Pomoc z galaxie Větrník

1
Pomoc z galaxie Větrník
Zážitky Robina Hronka z návštěvy galaxie Větrník (staženo z jeho blogu http://hronekrobin.blog.cz)
Noví přátelé z Albedoru jsou tady
Velmi dlouho jsem někam nedával nic o Albedoru, i když se toho u mých přátel děje hodně,
zvláštěpak, když se řeší neúspěchy při projektech, jako je třeba Robinhelp. V rámci péče o různé
weby o Albedoru, organizaci BATRADIS, mých přátelích z vesmíru a projektu Robinhelp, nějak
není na vše čas. Navíc jsem se zase pustil trochu více do skládání hudby a do její rychlejší
prezentace, než je nějaká větší předělávka stránek RHMUSIC.ORG. To je SoundCloud a
MixCloud.
Nikdy na pořádném webu, nebo blogu o Albedoru jsem se moc nešířil o tom, jak mí přátelé z toho
Albedoru spolu vzájemně spolupracují, když řeší nějaký problém. Zažil jsem totiž něco, na čem se
to dá předvést. Než se ale na to podíváme, chce to uvést všechny okolnosti do správných
souvislostí, aby to dávalo nějaký smysl.
Jde o to, že když si mí přátelé s něčím neví rady, zavolají si pomoc. Jenom kvůli projektu
Robinhelp provedla česká pobočka organizace BATRADIS celou řadu úsporných opatření, které
prezentuje na svém webu. Továrna na jejich elektroniku, která používá název a logo ECF
(Eyersrock Cybernetic Factory) byla uvedena do provozu a místo toho, aby vyráběla elektroniku
pro Vás, vyrábí ji pro uvedenou organizaci s nadějí, že v rámci projektu Robinhelp by třeba
nějaká moje družka dostala počítač, mobil, televizor a.t.d..... zadarmo od ECF. Uvedená továrna
používá uvedený název, protože je v Austrálii v nitru Eyersovy skály, podle které se tam jmenuje
jeden národní park. Tato přírodní zajímavost je známá tím, že je to skála ve tvaru obrovského
kvádru. ECF vyrábí elektroniku albedorské společnosti HELLOS Electronic, vyrábějící vše od
počítačů přes domácí AV techniku, bílou techniku, holícím strojky až po lékařskou techniku pro
nemocnice. Druhou továrnu kvůli Roninhelpu otevřeli v Číně. Od HELLOSu převzali design a
technologie a tak mají mí přátelé úplně vše zadarmo.
Původně zamýšlený další volně šiřitelný operační systém zadarmo ihned po Linuxu měl být
ARAX od společnosti Dynatech, kde BATRADIS vytvořil optimalizované vydání i pro běžné
počítače jaké máme třeba doma s názvem ARAX Univa. Místo nás to používají mí přátelé sami,
pokud se občas nechtějí potýkat s Linuxem a nechce se jim používat ilegální kopii instalace
Windows. Také jmemají zde u nás doma soukromí. Aby se ušetřilo, bydlí jich víc pohromadě ve
skupinách podle projektů. Speciálně pro tyto účely začala ECF vyrábět supertenké pracovní
stanice na způsob počítačů iMac od Applu, nebo HP Z1 od HP. I když jsme se tak zbavili hučící
bedny pod stolem, stůl, kam se to postaví, zabírá místo, kór když se někam musí položit
klávesnice a myš, případně se musí klávesnice někam promítat i s něčím co nahrazuje myš. Nová
posila přivezla řešení. Velké dotykové pulty to sice nejsou. To v ECF vymysleli sami. To má být
velký 24 palcový dotykový displej, přidělaný na jakémsi držáku a židle před tím. Displej obsahuje
celý počítač. To, co nám přivezla nová posila je ukázka netbooků s bezdrátovým dobíjením,
tenkých tak, že to vypadá, jako kdybychom v ruce drželi stříbřité kovové desky na papíry. Do
Austrálie poslali soubor s instrukcemi pro výrobní linku.
2
Tento netbooků - HELLOS SuperSlim Ultrabook PWP 10 XU, nebo PWP 15 XU vypadá jako kus
přeloženého plechu. Tlustý je asi jako složka na papíry. Jak modelová čísla napovídají, jde o
provedení s 10 palcovým displejem a s 5,6 palcovým displejem. Připojuje se přes WiFi. Nic se
tam nevejde. Konektory a optická mechanika a druhý harddisk jsou v dokovací stanici, ze které se
ultrabook nabíjí tak, že jej stačí na dok položit. Dokovací stanici vypadá jako zavřený notebook s
odpovídající velikostí 10ti palcového, nebo 15,6 palcového notebooku. Nabíjecí plocha je
kompatibilní i s mobilními telefony HELLOS Electronic a tím pádem ECF, mají-li bezdrátové
nabíjení baterie. Mimo to jste možná mohli na internetu číst něco o tom, že organizace
BATRADIS obdržela nějaké nové pouťové atrakce a na jeho webu přibyla sekce o těch atrakcích.
