Vážení maturanti, chtěli bychom Vás informovat o
Transkript
Vážení maturanti, chtěli bychom Vás informovat o progresivní formě vysokoškolského studia matematiky se zaměřením na aplikace v technických vědách a informatice. Při slově matematika teď asi chtějí mnozí z Vás naši knížečku zavřít, protože o matematice už nechtějí nic slyšet. Prosíme – zadržte. Je možné, že matematiku považujete za vědní obor, který je velice obtížný, nezajímavý a má velmi omezené možnosti praktického uplatnění. A matematika si pravděpodobně představujete jako strohého podivína, chodící encyklopedii vzorců, rovnic a podivných konstrukcí, který kolem sebe nevidí nic jiného. My, kteří pro Vás píšeme tyto řádky, jsme matematikové a podobné názory nás velmi mrzí. Domníváme se, že pramení z nepochopení smyslu matematiky. Než Vás tedy konkrétně seznámíme s náplní studia a možnostmi uplatnění absolventů našeho oboru, chtěli bychom Vám poněkud přiblížit matematiku jako takovou. A začneme poněkud netradičně – totiž vtipem: Biolog, fyzik a matematik jdou na procházku po Vysokých Tatrách, když tu spatří pruhovaného kamzíka. „Jé, v Tatrách žijí pruhovaní kamzíci!ÿ vykřikne radostně biolog. „No, pozor,ÿ opraví ho fyzik, „nemůžeš říct ,kamzíci’. Já jsem viděl jenom jednoho.ÿ A matematik usadí oba: „Nevím, jak vy, pánové, ale já můžu říct jen tolik: V Tatrách existuje alespoň jeden kamzík, který je nejméně z jedné strany pruhovanýÿ. Tento vtip dává docela přesnou odpověď na otázku, co je to vlastně matematika a kdo je matematik. Matematika není „věda o číslechÿ ani „nauka o rovnicíchÿ či o „kvantitativních vztazích reálného světaÿ. Matematikem se člověk nestane tak, že si zapamatuje padesát definic, osmdesát matematických vět a sto dvacet vzorečků. Celá matematika není vlastně nic jiného, než logické a precizní myšlení. A matematikem se člověk stane v okamžiku, kdy je takového myšlení schopen. Budete možná překvapeni, ale mnohé matematické problémy určitě znáte a už teď byste je uměli vyřešit. A třeba jste už nyní matematiky, aniž o tom víte. Zkuste se tedy jen tak pro potěšení zamyslet nad několika zajímavými problémy, které jsme pro Vás vybrali. Brno, 2006 Kolektiv matematiků Ústavu matematiky FSI Vysokého učení technického v Brně Část I Zajímavé matematické problémy 5 1 Radosti a strasti majitele nekonečného hotelu Představte si, že byste se chtěli ubytovat v hotelu a od hoteliéra byste se dozvěděli, že Vás nemůže ubytovat, protože má hotel plně obsazen. Neradi se vzdáváte, takže požádáte hoteliéra: „Víte co, já zkusím hosty v pokojích povyměňovat. Přesadím je jako žáky ve třídě – třeba se místo najdeÿ. Na ta slova pro Vás hoteliér asi začne shánět převoz do psychiatrické léčebny. Představte si ale „nekonečnýÿ hotel. Má jednolůžkové pokoje, které jsou očíslovány přirozenými čísly 1, 2, 3, . . . Vymyslete si jakkoli „velkéÿ přirozené číslo – pokoj s takovým číslem vždycky najdete. Přišlo se ubytovat nekonečně mnoho fotbalistů – každý z nich má na dresu jedno přirozené číslo – fotbalista s číslem jedna se ubytoval na jedničce, dvojka šla na dvojku, fotbalista s číslem n na pokoj číslo n (místo n si myslete jakkoli „velkéÿ přirozené číslo) – pokoj i příslušného ubytovaného fotbalistu vždycky najdete. Hotel je plný. Přijede se ale ubytovat další autobus – řekněme s jedenácti fotbalisty a Vámi jako trenérem (trenérkou). Hoteliér vás opět odmítne s tím, že má plno. Vy mu opět nabídnete, že hosty v hotelu „přesadíteÿ. Budete chtít, aby bydleli všichni, kteří už v hotelu jsou, a navíc se budete snažit ubytovat sebe a všech jedenáct Vašich svěřenců. A na rozdíl od předchozího případu se Vám to nyní podaří. A možná dřív, než stačí hoteliér vytočit číslo docenta Chocholouška. V tomto případě je totiž řešení překvapivě snadné: hosta z pokoje číslo jedna přestěhujte na třináctku, hosta ze dvojky na čtrnáctku, host z pokoje n půjde do pokoje n + 12. „Je snad někdo, kdo nemá svůj pokoj? . . . Není tomu tak.ÿ A můžete se obrátit na své svěřence: „Prosím pánové, našich prvních dvanáct pokojů je prázdných . . . ÿ Přijede další autobus, tentokrát s nekonečně mnoha fotbalisty. Na dresech mají celá záporná čísla – mínus jedna, mínus dva, atd. Učenlivý hoteliér povzbuzen Vaším předchozím úspěchem řekne: „Okamžik, pánové, pokusím se!ÿ A zjistí, že ani teď to není úkol složitý – host z pokoje číslo jedna se přestěhuje na dvojku, host ze dvojky na čtverku, host ze trojky na šestku, atd., host z pokoje číslo n na pokoj s číslem 2n. Každý svůj pokoj najde. Jsou tedy obsazeny jenom sudé pokoje, takže celý „zápornýÿ autobus se může ubytovat: mínus jednička na jedničku, mínus dvojka na trojku, mínus trojka na pětku, atd., fotbalista s číslem −n na pokoj s číslem 2n−1 6 a každý svůj pokoj opět najde. Přijede nekonečně mnoho autobusů, v každém z nich nekonečně mnoho fotbalistů. Každý z nich má na dresu zlomek – v prvním autobusu je jedna lomeno jedna, jedna lomeno dvě . . . Ve druhém autobusu dvě lomeno jedna, dva lomeno dvě, fotbalista ze sedadla n v autobusu číslo m má číslo m lomeno n. Hoteliér řekne – okamžik pánové! A začne