Ukázka knihy Říše světla
Transkript
ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 276 10 SVĚTOVÁ VÝSTAVA A IDEÁLNÍ ELEKTRICKÉ MĚSTO Uprostřed května 1892 uháněl George Westinghouse ve svém soukromém vagonu Glen Eyre prériemi státu Indiana, posetými polními květinami. Před ním se rozprostírala rozmáhající se metropole Chicago, jemuž Pullmanovi stewardi obdivně přezdívali „šéfovské město Ameriky“. Lokomotiva pensylvánských železnic rozezněla své zvony, protože vjížděla do „amfiteátru většího a černějšího než Pittsburgh – do nekonečné řady továren, seřaďovacích nádraží, jatek, obilných sil a oceláren, struskových hald a hromad uhlí, jež vypadaly jako malé hory. Před železničními přejezdy čekaly sazemi pokryté tramvaje a dlouhé řady nákladních povozů až kolem projede vlak a všude kolem honil vítr oblaka černého a šedivého kouře.“1 Když vlak zpomalil, byly nakrátko vidět dva tucty chicagských, tehdy již legendárních, mrakodrapů, moderních chrámů usilovné energie a představivosti města. Tato rychle se rozvíjející obchodní křižovatka Nového světa a průsečík tří tuctů železnic měla již více než dvě stovky milionářů. Nyní ti nejambicióznější z nich připravovali nastávající velkolepou světovou výstavu. George Westinghouse sem přijížděl získat její největší elektrický kontrakt. Na jaře roku 1892 se stal miláčkem chicagských novin a byl oslavován jako elektrický bílý rytíř, jenž vyrazil ze vzdáleného Pittsburghu, aby se utkal s opovrženíhodnými padouchy z „elektrického trustu“ firem Thomson-Houston a Edison. Tito arogantní vladaři východního obchodu chtěli blížící se chicagskou Světovou výstavu vybavit elektrickým osvětlením a podávali na to jednu nabídku za druhou. Charles Coffin 1 Miller D. L.: City of the Century: The Epic of Chicago and the Making of America. Simon & Schuster, New York 1996, s. 181. 276 / ŘÍŠE SVĚTLA ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 277 Noční pohled na „dvůr cti“ světové Kolumbovské výstavy, Chicago 1893 z nové společnosti General Electric Company však přitom silně podcenil chicagské snílky, obchodní elitu města pevně odhodlanou dostat své drsné, ale fascinující město na mezinárodní mapu. Tu metropoli, kterou anglický novinář George Warrington Steevens oslavil jako „Chicago, královnu a nezbednici měst, střed pozornosti i žumpu světa! Ani kdybych měl tisíc jazyků a každý z nich by křičel jinou řečí, nedokázal bych spravedlivě popsat jeho chaos.“2 Nyní jeho velcí mužové 2 Pierce B. L.: As Others See Chicago. University of Chicago Press, Chicago 1933, s. 395–396. SVĚTOVÁ VÝSTAVA A IDEÁLNÍ ELEKTRICKÉ MĚSTO / 277 ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 278 budovali rychlostí blesku nejokázalejší ze všech světových výstav – Columbian Exposition, jež měla být otevřena 1. května 1893 (pouhý rok od prezidentských voleb) jako oslava 400. výročí objevení Ameriky. Tato podívaná ukáže průmyslovou i kulturní moc velkolepého Chicaga, Spojených států amerických i zemí tak vzdálených jako třeba Německo, Brazílie, Egypt nebo Samoa. Chicagské pořadatele výstavy netěšilo, když si je Coffin, po zjištění že mezi vyzvanými není Westinghouse, pletl s venkovskými balíky a žádal do nebe volající peníze. General Electric v polovině března podala nabídku požadující 38,50 dolaru za každé ze 6000 obloukových světel. Bylo to ve viditelném kontrastu s cenou pouhých 11 dolarů za kus, kterou minulý rok v říjnu (tedy ještě před Morganovou „trustifikací“) pořadatelé světové výstavy platili firmě Chicago Edison za osvětlení místa