recenze (974647) - Golden-sun
Transkript
MOJE ZKUŠENOST S JOCELL Měla jsem příležitost několik týdnů pracovat s jocell, zlatou formou. Na počátku bych měla podotknout, že s energií pracuji vědomě už více než 21 let; práci s ní učím 14 let, v r. 2012 jsem přešla na pránickou stravu, na práně“ jsem s výjimkou dvou kratkých, velmi těžkých období, po celou dobu. Musím říct, že na počátku jsem byla velmi skeptická. Připadalo mi, že Honza – stejně jako několik mých dalších přátel – vytváří něco jako perpetuum mobile, k jehož dokončení vždy bude chybět onen jeden jediný pověstný krok, poslední kolečko. Už první kontakt mě přesvědčil, že nejde jen o nějaké mámení nebo přání tvůrců: když jsem se s jocell poprvé setkala, vnímala jsem změnu energie (nárůst, brnění, především v oblasti sahasráry), při hovoru v kavárně, kam mi jí Honza přivezl a kde jsme si chvíli povídali, a přestože byla ještě oddělená fólií (tělo a vrchní část) a zabalená důkladně v balíku . Několik dalších dnů jsem měla jocell doma nerozbalenou, balík na psacím stole v ložnici. Překvapilo mě, jak jemnou a něžnou energii vyzařuje. Začala jsem ji ke svému údivu vnímat jako živé stvoření: energii miminka: kdykoli jsem šla okolo, nemohla jsem odolat pokušení se balíku dotknout nebo ho „pohladit“. Moje hlavní zkušenost potvrzuje, že zásadní důležitost pro účinnost má vědomá práce a interakce s jocell: není třeba jí „zapojovat“ (dávat do ní vodu, přivádět do ní proud). Účinkuje v interakci s vědomím nezkoušela jsem, jaký vliv má jocell na spotřebu energie, kolem domu a na zahradě se ale všechno rozbujelo naprosto nebývale (vistárie a dokonce i popínavé růže kvetly vysoko ve smrku), přestože v domě se řadu let pracuje s energií a kdokoli tu kdy byl, ví, jak mocné a energeticky silné je to místo. Reaguje kdykoli na ní pomyslím nebo soustředím se na ní. Pokud s ní nenavážu kontakt („nesoustředím se na ní, neracuji s ní vědomě nebo jen nenechám působit záměr), „neobtěžuje mě. Jen tady je, kdykoli k dispozici (tato ochota a otevřenost „existujícího kanálu“ je také nepřehlédnutelná). Není svým dosahem omezená na pouhých 5 nebo 10 m vzdáleností: energetické účinky (otevírání cesty vzhůru, energie po páteři – uvolňování kanálů energie, ale i zablokované páteře nebo – od sezení u počítače občas ztuhlých zad) cítím, kdykoli na ní myslím, soustředím se na ní anebo o ní píšu, jako – poprvé - právě teď). Nejdále jsem zkoušela využívat její podporu v autobuse „o dvě vesnice dál“. Cítila jsem jí velmi dobře. To, kontakt kazilo, byl pohyb autobusu, nikoli vzdálenost. Toto působení budu ještě zkoumat. Myslím si, že by nefungovalo „jako krádež“, tedy jakkoli nečestně, a že je nutný prvotní fyzický kontakt s konkrétní jocell (chová se jako živý organismus a je nutné se nejprve „seznámit“). Posiluje osobní energii, pomáhá mi být více v sobě i sama sebou i vnímat jednotu s vesmírem = je velmi podporující pro všechny tyto snahy; působí velmi blahodárně. Kdykoli jsme s ní pracovala, cítila jsem, že nemám mít s sebou nebo někde u ní ostré kovové předměty: přinejmenším „moje“ jocell to nemá ráda. Jakoby se odvracela na druhou stranu. Nechce to vidět. Sama obsahuje kov, ale nemá ráda zbraně ani cokoli, co tak vypadá; jakoby jí vadil i nůž, kterým krájíme „jenom“ zeleninu: i tím se dotýkáme života. Vjemy s „otevřením cest“ jsem už popsala. Nejsilnější a nejmohutnější vjem jsem