Boží spolupracovníci Alšovice 2014 – 07 – 13 Pavlův list do Říma 12

Boží spolupracovníci
Alšovice 2014 – 07 – 13
Pavlův list do Říma 12, 17 – 21 Bratři, sestry, nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi
mějte na mysli ušlechtilé věci. Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi.
Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu, neboť je napsáno: Mně patří pomsta,
já odplatím, praví Pán. Ale: Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, a má-li žízeň, dávej mu pít;
když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu. Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo
dobrem.
Milé sestry, milí bratři!
Pavlův list do Říma má tři oddíly. Pojednání o tom, jak nás Bůh zachraňuje, pojednání o
židovském národě a praktické rady pro všechny. Četli jsme tedy ze závěrečné části Pavlova dopisu.
Pavel nám tady předkládá praktická pravidla křesťanova života. Tak se křesťane chovej a všichni
budou vidět, že jsi křesťan. Uvědomuji si, že nás maminka vychovávala podobně. Opakovala nám
jednoduchá lidská pravidla. Moudřejší ustoupí. Jak se nám nechtělo být moudřejšími. Na jednom
esperantském setkání mi žertem, žertem a s úsměvem, jeden mladý německý muzikant, aktivní
člověk, výborný kamarád Štefan řekl: Nechci být první, musel bych sloužit všem. Protože Ježíš
řekl: Kdo chce být mezi vámi první, buď služebníkem všech. Další maminčino pravidlo: A to
sobě pamatuj a zlé dobrým odplacuj. Tady už cítíme, že to je přetvořené Pavlovo pravidlo z dnešní
perikopy. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. A kdyby se lidstvo řídilo pravidlem Jez do polosyta,
pij do polopita, vyjdou ti naplno léta, oč by bylo zdravější, a kolik potravy by zbylo pro hladové.
Pravidla, neboli principy mají své místo i v dnešním odborném životě. V našem zařízení pro
hendikepované jsme si je taky museli vytvořit. Třeba takové, že můžete být naštvaní na klienta,
může vám být protivný, lézt vám na nervy, houpat se na nich, ale jakmile s ním přijdete do styku,
musíte jednat jako profesionál. Co to znamená? Klidně, laskavě, přímo, bez podrazů, bez narážek,
bez manipulace, a důsledně. Přesto, že dnešní společnost neuznává křesťanství, skoro bych řekl, že
profesionálně znamená křesťansky. Bratr Hurta kdysi řekl, ře křesťan se vlastně stále přetvařuje.
Nechce se nám být milí a přinutíme se k tomu. Nejraději bychom někoho odbyli, a neuděláme to.
Na konci kázání uslyšíme, že to ani přetvařování nemusí být.
Tak se nám chce být zlí, když jsou druzí na nás protivní, škodolibí, nepřejícní nebo přímo
škodící. A apoštol nám napíše: Bratře, sestro, nikomu neodplácej zlým za zlé. Naopak, má být
vidět, že křesťan myslí, uvažuje a jedná, jak se dnes říká, pozitivně. Ušlechtile, říká Pavel. Je to
těžké. Lidé spíš myslí na to zlé, co se může stát. Křesťan má mít na mysli ušlechtilé věci. Co to ale
jsou ty ušlechtilé věci? Když se to tak všeobecně řekne, tak to nic neříká. Každé pravidlo začne
působit teprve když je aplikujeme do podrobností našeho života. Vím, že naším společenstvím hýbe
a bude hýbat otázka, jestli nechávat naši kapličku otevřenou, nebo ji zamykat. Myslíme na to, že se
tu může něco ztratit, i když tu nemáme moc cenných věcí. Někdo taky může vnitřek škodolibě
poškodit. Naopak však můžeme přemýšlet nad tím, jak naučit zdejší obyvatele, že si do ní mohou
zajít, posedět se v jejím klidu a prosté kráse, pomodlit se, něco si přečíst z malé knihovničky,... A
nakonec by si její zamykání nepřál ani bratr Ivan. Tak co z toho znamená: Mějte na mysli
ušlechtilé věci? Mám zkušenost z dětského domova. Když jsem v něm pracoval, měl jsem na
starosti malou dílničku. A i když se vše zamykalo, chodili jsme ověšeni klíči, děti nebyly žádní
andílkové, já jsem dílničku nezamykal. Když jsem při odchodu dílnu předával, divila se ředitelka,
že v ní nic nechybí. Ještě tam přibylo jedno kladívko, které kluci sebrali ve Zvláštní škole.
Další pravidlo: Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi, má taky
pozitivní význam. Neznamená: do ničeho se nemíchej, nechej každého být, hleď si svého, a
podobně. Nevím, jak přesně to pravidlo rozvinout. Mít pokoj s druhými znamená mít s nimi něco
společného. Být v pokoji s druhými znamená být s nimi i v určité jednotě. A to není jednoduché.
Jistě to nemá být plané povídání, ve kterém si lidé libují, Myslím, že jsem dřív míval tendenci
prosazovat určité věci bez ohledu na druhé. Dnes, kdy už vidím, jak sám mnohé věci nezvládám,
beru větší ohled na druhé, a oni to snad vycítí. Přitom se snažím stále naznačovat, jak to, o co
usilujeme, má vypadat. Tak se vlastně každý člověk sám musí zamyslet, jak udržovat pokoj s
druhými lidmi. V čem s nimi může být zajedno, anebo, ještě lépe, jak s nimi dosáhnout jednoty v
Kristu. Se všemi lidmi, říká Pavel, ale hned připouští, že se všemi to nepůjde. Proto se o to máme
snažit, nakolik to záleží na nás.
