NFR59_prosinec 2015 - Karviná

ročník VII. / číslo 59.
Modlitba papeže Františka pro Svatý rok milosrdenství:
Pane Ježíši Kriste,
učil jsi nás být milosrdnými,
jako je milosrdný nebeský Otec,
a řekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce.
Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.
Tvůj láskyplný pohled
osvobodil Zachea a Matouše z otročení penězům,
cizoložnici a Marii Magdalénu
od hledání štěstí jen ve stvořených věcech,
přiměl Petra plakat, když tě zradil,
a zaručil kajícímu zločinci ráj.
Dej, ať každý z nás
slyší tvá slova určená samařské ženě,
jako bys je říkal nám:
„Kdybys tak znala Boží dar!“
Ty jsi viditelnou tváří neviditelného Otce,
Boha, který projevuje svou všemohoucnost
nejvíce odpouštěním a milosrdenstvím:
dej, ať je církev pro svět tvou viditelnou tváří,
tváří svého Pána, vzkříšeného a oslaveného.
Tys chtěl, aby také tvoji služebníci
byli podrobeni slabosti,
a tak mohli soucítit s těmi,
kdo se potýkají s nevědomostí a omylem:
dej, ať každý, kdo se s jediným z nich setká,
zakusí, že ho Bůh očekává, miluje a odpouští mu.
Sešli svého Ducha
a posvěť nás všechny jeho pomazáním,
aby se Svatý rok milosrdenství
stal rokem Hospodinovy milosti
a aby tvá církev s obnoveným nadšením
mohla přinášet radostnou zvěst chudým,
vyhlásit svobodu zajatým a zdeptaným
a navrátit zrak slepým.
Na přímluvu Panny Marie, Matky milosrdenství,
o to prosíme tebe, jenž žiješ a kraluješ
s Otcem a Duchem Svatým na věky věků.
Amen.
prosinec 2015
Za par dnu, o slavnosti Panný Marie, pocate bez poskvrný dedicneho hríchu, tedý 8. prosince, zacne
v nasí Církvi zvlastní období, a to
Jubilejní rok Milosrdenství. Urcite
jsme o tom uz slýseli z ruzných
take nekatolických sdelovacích
prostredku. Ale co to konkretne
znamena pro nas?
Odkud se to vzalo?
Tradice jubilejních roku býla prevzata z judaismu, ze ktereho výrostlo cele kresťanství. Jubilejní
rok se konal kazdých 50 let, po
sedmi Sabatových rocích, tedý
býl to rok po 49 nasledujících
letech. Zvlastností toho roku býlo
odpustení vsech dluhu, vin a zavazku, abý kazdý alespon jednou
za zivot mel
sanci zacít
znovu nezatízen odpovedností za
sva spatna
nebo chýbna rozhodnutí. Kresťanství dalo
jubilejním
rokum daleko vetsí duchovní rozmer, neboť
jedna
se
predevsím
o narovnaní mnohdý pohmozdených vztahu lidí k Bohu, Církvi
a k sobe navzajem. Proto je dana
moznost získaní jubilejních odpustku pro cloveka, který se nekde ve svem zivote ztratil, a mohl
se tak vratit do naruce milujícího
Otce, který na nej neustale ceka.
Ve svem liste o Roku Milosrdenství papez Frantisek poukazuje
na to, ze toto Jubileum bý melo
být zivým zakousením blízkosti
Otce, jakobý dotknutím se Jeho
nehý, abý víra kazdeho cloveka
býla posilnena, a tím abý svedectví kazdeho kresťana býlo jeste
pravdivejsí. Proto prave papezovo rozhodnutí o otevrení Jubi-
lejních Bran Milosrdenství ve
vsech ctýrech bazilikach v Ríme,
ve vsech diecezních katedralach
a take, dle rozhodnutí místních
biskupu, v poutních kostelích jednotlivých diecezí. Toto vse ma být
výjadrením toho, ze ja, clovek hrísný, chci prijít k milujícímu Otci,
abých cerpal z Jeho Milosrdenství. Siroce otevrene Braný Milosrdenství mají sýmbolizovat siroce otevrenou naruc Otcovu a take
siroce otevrenou Církev, ktera
chce prijmout sve zbloudile deti.
S tím souvisí take papezovo rozhodnutí o zjednodusení získaní
rozhresení z nekterých hríchu
(napr. interrupce), u kterých toto
rozhresení muze bezne udelit
pouze
biskup
a knezí, kterí dostali od biskupa
poverení. Po celý
Rok Milosrdenství
mohou tento hrích
rozhresovat vsichni knezí. V nasí diecezi biskup udelil
tuto
pravomoc
knezím natrvalo.
Dalsím darem Roku Milosrdenství je
získaní plnomocných odpustku pri
výkonaní pouti do
rímských bazilik
nebo jiných jubilejních kostelu (katedralý a poutní
místa) pri splnení trí obvýklých
podmínek; a hodne zjednodusena
moznost získaní plnomocných
odpustku pro osobý, ktere jsou
kvuli nemoci upoutane doma,
nebo pro vezne. K cemu to vsechno? Abýchom pocítili a zacali vnímat, ze Buh se nikdý neunavuje
odpustením a porad a neustale je
pripraven davat cloveku novou
sanci. Dulezite je, abýchom mý
chteli z toho daru cerpat. Ale jeste dulezitejsí je, abýchom to nedelali pro nas dobrý pocit, ale
abýchom se od naseho Otce ucili
být milosrdní pro lidi kolem nas.
Drazí Farníci, Farnice a Farnicata,
aktualní číslo naseho farního časopisu, ktere držíte ve svýčh rukou, se
k Vam dostava v den, kdý žačíname
nový liturgičký rok, který bude žvlastní a výjimečný. K 50. výročí ukoncení 2. vatikanskeho končilu papež
Frantisek výhlasil Jubilejní rok milosrdenství, který bude trvat od slavnosti Panný Marie, počate bež prvotního hríčhu, tedý od 8. prosinče
2015, do slavnosti Krista Krale, tedý
až do 20. listopadu 2016. Bude to rok,
behem ktereho býčhom se meli časteji a hloubeji ponorovat do mýsteria
Božího Milosrdenství. Osvojovat si
pravdu, že Buh je milujíčí Oteč, který
ceka na kazdeho cloveka, na kazdeho
ž nas a je neustale pripraven k odpustení. Jak to rekl papež v jedne že
svýčh katečheží: „Buh se nikdý neunavuje odpustením, to človek nekdý
prestava čhtít Boží odpustení”. K tomu je ale žapotrebí, abý človek užnal
svou nedokonalost a hrísnost, abýčh
mel odvahu prižnat si pravdu o sobe,
a to prinasí odpustení. Vnímat Boží
odpustení a Jeho milosrdenství je jiste
krasne, ale je treba pamatovat, že pro
každeho ž nas je to žaroven ukol. O čo
se jedna, to nam mluví slova modlitbý
Pane: „…odpusť nam nase hríčhý,
jako i mý odpoustíme…”. Ano, jako
i mý odpoustíme. Neboť jestliže ž Bozího Milosrdenství cerpam, to Milosrdenství mam take davat a teprve tehdý je me kresťanství pravdive.
Výhlasený rok milosrdenství nas ma
vest k tomu, abýčhom i mý býli milosrdní pro lidi kolem nas, abýčhom
nejen ž Božího Milosrdenství čerpali,
ale take abýčhom se učili být milosrdnými, abýčhom čhteli odpustit tem,
kterí nam ublížili… Že to není jednodučhe?… Povesit si obraz Milosrdneho a modlit se Korunku je strasne
jednoduche, ale být opravdu milosrdným a odpustit, ze srdce odpustit, to
je mnohem narocnejsí. K tomuto
opravdovemu odpustení nas ma vest
tento rok, i pres veskere nesnaze…
Przemek
Nabídnout milosrdenství
Mnohdý v nasem svete pozorujeme, kolik je nevrazivosti, nenavisti, konfliktu, jak casto chceme resit ruzne nase rozporý dle starozakonního pravidla: „Oko za oko,
zub za zub”. Jak casto se stava, ze
sebeblizsí vazbý se rozpadavají
prícinou neschopnosti priznat si
svou vlastní chýbu nebo povznest
se nad svou urazenou pýchu. Neboť nabídnout smírení vnímame
jako vlastní prohru. Na Rok Milosrdenství nam papez Frantisek
pripomína, ze nabídnout milosrdenství není projevem slabosti,
ale prave naopak. Je to projev
vnitrní sílý a laský. Prave ukolem
nas jako kresťanu v tomto case
a na tomto míste je pred tímto
svetem svedcit o Bozím Milosrdenství tím, ze sami budeme milosrdní. Je treba, abýchom pamatovali, ze zít Bozí Milosrdenství
neznamena jen litovat svých hríchu, rozjímat obraz Bozího milo-
srdenství a modlit se Korunku,
ale predevsím být schopný odpoustet tem, kterí nam ublízili,
reagovat na potrebý tech, kterí
potrebují nasí pomoc a prinaset
smírení tam, kde rozkolý rozdelují lidi, tedý zít prakticke kresťanství. Neboť jak to ucí sv. Jan, moje
zboznost se projevuje tím, jaký
jsem vuci lidem kolem mne, prestoze mi ublízili.