hosty přemísťovat. To je tentokrát sice trochu složitější (a nebudeme to popisovat), ale i v tomto případě všechny fotbalisty ubytuje. Přijede „dvakrát víc autobusůÿ než v předchozím případě a v každém z nich sedí také „dvakrát vícÿ fotbalistů. Autobusy jsou totiž očíslovány kladnými i zápornými celými čísly, rovněž tak sedadla v každém z autobusů – kladná i záporná čísla. Jak je nacpat do plného hotelu? Snadná pomoc: hoteliér pronese svoje oblíbené „okamžik pánovéÿ a i v tomto případě bude úspěšný. A pak přijede jediný autobus. Fotbalistů bude oproti předchozím případům velice „máloÿ. Budou mít na dresech pouze čísla větší než tři a menší než čtyři. Na rozdíl od předchozích hostů to ale nebudou jen zlomky (tj. podíly dvou celých čísel), ale „všechna čísla mezi trojkou a čtverkou na číselné oseÿ – tedy např. i odmocnina ze třinácti, π, logaritmus čísla 5424, atd. Oblíbená kouzelná formulka „okamžik, pánovéÿ tentokrát hoteliérovi uvízne v krku jako rybí kost. Náš milý hoteliér musí říci: „Promiňte pánové, vás je bohužel moc. Vy byste se mi sem nevešli, ani kdybych měl hotel prázdný . . . ÿ 2 Vesmír v balíčku karet Když antičtí matematikové hledali „největší přirozené číslo, které má ještě praktický významÿ, snažili se (alespoň myšlenkově) počítat zrnka písku na Sahaře. Možná také znáte legendu o vynálezci šachové hry, který si za svůj vynález vyžádal od sultána zdánlivě skromnou odměnu - „hromádkuÿ obilí, která se určí tak, že na první pole šachovnice se položí jedno zrnko, na druhé dvě zrnka, na každé další vždy dvojnásobek předchozího počtu, až se zaplní celá šachovnice. Sultán se podivil vynálezcově skromnosti a požádal své matematiky, aby mu do ošatky zrnka přesně odpočítali. Ti však záhy 7 zjistili, že ošatka stačit nebude. „Hromádkaÿ totiž představovala množství obilí sklizené v celé zemi za několik desítek let. Pořídit si „praktický modelÿ obrovských přirozených čísel je možné překvapivě snadno. Hrajete mariáš? Pak vězte, že počet možností, jak rozmíchat balíček dvaatřiceti karet je 32! ≈ 2, 6 · 1035 . Počet zrnek písku na Sahaře bledne závistí. Vezměte dva takové balíčky, které se liší např. zadní stranou. Každým mícháním pak „vyrábíteÿ číslo 64! ≈ 1, 3 · 1089 . To je sto milionkrát víc než je odhadovaný počet elementárních částic v celém viditelném vesmíru! Máte před sebou monitor počítače? Možná si to ani neuvědomujete, ale počet „různých obrazůÿ, které je takový monitor schopen zobrazit, je také konečný. Kolik těchto obrazů je? Kdyby byl na monitoru nastaven režim True Color a monitor obsahoval jediný bod, pak je to 2563 = 16777216. Tolika barvami je totiž možné obarvit jeden obrazový bod. Pokud by to byly dva body, bylo by toto číslo 167772162 , tři body znamenají 167772163 možností, atd. Při nastaveném rozlišení 1024 × 768 = 786432 obrazových bodů dospějeme k hodnotě 16777216786432 ≈ 105681751 . To je číslo, pro které nemá vůbec smysl používat přívlastky jako obrovské či gigantické. Jakákoli slova jsou v tomto případě naprosto směšná. Toto číslo se prostě vymyká nejen lidskému slovníku, ale i jakékoli lidské představivosti. 3 Hanojské věže Tento slavný orientální hlavolam je ukázkou toho, že několik řádků počítačového programu umí „matematicky uvažovatÿ podstatně lépe, než kterýkoli smrtelník. Máme tři kolíky, na prvním z nich je navlečeno n kotoučů s otvorem uprostřed. Kotouče mají různou velikost a jsou naskládány tak, že vždy menší leží na větším – viz Obrázek 1. Druhý a třetí kolík je prázdný. Úkolem je přemístit všechny kotouče na druhý kolík tak, aby byly opět zdola uspořádány od největšího k nejmenšímu. Kotouče musíme přenášet po jednom, můžeme použít třetí kolík, ale vždy musíme „zachovat uspořádáníÿ, tj. nelze položit větší kotouč na menší. Řešení tohoto problému spočívá v následující úvaze: Abychom na druhý kolík mohli přemístit největší kotouč, musíme n−1 kotoučů, které jsou nad 8 ním, „ukliditÿ na třetí kolík, a to ve stejném pořadí, v jakém byly na prvním kolíku. Po přemístění největšího kotouče z prvního na druhý kolík musíme stejným způsobem „ukliditÿ n − 2 kotoučů z kolíku 3 na kolík 1, abychom na druhý kolík mohli položit další kotouč – řešíme tedy tutéž úlohu, ovšem s menším počtem kotoučů – původně jsme měli n kotoučů, nyní máme n−1 kotoučů. Úloha se tedy rozpadá do tří kroků: a) přenes n − 1 kotoučů z 1 na 3 ; Přenes n−1 kotoučů z 1 na 2 b) přenes n-tý kotouč z 1 na 2 ; c) přenes n − 1 kotoučů ze 3 na 2 . Obrázek 1: Hanojské věže pro n = 21 Kroky a) a c) představují řešení stejné úlohy, jako byla úloha původní, pouze s menším počtem kotoučů (a s jinými kolíky). Druhý krok je elementární a lze ho bezprostředně provést. Kroky a) a c) vyřešíme stejně jako původní úlohu, tj. rozkladem do tří kroků. Takto budeme postupovat tak dlouho, až se do elementárních kroků rozloží celá úloha. Největším problémem pro člověka je, že musí v paměti úlohu rozložit až na jednotlivé elementární kroky, kterých je již při malém počtu kotoučů velké množství a které je pak navíc potřeba provádět „pozpátkuÿ. Počítači ovšem stačí „přeložitÿ vlastně jen tři výše uvedené řádky. Podívejme se na následující proceduru, která je napsaná v Borland Delphi. Řešení úlohy, které procedura provede pro čtyři kotouče, si můžeme prohlédnout na připojeném Obrázku 2. 