V.Zednářství a svobodné zednářství

JUDr. František BRABEC
V. TAJNÁ BRATRSTVA
POČÁTKY ZEDNÁŘSTVÍ A SVOBODNÉHO ZEDNÁŘSTVÍ
Jeruzalém
Kořeny samotného zednářství, jako stavebních cechů vlastnících tajemství
matematiky, geometrie a architektury
sahají do ještě daleko dávnějších dob, než je
doba židovského krále Davida, s velkou
pravděpodobností až k dávným civilizací,
například Atlantidě. Začneme-li však u Krále Davida, dozvíme se, že začal připravovat
stavbu velkolepého chrámu – Templu
v Jeruzalémě. Po jeho smrti tuto myšlenku
realizoval jeho syn král Šalamoun. K tomu
potřeboval zkušené a učené řemeslníky.
Našel je u fénického krále Chirama z Týru.
Jeho poddaní již v minulosti získali vědomosti z architektury, matematiky a geometrie od dávných civilizací a celá pokolení
si je předávali. Jednalo se o bratrstvo řemeslníků stavebních řemesel, které své znalosti přísně utajovalo, proto tajné Dionýsových
řemeslníků. Tento a podobné cechy byly
označovány jako zednářské hutě a řemeslníci jako zednáři.
Židovský král Šalamoun vynikal velkými
znalostmi, které s velkou pravděpodobností získlal od Abraháma a od židovského
učence Mojžíše, jenž získal velké vědomosti, když žil v Egyptě. Předpokládá se, že byl
synem Amenhotepa IV., který je považován
za zakladatele monoteizujícího egyptského
náboženství. V Egyptě velekněží Mojžíše
neuznávali, a proto se rozhodl vyvést Židy
z Egypta. Podle křesťanské mytologie se Mojžíš při této cestě zastavil na hoře Sinaj, kde
60
převzal od Boha Desatero. Podle amerického vědce Zacharia Sitchina, který prováděl
archeologické výzkumy ve staré Mezopotámii, se Mojžíš na hoře Sinaji nesetkal
s Bohem, ale s tzv. Nefili (mimozemšťany),
od nichž získal mnohá tajemství nejen dávných civilizací, ale rovněž z vysoce vyspělé
Dvanácté planety.
Po dokončení stavby Šalamounova chrámu
podle některých pramenů Dionýští řemeslníci z Kýru a dalších částí Fenície přijali Šalamounovu moudrost a zbožnost. Podle
některých pramenů je přijal i řecký učenec
Pythagoras. Když padl Řím, několik architektonických a zednářských cechů přežilo
v severní Itálii v Lombardii. Odtud jich část
odešla do Francie nebo Anglie, kde vytvořili tzv. komačinský cech a od něho se odvíjející masons gildy.
tem z Champagne ve Francii, který je považován za člena rodové linie Rex Deus. Členové této rodové linie si po celé generace
předávali určitá tajná učení v souvislosti
s alternativním pohledem na Ježíše Krista
a jeho učení.
A právě zde lze hledat kořeny pro další vývoj
svobodného zednářství a kořeny jeho přeBernard z Clairvaux
Počátky vzniku Templářů jako
významný aspekt přechodu
zednářství na svobodné
zednářství
I když vznik řádu templářských rytířů je spojován s ochranou poutníků do Svaté země,
jeho počátky byly motivovány něčím zcela
jiným. Ze záznamů o zakládajících členech
řádu vyplývá, že všichni byli buď pokrevně
nebo sňatkem spřízněny s Hugem I. hrabě-
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
www.parlament-vlada.cz
chodu od svobodných zednářů řemeslníků ke
svobodným zednářům rituálního charakteru, nositelům a ochráncům dávných mystérií, ezoteriky a okultizmu. Vše začalo ve Francii v oblasti zvané Orient (mezi Seinou
a Aubou). Sem přišel sv. Bernard z Clairvaux.