Být svědky
Sv. Jan Pavel II. mnohokrat ríkal,
ze se blízí doba, kdý svet nebude
potrebovat ucitele a mentorý, ale
svedký Bozí laský, nehý a dobrotý. Kdýz pozorujeme svet kolem
nas ve velkých a malých udalostech, mnohdý získavame dojem,
ze vítezí sobectví a krutost, ze
pomsta a tvrda spravedlnost nebo síla ramen mají poslední slovo.
Mýslím si, ze doba, o ktere mluvil
sv. Jan Pavel II., je tadý. Proto papez Frantisek výhlasil tento Jubilejní Rok Milosrdenství, abý nam
pripomenul, cím se mame v nasem zivote rídit. Ze mý, cerpající
z Bozího Milosrdenství, mame
ono milosrdenství predavat dal.
A to znamena, ze místo tvrdeho
výrovnavaní uctu budeme temi,
kterí jako první nabídnou smírení
a vzajemne odpustení. Není nahodou, ze Jubilejní Rok Milosrdenství je výhlasený k 50. výrocí
ukoncení 2. vatikanskeho koncilu,
který zpusobil, ze Církev opustila
svou uzavrenou, ale bezpecnou
pevnost a otevrela se vsem lidem
dobre vule, se kterými chce komunikovat. Treba je toto výrocí
dobrou prílezitostí otevrít pevnost nas samotných a zacít komunikovat s temi, se kterými jsme uz
davno nepromluvili. Zacínajíce od
touhý po smírení a uznaní svobodý a odlisnosti jineho cloveka,
nehlede na to, odkud prichazí
a kdo je. Neboť být milosrdným
znamena mít milující srdce pro
kazdeho.
Przemek
Milosrdenství Křtu. Téma, které jsem si nevybral, ale jsem za
ně rád. Konečně se zastavím a snad se mi podaří cele pochopit a uchopit, co se vlastně stalo. Bylo to před sedmi měsíci
a mně připadá, že od té doby uběhla celá věčnost. Co všechno
se v mém životě stalo. Co všechno se změnilo. A nejen navenek, ale i uvnitř mne samého.
CO PŘEDCHÁZELO
Pamatuji se na to jako dnes. Býlo
to okolo mých narozenin v listopadu 2013. Sel jsem na faru promluvit si s knezem. Býlo mi jedno,
jestli je to knez nebo psýcholog,
nerozlisoval jsem to. Proste jsem
si sel promluvit. Zhroutil se mi
svet, cítil jsem neskutecnou bolest a prazdno. Navenek jsem pusobil jako silak. Kamaradi me obdivovali, jak to vsechno zvladam.
A ja jsem se tak i cítil. Proste borec. Zvonil jsem na faru a ríkal si:
„Co mu tam budu povídat, vzdýť
uz jsem to výresil. Jsem v pohode.“ Tehdý jeste Daniel mne
posadil na sedacku v zasedací
místnosti a nechal me
tam chvilku samotneho.
Zvedl jsem oci a uvidel
kríz. V te chvíli, jako bý
mne nekdo objal. Hrklý
mi slzý do ocí a ja jsem
vedel, ze nemam vubec
nic hotovo. Ze vsechno
bolí. Ze jsem nic nevýresil, jen jsem to zametl
pod koberec. Pak me
vzal Daniel do kancelare a zeptal se: „Co vas trapí?“ Rozplakal jsem se a plakal celou hodinu, kterou jsem s ním býl. Na
zaver mi rekl: „Kazda bolest ma
sve mnozství slz a neodezní, dokud nebude výplakana poslední
z nich.“ Buh v mem zivote vzdý
býl. V tuto chvíli jsem mu ale dovolil, abý v nem zacal pusobit.
Sesli jsme se jeste nekolikrat a ja
dosel k poznaní, ze se chci dat
pokrtít. Zacala ma príprava.
PŘÍPRAVA
Domluvili jsme se s knezem, ze
zacnu s prípravou, ale ze se mam
spojit s novým fararem, který prijde do Karvine. Cekal jsem. Býlo
to dlouho, jakobý se me Buh ptal:
„Mýslís to vazne? Opravdu to
chces?“ Nevýdrzel jsem, proto
jsem cetl a studoval. Hledal jsem
informace. Býl jsem velmi castý
navstevník a zakazník Miluský
v knihkupectví. Jel jsem do klastera. Proste jsem hledal. A Buh me
vedl a pripravoval
podle svých vlastních cílu, zameru.
Býl to v nekterých
chvílích opravdu
tvrdý proces rustu
ve Víre. Príprava
býla
obdobím
mnoha
diskusí,
rozhovoru a modliteb. Zvlastní období. O Vanocích prijel o. Daniel a zeptal se me: „V jake
fazi prípravý na
Krest se nachazíte?“ Koukal jsem
na nej a nevedel, co
odpovedet. Pak ze
me výslo: „Jsem ve
fazi, kdý neresím
faze. To jestli budu
pokrten a jestli
jsem pripraven, zalezí na knezi a Bohu.“ A od te dobý
jsem svou prípravu
prestal resit. Soustredil jsem se
jen a pouze na svou Víru a vztah
s Bohem. Príprava vývrcholila
tím, ze mi býla zakazana ucast na
Bohosluzbe obeti. Doslova mi
Przemek rekl: „Od teto chvíle se
neucastni Bohosluzbý obeti. Po
prímluvach odejdi z kostela. Asi
to pro tebe bude tezke, ale udelej
to. Pak to pochopís.“ A ja jsem to
tak delal. Nepremýslel jsem proc.
Proste jsem odchazel a veril, ze
knez ví proc.
KŘEST
Pak prisel ten den. Býl jsem nervozní. Opravdu jsem se trasl. Býlý
to zvlastní pocitý. Chvílemi jsem
ani nevedel, co se kolem deje.
Kdýz se svetila krestní voda. Kdýz
jsem odríkaval Význaní vírý. Kdýz
jsem oblekal albu. Býlo to tolik
vjemu, tolik nových zazitku. Vubec jsem, kdýz to skoncilo, nevedel, co se se mnou vsechno delo.
To vsechno, na co si vzpomínam,
jsou pocitý. Mrazení v zadech, husí kuze… A pak neco, co je uplne
hmatatelne. Klid. Neskutecný, obdivuhodný klid, který jsem pocítil,
kdýz zaznelo: „Krtím te ve jmenu
Otce i Sýna i Ducha svateho“. Nervozita, nejistota, strach, vsechno
jakobý pozbýlo vahu, pozbýlo
smýsl. Zustala jen jistota, ze me
ma Buh rad takoveho, jaký jsem.
Ze o me Buh stojí. Neco, co se ani
neda popsat. Prítomnost Boha.
Hmatatelna prítomnost Boha.
A presto vsechno si vlastne ani
nevzpomínam, co se ten den
vlastne stalo. Kdýz jsem výsel
z kostela, cítil jsem se lehký, svobodný, milovaný. Po dlouhe dobe.
Lide kolem mi trasli rukou, vítali
me, blahoprali mi. To hlavní, co si
pamatuji, býlo, jak mi vsichni ríkali: „Jsi jiný. Neco je na tobe jine.
Zmenil ses.“ Zmenilý se mi oci.
Prý výzarují neco jineho. Výzarují
klid. Je v nich stale bolest z toho,
co jsem prozil, ale je v nich klid.
Pravdou je, ze ja sam jsem si vsiml zmený ve svem obliceji. Je
opravdu jiný. Býlo mi receno, ze
ze me výzaruje klid, pohoda, jistota. Není to ma zasluha. Je to velike
milosrdenství, ktere jsem od Boha
dostal ve Krtu.
A CO DÁL
Nestala se zadna zavratna zmena. Nic, co bý se
mavnutím proutku stalo
necím jiným. Býla to
prace krok za krokem.
Mnoho hodin stravených v modlitbach, nad
Biblí a s druhými verícími. Býl to pomalý proces. Buh nedela zadne
revoluce. Nezmení me
ze dne na den. Ale mení
me, kdýz mu to dovolím. Vse mým Krtem
teprve zacalo. Nebýlo to
vývrcholení meho vztahu s Bohem, býl to jeho
zacatek. Teprve pak
jsem zacal uplne jinak
vnímat Msi svatou a to,
co se se mnou deje.
Dnes uz vím, díký
Przemkovi a knize, kterou mi pujcil (Mýstagogicke katecheze), ze
kdýz pri msi zazní –
„vzhuru srdce – mame je u Pana…“ – pak kazda nase mýslenka
bý mela být venovana pouze Jemu. Mse, ma pro mne jiný, hlubsí
rozmer. Hodne je toho pro mne
po Krtu jine. A to hlavní? Buh mi
dal velke milosrdenství, prijal me
k sobe. Uz davno pred mým
Krtem. Ja jsem udelal hrozne malo, ale bez toho, co jsem udelal, bý
se to nestalo, dovolil jsem Mu to.
Rozhodl jsem se jít za Ním. „Boze,
nezaslouzím si, abýs ke mne prisel, ale rekni jen slovo a ma duse
bude uzdravena.“
Rosťa
„O miłosierdziach Pańskich na
wieki śpiewać będę, od narodu do
narodu opowiadać będę ustami
swymi prawdę twoją“.
Psalm 89 to pewnego rodzaju
przemýslenia, medýtacje Etana
Ezrachitý, przýblizające nam głębię miłosierdzia naszego Boga.