měla s jocell vždy při meditacích. Opatrné obcházení aktivuje energii, brnění, sílu energie, ale pokud medituji s jocell, je to zmnohonásobení soustředění i síly energie a jejího dosahování (sloup do Kosmu) – zvyšování energie i její hloubky. Tady jde asi o hodně individuální účinky v návaznosti na to, čeho jsme už dosáhli sami a jak jsme zaměření - jejich rozsah a konkrétní kvalita se bude také lišit i podle našeho soustředění nebo zaměření v danou chvíli Energii jocel vnímám jako pyramidální, přesněji řečeno jako ten druh pyramidální energie, který se vytváří pod špičkou pyramidy anebo jako „čepička“ (vyjádřená tvarově vrcholem koruny Horního Egypta), nebo i změnou kvality oleje v novou vyšší substanci, jakoby tekuté světlo (čemuž budete rozumět ti z vás, co jste někdy něco takového zažili nebo viděli, jinak se prosím spokojte s popisem pyramidální energie: bez vnitřního poznání to lépe vysvětlit nelze). Je to pyramidální energie a světlo, není to energie Kristovská. Rozdíly u energie je vždy poměrně těžké popsat: cesty vidím vedle sebe. Jde o blízkou, ale přesto jinou kvalitu, i když světlo je velmi podobně vysoké i jemné a laskavé. Pro nás je oboje velmi vysoké, ale přece jen: první se vztahuje ke stvořenému světu, jakkoli vede i do Vesmíru, a druhá přesahuje všechno, co si jen dokážeme představit. Je rozdíl v kvalitě, výšce i nekonečnosti – kvalitách vědomí, kterých můžeme dosahovat vnitřní cestou: skrze světlo, jiskru, kterou jsme kdysi dostali, jako své dědictví, pokud ho nechceme odmítnout. Oboje dosahuje jinam: i pyramidální energie je omezená, i když my ji vnímáme jako velmi vysokou. Tak může pomáhat jocell, jako skutečná pyramida, a kdysi jsem tyto soustavy také tak používali. Pokud jsem se obracela ke Kristu – v mém vnímáni nejvyššímu božství a Zdroji, nesměšovala jsem to s prací s jocell – vnímala jsem, že tam, do tohoto přímého vztahu nic dalšího nepatří. Nelze směšovat účinky a cestu modlitby a spojení s Bohem, ať už ho označujeme jakkoli, s jocell. Jocell je skutenčně úžasná - je souputník, kamarád na cestě, něco co může pomoci na kusu cesty ke Zdroji, ale zároveň třeba mít na paměti, že není Zdroj sám. Jocell nám může pomáhat, podporovat nás, posilovat naši energii a aktivovat ji, napomáhat zesilování a růstu a probouzení vědomí. Může nám pomoci na cestě, jít s námi kus cesty – ale neurazí ji „za nás“. Stejně jako u jakéhokoli pomocníka, i tady platí, že smyslem všeho co děláme je plné probuzení vědomí, plná vědomost a tím i svoboda. Všechno co děláme proto má – i při využití jakékoli pomoci – vést tímto směrem. Při probouzení vědomí, zesilování energie, na cestě, může (tato, vyzkoušená – jiné a funkční jsem neviděla) jocell velmi pomoci. Vzpomínka na něco, co jsme už kdysi znali a uměli používat. Připomenutí této „zlaté“ doby a tehdejších úrovní vědomí, kdy pyramidy byly po celé Zemi a zářily a uměli jsme používat i podobná zařízení a brány, ale to už se netýká bezprostředně a jenom jocell – jde o jinou kapitolu, historii naší Země, a o ní tedy snad někdy příště, anebo až nazraje čas na knihu. Radovan Šejvl První část zásilky, dvě stříbrné. Po dlouhotrvajícím radostném očekávání přináší pošťák první část zásilky. Příjemnou energii už cítím přes skleněné dveře ze zabalené krabice. Rozbaluji zásilku a ohmatávám skleněné válce. Před ulehnutím na lůžko ukládám buňku pod postel. Nevyspal jsem se vůbec. Energie v místnosti by se dala krájet. Podobné je to i několik dalších dní. Sny jsou mnohem výpravnější, lidnatější a poučnější při společném spánku. Buňku přenáším z ložnice do kuchyně, obýváku i do pracovny. Pokaždé, několik hodin po přinesení na nové místo, cítím velice jemný, nedefinovatelný zápach. Snad se něco v prostoru vypaluje nebo čistí? 