Mně patří pomsta, praví Pán. Pomsta, to slovo zní hrozivě. Krvelačně. Opravdu dřív hodně
tekla krev. I dnes v krajinách, kde ještě nepřijali humanistické ideály. Starozákonní pravidlo oko za
oko, zub za zub zní taky hrozivě, bylo však vysloveno právě proti té krvelačnosti. Říká: Ať je
potrestaný jenom viník. Ne celý nevinný rod. Potrestání, pomstu bere Bůh na sebe. Kain, vrah
svého bratra má strach z pomsty bratrova rodu. Hospodin jej bere do své ochrany a vyhlašuje
sedminásobný trest pro toho, kdo by jej zabil. Potomstvo Kainovo už bere pomstu do svých rukou.
Lámech, Kainův prapravnuk se chlubí svým ženám: Zabiji muže, který mne uhodí, chlapce,
který
mne
zraní.
Jestliže
Kain
bude
pomstěn
sedminásobně,
Lámech
sedmdesátisedminásobně. Tuto pomstu už bere Lámech do svých rukou.
Teď si můžeme všimnout, jak velká je proměna Starého Zákona v Novou smlouvu. Už
několikrát jsme pozorovali, že Bůh chce mít člověka jako svého spolupracovníka. Představme si, že
i v tomto Božím soudu. Jak: Nejprve jej nemáme soudit sami, protože jej chce soudit sám Bůh. A
pak k tomu Božímu soudu máme přispět tím, že se k tomu zlosynovi budeme chovat naprosto
laskavě. Dáme mu najíst, napít. Úkony, které byly považovány za nejvyšší projevy lidské lásky.
Komu dáváte najíst a napít? Své rodině. Svým přátelům. Nyní máte přijmout svého nepřítele do
své rodiny, mezi své přátele. Žádné: Já mu ukážu, já mu to povím. Ale : milý nepříteli, zvu tě. Staň
se mým bratrem, mou sestrou, mým přítelem. Pak může začít působit zase Bůh. Naše jednání se pro
toho člověka stane rozžhavenou pecí, v níž se vytaví, objeví všechno zlato, které je v něm. Spálí se
všechna hlušina, každá nečistota. Boží soud se stává Božím milosrdenstvím.
Není to snadné jednání, které od nás náš nebeský Otec chce. Chce, abychom byli podobní
našemu nejstaršímu bratru Ježíšovi. On vzal na sebe hříchy nás všech. Hříchy všech svých bratří a
sester, kteří se stali jeho nepřáteli, a pozval nás na svou hostinu nebeského království, kde nás věčně
bude sytit svým vlastním tělem a napájet svou vlastní krví. Chceme následovat svého bratra Ježíše?
Chceme brát na sebe životy svých bratří a sester, nebo budeme stále pozorovat své šrámy a
pofoukávat si své bolístky?
Ve Starém Zákoně bylo stanoveno pravidlo Oko za oko, zub za zub, aby byla chráněna
spravedlnost. V Nové Smlouvě má dobro přemáhat zlo svou dobrotou, aby byla zachráněna láska.
Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Není to lehké. Už to nejde dělat jako
profesionálové. Přemoci se. Nehledět na to, jací jsou druzí a jednat jako profesionál. Jako křesťan.
Už to nejde "přetvařovat se", jak to nazval bratr Hurta. K tomuto už potřebujeme zvláštní sílu.
Zvláštní dar. Dar, který jsme dostali padesát dní po Ježíšových Velikonocích. Po jeho vítězství.
Duch Svatý je tím darem, který nám dává sílu, abychom se stále víc podobali Ježíšovi. Vždyť
on formoval, utvářel i Ježíše, aby rostl do Božího synovství. Aby byl schopný vzít na sebe všechnu
zlobu světa. Tak i my teď v moci a síle Svatého Ducha máme přemáhat zlo dobrem. Překvapovat
své nepřátele tím, že jim budeme bratry, sestrami. Hledat, co máme společné se všemi lidmi, aby
mezi námi zavládl pokoj. Ukazovat, že nám nejde o nic menšího než o Boží království.
Starý Zákon stanovil pravidla a řekl: Jednej tak. Doba milosti, ve které žijeme, má stejná
pravidla. Neříká však už: Tak musíš jednat! Ví, že to nedokážeme. Nedokázala to dávná pokolení.
Proto nebeský Otec říká: Dám ti dar. Dám ti svého vlastního Ducha. On rozehřeje tvé srdce. On
rozjasní tvůj rozum. On dá sílu tvé vůli. S ním dokážeš, co bys sám nedokázal. V síle Svatého
Ducha všechno to, co máme vykonat už není přemáháním sebe, "přetvařováním se". Stává se to naší
druhou přirozeností.
V ráji lživý had sliboval a nabízel: Neposlechněte! Budete jako bohové. Vidíme jak lidstvo
dopadlo, když ho následovalo. Pravý křesťan se pozná podle toho, že přijímá Svatého Božího
Ducha. Naslouchá mu. Nechá se jím vést. Pak jedná jako Boží Syn Ježíš. Jako sám nebeský Otec.
Poslechněme Otce. Přijímejme jeho Svatého Ducha, Otevírejme svá srdce vanutí Svatého
Ducha. Nebeský Otec chce mít nás, své děti, jako své spolupracovníky. Amen.
Www.jednotabratrskaalsovice.webnode.cz