9 Obrázek 2: Řešení pro n = 4 4 procedure TForm1.Hanoj Veze(Sender: TObject); var n:Integer; procedure Prenes(n,A,B,C:Integer); {Přenese n kotoučů z kolíku A na kolík B, kolík C je odkládací} begin if n>0 then begin {Přenášej z A na C, odkládej na B} Prenes(n-1,A,C,B); Memo1.Lines.Add(’Přenes kotouč z ’ +IntToStr(A)+’ na+IntToStr(B)); {Přenášej z C na B, odkládej na A} Prenes(n-1,C,B,A); end; end; begin n:=SpinEditN.Value; Memo1.Clear; Prenes(N,1,2,3); end; Přetěžký úkol pro osamělého jezdce Mnohé matematické problémy mají překvapivá řešení. Demonstrujme to na úloze pro osamělého šachového jezdce. Obrázek 3: Úkol pro osamělého jezdce V jednom rohu prázdné šachovnice stojí šachový jezdec (viz Obrázek 3). 10 Jeho úkolem je „ jízdaÿ podle pravidel šachu, při které má navštívit všechna pole šachovnice. Žádné nesmí vynechat, na žádné však nesmí přijít dvakrát. Jak stručně říkají matematikové – každé pole má navštívit právě jednou. Výchozí pole (v našem případě a1) se přitom považuje za navštívené již ve výchozí pozici. Cesta má skončit v protějším rohu šachovnice, v našem případě na poli h8. Začneme-li úlohu řešit „experimentálněÿ, tj. zkoušením nejrůznějších možností, cest a variant, dříve či později se ve svých pokusech utopíme. Vždyť kolik možností máme k dispozici jen na provedení prvních tří tahů! Názorně to ukazuje Obrázek 4. Dříve či později bychom měli zcela změnit taktiku, začít přemýšlet trochu jinak a položit si otázku: Jde to vůbec? Je úloha vůbec řešitelná? Matematický problém lze totiž vyřešit také důkazem jeho neřešitelnosti. Je tedy nejvyšší čas přestat experimentovat a začít přemýšlet. Obrázek 4: Možnosti tahu šachového jezdce Není těžké přijít na to (a šachisté to jistě velmi dobře vědí), že jezdec napadá vždy pole opačné barvy. Jezdec z černého pole táhne vždy na pole bílé a naopak. Ve výchozí pozici je 63 nenavštívených polí, jezdec tedy musí vykonat 63 tahů. Po lichém počtu tahů ovšem nutně skončí na poli opačné barvy, než je barva pole výchozího. Protější roh šachovnice má ale stejnou barvu, jako pole výchozí. Jezdec se na toto pole nemůže dostat po 63 tazích. Úloha je neřešitelná. Matematikové znají řadu slavných úloh, jejichž osud byl podobný osudu nešťastného šachového jezdce. Téměř dva tisíce let se pokoušeli například o tzv. trisekci úhlu (tj. pomocí pravítka a kružítka rozdělit daný úhel na 11 třetiny), či kvadraturu kruhu (tj. sestrojit čtverec, který má stejný obsah jako zadaný kruh). Neobyčejně dlouhé a úmorné hledání „cesty pro jezdceÿ skončilo v okamžiku, kdy tyto úlohy vyřešila za geometrii moderní algebra. Svými specifickými nástroji dokázala, že tyto úlohy jsou pravítkem a kružítkem neřešitelné. 5 Chcete si sami zjistit hodnotu čísla π? Všichni známe vzorec na výpočet délky kružnice o = π · d, kde d je průměr kružnice. Ne každý si však dovede spočítat hodnotu čísla π. Chcete-li to udělat, můžete buď . . . začít motat provázek. Již staří Egypťané věděli, že délka kružnice je přímo úměrná jejímu průměru. Konstantu této úměrnosti, tedy číslo π, zjišťovali způsobem, který dnes vzbuzuje úsměv. Změřili průměr kola, to pak omotali provázkem, a pak změřili délku tohoto provázku. Ke zjištění hodnoty čísla π pak stačilo pouhé jedno dělení. Zato o nějaké přesnosti raději ani nemluvit. . . . nebo sestrojovat monohoúhelníky. Známý antický filozof, fyzik a matematik Archimédes již zjišťoval tuto hodnotu velmi rafinovaně – vepisoval a opisoval kružnici pravidelné n-úhelníky, jejichž obvody uměl počítat. Od něj pochází skvělý odhad 223 22 <π< , 71 7 což je hodnota s přesností na dvě desetinná místa. . . . můžeme také sčítat nekonečné řady. Dnes můžeme při výpočtu čísla π vyjít ze známého vztahu tg π4 = 1. Použijeme-li k jeho zápisu funkci inverzní k funkci tangens, můžeme psát π4 = arctg 1. Uvažujme nyní geometrickou řadu s prvním členem a1 = 1 a kvocientem q = −x2 . Je-li 0 < x < 1, pak pro součet této řady platí s= 1 = 1 − x2 + x4 − x6 + . . . 2 1+x 12 Pokusme se tento vztah integrovat v mezích od 0 do t, tedy Zt s= 1 dx = 1 + x2 0 Zt 1 − x2 + x4 − x6 + . . . dx. 0 Pro konečný počet sčítanců je integrál ze součtu roven součtu integrálů. Pro nekonečnou řadu to sice vždy neplatí, nicméně v tomto případě toto pravidlo použít můžeme. Takže máme Zt s= 0 1 dx = 1 + x2 Zt Zt dx − 0 x2 dx + 0 Zt 0 x4 dx − Zt x6 dx + . . . 0 Integrály na pravé straně jsou velmi jednoduché. Lze ukázat, že integrál na levé straně je roven arctg t. Takže t3 t5 t7 + − + ... 3 5 7 Tento vztah „fungujeÿ díky původní geometrické řadě, která má součet pro t ∈ h0 ; 1). Dá se však ukázat, že řada konverguje i pro t = 1. Dosadíme-li tuto hodnotu, máme s = arctg t = t − 1 1 1 + − + ... 3 5 7 Víme ovšem, že arctg 1 = π4 . Dosazením tedy obdržíme následující vyjádření pro číslo π π 1 1 1 1 1 1 = 1 − + − + ... ⇒ π = 4 1 − + − + ... 