konání, aby se tam dalo pracovat i v noci. Pořadatelský výbor, který neměl rád podvodníky, ihned Coffina odmítl a začal s hlasitou podporou místního tisku jednat s několika jinými menšími firmami o ceně 20 dolarů za kus. Coffin ani nemrkl a přišel se stejně provokativním požadavkem na cenu dynam: 15,78 dolaru za jeden kůň výkonu. Rozzlobení pořadatelé ho opět obešli a podepsali kontrakt s menším místním koncernem na 2,50 dolaru. Začátkem dubna byl výbor připraven jednat o nejdůležitějším elektrickém kontraktu, jímž bylo 92 tisíc žárovek které měly na šest měsíců osvětlit venkovní výstavní prostory. S trustem byly svázány všechny velké společnosti podnikající v oblasti osvětlení s výjimkou Westinghouse. Tak se stalo, že když 2. dubna otevřeli velkou kovovou urnu s nabídkami, našli tam jen dvě: od General Electric za 18,50 dolaru za kus a druhou od malé firmy South Side Machine and Metal Works po 6,80 dolaru za kus. Celková částka by v prvním případě obnášela 1,72 milionu dolarů, v druhém pouze 625 tisíc. Majitelem druhé firmy byl neznámý chicagský podnikatel jménem Charles F. Locksteadt. „Velké koncerny byly zděšeny,“ vzpomínal 278 / ŘÍŠE SVĚTLA ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 279 Westinghouseův životopisec Francis Leupp. „Kdo je ten vetřelec? Může se někdo zaručit za jeho solidnost? Kdo pro něho vyrobí potřebné vybavení?“ Odpověď na sebe nedala dlouho čekat. „Pan Locksteadt kontaktoval pana Westinghouse, aby u něho o tuto věc vzbudil zájem a Westinghouse Electric and Manufacturing Company následně pořadatelům nabídla, že Lockstadtovu nabídku bude realizovat.“3 Pořadatelé ve snaze ušetřit téměř jeden milion přirozeně Westinghouseovu účast přivítali. Tím byla odstartována další velká bitva války elektrických proudů. George Westinghouse před sebou od samého začátku viděl nejprve celou zemi a potom celý svět poháněný levným střídavým proudem. Zákeřná kampaň Thomase Edisona směřující k zákazu střídavého proudu nevedla k žádnému výsledku s výjimkou škod, jež přinesla jemu samému, a k ztrátě jeho milované společnosti ve prospěch talentovaného obchodníka s obuví Charlese Coffina. Edisonův sok George Westinghouse byl během posledního půldruhého roku zaměstnán záchranou své vlastní elektrotechnické společnosti, takže na účast na světové výstavě za tu dobu neměl ani pomyšlení. Nyní však bouře na finančním nebi ustaly, jeho pokladny byly plné bostonského a newyorského kapitálu a před jeho dveřmi čekala nesmírně zajímavá šance: spojit síly s divokým Lockstedtem a dodat 92 tisíc žárovek pro událost, jež slibovala být největší výstavou americké historie. Bezprostředně nešlo rovnou o peníze, ale o jedinečnou příležitost předvádět nic netušícímu světu po celých šest měsíců přednosti a možnosti elektřiny, zejména ovšem střídavý proud. Soupeřem již nebude Thomas Edison, ale Charles Coffin a General Electric. V usmolených dílnách v Pittsburghu konstruktér E. S. McClelland na toto téma řekl: „Pan Westinghouse nás překvapil 3 Leupp F. E.: George Westinghouse: His Life and Achievements. Little, Brown, Boston 1918, s. 163. SVĚTOVÁ VÝSTAVA A IDEÁLNÍ ELEKTRICKÉ MĚSTO / 279 ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 280 zprávou, že jede do Chicaga získat zakázku na osvětlení Kolumbovské výstavy, jež se tam bude konat v roce 1893. Nikdo to nebral vážně, protože se nikomu z nás se ani nesnilo, že by se mu to mohlo podařit.