Švejk 2: Elita Armády - Alan Svejk VIP Affairs

Transkript

Alan Svejk
Švejk 2: Elita Armády
-
1
Alan Svejk
-
ALAN SVEJK VIP AFFAIRS
Create ★ Persuade ★ Influence
Consultant in VIP Affairs | Marketing
Advertising | Branding | Copywriting
Journalism | Public Relations
http://www.svejk-alan.cz
Švejk 2:
Elita Armády
Alan Svejk
Armáda znova udělala tu velkou chybu s naverbováním
Josefa Švejka... PODRUHÉ!
A ten blbej mizera vykecal všecky přísně tajný voperace
Speciálního Útvaru C102: PSYOPS!
Todle se frajérům z NÁTO líbit nebude!
2
Alan Svejk
-
© text: Alan Svejk, 2014-2015
© ilustrace: Alan Svejk, 2014
Nakladatel: Alan Svejk
ISBN 978-80-260-7950-7
www.svejk2.cz
www.c102.cz
www.women-elite.cz
www.svejk-alan.cz
[email protected]
Verze 2.83 (29032015)
3
Alan Svejk
Intro musí bejt - Intro musí bejt
Intro musí bejt
4
Alan Svejk
Intro musí bejt - Je to tady!
Je to tady!
Nó jó, tak jsem to nakonec dovopravicky napsal! Po letech váhání,
votálení, lenosti, pasývity, probdělejch nocí i večerů v rozličnejch
libeňskejch putykách, zmařenejch snů, planýho snění, vypitejch
flašek vod lacinýho rumu i pečlivejch příprav, kdy jsem seděl zařezanej ve vojenským archívu jak ňákej univerzitní vědátor, jsem
tomu věnoval celičkej jeden rok mýho cennýho života, kdy jsem na
tom makal vod nevidím do nevidím a vodpustil si dokonce i pivko a
jiný potěšení v putyce, aby mi to líp myslelo! A čtenáři se tak konečně dočkaj toho, co jim bylo sto let vodpíraný: pravdy vo nesporným vojenským i vobčanským hrdinství naší rodiny Švejkovejch,
který vovlivnilo dějiny týdle země, a to na ouplně nejvyšších
úrovních!
Bylo to krušný, a svět s tímdle bezvejznamným krámem stejně nezměním, ale… aspoň něco teda vzniklo, a všici se konečně dozvěděj,
celičkej svět, i v Américe, jak to s náma Švejkovic vlastně dovopravdicky bylo! Vo tom, jakej byl děda hrdina, a taky, co jeho vnuk vyved
za neplechy v moderní době! Já jim ale říkal, těm hlavounům v Armádě, ať mě k těm přísně tajnejm voperacím rači nepouštěj! Že mám
hubu děravou! Ale voni né! Že prej mě potřebujou! Že prej mám
ňákou speciální kvalifikaci, nebo có! A jak to pak teda dopadlo? Nó,
to se brzo dozvíte, v pestrejch barvách a na velkým plátně! A maléry
nechyběly, to si pište!
Dědo… tak todle je pro Tebe! Von je ten vnouček lepší, než by Tě
kdy napadlo, a počkej, von Ti tendle podařenej kluk ušatá eště ten
zaslouženej metál sežene, za Tvý vejznamný vojenský zásluhy před
100 rokama! Za to maličký zpoždění se vomlouvám – von v renomóvaný libeňský knajpě "Na zeleným vršíčku" ten čas ňák hrozně letí!
5
Alan Svejk
Ale eště než začnem s vyprávěním toho mýho velkýho brannýho
dobrodružství, který málem skončilo až u vojenskýho soudu, tak by
se asi mělo hned na úvod jako uvíst, že všecky popisovaný vosoby,
události a jevy, zmejněný v tomdle skromným dílku, jsou vyloženě
smyšlený, a jakákoliv podobnost s vosobama, událostma a jevama
vopravdickejma, existujícíma, je ouplně náhodná a nezamejšlená,
kapišto? Zmejněný bezpečnostní voperace se nikdy nestaly a nejsou
tu uvedený žádný tajný informace. To aby pak jako nebyly ty nemilý
vopletačky, že jó! Já bych se nerad z milovaný Libně stěhoval na
dalekej Pangrác, to dá rozum!
Kdyby něco, tak jsem jednou byl prostě vožralej, a celý si to vymyslel voblouzněnej lihem, jasný, panstvo? Vono prostý vopilství je
vejhodnější trestnej čin, než vlastizráda, to dá rozum, je za to menší
flastr, žádný dožínky na Mejrově... a to by se mi mohlo moc hodit,
když jsem si tolik zahrával s vosudem i ouřadama, a prozradím nejčko všecky ty velký tajemství! Já už holt nebudu jinej, budu už jen
horší, s tím nic nenadělám!
Jó, a nevhodný pro vosoby do 18i let! Vono se tady totiž bude dost
chlastat a vůbec se tu dějou dost mládeži nepřístupný věci! Ale vono
je už předem jasný, že tydle mý dobře mejněný rady stejnak nikdo
neposlechne. Vona je ta morálka dneska ňáká hrozně uvolněná!
A kdyby snad ctěný čtenářstvo nerozumělo ňákýmu užitýmu vodbornýmu vejrazivu, hlavně ty, který eště nebyli v Armádě, a určitě
toho nejčko hluboce litujou, tak jsou vzádu vysvětlivky! Von každej
nemůže bejt chytrej, že jó!
Ale bejt váma, tak fakt neváhám, a do tý Armády jdu... páč jakejch
možností se vám tam dostane, to nikde jinde v životě nemůžete najít!
Splněj vám všecky vaše dávný sny, vo tom, bejt někdo, zapsat se do
histórie! A eště se můžete stát tím národním hrdinou, jako děda, a já
taky!
6
Alan Svejk
Teda, skoro! Vono to štěstí je ňáký děsně pomíjivý a vosud pěšáka
vovlivňujou nejen letící šrapnely a projektily, ale i vyšší místa a
jejich mocenský hry... ale já to nevzdávám a jedu první ligu dál!
Tisíckrát mě vosud, kocovina i vlastní blbost zašlapaly do země, a
já se nakonec stejně znova zvednul, eště silnější, než předtím! A na
konci tohodle příběhu prostě jednou nebudou chybět pořádný
metály... pro dědu, ale taky pro mně, skoro vysoce dekórovanýho
voperátora Speciálních jednotek, kterej se přímo podílel na těch nejtajnějších vojenskejch voperacích, co budou bohužel utajovaný až do
roku 2084, jinak bych se hnedka pochlubil, to dá rozum!
To koukáte, kam daleko to Švejkovic dotáhli! Budete zírat, a brzo,
to vám povídám! Moc jste se v nás mejlili, moc jste nás podceňovali!
Ale nejčko se pravda vokáže v plným světle!
♥ Věnováno dědovi... a přátelům ♥
7
Alan Svejk
Intro musí bejt - Děkovačky a pozdravy
Děkovačky a pozdravy
Kde bysme to byli, kdyby na začátku tak velkýho a vejznamnýho
projektu, kterej změní dějiny celýho státu, chyběly ňáký ty velkorysý
uctivý děkovačky a hluboce srdečný pozdravení? Tudle vymoženost
jsem si prostě nemohl vodpustit, dycinky dbám na bontón, to se vo
mně u nás v Libni dobře ví! Takže, díky všem za inšpiraci:
Vojenská voblast:
Jednotkám PSYOPS Rumunské Armády, Armády ČR a U.S. Army
"Byla to vejzva, všem vám to ukázat a natřít, klucí a holky! Kam se
ale všici hrabete na náš Speciální Outvar! Máte se eště moc co učit
vo PSYOPS! Tak se učte - vod nejlepších!"
Soukromej bezpečnostní sektór:
Stratfor, CSIS, Inkerman, Control Risks, ALGIZ (Mónako)
"Minimálně jeden člověk ty vaše nudný analýzy a předpovědi vo
světovým dění fakt četl! Místo Večerníčku a ukolíbavek..."
Civilisti:
Tomáš Pechlák (DJ Wich), Marco Elefteriadis (Ektor)
"Však eště uvidíte, co je to vojenskej hip hop, frajeří! Je tu novej král
z Libně, a nic ho nezastaví!"
8
Alan Svejk
Intro musí bejt - Děkovačky a pozdravy
... A samozřejmě taky mnoha a mnoha dalším, který zde z
různejch důvodů nemůžou bejt votevřeně jmenovaný, aby se nedostali do ňáký šlamastyky, ale nevocenitelně mě inšpirovali na mojí
životní i autorský cestě. Taky aby nepadla vláda, páč tak vysoko
sahaj nitky z tohodle veledíla!
Teda, byl jsem v životě už ledasčím... ale spisovatelem, to teda
vážně né! To ze mě holt udělala Armáda! Mimo jinýho!
Když si to holt vojenská služba žádá a příde befél, co naděláš!
Vezmeš sapík - nebo péro - a jedeš!
9
Alan Svejk
Intro musí bejt - Co vo nás vědí v Bruselu
Co vo nás vědí v Bruselu
Identifikační záznam jednotky NATO
Speciální Útvar C102: PSYOPS
Praha, CZ
Klasifikace:
2B, Paramilitantní, Civilní prostředí
Status:
Přísně tajné - zvláštní důležitosti
Za stavu ohrožení státu:
Spadá pod 102. průzkumný prapor (Special Forces)
(přiřazena 499. Speciální obrněná skupina)
Oblasti činnosti:
Psychologické operace / Psychologická válka
10
Alan Svejk
Intro musí bejt - Co vo nás vědí v Bruselu
Pokročilé vedení Nekonvenčních způsobů boje
(Asymetrický, Kyber, Ekonomický, Nepravidelný, Politický)
Propaganda, Sociální Média, Copywriting
Mediální Informační Operace (INFOOPS)
Pokročilé Public Relations
Civil Affairs / Public Affairs
Lidské Zpravodajské Zdroje (HUMINT)
Tajné Vojenské / Bezpečnostní aktivity (Volací znak: Z7A)
Úkoly:
1) Získat širokou veřejnou podporu pro úkoly Armády
aplikací pokročilých PSYOPS metod
2) Podporovat ženský element v moderní Armádě
3) Prosazovat vyšší veřejné zájmy
4) (Tajné)
11
Alan Svejk
Kauza Švejk - Kauza Švejk
Kauza Švejk
12
Alan Svejk
Kauza Švejk - Prej zradil republiku!
Prej zradil republiku!
„Máte toho spoustu na svědomí, Švejku.”
„Poslušně hlásím, že jsem ouplně nevinnej! Jednalo se vo ouřední
vomyl, kerej se pak vysvětlil! Dycky jsem dělal pro Armádu i republiku jen to nejlepší!” snažil se Švejk chabě bránit.
„Obvinění z krádeže, neuposlechnutí rozkazu, zneužití pravomoci,
rozvracení republiky, válečné zrady, a vlastizrady. To jsou moc
vážné věci! Tady pánové si je jistě nevymysleli!”
„Voni si to jen špatně vyložili! Já to všecko myslel dobře! Takový
vošklivý nedorozumění se stávaj pořád. Jednou u nás v Libni...”
„Ticho, vy blbe! Je v nejvyšším zájmu lidu, aby byl Josef Švejk,
ročník 1977, zproštěn našeho státního občanství,” zakončil svůj plamenný projev poslanec Nosek, a mezi parlamentními lavicemi to zašumělo, přičemž politická opozice se vzhledem k masivní přítomnosti
televizních kamer začala dílem srdečně smát, a dílem kroutit nesouhlasně hlavami, aby zapůsobila na diváky a voliče.
„Události minulých měsíců jasně ukázaly, že tato osoba je pro
správné dějinné směřování našeho státu krajně problematickou!
Neupíráme sice panu Švejkovi věčnou snahu, a nějaké dílčí výsledky,
ale celkově dělá naší zemi pouze širokou mezinárodní ostudu, která
je nadále neakceptovatelná!
Ptám se, jak je možné, že tato pochybná existence, bez jakéhokoliv
vzdělání a sebemenšího náznaku důvěryhodnosti, jen s praxí prodavače elektroniky či čeho, může ovlivňovat nejvyšší státní sféry, a
veřejné zájmy? Kdo mu to umožnil? Proč naše Armáda, která má třicet tisíc vojáků, musela sáhnut právě po Švejkovi, svérázném libeňském překupníčkovi s pochybnou pivní pověstí, kterého jeho temná
povaha dovedla až k trestnímu stíhání za nejvážnější činy, které
máme v Trestním zákoníku?”
13
Alan Svejk
„Připomínám, pane poslanče, že Švejk byl uvedených obvinění nakonec opravdu zproštěn, a to pro zmatečnost,” vstoupil předseda
Sněmovny Noskovi do řeči, aby zmíněné tvrdé skutečnosti uvedl na
pravou míru.
„Zproštěn, nebo ne - orgány republiky musí s největší důrazností
čelit tomu, aby její osud namísto právoplatně zvolených a
jmenovaných zástupců ovlivňovaly pochybné osoby typu Švejka, jak
jsme byli nedávno přímými svědky, s hrozivými následky pro naše
národní dějiny!” nenechal se Nosek odbýt. „Naše Armáda udělala tu
chybu již jednou, nyní po sto letech podruhé, a jak to zase dopadlo?
Hrozně!
Já říkám - poučme se konečně! Žádný Švejk se již nesmí naší Armádě přiblížit, ani na tisíc kilometrů od brány nejbližšího vojenského
útvaru! Poučme se z té skoro národní tragédie, která se nám stala!
Ta ostuda! Smějí se nám až v Mozambiku!”
„Jediné štěstí, že Švejk nemá žádný majetek, takže mu nic nemusíme zabavovat, a rovnou ho odlifrujeme na hranice, vlakem v druhý
třídě, aby erární kasa ušetřila,” chytil se příležitosti opoziční poslanec Cimbura. „Vy prostě jen hledáte obětního beránka, pane kolego, nic jiného v tom není! Nikdo za nic nemůže, všichni říkají, že
poslouchali rozkazy a udělali vše, co bylo v jejich silách - a Švejk to
tvrdí rovněž! Tak proč zrovna on je pro vás skoro veřejným nepřítelem? Jen si tím vaším směšným exposé sháníte laciné politické
body!”
„Tohle není diskuze na mojí úrovni! Netahejte do téhle kauzy politiku, pane kolego! Tohle je věc nejvyššího státního zájmu! Navrhuji, aby do programu dnešní schůze byl zařazen mimořádný bod, a to
je hlasování o Švejkově dalším setrvání v rámci našeho státního
útvaru. Bude se hlasovat, hned tady a teď, ať se to vyřeší jednou
provždy! A důrazně apeluji na všechny přítomné kolegy a kolegyně,
14
Alan Svejk
aby hlasovali s nejvyšší osobní odpovědností, protože svou volbou
přímo ovlivní osud tohoto státu!”
„Metál je v tahu, a eště mě zavřou,” pomyslel si Švejk. „Že jsem
radějc nezůstal v putyce u píva!”
Ale byl to jen sen.
15
Alan Svejk
Kauza Švejk - Ztracená mise
Ztracená mise
„Paní vedoucí... jeden rum!” zahlásil Švejk rozhodným hlasem,
když v něm zvítězil svádivý názor, že by to chtělo něco ostřejšího na
kuráž, než vše začne.
‚Neboj se, že to skončí, nebo to vůbec nezačne,‘ vzpomněl si
Švejk matně na jeden z nemnoha elementárně intelektuálních filmů,
které kdy viděl, a který utkvěl v jeho chatrné paměti jen proto, že
jeho hlavní hrdinka, jakási mladá učitelka, co se nedávno přistěhovala do Prahy, aby tu dělala kariéru v počestné pedagogické oblasti,
měla poprsí značné až hříšné velikosti, ač ho stydlivě schovávala do
volných triček.
Její filmový objekt zájmu obstaral i tklivou titulní píseň, kde takto
hrdince promlouval do duše, aby se neupínala na falešnou myšlenku,
že nějaká láska, nějaká druhá osoba, by mohly samy o sobě naplnit
její poněkud prázdný život, kde chybělo směřování, reálné cíle.
Švejk na tom věru v té době nebyl o moc lépe, avšak oproti filmové hrdince již poněkud postrádal výhodu mladosti. Zdálo se, že se
vše nevyvíjí úplně správným směrem. Kdopak by neměl sny,
ukované mladostí, optimismem, hladem, a též nerozvážností, naivitou? Ale pak přijde ten určitý věk a jen pohled do zrcadla člověku
prozradí s nevídanou neúprosností, že se asi v lecčems mýlil a životní šance se od něj již nějak odklánějí... a přijdou neodvratné otázky,
co jen bude dál? Kdo, co mu pomůže, co ho spasí? Kam vrhnout
zbytek sil, než bude pozdě?
Seděl v zastrčeném bistru, nedaleko Vítězného náměstí na Praze 6.
Pár stolků a bar, za ním příjemná obsluha neurčitého věku, co otevírala denně kromě neděle přesně v deset, přičemž v pracovní dny neuplynula ani čtvrthodina, a již podnik halasil veselým ruchem a
cinkáním skleniček. Patřilo k místnímu svéráznému bontónu, popíjet
16
Alan Svejk
již takto dopoledne a navíc v pracovní době těžké bílé víno, což měli
v oblibě místní úředníci i drobní podnikatelé, rentiéři i pilně nakupující důchodci, a navíc, paní vedoucí se alespoň nenadřela s přípravou,
takže vše probíhalo náramně svižně.
Josef Švejk, ročník 1977, pravověrný a hrdý Libeňák, zde seděl
jen zdánlivě náhodou. Měl tu poblíž v posledních letech často náročná vyřizování a nebylo divu, že si tyto vysilující akce s nejistým
výsledkem žádaly potřebné občerstvení v tekuté formě.
Vždy sedával na stejném místě, u prostředního stolu u výlohy,
odkud měl skvělý výhled do ulice, a mohl pohodlně pozorovat
všechny kočky, co se procházely kolem. Vždy si nejprve všiml jejich
bot a nohou, těla jim dosud zakrývaly dřevěné žaluzie, co podniku
dodávaly útulný ráz, a když ho dotyčná svým půvabem zaujala, neváhal ani zvednout oči, aby si ji prohlédl docela. Líbilo se mu, jak se
tvářily soustředěně, když spěchaly za svými, jemu zcela neznámými
zájmy.
Ale tato zábava byla jen kulisou pro těžké a náročné myšlenky,
které Švejk měl, a které tu obvykle tak nějak mimoděk utápěl v
rumu, žádné lepší řešení ho ani nenapadlo, než se pak, mírně otupělý
a mírně optimistický, jak se životem ještě zatočí a světu to ukáže, vydal na dalekou zpáteční cestu domů, do své milované čtvrti.
Aby vykonal v životě něco smysluplného, již několik let usiloval o
velkou a důležitou věc: uznání zásluh jeho přímého předka Josefa
Švejka, ročník 1891, který se nespornou měrou zasloužil v roce 1918
o vznik samostatného státu, ale tyto zásluhy nebyly veřejně známy.
Narozdíl od té pochybné pověsti, kterou Švejkovic rodině přinesl ten
nešťastný nápad nezdárného Jaroslava Haška, že totiž právě Josefa
Švejka seniora použije jako postavu pro své slavné literární dílo! To
sice získalo jejich jménu i celé zemi po světě nehynoucí věhlas, ale
17
Alan Svejk
dramatickou mírou poškodilo veřejnou pověst a vážnost rodiny
Švejkových!
Nesli svůj neradostný úděl, kdy se jim svět vysmíval celá dlouhá
desetiletí, statečně! Ale bublala v nich hořkost a oprávněný pocit, že
jim bylo ublíženo, protože pravda byla možná docela jinde, než ji ten
Hašek lehkým a poněkud nešetrným perem vykreslil!
Když se po listopadu 1989 otevřely dosud pevně uzamčené archivy, a bylo tak možné získat vojenskou složku starého Švejka, vypluly na povrch zásadní informace, které dnešní Švejk kdysi považoval jen za lidové povídačky, notně přikrášlené starým vojákem, co
byl v té první válce, a které navíc dávno nikoho nezajímaly. Dnešní
mládež již naprosto netušila, až na čestné sečtělé výjimky, kdo to byl
Josef Švejk a čím se proslavil... maximálně tu postavu, dle ilustrací
Josefa Lady, považovali za nějakou bezvýznamnou, úsměvnou
figurku, karikaturu vojáka.
Jenže realita, narozdíl od toho, co bylo knižně vykresleno, byla
zřejmě dramaticky odlišná! A mladý Švejk tudíž považoval za svůj
čestný úkol a povinnost vůči rodině, napravit chyby, co se staly: získat pro svého dědu rehabilitaci, veřejné uznání!
Minimálně v tom smyslu, že budou veřejně publikovány materiály, dosud překvapivě v režimu utajení, a Švejkovic rodina se dočká
právoplatného zadostiučinění, ač poněkud pozdě. Starý Švejk odešel
již v roce 1958 a jeho syn, otec mladého Švejka, byl z věci, i ze svého fotra, natolik zatrpklý, že o ničem již nechtěl ani slyšet, odmítal se
jakkoliv vracet do temné minulosti!
A tak zbylo na ‚mladém‘ Švejkovi, aby něco udělal. Stejně měl
jako dlouhodobě nezaměstnaný loser, co se nyní životem jen tak bezcílně protloukal, dost volného času! Kromě vysedávání po libeňských putykách tedy přijal tuto životní výzvu, s tajnou vírou, že si
18
Alan Svejk
snad konečně bude připadat jako ‚někdo‘, že ho to změní, svět si
toho povšimne a začne ho brát vážně!
Přirozeně, že se ozývaly ze Švejkova okolí poněkud kritické, pesimistické a současně dobře míněné hlasy, aby ty dávné historie nechal
konečně být, a šel dál, že se stejně nic nezmění, nenapraví. Že může
být rád, že se jejich a tedy i jeho jméno staly nesmrtelnými pojmy!
Dobře, možná nikoliv tak úplně pozitivními, ale to je již otázka úhlu
pohledu! Proč se však stále babrat v minulosti, a důsledkem toho třeba nežít svůj život, odehrávající se v přítomnosti?
Švejkova praktická přítelkyně Anna, profesí též prodavačka, co s
ní chodil již celé čtyři roky, zastávala tento názor nejpevněji. Vždy
sice jeho litanie na ‚krutou nepřízeň vosudu‘ a ‚neblahý vokolnosti‘
trpělivě vyslechla, ale nakonec stejně jen kategoricky zopakovala, že
je to pouhá ztráta času, životní energie, a myšlenek. Že by Švejk měl
věci přijmout, jaké jsou, a jít dál, dívat se dopředu, nikoliv zpět, natož desítky let nazpátek, kdy nemohl ani nic ovlivnit a nemůže tedy
za nic nést odpovědnost... pro ni to byla uzavřená věc, a byly tu prý
jiné, mnohem důležitější, až akutnější problémy, kterým by se měl
věnovat, nad kterými pečlivě rozmýšlet. Jako třeba poněkud nepříznivá kariérní i finanční situace...
„Holt ženská, vidí to moc jednoduše,” pomyslel si Švejk, a zatvářil
se rozmrzele, když spatřil dno skleničky. Vedoucí se ale sama ihned
dovtípila, měla oči všude, a tak mohl za chvíli nadále v klidu popíjet
a splachovat ty pocity.
Nebyl sám, zase bylo narváno! Všichni se tu znali, jen málokdy
sem přišel někdo cizí. Každý den stejné obličeje, objednávky, řeči,
zejména o vlastních zdravotních neduzích a nevalném školním
prospěchu potomků. Také Švejk byl již povýšen do statutu štamgastů, přestože se těchto konverzací spíše neúčastňoval, narozdíl od
19
Alan Svejk
domovské Libně, kde býval slyšet velmi výrazně. Vždyť měl jiné
starosti!
Strávil tu v okolí spoustu času zákulisními jednáními, obvykle u
piva, s vysoce postavenými armádními důstojníky z okolních budov.
Nedaleko bylo Krajské vojenské velitelství, opodál Generální štáb, a
kousek se projít, ocitl by se u samého Ministerstva Obrany, kde se
snad nacházel klíč k řešení jeho problému! Jenže byly to nedobytné
pevnosti, sveřepě odmítající veškeré dosavadní Švejkovy pokusy o
nápravu věcí.
Proto se od všech svých místních, těžce získaných kontaktů nakonec vždy dozvěděl to samé, neradostné: ‚Nemůžeme vám pomoct,
Švejku!‘ A tak se nakonec rozhodl změnit přístup. Dospěl k
přesvědčení, že musí změnit metody, jinak bude prohrávat stále, dál
se sem tahat na tyto neúspěšné výpravy, plné marnosti, a následně
rumu!
Asi před měsícem si na to tedy sedl s nebývalou vážností, a napsal
na kus pomačkaného papíru opravdickou, zcela oficiální žádost o veřejné zpřístupnění dosud utajovaných skutečností.
Jistě, bylo zcela absurdní, že se ještě po téměř sto letech v ta kovém krajním režimu mohly nacházet! Kolikrát nad tím kroutil
hlavou a uvažoval, co za tím může jen vězet? Bylo to náramně podivné, i přeopatrní Američané dodržovali obvyklou lhůtu sedmdesáti
let! A toto bylo již skoro sto let!
Tu razantní změnu bojové strategie mu poradil jeden dobrý známý, životem ostřílený recidivista Berta Karlík, v jeden páteční večer
v nechvalně proslulé karlínské hospodě ‚U Vochmelky‘, a ta rada
měla změnit Švejkovi život!
Kumpán totiž bez váhání pravil: „Pěkně to celý sepiš, vod srdce,
všecky detaily kauzy, dej to do vobálky a pošli! Něco ti na to přece
vodepsat musej, to jsou byrókratický pravidla, žádnej ouřední dopej-
20
Alan Svejk
sek nesmí vostat nevodpovězenej, a budeš aspoň chytřejší! Vono je
dycky dobrý, když je ouřad nucenej, vydat ňákej voficiální papír, i se
štemplem a podpisem vodpovědnýho ouředníka. Páč to už nejni moc
prostor na vytáčky a planý sliby!
Kámoš, Fanda Jouzků, se takhle dostal z lochu vo celej rok dřív,
než stálo v rozsudku jménem republiky, páč poukázal v tom svým
slavným srdceryvným psaní, kterýmu se celá naše cimra jen
chechtala, když nám ho před vodesláním veřejně přečetl, na svý bezoutěšný dětství, který ho proti jeho slušňácký vůli svedlo na cestu
zločinu, aby si jako získal pochybnej respekt naší špatný společnosti,
ale že prej si to včas uvědomil a nejčko ví už přesně, že vobčan se
má chovat slušně, a bude se podle toho řídit!
Dlužno dodat, že Fanda venku, asi jak byl vyjukanej z tý nečekaný
svobódy, hnedka co vystoupil z metra na Pavláku, to máš z Pangráce
pár stanic, vokamžitě podlehnul lákavejm svodům ňáký náboženský
sekty, co mu naslibovala věčnej ráj na zemi, když jí bude voddaně
sloužit, a dneska, když ho potkáš, rači se mu už zdálky vyhejbáš, aby
tě zase nepřesvědčoval vo vejznamu neskonalý Pánovy milosti!
Přitom to bejval takovej fortelnej kapsář a skvělej parťák, prostě
žíhanej pardál! Co tučně naditejch šrajtoflí jsme spolu nadělali, co
lehkejch holek navštívili, když nás v kapsách pálily ty rychle vydělaný peníze! Von to byl nádhernej zjev, že Pikaso i Mikelandžélo by
jen vejrali! A nejčko mu v tý jeho sektě řekli, že esli se jako chce
někdy voženit, musí si buď vzít kolegyni členku, anebo esli si vybere
někoho zvenčí, tak tu dotyčnou musí přesvědčit, aby se k nim taky
dala, jináč že to prej nemá platnost. A von jim to bez váhání
vodkejval!”
„Hale, a neudělali jste náhodou i ňákou tu mladou celebritu? Tu
bloncku, jak si prej vodmítá sednout do lacinější káry, než za me -
21
Alan Svejk
louna, aby se nezhoršil její sociální status i pečlivě budovanej medi ální vobraz?” zajímal se Švejk.
„Šly tady totiž po vokolí takový divný řeči, a v Blesku se taky
něco psalo, že snad vypsala i velkorysou vodměnu na navrácení
ňákýho cennýho řetízku, co jí byl moc blízkej, dárek vod toho jejího
zazobanýho starýho, co mu patří ten vyhlášenej autovrakáč někde v
Netolicích, kde seženeš všecky díly na svýho Mergla, a levno, jen se
ale tamních kluků rači moc nevyptávej na jejich původ, voni jsou na
to ňáký hákliví! Nó a tendle šmuk v pátračce byl prej magickej symbol jejich velký lásky, aby jako byla věčná, vydržela všecky životní
vejzvy i flirtíky, prostě talisman!
Tendle roztomilej klouček, vod přírody ouplný dobračisko, ale dočasně mírně rozlícenej, prej do Prahy dokonce vyslal i ňáký vostrý
pátrací komando, samí hrdlořézové, pár jich mělo za sebou i tu
Cizineckou légii, nó a ty se zašli důrazně pozeptat do frců ve vokolí a
taky pár náhodně vodchycenejch chmatáků přitlačili pěkně ke zdi,
aby se těmdle samozvanejm farářům upřímně vyzpovídali, esli vo
kauze náhodou něco nevěděj?
Bylo tady z toho dost posvícení, a místní vorganizace zlodějskýho
cechu tu kauzu řešila až na nejvyšší ourovni, esli se jako nemá vydat
ňáký veřejný prohlášení pro celostátní média, že nešlo vo nic
vosobního, a že jejich členové takový hrozný věci, jako pokazit
někomu krádeží lásku, zásadně nedělaj, že to byl určitě někdo
přespolní, ale dotyčnej pár by to prej měl vzít jako test jejich vzájemnejch citů, že prej všecko špatný je k něčemu dobrý, že esli jsou
si souzený, tak je ta neblahá událost krásně posílí a pudou spolu dál,
eště pevnějc spojený, vstříc zářný společný budoucnosti a západu
slunce, jako v romantickým filmu,” vybavil si Švejk.
„Nó jéje, kdo taky jinej!” smál se Berta spokojeně. „To byl náš
učiněnej majstrštyk! Číhali jsme tehdá zrovna na našem voblíbeným
22
Alan Svejk
místě, na Národní třídě. Ty chytráci hlásili dycky v tramvajce 22, aby
si jako vobčani dávali pozor na šrajtofle, že prej v týdle lokalitě řáděj
kapsáři!
A dycky jak se to varovný hlášení vozvalo, všici vobčani si hned,
jak navedený, začali sahat přesně tam, kde měli portmónky, a celou
prácičku nám náramně ulehčili, páč jsme hned přesně věděli, kam
šikovnejma, cvičenejma prstíkama zalovit! Zlatý dopravácí a Magistrát, ty snad někdo z našeho cechu musel epesně podmáznout, jinak
si tu jejich nečekanou pomoc v našich nezákonnejch aktivitách nedokážu vysvětlit!
Tadle mladá VIPka pipka byla ouplná hračka! Měla v kabelce
samýho Dióra, a ten její slavnej řetízek, co jsem jí něžně vodepnul z
jejího outlýho zápěstí, byl tak krásnej, pamětihodnej, že jsem si
nemohl pomoct, a mimořádně jsem ho nevodnes do frcu, ale dal
pěkně k narozeninám mojí starý, vona je totiž taky Petra, takže se mi
náramně hodil i ten krasopisně vyrytej nápis ‚Petře z lásky, navždy
Tvůj Milánek.‘
Měla moc velkou radost, teda jako moje pani, dyk von tendle
šmuk byl snad vod toho Kartiéra, voriginál, echt Paříž nebo vodkaď!
Ten uvedenej Milánek byl jen drobnej detail, kterej mi hned ráda
vodpustila, když se poprvý zakoukala do tý blejskavý nádhery!”
Každopádně tu dobrou radu Švejk poslechl do puntíku, ačkoliv její
autor, zkušený kapsář Berta Karlík, později nedopadl moc dobře - ten
nešťastný řetízek, co proti základním kapsářským pravidlům neodnesl ke spřátelnému překupníkovi, aby se signovaného šmuku jako
horkého zboží s potenciálem důkazního materiálu rychle zbavil, mu
po zajištění bezpečnostními orgány u jeho partnerky velice přitížil, a
pozdější soud, co zohlednil i Bertovy další výrazné prohřešky proti
platným zákonům, byl nečekaně přísný.
23
Alan Svejk
Švejkovi ale po pár týdnech napjatého čekání v hospodě skutečně
přišla odpověď, s pověstným modrým pruhem na obálce, ale kupodivu nikoliv od původního adresáta žádosti, to jest Ministerstva
Obrany, ale právě od instituce, co odsud sídlila doslova přes ulici:
Krajské vojenské velitelství.
Asi tak stokrát Švejk přečetl těch několik slov, co na oficiálním
dokumentu s hlavičkou Armády stály, střízlivý i pod vlivem, přičemž
v obou stavech totožně váhal, zda se stručnost odpovědi počítá jako
dobré, anebo špatné znamení:
‚Dostavte se osobně k projednání Vaší žádosti o zpřístupnění
informací.‘ Žádné jednací číslo. Datum a čas setkání, 10.00. A pak
již jen adresa a kontaktní osoba, jakási kpt. Klementová, odbor ‚Public Relations‘.
Ty poslední dvě slova ve Švejkovi posilovaly neblahé přesvědčení, že se mu dostane jen dalších sladkých řečí, proč nic nejde, pošlou ho zlomeného domů, a zajdou si s klidným svědomím na svačinu! Skončeno, vyřešeno, neřešte, zapomeňte! Cítil se unaven a jako
kdyby již prohrál, aniž by tam ještě zašel.
„Anna měla asi pravdu,” uznal Švejk nakonec rozmrzele. Tohle
všechno bylo jen ztráta času! Měl by spíše sehnat nějakou zatracenou
práci, džob, ďolík, protože do budoucna mu žádná pšenka asi nepokvete. Úřednice na pracáku mu již hrozily umístěnkou a Senát
dokonce zrovna schválil obnovení veřejné služby, kdy reálně hrozilo,
že Švejk namísto plnění svých snů a tužeb půjde, jako již velice
dlouho nezaměstnaný, zametat koštětem ulice!
„Máte tady volno, vašnosto?” vetřel se ke Švejkovu stolu jakýsi
důchodce. Bar byl malý, míst k sezení málo, a tak se s takovými
otravnými žádostmi muselo počítat.
Švejk mu mlčky pokynul, neměl moc náladu, s někým se tu vybavovat. Ale starší muž si evidentně chtěl povídat.
24
Alan Svejk
„Takovej mladej silnej chlap, že nejste někde v práci?” spustil
hned důchodce poněkud neohleduplně, bez servítek, a poctivě upil
vína. Bylo vidět, že už nic a nikam nemusí, nikomu nic nedluží, od
nikoho nežádá příchylnost, a náramně si tu výhodnou životní pozici
užíval!
Co mu na to měl Švejk říct? Nebyl dneska prostě ve formě, a
žádná vtipná odpověď ho hned nenapadla. S tímhle vším se musí
něco udělat, něco se musí změnit, jinak se tu bude jen dál užírat a
každý dědek z ulice si z něj bude akorát dělat legraci...
„Jdu na vojenský velitelství, co je tady za rohem,” vyložil Švejk,
když v něm zvítězila jeho užvaněnost. „Jsem už tak zoufalej, že se
asi nechám nalejt do Armády! Aspoň mi tam daj kavalec a ňákej
žvanec, páč sem nejčko moc potřebnej! To víte, dědo, stát je v rozkladu, kasa vybraná, ouspory prožraný, peníze nejsou, ďolíky nejsou,
perspektývy se rozplynuly a člověk touží v časech týdle hrozný státní
i vosobní nestabýlity po ňáký tý existenciální jistotě! Tak co mi
zbejvá, než zkusit Armádu?
Vono se bude válčit dycky, i když se tomu dneska říká vzletně
‚vobrana‘! Možná bysme teda, Armáda a já, mohli udělat ňákej
slušnej, vzájemně moc vejhodnej byznys, a jeden nezaměstnanej, co
se nejčko potácí nad vyloženou životní propastí, by mohl bejt
ouspěšně zachráněnej, a to se počítá, no né!
Takže, vašnosto, až příště zase budete číst vo ňákejch hrdinskejch
brannejch skutkách v novinách, vzpomeňte si! Páč to se bude dost
možná psát zrovna vo mně! Jen dopiju tendle rum a pak se do toho
dám, změním ten život, votočím to, a hned se skrzevá ty temný mra ky nad mou hlavou začne klubat sluníčko! Budu na noční vartě u
muničáku pilně střežit váš klidnej spánek a bezpečí! Žádnej zlodějskej lotr ani terórista mi neunikne!”
25
Alan Svejk
Důchodce si poněkud nevěřícně změřil Švejkovu nevojenskou postavu válcovitého tvaru, zdrženlivě řečeno. Pomyslel si, že pokud
Švejka skutečně vezmou do naší Armády, už se neubráníme ani
‚Papežské gardě‘, co je dodnes vyzbrojena halapartnami, kdyby ji
náhodou napadlo, vpadnout do naší země!
„To děláš moc dobře, synku! Taky jsem byl na vojně, ale to už je
let... tam tě naučej, co je to, bejt chlap! Ale spíš bys měl zkusit nějakou pořádnou práci, klidně i rukama, za to se nemusí nikdo stydět! A
stavět se bude pořád.”
„Von má každej ňáký poslání, a já cejtím, že to moje je možná
někde v Armádě,” opáčil Švejk bez váhání. „Každej člověk má
prostě svý místo! Můj děda byl vejznamnej voficýr a legionář, praděda záložník. Máme to prostě v rodině, tu vojenskou kariéru! Každej
by měl dělat to, co je mu souzený! Přidavače na stavbě zkusím když
tak pozdějc, až to zkrachuje.
A teď mě, vašnosto, vomluvte! Musím už chvátat, aby tam na mne
snad nečekali! Taková přesnost, to je na vojně moc důležitá věc!”
Nohy Švejkovi již po dvou rumech a pivu ztěžkly! Jediná klika, že
to nebylo daleko. Za chvíli již stál pod schody, z nichž ho hrdě upozorňoval reklamní plakát s vojáky v plné polní, s útočnými puškami
v rukou a se zeleně maskovanými obličeji, že se zde nachází ‚Náborové centrum‘ Armády. Ale tam Švejk jít opravdu neplánoval!
Hodil si do pusy nevzrušeně pár žvýkaček a odvážně vstoupil do
staré budovy, kterou se nikdo ani nepokusil udělat přívětivou. „Jako
na fízlárně!” napadlo Švejka, když ho dva vojáci ve funkci ostrahy
vyzvali, aby prošel detekčním rámem, poté, co nahlásil své nacionále
a účel návštěvy.
Přísnou bezpečnostní kontrolou prošel Švejk téměř bez obtíží, jen
kovová zátka příruční láhve rumu, co nosíval po kapsách, způsobila
malé zdržení.
26
Alan Svejk
„Nechat vám ji tady nemůžu! Já bych se pak vrátil, a byla by určitě napůl vychlastaná, dyk to se veřejně ví, jakej mívaj vojáci bezednej splávek!” bránil Švejk svůj cenný majetek jako ‚vosobní potřebu‘ a poté dokonce ‚felčarem schválenou medicínu na nízkej tlak‘.
„Druhý patro,” poučili ho strážní nakonec, že se s tím blbem nebudou trápit. Vybavili ho ještě návštěvnickou kartou a propustili.
Ztěžka se hrabal do schodů, a připadal si najednou nesmírně starý,
bezmocný, slabý! A v duchu se již omlouval svému dědovi, kterého
bohužel nikdy osobně nepoznal, že asi selže. Že ty staré nedokončené příběhy asi nadále nedojdou konce!
Když se později budou média vyptávat po celé Libni na Švejka, co
se neuvěřitelnou shodou okolností připlete do nejkratší války v naší
historii a sehraje v ní značně rozporuplnou úlohu, jakási Karla Dudková z ulice Na Vartě jim k tomu řekne: „Kdyby ten mizera shodil
tak dvacet kilo a vodložil tu svou úděsnou pivní mentalitu, tak by to
mohl bejt docela atraktývní kluk! Ale takhle? Když to tady teď má
navíc tak polepený?
Chlapi povídaj, že jestli se znova objeví v Libni, dostane
smetákem přes záda, a ve všech hospodách má plot! Tady už si s ním
žádná rozumná holka nezačne, aby ji taky nečekala tá... nó, jak to
psali v tý knížce vo jeptiškách... jó, už vím, exkómunikace!”
27
Alan Svejk
Kauza Švejk - Notorickej blb
Notorickej blb
Hluboce se Švejk mýlil ve své domněnce, že jeho záležitosti není
věnována pražádná pozornost. Oficiální žádost spustila neúprosnou
úřední mašinérii, která měla vyvrcholení v setkání celé komise, v níž
se objevili jak zástupci Armády, tak Ministerstva, a překvapivě i
Vojenského Zpravodajství, které bylo původně kontaktováno jen z
hlediska faktického vyjádření, avšak tato tajemná organizace projevila zájem i na přímém projednání záležitosti.
Zasedli ten den společně již v 9.00, aby učinili rozhodnutí, jak se k
věci postavit.
„Složitej případ, tenhle Švejk,” kroutil hlavou plukovník Tejc a
ostatní přítomní nemohli, než souhlasit! „Původně jsem si myslel, že
se jedná o nějakej hloupej žert, když mi to tady paní kapitánka poslala! Ale fakta mluví neúprosně. Ten člověk je, obávám se, reálnej!
A vznesl na nás reálný požadavky. Budeme muset najít jednoduchou
odpověď na moc složitý otázky.
Věc je nebezpečně komplikovaná tím, že podle způsobu písemnýho vyjadřování se asi jedná o osobu nevalné inteligence, či přesněji,
notorickýho blba! Říkám si, jestli by nebylo správný tu kauzu raději
Ministerstvu se srdečnými omluvami zase vrátit, s betonovým odůvodněním, že pod nás věc nespadá, že je to citlivá záležitost, určená
pro vyšší místa!
Poslat prostě Švejka zase o dům dál, ať se s ním trápěj radši jinde!
Jsme přece Armáda, zabýváme se obranou státu! Nejsme jak někde
na poště nebo v úřadovně, aby si sem každej pitomej otrava chodil
pro lejstra, kdy ho jen napadne!
Navíc, se žadatelema jako Švejk je vždycky potíž. Nevysvětlíte
jim to, i kdybyste se na hlavu postavili, a pořád otravujou, dál a dál,
protože mají pocit, že jejich banální úřední věc je ta nejdůležitější na
28
Alan Svejk
světě, a dokud se nevyřeší, celý svět se musí zastavit! Odhodlání
smíchaný s nedostatkem intelektu, to je pro každou oficiální instituci
hořkej koktejl!”
Kapitánka Klementová nejprve stručně shrnula celý případ:
„Pan Josef Švejk - ano, vnuk toho románového Švejka - žádá o
uznání údajných zásluh svého předka na vzniku státu v roce 1918.
Mělo k tomu dojít tak, že již jako legionář, respektive pobočník velitele kontrarozvědného oddělení ‚Západní oblasti vojsk‘ se speciálním
úkolem, pronesl v dubnu 1918 přes nepřátelské linie na Sibiři rukopis knihy ‚Nová Evropa: Stanovisko slovanské‘ od T.G. Masaryka, kde byla prezentována nezbytnost samostatnosti našeho budoucího státu.
Tento rukopis byl nejprve časopisecky publikován u našich legií v
Rusku, jimž byl i věnován, a to ještě v dubnu 1918, následně ve
Washingtonu, v říjnu 1918, to jest těsně před vznikem republiky.
Naše samostatnost musela být vyjednána s mocnostmi, USA počínaje, skrze tehdejšího prezidenta Wilsona, který formuloval ve svých
‚Čtrnácti bodech‘ požadavky na emancipaci národů v tehdejším
svazku Rakousko-Uherska.
Na této své anabázi byl starý Švejk údajně zadržen, ale podařilo se
mu z detence uprchnout, a rukopis tak úspěšně doručil. Zda a jak zásadně ovlivnil vznik našeho státu, to je spíše otázka pro historiky, ale
shodneme se myslím na tom, že šlo o míru nepochybnou.”
„Jak vidíte,” obrátil se plukovník k plénu kolem, „jakkoliv vnímáme Švejka jako svéráznou literární postavu, skutečnost zřejmě byla
úplně jiná, přestože se o tom dlouho nic netušilo. Ani ten autor Jaroslav Hašek ne, neměl ostatně k ruce příslušné materiály! Nesporně
by, při znalosti všech faktů, použil pro svoje dílo nějaký úplně jiný
jméno, a neotřel by se takhle o zasloužilýho spolubojovníka z legií,
29
Alan Svejk
co měl zcela nepochybný zásluhy! Přirozeně se snad nejednalo o
úmysl, ale Švejkovi poškozeni byli, o tom není sporu!
Švejkův vnuk dnes žádá o určitou rehabilitaci svého prapředka, ale
je s tím poněkud problém. Jak jsme zjistili, z nějakého složitého důvodu je na celém tom spisu starého Švejka uloženo publikační embargo, a to nejmíň do roku 2018! Přičemž interně dodávám, že je to
předběžný, minimální datum. Nelze vyloučit, že ze strany vyšších
míst může ještě dojít k jeho dalšímu posunutí do budoucna!”
„To jsme mladýmu Švejkovi vysvětlovali mnohokrát,” navázala
Klementová. „Jenže nevěří nám, a nelze vyloučit ani to, že se bude
svých údajných práv domáhat třeba i soudně! Z jeho hlediska by byla
medializace celé záležitosti pozitivní. Minimálně by se veřejnost konečně dozvěděla tu jejich pravdu.
Údajně si nyní na pomoc ve věci dokonce najal jakéhosi karlínského specialistu Public Relations, co údajně jede první ligu a položil
prý už dvě vlády, jen tak pro zábavu, z pláže někde v Karibiku! Můžeme tedy od Švejka nyní čekat rozličné tahy, a proto by se jeho případu měla věnovat náležitá pozornost! Najít tedy odpovědně řešení.
Zabránit další možné eskalaci problému.”
„A proč vlastně Švejk nepublikoval tyhle věci již dřív, když je z
toho vojenskýho spisu oficiálně věděl, a měl je teda čím doložit?
Proč to řeší s náma, a ne přes noviny, když by to pro něj bylo takto
výhodný?” zajímal se major Vízek z personálního oddělení.
„Není na tom zájem,” vstoupil do živé konverzace kapitán Novák
z mýty opředeného Vojenského Zpravodajství. „Nikdo mu to neotiskne, nepublikuje, dokud je na tom to embargo! A sám to někde na
Internetu psát nebude, považoval by to za nedůstojný. Přistupuje k
tomu, dá se říct, otevřeně, podle pravidel. I ten soud by mu to smetl
ze stolu, když jde o vyšší zájem a bezpečnost státu,” dal Novák jasně
najevo odmítavý postoj ‚vyšších míst‘.
30
Alan Svejk
„Bylo by asi vhodný, pane kapitáne, abyste nám alespoň trochu
přiblížil, z jakýho důvodu celý tohle velký utajování, který nám všem
tady připadá nesmyslný?
Pro mě a za mě, ať se starýmu Švejkovi ty zásluhy uznají! Dokážu
si i představit, že by nakonec mohl dostat i nějaký to státní vyznamenání, patřilo by se to! Švejkovic rodina tak dostane svý vytoužený
zadostiučinění, my to budeme mít celý z krku a budeme se moci věnovat důležitějším věcem,” podíval se plukovník symbolicky na
hodinky.
„K věci můžu říct jen málo, ale nic jinýho asi ani nečekáte. Řečeno prostě: není v zájmu státu, aby se veřejně řešilo, že na jeho
vzniku měla nějakou zásluhu osoba, kterou zná úplně každej jako
symbol hlouposti, nebo naopak vychytralosti! Hodilo by to ostatně
nežádoucí stín jak na naše legie v Rusku, zahraniční vojáky obecně,
tak i na dnešní Armádu! Je nám líto, že se v tom ti Švejkovi vezou
úplně nevinně, ale tohle je otázka vyššího zájmu!
A věřte mi, nenajdete v týhle zemi nikoho, komu by se to ještě
chtělo otevírat! Má smysl si dneska kazit vztahy s veteránama?
Nemá, pro nikoho! A že tu Švejk říká něco o spravedlnosti? Ta je
přece relativní! Kolik tisíců, miliónů lidí poznamenala první i druhá
světová válka! Jakou oni dostali spravedlnost? Švejkovi dopadli
dobře, jejich jméno bude žít ještě dlouho! Já říkám, ať se to nechá
být,” dodal Novák kategoricky.
„A to je oficiální postoj?” připomněla se Klementová. Bylo její
povinností, učinit konec tomu exposé, protože vztahy mezi Armádou
a VZ nikdy nebyly napjatější.
Novák se jen zasmál, a rozhodil rukama, jako že nic neví. Nebylo
třeba nic dodávat!
„Dobře, tohle všechno jsou závažný skutečnosti,” souhlasil plukovník. „Zbývá ale otázka - co se Švejkem? Zjevně se v tom nějak
31
Alan Svejk
našel a hned to nevzdá! Soustřeďuje proti nám někde v Karlíně
bojový síly a kuje kdovíjaký strategický plány!
Máme mu slibovat? Nebo zkusit klasickou asertivní metodu ‚poškrábané desky‘, dokud ho to nepřestane bavit?
Je naprosto nepřijatelný, aby Armáda byla takhle mezi dvěma
mlýnskejma kamenama! Nějaký oficiální vyjádření mu dát prostě
musíme, a někdo ho bude muset podepsat! Nemyslím tady paní kapitánku - nějakej bohužel ještě výš postavenej důstojník!
A být tímhle nešťastným kolegou, to snad zakládá okamžitej nárok
na rizikovej příplatek k žoldu, protože bude mít toho otravu Švejka v
kanclu každej týden a úřední poštu stále plnou jeho odvolání, pokud
bude to stanovisko zamítavý! Což pochopitelně bude!
Navíc, tenhle nešťastnej list papíru by pak mohl skončit někde v
bulvární redakci, a už vidím ty palcový titulky, jako ‚Armáda tajnůstkaří i po sto letech‘, či ‚Co armáda skrývá?‘, anebo ‚Oběť nevděku
Armády‘ a podobně! Kolik by to mohlo inspirovat k podobnýmu
kroku lidí, a jak negativní publicitu by nám to přineslo, o tom vám
nemusím povídat!
Prostě by z toho byly jen nepříjemnosti, který si jako respektovaní
členové NATO nemíníme dovolit! Od toho má Armáda naše oddělení PR, abychom včas rozpoznali, z čeho by se časem mohl stát
problém, a ihned účinně zasáhli, než se ten požár rozšíří!
Takže, pane kapitáne: tenhle Černej Petr nám v rukou nezůstane,
to mi věřte! A budeme konat s nejvyšší rozhodností! Tohle je zase
náš vyšší zájem,” vyložil plukovník otevřeně.
„Počkejte, třeba je nějaké řešení. Víme potřebný informace, a
víme, že jádro problému je, dát něco Švejkovi, aby byl spokojenej, a
věc už nejlíp nechal být! Otázka je, co mu nabídnout, aby se, jak se
lidově říká, tenhle hladovej slídící vlk nažral, a Armáda zůstala
celá?” zkusila to Klementová konstruktivně.
32
Alan Svejk
„Jeho zařazení k bojovejm jednotkám je úplně vyloučený,” rozohnil se major Vízek z odboru personalistiky. „To ať vás ani nenapadne! Pokud by se tenhle... pochybnej člověk objevil v Aktivních
Zálohách, okamžitě končím, a nebudu sám! Rozložila by se úplně
celá kumpanie, kde by tenhle blbej mizera sloužil! Rovnou ji pak
můžem odepsat ze seznamů vojska jako zdecimovanou, s poznámkou: karanténa, nákaza blbostí!”
„No vidíte, alespoň nějaký návrh!” zaradoval se plukovník.
„Mohli bychom Švejkovi říct, že by měl nejprve udělat něco pro
vlast, a ta pak teprve může udělat něco pro něj! Nemůže jen brát,
musí i dávat, aby si zasloužil ocenění a vstřícnost státu k jeho, jak to
jen říct, osobním potřebám!”
„V Armádě pro něj není, a nikdy nebude místo!” trval Vízek na
svém.
„Ale Armáda přece není jen uniforma! Máme i civilní sekci! Co
takhle nabídnout Švejkovi nějakou nenáročnou práci, kde by nic nezkazil, i když se jeví trochu... intelektuálně nevýraznej, a stal by se
tak součástí něčeho velkýho, smysluplnýho? Pokud si z něj uděláme
dobrýho kolegu a kamaráda, a přijme naše klíčový hodnoty, přece
nepůjde proti nám, svejm lidem, nikdy!” pokračoval plukovník.
„Je dlouhodobě nezaměstnanej,” potvrdila Klementová. „Myslím,
že to není špatný řešení! Co třeba referent někde v logistice? Tím by
určitě nikoho neurazil, a až půjde roztočit první výplatu, jistě ocení,
jak je fajn, někam patřit, mít stabilní pracovní pozici, a dostat za
svou práci zaplaceno! Zapomene na svoje nápady s žádostmi!”
Novák se překvapivě přihlásil o slovo znovu. „Já si jen dovolím
uvést, že podle našich informací by Švejk mohl být v kontaktu s cizí
rozvědkou, minimálně v minulosti. To je jen taková veselá perlička!”
Neubránili se smíchu. „No to je dobrý,” slzel plukovník. „Děda hrdinnej kurýr kritickýho rukopisu, kterýmu už už chceme udělovat
33
Alan Svejk
státní vyznamenání, a vnuk to zatím roztáčí s cizíma špiónama, a
ještě nám drze podává podivný žádosti! Tahle rodina je fakt něco
extra! Už se tomu Haškovi nevidím, že neodolal!”
„Počkejte, ale to by pak přece jeho zaměstnání u nás nepřipadalo v
úvahu!” vyděsila se Klementová.
„Já přece neřekl, že jsme proti!” opravil ji Novák překvapivě.
„Naopak, z našeho pohledu by bylo jen dobrý, mít toho Švejka trochu pod dohledem! Jak se říká: ‚Přátele si drž blízko, nepřátele ještě
blíž!‘ A klidně to berte jen jako domněnky, jedna paní povídala!
Nikdy nebyl z ničeho přímo obviněnej, jen máme u nás tenoučkou
složku na jeho jméno. To víte, my musíme mít oči všude! Ale mohla
to být jen náhoda, nedorozumění,” podotkl Novák s tajemným úsměvem.
„Je pravda, že řidičů skupiny ‚C‘ máme trvalý nedostatek,” nechal
se obměkčit major Vízek. „Ale stejně si myslím, že by bylo lepší, nemít toho blba přímo v Armádě! Budou řeči, co to máme za pochybný
lidi v mančaftu!”
„Právě! Proto bych možná měl pro Švejka ještě něco vhodnějšího,
a docela mimo naši odpovědnost,” zamyslel se plukovník. „Ale
nejprve s ním chci osobně mluvit, abych si na něj udělal vlastní názor, co je to za vejlupka. Ostatně, za chvíli je deset, tak by už měl dorazit cobydup!”
Klementová se na plukovníka tázavě podívala. „Nemáte náhodou
na mysli...”
„Ano! ‚Speciální Útvar C102‘! Sama jste k němu vymýšlela
obecný koncept, takže víte, kam mířím! A přemýšlejte - koho jinýho
bychom pro ty jeho specifický úkoly mohli líp využít, než tohoto
Švejka, tuto svéráznou persónu, figurku?
Jen si to představte, co by pro naši nadcházející věc mohl přinést!
Tedy, teoreticky. A vyšší místa mají velký zájem na aplikaci nových
34
Alan Svejk
přístupů a metod! Můžeme k vyšším zájmům přispět... Švejkem!”
smál se plukovník.
Pokrčila rameny. Něco na tom bylo.
„Zavolejte mi hned nadporučíka Lukeše, pokud je v budově! A
postavte prosím na kafe,” zavolal plukovník na asistentku. „Myslím,
že jsme našli pro obě strany optimální řešení, který Švejk určitě neodmítne! A jakkoliv to zní neuvěřitelně, Armáda možná získá nevídaný asset!”
V plénu to zahučelo spíše nesouhlasně. Přitom Švejka ještě ani
neviděli!
O tom, co zažili, když se před ně dovalil, o tom se na Krajském
velitelství vyprávělo ještě dlouho!
35
Alan Svejk
Kauza Švejk - Zapomenutej hrdina
Zapomenutej hrdina
O sto let dříve si mladý voják v rozedrané uniformě, bývalý příslušník 28. pěšího pluku císařské armády, co zběhl k Rusům již v
září 1914, vyzvedl v zajateckém táboře v Tjumeni poštu, a posadil se
na postel, jejíž proleželý slamník věru nevábil čistotou, aby měl trochu klidu pro ten vážný okamžik, který mu změní budoucí život.
Poctivě upil z láhve rumu, a začetl se do osudového psaní, co mu
přišlo od ‚Vedení Svazu čs. spolků na Rusi‘:
2/XI.1915.
Josef Š v e j k, vojeno-plený 33.rota
Velectěný pane!
Při našem průjezdě Kijevem četli jsme Váš dopis, adresovaný p.
Červenému. Velice nás potěšilo, že se ještě našlo české srdce tak vřele bijící pro slovanskou věc; jenom ve znamení slovanství a uskutečnění jeho ideálů může český národ zpět dobýti své svobody. Samo
sebou se rozumí, že nesmíme čekati, že nám svoboda spadne sama
do klína, nýbrž že si musíme sami ji zasloužiti. Veliké cíle se dají dosáhnouti jedině napětím vůle a velkými oběťmi.
Překážky k vstoupení Vašemu a Vašich druhů do České Družiny
jsou nyní odstraněny a udělejte si seznam těch, kteří by chtěli do
České Družiny vstoupiti.
Tento spisek oznamte Svazu Česko-slovenských spolků na Rusi
/Petrohrad, Bassejnaja 6/. Buďte ale velice bedlivým při jeho sestavování, by se do Vašich řad dostali skutečně jenom Češi nebo
Slováci, kteří z opravdového přesvědčení chtějí jít za tím praporem,
36
Alan Svejk
za kterým jde Česká Družina. Velice často se k Čechům hlásí i
Němci, kteří trochu umí česky jenom proto, aby požívali výhod, které
jsou učiněny pro Slovany. I mezi Čechy se najdou lidé, kteří nám cti
nedělají a proto na každého, kterého do svého středu vezmete, se u
jeho soudruhů ještě přeptejte.
Jakmile Svaz obdrží Váš seznam, budete posláni do reservního batalionu České Družiny, nacházejícího se v Kremenčuku, pro seznámení se s ruskými vojenskými pravidly, načež asi za 6-7 neděl, budeme Vás moci přivítati do řad našich.
Objednali jsme Vám vycházející v Petrohradě český list ‚Čechoslovák‘, abyste byli informováni o událostech dne a doufáme, že jste
jej již obdrželi.
Přejeme Vám mnoho zdaru k Vaší činnosti a s krajanským
pozdravem tiskneme Vám ruku.
L. Tuček v.r., Zd. Reiman, v.r.
---------To byl samotný počátek velké anabáze starého Švejka, co se jakousi neuvěřitelnou shodou okolností stal později, po tažení u Zborova a Tarnopolského ústupu se štábem 1. divize, nakonec tajným
kurýrem čs. diplomacie, s důvěrou nejvyššího velení, pověřen nanejvýš riskantními úkoly zvláštního poslání, zásadně za frontovými liniemi, za něž si vysloužil Čs. válečný kříž, Revoluční medaili a
Mezispojeneckou medaili, vše uděleno v roce 1919, po definitivním
návratu do vlasti.
Avšak oproti své románové, značně umělecky zkreslené podobizně, skutečný Švejk byl o mnoho méně veselou a bodrou postavičkou!
Byl to jedinec spíše zamlklý, introvertní, a nijak výrazný, ovšemže
kromě své poněkud zavalité tělesné stavby.
37
Alan Svejk
Rozhodně by se však v jeho dalším životě daly najít značně
kontroverzní kapitoly, které by mu věru nezískaly sympatie veřejnosti! Jako třeba ta, kdy se v 48 letech stal, na stará kolena, dočista
náhodou, poprvé a naposledy otcem, protože jakékoliv manželství,
rodinu či potomky celý život programově odmítal.
A upřímně, ani pro ženy nebyl nějak zvlášť lákavým partnerem!
Spíše než lehká konverzace s nimi ho bavilo vysedávání v hospodách
nevalné úrovně u piva, plytké řeči se svými pivními kumpány, anebo
zamyšlené mlčení. Nikoliv vymýšlení, co by se dalo ve společné
domácnosti ještě vylepšit, nebo čím by mohl svou rozdychtěnou lásku překvapit, aby jejich vztah pučel!
Jenže pak se jednou stala ta ‚nehoda‘, a výsledkem bylo, že mu v
podstatě náhodná známost porodila potomka. Jednalo se o ženu poněkud nestálou, nečitelnou, která sama o sobě neslibovala nějakou
perspektivu partnerského svazku, avšak přesto byla Švejkova úřední
žádost z roku 1944, aby tento potomek byl svěřen z její do ústavní
péče, s úmyslem, že bude následně poslán na výchovu do Ameriky,
poněkud silnou kávou!
Přestože otcovství na matrice uznal, jak se v něm asi pomíjivě
hnulo svědomí, soudem předepsané alimenty platil značně neochotně
a dokonce se stala ta nehezká událost, že když jeho syn dosáhl věku
osmnácti let, a starý Švejk omylem po jeho narozeninách ještě zaplatil měsíční příspěvek na výchovu, požádal jeho matku příkře o vrácení těchto peněz! Jednalo se o částku sto tehdejších korun.
Tehdy ho viděl syn docela naposledy, protože jinak se vídali velmi
málo, a vlastně ani na jedné ze stran o to nebyl hlubší zájem.
Vzpomíná si na to setkání ještě dnes, jak tenkrát starý Švejk nastupoval do tramvaje, a ještě na ně zavolal, že se prý ozve, než jim
zmizel. Navždycky! Věci proběhly rychle, ostatně, měl na to již pomalu věk. Dožil se 67 let!
38
Alan Svejk
Jakási vdova, u které poslední roky přebýval, jim potom zaslala
pár jeho osobních věcí, a to bylo skoro vše, co po tom starém, dávno
zapomenutém vojákovi zbylo, pomine-li se pochybný věhlas po časopisecké publikaci prvních částí Haškova pozdějšího románu. Po ní
Švejk zatrpkl ještě více, a odmítal se na to téma jen sebeméně bavit.
Přežil nezraněn všechny nástrahy první světové války, co se jemu
a ostatním legionářům ještě prodloužila, vykonal něco pro republiku,
dokonce později zplodil toho syna a řeklo by se, že tím mohl být jeho
život nějak naplněn. Léta poklidně plynuly a stárnul, vzpomínky na
bujaré mládí bledly a mohlo přijít jakési smíření a klid.
Proto se směl rozplynout do nicoty, zatímco s jeho svérázným dědictvím se museli potýkat jiní!
39
Alan Svejk
Kauza Švejk - Dejte mi papír se štemplem!
Dejte mi papír se štemplem!
Když Švejk vpochodoval do místnosti, ke svému nejvyššímu úžasu shledal, že se tam, oproti jeho skromným očekáváním, nachází kolem dlouhého jednacího stolu snad deset uniforem, a všichni zúčastnění se tvářili docela vážně! Jediná přítomná žena povstala, a oficiálně ho přivítala.
„Pane Švejku, sešli jsme se tu dnes kvůli projednání vaší žádosti, k
tomu je však potřeba doplnit nějaké informace a svědectví. Bylo by
možné, kdybyste nám k věci sdělil potřebné skutečnosti, pokud jsou
vám známy?”
„Nó, můžu se vo to ze všech mejch skromnejch sil pokusit! Esli
teda budu znát ňáký ty přesný vodpovědi, abych vaší ctěnou komisi
neuved v ňákej vomyl, dyk to se nevyplácí! Ouřední jednání, to je
vážná věc, a žádá se pro něj náramná přesnost, aby nedošlo k ňákýmu nešťastnýmu nedorozumění s vosudovejma následkama! Takže
esli žádáte, abych dneska vodhodlaně a pravdivě svědčil, tak jsem
vám k dispozici, panstvo!
Jó, a budete si přát i přísahu na ňákou tu posvátnou knížku, jako že
mluvím čistou pravdu? Viděl jsem to v jednom moc hezkým filmu!
Šlo vo vážný vobvinění z cizoložství, a svědčil pan farář, pro kterýho
to byla moc tuhá zkouška duchovní vejdrže!
Měl podržet padlou vovečku, která zhřešila, ale to by musel zalhat? Anebo posloužit spravedlnosti, ale poslat tím nebohou ženštinu
do temný šatlavy? Von si ouplně správně vybral to první, s tím, že
mu paninka musí vo tom hřejchu moc podrobně vyprávět, aby jí
mohl podat oučinný rozhřešení,” odvětil Švejk.
„Výborně,” odpověděl předsedající důstojník kolem padesáti let
věku. „Já jsem plukovník Tejc, velitel odboru komunikace. Jestli
40
Alan Svejk
dovolíte, pane Švejku, zanechme nyní oficialit a formalit, a budeme
mluvit úplně normálně, ano?”
„To mi jde ouplně ze všeho nejlíp, pane plukovníku!” oddechl si
Švejk. „Bez všech těch módních načančanejch kudrlinek a složitejch
řečnickejch vobratů, jako používaj učenci z Karlový Univérzity,
prostě jak mi ten můj tupej zobák narost!
Esli teda s pochopením vodpustíte mý kapánek neučesaný vyjadřování! To víte, u nás v Libni máme takový né ouplně spisovný nářečí bejvalý dělnický periférie, kde se vodjakživa shromažďovaly oupadkový, dekadentní jevy, to se píše v každým šestákovým románu,
takže i ušlechtilej státní jazyk u nás dost trpí, jako mnohý další věci,
dlužno dodat! Třeba nevinnost!
Vono je to nářečí taky hodně říznutý lidovejma písničkama z
Vlachovky! Pepika Zímu má rád každej Libeňák, von je tam král!
Dycinky mi ve svejch krásnejch, procejtěnejch písních plnejch pochopení moc dobře poradil, jak správně žít!
Třeba, když vás prej ňáká holka pošle k vodě? Máte si zoufat, topit
se v rybniku? Né! Máte zůstat ouplně v klídku, páč se totiž vůbec nic
nestalo, pěkně si z plnýho hrdýlka zazpívat, a vodpad emocí prej
ráno vodvezou popeláři! Bude to vyřízený, čistej stůl i srdce, a můžete jít vesele dál, připravenej na další sladkou etapu toho věčnýho hledání velký lásky... škyt,” vyložil Švejk poněkud ztěžklým jazykem.
„Aha, jistě. Úvodem chci říct, že po podrobným prostudování příslušnejch podkladů a diskuzi tady mezi náma v komisi, jsem plně
přesvědčenej, že vaši žádost lze považovat za legitimní, oprávněnou,
a na vašem místě bych asi nejednal jinak,” pronesl plukovník chápavým tónem.
„Jak tady vidím,” zahleděl se do spisu, „váš dědeček opustil Armádu v roce 1926 v hodnosti kapitána pěchoty. Údajně z kázeňských
důvodů. To souhlasí?”
41
Alan Svejk
„Jak se to veme, pane plukovníku! Působí to spíš dojmem, že byl
vodejitej! Na druhou stranu vím, že v Armádě zůstal po návratu z
Ruska spíš z existenčních důvodů. To víte, po tolika létech na vojně
by bylo moc těžký, začít znova mezi liknavejma civilistama, bez
smyslu pro řád, a navopak posedlejma chtíčem a nízkostí, bez smys lu pro vyšší zájmy!
Každopádně, ty zmejněný excésy, vo kterejch se tam píše, jako že
si vyskakoval na toho vobecního drába, co ho líznul v Mariánskejch
Lázních, jak to kalí na služební motorce po tý hlavní třídě před
paničkama asi kiliánem, aby se předvedl jako mladej šikovnej
voficýr, co by stál za maloměstskou lázeňskou aférku, můžou bejt i
pravda!
Von i ten malér s Haškovou knížkou byl asi těžkej jak pro dědu,
tak pro naši novou Armádu. A není teda divu, že to dopadlo rozlučkou! Největší potíž byla v tom, že ho to dostalo do situace, jak se
dneska moderně říká, sociální tísně!
V tomdle vohledu Armádě ale nic nevyčítám a nevím ani vo tom,
že by jí něco vyčítal sám. Jak mi otec říkal, tak prej ho to vojančení
už ani nebavilo, asi měl pocit, že mu utíkaj nejlepší roky, pořád
někde na hranicích v horách, sychravo, ženskejch málo, nevoženíte
se... Vostatně, byl tehdá už taky docela starej, a chtěl asi i sám něco
jinýho v tom životě, třeba splnit si sny vo velký škváře a baráku, jako
hrad, do kterýho se vám dycky ňáká ta chtivá labuť vochotně nastěhuje, abyste nebyl sám!
Von měl docela ouhlednej rukopis, tak si myslel, že se uchytí
někde na ouřadě, jako oučetní, dyk to byla i jeho původní práce. Ale
vona tehdá byla ta recese! Až jednou konečně vynaleznou to
cestování časem, tak se vrátím do tý dávný minulosti a řeknu mu, ať
to račejc nedělá, a kouká se rači dál držet poctivý vojenský stravy!
42
Alan Svejk
Von šel, jak se říká, z bláta do louže! Vzali mu dokonce i
vojenskej důchod, páč byl propuštěnej z kázeňskejch důvodů!
Nevím přesně, co dělal těch dalších patnáct let, než se potkal s
babičkou, esli měl jako ňákej kariérní sukcés, ale asi né, vo tom by se
něco vědělo! Poznal bych to podle zlatý lžičky v puse při narození, a
tý jsem si teda fakt nevšim! Chudý poměry, jak vyšitý!”
„Mimochodem, byl by ochoten váš otec poskytnout k věci nějaké
vyjádření?”
„Vobávám se, že určitě nikoliv, to po něm nemůže nikdo chtít!
Vono je to eště komplikovaný tím, že spolu ani neměli moc dobrej
vztah. Vlastně vůbec! Prakticky vzato ho děda i neskrejvaně zavrhnul, von fakt na to rodičovství neměl tu potřebnou vodpovědnost, v
tom se teda zase vůbec nepředvedl! Todle vím vod táty ouplně
přesně, že se děda vůbec nechoval ideálně, jsou to až hrozný zkazky,
jakej byl citově chladnej! Kromě toho, pro minulej réžim se fogy
právě kvůli dědovi stal nežádoucí vosobou!
Vejhodou sice bylo, že dostal automaticky modrou knížku, ale
nikdy mu nebylo umožněný vzdělání, kariéra, možnost něčeho v
životě dosáhnout! Prostě ho vymazali z veřejnýho života a vzali mu
všecky nejlepší roky, a to jen kvůli dědovi, co ho nejen moc srdcem
nepřijal, ale navíc ho eště i dostal do týdle hořký šlamastyky! Takže
se nedá divit tomu, že s tím už nechce mít nic společnýho!”
„A ví vůbec o vaší žádosti a krocích, co jste ve věci podniknul?”
„Ví! Říct jsem mu to musel, to dá rozum, ale nekváknul ani to, ani
vono. Kráčí to ouplně mimo něj! Říkává, že pro něj bylo nejlepší,
představovat si sebe sama, jako dítě z děcáku, nalezence, co nemá
rodiče! Páč takhle dostal do vínku jen posměch už vod toho nejoutlejšího věku!
Uvažoval prej dokonce i vo tom, že se nechá na matrice přejmenovat třeba na Nováka, aby si konečně vodpočinul vod těch
43
Alan Svejk
věčnejch posměšků a veřejný neoucty, ale nakonec ten ouděl přijal,
že je to snad ňáká životní zkouška, co musí zvládnout! Ale na konci,
dneska, už nemá pražádnej zájem na ňákým zakončení, nebo nápravě! Vytěsnil to ze sebe, myslím. Už je taky docela starej! Chce
mít klid, a né postý votevírat starý rány, natož takhle hluboký!”
„Ale u vás je to jiné.”
„Nó... já si nehraju na žádnýho hrdinu a bojovníka za spravedlnost, pane plukovníku! Todle je věc ňáký snad rodinný cti, bych
mohl říct. Dědu jsem neznal, ale dělám to, co cejtím jako správný,
aby se věci maličko napravily!
A jasně, denně mám pochyby, zda to nenechat bejt! Všici mi to
říkaj, nikdo mě v týdle věci nepodporuje, rozmlouvaj mi to, maj mě
za blba! Je to prej donquijotství a čistá ztráta času! Jenže člověk se
prostě musí a má pokusit, i když ví, že ho asi zasklej!
Z boje se taky předem neutíká... teda, pokavad to není takticky
vejhodnější, že jó? Si nemyslete, já taky něco vim vo vojenský taktice, i když jsem na tu Akadémii West Point nechodil! Ale tadyhle
nemám co ztratit! Přece mě za tudle nevinnou žádost nezabásnou,
teda doufám?
Vono se dneska zavírá za hrozný hlouposti, to vám povím, že aby
člověk furt chodil s votevřeným zákoníkem v ruce, než vůbec něco
třesoucí se rukou podepíše!
Třeba tudle Mára Šemberů z Palmovky, tak ten vám nejčko kroutí
pět dlouhejch let na Pangráci jen proto, že kapánek, ale vopravdu jen
maloučko, strčil do jednoho hloupýho votrapy, co do něj na dýze
vrazil tak blbě, až mu rozlil pívo, na který si Mára předtím vystál
moc dlouhou frontu u báru, a měl už z toho věčnýho čekání děsnou
žízeň!
A chápete, že jedno jediný blbý pívo bylo na začátku celý tý neslavný histórie, co nakonec měla moc vobsáhlej článek v ‚Černý
44
Alan Svejk
krónice‘, a připravila teďko našeho nešťastnýho Máru vo vejznamnou část jeho junáckýho věku, kdy měl prohánět holkám sukně,
aby se utužil v citovejch věcech, a von místo toho bude akorát tak
uklízet ponurou zamřížovanou cimru? Co z něj bude, až vyleze, z
nebožáka? Dyk na Márovi nebylo co napravovat, to byl učiněnej
klaďas!
Ale my mu to povídali, my ho přece v dobrým varovali, aby si nešlapal po štěstí: ‚Vole, nechoď přes tu řeku, tam je to vostrý, tady držíme při sobě, a kdo se dostane do případnejch ouředních vopletaček,
tak mu libeňský podsvětí spolehlivě pomůže, jsme tu všici pod jeho
láskyplnou, chápavou, vodpovědnou vochranou! Vostaň rači doma,
mezi svejma!‘
Ale von né! Nedbal na ty zlatý rady, že prej je tam tendle skvělej
podnik, kterej se určitě musí navštívit, a už si to šine přes Libeňskej
most do temnoty i doslovný! Nó, a pak už jsme ho viděli až při tom
vosudovym přelíčení, ale to už bylo pozdě, zařizovat mu ňáký falešný svědectví, třeba, že by pět skoro bezouhonnejch, jen třikrát
trestanejch typanů přesvědčeně tvrdilo, že Mára hrál celej ten vosudovej večer počestně karty v týdle špeluňce a určitě nikoho nezmyd lil někde na druhým vltavským břehu, kam my Libeňáci chodíme jen
ve stavu krajní nouze!”
„Vy si tedy předem myslíte, že vaši žádost zamítneme?”
„Asi jó! Mám neblahý tušení, jako kdyby to tak mělo bejt, abych
se zvocelil! Takže je asi čas na taktickej vodstup z bitevní scény, ale
nevylučuju, že se jednou eště vrátím, a s plnou parádou! Třeba po
tom slavným roce 2018, a zkusím to znova, chytřejc, důkladnějš!
Bude už i novej prezident, třeba někdo vstřícnej, čerstvej, votevřenej rozličnejm dobrejm nápadům, jak zlepšit poměry v republice, začít novou epochu a napravit dávný prohřešky a nevděk! Naštuduju taky ňákou vodbornou literaturu a vobejdu pár chytrejch, vzdě-
45
Alan Svejk
lanejch Libeňáků, aby poradili oučinnou taktiku! Teďka už jsem z
toho všeho trochu vyčerpanej a sám nevím, kde je pravda, a esli to
celý vůbec má smysl!
Jen ten mizera Hašek, kdyby si tenkrát vybral někoho jinýho, nebo
aspoň změnil jméno svý hlavní postavy, nemusel bych dneska nikoho votravovat, a mít takovýdle velký starosti!” povzdychl si Švejk.
46
Alan Svejk
Kauza Švejk - Co spáchal ten mizera Hašek
Co spáchal ten mizera Hašek
„Takže pana Haška asi moc v oblibě nemáte... a tu jeho slavnou
knihu jste četl?”
„Ale jó, četl jsem to, náhodou! Stejně jako Malýho prince, ale to
už je hrozně dávno, to jsem byl eště maličkej, a ve škole se do mně
bezouspěšně snažili natlačit ňáký ty vědomosti! Aspoň to ale bylo
krátký, a s vobrázkama!
Zato tadle Haškova vymoženost, éch, to je místama dost na usnutí!
Vono je to ňáký rozvláčný a vod bichlí se vodjakživa radějc držím
dál, ty v mý skromný domácí knihovničce nenajdete ani na vozdobu,
jen by zabíraly místo vohmatanejm rodokapsům, Foglarovkám, Čtyřlístku a tiskovinám s mírně neslušným vobsahem! To ty starý filmy s
Rudlou Hrušínským se mi líbily víc, i když dneska by to Zdenda
Srstka určitě taky dobře zašpíloval, von na to má tu potřebnou figuru!
Navíc, kvalita toho díla je dost nevybalancovaná. Začíná to docela
vtipně, všechna čest, ale časem už je to ňáký takový, nó, trochu
prázdný, vleklý! Sice se dozvíme, jakej bordel je v císařský armádě,
ale hrdina sám už ňák ustupuje do pozadí a nejní to ouplně vono, se
mi zdá.
A ruku na srdce, páni důstojníci, v jaký armádě není trochu toho
nepořádku? To k tomu tak ňák patří, ale je na každým správným
vojákovi, aby se uměl vyznat v ouplně protichoudnejch nařízeních
moudrýho velení a všecko si vobstaral sám, páč nemůže počítat, že
ho někdo bude furt vodit za ručičku, a všecko se mu přinese milostivě až pod nos, nó né?
A jakákoliv samostatná iniciatýva v Armádě má jen dva možný
následky - buď vězení, nebo povejšení! To platilo tehdá, platí to i
dneska, a bude to platit, dokavad se budou nosit mundúry!
47
Alan Svejk
Podle mýho skromnýho názoru, by to dílko mohlo končit už tak v
polovině, a stačilo by to bohatě! Von se do toho podle mně pan
Hašek kapánek zamotal! Nabral si moc velkou porci a žádnej strom
neroste až do nebe, jak se říká!
To máte přehršel ambic, svůdnej sen vo ultimátním životním díle,
asi taky silnej hlad po mamónu a zbohatnutí, publicitě a vobdivu, že
bude ten slavnej spisóvatel, a pak se to takhle vošklivě pokazilo, jako
v tom Babylónu nebo kde, jak chtěli postavit tu vodvážnou věž až do
nebes, a jak to dopadlo? Blbě! Jó, všichni jsme holt nicotný, a slunce
zejtra ráno zase vyjde, ať už s náma, nebo bez nás! Nebude čekat, až
mu milostivě nařídíme budík a dáme mu ouřední svolení! Svět se
bude točit dál, a žádný zmařený sny ho nezajímaj, jen se jim vysměje, tý nekonečný naivitě, bezedný hlouposti, která tak nedílně patří k
nám, věčně nezralejm lidskejm povahám!
Kdyby se to bejvalo stříhlo rychlejším tempem, mohlo se to
ouspěšně dotáhnout do finiše, a čtenáři by dostali svůj vočekávanej
konec knížky, co jim takhle byl navždycky vodepřenej, když nelítostně zasáhla vyšší moc! Vona tehdá holt ta felčarská péče eště nebyla na tak vysoký úrovni, ale vonemocnět se nevyplácí ani dneska,
však víte, jak jsou nejčko krutě krouhnutý nemocenský, že se vobčas
chodí do worku i s plnotučnou chřipajznou, a dobře se ví, proč je to
nutný! Von po profitu lačnej továrník nebude věčně čekat, až se důkladně vyležíte, to byste taky mohl najít u svýho pracovního stolu
cizího rozvalenýho frajéra, co si spokojeně upíjí kafe z vašeho
vosobního hrníčku s Dilbertem, kterej dycky každýmu utřinosovi
dobře poradí, jak přežít specifika korporátní kultury!
Máme sice všecky tydle špičkový nemocnice a voperační sály
narvaný těma pípajícíma skříňkama, jak ukazujou na displéjích takový ty zubatý křivky, a když nemáte křivku, ale přímku, páč vaše
tělo se rozhodlo pro věčnej vodpočinek, že jste ho moc huntoval, tak
48
Alan Svejk
jste prostě tuhej, jako nikdo druhej, taky jsou tam chirurgové, školený vod pověstnýho primáře Sovy, a to vám byl ňákej formát, že by
snad dokázali postavit zpátky na nohy i tejden rozčtvrcenýho nebožtíka, ale zase nám chyběj prachy! Vono dycky něco chybí, nikdy to
není kompletní a dokonalý. To už je holt svět!
Navíc, kdo se s tím vším pak má číst, a co na to řeknou naše nebohý, kyselejma deštěma pilně zalejvaný lesy, když se musí vytisknout celejch šest set nebo kolik stránek textu? Ekológie dneska
musí bejt, jináč to nejde! Abysme si taky měli čím zatopit, až jednou
třeba přestane jít elektrika, páč dojdou ty nevobnóvitelný zdróje, jak
psali tudle v novinách, že prej už jsme jako lidstvo naházeli půlku
zeměkoule do kamen, a že je vůbec zázrak, že se nám ta durch vytěžená, provrtaná a zplundrovaná planéta eště nerozpadla pod nohama!
A každej slušnej vobčan sofort solární panél na střechu, ať to slunce trochu vymačkáme, né, že si tu bude jen tak svítit na vobloze, a
nepřispívat k nejvyšším ekonómickejm zájmům státu, který jsou nad
všecky galáxie a zelený mužíčky! Nikdo dneska nemůže bejt pasývní
a netečnej ke společnýmu dílu ve znamení věčný udržitelnosti společenskýho vejvoje!
To mi připomíná toho kuliferdu, jak drze prodává kavkám pozemky na Měsíci, aby si tam asi mohli postavit hacijéndy, nebo co to musí bejt určitě ňákej Libní křtěnej šikula, anebo jsou dneska lidi
už ouplně vygumovaný z věčnýho vejrání do těch monitorů a
smártfounů, jak na ně musíte šahat pěkně prstíčkem, páč vony si žádaj jemňoučký zacházení, a maj na sobě vobvykle logo nakousnutýho jabka, který je prej symbolem vysokýho společenskýho postavení!”
„Ale pan Hašek vašeho dědu zjevně znal. Je alespoň trochu podle
skutečnosti?”
49
Alan Svejk
„Nó, píše se to tam! Minimálně se museli potkat! Je tam postava
ňákýho Marka, jednoročního dobrovolníka, takovýho trochu intoše,
dalšího přemoudřelýho vola, kterej věčně hledá skulinky v přísnejch
služebních řádech, aby se vysmeknul z tíhy branný povinnosti, a kterým je nepochybně Hašek sám, von se tam moc pěkně vykreslil!
Ale esli se to takhle vodehrálo, nebo to bylo celý ňák víc zašmod rchaný, to nemůžu potvrdit, neznám vo tom nic bližšího! A fogy taky
né. Jak jsem uváděl, moc se ani nevídali, jedině, když šlo vo ty
proklatý aliménty! Natož pak, aby spolu vo takovejch hlubších věcech ňák konverzovali.
Halejte, a já vám teď něco bezvohledně prásknu, esli si to necháte
jen pro sebe a nedáte to do ouředního zápisu, abych pak neměl doma
polízanici, že jsem zase všecko vykecal!
Dyk von otec ani neví, kde má děda místo toho posledního vodpočinku! Věřili byste tomu? To jsou dneska povedený synáčkové,
có? Je to smutný, že tam mýmu hrdinnýmu dědovi nikdo nenosí pugéty! Já bych to třeba vobstaral!
Ani nemluvím vo tom, páni důstojníci, že by se patřila čestná
salva na státní outraty a ňákej dojímavej traurmarš, jako že má
republika vopožděný uznání jeho zásluh, von už děda stejnak moc
nikam nepospíchá, tak jí to drobný padesátiletý zpoždění milerád
vodpustí! Co říkáte, bejt trochu uznalí k zapomenutejm hrdinům?
Co se tejče toho popisu... nó, já dědu vosobně neznal. Ale s tím
chlastem to asi kapánek vodpovídající bylo! U nás ve famílii se totiž
vodjakživa nasává jen rum, v né tak ouplně symbolickým množství,
to nemá cenu tajit, to už je ouředně nahlášený i na Ministerstvu
Zdravotnictví! Asi je to dědičný - někdo si už ve středověku nevodpovědně líznul a už se v tom vezem, celej rod!
Ale ňák veselej a žertovnej von děda zase nebyl, to né! Z neskrejvaně zaujatýho pohledu mýho otce je vykreslovanej hlavně jako moc
50
Alan Svejk
špatnej rodič, což prej hodně prozrazuje vo charaktéru člověka, jak
jsem někde četl! Takovej trochu svéráznej frajér, trochu podivín.
Těžko se v tom vyznat!”
„Ale voják to musel být statečnej, souhlasíte? Píše se v jeho složce, že na tý svý velký misi za rukopisem byl dokonce zajatej!”
„Nó, todle mně taky dost zaráží! Fogy ho totiž líčívá spíš jako
pouhýho flákače, věčně bez pořádný práce, co nic moc v životě nedotáhnul do konce, jen vzletný řeči a planý snění, ňáká vnitřní
prázdnota asi! Dneska tady, zejtra zase jinde! Dyť mu i do tý
vojenský složky napsali negatývní vosobnostní zhodnocení jako
‚nestálá, neklidná povaha‘!
Pokud teda nebudeme všecko svádět na to, že se vobjevil v tý
knížce, myslím, že by dopadnul ouplně stejně, i bez veškerý tý pochybný publicity! Prostě vykořeněnej z týdle společnosti, vyřazenej a
na vokraji, dobrovolně, páč nevidí smysl v tom pachtění se za
hloupostma!
Asi, jako já! Přesně toho typu, jak vám lidi i rodiče pořád říkaj,
nebo spíš láteřej: ‚Kdybys jen blbe trochu chtěl, kdes už dneska mohl
bejt! V Mónaku by ti pikolíci votvírali dveře s tak hluboce ouslužnejma poklónama, že by skoro nosama drcli vo zem!‘
Ale vy neděláte nic, páč k tomu máte asi ňáký svý vyšší důvody,
nebo čekáte na ňáký vosudový prozření, znamení, abyste poznal,
kam vyrazit! Ale vono ňák pořád nepřichází, a vy jen bloudíte v
kruhu! Tak běžej roky, stárnete, vaše možnosti dávno zabraly jiný a
vpřed se nelítostně derou mladý, kterejm dycky patří svět... jó, a to je
vokamžik dospělosti, když vám dojde, že asi v životě nebudete
nikým, a zbyde po vás jednou akorát tak do dna vyžahnutá flaška!
Žádnej slavnej sportovec, hérec, podnikatel, voják - nikdo! Pak už
se jedině pokusit, bejt šťastnej, a urvat z toho daru života třeba ňáký
51
Alan Svejk
to potěšení! Naučit se nic neřešit, a všemu se akorát tak smát! Pak
přijde nádhernej život i bez prachů a ouspěchu!
Teda, prej! Tvrděj to různý východní mudrcové, ale jim se to
řekne, zalezlejm někde v horách v klášteře! Já bych je chtěl vidět, jak
dlouho by vodolávali všem těm konzumním potěšením v každým
hypermárketu před Vánocema, kdy slušnej člověk prostě září sváteční náladou, sjíždí kolédy a hrdě před sebou táhne narvanej nákupní košík, dyk má důležitou bojovou misi, aby vobdaroval sebe i
svý blízký, třeba i na dluh, nešetří, ctí klasický tradice, je totiž pevná
součást postmoderní společnosti, a státní ekonómika ty outraty a
daně moc potřebuje! Kdo nežere a škudlí, škodí růstu státu!
Když si tudle někdo písemně stěžoval až na nejvyšší místa, že každej Štědrej večír dávaj v bedně Tři voříšky pro Popélku, a je to už
nuda, tak mu prej samotnej Ministr Financí vodepsal, že dívat se na
tu pohádku je věc vyššího zájmu, páč inzerenti potřebujou víc kšeftů,
a státní kasa zase jejich daně, takže dostat si jejich láskyplný reklamní vzkazy do hlavy, abyste jako věděl, co správně kaufnout, je
až vobčanská povinnost!
Nó ale to dědovo zajetí, to muselo bejt teda vostrý! Předpokládám,
že tam na tý tajný misi musel bejt bez mundúru, a dost reálně mu
teda jako špiónovi hrozila popravčí četa, že jó?
Brrr! To vobdivuju, že to dal! Vocitnout se někde na Sibiři zavřenej, hluboko v nepřátelským ouzemí! Né, jako že jsou kolem vás
v zákopu vaši věrný bojový druhové, a máte se vo koho vopřít, když
spustí nepřátelská kanonáda a pitomej šrapnel vám sebere všecky
sny! Děda tam byl dočista sám!
A kdyby ho dostali, tak tady vlastně ani nestojím, páč vůbec nevzniknu! Nejen stát, ale i já si ho musím za tu statečnost vážit, nó né?
Víte, a to je možná jeden z kapitálních důvodů, proč jsem dneska
tady! Byl asi rozporuplnej, uznávám, ale minimálně jedenkrát to byl
52
Alan Svejk
hrdina, a ať se mi kdokoliv vodváží říct do tědle mejch vočí, že né!
Rovnou dám dotyčnýmu přes držku!
Věřil v naši slovanskou věc, když použiju dobový názvosloví, a
byl připravenej za ni položit i to nejcennější, co měl: vlastní život!
Vlastně i to jediný, co kdy měl! Dyk to má i ve spisu, ten slavnej
dopis, jak psal velení ‚Český Družiny‘, že by se chtěl taky zapojit do
národního ousilí, a vodpověděli mu srdečně, jak si jeho poctivýho
nadšení vážej, jen si to sami přečtěte! Dělal to pro nás všecky, pro
naši krásnou zemi... teda, někdy, a už jen někde!”
„O tom není pochyb, Švejku, že to byl hrdina! Jak vás tak poslouchám, tak spolu máte něco společnýho, nemyslíte?”
„Vobávám se, že asi jó! Nebo je jen čirá náhoda, že jsem taky
kapánek... svéráznej? Ale vo Armádě jsem nikdy ani neuvažoval, a
naštěstí ani nebyla žádná válka, která by mě tam proti mý vůli zatáhla! A jako hrdina se taky necejtím! Spíš jako taková malá krysička,
co sice přežije, vona totiž ví, kde jsou ty správný skrejše, ale ten
život je kapánek prázdnej, páč v něm nenašla vyšší smysl!”
„Rodina? Kariéra? Honba za penězi? Nic?”
„Právě, že vůbec nic z toho vyjmenovanýho! A to je průser! Mně
baví jen to toulání, flákání, čumění do blba, hlavně mít klid, nic a
nikam nemuset, vobčas ňáká dobrá muzika, film, hezká chvilka s
mojí holkou... nó, a taky pívo!
Ale nemyslete si, že jsem nehledal! Připadám si, že jsem snad už
musel projít celej širej svět, a jediná smysluplná vodpověď, co jsem
na tom snad stoletým vandru naleznul, byla, že všecko bejvá až moc
komplikovaný! A takovejm nebezpečnejm věcem se důsledně vyhejbám! Tak mi holt zbejvá jen to živoření a neradostný vokamžiky
v tý hrozně dlouhatánský frontě na pracáku, když je už zase prej ta
recese a fleky nejsou!
53
Alan Svejk
Si říkám, halejte... esli vůbec není ta hrozná ‚krize‘ ňák moc, nezdravě často? Děda trpěl pod její knutou, a já jsem na tom ouplně
stejnák! Vona se asi ta histórie pořád vopakuje, a lidi se furt né a né
poučit!
Jsem si jako malej naivně myslel, že toudlenc dobou už budem
jako všici kliďánko korzovat po tý planetě Marsu, ouplně běžně, asi
jako si dneska špacírujem někde po Příkopech v neděli vodpoledne, a
vidíte! Celej ten voslavovanej technickej pokrok stejně ňák nezařídí,
aby byly pořádný slušný ďolíky, když je jeden moc potřebnej!”
„Oceňuju vaší upřímnost. Takže vy ve svojí cestě, ve svým životě,
nevidíte žádný vyšší smysl?”
„Nó... někdy snad i jó! Ale to jsou vám jen takový pomíjivý
vokamžiky, kdy mám chvíli pocit, že ouplně přesně vím, co bych
měl vykonat a jak žít, kam kráčet, směřovat, ale nejpozdějc druhej
den už jsem zase v tý původní létargii, že je všecko k ničemu, a
vodkráčím radějc na bezbolestný pivko, který mi připadá smysluplnější, než se nimrat v tý ounavný změti pocitů, užírat se věčnejma
pochybnostma...
A takhle ňák hladce plynou ty zmařený roky! Ale já si nestěžuju!
A kdoví, třeba je v tom všem skrytej ňákej ten vyšší smysl a to
vopravdu velikánský v životě mě eště čeká? Nevzdávám to! Některý
sny už si splním těžko, ale jiný mi připadaj pořád docela možný!
Třeba zrovinka ten moc hezounkej vo tom, jak si s rukama dozádu
kráčím v námořnický čapce po mólu v tom zlatavým, nablyštěným
Mónaku, mezi všema těma krásnejma zářivejma vypulírovanejma
jachtama, ze kterejch mi jedna taky voddaně řiká ‚pane‘, a místní
cudný aristókratický paničky, voháknutý u toho věhlasnýho Dióra, to
tam máte jak u nás tepláky, mě uctivě zdravěj hlubokejma poklonama, jako dobrýho souseda, co by si s ním klidně daly říct, možná
by si ho i nastálo nastěhovaly do svýho vyšňóřenýho barokního
54
Alan Svejk
zámku, a vodhodlaně ho požádaly vo ten posvátnej slib manželskej,
aby se tydle dva naše respektovaný, tradicema zdobený šlechtický
ródy pokrevně spojily, naše grunty utěšeně rostly a léna bobtnaly!
Dneska mě zdravěj akorát báby v Libni, a to né moc uctivě, ale to
se změní, a brzo, to vám povídám, ba i vodpřísáhnu! Cejtím, že se
věci brzo zásadně změněj, a stanu se vejznamnou součástí dějin!”
55
Alan Svejk
Kauza Švejk - Dyk von je to pracant!
Dyk von je to pracant!
„Tak to vám přeju, abyste se jednou našel, Švejku! Mimochodem,
jaké je vaše povolání? Já vím, jste nyní bez práce, ale předtím.”
„Jsem vobyčejnskej prodavač, pane plukovníku! Mám ten učňák
vobchodní, v Belgický ulici na Vinohradech, a dokonce i maturitu
jsem si pak dodělal, abych nebyl ouplně nemožnej v tomdlenc
moderním světě, co tak důsledně bazíruje na diplómech, glejtech a
postech!
Ale von se člověk zase dostane mezi lidi a spoustu se toho dozví,
nemyslete si! Vono se všude hrozně žvaní, víte! To už jsou holt lidi,
všecko musej vykecat, aby je netížily žádný hrozný tajemství, dyk s
těma se žije přetěžko!
U nás v Libni máme eště takovej ten starodávnej inštitut pavlačovejch bab, jedovatejch drben, co si vykládaj do voken polštářky,
aby se nevotlačily, když konstantně čuměj na svý vartě, kde se jako
có šustne! Jó, tam se nic neutají! Ví se vo každým amantovi, kterýho
si naše sličná rozvedená sousedka dotáhne do kvartýru, aby mu
ukázala svou sbírku luxusního spodního prádýlka!
A pak slyšíte v baráku na chodbě třeba: ‚Takovej elegán, že se s ní
zahazuje, kam dal voči? Ten teda musel bejt hladovej, že bere i takový vojetý rajdy!‘ anebo ‚Kde tudle trosku a paródii na mužskýho
vyhrabala, paní Erbenová?‘ Von málokdo u nás vydrží bejvat, když
se tam teď eště i docela často vybíraj kvartýry!
Přisupíte třeba takhle po těžkým letním dni domů, celej vyprahlej
z toho ouděsnýho vedra, jako vonehdá tendle nebohej zelinář Hofman vodněkaď z Kotlasky, už toužíte jen po tom náležitě vychlazeným pívku, co máte v ledničce do foroty nachystaný pro takový lačný chvilky, a ejhle: lednička nejen prázdná a durch vyžraná,
ale eště vám ňákej cizí nevoholenej maník chrápe nevyzutej v pele-
56
Alan Svejk
chu a vymlouvá se, že si splet dvéře, přitom má plnou brašnu vošoupanejch planžet a čórnutejch věcí, co ponese do nejbližšího frcu, aby
je vyveksloval za rychlý voběživo, a mohl pak s vidinou velkejch
zisků roztočit kola forbésu naplno a mít pocit, že žije krásnej život,
jak pohádku! Než ho líznou, za jeho hřejchy!”
„A naposledy jste pracoval kde?”
„Nó, nerad na to vzpomínám! V takovým vyloženým podrazu, jak
se nakonec vokázalo! Ta podařená firmička se jmenovala ‚SXX
Com‘. Telefóny, komunikace, prej trendy dóby! Hrozná banda loupežníků a nestydatejch šméčkařů! Nakonec schválně zkrachovali a
dodneška nám visej zaslouženě vodpracovaný platy, který z nich asi
už nikdy nevyrazíme!
Podle vosvědčenejch pravidel žánru prej taky převedli vytunelovanou firmu bez majetku na ňákýho vochotnho bílýho koně, co ho
asi zdařile podmázli pětikilem a flaškou někde na Hlaváku, a dneska
si vesele podnikaj dál, vo ničem nevědí, nic si nepamatujou, a nic
neprovedli!
Jeden naivní kolega, Jenda Vranskej, co tam dělal závozníka, taky
těžce poškozenej a vokradenej, jako já, tak ten je pak aktývně vyhledal, aby jim jako promluvil do duše a voni se asi vrátili na lepší
životní cestu, napravili hřejchy, co spáchali na lidstvu! Nebylo to vůbec těžký, je najít, dyk voni se ani vůbec neschovávali, tak si byli
jistý, že jsou na ně svět i ouřady krátký! Hned si totiž votevřeli novej
krcálek někde u Tyláku, a zahájili další kolo těch jejich nebetyčnejch
leváren!
A tak tam Jenda napochodoval, v plný morální zbróji, moc nazlobenej, měl sebou na papírku podrobně spočítaný, kolik mu maj dát,
všecko černý na bílým... vysypal to na ně jak z kulómetu, a voni přitom vostali ouplně v klidu!
57
Alan Svejk
Normálně mu řekli, že ho nikdy neviděli, že se mejlí! A tak
chladně, vodtažitě, že si fakt dokonce začal myslet, že je tam snad
nesprávně! Prostě bylo vidět, že nemaj absolutně žádný skrupule, a
vo svědomí a fér jednání nikdy neslyšeli!
Já už se pak radějc nikam nehnal, všude je to stejný! Necálujou
vám, nebo leda načerno, na dlaň, aby vyvařili víc a nemuseli tolik
vodvádět do lačný státní kasy a zbylo jim na Mercédes v plný palbě,
maňasy a čórky vám cynicky házej rovnou na krk a furt hrozej tou
vobávanou flastrovou ‚třiapadesátkou‘, pokavad byste ňák zlobil,
nebo se jen nerozumně vozval proti tomu tejrání, pletichám a nepravostem... nó, dávám si prostě pracovní pauzu!
Vono mi myslím ani tak nic zásadního neuteče, jak dycky čtu ty
noviny v ekonómický sekci, když mě třeba napadne, že bych se měl
dát na kšeft, podnikat, a taky něco vyvařit! Nepsali tam ale, že by se
už zejtra měl stát ňákej ekonómickej zázrak!
Vo tom by totiž na pracáku určitě něco věděli! Voni vás tam taky
hezky naučej pokóře! Tam každej ‚klient‘ přijde nečekaně uctivej,
úslužnej, že byste ho venku ani nepoznal, klacka jednoho nevychovanýho! Pořád se tam drží ten příslovečnej klobouk v ruce, a na
chodbách tohodle posvátnýho ouřadu je ticho, jak někde v kostele,
jak tam všici pilně zpytujou svý černý svědomí, že se málo snažili,
málo študovali, málo se vzdělávali, aby měli jistotu fleku, kdyby se
krajíc doby votočil případně máslem dolů - jako se to stalo zrovna
nejčko, i když nám politikové každý volby slibujou ten nadcházející
věčnej ekonómickej ráj a splněný všecky sny!
Třeba tendle Milda Karban z Rolnický ulice, co ho můžete dycinky najít ‚U dráhy‘ nad nejmíň pátým bírem, von mívá z čárek na
lístkách vyložený plůtky, prostě první pivní liga! Přitáhnul zase
jednou na kobereček na pracovní ouřad, fakt se eště před dvéřma
zapřísahával, že tam rači nebude dělat žádný vobtíže, vono se to ne-
58
Alan Svejk
vyplácí, že jó, tak si i pečlivě přičísnul pěšinku vopravdickým hřebenem, a nasadil sladkej, skromnej úsměv, aby vodzbrojil případnou
nabroušenou zaměstnankyni!
Nó, ale jeho ouředně přidělená referentka i přes tu počestnou snahu vo milý jednání najednou zařve na celej kancl, že všici kolem poskočej leknutím: ‚Tak vy tady jako budete dělat chytrýho?‘ a hned
celá rozzlobená vejhrůžně syčí, že na něj prej pošle vedoucího, asi
ňákou těžkou váhu, co kdysi boxoval za ty bájný ‚Uhelný sklady‘,
tak aby ho pořádně sjel, jako správná vrchnost, a možná ho i bez lítosti vyrazil těma krajně přesvědčivejma róhovnickejma metódama,
když se bude cukat a dělat potížistu, co zneklidňuje pokojný
ouřednice, který maj pochopitelně dycky pravdu! Dyk si svou vodbórnost taky za prachy daňovejch poplatníků věčně prohlubujou,
teda aspoň to píšou ve vejkazech vo pracovní činnosti!
Pan vedoucí ale byl moc hodnej, vstřícnej, chápavej, podal mu
dokonce přátelsky tlapu, a pomohl mu z vobtížný situace, aby ho tadle řádící fúrie nevyhodila z evidence! Jen Mildovi nenápadně, skoro
šeptem radil, jako dobrej kámoš, že příště má bejt rači vopatrnější, a
ouplně nejlíp se rovnou přehlásit na jinou Prahu, páč tadle referentka
prej teď pude po jeho nebohý krvi, jak komár po trempovi u večerního vohníčku!
Přitom jí Milda nic neudělal! Jenom jí prej řekl, a poměrně zdvořile, že si včéra taky přečetl ten slavnej ‚Zákoník práce‘, a píšou tam
něco kapánek jinýho, než mu jako prezéntovala. A to asi urazilo ten
její samozvanej byrogratickej majestát! Voni ouředníci fakt nemaj
rádi, dyž se jim pletete do jejich postupů. Kde bysme to taky byli,
kdyby si každej hejhula z ulice dovolil, kritizovat štemplama posvícený regule?
Ale nemyslete si, že i takovou hrozivou ouřední saň nedokáže
Libeň zkrotit! Tadle holka do konce svýho života nezapomene na
59
Alan Svejk
libeňskou elitu, vo to jsme se vodpovědně postarali!” chechtal se
Švejk.
„Snad jste jí něco neudělali, Švejku?” zarazil se plukovník.
„Nó, jak se to vezme... poslali jsme na ni našeho místního speciálistu, náš ultimátní libeňskej trumf, Hezkýho Žandu, profesí sňatkovýho podvodníka, jen dvakrát trestanýho, prostě slušnýho hocha
zásadně s bílym karafiátem v klopě, aby se vo ní postaral... haha...
sved ji a voplodnil! A dneska je krotká, jako beránek, láskyplně vám
pomáhá vyplňovat lejstra, a vůbec byste ji nepoznal, jak ji to vobtěžkání zušlechtilo a naplnilo pochopením až láskou k bližním!
Snad i v kostele jsem ji už potkal, vona se asi dala na modlení, aby
jí kolegyně z Ministérstva přicvakly pořádný státní přejspěvky na neouplnou rodinu, když si zlořád Žanda vobratem zmizel ve vejru
velkoměsta, a k tomu šťastnýmu nadělení se vejslovně nehlásí! Dyk
von taky, kdyby měl vobstarat všecky hladový zobáčky, co si pilným
přičiněním z titulu svý pracovní činnosti zpískal, to už by mu asi na
jiskřivý šáňo a pravidelný jízdy po VIP bárech nezbylo voběživo!
Vonehdá se tam ale stalo slušný dráma, kvůli kterýmu u nás na pobočce máme zvostřenej bezpečnostní režim, aby se ouřednice nebály
pracovat, takže maj precýzní vejcvik v sebevobraně, na krku píšťalku, v kapse slzák a poblíž tlačítko s alármem, jak někde v depozitáři státní banky, co se tam krčí posledních pár cihliček zlata, který se
eště vodpovědným hospodařením nerozkradly!
Přikráčel tam prej totiž jeden moc rozčílenej nezaměstnanej, ňákej
Férenc Bína z Podlipnýho ulice, a z plnýho srdce si stěžoval, že je
vobětí hrozný šméčky, páč za něj jeho proradná firma ňák drze neplatila to povinný sociální pojištění, pak si klidně zkrachovala, a von
mu najednou ouřad kategóricky vodmítal vyplatit tu podporu v nezaměstnanosti, i když s ní důvěřivej Férenc najisto počítal, páč měl
doma šest z lásky vyrobenejch dítek, a ty musely taky něco jíst a šatit
60
Alan Svejk
se, aby nechodily jak trhani, nó né? Ta záslužná plaketa za aktývní
podporu naší klesající státní porodnosti vod posledního ouředníčka z
Ministerstva se jíst nedá!
Ouřednice mu teda poklidně vysvětlovala, že proč to nejde, že nebožák Férenc nevobdrží ani floka, prej přesně podle regulí, ukazovala mu pěkně prstíčkem v kódexu, podle jakýho nehumánního paragrafu ho právě zasklívaj, páč ouřad se nikdy nemejlí a každýmu vodměřuje poctivě, co mu patří!
Nó a vona se ta referentka při tom dlouhým vejkladu mimoděk
cpala těma výbornejma šunkovejma chlebíčkama z lahůdkářství
‚Pamela‘ vodnaproti, měla je pohodlně vyložený na tácu vedle sebe,
aby byly hnedka pěkně při ruce, a zapíjela je kafíčkem s mlíčkem a
třema cukříčkama, vona byla tadle referentka asi ňáká vobzvlášť
mlsná už vod přírody, nebo jí prostě jen vyhládlo z toho celodenního
tejrání klientů, kdoví?
Ale chudák náš Férenc, jak se strašně nasr... rozzlobil, že je bez
práce, platu i podpóry, prostě vymáchanej nelítostným vosudem v ledový vodě, tak vám do něj vjela vyložená zuřivost, že dočista zapomněl na svý předsevzetí, i slušný vychování!
Vočitý svědkové přísahaj, že prej zčistajasna čapnul s nepříčetným
vejrazem v ksichtu celej ten plnej lákavej tác, i tu konvičku s kafem,
všecko jí to smetl ze stolu do klína, a eště i rozkopal pořadač na
ouřední akta, co se nešťastně vocitnul v jeho dosahu!
A při tom běsnění cedil mezi svejma vyceněnejma tygříma zubama něco jako, že esli jeho dítka jako nemaj co žrát, tak vona se tady
přece nebude cpát a nalejvat, dyk to prej vypadá, jako vejsměch nebožákům, co vodsra... vodnesli netečnej přístup ouřadů, který přece
měly už dávno zasáhnout proti tý nezákonnosti zlotřilýho pana
továrníka, co vzal roha na tu zářivě prosluněnou Flóridu, aby si užil
předčasnej douchod, ale i s Férencovejma penězma v kapse!
61
Alan Svejk
Jediná klika byla, že vona ta dáma, jak byla asi rajsky spokojená
po tý vydatný svačince, von každej najedenej člověk je vám takovej
příjemně klidnej a smířenej s vosudem, ten zvrat přijala překvapivě
docela dobře, nezačala pištět a řádit a volat na zlosyna Férence
patrólu, jak by se čekalo, kdepák!
Jen mu na ten nijágarskej vodopád vejčitek vodpověděla důstojným hlasem: ‚Měl jste si sám hlídat, pane Bína, zda váš zaměstnavatel hradí pojistné! To je zase vaše zákonná povinnost, kterou jste porušil, a za tento přestupek vám ukládám blokovou pokutu
pět tisíc korun!‘
Tehdá se už nebožák Férenc jen bezmocně chytnul za hlavu, vono
toho na něj už všeho bylo moc, a ouplně tichounce, se svěšenou
hlavou vodkráčel, zvěstovat ty neradostný zprávy doma. Ty smutný
voči jeho dítek ho prej tak emocionálně zdevastovaly, že se vobratem
vodešel léčit lihovinama do blízký putyky ‚U rezatý pípy‘ a nikdy se
už vodtamtaď nevrátil zpátky!
Ale vobvykle na pracáku bejvá fakt klid! Přídete, hezky si popovídáte vo vašich mnohejch kariérních možnostech, a hned máte pocit,
že na vás milosrdnej chápavej stát nezapomíná, ani ve vaší komplikovaný vosobní situaci!
A Férenc? Ten už novou kariéru taky má! Našel svý právoplatný
místo v životě! Dělá v tý hospě totiž hlavního vejčepáka a moc pěkně
mu to jde vod ruky! Má poctivou míru, rozumí prostě svý celospolečensky vodpovědný funkci, musím říct, jako zasloužilej štamgast! V
tý jeho renómovaný putyce by pár nanejvejš voddanejch lidí nejrači i
bydlelo, aby nemuseli vodcházet vod dobře natočenýho pivka k
nuznejm domácím láhváčům!
Našel si tam i novou perspektývní známost, ňákou Marušku z
Podlesí, šikovnou servírku, a budou se asi brát! To je sladkej
happyend, né? Dáte si život do pořádku a příde i nová láska, která
62
Alan Svejk
vás naplní spokojeností! Prostě si vlastní pílí dopřejete novej začátek, jak vo něm bájej všici ty noví páni ministři práce, když věčně
poloprázdnou státní kasu žádaj vo další tučný dotace na ‚jedinečné
projekty na podporu zaměstnanosti‘, přitom na chodbě pracáku máte
pořád starý rozvrzaný židle s vyrytejma srdíčkama vod ňákejch
dnešních už důchodců a hajzlíky věčně bez mejdla a toaleťáku!”
„Počkejte, SXX Com... ty majitelé, to byli nějaký moc vykutálený
ptáčkové, ne? Měli toho prej na krku spoustu, včetně průmyslový
špionáže. A konec firmy prej taky nebyl úplně hezkej!”
Švejk se zatvářil nevinně. „Esli máte namysli tu velkou rozkrádačku mobilů, pane plukovníku, tak vo tom vím jen z doslechu, nezúčastnil jsem se toho! Kolegové, mnohdy s vysokejma hypotékama a
rodinama na krku, holt když viděli, že to putuje do kopru, tak se v tý
těžký chvíli snažili ňák i nezákonně napakovat, aby snížili svou
vosobní ztrátu, a jó, proběhly tam oudajně i takový nehezký věci,
jako že si vzali domů ňáký ty svěřený telefónky, že na tom budou asi
makat přesčas zákazníkům, co si je k nám dali s důvěrou na reklamaci!
Co vím, tak dva načapaný skladníci vobdrželi flastr, naštěstí
podmínečně: soudkyně se kupodivu smilovala, páč má prej sama
hypotéku, jako hrom, na vyšňóřenej barák někde v Dolních
Břežanech v satélitu, čistý podnikatelský baroko, tak ví móc dobře,
co je to tlak vokolností, a jak náramně rychle se dneska vobčan může
dostat na šikmou plochu!
A ta oudajná průmyslová špionáž, jak říkáte? Nó, vlastně kvůli
tomu to asi krachlo, a já přišel vo práci! My jsme teda ve firmě všici
tušili, jakou má ‚drobnou přidruženou vejrobu‘, že se mimo jinejch
černot s jistým panem Černotou, kterej tam dovopravdy pracoval a
udělal pilným hospodařením ve skladu škodu za statisíce, zabejvá i
vejvojem ‚zábavnejch aplikací‘ pro ty chytrý telefóny, ale nikdy by
63
Alan Svejk
nás laiky nenapadlo, že to může sloužit k takovejm nekalejm oučelům, jako škodlivý kódy, krádeže hesel a jánevímco!
Halejte, já tam byl stejně jen prodavač! Přivalil zákoš, kváknul, co
chce jako kaufnout, já mu vydal fakturu, voholil ho vo prašule, a
sofort ho vodlifroval k Bohoušovi do magacínu pro zboží! Nic
velkýho! Fakt, poslední článek řetězu těch levot, ať na mě někdo
zkusí něco hodit!”
„Nu, Švejku, děkuju vám za ty informace, věc je nám nyní
mnohem jasnější! To víte, chtěli jsme se dozvědět něco i o vaší mo tivaci, proč to celý děláte. Líbí se mi, že máte na všechno svůj jasnej
názor!”
„Rád jsem pomohl vyššímu zájmu, pane plukovníku! Vono je
hezký, takhle hned po ránu si popovídat s někým vysoko postaveným, člověk se pak cejtí takovej na ourovni, povznesenej! Povídal
jsem si, že bych si snad dneska vzal i ten slušňáckej voblek, co ho
mám eště z těch dávnejch tanečních, akorát nevím ouplně jistě, esli
bych se do něj eště narval. Von holt každej nemůže mít tajli, jak ze
žurnálu, že jó! To by pak na světě nebyla žádná ta... diverzita!”
64
Alan Svejk
Kauza Švejk - Nikdy nebyl v Tichomóří
Nikdy nebyl v Tichomóří
Ve skutečnosti bylo Švejkovo působení ve společnosti SXX Com
poněkud pestřejší povahy a popravdě se dost zarazil, když se v té
kauze plukovník podezřele dobře orientoval! Švejka obratem napadlo, že se asi snaží vyhrabat nějaké pochybné události v jeho minulosti, aby mohl říct něco jako: „Běžte domů a buďte rád, že na to
celé zapomeneme!”
Jednou se totiž stalo, že za Švejkem s důvěrou přišel sám majitel
firmy, cizí státní příslušník, a lámanou češtinou se zajímal, zda náhodou neví o někom spolehlivém a diskrétním, kdo umí programovat
v jazyce ‚Java‘. Švejk sice moc netušil, co ta Java vůbec je, ale zato
se dobře znal s týpkem z vedlejšího baráku u nich v Libni, co věčně
jen vysedával u počítače. S Peťanem se znali už od základky, ani jeden z nich nebyl tak úplně studijní typ, a oba projevovali jen málo
zdrženlivosti vůči nabídkám přímé účasti na pochybných obchodech,
jejichž nebývale bohaté množství v oblasti pražské Libně dělalo
místním úřadům veliké starosti, jelikož neúnosně zvyšovalo statistiky kriminální činnosti v celém státu.
„Kámo,” obrátil se na něj Švejk ještě ten večer přátelsky, když u
jeho dveří zazvonil s bohatou zásobou lahváčů, „uměl bys naprogramovat něco v tý Jávě, nebo jak se to jmenuje?”
„Pojď dál, dělám zrovna malou LAN párty, pojede se nonstop celej vejkend! Kde máš počítadlo?” podivil se hned kámoš.
„A kdepák bych ho asi tak vzal, hale? Jsem zas ouplně bez
prachů,” vybalil Švejk upřímně. „Poslyš, jdu kvůli velkýmu kšeftu, z
gamesek už jsem beztak vyrost a nejčko jedu dospěláckou ligu! Takže potřebuju splašit někoho fortelnýho a nemluvnýho, kdo umí dělat
ty přiblblý aplikace pro móbily. Prej móbilní zábava, nebo có!
Zvládnul bys to?”
65
Alan Svejk
„Co by né! Pro mě nejni nic nemožný! Akorát by to bylo malinko
drahý. Fachy mám teď nad hlavu, rozjíždím novej velkej internetovej
projekt, akorát eště potřebuju schrastit asi tak deset mičudů startovního kapitálu, ale to je maličkost, lidi mi budou nosit prachy ve
velkým, až jim dojde, jak skvěle vydumýrovaný to mám!
Nechceš si taky zainvestovat? Je to absolutní tutovka! Nemůže to
krachnout! Do roka a do dne jsme miliónáři, jak z praku, to ti povídám! Už si rovnou můžeš začít vybírat v katalógu novou káru! Prachy už jsou na cestě!
Počkej... ty vlastně facháš v tom SXX Com, né?” vzpomněl si Peťan.
„Nó jéje! Makám tam, už ňákej čásek, ale s manažérama si
netykám, to až budu povejšenej,” osvětlil Švejk současnou kariérní
situaci.
„Von tendle váš krcálek má v jistejch kruzích kupodivu docela
renomé! Tak to bych potom možná měl zájem,” obrátil bývalý spolužák překvapivě. „Naval mi numéro na toho typa, co tu jemnou prácičku shání!” vyzval Švejka, který se radostí dočista zatetelil.
A s firmou se Peťan nakonec i dohodl, zřejmě ke vzájemné
spokojenosti, protože se párkrát potkali v práci, u automatu na kafe.
Švejk za to účinné zprostředkování obdržel od uznalého šéfa lákavý
bonus k platu: USB klíč z reklamace, na němž se to virovou havětí
jen hemžilo, pozůstatek msty jednoho nespokojeného zákazníka, co
si usmyslel, že takto získá dílčí zadostiučinění.
Co ale Švejk o Peťanovi netušil, bylo, že se ve skutečnosti jedná o
dost nechvalně proslulého hackera, za kterým zůstávaly precizně vybrakované bankovní účty a minimum stop, a jednou pro radost řádně
zatopil i na Ministerstvu Školství, že školní rok málem začal až o pár
dní později! Tohle ale bylo něco většího, a nebylo pro Peťana lepší
příležitosti, než se dostat k vývoji pořádného malware!
66
Alan Svejk
V Bruntálu, kde si za šílené peníze vyvinula jakási dřevařská firma
nějaký nový, speciální druh pily a mínila si ho nechat patentovat, vůbec netušili, že doslova v reálném čase jejich přísně utajované výrobní plány putují komplikovanými elektronickými cestami několikrát kolem světa, aby nakonec zakotvily na serveru, co se nacházel
v poměrně atraktivní lokalitě, na jakémsi Tichomořském ostrůvku,
anebo na jachtě v jeho blízkosti. A do týdne již přičinlivá asijská
továrna vyrobila první kusy a začala je prodávat, globálně!
V každém případě to byl jen začátek, a to jen proto, že si čísi nehodná dcera vypůjčila otcův chytrý telefon, a stáhla si na něj mimo
jiné tuhle nesmírně zábavnou, lákavou aplikaci, co se jmenovala
‚Najdi kluka svých snů‘. Inu, Peťan by se jí asi moc nelíbil, ale rozhodně se jejím osudovým mužem v jistém smyslu stal. Nebo spíš jejího táty, co kvůli jejím nezkrotným dívčím touhám téměř
zkrachoval!
Ale výčitky opravdu nebyly slovem, které by zvlášť pevně patřilo
do Peťanova prostého slovníku, a dokonce se jednou nechal drze
slyšet, že se ‚chystá do Beskyd, páč jsou tam prej moc pěkný lesy!‘
To byl celý Švejkův hřích, a pouze zanedbatelný podíl na údajné
kauze průmyslové špionáže. Jako obvykle v tom tedy byl, pochopitelně, zcela nevinně!
Když pak firma SXX Com ze dne na den skončila, přišel Švejk
domů s náramně špatnou náladou. Svěřil se přítelkyni Anně, a popsal
jí do detailu, jak to celé probíhalo.
„Ráno se přikodrcám do práce, a valím zraky, jak si ouslužná poctivá kolegyně balí do narvaný kabelky čtyry krabičky s novejma telefónama, a nezabejvá se ňákým placením! U nakládací rampy zase
parkuje ouplně cizí dodávka, a kupodivu nevykládá zboží, jako vobvykle, ale nakládá, maník podezřele pospíchá a voči má vostrý jak
žiletky, esli jako ňákej zvědavej votrapa nevoblejzá kolem, aby ho
67
Alan Svejk
vyrušil při tý pochybný voperaci! Támdle zase někdo mizí ze skladu
s narvaným báglem kdovíčeho, sotva začala ta pracovní doba, a nevypadá, že by se chtěl eště někdy vracet! Koukám na ty podivný
scény, jak zjara!
Pak se konečně někdo smiluje a vykvákne mi votevřeně, že prej
finýto, šéf je prej dávno kdovíkde a jsme v tý insolvenci. Kancly
prázdný, zůstal jen nábytek a smutná hromada doutnajícího popela v
rohu, a to prej vonehdá bejvalo celý naše poctivě vedený oučetnictví!
Sklad už dočista vybílenej, teda až na pár bezcennejch vobalů na móbily a jednoho nebohýho telefónku, co měl kapánek prošlápnutej displej a měli jsme ho nacpat ňákýmu blbýmu hejlovi, jen aby škudlivá
firma netratila!
Zákoši netrpělivě bušej na vejlohu, kdy jako prej konečně votevřem, nejvíc nervní byli ty, co u nás měli telefóny v reklamaci,
anebo svý vobjednávky zacvakali pohodlně foršusem, a toužili si je
konečně vyzvednout, celý natěšený na toho novýho Ajfouna, co si na
něj tak dlouho špárovali, že si jednou udělaj radost! Vona důvěra je
moc hezká věc, vobvykle, ale tady se nebohejm nakupujícím ňák
nevyplatila!
Tak tam sedím, jak blbec, že se mi to snad jen zdá, a najednou
rána jak z děla, dlažka letí dovnitř, výloha se rozsype, kdepák bezpečnostní sklo! Střepů jak ve sklárně, a už už se ten řvoucí rozezlenej
dav dere dovnitř, a už už mě začínaj lynčovat, jak jsem byl první na
ráně!
V tý chvíli dorazej fízlové, už už si voddechnu a chci jim vod srdce poděkovat, mimořádně, že mě klucí vopásaný spasili vod ublížení
na zdraví, když normálně si spíš jdem z cesty a vobčas si před nima i
rád popoběhnu, řekněme pro zdraví, ale voni spustěj dočista komisně: ‚Přijeli jsme zajišťovat důkazy, potřebný pro trestní řízení!‘
Takže né kvůli mojí záchraně, i když jsem se zrovinka nezaviněně
68
Alan Svejk
nacházel v moc vobtížný vosobní situaci, v přímým vohrožení mýho
mladýho, perspektývního života!
Krčím ramenama, že jsem jen prodavač a nic nevím, nic jsem neviděl a nic nemám! Hned jim to bylo podezřelý, páč voni tydle řeči
nemaj vůbec rádi, von každej z nás ňáký to máslíčko na hlavě přece
má, teda kromě těch pár oudajně nebesky čistejch politiků, co chtěj
nelítostnejma flastrama vymetat tendle Augiášův chlejvek! Patróla
na mně teda chladnokrevně vyvalí, jako kdybych už měl rezervovanej čerstvě povlečenej kavalec na Pangráci: ‚Pudete s náma,
Švejku! Jste zadrženej!‘
Že jako svědecká vejpověď, ale trčel jsem nakonec na direkci v tý
neoutulný Bartólomějský asi tři hódiny, než se to sepsalo, von jim
ňák nešel kompjůtr, tak to na mě ty voprsklý vopásaný snaživě
zkoušeli: ‚Halejte, Švejku, vy jste přece z tý vykradený firmy na
elektróniku! Nevěděl byste, co jako s tím bazmekem, aby to zas
fachalo?‘ Já na ně vejrám, esli to jako myslej vážně???
Seberou si mě tu, jak ňákýho lotra v televizním pátrání, a eště jim
budu spravovat jejich krámy, aby mohli podusit další nevinný, co
tam v řadě čekali na chodbě, celý sklíčený, a pár z nich mělo nedobrovolně i náramky? Nó řekl jsem jim tajemně, že ten jejich hárdvér je ňákej speciální, jako vnitráckej, a že do toho nepovolaný
vosoby nesměj lízt, páč sou tam tajný pečetě! Tak mě nechali, aby se
sami nedostali do vopletaček, a vytáhli starej dobrej psací strój!
Prostě mě normálně, plnotučně lízli! Jako vonehdá, když jsem kráčel pokojně domů z hospy ‚U tří sestřiček‘, a vocitnul jsem se nešťastnou náhodou zrovinka vedle čerstvě vykradený káry! Nešťastnej, ale pořádně nabroušenej a pomstychtivej majitel vyběhnul z
baráku, křičel, že mi to neprojde, a vůbec se nenechal vobměkčit
trpělivým vysvětlováním, že jsem jen ten počestnej a nevinnej ko-
69
Alan Svejk
lemjdoucí, jak se sluší a patří, co vo ničem nemá ani tucha a vo tom
šlohnutým autorádiu tuplem né!
Div mi zase nedali ty klepejtka, a to jen proto, že jsem tomu majiteli vod srdce pověděl: ‚Buďte rád, vašnosto, že vám ty konektóry
ten chmaták poctivě vypojil, a nepřestříhal kabely, aby měl tu horkou
prácičku rychlejc hotovou! Když jste nasoukanej v cizí káře do půlky
těla, tak jde vo moc nebezpečný vteřiny, co můžou rozhodnout vo
vašem neradostným vosudu na další roky! To byl ňákej moc slušnej
zloděj, co vaší káru navštívil! Takhle si jen koupíte jiný rádio a jste
zase v cajku, můžete si pouštět Rádio Dechovka, až budete stát na
Libeňským mostě v kolóně, tak aby vám čas radostnějc ubíhal, Pepík
Zíma vám k tomu radostně zazpívá!‘
Todle líznutí ale byla fakt konečná! Nejen, že jsem vod firmy nedostal zaplacíno ani korunu, ale eště mě teď budou votravovat s
ňákým soudem století, že jsem prej ten ‚korunní svědek‘, jen proto,
že jsem já pitomec hloupej včas nevzal roha!
Co jsem si jen myslel? Že s poctivostí já starej naivní blbec nejdál
dojdu? Teďkonc asi na vlastní kůži zažiju ten slavnej ‚Proces‘ vod
Kafky, a ten soudní kafemlejnek už rozemlel i jinačejší kanóny, co
bych ti povídal, lásko!
Jako tohodle čiperu vodvedle ze Střížkova, snad Tonda Kadleců se
jmenoval, co prej kaufnul přes inzerát někde v Mělníku děsně vejhodně, za pouhejch padesát papírů, ouplně zánovního Mergla! Von
po něm dycky děsně toužil, že se jako bude vozit, jako ňáká honorace, a šel si ho hned druhej den kliďánko přihlásit na ten dopravní
inšpektorát, přitom ho bejvalej majitel vodpovědně zapřísahával:
‚Šéfe, ta kára je jen na náhradní díly!‘ Ani mu nebylo divný, že ten
kšeft proběhnul někde v lese vo půlnoci, mezi houkajícíma sejčkama?
70
Alan Svejk
Teďka Tonda prej zpytuje na Pangráci svý svědomí, a bude na to
mít asi eště i hromadu času, voni mu napařili to ‚podílnictví‘. To
jsem ani nevěděl, že takovej vošklivej, nelidskej paragraf existuje!
Dyk to by museli pozavírat půl Libně, a kdo by tady pak táhnul tu
místní ekonómiku?
Jak to vonehdá říkal ňákej ten vosvícenej pan ministr, aby jako vobčani vodpovědně podporovali svý lokální podnikatelský struktury, a
nenakupovali vedle, u cizejch? Akorát nevím, esli se tím myslel i nákup kapánek horkýho zboží,” zamyslel se Švejk.
„Hele, Švejku - a ty sis fakt nic nevzal?” ptala se ho Anna poba veně.
„Co je na tom všem ouplně nejhorší, tak jsem dneska navíc i zaspal, a pak už nebylo co privatizovat! Prostě blbej den,” uzavřel
Švejk, a ukázal jí prázdné kapsy.
71
Alan Svejk
Kauza Švejk - Dejte pitomci zvláštní úkol
Dejte pitomci zvláštní úkol
„Tak podívejte, Švejku, abychom to dneska nějak uzavřeli a
dobrali se společně výsledku,” navázal plukovník po krátké pauze.
„Z úcty k tomu, co pro naši zemi vykonal váš dědeček, budu k vám
nyní velice, až nevídaně upřímnej!
Víte co? Zapomeňme chvíli na to, co bylo. Mluvme o tom, co je,
co bude! Souhlasíte?”
„Máte pravdu, pane plukovníku! Vono to asi bude fakt nejlepší,
než bejt pořád ustrnulej v tý minulosti! Dívat se dopředu, netahat se
furt zpátky, dyť je to marnost, pořád se votáčet a snažit se honit minulost, která je beztak pasé, nevrátí se! Je lepší, ničeho nelitovat a
vyhlížet nový příležitosti, který naštěstí život přináší, páč je kámoš
nás všech!” přisvědčil Švejk.
„Dobrá! Tak předně: já nevím, co bude za těch pár let. Vím jen, co
je dneska, a možná zítra. Možná už pozítří ani nebudu sedět na týhle
židli! Přesto, chcete-li nějaký konejšivý sliby, že po nějakým čase
bude všechno bezvadný a dostane se vám skvělýho pocitu, až budou
lidi všude číst o tý vaší slavný dávný historii... ano, mohu vám ten
slib dát, že pro to udělám maximum!
Vy ale takhle v jistým smyslu odevzdáte svůj osud do rukou
mých, tady kolegů, i lidí na Ministerstvu, který tu ani osobně neseděj, a je to tak správný? Co říkáte? Že klidně dovolíte někomu cizímu, aby v podstatě řídil váš život? Tím, že určí, zda uspějete v nějaký dílčí věci, nebo neuspějete, a pak budete to rozhodnutí trpně přijímat, přestáváte být vlastním pánem!
Nebavme se teda o tom, zda uspějete, nebo ne! Nebo přesnějc, zda
vám to bude dovoleno ze strany vyšších míst! Bavme se o tom, co
můžete sám udělat, abyste uspěl?”
72
Alan Svejk
„Pardón, pane plukovníku, nechápu? Nejsem tu přece kvůli sobě!
Řekněme, že kvůli celý naší rodině, páč nikdo jinej vodhodlanej se
nenašel, aby se tu eště vo něco pokusil! Ale určitě si uvědomuju, že
jsem malej a bezvýznamnej, že mě nikdo z rodiny ničím voficiálně
nepověřil, a můžu bejt snadno odmítnutej!
Dobrá teda, smeťte to ze stolu do koše, támdle mezi ty vohryzky
vod jablek, a já pudu domů s tím, že víc jsem udělat prostě nemohl, a
řeknu si v duchu cestou: ‚Promiň dědo, pokusil jsem se, pral jsem se
za tvý zájmy, ale nestačilo to! Ouředního šimla těžko zkrotit!‘ Vona
každá mise má mít svůj konec! A je vodlišná věc, esli dobrej, či
špatnej!
Já to ale k ňákýmu konci dotáhnout už musím, pochopte! Chci
teda aspoň ten voficiální papír! Založím ho do rodinný króniky, aby
byla komplet, a pokusím se pak, pokročit v životě dál! Už je taky
načase! Budu mít co dělat, abych to votočil, a eště se stal ňákou tou
festovou celebritou, prostě někým!”
„Vidíte, Švejku, a to je právě ten chybnej pohled! Vyhlížíte konec,
aniž byste se podíval kolem sebe, do stran. Unikají vám důležitý
věci, jako třeba zrovna v týhle minutě!”
Švejk se zatvářil notně nechápavě.
„Podívejte se ven,” pokynul plukovník směrem k oknu, pod nímž
panoval čilý dopravní ruch. „Tam venku je válka! Ano, slyšíte dobře,
říkám válka! Můžeme jí říkat třeba informační válka. Oběťma v ní
jsou naši vlastní lidi, občani týhle země, co pak jdou proti nám, odmítaj nás vojáky a dávaj od nás ruce pryč, přestože jsme přece na
jejich straně!
Ministři přicházej a odcházej, jeden za druhým, ani všechny jejich
ctěný jména už si nepamatuju, ale nikdo z nich nezajistil a nezajistí,
abysme dodrželi závazek při vstupu do NATO před patnácti rokama,
73
Alan Svejk
že do obrany státu bude investovanejch 3% ze státního rozpočtu! Je
to ostudný, a přesto to zřejmě nikomu moc nevadí!
Lidi dnes viděj za Armádou jen ty široce medializovaný korupční
kauzy, předražený zakázky, špatný hospodaření. Nesouhlasej s našima zahraničníma misema. Nepodporujou nás, až náma pohrdaj, že
jsme prej zbyteční, to si často myslej! Jasně, fungujeme, ale bez
jejich podpory to nemá úplně smysl!
Tuhle informační válku prostě dneska prohráváme, připouštím to
narovinu! A sílí hlasy, že se něco musí změnit! Přichází k nám znepokojivý hlášení o tom, jak to jinde prej dělají líp a správnějc a
chytřejc a modernějc. Je to smutný, vidět, jak asi zaostáváme, ztrácíme tempo doby!
Můžeme mít plný sklady špičkový techniky a špičkově vycvičený
kluky, ale bez těch lidí tam venku na ulici, co jsou dneska proti nám,
to celý má jen poloviční smysl! To jsem chtěl říct.”
„Promiňte, pane plukovníku, ale to se mě vosobně nijak netejká!
Tydle věci kráčej mimo mě, a připouštím, asi to není vobčansky
správný, ale já nikdy moc nebyl na mávání fangličkama, když se
zrovna špíluje fotbál, nebo hokej! Vostávám stranou, ale současně
nejdu proti nikomu! Jsem vobvykle neutrální. Vostatně, vzhledem k
určitejm neslavnejm kapitolám z naší minulosti, Mnichovem počínaje, se mý vosobní netečnosti až pasývitě ani nemůžete divit!”
„Nu a přesto jste tady, Švejku, a něco po nás žádáte, zrovna, když
jsme v tak obtížný situaci! Kdy vůbec nejde o osud jedný rodiny, ale
v jistým smyslu celýho státu! Chápete ten rozdíl, viďte?
A nyní vám prozradím to velký tajemství! Že tu dneska stojíte, to
je asi znamení! Protože jak vás poslouchám, možná jste člověk, který
by pro nás mohl něco velmi cennýho vykonat! A nejen pro nás, pro
stát! I pro tu vaši rodinu! I pro moji, a rodiny všech lidí tady kolem!
74
Alan Svejk
Jednou by si vás Švejkových mohli lidi opravdu vážit, i bez ohledu na dávno zapomenutý události někdy před sto rokama, a celý by
se to mohlo překlopit tak, že se vám budou ne smát, jako nyní, ale
ctít vás, a když uslyší vaše jméno, řeknou si: ‚Pašák, tenhle Švejk!
Kanón, frajer, řízek! Není divu, že je ve slavný knížce!‘
Je to jednoduchý! Navažte tam, kde váš děda skončil! Pokračujte
po jeho cestě! Přineste nám taky něco významnýho, takříkajíc přes
nepřátelský linie, co nám může pomoct, abysme vyhráli, nebo
alespoň tu stávající neradostnou situaci obrátili, a mediální obraz
Armády, nyní trochu pokřivenej, se konečně vylepšil, a zablesklo se
na lepší časy branný mediální komunikace!”
„Já, pane plukovníku?” kroutil Švejk udiveně hlavou. „Co já můžu
udělat tak speciálního? Jsem nikdo! Vy máte tisíce vojáků, a každej z
nich dokáže mnohem víc, než já!
Neuběhnu ani půl kilometru a na Matějský pouti nesundám
vzduchovkou ani pitomou růžičku, že mi ji pak dycky milosrdná
světská musí nenápadně sama nalomit, abych se před mojí holkou
jako vostrostřelec ouplně neztrapnil, a mohl jsem jí dát tudle vzácnou
citovou pozornost, aby jako její srdce mezi všema těma rozjařenejma
kolotóčema a houpačkama nestrádalo, když vidí, jak si každá druhá
labuť vokolo taky nese vod svýho zaháčkovanýho šamstra papírovou
kytičku z čistý a věčný lásky!
Von sice tendle desátník Láďa Mencl vod Hradní stráže jednou u
stánku s buřtama vehementně tvrdil, že voni tam maj stejně ňák
schválně vohnutý ty laufy, abyste u nich jako prošustrovali víc, než
se ouspěšně trefíte, ale von taky, páč měl asi ňákou moc náročnou
vyvolenou, pásnul po tom vohromným růžovým medvědovi, jak se
musí pálit na ty válečky, sestavený do pyramýdy!
Bez vobtíží sundával pět ze šesti, ale ten poslední hajzlík mu tam
dycinky zbyl, jako kdyby byl něčím vespod zákeřně přilepenej, tak z
75
Alan Svejk
toho ten cvičenej snajpr Láďa začal bejt moc špatnej a sváděl ten
permanentní neouspěch na ouplně neuvěřitelný důvody mezi nebem
a zemí!
Postával tam zrovna s pívem taky jeden tenťák z Cirgusu Humbérto, co tam dělá na půl ouvazku i klauna Augusta, a povídá bez
vokolků tomu zkleslýmu vostrostřelci: ‚Milej zlatej, todle chce něhu
a cit, jako když svádíte plachou holku! To není, jak někde na cvičáku, kropit to do terče ze samopálu, dokavad nelehne!‘
Nó, byla z toho docela vyhrocená dišputace, voni se tydlecty povejšený klucí z Hradu cejtěj jako něco lepšího, jak maj ty epesní
mundúry a chrómovaný flinty, i když prej bez patrón, a nenechaj se
dávat dohromady s ňákým vobyčejným mančaftem v maskáčích, co
se plazí někde v bahně! Naštěstí se to nakonec vyřešilo rundou rumu
dokola a vojenskejma zkazkama, von tendle tenťák prej vonehdá
sloužil u ňáký tajný radárový stanice někde na Šumavě, a všechno
nám vo ní asi vyžvanil!”
„To je pravda, že máme z čeho vybírat,” přisvědčil plukovník.
„Ale mýlíte se - v téhle chvíli pro nás máte, i jako jeden jedinej domnělej Nikdo, cenu možná tisíce vojáků! Možná dokonce deseti tisíc! Jistě, snad by se našel někdo jinej, lepší, formálně kvalifikovanější! Ale já teď zrovna o nikom jiným nevím! A ta situace je
palčivá! Musím udělat rozhodnutí, a musím ji řešit teď, hned! Ne zítra! Ne shánět lidi, na něco dál čekat a jen ztrácet drahej čas!
Úkol, o který jde, jsem vám naznačil. Vy jste z našeho pohledu
speciálně kvalifikovanej! Znáte lidi, pohybujete se mezi nimi! Vidíte
do nich! Vidíte to, co jiní nevidí, co ani my v zeleným prostě nevidíme, tak to je! Proto jste důležitej!
Je to prostý - jen nám řekněte, co nevíme! Sežeňte nám informace,
které dnes neznáme! To je celé! Zaplatíme vám za tu práci, a vytvo -
76
Alan Svejk
říme vám pro ni vhodné podmínky. Zůstanete samozřejmě v civilu a
nebudete s námi oficiálně mít nic společnýho!”
„To zní všecko moc hezky, ale přesto z toho vůbec nejsem moudrej, pane plukovníku! Poučnejch informací se přece po tom Internetu
a v učenejch knížkách povaluje fůra! Co zrovna já, libeňskej flákač,
lůzr a trochu kořala, můžu jen vědět tak nesmírně zlomovýho?” pochyboval dál Švejk.
„Je možný, že to dneska ani sám nevíte, ale co je klíčový, že
dokážete, podle mýho názoru, rozeznat podstatný od nepodstatnýho!
Běžte teda ven a zkuste nám přinýst to podstatný, abysme se podle
toho mohli zařídit, změnit něco, či jak se dnes moderně říká, nastavit
lépe procesy! To je všechno, co po vás chceme! Zkuste to!”
„Nó pokusit se můžu, ale musel bych vědět eště ňáký bližší detaily, že jó...”
„Detaily vám poví tady paní kapitánka. Ostatně, co kdybyste si
nyní společně zašli na oběd, a probrali to v klidu? Naproti je docela
ucházející restaurace! Zveme vás! Pak se můžete rozmyslet a rozhodnout.”
77
Alan Svejk
Kauza Švejk - Speciální Útvar C102
Speciální Útvar C102
„Teda Michale,” obrátil se na plukovníka major Vízek, když byli
již na chodbě, „to byl špičkovej řečnickej výkon, to se musí nechat!
Udělals dojem! Myslím, že od Švejka už bude konečně pokoj, a ještě
nám jednou srdečně poděkuje!”
„Hele, zajdem na chvíli do tvojí oficíny, a proberem to.”
V majorově kanceláři si nalili tajného panáka. „Kamaráde, to nebylo úplně moudrý, co jsi tam vykládal, že ten mizera Švejk do Armády nepatří a podobně!” spustil plukovník nesouhlasně. „Na tyhle
pochybovačný, negativistický řeči bych si, bejt tebou, dal v současný
složitý situaci moc pozor!
Ony se totiž dneska kejvaj pod leckým u nás židle, a tenhle zpátečnickej, negativistickej přístup přestává bejt oblíbenej! Pokud bude
v nejvyšším zájmu Armády, aby třeba zrovna tenhle hňup Švejk stál
zejtra v mundúru na cvičáku a vzorně salutoval během přísahy
republice, tak já ho o to klidně poprosím na kolenou, pokud to bude
mít smysl!
On účel světí prostředky, jak se říká, tak jsem ho chtěl trochu motivovat! Ale nemysli si, zase tolik jsem nepřeháněl! Vršej se mi totiž
na stole průsery! Zdá se to bejt docela vážný!”
„No, tak máme zase novýho ministra, to je toho! S čistkama se
muselo počítat, ale přežijem je, jako vždycky, ne? Důmyslným
manévrováním unavíme nepřítele, a ten se nám pak poddá!”
„Tady nejde o personální rozměr, ale systémovej, abys rozuměl
správně! Tys asi nečetl ten report od toho syčáka Lukeše? Ne, nečetl
jsi ho, nemohl jsi ani, protože jsem na něj okamžitě dal štempl
‚Přísně tajné!‘ a schoval do toho nejhlubšího šuplíku, co mám ve
stole, až pěkně na dno!
78
Alan Svejk
Lukeš, jak možná víš, sloužil v Olomouci, u jednotky PSYOPS.
Tenhle útvar sice v posledních letech udělal velkej pokrok dopředu,
ale všeobecně se tady ví, že jeho výkonnost pořád není na úplně optimální úrovni. Není do něj prostě dost kvalitních lidí, vojáci ho mylně
považujou za okrajovej až zbytečnej, a nijak se do jeho řad nehrnou!
Pan nadporučík byl teda vyslanej do Států, do Fort Bragg, na stáž,
aby se naši kluci něco přiučili. Vrátil se po dvou měsících, a místo
aby byl vděčnej za hezkej výlet do Ameriky, tak sepsal tenhle doslova hanopis, kde pro příklad uvedl, a teď se podrž, že rumunská armáda údajně disponuje lepším týmem PSYOPS!
Ani nemluvě o tom, jak prudce zkritizoval současnej koncept našich PSYOPS, ve srovnání s Američany, kdy zaskočenej čtenář musel mít neblahej pocit, že jsou naši kluci úplný začátečníci! To bylo
prostě moc, tohle se prostě nedělá!
A do toho ta potvora Klementová, co se k tomu nějak dostala, a
neprodleně toho využila! Dělá tu kariéru, jak sis jistě všiml! Mám
podezření, že to ten šplhoun chtěl přes ni protlačit až k samotnýmu
ministrovi, taková podlost!
Nespěj spolu ti dva náhodou, sakra? To bych měl ještě prošetřit, a
vyvodit případně důsledky! Což o to, ať se klidně pelešej, samozřejmě mimo službu, ale aby spolu ještě pekli takový nepřístojnosti???
Takže ta za mnou, čirou náhodou, přiběhla hned druhej den, a že
se musí bez otálení něco změnit, protože prej zaslechla znepokojivý
řeči, co se vedou v Armádě, jako že prej tyhle naše PSYOPS oproti
světu poněkud zaostávaj a to si v dnešní složitý, neklidný době, kdy
nelze vyloučit ani další vojenský operace v zahraničí, nemůžem
dovolit, pokud si máme udržet tvář před kolegama z NATO!
Samozřejmě, že rovnou přišla s nějakým svým zázračným nápadem, co jako s tím! Hemžilo se to tam cizokrajnejma pojmama jako
‚Civil Affairs‘ a ‚Public Affairs‘, tak jsem jednou o víkendu nefor-
79
Alan Svejk
málně zajel za Olomoučákama, probral to s nima a nechal si to od
nich přeložit do srozumitelnýho jazyka. Nakonec jsme se shodli na
tom, že nejlepší bude, prostě dát tomu projektu zelenou, ať nám teda
ti dva myšlenkový talenti ukážou, jak by se věci měly změnit!
A kdyby něco, vždycky teď můžem všichni říct: ‚Jasně, měli
pravdu, sice systémová změna je složitá, ale uvěřili jsme správnosti
tý vize, a dali jsme jí šanci, sami s tím asi nepohneme, ale tyhle
schopný, nový, nadějný mladý lidi, jako tady kapitánka Klementová
a nadporučík Lukeš, jsou ty správný, těm věříme, a dali jsme jim
plnou možnost, aby pomohli věci, a zlepšili obraz Armády!‘
Dostanou prostě, po čem zjevně moc toužej, příležitost se ukázat!”
„To je docela rozumný. A když se to pokazí, tak se jim alespoň
zkrouhne hřebínek! A ono se to zvrtne určitě, myslím, zvlášť s
tímhle nadějným talentem Švejkem na palubě, haha! Proto jsi jim ho
k tomu přidělil, jako posilu? Aby se jim líp pracovalo? Velmi důmyslný!”
„Tys to asi pořád ještě nepochopil správně, Libore! Není v našem
zájmu, aby se to pokazilo! Jak říkám - zase tolik jsem nepřeháněl!
On ten její nápad není ideologicky úplně špatnej, naopak, ale má jeden docela velkej háček - nevím totiž o nikom, kdo by ho dokázal
prakticky zrealizovat!
Tahle speciální záležitost totiž zřejmě vyžaduje účast nějakýho
obyčejnýho civila, protože všichni naši kluci už mají holt na nose tu
zelenou optiku, kterou se dívají na věci, a to by nám zrovna v tomhle
vysoce choulostivým případě nepomohlo!
Neskutečná ironie, že když se tu objeví právě tenhle svéráznej
Švejk, co by byl ztělesněná pohroma pro každou armádu, ve který by
nějakým hrozným nedopatřením sloužil, tak se mi hned rozsvítí v
hlavě: to je ono! To jsme potřebovali!”
80
Alan Svejk
„Já ale pořád nechápu, co na tomhle blbovi Švejkovi vidíš tak
strašně zázračnýho?” divil se dál major Vízek. „Podle mně je to
pouhej žvanil, ludra a neřád! Při některejch těch jeho opileckejch
hláškách jsem už chtěl tahat pohrabáč, a přetáhnout ho přes záda!
Tohle je úřední jednání, a on si z něj nejen dělá srandu, ale ještě si na
něj dovolí přijít přivožralej!”
„Možná. Švejk je ale taky symbol určitýho spříznění civilů s Armádou, styčnej bod, kterej pro tuhle speciální věc nutně potřebujem!
Navíc, když bude u ‚Speciálního Útvaru C102‘ sloužit Švejk, nikdo
nebude mít ani to nejmenší podezření, že se jedná o nějakou důmyslnou manipulaci s veřejností, naopak! Budou se jemu i nám z
plných hrdel smát, nebudou v tom vidět nic podezřelýho a špatnýho.
Ale ať se smějou! Vůbec si nevšimnou, že tiše dosahujeme našich
tajných bojových cílů!”
„Pořád nevím, jaký to jsou, zatraceně! Že nás jako lidi budou mít
víc rádi? No to je pěkný, ale na to tady přece máme celý tvý oddělení
PR, plný špičkovejch profesionálů se školama, zahraničníma stážema
a kurzama, co stály daňový poplatníky už stamilióny! Tak v čem je
tohle tak jiný, a lepší? A hlavně, k čemu tam jen může bejt
prospěšnej ten mizera Švejk? Nemá kvalifikaci, vzdělání, nemá nic!
Jen ty blbý hospodský řeči!”
„Nejlepší by bylo, aby ses na tohle šel zeptat Klementový, ta o
tom ví nejvíc,” uzavřel se smíchem plukovník.
81
Alan Svejk
Kauza Švejk - Zkus to vysvětlit pitomci
Zkus to vysvětlit pitomci
Ani pro Petru Klementovou se však věci nevyvíjely úplně příznivě. Takhle si to celé doopravdy nepředstavovala! Původně si myslela, že zajistí pohodlné, slušně honorované místečko dvěma kamarádkám z nadnárodní PR agentury, kde dříve pracovala. Ta nedávno
bohužel nezískala kritickou státní zakázku a byla tak nucena, snižovat nelítostně stavy zaměstnanců.
Nemohla v tom holky nechat, to byla samozřejmost, přátelská
výpomoc, vstřícnost, kterou by jí holky dlužily do budoucna a ve
správný čas ji mohly Petře oplatit! Networking, barter, úderná hesla
postmoderní doby!
A sama by na tom též mnoho získala, posunulo by ji to v kariéře
hodně kupředu, k těm nejlákavějším příležitostem! Už už se viděla v
týmu samotného ministra Obrany, a na nikterak zanedbatelné pozici,
ještě dneska ráno, než šla do práce! A časem určitě Brusel, centrála
NATO - výše už to ani nešlo, tam již bylo pouze modré nebe!
A teď najednou seděla na obědě, ale nikoliv s Danou, ani s
Alenou, aby jim řekla dobré zprávy, které napjatě očekávaly, ale s
tímhle prostoduchým, věčně kvákajícím Švejkem! Musela se vyloženě přemáhat, aby neutekla od stolu, protože bylo úplně jasné, že
jejímu jazyku vůbec nerozumí, nemůže rozumět!
„Slyšel jste někdy pojem sociální síť, Švejku?” zkusila to na začátek úplně jednoduše.
„Nó jasně! Nejsem přece blbej, ani zavostalej! Sleduju žhavý
trendy! To je teďka velká móda, ale já to neprovozuju. Nemám totiž
počítač, musel jsem ho střelit v bazáru, když jsme jednou nevyšli s
nájmem, páč nám přišel pěkně mastnej nedoplatek za elektriku! Voni
to už zase ňák zdražili, jako každej rok, ách jó! A to jsem přitom ani
moc nesvítil, páč vobvykle trávím večery v knajpě! Nebo že by se na
82
Alan Svejk
naší přípojku napojil ten zlotřilej soused Zemánek, věčnej neplatič z
přesvědčení? To jedině! Já si na něj eště posvítím!
Vono se sousedskejma vztahama to bejvá dycky komplikovaný.
Jednou takhle náš domovník Stejskal zprudka naklusal na všecky
partaje, a vyvěsil přísný veřejný voznámení, že prej jsou v platnosti
ňáký nový a moc přísný požární předpisy, a na chodbě baráku nesměj bejt žádný věci, jako květináče, botníky, sušáky na hadry, almary s krámama a papírama, že by pak z toho mohl bejt požár!
Všici to vodpovědně uklidili, kromě starý Erbenový, která řekla,
že to fakt nemá kam dát, že to jsou rodinný památky, a že se voficiálně šprajcuje novejm nařízením, páč si na ní stejně nikdo nic neveme! Nakonec se do tý skříně někdo zvědavej podíval, co je to za
cennosti, a našel tam leda padesát let starý noviny, plechovku uschlýho laku a flašku vod limonády!”
„Takže sociální síť je vlastně taková pavučina, ve které jsou ta
překřížení vláken jednotliví jedinci ve společnosti,” kreslila Petra na
ubrousek jednoduché schéma a cítila, jak se začíná na zádech potit,
když zaregistrovala Švejkův totálně nechápavý pohled.
„Každý z nás má kolem sebe takovou sociální síť. Rodiče, kamarádi, známí, partnerka nebo partner, spolužáci, spolupracovníci. To
jsou kontakty, které všichni máme, a které na tomhle schématu mají
podobu vláken, spojení, protože s těmi dotyčnými máme nějaký
konkrétní typ vztahu.
Jak ale vidíte, na rozdíl od plně symetrické pavučiny v přírodě,
faktická sociální síť jednotlivých lidí se značně liší hustotou. Někdo
má třeba hodně známých a kamarádů, někdo zase málo. Někdo je veřejně známý, třeba úspěšný sportovec, nebo politik, či umělec, tak ho
znají podle jména milióny lidí. Taková osoba má, pochopitelně,
prakticky velmi rozsáhlou sociální síť, že by se tady na té kresbě až
inkoust sléval!
83
Alan Svejk
Vaše jméno zná taky spousta lidí, i když vy je sám neznáte.
Kdybych se třeba tamhle toho pána u vedlejšího stolu zeptala, zda
zná pana Švejka, hned bude vědět, koho mám na mysli. Chápete?”
„Jó, tomudle rozumím! Konečně kapíruju!” hlásil Švejk nadšeně.
„Vono je docela zajímavej pocit, když vás všici znaj! Víte, kolik
jsem si toho užil už vod školky? Samozřejmě jsem každýmu řikal, že
je to jen ňáká náhodná shoda jmen, ale nevěřili mi to! Dycky mě
rovnou měli za blbce, ale na druhou stranu, v kolektývu jsem byl docela voblíbenej, myslím! Minimálně jsem všecky vokolo pobavil jen
tím ménem!
A třeba dóle u řeky, na Oujezdu, mám dokonce i vlastní hospodu:
‚U Švejků‘! Jenže tam je to zařízený spíš pro cizince, co se ve
značnejch počtech vochomejtaj kolem tý romantický Kampy, našinec
by tam asi dost vyčníval! Možná by mi tam ale dali ňákou zajímavou
slevičku na konzumaci, co říkáte? Měl bych se někdy poptat, až pudu
kolem, snad tam budou kapánek uznalí, když už si troufale vzali
méno mýho slavnýho rodu i za svoje!”
„Jistě! Kde jsem to ale skončila? Tento zjednodušený diagram je
vlastně grafické znázornění společnosti,” pokračovala kapitánka
snaživě. „Lhostejno, zda všech obyvatel nějakého státu, zaměstnanců
korporace, určité sociální třídy, party kamarádů, nebo lokálního rybářského spolku. Vždycky, když se takto poskládají vzájemné vazby
v určité skupině, můžeme to nazvat pojmem ‚společnost‘.