Wielki Pan, ktoremu niebiosa
wraz ze Swiętými oddają czesc,
ktorý panuje nad wodami, ziemią
i niebem, pochýla się nad malenkim ziarenkiem prochu, jakim
jest człowiek, i zawiera z nim
umowę. Pomimo tego, ze człowiek wielokrotnie zbacza z wýtýczonej mu drogi, Bog zapewnia
go o niezmiennosci i trwałosci
swojego miłosierdzia i swojej
nieskonczonej wiernosci. To własnie te zapewnienia mogą stac się
dla nas częscią tej Skałý, na ktorej
budujemý relacje z Bogiem. Wielokrotnie tracimý z oczu cel naszej zýciowej wędrowki, potýkamý się, błądzimý. Bog daje nam
pewnosc, z Nim nigdý w zupełnosci nie stracimý gruntu pod
nogami. Jako chrzescijanie powinnismý tez wiedziec, ze Miłosierdzie, łaskę naszego Zbawcý,
otrzýmujemý zupełnie za darmo.
Jakiekolwiek uczýnki, dobre czý
złe, nie mają wpłýwu na głębię
czý wielkosc otrzýmýwanego miłosierdzia, býcie „idealným” katolikiem nie moze zagwarantowac
nam tego, ze Bog pokocha nas
bardziej i będzie bardziej miłosierný. Z kolei nasze dobre
uczýnki to działalnosc wýpłýwająca z przýjęcia owego miłosierdzia i przýjęcia samego Boga.
Miłosierdzie to stała, charakterýstýczna własciwosc Doskonałego,
niezmienna w czasie i natęzeniu.
„Nie odejmę mu łaski mojej i nie
zawiodę w mojej wiernosci. Nie
zbeszczeszczę mojego przýmierza ani nie zmienię słowa ust
moich”. Słowa samego Boga to
słowa, ktore nie tracą swojej
wartosci. Ludzie często rzucają
słowami na wiatr. Mý, chrzescijanie jednak mozemý miec
pewnosc, ze Bog nie ma tak
niestałej naturý jak człowiek.
Wierzýmý, ze Bog jest miłosierný
i nieskonczenie dobrý po wszýstkie wieki wiekow.
Tomek
Panie miłosierny, królu niebios, ziemi i wód,
Przychodzę do Ciebie, by dziękować Ci za Twoje miłosierdzie.
Nie jestem człowiekiem idealnym,
jednak wiem, że Ty jesteś Bogiem doskonałym.
Otwórz moje serce na Twe miłosierdzie i pozwól mi stawać się
lepszym chrześcijaninem.
Jde o projevy křesťanské lásky k bližnímu, jimiž křesťan naplňuje Ježíšovo učení »Buďte milosrdní,
jako je milosrdný váš Otec« (Lk 6,36). Skutky milosrdenství se dělí na tělesné a duchovní.
Z nauky C í r k v e
Skutky milosrdenství – tělesné:
a) sytit hladové,
b) napojit žíznící,
c) obléci nahé,
d) dát nocleh pocestným,
e) navštěvovat nemocné,
f) navštěvovat vězněné,
g) pohřbívat mrtvé.
Skutky milosrdenství – duchovní:
a) poučovat neznalé,
b) poradit nerozhodným,
c) utěšovat zarmoucené,
d) napomínat hříšníky,
e) odpouštět urážky,
f) snášet trpělivě obtížné osoby,
g) modlit se k Bohu za živé i zemřelé.
Pojem milosrdenství. Tak casto
pouzívane slovo v kresťanských
kruzích, presto osobne pro me
tezko výsvetlitelne. Sama v sobe
s tímto slovem problem nemam.
Pro me je milosrdenství spasa. Ale
pro me neverící pratele je slovo
spasa jeste vzdalenejsí nez pojem
milosrdenství. Spoustu lidí kolem
me verí v nejakou svou karmu.
Castokrat slýchavam… ten clovek
ma spatnou karmu, …narodil jsem
se se spatnou karmou, za vse muze ona. Dokonce prý zalezí i na
tom, jake vam rodice výbrali jmeno. Takova Lenka ma takovou karmu, ze je lepsí se radeji prejmenovat. Zeptala jsem se tedý svých
nejblizsích neverících pratel, jak
vnímají karmu a pojem milosrdenství oni.
„Karma je nevědomí, které ovlivňuje můj vztah k životu, k ostatním
lidem i k sobě samé. Milosrdenství
je velké umění pomoci lidem, když
to zrovna potřebují. Ale také nepomoci, když vím, že si dokáže pomoci sám.“
„Karmou se da nazvat predurcený
osud cloveka. Kazdemu cloveku je
osud dan jen do jiste mírý. Hodne
zalezí na nem, jak svuj zivot prozije. Milosrdenství jsou dle me ciný,
ktere jsme ochotni nezistne výkonat pro osobu, ktera prave strada.“
„Pro mě je karma pouze pocitový
vztah. Je hodně přeceňován. Lidé
si utváří vlastní vnitřní svět. Upnou se k něčemu, co jim zrovna
někdo nakecá. Milosrdenství vnímám jako odpuštění a zároveň
pomoc. Pro mě osobně pomoc
mých dobrých přátel, kteří to se
mnou nemají jednoduché a zato
vše jim moc děkuji.“
„Karma? No preci príjemna vec
pro zití v býtecku. Milosrdenství
výsvetlit neumím, ale zní mi jako
krasný pocit k dobrým vztahum
a príjemným prozitkum.“
„Karma – PO35, Mora 370, 371,
poslední model Mora elektronic.
A milosrdenství? Nevím, ale slovo
na mě působí taky tak hřejivě
a průtokově.“
Býla jsem moc rada za týto odpovedi a za vsechný tý diskuse, ktere
s nimi mohu vest.
Kdýz jsem poprosila o odpoveď
na stejnou otazku o milosrdenství
(karmu jsem výnechala) na nasem
spolecenství rodin v katechetickem dome, dosel mi kolující papír výplnený na peti radcích. Milosrdenství je: Svoboda jednaní.
Skutky, myšlení v mém dobrém (?)
svědomí. Laska, radost, harmonie
vztahu, porozumení. Dobrý skutek.
I za týto strucne odpovedi díký.
Tito pratele asi mají v milosrden-
ství jasno a dlouha filozofie jim
k tomu není potreba. I kdýz je
pravda, ze prave ke slovu milosrdenství jsme dospeli asi po hodinove diskusi o kralovství nebeskem.(Jan,18,33-38).
A karma? Moc se mi líbí slova jednoho „moderního svetce 21. století“: „Je treba skoncovat s principem karmý. Karma je takový zakon o zachovaní energie, to znamena, kolik das, tolik dostanes.
Mý, ale musíme prestoupit karmu.
Nikoliv kolik das, tolik dostanes, je
potreba davat víc, nez dostavas,
a prvním projevem toho je milosrdenství.“
Buď vůle Tvá na zemi, tak jako je
tomu v nebi.
Kamila F., Bono, přátelé
„Ježišu, dôverujem Ti?“ Dovoľte mi v tejto jednoduchej otázke pozastaviť sa nad dvomi slovami...Ježiš a dôvera.
Ježiš – môj Spasiteľ a Vykupiteľ, môj najlepší priateľ, niekto, kto ma nikdy, ale fakt nikdy nesklamal...Nie je dôvod nedôverovať Mu. A predsa s tým mám niekedy problém. Aj keď celkom nechápem prečo...
Dôvera vs. viera
Na chvíľu sa zamýslím nad tým, ci
je dovera to iste, co viera. To, ze
niekomu uverím to, co hovorí,
znamena hneď, ze mu doverujem?
To, ze verím, ze Boh existuje, znamena aj to, ze mu doverujem? Veriť v Boha je to iste ako veriť Bo-
hu? V Jakubovom liste je napísane:“ Verís, ze Boh je jeden? Dobre
robís. Ale aj diabli veria, a trasu
sa!“ (Jak 2,19) Veriť je podľa mna
veľmi dolezite, ale doverovať Bohu, tak bezvýhradne, ako deti, tam
uz musí býť vzťah. Keď stretnem
cloveka na ulici, „prehodíme“ zopar slov, povie mi o niecom, co
pocul alebo zazil, ja mu verím, ze
to, co hovorí, je pravda, ale to este
neznamena, ze je to clovek, ktoremu doverujem. Skor doverujem
ľuďom, ktorých viac-menej dobre
poznam a mam s nimi rodinný,
priateľský alebo iný vzťah. Preto
si mýslím, ze na to, abý sme dokazali Bohu doverovať, potrebujeme
Dôvera pri rozhodovaní
Neviem, ako to chodí u Vas, ale
moja dovera Bohu casto pada pri
rozhodovaní. Nech uz ide o cokoľvek. A hlavne vtedý, keď je treba
rozhodnuť sa rýchlo. A vo vaznej
veci. Vtedý dokazem spochýbniť
cokoľvek. Síce prosím Boha o to,
abý mi pomohol spravne sa rozhodnuť, ale zaroven sa bojím, ze
odpovie, a ze schvali presný opak
toho, co bý som si výbrala ja :)
A keď si mýslím, ze neodpoveda,
tak sa proste rozhodnem a len Ho
poprosím, nech to, co výberiem,
je to spravne rozhodnutie. Ale
medzitým este niekoľkokrat stihnem zapochýbovať.
mať s Ním vzťah. Vzťah sa ale
nevýtvorí za den, kazdý vzťah, ci
uz s ľuďmi alebo s Bohom, je treba budovať. Je potrebne výnaloziť
nejake usilie, pracovať na nom,
spoznavať Boha (alebo cloveka)
coraz lepsie a lepsie. Mýslím, ze
Boh nam svoju doveru v nas uz
preukazal, zveril tu na zemi kazdemu z nas nejake poslanie, nejake darý a talentý...zato nam to
s tou doverou trochu trva :) Teda
aspon mne...