“4 Westinghouse to však naprosto vážně vzal. Když se vrátil do svého hlavního stanu, povolal do své pracovny tiskového mluvčího Ernesta H. Heinrichse. Sám seděl jako obvykle u svého obrovského stolu, po jehož stranách bylo rozmístěno šest pohodlných křesel a na podlaze se vyjímal drahý perský koberec. V jednom rohu místnosti stála velká knihovna s výtisky Patent Office Gazette a různými technickými časopisy, nad krbem měřily čas prosté dřevěné hodiny. Westinghouse se podíval na Heinrichse, bývalého technického zpravodaje pittsburského časopisu Chronicle Telegraph, a zeptal se: „Znáte dobře nějaké novináře z Chicaga?“ Heinrich odvětil, že nezná, ale Westinghouse mu přesto nařídil, aby i tak do Chicaga zajel, spojil se s místními reportéry a vsugeroval jim jeho výklad situace. Heinrichs chvíli přemýšlel a pak zavolal pracovníka tiskové agentury Pittsburgh Associated Press plukovníka W. C. Connellyho. Ukázalo se, že plukovník jede do Chicaga také, a tak oba do nervového centra středního Západu cestovali společně. „Následující tři dny jsme byli spolu,“ napsal Heinrichs, „a plukovník mě vodil od jedné redakce k druhé a zajistil mi tam přijetí … Během té doby do hotelu Auditorium dorazil i pan Westinghouse, a tak jsme nemařili čas a novináře rovnou vzali k němu. Svým osobním magnetismem, přívětivostí, geniálními způsoby a přímočarostí si je všechny získal.“5 Tak se stalo, že chicagští novináři, již předem proti nepolepšitelné- 4 5 McClelland E. S.: „Notes on My Career with Westinghouse“, duben 1939, George Westinghouse: Anecdotes and Reminiscences, vol. 3, box 1, file folder 8. George Westinghouse Museum Archives, Wilmerding, Pennsylvania. Heinrichs E. H.: „Anecdotes and Reminiscences of Westinghouse“, říjen 1931, s. 19–20. George Westinghouse: Anecdotes and Reminiscences, vol. 2, box 1, file folder 7, George Westinghouse Museum Archives, Wilmerding, Pennsylvania. 280 / ŘÍŠE SVĚTLA ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 281 mu „elektrickému trustu“ zaujatí, Westinghouse dobře přijali a oslavovali ho jako gentlemana a největšího zastánce města. Ve chvíli, kdy do organizace Světové výstavy vstoupil Westinghouse, aby zde podal nižší nabídku, vrátila se k jednání také General Electric, jež bezostyšně snížila svoji původní cenu 18,50 dolaru za jednu lampu na pouhých 6 dolarů. Jako obchodní zástupce však Coffin vysílal lidi, kteří svým nabručeným chováním chicagské zaujaté novináře ještě více popíchli. Tento zvláštní elektrický turnaj měl za následek množství drobných půtek, které se táhly ještě řadu jarních měsíců a byly doprovázeny křikem i stížnostmi na nečistou hru. Předseda organizačního výboru výstavy Harlow Higinbotham, poctivý společník luxusního obchodního domu Marshall Field, byl hrdý jak na svou bezúhonnost, tak na své umění smlouvat. V tomto duchu se také rozhodl vypsat na začátek května zcela nové a konečné výběrové řízení. Při této zprávě se zaradoval Chicago Times a ihned napsal: NIŽŠÍ NABÍDKA NA OBZORU: PAN WESTINGHOUSE VSTUPUJE DO HRY!6 Potom do chicagského zakouřeného prostředí ještě jednou přijel Westinghouse. Ze svého soukromého vagonu Glen Eyre vystoupil rovnou do rušného prostředí chicagského železničního depa pensylvánských železnic, kde pod klenutou střechou z kovu a skla svítily obloukové lampy, lesklé lokomotivy chrlily oblaka páry, nosiči vláčeli lodní kufry i příruční kufříky a kameloti vyvolávali jméno toho či onoho z 27 deníků, jež v Chicagu vycházely. S Westinghousem přijel i jeho dlouholetý přítel a rádce Charles Terry. Byli sem telegraficky pozváni, aby jednali o nové nabídce na osvětlení výstavy, přičemž zde ovšem budou přítomni i lidé od General Electric, přestože se jim chicagský tisk vysmíval za výrazné snížení ceny oproti původní nabídce. V době, kdy se pořadatelé světové výstavy probíjeli úskalími předcházejícími uspořádání tohoto světového podniku, včet6 „Will Underbid the Trust“. Chicago Times, 26. 