A nyní si zkuste představit, že byste chtěl maximálně efektivně
oslovit lidi, příslušníky téhle určité společnosti, něco jim zkrátka
účinně sdělit. Jak byste to udělal?”
„Nó, to je přece jasný, jak bych se to oučinně zařídilo! Třeba
slavnej fotbálovej internacionál Vláďa Šmicer, zvanej všema náma
věrnejma fandama spíš neformálním ‚Šmíca‘, tak ten by určitě
přesvědčil spoustu lidí, že je třeba tadle kopací meruna dobrá, aby si
84
Alan Svejk
ji ve vlastním zájmu kaufli, esli se taky chtěj stát slavnejma čutálistama, páč ho všici znaj a věřej mu víc, než ňákýmu syčákovi Fandovi
Bíglerů z Třemošný, kterej mě v roce 1985 na táboře v outulný chatičce, kde jsem se ňákou nešťastnou náhodou vocitnul jako jedinej
Pražák mezi samejma nabroušenejma Plzeňákama, moc důsledně
přesvědčoval, abych prej ve vlastním zájmu veřejně prohlásil, že
Praha je ouplnej zapadákov, a Plzeň, že je světově proslulý velkoměsto, jinak prej dostanu pořádně naložíno!
Nó, tak jsem to teda řekl, vona ‚zbraní votroka je zrada‘, jak píše
pan Foglar v jedný moc poučný knížce! Ale vod tý doby se Plzni
radši vyhejbám! Vono je to tam takový ňáký znepokojivě vostrý a
my nebohý Pražácí tam zdá se nemáme tak ouplně na voňavejch
růžích ustláno!
Povídal mi vonehdá kámoš, ňákej Lojzík Vaněrů, co se do Plzně
nerozumně přestěhoval z našeho libeňskýho ráje jen kvůli tomu
jejich vyhlášenýmu pívu, jak tam někdo prej jen přecházel ulici na
červenou, a ňákýmu místnímu vysoce horkokrevnýmu policajtovi i z
toho drobnýho přestupečku asi tak ujely nervy, že prej začal normálně na toho nebohýho hříšnýho chodce... střílet! Vostrejma
patrónama, co měl nafasovaný hlavně pro případ nutnosti vodstřelu
vzteklejch psů!
Celej zásobník ze služební Čézety prej na tu zlotřilou persónu vysolil, vopravdu žádná zdrženlivost! Svůj cíl, toho pilně zdrhajícího
chodce, co ho náhlej strach vo holej život donutil kličkovat jak zajíce
na honu, teda sice nezasáhnul, zato prej ouspěšně trefil hnedka dvě
káry ouplně nezúčastněnejch vosob, jednu snad dokonce do sloupku,
co je zrovinka u škeble, že se ten šokovanej řidič podruhý narodil a
dneska musí slavit hned dvojí vejročí vzniku svý ctěný existence! A
co byste řekla?
85
Alan Svejk
Von ten vopásanej, tehdá už bejvalej, to dá rozum, pozdějc u soudu prej přesvědčeně tvrdil, že si najisto myslel, že ten chodec je
ňákej druhej Jirka Kajínek, prostě těžkej zločinec v pátrání na outěku, co jeho uměleckej trojdílnej portrétek prej určitě zahlídnul vyvěšenej na nástěnce bdělosti u nich na strážnici, a že prej na něj teda
nejdřív volal ty dobře mejněný vejzvy, aby se vokamžitě neprodleně
vzdal a zastavil po dobrým, jako ‚Jménem zákona!‘, ale marně!
Žádná vodezva!
Von ten pachatel dál nerušeně zdrhal, dyk ho možná taky čekaly
neradostný dožínky na tom Mírově, tak co zbejvalo, než aby se ho
náš vodvážnej muž zákona pokusil zastavit těma krajníma donucovacíma prostřédkama, aby už ten nebezpečnej uprchlík nemohl páchat
další hrozný zločiny na našem pokojným vobyvatelstvu?
Trval ve svý vobhajobě prostě na tom, že prej na tu votevřenou
palbu měl plný právo, ba až povinnost, páč kde bysme to byli, kdyby
nikdo neposlouchal příkazy policistů? A že to málem těžce vodsra...
vodnesly jiný, dočista nevinný vosoby? Jak se říká: když se kácí les,
tak holt lítaj žahavý třísky, i jiný horký věci!
Von prej totiž v tom svým akčním rozrušení dočista zapomněl vypálit i ten varovnej vejstřel do vzduchu, to bejvá taková slušnost vůči
prchající galérce, aby se jako ušetřilo za erární černý pytle a práci
havranů, a rovnou sázel kule do černýho, jak někde na Volympiádě
při biatlónu!
A nakonec snad eště prej i vodvážně žaloval Vnitro, že ho oudajně
protiprávně propustili bez vejsluhy, na kterou měl prej zaslouženej
nárok, za dycky vzornej vejkon služby... a vyhrál to! Museli pak
kvůli týdle nemilý kauze prej změnit celej služební zákon, vono to
takhle už dál nešlo!
A toho chodce, co je nejhorší, nikdy nenašli, ani se jim nepřihlásil
jak svědek, ačkoliv mu sladce slibovali, že prej mu za ten hřejch daj
86
Alan Svejk
aminu a žádnej flastr! Von měl asi fakt něco na vošklivýho na svědomí! Takže je možný, že ten rozporuplnej pan dráb nakonec eště
fakt konal správně, a ouřady mu tu služební poctivost voplatily ouplně nevoprávněným vylitím z policejních řad! Nó a teď, kde jen
může bejt v tomdle nesmírně komplikovaným případě pravda? Co
myslíte vy?”
„Ehm. Tak dál! To samé platí třeba, když je nějaký reklamní billboard v centru města, u rušné křižovatky, anebo zase na kraji vesnice. Ten první uvedený vidí více lidí, dokáže jich více oslovit, a více z
nich si koupí třeba ten inzerovaný míč. Technicky vzato je billboard
tady na Kulaťáku efektivnějším nosičem informace, ať už v jakýkoliv podobě a účelu, než...”
„Heleďte, já nejsem zase tak blbej!” přerušil ji Švejk dotčeně.
„Mám i tu maturitu! Teda, až napodruhý, v září, a dali mi ji spíš za
dobrý chování, a taky, aby se mně už konečně zbavili, voni se prej
báli, že jim ministr školství kvůli mně sebere dotace, a udělá z nich
pomocnou školu!
A autoškolu mám taky, napotřetí, a to mě eště navíc stálo dvě
drahý flašky, jednu pro ouplatnýho inštruktóra, a druhou prej pro
policajta! Ale možná je vobě vyžunknul ten zpropadenej, vychytralej
inštruktór, a já to dal poctivě! Nalítnul jsem mu, jak starej vůl! Von
totiž přišel s tím, že se tomu fízlovi ten den ňák nechce vypisovat řidičáky novejm absolventům, tak ho musíme ňák zmotivovat, jináč
nás všecky natvrdo vyrazí a jízdy si pilně zvopáknem!
Ale to už se nedozvím, voni ho vylili, páč prej vošahával ty frekventantky, že jináč vysněnej řidičák nikdy nedostanou, pokavad nebudou kapánek přítulný a vochotný, když se chudák zrovna cejtí
smutnej a vosamělej! Byl z toho moc vošklivej škandál, a hrozilo, že
tadle naše povedená libeňská autoškola příde vo kšefty. A tak se to
vyřešilo, jak byste řekla?
87
Alan Svejk
Jasně, typicky: pár slevičkama na kursovným, kytkama a drahejma
bonboniérama pro holky, aby se jim dobře mlčelo, a padákem pro
toho zlosyna, co mu vůbec nedocvaklo, co se sluší a patří! Kde bysme to vostatně byli, chmatat na někoho, kdo se musí soustředit na
řízení?! Šáhnout někdo na mě, leknu se, a pošlu káru sofort do
pangejtu!”
„Prosím, pokračujme! Co tím chci říct? Ve společnosti jsou určité,
povězme, centrální uzly, právě z hlediska, že dokážou značně efektivně působit na okolí. Ať jde o člověka, billboard, knížku, či
webovou stránku.
Co po vás chceme je, abyste nám pomohl tyto ‚centrální uzly‘, ať
se již jedná o osoby či jevy, najít a identifikovat, ale to je ta snadnější
část! Potřebujeme totiž, aby nějak podpořily naši věc, povězme, zájmy obrany státu!
Musí se najít, a musí se využít! Přesvědčit, aby nám pomohly!
Tím, jak dokáží efektivně šířit sdělení dál, lze dosáhnout toho, že se
pohled veřejnosti na Armádu pozmění, získáme novou podporu, a
Armáda se stane více respektovanou, důvěryhodnou institucí, kterou
občané budou brát za vlastní, a budou za ní stát za všech složitých
okolností, které nás vzhledem k současné nestabilní mezinárodní
situaci možná čekají. A konečně snad budeme mít pořádný rozpočet,
jak zmiňoval pan plukovník!
Kromě toho jsou tu další důvody. Čím více lidí uzná Armádu jako
plnohodnotnou možnost pro život i kariéru, tím lepší vojáky a vojačky budeme mít, protože bude více z čeho vybírat! Nemluvě ani o
vhodném nasměrování mladých lidí, co by se jinak dostali třeba na
šikmou životní plochu, ale v Armádě jejich život přitom může najít
nový smysl!”
„Ale to přece není nic těžkýho,” řekl Švejk klidně. „Zaplaťte ňáký
populární celebritě, a bude vám do médií kvákat, co budete chtít!
88
Alan Svejk
Lidi se pohrnou tak, že vám pro ně všecky ani nebudou stačit
mundúry! Tydle celebritky jsou prodejný doslova za sáček stříbrnejch a udělaj cokoliv pro kohokoliv! Kráčí jen vo vejši vobnosu.
Každá má svou mrzkou cenu!”
„To právě raději ne, Švejku! To by bylo řešení ‚shora‘, silové, které by veřejnost opět snadno prohlédla, a naopak by nás to poškodilo!
Vždyť jsme to už i zkoušeli, třeba tím velkolepým videoklipem od
pana režiséra Renče, který měl demonstrovat sílu naší dnešní Armády, ale lidé se nám vysmáli, protože v tom videu bylo údajně více
obrněný techniky, než jsme jí měli v té době tabulkově k dispozici,
na což nějaký rejpal bystře upozornil v médiích a nenechal si od nás
z PR vysvětlit, že k filmařskému řemeslu vždy nějaké to umělecké
přikrášlováni skutečnosti patří! Efekt byl každopádně úplně opačný,
než jsme původně zamýšleli: záporný, když se ještě pomocí nepřátelsky naladěných médií rozdmýchaly nežádoucí veřejné úvahy, zda
částka za výrobu tohoto uměleckého díla nebyla příliš vysoká!
Svět se zkrátka nemá dobývat silou, protože síla plodí jen odpor!
Proto je potřeba, najít řešení ‚zdola‘. Tiše a nenápadně, pilně,
podkopávat odhodlání nepřítele k boji, když to řeknu vojenskou
terminologií!
Slyšel jste někdy cizokrajný pojem ‚PSYOPS‘? Značí ‚psychologické operace‘. Takový mystický, až mýtický pojem! Ve skutečnosti
prostě kouzla typu, že ještě včera byl někdo proti něčemu, a dnes je
zázrakem pro, jelikož byl speciálními postupy PSYOPS přesvědčen,
že je to pro něj samého, či jeho lidi nebo zájmy, vhodnější! V praxi
je to též elitní útvar v každé moderní armádě, který má tu ojedinělou
vlastnost, že šetří, až zachraňuje životy, ale nejen našich vlastních
lidí, i nepřítele!
Porazí-li se totiž nepřítel psychologicky, není už třeba, bojovat s
ním na válečném poli! Proto je náramně lákavé pro každou armádu,
89
Alan Svejk
aby dovednosti PSYOPS rozvíjela v maximální míře! Prakticky se
tak dají vyhrát celé války, bez jediného výstřelu! Stejně tak lze efektivně rozložit tábor nepřítele, který nejen, že proti vám nebojuje, ale
ještě se postaví na vaši stranu, za vaše zájmy, které všemi těmi psychologickými kouzly přijme za vlastní!
V naší Armádě máme taky PSYOPS jednotku, ale ta nám nemůže
ve věci příliš pomoct. Její příslušníci jsou prostě a výslovně vojáci,
což je z hlediska přesvědčování roztříštěné a negativně zaujaté veřejnosti trochu problém!
Rozumíte, prostě jak projdou vším tím drilem a výcvikem a
zjednoduší si svět na ‚vlastní‘ a ‚protivníky‘, na rozkazy a bojové
úkoly, těžko po nich lze žádat, aby viděli všechno to jemné předivo
vztahů v naší občanské společnosti, prostě v civilu, týlu, což je pro
ně už dost jinej, ba málo srozumitelnej svět!”
90
Alan Svejk
Kauza Švejk - Todle je naše válka!
Todle je naše válka!
„Proto bylo rozhodnuto o zřízení ‚Speciálního Útvaru C102 ‘‚ jak
se mu říká u nás pro vnitřní potřebu, jako civilního,” pokračovala
kapitánka ve výkladu. „Prakticky se jedná o organizaci korporátního
typu, která byla založena, aniž by byla nějak přímo spojená s Armádou, či Ministerstvem. Její základní účel je: specifickými, speciálními metodami a postupy PSYOPS získat podporu veřejnosti pro úkoly
branné moci!
Nemusíte se obávat, že byste musel studovat nějakou složitou
teorii! Velitel, přesněji ředitel tohoto útvaru, respektive korporace,
kterému byste dělal pobočníka či poradce, má potřebné vzdělání i
praxi v oblasti PSYOPS, protože u zmíněného útvaru donedávna
sloužil, ale nyní byl přeřazen do zálohy, a nasazen na tento úkol
zvláštní důležitosti!
V zásadě, tento jmenovaný ředitel bude neoficiálně zastupovat a
hlídat zájmy Armády, povězme, že zajistí potřebnou shodu s jejími
základními hodnotami. Ale vy, Švejku, spolu s někým dalším, jako
čistě civilní osoby, byste měli zajistit potřebné nápady a najít
vhodný, využitelný ‚materiál‘ - lidi, jevy, události, věci, je nám to
jedno! Cokoliv, co lze nějak vyextrahovat a použít, anebo přímo využít!
Je povoleno všechno, co bude v rámci zákona: libovolné techniky
PR, psychologie, i zpravodajské hry, cokoliv si společně vymyslíte, a
na co vám bude stačit finanční rozpočet. Připomínám ale, že z oficiálního hlediska bude důsledně dodržen princip ‚plausible deniability‘, to jest, velení Armády oficiálně neví nic o vašich krocích, a neponese žádnou odpovědnost, ani vás nepodpoří v případě nějakých
problémů, či provalu! To celé děláte pouze na vlastní triko!”
91
Alan Svejk
„To zní celý dost vodvážně,” uznal Švejk. „Podílet se na něčem takovým velkým, bojovat za vyšší zájmy státu, to by byla pro Švejkovic rodinu určitě čest! Ňák snad časem přídu na to, jak svý milovaný vlasti přispět v tomdle velkým a vznešeným ousilí!
Kde bysme to taky byli, aby lidi vodmítali Armádu? Kdo jim
pomůže, až bude válka? A ta možná bude, brzo, to vám povídám!
Dyť se jen podívejte do novin! Ty zlotřilý teróristi jsou už ouplně
všude, i za našima humnama, tak kdo by z toho nebyl znepokojenej!
Musíme bejt připravený, vochránit naši demogracii před všema oukladama, z vnějšku i zevnitř!
A říkáte, že i ňáký korunky za to bojový nasazení dostanu? Tak
potom vážně není co řešit a budu se snažit do roztrhání těla! Dejte
sem ten papír, hned vám to podškrábnu, a zpečetím si tak vosud směrem k vojenský slávě, pudu vstříc metálům, povejšením, ouctě,
věhlasu a možná i vosudový lásce, kterou potkám na bitevním póli!
Vidím to už před vočima, jak zrovna vykonám ňákej hrdinskej čin,
třeba vosobně sejmu nepřátelskej tank pancéřovkou, budu při tom
zraněnej, a sehne se nade mnou Vona, učiněnej anděl, něžně mě
vošetří, abych mohl pokračovat v boji, vobstaral si další metály na
mundúr a eště víc mi to slušelo, a vona spasí mou duši její nekonečnou láskou, voporou, ouctou! Bude za mnou stát za všech
vokolností, podporovat mě v kariéře, bude na mě hrdá, a za padesát
let, až budeme voba starý a už se nebudeme nikam honit, jen si užívat jeden druhýho, tak si na to dycky společně vzpomenem a zaslzíme si, jak bylo mládí krásný, a jakou jsme měli kliku, že jsme se našli v celým tom širým světě, a mohli splynout v jednu bytost, v
dobrým i ve zlým!
Budeme vo tom všem vyprávět našim vnoučatům, a vony budou
dojatý, budeme pro ně vzor, inšpirace, budeme zářit do vokolí, a
někdo z milující rodiny vo nás napíše nádhernou knížku, děsně ro-
92
Alan Svejk
mantickou i napínavou, co bude trhat prodejní žebříčky, možná i
Hollywood vo nás něco pěknýho natočí, a my si za vejvar uděláme
hezkou dovolenou třeba... na Šumavě, tam je prej krásně!
A začnu s tím třeba hned zejtra! Páč nic z toho menovanýho teď
nemám, můj anděl zrovna dává vobinadlo cizejm frajérům, co jí svlíkaj vočima a možná i prakticky, takže jsem moc lačnej, jednou to
všecko konečně mít, chytit do dlaně toho třepetavýho motejlka štěstí!
Že by mi zrovna Armáda splnila mý sny? To se nečekalo! To je
moc milý překvapení! Tudle šanci si ujít nenechám, ani náhodou!
Vykopli jste bez slitování dědu, ale vnukovi to nejčko vynahradíte!
Tak to má bejt! Rovnováha přírody vostane zachovaná. Jsem váš!”
„To ráda slyším! Velení k vám má plnou důvěru, Švejku. A proto
vám nyní řeknu velké tajemství!
Naším úkolem je zaprvé, zastavit nepřijatelné řeči, které drze šíří
jedna nejmenovaná evropská armáda o tom, že je nejlepší v oblasti
PSYOPS! Nebude dlouho první, o to se postaráme! Ale u tohoto
dílčího, takříkajíc čestného cíle nezůstaneme: naše mise je, stát se
nejlepšími na světě, a překonat dokonce naše učitele, to jest Američany!
Ukážeme jim všem, v NATO i ve světě, jak se věci mají správně
dělat! Kdokoliv v budoucnu někde zahlédne pojem PSYOPS, nedílně
si vybaví naši Armádu, jedině ji!
K naší veliké radosti Američané ustoupili od konceptu PSYOPS a
nyní to nazývají úplně nudným, nesexy ‚MISO‘, Military Information Support Operations. Velká chyba! Ale my se zde vrátíme
takříkajíc ke kořenům. A budeme v našich aktivitách i prezentaci
zcela bezohledně přímí, natolik, že si nás jiné armády NATO i svět
budou muset všimnout, protože je k tomu něžně přesvědčíme, ale až
do toho stupně, kdy budou de facto přinuceni, a nezbyde jim nic jiného, než uznat naše prvenství, vyplývající z nových, dosud nikdy
93
Alan Svejk
nerealizovaných nápadů! Proto našim aktivitám budeme říkat ‚APSYOPS‘, ‚Advanced Psychological Operations‘, prostě něco vyššího, lepšího, zásadnějšího, než vymyslel kdokoliv jiný!
A vy osobně se budete podílet na začátku nové, velkolepé dějinné
etapy naší Armády, o které se musí mluvit ještě za dalších sto let,
Švejku! K tomu můžete sám přispět výrazným dílem, aby vaše jméno, potažmo jméno vaší rodiny, mohlo žít dál!
Budou nás všichni ještě prosit, abychom jim poskytli naši expertizu, aby se od nás mohli učit, a pomohli jsme jim vyřešit jejich nadcházející vážné problémy, o nichž dnes teprve tuší, ale my již předem víme, jak kriticky významným je, realizovat nový způsob
vojenské mediální komunikace!
Protože do vrcholných funkcí přichází ta generace hipsterů a
millennials, novodobá společenská elita, která bude brzy velmi zblízka ovlivňovat státní rozpočty, včetně výdajů na Obranu! A tato nová
generace věru není nějak vřele nakloněná entitám, jako je Armáda,
brannost! Mají docela jiné hodnoty a přesvědčit je, aby smýšleli
jinak, to bude žádat, když to řeknu vašimi lidovými slovy, pořádnej
fortel! Ale my přijdeme s receptem, jak se vyrovnat i s tímto, aby
obranyschopnost států NATO byla zachovaná!
Budoucnost branné oblasti leží v nekonvenčním válčení, a tyto
speciální dovednosti jsou dnes v NATO zanedbávány. Namísto bojiště plného tanků se bude válčit skrytě, kyber prostředky, ekonomicky, asymetricky, mediálními informačními operacemi, propagandou!
Využijeme této mezery na trhu, a vstoupíme do ní ve velkém! Potáhneme celé NATO, jako lídři! Jedině naším příspěním lze přijmout
náročné výzvy, plynoucí ze současné nestabilní politické, ekonomické a sociální situace ve světě!
Tohle je teď naše válka, Švejku, a republika vás volá do služby!”
94
Alan Svejk
Kauza Švejk - Přítelkyně nemá důvěry
Přítelkyně nemá důvěry
Když Anna po náročném dni v práci přišla unavená domů, čekal
na ni rozesmátý Švejk s mísou chlebíčků, lahví vína a slavnostním
výrazem. Sotva si stačila v předsíni sundat kabátek, Švejk na ni
namísto pozdravu zvolal jen dvě slova: „Mám práci!”
Byla překvapená, a hned se zajímala, oč tedy jde?
„Já vlastně ani nevím,” zchladil Švejk její optimismus. „Povídali
mi, že mám jako něco hledat ve společnosti, a pak z toho prej budou
velký věci! Víc se asi dozvím pozdějc. Ale znělo to dost vážně, že
bych se jim asi moc hodil!”
„A na výšku platu ses taky nezeptal,” odtušila.
„Nó, zapomněl jsem na to! Vono to celý proběhlo dost rychle a
nečekaně, víš! Ale fakt říkali, že jsem asi jedinej v celý zemi, kdo je
může vytáhnout z maléru, prej mám ňákou tu speciální kvalifikaci,
nebo co! Vo tom jsem ani nevěděl? Asi ve mně vobjevili ňákej dobře
skrytej talent, vo kterým jsem netušil ani já sám!
Hm, tydle pokročilý psychológický metódy maj nečekaný vejsledky, všecka čest těm vědátorům, co je vyšpekulovali! Nastupuju
hned v pondělí!”
„Švejku, nepůjde náhodou o nějakou levotu, že ne? Myslím, že ti
ten malér v bejvalý práci přece docela stačil!”
„Kdepák! Dyť je to... ale né, to je tajný! To bych tě musel zasvětit
do státních záležitostí vysokýho vejznamu! Ale co ti můžu říct je, že
budu vosobně pomáhat republice v tý těžký hodině, ve který se teď
prej nachází!
Přitom v novinách nic nepsali? Jen, že se letos prej urodí míň
jablek, a hasiči že vylovili toho zoufalýho kaňoura, co se topil v tom
luxusním bazénu někde u Litvínova, živýho, a vobdrželi za ten záslužnej čin pamětní plakétu mysliveckýho spolku ‚Lovu zdar‘, dyk
95
Alan Svejk
vona je za chvíli už lovecká sezóna, tak se jim extra kousek zvěřiny
náramně hodí do voptickejch zaměřovačů jejich vodstřelovacích flint
a pak i na vyzdobenej talíř, že jó!”
„Já nevím, jestli máme vůbec důvod k nějaký oslavě,” ošívala se
Anna. „Když to na mně celý působí dost podivně! Já bych ti pak nerada nosila buchty na Pankrác! Už takhle se mi o tom občas zdá,
hlavně, jak teď sebrali přítele tý Žanety Pýchový z patra pod náma!
Ten její Lojza taky prý vždycky konejšivě říkával, že je všechno
sichr, beton, bezpečný, neprůstřelný a čistý, ty jeho tajemný kšeftíčky s kumpánama na nároží! A jak to dopadlo?
Chudák Žaneta by dneska mohla z fleku sepsat román ‚Láska přes
mříže‘ a připsat tam dojímavou noticku, že je to podle skutečný události! Pokud teda uvidí přes vodopád slz na papír!”
„Počkej, dyk vona teď chodí s tím kuchtíkem z tý luxusní hospy
‚U Régenta‘, né? Nezdá se, že by tolik citově strádala! Tudle jsem je
potkal, měli se docela k světu i k sobě, a žádný slzy jsem teda v jejích poctivě zmalovanejch vočích neviděl!” oponoval Švejk.
„Taky paní Lackovou odvedle už zase vykradli,” povzdechla si
Anna. „Já jsem si myslela, jak jsi říkal, že když pochytali tu partu
chuligánů, co tady v okolí řádila, tak už bude klid. A dneska mi řekla, že prej rozlomenej zámek! Museli tam prej bejt přes den, včera
kolem poledne, když byla na nákupech!”
„To musel udělat její bejvalej manžel, kdo taky jinej,” odvětil
Švejk, který se již rozvážně pustil do chlebíčků, prý, aby neokoraly.
„Von se tu v baráku vochometá docela často a každýho se vyptává,
esli vona jako už někoho má, ňákýho toho novýho šamstra, škodnou
v jeho domnělým revíru! Je strašně žárlivej, dyť i kvůli tomu vod něj
přece utekla, ale von si prostě nedá pokoj! Nechápu, proč vona se
rači nevodstěhuje někam daleko vocaď, kde ji nevyhmátne?
96
Alan Svejk
Pravdou ale je, že si aspoň naše místní pavlačový megéry maj vo
čem povídat, a nechaj nás vostatní partáje bejt! Já už to beru jako takovej neškodnej místní kolorit. To vedle v baráku to maj horší, tam
jim prej straší! Řikal starej Ledvina, co kdysi sloužíval na šífu na tý
slavný námořní trase Holešovice-Hamburk, že to možná bude ňákej
náměsíčník! Ve dne počestnej vobčan, co každýho slušně pozdraví, a
v noci strašidlo, co rozbíjí vokna, děsně haleká a vůbec ignoruje
všecky zákony!”
„To jsi mi jedině připomněl, jak máme taky věčně vysklený
vchodový dveře, a večer, když jdu z práce od tramvaje, tak akorát
trnu, kdy na mě z tý temnoty někdo vyskočí,” pokračovala nespokojená Anna, která snad od Švejka ani nečekala nějakou podporu,
ale co jí pak řekl, to ji šokovalo.
„Však počkej, Aničko! Brzo budeme bydlet v baráku, jako hrad!
Todle je velký, co ti budu povídat,” chlácholil ji Švejk. „Musím teď
eště do knihovny!”
Anna zůstala stát s otevřenou pusou. Jak že to Švejk řekl? Do
knihovny???
Nikoliv do putyky, jako skoro každý večer?
Raději neříkala nic. Že počká, jak se to vyvine!
97
Alan Svejk
Kauza Švejk - Přichází novej rekrut
Přichází novej rekrut
V pondělí ráno vstoupil Švejk do nenápadného domu v Dejvicích,
v jedné nenápadné ulici, slynoucí lacinými hospodami a večerkami,
jejichž cizokrajná obsluha byla vyhlášená uctivostí a vstřícností k zákazníkům. Směle zaklepal na dveře, kde hrdě stálo, že zde sídlí
‚Agentura pro Speciální Projekty‘, a když nikdo neodpovídal, dovolil
si vejít dovnitř.
Našel tam přísně, až nepříjemně se tvářícího muže kolem třiceti let
věku, co se na něj díval s neskrývanou nevraživostí. Švejk si vybavil,
že ho možná již zahlédl v té slavné vojenské komisi, co se kvůli
němu sešla. Ale to měl uniformu - nyní to byl úplně stejný civilista,
jako Švejk.
„Tak vás tady pěkně vítám, Švejku,” spustil mladší muž s varovnou přeslazeností. „Jsme opravdu moc rádi, že vás máme v našem
elitním týmu! Vaše skvělá pověst vás vysloveně předchází!” ušklíbl
se.
„Když republika v nouzi teskně zavolá, že se pod našima krásnejma hraničníma hórama slejzaj nepřátelé na dostaveníčko a řinčej
zbraněma, páč nejsou zrovna přátelsky nakloněný ideám naší posvátný démokracie, kterou si náš národ draze vydobyl na barikádách
a Václaváku, když nám Martička Kubišová z balkónu Melantrichu
pěla ‚Ať mír dál zůstává, s touto krajinou, zloba závist zášť, strach a
svár, ty ať pominou, ať už pominou‘, každej správnej chlap musí
sofort klusat do vojenskýho magacínu pro mundúr, flintu a bandolír s
patrónama, to mi nikdo nevymluví!” zastal Švejk hned na úvod
pevný občanský postoj.
„Vy budete asi pan obrlajtnant Lukeš, vašnosto? Řekli mi, že se u
vás mám vosobně hlásit. Tak jsem tady, uctivá poklona! Vodvedenec
Švejk Josef hlásí příchod! Vosobní číslo ani hodnost mi dosud přidě-
98
Alan Svejk
lený nebyly,” zahlaholil Švejk a napřímil se do vzorného pozoru, div
nesrazil podpatky.
„Nechte těch komedií, Švejku!” rozzlobil se nadporučík. „Však já
vím moc dobře, co jste doopravdy: rozvratnej živel, ulejvák, a co je
nejhorší, simulant! Jak to, člověče nešťastná, že jste nebyl na vojně?
Co jste to jen za chlapa, za člověka??? Jak se jen můžete na ten svůj
zbabělej obličej, co se nikdy nerozzářil vojenskou hrdostí, když
spolu s tisíci druhy ve zbrani nepřísahal věrnost republice, dívat
denně do zrcadla?”
„Poslušně hlásím, že jsem študýroval, pane obrlajtnant! A pak už
se povinná vojna zrušila, někdy po roce tuším 2000. Nestihl jsem to,
ale ouředně vodvedenej jsem: služby schopen, neboli ‚tauglich‘, takže vo mý elementární předpoklady k vejkonu náročný branný služby
se nemusíte vobávat!
Von ale tehdá byl člověk mladej a hloupej, tak se nerozumně snažil tomu vojenskýmu požehnání vyhejbat, ale nakonec jsem toho
moc zalitoval, když mi docvaklo, voč jsem se já blbec vokrad, voč
jsem všecko přišel!
Vo kamarádství s bojovejma druhama, vo přijetí smyslu pro povinnost k republice i jejímu lidu, vo uvědomění si svýho místa ve
společnosti, vo bližší pochopení vejznamu naší posvátný Oustavy, vo
životní dobrodružství, když se plížím za nepřátelskejma líniema s
tvářema začerněnejma a srdce se mi může napětím rozskočit, vo
plnění oukolů v nejvyšším zájmu lidu, co ke mně má důvěru, a tak
mi svěřil sapík i vostrou munici, vo privilégium, stát na vodhodlaný
noční vartě, aby mý milovaný mohli klidně spát, a podobný moc přínosný požitky!
Akorát pak už bylo pozdě, udělat správnou věc, jako celý generace
správňáckejch kluků přede mnou, když se Armáda už stala tou profe-
99
Alan Svejk
sionální a nikoho už nalejhavě nevobesílala, aby se čestně zhostil svý
branný oulohy!
A vona se ta Armáda ani moc netvářila, že bych jí ňák extra
chyběl, že by mě tak nutně potřebovala! Kdoví, esli by pro mě vůbec
měli ňákej mundúr, abych se do něj vůbec narval, s mojí kapánek
plnoštíhlejší postavou válcovitýho tvaru!
To kámoš, ňákej Olda Bureš z Protivína, lehkej atlét a nadějnej
reprézentant, ten vám jedinkrát nezaslal potvrzení vo štůdiu na tý tělocvikářský FTVS, a už měl doma čerstvě vytisknutou nekompromisní vojenskou vobsílku až někam do Kunštátu, k paragánům! Že je
jako fýzicky zdatnej, tak ho měli dlouho v merku, že si z něj udělaj
špičkovýho komandose!
To jste měl vidět, jak se i tendle ramenatej kluk rozklepal, jak ta
vosika, že bude muset skákat někam do tmy, černý jak ingoust, padák se mu eště zamotá, dole na něj už číhá samej krutej nepřítel s
pečlivě navostřenou kudlou, a von se Olda nebude moct schovávat
zalezlej někde v křoví, kdepák, ale pěkně plnit náročný bojový úkoly, zatímco po něm každej vojcl nepřítele bude hladově pást, páč esli
ho čapne živýho, aby ho né tak docela podle Ženevský konvence přinutil vykvákat tajný diverzní úkoly jeho kumpačky, dostane metál,
švejcarský hodinky a vopušťák!
Von byl tendle kluk asi dost zbabělej, tak je dobře, že se naší mi lovaný Armádě vysmeknul, co říkáte? Von by pro ni asi nebyl žádný
terno, dyk by hned dezertýroval! Dneska má každopádně ňáký
luxusní spórtcentrum v Budějicích pro zazobaný paničky a moc vejhodně se voženil, takže mu stačí jenom, zůstat ve slušný formě, aby
se za něj panička nemusela stydět, a vostatní už zařídí uznalej pan
tchán! Reprezentuje tudíž dál, i když už teda jinej mančaft, tudle
mocnou podnikatelskou famílii původně vodněkaď ze Zlína. Ale kdo
by s ním zase neměnil, že jó? Nedopad tak zle, narozdíl vod jinejch!
100
Alan Svejk
To zase třeba bejvalej kolega z práce, ňákej Jarda Hruška, může
mu dneska bejt, asi jako vám, tak ten zase vsadil na poctivý živobytí,
a doumyslně se přiženil do rodinky jednoho šikovnýho zedníka, co
měl na vesnici klasicky dva baráky vedle sebe, jeden jako pro sebe a
paničku, a druhej vodpovědně nachystanej pro jedinou milovanou
céru a dědičku rodinnejch latifundií, až se vdá za ňákýho toho nadějnýho nápadníka, jinýho by jí fotřík ani nedovolil, dyk by to ani
nebylo v jejím nejvyšším zájmu, nó né? A ten von že teda důkladně
vohlídá!
A todle zatracený, ba proklatý stavení tak hladovýmu Jardovi zalepilo voči, že začal lačnit po mamónu, páč von byl taky z dost nemajetný rodiny, jako já, aby si teda kapánek společensky polepšil!
Takže do toho bez váhání šel, upsal se na radnici né tak tý holce, spíš
tomu baráku, co zářil mezi vokolníma šindelatejma pastouškama,
jako Karlštejn, ale nedošlo mu, volovi naivnímu, že vono se starejm
nebude ňák moc chtít, na kohokoliv ten barák ouředně přepisovat,
natož na zeťáka s holým pozadím, co se vo něj nezasloužil ani jedinou cihlou, nebo lžící vomítky!
Prostě chudák Jarda nemá dál nic, a když vod ní a dvou moc zlobivejch dítek chce vobčas utýct, páč už takhle nemůže dál a navíc má
voprávněný podezření, že jsou ty fracínkové né jeho vlastní pilný
vejroby, ale jejího bejvalýho, kterej ji zákeřně vobtěžkal, aby jako
jejich minulá velká láska prej došla věčnýho naplnění, holka bez váhání přeběhne doslova v papučích a župánku vedle k fotříkovi, sehraje srdceryvnou scénu vo podlosti a zradě srdíčka nevinný dívčiny,
a tchán na Jarouše nelítostně naběhne s klackem v pazouře, že má
rodinu, tak ať to konečně veme, jako chlap, že už se nikam jako vodcházet nebude, páč jeho místo je tady! Navěky!
Sice se famílie nerozpadá a nezavopatřený dítka maj taťku, nebo
spíš taťuldu, ale von ten nebohej Jarda musel kvůli nim vobětovat
101
Alan Svejk
svý velkolepý sny! Pamatuju si jak dneska, jak mi v létě 2005 u píva
v tý myslivecký hospodě ‚Na pytlácký čekaný‘ v Komořanech líčil s
planoucíma tvářema, že se chce stát pilotem transatlantický linky, a
randit zásadně jen se ztepilejma letuškama, co musej mít IQ aspoň
120 a kvákat plynně třema jazykama, ovšemže krom nespornejch
kvalit fyzickejch, aby ho dobře reprezentovaly!
Vono je asi zapotřebí, uvažovat i vo tak zdánlivě hezkejch věcech,
jako je lásečka a sňatek, trochu takticky, že jó? Vona má válka a láska ledacos společnýho! Dvakrát měř, jednou řež, než je z tebe věž a
máš na noze vobtěž!”
102
Alan Svejk
Kauza Švejk - Vychodil jedinou školu
Vychodil jedinou školu
„Á, tak vy jste pilně a tolik let študýroval, Švejku, no to se podí vejme na to znamenité úsilí! A tu školu jste nakonec též úspěšně
dokončil, že? Předpokládám, s vyznamenáním? Nic jinýho bych od
vás nečekal, než červenej diplom! Abyste mohl být prospěšnej
republice, viďte?”
„Vobávám se, že to dopadlo kapánek hůř, pane obrlajtnant! Byl
jsem asi moc blbej, nebo moc chytrej! V každým případě mě z tý vyvolený školy, inžinýrský ČVUT, kde mě jediný byli vochotný vzít
bez přijímaček, nakonec vylili, takže když dneska někde zahrajou ten
voslavnej song všech ouspěšnejch študentů ‚Prómovaný inžinýři‘, a
všici hrdě volepený titulama začnou nadšeně hejkat, vřeštět jak vopice a spokojeně se chechtat, aby postý dali tomu nevzdělanýmu plebsu kolem najevo, jak je skvělý bejt vysokoškolák a elita republiky,
tak na mě padne určitej smutek a duševní pohnutí, když se jen trochu
vobrazně zamyslím, kde jsem jen mohl dneska bejt, taky doštudovat,
jako přičinlivější bejvalí kolegáčkové!
Jen vo trochu víc se snažit a prolýzt aspoň prvákem, a mohl jsem
se zrovinka teďka vozit ve služebním Pasátu v plný palbě i s ksenónama a panorámatickou střechou a masáží pozadí, bejt uctívanej
manažér v nadnárodní korporaci, co sídlí na pangrácký pláni v mrakodrapu z kovu a skla, nosit hadry jen na míru z Paříže, žádnou vobyčejnou konfekci z vobchoďáku, mít všema kolegama vysnívanej
rohovej kancl s vejhledem na celičkou matičku Prahu, a v něm jako
živej inventář voddanou, mladičkou, urózenou, dlouhonohou asisténtku, co mě tajně miluje a denně před usnutím touží po mým vřelým chlapským vobjetí!
Vo vejkendech bych si něžně stříhával nůžtičkama vyšlechtěný
bonsáje u svý éňo ňůňo giga mega epes vily v Jevanech vod toho
103
Alan Svejk
špičkovýho dánskýho architekta, co ji včera ukazovali hladovejm
čtenářům v časáku ‚Luxusní Bejváky‘ za pětikilo vejtisk, kde každýmu zvědavýmu mlsounovi narovinu vysvětluju, že tendle můj grandiózní životní sukcés začal vokamžikem převzetí toho magickýho,
rektórem, děkanem i promotórem vlastnoručně podepsanýho a láskyplně voštemplovanýho diplómu, žádnýho fejku z barevný kopírky,
jak tudle nabízel ten rozvratnej týpek z Rudný v inzertní rubrice
‚Učebnice, skripta‘! Dyk von málem znevážil cenu akadémickýho
vzdělání v naší zemi!
Byla z toho teda strašná polízanice a pečlivý policejní vyšetřování,
vono je to padělání veřejný listiny, dostali pak poctivě vodměřenej
flastr jak von, tak ty nebohý naivní kupující, co si snad bláhově
mysleli, že se ten jejich středoškoláckej nicotnej status kusem podvodnýho papíru s pajcnutým štemplem v kapse jako vyřeší, a budou
si příště moct s vostatníma inžinýrama taky z plnýho hrdla zapívat tu
jejich uctívanou hymnu!
Jináč řečeno, rozhodně bych tady před váma nestál se dvěma
usmolenejma stovkama v kapse, co jsou teďka veškerej můj majetek,
kromě pár vobnošenejch nemódních hadrů a hromádky zaprášenejch
snů, vo tom, bejt prostě někdo, ukázat světu, že na to mám!
Nó, dopadlo to celý jinak, nebudu se vytáčet! Asi jsem to projel na
plný čáře,” zamáčkl si Švejk symbolickou slzu v oku. „Život mi
prostě vybral jinou cestu, tak nač se tomu bránit? Není lepší to přijmout, jak to je, a dosáhnout míru v duši? Člověk zase bude žít dýl,
než kdyby se denně stresoval, jako ten vysoce postavenej manažér,
co má děsnou vodpovědnost a všici ho furt votravujou, páč jsou neschopný, tak aby jim řekl, co mají dělat! Vona ta práce s lidma hrozně vyčerpává, chodí mezi náma spousta energétickejch upejrů, co se
tvářej jako hrozný chudinky, co potřebujou děsně pomoct, ale ve
104
Alan Svejk
skutečnosti jen vysávaj druhý, který udělali tu kardinální chybu, že
se nad jejich psíma vočima smilovali!
Vono to formální vzdělání je moc hezká věc, ale jak jsem si vonehdá přečetl v lavici u nás na učňáku, naškrábaný ňákým jeho zarytým vodpůrcem: ‚Neuč se vole, život tě naučí!‘ Takže mám spíš tu
praktickou školu života, jak jsem tudle dobrou radu do puntíku poslechnul!
Vono na ulici a mezi lidma se toho naučíte vopravdu moc, pokud
vás teda rovnou neušlapou! Prosadit se, to nejni žádná maličkost!
Voni jsou dneska lidi jak hyény, a když chcete udělat i jen malej
kšeftíček, abyste si přilepšil a měl k vokoralýmu chlebu, co ho dlabete každej den jak ňákej trestanec na Ďábelskejch vostrovech, aspoň
jednou i tu lahodnou šunku, všici vás hned chtěj natáhnout až vošulit,
a vůbec je nezajímá, že chcete jen maličkej kousíček toho sladkýho
koláče, místečka na slunci, když jste byl doteďka pořád ve stínu, jak
v ňákým věčně prochladlým kvartýru, co má vokna nerozumně na
sever!
Tudle jsem třeba slyšel vo jedný moc zajímavý transakci, která
jasně ukazuje, jak pomíjivý jsou velký příležitosti! Z jednoho
velkoskladu elektróniky, co si hoví v pólích někde za Prahou, jak si
na to bejvalej pan prezident Havel stěžoval, že nám vokraje měst
hyzděj tydle nevzhledný krabice překladišť, tak vodtamtaď se jim
prej ňák oučetně vypařila várka špičkovejch chytrejch televizí, však
víte, jak toho uměj tolik, že jsou pomalu chytřejší, než vy!
Takže fyzicky tam pořád byly, ale skladovej systém je jakoby neviděl! A jeden skladník, co byl dost podnikavej, ňákej Čenda
Kyzlink tušim z Bráníka, si toho bystře všimnul, páč mu čtečka nebrala ty jejich čárový kódy, a napadnul ho super kšeft, páč zrovinka
viděl v autobazáru u nás na Libeňským polovostrově skvělýho bavo-
105
Alan Svejk
ráka jen za 150 litrů, co se mu moc zamlouval, prostě láska na první
pohled!
Znáte to, když chlápka uhrane kárka s pořádnejma kolama! Nevidí, neslyší! Jenom bacha, protože jak to má kola, nebo kozy, brzo s
tím budou problémy, jak řikaj libeňský klucí tunéři, co po nocích furt
gumujou pneumatiky, nebo pilně hoblujou holky, a vo praktickým
životě tudíž věděj spoustu! A těmdle Bavorům se prej často rozpadaj
jejich automatický převodovky, voni i ty Němci už dneska dělaj
ňákej aušus, to máte samej outsórcing ze zemí třetího světa, hlavně
vyvařit víc, akcionáři jsou všude děsně hladoví!
To už nejni, co to kdysi bejvalo, top kvalita, co vám vydrží dvacet
let, ale to samý se dá říct vo celým světě! Všecko je už moc komplikovaný a do motoru moderní mašiny si vám málokdo troufne, dyk
voni to rači vejrobci rovnou zadělávaj festovejma deklama, aby jim
do těch elektronickejch hejblátek rači nikdo nelez! Kde jsou ty zlatý
časy, kdy eště bylo všecko v pořádku, prostý, jednoduchý, srozumitelný, a káru dokázal vopravit každej samouk? Ale to je holt společenskej vejvoj, slepejm uličkám se nedá vyhnout!
Každopádně, vono to Čendovo libý snění vo nádherný projížďce
naším romantickým venkovem mělo kardinální háček: jak ty telky s
pomalu dvoumetrovou ouhlopříčkou, zapakovaný ve vohromnejch
škatulích, že je jeden silnej maník sotva unese, z toho skladu vodlifrovat? A potom, jak nebejt nápadnej, jak cihla zlata v igelitce, až je
začnete přes inzeráty pokoutně rozprodávat, navíc bez papírů vo
jejich legitýmním pouvodu?
Telka za sto talířů přece není houska v krámě, to dá rozum, a
podezíravý lidi maj všetečný votázky, než se vodhodlaj vytáhnout lupení a ukončit to dusivý napětí, esli kořen kšeft bére, nebo zbaběle
couvne! Nemůžete si ani přece vodit chtivý kupující přímo do práce,
do skladovejch prostor, všude samý všímavý vočíčka kamerek, to by
106
Alan Svejk
přece bylo moc podezřelý, vlastně jistá poukázka na rande s
vopásanejma a pak hnedle flastr natvrdo. Tak co s tím?
Čenda nad tím dlouho dumýroval, kalkulýroval a promejšlel, skoro strachem nespal, že ho vopásaný líznou, páč nevohlídá všecky kritický detaily tý náročný voperace, až vám z toho celej zešedivěl!
Holt starosti a věčnej hlad po mamónu nás všecky zničej a přivedou
do neštěstí a zmaru!
Nó a pak jednou v pondělí příde hrdina našeho příběhu do práce,
pevně a definitývně rozhodnutej, normálně si ty pakly hodit na záda
a vodkráčet s nima do západu Slunce ke šťastnýmu konci skvělýho
bijáku vo rychlým zbohatnutí, ale ejhle!
Telky, co mu měly vydělat na vysněný bávo, který by najisto udělalo dojem na vobyčejně povolný bránický holky, prostě nikde! Von
asi někdo jinej nebyl tolik váhavej a vopatrnej! Takhle Čenda promeškal svou životní příležitost, a další už nikdy nepřišla, i když
všecko uskladněný zboží prohlížel třikrát denně, že manažéři až vejrali nad tím nezvykle vysokým pracovním nasazením, a dneska kudy
chodí, tudy si vyčítá, že byl pomalej a blbej!
Všecky sny mu proklouzly mezi prstama, což se stalo mnohejm z
nás! Život lidskej je holt plnej ztrát a zklamání, a je třeba se nad to
povznést - co bylo včéra, bude zejtra zas, jak zpívá Olda Novej!
Všecko jednou pomine, dobrý i špatný, bez vohledu na to, jak bysme
to bláhově zkoušeli pevně svírat a balit do pytlíků, aby nám ty radostný časy dýl vydržely!
Po vrcholu dycky následuje oudolí, jako v přírodě, to už je takovej
pevně danej koloběh života, a musí se to přijmout! Dyk bejt pořád na
vrchólu, to by jeden akorát dostal závrať, páč udržet se tam, vodhánět všecky dotírající hladový vlky, to chce fištróna i velký nasazení, což časem vyčerpá každýho! Navíc, proč pořád bojovat s tím
světem, vo kraviny, banality, co stejně nic neznamenaj?
107
Alan Svejk
Vono zažít ňáký to dílčí zklamání je prostě vejhodnější, než sedět
zejtra někde na Ruzyni v těch slušivejch pruhovanejch teplákách, že
jó? Možná se Čenda tou váhavostí vyloženě zachránil, páč tam třeba
ty bedýnky byly vedením jeho firmy přímo nalíčený, důmyslně nastražený, jakej ptáček se jako chytí a bude je chtít štípnout, aby všema mastma mazaný manažéři viděli, kdo z kolektývu má ty nečestný
sklony! Vo tom jsem slyšel, ňáká vymakaná americká kontrolní
metóda, jak votestovat loajálitu skladníků, totiž nabídnout jim před
nos pořádnou porci pokušení!
Takže teď má Čenda sice pořád jen těch svejch skromnejch
patnáct hrubýho plat, což fakt není na rozhazování, a na bavora se
chodí dál jen toužebně koukat přes plaňkovej plot, ale zase jeho pečlivě vyretušovanej vobrázek visí na nástěnce nejlepších pracovníků
firmy, a snad dostal i ňákou veřejnou pochvalu, jako za vzorovou
poctivost, s níž byla spojená i hodnotná věcná vodměna, dva lupeny
do bijáku na ten novej celovečerák se Šmoulama ve 3D!
Vono se někdy prej má spěchat, abyste nezmeškal, ale jindy zas
prej nemá, abyste se neunáhlil... nó, vyznejte se v tom! A takovou
bystrost a rozvahu, vidět hnedka, co je levý, a co pude bez neblahejch následků na vašem ctěným trestním rejstříku, to vás naučí
právě vostrá praxe na ulici, kde nejni čas ani prostor na chyby! Minový póle je proti tomu sad plnej voňavejch růží a tančících víl, to
vám povídám!”
„Kdybyste se, vy dobytku, jenom viděl!” láteřil nadporučík.
„Tahle žalostná parodie na chlapa si tu bude hrát na vojáka?! Tahle
mise, to musí být za trest! Že prej vás dostanu jako pobočníka, poradce? V čem byste mi zrovna vy, blbe nejapnej, civilisto všivej,
mohl asi tak poradit? Těžítko ze stolu by mi poradilo líp, a aspoň by
při tom drželo hubu! Vy normálně parodujete sám sebe!
108
Alan Svejk
A přestaňte žvejkat, jak kráva Máňa někde na louce, když s váma
mluvím, sakra!
Vy jste zase určitě chlastal, viďte, a teď si myslíte, že když sežerete paklík žvejkaček, tak je všechno v pořádku, že jo, nikdo vaše
vážný prohřešky proti služebním řádům nezjistí! A to se dost mejlíte!
Víte, jak to z vás minule táhlo?
Když mi pak velení slavnostně řeklo: ‚Tohle je tvůj novej klíčovej
spolupracovník!‘, myslel jsem, že někomu asi musela spadnout kometa na hlavu!
Heleďte, já bych dokázal udělat vojáka i z poslíčka z hokynářství,
nebo z pasáka hus na louce, možná i ze čtyřicetiletý kadeřnice z
luxusního salónu, co si právě lakuje dlouhý nehty a flintu by do ruky
jakživ nevzala, natož aby ji pěkně bajonetem zabodla do nepřítele,
třebaže prosícího o život, jak se sluší a patří při pořádným útoku!
Ale snažit se udělat vojáka zrovna z vás??? Ani tisíc let tvrdý práce by mi nestačilo, abych zrovna vám vysvětlil, co to obnáší, bejt
voják, protože vy jste jednoduše ztracenej!”
109
Alan Svejk
Kauza Švejk - Von je prej týmovej hráč
Von je prej týmovej hráč
„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant,” zůstal klidný Švejk, „že jsem
si vo todle nečekaný kariérní zařazení taky nežádal a Armádě jsem se
celoživotně vodpovědně vyhejbal, abych ji náhodou svou pochybnou
existencí nepoškodil! Natolik jsem byl rozumnej, a proto jsme spolu
s Armádou doposavad dobře vycházeli, totiž, šli jsme si vzájemně z
cesty, a svět byl v richtiku a krásnej, modrá vobloha plná běloučkejch vobláčků!
Tendle vyloženej nerozum neuváženě vymysleli tam nahóře, však
víte, vyšší místa, a přísahám vám, že já jim to sám důrazně rozmlouval, že radši pokojně vodkráčím do zapomnění, ale voni né! Prej
nástup do mundúru, ihned! Já sám nevím, co je to popadlo, a proč
zrovna já!
Dyk voni mi normálně bezvohledně šoupli ten vobávanej povolávák s mým ctěným jménem na zažloutlý stařičký vobálce, co měli
asi v šuplíku celejch těch patnáct let pečlivě uschovanej na horší
časy, který prej zrovna jsou, tak prej abych eště napravil dávný chyby v branný pasývitě a nedostatku vobčanskýho uvědomění, že to
prej republice dávno dlužím, a vona nezapomíná na svý hřejšníky a
provinilce, páč si to všecičko navždy pamatuje skrz svou precýzní
byrókratickou agendu! Každýmu se teda dycky dostane, co mu patří
- a nejčko přišla řada asi i na mou nebohou vosobu podřadnejch
brannejch kvalit!
Co jsem teda mohl jen dělat, když jsem to dostal přísným rozkazem se štemplem vod samotnýho ministra Vobrany, nó řekněte,
pane komandýre? Jak to jen tehdá stálo v tej smutnej písni vod ‚Visacího zámku‘, neboli Visáčů? ‚Nemáš šanci, ani za mák, dyž ti příde
povolávák!‘
110
Alan Svejk
Mně je fakt líto, že teď se mnou máte takovýhle hrozný trápení, ba
utrpení, jak ve zlým voficírským snu! Ale já se dovopravdy vynasnažím, abysme ty naše velký branný úkoly ouspěšně splnili, když
už nás vosud a pomazaný armádní hlavy jednou svedly dohromady!
Todle nezvyklý pouto mezi civilama a Armádou by prej celý naší
společnosti mohlo přinýst moc zajímavý zisky, jak mi tehdá řekli!
Navíc, jsem povahou ten týmovej hráč, jak vo něm všecky světový
korporace vlhce snívaj, a dycinky beru na zřetel, co je jako dobrý pro
partu, i pro mou milovanou firmu!
Jako vonehdá, asi už před desíti rokama, to jsem byl eště kariérní
nicka, né jako dneska, už skoro manažér, a voni po mně v jedný práci
chtěli, abych se zaškolil na ‚speciálistu prodeje‘. Jako že už nejste
jen vobyčejná vobsluha a podržtaška, ale máte zvláštní znalosti a
děsně prospíváte firmě svou vysokánskou kvalifikací, asi jako je rozdíl u vás v Armádě mezi normálním mančaftem, a speciálníma
jednotkama. Ty druhý jsou prostě vostrý a všichni vědí, že vejš to
nejde!
Sice jsem si realisticky říkal, aby pak byla eště cesta zpátky za jistotu kasy, až se to sesype, ale dobře, firma má ke mně velkou důvěru,
tak pro ni taky něco udělám, aby kvetla!
A tak jsem se školil! Po večerech a nocích jsem pilně študoval
naše produkty, abych je znal nazpaměť, von to byl jeden vejznamnej
řetězec, jak prodává elektróniku, nic malýho, žádná skromná
prodejnička někde na periférii, krcálek se dvouma zaprášenejma
luxama a jedním vobstarožním rádiem za špinavou, vod čumilů
upatlanou vejlohou!
Nó, a pak přišel ten slavnej den, kdy mě vytáhli vod mý voblíbený
kasy číslo pět za flígr, a šup támdle ke stolečku, pěkně ve firemním,
zářivě žlutým tričku, abych vozdobil celou prodejnu svou aurou, s
cedulkou na hrdě vypjatým hrudníku, kde stálo vaše ctěný jméno a u
111
Alan Svejk
toho ten titul, jedinej, co jsem teda asi kdy měl, a budu mít: ‚Speciálista prodeje, k vašim službám!‘
Znělo to fakt dobře a s kolegou Přémou Rejskem, co taky vobdržel
todle vysněný povejšení, jsme si už malovali takový ty hezoučký
chlapský představy, jak zejtra příde ňáká ztracená holka, co fákt
netuší, co si koupit, esli zrovna třeba tendle noutbůk, nebo jinej? Dyk
von ten bazmek má spoustu klíčovejch parámetrů, že se v tom laik
nevyzná, natož taková fórová dívenka, princeznička, co hoví spíš
šminkám, módním časákům, hadříkům a botičkám na podpatku, aby
byla krásná a ňáký to modrokrevný princátko s valutama ve šrajtofli
si ji bystře všimlo, nó né?
Von totiž vejhodnej sňatek byl vodjakživa zaručenej a moc voblíbenej nástroj tý sociální mobility, jako že si společensky polepšíte.
Co se tu budete dřít roky, a necháte někde u ponku zdraví, dělat pro
jiný do strhání těla? Láska vás dostane mezi VIPky... láska je prostě
krásná věc, ta jediná, co má v životě vopravdickej smysl - i finanční
a společenskej, jak vidno na tomdle krásným příkladě!
Ale vona ta mladá nezkušená študentka má životní kliku, páč tu
potkala zrovna nás! My jí to totiž strašně přesně, vejstižně, jednoduše a zároveň sexy vosvětlíme, a vona nevodolá, nebude si šlapat po
štěstí, a hned nám teda začne cpát svý soukromý télefonický numéro,
páč bystře zmerčí, že jsme prostě terno, že jsme to někam dotáhli,
páč jsme už na ňákým tom vyšším společenským postu, děláme
prostě bezvohlednou kariéru a to znamená prašulky a sociální jistoty,
tudíž se nemusí vobávat, poddat se s náma tělesnejm radovánkám a
klidně se i případně nechat vobtěžkat, páč vy se přece, jako schopnej
mladej kluk, postaráte, že jó? Vono je totiž pravda, že za kasou vám
většina lidí nevěnuje ani prachmizernej pohled, natož svůdnej úsměv,
a jen koukaj, abyste jim vrátil škváru přesně do koruny. Škudlilové!
112
Alan Svejk
Byly to fakt krásný časy, když vo tom tak zpětně přemejšlím! Vobčas se fakt ňáká ta malá rybička i našla, co z ní po malým dotěrným
přemlouvání a nedůstojným škemrání ňáký to numérko vypadlo, i
když teda né dycky bylo legitýmní, jako pravý, vony se dnešní
mazaný holky naučily, dávat votrapům z ulice ouplně náhodný mobilní čísla, že se jako ‚spletly‘, a vy se pak, celej dychtivěj po seznamování a randění a lásce a souznění, dovoláte ňákýmu stokilovýmu vobhroublýmu Balounovi ze sídliště na Proseku, kterej vás nelítostně sjede na tři doby, co ho votravujete, když je zrovinka v telce
důležitej fotbál, že hrajem pohár a má vsazíno plnou Sportku, a že
esli jste z tý vydřidušský splátkový společnosti a chcete už svý špinavý prachy, vy zlodějská žebroto, tak máte přikráčet až v pátek, jak
bylo domluvíno ve splátkáči, že teďka nemá ani floka, páč se kapánek vydrolil v herničce u svůdnýho blikajícího forbesu! Prostě nepříjemnosti, a to pro vobě zúčastněný strany, který byly jednou takovou lhostejnou potvorou uvedený v tragickej vomyl!
Rozjetý to bylo prostě nanejvejš kvalitně, co povídáte? Ale pak mi
jednou ten pozemskej ráj skončil, přišel za mnou šéf, ňákej Láďa Pešek z Lahovic, na podřízený přísnej až krutej, a povídá mi velice kysele: ‚Hele, zákoši s tebou nejsou vůbec spokojený, neradíš jim, akorát si prej přihejbáš z flašky, děláš blbý ksichty a čumíš holkám
kdovíkam, stěžujou si nám, že se jim profesionálně nevěnuješ a nepoznáš rozdíl ani mezi procesorem a loupákem brambor, takže buď
změň přístup, ale vokamžitě, podpoř náš hvězdnej korporátní tým,
anebo tě vrátíme ke kase, línej šupáku! Tady se musíš soustředit,
voni na nás lidi spolýhaj, jináč nám přeběhnou za roh, ke sprostý
podlý konkurenci, kde dostávaj vod speciálistů prodeje nečestný koláčky a čokoládový bonbóny! A tadle země, pro kterou je žvanec nejvyšší smysl života, na to bohužel moc dobře slyší!‘
113
Alan Svejk
Nó, a do tejdne jsem už seděl zpátky u svý milovaný kasy a říkal
jsem si, že když to nejde, tak to prostě nejde, nenaděláte nic! Komu
není shůry dáno, v apatyce nekoupí, jak říkaj báby u nás v Libni,
když mě potkaj, když si přijdu do lékárny pro švédský kapky a kozlík lékařskej, páč vobojí je atraktývně vylepšený konzumním lihem,
a zrovna takový medicínky mám nejradějc, těma bych se léčil třeba
pořád! Ale mančaft jsem nezklamal, to je mý první životní přikázání!
Vono v práci se taky bojuje, nejen u vás v Armádě, to si nemyslete! A jak tvrdě, to byste koukal! Vobčas jde až vo život! Furt musíte
válčit s hajzlíkama kolegama vo pozice a prémie, který vyhlásil důmyslnej manažér, aby do lidí vlil trochu tý žádostivosti a nezdravý
aktývity! Ty bezvohledný lidi, co po ránu stojej v kolóně na Magistrále u Muzea a trouběj jak zběsilý, ať se jim klidíte z cesty, by vás
kvůli blbýmu litru na vejplatní pásce navíc, kterej jim stejně eště tvrdě zdaní Ministerstvo Financí, fakt tím bajónetem klidně probodli, i
bez vojenskýho vejcviku, a eště tím bazmekem pěkně snaživě a
proaktývně zakroutili, abyste náhodou třeba eště nevstal z nebožtíků,
a nesápal se na jejich pilně nahamouněnou škváru! To jsou panečku
postmoderní poměry, ve znamení pravdy, lásky a hlubokýho mezilidskýho porozumění!”
„Na tom něco je, že jste se tu ocitl ze zásahu vyšší moci,” odpověděl důstojník již smířlivěji. „Ostatně, vaše rozvratná přítomnost, to je
jen taková vrcholná třešnička na dortu tohohle mýho zlýho snu! Já
udělal tu velkou chybu, že jsem se pletl do věcí, do kterejch mi nic
nebylo! Jasně, že mě do toho navezla ženská, nebudu jmenovat, ale
sám ji znáte!
A co mi teda řekli: ‚Tak odlož pušku, vezmi si pár lidí, a běž nám
pomoct, když tomu tak rozumíš a máš ty inovativní nápady!‘
Byl jsem osmnáckrát za drátama na patrole, Švejku! Pětkrát po
mně stříleli, ještě teď slyším, jak mi ty celoplášťový vyznání hvízdaj
114
Alan Svejk
kolem uší! A teď jsem tady, s váma, jako vzorem všech nectností
prašivejch civilů, zlým snem každýho pořádnýho vojáka!
Já tam ve válce musel nějak nehrdinsky padnout, a tohle je to
obávaný Peklo, jinak si to nedokážu vysvětlit! Za jinejch okolností
bych vás, vy lihovej přízraku, nikdy nemohl potkat! To by spravedlivej osud prostě nedovolil! A teď mi tu salutujete, melete křivou hubou a jste prý mým pobočníkem! To prostě není možný!” štípl se Lukeš do předloktí, aby té hrozné scéně před očima uvěřil!
115
Alan Svejk
Kauza Švejk - Chtěj po nás velký věci
Chtěj po nás velký věci
„To si zvyknete, pane obrlajtnant! Pokusím se bejt vzornej podřízenej! Ale kdyby nám aspoň řekli trochu konkétnějc, co po nás jako
chtěj! Mně to paní kapitánka snaživě vysvětlovala, i ňáký pěkný vobrázky při tom malovala pro názornost, ale přesto z toho nejsem ňák
moc chytrej, páč jsem se asi moc věnoval tomu kuřecímu závitku po
amazonsku, údajný speciálitě podniku, co jsem si nerozumně vobjednal k vobědu, když teda Armáda velkoryse platila a nebyl jsem
tak vodkázanej na skromnou nabídku lidový jídelny na Elsnicovým
náměstí, jako vobyčejně!
Von vám ale ten flák masa byl ňákej tuhej, blbě se to krájelo, polní
kuchař asi neměl svůj nejlepší den, nebo si najali ňákýho ňoumu, aby
ušetřili za pracovní sílu, a zbylo na norkovej kožíšek pro ňákou hladovou dámičku!” pravil Švejk nejistě.
„Vidíte, a já to vím až moc dobře, co nahoře chtějí! A taky proto
vím, že tohle je absolutně nesplnitelnej, úplně nereálnej úkol, mimo
jakýkoliv moje i vaše možnosti! Tady, sám si přečtěte, co bychom
měli v pár lidech a s váma v týmu vykonat!” podal nadporučík Švejkovi vážně se tvářící listinu.
Důvěrné - zvláštní důležitosti!
Úkoly Speciálního Útvaru C102
1) Získat širokou veřejnou podporu pro úkoly Armády aplikací
pokročilých PSYOPS metod
2) Podporovat ženský element v moderní Armádě
3) Prosazovat vyšší veřejné zájmy
4) (Tajné - bude odhaleno v případě vážného ohrožení bezpečnosti státu zvláštním rozkazem č. 852K-201X)
116
Alan Svejk
„Nó fíha, pane obrlajtnant, to jsou mi veliký věci!” ucedil Švejk
uznale. „Aspoň teda ty slova zněj moc vzletně a učeně! A ten tajnej
rozkaz na konci, to je vostrý! Co to asi tak jen může bejt? Né, rači
nechci nic vědět, nebo mě hned zejtra krouhne ňákej nindža komandos, že jsem nevědomky vodhalil velký státní tajemství! To se
nevyplácí, šťourat se v takovejch nebezpečnejch papírech! To vás
pak ani Oustava nevochrání!”
„Vidíte! Já vám to říkal! Absolutní nesmysly, jen řeči, nesplnitelný nápady! A k tomu velký státní tajemství v hodnotě jedný
rezavý koruny! V podstatě jsem tu za trest, odstavili mě asi, aby se
mě zbavili!
Byl jsem prostě velení svejma moderníma názorama nepohodlnej,
takže když jsem později měl jeden takovej drobnej kázeňskej malér,
hned toho využili, a poslali mě expres na tuhle kompletně ztracenou
vartu a naslibovali hory doly, ale až za rok, kdy už ze mě dávno bude
jen stín bývalý slávy a mladosti! Vás mi totiž dali jako vskutku vybranou společnost a pracovní podporu!
Poplácali mě přitom po ramenou a prý: ‚Odpočiň si chvíli v civilu,
vykonej něco pro republiku tam, kde tě zrovna moc potřebujeme, a
za rok jsi zpátky v uniformě!‘ Mám celej rok dištanc, chápete, a prej
ve vyšším zájmu! Přitom mi do složky napsali, že prej ‚dočasně neschopen výkonu polní služby‘! Co je tohle jen za totální pitomost,”
stěžoval si voják.
„Spojenejma silama se naše velkorysý dílo určitě podaří, pane obrlajtnant! Já bych si dovolil navrhnout, abysme se dali bez votálení
do práce, když na nás teda shóra tolik spolýhaj! Von vám totiž ten
čas hrozně letí a člověk nesmí promeškat svý velký šance, jako se to
podařilo třeba mně, vobávám se! Mohl bych sloužit za ten varovnej
příklad všem mladejm lidem s liknavým přístupem k povinnostem a
117
Alan Svejk
vodpovědnýmu plnění vznešenejch životních cílů! Vyštudovat, bejt
někým, to v první řadě!
Eště včéra jsem totiž stál taky celej zjihlej před učňákem s novoučkým vejučním listem, co na něm eště schnul ingoust, patřil mi svět,
‚ryby braly víc, byl veselejší smích‘, jak to zpívá Kája Gott, pak se
jen párkrát vyspím a vypiju si... nó, a pohlýdněte na mě dneska!
Stojí tu před váma najednou vobhroublej klacek, co mu směle táhne na čtyřicítku, střední věk už už klepe na dvéře, a je zkrachovalej
tak, že by mohl z fleku vystupovat jako vedlejší postavička v tom
slavným románu vod Balzaca ‚Bídníci‘!
Ale hlavouni nahóře dozajista věděj líp, než my, co bysme mohli
dokázat, nebo né, jinak by nám přece tenhle náročnej úkol nepřidělili!” trval Švejk na svém.
„Mimochodem, řekli mi, že budeme zezačátku čtyry,” rozhlédl se
Švejk po kanceláři. „Voni teda asi ještě dorazej další rekruti? A kdo
to vůbec je, ty klucí, ňákej elitní pohárovej vejběr, doufám? Aby jako
netáhli náš hvězdnej tým k zemi! Von vám stačí jeden lhostejnej
zaměstnanec, co ho včas nevyrazíte z kšeftu, a rozloží vám celej
byznys, to pak jde přenáramně rychle!
Jako u nás na hlavní ulici v Libni, tam je takový malý zapadlý
papírnictví, a pracuje tam docela mladá holka. Jenže vona je ouplně
nanicovatá! Nemyslím fasádou, tu má kupodivu poměrně přijatelnou,
ale přístupem k zákošům, a co je nejhorší, nebere žádný vohledy ani
na místní hónoraci, jako nás rodilý Libeňáky! Ten svět jde už fakt do
kopru, ale kam emigrovat? Všude to máte dočista stejný, bordel, rozklad a nenávratně mizející iluze!
Tam si přikráčíte, pane obrlajtnant, jen abyste si koupil blbej papír
na romantickej dopejsek, co jste se konečně vodhodlal napsat svý
vosudový lásce, a vona ta vobsluha čumí do země, vůbec to s ní nepohne, jakou to máte životně důležitou bojovou misi!
118
Alan Svejk
Tak už trochu nasupeně vejráte na tu její nevídanou, ba až cynickou lhostejnost, ale eště jí zkusíte dát šanci, dyk ty mladý vobčas
potřebujou pomocnou ruku, místo vejčitek, že jó, a tak na ni procejtěně vypálíte salvu něčeho moc upřímnýho, přesvědčivýho a emocionálního, jako třeba: ‚Dejte mi ňákej vozdobnej dopisní papír se srdíčkama, páč chci napsat svý milovaný holce Marušce z vojny, vona
na mně věrně čeká, a až se jednou vrátím z války, s mundúrem vověšeným metálama, tak se vezmeme z čistý lásky!‘
Nó, a co myslíte, že vona udělá? Dojme se, rozcejtí, zaslzej jí
zmalovaný vočka, když tady na vlastní ušiska slyší takovej krásnej
něžnej milostnej brannej příběh, a běží snad hned hbitě k regálu, a
snáší vám z něj modrý z nebe, abyste byl jako kupující nadmíru
uspokojenej, vaše holka si vás fakt vzala za muže, a vy tam až do
konce života chodil voddaně nakupovat, jak k posvátnýmu voltáři,
páč vám to skvěle vybrala a vaše vyvolená, když ten epesní papyrus
viděla, tak si definitývně pomyslela, že jste ten pravej, páč máte
vkus, a že vás prostě chce, že už není, nad čím dál váhat, a davaj sem
prstýnek s diamantíkem vod Kartiéra, ať tady ve voddací síni na
zámku Konopiště nezdržujem provoz, dyk na nás čeká kočár i s koňským čtyřspřežím, aby nás vodvezl k požehnanýmu manželskýmu
lóži!
Dyk todle se učí už v prváku na každým učňáku vohledně služeb,
to ví i každej budoucí pingl a servírka, že prostě ‚náš zákazník, náš
pán‘! Ale né podle týdle svérázný děvenky! Čumí totiž poklidně dál
někam do stolu, nebo do svýho vypulírovanýho Ajfouna, a zafuní
chladně: ‚Nemáme, zkuste to vedle!‘ Tím myslí konkurenci asi tak
kilometr vodtamtaď, a eště do kopce! Co v takový nemilý situaci
můžete udělat?
Nó, prostě házíte rychlou vodpovědnou votočku, jako tendle náš
Páťa Coufal, šťastně rozvedenej automechanik a taky dobře známej
119
Alan Svejk
libeňskej násoska, kterej se jednou v pátek večer cejtil moc vosamě lej, von každej z nás holt vobčas potřebuje tu něhu a laskavý slovíčko, a tak vyrazil na jednu diskotéku až na Černým mostě.
Seznámil se tam s docela ucházející ženskou, co byla i docela
vstřícná jeho nevobratnýmu svádění, von už byl trochu ze cviku v tědle flirtovacích hrách, a když ho teda laškovně vyzvala, aby ji vochotně následoval do jejího outulnýho hnízdečka hned tam na betónovým sídlungu, Páťa byl vopravdicky šťastnej, jak se ten smutnej
zamračenej den, kterej strávil skoro celej pod špinavým podvozkem
ňáký cizí káry, eště nakonec rozzářil, a že taky ušetří za drožku!
Byl vochotnej přejít, že má doma ve vobýváku nasáčkovanýho
podezřele fousatýho asi synka, co ale seděj u počítače se sluchátkama, mastil ňákou gamesku a nevěděl vo světě, takže to bylo eště dobrý. Nevadilo mu ani, že doma nemá uklizíno, a že si teda skoro ani
neměl kam sednout, když mu chtěla uvařit to klasický kafe, na který
ho sem vlastně pozvala!
Přešel by taky, že jejich až moc hravá kočka mu zasekla drápek do
ruky, že si říkal, esli místo slibovanejch intýmních radovánek spíš
nepelášit na nejbližší veterinu na vochrannou injékci proti vzteklině!
Možná by přežil i to, že měla doma strašnou ledárnu, asi jí vodpojili
topení kvůli nezaplacenejm složenkám, anebo měla tak horkou krev,
ale von si zase nebyl tak docela jistej, esli je vůbec schopnej realizovat svou toužebně vočekávanou mužskou oulohu, která si žádá
vejslovně pokojovou teplotu, že jó? Jináč je to akorát na duchovní
spojení, páč květinka zvadne, a je po parádě!
Ale co fakt nedával, byly kovový policejní pouta, který si ta
nažhavená dámička vzala do paciček, jako že začíná předehra podle
jejího svéráznýho gusta! To už Páťa neprodleně zdrhal, a tak svižně,
že tam zapomněl půlku svý garderóby! Ale vyhlídka na to, že vona si
ho tam připoutá k tomu studenýmu topení a pak zjistí, že nemůže na-
120
Alan Svejk
jít klíček, páč je někde v tom chlívku kolem... von prej nechtěl nastydnout!
Naštěstí u nás v libeňským nonstopáči ‚U macatý Nély‘, kterej je
vyhlášenej široko daleko a stahuje k sobě jako zářivej maják na rozbouřeným móři všecky ztracený noční kocábky, tam mu mohli poskytnout rychlý a efektývní rozhřešení, tak tam hnedle vodpovědně
sjel, a vyplázlejch korunek za drožku nelitoval!
Pamatuju si, jako dneska, jak Páťa vběhne celej rozcuchanej a rozrušenej do dvéří, my na něj: ‚Páťo, cos kde vyváděl?‘ a von na bar manku Nélu hodí nesmrtelnou hlášku, která tam pak rychle zlidověla: ‚Nélinko, todle bez rumu fakt nepude!‘ Nalil do sebe skoro celičkou flášuli, a pořád jen bezmocně kroutil hlavou, co to jako bylo, esli
se mu to celý taky nezdálo, jako vám tadle podivná mise, pane obrlajtnant!”
Nadporučík uznal, že bude lepší, když se namísto rozčilování bude
věnovat úkolu. Minimálně, že se uklidní.
121
Alan Svejk
Kauza Švejk - Těleso našeho outvaru
Těleso našeho outvaru
„Jen se nebojte, vzornej rekrute Švejku! Metálů máme dost i pro
vás, a kdyby náhodou nestačily, protože vaše zásluhy na rozvoji Armády budou tak nesmírně široký, nechám je speciálně kvůli vám vytlačit až ve slavný vítkovický železárně a zaplatím milerád z vlastního žoldu!
Kromě nás dvou je tu ještě desátník Rýdl, řidič, a paní Moláková,
původně z Genštábu, pár let před důchodem, ale spolehlivá a přesná,
ta tu bude dělat veškerou administrativu a účetnictví, finance. Bude
držet ruku na kase, abysme si moc nevyhazovali z kopejtka! O těchto
dvou osobách vám ale řeknu až později, protože jejich úloha v naší
záležitosti je pouze vedlejší.
Eso našeho útvaru bude prý nějaká Dvořáková, která přijde až ve
středu, a z toho mám už předem oprávněný obavy, Švejku! S ní bude
asi náramně těžká domluva! Má nám pomoct s formálníma věcma
ohledně Public Relations, protože nedávno dostudovala konkrétně
tenhle obor. Takže holka čerstvě po škole, neví nic o skutečným
životě, plná hlava ideálů a volovin, vidí svět černobíle, čte Prévertovy veršíčky, třídí odpad jak o život, solární panely by nacpala snad
i na střechu Pražskýho hradu... a v Armádě samozřejmě taky nebyla!
A co je ještě horší, vybrali ji sem kvůli její specializaci, kterou
jsou prej ženský v branných složkách! Její sestra totiž prej slouží u
nás v Armádě, představte si, že jako obsluha toho novýho, vysoce
utajovanýho, hi-tech laserovýho protiletadlovýho systému
‚Avenger‘. Roztomilá vymoženost! Nedávno o něm zrovna psali v
‚Armádním měsíčníku‘, že sundá jakýkoliv letadlo, vrtulník, či dron
v okruhu pěti kilometrů, roztaví prostě veškerou palubní elektroniku,
a Armáda se tak konečně zbaví neekologickejch, zastaralejch rychlopalnejch kanónů, a předraženejch raket země-vzduch!”
122
Alan Svejk
„Nó, pane obrlajtnant, já bych tudle vzornou študentku Dvořákovou nepodceňoval! Vona může bejt naší věci vysoce užitečná,
když je koneckonců skoro jedna z vás, páč má přímý rodinný vazby
na Armádu! Myslím, že vy jako vostřílenej frontovej voják, co viděl
svět, a já zase s mou širokou životní praxí, ji společnejma silama
určitě ukočírujem, aby byla našim cílům prospěšná!” ubezpečoval
Švejk nadřízeného.
„Von správnej přístup dělá divy! Asi tak před tejdnem stojíme
takhle s kámošem Béďou v Libni, na pěší zóně, poklidně ukusujem
přepálenej hambáč ze stánku a zapíjíme ho pívem, páč nám zrovna
ňák vyhládlo, měli jsme ňáký vyřizování, platit pokutu za pitomý nezaplacený popelnice, a eště s mastnejma ourokama, von se totiž
tendle drobnej rénonc v mý i Béďový platební morálce stal už před
mnohejma rokama, a ty hlavouni z nechvalně proslulýho vodboru
komunálního vodpadu na něj nezapomněli, a vobeslali masivním
poštovním atakem nebohý hřejšníky z celý Libně!
Vomlouvali se teda, že jde vo nouzovej stav, páč maj málo peněz
na nájem, ministerstvo že ňák málo přispívá na bydlení, tak se holt
budeme muset na tu jejich barabiznu složit my vobčani, aby naši pilný ouředníci měli pevnou střechu nad hlavou! Nemůžou přece
spravovat záležitosti veřejnýho zájmu někde pod stanem, že jó!
Najednou vám přifrčí takový to auto... Ferrári, myslím, s tím vzepjatým koníčkem ve znaku, jak ho dělaj vobvykle jen rudý, jak barva
rtěnky ňáký moc rozjetý ženský, že když pak jedete z úspěšný schůzky s ní domů, celá Praha se vám chechtá, páč máte ty votisky ouplně
všude, i když stará mě ubezpečovala, že prej se dneska už dělaj ty
rtěnky neslíbatelný, ale já bych na to moc nespolejhal, třeba nám to
holky jen nakukávaj, abysme se nebáli vyznáníček a něžností, a pak
se nám ty potvory mohly smát, až vodkráčíme zase mezi lidi rudě
vod nich voštemplovaný, jako že jsme jejich majeteček!
123
Alan Svejk
Tak todle rudý žihadlo mi málem přejede nohu, frajér zastaví tak
prudce, až se vod masivních brzdovejch kotoučů vyvalí bílej kouř, že
jste si připadal jak na startu Velký Ceny Standy Hoška, a hrne se
hnedka z káry, jak velká voda na Karlův most tehdá v roce 2002, že
ten nápor zdivočelýho živlu už ani ty slavný velvarský vajíčka v jeho
vomítce neudržely, a jeden pilíř se poroučel pěkně sešupem pod
hladinu, že prej když to nejde, tak to nejde! Von Karel IV. dělal co
mohl, ale ty neschopný hrázný z vltavský kaskády mu podrazili
nohy, někdo zachrápal, zapomněl včas pustit kohouty a pak na matičku stověžatou poslal miliardu, ale né do rozpočtu, pěkně v tekutým
stavu, metrů krychlovejch studený voděnky!
My už si říkáme, co ten vůl blbne, dyk sem stejně nemá co vjíždět? Zóna klidu, jak to vrchnost z radnice hrdě vyhlásila vloni, aby
současně vydala asi tisíc vejjimek k vjezdu, že ji má každej druhej
pitomec a je tam provoz, jak na dálnici D1 před slunečným vejkendem! Ale von na nás řízek ouplně přátelsky: ‚Halejte kucí, vypadáte
schopný a přičinlivý, mohli byste mi tady pár minut pohlídat tudle
mojí taliánskou krasavici, aby jí nevotravovali neuctiví chlupatý, co
se neuměj chovat k ušlechtilejm cizinkám? Nebudete škodný, vo svý
lidi se dycky bohatě postarám!‘ sliboval nám.
Já se teda chvíli rozmejšlím, esli mít pochopení, vono je přece jen
trochu potupný i pro mně, zasloužilýho klienta pracáku, hlídat někomu káru! Ale von se vám zatvářil tak strašně nešťastně, jako že ho ty
hladový chlupatý fakt pořád hrozně moc votravujou, aby si přivydělali, páč jak viděj tudle epesní kraksničku, je jim kompletně jasný, že
je zavatovanej, tak mu rádi pustěj žilou!
A tak mu teda chápavě povídám: ‚Může bejt, vašnosto, ale jen
chvíli, nemáme moc času! Jsme děsně bizy!‘ Von mě zahrne díkama,
div mě rovnou nevobejme, jako bojovýho druha po velký bitvě, kdy
jsem mu zachránil kejhák, a strčí mi se spikleneckým úsměvem do
124
Alan Svejk
ruky kiliána, jen jako foršus doufám, a vodkráčí si v těch svejch rudejch italskejch koženejch botkách, asi aby byli s tou jeho plechovou
krasavicí dokonale sladěný, prostě souzněný, jako jedno tělo, jedna
duše. Když už do tý naleštěný frajerky nalil tolik prašulí, tak jí přece
nebude dělat vostudu, nó né? Musí reprezentýrovat!
Asi za minutu jsou tam už samozřejmě městský benga, voni tam
číhávaj hned nahóře u vjezdu, ale asi byli na gablíku, tak jim
zrovinka todle Ferrári lstivě proklouzlo! Hlídku ved ňákej Lojza
Dospiva, moc vostrej konstábl, s ním si neradno zahrávat, ten dokáže
zkazit den! A von na mě hned pěkně zhurta: ‚Pane řidiči, víte, že je
tady zákaz vjezdu? Vy asi chcete přijít hned na místě vo papíry a
zvopakovat si autoškolu!‘ Já ouplně v klidu vodpovídám: ‚To není
moje, pane komandýr, hlídáme to tu jen kámošovi, aby mu ňákej
blbec nevodřel lak, von řikal, že hned dorazí, a případnou pokutu s
váma hned srovná, von je děsně vodpovědnej vobčan!‘
Chlupatý na tu hříšnou káru přísně koukaj, jak si tam leží doslova
rozpláclá na zemi, naleštěná, hrdá, vodvážná, sexy, že i mý jinak k
autům dost chladný srdce se tetélilo, prostě ta žhavá Taliánka, jaká
má bejt, vokolo trajdaj nadšený kolemjdoucí, co si ji fotěj a voblejzaj, znáte to, když někde něco takovýho epesního stojí, jak jsou
lidi hnedle hin! Druhej z těch přísnejch drábů nakonec povídá, asi už
vycejtil jistej vejvar do věčně prázdný a tudíž moc potřebný vobecní
kasy, plus hřejivou pochvalu vod svýho vrchního náčelníka před
vzorně nastoupenou jednotkou: ‚Tak si teda na majitele vozu taky
počkáme! A zkontrolujem si rovnou, jestli to není kradený!‘
A tak tam stojíme ve čtyrech, jak trotlové, a lidi čuměj, co bude
jako dál! Bylo ale vočividný, že když tam frajér ty vartující vopásaný
uvidí, tak tam nepude, třeba byl dokonce v pátrání Interpólu, von
přece vostrej italskej máfos může bejt původem i ze Žižkova, akorát
125
Alan Svejk
se vejhodně přiženil až do Palérma, kdoví! To už jsem byl kapánek
nervózní, a jak z toho ven?
Slíbili jsme mu přece, že mu káru pečlivě vohlídáme, dal mi za to
vostatně slušný prachy, na který bych za kasou makal celý dvě
krušný hodiny, a eště riskoval maňasa! Takže vodejít by bylo nečestný a tady jsem byl aspoň na čerstvým vzduchu, mezi lidma! Super brigáda, pěkně v keši, a přísnej ministr financí vo ní neměl ani
ponětí, aby hladově zacinkal kasičkou a vyžadoval z vejvaru ňákej
ten desátek! Dyk voni dneska všici jen natahujou ruce, to je hrozný!
A vono to asi vypadalo moc dobře, když takovou káru hlídaj nejen
civilní hejskové, ale i dvě moc vážně, ba komisně se tvářící unifórmy! Lidi nás fotili vo sto šest a mysleli si, že určitě cobydup příde
ňáká děsně ultimátní celebrita, co má nejen Ferrári a vochranku, ale
má podmáznutý i místní vopásaný, co zajistěj bezpečnou eskórtu,
aby pak nebyla tlačenice na podpisy, páč voni tydle fandové jsou vobčas moc dotěrný, hystericky ječej a vůbec dělaj davový scény!
Za chvíli tam stál vyloženě napjatej dav puberťáků a fanynek, kterej čekal ňákou poctivou šou, mobily a foťáky a památníčky všici
pečlivě nachystaný, aby to vycvakli a hned to poslali někam do redakce Blesku, nebo dokonce i vyžebrali vlastnoruční echtovej podpis
a pak se zčerstva pochlubili kámošům, co to vosobně zažili za velikou parádu, co votřese mediálním světem!
Nemusím připomínat, jak jsem se už cejtil kompletně blbě, prostě
jak nuznej slouha, pucflek! Ale voni ty klucí vedle nás asi eště hůř a
přišlo mi, že už jim to taky pomalu docvakává, jak to vlastně vypadá
před lidma, veřejností! Ale asi si říkali, že holt služba je služba, a že
je při jejím vodpovědným vejkonu nutný překonávat i blbý vosobní
pocity!
Nakonec to vzdali, nevyplněný pokutový bločky si strčili zase
zpátky do služebních brašniček, jen eště zahrozili, že prej si to s ním
126
Alan Svejk
vyříděj pozdějc, že se z toho ten hřejšník jen tak nevyvlíkne, že mu
to neprojde, že tu nikomu nejsou pro smích, a poklidně vodkráčeli číhat na starý vosvědčený místo, kde tejraj přespolní nebožáky. Já si
voddech!
Nó a řízek si přicupital asi po půl hodině, podivně zchlíplej, rudou
rtěnku měl snad i za ušima, strčil mi provinile další kilo a ptal se
vopatrně: ‚Jak to šlo, dobrý?‘ a já mu na to pověděl: ‚Ouplně bez
problému, vašnosto, služebníček!‘ A vodešli jsme s Béďou středem!
Von prostě věděl, tendle chytrej vlastník Ferrári, jak ukočírovat svý
lidi, aby ho zrádně nevyšplouchli!
To se holt pozná pravej máfos, kterej taky musí řídit velikou
ilegální vorganizaci, a mít nesporný manažérský schopnosti, jinak by
mu půlka zaměstnanců zdrhla s horkým matrošem a druhá si moc důvěrně popovídala s vopásanejma vo nový kariérní budoucnosti!”
127
Alan Svejk
Kauza Švejk - Nechtěla tančit s vojákem
Nechtěla tančit s vojákem
„To jste řekl docela rozumně, Švejku: ukočírovat! Hlavně je ale
potřeba, abysme ukočírovali celej tenhle slavnej krám! ‚Agentura pro
Speciální Projekty‘, to je název, panečku! Jak z béčkovýho akčního
filmu! Kterej pitomec to jen vymýšlel, nebyl jste to nakonec vy? To
by k vám totiž úplně sedělo! Jsme vyloženě nenápadný! Každýho
blbce hned trkne, že je to levota!
Přitom je to celý jen prázdná nádoba, dutá, jako vaše hlava, a já
zatím nevím úplně přesně, čím ji naplnit! Ale s tím mi jistě pomůžete, viďte? Vždyť se jen tetelíte, abyste byl konečně prospěšnej lidu!”
ujišťoval se nadporučík ironicky.
„Vynasnažím se, pane veliteli!” přisvědčil Švejk nadšeně a sebevědomě. „Já byl na mnohejch unikátních místech, a potkal jsem
mnohý zajímavý lidi! Kdybyste mi teď z fleku přikázal třeba:
‚Švejku, sežeňte mi vycpanýho lva!‘, do hodiny bych měl chlupáče v
náruči, páč jeden můj dobrej kámoš je vod těch světskejch z Bílý
Hóry a má široký kontakty po všech cirgusech, cizokrajnou zvěří
dobře zásobenejch!
Anebo, kdyby bylo potřeba, aby pět holek v titěrnejch bikinách
kroutilo zadkama tady na stole, tím myslím živejch a nevycpanejch
silikónem, aby nás kulturně povznesly, to bych taky zajistil, i když
asi né do hodiny. Kámoška má takovou malou modelingovou agenturu ve Slaným, a je přístupná všemožnejm návrhům na zajímavej
byznys! Vono buď vám firma jde nahóru, nebo dólu, furt se musí
makat a nevodmítat příležitosti k růstu!”
„Holku fakt nepotřebuju, Švejku! Dejte mi s tím laskavě pokoj!
Měl jsem se nedávno skoro ženit, tak perspektivní známost to byla, a
nakonec mi ta podařená vyvolená utekla s nějakým volem taky v tom
Maserati, nebo jak se ta naleštěná skoro bezcenná kravina jmenuje,
128
Alan Svejk
přitom můj nástupce v srdci i loži taky nikdy nebyl na vojně, jako
vy!
Další pouhej zbabělec bez špetky cti, a ona si ho s důvěrou pojme
za partnera! Ta, co mi ještě včera slibovala věčnou lásku a neskonalý
pochopení vůči mýmu náročnýmu brannýmu povolání! Co je tohle
jen za zvrácenej svět?
A jak jsem potom byl sám, tak mi to nedělalo dobře, a nenapadlo
mě nic lepšího, než se spustit s tou nejmenovanou kolegyní z Armády, však víte, koho myslím... a jak jsem dopadl? Hrozně! Tentokrát
se vy podívejte na mě, jako na varovnej příklad! Cena za trochu tý
pomíjivý vášně je strašná, totiž, že tu s váma sedím v jedný kanceláři! Ona mě do toho navezla! A já byl tak hloupej,” konstatoval nadporučík s neskrývanou rozezleností na vlastní chyby.
„Tak to se ví vodjakživa, pane obrlajtnant, že jakmile hrdinný
vojáci vodtáhnou do bitevního póle, páč vodpovědně vyslyšeli nalejhavý volání polnice, tak holky doma dlouho nečekaj v slzičkách,
vosamělý a vopuštěný, pyšný na svýho milovanýho hrdinu a tetelící
se na metály, co jim přinese vokázat, ale brzo jim už někdo alternatývní pilně zahřejvá pelechy, a chmatat na ně všude možně je mu povolený taky, to je samo sebou!
Vono jak se říká, sejde z vočí, sejde z mysli, a co tydle pouťový
nestálý lásky udělaj, když se cejtěj tak samy? Nó, pejska si nepoříděj,
ale ňákýho mazlíčka vo trochu většího a kapánek míň chlupatějšího,
co umí dát ňáký to tělesný blaho a uspokojit žádostivý mladý tělo!
Dočista hrozný ale je, když holky vodmítnou dát statečnejm
vojákům nevinný požehnání před vodchodem do velký bitvy, tím, že
s nima vodmítaj tancovat, znáte to: ‚S vojáky netančím!‘ a podobný
hnusný, ba protibranný řeči, za který by se mělo zavírat natvrdo! Byl
prej takovej smutnej případ v Jincích, na loňský vejroční tancovačce
myslivecký jednoty v místním kulturáku, kdy jednomu nebohýmu
129
Alan Svejk
kanonýrovi vod samohybnejch houfnic vodmítlo hned vosum holek
za jeden večer, a to byl skoro střízlivej a požádal je vo taneček
slušně! Vo jeho skvělým služebním hodnocení a perspektývě brzkýho povejšení ani nemluvím!
Přesto ho ouplně bez milosti zasklily, potvory jedny hloupý, a dvě
se mu eště i votevřeně vysmály, esli se prej ten zelenej votrava nezbláznil, že radějc pudou do kola támdle s dědkem Musilem, než s
vojclem, že prej i ten dědoušek jak věchejtek je pro ně lepší a hlavně
bezpečnější partie, páč je aspoň nevodpovědně nevobtěžká, a pak
hned nevopustí, až ho převelej na další bojovou štaci, anebo když si
dokonce dovolí hrdinně padnout za republiku, což se ale vod vojáka
pod státní přísahou přece taky vočekává, to dá rozum!
A to bylo přitom posádkový město, který kvůli požehnaný přítomnosti Armády jen kvete, společensky, kulturně i ekonómicky! Nó,
kde to teda jsme?
Von se ale prej nenechal jen tak vodbejt, kdepák! To málo znáte
naše statečný vojáky! Dal si u báru hnedka na kuráž pár hřejivejch
paňáců a jak se mu celičkej svět rozjasnil, vony tydle lihovinky jsou
vobčas i prospěšný, tak kouká, že přímo veprostřed toho narvanýho
parkétu tancuje ňáká ouplná královna, blondýna, vysoká, ztepilá,
bujně žensky vybavená, víte co myslím, nó prostě ouplně epesní kočanda! Blbý teda bylo, že s ní byl ňákej místní Ferda, co se tvářil
jako mistr světa a voháklej byl, jak ze žurnálu, ale to vodhodlanýho
vojáka v nádherně vyšňořený a kartáčem pečlivě vyčištěný vycházkový uniformě, ve který náležitě vynikla jeho vejcvikem zocelená
mužná postava, nemohlo v žádným případě zastavit!
Když vám totiž takovej dobře cvičenej kanonýr dostane rozkaz,
aby kupříkladu rozstřílel támhle ten barák naproti, neptá se, čí to stavení je, a esli náhodou někdo není vevnitř! Ptá se jen na přesný koordináty, a už se sápe po pořádným tříštivým granátu, aby ho nalá-
130
Alan Svejk
doval do komory kanónu a hned se dal do svižný práce! Jako v tý
slavný písni 'Kanonýr Jabůrek', jak má ten moc hezkej refrén: u
kanónu stál, a furt jen ládoval!
Jak to jen bylo, ty slova? Ňák takhle:
Tam u Královýho Hradce, lítaly tak koule prudce
z kanonů a flintiček, do ubohých lidiček.
Vzdor hroznému dešti kulek, fójervertr Franz Jabůrek
s luntem u kanonu stál, a pánvičku pucovál.
A už střílel jako blázen, Prajzi měli horkou lázeň.
Celej rozbil regiment, Jabůrek, ten saprment!
Moc hezká písnička, můžeme bejt na naše předky vojáky pyšný,
jak pilně uměli vzít za dílo! Ale kde jsem to jen přestal? Jó! Takže se
tam k ní ten vodvážnej kanonýr sune, kapánek se už kymácí, jak mu
po tom tekutým požehnání zeslábly nohy! Klucí vod jeho kumpačky
ho přitom zapřísahávaj: ‚Vole, nech to bejt, bude průser, lítačka si na
nás smlsne a napařej nám to ve vostrejch!‘
Ale von né, prostě se definitývně rozhodnul, a nejní cesty zpátky,
jako když vopustíte bezpečnej zákop, a vyběhnete na ňákou vosudovou zteč, po který vás čeká buď metál, nebo outulnej černej igelitovej pytel a písemný uznání státu za vaši vznešenou voběť pro milovanou republiku, který pak vaši blízký budou s dojetím číst furt
dokola, a docela zapomenou na tu bolestivou ztrátu!
Takže pořád kráčí dál, skrz ten křepčící dav, kámoši nevěděj, esli
utýct, nebo ho krejt, páč všem je docela jasný, že bude pořádná mela,
kde by křehký lidský tělo mohlo dojít k pořádný ouhoně!
131
Alan Svejk
Voni i místní nabroušený řízci už vycejtili, že je to tady, stejně se
jen čekalo na ňákou záminku, aby se to tam celý klasicky servalo,
civilisti proti vojclům! A tak se to tam začne spořádaně houfovat
proti sobě, všici rychle chmataj po půllitrech a flaškách vod vína, aby
jako měli impróvizovaný zbraně na tu nelítostnou potyčku, a jeden
místní dřevorubec dokonce běží do šatny pro nečestnou sekéru, co
sebou dycky nosívá v tašce, prej pro strejčka Příhodu!
Nakonec se k ní maník fakt dovalí, a jen tak před ní stojí, mlčky
kouká, a propaluje ji takovým vážným pohledem. Vokolo už všichni
v plný polní, vojclové i civilisti, kapela svižně balí vercajk, aby neměli z aparatury kůlničku na dříví, jako minule v Chomutově na milionářským bále, pořadatelé už volaj na policii, co stojí na číhaný
venku i s antónem, že to už začalo, ať nastoupěj těžkovoděnci se
slzákem a vobuchama, a nastolej veřejnej pořádek!
A jak je tam takový napjatý ticho, tak kanonýr konečně spustí a
něco jí začne děsně vážně vyprávět. Vona kupodivu poslouchá. Všici
kolem valej voči, co to jako je, jen jeden kořala řve, kde jako vázne
vobsluha, páč i pinglové takticky vyklidili pozice do bezpečnýho
zákulisí, a schovali se pro sichr kuchařkám pod sukně!
Nakonec, a teď se pane obrlajtnant podržte, skončilo to prej místo
rvačky velkolepou svatbou a celonoční lihovou družbou mezi voběma těma světama, civilním a vojenským! I když teda nemůžu ouplně
garantovat, esli si tu povídačku ten vojcl, co s náma vloni pilně nasával ‚U přejetý žáby‘ na Proseku, kapánek nepřibarvil! Vono taky
kdoví, z kolikátý ruky to měl! Prostě vojenskej foklór musí bejt!
Moderní Armáda není jen flinta a mundúr, ale i kultůra!”
Nadporučík poslouchal Švejka s odtažitostí, ale ta řeč, plná pochopení pro místy obtížný vojenský život, se mu docela zalíbila. Trochu pookřál, ba roztál.
132
Alan Svejk
„Tak se do toho teda dejme, Švejku! Pěkně od začátku. Ale kdyby
to nešlo, klidně hoďte ručník do ringu, zlobit se nebudu. Oni to tady
stejně asi během pár měsíců zavřou... a mě pak zavřou asi taky!”
133
Alan Svejk
PSYOPS - PSYOPS
PSYOPS
134
Alan Svejk
PSYOPS - Taky holky to chtěj
Taky holky to chtěj
„Vysvětlím vám to, Švejku, úplně jednoduše, jak pro blbý!
Správnou vojenskou instruktáž totiž musí pochopit docela každej,
chytrej, nebo hloupej, aby se z netečnýho, levýho, nevohebnýho,
zbabělýho, vobčansky neuvědomělýho civila mohl stát elitou
brannejch sil, jednou třeba i vojákem z povolání, a dotáhnul to třeba
až na generála. Škola hrou!
I když teda zrovna vaše nebetyčná blbost nespadá do žádnejch
tabulek a odbornejch definic, takže ve vašem speciálním případě mi
možná bude i můj důstojnickej kurz, kterej jsem absolvoval s výtečným hodnocením, docela k ničemu,” pravil důstojník s mírnými
pochybami, přistoupil k flip chartu v rohu a do ruky vzal barevný fix.
„Představte si vojenskej regiment! Je jasný, že ten má svý vnitřní
členění, v zásadě na bojovou a týlovou část, a každej jeho voják má
určitou funkci, specializaci! Takže tu máme zbrojíře, provianťáky,
průzkumáky, cifršpióny, kuchaře, snajpry, samozřejmě běžný mužstvo neboli kanonenfutr, saniťáky, raketometčíky, řidiče, kulometčíky, oficíry... jo, a taky tu lítačku, aby si každej dal majzla!
To samý platí tady, v Agentuře! Desátník v záloze Rýdl, můj
dobrej kamarád z Olomouce, kterýmu stoprocentně věřím a je zcela
diskrétní, neboli narozdíl od vás nic nevyžvaní, ten má přidělenou
funkci řidiče, zajistí nám jednoduše rychlej transport po bitevním
poli. On je takovej tichej a málomluvnej, úplnej opak vás, a to se od
řidiče VIPek taky očekává, že se pěkně drží volantu, jak se na šoféra
sluší, a neplete se do věcí vyššího zájmu!
Týlová část, to je paní Moláková. Dělá spojenou funkci: zaprvý
provianťáka, kdy se postará, aby ve spíži bylo nějaký drobný pohoštění, pak taky kafe, čaj, cukr, mlíko, to je povinná součást každýho kanclu, abysme se přece trochu za dlouhejch zimních večerů za-
135
Alan Svejk
hřáli, a měli co nabídnout důležitejm návštěvám, pokud teda za náma
vůbec někdo přijde, kromě kontroly z berňáku! A současně je taky
ten cifršpión, takže ohlídá veškerý peníze, a budou se jí předávat veškerý účetní doklady, za každou korunu, která se utratí! Všechno se
musí důsledně vyúčtovat, rozumíte, vy lumpe?”
„Z čeho hroznýho mě to podezíráte, pane obrlajtnant?” ozval se
Švejk dotčeně. „Já nejsem žádnej zloděj! A na erární kasu zásadně
nešahám! Jó, vobčas ňáká ta nevinná šmelinka, nebo drobný keťaseníčko, ale to dneska dělá přece každej, a říkaj tomu počestný
podnikání, sůl celý slavný ekonómiky a recept na aktuálně zuřící celosvětovou krizi!
U nás v Libni má ale podloudnej vobchod docela dlouhou tradici,
tím se nikdo místní netají! Nejvíc se prej praktikuje kolem Palmovky, tam k němu vybízej ty vokolní parčíky a hustý keřejčky, co
milosrdně schovaj nejednu nezákonnou transakci, a před vopásanejma jen zaševelej listovím, jinak vo všem diskrétně pomlčej, a pak
hlavně kolem toho našeho vyhlášenýho nádraží, který vobávám se
fakt neslouží jen k železniční přepravě, ale seženete tam ouplně
cokoliv, včetně věciček né tak docela voficiálních! Ehm... to vím
samozřejmě jen z doslechu, těm místům se důsledně vyhejbám, jako
každej slušnej vobčan, to je jasný!
Pravda je, že né dycky se to vobejde ouplně bez komplikací, když
se jako chtivej, lačnej, ale nedostatečně infórmovanej nakupující nevyznáte v místních, jak to říct slušně, hehe, tržních a kulturních specifikách!
Vonehdá si takhle zrovna přikráčel dobře voháknutej kořén, ouplně líbeznej svou naivní fasádou, a ptá se frajérů s vofinama jak
podle kastrólu, co tam vobvykle jen tak náhodou špacírujou po peróně a čekaj samozřejmě ouplně počestně na vlak, aby fárali navštívit
svou milovanou stoletou prabábičku do Nymburka, co jim zase na-
136
Alan Svejk
pekla ty pověstný makový buchty, páč ty vzorný klucí ušatý se po
nich můžou utlouct a dycky jí za ten sváteční mls hezky poděkujou,
tak esli by jako čirou náhodou nevěděli vo ňáký volný barokní sošce? Že je jako přes to umění, vášnivej sběratel, že by se mu hodila do
předsíně tý jeho letní haciéndy, co má až někde u Jičína!
Nó, nakonec nesehnal nic, a eště přišel ňákou nešťastnou náhodou
vo šrajtofli! Von prej stejně vypadal, jako ňákej nuznej kejčař z
Podkrkonoší, říkali ty šikovný klucí večer v hospě ‚Na poslední štaci‘ v Hrdlořezích, kde voslavovali a veselili se tak, až na ně šenkýř
musel zavolat patrólu, a nejen jednou, v tendle moc vydařenej večer
na outraty nebohýho, naivního sběratele!
Pravda taky ale je, že tomu vybrakovanýmu vesnickýmu kostelíčku by ta ouspěšná transakce asi byla moc líto, tak je možná z hlediska vyšších zájmů i kulturního kánónickýho vodkazu lepší, že si ten
mlsoun přes umění dá ňákej čas pokoj, anebo si vysněnou bustu toho
svatýho Antonínka koupí počestně, né někde pokoutně zabalenou v
mastným papíru, co si do něj někdo původně koupil u libeňskýho
řezníka Bouchala mrzkejch dvacet deka lacinýho salámu, co se dělá
z vodřezků!”
„Nechte těch blbin, nebo se nikam nedostaneme!” přerušil Švejka
nadporučík netrpělivě. „Jednou měsíčně vám taky paní Moláková
udělá radost, když vám snad pošle na účet žold, pokud si ho ale vůbec zasloužíte, vy užvaněnej mizero!
Co se týče tý Dvořákový, tak to je schopná písařka, ale vypomůže
nám občas i při bojovejch akcích, na to se připravte! Nicméně, její
funkce znamená, že úplně cokoliv, co odsud odejde, jako dopis, email, tisková zpráva, odpověď, to vše vytvoří ona, protože na to má
tu školu a vyzná se v PR, prostě ve formální komunikaci. Takže obstará tak nějak styk se stranama, ať se už bude jednat o státní in-
137
Alan Svejk
stituce, korporace, sdružení, politický strany, místní samosprávy,
nebo prostě jen paní Vomáčkovou, jako běžnou veřejnost.
Asi bych to shrnul tak, že je to něco jako manažerka, řečeno
moderně! Všechno to, co se nám nebude chtít dělat, zařídí ona. Přece
jen, je z nás věkem i služebně nejmladší, tak ať se nám ukáže... to
není žádná diskriminace, abyste si nemyslel!”
„Mně by zajímalo to její bojový nasazení, pane obrlajtnant! Zmiňoval jste, že se nějak zaměřuje na ty ženský v Armádě. To jako, že
bude shánět holky, aby šly do Armády, nechaly se nalejt do slušivýho zelenýho mundúru, a udělaly parádu? Jako že ta emáncipace, jak
vo tom tudle zase psali v novinách, že je to děsně společensky i
ekonómicky prospěšný, plus sexy a trendy, a každej slušnej vobčan
má uctívat tudle divérzitu, že nám to prej všem brzo přinese velikánský blaho?
Vono je to moc hezký, že holky chtěj taky zažít ten slastnej pocit,
když na vás nepřítel pustí v rámci poctivý palebný přípravy před
frontálním outokem celej déšť raket, min a granátů, a vy jen ležíte
schoulenej v díře a říkáte si, jak je krásný bejt vojákem v týdle
moderní době, kdy na vás posílaj samý vysoce sofistikóvaný zbraně,
žádný směšný kameny a šípy, jako vonehdá!
A kolik to všechno stojí? Zadarmo! Jedna ta chytrá křídlatá raketka, co nakonec spadne někam do póle, a převorá akorát hlínu?
Rovnej milión, a buďte rád, že vám ten uznalej zbrojařskej magnát
eště dal jako zasloužilýmu velkovodběrateli slevičku! Nebo třeba
blbej granát do tanku: sto tisíc za jeden kousek, ale jedinej vám fakt
na valící se tankovou armádu nepřítele nestačí, takže si připravte
kasičku s nasušenejma devizovejma rezervama, páč pojedem
pořádně z kopce!
Přejete si zabalit jeden vobrněnej transportér, vašnosto? Jak je
libo, dvacet míčů, ale né na volejbal, a radši se nebavme, jak rychle
138
Alan Svejk
tydle peníze můžou v boji vylítnout komínem, dyk von stačí jeden
čilej saprment s flaškou něčeho hořlavýho a sirkama!
A potom, pane obrlajtnant, ta krásná, ba poétická chvíle kouzelnýho ticha, kdy se vobloha zase rozjasní vod všeho toho kouře a střepin
a záblesků a kvílivýho nářku vašich zraněnejch druhů, ale jen na pár
pomíjivejch vokamžiků, než se ze zákopů naproti zvednou řady vodhodlanejch nepřátel, co maj na flintách nasazený bajónety, a vyrazej
s děsným řevem na nelítostnou zteč, zatímco na váš mělkej vokop už
najíždí jeden z těch jeho hrozivejch lomozících tanků, co vás chce
rozdrtit pásama, a vám se klepe ruka, ve který svíráte protitankovej
raketomet, co mu v dešti navlhly kontakty, a tak vám sveřepě vodmítá pomoct z týdle učiněný šlamastyky, abyste si mohl vysloužit hrdinský vostruhy!
A v tý vosudový chvíli vás cvakne ňákej mizera reportér, a zejtra
máte plnobarevnou fotku v tom slavným americkým časáku ‚Time‘ s
móc hezkým titulkem ‚Není čas na strach‘. Jó, tak to rozhodně není!
Páč asi tak vo jedinou vteřinu pozdějc už posíláte milovaný republice
voběť nejvyšší, v zájmu demogracie, lidskejch práv a podobnejch
vznešenejch hodnot, a ani nestihnete zašeptat ‚maminko‘, jak se vo
tom píše v klasický armádní literatuře, že prej to bejvá poslední
slovo každýho padlýho vojáka... zatímco von se už ten hajzlík novinář tetelí, jak s tímdle dojemným vobrázkem vyhraje ‚World Press
Photo‘ a za vobdržený doláče se pojede válet na Havaj!
Já myslím, že holkám se tydle příběhy budou moc líbit, až poznaj
jejich zvláštní půvab!”
„Nechte laskavě toho rozvracení bojový morálky, nebo vás dám
zavřít, Švejku! Tohle je složitější. Holky choděj do Armády i dneska,
o to nejde. Tady jde spíš o správnej náhled na to, jaký to má dopady
a specifika! V jistým smyslu by nám měla dokázat odborně popsat,
co větší účast ženskejch v zeleným znamená, a jistě, měla by umět
139
Alan Svejk
najít taky ty cesty, jak je více zapojit obecně, i civilní holky, což je
dost klíčový, ba zlomový! Minimálně s ní budeme konzultovat veškerou tuhle problematiku, aby se dohlídlo na správný postupy,
kdykoliv půjde o ten ženskej prvek. To je její specialita!
Uvidíme, jak to půjde v praxi. Jak jsem říkal, mám trochu obavy,
jestli se nějak vůbec dohodneme, protože ji neznám a nevím, co je
zač! Nicméně, kdyby nebyla nápomocná, můžeme požádat o její
výměnu, abych vás uklidnil!”
„A nevíte, jak aspoň vypadá? Páč ňáká kočka, to by byl průser, to
by rozložilo outvarovou morálku! Vono je dycky problém, když se
taková vejrazná ženská vobjeví v kolektývu, klucí jsou pak načepejřený jak kohouti na smeťáku a všecka pracovní i bojová
vejkonnost jde vod desíti k pěti, když jí furt čuměj do napnutýho
vejstřihu, jak na svatej vobrázek, a zapomenou na služební povinnosti, když se na ně zaculí...”
„Tak mě z nějakejch kohoutích zápasů laskavě vynechte! To je
pod mou důstojnickou úroveň! A vůbec, tohle je prakticky vojenskej
útvar, kde se takový věci nedělaj, minimálně nikoliv veřejně! Ale jak
je libo, prosím, pokud se vám ta Dvořáková zalíbí a neovládnete svý
nízký civilovský choutky, což ani neočekávám, vy temnotou ovládanej civile, dobývejte si tuhle kótu bez omezení, pokud to ovšem
neovlivní vaši pracovní, nebo spíš služební výkonnost! To vám trpět
nebudu!”
„Tak jsem to nemyslel, pane obrlajtnant! Co je v domě, není pro
mě, že jó? Toho se rozumně držím, a vyplácí se to! U nás v baráku
třeba bydlí ňáká Lacková, rozvedená, kolem čtyrycítky, ale dosavad
fasádou i tajlí náramně zachovalá, furt se maže ňákejma těma zázračnejma vomlazovacíma krémama z reklam, tak kdo by si aspoň
jednou nezasnil vo ňáký tý malý avantýrce s lačnou paničkou, i když
140
Alan Svejk
má doma festově nasáčkovanou, votravnou a jedovatou starou? To
by snad ani nebyl zdravej chlap!
Táhnou se tam za ní místní kocouří, jako na mlíko, což má dost
komický dousledky, páč kolem doteďka řádí její bejvalej, hlídá si ji,
jako kdyby mu pořád aspoň voficiálně patřila, a tadle nebezpečná záliba ho ňák né a né přejít! Vonehdá si tam takhle na ňákýho nažehlenýho milovníčka počkal hned na schodech, byla z toho skrumáž a
muselo se pak dokonce vymalovat na chodbě, páč zdivo došlo vejrazný vizuální ouhony a ženský z baráku byly vyděšený, že u nás
snad řádí nějakej upejr!
A do toho rozruchu nám eště ňákej zlosyn zase vykradnul sklep!
Zmizelo dvacet přepravek kvalitních brambór z Vysočiny, co tam
měla stará Pivodová nachystaný, páč vona podniká v malovejrobě
bramboráků, prej tajnej babiččin recept, už ho vod ní chtěli koupit i
Frantíci a bejvák má skoro denně navštívenej neznámejma pachatelama, jak pořád ten cennej recept usilovně hledaj, aby vydělali mili árdy, jak v tom seriálu vo Chobotnicích, však víte, ten zlořád Žorž,
jak chtěl ty nebohý zviřátka nakrájet na nudličky, aby pěkně svítily
vobčanům, lačnejm po pořádný a laciný elektrice, a co teprve
ekonómika, jak ta by kvetla! Ale vono by to skončilo, jako minule lacino vyrobená šťáva by se prodala do zahraničí, za tvrdý. a nám by
zase napálili ceny, jak někde ve Švajcu! Že prej za ty ceny můžou
akcionáři, jako v ČÉZu... kde je hlavní akcionář stát! Teda jsem
blbej, ale příde mi to jak začarovanej kruh! Nám by už asi ani ty chobotničky nepomohly. Prostě budem cálovat, jak mourovatý!
A to přitom vonehdá říkal jeden politik, už teda dávno zapomenutej v propadlišti našich politickejch dějin, že si pěkně dostavíme
Temelín, budeme si vyrábět levnou elektriku, a budeme vysmátý! A
pak najednou transfórmace na akciovku, a ejhle, všecko je jinak! Temelín sice jede na plný vobrátky, že vlaky ani nestačej dovážet
141
Alan Svejk
uránek, ale ceny jsou mastný, jak kdybysme tendle zázrak neměli! A
eště nám řikaj, abysme si vyměnili žárovky za ousporný, že se musí
elektrikou šetřit! Já bych si tudle vymoženost do lustru klidně dal,
ale vono to vůbec nesvítí! To mdlý světlo vám i v krásnej letní večer
přináší pořádnou zimní depku!”
„Tak to tomu exmanželovi ale snad neprošlo, ne? Volal ten napadenej policii?” zajímal se ředitel.
„U nás ve starý Libni se to dělá vonačejc, pane obrlajtnant! Tam
se spory řešej zásadně mezi sebou, a ručně, třeba když si váš
ouhlavní nepřítel zajde do hospody ‚Na růžku‘ na jedno vorosený
vod pípy, tak ho prostě vyzvete na čestnej souboj! Fízlové se zásadně
nevolaj, akorát by vás přetáhli přes hřbet vobuchem, že je zbytečně
votravujete takovou prkotinou, páč zrovna koukaj na Večerníček a je
to prej moc napínavý!
Docela jinačí průběh drámatu ale nastane, pokavad kráčí vo ňákej
ten vyloženej mord ze žárlivosti dranžírákem, co si někdo pučil vod
starý z kuchyně, to pak jde zase kriminálka ouplně najisto, a
vopásaný klidně stihnou před velkou razií i pívo na cestu!
Bohužel, vono totiž i lidu bonzáckýho u nás máme dost! Tam se
pomalu ani nevyznáte, kdo je pod žahavou knutou policejní direkce,
musí pěkně pravidelně zpívat vrchnosti, a kdo prostej, počestnej
zločinec, co by snad měl dodržovat ňákej ten kodex cti, né? Jako bejt
děsně zatvrzelej a s vopásanejma mluvit jen vo hezkým počasí, a kdy
dostane tu chutnou trestaneckou večeři, né vo tom, co kdo vokolo
proved né tak docela podle tý přísný litery zákona!”
„Přestaňte už s těmi vašimi výklady, Švejku! Tady se má pracovat
pro obranu státu, ne, že mi tu budete za váš královskej žold vyprávět
půl pracovního dne svoje bezcenný pivní povídačky a svérázný ekonomický teorie, který jste beztak vyčetl někde v bulvárním plátku!
142
Alan Svejk
Zrovna se dostávám k tomu, co je pro vás nejzásadnější, totiž, abyste
věděl, čí rozkazy máte poslouchat!”
„Náhodou, pane obrlajtnant, ten slavnej tejdeník ‚Těžká pomluva‘
je moc kvalitní infórmační zdroj, dyk ho čtou všici, i libeňský intoši!
Sice se ví, že tamější redaktóři jsou do jednoho zapřísáhlí vopilci, ale
správnej umělec holt potřebuje nějakej ten elixír, aby mu z péra
mohla tryskat pravda!” bránil Švejk kvalitu svých vědomostí.
143
Alan Svejk
PSYOPS - Šest set litrů na měsíc
Šest set litrů na měsíc
„Moje role je teda asi jasná,” pokračoval nadporučík Lukeš. „Jsem
z vojenskýho hlediska ve funkci plukovníka, i když mám jen tu
hodnost nadporučíka, co řídí úplně celej regiment, a má za něj plnou
odpovědnost! Jsem teda nadřízenej vás všech tady. Mám pod palcem
všechny vojáky, a určuju, jaká bojová taktika se použije, až budem
chtít dobýt nějakou kótu či město, ovšemže v přeneseným smyslu!
Současně ale musím ohlídat, aby se neporušovala Ženevská konvence a ‚pravidla užití síly‘, takže jsem i ta Vojenská Policie. Jak jistě víte, s lítačkou není nikdy sranda, a když někdo něco pokazí, nebudu váhat, dát mu přísnýho prokurátora!
Ne, Švejku, nesmějte se zase tak blbě, protože tohle myslím docela vážně! Nespoléhejte na to, že nás bude někdo z něčeho vysekávat,
že nad náma někdo nahoře drží ochrannou ruku, že máme tlačenku a
všechno nám zázračně projde!
Jakákoliv intervence shora je úplně vyloučená a navíc, asi se
dovtípíte, že tenhle nezvyklej projekt má v Armádě i na Ministerstvu
spoustu kritiků až nepřátel, který ho považujou za nesprávnej a nesmyslnej, prý pouhý vyhazování peněz, takže to poslední, co by pro
něj udělali, bude nějaká pomoc!
Ba naopak, ještě si do nás rádi kopnou, budou nás přepečlivě sledovat a v případě jakýkoliv chyby po nás půjdou, jako lačný vlci, aby
si lacino nahnali politický, mocenský a kariérní body!
Berte to tak, že máme ve skladu určitý omezený množství materiálu, to je náš pevně určenej rozpočet na celej rok! Víc nedostaneme
ani floka, ani jedinej ešus, sumku, konzervu nebo mundúr navíc!”
„A ten rozpočet, pane obrlajtnant, to je v korunách asi tak kolik,
rámcově? Esli to teda není tajný? Zajímá mě to, abych jako věděl, co
si můžeme dovolit! Vono totiž dneska všecko stojí peníze, zadarmo
144
Alan Svejk
pro vás nikdo nic neudělá, anebo se leda tak upíšete temnejm lichvářskejm silám!
Moje bejvalá holka dělala pro jednu takovou podařenou firmu, co
pučovala lidem na pěkně mastnej ourok, a byla tam moc spokojená,
moc hezky se vo ně jako zaměstnance starali, jak v bavlnce! Platy,
bonusy, podpora pozitývního ducha kolektývu! Mně ale až pozdějc
došlo, že klienti zase tak dobře vobstaraný nebyli, a že ta péče vo
domácí mančaft byla jen proto, aby pak ty namotývovaný zaměstnanci vošulili eště víc naivků, když budou mít před vočima ty
radostný vejplatní pásky a zlevněný stravenky, co dostanou za svý
vysoký pracovní ousilí,” popisoval Švejk zákonitosti tvrdé doby.
„Inu, na něco je to málo, na něco dost,” pokrčil nadporučík rameny. „V zásadě, pokud odečtu naše platy, nájem kanclu, běžný výdaje
a tak, mělo by zbejt... počkejte... asi 600 tisíc korun měsíčně, který
můžeme použít na užitečný věci. Ne, že je prochlastáte a prohrajete v
nějaký libeňský herně!”
„Fíha, pane obrlajtnant, s tím by se už fakt dalo něco zajímavýho
podniknout! Tak to na nás nešetřili! Asi nám dovopravdicky věřej!”
pravil Švejk s neskrývanou uznalostí, když si živě představoval, co
vše ‚užitečného‘ by se za uvedený obnos dalo každý měsíc pořídit.
Jedna láhev rumu stojí asi stokorunu, zavřel Švejk oči, a hned v duchu počítal: kolik že by měl za měsíc flašek za těch šest set klacků?
„Éééé... už jsem asi moc dlouho ze školy, todle bez karkulačky pude
těžko...”
„Švejku, tohle jsou výslovně erární prostředky,” upozornil nadporučík. „Teda formálně jsou v naší moci, dostali jsme je jako velkorysej sponzorskej dar od jistýho zahraničního nadačního fondu, co se
bohulibě snaží povznést určitý přínosný společenský oblasti po světě,
ale v praxi asi chápete, že tady kolem nás bude spousta všímavých
očí, který budou pozorně sledovat každičkou útratu!
145
Alan Svejk
Upřímně, to mi dost vadí, že nám pořád budou koukat pod prsty!
Nejlepší by bylo, na ty proklatý peníze vůbec nesahat, prostě je nepotřebovat! Z toho by pak mohly bejt různý opletačky, a to bych
vážně nerad! Chce to klid na práci, pokud máme mít šanci na
úspěch.”
„Dneska se to dělá chytřejc, pane nadporučíku, když jsou všecky
toky peněz pečlivě evidovaný a sledovaný! Jmenuje se to barter, výměnnej vobchod, jak někdy ve starověku! Minulost se stále vopakuje, jak vidíte, i ta pradávná, už je tady zase, holt tuhý vokolnosti
doby nás vracej zpátky do histórie! Žárovky nám eště svítěj, průmyslová revoluce taky běží, samej zázračnej vynález z Amériky, ale my
už tu přesto zase handlujem na trhu, z ručky do ručky!
Podmínka pochopitelně je, že musíte mít protistraně co zajímavýho poskytnout! Takže to chce určitou vobratnost, až vobchodnickej
talent, mít zkrátka čuch na kšeft! Umět bejt dycky tam, kde někdo
něco potřebuje, a umět mu to pěkně aktývně nabídnout, nebo zprostředkovat! Prostě spojovat nabídku s poptávkou, a vod vobou těch
chtivejch stran si nechat pěkně zacvakat za vaši oučinnou pomoc!”
„Mluvíte, Švejku, skoro jako ti vaši povedení kamarádíčci z nádraží, které údajně vůbec neznáte, jen jste o nich slyšel,” odvětil nadporučík s rozpaky. „Tyhle vekslácký manýry jsou mi, přiznávám,
dost cizí! Ale máte asi pravdu, že tak by to bylo nejlepší. Jen teda
fakt nevím, co bysme těm druhým mohli nabízet, kromě čestnýho
podílu na státních úkolech nejvyššího zájmu? Jak jsem vám řekl na
rovinu, nikdo za náma nestojí, a nikdo pro nás nic neudělá, oficiálně,
ani neoficiálně! Na to nezapomínejte!”
„Nebojte, pane obrlajtnant, já něco snad vydumýruju, jak se
bojová situace vyvine! Jó, a moje ctěná funkce? Asi průzkumák,
rozvědka, co jsem pochopil?”
146
Alan Svejk
„Kdepak, Švejku, to byste měl moc jednoduchý! Budete mít úkolů
mnohem víc, abyste si třeba nemyslel, že je vojna nějaký leháro!
Naopak, budete mít službu, jako řemen! Já už vám všechny ty vaše
pivní pohádky i sny o metálech dostanu z hlavy!
Předně, jste teda poradce velitele, pobočník! Budete se povinně
vyjadřovat úplně ke všemu, což vás jistě bude moc těšit, protože jste
užvaněnej, jak libeňská bába! V každým případě se rozhodně nestyďte, říct svůj názor na všechno, kdykoliv, na cokoliv, od barvy našeho slavnýho korporátního loga, až po nejzásadnější strategický
tahy! Od toho tu jste, abyste všechno zhodnotil svýma očima, a zase
spolu s mým, nepochybně odlišným a společensky přijatelnějším
pohledem, to dáme snad celý dohromady!
Dál, budete něco jako vyslanec v choulostivejch věcech, to je ta
vaše rozvědka! Některý jednání, povězme citlivý, riskantní, kde by
moje účast nebyla úplně vhodná, obstaráte sám. Jen abyste se ale
neradoval, že máte volnou ruku na vaše skopičiny! Pokud totiž
selžete, dávám od vás chladnokrevně ruce pryč a odsoudím to jako
klasickou partyzánštinu!
Jak vidíte, tak generalitou široce oblíbenej princip ‚plausible
deniability‘ budeme používat, ač v menší míře, i tady u nás u 102.
regimentu! Ale neberte to osobně, takhle se to dělá všude, a musí se
to tak dělat, obětní beránci mají svý čestný místo v každý firmě, i v
Armádě! Velení musí vyjít ze všech průserů vždycky čistý, jako sklo,
to je základní poučka vztahů s veřejností! Na hříchy a chyby jednotlivců se časem zapomene, ale instituce musí bejt před lidma pořád
hezoučká, aby se nepoškodil její mediální obraz!
Co se týče toho průzkumu, ano, to taky souhlasí! Proplížíte se přes
nepřátelský linie a řeknete, jak se věci mají na druhý straně, co nepřítel kutí, a jak je silnej! Budete oči a uši regimentu, já přirozeně zů-
147
Alan Svejk
stávám bezpečně ve štábu, protože chytit nějakou zbloudilou pitomou kuličku, tak jste bez velení, a regiment bez velení...”
„Je dočista ztracenej, nemůže plnit bojový úkoly!” doplnil Švejk
snaživě.
„Velmi dobře! A nyní se pojďme podívat na aktuální situaci na
frontě!”
148
Alan Svejk
PSYOPS - Stratég vod Jihlavy
Stratég vod Jihlavy
Na dalším papíru se objevilo něco velmi povědomého.
„Tohle je naše krásná země,” ukázal nadporučík na neumělou
kresbu, „přes kterou se přehnala fronta a nachází se teď bohužel celá
v nepřátelským území. Všechny naše jednotky ustoupily kamsi
daleko, aby se takticky výhodně zkrátila linie fronty a naši se mohli
přeskupit k drtivýmu protiútoku, kromě jedný, která zvláštním rozkazem velení zůstala hluboko za nepřátelskejma liniema: náš 102.
regiment, zadní voj, abysme na sebe vázali nepřátelský síly a nepřítel
musel zpomalit postup, jelikož nemá dostatečně zabezpečenej týl!
Zásobovací i komunikační linie jsou pochopitelně zcela přerušený,
takže zapomeňme na posily, dodávky materiálu, i polní poštu! Natož
na opušťáky, ulejvky, vzpoury i hospody! Bude se bojovat do posledního muže, posledního náboje, jak žádá vojenská čest!”
„Naše aktuální postavení je tady,” zabodl voják hrot fixu náhodně
na nějaké místo.
„Á, tak to jsme u Jihlavy!” zakabonil se Švejk ustaraně. „Samý
hóry kolem, Vysočina se nezdá, to bude značit dost vobtížný manévrování našich mechanizovanejch sil, pane obrlajtnant!
Navrhoval bych vokamžitej taktickej průlom z kotle směrem k
Haný, tam maj samý rovný úrodný póle a meruňkový sady a lepší
počasí, možná i ňákej ten vinnej sklípek bysme mohli vyplundrovat a
udělat z něj nedobytnej bunkr, připravit se na dlouhý voblejhání, tam
se nám prostě bude hrdinně válčit jedna radost!”
„Držte hubu, Švejku, alespoň chvíli! Ale budiž, tak jsme teda u tý
vaší Jihlavy. Dobře zakopaný!”
„Já to v Jihlavě znám, pane obrlajtnant, dojížděl jsem tam kdysi za
jednou moc čupr holkou, kde je jí asi dneska konec? Asi už má pořízený čtyry děcka a druhýho manžela! Můžu teda případně po-
149
Alan Svejk
skytnout i ňáký cenný místopisný informace, třeba vo síle těch známejch středověkejch hradeb, jak je maj v centru docela zachovalý,
kdybysme z nich chtěli udělat vobrannou pozici! Jó, a vařej tam pivo
‚Ježek‘! Lejt se dá, ale Plzeň to holt nejni!”
„Skvělý, Švejku! Znalost prostředí se vždycky hodí! A jistě i vy
jako úžasnej blb a nevoják chápete, že nemůžeme zůstat moc dlouho
na jednom místě, aby nás nepřítel neobklíčil, a nepřeválcoval! Musíme se pohnout! Pohyb je přežití, na frontě i v životě! Takže průzkumáci pilně rekognoskujou terén, abysme věděli, co bude nejlepší
podniknout dál. Potřebujeme totiž sehnat co, abysme přežili?
No, vy stratégu, tak se předveďte! Zase nic nevíte!
Potřebujeme zdroje, bez nich se nedá bojovat! Podpora obyvatelstva je ale slabá, mají tý války a utrpení už plný zuby a chtějí mít
svůj mrzkej civilovskej klid, takže až jim přijdeme zrekvírovat jejich
vyhublou krávu Máňu, aby naši kluci měli něco k večeři, když celej
den bránili ze všech sil naše postavení proti nekonečným vlnám nepřátel, nemůžeme čekat nějaký vlastenecký nadšení, ale spíš nevrlý
obličeje a pramálo láskyplný přivítání ve vratech statku, s vidlema v
ruce!”
Přednášející otočil na další list, a namaloval čtverec. „Tohle je
mapa blízkého okolí. Tady jsme my... kolem jsou obce Kotěhůlky,
Horní Dolní, a Lhota. Kotěhůlky jsou nejblíž, tady, pouhých pět kiláků na jih. Deset kilometrů na sever je Horní Dolní. A dvacet na západ je Lhota.
Průzkum hlásí, že v Kotěhůlkách, což je jen taková malá zapomenutá osada, kam Pražáci jezdívaj v létě na chaty, není nic jinýho,
než chudičkej konzum na návsi, ale zato jsou nejmíň chráněný, potuluje se tam jen pár špatně vycvičených branců nepřítele. V Horní
Dolní, tam je sýpka s obilím a obrana taky poměrně slabá.
150
Alan Svejk
Ale ve Lhotě, což je dost lákavý, se prej nachází velkej sklad paliva, který je moc potřeba pro motory našich věčně žíznivejch tanků!
Jenže nepřítel si je významu toho kritickýho skladu dobře vědomej, a
proto soustředil kolem Lhoty, zejména k východu, největší síly, a vybudoval poctivý obranný postavení! Ví totiž, že jsme už skoro bez
šťávy, a budeme po ní pást, jako divý! Nepřítel nás teda nejen čeká,
možná nás tam chce přímo nalákat!
Takže, potáhne-li se přímo na dost vzdálenou a dobře bráněnou
Lhotu, je značný riziko, že pokud se útok zkomplikuje, tanky dojedou do vsi s prázdnejma nádržema! Pak stačí jedinej nepřátelskej
voják, záškodník, kolaborant, nebo prostě jen pitomec jako vy se
sirkama v kapse, a ten bájnej sklad paliva mi shoří před očima, jako
fakule, a vezme sebou do nebe i moje hrdinský sny! Pak jsem totiž
dočista nahranej, bez paliva pochopitelně nemůžu ustoupit, ani
pokračovat dál! A bez podpory obrněný techniky moje obranný postavení daleko na východě ihned padne!”
„Poslušně hlásím, že sirky u sebe vobvykle nosívám, takže by to
dopadlo stejně, jako ta neslavná vofenzýva v Ardénách v roce 1944,
pane obrlajtnant! Ale podobnou chybu my nezvopakujem. Všecky
totiž převezem!” podotkl Švejk.
„Zkuste mi teda poradit, Švejku, co mám jako velitel dělat? Uvažujme, že je taky špatný počasí, jako tenkrát, a letectvo nepřítele tedy
nehrozí!”
„Ten konzum v Kotěhůlkách bych vybílil v každým případě, vo
tom není sebemenšího stratégickýho sporu,” nezaváhal rozený
vojevůdce Švejk, jen dočasně se minoucí kariérou. „Klucí tam můžou dojít pěšky a tanky nebudou potřeba! Extra gáblík určitě zvedne
bojovou morálku a kdyby tam měli ve skladu ulitý basy s pívem,
mohl byste vyhlásit speciální prémii za dobytí tý Horní Dolní! A
taky bysme mohli dostat někoho živýho, jazyka, co by vochotně za-
151
Alan Svejk
zpíval vo plánech a síle nepřítele! Bude vstřícnej, když ho náležitě
pohostíme, to von rychle změkne! Případně mu domluvím v zákulisí
ručně, abych mu přátelsky pomohl, konečně si vzpomenout na
přesný rozmístění nepřátelskejch zákopů, minóvejch pólí a kulométnejch hnízd!”
„Chcete dobývat i Horní Dolní? Proč? Je tam jen ta sýpka, a jídlo
už máte!”
„Nó sejpka přece znamená, že kolem musej bejt sedláci! To
uskladněný vobilí bych mohl zabavit pro válečný oučely, a šikovně
ho vyhandlovat s místníma vstřícnejma zemědělcema za naftu, co
maj do svejch traktórů, ulitou pěkně ve stodole, na horší časy! Pokavad vím, tak naše T-72 maj taky dýzlovej motor, takže jsem vysmátej! Navíc, páč je to blízko, pořád se můžu v případě problémů
bezpečně vrátit na základnu, kdyby jí hrozilo napadení!”
„Řekněme. A dál?”
„Pokavad to stříhnu přes Holní Dolní, tak mi to poskytne i jedinečnou strategickou vejhodu, že totiž budu moct napadnout Lhotu ze
severu, anebo dokonce ze západu, vodkad to nečekaj už vůbec, což si
s tím extra palivem snad můžu dovolit! Prostě nepřítele převezu na
plný čáře, a pochopí to až poraženej na hlavu, v zajateckým lágru,
kde bude mít dost času na to, zpytovat svědomí, jak jsem ho fikaně
doběhnul! Na mě si s jeho lacinejma ouskokama nepříde! Libeňská
veřejná knihovna je totiž dobře zásobená i vojenskou literaturou, a já
se tam nebojím denně zajít, abych se dovzdělal, a našel ve svý pěšácký torně konečně i maršálskou hůl!”
„To byla velmi správná úvaha! Jo, Švejku, kdyby to bylo i v realitě tak jednoduchý! Kdybysme si tak mohli jen hrát na písečku s
vlaječkama, to by bylo krásný, barterovat imaginární obilí za naftu,
jak v nějaký počítačový hře!
152
Alan Svejk
Naneštěstí, tohle je skutečnej život, a v týhle naší válce jsou Lhota
i Kotěhůlky opravdový lidi, který budeme muset dobejvat a přesvědčovat úplně jinýma metodama! Žádný tanky, ani vybílený prodejny!
Pěkně čistě, legálně, legitimně! Je vůbec něco takovýho možný?
Kdyby to alespoň byli nějaký nepřátelé, pro to mě cvičili, abych se
dostal přes jejich obranu, myšleno teda v psychologickým smyslu!
Ale takhle? Na domácí frontě? Cítím v sobě nepříjemnej rozpor, jestli je tohle vůbec správný, ba jestli je to vůbec morálně čistý!”
153
Alan Svejk
PSYOPS - Nebudem to komplikovat
Nebudem to komplikovat
„Esli je teda mimořádně povolená nevomezená upřímnost, pane
obrlajtnant... mně přijdete trochu v tenzi! Třeba ty vaše věčný řeči,
že holky jako ani náhodou... a tohle že nejde... a takhle že to nesmí
bejt... to je přece voptika předem prohraný bitvy, kterou se na to
všecko díváte!
Já vím, platěj tu v civilu dočista jiný pravidla, než na který jste byl
zvyklej v Armádě, všude bordel a chaos, každej si dělá co chce, každýmu je všecko jedno, žádnej smysl pro vyšší hodnoty kolem... ale
pokavad tydle zákonitosti nepřijmete, dokonce navopak, dokavad
jich nezačnete plně a nevomezeně využívat jako klíčovejch taktickejch možností, tak to fakt ničeho nedosáhnete!
Strávil jsem teďka pár dnů v knihovně, abych líp pochopil, co to ty
vaše mágický PSYOPS vlastně jsou! A musím říct jedno, je to jen
naleštěnej název pro to, co my tady v civilu děláme už stovky a tisíce
let, i na tý ouplně nejvíc lokální úrovni, páč bez toho nejde ničeho
dosáhnout!
To vy vojáci si věc trochu zbytečně komplikujete, samá složitá
teórie, která vás vodvádí vod ouplně základního principu: je tu totiž
jen pár klíčovejch pojmů, ze kterejch ty vaše vznešený PSYOPS vycházej, a vo ničem vonačím to nejní! To všecko vostatní jsou jen
kecy a moukou nastavovaná vomáčka, aby vám někdo prodal svý
přemoudřelý, předražený bichle, pokavad se neurazíte!
A přesně tady někde bysme měli začít, v těch imaginárních Kotěhůlkách na návsi! Dojdeme tam pěšky, zadáčo, a třeba v tom konzumu najdeme ňáký nečekaný poklady, vod kterejch se pak vodpíchnem dál, naberem síly a zdroje do dalšího válečnýho tažení!”
„Podívejme, Švejku, tak vy jste se vzdělával? Že byste se dal na
lepší cestu, vy mizero? Nevěřím! Nicméně uznávám, že zjednodu-
154
Alan Svejk
šení je vždycky přínosný! Otázka je, zda neopomenete nějakou významnou proměnnou? Ale víte co, nechme to na zítra! Ještě musíme
probrat pár organizačních věcí.”
„Jó, pane obrlajtnant, přítelkyně mě upomínala, abych se jako zeptal, jakej budu mít plat? Vona je taková spořivá, víte! Má ráda vše
jistý a narovinu řečený. Mně vosobně je to ale jedno, vono když
člověk pracuje pro stát v nouzi, nemůže čekat, že bude ňák rozmazlovanej! Takže jakoukoliv částku vyslovíte, neurazím se! Tadle
vznešená státní mise není votázka peněz a ňákýho zbohatnutí!”
„Šetřit na vás nebudeme, Švejku, takže jste oficiálně zařazenej
jako IT specialista, abyste měl vhodný krytí! Určitě tudíž nebude
nikomu divný, že dostanete plat 30 tisíc hrubýho, když jsou dneska
ty počítače a technologie klíčem ke všemu!”
„A to nevadí, že se v tom bazmeku moc nevyznám? Von ten vejvoj techniky běží až moc překotně a člověk ani nestačí všecky ty
nový vychytávky sledovat. A dostanu vlastní péčko?” tetelil se
Švejk. „To by mohlo prospět mýmu vzdělání i kulturnímu rozhledu,
abych byl naší velký věci víc platnej!”
„Na to leda tak zapomeňte! Víte, co je to ‚informační bezpečnost‘,
Švejku? A slyšel jste někdy to varovný heslo ‚Nepřítel naslouchá‘,
co ho má každej radista ve štábu pořád před očima?
Tak to museli vymyslet kvůli vám, vy věčnej žvanile! Jakákoliv
komunikační technika zrovna vám nesmí přijít do pracek! Totální rádiový ticho, rozuměl jste? Pěkně všechno osobně! Žádný telefony,
ani maily, přístup k Internetu tu bude silně omezenej! Rozhodně nebudeme konzultovat choulostivý věci elektronicky!
Sice bych možná mohl dostat nějakej specializovanej hardware, co
by umožnil pokročilý šifrování dat i komunikace, ale rozhodlo se, že
102. regiment nebude používat jakýkoliv utajování, protože to je vždycky podezřelý, a naopak to může ještě leckoho pobídnout, aby za
155
Alan Svejk
tím hledal nějaký atraktivní tajemství, asi jako se dodneška hledá kolem vrchu Medníka ten bájnej Štěchovickej poklad, přestože ten už je
z úkrytu dávno desetkrát vybranej! A přesto se tam dál a dál vrtaj do
země další díry a nešetří se odvážnýma prohlášeníma, že už se to
skoro našlo! Pro veřejnost ať jsme tudíž sebranka neschopných blbů
a šašků, co nic neznamenaj, váma počínaje!
Víte, Švejku, že jste tady umístěnej taky proto, aby se pod
pláštíkem vaší nepochybný blbosti schoval celej tenhle přísně tajnej
armádní projekt? Tohle velení vymyslelo náramně vychytrale, to musím uznat!”
„Já si nestěžuju, pane nadporučíku! Všichni máme holt svý místo!
Hlavní je, bejt prospěšnej celku a svý zemi! A esli teda bude i moje
trochu míň intelektuálně vyzbrojená vosoba pozitývní pro vznešený
cíle vyššího zájmu, tak to se jim milerád vodevzdám celej, a
schovám za sebou i ty nejzásadnější psychológický voperace v dějinách, až je tady u 102. regimentu spojenejma silama vymyslíme!”
„Nešaškujte, vy pitomče! Ona vás ta legrace přejde, a brzo! Já se
vám divím! Copak vám nedochází, že tohle není žádná hra? Budeme
ovlivňovat osudy skutečnejch lidí, a možná ne tak docela k lepšímu!
V případě nutnosti jim musíme třeba i lhát, podvádět je, klamat je,
slibovat nesplnitelný, svádět je z cesty, uplácet je, manipulovat,
poštvávat je proti sobě navzájem, provádět zákeřný ‚operace pod
černou vlajkou‘, šířit lživou propagandu, zavádět prostě okolí do
temnýho labyrintu nepravostí... A nesmíme v tom váhat, musíme bejt
úplně nelítostný, bojujeme přece v zájmu vyššího zájmu!
Budete muset denně lhát svý holce přímo do očí, ráno i večer, a
nesmíte se prokecnout! To vám nevadí??? Mávnutím proutku se
změníte v mlčelivýho zálesáka, co nežvaní, ale koná? Tomu mám
jako věřit?”
156
Alan Svejk
Švejk jen mávl rukou. „S mlčením před starou nemám nejmenší
problém, pane obrlajtnant! To víte, holka tu dneska je, zejtra třeba
nebude! Ženský přicházej a vodcházej, jsou nestálý, jak chmejří ve
větru, ale my vojáci musíme vodpovědně zůstat na věčný vartě, aby
naše země byla v bezpečí! To je náš služební úkol nejvyšší, a nad to
žádná pitomá lásečka a slabošská příchylnost ke krepovaný sukýnce
nemůže nikdy bejt! Můžu vás teda ujistit, že doma mlčím, a budu
mlčet, jako hlubokej hrob někde na volšanským hřbitově, a před kámošema taky!”
„A co když třeba bude ve vyšším zájmu, Švejku, abyste se zapletl
s tou rozvedenou Lackovou od vás z domu, protože má doma pod
postelí kriticky hodnotný zpravodajský informace?” zkusil to nadporučík ještě důmyslněji. „To by vám nevadilo, podvést chladnokrevně
přítelkyni, co bude sladce spinkat, zatímco vy budete vedle zrovna
hoblovat jinou ženskou, ač v nejsvatějším zájmu lidu?”
„Copak zaplýst a hoblovat, to by bylo eště dobrý, pane obrlajtnant!
Horší by bylo, muset s ní jít na trapný rande a hrát si na zasněnýho
romantika, naivního trubce, co skládá ty sonéty a básničky a
podobný hlouposti! To už bych asi dezertýroval, tudle vosobní voběť
by po mně ani ten nejpřísnější rozkaz nemohl žádat! Vono všeho
moc škodí, jak říkával děda!
Na Vlachovku třeba vonehdá chodíval ňákej Holomek, vopravdu
se tak jmenoval, takovej pomalej, až trochu tupej, a ten si jednou
ňákým nepochopitelným zázrakem až nedopatřením našel vopravdickou holku, takovou čistou nevinnou duši, až vodněkaď z
Lužickejch hor. Moc se nám všem líbila, a když přišlo do všech
libeňskejch poštovních schránek zlatem vyvedený slavnostní
voznámení, že se tydle dvě hrdličky jako budou z čistý lásky brát,
my všici štamgasti i místní zasloužilí vopilci jsme do jednoho na-
157
Alan Svejk
stoupili k libeňskýmu zámku, jako čestná stráž, abysme novomanželům popřáli moc toho požehnání do společnýho života!
Vobřad měli moc krásnej, to se muselo nechat! Nevěsta měla šaty
vod toho Dióra a vlečku skoro až k Vltavě, jela celá kolona
luxusních limuzín, samej nablejskanej Med, voni její rodiče na svý
milovaný cérunce fakt nešpárovali, prostě dobrá partie! Tři sta lidí
měli na tý slavný hostině! Lecjakej z nás místních chudejch kluků
hned sobecky zalitoval, že jsme se víc nesnažili a neurvali si todle
nevídaný požehnání jen pro sebe a svý mrzký zájmy, to se asi nedivíte!
Epesní žranice a pijatyka to každopádně byla, že se vo tom u nás
vyprávělo eště dlouho, a voslava trvala až do kuropění, ale třetího
dne! Dort měli až z Vejdně, vod toho slavnýho cukráře Sachéra,
vosmipatrovej, že skoro neprolez futrama, a příčinlivý servírky ho
dojídaj snad eště dneska!
A co se nestalo? Do měsíce Holomek zmizel, a dneska prej dělá
topiče na zavoceánským parníku! Von asi neunes tolik tý radosti!”
„Vypadněte už, Švejku, nebo dezertuju sám, abych vás dál nemusel poslouchat! A zítra ráno jdete k raportu, tak si raději ještě něco
přečtěte o problematice PSYOPS, ať jste na to připravenej! Mazlit se
tu s váma nebudu, žádám vždy přesný informace, žádný vytáčky a
laciný výmluvy, na který jste vyloženej mistr!”
„Dle rozkazu, pane obrlajtnant! Vodebírám se neprodleně k pilnýmu študování a duchovnímu seberozvoji!” rozloučil se Švejk, a zamířil neomylně na ‚jedno vod cesty‘ do oblíbeného bistra.
158
Alan Svejk
PSYOPS - Na kafe ji nedostaneš
Na kafe ji nedostaneš
Na celém širém světě bylo jen málo věcí, které by Annu doopravdy znepokojovaly. Měla ten neocenitelný dar, že věci uměla přijímat,
jaké byly, a zapomínat. Proto mohla žít docela klidným, spokojeným
životem, přestože asi úplně nesplnila očekávání, co vůči ní měli rodiče, i ona sama, když si jako dospívající dívka vysnívala život, jaký
by určitě měl správně být. Tam nějaký ten princ na bílém koni prostě
nemohl chybět!
Jestliže měl Švejk k něčemu opravdu daleko, byla to podobná naivní dívčí představa! Její nejlepší kamarádka Simona nikdy neskrývala svůj názor, že tímhle životem, myšleno v sámošce za kasou
a Švejkovi po boku, jen ztrácí cenný čas, kterého nemá neomezeně.
„Jak dlouho budeš ještě mladá, holka?” pamatovala si dodnes, co
jí kámoška, která si s ničím nebrala příliš servítky a byla vdaná již
podruhé, jednou u vína upřímně sdělila!
Těžko jí Anna mohla vysvětlit, že ač si na to veřejně stěžovala, ta
všeobecná mužská přízeň v práci jí lichotila. Kolik nosila po kapsách
vizitek rozličných mužů a pánů, co považovali za zcela přirozené,
zkoušet to na každou sukni, která s nimi přišla z titulu své pracovní
funkce do formálního styku?
Rozjížděli to na ni mnohými, často až neuvěřitelnými, ba bizarními cestami, vtíravostí, žoviálností, oháněním se tituly akademickými
i pracovními, náznaky o neskromné výši aktuálního zůstatku svých
bankovních kont i nemovitých aktiv, či naopak okatým, přezíravým,
chladným nezájmem, přitom jim roztržitě padaly mince z chvějících
se rukou, když jí platili nákupy... tehdy se musela v duchu smát!
A těch pozvání! Na lovecké i obyčejné chaty, dočasně volné byty
v ošuntělých panelácích i exkluzivních novostavbách, když
manželky odjely s nezaopatřenými potomky kamsi na dovolenou, do
159
Alan Svejk
vil v nejlepších příměstských satelitních lokalitách, na rozjeté
mejdany, parties pro smetánku, výlety do Alp i do Karibiku... to vše
jí slibovali a tvářili se, že právě oni by ji na rukou nosili, kdyby se
uvolila, darovat jim část svojí přízně, potažmo, být jim po vůli!
Většina z nich ale zůstala u toho otřepaného, ničím vábného: „Šla
byste na kafe, slečno?” a nenamáhali se ani, vymyslet něco lepšího,
aby měli alespoň teoretickou šanci zaujmout. Asi jim stačilo, že se
vymáčkli, aby si pak doma nemuseli vyčítat, že byli zase zbabělí a
netroufli si. Ale k cíli je to beztak nedovedlo, a asi úspěch ani nečekali!
„Si snad myslej, že jsem úplně blbá,” znechuceně to komentovala
nové kolegyni Ireně, když jí doširoka a pravdivě popisovala, co v
téhle práci čeká každou mladou, alespoň trochu pohlednou holku:
neutuchající zájem ctitelů. Cítila se prostě jako možná malá a
směšná, ale přesto královna.
Proto neměla problém s tím, mít po boku těžkopádného, žoviálního Švejka, asi ho považovala za vhodný a málo konkurenční doplněk
sebe sama?
Švejk za ní dnes zašel do práce. Když přišel na řadu a vyložil na
pás svůj typický nákup, to jest pět housek, deset deka tlačenky a nezbytnou láhev rumu, usmála se na něj nenápadně, místo pozdravu.
Zaměstnanci totiž měli přísně zákázáno, mluvit uvnitř podniku se
svými blízkými, aby je to nezdržovalo od práce, a netupilo pozornost, které by nějaký nehodný příbuzný mohl zákeřně využít k
úspěšné krádeži.
Když se vrátila z práce, Švejk doma nebyl. Nechal pouze narychlo
naškrábaný vzkaz, že je opět v knihovně. Podivné! Něco se děje, pomyslela si Anna. Možná si našel jinou... rozhodla se, nenápadně se
ho zeptat, co tak důležitého denně studuje? Byla si jistá, že její
ženské instinkty jí napoví, zda Švejk mluví pravdu.
160
Alan Svejk
Každopádně o sobě zjistila nemilou skutečnost, že začíná být nějak uzavřená změnám, což mohlo signalizovat nemilou věc: stárne.
Bylo jí 38 let. Cítila se stále mladá - ale nebyla to jen iluze, které se
dalo tak snadno podlehnout při každodenním kontaktu se Švejkovým
nedospělým, neodpovědným a žoviálním životním stylem, kde věk
opravdu nehrál žádnou roli?
Ale ona byla ženou. Měla své limity. Úkoly. Vedle něj na ně pozapomínala. Nebude poté, až se jednou rovzpomene, již příliš pozdě?
Snad se měla již dávno vdát. Ale to by si dnes zase stěžovala na
něco jiného, na zklamání z manželství například.
Šla se projít. Čirou náhodou kolem knihovny. Velkými okny nahlédla dovnitř.
Švejk tam opravdu seděl, zabrán do jakési obsáhlé publikace, a kolem sebe jich měl rozložených ještě několik.
Měla si oddechnout, ale cosi jí napovídalo, že ho v těchto dnech
čímsi navždy ztrácí. Nevyznala se v těch pocitech... ale věděla, že
ona zůstala stejná, ona se nezměnila, to on, najednou, tolik hladu a
snů měl v očích, že jí to bylo až nepříjemné... ne, neradovala se z
jeho nadšení a nové cesty, vadilo jí to, a snad si i tajně přála, aby
Švejk jednou přišel domů, zase to z něj táhlo, a řekl: Krachlo to, konec! A vše bylo zase ve starých kolejích.
Ano, stárla, nyní to pochopila. Ztrácela jakousi pružnost. Začínala
chápat, jak snadné je, promeškat mládí, a poklidně směřovat k důchodu, ke konci života, aniž by si člověk splnil sny. Pohodlnost je
metla...
Ale co s tím? Odejít? Kam? Začít znova? Proč? Co jí Švejk udělal
špatného? Vždyť naopak začal projevovat určité úsilí, studijní, kariérní, i když se to dávno nečekalo... tak co jí vadí? Nevěděla zatím
přesně.
161
Alan Svejk
Možná, že ji tím vším ruší právě z té pohodlné cesty na konec
mládí, kdy už se jen pokrčí rameny a řekne se, OK, je to za mnou,
ale život ještě nekončí, mám misi nikoliv být VIPka, hvězda, jak
jsem kdysi dávno bláhově snila, ale najít spokojenost, smířenost,
protože všechno pomine...
Ne, dá tomu všemu čas, rozhodla se Anna. Nebude činit unáhlená
rozhodnutí. A nebude raději už o ničem přemýšlet... nic dobrého by
jí to nepřineslo.
162
Alan Svejk
PSYOPS - Další přemoudřelej vůl
Další přemoudřelej vůl
Druhý den ráno se Švejk přesně v 9.00 hlásil v nadporučíkově
kanceláři, a bylo od jeho prvních slov vidět, že vzal svou úlohu pobočníka nad očekávání vážně.
„Tak spusťte, Švejku,” vybídl ho nadřízený komisně, zatímco si
připravil tužku a papír na případné poznámky.
„V první řadě jeden nutnej vorganizační detail, pane obrlajtnant!
Vy jste uváděl, že kolegyně Dvořáková bude přes ty média, ale mně
to nepřijde ouplně dostatečný! Kolik je jí, dvacet čtyři, pět? Ví ouplný kulový, dyk spousta těch zásadních věcí se vodehrála už v době
předinternetový a kromě lidskejch vzpomínek na ně nejsou žádný
dostupný zdroje!
Vona sice může mít v hlavě ňákou hezkou líbivou teórii ze školy,
ale my potřebujeme ňákýho vostřílenýho profesionála, expérta, kterej
ví vo věci ouplně všecko, jak funguje! Kdo má hlavně praxi, a vidí
do toho mediálního světa co nejhloubějc, páč se v něm pohybuje už
nejlíp tak dvacet dlouhejch let, a byl vosobně u velkejch dějinnejch
událostí, co hejbaly toudle zemí! Ví teda, kde se co šustne, a jak zařídit i ty nejchoulostivější věci, který se tejkaj našich zájmů! Já tvrdím,
a ve vší vážnosti, že náš základní mocenskej asset, kterej si musíme
vokamžitě vobstarat, musí bejt mediální povahy - bez něj se nepohnem dál!”