4 3 5 7 3 5 7 arctg 1 = 1 − Čím více členů sečteme, tím přesnější hodnotu čísla π dostaneme. Toto vyjádření je sice velmi „pěknéÿ, k číslu π se však blíží velmi pomalu. Dnes jsou známy desítky rafinovanějších „vzorcůÿ, které k π „sprintujíÿ velice rychle. . . . můžeme také házet kamínky. Narýsujte na zem čtverec o straně délky jednoho metru a vepište do něj kruh, viz Obrázek 5. Tento obrazec použijte jako terč. Náhodně do něj pouštějte z výšky kamínek a do hodnoty m připočítávejte jednotlivé zásahy čtverce. Pokud současně zasáhnete 13 i kruh, připočtěte jedničku i do hodnoty n. Dle Obrázku 5 je tedy v hodnotě n počet kroužků, v hodnotě m pak počet kroužků a křížků dohromady. Čím více pokusů provedete a čím méně při nich budete mířit, tím lépe. A jak s tím souvisí číslo π? Obsah čtverce je S = 1 m2 , obsah kruhu pak S = π4 m2 . Pravděpodobnost „zásahuÿ nějaké plochy je přímo úměrná její „velikostiÿ, tj. jejímu plošnému obsahu. Při dostatečně velkém počtu pokusů můžeme pravděpodobnost přibližně nahradit tzv. relativní četností n . Proto přibližně platí jevu, což je v našem případě podíl m π n S π ≈ = 4 = , m S 1 4 tedy π≈4 n . m Obrázek 5: Házení kamínků do čtverce Šikovnější programátoři si mohou „terčÿ vyrobit v počítači a stroji svěřit i „vrhání kamínkuÿ. Počítač pracuje samozřejmě podstatně rychleji a „nešvindlujeÿ – program nemusí umět vůbec „mířitÿ. Výsledek tak bude daleko přesvědčivější. . . . a Buffon házel jehlu. Vezměte si jehlu délky b a na velký list papíru sestrojte osnovu rovnoběžných, stejně od sebe vzdálených přímek, jejichž vzájemná vzdálenost je a (a > b). Pak jehlu házejte na papír podobně jako v předchozím případě a počítejte celkový počet hodů, ten označme m. Pokud jehlou zasáhnete některou z přímek, připočtěte jedničku i do hodnoty n. Opět platí: čím více pokusů provedete a čím méně při nich budete „mířitÿ, tím lépe. 14 Obrázek 6: Házení jehly mezi rovnoběžky Na Obrázku 6 máme osnovu rovnoběžek a jehlu, která žádnou z přímek nezasáhla. Vpravo pak máme detail jehly, která jednu z přímek zasáhla. Poloha jehly může být popsána pomocí úhlu x, který jehla svírá s některou z rovnoběžek a vzdáleností středu S jehly od nejbližší rovnoběžky. Hodímeli jehlou, vždycky „trefímeÿ úhel x, pro který platí x ∈ h0; πi. Úhly x a x − π totiž určují pouze orientaci jehly, tj. zda je špička nahoře nebo dole, což ovšem v našem případě nemá na nic vliv. Dále vždy „trefímeÿ vzdálenost y středu jehly od přímky, pro kterou je y ∈ 0; a2 . Máme-li jehlou zasáhnout přímku, musí platit y ≤ 2b sin x. Je to tedy totéž, jako Obrázek 7: Házení kamínků do obdélníku bychom házeli kamínkem do obdélníku h0; πi × 0; a2 (viz Obrázek 7) a za úspěšný považovali zásah červeně vyznačeného útvaru pod sinusoidou y = b 2 sin x. Je to tedy kupodivu analogická situace jako v předchozím případě. Obsah obdélníka na Obrázku 7 je 1 S1 = πa. 2 15 Obsah útvaru ohraničeného sinusoidou na Obrázku 7 je Zπ S2 = b b sin xdx = [− cos x]π0 = b. 2 2 0 Pravděpodobnost zásahu je pak p= 2b S2 = . S1 πa Tuto pravděpodobnost můžeme při dostatečném počtu pokusů opět nahradit relativní četností, tj. podílem počtu „úspěšnýchÿ pokusů k jejich celkovému počtu, takže přibližně platí n 2b mb ≈ ⇒ π≈2 . m πa na Číslo π se jmenuje po Ludolphu van Ceulenovi, který ho kolem roku 1600 spočítal na 35 desetinných míst. Chcete-li si číslo π jednou pro vždy zapamatovat, naučte se krátkou říkanku. Skrývá jeho hodnotu na dvanáct desetinných míst. A přesněji to určitě nikdy potřebovat nebudete . . . Lín a kapr u hráze prohlédli si rybáře. Udici měl novou, jikrnáči neuplavou. 6 Matice do každého CAD systému! Na střední škole jste se asi již setkali s maticemi. Možná však netušíte, že právě maticím vděčí počítačové grafické systémy za to, že „umíÿ geometrická zobrazení – osovou souměrnost, otočení, atd. Jestliže chceme zjistit souřadnice bodu B = [b1 ; b2 ], který vznikl například posunutím bodu A = [a1 ; a2 ] o vektor ~v = (v1 ; v2 ), stačí zřejmě k souřadnicím bodu A přičíst souřadnice vektoru ~v , tj. použít jednoduchou soustavu rovnic b 1 = a1 + v 1 , b 2 = a2 + v 2 . 16 Chceme-li bod C = [c1 ; c2 ] zobrazit do bodu D = [d1 ; d2 ] tak, že bod C otočíme kolem počátku o úhel α, použijeme rovnice d1 = c1 cos α + c2 sin α, d2 = −c1 sin α + c2 cos α. S takovými soustavami se však v programech velmi těžko pracuje, a to zvlášť v případech, kdy potřebujeme provést několik zobrazení najednou (tzn. zobrazení potřebujeme skládat). Pak jsou výhodnější maticové zápisy. Například výše uvedené soustavy lze zapsat ve tvaru b1 1 0 v1 a1 d1 cos α sin α 0 c1 b2 = 0 1 v2 a2 ; d2 = − sin α cos α 0 c2 . 1 0 0 1 1 1 0 0 1 1 posunutí otočení Každé zobrazení tak má svoji matici. Matici složeného zobrazení získáme pouhým vynásobením matic jednotlivých zobrazení. Chceme-li tedy bod A posunout, a pak otočit, zobrazíme ho přímo do bodu D, a to pomocí rovnice a1 1 0 v1 cos α sin α 0 d1 d2 = − sin α cos α 0 · 0 1 v2 · a2 . 