4. 1892. SVĚTOVÁ VÝSTAVA A IDEÁLNÍ ELEKTRICKÉ MĚSTO / 281 ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 282 ně důležitých a nákladných elektrotechnických kontraktů, pracovalo již déle než rok sedm tisíc mužů na úpravě budoucího výstaviště. Vybrán byl Jacksonův park, bezútěšné močálovité území sedm mil jižně od města Lake Michigan. Přes řádící sněhové vichřice a mráz pronikající až do morku kostí, dusné horko a prach zde tito muži a s pomocí velké armády mul tento odpudivý kus země proměnili v elegantní krajinu benátského stylu s kanály a lagunami, rozmarně (za 15 milionů dolarů) vysněnou ctihodným architektem-krajinářem Frederickem Law Olmstedem. Kolem dlouhé pravoúhlé vodní nádrže, jež tvořila střed všech klidných a krásných kanálů se budovalo neoklasické Bílé město, fantastický Dvůr slávy sestávající z kolosálních pohádkových paláců, z nichž každý bude sloužit jako bájná výstavní síň divů moderní doby. Cestující i posádky parníků plujících po Michiganském jezeru nešetřili při pohledu na tyto neskutečné rostoucí paláce obdivem. Přesto byly tyto klasicistní stavby se svými iónskými sloupy, štíhlými oblouky, velkými kopulemi, věžemi a věžičkami pouze umnými sny a iluzemi, pouze „mramorovými“ schránkami, dovednou kombinací pařížské omítky a konopí pevně ale vždy krásně nanesené na gigantické drátěné a ocelové struktury, zvenku vyzdobené ornamenty a nejpracnějšími architektonickými detaily. Obyvatelé Chicaga byli touto podívanou natolik fascinováni, že jich denně přicházely tisíce a neodradilo je ani studené bláto v zimě, ani vedro a prach v létě. Plahočili se sem jen proto, aby zahlédli, jak zástupy čilých dělníků budují falešné antické paláce. Mazaným organizátorům to neušlo, a tak z této podívané učinili normální turistickou atrakci, za kterou se platilo vstupné. Jestli byl v Chicagu jediný člověk, který tomuto podivnému éterickému klasickému snu rodícímu se z bláta Jacksonova parku důvěřoval, pak to byl Daniel H. Burnham, jeden z předních chicagských architektů a návrhářů. Byl to pěkný čtyřiačtyřicetiletý vitální muž, jenž se svým partnerem Johnem Wellbornem Rootem navrhl a postavil několik z nejvíce obdi- 282 / ŘÍŠE SVĚTLA ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 283 vovaných mrakodrapů ve městě. Pro budoucí výstavu pracoval jako stavební ředitel a jako takový s ocelovou vůlí neúprosně prosazoval věci, o nichž jiní říkali, že se udělat nedají. V únoru 1891 se usadil přímo v Jacksonově parku, kde měl hlavní stan ve venkovském roubeném stavení s velkým kamenným krbem a bohatou zásobu vína, staré Madeiry, která mu pomáhala snášet větry vanoucí z jezera a také děsnou únavu. Zde tento muž, známý svým stavebním dělníkům jako „nejvyšší šéf“, trávil část každého týdne. Většina inženýrů a početná armáda dělníků žila ve velkých barácích. Celé staveniště bylo obehnáno ostnatým drátem se střeženými vchody. Počasí bylo nelítostné, ale ať byl led nebo vedro Burnham proháněl své muže i sám sebe až po únosnou mez po celých sedm dnů v týdnu. Jistý pozorovatel o něm řekl: „Stavební ředitel i jeho lidé žijí jako vojáci v poli. Domů se podívají jen zřídka, všechnu energii dávají do práce a nepřestávají ani ve dne ani v noci.