každý den probíhal stejně

NÁHODA JE GÉNIUS
-TT-
Vítám vás u nového čísla vašeho oblíbeného časopisu. Možná si říkáte: „Je tohle vůbec starý dobrý
GYM?“ Je, jenom dostal k vánocům dárek v podobě
nového grafického kabátu od Aničky Kolářové ze
sexty. Věřím, že se vám líbí a nebudete mít problémy si na něj zvyknout. Co se týče neméně důležitého
obsahu, nebojte se, ze všech sil pracujeme na tom,
aby se potvrdilo, že si titul ŠKOLNÍ ČASOPIS S 3.
NEJLEPŠÍM OBSAHEM V ČR opravdu zasloužíme. To ale zdaleka není všechno, co jsme si z finále
školního časopisu roku v Brně odvezli. Tímto gratuluji Honzovi Čížkovi z VII. a Adamu Prášilovi z
VIII., držitelům ocenění článek měsíce za „Radikální myšlenky“ a „Izrael“.
S radostí dodávám, že jsme si z Brna neodvezli jenom diplomy a tašky s cenami. Jeden nemateriální
úspěch určitě stojí za zmínku. Náhodou se stalo, že
na výstavě školních časopisů visel hned vedle toho
našeho plátek se jménem Ťahák. Náhodou číslo 2
došlo k tomu, že jsem se o pauze mezi workshopy
zakecal zrovna s redakcí tohoto časopisu. A nakonec,
3. náhoda zařídila, aby si na setkání učitelů do oka
padli naši -Ros- a -Ako- s Mgr. Blaženou Válkovou,
kantorkou v pozadí Ťaháku. Jak je vidět, náhoda
není blbec, ale génius. Slovo dalo slovo a unikátní
československá spolupráce byla na světě. „Tož spolupráca, ty kokso!“, spokojeně okomentovala tuto
skutečnost Eva Frantová, šéfredaktorka Ťaháku. V
tomto čísle si od ní můžete přečíst článek o jejím
časopise, který je, jak tvrdí, vždy a všade.
Eva ovšem není jediný nový přispěvatel do GYMu.
Řady externistů rozšířili Lada Klimešová z 3. ročníku a Jana Škrabánková z ročníku čtvrtého. Doufám,
že si stejně jako já jejich příspěvky přečtete s chutí
a uznáním, ať už vás zajímá, proč Lada nesnídala,
nebo jak se dívala na nedávný ples 4. ročníku samotná maturantka. Tím se dostáváme k hlavnímu
tématu čísla. Nově zrekonstruovaná Beseda, předmět vášnivých diskusí, volebního boje a nyní také
centrum kulturního dění v Třeboni je budova, která
by vás, studenty, měla opravdu zajímat. A to nejen
z hlediska důkladně probraných plesů, ale také nesmyslného zákazu vstupu lidem pod 18 let do „klubu
pro mladé“, rokáče.
Nyní, když je jasné, že si při výběru místa pro ples
v Třeboni můžete vybrat mezi Besedou a Roháčem,
nastává budoucím maturantům velké dilema - reprezentativní, ale malý prostor, nebo obrovská tělocvična? Toť otázka, které se věnuje i komiks Dayvy. Je
jen na nynějších septimánech a třeťácích, zda příští
rok vyhraje upravený batman,
nebo padouch prohozený basketbalovým košem.
Závěrem bych vám rád doporučil návštěvu našich internetových stránek www.casopisgym.cz. Každý týden si na
nich můžete přečíst dva nové
Our Playboy Chief
blogové příspěvky od někoho z naší početné redakce, stejně jako krátké postřehy redaktorů v postranní
liště. Netřeba připomínat, že na stránkách naleznete
i mnoho čerstvého materiálu k nejnovějšímu číslu.