10. 11. 2015 - první delší cesta mimo drobných popojížděk v místě. Ráno tankuji plnou nádrž. Palubní počítač většinou hlásí po natankování dojezd 680 – 720 km. Po umístění obou stříbrných buněk na přední sedadlo displej ukazuje do té doby nevídaných 880 km! Cestou tam po D1 od Brna na Jihlavu, pozoruji nižší spotřebu, i když je to do kopce. Cestou zpět je již spotřeba jako dříve. Foto a email několika kamarádům 15. 11. 2016 Živá Buňka JOE CELL je již v Bučovicích a probíhají první testy v autě. Zatím s ní spím a v noci se děje leccos zajímavého. Sny jsou hluboké, výpravné a poučné. Dnes si ji po hodině skučení, blití a průjmu vyžádal Fanda, který nejen při pořízení přiloženého snímku spí jako zabitý 26. 11. 2015 Bučovice – Kurdějov: dvě stříbrné, výkon nic moc. Jako by se buňky vzájemně zkratovaly a jedna nasává druhou. Alespoň tak to na dálku cítí a po telefonu vysvětluje senzibil Jindřich. Téhož dne o Buňce mluvím s několika přáteli. Jednu z nich si půjčuje kolega na několik týdnů do Prahy. Při jejím vrácení jsem zjistil, že ji ukazoval několika přátelům a pozoroval pár zajímavých jevů. Podrobněji mne ale zatím neinformoval. 17. 12. 2015 – předvedení jedné ze stříbrných buněk senzibilovi, který detekoval kapkovitě elipsovitý tvar vyzařující příjemné energie. Ten den je pro mne poslední pracovní den roku 2015. Pracuji jako odborný poradce a musel jsem se udržet v činnosti do realizace konference, kterou jsem pořádal. Jedna stříbrná byla ten den v Brně na Technické 8 FEKT VUT se mnou. Ten den se v naší posluchárně porouchala klimatizace. Několik posluchačů si přišlo stěžovat, že je jim zima. Klimatizace funěla a funěla a bylo to značně rušivé. Podařilo se ji vypnout až po obědě. V pracovní, osobní i zdravotní rovině se cítím fajn. Jsem naplněný radostným optimismem a radostným očekáváním. V profesní rovině se namlouvám s kamarádkou z dětství. Večer téhož dne už mě bolí v krku. Cítil jsem se fajn, přesto jsem trochu onemocněl. S pomocí senzibila a léčitele Jindry jsem to rychle překonal. Jindra načetl z vesmíru, že z 20 % na to měly vliv mé špatné emoce v den přednášky, z 20 % zátěž virů a bacilů od nemocné ženy a dětí a z 60% závada nečištěné klimatizace, která do jednacího sálu vyfuněla spoustu patogenů a zárodků nemocí. Důvod závady klimatizace však senzibil neznal. Měla to snad na svědomí jedna malá stříbrná buňka? 21. 12. 2016 – předání druhé ze stříbrných buněk Jindrovi, který je masér a léčitel. Buňku vozí v autě a po několika dnech hlásí prokazatelně zvýšenou spotřebu paliva. Dodavatel Michal Pešta mne ubezpečuje, že nám zlaté Buňky pošlou ještě do konce prosince, takže se těším na další zásilku. 26. – 28. 1. 2016 – krach na New Yorské burze v Bučovicích. Kamarádka, o kterou jsem se v pracovní rovině ucházel, a která velice kladně hodnotila mne i moji práci, mi dává košem. Cítím velký úbytek energie jako ze zlomeného srdce, ze kterého jsem definitivně onemocněl a týden či 14 dní se vykašlával z podoby. 17. 2. 