“7 Od loňského října začala za studených zimních nocí pracovat druhá směna, což umožnila Edisonova společnost, jež zde zřídila obloukové osvětlení. Edisonova dynama také poháněla 50 motorů, jež urychlovaly práci spolu s plovoucími rypadly, drtiči, bruskami na broušení nástrojů, elektrickými pilami, čerpadly, jeřáby na zvedání těžkých břemen a nakonec také s elektrickými stříkacími pistolemi, jejichž obsluha vypadala jako by byla z bílého mramoru. V pondělí 16. května se George Westinghouse a Charles Terry dostavili do úřadu Světové výstavy v Burnhamově budově na LaSalle street, kde již byly shromážděny asi dva tucty mužů. Někteří z nich již nervózně kouřili doutníky. Předsedající Burnham a ostatní členové Výboru pro pozemky a budovy byli usazeni u dlouhého stolu, na němž spožívala zapečetěná kovová krabice s nabídkami. Na ostatních židlích seděli kapitán Eugene 7 Burg D. F.: Chicago’s White City of 1893. University Press of Kentucky, Lexington 1976, s. 91. SVĚTOVÁ VÝSTAVA A IDEÁLNÍ ELEKTRICKÉ MĚSTO / 283 ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 284 Griffin, druhý viceprezident General Electric, a dva místní činitelé této firmy. Když Westinghouse a Terry také zaujali svá místa, všichni napjatě čekali, až bude krabice odpečetěna a otevřena. V zakouřené místnosti byl slyšet jen tlumený šepot. Měl začít poslední souboj. Přišly opět pouze dvě nabídky. Obálka od General Electric byla otevřena a nahlas přečtena jako první. Nabízely se zde dvě varianty: čistě stejnosměrné řešení s cenou 577 485 dolarů a nově pouze střídavé řešení za 480 694 dolarů. Jak si všichni přítomní povšimli, byly tyto nové nabídky General Electric přibližně třetinou původní nabídky 1720 tisíc dolarů. Ozývaly se různé poznámky a přítomní si vyměňovali pohledy. Když pak měla být přečtena nabídka Westinghouseova, šepot ztichl, takže bylo slyšet jen zvuky pronikající sem z ulice. Westinghouse jako první variantu nabídl kombinaci stejnosměrného a střídavého proudu za cenu 499 559 dolarů. Zástupci General Electric se zavrtěli a tvářili se nešťastně, protože tím Westinghouse jejich trust podseknul. Svoji čistě střídavou verzi pak Westinghouse nabízel za celkovou částku pouhých 399 000 dolarů, tedy 80 tisíc pod nejnižší cenou od General Electric. Daniel H. Burnham, ředitel stavebních prací a rázný muž, okamžitě prohlásil, že vítězem je Westinghouse. Ostatní členové výboru však váhali. Podle jedněch pozdějších memoárů byli někteří z nich akcionáři General Electric a jako takoví byli předem rozhodnuti nechat zvítězit Coffina.8 Výbor se odebral do uzavřené místnosti. Ubíhala hodina za hodinou, světla v okolních budovách zhasla. V 19 hodin, když úklidová četa začala čistit budovu i kanceláře, se vyčerpaní členové výboru dohodli, že budou pokračovat následující den ráno. Když všichni odešli, řekl Westinghouse reportérovi Daily Interocean: „Při ceně, kterou jsem nabídl se na tom nedá moc vydělat, ale bude to dobrá reklama. A tu já chci.“9 8 9 Baker C. H.: Life and Character of William Taylor Baker, Premier Press, New York 1908, s. 159. „Worlďs Fair Doings“. Daily Interocean, 17. 5. 1892, s. 5. 284 / ŘÍŠE SVĚTLA ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 285 A tak v úterý ráno souboj na stejném místě pokračoval. Kapitán Griffin z General Electric mrzutě namítal, že George Westinghouse by nemusel kontrakt splnit, protože, řečeno slovy Chicago Tribune, „patenty na lampy, jež chce použít, jsou předmětem sporu. General Electric vede v tomto smyslu proti panu Westinghouseovi soudní při.