Měli to i dříve, ale teď má smysl o tom víc mluvit, protože si tím tato organizace chce přivydělat
mimo jiné kvůli tomu Robinhelpu. Není to tím, že si to vymýšlím, oni jsou prostě takoví a dělají
to pro nás všechny. Takže až na podobnou půjdete na nějakou hodně divokou atrakci, tak nám
pomáháte.
Tím se dostávám ke svému zážitku, který se stal na jedné z akcí projektu Robinhelp v Chorvatsku.
Součástí webu tohoto projektu je sekce se zprávami o tom, že leckdo ve světě někomu takto hledá
ženskou a uspořádá jakési výběrové řízení. Obvykle jsem na takové akce pozván a jedu tam se
svými přáteli jako jsou: Marie Smaulová, Marcela Lenorová, Rebeka Davis, Trish Hunson,
Magda R apod. Všude jim to funguje. Často tam mám koncert. To bylo i v tom Chorvatsku, kde
se stalo něco, co jsem popsal na Blogu, co mám na Bloggeru od Google, kde má blog i ten
Robinhelp. Tam se nezmiňuji o tom, že je to někdo z vesmíru. To si nechávám sem. Albedor má
fórum na Internetu, kde to mám, ale došlo tam k poruše, a tak tam něco chybí.
Organizace BATRADIS si právě zase zavolala pomoc a ta přišla. Jistě možná někteří z Vás vědí,
že Albedor není jenom planeta, nebo soustava, ale že je to obrovská galaktická federace.
Vzhledem k astronomii a toho, kde je jaká hvězda to není jednoznačné, že se galaktická federace
rozkládá vždy v rámci jedné galaxie, protože loď která přiletěla je konstrukčně jiná, než všechny
dosavadní lodě Albedořanů. Ty obvykle připomínají lodě ze Star Wars, nebo ze Star Treku,
nevyjímaje koule, talíře, nebo trojúhelníky. Ze začátku to také byly stříbrné létající doutníky.
Tato loď vypadá jako válec, kolem kterého se otáčí ve svislé poloze kruh s loukotěmi. Ten se
otáčí okolo válce. Dále následuje dlouhý hranatý kvádr, na který je vzadu jakoby nasazen kruh ze
kterého vycházejí čtyři lopatky díky čemuž je vzadu kříž. Na tom jsou motory. Celé je to
obrovské. Vešly by se tam minimálně 4 fotbalové stadiony a na výšku by se tam vešla socha
svobody i s podstavcem. Na té lodi jsem myslím nebyl, ale viděl jsem jí na videu v rámci
prezentace toho, co nám ta loď přivezla. Zajímavé je, že lidé, se kterými jsem se setkal, a o
kterých mi bylo řečeno, že přiletěli tou lodí, že jde o pomoc z galaxie, která je známá jako galaxie
Větrník. I tam sahá albedorská federace a asi ne jen ve smyslu příchodu tamních domorodců, ale i
lidí, kteří tam kdysi přišli z Albedoru.
3
Nejvíce mne totiž zaujala jedna žena, která tou lodí přiletěla. Zaujala mne ani ne tím, že byla asi
kolem 2 m vysoká, ale tím, že vypadala jako ta herečka, nebo postava ze seriálu Comeback, která
se jmenuje Simona. Ta herečka co hraje tu Simonu takhle velká nebude, ale tato byla tak vysoká,
jak odhaduji a i se tak nějak jmenovala - kapitán Simona Buxová (má se to číst prý Baxová. Na tu
akci přijela ještě s několika dalšími dívkami, ale sama chtěla osobně zjistit, jak to konkrétně se
mnou je. Některé věci zjistila takovým způsobem, že mi vlastně z celé akce nic jiného neutkvělo
v hlavě, takže to nebudu rozebírat. Na rozdíl od jiných zpráv o této akci bych se jen zmínil o
naprosto úžasném zážitku na toaletě jedné hospůdky v areálu dění akce, kde mne uspokojila
francouzsky. Kdyby nehrozilo, že to budou číst osoby mladší 18 let, stálo by to za popsání. Takto
nám jako nějaký detail musí stačit, že tam nebylo moc místa, takže jsme zabírali díky její dlouhé
postavě i vstupní místnůstku s umyvadlem. Další detail, který by snad ještě nějak šel zveřejnit je,
že i díky její vůni vlasů to netrvalo vůbec dlouho, takže se tam nikdo nedobýval. S tou Simonou
měla ještě společný i hlas a projev. To sem píšu, aby ta intimní chvíle na WC nebyla tak vidět,
když nebude na konci odstavce :-). Moc to asi nepomůže, ale opravdu si prakticky zjistila vše o
mých zvláštnostech, což už zveřejnit celkem půjde.