2016 v Praze přebírám první stříbrnou, kterou jsem zapůjčil a očekávám dvě zlaté 26. 2. 2016 platím poštovné a těším se na dvě zlaté 29. 2. nebo 1. 3. 2016 dostávám dlouho očekávanou zásilku 8. 3. 2016 předávám jednu zlatou Petru Baxantovi. Jsem u něho na zahradě jako doprovod syna. V tělesné rovině je mi mizerně. Petr mi pouští plazmový generátor Zapper na zánět horních cest dýchacích. Vůbec to nezabírá a je mi hůř a hůř. 15. 3. 2016 jsem po několika letech vyfasoval penicilinová antibiotika. Mám pocit, že vůbec nezabírají, přesto se cítím již dva dny lépe. 21. 3. 2016 první delší cesta autem se zlatou buňkou. Ráno tankuji plnou a jedu Bučovice Praha - Kralupy - Odolená voda. V dálce vidím horu Říp. Je to do kopce, ale ukazatel spotřeby paliva se téměř nepohybuje. Večer frčím zpět. Docela tomu šlapu na krk, abych stihl v Brně otevírací dobu kryosauny. Ponořuji své tělo do dusíku a jsem rád, že zbytek bacilů umrzá. Cítím se jako znovuzrozený. Nic moc je to na trase Bučovice – Kozomín. Je to něco přes 500 km a při spotřebě 8,2 l, kterou mám, to mělo vzít nějakých 41 l. Tankoval jsem jen 39 l, takže „nějaký“ účinek to asi má. Má radost netrvá dlouho. 22. 3. 2016 telefonát s dodavatelem buňky. Říkám mu, že mám pocit, že jsem po doručení zlaté onemocněl. „Ano, to je průvodní jev, dochází k intenzivnímu čištění.“ Uznávám, je to potřeba a situaci přijímám. Nemoc beru jako cestu k vyřešení problému. V duchu si říkám, že mi mohl někdo alespoň naznačit, co může živá buňka JOE CELL způsobit. O den dříve jsem mluvil s jiným, dřívějším uživatelem starší verze buňky ještě s elektroinstalací, ten mne informoval, že se na použití buněk dělají i semináře. Tak kdo ví, třeba se jednou zúčastním. 25. 3. 2016 přijíždí na návštěvu uživatel druhé zlaté, Petr Baxant (na snímku). Diví se, že stonám, když mám doma takový léčitelský zázrak. Říkám mu, co jsem vyzvěděl a ptám se na jeho první zážitky se zlatou. Mluví o dokonalém restartu, neví co všechno má připisovat JOE CELL. Zlatá Buňka se uhnízdila v naší kuchyni po několik dnů a každý z příchozích hodnotil navibrovanou vodu jako chutnější. Návštěvníci rukama zkoušeli a porovnávali výkon zlaté a stříbrné buňky. Zlatá jim připadala jako vybitá. Možná je to tím, že její energie je jemnější. Ještě ten den je mi zase o něco hůř a v krku mne bolí čím dál více. 27. 3. 2016 se jedu opět vymrazit, ale už ani kryosauna nepomáhá. Zlatou a stříbrnou berou s sebou do auta. 29. 4. 2016 se konečně dovolám léčiteli a senzibilovi Jindrovi, který má v užívání jednu stříbrnou. Nabízím mu alespoň ukázání a osahání buňky zlaté, protože mám u něj domluvenou schůzku. Je pro mne veliké překvapení, že odmítá. Opravdu se na ni nechce ani podívat, snad je to tím, že mu současné dění vyhovuje a nechce řešit nic hlubšího. Svoji stříbrnou dál vozí v autě a tvrdí, že jeho spotřeba se prokazatelně zvýšila. Ptám se, jestli si ji bere s sebou domů či do masérny. V žertu odpovídá, že dokud nezvládne auto, nebude jí dávat složitější úkoly. 4. 4. 2016 mi je opravdu zle. Těším se na schůzku s Jindrou, který po chvíli přináší svoji stříbrnou z auta a začíná s ní rozprávět. Prý přijetí jemné energie od zlaté buňky blokuje můj strach. Zajímavé. Já myslel, že strach nemám. Dokonce to mám i v psychologickém znaleckém posudku, kde je to považováno za negativní vlastnost. S Jindrou rozprávím o všem možném a v podvečer odjíždím. Zastihne mne telefonát od autora, který připomíná dávno slíbenou zpětnou vazbu. „No, vy si umíte vybrat chvilku!