To je záhadná a pozoruhodná osobnost. Jeho
matka byla příbuzensky spjata s burgundskými vévody, některé zprávy naznačují, že
Bernard čerpal z hluboké studnice druidských tradic (druidové představovali tajnou
sektu vyvolených mezi Kelty). Bernard vstoupil do kláštera Citeaux jako novic pravděpodobně již zasvěcený, což znamená, že kromě
vazeb na pokrevní linii Rex Deus patřil do
nějakého tajného bratrstva vyvolených. A to
v době kdy mu bylo 21 let. Doprovázelo ho
třicet společníků. Pět z nich byli jeho bratři
a jeden strýc. Předpokládá se, že se jednalo
o Andrého z Montbauru, byl ve věku Bernarda a později patřil k prvním devíti rytířům
– zakladatelům řádu templářů.
Když bylo Bernardovi 24 let s dvanácti dalšími mnichy Citeaux opustil a založil nový
klášter v zalesněném údolí, jež mnichům
daroval Hugo de Champagne. Mniši jméno
údolí změnili na Clairvaux (Údolí světla).
Netrvalo dlouho a Clairvaux přitahovalo
množství mladých zbožných mužů.
V roce 1115 Bernard založil opatství Clairvaux a bezostyšně a beztrestně začal kritizovat krále, papeže, biskupy a významné
opaty. Proč? Znal nějaká tajemství, která mu
to umožňovala? Když se stal opatem v Clairvaux byl zarytým stoupencem mariánského kultu a původcem výrazu Notre-Dame.
Měl velké znalosti a pravděpodobně znal
mnohá tajemství.
V roce 1148 v jeho náručí zemřel arcibiskup
z irského Armaghu, řečený též svatý Michael. Bernard u něj údajně rozeznal vzácné jasnovidné vlohy a později sepsal jeho životopis.
Traduje se, že devět zakládajících rytířů
Řádu Templářských rytířů – Katarů, mezi
nimiž byl i Hugo ze Champagne, nepřijelo do
Jeruzaléma, aby chránili poutníky, nýbrž aby
našli, získali a odvezli něco velmi důležitého
a mimořádně posvátného. Tím, že získali přístup k podzemí bývalého Šalamounova chrámu, který dostali k obývání od krále Bulduina II., měli možnost tuto významnou věc
hledat. Není bez zajímavosti, že hrabě Hugo
ze Champagne se po návratu setkal se Štěpánem Hartigem opatem v Citeaux a opatem
Bernardem z opatství Clairvaux. Oba kláštery poté studovaly materiály dovezené hrabětem Hugo z Champagne. Údajně některé
výsledky bylo možné svěřit jen takové osobnosti, jakou byl Bernard a přechovávat ho
jedině v oblasti Champagne, tj. pod přímou
ochranou hraběte Huga. To jsou nesporně
okolnosti tajemství, která významnou měrou
ovlivnila templářský řád a jeho prostřednictvím Svobodné zednáře.
Předpokládá se, že při vykopávkách templáři získali Archu úmluvy s tzv. Smaragdovými
deskami, na nichž byla obsažena tajemství
dávných civilizací, pravděpodobně pocházejících od Atlanťanů. Měli získat i sv. grál. Zna-
mená to, že templáři byli nositeli řady tajemství a to, že jejich prostřednictvím došlo k přeměně zednářů na svobodné zednáře.
Vedle základen ve Svaté zemi – Palestině
templáři vytvářeli i bezpečnou základnu na
západě. Templáři s sebou nesli spirituální
vzhled, politickou moc a bohatství. Dali
důvěru rodině St. Clairů a svěřili jí tajné
vědění Tato rodina byla vybrána i za strážce
části, ne-li celého zmizelého templářského
majetku – majetkem je myšlen templářský
poklad, převezený po pogromu na templáře z jejich pařížského domu do Skotska do
Rosslynu k rodině St. Clairů, kteří patřili
k pokrevní linii Rex Deus.
Počátky svobodného zednářství
Katedrála v Chartres
V roce 956 v Anglii pod patronací prince
Edvarda, bratra krále Athelstona, se konalo velké shromáždění stavitelů, aby si na
základě svobody od krále vydané sami upravili „své záležitosti“. V návaznosti na to,
v zápise ze schůze zástupců londýnských
gild se setkáváme s označením svobodný
zednář (freemasin). Vedle nich existovali
i rough masons, kteří vykonávali pouze
pomocné stavební práce. (Termín svobodný zednář byl používán jako označení členů
cechů (gild) s výsadním postavením.)