„Pád dôvery“
Poznate tzv. „pad doverý“? Nemýslím tým taký pad doverý, keď
nasa dovera v niekoho totalne
padne. Prave naopak. Spomínam
si na casý, keď som este niekoľko
dní pocas prazdnin travila na tabore. Pad doverý bola taka „hra“,
keď sa jeden clen skupinký postavil k ostatným chrbtom a jeho
ulohou bolo padať dozadu a ulohou ostatných clenov skupinký
bolo chýtiť ho, abý nespadol na
zem. Takze tomu dotýcnemu neostavalo nic ine, len doverovať
kamaratom, ze ho zachýtia v tom
spravnom case a ze neskoncí
„rozbitý“ na zemi. Bolo az zvlastne, ako si ľudia, resp. deti, dokazali doverovať. Mozete si to niekedý výskusať, ak chcete, ale odporucam mať za chrbtom nieko-
ho silneho. A keď ide o nase zivotne situacie, kedý si nevieme poradiť alebo sa rozhodnuť, co tak
výskusať pad doverý do Bozích
ruk? On je predsa dosť silný na to,
abý nas podrzal :)
Mária
Krasným príkladom doverý Bohu
je pre mna Panna Maria. Jej dovera bola uzasna. Len si predstavte,
ze k nej prisiel anjel, povedal jej,
co sa stane, ona tomu síce na zaciatku veľmi nerozumela, ale nakoniec povedala OK :) Boh jej nesľubil, ze jej zivot bude bez starostí, a predsa sa rozhodla doverovať Mu. Boh predsa vie, co robí
a preco to robí.
Na záver...
Nedavno som cítala jednu peknu
mýslienku, neviem presne, kto to
povedal, takze sa autorovi ospravedlnujem, ze ho neuvadzam.
Mne to poslala kamaratka a povzbudilo ma to, tak to posuvam
ďalej: „Aj zle rozhodnutie urobene v dovere v Boha je lepsie, ako
dobre rozhodnutie robene v pochýbnostiach.“ Tak nam prajem
do nasledujucich dní veľa uspechov a radosti pri budovaní doverneho vzťahu s nasím Bohom,
ale aj s ľuďmi, ktorých mame radi :)
Anička
Co to znaczý: býc miłosierným?
W jaki sposob mozemý mý, zwýkli
ludzie, okazýwac miłosierdzie?
Czý tutaj chodzi o nieustanne
usmiechanie się do wszýstkich
ludzi… przýjmowanie w swoim
domu bezdomných… mýslenie
o wszýstkich i o wszýstkim pozýtýwnie… nieustanne wýbaczanie
komus, kto nas ciągle rani… ?
Często wokoł siebie słýszýmý:
„bądzmý miłosierni, bo i Bog jest
miłosierný”. Jednak o co chodzi
w tým całým miłosierdziu?!
Szczerze powiedziawszý, sama do
konca nie wiem. Zastanawiałam
się w ostatnich dniach (tworząc
ten artýkuł) nad tą kwestią. Na
podstawie czego, jakich Jego czýnow, mowimý, ze Bog jest miłosierný? Co takiego Bog robi, ze Go
tak własnie nazýwamý?
Spowiedź
Chýba najlepiej widoczne jest
Boze miłosierdzie w sakramencie
pojednania, gdzie Bog wýbacza
nam nasze grzechý. Jest miłosierný, bo pomimo tego, ze czýms Go
zraniłam i ze robię to regularnie,
On mi wýbacza i znowu i znowu
mnie przýtula do siebie. Trzeba
týlko przýjsc do Niego, powiedziec Mu otwarcie, co zrobiłam,
załowac tego i pragnąc cos zmienic w swoim zýciu.
Syn
Rowniez w Biblii mamý kilka
obrazow Bozego miłosierdzia. Na
przýkład ojciec, ktorý ponownie
przýjmuje do swego domu sýna
marnotrawnego, wýbýcza mu, raduje się z jego powrotu. Trzeba
jednak býło, bý sýn poznał, ze
postępował zle oraz bý przýszedł
do ojca i w pokorze przed nim
padł na kolana.
Samarytanin
A miłosierný Samarýtanin? Miał
swoj plan podrozý. Zauwazýł
człowieka w potrzebie i pomogł
mu. Nie wýbierał sobie komu
pomoze, a komu nie. Nie wýbierał
kiedý pomoze. Po prostu zareagował na aktualną potrzebę blizniego. Bez selekcji.
Być miłosierny
Co to więc znaczý: býc miłosierným? Moze chodzi o to, bý po pro-
„Błogosławieni miłosierni,
albowiem oni miłosierdzia dostąpią!
Gdyby nam Pan nie odpuścił win,
Któż ostać by się mógł?
Lecz On przebacza, przeto i my
Czyńmy jak nasz Bóg!”
fragment tekstu Hymnu ŚDM Kraków 2016
stu býc gotowým do pomocý, chociazbý przez poswięcenie komus
odrobiný czasu podczas wspolnej
kawý. Moze chodzi o to, bý uczýc
się ciągle wýbaczac, o ile jednak
widzę, ze ten, komu mam wýbaczýc, okazuje przýnajmniej odrobinę chęci poprawý, zalu. Moze
chodzi o to, bý nie osądzac zbýt
szýbko ludzi wokoł nas, bý týle
nie zwracac uwagi na to, ile zarabia moj sąsiad, dokąd i jak często
jezdzi na urlop. Moze chodzi o to,
bý…
Nasz Bog jest miłosierný. Bądzmý
rowniez mý miłosierni.
Terka
Sedel jsem proti Przemkovi a vedli
jsme zpovední rozhovor. Najednou se me zeptal: „Rosťo, verís
v Boha?“ Bez vahaní jsem odpovedel: „Ano. Verím.“ Vzapetí na to
prisla jeho druha otazka: „A verís
Bohu, Rosťo?“ Zarazil jsem se. Nechtel jsem odpovedet bezmýslenkovite, automatický. Chtel jsem si
být jist, ze si za tím, co ríkam, taký
stojím. Verím Bohu? Verím, ze me
vede, ze pro me chce to nejlepsí,
a ze mi to dava? Dokazu se mu
odevzdat a nechat pusobit Jeho
vuli ve svem zivote nebo neustale
prosazuji to sve? Popravde jsem
musel odpovedet: „Snazím se, abý
to tak býlo. Abých Mu veril. Ne
vzdý se mi to darí.“
Snadná víra
Jak snadne je verit v Boha. Ze je.
Ze existuje. Ze je tvurcem vseho.
A jak slozite je pro nas verit Bohu.
Ze nas vede. Ze pro nas chce to
nejlepsí, protoze je to nas Otec,
skrze nehoz vsechno je stvoreno
(Význaní vírý). Przemkový otazký
me donutilý zamýslet se hloubeji
nad tím, co ríkam. Nad tím, oc se
modlím. Nad slový význaní vírý.
Vratil jsem se jakobý na zacatek.
Víra a skutký. Víra bez skutku je
mrtva. A to, ze se odevzdam do
Bozích rukou, do jeho vule, ze se
Jím necham vest, jsou prece skutký. Jsou to ciný, na zaklade kterých mohou jiní jednoznacne ríci,
jaka je ma Víra a jestli nejen „verím v Boha“ ale i „verím Bohu“.
Ze je to dulezita otazka, jak to vlastne s tou svou duverou v Boha
mame, je jasne uz nad slový písma
v Mojzísových knihach: „A Jahve
rekl Mojzísovi: Jak dlouho jeste
mnou bude ten lid pohrdat? Jak
dlouho jeste bude odmítat ve mne
uverit navzdorý znamením, jez
jsem u neho výkonal?“ (Num 14,
11)
Odpoveď na ni je mnohem dulezitejsí, nez si mýslíme. „A o cokoli
budete s vírou v modlitbe prosit,
to dostanete.“ (Mat 21, 22) Ja mohu s vírou v Boha v modlitbe prosit, ale dostanu to, oc zadam a prosím? Da mi to Buh, kdýz neverím
Bohu? Neverím, ze mi to chce dat.
Neverím, ze mi to muze dat. Neverím, ze je to mozne. A najednou
tadý mame spoustý nevýslýsených
modliteb. Spoustý zklamaných verících, kterí verí v Boha, ale vlastne neverí Bohu. Neverí, ze pro ne
Buh dela to nejlepsí, co muze. Neverí, ze i tezkosti v jejich zivote
mohou být pro jejich dobro. Jako
vrtacka zubare, ktera bolí…ale zabranuje mnohem vetsím potízím
a bolesti v budoucnu. „On pusobí
bolest, ale tez obvaze raný, co roz-
drtí, výlecí svou rukou“ (Job 5:18).
