
narození Ježíše a z klanení trí
králu, radost z nalezení Ježíše v
chráme, radost z Ježíšova zmrtvýchvstání, radost z nanebevstoupení Páne a radost ze svého nanebevzetí. Zkusme si nekdy pri modlitbe Marii predstavit jako Královnu
radosti a verím, že její láska a
radost bude i pro nás základem
pravé a hluboké radosti - radosti
vecné.
J.S.
18. 5. 2008 Pout na Rovínek
na slavnost Nejsvetejší Trojice
Letošní druhá pout na Rovínek
následovala neobvykle brzy po té
prvomájové. Od rána bylo jasné, že
tentokrát to bude pout mokrá.
Pršelo a neprestávalo. Celou mši
svatou jsme prožili pod deštníky,
celí mokrí a promrzlí, ale jiste každý
z nás s teplem lásky v srdcích od
Boha Otce, Syna i Ducha Svatého.
A i ta cesta vonícím jarním lesem
na Rovínek a zpátky domu byla
potešením pro duši i všechny smysly a povzbuzením do dalších všedních dnu.
J.P.
5. 7. 2008 Pout v Krámech
Jako každý rok touto dobou, ale
casteji už okolo sv. Petra a Pavla,
mám plnou hlavu starostí, aby
pout u naší kaplicky byla dustojným
a radostným svátkem k oslave
Hospodina. Musím kaplicku
14
pripravit a ocistit od peceti vrabcáku,
kterí se tam zabydleli. Když premýšlím, jak bych je odsud vystehovala,
vzpomenu si na úryvek z Písma "Vrabec si nalézá príbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mládata - Tvé oltáre Hospodine zástupu, muj králi a muj Bože" a zase to
radeji po nich uklidím. Také za
pomoci mé kamarádky Milušky je
treba pripravit pohoštení, které je tradicne provázeno srdecnou zábavou,
letos obzvlášte vydarenou. Snad se
to zase povedlo, protože p. farár rekl
- "bylo to nádherné“. A to je pro nás
odmena. Také jsme zde letos meli
vzácnou návštevu - reholní sestru
sv. Karla Boromejského, která je krajanka a má to tu ráda.
Díky všem, kterí se podílí na tom,
aby se Boží slovo prineslo i do vzdálenejších obcí naší farnosti i tem,
kterí k nám zavítali.
J.P.
verozvestu Cyrila a Metodeje. Tak
jako každorocne se zde sešli lidé,
kterí z této obce pochází, i prespolní z farností Štechovice-Slapy.
Letos byla mezi námi i milá mladá
reholní sestra, která dala slavení
mše svaté zde v Krámech prednost
pred
poutí na staroslavný
Velehrad, což P. Pawel Debek s
úsmevem ocenil.
Promluva pri bohoslužbe byla inspirována svátkem Cyrila a Metodeje.
Pater hovoril o evangelizaci jako o
šírení dobré zprávy, zmínil se i o
využití techniky za tímto úcelem
(napr. rozhlasu a televize). Dále
pan farár zduraznil, že nám svatí
verozvesti spolu s vírou predali i
vedení a kulturnost. Znalost jazyka
a písma prináší lidem vetší svobodu a otevírá jim nové možnosti.
Krestanství ciní cloveka svobodnejším a promítá se do všech lidských
cinností a vztahu.
Pri prímluvách opet zaznela modlitba za živé i mrtvé obyvatele obce
Krámy.
Po mši svaté následovala volná
zábava a bohaté obcerstvení (káva,
caj, chlebícky, kolácky, sladké rezy
atd.) uchystané obetavými místními
obyvateli v hasicské zbrojnici.
M.V.
3. 8. 2008 P. biskup K. Herbst
V tomto roce se konala poutní mše v kostele sv. Kiliána
svatá u kaplicky v Krámech v sobo- V srpnu navštívil naši farnost
tu 5. 7., prímo na svátek svatých pomocný biskup pražský a titulární
15
biskup siccesianský Mons. Karel
Herbst.
Pan biskup je z minulosti dobre
znám jako knez pracující s mládeží.