“ Westinghouse se dal do smíchu a přátelsky odpověděl: „O mé oprávněnosti použít potřebné žárovky není nejmenších pochyb.“ Jiný z manažerů výstavy podrážděně reagoval na Daily Interocean: „Edison Company po řadu let zaplavovala zemi letáky, v nichž se snažila Westinghouseův systém zesměšnit. Pak se jednoho rána probudila a zjistila, že má konkurenta. Nyní říká, že jestli kontrakt dostane Westinghouse, bude zmařen soudním rozhodnutím … Stačí chvilku myslet, aby se vidělo, jak se zde blufuje.“10 Přes Westinghouseovu žoviálnost byla záležitost s Edisonovým patentem na žárovku smrtelně vážná. Hořká právnická bitva byla ve stadiu posledních odvolání a každý dobře informovaný elektrotechnik včetně samotného Westinghouse s jistotou očekával, že General Electric vyhraje. Nikdo však ještě nemohl vědět, zda bude General Electric povinna prodávat své žárovky komukoli, kdo nepatří mezi její vlastní zákazníky. Burnham souhlasil s posunutím kontraktu o několik dní, během nichž se poradí s právními zástupci výstavy. V této chicagské bitvě války elektrických proudů nebyl Westinghouse motivován pouze svými dlouhodobými elektrickými sny, ale také velkou nechutí k šéfovi General Electric, Charlesu Coffinovi. Byl to vztah naprosto symetrický. Je snadné si představit, s jakou radostí by nyní Westinghouse porazil Charlese Coffina a General Electric, přestože se jednalo o tak nízké ceny, jaké oba nabídli. Koneckonců, kdyby byl Coffin začátkem dubna méně chamtivý a lstivý, byl by celý ten obrovský kontrakt dávno jeho. 10 „Worlďs Fair Doings“. Daily Interocean, 18. 5. 1892, s. 5. SVĚTOVÁ VÝSTAVA A IDEÁLNÍ ELEKTRICKÉ MĚSTO / 285 ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 286 22. května výbor ještě jednou telegraficky předvolal Westinghouse, který opět nasedl do svého vagonu a dvanáct hodin se trmácel přes Ohio a Indianu. Mnoho přátel ho zrazovalo od tak velikého a riskantního podniku, který může podle nich špatně skončt. Přesto věčný optimista nazítří odpoledne do Rookery dorazil. Právníci byli na jeho straně, ale výbor nyní navrhoval rozdělit kontrakt na dvě části. Chicago Tribune pak napsal, že Westinghouse nato řekl, „že on je levnější, má prvotřídní zařízení a měl by zakázku dostat celou.“ Prostě nebyl mužem polovičatých řešení. Když sveřepý kapitán Griffin opět nanesl otázku patentů, zeptal se výbor, zda by je Westinghouse uklidnil složením zálohy ve výši jednoho milionu dolarů jako záruky, že kontrakt splní. Westinghouse žoviálně odpověděl, že ano. Po jeho odpovědi se výbor opět odebral k uzavřenému jednání. Utíkala hodina za hodinou. Venku se stmívalo, na ulici ustával hluk a vykouřila se spousta doutníků, takže v místnosti byl čím dál tím těžší vzduch. Na Rookery se rozsvítila světla. Konečně v půl osmě výbor přikročil k hlasování, v němž jednomyslně zakázku přiřkl Westinghouseovi a jeho Westinghouse Electric & Manufacturing Company. Podrážděný a poražený kapitán Griffin reagoval zuřivě a na místě hrozil, že jestli patentové řízení dopadne v jejich prospěch, „bude Westinghouse úplně v naší moci. Výstavě neublížíme, ale nenecháme ho kontrakt dokončit.“11 Westinghouse se naopak nijak nepoškleboval, vzal si svůj černý deštník a chystal se k odchodu. Novinářům řekl: „Dám tam deset nebo dvanáct dynam, z nichž každé dokáže napájet 12 tisíc žárovek, a doplním to odpovídajícím prvotřídním systémem. Ve svém závodu mám asi 100 tisíc lamp, buď kompletních, nebo rozpracovaných, takže se zaopatřením potřebných součástí nebudou problémy. Požaduje se, abych k 1. říjnu instaloval 5 až 10 tisíc světel, což je snadný úkol. Nic nebrání 11 „Worlďs Fair Doings“. Daily Interocean, 24. 