Právní problematika trestných činů v silniční dopravě
Transkript
III. Národní kongres „Dopravní úrazy“ Právní problematika trestných činů v silniční dopravě JUDr. Miroslav Růžička, Ph. Ph D. 4. 6. 2015 Brno, hotel Myslivna I. Úvod II. Přehled trestných činů v silniční dopravě podle nového trestního zákoníku III. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy IV. Závěr Úvod - I Pod kategorii trestných činů v (silniční) dopravě bylo možno (pokud bychom vzali v úvahu ustanovení trestního zákona z roku 1961) subsumovat v zásadě následující skutkové podstaty trestných činů: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ ( 171 odst. 1 písm. c) tr.. zák. 1961), obecné ohrožení (§ 180 tr.. zák. 1961), řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění (§ ( 180d tr. zák. 1961 – ve znění novely provedené s účinností od 1. 7. 2006 zákonem č. 411/2005 Sb., předtím tato skutková podstata neexistovala a šlo pouze o přestupek, nejednalo-li li se zároveň o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí), poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení (§ 184 tr.. zák. 1961), Úvod - II ohrožení pod vlivem návykové látky (§ ( 201 tr. zák. 1961) – původní název této skutkové podstaty před novelou č. 175/1990 Sb. zněl „Opilství“, jak byla naopak nově označena skutková podstata upravená v § 201a tr. zák. 1961, ovšem až novelou č. 557/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992 [jde o tzv. „Rauschdelikt“], neposkytnutí pomoci (§ 207, § 208 tr. zák. 1961), ublížení na zdraví (§ 223, § 224 tr. zák. 1961), neoprávněného užívání cizí věci, bylo-li bylo předmětem útoku motorové vozidlo (§ 249 tr.. zák. 1961) – až do novely č. 175/1990 Sb. se jednalo o samostatnou skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla (§ 209a tr.. zák.), která byla zmiňovanou novelou zrušena, ovšem zůstala obecná skutková podstata trestného činu podle uváděného § 249 tr. tr zák. 1961. Bylo by možno uvažovat o zařazení skutkových podstat i jiných trestných činů. Úvod - III Proč je třeba zmínit starý trestní zákon? S odkazem na ustanovení § 2 odst. 1 tr.. zákoníku, případně dalších, o časové působnosti trestních zákonů. Právě § 180d tr.. zák. by mohl sloužit jako příklad takřka zcela vypuštěného ustanovení, ale nepotvrdil se předpoklad, že téměř (byť ne zcela) bez náhrady. Starý § 201 tr.. zák. (podle nového zákoníku § 274 tr. zákoníku – vypuštění slov „byť z nedbalosti“) takovým příkladem není a také tato „změna“ se vůbec v trestním postihu takovýchto jednání neodrazila. Se starým trestním zákonem budeme pracovat ještě poměrně velice dlouho, dovozuje se, že nejméně 4 – 7% trestních věcí je stále ještě posuzováno podle trestního zákona z roku 1961; u dopravy však tento podíl bude mnohem nižší. Lze tedy uvést, že v případě trestných činů v silniční dopravě to, že by se stále objevovaly skutkové podstaty podle starého trestního zákona, nelze příliš reálně očekávat. Úvod - IV Několik statistických údajů V roce 2014 došlo k naprosto nepodstatnému poklesu počtu stíhaných osob a osob, proti nimž bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, na celkem 103 591 (105 858 osob v roce 2013, 103 416 v roce 2012 a 102 955 v roce 2011), tj. -2 267, -2,1 2,1 %). Úroveň kriminality z tohoto hlediska v posledních letech se tedy permanentně snižovala, protože nebylo dosaženo údajů např. za rok 2007 (113 910) nebo 2009 (113 408), kdy tyto ukazatele byly za celé období od roku 1989 nejvyšší – je třeba jen připomenout, že v období let 1989 – 1994 se hodnota tohoto ukazatele, tehdy ještě označovaná jako „stíhané osoby“, pohybovala mezi 65 000 – 90 000 a nad 100 000 se poprvé dostala až v roce 1995. Závěr z minulých let o stagnaci kriminality co do počtu stíhaných osob a osob, vůči nimž bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, lze proto považovat i nadále za platný, i když nemusí platit bezvýhradně pro všechny regiony. Totéž lze vztáhnout i na vývoj a změny ve struktuře trestné činnosti. Počet stíhaných osob poklesl z 38 400 osob v roce 2013 na 37 378 v roce 2014, tj. o 2,7% (v předchozím roce šlo dokonce o snížení o 10,26%). Počet stíhaných osob byl nejnižší od roku 1989, je však nutno vzít v úvahu, že od roku 2002 je v trestním řádu navíc zakotvena forma zkráceného přípravného řízení (vedle standardního přípravného řízení a přípravného řízení s rozšířeným vyšetřováním). Úvod - V Počet obžalovaných osob zaznamenával v roce 2014 obdobnou tendenci, protože se snížil z 34 275 v roce 2012 na 33 790 (jediný zčásti srovnatelný, byť výrazně nižší, údaj se vyskytl v roce 1990; i zde ovšem platí konstatování shora ohledně zásadní změny trestně procesní úpravy od roku 2002), tedy o 1,4% (v roce 2013 se jednalo dokonce o pokles o 10,76%). Pokud jde o zkrácené přípravné řízení, v roce 2014 byla tato forma předsoudního stadia trestního procesu uplatněna vůči jen nepatrně nižšímu počtu osob oproti údaji za rok 2013, kdy se jednalo o absolutně nejvyšší počet osob za celou dobu existence zmiňovaného institutu. V roce 2014 bylo zkrácené přípravné řízení konáno vůči 66 213 osobám, -1 1 245 oproti roku 2013, ale stále +5 585 oproti roku 2012 a +12 313 oproti roku 2011, tj. šlo o zcela mírný pokles o 1,8%). Zkrácené přípravné řízení nejenže tedy zůstává stále více převažující formou přípravného řízení, ale jeho podíl neustále narůstá, přičemž oproti předcházejícím letům v mnohem výraznějším rozsahu, neboť touto formou bylo v roce 2014 vyřízeno 63,9% z celkového počtu všech osob (v roce 2013 63,7%, v roce 2012 58,6%, v roce 2011 52,3%, v roce 2010 51,5%, v roce 2009 pak 49,2%). Je zřejmé,, že zkrácené přípravné řízení se postupně (a zejména po novele provedené zákonem č. 274/2008 Sb.) stává zcela rozhodující formou přípravného řízení. Úvod - VI Trestní kolegium Nejvyššího soudu vydalo stanovisko ze dne 25. září 2014, sp. zn. Tpjn 303/2014, k jednotnému výkladu ustanovení § 314c odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále jen „tr. „ ř.“), . v otázce, zda skutečnost, že uplynula delší doba (v řádu měsíců) od počátku prověřování do sdělení podezření podezřelému podle § 179b odst. 3 trestního řádu, je důvodem pro odmítnutí návrhu na potrestání. Právní věta stanoviska konstatuje, že: „Zkrácené přípravné řízení se koná ve skutkově, právně a důkazně jednoduchých věcech. Tomu by měla odpovídat i délka prověřování předcházejícího zkrácenému přípravnému řízení. Podmínky uvedené v ustanovení § 179a odst. 1 písm. b) tr.. ř., tzn. prověřováním trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání zjištěné skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání, včetně samostatně posuzované doby prověřování a očekávání, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 tr.. ř. postavit před soud, zpravidla nebudou splněny, uplynula-li li od počátku prověřování do sdělení podezření podle § 179b odst. 3 tr.. ř. doba podstatně převyšující dva týdny. V takovém případě samosoudce podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř. návrh na potrestání odmítne.“ Otázka dopadů tohoto stanoviska na trestné činy v silniční dopravě. Úvod - VII Celkově bylo stíháno (a zkrácené přípravné řízení bylo konáno) v roce 2014 pro trestné činy spáchané v dopravě 22 468 (v roce 2013 22 625 a v roce 2012 21 679) osob (oproti roku 2013 šlo o snížení tohoto ukazatele -157, 157, tj. o 0,7% méně), obžalováno bylo (resp. návrh na potrestání byl podán) na 20 867 (2012 - 19 985) osob (-120, tj. o 0,6% méně); obžalobnost dosáhla 92,87% (v roce 2013 92,76%, v roce 2012 92,19%, v roce 2011 92,95%). Vyšší podíl jiných vyřízení u tohoto druhu trestné činnosti představuje prakticky jen vyřízení věci podmíněným zastavením trestního stíhání, byť pro rok 2014 byl charakteristický další, byť ne tak výrazný pokles tohoto ukazatele (použito u 740 osob, tj. oproti roku 2013 – 38, oproti roku 2012 -358). Ve zkráceném přípravném řízení byla vyřízena naprosto převažující část této trestné činnosti (proti 19 328 osobám, zcela nepatrně vyšší byl uvedený ukazatel v roce 2013 – 19 397, přičemž 17 802 byl ukazatel z roku 2012; tato zjednodušená forma přípravného řízení byla vedena proti 86% (v roce 2013 85,7%, v roce 2012 82,1% a v roce 2011 80,3%) osobám stíhaným pro trestnou činnost v dopravě. Úvod - VIII Trestná činnost v dopravě představovala v roce 2014 cca 21,7% podíl na celkové kriminalitě (podle počtu stíhaných osob a osob vyřízených ve zkráceném přípravném řízení). V roce 2013 se jednalo o podíl 21,4%, v roce 2012 21,0% a v roce 2011 o podíl 21,7%. Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky (§ ( 274 tr. zákoníku) zůstává jedním z nejčetnějších trestných činů (stíháno a vyřízeno ve zkráceném přípravném řízení bylo v roce 2014 13 117 osob (v roce 2013 11 603 osob a v roce 2012 12 049 osob), tj. 12,7% (+1,7%) ze všech pachatelů, vůči nimž bylo vedeno trestní stíhání nebo zkrácené přípravné řízení) a už jen spolu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337 tr.. zákoníku), pro který bylo stíháno a ve zkráceném přípravném řízení řešeno celkem 11 263 osob (v roce 2013 12 845, v roce 2012 11 530 osob), tj. 10,9% (-1,2%) ( ze všech stíhaných včetně zkráceného přípravného řízení) tak nadále významně ovlivňuje celkovou kriminalitu. Přehled trestných činů v silniční dopravě podle nového trestního zákoníku - I Nový trestní zákoník obsahuje úpravu následujících skutkových podstat trestných činů, jež je na místě zahrnovat pod trestné činy v silniční dopravě: usmrcení z nedbalosti (§ (§ 143 tr. tr. zákoníku), těžké ublížení na zdraví z nedbalosti (§ (§ 147 tr. tr. zákoníku), ublížení na zdraví z nedbalosti (§ (§ 148 tr. tr. zákoníku), neposkytnutí pomoci (§ (§ 150 tr. tr. zákoníku), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ (§ 151 tr. tr. zákoníku), neoprávněné užívání cizí věci (§ (§ 207 tr. tr. zákoníku), obecné ohrožení z nedbalosti (§ (§ 273 tr. tr. zákoníku), ohrožení pod vlivem návykové látky (§ (§ 274 tr. tr. zákoníku) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ (§ 337 odst. 1 písm. a) tr. tr. zákoníku). Pojistný podvod (§ 208 tr. tr. zákoníku) zde uváděn není, protože není považován za standardní trestný čin v silniční dopravě, ale za trestný čin majetkový. Přehled trestných činů v silniční dopravě podle nového trestního zákoníku - II Trestný čin vraždy tam uveden není a být ani nemůže, byť se v minulosti vyskytly – dlužno dodat, že zcela ojediněle – kdy byl zaznamenán i v silniční dopravě [kauza nejmenovaného pražského politika, resp. „kmotra“, také zjevně spadá do této oblasti]. Vůbec počet úmyslných trestných činů (takových skutkových podstat není příliš vysoký, což je dáno mj. jedním z charakteristických rysů této formy kriminality, jak si ho tradičně na seminářích k trestným činům v dopravě uvádíme – „je zde vysoký podíl trestných činů z nedbalosti (to se např. týká zejména silničních dopravních nehod, takže je tu zvýrazněn prvek neočekávanosti, ale na druhé straně i předvídatelnosti nehody), a úmyslné trestné činy jsou zpravidla méně závažné, jde vesměs o ohrožovací trestné činy“). Přehled trestných činů v silniční dopravě podle nového trestního zákoníku - III Soubor TR NS, sešit 48, č. T 1121. Jestliže obviněný chtěl usmrtit pouze sám sebe, avšak jím zvolený smrtící mechanismus (např. spáchání sebevraždy čelní srážkou s protijedoucím motorovým vozidlem) nutně zahrnoval reálnou hrozbu i pro život jiné osoby, pak lhostejnost k usmrcení někoho jiného je výrazem kladného vztahu obviněného k možnému vzniku takového následku (tj. k usmrcení přinejmenším řidiče protijedoucího vozidla), a jeho úmyslné zavinění ve smyslu § 4 písm. b) TrZ se tak vztahuje k trestnému činu vraždy podle § 219 TrZ. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1019/2008) Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - I Alkohol a ostatní návykové látky v silniční dopravě Ustanovení § 274 tr.. zákoníku zakazuje vykonávat určité zaměstnání nebo činnost ve stavu vylučujícím způsobilost, který si pachatel přivodil vlivem návykové látky. Trestný čin dle § 274 tr. zákoníku je dokonán provedením zakázaného jednání, které má obecně nebezpečnou povahu, ale od obecného nebezpečí (§ ( 272, § 273 tr.. zákoníku) se odlišuje vedle rozsahu ohrožení též tím, že nebezpečí chráněným zájmům nemusí konkrétně a bezprostředně hrozit, stačí jen vzdálená (abstraktní) možnost poruchy. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - II Krajský soud v Ústí nad Labem – 1 To 320/66 (č. 62/1967-I. 62/1967 Sb. rozh. tr.) Ke spáchání trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. 1961 [§ 274 tr. zákoníku] stačí po objektivní stránce, aby jednáním pachatele po požití alkoholických nápojů vznikla možnost ohrožení chráněných zájmů. Naproti tomu u trestného činu obecného ohrožení podle § 180 odst. 1 tr. zák. 1961 [§ 273 tr. zákoníku] se vyžaduje, aby obecné nebezpečí ve vztahu k chráněným zájmům v důsledku jednání pachatele již hrozilo. Nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. převzal v té době účinnou právní úpravu [k ní podrobněji dále] bez podstatnějších změn. Jedinou výraznější změnu představovalo vypuštění slov „byť z nedbalosti“, kdy tato formulace byla vložena novelou trestního zákona z roku 1961 provedenou s účinností od 1. 7. 2006 zákonem č. 411/2005 Sb. Důvodem této změny měl být tehdy postih tzv. zbytkového alkoholu, což se ale jevilo jako zcela zjevně nadbytečné (aplikační praxi tato změna nijak neovlivnila). Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - III Pozor právě na zbytkový alkohol, např. při hladině alkoholu kolem 1,5 – 2 g/kg. „Při dvou promile nikdo nemůže tvrdit, že už si myslel, že není pod vlivem alkoholu. Tady by se v žádném případě nemělo jednat o nedbalostní zavinění.“ „Pokud měl člověk v době měření přes dvě promile v krvi, musel mít v noci přes pět promile, což je pro normálního člověka dávka téměř smrtelná. Pokud by před jízdou nepil více než dvanáct hodin, tak by zjištěná hladina alkoholu měla být nižší. Jediná možnost je, že musel pít dvě nebo tři hodiny před jízdou,…“ Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - IV Novela č. 411/2005 Sb. vložila [tehdy do trestního zákona] nově ustanovení § 201 odst. 1 tr. zák. 1961 (beze změn tuto úpravu převzal nový trestní zákoník - § 274 odst. 1 tr. zákoníku), jež stanoví trestnost pachatele, jenž [slova „byť i z nedbalosti“ vypuštěna, jak už bylo zdůrazněno], vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. V odstavci 2 této skutkové podstaty byla pak v zásadě převzata dosavadní základní skutková podstata tohoto trestného činu (zde trestní zákoník provedl některé změny, které však smysl úpravy výrazně ji nezměnily) Úprava, ve znění novely č. 411/2005 Sb. (a také dnes podle nového trestního zákoníku), vykazuje rysy podobnosti se zněním trestního zákona před novelou č. 175/1990 Sb., která převážně z důvodů dekriminalizačních původní znění ustanovení § 201 tr.. zák. 1961 změnila a skutkovou podstatu odpovídající v podstatě znění dnešního § 274 odst. 2 tr. zákoníku přejmenovala na ohrožení pod vlivem návykové látky. Před dnem 1. 7. 1990, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, šlo o skutkovou podstatu trestného činu opilství [Skutková podstata trestného činu opilství byla posléze upravena v § 201a tr.. zák. 1961 pro jistou obdobu tzv. „Rauschdeliktu“ „ v české hmotněprávní úpravě – dnes § 360 tr. zákoníku]. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – V - exkurs Tohoto trestného činu se tehdy mohla dopustit osoba, která poté, co požila alkoholického nápoje, vykonávala zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku [Obdobná skutková podstata byla zahrnuta např. i do § 187 odst. 2 tr.. zák. č. 86/1950 Sb. (a zněla také podobně – postihovalo se požití alkoholického nápoje za takových okolností, že by pachatel mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku). Trestní zákon z roku 1950 upravoval ovšem v § 187 dva případy ohrožení pod vlivem návykové látky – původní název, společný i pro § 186, zněl opilství – první případ v § 187 odst. 1, alinea 1., spočíval v jednání pachatele, který se opije, byť z nedbalosti, ač je v opilosti náchylný k výtržnostem. Požití alkoholického nápoje za takových okolností, že by pachatel mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, byl druhým případem, jak už výše uvedeno - § 187 odst. 2; v § 186 byl upraven v podstatě tzv. Rauschdelikt]. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – VI - exkurs Ke znění § 201 tr.. zák. 1961 před novelou č. 175/1990 Sb., poznamenávala dobová učebnice kriminologie, že právní úprava problematiky požívání alkoholu v souvislosti s řízením motorového vozidla, resp. s jinou činností, při které může být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku, vycházela z principu absolutní nepřípustnosti požívání alkoholu před nebo během takovéto činnosti – dnes se hovoří o tzv. nulové toleranci k požívání alkoholu. Toto pojetí bylo založeno na poznatcích lékařské vědy o prokazatelně nepříznivých účincích alkoholu na schopnost člověka vykonávat činnost, při které jsou kladeny zvýšené nároky na jeho smyslové orgány, na koordinaci motorických funkcí, apod. Zároveň zmiňovaná učebnice kriminologie konstatovala, že v odborných kruzích (už tehdy) nebyl na nezbytnost absolutního zákazu konzumace alkoholu v souvislosti s řízením motorových vozidel jednotný názor. Vzhledem k tomu, že alkohol podávaný v přiměřených malých dávkách měl dočasně i povzbuzující, resp. jinak pozitivně stimulující, vliv na psychickou a fyzickou výkonnost člověka, nepovažovali někteří autoři takovou konzumaci alkoholu za striktně nežádoucí. V některých státech bylo pokládáno za trestné jednání spočívající v požívání alkoholu v souvislosti s řízením motorového vozidla až tehdy, když konzumace alkoholu překročila tolerované množství. Tato hranice byla v různých zemích stanovena rozdílně. Celkem všeobecně se však považovalo za nesporné, že od hranice 0,8 promile v krvi se značně zvyšovalo riziko aktuálního nepříznivého vlivu alkoholu na funkce lidského organismu. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – VII - exkurs Aplikační praxe začala přibližně od počátku 60. let (a to na podkladě závěrů soudně lékařské konference, která se uskutečnila přibližně v polovině 50. let) vycházet z hladiny alkoholu v krvi ve výši 1,00 g/kg (promile), která byla pokládána všeobecně za stupeň ovlivnění, který vylučuje všeobecně u průměrného řidiče schopnost bezpečně a spolehlivě ovládat motorové vozidlo (neaplikovala se u cyklistů, používala se i u řidičů některých nemotorových vozidel, např. povozů). Tato hranice nebyla explicitně vyjádřena v zákoně. Řízení motorového vozidla při uvedené hodnotě alkoholu v krvi bylo proto shledáváno natolik společensky nebezpečným, že se zpravidla takovéto jednání postihovalo jako trestný čin podle § 201 tr. zák. 1961. Požití menšího množství alkoholu před nebo během jízdy se obvykle posuzovalo jako přestupek proti pravidlům silničního provozu, resp. jako přečin podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/1969 Sb., kde se ovšem vyžadovalo splnění podmínky speciální recidivy. Aplikační praxe byla ale zároveň založena na myšlence, která se prosazovala do judikatury postupně v průběhu 70. a 80. let, totiž že ke snížení schopnosti řidiče v rozsahu předpokládaném ustanovením § 201 tr. zák. 1961 může dojít i tehdy, když hladina alkoholu v krvi řidiče je nižší než jedno promile. V takovém případě při posuzování způsobilosti řidiče k řízení motorového vozidla je nutno hodnotit také způsob jízdy řidiče ovlivněného alkoholem z toho hlediska, jakou měrou ohrožoval účastníky silničního provozu a bezpečnost tohoto provozu. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - VIII Ministerstvo zdravotnictví již v 60. – 70. letech schválilo na základě výzkumů a poznatků soudnělékařské vědy stanovisko, podle něhož zjištěním množství nad 0,3 promile alkoholu (Widmarkovou zkouškou) je prokázáno, že osoba požila určité množství alkoholických nápojů, a hladinu alkoholu ve výši 1,0 promile podle Widmarka je nutno vždy považovat za hranici, kdy řidič zpravidla již není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo. Tímto stanoviskem se do značné míry začala řídit i soudní praxe při posuzování stupně opojení alkoholem, a to z hlediska stanovení trestní odpovědnosti řidiče. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - IX Protože laboratorní chyby při zjišťování hladiny alkoholu v krvi mohou dosáhnout hodnoty 0,2 promile, a to jak ve prospěch, tak i v neprospěch vyšetřované osoby, vzalo Ministerstvo zdravotnictví tuto skutečnost v úvahu a určilo, že i v právní praxi je třeba hladinu alkoholu v hodnotě 1,0 promile v krvi vyšetřované osoby považovat za takové množství, které může natolik ovlivnit řidiče, že není způsobilý k řízení vozidla. Zvýšení hladiny alkoholu v krvi na jednu promile a více již zpravidla vede ke zhoršení kvality smyslového vnímání a ke ztrátě části způsobilosti k složitějším úkonům a přesnějšímu rozhodování při řízení vozidla. Zvyšování hladiny alkoholu v krvi vede i k postupné ztrátě schopnosti přesné kontroly vlastního tělesného a psychického stavu. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - X Přes uvedené okolnosti, za kterých se posuzovalo řidičovo jednání (tehdy) jako trestný čin podle § 201 tr.. zák. 1961, nebylo možno v některých případech vyloučit, že i přesto, že hladina alkoholu v krvi řidiče nebude dosahovat jednoho promile, bude stupeň nebezpečnosti jednání pro společnost případu natolik vysoký, že je bude třeba posuzovat jako zmíněný trestný čin. To proto, že u některých osob působí požití alkoholu jen v malých dávkách tak intenzívně, že již nejsou způsobilé k bezpečnému ovládání motorového vozidla. Vojenské soudy obecně posuzovaly jako trestný čin opilství podle § 201 tr. zák. 1961, ve znění před novelou č. 175/1990 Sb., případy, kdy hladina alkoholu dosáhla alespoň hodnoty 0,8 g/kg, a to popř. nejen vzhledem k riskantnímu způsobu jízdy řidiče, ale např. i za snížené viditelnosti, mlhy, atd. Kromě toho nebylo možné vyloučit ani to, že hladina alkoholu v krvi byla v úzké spolupráci s odborníky z oboru soudního lékařství takto vymezena i s odkazem na to, že tehdejší výlučná metoda zjišťování alkoholu v krvi – Widmarkova zkouška - požadovala určitou míru tolerance ve vztahu ke spolehlivosti této metody, a to ve výši 0,2 g/kg. Jinak se totiž vycházelo ze závěru, že v případě dosažení hladiny alkoholu 0,8 g/kg vyvstává již čtyřikrát větší nebezpečí dopravní nehody než u zcela střízlivých řidičů, takže ve vědeckém světě byla tato koncentrace alkoholu v krvi považována za hranici schopnosti k řízení vozidla. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – XI - exkurs Pokud v tehdejší ČSSR se vycházelo z hranice ve výši 1,0 g/kg, bylo to tak proto, aby se obsáhla tolerance možné chyby či nepřesnosti zjištění množství alkoholu v krvi. Nelze zcela vyloučit ani to, že pokud by tehdy byly četněji využívány metody zjišťování alkoholu v krvi dokonalejší (např. metoda plynové chromatografie), umožnilo by to vycházet plně z vědecky stanovené hranice 0,8 g/kg. To, že se z takových přístupů vycházelo (a to jak v období před novelou č. 175/1990 Sb., tak i po této novele), by mohlo poněkud paradoxně potvrzovat polemika, která se rozvinula až po nabytí účinnosti novely silničního zákona (i trestního zákona) provedené zmiňovaným zákonem č. 411/2005 Sb. Např. v deníku „Právo“ byly dne 19. 7. 2006 publikovány dva články poukazující na údajnou nejednotnost praxe při výkladu zákonného znaku „stav vylučující způsobilost“u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr.. zák. 1961, ve znění účinném od 1. 7. 2006. V článcích („Paragraf Bambas 2“ a „Policie se stojí za hranicí 0,8 promile pro trestný čin“) se upozorňovalo na údajnou nejednotnost v přístupu k hodnocení naplnění tohoto znaku mezi orgány Policie ČR a státními zástupci z toho hlediska, zdá se má nadále uplatňovat jako kritérium naplnění uvedeného formálního znaku průměrná hladina ovlivnění alkoholem 1,0 g/kg (promile) dle dřívější judikatury, nebo zda se má aplikovat nižší hladina 0,8 g/kg (promile), anebo se má aplikovat v jednotlivých případech hladina ještě nižší, podle povahy toho kterého konkrétního případu. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – XII - exkurs V článku (glose) „Paragraf Bambas 2“ se uvádělo výslovně: „Výsledek to může mít jediný, předem jasný. Policie vyrábí usnesení o zahájení trestního řízení(?), které státní zástupci zase musí rušit. Zbytečně promrhaný čas a papír zaplatí daňový poplatník. Několik desítek takových případů ostatně už zaplatil.“ Aplikační praxe u většiny státních zastupitelství – jak bylo zjištěno předběžným průzkumem – spočívala na tom, že za základ trestní odpovědnosti jak u věcí, v nichž byl sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení (§ 158 odst. 3 věta první tr. ř.), tak i věcí, v nichž už bylo zahájeno trestní stíhání, se bere hladina alkoholu v krvi 1,0 g/kg. Hladina alkoholu 0,8 g/kg se zohledňuje buď jako výjimka jen u některých okresních státních zastupitelství, a to zcela obecně, nebo u všech okresních státních zastupitelství, bylo-li bylo jinak než z výsledku lékařského vyšetření (např. ale i z klinického vyšetření nebo z výpovědí svědků, atd.) zjištěno, že znak „stav vylučující způsobilost“ byl naplněn. V tomto případě jde o běžnou praxi, nikoli o výjimku. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XIII § 30 Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi (1) Přestupku se dopustí ten, kdo … g) požije alkoholický nápoj nebo užije jinou návykovou látku, ačkoliv ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek, h)) po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky vykonává činnost uvedenou v písmenu g), ch)) ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, vykonává činnost uvedenou v písmenu g), Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – XIV § 125c zákona o silničním provozu Přestupky (1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích a) řídí vozidlo, 1. na němž v rozporu s jiným právním předpisem38b) není umístěna tabulka státní poznávací značky (dále jen „registrační značka“) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena, 2. jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost, nebo 3. které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích34a) tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, b) v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, c)) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodila požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, d) se přes výzvu podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou, Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XV Prokazování stavu vylučující způsobilost k řízení motorových vozidel je – zvláště ve vztahu k jiným návykovým látkám než alkoholu – složitým trestněprávním problémem, s nímž se orgány činné v trestním řízení potýkají. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XVI Soudní judikatura: NS ČR - 5 Tdo 874/2007 - Soubor trestních rozhodnutí NS ČR, sešit 40, T 1033 Pokud měl řidič motorového vozidla v době jízdy méně než 1 promile alkoholu v krvi, bez dalšího to neznamená, že nebyla vyloučena jeho způsobilost k řízení motorového vozidla a že není možné, aby tím spáchal trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr.. zák. V takovém případě je nutné zabývat se okolností, okolností zda i v důsledku menšího množství alkoholu v krvi řidiče, než je obecně uznávaná hranice ve výši 1 promile, nebyla jeho schopnost řídit motorové vozidlo vyloučena, jak předpokládá citované ustanovení. Důkazem o míře ovlivnění řidiče alkoholem a o vyloučení jeho způsobilosti řídit motorové vozidlo mohou být též např. svědecké výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů a lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření, jakož i svědecké výpovědi jiných osob o chování řidiče, eventuálně o jeho způsobu jízdy. Nakonec bylo publikováno pod č. 26/2008 Sb. rozh rozh.. tr. tr. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XVII I. Trestní stíhání obviněného řidiče motorového vozidla pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy. Citované ustanovení totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo k jiné činnosti, při nichž by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale nenínení-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po ní, apod. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XVIII K tomu musí orgány činné v trestním řízení opatřit a provést všechny vhodné a potřebné důkazy (§ ( 2 odst. 5 tr. ř.) a odpovídajícím způsobem je zhodnotit jednotlivě i v souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). II. Vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku může být jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným), jimiž lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele k výkonu činnosti podle § 201, též výsledek dechové zkoušky, zkoušky zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky není možné bez dalšího odmítnout jen z důvodu, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům (NS ČR – 5 Tz 202/99 - Právní rozhledy č. 5/2000). Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XIX NS ČR - 3 Tdo 1215/2007 Samotná skutečnost, že se nepodařilo objektivně zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy, ještě - bez dalšího nevylučuje jeho trestní odpovědnost za trestný čin podle § 201 odst. 1 tr.. zák. Ta je totiž podmíněna stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu řidičské činnosti. Tento stav lze v rámci souhrnu provedených důkazů (např. svědeckých výpovědí či znaleckého posudku) prokázat mj. též výsledkem orientační dechové zkoušky, zvláště pokud byla provedena přístrojem, který umožňuje kvalifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky, pokud jinak odpovídá dalším důkazům, nelze odmítnout jen proto, že je zatížen určitou nepřesností, neboť taková skutečnost nepochybně může mít význam tam, kde naměřené hodnoty činí kolem 1,0 g/kg. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XX Jestliže je u řidiče motorového vozidla zjištěno, že v době jízdy měl nejméně jedno promile alkoholu v krvi, pak je v důsledku toho vždy vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo. Závěr o naplnění zákonných znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. je možný též tehdy, je-li li v konkrétním případě zjištěno, že i menší množství alkoholu v krvi řidiče blížící se hranici jednoho promile vylučovalo jeho způsobilost řídit motorové vozidlo (srov. č. 12/1985 Sb. rozh. tr., s. 141). V takových případech mohou být důkazem o míře ovlivnění řidiče alkoholem a o vyloučení jeho způsobilosti řídit motorové vozidlo např. svědecké výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů a lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření, jakož i svědecké výpovědi jiných osob o chování řidiče, eventuálně o jeho způsobu jízdy (č. 26/2008 Sb. rozh rozh.. tr.) tr.) Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXI NS ČR - 4 Tdo 1017/2012 [ASPI] Stav vylučující způsobilost a § 274 tr. zákoníku. Jestliže nebyly ve věci opatřeny takové důkazy, které by u podezřelého svědčily o stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, nelze ani při zjištění, že v době nehody měl v krvi méně než 1 promile alkoholu, dospět k závěru o jeho trestní odpovědnosti za citovaný trestný čin. čin Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXII Říha, J. Nové znění skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 trestního zákona, Bulletin advokacie, 2007, č. 2, s. 30, a č. 3, s. 32: Je vcelku konstantní teorie i judikatura, když shodně považují hladinu alkoholu v krvi nejméně ve výši 1‰ (tj. 1 g alkoholu na 1 kg hmotnosti řidiče) [Na Slovensku shodně, v Německu žádají u osobních motorových vozidel 1,1 ‰, v Rakousku pak 0,8 ‰ a v některých případech dokonce 0,5 ‰] za stav vylučující uvedené schopnosti i u toho nejzdatnějšího řidiče. Avšak v konkrétním případě může být hladina alkoholu v krvi i nižší, jestliže je zároveň prokázáno, že řidičovy schopnosti byly i při nižší hladině alkoholu v krvi sníženy v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení § 201 (srov. k tomu např. Rt 12/85, Rt 25/88, Rt 41/78). Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXIII Od hranice 1 ‰ alkoholu v krvi u řidičů motorových vozidel jde o absolutní nezpůsobilost k řízení těchto vozidel, zatímco při koncentracích nižších jde o nezpůsobilost relativní. Při dosažení takové hranice se však považuje za prokázané, že se pachatel nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost. Při nižších hladinách musí být navíc zváženy ještě jiné důkazy, nasvědčující tomu, že pachatel byl nezpůsobilý k řízení vozidla (např. výpovědi svědků, lékařů provádějících vyšetření, policistů), a těmito důkazy musí být nezpůsobilost řidiče nepochybně prokázána (v opačném případě platí zásada in dubio pro reo) reo) – srov. také Rt 36/84. Přitom je třeba hodnotit zejména způsob jízdy takového řidiče. Při dosažení koncentrace nejméně 1 ‰ alkoholu v krvi tak jde o nevyvratitelnou právní domněnku, že řidič byl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Tato hodnota byla stanovena podle poznatků lékařské vědy, neboť při této hladině alkoholu v krvi žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo (srov. např. Rt 24/83). Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXIV Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp (sp.. zn. 5 Tz 202/99) navíc hladina alkoholu v krvi nemusí být zjištěna objektivním způsobem (odběrem a vyšetřením krve), nemusí být dokonce zjištěna vůbec, když na stav vylučující způsobilost „lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale nenínení-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a z množství alkoholických nápojů požitých před jízdou řidičem, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče před nehodou i po ní apod.“ Podle téhož rozhodnutí může být vedle svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku jedním z důkazů též výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umožňuje kvantifikovat množství požitého alkoholu. Výsledek dechové zkoušky není možné bez dalšího odmítnout jen z důvodu, že přístroj, na kterém byla zkouška provedena, provedena, je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXV Je třeba upozornit na to, že do kategorie stanovených měřidel byly s účinností od 2. 4. 2006 vyhláškou 65/2006 Sb. zařazeny i analyzátory alkoholu v dechu, a to se lhůtou platnosti ověření 1 rok [bod 7. 4. 2. přílohy k vyhlášce č. 345/2002 Sb.]. Schvalování typu i ověřování analyzátorů alkoholu v dechu provádí Český metrologický institut. Závěry studie „Analyzátory Analyzátory v dechu jako stanovená měřidla“ z 1. 6. 2006, uvádějí mj., že na důvěryhodnost výsledků měření pomocí analyzátorů alkoholu v dechu mají klíčový vliv dva aspekty: metrologická a technická způsobilost měřidla a správnost metody měření (tímto měřidlem). Druhým významným faktorem ovlivňujícím důvěryhodnost výsledků měření je metodika měření obsahu alkoholu v dechu. Takové relevantní metodiky měření existují a jsou dlouhodobě prakticky validovány a verifikovány především v některých sousedních státech – členských státech Evropské unie (ale i v ČR) na bázi analyzátorů alkoholu v dechu jako pracovních měřidel). Pro zabezpečení obecné přijatelnosti tohoto systému kontroly způsobilosti osob se jeví jako nezbytné obecné stanovení závaznosti alespoň základních kroků a náležitostí měřicí metody. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXVI Objektivním zjištěním doloženým argumenty uvedenými v expertize je, že měření alkoholu v dechu je relevantní metodou posouzení způsobilosti osob k činnostem z hlediska ovlivnění alkoholem. Určité nepříznivé aspekty této metody je možno významně omezit opatřeními v rámci závazné metody měření a v kontextu s negativními aspekty metody analyzování alkoholu v krvi jde tedy o metodu naprosto rovnocennou, což dokládá i praxe v zahraničí. V tomto směru je však zřejmě zapotřebí stanovit příslušné limity pro obsah alkoholu v dechu v rámci právní úpravy. Metodika měření alkoholu v dechu. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXVII Jak jinak vyplývá z této expertizy, jsou za dodržení specifikovaných podmínek z hlediska důvěryhodnosti metody stanovování ovlivnění osob alkoholem měřením analyzátorem alkoholu v dechu a analýzou vzorku odebrané krve zcela rovnocenné. Uvedené stanovisko není sdíleno celou odbornou veřejností, zejména soudně lékařskou: Odběru krve (viz níže) pro prokázání požití alkoholického nápoje či ovlivnění alkoholem zpravidla předchází orientační vyšetření dechu na přítomnost alkoholu, které provádí policie pomocí detekčních trubiček nebo dechovým analyzátorem ke kvantitativnímu stanovení alkoholu v dechu (výsledky této dechové zkoušky nemají průkazní hodnotu). Pozitivní výsledek orientační dechové zkoušky není postačujícím důkazem, ale ve většině případů znamená důvodné podezření z požití alkoholu. Vyšetření je nespecifické, tedy samo o sobě není dostatečně průkazné a nedokazuje tedy zcela jednoznačně, že vyšetřovaná osoba má zvýšenou hladinu alkoholu v krvi. Zkouška dechovou trubičkou nebo dechovým analyzátorem může být ovlivněna přítomností jiných redukujících látek ve vydechovaném vzduchu (étér,, kafr, páry organických rozpouštědel nebo aceton, jak je tomu při hladovění), dále redukujícími látkami přítomnými v ústní dutině, uvolněnými ze zubní pasty, ústní vody, apod. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXVIII Pokud je tato zkouška pozitivní, a pokud vyšetřovaná osoba požití alkoholu nepřiznává, je možné zkoušku po 15 minutách opakovat. Při vyšetření dechu pomocí dechového analyzátoru např. firmy Dräger se stanovuje přímo hladina alkoholu v dechu (ne v krvi) vyšetřované osoby. I při tomto vyšetření se může jednat toliko o výsledek nespecifický, neprokazující zcela jednoznačně požití alkoholických nápojů před vyšetřením. V případě pozitivního výsledku je nutno provést vyšetření krve (jež je rozhodující pro určení stupně ovlivnění osoby alkoholem). Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXIX Je zavedena policejní praxe, že v případě pozitivního výsledku prvního měření dechovou zkouškou je měření opakováno v intervalu pěti minut. Vzájemný rozdíl výsledků měření nesmí být u hodnot nad 0,24 promile větší než 10 %. Pokud následné měření vykazuje 10% rozdíl, zřejmě není směrodatné, a je na místě přikročit k odbornému lékařskému vyšetření. Jakkoli k vyšetření přítomnosti alkoholu u řidiče motorového vozidla dojde již na základě orientačního vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, tak přichází v úvahu rovněž odborné lékařské vyšetření, na čemž nic nemění ani § 16 odst. 2 věty druhé zákona č. 379/2005 Sb., jež stanoví opak, jelikož z něj nelze bez dalšího vycházet i pro účely trestního řízení. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXX Odborné lékařské vyšetření je z hlediska naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 274 trestního zákoníku vhodné zejména tam, kde orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu ukazuje, že se hladina alkoholu v dechu řidiče pohybuje v rozmezí 1,00 až 1,30 promile, a to vzhledem k obecně uznávané toleranci přesnosti měření alkoholu pomocí dechových detektorů, která činí až 0,24 promile [0,3 při zaokrouhlení na desetinu nahoru; přitom opět srov. její legislativní zohlednění v příloze zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění po novele provedené zákonem č. 133/2011 Sb.], .], resp. obráceně vzato, kde hladina alkoholu v dechu řidiče činí alespoň 0,80 promile. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXXI Najisto konstatovat, za pomoci orientačního vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu (dechovou zkouškou), že u řidiče je evidentně stav nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla, by se dalo – s ohledem na nejvyšší obecně uznávanou toleranci přesnosti měření alkoholu v takových případech – až při naměřené hodnotě nejméně 1,30 promile alkoholu v dechu. K prokázání alkoholu v krvi se odebere krev a podrobí metodě plynové chromatografie – tato krevní zkouška je specifická, přesnější a spolehlivější než dechová zkouška. Při bezpečném prokázání hladiny alkoholu v krvi řidiče ve výši nejméně 1,00 g/kg (1,00 promile) není třeba provádět další důkazy k prokázání stavu vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla ve smyslu § 274 trestního zákoníku. Pozoruhodný článek – byť s širším dosahem: Filip Josef: "Objektivní" zjištění výše alkoholu v krvi aneb důsledky odmítnutí podrobit se na výzvu lékařskému vyšetření, [Bulletin advokacie 10/2012, s. 36] Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXXII Trestní odpovědnost není vyloučena ani v případě, že se nepodařilo objektivně zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče v době řízení, dokonce nemusí být zjištěno vůbec, protože skutková podstata přečinu podle § 274 trestního zákoníku předpokládá stav vylučující způsobilost, jejím znakem není konkrétní množství alkoholu, lze-li na uvedený stav usuzovat ze souhrnu ostatních okolností, za nichž řízení motorového vozidla probíhalo, zejména z druhu a množství předtím požitých alkoholických nápojů, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče apod. [rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000 sp. zn. 5 Tz 202/1999, publikované in: Právní rozhledy, 2000, č. 5, s. 221]. To přichází v úvahu, pokud množství alkoholu v krvi řidiče nelze přesně zjistit, protože vyšetření na přítomnost alkoholu řidič odmítl, resp. pro nedostatek jeho součinnosti, nebo takové vyšetření bylo sice provedeno, avšak jeho výsledek nelze považovat za přesný, popř. přístroj, na němž byla zkouška na alkohol provedena, je zatížen určitou nepřesností, jestliže výsledek odpovídá dalším důkazům (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. 3 Tdo 1215/2007). Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXXIII Důkazem o míře ovlivnění řidiče alkoholem a snížení jeho řidičských schopností mohou být např. svědecké výpovědi spolujezdců, policistů, lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření, atd. (srov. rozhodnutí č. 36/1984 Sb. rozh. tr., č. 12/1985 Sb. rozh. rozh tr. a č. 8/2005 Sb. rozh. tr.). Závěr,, že předchozí požívání alkoholu vedlo u řidiče ke snížení jeho schopností natolik, že nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, což bylo příčinou nikoli nevýznamné dopravní nehody, mohou podporovat též zjištění protokolu o nehodě v silničním provozu s plánkem místa dopravní nehody a fotodokumentací (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. 8 Tdo 586/2010). Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXXIV Jiné návykové látky než alkohol Podle § 130 tr. zákoníku se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Pojem návyková látka byl zaveden novelou trestního zákona č. 175/1990 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. 7. 1990. Podává se tu demonstrativní výčet návykových látek (viz slova „a ostatní látky“). Zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů (a mj. i nálezu Ústavního soudu ČR č. 299/1997 Sb.), obsahoval obdobné vymezení návykových látek, které však navíc měly pojmový znak, že jde o „látky, jejichž užívání může vyvolat závislost osob na nich“. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XXXV Nový zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, který nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2006, upravuje opatření směřující k ochraně před škodami na zdraví působenými tabákovými výrobky (srov. § 2 písm. h) zákona č. 110/1997 Sb. - tabákovými výrobky se rozumí tabákové výrobky určené ke kouření, šňupání, sání nebo žvýkání, pokud jsou vyrobeny zcela nebo zčásti z tabáku, včetně tabáku geneticky upraveného, dále alkoholem a jinými návykovými látkami (v tomto ohledu zákon odkazuje na zákon č. 167/1998 Sb.). V § 2 písm. k) citovaný zákon stanoví, že alkoholickým nápojem se rozumí lihovina, víno a pivo; alkoholickým nápojem se rozumí též nápoj, který není uveden ve větě první, pokud obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – XXXVII - exkurs Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, pak definuje pojem návykové látky podstatně úžeji, neboť pro účely tohoto zákona se jimi rozumí návykovými látkami omamné látky a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 nařízení vlády o seznamu návykových látek (§ 2 písm. a) cit. zákona). zákona 463/2013 Sb. - NAŘÍZENÍ VLÁDY o seznamech návykových látek Jen pro úplnost třeba poznamenat, že ustanovení § 84 odst. 3 zákona o silničním provozu rozlišuje ještě pojem „psychoaktivní látky“ (v souvislosti s úpravou zdravotní způsobilosti, resp. nezpůsobilosti k řízení motorových vozidel – za situace, kdy zákon o silničním provozu nedefinuje zdravotní nezpůsobilost k řízení, je závislost na alkoholu nebo na jiných psychoaktivních látkách jediným případem zdravotní nezpůsobilosti k řízení stanoveným přímo zákonem. Pojem psychoaktivní látky“ ovšem není ani v zákoně č. 379/2005 Sb., ani v jiném zákoně (např. v zákoně č. 167/1998 Sb.) zmiňován. Komentáře k zákonu o silničním provozu zpravidla uvádějí, uvádějí že to jsou látky (léčiva), které aktivizují duševní činnost člověka, avšak vedou k lékové závislosti. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – XXXVIII - exkurs Toto nařízení stanoví a) v příloze č. 1 k tomuto nařízení seznam 1. omamných látek zařazených do Seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách1) a 2. dalších omamných látek, s nimiž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví, nezbytné umožnit zacházení jen na základě povolení k zacházení, nebo je z tohoto důvodu nutné zabezpečit, aby léčivé přípravky obsahující tyto omamné látky byly vydávány v lékárně pouze na recept nebo žádanku označené modrým pruhem směřujícím z levého dolního rohu do pravého horního rohu, rohu (dále jen „seznam č. 1 omamných látek“), b) v příloze č. 2 k tomuto nařízení seznam 1. omamných látek zařazených do Seznamu II podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a 2. dalších omamných látek, u nichž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví, nutné zabezpečit, aby léčivé přípravky obsahující tyto omamné látky byly vydávány v lékárně na recept nebo žádanku bez označení modrým pruhem, (dále dále jen „seznam č. 2 omamných látek“), c) v příloze č. 3 k tomuto nařízení seznam 1. omamných látek zařazených do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a 2. dalších omamných látek, u nichž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví, nutné zabezpečit, aby látky a přípravky obsahující tyto omamné látky byly používány pouze k omezeným výzkumným, vědeckým a velmi omezeným terapeutickým účelům vymezeným v povolení k zacházení, zacházení (dále jen „seznam č. 3 omamných látek“), Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – XXXIX - exkurs d) v příloze č. 4 k tomuto nařízení seznam 1. psychotropních látek zařazených do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách2) a 2. dalších psychotropních látek, u nichž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví, nutné zabezpečit, aby látky a přípravky obsahující tyto psychotropní látky byly používány pouze k omezeným výzkumným, vědeckým a velmi omezeným terapeutickým účelům vymezeným v povolení k zacházení, zacházení (dále jen „seznam č. 4 psychotropních látek“), e)) v příloze č. 5 k tomuto nařízení seznam 1. psychotropních látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a 2. dalších psychotropních látek, s nimiž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví, nezbytné umožnit zacházení jen na základě povolení k zacházení, nebo je z tohoto důvodu nutné zabezpečit, aby léčivé přípravky obsahující tyto psychotropní látky byly vydávány v lékárně pouze na recept nebo žádanku označené modrým pruhem směřujícím z levého dolního rohu do pravého horního rohu, (dále dále jen „seznam č. 5 psychotropních látek“), Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – XL - exkurs f)) v příloze č. 6 k tomuto nařízení seznam psychotropních látek zařazených do Seznamu III podle Úmluvy o psychotropních látkách, látkách (dále dále jen „seznam č. 6 psychotropních látek“), g)) v příloze č. 7 k tomuto nařízení seznam 1. psychotropních látek zařazených do Seznamu IV podle Úmluvy o psychotropních látkách a 2. dalších psychotropních látek, u nichž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví, nutné zabezpečit, aby léčivé přípravky obsahující tyto látky byly vydávány v lékárně na recept nebo žádanku bez označení modrým pruhem, (dále dále jen „seznam č. 7 psychotropních látek“), a h)) v příloze č. 8 k tomuto nařízení seznam přípravků zařazených do Seznamu III podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, látkách (dále jen „seznam č. 8 vybraných přípravků“). Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XLII Pokud jde o jiné návykové látky než alkohol, alkohol velice dlouho platilo, že žádný právní předpis nestanovil, jaké jejich množství zakládá u řidiče motorového vozidla stav vylučující způsobilost ve smyslu § 274 trestního zákoníku. Dlouhodobě, např. s přihlédnutím k vyhodnocení z r. 2009 provedeném Nejvyšším státním zastupitelstvím stran podnětu k výkladovému stanovisku, převažovala koncepce striktního odmítání požívání jiných návykových látek řidiči a trestní odpovědnost za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 trestního zákona [nyní přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku] byla vyvozována při prakticky jakémkoli množství návykové látky, jestliže se podařilo prokázat její přítomnost u řidiče v době řízení motorového vozidla (ovšem aniž by bylo přiléhavé označovat takový přístup orgánů činných v trestním řízení jako tzv. nulovou variantu). Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XLIII Za stěžejní bylo třeba považovat zjištění druhu a množství jiné návykové látky u řidiče motorového vozidla, aby v době spáchání činu šlo o jeho stav vylučující způsobilost k řízení. Nastíněná otázka se jevila být zásadní i z toho pohledu, že v odborné znalecké veřejnosti panují rozdílné názory na stanovení kvalitativní hranice způsobilosti řídit motorové vozidlo po požití návykové látky. Znalci toxikologové zastávali striktní (odmítavý) přístup vůči zneužívání návykových látek řidiči, kdy pro vyvození trestní odpovědnosti postačí zjištění přítomnosti jakéhokoli množství návykové látky, k čemuž se v návaznosti na to ve znaleckých posudcích vyjadřují. Naproti tomu znalci psychiatři se přikláněli k tolerantnějšímu přístupu ohledně požívání návykových látek řidiči, tedy obecně nepovažují takové řidiče za nezpůsobilé k řízení motorového vozidla, k čemuž požadují se vyjadřovat ve znaleckém posudku. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XLIV K posunu došlo rozhodnutím č. 23/2011 Sb. rozh. tr. [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 8 Tdo 449/2010], z něhož je zřejmé, že jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být zjištěno nejen, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. I zde se musí zkoumat, jakou měrou byla použitou návykovou látkou ovlivněna schopnost řidiče řídit motorové vozidlo. Nelze-li Nelze stanovit druh, množství a míru ovlivnění jinou návykovou látkou než alkoholem v době řízení motorového vozidla jinak – k tomu zase srov. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr. tr – zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce toxikologa, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběru krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XLV A dále, že na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentrace, době, po kterou ji měl pachatel v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení. Je možné si představit i to, aby znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie zjištění vztahující se k jiné návykové látce vymezil, s jakým množstvím alkoholu lze zjištěné množství a druh návykové látky v těle řidiče porovnat. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XLVI Že je třeba se zabývat konkrétním vlivem co do druhu a množství zjištěné návykové látky na schopnost řidiče řídit motorové vozidlo v rozhodnou dobu, k jehož posouzení by měl být přibrán znalec z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a nestačí se spokojit s obecnými závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, k možným důsledkům požití návykové látky pro řidiče motorových vozidel a jejich řízení, potvrzuje dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2010, sp. zn. 11 Tdo 981/2010. Přesto, jak vyplývalo z rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr. v té části, v níž se z hlediska požadavků na dokazování odkazuje na rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr., nebyla zcela potlačena možnost, že důkazem o druhu, množství a míře ovlivnění jinou návykovou látkou než alkoholu a snížení jeho řidičských schopností, resp. způsobu jeho jízdy, mohou být obdobně jako při požití alkoholu – spíše naprosto výjimečně, z důvodu obtížnějšího laického rozpoznání příznaků užívání jiných návykových látek, též svědecké výpovědi. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XLVII Legislativní změna provedená novelou č. 233/2013 Sb., účinnou od 17. 8. 2013. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 60/2001 Sb., zákona č. 478/2001 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 229/2005 Sb., zákona č. 411/2005 Sb., zákona č. 76/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 215/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 297/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 197/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb. a zákona č. 101/2013 Sb., se mění takto: 1. V § 5 odst. 1 se na konci textu písmene g) doplňují slova „než alkoholem46) (dále jen „jiná návyková látka“)“. Poznámka pod čarou č. 46 zní: Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - XLVIII „46) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. 2. V § 5 odst. 2 písm. a) se za slovo „nápoj“ vkládají slova „ani jinou látku obsahující alkohol (dále jen „alkoholický nápoj“)“ a za slovo „užít“ se vkládá slovo „jinou“. 3. V § 5 odst. 2 písmeno b) zní: „b) b) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem,“. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – XLIX - exkurs Důvodová zpráva k tisku 808/0 Poslanecké sněmovny [poslanecký návrh zákona – volební období 2010 - 2013]: „Podle zákona o silničním provozu platí, že řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. Dále platí, že řidič je povinen podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Zvláštním právním předpisem v tomto případě je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zejména pak jeho ustanovení § 16. Zatímco v případě odhalování a postihu řízení vozidla pod vlivem alkoholu existuje bohatá rozhodovací praxe, včetně bohaté soudní judikatury z oblasti trestního i správního soudnictví, v případě jiných návykových látek (drog) se stále jedná o oblast do značné míry neprobádanou a zejména aplikačně nedostatečně sjednocenou, což s sebou bohužel nese značné problémy při efektivní vymahatelnosti zákona a tím i při zvyšování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – L - exkurs Řízení vozidla pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu je v současné době postihováno buď jako trestný čin (přečin) ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku, je-li li řidič v důsledku jejího požití v tzv. stavu vylučujícím způsobilost a jsou--li naplněny i ostatní znaky vyžadované trestním zákoníkem, nebo jako přestupek podle § 125c zákona o silničním provozu, pokud se stav vylučující způsobilost řidiče nepodaří zjistit nebo nepochybně prokázat. Zatímco v případě trestního řízení je již aplikační praxe relativně ustálená, neboť se stavem vylučujícím způsobilost mj. souvisí i to, že ovlivnění návykovou látkou se již navenek jasně projevuje na chování řidiče, resp. na jeho rozpoznávacích a ovládacích schopnostech, v případě přestupkového řízení je situace o poznání složitější. Je tomu tak z důvodu, že ačkoliv se navenek řidič nejeví být ve stavu vylučujícím způsobilost, jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti zpravidla již budou takovou návykovou látkou ovlivněny, čímž na řidiče bude dopadat ustanovení, podle kterého pod vlivem návykové látky nesmí řídit vozidlo. vozidlo Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – LI - exkurs Stávající praxe je zjednodušeně řečeno taková, že příslušník Policie ČR (popř. jiný k tomu oprávněný orgán veřejné moci, zejm. strážník obecní policie) na základě podezření, že je řidič pod vlivem jiné návykové látky, řidiče vyzve k orientační zkoušce pomocí detekční sady Drugwipe 5+. Takto provedené orientační vyšetření je však nespecifické a pro potřebu sankčního řízení také značně nepřesné a případný pozitivní výsledek takto provedené orientační zkoušky ještě neprokazuje, že řidič je návykovou látkou skutečně ovlivněn, nýbrž je pouze podkladem pro policistu či jinou oprávněnou osobu k tomu, aby rozhodla o dalším postupu. V případě pozitivního výsledku orientační zkoušky je proto podezřelý vyzván k lékařskému vyšetření s odběrem moči a krve. Tyto lékařem zajištěné vzorky jsou poté zaslány do toxikologické laboratoře, kde se nejprve provede tzv. screening moče prostřednictvím imunochemického vyšetření, které potvrdí či vyvrátí, zda se ve vyšetřovaném vzorku moči konkrétní návyková látka či více těchto látek nacházejí. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – LII - exkurs Také toto vyšetření je však stále pouze orientační, tudíž samo o sobě ovlivnění řidiče neprokazuje, neboť z něj stále není zřejmé, v jakém množství se předmětná látka v těle řidiče vyskytuje, tj. zda vůbec a popř. nakolik je způsobilá ovlivnit řidičovy ovládací a rozpoznávací schopnosti. K tomu, aby řidiči bylo bez pochybností prokázáno, že je návykovou látkou ovlivněn, je proto nutno následně přistoupit ještě k analýze krevního vzorku pomocí specifických chromatografických metod v kombinaci s hmotnostní spektrometrií a následně k interpretaci zjištěných výsledků, což se provádí formou znaleckého posudku, jehož cena je závislá na počtu zjištěných látek. Bohužel tento znalecký posudek pouze konstatuje zjištění určitého množství zakázané látky či látek, aniž by z tohoto bylo možno učinit závěr, zda přestupce byl či nebyl pod vlivem jiné návykové látky. K takové interpretaci je totiž pro změnu příslušný pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který takto učiní opětovně formou znaleckého posudku, což obnáší další nemalé náklady. Uvedený postup je také značně časově náročný, což podtrhuje také skutečnost, že i na ty nejzávažnější přestupky proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích se nadále vztahuje obecná úprava zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku plynutí času, takže není-li není přestupek projednán (tj. pravomocně dořešen) do jednoho roku ode jeho spáchání, odpovědnost za něj zaniká a pachatel vyvázne bez jakéhokoliv postihu. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – LIII - exkurs V rámci trestního řízení, tj. prokazování přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku se tato problematika již relativně stabilizovala a sjednotila, zejména s ohledem na stanovisko kolegia trestního úseku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 2011, které schválilo k publikaci ve Sbírce Nejvyššího soudu (publikováno pod č. 23/2011) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010 (www.nsoud.cz), jehož právní věta zní: „Jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být nejen zjištěno, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 201 tr. zák. o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky. Nelze-li Nelze stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), .), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce z oboru toxikologie, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběrů krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – LIV - exkurs Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, v době, po kterou ji pachatel měl v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení. Pokud tedy nelze stav vylučující způsobilost prokázat jiným způsobem jako např. svědeckou výpovědí spolujezdců, policistů a lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření, jakož i svědecké výpovědi o chování obviněného, eventuálně i o způsobu jeho jízdy apod., je nutno provést všechny výše uvedené kroky, včetně znaleckého posudku psychiatra. V případě řízení o přestupku však neexistuje žádný rozsudek vyšší soudní autority či jiné sjednocující stanovisko, které by usměrňovaly správní orgány v tom smyslu, jaké jsou v rámci řízení o přestupku minimální standardy k prokázání daného skutku. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – LV - exkurs Návrh řešení Předložený návrh novely zákona o silničním provozu vychází z nejnovějších vědeckých poznatků na poli odhalování jiných návykových látek u řidičů, jenž byl již také promítnut do právních úprav celé řady jiných států. Spočívá v zavedení tzv. analytického principu, který je založen na aktuálních poznatcích soudních lékařů a soudních toxikologů, že minimálně u některých návykových látek, včetně všech nejběžněji zneužívaných drog, lze jasně specifikovat, od kterého množství je možné na řidiče pohlížet jako na ovlivněného návykovou látkou, a to i při zohlednění možné odchylky prováděného měření. měření Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – LVI - exkurs S ohledem na výše popsané problémy, které stávající právní úprava a její aplikace v praxi působí, doporučil kupříkladu Výbor České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie ČLS JEP již na svém zasedání dne 11. ledna 2001 legislativně zakotvit do právního řádu České republiky tzv. analytický princip (legislativně již upraven např. v Německu, Belgii, Švédsku či některých státech USA), podle kterého, zjednodušeně řečeno, přítomnost tzv. ilegální drogy či jejích metabolitů v krvi řidiče prokazuje ovlivnění řidiče touto návykovou látkou. Toto stanovisko Výboru bylo následně prezentováno v časopise Česko-slovenská Česko patologie a soudní lékařství č. 46, 2001, 2, s. 30, dostupné též na webových stránkách http://soudnilekarstvi.cz/ext/Stanoviskodrogy.html. /Stanoviskodrogy.html. Zde je však nutno současně podotknout, že uvedené stanovisko bylo v květnu roku 2012 nahrazeno novým, nazvaným „Odborné stanovisko k problematice posuzování ovlivnění řidičů návykovými látkami“ (dostupné na webových stránkách http://soudnilekarstvi.cz/03_pro_odborniky/). Podle dosavadního zkoumání tzv. analytický princip není možno uplatnit u všech „jiných“ návykových látek, lze jej však uplatnit u návykových látek, které jsou v praxi zcela převažující. Jedná se konkrétně o substance 9-THC, 9 Amfetamin, Methamfetamin, 3,4-Methylendioxymethamfetamin Methylendioxymethamfetamin (MDMA), Morfin, Kokain, Benzoylekgonin (viz aktualizované stanovisko Výboru České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie ČLS JEP). Lze předpokládat, že s rozvojem vědeckých poznatků nejenom v České republice, ale i v zahraničí, se okruh návykových látek, u nichž lze bezpečně uplatnit tzv. analytický princip, bude postupem času rozšiřovat. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – LVII - exkurs Předložený návrh v návaznosti na výše uvedené vědecké poznatky předpokládá, že v právním řádu by měly být vyjmenovány látky, u nichž lze uplatnit analytický princip, a to s uvedením tzv. cut off hodnot (mezních hodnot, při jejichž dosažení je již řidič nepochybně ovlivněn na svých ovládacích a rozpoznávacích schopnostech). Z praktického hlediska, a to i s ohledem na negativní zkušenosti s uváděním návykových látek přímo v příloze k zákonu o návykových látkách, jakož i s ohledem na legislativní řešení zvolené v oblasti trestního práva (viz nařízení vlády k provedení trestního zákoníku), se navrhuje, aby zákon sám přímo nestanovil seznam návykových látek, u nichž se uplatní analytický princip, ale aby obsahoval zákonné zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu, kterým by mělo být nařízení vlády, neboť předmětná oblast se přímo dotýká působnosti hned několika ministerstev (zejména Ministerstvo dopravy, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo vnitra). Nařízení vlády by pak stanovilo seznam návykových látek, u nichž se uplatní analytický princip, včetně stanovení mezních hodnot (tzv. cut off hodnot). Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – LVIII - exkurs V důsledku toho by odpadla potřeba nechat v každém jednotlivém případě zpracovat znalecký posudek z oboru psychiatrie a postačovaly by pouze výsledky toxikologických zjištění, což by s sebou nutně přineslo nemalou finanční úsporu na straně orgánů veřejné moci a také zrychlení celého procesu. Navíc by nařízení vlády obsahovalo relativně stručnou úpravu, kterou by v případě vývoje na poli vědeckého poznání bylo možné snadno aktualizovat. U ostatních, nevyjmenovaných látek, u nichž stávající vědecké poznatky neumožňují stanovení jednoznačných mezních hodnot a tudíž ani využití analytického principu, by se oproti současnému stavu nic nezměnilo a muselo by probíhat standardní zkoumání jako doposud. Takových látek je sice celá řada, avšak v praxi představují, pokud jde o počet odhalených případů řízení vozidel pod jejich vlivem, naprostou menšinu. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – LIX - exkurs V zájmu vyjasnění terminologie zákona se navrhuje zdůraznit, že zákon rozlišuje mezi ovlivněním alkoholem a ovlivněním jinou návykovou látkou ve smyslu zákona o návykových látkách, na který se navrhuje odkázat v poznámce pod čarou. Za účelem zpřesnění zákona se rovněž navrhuje zavedení legislativní zkratky „jiná návyková látka“, která se pak důsledně promítá do těch ustanovení zákona o silničním provozu, v nichž dosud nebyla zákonná terminologie důsledně respektována. K bodu 2 V současné době zákon řidičům zakazuje požívat alkoholické nápoje, což spojuje s tím, že je zakázáno řídit vozidla pod vlivem alkoholu. Praktické zkušenosti však ukazují, že řidič se pod vliv alkoholu může dostat i jinak než požitím alkoholického nápoje, který je definován zákonem č. 379/2005 Sb. jako lihovina, víno a pivo, přičemž alkoholickým nápojem se rozumí též nápoj, pokud obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu. Jedná se zejména o různé čistící či jiné prostředky obsahující alkohol, která nelze označit jako nápoj. V zájmu vyloučení jakýchkoliv praktických problémů, které s tím souvisí, se proto navrhuje zákaz požívat alkohol rozšířit i na jakékoliv jiné látky než alkoholické nápoje, a to při současném zavedení legislativní zkratky, aby dopad uvedené změny do textu zákona byl co možná nejmenší. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy – LX - exkurs Současně se do tohoto ustanovení důsledně promítá terminologie jiných ustanovení, když se pojem „návyková látka“ nahrazuje přesnějším a v jiných ustanoveních užívaným pojmem „jiná návyková látka“. K bodům 3, 5, 17 a 20 Navrhuje se zakotvit základní zásady fungování analytického principu u těch z jiných návykových látek, u nichž současné vědecké poznatky z oboru soudního lékařství a soudní toxikologie takové řešení umožňují. Do zákona se též doplňuje výslovné zmocnění pro vládu, aby svým nařízením stanovila okruh jiných návykových látek, u nichž se uplatní analytický princip, a to při současném stanovení limitních hodnot, při jejichž dosažení již řidič bude považován za ovlivněného takovou jinou návykovou látkou. Stejnou úpravu se navrhuje zavést i ve vztahu k učitelům autoškoly, neboť by bylo nelogické, aby pro ně platila jiná pravidla než pro řidiče. Současně se navrhuje zpřesnění zákona v tom směru, aby chybně nepojednával o ovlivnění řidiče alkoholickým nápojem, nýbrž o ovlivnění alkoholem. Řidič je totiž ovlivněn nikoliv alkoholickým nápojem jako takovým, jehož složení může být poměrně pestré, ale konkrétní látkou v něm obsaženou, tj. alkoholem. Tato zpřesňující změna se důsledně promítá též do jiných ustanovení zákona, která dosud v tomto ohledu byla nepřesná. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - LXI Nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Bylo vydáno na základě zmocnění podle § 137 odst. 1 k provedení § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tedy, že řidič nesmí řídit vozidlo a jet na zvířeti bezprostředně po užití jiné návykové látky nebo v takové době po užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejím vlivem. Odkaz na takovou povinnost řidiče v silničním provozu, společně s předpokladem limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem, byl již zakotven novelou uskutečněnou zákonem č. 233/2013 Sb. (dílčí změna zákona o silničním provozu z poslanecké inciativy) Spočívá v zavedení tzv. analytického principu, principu který je založen na aktuálních poznatcích soudních lékařů a toxikologů, že minimálně u některých návykových látek lze specifikovat, od kterého množství je možné na řidiče pohlížet jako na ovlivněného návykovou látkou. Nyní se s časovým odstupem výslovně upravují limitní údaje jiných návykových látek, jako je metamfetamin, amfetamin, 9-THC, THC, MDMA, MDA, benzoylekgonin, kokain a morfin – srov. blíže tabulka v nařízení vlády. Krevní vzorek se získává oddělením krevního séra z odebrané krve řidiče. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - LXII 41/2014 Sb. NAŘÍZENÍ VLÁDY ze dne 26. února 2014, o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za z ovlivněného takovou návykovou látkou Vláda nařizuje podle § 137 odst. 1 k provedení § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 233/2013 Sb.: §1 Stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot (1) Stanovují se tyto jiné návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje pov za ovlivněného takovou návykovou látkou: Mezinárodní nechráněný název návykové látky Limitní hodnota návykové látky v českém jazyce Delta-9-tetrahydrokanabinol (9-THC) Methamfetamin Amfetamin 3,4-Methylendioxymethamfetamin (MDMA) 3,4-Methylendioxyamfetamin (MDA) Benzoylekgonin Kokain 25 Morfin 10 -------------------------------------------- ------------------------------------ v krevním vzorku (ng/ml) 2 25 25 25 25 25 (2) Krevní vzorek se získává oddělením krevního séra z odebrané krve řidiče. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - LXIII Vláda nemůže nařídit, jaké množství drog je trestné, rozhodl ÚS Ústavní soud zrušil část trestního zákoníku, díky které mohla vláda určit prostřednictvím svého nařízení, jaké množství drog je trestné. Právní úprava byla neústavní, kritérium trestnosti by mělo vyplývat přímo ze zákona. Soudci zrušili také část vládního nařízení včetně tabulky vymezující „větší než malé množství” jednotlivých omamných a psychotropních látek. Nyní se tedy soudy musí při rozhodování řídit konkrétními okolnostmi jednotlivých kauz a dřívější judikaturou. Pokud by zákonodárci nechtěli ponechat plnou rozhodovací kompetenci soudům, musejí zapracovat hodnoty "většího než malého množství" přímo do trestního zákoníku, třeba ve formě přílohy. "My ale nic takového nedoporučujeme nebo nevnucujeme, protože si myslíme, že je v moci soudů, aby tyto věci řešily," řekl novinářům ústavní soudce zpravodaj Jiří Nykodým. Samotná formulace "větší než malé množství" v zákoníku zůstává. Již rozpracované případy se ještě dokončí podle dosavadní úpravy. Nález Ústavního soudu vstoupí v platnost dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, tedy za několik dní, a nedotknou se starších kauz. Podle vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové se budou drogové delikty posuzovat jako před rokem 2010. [celá celá zpráva] zpráva Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - LXIV Pod č. 259/2013 Sb. uveřejněn nález Ústavního soudu ze dne 23. července 2013 sp. sp zn. Pl. ÚS 13/12 ve věci návrhu na zrušení § 289 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Zrušeno tak bylo ustanovení trestního zákoníku zmocňující vládu ke konkretizaci pojmu množství větší než malé v případě omamných a psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů. Nebyl shledán důvod pro odklad derogace a ke zrušení dojde dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, tedy nyní, přesně dnem 23. 8. 2013. 2013 Dopady i na novelu zákona o silničním provozu provedenou zákonem č. 233/2013 Sb.? Sb Vypracováno sjednocujícího stanovisko trestního kolegia NS ČR Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - LXV Dokazování trestné činnosti spojené s řízením motorového vozidla pod vlivem omamné a psychotropní látky (odlišné od alkoholu) je nadále velmi komplikované a nákladné a požadavky na jeho rozsah (založené na judikatuře, srov. např. rozh. č. 23/2011 Sb. rozh. tr.) nepřihlížejí ke specifice ovlivnění řidiče drogou, která působí (na rozdíl od alkoholu) zcela individuálně, toto působení není přímo a jednoduše závislé jen na kvantitě či kvalitě užité omamné látky. Byla podána obžaloba na pachatele, který řídil motorové vozidlo po předchozím požití pervitinu a rozborem vzorků krve u něj byla zjištěna hladina metamfetaminu ve výši 0,63 mg/l. Soud I. stupně věc opakovaně postupoval k projednání jako přestupek, když dospěl k závěru, že pouze z nálezu metamfetaminu v krvi obžalovaného nelze učinit závěr, že míra ovlivnění obžalovaného touto látkou byla taková, že obžalovaný nebyl schopen bezpečně ovládat vozidlo v silničním provozu, tedy že se v době jízdy nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorových vozidel. Krajský soud výslovně uvedl: „Nelze dle názoru krajského soudu danou otázku uzavřít tím, že jiné návykové látky odlišné od alkoholu jsou natolik specifické, že ačkoliv u alkoholu je možno určit hranicí ovlivnění, která vylučuje způsobilost k řízení motorového vozidla, u jiných návykových látek to možné není. Souhlasit lze pouze s tím, že soudní praxe dosud takovou hranici nestanovila na rozdíl od ovlivnění alkoholem.“ Krajský soud v tomto řízení přibral sám k podání znaleckého posudku vědecký ústav, a to Psychiatrickou nemocnici Bohnice. Z posudku tohoto posudku vyplynulo, že hranicí, pod níž není osoba při řízení motorového vozidla ve svých schopnostech ovlivněna metamfetaminem, je hodnota do 25 ng/ml (0,025 ml/l), v rozpětí 25-200 ng/ml (0,025-0,2 0,2 mg/l) jsou schopnosti osoby při řízení vozidla negativně ovlivněny, nicméně nejde o úplnou neschopnost bezpečně řídit motorové vozidlo, a nad hranicí 200 ng/ml /ml (0,2 mg/l) dochází k podstatnému ovlivnění řidičských schopností, tedy o stav vylučující způsobilost k řízení vozidla. Obžalovaný s 630 ng/ml (0,63 mg/l) metamfetaminu v krvi tak nebyl dle závěrů tohoto posudku schopen v rozhodné době bezpečně ovládat motorové vozidlo. Krajský soud v Plzni proto zrušil napadené usnesení Okresního soudu v Chebu a soudu I. stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Vybrané aplikační problémy týkající se silniční dopravy - LXVI Pokud byl řidič ovlivněn návykovou látkou pod limitní hodnotu zmíněného právního předpisu, avšak ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a odvětví psychiatrie, vyplynulo, že i při tomto „podlimitním ovlivnění“ nejsou pachatelé způsobilí bezpečně řídit motorové vozidlo. Soudy v těchto sporných věcech mnohdy rozhodovaly tak, že trestní věci postupovaly k projednání přestupku. Taková praxe je přitom v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, které do svého rozhodnutí zahrnulo a promítlo i předcházející rozhodnutí Nejvyššího soudu, týkající se „tzv. drogové problematiky při řízení motorových vozidel“, které konstatovalo, že pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně jej ovlivňují se zřetelem k provozované činnosti. Ze zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu a dále z rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 449/2010 a sp. zn. 11 Tdo 981/2010 vyplývá, že okolnost, zda se řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost, může stanovit pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na toxikologii. Ve věci bylo podáno dovolání. Závěr Diskuse a případné dotazy. Děkuji za pozornost. JUDr. Miroslav Růžička, Ph.. D. [email protected]
Podobné dokumenty
Drogy v dopravě-cutoff hodnoty psychicky aktivních látek
návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra
ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič
motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové
látky než alkoholu,...
Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, byl novelizován
(4) Nelze-li osvědčení o registraci vozidla zadržet, neboť při zjištění důvodu pro jeho zadržení
je řidič vozidla nemá u sebe, je provozovatel vozidla povinen toto osvědčení odevzdat do 5
pracovníc...
Studie Vysoké školy ekonomické
Systémy zaměstnaneckého stravování jsou fenoménem, který ve své čisté podobě je v ekonomické
literatuře velmi málo zpracován. Problematika existence zaměstnaneckých systémů stravování
zahrnuje celo...
Pravidla - Sbal se na Bali
Poukazy byly vloženy společností Invia.cz, a. s.
Výhry budou předány prostřednictvím poukazů výhradně na jméno výherce
s platností určenou pořadatelem, příp. Invia.cz, a. s. Poukazy jsou nepřenosné...
sobota březen
čistého mladého muže. Pokušení, které pro
něho připravila nehodná žena Putifara, velitele královy tělesné stráže, je všeobecně
známé. Josef však ve zkoušce obstál, mravně nepadl.
Kam jsme ale došli...
Diplomová práce Tereza Schmoranz
zastavíme se na chvíli u otázky, pro koho jsou úvahy v ní obsažené původně
určeny a jakým způsobem může být kniha přínosná pro filosofii a psychiatrii.
Podle vlastních autorových slov vznikla Úskal...
Jedy a drogy Cíl lekce Osnova přednášky Toxikologie
8 až 12 let: prospěch, vůči <15 let, újma na zdraví
10 až 15 let: újma na zdraví více osob, smrt, mezinárodní
gang.
Úplná pravidla soutěže
obdobného typu a odpovídající hodnoty a měnit podmínky předávání výher v případě, že mu výhry nebudou
poskytnuty tak, aby mohly být výhercům předány v souladu s pravidly soutěže. Účastí v soutěži p...