V letech 1975 - 1986, kdy mu byl
odnat státní souhlas k výkonu
duchovenské cinnosti, pusobil mezi
mladými napr. formou chaloupkového apoštolátu. V roce 1990 se stal
reditelem a administrátorem komunity salesiánu Dona Bosca (SDB) v
Praze- Kobylisích a pozdeji spolupracoval pri formaci diecézní katolické mládeže. V letech 1997 - 2000
byl spirituálem v Arcibiskupském
knežském seminári v Praze.
Svetícím biskupem pražským se stal
v roce 2002. Pro naši farnost je
významné, že se v lonském roce
úcastnil cervnové pouti na Ostrove a
udeloval zde svátost birmování.
V nedeli 3. srpna ráno pred osmou
hodinou prijel pan biskup do Davle
ke sv. Kiliánu. Byl sám, bez doprovodu. Po uvítání P. Pawlem Debkem
si se zájmem prohlédl i kostelní
interiér. Prímo zde u Sv. Kiliána byl
totiž poprvé. Na zacátku bohoslužby také poznamenal, že v celé diecézi tomuto svetci není zasvecen
jiný kostel.
Mons. K. Herbst sloužil mši svatou
s naším panem farárem. Za hlavní
téma promluvy si zvolil 2. ctení z
Listu svatého apoštola Pavla
Rímanum : "Bratri a sestry! Kdo by
nás mohl odloucit od lásky
Kristovy?..." Pan biskup pripomnel,
že tato slova zaznela na pohrbu
básníka Jaroslava Seiferta. Tehdy
je statecne s náležitým umeleckým
prednesem precetl herec Josef
Kemr. Komunisty to rozzurilo, a
není se ani cemu divit, jak podotkl
otec biskup. Na dotaz, zda budeme
spaseni, casto odpovídáme, že
doufáme, že ano, ale že to nemužeme vedet. Správne bychom si ale
meli být jisti svou spásou, vždyt
nám to Pán Ježíš slíbil. A Boží slovo
na rozdíl od mnoha lidských slibu a
svetských jistot platí.
Na záver mše svaté nám Mons.
Herbst udelil biskupské požehnání.
Po bohoslužbe cekalo na všechny
pred kostelem malé obcerstvení.
Pan biskup se ale mohl zdržet jen
kraticce, protože mel velmi nabitý
program. Presto byla jeho milá
návšteva pro nás velkým povzbuzením. Slova sv. Pavla, jehož rok
práve probíhá, zduraznená otcem
biskupem, jsme si v srdcích odnášeli do našich všedních dní.
M.V.
17. 8. 2008 Pout na Rovínku
Slavnost Nanebevzetí Panny Marie
jsme již tradicne prišli uctít ke
kaplicce na Rovínku. P. Pawel mezi
námi uvítal P. Hrdinu a mnohé na
neho prozradil. Další uvítání patrilo
paní Svobodové, která se vrátila z
lázní. Prišlo i podekování všem,
kterí kaplicku pripravili, zvlášte
pak ženám za její výzdobu. Nebot
16
tentokrát ony prevzaly výzdobu
kaplicky za paní Svobodovou.
Kaplicka na Rovínku byla postavena
Panne Marii na podekování
za záchranu života. Já tentokrát
na tomto míste prosila za dar života
našeho tretího vnoucete (musím priznat tak trochu s odvážným práním
"kdyby k tem dvema klukum mohla
pribýt vnucka"). Clánek píši již
v dobe, kdy se prání stalo skutecností. 26. 8. se nám narodila vnucka,
která 5.10. prijala krestní jméno
Klára. Na podekování Panne Marii
druhou kaplicku na Rovínku nepostavím, ale pokud mi bude zdraví
sloužit, tak vždy u této kaplicky
vzdám dík za její prímluvu k mé
prosbe.
Lída Dobruská
navštevují pravidelne lidé, kterí
treba do kostela vubec nechodí, ale
tyto poute ve své obci si nikdy ujít
nenechají. A jindy pricházejí i lidé,
které vidíme vubec poprvé.
Kaplicka Povýšení sv. kríže tentokrát prilákala do Trebenic i nekolik
pacientu z rehabilitacního ústavu
ve Slapech. Jak symbolické nejen
pro nemocné, ale pro každého z
nás - nést svuj kríž statecne, trpelive a s pokorou, stejne jako náš
Pán, jak v homilii pripomnel P.