„Může bejt,” uznal nadporučík ty pádné argumenty. „Ale jedině,
jako externí konzultant, držet si ho pěkně daleko od těla! Přece si
sem nemůžeme nasadit nějakýho investigativce, to bysme to mohli
rovnou zabalit, až by zjistil, co tu kutíme! Napadá vás někdo
vhodnej, Švejku?”
„V celý naší krásný zemi je jen jedinej člověk, kterej by nám mohl
pomoct, pane obrlajtnant! Je to ten nechvalně proslulej Miloš Navrá-
163
Alan Svejk
til, však jste vo něm taky určitě slyšel, ten svéráznej bulvární pisálek,
šéfredaktor toho hroznýho plátku ‚Těžká pomluva‘, jak se s ním teď
zrovna Vondráčková zase soudí vo šest melounů za nactiutrhání, páč
se vo ní napsalo, že má plnej barák nevkusu a outfity laciný, jak vod
kolotoče!
Von tendle kluk má ale respekt, že se s tím jako nikdy nepáře a
říká ctěnýmu čtenářstvu věci ouplně narovinu! Nešetří nikoho, ani ty
největší domnělý celebrity! A to lidi voceňujou, takovou nevídanou
upřímnost, když je jinak svět těch celebritek spíš samý předstírání a
faleš!”
„Nemáte horečku, Švejku?” pohoršil se nadporučík nad tím nápadem. „Pokud vím, tenhle frajer nedodržuje absolutně žádný pravidla,
a vojně se taky obloukem vyhnul! Je to jen další zbabělec! Dobře,
nejsme žádný celebrity, co by ho mohly zajímat, ale co ho zadrží,
pokud se rozhodne, jen tak pro legraci napsat o našem malým,
tajným branným projektu?
Anebo si naivně myslíte, že nám bude pouštět kritický informace
jen tak, aniž by se zajímal, k čemu nám jako jsou, co máme za
zvláštní úkoly? Že mu zalepíte pusu prachama, kterých stejně moc na
rozdávání nemáme, a on dál už nebude nic řešit, jen pilně pracovat v
našem zájmu, jako včelička? To se mi fakt nezdá, na pohádky už
nevěřím! Nebo se s ním plánujete kamarádit u piva, a bejt jeho
informátor?”
„Pochopitelně, že bysme při tomdle manévru museli bejt moc
vopatrný, pane obrlajtnant! Ale důležitý je, že víme, kam se s důvěrou vobrátit! Detaily bysme eště promysleli, společně s kolegyní
Dvořákovou, když je teda ta vodbórnice! Vona možná bude vědět, co
s tím, a jak se tomudle frajérovi dostat pod kůži!
A že nebyl na vojně? Když začne pomáhat, stejně jako my, ušlechtilejm záležitostem vyššího zájmu, může tu pohanu zbabělosti ko-
164
Alan Svejk
nečně smejt a dostane se mu vodpuštění vyšších míst! Teda možná,
když budou velkorysý! Buďte přece trochu tolerantní k lidskejm
chybám! Copak jste nikdy sám žádnou neudělal, a dycky byl jen statečnej a vodhodlanej? Někdo se prostě vojákem nenarodil, ale umí
jiný věci, který Armádě můžou taky moc prospět!”
„Sám jste říkal, Švejku, že bysme Dvořákovou neměli podceňovat! Navrhuju, nechat tuhle otázku otevřenou, než zjistíme, jaký
jsou její možnosti. Ale uznávám, že tenhle Navrátil by mohl bejt náramně nápomocnej, pokud by teda vzorně spolupracoval! Pak mu
možná jednou odpustím jeho prohřešky a nedostatek vojenskýho
ducha, a vám taky, abyste viděl, že nejsem velitel nelida!”
„Dohodnuto, pane nadporučíku! To je správnej komandýrskej
přístup, hledat v lidech hlavně to dobrý! A já si její znalosti a
schopnosti sám votestuju. Pokavad prokáže, že je dobrá, další postup
stanovíme podle jejích inštrukcí. Ve vopačným případě ale sofort vyplňuju žádost vo její promptní vodstranění z tělesa našeho elitního
outvaru, a dodání vhodný náhrady z vojenskejch záloh!” odsouhlasil
Švejk.
„Co mě zajímá, jsou ty vaše včerejší sebevědomý hlášky o zjednodušení teorie PSYOPS,” připomněl Lukeš. „Tak se konečně předveďte, Švejku, doslova hořím zvědavostí na vaše domnělý moudra,
ani dospat jsem skoro nemohl!
Jen doufám, že jste včera nechlastal, a jste ve vynikající duševní
formě, protože tohle mi budete muset moc názorně vysvětlit! Jako
pro blbý, ano?”
„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že včéra jsem vychlast...
zkonzumoval pouze maličkou flaštičku švédskejch kapek, abych byl
jako dokonale zdravej a mohl spolehlivě plnil náročný služební úkoly, který mi vy, jako prodloužená ruka nejvyššího velení, vodpovědně zadáváte!
165
Alan Svejk
Netuším, co do toho lektvaru dávaj za kouzelný bylinky, ale měl
jsem pak večer vošklivý mžitky před očima, a viděl jsem moc podivný vobrázky, když jsem se pokoušel usnout! Přitom na vobalu nepsali nic vo tom, že pokavad si dáte vo trochu víc, přirozeně ve vznešeným zájmu velkýho zdravíčka, tak se budou dít takovýdle nečekaný věci! Ale vona to byla spíš sranda, takový drobný rozptýlení z
každodenní pivní nebo rumový rutiny!”
„Vidíte, Švejku, že ten proklatej chlast vás přivádí vždycky jen do
úzkejch! Nechcete s tím radši už přestat, člověče nešťastná, a začít
pít vodu, jako normální lidi? Ale k věci, nemáme celej den na líčení
vašich opileckejch eskapád!”
„Rozkaz, pane obrlajtnant! Budu dneska teda vosobně přednášet!
Je to pro mě moc vejznamnej životní vokamžik, co bych vám vykládal! Dycky jsem cejtil, že mám na mnohem víc, a jednou se ta
pravda musela vyjevit! Nó, a je to tady!” zalichotil si Švejk a s rozhodností se postavil, jako kdyby měl mluvit k celému auditoriu
přísných bělovlasých vědátorů, co mu neodpustí jedinou drobnou
chybičku v argumentaci a logickém uvažování.
„Když jsem se podrobně zajímal vo to, jak věci fungujou,” začal
Švejk se svou odvážnou teorií, „narazil jsem na pár moc zajímavejch
pojmů, výstižnejch definic. Konkrétně na tři, který mi připadaj dočista klíčový k našim specifickejm záležitostem!
Jak jste tu včéra použil to moc hezký přirovnání k vejznamu prvního bodu, návsi v Kotěhůlkách, potažmo tomu konzumu, ve kterým je
dobrý začít naši epickou bojovou anabázi, tak si myslím, že pokavaď
vovládneme a v plný míře pochopíme tydlecty tři pojmy, budeme
perfektně vybavený pro další tahy! Dokonce bych řekl, že bez týdle,
povězme teoretický fáze, se nikam nedostanem! Prostě tady ležej tři
klíče ke všemu, i vodhalení pravdy vo světě!”
„Na tom něco je, Švejku. Dál!”
166
Alan Svejk
„Vono se taky hodí, pane obrlajtnant, že tydle tři pojmy jsou seřazený v jakoby pyramýdě, prostě v pevně daným vztahu, jeden vychází z druhýho! Je to i moc hezky názorný!
Ouplně nahóře, a teď se cejtím dost slavnostně, když to slovo vyslovím, je... elita! Nemyslím teda konkrétní lidi, ale elita jako
množina, skupina! Elita realizuje moc, aby byla zachovaná stabilita
systému. Aby elita mohla realizovat moc, musí vodložit slabost, která se nazejvá lítost a milosrdenství!”
„Teda, Švejku? Nestanete vy se ještě na starý kolena intelektuálem? Na Karlově univerzitě by o vás určitě měli hlubokej zájem,
mají tam prej akutní nedostatek přemoudřelejch volů! Jen se příští
rok přihlašte ke studiu Filozofie, tam byste dokonale zapadnul! Ale
seřadil jste to docela výstižně! Slyšel jste někdy jméno Vilfredo
Pareto?”
„Myslíte toho Taliána, pane obrlajtnant? Nó jasně, dyť tendle
frajer je s teórií elit náramně spřízněnej! A to jeho dělení elit na lvy a
lišky, to je móc poučný! Já mám rád zviřátka, a taková lištička je
moc chytrá! Bylo by ták hezký a prospěšný, moct si ji vochočit!
Chodila by se mnou voddaně po světě, a až bych třeba netušil, jak se
správně takticky rozhodnout, voptal bych se jí na radu, vona by byla
jistě velkou ideovou voporou!
Možná by byla dokonce i kouzelná, a jednou by se mi proměnila v
tu krásnou princeznu, pokavaď bych na ni byl hodnej, hladil ji po její
bystrý hlavičce, dával jí do mističky krmení i vodu v dostatečným
množství, a česal jí pěkně heboučkej kožíšek! Pak bysme se vzali,
prostě jako v pohádce, vo koruny by nouze nebyla, a stal bych se konečně tamtou elitní evropskou aristokracií, jak si možná zasloužím,
když sám pocházím z tak vejznamnýho rodu, nó né?”
„No počkejte ještě s těmi pohádkami a kouzelnými liškami,
Švejku! Tohle všechno je moc zajímavý a líbivý, ale co z toho pro
167
Alan Svejk
nás vyplývá prakticky? Nejsme tu na hraní se slovíčkama a planý filozofování! Bude se muset jít brzo do akce, do boje, tam ven, mimo
tenhle náš pohodlnej kancl, a to už půjde do tuhýho!”
„Znamená to, že se musíme stát elitou, pane obrlajtnant! Uvažovat
jako elita, chovat se jako elita, a bejt stejně nelítostný v dosahování
našich vysokejch cílů, jako elita! Jinak prohrajem! Proto bych navrhoval, aby se tu vokamžitě vyhlásily vysoký pokuty za jakýkoliv poraženecký řeči, dyk to je na frontě taky jeden z nejhorších prohřešků,
né? Vybranej vobnos se dá do společný kasy, a pak si v rámci tužení
kolektývu dáme pořádnej gáblík!”
„No, Švejku, umíte překvapit! A vy se jako elita cítíte, když jste
nesporně plebs? Neříkal někdo z těch vašich mudrců, že elitou se
člověk stane ponejvíce narozením či sňatkem, prostě z titulu určitý
predurčenosti, rodinnejch či společenskejch vazeb? Pro normálního
člověka ty dveře nejsou moc otevřený! Protože i většina z těch, co si
připadaj jako králové, jsou ve skutečnosti stejně jen podřadný pěšáci
na šachovnici mocných!”
„Tydle pevný pravidla si pochopitelně uvědomuju, pane obrlajtnant, a velice dobře! Když se na to ale dívám prakticky, jsou tu
reálný místa, kde se dělení na vovládající a vovládaný praktikuje ouplně do dousledku! Uvažuju tak, že kdybysme na jedno takový
zvláštní, magický místo cejleně zašli, a pokecali s těma nahóře, určitě bysme získali na věc správnej náhled, kterej by nás široce inšpiroval! Načichli bysme těma přínosnejma vědómostma, a teórie by
přestala bejt jen pouhou teorií, možná by dokázala přejít do žádoucí
praxe, kterou potřebujem realizovat, abysme to někam dotáhli!”
„Slyšet zrovna od vás, notorickýho blba, že údajně uvažujete, to je
úplně spirituální zážitek, to vám tedy povím! V každém případě,
prospěšnost takový exkurze by byla nepochybná. A kde je takový
místo konkrétně?” zajímal se ředitel.
168
Alan Svejk
„Nó, pane obrlajtnant, todle bude asi trochu problém,” ošíval se
Švejk. „Vony se tydle speciální, vojedinělý znalosti a vědomosti nerozdávaj někde na rohu, ve stánku s novinama, ani v ňáký encyklopédii, co napsal ňákej votitulovanej hlavoun někde ve študovně,
to dá rozum! Je potřeba vosobně zabrousit na zvláštní místa, který
jsou, řekněme, kapánek kontrovérzní, a nemusely by sednout každýmu, třeba ňáký, ehm... fórovější povaze!”
Nadporučík se zděsil. „Vy asi myslíte něco horšího, než hospodu,
Švejku...?”
169
Alan Svejk
PSYOPS - Nic pro fórový povahy!
Nic pro fórový povahy!
„Kdepák hospoda, ta je v tomdle choulostivým případě k ničemu!
Voni sice štamgasti znaj spoustu zajímavejch věcí, poraděj vám, jak
seřídit karburátor v káře, nebo si třeba lacino postavit svépomocí barák, ale todle je asi už mimo jejich ligu!
Podmínka totiž je, aby nešlo jen vo tydle klasický, lehoučký pivní
řeči, kdy se během tří vorosenejch piv stihne vyhrát stoletá válka,
teda kecama! Musí se navopak někam, kde to funguje ouplně prakticky, je to reálný, vopravdický, né jen žvanění a bezcenný filozofování! Prostě kde dochází, takříkajíc, k přímýmu vejkonu moci
elity nad těma druhejma!”
„Politika?” zkusil to nadporučík.
„Samá voda, pane obrlajtnant! Tydle místa jsou dovopravdy dost
kontrovérzní, a mně je už předem jasný, že se vám tam vůbec nebude
chtít lýzt, a už už slyším vaše znepokojený, ba ustrašený řeči, jak to
nejde, že todle fakt né, a ták, dyk to už znám!
Já se ouplně stydím, jen to vyslovit, páč mě za to jistě ihned
zplísníte na tři doby, a možná necháte neprodleně zavřít do temnýho
ajnclíku nejmíň na dva hořký tejdny, abych zpytoval svědomí! Přitom je to tak nadějný a cenný! A všecky ty lákavý poklady nejhlubší
moudrosti, co tam na nás čekaj! Stačí si je vyzvednout!”
„Jen to vybalte, Švejku! S chutí do toho! Počkejte, já se pořádně
opřu, a podložím si hlavu, abych se nepraštil, až omdlím po tom
vašem velkým sdělení. Tak, a je to! Jsem plně připravenej na tu vaši
hrůzu! Do toho!”
„Dovolil jsem si sepsat celej seznam žádoucích lokalit, dyk vím,
že vrchnost má ráda veškerý návrhy písemně,” pochlubil se Švejk
zmačkaným papírem, který včera pilně sepisoval v hospodě, během
velkého pivního osvícení zázračnými nápady.
170
Alan Svejk
V prezentaci se skvěly tyto položky:
1) Kasýno
2) Kavárna celebryt
3) Hyphopová komunyta
4) Matějská pouť
5) Multylevel márketynk
6) Mystyckej kult
7) (přeškrtáno)
Nadporučík se zatvářil udiveně. „Máte velikou kliku, Švejku, že
alespoň v názvu Matějská pouť není žádný ‚i‘, ani ‚y‘, protože jak
koukám na vaše nevysoký jazykový a pravopisný dovednosti, který
jste tu jednoznačně prezentoval, jistě byste opět zazářil!
My sice v Armádě na kvalitu pravopisu moc nehrajeme, a co je mi
známo, tak hloupost rekruta není formální překážkou pro vstup do
služby republice, ale tomuhle ušmudlanýmu kusu papíru bych raději
‚oficiální písemnost‘ neříkal! Každopádně vám tady už chybí jen jedna věc,” okomentoval ještě.
„A kterápak, pane obrlajtnant? Položky seznamu jsem vybíral s
vobzvláštní pečlivostí a se zvohledněním našich speciálních zájmů!”
podivil se Švejk.
„Na maškarní bál jste zapomněl!” dal důstojník jasně najevo, co si
o tom svérázném vzdělávacím konceptu myslí. „A co ta poslední
položka, proč je přeškrtaná?”
„Poslušně hlásím, že von ani papír neunese to, co tam původně
mělo bejt napsaný! Ale časem se snad vosmělím a prozradím vám to!
Můžeme zatím navštívit ty vostatní atrakce, ty jsou proti tý poslední
dočista nevinný, a votužíte se!” nabídl Švejk bezbolestný postup.
171
Alan Svejk
„Navrhujete tedy začít kasinem, jak vidím? Proč zrovna tam?”
vzal to nadporučík raději odshora, aby Švejka nadále nepřiváděl do
rozpaků.
„Svět hráčů a krupiérů, pane obrlajtnant, má dvě jasný, jak čistým
řezem voddělený skupiny! Tady stojí krupiér; tady stojí hráč. Jeden
aktývně rozdává karty, druhej pasývně přijímá. Jeden skoro dycky
vyhraje, druhej vobvykle, minimálně v dlouhodobým hledisku, prohrává! Musí prohrát, aby ten byznys fungoval! Plně kontrolovaný
prostředí. Pokročilá psychológie, i technológie. To by bylo přesně
pro nás!”
„Docela jsem si oddechl! Čekal jsem něco horšího! Hlavně, že je
to legální,” oddechl si šéf.
„Nejen, že je to legální, pane obrlajtnant, ale má to i dlouhou tradici! To znamená, vysoce sofistikovaný metódy, profesiónalitu,
stokrát votestovaný všecky možnosti! Prostě zcela transparentní
prostředí, kde fungujou pevně daný pravidla a nic není náhoda! Vymakanej univerzální systém!”
„Já bych čekal, Švejku, že když se vhodí kulička do rulety, anebo
se rozdaj karty, tak by tam snad náhoda nějakou roli hrát měla! Anebo jsem tolik naivní?”
„Teoreticky jó, jasně! Ale v praxi má kasino vobvykle víc kliky!
Přitom nemusí podvádět. Jen využije, vlastně musí využít, psychický
slabosti hráčů! Něco podobnýho se tejká i nás, potažmo těch vašich
PSYOPS, né? Jak teda vidíte, není lepší místo, kde by nás mohli
něco naučit!
Pokavad teda vodoláme přirozenýmu lidskýmu pokušení,” připomněl Švejk, „chtivě chmatat na ty nechvalně proslulý čertovy vobrázky, a prohrát třeba naše erární finance, kdyby zrovna moc nepadal
list!
172
Alan Svejk
Vony takový nešťastný případy už byly! Pak by nám nezbylo, než
si prohnat hlavou kuli ze služební pistóle, esli jste teda ňákou tu
devítku nafasoval? Vona totiž z některejch vojensky bezvýchodnejch
situací vede už jen jedna cesta, pokavad si chce vodpovědnej voficýr
uchovat čest, že jó!
Pamatuju si jednoho kámoše, Luboš Mlejnků se jmenoval, bydlel
hned vedle vyhlášenýho smíchovskýho pívovárku, nó a von tendle
šikovnej maník dělal vodvážnou kariéru v tom bankovnictví. Ale
žádnej skromnej, ušmudlanej přepážkovej pracovník, jak někde ve
Spořce, co vyplácí babkám důchod!Néné! Jel velkej byznys, vysokou
finanční ligu, že i hlavouni z Wall Streetu vo tomdle mladým nadějným klukovi asi už slyšeli!
Von kšeftoval s těma, jak se tomu cizokrajně řiká, derivátama?
Nebo snad komóditama? Jako, že sedíte u počítače a klikáním prodáváte imaginární ropu po stovkách barelů, který jste nikdy neviděl,
nebo pšenici, co není v žádný sejpce v Horní Dolní! Všecko dočista
vymyšlený, a sázíte na pokles nebo vzestup cen na světovým trhu tý
příslušný stratégický suroviny! Virtuální byznys, tak snad aspoň ty
vydělaný prachy jsou pak reálný, a můžete si za ně koupit třeba
chleba!
Ale Luboš byl v tomdle bizu dobrej, to mi věřte! Do roka a do dne
se vozil v novoučkým Medu, šéf ho srdečně zval na golfový dejchánky v Mariánkách, pouze pro zvanou a pečlivě selektovanou honoraci, a jeho holka ukazovala závistivejm, přítelíčkama tak slušně
nezalepenejm kámoškám voriginál kabelku Práda, co si přivezla přímo z toho Milána, a nejen tu, byla voháknutá, že i samotná mónacká
kněžna by se za ní uznale votočila, a tadle uvedená aristokratická
holka by nikomu na návsi v Čimelicích přece neudělala vostudu!
173
Alan Svejk
Pro Luboše prostě slušně rozjetá kariéra, pro tydle mladý hladový
kluky nejsou žádný překážky na cestě k vejšinám, že jó, věřej si a
jdou si za svejma snama s nezastavitelným vodhodláním!
To vám nejní, jak já, že než se rozkoukám po ňáký vnadný
tanečnici, jsou čtyry ráno, bál už skončil, uklízečka lhostejně zametá
konféty v prázdným sále a je teda čas, jít s další kocovinou domů,
zase sám, a proklínat se, jak jsem zase všecko projel svou věčnou
pasývitou a váhavostí, zatímco vostatní páry se právě válej ve vřelým
vobjetí a vyznávaj si věčnou lásku... nó dobře, všem to asi nevyjde,
ale aspoň tu jednu noc tu iluzi maj, aspoň pár hodin jsou šťastný...
zatímco já, jako stálej životní zkrachovalec, spíš vidím svou budoucnost jako starej sešlej vypelichanej dědek, kterej se nikdy nevoženil, a nikomu na něm nezáleží! Žádná rodina, nic! Průser a
krach! Hořkost a prázdnota! Brrr, to se nesmí stát!
Počkejte na příštím plese, holky! Přestanu pít, zhubnu, voháknu
se, vyštuduju, a začínám hned vod zejtra!
Nevím teda, jak se to přesně semlelo, že se jednou, přivožralej
samozřejmě, Luboš vocitnul v jedný maličký herně někde na
sídlungu v Radlicích. Snad ho tam zatáhnul podlej kámoš, co měl slíbenou provizi za každou novou kavku? Ale co je bezpečně známej a
vověřenej fakt, že do roka a do dne jezdil v Medu majitel herny, a
Luboš mě posmutněle zdravil na pracáku na schodech! Voni mu dali
doživotní stopku ve všech korporacích, páč zpronevěřil firemní finance! Že prej to byl ten... défraudant! Takže plot a šáteček, třiapadesátka pěkně vykroužená, moc pěkně se pak vyjímá v kariérním
životopisu, to se pak novej džob shání jedna radost!
To víte, vony taky tydle dnešní bezhotovostní transakce jsou dost
nebezpečný, jedinkrát neuváženě kliknete, vodešlete prachy někam
na Kajmany, kde sídlí ta skvělá onlájn hernička, co vám dala velkorysej počáteční herní bonus, a už se vezete po šikmý ploše!
174
Alan Svejk
Když to nakonec Lubošovi spočítali a podtrhli, udělal na firemním
oučtu sekeru asi vosum melounů! Von teda sice u raportu přesvědčeně tvrdil, že prej jen chtěl ty erární peníze libově zhodnotit, že to
jako myslel ouplně dobře, v nejvyšším zájmu jeho korporace, a že se
jim to nejpozdějc zejtra všecko bohatě vrátí, páč konečně přišel na
zaručenej herní systém, že už bude jenom vyhrávat, ale voni mu ty
dojímavý sliby vůbec nevěřili a jen proto, aby se vyhnuli škandálu,
že jim tam jako selhaly ty vnitřní kontrólní mechánismy, nehnali to
vejš, kde by už čekal ňákej ten spravedlivým státem udělenej flastříček!
Každopádně, Luboš radši přesedlal na něco sichrovějšího, a taky
echtovějšího: na sportovní sázky! Jako, že si vsadíte na ňáký zápasy,
nebo na koníčky, co běhaj s žokéjema na zádech někde v Chuchli. A
taky byl ouspěšnej! Sice teda musel sedět nonstop u bedny, aby sledoval všecky ty vypsaný kurzy, a pořád študoval, jakej tým je teď
dobrej, nebo zase nejni, esli udělá vejsledek, nebo né, ale vyplatilo se
to velkoryse! Frajér se postavil zpátky na nohy, a hódně rychle!
Za chvíli ho dotěrný lichváři, co mu eště včéra barvitě hrozili
vážnejma fyzickejma oujmama, uctivě zdravili a nabízeli velmi vejhodný kreditní podmínky, když je tak spolehlivej dlužník, se kterým
je potěšení dělat férovej finanční byznys!
Ale jak byl Luboš pořád neukojitelně hladovej a plnej strašně vysokejch ambic, tak pořád chystal, jak se říká v galérce, ňákou tu
velkou ránu! Prostě, kšeft snů, sice vysoce riskantní, ale maximálně
vejdělečnej, že jste po něm tak ve vatě, že stačí jen vodlítnout první
třídou na ty bájný Seychely, a hodit si nohy na stůl ve vaší epesní
haciendě, vobletovanej uctivým služebnictvem!
Byla to ňáká ta multi kombinace, že musíte docela přesně
uhodnout velký množství zápasů, včetně počtu gólů, a vejhra je pak
175
Alan Svejk
královská! To už abyste snad byl ten věštec, jináč teda nevím, jak to
tak festově vytipovat!
A tak hluboce si ten vodvážnej Luboš věřil, že na vejsledek vsadil
fakt děsně moc peněz, čímž porušil to zlatý sázkařský pravidlo, že
jako nikdy nesázet víc prachů na dřevo, než si hráč může dovolit
ztratit, aniž by ho to dostalo do úzkejch! Hm, a jak to dopadlo?
Né do roka a do dne, ale už do pouhýho tejdne Luboš vobvolával
ouplně každičkýho známýho, a chtěl rychlou půjčku nuznejch pár
papouchů, páč jinak prej bude mít fakt vážný problémy s těma
vostrejma hochama!
Nemluvě vo tom, že jeho stará vzala šupem dráhu, když na ni začali zvonit podivný pánové, co vo ní překvapivě věděli spoustu intimních dat, i když si s nima nikdy netykala, a líčili jí s mnohejma
detailama, co s ní zejtra provedou nehezkýho, páč její přítelíček je
voba dostal do vážnýho srabu, společně a nerozdílně, jak se řiká!
Voni pasou dycky po tom, co máte rád, aby se vám dostali na kobylku, to už je holt takovej temnej zákon máfosů i tajnejch služeb!
Dneska je Luboš prej až někde v Austrálii, u těch klókanů, radši se
zdekoval pořádně daleko, a má malou hernu, co prej slušně sype, jak
líčivá ve svejch dojemnejch exulantskejch dopejskách! Von asi
dospěl k vosvědčenýmu názoru, že jedinej způsob, jak v gamblu
dovopravdicky a natuty vyhrát, je vlastnit ho!”
„Koukám, že tenhle svět má podivný pravidla,” kroutil hlavou
nadporučík. „Jen mě napadá, že pokud se někdo opravdu nebude
chtít podělit o svý tajemství, tak to přece bude tady, v kasinu? Vždyť
kdyby se ty herní, hrací principy veřejně znaly, tak jim tam přece
nikdo nebude chodit, ne? Když budou hráči znát ty neúprosný statistiky, že stejně nemůžou vyhrát?”
„A to se právě dočista mejlíte, pane obrlajtnant! Navopak, vo
kasýnech a gamblu je známý ouplně všecičko, podívejte se na In-
176
Alan Svejk
ternet, jak se tam neounavně diskutuje vo metódách a způsobech a
technikách, a různý vykukové vám dokonce nabízej, že vám za malej
finanční příspěveček prodaj natolik zaručenej herní systém, že snad
jen naklušete v teplákách a domácích papučích do kasýna, pětilitry
vám rovnou začnou padat z nebe, a hned ráno se přestěhujete z
vomšelýho paneláku na Lhotce rovnou do prézidentskýho apartmá v
Hiltónu, kde prej místo vody teče z kohoutků rovnou šáňo, abyste
mohl pohodlně splachovat kaviár, kterým se tam budete cpát vod
rána do večera, až se vám budou dělat boule za ušima!
Von hotel je totiž lepší, než barák někde v satelitu, páč se nemusíte
vo nic starat, uklízet pánskej chlívek, vod toho jsou tam ouslužný
pikolíci a pečlivý pokojský, a tudle vřelou klientskou péči moc voceníte, když přídete na chuť novýmu rychlýmu životu, kdy se vám
během pár večerů u kasýnovýho stolu splněj všecky dávný sny! To
aspoň ty podnikaví klucí se zářícíma vočima každýmu tvrděj, a je
moc hezký, jak myslej na veřejný blaho, že jsou vochotný se skoro
nezištně podělit vo cestu k zaručenýmu bohatství a ouspěchu!
Nicméně, každej, kdo tam jde hrát, má tu možnost, přesně vědět,
do čeho kráčí, a připravit si vhodný noty! Vostatně, pravidla hry znát
i musí, jináč by se nechytal! Tudíž hráč tam jde vejslovně s tím, že
souhlasí s pravidlama kasýna nebo herny, psanejma i nepsanejma!
A halejte, není to PR a PSYOPS hlavně vo získávání souhlasu?
Vidíte, hráč ví, že asi těžko vyhraje, ale stejně tam jde! Prostě to
vodsouhlasil, přijal to. Učinil nenuceně a kvalifikovaně vodpovědný
rozhodnutí. Měl svý důvody. Třeba, zažít pořádnou zábavu, tóčo,
vzrušení!”
„Kvůli prachům je leckomu ledacos jedno, Švejku! A nějakej
gambler, co do toho úspěšně spadnul, přece už těžko řeší nějaký filozofický otázky!”
177
Alan Svejk
„Prachy jsou základ všeho, to je pravda, pane obrlajtnant! Ale tady
v herním byznysu kráčí vo víc, mnohem víc! Já vám povídám, jak to
jen nejvážnějc umím, neváhejme a vyražme to tam hnedka vočíhnout
zblízka, pojďme se tam něco naučit!”
„Zní to krásně, Švejku, jen kdyby s tím nesouvisely ty zničený
životy, rozvrácený rodiny, závislost, dluhy, trestná činnost, kriminalita! Odhadl jste moji reakci správně, ano, tohle je možná zajímavý,
lákavý, ale moc se mi to nelíbí!”
178
Alan Svejk
PSYOPS - Co provýst slabýmu veliteli
Co provýst slabýmu veliteli
„Auto má dneska taky každej a každej tudíž musí počítat s tím, že
se domů třeba nevrátí, i kdyby jel jen za blbej roh, do sámošky pro
mlíko a pět rohlíků ke snídani!” obhajoval Švejk svůj návrh, aby se
nebáli rizika. „A stejně všici jezděj až do Tramtárií a nevobtěžujou se
s pečlivejma testaméntama, než tam šoupnou kvalt a dupnou na plyn!
Nebo ty adrenalýnový sporty? Nikdo prostě nemůže žít věčně, i
kdyby jen seděl převopatrně doma a do ničeho se nepletl! Co by to
ale bylo za život, bez trochy toho tóča, rajtu, rajcu, vzrušení, nebezpečnejch chvilek, kdy můžete přijít docela vo všecko, a co vám názorně připomenou, že stále eště žijete? Spousta věcí v životě je
prostě vo hubu, a nikdo s tím nic nenadělá! Ani my dva né!
Ale legální to je, jak se řeklo, a my ty vojedinělý informace moc
nutně potřebujem! Dyť jsem vám přece vykládal už na začátku, že
aby elita mohla vykonávat moc, musí bejt kapánek nelítostná, nevidět nepříjemný vobrázky, umět potlačit neblahý myšlenky, esli koná
správně! Musí tomu ouplně věřit, voddat se tý nejpevnější víře ve
správnost vlastních kroků, s jasným vědomím, že je to zájem celý
společnosti, kterej je přece posvátnej! Já vím, je to těžký, ale kdo
tydle pocity nezvládne, nemá u válu co dělat!
Teď si dovolím bejt až bezvohledně upřímnej, pane obrlajtnant!
Vy mi svejma vyjádřeníma vopakovaně potvrzujete, že v tomdle
projektu jste ten slabej článek! To musíte vidět sám! A to mě naplňuje neblahým přesvědčením, že né kolegyni Dvořákovou, ale vás by
měli vyměnit! Podle mýho názoru sem nepatříte!
Možná jste dobrej voják, možná jste byl ve válce, možná jste byl
za drátama na patróle a pálili na vás z kalachů, možná jste byl až ve
Státech na exkluzývní PSYOPS stáži, ale i přes to všecko v sobě ňák
nemáte to, co tadle konkrétní prácička ouplně jednoznačně vyžaduje:
179
Alan Svejk
nejste zkrátka vosobnostně kvalifikovanej! Todle je speciální věc, a
místo nadbytečný zátěže intelektu žádá spíš až bezvohlednou rozhodnost a žádný pochyby! Vidím vovoce? Neřeším, esli je sousedovo, nebo čí, prostě jdu a utrhnu ho, bez váhání, páč ho potřebuju
pro svý vojáky, který přece nemůžou běžet do útoku s prázdnejma
žaludkama, nó né?
Ty vaše svazující ‚pravidla užití síly‘ a neustálý hodnocení, co je
dobrý a co je špatný, jsou tady v civilu jen na vobtíž! Zapomeňte na
ně! Todle všecko kolem, to je v podstatě totální anarchie! Jak se to
říká, že v lásce a válce je povolený všecko? Koukám, že moderní
válka vojákům ňák podivně svazuje ruce!
Chcete vůbec vyhrát, pane obrlajtnant? Jste za to připravenej zaplatit jakoukoliv cenu? Nebo to tady se mnou chcete jen šolejchat,
dělat si ze mě věčně lacinou srandu a myslet si, že jste jedinej
správnej a chytrej, že se to uvaří samo vod sebe, ňákým nadpozemským zázrakem, nebo že někdo shora zatahá za tajný nitky?
Já nemám tydlety škóly a kurzy, ale byl jsem celý roky tam venku,
v divočině, mezi tygrama a lvama a liškama a hyénama a štírama a
další jedovatou havětí, co si taky jen nehraje na válku, to mi věřte! A
přežil jsem! To je moje vysvígro, to je můj životopis, na kterej jsem
náležitě pyšnej! A todle dám, s váma, nebo bez vás! Chci ten zatracenej metál, rozumíte mi? A taky ho dostanu, nic mi v tom nemůže
zabránit!
Každej jsme nahraditelnej, a naše velení zajímá jen, esli se to
velkolepý dílo podaří! Já říkám, ano, já to dám, já to zvládnu, dám tý
nadmíru citlivý záležitosti přesně to, co žádá, aby uspěla! Řeknete
jim i mně to samý? Ouplně bez pochybností? Podle mě kdepák!
Sklopíte voči, budete skromně mlčet, a budete si myslet, že je všecko
v richtiku. Nejní!
180
Alan Svejk
Řekli mi, že naše země je ve válce! To je mimořádná situace, kdy
padaj jakýkoliv vohledy na něčí slabost! Dezertýři se nelítostně věšej
na stromech, a slabejm komandýrům se dávaj pod polštář čirou náhodou vodjištěný granáty! Pojebáváte celou jednotku svou slabostí,
pane obrlajtnant! Já vás nebudu fragovat, ale rozhodně požádám,
abych dostal víc kompetentního velitele!” vypálil Švejk nekompromisně.
Nadporučík zprudka povstal. „Slyšel jste někdy slovo vzpoura,
Švejku? Za tu se ve válce taky staví ke zdi, a vy ji tu teď pěkně
pácháte!
Ale abych vám tu vaši velkolepou upřímnost oplatil: víte, velitel
má i funkci, která vám ve vaší omezenosti unikla! Ona ta určitá nelítostnost totiž neplatí jen vůči nepříteli, ale i vlastním lidem! Povězme
třeba, že mám v regimentu vojáky, který přišli kvůli nepříteli o rodiče, sourozence, lásky, nevímco. Co budou mít tyhle kluci sklony
udělat, jakmile uviděj nepřátelský pozice? No nasadit bajonety a běžet na nesmyslnou zteč proti kulometům a řvát urááá! Ale kde by potom byla strategie, taktika? Byl by to akorát tak bordel, zmatek a ta
vaše anarchie!
Musím šetřit materiálem, i lidským! Takže musím ty kluky zastavit, třebaže i s namířenou pistolí, a říct jim: ‚Vykašli se na to, musíš se řídit rozkazama!‘ Bejt voják, Švejku, to v první řadě znamená,
bejt podřízenej a poslouchat rozkazy! Nedělat tudíž to, co bych
osobně nejradši udělal, jako třeba, eliminovat nepřítele, co se vzdal,
protože ho považuju za viníka neštěstí svý země i rodiny, prostě nezapomínat na to, že jsem podřízená součást vyššího celku, a sloužím
vyšším zájmům! Nejsem v Armádě, abych realizoval svý pocity!
Republika sama řekne a určí, co mám dělat a kdy je ten správnej čas,
skrz rozkazy nadřízených!
181
Alan Svejk
A pokud nestrávím, že mě dočasně nechají nečinně v zákopu, i
když vidím toho nepřítele a mě přitom nic jinýho nezajímá, jen ta
pomsta, a proto se bouřím a nesouhlasím a odmítám poslouchat rozkazy? Potom do Armády nepatřím, a měl bych jít k těm paramilitantním jednotkám, nebo povstalcům, partyzánům! Ty si opravdu můžou
dělat vše, co uznají za správný!
Takže otázka leží jinak: patříte vy, Švejku, s tímhle přístupem, kdy
sveřepě odmítáte vidět hlubší souvislosti a úplně základní pravidla,
do Armády? Já bych zase řekl, že nikoliv!”
„Nezapomínejte, že teď jsme v civilu, pane obrlajtnant! Platěj tu
spíš mý pravidla, než vaše! Takže pokavad velení zřídilo tendle útvar
jako civilní, taky dalo najevo souhlas s použitím spíš civilního přístupu a metód, uznalo civilní pravidla, moje pravidla, to dá rozum, né?
Já vám do vašeho vojančení taky nekecám!
Ale nehádejme se tady už vo něčích směšnejch pravdách! Já povídám, pojďte se mnou za tím frajérem! Změnit dějiny se musí po
malejch krůčkách! Už jsem to zařídil. Jmenuje se Dimitrij, znám ho z
tý vyhlášený diskotéky na Štvanici, teda vokrajově, z jednoho mejdla. Provozuje pár kiláků vocaď kasíno a taky ňáký herny. Sraz
dneska v devět večer u něj v oficíně! Popovídáme si s ním, nezávazně, von je to docela v pohodě řízek a žádnej naježenej mafiózo,
zjistíme vzdělávací možnosti, a pak uvidíme!”
„Promyslím to ještě,” odpověděl nadporučík opatrně. „Co se týče
tý Matějský, neplánujete doufám, že budeme v rámci PSYOPS vzdělávání jezdit s Cirkusem Humberto? Na to není čas, Švejku, abych
dělal někde tenťáka! Nejsme tu na dovolený, nezapomínejte, máme
tu velký úkoly státo-bezpečnostního významu!”
„Esli někdo ví hodně vo světě, pane obrlajtnant, tak jsou to světský! Ty byli všude, viděli všecko, přežili všecky ouklady jak dějin,
tak rozličnejch politickejch systémů, a přesto dokázali vobstát! Esli
182
Alan Svejk
teda s někým pokecat vo tom, jak někoho přesvědčit, tak je to tadle
speciální společenská skupina, co má i svůj vlastní jazyk, tu jejich
hantýrku, zajímavý tradice, pravidla psaný i nepsaný!
A rozhodně se nemusíme vobávat, že by něco vykecali - mají svůj
uzavřenej svět a pro ně jsme stejný exóti, jako voni pro nás! Takže
voni jsou asi jediný, u kterejch si můžeme dovolit bejt ouplně
upřímný! Nebude to vítaný vosvěžení, při všech těch vobavách, aby
nás někdo nepřitlačil ke zdi?”
„Tak to jsem zvědavej. A ten multilevel marketing? To budeme
něco prodávat, abychom si vylepšili rozpočet a získali alternativní finanční zdroje pro naši činnost, nebo přesvědčovat lidi, aby s důvěrou
vstoupili do našeho letadla, pyramidový hry?”
„Pane obrlajtnant, ruku na srdce! Esli je někde budoucnost veškerýho bizu, je to multilévl! A věřte mi, že sám poznáte hodně rychle, v
čem je to výjimečný kouzlo! Nechte se překvapit, ale můžu vás ujistit, že mi budete eště vřele děkovat! Páč tady najdeme tolik inšpirace,
že nebudem vědět co s ní, a tady nás posunou hodně dopředu! Samozřejmě se všecko provede skrytě, to znamená, že do jednoho multilévlu předstíraně vstoupíme. A pak budete jen zírat, na ten učiněnej ráj
nevomezenejch možností!”
„A pak se naučíme poslouchat hip-hop, a vstoupíme do kultu Uctívačů Ginga,” zašklebil se nadporučík.
„V hip-hopu se používaj pokročilý metódy manipulace s veřejností, aby se příslušnej hladovej interpret stal respektovaným, prodal desky a svou řadu značkovejch hadrů, co si kupujou jeho stoupenci, fandové! Takže všici ty klucí se musej minimálně tvářit, jaký
jsou vostrý, sprostý, a jak se nikoho nebojej, ani vopásanejch! Maj
spolu pořád ňáký oudajný spory, vyřizujou si vzájemně účty
songama, aby zaujali publikum! Jinak řečeno, najdeme tam dost zajímavý márketinkový postupy!
183
Alan Svejk
Co se těch kultů tejče, znám jednoho vodborníka vod nás z Libně,
kterej se mimo jiný zabejvá i analýzou rekrutace novejch členů kultů
skrzevá pokročilý psychológický nástroje, tak jednoduchý, ale tak
oučinný! Třeba skrze vopačný pohlaví. A vo tom bysme si určitě
mohli něco poslechnout, když tu děláme na tý nový skvělý Armádě,
kde prej bude spousta ženskejch! Vo tomdle frajerovi vám v budoucnu eště povyprávim, ten má u nás veliký vosobnostní renomé!”
Na poslední tajemnou položku se nadporučík raději neptal. Tušil,
že by to nemuselo prospět jeho vyrovnanosti!
184
Alan Svejk
PSYOPS - Postěžujem si na šéfy
Postěžujem si na šéfy
„Co to do tebe dneska vjelo, Švejku?” divila se Anna, když dorazila domů, a našla tam přítele se zachmuřenou tváří, a kupodivu na
stolku před ním nestála napůl vypitá láhev rumu, jak by v takové
chvíli těžkého duševního pohnutí očekávala, ale sklenice džusu. Jedině snad, že by byl vylepšen vodkou?
„Takhle zaraženýho jsem tě už dlouho neviděla! A odkdy piješ
nealko, prosímtě? Ses dal na lepší cestu, viď,” škádlila ho.
„Prosím tě, sedni si, popovídáme si vo tom, jak jsme se dneska
vobá měli v práci. Já měl teda ouplnej horór, co ty?” zajímal se k jejímu údivu Švejk, a znělo to docela upřímně.
Takové vstřícné partnerské chování u něj opravdu nebyl standard!
Obvykle přišla domů, přivítal se s ní jen krátce, dohodli se na večeři,
co by jim chutnala oběma, a pak jí maximálně jen předčítal z novin,
co jeho prostý čtenářský vkus zaujalo. Všemu se divil, nad vším
kroutil hlavou, události komentoval slovy ‚Nó to jsou věci‘, či ‚Chápeš to‘, nebo ‚Jak je něco takovýho možný‘ a vůbec to vypadalo, že
Švejk o všem slyší poprvé.
„Úplně normální den, takže blázinec a maléry,” odpověděla Anna
unaveně. „Jo, hlásila Králová, že u nás v ulici nepoteče příští týden
voda! Prej to chtěj rozkopat po celý dýlce chodníku, a zrovna po naší
straně. Zase tam bude bahno, jako minule, hrozný, jak se tam vůbec
nedalo chodit! Takže asi budeme mít zavřeno, nebo nevím! Ale
dovolenou nám nedají. Prý se budeme školit na nějakej novej
pokladní systém, a o etice a morálce a lásce k firmě!
A taky prevence krádeží, jako vždycky! Víš, že jsme měli za minulej měsíc ztrátu skoro 130 tisíc na zmizelým zboží? Vyhrožujou
nám, že nám to budou strhávat z platu, nejen těm na place, ale úplně
všem, aby nás jako motivovali k větší bdělosti! A taky, že bude víc
185
Alan Svejk
kamer, a přísná ostraha přímo u vchodu, co nebude pouštět známý
chmatácký firmy! Právníci ale prej už předem říkaj, že je to diskriminace zákazníků, že z toho bude malér, že si na nás smlsne ČOIka!
Anebo mají nahoře nějakýho novýho manažera, co se chce předvést,
a vymýšlí velký změny, aby si zasloužil svůj statisícovej plat?
Mám taky jeden žhavej drb: kolegyně Posejpalová, ta černovlasá z
Neratovic, znáš ji přece? Tak ta má novýho šamstra, a hned se s ním
přišla veřejně pochlubit! Dneska se s ním úplně klidně objímala hned
za rohem, během pauzy, ale to víš, my zvídavý holky máme oči
všude! Je menší, než ona, a je takovej... divnej, nevím! Říkaly jsme
si, že ta holka už snad bere všechno! A taky je jí asi už všechno
jedno. Ale pravda je, že v práci je taková spokojenější, a víc se usmí vá na zákazníky. Uvidíme, jak dlouho jí to vydrží!
Ale povídej ty! Vůbec nic jsi mi zatím o tom svým novým místě
neřekl, a to víš, že z toho nevídanýho informačního ticha nejsem tak
úplně klidná!”
Švejk to ze sebe konečně mohl všechno dostat. „Zdá se mi, že todle budou dost těžce vydělaný prachy,” informoval ji zkroušeně a bez
okolků. „Ten můj novej šéf je, a nebudu ani říkat s prominutím,
prostě neschopnej blbec! Musím ho přesvědčovat vo ouplně základních, až banálních věcech! Připadám si jak pouťovej prodejce
cukrový vaty! Víš, jak jsem z toho věčnýho handrkování unavenej,
ba vyčerpanej? Zlatý časy klidu na pracáku!
Nejen, že musím vymejšlet speciální projekty a nápady, aniž by mi
kdokoliv pomohl, nebo na ně byla v knihovně dostupná specifická
vodborná literatůra, ale pořád se taky dívat na ten jeho kyselej, zahořklej, totálně pesimistickej vobličej, vysvětlovat, slibovat,
učesávat, uklidňovat, ba až konejšit! Už jsem mu to dneska vyložil
votevřeně: ‚Halejte, budu si na vás nahóře stěžovat, ať vás vyměněj!
Takhle to nemůže fungovat! Ta naše chudinka firma ani pořádně
186
Alan Svejk
nezačala, a vy už ji, člověče nešťastná, torpédujete, sabótujete, potápíte!‘
Vodpověděl mi na to v podstatě, že ničemu nerozumím, tradičně,
že jsem blbej a proto von je ředitel a manažér, a já nula, co může bejt
ráda, že dostala erární stůl a židli, aby nemusela celou pracovní dobu
klečet na hanbě! Přitom tam nedělá vůbec nic, chápeš? Všecko mu sím připravit a vodrecitovat sám, bez jakýkoliv pomoci!
A von si jen sedí v italským koženým křesílku, tváří se vážně, jak
ňákej ten důstojnej švejcarskej bankéř, když ho na kolenou prosíš vo
skromnou půjčku na koupi ropovódu u Aralskýho móře, dívá se na
mně těma přimhouřenejma studenejma vočima, a pořád z něj lítaj jen
negativní myšlenky, jako ‚Todle nejde‘ nebo ‚Todle je špatně‘. Nevím, jak to změnit. Jako mluvit do dubu!
Já nevím, Aničko, jestli to fakt nevodpískat? Jsem tam druhej den,
a už bych nejrači vzal dráhu! V minulým worku byla pohoda, chodil
jsem tam rád! Todle je sice za víc peněz, ale jakoupak bych z nich
mohl jen mít radost, když jsou tam takový nepřátelský pracovní
podmínky? Dyk to bych se akorát uchlastal, ze žalu a frustrace, ale
tentokrát dovopravdy!”
„To je takhle všude,” uklidňovala ho Anna. „Co myslíš, naše vedoucí? To je, a taky se neomlouvám za ten tvrdej titul, prostě kráva!
Všichni to víme, ale vedení s tím nic neudělá. Jako kdyby to byla nějaká taktika, že ji tam dali a držej schválně, aby nás naštvali! Nezdá
se ti? Jinak by ji přece dávno vyměnili! Nikdo ji nemá rád, je hloupá,
neschopná, nespolečenská, věčně zalezlá v kanclu a ne na place... a
pořád na netu, hledá si hadříky, šminky a parfémy, zatímco my makáme! Celý dny! Přitom chodí oblíkaná, jak čúza, styl typu ‚to nejhorší z 80. let‘!
Třeba zrovna dneska nám vypadly terminály na platební karty,
úplně komplet. Je její povinnost, nahlásit to! Úkol pro blbý, vytočit
187
Alan Svejk
jedno číslo, a říct, hele, centrálo, nefunguje to! A co myslíš? Lidi
nám choděj do kšeftu, nadávaj nám do drůbeže i skotu, nechávaj nám
tam schválně plný košíky s nákupama, aby se nám pomstili, protože
nemají jak zaplatit... a já za ní pořád chodím a říkám: ‚Paní vedoucí,
už jste volala do centrály, na place je blázinec!‘ a ona jen kýve
hlavou, že ano, že jasně! Připomínám jí pak: ‚Musíte zavolat znova,
asi na nás zapomněli!‘ a ona zase, jasně, ihned, zařídím, určitě!
Nevolala nikam! Tak jsem tam zavolala sama. Ptají se mě, jak
dlouho to nefunguje. Povídám: ‚Už asi tři hodiny! Co tam děláte,
proč jste to neopravili?‘ Ženská na drátě kváká něco jako: ‚Ty blbko,
proč jsi nezavolala dřív, víš, co budete mít za průser?‘ Říkám: ‚Naše
vedoucí vám už musela volat!‘ A ona zase: ‚Ne, nevolal
nikdo‚ všechny hovory jsou evidovaný, tohle na mě nezkoušej, nemám tady od vás dneska nic, naposledy minulej tejden, když vám
kabely zase překousaly myši, co jich zřejmě máte plnej sklad!‘
Nakonec mě milá vedoucí úplně dorazila! Povídá mi s výrazem atletky v posledním kole běhu na pět kilometrů: ‚Anno, nemůžu se tam
dovolat, musíme z provozních důvodů uzavřít prodejnu, s tím nemůžeme nic dělat, když to nefachá!‘ Už jsme v tý chvíli měli propad v
tržbě minimálně o dvacet tisíc! Prémie v tahu! Já raději neříkám nic,
jen se usmívám a všechno jí odkývám: ‚To je určitě správné řešení,
paní vedoucí, hned to zařídím!‘ A už jsem se normálně musela jít nadejchat vzduchu ven! Takže o těžce vydělaných penězích taky něco
vím!
A pak si jednou náhodou počteš pravidelný hodnocení, co na tebe
napsala nadřízenejm manažerům, a zjistíš o sobě, že ne ona, ale ty jsi
v celé prodejně nejvíc neschopná, a sama se divíš, že tě ještě nevyrazili! Psaly se tam věci jako, že nepodporuju její nápady, že jsem
nepřátelská vůči inovacím, že jsem pomalá v zátěžových situacích,
188
Alan Svejk
nerozhodná, že jsem prostě jen další hloupá prodavačka, co se na její
místo vedoucí absolutně nehodí!
A zdá se, že oni ji věřej a poslouchaj! To je mi k nevíře! Někdo by
měl konečně napsat hodnocení taky na ni!”
189
Alan Svejk
PSYOPS - Vono se krade všude
Vono se krade všude
„A zavřeli jste nakonec?” ptal se zvědavý Švejk. „To si budou mít
naše libeňský pavlačový báby vo čem povídat, aspoň tejden! A
možná se dostanete i do ‚Radničních listů‘, jako tragickej a varovnej
případ bídnýho zásobování hladovejch vobčanů potravinama! Vopozice bude žádat starostovu funkci, že je za ten hladomor vodpovědnej, a nikoho nebude zajímat, že za to všecko vlastně může ta
vaše líná vedoucí, a taky ta vaše mlsná myší rodinka, co jí tak chutná
bužírka vod kabelů! To je takhle dycky, ňákej šmoula něco způsobí,
a hned je z toho velká politika!
Slyšelas, jak tehdá byla v Plzni ta kauza ukradenýho primátorskýho Superbu? Vykládal mi jeden kovanej Plzeňák v ‚Jedový chejši‘,
že řidič inteligent prej nechal klíče v zapalování a čuměl si do blba,
vopřenej vo kastli, holt panskej kočí, zatímco jeho šéf měl vopodál
ňákej vejznamnej, moc procejtěnej projev k netečnejm vobčanům,
apeloval na ně asi zrovna, aby s chutí platili daně v plný vejši, nezneužívali daňový voptimalizace a taky neutíkali před vopásanejma,
nechali se bez protestu zavřít do temnýho lochu mezi vybranou
společnost zasloužilejch recidývistů a tak se převychovali k lepšímu!
Kolem šel zrovna jeden místní týpek s né tak docela bezouhonnou
pověstí, a jen tak ze starýho čórkařskýho zvyku nakoukne do vypulírovaný Škodárny, esli si mocipán třeba nenechal taštičku s laptopkem či naditou šrajtoflí na sedadle, že by si jako dočasným přisvojením těch drobností frajér zlepšil svou asi aktuálně neradostnou
sociální situaci... a co vidí, von si tam velkorysej milostpán nechal i
klíče!
Nó, co ten řízek udělal? Co bys jen čekala? Jasně, hupsnul dovnitř
do káry, tomu se nedalo vodolat, a hbitě ujíždí! Lidi zíraj na tu šou,
řidič za nim zoufalej běží, ale je to marnost, zkus koneckonců chytit
190
Alan Svejk
vejkonnýho třílitra, že jó! Nahánělo ho asi deset policejních aut s
houkačkama a dokonce snad i vrtulník s termovizí, jedno blbý auto,
ale holt pana primátora!
Po celým kraji se vobjevily uzávěry na silnicích, vopásaný v neprůstřelnejch vestách a se samopálama v ruce, neklidný prsty připravený rovnou na spouštích, jen to zmáčknout a nasypat dlouhou popuzenou dávku vostrejch projektýlů do toho veřejnýho nepřítele číslo
jedna!
Lidi se zavírali doma a zabedňovali vokna i dvéře, páč se do toho
zmatku eště navíc rozšířila i vošklivá fáma, že z Borů vzal zrovinka
dráhu ňákej lotr, tak aby jim nevlez do bejváku, a nezesmilnil
manželku nebo céru, páč byl asi po tý dlouhatánský době za katrem
dost hladovej po ňákým tom voňavoučkým, křehoučkým a
měkkoučkým ženským těle, že jó!
Nakonec tu káru, po celým kraji důkladně hledanou, fakt našli, ale
né vyloženě ve stavu novoty, jak dyby znova vyjela z autosalónu!
Takže ouplně vybrakovanou, rozmlácenou, snad i vevnitř znečištěnou, ani ti radějc nebudu povídat, čím! Voni tydle zasloužilí
členové zlodějskýho cechu maj svý podivný zvyky a rituály, že prej
oučelově kálej na místo činu, aby ho ňák zakouzlili, a stíhací psi
vopásanejch nemohli chytit stopu a vyčmuchat je na outěku,
schovaný někde v roští!
Každopádně, ta kára byla už z hlediska reprezentačních oučelů
navěky znehodnocená, do tý si už ctěnej potentát nemohl sednout, to
bylo jen pro votrlý! Prodali ji pak někam do bazáru ve městě s rozvinutým chemickým průmyslem, kde lidi asi nemaj tak citlivý nosánky
a jsou teda schopný překousnout lecjakej rénonc bejvalýho majitele!
Vopozice ale měla fakt vo čem psát, až do konce volebního období.
To se nevyplatilo, taková chyba!
191
Alan Svejk
Nó... řízka nakonec lízli, jak to tak bejvá, jednou sklapne past, měl
toho prej na krku hodně, von se předtím oudajně po celý Plzni dost
činil, jako dyby se blížil konec světa, že prej než vůbec vyjmenovali
všecky ty jeho nezákonný skutky, kterejch se v posledních pár
tejdnech vosobně a bez navedení druhama dopustil, půlka lidí v
soudní síni už bezmocně klimbala a soudkyně z tý předlouhý
promluvy celá vochraptěla!
Poškozenejch prej bylo tolik, že by mohli z fleku založit nový
vokresní město! U soudu ale maník najednou chytře zamanévroval,
že to určitě nebyla žádná krádež, páč mu tu vosudovou káru jako
dobrej kámoš pučil a klíče tam nechal schválně, jako pro něj, připravený! A že prej frajér netušil, že to není toho oudajnýho kámoše,
co ho klasicky skoro nezná a už si ho nepamatuje, když po něm chtěli jméno či popis! Byl prej totiž dost vopilej, když se domlouvali, tak
toho hodnýho kluka se Superbem prej měl celýho zahalenýho v
mlžným voparu!
A tudle železnou vobhajobu mu ani špičkoví státem placený
právníci nedokázali vyvrátit, a tak mu to slavný primátorský autíčko
do celkovýho flastru snad ani nezapočítali!” uzavřel Švejk příběh.
„Taky dobrý... ne, nezavřeli jsme, protože holky navrhly, že tomu
dáme ještě půl hodiny, stejně byla plná prodejna lidí, co šli zrovna z
práce. A pak už to naštěstí zase jelo. Ale těch nadávek, co jsem si
dneska vyslechla... copak místní, ti si nás předcházej, to už by u nás
asi moc nenakoupili, chápeš! Ale přespolní bývaj sprostí, těm je
všechno jedno, a každej si na ubohý pokladní rád uleví ze svejch
komplexů!”
„To je tak dycky,” mudroval Švejk. „Popisoval mi známej, co dělá
toho kelnéra už asi patnáct let, že štamgasti jsou vobvykle prej braný
na hůl nejvíc, až nelítostně, páč je jasný, že si nebudou stěžovat, aby
si to v podniku nepolepili! A tak každej večer dál tiše chlastaj ty bez-
192
Alan Svejk
vohledně načepovaný podmíráky a ještě panu vrchnímu děkujou a
velkoryse dýškujou, páč je to slušnost, když jseš moc spokojená s tou
vzornou poctivou vobsluhou, že jó, a vůbec nemáš zájem vo ‚Knihu
přání a stížností‘, co se tam válí zaprášená někde v rohu, páč do ní už
sto let nikdo neměl důvod cokoliv negatývního naškrábat!
Von se vobecně vobčas kámoš vobrátí proti tobě, jen zíráš! A v
kšeftu tuplem! Proto s kámošema nikdy byznys nedělám, s nima jen
nasávám a vedu plytký řeči! A kdokoliv z party přijde se slizkejma
řečma, že by měl ňákej vejhodnej ‚kšeftíček‘, hned ho posílám na seznam podezřelejch jedinců!
Vono je asi stejně nejlepší, vůbec nic nemít! Pak ti nikdo nic neveme, a hlavně se na tebe lidi nedívaj, jak na atraktývního voslíčka,
se kterým by rádi votřásli, aby z něj něco vytřískali! Nechaj tě bejt!
Nedráždíš je totiž majetkem, kterej v nich probouzí nízký pudy!
Kdo moudrej to říkal, že prej dobrej vobchodník schovává svý
poklady doma? Nó jó, ale k čemu by pak člověku byly všecky ty
luxusní hadry a káry? To už je v nás lidech, ta věčná touha, pochlubit
se, bejt navenek něco lepšího, než vostatní kolem! A není divu, že
společnost má svý neformální kontrólní mechanizmy ve formě
různejch vykuků a šméčkařů, co tě zase vrátěj dolů, když to nevohlídáš!”
„To víš, Švejku, tobě se to povídá, když žádný peníze, ani majetek
nemáš,” ozvala se Anna. „To je potom moc snadný! Věř mi ale, že
když pak už něco máš, tak chceš pořád víc! Já to vidím tam u nás, ale
nebudu ti brát iluze o romantickým moravským venkovu, kde se mají
všichni rádi, a drží spolu! Úplně nejhorší jsou ale ty strašný pomluvy
a nepřejícnost, ta faleš, že před tebou jsou velký kamarádi, a za rohem tě hned pomlouvaj ve velkým! To si tady ve městě vůbec nedokážete představit!”
193
Alan Svejk
Švejk se podíval na hodinky. „Jejda, budu muset běžet, máme s
tím blbem šéfem dneska eště důležitý vobchodní jednání! Ách jó! A
tak jsme si hezky povídali! Pokusím se vrátit fakt brzo, tak do jedenácti, maximálně do půlnoci!” sliboval Anně.
„Co to, že takhle pozdě večer, Švejku?” divila se Anna. „Já věděla, že je ta práce levota! A to obchodní jednání se v nejlepším případě koná někde v putyce, viď, a pokud možno bez všímavých svědků!”
„Von ten dotyčnej, za kterým kráčíme, má kapánek převrácenej
režim! Pro něj je devět večer to samý, co pro nás jiný poledne! A trpí
navíc takovou vošklivou nemocí, co se jmenuje plachost na vosoby
řemenem vopásaný, i když jinak je to moc slušnej člověk,” zlehčoval
Švejk.
„Né vážně, děláme čistej byznys, jak ten pověstnej jabloneckej
křišťál, co se ve velkorysým množství vyváží až do Ugandy. Za to ti
ručím!” doplnil ještě.
Jen si povzdechla, a myslela si svoje.
Došlo jí, že ji Švejk nerespektuje, a ani nemiluje. Kdyby mu nyní
řekla, ať té nové práce nechá, prostě proto, že z ní Anna nemá dobrý
pocit, nikdy by ji neposlechl, jen by ji zase odbyl podobnými zlehčujícími řečmi, kdy ale dával jasně najevo, že ji nebere vážně, ani její
přání, jakkoliv mohou být neracionální, ba chybná, ale vždy dobře
myšlená.
Spolu asi stárnout nebudou, pochopila.
194
Alan Svejk
PSYOPS - Má kasýno a pár heren
Má kasýno a pár heren
„Teda pánové, vážně jste mě překvapili,” odvětil Dimitrij, když
mu Švejk velmi rámcově vyložil, kdo jsou, v jakém zájmu jednají a
co hledají.
Švejk nadporučíka předem výslovně instruoval, aby za všech
okolností, i kdyby tam zaznělo či událo se cokoliv, důsledně mlčel!
Jediná výjimka by byla, pokud by se ho Švejk přímo zeptal, zda s něčím souhlasí. Na to měl reagovat pouze ‚ano‘, tečka! Nic jiného mu
nebylo povoleno, a Švejk to raději třikrát zopakoval.
„Nesmíme to pohnojit, pane obrlajtnant! Tydle jednání s lidma
jsou vo douvěře, na ní tam všecko stojí a padá! Musíte ji pracně budovat, ale moc snadno ji můžete navždycky ztratit, a tím to končí!
Chce to pěkně zlehka, nic přímýho, náznaky, vobecný pojmy, žádný
požadavky, jen hledat společný zájmy a názory, netlačit na to, aby
řekl ano či né!
Jen něžně voťukávat, jak nepřátelský postavení, nedat najevo, že
na něj brzo míníte vrhnout celou divizi! Představit se, jednat votevřeně, ale vo nic přímýho nežádat. Mě zná jen vokrajově, vás vůbec! Jsme pro něj teď na počátku pochybný, nedouvěryhodný
partneři! Takže pozor, vopatrně! Nechte mě prostě mluvit, buď to
pude, nebo né!”
Nadporučík raději nic neříkal. Tušil, že jde do jámy lvové, a nebyl
úplně v klidu. Tohle byl docela jiný svět, než znal!
Dole výrazně nalíčené holky u baru, co se tvářily znuděně, rozliční
lidé kolem, o nichž dosud četl jen v šestákových románech a viděl
zdálky v televizních inscenacích. A nyní byl, v jistém smyslu, mezi
nimi, ač se Švejkem jen procházeli, aby se dostali do kanceláře v patře, kde Dimitrij sídlil.
195
Alan Svejk
Měl tu snad desítky televizních monitorů, na kterých byly jednotlivé hrací stoly i všechna představitelná místa v kasinu, zákoutí, bar,
toalety, jednoduše docela veškerý prostor byl důkladně sledován. I
nyní, když je Dimitrij poslouchal, jeho oči chvílemi mimoděk pohledem odbočily k ‚telestěně‘, a ruka reflexivně sahala po joysticku,
kterým bylo možno jakoukoliv z kamer libovolně natáčet, či přibližovat pohled do detailu. Byl to typ ‚Eye in the Sky‘, začerněná nenápadná kopule, u nichž nikdy nebylo možno určit, kam přesně se
právě dívá. A to byl účel: naplnit personál i hosty tíživým pocitem,
že jsou dost možná sledováni stále, že se nacházejí pod nonstop
kontrolou, že se ví o všech jejich úmyslech, že nic neutají.
Že je Dimitrij hned nevyhodil, to bylo nadějné znamení! Ale na jakýkoliv optimismus bylo ještě příliš brzy, což se ukázalo záhy.
„Nevím, jestli se smát, nebo brečet,” navázal pak téměř plynulou
místní řečí. Žil tu přes dvacet let a nebylo pro něj navíc těžké, jako
též původem pro Slovana, osvojit si jinde používaný jazyk.
Švejk i nadporučík mírně ztuhli.
„Přitom je to pro mně vlastně čest, že jste mě navštívili s takovou
důvěrou! A potvrzuju vám, že jste tady na správným místě! Tady
víme o životě opravdu moc! Tady byste se toho mohli moc dozvědět,
naučit!
Mám tu člověka, co je fakt eso, rozumíte, špička! Ta dotyčná, aby
to bylo úplně přesně, měla skvěle nastartovanou kariéru v mezinárodním byznysu, ale jednou zašla s přáteli do kasina v Monte Carlu,
a to změnilo její život. Přitom tam vůbec nehrála!
Nevyhrála, ani neprohrála. To musela být láska na první pohled,
co říkáte?
Od toho dne život zasvětila pouze hernímu byznysu, myslím v
profesionální oblasti! Našli byste v tomhle městě málo lidí tak kvalifikovaných, jako je ona,” popisoval Dimitrij zálibně.
196
Alan Svejk
„Ta by vám, pánové, ukázala úplně jiný svět!” lákal je dál. „Já
sám pocházím z rodiny, která toto podnikání provozuje už skoro sto
let, v Evropě i v zámoří. Takže o tom snad i něco málo vím. Ale ona,
pánové... ona, to je naturální talent, to je... ne, to byste museli sami
vidět, slyšet, cítit. To je zážitek!
Ona je sice spíš technolog věci, víte. Specialistka. Ale dělá to s
takovou, jak to jen říct, láskou? Prožitkem? Procítěně? Citlivě? Láskyplně? Zasvěceně?
Vidíte, pánové, znám ji osm let, osm roků se mnou pracuje, a
stejně by mi trvalo hodiny, než bych alespoň přibližně a nepřesně
vysvětlil, co to je za unikátní stvoření! Přísahal bych, že se musela
narodit přímo v kasinu, nikde jinde. Jinak si ten zázrak nedokážu
vysvětlit!
Každý den, který poblíž ní můžu strávit, je pro mne šťastný. Každej den, kdy tu není, je ve mně prázdno,” popisoval Dimitrij vzletnými slovy a nijak neskrýval, že k dotyčné chová velmi hluboké city.
„Vím přitom, že jednou odejde! Nedokážu ji zadržet. Nemám jí co
dát. Nabízel jsem jí všechno! Ponížil jsem se před ní, jako před
nikým, nikdy! Dimitrij, kterého všichni znají, že nikdy neskloní
hlavu, protože by ztratil sám sebe? A před ní, pánové, jsem rád klečel!
Byl to zvláštní, nezvyklý pocit! Víte, co mě tehdy bolelo nejvíc?
Že už asi nepotkám nikdy nikoho, jako je ona! Že nebude nikdo
další, před kým by mělo smysl klekat na kolena, a slibovat ji nejen
celého sebe, ale i nebesa, moře a hory! Všechno bych jí dal k nohám,
co by její oči mohly vidět!
Jenže víte, ona má v těch jejích nádherných očích něco... tak moc
dalekého! Je podle mě odjinud, patří jinam, ne sem. Nikdo ji nemůže
mít! Ani já. Jsem proti ní malý a slabý. Možná někdo jiný by to
197
Alan Svejk
dokázal. Ale vyslechla mě, a za to jí nebetyčně děkuji, a budu
navždy vděčný!
Nu, oženil jsem se pak... mám dobrou ženu, tam od nás, rodinu, a
roky běží dál. Ale ona, ona je pořád sama, rozumíte? Chápete? Nevím, pro co žije. Nevím, pro koho žije. Je tak zvláštní, pánové!” povzdechl si Dimitrij neskrývaně.
Avšak ihned poté jeho hlas ztvrdl. „No, tak tedy tohle nabízím já!
Její blízkost. Její doprovod na malém kousku vaší cesty. V ceně nevyčíslitelné, to mi věřte! Nepřeháním.
Vy mi nabízíte co? Vy mi nenabízíte nic!
Udělal jsem si názor, co jste zač. Nic neříkejte! Jste jedna z těch
part, co tady po Praze chodí, tváří se tajemně, plácá mě s úsměvy po
ramenou, a říká: ‚Dimitrij, buď kamarád! Bude ti s náma líp! Pomůžeme ti!‘
Já jim říkám: ‚Dóbro, bratko! Potřebuju to a to. Zařídíš to, žádný
problém, že?‘
A oni: ‚Jistě, bratko, zítra je vše zařízené, my všechno zvládneme,
máme styky, kontakty, všude! Jen dej zálohu. Peníze!‘
Všichni jen řeči a natažený dlaně. A já teď něco moc potřebuju!”
V nadporučíkovi by se krve nedořezal. Tohle přesně čekal, splňovaly se jeho nejhorší noční můry! Nyní po nich jistě bude chtít
něco zcela nezákonného a ten idiot Švejk mu jistě docela vše odkýve,
a ještě bude nadšený, jak se úspěšně ‚dohodli‘! Vymyká se to celé z
kontroly!
Neměl sem chodit! Věděl to! Měl sem poslat Švejka, jako předvoj,
průzkum, a pak si jen poslechnout, co by přinesl zpět. Co ho to jen
napadlo?
Tohle je jiná válka, a on v ní prohrává! Napadlo ho, že hned zítra
ráno musí jít zpět, tam ‚domů‘, bude je na kolenou prosit, jako tento
Dimitrij svou vyvolenou, aby ho vzali zpátky do Armády. Udělá vše!
198
Alan Svejk
Klidně ať začne znova od začátku, ať ho degradují, ať mu strhají
metály z hrudníku, ale musí odsud, musí zpátky!
Bude se s nimi klidně soudit, že ho propustili do zálohy neoprávněně! Udělá cokoliv! Jak mohl jen dovolit, aby věci došly takto
daleko?
199
Alan Svejk
PSYOPS - Tadle holka bude drahá
Tadle holka bude drahá
„Můj problém, pánové, je tento,” přerušil Dimitrij rozhodným hlasem nadporučíkovu změť temných pocitů.
„Mám tady v této čtvrti několik heren a barů. Ale místní radnice je
najednou proti tomu! Proč? Je to legální byznys, říkám jim. Mám
všechna povolení, živnosti, platím vše, co mám: daně, odvody, zálohy, energie, pojištění za zaměstnance, i ty požární a hygienické
kontroly. A přesto mi říkají, že tady ty herny nesmí být. Musí
zmizet!
Lidi se tam chodí bavit. Posedět, popít. Kdykoliv mohou přijít! Ve
dne, v noci. Mám tam bary, stoly, dost místa i pro početnou
společnost, hezké prostředí, pití u mně nikdy nedochází. Kavárny kolem zavírají v šest, hospody v deset, jedenáct. Kam pak mají lidi jít?
Jdou ke mně. Pijou, až do rána třeba, když mají chuť ponocovat! U
mně je život. U mně se nezavírá! Je to špatně? Že chce někdo pivo v
čtyři ráno vypít v klidu, protože tady v čtvrti bydlí a chce ještě chvíli
posedět, než půjde po party v centru města domů?
Vždyť je to pro lidi bezpečnější! U mně security, špička! Všichni
to vědí. Kdo je můj host, nikdy se mu nic nestane. Opije se někdo,
vyhodím ho. Chce se někdo prát, vyhodím ho. Chci, aby se lidi
mohli v klidu bavit! Aby si užívali, a rádi se vraceli!
A přesto mi říkají: ‚Dimitrij, ty špatný, ty musíš odejít!‘
Ptal jsem se toho a toho, však víte, úředníci! Proč je problém, proč
teď, když to tolik let šlo a žili jsme tu vedle sebe bez problému?
Všichni mi říkají: ‚Lidi jsou proti tomu! Lidi to nechtějí. Lidi nesouhlasí. Lidi nechtějí prostě herny v této krásné čtvrti!‘ Prý herny znamenají všechno špatné. Že prý pokud nebudou herny, nebude nic
špatné. To si opravdu myslejí???
200
Alan Svejk
Někdo zase praví, že je to politika, opozice si nahání laciné body u
lidí kritikou heren, a radnice prý musí reagovat, musí si udržet tvář
před lidma. ‚Tak musíš jít, Dimitrij, je to pro nás tak nejsnažší, abysme zůstali u kormidla, vládnout!‘
Pánové, je to pro mne moc složité pochopit! Ty vztahy, ty důvody.
Já dělám byznys! Nemám čas na to, ptát se toho a toho, proč je
problém, a co mám udělat, aby nebyl problém! Mám jít mezi lidi?
Aby mi řekli, kde je problém, proč je můj byznys problém? A řeknou
mi to? Nebo mi zase zavřou dveře?
Já říkám, pánové: chcete po mně něco? Dám vám to, a víc, než
byste čekali! Ale vy pro mně také něco uděláte: chci prodloužení
těch nájemních smluv! Na všechny ty podniky, o rok! A potřebuji to
rychle, protože za pár týdnů mi dají výpověď! Moje kontakty se to
snaží zabrzdit, ale pár týdnů mě nezachrání. Nemám jistotu!
Moji lidi mají rodiny, hypotéky, nájmy, splátky. Kam půjdou?
Tady v kasinu mám plný stav. Víte, jak se teď cítí? Co je čeká? Jak
je dneska těžký, sehnat práci?
Chci jen další rok, to je celé! Co bude za rok, to se uvidí. Ale teď,
dneska, potřebuju tohle! Nejen pro sebe, ale i pro ty lidi, co pro mně
pracujou. A možná i pro ty, co u mně v podnikách tráví hezký večery, a chtějí, aby tu možnost měli dál!”
Nechci se s radnicí soudit, abych to zabrzdil! To není správné.
Žiju tady. Chci být dobrý soused. Nechci konflikty a zlobu!
Víc nemám, co bych řekl! Pokud mi můžete pomoct, uděláme
byznys! Pokud ne, nemáte mi co nabídnout, a pak řeknu sorry!
Přineste mi ty smlouvy. Do týdne! Děkuji, že jste mě navštívili.
Nashledanou,” povstal Dimitrij, a podal ruku nejprve nadporučíkovi,
z něhož nějak vycítil nadřazenou pozici, a potom i Švejkovi.
201
Alan Svejk
Několik desítek metrů poté, co vyšli z podniku do větrné noci, oba
vyslanci mlčeli. První se samozřejmě ozval upovídaný Švejk. „Vím,
pane obrlajtnant. Vyčítáte mi, že jsme sem šli!”
„Ale ne, Švejku. Jen já tam neměl chodit. Asi jste dneska měl
pravdu. Já sem do civilu nepatřím! Jak jsme tam s ním seděli, říkal
jsem si, že musím zpátky do mundúru, prostě musím, protože nic jinýho v životě pro mě nemá smysl! A taky jsem vás chvíli skoro nesnášel, přiznávám.
Jenže jak jsem ho poslouchal... řeknu jen to, že je prostě dobrej!
Myslím, jako projev, selektivní argumenty, jak na to jde pěkně pomalu, systematicky, opisně, jakoby srdečně, všiml jste si toho? Jak
vás těma řečma nejdřív ukolíbá, připraví si vás, změkčí, jak pradlena
cejchu, a pak na vás v tom stavu hypnózy vypálí pořádnou salvu!
Od hodiny bysme ho brali do našeho PSYOPS týmu, viďte? Pomalu mě přesvědčil, že oni druhý jsou ty špatný, a on je ten dobrej!
Možná dobrej je, ale jen v přesvědčování lidí. Poučný to každopádně
bylo.”
„Tak to jsem rád, pane nadporučíku, že jste nakonec ouplně nelitoval! A ta tajemná holka, tak ta mě teda zajímá! Jářku, vymaloval ji
tak, že jsem měl před vočima ouplnou světici! Tu musím vidět
naživo! Jistě z ní budou padat perly i informačně! Zejtra bysme si na
to mohli sednout a vymyslet, jak ty smlouvy zařídíme, vono to pude!
Něco mě už napadlo, jak by se to dalo vyšpekulovat! Mohli bysme
zmobilizovat místní lidi, který se za ty podniky pevně postavěj, aby
se měli kam chodit bezpečně bavit! Postavíme prostě tydle betónový
důvody proti argumentům radnice! Bude z toho skrumáž, a během tý
voni si nelajsnou, to zrušit, minimálně by se to mohlo vodložit!
Možná by se tu mohla i založit ňáká nová politická strana, která by
pomohla radnici proti dotírající vopozici, ale za tý pevný podmínky,
že herny zůstanou! Solidní politickej kšeft, né? To by mohlo fachat!
202
Alan Svejk
A mohli bysme tak i efektývně rozšířit náš vliv do týdle čtvrti,
skrz politiku! Dimitrij by nás určitě široce podpořil, penězma i lidskejma silama, dyk je to v jeho vlastním prvořadým zájmu! Politická
válka je navíc jedna z našich študijních voblastí, ty Public Affairs,
né?
Todle by se vyšším místům mohlo moc líbit, jak s tím vejrazně
pohneme! A mohl by se i vypracovat ňákej náležitě podrobnej report
vo tom, jak tydle věci pěkně vovlivňovat, jak prakticky získávat veřejnou moc! Já bych ho vypracoval!”
Nadporučík se náhle postavil Švejkovi do cesty a zaťal ruce v
pěsti. „Co to tady žvaníte, vy idiote!” rozčílil se naplno. „Proberte se!
Vy věříte tomu, co říká? Že mu jde o bezpečí, o něčí hypotéky? Zatraceně! Nebo je vám už zase úplně všechno jedno, protože ‚účel
světí prostředky‘? Nic jsem vám dneska odpoledne nevysvětlil?
Copak nechápete, že to je jeho hra, že takhle se to dělá?
Manipulovat lidi! To jsou PSYOPS! To se mu podařilo! To je jeho
cíl, abysme teď hned vyrazili na lov, jako lačný vlci, a přinesli mu to,
co chce! A to, co chce, není v zájmu lidu! Ještě byste mu dodal i politickou moc, jako na talíři, o ničem lepším by ani nemohl snít!
Na tom se nemůžeme, nesmíme podílet! Všechny ty zničený životy a rodiny bysme měli na svědomí! Víte, kolik do toho v těch podnikách během jedinýho roku může spadnout lidí? I třeba jeden, i kdyby
jen jeden! To si stejně nevezmu na svědomí! Nemohl bych klidně
spát a do konce života by mě to pronásledovalo! Na těch zmařených
snech bysme měli podíl! Nemůže se zaplatit tak obrovská cena za
jednu jedinou dobytou kótu, i když vypadá tak slibně!
Možná, že tenhle náš projekt přímo takový kontroverzní kroky
vyžaduje, a možná jsem ten, kdo tady tomu projektu brání v rozletu,
jak jste mi dnes od srdce vyložil! Proč mě sem teda dali? Musej přece mít v mý složce, že mám morálku, narozdíl od vás! Proč nás teda
203
Alan Svejk
dali dohromady? Říkám si, co je to za pitomost? Vždyť to nemůže
fungovat! Musí se to napravit.
Ne, s tímhle prostě nechci mít nic společnýho! Ne takhle! Tohle už
nejsou PSYOPS, Švejku. Tohle je bahno, co člověku ulpí úplně
všude, a i když se pak vydrhne, stejně bude ten zápach cítit, dál a
dál! Nezbaví se ho. Takhle nechci žít!
Zítra si klidně běžte za plukovníkem Tejcem a řekněte mu, že
chcete ve velení někoho jinýho! Já tam zítra půjdu taky a kleknu si
před ním na kolena, aby mě týhle prokletý mise zbavil! Končím! Jdu
domů!”
„Né, pane obrlajtnant, nepudete eště domů,” pronesl Švejk vážně.
„Naše služba, náš pracovní den, končí až vo půlnoci, a teď je teprv
deset večír! Taky jste jen zaměstnanec a máte povinnosti! Nemůžete
utýct z rozjetý bitvy, jen proto, že se ve vás hnulo svědomí, esli náhodou neublížíte rodině toho nepřítele, co jste ho právě probodnul
bajonetem! Musel jste, páč jinak by von udělal to samý vám, a bez
váhání! Buď dáš, nebo dostaneš, jak řikaj klucí čutálisti, jiná
možnost nejni!
Zpátky to stejně nevezmete, a zastavit se ten příval taky nedá! Teď
jde jen vo to, esli budete vevnitř, aktivní článek vejvoje, anebo
zbaběle vycouváte, a vocitnete se na kraji, mimo, vyřazenej, prostě
outsider! Má vo takový lidi Armáda zájem? Co myslíte? Pochválila
by vás za tydle pochybnosti a váhavost, že se necháte vovlivňovat
ňákým domnělým svědomím, který by se taky dalo vykládat jako
projev nevojenský slabosti? Pozvala by vás takhle Armáda zpátky do
mundúru, a s poctama?
Nejdřív konejte, a co na to pak řekne ňáká komise, to vás přece v
zápalu boje nesmí zajímat! To je jejich problém, né váš! Vy jen plníte rozkazy! Zlo a dobro stejně neexistujou! A naše rozkazy jsou
204
Alan Svejk
jasný: jít ven a přinýst ty krámy, tak mi to řekli! Je to zákonný, co
děláme? Je! A to byla jediná podmínka, kterou mi uváděli!
Dokráčíte se mnou nejčko pěkně do jednoho z těch zlotřilejch
podniků, co je hned tady za rohem, tam si dáme pivko, a eště to
promyslíme! Dejte si šanci, vidět to celý z jinýho ouhlu pohledu, a
přehodnotit ten problém!”
Byla asi jedna ráno, když se Švejk, přiopilý a nadávající, jako
špaček, vrátil domů. Anna se samozřejmě vzbudila, ale zůstala ležet,
a jen poslouchala, jak vráží do nábytku.
„Je to vůl,” brumlal si pořád. „Ale nakonec jsme se dohodli!”
205
Alan Svejk
PSYOPS - Neukradne moje metály!
Neukradne moje metály!
Následující den byl pro Denisu Dvořákovou velmi významný.
Tohle byla její první, opravdová a reálná práce, kdy cítila, že by snad
mohla plně realizovat svoje jedinečné schopnosti, i nápady. Byla velmi šťastná, že si ze všech adeptů vybrali právě ji! Líbilo se jí, že se
bude moci podílet na něčem opravdu velkém, a konečně snad nalezne její invenční pracovní styl nejen pochopení, ale i ocenění!
Na škole to měla poněkud obtížnější. Sice každý ročník o prázdninách strávila praxí v nějaké korporaci, a jeden rok dokonce byla ve
Finsku jako účastnice elitního výměnného studijního programu, ale
uvědomovala si, že přece jen poněkud vybočuje, co se vnímání médií
i úloh pracovníka oboru PR týká. Tak nějak jasně viděla, že ve standartní korporaci by asi její styl nedošel přijetí. Byl příliš... pokročilý.
Svěřila se s těmi pochybnostmi své sestře, a ta jí bez váhání
navrhla, aby to zkusila u Armády, kde údajně dokáží ocenit originalitu a nápady! Denisu to sice nejprve nezaujalo, neměla pocit, že by
zrovna zde mohla najít své místo, ale přece jen, sestra ‚vojnu‘ dost
prožívala, a byly jedné krve... a tak tam nakonec svůj, již docela obsáhlý a pestrý životopis vzhledem k jejímu věku, poslala!
Nu, a nyní stála tady v kanceláři v Dejvicích, a vítala ji starší paní.
„Moláková,” představila se jí mile. „Jen pojďte dál, slečno! Není
spěch, kluci ještě nedorazili!”
Denisa tu byla přesně, tak ji ta nedochvilnost poněkud zarazila.
„Oni včera večer měli nějaké významné jednání ve městě, asi se to
natáhlo,” rozptýlila paní Moláková její obavy o profesionalitu v
týmu.
„Dáme si kafe, pojďte,” vedla ji do malé kuchyňky. „Kluci jsou
fajn, ti se vám budou líbit, Denisko. Hlavně pan Švejk, to je
sympaťák! Vždycky pro mně najde nějaký vlídný slovo! Zato pan
206
Alan Svejk
ředitel, to je jiná káva. Přísnej, akurátní! Všechno musí bejt na
jedničku, bazíruje na tom! Na toho si dejte, moje milá, velikej pozor!
Žádné vytáčky, a vždy přímo k věci,” poradila Denise starší kolegyně.
„Tady je váš pracovní stůl, tak se jen posaďte, a povídejte! Odkud
sem přicházíte? Promiňte mi, jsem zvědavá.”
„Jsem po škole, paní Moláková. Je to pro mě dost slavnostní
okamžik, protože dneska je to můj úplně první den v zaměstnání na
plný úvazek! Tak jsem trochu nervózní, to víte,” usmála se Denisa
skromně.
„Jen se nebojte! Oni tu pánové stejně moc nejsou. Věčně někde lítaj! Takže nečekejte, že by vám tu někdo stál za zádama, a stresoval
vás. Á! Už jsou tady!”
Ve dveřích se objevil Švejk, měl kruhy pod očima, a nebyl oholen.
A hned po něm nadporučík, potkali se dole v ulici. Pozdravili se jen
pokývnutím hlavy, a více spolu nemluvili.
„Dobrý den,” oslovil Denisu nadporučík s úsměvem, ač půvabem
na něj velký dojem neudělala. „Tak vás srdečně vítám, paní kolegyně! Náš tým je tedy již kompletní, to je vynikající! Až si dopijete
kávu a paní Moláková vám vysvětlí základní organizační věci, přijďte za mnou do kanceláře, a začneme.
A vy, Švejku, vy pojďte na kobereček laskavě rovnou! S váma
mám ze včerejška ještě nějaký... neuzavřený záležitosti!”
Když za nimi zapadly dveře, Švejk ihned přešel k neformálnímu
tónu. „Jak jste dorazil domů, pane obrlajtnant? Bylo to včera tóčo,
viďte? Vono je dobrý, upustit takhle vobčas páru, mezi příjemnejma
lidma! Ta barmanka, Lucie, to byla kočanda, ne? A jak vám vřele
nadbíhala! Asi poznala, že jste voficýr, že máte postavení! Udělal
jste na ni dojem! Mladej, perspektývní kluk, s dobrou tajlí... né, jako
já!”
207
Alan Svejk
„Kušujte, Švejku, ten včerejšek si za rámeček dávat fakt nebudu!
A děkuju za optání, dorazil jsem dobře a bez nehod, protože jsem se
narozdíl od vás nezlil, jako dobytek! Vy jste se teda zase předved,
kořalo! A o tý Lucii mi vůbec nepovídejte! Ta by dokázala vzít chlapovi vyrovnanost a vnitřní mír!”
„Jó, pane obrlajtnant, von je takovej zvláštní druh holek, co jsou
snad na světě jen proto, aby nám braly klid. Žijete si spokojeně se
svou starou, pohodička, jste ouplně klidnej... a najednou přijde Vona,
klid je tentam, a jediný, nač musíte myslet, je někdo docela jinej, než
vedle vás denně usíná a voslovuje vás něžným ‚miláčku‘!
Jak včera náš... kámoš povídal vo tý jeho fascinující neznámý, tak
to mi připomnělo, jak se mi stala podobná nemilá událost. Byli jsme
tudle s přítelkyní na Šumavě na vejletě, vona má ráda hóry, víte, tak
si sedneme před jednu chatu v Kvildě ven na zahrádku, pohodička,
krásný póčo, na nic si nestěžuju... a najednou přijde vobsluha s pívem, ale pane obrlajtnant, to byl kus!
Tvářila se dočista nevinně, ale její dobře rostlý tělo promlouvalo
každou svou sexy voblinkou cosi vo touze po pořádným hříchu! Já
byl hned hin a voči mi šly šejdrem, eště teď se stydím, jak jsem se
nevovládnul a nezůstal vyrovnanej, jak by se vode mně čekalo!
Co je nejhorší, jak to vždycky naše ženský spolehlivě poznaj, že
tam ty enérgie a skrytý touhy probíhaj! Žárlej, dělaj vošklivý scény,
jen proto, že jiná holka je nesporně lepší, jako kdyby to neuměly,
nebo nechtěly přijmout? Je to trapný!
Ta moje se mnou pak asi hodinu nemluvila a nebejt toho, že jsem
měl v báglu složenou mapu i svačinu, bez kterejch bysme daleko
nedošli, nebude se mnou mluvit až na tu Tetřeví hóru! Musel jsem ji
vokonejšit falešnejma hláškama jako: ‚Vobčas se mrknu kolem,
abych si připomněl, že to nejlepší mám doma!‘ Nó ale lhal jsem
208
Alan Svejk
bezuzdně, až se mi vod huby prášilo, co bych vám povídal! Málem
jsem se propadnul do země!”
„Nechte bejt, Švejku. Nějak se nám to rozjíždí, ženský všude kolem, co říkáte. A samá těžká váha! To nebude snadný. Mně se líp
dělá mezi samejma chlapama. Tohle je takový... rozptylující. Co
říkáte na novou kolegyni?”
„Přijde mi v richtiku,” odtušil Švejk. „A vypadá i docela skromná,
to se mi líbí. Ta se nám nebude do ničeho plýst! I když vono se taky
říká, že tichá voda prej břehy mele, to zase pozór! Abysme se nenechali ukonejšit, a vona nám pak nepředvedla ňáký tóčo!”
209
Alan Svejk
PSYOPS - Na ní teda bacha
Na ní teda bacha
Po chvíli Denisa zaklepala. „Volno,” vyzval ji ředitel.
Vešla do kanceláře, kde u velkého šéfovského stolu seděl mladší
muž, a před ním, na ‚židli těžkejch chvilek‘, jak ji Švejk trefně nazýval, se spokojeně vyvaloval jeho pobočník.
„Co se týče metodiky práce, paní kolegyně, dohodli jsme se tady s
kolegou Švejkem, že každý z vás bude pracovat na svých projektech,
a já do toho nebudu zasahovat. Nahlásíte nám samozřejmě, oč jde,
včetně předpokládanýho časovýho průběhu, prodiskutujeme to, já
vám dám zelenou, vy jedete. Reportovat budete jen osobně, každý
pátek tady, případně kdykoliv, bude-li to třeba, změny, nový skutečnosti, a tak.
Rozmyslete si teda, na čem byste chtěla dělat. Dávám vám vcelku
volný výběr. Vy máte jako specializaci ty ženské otázky v branné
oblasti? Povězte nám o tom něco!”
„Domnívám se, pane řediteli, že vliv a význam ženského elementu, co se Armády týče, je podceňován, vnímán jako okrajový, jen
jako odraz určitých společenských změn. Ve skutečnosti ho ale
ovlivňuje více, než si myslíte, jak uvnitř Armády, tak mimo ni! Tudíž ho lze považovat za určitý, povězme, mocenský prvek! Můj úkol
je, zkoumat ho, a informovat o jeho důsledcích v praxi, přirozeně se
zřetelem, jak by mohl být Armádě co nejvíce prospěšný!
Moje základní specializace jsou média, takže hledám i optimální
spojení ženského prvku, médií a moci. Podotýkám, že hledám pouze
efektivitu! Nezastávám nějaký výslovně feministický pohled. Jen
kvůli sestřině nezvyklé kariéře jsem měla v posledních dvou letech
dost možností, zkoumat tento fenomén, myšleno ženský prvek v
branné moci, přímo. Proč toho nevyužít, že ano? Pro vědeckou práci
jsou právě okrajové jevy někdy nejhodnotnější.”
210
Alan Svejk
„Dobrá, rozumím. A závěr, když jste zblízka studovala cestu vaší
sestry, byl jaký?”
„Tyto informace vám nemohu přímo poskytnout, pane řediteli.
Vyžádejte si je u paní kapitánky Klementové. Bylo mi řečeno, že podrobná studie, kterou jsem na toto téma sepsala, se stala z hlediska
autorských práv státním majetkem, a přešla do jakéhosi neveřejného
režimu. Obsahuje totiž celosvětově unikátní informace, koncepty, závěry a zejména trendy.”
„V pořádku. A ty média, moc a ženy? To mě moc zajímá. Zrovna
včera jsme tady totiž pojem ‚moc‘ s kolegou Švejkem dost intenzivně řešili. Vy nám na něj možná přinášíte nový pohled!”
„O tom bych mohla povídat dlouho a nerada bych zůstala jen v
teoretické rovině. Co je ale podstatné: jak jste pane řediteli zmiňoval,
že budu pracovat samostatně na projektech, rovnou bych jeden měla
na stole. Můžete ho brát, jako ‚zápisné‘ do firmy! Podotýkám, že
kapitánka Klementová o něm byla rámcově informována, a v zásadě
se k němu vyjádřila tak, že bych vám ho určitě měla předložit, vzhledem k vašemu předchozímu zařazení v Armádě, u jednotky
PSYOPS.
Nazývám ho pracovně ‚Operace Laterna‘ a není ničím jiným, než
velmi systematickým a logickým postupem k získání reálné a zdůrazňuji přímé politické moci, užitečné pro následné rozšiřování našeho společenského vlivu. Ráda bych ho realizovala v praxi na některém z objektů, jejichž předběžný seznam je součástí konceptu.”
Nadporučík se významně podíval na Švejka. „Nu podívejme, to se
mi líbí, taková samostatná aktivita, iniciativa už první den! Na to se
hned podívám!”
„Ještě jedna věc,” vzpomněl si nadporučík. „Jako mediální expertka, pokud byste dostala za úkol, získat kontrolu nad tou bulvární
hvězdou Milošem Navrátilem, aby vykonal cosi povězme v našem
211
Alan Svejk
zájmu, a zůstal přitom ‚za čárou‘... napadá vás, jak by se toho dalo
dosáhnout?”
„Dejte mi hodinu na rozmyšlenou, pane řediteli!” přislíbila Denisa.
212
Alan Svejk
PSYOPS - Todle se lidu líbit nebude
Todle se lidu líbit nebude
Jak Švejk, tak nadporučík po odchodu Denisy z kanceláře ještě
hodnou chvíli mlčeli, a dívali se za ní.
„Tohle je materiál,” promluvil důstojník překvapivě první. „Čekal
jsem ledacos, ale tohle... Švejku, ta nám do roka a do dne bude všem
velet, nejen nám dvěma! Doprčic, je mi třicet, taky dělám kariéru od
školy, a jsem proti ní nikdo. Co se to děje? Co to přichází za lidi?
Tohle je ne válka, jak nám říkali, tohle je revoluce! Viděl jste sám!
Všiml jste si, jak ani jednou neuhnula očima? A jak neosobně řekla
to slovo ‚objekty‘... chladná, jak arktickej led! Nechtěl bych bejt takovým ‚objektem‘, co má v merku! Jí se asi říká jen ‚ano‘, cokoliv
jiného pro vás bude mít následky!”
„Taky jsem se v ní dost spletl,” divil se Švejk. „Vona je vopravdu
něco! Já vopravdu nevím, co říct. Hlavně mě překvapuje, že nám
sem poslali takovou šlechtu? Prej nanicovatá študentka! Ty nás ale
vypekli! To byl pořádně lstivej ouskok ze strany velení! Holt Armáda, s takovejma překvapeníma se tady musí počítat!”
„Aby nám tady ještě nakonec svou nadlidskou výkonností netáhla
celej tým, Švejku, to bysme se moc nevyznamenali! Říkám si, jestli
to dokonce není spiknutí nějaký ‚ženský pátý kolony‘ v Armádě? Na
můj vkus ji kapitánka zasvětila až moc podrobně, a asi spolu budou i
do budoucna pěkně držet!
A co je to za kravinu, že jí vyžvanila, kde v Armádě jsem sloužil?
Ta holka je možná talentovaná, ale pořád je to přece civilistka, nemá
bezpečnostní prověrku! Jak to, že jí Klementová vypráví takový
věci? Nemělo by se to hlásit?”
„Nó, tak to prrr! To aby nám jako eště i vyzobala všecky metály?
To teda nedovolím! Ale můžete mít pravdu, pane řediteli, že spolu
podezřele táhnou, a to bysme měli hlídat! Když použiju vaše slova,
213
Alan Svejk
tak se mi to taky moc nelíbí! I když vosobně situaci vidím spíš tak,
že vona je skromňoučká až moc, a nepochlubila se nám, že na ni shóra někdo pořádně drží, páč se třeba už na tý škole podílela na ňákejch
moc speciálních projektech pro Armádu! Vidím jí na vočích
pořádnou černotu!
S těmadle lidma, co je na nich ‚zájem‘, je to dycinky hodně
vošemetný! Budeme muset bejt hodně, hodně vopatrný! Todle je
vopravdu ňáká těžká váha, jak jste říkal. Jako tendle Fanda Sejkora,
co jednou na Vlachovce poslal tři frajéry rovnou na nemocénskou, a
to jen proto, že ho bolel zub! Pak ale všecky ty postižený navštívil s
vomluvama a pugétama, aby jim vysvětlil, že to bylo čistý nedopatření! Voni bolavý zuby jsou mrchy, a udělaj z vás dočasnou bestii!
Von je totiž jinak docela mírumilovnej medvěd, spíš až takovej
tichej, melanchólickej! Prodává totiž ryby, jako živý, k jídlu, a
dycky, když je loví podběrákem z tý velký kádě, je moc smutnej, páč
von ví v docela přesnejch barvách, co je asi čeká za další vosud, že to
nebude nic hezkýho, páč takovou ze sádek pořádně vykrmenou rybičku si těžko někdo pořídí za domácího mazlíčka, že jó, dyk by se
mu ani nevešla do akvárka, ale spíš pěkně na mastnej, rozpálenej
pekáč!
Takže vo Vánocích má Fanda věčně rudý voči, i když to může bejt
i z toho rumu, kterým se v tý klendře furt pilně posilňuje, když prodává ty vyhlášený třeboňský kapříky na Staromáku, jak jsou tam
dycky ty trhy. Von sype do těch kádí celý hrsti krmení a brumlá si
něco jako: ‚Jen si dejte, vy klucí šupinatý, abyste mě v nebíčku nepomluvili, že jsem se vo vás špatně staral!‘
Nemusím dodávat, že zrovna ty jeho kapříci jsou moc voblíbený,
ouplně se prej rozplejvaj na jazyku, asi proto, že vod poctivýho
kapřího faráře Fandy dostali svý poslední pomazání, a jejich dušičky
se na vodchodu z kapřích těl nešprajcujou, že to je nefér a nespor-
214
Alan Svejk
tovní, že někdo si jde hodovat a sjíždět kolédy a pohádky v telce, a
jinej akorát tak hladovej a bez rozloučení se světem kráčí na věčnost,
páč byl bez varování majznutej po hlavě paličkou!”
„No tak, Švejku, už zase začínáte s těma vašima hloupostma? Soustřeďte se trochu, a nežvaňte aspoň o nějakých Vánocích, který už
stejně dávno byly, a na další dárečky budeme muset čekat ještě
dlouho! Nicméně, napadlo mě, jestli to není tak, že ne Denisa je tu
pro nás, ale naopak my pro ni,” vyslovil nadporučík podivnou myšlenku. „A že celej tenhle projekt C102 vzniknul jako hřiště pro její
speciální pokusy, nebo co! Vymyslela to přece Klementová, ale
někdo jí s tím třeba pomáhal? A že má hned připravenou nějakou
operaci, už i hotovou? Hm, hm, je to celý až moc rychlý,” uvažoval
dál ředitel.
„Myslíte, pane obrlajtnant? Že jako my dva děláme pouhý křoví
týdle budoucí královně, co si ji tady pěstujou, jak pořádnou rybičku v
tom akvárku? To by přece bylo ale vostrý! Neměli bysme si ji začít
předcházet? Nosit jí podlejzavě věnečky, kremróle se šlehačkou, větrníky, indiánky, aby na nás byla hodná a klidná a napsala na nás pozitývní posudky pro vyšší místa?”
„Já bych na sobě radši nedal nic znát! Tohle budu muset ještě
promyslet, nějak se nám to komplikuje! Chtělo by to, víte co? Sehnat
o ní nějaký extra informace!
Co kdybyste, Švejku, zašel do její ‚alma mater‘ a zkusil tam
někoho... zmotivovat, aby nám nějakým úředním nedopatřením vydal její studijní materiály? Osobní složku, ale i všechny odevzdaný
práce, ty nás zajímají nejvíc! Ledacos by nám pak hned mohlo bejt
jasnější!”
215
Alan Svejk
PSYOPS - Potřebujem papír a sešívačky
Potřebujem papír a sešívačky
„To je slovo pořádnýho komandýra, pane obrlajtnant!” netajil se
Švejk vřelým souhlasem s takovým nepříliš legálním postupem. „Zajdu tam hned dneska vodpoledne, vono tam na studijním voddělení
člověk vobvykle najde jen chudičkou skromnou sekretářku s nuzným
platem, co za pár tisíc dobrýmu známýmu klidně ledacos ‚nadstavbovýho‘ zařídí, když jí podlejzáte, jako důležitý vosobě, bez který by
se celá ta slavná inštituce sesypala!
Jen, kde na to vezmu... materiál? Žádný ‚akční fondy‘ jste zatím
nezřídil a todle bude ňáký mazivo do motóru chtít! S prázdnejma
rukama, potažmo jen s hubou plnou sladkejch řečiček, tam jít nemůžu, to dá rozum!
Jedině, že bych pani nerozvážně slíbil manželství, ale uvěří mi,
když ty tajný data potřebuju hned dneska? Takhle narychlo, to by ji
vyplašilo! Vono by to chtělo, aspoň jednou si spolu lehnout, aby se
dotyčná voddala sladkýmu sněníčku, a zapomněla ouplně na přísný
pracovní regule, když jde vo skromný přáníčko toho jejího něžnýho
hřebečka, co jí v noci zručně učinil takový velký blaho, kdy pocejtila
dosavad nepoznanou rovinu svýho ženství!”
„To zařídím. Vy si zajděte za paní Molákovou, a vyzvedněte si
erární finanční prostředky na, povězme, zakoupení nezbytných kancelářských potřeb. Máme tady v kanclu nějak strašnou spotřebu,
všiml jste si, že ano? Kolik byste na ten velkej nákup spotřebního
materiálu asi potřeboval?”
„Jó, myslíte na ten papír a sešívačky? To bude chtít pořádnou zásobu! Takže dvacet modrejch by mohlo stačit. Teóreticky! Vono je
dneska všecko strašně drahý, a ani v tak zdánlivě nevinným kšeftu,
kterým se jeví papírnictví, to vůbec není jináč! Naše rozzlobený lesy
si asi pomyslely, že když už je plundrujeme nešetrnou těžbou, tak si
216
Alan Svejk
aspoň to svý velký utrpení nechaj pořádně zacvakat vodškodným, a
nejlíp rovnou ve tvrdejch!”
„Máte to mít. Asi vám paní sekretářka z univerzity nedá příjmovej
doklad na malej dárek, viďte? Takže to holt necháme na dobrý slovo,
Švejku, i když už teď předem vím, že toho budu brzo moc litovat!
Pokuste se prostě cestou vyhnout všem hernám a hospodám, ano?
A ještě k tomu včerejšku. Víte, co mě napadlo, když jsem tak naši
novou kolegyni pozorně poslouchal? Že celá ta včerejší nešťastná
aféra a zbytečnej konflikt mezi náma, to byla čistě moje chyba!
Špatně jsem to celý vyhodnotil. Zapomněl jsem na SOP, neboli
‚standartní operační postup‘!
Protože správnej velitel má na choulostivou práci, jako s tím Dimitrijem, svý lidi. Já přece jako komandýr nepůjdu na zteč, to dá rozum! Ne proto, že bych nebyl hrdina, ale proto, že v Armádě má každý svou funkci! A vy, Švejku, jste ten kanonenfutr, svoje metály si
budete muset teprve vysloužit v lítým boji, v první linii, hned vedle
odsouzenců z trestný roty!
Takže hodně štěstí, až půjdete za panem starostou, orodovat za
pana počestného podnikatele Dimitrije! Já si zůstanu tady v oficíně,
dám si v klidu svačinku a budu se spokojeně koukat z okna, jak sýkorky vesele dlabou zrní z krmítka! Zařiďte to, jak umíte, já o ničem
nevím, nic si nepamatuju a žádného pana Dimitrije neznám,” smál se
nadporučík a zatvářil se udiveně, jako kdyby to jméno opravdu nikdy
neslyšel.
„Souhlasím, pane obrlajtnant, akorát bysme se hádali vo našich
kapánek vodlišnejch... metódách. Akorát je blbý, že když pudu
někam ‚zařizovat‘ sám, nebude to působit ouplně kladně, správně,
pozitývně! Je to dycky lepší ve dvou, abyste měl svědka, kdyby se do
věci necitlivě přimotali klucí vopásaný, víte, a působí to vůbec vopticky líp!
217
Alan Svejk
Vopásaný u nás v Libni taky choděj dycinky ve dvou, vobčas radějc i ve třech nebo čtyrech, když jsou vejplaty a v putykách se leje,
jak vo život, jako kdyby měl už zejtra vypuknout soudnej den, páč
lidstvo moc zlobilo! A těch převrácenejch popelnic druhej den! Ulice
pak vypadaj, jako po nesmiřitelný bitvě dvou pravěkejch kmenů vo
tůňku s pitnou vodou!
To jsou vám takový nešťastný dny, kdy i v naší jináč krásný a kulturně povznesený čtvrti ňák smutně chybí intelekt, a přebejvaj
prehistórický inštinkty, že si připadáte, jako kdyby tady za rohem v
Suchdóle pořád eště volně běhali dinósauři, nebo jak se ty bestie
pravěký jmenovaly, však víte, jak měly dvě mozkovny, aby vůbec to
svý vohromný přerostlý tělo ukočírovaly!
Místní vobčani už tudle nemilou tradici znaj, takže jak se blížej
vejplaty a prostej lid se začíná těšit na blížící se radosti, včetně těch
tekutejch, slabší povahy i vzorný absolventi humanitních študijních
voborů rači vodpovědně mizej na trochu zavostalej, ale klidnej venkov, co nejdál vod tý nadcházející mely!
Jako ty mnichové z kláštera svatý Markéty v Břevnově, když maj
za zdí každej říjen čistokrevný světský posvícení, a ředěnej burčák,
hřejšný myšlénky i kacířský řeči tečou proudem! Vona sice ta zeď je
vysoká a držej prej na nádvoří vodpovědně hlídky ve dne v noci, ale
stejně se divím, že jim to nevadí? Anebo možná schválně testujou
svou vodolnost pokušení a posilujou svou duchovní vejkonnost?
Holt i mnichové musej vydělávat, aby mohli oučinně šířit vejru a vobstarat si nový nadšený vovečky!
Je to takovej trochu bizardní kontakt dvou ouplně vodlišnejch, ba
protilehlejch světů. Líčil ale můj dobrej kámoš Béďa Kurčík, co se
tam jednou náhodou vocitnul na ňáký poučný exkurzi, kdy asi byla
klauzura zrovna dost uvolněná, páč von je Béďa ateista ouplně
kovanej, že prej ten mnich ašpirant, co je provázel, takovej mladičkej
218
Alan Svejk
kluk s brejličkama na pihatým nose, že byste ho tipoval na zami lovanýho študentíka ze střední, co sepisuje svý první naivní veršíky
nízký umělecký hodnoty svý první holce, tak ten měl prej všecky ty
klášterní klíče né na tom vobrovským kovovým kruhu, jako je vidět
v každým filmu vo těch cudnejch tichejch jeptiškách, ale... na šňůrce
s logem firmy Nokia, jó, co dělá ty mobily!
Nó, nebudu moc přehánět, že Béďa byl z toho šokujícího zjištění
prej vopravdu hodně votřesenej, von je asi taky ňáká citlivá duše, a
vod tý doby se mu cesta k ňáký vyšší moci prej šprajcla ouplně!
Ale von byl už stejnak dávno ztracenej, abych to uvedl na pravou
míru! Představte si, ani vo těch dojímavejch Vánocích, jedinkrát za
rok, není vochotnej se votevřít něčemu nebeskýmu, a místo na
půlnoční mši do víře voddaně zasvěcenýho kostela, že aby se dal konečně na duchovnější cestu, račejc vychytrale táhne za holkama
sníženejch mravů někam do kabáretu!
Že prej, aby nebyly chudinky smutný a vopuštěný, že nejsou s milovanejma rodinama, co je nezřídka nehezky zavrhly, a Béďa přitom
vobratně zneužívá jejich nezvyklýho citovýho rozpoložení, kdy snad
ani nechtěj prachy předem na dřévo, jako vobyčejně, aby mu daly
poctivou slevičku na svý intýmní služby, von vychytrale ušetřil a
zbytek mohl vodpovědně směnit za lihoviny nevalný kvality, co se
prej diskrétně míchaj v jedný nenápadný garáži někde v Netlukách a
prodávaj u stánku s vobčerstvením na nádraží Praha-Bubny, rozlejvaj
to tam přímo z barelů! To je kultura, co?
Von je prostě bezduchej, a nezmění to ani ten bohatě ilustrovanej
svatej vobrázek, jak se tam píše vo tý víře, lásce, a požehnání, kterej
mu ňáká idealistická študentka tý teológie dala letos k narozkám skončil oudajně mezi časákama né docela slušnýho vobsahu, a vona
chudinka počestná brzo pocejtila nízkost Béďovejch pudů a nedostatek klasickýho vzdělání, když se na ni nemravně sápal, a nenechal si
219
Alan Svejk
ani vysvětlit, jakýho je vyznání, a že před svatbou povoluje chtivejm
mužskejm akorát tak společný čtení vo přetěžkým životě svatý Doroty, žádný sprostý chmatání na nemravný tělesný lokálity, kde se
akorát probouzej hříšný myšlénky!
Von stejně Béďa zná jen ty vyznání jepičí lásky, jako že vypráví
poslední zapomenutý holce, co zbyla v putyce před zavíračkou a zná
ji sotva hodinu, přičemž přes značně pokročilej stupeň vopilosti ji už
vidí rovnou ve třech exemplářích, že na ni celej život věrně a v celibátu čekal, a esli se někdy někdo má stát matičkou jeho vysněnejch
dětí, tak je to zrovinka vona, tadle nezvykle ztrojená vyvolená!
Druhej den jí pak ani nezavolá a na celej ten večír si prej nepamatuje, ba vyloženě ho až popírá, když se pak ňáká vobtěžkaná voběť
tohodle zvířete naivně hlásí vo právoplatný aliménty! Von má totiž
voken, že by si z fleku mohl votevřít dobře zásobený truhlářství! Já
už asi vím, kdo mě tak zkazil!”
„Držte už hubu, Švejku, prosím vás! Křoví vám dodám, vezměte
si k ruce desátníka Rýdla. Aspoň ohlídá, abyste svoje pochůzky
netrávil v putyce!”
„Nó já jen doufám, že von pan desátník nejni žádnej abstinent!
Aby tým správně fungoval, tak tam určitý souznění bejt musí! A esli
byl ňákej nástroj dycky náramně užitečnej pro vodstraňování sociálních rozporů, tak to bylo vejslovně to požehnaný pitivo!”
220
Alan Svejk
PSYOPS - Vona je jak šídlo!
Vona je jak šídlo!
Když už Švejk chtěl odejít na důležité pochůzky do města, co mu
byly svěřeny velením s vysokou důvěrou, a možná se i trochu ulejt z
práce někde v knajpě, až to vše vyřídí, aby se trochu rozmazlil a užíval života, dokud trvá, Denisa ho zastavila.
„Říkal mi pan ředitel, že bychom potřebovali zařídit něco důležitého na radnici jisté městské části, pane Švejku. Směla bych vám s
tím pomoct?”
Švejk se na ní podíval, trochu se zarazil, a nevěděl hned, zda s ní
vůbec s ní má mluvit o samotě. Nicméně, nepřišlo mu vhodné, aby
dal najevo, co si o ní s nadporučíkem mysleli, nějaké napětí, očekávání. Je to prostě jen kolegyně, nula po škole, neví nic, neumí nic,
zkusil sám sebe přesvědčit. ‚Přece se nenechám rozhodit jednou fórovou holkou, já, skoro taky elitní voják!‘ ujišťoval se Švejk.
„Esli se chcete přiučit novejm dobejvacím praktikám, milostivá,
tak račte jít kliďánko se mnou! Jde vo to, že potřebujem pro oučely
vyššího zájmu zařídit něco, co je z hlediska vnímání veřejností kapánek kontrovérzní,” vyložil Švejk. „Von prostej lid holt nejni dostatečně kvalifikovanej, aby rozpoznal ve skutečnosti pozitývní vejznam našich zdánlivě negatývních kroků, tak se mu to nebude rači
ani řikat, aby se mu nemotala zbytečně hlava, a upeče se to neveřejně, pěkně v kuloárech, tajný jednání podle protokólu, že by i kardinál Richelieu vejral na tu diplómatickou vobratnost!
Bude to asi pořádná levota, a náš elitní outvar se začíná brodit politickým bahnem, který ale k našemu modernímu, pokrokovýmu světu prostě patří! Esli jste ňáká slabší nátura, dívejte se rači stranou,
vono se vám pak bude žít líp, tadle práce je pro votrlý zaměstnance!
Ovšem, že to všecko činíme pro blaho lidu, kterej dostane pádný
důvody, aby konečně ctil svou hrdinnou Armádu, jak si vona za-
221
Alan Svejk
slouží, a brzo! A my to dáme, zvorientujem se i v nesnadnejch
polních podmínkách, a uděláme dycky správnou věc!
Takže žádný vejčitky, a pojďme směle naběhnout na toho frajéra
starostu! Když vycejtí, že jsme vodhodlaný, pevný a věříme si, pude
nám na ruku! Né špatný argumenty, ale slabost projížděj lidem kritický jednání! Stejně je to jen loutka, kterou držej u moci hlavouni,
co si nejčko nalejvaj koňák někde v klubů džentlmenů, kterej je
běžnýmu vobčanovi přísně uzavřenej, když neni z tý elitní kasty!”
„Přesvědčování je přesně můj obor,” zaradovala se Denisa a tvář
se jí rozzářila. „Přidala bych se tedy k vám, pokud dovolíte! Pomoc a
konzultace se můžou hodit. Mám rovněž speciální kvalifikaci!”
Švejk váhal, zda ještě nezajít za ředitelem a poradit se, ale připomněl si, že dostal široké kompetence, a smí tedy využít ve věci
‚radnice‘ jakýkoliv asset. Třeba Denisa? Včera by jí ještě dal korunu,
jak mu připadala laciná, ale zdálo se, že může být opravdu nápomocná! A hlavně, uvidí ji také ‚pracovat‘ naživo, a může pak dát
nadřízenému zajímavé hlášení!
„Tady stejně nejsme placený vod hodiny, jen pojďte!” pobídl ji.
„Týmová práce, to je základ ouspěchu každý korporace! Velení si je
dobře vědomý vašich speciálních kvalit, a brzo je budete moct
všecky využít! Plánujem přece velký voperace, který votřesou světem! Začnem v malým, skromně, ale jednou...” zasnil se Švejk.
„Je radostné, pracovat s vámi, pane Švejku! Vaše nebývalé odhodlání tato pasivní země již dlouho potřebovala, jako sůl! A máte již
rozmyšleno, jak na to dnes půjdete?” zajímala se mírným hlasem, zatímco vedle něj cupitala ulicí, a Švejk by přísahal, že to ranní setkání,
jak na ně mocně zapůsobila, to se mu snad muselo zdát! Ale nadporučík tam byl taky, a taky to viděl, slyšel. Oba dva současně se přece
těžko mohli mýlit!
222
Alan Svejk
„V první řadě něžně, aby se nám pan starosta nešprajcnul, a nevodkázal nás na podatelnu v přízemí a ouřední žádost, která je nám k
ničemu, páč máme jen tejden času! To by ten případ ani nedoputoval
příslušnýmu ouředníčkovi na stůl! Né né, musí se to spláchnout s
ním, s voleným zástupcem lidu, vosobně!” vyjádřil se Švejk
otevřeně. „Hlavně si na něj chci udělat názor, zjistit, co je zač, a
kudy by se to dalo zařídit. Třeba něco naznačí, podívám se mu do
vočí a uvidím, jak je pevnej. Voči nikdy nelžou!”
„Při vší úctě, to se jeví jako příliš neurčitá koncepce pro tak kritické jednání, pane Švejku! Prostudovala jsem si dnes nějaké případové studie ze zahraničních zdrojů, co se týkaly podobné problematiky a zájmových situací. Například otázky zpracování odpadu, ekologie obecně, stromy a parky, dopravní řešení, výstavba, bezpečnostní otázky,” vypočítávala Denisa systematicky.
Švejk si pomyslel, že ji sebou neměl brát! Byla jako šídlo! Byla
všude, a cokoliv řekla, člověk si pomyslel, že je proti ní úplně neschopným! Začínal z ní mít, i vzhledem k její neradostně zamlžené
roli v celém projektu, poněkud obavy, zejména, aby ho svou tvůrčí
září nezastínila, protože jak by si na něj potom velení mohlo vzpomenout, až se budou udělovat zasloužené metály?
Na druhou stranu, nikoliv nadporučík, ale ona se jevila jako nejvyšší velení! Potom by snad mělo větší naději, pilně s ní naopak
spolupracovat, nesoupeřit, a ukázat se jako skromný hoch, co podřizuje svoje zájmy prospěchu celku? Následně by se jí určitě nějaké to
pozitivní doporučení na Švejka psalo lépe! Jde přece o jeho budoucí
kariéru, která se musí budovat pečlivě, postupně, trpělivě, a takticky!
Byl to podivný obrat ten den, a Švejk zapomněl i na to, že ho po
včerejší nerozumné barové jízdě mezi blikajícími automaty poněkud
bolí hlava!
223
Alan Svejk
„Nemačkal bych ho,” dal Švejk najevo ochotu ke zdrženlivému,
citlivému, ba opatrnému postupu. „Lidi mačkaný mezi dvouma
mlýnskejma kamenama nejsou užitečný, páč nakonec mají sklony,
rači utýct, a jako assets jsou k ničemu. Chci zjistit, co pan starosta
potřebuje, co ho trápí. Musí bejt něco takovýho! A já tam budu, jako
jeho chápavej a vstřícnej kamarád, kterej mu helfne v těžkejch časech!” upřesnil Švejk svůj plán.
„Barter je slušná taktika,” ocenila Denisa. „Co mu ale dát něco
rovnou? Za pár měsíců jsou tu senátní volby. Začíná jít o tradiční
koryta, a občani stejně ustupují do pozadí!”
„My mu ale zatím nemáme co nabídnout! Nejsme eště etablovaný,
a nemáme teda ve zdejší lokalitě vybudovaný vůbec žádný vazby!
Těžko mu můžu slíbit ňákou podporu ve volbách, a esli si budu vymejšlet, pozná to, není přece dnešní! Starostu přece těžko může dělat
ňákej naivka a hlupák! A naše korporace nemá tolik peněz, aby do
něj mohla investovat!
Nemáme tu ani žádný vejznamný zájmy, se kterejma by nám
zdejší starosta mohl v budoucnu pomoct. Jsme tu jen vohledně určitý
dílčí věci. Tadle čtvrť pro nás z taktickýho hlediska nemá velkou
hodnotu! Sice jsem panu řediteli navrhoval, ať sem politicky vtrhnem, ale máme teď asi jiný, přednější oukoly!”
„Pochopitelně, že je vše na začátku, vždyť jsme začali kdy, předevčírem?” zamyslela se Denisa. „Ale to neznamená, že bysme
nemohli dosáhnout rychlého úspěchu! Pane Švejku, dovolte mi,
abych to jednání přesto vedla sama!
Já vím, jsem nová, asi mi moc nevěříte. Ale v tomhle se cítím dost
jistá! Byla jsem vloni na stáži v Bonnu, kde jsme přesně tento model
Public Affairs řešili nesčetněkrát! Ráda bych to zkusila i v reálných
podmínkách, na tomto opravdovém politikovi. Co na to říkáte? Dáte
mi tu možnost?”
224
Alan Svejk
Švejk jen zíral. Vybavila se mu slova nadporučíka, že by ‚objektem‘ jejího ‚zájmu‘ být nechtěl! Jeho vcelku praktická mysl mu však
ihned napovídala, že na tohoto koně si lze spolehlivě vsadit. Chudák
starosta! Neví, co ho čeká!
„Jak je libo, kolegyně! Budete ode mne žádat nějakou podporu?”
snažil se Švejk tvářit vstřícně, přestože cítil, že se stává pouhým statistou.
„Stůjte za mnou, pane Švejku. To stačí! Klasika.”
225
Alan Svejk
Vona je Asset - Vona je Asset
Vona je Asset
„Osoba či věc, využitelná k dosažení cíle”
226
Alan Svejk
Vona je Asset - Zahraj mi loutkový divadýlko
Zahraj mi loutkový divadýlko
„Pane obrlajtnant,” vpadl Švejk nadporučíkovi do kanceláře bez
zaklepání, „máte chvíli času? Poďte se mnou někam ven, vyvenčit
se, dyk tu sedíte celej den, čerstvej vzduch vám prospěje, a vaše pracovní vejkonnost pude strmě nahóru!” nenechal nadřízeného ani odpovědět.
Ten se bystře dovtípil, že se muselo stát něco velmi zásadního, ba
až průlom velkého kalibru! Ani tudíž Švejka neplísnil za porušení
subordinace, a hned sáhl po bundě.
Švejk skoro běžel, a s jistotou zamířil do pochybného podniku ve
vedlejší ulici, kde se sice tvářili jako kavárna div ne pro intelektuály,
ale ve skutečnosti se tu scházely místní závadové osoby, jako v nějaké klubovně, a vůbec se tu podezřele často šeptalo.
„Dej nám dva bíry, ale poctivou míru!” zavolal Švejk za pochodu
na barmana, o kterém místní zlé jazyky tvrdily, že chodí každý týden
dávat na policejní direkci nehezky obsáhlé referáty o hostech, a hned
pokračoval dozadu, do odděleného prostoru, kde obvykle nikdo nesedával, byly tu spíše pivní sudy a přepravky a trochu tma. To se
však nyní Švejkovi znamenitě hodilo.
„Průser, pane obrlajtnant! Ženu se za váma přes celou zasekanou
Prahu. Klika, že jste byl eště v kanclu!” popadal Švejk bezmocně
dech.
„Co se zatraceně stalo?”
„Naše nová kamarádka! Víte, že se mnou šla na tu radnici! Ale
nevíte, co se tam stalo za hrozný věci! Povídal jsem si, esli se hned
nevrátit za váma, ale zkusil jsem eště tu škólu, abysme to měli
komplet! A tam to šlo rychle! Stálo mě to deset tisíc, a věřte mi, že
každá ta koruna byla moc smysluplně zainvestovaná, vzhledem k
227
Alan Svejk
nanejvejš cennejm informacím, co se za to pořídily!” chrlil ze sebe
Švejk, a mocně lokal piva.
„Tak to konečně vyklopte, Švejku!” trnul nadporučík nedočkavostí.
„Začalo to ouplně nevinně,” sypal ze sebe Švejk a tvářil se napjatě. „Už nás čekali, starosta a tiskovej mluvčí, ňákej Bárta, takovej
mladej řízek, věčně se usmívá, ale vy víte, že by vám bez váhání
vrazil kudlu do zad, prostě politik ašpirant, vo něm na scéně eště
uslyšíme!
Představila se jim, a hned spustila naplno. Nešla na to zle! Něco
jako, že je potřeba vidět vyšší zájem i v problematice, kterou lidi považujou za kontrovérzní, jako podpora sportovních klubů, který jsou
prej na penězích z gamblu dost závislý. Že sport je dobrej, páč zase
zpětně vodvádí lidi vod heren a kasin a chlastu, prostě špatnýho
životního stylu. Takže ty herny prej vlastně nepřímo platěj radnici
efektývní protigamblovou prevenci, nebo jak to vysvětlovala, že je to
jako společensko-ekonómickej cyklus.
Ale pak se stalo něco moc divnýho, to si poslechněte! Řekla totiž
ňáký méno, který jsem nikdy neslyšel, že prej tadle vosoba s náma
ouzce spolupracuje, a oudajně zrovinka tadle konkrétní persóna vypracovala ňákou vobsáhlou študii, která jasně potvrzuje, že sice herny maj hodně negatýv, ale i určitý společenský pozitýva, který nelze
přehlížet!
Já jsem tomu jménu nejdřív nevěnoval pozornost, myslel jsem si,
že je to ňákej renomóvanej akadémickej vodborník, hlavoun, vědátor, kapacita ve voboru společenskejch věd, a že vona se s ním před
nima vohání, aby to jako brali vážně!
Všiml jsem si ale, že když to jméno vyslovila, ten mluvčí se zatvářil dost divně, jako kdyby zrovna zaslechnul něco moc vošklivýho!
To víte, jak jsem nemusel mluvit, tak jsem je mohl voba dobře sle-
228
Alan Svejk
dovat, každý pohnutí jejich vobličejů! A todle se přehlídnout fakt
nedalo! Tam se vám zčistajasna ouplně rozklepaly vokenní tabulky
tím napětím!
Za pár minut se ten mluvčí najednou zvednul, že abysme ho jako
na chvilenku vomluvili, a vodešel. Byl pryč asi deset minut, vrátil se
a povídal skoro prosebně, aby byl pan starosta tak laskavej, a šel vedle do kanceláře, páč jsou tam oudajně ňáký důležitý dokumenty,
který ihned musí zkontrolovat, esli všecko sedí, a podškrábnout.
Voba se nám moc vomlouvali, za to přerušení jednání!
Vrátili se po dalších asi pěti minutách, docela rychle. A tvářili se
dost divně! Zatímco předtím byli dost uvolněný a nad věcí, a přišlo
mi, že si nás vyslechnou, všecko nám vodkejvou a zasklej nás, páč
nejsme nic, jen ňáký votravný švábi, co jsou pro ně bezcenný, prostě
nuda, ztracená mise... tak najednou z nich byla cejtit ňáká tenze, až
vobavy! To bylo ouplně vočividný!
Snažili se sice, tvářit se normálně, ale nejsem přece blbej, všimnu
si! Řekli nám pak na rozloučenou, a to mi přišlo dost nezvykle
stručný: ‚Děkujeme vám, že jste nám tuto komplexní problematiku
vysvětlili i z jiného úhlu pohledu. Finální rozhodnutí o dalším osudu
zmíněných provozoven bude učiněno v pátek, načež vás budeme
okamžitě kontaktovat, a informovat o jeho výsledku.‘
A to bylo celý! Vona už neřekla skoro nic, a začala rovnou vodcházet a loučit se. Žádnej vrcholnej poslední argument, žádný poslední slovo, aby na ně eště apelóvala, jak píšou v každý knížce vo
vyjednávání! Prostě nic!
Až potom mi došlo, že ten vobrat ňák souvisel s tím jménem! Páč
potom, co ho řekla, a zmínila tu študii, tak potom vlastně už neřekla
nic dalšího pádnýho! Jako kdyby to dílo bylo ňáký děsně klíčový?!”
„Nebo spíš to jméno,” spekuloval nadporučík. „Mluvčí ho šel vedle ověřit a musel něco zjistit. Zavolal starostu, aby ho upozornil, že
229
Alan Svejk
je ve hře někdo mocnej? A že si musej dát okamžitě pozor, jako my,
protože se zatahujou mračna?”
„Co se to děje, pane obrlajtnant? Vona přišla ráno, my máme vobavy! Voni mají vobavy vodpoledne! A společný máme jedině to, že
jsme všici mluvili s ní! Hejbá věcma i lidma! Má buď náký děsný
kouzlo, anebo v kapse nacpaný né tak docela veřejně dostupný
informace, a možná i ňákou podivnou legitimaci!”
„Někdo, něco za ní musí stát, to je jistý! A co ta škola?” připomněl
důstojník.
„Vo škole mi ani nemluvte, pane obrlajtnant, tam se to epesně
zvrtlo! Byla tam teda moc vochotná paní. Říkal jsem jí, že jako vedu
jeden renomóvanej časák, co se zabejvá kulturou, a tadle holka že se
jako přihlásila na práci tý redaktorky, ale chci si ji kapánek vověřit,
esli to není nějaká hochštaplérka, že jako chci jen ty nejlepší zaměstnance pro mý slavný médium!
A paní povídá, že chápe mou přirozenou vopatrnost, ale pokavad
prej dotyčná chodila k nim, na tu jejich elitní univérzitu, nemám prej
mít vobavy! A já zase, že se chci jen ujistit, dyk vona je tadle těžká
doba, a rozvahy není nazbyt, než si někoho pustíte skoro do vobejváku, že jó! Pak jsem jí předal vejtisk časopisu, pro kterej oudajně
makám, aby se mrknula, že by taky ňáký jejich študenti k nám mohli
přijít na stáž a mohlo by to pro ně bejt vejhodný, že by získali
cennou praxi, která se dneska u zaměstnavatelů tolik cení... nó a v
tom časáku bylo, náhodně vložený mezi listama... však víte co!
Říkala teda, že to zkusí. Ale já na ní eště: ‚Paní asistentko, prosím
diskrétně!‘ Vidíte, jak jsem byl vopatrnej, pane obrlajtnant? Já věděl,
že si musím dát nevídanýho majzla, a postupovat v hedvábnejch rukavičkách, páč todle je ňáká dost vysoká partie, jak se mi zdá už vod
rána! Nó řekněte, neměl bych talent i na tu rozvědku? Přimluvte se
za mně jednou na vyšších místech!
230
Alan Svejk
A tak se k těm žádanejm datům dostala vodlišnou cestou, přes vonačí systém, než normálně používá pro tu študijní agendu. A todle si
poslechněte! Povídá mi potichu: ‚Ještě, že jste mě upozornil, on je
tady na její složce tickler!‘ A tvářila se moc zaskočeně, což mě zarazilo, dyk vona má přehrabování v těch datech přímo v popisu práce! Ale u naší kámošky? Prostě, další zaraženej člověk v tendle podivnej den!”
„Co to je, ten tickler?” tázal se nadporučík.
„Já to pochopil tak, že je to něco jako ten barevnej lepík, jak si lidi
dávaj na monitor, aby nezapomněli na povinnosti. Něco jako, že
když se splní ňáká podmínka, tak se má něco vykonat. Třeba u přítelkyně v práci prej, když vypadnou terminály na platební karty, má se
zavolat na jedno číslo.
Ale todle bylo nastavený automaticky - klik, votevřete složku jistý
študentky, a vodešle se hned automatickej mail! Viděl jsem na vlastní voči seznam posledních absolventů, a jen u jejího jména byl takovej maličkej divnej znak. Jako, že je tam nastavenej ten tickler!”
„Ajaj, Švejku! Takže o ní nemáme nic konkrétního, jen jedno: je
na ní evidentně velikej zájem, nyní je to plně potvrzený! Sichrujou jí,
krejou jí ze všech stran, a hodně důkladně!
Klika, že to ta vaše hodná ženská neotevřela! Je totiž možný, že
tam stejně uvnitř nebylo nic, prostě prázdná složka bez dat, zřízená
jen za účelem, počkat si na nějakýho mlsnýho čmeláka, co si přilítne
k lákavý květince, a bude ji chtít ochutnat! A ty na druhý straně zajímá, co je to za čmeláka, jak se jmenuje, odkud se vzal, a jakej má
na naší kamarádce květince zájem!”
„Poslušně hlásím, že něco podobnýho mě napadlo taky! Teď asi
chápete, proč sem sprintuju, jak vo život! Vobyčejně bejvám ouplně
klidnej a tramvaje nedobíhám, vono mi nic neuteče, ale dneska jsem
vopravdu pelášil!”
231
Alan Svejk
„Udělal jste dobře! Jenom mi to celý není nějak jasný! K čemu to
celý má sloužit? V čím zájmu? My jsme přece věděli od začátku, že
naše Agentura je v podstatě krycí organizace, tím se nikdo netajil!
Vypadá to ale, jako kdyby to mělo ještě nějakej vyšší rozměr, o kterým nám nikdo neřekl! A jak se na to dívám, tak Armáda tady asi
netahá za nitky. Musí to bejt někdo ještě výš!”
„Kdo je tam eště vejš, pane obrlajtnant? Tam už je jedině samotný
Ministerstvo Vobrany, nebo snad myslíte ňákej tajnej, spikleneckej
spolek? Mimo voficiální mocenský struktury, ale zdařile hejbající s
nitkama?”
„Do toho nám nic není, Švejku! Budeme dál dělat, od čeho jsme
placený, a budeme předstírat, že o ničem nevíme! Víte přece, jak se
říká - nikdy neříkej protistraně všechno, co víš! Takže na tenhle
rozhovor, a všechno, co jste dneska viděl a slyšel, zapomeňte! A to je
rozkaz!”
„Nejsem si ouplně jistej, pane obrlajtnant... nemělo by se to hlásit
vejš? Poslyšte, nemáme dokonce povinnost vohlásit, když jsme se
přesvědčivě dozvěděli vo skutečnostech, co by mohly neznámou
mírou vovlivňovat nejvyšší zájmy státu, a konkrétně brannou moc?
Vobranu týdle země? S tim přece nejsou žerty! Pár lidí se na to vykašle, a zejtra nám tu zase po náměstích pochoduje král Kazisvět!”
232
Alan Svejk
Vona je Asset - Je to celý ňáký levý
Je to celý ňáký levý
Napili se piva, a chvíli přemýšleli.
„Jaký bylo to jméno, Švejku? Možná, že v něm ležej odpovědi na
naše otázky.”
„Snad si to pamatuju dobře - říkala ‚Matěj Kopecký‘! Nikdy jsem
vo tom frajérovi neslyšel! A to čtu noviny skoro denně, i když teda
hlavně předpověď počasí, esli jako nebude pršet, aby se mi nerozpustila pečlivě ulízaná pěšinka, a jak to válí Spartička!”
„Musel jste ve škole chrápat, Švejku, a ještě se tím chlubíte! To
jméno přece zná skoro každej - je to ten slavnej loutkář, co se velmi
významně podílel na tom našem národním obrození v 19. století!”
„Ten ale těžko bude ňákým esem eště dneska,” podotkl Švejk
prakticky. „To musí bejt někdo jinej. Shoda jmen!”
„Já si myslím, že je to právě on. Může to bejt v podstatě kódový
jméno. Nenápadný, ale hodně přesvědčivý. Národní obrození, to znamená cosi velmi významnýho ohledně našich národních zájmů,
nemyslíte?”
„A že by to ňákej podržtaška Bárta tak rychle pochopil? Nebo to je
nějakej tajnej kód všech lidí v PR, že když řeknete todle jméno před
kolegou, tak ví, že jste hodně vodshóra, a máte mu vyjít plně vstříc,
páč se mu voni budou velkoryse revanšovat, za jeho voporu?”
„Předpokládám, že ho zadával do internetovýho vyhledávače, a
něco mu vyjelo! Říkal jste, že tam vedle byl deset minut. Chvíli mu
trvalo, než to našel, a další chvíli, než pochopil, oč se jedná.”
„Nó, tak potom teď pudeme do kanclu k počítači, zadáme to taky,
a hned zjistíme, vo jaký tajemství to kráčí! Rozlousknem to!” navrhoval Švejk překotně.
„Upadl jste na hlavu, Švejku?” zadržel nadporučík jeho nadšení.
„Ty vaše ticklery přece fungujou i opačně! To značí, že centrála vž-
233
Alan Svejk
dycky ví, kdo jí volá, a zda má ten dotyčnej oprávnění volat, chápete?
Když dneska centrála ví, že ji kontaktovala jistá radnice, tak je to v
pořádku, protože dostala instrukce předem, že na tý radnici je nějakej
velkej zájem! Ale když tam ten samej den budou mít záznam o naší
návštěvě? Natož z naší IP adresy? Ta blbá smlouva na internetový
připojení je napsaná přímo na naši korporaci, není na nějakýho
Nováka! Každýmu bude jasný, že víme něco, co bysme neměli!
A tomu se říká proval! S Denisou si to spojej hodně rychle, a pak
se budou dít nehezký věci! Minimálně nás klepnou přes prsty, a onálepkujou si nás jako potížisty! To je horší, než kdyby vás z něčeho
obvinili - tenhle černej puntík v žádný pračce nevyperete, ani se o
něm totiž nedozvíte! Musíme předstírat, že nic nevíme, že se nic
nestalo!”
„Je to dost dobře chráněný,” uznal Švejk. „Nedostaneme se dál ani
tady! Perfektně vymakaný! Cejtím tam ňákej precýzní, až zpravodajskej rukopis! Já vám votevřeně povídám, pane obrlajtnant, že za
tímdle stojí plnotučná tajná služba! Přesnějc, stojí za ní, Denisou! Je
pro ně důležitá, tadle rybička v akvárku! Dneska je maličká, ale voni
si ji míněj pěkně vypěstovat, na pořádnýho sumce, a umést jí
cestičku!”
„V každým případě počkáme do pátku, co nám z radnice definitivně řeknou. Je jasný, že pokud povědí, že OK, že teda dobrý a ty
nájemní smlouvy budou prodloužený... není pochyb, že tam někdo
zatlačil hodně silnejma pákama, Švejku!”
„Eště mě napadlo, pane obrlajtnant, že když jsme tam šli, tak vona
říkala něco, počkejte, že jako: ‚Co kdybysme starostovi dali něco
rovnou, když jsou za pár měsíců ty senátní volby?‘ Že prej: ‚Vobčani
už stejně nikoho nezajímaj, páč se zase blíží boj vo koryta.‘ Takhle
to přesně řekla!”
234
Alan Svejk
„To je zajímavý, Švejku! A to jim nějak zprostředkuje ten kamarád... neříkejme jména! Ten, co dělá loutky. Loutky? Není v tom nějakej skrytej smysl? Co symbolizujou loutky?”
„Každýmu je přece jasný, co to vobnáší, když se mluví vo loutkách, natož v politice, pane obrlajtnant! Ale proč se teda tvářili tak
ustrašeně? Člověk by čekal, že se budou radovat, že něco pěknýho
dostanou, že třeba v těch volbách bezpečně uspějou a ze starosty
bude senátor, což přece neškodí!
Nebo jim kámoš z loutkovýho divadýlka něčím pohrozil? Ale
proč, takhle se to přece nedělá, nic mu neprovedli, byznys má bejt
milej a příjemnej, pak se dosáhne všeho, to ví ouplně každej, nepřátelstvím a vejhružkama ničeho nedosáhnete!
Je to divný! Nedává to logiku. Jedině, že by jim řekl, že jsou voni
sami loutky, a budou dělat, co se jim řekne, páč jináč vodkráčej vod
válu!”
„Jenže tiskovej mluvčí je na takový situace krizí přímo cvičenej!
A přesto to neustál, jak vyprávíte. To muselo bejt něco tak děsnýho,
že je to úplně rozhodilo! Něco, co nečekali, s čím se nikdy nesetkali!”
„Pane obrlajtnant, já si už připadám jak v ňáký napínavý detektývce! Abych dneska vůbec usnul rozčilením!” postěžoval si Švejk, a
na jeden zátah dojel půllitr. „Ale Švejkovic rodina se velkejch dějinnejch vejzev nelekne, to vám votevřeně povídám, a bez váhání zamíří i do tý nejvyšší sféry, plný oukladů a konšpirací!
Pro todle jsme se vobá narodili, děda i já, a jak dějiny jasně
ukazujou, neztratíme se! Ten vosud, co pro nás má velký úkoly, si
nás dycky najde! A je to zase tady! Po stoletý pauze zase přišel čas
pro Švejkovic klíčovej zásah do vobsahu učebnic!”
„Však bysme taky už měli jít domů, odpočinout si! Ono toho bylo
na jeden den dost, nemyslíte? Počkáme do pátku, jak se to vyvine.
235
Alan Svejk
A jinak, tohle berte jako neoficiální pochvalu - byl jste dneska docela dobrej! Myslí vám to, i když jen ve zřídkavých chvilkách, a zůstal jste i v tom zmatku klidnej a rozhodnej. Jsem rád, že jste v týmu,
Švejku!”
„Taky mě těší, pane obrlajtnant, že jste to nevzdal! Myslím, že se
tady nakonec eště budeme podílet na moc velkejch věcech zásadního
vejznamu! Vidíte, je to pár dní, co jsme si voba mysleli, že tadle
korporace je jen Potěmkinova vesnice, prostě komédie, nazval jste ji
ztracenou vartou! A teď? Nakráčí sem tadle drobná holka a najednou
je z naší nicotný agošky mocná vorganizace, že jí lidi jdou z cesty,
tam i vonde!”
„Jde asi skutečně o získání moci. Ale komu?”
„Eh, takovejch by bylo, pane obrlajtnant! Půl týdle země! I každej
normální chlap, co má v sobě trochu ctižádostivosti! Vobčas dokonce
i já, a to je co říct! Hlavně, když si prohlížím barevný, retušovaný
vobrázky z Mónaka, s modrým móřem a zářivou voblohou, věčně
plnou slunce!
To vám je ze mně najednou ouplný zvíře, bažící po moci, kárách,
barákách, postavení, platýnový platební kartě a sličný modelce, co se
postará vo můj duchovní růst, páč mi bude denně před usnutím předčítat toho Kanta! To bude ale krásnej život!” odplul Švejk na Riviéru. Zapomněl docela, že zatím sedí v pouhé dejvické špeluňce!
„Už to nechme, Švejku. Už je to překombinovaný! Zítra vám
řeknu, co naše kámoška píše v tom svým projektu, jak ho nazvala,
‚Operace Laterna‘? Třeba se tam dozvíme něco dalšího!”
„A to pivo platíte, pane obrlajtnant? Když jsem dneska měl ty
velký zásluhy! Vemte to z eráru, neser... nepárejte se s tím! Měl byste šetřit energii, a vodložit ztráty ve formě svý věčný akurátnosti, dyk
vy jste hroznej puntičkář, jak ňákej upjatej oučetní!”
236
Alan Svejk
„Váš děda byl přece taky účetní, Švejku, taky byste snad měl
projevy tohoto povolání, jako vyrovnaný účty, ctít, ne?”
„Jó, ale taky dokázal bejt náramnej grand! Psali v jeho složce, že
prej když ňákej jeho podřízenej, co měl na starosti koně u jejich
kumpanie, dostal pokutu dvacet korun, a von s ní ňák nesouhlasil,
tak mu ji proplatil ze svýho vlastního žoldu! Kapitán pěchoty, šarže!
A představte si, že se to vobrátilo proti němu, vojenskej soud to vzal
jako podkopávání autority velení, a přitížilo mu to!
Vidíte, ani jeho oučetní průprava mu nepomohla, aby se správně
rozhodl! Tak se smiřte s tím, že jste člověk, děláte chyby, a nesnažte
se všecko zachránit, jako ta vopice s hrachem, v tý bajce! To by si
povinně měli přečíst všici oučetní, jako základní vzdělávací literaturu!
Bylo to tak, že vopice nesla plnou náruč hrachu. A jeden blbej hrášek jí vyskočil na zem! Tak se k němu shejbla, páč vo něj nechtěla
přijít, byla akurátní, jako vy, a dalších pár hrášků jí vypadlo. A tak je
zase chtěla sebrat... nó, a je předem jasný, jak to muselo dopadnout,
přišla postupně vo všecko! Kdyby ten blbej jeden hrášek nechala na
zemi, je v richtiku a může si dát skvělej gábl. Takhle jí zbyly jen voči
pro pláč!”
„To je jak v tom kasinu, Švejku! Začnete v malým, o nic nejde,
vše je pod kontrolou, a nakonec jdete domů s prázdnejma kapsama!”
„Svět nakonec zlomí každýho, pane obrlajtnant, s tím se nic
nenadělá! To teda není ouplně z mý kapánek dutý hlavy, to říkal dědův vrstevník Ernest Hemingway, kterej byl taky v tý první válce!
Jde jen vo to, nevzdat to sám! Né voni vás zloměj, ale vy sám sebe!
Neprohrál jste, dokavad vaše vlastní já nevezme porážku jako realitu! A ten slavnej hérec, mistr bojovejch umění a taky filozofickej
teóretik Bruce Lee zase říkal, že...”
237
Alan Svejk
Nadporučík vytáhl stokorunu z erární kasy, jen aby dál Švejka nemusel poslouchat! „Teď už možná chápu, jak se váš děda dostal do
toho maléru, Švejku! Někdo mu vykloval takovou díru do hlavy, že
radši vytáhl peníze, aby se toho pitomce zbavil!”
„Vládnutí je vobousměrná ulice, pane obrlajtnant, to ví každej
dvořan na panovnickým zámku! Zrovna včéra jsem v knihovně
študýroval toho Napoleóna...”
238
Alan Svejk
Vona je Asset - Uděláme si krásnej den
Uděláme si krásnej den
Byla sobota ráno, a líný Švejk, přestože se obvykle vyvaloval nejméně do deseti, vstal již po sedmé. Jeho přítelkyně Anna se chystala
na osmou do práce, a k jejímu překvapení se i Švejk nechal slyšet, že
musí jít do města ‚zařizovat velký věci‘!
„Dáme si spolu snídani,” vyložil jí. „Budem žít, jak se má... jako
to zpívá Míša David v tom songu! Říkám pořád, že tydle světský
toho vědí vo životě moc, vod nich bysme se měli všici učit! Taky
jsem navrhnul na vyšší místa, aby se jejich svět důkladnějc proštudoval, místo tý věčný perzekuce ze strany ouřadů, ale voni mě zasklili!”
„Z tebe je romantik, Švejku! Společná snídaně, to je pro každou
holku jedna z nejhezčích chvil partnerskýho života! A ty ses dneska
rozhodl, že mi ji taky dopřeješ. Já tě prostě miluju!” políbila ho, i
když neskrývaně přeháněla.
„Však taky vím, co se sluší a patří! Von každej slušnej kluk má
přece udělat svou uctívanou labuť šťastnou,” přijal Švejk její hru.
„Vono i v každým blbci a životní nule je skrytej kus džentlase, romantika, svůdníka, prince a vosudovýho muže! Tudíž asi i ve mně,
ale to se mi nechce moc věřit!”
Jedli spolu tedy, a dále žertovali, než se Anna vrátila k událostem
minulých dnů. „To jsem ráda, Švejku, že jste si to v práci nějak vyříkali! Vypadá to, že se to úspěšně vyřešilo, a je to v pořádku?”
„Jó, byla to jen drobná chyba v komunikaci, znáš to! Von šéf sám
nakonec uznal, že trochu zapomněl na svou roli, na svý místo, a proto z toho byl zbytečnej konflikt! Von je někde, já jsem někde, von
vysoko, já nízko, teda dočasně, než mě povejšej, což je nevodvratný,
a máme se držet svejch míst, páč jsou naší realitou! To jsme vobá z
tý nemilý situace pochopili, takže už facháme líp!
239
Alan Svejk
Tým se už docela sčuchnul a musím říct, že z toho mám docela
dobrý pocity! Todle je možná ta životní šance, na kterou jsem tak
dlouho ve svým nuzným životě čekal! A vona ta krásná vosudová
holka furt né a né za mnou dojít, abysme se kapánek sblížili, tak
dlouho, dyk to víš sama, ale já pořád věřil, neztratil jsem nikdy tu
věčnou vejru v lepší zejtřky, která tě dokáže bezpečně vyvíst z
temnejch časů!
A člověku se nakonec dycky dostane toho, čeho si zaslouží! Jen
mít tu trpělivost! Ta je základem každýho ouspěchu, né talent, ani
intelekt, kterej tě akorát táhne dólu věčnejma pochybnostma a přehnanejma analýzama, jaký věci asi jsou, přitom vony bejvaj ouplně
vodlišný, než si je malujem, vo mnoho prostší, než by se zdálo! Tak
na co ňáký dumírování? Ztráta času i zásob vodhodlání!”
„Tak vidíš, a tak jsi byl pesimistickej! Asi žádná firma od počátku
úplně dobře nefunguje, a musí se to vyladit. Každej zabere, a pak to
jde!”
„To mi připomnělo jeden varovnej případ,” polkl Švejk pořádný
kus omelety, „jak kámoš Míra z našeho kroužku mladejch vochránců
přírody, někdy koncem 90. let pracoval pro jeden malej vobchůdek.
Prodávali mobily, novej velkej hit, lidi jim je doslova rvali z rukou!
Tehdá měla mobilní komunikace strašnej progrés! Každej musel mít
najednou mobil a nikdo nechápal, jak bez něj mohli všici tak dlouho
vydržet!
Cálovali mu prej v keši, každej večír po stažení roléty se spočítala
vydělaná škvára, a uznalej šéf mu voddělil z tržby hezky zavokrouhlenej litránek. To bylo prej dobrý! Horší bylo, že se vo ně začaly
rychle zajímat nejen vopásaný, ale i rozličný státní inštituce, i ty, vo
kterejch Míra do tý doby nikdy neslyšel! Ale stejně všici ty hlavouni
prej jen natahovali ruce! Viděj, že se ti daří v kšeftu, tak hned přilezou, aby ses láskyplně podělila, nebo ti ten krcálek zavřou!
240
Alan Svejk
A jeho zoufalej šéf, jak už nevěděl, co s tím, když dával celou
půlku vejvaru jen na ‚všimný‘ pro rozličný hyény a zlý kojóty, i když
schovaný pod ouředníma pečetěma a pláštíkem legitýmní státní
moci, tak jednou sladce povídá: ‚Hele Míro, ty jsi takovej šikovnej,
co kdybys zašel tam a tam, a zajistil, aby nás nechali bejt?‘
Jó, zajistil! Chudák Míra roznášel tučně napěchovaný vobálky, a
jeho šéf pak psal anonýmní dopisy, kde hrozil těm hladovejm
byrokratům vopásanejma! Eště dneska se kámoš celej klepe, co z
toho mohlo bejt za průser, teprve dneska z novin zná to nejsprostší
slovo ‚korupce‘, a co je z toho za ouděsný flastry vod prokurátora!
A to tenhle kluk nebohej, mladej, blbej a potřebnej, tehdá, ale snad
už je to promlčený, dělal nevědomky ve velkým formátu, aby mohl
dělat každej pátek granda na tý slavný diskárně ‚Kazín‘ v Černošicích, jó, to ti bejval epesní podnik, než ho z důvodu stálýho narušování veřejnýho pořádku a věčnejch pádů vopilců na přilehlý vlakový koléje, kde se řítí jeden rychlík do Norimberka za druhým, rači
zrušili, aby nebyla vohrožovaná mezinárodní přeprava!
Ale tehdá se to s těma ouplatkama tak přísně nebralo, příde mi!
Vona holt ta dnešní postmodérní společnost, jak se jí vznešeně říká v
lepších společenskejch kruhách, zasaženejch neblahou infekcí intelektuálna, udělala velikej vejvojovej krok kupředu a rozhodla se, že
konečně vymejtí různý starodávný nešvary, který v zářný budoucnosti lidstva nesměj mít místo!
Dej tomu tak deset let, dvoje parlamentní volby, a už budeme žít v
učiněným ráji, Aničko! Aspoň to tvrděj v novinách všici ty usměvavý politici s vyhrnutejma rukávama, jak se rádi nechávaj fotit,
zrovna když zasazujou stromy do země, aby jako byli lidu blíž, a co
to prej myslej s náma všema dobře, páč nás všecky děsně milujou!”
„Jo, za deset let, to už mi bude... snad to ani nebudu vyslovovat!
Dost! Spíš než ráj mě asi bude zajímat zdravíčko! Pro mě to už bude
241
Alan Svejk
trochu pozdě! Chtěla bych ten ráj na zemi hned dneska, nemuset čekat do nějakýho aleluja, a snad se mi nikdo nediví!
Na hlavní ulici teď vysázeli ty nový stromy, všiml sis? Já šla kolem, a říkala jsem si, hm, blbý, až tyhle stromy budou velký a
krásný, já už si jich neužiju vůbec, protože tady už nebudu!”
„Takovej strom roste tak padesát let. To tady eště asi budeš!” chlácholil ji Švejk. „Pochybuju ale, že bys tu eště bydlela. Já si taky
říkám, esli už tu nejsem moc dlouho, jako na jednom místě, bez pohybu, bez poznávání novejch míst! Esli by se i tendle pevně zakořéněnej strom neměl vobčas přesadit, aby se někam posunul, vejš, dál?
Aby dostal novou mízu, procitnul, konečně jednou dospěl? Viděl víc,
votevřel si nový cenný vobzóry? Vono najít pravdu vo světě i životě,
to nemáš jen tak, to chce věčný ousilí, a hlavně, bejt votevřenej, neuzavírat se před světem do směšný pevnosti vlastního éga!
Proto, když jsem ti minule povídal, že se brzo přestěhujem, tolik
jsem nepřeháněl! Totiž, tam nahóře v Kobylisích, jak je Čimická, tak
tam teď dodělali šikovnou nóvostavbu, krásnej vejhled na Prahu a
vokna na jih, představ si! A ty kvartýry prej nikdo nechce, kdo byl
totiž potřebnej, ten už dneska byt dávno má, a špekulanti si dávno
našli jiný hračky! Realitní bublina splaskla! Říkám si, esli se tam nezajít nezávazně podívat, vočíhnout to?”
„A z čeho to zaplatíme?” zajímalo vždy praktickou Annu.
„Používám speciální mezinárodní měnu, co se jmenuje barter! Platí všude, kde jsou lidi, a můžeš za ní pořídit ledacos! Pojď tam se
mnou dneska navečer, a pak si můžem zajít na ten romantickej gábl,
jako ve filmu!
Svíčky, těžký víno, co ti vleze do hlavy, strasti vodplujou kamsi
daleko a budeš život milovat, po mým boku! Poznáš, co je láska,
naplnění, smysl žití, novou dimenzi chuti reality, procitneš, probudíš
se do záře, která tě bude doprovázet až do konce tvejch dnů!”
242
Alan Svejk
„Jsem jen tvoje, Švejku!”
V devět ráno, když město ještě dospávalo horečku páteční noci,
Švejk již stál před kasinem. Když dorazil nadporučík, vstoupili
dovnitř.
„Říkejte jí Elisabeth, má to tak ráda,” instruoval je Dimitrij.
243
Alan Svejk
Vona je Asset - Přijmou naše pravidla
Přijmou naše pravidla
„Kdokoliv vstoupí těmi dveřmi, co jste sem vešli i vy, vstupuje do
vysoce kontrolovaného, do všech detailů promyšleného a organizovaného světa, co má nejen velmi dlouhou tradici, ale vždy velmi důsledně a obratem reflektoval veškerý pokrok, jak technologický, tak z hlediska vývoje psychologie jako vědy,” spustila Elisabeth.
„Kasino musí být vždy vpředu, aby mohlo vyhrávat! Představte si
ho, jako že je samo o sobě také hráčem. Tím nejsilnějším, pochopitelně! Nejzkušenějším, neustále, ba denně se učícím a zlepšujícím, ať
již z vítězství, či z chyb, proher a bolestivých ztrát. Jakákoliv nová
metoda například podvádění, která se kdekoliv ve světě objeví, je u
nás do detailu analyzována, a jsou stanovena vhodná opatření pro její
eliminaci od hracího stolu. Snažíme se, nikdy nedělat stejné chyby
dvakrát. Do důsledku se poučit!