5. 1892, s. 5. 286 / ŘÍŠE SVĚTLA ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 287 tomu, aby k zahájení výstavy bylo v chodu vše.“12 Westinghouse se svou známou bezstarostností skutečně řekl „snadný úkol“. Electrical Engineer naproti tomu pochyboval, zda tento svůj nejnovější podnik skutečně zvládne. Koneckonců, především potřeboval sehnat dalších půl milionu dolarů, aby dal dohromady sjednanou jednomilionovou záruku. „Pan Westinghouse si nedělá starosti jak tuto sumu sehnat, i když to je suma opravdu velká, ale on není z těch, kdo se zastaví, když se dostanou tak daleko.“13 Amen. Ráno po návratu z Chicaga šel „starej“, jak mu jeho dělníci říkali, rovnou do firemní mechanické dílny a zavolal si konstruktéra E. S. McClellanda, který žasl, když jeho šéf kvůli tak velké zakázce do Chicaga vůbec jel, a nyní se dověděl, že šéf toto výběrové řízení k všeobecnému překvapení vyhrál. Nyní se měl dovědět, co se od něho v této souvislosti bude chtít. Westinhouse začal nenápadně: „Potřebuji motor.“ Odpověď: „Ano, pane.“ „Výkon 1200 koní na brzdě.“ „Ano, pane,“ ale se značným znepokojením. „200 otáček za minutu.“ (Motory s takovým výkonem měly obvykle kolem 75 otáček.) „Ano, pane,“ tentokráte již se značným zděšením. „Tlak v kotli 150 liber na čtvereční palec, bez kondenzace.“ „Ano, pane.“ „Rozstřikovací mazání.“ „Ano, pane.“ „Musí se vejít do takového a takového prostoru.“ „Ano, pane.“ „Ve dvě hodiny se přijdu podívat, jak jste daleko.“ „Pan Westinghouse odešel,“ dodal k popisu této scény později McClevelland, „a nechal mě v mrákotách. Je těžké popsat pocit konsternace, který ve mně jeho požadavek vyvolal. Vždyť my jsme dělali motory o 250 koních … Motor o výkonu na 12 13 Chicago Tribune. 24. 5. 1892, s. 6. „Westinghouse“. Electrical Engineer, 1. 6. 1892, s. 555. SVĚTOVÁ VÝSTAVA A IDEÁLNÍ ELEKTRICKÉ MĚSTO / 287 ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 288 brzdě 1200 koní a 200 otáčkách za minutu se mi zdál něčím mimo veškerý rozum. Ale byl to úkol, který jsme měli před sebou. Pan Westinghouse takový motor potřeboval.“ Ve skutečnosti jich potřeboval hodně. Šéf konstrukčního oddělení na McClellandovu zprávu o právě přiděleném úkolu reagoval výrokem, že Westinghouse „chce něco nesplnitelného, a také to mít nebude.“ Nicméně všichni konstruktéři věděli, že musí nějaký projekt do odpoledne mít, a proto se dali do práce. Ve dvě hodiny jim Westinghouse zavolal, že přijde až zítra ráno. McClevelland a ostatní muži pak usilovně pracovali až do dvou hodin ráno, aby měli co Westinghouseovi ukázat. Za ranního rozbřesku se sešli opět, aby se na svůj výkres podívali. Kreslicí stůl přitom obrátili na bok, aby lépe viděli. „Je to divné, ale toto obrácení na bok nám pomohlo nalézt řešení … Ve vertikální poloze se dal ušetřit prostor. Potom, co nás to napadlo, byl vedoucí konstruktér jako elektrizovaný a stal se z něj velký nadšenec.“ Brzy přišel jako obvykle čilý a netrpělivý Westinghouse a zeptal se: „Za jak dlouho můžu mít takové motory čtyři?“ Tak začala práce na „nových a nevyzkoušených strojích a parních motorech zcela nové konstrukce“.14 Během výběrového řízení v Chicagu se Westinghouse smál do obličeje kapitánovi Griffinovi, který mu předpovídal, že žárovky nebude mít vůbec žádné, natož pak v počtu 92 tisíc. Ve skutečnosti byla tato možnost více než reálná. „Záležitost to byla kritická, ne-li nebezpečná,“ řekl o tom jeho přítel a životopisec Henry Prout. „Westinghouseova společnost byla smluvně zavázána osvětlit chicagskou Světovou výstavu. Vybavila již řadu míst, ale všude musela mít náhradní žárovky. Pokud by nebyla k dispozici žárovka neporušující patent, nemohla by společnost osvětlovací sortiment dále prodávat. Potřeba takové žárovky byla bezprostřední a naléhavá.