Debek.. Tradicní chvilka posezení a
povídání u kolácu, chlebícku a
nápoju pro zahrátí na terase hospody u Tateru byla tou správnou poutní teckou.
H+J
20. 9. 2008 Bohoslužba slova
u kaplicky v Mechenicích
14. 9. 2008 Poutní mše sv.
u kaplicky v Trebenicích
Máme rádi ty poutní mše u ruzných
kaplicek v našich farnostech. Mimo
jiné jsou vždy doprovázeny ocekáváním, zda prijde nekdo, koho ješte
neznáme. Už mnohokrát jsme se
presvedcili, že bohoslužby u kaplicek
"... muž ten bezvadný pred zemskou vláhou rajskou cerpal rosu."
Verš klasika dobre vystihl mechenickou pout u kaplicky svaté
Ludmily. Muži tam tedy byli celkem
tri (žen patnáct + svatá Ludmila na
Pacákove obraze a jiste prítomna i
svou duší). Pater Pawel mimo jiné
mluvil o snaze babicek predat alespon vnoucatum (když už to nestihly
u detí) zrnícka víry a když to nejde
jinak, i za použití ekonomických
pák. V naší farnosti to prý ale jde
jinak - svedcí o tom prítomnost
všech generací na bohoslužbách.
A aby to bylo ješte lepší, prosili
jsme naši svatou babicku Ludmilu
17
o prímluvu. A pak prišla na radu ta
zemská vláha. Témer všichni jsme
se sešli u paní Inky (paní M. se tak
stydela, že tam musela být dopravena mírným násilím), obsadili všechny židle, stoly, ba i schody, jedli, pili,
povídali, mnoho nádobí a málo dobrot jí tam nechali a slíbili si, že se,
dá-li Pán Buh, za rok zase sejdeme,
nejdrív dole na rajskou rosu a pak
nahore na zemskou vláhu. Díky
Ludmilo, díky Inko.
Marie Nešnerová
P.S. Pro každý prípad: nedá-li Pán
Buh, bude po zemské vláze dole rajská rosa nahore.
i28. 9. 2008
Krtiny Vojtíška
Jindráka
Ráno 28. zárí jsme se sešli u nás
doma celá rodina, abychom mohli
všichni dohromady vyrazit do slapského kostela a ucinit tak jeden
z duležitých kroku našeho syna
v jeho živote. Na den pripadající
hlavnímu patronu ceských zemí sv.
Václavovi mel být pokrten. Dlouho
jsme se rozhodovali, jaké že dostane jméno, zda to bude Václav,
Vojtech nebo Jan. Nakonec zvítezi Vojtech a Jan po dedeckovi, jelikož
by tech svatých bylo na jednoho
malého kluka dost. A prece jen sv.
Vojtech je dalš í z velkých patro nu naší zeme.
Presne v 10:00 zacala mše svatá,
kde jsme do našeho spolecenství
privítali Vojtíška jako právoplatného
clena. Po krásném proslovu patera
Pawla, který nám poradil, co máme
delat v den Vojtíkových 1. narozenin: že pred neho máme dát co nejvíc ruznorodých vecí a po cem
jako první sáhne, tak takové ho
ceká remeslo, tak doufáme, že se
nezalekne a pred vecmi neutece,
aby, dle Pawlových slov, pak nebyl
líný. Bylo nám také receno, jakého
se nám dostalo daru v díteti, které
držíme v nárucí, abychom mu dali
všechnu naši lásku, kterou pak
bude predávat dál. Abychom
z neho vychovali takového cloveka,
který si bude vážit lidí a vecí kolem
sebe, aby byl poctivý a hodný a aby
užíval života se všem jeho radostmi
i strastmi, protože jedine tak z nej
vyroste clovek, jenž se bude umet
se svým životem poprat a prožít ho
plne až do konce. My máme za úkol
ho toto všechno naucit, provázet ho
jeho detstvím, aby ho mel štastné
a mel na co vzpomínat. A být mu
blízko v dalších etapách jeho
života
a vždy
mu nechat
otevrené dvere a mít otevrenou
náruc, až se bude vracet k nám
18
ke svým rodicum a až bude mít
bolístku, kterou bude treba pofoukat, aby mohl prijít a nebo jen tak se
u nás zastavit a ohrát se.