Pro účely toho, abychom mohli návštěvníkům a hráčům poskytnout maximálně intenzivní prožitek, kvůli kterému k nám ostatně
zavítali, a také jsme zajistili férovou hru i z hlediska striktních zákonných požadavků, je potřeba, abychom každého hráče či návštěvníka, lhostejno, zda je tu poprvé či stálý host, znali do nejmenších detailů.
K tomu nám dnes významnou měrou pomáhají moderní technologie, ale mohu vás pánové ujistit, že i kdyby všechny ty naše výkonné počítače a elektronické systémy naráz přestaly fungovat, naše
zkušenosti na nich nejsou kriticky závislé, a odvedli bychom stejně
kvalitní práci, jako s jejich pomocí! Dokázali jsme to tak tehdy, v
době před počítači, a dokážeme to i dnes!
Vnímáme techniku jako užitečného pomocníka, ale vždy a za
všech okolností je pro nás středem člověk, nikoliv stroj a jeho
244
Alan Svejk
schopnost analýzy! Ať již náš zaměstnanec, nebo návštěvník - zohledňujeme specifika každého. Každého jedince v našich prostorách
vnímáme jako unikátního, a podle toho k němu přistupujeme.
Neustále sledujeme chování zcela všech. Já vím, lidé to obecně nemají rádi, být pod drobnohledem, ale toto je základní podmínka, kterou musí přijmout, aby u nás mohli být, pracovat či hrát. Všechny ty
kamery kolem, to jsou naše nástroje nikoliv proti lidem, ale, přestože
by tomu asi nechtěli věřit, jsou tu i v jejich zájmu! Jak jsem řekla,
aby dostali co nejvíce toho, proč sem přišli - potažmo odpovídající
protihodnotu za své peníze - potřebujeme získávat obrovské kvantum
informací, včetně zdánlivě nejbanálnějších. Jedině to může zajistit
citlivý, specifika všech jedinců důsledně zohledňující přístup.
Ano, známe lidi, víme, že spolu sdílejí některé vlastnosti! Ale
nikdy neopomínáme, že rozdílost lidí zde v herním byznysu hraje
klíčovou úlohu. Od nás, zaměstnanců, to přirozeně vyžaduje vysokou
míru profesionality a neustálou schopnost, nejen učit se nové věci,
ale doslova obratem reagovat na jakoukoliv situaci, která by mohla
nastat. Nejlépe ji znát předem, a mít okamžitě při ruce přesné, systémové, neimprovizující řešení.
V praxi, aby vše fungovalo rychle a efektivně, v reálném čase,
máme připravenu velmi obsáhlou sadu optimálních reakcí na akce,
vycházející z návštěvníků samotných. Jinak řečeno, reagujeme těmito stokrát osvědčenými ‚odpověďmi‘ na sebemenší detaily chování
návštěvníků, ať již u baru či hracího stolu, a následně sledujeme
zpětnou reakci jejich. Dle toho zvolíme další tahy.
A takto vše probíhá neustále, stále dokola, od první vteřiny, co tu
stráví, až do okamžiku, kdy náš podnik opustí. Potom systém finálně
zhodnotí celý proces, a stanoví určitá operační východiska, aby až k
nám přijdou znovu, nemuseli jsme znovu získávat tyto informace, a
rovnou mohli nasadit vhodný postup. Pokračovat takříkajíc, kde jsme
245
Alan Svejk
minule společně skončili, a mohli jsme je oprávněně vítat, jako staré
dobré známé!
Nediskriminujeme nikoho! Lhostejno, zda přijde v kapse s tisícovkou, sto tisíci, anebo jen stovkou na pár drinků. U nás je každý
stejně vřele vítán! Dostane se mu stejně kvalitní péče a servisu, takříkajíc šitého na míru.
Kasino je tedy, pánové, ve skutečnosti dosti osobní záležitost. Můžete být kdokoliv, vysoko či nízko postavený, bohatý či chudý, chyt rý či hloupý - u nás vždy najdete uspokojení svých tužeb!” líčila Elisabeth bez ironie.
„Neinformovaní lidé mají sklony, vnímat herní byznys a kasino
jako místo, kde dochází k nějakému obehrávání návštěvníků o velké
peníze, v podstatě legální krádeži. Ve skutečnosti, jak jsem již dříve
naznačila, naši hosté si od nás jednoduše kupují atraktivní produkt.
Tedy platí stejný princip, jako kdekoliv v oblasti obchodu - host chce
dostat co nejvíce zábavy, a je naše povinnost, aby ji též obdržel. Protože jedině tehdy se k nám vrátí!
Přirozeně, pokud někdo přijde, hodí na stůl peníze, počká si na
jedno roztočení rulety a potom hned odejde, ať již šťastný z výhry či
méně šťastný z prohry, těžko dostaneme prostor pro to, abychom mu
dali něco více, než rychlé peníze, či rychlou ztrátu.
Je tedy naším dalším cílem, aby se u nás hosté zdrželi co nejdéle.
Důvodů je hned několik - přirozeně, že čím déle u nás host přebývá,
tím větší je pravděpodobnost, že vsadí více peněz. Ale otázka leží i
jinak - čím déle nám dovolí, abychom na něj mohli působit, tím
vyšší, uspokojivější požitek mu můžeme dát, tím kvalitnější produkt,
ve smyslu zábavy, zážitků, vzrušení, mu můžeme předat!
Podívejte se kolem - můžete se jako laikové domnívat, že jde o
obyčejný interiér, jistě si však povšimnete určitých zvláštností. Vše
tady kolem slouží k nějakému účelu, má to v hostovi jakýchkoliv
246
Alan Svejk
specifik vzbudit určitý pocit, definovaný jakousi milosrdnou, chápavou, a láskyplnou náručí, bezpečím a současně pochopením. Kdo
je u nás, musí se kdesi hluboko v sobě cítit tak příjemně, jako v
hřejivé dece!
Teplota interiéru, barvy, osvětlení, i obsah kyslíku, vůně ve vzduchu a jeho cirkulace - to je omamující, a přesvědčuje návštěvníka,
aby se zcela uvolnil fyzicky i psychicky, zpomalil, odevzdal tomu
unikátnímu rozpoložení! Užíval si, přestal hledět na čas, jako tam
venku, kde probíhají, jak my noční motýli trochu pohrdavě říkáme,
‚krysí závody‘, všichni ustavičně sledují hodinky, displeje mobilů a
e-mailové schránky, zda někdo nepíše. Tady? Nic z řečeného nemá
nic znamenat. Jiný svět!
Je žádoucí, aby naši návštěvníci prožívali v těchto prostorách až
jakýsi mírný stav transu. Kdy přestanou uvažovat s obvyklou racionalitou, zapomenou na své pochybnosti, obavy, životní strasti, nezaplacenou složenku, hádku se svou polovičkou. Ano, vsázejí a utrácejí více, ale zamyslete se, co jim dáváme: možnost, zapomenout na
nepříjemné věci v životě. Nahradit je jinými, příjemnějšími!
Asi jako se lidé těšívají na páteční večer, jako kdyby měl konec
pracovního týdne vyřešit všechny jejich osobní problémy a prázdnotu života! Je to dětinské a nedospělé, ale běžte do jakékoliv firmy a
sledujte tu ‚páteční‘ atmosféru, jak jsou všichni mimořádně šťastní,
milí, uvolnění, slavnostně naladění, v jakémsi radostném rozechvění,
očekávání radosti, volnosti, že konečně začnou žít podle svého!
To samé bychom jim rádi poskytli zde, však víte, ten krásný pocit
lehkosti, nezatíženosti. Aby mohli relaxovat. Ptám se vás, pánové kolik stojí uvolnění? Někomu k uvolnění stačí láhev, pití. Jiný jde
třeba cvičit, či běhat. Naši hosté nejlépe relaxují hrou! Jednoduše jim
hra, potažmo prostředí hry, tento náš mikrosvět, působí určité nepochybné uspokojení!
247
Alan Svejk
Kolik je na světě míst, kde by se dalo účinně zapomenout? U nás,
pokud se nám plně otevřete, pomůžeme vám překrýt nemilé vzpomínky i pocity. Pomůžeme vám, dívat se na věci jiným pohledem,
zorientovat se. Nestojí to za ty peníze? Kde jinde se takové věci dají
koupit, získat? V obchodě na rohu? Kdepak. Je jen málo takových
míst, a herní prostory mezi ně patří!”
„Ale jste si vědomi, že pomocí těch vašich vysoce sofistikovaných
metod zde lidé utratí příliš mnoho peněz, a zničí je to, nebo se
dostanou na šikmou plochu?” osmělil se nadporučík.
„Kdo moc jí, soustavně se přejídá, nebo pije příliš i obyčejné
vody, taky mu to neprospěje! Všeho je potřeba s mírou. Kdo to nedokáže, ať již s jídlem, pitím či sportem, utrácením nebo naopak přehnanou pracovitostí, dříve či později v životě narazí, bez ohledu na
naši činnost!
Nemůžeme nést odpovědnost za jejich rozhodnutí, které učinili!
Že jsme je svedli? Jsou dospělí a svody jsou na každém rohu! Měli
by dokázat odolat! Nedržíme je tady, netaháme je sem za rukávy! Jen
jim dáváme, oč žádají, co chtějí, co potřebují, po čem touží. Reklamy
na jídlo, pití i sport máte také všude! Proti nim je kasino zcela diskrétní.”
„Prakticky tedy ale využíváte lidské slabosti,” nenechal se důstojník odbýt.
„To není zcela přesně řečeno! Pokud nám lidé dovolí, abychom na
ně působili, přirozeně, že té situace využijeme. Dodávám ale opět vždy od nás něco dostanou, produkt, uspokojení, vzrušení, jakkoliv
tomu chcete říkat! Ani bych tomu neříkala využívání slabosti, spíš
opora ve znalosti vlastností a vztahů. Těch využíváme, protože je
známe, sledujeme, pečlivě analyzujeme, a dle nich se rozhodujeme.
Asi se budete divit, ale jsou hosté, kteří sem chodí právě proto!
Doslova je vzrušuje, když nějak vycítí, že na ně silně působíme.
248
Alan Svejk
Mnozí hráči dokonce právě proto vyhledávají atmosféru kasina, protože jim činí velmi libé pocity, že jsou před někým na jednu stranu
silní, na druhou zase velmi malí a slabí! Je to jakási obojakost, dualita světa i kasina, která lidi žene stále dál, a vnímají život smyslu plným.
Lze říct, že pravidla, působící ve světě, jsou u nás poměrně důsledně kopírována. Něco jako miniatura opravdového systému
společnosti. Mnozí vnímaví hosté zde jasně cítí přítomnost moci,
láká je, vzrušuje je, touží po ní. Jiní zase, a to je důležité, se chtějí té
samé moci podřídit, protože to je jejich styl, jejich přirozenost, najít
sílu, a schovat se do její náruče. Vidíte tedy, že naše dílčí síla a moc
láká rozličné povahy, i třeba docela z odlišných pólů spektra, jak dominantní jedince, tak i pasivní, co jsou zvyklí přijímat.
Jak jsem ostatně pochopila, tyto vztahy jsou důvodem i vaší
dnešní návštěvy. Myslím, že ta myšlenka, kterou jsem nyní vyslovila, je pro vás docela klíčová: totiž, že pojem moci a dělení na ovládající a ovládané je zavádějící. Nahoře jsme my - pod námi ti, co ovládají ovládané. Ale všimněte si - my jsme pořád nahoře, přestože
nikoho přímo neovládáme!
Jen jim poskytujeme jakési plně kontrolované hřiště, aby zde
mohli realizovat své pudy a přirozenost, když to tak otevřeně řeknu.
Vždy se rychle ukáže, co je v každém člověku! Zda se před námi začne sklánět a žádat o oporu a ochranu, nebo nás bojovně žádá o radu
a pomoc, jak být silnější, jak moci ovládat, jak se stát nositelem
alespoň malé částečky moci naší!
Oběma těm druhům lidí dáme přesně to, co žádají. Všichni odcházejí velmi spokojeni, až uspokojeni! Pak se sem vracejí, a vědí
proč. Zažívají tu totiž přesně to, co jim dělá dobře i v životě, ale v
rychlém, až instantním tempu. Moc nad jinými či věcmi, i oddání se
někomu, něčemu. Každý si zde najde to svoje.
249
Alan Svejk
Kasino je prostě dokonalé místo! Proto jsem mu sama neodolala,
ani jsem nechtěla. Stala jsem se jeho součástí. A to je, věřte mi, pocit
uspokojivý nad jiné!
Nevládnu lidem. Ale přesto, mám nad nimi určitou nespornou
moc. Nad mladými i starými, muži i ženami, každým tady. Stačí
moje rozhodnutí, a změním jejich život, třeba tím, že mým zásahem
bude zvoleno jiné řešení směrem k nim.
Například, pokud sem někdo přijde a moc po něčem touží, je základní otázka - je pro něj správné, dám-li mu to, anebo mu to naopak
mám odepřít? Co když se jeho či její slast, poučení a prozření nenachází pro toho dotyčného ve výhře, přestože by ji moc chtěl, ale
právě v prohře? V opaku toho, po čem třeba touží jeho slabá stránka?
A dostane-li právě ten opak, nezíská více, než nějakou absolutní číselnou hodnotu peněz?
Jistě ale vidíte, že následky mohou být pro dotyčné osoby významné, proto musím činit správná rozhodnutí. Kupříkladu, měla-li
bych tu moc, ovlivnit, zda jejich číslo vyhraje v ruletě, a získají tak
absolutně nejvyšší možnou výhru... kdo z nich by měl mít právo na
takovou atraktivní odměnu? Mladý? Starý? Hodný? Zlý? Naivní?
Protřelý? Muž? Žena? Dělník? Podnikatel? Filozof? Praktik?
Tato měřítka a dělení jsou zde zcela neplatná, bezcenná, až nesmyslná. Zcela zavádějící, protože nezohledňují můj, ani jejich zájem.
Dar musí dostat každý! V přírodě však neexistuje samoúčelnost, a
zdroje je třeba dělit uvážlivě, protože jich není neomezené množství.
Tedy někdo dostane dar ve formě výhry, jiný zase, jakkoliv to zní
nepřesvědčivě, ve formě prohry!
Nezajímá a nesmí mě zajímat nic jiného, než správné řešení. To je
moje práce a mise. Slova typu dobrý a zlý pro mě nemají, a nesmějí
mít význam! Svedly by mě ihned z cesty, a musela bych odejít!”
250
Alan Svejk
Vona je Asset - Kdyby chtěl vyhrát
Kdyby chtěl vyhrát
„Vy si teda maximálně zjednodušujete svět, na to, co je dobrý pro
vás,” dovtípil se Švejk.
„A kdo si nesnaží věci zjednodušit? Komplikovanost znamená, že
kdosi podlehl právě těm svodům intelektu či tlaku druhých, neřídí
svůj život, a zbytek života stráví v pochybách, vůbec totiž nepochopil pravidla bálu!
Třeba právě takový slavnostní ples. Řeklo by se, budu-li krásná,
budu-li mít nejlepší šaty a boty a vlasy a oči a postavu, vyberu si
nejkrásnějšího muže v sále, a je to! Prosté, jako příroda. Ale víte
sami, že takto to nikdy není. Málokdy, pokud vůbec, potkáte cosi
jako ‚hvězdný‘, královský a alfa pár. Vždy je někdo slabším
článkem!
Nevydržela-li jsem čekat, podlehla-li jsem slabosti, strachu že zůstanu na ocet či společenským konvencím, dostanu, co si zasloužím,
po čem vlastně skrytě toužím: slabého jedince, co mě potáhne k
zemi! Něco mi dal, ale zase za nějakou, a nemalou, cenu!
Naši hráči tedy prakticky vždy dostanou přesně to, co chtějí, po
čem touží. V praxi to však může být paradoxně i tak, že touží-li po
výhře, ale měli-li by z důvodů vyšších zájmů prohrát - potom mají a
musí prohrát!
V kasinu neovlivňuje pohyb kuličky v ruletě náhoda, ale lidé
sami! Tolik energie vloží do projekce svých tužeb, až je dostanou,
anebo naopak nedostanou. Vyšší moc určí, co mají dostat! Lidé tomu
říkají náhoda, předurčenost, štěstěna - já tomu říkám výběr vlastního
osudu. Nikoliv já, ale oni sami si svůj osud vybírají!”
„A vy můžete vovlivnit, kam ta kulička jako přesně dopadne,
kdybyste teda chtěla, potřebovala, musela?” zkusil si Švejk konečně
vyjasnit, co ho odjakživa zajímalo.
251
Alan Svejk
„Po technické stránce, protože by to bylo nezákonné, ne, takovou
moc mít nesmím, i když nevylučuji, že někde jinde něco takového
možné je! U nás ale určitě ne, pan Dimitrij dbá na takové věci velmi
důsledně a mechanismus rulety se kontroluje každý den. Avšak já takovou nečistou schopnost ani nepotřebuju! Dokážu totiž zajistit něco
jiného, v tom smyslu, že umím maličko přitáhnout šance ke straně
kasina.
Třeba tím, že hráče rozhodím, když zkouší počítat karty. Vyměním mu krupiéra za odlišný osobnostní typ. Posadím k jeho stolu
atraktivní dívku. Nebo hráči donesu speciální žeton v nějaké lákavé
hodnotě, jako pozornost podniku, abych ho pobídla k další hře. Jak
jsem ale uvedla, není nutné zasahovat technicky, jen psychologicky!
Hráči si pak u nás sami vybírají svůj osud. Nejen tím, že vloží sázky
na nějaká čísla, ale hlavně svou myslí, svou energií.
Je tady kolem tolik tužeb! Museli byste to zažít, v nějaký pořádný
den či večer! Není to tak, že v pátek a sobotu a po výplatě je tu na třískáno, a jinak prázdno. Někdy se stane, že se tu i v nějakou málo
nadějnou hodinu sejde jen pár lidí, a najednou to začne, všechny ty
emoce a energie a sny ve vzduchu, jako koncert... to pak všichni zapomenou na to, zda je venku mráz, či léto. Zapomenou na všechno!
Oni, i já!
Víte, jsem vlastně jedna z nich, z těch hráčů. Emocionálně. Jen se
lišíme tím, že mě vzrušuje, když hrají jiní, a já je přitom sleduju, vpíjím se do nich, jako kdybych byla na jejich místě. Samotnou mě hra
nebaví, něco mi pro schopnost toho prožitku chybí, bohužel. Potřebuju k tomu ty druhé.
A tak mě tu občas můžete najít u stolu, mezi nimi. Nikoliv někde
zastrčenou v zákulisí, pěkně tady! Přímo na place. Ano, sedím s
nimi, a nejsem pasivní. Působím na ně. Testuju a užívám si svou
252
Alan Svejk
energii a moc. Některé svádím, jiné pobízím, dalším dodávám kuráž,
či je naopak varuju, brzdím!
A protože jsem jedna z nich, vzrušuje mě nejen, poslechnou-li mě,
protože je to pro ně dobré, či naopak špatné... ale stejně tak je vzrušující, když mě naopak neposlechnou, vzepřou-li se mojí vůli, víte,
jako divocí koně! Někdy se tím zachrání, a někdy je to pro ně zase z
herního hlediska nerozum. A já to vše vidím a nedokážu mluvit
vzrušením!
Přeju jim výhry, samozřejmě. Dokážete si představit, co se stane,
když někdo doopravdy vyhraje pořádnou částku? Když mu spadne z
nebe do klína, co si vymodlil? Co to je za příval emocí? Co se z
tohoto místa stane? To jsou chvíle, kdy cítím, že má smysl žít, pro
tyto okamžiky, kdy již dávno nejde o žádné peníze! Lidské emoce
mají nevyčíslitelnou cenu!
Naopak, když někdo prohraje? Všechny ty posmutnělé obličeje, co
jim došlo, že ty peníze jsou ztraceny, to zklamání... to má přece i
druhou stránku! Pokud někdo udělal chybu, tak ta prohra je cenou za
informace, prozření, osvícení. Jen si málokdo dokáže uvědomit, že
jen jeho vlastní karma a energie ovlivnily tu výhru. Ne náhoda, on
sám! To, co je v něm, to až magneticky způsobí, že dostane, co má
dostat! A je na něm, aby s těmi dary naložil.”
„Říkáte tedy, že kasino je vlastně škola života,” shrnul nadporučík
nedůvěřivě.
„Nesporně! Neřekla bych to lépe. Proto jste sem ostatně přišli i vy,
ačkoliv si myslím, že byste měli tu atmosféru zažít i přímo, abyste
plně pocítili, jak intenzivní ‚výuka‘ to je.”
„V naší práci stále narážíme na pojmy ‚lítost‘ a ‚milosrdenství‘, že
jsou překážkou výkonu moci, paní Elisabeth,” zamyslel se nadporučík. „Shodli jsme se na tom, že kdo jimi trpí, není osobnostně kvalifikovaný, být ve vyšší kastě.
253
Alan Svejk
Říkali jsme si, že pokud budeme mít přesvědčení, že konáme
správně a ve jménu nejvyšších zájmů, nebudeme tyto pocity mít. Ale
stejně jsou v nás. Obavy, pochyby, strach z odpovědnosti, z vlastních
chyb, co ovlivní čísi životy.
Nechci vás žádat přímo o nějakou radu, ale jak se na ně díváte vy?
Zažila jste je tady někdy?”
„Vím asi, co myslíte! Přijde někdo, podívá se na vás smutnýma
psíma očima... a vy znejistíte! On je najednou nahoře, a vy dole. To
samozřejmě není žádoucí pro nikoho, ale někdy se stane, že nějaká
osoba přijde, a je prostě silnější, protože se jí nějak podařilo, najít
skulinku ve vašem systému.
Nechci určitě mluvit o tom, že každý je vypočítavý a zkouší to.
Jenže, jak to od sebe rozeznat? Možná se shodneme na tom, že mezi
nebohými a potřebnými se nachází spousta manipulujících a vychytralých, co zneužívají slabosti druhých. Docela osvědčený postup! A
jak je od sebe poznám? Oni mě přitlačili ke zdi a dostali mě do
dalších pochyb! Nejen, že nevím, zda jim mám či smím vyhovět, ale
ještě navíc, zda to není jen falešná hra?
Nezbývá mi nic jiného, než všechny brát a priori jako vychytralé,
nemyslíte? To by byl nejlepší způsob, jak se zbavit pochybností!
Myslím venku, v životě. ‚Člověk člověku vlkem!‘
Tady v kasinu je ale situace o mnoho jednodušší, takže na vaši
otázku odpovídám: ne, nezažila, protože to tady ani nejde! Totiž, i
výhra, která je hráči umožněna, je jen drobnou součástí jeho cesty, na
jejímž konci určitě chceme být v plusu, jestli mi rozumíte správně!
Pokud vás nyní nechám vyhrát, protože jste se na mě nesmírně
smutně podíval, že ty peníze potřebujete, abyste byl šťastný, nikdy
nezjistíte, zda jsem tak učinila jako akt milosrdenství, anebo naopak
čistokrevné, taktické vypočítavosti!
254
Alan Svejk
I když vyhrajete, málokdo dokáže odejít, a nezkusí to znova! Já to
vím, protože znám svoje lidi. Klidně ho tedy nechám vyhrát i podruhé, když se zase smutně podívá! Ať je pěkně namlsaný a začne
lačnit! Pokud vím, že ho to nějak pobídne, ale k něčemu, co chci já klidně ustupuji! Třeba, aby mi začal věřit, že jsem jeho spojenec?
Nebo, že jako jeden z mála vyvolených dokáže nad systémem vyhrát?
V jistém smyslu ho falešně přesvědčím, že věci hrají plně v jeho
prospěch, že postupuje správným způsobem, přitom na základě mého
zásahu ztrácí více a více moci vlastního rozhodování. Nakonec rozhoduji plně za něj, protože on je již pasivní prvek, plně odkázaný na
moje rozhodnutí.”
„Vy tedy vlastně říkáte, že milosrdenství ano, ale vyloženě jako
důmyslný, ba vypočítavý akt, v podstatě jako útočný manévr proti
nepříteli? Otevřete mu linie, aby do nich lačně vpadl a opustil dobře
zabezpečenou pozici, a jakmile se dostane mezi ramena kleští, rozmačkáte ho, již bez sebemenší lítosti!
Že mě to nenapadlo, je to velmi logické! Ani nemluvím o taktických výhodách, co to přináší. Slavný čínský vojevůdce Sun Tzu
též říkal: ‚Chceš-li, aby k tobě nepřítel přišel, nabídni mu snadný
zisk. Nechceš-li, aby přišel, ukaž mu nebezpečí, do kterého by se
vydal.‘ A to věděl již velice dávno!”
„My ale nesmíme nikoho docela... vymačkat. Jinak by se nám
nevrátil!”
„To Sun Tzu to navrhuje též: nikdy neuzavírat kotel kolem nepřítele, ale nechat mu úzkou cestu ven. Jak vojáci v kotli vidí možnost,
utéct před porážkou a zajetím, tím spíše naruší vlastní linie, a lze pak
ustupující síly zničit o to snáze!”
Švejk se zaradoval. „Já vám říkal, pane obrlajtnant, že tady se
hodně naučíme! A vidíte, vono je to nakonec nečekaně podobný,
255
Alan Svejk
jako vojenská stratégie! Sakra, ten svět je ale propojenej! Jó, já holt
vim, kam vás vzít, abyste ho poznal pěkně zblízka! Správnej pobočník se prostě vyzná!”
256
Alan Svejk
Vona je Asset - Co spáchal Viking
Co spáchal Viking
„Já se vám přiznám, Švejku, i když jste můj podřízenej a tohle je
osobnější věc - tahle Elisabeth, ta se mi opravdu líbila! Snad nikdy
jsem nepoznal nikoho, s kým bych si tak rozuměl. Ten její plně taktickej přístup... mohla by bejt skvělej generál!” svěřil se nadporučík
v kavárně za rohem, kde se usadili, a ke Švejkově lítosti tam neměli
točené pivo. Musel vzít zavděk lahváčem, což přijal s velkou rozmrzelostí.
„Nikdy bych nečekal, že s někým odsud budu mít cokoliv
společnýho,” pokračoval důstojník. „A najednou s úžasem vidím, že
s ní, potažmo s tímhle pochybným byznysem, toho mám společnýho
spoustu! Minimálně se řídíme podle podobnejch precizních pravidel!
Nikdy jsem snad žádnou ženskou neposlouchal s takovým zájmem! Škoda, že nejsem o pár let starší, a nejsem ten ‚král‘, na kterého ona zjevně čeká - opravdu bych se o ni bez váhání ucházel! Ona
nedělá tu chybu, jako domnělá královna bálu. Ona to nepokazí. Obdivuju jí!
Nyní už plně chápu, co tím Dimitrij myslel, že je jí vděčný, že ho
alespoň vyslechla. Tohle je královna na šachovnici! Jedna z mála
svého druhu,” vyznal se nadporučík.
„Tak mě napadá, pane obrlajtnant... když spolu toho máte tolik
společnýho, nebo potažmo vona s Armádou, a splňuje ty žádaný
předpoklady, neměli bysme ji zkusit přemluvit, aby se dala k nám?
Byla by nespornej asset, a to je přece i naše mise, získávat je! Je to
ženská, který nám naše kolegyně Denisa vyzdvihává, a je silná, má
nespornej potenciál, i unikátní praxi! Neměli bysme to teda
prubnout? Přece ji nenecháme vodejít!” kul Švejk železo.
„Myslím, že zkusit bychom to s ní určitě měli! Taky si před ní asi
klekneme na kolena, jako Dimitrij! A budeme taky přesně vědět,
257
Alan Svejk
proč to děláme! Jenže jsme proti ní nicky, a když z nás nevycítí tu
esenci síly, dopadneme úplně stejně, jako on! Můžeme za ní poslat
jedině ‚krále‘, aby ji přesvědčil! Ale toho asi nemáme v týmu k
dispozici,” konstatoval nadporučík poněkud zklesle.
„Nebo taky královnu - naší kolegyni Denisu! Ta by ji dokázala
přesvědčit, tím jsem si jistej! Myslím, že máme v merku novou
operaci!” liboval si Švejk. „Prachy jí nabízet nemusíme, stačí, když jí
zalepíme voči pořádnou vejzvou, a prací pro vznešený oukoly vyššího zájmu! Jak by tomu mohla vodolat? Dyk už ji ty gambléři
samotnou nemůžou bavit, je to furt dokola! Přídou, vona je
prokoukne, a voni prohrajou! A my bysme jí nabídli mnohem pestřejší svět, ve kterým by se mohla uplatnit, posunout se někam kariérně dál!”
„To je dobrá úvaha! Až moc dobrá. Jak jsme o tom mluvili,
Švejku, kolik tady bylo podivných náhod, co se Denisy týče - nebylo
to tak, že nás sem nasměrovala, aby se dostala k týhle ‚královně‘ na
dostřel? Abysme byli něco jako předvoj, otevření hry? Nemuselo nakonec vůbec jít o starostu, ale o tuhle Elisabeth! Od počátku.”
„Teda pane obrlajtnant, vy jste ale hlava! I takhle v sobotu, když
prostej lid dávno pustil práci k vodě! Ale jak mohla Denisa vědět, že
jsme tu byli, a že Elisabeth existuje? My to do dnešního rána přece
jen matně tušili, ale viděli jsme ji až teďka!”
„Musela nás nějak sledovat, nebo ne ona, ale někdo jinej. Někdo
musel přesně vidět, co jsme viděli my, a když viděl ten potenciál v
tomhle assetu, šel do toho naplno! Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Jako kdyby se někdo díval na svět našima očima!”
„Někdo kolem nás je až moc chytrej a šikovnej, pane obrlajtnant!”
souhlasil Švejk. „Hejbá věcma vokolo nás, jak se mu, nebo jí, zlíbí.
Je to trochu znepokojivý! Připadám si, jak ten pěšec na šachovnici.
258
Alan Svejk
Přitom byla úplná náhoda, že jsem znal Dimitrije, a napadlo mě, že
by pro nás něco mohl mít!”
„Řekněte pravdu, Švejku - opravdu to byla náhoda? Neřekl vám
někdo, že zrovna sem máme jít, za Dimitrijem? Přijde mi to divný,
víte!”
„Přísahám, pane nadporučíku, že to byl jen můj vlastní nápad! Jak
říkám, znám ho z minulosti, potkali jsme se někdy, počkejte, v létě
2010 na tý Štvanici! A byla to vopravdu čistá náhoda! Byl jsem tehdá taky už pěkně vykropenej, přiznávám.
Co si vzpomínám, po ňákým vydařeným tahu někoho z naší bandy
napadlo, že se eště přesunem na tudle věhlasnou dýzu, abysme se
jako bavili dál, znáte to: ‚Život je krátkej, tak proč ho prochrápat‘, a
podobný silácký vopilecký řeči typu: ‚Po nás potopa‘, kterejch litujete hned zejtra, a ve velkým, páč vás bolí hlava, jako kdybyste ji měl
plnou střepů, šrajtofle ouplně vybílená, že nemáte ani na suchej
rohlík, a zapřísaháváte se, asi tak už postý v životě, že vopravdu už
nikdy nebudete pít!
Mám ale takovej zvyk, ukládat si všecky lidi, co potkám, jako assety, kdybych je náhodou v budoucnu potřeboval. Von svět je malej,
že jó! Takže jsem pak projížděl seznam, kdo by nám jako mohl pomoct, a napadl mě von. Nikdo mi s tím nepomáhal, ani neradil! Nebylo to tak, že bych našel někde v kapse tajemnej lístek, naškrábanej
něžnou ženskou ručkou, kde by stálo: ‚Dimitrij z diskotéky může
pomoct, běž za ním, blbe!‘
Spíš to na mně působí, že někdo chytrej kolem nás vokamžitě umí
rozpoznat kvalitu. My to zjistili až dnes ráno - někdo jinej to musel
vědět mnohem dřív, vo celý dny dřív!”
„Shodneme se ale na tom, že Denisa se nesporně ujala velení! To
nemá cenu popírat. Otázka leží, předat jí velení i prakticky? Nebylo
by to moc rychlý? Nemá přece žádný zásluhy, jen tu svou tajemnou
259
Alan Svejk
auru! Nevyklidili bysme jí bitevní pole o kompetence moc rychle?
Na druhou stranu je dost ubohý, abych si já před ní hrál na nadřízenýho, když tahá za nitky ona!”
„Možná, že to tak přesně chce, pane obrlajtnant! Zůstat vzádu, popírat svůj pravej vejznam! Je to docela rozumnej přístup. Vždyť se
podívejte, jak skromně se tváří, jak je nenápadná. Je chytrá! Ta nás
vobá snadno převeze!”
„Hm, a já budu nakonec dělat šaška místo vás, Švejku!” povzdychl
si nadporučík.
„Jsme jen pěšáci, pane obrlajtnant! Smiřme se s tím! I když takovej vývoj jsem teda vůbec nečekal!” podivoval se Švejk.
„Příště každopadně vede poradu,” připomněl důstojník. „Začne se
naostro s věcma, který jsme doteďka shromáždili. Jsou to myslím
čtyři operace, teda s touhle Elisabeth.”
„Slušně se nám to rýsuje!” mnul si Švejk ruce. „Každej přiložíme
pilně ruce ke společnýmu dílu, a naše veliký plány se podařej! I když
ani to dycky nepomůže. Vobčas je marná i lásky snaha! Ale jak se
říká, i cesta je cíl!
U nás v Libni žil jeden starej ajznbóňák, ňákej Votýpka. Von
vodešel někdy v roce 1993. A věřil byste, pane obrlajtnant, že až do
svýho posledního dne chodil na ‚svoje‘ nádraží, na Masaryčku? Fakt
skoro každej den, co mu dovolilo zdravíčko! Dycky jste ho tam mohl
najít na třetím peróně, jak na někoho jakoby čeká, nebo někoho vyhlíží!”
„Tak to musel bejt asi s tím nádražím dost spjatej,” upil nadporučík kávu.
„Byl, i s tím třetím nástupištěm, to mi věřte! Tam se totiž 8. května 1945 stala událost, u který přímo byl, jako vočitej svědek, a na
kterou nemohl nikdy zapomenout! Von, tendle Votýpka, to byl ryzí
260
Alan Svejk
voják! Do konce života na vartě za svý padlý druhy, do svýho posledního dne!
Čtyřiačtyřicet jich tam prej tenkrát padlo! A von byl u toho! Přežil
jen proto, že měl na sobě voblečenou jako tu nádražáckou uniformu,
a nepřátelé ho potřebovali, aby mohli ustupovat na Západ. Jiný, ouplně náhodný lidi, tam prej pochytali v okolí, i na Flórenci, esli to
nejsou taky povstalci, a u třetího perónu, kde byla kdysi vejtopna pro
lokomotývy... víte asi, co myslím! Byli tam i ňáký dva klucí, co jim
bylo patnáct šestnáct, pikolíci z nádražní restaurace. To prej Votýpku
vzalo ouplně nejvíc!
Jezděj přes to místo dodneška vlaky. Byli tam lidi různejch národností, povstalci i ouplně nevinný, nezúčastněný, co chtěli už jen
přežít do vokamžiku toho vymodlenýho míru! Byl poslední den
války! Pár hodin zbejvalo.
Bránilo se to nádraží, to víte, strategickej bod v každý válce, aby
jako nepřátelé nemohli postupovat dál do centra Prahy. Udrželi ho
dlouho, ta směska nádražáků, partyzánů, co přišli na pomoc, i normálních vobčanů, dobrovolníků z ulice! Ale pak vobráncům došla
munice, navíc protivník měl prej dva tanky a leteckou podporu z
ruzyňskýho letiště. Byli vobklíčený přesilou! Tak schovali zbraně a
zkusili se rozptýlit do vokolí, utýct. Co se dalo dělat jinýho? Ale nepřítel neměl žádný slitování!
Byl tam prej hlavní z těch nepřátel, kterej určoval, kdo bude žít, a
kdo né! Vybíral si! Votýpka mu říkal ‚Viking‘, páč měl na rukávu
označení týdle jednotky! Tak pětatřicet let, vysokej... Nemohl prej
jeho tvář do konce života zapomenout!
A tak pořád chodil na ten vosudovej perón a číhal tam, že třeba
esli ten dotyčnej nepojede přes Prahu mezinárodním rychlíkem, že
ho pozná a vytáhne ho z vlaku a učiní spravedlnosti zadost, páč
tendle čin prej zůstal bez viníka a potrestání. Nikdy se nepodařilo
261
Alan Svejk
zjistit, jak se ten komandýr jmenoval! Nenašli ho, zmizel jim v tom
poválečným zmatku. A tak zbyli jen svědkové, jako Votýpka, co
chtěli svou spravedlnost!”
„A dostali jí nakonec?”
„Né, bohužel. Pořád jich ubejvalo, těch svědků, vodcházeli během
let do důchodu i na věčnost, vzpomínky bledly. Myslím, že nakonec
zůstal z původní party snad ouplně sám, když šel v roce 1989 definitivně do vejslužby. Přesluhoval, chodil tam ještě vypomáhat, jako
brigádník.
Rozumíte, poslední voják, poslední svědek! Ale spravedlnosti se
bohužel nedočkal.”
„Druhá věc je, a o ní se dodneška diskutuje, zda bylo to Pražský
povstání správný zahájit, nebo ne. Předpokládám, Švejku, že na tuto
problematiku jistě máte svůj názor?”
„Tak vona má hlavně hodně ouhlů pohledu a jednoduchá vodpověď na ni neexistuje, tak se vo to ani nepokusím! Ale z hlediska nás
vobyčejnejch lidí, nebo chcete-li plebsu, to určitě správný bylo, že
lidi měli aspoň chvíli pocit, že to maj ve svejch rukou, namísto aby
někdo zase určil jejich vosud škrtem péra někde v Mnichově!
To si lid asi zasloužil, cejtit se jako tvůrce dějin, aspoň chvíli, po
letech čekání a oustrků! To se mu vobčas takhle dopřeje, aby si lid
připadal vejznamnej, přitom zanedlouho už votěže zase přeberou
rozličný hyény a profesionální politici, a lid se zase vyžene z ulic
pěkně do kanclů a škol, aby zařezával v práci, vytvářel ekonómický
hodnoty, a nepletl se do věcí, na který nemá ani kvalifikaci, ani
vzdělání, ani mandát!
To už je holt takovej kolorit dějin! Dycky to tak bylo, dycky bude!
Ale i lid musí dostat svý, jednou za pár desítek let. Pár dnů vopojení
a svobody... a pak se pěkně přitáhne uzda! A vo celý jedný generaci
se pak může říkat, že byla u toho, že je vodpovědná!
262
Alan Svejk
Z vojenskýho hlediska musel ale mít boj v zástavbě, natož historickým centru Prahy, fatální následky. To jako koho napadlo, že se
bude střílet zrovna kolem Vorlóje? Pak se nepříteli vyčítá, že zapálil
barbarsky Staroměstskou radnici, ale když tam byli zalezlí naši frajéři s kulométem a flintama, tak se z radnice stal legitýmní cíl pro zápalný granáty těch tanků. Měla se udělat ňáká dohoda mezi povstalcema a nepřítelem, že se centru vyhnou, a rozdat si to někde v pólích,
aby se uchránily kulturní hodnoty!”
„Vy jste ale opravdu pitomec, Švejku.”
263
Alan Svejk
Vona je Asset - Neudělat si vostudu
Neudělat si vostudu
„Poslouchejte, pane obrlajtnant,” vstoupil Švejk do nadporučíkovy
kanceláře, „že bysme popojeli s mým slavným seznamem, vo kterým
se už v Armádě mluví s docela velkým uznáním? V Praze je eště
jedno unikátní místo, kde bysme se mohli hodně naučit!
Musím ale předem upozornit, že todle není žádná teóretická záležitost, ale vostrá praxe! Bude se kapánek lámat chleba, a bude to
jen pro ty pokročilý. Tak esli se na to cejtíte, pane obrlajtnant?”
„A budeme mít k ruce nějakýho schopnýho poradce?”
„Poslušně hlásím, že tudle vodpovědnou funkci můžu zajistit sám,
vosobně, takže nikoho dalšího k akci nebudeme potřebovat! Nevejhodu to ale má, že se budeme muset na sebe navzájem plně spolehnout, jako mančaft v bojový situaci! Nikdo nesmí bejt slabej článek.
Budeme totiž takříkajíc vprostřed velkýho dění! Nebudeme jen
trapný zbabělý čumilové, co vejraj zvenčí přes vejlohu, to by bylo
příliš snadný, ba laciný!
Budem se muset zapojit, rozumíte, stát se součástí, abysme něco
pochopili! Nevostávat na plesu jen ustrašeně ve foyer, nebo pohodlně
u báru se siláckejma řečma! Pěkně do kola, tancovat s ňákou trajdou
copatou, jak se zpívá v tom slavným námořnickým sóngu, že se za
její lásku platí celou vejplatou! Já to říkám pořád, že dneska je drahý
všecko, a láska není vejjimkou!”
„To zní trochu moc... rázně,” ošíval se nadporučík.
„To víte, pane obrlajtnant, škola je hezká věc, ale není nad praxi!
Ale nebojte - ňáká vejhra a prohra je jen symbolická, v našich mys lích! Jinak je to, aspoň na prvotní pohled, kavárna. I když dost speciální a moc vyhlášená, skoro každej mladej Pražák ji dobře zná!
Ta jedinečná kavárna se totiž jmenuje ‚VIP Celebrity Café‘, a je
na Starým Městě. Přes den je tam ouplně běžnej kavárenskej provoz,
264
Alan Svejk
lidi si popíjej kafe v hezkým prostředí, k tomu ňákej ten chutnej dortík, nebo něco dobrýho k vobědu! Čtou si, dělaj byznys, povídaj si,
pohodička. Ale zato kvečeru se skladba návštěvníků promění. A dorazej lidi, který jsou na určitý špici!
Ale né voni dělaj tento podnik. Je to ta absolutní, nevídaná profesionalita, se kterou je už patnáct nebo kolik let provozovanej! Můžeme bejt hrdý až pyšný, že stejně jako v Miláně, Paříži i v zámoří, i
tady u nás máme podnik vyloženě světový ourovně, kterej prostě časem a trvale kvalitníma službama prokázal svou vysokou společenskou hodnotu!
Kterej je pevnou součástí špičky, je stabilní. Září prostě do svýho
okolí, jako diamant! A proto není divu, že se tam schází určitá šlechta, že si ho elita spolehlivě nachází, i ve vší tý nabitý vokolní konkurenci! Ta atmosféra večer je tam elektrizující a pověstná! A u toho
bysme jednou neměli chybět, to vám povídám!”
„Takže je to vlastně kavárna?” oddechl si nadporučík neskrývaně.
„Ve faktickým smyslu, jó! Ale kdokoliv má votevřený voči, musí
vidět, že tam probíhá něco zvláštního. Až magickýho! Co vás může
značně vovlivnit. Je to skoro chrám! Nebe, a Peklo současně! A
jakmile tam jedinkrát přikráčíte, už víte, že sem se prostě budete
muset eště vrátit! Abyste to zažil znova! Tu nevopakovatelnou atmosféru, která inšpiruje, vovlivňuje. Dráždí... Hladí! Docházej mi
ouplně slova!
Jak jsem řekl - todle se prostě musí zažít! Kdo nebyl tady, neviděl
svět! A současně, kdo sem vodpovědně zavítal, už se nemusí vobtěžovat ňákejma dalekejma vejletama do Paříže, Milána, ani New
Yorku. Tady máme to, čím se chlubí svět!
Víte, já se netajím, že jsem spíš hospodskej typ. Ale todle místo,
víte... to je prostě oáza, co ve vás rozehraje každej smysl! Popíjíte si,
265
Alan Svejk
něco dobrýho jíte, a cejtíte se bejt součástí něčeho velkýho, vejznamnýho!
Těžko říct, čeho, esli žádáte přesnou definici! Vono to není voficiální! Je to jen vo lidech, co se tam scházej. Nevíte nikdy, kdo ten
určitej den příde, nebo nepříde! Možná, že se tam i ta atmosféra
pořád mění. Je na tom rajcovní i to nevědomí, co se vlastně bude dít.
Faktor překvapení!
Dycky, když stojím před tímdle exkluzývním podnikem, připadám
si rozechvělej, páč prostě nevím a netuším, co mě vevnitř čeká, chápete? Vím jen, že až tam vejdu, všecky voči se na mně upřou. Voni
to tam mají takhle speciálně zařízený! Je tam demokracie - dočista
všici hosti dostanou svejch pár minut slávy!
Kdysi se tam dalo přijít, jako do normálního podniku, že jste vešel, našel si hezký místo, posadil se, klasika. Ale páč to má takový až
celosvětový renomé, museli tam začít ňák regulovat vstup, aby si
jako každej sednul!
Takže vejdete, a počkáte, až pro vás obsluha příde, a usadí vás.
Ale vono to má takovej zajímavej vedlejší efekt, že si vás všici přítomný můžou pohodlně prohlídnout, chápete? Jako, že se podívaj, kdo
přišel, to je asi přirozený! A ano, vnitřně si vás hodnotěj, tak to
prostě je! Proto jsem říkal, že v jistým smyslu je to pro pokročilý!”
„Ale vy ty pohledy přece můžete ignorovat?” nechápal nadporučík.
„Můžete, ale věřte mi, že v praxi se většina lidí prostě ráda připraví, a využijou tý možnosti, předvíst se trochu! Berou to, jako takovou sexy vejzvu! Chtěj vobstát před pohledem těch elitních lidí,
veřejnosti, komunity. A ty lidi, to jsou často skutečný špičky showbizu, žádný rychlokvašky, ani pozéři!
Nejvíc vidět jsou tam modelky. To je taková ženská aristokracie,
kdopak by je neznal? Prostě číčy, vo kterejch leckdo tajně sní!
266
Alan Svejk
Vopodál na Václaváku byste možná mohl najít spoustu krásnejch
holek, ale tydle modelky, ty vládnou, a nejen tady. A proč? Je to
jejich královská povaha! Prostě si věřej, chápete, dycky a za všech
vokolností! Sebejistota, stabilita, vyrovnanost! Ty tam vejdou, a vobstojej. Proč? Né kvůli kráse. Kvůli tomu, co maj vevnitř sebe! A
vokolí to vytuší. Vycejtí. Čtou vás, jak skenerem! Viděj vám na vočích, co jste zač. A daj vám nepřímo zpětnou vazbu.
Je to taková nevinná hra, ale proč né? Nemusíte to řešit, jak jste
říkal! Klidně tam můžete jít ouplně normálně, neřešit nic kromě
dobrýho drinku, zákusku a svý příjemný společnosti. Ale todle máte
jako přidanou hódnotu! Ten podnik je prostě vyhlášenej, tím, že
dostanete víc, než ve vobyčejný kavárně, mnohem víc. Je to návykový, to vám povídám! To vzrušení, ta nervozita, když se studenou
dlaní dotknete těch masívních dveří, a dáte najevo, že jdete dovnitř,
že jdete do toho, prostě, že to dáte, i když třeba dneska uděláte ňákou
drobnou prezentační chybku, a pudete domů kapánek zkleslej, že jste
ze sebe neukázal všechno to nejlepší!
Miluju to! Je to něco, jako rande s krásnou holkou, na který se na
jednu stranu strašně těšíte, až se zalykáte, ale cosi ve vás vám varovně říká: ‚Člověče, todle nebude maličkost!‘ Ale pak se vodvážíte
a jste tak hrdej sám na sebe, že jste do toho šel! Jindy zase, když jste
slabej, víte, že před ní nemůžete předstoupit. Né kvůli penězům.
Kvůli tomu, co máte či nemáte ve vočích!
Chcete bejt král, aspoň jednou? Anebo se vo to aspoň pokusit?
Vidět, co to vobnáší? Tady dostanete možnost! Já myslím, že jsem
vás nalákal, dyk jsem taky kválifikovanej prodejce, pomalu bych
mohl prodávat zázračný hrnce někde ve vobchoďáku! Jdete do
toho?”
„Pokud se jedná o posezení v příjemným podniku, proč ne?” rozhodl se nadporučík.
267
Alan Svejk
„Bezva! Chtělo by to jen jednu maličkost - abysme maximálizovali zážitek z tý návštěvy, měli bysme se na to kapánek voblíct! To
znamená, zainvestovat do ňákýho kvalitního vohozu, abysme tam
udělali trochu parádu! Šaty dělaj člověka, jak se říká, a proč se
jednou necejtit, jako někdo? Ale není to votázka utrácení peněz. Jen
snahy, mít styl, ukázat, že se toho nebojíte!
Maj to tam vůbec moc dobře zařízený! Hned naproti v ulici je butik věhlasný módní značky, kde se můžete kvalitně vyzbrojit společenským mundúrem! Tam vám prostě pomůžou, abyste byl dobře
připravenej na tu velkou bojovou misi! A navečer vyrazit do toho
mumraje, né moc brzo, né moc pozdě, prostě v ten správnej čas! Pak
víte, že jste udělal maximum, abyste si to celý užil! Věřte mi, že nebudete slušnýho vohozu litovat!
Já mám rád přímý věci, těm věřím. Prostě zajdete naproti, voháknete se, hotovo, připraveno. A večer nastoupíte přes ulici, mezi
lidi, k poctivý bojový akci. Prostý! Krásný! Neřešte, kolik to bude
stát. Tohle by mohly bejt nejlíp investovaný peníze, ve vašem životě!
Já říkám, pojďme to udělat! Eště dneska, žádný vodkládání a
marný vočekávání! Ať to má tempo, dynamiku, spád! Dejte tomu jeden jedinej večer. Možná, že bude nejlepší ve vašem životě!” sliboval Švejk.
Nadporučík nijak neprotestoval.
Švejk ale hned přešel k vážnému tónu. „Dobrá volba! Abysme si
ale předem dohodli noty: todle je vysoká škola PSYOPS, kde si musíte hlídat i řeč těla!
Základní pravidlo zní: buďte pomalej! Lidi mají sklony, reagovat
stresem na podobný situace, jako je vystavení se na veřejnosti, když
teda nejsou tý extróvertní povahy, která tydle příležitosti navopak
vítá. Mrkaj teda rychlejc víčkama, cukaj rukama, nohama, držej trup
nepřirozeně. Né, vaše tělo musí zůstat v klidu, voči, pohled, všecko
268
Alan Svejk
stabilní! Nic se neděje! Nesmíte podlehnout tomu tlaku, kterýmu budete kapánek psychologicky vystavenej, jinak prohrajete!
Za druhý, a na to nezapomínejte: jste nadřazenej! Jste elita, šlechta! Celá vaše řeč těla, váš pohled, musí říkat vokolí todle jednoznačný sdělení, bez sebemenší pochybnosti! Musíte ho vysílat, a nezakolísat! Je jedno, kým jste venku dovopravdy, ale tam musíte dát
najevo, že si sám sebe vážíte, že né pro ně, ale pro sebe jste někdo,
že někam směřujete, a nic a nikdo, nepochopení, vodmítání, vás v tý
předurčenosti k dosažení nejvyšších cílů nemůžou zastavit!
Takže klid! Žádný nervózní pohledy kolem. Budou vás testovat.
Uspějete, tím, že vodoláte, selžete tím, že přijmete jejich hru!
Jste vojenská elita! Jste král! Vládnete jim všem, rozumíte! Všem
těm modelkám a celebritám a celý tý vybraný společnosti, která tam
zrovna s náma zavítá!”
Pak již vyrazili do města. Švejk šel docela najisto. Za chvíli již
stáli v renomovaném obchodě.
„Potřebovali bysme ňákej slušnej vohoz, paninko, abysme si naproti neudělali vostudu!” vyložil Švejk personálu butiku otevřeně.
„Něco decentního, do pohody. Styl, ale v lajně! Rozpočet ale nevomezenej, když to bude stát za to!”
„Tak to vím přesně, co potřebujete,” odvětila vstřícná mladá žena,
co stála za pultem, a hned si měřila jejich postavy. Byla natolik
profesionální, že nedala najevo ani sebemenší pochybnost, zda má k
dispozici i Švejkovu nadměrnou velikost. „Prosím, pánové, za
mnou!”
„Chystáte nějakou velkou akci? Jo, naproti, tam se styl hodí! Co
jinak děláte? Myslím, jako práci,” snažila se asistentka prodeje konverzovat.
269
Alan Svejk
„Takovej malej byznys, vobor Public Relations, skromnej vobrat
asi pět set mičudů ročně, a tady pan ředitel to vede!” ukázal Švejk na
důstojníka.
„Á, pane řediteli! Ono neuškodí, vyjít si mezi lidi, a podívat se,
jak město žije! Naproti budete určitě moc spokojený,” smála se na ně
docela pohledná dívka.
„Vidíte, pane obrlajtnant, co jsem říkal? Jen ve vokolí ceknete, že
míříte ‚naproti‘, a všici už věděj!” sykl Švejk. Naporučík začínal
chápat, že jeho podřízený věru nepřeháněl. Proto docela smířeně zaplatil celý nákup z erárních prostředků, a pomyslel si, jakpak je asi
vyúčtuje. Ale holt, kdo nehraje, nevyhraje, ukončil své pochybnosti!
„Sejdeme se tady na Můstku přesně v sedm! Zajistím rezervaci,
bez ní to nepude. Připravte se na velký tóčo, pane obrlajtnant!”
270
Alan Svejk
Vona je Asset - Flašku platěj daňoví poplatníci
Flašku platěj daňoví poplatníci
Večer se sešli, jak bylo domluveno, oháknuti v nových outfitech.
„Tak připravenej, pane obrlajtnant?”
„Na všechno, Švejku! Člověk se musí tužit. Máte mou plnou důvěru ve vaše pokročilý opilecký schopnosti!”
„Tak se do toho teda vopravdu dáme! Sakra, já se tak těším... teda,
jsem i trochu neklidnej! Ale to se poddá. Teď, nebo nikdy!” vzal
Švejk za dveře.
V té chvíli naporučík přesně pochopil, co Švejk myslel. Bylo to
dechberoucí, jak tu seděly všechny ty modelky, celebritky, umělci,
byznysmeni, korporátní elita a kdovíco ještě, a prohlíželi si je zvídavými, ač navenek lhostejnými pohledy.
„Co jsem vám říkal, pane obrlatnant? Cejtíte tu energii tady?
Jejda, to je síla! V tědle slavnejch chvílích chápu, jak neuvěřitelně
úžasnej je život!”
Když se usadili, a začali prohlížet menu, Švejk se nezapomněl
ozvat. „Já bych navrhoval, pane obrlajtnant, abysme si dali rovnou
celou flašku něčeho pitelnýho! Vono to vypadá moc dobře, když
vám to přinesou v tý kovový nádobě na stojánku! Proč nebejt aspoň
pár minut honórace?” pokoušel hostitele.
„To se vám to objednávají celé lahve, Švejku, když to nehradíte!
Není vám trochu líto daňovejch poplatníků, že tu prochlastáváte
jejich povinný příspěvky na obranu státu?”
„Halejte, zeptejte se třeba támhle Sagiho, kterej vám určo potvrdí,
že lejt po skleničkách, to je ztráta času, stylu i zbytečný votravování
personálu! Pěkně, ať to máme při ruce, až se budeme chtít vobčerstvit!
Nó a tak se holt koupí vo pár patrón míň, ale dyk se přece všude
stejně říká, že budoucí války už se budou vést jinak, než flintama!
271
Alan Svejk
Asymetricky, nepravidelně, politicky, ekonómicky... a NÁTO i naše
Armáda to věděj, proto nás sem poslali, abysme se tužili i na tomdle
novým bojišti! Ale i tady se holt platí, stejně jako ve zbrojním průmyslu! Takže neváhejte a solte, pane obrlajtnant, a já to pak daňovejm poplatníkům politicky vysvětlím, že vona se dneska vobrana
státu musí holt péct i u flašky!
A propos, podívejte se na ty lidi, co tady pracujou, co tu doslova
pobíhaj! Vono se řiká, že vobsluha dělá podnik, ale tady to platí vobzvlášť. Rychlý, vochotný, nic není problém, nic je nezaskočí, že si
připadáte, jak král. Přesně, jak to má bejt!
Víte, tady v tom zvláštním podniku peníze nic moc neznamenaj!
Přirozeně, že byste asi ňáký v kapse měl mít, ale není to snobárna ve
smyslu cen, vyžadovaný ourovně voblečení a přístupu. Posedět může
každej, a nic se po vás nechce. Jenže to jsme holt my lidi, pořád
chceme něco ukazovat!
Takže za chvíli už s klidným srdcem taháte prachy, co jste měl naškudlený na zaslouženou letní dovolenou u móře, a vobjednáváte
rovnou tendle ‚Dom Pérignon‘, přitom velkoryse máváte rukou nad
tou pálkou, co ta sranda koštuje, že jako prachy budou, ale my nebudem! Co člověk vypije a sní, to už mu nikdo nevezme! A to je i
mý heslo. Tak na zdravíčko! Salut!”
„Holky tu maj taky pěkný,” rozhlédl se nadporučík.
„Jen se na ně podívejte!” souhlasil Švejk. „Vony jsou jako ňákej
elitní kmen! Jak se nosej! Jak se tvářej! Prostě člověk musí zírat.
Někdy se vám tu vobjevujou takový kousky, že i já, co jsem v životě
už ledacos viděl, a máloco mě rozhodí, prostě civím, nemůžu jinak, a
nejračejc bych se hned zejtra dal na modlení, aby mě vochránilo před
tímdle pokušením!
Co se tejče toho, jak je dostat, jak je přesvědčit vo tom, že právě
vy jste král... nó, jak se to vezme, vono je to na jednu stranu jedno-
272
Alan Svejk
duchý, a na druhou zase dost vobtížný! Ale v zásadě, vony to ty elitní holky taky nemaj snadný, to si nemyslete! Vemte si, že nutně potřebujou najít ňákýho toho krále k sobě, prostě podobně vysoký ourovně, páč jináč to nejde, dyk by si jináč dělaly akorát vostudu, kterou si nemůžou dovolit, páč reprezentujou! A takoví klucí se hledaj
moc těžko, i když asi každej z nás to má v sobě. Jak bylo to moudro,
že čím jste vejš, tím se cejtíte vosamělejší?”
„Zvláštní, jak Elisabeth taky hledá krále. Všechny asi hledají krále, ne? Prince na bílým koni, nebo jak se to říká. Otázka je, co ten
pojem vlastně znamená? Vždycky budou jiný kluci hezčí, bohatší,
vyšší, s větším autem nebo domem,” uvažoval nadporučík.
„Ptáte se, jak definovat krále?” přihnul si Švejk poctivě, s daňovými poplatníky zjevně našel společnou řeč. „Eh, těžká věc! Asi je to
někdo, kdo je ňák přesvědčí, že se jemu, zrovna jemu, maj podřídit,
páč je to správný a pro ně vhodný! Nemyslím, že by šlo vo pouhý
fýzis, prachy, káry, nebo baráky!
Podívejte, třeba zrovna tendle slavnej Sagi! Halejte, toho když vidíte při práci, jak voslovuje a balí holky, to je koncért, že by i ta
věhlasná státní filharmónie záviděla! Přitom ty dnešní holky jsou už
dávno generace, která ho moc nezná, která si už nevěsila jeho plagáty někde v pokojíčku nad postel a nevzdychala po něm toužebně! A
přesto je pořád dává ve velkým! Víte, von dokáže něco, co jiný né bejt strašně nevtíravej! Nevotravuje je. Netlačí na ně! Spíš tak jako z
dálky šeptá, teda spíš našeptává. Je chytrej. Tomu se daří!
Takže vono je to asi hlavně vo stylu jednání. Může stačit jediný
slovo, a modélka, co po ní toužej davy, zrovna za váma voddaně
pude až na konec světa, i když jste pan Nikdo, ale stejně tak, když
nevíte, jak na to, ani po dvaceti letech dobejvání a předváděček posledních Mercedesů s váma nepude na blbý kafe. Je ale určitě dobrý,
podívat se naživo, jak to celý vypadá!
273
Alan Svejk
Mimochodem, četl jsem zajímavý vejsledky ňákýho průzkumu,
kde se ptali holek, co si jako myslely vo svým pozdějším vyvoleným,
když ho poprvý potkaly? Drtivá většina jich překvapivě řekla, že jim
přišel ouplně vo ničem, ba často až jako vyloženej blbec! Co se pak
mohlo stát? Co ty šikovný klucí udělali? Nebo v nich ty holky musely něco vobjevit, co nebylo nejdřív zjevný? Je to zvláštní! Klucí mů žou bejt rádi, že jim ty holky vůbec daly eště šanci, ukázat, co v nich
je, že se s nima teda znova sešly!
Napadá mě, že tady na tomdle místě můžete vidět i jinym ouhlem
pohledu tu základní votázku, co je smyslem života? Láska? Prachy?
Barák? Ouspěch? Majestát? Říkám si, k čemu to všecko? Nebo si
prostě jen užívat, a nic neřešit?
Taky nevím. S tím mi zase poraďte vy! A pojďte, popojedem,”
chopil se Švejk zkušeně lahve, prý aby ‚nezteplala‘, přestože ta si
hověla v kostkách ledu.
„Hádám,” napil se nadporučík střídmě, „že by člověk měl hlavně
něčemu věřit! Ať je to cokoliv, ale musí něco takovýho mít.”
„Dobrá teórie, pane obrlajtnant! To mi připomíná, jak jsem jel
tudle něco vyřizovat do Holešovický tržnice, jeden malej kšeftík s
Ajfounem pochybnýho původu, a jel tam se mnou v socince takovej
ten vopravdickej mnich, jak má tu kutnu, růženec kolem pasu, a
sandále! A normálně si četl v tý tramvaji mezi všema těma ateistickejma lidma ňákou knížku, co sice nevypadala přímo jako modlitébní, ale stejně působila dojmem jakýhosi velmi duchovního svazku, měla krásný temný desky, lemovaný zlatem!
Víte, měl jsem strašnou chuť za ním jít a zeptat se ho: ‚Halejte,
vašnosto, vy tomu fakt věříte? A jak mám uvěřit já?‘ Jako, že bych
ho votevřeně požádal vo radu! Třeba by mi pomohl, nebo by mi
rovnou řekl, jako tehdá vy, že jsem ouplně ztracenej, a ať se klidně
rovnou vodebéru do pekla, páč už nemám naději!
274
Alan Svejk
To nebyla moc dobrá vyhlídka! Tak jsem radějc mlčel, vono některý vošklivý věci člověk slyšet rači nechce, co říkáte? A voni tydle
klucí viděj možná víc, než bysme si pomysleli!”
„Můžete uvěřit ve svou zemi. A pracovat pro ni!” uvedl nadřízený.
„Moje země... pane obrlajtnant, to je krásný slovo, jak z tej naší
vzletný hymny! Ale v praxi? Podívám se kolem sebe, a vidím jen
zmatek! Když vidím naši státní vlajku, nevím, co k ní cejtit. Asi se
moc nevnímám, jako součást toho všeho. Anebo na tom všem vidím
tolik chyb, že s tím nechci mít nic moc společnýho, přestože vobčanku samozřejmě mám?
Proto, jak jsem říkal panu plukovníkovi - já jsem asi fakt trochu
ztracenej! Myslím, v tomdle světě. Je to kapánek bolestivý!”
275
Alan Svejk
Vona je Asset - Elita nás poučí
Elita nás poučí
„Vy jste stejně dobrej, Švejku! Radíte jiným, jak jsou věci
správně, člověk vás poslouchá, a říká si: ‚Tenhle chlap to má v hlavě
srovnaný, jako málokdo!‘ A nakonec se zjistí, že nemáte vyřešený
ani elementární věci, co každej jinej člověk!”
„Kovářova kobyla, pane obrlajtnant! Nikdo nemůže mít všecko!
Ty, co jsou zdraví, chtěj peníze. Ty, co maj peníze, chtěj ještě víc
peněz. A ty, co maj ouplně nejvíc peněz, chtěj bejt zdraví. Pak se v
tom vyznejte!
V něčem dostanete shóra nadělíno, že to berete za samozřejmost, a
jiný věci jsou pro vás zase tak děsně daleko, že k nim dost možná
nikdy nedospějete! Vostatně, kdo komu brání, aby hned zejtra vodešel z tý votravný práce, kam chodí nerad a platěj mu málo, a začal s
vlastním velkým mezinárodním byznysem? Bejt pěkně vlastní pán, a
nemuset se dělit vo zisk s hamižným, neuznalým šéfem?
Ale málokdo to udělá a většina z nás stejně prožije život víceméně
standartní, jako vostatní. Asi je nám líp, mezi svejma, než někde
šahat po hvězdách, a cejtit se tak strašně vosamělej, prostě sám, jako
ten kosmónaut v kabině vesmírný lodi, co někde v půlce cesty k Alfě
Centauri zalituje, že radějc nevostal doma, za pecí!
Znal jsem jednoho akadémickýho malíře, ňákýho Hubáčka. Bydlíval v Hloubětíně, ale před pár rokama se vodstěhoval na takovou
samotu někde na Šumavě, snad Prášily se to tam jmenovalo, aby
mohl v klidu tvořit. Vopravdu, zapomenutej kus země! A tendle Hubáček měl rád režim. Ráno vstal, snídaně, kafe, a hned se pustil do
práce!
Maloval každej den. Maloval slunce, i mraky, sníh, zimu, léto, padající listí, všecko, jak to přišlo. A takhle byl spokojenej. Vobčas
ňákej ten vobrázek i prodal, za slušný peníze, přes hranice, ve tvr-
276
Alan Svejk
dejch, von neměl špatnej vejtvarnej styl! Takže měl i na gábl, a jeden
by řekl, že mu dočista nic nechybělo!
Proto mě moc překvapilo, když jsem ho zase našel v jedný hospodě v Holešovicích, ‚U starýho přístavu‘. Seděl tam, nasával jak houba, voni tydle malíři a kumštýři vůbec bejvaj dost bezedný, a povídá
mi: ‚Švejku, já se vám svěřím. Já to už pochopil!‘ A já na něj, co
jako pochopil?
A von, že správný není, udělat něco velkýho! Správný je prej pouze to, mít kolem sebe někoho, kdo je vám podobnej, s kým máte
něco společnýho, stejný zájmy, názory, něco prostě sdílíte, nejste
zkrátka na světě sám!
Líčil mi, že jak měl tolik času na seriózní práci a nikdo ho ne votravoval, rozhodnul se, že namaluje vobrovský plátno, vo kterým
se bude mluvit eště za sto let, jako vo tý Muchově ‚Slovanský epopéji‘. Makal, jak mašina, šlo to vod ruky, musel bych prej to libový
plátýnko vidět! Vystěhoval kvůli němu půl chalupy a rozboural
příčky, nebál se žádnejch vobětí!
A pak se na to dílo najednou podíval, a přišlo mu to prej, jako
životní chyba! Páč ho to jako nedostává k lidem, ale vod lidí! A tak
to celý roztrhal a spálil v kamnech!
Já na něj, že esli to jako není škoda? A von, že člověk má prej zůstat při zemi, tak je to správný! Že člověk se tak narodil, aby chodil
po pevný zemi, a má se bát lítat, má to prostě v sobě, ty vobavy, tu
závrať z hloubky, přestože vo tom denně snívá! Ale je třeba udělat
správnou věc, správný rozhodnutí, i kdyby se mělo couvat zpátky, z
tý lákavý, svůdný cesty, která se tváří, že na jejím konci na vás čeká
všecičko, po čem jste jen v životě toužil!
Nó, nakonec potkal na jedný svý vernisáži v Klatovech ňákou
ženskou, vdovu až vodněkaď z Podkrkonoší, a dneska tam na Šumavu jezděj už jen na chalupu. Von si maluje, do pohody, pro radost,
277
Alan Svejk
a vona něco vaří, nebo peče. A pak ho zavolá, že je to hotový, a von,
i když mu to zrovna jde pěkně vod ruky, prostě to nechá bejt, a jde, a
věnuje se prostýmu žvanci, nebo koláči, co vona udělala vlastníma
rukama, čehož si moc váží, každičkýho sousta. A v tý chvíli je
šťastnej! Von asi potřeboval, najít něco smysluplnýho na tý zemi,
když předtím žil prej v docela mylným dojmu, že svět a požehnání je
jen ve hvězdách, a že se tam musí hledat!”
Podnik již žil naplno. „Podívejte se, pane obrlajtnant! Sagi si vybral! Pro dnešek už má svou královnu! Podívejte se, jak ji nejdřív jen
tak prohlíží, takový nenápadný, krátký, jakoby náhodný pohledy, aby
nic nenaznačil, aby jí spíš dal poklidně najevo, že normálka, že vona
není nic velkýho, že ten slavnej Sagi na ni nic nechystá, nemá důvod
k ňákýmu rozrušení!
A teď si všimněte, jak se nenápadně přesune vo stůl blíž k ní, kde
má kámoše, co ho jde jako čirou náhodou pozdravit. A zintenzývní
to! A v tý chvíli to vona už pochopí šestým smyslem, že ji má v
merku! A věřte mi, že v tý chvíli už vona nevodejde! Je to asi nějaká
mágie? Vony holky málokdy vydržej až do zavíračky, aby nevypadaly laciný a ztracený, spoléhaj na dynamiku, věčnej pohyb, to znamená vodchod, přesun! Věřej, že stabilitu lze nalýzt v pasivitě, téct
prostě, jako voda, jako to říkal ten slavnej čínskej mudrc Lao-c‘. Ale
věřte mi, tadle labuť tady vostane, a bude se celá chvět vočekáváním,
neklidem!
A von pude pořád blíž a blíž, pomaličku, a pak ji jen tak náhodně
vosloví a usměje se na ni, von to má za těch několik desetiletí dlouhý
kariéry profláklýho proutníka už dobře naučený! A takhle to bude dál
a dál, a nakonec s ní dost možná ruku v ruce vodejde naproti do báru,
kde párty bude eště dál pokračovat, domů se pude až k ránu, dyk jsou
to mladý lidi, chtěj si něco užít, než je všecky ty votravný povinnosti
ze snivejch vobláčků stáhnou k zemi!
278
Alan Svejk
Co je na tom vostatně špatnýho? Kde to dneska skončí, to nevím, a
asi to ani není tak důležitý. Třeba je zadaná, kdoví! Ale rozhodně ho
vyslechne a je dost možný, že bude ouspěšnej. Takhle se dělaj
pořádný PSYOPS!”
„Já mu to přeju, Švejku, když je to pro něj tak důležitý, i když
úplně nechápu, co v tom pořád vidí za smysl, že ho to ještě nepřestalo bavit, po tak dlouhý době? Jeden by čekal, že zrovna takovej
ostřílenej Casanova konečně pochopí, že jsou vlastně všechny stejný,
přestože se v nás každá nová snaží vzbudit pocit, že ona zrovna je ta
speciální, kvůli který má smysl, všechno zahodit, a kleknout před ni!
Ale co to má společný s náma, a našima úkolama? Dobře, chápu,
že tyhle modelky jsou někdo, že vedou, že mají styl, sebevědomí! A
že Sagi tady mezi ženským plemenem řádí, jak černá ruka, a málokterá mu odolá! Ale co si z toho máme odnést my?”
„Lidská společnost, pane obrlajtnant, má jeden takovej zásadní
nedostatek! Poskytne totiž jedinci míň přesnejch informací, než by
potřeboval. Kdo vás učil, jak se balej holky? Kdo vám říkal, co vony
chtěj? Kdo vám vyložil, jak přemejšlej? Řekněte mi jméno toho
ctěnýho člověka!
Ták, a dostal jsem vás! Nevíte! Ňáký časáky, filmy, knížky
možná, kámoši vobčas něco tvrdili! Ale byly to důvěryhódný zdroje?
Nebo jen jedna paní povídala, a vy, páč byla nouze vo akadémicky
přesný info, jste to přijal, že je to fakt?
Vidíte! Spolejháte na idéovou podporu z pochybnejch zdrojů! Ale
tady jste u pramene! Tady se scházej ty, který to vyhrávaj, aniž by vo
tom jen prázdně tlachali! Všecko tady, tendle podnik, i jádro jeho
návštěvníků, jsou top! Jasně, mohli bysme se přít, esli nějakej vědátor, co teď sedí někde na univérzitě mezi zkumavkama s ňákým chemickým sajrajtem, není lidstvu prospěšnější? Možná.
279
Alan Svejk
Ale voni jsou ta viditelná část, kterou potřebujem jako inšpiraci,
jak žít, co dělat! Jsou to klíčový lidi ve společnosti, který mi v Armádě říkali, že mám pro naše PSYOPS hledat! Né třeba jako tady ty dvě
holky vedle nás, ty jsou tu spíš na čumendu, bejt u toho, podívejte,
jak se nejistě hihňaj a jedna má falešnou Vuittonku, což se tady morálně nevodpouští!
Zato támdle ty dva frajéří, podívejte, jak tam s nima sedí ta kočanda! Tak to je jasný, že voni budou někdo, a život, co žijem, je
zrovna jima dost možná značně vovlivňovanej!
Všimněte si, jak vona jim visí voběma na rtech! Je v podřízený
pozici, přestože tam venku, a mezi kámoškama, je královna! Ale né
tady, né s nima! Nejsou nejkrásnější, nemaj nejširší ramena. A vona
je přesto poslouchá a směje se na ně stydlivě. Proč? Co jí můžou dát?
Práci? Prachy? Né, todle je víc! Vona prostě cejtí pro sebe jako
vhodný, bejt někde poblíž nich! Magie, esence síly!
Takhle vypadá vopravdická šlechta, co přitahuje lidi, co se jí sami
a rádi dobrovolně podříděj, přestože byste řekl, že to není moc důstojný! Ale voni přitom lidi jen dělaj, co považujou za správný, užitečný. Nemá cenu, hledat v tom vyšší smysl!
Co se tejče ženskejch a jejich struktur, tak ty jsou zrovna tady taky
moc dobře viditelný. Podívejte se támdle na druhou stranu lokálu, na
tu rozvernou partičku, jak tam má tu narozeninovou voslavu!
Voslavenkyně je modelka, která už dneska mediálně trochu zapadla, ale stejně si její jméno každej eště pamatuje. Nevím teda ouplně přesně, co je na ní tak zázračnýho, ale všímáte si, jak jim
kraluje? Přitom mi z nich vobjektývně nepřijde ani nejhezčí, nebo fyzicky nejvyšší. Ale vládne jim ňák, chápete, poslouchaj ji, respektujou jako autóritu! Hned je jasný, že vona je ten středobod, na kterej
je třeba se zaměřit!
280
Alan Svejk
Taky si povšimněte, jak s nima nejsou žádný mužský. Ani jeden!
Vona to může sice bejt jak se říká dámská jízda, ale sledujte, nikdo si
ani netroufne, jít za nima, a balit je, přitom se tam koncentruje krásy
na kila a leckerej frajér tady kolem nás má na oučtu možná i stamilióny, že by si ledacos mohl dovolit! Maximálně klucí pozdravěj, ale
jen tak zdálky, žádný votevřený flirtování.
Jak je to možný? Kde jsou ty vočekávaný kohorty vobdivovatelů,
ctitelů, mlsounů, votravů? A to jim šlechtičnám samejm nechybí ta
pozornost, vobdiv? Co se to děje?
Jenže takhle to tady prostě nefunguje! Tady si je každej vědomej
toho, kam patří! A taky toho, že rozbít ty řetězy, to není votázka
zkonzumování pár panáků a nalezení trošky tý vodvahy, abyste zrovna za ní zašel, a zkusil to!
Musí se na tom pracovat, udělat něco s tím životem, se sebou! Né
se světem! Se sebou! To se mi líbí, jak voni se tady v jistým smyslu
pěkně držej u země, i když vy podle časáku máte pocit, že je to jinak,
že by všichni chtěli ty vejšiny, Hollywood a jánevímco!
Abyste rozuměl, já nejsem z těch davů, co jim záviděj, co sem
chtěj patřit, bejt jeden z nich, z tý mýtický komunity ‚zlatý mládeže‘.
Nemám na to ani figuru, ani prachy, ani perspektývu. Ale mám je tak
ňák rád! Jsou to vopravdický lidi, i když některý z nich, hlavně ty
modelky, strašně lžou, a vymejšlej si, aby se dělaly lepšíma, aby jako
ouspěšně budovali ten správnej ‚mediální vobraz‘!
Přijdou mi prostě inspiratývnější, než ňákej filozof, co káravě zvedá ruku a říká, jak je civilizace pokleslá, a že by se měla nějak kulturně povznýst, a podobný vyprázdněný, s praxí nesouvisející řeči!”
„Už vám rozumím líp. Že se tedy jedná o lidi, kteří pochopili víc,
než jiní, a proto mohou ovlivňovat víc, než jiní!”
281
Alan Svejk
„Přesně! Nejen, že maj ty klíčový informace, a proto můžou vést,
jako ve smyslu kvalifikace. Voni vlastně i musej, páč co bychom si
my vostatní, neprobuzený, bez toho inšpiratývního vedení počali?
Jakej je tam teda prostor na pochybnost? Pokavad se jako vyvolenej vzdáte vedení, vlastně zrazujete svý lidi, který na vás spoléhaj,
páč vás potřebujou!
Elita teda znamená, bejt vyvolenej vlastnostma, který vedou k procitnutí. A to byla věta dne!
Povězte, pane obrlajtnant - nevydělal jsem nám teď těma stěžejníma infórmacema eště na jednu erární flaštičku z penízků našich
hodnejch, uznalejch daňovejch poplatníků, co hladově čekaj na naše
převratný myšlénky? Vono v týdle už toho moc není, takže...”
282
Alan Svejk
Vona je Asset - Pozdrav vod vobčanů
Pozdrav vod vobčanů
Protože Švejk trval na tom, že se jejich Agentura musí široce zapojit do veřejného dění, aby byli vidět a slyšet, o týden později přijala Městská část Praha 1 dopis tohoto znění:
Věc: žádost o úpravu městského mobiliáře
Vážená paní, vážený pane,
dovolujeme si Vás požádat o rozhodnutí v závažné záležitosti vysokého lokálního i celospolečenského významu, spadající pod Vaši
kompetenci a silně ovlivňující vnímání Prahy 1 jak českou veřejnosti,
tak návštěvníky z celého světa.
Kavárna VIP Celebrity Café, sídlící na Praze 1, vnímána veřejností jako jeden z TOP pražských podniků světové proslulosti,
navíc umístěná v bezprostřední blízkosti Václavského náměstí, je klíčovým bodem setkávání jak vysoce postavených osob českého
společenského, podnikatelského i úředního světa, tak turistů, kteří
sem přicházejí jak náhodně, tak na základě doporučení globálních
recenzních serverů, aby okusili zdejší vyhlášenou, specifickou atmosféru i gastronomii.
Není sporu o tom, že se jedná z hlediska Prahy 1 o strategický
podnik, jehož zájmy by neměly být opomíjeny, jelikož jsou společné
se zájmy MČ Praha 1. Majitel kavárny je navíc široce společensky
aktivní ve smyslu sponzorství pro účely estetiky i zkvalitňování životního prostředí, kdy jeho darem vzrostlých kvalitních stromů změnila
celá ulice výrazně tvář k příjemnému, atraktivněji působícímu místu
nejen pro vycházky občanů, ale i pro obchodní činnost okolních obchodů a společností, vč. vysoce renomovaných značek.
283
Alan Svejk
Bohužel, bezproblémový provoz VIP Celebrity Café je neustále
narušován ze zdánlivě banálního důvodu, a to je umístění laviček
městského mobiliáře přímo vedle zahrádky kavárny, po celé její délce u obrubníku, v počtu 4 kusy. Na těchto lavičkách se permanentně
zdržují a scházejí problémové existence nízkých hygienických návyků, konzumující alkohol na veřejnosti a obtížně postižitelné policejními složkami, včetně osob až vyloženě závadových, čímž se zvyšuje kriminalita na území Prahy 1, a též snižuje úroveň veřejné čistoty a pořádku.
Odstraněním uvedených částí městského mobiliáře by se nejen
zlepšila bezpečnost a čistota v této ulici, ale taktéž celková úroveň
Prahy 1, což by mělo za pozitivní důsledek lepší vnímání naší městské části pozornýma očima osob z celého světa i domova. Současně
by se zvýšil komfort nejen návštěvníků VIP Celebrity Café, ale i procházejících chodců, v počtu stovek až tisíců osob denně, kteří mají
též zájem na bezproblémovém průchodu, aniž by byli obtěžováni účelovými žádostmi o peníze a nepříjemnými zážitky.
Jsme si samozřejmě vědomi, že sociálně slabé osoby mají přirozenou potřebu, zdržovat se na místech, kde prochází co nejvíce lidí,
aby maximalizovaly příležitosti na zajištění obživy. Avšak není přijatelné, aby těmito aktivitami významně narušovaly záležitosti vyšších zájmů celé městské části Praha 1. Pan majitel nicméně bude s
vědomím společenské odpovědnosti vážně uvažovat o realizaci podpůrných aktivit v sociální oblasti na Praze 1, aby ulehčil uvedeným
osobám nesnadnou životní etapu.
Žádáme Vás, abyste pečlivě zvážil/a uvedené široké argumenty
pro odstranění uvedených částí městského mobiliáře, a podnikl/a
kroky, vedoucí k nápravě současného stavu, či předal/a uvedenou
záležitost na vyšší místa k posouzení a rozhodnutí. Jsme připraveni,
zopakovat naše argumenty Vám či jiným ve věci odpovědným za-
284
Alan Svejk
městnancům MČ Praha 1 při osobním setkání, které považujeme za
vysoce vhodné pro hlubší seznámení s rozsahem a důsledky celého
problému.
S pozdravem
Aktiv angažovných občanů
285
Alan Svejk
Vona je Asset - Divadýlko pro votrlý
Divadýlko pro votrlý
O pár dní později kráčel Švejk beze spěchu k zastávce tramvaje,
když tu mu cestu zastoupili dva docela neznámí muži středního věku,
a bez okolků na něj spustili.
„Uctivá poklona, pane Švejk! Co se takhle společně projít? Když
máme takovej hezounkej večír,” navrhli mu nejčistším libeňským
dialektem, ale v jejich tónu byl příkaz. Švejk se sice zarazil, ale hned
si vzpomněl na motto, že život je jen náhoda, a tak se nebránil. „Esli
to mám mít za sebou dneska, nebo někdy jindy, vo co jde! Von
člověk musí počítat, že se spálí, když si hraje s vohněm. Šlamastyka
prostě příde, před ní se neuteče!”
A tak tato podivná trojice kráčela dál, směrem k ‚Divadlu Spejbla
a Hurvínka‘. Švejkovi přišel na mysl veselý nápad, že snad míří na
večerní představení, a přišlo mu to úplně trefné, protože dobře tušil,
proč má tuto přátelskou návštěvu. Musel se začít smát.
„Copak vás tak pobavilo,” prohodil jeden z mužů skoro nezúčastněně.
„Ale nic, vašnosto, já jen, že je tady to divadlo těch slavnejch loutek, víte! Tak esli zrovna tady plánujete tu hrozivou schůzku typu
‚poslední varování‘, na který mi předpokládám názorně vysvětlíte, že
mám vokamžitě utýct na druhej konec světa a radovat se, že jsem
rovnou neskončil s betónovejma botama na dně ňáký rybářema voblíbený přehrady?
Vono mi bylo hned jasný, když jsem se do tohodle slavnýho
brannýho dobrodružství pustil, že asi dřív nebo pozdějc někdo jako
vy přikráčí! Vono je to tak v každým bijáku, jak se hrdina do něčeho
nevědomky namočí, a pak to jde rychle, vodkudsi se vobjevěj takový
tajemný pánové, zrovinka jako vy dva, tvářej se moc vážně, a říkaj
286
Alan Svejk
něco jako: ‚Kámo, tos neměl, plýst se do našich velkejch věcí, žes radějc nevostal se svou holkou v pelechu u telky, teďka si to vyžereš!‘
Každopádně se teď cejtím jako dost vejznamná vosoba, a esli jsou
todlecto mý poslední vokamžiky, tak vyřiďte tam nahóře, vodkaď
jste určitě přišli, že jsem rád aspoň tu chvilku posloužil vyšším zájmům svý milovaný země, kde jsem se narodil, žil a nakonec i
padnul se jménem republiky na rtech! Holt moje trvanlivost byla
kratší, než jsem si představoval!
Mý holce nic vzkazovat nemusíte, vono bude lepší, když zmizím
bez rozloučení, vona se nejdřív bude divit, pak si pobrečí, nakonec
popojede, najde si někoho jinýho, lepšího, a svět se bude poklidně
točit dál! Von jeden voják nic neznamená, jako v tý knížce ‚Na západní frontě klid‘!
V každým případě jsem vám plně k dispozici, a dělejte si se mnou,
co chcete!” zastavil se Švejk, a zasněně se zadíval na temnoucí oblohu, jako kdyby ji měl vidět naposledy, protože toto je jeho poslední
minuta.
„Von je fakt hroznej kecal, naživu je to eště horší, než jsem si
představoval,” obrátil se jeden z cizích mužů na druhého. „Ale aspoň
nedělá problémy, to kvituju!”
„To jsme rádi, že jste rovnou zmínil ty loutky, a nebudeme muset
chodit kolem horký kaše, pane Švejk,” odpověděl druhý. „Víte, kvůli
nim jsme náhodou zrovna přišli! Určitě víte, jaký loutky myslíme,
viďte, vždyť jste tam sám byl! Ale klidně zkuste dál hrát blbýho,
času máme dost!”
„My jsme totiž z Divadla Spejbla a Hurvínka, bezpečnostní
vodbor,” zachechtal se ten první.
„Jaký loutky? Já vopravdu nevím, pánové, co myslíte! Jako Spejbl, Hurvínek? Nó, to jsou přece moc voblíbený postavičky! Akorát
jsme na to už kapánek starý, nemyslíte? Ale pokavad vám to učiní
287
Alan Svejk
potěšení, jsem vochotnej se vobětovat, a stříhnout si ňákou tu dobrou
šou, copak nám dneska hrajou?” zkusil Švejk získat čas a matně si
vzpomněl, že jindy až přespříliš opatrný nadporučík mu úplně zapomněl říct, co má v takových situacích jako dělat! Neříkal něco o tom,
že se u jejich regimentu nebude nic utajovat? Jémine, proč mu nedal
nějakou instrukci? Nebo je to nějaký druh testu loyality? Neměl by
nyní říct něco jako...
„Halejte, pánové, na mně je zájem! Jsem vobávám se nedotknutelnej! Todle je moc vošklivý nedorozumění, a budete z toho mít
malér! Zavolejte svýmu nadřízenýmu, a vysvětlí se to. Dobrovolně
vám ale nic říkat nebudu!”
Jen tak mírně se pousmáli. „Ale nó ták, pane Švejk! Dyť si jen nezávazně povídáme, nevinně konverzujem, to přece není nic špatnýho? Říkali jsme si, že nejlepší bude, prostě si tady na vás počkat, a
úplně normálně se zeptat. Je to důvod, abyste se zlobil, a šprajcoval
se? Jsme přece jen lidi, né? A máme společnej zájem.
Tak podívejte. My vám něco řeknem, a vy nám taky! Vyměníme
si informace. A abyste viděl, že to myslíme dobře, tak já teda začnu.
S těma loutkama je problém, víte! Když použiju vaše slova - je na
nich zájem! A představte si, ňákej bezvohlednej slon teďkonc vlez
do skladu, kde Spejbl a Hurvínek spinkaj po náročným představení,
to víte, i voni si musej vodpočinout, a tendle zlej slon po nich začíná
šlapat. A to není dobrý!
Pro nás, pro vás, ani pro ty po kultuře lačný školáky, co sem denně
choděj, aby se pobavili, když jinak ležej furt v těch nudnejch učebnicích a už jsou z toho votrávený, tak si chtěj vorazit. Někdo, tenhle
slon, nám všem bere tuhle radost, co z loutek všichni máme. Rozumíte mi? Už je to jasnější?
Je to prostě nemilá situace pro nás všechny! Nám je úplně jedno,
co si tady vopodál ve svým kanclíku vymejšlíte za blbinky, co jim
288
Alan Svejk
říkáte vznešeně ‚voperace‘. Nebejt těch loutek, vůbec tady nejsme, a
vy jste si mohl v klidu jít na pivko!
Ale dneska to asi nestihnete. Možná by bylo dobrý, projet se
společně za Prahu, k nějaký hezký přehradě, když se vám ta idea tak
líbí! A já uznávám, že von takovej klid přírody, když máte nad
hlavou jen vzdálený hvězdy, je dost uspokojivej! Však víte, vlnky
šplouchaj, vůkol ticho a mír, prostě ráj!
A ta koupačka by taky nebyla marná! Máme hezký počasí, takovejch 10 stupňů ta voděnka mít bude. Malý vosvěžení by vám jistě
pomohlo, abyste si vzpomněl!
Zeptám se vás nicméně rovnou. Kdo tomu slonovi poradil, aby šel
do tohodle skladu loutek? Kde vzal jeho adresu? Todle je pro nás taková záhada, víte! Nemůžeme pořád přijít na to, jak se vo tom dozvěděl, a co je eště horší, že tam vopravdu šel. Chápete, naprosto
bezvohledně, že se všichni kolem vyplašili! Pořád v tom ale nevidíme smysl.”
„To my taky ne,” přidal se Švejk opatrně. „A že jsme hledali.”
„Vida, jakej jste chápavej! V tomdle příběhu prostě chybí ňákej
důležitej detail. My ho neznáme, vy taky ne. My ho hledáme, vy
taky. Všichni prostě víme, že tu něco není správně. Ale co?”
„Povídám vám, že prostě nemáme ani potuchy. Nemůžu ve věci
pomoct, i kdybych chtěl!” vysvětlil Švejk.
„A to vám jako nevadí, že vám slon taky řádí na zahrádce?”
„U nás neřádí. Pomáhá! Ale nesvěřuje se nám s tím, vodkaď přišel, ani co má v plánu. Je takovej tajnůstkář. Nevyznáme se v něm.”
„Přece vám dneska už musí bejt jasný, že takhle to nepůjde, že vás
slon přivede do zkázy, když tohle dělá! Že to nemůže projít. Takhle
se to přece nemůže provádět! Vědí vo tom u vás ‚nahóře‘? Mělo se
to nahlásit, todle fakt jó! Proč jste to teda nenahlásili?”
289
Alan Svejk
„Mysleli jsme si, že se nás to netýká, že je to něco velkýho, a my
jsme stejně jen pěšáci.”
„Ale voni shóra vám přece jasně řekli, že nebudou zasahovat!
Když teda přijde tendle necitlivej slon, a dupe chladnokrevně po
loutkách, nenapadlo vás, že nemůže patřit do vašeho revíru, a musí
se hlásit nahóru, hajnýmu, aby ho namířenou kulovnicí trochu
usměrnil? A to honem? Aby se prostě mohl slon rychle vyvést ze
zahrádky, než ji celou pošlape?”
„Já nevím. My jsme na tom asi měli zase jinej zájem, a tak jsme
přivřeli voči. Nedošlo nám ouplně do dousledku, co by to mohlo
znamenat! Mysleli jsme si, že takhle prostě ty vysoký hry fungujou,
a stejně se nic nedozvíme. Nicméně připouštím, ano, diskutovalo se,
esli to jako nahlásit. Ale pak se zase řeklo, že se počká, jak to do padne, mohlo se nám to třeba jen zdát. Nebyla možnost prověření. A
slon běží tak rychle, že není moc času, analýzovat každej jeho krok!
Sotva se držíme jeho tempu.”
„Nó, všichni děláme chyby! Ale měl byste nám aspoň pomoct, aby
se napravily! Páč takhle to vopravdu nejde, pane Švejk! Chápete?
Takhle né! Takhle nebudete s nikým kamarádi, to mi věřte! Přitom
víme, že vy, ani váš nadřízenej, s tím nemáte nic společnýho. K
loutkám jste neměli a nemohli mít přístup.
Proto potřebujem, abyste se postavili na stranu těch dobrejch, potažmo slonem vohroženejch, a pomohli nám s pečlivým vyšetřováním týdle kauzy, než to zajde eště dál, a už si nebudem jen tak
přátelsky povídat. Ale nebojte se, abyste nebyli škodný, něco vod nás
za tu pomoc dostanete, malou pozornost, dáreček, podle toho vašeho
voblíbenýho barteru. Pomožte nám najít motivaci a zdroj informací
slona! To je celý. Víte mimochodem, kde je teď slon?”
„Jak to mám vědět? Nic mi po tom není! Nikdy jsme neuvažovali,
že bysme prováděli ňáký klihování, to není naše práce, ani metóda!
290
Alan Svejk
Je tu pár dní, a kromě týdle loutkový kauzy, která rychle vyšuměla,
páč slon nás zapojil do zběsilýho pracovního tempa, v nás nevzbudil
žádný hlubší podezření, navopak!”
„Ale do školy, kam slon chodil, jste si přesto zašel, asi né na špacír, có? To nebyl projev moc velký důvěry!”
„Chtěli jsme vo slonovi vědět víc, páč šlo vo votázku dělení
kompetencí. Vypadal, a potvrdil to, že nás vokamžitě všecky přeroste, a vyvstaly tam pochopitelně dotěrný votázky, co je vlastně zač, a
tak jsme si ho chtěli kapánek procvaknout. Na nás byl až varovně
dobrej, a hned nás napadlo, esli je to dobře, nechat ho řádit bez vohlávky.”
„Dobře, věříme vám! Uděláme to teda takhle. Zejtra, až se potkáte
s vaším nadřízeným, jistě mu celej tenhle rozhovor přetlumočíte, vo
tom nepochybujeme. Rovnou mu vzkažte, že je průser, von to pochopí!
Dál! Až to spolu proberete, vokamžitě svoláte všechen perzonál, a
ředitel všem voznámí, že stopuje absolutně veškerou činnost vaší
agošky, páč je podezření, že kdosi vynáší interní informace, a jsou
tudíž vohrožený vaše zájmy! Prostě stopka, komplet, akorát tak se
bude chlastat kafe a žvanit vo počasí, rozumíte? Vypnutej internet,
vymontovaný disky z počítačů, skartace úplně všech dokumentů.
Však von váš šéf tohle zná. Proval! Narušení perimetru!
Potom, a teď mě dobře poslouchejte! Pozvete si slona na kobereček, páč zrovna jemu moc věříte, a svěříte se mu, že všechny ty
voperace, který se plánovaly, jsou prozrazený, že vo tom není sporu.
A zeptáte se ho, co by navrhoval, aby se udělalo, když je činnost vaší
agošky úplně vochromená? Slon se ňák vyjádří, nebo taky né, to je
vcelku jedno.
Vy sem ale pak přijdete, každej den toudle dobou nás tu teď najdete, a nahlásíte nám, jak to přesně proběhlo, co slon řekl, každičký
291
Alan Svejk
jeho slovo! Jak se tvářil, co dělal, prostě jeho reakce, a tak. To přece
není nic těžkýho! A až nám tohle vyklopíte, pokud možno pravdivě,
tak my vám dáme ten dáreček, kterej vás vopravdu potěší! Za vochotu a vstřícnost a smysl pro správnou věc. Vony i ty vyšší zájmy se
musej chránit, co říkáte, když je někdo moc aktývní, až zbrklej?
My jsme pořád vochotný věřit, že se k tomu slon dostal náhodou!
Že jen někde zaslechnul něco, co neměl. Že teda není součástí něčeho většího. Potom jsme vochotný to smazat, ale ujistěte se, že slonovi vyčiníte, aby to už nedělal, a vrátil se zpátky do ZOO, kam
patří!
Ale pane Švejk! Pokavad se náhodou zjistí, že slon v něčem jede,
bude tady u divadla moc horko! Tím myslím všem! A znáte ten zákon, jak něco hnědýho padá pěkně vodshóra dolů? Úplně dole budete
vy a váš šéf! Takže si asi dokážete představit, jak moc to vodnesete.
Všechen ten sajrajt se vo vás pěkně rozplácne!”
„Nó, ale my za to přece nemůžem! Dobře, nenahlásili jsme to vejš,
ale sami říkáte, že víte, že s tím nemáme nic společnýho, tak proč mi
tady hrozíte ňákejma vošklivejma újmama? Co to vyřeší, když to
vodnesou nevinný, co to nespáchali?”
„Váš šéf je nadřízenej slona, a vy jste jeho poradce. Máte za něj
společně vodpovědnost! Rozuměno?
A teď už jdem, za chvíli to začíná,” zachechtali se ještě ti dva, a
opravdu zašli do divadla.
292
Alan Svejk
Vona je Asset - Poznáš klubko zmijí
Poznáš klubko zmijí
„Zatraceně, pane obrlajtnant. Mě to tak štve!” netajil se Švejk svými pocity. „Tak skvěle jsme to měli rozjetý! Dali bysme to určitě i
bez ní a jejích přehnanejch nápadů! Ale vona si sem přijde a všecko
nám tím přístupem hrrr sebere!
Nemáme nic, a podle mě se ta naše agoška nevyhnutelně rozpustí,
páč je zřejmě totálně kompromitovaná, a já budu zase bez práce a
bez ňáký perspektývy! Ty dva komici totiž věděli ouplně vo všem,
co kutíme! A jistě nebudou sami! Vypadali spíš, jako ňáký pomocníčci, žádný bossové.”
„No, Švejku, to se to teda, jak říkáváte, epesně zvrtlo! Ale rozum
do hrsti. Zkusme si nejdřív odpovědět na pár otázek.”
„Esli se ptáte, co jako mohli bejt zač, tak jeden, ten hlavní, mluvil
ouplně čistým libeňským nářečím. Takže žádnej hlavoun, žádný vyšší vzdělání! Ten druhej, to byl pěšák kompletní. Tipoval bych je na
ňáký bejvalý policajty, víte, co sloužili lidu ještě za totáče. A teď maj
malou soukromou bezpečnostní agenturu, a dostali vod klienta speciální zakázku. Nás!
Klient, to by znamenalo soukromá vosoba, né stát, ten by si to zajistil skrze vlastní lidi, nemyslíte?”
„Zní to celý docela uvěřitelně, Švejku! Ale mohlo to bejt i tak, že
když věděli, co jste zač vy, jako jejich asset, tak prostě nasadili tón,
kterej si mysleli, že vám bude blízkej, včetně těch zdánlivě romantických keců o přehradě a koupání. Něco jako ten váš nonstop v
Libni, u tý Nely, nebo jak se to jmenuje?”
„Tady v tom se člověk vůbec nevyzná, pane obrlajtnant! Nikdo
není tím, čím vypadá! Todle mě nebaví! Vůbec nevědět, co se děje.
Možná je fakt lepší, že skončíme, a pudem všici domů. Páč todle je
prostě pokažený! A netajím se vám, podle mě je celá ta chyba v
293
Alan Svejk
Denise, ačkoliv todle asi nevěděl nikdo, co je vona zač. A teď je
pozdě, něco hlásit! Nedá se to nijak zachránit! Prostě jsme měli v
týmu škůdce, kterej nás všecky potopil, a naše kocábka teďka pěkně
klesá ke dnu!”
„Jste proti ní zaujatej,” zavrtěl nadporučík hlavou. „Co když je to
práce starosty, co chtěl přehrát míč zpátky na naší stranu hřiště? A
zkoumá, kudy vede potrubí s informacema, než udeří? Zatím na ní
nestartujou, protože nevědí, kdo za ní stojí, či nestojí. Čekaj, sondujou!”
„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že tadle vaše ouvaha se mi jeví
silně přehnaná. Dyť šlo jen vo ty pitomý smlouvy na ňáký bezvejznamný herny! Starosta se podepsal, přesvědčil zbytek zastupitelstva, fertig, a jde se dál! Proč by tady vorganizoval takový komplikovaný, a moc riskantní protiakce? Víte, co to muselo stát za balík?
Nemohli to bejt takový amatéři, když dokázali zajistit vodposlech našeho kanclu, a pochopitelně nás i klihovat. To stojí velký peníze!
A hlavně museli mít i dost vodvahy, když si troufaj zahrávat s
Armádou, a eště se k tomu přiznaj, že poslouchali za dveřma tajný
informace, co se tejkaj vyšších zájmů! Co by z toho všeho strašnýho
rizika i nákladů starosta měl?”
„No... ty loutky přece! Chce je taky. Je hladovej. Chce tenhle asset. Ví, že ho má ona, a on ho chce taky, protože potřebuje moc! A
tak nás všechny sleduje, aby k němu našel cestu,” spekuloval nadporučík.
„To mi připomíná, pane obrlajtnant, taky v knížce vod pana
Foglara, ‚Chata v jezerní kotlině‘, jak jeden ten starší maník klihuje
ty dva dobrý kámoše Pavla a Ludvu, páč von zapomněl cestu tam k
těm šafránům daleko v kopcích, jak z toho mohl bejt slušnej vejvar,
kdyby se střelily usušený do lékárny, víte co myslím?
294
Alan Svejk
Chce něco, co voni maj, tak jde po nich, páč ví, že ho k tomu
dovedou. Jedna hloupá bába totiž někde veřejně vykvákla, že jeden z
těch kluků chodívá někam ‚nahóru‘, a von ten maník hned poznal, že
mluví vo tom jeho milovaným místě, na který nemůže znova trefit!
Bylo pro něj moc důležitý, dyk mu tam prej navěky vostal kámoš, co
spadnul ze skály, nebo có!”
„Nezní to špatně. Takže ona mohla udělat chybu, že loutky vytáhla
na světlo? Protože starostu tím nalákala, popudila? Anebo, ale to už
je zase překombinovaný: neudělala to schválně, aby ho vydráždila?
Jako praví klasická strategická poučka - otevřít linie, a když protivník lačně vyrazí ze zajištěnejch pozic, tak ho rozdrtit?
Mimochodem, Švejku, zbylo vám ještě něco z těch erárních deseti
tisíc, co jste pořád nevrátil do firemní kasy?” obrátil důstojník překvapivě. „Nemyslíte si doufám, že jsem na ty svěřený koruny zapomněl, a že si je tiše schramstnete jako bonus k platu!”
„Poslušně hlásím, že něco málo mi možná zbylo,” připustil Švejk
neochotně. „Já si je nechal, jako na nutný výdaje, víte! Přece nebudu
vobčerstvení na pracovních schůzkách platit ze svýho! Ale proč se na
to ptáte zrovna teď?
Na těch deset melounů královskýho rozpočtu můžem stejně zapomenout, sázky jsou zrušený, to je jistý! Eště mi těch pár drobnejch
rád necháte, na chleba, páč mě teď čekaj moc špatný časy!” kňoural
Švejk, když si představil, s jakou nebetyčnou ostudou se zase vrátí na
‚domácí‘ pracák. Konec nadějné kariéry, a celé další roky si bude
denně vyčítat, jak tu spálil svou velikou korporátní šanci!
„Já jen, že byste mohl zajít tamhle k baru pro flašku, protože já už
asi vím, jak to celý bylo! Ale nenoste ten svůj odpornej rum! Tfuj,
jak to vůbec můžete pít, takovej sprostej dryák? Přineste radši bylinnej likér, ať prospěje našemu zdraví. Co je dobrý pro prezidenta,
je dobrý i pro mě!”
295
Alan Svejk
Když se Švejk vrátil i s lahví a dvěma skleničkami, nadporučík
rozlil, a nabídl mu přípitek. Ťukli si, kopli do sebe hořkou tekutinu, a
nadporučík spustil.
„Měli jsme řešení celou dobu před očima, ale mě to došlo, až jak
jste zmínil toho Foglara. Já ho teda nemám tak načtenýho, jako vy,
ale něco jsem od něj přesto četl. Teda, jen tři knihy. Ta série o jež kovi v kleci, znáte? V třetím díle je zápletka, která podle mě přesně
odpovídá, jak se to tady celý seběhlo.
Víte, jak tam ten ‚Velkej Vont‘ Vláďa Dratuš má nějaký to svý
hrozný tajemství, a objeví se tam ten tajemnej výrostek, co má svou
operační základnu v tý ruině Kocouřího hrádku, a něčím ho vydírá?
Tím ztraceným klukem, Dymorák se jmenoval, jak se to týkalo jeho
otce, když byl ještě kluk.
Tak podívejte! Ten loutkář není žádnej kód, ani heslo. Je to úplně
stejnej Dymorák! Máslo na hlavě, co má starosta, a Denisa se to nějak dozvěděla, a přitlačila ho tím ke zdi, že to připomněla. My blbci
si mysleli, že se jedná o nějakou vysokou hru - kdepak, to jen si naše
Denisa zahrála tak trochu na vyděračku, i když ve jménu vyšších zájmů!
Takže když to jméno zmínila, ten mluvčí nešel nic hledat, ani studovat. Oba se starostou hned věděli, o koho jde - o někoho, na něhož
by oni dva nejraději zapomněli! Teď přijde Denisa, a stejně jako ten
výrostek v knize, účelově zmíní starý tajemství. Co udělali?
Ihned odvedle zavolali těmhle dvěma dobrejm kámošům fízlům,
ať zajistěj sledovačku. Proto vás tam ještě chvíli zdrželi! Ti dva vás
pak sledovali, a začali zjišťovat veškerý info, aby se zorientovali v
nastalý situaci. Proto vědí, že jste byl ve škole, protože to už jste je
měl za patama! Jiná parta asi zase sledovala Denisu. Anebo jen vás,
až do kanclu, kterej nám ihned napíchli. Nešetřili na tý akci, to fakt
ne! Musej na tom mít velikej zájem!
296
Alan Svejk
Zajímá je teda, kdo promluvil! Aby ho utišili, prostě ten zdroj, tak
musej tu informaci nejprve vystopovat úplně zpátky, k jejímu primárnímu zdroji. A pak poklidně utišej Denisu, jako její další nositelku. Nás možná nechají bejt, protože nic nevíme, ale kdoví? Jedna
věc je ale jistá: nebudou se rozpakovat, utišit lidi tak nějak napořád.
Alespoň to tak působí!
Říkám si dokonce, jestli ten loutkář netrápí něčím i ty fízly?
Anebo... co když zrovna a pouze je dva? A starosta je pouze informoval, že je tu někdo, kdo ví něco nesprávnýho z tý jejich temný služební minulosti! Takže ne starosta, ale hlavně oni na tom třeba mají
zájem! Starosta nepřímo, protože Denisa vohrožuje jeho kámoše,
jeho bezpečnostní assety, proto stojí za nima, aby si udržel svý
impérium. Anebo ho ty dva držej v šachu zase něčím jiným, o čem
nevíme?
Jedno je jistý - museli se proti nám postavit všichni, protože se
chtěj a musej vzájemně krejt, sichrovat. Jako v tom šachu, nezbytný
krytí figur. To oni spolehlivě dělají! Napadnete jednu figuru, libovolnou z nich - a ostatní se za ni obratem postavěj, protože jejich
zájmy jsou velmi úzce propojený. Pokud by padla jedna figura, ostatní by se vezly s ní! A to nechce nikdo z nich dopustit.
Potíž je, že by to mohla bejt věc z vyloženě předinternetový doby,
jak ji nazýváte. Takže o tom loutkáři už vůbec nemusíme nic najít,
teda o tom, co nás zajímá! Mohl by pomoct jen archiv bezpečnostních složek, ale ten nemusí bejt nutně digitalizovanej. Prostě co víme
je, že je tu teď v jednom šiku propojený celý klubko zmijí! Ten Bárta
nevím, je přece jen mladší, ale oni tři jsou určitě jádrem týhle unie!”
„Jste dobrej, pane obrlajtnant, takhle to asi vopravdu je! Jen bych
dodal, že možná Denisa chtěla popíchnout skrz starostu hlavně ty
dva fízly. Aby jako ty možnosti byly kompletní. Rozhodně je ale
máme v jednom pevným šiku, jak jste řekl. A teď, co s tím vším?
297
Alan Svejk
Já bych ihned zkontaktoval Vojenský zpravodajství, a celý bych to
nahlásil! Nakonec by je vopásaný mohli všecky pochytat, a my nemáme problém, žádnej proval, a můžem jet s naší agoškou vesele
dál! Prostě je všechny legálně vodstraníme z cesty! Nebudou mít
důvod, kvákat někde vo naší nicotný agošce, ta je skutečně nezajímá.
A zpoza mříží nás už nevohrozej!”
„Tak to se můžete pořádně mejlit, i přes mříže si lze objednat
různý... speciální služby! Jde o důkazy. Co proti nim teď je na stole?
Nic! Dokud nezjistíme, čeho se bojej, tak je skutečný policajti líznou
maximálně na 48 hodin, a budou muset zase propustit! I když
uznávám, že v tý chvíli asi pochopěj, že jsou pod drobnohledem bezpečnostních složek, a nemůžou si moc vyskakovat.
Ale vyřešený to nebude, ani v nejmenším! Když se jim podaří,
zničit důkazy a svědky, to jest Denisina informátora, a ji samou, tak
jim to stačí? A nás nechat nemusej - nemůžou najisto vědět, jestli
nám to neřekla!
Pravda je, že pokud by to nahlásila vejš, už nemá smysl, zkoušet
to zahladit, protože je to marný, když to vědí i nahoře.”
298
Alan Svejk
Vona je Asset - Už rači nešpekuluj
Už rači nešpekuluj
„A co když to Denisa chtít říct nebude?” nadhodil Švejk. „Jako ten
Velkej Vont, taky mohl mluvit, stačilo ukázat prstem, a jeho klucí by
toho zlotřilýho vejrostka vokamžitě rozkopali, a eště na něj poslali
vopásaný, dyk von byl přece i na outěku z toho pasťáku!
Jenže von Vláďa nemohl, páč by vohrozil svýho tátu, kterej měl
sám taky pořádný máslo na hlavě! Proto musel mlčet, a nesměl jít
zpívat ňáký líbivý symfónie na fízlárnu, navopak, bejt s vejrostkem
moc dobrej kámoš, a navalit toho mýtickýho ježka v kleci, páč tendle
hamižnej, zkaženej vejrostek chtěl vejrobní plány toho hlavolámu
prodat ňákýmu lačnýmu továrníkovi, a vyvařit na tom prachy, aby
mohl utýct někam za voceán, a začít novej život bez byrókratickejch
vokovů, kterejma ho stát vomotal, oudajně v počestným zájmu
vochrany těch mládežníků,” připomněl Švejk volně děj knihy.
„Tak potom ale máme, Švejku, velikej problém! Patová situace, co
jim nahrává, natož, vědí-li, že to ona, ani její zdroj, nemohou nikomu
dál poslat! Pak jsou nám všichni shora k ničemu. Protože ona pořád
bude, spolu s tím jejím zdrojem, trvající problém!”
„Není to ta její ségra, napadá mě?” odbočil Švejk. „Vono se tam
vo ní přece pořád mluvilo! Ta u Armády, však víte? Vod toho
Avendžru? Kde by se k tomu dostala, to nevím. Třeba v archivu,
možná spí s archivářem, a ňák se to dohmátla! Voni i tydle pečliví
archiváři maj svý tělesný potřeby, že jó!”
„Připouštím. Rodinnej svazek, a taky, jako v knížce, jsou v šachu
obě. Teď jen, co my s tím vším? Půjdeme-li za Denisou, dopadneme
jak Rychlý Šípy, když šly za Vláďou, aby teda řekl, co je to za průser, ale on je bez vysvětlení odmítl!”
„Halejte, pane obrlajtnant, ale na tu její ségru se dostanou časem
taky! Až pochopěj, jako my, že tam jde vo rodinu, což je dycky jedna
299
Alan Svejk
z prvních možností! Jakmile zjistěj, že Denisa nemluví, i když by
měla a mohla, aby provedla protiúder, jasně uviděj, vodkud vítr
fouká, a že je vodkrytá!
Proto nám řekli, abysme ji jako vyplašili! Čekaj totiž, esli přizná
barvu, nebo bude mlčet. Esli vokopíruje chování Vládi Dratuše, nebo
né. Proto říkali, že je jim jedno, esli něco cekne, nebo né! Budou vědět svý, v každým případě. Vona je vlastně tou mlčenlivostí sama
přihraje k pravdě!
A teď, co když půjdeme za Denisou, a udeříme na ni, že víme, že
to je přes ségru, nebo někoho jinýho z rodiny? Že ať to vyklopí, jináč
zpravodajci prošetřej celou její famílii, a najde se tam to problematický spojení, kvůli kterýmu vona musí mlčet? Takže by jí to mlčení
nepomohlo, pravda by se nakonec vyjevila!”
„Jenže v tý chvíli si ji taky můžeme poštvat proti sobě, vy blbe!
Chápete? Pak proti nám půjdou docela všichni, jedna i druhá strana!
Všem budem nepohodlný, a pak s koupačkou ve studený vodě počítejte!”
„Hm, a vocitnem se mezi dvouma mlýnskejma kamenama, voba
nás budou semílat. Nó to je teda bezvadný! Tak co teď dělat? Nahlásit, nebo v tom Denisu nechat, a poslechnout je? Ať si to vyžere,
nemůže nás dostávat svejma zájmama do průseru, nás, který voddaně
sloužíme branný moci, sakra! Ňáká její vosobní věc prostě nemůže
kazit zájmy celý Armády, potažmo státu!”
„No jo, Švejku! Ale představte si, že Denisa ví, že s náma mluvili.
To mohl bejt taky taktickej tah, vod nich. Takže ona teď ví, že můžem bejt na stopě k pravdě, protože oni o její sestřičce nikdy neslyšeli, ale my ano, a to ona ví určitě!
Zatraceně, vždyť my pro ni můžem bejt fakt hrozba! Víme něco,
co ona nechce, aby se vědělo, protože je to její slabý místo! A my
dva teda máme v packách plnotučnýho Černýho Petra! Paradoxně se
300
Alan Svejk
u nás totiž scházej zájmy obou stran: víme jak něco o nich, tak víme
něco o ní! A to není dobrý. Ne oni, ale ona si to může spočítat. Ona
po nás může jít!
Haha, a představte si, že nakonec je na nás pošle přímo ona! Jo!
Udělaj totiž čestnou dohodu, že se pohřběj starý temný věci, tyhle
zesnulí Dymoráci a zetlelý kostry ve skříni, začne se hezky odznova
spojenýma silama, ale nejdřív se musej pevně utáhnout volný konce,
což jsme my dva! Takhle to funguje. Prodá nás! A ještě na tom vydělá. Hernajs, i takhle důmyslně to mohla plánovat! Že nás prostě odstraní, touhle komplikovanou hrou.
Takže pokud ona s nima teďka jedná o míru, a o utažení těch
volnejch konců... jsme chodící terče! A nepomůže nám nikdo.
Zpravodajci, ani Policie. Oni mají trumfy, a oni mají zájem. I jedna z
těch stran jako nepřítel by byla problém. Ale ne obě. Obě najednou,
to je křížová palba! Absolutní taktická výhoda!”
„To se mi snad jenom zdá, pane obrlajtnant!”
„Jo, Švejku, zahrávali jsme si! A je možná čas na ústup. Ne, na
útěk! Zahodit kvér a bágl a sumky a všechny ty krámy, z toho nevyjímaje vojenskou knížku s tou vznešenou přísahou, a zachránit aspoň
holej život! O nic jinýho se teď už nehraje. Klidně zapomeňte na povinnost k zemi a vyšší zájmy. Naše krky jsou teď ty úplně nejvyšší
zájmy!
A co vaše holka, dáte jí nějak vědět, co se tu semlelo, kdyby něco?
Správně byste neměl, však víte, konspirace.”
„Né, kdepák! Tím bych si vůbec nepomohl! Akorát by mě sváděla
těma řečičkama typu: ‚To bude dobrý lásko, hlavně pojď domů, vyřešíme to!‘ A pošle mě těma svejma láskyplnejma hloupejma kecama
akorát tak na krchov, a pak si bude šnuptychlem utírat slzičky, než ji
ze smutku vysvobodí ňákej novej švarnej jinoch, se kterým vodkráčí
ruku v ruce do západu slunce, jak v romantickým filmu!
301
Alan Svejk
Teď musím bejt silnej, a my vobá, pane obrlajtnant! Možná nečekaj, že bysme si to tak rychle a do důsledku spočítali. Myslej si, že za
chvíli budem jak navedený likvidovat kancl a řešit to s ní, a vůbec
nepochopíme, že vo ňáký blbý disky a data pranic nejde, že pochodujem přímo pod šibenici!
Mohli s ní bejt domluvený už dneska, a jedou podle plánu. Mrcha
jedna! Že jsme jí nevyměnili hned, co říkáte? Zalepila nám voči lákavejma vizema vo sukcésu, a přitom nás pěkně vedla do bažin, do
močálu. A teď jsme zahučeli do pěknýho bahna!”
„Hehe,” zasmál se nadporučík, „a možná ten loutkář je dokonce
úplně vymyšlenej! Chápete, jen aby nás obě strany, Denisa i voni,
zmátly! Víte přece, jak jsme tu furt řešili ty teorie, kde je pravda? Zaměstnali nás, vložili nám do hlav nějakou falešnou pravdu, a my pro
samý spekulace přestávali vidět, co se doopravdy děje kolem. Ale
nakonec jsme na to přišli.
A teď už to úplně přeženu. Dejte mi panáka!
Co když se nás chtěj zbavit úplně nejelegantnějc tím, že si vymys leli tuhle šarádu, a vědí, že tu teď sedíme a uvažujeme o dezerci, totálně vystrašený? Co když o to šlo úplně od počátku? Aby agošku
ovládli, a těch 10 míčů rozpočtu? Klementová, Dvořáková, pátá kolona. Perfektní. Jsou to chytrý holky!
Takže máme taky možnost, jít teď do kanclu, všechny si svolat,
včetně těch dvou cizích trotlů a starosty, a úplně všechny poslat do
prdele, že jim to nežerem. A vymalováno!
Ahááá! Proto oni ty dva šašci věděli o všem, co děláme! Žádnej
odposlech! Ta mrcha Klementová, nebo Denisa jim to sama řekla!
Ta mrcha navedla starostu i je - proti nám! Proto s váma Denisa šla,
proto se vložila. Oni byli jen statisti její hry. Žádný tajný info!
Žádnej Dratuš, ani Dymorák! Jen pár hnusnejch podlejch krys, co
hrabou do svejch koryt. To ta mrcha řekla úplně přesně.”
302
Alan Svejk
„Tak to je řešení dne, pane obrlajtnant. Všechny poslat do hajzlu,
haha! Ale jak to provedeme prakticky?”
„Jak říká klasický heslo: ‚Rozděl, a panuj!‘ Nejdřív poštvi dosavadní kámoše proti sobě navzájem, aby nestáli v jednom pevným
šiku proti tobě, a jak se budou hádat, pěkně je po jednom vyřídíš. To
budu muset udělat sám, jako velitel.”
„Kdybyste padnul, pane obrlajtnant, ať už doslovně, nebo se vás
zbavěj jinak, jako ouřední mašinérií, tak já je všecky po jednom vobejdu, a jako ten hrabě Monte Christo jim provedu ouplně to samý,
co voni vám. Dostanou to spravedlivě!
A jednou třeba naše uznalá republika zjistí, zač jsme tady voba hrdinně bojovali, a ňáký ty zasloužený metály nám třeba eště dá, sice
kapánek pozdě, ale přece, jak se říká!
Doprčic! Napadá mě, jak ho jen dostanu pro dědu, když vy skončíte? Já vás potřebuju živýho, abyste mi s tím pomohl!
Halejte... a nechtěli nás teda nakonec vodstranit kvůli tý kauze
mýho dědy?”
„Švejku, no tohle je teda progres! Nakonec snad ještě zjistíme, že
jsme oba byli odstraněný kvůli událostem před sto rokama! No to je
neuvěřitelný! Co ten váš děda vlastně provedl tak tajnýho? Rukopis?
To ale ví celý krajský velitelství, to tam Klementová kvákala všem,
veřejně. Tak něco jinýho? Co se v jeho složce nepíše? A proto to
utajování? Zpravodajci na něm měli zájem?
Já už fakt nevím. Asi tady dopijem tu flašku, půjdem do kanclu,
všechny pošlem do hajzlu, necháme se zavřít do temný kobky, a pak
se začnem, jako ten váš hrabě Monte Christo, prohrabávat ven!
Víte co? Běžte se domů ještě vyspat, ať vaše přítelkyně není sama,
a nepomluví mě, že vás tahám po nocích po pajzlech, jako je tenhle.
A přijďte ráno normálně do práce. Máme zejtra malý interní vyřizování!”
303
Alan Svejk
304
Alan Svejk
Vona je Asset - Tak si to teda vyjasníme
Tak si to teda vyjasníme
Když ráno nadporučík spustil naplno na Denisu, jelikož se nakonec se Švejkem chlapsky rozhodli, že si s ní vyříkají vše narovinu,
nejprve se na ně oba mlčky dívala, jako kdyby si v duchu myslela, že
si podepsali definitivní ortel.
„V každým případě, tady máte okamžitou výpověď z pracovního
poměru pro obzvlášť hrubý porušení pracovní kázně. Paragraf §53
Zákoníku práce. A pokud o vás ještě někdy uslyšíme, nebo se mně či
tady Švejkovi něco nepříjemnýho stane, přísahám, že vaše sestra,
pokud vůbec existuje, v Armádě končí. Navždycky!
My víme, že jste chytrá. Že jste schopná, jako málokdo. Ale máme
kvůli vám problémy! Moc tlačíte na věci. Neuvědomujete si, že ty
vaše hrubý, nešetrný kroky mají důsledky, že se všude potkává
spousta zájmů! Nejste na světě sama! Musíme vás vyloučit z naší
struktury, než tady všechno zničíte! Pokud vy chcete naopak vyloučit
nás, protože kupříkladu s někým máte za cíl, ovládnout Agenturu a
její finanční prostředky, prosím. Do toho!
Ptám se vás - jak to bylo s těma loutkama? Nemusíte odpovídat.
Každopádně odejděte, protože tady už nemáte co dělat. Je mi líto, že
vám hned takto na počátku polepím tímhle těžkým flastrem kariéru,
ale někdo vám musel ukázat, že tohle se prostě nedělá! Tohle je nepřímo Armáda, sakra, ne nějaká korporace, kde si každá hyena hrabe
bezohledně na sebe! Co jsme pro vás? Hračky? Loutky? Jsme lidi, a
zastáváme určitý zájmy! Poslali nás sem shora. Nejsme nějaký bezcenný pouliční voříškové, co do nich můžete kopat, i když si to o nás
asi ze svých hvězdných výšin myslíte!
Kdybyste nám alespoň řekla, oč jde! Ale ne, vy se tam na jednání
prostě vetřete, aniž byste se komukoliv svěřila, co chystáte nechutnýho, a hned si jedete podle svých not, nezájem o vaše okolí! Jak
305
Alan Svejk
jsme vás mohli zastavit? Nebo říct, že takto je to špatně? Dostala jste
nás prostě do moc složitý situace. A protože tady pořád ještě velím,
je z ní jen jedna cesta ven!”
Nebyli příliš překvapeni, když Denisa dokument namísto podpisu
nevzrušeně roztrhala, a pohodila cáry papíru na podlahu.
A dál mlčela. Stále si je prohlížela, a v její tváři se nedalo nic přečíst.
„Švejku, vyprovoďte slečnu ven. Odchází,” ukončil nadporučík
dusivé ticho.
„Myslím, kolegové, že na celou tuhle hloupou konverzaci bude
nejlepší zapomenout. Vůbec jsem tu nebyla,” šokovala je Denisa.
„Musíte přece oba dobře vědět, že tím dnem, kdy jsem dorazila,
vše se pro vás změnilo. Vaše práce, vaše životy. A někdo vám začal
vládnout. Ano, je z vás nejmladší, ano, je žena, ano, sotva skončila
školu, a nemá valnou praxi. Ale jistě jste porozuměli vzkazu, co jsem
ihned začala vysílat do éteru!
Máte ale pravdu v tom, že jsem asi nedostatečně odhadla, jak lidi
přemýšlejí. Měla jsem být hned důraznější, abyste pochopili, že tohle
pro vás nebude žádný prázdninový kemp, ale že budete oddaně sloužit určitýmu účelu! Pokud se ptáte, který to je, když se domníváte, že
už jednomu vyššímu zájmu sloužíte... paradoxně je to ten stejný.
Akorát trochu z jiného úhlu.
Potřebovali jsme vás, jako mlhu. Clonu. Tím se nikdo, zejména
tady v případě pana Švejka, netajil. Jsme rádi, že to vzal sportovně, a
neurazil se, že je to jako nějaké ponížení. Co se vás týká, pane nadporučíku, podívejte se pravdě do tváře - v Armádě jste prozatím
skončil, a musí to tak být. Ale ne kvůli tomu drobnýmu prohřešku,
jak máte ve složce, že jste porušil subordinaci, a postavil se tenkrát
na stranu mužstva, proti velení, mimochodem, v úplně nesmyslné
kauze, která musela přinést následky! Každopádně, do těch složek se
306
Alan Svejk
občas nepíše úplně přesně, jak se věci mají doopravdy, aby se lidi
neurazili, anebo nevěděli, co nemají vědět.
Ale když po tom tak toužíte, poslechněte si pravdu, i když vy sám
asi už tušíte, odkud vítr vane, viďte?
Ze Států na vás totiž dorazily dvě hodnocení. Jedno bylo OK,
dokonce nadprůměrný. Ale druhý, ne tak docela veřejný, který ani
nešlo tak docela oficiálními cestami, bylo podstatně méně příznivý.
Psalo se tam, že vaše schopnost výkonu služby by měla být přezkoumaná, protože se jevíte, jako slabý, nerozhodný jedinec, plný
pochybností, přestože je maskujete dokonale vojenským chováním.
A někdo takový nepochybně do služby v první linii nemůže patřit!
Ptáte se, jak se na to přišlo? To víte, oni tam na stáži jen nemluvili,
a vy jste jen neposlouchali! Byli jste pečlivě sledovaní, a analyzovaní, vaše reakce, chování, činnost, pochopitelně i zpracování zadaných projektů. Něco se jim na vás nezdálo, proto se na vás více
zaměřili, a zjistili rychle, jak se věci mají. Že prostě nejste myšlením
voják, ale civilista! Že vaše slabost vás dožene všude, ať již v soukromém životě, či v Armádě!
Vždycky tady chudákovi Švejkovi barvitě vyprávíte, jak by
správnej voják měl vypadat, aniž byste dodal, že jste sám příkladem
toho, jak vypadat nemá. Patříte do civilu!
Otázkou je, zda vás můžeme pro vyšší zájmy využít aspoň tady, v
našem ‚Speciálním Útvaru C102‘? Nebo rovnou smířeně odpochodujete na pracák? Nebo snad někam do zahraničí dělat žoldáka? Dali
jsme vám ještě příležitost, poučit se o tom, jaké by věci měly být!
A co se týče těch peněz, tak ty si klidně nechte! Jak je utratíte, je
váš problém. O ty nám nejde! Chceme jen, abyste znali svoje místo,
a věděli, že právě na něj patříte. Nikam jinam. Abyste se drželi, jak
jste pane nadporučíku říkal, svojí lajny.
307
Alan Svejk
Jste oba pěšáci! Ale máte svůj účel, svůj úkol, svoje místo, svou
krabičku. Proto pro vás nešlapeme, a necháme vás, abyste si tady
hráli. Jen je třeba, dodržet určitá pravidla. Využijete-li té nadějné
možnosti, abyste jeden, druhý či oba zvýšili svou cenu a kvalifikaci,
tím lépe. Můžete být v budoucnu užiteční.
No, a ty nešťastné loutky? To je již zařízeno! Ti dva pánové k
divadlu již nepřijdou, o to se neobávejte. Bylo jim důrazně vysvět leno, že to nemá smysl, a rádi to pochopili. Nikdo by se přece neměl
stavět do cesty vyšším zájmům, a pokud se tak náhodou stane, bystří
rychle porozumí! Vlastně všichni pochopí, pokud mě chápete! Stačí
to jen správně, přesvědčivě vysvětlit.
Takhle se to nyní bude dělat. Využije se všech možností! Vy jste
přišli s tím, že potřebujete to kasino. Dobře, proč ne, tady to máte,
pomůžeme vám, máme něco, abyste toho dosáhli! Že se protistrana
nakonec nějak vzepřela, to se může stát vždy. Ale my neváháme, a
hned situaci řešíme, jak vidíte. To značí, že je nyní vyřešená,
uzavřená, přesně tak, jak my chceme. Všichni zúčastnění jsou
spokojení, protože nyní již mají správné, přesné informace o tom,
kam patří. Oni, nyní i vy. Možná je tedy správně, že se to takto seběhlo,” připustila Denisa.
„Nyní poslouchejte, jak věci budou,” navázala ihned. „Jako
‚Executive Manager‘ prakticky vedu celou organizaci, ač formálně
zůstáváte ve velení vy, pane nadporučíku. Cokoliv řeknu, vykonáte,
a rozhodně mi nebudete stát v cestě.
Nechci, abyste o tom nadále přemýšleli. O tom, zda vůbec mám
sestru, zda pracuju sama, nebo jsem součástí vyššího celku, a jak to
bylo s tím loutkářem, jak ho nazýváte. Myslím ale, že jsem napověděla dost. Některé věci je opravdu pohodlnější neznat, nevědět, ale
ani o nich nepřemýšlet. Je to ztráta času, a svádí to z cesty!
308
Alan Svejk
Víte, toto je nová doba. Nové časy. Nežijte v minulosti! Dívejte se
pozorně kolem sebe, a zkuste porozumět, jak se věci mění. Pak najdete svoje místo snadno. Jinak budete navždy jen bloudit. Smutní,
osamocení, opuštění, nešťastní, plní hořkosti, výčitek, nespokojenosti. A život se vám spolehlivě sesype!”
309
Alan Svejk
Vona je Asset - Vodstrčí naše překážky
Vodstrčí naše překážky
Švejk s nadporučíkem seděli na pivu. Nikomu z nich nebylo příliš
do řeči.
„Možná lhala, pane nadporučíku. Přebírá naši Agenturu salámovou metódou, pěkně pomaličku! Proto teď účelově tvrdí, že jsou
jí peníze lhostejný. Ale zejtra to může bejt jináč, až přijdem do práce.
Chce, abysme teď sklopili hlavu, a podřídili se jí. A to bude jen začátek!
Myslím si, že by se to rozhodně mělo hlásit! Podle mně hraje vysokou hru, ale jen sama za sebe. Nikdo za ní nestojí! Jen je to kariéristka týdle nový doby! Precizní, nadaná, výkonná, voriginální. Ale
pořád jen kariéristka. Jako štít před sebe postaví ňáký domnělý vyšší
zájmy, ale ve skutečnosti jen šikovně manipuluje všema kolem sebe!
Vyspala se s archivářem, aby jí našel něco na starostu. A teď to hraje
ve velkým na nás! Vsadil bych se, že brzo taky někomu z nás dvou
poleze do postele, aby nás poštvala proti sobě. Rozděl, a panuj!
Bral jsem to tady, jako příležitost, ale teď vidím, že by bylo
správný vodejít, vycouvat. Todle je hra, na kterou prostě nemám!
Ani mě nebaví. Myslel jsem si hloupě zezačátku, že to bude napínavý, jako v detektývce. Ale todle je nesrozumitelný, neproniknutelný. Budeme si tu hrát na nanicovatý, bezcenný pěšáky, jak nám
velkoryse navrhovala, jako kdyby to byla nějaká velkorysá vodměna,
a tetelit se z ňákejch imaginárních peněz na účtu, kvůli kterejm si
máme připadat si jako králové?
A co když ani to údajný tajný hodnocení na vás, vo kterým mluvila, vůbec neexistuje? Vymyslela si to! Lže, to vám povídám!” zavrčel Švejk nepřátelsky.
Nadporučík pokrčil rameny. „Možná je reálný, možná není. Neprokážu jí to, když tu směle operuje nepřístupnejma datama.
310
Alan Svejk
Uznávám, že se vyzná! Ví přesně, jak ve všech vzbudit totální nejistotu, která jim bere sílu. A pak nastoupí, a opanuje pole. Můžeme s
ní ale bojovat? Jasně nám přece ukázala, jaký jsou její možnosti!
Dokáže zajistit jinak nedostupný věci, a je o tři tahy před náma.
Kam to chcete jít hlásit? Klementový? Tu má v kapse nepochybně,
to se tušilo už od začátku. Plukovníkovi Tejcovi? Toho má jistě taky
dávno posichrovanýho, on je z PR, a půjde jí, jako vycházející nadějný hvězdě svýho oboru, plně na ruku, nemluvě o tom, že je to
mladá vcelku atraktivní žena, co má další extra možnosti, jak někoho
přemluvit, aby tancoval, jak si ona píská! Zpravodajcům? Ty jí akorát tak uznale poplácaj po rameni, a nabídnou obratem práci u nich,
to bych se vsadil, protože je to nespornej asset!
Nemáme šanci, Švejku,” povzdechl si nadporučík. „Buď to vzít,
jak to je, nebo jít od válu. Otázka ale je, zda nás vůbec odejít nechá,
když jí sloužíme k nějakýmu účelu, aby se za náma pěkně schovávala, a dál si hrála na nezkušenou absolventku školy? Pěkný! Je trochu
pozdě. Cítím se jako neuvěřitelnej šašek. Dala si mě, kompletně. Co
vás?”
„Já budu asi až v dalším kole. Všiml jste si, jak mě proti vám ta
mrcha vyzdvihávala? Chce asi, aby mi vyrostlo sebevědomí, abych
lačnil po kariéře, zatímco vám ho sráží, abyste ustoupil do pozadí, do
defenzývy. Pěkně, abysme měli vyrovnaný síly, a soupeřili spolu,
nejlíp vo ni, vo královnu! Absurdní! Ale nebojte, pro mě jste pořád a
dycky komandýr, i kdyby kvákala cokoliv a svlíkala se přede mnou
do černýho krajkovýho prádýlka, jak to mám rád!
Jenom pořád nevím, co budeme dělat. Nenapadá mě žádný řešení,
a vodejít, to si zase říkám, že by vůči vám nebylo správný. Já mám
aspoň svý kšeftíky, hlady neumřu, ale co vy? Kam byste šel?”
„Dobrá otázka, Švejku. Na tom vidíte, jak mazaná je! Protože
tahle základní rovina věci se dřív, či později neúprosně vyjeví, a já se
311
Alan Svejk
půjdu rvát, třeba s váma, abych zůstal ve struktuře agošky, protože
jedině skrze ni se mohu dostat zpátky do Armády, a to s poctama. A
zrovna v tý chvíli se ona začne asi svlíkat, a vábit mě něčím jako:
‚Můžeš mít agošku, můžeš mít mě, můžeš mít pozici v Armádě, jen
buď hladovej, buď chlap, vezmi si to všechno!‘ Jenže ve skutečnosti
mě dostane ještě víc pod kontrolu!
Takhle to přece popisovala Elisabeth. Nechá vás jakoby vyhrát, vy
se radujete, ale vůbec nevidíte důsledky, ani důvody.”
„Já jí klidně uznám, že je neuvěřitelně dobrá, pane obrlajtnant.
Rozehrála celou tu partii skvěle, že jsme proti ní všici takhle ma ličký! Ale pořád nevím, co s tím? Přece jí tam fakt nebudeme dělat
šašky, dyk bysme se museli stydět! A kdoví, do čeho by nás eště
navezla! Dneska si hraje na chápavou, trpělivou kamarádku, co to s
náma myslí dobře a pomáhá nám, jak ňáká abatyše, ale zejtra? Nic
dobrýho nás nečeká, to cejtím v kostech!
Formálně by ale ta vokamžitá vejpověď měla platit, né? Předal jste
jí to, seznámil ji s vobsahem listiny a důsledkama. Já jsem svědek,
byl jsem u toho!”
Nadporučík se hořce pousmál. „Přece nevěříte tomu, že teď poslušně odkráčí, bude doma bezmocně brečet do polštáře pro tu nespravedlnost, a stěžovat si kamarádce někde večer v klubu u mojita,
jak jí ty hnusný nechápavý mužský zase ublížili, když si je dovolila
ponížit jen tím, že je pracovně schopnější, než oni! Tohle zrovna od
ní fakt čekáte?
Máte ale pravdu v tom, že naše šance je, prostě ji neposlouchat,
nereagovat na tu její manipulaci. Skončila, tečka, neslyším nic! Jenže
to by se taky zítra mohlo stát, že přijde přísně se tvářící notářka, a
abych já ihned podepsal listinu, že se dobrovolně zbavuju funkce,
odstupuju!
312
Alan Svejk
A Denisa má v kapse i jiný významný assety. Když Klementová
řekne Tejcovi, že jsme udělali chybu, a Denisa je ta dobrá a nadějná,
zatímco my jsme ty brzdy a problémy, co to tu kazej, co se stane?
Letíme, a nikdo nás nebude zastavovat! Co jsme proti ní? Nic. Nemá
cenu si něco nalhávat!
Nejlepší by bylo, prostě ji neřešit, ať si dělá, co chce. My pojedeme podle původních not. Ale tím, že přejdu tu výpověď, a nechám ji
tam, tak se už oslabuju! Jedině jí říct, něco na způsob, že jí jako totálně věříme, že je velkej asset, a že si od ní necháme kralovat!
Bojovat s ní přece nemůžem. Ale možná časem nějak zjistíme, co je
zač, a zda je opravdu tak silná, jak vypadá, nebo je to jen dovedná
přetvářka!”
„Žít a nechat žít, jó, to by mohlo bejt vono, pane obrlajtnant! Jen,
aby do tý doby nebyla ta potvora ještě desetkrát silnější, než dneska,
a nenabrala do svejch sítí deset dalších assetů, co pro ni udělaj absolutně všecko, co si řekne! A pak ji třeba jen uctivě nepozdravím,
nebo nerozumně vodmítnu její laškovný svádění, a budou se dít moc
vošklivý věci! Vona nás nenechá bejt, kdepák! Má svůj program, a
jede, jak ten rychlovlak ‚Šinkansen‘ někde v Japonsku, jak vo něm
tudle psali. Ňák do něj bohužel patříme. Ale žádná hezká róle to
nebude!”
„Jak se teda vysmeknout z jejích okovů, Švejku, když navíc víme,
že je kolem nás pořád utahuje? Každou pitomou minutou je silnější,
a my slabší! Někde přece musí bejt něco, nač bysme ji dostali, aby se
sama vrátila hezky do lajny! Nikdo není ze železa. Musí mít nějakou
slabinu!
Rodina to asi nebude, ta se musela narodit vyšlechtěná rovnou
někde v tajný laborce. Motivace pro kariéru? Nějaký komplex?
Tragédie v rodině? Traumatický zážitek? Ta zatracená sestra, pokud
teda vůbec existuje? Možný je cokoliv. Ale jak tohle zlatonosný info
313
Alan Svejk
najít? K jejím intimním datům se nikdy nedostaneme, jak jste sám
viděl velmi názorně, a to se jednalo o docela nevinný věci! A jen ji
zkusíme klihovat, rozběsníme ji doběla!”
„Teda pane obrlajtnant, poslušně hlásím, že co jsem tady u vás v
práci, tak ňák děsně moc přemejšlím. Už mě z toho bolí hlava, uf!
Nedáme si panáčka, na posilněnou?” chytil se dočista vyčerpaný
Švejk zoufale za hlavu. „Von byl chlast vymyšlenej právě proto, aby
vám pomohl překonat chvíle nejtěžšího duševního pnutí, jako máme
třeba zrovinka dneska. Je to medicínka! Kdybyste voddanýmu podřízenýmu mimořádně povolil ve vaší nebetyčný komandýrský velkorysosti jedinýho maličkýho rumajzníčka trpajzlíčka, aby se mu líp
vyprávělo, možná by vám řekl malý sladký tajemství, co s tím vším
uděláme!”
„Sakra, Švejku! Je ráno! Vy asi chcete skončit někde na záchytce,
viďte? Dělejte, za co jste pořád ještě královsky placenej, a to je
žvanění. Takže nechlastat, a mluvit!”
„Ách jó, nó tak teda dobře!” povzdychl si vyprahlý Švejk. „Tehdá
na začátku jsem zaslechnul takovej moc hezkej pojem: ‚plausible
deniability‘. Co kdybysme to udělali podle něj? Nic nevíme! Vona
nám pomohla dosáhnout ňákejch cílů, tak vo co jde? Dál nás to už
nemusí zajímat! Ujistila nás navíc, že bude možný překážky, jako ty
dva drzý voly vod divadla, vodstrkovat z cesty, což se nám jen hodí!
Proč bysme se teda zajímali, jak to bylo, nebo nebylo? Co je jako za
tím? Nevíme, nevidíme, nezajímáme se! Jedeme, za to jsme placený,
né za přemejšlení vo tom, jaký ptáčci tu vokolo lítaj!
A dál, proč se prostě nevoddat jejímu vedení, když je to takovej
asset? Proč s ní bojovat? Vona je na špici, vo tom není sporu. Má
smysl, pochybovat vo nadřízenejch? Voni vědí, co s tím. Stačí jen
uvěřit, že to myslej dobře a pracujou v zájmu věci. Bylo by to tak
vobtížný, dívat se na to takhle? Bylo by nám pak líp! Přestali bysme
314
Alan Svejk
zpytovat svědomí, esli jsou věci správně, a řešili bysme jen svý úkoly. Co je nad náma, pod náma, nebo kolem dokola? Nezájem! Netýká
se nás to!”
„Asi to tak bude nejlepší, Švejku. Toho vašeho vysněnýho ruma
jste si plně zasloužil, ale následky si ponesete sám!”
315
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Pozdrav ze Štěchovic
Pozdrav ze Štěchovic
316
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Zavřít, nebo povejšit?
Zavřít, nebo povejšit?
Když nadporučík Lukeš potřeboval ‚noty‘, kromě rozkazů též monitory tisku a médií obecně, zašel si ‚jen tak náhodou‘ popovídat v
rozličné dny i časy se ‚starými spolubojovníky‘ v rozličných objektech Armády. Obvykle vše proběhlo rychle a hladce, prostudoval si
papíry, co se nesměly odnášet - dokonalé opatření, jak zabránit nežádoucímu slídění cizích rozvědek - případně, chtěl-li s ním někdo
hovořit osobně, setkali se, aniž by nadporučík předem věděl, kdo a
zda bude na místě.
Vše bylo evidentně dobře a rozumně ošetřeno, přestože se jevilo,
že operace Speciálního Útvaru C102 jsou pro obecné aktivity Armády okrajovými a nedůležitými, což se odráželo i na přístupu k nadporučíkovi, jeho veliteli. Jednoduše jakási neutralita, typu: ‚Víme o
vás, myslíme si svoje, ale dobře, nahoře mají svoje důvody, proč vás
trpěj!‘
Ale ten den vše vypadalo docela jinak! Čekali na něj totiž dva
muži z Vojenského zpravodajství, společně s vážně se tvářícím plukovníkem Tejcem, a nevypadali tak docela jako poslíčkové.
Předložili mu k přečtení jakýsi dokument, a v nadporučíkovi ihned
hrklo.
Report o bezpečnostních aktivitách 201X/V/394
Private Corporate Intelligence Agency (PCIA)
Vypracoval Stanislav Hájek, bezpečnostní analytik
(Pro pravidelný odběr kontaktujte naše marketingové oddělení!
Za cenu pouhých 10.000 Eur ročně budete mít přístup k exkluzivním
informacím tohoto typu, dle nichž můžete ovládat nejen přítomnost,
ale i budoucnost!)
317
Alan Svejk
Armáda a PSY aktivity
Z několika informačních zdrojů se k naší soukromé zpravodajské
komunitě dostaly závažné zprávy, že Armáda zahájila, bez jakékoliv
publicity a s důkladným krytím v soukromé korporátní sféře, novou
etapu svých utajených PSYOPS aktivit, a formy jejich provádění působí buď jako totální diletantství, anebo, což se jeví pravděpodobnější, spíše jako špičkově prováděné operace s neznámými
skutečnými cíli, vykonávané precizně školenými operativci.
Ačkoliv Armádou nepřímo spravovaná a financovaná organizace
měla původně zadány spíše společenské cíle symbolického významu,
v praxi se již nyní ukazuje, že skutečný účel i rozsah operací je zřejmě mnohem širší a zejména závažnější, přičemž se bude dotýkat jak
nejvyšších sfér státu, tak i mezinárodních vztahů (v této chvíli jde minimálně o ovlivnění vztahu s USA skrze americkou zpravodajskou
misi v Praze, viz níže).
Jeví se jako pravděpodobný důvod, působit na USA ve smyslu
lepšího postavení Armády v NATO a získání další technologicky
špičkové výzbroje pro Armádu, včetně inovované verze AA (protiletadlového) laserového systému ‚Avenger 2‘, nicméně, prostředky a
cesty, které pro tyto cíle byly zvoleny, se naprosto vymykají jakýmkoliv typickým zpravodajským, bezpečnostním či diplomatickým postupům, pročež je naše agentura považuje za kritické pro další směřování celé země a věnuje jim aktuálně svými nejširšími zdroji maximální pozornost.
A) Původní informace
K uvedeným skutečnostem jsme se dostali přes našeho informátora IN72, který vyslechl v jistém restauračním zařízení lidové úrovně
318
Alan Svejk
v oblasti pražské Libně podivnou prezentaci, v níž se její původce
prezentoval jako zaměstnanec či spolupracovník Armády se speciálními úkoly, což samozřejmě našeho informátora zaujalo, aby se
pokusil o věci zjistit co nejvíce informací, a taktéž neprodleně
kontaktoval nadřízené orgány naší organizace.
Obsah sdělení byl tento: Armáda údajně měla zahájit jakési speciální aktivity v oblasti PSYOPS, ve formě přenosu těchto metod do
civilní sféry, a v praxi začít ihned s několika akcemi, mezi nimiž původce zmínil i pátrání po ztracených původních insigniích Karlovy
Univerzity a taktéž pověstného Štěchovického pokladu, včetně takzvaného Štěchovického archivu - všechny události spojené s rokem
1945.
Když se náš informátor zpříma zeptal, jakým způsobem neznámý
vojenský útvar pátrá po 70 let ztracených předmětech, které hledaly
již celé generace bezpečnostních složek, původce opáčil, silně
opivněný, že se jedná o, citujeme: ‚Speciální, ofenzývní PSY
aplikaci‘, kterýžto učeně znějící pojem našeho informátora přesvědčil, že se musí jednat o reálnou věc s vysokou zpravodajskou závažností, když jinak původce zprávy působil nikterak bystrým
dojmem, ba až jako osoba mdlého rozumu.
Zajistili jsme tedy fyzické sledování původce celé konspirace,
abychom ověřili pravdivost jeho tvrzení. Z jeho pohybu a styků jsme
dovodili, že se jedná o mimořádný taktický posun ve státo-bezpečnostních aktivitách, o kterém Parlament ani Vláda nebyly informovány, což svědčí o nejvyšší závažnosti zjištěných skutečností pro
osud našeho státu.
B) Americká participace
319
Alan Svejk
Mělo údajně dojít k odeslání jakéhosi kritického dopisu s neznámým obsahem, jehož adresátem je údajně klíčová osoba s přímým
přístupem do vysokých pozic U.S. Department of Defense, a který
údajně, citujeme zdroj: ‚Vystraší Amíky i po sedmdesáti letech. Budou eště rádi, že nám ten dvojkovej Avendžr vysolej, a bez keců,
vole!‘
Dál již nadporučík číst nemusel! Odolal nutkání, okamžitě požádat
o nafasování služební pistole, anebo ještě lépe obávaného samopalu
Škorpión, včetně dostatku ostrých nábojů pro okamžité služební použití, a jen se z posledních sil podíval na plukovníka, jak se velení k
této nové aféře staví.
„Nepodléhejme předčasným závěrům! Počkáme s rozhodnutím, až
provedete vlastní vyšetřování, co je to za informace, zda jsou skutečné, odkud se vzaly. Může se totiž nepochybně jednat i o řízenou
dezinformační kampaň cizí rozvědky, jak se domnívá tady Vojenské
Zpravodajství.”
„A i kdyby to tak nebylo, vždycky je možnost, získat nějakou
výhodu,” potvrdil jeden ze zpravodajců, a pak nechali Lukeše jít.
Upaloval dlouhými kroky do kanceláře, že se po něm všichni
chodci otáčeli, a kterýsi občan na něj dokonce přátelsky zavolal, ať
se nehoní, že ‚vono přece nic neuteče, a esli ho vona dovopravdicky
miluje, tak na něj věrně počká‘.
320
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Vím, co je vojenská čest
Vím, co je vojenská čest
„Švejku!” zařval nadporučík ihned po vstupu do kanceláře, až se
přítomné dámy lekly.
„Hier!” ohlásil se Švejk, a postavil se do pozoru. „Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že po dobu vaší nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo! Akorát volal ňákej cesťák vod mobilního voperátora, že
jako esli náhodou nepotřebujem levnější volání, ale když jsem mu
votevřeně vysvětlil, že tu denně řešíme přísně tajný záležitosti vysokýho státního vejznamu, že by jen valili u vodposlechu voči a hned
by je někdo krouhnul, jako nepohodlný svědky vohromnýho
spiknutí, to se přece tak dycky dělá, v každym správnym americkým
bijáku, tak jen zbaběle zakoktal, že to je vomyl, a tak rychle zavěsil,
že jsem mu ani nestačil vysvětlit, co tu kutíme za skvělý nápady!
Prostě další zbabělej týpek, absolutně nevhodnej pro Armádu!”
„Tohle je ten slavnej den, kdy vás normálně roztrhnu vejpůl!”
trval na svém rozčilený nadporučík. „Vy nedozírnej idiote! Víte, co
jste zpískal, vy hovado? Víte, vy pitomče, co se stalo???”
„Poslušně hlásím, že nevím, pane obrlajtnant, páč ste se eště neráčil zmínit! Ale dovoluju si podotknout, že esli mám bejt jako voják
souzenej, tak musím znát svý provinění, abych se k němu mohl vyjádřit! To je nezcizitelný právo, který je zakotvený ve všech služebních řádech!” odvětil Švejk klidně.
„Tak já vám to hned řeknu, vy nekonečnej blbe! Píše se o nás moc
podrobně v zatracený zprávě nějaký béčkový bezpečnostní agentury,
a představte si, jste tam dokonce přímo citovanej, nečekaně jako
‚osoba mdlého rozumu‘!
Kdo vám říkal, vy králi všech pitomců, abyste mluvil o tom přísně
tajným dvojkovým ‚Avengeru‘? A ještě ožralej v putyce, vy darmožroute, vy ničemo, vy dobytku!
321
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Vím, co je vojenská čest
Kdo vás navedl, vy zkažený jelito, vy dutá hlavo, abyste šířil mezi
lidma kecy o tom, že prý hledáme Štěchovickej poklad? Že o tom ani
nic nevím! A insignie Karlovy Univerzity! Já myslel, že se mi tohle
všechno jen zdá!
Dobře, jste nespornej blbec, to jsem mohl čekat, že budete cintat
kraviny, že si u piva pustíte hubu na špacír, dřív nebo později, a bude
malér... ale jen mi prosím vás řekněte, že o tom údajným dopisu
Američanům se mi to doopravdy jen zdá! Že TO není pravda! Prosím vás!!!” sepjal zoufalý nadporučík ruce, div nepoklekl na kolena.
„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant...” spustil Švejk, ale bylo vidět,
že ví, jak asi pravdivá odpověď na zlomeného nadporučíka zapůsobí.
Uvažoval, že by snad nebylo tak docela proti vojenským regulím, zachránit nadřízeného i za cenu lži.
„Že se jedná vo čistou pravdu!” zvítězila nakonec ve Švejkovi
vojenská čest. Nadporučík jen mávl bezmocně rukou a odešel se svěšenou hlavou do své kanceláře.
„Co jste to jen provedl, pane Švejku?” tázaly se Denisa i paní Moláková zaskočeně.
„Skoro nic, jenom jsem byl trochu aktývní a iniciatývní,” nepochyboval Švejk. „Já to panu obrlajtnantovi vysvětlím a za chvíli budeme zase v nejlepší shódě! Nemůže se nám tu takhle rozpadat pracovní kolektýv, kde bysme to byli, to bysme to nikam vejkonostně
nedotáhli!” ujistil Švejk ženy, a pak s vojenskou rázností zaklepal na
dveře nadporučíkovy kanceláře.
322
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Kozy ze Štěchovic
Kozy ze Štěchovic
„Já vám jen chtěl udělat radost, pane obrlajtnant!” hájil se Švejk
opatrně.
„A to jste se mě nejdřív nemohl zeptat?” tázal se nadporučík nevěřícně.
„Dyž já taky trochu chtěl ten metál, pane obrlajtnant, nemohl jsem
si pomoct, a ten si můžu vysloužit jen vlastní iniciatývou! Všici klucí
v mým rodu byli vojáci, kromě mě, tak je můžu překonat jedině
pořádnou plackou na hrudníku!
Já ale věděl, že byste s tím zase nesouhlasil, a zarazil mi to! Tak
co mi zbylo jinýho, než se pustit na tenkej led partyzánštiny? Při vší
úctě, vy jste mě k tomu svým defenzývním přístupem vlastně donutil! Byla to chyba špatně nastavenejch vnitrofiremních procesů,
myslím,” přesměroval Švejk vinu na velení.
„Bylo to celý shoda nešťastnejch náhod, fakt za nic nemůžu! Já se
jen snažil, vymyslet něco zajímavýho, něco dobrýho, přínosnýho,
aby si nás nahoře vážili, tolik nás podceňovali, smáli se nám... a tak
jsem chtěl, nó, prostě pomoct týmu!” začal Švejk slzet. „Já to dycky
všecko myslím dobře, a akorát vás dostanu do maléru, pane obrlajtnant! To už je prostě moje povaha, přivádím do neštěstí sebe, i
všecky ve vokolí! Já jsem fakt nevydařená vodbočka vejvoje lidskýho druhu!”
„Nechte toho babskýho fňukání, stejně vím, že to na mě jen hrajete! Tak mi to vyložte od začátku, Švejku. Jak to celé bylo?”
„Nó, v zásadě za to celý může... Ferda Musil!”
„Švejku, nechte těch kravin, a vyložte mi to srozumitelně! Jakej
Ferda, zase?”
„To je jedna taková docela vejznamná figura vod nás z Libně, náhodou! Von se mnou chodil do školy, a jednou říkal, že vobdivuje
323
Alan Svejk
Ferdu Mravence, že je jako šikovnej, a tak už mu to zůstalo. Von je
ale takovej milovník filmů, víte, ten viděl fakt všecko, co se natočilo
za posledních sto let, zeptejte se ho na cokoliv!
Nó a jak je takovej sečtělej, spousta lidí se ho s důvěrou ptá na
různý pojmy a problémy. Von sedí dycky v putyce ‚Na zelenym
vršíčku‘, u toho samýho stolu, v tu samou hodinu, to všici vědí, a
kdo má něco moc důležitýho na srdci, tak se může stavit!
Ferda má ale striktní pravidla tohodle poradenství, k tomu ho donutily vokolnosti a ouřady! Páč za ním původně chodilo spousta závadovejch osob s kriminální minulostí a dokonce současností, tak se
ho vopásaný zkusili přesvědčovat, a dost důrazně, aby jim donášel, s
čím se mu kdo svěřil, vohledně jaký problematiky chtěl dotyčnej
radu, z čehož se dalo usuzovat, jakej nezákonnej čin má asi v merku,
tak aby ho vopásaný mohli rovnou líznout při činu, čapnout za ruku,
a neměli práci s vyšetřováním, páč to je důkaz královskej, že by i
rada Vacátko uznale mlasknul!