“15 14 15 McClelland E. S.: „Notes on My Career with Westinghouse“, s. 5–6. Prout H. G.: A Life of George Westinghouse. Scribner’s, New York 1926, s. 136. 288 / ŘÍŠE SVĚTLA ŘÍŠE SVĚTLA 5.6.2009 10:55 Stránka 289 Westinghouse to věděl stejně dobře, jako to věděli muži z General Electric. Ti však nevěděli, že jejich sok je v této věci na dobré cestě. Doma v zakouřeném Pittsburghu znovu prohlížel své staré patenty na Sawyer-Manovu „zátkovou“ žárovku, osobně je dále několik měsíců rozvíjel a snažil se je dovést do stavu, kdy by se daly ve velkém vyrábět. Na rozdíl od Edisonovy žárovky mělo Westinghouseovo řešení dvě části. Vlákno o nízkém odporu bylo usazeno v železné a skleněné „zátce“, jež se dala vsunout do skleněné baňky naplněné dusíkem a potom utěsněné. „Zátku“ bylo v případě poruchy možné vyjmout a spálené vlákno vyměnit. Protože se výstava blížila a nepřátelství ze strany General Electric pokračovalo, vybudoval nyní Westinghouse v části své továrny na vzduchové brzdy v Allegheny sklárnu, ve které denně učil dělníky jak „zátky“ zabrušovat tak přesně, aby do baněk dobře zapadaly. Jeho pracovník pověřený řízením prací pro Světovou výstavu E. E. Keller obdivoval Westinghouseovo „vlastní nadšení při překonávání velké překážky. Běhal okolo jako malý kluk. Vysvětloval brusičům, jak si mají počínat, a viděl jsem, že tito muži … se na práci dívali, jakoby to byla hra, ve které má všechna esa soupeř, a užili si při práci spoustu zábavy. Na dělníky měl nějaký magnetický vliv … Určitě bylo příjemné vidět, že šéf navzdory beznadějné situaci dokáže žárovky nejen získat, ale neplatit přitom žádné poplatky. Rozhodně jsem si oddechl.“16 Po tom, co 4. října 1892 Federální odvolací soud potvrdil Edisonův patent, Westinghouse pro The New York Times klidně přiznal, že přestože tento verdikt očekával, nijak jím nebyl postižen. „Protože jsme to předvídali, nijak nám to neublíží,“ řekl. „Svoji činnost jsme uspořádali s ohledem na možnost, že to tak dopadne. I když patent trvá, zanedlouho vyprší jeho platnost. 16 Keller E.E.: „Geo. Westinghouse Memories“. duben 1936, s. 4, George Westinghouse: Anecdotes and Reminiscences, vol. 3, box 1, file folder 8, George Westinghouse Museum Archives, Wilmerding, Pennsylvania. SVĚTOVÁ VÝSTAVA A IDEÁLNÍ ELEKTRICKÉ MĚSTO / 289
Podobné dokumenty
Problematika dopravy v ČR
tabulkami“. Smluvní státy zavazovala užitím výstražních tabulek dle jednotného vzoru, který
byl přílohou k této smlouvě.
Rozvoj silniční dopravy byl přerušen roku 1914 vypuknutí první světové války...
číslo 2, 2012
v barevných plochách a prolínajících se liniích.
Jak je možné, že toho tolik vytvořil a je stále svěží? Je to tím, že výtvarná práce
je jeho koníčkem. Své zdraví si celý život upevňuje turistikou. ...
Palubní deník
hostinský, objednal jsem kořalku pro sebe i Belisara a sodovou vodu pro oba,
ale dočkal jsem se nechápavého pohledu a Belisar mi pošeptal, že sodovku tady neznají, potrpí si jenom na líh a pivo. A ...
Kompletní ceník VUMOP ke stažení
Při tvorbě finálních cen objednávky se dále započítává:
● přirážka 30% ze základní ceny - za nesériový rozbor, čímž se rozumí analýza méně než 10 vzorků, pokud nelze z různých objednávek
danou anal...