Samozrejme na druhé strane si
obcas prijde i pro nejaký ten trestík,
aby nevyšel chlapec ze cviku.
Po promluve jsme pristoupili k hlavní události dne, a to ke krtu Vojtíška.
Vojtík spinkal, jen když se choval
u krtitelnice, tak na chvíli musel
zkontrolovat, jestli všechno deláme
dobre a jestli má voda, kterou bude
pokrten, rádnou teplotu a pak v klidu
za zvuku varhan, když ho Pawel
krtil, usnul a krásne se u toho usmíval, jako by vedel, že ten den je jeho
duše cistá, jako rouška, kterou byl
prikryt. Tak byl náš syn, za doprovodu nás všech, co v kostele ten den
byli, pokrten jako Vojtech Jan.
Chceme touto cestou, i když možná
opoždene, podekovat všem, kterí
s námi v této radostné chvíli byli,
paní Eve, že doprovodila Vojtíka
za nádherných zvuku varhan ke krtitelnici, Pawlovi, že všechno hezky
pripravil, našim rodicum a sourozencum, že nám pomohli pri príprave
oslavy a hlavne Vojtíškovi, že byl
úplne zlatý a roztomilý. A tak ješte
pripojujeme jednu prosbu - sv.
Václave, nedej zahynouti nám ni
budoucím. Lucie a Jan Jindrákovi
4. 10. 2008 Žehnání zvírátek
Odpoledne v sobotu 4.10.2008 byl
celkem hezký den, tak jsme naložili
do auta Vojtíka, ten s námi jel letos
poprvé, a jako každorocne naše
dva psíky mazlíky Bertíka a Lexíka,
aby toho dne dostali u štechovického kostela požehnání, jelikož byl
svátek sv. Františka z Assisi. Vše
zacalo tím, že psi nás porazili, když
jsme vylézali z auta, protože videli
další zvírecí milácky (hlavne kamaráda Barta) a museli za nimi letet.
Vyndali jsme Vojtíka do kocárku,
ten na štestí spinkal, tak se alespon
jako jediný z našich sverencu choval sporádane. U kostela už cekal
Pawel a s ním i nekolik dalších
milácku se svými pánícky, letos
vedly kocky. Všichni jsme cekali v
poklidu, abychom vyslechli ctení
z Písma. Vše probíhalo celkem
dobre, sem tam nekdo z pejsku
zabehl ke kockám, které vypadaly
ponekud zdešene, když na ne psíci
doráželi. Po ctení prišlo na radu
žehnání zvírátek, do té doby panoval vcelku klid. Jenže jedna z prítomných kocek se zalekla svecené
vody, vytasila drápy, vydešenou
panicku podrápala a velice rychle
utekla momentálne neznámo kam.
19
Nekolik nadšencu se jalo kocku chytat, tak snad nakonec všechno
dopadlo dobre a kocka se v porádku
vrátila k panicce, a nebo možná ne
a rozšírila tak kocicí rodinu ve Štechovicích. Nakonec všechno dobre
dopadlo, všichni zvírecí milácci
dostali za odmenu pamlsky a v klidu
a pohode jako na zacátku jsme se
rozjeli do svých domovu. Takže
dekujeme Pawlovi za hezký den.
Lucka, Honza a Vojtíšek Jindrákovi
5. 10. 2008 Svátek
sv. Františka z Assisi
Kolem svátku sv. Františka se pravidelne scházíme u jemu zasvecené
kaplicky v Bojanovicích. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Abychom si
tohoto skromného svetce nepripomínali jen jako milovníka prírody
a zvírátek, prinášíme jeho modlitbu
(viz príloha), která je dukazem predevším jeho nesmírné lásky k bližním. A tak bychom ji meli i my vzít za
svou, modlit se ji co nejcasteji a také
se snažit ji naplnovat.
red
Ríjen 2008 Modlitba ružence
Stejne jako loni a predloni patrila ríjnová nedelní odpoledne ve štechovickém kostele spolecné modlitbe
ružence, a to opet pod vedením
manželu Marty a Káji Dobruských.