Tím mám na mysli, že samozřejmě vedle sexu v jakékoli podobě mi žena může udělat radost tím,
že mě občas vezme na záda. Nejlepší je, pokud je na to dostatečně fyzicky vybavená, což nemusí
nutně znamenat, že musí být nutně vysoká, nebo kulturistka. Občas mne i nějaká pozemská žena
drobné postavy dokázala v této věci překvapit, nicméně v tomto případě - dokonalost sama. Na
zádech to bylo celkem průměrné, ale parádní bylo i jak na to reagovala, když jsem si o to řekl.
Napřed mi řekla, že o tom četla, nebo slyšela, než mne svezla na zádech. Trochu jí vadilo, že jsem
jí přiškrtil. Lekl jsem se, že se neudržím. Nicméně řekla něco, co nevím, jak půjde napsat, ale bylo
to něco jako: Když budeš chtít vzít ode mne na koně, Simona udělá velkýho koně, protože uškrtit
mně nemusíš. No a bylo to opravdu tak. Šli jsme někam ven z nějakého stánku, kde jsme se spolu
takhle bavili, a jakmile jsme nebyli pod stříškou, cítil jsem, jak mne vzala do obou rukou v pase a
vysadila si mne na ramena. Vzala mně po areálu jenom chvilku, protože mně šlo pro tu legraci jen
o to, jak na to reaguje i když mi řekla, že mne takhle může odnést kamkoli.
Podobné věci byly i s jejími několika kolegyněmi, ale od ní to bylo nejlepší. Pak jsme se viděli u
nás na pracovišti, které jsme na Robinhelp dostali. Pokud bude chtít zjistit, co mám rád v posteli
vedle orálního sexu, asi se budu mít na co těšit, protože to určitě bude dokonalé. Mně by také
spousta věcí zajímala. Třeba by mně zajímalo, jak to vypadá na její planetě. Kde tam bydlí, jak
vypadá její domácnost, jaká je tam technika, jaké je tam jídlo a jestli by mi chutnalo. To platí i o
pití.
Nevím jak o ostatních, ale už nyní o kapitánu Simoně Buxové vím, že je z planety X-Reze v
soustavě Azeran v galaxii Větrník, o proti Albedoru mají ještě o něco propracovanější
hyperpohon, takže mohou cestovat až 100krát rychleji než světlo. Ve skutečnosti se prý však
nejedná o skoky hyperprostorem, ale spíše průnik subprostorem s využíváním červích děr. Oproti
hyperpohonu Albedořanů je to méně náročné na energii. Bez doplnění jakékoli formy pohonných
hmot k nám přiletěla tato loď řízená touto Simonou nejen ze své planety, ale z nějaké mise v
oblastech vesmíru, které jsou na tom ještě hůře než Země. Jednalo se o jakousi vojenskou operaci
na planetě zužované věčnou válkou. Po cestě domů se dozvěděla o nás, naložila potřebný
materiál, a je tady. Co to je, jsem uvedl.
[
4
V prvním díle jsem Vás seznámil s tím, jak jsem se dostal na planetu X-Reze, kde mne u sebe
ubytovala Simona Bucxová, která vypadá jako ta Simona ze seriálu Comeback v jeho první řadě,
akorát že tato Simona o které mluvím, měří okolo 2 metrů. Pokud jde o velice důvěrné zážitky,
bylo vše naprosto dokonalé, ale o to se veřejně i v dnešní době píše dost špatně. Zajímavější bude
pojednání o tom, jak to tam vypadá, co jsem tam poznal a co získáváme mimo toho, co nám
Simona přivezla na pomoc na projektu Robinhelp, za technologie a vědomosti.
Vždycky mne nejvíce zajímá, jak kdo bydlí, jak je vybavena domácnost a jak je dům či byt
zařízený. Tady totiž objevujeme značné odlišnosti od zařízení domácnosti na Albedoru a na Zemi
díky modernější technice. Simonin byt sice sám o sobě nebyl ničím zvláštní a nelišil se nijak
zvlášť od bytů v paneláku, ale oproti jiným takovýmto bytům tu nebylo moc nábytku. Také běžné
věci jako nějaká hudební aparatura na poslech hudby, televize a počítač vypadaly jinak, než jsem
čekal. Kuchyň se od albedorských a i pozemských moc nelišila. I na Zemi již máme vestavěné
spotřebiče, drtiče odpadu (v USA na západě) a myčky nádobí máme už nějaký čas také i v ČR.
Věnujme pozornost obýváku, kde jsme se také dívali na televizi, která měla úžasný zvuk, a obraz
zabíral celou stěnu a byl velice kvalitní. Zajímavé bylo, že když byla televize vypnutá, nebyla
nikde obrazovka v podobě velké černé lesklé placky, ale holá bílá stěna a na místě pro televizor
ležel jakýsi černý vroubkovaný válec se zasklenou štěrbinou nahoře, která byla směrem z pokoje
zakryta plastovým převisem, který se leskl jako zrcadlo. Jde totiž o televizor s laserovou projekcí
na krátkou vzdálenost. Přístroj je třeba položit k bílé stěně, na kterou nad sebe promítá obraz.