1 0 0 1 0 0 1 1 Takovéto operace s maticemi se velmi snadno programují a lze jimi simulovat celou řadu technických pohybů. Například valení kružnice po přímce skládáme právě z posunutí a otáčení a můžeme získat zajímavé obrázky, například prodlouženou cykloidu, viz Obrázek 8. Obrázek 8: Prodloužená cykloida 17 Potřebujete sestrojit úsečku a ztratili jste pravítko? Nezoufejte – jak je vidět z našeho Obrázku 9, dvě kružítka docela stačí . . . Obrázek 9: Konstrukce úsečky za pomoci dvou kružnic 7 Vezměte bod na procházku aneb odkud znají rostliny lineární algebru? Podívejme se nyní na dvě geometrická zobrazení. p1 0, 8 0 0 q1 p1 1 0 0 q1 q2 = 0 −1 0 · p2 ; q2 = 0 0, 8 0 · p2 . 1 0 0 1 1 1 0 0 1 1 První z nich je osová souměrnost podle osy x, druhé zobrazení je stejnolehlost se středem v počátku a koeficientem λ = 0, 9. Vezměme bod P = [−10; 1] a hoďme si mincí. Padne-li hlava, podrobme ho osové souměrnosti, padne-li orel, pusťme na něj stejnolehlost. Bod Q, který takto vznikne, přejmenujme opět na P . Celý proces opakujme, a to co nejdéle. Bod P je tak na jakési náhodné procházce, jejíž trasu vidíme na Obrázku 10. Obrázek 10: Skládání stejnolehlosti a osové souměrnosti 18 Zopakujme totéž se čtyřmi zobrazeními, které mají tyto matice 0 0 0 0, 2 0 0 M1 = 0 0, 2 0 ; M2 = −0, 3 0, 2 0 ; 0 0 1 0 1 1 −0, 1 0, 3 0 0, 83 −0, 05 0 M3 = 0, 3 0, 2 0 ; M4 = 0, 05 0, 83 0 . 0 0, 4 1 0 1 1 Necháme-li tentokrát pracovat počítač, může mít náhodná procházka desetitisíce zastávek, viz Obrázek 11. A pak už se jen můžeme ptát, kdo si dal tu práci, že do tajů lineární algebry zasvětil i rostliny . . . Obrázek 11: Lineární algebra schovaná v kapradině 8 Krajka vyšívaná komplexními čísly Rovnice s maticemi (tzv. maticové rovnice) v předchozích dvou kapitolách skrývaly vždy dvě lineární rovnice, jejichž neznámé udávaly souřadnice bodu v „běžné geometrickéÿ rovině (tzv. euklidovské) rovině. Také komplexní čísla lze znázorňovat v rovině, tzv. rovině Gaussově. Místo soustav rovnic s reálnými čísly q1 1 0 0 p1 q2 = 0 −1 0 · p2 ⇒ q1 = p1 , q2 = −p2 , 1 0 0 1 1 19 pro osovou souměrnost podle osy x, resp. 0, 8 0 0 p1 q1 q2 = 0 0, 8 0 · p2 ⇒ q1 = 0, 8 · p1 , q2 = 0, 8 · p2 , 1 1 0 0 1 pro stejnolehlost se středem v počátku soustavy souřadnic v euklidovské rovině použijme jednu rovnici √ z2 = z1 − c, kde z1 , z2 a c jsou komplexní čísla. Odmocnina z komplexního čísla má, jak známo, dvě hodnoty. O to, kterou z nich použijeme, můžeme opět losovat. Podobně jako v předchozí kapitole můžeme poslat na náhodnou procházku třeba komplexní číslo 0 + 0 · i. Tato nula nám pak v Gaussově rovině vyšije nádhernou krajku – tzv. Juliovu množinu, viz Obrázek 12. Obrázek 12: Juliova množina 9 Stavět se dá i nakřivo aneb hledá se těžiště Ze stejných homogenních obdélníkových cihel, jejichž nejdelší rozměr má délku čtyři (lhostejno, v jakých jednotkách), stavíme „křivý sloupekÿ dle připojeného Obrázku 13. 20 Přesahy p1 , p2 , p3 , . . . můžeme volit naprosto libovolně. Máme k dispozici neomezené množství cihel, nesmíme však použít žádné pojivo. Otázkou je, jaký je největší možný „celkový přesahÿ s, po jehož překročení stavba spadne. Obrázek 13: „Křivýÿ sloupek Úloha je zdánlivě velmi jednoduchá. Vezmeme k cihel a zvolíme kon2 stantní přesah p1 = p2 = . . . = k−1 = p. Dostaneme „konstantně šikmýÿ sloupek – viz Obrázek 14. Obrázek 14: „Konstantně šikmýÿ sloupek Těžiště sloupku se ocitne přesně nad hranou první cihly (při lichém počtu cihel je přesně uprostřed té prostřední) a celkový přesah je roven délce cihly. Naše stavba (při troše štěstí) stále stojí. Jakýkoli pokus přidat jakkoli přesazenou (dokonce i nepřesazenou) další cihlu však má za následek posun těžiště za hranu „základuÿ a neodvratný pád. Naše stavba dává odpověď s = 4 a přesah zdánlivě není možné jakkoli zvětšit. 21 Přesto to možné je a výsledek bude pro mnohé z Vás možná velmi překvapivý. Náš sloupek začneme stavět (myšlenkově) od horní cihly tak, jak je znázorněno na Obrázku 15. Obrázek 15: Stavba zahájená od horní cihly Vezměme první cihlu délky čtyři jednotky a podložme ji ve čtvrtině délky. Zvolme souřadnou soustavu, jejíž osa y je určena okrajem první cihly. Těžiště první cihly má x-ovou souřadnici rovnu dvěma. Souřadnice y v tomto případě není zajímavá (výška sloupku nerozhoduje), proto budeme stručně psát T1 = 2. Podobně těžiště druhé cihly je T2 = 3. Společné těžiště těchto dvou cihel je pak T1,2 = 25 . Obrázek 16: Čtyři cihly dávané shora Na Obrázku 16 jsme pod tyto dvě cihly podložili další dvě, každá z nich je „odsazenaÿ o polovinu jednotky. Snadno lze spočítat, že společné těžiště 22 těchto dvou cihel je T3,4 = 15 4 a společné těžiště T všech čtyř cihel je T1,2 + T3,4 1 25 5 15 T = = · + = . 2 2 2 4 8 Okraj spodní cihly má však souřadnici 2 < 25 8 , takže naše stavba určitě nespadne. Pokračujme tímto způsobem dál. Podložme čtyři cihly, z nichž každou „odsadímeÿ o čtvrtinu délky, dále osm cihel odsazených o osminu délky, atd. Způsobem, který jsme uvedli, se můžeme vždy přesvědčit, že žádné takové podložení neohrozí stabilitu naší stavby. Jaký bude celkový přesah? Použijeme-li 1 + 2 + 4 + 8 = 15 cihel, bude to 1 1 1 1 1 1 1 1 1 s = 1 + + + + + + + + + . . . + = 4, 2 2 4 4 4 4 |8 8 {z 8} 8× tj. přesah, který se nám před chvílí zdál jako nejvyšší možný. My ale můžeme pokračovat. Použijeme-li 1 + 2 + 4 + 8 + 16 = 31 cihel, bude přesah s=1+ 1 1 1 1 1 1 1 1 = 5, + + + ... + + + ... + + + ... + 2 2 |4 {z 4} |8 {z 8} |16 {z 16} 4× 8× 16× atd. Čím více cihel takto použijeme, tím bude přesah větší. Máme-li tedy cihel neomezené množství, můžeme docílit naprosto libovolného přesahu. Lze dokonce postavit daleko „křivějšíÿ stavbu. Použijeme-li na přesahy místo posloupnosti 1 1 1 1 1 1 1 1 1; ; ; ; ; ; ; ; ; . . . 