A protože nám na vašich názorech záleží, dáváme
vám možnost komentovat články, psát zprávy do
guestbooku a hlasovat v anketách. K tomu si můžete prohlédnout rozsáhlou galerii (co všechno se dá
koupit za 10 korun?), nebo se dozvědět něco víc o
jednotlivých redaktorech. Věříme, že vás to potěší.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení a pohodové vánoce vám přeje
Tomáš Tichý, šéfredaktor GYMu
Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz
Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt)
Redakce : Jana Havlová (-jna-), Anna Kohoutová (-ako-), Tereza Kučerová
(-teza-), krutoprisnejhustodemon, Jakub Novotný (-kuban-), Adam Prášil
(-adyctu-), Martin Rosocha (-ros-), Zuzana Šotová (-shos-), Eliška Straková
(-elle-), Lada Klimešová (-lad-), Petr Čížek(-chinano-), Anna Kolářová (-an-ka-),
Kristýna Vojtíšková (-kris-)
Grafika: David Viktora, Anna Kolářová
Web: David Viktora
Ilustrace : Dayva Nguyen, Do Milana, Kristýny Vojtíšková, Zuzana Vondráková
English editor: Jennifer Manning
Tisk : Martin Rosocha
Příjem příspěvků u kohokoliv z redakční rady a na adrese [email protected] .
Náklad 120 výtisků. Vydáno dne 20.12.2010
3
Posbíráno
Projektárium
Pod taktovkou pana Stehlíka
Vždy & všade
Téma: Maturitní plesy
Kam to dotáhli
Každý den probíhal stejně
Nejsou peníze, nebude čtení
Murphyho zákon v praxi
Zima
The student from Tanzania
Rozhovory s talenty
Hry
Šachový koutek
Rozhovor s monarchou
O chlebu, vodě rybách a kostelích
Dekahovor s Lenkou Janovskou
Co se děje v ředitelně
Drby
Módní policie
Expedice Štrasburk
Kulturel
Zapomenutá místa
Etický postřeh
Na závěr
O
B
S
A
H
O
B
S
A
H
5
6
7
9
10
16
17
18
18
19
19
20
25
26
27
28
28
30
31
32
33
34
40
41
42
POSBÍRÁNO
• Čas adventní zpestřili několika desítkám starých lidí
tentokrát hudebkáři z 2. ročníku. Ve středu 8. prosince byli zpívat v třeboňském Domově seniorů koledy
a lidové písničky. Díky Janě Kalvasové a šikovným
rukám výtvarkářů jsme mohli předat i malé dárečky
– vykrajované hliněné ozdoby.
• 22. listopadu odjeli naši žáci za poznáním do Štrasburku – oktaván Lukáš Jílek o jejich cestě přináší v
tomto čísle zajímavou reportáž.
sBÍRALA JAKO VŽDY -AKO• Někteří žáci předmaturitních ročníků se s velkou vervou zapojili do
charitativní akce „Srdíčkový den“
.
• V pátek 17. prosince se nám podařilo zajistit účast na setkání s Tomášem Halíkem, který v Jihočeském divadle promluví ke studentům a představí svou novou
knihu „Divadlo pro anděly – Život jako náboženský
experiment“, která je věnována dialogu věřících a
nevěřících.
• Neskutečně šikovné ruce má moje kolegyně Jitka
Mašková – plesové šaty M. Benedové byly z její • Školní knihovně se díky jejímu veliteli Z. K. blýsdílny!!
ká na lepší časy – doplňuje knižní fond o zajímavé
tituly ze světové i české beletrie a poezie. Nakupuje
• Naší pozornosti neunikli řemeslníci, kteří se často knížky v antikvariátu, pokud byste měli zájem popohybují s okenními tabulemi po škole. V rámci moci mu najít atraktivní tituly, určitě to uvítá!
dlouhodobého programu, který vzešel z auditu na • Malý Daniel Pražák se prý čertů nebojí, má totiž pro
šetření energií, probíhá i v těchto měsících výměna strach uděláno!
izolačních skel v některých učebnách. Dlouhodobě
tím škola šetří nemalé peníze za energie, které si pak • Nádhernou zprávu přinesla hlavní projektová metojako správný hospodář může dovolit investovat. Le- dička J. Lhotská – narodila se jí první vnučka Ema! I
tos se takto proinvestovalo téměř 90 tisíc.
jí gratulujeme k nové roli!
• Redakční rada ocenila staronové polstrované židle,
které se do redakce přestěhovaly z jazykové učebny.
Tam se zase uplatnily židle, které bývaly dříve v aule
školy.
• 3. prosince, v čase asi doposud největší sněhové
kalamity, jsme odjeli na exkurzi do Prahy. Čekala
nás prohlídka expozice moderního umění ve Veletržním paláci a večer divadlo Pod Palmovkou. Autobus
praskal ve švech a nejlepší řidič starých autobusů
pan Švarc nás v pořádku a včas dovezl, kam jsme
potřebovali.