Dokonalý zvuk zajišťují reproduktory, jaké známe i my pod označením "Zvukovým systém 5.1". I
v tomto případě se dalo rozvinout polarizační fólii pro sledování filmů ve 3D zobrazení. Na přední
straně převisu byla škvíra, ze které ta fólie vyleze.
Jedna z doplňkových černých krabiček, jakými je u domácího kina BlueRay přehrávač, zesilovač
domácího kina a třeba klasické VHS video, tak tu byl akorát asi ten BD přehrávač, i když se
ukázalo, že je to počítač. I u nám známých chytrých televizí se přehrávání televize zmenší do
okna, aby se dalo procházet menu aplikací a funkcí, ale stalo se jednou, že se do okna zmenšilo i
to menu, kdy okno se SmartTV leželo najednou na pracovní ploše počítače. Windows to nebyl, a i
když to prý je nějaký ARAX, vypadalo to spíše jako nějaký Linux. Simona vyřizovala poštu, na
čemž bylo zajímavé to, že přístroj, který jsem pokládal za součást televizní aparatury promítal na
stolek před televizí obraz klávesnice. To už známe i u nás, ale je to spíš taková zajímavost. To
platí i o ovládání prostorovými gesty, nebo hlasovými povely. Což ke zde prý běžné věci, která na
Albedoru je už 50 let, na Letheiahu 20 a na Zemi je to u TV horká novinka.
Co se týká okolí, něco jsem již naznačil předem, když jsem psal o obrovských květinách a o
velkém množství zeleně vůbec. Pokud šlo zbystřit mé smyslové vnímání nějakou formou sexu se
Simonou, řešilo se to tímto způsobem, což bylo možné pouze v případě, že jsem byl Simonou
příliš okouzlen a našlo-li se místo, kde bychom byli smi. Jinak jsem byl omámen vůní těch
obrovských květin, kdy ač šlo o byliny se zeleným a měkkým stonkem, byl tento silný jako kmen
stromu a květina byla velká jako strom. Ještě že nebyl také takto velký hmyz, resp. hmyz velký
úměrně k takovým květinám. To bych se asi strašně bál. Takový naštěstí nebyl až na ty motýly v
první části. Při nákupu jsem si v okolních obchodech spojených do jakéhosi malého centra všeho
všímal a nic neobvyklého jsem neobjevil. Možná u ovoce a zeleniny byly rozdíly třeba v tom, že
třešně byly velké jako švestky, borůvky\ jako třešně,
[
5
pomeranče se velikostí blížily melounům a jablka byla dokonce i větší než naše melouny. Jahody
byly také velké. Chutná to stejně jak u nás. V zelenině byly ohledně velikosti také nesrovnalosti
nehledě na to, že některé věci patřící buď k ovoci, nebo k zelenině nedokážu nikam zařadit a
nevím, jak bych je popsal. Co se týká nákupu jídla a věcí do domácnosti, většinu věcí jsem znal,
ale i tak se tam objevilo pár podivných věcí. Z nich byl ten den oběd, který byl velice dobrý i
přesto, že vlastně pořádně nevím, co jsem jedl a nedokážu určit, jestli to bylo maso, ryba, houby,
nebo nějaká zelenina, čímž podivné zážitky zdaleka nekončily. Simona mi chtěla ukázat centrum
města, ve kterém bydlí, což pokládám za to nejzajímavější. Cesta netrvala dlouho. Stačilo zajít do
parku u těch obchodů, kde jsme nakupovali a v tom, se to stalo.
Na obzoru nad parkem, kde bylo konečně trochu více světla, protože tam tolika květin a stromů
nerostlo, se vznášelo cosi, co vypadalo jako změť válců, talířů, rour a trubek. Po některých jezdili
nahoru a dolů prstence a válcovité věže čněly jak k nebi, tak k zemi, ale nikde se země
nedotýkaly. To je prý nové antigravitační centrum města. Vlastně je to dnes již celé hlavní město,
které aby nedevastovalo přírodu bylo postaveno s využitím antigravitace, takže visí ve vzduchu a
planeta se pod ním otáčí. Máme štěstí, že je zrovna tady a nad místem toho původního, které se
nechalo zarůst, nebo bylo rozebráno. Bude-li Simona úspěšná ve své práci u nás na Zemi, dostane
nový byt v tomto létajícím městě, do kterého jsme se dostali výtahem, který vyjel ze dna jednoho
z válců, který sahal téměř k zemi, a spustilo se z něj několik prstenců. Na jeden si stačilo
stoupnout a počkat, až to vyjede nahoru.