Von Ferda sice zkoušel držet basu s pivníma kumpánama, že né,
že je to chráněný zpovědní tajemství a stejně si nic nepamatuje, to
víte, my v Libni jsme děsně zapomětliví, hlavně když jde vo svědectví, co by někomu mohlo přitížit, ale voni na něj, bacha, že má prej
jako vobčan voznamovací povinnost, a když mu teda tendle frajér
náhodou řekne, že chce v sobotu v noci udělat napěchovanou kasu
tamdle za rohem v Živnobance, tak mu nemůže radit, že si má sehnat
diamantovej vrták, a jít na tu potvoru pěkně zespoda, kde má nejslabší pancéřový pláty, ale pelášit na strážnici a všecko to nahlásit, jináč je vlastně spolupachatel, a bude to mít moc vošklivý!
Samozřejmě s tím, že Ferdovo jméno bude v protokolu pěkně
uvedený, aby mohl vod ministra Vnitra dostat písemnou pochvalu za
‚vzornou občanskou pozornost‘, a vod mukla potom radostný
pozdravení ze státem dotovaný dovolený, co mu Ferda neoumyslně
324
Alan Svejk
zařídil, a kde se mu bude nevděčně slibovat né moc přátelský setkání, až se propuštěnej kasař vrátí do voběhu!
A tak Ferda bystře změnil metódy! Von je moc učenlivej, na něj si
ani vopásaný nepřídou! Nesmíte mu teda říkat konkrétní příběhy, ani
votázky! Reaguje jen na pojmy. Jako: stůl, vopice, láska, hadr, a
podobně. A von něco vyloví ze svý chytrý hlavinky, a pěkně spustí.
Nesmíte mu ani klást žádný doplňující votázky. Jen říct pojem - a
pak poslouchat, nebo vodejít!
Každej adept má za jeden večer právo jen jednoho pojmu, nic víc,
i kdybyste se rozkrájel, nebo byl samotnej prezident! A když se Ferdovi nechce mluvit, neví, anebo ví, ale rači neví, páč někdy je lepší
nevědět, tak mlčí, vůbec vám prostě nevodpoví, neřekne něco jako
‚nevím‘, prostě mlčí, a kouká do píva, do blba, nebo na vás. A voni
lidi záhy pochopěj, navíc, další zájemci vám to rychle vysvětlej, že
todle není vhodný téma pro Ferdu, tak abyste dál nezacláněl!”
„To jsem netušil, že máte v Libni i takový proroky,” probudil se v
nadporučíkovi překvapivě zájem. „A má hodně návštěvníků? Jsou
spokojený?”
„Vod Ferdy nevodcházíte spokojenej, nebo nespokojenej, pane
obrlajtnant! Vo tom kouzlo jeho proroctví nejni! Jen přemítáte vo
tom, co řekl! Třeba kdybyste byl blbej a nevěděl, co je tužka, tak by
vás to pochopitelně moc zajímalo, a tudíž byste mohl říct Ferdovi:
‚tužka‘. Ale nečekejte, že by vám vodpověděl ňákou nudnou definicí,
jak z vejkladovýho slovníku!
Zaprvý, jeho znalosti jsou čistě z filmů, jak u toho Tarantina, a za
druhý, von je trochu svéráznej. Takže vám neřekne něco jako ‚tužka
je nástroj na psaní‘, ale spíš třeba ‚ve filmu tom a tom byl tužkou
spáchanej zločin ten a ten, z čehož plyne to a to poučení.‘
Peníze za to nechce, vono ho to baví, že je to vejzva, nikdy to není
stejný, a navíc si připadá aspoň společensky platnej, když mu to s
325
Alan Svejk
jeho holkou nevyšlo. Vodešla dělat někam do Dubáje modelínu a je
jasný, že nicotnej libeňskej Ferda těm zazobanejm a tajemnejm
šejkům nemůže v žádným vohledu moc konkurovat!
Ale takhle ho respektuje celá Libeň a leckterá místní labuť by s
ním klidně šla, ale von jak už je na tý vysoký duchovní ourovni, tak
to ani nepotřebuje a jen po nich dycky tak jako blejskne vočima!
Možná, že je to pozvánka do jeho kvartýru, po tý seanci?
Magický svíčky všude, rudý závěsy, vonný tyčinky, a pořádný zvířecí inštinkty, když se na ni vrhne střemhlav a porve se statečně s jejíma knoflíčkama? Ale s tím se Ferda nikomu nesvěřuje, von je fakt
mnišskej!
Jó, a takovejch postaviček máme tam u nás deset do tuctu! Prostě
Libeň, říše snů, a není teda divu, že se k nám tahaj i přespolní. Vonehdá byl u nás někdo dokonce až vod Frýdku Místku!”
„A tenhle Ferda, falešnej prorok, vás navedl, abyste v hospodě kecal úplný nesmysly, a vymýšlel šílený mezinárodní průsery, který
nás dostanou do úzkejch? Na něj to chcete hodit, Švejku?” neudržel
se nadporučík.
„Nené! Von jen, když jsem mu řekl pojem ‚PSYOPS‘, tak mě
kapánek nasměroval, pane obrlajtnant! Von nikdy lidem neříká, co
mají nebo nemají dělat! Ferda věří, že každej musí učinit rozhodnutí
sám, a pak za něj nýst plnou vodpovědnost, né se pak vymlouvat na
někoho jinýho!”
„On vás teda Ferda nasměroval v oblasti PSYOPS? To se mi snad
zdá!” vydechl nadporučík úžasem.
„Von mě vodkázal na jeden moc poučnej film, kterej se tou tématikou zabejvá. Jmenuje se ‚Muži, co vejraj na kozy‘. Název to má
sice dost divně znějící, ale vona to byla fakt docela inšpirace! A přiznávám se, že jako váš správnej podřízenej jsem za váma s těma poznatkama měl běžet, ale mě hned v hlavě zářil ten metál... chápete!
326
Alan Svejk
Prostě jsem se rozhodnul, že tudle skvělou, skvostnou, převratnou
ideu ukradnu vám, i samotný republice, a udělám si na ní sobecky
jméno! Buď mě povejšej, nebo zavřou - znám pravidla! Ale už se
stalo! Zahřešil jsem si - jsem taky jen člověk, že jó!
Von ten film byl dost blbej, ale pár věcí mě tam moc zaujalo, a to
jsem Ferdovi moc děkoval, jako kdyby ten šikula svým duchovnem
věděl, že zrovna tam najdu svý vytoužený vodpovědi, co moc potřebuju pro cestu nahóru po kariérním žebříčku!”
„A copak vás tam zaujalo, Švejku? Kozy?” znechuceně odvětil
nadporučík.
„Ale tam jsou vopravdu kozy, pane obrlajtnant! Jako zviřátka!
Vopravdický, živý! Schovaný ve Fort Bragg na základně americkejch speciálních jednotek, prej v bejvalý vojenský nemocnici, a
že se s nima budou dělat moc nehezký pokusy. Hrůza! Nepudu radši
do detailů, ale prostě ty PSYOPS jsou tam braný i jako hledání a užívání určitejch psychickejch sil, který by pesimista nazval pavědou.
Nó a to mi připomnělo všechny ty senzibily, proutkaře, virgule... a
vod toho už k těm mystickejm Štěchovicům nebylo daleko, to dá
rozum!”
„Kozy.... virgule... Štěchovice... ano, vidím jasnou souvislost!”
ucedil nadporučík kousavě.
„Jen si to nechte vysvětlit, pane obrlajtnant! Kozy byly zneužívaný
na tajný PSY testování Armádou USA, páč ani ty jejich vostrý SPECOPS k tomu nebyli schopný používat pejsky! Virgule a Štěchovice,
to mě napadlo jako inšpirace, ale hlavně tam byl skvělej motýv, kterýho jsem se rozhodnul využít v mý soukromý PSY voperaci!
Vy jste navíc ty Štěchovice vonehdá zmínil sám, jen si vzpomeňte,
že prej se tam dodneška hledá poklad! Pane obrlajtnant... dyk vy jste
mě tam možná nevědomky navedl!”
327
Alan Svejk
„Co si to dovolujete, Švejku? Zítra vám řeknu slovo ‚most‘ a půjdete z něj skočit a svádět to na mne? Já nejsem žádnej Ferda prorok!
A tu svou slavnou operaci jste tedy provedl v hospodě?”
„Kde taky jinde, pane obrlajtnant! V putyce se prováděj PSYOPS
jedna radost! Tam cokoliv velkýho řeknete, je to veřejně zaznamenaný, a buď to skončí na fízlárně, nebo eště vejš! A tak jsem si
trochu pustil hubu na špacír, ale věřte mi, že jsem moc dobře věděl,
co říkám!”
„Takže jste oznámil svojí vybraný pivní společnosti, mezi kterou
byl minimálně jeden bonzák, že pracujete pro speciální armádní
složku, která pátrá po ztracených univerzitních insigniích a tom
pokladu. A oni vám věřili,” nezdálo se nadporučíkovi.
„To je právě to, že to chtělo ňákou pořádnou povídačku! A k tomu
mi pomohl ten film, kde byl jeden takovej moc betónovej pojem. Naučil jsem se ho zpaměti, abych ho mohl ve správnej vokamžik vyslovit, a celý to tím udělat důvěryhodný! ‚Ofenzývní PSY aplikace‘,
to zní přece moc sexy, co říkáte? A evidentně se na to, volové
šmírácký, fakt chytili!” liboval si Švejk.
„Nó, a aby Armáda hned ty svý speciální schopnosti někde využila, v zájmu lidu samozřejmě, tak se rozhodla, že konečně uzavře tu
dávnou kauzu Štěchovickýho pokladu, aby všici měli konečně klid
vod divokejch úvah, jak to asi bylo, jednoduše tím, že se ta zapeklitá
hádanka konečně rozlouskne, těmadle jedinečnejma, nevídanejma
PSY postupama, co nám záviděj i ty Amíci a NÁTO!
Dyk se tu vo tom marně špekuluje už celejch dlouhejch sedmdesát
let a je to už ounavný, smutný! Musí to mít ňákej závěr, i s echtovým
štemplem našeho Ministerstva Vobrany, jako každá správná pohádka! A finýto! Ať se lid už nezabejvá kravinama a rači se stará
platit poctivě daně, ať máme devízy na ten dvojkovej Avendžr, páč i
328
Alan Svejk
když nám u Amíků vyjednám slušnou slevičku, pořád to bude hrozně
mastný!”
„K tomu proklatýmu Avengeru se ještě dostaneme, Švejku! Ale
nepřeskakujte! Ptám se, proč ty insignie? Ty přece Armádu nezajímají, to je akademická věc!” divil se nadporučík.
Švejkův obličej se rozzářil, jako měsíc na jasné obloze. „To aby i
vědátoři viděli, že jsou proti nám i se svejma titulama a bichlema
takhle maličký, a my jsme těma, kdo efektývně zajišťuje věci, zatímco voni jen seděj ve študovně a žijou ve falešnejch iluzích vo svý domnělý chytrácký nadřazenosti!
Ale přitom si ani vlastní insignie nenajdou, neschopný vzdělanci!
K tomu jim musí pomoct Armáda... a voni jí budou vděčný! Sestoupěj ze svejch intelektuálních vejšin a budou mi srdečně děkovat!
Chápete tu ironii, pane obrlajtnant - mně, zrovna mně! Ale jednou se
už akadémická vobec a prostej lid holt museli sčuchnout, aby se mezi
nima vodstranily věčný sociální rozpory, co nám zbytečně narušovaly poklidný soužití!” smál se Švejk při té líbivé představě.
„No uznávám, že to by byl asi moc převratnej okamžik pro Karlovu Univerzitu, kdyby musela děkovat zrovna vám, králi všech
blbců, za něco jinýho, než je mytí záchodků, protože jedině na něj
byste asi měl dostatečnou kvalifikaci,” zasmál se nadporučík té představě rovněž.
„Vidíte, jak to do sebe skvěle zapadá, pane obrlajtnant! A teďka
příde to nejlepší - právě Štěchovickej archiv je tím komprem, který
mám na Amíky, a který jsem bez váhání dal do toho svýho slavnýho
dopisu! S plnou parádou!” pochlubil se Švejk.
„Švejku, vy nás oba dostanete za mříže, jinak to dopadnout nemůže,” pravil nadporučík temně, a pokýval smířeně hlavou. „Ale tak
to ještě dopovězte, než si pro nás přijdou! Já si zatím sbalím věci,
329
Alan Svejk
kartáček na zuby, mýdlo, ručník, pyžamo... vždyť znáte tu rutinu!
Jste přece Libeňák!”
„Jen tolik nekvaltujte, pane obrlajtnant! Spíš brzo pudem do ňákýho pětihvězdičkovýho hotélu, jako na slavnostní recépci, a tam sebou
nic nepotřebujete, tam vám všecko daj, to je v ceně, i masérka a flaška šáňa a voňavý lístky z rudejch růží, co ležej na vyšňóřený posteli
královský velikosti, kam si pak vodnesete, čerstvě požehnanej tím
metálem, svou milou, kterou tam potkáte na bále, a hnedka se do vás,
do statečnýho vojáka, a šarže, beznadějně zamiluje, tudíž nebude mít
nic proti tomu, nechat se vod vás pozvat nahóru, a následovat vás...
až do konce!
Že jsou v luxusních hotelech takový vymoženosti, to teda dosavad
vím jen z propagandou poctivě prosýcenýho tisku, v pětihvězdě jsem
vosobně eště nikdy nebyl, akorát tehdá v hotelu ‚Palcát‘ v Táboře, a
ten měl hvězdy tak sotva tři! Vony některý požitky jsou holt prostýmu lidu upíraný! Ačkoliv tudle jsem vám špacíroval kolem toho hotelu Esplanáde, jak je nad Mariánskejma lázněma v kopcích, to je
vám plnotučná pětihvězda, ale přišlo mi, že tam maj normálně na fasádě vopadanou vomítku! Je to správný? Asi tam už ty revizóry
dlouho neměli, páč takhle to přece nejde!”
„Chtěl jste mluvit o těch Štěchovicích, a zatím jste nám zabloudil
do Mariánských lázní,” připomněl nadporučík.
„Vonehdá vyprávěl ňákej echt pamětník ‚U malovanýho džbánku‘,
co dělával na Slapský přehradě porybnýho, že prej když nám v roce
1946 Amíci štípli tendle slavnej archiv, tak nám prej vrátili míň těch
tajemnejch beden, narvanejch tajnejma dokumentama, než měli prostě evidentně si z toho něco nechali, votočili to, štípli, lohli. A co
jsem teda udělal?
Po sedmdesáti letech jsem jim nejen připomněl jejich dávný chmatácký hřejchy, ale vyzval je taky k férovýmu vrácení těch papírů, páč
330
Alan Svejk
moc dobře vím, že je mají, sušej je někde v archívu za voceánem, a
jako malý vodškodný že požaduju pro naši republiku takovou
drobnost... ano, novej dvojkovej Avendžr, a eště se slevou, aby zbylo
i na elektriku pro ten zázrak!
Až ho Armádě ouspěšně vyjednám, požádám ve vší vážnosti ministra Vobrany vo to, aby se jedno to dodaný vozidlo jmenovalo po
mně, jako ‚Josef Švejk‘, a bude to mít napsaný pěkně velkejma
písmenkama na tom hrozivým lejzru! Nebude to úžasný?
Až pak vyjede do lítýho boje, a bude sundávat jeden nepřátelskej
tryskovej aeroplán za druhým, tak celá země bude vědět, kdo jí ten
krám zařídil, kdo na tom zázraku měl zásluhu!” zasnil se Švejk.
„Když nemám na to, abych někde na bitevním póli sundaval sapíkem
nepřátele státu, páč holt nejsem fyzicky moc hbitej a netrefím ani tu
stodólu, tak holt republice pomůžu jináč, ale to pořádně! Každej přispěje do kvasu dle svejch možností, a pak se dílo podaří!”
Nadporučík neměl slov.
O týden později náhle obdržel Útvar C102 nové rozkazy. Obsah
listiny přivedl nadporučíka Lukeše málem do mdlob:
Přísně tajné - zvláštní důležitosti!
Aktualizace úkolů Speciálního Útvaru C102
1) Přikazuje se vám, abyste oficiálně zahájili PSY aktivity, vedoucí
k nalezení tzv. Štěchovického pokladu, a původních insignií
Univerzity Karlovy, pro účely Public Relations naší Armády.
2) Přikazuje se vám, abyste jménem státu vyjednali s americkou
stranou vrácení zadržovaných dokumentů z tzv. Štěchovického archivu, pro účely zvýšení mezinárodního postavení naší země.
331
Alan Svejk
3) Přikazuje se vám, abyste jménem státu vyjednali s americkou
stranou podmínky dodávky AA systému Avenger 2, pro účely posílení
efektivity branných operací a obranyschopnosti státu.
4) Přikazuje se vám, abyste dále rozpracovali možnosti tzv.
ofenzivní PSY aplikace, nejlépe ve formě studijního materiálu, pro
lepší postavení ve struktuře NATO.”
332
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Poklad najdeš na turistický mapě
Poklad najdeš na turistický mapě
Když si Denisa přečetla nové rozkazy, položila kolegům výstižnou
řečnickou otázku:
„Teda pánové, není tohle přece jenom trochu... příliš? Štěchovice?
Jedna věc je manipulovat realitu, současnost. Ale minulost? A udělat
to efektivně, aby tomu svět uvěřil? Nemluvíme tu přitom jen o ‚obyčejných lidech‘, divácích, čtenářích, ale i zpravodajské komunitě celého světa! Američanech, Němcích, Francouzích, Rusech! CIA,
BND, DGSE, GRU, s jejich miliardovými výzvědnými aparáty a desetisíci zaměstnanci a spolupracovníky!
To vše zajistit ve třech čtyřech lidech? S pár blbými milióny rozpočtu, což jsou v takovém případě jen žalostné drobné? Bez podpory
větší organizace, bez lidských zdrojů?
Tohle jste asi nedomyslel, pane Švejku, že se vašeho nápadu
někdo chytne a doopravdy nám to zadá za rozkaz! Ale co teď s tím?
Abych pravdu řekla, do toho se mi vůbec nechce, ani o tom uvažovat, je to úplná ztráta času!
Narovinu, na tohle prostě nemáme! Anebo, co kdyby si to zařídil
pan Švejk sám, když si to zpískal a vymyslel? Celý Útvar nemůže
nést odpovědnost za jeho nápady, které s nikým nekonzultoval, a
sám se přiznal k tomu, že to byla čistokrevná partyzánština!”
„To pak ale při vší úctě k Švejkově výkonnosti a nadšení nikdy nemůže vyjít! Sama poukazujete na to, že tohle bude chtít mnohem víc,
než my můžeme poskytnout. Ale rozkaz je rozkaz, jednou jsme ho
dostali a nikoho už nebude zajímat, na základě čeho! Buď ho splníme, nebo se o to aspoň pokusíme - anebo to vystornujeme a rovnou
jsme selhali!
Můžete být alespoň konkrétnější, Deniso? Co vše bychom k tý
akci teda asi potřebovali? Abysme se aspoň zorientovali,” zkoušel
333
Alan Svejk
nadporučík zůstat praktickým, ač s ní jinak naprosto souhlasil. Blbec
jeden, do čeho je to Švejk zase navezl!
„O kauze Štěchovice jsem orientovaná docela zběžně. Jediná výhoda je, že již docela zapadla, uběhl nějaký čas a už nikoho nezajímá, takže moment překvapení je jistý.
Můj odhad je, že budeme potřebovat několik svědků, minimálně
jednoho pamětníka a ‚nového‘ svědka přímého, tedy ve věku asi 90
let, dále, bezpečnostní, nejlépe přímo armádní jednotku, která obsadí
lokalitu kvůli fiktivním výkopovým pracím, a nějak se vyrovnat s
místními hledači pokladů, kteří mají tamější lokalitu dobře obšancovanou, včetně spolupráce s bůhvíjakými zpravodajskými a korporátními entitami. Nemůžeme půlce světa tajně sdělit, že se jedná o
fake, podvod, a druhou přesvědčovat, že jde o pravdu!
Čímž naznačuju, že na věci bude všeobecně extrémní zájem, novináři budou slídit dočista všude, a nelze ani vyloučit násilný zásah nějakých výkonných bezpečnostních složek, soukromých i státních,
proti nám, aby se dostaly k domnělým pokladům nevyčíslitelné
hodnoty. O nesmírně živém zájmu zpravodajských složek ani nemluvím! Toho si nahoře nebyli vědomi, že se jedná přece jen o trochu moc silnou kávu? Nebo to někdo podepsal, aniž by si nechal
udělat analýzu proveditelnosti?
Vzhledem těmto složitým, nejasným okolnostem bych navrhovala,
obrátit se zpět na vyšší místa a žádat bližší instrukce, respektive
revizi rozkazu - samozřejmě neformálně! To nám, vzhledem ke
komplikovanosti úkolu, nemůže nikdo vyčítat!”
„To je ale skoro to samý, jako kdybysme to rovnou vzdali!” namítl
Švejk.
„Nikdo vám nebrání se do toho pustit hned dneska, pane Švejku!
Kupte si tamhle naproti v železářství pořádnou lopatu, sedněte na
vlak, a dejte se do kopání třeba hned odpoledne, až posvačíte!
334
Alan Svejk
Můj osobní názor je, že bychom se měli soustředit jen na věci, které jsou v našich silách, které nám mohou přinést assets! Ale tohle?
Pouhý snění, vize, která na někoho přišla po půlce flašky rumu!
Mimo realitu! Nemáme dosud ani žádnou mediální podporu, kterou
bychom pro akci mohli použít!”
„Vona má asi PMS,” obrátil se Švejk na nadporučíka spiklenecky.
„To když má moje holka, tak je taky takhle nesnesitelná a hašteřivá!
To znám, to je takovej neslavnej rituál každej měsíc, že bych nejrači
přespal v putyce, abych tý sani nemusel na voči!
Ale vono je to léčitelný, vobvykle stačí vejživnej koktejl z pár konejšivejch slov, pohlazení a čokolády! Zaběhnu do konzumu pro
ingrédience, a hnedka ten lektvar vosobně namíchám, v pořádně silný verzi, ať Deniska dostane svou medicínku! Přece ji nepošlem
marodit, dyk vona je kritická součást našeho týmu!”
„Nechte těch sexistických keců, Švejku! Tohle všechno je kvůli
vám! Hádejte totiž, po kom se bude chtít, aby to celý vymyslel, zařídil - po ní, po kom taky jiným z nás! Jí jste se měl zeptat v první
řadě, co si o tom myslí, když jste musel alespoň tušit, vy blbe neuvěřitelnej, že jí to skončí na stole! Proč si to fakt raději celý nevymyslíte a nezařídíte sám?”
Švejk se na chvíli zamračil, ale hned poté se jeho tvář rozjasnila.
„Počkat - já to asi mám! Kápnul jsem na to, jak to provedem!” kasal se Švejk. „Mapu! Potřebuju turistickou mapu vokolí Prahy!
Honém, než to zapomenu! Ten můj geniální nápad, kterej změní naše
vosudy, a zapíše do kroniky našeho elitního speciálního vojenskýho
outvaru pořádně vobsáhlej, zlatem vyvedenej zápis, a né aby se v
něm zapomnělo na mý ctěný méno! Tužku a papír! Nó ták! Sem!
Jémine... to je síla... uf... to je vono!” brumlal si Švejk, zatímco něco
škrábal za papír.
335
Alan Svejk
„Tak za tohle nás zavřou! Všechny! Místo mapy si k ruce vezměte
spíš Trestní zákoník, Švejku, a začtěte se! Pár částí toho vašeho geniálního nápadu totiž má přesný pojmenování v téhle moc zajímavé
knížečce, kterou jste jistě jako odpovědný libeňský občan četl, a je u
toho povídání i takový moc zajímavý znak. Paragraf! Jasně se řeklo,
že aktivity našeho speciálního útvaru musí být legální, vy tupče!”
zhodnotil vzniklý koncept nadporučík, když ho dílem rozluštil, a dílem mu Švejk nečitelná místa vysvětlil. Denisa se jen smála, a uznale
pokyvovala hlavou.
„Kdepák zavřou, pane obrlajtnant!” rozvalil se Švejk na židli s pocitem dobře vykonané práce, a blaženě se usmíval. „Já si navopak
myslím, že nám nejčko na Hradě už začínaj cejdit metály, aby byly
narichtovaný, až nám je pan prezident bude hned letos koncem října
připínat na slavnostní mundúry!
Trefíte doufám na Hrad, ke Španělskýmu sálu? To by bylo hrozný,
zasloužit si vyznamenání, a pak to zmeškat, páč jste podcenil dopravní situaci v centru, nebo nestačil vystřízlivět po vydařeným večírku! Jako tendle Staňour Hájků z Nuslí, co snad eště dneska bydlí v
Jaromírový ulici sedum, druhý patro, tak ten se chtěl stát vopravdickým špiónem, páč měl rád různý dobrodružný knížky a filmy. Tak
se mu to zalíbilo, že se rozhodnul, že tomudle poslání zasvětí celej
život, a šel za tím moc přesvědčeně!
Páč ale moc nehověl jazykům a mezinárodní vztahy mu taky moc
neříkaly, bylo jen jedno správný místo, kde mu tendle velkej sen
mohli splnit: tajná služba, kontrarozvědka, co sídlí ve Stodůlkách,
hned vedle toho vobchoďáku s nábytkem, a přes ulici ji cizí špióni
eště i koukaj přímo do voken z toho věžáku, že ani nepotřebujou
dalekohlédy, jak to maj blízko! Von někdo asi podmáznul toho
ouředníka, co dělal na ouzemním plánu, moc velkórysou vodměnou,
že na to i všemocný špióni byli krátký!
336
Alan Svejk
Není třeba líčit, jak bylo vejběrový řízení děsně náročný! Trvalo
měsíce, každej normální člověk by to dávno vzdal, ale tydle špióni,
ty jsou holt nesmírně voddaný vlasti a udělaj pro ni cokoliv, klidně
se i svlíknou do naha, takže Standa všecky ty hrozně dotěrný votázky
poctivě vodpověděl, asi vosumkrát musel sepsat desetistránkovej
životopis, jak se pídili po každičkým detailu z jeho života, vyptávali
se jeho rodiny, známejch, kolegů, spolužáků snad až do školky...
prostě ho lustrovali tak, že vo něm věděli docela všecičko, aby pak
náhodou jednou nezradil republiku, bejt ten dvojitej agent, infiltrátor
neboli krtek, v žoldu cizího státu!
A dělaly se tam i ty náročný assessment centra. Hrozná vymoženost moderní doby! Znáte to, jak se sejde deset patnáct kandidátů, a různě se celej den testujou, ale pohromadě, né jednotlivě, jako
když přídete žádat do kavárny vo flek pikolíka, prostě vysoce intelektuální metóda, která rázně voddělí zrno vod plev!
Povídá se, že prej tam taky ty personálisti s voblibou přidávaj
aspoň jednoho falešnýho, fiktývního kandidáta, kterej má za úkol,
dělat neplechu, kazit zadaný úkoly, navážet se do lidí, prostě bejt
rozvratnej živel, vytvářet náročný, krizový situace, aby se jako votestovali ty kandidáti i v takovejch složitejch, zátěžovejch vokamžikách, jak jsou vodolný, jak řešej konflikty, a eště víc vo sobě prozradili, třeba nevědomky, nejen naučený líbivý řeči, co vypráví každej zpovídanej a maj teda nízkou informační hodnotu!
Když jde vo pohovor do kontrarozvědky, dá rozum, že to bude ouplně příšerně náročný, a že jim tam teda nasadili strašlivý rozvratný
živly! Nejhorší na tom ácéčku, jak se tomu říká učeně, je, že nemáte
ani chvíli klidu a vodpočinku! Nemůžete vodtamtaď vodejít, abyste
sebral myšlénky, zrelaxoval se vo samotě! Nedovolej vám to, a testujou vás pořád, u kafe, během voběda, během neformálního rozhovoru s kámošem kandidátem, co se vtírá... hodiny a hodiny jste
337
Alan Svejk
tam mezi nima, všude kaméry, mikrofóny... jedině snad na hajzlu
můžete ukrást pár minut soukromí, esli to k něčemu pomůže!
Ale Staňour? Pchá! Jel, jak dráha, byl dobrej, zvládal to, von si ty
kličky předem dopodrobna naštudýroval, dyk měl doma celou knihovnu publikací vo tý CIA, a to znamená i JFK, že to vodpovědná
knihovnice radši nahlásila na ouřad, esli jako Staňour nemá s těma
speciálníma vědomostma a spikleneckejma teóriema vo tom, co se v
Dallasu tehdá stalo, ňáký nekalý oumysly! Vědomosti jsou základ, to
já moc dobře vím! A Staňour byl prostě připravenej, to vám povídám!
Když po jednom tom strašně vyčerpávajícím dni pár lidí řeklo, že
se pude do hospody, jako spláchnout to, Standa to kvitoval, že se
jako zrekreuje, uvolní.
A samozřejmě ho tam, mrchy, vožrali! Von moc nepil a nebyl na
takovej zákeřnej test připravenej. Nevohlídal to! Byla to taky součást
zkoušky, test - jako všecko vostatní! Nekončilo to vodchodem z budovy! Dokavad máte ty lidi kolem sebe, jede to dál!
Von se teda sice ráno probudil včas, musel tam bejt hned v 8.00 na
dalším kole, ale vůbec se nemohl vyvalit z postele, znáte ten pocit?
Bylo nejdřív šest, dobrý, půl sedmý, stíhá, sedm... a to už by musel
celou cestu asi běžet, aby to stihnul, ale eště pořád by to dal!
Vyprávěl mi pozdějc: ‚Vole, na mně ti přišly takový hříšný
myšlénky, že esli vlastně nedělám chybu, esli si na sebe nepletu bič,
dyk voni v každý tý publikaci vo CIA psali, že z týdle prácičky se
nevodchází!
To není jako, že nejseš spokojenej s platem, tak dáš vejpověď a
hledáš novej flek, podle svejch vysněnejch představ! Najednou jsem
to prostě viděl z jinýho ouhlu pohledu, jako hrozně tíživej závazek!
Po všech těch letech vejry a příprav a vodhodlání najednou todle!
Byl jsem ouplně roztříštěnej, nevěděl jsem vůbec, co dělat, a minu-
338
Alan Svejk
tová ručička na hodinkách jen letěla, měl jsem jen pár minut na rozhodnutí. Zahodíš v pár minutách celej svůj životní sen???‘
A hádejte, jak se Staňour nakonec rozhod?”
„Hergot, Švejku, nenatahujte to pořád a dopovězte to konečně! My
jsme tu taky v práci, a vy jste v pracovní době! Pořád čekám na nějaký poučení a namísto toho mi jen zopakujete, co dávno vím od té
doby, co vás znám: totiž, že alkohol je metla lidstva!” vstoupil nadporučík nekompromisně do příběhu.
„To s váma musím mimořádně souhlasit, pane obrlajtnant, ale jen
když se s tím neumí zacházet! Každopádně to Standa zasklil, a našel
si lepší místo: soukromou zpravodajskou agenturu! Má tam slušný
prachy, existenční jistóty, a taky docela slušný dobrodružství! Dělá
tam analytika a je moc spokojenej, dokonce vo něj projevila zájem
jedna konkurenční agoška až z Bulharska!
Vono někdy je i to špatný k něčemu dobrý, a takhle bude aspoň žít
dýl, páč na něj tolik nedolehnou ty tíživý státní tajemství, který by
vás dostaly morálně na zcestí, že si jako říkáte, esli by nebylo dokonce správný, zradit republiku, páč po vás chce něco, co se vám přejčí,
protiví, co vám jde proti srsti a svědomí!”
Denisa, co si zatím něco mlčky psala u svého stolu, náhle povstala.
„Přemýšlela jsem o tom, co pan Švejk navrhnul, a nezdá se mi to tak
docela jako špatná věc! V podstatě je to vylepšená verze toho, co mě
napadlo samotnou, ale touto malou modifikací by se nám vyřešilo
spousta rizik a problémů,” vstoupila do rozpravy svým mírným hlasem.
„Že jó? Dyk sem to jasně říkal už na začátku, ale zase se mi nevěřilo!” durdil se Švejk. Předstíral, že mu něco spadlo na zem, a pod
stolem si poctivě přihnul z dobře uschované láhve rumu, co měl nachystanou pro zvláštní příležitosti.
339
Alan Svejk
„U těch Štěchovic furt někdo čmuchá a je tam moc všímavejch
vočí, takže bysme na naší malou akcičku neměli klid, a je tam třikrát
vobrácenej každej kámen, takže by nám ten převratnej vobjev moc
nevěřili... tak to prostě uděláme vopodál, v klídku, v lesejčku, pěkně
schovaný, na nečekaným placu!
Našel jsem na mapě ouplně dokonalý místo! Jmenuje se Lhota, a
je to nádherně zapadlý, tam bez mapy a kompasu netrefěj snad ani
místní! Naše voblíbená Lhota... to zní prostě skvěle na pořádnou
PSYOP! A představte si, jak budou ty novináři hotový, až vtrhnou do
Štěchovic na náves a tam najdou akorát tak zavřenou putyku! Chá
chá! Převezem je dokonale! To naše velký tóčo se totiž bude vodehrávat... u Lhoty!”
„To by byly nesporné výhody pro zajištění přesvědčivosti operace,” potvrdila Denisa. „Dále, pro zajištění bezpečnosti výkopových
prací budeme v každém případě potřebovat skutečnou vojenskou
jednotku, jejíž nasazení nám nadřízení musí pochopitelně schválit.
Napadá mě, že tím nám vlastně nepřímo schválí i tento náš postup!”
uvažovala dále prakticky.
„Nebudeme je žádat o svolení s akcí! My jim raději přímo
řekneme, že potřebujeme to a to, tolik a tolik vojáků a techniky a
dalších věcí, protože máme v úmyslu dosáhnout toho a toho, přičemž
není jiná cesta, než tato,” dokončila dívka dobrou myšlenku.
„Jó! A tím dostanem vyšší místa do pro nás takticky vejhodný
pozice, že pokavad nás totiž vodmítnou, tak můžeme krčit ramenama
a říkat - bez tohodle to nešlo, vy jste nám to zkazili!” navázal Švejk s
podezřele lesklýma očima.
Bylo na nadporučíkovi, aby učinil rozhodnutí.
„Víte co? Sepište mi to nejdřív na pořádný papír, jak se sluší a
patří, nebudu dál luštit tuhle slátaninu! Chci všechny detaily, ale
žádný jména, žádný názvy! Nepřítel naslouchá! Pak uvidíme,” pravil
340
Alan Svejk
nadporučík nakonec. Pomyslel si, že narozdíl od Standy ze Švejkova
příběhu si dopřeje více času na rozmyšlenou.
„V říjnu na Hradě, přesně ve vosum večer, fanfára Hradní stráže
nás bude vítat, to vám garantuju,” zaradoval se Švejk. „Nejčko už
náš Outvar nic nezastaví na cestě k zasloužený slávě... škyt!”
341
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Tajná služba řekne svý
Tajná služba řekne svý
Aniž by to Útvar C102 tušil, Švejkův opilecký nápad, týkající se
nové verze ‚Avengeru‘, se nakonec dostal hodně vysoko. Aby Armáda zhodnotila, zda podpořit tuto riskantní ‚štěchovickou‘ informační
operaci (INFOOP) , vyžádala si od Vojenského zpravodajství kvalifikované vyjádření.
VZ 2954-201834-0061-201X
Chráněný dokument - Nekopírovat!
Ministrovi Obrany - do vlastních rukou!
Parametry a akvizice AA systému ‚Avenger 2 MLWS‘
Na základě Vaší žádosti zasíláme technický přehled a naše vyjádření k potenciální akvizici pokročilého protiletadlového systému
‚Avenger 2‘ pro naši Armádu, získané jak z OSINT zdrojů, tak výzvědnými aktivitami za pomoci našich HUMINT zdrojů v kruzích
U.S. Department of Defense.
Historie verzí:
0. generace - ‚AN/TWQ-1 Avenger‘ - koncept z 80. let, dosud v
činné službě. Dvě platformy po 4 AA raketách FIM-92 Stinger,
umístěné na vozidle HMMWV (Humvee).
1. generace - ‚DEW/MLWS Avenger‘ - vyvinuto cca 2000, ve výzbroji NATO od 2007 a naší Armády 2014, kombinovaná raketováenergetická výzbroj, jedna platforma nahrazena vysoce výkonným
infračerveným laserem (výkon 50kW), dosah 5 km. Dle testů 87%
efektivita u vzdušných cílů velikosti stíhacího letadla a podzvukové
342
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Tajná služba řekne svý
rychlosti, 46% u hypersonické rychlosti, 32% u běžné rakety úspěšnost počítána dle pravděpodobnosti zásahu cíle první 2s
dávkou laseru. Střelecký radar vylepšen pokročilým OCR systémem
pro plně automatické rozpoznávání a identifikaci cílů.
Prodejní cena 1ks - 8.000.000 USD
2. generace - ‚SLREW/MLWS Avenger 2‘ - první prototypy 2013,
obě platformy již pouze energetická výzbroj. Účelem efektivní boj s
kritickými vzdušnými assets budounosti: UAV (bezpilotní letadla,
drony, s pokračující miniaturizací). Snížena energetická náročnost
na 1kW/platforma. Další vylepšení zaměřovacího software. Systém je
údajně schopen zasáhnout cíl o velikosti 15 cm, letící nadzvukovou
rychlostí, na vzdálenost 7 km, s 94% efektivitou (potvrzené údaje ze
tří kvaliních zdrojů).
Prodejní cena 1ks: neznámá, odhad 20.000.000 USD
Zhodnocení:
Vzhledem ke skutečnosti, že ofenzivní vzdušné operace budou ve
stále větší míře realizovány skrze UAV ve znamení pokračující miniaturizace, je z hlediska obrany státu kriticky významným, aby Armáda získala Avenger 2 MLWS do výzbroje. Doporučujeme, využít
pro možnost akvizice veškeré assets - vrcholná priorita.
Kpt. Novák, v.r.
343
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Pozor, Armáda je v akci!
Pozor, Armáda je v akci!
Přirozeně, že renomovaný bulvární týdeník ‚Těžká pomluva‘ využil rozmachu Internetu na počátku 21. století k tomu, aby si zřídil i
webovou verzi, která měla oproti papírovému tisku mnohé zásadní
výhody. Šéfredaktor Navrátil byl vždy fandou do informačních
technologií, ale nikdy by ho nenapadlo, jak masivně může virtuální
verze podpořit jeho časopis jak v prodeji výtisků, tak reklamy!
Liboval si, v jak dokonalé symbióze obě verze jsou - jedna mohla
podporovat druhou, ale neuvěřitelně účinně! Například se na webu
objevila mezi záplavou drbů výrazná zpráva, upoutávka, že v příštím
papírovém čísle bude nějaký ultimátní drb, ale že výtisků bude jen
omezené množství a na web se zpráva dostane až se záměrným
zpožděním, tak ať si kupující ve středu, kdy časopis vycházel, raději
přivstanou, protože tento článek si prostě musí přečíst! A čtenáři
dobře věděli, že nepřehání, a že to bude opravdu něco šťavnatého!
Naopak zase, v tiskovině mohlo být častokrát zdůrazňováno, jak
vysokou návštěvnost má webová verze, prý trojnásobnou oproti nejlepší konkurenci, což bylo velmi výhodné z hlediska prodejnosti reklamy. A těmto dobrým zprávám se dalo účinně pomoct technickou
manipulací webových statistik a falšováním síťového provozu!
Bylo to prostě dokonalé! Inzerentům pak Navrátil mohl předložit
vyloženě pevná, betonová a jasně znějící čísla, která způsobovaly, že
inzertní prostor v médiu byl vyprodán na půl roku dopředu, a ceny
nebyly nijak lidové. Jen ty nejsilnější korporace si mohly dovolit rozsáhlejší reklamy!
Naopak v případě tisku zastával Navrátil opatrný přístup a jasně
zdůrazňoval, že mu nejde o maximalizaci počtu prodaných výtisků,
ale pečlivé budování stabilní čtenářské základny, třebaže menší, která ale zajistí, že se do tiskárny nebudou vracet balíky neprodaných
344
Alan Svejk
čísel, signalizujících neúspěch. Ohlídal, aby se vytisklo raději trochu
méně, ale prodalo se vždy vše. Samozřejmě, že v zájmu efektivního
falšování statistiky bylo nejlepší, případný zbylý náklad prostě
zkoupit, a na to dokonce vyhradil v rozpočtu média tajné fondy!
Žurnalistika byla z důvodu bulvárního zaměření časopisu vždy na
vedlejší koleji, ač i v tomto ohledu Navrátil občas rád udělal výjimku. Někdy se sám zhostil reportáže, spíše z recese, ironie, a právě
z důvodu toho nadhledu byly jeho články na ‚investigativní‘ témata
silně oblíbené, dokonce do té míry, že mu časem docela všechny
‚seriózní‘ média nabídly se vší vážnosti skvěle placenou redaktorskou pozici, s vědomím, že právě kombinace zpráv a drbů, jakási
zlatá informační cesta, moderně řečeno ‚Infotainment‘, jim získá
maximum čtenářů.
Nepředvídatelnost šéfredaktora se projevovala i v nečekaných
tématech, která si zvolil, a někdy překvapil doslova celou zemi nečekanou erudovaností a rozhledem, kterým se mohl rovnat i špičkám v
příslušných oborech. To ještě více posilovalo jeho reputaci, ač realita
byla méně zářivá, totiž, že si velmi rád s články nechal pomoci různými experty, upravil je do naučně-populární formy, a pak je vydával
za svoje vlastní.
V každém případě, když se něco jím podepsaného objevilo, všichni již předem věděli, že to bude učiněný trhák!
Jednou v úterý večer, před osmou, v ideální dobu k publikaci,
když mnoho lidí zrovna sedělo doma před počítači a projíždělo
zprávy, se na hlavní stránce webu časopisu objevil článek s tímto šokujícím titulkem:
EXKLUZIVNĚ!
Tajemství Štěchovického pokladu možná odhaleno!
Probíhá tajná armádní operace na jeho vyzvednutí?
345
Alan Svejk
Redakce jede na místo! Čekejte převratné novinky!
Dozvěděli jsme se z dobře informovaných zdrojů, že poblíž Prahy
má právě v tomto okamžiku probíhat tajná armádní operace na vyzvednutí tzv. Štěchovického pokladu, po kterém se neúspěšně pátrá
již sedmdesát let. Byl tedy nalezen, anebo jde jen o další falešnou
stopu? Zatím víme jen to, že do určité lokality, která je poblíž známých Štěchovic, nyní míří velká armádní skupina, včetně ženistů, což
by nasvědčovalo skutečnému nálezu! Ví se totiž, že podobné úkryty
bývají zajištěny třaskavinami!
Nadešel tedy ten okamžik, kdy se celá ta dávná historie Štěchovického pokladu uzavře?
Budeme u toho! Tento text píšu z auta, které míří za přísné konspirace co nejrychleji na místo. Co nás tam čeká? Nechte se překvapit,
spolu s námi, a sledujte další zprávy! Zdá se, že dnes se nepůjde
spát! Dal bych starou láhev za to, že je to tady! A soudě k mané vrům, které Armáda podniká, se asi bude jednat o majetek nesmírné
ceny!”
Nebylo třeba se domýšlet, jakou lavinu tato zpráva na Internetu
způsobila! Renomované zpravodajské servery i televize okamžitě
žhavily telefony, aby zprávu ověřily, protože se mohlo jednat o
kachnu, či žert. Ale na všechny ten Navrátilův tón působil dost
vážně! Nebývalo u něj zvykem, že by si vymýšlel! On sám si vypnul
telefon, aby se ujistil, že žádný z jeho konkurentů se nedostane na
místo dříve, a reportáž tedy zůstane exkluzivní co nejdéle.
Návštěvnost webu týdeníku, kde mělo dojít k odhalení dalších
informací, vzrůstala nevídaným tempem - o tisíce kliknutí za jedinou
minutu! První ověřená zpráva domněnku, že se jedná o skutečný ná-
346
Alan Svejk
lez, ještě potvrdila. Mluvčí Ministerstva Obrany totiž k věci sdělil
toto:
„Nemohu potvrdit, zda nějaká taková armádní aktivita nyní probíhá, či nikoliv. Pokud se něco dozvím, budu vás informovat.”
Z uvedeného vyjádření se mnozí dovtípili, že i samo Ministerstvo
napjatě očekává, zda akce skončí úspěchem, či malérem, a bude zdrženlivé do doby, než nález bude v bezpečí. Pokud by totiž celá ta historie skončila nějakou nešťastnou explozí a ztrátou na životech, nepochybně by bylo optimálním postupem vysvětlit událost veřejnosti
tak, že se jednalo o pokus například zajistit nalezenou starou munici
z války, a o žádný poklad nikdy nešlo! Protože případné oběti na
životech by se musely nějak vysvětlit - a hamižnost po zlatě, Jantarové komnatě a kdovíčem dalším, co se mělo v pokladu nacházet, by
u veřejnosti neprošla! Natož, kdyby tyto podminované hodnoty byly
zničeny!
Zato mluvčí Policie dala najevo, že o věci naprosto nic neví, čímž
zase potvrdila, že se musí jednat o operaci s maximálním stupněm
utajení, že totiž jiné bezpečnostní složky nebyly informovány.
Dále přišli na řadu občané Štěchovic, počínaje starostou, a dva
bývalí hledači pokladu.
Občané hlásili, že ve vsi i okolí je klid, nebyl tam žádný mimořádný provoz. V tak malé obci by přesun armádní techniky musel být
ihned zaznamenán - světla, hluk motorů. Ale nikdo o ničem nevěděl.
„Máme tu klidnej večer a koukáme se starou na telku, nic se neděje,
ani psi neštěkaj,” tvrdil Jan Vraný (42) z Akátové ulice.
Pochopitelně, že novináři neváhali, a jako na logickou lokalitu vyjeli přímo na Štěchovice. Ale museli jen potvrdit, co uvedli místní
lidé - v okolí se nic nedělo, staré štoly a vytipovaná místa byly pusté,
nikde nikdo, jen zalarmovaní novináři a čumilové, co se sem začali
neprodleně sjíždět ve velkých počtech, bloudili s baterkami lesy ko-
347
Alan Svejk
lem vrchu Medníka a Hradištka, notoricky známých míst, zakopávali
o kořeny, a zklamaně se po chvíli vraceli k autům. Televizní štáby
zatím organizovaly dramatické rozhovory na náměstí, kde byl ve
středu pozornosti známý hledač pokladu.
„Tady, v bývalým výcvikovým prostoru, vím nejmíň o třech téměř
jistých lokalitách, kde se Štěchovickej poklad může nacházet, a je jen
otázkou času, než je taky zaměřím a vyzvednu. Bude to velký odhalení,” zkusil využít té mediální pozornosti, ale věděl, že nyní jeho
osoba nikoho nezajímá.
„Vy tedy říkáte, že se nález může nalézat klidně i daleko odsud, v
řádu desítek kilometrů, protože tak velký byl tehdy vojenský prostor,
odkud se musely vystěhovat celé vesnice?” tázal se redaktor.
„Ano, tak to je! Řádově tu mluvíme o stovkách čtverečních kilometrů. Může to bejt kdekoliv, a stejně tak to ale může bejt i úplně
jinde v republice,” odvětil nakvašený hledač pokladů.
„A vy se domníváte, že vzhledem k nyní dostupným informacím,
jako účast Armády a ženistů, se může jednat o skutečný nález velkého významu?” dorážel televizní redaktor dál.
„Tak něco najít mohli. Je tady toho ukrytýho víc,” trval hledač dál
na svém, aby nepřišel o dobře zajetý byznys.
Už už chtěly média informovat, že šlo asi o pouhou kachnu, a odvolat celou tu neúčelnou akci, když se na Nejtkově webu objevil
nový text.
„Jsme na místě! Nechtějí nás pustit dál! Všude kolem vojenská vozidla a pěchota s plnou výzbrojí! Pásky ‚Armáda - Vstup zakázán‘,
prostor ohražen na kilometry daleko! Mobilní telefony jsou hluché,
bez signálu! PRVNÍ FOTKY!!!
348
Alan Svejk
Fotky! Ty mohly prozradit ledacos! Sice již byla dávno tma, ale s
obrázkem má každičká zpráva větší říz!
Na obrázcích, které Navrátil dal záměrně k dispozici v poměrně
malém rozlišení, aby napínal čtenáře i diváky televizí, byli skutečně
vidět silně ozbrojení vojáci, vojenská technika a zelenobílá páska.
Avšak mluvčí Obrany nadále tvrdošíjně odmítal k věci cokoliv
sdělit. „Bez komentáře!” odbýval média.
Jedna TV v rámci vstupu do pozdních večerních zpráv obratem zavolala specialistovi přes Armádu, a zajímala se, zda považuje dle
předložené dokumentace věc za reálnou?
„Soudě podle tý zobrazený scény, tak pokud se nejedná o nějakou
grafickou manipulaci s obrázky, tak to skutečný být může. Souhlasí
totiž i poznávací značky, vybavení. Pokud je to podvod, tak hodně
nákladnej!
Sehnat takovou speciální techniku totiž není jen tak, to je vyhrazenej a hlídanej vojenskej materiál, to si nekoupíte někde v autosalónu vedle Škodovky! Třeba tady to zamaskovaný vozidlo, ten
Humvee, s tou podivnou nástavbou, vidíte? Tak to je ‚Avenger‘, jedna z úplně nejvíc utajovanějších součástí výzbroje naší Armády!
Když se nasazujou tyhle vozidla, musí jít o něco fakt hodně velkýho.
Protože jinak jsou jen u těch nejvýznamějších objektů, jeden totiž
stojí asi sto padesát miliónů!”
A ty vypnuté mobilní sítě?
„Někde v lese signál bejt vůbec nemusí. Ale pokud to není tím,
ano, pak může jít o státobezpečnostní akci! Jedině nejvyšší místa
můžou povolit celkové vypnutí elektronické komunikace v lokalitě.
Proto nikdo nehlásil průjezd kolony.”
Navrátil měl pravdu - vypadalo to na dlouhou noc. Kdo by také
mohl usnout, když třeba byli blízko objevu století?
349
Alan Svejk
Po půl hodině šéfredaktor přidal další snímky, pořízené z vyvýšeného místa výkonným teleobjektivem. Z nich byla jasně zřetelná
záře silných reflektorů, osvětlujících les kolem. Mezi stromy se daly
rozpoznat obrysy dalších postav a vozidel.
Na dotaz, proč na místě není vzdušná podpora, jak to bývá u
podobných akcí, odpověděl vojenský expert: „Podle hluku by se dalo
snadno poznat, kde operace probíhá, a civilisté by ji mohli komplikovat. Dokonce, ale to hodně přeženu, by mohlo dojít i k nepřátelský
akci, aby se buď zabránilo vyzvednutí, anebo se to prostě zabezpečilo pro někoho jinýho, pokud je tam opravdu něco cennýho. Nemyslím peníze, ale informace. Ví se, že docházelo k různýmu výzkumu,
a nějaký ty zlomový data tam právě můžou bejt. Lítající talíře, tajný
prototypy, a tak. Každopádně, probíhá to podle protokolu,” potvrdil
nakonec.
Kolem jedné ráno, když server Nejtkova plátku sotva stíhal zvládat lavinu náštěvníků, co neúnavně diskutovali a obnovovali stránku,
aby nezmeškali nový článek, se objevila další zpráva.
NÁTLAK NA NEZÁVISLOST TISKU
Armáda nás důrazně žádá, abychom neinformovali do zítřejších
11.00 o dalším průběhu operace! Zůstat na místě smíme, ale bylo
nám pohrozeno, že pokud vám podáme další informace o tom, co se
tu právě děje, v zájmu bezpečnosti státu bude náš server dočasně
znepřístupněn veřejnosti.
Tak než nás vypnou - velká vojenská kolona právě něco odváží
pryč, co jsme viděli nakládat do vozidel!!!!! Vypadalo to jako
BEDNY, v počtu desítek kusů!!!!!
Během několika minut od publikace tohoto textu server zcela spadl. Nevědělo se, zda byl web skutečně vypnut autoritami, příliš
350
Alan Svejk
velkým množstvím současných návštěvníků, anebo hackerským
útokem. Nezbývalo než spekulovat, a čekat do rána. Tisíce názorů,
spekulací a konspiračních teorií zatím opanovalo ostatní zpravodajské weby.
„Haló?” volal někdo do televize. „Tak já bych vám chtěl vohlásit,
že mi zrovna pod voknama projíždí vojenská kolóna! Něco vezou!
Vobrněný transportéry, naklaďáky, vozbrojenej doprovod! Jo,
vodkaď jako jsem? Nó ze Lhoty, to je na jih vod Prahy, za Vysokym
Oujezdem!”
Další volající měl zajímavý drb. „Říkal mi kámoš, co dělá údržbáře u vojenskýho letectva, že na dnešní večer byla u nich na letišti vyhlášená mimořádná pohotovost. Nikdo nechtěl říct, proč, ale posádky
držej speciální službu a čekaj na ňákej rozkaz DUKLA. Jde vo stíhačky i vrtulníky. Všechno prej plně naložený vostrou municí! A je
to asi jen padesát kiláků vod Štěchovic!”
O něco později začali volat řidiči, že Vojenská Policie uzavírá
dálnici D1. Jiní zase, že kolonu zahlédli úplně jinde. Byl v tom naprostý zmatek a podařilo se zabránit jakémukoliv odhadu její trasy.
351
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Nalož ty bedýnky, a vypadni
Nalož ty bedýnky, a vypadni
„Není myslím důležitý, jak jsme se k dokumentu dostali,” začal
Navrátil po vypršení embarga, daného Armádou, vypravovat
shromážděným kolegům novinářům. „Ale nepřekvapím vás asi, když
řeknu, že mi to někdo přinesl do redakce. Takových návštěvníků
máme spousty, vy určitě taky, ale obvykle mi nosej jen bezcenný nesmysly. Ten dotyčnej za to chtěl peníze, stejně jako ostatní, což jsem
mu odmítnul dát, to my nikdy neděláme. Teda, až na čestný výjimky,
haha!
Sdělil mi, že má vyloženou pecku - no, asi jako tisíc lidí před ním,
znáte to, jak každej rád přehání, aby si ho někdo konečně všimnul, a
dostal svejch zaslouženejch patnáct minut slávy! Povídám mu, tak
ukaž ten zázrak, pochlub se, ať sám posoudím, jak je to dobrý! A on
na to, že ne, že to nejde! To už jsem zíval, že je to nuda, že to přece
ty lidi nemůžou myslet vážně - mají mě za takovýho blbce?
Nakonec se uvolil, že mi to teda ukáže. Půjčil si černou fixku a začernil skoro celej ten dokument. Ale! Ten tisk s tou barvou úplně nesplynul a dalo se to rozeznat, ty písmenka! Půjčil jsem si to, že si to
vezmu vedle, a proti světlu jsem si to celý přečetl. Udělal jsem si
teda rychle kopii, pak jsem ho vypoklonkoval, vrátil mu ten krám, že
nemám zájem, nedal jsem na sobě nic najevo - a hned jsme vyrazili,
jak hladoví vlci! Věděl jsem, že je to tutovka! Pardon milej pane
zdroji, za tu neuctivost!”
„A myslíte, pane šéfredaktore, že se Armádě bude líbit, že publikujete přísně tajný materiál?” zajímala se reportérka veřejnoprávní
televize.
„Zavřete mě za to! Ale já jsem prostě novinář, a nemůžete čekat,
že když se mi něco takovýho ocitne v ruce, mávnu nad tím rukou a
poběžím to spálit do krbu, celej podělanej! Jasně, že jsem chtěl só-
352
Alan Svejk
lokapra! Divíte se mi? Co teď bude, to bude! Jasně, že mě za to asi
nepochválej, ale jak znám lidi z Vobrany, spíš se od toho budou
dištancovat a řeknou, že je to falzifikát, že nikdy nic takovýho neexistovalo. Vždyť to znáte z filmů, jak se zakrejvá nepohodlná pravda!
A vůbec, tady to máte! Na mým místě byste udělali úplně to samý.
Jen čtěte!”
MO 198-28837-239-201X
Chráněný soubor - Nekopírovat!
Útvar 903
Situační zpráva o nálezu kritických assets - lokalita KRYSTAL
A937-2
Žádost o přidělení zabezpečovací a ženijní podpory
Situace:
V souvislosti s nově získanými skutečnostmi ohledně lokality tzv.
Štěchovického pokladu je potřeba neprodleně zahájit výkopové práce na označeném místě, jelikož hrozí riziko prodlení, a důsledně zajistit místo nálezu i bezpečnou přepravu obsahu skrýše po vyzvednutí.
Opatření:
Žádáme k dnešním 19.00 o aplikaci omezení místních veřejných
komunikačních služeb dle bezpečnostního protokolu ‚Béžová 3‘ v
prostoru KRYSTAL (Vysoký Újezd - Lhota - Tuchyně) a přidělení nezbytných podpůrných assets:
353
Alan Svejk
1) ženijního týmu (lokalita dle prvotního průzkumu zabezpečena
soustavou nástrah)
2) zabezpečovací skupiny okruhu 1 km od místa nálezu (200 SPECOPS assets)
3) nákladních vozidel (10 ks) pro přepravu cca 50 ks beden o rozměru 80x50x40 cm
4) obrněných vozidel (10 ks) jako doprovodu pro přepravu nálezu
5) pohotovostní vzdušné podpory z letišť (letiště) a (letištěletiště) Kód ke startu: DUKLA
6) AA prostředky včetně systému ‚Avenger‘ (v okruhu 5 km vyhlášena no-fly zóna s platností do odvolání)
7) prostředky elektronického boje
Předpoklad:
Kontakt s nepřítelem je vysoce pravděpodobný a zúčastněné
jednotky nechť jsou plně připraveny na bojový střet.
Pravidla užití síly:
Po druhé výzvě bez váhání otevřít palbu na jakéhokoliv narušitele
perimetru.
Příkaz skupině 39:
Po vyhlášení kódu LOKAJ zajistěte jako klamný manévr pro dezinformaci nepřátelských výzvědných služeb do 30 minut silnici mezi
(začerněntgssdddso) a (začernětggtfno) a proveďte zastavení dopravy na přilehlém úseku dálnice D1, s platností do odvolání.
Plk. (Jméno) v v.r.
354
Alan Svejk
O něco později bylo v místnosti, kde se konala mimořádná tisková
konference Ministerstva Obrany, beznadějně narváno.
„Potvrzuji, že...” zkusil tiskový mluvčí Ministerstva začít, ale bylo
to beznadějné. Řev, křik, a zvenčí se sem důrazně dobývali ti, kteří
se dovnitř nedostali, protože minout takového sólokapra, za to je
žádný šéfredaktor nepochválí!
„Potvrzuji, že v blíže neupřesněné lokalitě bývalého vojenského
cvičiště jihovýchodně od Prahy byl v nejpřísnějším utajení z bezpečnostních důvodů nalezen úkryt, obsahující cennosti a dokumenty
z druhé světové války,” vyslovil se konečně, a odpovědí mu byl jen
příval dotazů.
„Našli jste Štěchovickej poklad?” spustili novináři netrpělivě.
„Nevím, co tím pohádkovým pojmem myslíte! Ale ujišťuji vás, že
operace proběhla úspěšně, a určité skryté hodnoty jsme skutečně objevili.”
„Co? Co jste našli?”
„Obsah nálezu je právě analyzován. Další podrobnosti budou
oznámeny, jakmile budou dostupné.”
„Veřejnost by určitě zajímalo, jakým způsobem byla lokalita
pokladu vobjevená?” vložil se šéfredaktor Navrátil. „Po Praze totiž
jdou řeči o existenci přísně tajný armádní jednotky, co voficiálně
spadá pod 102. průzkumnej batalion, a specializuje na takzvaný APSYOPS, včetně užití psychickejch sil. A je prej záměrně zřízená
mimo jakoukoliv parlamentní či armádní kontrolu! Připadá vám to
jako normální, v demokratický společnosti? Máme se vobávat nějakýho zneužívání psychickejch sil proti občanům?”
„Je mi líto, že zklamu všechny nadšené konspirační teoretiky, ale
tyto směšné pověry se absolutně nezakládají na pravdě. Naše Armáda disponuje pouze jednou, plně oficiálně známou PSYOPS
jednotkou, jejímž úkolem opravdu není nějaké bláznivé pátrání po
355
Alan Svejk
dávných domnělých pokladech. Nicméně, způsob nalezení lokality
zůstává prozatím utajován, než plně porozumíme obsahu nálezu.
Mohu nicméně říct, že vzhledem k riziku interevence cizí mocnosti
jsme museli postupovat rychle.
Děkuji za vaši pozornost!”
356
Alan Svejk
Pozdrav ze Štěchovic - Von zvládne i kyber válku
Von zvládne i kyber válku
„Co je vlastně v těch ‚nalezenejch‘ bednách, pane obrlajtnant?”
napadlo nepříliš bystrého Švejka.
„To už není náš problém! Naše práce skončila a dál nás nemá nic
zajímat, to je už záležitost vyšších míst! Ale buďte si jistej, Švejku,
že na Ministerstvu už určitě budou vědět, co do těch beden dát, aby z
toho měli výhody! Vždycky je nějaký nepřítel, nebo oponent, proti
kterému se musí jít. A když neexistuje, tak se musí vytvořit, aby byla
společenská dynamika zachovaná, jak říká klasická teorie o fungování moderní společnosti a udržování její stability!”
„Řídit takovou společnost, to je koukám velká věda,” uznal Švejk.
„Někdy se dívám na ty fotky potentátů a hlavounů v novinách a řikám si, hale, dyk ty lidičky jsou stejně starý, jako já, ale je mezi
náma ten propastnej rozdíl, že voni dělaj velký věci, co měněj svět, a
já nic, jsem nikdo, nic neznamenám! A to jsou ty chvíle, kdy na mě
příde takovej blbej pocit, jako esli to je takhle správně, že jsem jen
jako pouhej vobjekt tlačenej dějinama, temnotou, do který nevidim,
místo toho, abych je aktývně utvářel!
Nepovídám samozřejmě, že se todle pomyšlení nedá ouspěšně léčit pívem a rumem v ňáký dobrý společnosti, ale... jak si mě má
někdo vážit, respektovat mě, když nic neznamenám? Jak se do mě
má ta moje vysněná holka, co jsem eště nepotkal, zamilovat? Jsem
sice blbej, ale tady mi jasně dochází, když se na to podívám reálisticky, že jako moc motývů a důvodů k tý nekonečný lásce k mojí
nuzný vosobě asi fakt žádná labuť zatím nemá! Co jen s tím? Ale v
týdle věci mi ten metál určitě pomůže! Bejt v novinách, to jste
někdo, a bejt vysoce vyznamenanej operátor speciálních jednotek, to
bude bašta! Jó, to se všecko změní!”
357
Alan Svejk
„Tak já vás rozptýlím, Švejku, abyste se nemusel topit v pochybnostech a přišel na jiné myšlenky, co říkáte! Vzhledem k úspěchu akce má pro nás velení další úkol, a ten se vám bude moc líbit!
Vzhledem k vzrůstající společenské a ekonomické nestabilitě v Evropě se totiž máme aktivně zapojit do příprav obranných opatření pro
případ vzniku kyber války!”
„Ééé?” podivil se Švejk. „To jsou ňáký ty roboti, nebo có? Ale
slovu válka rozumim dobře, dyk jsem taky skoro voják, pane obrlajtnant! Holt se pokrokově doškolím!”
„Je vám s okamžitou platností svěřen nově založený odbor
kybernetické bezpečnosti a elektronického boje, abyste si svoje
vysněný metály mohl plně zasloužit! Jste přece IT specialista, tak
jsem vás u velení vychválil až do nebes, že máte talent, a hluboký
znalosti problematiky v malíčku!” smál se nadporučík Švejkovu nechápavému výrazu.
„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že já umím sotva vodeslat
email, a najít na Internetu počasí. Tydle vomezený dovednosti na takovou velkou a speciálizovanou funkci asi nestačej, vobávám se!”
„Jen nebuďte zbytečně skromný, Švejku! Hned se můžete dát do
práce. Vaší misí je průnik do centrálního armádního velení jisté supermocnosti, a krádež tajných dat o rozmístění jejich strategické výzbroje po světě. Maličkost pro formáta vašeho typu! A nenechte se
chytit!”
„Todle skončí špatně,” zakňoural Švejk zoufale. „Ale rozkaz je
holt rozkaz! Dejte sem ten počítač! Jdu na to!”
Švejk si přidělené PC chvíli zkušeně osahával, jako žokej nového
závodního koně, zapnul ho, s vyplazeným jazykem kamsi pilně
klikal, a následně plně potvrdil svou vysokou počítačovou
gramotnost, když se na celou kancelář s mírně bezmocným výrazem
zeptal:
358
Alan Svejk
„Nevíte někdo, co znamená tadle moc hezká modrá vobrazovka s
hláškou ‚Havárie systému‘?”
Nevypadalo to příliš optimisticky, ale nakonec Švejk exceloval,
když sepsal strategický materiál s názvem „Ženský a světová kyber
bezpečnost”, který vzbudil zaslouženou pozornost až v OSN!
„V podstatě tam píšu,” vysvětloval pak Švejk nadporučíkovi, „že
páč většina těch pachatelů jsou klucí, tak nejlepší bude, poslat na ně
celou armádu ženskejch, která je ouplně rozhodí svým emocema prosyceným jinovým světem, rozprostře nad těma klukama sítě tužeb a
potřeb a vyznání, nó a kde potom ty řízkové vezmou čas na ňáký ty
internetový nepřístojnosti, který je dneska tak bavěj, když budou mít
najednou plný hlavy lásky a citů, a místo škodlivejch kódů sepisovat
akorát tak milostný básničky pro svý vyvolený, který budou záměrně
moc náročný, a budou po nich žádat, aby se jim ty klucí celí voddali,
pro splynutí duší?
Říkám vám, pane obrlajtnant - v blízký budoucnosti budou ženský
bezpečně vyhrávat všecky války, jen vědět, jak naplno využít jejich
speciálních schopností, jejich unikátního skrytýho talentu, kterej nesporně maj! A na to jsem expért, páč u nás v Libni máme skvělý poradkyně! Ty holky by si taky zasloužily metál, mohl byste se za ně
nahóře kapičku přimluvit? Mohly by konečně nechat řemesla a taky
si splnit dívčí sny...”
359
Alan Svejk
Jdeme za Ferdou - Jdeme za Ferdou
Jdeme za Ferdou
360
Alan Svejk
Jdeme za Ferdou - Ve jménu vejry
Ve jménu vejry
V restauraci ‚Na zeleným vršíčku‘ to žilo. A uprostřed lokálu,
hned vedle karbanického stolu, kde se v mžiku dala prohrát celá těžce vydělaná výplata či významná část rodinného majetku, pečlivě
schraňovaného po celé předchozí generace, se rozvaloval na rozvrzané židli Ferda, osvědčený místní guru, za kterým se v Libni
chodilo pro hluboké a současně vysoce svérázné poučení o světě.
Švejk s nadporučíkem se tam usadili, a Švejk hned nadhodil téma.
„Věděl bys něco vo náboženskejch vorganizacích, Ferdo?”
„Zrovna nedávno jsem viděl jeden film, kterej se uvedenou problematikou zabejval ze zajímavýho úhlu pohledu,” spustil Ferda bez váhání.
„Byl vo tom, že existovala jakási rodinka voddanejch příslušníků
ňáký tý náboženský vorganizace, čtyři sourozenci, dva kucí, dvě
holky, a ta starší dcéra, jak už dospívala, bylo jí asi sedmnáct, tak
najednou měla docela slušný roupy, začali s ní prostě šít všichni čerti, jak se říká, byla prostě nakloněná prvnímu duchovnímu i tělesnýmu hřejchu, plus její fotr byl nevěrnej její matce, tak se to docela zajímavě potkalo, anebo to spíš přímo souviselo, páč nejdřív byla nevěra, a pak byl neklid tý dívky, která do tý doby byla moc voddaná
věřící, ale jak se votřásly její existenciální jistoty, tak přišla jakási
prázdnota a pochybnosti, který chtěla zaplnit ve světským světě!
Ale asi by do toho hudebního klubu šla tak či tak, dyk jí bylo sedmnáct, navěky tu tělesnost a touhu po lásce stejně nemohla vodkládat a popírat!
Nó a tak si vyrazily s dobrou kámoškou z kongrégace, jejíž víra
měla bejt zdánlivě vlažnější, ale nakonec se ukázalo, že to byla docela slušná fanatička, na tudle párty, kde samozřejmě, podle pravidel
žánru, potkala atraktývního kluka! Děsně se vožrala na tom večírku,
361
Alan Svejk
asi poprvý v životě, lila do sebe totiž vodku s džusem jak vodu, holt
začátečnická chyba, a pak se docela slušně poblila venku u plotu!
Její kámoška se ukázala bejt docela levá, páč řekla, že eště vodejít
z toho slušně rozjetýho mejdla nechce, naštěstí se ten kluk rytířsky
nabídnul, že ji doprovodí až domů, von byl fakt děsně něžnej a citlivej, ale vona už byla dobrá, blinkla si a hned jí zase bylo fajn, což
nebylo ouplně uvěřitelný, ale holt je to jen film!
A von s ní šel pak až domů, a páč se rozpršelo, tak si vlezli do
sklepa, a von jí pouštěl na přehrávači songy, který prej skládá, že
jako muzicíruje. Byli si dost blízko, jako tělesně, takhle blízko cizímu frajerovi zřejmě eště nikdy nebyla, a sama s ním ouplně, sice se
nic jako nestalo, zatím, ale vokamžik to pro ni asi musel bejt zlomovej! Byla nalákaná do temnýho světa hříchu, nahlídla do něj, a už
se to nedalo zvrátit, k tomu už žádná vejra nemohla pomoct, ani ta
sebepevnější! Do tohodle bahna pohlavnosti vlezeš jednou, a už se
vezeš vstříc malérům! Dyk to klucí všici moc dobře znáte, co bych
vám vo tom povídal!
Všechna čest, že ten kluk byl mimořádně slušnej a nic na ni nezkusil, choval se decentně, voni na tom Severu jsou dneska klucí
vochočený, jak beránci, jak si tam jejich ženský vydobyly děsně vysoký společenský postavení, respekt, genderovou vyváženost a až nábožnou úctu. Kdepak je konec nelítostnejm, patriarchálním
Vikingům! Svět se holt mění, a my s ním! Měknem, a ženský se ujímaj kormidla! No ale co, třeba s nima ve vládě nám bude všem líp,
dejme jim tu možnost, ukázat, co v nich je, jak se postaraj vo veřejný
blaho!
Psali si pak na internetovým chatu, von napsal její kámošce, že
kde jako vona je, že je sexy, děsně rajcovní, vona byla u toho, styděla se, váhala, esli mu sama vodepsat, ale nakonec jako jó, a von na
ní, esli může přiject za ní, ale vona, páč se bála, aby ji někdo z
362
Alan Svejk
kongrégace neviděl, páč u nich měli bližší styky s vopačným pohlavím prej zakázaný, tak že pojede radějc za ním.
Šli se spolu projít do tamějšího vobchodního centra, a vona se radovala, že ji tam nikdo nezná, takže se může procházet s klukem, přitom kolem domova by furt byly ňáký všímavý voči jinejch věřících,
který by bez váhání reportovaly jakoukoliv nepřístojnost, to pak nemáš žádnou volnost konání! Nó a jak spolu rozmlouvali, tak mu to
řekla, že je taky jako věřící, že věří v todle a todle, byla prostě
upřímná!
Ten idiot jí, představte si, udělal docela šílenou scénu ve vobchodě, kdy zpochybňoval její víru před lidma, nó bylo to nechutný, vyhodili je vodtamtaď kvůli tomu, pozdějc se jí za to sice vomluvil, ale
byl to holt laik, atéista. Sama připustila, že ho na to měla postupně
ňák připravit, než to na něj takhle vybalit rovnou. Jó a v tý samý scéně taky potkali jejího bráchu, co byl vyloučenej, k němu se taky eště
dostanu!
Nó a vídali se dál, vona láska vodstraňuje rozpory! Samozřejmě jí
pak jednou ujel vlak, von asi bydlel v ňákým dalekým Zapadákově,
až na periférii, a tak že u něj bude muset přespat, že prej jí nic jinýho
nezbejvá.
Hale, proč si nezavolala taxíka? Nebo necinkla svýmu tátovi, aby
pro ni přijel? Von chodil do práce na noční, jako recepční, ale jistě
by rád řekl ňákýmu kámošovi, když kráčí vo dcéru, který hrozí bezprostřední oujma na počestnosti, aby ji vysvobodil, vodvez do bezpečí domova, a sofort! Tohle bylo teda dost přitažený za vlasy,” postěžoval si Ferda. Neměl rád, když ve filmu byly podobné nelogičnosti!
Bylo to moc náročný divák!
363
Alan Svejk
Jdeme za Ferdou - Takhle se to dělá, volové!
Takhle se to dělá, volové!
„Rudlo, přines nám sem píva, todle bude asi dlouhý,” využil Švejk
té pauzy, a zajistil pro celý stůl, který dávno ani nedutal, potřebné
občerstvení. Když si rozdělili půllitry a vrchní Rudla připsal na lístek
hromadu neumělých čárek, Ferda se vážně nadechl, a pokračoval.
„Asi si dokážete představit, jakej z toho byl průser, když se na to
přišlo! Doma, když to vybalila fotrovi, tak ten neměl pražádný pochopení, ani slitování, a rovnou na to řekl, že se to musí prásknut
vejš a vyřešit s nadřízenejma ve vorganizaci, že prej spáchala hřejch
a musí se kát, to bylo v tom filmu hodně voblíbený slovo!
Udělals průser, hřích - musíš se kát, a voni ti snad vodpustěj! Kdo
se nekaje, ten vylítne z party, a nikdo s ním už navěky nepromluví, je
prostě vyloučenej, a pořádně ostrakizóvanej! Ale vona většina těch
lidí stejně dřív nebo pozdějc přilezla zpátky, prostě nemohli jinak, tolik to bylo silný, to pouto s vejrou i lidma kolem! Ale k tomu se eště
taky dostanu, proč to tak bylo!
Pozvali si teda tu holku na kobereček, a nepárali se s ní, že prej se
s ním musí vokamžitě rozejít! A já vám klucí řeknu tajemství - todle
byl totální nesmysl, protože takhle to v praxi naprosto nefunguje!
Zrovna ta dotyčná vorganizace, který se film tejkal, tak to vůči ní až
není fér, páč v realitě, jak jsem viděl v jednom dokumentu, vona vůbec není proti tomu, aby se holky a kluci společně stejkali, i když pochopitelně jen ve vší počestnosti, jak kážou regule slušnýho chování!
Je tam jen jedna podmínka - ten vztah, známost, musí mít za oučel
jen budoucí uzavření manželství! Takže nemůžeš s někým chodit
‚jen tak‘! Musíš s ní chodit, páč si ji mejníš vážně vejhledově vzít! A
pokavad víš, že si ji nikdy brát nebudeš, neni to vod srdce prostě, tak
teprve tehdy s ní nemáš chodit!
364
Alan Svejk
Ale na to se jí ty nadřízený vůbec neptali! Vona přitom už splňovala i věkovou hranici, kdy se smí začít chodit s klukama, to maj
interně daný vod šestnácti!
Proto musím ten film vopravit - v realitě by jí řekli něco ouplně
jinýho! V praxi se to tak potom i stalo, ale tvůrci filmu z ňákýho důvodu nechtěli, aby tam todle zaznělo. Dost podlost vůči divákovi, i
pravdě! Asi se báli veřejný diškuze a soudů, tak to radějc vynechali!
A přitom, co byste řekli, že se pak hned stalo?” obrátil se Ferda na
společníky, aby je taky trochu zapojil.
„Já vím!” přihlásil se jeden mizera, co mu říkali Tuty Fruty, protože kdo s ním dělal kšefty, skončil natuty v kriminále. „Von jak do
ní byl zamilovanej, tak sám přilezl do tý vorganizace, aby jí vysvobodil!”
„Přesně!” zaradoval se Ferda, jaké má bystré posluchače. „Pánové,
a todle je to ouplně nejlepší - tydle vorganizace totiž hodně masivně
získávaj členy skrzevá vopačný pohlaví! V podstatě používaj lásku,
city a sexualitu jako vějičku na nový členy!
Potkáš ji, zamiluješ se, vona je u nich, a pořád je u nich, ať zkoušíš
cokoliv, ven ji nedostaneš, takže co můžeš dělat, než tam jít taky,
když ti řekne, že si může vzít jenom člena tý vorganizace? Prostě
dokonalá rekrutační metóda!
Takže frajérovi to došlo rychle, a už tam zašel na shromáždění! A
zase tam byla jedna blbost v tom filmu, že ho tam moc nevítali, ve
skutečnosti by ho zahrnuli láskou, tak se to totiž dělá, když přijde
někdo z ulice!
A vona pak řekla, že nechá škóly, a stane se průkopnicí vejry, nevím, co to znamená, asi že jako na plnej úvazek bude pracovat pro
ně, nebo có! A vypadala i dost nadšeně a spokojeně, vono se jim to
všem hodilo, že frajer měl zájem vo jejich hodnoty, páč takhle se
mohli stejkat i u ní doma, sice za cenu toho, že mu její fogy hustil do
365
Alan Svejk
hlavy tu vejru a lámali ho, ale co mohl frajer jinýho dělat, když do ní
byl zamilovanej?
Podržte se - von s nima pak byl i na ňákým tom masovým
shromáždění, jak se tam musí ve vobleku, a von si ho vzal! Prostě
byl dokonale načatej! Doprčic, tehdá stačilo jen, aby mu řekli: ‚Hele,
my tu vaši lásku chápem a je to krásný, ale esli jí miluješ, musíš
přestoupit na její víru, udělej to pro ni!‘... A sakra, von by to i udělal,
dyk to bylo jasný, stačilo jen kapáek popostrčit!” postěžoval si rozladěný Ferda na další nesprávnost ve filmu.
„Máš recht, Ferdo, mohli mít další vovečku, a ouplně bez práce!
Dokonalá psychologická metóda!” souhlasil Švejk, ale hned utišil
gestem ostatní posluchače, aby Ferda mohl nerušeně pokračovat.
366
Alan Svejk
Jdeme za Ferdou - Budou vovečky i prachy
Budou vovečky i prachy
„Nemluvim ani vo tom, že ten frajér měl dost zazobaný rodiče, vo
tom se vědělo, takže by z nich mohli vytřískat i ňáký slušný příspěvečky na duchovní činnost, anebo je dokonce mohli dostat do vorganizace taky, skrz něj!
A kdoví - třeba by se pak dobrovolně svýho nahamouněnýho
majetku vzdali, a darovali ho milovaný kongrégaci, co jim poskytla
duchovní outěchu, když celej dosavadní život trávili ve vosidlech
hroznýho konzumu, co vede akorát tak k zatracení? Jen je trochu
přesvědčit, že je to správný! Popostrčit k poznání vlastních chyb a falešný vejry v materiálismus, venkovní svět, kterej je stejně jen iluze
našeho éga, jak říkal jeden filozof!
Nó ale popojedem! Vona se pak s tím frajerem vyspala. To se mu selo stát, to asi chápete! Ale práskla ji ta její kámoška. A přestěhovala se k němu. Měla pak pochopitelně velký rozpory s vorganizací, a
voni jí vyloučili. Kámošku pak přejelo auto, a umřela. A ta holka pak
přišla, naposledy, za lidma z vorganizace i rodinou.
Ale to se podržte: její brácha tam zrovna přilezl, ten dávno vyloučenej, a řekl, že se bude kát, že jako pude zpátky! Řekl jí, že můžou
bejt jako rodina konečně zase všici spolu - ale vona ho poslala ho
hajzlu, a fotra taky! To byla nejhustší konverzace celýho filmu, když
se ho céra ptala, esli miluje víc jí, nebo Boha. A von řekl - jasně, že
Boha!
Hodila votočku, a vykašlala se na celou rodinu i vejru, kvůli nějakýmu frajérovi! Divný, ne?
Ale já si stejnak myslím, že v realitě vobá dřív či pozdějc přijdou
zpátky a skončej vobá zase v tý starý partě, mezi svejma! To je ouplně nevodvratný, ale filmaří asi chtěli šťastnej konec! Jenže my
víme svý, že jó! Prostě je to magický, někam patříš, vodněkud po-
367
Alan Svejk
cházíš, voni tě znaj, jsou tam pořád pro tebe, když máš pocit, že tě
svět kope do zadku a vstoupí do tebe prázdnota, zklame tě vztah,
práce... tak kam pudeš?
Kde je to jediný stabilní, neměnný místo, kde máš pocit, že bys
mohl něco najít, a něco taky napravit, páč né voni tobě, ale tys ublížil
jim, jak si najednou říkáš, když to po ňáký době přehodnotíš? Přesně
to se stalo jejímu bráchovi - eště včéra chladnej vodpadlík a kritik, co
prej ouspěšně procitnul k domnělý pravdě, a teďka tam zase sedí,
jako za starejch dobrejch časů, a má voči plný znovunalezený vejry!
Je šťastnej, asi jako když do sebe v pátek večer vobrátíš prvního panáka, po příchodu z votravný práce do ráje hospody!
A pánové, nejčko vás ouplně dorazím,” upil Ferda mohutně piva,
jak se chystal na finální část. „Víte, jak se veřejnosti nejlíp propagujou tydle náboženský vorganizace, který maj dost špatnej mediální
vobraz? Jak je nejlíp dostat do pozornosti vobčanů?”
„Kritikou, né?” zkusil to někdo.
„Přihořívá, vole! Nejlepší reklama na náboženský vorganizace
jsou příběhy lidí, co se jim oudajně vysmekli a vodešli! To vidíte
zrovna tady na tom případě - a ten film má jaký vysoký hodnocení
vod lidí! Ale z hlediska tý vejry je to taky pozitývní, páč vo ní lidi
věděj! Nadávaj na ni, ale věděj vo ní! Dostala se jim do hlavy, stala
se součástí jejich světa!
Ten Amík Barnum, pravotec moderní reklamy a márketinku, tak
ten říkal, že negatývní reklama taky reklama! A todle je přesně ten
případ! Ty filmaři chtěj prej varovat, ale nakonec poskytnou veřejnosti učiněnou medvědí službu! Anebo to udělali schválně, páč
někdo z nich je tajnej uctívač vejry? Docela vymakaný, co řikáte?”
zakončil Ferda, a vyčerpaně do sebe kopnul panáka.
„Já myslím, že vono to pak asi bude ňák takhle,” navázal Švejk,
zběhlý v PSYOPS. „Vona se jakoby vzdá svý církve, předstíraně,
368
Alan Svejk
takticky, a von si ji za to ten kluk musí hrozně vážit, jakou kvůli
němu dělá voběť, dyk tam byla vod narození, byl to celej její život!
Vona pak ale řekne, že jí chybí duchovno, a že tam chce zajít, za
starýma kamarádama, a hlavně za rodinou, se kterou to skončilo dost
nahnutý, urovnat spory. Moc se mu to líbit nebude, ale co bude moct
dělat! A vona tam pak bude trávit víc času, a von, aby ji měl pod
dohledem, pude s ní, páč mu řekne, že by ráda sdílela vejru s ním,
aby je to posílilo jako pár a byli děsně šťastný!
Pak votěhotní, a už je nasáčkovaná v tý jeho bohatý famílii!
Přesvědčí je, že ta vorganizace je oukej, a taky je zapojí! Nakonec
parta získá hned čtyry nový členy - jeho, jeho rodiče, a jejich potomka, co je spojuje! Plus ty velký prachy! Pak už totiž bude k tomu
velikýmu majetku hodně snadná cesta! Platy kněžím taky holt něco
stojej, ani vejra se nedá dělat zadáčo!”
„Musí se nechat, že takovej kult, to vypadá jako docela slušnej
kšéft, kavky ti choděj samy! Co kdybysme založili elitní libeňskou
vodnož týdle vorganizace? Dyk na tom není nic nelegálního, všici
zmejněný to dělali dobrovolně! Nó nejní to nádhera? Voni budou mít
svý duchovno a vejru, my zase epesní škváru! Splněnej sen každýho
kšeftmana!” kul železo Tuty Fruty.
„Tady u nás v knihovně mají takovou hezkou knížečku, co se
jmenuje ‚Jak založit kult snadno, rychle, efektývně‘. To by se mělo
proštudýrovat, klucí!” vložil se do rozpravy i vrchní Rudla s dalším
věncem piv a dobrým nápadem. Asi právě uvažoval o změně kariéry!
Už už chtěl připsat na lístek další čárky, ale pak se rozmyslel.
„Tydle píva jsou na podnik, volové, abyste názorně viděli, jak hluboce jsem voddanej naší libeňský vejře!”
369
Alan Svejk
Jdeme za Ferdou - Učiň lidu radost
Učiň lidu radost
„Z Ferdova vobsáhlýho vyprávění je zcela zřejmý, pane obrlajtnant, že tydle vokrajový kulty a kultíky pevně patřej i do postmoderní společnosti, aby když ňáká ztracená vovečka nemá kam jít,
páč má hlavu v pejru z tý přemíry informací, co se na nás vodevšad
valej, a korporátní ani vosobní život ji tak ouplně nenaplňuje, tak aby
měla i vona možnost najít alternatývní životní naplnění, prostě se
někam přihlásit do klubu, asi jako byly ty Rychlý šípy, a pak pevnou
vejrou i jejím kázáním zachraňovat sebe, vostatní a svět. Mít ňákej
smysl života, už konečně! Někam patřit, mít kámoše, co vás podržej!
Blbý jenom je, že těch vomezení a povinností je v těch náboženskejch vorganizacích až moc, a koho by to bavilo? Jó, udělat
ňákej vychytanější, márketinkově pokročilej kult, to by se tam lidi
hlásili ve velkym, a dobře by věděli, proč! Že si všestranně užijou, že
uspokojej svý potřeby! Takže nezapomínat ani na poctivou divérzitu,
páč kde jsou ženský, tam to dycky hezky žije!
Třeba taková správná dýza, jako byl ten slavnej 'Diskoland' u nás
v Libni, to vám byly nezapomenutelný mejdany! Tam jsem vám potkal kolik vosudovejch krásek, a jak jsem se během tý duchaplný
konverzace s nima duchovně povznesl! A že nám to pak nevyšlo, za
to si můžu jen sám, viníkem byla jen moje vlastní blbost a citová
pasývita! Dyk ty holky ve mně viděly svýho vysněnýho prince, za
kterým by šly klidně na konec světa, jen aby mohly bejt se svou
životní láskou! Jenže když věčně nejste doma, páč zrovna zase nasáváte v hospodě, abyste spláchnul blbý pocity a věčný životní krize,
jak se pak máte se svou Julií potkat? Není teda divu, že si holka záhy
shání jinej šlechtickej erb, do kterýho by se mohla s radostí zakoukat,
a její srdečnost bude konečně vopětovaná!
370
Alan Svejk
Připomíná mi to ale, že esli má bejt byznys efektývní, musíte ze
svý korporace taky udělat kapánek kult! Musíte ty lidi vtáhnout,
přesvědčit je, aby nasáli vaší firemní kulturu, následovali jí i mimo
práci, žili podle ní, a to znamená, úspěšně to šířili dál, rádi a
dobrovolně, stali se prostě nadšenejma a sveřepejma vobhájcema
vaší korporace, vaší jedinečný korporátní kultury! Šiřitélama vejry,
kterou ze sebe vyzařujou, kamkoliv přídou, a voslovujou tak neprobuzený davy, dosud nenaplněný, lačný po zasvěcení do vyššího
smyslu života!
Nemusí přitom jít primárně vo peníze, jako plat, co jim za to vznešený ousilí dáte, navopak! Vy musíte těm lidem nabídnout možnost
uplatnění, seberealizace! Až do tý ourovně, že by pro vás dělali
klidně i zadarmo, páč hodnoty, co u vás dostávaj, jsou cennější, než
prachy, který se stejně hned rozkutálej, to vám dneska jde náramně
rychle, když dorazej všecky složenky, nebo si zajdete někam vyhodit
z kopejtka!
Dát jim teda třeba vosobní růst, po tom jsou lidi celý říčný! Nebo
sociální síťování, networking! Možnost přímo se podílet na něčem,
co má budoucnost, co kvete! Co má vysokej společenskej smysl!
Tomu se třeba říká CSR, v překladu korporátní společenská vodpovědnost, vo tom jste už někdy slyšel? Moc dobrá věc, a kolik vám
získá respektu a publicity!
Kdybyste nabídnul lidem záchytnou životní síť, ve formě správně
modelovanýho kultíku, a s tím možnost seberealizace a naplnění, nó
tak to za váma přece poběžej, ve vlastním zájmu, páč jim dáte
všecko, co potřebujou podle tý pyramýdy Maslowovejch potřeb,
nebo jak se ten vědátor jmenoval!
Halejte, a k čemu je to slavný schéma vlastně dobrý? Abych věděl,
že se potřebuju nažrat a taky ňáký prachy, na to přece nepotřebuju
moudrou bichli s vobrázkama, to dá rozum! Říkám vám to pořád,
371
Alan Svejk
moc tydle pochybný vzdělance rozmazlujem, a voni pak z nudy, jak
jsou vytržený z reálnýho života a věčně zahloubaný někde v potemnělý laboratóři, vymejšlej ouplný kraviny, který lidstvu pranic
neprospějou, jen mu eště víc zamotaj šišky!
Vemte si taky třeba, jak je všude hrozná fluktuace, páč lidi jsou
věčně nespokojený a pořád hledaj něco lepšího. Takoví pracanti jsou
k ničemu - přídou, vošolíchaj to, vodejdou. Zato kdybyste jim ale
pečlivě vložil do jejich bystrejch hlavinek, jako tou mystickou kultovní atmosférou, že u vás jim dycky bude nejlíp, vraceli by se k
vám, jako můra k zářivý svíčce, nemohli by prostě nikdy na ten
strašně příjemnej prožitek zapomenout, a eště by na vaši skvělou
korporaci dávali tipy svýmu vokolí! A vy byste jim za to mohl dát
ňákou slušnou provizi, že vám jako dohodili další kavky!
Prostě jednou by si čuchli k tý nádheře, a pořád by je to lákalo,
pořád by jim to připomínalo, kde ve světě najdou teplo, lásku, pochopení, podporu, což vopravdu nejsou hodnoty, který by se válely
na každým rohu, nebo rostly v každým vovocným sadu a stačilo si je
utrhnout! To by potom byla nevídaná spjatost všech zaměstnanců s
korporací, co říkáte?”
„Zní to jako docela životaschopná úvaha, Švejku. A mimořádně v
ní není nic kontroverzního, co by mě znepokojovalo! Vůbec tyhle
kultový a byznysový věci jsou docela relaxační, to vám povím! Tady
se doufám zdržíme co nejdéle, člověk si u těch keců o ziskách a víře
tak krásně odpočine!”
„Vidíte, pane obrlajtnant, jak do vás taky vstoupila pohoda a klid!
Vo tomdle požehnání přesně mluvím! Najednou nic není problém,
vidíte všecko pozitývně, a život se vám tím dá do pohody, všecko se
srovná a zastaví, dostaví se mír! Né proto, že jste sehnal svou vysněnou práci za děsný prachy, aby vám sousedi i kámoši záviděli, ale že
je tam ta přidaná hodnota, která vás uklidňuje, ba až sladce konejší!
372
Alan Svejk
Není to skvělej, dokonalej pocit, nejlepší, co jste kdy zažil, pokavad
pominu ten slavnej den, kdy vám na ramena konečně přibyly důstojnický prýmky? Cejtíte se prostě skvěle, přiznejte to! Zázrak, co
říkáte!
Kdybysme todle lidem dali ve velkým, i společenský poměry by
se rozhodně zlepšily, vo našem velkorysým vobchodním sukcésu ani
nemluvím! Velkej byznys je prostě krásnej svět, a kdyby mi moje
velká vojenská kariéra náhodou zkrachovala, von ten život je někdy
děsně nevypočitatelnej a rád vám jen tak pro srandu škrtá vaše pečlivě narejsovaný vosobní plány, hledejte mě voháknutýho v luxusním
kvádru, někde v oficíně špičkový korporáce! A nebudu tam dělat
žádnýho pucfleka, to mi věřte, to mě málo znáte! Patřím na vysokou
manažérskou pozici v tom proskleným mrakodrapu, co se pyšně tejčí
k vobloze a mejří ke hvězdám, vo tom není nejmenšího sporu!”
„S váma by to tak vytrhli, Švejku! Do roka a do dne by
zkrachovali! Vaše zaručený rady by je přivedly akorát tak na zcestí,
stejně jako brzy tuhle Agenturu!”
„Tak s dílčíma ztrátama se v lítým boji musí počítat, to dá rozum,
pane obrlajtnant! Důležitý je, že na konci celý tý pohádky bude
pořádnej vejvar... a ten vodpovědně zajistím!
A poslyšte, když se teď tak hezky bavíme vo tý rajcovní ekonómii! Slyšel jste někdy ten krásnej pojem 'sebeplnící proroctví'? To
tady znaj moc dobře, hlavně když se jedná vo ten run na banku, kdy
se rozšíří ňáká negatývní zpráva, jako že je banka blízko insolvence,
a co udělaj drobný vkladatelé, střadatelé, prostě vlastníci tamějších
účtů?
Nó hned běžej, jak vo život, a vybíraj na přepážkách i z bankomatů ve velkým, aby eště zachránili z ouspor, co se dá, a nevocitli se
pak bez prostředků, až na jejich domácí bankovní oustav bude
uvalená ta nucená správa, to byste taky mohl čekat na svý prachy
373
Alan Svejk
celý dlouhý roky, a esli byste je vůbec eště někdy dostal vod těch
lhostejnejch hlavounů zpátky!
A jak tam ten dav vtrhne, tak se ta banka, i kdyby předtím byla
sebezdravější, s trezórama plnejma naloupenýho zlata, nakonec v tý
insolvenci vopravdu vocitne, páč jí ty davy outočníků prostě zruinujou! Vona totiž žádná banka na světě není tak likvidní, aby
vokamžitě vyplatila všem majitelům účtů jejich prachy, jako
najednou, když na ni naběhnou, má totiž svý aktýva rozložený všude
možně, a dlouhodobě, aby se pořádně vydělalo, a to všecko nejde
stáhnout hned zpátky do keše! Docela zajímavej rozvratnej mechánismus, né?
Fakticky se takhle dá vovlivňovat celá ekonómika, a ta ekonómická válka, to je taky jeden z našich zájmů, né? Von se tendle
motýv používá v konkurenčním boji, je to vlastně taky taková vychytaná psychológická voperace!
Kdyby se něco semlelo, budeme ouplně přesně vědět, jak položit
nepřátele: prostě vo jejich bankách rozhlásíme, že krachujou, a poplašený nepřátelský vkladatelé udělaj zbytek práce za nás! A když
jim ouspěšně nahlodáme ekonómiku, tak za co nakoupěj patróny na
ňákou zlotřilou invazi, nebo válku? Dyk budou ouplně černý, jako já
eště nedávno! A než se zase postavěj na nohy, připravíme takovou
vobranu, že už to rači ani nezkusej, páč budou dobře vědět, že by
vokamžitě dostali přes držku, a jak! Každej vobčan pěkně erární
vidle do ruky, a garantuju vám, že to frajeří hnedka na hranicích
votočej, páč by to bylo předem ouplně ztracený!
Nó, a nejni to vůbec nádherný? Tadle ekonómická válka, to je moc
hezká věc! Nebude se bojovat flintama, ale kecama, vono to i vyjde
lacinějc, a v tom jsem navíc fakt dobrej, dyk mě znáte! Ukecal bych i
ty Eskymáky, aby si vode mně koupili ledničku, a eště by se ke mně
za rok voddaně vrátili pro novej, vejrazně inovovánej vysněnej
374
Alan Svejk
model, top prémium klasa luxus epes, paninko voháknutá v medvědí
kožešině, s integrovanym džusovačem, pokročilým vejrobníkem ledu
a digitálníma hodinama, abyste snad v tý Antarktýdě nezaspali, taková bílá noc je prevít a ráno se vstávat do worku musí!
NÁTO si mě eště bude náramně považovat, to vám povídám, až se
dozvěděj vo tomdle zázračný konceptu Nekonvenční vojenský taktiky! Asi jdu hned vodeslat krasopisně vyplněnou přihlášku do toho
Brusélu, jináč to nevidím! Cejtím se plně kvalifikovanej, stát se taky
ňákým hlavounem, kterejch tam beztak živíme hejna, a mít taky děsně pomazanou hlavu, jako voni, ze který padaj zásadně jen převratný
moudra, aby byl světovej mír zachovanej navždycky, dávno potom,
co mě poslední flaška zklátí k zemi, jak podťatej smrk někde v lese,
co překáží hladovýmu developérovi, co se vodpovědně rozhodl,
zkultůrnit naši krásnou krajinu ze zavostalý zemědělský na moderní
urbanizovanou, pokrytou asfaltem, aby se po ní kárám dobře jezdilo
a nevošoupaly si pneumatičky!
Víte vy vůbec, kolik taková jedna guma dneska stojí? Drahá
sranda, to vám povídám! A potřebujete hned čtyry, to dá rozum! V
příštím životě chci mít kaučukárnu a pneuservis, to je snovej kšeft!
Dvakrát ročně se vám tam navalej davy, že děláte pořadníky, jak na
Ples v Opéře, holky vám lezou do pelechu, aby se jejich plechovejm
miláčkům dostalo zvláštního zacházení, a všici cálujou, co si řeknete,
jen aby už měli přezuto a mohli zase drandit vodnikuď nikam, ale na
plnej plyn! Vono vůbec spousta lidí jsou votroci svejch kár! Najdou
šrám na kastli, a skoro z toho brečej, jak jim to bebí na autíku poškozuje jejich sociální státus, na kterým tolik lpěj!
Von ale člověk musí mít velký cíle, jináč jen přežívá, a nikam to
nedotáhne! A já už se dál předbíhat jinejma pitomcema ve frontě na
vejkonný funkce a metály nenechám! Nejčko je řada na mně, abych
dostal ňáký to požehnání vod lidu, mandát, aby se věci konečně
375
Alan Svejk
změnily k lepšímu, a vybředli jsme z toho vobecnýho morálního
marastu, jak vonehdá kvákal ten slavnej politik Vedral, jak ho pak
načapali s ňákou mladičkou, naivní letuškou z druhořadejch érolinek
při nesporným smilstvu, a von celý zemi směle tvrdil do vočí, že se
jedná vo pouhý nedorozumění, a že prostej lid stejně nejni dostatečně
filozoficky kvalifikovanej na to, porozumět jeho vysoce ušlechtilýmu
životu a vejznamu duchovního spojení mezi dvouma spřízněnejma
dušema!
Vona to ale jeho stará vzala pěkně do ruky, bez vohledů na morálku i duchovno, a kde je dneska frajérovi konec? Živoří někde na
Jižáku ve vošuntělým šedivým paneláku, a panička si zatím rozmazuje z ouspor mladý hřebečky, a celej lid ji i přesto miluje, že nelítá někde ve vejšinách, ale má smysl pro vopravdickej život, kterej
se nežije nad bichlema, a soudit zpatra vostatní, poučovat je vo morálce, vohánět se vlastní nabubřelostí a pejchou, to je až moc snadný,
ale příroda je spravedlivá, takže to mívá spravedlivý následky!
Ale to vám ve slušným kultu nestane! Tam vám všecko hezky a
názorně vysvětlej, že i blbej začne zářit z vosvícení, a stane se pochodní pravdy v temným světě! Aspoň tak jsem to vonehdá četl v
jednom šestákovým románu vo tom Šerlokovi Holmsovi. To bylo
takhle...”
376
Alan Svejk
Uděláme spolu byznys! - Uděláme spolu byznys!
Uděláme spolu byznys!
377
Alan Svejk
Uděláme spolu byznys! - Nitky vedou do Vostravy
Nitky vedou do Vostravy
Než se pustili do pilného studia multilevel marketingu, Švejk
předložil nadporučíkovi k prostudování jeden cenný dokument, z něhož bylo možno si udělat obrázek o fungování celého byznysu.
Lokální report klíčových obchodních aktivit 201X/6/485
Private Corporate Intelligence Agency (PCIA), pobočka OstravaMariánské hory
Vypracoval Stanislav Hájek, bezpečnostní analytik
(Kontaktujte naše marketingové oddělení pro odběr nejnovějších
zpráv z byznysu, ať získáte žádoucí náskok před konkurencí!)
Dobře se ví, kde se v naší zemi nachází skutečná elita síťového
(multilevel) marketingu: na Ostravsku, kde jednoznačně kraluje pan
Karel Čížek. Máme tu mnoho rozličných odborníků na MLM
problematiku, oplývajících sebedůvěrou i širokými znalostmi, ale
pan Čížek, to je umělec, to je malíř, to je Michelangelo moderního
bizu!
‚Dobrý den, tady je Karel Čížek,‘ hlásívá se ze svých vysoce optimistických, propagačních a instruktážních videí, zatímco se za ním
nachází velká knihovna, vybavená úctyhodně vysokým množství publikací, pravděpodobně na téma MLM a osobního výkonnostního
rozvoje, aby řečník ukázal, jak je sečtělý a vzdělaný, a že jeho názor
musí být brán jako platný, že se totiž jedná o bezkonkurenčně největšího MLM experta v okolních zemích, ba v celé Střední Evropě, a
možná ještě dál, jak naznačuje nadmíru vysoká cena za hodinu jeho
obchodní konzultace.
Vzletnými, vysoce optimistickými větami jako ‚Toto je jedinečná
příležitost, která se naskytne jednou za generaci!‘ či ‚Dochází ke
378
Alan Svejk
změně paradigmatu, vše se mění!‘ začíná vždy obhajovat svůj obchodní systém ‚Perfektní marketing‘, který se v tamější oblasti vysoké nezaměstnanosti stává jednou z mála nadějí na vylepšení ekonomické situace obyvatel. Pan Čížek byl kdysi taktéž výkonným
článkem MLM obchodu, se specializací na převratně účinné doplňky
zdraví, ale časem seznal, že vzhledem ke svým unikátním školícím
kvalitám pro něj bude výhodnější, stát se tzv. koučem a radit ostatním, jak se věci mají dělat, než pouze následovat někoho jiného.
S chutí si do svých ‚video pořadů‘ zve i hosty. Například Radim
byl blízko osobního krachu a přišel o dům na hypotéku, když údajně
‚staré metody MLM přestaly fungovat‘, ale ofenzivní aplikací principů Perfektního marketingu razantně zvýšil svůj MLM obrat, údajně
o 1200% během jediného měsíce! Či pan Jakub, bývalý horník, dnes
se údajně zúčastňující recepcí na Vládě, v blízkém obchodním i
osobním kontaktu s honorárním konzulem Kanady, a zasloužilý člen
Hospodářské komory? Stačilo jen říct známé, co přišla s nabídkou
atraktivní obchodní příležitosti: ‚Proč ne?‘ a jeho život se prý záhy
zásadně proměnil, k lepšímu.
Pan Čížek se též s chutí obklopuje mladými lidmi, aby dal najevo,
že akceptuje nejnovější trendy a jeho přístup je vysoce pružný, vnímavě reagující na specifika současné doby, včetně technologických
výhod a neodvratného nástupu Millennials do vysokých obchodních i
společenských pozic. Pan Čížek nabízí nadšeným konzumentům systému Perfektní marketing zaručenou cestu, jak uspět právě dnes, a to
jak za pomocí rozličných videí, tak studijních materiálů, a pro ty
nejpokročilejší dokonce skrze osobní účast na pověstných živých setkáních, školících seminářích, kde svým oddaným studentům přednáší nejpokročilejší metody pro ‚získání většího množství peněz v
kratším čase‘.
379
Alan Svejk
Na jeho přístupu k bizu je jasně vidět americký vliv, jako např.
strategie omezené dostupnosti (scarcity effect), kdy se dá systém Perfektní marketing koupit jen několik týdnů v roce. Pan Čížek se taktéž
zašťiťuje blízkými kontakty s MLM špičkami, zejména americkými, a
často deklaruje, že platí vysoké částky za účast na zaoceánských
MLM konferencích, určených jen pro ty nejvyvolenější, což je ale prý
jediný způsob, jak se dostat ke kriticky hodnotným strategickým
informacím s maximální aktuálností.
Pan Čížek nově buduje svoje obchodní impérium za pomocí tzv.
affiliate (přidružování), kdy nabízí možnost výdělku komukoliv, kdo
zprostředkuje prodej jeho kurzů dalším osobám. V zásadě tak buduje
jakousi zcela neformální, plně otevřenou prodejní strukturu, s jasně
stanoveným systémem odměňování, avšak v praxi nepříliš funkční,
jelikož s ‚afiláky‘ nejsou uzavřeny žádné formální smlouvy, ošetřeny
daňové náležitosti apod.
Kontroverzní část Čížkovy minulosti se týká jeho vlastního a často
opakovaného tvrzení o tom, že jeho bývalá obchodní společnost na
výrobu barev a laků, kterou následně prodal nadnárodní korporaci,
měla obrat 500 miliónů Kč ročně, kteroužto impozantní částkou pan
Čížek rád deklaruje svůj životní podnikatelský úspěch a plnou kvalifikaci pro koučování.
Avšak jakýsi nenechavý rejpal později publikoval informace z veřejně dostupného Obchodního rejstříku, že tento obrat měla firma
údajně až dávno po odchodu pana Čížka, to jest ve správě zahraničního vlastníka, nadnárodní korporace, zatímco během jeho
manažerování byla společnost údajně ve ztrátě a obraty měla v
pouhých jednotkách miliónů ročně.
Nicméně, tuto dílčí nesrovnalost lze vysvětlit aplikací pokročilých
metod moderní daňové optimalizace, naopak ještě více podporující
důvěryhodnost a odbornost pana Čížka, aby přesvědčil své kolegy a
380
Alan Svejk
zákazníky, že mu mohou důvěřovat jako špičkovému expertovi, který
se ve spletitém systému právní regulace nikdy neztratil, narozdíl od
jiných.
Letos v zimě se objevila zpravodajsky potvrzená informace, že pan
Čížek chystá brzkou expanzi svého impéria i do Prahy, aby převzal
skomírající MLM struktury v hlavním městě, a dodal svým stylem i
výkonností nový dech živořícím místním MLM podnikatelům. Avšak
tento tah se zlomovým dějinným významem dosud nebyl proveden.
údajně z důvodu, že pan Čížek je příliš zaneprázdněn přípravou
ovládnutí jistého významného ropného koncernu, původem z Ruska.
"V ropě již možná není budoucnost, ale stále je v ní spousta peněz
a příležitostí. Chystám tedy na tento rok nový rozměr projektu Perfektní marketing, který umožní komukoliv, podílet se na atraktivních
ziscích v tomto sektoru, a zajistit si alternativní zdroj rychle rostoucích příjmů. Buďte u toho, nepromarněte svou příležitost, která se
opakuje jednou za generaci! Dochází ke změně paradigmatu!"
381
Alan Svejk
Uděláme spolu byznys! - Švejcary dostaly i Spartu
Švejcary dostaly i Spartu
„Todle si poslechněte, pane obrlajtnant,” přiběhl Švejk za nadporučíkem, v ruce zvonící mobil. Zvedl hovor, a přepnul na hlasitý odposlech.
„Nó, co jé,” ohlásil se Švejk zdánlivě nevzrušeně, a jako hrdý
patriot neopomněl zdůraznit libeňský přízvuk.
„Ahoj Pepíku,” zašvitořil vysoký ženský hlas až mazlivě. „Jsem si
na tebe zrovna vzpomněla, ty kluku ušatá, tak jsem si říkala, že ti
hned zavolám, jak se máš! Nezlobíš se, viď že ne,” pokračoval
svůdný hlas.
„Jé, to je tak milý!” odvětil zdánlivě potěšený Švejk a jeho tvář se
rozzářila předstíraným nadšením. „Já si na tebe taky docela často
vzpomenu, Martinko, jak ti to minule mocinky slušelo, a jak jsme si
hezky popovídali vo životě! To byl tak moc hezkej večír, a děsinky
rád bych ho někdy zvopakovál!”
„S tím naprosto souhlasím, bylo to fajn! Já jsem taky moc ráda, že
se známe! Mimochodem, měla bych pro tebe tu skvělou pracovní
příležitost, jak jsem ti minule slibovala. Říkal jsi přece, že na tom
teďka s prací a penězma nejsi moc dobře, viď? Takže bys malou pomoc neodmítnul, že ne? A je to fakt děsně skvělá nabídka, švýcarská
firma, finance... peníze se tady jen točí, a ve velkým!
Potřebovala bych někoho schopnýho a spolehlivýho do týmu, jako
manažera, abychom mohli rozšířit náš byznys, a myslím, Pepíku, že
bys to obojí naprosto splňoval! Aspoň bysme se taky spolu mohli vidět častěji, to víš, já jsem teď věčně v práci, tady se dělá rychlá kariéra, ale výdělky, peníze, ty jsou tu pohádkový, neskutečný, snový!
Brzo by sis mohl koupit třeba exkluzivní dům na pláži, krásný
luxusní autíčko, který jsi vždycky chtěl a moc jsi po něm toužil... Co
na to říkáš? Líbí?”
382
Alan Svejk
„Švejcary, to je panečku pojem!” vydechl ohromený Švejk neskrývanou plebejskou úctou. „To bude betónově něco moc zajímavýho, lukratývního a douvěryhodnýho! Povídala jsi, finanční sféra? Tak ta mě teda dycky moc lákala! Děda byl totiž povoláním ten
oučetní, a byl v tom fakt vejkonnej, takže to máme vlastně v rodině!
V numérech i bizu se taky docela vyznám, a k tomu mám eště jako
vysoce kvalifikóvanej prodavač elektróniky spoustu soft skills!” chytil se Švejk předstíraně na vějičku, zatímco se smál na nadporučíka.
„Skvělý, úžasný, Pepíku! Musíme se sejít a probrat to! Já věděla,
že budeš ten pravý, komu to mám nabídnout! To víš, to se nedá
inzerovat jen tak někde na nároží na sloupě, to by mi lidi ruce utrhali! Můžeš za mnou teda přijet, do Holešovic? Vždyť to máš kousek,
tak si na mne, tvou dobrou známou, přece uděláš trochu drahocenného času, viď,” navázal dívčí hlas opět velmi mazlivě.
„Nó jasný, že se stavím! Jsem tam hnedka, ať to nevodkládáme,
dyk jsem taky už dost potřebnej, nemám ani na chleba, a po kapsách
mě pálej leda mý nesplněný sny, kdepak šustící bankovky pořádný
nóminální hodnoty! Se začátkem nový velký kariéry se nemůže
votálet, aby člověk nepromeškal ňákou vosudovou životní příležitost,
jako je asi tendle švejcarskej finanční zázrak, na kterej celej život
toužebně čekám, jak na smilování!
Jó hele, Martinko, eště mě napadá - jak jsi už minule mluvila vo tý
práci, tak jsem to říkal kámošovi, že je to jako dobrý a moc vejnosný,
a von je celej říčnej, do toho taky jít! Když ti teda seženu tudle
kavku, a vona vstoupí do vašeho projektu, kolik mi z toho kápne?”
přitlačil náhle Švejk obchodnicky.
V telefonu bylo chvíli ticho, jak byla Martina zaskočená. „Nó... to
bysme se nějak dohodli. Přivedeš ho sebou?”
„Jasan, jak na talíři, dokonalej kořén, povídám! Hele, von má u
sebe zrovna i škváru, dneska bral vejplatu, a naspořil si na novou
383
Alan Svejk
káru, tak by ti možná rovnou zaplatil i celý vlezný do projektu, já ho
trochu zpracuju! Von je takovej aktývní a esli uslyší vo poctivým
vejvaru, určitě nebude váhat! Ale na tu mojí provizi určitě nezapomeň,” zdůraznil Švejk.
„To víš, že nezapomenu, Pepíku. Tak dneska odpoledne!” odvětil
mazlivý hlas, a pak se dívka rozloučila.
„Tadle Martina, to je typickej příklad mladýho hladovýho člověka,
co uvěřil lákadlům multilevl márketinku, pane obrlajtnant! Můžete se
ptát, co to má společnýho s kultama, a řeknu, že něco společnýho
spolu asi tydle dvě požehnaný sféry maj, páč se docela často potkávaj v metódách personálního řízení i byznys developmentu, jak se
dneska říká učeně!
Kupříkladu, jak tudle říkal náš společnej známej Ferda v hospě vo
tom, jak ta kongrégace ve filmu získávala vovečky skrzevá věci lásky - tady jste viděl sám, že moje skvělá kámoška Martina taky nezapomíná nasazovat sex-appeal, a nejni to náhoda!
Vony sice všecky příručky tvrděj, že skvělou příležitost může prodat kdokoliv, ale v praxi prostě vopačný pohlaví, natož ve formě
mladý krásný holky, co se umí tak krásně usmát, že i ten největší
mrzout na fleku roztaje, to funguje nejoučinnějc, a nic to nezmění!
Tak to prostě je v bizu i ve světě, dyk to znáte, jak ty kočičky s
dlouhejma řasama člověku uměj vzít klid, že se pak převalujete během bezesný noci v pelechu, zatímco vona, vopilá exkluzývním
šáňěm, se zrovna projíždí noční Prahou v kabrióletu svýho zazobanýho milence, pravýho portugalskýho šlechtice, i s hradem na kopci,
erbem a všema podobnejma propriétama, jak se na plnotučnou modrou krev sluší a patří!
Proto máte všude ty mladý hezký hostésky, co vám nabízej různý
ty děsně vejhodný služby pro vaše nevomezený životní štěstí, jako
zlodějský půjčky, předražený mobilní tarify s ouvazkem na pouhý tři
384
Alan Svejk
roky bez možnosti vejpovědi... a lidi jim to i ták zobou z ruky, páč
vony ty holky věděj, na koho se vobrátit: nó na vodpovědnýho tátu
vod rodiny, na kterýho se stydlivě zaculej, a von už tahá naditou
šrajtofli, kam si pansky vyskládal litry na velkolepej nedělní rodinnej
nákup, aby mladejm potřebnejm kočičkám přilepšil na hadříky a
mohly udělat u nich na vsi na dýze parádu, dyk von je grand a nestydí se to dát najevo, má pochopení pro jejich speciální potřeby, a taky
ví, jak těžký je, bejt na začátku kariéry, kdy po vás všici jen šlapou a
vilnej šéf se na vás eště i sápe!
Představte si, že ňáký Lucině Taclířový až vodněkad z Ražic, jen
takovejch dvacet čtyři jí bylo, elitní ‚diamantový manažérce‘, voni si
takhle vznešeně interně říkaj v tom MLM, tak tý se prej podařilo, navýzt do jednoho malýho, decentního letadýlka celej fotbalovej ‚A‘
tým Sparty Praha!
Aspoň se to teda tvrdilo - vlastně, vona mi to tvrdila s nejskrejvanou hrdostí, když mě do toho chtěla taky pilně navýzt, a věděla, že
jsem fanda Spartičky, tak mi chtěla asi jako naznačit, že bych měl
bejt stejně chytrej, jako ty klucí, a jít do toho, udělat správný životní
rozhodnutí, a předat jí s douvěrou celoživotní ouspory, vejměnou za
zázračný informační materiály, který prej bezpečně změněj můj
život!
Ale vono ruku na srdce, tydle čutálisti prej nikdy vobzvlášť velkou
inteligencí nevoplývali, jak se píše v mnohejch vodbornejch študiích,
takže bych se nedivil, kdyby to snad byla i holá pravda!” dal Švejk
drze najevo domnělou intelektuální nadřazenost nad mnohými hráči
kopané.
„Není prostě sporu vo tom, jak širokej arzenál PSYOPS metód se
tam používá! Ale než bysme to složitě študovali, tu teórii, tak prostě
navrhuju, normálně jít za tou holkou, a poslechnout si její hvězdnou
prezentaci, na to je perfektně školená vod těch nejlepších řízků, co
385
Alan Svejk
by vám klidně prodali Měsíc i se všema hvězdama nad vaší hlavou, a
jako bonus přidali černolickej zámek, že pro vás jako váženýho VIP
kupujícího maj dycky dárek navíc, kterej potěší a zahřeje! A vona
bude holka silně motývovaná, pořádně se na vás předvýst, dyk jsem
ji taky namlsal, že jí to určitě podepíšete, a hlavně zaplatíte v keši
hned na místě, z čehož má tučnou provizi! Trochu zakváká a večer jí
bude patřit svět, aspoň to jsem do její dvorní kadeřnicí načechraný
hlavičky umně nasáčkoval!
V zásadě se používaj dvě metódy, jak kavku zapojit. Ta první,
počestná, se používá v tom ‚bílým‘ MLM, kde se fakt vobchoduje s
fyzickým zbožím, na který se dá šáhnout, s ňákejma těma kapánek
předraženejma, ale prej děsně kvalitníma americkejma vejrobkama,
jak hrdě píšou všecky ty letáky a tvrděj to s vlahejma vočima
prodejci! A pak ze získanýho assetu systematicky taháte penízky dál
a dál, pořád ho jakoby stahujete hloubějc do projektu, slibujete
možný i nemožný...
Druhá, kapánek douslednější metóda, se používá v případě skutečnejch pyramýdovejch her, často vyloženě podvodnejch, který po
létech vobvykle končej u soudu, poškozenejch tisíce a škody jsou ve
stamiliónech, zatímco ty šikovný frajéří, co už dávno rozumně vodcestovali první třídou z milovaný vlasti, chtivě vochmatávaj divošky
s těma květinovejma věncema na krku někde na Tahiti a lověj v
džungli lvy a tygry, a exékutoři se po nich marně sháněj na jejich exkluzývních radničních adresách!
Jó, tak v tomdle počestným bizu se adept rovnou stáhne vo desetitisíce, aby byl silně motývovanej, dostat ty prachy zpátky - což se dá
ale udělat jedině sehnáním dalších kavek! Takže se dotyčnej člověk
stává ouplně elitním assetem, chtě nechtě, páč je hluboce zainteresovanej těžce nasušenejma, dočasně přemístěnejma a možná i
386
Alan Svejk
navždycky ztracenejma dolárkama v cizí kapse! Docela slušná ouvaha, né?
Uděláte chybku, uvěříte snu, co vám zkušeně vymalovali před
vočima, že byl jak živej, jen si šáhnout, vo velkejch prachách za nic,
znáte to, a vezete se tak, že byste taky mohl skončit na šikmý ploše,
jako tendle Kája Vachout z Konšelský, kterej tak dlouho vytloukal
klín klínem a zlodějskou půjčku eště míň vejhodnější půjčkou, až stál
jednoho moc neradostnýho rána před libeňskou Spořkou, v kapse
kuklu, plastovej kvér, igelitku na prachy a v hlavě moc blbej nápad,
kterej mu mohl vynýst né zrovna plážovou rekreaci v lochu!
Ale von ho naštěstí potkal kámoš Čenda Rohan, co dělá služebního řidiče holkám lehčích mravů, když jezděj za kunčaftama na eskórt, a povídá mu: ‚Vole, co tu stojíš jak solnej sloup? Pojď na jedno,
seš celej ňákej bledej‘, což Kájovi přišlo jako docela dobrej nápad,
že se před tím zločinem století posilní a dodá si potřebnou kuráž!
A tak zašli do blízký hospody ‚U kulový sedmy‘, co votvírá už v
pět ráno, aby se uhlíři a popeláři mohli náležitě posilnit na šichtu, a
kde tydle dva starý známý nepřekvapivě začali vobratem pilně nasávat, dá rozum, že z jednoho symbolickýho bíru podle původní dohody bylo hnedka poctivejch patnáct vorosenejch kousků, jak kážou
přísný pravidla libeňskýho bontónu, nó a jak jim ten čas příjemně
ubíhal v družným rozhovoru vo strastích jejich životů, tak se tam potkali s partou taliánskejch turistů, co zrovna poznávali krásy naší kulturně vyhlášený čtvrti, že i Staromák s radnicí a vorlojem je proti ní
nuznej a šedej! Teda voni do Libně původně spíš zabloudili, nešťastným navigačním vomylem, kterej se nevyplatil, páč nakonec asi
tak půlka z nich přišla vo šrajtofle!
Jeden, ňákej Lujdži, takovej Sicilián tmavej, co měl už ve vočích
blízkou spřízněnost s mafií, co tam dělá nejvíc do byznysu s vodpadkama, prej super prachy mimochodem, tak ten sebou měl
387
Alan Svejk
mandolínu, a začaly se zpívat móc tklivý písně, že jste si připadal jak
někde u toho jejich modroučkýho, azůrovýho móře, jak z Fotošopem
přibarvenýho prospektu cestovky, jen ta pláž k tomu kouzlu kapánek
chyběla, dyk jsme původně periférie a tam vobvykle slunce moc nesvítí, jak je tam dělnická třída tvrdě utlačovaná továrníkama i
vokolnostma! Ale Kája byl celej dojatej, jak si eště poslední den na
svobodě užije kultůru... a voni mu v tý blbý bance zatím zavřeli, aniž
by zvohlednili, že tam zrovna dneska má moc důležitý vyřizování!
Byl teda celej zkleslej, ale na smutek nebyl čas, vona se pak v
lokále strhla pořádná mela, když se místní s turistama začali vášnivě
přít, esli jsou jako hezčí naše holky, nebo ty vohnivý Taliánky? To
víte, Jižani, velký emóce, rychlý jazyky a horký hlavy, to jde pak náramně rychle, asi jako když střílíte z revolvéru na ňákýho tlustýho arcivévodu z Konopiště!
Von i Kája se do tý dišputace zapojil, a to dost aktývně, přetáhnul
totiž někoho láskyplně židlí po škebli, aby mu názorně vysvětlil, že
vytahovat talijánskou kudlu na slušný místní lidi je hřejch, kterej se
trestá vobratem, a na strážnici nakonec fakt skončil, ale voproti ňáký
bankovní loupeži bylo maličký ublížení na zdraví ouplně nicotný,
uznejte! Voni stejně všici poškozený vehementně tvrdili, že jen
spadli ze schodů, nebo vrazili do popelnice před lokálem, prostě bez
cizího zavinění, aby nevypadali jako loseři, co dostali před držku!
Libeňský by pak totiž měli z vostudy kabát a Taliáni by se už doma
taky nemohli vokázat, kdyby u nás ztratili čest!
A tak se případ vodložil a náš starej dobrák Kája je dál pevnou
součástí našeho libeňskýho skanzénu! Poučil se, a šetří si na dovolenou na Sicílii, jako správnej vobčan, aby taky poznal krásy
vokolního světa, a kultůrně se vobohatil, možná i ňákou tu talijánskou žhavou nevěstinku s blejskavejma mandlovejma vočima si přivez, jako trofej, co musel tamním máfosům vyrvat ze spárů, že ji
388
Alan Svejk
chtěli svýst na zcestí lehkejch mravů třeba, ale vona láska překoná
všecky úklady, a von ji teda udělá šťastnou v našem libeňským ráji,
vodkaď se vodchází jen patama napřed, nebo se železíkama na rukou, ve vobou zmejněnejch případech teda jen nedobrovolně!
Co je ale zajímavý, že celej ten multilevl funguje, respektýve má
fungovat, na stratégii kopírování. To značí, že stejně jako u vás v Armádě by neměl rozhodovat intelekt a podobný sporný, pro život spíš
nepotřebný kvality, páč poctivým drilem a vopakováním prostejch
základních oukonů se z každýho, i vyhlášenýho blbce, může brzičko
stát ‚trojitej diamantovej manažér‘, lídr, ředitel, direktór, prezident,
kterýmu budou v Hiltonu votvírat voněmělí pikolíci dvéře s nanejvejš ouslužnou poklonou! Vono v rychlým vobčerstvení taky každej
začíná za kasou a se špinavým mopem v ruce, ať je chytrej jak chce,
a nikoho nezajímá, že mu to tam jednou bude třeba i celý patřit!
Co se tejče vorganizační struktury, tak ta má jen jednu chybku,
který si ale stejně nikdo z kavek nevšimne. Páč esli je to pyramýda, a
mám na to, abych byl diamantovej manažér - tak proč bych svýma
provizema měl živit člověka, co mě sem dotáhnul? Páč s ním i dalšíma lidma nad ním se musím dělit vo provize ze svejch kšeftů! A to
se mi teda vůbec nechce! Né teda, že bych byl takovej hamoun, ale
člověk je potřebnej, a má důležitý výdaje! Nenechám teda nikoho
ujídat z kapesnýho pro mou luxusní společnici, co si za vydělanej
vejvar mejním pořídit, abych konečně vokusil pořádnou ženskou
péči vo mý tělesný blaho!
Čím teda budu mít nad sebou míň lidí, tím pro mě líp, a proto si
tam každej musí chtě nechtě hrát na děsně vysoko postavenýho,
ouspěšnýho manažéra, nejlíp rovnou viceprezidenta, a stále voperovat hustejma hláškama, jak blízko jako budete k vrchní vrstvě
struktury, a jak si tykáte s vrchností! Kdo by taky chtěl bejt někdě
389
Alan Svejk
vzádu na chvostu, že jó, vodstrčenej vod toho sladkýho koláče,
vodkázanej jen na nicotný drobky?
Takže vás tam často převochotně představujou domnělejm elitám
až vodněkaď z Ňů Jorku, že jste jako kámoši, páč si vás všimli, jak
jste děsně dobrej a nadějnej kádr, a esli takhle budete eště chvíli
pokračovat, dostanete jako speciální bonus naleštěnej, jen mírně
vojetej Mercedés! Jó, voni tydle frajeří uměj dobře motývovat svý
lidi, vod nich se všici máme co učit, jak prodávat lidem jejich vlastní
sny! Ouspěch v bizu nejni náhoda, ani zázrak shůry, ale votázka pečlivýho budování impérija a pokročilýho řízení lidskejch zdrojů!”
390
Alan Svejk
Uděláme spolu byznys! - Hlavně pomáhat, vo prachy nejde
Hlavně pomáhat, vo prachy nejde
„Tohle je neopakovatelná příležitost, a říkám vám o ní jen proto,
že tady pan Švejk je můj dobrý známý, ba důvěrný přítel, kterému
plně důvěřuji,” začala Martina ve vší vážnosti, a v její poměrně nuzně vybavené kanceláři se rozhostila až jakási spiklenecká atmosféra.
„Švýcarská korporace, pro kterou pracuji, právě zahajuje své obchodní aktivity v naší zemi a z toho vyplývají obrovské příležitosti
pro kohokoliv, kdo se již nyní, na počátku, zapojí do projektu. Máme
speciální, jedinečný, velmi výhodný systém odměňování, a pracovat
v našem bizu zvládne každý. Připadá vám to zajímavé?” položila
Martina zkušeně řečnickou otázku, jak ji učili během mnoha přípravných prodejních školení.
„Nepochybně!” odvětil nadporučík, aby nedal najevo nežádoucí
pasivitu, a dokonce se na ni usmál, jako že má jeho plnou pozornost,
hlavně, ať vypráví dále, a plně demonstruje své prezentační
schopnosti!
„Mohu vám prozradit, že účastníky projektu jsou i velmi známé
osobnosti, které znáte z titulních stránek médií, VIP, protože se jedná
o trvalou možnost v podstatě bezpracného příjmu, což se hodí při
dnešní nejistotě ohledně důchodů. Proto do projektu vstupují i dobře
situovaní lidé, kteří oceňují stabilitu i perspektivu švýcarské firmy.
Vše je plně právně a smluvně podloženo. Stačí jen podepsat, a složit
zálohu, a začne vám dočista jiný život, o kterém jste vždy snil! Teď,
teprve nynjí budete moci ukázat světu, co je doopravdy ve vás! Nezáleží na vašich diplomech, praxi, předchozím životním krachu...
nyní můžete začít nový život, konečně ve znamení úspěchu po kterém jste vždy tolik toužil, a který si konečně zasloužíte!
Mnozí účastníci projektu již s přesvědčením opustili svá původní
zaměstnání a nyní se věnují tomuto jedinečnému podnikání naplno,
391
Alan Svejk
ale hlavní výhodu má náš unikátní systém v tom, že můžete bydlet
někde na pláži, na druhém konci světa, a podnikat takříkajíc z pláže,
jen pomocí notebooku! Peníze vyděláváte, i když si zrovna plavete v
moři, nebo spíte! Dokonalý princip vydělávání peněz, co říkáte?”
„No, já nemám slov... tohle tu ještě fakt nebylo!” divil se nadporučík.
„Vidíte, a zrovna vy jste u toho! Máte prostě obrovský štěstí, že
jste dnes tady! Jste vyvoleným, rozumíte? Požehnaným! Vstoupíte
tedy do projektu ihned? Možnost vstupu za zvýhodněných podmínek
platí jen dnes! Je potřeba se správně rozhodnout, protože je to šance,
která se nebude opakovat!” zdůraznila Martina.
„Poplatek za neomezené doživotní členství se vám vrátí doslova
během dnů, a po roce jsou zisky v projektu průměrně 2.000 švýcarských franků týdně! Prostě životní příležitost, ale rozhodnutí je na
vás. Pokud chcete být nadále chudý a neúspěšný, jako doposud, budiž! Nepomáháme těm, kteří nechtějí změnit svůj život, protože jsou
spokojeni v tom bahně komfortní zóny! Chceme vidět nespokojené
lidi, motivované lidi, něco podstatného se sebou a tím životem konečně udělat! Změnit sebe, i svůj svět a budoucnost! K tomu jim poskytujeme tuto jedinečnou příležitost a zázemí renomované švýcarské společnosti se stoletou historií, praxí ověřený a plně funkční
obchodní model, který není někde v knihách, ale vydělává lidem
peníze, teď a tady!”
„To je jedním slovem úžasné! To je prostě splněný sen!” přitakal
nadporučík.
„Vstupní poplatek činí určitou částku, protože se jedná o elitní
klub vyvolených. Tím, že ho uhradíte, dáváte najevo, že vám na vaší
budoucnosti záleží a jste připraven do ní zainvestovat. Avšak toto
mohou být úplně poslední peníze, co je třeba zaplatit za váš obchodní
i osobní úspěch!” lákala dál Martina.
392
Alan Svejk
„Jdu do toho, není nad čím váhat!” pravil nadporučík přesvědčeně.
„Jen mi prosím vás řekněte, jak potom ty peníze budu vydělávat? To
mi budou chodit samy? Bez práce?”
„Přirozeně, že zpočátku bude třeba vyvinout určitou samostatnou
aktivitu, bez toho nejde dělat žádný byznys, tomu jistě rozumíte, ale
časem, když si vybudujete vlastní obchodní strukturu, a nabídnete
tuto jedinečnou obchodní příležitost dalším osobám, a ony zase
dalším, z každé takové osoby ve vaší struktuře budete mít provizi, a
to již zcela bez práce a jakéhokoliv úsilí. Proto se pak opravdu můžete povalovat na pláži, a penízky vám budou chodit samy, jak jsem
řekla! Po další desítky let, do konce vašeho života! Ještě vaši potomci budou profitovat z vašeho správného rozhodnutí, pokud ho dnes
odpovědně učiníte! Myslete na svou rodinu, na její blaho, na její stabilitu a šťastnou budoucnost!”
„Takže ale budu muset sehnat lidi a přesvědčit je, aby vstoupili do
projektu, a taky zaplatili ten vstupní poplatek?”
„Ano, ale oni vám skoro utrhají ruce za tu příležitost, za tu neskutečnou šanci, kterou jim darujete, a která jim přinese spásu! Nebudete je přemlouvat, prostě jim nabídnete možnost, alternativu, jak ze
životního marasmu, jak si zajistit vytouženou budoucnost! A oni se
rozhodnou určitě správně, to mi věřte, až pochopí, jak unikátní příležitost jim tu nabízíte!”
„A komu to mám jako nabízet? Neznám moc lidí a nemám moc
kámošů,” zajímal se nadporučík naivně.
„Nejlepší je to skrze internetovou inzerci a marketing. Instrukce,
jak efektivně podnikat přes Internet, jsou součástí komplexního balíku precizních vědomostí, které v rámci projektu zdarma obdržíte!
Naučíme vás prostě, jak dělat byznys přes Internet, a tomu přece
patří jak současnost, tak buducnost, souhlasíte? Kdo dnes ostatně
393
Alan Svejk
není na Internetu, jakoby nebyl! Neexistuje! A peníze tam leží na
zemi, jen se připojit a sehnout se pro ně!
Takže si osvojíte nezbytné marketingové principy, ale následně,
protože jde o virtuální prostor, opravdu můžete být v Karibiku na
pláži, nebo kdekoliv, kde je připojení, a dělat velký byznys, který vás
i vaši rodinu bezpečně zajistí až do konce života! Řekněte, není to
úžasné?”
„To je,” zasnil se nadporučík při představě pláže někde v Karibiku, kde nikdy nebyl.
„Působíte na mne jako skvělá potenciální posila týmu!" navázala
Martina ihned. "Byl byste velmi schopným kolegou, cítím to, a jistě
byste si vydělal, odhaduji, tak 100 tisíc měsíčně. Je to pro vás
alespoň trochu atraktivní?”
„No pro koho by ne!” souhlasil nadporučík bez váhání.
„Dobře! Důvěřuji vám, a proto vám dám speciální, časově omezenou nabídku! Pokud vstoupíte dnes do projektu, vstupní poplatek,
který je obvykle ve výši 250.000 korun, vám bude snížen na... poslouchejte dobře! Ne dvě stě! Ne sto padesát! Ne sto! Na pouhých šedesát tisíc korun! Do měsíce ty penízky máte zpátky! Takovou šanci
by si nechal ujít jen hlupák, co je mu lhostejná budoucnost a
spokojený život ve znamení finanční stability!
Nepřesvědčuju vás - nabízím vám, protože vám chci pomoct! Víte,
v našem bizu chceme hlavně pomáhat lidem, o peníze až zase tolik
nejde! Jasně, jsou v životě důležité... ale ten pocit, když někomu
pomůžete, ten je nad jiné! A nyní si představte, že takto můžete udělat šťastnějšími i další lidi ve vašem okolí, na kterých vám záleží,
když je seznámíte s touto unikátní příležitostí, a pomůžete jim, jak
uspět v životě, v konkurenci, ve všech těch výzvách, kterým denně
všichni čelíme! Jak by vás měli rádi, jak by si vás vážili! Kolik byste
měl tehdy nových kamarádů, přátel... i lásku byste tak mohl získat!”
394
Alan Svejk
„No, to je určitě pravda... ale ta částka... to je pořád strašně moc
peněz!”
„Vidíte? Jak jste slabý, jak váháte, přestože podobnou obrovskou
šanci už třeba nikdy nedostanete? Jste loser, pane, prohráváte to, prohrával jste to doteď a budete dál, jak to vypadá! Nevymaníte se z
toho prokletí neúspěchu, které vám ale nezpůsobil život, nebo
okolnosti, to vy sám! Neochotou se otevřít něčemu novému, pozitivnímu, jít za tím, následovat svoje sny!
Udělejte konečně jednou něco správného, vykročte z toho bludného kruhu, prostě se rozhodněte, pohněte s tím životem, změňte něco,
vystupte ze svojí komfortní zóny, jedině tak něčeho dosáhnete! Budete-li mít peníze, jedině tehdy můžete najít spokojenost a potkat
lásku, kterou si zasluhujete, na kterou tak dlouho čekáte!
Pro ni jste dnes nikdo, to přece musíte chápat? Ty modelky, co potkáváte na ulici? Proč se vám nedívají do očí, přestože si myslíte, jak
jste dobrý, schopný mladý muž! Ignorují vás, protože nejste ve skutečnosti nic, a ony to dobře vědí, vidí vaši nuznou podstatu, kterou
marně skrýváte laciným předstíraným sebevědomím!
Z tohoto věčného váhání a pochbností vede jen málo cest ven!
Však se na sebe podívejte, je vám třicet nebo kolik, dávno jste měl
být někdo, a přitom jste pořád nikdo, jen řeči a plané snění, prázdné
sliby a falešná víra, která se pak zboří jak domeček z karet, a zbyde
vám jen, utopit své prohry v pití, protože jedině tehdy máte kuráž!
Jedině s opicí na rameni jste silnej a odvážnej! To je ale nuzný
život,” odsoudila Martina pohrdavě, a dala tak najevo, že pro ni nadporučík není nic, ani jako pro byznysmenku, ani jako pro ženu. Ale
nejen pro ni - i pro všechny její kolegyně.
„Já jdu do toho!” pravil Švejk pevně, ač měl v kapse jen poslední
pomačkanou stovku, vyhrazenou na pivo. „Todle je to nejlepší, co
pro sebe můžu v životě udělat! Těch šedesát papírů, to je zadarmo!
395
Alan Svejk
To je nic, voproti všem těm luxusním vejhodám, co ta malá investice
přinese! Kámo, není nad čím váhat! Uděláme se pro sebe! A na Jamajce je prej moc hezky!”
„Nemůžete přece čekat, že dostanete vše na stříbrném podnosu!"
pokračovala hned Martina. „Ta částka je symbol vaší ochoty, udělat
něco pro vlastní štěstí, jít mu naproti, nečekat jen na něj, ale vyjít mu
aktivně vstříc!
Máte tu silného švýcarského důvěryhodného partnera, máte tu jedinečnou příležitost, která vám navěky změní život! A cena za ty
všechny poklady je ubohých, nicotných a bezvýznamných šedesát.
Umíte počítat, člověče? Každému rozumnému člověku přece musí
být jasné, že tato příležitost, to je dar, to je požehnání, nevyčíslitelné
penězi!
Jaké je to, být loser? Jste spokojený? Zamyslete se, opravdu je
tohle život, který jste si vysníval? Nechtěl jste od něj něco lepšího?
Kde myslíte, že budete za deset let? Nemáte někdy takový špatný
pocit, že na tom budete už jenom hůř, než dnes? Zmítán okolnostmi,
neblahým vývojem ekonomiky... a nebudete schopen nic ovlivnit,
druzí a jen oni vám budou říkat, co můžete či nemůžete, na jejich názoru bude záležet váš život!
Zde máte možnost, jak se z toho neradostného směřování do zatracení a zmaru vyvléknout, a začít něco nového, ryzího!
Třeba můj známý, Petr, byl na tom docela stejně, jako vy! Pamatuju si to, jako včera, jak se mnou seděl v jedné restauraci tady poblíž
a říkal mi, to nejde, to je moc peněz, na to nemám, to nedokážu! A já
mu řekla: ‚Sám musíš vědět, Petře, co dokážeš či ne! Ale já cítím, že
to dokážeš, že na to máš, jen trochu chtít, jen otevřít ty klapky, co
máš na očích! Odhodit to závaží nerozhodnosti, co tě táhne tolik let
neúprosně k zemi! Rozbít ty nekonečné, pevné řetězy vlastních pochybností, kterými jsi spoután!‘
396
Alan Svejk
A vidíte - nakonec Petr to správné rozhodnutí udělal, dnes má haciendu v Mexiku, kam si létá na víkendy, asi jako jiní jezdí na chatu
někde na Sázavě! Po boku má nádhernou přítelkyni a jsou spolu moc
šťastní, plánují společně založit rodinu. A stačilo tak málo - aby se
Petr v tom správném okamžiku správně rozhodl, a přineslo mu to
vše, o čem si snil!
Naše společnost vám samozřejmě bude maximálně nápomocná ve
vašem osobním růstu. Vyškolíme vás, dáme vám cenné informace opravdu by je vám někde dali zadarmo? No co myslíte? My vám zde
předáváme klíčové know-how, jak být v životě úspěšný, ať se bude
dít cokoliv, recese, krachy ekonomiky... s námi budete vždy napřed,
vždy ve vedení. Jen s námi!”
„Nabízíte toho opravdu hodně, to si uvědomuju. Vědomosti nejsou
zadarmo, a jsou pro život kriticky důležitý. Už mi ta částka opravdu
tolik vysoká nepřijde! A ten Petr, to je vzor!”
„Takových lidí znám více. Samozřejmě, že neschopní a líní neuspějí ani tady, ale všichni ti šikovní, jako vy, ti to prostě nemohou
prohrát, pane!
Tak pamatujte - máte čas dnes do 20.00. Rozmyslete si to dobře!
Tady pan Švejk vám pomůže, učinit to správné rozhodnutí!”
Když s nadporučíkem osaměli, Švejk tu poslední poznámku vysvětlil: „A já vám mám pomoct, pane obrlajtnant, tím, že vám budu
vrtat celý vodpoledne do hlavy, a nepustím vás z merku, dokavad nesložíte těch šedesát klacků na dřevo, ouplně pitomej z tý nekonečný
manipulace kecama vo haciendách na pláži a ňákým Petrovi, kterej
stejně nikdy neexistoval! Takhle se to dělá, aby se ulovila kavka!”
„Teda, tohle byla síla! Bylo to tak intenzivní! Až z toho mám
mžitky před očima, všude modrý moře a slunce!” svěřil se unešený
nadporučík.
397
Alan Svejk
„Vidíte, já vám to povídal, že to bude snová jízda, pane obrlajtnant! Musím říct, že mě tendle svět vodjakživa rajcuje, a nacházím v něm jistej nespornej půvab,” přiznal se Švejk beze studu.
„Ta enérgie, jak tu proudí! Ty sny! Tolik se tu vo nich kecá, že vaše
snadno vovlivnitelná mysl normálně začne mít pocit, že je to fakt
realita! Nádhera!
Řikám vám to votevřeně, že bezezbytku využít všech tědle vysoce
oučinnejch principů MLM v našich PSYOPS, to z nás fakt udělá ty
jedničky na světě, kterejm nebude rovno! Amerikáni? Ech, ty budou
stát frontu, aby se vod nás něco naučili! Efektývita bude absolutní!
Normálně vovládnem důmyslnou propagandou celou společnost, i
Václavák! Assets k nám budou jen proudit... ááá, bude to velký!”
„Koukám, Švejku, že vás Martina taky dostala do úplnýho transu!
Vy byste těch šedesát snad i rád zaplatil, kdybyste je měl, viďte? A
klidně byste bez váhání sáhnul i do erární kasy. Jen být u toho!”
„Nezaplatil, pane obrlajtnant! Ani korunu! Šel bych totiž rovnou
za šéfem a nabídnul bych mu svou speciální kvalifikaci, páč začínat
jako blbá kavka je v mým případě zbytečný mrhání vojedinělým
talentem! Jsem připravenej na věčí vejzvy! Nebejt tady v Armádě,
vokamžitě se lifruju do světa byznysu, a dal bych to, ve velkým!”
„Uznávám, že síťová struktura má obrovskou moc, Švejku! Omezená akce někde na okraji změní ve společnosti jen málo, ale podchytit celou tu síť, a moct ji začít ovlivňovat přímo ze středu, propracovanými postupy PSYOPS... jo, to by bylo účinný řešení, jak pro
získání, tak pro další růst moci! Tenhle nápad vám přinese pochvalu
u velení, i když bych ji správně měl ihned vystornovat, za jiný vaše
maléry!”
„Tak hlavně, esli na konci toho našeho velkýho příběhu budu
aspoň trošičku v plusu, pane obrlajtnant!”
398
Alan Svejk
Holky vpřed! - Holky vpřed!
Holky vpřed!
399
Alan Svejk
Holky vpřed! - Tak todle bude velkorysý
Tak todle bude velkorysý
Ten den začal v Agentuře velkou poradou, kdy se mělo zcela oficiálně a naplno začít s určenými, již precizně a do detailu vyladěnými
operacemi. Přítomni byli kromě Švejka, nadporučíka a Denisy též
kapitánka Klementová, která údajně ‚jen zašla na kafe, šla náhodou
kolem‘.
Nebylo překvapením, že se po stručném nadporučíkově úvodu ujala slova Denisa. Mluvila s velkou vážností.
„Prioritu jedna pro nás nyní má takříkajíc existenciální nezbytnost,
získat vysoký tvůrčí i manažerský mediální asset, abychom mohli
realizovat naše další úkoly. Tato naše úvodní ‚Operace MONUMENT‘ je tedy nadřazená všem ostatním, protože jedině na základě
jejího úspěšného splnění lze disponovat potřebnou, ba kriticky významnou mediální oporou až silou pro naše operace následné!
Jejím cílem je objekt Miloš Navrátil, renomovaný šéfredaktor klíčového bulvárního týdeníku ‚Těžká pomluva‘. Přiděleno kódové
jméno ‚ZORAN‘. Získá od nás pečlivě dávkované a důmyslně formované informační střípky o dalších našich zájmových objektech,
což bude výhodné pro obě strany. On získá svoje témata a drby, které
čtenáři žádají, navíc ještě unikátní, které konkurence nebude mít ani
v nejmenším, a my zase možnost, prosazovat mediálně naše lidi!
Navíc, poskytne nám v případě nutnosti brzdu, to kdyby se některý
z našich dalších assets vymykal kontrole! Skrze ZORANa a jeho nelítostný bulvární styl jim můžeme jasně naznačit, kde je jejich místo,
či je v případě potřeby až mediálně eliminovat! Je tedy taktéž něčím
jako pojistkou pro případy nouze. Proto je jeho význam extrémně
vysoký!
400
Alan Svejk
Primární jednání se ZORANem je dohodnuto na dnes večer. Zúčastním se ho já, a jako podpůrný asset tady kolega pan Švejk,”
oznámila.
Z pohledu Denisy šlo ovšem o symbolickou záležitost. Všichni
přítomní již tak nějak tušili, že ZORAN je již v její moci, aniž by to
on sám dosud jen tušil! Ostatně, měli se s ním dnes sejít pod vcelku
pravdivou záminkou, že by rádi zaplatili za ‚protlačení‘ nějaké
druhořadé modelky do médií, a rovnou ho nalákali příslibem peněz,
které pro úplatného Navrátila byly vždy alfou a omegou. Nebylo
tedy divu, že schůzku neodmítl.
Denisa pokračovala, a začínalo jít do tuhého.
„Následující ‚Operace LATERNA‘ zajistí do budoucích let námi
přímo ovládané politické assets, které budou nainstalovány nejprve
na lokální úrovni, a po příštích parlamentních volbách i do Poslanecké sněmovny, ideálně ještě výše. Byly pro ni vybrány tři primární objekty z předběžného seznamu: 7, 24 a 31.
Objekty byly zvoleny tak, aby nejen pokryly různé oblasti státu,
ale zejména poskytly svou diverzitou maximální šanci, že alespoň jeden z nich časem dospěje tam, kde ho potřebujeme, a splní-li se naše
nejdivočejší sny, stane se jednou samotným ministrem Obrany, který
bude plně nakloněn vyšším zájmům, které zastupujeme!
Jedná se rámcově o lidi s nenaplněnými ambicemi, se kterými
uděláme tento výhodný obchod: dáme jim možnost, začít odznova,
jinde a stát se ‚někým‘, po čemž silně touží, ale to bude žádat, aby
postupovali přesně podle našich instrukcí.
Budou nám zavázáni po celou dobu nové kariéry! Vypipláme si je,
stvoříme je, a pokud se od nás někdy odvrátí, či se dokonce obrátí
proti nám, vezmeme jim zase všechny ty dary, které od nás obdrželi!
Před tímto budou neustále varováni, že porušení pravidel bude mít
jednoznačné následky, to jest návrat do snížené společenské pozice,
401
Alan Svejk
ve které jsou nyní, na samém počátku. Nerozdáváme totiž dárky!
Pouze jim zapůjčujeme nezbytné nástroje k dosažení našich cílů!
Objekt 7 je někdejší muzikálová zpěvačka středního mediálního
vlivu, věk 37 let, nyní nepříliš profesně aktivní a bez mediálního
krytí. Má sice manžela vcelku úspěšného podnikatele, ale pociťuje v
sobě značný hlad po uznání a rozpoznání, až neklid. Ideální stav pro
vstřícnost vizi politické aktivace! Oblast Střed. Přiděleno kódové
jméno ‚RADEK‘.
Objekt 24 je někdejší poměrně známá modelka, nyní již ale příliš
stará na tento obor. Věk 34 let. Extrémní hlad po mediální pozornosti, kvalitní mediální kontakty, efektivní barter. Vysoká
schopnost lhaní, vymýšlení si a manipulaci s lidmi. Zhoršená finanční i sociální situace, přestože předstírá před médii i známými,
jak je na tom skvěle. Toho využijeme! Oblast Východ. Kódové jméno ‚KAMIL‘.
Objekt 31 je někdejší televizní moderátorka kdysi vysokého mediálního vlivu, která odešla ze scény kvůli mateřské dovolené, ale
najednou shledává, že návrat zpět do sedla je obtížný, přitom nezbytně potřebuje seberealizaci. Věk 39 let. Nabídneme jí alternativní
životní cestu. Oblast Západ. Kódové jméno ‚PATRIK‘.
Podotýkám, že podle naší analýzy má nejvyšší potenciál na úspěch
objekt 24, KAMIL, který bude moci být snadno kontrolován
prostřednictvím jeho závislosti na naší finanční podpoře.”
Bylo jasně zřetelné, jaký objekt Denisa sama preferuje. Sice potenciální adeptky vybírali společně s nadporučíkem i Švejkem, ale
Denisa jasně deklarovala tisíckrát osvědčenou poučku, že lidé ve
špatné finanční situaci jsou nejen nejdostupnější, ale i nejvěrnější,
nejaktivnější spolupracovníci, potažmo podřízení. Otázka však zůstavala, co udělat, pokud vyvolený objekt nabídku odmítne? Neohrozí to jejich zájmy, když na něj takto spoléhají?
402
Alan Svejk
„Může ji odmítnout, ale to znamená pouze to, že jsme mu nedostatečně přesně vysvětlili výhody, které mu to přinese, a dále, že prakticky nemá jiné možnosti, kudy pokračovat s kariérou a životem,
pokud má mít obojí nějaký smysl!
Budeme ho zkrátka přemlouvat tak dlouho, až pochopí! Není
spěch! Jeho možný prvotní nezájem bude jedině naše chyba, že jsme
zvolili špatné přesvědčovací metody!” dala Denisa najevo jednoznačný postoj a tón, kterým to řekla, nepřipouštěl pochybnost, zda
KAMIL nakonec bude jejich klíčový asset!
403
Alan Svejk
Holky vpřed! - Tady se píšou dějiny
Tady se píšou dějiny
„A nyní přichází náš stěžejní agenturní projekt, proto prosím poslouchejte velmi pozorně,” přešla Denisa k dalšímu bodu programu,
ale soudě podle toho, jak se její hlas stal naléhavým, bylo zřejmé, že
následující záležitost bude kritická pro celou jejich agenturní činnost,
že narýsuje jednoznačnou hranici mezi úspěchem a neúspěchem
všech jejich aktivit!
„Úvodem k němu vám všem chci říct, že jsem neskutečně hrdá na
to, že jsme tento projekt vymysleli právě tady, v naší korporaci, a v
naší zemi! Věřte mi prosím, že přestože jsem podrobně prohledala
snad veškeré dostupné materiály a prameny, včetně zahraničních a
neveřejných samozřejmě, nezjistila jsem, že by někdy něco podobného v historii branného PR bylo vůbec realizováno, a tím myslím celosvětově! I Američané se k nám budou jezdit učit!
Jsme první, nemá smysl něco dalšího dodávat! Bez ohledu na to,
zda se ‚Operace ENTITA‘ zdaří, či nikoliv, její myšlenka se nepochybně dostane do učebnic a skript. A začala tady, kde dnes všichni
sedíme!
Ale nyní již k věci!
‚Operace ENTITA‘ nám může přinést velmi rychlý a kvalitní, až
ultimátní společenský i mediální asset, plně přínosný pro účely popularizace branné moci.
Stvoříme od počátku velký příběh, který náš asset vynese do
hvězdných mediálních výšin a splní jeho sny, a taktéž přímo ukáže
lidem, na názorném příkladu tohoto assetu, jak optimální životní
cestou je aktivace jedince právě v Armádě, jaké nové životní příležitosti i právoplatné místo jim tento životní krok může přinést, plus jak
důležitá i pozitivní je instituce Armády celkově!
404
Alan Svejk
O to překvapivější bude pro veřejnost tento krok v případě právě
assetu, kterým je osoba z oblasti modelingu! Tedy přímo mladičká
modelka, věku kolem 20-23 let. Vyloženě na prahu životní cesty, a
zvolí si jako další životní krok, k nesmírnému překvapení všech
okolo, zrovna Armádu!
Veřejnost, čtenáři, diváci, posluchači, voliči, občané, politici, i potenciální rekruti a rekrutky, budou velmi pozorně sledovat její cestu,
k čemuž nám dopomůže svou razantní mediální silou ZORAN. Náš
asset jim všem dopodrobna vysvětlí svými ústy důvody, proč učinila
tuto životní změnu, že to vnímá jako navýsost smysluplnou věc, a
jemně jim připomene, jaký význam má Armáda jak v moderním státu, tak i pro ně samotné, v čistě osobní rovině!
Nesporně minimálně otupí ostří nepřízně veřejnosti, zaujaté proti
Armádě, ale nepochybně též přesvědčí svou sociální silou mnohé,
aby následovali její cestu, anebo minimálně dobrovolně ustoupili ze
svých aktuálních protibranných postojů. Náš asset se tedy stane vyloženým esem jakýchkoliv PR aktivit Armády, a bude taktéž plně
pod naší kontrolou. Jelikož půjde o osobu, která dobře zná pravidla
mediální hry, nečekáme nějaký výrazný odklon od našich instrukcí.
Prakticky by vše mělo proběhnout takto. Najdeme aktivní
modelku, lhostejno zda mediálně významnou, či okrajovou. Skrze
ZORANa si nejprve připravíme vhodnou mediální půdu pro její aktivaci: to jest, připomene se lidem, anebo se lidem doširoka představí, aby se s ní sami dopodrobna seznámili a přijali ji jako pevnou
součást aktuálního mediálního světa.
Provede se to pomocí nějakých důmyslných drbů, že třeba chodí
se známým moderátorem, proutníkem Leošem Bartošem, či nějakým
áčkovým hercem, a tajně se scházejí po luxusních hotelích, aby je
nikdo neviděl, protože on je ženatý a nechce ohrozit své postavení,
ani svou šťastnou rodinu. On to popře, ona to popře, paparazzo je
405
Alan Svejk
pak někde vyfotí přes sklo, z dálky a rozostřeně, jak jsou na utajeném
dostaveníčku a podezřele se k sobě mají, prostě klasický manipulační
postup, aby se ve veřejnosti probudil zájem o servírovaný příběh.
Následně začne vlastní operace, a to tím, že se v médiích palcovými titulky objeví ‚utajená‘ šokující, nevídaná, a neslýchaná informace, pocházející údajně z blízkého okolí assetu, o tom, že se tento prý
nečekaně rozhodl, nastoupit dobrovolně na roční službu v Armádě!
Třeba proto, že jeho mediálně silně propíraný vztah ho zahnal citově
do kouta, neví, jak by měl dál postupovat, a hledá nějakou razantní
životní změnu, aby se od všech těch složitých pocitů dostal! Rozvíří
se voda, lidé budou překvapeni, ale rozhodně bude trvat čtenářský
zájem o další vývoj.
Asset ty drby potvrdí, ač nijak výrazně a nadšeně, spíš trochu napjatě, neví přece, co ho čeká, ale opravdu nastoupí na základní výcvik, načež přijdeme s nějakým dalším atraktivním příběhem, který
bude zažívat v novém, vojenském prostředí. Povězme, třeba nějaký
nový milostný vztah, kdy taktéž obecenstvu ukážeme, že i v Armádě
lze plně uplatňovat citové potřeby, které mladí lidé mají ve vysoké
míře.