“ Touto větou zahajuji rozhovor, protože dlouho už mi nebylo tak zle. Docházím k závěru: Živá Buňka vše urychluje a moje tělo to zdaleka nestíhá. 5. 4. 2016 další výlet do kryosauny. Jedna zlatá a jedna stříbrná jedou s námi. Tankujeme plnou a dojezd zase ukazuje nějakých 880 km. Pod vlivem informace, že se Jindra nechtěl na zlatou buňku ani podívat, jsem pro ni zajistil jiné využití. Nemocný kamarád bude rád. Asi ve 20:00 hodin zvoníme v přízemí. „Tak z které ruky chceš?“ Držel jsem obě, zlatou i stříbrnou. Kamarád si je chvilku osahává a bere si zlatou. Za chvíli přijde SMS, že než přišel do třetího patra, měl od ní rozpálenou ruku doběla. Ráno 6. 4. 2016 mu volám a ptám se, jak se vyspal. „Dobře.“ Buňku nechal vedle naklíčovací misky v kuchyni. Ráno prý zrní mělo 10 cm dlouhé výhony. Kamarád s léčitelskou schopností se odpoledne díval na TV na fotbal a zlatá buňka s ním. Při fotbale usnul, což se mu prý v životě ještě nestalo. Je mi pořád zle a nemám chuť nic psát… 7. 4. 2016 ráno jdu na EKG, které je součástí preventivní prohlídky u obvodního lékaře. Přístroj mne prý vyhodnotil, že bych už ani neměl žít, dokonce se tak i cítím. Lékař výsledky zkorigoval, přesto však našel zvětšená játra, zvýšené hodnoty jaterních testů a vysoký obsah tuků v krvi. Za 2 hodiny se ještě od jiné lékařky na základě jeho výsledků dozvídám, že hodnoty tuků jsou pro mne již ohrožující na životě. Ten den mám smluvenou schůzku s homeopatičkou a jedu si pro několik tkáňových solí. Intuitivně si vybírám všechny, kde mě bota mého těla tlačí nejvíce. Ukazuji ji jednu stříbrnou. Nesměle naciťuje a osahává její energii a nechává si vyprávět, jak německá kolegyně pod vlivem setkání s Živou buňkou opustila svoji homeopatickou 30letou praxi a zahájila léčení pomocí JOE CELL. Je ráda, že jí o tom říkám, ale od buňky se odvrací s tím, že jí to je nepříjemné. Živá buňka tedy rozhodně není vhodná pro každého. Pátek 8. 4. 2016 - další telefonát od autora požadující slíbené zkušenosti. Slibuji, co jsem slíbil. Ujišťuji ho, že mi opravdu bylo tak zle, že jsem neměl sílu a možnost nic psát. Současně jsem byl rád, že volá, že mi pomáhá dostat se z deprese způsobené tím, že moje tělo nefunguje tak, jak má. Metabolická porucha na zpracování tuků a cukrů způsobuje velikou únavu. V podstatě u mě nic nového, protože se tímto problémem trápím s různou mírou úspěšnosti již více jak 10 let. Za poslední měsíc až dva došlo k dramatickému zhoršení a něco z toho spustila či urychlila zlatá nebo stříbrná buňka. No, kdybych tohle věděl, tak do toho nejdu. Snad proto dopředu nemohl autor nic naznačit. Zahájil jsem homeopatickou léčbu a razantně změnil jídelníček, což jsem nedokázal za předchozích 10 let. Takže nějaké dva měsíce nepohody vedoucí k pochopení podstaty problému stojí za to. Z mého úhlu pohledu k energii zlaté i stříbrné buňky musí člověk dozrát. Už se těším až se mi ta zlatá vrátí. Nechám si ji ale nějaký čas v autě. Ať ukáže, co umí. Ta stříbrná je pro mne zatím stravitelnější. Co dodat? Pěkně to napsal plyšový medvídek. Na tom překladu jsem pracoval přes 10 let. Pořád mi tam falírovalo to násobení. Pomohl mi s tím až Masaru Emoto, který říkal, že pokud zvýšíme využití našeho mozku jen o několik desetin procent, bude na Zemi ráj. S pozdravem Radovan