Chtěli jsme využít toho, že město obletí celou planetu, takže jsme si našli zábavu na 24 hodin. To
nebyl problém, protože tu bylo hodně obchodů se vším možným, muzeum a zábavný park, a to
jsme neprošli celé město. On je tento masiv válců, rour, prstenců a koulí velmi rozsáhlý a vždy se
našla chvíle se podívat z okraje nějakého chodníku, či terasy dolů, a to nejlépe na vnější straně. To
aby byl výhled do dálky a také dolů, co je pod námi. Pivo tu moc dobré není, ale šlo o to se
občerstvit v jedné kavárničce, která byla na vysutém talíři mimo masu okolního města, tak z ní byl
skvělý výhled. Momentálně se město vznášedlo nad horami, kdy některé sahaly až k nám a jejich
vrcholky pokrýval sníh.
Až na to, že to celé visí ve vzduchu tam vlastně nic zajímavého nebylo. Bylo to moderní
velkoměsto, kde ale chyběla doprava v tom smyslu, v jakém bychom tomu rozuměli. Vypadalo to,
že se tu chodí většinou pěšky a maximálně se jede někam výtahem. Když někdo věděl kam chce,
některé terasy i s některými restauracemi, kavárnami, bary i obchody, byly pohyblivé, takže
stačilo vědět jak se co hýbe a počkat tam.
Máme tu třetí díl mé návštěvy planety X-Reze v soustavě Azeran, patřící ke galaxii Větrník, kde
jsem skončil u toho, jak jsem se svou průvodkyní Simonou Buxovou navštívil jejich hlavní město,
které se vznáší ve vzduchu, přičemž obíhá celou planetu. Popsal jsem jej jako jakýsi masiv válců.
Rour, koulí a disků včetně pohyblivých prstenců. Protože to visí ve vzduchu, neční domy jen
nahoru, ale i dolů. Abych si mohl prohlédnout celou planetu z toho města, udělali jsme si tam
program na zhruba 24 hodin, protože je tato planeta kupodivu asi tak stejně velká jako Země,
takže má tamní čas podobné měrné hodnoty.
6
Posedávání po kavárničkách, barech, restauracích, prohlížení obchodů a muzeí, nebo koukání se
dolů z nějakého vnějšího okraje terasy, se nedá dělat pořád. Krajina se totiž moc neměnila i
přesto, že bylo chvíli vidět nějaké jiné město, které ale stálo normálně na zemi, i když vypadalo
podobně. Jeho budovy válcovitých, kulovitých a talířovitých tvarů, občas propojených rourami se
tyčily pouze nahoru. My jsme se však vydali na vrchol jedné nejvyšší budovy čnící vzhůru, odkud
vedla roura na obrovský talíř uprostřed města, na kterém byl zábavní park. Na většinu atrakcí se
mi jít nechtělo. Byly moc divoké, ale různé projížďky nějakým pohádkovým světem, strašidelné
hrady nebo klasický autodrom jsem navštívil také. Jediné divočejší atrakce, kam jsem šel byly
dvě. Jedna z nich byla v podstatě vodní horská dráha a druhá byla jakási věž, jejímž středem se na
jakémsi kulatém disku vyjede nahoru a po všelijak zamotané spirále se disk zřítí dolů. Jelikož se
to přitom ještě i točí, nebylo mi nejlépe. Z tohoto parku jsme pokračovali do jiné části města,
nejlépe takové, aby se dalo dívat dolů má vnějším okraji kvůli výhledu. Blížil se pozvolna večer a
celé toto město se nyní nacházelo nad mořem. V současné době bylo pod námi spousta nádherně
zelených ostrovů a na největším z nich byl také nějaký zábavný park, ze kterého byla nejlépe
vidět nějaká veliká horská dráha a kousek dál veliké Ruské kolo. Dál se rozprostíral oceán.
Romantiku večera dokreslovalo zapadající slunce. Jelikož jsme už měli trochu hlad, stačilo projít
několika zahradami na terasách, ze kterých šlo toto pozorovat a dát si večeři v jedné restauraci na
vrcholu jedné budovy. Restaurace měla otevřenou terasu a pomalu se otáčela kolem své osy. Po
romantické večeři jsme šli do kina na nějaký film a pak na diskotéku.