Názorně, pomocí precizní, ač na cílového diváka náhodně a amatérsky působící fotografické dokumentace, ukážeme asset v jeho
novém světě, v němž se již plně zorientoval. Tady mezi dalšími kolegyněmi, všechny dívky září, jsou na první pohled dobrá parta, smějí se, jsou spokojené, žijí prostě fajn zajímavý život, baví je, co dělají, čím žijí.
K tomu ‚akční‘ fotky typu: tady asset s úsměvem mění zásobník
útočné pušky, a dává divákovi nahlédnout na ostré náboje naskládané
uvnitř, jakože si fakt nehraje jen se cvičnými; tady skupinové foto,
plné úsměvů, již i s mužskými kolegy; jinde zase s vážnou krásnou
tváří obratně seskakuje z BVP; či tady, kde vypadá velmi odvážně, s
406
Alan Svejk
obličejem potřeným maskovací barvou ukazuje cosi na mapě jiným
vojákům v jednotce, a oni ji pozorně sledují, aby ukázala, že je i jako
žena v moderní Armádě plně respektována, a může být dokonce i nesporně sexy, což razantně ovlivní vnímání Armády nejen jinochy a
mladíky, i dívkami! Zapamatují si ty obrázky velmi dobře a až budou
mít později žádoucí sklony, hledat v životě nejen sebe, ale i ji, tak
jim to notně ulehčí cestu do armádního náborového centra!
Nakonec asset dostane nějakou frčku a vyznamenání, a povede
vlastní jednotku na velkém, náročném závěrečném cvičení s jinými
armádami NATO, kde plně obstojí, a ostatní si ji budou chválit,
nejen nadřízení, ale i ostatní členové a členky jednotky.
Mohla by se tam stát i nějaká mimořádná humanitární událost, kterou asset v poslední chvíli a s nasazením života osobně odvrátí či
napraví: třeba se někdo bude topit, nějaké neopatrné dítě spadlo do
hluboké tůně, a asset ho zachrání, nebo vážná autonehoda, všude
krev a zranění, ale asset neztratí rozvahu a pomůže jim, nebo nějaké
babičce bude vykraden dům a odcizeny osobní pamětní předměty pro
ni nedozírné hodnoty, a budou jí navráceny, protože asset zloděje recidivistu v pátrání, ač ozbrojeného a nebezpečného, hrdinně zachytí!
Ukáže se tedy veřejnosti v plné šíři, jak probíhá život v Armádě,
co to pro jedince obnáší a přináší dobrého a pozitivního, a že úkoly
Armády nejsou jen bojové, ale i záslužné pro celou společnost, čímž
zapůsobíme nejen na voliče, ale taktéž osoby na klíčových pozicích
ve společnosti. Cílem je, dosáhnout konečně schválení potřebných
3% rozpočtových státních výdajů na brannost, aby naše Armáda
mohla plně realizovat svou úlohu a dostát závazkům, plynoucím ze
členství v NATO.
Poslední foto assetu bude z mírného podhledu, jak hledí ve vycházkové uniformě soustředěně do dáli a salutuje, za ní vlaje naše
vlajka. Tento obrázek se bude využívat v dalších letech jako doko-
407
Alan Svejk
nalá, originální propagace Armády! Nikoliv, že modelka pózuje pro
Armádu: ta modelka je sama Armáda! Nemůže existovat přesvědčivější náborový plakát, navíc ještě plně odpovídající trendům doby,
jako je emancipace žen. Ale my tady budeme zkrátka první, kdo zajde takto daleko, do neprobádaných končin!
Po jednom roce asset z Armády odejde, přesně dle svého osobního
kariérního plánu, aby pokračovala studiem špičkové univerzity. Potřebujeme ji totiž naplno zpět v médiálním i sociálním světě, aby
byla vidět, neustále připomínala jen svým obličejem, že tam byla, a
kdokoliv se jí bude ptát, odpoví mu a zopakuje, že to byla skvělá,
nenahraditelná životní zkušenost!
Přirozeně, že jí důsledně pomůžeme k tomu, aby získala skvělou
další kariéru, jako špičková modelka! Čeká ji nevyhnutelný úspěch
na přehlídkových molech v Paříži, Miláně, Moskvě, Pekingu i New
Yorku. Neopustí stránky médií! Lidé si Armádu názorně spojí s
úspěchem, mladostí a krásou, cestováním, poznáváním, aktivním
životním stylem, mimo společenské záslužnosti. Chceme, aby
uniforma byla trendy, ba sexy, asi jako dnes módní hadříky. Že je to
nereálné? Nemyslím. Je to jen otázka potřeby, ukázat lidem, co neviděli, co neznali. Objeví to, a uznají to!
Obecně, stejně jako to osvědčeně dělají v USA, asset nabídne lidem žádoucí inspiraci, že totiž mohou po střední škole, kdy ještě
moc nevědí, jak naložit se životem, strávit i třeba jen rok v Armádě,
stát se někým, a následně nerušeně pokračovat ke svým dalším životním cílům, kariérám. Je to rok, který rozhodně stojí za to, aniž by
negativně ovlivnil další kariérní cestu, ba naopak, jak bude naším působením prestiž Armády i jejích členů ve společnosti stále stoupat!
To značí, že to pro rekruty bude i více průchozí rozhodnutí doma,
protože starostliví rodiče snáze uznají, že jeden rok není takový studijní výpadek, plus nedojde k bojovému nasazení, tudíž dotyčnému
408
Alan Svejk
či dotyčné nehrozí fyzická újma v boji, a vidina zisku společenské
prestiže rodiče samotné přesvědčí, že je to správná, žádoucí cesta pro
každého mladého člověka, včetně jejich milovaného potomka.
Je dost možné, že jednou budou našimi úplně nejvýkonnějšími náborovými agenty přímo vlastní rodiče rekrutů, co pro ně přece chtějí
jen to nejlepší, a rádi je nasměrují ke správnému rozhodnutí!
Následně přirozeně budeme přinášet i další, modifikované příběhy
na toto nosné téma, aby si každý mohl vybrat dle svých pocitů, preferencí či životní situace, vždy ale ve velmi faktické a důmyslné formě,
a to citlivým, inovativním tvůrčím zpracováním reálných kapitol z
životů reálných osob, jen mírně obohacených pro vyšší mediální potenciál.
Například, že někdo byl na šikmé životní ploše, vlastní rodina ho
odepisovala a pohrdala jím, ale dostal se do Armády a změnil se,
nyní má jejich respekt i lásku. Či někdo nemohl dlouhodobě sehnat
práci, kvůli krizi, ale v Armádě našel nejen sociální zabezpečení a
jistotu, ale i žádoucí záruku stabilní kariérní budoucnosti.
Anebo, jak někdo nevěděl co se životem, leč náhodou šel kolem
našeho náborového střediska, zašel se dovnitř nezávazně informovat,
seděl tam jeden moc ochotný desátník kámoš, co mu i velmi dobře
poradil, a změnilo to jeho život, protože dnes je někdo, někam patří,
pomáhá lidem. Či že se tihle dva, on a ona, velká osudová láska,
nikdy spolu nepotkali, nesloužit oba právě v Armádě. Takové příběhy lidé milují a měly by i potenciál na prozaická zpracování.
Ale ENTITA bude první, takříkajíc průlomovou změnou v novém,
důmyslnějším způsobu mediální komunikace Armády!”
409
Alan Svejk
Holky vpřed! - Co bych pro ni neudělal
Co bych pro ni neudělal
Cestou na Anděla, kde se měli se ZORANem sejít, se Denisa tvářila docela normálně, až neutrálně. Žádný neklid, nebo pochyby,
všiml si Švejk. Vyzařovala ze sebe neochvějnou sebejistotu, ale zdálo se, že jenom před nimi, v pracovním týmu korporace. Pokud se
objevil někdo cizí, ihned byla zase jen tou nesmělou, nezkušenou
absolventkou, co je smířená s tím, že ve svém prvním zaměstnání
bude spíše asistentkou schopnějších, než aby dostala příležitost k
realizaci svých nápadů!
Desátník v záloze Rýdl mlčky řídil vlastní vozidlo. Propláceli mu
paušál, a vyplatilo se to, plus neměli s vozidlem jako korporace
žádné starosti.
„Vono je tam dost bizarní, že společně s klubíkem pro smetánku a
tu neposednou zlatou mládež, co ledabyle nosí po kapsách diamantový a platýnový a kdovíjaký jiný kreditky, se nachází i restaurace s
tímdle neuvěřitelně poetickým názvem: ‚Babička‘. Má to pro mě
vosobně ten nečekanej následek, že dycky, když jedu náhodou
vokolo, musím si vzpomenout na babičku moji vlastní, jako Švejkovou,” vedl Švejk lehkou konverzaci.
„Jaká byla?” otázala se Denisa, a znělo to upřímně. Podívala se na
Švejka svýma pronikavýma zelenýma očima.
„Moc hodná. Vopravdu! Nechápu, proč s ní děda nezůstal! Dostal
jsem se pak po letech k ňákejm dopisům, co psala, když byla pryč, to
vona zrovna dělala kuchařku na jedný horský chalupě až u Liberce.
Neměla moc sloh, vychodila jenom tu měšťanku, a pak hned dělala
vobyčejnou mladičkou služebnou v rodině ňákýho státního rady, ale i
z toho kapáneček neumělýho písma její upracovaný ruky byla cejtit i
po ňákejch padesáti nebo kolika letech láska!
410
Alan Svejk
Dycky mi něco dobrýho dala, dyž jsem přišel na návštěvu. Měla
takovou radost, když jsem se zastavil! Zajímala se, jak žiju, co dělám, snažila se mi poradit, abych viděl v životě to důležitý. Záleželo
jí na mně, myslím.
Vona bydlela kousek vod nás, na Elsnicovým náměstí. Byla sice
už jednou vdaná, než pak poznala dědu, ale přijde mi, že byla celej
život vosamělá. Takový to nebohý, zanedbaný dítě, jak nedostane do
vínku vod svejch rodičů ouplně tu největší lásku a péči, a pak bloudí
celým světem, a nevědomky hledá, co mělo v dětství vodepřený!
Nó a ty pozdější mužský jí to ňák přesto nedokážou dát, anebo
vona ani neví, jakej mužskej by to snad dokázal, a hledá si k sobě ouplně nevhodný partnery, co ji stejně vopustěj, dřív nebo pozdějc.
Jako ten náš děda!
Ale vona to byla tehdá i složitá doba! Válka zachvátila svět,
vokupace, protektorát, nejistota, neúprosnej konec růžovejch snů tý
naší těžce vydobytý první republiky, když i T.G. Masaryk vodešel a
nemohl pomoct, nastoupili místo něj jiný, slabší, což mělo za následek tvrdej pád na zem po tý mnichovský zradě. Tak esli babička nehledala třeba ňákou tu vochránu do tědle moc temnejch časů?
Von přece jen děda, jako bejvalej voják, starší, zkušenější, pro ni
mohl bejt zajímavá partie! Ale von to asi bral jen jako ňákej nedůležitej, dočasnej a náhodnej zálet, páč u toho nechvalně proslulýho
soudu vo vopatrovnictví řekl, a to se u nás doma dobře ví, že jako
můj táta vzniknul ‚nehodou‘. Takhle přesně to nazval! To nebylo
moc láskyplný!
Ale vony ty vztahy jsou složitý pořád, v tom se změnilo pramálo k
lepšímu! Nemyslím si, že i dneska je nalezení ňákýho toho naplňujícího, stabilního, perspektývního vztahu ňáká sranda! Klucí něco
chtěj, holky něco chtěj, a moc se to nepotkává, takže je z toho akorát
411
Alan Svejk
maglajs, nepochopení, smutek, pláč a zklamání, dyk to vidíte všude
kolem sebe!
Já teda holku mám, ale že bych mezi náma pociťoval ňákej absolutní soulad těl, myslí i srdcí, to fakt né! Myslím si, že se rozejdem,
dřív nebo pozdějc, páč k sobě jednoduše nepatříme navždycky, víte,
že je to prostě jen dočasný! Člověk to prostě ví. I vona to asi ví, ale
důsledně předstírá, že vo tom nikdy nepřemejšlela, nó a já taky!
Radši prostě neřešíme nepříjemný věci, uhejbáme před nima,
abysme si nepřidělávali starosti, a čas plyne. Nepřekoná ale věčný
rozpory, co mezi sebou máme, jako třeba, že každej patříme někam
jinam, asi i k někomu jinýmu,” povzdechl si Švejk a úplně zapomněl,
co je Denisa zač, že by jí takové intimní detaily svěřovat neměl, protože jich záhy využije proti němu.
„A jak jste se vlastně s přítelkyní poznali?”
„Nó... asi si vo mně pomyslíte svý, ale souviselo to tradičně s pívem a hospodou! Bylo to tak, že jsme jednou takhle v neděli seděli s
kámošema ‚U starýho vysloužilce‘, jak tam maj každej čtvrtek vobsluhu nahóře a vobčas i dóle bez, to pak pívo teče proudem, to byste
musela zažít, jaká zvěř se tam z chlapů stává, dyž jim mezi stolama
korzuje takový požehnání!
Jenže teď byla neděle, žádný potěšení, nálada pod psa, znáte to,
zejtra zase do háku, pod knutu šéfů, vejkendový veselení v tahu, vobloha zešedá, zpátky do tvrdý reality, a eště s kocovinou, prachy v
tahu, jak jste nevodpovědně hejřila, a neštítila jste se ani těch hracích
automatů, jak s nima bojuje každej ctnostnej politik, ale ňák to né a
né vyhrát, a tak na vás furt blikaj po knajpách a sváděj k hazardu!
Nó a někdo nezdravě vzdělanej tam kváknul, že kdesi četl vo tom
začleňování ženskejch, že to teďka je moc moderní a užitečný pro
společnost, a že by teda bylo docela dobrý vopatření, kdyby jsme za-
412
Alan Svejk
členili do putyk i ňáký ty holky ve věčím množství, který by se s
náma veselily až do kuropění!
Byl tam s náma i ňákej Arnošt Sládek, co jsme mu řikali Bužírka,
páč dělal elektrikáře ve Waltrovce, a ten povídá, že prej u něj v ulici
bydlí ňáká Pivrncová, teda jako že si jednou všimnul toho hezkýho
jména na zvonku, a páč vona už to má v rodovým znaku, tak u ní by
se s tím náborem mohlo začít, že by se jako přesvědčila snadno, aby
přišla pěkně do rodiny, mezi svý lidi, mezi naši vybranou společnost
a intelektuální elitu, dyť jsme tam skoro samej abstinent a sportovec!
Znáte tydle pivní řeči, samý hecování, ale páč mi to přišlo hrozně
vtipný, když jsem si představil nápis ‚Pivrncová + Švejk‘ na zlatem
vyvedeným svadebním voznámení, že by to jako vypadalo moc dobře, a taky už jsem byl, přiznám se vám, trochu nachmelenej, tak jsem
za ní hned zašel, abych ji vočíhnul naživo, esli teda má smysl podnikat ňákou partyzánštinu, anebo to rači vodpískat a vrátit se poklidně
k rozpitýmu pivku!
Až u baráku mi teda došlo, co když je to ňáká stará babka? Todle
jsme s klukama teda moc nedomysleli... ale zazvonil jsem, dyk jako
statečnej voják a veterán speciálních voperací nikdy neutíkám před
nepřítelem!
A vona se vozvala v tom repráku u zvonků, takovej pěknej jasnej
hlas měla, a dokonce i přišla dolů, kupodivu byla docela kočka a
ztratila se mnou řeč, když jsem jí prozradil, že jsem taky prodavač,
jako vona, že jsme jako měli hned téma ke konverzaci!
Pamatuju si, že jsem měl hned takovej hřejivej pocit, že ji znám
vodjakživa, a když mi poprvý podala ruku, když sem se jí dotknul,
tak mnou projela ouplná elektrika! Ale vony začátky jsou dycky
pěkný, že jó?
A pak už vám ani nevim, jak se to podařilo, že jsme spolu. Asi
jsem tehdá eště nebyl takovej lůzr, jako dneska, že ve mně snad vidě-
413
Alan Svejk
la ňákej poctivej partnerskej potenciál? Anebo jsem ze sebe klamem
udělal něco lepšího, než vopravdu jsem?
Nebo mě vona prokoukla, a páč má dobrý srdce, tak se rozhodla,
že mě z těch outrap, slabosti a životních proher vysvobodí svou láskou? Vony jsou takový Madóny, i když tadle teórie je až moc líbivá,
a v životě bejvá všecko prostší, než si člověk vysnívá! A láska, to je
někdy jen motývace nebejt sám, žádný splynutí duší a podobný
vejmysly!
Ale já se jí nikdy ani neptal, víte! Ženskejch se prej nemáte na takový věci ptát, jako co cejtěj, a proč to vůbec cejtěj! Vony vo tom
holky nechtěj přemejšlet, páč se říděj srdcem, a né hlavou!
Je vodpovědná, pracovitá, trpělivá, milá, skromná, vobčas i vtipná
- ale ve mně je vlčí hlad, a touha po aristokratickým mónackým
křehkým masíčku, s tím nic nenadělám! Vodpíranýho nejvěčí kousek, jak se říká! A já si mejním pořádně hryznout, aspoň jednou!
Nejde jen vo tu šlechtičnu, ale vo to, že mi to pořád připomíná,
čím musím bejt, aby se to jednou stalo reálným. Metály! Prachy!
Moc! Sláva! Respekt! Vony poznaj, co jste, jen že se vám podivaj do
vočí!
A voči nikdy nelžou, neskrejete, esli jste někdo, nebo lůzr! A já se
eště mejním udělat pro sebe, a ukázat to světu, i dědovi, co na mně
shóra dává vodpovědně pozor, abych na tý cestě vydržel a nevzdal
to! Ale tudle mágii můžete pochopit, jen když jste chlap!”
„Kde se vy vlastně vidíte za pět let, pane Švejku? Plánujete udělat
kariéru v Armádě?”
„Ale né, vono se todle celý seběhlo spíš náhodou! Byl jsem asi ve
správnej čas, na správným místě, nebo nevím! Kráčí mi hlavně vo
ňáký to potřebný existenciální zajištění, páč se mnou to teď není moc
valný! Takže klidně přiznávám, že jsem tu taky kvůli přízemním ko-
414
Alan Svejk
runkám, aby mě přítelkyně nemusela dál skoro živit,” odpověděl
Švejk opatrně.
„Já si myslím, pane Švejku, že byste tady, u našeho speciálního
útvaru, mohl dokázat spoustu dobrých věcí,” vyložila Denisa svůj
pohled. „Je s vámi mnohem snažší dohoda, než s panem ředitelem.
Přijde mi, že berete věci, jaké jsou. Že je tolik nehodnotíte. Protože
hodnocení věcí, lidí i událostí svádí člověka z cesty. Zastaví se, a začne se otáčet do stran, místo toho, aby kráčel pořád dopředu!”
„Vy to máte v hlavě moc dobře srovnaný, to vám závidím,” odvětil Švejk Denise. „Víte, kam směřujete, a proč! Já spíš jen tak plavu,
proplouvám životem. Ale asi je to lepší, než s něčím muset pořád a
marně bojovat, řekl bych! Má bejt život jen utrpení a věčnej zápas?
To se mi nechce věřit. Já si vybral tu zábavu a klídek!”
„S lidma se bojovat nemusí. Stačí jim, aby dostali, co chtějí! Pak
jsou kamarádi a opora. Říká se, že se dá všechno koupit. Něco nikoliv za peníze, ale platit musíte vždycky! Lidé jsou méně komplikovaní, než vypadají.”
Poslední větu Denisa vyslovila s jakýmsi zvláštním důrazem, čehož si Švejk povšiml. Raději se na ni moc nedíval. Měl z ní obavy,
ale v jistém smyslu ho těšilo až hřálo u srdce, moct být v její
společnosti. Protože byla asset!
„Jó, chtěl jsem se eště pozeptat, jaký pro mě máte na dnešek inštrukce? Předpokládám, že se asi taky zapojím, když jste si mě vejslovně vyžádala?” změnil Švejk raději téma rozhovoru.
„Můžete! Bude to ostatně plně neformální setkání a vypadalo by i
ze společenského hlediska trochu hloupě, kdybyste tam jen seděl a
mlčel! Nuže, buďte nejlépe jeho zrcadlo. Hodně tam jezte, pijte,
mluvte o ženách. Buďte stejně poživačný, jako on. Kdyby byl v
koncích, poraďte mu, pomožte mu, vyveďte ho z případných po-
415
Alan Svejk
chybností, buďte prostě přátelskej, vstřícnej, příjemnej společník,
kamarád! Zbytek zajistím,” slíbila Denisa.
Švejk se rozhodl, že se této úlohy zhostí náležitě. Aby Denise vyšel vstříc! Bylo pro něj hrozné, jak se v její společnosti stával rozumnou, přemýšlivou, ba uvážlivou bytostí! Že by si snad dokonce
ani nedal pivo a rum, a místo něj tam usrkával konzervativní mojito,
či nějaký ten barevný tlamolep!
416
Alan Svejk
Holky vpřed! - Na zdraví, pane šéfredaktore!
Na zdraví, pane šéfredaktore!
Když dorazili do podniku, Navrátil tam ještě nebyl. Přece jen, jako
uznáváná celebrita byl zvyklý, že všude smí chodit pozdě. A tak se
usadili. Denisa si objednala aperitiv, a Švejk nakonec přece jen pivo,
ale upíjel zdrženlivě, aby se nelíznul, a nevedl nebezpečné řeči, natož
ještě kazil jednání!
Ale již se k nim to velké mediální zvíře valilo, jako velká voda!
Měl sebou jakousi suitu, dívku asi stejně starou, jako Denisa. Vypadala jako nějaká jeho milenka. Přesněji, jedna z nich!
Oč hloupěji Navrátil působil, tím byl ve skutečnosti bystřejší. S
oblibou se maskoval, jako nezastavitelný piják a jedlík, ale ve skutečnosti vždy velmi vnímavě sledoval, co se kolem něj dělo. Na
Denisu si hned udělal jasný názor, že je to jedna z těch moderních
korporátních holek, co se tváří nesmírně vážně, a nosí upnutá saka,
aby daly kromě pracovní výkonnosti najevo i kvality jiné. Švejka si
zatím zařadit nedokázal. Nepatřil sem.
„Říkala jste, Denisko, že jde vo nějakou modelku,” přešel Navrátil
k věci, zatímco požitkářsky ukusoval z pořádného steaku. „Tak abysme to nezdržovali! Tohle můžu zajistit, není problém. Ale budete u
nás inzerovat za sto papírů! Dám vám na inzerci samozřejmě lákavou
slevičku. A můžete tu holku zkásnout, voni rodiče rádi zaplatěj dcerunky sukcés, nebo ať si na to vezme půjčku v bance sama, esli už
vydělává!
Těch sto táců dneska vostatně ani není moc velká částka, sotva trochu lepší dovolená někde v Kostarice, nic exkluzivního! Vyplatí se
to! Kdo se jedinkrát v životě vocitne v hledáčku jevištních reflektorů,
vždycky už bude tím, koho lidi znaj, respektujou! Věřte mi, zažít to
jen jednou, ten pocit, poznáte, že těch sto je vlastně úplně zadarmo,
za nic! Vobdržená protihodnota je nevyčíslitelná!”
417
Alan Svejk
Denisa se tvářila neutrálně a střídmě ujídala ze salátu. „Těch sto
bych dala raději přímo vám, pane šéfredaktore, než aby nám do našich vztahů potom ještě nekontrolovaně vstupoval váš vydavatel. Vždycky je nejlepší, dohodnout se jen ve dvou. A my nepotřebujeme
jenom články a prostor ve vašem médiu, potřebujeme i vaše poradenství, účast, abyste tu naši věc vzal tak trochu i za svoji, nejen za
řemeslo, a vydal ze sebe to nejlepší. Naskýtá se potom ale nedílná
otázka, zda pokud dám dalších sto vašemu časopisu, oficiálně, zda
nebudete v nějakým střetu zájmů,” vyložila Denisa narovinu.
Navrátil mlčel. Nepřekvapovalo ho to. Zkoušeli to na něj takto
mockrát.
„To nemůžu, promiňte. To se nedělá. Víte, já sice moc cti nemám,
a ví se to o mně, ale tohle je daleko za hranicí. Jó, kdyby ten časák
byl můj, vezmu vaše peníze a budu kamarád, jako kdyby ta modelka
byla moje vlastní sestra! Ale takhle musím vždycky bejt hlavně kamarád s mým šéfem. Za to mi žádnejch usmolenejch sto klacků nestojí, abych si s ním ten vztah pokazil. Chápete?”
„To je přirozené,” uznala Denisa. „Potom by možná bylo nejlepší,
dát něco přímo tomu vašemu dobrému kamarádovi vydavateli, aby
nám pomohl, přesvědčit vás. Vysvětlit mu prostě otevřeně, že jste
asset, který je kritický pro nanejvýš významné záležitosti vyššího
zájmu,” zahleděla se na Navrátila, který přestal polykat. Pozor, pomyslel si!
„Váš vydavatel se nedávno ucházel o jistou státní zakázku, v
hodnotě desítek miliónů,” pokračovala Denisa klidně, „a může ji
dostat. Ale něco za něco: dá nám totiž vás! Tím myslím kompletně,
až do toho stupně, že od nás budete přijímat precizní instrukce a beze
zbytku je plnit!
Druhá možnost je, vynechat ho z toho. Nemotat dalším lidem
hlavu, nezaplétat je do toho našeho malého obchodu. A vyřešit to jen
418
Alan Svejk
mezi námi! Sto vám, a pomoc v naší věci. Nikdo další není potřeba.
Preferovala bych raději tento postup.”
„Koukám, že vám na tom celým vopravdu dost záleží,” získával
Navrátil čas, a uvažoval, či spíše počítal.
„Ano. A nejen na tom, ale i na vaší pomoci. Chceme jen toho nejlepšího, a získáme ho! Není pro nás jiné cesty, takhle děláme byznys,” vyložila Denisa.
„Vy jste paninko asi zvyklá, dostávat, co si umanete, nač si ukážete s prachama ve vaší pěstěný ručce. Je to sexy, fakt! Takový holky
mě spolehlivě rajcujou, nepopírám. Ale víte, já mám takovou vošklivou vlastnost: nikdy se nenechám do ničeho nutit! Šprajcnu se, a
nikdo se mnou nic neudělá. Řekl bych, že tahle nemilá příhoda se
nám stala právě teďka,” zatvářil se šéfredaktor nepřístupně.
U stolu se rozhostilo napjaté ticho. „Petro, pojďte tamhle k baru.
Dáme si dobrý drink!” vyzvala náhle Denisa Navrátilovu společnici.
Ta se na svého společníka tázavě podívala. Přikývl hlavou.
Když dívky odešly, Navrátil mlčel. A Švejk rovněž, zatímco pilně
upíjel z třetího piva. Jeho rozpaky dávno pominuly, a pořádně nasával.
„Tvoje šéfová je dost... vemlouvavá,” zkusil to Navrátil na Švejka.
„To se nediv, dyk vona taky zastupuje ty vyšší zájmy,” odvětil
Švejk klidně. „A těm musí jít každej z cesty! Lhostejno, jak vysoce
postavenej! Takže to neber vosobně! Pokavad tě zrovna potřebujem
pro společensky prospěšný věci vyššího zájmu, nemá smysl se cukat.
Nejsme nepřátelé! Ale můžem bejt, a to si moc nepřej zažít! Vona to
s každým zkusí nejdřív po dobrým, je to jinak docela dobrá duše, i
když se nezdá, ale když to nejde po dobrým, neváhá vytáhnout i různý zákeřný kličky.
Haleď, neproděláš, dostaneš prachy i exkluzývní materiály, po
kterejch se tvý čtenáři budou moct utlouct! Dáš jim, po čem toužej...
419
Alan Svejk
to je přece tvý vosobní mótto, né? Konkurence bude nahraná a kámoš vydavatel tě bude plácat uznale po rameni! Jenom potřebujem,
abys viděl smysl toho všeho, k čemu to je!
Ani vona, ani já na tom zájem nemáme, jsme jen pěšáci! Ale ty
teď taky! Shora se dívaj! Ber to tak, že pokavad se šprajcneš, jdeš
proti nim! Proti proudu! A voni vědí, jak každýho přesvědčit, aby
změnil svůj nepřístojnej názor!
Zkus se na to přece podívat pozitivně! Né, že tě někdo nutí, tlačí, a
to ty nemáš rád, páč seš hrdej, nezávislej, a máš určitý postavení. Jen
jsou prostě na světě síly, před kterejma se všem vyplatí, sklonit se!
Páč tě štědře vodměněj za pomoc. A esli to bude jináč, vydrhnou ti
nešetrně hlavu. Nevím, esli je to spravedlivý, nebo správný, morální,
ale jak jsem v týdle zvláštní prácičce pochopil, tak když běží vo ty
mystický vyšší zájmy, takhle zpříma se věci běžně vobstarávaj.
Prostě jsi byl vyvolenej! Máš speciální kvalifikaci, jako já! A voni
tě teďka nepustěj z merku,” dorazil Švejk půllitr, a bez váhání mávl
na obsluhu, aby mu hned donesla další.
„Vy jste teda něco jako pěšáci na špinavou práci,” nebral si Navrátil servítky, a možná již plánoval, co z toho bude za skvělý článeček,
že se ho údajná státní moc pokusila tlačit ke zdi, omezit nezávislost
tisku!
„To jsme přece my všici! Taky lidem denně lžeš, a píšeš to veřejně, podepisuješ se pod to! A taky se nestydíš! Rozdíl mezi náma je
jen v tom, že naše moc je reálná. Tvoje symbolická, že jseš ta údajná
sedmá velmoc. Můžeš se cejtit silnej a mocnej. Ale tydle lidi,” kývl
Švejk směrem k baru, kde již Denisu s Petrou obletovali jacísi dva
okravatovaní maníci, „maj nevomezený styky, a dokážou zařídit
spoustu věcí! Dostali svůj glejt, požehnání shóra, když je to zapotřebí. Nevoficiálně, samozřejmě!
420
Alan Svejk
Maj taky přístup ke klíčovejm zdrojům, i k informacím né tak docela dostupnejm, veřejnejm. Esli máš tudíž doma schovaný ňáký špinavý prádlo, věř mi, najdou ho ve tvý skříni, páč ji pilně profilcujou,
a pak tě něžně, ale nekompromisně přitlačej ke zdi, abys jim v tý dílčí věci kritickýho vejznamu laskavě prospěl!
Cukej se, křič, že vo tom napíšeš, že si to nenecháš líbit! Ale jim
je to jedno! Chápeš? Jde to mimo ně. Nemaj emoce! Neznaj strach,
blbý pocity, vejčitky, váhavost. A sám svou situaci akorát tak
zhoršíš!
Nutit tě nebudeme. Ale jak ji znám, hned zejtra ráno máš v poště
‚náhodou‘ anonýmní koncept článku, co se brzo vobjeví v konkurenčním plátku, a co se ti fakticky nebude líbit, páč bude přímo vo
tvojí soukromý vosobě, cos kde vyvedl nehezkýho, a čím se fakt nechceš veřejně chlubit! Vona je jak stroj! Každýmu vodměří poctivě.
Hele, já jsem tam jen pucflek, tak to je! Ale viděl jsem svý, celej
tendle vobrázek, a proto ti řikám, i když jsem proti tobě nikdo: čím
dřív to vemeš, tím líp!”
Navrátil začal připouštět, že by pro jednou snad mohl ustoupit ze
svých morálních zásad!
421
Alan Svejk
Holky vpřed! - Než se jí život sesype
Než se jí život sesype
Pro Veroniku Bláhovou to nebyly snadné časy. Její vyvolený status celebritky, který si pečlivě budovala celé roky, se začal neúprosně rozplývat!
Učinila kardinální, ba životní chybu v tom, že si pořídila bydlení
vysoko nad své finanční možnosti. Hypotéka na luxusní byt za
patnáct miliónů opravdu nebyla maličkost! Litovala toho, že se k
tomu nerozumnému tahu nechala přesvědčit kamarádem, vlastně
někdejším milencem, co měl developerskou firmu, a asi mu přišlo
vhodné, mít ve své novostavbě nějakou slavnou osobnost, celebritu,
aby mohl efektivně inzerovat svůj exkluzivní projekt, a tak Veronice
zalepil oči obrovskou slevou z obvyklé kupní ceny.
A ona tehdy podlehla pocitu, že právě toto musí být to vysněné
bydlení, co by měl mít každý člověk, aby v životě udělal správnou,
velkou věc. Navíc, všichni jí záviděli, jak je asi bohatá, že si něco takového může dovolit! Mediálně i společensky se jí to vyplatilo
velkoryse, to ano. V jiných ohledech ji to ale zatlačilo do úzkých, a
následky toho tahu se nyní začaly projevovat naplno!
S bankou samozřejmě byly od počátku problémy, poprvé jí žádost
s omluvami zamítli, a tak Veronika musela vzít několik poněkud pochybných zakázek, aby splnila nemírné požadavky finančního
ústavu. Nakonec se jí podařilo, doložit příjmy za tři předchozí měsíce
dostatečně vysoké, a za účinné pomoci ředitele pobočky, který také
patřil mezi okruh jejích někdejších intimních známých, jí to schválili.
Brzy však pochopila, že sehnat každý měsíc celých šedesát tisíc
jen na splátku bylo nad její možnosti. Měla sice krásné bydlení, ale
každý měsíc se děsila, zda vyjde, a zda tato mediálně vyšroubovaná
pohádka vůbec bude trvat dál, nebo skončí krajně neslavně!
422
Alan Svejk
Napnula všechny síly, aby si obstarala jak maximální příjmy finanční, tak nepřímé, skrze kouzla barteru. Stala se tváří jedné menší
kosmetické značky, doslova každý týden byla v Praze, shánět kšefty,
snažila si dělat ještě více známých, co jí mohli obstarat práci či výhody, rozhodila zkrátka své sociální sítě do největší šířky.
Ale přesto viděla, jak její možnosti neúprosně mizí. Byla již na
modelku nesporně stará, a maskovat všechny ty přibývající fyzické
nedokonalosti se stávalo obtížným, ba nemožným. Natož postavit se
vedle hladových dvacítek s dokonalou pletí i bez vrstvy make-upu!
Ráda by našla nějakou práci v ‚zákulisí‘ atraktivní modelingové
branže, ale tato možnost pro ni nebyla: neměla totiž kvalifikaci, ani
talent. Uměla se jen usmívat a kroutit boky. Kdysi to stačilo, ale tyto
krásné časy neúprosně ustávaly, ba definitivně končily, a Veronika
sama příliš netušila, co bude dělat dál.
Miloš Navrátil byl jedním z těch, které identifikovala jako klíčové
osoby, co ji mohly udržet na mediálním výsluní, což by jí zase přineslo zajímavé zakázky a kruh by se pro ni žádoucím způsobem
uzavřel, a měla by tak i do budoucna zajištěny lákavé možnosti.
Zkusila na něj docela všechno, počínaje samozřejmě postelí, což
by ji nic nestálo, ale on nereagoval, a jen se oplzle smál, že takových
chtivých holek, jako je ona, co by se klidně svlékly na první povel a
udělaly cokoliv, má v kanclu deset denně! A že prý kdyby jim všem
měl dělat PRka, natož zadarmo, nebo jen za takovou směšnou úplatu
osobní povahy, nedává do časáku nic jiného!
Hrozné bylo, že Navrátil byl již tak vysoko, že mu nějaký barter
byl lhostejný. Nepotřeboval od druhých nic! A to byl problém! Pomohl by jedině cash, jeho svůdnou kouzelnou vůni nikdy neodmítal,
ale to si Veronika již nemohla dovolit, jelikož veškeré prostředky jí z
účtu spolehlivě vysávalo to její proklaté luxusní bydlení!
423
Alan Svejk
Nyní se naskýtala otázka, co s tím vším? Nejlepší by bylo, hypotéku zrušit, byt prodat, ale to by znamenalo vážné problémy: předně
by bance dlužila několik miliónů zcela bez zajištění, protože jiný
majetek neměla, a tato pohledávka by byla ihned splatná! Nemluvě o
tom, že o dalších několik miliónů, které musela složit jako akontaci,
by definitivně přišla, a to byly přitom její celoživotní úspory!
Dále, byt by se mohl prodávat klidně rok, protože tak drahá, neskrývaně luxusní nemovitost by v Brně hledala ochotného kupce nesnadno. A všichni by jen chtěli další velkou slevu! Nemluvě o nezbytně zúčastněné realitní kanceláři, co by si též přišla na své!
Hrozilo tudíž, že byt bude nakonec prodán proti vůli majitelky,
někde v té silně ponižující nedobrovolné dražbě, kde končívá majetek neplatičů, a na tom by si média vyloženě smlsly, včetně Navrátila, ten vyloženě v první řadě! S nikým si totiž nebral servítky a byl-li
někdo zrovna dole a nemazal ho penězi, neváhal, kopnout si do něj!
Když za ním pak postižený přišel, a spílal mu, že včera ještě byli
dobří kamarádi, tak co je to za podlost, odvětil jen klidně, že to jeho
čtenáři chtěli číst, že jim to prostě nemohl odepřít! Nebál se ničeho a
nikoho, nedal se ničím zastavit. Ani výhružkami, ani úplatky. Prostě
ho bavilo to, co dělal, a tím žil!
Nemělo smysl, hovořit o tom, jak devastující, až fatální negativní
vliv by tento nešťastný příběh měl na její pečlivě a dlouho budovaný
mediální obraz! Skončila by prostě! Lidi by ji vždy již brali za tu
zkrachovalou, což sice byla pořád reklama, jenže banku by nějaké
tyto mediální hry nezajímaly! Přitlačila by ji ke zdi, aby dostala své
peníze!
Udělala prostě chybu, a nyní netušila, jak z toho ven! Nemohla se
svěřit dočista nikomu, její domnělé dobré kamarádky by se snadno
mohly stát zákeřnými informátorkami neúnavně slídícího bulváru,
protože v její společnosti se sice usmíval každý na každého, ale po-
424
Alan Svejk
hrdání, nepřejícnost a zášť byly též rozšířenými jevy, ač takticky
skrývanými za fasádu milého jednání.
Jednoduše v tom všem zůstala sama! Měla sice přítele, který se na
základě jejích naléhavých instrukcí mediálně deklaroval jako boháč,
ale realita byla o hodně skromnější! Od něj si navíc půjčila 500.000
korun, co jí chyběly na tu nultou splátku, což znamenalo, že ji držel v
šachu, protože kdyby se s ním náhodou rozešla, bude ty peníze chtít
ihned vrátit, a na dřevo!
Nechal si od ní, hajzlík, podepsat nehezky precizní smlouvu o
půjčce! Sice mu to rozmlouvala, aby se to udělalo jen na dobré slovo,
ale měl již silně neblahé zkušenosti ze svého nevydařeného manželství, z nějž odešel silně oholen bývalou chotí, takže se nenechal obměkčit!
V každém případě od něj nemohla žádat další podporu! Navíc,
zjistil-li by, že Veronika má finanční problémy, dozajista by se začal
rychle hlásit o své finance, aby v pořadí předběhl i banku. Prostě by
se na ní všichni věřitelé slétli, jako supové! Naráz, a rozcupovali by
ji na kusy, žádné milosrdenství, pochopení a vstřícné odklady, natož
odpuštěné úroky!
Bylo to zkrátka zlé! Veronika již dávno špatně spala, a jíst jí nechutnalo. Věděla, že to jejímu vzhledu nadále neprospěje, a kruh se
začne uzavírat, protože tím rychleji pro ni nebude práce v showbizu.
Co s tím vším tedy? Co dál?
A pak se ozvala jedna známá, že by pro Veroniku možná měla
slušně placený kšeft. Sice jí Veronika obratem tvrdila, jakou má
skvělou práci a peněz, že vůbec nic nepotřebuje a takové směšné
drobnosti jsou stejně pod její áčkovou úroveň, ale nakonec se jí známé předstíraně zželelo, a uvolila se, setkat se s někým z té korporace,
co o ni projevila předběžný zájem.
425
Alan Svejk
Měly se s tou druhou sejít v obchodním centru v Modřicích. Přijela tam, a jak parkovala, docházelo jí, že jí asi zbyde pouze emigrace!
Prostě to tady všechno nechat, je to neřešitelné, a zmizet! Ať si tady
problémy řeší někdo jiný, namísto ní! Klika, že odolala přítelovu
naléhání a vábení, aby spolu měli rodinu, a podobné nemístné nápady!
Znamenalo by to ostatně i tu lákavou výhodu, že by nemusela platit ani těch dlužných 500 tisíc jemu, podařenému přítelíčkovi...
Byla to hezká, ba slastná představa! Jenže světoběžnice Veronika
již ve světě byla, viděla ho mnohokrát a zblízka, tudíž věděla moc
dobře, že uchytit se tam venku, natož bez náležitého startovního
kapitálu, je krajně obtížné, a že existenční problémy, kterým by mu sela čelit za hranicemi, by byly snad ještě závažnějšího charakteru,
než tady doma. Navíc, nikdo by ji tam neznal, nebyla by nikým, a na
další mediální kariéru by mohla poklidně zapomenout!
Muselo přece existovat nějaké řešení! Snad jen vydržet a počkat,
než jí osud konečně ukáže příznivější tvář!
426
Alan Svejk
Holky vpřed! - Poznej svýho anděla
Poznej svýho anděla
„Dvořáková,” podala jí Denisa ruku, a mile se na ni usmála.
Na Veroniku neudělala dívka žádný výrazný dojem, ale přesto se
vřele usmála také, jak to měla nacvičeno. „Moc ráda vás poznávám!
Víte, já normálně zakázky tohohle typu neberu, ale ona mě kámoška
moc prosila, tak jsem tu hlavně kvůli ní! Ono jí na tom prý záleží,
abych zrovna vám nějak pomohla, když mě lidé docela znají,” lhala
Veronika zcela neprohlédnutelně a zkušeně.
„Samozřejmě, paní Bláhová! Nezlobte se, že vás obtěžuju s takovou drobností, chápu, že to pro vás finančně nemůže být moc zajímavé. Ale promluvit bychom si o tom mohly, co říkáte?”
Posadily se do pohodlných křesel v jedné z místních kaváren. Bylo
tam příjemně, slunce vesele svítilo do prostorných skleněných stěn, a
Veronice se začala pozvolna vracet dobrá nálada.
„Takže, co byste konkrétně potřebovali,” dala Veronika falešně
najevo, že její čas je drahý.
„Tady je záloha,” pravila Denisa, a výmluvně ukázala poctivý
svazek bankovek, co měla uložený jen tak ledabyle v kabelce, mezi
nějakými dokumenty. „Myslíte, že byste si na mě dnes mohla udělat
trochu času? Ono to je trochu složitější.”
Veronika měla pocit, že k ní přišly Vánoce! Ale nedala na sobě nic
znát. Takoví, co platili ve voňavém keši, ti byli všude velmi oblíbení! Odhadla, že v paklíku bylo padesát litrů. To znamenalo skoro
celý měsíc poklidného života bez stresu! Konečně!
„Jistě, paní Dvořáková. Jsem jen vaše! Povídejte,” napila se ledové kávy, a pohodlně se opřela o opěradlo. „A víte co? Říkejte mi
Veroniko. Vy jste Denisa, že?”
Za chvíli byly již nejlepší kamarádky.
427
Alan Svejk
„Naše korporace je velmi štědrá,” vrátila se pak Denisa k důvodu,
proč se zde sešly. „A protože bychom měli velký zájem o vaši přímou účast na našich speciálních projektech, tak pokud vyslechnete
do nejmenších podrobností, co vám chci sdělit, a pravdivě odpovíte
na moje otázky, obsah toho balíčku, co jsem vám právě ukázala, je
váš! Tím myslím, hned tady na místě. Padesát, a příjmový doklad
nepotřebuji! Pokud vás tím tedy neurazím, Veroniko.”
„Tak peníze v dnešní náročný době neurazí asi nikoho, a hotově
tuplem ne,” neubránila se Veronika úsměvu. Nekomentovala raději,
oč větší je radost ze spolehlivě nezdanitelných příjmů! „Jenom by asi
každýho napadlo, že taková částka je jen za pokec trochu vysoká! A
člověka taky hned trkne, že to, o co se bude jednat, asi nebude úplně
standartní zákazka!”
„Máte pravdu! Jsou to velmi speciální, ojedinělé a nezvyklé
projekty. Co je ale důležité, že vám přinesou značný věhlas, společenskou popularitu v takovém rozsahu, o němž jste se nikdy ani neodvážila snít! Znovu nastartují vaši mediální kariéru ve velkém, a
dále, umožní vám, stát se skutečnou honorací! Nejen naleštěnou celebritkou z bulvárku, jejíž trvanlivost už stejně pomalu vyprchává,
ale skutečně respektovanou veřejnou osobností!
Kromě toho, jsme ochotni vás podpořit stejnou částkou každý
měsíc, na pokrytí osobních výdajů. To nabízíme. Řekla bych, že to
zní dobře, co říkáte?”
„Možná. Záleží, co za to?”
„Co budete muset udělat, není příliš těžké, i když si dokážu velmi
živě představit, že mi na to ihned řeknete, že to není nic pro vás. Ale
my víme, že se na to naopak hodíte velmi. Vybírali jsme si z
vhodných osob přepečlivě, to mi věřte!
Jednu věc bych vám ale o naší korporaci měla prozradit napřed.
Víte, jsme zvyklí, získávat si informace. Vědět mnoho! Dokážeme si
428
Alan Svejk
zjistit ledacos. A proto víme, že tato naše velkorysá nabídka je jediná, která vás může vyvázat z vážných osobních problémů, ve kterých
se nyní nacházíte, a které vás zavedly do slepé uličky. Jako třeba
vaše obří hypotéka, strmě padající příjmy a vysoká dlužná částka
vašemu příteli!
Proto si prosím nemyslete, že vás tu někdo bude prosit na kolenou! Že budete šroubovat cenu svým odmítáním! Ne, nikdo vás
prosit nebude, Veroniko! My si prostě počkáme, až celý váš život
zkrachuje, a to se stane brzo! Pak za námi přijdete, a v té chvíli nás
budete prosit na kolenou vy! Odložíte vaši masku životního úspěchu
a vyrovnanosti, která, jak obě dobře víme, je dnes docela jistě falešná. Viďte?”
Veronika raději neříkala nic. Naučila se již dávno, že někdy je nejlepší mlčet.
„Chci vás jen požádat, abyste byla upřímná, protože peníze leží na
stole. Lze si koupit vaši upřímnost? Ano?”
„Musíte se ve mně mýlit. Já...”
„Žádala jsem vás, abyste mě vyslechla, a současně pravdivě odpověděla na moje otázky! To jsem uvedla jako podmínky, myšleno dvě
podmínky, abych vám vyplatila váš slíbený honorář. Takže povídejte, svěřte se! Jak jste nyní na tom?”
„No, pokud to máte tak dobře zjištěný všecko... nejsem na tom
moc dobře! Ano, to je fakt! A co se upřímnosti týče, ano, i tu si ode
mne můžete koupit. Jen jsem zvyklá, nedávat se moc rychle. Nemám
vzdělání, ale něco mě život naučil!”
„Však my víme, proč jsme vás vybrali. Stačí jen, vstřícně spolupracovat. Takže nyní budete pozorně poslouchat, ano?
Potřebujeme, abyste šla do politiky! Slyšíte dobře, politicky se
aktivovala, nejprve lokálně, tam u vás, v Kohoutovicích, později
výše. Maximálně vám s tím pomůžeme, ideologicky i mediálně, bu-
429
Alan Svejk
dete mít naši všeobecnou podporu a oporu, včetně další finanční, o to
nemějte strach! Na vás bude, prostě to vykonat.
Ale nebojte, ono se to od vašeho světa celebrit zase tolik neliší! Je
to úplně stejná hra, a do pravidel vás pečlivě zasvětíme!
To první pravidlo je, že se nás nikdy nepokusíte podrazit! Zapomeňte na myšlenku, že vás vytáhneme nahoru, a vy si pak nevděčně
odlítnete, jako vlaštovky na podzim. Ne! Budete v našich službách,
dokud neřekneme, že vaše mise končí.
Pokud se ji pokusíte sabotovat, naše reakce bude rychlá a nelítostná: všechny vaše noční můry se stanou realitou, a nezaměstná vás
již nikdo, natož, abyste ještě mohla někoho mediálně reprezentovat.
Pro zcela každičkého potenciálního klienta byste již byla pouze přítěž a neúnosné riziko!
Nemluvě ani o tom, že můžeme přispět k jeho správnému rozhodnutí přesvědčivým varováním před spoluprácí s vámi! Kdo by si
vás pak ještě vybral, a proč by měl, když je všude tolik schopných
mladších konkurentek, které mu rádi doporučíme, namísto vás, která
již patříte do propadliště dějin?
Do puntíku tedy splníte naše instrukce, a naše cíle a úkoly si vezmete za svoje vlastní, ale s tím, že smysl celé této věci leží hodně
vysoko, takže to bude docela dlouhá cesta, s tím tedy prosím počítejte! V zásadě si s naší pomocí uděláte politickou kariéru, a jednou,
pokud to celé vyjde, jistě si vzpomenete na staré dobré známé, pokud
budou něco potřebovat!
My vám jednoduše pomůžeme nahoru. Až se tam dostanete, na
určitý společenský vrchol, pomůžete zase vy nám, v úkolech vyššího
zájmu. Reciprocita. Barter. Je to jasné?”
„Já na něco takovýho ale nemám,” ucedila Veronika realisticky.
„Je sice pravda, že v mojí zoufalý situaci bych měla brát už všechno,
ale člověk má svý limity a tohle fakt nedávám! Jakože dobrý, jste na
430
Alan Svejk
koni, můžete mě mít levně a já pro vás udělám skoro všechno, co
budu moct! Ale zrovna tohle? To je absolutně mimo moje
možnosti!”
„Tak se budete prostě učit! Zvládli to i mnohem hloupější, navíc,
od vás se stejně nebudou čekat žádná převratná moudra! Klidně tam
všude dělejte jen křoví, ukazujte se, usmívejte a opakujte pár jednoduchých frází. Co je na tom tak těžkého? Tu cestičku vám ostatně
my sami všemožně umeteme předem, na vás je pouze, udržet se na
ní, neukročit! Prostě jít, neváhat a udržet se na čáře. Jak říkám, konejte docela to samé, co jste dělala do nynějška. Jen k tomu přihodíte
nějaký ty řečičky! Nic víc.
Řekneme vám, kam jít, co tam říct. A vy tam prostě půjdete a
řeknete to. Nechtěla jste někdy udělat hereckou kariéru? Teď máte
možnost!”
„Dobře. Rozumím. To je celé, co po mně chcete?”
„Ne. Je tu ještě druhá věc. Potřebujeme sehnat mladou modelku,
ve věku asi 20-23 let. Aby to byl někdo, kdo je ochoten pro
hvězdnou kariéru udělat absolutně všechno potřebné. My jí tuto
velkolepou kariéru zaručíme, ale bude pro to muset vykonat něco
velmi ojedinělého. Počínaje tím, že na rok vypadne ze svýho světa a
půjde tam, kam jistě nikdy neplánovala.
Věděla byste o někom? Budete se za ni samozřejmě muset zaručit,
že nám vyjde plně vstříc. A celý příběh bude pokračovat i dál, až ten
rok skončí. V jistým smyslu tehdy celá věc teprve skutečně začne, a
poběží celý další roky do budoucna. Dotyčná tedy musí počítat s tím,
že v našich službách bude dlouhodobě, možná celý svůj život. A že
celou tu dobu půjde pouze a jedině tam, kde ji budeme potřebovat.”
„A co po ní jako budete chtít?” vylekala se Veronika.
„Aby strávila rok v Armádě.”
„To snad nemyslíte vážně...!”
431
Alan Svejk
„Myslím to velmi vážně! Projekt, na kterém se bude podílet, vyžaduje, aby strávila rok v zeleném. To značí, výcvik, a normální vojna. Ano, vím, že to zní neuvěřitelně! Ale bez toho to zkrátka nejde.
Bude dělat, technicky vzato, modeling v Armádě, v jistém smyslu.
Garantujeme ale jak mediální popularitu před i během, tak zejména poté, ve velkém! Plná mezinárodní kariéra! O to se postaráme,
protože je i v našem nejvyšším zájmu, aby dotyčná ve všech svých
aktivitách uspěla. Takže myslím, že nabízíme taky dost, za ty relativně malé oběti!”
„Jak se vlastně jmenuje ta firma, kterou zastupujete? Co jste
vlastně zač?” nabyla Veronika podezření.
„Můžete nám říkat andělé strážní a vaše poslední šance.”
432
Alan Svejk
Holky vpřed! - Moc prej pochází z lidu
Moc prej pochází z lidu
Pochybnosti, které Veronika možná první den měla, se rozplynuly
velmi záhy. Nepamatovala se, že by jí někdy za poslední roky tak
často zvonil telefon! A všichni ti novináři a novinářky chtěli a žádali
interview! Z jejich naléhání bylo docela zřejmé, že právě Veronika je
ve středu dění. Ovládla média!
Přitom stačilo tak málo! V Navrátilově renomovaném plátku se
objevil článek, kde se psalo asi toto:
Známá brněnská modelka Veronika Bláhová se rozhodla, že
vstoupí na politické kolbiště, a razantně zasáhne do radničních mocenských půtek v Brně-Kohoutovicích, které souvisejí s nadcházejícími komunálními volbami. Všechny zúčastněné politické strany, vědomy si jejího vlivu na události, si ji snaží předcházet, přemlouvají
ji, aby se stala právě jejich součástí, a pomohla jim svým veřejným
věhlasem k vítězství.
„Nikdy jsem o tomto kroku neuvažovala, ale občané čtvrti, ve které bydlím, mě poslední dobou široce žádali, abych jim pomohla, prosadit jejich oprávněné zájmy, když jejich hlasy nejsou stávající
radnicí vyslyšeny.
Nejedná se mi o hájení něčích politických barev. Zůstávám nestranická. Ale budu maximálně usilovat o to, aby se zdejší poměry
napravily. Další pokračování stávající neutěšené situace je zcela vyloučeno. Občané žádají výrazné změny v politice sociálního zabezpečení, správy veřejného majetku, i bezpečnosti v ulicích. Tyto požadavky budu velmi důrazně tlumočit na příslušných politických
místech, a nebude-li na něj reagováno, mandát stávajícího vedení
radnice letošními volbami definitivně končí!”
433
Alan Svejk
Nevídaná, neslýchaná nelítostnost tohoto silného vyjádření docela
postačila k tomu, aby se začalo hýbat vše kolem. Chtěli po ní vyjádření, důvody, odpovědi. Vším jim mohla posloužit! Denisa měla
pravdu, opravdu to nebylo tak těžké. A opakováním si ty odpovědi
ještě tříbila, takže zanedlouho zněly ještě přesvědčivěji, opravdověji,
poctivěji!
Byla instruována, aby prozatím zůstala pouze u mediálních prohlášení, a s nikým z politiky přímo nejednala. Aby čekala, kdo před
ni předstoupí, a bude žádat její podporu.
Netrvalo to brzy, a začali si ji oťukávat, zjišťovat. Žádali nezávazné schůzky v nejlepších brněnských restauracích. Popovídat si, socializovat se, nic velkého, nic zásadního!
Čekala na instrukci shora, která přišla po precizní analýze jak
situace a politického složeni na radnici, tak potenciálu hladové opozice. Pak teprve Veronika dostala zelenou.
Schůzka se odehrála ve známém brněnském baru pro smetánku,
žádné skrývání, nic jakkoliv diskrétního. K tomuto kroku též dostala
instrukce: aby za ní protistrana musela přijít pěkně otevřeně, což si
veřejnost musela vysvětlit velmi jednoznačně, že ji potřebují, že je
osobou cennou, důležitou, klíčovou! Kdo se právě v tomto podniku
ukázal, nemohl být přehlédnut, a proto ji tam s nimi měli vidět, celé
Brno, tedy mělo být jasné, kdo má její podporu, či alespoň jistou naději na ni.
Veronika samozřejmě na schůzce nebyla přítomna sama, ale doprovázena třemi muži, jejichž urostlé postavy a přísné pohledy
dávaly tušit, že nemělo smysl ani naději na úspěch, pokoušet se ji nějak zastrašit, zastavit v růstu k moci!
Na radnici se zatím rozpoutalo vyložené peklo, zmatek a strach,
jako kdyby již volby byly prohrány! Zvěsti, které se šířily všemi médii i Kohoutovicemi, byly pro dosavadní politickou reprezentaci až
434
Alan Svejk
děsivé: za Bláhovou měl totiž prý stát významný utajený sponzor,
který mínil investovat jen do zdejších komunálních voleb celých 50
miliónů korun, což byla neslýchaná, neskutečná částka, které se každý zprvu zdráhal uvěřit! Když však později veřejně vystoupil jeden
známý brněnský boháč, a přiznal, že ano, že Veroniky politické aktivity rád podpoří, jelikož jí plně důvěřuje, všem bylo jasné, že se
časy i zdejší poměry neúprosně mění!
Radnici nezbylo nic jiného, než se pokusit taktizovat, zachránit
celou nebezpečnou situaci i za cenu značných ústupků, a to jediným
možným způsobem: aniž by ty volby dosud vůbec proběhly, nikým
nevolená Veronika dostala odpovědnou, váženou a vysokou pozici
ve velmi významném odboru, který se zabýval správou obecního
majetku v miliardové hodnotě!
Přijala to, nic menšího by ostatně nevzala, protože náhle měla vliv.
Šlo to náramně rychle! Byl to však jen začátek příběhu. Všichni věděli, že se nezastaví! Že půjde stále nahoru, až k poslaneckému
mandátu, a je tedy vysoce žádoucí, přátelit se s ní, udržovat s ní dobré vztahy, poskytnout jí dílčí podporu, protože to je investice, co se
později může bohatě vrátit. Její vliv po celém Brně se tak zvyšoval
každým dnem a v Parlamentu samém jí kdosi již pomalu začal vyklízet poslaneckou lavici!
Pro Speciální Útvar C102 se Veronika se ukázala jako ještě
hodnotnější asset, než by se očekávalo. Využila své nové vlny společenské oblíbenosti i renomé, a přišla s návrhem, aby byla pro ‚Operaci ENTITA‘ vybrána jakási Lenka Horáková, 21 let, která beze
zbytku splňovala jimi kladené požadavky.
Ale nejen to, když se pak Lence vysvětlovalo, co se po ní žádá, a
co jí to přinese, Veronika jí to v podstatě celé vyložila sama, za souhlasného Denisina přikyvování, a též účasti Elisabeth, jejíž akvizice
byla pro Denisu hračkou. Nebylo tedy divu, že se Lenka nedala
435
Alan Svejk
dlouho přemlouvat a vstoupila do projektu s vědomím, že bude
jištěná, že bude mít do budoucna vždy silnou oporu, podporu. Stejně
jako Veronika, i ona záhy přijala skutečnost, že jsou jí nabízeny
unikátní možnosti, a může v životě najít hlubší smysl!
Rostla tu nová ženská elita, která směla dosáhnout těch nejvyšších
cílů, za účelem, být nevídaně prospěšná nejvyšším zájmům.
436
Alan Svejk
Holky vpřed! - Tydle holky změněj svět
Tydle holky změněj svět
„Připadám si kapánek zbytečnej, pane obrlajtnant," svěřil se posmutnělý Švejk nad druhým pivem. „Cejtím se zválcovanej dějinama. Jako tragická voběť vokolností! Zase! Co se nám to tady jen
stalo? Podívejte se kolem sebe. Podívejte se do médií, votevřete si
první časák, co najdete na stánku!
Najednou jsme všude, ale né my, vony! Tydle naše holky! Vona
ani ta Veronika... promiňte, vlastně KAMIL... nakonec není tak
špatná! Přijde mi, že se našla, i jako lidsky. Že se z ní stal lepší
člověk, když v ní ty lidi věřej a spoléhaj na ní, že je konečně někým,
že je důležitá. Nepočítali jsme přece, že se stane jednou z nás, měla
nám toliko posloužit jako asset! Nechápu, co s ní Denisa provedla za
mágii? Nikdy bych takovej mohutnej vobrat nečekal!”
„Tak to vidíte, Švejku. Časy se prostě mění! Společnost taky, lidi
taky. Ale vidíte sám, že jim to jde moc dobře, tomuhle silnýmu
týmu, se kterým máme tu čest pracovat. Naše PSYOPS cvičej se
světem, a KAMIL není výjimkou. Vzpomeňte si, co nám tenkrát
Denisa pověděla, že právě v našem skromným kanclíku to všechno
začalo!
To, co dneska čtete v bulvárním časáku i seriózním deníku, nebo
vidíte naživo v televizi, a jako jeden z mála vyvolenejch v tomhle
státu víte, jaký je toho pozadí, to všecičko stačí vyjádřit pouze jediným pojmem: PSYOPS! V plný kráse, v nejryzejší moderní verzi,
prostě ‚par excellence‘! A nelze zapomínat ani to, že jsme to byli
právě my, vojáci, kdo kdysi dávno pomohl stvořit tento ultimátní
poddruh vysoce strategickýho oboru, zvanýho Public Relations,
skrze kterej elita realizuje tu svou moc nad společností!
A můžeme bejt nanejvýš hrdý i na skutečnost, že jsme tady v tom
velikým bizu s nima,” pravil nadporučík pevně. „Bez nich bysme
437
Alan Svejk
Holky vpřed! - Tydle holky změněj svět
byli ničím, nikým! Já bych to, bejt váma, přijal, jak to je, a těšil se z
toho, že jste u toho!”
„Všici máme svý místo, že jó,” vzdychl si Švejk, aby se ujistil, že
ani on zde není zbytečný. „Jen teda nevím, čím si mám zasloužit ten
vysněnej státní metál vod samotnýho prezidenta, když mi ty naše kočky vymlasknou všecko mlíčko? Zase vodejdu s prázdnou, je mi to
už jasný! A přitom jsem v naší věci taky něco cennýho vykonal,
nebo né?”
„Nezapomínejte, Švejku, že všichni někam patříme, a jsme užitečný právě tam, kde jsme. Vy, já, ony, my všichni! Sloužíme určitýmu vyššímu cíli. Nemá cenu řešit, jestli ona je žena, a vy muž, jestli
dostanete metál vy, nebo někdo jinej. Důležitý je, že všichni něco
přinášíme těm, který nás pověřili těma velkejma a náročnejma úkolama. A to je nejen velení a vyšší místa, ale i veškerej lid naší země, co
je k nám dnes možná netečnej, ale zítra to bude jinak! Toho ony dosáhnou, získají jeho souhlas, a my jim v tom pomůžeme, jak jen budeme moct!
A uznání bych bejt váma neřešil. Hledejte stabilitu v životě. Ta je
nad všechny peníze, i metály. Nejdřív musíte být šťastnej, abyste
mohl být úspěšnej, jak říkal někdo moudrej!”
„Dám se teda do toho, a přinesu nový skvělý projekty. Můj slavnej
seznam eště neskončil! Budete zírat, to vám povídám!” přislíbil
Švejk, a tvářil se moc odhodlaně!
438
Alan Svejk
Švejk muzikantem - Švejk muzikantem
Švejk muzikantem
439
Alan Svejk
Švejk muzikantem - Pořád bude votravovat!
Pořád bude votravovat!
Jak Švejk sliboval novou epochu své značné pracovní aktivity, tak
i záhy splnil. Nadporučíkův stůl byl náhle plný nevídaně odvážných
návrhů, div že je ani nestačil vyhazovat do koše, většinou bez přečtení, které by bylo jen ztrátou času! Třeba tento:
Návrh aktivních vopatření PSYVOPS
Agentůra pro Specijální projekty
Vypracoval: Švejk Josef, vosobně a vlastnoručně (já jen, až se budou přidělovat ty metály, tak aby se nespletlo, kdo to vymyslel)
1) Infyltrace společnosti Mek Kynzy
Navrhuju, infyltrovat tudle děsně slavnou américkou poradenskou
kumpániji, a vovlivňovat skrzevá její vliv celou světovou ekonómiku!
Nasadit tam naše specijálně cvičený ekonómický assets jako konzultanty v kvádrech a upnutejch kostýmkách, co jim nejvěčí světový
korporace pudou na ruku, a s důvěrou si poslechnou jejich dobře
mejněný rady! Použít vofenzivní PSY metódy v jejich přesvječování!
A eště bych udělal dojem na dědu, von byl totiž taky oučetní!
2) Využít můziku pro počestný oučely propagandy
A) Vovládnutí hip-hopový scény
Svrhneme současnýho krále repu, už jsem i připravil ňáký móc
přesvječivý texty jako ‚Seš moje bejby‘, taky ‚Zlatej řetěz‘, jó a eště
‚Řekni, kdo je král‘, neni špatnej ani ‚Mám nejlepší káru‘, ale ouplně
je dostane můj ultimální song ‚Tvrdej je strýt byznys‘, kterej je podle
reálnejch událostí, co se běžně dějou u nás v Libni, skoro na každým
440
Alan Svejk
rohu! Dosadíme tam ňákej náš spolehlivej asset... a ten bude muzikou intenzývně působit na masy, jako tehdá ty kucí Lunetyci! To
bude sukcés!
B) Reaktývace slavný skupiny Lunetyk (pro oučely vyššího
zájmu)
Co by tydle klucí dokázali, bejt kapánek indoktrýnovaný vyššíma
zájmama, místo pouhejch tanečků na dýzách a cumlání s připitejma
pištícíma holkama!
Když to taky uděláme skrzevá puberťáky a pokročilý PSY metódy,
bude nám mládež a celá Generace Ypsylón zobat z ruky, jen to nechat dozrát, ty plody, který nejčko vodpovědně zasejem! Proti mýmu
plánu je ta vaše slavná Voperace Entyta začátečnická komédije!
Švejk Josef, z přísně tajnýho outvaru C102, v.r.
„Co to pořád máte s tím hip hopem, Švejku? Už mi to dáváte podruhý na stůl, vy věčnej otravo, a stejně jako minule vám říkám, že
na to nemáme zdroje, ani lidi, ani čas, a možný výsledky jsou mlhavý až pochybný! Náš projekt je nastavenej na jeden rok! Ne, že
teď budeme investovat do nějakejch puberťaček, který možná k něčemu budou až za dvacet let! Dělejte něco smysluplnýho, s možností
okamžitýho, nebo krátkodobýho zisku! Od toho tu jsme!”
„A já si přesto myslím, pane obrlajtnant, že byste to měl eště
uvážit!” odvětil Švejk pevně. „Tendle hip hop má totiž dost vejznamnej propagándistickej potenciál, a ve světě to nejčko začíná dost
letět! Mohli bysme bejt první, kdo se do toho dá v zemích NÁTO ve
velkým, kdo aplikuje tydle nový pokrokový metódy vovlivňování
davů! Takovou unikátní možnost si přece nemůžeme nechat ujít!
441
Alan Svejk
Volná mezera na trhu, velký možnosti, získat moc i vliv, prosazovat
vznešený ideály naší slavný a milovaný Armády!”
„Uznávám, že působit na mladý lidi by mohlo bejt výhodný. Přece
jen, za pár let z nich budou rekruti, který potřebujeme stále,” zamys lel se nadporučík.
„Nó přesně! Vo tomdle pečlivym zasazování květinek mluvim!
Páč co je pane obrlajtnant nejlepší - ty holky nám můžou silně pomoct! Vony totiž všecko pilně sdílej na sociálních sítích, a vůbec maj
širší společenský kontakty! Z logiky věci, teda - esli si vytvoříme
přístup do jejich myslí, do jejich hlavinek, tak voni nám to sdělení
pomůžou efektývně šířit dál!”
„A co? Armádní propagandu? S tím vás akorát tak pošlou někam!
Vždyť oni mají na háku i svý vlastní rodiče, natož stát, a natož zelenej mundúr! Proto vám říkám, že to není reálný! My se k nim sice
můžeme dostat, kdybysme teda - zcela teoreticky - vyřešili to hudební kralování, ale co dál? Tam přece musí být nějaký atraktivní
sdělení, a mě nenapadá nic, co by je mohlo zaujmout. Může být třeba
jeden song, možná dva, kde se o tom bude zpívat - ale ne každej!”
„Nejlepší by byl novej hudební žánr: vojenskej hiphop,” navrhl
Švejk směle. „To tady eště nebylo! A zní to moc dobře! Když maj
gangstéři svůj rap, tak proč né vojáci? Místo vo kradenejch kárách,
zlatejch řetězech a bílým prášku pochybnýho složení, kterej se dýluje
někde v podloubí, budeme zpívat vo hrdinskejch činech našich kluků, který se dějou denně!
Byl zrovna článek v ‚Armádním měsíčníku‘ vo tom statečným
desátníkovi Borovcovi, četl jste to? Jak na stráži líznul ty dva
diverzanty, co chtěli vlízt do přísně chráněnýho vobjektu Armády, a
štípnout naše vojenský tajemství, aby náš stát mohli třeba zákeřně
napadnout! Ale von je s nasazením vlastního života zadržel! Ty
442
Alan Svejk
hodinky s věnováním vod samotnýho Ministra Vobrany a pamětní
plakétu ve zlatě si náš hrdinnej koléga plně zasloužil!”
„To byli stejný pitomci, jako vy, že lezli přes žiletkovej drát,” připomněl nadporučík. „Sešívali je potom, jak starý kabáty! To by přece
žádný rozumný špión neudělal! Amatérština. A v tom skladu byly
stejně jen prošlý konzervy, jakýpak tajemství!”
„Ale koho zajímá pravda, pane obrlajtnant? Hlavní je to sdělení!
Jednoduchý, ouderný, jasný! Tady je hrdina, co dokázal něco velkýho - a v poslouchači, divákovi nebo čtenáři se maj vzbudit emoce,
vyvolat dojem, aby něco cejtil! Vo žádnou pravdu nejde, a nikdo ji
ani nehledá! Není čas, všici jsme hrozně bizy a proto žádáme vod
pana šéfkuchaře jen rychle stravitelný jednohubky, nic komplikovanýho, s čím bysme se museli dlouho přežvejkávat! Není čas na
zdržování, utíkaj peníze! Dyk my bysme lidem ňákou složitou pravdou vlastně i ubližovali, že by museli pochybovat, anylýzovat, myslet, a takoví nelidové přece fakt nejsme, abysme po nich takový hrozně náročný věci chtěli!
Todle nejsou suchý noviny, ale vznešený umění, kde se s dílčí
oupravou informací jasně počítá! Propaganda je sexy trend! Lidi
chtěj, aby jim někdo mazal med kolem pusy, voni to maj rádi, i když
se k tomu veřejně nehlásej! Ale každýho potěší, když vidí, jak je děsně důležitej, že i naší slavný Armádě stojí za to, kapánek ho
přesvědčovat, motývovat, aby změnil názor, šel blahodárně s proudem, ulehčil si to prostě! Takhle se daj lidi i krásně zapojit, že to celý
budou vnímat jako sdílenou věc, společný dílo, takže i jejich! Budou
zainteresovaný!”
„Uznávám ten princip, ano. Ale jak to chcete provýst? Neříkejte
mi, že byste se na to pódium postavil sám, a stal se idolem mládeže?
Zrovna vy, Švejku! To by nám z Ministerstva Zdravotnictví zakázali
443
Alan Svejk
tuplem, že vedete novou nadějnou generaci akorát k zahálce a konzumaci lihovin!”
„Já vobstarám ty nadmíru přesvědčivý a sexy texty, jak jsem říkal!
Na šou tu bude jinej střelec a talent, kámoš vod nás z Libně, mladej,
vysoce motývovanej, a moc hladovej! Povídal, že sundat nynějšího
krále, to by se stal navěky legendou! Páč jak řiká klasická poučka pokavad se nechceš zdržovat s pomalým budováním moci, rovnou
zaútoč na krále, a jeho nepřátelé ti pudou na ruku! Získáš respekt,
spojence, posílíš, prostě vejhody!”
„A ten nynější král, to je kdo?”
„Ňákej Excelsiór, tak si řiká! Je dost dobrej, to se musí nechat!
Ale my budeme eště lepší! Von to dělá pro zábavu, prachy a ego, ale
my z vyšších zájmů, který dycky nad takovejma nízkejma pohnutkama musej zvítězit, to dá přece rozum!”
„Už jsem teda dělala ledacos, ale hip hop... máte dost originální
nápady, pane Švejku!” žasla Denisa, která dosud rozpravu jen pasivně poslouchala.
„Sponzorovat umělce nám přinese mnohý vejhody i na kulturní
frontě! Ať lidi viděj, jaký záslužný činnosti se tu v Armádě věnujem,
že zapojujem znevejhodněný jedince do akce, a dáváme jejich životu
smysl! Von je totiž Tonda taky z periférie Libeň, a to když dostanete
vod sudiček do vínku, budete se muset moc snažit, abyste nespadli
na šikmou plochu, když je u nás tolik pokušení a bohužel i neblahejch, ale lákavejch vzorů!
Sociální začleňování musí bejt, to vám povídám! Mladý musej
vidět, že to jde, a co jim za zázračnou životní změnu může přinést
Armáda! Jako mně!
Klidně ze mně taky udělejte zářnej příklad napravenýho padlýho
anděla, pro oučely publicity a PR! Nechám se i vyfotit, dyk vizuály
444
Alan Svejk
jsou u každýho mediálního sdělení děsně důležitý, a dokonce se na
ten velkej den i učešu!
Nebojte. nebude mi vadit, když můj ksicht vovládne média a bude
viset na každým rohu, jak se sluší a patří při velký kampani! Každýmu ten svůj životní příběh, plnej zvratů, klidně vyložím i vosobně,
veřejný pozornosti se nebojím! Dyk ta moje pohnutá histórie je
vlastně i pravda... a pravda, to je ta nejlepší propáganda!”
445
Alan Svejk
Švejk muzikantem - Vojenskej hip-hop
Vojenskej hip-hop
„Já jsem ňákej Anton Kadlec, ale řikejte mi zásadně Magšot, na
nic jinýho neslyším, na to teda předem bacha!” uvedl se rapper zostra, když osobně nakráčel do kanceláře Agentury.
„Mag-šot?” neubránil se nadporučík údivu.
„To je takovej ten hezkej vobrázek na památku, když vás vyblejsknou na fízlárně po zadržení, abyste měl suvenýrek z toho velkýho
tóča, ve kterým jste byl samozřejmě ouplně nevinně, další voběť
ouředního vomylu a nepřesnýho, ba křivýho svědectví ňákýho pitomce!” vyložil Švejk. „Píše se to ale MUGSHOT, je to prej englicky! Von totiž každej chytrej muzikant dělá svý songy rači v engliš,
aby získal zahraniční publikum, prodal víc desek, a mohl se stát celosvětově slavnou persónou! S pár miliónama místních jste pořád jen
béčko. Trendem je globální uvažování, využití možností! Vona i muzika je biz, a jak tvrdej! Dyk ji dělá každej druhej. Prosadit se, to
chce speciální vopatření, doslova PSYOPS!”
„Docela kůl jméno, né?” žádal Magšot uznání. „Von je to takovej
vychytanej dvojsmysl, vašnosto! Může to znamenat i ‚blbá trefa‘,
něco jako, že narazíš na vostrou partu, který se nelíbí, že se jí s matrošem potuluješ po rajónu bez povolení, a když si ve tři ráno, kdy
Praha patří jen drožkářům, fízlům, lehkejm holkám a nám máfosům,
vyřizujete účty patrónama, chytíš jednu přímo do zadnice!”
„Vy tím teda asi naznačujete, že jste na policejní stanici dost často,
a spíš než jako svědek podezřelý,” bránila se Denisa těžko smíchu.
„Nó, tak ňák! Život na ulici, to je šikmá plocha, rychlej sešup do
pekla, bejby! Jeden den ti patří celej svět, když ti vyjde velká rána, a
už druhej den tě nelítostnej vosud třeba zašlape do země! Všecko se
děsně rychle mění, jen co se ráno probudíš, musíš hned dávat rány,
taky je dostáváš, zepředu, zezadu, jizvy přibejvaj, jak furt bojuješ s
446
Alan Svejk
lidma i vosudem, s jediným cílem, aby ses dostala z ghétta! Měla konečně to, co normální lidi! Klidnej šťastnej život, kdy se furt nemusíš
votáčet přes rameno, držet si dotírající vlky vod těla, nosit po
kapsách kudlu!
Žít na periférii, to se jeden den cejtíš, jako král, polonahý důry ti
zobou z ruky a z koksu si můžeš stavět sněhuláka, a druhej den žereš
trestaneckou polívku, a místo ve vile někde v Jevanech čumíš
skrzevá mřejže na šedej dvůr!
To jsou takový neúprosný zákony street bizu, přeložim pro blbý,
pouličního byznysu! Ale co člověku zbejvá, když se narodil v ghéttu,
a je sociálně vyloučenej? Jsou mu vodpíraný možnosti, tak jak se má
stát někym? Zbejvá jediná cesta: vydobejt si respekt ulice!
Máte tu docela chytrý kočky, hale! A vypadá i bystrá, že umí do
pěti počítat, to mám u labutí nejrači! Teda, hned po pořádnejch... dyk
víte! Ty zviřátka, jak mečej, když se jim šáhne na bradičku s těma
dlouhejma fouskama!”
„A to vašim posluchačům imponuje? Že jste... zločinec?” neubránil se nadporučík rýpnutí.
„Tak moment, vašnosto, zatím mi nic neprokázali! Na mě jsou
krátký! Dýluju totiž ve velkým, nejsem žádná malá bezcenná rybička
z nároží, ty vybíraj denně podběrákama, ale na pořádnýho sumce už
si netroufnou, tak to je, ten by jim ty sítě totiž protrhnul! S těžkou
váhou už nepohnou!
Je samozřejmý, že mám krytí z nejvyšších míst, jako každej
správnej hustler,” zamířil Magšot ukazováčkem vzhůru, a tvářil se
tajemně. „Street biz není vo tom, vole, stát na rohu a čekat na kavky,
to umí každej pitomec, ale je to i vo pečlivým budování kontaktů a
krytí shóra. Prostě si stavíš impérium!”
„A současný král? Jaký k němu máte vztah?” zajímala se Denisa
prakticky.
447
Alan Svejk
„Mám s tím frajérem Excelsiórem nevyřízený účty eště z minulosti, překazil mi velkej kšeft s Kolumbijcema, kterej mě mohl udělat
legendou libeňskýho podsvětí! Šlo vo sto padesát káček matroše,
jako kil, to my takhle zkracujem kvůli vodposlechům, abysme
vopásanejm neulehčovali džob, a jeho hřejchy můžou smejt jen dvě
věci: buď pět míčů vodškodnýho, v keši, předanejch zejtra vo půlnoci na benzínce u Rudný, anebo, že ho počestně sesadím z trůnu, a
vkráčím do síně hudební slávy, navždycky! Král může bejt dycky jen
jeden!
Ten šupák vládne ouplně bez konkurence, vobklopil se takticky
těma nejlepšíma nohsledama, co mu dělaj muziku i vídea! Špičkoví
profíci, ty jeho shity maj top úroveň, to se musí nechat! Všici vostatní klucí ze scény jsou na něj krátký a chtě nechtě ho musej respektovat, aby jeli na vagónu s kapelou!
Vo tom, že jedině von z celý scény fakt prodává ňáký desky, ani
nemluvím! Má prostě publikum, jeho koncerty jsou dycky narvaný,
je to událost, šou! Když někam přijede, jak v Praze, tak někde v zapadlý bezejmenný vosadě, kde za posledním barákem už začíná boubínskej prales, kam se s voblibou vodkládaj různý nepotřebný věci i
nepohodlný nebožtíci, tak lidi prostě zažijou skvělej mejdánek!
Musí se uznat, že to dělá dobře! Talent! Tím věčí je to vejzva, vystartovat po něm ve velkým! A vodstranit ho z trůnu, jednou
provždycky! Máš jen jednu šanci, bejby, a jak jednou ztratíš respekt,
zpátky už cesta nejni!”
„My bychom ale rádi pomohli Armádě,” připomněl nadporučík.
„Pokud vám ten váš úspěch zasponzorujem, potřebujem něco dostat
zpátky!”
„To není žádnej problém, s tím jsem srozuměnej předem a mou
část dohody dodržím, vašnosti! Já jsem vo tom už tady s Pepíkem
448
Alan Svejk
mluvil! Líčil mi, že jde vo jakýsi budování značky. Vy ji potřebujete,
já ji potřebuju! Máme společnej zájem, jinejma slovama!
Pokavad bude naší společnou značkou ta vaše Armáda, tak proč
né? Pro mě je to další možnost, jak si najít nahóře na vysokejch
místech mocný přátele! Rád bych už skončil s hustlem a dál dělal jen
muziku, jako ten americkej frajér 50 Cent, a časem možná pudu i do
politiky, aby se poměry u nás konečně zlepšily, a mladý lidi dostali
víc šancí! Pokavad se budu Armádě líbit, tak přece nasype další
penízky, a vohlídá můj ouspěch? To je pro mě vejhodnej biz! Takže
todle je v ól rajtu, milý zelený panstvo!”
„Vona je ta vlastní značka moc potřeba,” vložil se Švejk. „Bylo by
trapný, kdyby Magšot zpíval vo tom samým, jako náš arcinepřítel
Excelsiór! Jako pohrdání, dýlování, prachy a tak! Potřebuje mít něco
svýho, vlastního, jedinečnýho, a nejlíp víc stravitelnějšího pro stát,
kterej by ho dokonce fakt mohl proti Excelsiórovi podpořit!
Ten řízek už rozčílil moc slušnejch lidí. Moc na to tlačí a kazí nám
mládežníky! Jak to zastavit? Tady máme asset, páni hlavouni! Dodejte podporu, a my zařídíme, že Excelsiór přestane se svou rozvratnou propagandou, a zaleze někam pod kámen, poníženej a poraženej, už se zmůže akorát tak na emigraci!”
„Von to tak vejslovně chce, a vlastně potřebuje, jako bejt
kontrovérzní,” vysvětlil Magšot pravidla. „To patří k týdle muzice!
Musíš bejt pořád slyšet, musíš bejt vostrej, vodvážnej, jako nikdo,
extróvertní, trochu pruďas, trochu hérec, nečekanej, šokující! Musí
bejt šou, jináč to kouzlo nefunguje! Lepší bejt nenáviděnej a kritizovanej, než ignórovanej!
Excelsiór právě tydle kouzla s lidma umí, proto je tam, kde je! Na
špici! Vostatní prostě takovou šou neuměj, i když jsou třeba lepší
umělci, maj lepší treky a samply a lyriku! Ale král je nakonec jen ten
449
Alan Svejk
jeden, co dokázal dát posluchačům přesně to, co chtěli, chytit je
prostě za srdce, uvýst je do vytržení!
Vobyčejně si klucí rappeři vylejvaj srdíčka, ukazujou svou
drsnost, ale zapomínaj se na věc dívat vočima těch posluchačů. Excelsiór né, je to bystrej hajzlík, i když ze sebe dělá pitomce! Darwin
taky řekl, že nepřežijou ty nejsilnější a nejvíc inteligentní, ale ty, co
se dokážou nejlíp přizpůsobit! Povídám vám, že my hiphopáci bysme z fleku mohli přednášet na Fildě, vo tom, jak vovládnout život a
společnost!”
„Poslyšte, pane obrlajtnant - nestojí za tím klukem taky někdo, že
se vyhřejvá na takovým vejsluní? Netlačí ho někdo nahóru? Myslím,
jako konkurence,” ukázal Švejk rovněž ukazováčkem ke stropu.
„Rozvratná činnost. Diverze. Vyšší zájmy!”
„Abysme se pak ještě nezapojili do nějaký války bezpečnostních
složek,” zamyslel se nadporučík. „Na takových věcech bývá zájem!
A mně by taky mohli shora plísnit, že tu podporuju ilegální aktivity.
Nedal by se z těch textů vystříhat aspoň ten ilegální prodej...
substancí?”
„Ale prosím vás, pane obrlajtnant! Magšot stejně kecá, a je rád, že
rozezná vomítku z baráku vod prášku do pečiva! A esli bude zájem?
Tím líp! Život je krátkej, musí se riskovat! Dyk to všude doporučujou, abyste byl vodvážnej, abyste směle chytil svý sny za pačesy,
než vám vodplujou navždycky! Jednou totiž už nebude žádný další
‚zejtra‘! Čas nás všech je silně vomezenej, a musíme ho využít naplno, dokavad eště běží! To je požehnání, kterýho si málo vážíme, že
furt ztrácíme čas ňákejma kravinama! Nežijem naplno, necháváme si
klidně vecpat vočekávání druhejch, co vůči nám maj jejich temný
éga, aby nás vyždímali pro svý hry, a podle jejich falešnejch sobeckejch názorů si pak utváříme názor na sebe sama, na vlastní
hodnotu!
450
Alan Svejk
Jak si pak sami sebe můžeme vážit? Proto je tak snadný, vovládat
lidi, stačí je jen nenápadně ponižovat, aby se sami zničili v depkách,
čehož s chutí využívaj rozličný vykukové, co jsou chvíli skvělí kámoši, že k nim přilnete jak štěně, a pak vás smetou, ouplně vynechaj,
že jste nikdo, že nic neznamenáte, pro ně, ani pro svět!
A vaše zaskočená křehká mysl pak sama dodělá vše potřebný, že
jdete chlastat, přežírat se nebo čumět pasivně na TV, votupělý, neschopný, slabý, zklamaný, smutný! Zlomený! Energetický upejři,
manipulátoři všude kolem nás, vycejtěj naše slabiny, komplexy,
nenaplněný tužby, a využijou jich... a že svýmu bizu rozuměj! Proto
ten život prohráváme! Prostě jsme je neprokoukli, a vobviňujem rači
sami sebe z neschopnosti! To je tak dokonale absurdní! Pěknej
příklad zneužití PSYOPS, jen co je pravda!
Udělejme teda ten velkej tah hned, ať pak nelitujem! Pořád řešit
ňáký cizí hry? Nezájem! Todle bude naše hra, budeme vysílat naší
frekvencí, né pořád pasývně přijímat cizí kravál z éteru a sedat si z
toho zbaběle na zadek, páč se na nás ňákej domnělej špión vejhružně
podíval a zaťal svý pěstičky! Ať je akce, zmatek! Ať se to rozhejbe!
Aspoň se vo nás bude tím spíš vědět! Publicita! A byli jsme to my,
náš elitní outvar, kdo začal tahat za nitky v týdle velký hře!” kasal se
Švejk.
„Pravda, kámo! Takhle hra funguje! Pojedem přesně podle
učebnice!” přitakal umělec.
„A vůbec, konec keců a pochybností, co by nám akorát do mysli
zasadily váhavost a slabost! Dáme se do vostrýho rapování, ať sám
vidíte, jaká je v tom síla!
Magšote, nástup! Vopona je nahóře, jeviště je jen tvý, seš král!
Ukaž generálitě, co umíš! S citem, vole, celej svět se dívá!” vybídl
Švejk kámoše.
Magšot se postavil, a se vší vážností spustil:
451
Alan Svejk
Jó!
Du na to
Už to musím říct!
Co se tehdá stalo
Co budu zejtra mít!
Začal sem jako ty, místo školy ulice
Dýloval sem shity, naběh sem si velice
Když nemáš prachy, prázdná krabice
Jedině tvý vzdechy, máš temný ambice
Řikali mi, to je naše území, vypadneš
Došlo mi, že bude válčení, to není lež
V kapse krchov, a touha po respektu
Pár těch slov, a máfos byl bez afektu!
Tady to máš, co jsi chtěl
Dostáváš, jen co jsi směl
Tak zvedni hlavu, je tam vobloha
Najdi tam chůvu, co ti pomáhá!
Ref
Všici se na mě vybodli, i rodina
Jen v zeleným kluci, ta Armáda
Dali mi tornu, flintu a běž
Staň se ty kluku, kým chceš
I metál snad dostaneš, taky keš
Já, tvůj věrnej druh Aleš, tam budu též!
452
Alan Svejk
Až rakety poletěj, až vobloha zrudne
Budu tak napjatej, moje tvář ztvrdne
Jak tehdá ta bitva na nároží, dyk pamatuješ
dyž havrani měli závaží, a noviny psaly lež!
Až granáty přeletěj, bajonety nasadíme
Půjdem v lítej rej, nepřátele roztavíme
Todle je náš život, naše poslání
Nemáš už důvod, činit pokání
Udělej správnej step, zajde se tam
Maj votevříno i teď, to nebude klam
Vo smyslu života, i vo krásný práci
I ty máš budoucnost, né jak ty žebráci!
Eště je tu spona, než se zatáhne vopona
Než dostaneš klepeta, co ti dá fízlyně Aneta
Zápěstí ti zatne, tvý sladký sny utne
Zavři ty zločinu vrata, čeká tě smělá karta!
Ale ty to dáš, věřím ti
Dyk to znáš, jak končej sny!
Vona bude čekat, pod lampou u kasáren
Bude tak lákat, abys za ní šel ven
Uvidí tvou uniformu, tvůj pohled bizóna
Vocení pomoc druhýmu, když ho tíží tórna
Jednou tě bude milovat
Jednou se to musí stát
Jednou ti to život musí dát
453
Alan Svejk
Jednou jí řekni, mám tě rád
Ale kdyby tě zrádně vopustila,
Tvá kumpačka tam věrně čekává
Vrátit se k nám můžeš dycky
Žencký sou jen hračky
Tady je tvý místo
Dávno už víš to
Plác na to
Dáš to
Tentokrát jó!
„To nebylo zlý,” zatleskal nadšený Švejk.
„A já bych udělala ten Lunetic! Přece jen, jsem holka, tak do duší
mých mladších kolegyň vidím trochu líp. A můžu taky přispět malým textíkem?” osmělila se Denisa.
„Ukaž se, kotě! Potřebujem víc holek v muzice, který se nebojej,
dělat pořádný treky, a předstoupit před hladový vobecenstvo!
Ukázat, co vobnáší moderní ženská! Jak umí zářit, jak je tvůrčí, a
taky sexy!” vyzval ji Magšot.
A tak se dívka též postavila, nejprve se trochu rozpačitě usmála na
všechny tři muže kolem, a poté spustila vysokým zvonivým hlasem:
Svůj život skrýváš v mlze
Můj je otevřená kniha
Však schovávat city nelze
Svazuje tvé srdce stuha
Co jen musíš schovávat
Přede mnou a před světem
454
Alan Svejk
Tu lásku, co máš mě dát?
Pojď, společně to svedem
Tak uvěř mi už konečně
Že pro tebe tu jsem
Že budeš se mít báječně
Stanu se tvým snem
Ať se stane, co má se stát
Budeme si na lásku hrát
Za ruku se brát
Já mám tě rád
„Tak todle by šlo!” zhodnotil Švejk ty vynikající výkony. „My
snad kromě na Hrad pro metály pudem i pro cenu v tý hudební
branži, pro toho Anděla! To ale budou žně sukcésu! Dobrej tým, kterej my nesporně jsme, změní celej biz i svět!"
455
Alan Svejk
Švejk muzikantem - Udělám z tebe hvězdu!
Udělám z tebe hvězdu!
„Říkáte teda vojenskej hip hop,” pravil špičkový hudební producent a současně marketingový mág Vébr, jehož konzultaci si nadporučík se Švejkem vyžádali. Měl v branži zasloužené renomé, protože
se jako jeden z mála dokázal ničemu nedivit, nic neodsuzovat, a
naopak ve věci vyloženě prakticky a efektivně poradit.
„Nejlepší by bylo, udělat deal přímo s Excelsiorem, protože i pro
něj je ta situace výhodná. Pokud je konkurence pod kontrolou, a
spolupracuje, obě strany si můžou poklidně rozdělit větší část koláče,
který zabírají na trhu!
Fakticky to funguje tak, že spolu ty ‚válčící‘ celebrity, jakkoliv to
zní neuvěřitelně, ve skutečnosti výborně spolupracujou, a fungujou v
symbióze. Jde o to, kolikrát je vaše jméno zmíněný v médiích, to jediný se počítá! Kontroverze je k tomu zaručenou cestou a hip hop
vyloženě vybízí k ostrejm prohlášením a porušování pravidel, který
jiný lidi přitahuje, protože sami to nedokážou, netroufají si jít proti
systému, jako tihle rappeři!
V praxi jsou teda rozličný spory, vyřizovaný přes média, spíš pečlivě nastrojenou šarádou ve jménu publicity, a obě zúčastněný strany
z toho těžej!
Excelsior je sice king, ale i pro něj je významný a hodnotný, moct
svý postavení opětovně potvrdit, tím, že bude odhánět další lačný
vlky, a dá najevo, že se novýho vyzyvatele nebojí, stejně jako státních úřadů a policajtů!
Když se teda psalo, že údajně napadnul toho frajera v tom klubu a
tu holku, co ji prej tahal za vlasy, podle pravidel žánru to bylo určitě
nahraný, a byli to jeho kámoši! Šlo jen vo to, dostat se do médií, jako
děsně kontroverzní osobnost, protože takovej musí bejt každej
rapper, a nedá se to potvrdit jen kecama v textech, musí se to udělat i
456
Alan Svejk
nějakou výmluvnou akcí před svědkama, co budou v médiích hrát
zděšený, zaskočený a pohoršený!
Klamy a různý účelově manipulovaný fakty jsou vůbec v
showbusinessu náramně rozšířený! Věděli jste třeba, že za posledních 15 let bylo údajně v našem showbizu přes 50% vztahů účelově vykonstruovanejch, jako čistá pohádka pro média? Zase, pro
obě zúčastněný celebrity je to výhodný, pomáhaj si navzájem, na taktický i strategický úrovni, krejou si záda!
Láska nebo nenávist, funguje to stejně! Politikové, hip hopáci,
boxeři, modelky - ti všichni se rádi urážejí navzájem, aby hráli show
pro média. a zajistili si publicitu! Většinou je to předem domluvený,
ale i pokud ne, obě strany dobře vědí, proč je výhodný do toho jít,
přitom správný přístup je na urážky nereagovat.
Avšak ten nejhustší PR kousek, asi v celý historii, se podařil na
Mr. Olympia 1980, vrcholný kulturistický soutěži. Kdo ji vyhraje,
ten se stává totální kulturistickou legendou... tady ta událost se ale
překvapivě zapsala i do mediální síně slávy!
Ale aby se pochopilo, v čem to bylo tolik hustý, je třeba jít trochu
do minulosti. Ten slavnej Arnold Schwarzenegger, jistě ho znáte, tak
tenhle řízek bejval špičkovej kulturista, kterej předtím vyhrál šestkrát
tuhle Olympii. Důležitý je, že během posledního ročníku, kdy soutěžil, už do toho vstoupily média ve velkým, a to znamená i
manipulace, PRko.
Von se tenkrát natočil ten polodokument s názvem ‚Pumping
Iron‘, ale je třeba ho brát vyloženě jako fabrikovaný, filmařsky upravený podání reality kulturistiky, aby se jako víc zpopularizovala.
Nikdo tomu nemohl víc přispět, než tenhle Arnold, impozantní
osobnost a hvězda už tenkrát!
Takže ten dokument účinně pomohl, aby se tenhle dosud okrajovej
sport dostal do pozornosti médií i lidí, jako nikdy nic! Arnold potom
457
Alan Svejk
odešel ze soutěžení, stejně už tam nemohl víc dosáhnout, že se bude
věnovat tomu herectví.
No a na jeho místo krále musel nedílně nastoupit někdo jinej, ale
už to nebylo ono, jako bez Arnolda, a pracně budovanej postup, jak
zpopularizovat kulturistiku, se zastavil! Byly v tom samozřejmě
peníze, strašně moc peněz, o ně tu šlo - když zejtra bude kulturistiku
dělat miliarda lidí, víš kolik prodáš činek, doplňků výživy, knížek o
posilování? To jsou neskutečný částky, co v tom lítaj, a živí to i milióny lidí, různejch trenérů, výživovejch poradců a tak!
A tak se teda vymyslelo další oživení, aby se zajistila ještě širší
publicita! Ale povídám vám, že tenhle kousek, to byl učiněnej
majstrštyk, kterej se zapsal nejen do dějin sportu, ale taky Public Relations. Byla to taková síla! Možná až moc!
Máme teda rok 1980, chystá se další Mr. Olympia, tentokrát v
Sydney, v Austrálii. Soutěžící se tam sjížděj, celej kulturistickej svět,
je to událost roku! Arnold tam míří taky, ale jen jako komentátor,
údajně!
A pak, pár hodin před začátkem, najednou přijde převratná novina
- Arnold oznamuje, že bude taky soutěžit! Všichni totálně v šoku!
Jasně, že to porušovalo nejzákladnější pravidla, podle nichž se musíš
zaregistrovat celý tejdny před soutěží a hlavně, musíš se kvalifikovat
na jiný soutěži, abys vůbec mohl startovat!
Ale producenti věděli moc dobře, proč Arnoldovi povolili výjimku! Jistě si dokážete představit, jak to tam všechny úplně totálně
rozhodilo, jaká tam byla nevraživost, vzepjatý emoce! Ty kluci se na
to připravovali roky, a najednou taková šokující podpásovka?
Dlužno říct, že Arnold nebyl v nejlepší soutěžní formě, aby to bylo
ještě zajímavější! Trénoval údajně jen šest neděl, i když to mohl říkat
taky jen účelově, aby kdyby prohrál, mohl říct, že prostě neměl tolik
času na poctivej trénink! A kdyby vyhrál, ještě víc poníží soupeře,
458
Alan Svejk
který makali celej rok, a nedali to, a on elegantně jen pár týdnů, a
stejně je porazí, kdy si zamane!
V šatně se to prej málem porvalo. Stížnosti jen pršely!
No dobře, a máme tu soutěž. Arnold měl prej výkonností sotva na
třetí nebo čtvrtý místo, ale rozhodčí ho nechali vyhrát, protože se
všema z nich měl dávno dobře promazaný přátelský, nebo byznysový
vztahy!
Co se pak dělo za neskutečný tóčo! Ještě dneska, o 35 let pozdějc,
se o tom mluví a píše a spekuluje, jako, měl Arnold vyhrát, nebo ne?
Jo, to byl teda PR kousek!
Pár těch lidí, co soutěžilo a mělo ten rok šanci na vejhru, tenhle
zvrat prostě nikdy nerozchodilo a zničilo jim to život! Prostě nebyli
schopný ten podraz přejít a pokračovat dál! Do konce života jen mluvili o tom, jak to bylo nefér!
Podle mě to teda bylo na soud, jako kráva! Ale je otázka, zda i ten
by pro toho promotéra soutěže nebyl žádoucí, protože by znamenal
jen další a další publicitu, a to znamená popularitu!
Vůbec, co se týče publicity, ta se v hudební branži užívat prostě
musí, protože konkurence je hrozně tuhá, a každej chce urvat svůj
kus, aby mohl mít celý další desetiletí jistej vejvar z hranejch songů!
Stačí jeden správně prodanej hit, a do konce života už hladem neumřeš!
Oblíbenej postup je takzvaný zakázaný video. Schválně dáš do
klipu něco fakt přes čáru, a tetelíš se, až to autority zakážou, protože
pak to každej chce vidět, zakázaný věci lákaj nejvíc! Vůbec bych se
nedivil, kdyby ty frajeři ty svý videa sami práskali, nebo doslova
prosili vlastníky hudebních TV, aby to zakázali! Protože pak se o
tom bude psát, a hodně! Vstoupíš do síně slávy a obsáhlej zápis na
Wikipedia máš jistej!
459
Alan Svejk
Ovšem ještě vychytanější je, když údajně uniknou ňáký věci, co
neměly, jako nevydaný songy, nebo celý alba! Třeba ten slavnej
americkej '50 Cent', to je velkej mediální stratég, prej sám nahrál
nový album na Internet, a pak předstíraně zuřil, dělal show pro média, jak se strašně pomstí tomu, kdo to spáchal! Potvrdil tak svou pozici ostrýho řízka, a ještě měl o celosvětovou publicitu postaráno, a
zadarmo! Jinak by za ni musel zaplatit snad statisíce dolarů! Chytrej
kluk!
A neprodělal ani doláč, protože chytře řekl, že to album eště není
dodělaný, a finální verze bude ještě lepší, s víc songama a bonusovym obsahem!”
„Nó to je teda hrozný, jakej jsou ty média vodpornej klam!” pravil
Švejk pohoršeně, jako kdyby zapomněl, že se jako výkonný tvůrce
‚aktivních opatření‘ na těchto dezinformačních záležitostech sám přímo podílí!
„Jen to funguje podle určitejch pravidel! Ostatně, je to i v zájmu
čtenářů a diváků, aby měli lepší obsah a zábavu! Tak se jim to holt
musí zajistit, pomoct tomu, aby byli konzumenti spokojený! Je to jen
zákon nabídky a poptávky! Kdyby ti servírovali jen čistou pravdu,
byla by to nuda, a zahodil bys noviny! Zato takhle? Zůstaneš pevně
přikovanej ke všem těm úžasnejm věcem, co se dějou, se zatajeným
dechem budeš sledovat neustálej vír velkejch šokujících událostí!
Samo se to neudělá, musí se tomu pomoct, aby to bylo hezký a se silným efektem!”
„A jak to uděláme my? Máme teda náš vojenskej hudební asset,
umělce Magšota. Máme arcinepřítele Excelsióra, proti kterýmu se
vymezíme. Ještě něco potřebujem? Ňákou vomáčku asi? Aby se to
zamíchalo?” zajímal se Švejk.
„Ano, byla by dobrá třeba nějaká ženská, jako fakt kočka, o kterou
by se tihle dva třeba seprali, aby z toho byl atraktivní příběh! Něco
460
Alan Svejk
jako ‚za vším hledej ženu‘! To by byl trhák! Žárlivost, pomsta,
emoce, zmařená láska, milostnej trojúhelník, nevěra, tajný city... a
bude z toho válka máfosů!”
„Slušnou a tvárnou modelku seženeme snadno, k nim máme teď
ouplně nevomezenej přístup,” připomněl Švejk jejich modelingové
assets. „Ženská by to mohla celý slušně rozproudit, ať to není jen
přehlídka rozparáděnejch kohoutů na smetišti a cákajícího
testosterónu! A sama by na tom trhla luxusní mediální kariéru! Na to
ji nalákáme! To je vosvědčenej postup naší agošky!”
„Přesně! Vždyť jsem říkal, že všichni zúčastněný vydělaj! No
nejsou ty zákony médií krásný? A vaše korporace z toho bude mít
taky zisk! Tak nač byste si jen mohli stěžovat?” divil se producent.
461
Alan Svejk
Švejk muzikantem - Na kecy nedáme
Na kecy nedáme
„Akorát ta paní Pravda, ta se snad z naší krásný země vodstěhuje,
až se to všecko dozví, jak jí tu podrážíme nohy a sabotujeme ve
velkým!” povzdychl si Švejk. „Vona by jí tu ale stejně asi moc
pšenka nekvetla! Jakej hlavoun to řekl, že první vobětí války je
pravda?
A taky, může si lidstvo vůbec takovej luxus dovolit, jako pravdu?
Realita je to, co si myslíš! Tvoříš svět svejma myšlenkama! Zbytek
jsou jen kecy těch frajérů z Fildy s nosánkama nahóru, který už ale
taky v tomdle konzumem spolehlivě prosyceným světě nejsou moc
slyšet! Voni jsou z nich nejčko ty hipsteří!
Pořád mi teda nikdo nevysvětlil, co to vlastně je za grupu, ale už
vim, jak je poznat: nosej takový divný sociální batohy, jak z turistickýho pochodu Praha-Prčice v 70. letech, a furt srkaj to předražený
kafe ze Stárbaksu, jako kdyby to byl ňákej zázračnej lektvar, nebo
có! Anebo je tak rajcujou ty vychytaný kelímky? Tudle jsem jednoho
hipouše viděl, kterej měl jeden plnej v ruce a druhej v kapse, jako
prázdnej. K čemu to jen mohl mít? Nebo jen poblíž nebyl žádnej ten
koš na tříděnej vodpad, a von ze zásady vodmítá vyhodit papír do
směsnýho? Teda, tomu říkám pevný ekológický zásady!
Ale tudle pravdu asi nikdy nezjistim, páč esli se něčím fakt v životě nikdy nestanu, tak je to todle! Chybí mi na to intelekt, Mekbůk,
Ajfoun a přebejvaj nízký pudy!
Slyšel jsem taky, že prej správnej hipstér musí poslouchat ňákou
kapelu, kterou nikdo nezná? Aby byl jako děsně voriginální? Přitom
si jsou podobný, jeden jako druhej! Ale to je tak nakonec v každý
subkultuře! Tak dlouho se snažíš bejt jinej a voriginální, až vypadáš
jak půlka republiky! A pak do toho eště vstoupí komerce, páč hladový korporace si chtěj taky smočit zobáček, a je vymalováno!”
462
Alan Svejk
„Co se komerce týče, s tou můžete najisto počítat i v hudbě," přitakal producent Vébr. „Každej úspěšnej umělec má svý firmy, který
ho sponzorujou, dodávaj hadry, který on pak nenásilně propaguje,
jako cool značky! Obchodní příležitosti v showbizu jsou teda velice
masivní!
Stačí jen, bejt chytrej, a pořádně se zapojit do toho kvasu, využít
všech možností, síťovat, dojednávat dealy, nabízet se, pomáhat
korporacím s nenápadnou propagací, která je pro ně levnější i efektivnější, než reklama někde v časáku! Přes správný lidi, centrální
uzly ve společnosti, leadery, se ke spotřebitelům vždycky dostaneš
nejlíp, nejhloubějc pod jejich kůži! Pak jdou a fakt si tvý vejrobky
koupěj, i kdyby byly sebedražší, protože mají ty správný příklady,
inspiraci k následování!”
„Nó, já myslím, že to máme móc dobře vymyšlený!” radoval se
Švejk. „A hnedka se dám do vymejšlení dalších skvělejch textíků, ať
to vodsejpá a naše hity můžou vobratem vovládnout hitparády!
Je vopravdu nádhera, jak široký možnosti uplatnění člověku dává
Armáda! Moct se ukázat, předvýst, jak je člověk dobrej... a taky pomoct dobrý věci! Myslím, že nás celá země bude zbožňovat, až zjistí,
jak intenzývně myslíme na blaho vobčanů a dodáváme jim jen tu nejlepší zábavu, aby se mohli trochu rozptejlit!
Jsme tu prostě pro lidi, a je to blaženej pocit! Voni nás potřebujou,
a my jim dáváme, po čem bažej: zábavu i bezpečí!
Halejte, pane producente, nechcete se dát taky k nám, k našemu
přísně tajnýmu outvaru? My bysme vaše speciální schopnosti mohli
využít v byznysu, pro hlubší infiltraci do společenskejch struktur!
Bejt náš asset, to se vyplatí, to mi věřte! Máme veliký plány, a vy
můžete bejt u toho! Jó a lepíme poctivě, erárním kešem vod našich
velkorysejch daňovejch poplatníků, co voceněj kvalitní muziku, takže ani škodnej nebudete!”
463
Alan Svejk
„Je možný, že nová doba žádá nový metody, aby člověk zůstal na
špici. Jdu do toho,” odvětil producent, k nadporučíkově údivu.
Když návštěva odešla, nadporučík se obrátil na Švejka. „Nevím,
zda vás za tu aktivitu a iniciativu pochválit, nebo zavřít! Sice jste
nám získal nový vysoký asset, ale neotevřel jste si hubu moc naplno?
Nenaznačil jste mu až moc z našich tajných úkolů? Řekněte sám!”
„Poslušně hlásím, že vona prostá upřímnost je někdy lepší, než
milión na stole, pane obrlajtnant! Pan producent, jak je denně vobklopenej rozličnejma krysama, holt potřeboval trochu toho lidskýho
tepla, a taky garantovanej příslib hvězdný budoucnosti! Nejen vobčani dostanou, co žádaj, ale i von! Tak to má bejt! A hlavně, von
nám rozumí. Spřízněná duše!
Může nám pomoct, jako nikdo jinej, páč tahá za nitky! Prostě elitní asset! A vo ouspěchu naší muziky nejčko taky nejni pochyb! To
bude tak krásný, pane obrlajtnant, až klucí i holky uslyšej naše tóny,
a celý rozdychtěný hned poběžej podat krasopisně vyplněnou přihlášku do Armády, políbený na cestu vod jejich milujících rodičů, co
s tim nápadem ouplně souhlasej!
Tadle propaganda je vůbec moc krásná věc! Naplňuje lidi smyslem života! Bez vohledu na to, esli je to pravdivý, nebo není, něco
skvělýho to lidem dává, na tom bazíruju!
Porazíme naše nepřátele láskou, pane obrlajtnant! Natolik jim
dáme najevo pochopení, až celý zjihnou! Padneme si kolem krku a
všecko bude krásný... dyk to je i podstata mý velký teórie správnýho
vedení kyber války! Pošleme na ně speciálně cvičený ženský, špičkově připravený assety, a vony je zahrnou kombinací svůdnosti a láskyplnýho pochopení, který je vodzbrojí!
Dyk máme přece i v tom vzletným mottu našeho slavnýho Outvaru, že ‚Láska překoná všecko‘, né? Budeme se řídit přesně podle
tohodle nádhernýho trefnýho hesla, a dobyjeme celej svět... děsnou
464
Alan Svejk
láskou k nepřátelům, která je srazí na kolena líp, než pořádná
kanonáda!”
„Koukám, Švejku, že jste dnes opravdu ve formě,” žasl nadporučík. „Padá z vás totiž jedna neuvěřitelná kravina za druhou! Ale
abyste neřekl, že jsem nespravedlivej komandýr, máte u mě pochvalu
za tvůrčí přístup k práci. Spokojen?”
„Jak by né, pane obrlajtnant! Je krásný dělat v korporaci, kde vás
voceněj podle vašich zásluh! A jak nám ta práce moc hezky vodsejpá! Shora se dívaj, a já už ouplně slyším, jak říkaj uznale: tak todle by šlo! Dávno jsme je myslím přesvědčili, aby vodložili svou počáteční nedůvěru a nepřátelství! Rostem, cejtím to! Jdem nahóru!
Proto je snadný, překecat novej asset! Lidi vycejtěj, když přídou
někam, kde jim kynou možnosti! Efekt sněhový koule, pustíte jí z
kopce a vona se valí a čím dál rychlejc a roste...”
„A dole se pak rozbije na maděru,” neodpustil si nadporučík. „Já
bych s tím růstem raději přibrzdil, než ztratíme kontrolu nad assetama! Budeme si pak myslet, jak to celý šéfujem, a ve skutečnosti
oni budou řídit nás! Když někdo takhle ochotně kývne na spolupráci,
může se z jeho strany jednat i o zcela účelový jednání!
Zdá se mi, Švejku, že vaše prostý vidění světa má tady ve světě
velkých her svý výrazný limity. Vy se teď radujete, že nám vysokej
asset spadl do klína, ale není to naopak? Udržíme ho, aby jeho vliv
na nás nerostl? Aby jeho doporučení, který nám bude dávat, nesloužily primárně jeho zájmům? Nevyužije nás pro svoje účely? Jeho
pravou motivaci nemusíme nikdy zjistit!”
„Moc to komplikujete, pane obrlajtnant! Děláte věci složitějšíma,
než jsou! Lidi jsou možná chytrý, ale chovaj se většinou primitývně a
můžete je číst, jak ten slabikář! To je jejich přirozenost! Šetřete svý
duchovní síly. Jen blbci si vymejšlej problémy tam, kde nejsou!
465
Alan Svejk
Jasně, že má frajér svý zájmy! S tím se počítá! A dá se na to koukat i jiným ouhlem pohledu - co když my ty jeho skrytý úmysly
známe, a využijem jich proti němu?
Buďte v ouplným klidu, todle je pod plnou kontrolou, to vám garantuju, jako že se jmenuju Švejk! Ale eště mě napadá, esli vůbec
něco jako kontrola ve světě existuje? Nejní to jen iluze?
Držme se základů, totiž, že nic není jistý a všecko je pomíjivý,
včetně našich životů a všeho, co kolem vidíme. Láska, majetek, assety... to všecko přichází a vodchází, a nic se s tím nedá dělat! Čím
víc se je snažíte udržet, tím víc vám unikaj! To je prostě věčnej koloběh přírody, i života!”
466
Alan Svejk
Švejk muzikantem - Valí se na nás sláva
Valí se na nás sláva
Milý Pepíku, začínal Anny dopis, do kterého se Švejk začetl, celý
udivený.
Nezlob se, že Ti píšu a neřeknu Ti to osobně, ale asi mi to došlo,
že k sobě nepatříme, a proto odcházím.
Mám Tě ráda, ale poslední dobou ses změnil. Někdy se v tobě nevyznám. Mluvíš o podivných věcech, a to není nic, co bych chtěla mít
v životě. Chci mít klid, nestojím o velkolepý sny a touhy, jako Ty,
chci jen v klidu žít, a netrápit se ničím.
Přeju Ti samozřejmě úspěch na tvé nové životní cestě, zasloužíš si
ho, po všech těch letech hledání, čekání a strádání, ale já po ní už
nepůjdu s Tebou. Věřím, že moje důvody pochopíš.
Až se vrátím, odvezu si věci.
Hodně štěstí,
Anna
„Tak se mi zdá, že se se mnou asi rozešla holka, pane obrlajtnant!
Vomlouvám se, že vás seznamuju se skutečnostma mimo služební
potřebu,” svěřil se Švejk nadporučíkovi.
„Ale neříkejte? To mě mrzí! A řekla vám, proč?”
„Jó, něco napsala do dopisu, ale vlastně je to tak lepší. Vona je
chytrá, a asi vycejtila, že stejně už za chvíli dostanu ten velkej metál,
a pudu za lepším do Mónaka, nic mě tu nezadrží, ani vona! Tak asi
pochopila, že se naše cesty nezvratně dělej, a ulehčila mi to. Jó, vona
je holt ryzí charaktér!”
467
Alan Svejk
„Říkáte to, jako kdybyste ten rozchod vítal,” nesouhlasil nadporučík. „Abyste nezpustnul! Bez ženský ruky to jde s chlapem z kopce!
Očekávám stále vzornou ústrojní kázeň!”
„Ale prosím vás! Prádlo si do pračky umím hodit taky, a hlavně,
za chvíli už je to tady, cejtím to! Něco se stane, semele, a my budem
ouspěšný, vobstojíme, a splněj se všecky naše sny! Dyk já už se ouplně tetelím! Valí se to na nás, ta sláva, to vám povídám! Už si pomalu dělejte místo na vašich ctěnejch nárameníkách, páč vám tam
brzo přibyde pořádnej kus lesklýho kovu!
A kdybyste, pane obrlajtnant, dovolil, tak jsem na tendle velkej
nadcházející vokamžik našeho slavnýho outvaru proaktývně připravil
i takovej drobnej voslavnej song. Tklivej, ale současně vodvážnej,
dunivej vojenskej marš!”
A za chvíli se již dokořán otevřenými okny nesl celými Dejvicemi
bitevní chorál:
Tluče bubeníček,
tluče na buben,
a svolává hochy:
hoši, pojďte sakra ven,
žít svůj brannej sen!
Ať je slunko nebo mraky,
zahrajem si na vojáky,
holá holá héj,
nikdo nemeškej!
Tluče bubeníček,
tluče na buben,
a svolává hochy:
468
Alan Svejk
hoši, pojďte sakra ven,
metál nám dá prezident!
Zahrajem si na vojáky,
máme flinty i bodáky,
holá holá héj,
nikdo nemeškej!
469
Alan Svejk
Švejk manažérem - Švejk manažérem
Švejk manažérem
470
Alan Svejk
Švejk manažérem - Marš k ministrovi!
Marš k ministrovi!
Nadporučík Lukeš stál nedaleko hlavního vchodu Ministerstva
Obrany a jeho mysl byla plná neskrývatelných obav. Byla sobota - a
přesto je sem narychlo a bez jakéhokoliv vysvětlení zavolali! Jednoznačně musel přijít nějaký malér, mimořádka - což se jen potvrdilo,
když do vjezdu s tichou výhružností vpluly tři vládní limuzíny Audi
s populárními modrými majáčky na střechách.
Zavánělo to problémy! A zdálo se, že nepomohou ani dosavadní
zásluhy a vzorný průběh služby, ani veškerá vyznamenání, co kdy
obdržel. Nadporučík Lukeš, voják, co přežil dvě zahraniční mise
kdesi na konci světa, zúčastnil se osmnácti patrol mimo základnu a
pětkrát tam po něm stříleli, opět po nějaké době nesmírně zalitoval,
že se nechal nadřízenými přesvědčit k působení v té nesmyslné
‚Agentuře pro Speciální Projekty‘, což byl krycí název pro civilní
‚Speciální Útvar C102‘, kam mu navíc přidělili jako pobočníka osobu obzvlášť pochybných kvalit i příšerné pověsti, a navíc s neustálým sklonem ke konzumaci piva a rumu!
Chvílemi se sice zdálo, že to celé nakonec snad dokonce bude
fungovat, ač tam byly mnohá podezření a podivné okolnosti - ale
jednou měl za celou věc plnou odpovědnost, a musel počítat s tím, že
se dříve či později třeba stane součástí nějakých neznámých mocenských her vyšších míst. Anebo ta nebezpečná Denisa Dvořáková,
jeho další podřízená, co o ní nikdo nic bližšího nevěděl, ale bylo
zřejmé, že zná více, než oni ostatní dohromady, a tahá za nitky...
Na nároží se objevila známá zavalitá postava, taktéž v obleku. V té
chvíli Lukeš dočista zapomněl na své obavy, a jen stěží vydechl.
„Švejku,” spustil rezignovaně, „to jste si nemohl ráno koupit nějaký lepší sako? Vždyť jste v tom úplně narvanej! Vypadáte prostě
strašně! Takhle nás opravdu u ministra budou brát vážně! Copak jste
471
Alan Svejk
nepochopil, že tam nejdem na kafe a přátelský popovídání, ale asi
nás tam seřvou, a některý z nás možná i zavřou? Takhle podporujete
nadřízenýho? Říká vám něco pojem ‚ústrojní kázeň’, vy nebetyčnej
blbe? To vás tak málo platíme - anebo jste už zase prochlastal celý
žold v putyce, člověče nešťastná?” chrlil ze sebe nadporučík výčitky.
„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant,” vyrazil ze sebe udýchaný
Švejk, „že voni měli u nás v tý galantérii zavříno, prej mimořádná
dovolená! Sice jsem sháněl tu známou prodavačku Renátu i doma,
aby mi jako votevřela ten svůj krcálek, že mám důležitý jednání až
na samotným Ministerstvu Vobrany, a nemůžu tam pochopitelně nakráčet v tomdle vobstarožním vobleku eště z těch mejch neslavnejch
tanečních, který jsem stejně skoro celý absentýroval v knajpě u píva,
ale představte si ten rénonc!
Vona ta nána pitomá prej zrovinka vodjela někam k příbuznejm z
pátýho kolene až na Moravu, nebo co, řikal mi její starej, kterýho
jsem vodchytnul v báru u Nélinky, von asi chtěl drobátko využít
toho, že je zrovinka slaměnej vdovec a paninku má za sedméro hórama, tak to kapánek natáhnul s našima libeňskejma lehkejma holkama až do rána, a náramně dobře se prej bavili, do forbesu a za vybranou dámskou společnost mu prej zahučela celičká vejplata, a eště
část společnejch ouspor, co si sušej na móře, korunku ke korunce, a
najednou přišel pořádnej průvan!
Do báru prej přišel s celejma deseti litrama ve šrajtofli, dělal haura, že pro něj prachy nic neznamenaj... a ve dvě ráno už žebral u
Nélinky vo pětku na párek v rohlíku! Já to říkám pořád, do putyky
nikdy s věčím vobnosem, vono je tam všude pokušení! Za pivko sice
dáte dvacku, ale pak se líznete a hned se valíte k forbesu, jak velká
voda na hráz mašlovickýho rybníka tudle na jaře, a tam už se jede
docela jiná liga, to už ani nestačíte ve víru vášně, rajcu a hazardu
472
Alan Svejk
rozměňovat litránky na drobný,” vysvětlil Švejk se sobě vlastní nevinností a stručností.
„Nic jinýho než výmluvy jsem od vás nečekal! Dejchněte na mně!
No tak!” přistoupil Lukeš blíž ke Švejkovi.
„No to snad ne!” odskočil nadporučík pohoršeně. „Vy jste zase
pil...?!” pravil skoro nevěřícně, než spustil neodvratnou litanii.
„Vy prašivej mizero, všivej dobytku, strašlivej omyle přírody!
Tohle dneska slouží v Armádě, a ještě pode mnou! A to jsem vám
jasně říkal, že alespoň dneska máte pít jen vodu, jako každej slušnej
člověk! Takhle jako chcete jít dovnitř? Na Ministerstvo???
Víte co? Obraťte se, běžte raději zase domů, a já jim tam řeknu, že
máte třeba horečku, že je to nadmíru vážný, že už vám pomalu sháníme feldkuráta, aby vám dal poslední pomazání... asi jste tak zesláblej
z toho, jak vzorně plníte služební povinnosti, a zásadně střízlivej!”
„Dovoluju si upozornit, pane obrlajtnant, že jste ráno do telefónu
jasně říkal, že si mě tam vosobně vyžádali taky, a kvůli tomu jste mě
vytáhnul z mýho dobře vyleženýho pelechu, když jsem si plánýroval,
jak si dneska sladce přichrupnu! Von má přece člověk i nárok na
ňáký služební volno, nó né?
A nemůžu se házet marod jen kvůli tomu, že jsem si dal jednoho
maličkýho rumajzníčka na posilněnou... kde bysme to byli? Za to by
mě teprve zavřeli, a bylo by to ouplně voprávněný! Takovou hroznou
věc po mně nemůžete chtít, takovej nečestnej podraz na republice,
která mě dneska zase moc potřebuje, jak to tak vypadá! Nebojte, to
se krásně vyřeší, spasitelkou žvejkačkou,” uklidnil Švejk nadřízeného, a začal si prohmatávat kapsy.
„A jéje, já je zrovna dneska zapomněl,” pravil poté Švejk se
smutným výrazem. „Není tu někde poblíž ňákej stánek s vobčerstvením? Že bych ten rum spláchnul limonádou?”
Nadporučík jen bezmocně zakroutil hlavou.
473
Alan Svejk
„Pravda je,” zakončil pak nadřízený svou litanii smířeně, „že na
situaci asi vaše příšerný sako a nevoňavej dech už nic nezmění.
Máme asi malér, Švejku! A velkej, plnotučnej! Všechno tomu nasvědčuje... máte nějakou teorii, co se stalo, jak je u vás zvykem? Stojí za tím Denisa, viďte?”
„Já bych zase tak nepospíchal s příkrejma soudama, pane obrlajtnant! Ctěme tu prezumpci neviny! Vono se mi to moc nezdá, že
by za tím ta naše kámoška a v kolektývu moc voblíbená kolegyně
stála, páč není žádnej důvod, aby to tahali až sem, takhle vysoko
nahóru! Sám jste říkal, že to by spíš jen přišla ta přísná notářka k
nám do kanclu, a dala vám vejhružně podepsat ňáký ty nehezký papíry s kaňkama na pověsti i budoucnosti!
Maximálně by ta slavná příchozí delégace byla s kapánek
vopásaným doprovodem, co by vám nasadil lesklý módní želízka, a
vodved si vás na erární kafe na fízlárnu, a pak exprésem do toho moc
outulnýho hotýlku na Pangráci, jak se vo něm u nás v Libni častokrát
pěje v tesknejch písních, jak tam maj na voknech mříže, aby vám
někdo nevykradnul cimru! Nejsme ale tak důležitý, aby se kvůli nám
vobtěžoval i samotnej ministr Vobrany... natož v sobotu! A tolik
jsme toho zase ze svěřenejch peněz daňovejch poplatníků ani nepropili!
Halejte, já tým podržím, dyžtak to vezmu všecko na sebe, že jsem
měl těžký dětství, a zapíjím denně žal z vopuštěnosti a nepřijetí a nedostatku lásky, hlavně abyste vy jako komandýr přežil tudle vošklivou čistku a bojová schopnost našeho speciálního outvaru tak byla
nadále zachovaná!
Abych řekl pravdu, todle mi vrtá hlavou ouplně nejvíc! Proč
dneska? Vyrazit nás přece mohli i v pondělí! Proč ten podivnej
kvalt? Je to divný... moc divný!” dumal Švejk.
474
Alan Svejk
„Jedině snad,” zazářily Švejkovi náhle oči inspirací, „že by z nás
chtěli udělat ten vzornej příklad do ‚Armádního měsíčníku’, jak se
věci v moderní Armádě maj dělat, aby nám Amíci záviděli! Propaganda musí bejt, asi bylo k dispozici málo hrdinů, tak už došlo i na
nás! To je teda fofr!
Navíc, dyk von ten ministr, co nás bude dekórovat těma metálama,
asi nemá moc času, věčně někde rozlítanej, v Brusélu nebo ve Státech na koberečku, NÁTO si ho podává, že třeba zlobil a nakoupil
málo vejbavičky vod hladovejch zbrojních magnátů, co sice žvaněj
vo světovým míru a vobraně, ale přitom ani nestačej balit vagóny
plný munice a kvérů... tak se holt celý to posvícení musí spláchnout
v sobotu!”
„A takhle nějaký reálnější vysvětlení byste neměl?” nesouhlasil
důstojník. „Tomu přece sám nemůžete věřit! Metály se dávají za
roky služby, a nikoliv za pár týdnů práce v Agentuře, kdy jsme ještě
půlku času kvůli vám strávili strategickejma rozhovorama po hospodách u piva, a to za erární peníze, jak jste správně zdůraznil!
Vy jste prostě kovanej pitomec, nic jinýho! Ne, abyste to tam
říkal, člověče nešťastná - to už bych vás musel doopravdy roztrhnout
vejpůl, přerazit o vás bejkovec a nechat zavřít, až zčernáte!
A jen abyste měl obrázek kompletní, Denisa má přijet taky, ale
řekla mi, že dorazí později, že si musí ještě něco důležitýho zařídit.
Kolega Rýdl mě přitom zrovna informoval, že je v nějakým salónu
krásy a nechává se tam šlechtit mejkapem, jako kdyby šla na ‚Ples v
Opeře’!
Teda, já mám, ale snovej tým! Opravdu jste všichni veliká podpora, že se cítím až milovanej, jako vlastní babičkou! Jeden, jako
druhej - za korunu bych si vás na Matějský u kolotočů koupil pět, a
ještě by mi zbylo na ‚Strašidelnej zámek’!
475
Alan Svejk
Že vy se s armádníma poctama a státníma metálama vrátíte na ten
váš libeňskej pracák, Švejku, jak jste tak procítěně mluvil o jeho láskyplný péči o klienty? Co vy na to? Už jste se pro republiku napracoval dost! Nechcete si po tom všem duševním vypětí a nebezpečí
trochu odpočinout?”
„Já ouplně rozumím vašim temnejm pocitům, pane nadporučíku, a
vopravdu bych nejčko nechtěl stát na vašem místě, dyk jste voficýr,
to je velikánská funkce, vodpovědná! Tudle ale přísahám, že máte
mojí ouplnou podporu a budu svědčit před tím papežským tribunálem, co nás asi už čeká celej nabroušenej, páč máme kapánek zpoždění, že jste nic nelegitýmního neudělal, a dycky jste vodpovědně
zvohledňoval nejvyšší zájmy lidu a držel se naší posvátný Oustavy, i
za všech těch hrozně pohnutejch vokolností, co nás nebohý služebníky republiky každodenně potkávaj na naší tajný misi!
Dejte na mně, že jim ty vošklivý nápady, abyste třeba zejtra stál u
ňákýho hrdélního soudu na Vovocným trhu, moc důrazně rozmluvím... a když to bude nutný, dám tam někomu přes držku!” kasal si
Švejk rukávy nepadnoucího saka, že se švy varovně napínaly, až na
jednom vybouleném rameni rezignovaně zapraskaly.
Nadporučík si jen bezmocně povzdechl, jak se mu z té nebezpečné
situace, z níž ten blbec Švejk tradičně udělal absurdní frašku, zatočila
hlava.
„Tak tedy jdem,” nalezl v sobě zbytek sil, a vykročil ke vchodu do
budovy.
476
Alan Svejk
Švejk manažérem - Voranžová je barva naše
Voranžová je barva naše
Ministerská písařka, co ji sem vytáhli z dlouho plánovaného relaxačního víkendu v Orlických horách, který namísto doma nahlášené kamarádky mínila strávit s tajným milencem, otevřela víko notebooku a začala psát.
„Přísně tajné... Mimořádná ministerská porada dne... Možné bezpečnostní ohrožení státu... Neodkladná situace... Žádá se okamžité
řešení na nejvyšší úrovni... Zneužití armádních zdrojů a chráněných
informací... Speciální kvalifikace... Účastni...”
Když si povšimla Švejkova nepřehlédnutelného jména na seznamu
účastníků porady, oprávněně se zarazila, a obrátila se na náměstka
vedle. „Podívejte se...!” sykla.
Náměstek Kadlec, vyhlášený svou prudkou povahou a důsledným
aplikováním metody ‚cukru a biče’, se jen usmál. „Paráda!” poděkoval jí, a již se tetelil, jakou má v rukou pořádnou munici pro tu radostnou chvíli, až půjde do tuhého, a bude moci ukázat svůj nekompromisní přístup, i hlubokou informovanost o významných detailech, co ostatním, nikoliv tak bystrým, unikly!
Zatím však mluvil druhý přítomný náměstek Polák, a nebyla to
vůbec hezká řeč.
„Taková partyzánština! Kdo tohle schválil! Nikdy jsme nedali souhlas k týhle vaší hurá akci! Já se ptám, kdo je za to odpovědnej? Protože ten dotyčnej prostě nemá co dělat v ozbrojených složkách státu!
Ano, pane kapitáne - Ministerstvo bude žádat velmi konkétní odpovědi o tom, kdo rozhodl o tomto totálním nesmyslu, který celou tu již
tehdy velmi vážnou situaci ještě nadále zhoršil! A věřte mi, že tohle
477
Alan Svejk
už se nedá jen tak schovat pod koberec... opozice nás v Parlamentu
normálně sežere, a tuto laskavost někomu rádi oplatíme!”
Kapitán Novák z Vojenského zpravodajství, ke kterému náměstek
mluvil, zůstával kupodivu ledově klidný, zatímco Švejk s nadporučíkem se jen divili, oč tu vlastně běží. Nebyli tady snad nějakým
omylem? Nikdo si jich zatím ani nevšímal, a jen udiveně zírali na tu
podivnou scénu.
Samotný ministr se taktéž tvářil velmi rozzlobeně, ale zatím jen
přikyvoval svému podřízenému.
„Celá záležitost se tímto odebírá z vaší kompetence, a to s okamžitou platností!” oznámil náměstek Polák nakonec s vítězným úsměvem. „A to jméno chce mít pan ministr v pondělí ráno na stole! Nebo
rovnou něčí žádost o dobrovolný odchod do výslužby z osobních důvodů. Ale tím to nekončí, to vás můžu ujistit! Takhle to... zvorat! Taková neprofesionalita! Někdo si zase hrál na kovboje a na hrdiny!”
Ministr zastavil tu prudkou řeč pokynem ruky. „Situace je nesporně vážná. Musíme udělat několik rozhodnutí. Otevřeně říkám, že
stupeň bezpečnostního ohrožení státu by se za daných okolností měl
zvýšit na ‚oranžový’, a to bezodkladně, než se o věci podaří získat
více informací.”
V místnosti, kde bzučely rušičky odposlechu za okny s tabulkami
ze speciálního skla, odolného proti rezonancím a tedy i funkci dálkových laserových mikrofonů, se rozhostilo napjaté ticho.
„To mi připadá přehnané, to se nezlobte, pane ministře,” vložil se
do věci armádní generál Matoušek. „Souhlasím, že situace je vážná z
hlediska pochybení, ke kterým ve věci dosud asi došlo, a nesporně na
naší straně. Rozhodně se to ale netýká ohrožení státu jako celku! Průběh obou problematických operací jsme samozřejmě důkladně sledovali a nic nenasvědčuje existenci jakéhokoliv faktického rizika.
478
Alan Svejk
Ostatně, oba objekty jsou stále pod pečlivým dohledem... toto prohlašuju na svou odpovědnost!”
„Tak to jste s těmi počty až moc skromný, pane generále!” chopil
se náměstek Kadlec bez váhání šance. „Mne ve škole učili, že mezi
čísly dva a osmnáct je docela podstatný rozdíl! A nemluvíme tu o
prodavačích párků, ale špičkově vycvičených armádních specialistech, kteří vám před očima přešli k... protistraně!
Naše informace potvrzují, že za věcí prokazatelně stojí cizí výzvědná služba! Osmnáct vašich mužů! Šestnáct vojáků s expertní
bojovou kvalifikací a tihle dva z armádní rozvědky - to už je pořádná
síla! To je komando, které může zítra provést něco moc nehezkého!
A vy to říkáte, jako kdyby si jen zašli na výlet do Prachovských skal
a opozdili se s návratem do kasáren!”
Na to se nedalo nic říct. Někdo opravdu něco moc pokazil!
479
Alan Svejk
Švejk manažérem - Utekli nám komandosové
Utekli nám komandosové
Jelikož se slovní přestřelka mezi zástupci Ministerstva a Armády
stala poněkud vleklou, až zdlouhavou, nadporučík Lukeš se dovolil
plukovníka Tejce, velitele armádní komunikace pražské vojenské oblasti a svého neformálně nadřízeného, aby mohli jednání na chvíli
opustit. Zašli na chodbu, kde si nalili kávu. Zatímco nadporučík se
nadále tvářil ustaraně, Švejk se tvářil až vesele.
„Tak v tomdle královským maléru prsty určitě nemáme, pane obrlajtnant!” upil Švejk kávy, do které si labužnicky dal hned dva sáčky
cukru a též smetanu, aby něco ujedl z erárních zásob. „Takže si zase
můžete klidně vydechnout, vorazit si, dyk je to krásnej den! Támdle
v parku si zpívaj ptáčkové... Voni nás sem asi pozvali kvůli ňákýmu
vodbornýmu vyjádření, né proto, aby nám umyli hlavu, jak jste se
zbytečně vobával! Ale polízanice je to pořádná. Někdo to moc
vodser... vodnese, pardón!”
„Jak se něco takovýho mohlo stát,” pravil nadporučík tiše. „To je
nadělení! A ještě se z toho asi udělá politická věc! Každopádně, tohle
Armádě určitě neprospěje! Moc se tomu neradujte, Švejku! Tohle
hází moc temný stín na nás všechny. A jestli jste součástí týmu, tak
se alespoň přestanete tak blbě, spokojeně usmívat! Aby si někdo
nemyslel, že jste taky pod knutou cizí rozvědky! Tenkrát na krajským velitelství jste byl výslovně zmíněnej jako podezřelá osoba! A
mají na vás prý složku! Říkali, že údajně jen tenkou, ale kdoví! Tihle
pánové z kontrarozvědky málokdy říkají všechno, co vědí!”
„Pomluvy, závist, že jsem se vyšvihnul a dělám kariéru, nic jinýho
v tom není!" smetl Švejk poklidně ta vážná podezření. „Pardón, pane
obrlajtnant! Já jsem si jen moc voddechnul! Vona služba v Armádě
holt není jen producírování se sapíkem a plnění velkejch brannejch
480
Alan Svejk
úkolů v póli i na cvičišti, ale jak vidíte, vobčas k tomu, v pohnutejch
chvílích, patří i ta zatracená politika!
Co je ale důležitý, že v týdle kaši nejsme jako účastníci! Bez vohledu na to, co se děje na vyšších místech, musíme dál plnit naše vejznamný úkoly, a nic nás nesmí zdržovat vod práce! Tak snad to
dneska nebude dlouhý - von je totiž večer důležitej fotbál! Hrajem s
Mozambikem!”
Na chodbě se ozvalo zaklapání podpatků - Denisa dorazila ve
správnou chvíli, jak bylo jejím zvykem. Dnes jí to neobyčejně slušelo, ač si nadporučík pohrával s myšlenkou, že jí to zpoždění náležitě
vytmaví.
„Tak jste si ty svoje důležité věci vyřídila, paní kolegyně?” donutil
se k milému úsměvu. „Já jen, jestli vás pan ministr moc neobtěžuje,
takto v sobotu?”
Zamrkala dlouhými řasami. „Jsme na správném místě ve správný
čas. Na každé krizi je totiž něco dobrého,” odvětila učeně. „Třeba
příležitosti. A pro naši organizaci je tato krize velkou příležitostí,
pane řediteli!”
„Jako třeba?” zajímal se nadporučík, zatímco Švejk usrkával kávu,
a zaujatě si Denisu prohlížel. Měla jiné vlasy, umně načechané, a vůbec jí fasáda nějak podezřele prokoukla.
„To velmi brzo uvidíme! Bylo mi naznačeno, že vzhledem k našim speciálním aktivitám a znalostem jsme se stali součástí expertní
informačně-exekutivní skupiny, která se bude podílet na vyřešení celého problému. Dám si také kávu, děkuji,” poručila si nakonec jako
dáma, a bylo na Švejkovi, pozicí pucflekovi, aby ji galantně obsloužil.
„Co jsou tihle pánové zač, nevíte?” kývla Denisa k jiné skupince
civilistů, co o čemsi opodál vzrušeně diskutovali.
481
Alan Svejk
„Jednoho z nich znám, je to psycholog. Testuje důstojníky, zda
jsou osobnostně kvalifikovaní pro službu. Asi dělal i na těch... objektech,” odpověděl Lukeš opatrně. Vůbec se v této studené budově
necítil dobře - zdálo se, že tu stěny mají uši, a nemínil si nějakými
nemístně otevřenými komentáři polepit kariéru!
„Už vám řekli, co se přesně stalo?” zajímala se Denisa dál.
„Prej se ztratilo šestnáct zkušenejch vojáků, co jsou teď prej nebezpečný pro stát, páč je prej vovládá cizí rozvědka s nekalejma
oumyslama,” informoval ji Švejk poněkud volným výkladem. „Chtěj
proto vyhlásit ten voranžovej stupeň vohrožení státu, nebo có, a
zvejšit vostrahu stratégickejch vobjektů. Začíná plný vyšetřování a
už tu začaly padat hlavy!
Von totiž ňákej chytrák z Vojenskýho Zpravodajství poslal za
těma nebohejma soldátama eště dva rozvědčíky, nó a ty se ztratili
taky, stejně jako ty vostatní, vejcvik nevejcvik! Takže tu prej máme
co do činění s vopravdicky krizovou situací! V kasárna v Hradišti se
prej už rozdává vostrá munice a nabíjej laufy kanónů, von si to ňákej
snaživej komandýr asi vyložil až moc do důsledku!”
„Neztratili se,” uvedl to Lukeš na pravou míru. „Jenom prostě už
neslouží republice, ale jistý obchodní korporaci, která je považovaná
za rizikovou pro bezpečnost státu. Jsou tu otázky, zda někdo nestaví
soukromou armádu, a k čemu ji případně chce použít.
Hlavní potíž ale je, že tahle Korporace musí používat nějaké moc
přesvědčivé metody, a tím je nebezpečná extrémně! To opravdu nebyli nějaký branci, co hlídají sklad s náhradníma dílama do náklaďáků... byli to všechno zkušený, ostřílený a hojně vysokejma vyznamenáníma dekorovaný kluci ze speciálních jednotek, většina i se
zkušeností v boji. A ti dva od VZ, to byli zase ostřílení agenti, plně
psychologicky ověřený pro optimální předpoklady k infiltračním
operacím!
482
Alan Svejk
A přesto - všichni do jednoho najednou mají nový pány, a
dobrovolně! Armáda je nemůže přesvědčit ani k tomu, aby řekli, co
se jim stalo, natož k tomu, aby se nějak vrátili pod přísahu, co složili
kdysi republice! Prostě si vybrali. Nikdo nechápe, jak a proč. Nedostali peníze, ani letenku do Karibiku! Proto je tu podezření na zneužití nějaké neznámé, vysoce pokročilé technologie pro manipulaci
mysli. Nitky vedou prý do zahraničí...” naznačil nadporučík.
„To mi připomíná,” vložil se znovu Švejk, „ten slavnej film ‚Mančuriánskej kandidát’. Viděli jste to taky? Dobrej biják, né? Tam taky
někde v tý Koreji chytili pár nebohejch américkejch vojáků, ňák jim
vymyli hlavy, a naprogramovali je pro ňákou voperaci, až se vrátěj
domů. A taky se použila ňáká ta technológie, i když proti dnešku asi
dost amatérská!
Von holt ten technickej pokrok je pěkná věc, ale vobčas se zvrtne!
Dřív nebo pozdějc by se takový závadný věci prostě vynalezly, a
teďka si to hrdinný úsilí vědátorů a vynálezců, co je lepíme velkorysejma univérzitníma grantama z našich daní a dáváme jim každoročně metál za přínos vědě a pilnej vejzkum, místo toho aby ho konečně dostal můj děda, pořádně vyžerem!
Ale možná je to celý kravina, a ty klucí prostě jen měli malej žold,
tak si našli dobrej ďolík a ňáký ty korporátní jistoty, aby se líp postarali vo rodinu. Akorát je divný, že skoro všici jsou prej stavem
svobodný... co? Že by v tom byl hazard, a podobně finančně náročný
koníčky? Hergot, to je mi zase tak zašmodrchaná zápletka! Já navrhuju, počkat, jako v tom filmu!
Tam to přece u jednoho taky ňák dokonale nefungovalo a vybavoval si hrozný vobrázky, tak vobjel ty vostatní kluky z bejvalýho
mančaftu, esli to maj taky... ale nikdo mu nevěřil, a eště z toho byly
vopletačky, hlavounům se to jeho hrábání do minulosti nelíbilo!
Tady žádný vopletačky nebudou, dyk jim zpravodajci všem furt visej
483
Alan Svejk
za zadkama, a rádi si poslechnou jejich příběhy, esli si teda klucí budou chtít povídat!”
„Asi bysme se tam už měli vrátit,” ukončil nadporučík Švejkův
monolog. „Ať si o tom poslechneme víc.”
484
Alan Svejk
Švejk manažérem - Zradili vlast za lásku
Zradili vlast za lásku
„Byly provedeny důkladné analýzy veškeré elektronické komunikace objektů, a dálkovým přístupem též získán veškerý obsah
pevných disků jejich počítačů, včetně smazaných souborů,” popisoval zrovna nějaký informační expert z VZ provedená opatření.
„Prosím vás, zestručněte ten výklad!” přerušil ho náměstek Polák
znuděně. „Tohle všechno víme ze zprávy, kterou jsme všichni dostali. Jak tedy protistrana získala naše muže? Vysvětlete nám to prostě a
jasně!”
„Jelikož se zde na poradě nacházejí též osoby, nedisponující bezpečnostní prověrkou,” podíval se kapitán Novák významně směrem,
kde posedával klimbající Švejk, „přesný mechanismus naverbování
nelze sdělit a informace zůstává přístupná pouze povolaným osobám.
Každopádně, vzhledem k systematičnosti postupu, kdy protistrana
doslova ulovila naše muže, nekompromisně a s jistotou, máme
oprávněné podezření na kompromitaci našich interních databází, i
psychologických profilů našeho personálu. Co ale prozradit lze ovlivňování provedly osoby opačného pohlaví, které, řekněme,
ukázaly našim vojákům nějaký nový rozměr... lásky.”
„Takže já to pro přehlednost shrnu,” poposedl si Polák. „Naši kluci byli zlákáni láskou k tomu, aby opustili všechno, co kdy měli a oč
v životě usilovali, a začali s novou, pochybnou kariérou v soukromém sektoru. A to všechno ve jménu lásky, kterou dostali, a
klidně šli ihned sloužit nějaké Korporaci!
To je prostě neuvěřitelně směšná konstrukce! Musí za tím být něco
jiného! Víte, kdo tedy ty dotyčné navedl? Nebo proč to všechno
udělaly? Přece se nedá věřit tomu, že by se jednalo o náhodu!”
485
Alan Svejk
„Víme, alespoň přibližně,” odvětil kapitán Novák. „Ale jakékoliv
dosavadní metody získání bližších informací se ukázaly neúčinnými.
Víme, jak. Víme kdo, nevíme proč.”
„To zní trochu rezignovaně! Jste si jist, pane kapitáne, že vaše
služba se stávajícím vedením dokáže stále plnit svou funkci v obraně
státu na výbornou? Nenasvědčuje tento kiks spíš tomu, aby se tam
vyměnilo vedení?” zasáhl opět náměstek Kadlec.
„Myslím, že už jsme toho slyšeli dost. Hlavně, jak něco nejde, jak
něco nevíte,” přidal se i druhý náměstek rýpnutím. „Teď byste mohli
začít s tím, co se ve věci dá dělat! Ptáme se vás tedy otevřeně: jak deaktivovat naše muže? A jak zabránit tomu, aby tato rozkladná operace, nebezpečná pro nejvyšší zájmy státu, nadále probíhala?”
„Dovoluji si citovat známou poučku, že je krajní nerozum, bojovat
proti nepříteli, kterého neznáme! Nedoporučujeme proto zatím jakékoliv přímé akce proti uvedené Korporaci, ani zúčastněným osobám - ať již našim mužům, anebo těm ženám, které je přetáhly k protistraně. Jako žádoucí postup se jeví pokračovat v získávání nezbytných informací, ale samozřejmě, změnit metody přístupu. Být
více... originální.
Je zcela neúčelné, realizovat další obdobnou akci, jako ty dvě
předchozí. Naši kluci evidentně, i přes všechen výcvik a papírové
předpoklady, narazili na něco nepřekonatelně silného, čemu prostě
podlehli. I náš personál jsou pouze lidé a shodneme-li se na tom, že
jde o něco nového a nadmíru propracovaného, je třeba protivníka
klasifikovat jako více než důstojného soupeře, a přijmout jeho hru.
Tedy, změnit přístup, a nasadit alternativní zpravodajské assets.”
Náměstek Kadlec se důvěrně naklonil k ministrovi. „A teď to přijde! Víte, pane ministře, kdo je ten zavalitý jedinec tamhle na konci
stolu? Jmenuje se Švejk, a je to vnuk TOHO Švejka, prý se znepokojivě nízkým IQ a věčně pod parou! Armáda ho nasadila na nějaké do-
486
Alan Svejk
mnělé speciální úkoly, ale podle mého názoru tím svérázným krokem
jen potvrzuje absolutní nedostatek elementárních kompetencí současného velení!
Oni jsou totiž natolik originální, že těmi vznešeně znějícími ‚alternativními zpravodajskými assets’ myslí mimo jiné i... tohoto
Švejka! Podívejte se na něj: to je zpravodajský důstojník nové generace, který nepochybně uspěje tam, kde selhala veškerá Elita Armády! To jsou panečku nápady nové doby!”
„Lepšího si vybrat opravdu nemohli,” přisvědčil ministr. „Tím líp!
Neuškodí, když nakonec přesvědčíme k rezignaci celé armádní velení, a dosadíme tam kvalifikovanější osoby!”
„Takže vy s tím souhlasíte? Podpoříte to?” sykl náměstek zděšeně.
Ministr se jen usmíval.
487
Alan Svejk
Švejk manažérem - Prácička pro blbý
Prácička pro blbý
„To je slovo skutečného rozvědčíka, pane kapitáne,” rádoby
uznale prohodil náměstek Kadlec. „Nyní máte řešení, a jak vás poslouchám, tak tentokrát se to již provede dozajista správně! Slyšel
jsem tu fascinující zprávu, že vámi tajemně zmíněné extra speciální
zpravodajské assets jsou osobně přítomny tady mezi námi?
Dovoluji si vyzvat ctěné účastnictvo porady, aby neprodleně obrátilo zraky směrem na jih, do sekce, kde sedí ten výrazný pán ve výborně střiženém a dokonale padnoucím obleku až z Paříže, nemýlímli se? To se pozná na první pohled! Od pohledu dokonalý infiltrační
nástroj! Můžete se nám, prosím, představit?”
Švejk nejprve nereagoval, všechny ty předchozí učené řeči ho maličko uspaly, tak si poklidně poklimbával a zdál se mu zrovna moc
hezký sen o velké lásce, ale jelikož ho nadporučík pod stolem prudce
kopl do nohy, tak vyplašeně povstal, a mírně se plénu uklonil.
„Já jsem ňákej Švejk...” pravil skromně, zaražen všemi těmi vysoce postavenými zraky, přičemž si nemohl nepovšimnout, jak se mnozí přítomní usmívají, až vysmívají. Ale Švejkovi, životem otužilému
Libeňákovi, to odvahu nevzalo! S rozhodností pokračoval.
„A hlásím se jako dobrovolník na tendle přísně tajnej, speciální,
zvláštní úkol nejvyššího státního vejznamu! Vono když to nevyšlo s
těma vašema elitníma soldátama, tak možná pomůže, když se změní
ta stratégie, a pošle se tam někdo né tak chytrej a schopnej, jako
voni! Dyk von ten intelekt je někdy až votravnej problém, ale to se
vám u mně nestane!
Jó, já neselžu, páč mám tydle vynikající kvalifikační předpoklady:
jsem totiž prej kapánek vomezenej, co se myšlenkovýho rozletu tejče, tak to mám šrajbnutý v mým dlouhatánským felčarským reportu,
488
Alan Svejk
plným cizokrajnejch názvů, že jim ani slovník nerozumí, dyk voni
tehdá kvůli mně svolali u vojenskýho vodvodu i tu speciální komisi!
Takže cokoliv na mně budou ty nepřátelé zkoušet, tak to vůbec
nepude, páč já prostě intelektuálně nepochopím ty jejich vychytaný
tajný psychologický plány, a ty strašný ouklady po mně neškodně
sjedou, jako voda vokapem!” našel Švejk výstižné přirovnání na závěr.
„Skvělý nápad!” pochválil jeho vystoupení náměstek Kadlec.
„Když to nezvládli chytří, pošleme tam hloupého, jako v té pohádce!
Děkujeme vám za vaši nádhernou oddanost službě státu, pane
Švejku! Myslím, že je rozhodnuto... zrušte příkazy na vyhlášení
oranžového stavu a vyhlašte celoarmádní dovolenou! Protože nasazením pana Švejka na úkol je věc předem vyhraná, a můžeme
všichni jet na Slapy rybařit!”
„Švejk bude v operaci plnit subsidiární úlohu, a má to svůj přesný
účel,” pokračoval kapitán Novák. „Skutečně si totiž myslíme, že významné strategické změny v postupu jsou nutné. Nicméně, hlavní
část operace vykoná odlišný asset, ženského pohlaví, který tak obejde zjevně nečelitelný psychologický tlak protivníka, a pokusí se
naopak stát jedním z jeho vlastních assets, myšleno těch, které následně svádí naše muže.
Tak může snáze pochopit, jak celá operace přesně funguje, a zejména, dostane se k lidským zdrojům výše ve struktuře organizace,
nejlépe těm, které dosud neznáme, ale mají v akci kritickou úlohu.
Identifikujeme je, a následně rozhodneme o dalším postupu.
Celá akce tedy proběhne takto. Pro zmenšení rizika odhalení celou
akci nebudou provádět standartní bezpečnostní složky státu, vzhledem ke dříve zmíněnému vysokému riziku kompromitace, ale ‚Speciální útvar C102‘, který je naštěstí zřízen zcela mimo armádní strukturu.
489
Alan Svejk
Tento útvar umístí do bezprostředního okolí jedné z ‚aktivních’
zaměstnankyň protistrany náš asset ženského pohlaví. Avšak pro
účely precizního krytí jeho nasazení, bude se jednat o akci dvoufázovou, kdy nejprve bude umístěn právě tady pan Švejk, a to ve
funkci zcela nekompetentního, obhroublého marketingového
manažera v nepadnoucím obleku, od něhož nikdo nebude čekat jakoukoliv spjatost se zpravodajskou komunitou, a který nějakým zázrakem uspěje ve zvýšení návštěvnosti a tržeb obchodu, kde náš objekt pracuje!
Pan Švejk má navíc sám o sobě dokonalé krytí ze svojí předchozí
pracovní praxe, a navíc, spoustu známých v domovské Libni, kteří
rádi potvrdí jeho legendu!
Nový obchodní úspěch si bude přirozeně žádat posílení pracovních
sil, kdy bude najata skrze inzerci jako nová prodavačka zovna naše
žena. Tu navíc pan Švejk může důkladně vyškolit v prodejních
dovednostech!
A nyní začne naše psychologická hra.
Pan Švejk se bude předstíraně ucházet o náš asset, o její přízeň, ale
zejména o to, aby mu byla po vůli. Natolik otevřeně, aby se o tom
náš objekt takříkajíc z první ruky dozvěděl, vzbudilo to v něm emoce, až soucit vůči našemu assetu, se kterým se jako kolegyně spřátelí,
a objekt bude přesvědčen k aktivnímu hledání cest, jak nové kamarádce pomoci.
Očekáváme, že dojde ke dvěma možným scénářům: buď objekt
nabídne assetu určité alternativní uplatnění v zájmu naší cílové
Korporace, anebo požádá svého partnera, našeho ztraceného vojáka,
aby konal, a důrazně vysvětlil panu Švejkovi, že má ustat s tímto
nepřijatelným, neprofesionálním chováním.
V každém případě dostaneme buď objekt, nebo našeho vojáka sociálně blíže, s výhodou možnosti lepšího zkoumání, a dle vývoje
490
Alan Svejk
situace se budeme snažit o to, aby náš asset pronikl hlouběji do
struktury organizace - například, že bude panem Švejkem z důvodu
neopětování příchylnosti propuštěna z práce, a dostane se tak do
vážných existenčních problémů. Jak jinak by jí v té neradostné chvíli
mohla nová kamarádka pomoci, než tipem na alternativní pracovní
uplatnění?”
Než porada skončila, vyžádali si ještě Denisu k samostatné audienci. Co jí řekli, bylo velmi důrazné varování.
„Musíme vás upozornit, paní kolegyně, že ačkoliv vysoce oceňujeme vaši věrnost službě a dobrovolné přihlášení se na tento vysoce
riskantní úkol, tak pokud se v jeho rámci postavíte proti zájmům státu, bude proti vám použito rozsáhlých represí, včetně krajních
prostředků!
Víme, jaké jsou vaše speciání schopnosti. Dnes s nimi sloužíte
nám a jste přínosem, ale pokud byste byla taktéž přesvědčena pro
přechod k protistraně, jako vaši předchůdci, nemůžeme dovolit, aby
protivník držel v rukou takový esenciální asset!”
„Rozumím a beru na vědomí,” přisvědčila Denisa.
„Pokud se postavíte proti nám, musíme vás... deaktivovat, v případě nutnosti dokonce ukončit váš pracovní poměr s krajní platností.
Bude-li to třeba, jelikož nám třeba nedáte jinou možnost řešení, učiníme tak s největší rozhodností a důrazností,” varovali ji znovu v
náznacích, laikovi málo srozumitelných, ale insiderovi velmi názorně.
„Jsem s těmito pravidly srozuměna,” zopakovala Denisa.
„Máte jeden měsíc času. Pak situaci vyřešíme jinými, přímějšími
metodami, než doposud!”
491
Alan Svejk
Švejk manažérem - Nastupuje manažérská elita!
Nastupuje manažérská elita!
Nebylo zvlášť obtížné, přesvědčit majitelku malého obchodu s
módním oblečením, umístěným ve známém obchodním centru, cizí
státní příslušnici, aby vstřícně spolupracovala. Měla z minulosti nějaké úřední i zákonné škraloupy při vyřizování trvalého pobytu na území republiky a také daňové pletichy, které touto vstřícností mohly
být sice ne zahlazeny, ale povězme efektivně přehlédnuty.