Šejvl Milí přátelé, ZLATÁ BUŇKA se ke mně dostala díky jednomu z těch zázraků, které vás potkají pouze několikrát za život. Člověk má pocit, že je ve správný čas na správném místě a k tomu se ještě připletl ke správnému rozhovoru. A to se mi stalo v červnu roku 2015 ve městě Lindau am Bodensee, a to na kongresu věnovanému energetické medicíně. Probíhala tam intenzivní diskuse, ke které se přidal jako pasivní posluchač někdo třetí, ten chvíli poté otevřel svůj notebook a ukázal mi fotografii tajemného přístroje, který mě zvláštním kouzlem oslovil a lákal. Ukažte mi to, to musím vidět na vlastní oči – říkám neznámému. A tak jsem mezi čtyřmi sty osobami jediná, která ji smí spatřit: ZLATOU BUŇKU, pán má totiž s sebou prototyp, který si posléze odvážím domů. Tím neznámým je český léčitel(terapeut) Miro Fišl. ZLATOU BUŇKU, tento překrásný, ale na pohled jednoduchý přístroj z čistého českého skla s vloženými pozlacenými měděnými válci, vyvinul, navrhl kolektiv okolo pana Fišla a sestavován je ručně. ZLATÁ BUŇKA stojí v našem domě už přes půl roku a já se ji snažím zkoumat. Vyzařuje neuvěřitelně silné vlnění extrémně jemné kvality. Nemůžeme jinak, než měřit tuto energii Bovisovými jednotkami, které jsou pro potřeby ZLATÉ BUŇKY velmi nepřesné, pomocí Bovisova biometru. Tomu nebude věřit žádný energetik, ale odečítám 130 milionů Bovisových jednotek! Na zemi v místě vyzařujícím silnou kladnou energii lze naměřit něco okolo 500 000 Bovisových jednotek. Stavím na ni skleněnou konvici s filtrovanou vodou, tu vodu pijeme a ani naše kočky a psi už jinou vodu nechtějí. Co ještě pozoruji? Tato energie se neustále mění, záleží na tom, v jaké fázi je měsíc, na počasí, kdo je u nás na návštěvě nebo jak stresově náročný měli obyvatelé domu den. Jde o velmi jemnou energii, která je neznatelná a už vůbec ne vtíravá, v porovnání například s tím, jak neklidně člověk spí, když si do ložnice dá velké kameny apod. Energie buňky je mírná, harmonizující, čistá. Mám pocit, že vše špatné mizí, věci, které se zdály být neřešitelnými, se rozplétají. Miro říká, že: „…pod kobercem nezůstane zameteno vůbec nic.“ Nevím, co všechno se může stát, ale MOŽNÉ JE NAPROSTO VŠE. Vnímám tento přístroj jako oduševnělou bytost, jako dobrého přítele v časech zlých. Je možné, že tento přístroj je silou či produktem z budoucnosti. Zdá se, že dokáže vytvořit nejlépe možnou realitu, energii míru. Někteří řeknou, že přístroj až příliš jednoduchý. Není však skutečná pravda vždy jednoduchá a prostá?! Jeden fyzik z CERNu si vzal tento přístroj s sebou do Ženevy, chce totiž odhalit její tajemství za pomoci svého potenciálu výzkumníka a atomového fyzika. Chci inspirovat kolegy, terapeuty, duchovně založené osoby, aby si tento přístroj vyzkoušeli sami. To, co jsem napsala, zní možná jako milostný dopis, ale protože nevím, jak dané pochopit rozumem, zbývá „pouze“ rovina srdce. V případě zájmu volejte, mailujte, faxujte……. Se srdečnými pozdravy Heidi Müller Poznatky Golden Sun (Joe cell) Ing. Jan Jarkovský 2012-2016 Od rána jsme byli s Joem naladěni. Měl jsem ho na jídelním stole v kuchyni. Během dne jsem kolem něj chodil a bylo velmi silně zřetelné, jak při přiblížení v mém těle dochází k blesku rychlému otevření energetických center až ke korunní čakře včetně, kde by se otevření dalo popsat jako silná teplá a intenzivní a mohutně pozitivní energie. Téměř exploze, vstup do vyšší dimenze. Časy mezi otevřením jednotlivých energetických center byly milisekundy. Poprvé jsem tento jev ani nepřipisoval Joecell. Myslel jsem, že máme ploténky na elektrickém sporáku na maximum a jsem v jejich silném elektromagnetickém poli. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornost. Spíše jsem se divil, že máme doma tak silný zářič a že ještě není ve sběru. Teprve na podruhé jsem identifikoval zdroj. To je síla. Mohutný kanál toku energie sílil s přiblížením k němu na intenzitě. Mezi pěti metry a jedním metrem je nepřehlédnutelný sloup energie do nebe. Tento jev jsem pozoroval celý den, kdy jsem přešel kolem Joecell alespoň desetkrát. Nedalo se to přehlédnout, protože s každým krokem v jeho přítomnosti mně to doslova tahalo za vlasy nahoru a v hlavě jsem měl najednou rozsvícených milion žárovek, moje mysl byla jako slunce. Od doby, kdy je Joecell s námi doma, mám pocit, že nám celý vesmír pomáhá. Dějí se změny, někdy i velké a vše se děje dobrým směrem. Napojení na kosmické vědomí je jednodušší a rychlejší. Jeden Joecell je v naší nádrži na vodu. Máme abnormálně silné ledviny ( měřitelné). Již na více dvoudenních školeních – seminářích, kde jsem se zúčastnil, jsem první den byl bez Joecell. Druhý den jsem jej vzal s sebou a nikomu jsem nic neřekl. V místnosti se lidé ptali na podstatně inteligentnější otázky a celkově byla lepší atmosféra, vyšší pozornost, harmonie... Jeden Joecell se mnou jezdí v autě. Od té doby je v něm znatelně lepší energie, pocit pohody a odstínění negativních záření, jen tu úsporu paliva jsem zatím nenastartoval. Před časem jsem navštívil mojí známou léčitelku z Tábora. Joe byl v tašce. Ona se na mně hned mezi dveřmi vrhla co to mám s sebou. Vyndal jsem Joecell na stůl, vyhrkly jí slzy a po celou dobu návštěvy cca hodinu se nezastavily. Večer mi přišla od ní SMS zpráva, že se z toho pořád ještě nemůže vzpamatovat.
Podobné dokumenty
sveceni biskupa litomerickeho 2008
z bahna vytáhnout, pomoci se dostat na pevnou půdu břehu, rychle mně donést suché šatstvo
ze semináře a panu rektorovi vše vysvětlit, jak by asi vypadala má budoucnost? „Bini et bini“
vždy ve dvou....
KBT deprese
Moc ne. Kdosi se mě tuhle zeptal co budu dělat, až děti
odejdou z domu. A já jsem si uvědomila, že nedokážu
myslet tak daleko do budoucna. Nevidím pro sebe žádnou
budoucnost - žádnou která by stála...
ekopsychologie-II-praktika-prime-cesty - font-20
staří, nebyl by už čas přemýšlet o tom, jak stihnout
co nejvíce v mnišském díle, a ne v získávání
pozemských hodností… Bude Bohu k něčemu tvůj
vědecký titul? Odpovídá: «Ho víš, Bůh — o Hěm
ještě ne...
Kniha v PDF
důležitých činností člověka jsou také významné. Ale na
stránkách této knihy se pokusíme pochopit, že to není
zdaleka všechno, co musí zkoumat ekologie člověka.
Vždyť člověk není jenom tělo, ale pře...
Psychoenergetika II/2009 - Česká psychoenergetická společnost
Známe-li svoji konstituci a způsob trávení, potřebujeme
znát šest základních chutí. Ve složité alchymii toho, co naše
tělo hodnotí jako „zdravé“ a „nezdravé“ nehrají rozhodující
roli ani kalorie, a...
Psychoenergetika II/2010 - Česká psychoenergetická společnost
určité frekvenci. Když přemýšlíte, vaše myšlenky jsou
vysílány do Vesmíru a magneticky přitahují všechny
podobné věci, které jsou na stejné frekvenci jako vaše
myšlenky. Vše, co se vysílá, se vrací...