Mezi tím nastala noc a mírně se ochladilo. Pod městem byl nějaký větší kontinent také s nějakým
větším mostem, v jehož středu se nad městem vznášela obrovská zrcadlové lesklá koule opásaná
prstencem také z válců čnících nahoru a dolů. Bohužel jsme oba nepočítali s tímto počasím, takže
aby nám nebylo chladno poseděli jsme chvilku na lavičce, přičemž si mne Simona vzala do
náruče a kdož jsem jí usínal ve vlasech chvíli mne nesla někam kde je tepleji. To zase byla nějaká
restaurace, kde z důvodu chladna zavřeli vnější terasu, a byl to zároveň hotel, takže jsme do rána
přespali v hotelovém pokoji, který byl zajímavý tím, že byl kulatý. Z jedné strany byla zimní
zahrada a z druhé balkón. Romantiku dovršil i parádní orální sex od Simony, protože na pořádné
milování jsme byli moc unavení, k čemuž došlo proto, že se mi líbila vůně jejích vlasů, když jsme
se vzájemně zahřívali venku i přesto, že bude brzy dobré, aby si ty vlasy umyla. Ani sem si o to
nemusel říkat. Pak jsme šli spát
Ráno po snídani jsme se procházeli opět po vnějších okrajích s cílem najít místo, které bude
nejblíže Simonina bydliště. Nejlepší by bylo, aby to bylo zase v tom parku za obchoďákem, kde
jsme si sem nastoupili. Mezi tím byla dole pod námi nějaká slavnost a zde ve městě se to projevilo
tím, že se hodně lidí začalo tísnit okolo vnějšího okraje, aby se na to mohli dívat. Důvodem k
tomu bylo, že tam dole vypustili ohromné množství balónků všech barev, tvarů a velikostí, které
létaly až sem nahoru. Nedalo se moc dobře dostat k okraji, protože nad našimi hlavami to už tak
pěkné nebylo. Jelikož měří Simona asi tak 2 metry, viděla přes lidi i dolů. Když se zeptala, jestli
nechci vzít na koně, abych se podíval, souhlasil jsem a z jejích ramen, kam si mně vysadila, bylo
vidět skoro všechno.
Než jsme se dostali na místo, kde jsme sem vlezli, stihli jsme se podívat, kde bude Simona bydlet
po úspěšném splnění své mise. Bylo to opět v horní části na vrchním disku jakési činky, jejíž
protější disk visel dolů na druhou stranu pod nás. Byly tam jakési výběžky oblepené průhlednými
bublinami. Řečeno mi bylo, že každá ta bublina je vyhlídkový byteček a v nosné konstrukci je
chodba a výtah. Takže až tam bude bydlet, bude jakoby viset ve
7
vzduchu a vidět také dolů. Akorát nevím, jak to bude se soukromím, protože tam, kde se ty
bubliny dotýrají, budou na sebe sousedi přímo vidět. Takto na dálku to totiž vypadá jako klas
kukuřice, kdy tam místo žlutých zrnek jsou skleněné, nebo plastové koule, pokud to není jak
vymyšlené, že tam, kde by bylo vidět do vedlejší bubliny, to není průhledné, nebo je to nějak
natočené tak, aby z jedné do druhé vidět nebylo. Třeba mi tam pozve a já to uvidím.
Po obědě jsme sjeli dolů na vrchol nejdelší budovy, která ční dolů, a čekali, jestli se opustí nějaká
plošina, abychom mohli na pevnou zem. Stalo se tak na letmí mýtině za jakýmsi rybníkem,
protože jsme přece jen byli jinde, než je ten park. Ten by býval byl na vnějším okraji a tohle byl
okraj vnitřní. Možná by ale stačilo tak 2, nebo 3 hodiny počkat za předpokladu, že jak se planeta
pod městem otáčí, což nyní z našeho pohledu znamená, že se město pohybuje týmž směrem jako
včera, tak by to asi vyšlo. Tak jsme se alespoň prošli okolo rybníka a do toho sídliště, kde teď
Simona bydlí, přišli z druhé strany téměř po tmě díky bujné vegetaci a městem nad sebou. Občas
bylo trochu světla, pokud byla v masivu města nějaká díra. Doma po odpočinku byla večeře a po
dívání se na televizi se šlo spát.
Po návratu z města, které se vznáší ve vzduchu bych se rád pokusil nějakým způsobem popsat své
poznatky, které mi nejvíce utkvěly v hlavě, kterými nemyslím zrovna nutně okouzlení tím jak
moje hostitelka a průvodkyně Simona vypadá i přesto, že by se mi žilo mnohem lépe, kdyby si z
ní nějaké ženy se kterými se občas setkám, z ní vzaly příklad tak, že by to řešily nejúčinnějším
způsobem, jakým je sex, ale hlavně bych se chtěl pokusit popsat nějaké poznatky z vědy a
techniky.
Antigravitační město je jeden příklad takového poznatku, čehož pravděpodobně dosáhli
vyvážením gravitace pomocí giroiskopů vyrobených z magnetovce, ovšem jde o kombinaci mojí
představy s útržkovitými poznatky z návštěvy tamního muzea a toho, co mi Simona dle svých
vědomostí sama řekla.