Nejtěžší věta
Vzdý jsem ríkal, veta „buď vule
tva“, je ta nejtezsí z celeho Otcenase. Porad chceme prosazovat svou
vuli. Nechceme se sverit do rukou
Bohu. Sverit se Jeho vedení. Mluvím z vlastní zkusenosti. Býl jsem
clovek, který se snazil urvat vse
vlastními silami. Veril jsem jen ve
sve vlastní schopnosti (bez toho,
abých aspon uznal, ze mi býlý daný do vínku Bohem, ze jsou to me
hrivný…). A ono to dlouho výchazelo. Pak mi ale Buh ukazal, ze výsledek a to, co mam, není jen ma
zasluha. Ze vse je mi dano pouze
jako dar. „Boze, zkoumej me, tý
znas me srdce…“ (Zalm 139, 23)
Výkrocil jsem na cestu Vírý. Pomalu, neduverive. Zacal jsem verit
v Boha. Jeste jsem ale nezacal verit
Bohu. To az mnohem pozdeji. Stale
víc a více jsem se sveroval do jeho
dlaní a musím ríct, ze jsem stale na
zacatku. Porad nemohu ríct, ze Mu
verím. Stale se ale snazím. Otevíram se stale více a více. „A cím je
duse pro Boha otevrenejsí, tím
více ji Buh výuzíva, a i z tohoto
duvodu jí toho chce více sdelit, abý
mohla konat svou sluzbu.“ (MKR,
s. 64, Laska v modlitbe, von Speýr A.)
Funguje to?
Snazil jsem se najít si praci a stale
nic. Psal jsem, odpovídal, hledal….
A stale nic. Pak jsem jen tak sedel
a povídal s prateli a prisla informace. Uz tadý ma kazdý moznost
výbrat si. Je to prílezitost od Boha
nebo „nahoda“. Muzete se ji chopit
nebo ji nechat zapadnout. Zalezí
na tom, jak moc „veríme Bohu“, ze
k nam mluví, ze s nami chce mluvit
a vest nas. Chopil jsem se jí. Výuzil
tu prílezitost. Napsal a odeslal zivotopis. Pak jsem se modlil a poprosil Boha, abý se o to postaral.
Ze prijmu jeho vuli. A nastala nejtezsí cast. Proste a skutecne odevzdaní se. Ať se stane tak nebo tak,
prijímam tvou vuli, Otce. A Buh me
výslýsel. Tri týdný od informace,
kterou jsem dostal, jsem nastupoval na nove místo… Deje se to teď.
Mam strach, obavý. Ale vím, ze je
On se mnou a je snazsí verit Mu.
Co to pro mne znamena? Opustit
Karvinou. Prestehovat se do jineho místa. Zacít zít svou Víru mezi
„cizími“ lidmi. Opustit veci, ktere
mam rad. Sbor, spolecenství Zvoníku… Vse, co je mi tak zname
a kde se cítím bezpecne. Kdýbých
to neudelal, vzeprel bých se Jeho
vuli. A to uz nechci. A navíc…
Vzdýť to není tak daleko. Mohu
jezdit, navstevovat a být tam, kde
je mi dobre, kdýz Buh da.
„A ja se sveruji tve lasce;“
(Zl 13, 6)
Rosťa
Jan Buczek
V roce 1694 se stal fararem a arciknezem, kdýz pred svým povýsením pusobil 17 let ve Frýstate jako
kaplan. Zemrel v sedm hodin vecer 26. dubna roku 1698. K tomu knezi se vaze nasledující povest: „V roce 1694 býl namalovan neznamým autorem obraz Panný Marie s drímajícím Jezískem v narucí a puvodne býl zavesen v pokoji P. Jana Bucka na zdejsí fare. Pocatkem roku 1698 ale farar Bucek vazne onemocnel, a protoze ztratil rec a upadl do bezvedomí, nemohl se pred svou smrti ani výzpovídat. Jeho blízcí
vsak vedeli, ze po celý zivot farar vkladal v Matku Bozí velkou duveru, a proto obraz Panný Marie sundali
ze zdi a polozili jej nemocnemu knezi na hrud´. V tom se ale stalo neco necekaneho. Nemocnemu farari
se nahle vratilý vsechný smýslý, nabýl vedomí, najednou
mohl mluvit a prijmout svatost smírení. Tehoz vecera
v sedm hodin pokojne zemrel.“ Tuto zazracnou udalost tehdý zaznamenal ne vecnou pameť tesínský dekan Gallus
Twaruschka. Milostný obraz Panný Marie Frýstatske býl
pote prenesen na místo vedle hlavního oltare a pozdeji
premísten na oltar jizní kaple. Verící obrazu Zazracne
Panný Marie Frýstatske prisuzovali mnoho zazracných
uzdravení a prinesli votivní stríbrne predmetý. O týto
cennosti vsak kostel prisel za napoleonských valek.
Peter Grženik
Se stal fararem a frýstatským arciknezem 5. unora 1699.
Stare farske spisý uvadejí, ze za jeho pusobení se mnoho
protestantu vratilo do luna katolicke církve.
Johann Gorgosch
Tento prisel v roce 1708 jako farar a arciknez do Frýstatu.
Sepsal nekolik sbírek o dejinach frýstatske farý a zanechal
je dalsím generacím. Take za tohoto arcikneze se navratilo mnoho protestantu ke katolicke víre. Zemrel v roce
1733. Jeho ostatký býlý pohrbený u druheho kostelního
pilíre v blízkosti hlavního oltare po prave strane.
Jan Krušina (1734 – 1737), Karel Josef Krušina (1737 – 1750 )
Oba bratri konali duchovní sluzbu ve Frýstate v letech 1734 az 1750. Býli horlivými význavaci kultu
sv. Jana Nepomuckeho, který se po svatorecení roku 1729 zacal sírit take zdejsím krajem. Kdýz se stal roku 1734 starsí bratr Jan zdejsím fararem a arciknezem, nechal svatojanskemu kultu tez zasvetit moravskou kapli zdejsího farního kostela a do jejího hlavního oltare umístit obraz sv. Jana Nepomuckeho. Ve
Frýstate zalozil svatojanske bratrstvo, jez býlo pak pozdeji za Josefa II. roku 1780 zruseno. Na duchovní
tradice sveho bratra navazal pak po jeho smrti roku 1737 jeho mladsí bratr Karel, který prevzal az do roku 1750 zdejsí duchovní rad. Z jeho iniciativý zde býla zalozena fundace pro výbudovaní pomníku sv. Jana
Nepomuckeho, který býl roku 1747 postaven na namestí poblíz kamenne kasný (dnes je umísten v arealu
farního kostela).
Augustin Fojcik
Býl ustanoven frýstatským fararem a arciknezem v roce 1750. V roce 1773 rozhodl, abý pohrební drevený
kostel býl odstranen z duvodu velmi zchatraleho stavu. Jeho drevena zakladní cast býla tak ve spatnem
stavu, ze ohrozovala bezpecnost verících. Tehdý býl za financní pomoci majitele mesta a panství irskeho
slechtice Mikulase Taffa z Carlingfordu na stejnem míste postaven roku 1774 nový zdený kostel. Zemrel
v roce 1777 a býl pohrben ve farním kostele.
Johann Bruska
Tento duchovní prisel do Frýstatu v roce 1777 a býl prvním fararem, u nehoz se rada frýstatských arciknezí jeví prerusena. Zil v ruzných dobových pomerech. Za jeho pusobení ve Frýstate výhorela fara a kostel
pri pozaru mesta 13. zarí 1781. Dale o nem víme, ze mel spoustu nepríjemností se svým kostelním patronem, hrabetem Taafem. Farar Bruska zemrel 25. prosince 1791 a býl pohrben na hrbitove u kostela svateho Marka.
Franz Linzer
Tento býl ve Frýstate kaplanem za zivota farare Bruský. Fararem frýstatským se stal roku 1792. Za jeho
pusobení doslo ke zmene vrchnosti. Brzý po jeho nastupu na faru preslo panstvím do rukou hrabete Johanna Lasiche z Monnichu. Farar Linzer zemrel 4. 9. 1805.
sestavil Tomáš Hejda
použitá literatura: Dr. Julius Bayer, Pamětihodnosti města Fryštátu
„Jak může srdce člověka vymyslet a realizovat tak odporné činy?“
ptá se Svatý otec
Po patecních teroristických utocích v Parízi telefonoval reditel italske katolicke televize papezi Frantiskovi, abý mu rekl, co se stalo. Svatý otec na jeho zpravu reagoval: „Cítím dojetí a bolest. Zaroven tomu nerozumím. Pokud clovek uciní neco takoveho, opravdu se to tezko chape. Jsem nablízku francouzskemu narodu,
který velmi miluji, jsem nablízku rodinným príslusníkum obetí a za vsechný se modlím. Je to dalsí cast tretí
svetove valký, ktera není ospravedlnitelna ani lidský, ani nabozenský. Toto není lidske. Jsem nablízku vsem,
kdo trpí, i cele Francii, kterou mam rad. A dekuji, ze jsi mi zatelefonoval.” K utokum v Parízi se papez vratil
i v nedeli pri pravidelne nedelní promluve. Cesta nasilí podle nej neresí nic: „Tato brutalita nas naplnuje hruzou a ptame se, jak muze srdce cloveka výmýslet a realizovat tak odporne ciný, ktere otraslý nejen Francií, ale
celým svetem. Tuto hanebnou potupu dustojnosti cloveka nelze po techto cinech neodsoudit. Chci opet mocne zduraznit, ze cesta nasilí a nenavisti nevýresí problemý lidstva a ze uzívaní Bozího jmena k ospravedlnovaní teto cestý je rouhaním!“ Potom papez Frantisek výzval prítomne, abý se spolu s ním pomodlili na obeti
patecního nasilí a za mírumilovne umýslý prítomných poutníku.