2 2 4 4 4 4 8 8 posloupnost 1 1 1 1 1 1 1 1 2; 1; ; ; ; ; ; ; ; ; . . . 2 3 4 5 6 7 8 9 bude naše stavba daleko „křivějšíÿ. Předem stanoveného přesahu docílíme s menším počtem cihel. Přesto by (teoreticky) neměla spadnout – při použití této posloupnosti totiž konstrukci z n − 1 cihel podepíráme hranou následující n-té cihly vždy přesně pod těžištěm . . . 23 10 Zachraňte umírajícího pavouka Představte si místnost tvaru kvádru o rozměrech a = b = 3 m a c = 10 m. V jedné její stěně sedí pavouk, kterému se do pavučiny na protější stěně chytila moucha. Pozice mouchy a pavouka je patrná z Obrázku 17. Obrázek 17: Zachraňte pavouka Pavouk je však značně vyčerpaný a vyhladovělý. Jakmile urazí 13 m, zahyne. K mouše se musí dostat kratší cestou. Může lézt jen po stěnách, cesta „vzduchemÿ je vyloučena. Zachráníte ho? Obrázek 18: Řešení problému s pavoukem a mouchou Řešení spočívá v konstrukci sítě kvádru představujícího místnost. Pokud síť sestrojíme způsobem, který je vyznačen na Obrázku 18 vlevo, příliš si 24 nepomůžeme – cesta je dlouhá právě 13 m. Jednu z podstav však můžeme „otočitÿ o 90◦ tak, jak ukazuje Obrázek 18 vpravo. Délka spojnice pavouka a mouchy je tentokrát jen p p 2 2 d = 3, 5 + 12, 5 = 168, 5 < 13. 11 Kde se tam vzala ta černá díra? Vystřihněte si z papíru pravoúhlý trojúhelník s odvěsnami a = 13 cm a b = 5 cm a navíc ho rozstřihněte ještě na čtyři části podle Obrázku 19 nahoře. Z těchto rozstřižených části pak můžete sestavit trojúhelník dvojím způsobem. Poněkud pikantní je skutečnost, že ve druhém případě v trojúhelníku chybí jeden čtvereček, viz Obrázek 19. Otázkou je, proč? Obrázek 19: Kde se tu vzala černá díra? Dovolte nám, abychom tento závěrečný „problémÿ ponechali bez řešení, jistě ho objevíte sami. Prozraďme pouze, že celé zadání i Obrázek 19 je jakýsi drobný podvůdek, který lze při troše šikovnosti odhalit se znalostmi geometrie již ze základní školy. Část II Informace o studijním oboru Matematické inženýrství 27 Studium oboru Matematické inženýrství je třístupňové: 1. stupeň: tříleté bakalářské studium (titul Bc.) 2. stupeň: dvouleté navazující magisterské studium (titul Ing.) 3. stupeň: tříleté doktorské studium (titul Ph.D. za jménem) Co Vás u nás čeká? • Příjemné a přátelské prostředí • Moderní areál vybavený špičkovým informačním systémem • V každé učebně kromě techniky i živý učitel • Výuka v malých studijních skupinách • Maximálně individuální přístup • Široké možnosti podílet se na řešení výzkumných úkolů • Možnosti zahraničních stáží a studia v zahraničí Co Vám u nás nehrozí? • Nezájem učitelů o Vaše studium • Vaše proměna ve statistický údaj a periferní zařízení počítače • Masová výuka televizním okruhem bez účasti učitele • Zkoušky spočívající jen ve vyplňování elektronických dotazníků 28 Bakalářské studium Obsah studia Po absolvování nezbytných základů matematické analýzy, lineární i obecné algebry a konstruktivní a počítačové geometrie v 1. ročníku jsou v dalších ročnících studenti seznamováni s nejdůležitějšími odvětvími aplikované matematiky, jako jsou diferenciální rovnice, funkcionální analýza, pravděpodobnost a matematická statistika, diskrétní matematika, numerické metody, optimalizace apod. Z oblasti computer science jsou vyučovány základy programování, programovací techniky, moderní metody programování a progresivní obor počítačová grafika. Nezbytným základem technického vzdělání je fyzika, která má podobu dvousemestrálního kurzu. Na ni pak navazuje statika, termomechanika, hydromechanika, teoretická mechanika, elektrotechnika a elektronika. Dalšími technickými předměty jsou základy konstruování, nauka o materiálu, pružnost a pevnost, technologie, části a mechanizmy strojů a automatizace. Možnosti uplatnění bakalářů Absolventi bakalářského stupně studia jsou technicky vzdělaní bakaláři s hlubšími znalostmi matematiky, kteří naleznou v praxi uplatnění v nejrůznějších průmyslových i jiných odvětvích. Předpokládá se však, že většina z nich bude pokračovat dále ve studiu stejného oboru na magisterském stupni. Možnosti dalšího studia Absolventi bakalářského stupně oboru Matematické inženýrství mohou dále pokračovat ve studiu téhož oboru v dvouletém navazujícím magisterském studiu a získat tak titul inženýr. K tomuto magisterskému studiu jsou přijímáni automaticky v rámci přijímacího řízení bez přijímací zkoušky. Možnosti stáží a výjezdů studentů do zahraničí Ústav matematiky FSI VUT v Brně má navázánu spolupráci s řadou zahraničních univerzit. Možnosti stáží a výjezdů na tyto univerzity se však týkají především studentů magisterského a doktorského studia. 