Nabídlo se jí tedy pod korporátním krytím ‚Agentury pro Speciální Projekty‘, že umožní-li jejich špičkovému, ba zázračnému marketingovému manažerovi, Josefu Švejkovi, ročník 1977, ač bez oficiálně uznaného vzdělání, využít jeho speciální obchodní dovednosti
pro zvýšení tržeb jejího obchodu, čísi dobrá známá na Finančním
úřadě ochotně uhne očima od úřední složky majitelky prodejny, až jí
tato přistane na stole, mezi věcmi k vyřízení.
Švejk si od majitelky obratem vyžádal klíče a přístupové kódy k
alarmu, a vyzval jí, aby se v nejbližších dnech zdržovala v obchodě
co nejméně, protože se ihned míní pustit do práce a provést významné změny, které její krcálek značně pozdvihnou, sliboval jí sveřepě.
Neměla co ztratit, protože její obchod byl stejně jen krycím
podnikem pro nepříliš legální obchodní aktivity jejího milence, se
kterým sem kdysi přišli za novou kariérou i životem, na útěku před
zákonem v jejich původní vlasti, snad i nějaký zatykač visel ve
vzduchu... ale každý má přece právo na nový začátek! Napravit své
chyby!
Hned v noci, dlouho po zavírací době, Švejk s Denisou zašli do
nového působiště, aby se zblízka seznámili s novým prostředím. To
se dalo dohodnout s vedením centra snadno, noční zásobování obchodů zde bylo běžnou, ba nutnou věcí. I kdyby tam Denisu snad
někdo spatřil takto předem, vždy bylo možno tuto událost vysvětlit,
492
Alan Svejk
že je to Švejkův objekt zájmu, že jí nabídl atraktivní práci, avšak za
trochu té tělesné přítulnosti.
„Tak podívejte, Denisko!” začal Švejk s kolegiálním tónem instruktáž, „bejt prodavačka, to sice z laickýho pohledu vypadá jako
docela nízká pracovní pozice, ale ve skutečnosti jste královna ve
svým kšeftu, a důležitá vosoba! Vy budete dělat v hadrech, a spousta
lidí by vám klidně zaplatila za to, že jim řeknete svůj názor, esli jim
to voblečení, co si zkoušej, sluší, nebo né! Voni to vycejtěj, když jste
nápomocná, a tam leží kouzlo celý týdle práce!
Von každej člověk, co přijde speciálně do kšeftu s hadrama, si
není nikdy tak ouplně jistej, esli se mu podaří kaufnout něco epesního, co jemu nebo jí vylepší ten, nó jak se to menuje... Jó! Sociální
profil! Von je ten lidovej žebříček nestálej a nikdy nevíte, esli se tím
novým kouskem garderóby posunete vejš, anebo, pokavad to správně
nevošéfujete, esli se zase neporoučíte pěkně níž, zpátky mezi prostej
neušlechtilej lid!
Vo tom by holky a klucí vod toho Vuittóna z Pařížský mohli
dlouho vyprávět, kdyby jim to jejich povinná diskrétnost až stydlivost jen trochu dovolila! Vona ta mlčenlivost je nutná i proto, aby
se nezjistilo, že v praxi mívaj ouplně směšný platy, aby vlastník takový epesní značky vydělal víc, ale páč pracovat tam je votázka nesmírný prestiže, která vylepší životopis vo zlatem vyvedenou pasáž a
mnohý dvéře se jim votevřou, tak ty podmínky bez váhání berou!
Makat pro tu správnou korporaci se vyplatí i zadarmo, je to investice
pro vaši zářnou budoucnost. Hustou káru a epesní barák si holt koupíte až zejtra, když dneska sotva zacvakáte nájem, ale klíčový je, že
k nim budete mít správně umetenou cestičku! A vobčas z toho taky
ňáká ta značková kabelčička kápne, to si nemyslete! Tam se dobře
ví, jak správně řídit lidský zdróje, aby místo prachů přijaly jiný, vysoce sexy alternatývní kompenzace, pro posílení sociální pozice!
493
Alan Svejk
Chci vám tim teda říct, prostě a jednoduše,” zakončil Švejk
rozšafným máchnutím rukama, „že hadry jsou prodavačská šlechta,
rozumíte, lepší i než ta elektrónika a Ajfouny! Hadry totiž dělaj
člověka, a nikdo s tím nic nenadělá! Začínat s kariérou znova, naběhnu bez váhání na módu! Dyk dneska už jsou tam klucí ouplně běžný,
a vkus mám, to bych se stylově neztratil!
Možná i ňákou tu vlastní módní značku bych mohl zvorganizovat,
ale epesní, to vám povídám! Dyk já to jináč ani neumím! Na co v
bizu totiž šáhnu, to se promění ve zlato, že by i ten král Midas z
bajek vejral!
Umím prostě najít příležitosti i tam, kde je nikdo jinej nevidí! Měl
bych zkusit ňákej startup, v Brně je jich fůra, to prej dokáže každej,
vzdělání není potřeba, stejně ho nemám, zato mám tryskající
fontánku nápadů, a ta je dycky v provozu, maká i přes svátky! Ta
nezavírá!
Vono bejt kreatývní, to v člověku prostě buď je, nebo není! Každej jsme dostali ňáký ty dary, a já najednou vidím, ouplně šokovanej
tím rychlým vejvojem a hlubokým sebepoznáním, že asi nedílně patřím do voblasti reklamy, vostrýho márketinku! Udělat z bizu šou,
splácat projekt, kterej vožije, zazáří, udělá ve světě parádu! Vono se
né nadarmo říká, že počátek všeho je myšlénka... tak potom jsem asi
ten kreatývec! Co říkáte?”
„Vy byste byl opravdu schopný manažer prodeje, pane Švejk,” lichotila mu Denisa, zatímco si prohlížela interiér obchodu.
Švejk se napřímil a vypjal hruď. „Říkám to pořád, že jsem dycky
měl na víc! Akorát ten zabedněnej svět to kapánek nechtěl vzít na vědomí a myslel si, že ze mně bude mít jen vola, lůzra, nuznou lacinou
podržtašku a pucfleka, co na něj každej hejsek volá ‚hej počkej‘! Ale
brzo se smát přestanou, až postavím svý vlastní impérijum!
494
Alan Svejk
Naštěstí to pak Armáda vzala pěkně do rukou, jak se sluší a patří,
a poslala mě tam, kde je moje místo... a nejčko jsem teda hnedle ten
manažér, a vopravdickej!” pravil Švejk již neskrývaně nafoukaně.
„Nezapomeňte, že musíte být také trochu loudil a otrava, co se
mně týče, aby objekt reagoval, jak chceme,” připomněla mu Denisa
cíl mise.
„Já vím, ale todle bude dost těžká část toho našeho velkýho úkolu,” nabyl Švejkův hlas neskrývatelné ustaranosti. „Já se k ženskejm
dycinky choval slušně, a to mi všecky libeňský lehký holky určitě
rády potvrděj! A teďkonc todle služební nadělení... aby to nakonec
nepošramotilo tu mou pracně budovanou pověst a nemusel jsem se z
toho trapasu vodstěhovat až někam do Austrálie, mezi klokany!”
polekal se Švejk, když si uvědomil, kam až by se mohly zkazky o
jeho budoucích úletech v manažerské funkci dostat. Opomněl, že zde
nepůjde o trapasy, ale o lidské životy - minimálně ten Denisin.
„Prostě mě chcete dostat do postele, a zneužíváte trochu své
funkce, jste opojen tou novou mocí,” poradila mu Denisa takticky.
„Hmmm, to se vám lehko řekne,” zabručel Švejk. „Já nikdy
žádnou tu moc nedostal, nikdo mi ji nedal, tak si to ani nedokážu
prakticky představit! Ale vona se moc nerozdává, myslím, tu si každej musí splašit a vobstarat sám! Já byl pasývní, blbej, takže se nemůžu divit, že jsme se s toudle luxusní paninkou dost dlouho míjeli!
Připomíná mi to, nastavuje mi to zrcadlo, jak nuznej život jsem žil
eště nedávno, že jsem nemohl žádnou moc zneužívat, i kdybych
chtěl, páč jsem dočista žádnou nikdy neměl, nepocejtil! A to je pro
chlapa hrozný!
Třeba mě tadleta změna, který jsem se dneska naštěstí nakonec
dožil, ňák doširoka inšpiruje, a možná i vod základu změní! K
lepšímu, doufám! Ale je to mimořádně šťastnej konec jedný velký
strázně a dlouhýho vosobního oupadku, to mi věřte! Cejtím, jak
495
Alan Svejk
mnou nejčko proudí učiněný štěstí! My všici jsme požehnaný, dokonalý bytosti, ale sami si to kazíme, že sebou pohrdáme, nevážíme si
sami sebe!”
„S tím úkolem vám pomůžu,” uklidnila ho Denisa. „Trochu vás u
mojí nové kolegyně pomluvím, a nafouknu vaše domnělé hříchy,
které brzy spácháte ve vyšším zájmu.”
Švejk se zakabonil. „Měla byste si dávat trochu majzla na jazyk,
Deniso! Takhle učesaně přece žádná normální prodavačka nemluví ‚domnělé, pomluvím, které‘ - co to jako má bejt?
Jen zkuste bejt trochu... nó, prostě hloupá husička, abyste líp zapadla do pracovního kolektývu, jináč to nepude! Vod správný prodavačky se totiž čeká co? Né ňáký hluboký moudra, hlavně smysl
pro praxi, bystrá hlava, hbitý ruce a žádnej maňásek v kase!
Ale s tím vám zase pomůžu já, a milerád, abyste konečně slezla ze
svejch intelektuálskejch vejšin, votravujete s tím svoje okolí stejně
už dlouho, haha, tak budete mít taky malou vosobní nápravu,
duchovně se vobohatíte!
Halejte, a co kdybyste ve svý nový roli taky trochu bumbala, nó
prostě kapánek chlastala, nasávala? Jako měla prostě moc ráda ňáký
to barevný dámský pitíčko ve věčím množství? Vono by to vypadalo
náramně dobře, že jste třeba z rozvrácený rodiny, chudinka, nebo že
se s váma zrovna rozešel váš milovanej přítelíček, co jste mu věřila a
celá se mu naivně voddala, ale von vás mizera děsně zradil, zlomil
vám srdíčko, a naše nová kámoška bude mít hnedka věčí pochopení,
až to tady brzo začne houstnout!” dumal Švejk velmi prakticky.
„To nezní špatně,” souhlasila Denisa. „Budu si to pamatovat - bejt
hloupá, vodmítnutá, zklamaná a trochu nasávat, abych se z toho citovýho krachu vykurýrovala!” zkusila to hned.
„Přesně to je vono!” pochválil ji Švejk. „Nó, myslím, že se do
toho dáme, pěkně rovnejma nohama do vody! Snad mi to nebíčko
496
Alan Svejk
vodpustí, ty mý nehezký hřejchy, kterejch se na vás ve vyšším zájmu
budu muset dopustit, jak jste řekla!” povzdechl si Švejk, a vytáhl
zpoza prodejního pultu láhev rumu, kterou si tu již odpovědně nachystal na pracovní dobu.
„Tak na ouspěch naší velký akce!” rozlil zvesela panáky. Věděl,
že tentokrát Denisa nemůže odmítnout. „Ať máme kliku a splníme
naše vejznamný úkoly! V zájmu mise - šup tam s ním!” pozdvihl
skleničku.
„To je ale hnusný pití, pane Švejk!” zakuckala se Denisa.
„Některý věci v životě maj svůj půvab skrytej za fasádou vošklivosti, ale kdo se skrz ní vodvážně prokouše, vobjeví nádhernej,
sladkej svět,” zasnil se Švejk, a hned se znovu sápal po láhvi, aby popojel a ochutnal ještě více té krásy života!
497
Alan Svejk
Švejk manažérem - Ukážu ti márketink
Ukážu ti márketink
Druhý den přišla prodavačka Tereza do práce, a našla tam Švejka,
jak zrovna přerovnává stojany s oděvy, všude kolem nepořádek. Byla
o jeho příchodu od majitelky informována předem, a hned si pomyslela, co je to za novotu, že zrovna tento týpek zdejší krcálek jistě
pozdvihne!
Čekala fakt kohokoliv, ale Švejk? Jeho oblek mohl sloužit za odstrašující příklad zastaralosti, nepadnutí, nevkusu... a troufá si na kariéru v módní oblasti! K nevíře, kroutila Tereza nevěřícně hlavou!
Ale byla tu zaměstnancem, tak se musela na svého nového
manažera povinně usmívat! Švejk ji však pouze přejel ledovým pohledem a namísto pozdravu hned zhurta zabručel: „Bude se tu muset
vyrichtovat spousta věcí, takhle to dál nepude, plácat se vodnikaď
nikam, bez zářnýho byznys plánu! Chci z tohodle místa udělat špičkovej butik světový ourovně, vo kterým se bude nadšeně psát i v Ňú
Jorku v tom Voug, nebo jak se ten krám jmenuje, a buď mi s tím
pěkně pomůžeš, kočičko, anebo se sofort vodporoučíš ven! Může tu
pracovat jen ten, kdo si můj velkolepej plán vezme za svůj, a něco
pro něj udělá, přispěje k sukcésu našeho byznysu!” vyložil jí neúprosně.
Tereza se sotva držela, aby se nerozesmála na plné kolo, když si
povšimla obrysu malé, příruční láhve rumu, co Švejk skrýval v náprsní kapse saka! A nezdálo se jí to, skutečně tu chlast byl cítit! A
přitom na pultu ležela kniha ‚Marketing pro začátečníky‘, svítící
novotou! Dokonce v ní ještě byla založená účtenka, nepochybně s
dnešním datem!
„Míním tady nasadit špičkový márketinkový strátegie, samá
Amerika, Mek Kynzy sem ani nemusí posílat svý konzultanty, když
jsem tu teďka šéfem já!” pokračoval Švejk nerušeně, jako kdyby si
498
Alan Svejk
Švejk manažérem - Ukážu ti márketink
jejího pohledu na publikaci všiml. „Takže si tě budu muset taky
kapánek zaškolit, aby ses dostala do formy, páč vobsluha dělá kšeft!
Zaprvý, budeš vochotná, budeš se usmívat, doslova culit vochotou, a uděláš pro zákoše všecko, jináč si mě nepřej! Zadruhý, budeš
poslouchat všecky mý dobře mejněný příkazy! Zatřetí... hale, a co je
to vlastně ten dress coude, nebo jak se to píše?”
499
Alan Svejk
Švejk manažérem - Tudle teda vemem
Tudle teda vemem
K Terezinu neskonalému údivu však do týdne začali chodit lidé.
Nejprve si myslela, že se snad jedná o náhodu, ale počty návštěvníků
se zvyšovaly každý den, a o víkendu již dokonce sotva stíhala obsluhovat!
„Mám vysoko postavenýho kámoše v médiích, chodíme spolu
každou sobotu chlastat! Bez mediální podpory dneska v bizu nic
nejde, tos nevěděla? Musíš se vode mně eště moc učit, vo tom, jak
správně síťovat, získávat kritický kontakty, a budovat naše vobchodní impérijum,” poučil ji jednou Švejk, zatímco zálibně přepočítával tržbu. To byla práce, kterou od Terezy velmi ochotně převzal!
Jinak ji ovšem spíše sekýroval a dával najevo, že pochybuje o jejích kvalitách pro nasazení během nové, úspěšnější etapy obchodu.
Tereza pochopila, že asi přijde o práci, ale nijak zvlášť se tím neznepokojovala, fluktuace v oboru byla masivní a měla by vždy kam
jít. Navíc, byla tu lákavá záležitost s Korporací... ano, cítila se velmi
jistá.
Švejk zde nepřeháněl - skutečně o nich napsal ten slavný bulvární
plátek ‚Těžká pomluva‘, jehož záplava výtisků opanovala město a
zemi každou středu ráno, kdy vycházel, a jeho početní, lační čtenáři a
čtenářky se střídavě divili, pohoršovali, smáli a rozčilovali, ale
hlavně diskutovali o drbech, a zapomínali tak na četné strasti vlastních životů.
Nepřekvapivě se tam nacházela i velmi oblíbená, až renomovaná
módní rubrika, kde se outfity domácích celebrit buď kriticky rozcupovaly, ale opravdu tvrdě, že to nejednu VIPku donutilo až k slzám a
neochotě opustit luxusní příbytek celé další dny, než její kauza trochu zapadne a lidé se přestanou posmívat, anebo se naopak šaty vy-
500
Alan Svejk
volených vychválily až do nebes, a cesta ke hvězdám a veřejnému
rozpoznání se otevřela naplno!
Záleželo samozřejmě na úrovni vztahů příslušné celebrity s
úplatným šéfredaktorem Navrátilem, každopádně stačilo, aby tam
jejich obchod byl jedinkrát pochvalně zmíněn, jelikož z Turecka
zrovna dorazila nová zásilka zboží, které údajně pocházelo odněkud
z egyptské tkalcovny, a bylo ho tak možno propagovat jako ‚exkluzivní kolekci Kleopatra‘.
Tento název vymyslel Švejk, alespoň to si Tereza a svět měly
myslet, ač ve skutečnosti se zapojila jakási tvořivá mysl z Vojenského Zpravodajství, co Švejka zásobovalo přes diskrétní kanály
‚notami‘, jak reálně dosáhnout zvýšení věhlasu obchodu.
A drzý Švejk pak jen ty nápady ohlásil za svoje vlastní, což mu
dělalo náramně dobře, a nejen to, když si je pročítal, častokrát, jako
zkušený profesionál v oblasti ‚Sales‘, trousil zasvěcené komentáře
jako: ‚To mě napadlo taky!‘ či ‚S timdle částečně souhlasím‘, a brzy
sám nabyl falešného pocitu, že všechny ty pokročilé marketingové
tahy vymýšlí docela sám, a kdosi utajený mu jen potvrzuje a
schvaluje jeho vlastní zázračné propagační návrhy!
V praxi to ale celé fungovalo, a již ve čtrnácti dnech byl celý
kontejner zásilky vyprodaný! Tereza však musela připustit, že nastalý objem práce nemůže sama zvládnout - byla v práci dvanáct hodin
denně, stále na nohou, a narozdíl od starých dob, kdy měla dost času
na odpočinek, včetně klidu na oběd, nyní musela celý den kmitat kolem náročných zákaznic, a nestačila si ani kousnout do rohlíku!
Švejk, Denisa i celé velení Vojenského Zpravodajství se tedy tetelili blahem, když Tereza sama přišla s tím, že vzhledem k rapidnímu
růstu návštěvnosti podniku by byla potřeba nějaká další pracovní
posila, dočasně, alespoň na půl pracovního úvazku!
501
Alan Svejk
Oficiálně se k tomu nápadu ale Švejk postavil negativně, až rozezleně a pohoršeně: „Seš snad ouplně pitomá, náno? A kdo to bude
cálovat jako? Copak kradu? Néné, pěkně makej, jak šroub, nebudu si
tu živit další marnou holku, co se mi tu bude jen plýst pod nohy a
budu jí eště muset zaučovat, aby nám to tady nezkazila!
Novej člověk v týmu je dycky velký riziko, a to nejčko fakt nemí ním podstoupit, v týdle kritický fázi našeho vejvoje! V mým
prodejním plánu se hraje na betónovou efektývitu a festovou ousporu
nákladů! Precýznost, doumyslnost, sladěnost, jak říkává ten slavnej
řízek z časopisu Forbes, jak se jen jmenuje... jó, Bufet!”
Ale později ten argument po důvěrném rozhovoru s majitelkou obchodu uznal, a ona zase uznale přislíbila zasloužené zvýšení jeho
platu. Švejk byl následně velkorysý taktéž, směrem dolů ve firemní
struktuře, a oznámil Tereze slavnostně, že ji povyšuje do funkce ‚vedoucí asistentky prodeje‘. Když se nesměle otázala, co to obnáší
prakticky, vysvětlil jí to prostě: ‚Budeš víc makat za stejnej plat,
haha!‘ šklebil se úlisně.
Pověřil ji nicméně, aby zahájila nábor. „Podáme inzerát, vobstarej
to na Internetu, ale ať to nic nestojí! A snad se ňáká šikovná roba
sežene, ale budeš na ni koukat pěkně dohlýdnout! Každopádně, vyberu si ji sám, musí to bejt extra posila pro tým!” rozhodl nakonec
jako velký šéf.
Na inzerci reagovala spusta dívek a žen, se školami a praxí i bez,
ale ke všem měl Švejk rozličné výhrady a nelítostně je zase posílal
pryč, jako ‚tadle je moc nafrněná, ta by nám vodrazovala zákaznice‘
nebo ‚tváří se blbě, tu už nikdo nepředělá, ani já s mejma pokrokovejma metódama řízení lidskejch zdrójů‘ či ‚ví vo byznysu kulový
a její docela vobstojná fasáda to nezachrání‘.
502
Alan Svejk
Až pak přišla jakási Zuzana Válková, a ani u ní Švejk zpočátku
nedal najevo žádný velký zájem a nadšení, když vešla a pozdravila.
Zběžně si otestoval její prezentaci i obchodní dovednosti.
„Co si myslíš vo týdle?” obrátil se pak tiše na Terezu, aby mu řekla svůj názor.
Pokývla rameny. „No, vypadá docela schopná,” změřila si adeptku
očima. Ale víc se jí říkat nechtělo. Kdoví, třeba se brzy ta nová
mohla stát Švejkou oblíbenkyní, a to by pro Terezu mělo následky!
„Tudle vemem, na zkoušku, už mě to nebaví, furt se tu dohadovat
s neschopnejma dorotama! Bych se nejrači za ten pult postavil sám,
sakra, její plat bych si nechal v kapse a tobě bych ukázal, jak se věci
maj správně dělat v moderním bizu! Jen mít trochu tu tajli, nó! Vod
zejtra začínám s diétou a taky končím s chlastem!
A když se tadle můra nevosvědčí, tak jí vyrazím, celou tudle komédii vodpískáme a řeknu mý vosvědčený kámošce Renátě vod nás
z Libně, to jsem měl stejně udělat už dávno,” ukončil Švejk nábor, a
Zuzana byla přijata, s nástupem ihned. Moc peněz jí Švejk jako nástupní plat nenabídl, byl to přece jen dílem odpovědný, dílem hamižný manažer, a na její místo mohl mít za ekonomické krize sto
jiných...
„Tak se vo ní hezky postarej a všecko jí podrobně vysvětli! Jdu na
zaslouženej voběd, todle jednání s lidma vyčerpává, ale hned budu
zpátky, tak si nemysli, že tu budeš mít ňákou havaj! Až se vrátím,
předložíš mi podrobnej report vo návštěvnosti a konverzi na hodnotu
tržby, provedeš mi k němu i precýzní analýzu. Jó, a grafy k tomu
chci taky! Barevný! A esli mě chceš vopravdu potěšit, tak rovnou i s
Páurpojntovou prezoškou, ať jsme světoví! Karkulačka je v šuplíku,”
rozloučil se pak s Terezou, která přesně věděla, že míří do blízké
putyky ‚U Bírhanzlů‘, a namísto zdravého oběda si dá notně připálený guláš, místní vyhlášenou specialitu, bude ho pilně splachovat
503
Alan Svejk
pivem po celé odpoledne, a dovalí se zpět až před zavírací hodinou,
aby zaujatě přepočítal peníze v kase a část z nich si ‚dočasně vypučil
pro reprezentační oučely‘. A na veškerá předchozí předsevzetí
ohledně zdravého životního stylu, která plánoval vzletnými slovy
skoro denně, zapomene nikoliv do rána, ale ještě odpoledne!
"To víš, vona diéta se nejlíp plánuje pěkně s plným žaludkem, jseš
tak spokojená po pořádný žranici, a je tak sladký snít vo budoucnosti!" svěřil se jednou Švejk Tereze, když měl zrovna dobrou
náladu a otevřel svou mysl i srdce.
"Vono je todle snění vlastně mnohem lepší, než reálnej život, reálná diéta, plná utrpení! Člověku dělá dobře, né diétu dělat, ale snít
vo ní, vo tom, kým určitě zejtra bude, vo tý síle a cílevědomosti, co k
němu dozajista příde, a von to tenkrát dá! Naneštěstí, v praxi je to
pak hned druhej den ráno jiný, a ty si hladová a podrážděná říkáš,
éch, vo co jde, dneska si eště dám do nosu, začnu až vod zejtra... pak
je to středa... v pátek už nemá cenu začínat, před vejkendem, že si
jako eště užiješ, nabereš síly před tím velkým tóčem... a pak je pondělí, kruh se zacyklí a ty si říkáš, že nejlepší to bude vod prvního v
měsíci, nebo po narozeninách, nebo po ňáký akci, co tě čeká a stresuje...
Víš, co si říkám? Že snění je vlastně strašně skvělá věc! V budoucnu snad bude ňáká technológie, kdy budeme moct jen snít, a všici se na reálnej život, plnej zklamání a utrpení, normálně vykašlem,
protože koho to baví???
Já dřív koukal dost pohrdavě na ty mladý lidi, co furt brejlej do
těch smártfounů a počítačů, furt ňáký ty hry, sociální sítě, a jánevímco. Ale najednou si říkám, esli voni navopak už nejedou tudle zázračnou snovou ligu, že jim ten Internet vytváří před vočima skvělej
zajímavej svět, kde tě nikdo nediskriminuje, kde tě přijmou, ať seš
kdokoliv, kdykoliv, kde tě nikdo nezklame, taky proč?
504
Alan Svejk
Je tam vlastně strašně moc lásky a pochopení pro lidský touhy, se
mi zdá! Každej může bejt tak snadno důležitej, zatímco v realitě? Jen
po sobě šlapem, nevrlý ksichty, hlavně bejt první, nenechat se
předběhnout... zato na Internetu? Žádnej spěch, hodiny, dny, měsíce
a roky tak příjemně plynou, a stály za to! Furt se tam něco zajímavý ho děje, sedíš si pěkně v klidu doma, v bezpečí, nemusíš se nikam
hnát, nebo honit tramvaj, platit různejm darmožroutům za každý blbý
nadechnutí... prostě si užíváš!
Já bych chtěl snít! Klidně bych se tý reality vzdal, protože vobyčejně stejně stojí za houby! Dobře, nejčko se mi daří, kupodivu, ale
celkově? Pořád, zase a znova musím s něčím bojovat, a je to tak vysilující, člověk se ptá, proč? Proč pořád s něčím bojovat? Vosvobodí
mě to, zlepší to můj život? Né, na konci seš jen vyčerpaná, a stejně
jsi ničeho nedosáhla, akorát ses nechala zlomit životem!
Co teda dělám špatně? Moc toužím? Přehnaně lpím na věcech, na
snech? Vidíš, a už je to tu zase, to slovo sny! Ať mluvíš vo čemkoliv,
dycky se k nim dostaneš! Asi jsou pro nás lidi klíčový! Jasně, směj
se tomu, že je to iluze pro pitomce, ale sladká! A my lidi mám sladký
věci, nejrači bysme se furt ládovali cukříkem a sladkým, vono nám
to dělá moc dobře, přináší blaženost!
Sen je prostě sladkej. A když život není sladkej, nebo si ho sladkej
neumíme udělat, tak có? To žiju proto, abych trpěl a byl votrávenej?
Kdepak, dejte sem cukříček, chci snít, a tak moc hluboko, že budu
mít až pocit, že je to realita! Chci, aby ten prožitek byl tak hlubokej,
že si nebudu jistej, zda ten sen náhodou není skutečnej!
Povídám, že něco takovýho by se mělo konečně vynalýzt, jako pro
zábavu, a spousta dušiček by taky našla radost a místo v životě! A to
je snad správný, né? Ale kdo jim s tím pomáhá? Nikdo! Škola? Akorát tejrání vod učitelek i šikana! Práce? Akorát konkurenční boj,
votrava vosum hodin denně za pár mrzkejch penízků, věčný vyčerpá-
505
Alan Svejk
vající soupeření s kolégama vo pozice a prémie, závodění s jinejma
pitomcema ve služební Oktávce na dálnici D1, abys byla v Brně vo
minutu dřív, a pomohlo to tvýmu égu... a láska? Nó nevím, jak tobě,
ale ta mi přijde dost plná zklamání, který nás často eště víc srazej
dolů, když se stanem závislýma na druhý vosobě, pak ji ztratíme, a je
z toho bolest a strázeň... bez lásky to v životě nejde, to dá rozum, ale
s ní je to zase často utrpení a votrava, muset dbát na přání, tužby i
slabosti druhýho!
Já bych chtěl konečně něco čistýho, rozumíš? Nezkalenej prožitek! Chvilku pro sebe! Vovládat svůj svět naplno, kontrolovat ho!
Řídit události! A to se asi dá zařídit jen ve snu, páč jináč hned narazíš na souseda, co se mu fakt nelíbí, že chceš expandovat svou zahrádku do jeho teritória! Celej svět je dávno zabranej jinejma, vyko líkovanej, a kam má člověk jít, kde má získat nový území? Je
spoutanej a vomezenej, ba přikovanej!
Ale ve snu? Stvoříš si neskutečnej svět, kde ale bude všecko, co jsi
chtěla, chápeš? Jen to dobrý! Láska, prachy, barák, kára, luxus,
životní styl, štěstí, pohoda, slunce, teplo, móře... všecko, co chceš, a
my všici pro sebe chcem jen to nejlepší! Máme jen jeden život, a na
jeho konci bude pozdě si říkat, já pitomec, moc jsem hleděl na druhý,
sám se vokrádal, a voni mi za to přitom nic nedali, žádnou vděčnost!
Jsem jim u prdele, nezáleží jim na mně, a to mi dojde až moc pozdě!
To se nesmí stát! Myslím, že ten startup asi fakt založím. Jeho cíl:
prodat lidem jejich vlastní sny, a učinit je šťastnějma! Pomoct sobě,
a proč né i jim? Rád se podělím, to zase jó! Ale nejdřív si vyřeším
svoje vlastní problémy a uspokojím vlastní nejhlubší potřeby!
Chtěj bych prostě bejt šťastnej, je to tak směšný? Já už nechci
bojovat, nechci další utrpení, rozumíš? Nechte mě rači snít! Tam je
mi dobře! Daleko a pryč vod všeho toho bordelu, bahna kolem... chci
bejt čistá duše! Vidět jen hezký věci! Prožívat jen příjemný zážitky!
506
Alan Svejk
A taky mít ňákou pořádnou škváru, bejt spokojenej!"
507
Alan Svejk
Švejk manažérem - Ráčíte kolekci Kleopatra?
Ráčíte kolekci Kleopatra?
„Já tomu zatracenýmu hajzlovi věřila, rozumíš, nasliboval mi růžovou budoucnost, řekla jsem, ok, věřím ti, jdu do toho, chci budovat
ten vztah, něco pro to udělat, jít tomu vstříc, abysme byli spolu a
fungovalo to... kolik jsem toho pro něj vobětovala, a najednou skončím skoro na ulici, se dvouma taškama, protože si mě hajzl ze dne na
den prostě vystěhuje, žádný diskuze, komunikace, co jsem jako udělala špatně, prostě ahoj, vypadni, táhni, už mám asi jinou!” vylévala
si Zuzana srdce.
„Jsou všichni stejný,” potvrdila jí Tereza.
„Jo, asi jo! Alespoň, že teď mám práci a můžu si zaplatit podnájem, sice nuznej, kamrlík v Karlíně, ale můžu se zase postavit na
vlastní nohy, a pak bych ráda vypadla dělat někam do zahraničí, tady
je to vopravdu hrůza, práce i chlapi! Ale tenhle Švejk, to je teda
extratřída, já bych normálně hned odešla, když mám mít takovýho
nadřízenýho, ale v mý situaci už jsem si nemohla vybírat.”
„Je to neuvěřitelnej pitomec, Zuzko! To ti budu ještě vyprávět, co
se tu dělo za posledních pár tejdnů, to jsou neskutečný příběhy!
Jednou třeba přišla taková dámička, docela mladá, ale vypadala bohatá, prostě na úrovni. Švejk zrovna svačil vzadu tlačenku a přitom si
četl ve svojí osobní bibli, co se jmenuje ‚Marketing pro začátečníky‘.
A co udělal, když tu ženskou zmerčil?
Běží k ní hned, a prý, že ‚jsem vám plně k službám, milostivá, ráčíte si vyzkoušet nejlepší model z naší exkluzivní kolekce Kleopatra,
co schovávám pod pultem jen pro ty nejvýznamnější zákaznice, celebrity a VIP?‘, jak někdy za první republiky, jak kdyby si hrál na
toho Kristiána, blbec jeden trapnej! Já se musela tak smát! Kdybys
viděla, jak na něj nevěřícně zírala! Nechápu, že neutekla a fakt si to
koupila!
508
Alan Svejk
Švejk manažérem - Ráčíte kolekci Kleopatra?
Nebo zrovna včera! Přišly dvě takový mladý uhihňaný holky, znáš
ten typ, jak je každá prodavačka bytostně nesnáší, navíc je musíš fest
hlídat, protože s oblibou kradou hadry, jak viděly ten film ‚Jako
VIPky‘ o tý americký partě mladejch, co se bavila krádežema v obchodech a rezidencích celebrit, a vybílili i barák Paris Hilton... dvakrát! Ta pipka má totiž v její obrovský šatně rozměrů třípokojovýho
bytu tolik značkovejch šmuků a hadrů, že poprvý ani nepoznala, že
by jí něco chybělo!
Tak jsem je hned chtěla vyexpedovat, nebudu tady potom platit ty
maňasy, ale Švejk na mně, ať je nechám bejt, že je musíme sledovat
a studovat, abysme pochopili, jak to ten blbec říkal, něco jako ‚tržní
specifika Generace Y‘! Když něco takovýho slyšíš od tupýho kořaly,
co celý dny sedí tady poblíž v hospodě U Bírhanzlů a neví ani, co to
je dress code, tak se prostě musíš rozesmát... ale nejlepší na tom
bylo, co mi řekl, když viděl, jak ho neberu vážně, tím tomu dal úplně
korunu! To si poslechni:
‚Že se blbě chechtáš, to je přesně ten důvod, proč seš jen vobyčejnská prodavačka a navždycky budeš, a já jsem ten manažééér!‘
Zažila jsem teda už ve kšeftu ledacos, ale tohle je teda král všech
pitomců!” smála se Tereza.
„Když jsem přežila tamto, přežiju už všechno,” mávla Zuzana rukou. „Udělám si svý a půjdu domů, ať si pan manažér žvaní, co chce.
Hlavně, aby po mně nechtěl nějaký úsluhy, za to, že mě jako dal tu
práci. Aby si jako nemyslel, že jsem mu nějak... zavázaná, a neočekával třeba nějaký... úsluhy osobní povahy.”
„Tak to by si mohl jen zkusit!” podpořila Zuzanu nová kamarádka
s varovnou temnotou v hlase, a ta se jen pousmála. Věděla zcela
přesně, co tím varováním Tereza myslí, a přesně to chtěla slyšet.
„Jsi moc fajn, Terko! Jsem ráda, že tu spolu budem dělat!” uzavřela pak vděčně.
509
Alan Svejk
Švejk manažérem - Stvořit se z popela
Stvořit se z popela
Bylo teprve čtvrt na sedm, ale ‚U Bírhanzlů‘ bylo již zcela
narváno a pivo teklo proudem, že číšníci nestačili uspokojovat mávající štamgasty.
Mezi nimi seděl u čestného stolu Švejk, samozřejmě v obleku i
kravatě, aby náležitě reprezentoval elitní podnikatelskou sféru, do
které údajně nezvratně patřil, a zrovna jim vyprávěl o tom, jak
spolehlivě udělat kariéru v byznysu.
„Je jen jedno zlatý pravidlo, kterýho je třeba se držet, aby přišel
ten vysněnej pracovní sukcés! Dozvěděl jsem se ho na jednom přísně
tajným márketinkovým kurzu až v Américe, kterej mě stál celýho
čtvrt melounu! Ale nelitoval jsem nikdy tý vypláznutý veliký škváry,
náramně se mi vyplatila, dyk se jen podívejte, kde jsem dneska!”
kopnul do sebe Švejk panáka rumu, přičinlivě objednaného kýmsi
nezaměstnaným, jako byl ještě donedávna Švejk sám, aby se mu lépe
vyprávěly obchodní tajemství a zaručené recepty na cestu z životního
marasmu. Celý stůl dychtivě ztichl a poslouchal ten projev s až nábožnou úctou.
„Musej přijít za tebou, rozumíš? Né ty za nima, s kloboukem v
ruce, jako to bejvá, sklopený voči a klasickej zoufalej vejraz typu
‚dejte mi práci, jsem totiž v hajzlu‘. Né! Musíš bejt frajér, řízek,
špička, vodbórník, profesionál, elita, šlechta, a jejich vlastní hlavičky
si musej samy dovtípit, že bys pro jejich byznys byl učiněný požehnání, že je vytáhneš nahóru, jako já tady ten nuznej krcálek!
Musej tě sami chtít, né, eště víc, toužit po tobě, páč jsou sami hluboko v problémech! Pak teprve sami přídou, a daj ti lákavou, až
velkorysou nabídku, která se zásadně nevodmítá, a že pak bude vejše
platu víc než slušná, vo tom nemůže bejt ani ta nejmenší po-
510
Alan Svejk
chybnost!” uzavřel Švejk pokročilou myšlenku, a stůl se rozbouřil
mnohými komentáři, polemikou i projevy nadšeného souhlasu.
„Jenže, co když pořádně nic neumim, páč jsem se eště v tom životě jako nenašel? Přitom prachy potřebuju už dneska, hnedka?” dotázal se jakýsi Tonda, lakýrník, plný pochybností o sobě samém.
„Podstatou života nejni, se najít, ale sám sebe vytvořit z popela,
vole!” poučil ho Švejk přesvědčeně. „To by ses totiž taky mohl hledat celý roky a desetiletí, a kdoví, esli by ses vůbec někdy našel!
Však víš, jak to chodí - čím pilnějc něco ve světě hledáš, tím spíš ti
to uniká! A ty musíš najít hlavně sám sebe, k tomu se nemusí nikam
chodit, je to tak blízko, a přece tak daleko, jak to bejvá! Takže jináč řekni si, kým bys chtěl bejt, a pak pilně hledej cesty, jak toho dosáhnout!
Já jsem třeba začal jako vobyčejnej prodavač, jako chudičkej učeň
u nás v Libni, to se vo mně dobře ví, a jen mým vlastním přičiněním
jsem se vyšvihnul, ale celý roky jsem věnoval tomu, abych todle řemeslo vobsáhnul za kasou do posledních detailů, abych vo něm věděl
ouplně všecko!
A voni páni shóra pak rychle pochopili, že mám na to, jít dál, a zasloužím povejšení! Ale ten betónovej základ už jsem měl, a ten mi už
nikdy nikdo nevezme! Už pudu jen nahóru, ale začít se muselo vod
dóla, vod píky, vod nicotnosti, s tím se nedá nic dělat!
Takže esli nic neumíš, nevadí! Najdi si ňákou práci, kde vidíš potenciál, a začni na ouplně nejnižší pozici. Neboj, neni to nafurt, dřív
nebo pozdějc se prosadíš! Jen se musí na něčem bytelným stavět!
Každý impérijum začíná základama! Vidím v tobě krále, dej tomu
deset let a všici ti budem smekat, jen měj tu trpělivost, vono to k tobě
všecko příde, ve správným čase! Jak já říkávám, všecko bude!”
Štamgasti, mnohdy se stagnujícími kariérami, měli věru o čem
přemýšlet! Rozproudila se náramně živá diskuze, a padaly zaručené
511
Alan Svejk
rady, jak rychle a snadno zbohatnout. Jakýsi řízek dokonce obratem
Tondovi nabídl účast v zázračné pyramidové hře, a jiný zase prodej
zaručeného herního systému do kasina, se slovy 'Do konce života už
tam budeš chodit jen kasírovat, vole!' Všechny ale trumfnul kdosi,
ochotný za malý poplatek předat recept na tajnou chemickou sloučeninu, umožňující legální rozmnožování bankovek.
„Naval mi deset litrů, a zejtra ti přinesu dvacet, esli se s tim
smradlavým lektvarem nechceš sám mořit v kuchyni! Já mám doma
komplet laborku a čtyry ouspěšně absolvovaný sémestry chémie, než
jsem zvlčil a místo počestný kariéry ve farmacii se dal do špirituálních služeb, takže se vyznám!” sliboval samozvaný alchymista,
co mu šly oči šejdrem, jak stále koukal po opásaných, ale svou kavku
tu neulovil, a když s tou pohádkou nedal pokoj, od stolu ho nekompromisně vyhodili, i se vzorky magické tekutiny v baňkách, co
svým vzhledem připomínala čaj z nádražní restaurace.
Pro samou zábavu nikdo nevěnoval pozornost urostlému frajerovi,
co vešel, a pátral po lokále očima, jako kdyby někoho hledal. Pak
spatřil Švejka, a zamířil spolehlivě přímo k němu.
„Ty jseš Švejk?” přerušil ten lomoz. Všichni se k němu otočili.
Vypadal, že má něco moc vážného na srdci.
„A co má jako bejt,” odvětil Švejk. Myslel si v první chvíli, že ho
zase někdo bude žádat o práci. Bohužel, vzhledem ke speciálnímu
sortimentu obchodu, to jest ženské módě, nemohl pivním kámošům
ani v nejmenším vyhovět, jedině tak dobře míněným kariérním poradenstvím.
„Slyšel jsem, že prej jsi moc neuctivej k jedný holce, a to se mi
vůbec nelíbí,” spustil muž a ve Švejkovi zatrnulo. Je to tady! Rychle
vzpomínal na instrukce, jak se má zachovat při setkání s ‚objektem‘.
Jak to jen nadporučík říkal? Vydráždit ho?
512
Alan Svejk
„A tudle snůšku trapnejch keců říká kdo? Mikuláš? Kde máš ňáký
dárky, vole? Budu si dělat, co budu chtít, a na tvoje kecy, kamaráde,
zvysoka kašlu! A teďka koukej zase vodkráčet do hajzlu, tamdle je
vejchod, nebo ti s chutí a láskou ven pomůžu sám, votrapo!” kasal si
Švejk rukávy, a zcela opomněl vojákovu znalost bojového umění
Musado, a kdovíčeho jiného.
Tím však věc neskončila. Podruhé se nepřekvapivě potkali před
lokálem. Muž jen výhružně mlčel, když k němu Švejk dokráčel,
cestou zpět do obchodního centra.
A to byla chvíle, na kterou se Švejk připravoval celé hodiny, pod
důsledným vedením odborníků. Testovali tu situaci snad stokrát, aby
byla precizní.
„Buď přece rozumnej, kamaráde!” zastavil Švejk muže. „Copak
nevidíš, jak tě tvoje holka manipuluje? Řekne ti, že někdo je neuctivej k ňáký holce jiný, kterou ani neznáš, a ty nevidíš neslyšíš, a
vyrazíš do bitvy, která se tě ani netýká, vo který nic nevíš! Prostě ses
nechal jejich ženskejma zbraněma vmísit do týdle věci, která pro
tebe bude znamenat jen problémy, až ji přehodnotíš, potom, co vodložíš tu svou masku statečnýho rytíře, co zachraňuje holky ve vohrožení!
Mysli na svoje zájmy, na svou budoucnost, né na něčí chybný
ouvahy! Proč si to se mnou nepřišla vyřídit sama tvoje holka? Je
zbabělá, a pošle místo sebe tebe, aniž by si uvědomila, že se můžeš
dostat do velkýho maléru! Ona je hloupá, ty seš hloupej, a oba pak
uděláte chybu, která bude mít následky. Přemejšlej!”
Instruovali ho, aby ve své promluvě použil několik klíčových slov,
zdánlivě náhodně umístěných. Mínili sledovat, jak na ně objekt bude
reagovat.
„Ve vočích měl něco jako lhostejnost, neudělalo to s ním nic!
Žádný pochybnosti, změna názoru, postoje. Byl chladnej, až to bylo
513
Alan Svejk
nepřirozený, i když jsem apeloval na jeho vlastní vosobní zájmy,”
vyprávěl později Švejk komisi, před kterou svědčil o tom, jaké praktické následky mělo přeprogramování objektu třeba v takové sociální
situaci, které ho dnes záměrně vystavili.
„Náš názor je tímto potvrzen. Proti objektům bylo jednoznačně
použito manipulace mysli. Takže neodešli z Armády z nějakých ekonomických či láskyplných pohnutek. Jedná se o nepřátelskou akci!”
shodlo se kolokvium bez váhání.
„Vyhlásit oranžový stav?”
„Náš asset uvnitř má ještě čtrnáct dní času. Pokud se nepodaří věc
rozkrýt a destabilizovat do té doby, souhlasíme s nezbytnými opatřeními, včetně preventivní detence všech objektů. Víme, že je to
kontroverzní krok, který může mít i negativní mediální následky, ale
takové jsou rozkazy velení.”
Bylo rozhodnuto.
514
Alan Svejk
Švejk manažérem - Pomůžeš kamarádce
Pomůžeš kamarádce
Hned druhý den se Švejk s největší rozezleností obořil na Zuzanu.
„Tak todle jsi přehnala, kočičko, posílat na mně ňákýho frajéra,
jen proto, že jsem tě zdvořile požádal, abys ke mně byla trochu...
příjemná, a měli jsme tu lepší pracovní atmosféru! Dyk já to dělal v
noblesním zájmu vejkonnosti týmu!” spustil Švejk svou lamentaci,
přičemž Tereza jen bezmocně přihlížela opodál. „Zapomnělas asi,
kam patříš, kde je tvý místo, co si můžeš a nemůžeš dovolit!
Takže ti slavnostně voznamuju, že ouřadům bude nahlášený tvoje
hrubý porušení pracovní kázně, včetně prohřešku ve voblasti hmotný
vodpovědnosti, páč ňák nemůžu najít jedny šaty v inventáři, a s
tímdle negatývním profesionálním hodnocením už v týdle republice
žádnou práci neseženeš, vo to se postarám, páč mám známý dočista
všude! Prostě jsi skončila! Sama sis vybrala svůj vosud!” předal
Švejk Zuzaně hrozivé lejstro.
Pak zmizel, že má důležitou schůzku, a nastala klíčová část operace: přesvědčit Terezu, aby napravila svou dílčí chybu, a nabídla
Zuzaně alternativní možnost uplatnění!
„Tak se na mně nezlob, myslela jsem to dobře,” omlouvala se Tereza, když jí došlo, jaké následky pro kamarádku bude její neuvážený
čin mít, totiž, že mobilizovala svého přítele. Avšak Švejk se v praxi
ukázal být těžším protivníkem, než původně odhadovala. Domnívala,
že bude dostačující, trochu ho postrašit!
„To je dobrý, nic se neděje, Terko! Já akorát nevím, co teďka
budu dělat, tu práci jsem tak moc potřebovala, jsem úplně bez peněz,
bez budoucnosti,” objevily se v očích kolegyně nefalšované slzy.
„No nic, tak já půjdu, měj se tady hezky, ráda jsem tě poznala!”
Nebylo však překvapením, že již o dva dny později Zuzana vešla
do vysoké administrativní budovy, a ohlásila se v Korporaci, která
515
Alan Svejk
by snad pro ni mohla mít práci, a kam ji kamarádka doporučila, že by
se jim mladá schopná dívka mohla hodit.
Vypadalo to tady, jako v úlu! V místnosti recepce posedávalo a
postávalo několik dobře oblečených mužů a žen, kteří živě diskutovali o aktuálních ekonomických událostech. V křeslech zase mlčky
čekali jiní, co sem přišli na pracovní pohovory, v rukou pečlivě sestavené životopisy. O této Korporaci se již po Praze povídaly celé
legendy, o možnosti raketového kariérního postupu a pohádkových
výdělcích - ale jen pro některé vyvolené!
„Můj koncept je zcela nový a jedinečný po celém světě,” snažil se
zrovna přesvědčit jeden z uchazečů kohosi z managementu jasným
hlasem. „Vaše obchodní operace by se aplikací mých metod mohly
kriticky vylepšit, a garantuji tržní expanzi až o plných dvě stě procent ročně, plus ovládnutí rozvojových trhů v Africe,” pokračoval
hlas ze zasedací místnosti, ale nikdo mu na tu lákavou vizi neodpovídal.
Zuzana si upravila sukni, a tvářila se lhostejně. Byla přece prodavačkou, a zde, v korporátním světě, se měla cítit spíše nezvykle!
Pak ji zavolali dovnitř. Usadili ji v jiné prosklené zasedací
místnosti, a pak vše nabralo velmi rychlé obrátky. Čas tu byl
vzácnou komoditou a nikdo s ním nemínil plýtvat.
„Jaká byla vaše poslední pracovní pozice, a proč jste tam skončila?” zeptali se jí pak, a nastala ta osudová chvíle, kdy se Zuzana musela přiznat, že z důvodu určitého osobního konfliktu s nadřízeným
byla z posledního zaměstnání odejita. Byla si ale vědoma, že omluvami a výmluvami mnoho nezmůže, a tak to zkusila jinak.
„Sama jsem byla připravená to obtěžování přejít, ale zapojila se do
toho třetí osoba, bez mého vědomí. Sice s dobrým úmyslem, ale pan
manažer mě prostě vyrazil, od počátku jsme si lidsky nesedli. Škoda,
že mi nedal příležitost, to celé nějak vysvětlit. Špatná týmová ko-
516
Alan Svejk
munikace, obávám se. S pracovní pozicí samotnou jsem byla
spokojená, jen ty mezilidské vztahy bohužel zkomplikovaly běh
věcí,” vysvětlila ‚Zuzana‘ narovinu, ale pak ji napadlo, že musí být
více lidová, že už zase mluví jako absolventka univerzity, kterou zde
být neměla.
„Tomu můžeme věřit, ale nemusíme. Víte, přichází k nám spousta
lidí, a všichni se dělají lepšími, než jsou, aby měli šanci na získání
práce. Není divu, ví se o nás, že nabízíme široké kariérní příležitosti!
Ale žádáme od uchazečů, aby něco Korporaci přinesli, aby se jí oddali a žili pro ni, protože firemní kultura je základem obchodního
úspěchu, ovšemže kromě dalších věcí, jako jsou týmová diverzita,
CSR... víte, co je to CSR?”
„Ne?” zatvářila se Zuzana udiveně. „To jsem nikdy neslyšela,
promiňte.”
„CSR je podstatou našeho úspěchu, ale to je na delší vysvětlování.
Například, máme tu veterány, jako vojáky v Armádě, kterým rádi nabídneme novou kariéru, když se k nim stát obrátí zády, že jsou pro
něj již nepotřební, obtížně pracovně uplatnitelní, i přes jejich vysokou bezpečnostní specializaci.
Vnímáme to jako naši společenskou povinnost, a poděkování jim
za to, co udělali pro naši zemi, která zase nám přinesla obchodní
úspěch. Jak vidíte, věříme na uzavřený kruh. Když bereme, též chceme dávat zpět, podporovat komunitu!”
„To je správný přístup, myslím,” potvrdila Zuzana trochu nejistě.
„Více vás asi ale bude zajímat, že CSR aplikujeme i ve smyslu
většího zapojení žen do všech oblastí naší obchodní činnosti,”
navázal pak manažer, a Zuzaně se chtělo, z velmi evidentních důvodů, začít neuvěřitelně smát! Bylo tomu sotva pár měsíců, kdy skoro
totožná slova slyšela kdesi jinde, a od někoho jiného... ale podobaly
se, jako vejce vejci!
517
Alan Svejk
Jakýsi stín podezření se objevil v dívčině mysli. Zpozorněla.
„Jste myslím plně osobnostně kvalifikovaná, zastávat důležitou
pozici obchodní manažerky,” promluvila žena naproti. „Vaším úkolem budou akvizice společenských assets, jinak řečeno, budete zájmovým osobám vysvětlovat, jaký přínos by jim mohla přinést jejich
aktivace v rámci naší společnosti, změna kariéry. Budete tedy reprezentovat naši společnost při takových jednáních.”
„To bych určitě zvládla!” přisvědčila Zuzana nadšeně. „Vždycky
jsem věděla, že mám na víc, a teďka je ta příležitost tady,” zopakovala dívka nedávná Švejkova slova. Vzpomněla si na toho pitomce, a byla mu vděčná - občas dokázal inspirovat.
„Tohle je přístup, který se nám líbí!” ocenila žena. „Avšak kdokoliv u nás chce pracovat, musí projít náročným úvodním školením, jak
jste možná o naší Korporaci slyšela, abyste podrobně pochopila principy našeho fungování, a osvojila jste si naše hodnoty. Souhlasíte
tedy, že vstoupíte do našich řad, a stanete se jedním z nás?”
„Ano, cokoliv to bude obnášet!” vydechla dívka.
„Dobře. Pokud je váš zájem vážný, vraťte se sem za čtyři hodiny,
a přijďte do zasedací místnosti Green. Tam vám budou předány k
prostudování a podpisu úvodní dokumenty, a pak možná vykročíte
do nové etapy vašeho života. Hodně štěstí!” rozloučili se s ní.
518
Alan Svejk
Švejk manažérem - Chceme jenom elitu
Chceme jenom elitu
Než prezentace začala, Denisa se pečlivě rozhlédla po rozlehlé
konferenční místnosti. Seděla tu mezi asi padesáti jinými lidmi,
věkem spíše mladšími, muži i ženami. Pár nadšenců se snažilo vzájemně seznámit, a udělat si zde nějaké přínosné pracovní kontakty do
budoucna, ale nebylo pochyb, že docela všichni zde jsou na tom
úplně stejně, a nemohou si ve věci další kariéry nijak zvlášť pomoci.
Naopak, byli prakticky vzato konkurenty, což jim přednášející, asi
pětatřicetiletá žena, brzy osvětlila.
„Vítám vás na tomto našem úvodním setkání! Jmenuju se Karolína
Rubešová. Moje tituly, vzdělání a podobné věci nejsou pro tuto chvíli důležité. Na to ve Korporaci nehrajeme.
Chci vás nejprve důrazně upozornit, že kdokoliv bude považovat
za prioritu svůj mobilní telefon, bude z místnosti okamžitě vykázán!
Žádáme jen lidi, co jsou plně připraveni vnímat, nikoliv se věnovat
věcem kolem! Náš obchodní úspěch nevznikl náhodou, ale poctivým
dodržováním základních pravidel, a to bez výjimky! Takže pokud je
pro někoho zde přítomného cokoliv venku důležitější, než tato prezentace, ať prosím hned odejde, a nezabírá tu místo motivovanějším!
Důvod, proč jste všichni tady, je prostý - získat pozici, získat příjem, získat možnost kariérního růstu. To vše vám můžeme nabídnout, ale na oplátku nám budete muset odevzdat vaši píli, vaši
pracovitost a důvěru v Korporaci a její kulturu! Ta má několik základních hodnot, se kterými vás nyní seznámím.
Tou první je respekt ke všem kolegům. Jsou mezi vámi mnohé
zcela odlišné osoby, ale vyžadujeme, abyste bez ohledu na vzdělání,
pracovní zkušenosti, či cokoliv jiného, přistupovali ke každému kolegovi či kolegyni se stejným respektem, jako budete přistupovat ke
519
Alan Svejk
svému nadřízenému, co na vás bude každý týden psát podrobné
hodnocení vašich aktivit a výkonnosti.
Ano, druhou položkou na seznamu je výkon! Nejsme charita, ani
relaxační park, jsme elitní zaměstnavatel, a žádáme to nejlepší od
sebe i od druhých! Diverzita není všemocná omluva pro něčí neschopnost! Po všech zaměstnancích požadujeme totožné výsledky.
Kdo jich nedokáže dosáhnout - nashledanou!
Dál, tohle je elitní klub! Kdo se necítí být společenskou elitou, kdo
se jí nechce stát a vyhovuje mu, být takzvaně obyčejným člověkem,
nemá v naší skupině místo! Chceme vidět hladové, vysoce motivované obličeje, nic jiného! Nedovolíme, aby někdo náš tým rozkládal pasivitou, lhostejností, liknavostí, posměšky, pochybnostmi,
nedůvěrou, a neochotou pomoct druhým!
No, jak to celé na vás zatím působí? Jak to zní?” obrátila se
přednášející k plénu s řečnickou otázkou. Odpovědí jí bylo mohutné
tleskání. Denisa se též přidala, aby nevyčnívala.
„Naší misí je akvizice společenských assets, a rozšiřování našeho
vlivu, pro možnosti širší aplikace našich obchodních operací ve
společnosti, na všech jejích úrovních! Každý z vás bude mít svůj
úkol, a to, podporovat tyto akviziční aktivity, přesvědčovat druhé,
aby podpořili v počestném obchodním úsilí naši společnost. Budete,
fakticky, šířit náš věhlas!
Čím úspěšnější v této věci budete, čím cennější assets nám pomůžete získat, tím vyšší bude vaše odměna! Zde je tabulka, názorně
ukazující náš unikátní odměňovací systém, ovšemže kromě vašeho
základního platu, který budete dostávat po celou dobu zaměstnání u
naší společnosti. Ale věřte mi, že jeho výše je proti všem možným
bonusům téměř okrajová!”
„Jak zde vidíte,” otočila se přednášející k prezentaci za zády,
„hodnotíme veškeré vaše přesvědčovací aktivity, a taktéž hodnotíme
520
Alan Svejk
asset, který nám buď sami získáte, anebo nám ho takříkajíc přihrajete, a jeho akvizici zajistí váš zkušenější kolega, nebo kolegyně.”
Tabulka to byla náramně zajímavá, a prostá. Připomínala odměňovací systém v pověstném MLM, multi-level marketingu. Denisa si
pomyslela, že je asi doma, ale přesto byla nucena se zamýšlet nad
tím, co Karolína říkala. Přišlo jí to čímsi velmi povědomé, pořád,
znova a opakovaně, jako kdyby snad někdo znal aktivity ‚Speciálního Útvaru C102‘, jen je aplikoval ve velkém korporátním rozsahu?
Byla to jen náhoda?
„Všichni začnete sepsáním všech vašich kontaktů, na které si
vzpomenete, dneškem počínaje, a útlým věkem konče! Tyto seznamy
s vámi následně projde váš manažer, a společně identifikujete
vhodné assets k dalšímu zpracování. Následně buď obdržíte instrukce k zahájení přesvědčovacích aktivit, anebo budou data předány dál,
a operaci bude realizovat někdo zkušenější.
Za každé jméno, které seznáme použitelným, obdržíte okamžitý
bonus tisíc korun k základnímu platu, ale splatný ihned! Naše firemní kasa je dobře zásobená hotovostí, nebojte se!” zavtipkovala
Karolína, a odpověděl jí nadšený šum, několik lidí opět zatleskalo, a
přidali se k nim další. Za chvíli celá místnost zněla ohlušujícím potleskem.
„Je skvělé, slyšet, že se vám náš odměňovací systém líbí! Nuže,
dejte se do toho! Naše dnešní assessment center bude probíhat až do
osmi večer, takže máte dostatek času na rozmýšlení! Kdo potřebuje,
bude mu přidělen notebook, pro rešerši lidí na Internetu.
Nějaké otázky?” uzavřela pak Karolína.
„Ty lidi, to může bejt jako fakt kdokoliv?” zeptal se někdo pro jistotu.
„Přirozeně! Ale s potenciálem, aby se stali našimi assests,
hodnotami, posilami. Je tedy třeba, abyste u každého jména dobře
521
Alan Svejk
věděli, a zdůraznili, čím mohou být jmenovaní našim obchodním aktivitám prospěšní! Zapojte představivost, a nijak moc nepřemýšlejte
nad správností! Zhodnocení ponechte na vašem manažerovi.
Opakuji, že za každé schválené jméno, za každou položku v seznamu, ihned, s okamžitou platností, obdržíte vyplacených tisíc korun! Je myslím jasné, že hodně z vás bude mít dnes docela slušný výplatní den! Tak jen hurá do toho, a myslete na penízky, co na vás
čekají! Stačí jim jen trochu vyjít vstříc!”
Opět se ozval nadšený potlesk, ale jak Denisa viděla, spousta lidí
kolem již nedočkavě psala, a propisky jim po papírech jen létaly. A
ty jejich nadšené výrazy tváří!
Vojenské Zpravodajství samozřejmě vědělo, jak tato iniciační fáze
náboru probíhá, a došlo k závěru, že se jedná o precizní kontrolní
činnost, protože takto si Korporace mohla učinit dokonalý přehled o
sociálních kontaktech každého adepta, a poměrně přesně odhadnout
nejen, z jakého je prostředí, ale zda též čirou náhodou nemá cosi významěji společného se zpravodajskými či bezpečnostními složkami,
což se prověřilo ve státních databázích, ke kterým měla Korporace,
jak se vědělo, takříkajíc instantní přístup.
Velení VZ se poněkud ošívalo, když mělo připravit Denise padesát
jmen, což ale nemohly být nějaké falešné identity, ale reálně vyhlížející osoby, co obstojí nejen při precizním OSINT zkoumání!
Velmi dobře to měla Korporace vymyšleno, to se muselo uznat!
Ani VZ, ani Denisa si nemohli být úplně jistí, zda pokročilé kontrolní nástroje Korporace nebudou s to odhalit nesrovnalosti v legendách jejich prefabrikovaných assets. Mohli jim samozřejmě předhodit i svoje reálné assets, ale to by znamenalo to neskutečné riziko,
že se cizí rozvědce tato pečlivě utajovaná data přinesou až na talíři!
To byl bod, kdy též Denisa zaváhala, zda operace není příliš rizikovou, a zda stupeň jejího rizika kompromitace není příliš vysoký!
522
Alan Svejk
Ale byla operativcem, a nesměla pochybovat! Proto klidně, svým
pečlivým, úhledným a pravidelným dívčím písmem, sepisovala
prvních dvacet a něco jmen. Další měla dodat později, jako že si na
ně ještě vzpomněla, motivovaná penězi.
„Ukažte, Zuzano,” oslovil ji se sladkým úsměvem její manažer, jakýsi Ruda. Bylo pevně daným pravidlem, že o každého adepta se
‚staral‘ manažer opačného pohlaví. „No vidíte, jak vám to pěkně jde!
Máte tu tři modelky, to je vynikající, to jsou velmi jedinečné assets!
Karolína vám to raději neřekla nahlas, abyste nám to tu nezbořili radostí, ale třeba právě za modelingové assets je speciální prémie, a to
nikoliv tisíc, ale celých pět tisíc korun!”
V té chvíli na Denisu přišly mrákoty! To nemohla být náhoda!
„Je vám dobře? Netváříte se moc nadšeně!” okomentoval její výraz manažer, a sice se dál usmíval, ale Denise bylo jasné, že začíná
pečlivě sledovat její nepřirozené chování.
„Ano, já tomu jen nemůžu uvěřit, že je to celý tak snadný, jako
pracovat pro vás! Takový peníze... ty by mi hned dneska mohly vyřešit spoustu mejch osobních problémů! Nikdy bych ani nedoufala, že
to půjde tak snadno!” vydechla Denisa.
„U nás je všechno možné, otevřete svou mysl a přijměte naše
pravidla hry! Vy dáte něco nám, my potom vám. Jasný, prostý byznys, a takový je nejlepší pro obě strany, co říkáte?”
„Tohle je ta nejskvělejší práce, co jsem kdy našla!” chopila se
Denisa zase role, a pokračovala v rychlém psaní. „Znáte Miloše
Navrátila, toho šéfredaktora z bulváru? To je můj známý! Mohla
bych ho tam napsat taky?”
„Novináři jsou za deset, ale tento Navrátil, to je asset nad jiné! Ať
už je tam! Vynikající práce! Jdu hned oznámit Karolíně, jaký jsme ve
vás samotné našli speciální, skvělý asset!” odvětil manažer Ruda
523
Alan Svejk
nadšeně, a mávnul dopředu, kde Karolína zrovna cosi pročítala, aby
přešla k nim.
S Navrátilem to bylo nejsložitější. Denisa věděla, že ho sem napsat
potřebuje, ale riziko, že ho tím ztratí, bylo též obrovské. VZ bylo zásadně proti! A Navrátil sám důrazně odmítal podepsat přímou spolupráci s VZ! Kde nyní byla garance, že ho protistrana nepřesvědčí, k
čemu bude chtít, když to dokázala u špičkových vojáků, i zpravodajců? Sázky se při zápolení s Korporací začaly nějak varovně rychle
zvedat...
„Podívej se, Karolíno, jaká zajímavá data nám Zuzana připravila!”
ukázal Ruda na Denisin papír.
Ani Karolína se nezdržela uznání. „Skvělá práce, Zuzano! Jste velmi platná součást týmu! Jen zkuste ještě pokračovat, dostaňte na ten
papír všechna jména, co vás napadnou! Evidentně máte z čeho brát!”
„Vidíte, ještě jste ani neskončila, a už máte u nás... moment... padesát osm tisíc korun! To je slušná částka, co říkáte? Hned zajdu do
kasy pro sto, abyste viděla, že svoje lidi dokážeme odměnit!” rozloučil se s ní Ruda, a skutečně odběhl ke stolečku s velkou příruční
pokladnou!
Denisa měla konečně trochu času, všechno si srovnat. Bylo to jako
neskutečné déja-vu, cítila, jak se jí točí hlava, a slábnou kolena. Za
chvíli již nebude schopna racionálně uvažovat! Ale to bylo jejich
další pravidlo, které vyhlásili - kdo přestane psát, končí! Kdo odejde,
končí!
Dokázali svoje lidi přitlačit ke zdi, aby je dokonale poznali, a objevili v nich cokoliv podezřelého! Denisa nyní dobře chápala, jak
mohli tak snadno dostat její předchůdce! Znali zkrátka svou práci pomyslela si, že metody Korporace byly i ve své zdánlivé prostotě
pokročilejší, než veškeré sledovací a jiné technologie VZ! Přímost,
jednoduchost... to znamenalo nevídaná efektivita!
524
Alan Svejk
Psala dál, jako u vytržení. Ruda byl u ní každou chvíli, a díval se jí
pozorně přes rameno. Chválil ji, pobízel, předkládal před ní další a
další tisícovky, sliboval zářnou budoucnost, pak přišla i Karolína,
taky jí zdálky něco vyprávěla... bylo to jako na kolotoči!
Vědí...?
Denisa měla pocit, že skrz ni vidí, jako sklem! Že její obrana dříve
či později padne! Ale oni ji odsud nepustí! Nemá-li selhat... bude to
muset dohrát do konce!
Minuty, hodiny běžely, celou dobu ji zpracovávali, hráli si s ní,
jako kočky s myší. Doufala, že v těch osm vše skončí, ale jak se mý lila! Nemínili je pustit, když je dotlačili tak daleko, jak chtěli!
„Máte ještě trochu času, viďte, Zuzanko, že bysme si rovnou sedli
a probrali ta vaše moc zajímavá jména?” naoko se jí zeptal Ruda, zatímco usměvavá Karolína stála opodál. Nečekali od ní nic jiného, než
kladnou odpověď! To byly pravidla, která u nich platila: dáš najevo,
že je pro tebe něco venku důležitější, než Korporace a peníze... letíš!
„Jistě, tady budu sedět třeba do rána, za takový královský plat!”
donutila se Denisa k nadšení.
„To rádi slyšíme! Tak povídejte, jak jste se seznámila s Milošem
Navrátilem?” šel do ní hned Ruda natvrdo. To byl již čistokrevný,
rychlý výslech, kde nemohla uhýbat! Jak dlouho jí vydrží před jejich
zkoumavýma, cvičenýma očima i ušima její prefabrikované příběhy?
Měla z toho špatný pocit! Mohla však odejít? Měla odejít? Cítila
přece, že hrozí proval, že selže!
Odejde-li nyní, sice selže v úkolu, co jí byl přidělen, ale selhali i
mnohem zkušenější, tak co!
Zůstane-li... byla chyba, že ji sem poslali! Pokazí se to!
„Co přesně vám tenkrát Navrátil říkal? Jak působil? Jak se choval?
Jak vás bral?” doráželi na ní, ale slyšela to již jen zdálky. Stěží
525
Alan Svejk
dokázala mluvit. Neměla by se vymluvit na nějakou slabost, a raději
opravdu odejít?
Poslední záblesk její racionální mysli byla představa ministerských náměstků, co si budou mnout ruce, protože zvítězili se svými hrami... a ona prohrála!
526
Alan Svejk
Švejk manažérem - Nevopustím bojovou družku!
Nevopustím bojovou družku!
Byla neděle, půl sedmé ráno. Švejk dosud spokojeně vyspával, ale
jeho příjemné snění narušilo jakési vzdálené zvonění. Rozespalý a
rozezlený si potvrdil, že se mu to nezdá, a šel sám ke dveřím. Anna
byla přece pryč.
K jeho úžasu za dveřmi stál nadporučík a dva zachmuření muži.
„Ihned se oblíkněte, Švejku, musíme do práce!” pravil velitel místo
pozdravu.
„Hned, pane obrlajtnant,” nezaváhal Švejk. Za chvíli již seděl s
tou nesourodou trojicí a autě a konečně měli prostor na soukromý
rozhovor. A stalo se, co muselo. Nadporučík se na něj obrátil s
jednoduchou otázku:
„Kdy jste viděl naposledy Denisu, Švejku?”
Švejk věděl sotva vteřinu poté, co jim otevřel dveře od bytu, kvůli
čemu tu jsou. Sám se dovtípil, že se něco muselo pokazit, když ji naposledy viděl.
Jak bylo domluveno, přišla si do obchodu pro peníze, co jí měli
vyplatit. Švejk se sice donutil k tomu, být prudký a odmítavý, protože ji přece jako ‚Zuzanu‘ nelítostně propustil, ale nemohl si nevšimnout, jaká změna se s ní stala!
Pryč byla ta sebevědomá, všemi mastmi mazaná dívka, co vždy
skrývala nějaká tajemství. Nyní tu před ním stála, a jediný popis, který Švejka napadl, byl, ‚zoufalá‘!
Ale nemohl s ní před Terezou mluvit! A jakýkoliv styk mimo obchod byl, z důvodu utajení, zcela zapovězen! Mohl tedy jen dohrát
svou roli, předat jí těch pár stokorun, a vyrazit ji hrubě ven!
Napadlo ho, že asi Korporace dostala i ji! Jinak to být nemohlo!
Jak se něco takového mohlo stát?
527
Alan Svejk
„Přišla mi jiná, a dost zkroušená,” odpověděl Švejk na otázku. „To
bylo docela vočividný! To jsem vám ale pane obrlajtnant nehlásil,
páč jsem nevěděl, esli to jako ňák není součást její róle. Předpokládám ale podle vaší nečekaný návštěvy, že todle asi ve scénáři nebylo,
a přišli jsme vo další asset. Průser?”
„Průser, a tentokrát je náš, naplno! Neměli jsme se do toho zapojovat! Ty její sladký, svůdný řeči o velkejch příležitostech... no, to je
teď už vlastně jedno,” odmlčel se nadporučík, nebyli tu přece sami.
„Jedete na další ministerskou poradu, Švejku,” prozradil mu jeden
z mužů. „Bude se rozhodovat o dalším osudu vaší kolegyně. Asi ji
čeká ukončení pracovního poměru s krajní platností.”
„A to je jako có?” nechápal naivní Švejk. „Že jí jako dáte padáka,
a plot do bezpečnostních složek? Nó to by byla věčná škoda, vona je
královskej asset, takový se neseženou jen tak!”
Když mu byl obsah pojmu dostatečně vysvětlen, Švejk se naježil.
„Tak to nedovolím! A budu za ní bojovat, až do roztrhání těla! Vona
by jistě to samý udělala pro nás, pane obrlajtnant! Tohle je přece
hrozný svinstvo, co na ní chystaj!”
„Souhlasila s tím, Švejku! Předem věděla, do čeho jde! To patří
její práci. A takové případné vážné následky taky! Nemůžeme pro ni
nic udělat! Je mimo naši moc, chápete? Toto je záležitost plně v
kompetenci vyšších míst!” objasnil nadporučík.
„Musí se to přehodnotit! Musí se podat ňáký vodvolání, a sofort!
Todle přece nemůžeme dopustit! Kdybych todle věděl, nikdy ji tam
do kšeftu nepustím! Dyk jsem za ni měl jako vedoucí manažér vobchodu i plnou vodpovědnost!”
Na poradě se však mluvilo úplně jinak, než nadporučík se
Švejkem s obavami očekávali! Žádné ‚ukončení pracovního poměru
s krajní platností‘! O Denise se nakonec vůbec nemluvilo, a vlastně o
nikom z té skupiny ‚ztracených assets‘!
528
Alan Svejk
„Co jsme mohli dělat jinýho? Bylo takticky nejvýhodnější, uzavřít
s nima prostě přátelskou dohodu, když se silový řešení ukázaly být
neefektivní, nepřínosný! Raději jich míníme využít, spolupracovat
spolu navzájem, než se je snažit zničit, a mít ztráty! Takhle máme
možnost, časem je ovládnout, aniž by si uvědomili, že pracují výslovně pro nás a naše zájmy,” uzavřel vývoj událostí kapitán Novák z
Vojenského Zpravodajství s tím, že věc rozhodně není skončená, jen
se bude dělat jinak a chytřeji, nepřímo, nenápadně, bez nátlaku!
Nakonec se tedy z jejich poctivé zpravodajské operace zjevně stala
klasická politika! Prodali je, jejich nápady, veškeré ty převratné
koncepty, a nakonec i Denisu, kterou si protistrana výslovně vyžádala jako nedílnou součást ‚dealu‘!
Potkal je typický osud všech, co někdy přišli s něčím novým a
převratným - nějaká vyšší moc jim ty nápady jednoduše vzala, předala a prodala, tam, kde to bylo výhodné pro ni, potažmo pro vyšší zájmy!
Bylo to krajně rozporuplné potvrzení toho, jak životaschopné
jejich nápady byly, jak přesné byly jejich úvahy o světě. Ale nic jim
tam nepatřilo! Byli jen zaměstnanci, a jiná, větší, silnější korporace
je převzala, asimilovala jejich vize, a vytvořila z nich cosi ještě
mocnějšího!
Privatizace vojenské oblasti nebyla již trendem pouze v Americe,
ale i jinde, jak bylo na případě této aféry zřejmé. A tak se privatizovalo vše, co mělo ze ‚Speciálního Útvaru C102' nějakou hodnotu
- jeho nápady a Denisou počínaje. Tak prosté to bylo. A nikdo nezjistí, jak moc byla Korporace propojená se státem... prostě je spolkla!
Byla to prohra? V jistém smyslu naopak, jen to dopadlo celé jinak,
než by je kdykoliv předtím napadlo. Jen jim to názorně připomnělo,
529
Alan Svejk
co v praxi znamenají ty vyšší zájmy, vyšší síly a vyšší moc, a jak nelítostně se dokáží chovat ke svým podřízeným, pěšákům!
530
Alan Svejk
Švejk manažérem - Zpátky ke kase, hrdino
Zpátky ke kase, hrdino
Když prvotní příval emocí opadl, Švejk s nadporučíkem zašli ‚na
kafe‘ za kapitánkou Klementovou, která jim vše docela otevřeně vysvětlila.
„Splnili jste vaše úkoly, a vaše zásluhy na obraně státu nebudou
opomenuty! Ale vzhledem k východiskům, na základě kterých jsme
celý projekt zřídili, museli jsme udělat zásadní rozhodnutí. Jako třeba, že ten nový způsob mediální komunikace Armády si bude žádat
ještě podstatnější změny, než se čekalo, a než jste vy navrhovali, a k
nim razantní přenos našich zájmů i metod do korporátní, privátní sféry nedílně musí patřit.
Pamatujete si, Švejku, jak jsem vám kdysi dávno říkala o těch nastupujících ‚Millennials‘, kteří změní vše? Jen se snažíme, efektivně
přežít i za nových podmínek, a tak jsme učinili tato významná opatření! Nic jiného za tím nehledejte, jednalo se o příkazy z těch nejvyšších míst, které samozřejmě velmi důkladně sledovaly všechny vaše
aktivity, analýzy, zkoumání, nálezy a dílčí závěry, přičemž ale bylo
třeba, odvodit z nich finální závěry a důsledky, a pak učinit potřebná
opatření v praxi!
No, a toto, co se stalo a co vidíte, to je výsledek! Z vaší malé,
skromné Agentury je nyní mohutná, mocná organizace, Korporace,
která bude všemožně tahat za nitky, v globálním měřítku, a nic to nesmí změnit! Veřejnost? Ta to přijme, protože ta preferuje moc a sílu,
a taky změnu, pohyb! Nebylo v té vaší učebnici marketingu, Švejku,
napsáno něco jako ‚motion creates emotion‘, že pohyb způsobuje
emoce?”
„Něco takovýho se tam psalo,” potvrdil zaražený Švejk.
„Tak vidíte! A nic jiného neděláme, než že jdeme budoucnosti
vstříc, a tím ji vlastně aktivně utváříme! To také patří k naší misi, je-
531
Alan Svejk
jíž všechny podrobnosti jste ale nesměli znát! Začalo se v malém,
takříkajíc nenápadně, ve vašem kamrlíku někde v Dejvicích... ale to
vše byl jen vrcholek ledovce! Nyní je z něj vidět více, a vy holt ustupujete do pozadí, když jste svou dílčí úlohu splnili. Nyní již nastoupily jiné assets!”
„A co s náma bude dál? Přece se s vostudou nevrátím na pracák!
To mi přece za vzornej vejkon služby neuděláte!” dal Švejk najevo
své obavy. Již si zvykl na určité postavení, natož na manažerskou
pozici!
„Měl jsem to tak skvěle rozjetý!” fňukal Švejk. „Přece nemůžete
všecky tydle skvělý nápady, co jsme tu ukuchtili, hodit takhle
šmahem do kanálu, i se mnou! Taková věčná škoda! Chtěl jsem třeba
navrhnout, že budem infiltrovat i Vorganizaci Spojenejch Národů,
skrzevá mý unikátní nápady ve voblasti prevence kyber války, skrz
ženský assets! Podíleli bysme se vyloženě na světovým dění!”
„Zajděte do Korporace, a zkonzultujte s nimi vaše další kariérní
možnosti. Určitě si vaše originální nápady rádi poslechnou, a jistě
pro vás též něco najdou, o svý lidi se vždy postaráme. Vy jste přece
vyučenej prodavač s širokou praxí? Můžete dělat v kantýně, budete
korporátním kravaťákům prodávat sendviče ke zdravému obědu, aby
nestrádali,” poradila mu kapitánka cynicky, aby dala najevo, že je
konec!
„Aspoň něco,” oddychl si Švejk. „Zajdu tam, vosobně, a ukážu jim
tam všem, jak se dělá pořádnej byznys! Já vám dám kantýnu! Budu
dělat v ekonómický sekci, a s hlavounama chodit na gábl do Hiltónu!”
A nepolepší si tím vlastně? Vždyť Korporace, to byl dnes celospolečensky uznávaný pojem, a pracovat pro ni, mít její jméno na
vizitce... to bude něco!
532
Alan Svejk
Navíc, brzy chystali prý nějaké převratné oznámení, které údajně
změní svět - ale nikdo zatím nevěděl, čeho se bude týkat! Ani ti
nejpřičinlivější novináři nebyli schopni odhalit toto tajemství, a to
ještě více přiživovalo zvědavost i spekulace, oč se asi bude jednat?
Každopádně, tato rozmluva ještě nebyla definitivním koncem
Útvaru C102! Osud a jeden speciální rozkaz pro něj měly mít ještě
jeden, poslední úkol, co možná taktéž ovlivní dějiny celé země.
Ostatně, jak by si jinak Švejk mohl vysloužit ten svůj vysněný
metál?
533
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Švejk elitním vojákem
Švejk elitním vojákem
„Není války bez Švejka - a není Švejka bez války.”
534
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Anny sen
Anny sen
Dlouhou ulicí, kterou po stranách lemovaly stromy se zelenkavými
listy, šla Anna z práce domů. Všude kolem bylo ticho, jen ptáci pěli v
šumících větvích. Nikde kolem nebyl nikdo jiný, než ona.
Bylo jí skoro 48 let. Zestárla o deset let. Měla manžela, a dvě děti.
Kráčela zamyšlená, když si povšimla lavičky opodál, na které kdosi seděl. Překvapilo ji, že má na sobě uniformu s maskovacím vzorem, vždyť armády a války se dávno zrušily. Nikdo se již nemusel
schovávat!
Zahleděla se zvědavě blíže, jako kdyby jí někoho připomínal.
„Švejku!” poznala ho. „Jsi to ty?”
Seděl tu, vedle sebe láhev, a tvářil se smutně. Ale byl tak mladý!
Ne, jako ona. Zastyděla se, jak je již stará. Nemohla se mu již líbit.
„Kdepak se touláš,” poklekla před něj, a přísně se na něj podívala. „Vždyť oni už čekají jen na tebe! Jen poslední voják se jim ještě
nevrátil, a oni nemohou uzavřít účetní knihy!”
„Nezvládnul jsem to, Aničko,” omlouval se jí zkroušeně. „Neměl
jsem tam chodit! Měl jsem zůstat s tebou.”
„Za to se mi neomlouvej! Já věděla, že musíš jít, a proč musíš jít!
A věř mi, že jsi to nedělal zbytečně. Vždyť máme mír! Všechny války
jsou minulost. Jsem hrdá, že jsem se s tebou znala, a že jsem alespoň
kousek cesty mohla jít s tebou!”
„Ale asi ses zlobila. Když jsem se nevrátil.”
„Trochu. Bolelo to, však víš. No, ale pak jsem si řekla, že bys určitě chtěl, abych šla dál. A tak žiju. Ale vzpomínám na tebe, skoro každý den. Vždycky, když si uvědomím, že všechno to krásný kolem
máme i díky tobě, že ses obětoval!”
„A dali mi to vyznamenání, jak jsem tolik chtěl?” zajímalo ho.
535
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Anny sen
„To víš, že dali! I tvýmu dědovi! Byla jsem tam. Ve Španělském
sále! Brečela jsem, tolik jsem brečela! V té chvíli bych dala cokoliv,
abys tam mohl být se mnou. Aby sis to mohl sám převzít!”
„Tak potom bych asi už měl jít. Ohlásit se panu obrlajtnantovi, a
klukům.”
„Jen běž, Švejku! Všichni čekají jen na tebe. Abyste už všichni
mohli klidně spát!”
Sledovala tu postavičku v nepadnoucí uniformě, dokud jí nezmizela z očí.
536
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Vše v tichu
Vše v tichu
Bývá to tak v každé válce, že jedna ze stran podcení nepřítele. Tak
dlouho si svět myslel, že udrží věčný mír, ovšemže kromě lokálních
konfliktů, až mu bylo názorně vysvětleno, jak se zmýlil.
Bylo to prostší, než by se čekalo, a do novin se také nedostaly
žádné náznaky. Několikero lačných zemí se zkrátka rozhodlo, že
změní nastavenou rovnováhu, aby pro ně byly globální okolnosti
příznivější, a stvořily ke všemu odhodlanou tajnou koalici. Ale byly
chytřejší, než by se čekalo dle příkladů z minulosti - tyto státy neřinčely zbraněmi a ostrými výhružkami, naopak, vše muselo proběhnout
co nejtišeji, nejdůmyslněji, nejskrytěji, nejpřekvapivěji.
V nejtajnější a největší logistické operaci v celých dějinách se nepříteli podařilo, propašovat na evropské území celé statisíce civilně
oděných příslušníků sabotážních komand, s úmyslem, aby byl rozvrácen týl protivníka, a ten nemohl provádět klasickou válku, kterou
očekával, na kterou cvičil svoje armády.
Ve světě se nic neutají - a když se tedy začalo v globálním
zpravodajském prostředí hovořit o nadcházejícím zvratu světových
dějin, kdy bude oznámeno sestrojení a zprovoznění Zařízení, jehož
autorem byla Korporace, tato skutečnost se stala posledním důvodem
pro definitivní rozhodnutí o vojenské akci, nasměrované na Evropu.
Primární cíl operace: zmocnit se Zařízení, případně ho alespoň vyřadit z provozu. Pro tento úkol nedbat na jakékoliv ztráty. Vrcholná
priorita.
Byla stanovena univerzální hodina H, kdy měla všechna tato komanda začít nanejvýš razantní, bezohledné akce asymetrické války.
Šlo o destrukci mostů a vlakových tratí, přepadávání policejních
stanic, vyřazování vojenských zařízení, kladení léček na silnice, zaminování komunikací, přerušování kritických komunikačních kabe-
537
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Vše v tichu
lů, eliminaci klíčových osob státní správy, působení zmatku, paniky,
a to na co nejvíce místech současně, aby se obránci nedokázali zorientovat, natož proti všem těm bouřícím ohniskům neklidu zasáhnout.
Plán byl, že jakmile bude zabezpečen obecný zmatek po celé Evropě a vyřazena veškerá protiletadlová obrana obránců, využije se
toho k masivním vzdušným výsadkům dalších posil, a nakonec dojde
i k vylodění miliónu mužů pravidelných armád, kteří začnou s další
fází operace.
Nepřítel, veden dějinnou nezbytností, symbolizovanou příchodem
Zařízení jako ultimátního lidského technologického výtvoru, a též
palčivou otázkou budoucího globálního dělení stále ubývajících surovinových zdrojů, a disponující obrovskou lidskou silou nevídané
oddanosti, kdy nemusel brát ohled na vlastní ztráty a pláč rodin padlých, rozhodl se v operaci postupovat s absolutní nelítostností a bezohledností, aby důsledně maximalizoval své šance na vítězství.
Pravidla, předpoklady a jakákoliv očekávání čestného boje, či ohleduplnosti k nezúčastněným civilistům, která vůči němu kdokoliv
mohl mít, nebyly ničím jiným, než nejhlubší mýlkou a iluzí.
Vítězství muselo být totální, nesporné a věčné. A toho se dalo docílit pouze definitivním rozdrcením protivníka, za kterého byl v
prvním kole soutěže o světovou dominanci vybrán dobře dostupný,
politicky roztříštěný evropský kontinent.
538
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Todle je ten den
Todle je ten den
Bylo pondělí ráno. Švejk s nadporučíkem se setkali v kanceláři,
aby operativně probrali, co pro ně, jejich Útvar, Armádu i pro celý
svět bude znamenat sobotní šokující oznámení Korporace o sestrojení Zařízení.
„Teda pane obrlajtnant, v sobotu večer to bylo velký, ta televize!
Koukal jste taky? U nás pak bouchaly vohňostroje až do rána, krámy
a hospody eště v noci normálně votevřely, nebo ani vůbec nezavřely,
že se musí hnedka naplno slavit, ta budoucnost, vo který jsme si jako
lidstvo snili akorát ve sci-fi filmech, že je to všecko najednou
dovopravdicky tady, naše splněný sny! A najednou je to tady v plný
parádě! Takže, všici flašky do ruky, povinně!
Bylo to neskutečný, velkolepý, jak ten nejtajnější sen, co se
najednou splnil, i když jste to už dávno nečekal! Člověk fakt měl
pocit, že konečně přišlo něco převratnýho, a my jsme u toho, dyk
Korporace je přece vod nás! Naši starý známý, skoro kámoši! Už už
jsem se tam chtěl hlásit vo novou práci, jak mi paní kapitánka dobře
poradila! A voni najednou todle! Ty teda uměj překvapit, kuliferdové, to vám teda povím! Jak dlouho to asi kutili? A jak se jim to
mohlo podařit tak dobře utajit? Nikdo vo tom nic netušil. ani noviny!”
„Říká se, že to byl společnej projekt s Ministerstvem a Armádou, a
že prý ta sranda stála celý tři miliardy,” prozradil Lukeš neoficiální
drby z nejvyšších míst. „Ale nikdo neví nic konkrétního. Koluje
spousta dezinformací, i záměrně vypouštěnejch, aby byl co největší
zmatek. Kdo plánoval tuhle špičkovou informační operaci, ten se
vyznal! Až moc dobře se vyznal!”
„Snad nemyslíte na Denisu, pane obrlajtnant?”
539
Alan Svejk
„Vezměte si, Švejku, že Korporace měla k dispozici nejméně
šestnáct špičkově cvičených Vojenských assets, dva top Zpravodajské assets, a alespoň jeden špičkový Informační asset, Denisu.
Teprve s ní mohlo být komando kompletní! Povídá se taky, že ten
včerejší neúspěšnej útok na bunkr, kde je Zařízení uskladněný, jen
několik hodin po tom oznámení, vedly právě tyhle kluci! Že to
Korporace zorganizovala schválně, aby poukázala na neschopnost
Armády ten Objekt ubránit, a vyměnilo se celý velení! Prý jde o
strašlivou konspiraci, hraje se prý o vládu nad celou zemí!
Povídám vám, Švejku, že to slavný Zařízení nás ještě všechny
dostane do maléru! Člověk by si s takovýma věcma neměl zahrávat!
Měnit osudy, měnit minulost! Na to jsme jako lidskej druh nikdy neměli právo! Najednou ho údajně máme, skrz tenhle nanejvýš pochybnej vynález... a nemůže to dopadnout dobře!”
„Nó jó, zase ten váš klasickej, pověstnej pesimismus, pane obrlajtnant, ale zkuste se na tu věc podívat z ouhlu vobyčejnýho
člověka, co vo něčem takovým dycky snil! Ten to naplno přijímá,
chce to, a možný následky neřeší! Možná až zejtra, až vystřízliví z
toho nadšení!
Dyk jemu Korporace fakt splnila ty nejtajnější sny! A vůle lidu, to
je vůle boží! Korporace jen dala lidem, co chtěli - tak se dělá byznys,
nezapomínejte! Kdyby vo to lidi neměli zájem, tak se to Zařízení
voznámí, ale nic se nestane, svět poběží dál! Takhle? Celej svět jen
zírá, totálně napjatej, co se bude dít!
Když včéra řekli, že hned bude přímej přenos první mise do minulosti, nemohl jsem dejchat vzrušením! A Ministr Vobrany i Prezident to schválili, slyšel jste přece, jak říkali, že Vobjekt je pod jejich
vochranou, a že voperace má zelenou! Stát se na tom přímo podílel, a
měl k tomu vážný důvody! Nejčko je naše země velkej světovej hráč,
540
Alan Svejk
a Korporace je nesporně nejvejznamější firmou na celým světě! A to
se přece počítá! Za to ňáký to domnělý riziko stojí, nó né?”
Švejk s nadporučíkem se rozumně dohodli, že bude nejlepší, zajít
do blízké hospody, a poslechnout si názor lidu na vlastní uši.
Ostatně, nic jiného se dnes v kancelářích, školách, domácnostech i
putykách neřešilo!
Když nad nimi cestou začaly houkat sirény, nikdo jim nevěnoval
větší pozornost, a Švejk se dokonce nechal slyšet: „Sakra, už s tím
zase votravujou, že si taky nedaj pokoj. Dyk je to plašení pokojnejch
lidí! Víte jak jsem se leknul, pane obrlajtnant? A co teprve ňákej starej člověk, co si eště pamatuje ten průser v Praze v ounoru 1945? Co
když ho trefí šlak, páč mu to houkání znova připomene ty dávný
tráumatický vzpomínky? Měli by toho už radějc nechat, tohodle
věčnýho údajnýho testování funkčnosti! Nemůžou to aspoň dělat potichu, když už?”
„To víte, Švejku, to se musí ohlídat, aby všechno makalo, kdyby
byl nějakej průser. A vždycky první středu v měsíci se to v poledne
testuje.”
„No jó, pane obrlajtnant, ale dneska přece není ani prvního, ani
středa, a není ani poledne! Takže se jim to rozbilo a nemůžou to vypnout. To je teda vážně bezvadný! Teďka tady z toho vohluchnem,
páč jednu tu mrchu kvílivou máme přímo nad sebou! Hernajs, pojďte
se schovat tady do toho vobchodu s lacinejma hadrama, to snad není
možný!”
Monotónní zvuk sirén přešel do čehosi, připomínajícího, ač vzdáleně, lidskou řeč, ale jakoby syntetickou, čímsi nepřirozenou. „Toto
není cvičení! Toto není cvičení! Toto není cvičení! Vyhledejte televizní či rozhlasový přijímač! Bude následovat důležité veřejné
oznámení!”
541
Alan Svejk
„Vida, že by zase ňáká povodeň?” spekuloval Švejk. „Klika, že
jsme tady na kopečku! Ať se holt zase Vltavěnka vyleje, nedá se
svítit, a úlisný hrázný na kaskádě budou zase vyprávět, jak se nedalo
nic dělat, že za nic nemůžou!
Nikdy jsem neslyšel žádnýho z nich, co by čestně řekl: ‚Jó, udělal
jsem chybu, vodpusťte mi, málo jsem votevřel kohouty, a teďka to
kvůli mý liknavosti Praha vodnesla a tři pilíře Karlovýho mostu jsou
rozbořený, páč jsem se zdržel u milenky a zapomněl pro příval lásky
a touhy i na svý velevejznamný pracovní povinnosti!‘ Todle jsou
prostě smutný časy, zasvěcený vševobecný neupřímnosti!”
„Aby to tak ještě nebylo nějaký doopravdický hlášení,” zamyslel
se nadporučík. „Tyhle mimořádky nejsou nikdy dobrý. Pojďte,
Švejku, najdeme nějakou bednu, a poslechnem si, oč kráčí!”
V restauraci nedaleko měli dokonce promítací plátno, připravené
na sportovní přenosy. Dovnitř se nahrnul, k velké radosti personálu,
celý dav zaražených, ale dosud vtipkujících lidí, kteří si dokonce objednávali pivo, jako kdyby mělo jít o ten fotbal. Na plátně, když
naladili správný kanál, se objevil nápis: ‚Bude následovat důležité
oznámení! Vyčkejte u přijímače! Toto není cvičení!‘
Jeden z pinglů zapnul i zvuk, a k překvapení všech se podnikem
rozeznělo několik tónů Smetanovy Vltavy. A pak stejná část znova.
A znova.
„Já říkal, pane obrlajtnant, že je to povodeň! Když hrajou Vltavu.
To náhodou poznám!”
„Kušujte, Švejku. Tenhle hudební úryvek, to je součást toho významnýho oznámení! Abysme jako napjatě čekali. Že to bude něco
velkýho, co ovlivní celou republiku!”
„Ahá, aby nás to jako voptimisticky naladilo, až se voznámí, že
další vláda padla! Bylo už vostatně načase, dyk to byla jen další banda neumětelů!”
542
Alan Svejk
Na plátně se rozzářil obraz - a objevil se prezident. Tvářil se moc
vážně, a za ním, namísto interiéru pracovny na Pražském hradě, byla
jen betonová stěna s ledabyle zavěšeným státním znakem. Ani pracovní stůl nevypadal příliš oficiálně - spíše jako kovové vybavení nějakého vězení, či bunkru.
„Vážení občané,” spustil prezident s velmi vážným tónem hlasu.
„Mimořádné okolnosti mě nutí, abych vás požádal o vaši plnou pozornost. Prosím, přerušte veškerou práci či zábavu, a přijměte nové
skutečnosti, které se týkají nás všech, ať již budou jakkoliv nepříjemné.
Žili jsme tu celé desítky let v míru. A málo jsme si ho vážili! Nečekali jsme, a přiznávám, ani já jsem nečekal, že by to někdy mohlo
být jinak. Všechno vypadalo tak stabilně, tak jistě! Tak jsme si na ten
klid zvykli. Ale život, jak víte, je velmi pomíjivý. A bohužel vám
musím oznámit, že mír, který jsme se snažili navždy udržet, byl dnes
vážně narušen!”
Podnik okamžitě ztichnul.
„Dnes, přesně o půlnoci, zahájily bez jakéhokoliv varování svou
rozvratnou činnost početné záškodnické jednotky nepřítele, a to po
celé Evropě, včetně našeho území. Situace je krajně nepřehledná a
spojení bylo diverzními aktivitami nepřítele částečně narušeno. Nepřítel neuznává žádná pravidla vedení boje, odmítá komunikovat
jinak, než silou, a jde mu pouze o vítězství.
Zaútočil zákeřně v našem týlu, aby nám zabránil účinně reagovat.
Ujišťuji vás však, že naše vojenské síly jsou v plném nasazení a získávají postupně plnou kontrolu nad naším územím! Avšak vzhledem
ke složitosti situace, kdy se nepřítel účelově vmísil mezi civilní populaci, je nezbytné, abych uplatnil mimořádná opatření, která mi v
takové situaci ukládá zákon.
543
Alan Svejk
To jest, vyhlásil takzvaný výjimečný stav, kdy jsou práva všech
nás občanů omezena do té doby, než bude krizová situace zcela zažehnána a znovu zajištěn plný veřejný pořádek.
Tento výjimečný stav začne platit dnes, přesně ve 12.00. Je zakázán jakýkoliv pohyb civilních osob mimo objekty, tedy platí zákaz
vycházení, který bude trvat až do odvolání, a to bez výjimek. Proti
jakékoliv osobě či vozidlu, které neuposlechnou první výzvy k zastavení a podrobení se kontrole, bude použito krajních donucovacích
prostředků, to jest ostré střelby bez dalšího varování. Jakékoliv letadlo v našem vzdušném prostoru, které neuposlechne příkazu ke
změně kursu a přistání na nejbližším letišti, bude sestřeleno.
Zůstaňte tedy prosím ve svých domovech, tyto mimořádné podmínky by měly platit pouze několik dnů. Nestihnete-li se dopravit
domů, najděte si jakýkoliv stabilní úkryt, nejlépe pod úrovní povrchu
země, případně přistupte ke zvednutýma rukama, bez zavazadel a
pomalu, k nejbližší vojenské či policejní hlídce, a ta vám zajistí bezpečné umístění v detenčním objektu. Pokuste se zásobit vodou a jídlem na několik dnů. Nezůstávejte sami, zdravotní péče bude nedostupná.
Vyzývám taktéž všechny vojáky aktivní i v záloze, příslušníky aktivních záloh, a všechny osoby s vojenským či obdobným výcvikem,
ve věku do 55 let, aby se neprodleně hlásili u nejbližšího vojenského,
případně policejního útvaru. Cestování je již obtížné, proto se nesnažte, dostat k útvarům mateřským.
Prosím, zůstaňme všichni na svých místech, a silní. Naše země
musí přečkat tuto složitou dobu, a k tomu potřebuje nás všechny.
Nashledanou, vážení občané, sousedé, přátelé, v lepších časech!
Hodně štěstí, a přejme si, nechť je k nám osud milosrdný!”
544
Alan Svejk
Ozvaly se první tóny hymny. Po náměstích i bytech se rozhostilo
šokované ticho, a jakmile hymna dohrála, celou zemi zachvátila totální panika.
„Doprdele, já tomu nemůžu uvěřit! Nezdálo se mi to? Pane obrlajtnant, čekal bych cokoliv, ale né, že bude válka! Jak se to jen mohlo stát? Jak je možný, že jsme nic nevěděli? Nic nepsali! Žádná kubánská raketová krize, žádný napětí! Takovej tady byl klid! Jen to
Zařízení se voznámilo! Že by to teda bylo všecko kvůlivá němu?”
„To přesně nepřítel chtěl, Švejku! A vyšlo mu to, nachytal nás
kompletně překvapený! A to proklatý Zařízení s tím určitě souvisí!
Říkal jsem vám, že bude malér!
No nic, já budu muset vyrazit na Genštáb, je dobrý, že jsem tady
nedaleko, aspoň se dozvím něco o situaci. Vy padejte domů, a
pořádně se zavřete ve sklepě. Máte to časově akorát, pokud nechcete
skončit v nějaký tý detenci!”
„Ach jó, pane obrlajtnant! Taková velká věc, a já u toho budu
chybět, když nejsem jeden z vás. Taková šance, dostat pořádnej
metál, mít zásluhy!”
„Já vás chápu, Švejku. Taky jsem nečekal, že se něčeho takovýho
dočkám, tady u nás. Ale jak je to rychlý, člověk nemá moc čas přemýšlet, a mohl by taky udělat rozhodnutí, kterýho bude moc litovat!
Buďte rád, že tady zůstanete. V Praze máte jídlo, kvartýry, kryty,
všechno u nosu. Jste na nejlepším místě z celý země. Tak buďte rád.
Tohle v pohodě přečkáte!”
„Hm. ‚Přečkat to‘. To je mi podobný! Všici pudou do velký vosudový bitvy vo budoucnost státu, a já zůstanu zavřenej doma!
Vostuda! Přežiju, jó, ale k čemu? Abych se s ňákou holkou vodil za
ručičku po parku, a styděl se, když si vzpomenu, jak jsem to projel,
tendle den, až do konce života?”
545
Alan Svejk
„Hele, víte co? Máte přece něco jako ‚obdobnej výcvik‘, když jste
teď spolupracoval vlastně s Armádou. Myslím, že jste určitě něco
pochytil! Tak běžte u vás v Libni na Policii, a nahlašte se, oni vám
asi daj nějakou pásku na rukáv a budete dělat pomocnou pořádkovou
sílu, abyste se cejtil prospěšnej! Co říkáte? Zůstanete pěkně u
domova, ale nezůstanete doma, budete užitečnej svý komunitě!”
Švejk si jen povzdechl, ale uznal, že alespoň něco. „Von člověk
nemůže chtít všecko, pane obrlajtnant, viďte? Ale stejně vám závidím, esli se nezlobíte na mou nemístnou upřímnost! Chlap má prostě
bejt voják, tak to je! Dycky to tak bylo, dycky to tak bude! Kdyby se
aspoň dalo vědět dřív, co se semele! Že bych se třeba taky přihlásil
do aktývních záloh! Takhle jsem ouplně vedle!”
Nadporučík se zamyslel. „Poslyšte, Švejku... vím, že toho budu litovat, ale protože jste docela dobrej chlap, vždycky jste se tu snažil, a
všichni si stejně určujeme svůj osud, jak jste vždy tvrdil, tak vám
něco nabídnu!
Říkám si, že kvůli tomu vašemu dědečkovi by pro vás Armáda
tohle udělat mohla, že pokud po tom tolik toužíte, abyste byl u toho a
součástí, a opravdu to chcete, tak by tam pro vás snad nějaký místečko bejt mohlo! Rozmyslete se, zda nechcete jít se mnou, nějak vás
tam dostanu a obstarám vám mundúr!
Měl byste ale vědět, že to pro vás může mít fatální následky! Zaprvý se už teď možná nebudete moct vrátit domů, minimálně těch
pár dnů, než to odvolají, pokud to nebude dokonce na dýl. A velice
snadno byste mohl i umřít! To říkám bez nějakýho eufemismu,
prostě chcípnout, a ne hrdinsky, před roztouženejma holkama, co
kvůli vám pak budou brečet, abyste si to nemaloval nějak růžově!
Vždyť jste slyšel, že situace je dost vážná, a nepřítel nebude naproti v zákopu, bude všude kolem nás, schovanej, číhající, zákeřnej,
546
Alan Svejk
nelítostnej! Z úplně jakýkoliv strany, v kterýmkoliv okamžiku, může
spustit zákeřnej útok! Je to dost stresující, to mi věřte!
Kromě toho, pokud bysme se rozdělili a naši by vás chytili v
mundúru, aniž byste byl skutečnej voják, asi vás nečekaj moc hezký
chvíle! Ale jak vás znám, to je pro vás hazardéra a ožralu bez kapky
odpovědnosti to nejmenší, co by vás trápilo, viďte?”
„Děkuju vám, pane obrlajtnant! Za tu možnost! Vono je dycky
dobrý, moct si vybrat! Vyložil jste mi to ouplně votevřeně, a já jsem
si vědomej, co to pro mně může znamenat, včetně těch vobzvlášť závažnejch následků!
Ale přesto do toho jdu! Byl tam děda, musím to dát taky! Nemám
strach! Todle je moje životní zkouška, rozumíte? Pro todle jsem žil!
Pro tendle den, vo kterým jsem ani netušil, že by vůbec mohl někdy
nastat!
Měl bych tomu nepříteli, nezlobte se, že to tak řeknu, vlastně děkovat, že vyšel vstříc mejm sobeckejm zájmům, i když moje země
teď bude trpět! Ale já udělám, co je správný! Neuteču před tím! Takže jdu s váma, jsem rozhodnutej!”
„Jak myslíte... když teda chcete do tý mely dobrovolně. No, ale
musí se vyrazit, čas kvapí! Takže co? Poslední vaše slovo zní jak?
Jdete domů přežít, anebo se mnou do šlamastyky, za kterou možná
zaplatíte životem?”
„To druhý, pane obrlajtnant! Ať se stane, co se má stát! Přijmu to!
Vono stejně, jak říkali, že nebude ta lékařská péče, tak to asi bude
docela rychlý, co říkáte. Jdeme!”
„Tak potom teda poklusem, protože doprava koukám už stejně
stojí, řidiči tramvají vzali roha. Makám, vojáku!”
"Eště momentík, pane obrlajtnant," požádal Švejk, a nechal si od
vrchního na cestu zabalit dvě láhve rumu. "Líh je potřeba jako případná dezinfekce, to je ve válce moc důležitá věc!"
547
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Vobdržíš svůj rozkaz
Vobdržíš svůj rozkaz
Chvíli po jedenácté, hodinu před začátkem výjimečného stavu, dorazili nadporučík s notně udýchaným Švejkem na Dejvickou, kde již
byl neuvěřitelný zmatek. Totální dopravní zácpa, všude pobíhající
lidé, vyrabované obchody, křik, pláč, mobilní sítě i telefony nefunkční. Policisté připravovali zátarasy, a ženisté odvíjeli kotouče s
ostnatým drátem.
Kolem místních objektů Armády se srocovalo spousta mužů, kteří
vyslyšeli výzvu k bleskové mobilizaci, ale protože bylo málo personálu, který by je mohl po kontrole někam zařadit, vše probíhalo pomalu, a mezi muži stoupala nervozita, že jsou tu snad zbytečně, zatímco jejich rodiny zůstaly samy. Mnozí tedy zase odešli, aby byli se
svými blízkými, když tady stejně nebylo místo, natož zbraň a uniforma.
Lukeš měl jako důstojník v záloze přednost před ostatními, když
se ohlásil u kontrolního stanoviště s protitankovými ježky a betonovou hradbou. Jeden z plně vyzbrojených vojáků kamsi zavolal,
aby ověřil jeho identifikaci, a pak povolil průchod. Švejk byl nahlášen, jako Lukešův pobočník. Ale zdálo se, že to je každému docela
jedno.
„Poslední možnost se vrátit, Švejku! Tady si teď vyberete svůj
osud. Ještě pořád můžete odejít a přežít to. Nemohu vám garantovat,
že to dáte, to mi promiňte! To nebude o výcviku, hodně našich kluků
se nevrátí. Tak co?”
„Jsem s váma, pane obrlajtnant! Co byste si tam beze mně počal?
Vono bude dobrý, když třeba budeme muset zabavovat ňáký to vobilí pro válečný oučely, tak aby vám s tím někdo šikovnej pomohl, aby
se ty sedláci nebouřili, a nebrali na nás vidle! Já jim vysvětlím, že to
je ve vyšším zájmu! A kdoví, třeba dostaneme i ňákej oukol, porazit
548
Alan Svejk
nepřítele našima pokročilejma metódama PSYOPS. Určitě budem
užitečný!”
„Nevím, zda na ně dojde. Viděl jste ten bordel kolem!”
Vešli do budovy, kde bylo hned v přízemí další kontrolní
stanoviště, všude kolem pytle s pískem. Opět kontrola dokladů, plus
detektorem kovů.
„Počkejte tady, Švejku. Dojdu pro nějaký info!” oznámil nadporučík. Švejk si zatím se zájmem prohlížel nástěnku s fotografiemi z
vojenského cvičení Družba Svobody, konaného společně s dalšími
armádami NATO. Moc se mu to líbilo, zejména při představě, že za
pár momentů se stane z pasivního čtenáře taktéž aktivním hrdinou!
„Situace není dobrá,” vrátil se nadporučík se zachmuřenou tváří.
„Měl byste vypadnout, heleďte! Fakt! Jde to tady celý do hajzlu!
Úplně kompletně! Prohráváme to! A navíc se prej nepřítel vylodil
snad po všech břehách Evropy! Odhad hovoří o miliónu nepřátelských vojáků! Je to úplně v tahu! Všichni ustupujou, jednotky se
rozpadaj, panika! Hajzlové, zneužívaj civilisty, jako živý štíty! Všude jsou nastražený miny a nálože. Léčky na cestách. Prašivá válka!”
„A máte nějaký rozkazy, pane obrlajtnant? Kam se jako potáhne?”
„Nikdo nic neví! Není přesný info o situaci. Přicházej zběsilý
zprávy, a nepřítel ještě šíří dezinformace po všech kanálech. Přestává
fungovat zabezpečený spojení. A už se objevily letáky, abysme se
vzdali, že nepřítel to myslí dobře a odpor je stejně marnej, však to
znáte! PSYOPS teďka poznáme na vlastní kůži!”
„Tak počkáme. Hlavně by se měly sehnat mundúry, a kvéry!”
„Švejku, jste hluchej? Haló! Rozuměl jste mýmu sdělení? Všechno se hroutí! Není žádná fronta, nejsou žádný linie, nejsou přesný
informace, a prohráváme to! Běžte domů, fakt, tohle bude ošklivý!
Myslel jste si asi, že někde budete šermovat flintičkou a bude to
skvělej chlapskej pocit? Kdepak, kamaráde, mám pro vás jen funkci
549
Alan Svejk
toho kanonenfutra, s velice krátkou životností! Nebuďte alespoň
jednou v životě blbej, a běžte sakra domů!”
„Moje místo je tady, pod vaším velením, pane obrlajtnant! Přestaňte mi dávat vopožděný životní rady, který teď už jsou ouplně
bezcenný, a dávejte pořádný rozkazy, jako voficýr! Kde je ten zatracenej sklad?”
„Tamhle, na dvoře, vykládaj to rovnou z náklaďáků,” mávl rukou
nadporučík. „Když to chcete, tak to teda dostanete!”
Nejdřív zajistil Švejkovi identifikační průkaz. Vyfotili ho, vzali
otisky, vytiskli mu na předloktí čárový kód, a jeho kopii měl, spolu
se svými biometrickými daty, na čipu průkazu. „Švejk Josef, vojín,
01041977. A Rh+.”
Jakýsi desátník házel Švejkovi věci. Kalhoty, bundu, boty, opasek,
čepici, rukavice, batoh. Ochrannou vestu. Taktickou vestu. Přílbu.
Baterku. Polní láhev. Lopatku. Noční vidění. Kompas. Chrániče sluchu. Vysílačku. Misku s příborem. Jídlo na tři dny. Celtu a spacák.
Bajonet s pouzdrem. Vedle mu vydali deset plných zásobníků, čtyři
granáty tříštivé a dva zadýmovací. Nakonec, a to se jeho srdce tetelilo, mu předali novoučkou útočnou pušku, rovnou ji vyndali z dřevěné transportní bedny!
Ani se nestačil zaradovat nad všemi těmi nečekanými dary, a nadporučík ho popoháněl. „Dělejte, Švejku, není čas se kochat nad tou
nádherou! Za osm minut to začne. Musíme ven!”
„Jen chviličku, pane obrlajtnant. Vono je těch krámů moc. A chci
se náležitě ustrojit, abych vám nedělal před generálitou vostudu! Dyk
jsem váš pobočník, žádnej pucflek! V našem Outvaru se dycky pečlivě dbalo na oustrojní kázeň!”
Nějak to na sebe vše navlékl, zbytek naházel do báglu a kapes, že
si to přebere později. Nastrkal si munici do pouzder na vestě, a poslední zásobník zkušeně dorazil do šachty vespod pušky. Připravil si
550
Alan Svejk
granáty, a připadal si, jako starý fronťák. Zalykal se vzrušením, že je
součástí toho všeho!
„Blbe, hlavně se podívejte, kde to má pojistku, na ni nesahat! A
nenatahujte to ani, nebo nás všechny postřílíte! Nastavte si řemen, a
hoďte si to na záda. Doprdele! Nakonec si budu muset kromě nepřítele dát pozor i na vás!”
„Jste hotovej? Jdem!”
Oba, již vojensky ustrojení, vyšli ven před budovu. Všichni koukali na hodinky. Zbývala minuta do dvanácté.
Švejk si povšiml, že ulice kolem je již kompletně vyklizená. Nikde
nikdo. Bylo to neuvěřitelné! Opodál stálo několik starších obrněných
transportérů BVP-2 s 30mm kanóny ve věžích a amerických terénních vozidel s 12.7mm těžkými kulomety a podivnými nástavbami na střechách: ty mýtické ‚Avengery‘! Všude strašlivé, nezvyklé
ticho, rušené jen ozvěnou dělostřelby odkudsi ze západu.
Pak se znovu rozezněly sirény.
„Pomáhej nám všichni svatý,” modlil se jakýsi Moravák.
Siréna ještě ani nedozněla, a odkudsi nedaleko se ozvalo rachocení
dávek, doplňované práskáním pistole. Následovalo několik výbuchů
granátů.
„Já vám to říkal, vy vole! Ale vy jste to chtěl! No nic. Pojďte zase
dovnitř, zajdem do kanclu ke štábním oficírům, ty nám snad řeknou,
co dál!”
Poslouchali, jak se štábní důstojníci snaží, udržet přehled nad událostmi. Ale nezdálo se, že by měli situaci pod takovou kontrolou, jak
veřejnost ujišťoval prezident!
„... letiště jsou mimo provoz. Evakuace je vyloučená! Ne, nemohu
pro vás nic udělat! Pouze VIP! Shromáždiště 8. Konec.”
551
Alan Svejk
„Kapacita detenčních center na maximu. Nevíte, kam dávat další
zadržený? S tím vám nemůžu pomoct, naše objekty jsou pouze pro
vojenský účely.”
„Dav v ulici Váchalova napadl policejní stanici? Lidi žádají ubytování a jídlo? Nemůžeme vám poskytnout žádné muže na obnovení
pořádku. Je mi líto.”
„Potvrzeno, obranný postavení v Hradišti padlo. Ztráty devadesát
mužů. Nikdo nepřežil. Okolí je téměř plně pod nepřátelskou kontrolou. Poslední naše opěrné body v okolí: Lahkov, Višňová a Pravčín.”
„Stáhněte se na linii dva. Dělostřelecká podpora se nehlásí. Doprdele válka!”
„Žádám leteckou podporu na souřadnice... jak to, že to nejde?
Mám tam kluky pod těžkou palbou! Krvácí mi tam celej regiment,
zatraceně!”
„Klid, vojáku! Udržuj kontakt! Pomoc je na cestě! Co vidíš? Kolik
nepřátel? Nedá se to spočítat, říkáš? Ano, rozumím. Jsi zraněn. Čekej
na další rozkazy! Konec.”
„Můžete udržet kótu 429? Jak dlouho? Zbývá munice na hodinu
boje. Rozumím. Posily jsou na cestě. Ne, nemohu zajistit žádnou
podporu! Nedostupná! Konec.”
„Pozor na hubu, kamaráde, víš co je to vlastizrada?”
„Posíláme vám jednu četu, to je jediná záloha, co mám! Průlom na
Valčovice? To nemá žádný smysl! Udržte linii u Dobrovíze a
Středokluk! Letiště je priorita, ne něčí ztracená manželka, sakra!”
Jakýsi štába k nim zanedlouho přiběhl s objemnou zelenou
obálkou, opatřenou státními pečetěmi. „Pane nadporučíku, tady je
váš úkol, dle zvláštního rozkazu K852!” předal mu s důležitým výrazem paket.
552
Alan Svejk
Lukeš neváhal, hned to otevřel, a začetl se do papírů uvnitř. Jeho
tvář se zachmuřila. Zamyšleně si prohlížel nacpaný sáček, co byl přiložen v obálce. Proto byla tak vyboulená!
„Tady se ale píše o doprovodu celý ‚499. Speciální obrněný skupiny‘, včetně čtyř tanků, a před barákem stojí jen těch pár BVP?” pohlédl úkosem na štábního důstojníka.
„Ty tanky se někde zdržely, nemůže se na ně dál čekat! Musíte to
zvládnout bez nich! Velení se domnívá, že tento doprovod je dostačující!
Přesuňte se do čtverce 48, kde je objekt 961, a předejte tuto zásilku nejvyšší důležitosti do úschovy plukovníkovi Martincovi. Je to
asi dvacet kilometrů na západ. Pojede kolona čtyř BVP a čtyř
HMMWV, dva vybaveny speciální výzbrojí, za kterou máte plnou
odpovědnost! Doprovod třicet mužů. Máte velení!”
Zvědavý Švejk nahlédl nadporučíkovi drze přes rameno, a málem
zkameněl! V rozkazu totiž stálo, že povezou... ne, nešálil ho zrak,
stálo tam, ‚korunovační klenoty‘!
„Nó, to je přece bašta, pane obrlajtnant!" rozzářil se Švejk. „Korunovační klenoty! Panečku, to je přece úžasná mise! Teď už teda
víme, co byl ten poslední tajnej oukol našeho Outvaru! Já ani nemůžu mluvit vzrušením... je to tak sen! Todle je další zlomovej
vokamžik pro Švejkovejch rodinu, která se zase zapíše do dějin... a já
budu tentokrát vosobně u toho, a sehraju ňákou pořádnou, možná až
hlavní roli!”
„Držte hubu, Švejku! Vy si asi myslíte, že si pojedeme na vejlet,
jako na Slapy? Blbe! A nechcete ty hračky ještě šlohnout, že ne, vy
mizero? Nevím, jestli vás vůbec u kolony smím nechat, páč je mi
jasný, že pokud nás napadnou, tak vás už uvidím jen, pelášit s rancem pryč, a zejtra vás najdu stát na libeňským nádraží s našima státníma korunovačníma klenotama na prodej!”
553
Alan Svejk
„To mě ani nenapadlo, co si to vo mně jen myslíte, pane obrlajtnant!” kňoural dotčeně Švejk, nanejvýš poctivý Libeňák. „I když
neříkám, že bych si na ně rád aspoň počestně nechmátnul! Vono by
mě to třeba kulturně vobohatilo, dyk to jsou celý dějiny tohohle státu, ani nepotřebuju číst učebnici dějepisu, nad kterou bych stejně
usnul hned u Pravotce Čecha, jedině snad ty jeho céry by mě eště
chvíli mohly udržet při vědomí! Prej to byly žhavý kočky, říkal
jednou náš známej Ferda! Doplnil bych si prostě vzdělání, co jsem
doteďka kapánek nerozumně zanedbával!”
„Alespoň chvíli mě těch vašich povídaček ušetřete! Musím dát
chlapům úkoly. Vy zařiďte, ať si každej přidělá tohle na pravej
rukáv," instruoval důstojník Švejka, a předal mu sáček s nášivkami,
opatřenými suchým zipem na rubové straně. Švejk si je zběžně prohlédl - psalo se tam ‚C102‘, tomu rozuměl, to byla jejich jednotka,
pod symbolem šachové figury jezdce, symbolu PSYOPS, a nahoře
‚SPECIAL FORCES‘.
„Zvláštní jednotky, pane obrlajtnant? To nás jako zařadili rovnou
mezi tudle elitu?" divil se Švejk. Sice měl o jejich Útvaru vždy vysoké mínění, vždyť v něm sám sloužil, ale že by patřili až mezi tuto
šlechtu? To se ani chvástavému Švejkovi nechtělo věřit!
„Ve stavu ohrožení státu spadáme pod speciální jednotky, tak to
stojí v rozkazu,” přisvědčil velitel. „102. průzkumnej batalion, SPECOPS. Má nám to umožnit průjezd, kdybysme se promíchali s jinejma útvarama. Na frontě asi bude zmatek, a takhle nás všude pustěj
dál.
A teď pozorně poslouchejte, Švejku! Ani slovo před mančaftem o
tom, co vezem! Řekneme jim, že jde o nějaké důležité dokumenty z
archivu Ministerstva Obrany, rozuměl jste? Nebudeme v chlapech
zbytečně probouzet pokušení! A abyste se neflákal, zkuste zatím tady
554
Alan Svejk
v baráku sehnat nějaký pancéřovky. Ukažte, jak se vyznáte v tlačenici!”
„Rozkaz, pane veliteli! Akorát nechápu, k čemu jako? Dyk pan
prezident přece jasně povídal, že situace je skoro plně pod kontrolou? A potkáme leda tak živou sílu, né vobrněnce, kde by se tu
taky vzaly! Kdo se s těma krámama bude zbytečně tahat? A eště nám
to bouchne pod zadkem!”
„Vy jste ale blb! Zapomeňte na to, že si vlezete do transportéru,
přikrejete se dekou, a budete sladce spinkat, jako kdybyste jel autobusem někam do Brna za rozdychtěnou milenkou, vy bezuzdnej
vole! Ty raketomety určitě sežeňte! Ukažte, jakej jste výkonnej pobočník velitele! Máte na to deset minut. Odjezd přesně v půl!”
555
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Nalož to, jede se pro metály
Nalož to, jede se pro metály
Švejk se poptal, maličko si zašmelil, pilně se oháněl vyššími zájmy a speciálními úkoly jeho jednotky, ukazoval s nejvyšší hrdostí
nášivku na rukávu, kterou si tam s nanejvýš zálibným úsměvem, až
láskyplně přidělal, a nakonec opravdu sehnal dvacet protitankových
raket. Byl to žalostně zastaralý typ RPG Nh-75.
„Tudle roztomilou hračku už jsem někde viděl,” prohlížel si Švejk
novou výzbroj. „Jó, už vím kde! V novinách! Pamatujete, pane obrlajtnant, na tu asi nejdrzejší PSYOP v našich moderních dějinách,
kterou měl prej snad zvosnovat někdo z Ministerstva Vnitra, jak se
po Praze povídalo?
Je to tak třináct čtrnáct let, jak přece oudajně našli, a to se podržte,
hned za plotem ruzyňskýho letiště, který tehdá přece bylo kvůli těm
hroznejm teróristům děsně dobře hlídaný, normálně ležet na trávníku
přesně takovou petardu, a vostrou, nevystřelenou!
Chápete - vona si tam prostě sladce ležela v trávě, jen tak, páč ji
tam asi ňákej nepozornej terórista zapomněl! Jako že plánoval ňákou
hroznou věc, ale že si vodskočí na svačinu asi, nó a co by se s tím
krámem tahal, nebo ho někam schovával... teda, to jsou dneska všude
hloupý lidi, to vám povím!
Nó a vostraha nebo ňákej pozornej vobčan to samozřejmě hned
vobjevili, a teďka, že z toho jako bude haló, že se musej ty bez pečnostní vopatření eště zpřísnit, páč prostě není možný, aby se takový nepřístojný věci děly, že jó!
Já teda jen nevim, jak něčemu tak blbýmu mohl někdo věřit, že je
to jako pravda? Ale vona to holt byla taková doba velkejch politickejch gest, jako třeba ty vosudový povódně v roce 2002, vo kterejch se mluví dodneška, a móc nehezky se na ně vzpomíná! Jako
kdyby v nich nešlo ani tak vo velkou vodu, ale vo prašivou politiku!”
556
Alan Svejk
„To jsem moc rád, že máte k politice tak vřelý vztah, Švejku,” přerušil nadporučík Švejka, aniž by ho dál zajímaly lidové konspirační
teorie. „Armádní velení si totiž vzpomnělo i na vás, a má pro vás
osobně speciální úkol, který se vám bude moc líbit, a můžete pro něj
plně využít svých jedinečných tvůrčích dovedností. Čtěte!” podal
Švejkovi jednu z listin, co byly též v obálce.
Přikazuje se Josefu Švejkovi ze Speciálního Útvaru C102, aby se z
důvodu svých lidových vypravěčských schopností a širokých sociálních kontaktů podílel na informování veřejnosti podrobným popisem bojových akcí Útvaru, jako Public Relations (PR) Asset. Pro
tento účel mu bude přidělen přenosný počítač se stupněm odolnosti 5
a schopností šifrované komunikace. Zprávy nechť jsou vytvářeny a
odesílány do Komunikačního centra Armády bezprostředně.
„Tak vidíte, Švejku! Žádnej bezstarostnej romantickej výlet, žádný
chmatání na klenoty, žádný střílení a dobrodružství! Budete cestou
pěkně pracovat, aby náš zvědavej lid informačně nestrádal!” smál se
nadporučík jízlivě, při pohledu na zklamaného Švejka. „A hádejte,
kdo se za vás u velení přimluvil, že jste literárně nadanej a lidem nesmírně oblíbenej?
Nějak jsem vaši zdejší přítomnost zdůvodnit musel! To víte, že se
zajímali o to, co jste zač, a byly tu pochyby, jestli nejste diverzant a
sabotér, nasazenej cizí rozvědkou, abyste rozložil naše hrdinný
bojový jednotky v nejtěžší hodině republiky! Ta vaše výrazná postava vás holt v davu vždycky prozradí!”
„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že to už jsou holt takový nešťastný vokamžiky v životě lidským, vo kterejch by se řeklo, že
nejsou tak ouplně vydařený podle sladkejch představ, co mívám před
557
Alan Svejk
usnutím! Ale vono je nejvěčí životní umění, vidět v každý situaci to
dobrý!
Byl jsem v životě už teda ledasčím, ale novinářem, to vopravdu
eště né! Rozhodně se s tím ale poperu, když republika s důvěrou spolýhá na to, že budu přesně a vejstižně infórmovat vo statečnejch skutkách našeho Outvaru na frontě, během vopravdický bojový akce! Je
pravda, že bych tou flintou asi stejně nic pořádnýho netrefil. Tak se
teda aspoň předvedu, jak umim bejt tvůrčí! A porazim nepřítele
strašlivou propagandou!” odfrknul si odhodlaný Švejk.
„Já vás musím rovnou důrazně opravit, Švejku, aby bylo jasno!
Nejste žádnej novinář, to byste totiž musel říkat objektivní pravdu, a
tu si žádná Armáda nemůže dovolit! Vy děláte PR! Takže nezapomeňte naše nadcházející hrdinství trochu vylepšit, jak se očekává!
A ne abyste napsal o nějakejch průserech, co se třeba semelou, vy
dobytku! Zůstaňte u svý propagandy, hlavně, ať si nás lidi můžou
vážit, a neskončíme u raportu, nebo ve vojenským vězení!”
„Dle rozkazu, pane obrlajtnant! Vohlídám, aby všecko vypadalo
hezky! Dám lidu, co žádá, naději v těžkejch časech, když bude vědět,
že zatímco von je zbaběle zalezlej, my tu neounavně bojujem za vyšší zájmy, páč todle je vokamžik, kdy Armáda vokáže, k čemu je
dobrá, proč si ji daňoví poplatníci tak dlouho a draze platili, aniž by
zatím dostali pořádnou protihódnotu!
Ale dneska naplno pochopěj, že je tady, aby lidu statečně vydobyla mírně vohroženou svobodu, kterou zrovinka voblejzaj špinavý
pracky tohodle nelítostnýho nepřítele!” přislíbil Švejk, že se úkolu
zhostí se ctí.
„Naložte všechny ty krámy do transportérů!” rozkázal pak nadporučík a obratně se vyhoupl na korbu. „Velitelský vozidlo číslo 3, kódový jméno ‚Teta‘, veze náklad. Chránit za všech okolností! Rozestupy dvacet metrů. Plná rychlost. Zastavit pouze na můj rozkaz!”
558
Alan Svejk
„Nó to je dobrý, pane obrlajtnant! Pojmenovat naše bojový vozidla
po těch slavnejch cérách Pravotce Čecha, a přidat k nim Šárku, která
skočila ze skály, dyž jí navždy vopustil její milej Ctirád! Je krásný,
že ani v tědle vyhrocenejch chvílích nezapomínáte na sílu PSYOPS!
Jak by naši klucí mohli dopustit, aby se těm sexy kočkám z bajek
něco stalo?”
„Nastupovat, vy pitomče, odjíždíme! A konec vašich hloupejch
řečí! On vás brzo přejde humor, až se začne střílet! Tak polezte nahoru, Švejku!”
„Já bych si radějc vlez dovnitř, k těm... papírům, pane obrlajtnant!
Vono, aby se jim jako nic nestalo, dyk je to křehký, já se vo ně postarám! A taky musím přece psát ty zprávy vo hrdinný cestě našeho
Outvaru! A k tomu bych si rád normálně sednul,” zdráhal se Švejk.
„Na ten váš blbej román, co se stejně bude hodit akorát do sběru,
anebo spíš rovnou do kamen, se teď laskavě vyserte! Šup! Tady nahoře je jediná šance, jak přežít, pokud ta kraksna vylítne do vzduchu.
Uvnitř vás tlaková vlna roztrhá, jak sardinku v konzervě! A taky potřebujeme rozhled do stran, zevnitř bysme nic moc neviděli. Pak stačí
jedinej ukrytej pěšák s raketou, kterýho přehlídnem a nesejmem
včas, a můžete si jít rovnou objednat ty vaše Olšany! Na hodně
dlouho!”
„Dneska je drahý i zdánlivě nevinný ležení v zemi, pane obrlajtnant, za poslední vodpočinek se platěj docela mastný nájmy, a
když to vaši pozůstalý jednou neuhraděj, páč jste jim jako nebožtík
sešel z vočí, mysli i srdcí, hrozí soudní vystěhování do společný
ďoury někde v Ďáblicích, hned vedle skládky vodpadků!”
Švejk se vydrápal na pancéřovanou střechu vozidla, pár dalších
vojáků mu pomohlo nahoru a měli s jeho zavalitou postavou co dělat.
Usadil se co nejpohodlněji. Akorát ho napadlo, že asi bude mít reuma, protože tam jistě bude foukat! Měl si vzít i nějakou deku! Ale
559
Alan Svejk
byl natolik oddán vlasti, že začal psát uložený bojový seriál i za těchto ztížených okolností.
Naše útočná skupina se specyjálním úkolem je vybavená nejmodernější technykou a vojáci, který si zkušeně vlezli na korby, aby
prej měli lepší vejhled, pozorně sledujou vokolí, neopomněl Švejk
poctivou snahu o spisovný projev.
Avšak kolem je ouplný klid, jak vzorný občané poslechli vyhlášení
výjimečného stavu. Případy rabování jsou řídké a násilné trestné
činy se téměř neviskytují. Policie má situaci v hlavním městě pod
plnou kontrolou. Republika se odhodlaně postavila nepřítely na odpor!
V dáli slyšíme ozvěnu střelby, jak naše hrdinné gardové jednotky
ouspěšně čelí dalšímu marnému nájezdu nepřítele na naše nepropustně pevné státní hranice. Vydáváme se plnou rychlostí na Západ,
vstříc frontě a lítému boji, kde na nás určitě čekaj vyznamenání za
statečnost a vječný vděk vobčanů.
Toto je slavný den pro nás všechny vojáky, kdy můžeme ukázat
lidu, plnému očekávání, proč je tu jeho milovaná Armáda! V očích
všech kluků kolem je vidět naprostý odhodlání. Nikdo necouvne před
víznamnými úkoly, kterými nás velení s plnou důvěrou povjeřilo!
„Odjezd!” ukázal nadporučík signál rukou, a vyskočil k ostatním.
Nadporučík si nasadil sluchátka. „Tady Zulu Sedm Alfa. Kontrola
spojení! Kazi, Libuše, Teta, Šárka! Dámy, hlaste se! Odjistit zbraně!
Palte dle uvážení! Cokoliv se hejbe, a nemá naši uniformu, je legitimní cíl!”
Kolona se rozjela, a nabírala rychlost. Kolem se míhaly domy Evropské ulice.
560
Alan Svejk
„Kdyby něco,” řval nadporučík do rachocení pásů a kraválu
motoru, „držte se vedle mně! Sledujete svůj sektor, tady šikmo od
rohu vozidla. Pokud spatříte nepřítele, mávnete jeho směrem, jako že
vidíte cíl!
Kdybysme to dostali, tak ihned seskočte dolů, a najděte si kryt!
Natáhnout kvér, přepnout na jednotlivý rány, a střílet aspoň trochu
tam, co ostatní!
Doprdele, to bude průser! Jo, a nasaďte si do uší chrániče. Kdyby
spustil ten kanón ve věži, tak byste ohluchnul!”
„Jen klid, pane obrlajtnant! Zvládnu to!” uchopil Švejk pušku ještě
pevněji. Cítil se v té rychlosti docela bezpečně.
Pozorně sledoval určenou výseč. Ale kolem se zatím nic nehýbalo.
561
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Vodbočka do temnoty
Vodbočka do temnoty
Dojeli bez jakéhokoliv problému až do Hostivic, kde byla státní silnice přerušena zátarasem. Slyšeli již prudkou dělostřelbu, a nepříliš
daleko. Nadporučík přikázal zastavit, seskočil a zašel za jakýmsi četařem, který zde velel. Nechal si od něj nad mapou vyložit poslední
situaci.
„Nemůžete pokračovat, páč v Jenči už je zakopanej nepřítel! Musíte sjet z týdle silnice, a vzít to přes Litovice, Hájek a Červenej
Újezd. Rozhodně se vyhněte Unhošti, máme zprávy, že se tam vobjevily nepřátelský tanky!”
„To si děláte prdel, tanky? Tak rychle, a už tady?”
„Říkám vám jenom, co jsem slyšel! Nikdo nic přesně neví. Možná
jsou to fámy! Shodili je asi z letadel, naše protiletadlová vobrana je
mimo provoz. Pak dál jeďte na Svárov a Podkozí. Rozhodně bych
zůstal mimo hlavní silnice, dál už můžou bejt zaminovaný! Byly hlášený různý incidenty, voblast není zabezpečená!”
„To je ale strašná zajížďka! Potřebuju se dostat na Velkou
Dobrou.”
„Bejt váma, tak to normálně votočím, a vyseru se na to! Jedete
totiž do úplný mely! Co vás to jen napadlo, pitomci? S těmahle
směšnejma plechovkama budete akorát tak k smíchu! Nepřítel postupuje kolem Kladna na Prahu, a drtí nás po celý dýlce fronty, která už
ale stejně dávno neexistuje! Každou chvíli už čekáme rozkaz k
ústupu! Další vobranná línie bude až na Vltavě!”
„Děkan. Nějak to zvládnem!” rozloučil se Lukeš.
Situace je plně stabilyzovaná, ťukal zatím Švejk nemotorně do
klávesnice. V obci Hostivice se nachází velké vobranné postavení a
připravuje se drtiví protiútok našich sil na Západ. Koluje nepřátel-
562
Alan Svejk
ská rozvratná propaganda, že nepřítel nasadil tanky, což ale důrazně
popírám - v Unhošti operují pouze naše elytní vobrněné jednotky a
mají vobec pod plnou kontrolou!
Naše vejkonná protiletadlová vobrana sundává jeden nepřátelskej
aeroplán za druhým. Původně jsme měli pokračovat na Jeneč, ale
pan obrlajtnant rozhodl, že vodbočíme na Litovice, abychom rozdrtili tamější soustředění nepřátelskích sil. Nálada našich vojáků je
nadšená a všici jsou připravený bránit vlast proti nepřítely. Silnice
jsou zcela bezpečné, oblast je perfektně zabezpečená, ale zůstáváme
ostražitý.
Odbočili na jih, na vedlejší silnici. Ale hned, co minuli tiché Litovice, nastaly problémy.
„Civilové, směr jedna devět nula!” zaslechl nadporučík ve sluchátkách velitele vozidla ‚Kazi‘, vedoucího kolonu. „Vzdálenost dvě
stě!”
Podél silnice i na ní, přímo proti nim, táhla jakási skupina civilistů. Mohlo jich být tak padesát. Táhli sebou skromné majetky. Ustupovali před zuřící frontou.
„Varovnou dávku! Palte na cíle ve směru jedna devět nula! Potvrď
příjem, Kazi! Všechna vozidla, rozvinout do bojový formace!” vydechl nadporučík po vteřině váhání, poslušen přísným rozkazům velení.
Nic a nikdo nesmí ohrozit bezpečný převoz zásilky!
Ale nikdo nestřílel. „Negativní! Opakuj, Zulu Sedm Alfa!” žádala
‚Kazi‘, zatímco se vzdálenost zkracovala.
„Opakuji rozkaz! Kazi, varovnou dávku ve směru jedna devět
nula! Pokud nám ty lidi ihned neuhnou z cesty, znič cíle ve směru
jedna devět nula!”
„Běž s tím do hajzlu, dyť jsou to naši lidi!” odmítl za všechny velitel ‚Kazi‘.
563
Alan Svejk
„Poslouchejte, kluci! Ještě dneska ráno byl mír, já vím! Ale teď
není! Tahle naše mise má top prioritu! To, co vezem, má kritický význam pro další fungování státu! Nemaj venku co dělat. Můžou to bejt
nepřátelé! Nemůžem riskovat. Poslechněte rozkaz! Na mou odpovědnost!”
Po chvíli váhání, spřažený kulomet ve věži ‚Kazi‘ spustil. Postavičky kolem silnice se rozprchly do polí, zatímco jim nad hlavami
poletovaly jedovaté stopovky.
„Cesta je volná,” hlásil velitel ‚Kazi‘ nasupeně. „Hajzlovina!
Tohle vám určitě neprojde, pane nadporučíku! Až tohle skončí, půjdete rovnou před soud!”
„Zařaďte se zpátky do kolony! Zbytek jsem neslyšel! Ale pokud to
příště ještě někdo posere, přísahám, že ho ihned zastřelím! Jste
vojáci! Poslouchejte rozkazy, a držte hubu, dokud to nebude za
náma! Pak si na mně žalujte. Ale teď jsme v akci!”
Potkáváme nadšené civilysty, který nám poskytují přesné a cenné
informace o pohybu nepřítele a hostí nás vodou a chlebem se solí,
poznamenal si Švejk, přičemž mírně znejistěl, zda to už přece jen
trochu nepřehnal, ale hned zase pokračoval. Nálada mezi obyvatelstvem je pozitývní, ve znamení stálé a neochvějné důvěry ve vojenské
velení, který ví přesně, jak se v každý situaci správně rozhodnout!
Rozesmáté dívky vyskakují na pancíře našich obrněných vozydel a
v rychlosti líbají naše vojáky-osvoboditele na tváře. Dopadají na nás
polní květiny a slyšíme nadšené volání, ať se po rozhodující bitvě,
kerá nás brzy nepochybně čeká, stavíme na zasloužené vobčerstvení
pro hrdiny!
Jeli dále, skrz opuštěné vesnice. Před Hájkem viděli vedle silnice
rozstřílené policejní vozidlo, u něhož ležela pobitá osádka v neprů-
564
Alan Svejk
střelných vestách. O kus dále zase čtyři vyhořelé T-72, a nedaleko
zničené, převrácené vojenské náklaďáky.
Vidíme mohutné soustředění naší víkonné obrněné techniky, která
systematicky zasypává pjechotní pozyce nepřítele tříštivými granáty,
čímž ho nutí k okamžitému ústupu, až zbabělýmu útěku, popsal Švejk
situaci poněkud nepřesně.
„Todle jsou asi ty slavný tanky, co nás měly doprovázet,” obrátil
se na Lukeše. „Tal proto nikdy nedojely! Klika, že jsme na ně nečekali, pane obrlajtnant! To bysme tam před barákem stáli eště teď, jak
solný sloupy, a všecky šance na pořádný metály by nám zatím
utekly!” oddechl si.
„Není pochyb, že nepřítel se chopil iniciativy, Švejku! Co to tam
pořád píšete za hlouposti? Snad ne pravdu? Nezapomínejte, že lid
není připraven přijmout současné, samozřejmě jen dočasné, dílčí
vojenské neúspěchy, tak se mu to musí podat trochu přežvýkaný!
A co se tak blbě usmíváte? Už se třesete na vyznamenání za hrdinství v boji, viďte? Jen abyste žil tak dlouho, abyste si je stačil užít!”
„Nic se nám nemůže stát, pane obrlajtnant! Ňáký hrdinové musej
dycky přežít všecky válečný jatka, aby se mohli stát tím zářným
příkladem pro vostatní, co budou jednou rozmejšlet vo tý velkolepý
vojenský kariéře! Když holt někdo nemá kliku, tak to vodnese na
bojišti, anebo v civilu, v životě, ale vosudu se uniknout nedá, i
kdybyste se schovával někde v ďouře! Jenže jít příkladem znamená,
neuhejbat před tím, co vám je určený, né, navopak, jít tomu pěkně s
parádou vstříc!
Znal jsem jednoho řízka z Počernic, ňákýho Lojzu Káranýho, co
se snažil jet dovopravdy na sichr, bezpečnou hru, páč si eště jako jinoch, než si troufnul poprvý se zabořit do bahna tý nechvalně proslu-
565
Alan Svejk
lý pohlavnosti, vodpovědně přečetl takovou moc poučnou knížečku,
co se jmenovala ‚Bezpečná láska, půl zdraví‘. S holkama teda chodil
zásadně jen se šprckou, přesně podle ministérskejch inštrukcí, i když
se na něj pak ty doroty nerozumný ušklíbaly, že z toho pak maj jen
vomezený potěšení, a vůbec jim upíral moc těch tělesnejch radostí,
aby jako náhodou něco né tó, nechytnul, takže není divu, že s nim
dlouho žádná nevydržela ve svazku! Von to byl z jejich pohledu
projev hrozný nedůvěry, a žádná nevocenila, jakej je děsně vopatrnej
a rozumnej!
Nakonec z toho byl dočista nešťastnej, a zpytoval svědomí, co jen
jako dělá špatně? A vono mu to pak došlo, je moc upjatej, chce žít
věčně, a to se mu stejně nepodaří! Nó, a tak k věci zaujal vo mnoho
rozumnější postoj! Dlužno dodat, že je Lojza teďkonc u nás na
Bulovce v nemocnici další stálej a moc spokojenej klient toho jejich
moc voblíbenýho voddělení, jak tam léčej následky ložnicovejch radovánek, a dycky se tam v pondělí ráno po vejkendu potká půlka
Libně, holky i klucí dohromady, a všici dělaj, že se neznaj a nikdy se
neviděli, aby pak nemuseli svý náhodný mimomanželský protějšky,
se kterejma kapánek smilnili, hlásit do toho povinnýho réportu vo
stavu šíření pohlavních nemocí v repubice, jak tam dycky pečlivý
doktorky vypisujou, a moc důkladně se vyptávaj, s kým jste se
spustil za poslední tři měsíce!
To musíte zapírat, pane obrlajtnant, jako někde u vejslechu na direkci, jináč by ty byrókratky předvolaly snad ouplně celou Libeň na
preventývní kontrolu podvozků, a to by byla pro tu nebohou
nemocnici děsná administratývní zátěž, nó né? Takovýho lidu by jim
ten barák zbořilo!”
„Žižkovu a Libni, zdaleka se vyhni,” odvětil nadporučík. „Začínám už tušit, proč se tahle povídačka v Praze vyskytuje, a vím taky,
566
Alan Svejk
kde si raději nehledat tu nevěstu! Máte tam u vás nějaké moc podivné poměry, Švejku!”
„Poslušně hlásím, že pokavad byste k nám zašel se zkušeným
horským průvodcem, nic se vám nestane a tudle moderní turistiku za
folklórem pražský periférie si navopak moc užijete, pane obrlajtnant!
Máme u nás ty nejvybranější, nejlepší pajzly a bordýlky z celý
Prahy!
Ale souhlasím s váma, že po ňáký ty schopný panince bych se rači
fakt povohlídnul vo čtvrť dál! Slyšel jsem, že tam vopodál ve Vysočanech je prej situace dočista jiná. Tam bydlej samý moc slušný
holky!
Třeba tadle, Martina Novotnejch, co se jí říká ‚Mína‘, tak ta
dokonce vyštudovala, narozdíl vode mně, i tu vejšku, ale je takový
malý veřejný tajemství, že si to svý pilný štúdium financovala z vobčasnejch pracovních návštěv v tom velkým bordýlku v Holešovický
tržnici! Vona sice dycky tvrdila, jako všecky, že jen tancuje svůdný
tanečky a dělá počestnou barmanku, jako že nalejvá kořalům drinky,
nic víc nikomu nedovolí, ale tědle povídaček už jsme v tědle sférách
prodejný lásky slyšeli... znáte to!
Vona se vám žádná nepřizná, že je kapánek padlá děva! Anebo
vám začne cpát povídačky, co má pro tydle situace připravený. Voblíbený témata jsou dluhy po bejvalým přítelíčkovi, co je nasekal a
vzal roha, vobčas si nasekal i ňáký to potomstvo, ale starat se mu
teďka vo to požehnání nechce, páč už dávno hobluje jinde, tak je
teda na ní, aby se snažila, a vzhledem k současnýmu nedostatku legitýmních pracovních míst holt často holce nezbyde, než vzít zavděk
nejstarším řemeslem, kde je i minimální vstupní bariéra vohledně
vzdělání, kvalifikace, a ták!
Říkal vonehdá jeden čerstvě vod zkoušky vyhozenej študent sociólogie v knajpě ‚U kulový sedmy‘, co tam mezi prostým nevzdě-
567
Alan Svejk
laným lidem pilně zapíjel říznutým bírem tendle dílčí študijní neouspěch, že tydle příběhy jsou prej moc precýzně sestavený, taková
lidová verze PSYOPS, abyste jí začal litovat, a měl nutkání ji zachránit, tu padlou holku! Vony jsou moc chytrý, k jejich práci todle
doumyslný vymejšlení prostě nedílně patří, stejně jako rozepínání
podvazků!
Já se vám přiznám, pane obrlajtnant, že do bordýlku jsem vás původně chtěl vzít taky, na inšpekci, abysme jako splašili to poučení vo
světě, to byla právě ta poslední položka na mým slavným seznamu,
kterou jsem vám ale rači nikdy nevyzradil, páč byste se eště do ňáký
tý holky pochybnejch morálních kvalit zamiloval, a co já pak s
váma? Todle se léčí moc vobtížně, na to jsou i vostřílený felčáři na
Bulovce moc krátký!
Nemyslete si, takovejch případů už bylo! Můžete mi teďkonc povídat, ba přísahat, že nikdy a v žádným případě, ale to samý si před
váma říkalo spousta jinejch kluků, co se nakonec dostali do maléru,
zahučeli do toho, ani nevěděli jak, ale pěkně hluboko! V lepším případě je to stálo jen prachy - ale hodně, hodně prachů, celoživotní
ouspory - a v horším se jim pak staly i moc vošklivý životní události,
že ten Othello vod Šejkspýra je proti tomu hadr! Vopravdu, tydle
klucí se pak někdy dostali fakt na hroznou životní hranu, když si začali s toudle ženckou elitou a neudrželi svý emóce a smysl pro reálitu
na uzdě!
Zase ale na druhou stranu, aby byl vobrázek ouplnej - esli eště
někdy bude mír a vrátíme se k našim velkejm PSYOPS voperacím,
určitě bych uvažoval vo angažování ňáký, jak to říct, zkušený holky
do týmu! Ta by nám mohla v ledasčems pomoct, to mi věřte!”
568
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Měli jsme to votočit
Měli jsme to votočit
„Zastavit,” přikázal nadporučík před Červeným Újezdem. Vzal do
ruky dalekohled, a díval se, zda uvidí nějaký pohyb.
Nezdálo se mu to - viděl tanky nepřátel! A pěchotu kolem. Bylo
mu jasné, že mise bude minimálně komplikovaná. Jeli úplně
opačným směrem, než by potřebovali. Asi měli poslechnout toho
vojáka, co jim radil, aby to otočili!
„Musíme na Úhonice. Před náma jsou nepřátelé,” informoval
jednotku.
V Úhonicích narazili na trosky zátarasu, kolem byly trychtýře po
granátech, a zkrvavená těla v maskovacích uniformách. Kulometné
hnízdo dostalo plný zásah.
Boj je tuhý, psal Švejk již opatrněji, poté, co se posílil rumem, který mu jako zázrakem vylepšil kvalitu pravopisu. Máme dílčí ztráty,
ale od Prahy přicházejí další a další čerstvé posily a ihned se
nadšeně vrhají do boje. Naše velení však neplýtvá silami a rozvážně
plánuje útočné akce. Daří se nám důsledně držet linii fronty, ba též i
postupovat vpřed.
Jsou udělována první vyznamenání za hrdinství v boji. Pěšák Josef
Novák se chopil opuštěného těžkého kulometu na vyhořelém vozidle
a zastavil soustředěnou palbou nepřátelský postup. Petr Prachař,
odstřelovač, eliminoval tři vysoké nepřátelské důstojníky. Pavel
Kůrka, radista, vyčistil nepřátelský zákop jen pomocí nože, drátu vod
antény a dvou granátů.
Bylo zřejmé, že nepřítel jim již odřízl cestu zpátky ku Praze. Museli pokračovat na osadu Chrbiny, ale cesta vedla skrze rokli, po
569
Alan Svejk
obou stranách byly prudké kopce, kdy hrozilo, že padnou nepříteli do
léčky.
Libor Bláha, tankista, nedbal zranění vod střepin a neustálou palbou vázal útočící nepřátele tak dlouho, než dorazily přátelské
jednotky, a prolomily obklíčení. Odmítl lékařské ošetření a znovu
sedá do výkonného bojového oře T-72, aby prorazil skrze slabé nepřátelské linie.
„Co myslíte, Švejku? Jedem do úplný pasti. Měli bysme to otočit.
Seru na nějaký kleno... blbý papíry. Musíme zpátky! Spojení nefunguje, nepřítel ruší všechny frekvence. Jsme odříznutý!”
Jakub Toufar, operátor elektronického boje, vyřadil z provozu nepřátelskou rozvratnou vysílačku a znemožnil tak nepříteli rádiový
spojení. Nyní ho už snadno dorazíme, páč je zcela neorganizovanej a
v lesích se už potuluje jen pár posledních neškodnejch zbytků jeho
sil.
„Ukažte mi mapu, pane obrlajtnant! Možná spíš tudy, tou polní
cestou přes Modrej vrch, a pak na ty Chrbiny, to vypadá jako bezpečná štreka! Nenačovicím bych se vyhnul, tam to zavání
vopletačkama.”
„Vy jste mi ale pouťovej stratég, Švejku! Copak nevidíte, že dole
je voda a ty břehy jsou prudký, což znamená, že tam nebudem moct
manévrovat! A to je, vy úchvatnej chytráku, pro mechanizovanou
jednotku dost problém! Pokud nebudu moct na Chrbiny, musím na ty
Nenačovice. Jinudy to pak už nepůjde!”
570
Alan Svejk
„Tak to je asi prašť, jak uhoď, pane obrlajtnant! Von ten Cézar
taky tehdá, jak překročil tu řeku Rubikón, hlásil něco vo definitývně
vrženejch kostkách! Riskoval všecko, ale vodměna byla královská!
A já taky cejtím v mejch vrzavejch reumatickejch kůstkách, že
tam na nás čekal metály, co si zatím eště hověj na sametovým polštářku někde v prezidentský vitrínce, zatím plný vočekávání, kterejpak
hrdina si je asi vyslouží, ale brzo už budou zaslouženě cinkat na našich hrdejch hrudích! Jako v tom songu Batalión, jak se tam zpívá vo
tom pomilování markytánky, a pak už ‚tam na straně polední, čekaj
ženský, zlaťáky a sláva‘!
Akorát, jak se to dneska seběhlo tak rychle, ani jsem nestačil zaběhnout za Toničkou Valtrovou z Bednářský ulice, aby nás něžně
vobstarala, jako na tudle cestu, která může bejt, kdoví, i vojákova
poslední, to nikdy nevíte! Pro ní by nebyl problém ani celej regiment, to mi věřte! Vona to má prostě ráda, a celá Libeň to dobře ví!
Dyž je třeba ňákej kunčaft nečekaně dobrej a jen ji nuzně nehobluje, jak truhlář bukový dřévo, a vykoná jí následkem toho i ňáký to
potřebný tělesný blaho, je vochotná mu dát svý dary bezouplatně,
klidně na věčnou voplátku! Vony tydle padlý ženštiny jsou někde
hluboko vevnitř dost ryzíma vosobnostma, a vůbec bych neváhal,
vzít si ňákou takovou trajdu copatou jednou za žénu, teda samozřejmě, pokavad by už nechala řemesla, páč v nejlepším se má přestat, a začít s novou kariérou, že jó!”
Sjeli do lesa, kde vozidla musely zpomalit. Střelci ve věžích i
vojáci na korbách zpozorněli.
Za chvíli již byli na pouhé lesní cestě, kde pásy transportérů rvaly
trsy hlíny. Zastavili na Modrém vrchu.
Z bezpečí lesa sledoval nadporučík situaci v Chrbinách. Vypadaly
opuštěně. Bylo však jisté, že sjedou-li do nich, z okolních výšin je
571
Alan Svejk
bude nepřítel mít, jako na dlani, pokud tam bude přítomen. Nadporučík se rozhodl, že vyšle průzkum, jeden HMMWV.
Po chvíli, sotva jim průzkumníci zmizeli z očí, ozvala se prudká
detonace, a pak zběsilá střelba. Půlpalcový kulomet Hummeru odpovídal jen několik sekund, než utichl.
„Nemáme na výběr. Musíme projet skrz Nenačovice. Plnou
rychlostí!”
První boj. Vítězíme! Kulomety našich vozidel kosí nepřátele, kteří
zbaběle utíkají, jen vidí naši útočnou kohortu.
Přes jakýsi mostek se blížili ke vsi. ‚Kazi‘, která na něj vjela první,
najela na minu, a exploze jí vyřadila pásy. Celá její posádka byla
zraněna.
„Nemůžem zastavovat. Musíme dál!” rozhodl nadporučík.
Naše obrněný vozidla bez ustání střílí z rychlopalných kanónů na
nepřátelské pozice, a to za plné rychlosti. Nepřítel se snažil nalíčit
na silnice zákeřné pasti, ale naši střelci ho včas zpozorovali a zlikvydovali. Vše se odehrává ve zběsilém tempu a hluku.
Tohle je moderní válka! Tady nalezneme náš osud. Eště včéra byly
jména obcí na mapě okolí jen prázdnými pojmy. Nyní si je budeme
pamatovat až do konce našich dnů! Pamatujte na ty z nás, kdo se
domů nevrátí, protože jsme tu bojovali a padli za vaši svobodu!
Na okraji Nenačovic dostalo druhé vozidlo, ‚Libuše‘, plný zásah
protitankovou raketou. Ostatní vozidla se řítila dále, na západ, skrze
ves. Jeden ze zbylých HMMWV byl též vyřazen, když přesná střelba
zabila jeho řidiče, a znehybněné vozidlo se stalo rychle snadným terčem.
572
Alan Svejk
Ostatní ale vyvázli. ‚Šárka‘ se ujala vedení již notně zmenšené kolony. Pokračovali na Libečov. Vyhnuli se Chyňavě, a opět se schovali v lese. Pod Vysokým vrchem, skrze chatovou kolonii, přes Dolní
Bezděkov.
Máme první ztrátu, jedno z vozidel, keré hrdinně vedlo kolonu a
přitahovalo nepřátelskou palbu nejvíce ze všech, je nepojízdné a jeden muž je zraněn. Zatímco je v péči zdravotníků, a očekává rychlý
transport do nemocnice, zbytek kolony pokračuje dál, a všici muži
zraněného spolubojovníka zdraví. Pozoruje je smutnýma očima - pro
něj bitva skončila, ač by tak rád bojoval bok po boku se svými druhy
dál! Ale žít bude, je nyní v dobrých lékařských rukou. Udělal pro
svou zemi, co mohl, a jeho zásluhy nebudou zapomenuty.
„To je dobrý, pane obrlajtnant, tady vidím na mapě ňákou vopravdickou Lhotu, co přes ni navíc i musíme jet, abysme se dostali na ten
Ploskov! Jak jsme kdysi říkali, že je moc dobře bráněná, a je tam lákavej sklad paliva pro naše tanky, který vohrožuje ten blbec se
sirkama, pamatujete? Jak jsem se tehdá přiznal, že jako správnej
voják sirky nosím po kapsách taky! Připadá mi to tak dávno, jak
jsme prolamovali to vobklíčení vod Jihlavy směrem k Haný, teda jen
na mapě!