Souběžně s tím ve Francii, po vzniku řádu
templářských rytířů, začaly být stavební cechy
následovníků bratrstva Dionýsových řemeslníků – zednářské hutě a jejich řemeslníci, využívány templáři pro stavbu gotických staveb,
především církevních katedrál. Tyto cechy ve
Francii již dříve jak církev, tak světští panovníci a šlechtici využívali pro své stavby. Ale
teprve templáři jim zajistili nezávislost na moci
světské i církevní a dali jim svobodu. A odtud
opět pojem svobodní zednáři.
S ohledem na to, že svobodní zednáři vlastnili a úpěnlivě tajili svá tajemství z matematiky, geometrie, architektury i mystérie
tzv. platónských těles, což jim vytvářelo
informační a z toho odvozenou i konku-
P A R L A M E N T • V L Á D A • S A M O S P R Á V A
renční výhodu, byli chápáni jako tajné bratrstvo. I templáři vlastnili mnohá tajemství
a měli do jisté míry mocensko-politický charakter, byli zkušenými bankéři, a proto svobodní zednáři přebírali mnohá tajemství
a rysy mocensko-politického vlivu postupně od nich. Někteří templáři v souvislosti se
zajišťováním staveb vstupovali i do lóží svobodných zednářů.
Středověké a novověké svobodné zednářství se vyvíjelo mnoha směry. K nejvýznamnějším je třeba řadit:
■ Svobodné zednářství
egyptsko-italského ritu
Navázalo na egyptská mystéria, tradice a rity
a rozvinulo se v Itálii. Významnou roli zde
sehrál římský papež Inocenc VIII. Odtud pak
bylo ovlivněno svobodné zednářství v bývalém Rakousku-Uhersku včetně Českého království. Tento směr zednářství navazoval
i na templáře, kteří po pogromu na ně setrvali v zámoří, např. na Kypru apod.
K významným svobodným zednářům tohoto ritu patřil Wolfgang Mozart a řada dalších. K tomuto ritu patří okultizmus, ezoterika a do jisté míry i alchymie. Navázalo na
řadu mysterií Rosenkruciánů.
■ Rosenkruciáni
Jedná se o zednářství navazující na tajné
vědomosti starého Egypta s hlubšími kořeny
v dávné minulosti. Vyvíjelo se jakýmsi vědecko-mysteriózním směrem. K významným
Rosenkruciánům patřil Leonardo Da Vinci,
Izák Newton, René Descartes, Albert Einstein, Nikolaj Tesla, Ludwig van Beethoven, hermetický filozof Paracelsus, alchymista Roman
Lull, alchymista magistr Kelley a další.
■ Svobodné zednářství skotského ritu
Pocházelo od templářů a s nimi spřízněných
svobodných zednářů přes skotský Rosslyn
a dále Anglii. Od Skotska a Anglie se potom
vyvíjelo:
• mocensko politické svobodné zednářství
v Evropě,
• americké svobodné zednářství s vrcholným stupněm Iluminátů apod.
■ Spirituální-rituální zednářství
Předkřesťanská sekta essejců předpokládá
se, že je pokračovatelem Naakalské mysterijní školy, která měla vzniknout v návaznosti na 1600 nejvyspělejších vyvolených
mistrů Bratrstva zasvěcenců Atlantidy.
JUDr. František Brabec
V článku byly použity prameny:
Lennhoff, E.: Svobodní zednáři.
Petrklíč, 1993.
Barber, M.: Noví rytíři. Argo, 2006.
Hopkins, M.: Řád templářů – historické
souvislosti a mytické vazby.
Svojkovo&Co. nakladatelství, 2007.
Read, P.: Templáři. BB Art, 2001.
Charpentier L.: Mystérium templářů.
Argo, 2006.
www.parlament-vlada.cz
61