29 Magisterské studium V magisterském studiu je obor Matematické inženýrství součástí dvouletého navazujícího magisterského programu Aplikované vědy v inženýrství. To znamená, že studium oboru má speciální charakter a po jeho absolvování získají absolventi titul inženýr. Jedná se o studium mezioborové, neboť si klade za cíl vybavit absolventy hlubšími znalostmi matematiky a informatiky se zaměřením na jejich aplikace v technických oborech. V magisterském studijním programu Matematické inženýrství studenti podstatně prohloubí a rozšíří vědomosti, které získali absolvováním programu bakalářského. Obsah studia Studenti oboru jsou seznamováni s dalšími matematickými disciplínami majícími úzký vztah k technickým aplikacím, jako jsou funkce komplexní proměnné, diferenciální geometrie, teorie grafů, stochastické procesy, základy optimálního řízení, variační počet, fuzzy množiny a aplikace apod. Dále jsou vyučovány aplikované předměty jako vizualizace dat, numerické metody analýzy obrazů, aplikace vícehodnotové logiky, matematické metody v teorii proudění, finanční matematika a analýza inženýrského experimentu. Z nematematických předmětů absolvují studenti jakost a metrologii, základy teorie dynamických systémů a mechatroniky, databázové systémy, prostředky umělé inteligence a dva další informatické předměty, které si povinně vyberou (mezi operačními systémy a počítačovými sítěmi a mezi objektově orientovaným programováním v C++ a programováním pro Windows). Během zimního semestru 1. ročníku magisterského studia si studenti zvolí jedno z nabízených témat pro diplomovou práci, aby na něm mohli již v následujícím semestru začít pracovat. Intenzivní práce na diplomové práci je pak plánována na celý poslední ročník studia. V diplomové práci studenti samostatně řeší zadaný technický problém matematické povahy nebo obecný problém aplikované matematiky. Cíle oboru Cílem studia je vybavit absolventy hlubšími znalostmi matematiky a informatiky vzhledem k možnostem jejich využití při řešení náročných pro- 30 blémů technické praxe. Spolu se znalostmi základních technických oborů získanými v bakalářském studiu se tak absolventi stanou teoreticky dobře vybavenými inženýry, kteří naleznou uplatnění především v řídících a výzkumných týmech různých technických specializací. Podmínky přijetí ke studiu Podmínkou přijetí je bakalářský titul získaný buď studiem bakalářského oboru Matematické inženýrství na FSI VUT v Brně, nebo studiem nějakého jiného oboru zaměřeného na matematiku (ať již na technické vysoké škole či univerzitě). Všichni uchazeči, kteří splní tuto podmínku, jsou přijímáni ke studiu v rámci přijímacího řízení bez přijímací zkoušky. Absolventi bakalářského oboru Matematické inženýrství na FSI VUT v Brně jsou přijímáni ke studiu magisterského oboru Matematické inženýrství bez jakýchkoliv dodatečných podmínek. Absolventi matematicky zaměřeného bakalářského studia na jiných školách si pak eventuálně zapíší některé dodatečné studijní předměty, které jsou pro magisterský program nezbytné. Možnosti uplatnění Absolventi oboru jsou inženýři vybavení vedle obvyklých technických znalostí také hlubšími znalostmi matematiky a informatiky. To jim umožní snadněji řešit nejrůznější inženýrské úlohy za efektivního využívání výpočetní techniky. Najdou proto uplatnění zejména ve výzkumných a vývojových týmech v rozmanitých technických profesích. Osvojené matematické znalosti mohou aplikovat v řadě dalších odvětví – fyzika, biologie, lékařství. Výhodou je dobrá orientace v nejmodernějších výpočetních technologiích. Vzhledem k matematickému vzdělání je možné uplatnění i ve vědeckých týmech, softwarových firmách, ekonomice, bankovnictví apod. U nejlepších z nich se předpokládá, že budou pokračovat ve studiu v doktorském programu Matematické inženýrství na naší fakultě. Možnosti stáží nebo zahraničních pobytů, zahraniční spolupráce Nejlepší studenti magisterského oboru Matematické inženýrství mohou strávit část studia na některé zahraniční univerzitě. Garantující Ústav matematiky FSI VUT v Brně má navázánu spolupráci s řadou zahraničních univerzit, jmenovitě se jedná např. o Texas University in Austin (USA), Molde University College (Norsko), University of Malta, L’Aquila 31 University (Itálie), Uniwersytet Marii Curie-Sklodowskiej w Lublinie (Polsko), Chalmers University of Technology (Švédsko), Technische Universität Hamburg (Německo), Universität Potsdam (Německo), Technische Universität Wien (Rakousko), Université Pierre et Marie Curie, Paris (Frnacie). Doktorské studium Doktorské studium umožňuje studentům Matematického inženýrství na FSI VUT v Brně a studentům z jiných vysokých škol s matematickým a technickým zaměřením pokračovat ve studiu aplikované matematiky speciálně orientované na technické a fyzikální aplikace. Ve studiu je akcentována především schopnost samostatné tvůrčí vědecké práce v oblasti aplikované matematiky a schopnost spolupráce s odborníky jiných vědních a technických oborů. Studenti jsou v maximální možné míře zapojováni do vědeckovýzkumných projektů Ústavu