Pri nedelní audienci papez take rekl sedesatiticícovemu shromazdení na Svatopetrskem namestí, ze
hlavním cílem cloveka ma být jeho setkaní s Jezísem. Jde o osobní setkaní tvarí v tvar. Pro nasi kazdodenní
soucasnost, kdý na toto shledaní cekame, Svatý otec radí: „Jsme povolani zít prítomnost, výtvaret svoji budoucnost klidne a s duverou v Boha. Podobenství o pucícím fíkovníku, který je znamením blízícího se leta,
nam ríka, ze výhlídka konce nas neodvrací od nýnejsího zivota, nýbrz umoznuje nam dívat se na nase dný optikou nadeje. Tuto ctnost není snadne zít. Nadeje je ze vsech ctností nejmensí, avsak nejmocnejsí. A nase nadeje ma tvar, tvar vzkríseneho Pana, který prijde „s velikou mocí a slavou“ a výjeví svoji ukrizovanou lasku
promenenou ve vzkrísení. Jezísuv triumf na konci casu bude triumfem Kríze, dukazem, ze sebeobetovaní
z laský k bliznímu napodobením Krista je jedina vítezna moc a jediný pevný bod uprostred otresu a tragedií
tohoto sveta.“
Koncem ríjna se papez Frantisek soustredil na sirokou církevní verejnost. V poselství predsedovi Papezske radý pro laiký píse o dulezitosti kazdeho jednoho z verících pro celou církev a spolecnost. Mimo jine se
docítame: „Verící laici nejsou druhoradí clenove církve ve sluzbe hierarchie, ani pouzí výkonavatele príkazu,
nýbrz jsou jako Kristovi ucedníci povolani, abý kazde prostredí ozivili evangelijním duchem.“ Pripomína tím
sirsí aktivní zapojení laiku do zivota církve po Druhem vatikanskem koncilu. Svatý otec v textu mimo jine podotýka: „Hlasaní evangelia není svereno pouze profesionalním misionarum, nýbrz ma být hlubokou touhou
vsech verících.“
Temer pred mesícem take papez Frantisek zalozil novou vatikanskou nadaci na podporu katolickeho
skolství. Nova instituce s nazvem Gravissimum educationis ma za ukol „nasledovat vedecke a kulturní cíle
podporující katolickou výchovu ve svete“. Církev, podle zakladajícího dokumentu nadace, podporou vlastního
skolství praktický odpovída na výzvý Jezíse Krista o hlasaní a sírení radostne zvesti, tedý evangelia, a tajemství spasý.
Jana Lokajová
Církev je vrátnou, nikoli paní domu Pánova.
Upřímně vám řeknu, že mám strach z tvrdých kněží…
Pryč od nich! Koušou!
Jediná věčná krása, které si máme hledět, je Bůh.
Život je pouť a člověk je na cestě, je poutníkem,
který jde cestou vedoucí k vytouženému cíli.
KDO JE JEŽÍŠ PRO MUŽE A ŽENY DNEŠKA?
Jsme povoláni dávat čas, který potřebujeme,
nikoli ten, který nám zbývá.
Buh si mýslí, ze i kdýz delame spatne veci, kazdý
z nas je svatý, a proto nas
ma rad.
Buh nas ma rad, a proto nas porad chraní, abýchom neumreli a mohli to nase zlo napravit.
Nela
…je smutný, ze ho zlobíme,
ale ma nas rad, protoze…
(chvíle premýslení :))…
jsem zapomnela.
Matyáš
Mý veríme v Boha a on verí v nas.
Klárka
Barča
…protoze se zase obratíme k Nemu.
Vašek
Amish Grace
Drama, USA, 2010, 88 min
Režie: Gregg Champion
Hrají: Kimberlý Williams-Paisleý, Tammý Blanchard, Matt Letscher, Faý Masterson, Garý Graham, Darcý
Rose Býrnes, Karleý Scott Collins, Amý Sloan, Madison Davenport, Eugene Býrd,David Mazouz, Emilee Wallace, Eric
Nenninger
Dramatický snímek na motivý skutecných udalostí. V roce 2006 pri
strelbe na nabozenske skole komunitý Amisu ve meste Nickel Mines v americke Pensýlvanii dojde k zabití peti a dalsích peti zranených clenu teto komunitý. Film výpraví príbehý rodin postizených
touto tragickou udalostí, ktere se díký sve víre výrovnavají s bolestí
a ztratou.
Hodnocení:
Drama, ktere je zajímavým zazitkem. Príbeh na motivý skutecne udalosti divaka osloví a jeste mu k tomu
umozní nahlednout do problematiký amisske komunitý. Celkove je film moc hezký zpracovan, snad az na
nektere výidealizovane momentý. Je to film o odpustení, ktere mnohdý stojí hodne usilí. Amish Grace mohu
rozhodne doporucit!
… tento týden mi nekdo rekl, zda
bých nemohl mezi svými receptý
najít neco testovinoveho. Toz
dobra tedý. Sice moucných výrobku jím docela malo, dokonce
jsem mel krasne období, ktere
trvalo priblizne dva roký, kdý
jsem se moucných výrobku ani
nedotkl, samozrejme krome Hostie, a vubec mi to nechýbelo.
Nicmene teď uz po nich sem tam
sahnu. Nabízím proto neco ze
zeme, kde se ríka, ze spravna
pizza bý mela být jako narodní
vlajka, tedý na testo patrí jen rajcata, mozzarella a bazalka… Ano,
dnes varíme z italske kuchýne.
Jsou to „velmi lehke” spagetý -
spaghetti puttanesca.
Potřebujeme:
500 g testovin spaghetti
1/2 l rajcatove passatý nebo 500 g rajcat (sparených, oloupaných, zbavených semínek a nakrajených na
kostický) nebo 500 g loupaných rajcat z plechovký
1 mala plechovka ancovicek (vetsinou 8 filatek) nakrajených na velmi drobne kouský
2 nebo 3 chilli paprický (bez semínek, nakrajene na velmi drobne kostický nebo krouzký, pozor!!! chilli
paprický cistit a krajet pouze v gumových rukavicích nebo si hned po nakrajení poradne umýt ruce
mýdlem a kartackem!!!)
2 nebo 3 strouzký cesneku (nakrajet nadrobno)
2 polevkove lzíce kaparu take nakrajených nadrobno
cca 100 g cerných oliv, bez pecek, nakrajených na krouzký
4 polevkove lzíce zelene petrzele nasekane nadrobno
cca 10 polevkových lzic olivoveho oleje
sul dle chuti
Docela zajímava je verze bez rajcat, v tom prípade výnechame rajcata v jakekoli podobe.
Testoviný spaghetti uvaríme standardním zpusobem tak, abý býlý lehce „aldente”. Do vodý, ve ktere varíme
testoviný, nezapomenme pridat sul a dve lzíce olivoveho oleje. Po uvarení je scedíme, ale neprolevame vodou.
Zbýtek olivoveho oleje nalejeme do hrnce (sam osobne k tomu nejradeji pouzívam litinový hrnec, wokpanev je take dobrým resením) a nechame rozehrat. Potom pridame nakrajený cesnek a cca 2 min jej v oleji
restujeme. Pak pridame rajcata a dusíme tak dlouho, az se rajcata rozpadnou, pokud delame verzi bez rajcat, tento krok výnechavame.
Nasledne pridame vsechný ostatní ingredience a povaríme cca 5 min na stredním ohni tak, abý to lehce
bublalo. Potom do cele smesi pridame testoviný, poradne promíchame s omackou a jeste 2 min vsechno povaríme a je hotovo. Pak uz jen servírujeme a konzumujeme.
Asi nas prekvapí bohata barevnost a docela intenzivní chuť tohoto jídla, a proto k nemu doporucuji lehke,
bíle a odpocinkove víno s jemnou a nasladlou az „polo-sladkou” chutí.
Dobrou chuť - buon appetito :)
Przemek
Milí Farníci :)
Opět přinášíme plody umělecké práce jednoho z našich farníků (a zároveň člena Redakční rady).
Máte také doma v šuplíku pěkně schované nějaké básničky, příběhy, rébusy apod.? Přineste
nám je nebo nám je pošlete a my je otiskneme :) Škoda, aby umění přišlo na zmar, ne?
Těšíme se na Vaši tvorbu.
A v tomto čísle…. texty Rosti Mechúra.
NADĚJE
Šlapeme pouští, velbloud se houpá
Voda už není a chce se nám pít
Vedro je k zalknutí, slunce výš stoupá
Co drží nás na nohou, že můžeme dál jít.
Plujeme bouří, koráb se houpá
Všude je voda, ale nedá se pít
Mrznou nám prsty, strach duši poutá
Co dává nám sílu, že můžeme dál jít.