Nó a vidíte! Palivo nakonec ani nepotřebujeme, toho máme
spoustu, klidně i na hezkej vejlet na Šumavu, abysme nepřátele zahnali zpátky za hraniční hóry, navždycky pryč z naší vlasti! Ale Lhotě se nevyhneme!”
„Kušujte, Švejku! Já přece to jméno použil úplnou náhodou, pro
příklad! Víte, kolikpak u nás v republice takovejch Lhot asi je? Desítky! Nejste doufám pověrčivej?”
573
Alan Svejk
„Já myslím, že Lhota bude pro nás dva vosudová, dejte na mně!
Nevím akorát, esli v dobrým, nebo špatným smyslu. Neměli bysme
se jí teda rači vyhnout, vobjet ji? Ale nebude to jen zbabělý uhejbání
před vosudem, kterej by nás pak stejně nelítostně dohnal, ať už bysme to vzali kudykoliv? Dá se vůbec utýct před tím, co máte zapsaný
ve svý knize života?”
„Asi nám nic jinýho nezbejvá, než to přes ni střihnout! Ten Družec, tady na severovýchodě, to je strategicky významný sídlo, tam
určitě bude nepřítel. Tohle je jediná možná cesta!”
Vyrazili tedy po vedlejší silnici na Lhotu. Na cestě byl klid, ale
špatné zprávy si je i tak našly: ‚Šárka‘ nahlásila, že má problém s
motorem, a začala rapidně ztrácet rychlost.
„Zastavit, pane obrlajtnant? Pokud je tu necháme, už nám zbyde
jediný vozidlo, a kromě posádky jen deset chlapů. S tím už toho moc
nevybojujem!”
„Že já vůl vás poslechnul. Zatracená Lhota!”
574
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Lhotě se rači vyhnout!
Lhotě se rači vyhnout!
Zastavili nedaleko před Lhotou, a nadporučík se zadíval do dalekohledu. To, co tam viděl, se mu vůbec nelíbilo - spousta uniforem,
sice přátelských, ale jeho rozkazy hovořily jasně - vzhledem ke
krajně vysokému významu mise se pokud možno vyhnout jakémukoliv kontaktu s jinými jednotkami. Nadporučíka překvapilo, že nevidí
téměř žádná vozidla. Asi je ukryli mezi domy, pomyslel si, kvůli nepřátelským letadlům.
„Konečně naši,” oddychl si Švejk. „Řeknou nám víc vo situaci, a
budeme chytřejší! A snad maj sebou i polní kuchyni, ňákej vohřátej
gáblík by nezaškodil! Pozvednul by toho bojovýho ducha naší
jednotky!”
Vidíme před sebou malebnou obec Lhota, slynoucí přátelskými
jednotkami, ťukal Švejk další pravdivý zápis. Soustřeďují se zde síly
pro další mohutnou ofenzývu proti ustupujícímu nepříteli. Je to skvělý pocit, potkat zase přátelské jednotky, navíc v plné bojové síle! Je
zjevné, že území republiky je opět naše, znova patří našemu lidu, a
bezpečnostní složky neúprosně likvidují poslední omezená ohniska
nepřátelských rozvratných aktivit.
„Já vám nevím, Švejku. Podle rozkazu bysme se jim měli vyhnout.
Chápete asi, proč!”
„Dyk ty věci vohlídáme, vo to se nebojte, pane obrlajtnant, já se
vod toho nehnu! Vím, co je to hmotná vodpovědnost, v práci jsme to
měli pokaždý, i když vobčas z toho byly docela vopletačky. Pamatuju si, jak jednou jeden kolega, Pepik Bartáků z Dačic, byl takhle
před víkendem moc potřebnej, vona ta zábava holt něco stojí, a zůstaňte si jedinej ze všech sedět doma, jak pecka, když je zrovinka pá-
575
Alan Svejk
tek a kolem začíná horečka, jak se každej chystá celej vyšňóřenej
ven, do centra, kam jinam, kde bude tóčo, posvícení!
A tak Pepika nenapadlo nic lepšího, než vodnýst jeden erární noutbůk z vejlohy do zastavárny. Dočasně, to je jasný! Jen si ho pučí, pro
oučely vosobního vyššího zájmu, dyk na něj třeba na dýze zrovna
čeká láska jeho života, a pokavad tam nebude, zmešká to, minou se!
A to přece nemohl dopustit, to by si šlapal po štěstí!
Von si trouba v pátek bláhově myslel, byl vo tom dočista
přesvědčenej, na svatej vobrázek by vám to vodpřísahal, že ty prachy
přes vejkend jako určitě sežene a určitě v pondělí ráno zašmelenej
noťas vyplatí a vrátí, a všecko bude v richtiku!
Ale jak to tak bejvá, co lačně nepropil ‚U zlýho kozla‘ ve vybraný
společnosti místních zasloužilejch recidývistů, tak to prožral za vybraný lahůdky, i syrový ryby vod těch Japonců vyzkoušel, jak jim řikaj suši!
Nó, a teďka je už pondělí ráno, ouředníci i montéři spěchaj pilně
do fachy, věžní hodiny na radnici vodbíjej vosum, už v devět má bejt
u Pepana v práci nelítostná inventura, a von stojí tady na Synkáči s
kompletně prázdnejma kapsama, vopicí sedící na rameni a strašlivou
kocovinou, že ani nemůže raciónálně přemejšlet, jak ven z tý hrozný
šlamastyky, co se na něj řítila, tak co mohl jinýho dělat, než že řekl
první nebohý babce, co šla zrovna z pošty s čerstvě vyzvednutým
douchodem, aby byla tak nebesky laskavá, a pučila mu na věčnou
voplátku všecky cennosti a peníze, co má zrovna u sebe...”
„Nezačínejte zase s těmi vašimi nesmysly, alespoň teď ne! Nejde
jen o bezpečí nákladu! Je tu riziko, že nás někdo výš ve velení bude
chtít přinutit k něčemu, co bude kolidovat s naší misí, chápete? Náš
úkol je jen dojet a předat zásilku, pokud možno co nejrychleji! Ale
někdo by nám mohl chtít zadat něco jinýho, co by nám úkol ztížilo,
nebo úplně znemožnilo! A jak odmítnete třeba plukovníka? Spojení
576
Alan Svejk
nefunguje. Ale vyhneme se těžko - ještě, aby si nás tak spletli a začali po nás střílet!”
Posádka ‚Šárky‘ zatím provedla inspekci motoru, a hlásila, že by
snad závadu dokázala opravit, ale potřebuje asi půl hodiny času.
„Těžká věc, pane obrlajtnant! Za půl hodiny se nám může zavřít
vokýnko, abysme proklouzli nepřátelskejma liniema. Ale bez ‚Šárky‘
už nemáme nikoho na hrot kolóny, a to by znamenalo, že né někdo
jinej, ale přímo my vosobně i s našima posvátnejma klenotama vylítnem v případě nepřátelský léčky nebo miny na cestě pěkně vysoko
do vzduchu, a drahý kamení, který bude rozprsklý po vokolí, si pak
posbíraj ňáký udivený houbaři!
Musíte se rozhodnout! Nechtěl bych bejt ve vaší kůži! Vono je asi
fakt lepší, bejt vobyčejnej mančaft, než muset velet a přemejšlet!
Vona i ta slavná voficýrská hodnost je vobčas asi dost pochybný
požehnání, jak vidím v praxi!”
„A to je právě nejtěžší věc na velení, Švejku! Že máte dvě
možnosti, co maj obě plusy i mínusy asi vyrovnaný. Potom, co si jen
vybrat? Když se situace na bojišti mění každým okamžikem, a vy si
nemůžete dovolit váhat?”
„Já vám nechci radit, pane obrlajtnant, ale nejlepší by bylo, nechat
tady ty kraksny, a dál jít pěšky, po svejch! Takhle jsme hrozně nápadný, ten kravál motorů je slyšet na kilometr! Ty posraný klenoty
přece nemůžou bejt tak těžký, nó né?
Stříhnem to tady lesejčkem, přes Žilinskej vrch, tam už na naše
komando nikdo určitě čekat nebude, a za chvíli jsme v hlubokejch
lesích, kde se spolehlivě ztratíme! K cíli už je to jen šest kiláků, to je
tak maximálně na dvě hodiny cesty horším terénem. Případně počkáme do tmy, vždyť není spěch! Budem tichoučký, jak myšky!
Projdeme! A vyhnem se tak i těm neznámejm frajérům ve Lhotě, aby
třeba lačně nechmatali po tom, co jim nepatří!”
577
Alan Svejk
„Máte pravdu v tom, Švejku, že úkol zní, dodat klenoty. O
ztrátách na materiálu a vozidlech se nemluvilo! Ale víte, co riskujeme, když nebudeme mít žádnou obrněnou podporu? Tohle není
žádná hra! My to prostě donýst musíme, a proto jsme dostali tu
obrněnou eskortu. Jinak nás mohli poslat klidně taxíkem, nemyslíte?
Dávat si takový cennosti do batohů, kde bysme to byli? Aby nás
pak ještě neobvinili, že jsme to chtěli ukrást! Je sice hezký, že budeme míň vidět a slyšet, ale nedělejte z toho rovnou partyzánskou
válku! Sice jsme dočasně museli zkrátit linii fronty, ale jistě jde jen o
přechodný opatření, a mohutný posily z NATO už jsou nepochybně
na cestě, a celej ten vývoj se rychle otočí! Nemůžeme začít zahazovat vybavení, z toho by mohla bejt pěkná polízanice! Mám
hmotnou zodpovědnost i za vozidla!”
„Poslušně hlásím, že pak se ale vsi nevyhneme, a budeme muset
riskovat kontakt, před kterým jste varoval,” podotkl Švejk nesouhlasně.
„Není vyhnutí,” pokrčil nadporučík rameny. Pak v jeho sluchátkách zapípalo, chvíli pozorně poslouchal. „Aha, tak se prej jedná o
dělostřelce z Jinců, radista zachytil slabý vysílání. Podivný, co dělají
tady? A bez vozidel, přitom všude kolem nepřítel?”
„Nó tak to bych tam nejezdil určitě, pane obrlajtnant! Tydle ztracený, rozdrobený jednotky, ty jsou průser v každý válce, a nikdy ze
setkání s nima nevzešlo nic dobrýho! Třeba když byla bitva u toho
Waterló, však víte, Napoleón a proti němu Angličani s Němcema,
tak tam taky potřebovala část francouzský armády spořádaně ustoupit, dočasně, aby se přeskupila a znova zasáhla do boje, ale potkala
se s proudem ňákejch dezertérů, uprchlíků a různejch ztracenejch
vojáků, postup se zpomalil, vobranný pěchotní čtvercový formace se
rozpadly, nastal bordel, morálka v tahu, a jak to pak dopadlo, to víme
z knížek! Akorát nám eště šlohnou flinty a munici!” obával se Švejk.
578
Alan Svejk
„Ale kušujte s těma rozvratnejma řečma, Švejku! Máme svý rozkazy, poradíme si! Jsou to přece naši druzi, jsme na stejný straně,
máme stejný zájmy: zvítězit, dodržet pravidla, zůstat správnýma
vojákama! Všechno bude dobrý.”
Švejk si matně vzpomněl, jak tenkrát Denisa říkala cosi o tom, že
v krizi se nacházejí příležitosti. Napadlo ho, že se nenechá odbýt - za
něco si přece ten metál vysloužit musí!
Vyrážíme navázat kontakt s našimi přátelskými jednotkami, elitní
dělostřeleckou skupinou, vyzbrojenou samohybnými houfnicemi.
Naši kolegové nás nadšeně zdraví, tiskneme si bratrsky ruce. Nabízejí nám horkou kávu a guláš z polní kuchyně. Všude panuje radost.
Tuto bitvu o samostatnost a nezávislost naší země jsme již téměř vyhráli, ale neustaneme, dokud poslední nepřítel bude škodit v našich
lesích!
579
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Generál ze Lhoty
Generál ze Lhoty
Ve vsi jim nejprve skoro nevěnovali pozornost. Nadporučík se nahlásil hlídce na okraji obce, která však ani nechtěla vidět doklady a
ukazovala jim, aby rychle pokračovali dál, zmizeli z otevřeného
prostranství.
Mezi domy, z nichž několik bylo značně poškozeno dělostřelbou,
se nacházela spousta raněných. Minimum nosítek, a žádná vlajka s
červeným křížem, která by zabezpečovala pobyt osob, neschopných
dalšího boje, a tedy pod ochranou Ženevské konvence. Nadporučík
začal mít zlé tušení, a Švejk se jen poušklíbl. Vždyť to říkal, že bude
malér! Asi se dá na věštění, až tohle celé skončí, a vydělá si svými
přesnými předpověďmi, co bude prodávat bohatým paničkám se zájmem o esoteriku a okultní vědy, pořádný balík!
Obavy se naplno ztělesnily tím, že na návsi se usídlil štáb, kde velel jakýsi generál. Ten jejich příjezdu věnoval ovšem pozornost náramnou, a když si povšiml, že zbylé dva Hummery nesou ten
mystický, hi-tech laserový protiletadlový systém ‚Avenger‘, velice
ho to zaujalo, ač nástavby na vozidlech byly záměrně maskovány,
aby nebyla na první pohled zřejmá speciální technologie, kterou nesly.
Nebylo tedy překvapením, že ihned přikázal svým podřízeným,
aby kolonu zastavili. Vojáci nic nedbali na hlasité a rázné nadporučíkovy stížnosti, že jsou ze speciálních jednotek a musí pokračovat za
svým důležitým úkolem! Prostě se vozidlům postavili do cesty,
neuhnuli, a informovali Lukeše, že s ním generál chce o něčem důležitém mluvit, tak aby se mu ihned hlásil.
Co zbylo nadporučíkovi, než uposlechnout? Ještě než ale slezl
dolů z vozidla, aby se odebral k nežádoucí audienci, mávl rukou, že
moment, že jde hned, a obrátil se ke Švejkovi.
580
Alan Svejk
„Nic neříkejte, Švejku! Snad jen to, jak se dohodneme, kdybysme
se odsud potřebovali dostat pryč? Tohle je mnohem horší, než jsem
si myslel! Ale třeba se chce jen zeptat, kam jedem, a propustí nás,”
doufal velitel.
„Budu poblíž, pane obrlajtnant! Poslechnem si ho, co nám zbejvá!
Esli pude do tuhýho, aspoň získejte čas, abysme se mohli poradit, co
dál, než mu vodpovíte. Něco vymyslíme! Já se tady zatím ve vokolí
trochu poptám, dyk jsem přece ten rozvědčík, že jó! Sraz potom
támdle před hospodou! Snad maj i za vejmečnýho stavu votevříno!
Mám žízeň, jak trám!”
Velmi přátelský generál dělostřelců nás pozval na audijenci. Seznamuje nás s vynikající situací na frontě, ze které je zjevné, že nepřítel byl již v podstatě vytlačen z našeho území a kompletně zničen.
Jsme svědky předávání vyznamenání dělostřelcům: Hubáček Josef,
střelec, zničil šest obranných postavení ustupujícího nepřítele
přesnou palbou ze 155mm kanónu. Peterka Robert, nabýječ, za rychlou opravu automatického podavače granátů, kdy nedbal na těžkou
nepřátelskou palbu kolem. Lacina Dominik, pozorovatel, nasadil
vlastní život, když zůstal za nepřátelskou linií s vysílačkou, aby mohl
navádět přesnou dělostřeleckou palbu, která zdecimovala nepřátelské šiky.
Avšak audience u generála měla, oproti Švejkovým idealistickým
poznámkám, nakonec jednoznačný průběh.
„Vaše předchozí rozkazy jsou zrušeny!” oznámil generál Lukešovi
chladně. „Od této chvíle jste pod mým velením! Vy a vaši muži zařazeni do 3. roty, o vozidla se dál nestarejte. Náš úkol: zastavit postup nepřítele v obci Lhota! Vezměte si polní lopatky a ihned začněte
s budováním okopů na severním okraji vesnice!”
581
Alan Svejk
„Ale pane generále... moje rozkazy pocházejí z nejvyšších míst, a
výslovně je v nich uvedeno, že není žádná autorita v Armádě, která
by je mohla změnit či zrušit, kromě přímého rozkazu samotného
prezidenta! Tato zvláštní zásilka musí být doručena za každou cenu!
Záleží na ní další fungování státu!” odporoval nadporučík důrazně.
„Tak nejvyšší místa, říkáš... na ně zapomeň! Tyhle nejvyšší místa
mi budou líbat boty jen za to, že udržím nepřítele od Prahy o pět minut dýl, aby mohli všichni vzít bezpečně roha!
Abych mohl já splnit moje rozkazy, potřebuju vaše vozidla a vaše
muže! Navíc, buď rozumnej - sto metrů od vsi už je po tobě, k čemu
to teda bude? Jsou těsně za náma, všude kolem! Obkličujou ves, a
chystaj se na útok! Takže stejně se už nemáš kam pohnout. Pustit tě
dál vlastně ani nesmím, protože by vás všechny okamžitě dostali!
Místo nás všech je teď tady! Tohle je naše poslední postavení! Je
čas na kruhovou obranu, a čestný boj do posledního muže, jak se od
nás očekává. Není už kam dál ustoupit!”
„Pane generále, dovoluji si znovu zopakovat, a musím též
namítnout, že můj útvar patří mezi zvláštní jednotky, přímo podřízené Ministerstvu Obrany, a prezidentu republiky! Nemáte jako
generál dělostřelectva autoritu k tomu, abyste mi byl oprávněn rozkazovat!
Moje jednotka je zřízena mimo standartní řetězec armádního velení! Výslovně vás tedy žádám, abyste mi uvolnil cestu, a nepříčil se
mým kriticky státobezpečnostně významným rozkazům z nejvyšších
míst! Nehledě na to, že pod moje velení spadá přísně sledovaná výzbroj na bázi speciální technologie, kterou nesmím za žádných
okolností předat jakýmkoliv nepovolaným osobám!”
Generál byl kupodivu trpělivý, a měl pochopení pro vojákovo odhodlání. „Uklidni se, chlapče! Já ti říkám, že už sto metrů od vsi je
582
Alan Svejk
po tobě. Takže ten svůj cennej paket stejně nikdy nedovezeš! Tomu
rozumíš?”
„Pane generále, smím-li tedy navrhnout, ponechte si vozidla k
obraně Lhoty, ale nechte nás jít dál! Dostal jsem příkaz z nejvyšších
míst a splním ho! Dle mého nejlepšího svědomí jsem přesvědčen, že
rozkaz je stále splnitelný, a míním v misi pokračovat!”
Ke generálovi přistoupil jeho pobočník a cosi mu naléhavě šeptal.
Generál to poslouchal bez hnutí v obličeji, a když voják skončil,
namísto odpovědi Lukešovi suše oznámil:
„Tak přímí svědkové říkají, že prý jste nechal v zájmu mise střílet
do civilistů, pane nadporučíku?
Jste zatčen! Odevzdejte zbraň!” přikázal Lukešovi, a na ten povel
sňali dělostřelci kolem útočné pušky z ramen.
Nadporučík zbledl.
„Kdo je váš zástupce?” dotázal se generál. „Vystřídá vás s
okamžitou platností ve velení!”
„Pane generále... toto je nedorozumění! Okolnosti byly... žádám o
možnost se k obvinění vyjádřit! A znovu připomínám, že moje
jednotka dostala speciální rozkazy z nejvyšších míst, kterými byly
upraveny její ‚pravidla užití síly‘! Jsme příslušníci speciálních jednotek a naše mise vyžaduje zvláštní opatření...”
„Dost těch přemoudřelých řečí a věčných výmluv na velení a
okolnosti! Za chvíli začne nepřátelský útok a já nemám čas tu s tebou
diskutovat o banalitách. To jméno!”
„Vojín... Švejk je můj pobočník,” hlesl nadporučík z posledních
sil, při vědomí, co tato slova budou pro další osud státu asi znamenat!
„Švejk? Ve speciálních jednotkách? No to je mi teda dobrý! To to
tam pěkně vedete! Ale řetězec velení platí! A snad má v sobě váš po-
583
Alan Svejk
bočník víc vojenskýho odhodlání! Sežeňte mi tedy vojína Švejka!
Popovídám si s ním.”
584
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Fakt blbej nápad
Fakt blbej nápad
Švejk se zatím přimíchal mezi cizí vojáky, aby prováděl výzvědnou činnost. Za chvíli již seděl mezi nimi, v přátelské rozmluvě,
v kotlíku nad ohýnkem se poklidně vařil oběd. Kolovala láhev rumu
ze Švejkových osobních zásob. Zatím muži vyprávěli, poté, co se
ujistili, že kolem není žádný přísný oficír.
„Byla to ukázková léčka!” povzdechl si jeden sdílný dělostřelec.
„Zastavili raketama první a poslední auťák, a pak rozstříleli naši
slavnou kolonu na cáry! Kolem lítaly mundúry, flinty, ruce, nohy,
učiněný dopuštění! Sanita to dostala taky! Takže jsme bez felčarů!
Naštěstí tady ve vsi mají aspoň vstřícnýho kněze! A že dneska má
dost pernej pracovní den!”
„Slyšel jsem,” navázal jeden štábní písař sevřeným hlasem, „že
prej čekaj na stromech a když projdeš kolem, začnou ti pálit do zad!”
„Vědět tohle, fakt do Armády nejdu, a zůstanu u nás ve fabrice,
ale mě holt pálilo dobrý bydlo, a tak sem teďka tady: v nepřátelským
území, a za chvíli nás vodnaproti asi přídou dodělat,” postěžoval si
radista. „Todle nám fakt nikdo neřekl, co se tady bude dít! Todle
takhle nemělo bejt! Co je todle za válku?”
Dělostřelci vyprávějí o tom, jaké zážitky měli při potyčkách s nepřítelem, a jaké statečné činy na obranu vlasti vykonali. Protivník se
pokusil zákeřně přepadnout jejich kolonu, ale útok pro něj skončil
těžkými ztrátami.
Vojáci si pochvalují, že jejich technika je opatřena i efektývními
prostředky protipěchotního boje, dálkově ovládanými kulomety a
senzory, umožňujícími, spolehlivě odhalit jakoukoliv nepřátelskou
léčku na kilometr včas.
585
Alan Svejk
„To jsou zbytečný řeči, pozdě bycha honit,” vmísil se Švejk do
debaty. „Ale s těma stromama je to zajímavý! Říkali totiž klucí eště
v Praze, že někde ve Stříbře se prej stala taková nehezká událost.
Jedna mírně zdecimóvaná kumpačka se utábořila v lese, po dlouhým
marši pro strategicky vejhodný zkrácení linie fronty, a že si daj gábl.
Jeden moc vopatrnej voják se vopřel zádama vo strom, aby byl
krytej, a v tom žbluňk, něco mu spadne do polívky v ešusu. Šiška?
Hovno! Ten hajzl zákeřnej byl prej schovanej v koruně stromu a
hodil mu normálně do žvance granát! Nó kde to jsme, aby tě ve válce už ani nenechali najíst?”
„To přece není statisticky možný, aby byli na docela každým
stromě v republice!” oponoval někdo. „To jsou městský legendy, to
je nepřátelská propaganda! A jak to vlastně s tím chlapem dopadlo?
Dojedl si tu polívku ve zdraví?”
„Tak vo tom už se v tý báchorce nic nepovídá, ale vodhaduju, že
jeho vojenská kariéra tím vokamžikem definitývně skončila!” hádal
Švejk. „A esli se třeba jeho stará chtěla rozvést, tak nejčko už se nemusí vobtěžovat s ouřední žádostí, je voficiálně volná, a eště vobdrží
dvě stě klacků erární náhrady za manžela, který pude vodpovědně
utratit za epesní hadříky do Pařížský, aby si udělala radost, dyk bejt
ženskou vojáka, to nejni žádnej med, vona si fakt asi ňákou tu
kompenzačku zaslouží, za všecky ty ztracený roky, kdy se vo něj
bála a to se určitě podepsalo na její urozený fasádě!
Von každej z nás vojclů má jen vomezenou trvanlivost! Tanky
jsou na tom ale eště hůř, ty jsou vyloženě spotřební zboží! Za poslední války prej vydržely v boji průměrně třicet minut, a v dnešní
nádherně moderní době, se všema těma technickejma možnostma,
tak půl minuty, vodhaduju, než přilítně ňákej ten vokřídlenej, lejzrem
pečlivě naváděnej pozdrav vod uznalýho nepřítele, a udělá z
naleštěnýho tanku, co eště včéra dělal parádu na přehlídce před
586
Alan Svejk
vrchností, žalostnou hromádku šrotu, dobrou už leda tak do sběru!
Vony ty miliárdy za vobrněnce jsou dočista vyhozený voknem, si
myslím!
Halejte, četli jste někdo něco vod toho Makchijáveliho? Tam se
píše, tendle Talián prostě tvrdí, že je nejvěčí chyba, stavět pevnosti a
bunkry, aby se jako zamezilo postupu nepřítele. A já s tím souhlasím!
Chce to bejt lehkej a pohyblivej! Jináč dáváte vejhodu nepříteli, a
jen mu ukazujete svý vobavy a slabost, že se zavíráte mezi vlhký zdi,
který vám pak prej sloužej jako vězení! Eště mu tím dodáváte sílu a
vodhodlání, když vás tam vidí, jak celej znepokojenej čekáte na
šturm, kterej může přijít vodkudkoliv, kdykoliv! Nepřítel si pohodlně
vybírá směr, vodkud vás napadne, i čas, kdy to provede, nemusí
spěchat, ale vy už si nemůžete vybrat nic, a vodejít taky nemůžete.
Jen čekat!
Ale my jsme na tom mnohem líp! My se dočkáme, a brzo! Budeme to mít za sebou, než bys řekl ‚švec‘! Takže já jsem ouplně
klidnej! Je dobrý vědět, co člověka čeká!”
„Poslyšte, Švejku, a jak to vlastně v Praze vypadalo? Slyšeli jsme
v rádiu, že z ní chtějí udělat votevřený město?”
„Nálada mezi vobyvatelstvem byla moc dobrá, když jsme se
slávou vodjížděli,” uklidnil je Švejk. „Neříkám teda, že z voken vlály
ňáký nadšený fangle, ale Praha dala jasně najevo, že země je
soudržná a vydrží i v tědle těžkejch časech, co se nejčko bez včasnýho varování dostavily!
Vobčani teda přijali vyhlášení výjimečnýho stavu velmi poklidně a
moc se ani nerabovalo, von na to nebyl ani čas, jak se všici šli spořádaně schovat do sklepů! V Genštábu taky všecko běželo jak na drátkách, evakuace se myslím moc dobře zdařila, všecky naše VIPky už
jsou v bezpečí na Tahiti a popíjej jamajskej rumík!
587
Alan Svejk
Tady ale boj pokračuje, a my si tu zatím můžeme vysloužit
pořádný metály, místo pasývního civilovskýho válení na bílý pláži
někde pod palmama a vosahávání místních kočen s těma věncema na
krku, jak nahóře nic nenosej! Dyk to móře je plný žraloků! Tady na
frontě je mnohem bezpečnějc, a člověk je mezi svejma druhama, vo
který se může za všech vokolností pevně vopřít!
A že chtěj Prahu vydat nepříteli bez boje, to má důvody vyššího
zájmu, aby to ten náš slavnej Vorlój na Staromáku zase nevodnes a
neshořel, jako minule! Dyk by tím hrozně utrpěl turistickej ruch!
Celá tadle komédie brzo skončí a tak je potřeba myslet na budoucnost, na zachování hodnot!
Prahu totiž neživí tadle podivná válka a naše hrdinná Armáda, ale
turisti, a na to se nesmí zapomínat! Uzurpátoři přicházej a vodcházej,
ale Vorlój musí zůstat zachovalej, kvůli kšeftu! Žrát se musí za každýho režimu, to je základ přežití státu!”
„Poslechněte si tohle,” vytáhl kdosi pečlivě ukrytý tablet, všechny
komunikační prostředky byly vojákům přísně zakázány, a četl ze
zpráv.
„Poslední pokus o znovudobytí Le Francport u Compiégne, kde
byly podepsány příměří v roce 1918, kterým skončila první světová
válka, a hanebné v roce 1940, kdy Francie byla nucena kapitulovat,
provedli výsadkáři francouzské Cizinecké Legie. Muži věděli, že jdou
na jistou smrt, protože nepřítel jejich odvážnou akci očekával a rozmístil v okolí desítky ukrytých 20mm kanónů.
Vyskákali z letadel přímo mezi smrtonosné šňůry husté protiletadlové palby, která jich většinu eliminovala ještě ve vzduchu. Přežil
jediný voják, který byl nepřítelem záměrně propuštěn, aby zvěstoval
plný neúspěch operace u francouzského velení. Na muže byla
okamžitě uvalena detence. Je zde podezření, že byl mučen a jeho
588
Alan Svejk
mysl zmanipulována, aby se stal nástrojem nepřátelské propagandy.”
Při poslechu této zprávy morálka vojáků silně poklesla. Švejk se
raději vzdálil, a na domluveném místě u hospody nemohl najít nadporučíka. Až mu kdosi prozradil, že jeho nadřízený byl zatčen, a že
se má neprodleně dostavit ke generálovi!
Jako vzorný podřízený Švejk nejprve zašel za nadporučíkem.
Nalezl ho po menším pátrání v jednom z domů. Hlídali ho, ale neměli nic proti tomu, aby s ním Švejk krátce promluvil.
„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem opět zde, a nesu pár
zajímavejch informací, co jsem vyzvěděl důmyslnou zpravodajskou
infiltrací!” předstíral Švejk, že je všechno v pořádku.
„Švejku!” lomil nadporučík rukama. „Kde jste byl, vy zatracenej
pitomče, kořalo ničemnej, lotře nespolehlivej? Bavíte se někde
hloupostma, a tady se zatím všechno hroutí! Víte, co se stalo?”
„Vím, pane obrlajtnant, kapánek vás nešťastným nedopatřením
lízli! Takovýdle případy nablahejch ouředních vomylů se ale stávaj
denně, to vás můžu uklidnit, že to není nic zase tak zvláštního! Pamatuju si, jak před asi vosmi rokama sebrali u nás, hned vedle v uli ci, ňákýho Pavelku, takovýho tichoučkýcho úředníčka, co se dycky
staral jen vo svý lejstra, brejlil do karkulačky a do černejch věcí se
zásadně nepletl, dyk von taky dělal velkou kariéru v tom Mek Kyn zy, tak si to přece nepolepí ňákým laciným votočem!
Takže jsme se všici sousedi přenáramně divili, když vonehdá vidíme, jak ctěnej Pavelka zrovna pochoduje s vopásanejma k ouřednímu vodvozu, poctivě spoutanej! Tvářil se, jak se sluší a patří na vomylem zadrženýho vobčana, moc zkroušeně, asi ho to tak zaskočilo,
že ani neměl čas křičet, že je nevinnej, jak to tak bejvá!
589
Alan Svejk
Ale voni by ho ty švestky stejně neposlouchaly, tak by to byla
marnost! Proč se vysilovat? Je lepší, šetřit si síly na přísnej vejslech,
co vás čeká, abyste se tam nesesypal, a nepřiznal se ke všemu, i
tomu, co jste neprovedl, snad i ke spiknutí proti císaři pánu, který
jste zvorganizoval jako hlava tý mezinárodní téroristický vorganizace ‚Černá ruka‘!
Nó, za tejden byl Pavelka zpátky, vopásaný se mu moc vomlouvali, že to byla jen drobná chyba v kartotéce, že pásli po docela jiným Pavelkovi, autíčkářovi, a někdo se prej maličko spletl, přehlídli
datum narození a už jeli sebrat někoho dočista cizího... nabídli mu
dokonce velkorysý vodškodný, poukázku na volnej vstup do policejního muzea, který se nejčko chlubí zajímavou expozicí s názvem
Vězeňství pro 21. století!
Ale von ten nebožák se z toho hroznýho zážitku už nikdy docela
nevylízal, a změnilo mu to nezvratně život, dneska je za to ale prej
rád, že měl v tom ajnclíku konečně čas přemejšlet, jako vo životě, co
dělat a co né! Takže ho už potkáte i v hospodě u pivka a z tý nebeský
kariéry se vyléčil, pomáhá místním kšeftmanům s ‚voptimalizací
daní‘ a maličký legalizaci vejnosů z trestný činnosti, že jsou na ty
Pavelkouc vychytaný finanční špekulace finančák i vopásaný krátký!
Maj ho všici moc rádi! Tyká si klidně i s nejvěčíma máfosema! Na
tomdle příkladu je jasně vidět, jak tenká je čára mezi počestnym vobčanem a kriminálníčkem, a taky, jak si voba ty světy můžou hezky
pomáhat!
Ale voni vás zase brzo pustěj, jako tehdá pustili mně, když byla
jednou takhle před Vánocema ta hrozná šťára na libeňským nádraží,
že prej tam někdo s hlubokým smyslem pro tradice vykradnul vagón
plnej voňavýho cukroví, přímo z pekárny! Tak si na nás vopásaný
pozvali posily až vodněkaď z Chrudimi, a to byla pro náš libeňskej
národ moc velká urážka, kterou nespolknul!
590
Alan Svejk
Jeden kámoš, Vráťa Burgr, co se mu dycky vo tanečních sobotách
na Vlachovce rači každej vyhejbá vobloukem, von měl moc těžký
děctví a dneska si to kompenzuje rvačkama, se na jednoho z těch
přespolních policajtů moc hrubě vobořil, ať z něj dá vokamžitě špinavý cizácký ruce pryč, jináč se nezná, a to jste měl vidět, jak vobuchy jen lítaly! Ale čest naší čtvrti zůstala zachovaná!
Na tom my bazírujem - co se stalo v Libni, zůstane v Libni, a né,
že nás bude vyšetřovat ňákej impórtovanej hejhula, kterej nemá
žádnej vztah k našemu lokálnímu folklóru!
Já s panem generálem vosobně promluvím, a to do duše! Jen mě
nechte, použít na něj naše pokročilý PSYOPS metódy! Nachystal
jsem si móc hezkou stratégii, ty nejvostřejší triky z mý vosobní kuchařky, že bude jen vejrat! Dejte mi čtvrt hodinky, a je to vyřízený!
Ouspěšně!”
„Ne! Za ním nechoďte, musí se zařídit něco jinýho! Víte, jak jsem
si dal ty papíry do transportéru? Potřebuju, abyste je vyndal ven, a
dal je raději k sobě, aby nezvlhly,” zkoušel to nadporučík, že snad
Švejkovi dojde, že mluví v kódu. Jeden hlídač byl opodál, zdánlivě
netečný, ale vše slyšel.
„Žádný blbý papíry vás teďka ven nedostanou, pane obrlajtnant,
vobávám se! V týdle chvíli už pomůže jen přímočarej apel na svědomí a vojenskou čest!” neporozuměl dle očekávání nahlouplý
Švejk.
Je to ale opravdu nekonečnej pitomec, pomyslel si nadporučík.
„Ty papíry, tamty papíry! Jak jste je chtěl hlídat, aby se nepoškodily
při převozu!” napověděl Švejkovi.
„Nó ty jsem vohlídal, pane obrlajtnant! Ty jsou přece v ‚Tetě‘, ty
děsně tajný dokumenty, co vezem!”
Hlídače jejich rozmluva nakonec přestala bavit, tak přešel k oknu
a otočil se k nim zády. Lukeš toho využil a rychle sykl: „Ty klenoty,
591
Alan Svejk
vy dutohlavej blbe! Musíte je vyndat z tý pancéřový skříňky! Klíče
jsou v mým batohu. Vyndáte je, a dáte je k sobě, chápete? Ať vás
nikdo nevidí! Hned! Za chvíli to tady celý vylítne do vzduchu a vozidla budou zaměřovat raketama v první řadě! Generál neví, co je
vevnitř!”
„A nemělo by se mu to teda říct, pane obrlajtnant? Aby jako věděl,
že fakt končí sranda, když tu s náma na týdle ztracený finální pozici
nešťastnou shodou vokolností skončily i státní klenoty, co maj
stokrát věčí cenu, než my všici tady, i se ctěnejma předkama až do
vosmýho kolene?” namítl Švejk. „A vůbec, měli bysme se pokusit vo
průlom! Klucí řikali, že protivník prej dycky nechává posledního
živýho vojáka jít - nó, a když to bude ten správnej, s klenótama, tak
to ty blbý šmuky přežijou!”
„Je pozdě! Za pár minut Lhota zmizí z povrchu zemskýho a všechno kolem s ní! Dělejte! Vemte to k sobě a někam se schovejte! Je
tam i mapa, kdyby... něco. Však víte!”
„Poslušně hlásím, že dle rozkazu jdu zajistit zásilku do svýho držení! A slibuju, že se vo ni dobře postarám, nejlíp, jak budu umět, a
abych ji vochránil pro zájmy vlasti, položím klidně i vlastní život!”
slíbil Švejk slavnostně.
Když odcházel, Lukeš se za ním díval s pocitem, že měl asi opravdu spíše říct generálovi, oč v jejich misi běží. Právě totiž, zdálo se,
svěřil osud země do rukou toho největšího blba, co kdy nosil uniformu Armády, a byl to právě nadporučík, kdo jej do ní neoprávněně
oblékl...
592
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Chuť bruselský bagety
Chuť bruselský bagety
„Naše situace je zoufalá, pánové,” zahájil generál o chvíli později
finální poradu. „Měl jsem slíbený mechanizovaný posily od Nýřovic,
ale ty už nikdy nedorazej, nepřítel je zastavil léčkou u Lesný a ta
kumpanie přestala existovat! Musíme vydržet, co to půjde. Snad nám
přijdou na pomoc spojenci z NATO!
Poslední ověřené zprávy říkají, že na levým břehu Vltavy už nám
zbyly jen tři předmostí: Smíchovský kasárna, který držej starý Sokolové, hasiči a boxerskej klub ‚Rocky‘, potom Lahovice a Suchdol,
zahrádkářská kolonie, která má ale už munici jen na půl hodiny boje.
Je tedy jisté, že od Prahy nám žádná pomoc už nepřijde!”
„Vo Libeň nemějte strach, pane generále!” vložil se Švejk. „Ta vydrží za všech vokolností! Já jsem totiž vodtamtaď! Za Libeňáky ručím! Když padnul levej břeh, tak pravej určitě vodolá, páč na něm
leží slavná Libeň, plná doposavad neznámejch hrdinů, který ale vodhalej svou pravou tvář, až přijde ta správná chvíle na statečnost!”
„Držte hubu, vojíne, než vám dám slovo! Takže, zbylo nám 56
bojeschopných mužů, z nich je šest lehce raněnejch, ale udržej zbraň,
akvizicí jsme získali dvě obrněný vozidla BVP-2 s plnou zásobou
střeliva, a dva ty slavný Avengery. Co se týče vybavení, máme k dispozici asi pětatřicet protitankových raket, čtyři funkční minomety,
ale bez munice, osm kulometů s třiceti pásama, a šest protitankovejch min, ale nějakej blbec k nim prej ztratil roznětky, takže jsou
k ničemu! A to je všechno!
Co ten zázrak ‚Avenger‘ vlastně umí, Švejku? Je možný ho použít
proti vozidlům?” zajímal se generál. „Pro vaši informaci, hlídky
spatřily šestnáct těžkých tanků, co míří přímo sem, a plnou rychlostí!
Budeme tu mít zanedlouho náramně veselo!”
593
Alan Svejk
„Poslušně hlásím, pane generále, že podle mejch skromnejch
informací je to teóreticky možný, ale testy byly natolik tajný, že se k
těmdle inštrukcím běžný vojáci nedostali. Natož my, jsme totiž původně paramilitantní jednotka pro psychológickej boj!
Tydle krámy nám přidělili jen pro vochranu transportu. Já se divil,
proč? Dyk prezident tvrdil, jak je situace poctivě stabilýzovaná! Ale
aspoň je teda rovnou vyzkoušíme v praxi, přímo v boji, a pak se udělá vobsáhlej réport vo jejich bojový efektývitě! Možná, že by snad v
kaslíku mohl bejt i stručnej návod k tomu lejzru?
Kdybyste svolil, vosobně bych ten réport vypracoval! Budu
přísnej, ale spravedlivej - a když nebudem spokojený, řeknem
Amíkům, aby nám vokamžitě navalili zpátky dolary, co jsme za ten
bazmek vyplázli!
Anebo, aby dali eště další slevu na druhou generaci tohodle krasavce, kterou už jsem naší Armádě vosobně vyjednal, páč naše
jednotka je vysoce speciálizovaná na efektývní přesvědčování! Kde
selže diplomácie a podobný hlouposti v rukavičkách, tam nastoupíme my s našima vychytanejma ouskokama, a ledy se hnedka hejbou!
I na nejvyšší, mezinárodní ourovni!” pochlubil se Švejk.
„A co teda děláte tady? Budete řvát z repráků na nepřítele, aby se
vzdal? To nepomůže! Střílí prej i na bílý vlajky. Ženevská konvence
- nezájem!” zajímal se generál.
„Vezem ňáký trapný dokuménty z archívu,” vyložil Švejk. „Já to
říkal už v Praze, že to není nic pro nás! Nejsme žádný blbý poslíčkové! Von tam byl ale trochu zmatek. Takový vomyly se ve válce
holt stávaj docela často! Štábové měli plný ruce práce s vorganizací
spořádanýho oustupu a někdo se asi překliknul! Dyk tomu frajérovi,
co nám ten befél předával, se ňák podezřele klepaly ruce! Bylo
hrozný, vidět takovej žalostnej nedostatek bojovýho ducha v nejtěžší
hodině republiky!
594
Alan Svejk
Vočekávali jsme prostě ňákej vznešenější úkol, jako diverzní
činnost v tejlu nepřítele, založit tajnou vysílačku, a šířit zákeřnou
propagandu, abysme rozložili nepřátelskou armádu zevnitř! Denně
bysme tam vopakovali, že to nepřítel stejně prohrál, a že mu je zatím
doma jeho stará nevěrná, tak aby zahodil flintu a rychle dezentýroval, páč si to přece nenechá líbit, takový parohy, nó né!”
„A k tomu údajně bezvýznamnýmu převozu vám dali tyhle vychytaný lasery za stamilióny? Tak to musej bejt docela hodně důležitý dokumenty, co říkáte? Že je třeba je tak důkladně chránit,” zamyslel se generál.
„Vo povaze těch listin mi není nic známo, pane generále,” odvětil
Švejk chladně. „Vono je to pečlivě zabalený, a eště převázaný
festovým motouzem! Upozorňuju ale, že za ně mám hmotnou vodpovědnost, a esli se k nim někdo přiblíží, vlastnoručně mu dám přes
držku!
Kdyby se to ztratilo, nebo si to ňákej mizera nevoprávněně přečetl,
měl bych moc velký vopletačky, a to nemůžu nikomu dovolit, aby
vohrozil mojí slibně rozjetou armádní kariéru! Děda byl voják, praděda taky, a nejčko se na mě z nebíčka přísně dívaj, esli dělám
všecko správně, podle voficiálních vojenskejch regulí!”
„Neukradli jste je, že ne...?” pohlédl generál na Švejka podezíravě.
„A nevezli jste je náhodou jako dárek nepříteli? V takovým válečným zmatku se snadno ledacos ztratí, a protistrana by třeba za takový hodnoty zaplatila i nějakej ten exotickej Karibik pro svý oddaný pomocníky v naší Armádě!” usmál se generál.
„Poslušně hlásím, pane generále, že na tydle urážlivý špekulace a
sprostý konšpirace nebudu reagovat, to je pod mou vojenskou čest!”
naježil se Švejk. „Máme písemný rozkazy k přesunu zásilky, podškrábnutý vlastnoručně prezidentem a ministrem Vobrany a eště tře-
595
Alan Svejk
ma vejznamnejma hlavounama! Všecko štimuje, je to i voštemplovaný, sám jsem ty papíry zčíhnul!”
„Vidíte, a já zrovna ty vaše údajný tajný rozkazy nemůžu ověřit,
protože komunikace nefunguje! To je smůla, že? A přitom existuje
oprávněný podezření, že jste obsah zásilky zcizili a chtěli jste ji předat nepříteli! Nu, naštěstí jsme vás včas zadrželi!
Zdá se mi, že jsem v moc složitý situaci, kterou by bylo nejlepší
vyřešit fyzickou kontrolou vaší zásilky. Co když jde o nějaký
kontraband? Pokud je vše v pořádku, tak se vám taky vlastnoručně
písemně omluvím. Vydáte ji tedy dobrovolně?”
„Vydám, pane generále!” přisvědčil Švejk. „Vodporováním bych
nic nezískal, a jednou jste generál, tak vás musím poslechnout za
všech vokolností! Tak to v Armádě musí bejt, že se rozkazy vejš postavenejch poslouchaj! Kde bysme to byli, kdyby se každej pucflek
šprajcoval generálitě?
Akorát že si myslím, že mně vo to ve vlastním zájmu nepožádáte,
až vám naznačím, že ta zásilka je taková kapánek horká! Kdo nepovolanej s ní příde do styku, vocitne se ve velkejch problémech! My
jsme fakt dělali na moc speciálních voperacích, který budou
utajovaný až do roku 2084. Takže jistě sám uznáte, že se muselo
jednat vo něco moc vejživnýho a citlivýho, co se tejká nejvyšších
státních zájmů!
A víte, jak to je s těma kritickejma informacema - některý stojej za
to, aby se nepohodlný svědkové vodstranili různejma vošklivejma
metódama! Jakmile to jednou uvidíte, jste taky nepohodlnej svědek,
a první třídy! A až celý todle dráma skončí, pudou po vás, nezapomenou vaše hřejchy za válečnýho stavu! Stanete se oustředním hrdinou špičkovýho špiónážního thrilléru! Tak esli máte zájem, to vám
můžu milerád splnit!
596
Alan Svejk
Vy jste sice generál, na ramenou se vám blyštěj vejložky, ale my
ze SPECOPS jsme ouplně někde jinde! Sice nemáme hodnost a
metály, jako vy, ale máme jiný věci! Vy jste řekl, že tu ve Lhotě budem bojovat do posledního muže - dobře, bojujme! Já jsem plně pro,
bez metálu vocaď stejně nejdu domů, jsem váš člověk!
Ale povídám vám, nepleťte se nám do tědle velkejch věcí, budete
žít dýl, a mnohem spokojenější život!
Tý vosudový chyby byste brzo moc litoval! Voni vás pak nenechaj
jen tak vodejít, s těma nežádoucíma tajemstvíma v hlavě, abyste je
někde povídal do novin, v hospodě zasloužilejm spolubojovníkům z
války, nebo vaší ctěný paní generálový u kafe a štrůdlu v neděli
vodpoledne! Né né! Žádný takový. Démokracie je hezká věc, ale vocaď pocaď!
A taky by se někdo z našich kluků mohl naštvat, a udělat vám tady
takovou paseku ve vobraně, že nedostanete po boji hrdinnej metál za
vobranu vlasti v nejtěžší hodině dějin, ale degradaci na vojína, a
šmahem! Todle všecko vám můžeme snadno zařídit, a všecky nás
pozavírat nemůžete, to byste pak Lhotu bránil akorát tak sám, s vašima ctěnejma pobočníkama a písařema!
Nejlepší pro vobě strany mi příde todle pokrokový, prostý řešení:
ty kraksny už stejně nepotřebujeme, takže z nich vyndáme zásilku a
naložte si s nima, jak chcete! Pomůžeme vám s vobranou Lhoty, na
hlavu porazíme nepřítele, vo to se zasloužím všema mejma silama, a
pak si pudem všici po svejch, na celou tudle nešťastnou zkazku zapomenem, rozloučíme se, jako dobrý kámoši, a vzájemně si vejhodně
dosvědčíme velký hrdinství!
Já dělám i to PR, takže vás můžu vychválit tak, že zejtra už
spokojeně papáte čerstvou křupavou bagétu v kantýně v Brusélu, v
samotným oustředí NÁTO, mezi mramórem vobloženejma sloupama
597
Alan Svejk
a sametovejma kobercema! Takovej malej kariérní postup by neškodil, co povídáte?”
„Hm. Máte možná pravdu, vojíne! Moje mise je bojovat! Do špionáže, špinavejch mocenskejch her a politiky se plýst nebudu!”
ustoupil generál nakonec.
„Nyní, k plánu obrany! Tady je mapa,” naklonil se spolu s ostatními důstojníky nad stolem, a Švejk se drze zapojil též. „Klíčový bude,
udržet severní postavení, tady, kde soustředíme nejvíc sil. Velet mu
bude nadporučík Koloman. Západní postavení, tady, kapitán
Benetka. Vy a vaši muži, Švejku, posílíte severozápadní část.”
„Rozkaz, pane generále! Dovoluju si požádat, abych směl vybrat
dobrovolníky, se kterýma se postaráme vo ty tanky!”
„Nebojte se, mladý muži! Na každýho se dostane! Ty tanky vám
přijedou pěkně až před okopy, to by trefil i ten nejblbější Lojza!”
pousmál se generál kysele.
598
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Votevře se peklo
Votevře se peklo
„Letadlááá!” ozvalo se opodál čísi zvolání. Všichni kolem se znepokojeně podívali k obloze, plné těžkých temných mraků. Byl vyhlášen poplach!
Švejk vlezl do BVP, a povšiml si, že vysílačka výstražně bliká.
Neváhal, a iniciativně se chopil sluchátek.
„This is Oscar Sierra Whiskey! Come in, Zulu Seven Alfa! Over.”
„Haló?” ohlásil se Švejk. Mluvčímu bylo sotva rozumět.
„Report, Zulu Seven Alfa! Over.”
„Tady neni žádnej Zulu, žádná Afrika, todle je vojenská frekvence, ty blbe!” opáčil Švejk.
„Say again, Zulu Seven Alfa! Over.”
„Hele, takhle si moc nepokecáme, když na mně spustíš toudle
hatmatilkou! Rozumíš česky? Čeko?” tázal se Švejk.
„Wait, Zulu Seven Alfa. Out!”
„Asi to byl ňákej vomyl,” odložil Švejk sluchátka.
Klenoty, uložené v těžké pancéřové skříňce, se netvářily, že by se
jim chtělo ven, a kráčet dál bez luxusního poleženíčka. Klíč Švejk v
tom spěchu nenašel, musel tedy její zámky rozmlátit kladivem. Hluk
ale nevadil, protože kolem se již ozývalo uši rvoucí rachocení rychlopalných protiletadlových kanónů a zlověstné bzučení toho
mystického systému ‚Avenger‘, ale jen pár desítek vteřin, než došlo
k poruchám napájení na obou jednotkách, a lasery bezmocně umlkly.
„Ten krám se bude muset reklamovat! Co nám to ty Amíci prodali
za aušus, todle jim nedaruju!” neodpustil si Švejk jízlivou poznámku.
Po chvíli úsilí se pak na něj již smálo zlato, smaragdy, rubíny,
safíry, perly, drahokamy, jak v pohádce! Leč neměl čas, užívat si té
blyštivé krásy, či myslet na ilegální obohacení, ačkoliv nějaké líbivé
představy i měl. Ale přednější bylo psaní jejich bojové kroniky.
599
Alan Svejk
Byly ohlášený blížící se letadla, sice jsou najisto naše, ale přesto
se naše jednotky připravují k razantní obraně, pro jistotu. Máme k
tomu vynikající AA prostředky. Systém Avendžr, to je dokonalý nástroj k ochraně našeho svrchovaného vzdušného prostoru! Všichni
vojáci ho obdivují a obsluha se jim chlubí, co vše dokáže. Na všech
okolo je vidět hrdost a odhodlání, použít veškeré dostupné
prostředky k obraně vlasti, aby byly hodnoty demokracije, svobody a
lidských práv zachovány!
„Á, pane obrlajtnant!” přerušil Švejk psaní. „Tak už jsme zase
pohromadě! Co byste si beze mě taky počal, a já bez vás! Tolik jsme
toho spolu prožili, a jak jsme to všecko zvládali, takže ňáký blbý zatčení a vobvinění z krádeže státního pokladu nás už nerozhodí!” radoval se Švejk, když spatřil přicházet nadřízeného.
Nadporučík, kterého po vyhlášení poplachu ihned propustili a vrátili mu zbraň, se zarazil. „Co to zase kvákáte, vy pitomče? Jaká krádež zase? Do čeho jste se tu zapletl, člověče jeden nešťastná?”
„Poslušně hlásím, že pan generál má ten hroznej názor, že jsme
prej zásilku ukradli a vezli ji nepříteli, jako milej dáreček, že prej
nám za to má zařídit dovolenou v Karibiku, jako vodměnu za ten
podlej kšeft! Vo týdle nabídce jsem teda nic neslyšel! Ale von má
každej svou cenu! A ta moje není zase tak vysoká. Akorát by se asi
Libeňákům nelíbilo, kdybych si přivezl z týdle slavný války medajli
nepřátelskou, za vlastizrádu. To by mě z putyky hnali!”
„Propána, to je zase nadělení,” zbledl nadporučík. „A jak na takovou neuvěřitelnou kravinu pan generál přišel, Švejku? Že jste mu
zase něco napovídal, vy blbče!”
„Co vás nemá, pane obrlajtnant! Sehrál jsem to na něj dokonale!
Namluvil jsem mu, že vezem jen ňáký skoro bezcenný tajný doku-
600
Alan Svejk
menty, ale von furt bazíroval, proč k tomu teda máme ty špičkový
Avendžéry? Že prej se musí jednat vo něco strašně důležitýho. Voči
mu ouplně svítily!
A pak mu najednou vlezlo do hlavy, že prej je to asi ňákej
kontraband, kterej se musí poctivě zkontrolovat! To už šlo do tuhýho, ale ustál jsem to. Řekl jsem mu, že tím by zpečetil svůj vosud, že
je to vysoká hra! A to pomohlo, už dá pokoj!
Dovolil nám, vyndat zásilku a po hrdinským boji vo Lhotu, klíčový sídlo týdle země, jak se zdá, poklidně vodejít za našima dalšíma
tajnejma úkolama! Slíbil jsem mu za tu vstřícnost vyšším zájmům, že
ve svým pravdivým zpravodajství vychválím kvalitu jeho velení, a
zajistím mu tak brzký povejšení až do Brusélu, že ho v centrále
NÁTO rádi uviděj, hrdinu vod Lhoty, kde jsme na hlavu porazili
nepřítele! Teda, to se jako bude psát v učebnicích!”
„Alespoň něco, že jste zařídil," oddechl si nadporučík, zatímco si
cpal do batohu svatováclavskou korunu a korunovační plášť. Švejkovi, samozřejmě s nezbytnými proslovy o nutnosti opatrného zacházení, neochotně svěřil jablko, žezlo a jejich kožená pouzdra. Nebylo to špatné, mít na zádech najednou jmění, a symboly státní historie do nejhlubší minulosti! Švejk si pomyslel, co by tomu řekli kámoši, kdyby nakráčel do hospy s těmito poklady!
„Jó pane obrlajtnant, někdo se nám asi napojil do vysílačky, ňákej
Zulu, až z Afriky, a má prej moc rád whisku, nebo co! Voni ty
vožralové jsou všude, jak vidíte, tak v tom nejsem na světě sám! Tak
jsem mu teda kolegiálně vysvětlil, že je to vomyl, ať nevotravuje,
když tu máme zrovna tolik práce!”
„Vy nekonečnej idiote! To je náš volací znak! Zulu Sedm Alfa! To
snad vůbec není možný! Moc pěkně jste nás reprezentoval u velitelství NATO! A co chtěli?”
601
Alan Svejk
„Já nevím přesně, pane obrlajtnant, snad ňákej réport, nebo có!
Jsou to ale volové, měli by se naučit česky, když nám volaj, nó né?
To pak není divu, že tu máme takový zmatení jazyků, a bojová součinnost s NÁTO jde do kopru!”
„To už je jedno! Musíme vypadnout, a hned!” pobídl nadporučík
Švejka.
Další vojáci jim ještě pomohli vyložit raketomety a pak již všichni
rychle zmizeli pryč od ‚Tety‘ mezi domy. Nečekal ji žádný hezký
osud, to bylo jasné!
Kolem se ozývaly výbuchy, jak řízené i neřízené rakety dopadaly
z oblohy na zem a drtily všechno a všechny, ale Švejk ty hororové
scény nevnímal. Jeho mysl naplno patřila tomu státnímu pokladu.
„Snad nevadí, že to doneseme kapánek pomačkaný a vomlácený,
pane obrlajtnant!”
„Vy blbe, je to starý pět set nebo kolik let. Buďte trochu opatrnej!
Moc dobře jsem viděl, jak jste to tam lajdácky naházel!”
„Škoda, že sebou nemám ňákou igelitku! Takhle bohužel nemůžu
zaručit, že tam ňákej ten drobnej škrábaneček nebude! Voni to pak
restaurátoři vycíděj, nebojte se! Já si ale stejnak myslím, že neseme
jenom jen tu trapnou napodobéninu, jak se dycky vystavuje v tý oudajně neprůstřelný vitrýně plebsu na Hradě, aby mohl hladově slintat
na tu nádheru a bejt aspoň jednou za čas hrdej na naši zemi a její
tradice, páč voriginály už někdo dávno poklidně vyšmelil za pořádný
prachy!
Nebo kde chcete vobstarat důkaz, že je to pravý, echtový? Prováděl jste si vlastní chémickou analýzu těch krámů, abyste vověřil
sladký řečičky vo jejich voriginálitě a stáří? Vočumoval jste si je
pěkně pod mikroskopem? Já bych těm proradnejm hlavounům moc
nevěřil! Zašantročili někam náš státní zlatej poklad, chytráci, tak
proč né i státní klenoty?
602
Alan Svejk
Jó halejte, pane obrlajtnant, hlavně si tu korunu nedávejte na
hlavu, ani ze srandy! Víte přece, jak to pak vošklivě končívá! Ale
pocit, že jste aspoň chvíli králem našich zemí, by byl k nezaplacení,
có?
Poslouchejte, a co kdybyste si vzal ty věci na sebe všecky, a šli
jsme vyjednávat s nepřítelem vo míru, pěkně z vočí do vočí?
Když je budete mít voblečený, nemáte aspoň ňáký symbolický
právo, rozhodovat vo vosudu celý týdle zle utiskovaný země?
Vojensky jsme to stejně asi už projeli, tak je čas, zasednout k jednacímu stolu a dál tvrdě bojovat na póli diplomátickým, nemyslíte?”
„Na tom něco je, Švejku! Jenže my jsme teď v týhle pustině, uprostřed lesů, kde dávaj lišky dobrou noc, sypou to na nás zrovna ze
všech stran, jestli jste si ještě nevšiml, vy blbče, a veškerej náš transport za chvíli shoří! Tady jsou mi korunovační klenoty a hermelínovej královskej plášť k ničemu! To jsme měli jet na Hrad!”
Jedna z nepřátelských stíhaček dostala přímý zásah - 30mm
projektil zneškodnil pilota a neovladatelné letadlo se řítilo ve vývrtce
dolů, na obránce Lhoty. Dopadlo přímo na náves, a exploze leteckého paliva se stala pro všechny ze štábu osudovou. Nadporučíka se
Švejkem síla výbuchu srazila na zem.
„A máme po velení! Ať je panu generálovi země lehká, dyk von to
myslel dobře! Jenom kdyby bral věčí vohledy na vyšší zájmy! Tak
další šance na nápravu holt zase až v příštím životě! Poučí se, stane
se znova generálem, a zlepší metódy velení,” ucedil Švejk.
Na vlastní oči jsme viděli, jak naše účinná protiletadlová palba
srazila z oblohy nepřátelské bitevní letadlo, které chtělo útočit na
naše pokojné obyvatelstvo, avšak naši střelci spolehlivě ubránili náš
svrchovaný vzdušný prostor! Zasažený letoun protivníka se nyní řítí
603
Alan Svejk
v bezmocných kotrmelcích dolů a končí na pasece v lese. Pilot nevyskočil.
Na obloze viděli celý roj dalších letounů, co však pokračovaly na
východ a jich si nevšímaly.
„Naši!” radoval se Švejk. „Konečně jsou tu klucí vod nás z Kbel,
pár jich znám i vosobně! Ty jim daj na zadek! Ale letěj ňákým
divným směrem, né? Asi se vracej z ouspěšný mise? Že to už někde
vysypali? Napíšu hned, že zastavili ustupující tankovou kolónu nepřítele! Zasloužej si publicitu, klucí ušatý! Bez ní se dneska nedá ani
slušně válčit!”
Bylo však možno rozeznat, jak jsou křídla letadel obtěžkány raketami a pumami. Švejk konečně rozpoznal cizí znaky na křídlech a
posmrkl si. Šeredně se spletl.
„V Praze bude dneska moc horko,” okomentoval to věštecky.
Ale již jsou tu naše stíhací roje z vojenského letiště Kbely a ihned
se zapojují do boje! Letadla protivníka nemají proti našim nejmenší
šanci! Neuplyne ani několik minut, a obloha naší krásné země je opět
čistá - jen oblaka kouře v okolí prozrazují, kam dopadly vraky nepřátelských strojů. Blahopřejeme k vítězství, hoši!
Nadporučík byl již zvyklý a nevzrušoval se těmi řečmi. Našli zbytek týmu. Právě včas!
604
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Vysuňte zadní část
Vysuňte zadní část
„Tanky! Ze severu!" přiběhla hlídka z okraje vesnice.
„Připravit se na kontakt!” přikázal nadporučík. „Rozdělte si raketomety! Švejk a pět mužů se mnou! Ostatní, zadržíte tady nepřítele,
co nejdýl to půjde, a pak se přesunete jeden kilometr ve směru 270.
Tam bude shromáždiště!”
Kolem vsi ustupují poslední nepřátelské tanky a naše smíšená
bojová skupina dostala za úkol, zastavit tyto zbylé nepřátele, aby
mohli být zaslouženě postaveni před válečný soud a zodpovídat se za
své těžké zločiny proti mezinárodnímu právu.
Naši muži si soustředěně berou protitankové zbraně a zaujímají
skrytá postavení kolem vsi. Nepřítel nic netuší o důmyslné léčce, kterou na něj naše vynalézavá Armáda nastražila, a vjíždí přímo do
pasti!
Stroje protivníka jsou jeden po druhém vyřazovány jak přesnou
dělostřelbou, tak našimi hrdinnými vojáky s protitankovými raketomety. Už už je slyšet vítězné hurá! Je po bitvě! Zvítězili jsme!
Jeden z hrdinů, Josef Švejk z elitní specijální jednotky PSYOPS,
odhazuje vystřelenou pancéřovku a při pohledu na doutnajícího
obrněnce praví: ‚Krucinál, to byla ale šlupka!‘, zatímco mu generál
připíná zasloužené vyznamenání na uniformu.
Švejk definitivně odložil počítač a také se sápal po raketometu.
Pohádky skončily! Nyní přišla chvíle na skutečné hrdinské činy!
„Co to zase blbnete, Švejku?” žasnul nadporučík nad tím konáním.
„Já chci dostat aspoň jeden tank, pane obrlajtnant! Vlastnoručně a
bez asisténce! Za to mám metál natuty! V tom mi nemůžete bránit!
Já už jsem do svýho zpravodajství stejně napsal, že jsem jeden zničil,
605
Alan Svejk
a že mě za to povejšili! Tak se to nejčko musí stát i v realitě! Jinak
by to byla hrozná lež!”
„Vy pitomče, tohle jsou přece moderní tanky s reaktivním pancířem a bůhvíčím! Ekvivalent metrový vrstvy oceli! Tahle špuntovka
je dobrá leda tak na vrabce a stejně potřebujem nenápadně zmizet,
aby nás nesledovali! Nejsme tu na bojování a hrdinství, ale abysme
bezpečně donesli ty krámy, nebo jste zapomněl? Nechte to jinejm
hrdinům, a pojďte! Ihned!”
Pospíchali na západ. Za nimi se již naplno rozhořel lítý boj. Rychlopalné kanóny ‚Šárky‘ i ‚Tety‘, naládované průraznou municí,
zlověstně duněly. Bylo přesto jasné, že obránci Lhoty nemají sebemenší šanci. Obětovali se pro vyšší zájem, co se nyní pohodlně nesl
ve dvou batozích.
Jeden z nepřátelských tanků se valil zahradami trochu stranou
hlavních sil, z boku k běžícím vojákům.
„K zemi, Švejku!” zakřičel ještě nadporučík, když se z hlavně
tanku zablesklo, nedaleko vybuchl protipěchotní granát, a hned
spustil kulomet. Cosi nadporučíkovi cinklo na zádech, a v boku ho
zabolelo, asi jak sebou prudce praštil. Pomyslel si, co to bude za
malér, jestli tu korunu donese prostřelenou! To bude nehezká mimořádka! Jedině to snad hodit na podřízeného, a bezpečně to omluvit
jeho neskonalou hloupostí...
Ten se zrovna plazil, co mu síly stačily, zatímco kolem něj hvízdaly projektily. „Doprdele, pane obrlajtnant... dyk voni po mně
dovopravdicky střílej, aniž bych jim cokoliv nehezkýho udělal! Dyk
jsem jen pucflek, ouplně nevinnej! Ale já vám to říkal, že si mám
vzít tu petardu! Jak by se hodila! Takhle je metál v hajzlu, a teď mě
eště sejmou, ouplně bezbrannýho!”
Ale pak si povšiml, že opodál leží jeden z padlých obránců. A poblíž něj ležel protitankový raketomet, který nestačil vystřelit, než jed-
606
Alan Svejk
na z prvních kulometných dávek útočníků definitivně ukončila jeho
sny!
Švejk zapomněl na všechno! Oči se mu rozzářily! Jeho svět se
zmenšil jen na černou kovovou obludu, valící se přímo na něj, na
kovovou trubku raketometu opodál, a na metál, co dostane, když
tank vlastním přičiněním zničí! To udělá, a hned! Bez váhání!
Odhodil batoh do kopřiv, bez ohledu na cenný obsah, že se pro něj
pak vrátí, pušku si hodil na záda a chopil se s nábožným obdivem
nové zbraně, co mu pomůže zajistit pozvánku do Španělského sálu, a
čirou náhodou zrovna 28. října, když se tam udělují státní vyznamenání! Ale nebude tam ani jako pouhý divák, ani jako prodavač zákusků v kantýně, kdyby paničkám během ceremonie vyhládlo! Bude
mezi vyznamenanými! Také si půjde pro metál, a hrdě, spolu se
sportovci, umelci, vědci, jinými vojáky... protože bude mít také nesporné zásluhy!
Opojen touto sladkou představou, Švejk hbitě zalehl, a plížil se
soustředeně vpřed, osudovou raketu pevně v rukou, oči pozorně
upřené na místo, kam za chvíli tank zasáhne!
Napadlo ho, že pro jistotu vyřazení tanku ho musí zasáhnout zezadu, a tak se odvalil ke stěně blízkého domu, a schoval se za ni, s
tím, že nechá tank přejet, a pak teprve odpálí svou vyvolenou raketu!
Tetelil se nad tím, jaký je to perfektní plán!
A nejlepší na tom bylo, že se celá ta budoucí slavná historie odehraje přímo před mnoha svědeckýma očima, jak nadporučíkovýma,
tak dalších kluků z kumpanie, takže vše bude mnohonásobně potvrzeno! Švejk byl šťastný blahem, jak se všem konečně předvede!
Ne pár vojáků, ale celý svět se na něj díval, takový měl Švejk pocit!
A teprve, kdyby ho tak zrovna v té chvíli mohl vidět děda! Ten by
byl na nezdárného vnoučka dozajista moc pyšný!
607
Alan Svejk
Švejk si však při svém snění neuvědomil, že nepřítel si svoje tanky
odpovědně chránil, a tak kolem nich vždy byla pěchota. Jen pár metrů od Švejka obezřetně postupovala celá rojnice cizinců s kuklami na
hlavách, co pálili po všem kolem, aby znemožnili zamíření tanku.
Švejk slyšel povely v cizí řeči, nakoukl za roh, a spatřil je, jak se
blíží. Měl však jinou starost - jak si zbraň prohlížel, nebylo mu
najednou jasné, jak se vlastně ovládá. Ve filmu ‚Němá barikáda‘ to
sice zvládnul i patnáctiletý kluk, ten Pepík, nebo jak se jmenoval, ale
tato raketa byla jaksi technologicky vyspělejší, zdálo se zaskočenému Švejkovi! Vývoj holt pokročil kupředu, a stát se hrdinou ve 21.
století bylo kapánek intelektuálně náročnější, než kdysi, zdálo se!
Naštěstí byl na trubici připevněný štítek s návodem k použití, asi
pro blbý, a tak si Švejk oddechl a překotně se do něj začetl.
Naneštěstí, v rychlosti čtení nikdy nebyl přeborníkem, a navíc mu
věty moc nedávaly smysl. A ten kravál palby kolem ho rušil v soustředění!
„Vysuňte zadní část...” psalo se tam. Švejk ovšem netušil, která
část je přední, a která zadní. Zvědavě nahlédl do ústí hlavně, kde se
na něj usmívala roznětka protitankového granátu, již odjištěného, jak
předtím chmatal všude možně!
„Takovej bazmek, kdo se s tím má číst!” lamentoval, zatímco kolem něj poletovaly kulometné dávky sem a tam.
Pak se vše kolem rozzářilo, jak na Lhotu nepřátelé shodili z letadel
kanystry s napalmem. Švejk sotva stihl zavřít oči a zaclonit si je
dlaní v rukavici, výheň ho ovanula, a řasy i obočí mu sežehl strašlivý
žár.
„Nó todle je snad zakázaný, co je to za svinstvo! Poďte si to rozdat
na zem, srabové!” zahrozil pěstí k obloze.
608
Alan Svejk
Před očima měl dosud mžitky, ale už tu byla jeho chvíle, hodil si
raketomet na rameno, pečlivě zamířil, a stiskl spoušť... ale nic se nestalo!
Mačkal pojistku a spoušť, znova a znova - nic! Buď byla zbraň
vadná, anebo se během boje poškodila.
Švejkovi se zhroutil celý svět. Tank postupoval dál. Žádný hrdina
ho nezastavil! Metál byl v hajzlu!
Skleslý Švejk šel mezi vším tím kouřem a jiskrami z tisíce požárů
kolem. Zapomněl se plížit. Celý svět pro něj přestal mít smysl!
Pak ho kdosi srazil na zem. Nadporučík! „Kde máte batoh, vy nekonečnej idiote?” obořil se na Švejka.
Ten jen letmo ukázal tím směrem, kde všechno hořelo.
Nadporučík raději nic neříkal a jen podal Švejkovi jeho batoh, který naštěstí vzal k sobě, než na ně z nebe spadlo to nadělení.
„Vona ta rachejtle musela bejt vadná už z vejroby, anebo je to
prostě můj vosud!” pravil zcela zlomený Švejk. „Pane obrlajtnant,
tak jsem to, vobávám se, zase projel, jako všecko! Já už teď pochopil, že budu v životě dycky jen nula, páč nemám štěstí, nebo mi
není přáný, nevím! Prostě, všecko je to v tahu! Jediný, co zbejvá, je
pívo a chlast!
Divíte se mi? Tadle událost mě bude pronásledovat do konce
života, a eště před knězem, co mi bude dávat za padesát let poslední
pomazání, si budu potisící říkat: kdyby! Kdyby todle, co kdyby tamto! Vodjistil jsem to? Neměl jsem si ten návod přečíst dřív, než tam u
toho baráku? Co jsem udělal špatně?
Doprčic, musím se vrátit do tý pitomý vesnice, a sehnat jinou raketu! Vokamžitě! Musím to napravit! Nemůžu vocaď takhle vodejít,
s prázdnejma rukama, bez ňákýho toho hrdinnýho skutku na svědomí! To by můj život skončil, v týdle zatracený Lhotě, já to vím!
My sem fakt neměli chodit!”
609
Alan Svejk
Jenže místo Lhoty tu bylo už jen moře plamenů, a tanky nerušeně
postupovaly kolem vesnice, zatímco jejich střelci pátrali po případných přeživších. Nikdo je ale nezastavil. Všichni obránci padli.
Do jednoho!
Švejk byl též dočista zničen.
„Metál třeba dostanete i tak, Švejku. Víte, ony se ty vyznamenání
nedávají jen za ty zničený tanky, ale i za něco jinýho. S tím si nedělejte starost. Ale teď už se musíme pohnout dál!”
610
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Začne to jako sranda
Začne to jako sranda
Dostali se z toho. Za nimi boj dávno utichl. Cesta jim uběhla, až
dorazili ke státní silnici, co vedla z jihu na sever, z Nižboru do Lán.
A k jejich nemilému překvapení ji nepřítel využíval k čirému dopravnímu ruchu. Nadporučík opět váhal, zda ji přeběhnout ještě za
denního světla, nebo počkat do tmy. Protože pokud je nyní spatří,
mohou na ně udělat hon.
„Tak raďte, Švejku, ať zapomenete na svý chmury a přijdete na
jiný myšlenky. Překročit silnici, nebo čekat? Říkal jste něco o okýnkách. A co když nepřítel ví o tom objektu, kam jdeme? A stahuje se
tam? Čím dýl budem čekat, tím spíš se nám stane, že tam už bude!”
„Tak to by byl gól, pane obrlajtnant!” vrátila se Švejkovi nálada.
„Přisupět tam s jazykem na vestě a zjistit, že ten zatracenej bunkr je
už dávno dobytej, vojclové nepřítele si před ním poklidně vopejkaj
na vohníčku buřty ke slavnostní večéři a mladičká céra ňákýho místního všivýho kariéristy jim tam už dělá procejtěnej kolaborantskej
striptéjs!
Pak nám fakt nezbyde nic jinýho, než trajdat po Čechách s korunovačníma klenótama v ruksaku, a nakonec, až budeme mít takovej
hlad, že budem šilhat a vrážet do stromů, vyhandlovat je za kus ubohýho žvance vod ňákýho hodnýho sedláka, a eště mu děkovat, jak
nám píchnul v nouzi!
Ty Lány, není to taky ňáký sídlo našich zasloužilejch prezidéntů?
Nó, tak to je potom přece ouplně stylový znamení vosudu, to by přehlídnul jen blbej! Dyk je to vocaď kousíček! Vemte si to všecko na
sebe, povídám, a mašírujem na Lány! Měl byste se voficiálně ujmout
vlády! Jednou se vo nás budou zvídaví školáci učit, jak jsme dneska
uzavřeli v Lánech ten čestnej, správnej, bezpodmínečnej mír! Za naši
611
Alan Svejk
zemi její vznešenej pan král, Svatopluk... dyk to snad byl taky ňákej
král, jako se vy jmenujete křestním, né?
Vy jste se pro todle, pane obrlajtnant, prostě narodil! Neutíkejte
před svým vosudem, co vám byl vloženej uznalejma sudičkama už
do kolíbky! Možná jste bejval nicotnej pěšák, ale teď jste přešel
celou šachovnici, a stal se z vás ultimátní asset, co může změnit dějiny!
Kde je teď pan generál, i s jeho řečma a parádní uniformou?
Prezident, co nám lhal, jak je všecko v richtiku? Ale vy? Poslali na
vás tanky, rakety, miny, napalm, kulomety, nevímco eště za hrůzy,
dokonce vás i zatkli, a vy jste pořád tady! Né voni, který jsou už všici v tahu, padlí nebo někde v hajzlu, zalezlí jak krysy! Vy!
Udělejte to! Zachráníte naši zemi, a dojatej nepřítel, co bude jen
bezmocně vejrat na tu aristókratickou ušlechtilost, skloní svou neurozenou hlavu, nechá nás bejt, a vodtáhne uzurpovat zase jinam,
votrava jeden! Vyhlásíme konečně neutrálitu, to se mělo stejnak udělat už dávno, a bude věčnej klid a mír!
Budete spokojeně vládnout, až do konce vašich dnů, budete děsně
spravedlivej i moudrej, a abyste se v tý vrcholný funkci necejtil
vosamocenej, i ňákou tu hodnou bohatou princezničku vám jako
věrnej sloužící vobstarám, po Evropě se jich potuluje spousta!
Třeba německej rod Hóhnlóhe, to jsou prej elitní kousky! To víte,
vony si nemůžou pojmout za manžela ňákýho Férence z Podskalí, ty
voddaně čekaj jen na vás, až dobyjete jejich vřelý láskyplný srdce
pořádnou rytířskou ztečí a vohromíte je blejskavým rodovým erbem
s brannejma ratolestma výjimečnejch dějinnejch zásluh! Co na to
říkáte?”
„Jste blbej, Švejku. Jsme vojáci! Máme jen donýst tuhle zásilku.
To je celý. Vy už si z toho děláte nějakou romantickou pohádku s
princeznama. Jenže tohle je válka, vy pitomče!”
612
Alan Svejk
„Pravda ale je, že pokavad prezident někam zmizel, uznejte, že
určitý právo na vládu fakt máme! Vostatně, co je symbol našeho státu? Hrad, a hned potom tydle klenoty! Prezident vzal z Hradu roha,
takže z logiky věci, páč jsou klenoty movitá věc, kdo je má, kdo je
drží takhle pevně v prackách, může bejt kdokoliv kdekoliv, a vládne
zemi, nó né? Je to přece něco jako řetězec velení v Armádě! Vodpadne vyšší, přejde to na nižšího! Konkrétně zrovna na vás, velitele
našeho vyvolenýho klenotovýho komanda!
Já navrhuju, abysme sofort mašírovali do Lán, a stvořili novou
vládu. Co říkáte, klucí?” oslovil Švejk mančaft, který již věděl, co
nesou. Bylo třeba jim to říct, pokud by nadporučík a Švejk padli.
Zaznívaly hned mnohé názory, že by málem zapomněli, že se
chtěli poradit, zda jít přes silnici za dne, či nikoliv. Občas po ní přejelo nepřátelské vozidlo. Nemohli si být jisti, že je nikdo neuvidí.
„Co bysme tady přebíhali, jak ňáký uprchlí zločinci?” odmítl
Švejk takové úvahy. „Normálně si to všechno nasaďte, pane komandýre, a jdem vyjednat vytouženej mír! Možná dosáhnem i
ňákejch velkorysejch oustupků z jejich strany, když budem neoustupně tvrdý a pohrozíme jim ňákou tou děsivou, apokályptickou
pomstou za jejich nevyžádanej vpád do naší pokojný krásný země,
co patří lidma milovanýmu a ctěnýmu králi Svatoplukovi, kterej z
boje nikdy neutíká!
Ani nemluvě vo těch hrozivejch rytířskejch zálohách z vrchu
Bláníka, co už dupou tisícema koňskejch kopyt a řinčej poctivě
kovanejma středověkejma mečema na cestě k poslednímu bojišti,
abysme společnejma silama nepřátele vobrátili na zbabělej útěk do
zapomenutí, bez vohledu na to, jaký přiblblý technológicky pokročilý zbraně na nás maj zákeřně nachystaný, a myslej si, že se tím jako
snad něco vyřeší, přitom to byly jen vyhozený prachy!
613
Alan Svejk
Tady se totiž bojuje srdcema, né kanónama a šrapnelama! Prostě
je tady nekompromisně smetem do Berounky, i s těma jejich
tlustokožnejma tankama, pá pá!
Sakra, voni nám v magacínu nevydali bílý prápory, velká chyba!
To je taky moc důležitá pomůcka pro každýho vojáka, aby se případně mohl bezpečně vzdát, nebo požádat nepřítele vo možnost
čestný kapitulace! Nemáte někdo aspoň bílý trenýrky?”
Zjistilo se, že v týmu mají dvoje bílé trenýrky, jedny bílé slipy,
jedno bílé tílko, a jedno tričko, různého stupně čistoty.
„Nó, z toho už by se ňáká skromná fangle slepit dala!” liboval si
Švejk.
„Švejku, přestaňte s těma komediema už konečně!” supěl nadporučík.
„Promiňte, pane veliteli, ale já to myslím vážně! Víme všichni, že
se to prohrálo! Ale pokavad nikdo nepůjde za nepřítelem, aby se mu
čestně vzdal? Tak tady dál budou zbytečně padat naši vojáci i nevinný vobčani, kluci i holky, mladý i starý!
Já myslím, že pokavad bysme chtěli pro republiku něco udělat, tak
jí určitě nepomůžem, že tydle krámy budeme někam dál stěhovat v
báglech, aby zase skončily zamknutý někde v temnotě klímatizovanýho trezóru a nepomohly ničemu!
Dyk těm nebohejm klenotkům samotnejm musí taky bejt líto, že
jsou furt chudáci někde zavřený pod zámkem, jak kdyby chudáčkové
něco hroznýho provedly, a nepomáhaj akutním vyšším zájmům!
Já říkám, použijme je bez váhání, jako ultimátní nástroje! K tomu
byly přece vyrobený i nazdobený drahejma kamenama z peněz daňovejch poplatníků týdle naší země! Kolik lidí se na tu srandu muselo složit! Dojednejme s nima teda mír, tak by to lid chtěl! Čas na
pořádnou PSYOP!
614
Alan Svejk
Kolik vobčanů tím zachráníme?! Prezident je někde zalezlej, taktizuje a promlouvá k nám vzletnejma slovama vo hrdinným vobětování se za republiku, a naši lidi zatím zbytečně kapaj, páč tadle
válka je nad naše možnosti! Prostě je to celý už ouplně zbytečný! Já
říkám, zastavme ty hlouposti, když už jsme dostali tu jedinečnou
příležitost! Ba možná až vyloženou povinnost!
Jó, jsme vojáci, ale co je teď naše země? Kdo jí vládne? Nevíme.
Necháme se zbytečně krouhnout, aniž bysme tady cokoliv smysluplnýho vykonali, kromě toho, že jsme se nechali převálcovat, a neudrželi jsme ani jednu blbou Lhotu?
Pojďme udělat něco správnýho, a hned, ať to eště votočíme, tendle
dlouhej podivnej den! Pojďme se dovopravdicky zapsat do našich
dějin, páč tendle pokus, ten má všestrannej smysl! Nakonec je eště
porazíme, páč todle nečekaj! Rozhodíme je, nebudou vědět, jak dál
postupovat! Získáme takticky čas, naši věrný spojenci z NÁTO zatím
dorazej, a vytáhnou nás z týdle polízanice!”
Na mančaft udělala ta řeč vcelku dojem. Našly se hlasy, které s
ním souhlasily.
„Naše nicotná jednotka je vojensky stejně už bezvýznamná! A na
partyzány si někde tady po lesích hrát nebudu, jsem zvyklej na každodenní teplej žvanec vod mý starý, a todle požehnání si nenechám
urvat vod huby ani rozkazem samotnýho prezidenta!” shrnul četař
Jelínek.
„Nó jó, ale co když ty klenoty třeba prezident potřebuje, a čeká na
ně? A nemůže bez nich vládnout? Dyť my, pokud je zneužijeme, tak
jsme čistokrevný zrádci republiky, a vůbec už nemluvím vo tom, že
taky sprostý zloději!” ozval se jiný voják.
„Jenže todle je všecko ‚možná‘, kamaráde!” nenechal se Švejk odbýt. „Kde je prezident? Vidíš ho? Tušíš, kde ho najít? Né! Já ale dobře vím, že nahóru po týdle silnici jsou Lány! Je to znamení, že jsme
615
Alan Svejk
se tady vocitli, i s těma požehnanejma věcičkama! A vzpomeňte si na
tu Lhotu, pane nadporučíku! Tehdá na naší slavný vejcvikový mapě
to byl poslední bod naší bojový anabáze, která začala tam u Jihlavy!
To přece nemůže bejt pouhá náhoda!
Cosi nám říká, udělejte něco pro stát! Taky jsme se tehdá v březnu
1939 vzdali, vzpomínáte si na ten moc neslavnej den, jak zrovna
sněžilo? A to přitom nebylo nic voproti tomu strašnýmu průseru, co
máme na talíři dneska! Armáda už není. Nic už není! Tydle jen nekecaj, ale beze slova položili během jedinýho dne celou pyšnou Evropu na lopatky! Není nikdo jinej, kdo by nás zachránil - jen my, co
jsme teďka na tom správným místě!
To je chvíle, kdy bysme měli udělat správnou věc, a vzdát se! Vyjednat mír!
Všici máme rodiny. Co by nám teď naši blízký pověděli? Abysme
si dál hráli na tydlecty vznešený neporušitelný čestný přísahy a slepě
poslouchali dávno neaktuální zmatečný rozkazy vod ňákýho nicotnýho štáby, kterej je už dávno někde v tahu, zahodil mundúr a k ničemu
se nehlásí? Kde je vyšší zájem, kterej je nad všecky velitele a rozkazy? Ten je přece dycky platnej! Jen vo tom přemejšlejte!”
Nadporučík mlčel. Vnímal, že nálada už už hrozila vzpourou, a
povšiml si ke svému značnému znepokojení, že většina mužstva je
pro rezignaci, a zakázané vyjednávání s nepřítelem.
„Švejku, pojďte se mnou tady vedle, chci vám něco říct!”
Hned, jak osaměli, nadporučík začal syčet. „Tohle je vzpoura, vy
idiote! Co to tady říkáte? Do čeho nás to ženete? Štvete ty kluky proti velení, proti mně!
Vy si fakt myslíte, že si budu hrát na krále? Já jsem pod přísahou,
a ostatní taky! Vy nejste, a proto nevíte, co mluvíte! Nepatříte k nám,
Švejku, a nemáte co kvákat do vojenskejch věcí!
616
Alan Svejk
Já pitomec, že jsem vás sebou bral! Věděl jsem už v Praze, že toho
budu brzo litovat, ale že mi provedete tohle, že mi budete rozkládat
morálku v mančaftu, jak kyselinou? Na co si to tady sakra hrajete?
Jste jen obyčejnej dobrodruh, co byl celej život nikdo, nula, a když
se pak něco semele, tak je vás všude plno, protože jedině za časů
anarchie a zmatku jste schopnej, něco dokázat, což je krást, plenit a
páchat nepřístojnosti, s pocitem nepostižitelnosti!”
„Poslušně hlásím, že tady zastupuju zájmy naší veřejnosti, prostě
lidu, kterej má k věci taky co povídat, nemyslíte? A lid tudle
vojensky ouplně beznadějnou situaci vidí jinak, než vy, pane obrlajtnant!
Navrhuje nevojenský, diplómatický, mírový řešení, když jste vy,
třebaže jinak statečný vojáci, vobávám se při vobraně naší republiky
tentokrát selhali, ačkoliv plně uznávám, že voperační podmínky byly
mimořádně vobtížný! Někdy se prostě nedá nic dělat, i když se snažíte sebevíc. Ale trvám na tomdle názoru! Musím!”
Stáli proti sobě, a v nadporučíkovi kypěla zlost. Se znepokojením
si uvědomil, že co asi začalo jako pouhá sranda a nadsázka, je
najednou myšleno vážně. Měl by ihned zastavit tu vzpouru, a to se
dle vojenských regulí dalo udělat jedině umlčením Švejka. Jenže ten
se už nedal, a stále stupňoval svůj nátlak na přesvědčení družstva!
Nadporučík si znovu potvrdil, že až v boji lze poznat skutečný
charakter člověka, skrytý za sociální fasádou. Pomyslel si, jak hluboce se ve Švejkovi spletl. Celou dobu poklidně dělá hloupého naivku,
a nyní? Plánuje palácové převraty a revoluce! On, kterému se všichni
smáli! Žalostně ho podcenili! Kdysi býval sardinkou, mřenkou, ale
nyní byl zjevně nebezpečnou štikou v rybníce, a šel tvrdě proti všemu, co nadporučík zastupoval, čemu kdysi přísahal věrnost. Vyhrocené okolnosti vybízely ke krajním řešením!
617
Alan Svejk
Zbývala jediná možnost, jak znovu nastolit pořádek: eliminovat
Švejka.
618
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Když lid promluvil
Když lid promluvil
Na druhou stranu, nebylo na tom, co říkal, i něco pravdy? Tohle
byla opravdu ztracená mise, a lidé ztráceli životy! Nebylo toho všeho
již dost? Nemělo by se, jak navrhoval Švejk, opravdu zasednout k
jednacímu stolu s nepřítelem, a diplomaticky ukončit prohranou partii, jak se sluší a patří?
Složitá věc! Nadporučík potřeboval čas na rozmyšlenou. Ale co
když rozdivočelý Švejk stihne těmi svými nebezpečnými rozvratnými řečmi dostat mančaft definitivně na svou stranu? Pak již velitele
nikdo nebude poslouchat, a ocitne se sám, proti šesti! Pak by mohl
také dostat jednu do týla, zezadu! Vždyť Švejk již ztrácí jakékoliv
zábrany a zanedlouho mu bude již vše docela jedno, svět se pro něj
zcvrkne jen na jeho vlastní zájmy!
Měl by se Švejka zbavit. Ihned! Byla to nemilá představa. Kolik
času spolu ostatně strávili vymýšlením, plánováním, tápáním a hledáním pravdy v těch nejasných poměrech, kdy snad nikdo nebyl tím,
kým se zdal!
Ale nyní byl Švejk bezesporu nepřítel, kterého měl po právu eliminovat! Nadporučíka z té představy rozbolela hlava, přestože dnes
málem dal rozkaz ke střelbě do civilistů, co mu překáželi ve splnění
rozkazu. Byla to tak moc odlišná situace? Taky ohrožovali jeho misi,
ale neznal je, byli pro něj jen houfem postaviček.
Ale Švejk, s jeho nevinným obličejem a typickým ‚já za nic nemůžu, pane obrajtnant‘, to nadporučíka nyní z hlediska vzorného
plnění služebních povinností negativně ovlivňovalo, a naplňovalo ho
pochybami, slabostí, nerozhodností.
Co s tím?
Nebylo to však tak, že lid promluvil? Lid rozhodl? Neměl by tomu
postoji naslouchat pozorněji? Nepromlouvaly tu najednou skutečné
619
Alan Svejk
vyšší zájmy, o kterých se tak často mluvilo, a kterými se sám vždy
tak přesvědčeně oháněl?
„Budeme hlasovat!” rozhodl se nadporučík. „První možnost,
pokračovat podle původního rozkazu, dodržet přísahu! Druhá, vzdát
se a pokusit se vyjednávat!”
Bylo to dva hlasy proti pěti. Jasný výsledek!
„Dobře teda!” vydechl nadporučík. „Podrobuju se vůli lidu! Dejte
dohromady ty bílý hadry, a spíchněte tu fangli! Měli bysme tady ale
nechat zbraně a munici. To značí, že pokud nepřítel skutečně nebere
zajatce, jak se o něm povídají ty hrozný fámy, všichni beznadějně
padnem! Nebudem se moct bránit! To byste měli vědět, že vsázíme
na dost nejistou kartu!
Bude vůbec nepřítele nějakej stařičkej královskej plášť zajímat?
Uvidí ho vůbec, třeba na půl kilometru, skrz zaměřovač? Vůbec nemluvím o tom, že pácháme trestnej čin vlastizrady, za kterej nás v
současným stavu ohrožení republiky můžou rovnou postavit ke zdi,
bez jakýhokoliv soudu a taky možnosti obhajoby, přičemž rozsudek
je ihned vykonatelnej! Tohle všechno opravdu chcete?”
„Tak holt padneme, ale vy jako král, pane obrlajtnant! Ať aspoň
někdo udělá ňáký gesto v tomdle bahně pasývity a nerozumu!” hájil
Švejk dál svůj nápad.
„Já tam nejdu,” ozval se někdo. „Já taky ne.” - „Běžte si tam
sami!” ozvalo se z družstva sborově.
Nadporučík se obrátil na Švejka. „Jdete aspoň vy se mnou, když
jste si tuhle kravinu vymyslel?”
„Nó jasně! Jsem vaše vosobní stráž! Nesu vaši vlajku! Pudu vám
věrně po boku, až do samýho konce, i když bude sebevíc hořkej,
pane obrlajtnant! Padnem tady spolu za svobodu a démokracii, nebude to krása? Bok po boku, voficýr a vojín, společně vyjdem vstříc
620
Alan Svejk
horký šňůře celoplášťovejch střel, a naplníme tak do puntíku naši
vojenskou přísahu...”
„... kterou jste, pokud vím, nesložil, vy hovado!” uvedl nadporučík
věci na pravou míru. „Dobře, kdo s náma nechce jít, zůstaňte
schovaný tady v lese, na Žilinským vrchu, a počkejte na shromáž dišti, kdyby z vesnice ještě někdo dorazil. Četaři Jelínku, přebíráte
velení!
Pokud to dopadne dobře, postaráme se o to, abyste se odsud dostali co nejdřív a bezpečně do zajetí. Nestřílet, nic nedělat! Schovejte
pak kvéry a munici. Nechci, aby zbytečně umírali další lidi. Pokud to
nevyjde, proklouzněte zpět k našim na východě. Souhlas?”
Mužstvo souhlasilo. Stejně asi měli pochyby, jestli je dobrý nápad,
vystrčit nos, a nechat se nepřítelem sejmout, navíc ještě bezmocně
neozbrojeni.
Oba vyslanci se zbavili veškerého vybavení. Nadporučík vyňal na
světlo královský plášť i svatováclavskou korunu. „Ale nasazovat
bych si ji přece neměl...!”
„Vy, a zrovna dneska? V tendle nanejvejš vejznamnej den?
Navopak, vyloženě musíte, pane obrlajtnant! V pověsti se praví, že
to nesmí udělat nikdo nevoprávněně. Ale my, lidi, vobčani, vám věříme. Zvolili jsme vás! Lid vás korunoval! Hlasovali jsme jako náhodný mužstvo, žádný falše a podplácení!
Bylo to legální, právoplatný, čestný a před svědkama! Ztělesněná
vůle lidu! Teď vládnete, musíte dělat rozhodnutí, co vovlivněj celou
zemi a všecky její vobčany! Máte právo, ba povinnost si ji vzít, abyste byl král! Vy dnes ano, jste zvolenej. Musíte bejt vopravdickej král,
né poloviční, se svou korunou zastrčenou někde v báglu! Všechno
musí bejt, jak má! Dyk to znáte z každý poctivý pohádky!
Tady máte žezlo a jabko. Do toho, než na nás eště vlítnou! Hemží
se to tady nepřátelema! Nemůžem moc váhat, není čas!”
621
Alan Svejk
„Hm, ale mám si pod tím vůbec nechat uniformu?”
„Já nevím... ale spíš né, ať to nevypadá, že je to ňáká proradná léčka. Pěkně do podvlíkaček! Nejde to jináč! Musíte mít jen tu korunovační vejbavu! Nic jinýho! Já se taky svlíknu, aby si nemysleli, že
mám třeba někde ukrytý zbraně. Tydle zdánlivě bezvejznamný detajly teďka rozhodnou vo našem vosudu, jako třeba, esli to do nás bez
váhání našijou, nebo chvíli posečkaj!
A hlavně: vy jste teď už né voják, ale král, a ten si přece nebude
kazit majestátní aristókratickej vzhled ňákejma maskáčema, co nosej
jeho poddaný, aby mu vybojovali ňáký to nový ouzemí! Každá
správná říše musí růst a sílit, to dá rozum!”
Lukeš se svlékl, a přestal být vojákem.
622
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Naposled se nadechni
Naposled se nadechni
Za chvíli tam stál skutečný král, i v hermelínovém plášti. S chvějícíma se rukama si tu korunu nakonec opravdu na hlavu nasadil. „Je
to těžký, jak kráva! Pitomost! A nepadne mi to!”
„Poslušně hlásím, že ve středověku prej měli lidi menší postavy,
páč neměli tak kvalitní a vyváženou vojenskou stravu, jako my, s
dostatkem blahodárnejch živin! Ale můžu vám to nastavit
šnuptychlem, aby to nepadalo.
Ták! Hotovo! Vypadáte oužasně! Princezničkám z Mónaka i
Hóhnlóhe se budete moc líbit, pane králi! Nebudete vědět, kterou
dřív vyzvat na bále k panovnickýmu sólu! Budou na vás stát frontu!”
„Jdeme, Švejku!" uchopil Lukeš žezlo a jablko. „Teď, nebo nikdy!
A jestli je to správný, nebo ne, to ať si klidně rozsouděj za sto let ty
přemoudřelí badatelé někde na Karlový univerzitě, to už nám bude
dávno putna!
Ale až tohle skončí, tak vás normálně nechám zavřít! Ještě si to
vyřídíme, s tím počítejte!”
„To řikáte moc dobře, pane králi! Já věděl, proč hlasovat pro vodvážnýho krále Svatopluka! Taková rozhodnost dycky k vládnutí patřila, a potřebná tvrdost vůči poddanejm taky! Pro panovníka je dycky
vejhodnější, bejt nenáviděnej, než milovanej! Trest příjmu, žádnej
strach! Ale nejčko už jdem na to! Jéje, to bude jízda!
Byl jste někdy na Matějský na horský dráze? Dycky tam já blbec
vlezu, a jak se ten vláček hrabe nahóru, před tím prvním šíleným
sjezdem do hlubin, tak si najednou začínám řikat, esli jsem si rači neměl vod provozovatele vyžádat ňákou tu bumážku vo technický
způsobilosti! Stala se totiž vonehdá taková nemilá událost na pouti v
Číčovicích, že jim tam na řetízkáči prdlo ňáký důležitý lanko, a ty
623
Alan Svejk
naložený lidi měli v ceně lístku i leteckej vejlet po vesnici, s kapánek
tvrdym přistáním!”
„Švejku, oni nás za chvíli asi rozstřílej na padrť, ale vy si stejně
neodpustíte svý pitomý povídačky, jako kdyby se nechumelilo!
Člověče, dochází vám, v jaký jsme situaci? Co nás čeká? V horším
případě kulka a konec, v lepším obvinění z vlastizrady a doživotí!
Snad mě s váma aspoň nedaj na jednu cimru! Do konce života poslouchat vaše nesmyslný výklady!”
„Poslušně hlásím, pane králi, že mně kdysi jedna renómovaná
libeňská věštkyně řekla, že prej se dožiju devadesáti let, a to eště
neuplynulo, takže jsem ouplně bez vobav! Prej mě pak zajede ňáký
naleštěný auto, až pudu z poslední nedělní procházky, slunce bude
svítit, bude prej krásnej den, tak si ho eště užiju! Vo žádný blbý dávce z kulometu ctěná pani Gabrijéla nemluvila!” trval Švejk na své
dlouhověkosti.
„Věštkyně že vám to řekla? A vy jste nějaký podvodnici věřil,
člověče? Měla na to aspoň živnost, nebo to byla tradiční libeňská
černota a peníze na ruku? Vy jste ale pitomec! To prostě nemá obdoby!”
„Já za to dal padesát korun... vy říkáte, pane králi, že ta předpověď
nejni ouplně platná? Tak to si to s ní ale vyřídím! Je pravda, že
žádnou oučtenku jsem vopravdu nedostal!” přiznal se Švejk.
V družném hovoru stoupili do vozovky. Toto bylo jejich poslední
bojiště! Nadporučíka studil její asfalt na nohou, jak byl bosý. Byli
připraveni! Švejk začal mávat neforemnou bílou vlajkou, raději předem, kdyby je nepřítel již viděl dalekohledem, či skrze vševidoucí
oko dronu, poletujícího někde na obloze.
Stáli tam, vteřiny běžely, a vyhlíželi svůj osud.
Lukeš měl pocit, že zkameněl, že se čas zastavil. A přitom si
tamhle strakapoud v koruně stromu vesele klepe zobákem! Jako kdy-
624
Alan Svejk
by se ho to pachtění dole netýkalo! Že tu tragicky skončí něčí sny a
vůbec všechno!
Pak se na obzoru, za terénním zlomem, objevilo nepřátelské terénní vozidlo. Švejk, směšně polonahý, zběsile mával podivným
slepencem bílé látky. Ale uzná to nepřítel? Pochopí? Stáli přímo
uprostřed silnice, aby donutili zastavit kohokoliv.
Nadporučík zavřel oči. Čekal, až jeho křehké tělo provrtají střely.
Co asi cítili ti lidé u Litovic, když na ně mířili hlavněmi? Teď zažije
úplně to samé! Zatím však slyšel jen známý přiblblý hlas.
„Tak já vám nevím, pane králi, ale móc dobře to teda zatím nevypadá,” hlásil Švejk aktuální situaci. „Jak nás zmerčili, tak jeden z
nich vylez na korbu ke kulometu, a esli se mi to nezdá, tak zrovna tu
hračku natahuje, a šteluje to asi laufem přímo na nás! Smůla! Tak
nám ten náš vodvážnej plán asi nevyšel, a co je nejhorší, že paní
věštkyně Gabrijéla mě vosobně podtrhla! Taky mi mohla říct předem, ať sem nelezu!
Nó, je čas, se rozloučit, vobávám se! Takže rychle! Promiňte mi,
že jsem vás do tohodle blbýho plánu zatáhnul, asi jsem ho ouplně
nedomyslel, já holt nikdy nebyl moc chytrej! Bylo mi ctí s váma
sloužit, a na vojenským hřbitově budu věrně ležet vedle vás, abych
střežil váš věčnej hrdinskej vodpočinek!”
Jen to ne! pomyslel si Lukeš.
Slyšel, jak vozidlo zastavuje, se skřípnutím brzd. Teď je mají na
mušce, a rozhodují se, zda zmáčknout spoušt!
„Nestřílet! Nestřílet!” volal Švejk. „Jak se to řekne englicky? Že já
blbec tu učebnici aspoň nevotevřel, teď by se mi ňáký ty jazykový
znalosti moc hodily! To musím eště napravit!”
Postavy v cizích uniformách se k nim pomalu blížily.
„Nespěte, pane králi! Eště jsme živý! Haló! Řekněte jim, že se
chceme vzdát a vyjednávat! Nebo já nevím, co se podle regulí říká v
625
Alan Svejk
takovejch speciálních chvílích. Bejval jste přece kdysi voficýr, tak co
vás učili?”
Lukeš se probral, a viděl neuvěřitelnou scénu. Stál polonahý v
ukradené královské výbavě a libeňský překupníček a násoska mu
radil, co má dělat, zatímco se on jako bývalý důstojník poklidně dopouštěl vlastizrady...
„Chceme se vzdát! Jsem král a vrchní velitel Armády! Naše země
se vzdává! Prosím, zavolejte nějakého důstojníka! Chceme vyjednávat o míru! Mír!”
Ti druzí se přiblížili, zbraně stále namířené.
Zapraskala vysílačka, a kdosi promluvil cizí řečí.
Kdosi Švejka dloubnul hlavní do žeber, a přikázal mu, aby si lehnul na zem. „Vy né, pane králi, jen na kolena, znáte přece ty přísný
aristókratický pravidla! Neponižujte se, ať nás nemaj za ňáký trapný
poskoky, dyk jsme politická reprézentace, a tý se musí dostat náležitý oucty, i když je z poražený strany! To je vejslovně uvedený ve
všech diplómatickejch protokólech hned na první stránce!” sykl ještě
Švejk.
Lukeš zůstal stát, přestože ho také nutili, aby šel k zemi. Klekl si
na kolena, jak mu radil Švejk. Ale ne níž!
Pevně držel jablko a žezlo. Bylo to jako neuvěřitelný sen. Cítil, jak
ho ten starodávný plášť hřeje.
Pak přijelo druhé vozidlo. Vyskákali z něj další nepřátelští vojáci,
a zajistili okolní prostor.
„Naše země se chce vzdát! Chceme mír,” opakoval.
Mluvili okolo nich nesrozumitelnou řečí, jako kdyby uvažovali, co
dál. Opět kdosi mluvil do vysílačky.
Od Lán se plnou rychlostí přivalily čtyři nepřátelské tanky, a zastavily nedaleko. Zaujaly obrannou pozici.
626
Alan Svejk
Od Nižboru, z druhé strany, dorazilo několik obrněných transportérů. Najednou bylo všude kolem spousta cizích uniforem. A mezi
nimi ti dva, nadporučík a Švejk.
Král, a jeho poslední voják.
627
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Oustředna ti poradí
Oustředna ti poradí
Nepřátelé zůstali obezřetní. Přistoupil k nim jakýsi důstojník. A
zkoumavě si je prohlížel.
„Moje země se chce vzdát. Jsem vrchní velitel. Chceme mír!”
Pak zazněl povel, a odkudsi se objevila bílá látka. Celé pruhy, celé
metry. Na všech vozidlech kolem. Nepřítel se uvolil, stát se jejich
doprovodem, a převézt je k jednání.
Na všech tancích a transportérech najednou byla bílá. Všichni nepřátelé si přes sebe přehodili bílé šerpy, jako kdyby je měli již nachystány.
„Byl jsem zvolen lidem této země! Mám na sobě starodávné sym boly vlády. Kdo nosí tuto korunu, je vládce státu. Jsem ve velení a a
chci vyjednávat o bezpodmínečné kapitulaci! Moje sídlo je ve vesnici Lány, pět kilometrů na sever. Pokud mě tam bezpečně dopravíte,
podepíšu tam kapitulační dokumenty,” vysvětloval Lukeš.
Zase praskání vysílačky. Cizí řeč. Důstojník mlčel.
Čekalo se několik minut. Pak zazněly další povely.
Kolona se začala řadit. Pobídli je, aby nastoupili do terénního vozidla, a kdosi z něj sňal plátěnou střechu.
Švejk směl zůstat s nadporučíkem. Ale raději nemluvil, aby si
nemysleli, že je to nějaká zrada. Nechali ho být, ale hlídali ho pečlivě.
Pak podali nadporučíkovi mikrofon, a důstojník nepřátelských
PSYOPS - ó, jaká ironie! - ho anglicky instruoval: „Oznamte ve
vašem jazyce, že jste se vzdal, a že přikazujete svým silám, zastavit
palbu na jednu hodinu, a připravit se na jednání o míru. Ať vaše Armáda pošle své zástupce do obce Lány.”
V Lukešovi cuklo, když si uvědomil, co se po něm žádá. Ale mohl
nyní couvnout? A tak promluvil.
628
Alan Svejk
„Volám všechny lidi! Já, král Svatopluk, jsem se ujal vlády v našich historických zemích, když vláda přestala fungovat, a chci vyjednat mír. Nechceme už další ztráty na životech! Byli jsme poraženi, ale musíme přežít! Naše země, naši lidé, musí žít dál. Přestaňte bojovat na jednu hodinu! Vyšlete nějaké důstojníky, označené bílou barvou, do zámku Lány. Tam proběhne jednání. Musíme jednat,
musíme se dohodnout na míru. Přestaňte bojovat, přestaňte střílet!
Potřebujeme mír.”
Voják s přenosným počítačem začal ihned pilně pracovat. Upravil
asi nějak záznam, a obratem ho rozeslal všem nepřátelským
jednotkám, aby ho vysílaly všemi kanály, a způsobily tak v zasažených řadách domovských obránců ještě větší zmatek a rozklad
jejich bojového odhodlání.
Vozidla se dala do pohybu.
Za chvíli byli v Lánech. Kolem již byla spousta nepřátelské techniky, včetně protiletadlových baterií a dalších tanků. Nadporučík si
uvědomil, že dělá správnou věc, jakkoliv byla nesmyslná. Jak to řekl
Švejk? Někdo musel něco udělat!
Nad hlavou, kdesi blízko, poletovaly nepřátelské vrtulníky, s boky
bohatě ověšenými raketami. Ale nestřílely. Spíše jen tak hlídkovaly
ve vzduchu. A kdesi vysoko na obloze kreslily bílé čáry i nepřátelské
stíhačky.
Snad se nestane, že se ho vláda ještě pokusí nějakým protitahem
zastavit! Musel věřit! Podíval se na Švejka. Byl tam, a mlčel, ale
jeho oči říkaly, jo, to je vono, to je správný, nemohli jsme vyhrát,
bylo to tak, vidíte to!
Projeli obcí, která nesla stopy boje, pak odbočili doleva. Až se
před nimi tyčil zámek. Byli v zahradě. Jedině jejich vozidlo pokračovalo dál, dovnitř. Vlajka byla sňata ze stožáru. Ale nyní tu byl
nadporučík, aby se ujal vlády.
629
Alan Svejk
Před vchodem již čekalo spousta nepřátelských důstojníků, zatímco zahrada se hemžila pěchotou, co si tam poklidně lopatkami hloubila okopy.
Vystoupili. Nadporučíkovi bylo trapně, jak byl polonahý. Ale
jinak to nešlo.
Prohlíželi si ho, od hlavy až po patu.
„Jsem král této země. Přijel jsem vzdát svoje jednotky, a vyjednat
mír. Kdo nosí tyto historické předměty, je král a vládce. Byl jsem
zvolen lidem. Prosím, dovolte mi promluvit k lidu, a ukončit nepřátelství mezi našimi zeměmi!”
Pobídli ho, aby šel dovnitř. Až do jakési zdobené místnosti, kde již
byla připravena spousta televizních kamer.
Ukázali mu, aby se postavil. Za ním se nacházela nejen státní
vlajka, ale i nepřátelská, hezky vedle sebe.
Pak se rozsvítila červená světla, a Lukeš si měl užít svých patnáct
minut slávy.
„Volám všechny naše občany, civilisty i vojáky! Já, král Svatopluk, zvolený vůlí lidu po pádu vlády, vás prosím, abyste přestali
bojovat! Musí to přestat, musí se to zastavit! Potřebujeme mír. Jediné, co se musí stát, co se musí zajistit, je mír! Všichni jste bojovali
statečně, a vaše oběti nebudou zapomenuty. Prohráli jsme, a musíme
přesto jít dál. Naše země musí přežít!
Vyzývám vás, odložte zbraně! Dejte těm jednáním šanci! Dodržte
mír. Chceme žít v míru. Jinak život nemá smysl. Udělejte rozhodnutí. Pojďte za mírem.
Předměty, které mám na sobě, jsou staré pět set a více let. Jsou to
originální korunovační klenoty, dávné symboly naší státnosti. Kdo je
drží, kdo nosí tuto korunu, je vládcem země! Každý z nás ať udělá
něco správného. Musíme najít s druhou stranou dohodu! Musíme
všichni usilovat o mír mezi našimi zeměmi. To je nyní naše mise,
630
Alan Svejk
moje, i vaše, i jejich. Všech společně! Jsme na jedné lodi. Nejsou to
my a oni. Jsme to jen my, lidi. Posaďme se teda ke stolu, a hledejme
řešení. Válka není! Je mír! Dodržme ho.”
Lukeš spatřil Švejka, jak sedí opodál u stolu, přikrytý nepřátelskou
dekou. Vyčerpaně se k němu posadil.
„Je to dneska nějakej dlouhej den, Švejku! Jsem už strašně unavenej! A ta koruna je těžká. Jo, a protože jsem už taky jen prašivej
civil, jako vy, říkejte mi Svatopluku. Ale netykat!” nabídl Švejkovi
pravici, a potřásli si rukama.
„To je pro mě velká čest! Vono, jak často si taky vobyčejnskej pěšák potyká s králem? Jedině v takovejch vypjatejch chvílích, a zejtra
mě zase budete hnát bičem do stáje, to známe! Ale byl jste dobrej,
řekl jste to moc pěkně! Lidi snad uvěřej, co je správný!”
„Nikdy by mně nenapadlo, že nakonec posloužím jako takovej
velkorysej PSYOPS asset nepříteli! Holt, vyšší zájem! To jsou
dneska zvraty, panečku! Teď jen, co se stane, až dorazej naši? Budou
problémy? Ne! Bude průser, a hroznej!”
„Musíme to dotáhnout do konce, pane králi!” neváhal Švejk. „Nebudem se s nima párat, pěkně narovinu! Taky už toho mám dneska
akorát dost! Chtělo by to gábl, a pívo, vobčerstvit se! A co je nejhorší, ani jsem si nevystřelil z flinty. A vona se teď ta holka nebohá
válí někde na vlhkým jehličí, a zreziví jí lauf!”
„Vaše starosti bych chtěl mít, Švejku! Já akorát koukám, aby se mi
neztratilo jabko, když si ho vodložím. Vono se všude dneska hrozně
krade, všiml jste si?”
„Nó dovolte, pane králi... já jsem ouplně poctivej šašek! Měl bych
se vám ale přiznat, než mě začnete natahovat na ten skřipec a lámat v
kole, abyste mě přesvědčil k upřímnýmu doznání, že jsem původně
ten nápad s převlečením do toho vašeho hábitu myslel jen jako
631
Alan Svejk
srandu! Chtěl jsem ňák vodlehčit to hrozný napětí, co tam v lese
bylo!
Ale tak jsem se do toho kapánek vžil, že vás najednou vidím, jak
jste v nedbalkách, a k mýmu nebetyčnýmu oužasu se děláte králem!
Nó a pak už jsem přece nemohl říct, že to byla pouhá srandička, dyť
byste se určitě moc zlobil! Von to asi byl vosud, že jste mýmu malýmu nevinnýmu žertíčku uvěřil!”
„Vy jste ale pitomec, Švejku. Korunovanej!” opáčil Lukeš unaveně. „Nevím, co mě dneska vyčerpalo víc. Jestli tohle dobrodružství, anebo vaše nekonečný řeči! Člověče, skončej ty vaše výklady
někdy? Bude někdy klid? To bude tak nádhernej okamžik pro celou
zemi! My nepotřebujem mír, my potřebujem, abyste konečně držel
hubu!”
„Jednou skončí všecko, pane králi. Všecko pomine! I samotnej lidskej život! Ale kam ten spěch? Užijem si nejdřív trochu srandy! A
myslím, že ta nám začne zrovna teď! Helemese, už jsou tady totiž
naši!”
Přikročilo k nim několik vysokých důstojníků Armády, mezi nimiž byl jeden generál. Nejprve si je všichni pouze nevěřícně prohlíželi. Švejk i Svatopluk povstali.
„Byl jsem zvolen lidem jako král! Jmenuji se Svatopluk, a jsem
nyní váš nejvyšší velitel! Přikazuji vám, abyste zanechali bojových
akcí proti nepříteli, a vzdali se! Tohle neštěstí naší země musí
skončit!”
„Co to tady vyvádíte, vy trotlové?” neubránil se jakýsi plukovník z
delegace údivu. „Kdo vám to dovolil? Kdo vás k tý šaškárně pověřil?”
„Lid naší země!” odvětil Švejk namísto vyčerpaného krále. „Jsem
svědek, že volba byla právoplatná! Zanechte nepřátelství. Musíme s
nima jednat vo míru! Už toho všeho bylo dost. Jó, a poslušně hlásím,
632
Alan Svejk
že vobrana vobce Lhota selhala! Ztráty osmdesát mužů a jeden generál. Ale státní majetek jsme vochránili, jak vidíte, a navíc ho využili
ke smysluplný věci!”
„Kdo vás pověřil, ptám se? Jakej lid? Kdo? A kde jste vzal ty
krámy?”
„Co vidíte a slyšíte, to platí!” zopakoval Lukeš. „Přikazuju vám,
složte zbraně! Jste pod mým velením. Je konec!”
Vojenská delegace vyšla zpět před vchod v neskonalém údivu, a
generál nastoupil do velitelského vozu. „Novotný,” oslovil radistu,
„spojte mě s velením, musím ověřit situaci! To se mi snad jen zdá,
todlecto!”
Když získal spojení, generál ihned spustil příkazy.
„Poskytněte mi informaci, kdo měl naposledy v držení naše korunovační klenoty. Ano! Ty z Hradu! Čekám!
Jak že se jmenuje? Nadporučík... Lukeš... Svatopluk? A že na něj
byl vydán zatykač, říkáte? Je s ním ještě jeden, takovej zavalitější, s
výrazem úplnýho blbce... Aha! Říkáte vojín... Josef... Jakže? Opakujte to jméno, sakra! Švejk?
Jak se tenhle blb vůbec dostal do Armády, co to tam máte za bordel? Taktéž příkaz k zatčení? Aha! Oba obviněni z krádeže, neuposlechnutí rozkazu, zneužití pravomoci, rozvracení republiky, válečné
zrady, a vlastizrady? To by souhlasilo, páchaj tu hrozný věci!
Jak to tady vypadá? Situace je vysoce komplikovaná! Prosím? No,
on prostě deklaruje, že byl zvolenej lidem a velí nám! Ty věci má na
sobě, rozumíte! Pasoval se na krále, nebo co, že prej ho někdo zvolil!
To opravdu nevím, kdo! Ano, má i ten hermelín, nebo jak se to
jmenuje! Jinak na sobě nemá nic, žádnou uniformu!
Já ani nevím, jestli ještě spadá pod moje velení! Máte tam při ruce
nějakýho právníka? Ať to hned kouká zjistit! To nevím kde! Ve
633
Alan Svejk
vojenskejch řádech že se o králech nic nepíše? To asi není takový
překvapení, co říkáte, vy chytráku!
To nemyslíte vážně! To z něj mám ty krámy strhat, jako tady, před
lidma?
Potřebuju instrukce! Co to říkáte? Příkaz k provedení ‚Operace
Nelítostná spravedlnost‘? Zbláznil jste se, člověče? Nemohu střílet
na parlamentáře, ani na vlastní! Sjížděj se sem novináři z půlky světa! Je to tu samá kamera!
To je nápad! Říct nepříteli, že on nemá voprávnění jednat! Zabavit
mu státní majetek! No to je skvělý! Kam na ty rady chodíte? Chcete
z toho dělat ještě větší komedii?
Moment, mám zprávu od kolegy! Cože? Aha!
Tak poslouchejte, kamaráde, tohle se vám bude moc líbit! Řekli
mi, že nepřítel se prej oficiálně vyjádřil tak, že Lukešovo formální
postavení, tudíž i oprávnění k podpisu kapitulační listiny, plně
uznává! Ano, slyšíte mě dobře, uznává tohohle samozvanýho krále
Svatopluka! Rozumíte? Přijme jeho kapitulaci!
To znamená, že pokud někdo od nás bude ještě střílet, porušili
jsme příměří, a celej svět, veškerý veřejný mínění, nás doslova sežere! Slyšíte mně? Haló? Co je s tím spojením, sakra? Opakuji, nepřítel
uznal Svatopluka jako oprávněnou osobu! Přikazuji vám, abyste
vzhledem k okolnostem dočasně zastavili veškeré bojové akce, s
okamžitou platností!
Ano, podepíše to, říkám vám to jasně! Já vím, že se to nepříteli
hodí, aby nás dostal do kouta! Nevím, jak ho přinutili! Na drogy to
nevypadá. Asi ho navedl ten druhej pitomec, nebo já nevím!
Mě nezajímá, co na to říkáte! Povídám vám, jak se věci maj!
Přemejšlejte, sakra! Nejde o to, jestli ta kapitulace je právně v
pořádku! Jde o to, že bude fakticky platit, a kdokoliv ještě vystřelí,
tak ji porušil, a je pro svět ten špatnej!
634
Alan Svejk
Pořád mi nerozumíte! Jak vám to ještě mám vyložit? Nemůžeme s
tím nic dělat! Ne! Žádná ‚Nelítostná spravedlnost‘, zapomeňte na to!
Vyloučeno! Prostě se to tady celý úplně posralo, a my to musíme
přijmout, nic jinýho se nedá dělat! Jakže? Levý břeh Vltavy vyklizen? Ustoupili jste? K Bráníku? A co já s tím? To se mne netýká,
mám tu dost svejch problémů!
Zdržet to? Kolik času potřebujete? Konzultace? S kým? K čemu?
Tady už není co řešit! Přestaňte si tady hrát na šachy a taktiku, vaše i
moje kariéra stejně skončila! Je to vyřízený, hotový! Vydejte konečně ty prašivý rozkazy!
Degradace? Zbavení mně velení? Ano, jistě, máte pravdu! Ale nejlepší bude, když sem přijedete, a vyřešíte si to sami! Já už tady
nemohu nic udělat, informace jsem vám dal všechny.
Ne! Neodjedu! Zůstávám tady. Nemůžu v tom tady ty dva pitomce
nechat samotný! Ne, neuznávám to jeho velení, ale nemohu dovolit,
aby se tady cokoliv stalo! Zůstávám jako živej štít, abyste zapomněli
na vaše ‚Nelítostný spravedlnosti‘, pochopte! Chcete ten konflikt eskalovat někam do sraček? Zasraná válka! Konec!”
Kdosi vložil Lukešovi do ruky pero. Svit všech reflektorů byl
oslepující.
„Prohlášení o bezpodmínečné kapitulaci...”
Chtělo se mu strašně smát, když si uvědomil, jaké konce měl jediný žert toho blbce Švejka. Že se s ním kdy dával dohromady! A teď
ho ještě naveze do tohoto královského nadělení! Se znepokojením si
uvědomil, že se o něm ještě za sto let budou školáci učit, jako o dočista nejpitomějším králi v dějinách státu, co uvěřil svéráznému nápadu svého šaška!
Ale co už.
635
Alan Svejk
A pak se, rozmáchlými písmeny, jak asi aristokraté mají psát,
podepsal.
A byl mír!
636
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Stesk libeňskejch hrdinů
Stesk libeňskejch hrdinů
„A já vám povídám,” napil se Páťa Coufal piva, „že jsme to měli
skoro vyhraný! Vod Benešova šlo prej na pomoc dvacet elitních
regimentů! Stačilo jen, chvíli vydržet! Nepřítel byl už na konci sil! A
kdyby se dostal k nám do Libně, rozsekáme ho! Ve Vočtářový ulici
jsme měli nachystanou epesní barikádu. Pevnost Libeň by se ubránila! A pak tadle kudla do zad! Prej mír!”
„Máš recht, Páťo! Tady přes nás by neprošli. Ani náhodou! Dyk se
tady na barikádě sešel celej libeňskej vejkvět. Přijeli pomoct i Střížkovácí, a to jsou nějaký korby!” zafuněl zelinář Hofman.
„Ty by tady dostali na prdel! Měl jsem na ně nachystaný moc vošklivý překvapení! Zabavil jsem mý starý všecky kastróly a všude nalil volej. Plánoval jsem, že až pudou, tak to rychle vohřeju, a vyleju
to na ně. Však víte, horkej volej! Četl jsem to v jedný knížce, jak se
bránily hrady ve středóvěku!”
„Vidíte, a ty dva blbci nás vo tudle velkou šanci, ukázat celýmu
světu, co jsme to tady za vodhodlaný vojáky, připravili! Hřáli jsme si
tu hada na prsou! Povídám, že Švejk už do žádný libeňský putyky
nevkročí, jako že se Coufal jmenuju! Zradil svý lidi! Jen se tu vokáže, a dostane přes hubu!”
„Tak, máš recht! Todle se prostě nedělá! Já mu dám ‚Řád Bílýho
lva‘, co prej málem dostal v rozvalinách Španělskýho sálu! Za co?
Za tudle zradu svejch lidí? Klackem uctivě vyprovodit zpátky do
Holešovic, jen ho uvidíme na tom našem slavným mostě! Správně
mu chtěli sebrat to občanství, já bych ho hnal s pohrabáčem v ruce až
na Cínovec!”
„Von se sem prej stejně už nevrátí. Šel si za lepším, vodrodilec
prašivej! Někam do zahraničí prej, psali v Blesku! Že prej jako, aby
si splnil ňáký svý blbý sny. Jó, ale nás vo ně ten mizera připravil!
637
Alan Svejk
Kolik let zase budem čekat na ňákou tu válku, abysme si vystřelili z
pořádný flinty? Pitomec. Ale já to říkal dycky, že je to vůl!”
„Vono už to tady vůbec nejni, co bejvalo, klucí. Holky dělaj
drahoty, a v putykách se diskutuje vo umění. A tendle patok,” ukázal
Páťa na půllitr, „dělaj snad jen z vody a prášků. Dyk se to nedá pít!
Pravdou ale je, že ta ceremónie byla moc pěkná! Moc se mi líbilo,
jak novej pan prezident říkal něco jako, že v těch nejsložitějších
chvílích republiky je mezi nejvyšším státním vyznamenáním, a nejtěžším zločinem, moc tenká čára! Slyšeli jste, že na něj byl v jistý
nešťastný chvíli vydanej dokonce zatykač? Hrozil mu takovej flastr,
že by trumfnul i ty naše nejzasloužilejší raubíře! Nó ale von Švejk je
zvyklej, dyk je to Libeňák, že jó!”
„Já jim dám mír,” šermoval přiopilý zelinář pěstičkou, „nevěděj
nic vo tom, co je to vyšší zájem, smysl pro povinnost, láska k
republice...”
„Tak se uklidněte, pane Hofman, tady máte panáčka! A rumajzník
pro všechny, Nélinko! Zapijem to dneska, a pořádně! Na všecky nás
pravověrný Libeňáky!”
„I na toho blbce Švejka! Vono přece jen, kdo se tady narodil, je
dycinky jeden z nás. Možná mu to časem vodpustíme, ale bude to
mít moc drahý, a bude se nám muset moc vomlouvat!”
„Ták. Na kolenou nás bude prosit, abysme ho zase pustili k našemu stolu štamgastů!”
„A zaplatí hodně, moc panáků, jako bolestný. Tak na zdravíčko!
Ať všichni žijem eště tisíc let, i tadle naše slavná čtvrť!”
„Halejte, a slyšeli jste, že mu tady v parku u Kotlasky chtěj postavit sochu? Ňáký recesisti, hipstéři, nebo co, prostě blbové! To by
přece nikoho normálního nemohlo napadnout! To je holt ta dnešní
mládež! Chvíli je to takhle maličký, že tomu říkáte ťuťu ňuňu, a zejtra vám to vybílí kvartýr!”
638
Alan Svejk
„Ale nó ták, už toho nechte, pane Hofman! Hlavně, že žijem!
Copak pořád na něco nadávat, má to smysl? Život jde dál! Možná, i
když se mi tomu nechce moc věřit, ten zpropadenej Švejk udělal i
něco dobrýho! Minimálně to z nás dotáhnul nejdál, a hrnou se sem
lačný davy turistů! Však víte, do ulice ‚U Rokytky‘ tady za rohem,
kde ten pitomec bydlel!”
„Je pravda, že takovej poctivej turistickej ruch je moc dobrá věc!
Vobchody na hlavní teď prosperujou. Pár lidí sepsalo i dojímavý
vzpomínky na toho blba, i když většinou jsou to jen fámy, drby a
řeči, co jim napovídala stará Erbenová a pochybný hospodský
zdróje!
Ale píše se vo nás, a já si zase jednou připadám, jako ve středu
světa! Taky se mi vobčas stane, že mě někdo na ulici zastaví, a ptá
se, esli jsem ho znal, prej jakej byl? Esli byl teda vopravdu blbej,
nebo né?
Byl to věrnej, až moc aktývní služebník republiky, anebo
vlastizrádce v žoldu cizí mocnosti? Říkám si, neměl bych vybírat
prachy, a dělat průvodce tímdle naším skanzénem, vyprávět zdejší
Švejkovy épopéje, i když trošičku přikrášlený, jak se sluší a patří,
aby si to namlsaný turisti pořádně užili? To by byl slušnej kšeft, né?
Aspoň by mi ten syčák trochu snížil vosobní, citový ztráty! A ňákou
tu pětku na pívo by to taky hodilo!”
„Tak to bych pro vás hned jednu povídačku měl. Ale je to fakt
dost fantasmagórie! Tomu asi neuvěří ani ten nejblbější turista! Leda
náležitě nadrátovanej, kdyby se moc dlouho zdržel na exkurzi tady u
Nélinky!”
„Jen to zkuste, ať mám ňákou inšpiraci pro novej velkej byznys!
Von folklór je základ každýho státu, že jó? Vo tom ledacos věděla i
zasloužilá Boženka Němcová!”
639
Alan Svejk
„Tak to ale bude chtít nejdřív něco na posilněnou! Nélinko, dej
nám sem celou flašku, ať popojedem pěkně z kopečka!
Povídá se, že když se ta jeho stará vocaď vodstěhovávala, vyhodila ňáký starý krámy, hadry, prostě to, co po něm zbylo. A jeden šikula si myslel, že ty relikvie, jako děravý Švejkovy ponožky, prodá za
těžký prachy do muzea, nebo lačnejm sběratelům! A tak tu popelnici
beze studu vybral, durch. A našel tam něco moc zajímavýho!
Prej to byl dopis, napsanej samotným T.G. Masarykem, adresovanej starýmu Švejkovi, jako jeho dědovi, co se sem přistěhoval
někdy v roce 1926 z Kateřinský ulice u Pavláku. Píše se tam, že Masaryk jako nesmírně děkuje starýmu Švejkovi, za to, co vykonal pro
stát, kterej by bez jeho vodvážnýho činu údajně možná ani nevzniknul, a vyzývá ho, aby pracoval pro novou republiku, že ho chce
jako svýho vosobního pobočníka!”
„Tak za tuhle směšnou pohádku mi nikdo nedá ani zlámanou grešli, pane Coufal!”
640
Alan Svejk
Švejk elitním vojákem - Tak teda sbohem, Armádo!
Tak teda sbohem, Armádo!
„Gratuluju vám k povejšení a státnímu vyznamenání, pane kapitán!”
„To se nám to nakonec zamotalo, Švejku! Myslím, že jste si ten
metál zasloužil vy. Ale víte, jak to v Armádě chodívá! Někdo na sebe
ten hroznej malér vzít musel! Já bych to udělal, ale však víte, vyšší
zájmy! Tak kdo jinej jim zbyl, jako správnej obětní beránek, než
vy...”
„Jó, měl jsem trochu smůlu! Nejen, že mi nakonec žádnej metál
nedali, ale eště jsem málem přišel i vo samotný státní vobčanství!
Ale já se nezlobím! Ty vokolnosti byly fakt složitý, doukladně zamotaný, takže se nedivím, že si to vrchnost přebrala nesprávně, jak
se to vobčas stává, a vodstavili mě vod válu. Ale mě ta PSYOPS
praxe pomohla, páč teďka dělám na splnění mýho velkýho snu, a
jsem přímo u zdróje. Něco jsem se u vás v týmu vopravdu naučil,
pane veliteli!”
„Dělat údržbáře a kuchaře na jachtě v Monaku? To je ta cesta k
naplnění?”
„Rozhodl jsem se, že na to pudu vod lesa, takticky, a najdu si ouplně tu nejvošklivější holku v celým Mónaku, páč to dá rozum, že
zrovinka u ní je nejvěčí pravděpodobnost, že by se snad mohla zamilovat i do mě, lůzra bez státního vyznamenání! Dobrý, né?
Ale to víte, tady v Mónaku, i když jen mejete hajzly na hlavní třídě, jste pořád blízko něčemu velkýmu, a to ve vás může hřát naději
každej den, že jednou ňákej ten drobeček ze stolu spadne, a vy si
taky královsky zamlsáte, spolu s tou šlechtou a VIPkama kolem!
Není to zlý! Já jsem vopravdu spokojenej, a na tamto všecko jsem
zapomněl. Dívám se dopředu!
641
Alan Svejk
Zato mám ale trochu starost vo vás - co si beze mne počnete, bez
mýho kvalitního taktickýho poradenství? To víte, správnej pobočník
je v pro voficýra taky důležitá věc! Ale jak se říká, v Armádě musí
bejt každej zastupitelnej, tak vám jistě najdou někoho chytřejšího,
kdo vás furt nebude dostávat do maléru!
Jó, moje vojenská kariéra, ta skončila, aniž by někdy začala! Snad
mi to děda vodpustí, že nebudu tím statečným vojákem, jako byl
von! Ale přinýst do rodu šlechtickej erb... jéjda... to bych to mohl
všem předkům eště ukázat, že by mě ctili, co říkáte? To je panečku
motývace!”
„To víte, že vám to přeju! Člověk musí mít pro co žít! A vypadáte
spokojeně. Zdalipak jste jen omezil ten chlast? Víte, že vás pořád
dostával do úzkejch!”
„Správnej námořník si vobčas přihnout musí, aby se s nim nekejvala paluba! Ale přešel jsem zásadně na jamajskej rum: karibská
kvalita, už žádnou pančovanou slivku. To určitě mýmu zdraví i
dlouhověkosti prospěje!”
„Tak aspoň něco! No, řeklo by se, že tohle je konec našeho
společnýho příběhu, co myslíte?”
„Mně už stejně došly povídačky! Nechci už dál nic vyprávět. A
chci si dát pauzu! Bylo toho moc. Ta válka člověka hrozně vyčerpá,
a co je nejhorší, nakonec zjistíte, že byla zase ouplně zbytečná. Jako
tadle! A vlastně vůbec všecky! Že šlo jen vo trapnou politiku, že to
někdo zase jen přepísknul s móc vysokejma ambicema! Ale lidi furt
po něčem bažej, chtěj pořád víc a víc! Ženou se někam, a dřív nebo
pozdějc jdou proti sobě.”
„Tak když se vám už nechce vyprávět, Švejku, ty vaše povídačky
byly stejně občas únavný, tak já to teda dopovím za vás!
Vzhledem k mimořádným okolnostem, jako třeba prohraný válce a
značným škrtům v Armádě, zapečetil jsem složku ‚Speciální Útvar
642
Alan Svejk
C102‘‚ a poslal nahoru. Předpokládám, že skončila někde v hlubokým šuplíku s razítkem ‚Přísně tajné‘, a už ji nikdy nikdo nespatří,
ale kdoví, třeba se k našim operacím ještě někdy vrátíme. Zatím se
ale musely přerušit, aniž by stačily definitivně uspět, bohužel.
Denisa zmizela, a není po ní, ani stopa! Ale nikdo ji ani neshání.
Byla přece jen moc aktivní. Tak asi šla někam, kde ji oceněj, když
my dva jsme jí nakonec tu šanci vzali.
Zato Veronika, jak jsme jí to říkali v kódu? ‚KAMIL‘? Tak ta se
udělala pro sebe. Sice jsme se s ní museli rozloučit a ukončit její
podporu, ale ona už nás dneska stejně nepotřebuje. Neztratí se! Něco
jsme jí dali, a ona toho využila. Její plus! Můžu vás ale ujistit, že
kdyby někdy vyšší zájmy potřebovaly pomoc, určitě budou vědět,
kam se s důvěrou obrátit! A ona jim neodmítne. Jednou je prostě náš
asset, a to platí provždycky! Od nás se neodchází, však víte.
Ve Lhotě se za velkorysej finanční dar od neznámýho anonymního
dárce opravila fara a hřbitov, aby se tam našim klukům dobře leželo.
Mají to tam moc pěkný, a nájemný za ten dlouhej nocleh po nich
nikdo nebude chtít minimálně sto let, to jsem zařídil!
Škoda, že jste nebyl u toho, když jsem vracel ty klenoty! Nejdřív
mi na Hradě strašně děkovali, že jsem se o ně tak hezky postaral, nic
neztratil, a nejsou poškozený, ale když při zevrubný prohlídce zjistili,
že koruna je skrz naskrz prostřelená projektilem z velkorážnýho
kulometu, strašně mě sjeli, jak blbě jsem prej pečoval o svěřenej státní majetek nedozírný hodnoty, že jsem jim raději rychle podepsal
papíry o předání a utekl, jako neodpovědnej hříšník, protože to vypadalo, že mě zlynčujou, nebo rovnou vypíšou složenku na úhradu
způsobený škody, ve výši asi tak miliarda korun. Oni tyhle restaurátoři jsou nějaký strašně citlivý lidi!
O vás se, Švejku, psaly v novinách moc nehezký věci a hrozný
pomluvy, ale nic jinýho jste asi nečekal! Jak víte, navrhovalo se
643
Alan Svejk
dokonce až v Parlamentu, abyste byl už jednou provždy zbavenej
státního občanství, abyste už nikdy příště nemohl, jako korunovanej
král všech blbů, ovlivňovat osudy celý republiky, a dělat jí globální
ostudu, jako se vám to úspěšně podařilo! Smlsli si na vás prostě ve
velkým!
A Miloš Navrátil, vlastně ZORAN, ten vás nešetřil už vůbec,
úplně vaši osobu i vaše kontroverzní činy rozcupoval! Ale vzkazuje
vám, že prej to není nic osobního, že už holt nebude jinej, tak mu to
odpusťte! A lidi prej stejně časem zapomenou, a zbyde jen to dobrý,
publicita, která se jediná počítá! Že prý neproděláte!
Ale stejně si myslím, že byste se měl ještě vrátit, a říct lidem, jak
to celý bylo doopravdy. Že jste možná nebyl tak docela blbej! Já ve
věci pomoct nemůžu - abych nemohl mluvit, tak mě povýšili, a s poctama vzali zpátky do Armády. Mně dali všechno to hezký, na vás
naházeli to špatný. Učebnicovej příklad obětního beránka!”
„Kdepák, už žádný povídačky! Lidi nemusej všecko vědět! Bude
se jim žít líp, než abych jim motal hlavu ňákou údajnou pravdou.
Existuje vůbec něco takovýho? Nemáme spíš každej tu pravdu svoji,
a silný nacpou svou pravdu slabejm?
Přiznám se vám, že jsem si tenkrát, když se na nás řítil celej ten
hrozivej arzenál, všude lítaly vostrý a všecko kolem hořelo, kapánek
náivně vysníval, že budu mít mosaznou desku někde na Vyšehradským hřbitově, páč tam hrdinně padnu za republiku - což by nebyl
tak ouplně špatnej kšeft, mít svý méno vedle národních velikánů! Za
to by snad i stálo, položit život! Kšeft je kšeft!
Jenže to jsem eště nevěděl, co je to vopravdická láska k životu,
víte? Teprve v tý chvíli jsem pochopil, že si mám vážit každičkýho
dne! Ničeho jinýho. Žádnejch blbejch pamětních desek, co rezivěj
někde na baráku, nebo pomíjivejch metálů, účasti na vodvážnejch
voperacích, co změněj svět! Chtěl jsem z toho všeho už jen jedno -
644
Alan Svejk
bejt král, ale jen pro sebe, a jednou možná pro ni, pro tu ženckou, co
se mi vo ní zdává v mejch krásnejch snech, a jednou se určitě potkáme, a bude z toho velká láska a happy end!
A vo mou zářnou budoucnost se bát nemusíte, já mám teď novej
velkej plán, když to s naší slavnou Armádou nevyšlo!
Zčíhnul jsem kdysi dávno jeden krásnej film. Maník se pustil do
šílený akce! Kolikrát mu šlo vo krk, pásli po něm ouplně všici natvrdo, vysoká byznysová hra, průmyslová špionáž, dvojí identita,
hladový nelítostný korporace, hrubý tajný agenti, přepadový komanda, napíchnutý telefóny, štěnice v propisce... A nakonec jste
zjistil, že to všecko dělal a tolik riskoval... né pro stát a metály, ale
pro svou lásku! Poslední scéna, to bylo prázdný širý móře, loď, vítr,
napnutá plachta, jen von a vona, konečně zase spólu...
A ňák jsem na to nemohl zapomenout! Láska je moc pěkná věc, na
tu časem taky dojde, ale víte, co jsem se rozhodnul, že udělám s mojí
kariérou?
Vstoupím vosobně do vopravdickýho, velkýho, ba světovýho
korporátního bizu jako ultimátní asset a všem tam ukážu, jakej máme
my Švejkovic vřelej vztah k ekonómickýmu pokroku! Máme prostě
talent na finančnictví, a nejčko se vo něm svět dozví naplno!”
„Švejku, oni vás nakonec opravdu zavřou! Vy si prostě nedáte
pokoj!”
„Když to máte těžký, pane kapitán, člověk chce bejt někdo... a
taky to požehnání i tíha rodinnýho dědictví!”
Kapitán Lukeš nebyl na velká gesta, a tedy pravil jen: „Tak sbohem, Švejku. Jak jste to říkal tenkrát na silnici? ‚Bylo mi ctí s váma
sloužit.‘ Snažil jste se, i když jste jinak neuvěřitelnej blbec a všechno
dopadlo úplně jinak, než mělo!”
Už už chtěl odejít, když ho ještě něco napadlo.
645
Alan Svejk
„Poslyšte Švejku... a na těch pomluvách, že jste celou dobu pracoval v žoldu cizí mocnosti... na těch nebylo nic pravdy, že ne? Já
jen, že když jsem po tom všem měl čas přemýšlet a dát si to všechno
v klidu dohromady, pár náhod mi tam přišlo až podivnejch!
Nebylo v tom vašem oblíbeným filmu taky něco jako, že obě ty
soupeřící nelítostný korporace měly celou dobu toho hlavního nepřítele přímo před očima, ale uvěřily jeho dokonalýmu předstírání, že je
pouhej pěšák, bezvýznamná nula?
Říkám si, jestli jsem nakonec nebyl nejpitomější já sám? Stokrát
jsem vám řekl, jak jste blbej, ale nebylo to třeba jinak? Nebyl jste jen
natolik dokonale maskovanej, a tahal za nitky kolem, bezpečně
schovanej za fasádu domnělý hlouposti?”
„Tak ouhybný manévry a klamání nepřítele patřily k válčení vodjakživa, vo tom není sporu, pane kapitán! Ale v tomdle jsem vopravdu ouplně nevinně! Vážně! Jak vás vůbec něco tak hroznýho mohlo
napadnout? Já, a zradit republiku? I když se mi málem za mý nesporný zásluhy vodvděčila vystěhovaleckým pasem? Nikdy!”
Lukeš se Švejkovi podíval zpytavě do očí, ale viděl tam jen známý
přiblblý úsměv. Jakékoliv další vyšetřování bylo bezúčelné. Chvíli
ještě váhal, ale pak to řekl.
„Původně jsem se s váma chtěl rozloučit a doma nahlásit, že jsem
vás vůbec nenašel, že jste se ztratil v tom poválečným zmatku. Ale
služební povinnost mi brání lhát, znáte mě! Nejsem jako vy!
Nuže, oznamuji vám, že přišly nové rozkazy, Švejku! Máte se hlásit v pondělí zpátky v kanceláři! Čekají nás nový velký věci! A taky
se musej dopovědět určitý významný detaily našeho příběhu, který
jsou známý až teď!
Jako třeba, proč byl ten spis vašeho dědy tak pečlivě utajovanej,
jak to bylo s Korporací, kvůli čemu vlastně původně vznikla tahle
prašivá válka, co vlastně bylo to Zařízení zač, kdo a proč ho sestrojil,
646
Alan Svejk
a jak se na tom všem podílela naše ztracená kolegyně Denisa! Prostě
uvést pár temnejch tajemství na pravou míru, aby lidi věděli, jak to
celý doopravdy bylo!
Velení taky chce, abyste o tom napsal úplnej román, údajně jste se
prý jako Public Relations asset plně osvědčil, a vaše unikátní bojová
reportáž se prý zapsala do dějin branný mediální komunikace, i když
teda nevím, zda pozitivně, nebo jako odstrašující příklad! Ale takovej nespornej talent si prý velení prostě nemůže nechat utéct
někam do zahraničí! A protože chceme udělat dojem i na Američany,
musí se to napsat celý anglicky, aby tomu za oceánem rozuměli. Jdete do toho?"
"Nó pane kapitán, to je mi zase vejzva! Armáda mě udělala
manažérem, muzikantem, válečným novinářem, a nejčko i spisovatélem? Jen ta angličtina... to bude vobtížný! Ale já to dám, vod čeho
jsou slovníky a učebnice pro začátečníky!
Tak v pondělí, budu tam, počítejte se mnou najisto! U tohodle
prostě nemůžu chybět! A mám eště i pár dobrejch nápadů na nový
velký akce! Nic nekončí, ba všecko vlastně znova začíná! Zasloužíme si novej začátek, abysme to světu eště pořádně ukázali! A
dostaneme se moc vysoko, to mi věřte! Všici budou vejrat!"
Lukeš pokývl hlavou, a odcházel. Už už si myslel, že se Švejka
jednou provždy zbaví, a ejhle: bude ho mít zpátky pod svým velením, a jak se zdá, ten pitomec má další nápady na nesmyslné akce!
To zase bude malér!
Švejk zamířil k řadám kotvících jachet, až přes lávku vstoupil na
palubu jedné z nich. Jmenovala se ‚Deception‘.
Zašel do přítmí kajuty, a nalil si panáka rumu, jako správný námořník.
Pak se vrátil k psaní svého důležitého dopisu.
647
Alan Svejk
Mek Kynzy
Amérika
K rukám pana dyrektóra
Poslušně hlásím, že jako málem vyznamenanej a zasloužilej veterán specijálních vojenskejch voperací, kde jsem se plně vosvědčil,
bych rád uctivě požádal vo uplatnění ve vaší korporaci někde ve finančním voddělení. Mám široký zkušenosti ve voblasti vobchodu a
márketinku, plus mnohý specijální dovednosti, a děda byl taky moc
schopnej oučetní, takže bych mohl bejt vašim vznešenejm klijentům z
celýho světa náramně užitečnej. Životopis a vofrankovou vobálku na
vodpověď přikládám.
S uctivým pozdravem,
Josef Švejk, Praha-Libeň (dočasně Mónako)
Když dopsal, oddechl si po dobře vykonané práci, a nadechl se
před novými velkými dobrodružstvími.
648
Alan Svejk
Vše totiž pokračuje v románu Women Elite, zaměřeném na ženské
protagonistky: Denisu Dvořákovou a Karolínu Rubešovou z Korporace, plus na zmíněné tajemné Zařízení, údajně nejzásadnější technologický objev veškerých dějin lidského druhu, které změní osud
světa i všech zúčastněných.
Více o něm na následujících stránkách.
649
Alan Svejk
Doslov - Doslov
Doslov
650
Alan Svejk
Doslov - Vážený pane Prezidente
Vážený pane Prezidente
Byl konec března. Zbývalo posledních několik dnů, kdy občané
směli ten rok podávat návrhy na státní vyznamenání.
Areál Pražského hradu byl ten osudový den zase doslova narvaný
turisty. Švejk se divil, co je na tom tak může lákat, chodit po
památkách v takové zimě? Jó, v létě, a průběžně se posilňovat pivem,
to by sám bral! Ale takto v březnu? Co to může být za požitek?
Obdivoval vyfiknuté Italky, a v duchu jim sliboval, že po něm
brzy budou moc toužit, až světu, včetně Američanů, ukáže svým
velkým, anglicky psaným románem, co v něm je. Zatím měl však
jinou, a obzvlášť důležitou misi!
Narozdíl od turistů byl na Hradě pracovně! Nesl si doslova úřední
a docela objemnou složku.
Věděl přesně, do kterých dveří jít, a s pýchou si pomyslel, že za
jiných okolností by nikdy do Kanceláře prezidenta nezašel! Ale děda,
někdejší válečný hrdina, mu otevřel svými statečnými činy mnohé
dveře, i v těch nejvyšších sférách!
Třetí nádvoří, tam, u kašny! Tam, kde vlála česká vlajka a
nacházela se prezidentská kancelář! O pár desítek metrů dál se
nacházel i Španělský sál. Do Kanceláře to nyní Švejk podá, a vyjdeli vše správně, o několik měsíců později se jen přesune kousek vedle,
a poklidně přebere nejvyšší možné státní vyznamenání pro dědu: Řád
Bílého lva, vojenská skupina. In memoriam. Na něj totiž dědu
navrhl! Na nic menšího!
Prosté, jednoduché. Tak do toho! Švejk vzal odvážně za kliku. Ve
dveřích se potkal s jakousi ženou, tvářila se moc vážně! Že by dcera
nějakého konkurenta? Ale na Švejkovic a jejich ultimátní PR
schopnosti v této zemi nikdo nemá!
651
Alan Svejk
Jak Švejk očekával, bezpečnostní dohled byl v tomto objektu
kritického významu velmi přísný, tak počkal u dveří, a oslovil
hlídkujícího policistu: "Jdu do podatelny, vašnosto!"
Přesunul se do vedlejší místnosti, a zavolali jakousi starší paní,
aby si přišla převzít dokument. Nechal si od ní dát na kopii razítko, a
pak neúprosně, bez přestávky pokračoval dolů, po Zámeckých
schodech, opět mezi davy turistů.
V Armádě se opravdu něco naučil! Třeba smysl pro strategii.
Proto svůj osud nesvěřil jen do prezidentových rukou, ale rozhodl se,
pojistit si sílu své žádosti i případným doporučením z Parlamentu, i
Senátu.
Následoval tedy Parlament Poslanecké sněmovny. Zatímco tam
čekal u recepce, až dorazí příslušný zaměstnaec si podání převzít,
Švejk zamyšleně pozoroval dobře oděné a vážně se tvářící poslance a
poslankyně, co kolem něj procházeli, přes vstupní turniket, který
přesvědčili o své identitě přiložením karty.
"Tak se nám asi napapali, a jdou z voběda zase pěkně pracovat, v
zájmu republiky!" utrousil ironicky jakýsi muž, který seděl poblíž, co
sem též přinesl nějaké papíry.
Na Švejka to prostředí zapůsobilo hlubokým dojmem. Rozhodl se,
že jednou se sem vrátí, a bude tady pracovat, někde poblíž vysokých
sfér! Kde také jinde, když někdo pochází ze slavné Švejkovic rodiny!
Ale to již možná bylo příliš mnoho snů. Je třeba trochu skromnosti,
aby byl člověk štastný a spokojený!
Anabázi zakončil v podatelně Senátu ČR, jen o ulici níže, takže
ani moc nebloudil. A pak šel spokojeně domů. Zlil se, ale tentokrát
doopravdy naposledy! Že prý od zítra začíná s "novým životem!"
Druhý den se kdosi v prezidentské kanceláři začetl do dokumentu,
který jim přistál na stole. Psalo se tam toto:
652
Alan Svejk
Vážený pane prezidente,
dovoluji si tímto navrhnout na státní vyznamenání In Memoriam
osobu Josef Švejk, narozen 18. ledna 1891 Praha, zemřel 17. listopadu 1958 Praha, poslední vojenská hodnost kapitán pěchoty (dále jen
"navrhovaný").
Vzhledem k nebývalé závažnosti jeho hrdinného skutku pro české
dějiny si taktéž dovoluji navrhnout, aby mu byl udělen Řád Bílého
lva - vojenská skupina, a téměř po 100 letech od této dávno zapomenuté a nikdy veřejně nepublikované události bylo navrhovanému
projeven zasloužený respekt k jeho oddanosti ideji čs. nezávislosti,
pro kterou riskoval život nikoliv pouze jako frontový voják, ale též
jako dobrovolný tajný kurýr čs. diplomacie, hluboko za nepřátelskými liniemi, kdy mu, jako osobě bez vojenské uniformy, neustále hrozila nepřátelská poprava jako vyzvědači, neměl oporu v bojových druzích a nacházel se tisíce kilometrů od vlasti, přičemž přenášel kritické depeše vysoké státní důležitosti.
Avšak jeho oddanost myšlence samostatného státu byla tak hluboká, že nedbal osobního rizika, a taktéž kritickou zásilku pro vznik
a rozvoj našeho státu, o níž nyní bude řeč, v pořádku doručil k čs.
legiím, mimo jiných, a nemalou měrou se tak zasloužil o růst a šíření
idey čs. nezávislosti. Taktéž se podílel na formování čs. legií v Rusku
jako jeden z organizátorů.
Předem děkuji za pečlivé posouzení této žádosti.
S pozdravem,
Josef Švejk
653
Alan Svejk
Doslov - Jednou vše končí
Jednou vše končí
Nakonec jsem ten návrh na nejvyšší státní vyznamenání pro dědu
vopravdu podal, zrovna předevčírem - jak na Hrad, tak do Parlamentu a Senátu! Nenechám nic náhodě, dyk tady jde vo nejvyšší zájmy naší Švejkovic rodiny! A podání žádosti naštěstí bylo zdarma,
což se mi znamenitě hodilo, páč už jsem zase černej, žold se dávno
rozkutálel za vobčerstvení!
Podání tohodle návrhu se časově dokonale potkalo s definitývním
dokončením tohodle veledíla, a současně i jeho pokračování Women
Elite, jak se po mně žádalo, kvůli těm Američanům a globálnímu
publiku, aby si taky mohli počíst!
Během přesně jednoho roku jsem napsal cca 1300 finálních stran
(Švejk 2, Women Elite, Women Elite Training), nemluvě vo těch, co
se nakonec nepoužily, a vo stovkách hodin revizí a nekončících
voprav. A je třeba popravdě uvést, že na jednoho člověka to bylo fachy až moc. Fakt končím! Ani hrubky už vopravovat nebudu! Musím
jít dál, mám další velký povinnosti v zájmu státu!
Neustálej a velmi tíživej pocit nedokončenosti, trvající měsíce,
dramaticky zvyšoval náročnost celý týdle prácičky. Sice se nakonec
vokázalo, že trpělivý čekání, nový nápady a vopakovaný systématický
revize se náramně vyplatily, třeba pro žádoucí kompaktnost a
"uzavření" díla, ale tydle všecky vychytávky měly vysokou cenu!
Přiznávám se k temný ambici, napsat jedinkrát v životě něco
vopravdu velkého, impozantního, a překonat i původní proslulý dílo
vod Jaroslava Haška, se kterým jsem měl mnohý nevyřízený účty z
dávný histórie! Překonat krále, jedním vodvážným tahem, sesadit ho
z trůnu a zaujmout jeho místo, jak mi poradili hip hopoví kamarádi!
654
Alan Svejk
Ale vzhledem k tomu, že můj předchůdce neměl k dispozici vymoženosti jako počítač a Internet, jeho dílo bejt nepochybně překonaný nemůže, z praktickýho hlediska.
Sice jsem na počátku taky uvažoval, že bych důsledně napodobil
okolnosti vzniku původního díla, abych se s ním mohl plně rovnat to jest, použil pouze ruční psaní a psací stroj - jenže tadle snaha by
asi byla spíš směšná. Proč něco překonávat, napodobovat? Správně
má každej vytvořit něco svýho, voriginálního, to dá rozum! Každopádně je možný prozradit, že před zahájením psaní jsem dva měsíci
naprosto nepoužil ani počítač, ani mobilní telefón, abych se dostal
"do formy"!
Tadle neblahá úvaha vo napodobování ve mně ale během psaní
působila věčnou hořkost a pochyby, esli tadle práce jako má vůbec
smysl? Vědomí toho, že prakticky vzato něco stylem napodobuju a
kopíruju, ačkoliv samozřejmě 99% jsou a musej bejt moje vlastní
nápady, vopravdu vodhodlání a voddanosti neprospívaly! Nemluvě o
neustálý svázanosti stylem původního románu, což vopět autorskýmu
rozletu a volnosti věru nepřálo!
Můžu teda blahořečit pozdějšímu nápadu naší Armády na sepsání
Women Elite, kterej jsem si už udělal zcela po svým, svým vlastním
stylem, bez vohledu na jakýkoliv jiný dílo. V podstatě až s Women
Elite vopět dorazil jakejsi tvůrčí voptimismus a nadšení, kromě náročný vejzvy, psát prózu v anglickým, nevrozeném jazyce! Nemluvě
vo ultimátní autorský vejzvě, psát vo vosobách vopačnýho pohlaví,
vo ženskejch!
Každopádně, bez Švejka 2, bez toho tudle vytvořenýho "světa" a
prostředí by tendle velkolepej novej nápad asi nepřišel. Všecko je
provázaný, všecko vychází z předchozího! Nejdřív musí bejt něco,
pak teprve něco dalšího! Takže se možná to úsilí, který se zdálo bejt
neoučelný, vyplatilo!
655
Alan Svejk
V každým případě, Švejk 2 končí, musí se jít dál! Jednou se knížka
prostě má dokončit, uzavřít a předložit veřejnosti, než ji neustále doplňovat a vopravovat, s absurdníma cílema typu, aby měla tolik a tolik stran, aby náležitě imponovala, a vopět, vobstála ve srovnání s
mamutím rozsahem původního románu. Toho jsem ale nakonec skutečně dosáhnul: ňákejch 1.400.000 znaků snad ujde! Uf, tak aspoň
něco! Ale je to smě

Švejk 2: Elita Armády - Alan Svejk VIP Affairs

Transkript

Podobné dokumenty