matematiky FSI VUT v Brně. Samozřejmostí je rozsáhlé využívání výpočetní techniky. V současnosti je studium zaměřeno především do těchto speciálních oblastí: • Matematické modelování problémů inženýrské praxe pomocí spojitých modelů, které vedou na řešení diferenciálních rovnic (obyčejných, parciálních včetně stochastických). Jedná se zejména o úlohy mechaniky kontinua, jako je modelování kompozitních materiálů a řešení úloh proudění a dalších. Vedle analýzy problémů se zabývá také jejich numerickým řešením, včetně teorie numerických metod a jejich rozvojem, zejména metody konečných prvků. • Fuzzy modely a stochastické modely technických systémů a procesů s aplikacemi v oblasti technologie, spolehlivosti, studia vlastností kovových materiálů a v oblasti řízení. Optimalizační metody a jejich technické a ekonomické aplikace. • Numerické metody analýzy obrazů a jejich aplikace v technice, biologii, lékařství, fyzice a kosmickém výzkumu. Počítačová grafika a aplikovaná geometrie a jejich využití v technických disciplínách. Digitální topologie a její využití v oblasti zpracování obrazů a rozpoznávání objektů. 32 • Diferenciální geometrie křivek a ploch a její aplikace. Aplikace variačního počtu v technických disciplínách. Možnosti uplatnění absolventů doktorského studia Absolventi doktorského studia Matematického inženýrství získají celosvětově uznávaný titul Ph.D. za jménem a naleznou uplatnění především v oblasti aplikovaného výzkumu a technických vývojových týmech. Absolventi jsou též dobře připraveni pro řídící a analytické funkce ve firmách vyžadující dobré znalosti matematického modelování, pravděpodobnosti, statistiky a optimalizace. Široké zapojení výpočetní techniky do studia dává absolventům též velké možnosti uplatnění v oblasti vývoje a provozu vědeckého a technického softwaru. Základní charakteristikou každého absolventa by měla být schopnost týmové spolupráce na interdisciplinární bázi. Možnosti stáží nebo zahraničních pobytů, zahraniční spolupráce Během studia Matematického inženýrství studenti mají možnosti odborných stáží v zahraničí a možnost rozsáhlé spolupráce se zahraničními vysokými školami a výzkumnými institucemi. V současnosti je významná spolupráce především s těmito zahraničními institucemi: • Texas University in Austin, USA • Molde University College, Norsko • University of Malta, Department of Statistics and Operations Research, Faculty of Engineering, Malta • Technische Universität Hamburg, Německo • Universiteit of Gent, Belgie • Laboratoire J.L.Lions, Université Pierre et Marie Curie, Francie • Mathematical Sciences, Chalmers University of Technology, Göteborg, Švédsko • Matematicko-fyzikálna fakulta Univerzity Komenského, Bratislava, Slovensko • Uniwersytet Marii Curie-Sklodowskiej w Lublinie, Polsko • Uniwersytet Jagiellonski, Krakow, Polsko 33 • Universität Potsdam, Německo • Universita degli Study dell’Aquila, Itálie • Dalhousie University in Halifax, Kanada • Science University of Tokyo, Japonsko • Technische Universität Wien, Rakousko Obsah I II Zajímavé matematické problémy 1 Radosti a strasti majitele nekonečného hotelu . . . . 2 Vesmír v balíčku karet . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Hanojské věže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Přetěžký úkol pro osamělého jezdce . . . . . . . . . . 5 Chcete si sami zjistit hodnotu čísla π? . . . . . . . . 6 Matice do každého CAD systému! . . . . . . . . . . . 7 Vezměte bod na procházku aneb odkud znají rostliny lineární algebru? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Krajka vyšívaná komplexními čísly . . . . . . . . . . 9 Stavět se dá i nakřivo aneb hledá se těžiště . . . . . . 10 Zachraňte umírajícího pavouka . . . . . . . . . . . . 11 Kde se tam vzala ta černá díra? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 5 6 7 9 11 15 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 18 19 23 24 Informace o studijním oboru Matematické inženýrství 25
Podobné dokumenty
Strucný popis metod SPM - Laboratoř mikroskopie atomárních sil
atomy povrchu, lze ohnutí nosníku použít k měření sil. V opačném případě se nosník neohne, ale
může způsobit poškození vzorku. Do ohnutí nosníku se však ještě promítají i jiné síly, které brání
kva...
2010 Odborný kemp přírodovědných oborů
Výskyt ve světě: Druh je na našem území nepůvodní. Předpokládá se, že byl okolo
roku 1850 zavlečen lodní dopravou z Nového Zélandu do Anglie. Poprvé byl z Anglie
popsán v roce 1889. Odtud se začal ...
Verze vhodná pro off-line prohlížení
Jak napovídá název, malá klubovna má podobné využití jako klubovna
velká, ale samozřejmě pro akce menšího rázu. Ideální je např. pro deskové
hry a drobné posezení s přáteli.
Její nevýhodou je, že n...
Matematika 2 - Gymnázium, Havířov
Anotace volitelného předmětu pro žáky oktávy A, B a 4.A4 ve školním roce 2016/2017
Název předmětu:
Pravděpodobnost
Uvažujme prostor elementárních jevů Ω = [0, 1] ⊆ R.
Náhodný pokus:
„Je vybráno jedno číslo z Ω, přitom všechna čísla mají stejnou šanci být vybrána.ÿ
Pokud je náhodný jev (otevřený) interval (a, b)...