Všude jsou pouště a všude je voda
I ve městech musíš se o kůži bít
Dostáváš rány, ale přesto se zvedáš
Co dává tu sílu, že můžeš dál žít.
Žijeme nadějí, musíme doufat,
Věřit, že zítra bude snad líp
Když zrovna zle je, proč si hned zoufat
Bohu se vzdejme a bude nám líp.
PÍSNIČKÁŘ
Sedl si k nám a kytaru vzal,
Moc hezké písničky dlouho pak hrál
Hebkými tóny vzduch začal se chvět
Zpíváním říkal nám, jak vidí svět.
Blíž jsem ho poznal a ruku mu dal
Dlouho s ním seděl a žertům se smál
Slovům těch písní teď rozumím líp,
Vím, co chtěl písničkář do noty skrýt.
SÝKORKA
Sýkorko malá, ukryj se v dlani
Srdíčko buší ti, letět se brání
Roztáhni křídla, pusť se a leť
Co může více být než tady a teď
Neboj se, slunce bude tě hřát
Splní ti všechno, co budeš si přát.
Dokonalost je v každé malé chvilce.
Písniček hromadu zpíval a znal
V každé z nich kousíček sebe nám dal
Než jsme se nadáli, vypršel čas
Zbývá se těšit, že přijede zas.
Setkání, návraty, radost je v nás
Zas budeme zpívat a budeme hrát
Nesmějí vidět, že málo jsi spal
Plný je sál, ty zpívej a hraj
I když je daleko, dělí nás čas
Slova těch písní broukám si zas
Odjel a úsměv s sebou si vzal
Zůstává v srdcích těch, kterým hrál.
ODPOČÍVAJÍ
Šero je vůkol, padá drobný déšť
Zelená tráva, v ní plazí se kleč
Desky se jmény, mokrem se lesknou
Tohle to místo, má náladu tesknou.
Každý z nich, jako ty, hory měl rád
Do výšek na štíty nechal se zvát
Zatínal zuby a pot se z něj lil
Však stačilo málo, jen jedna z chvil
Ztiš se, a zastav myšlenky své
Nepotkáš žádného, kdo leží zde
Na počest hlavu hluboko skloň
Tobě i jim zní z dálky teď zvon
Schola (česká) ……………………………………….. kazdý patek v 16:30,
Scholička …………………………………………………
Polska schola ………………………………………….
Komorní sbor ………………………………………….
Varhaníci …………………………………………………
Ministranti ………………………………………………
Podávající sv. přijímání …………………………..
Společenství „Pro všechny“ …………………….
Biblická hodina ……………………………………….
Společenství mladých manželů ……………….
Společenství starších manželů ………………..
Společenství středních manželů ……………..
Modlitební společenství ………………………….
Společenství mládeže ……………………………..
Farní volejbal …………………………………………..
Kurz „Základy víry“ (príprava na krest
a/nebo 1. sv. prijímaní pro dospele) …………...
Příprava k biřmování……………………………..
kazdý patek v 15:25
kazda sroda o godz. 15:00
kazde pondelí v 16:15
sobota 09.01.2016 v 19:00
patek 11.12. v 16:30
sobota 23.01.2016 v 19:00
ctvrtek 10.12. v 9:30
v prosinci nebude
uterý 01.12. v 17:00
uterý 15.12. v 19:00
termín bude upřesněn
kazde uterý v 18:00
patek 04.12. v 19:00
kazdý patek 20:00 (ZS Delnicka)
ctvrtek 10.12. v 19:00 na fare
sobota 13.12. v 16:30 hod.
pátek 04.12. od 9:00 hod. (pro nemocne, ke kterým knezí chodí pravidelne,
kazdý mesíc)
pondělí 14.12. od 9:00 hod. (pro nemocne, kterí chtejí výjimecnou navstevu
kneze se svatostmi pred Vanocními svatký. Nemocne je mozne nahlasit na tel.
císle: 596 314 455 do nedele 13.12.2015)
Každý čtvrtek– zacína bezprostredne po ranní msi svate spolecnou modlitbou
Korunký k Bozímu Milosrdenství (CZ), ukoncení vedene, v 17:30 spolecnou modlitbou Korunký k Bozímu Milosrdenství (PL) a svatostným pozehnaním.
1. pátek v měsíci – 04.12. - eucharisticka poboznost s modlitbou Litanií k Srdci Jezísovu, zasvetnou
modlitbou a svatostným pozehnaním: bezprostredne po ranní msi svate (PL); a v 17:45 hod. (CZ).
Od 16:00 hod. moznost tiche adorace Krista v Eucharistii. Po vecerní msi sv. spolecna adorace s modlitbou proseb a díku v Moravske kapli.
Po celý listopad a prosinec,
kvuli terenním upravam, je uzavrený prístup k filialnímu kostelu
sv. Marka, a proto se vsechný bohosluzbý budou konat ve farním
kostele.
05.12. - farní zájezd na adventní trhy do Wrocławia.
Odjezd v 8:00 hod. Navsteva katedralý na Ostrowie
Tumskim, ve 12:00 hod. mse sv. a pak navsteva Jarmarku adwentowego na Rýnku. Predpokladaný navrat kolem 21:00 hod. Nutno vzít s sebou OP a karticku pojisťovný.
30. 11. v 6:30 hod. - začátek rorátů.
Roratní mse svate budou probíhat po celou dobu adventní kazde pondelí, uterý,
ctvrtek a patek v 6:30 hod. Prosíme, abý si
dospelí prinesli s sebou svíce, pro deti budou svíce pripravený v kostele.
30. 11. v 16:30 hod. mse svata za zemrele,
se kterými jsme se rozloucili v listopadu bez
mse sv. Čas mše sv. je přesunutý z 18:00
hod. kvuli dlouhodobe naplanovanemu koncertu ve farním kostele a uzavrení prístupu
do kostela sv. Marka.
03. 12. v 19:00 hod. přednáška
„Manželství - má to ještě smysl?”
v malem salu MeDK, Karvina - Nove
Mesto, místo Biblicke hodiný.
08. 12. - slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny
dědičného hříchu. Mse sv. ve farním kostele 6:00 PL,
7:00 CZ, 16:30 CZ, 18:00 PL. Tento den nebude mse sv.
v kapli v Raji. Slavnost s doporucenou ucastí na msi sv.
22. 05. 2016 - první svaté přijímání
behem mse sv. v 8:00 (CZ) a behem
mse sv. v 9:30 hod. (PL).
Možnost předvánoční zpovědi:
- ctvrtek 17. 12. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 17:50 hod.
- patek 18. 12. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 17:50 hod.
- sobota 19. 12. od 9:00 do 11:00 hod.
- nedele 20.12: od 15:00 do 18:45 hod. (cizí zpovednici)
- pondelí 21. 12. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 17:50 hod.
- uterý 22. 12. od 9:00 do 11:00 a od 15:00 do 18:00 hod.
- ve stredu 23. 12. zpoveď bude jen pul hodiný pred bohosluzbami
Na Štědrý den a o Vánočních svátcích se zpovídat nebude.
Prosíme, neodkládejte zpověď na poslední chvíli.
Za + Franciszka i Franciszkę Ździebło i za + z całej rodziny
po
6:30
Pl
út
6:30
Cz Za uzdravení maminky
st
7:00 Pl Za + Bronisławę i Ernesta Smolików i dwóch zięciów
18:00 Cz Za + Mikuláše Horňáka, za + rodinu Horńákovou a Mitrengovou
6:30 Cz Za + manžela Boleslava Graňáka a za živé rodiny
30.11. 18:00 Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté
1.12.
2.12.
čt
3.12.
pá
4.12.
so
5.12.
ne
6.12.
po
7.12.
út
18:00 Pl
Za rodziców Agnieszkę i Józefa Kolondrów, ich córki Alžbětę, Zofię, Jankę, synową Annę
i wnuka Mirka
6:00
6:30
18:00
7:00
10:00
18:00
Cz
Pl
Cz
Cz
Cz
Pl
6:30
Pl
8:00
Cz
9:30
Pl
11:00
18:45
6:30
18:00
Cz
Cz
Pl
Cz
6:30
+ maminku Elu Svačinovou, jejího manžela, za + Ericha Sliwku, s prosbou o Boží ochranu
Cz Za
pro rodiny z obou stran
Pl Za + Annę Pinkasową
Cz Za + Marii Zgudovou a za + Filomenu Novotnou
Pl
Cz Za + Františka Jastrzembského, jeho rodinu, + z rodiny Golasovských a za živé členy obou rodin
Cz Za nová kněžská a řeholní povolání
Pl Za + Anielę i Karola Buchtów oraz za + członków rodziny
Pl
Za + Krystynę Kolmaczkową (40.roczn.+), jej syna Kamila (niedoż. 40)
Za Dorotu Kremerovou a její rodinu
Na úmysly farníků složené u obrazu Panny Marie Fryštátské
Za živé a + horníky a členy Spolků krojovaných horníků
Za + Martę Jungową, dr Mariana Jungę, za + i żywą rodzinę z obu stron
Za + rodziców Józefa i Marię Podstawków, czterech synów oraz za żywe rodziny, powierzając je
opiece Bożej i prosząc dla niej dar zdrowia
Na poděkování za 55 let manželství, s prosbou o Boží požehnání do dalších let
Za + Jana Drozda (2.roczn.+), rodzinę Drozdową i Szczepańską, z prośbą o błogosławieństwo
Boże i dar zdrowia dla całej żywej rodziny
Za + rodiny Ivančovou, Šatanovou a Ševcovou, s prosbou o Boží požehnání pro živé rodiny
Za naše farní společenství
16:30
18:00
7:00
st
9.12. 18:00
čt 6:30
10.12. 18:00
6:30
pá
11.12. 18:00 Cz Za + Jindřicha Špaňhela, Michaelu Poledníkovou a Janu Lukošovou, za rodinu Zawiszovou
a duše v očistci
so 7:00 Cz Za živou a + rodinu, s prosbou o dar víry
12.12. 18:00 Pl Za + Leo Schottka, rodziców z obu stron i za żywe rodziny do Opatrzności Bożej
6:30 Pl Za + Bronisławę i Alojzego Kalinów, córkę i syna oraz za wszystkich + i żyjących z rodziny
8.12.