Patrí jim náš dík za to, že založili
tuto tradici a že se ji snaží udržovat,
i když by je mohla malá úcast
našich farníku od této bohulibé cinnosti odradit. Ale prece " Kde jsou
dva nebo tri shromáždeni ve jménu
mém, tam jsem já uprostred nich"
(Mt 18, 20).
red
1. 11. 2008 Slavnost
Všech svatých
Svatost - co pro nás dnes znamená? Co by mela znamenat, nastínil
ve své homilii náš pan farár. Nemeli
bychom ji považovat za zastaralý
pojem, ale meli bychom o ni usilovat ve svém každodenním živote.
Rozhodne od nás nejsou ocekávány žádné velké hrdinské ciny.
Nejduležitejší je snažit se žít
v pravde, poctive a s láskou sloužit
Bohu a svým bližním. Dobrým
návodem k tomu nám mohou být
Kristova blahoslavenství.
Po mši sv. jsme si na štechovickém
hrbitove pripomneli nejen ty, kdo již
dosáhli nebeské slávy, ale prosili
za všechny zesnulé, kterí po ní
touží.
J. S.
2. 11. 2008 Vzpomínka
na všechny verné zemrelé
V nedeli po mši sv. ve Slapech se
konala u ústredního kríže na hrbitove pobožnost s otcem Pawlem
za všechny zemrelé. My krestané
víme, že smrtí život nekoncí, ale
naopak ve smrti je nadeje na setkání s nimi, jak ostatne praví apoštol
Pavel: "Kristus byl vzkríšen jako
první z tech, kdo zesnuli. A jako
vešla do sveta smrt, tak i zmrtvýchvstání. V Kristu všichni dojdou
života."
M.K.
PRAVIDELNÉ
DENÍ
VE
FARNOSTECH
Bohoslužby:
Svátost smírení:
úterý:
15 min. pred mší svatou v kostele,
nebo jindy a jinde po predchozí
domluve s knezem
18:00 Štechovice - farní
kaple Svaté rodiny
streda: 18:00 Štechovice - farní
kaple Svaté rodiny
ctvrtek: 17:00 Slapy - kostel
sv. Petra a Pavla
pátek: 18:00 Davle - kaple
Navštívení Panny Marie
sobota: 18:00 Štechovice - kostel
sv. Jana Nepomuckého
(s nedelní platností)
nedele: 8:00 Davle - kostel
sv. Kiliána
10:00 Slapy - kostel
sv. Petra a Pavla
Setkání ve farnosti:
SPOLECENSTVÍ STARŠÍCH - každou
stredu v 16:30
na fare ve Štechovicích
SPOLECENSTVÍ DETÍ - každou
1. sobotu v mesíci v 15:00
na fare ve Štechovicích
Výuka náboženství:
úterý:14:00 - nejmladší deti,
príprava na I. svaté prijímání
úterý:15:00 - starší deti
vyucování probíhá na fare
ve Štechovicích
Príprava na krest dospelých:
sobota: po mši svaté, na fare
ve Štechovicích
PROUDY
Svátost manželství:
Zpusob a délku prípravy domluvit
osobne s knezem
Pohreb:
Domluvit predem s knezem, osobne
nebo telefonicky
Telefonický kontakt:
Farní úrad Štechovice,
kancelár 724 791 848
P. Adam Pawel Debek - farár:
776 788 848
Eva Žemlicková - místopred. pastor.
rady: 606 121 173
Ing. Daniela Schröffelová, CSc. sekretárka: 721 773 644
Prezentace farností na internetových stránkách:
www.stechovice.cz
Prímý vstup na stránky farnosti je
www.stechovice.info/pages/fara.htm
E-mail:
Farní úrad Štechovice: [email protected]
Pan farár P. Pawel Adam Debek:
[email protected]
Úrední hodiny pro verejnost:
streda: 19:00 - farní úrad Štechovice
Obcasník pro vnitrní
potrebu farností
Štechovice a Slapy
Náklad: 250 ks
Adresa redakce:
Štechovice 213
tel.: 724 791 848
Šéfred.: P. Pawel A. Debek