Podobné to bude také s tím, jak jsem se na X-Reze mohl vůbec dostat za relativně krátkou dobu,
která je dokonce mnohem kratší, než cesta na Albedor, přestože je od Země vzdálený pouze 1750
světelných let, zatímco X-Reze je od Země vzdálen okolo 24 milionů světelných let. Začal jsem
po návratu domů pátrat v různých dokumentárních pořadech a vědeckých publikacích z oblasti
pozemské teoretické fyziky, a kromě možností fyziky Elementárních částic mi padla do oka tzv.
Teorie Superstrun, kterou asi umí obyvatelé planety X-Reze prakticky využívat pro kosmické lety,
které se na rozdíl od kosmického létání hyperprostorem Albedořanů pomocí tachyonového, či
antihmotového pohonu, používají cestování subprostorem, kde by pravděpodobné praktické
využití Superstrun umožnilo obcházení našeho vesmíru skrze okolní paralelní dimenze, nebo by
otevíralo červí díry, k čemuž by nejspíše šlo použít vír gravitonů. Podle teorie Superstrun jsou
Gravitony jedním z několika druhů těch Superstrun, což jsou vibrující energetické proudy, tvořící
elementární částice díky čemuž má hmota právě ty fyzikální vlastnosti, jaké známe. To by alespoň
odpovídalo pocitům a tomu, co jsem zažil a viděl po cestě. Onen světelný tunel je červí díra a
vířivě rotující prstence okolo lodi pravděpodobně měly rozkmitat hmotu lodi spolu s energiá i na
subatomární úrovni nejspíše tak, aby snadno prošla trhlinou v časoprostoru takovým způsobem, že
se udaná vzdálenost jaksi vynechá.
8
Věci u Simony doma, jako např. její televizor v obýváku, to je mi jasné i bez většího
vysvětlování. Jedná se iolaserovou projekci na stěnu nad přístrojem pomocí pásu několika
laserových RGB emitorů spolu s čistě bílým. Ostatní možnosti připojení dalších zařízení včetně
laserové klávesnice jsou věci, které již i pozemská věda zná a prskticky to umí používat, ale
protože používáme peněžní ekonomiku, není to moc rozšířené a málo kdo si to může koupit,
nehledě na to že by jediným důvodem ke koupi bylo mít něco, co nikdo nemá a vytahovat se s tím
před známými. To se týká třeba i budíku v ložnici, který vypadal jako plochý skleněný hranol,
který byl průhledný a v modře svítícím kolečku byl čas. Pohybem prdstu po tom kolečku šlo
vudík a čas nastavit, zvolit zvuk budíku, pustit rádio, které šlo dát jako budík. I takovou blbost
jsem už i na Zemi v nějakém obchodě s elektronikou viděl, ale tady tento budík se takto rozsdvítil
a ukázal čas v noci pouze tehdy, když se na něj člověk podíval.
Průhledný notebook, který byl mimořádně tenký jsem viděl u Simony už na palubě kosmické lodi,
kterou přivezla nějaké ty pouťové atrakce pro organizaci BATRADIS, což je prý velice pokročilá
miniaturizace a méně než 20ti nanometrová technologie. Struktitry čipů a integrovaných obvodů
vůbec lze také zjednodušeně řečeno vypalovat do skla, nebo jakékoli umělé hmoty, která ale musí
obsahovat molekuly křemíku a jiných barevných kovů, které se používají v elektrotechnice. Lidé
jsou stejně dobří a laskaví jako na Albedoru a v celé jeho federaci, ale to je celkem jasné a
konkrétně Simonu a jací tam jsou lidé, bych si rád bechal na příště. Moc toho není, ale tohle mi
utkvělo.
Pokud jde o to, co pokládám za zajímavé z návštěvy planety X-Reze, to už máme probrané.
Problém je, že na rozdíl od jiných světů, které jsem navštívil, nebo z nich viděl nějaké fotky a
videa o lidech, kteří přišli mně, nebo mým přátelům s něčím pomoci a stali se mými přáteli,
všechny tyto světy vypadaly celkem normálně na rozdíl od planety X-Rezre, která mi oproti jiným
světům připadá dosti snová. Hodně věcí bylo jiných a některé ,nevím jak popsat. Kromě omamné
vůně květin, které ač byly bylinami, byly velké jako stromy a hlavního města vznášejícího se ve
vzduchu jsem byl totiž okouizken vedle moderní futuristické techniky svojí hostitelkou Simonou
Buxovou, které bych se rád trochu více věnoval:
Kapitán Simona Buxová může být stará asi jako já, možná více, či méně, dá-li se pro stanovení
věku použít naše pojetí měření času. Takže by se mohla narodit někdy kolem roku 1975. Vypadá
jako ta Simona ze seriálu Comeback (černé vlasy na krátko a hluboký altový hlas). Akorát nemá
tetování a tak velký nos. Je něco málo přes 2 metry vysoká a se Simonou z Comebacku má
společný i celkový projev. I originál z toho seriálu, který není tak velký se mi líbí, kór v tom
dvoumetrovém provedení není divu, že tu může někomu spoustu věcí chybět. Možná by se mezi
Vámi našli lidé, které by mohlo zajímat, jak co funguje a jací tam jsou lidé a tak. Já bych řekl, že
lidé jsou tam stejně dobří jako jinde v albedorské federaci.