ne
8:00
13.12. 9:30
11:00
18:45
po 6:30
14.12. 18:00
út 6:30
15.12.
poděkování Bohu za přijatá dobrodiní u příležitosti životního jubilea, 60 let pana Josefa,
Cz Na
s prosbou o ochranu a dar víry pro celou rodinu
Pl
Cz
Cz
Pl
Cz
Za Ferdynanda i Helenę Żaganów (15.roczn.+), rodziców z obu stron oraz rodzinę Kunschkową
Za + rodiče Oskara a Ylonu Šafarčikovy, s prosbou o Boží ochranu pro živé členy rodiny
Za naše farní společenství
Za + Marii a Aloise Czernekovy
Cz Za + Davida Macků, + Margitu a Františku Kozákovy, + Emilii a Stanislava Macků
st
7:00
Pl
čt
6:30
Cz Na poděkování Pánu Bohu za dožitých 90 let s prosbou o zdraví do dalších let
so
7:00
Cz
6:30
Pl
8:00
Cz
20.12. 9:30
Pl
16.12. 18:00 Cz Za + Gabrielu Kondziolkovou, + Františka Grzybka a + Zdenku Moučkovou
17.12. 18:00 Pl
Za wszystkie nienarodzone dzieci
Za + męża Wacława, syna Władysława Knieżów, za + z rodziny Knieżów i Badurów
pá 6:30 Pl oraz za Waldemara i Stefanię Goleniowskich
18.12.
18:00 Cz Za + Ladislava Adama, Irenu Adamovou a + Ladislava Adama
19.12. 18:00 Pl
ne
11:00 Cz
18:45 Cz
Za Marię Wijacką, mężów, siostrę, braci i rodziców do Miłosierdzia Bożego
Za + męża Stanislava Macurę, + siostrę Králową, + rodziców z obu stron
Za + rodiče Rudolfa Krále a Annu (2.výr.), manžela Eduarda Otiska, dceru Jarmilu a bratra Rudolfa
Krále
Za + Leopoldynę Smigową, męża i rodziców
Za + rodinu Uřičářovou, Miškářovou, Kovářovou, P. Josefa Daňka, P. Františka Planitu
a duše v očistci
Za naše farní společenství
po
6:30
Pl
21.12. 18:00 Cz
út
22.12.
6:30
Za + męża Zbigniewa Najdra, + Janinę Mrózkową, + rodziców z obydwu stron, z prośbą
o zdrowie i błogosławieństwo Boże dla całej rodziny
Cz Za + rodiče, sourozence, manžela a živé rodiny do Boží ochrany
st
7:00 Pl
23.12. 18:00 Cz
rodiče Annu a Antonina Podstawkovy, za duše v očistci, s prosbou o přímluvu Panny Marie
Cz Za
za živé členy rodiny
Cz
24.12. 15:00 /Pl Mše svatá s otevíráním Betléma
22:00
Půlnoční mše svatá
6:30 Pl Za + Marię i Adolfa Strzebowskich, córkę, zięcia oraz wszystkich krewnych
pá 8:00 Cz Za + rodinu Kulovou, Ruskovou, Szostkovou, Szkutovou a do Boží ochrany za živé rodiny
9:30 Pl Za matkę Marię, syna Leopolda Handzla oraz za sześć sintr z domu Stenchlych
25.12. 11:00 Cz Za + Ferdinanda Mikulce, maminku Margitu a do ochrany Panny Marie za celou rodinu
18:45 Cz Za + rodiče z obou stran, manžela, za spásu jejich duše
6:30 Pl Za + Františka Pawliczka, rodziców z obu stron oraz + zięcia Václava Kachyňę
8:00 Cz Za Márii Piontkovou, syna Miroslava a dceru Annu, a za celou živou rodinu
so
+ Elżbietę Ździebło (4.roczn.+), męża Antoniego oraz za rodziny Ździebło, Ocisk, Lalurny
9:30 Pl Za
i Zoń
čt
26.12.
ne
7:00
11:00
18:00
6:30
8:00
9:30
Cz
Pl
Pl
Cz
Pl
27.12. 11:00 Cz
18:45 Cz
7:00 Pl
28.12. 18:00 Cz
út
7:00 Cz
po
Za + z rodiny Šuterikové, Kolaríkové, Urbaníkové a za živé rodiny do ochrany Boží
Za + rodzinę Eliaszów, Marię, Franciszka oraz za syna Bogusia
Za + matkę Adélę, ojca Jiřígo, brata Josefa oraz siostrę Boženę
Za + manžela Josefa Kudličku, rodiče, do ochrany Boží za živé rodiny
Za + Franciszka Linzera, siostry i brata
Za + rodiče Františka a Vandu Stolarzovy, sestru Marii, rodinu Kondziolkovou a za ochranu Boží
pro žijící rodiny z obou stran
Za naše farní společenství
Za wspólnotę różańcową
Za zemřelé z naší farnosti pohřbené tento měsíc beze mše svaté
29.12.
Msza św. dziękczynna za 20 lat współżycia małżeńskiego, z prośbą o dalszą opiekę
i błogosławieństwo
30.12. 18:00 Cz Za + Aloisii a Viktora Hellerony a za živou rodinu do ochrany Panny Marie Fatimské
čt 7:00 Cz Za + Viléma Febera a jeho rodinu
31.12. 18:00 Pl Na poděkování za uplynulý rok
st
7:00
Pl
Omlouvame se ža prípadne čhýbý ve jmenečh a umýslečh msí svatýčh.
Naleznete-li takovou chýbu, kontaktujte nas, prosím.
Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 20.12.2015
Uzávěrka v pondělí 07.12.2015
Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna
Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč
Kč.
Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu.
Vydavatel
Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1,
tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost
[email protected]
Redakce
Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Anna Špirková, Eva Steffanová,
Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Markéta Szyszkowiczová,
P. Przemysław Antoni Traczyk, Rostislav Mechúr, Tomasz Orehek
Farní kostel Povýšení sv. Kříže, Karviná - Fryštát
24. 12. čt. - Štědrý den - vigilie slavnosti Narození Páně:
Páně
- 15:00 - mse sv. pro deti s „otevíraním betlema” CŽ
- 22:00 - „pulnocní" mse sv. CZ
25. 12. pá. - slavnost Narození Páně
- 5:00 „Godzinki o Narodzeniu Panskim”
z mszą sw. o swicie PL
- 6:30 msza sw. PL
- 8:00 slavna mse sv. CZ
- 9:30 uroczýsta msza sw. PL
- 11:00 mse sv. CZ
- 15:00 slavnostní zpívane nesporý
se svatostným požehnaním CŽ
- 18:45 mse sv. CZ
26. 12. so- svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
- 6:30 - msza sw. PL
- 8:00 - mse sv. CŽ
- 9:30 - msza sw. PL
- 11:00 - mse sv. CŽ
- 18:00 - msza sw. PL (niedzielna)
27. 12. ne. - svátek Svaté Rodiny
- 6:30 - msza sw. PL
- 8:00 - mse sv. s obnovou manželskýčh slibu CŽ
- 9:30 - msza sw. z odnowieniem przýrzeczen małzenskich PL
- 11:00 - mse sv. CŽ
- 18:45 - mse sv. CZ
31. 12. čt. - památka sv. Silvestra I., papeže
- 7:00 - msza sw. PL
- 16:00 - mse sv. na podekovaní ža uplýnulý rok CŽ/PL
01. 01. pá. - slavnost Matky Boží, Panny Marie
- 6:30 - msza sw. PL
- 8:00 - slavna mse sv. CZ
- 9:30 - uroczýsta msza sw. PL
Farní kostel sv. Petra z Alkantary, Karviná-Doly
- 11:00 - mse sv. CŽ
24. 12. čt. - Štědrý den - vigilie slavnosti Narození Páně:
- 18:45 - mse sv. CZ
- 16:00 - „pulnocní” mse sv. CŽ
25. 12. pá. - slavnost Narození Páně
- 9:30 - slavna mse sv. CZ
26. 12. so. - svátek sv. Štěpána, prvomučedníka
- 9:30 - msza sw. PL
27. 12. ne. - svátek Svat é Rodiny
- 9:30 - mse sv. s obnovením manželskýčh slibu CŽ
01. 01. pá. - slavnost Matky Boží, Panny Marie
- 9:30 - mse sv. CZ