Simona byla opravdu velice laskavá už proto, že jakýkoli můj zájem o ní řešila nejúčinnějším
způsobem, kterým byl sex, což je zvykem u valné většiny mých kamarádek z Albedoru, ale u
Simony to bylo a je tím, že je jako vedoucí osoba nějakého týmu, což v tomto přčípadě je vedoucí
posádky kosmické lodi, je zvyklá jít příkladem a patří k lidem, kteří pokud něco dělají, snaží se
dělat všechno důkladně a důsledně. X-Rezané jsou ještě důslednější než Albedořané. Navíc i na
Zemi mají hodně urostlé ženy takovou vlastnost, která se mi u žen líbí, což je mít pro každý
problém účinné a jednoduché řešení. O to více to platí pro ženy z vesmíru.
9
Moc by lidem, jako jsem já a mnou počínaje pomohlo, kdybychom se tohle od mých kamarádek,
kam teď patří i Simona, naučili. Není to nic složitého. Jsou situace, kdy impulsivní jednání a
okamžitá reakce na určité situace hodně věcí vyřeší sama. Díky své postavě a tělesné zdatnosti se
kapitán Simona Buxová zapojila do programu Earthsave formou pomoci s projektem Robinhelp
díky tomu, že hodnost kapitána nemá jen ve smyslu velitele posádky námořní, nebo kosmické
lodi, ale jde také o hodnost vojenskou. Žádost o pomoc zachytila její loď při návratu z vojenské
mise, která spočívala v záchraně jedné kolonie na měsíci planety Gezema XK-40, která byla
napadena velice agresivním druhem obřích inteligentních brouků. Její oddíl měl velké ztráty a
Simona přežila bez problému.
To je také další věc, kterou mne okouzlila. Důkladnost a důsledné řešení ,problémů díky
vrozených vlastnostech a vojenskému výcviku se projevuje i v blbostech. Vzít mně na koně nejen
na záda, ale rovnou na ramena způsobem, jakým se to dělá s malými dětmi , je ukázka této její
zdatnosti a také ukázka toho, že X-Reze má stejnou gravitaci jako Země. To jsem poznal před
návštěvou jejího domova na jednom pokusu o projekt Robinhelp, který se konal v Chorvatsku. To
byl nezapomenutelný zážitek.
Bohužel nemám možnost posoudit a obdivovat její vědomosti kromě těch, které sám mám, a i tam
mám proti Simoně nějaké mezery. To by chtělo něco z toho co ví a zná slepě přetlumočit a dát to
přečíst někomu, kdo se vyzná lépe než já v Astronomii, Astrofyzice, v kvantové mechanice,
částečně v počítačích a elektrotechnice, nevyjímaje medicínu. I když je technika v galaxii Větrník
ještě dálke než albedorská i v kosmonautice, takže řídit kosmický koráb je ještě jednodušší než
řízení albedorských lodí, je stále při objevování nových světů stále ještě nutné mít vedle
vynikající fyzické kondice, také široké vědomosti ve většině oborů vědy a lidských činností kvůli
přežití v extrémních podmínkách, kdy mohou nastat ba i nepředstavitelné situace, které se mohou
zdát i nemožné. Ve vesmíru je většina světů, které si nikdy nebudeme umět ani představit a už
vůbec nevíme, co tam je.
Pokud jsem si náhodou před Simonou příliš hlasitě krknul, nebo prdnul, potěšilo mne, že jí to
nevadilo a vzhledem k tomu že dělá všechno důkladně, pořádně a důsledně, říhla si tak strašně, že
jsem byl chvíli hluchý. To se učit nemusíte, ale jedna moje kamarádka - Terry Rodsensová, která
se sem dostala ještě když byla planeta Heimor členem federace, což je původně domov Terry
Rodsensové, která už není přebornicí ve hlasitém krkání. Teď bude nejlepší Simona. Přesvědčit
jsme se o tom mohli na jedné kalbě, která byla součástí uvítací akce jejího týmu, kdy jsme
uspořádali soutěž v krkání.
Simona a její tým u nás má na starost jedno specializované datové centrum na projekt Robinhelp,
které se nachází v novostavbě v Jesenici u Prahy. Jinak organizaci BATRADIS vybavila novými
pouťovými atrakcemi, kterými si máme na Robinhelp vydělávat ježděním po poutích, nebo
pořádáním poutí vlastních. Jinak také máme od Simony technologii a zařízení, díky kterému si
budeme moci vyrábět pomocné pracovní síly, ale o tom se moc nemluví a alespoň ty lid, které
znám osobně se zatím asi nebudou účastnit nějakého školení, jak s tím zacházet.