• 23. listopadu odejel kolega Petr Werner místo na
rodičák přímo za svou ženou do porodnice, kde
pomohl na svět svému synkovi Patrikovi (viz foto).
Jeho dva syny tak dělí bez mála neuvěřitelných 30
let! Gratulujeme vitálnímu tatínkovi!!!!
• 7. prosince proběhlo v Jindřichově Hradci okresní
kolo florbalové soutěže, kde se naše družstvo dívek
umístilo na 4. místě (po velkém boji se dostaly do
finále, kde nakonec bojovaly o 3. místo) –
• Učitelka hudební výchovy má radost, protože škola
zakoupila nové sady osvědčených zpěvníků!!
• Pomalu se začínají roztáčet kola školních předmětových olympiád – v úterý 7.prosince se školního kola
olympiády z češtiny zúčastnilo skoro 50 žáků!
• Advent na naší škole se již tradičně neobejde bez
vánočního zájezdu do Vídně, který pořádá Štěpánka
Otepková v úterý 21. prosince pro maturitní ročníky.
• Krásné adventní věnce, které zdobí naši školu, jsou
dílem koho jiného, než Jany Kalvasové.
Rodina, můj nejoblíbenější sport.
foto z archivu P. Wernera
5
zasloužily se o to terciánky Šárka Zajíčková, Lenka
Spurná, Eva Poslová, Rozita Albertová, Dominika
Andrlová, Kristýna Klabouchová, Hanka Truongová,
Klára Němcová a Nikola Straková. Jejich trenérka N.
Krčálová z nich má radost a my gratulujeme!!
• Jediný kolega, který nepřinesl svou fotku z dětství,
je P. Dolejší – bude mít za trest speciální úkol do
příštího GYMu – napsat esej na téma „Moje nejmilejší hračka z dětství“. Máte se na co těšit. :-)
• O nový grafický kabát GYMu se postarala invenční
Anička Kolářová. Komu z vás se líbí, zkuste jí potřást pravicí, určitě jí to udělá radost!
• O tom, jak nadějné a talentované hudebníky mezi
sebou máme, svědčí výsledky soutěže ve čtyřruční
hře na klavír Per quattro mani, které se na konci
listopadu v Brně zúčastnili někteří z nich. Martin
Pecha (VI.) obsadil (spolu se svým spoluhráčem
Tomášem Krausem) 1. místo, stejně jako Gabriela
Davidová (2) a Ludmila Košinová (VI.)!! Martin Pecha a Tomáš Kraus vyhráli ještě v kategorii ‚Zvláštní
cena Nadace Leoše Janáčka za provedení skladby L.
Janáčka: Žárlivost“. Gratulujeme!
• Redakční rada GYMu má další posilu – Ladu Klimešovou. Uvítáme další externí spolupracovníky,
pokud i oni budou stát o dlouhodobou spolupráci,
budou pracovití a nápadití, jejich cesta do redakční
rady může být díky jejich trvalému zájmu otevřená.
PROJEKTÁRIUM
-AKO-
Neskromně musím konstatovat, že
nejvýznamnější projektovou událostí
posledních dvou měsíců je rozhodně
účast GYMu (01) ve 4. ročníku soutěže o nejlepší školní časopis. Téměř
celá redakce se 26. listopadu rozjela
na velké finále do Brna, kde poměřila své síly s ostatními časopisy. Nutno říci, že máme
za sebou více než zajímavou zkušenost, 3 ceny, které
jsme si přivezli, nejsou zdaleka tím nejdůležitějším.
Více si o průběhu a výsledcích celé akce můžete přečíst na webu GYMu a www.gymtrebon.cz. O našem
úspěchu informoval i regionální tisk, články vyšly
v Jindřichohradeckém deníku a týdeníku (26. 11. a
7. 12). Redaktoři GYMu si díky příspěvku od Sdružení rodičů (kam plynou výtěžky z prodeje GYMu)
nechali vyrobit elegantní „placky“, kterými se chtěli
v Brně zviditelnit, bohužel je výrobce dodal s dvoudenním zpožděním (chcete-li vidět, jak vypadají,
stačí si detailně prohlédnout některého redaktora,
většina z nich je pravidelně nosí).
Vedoucí aktivity související s výukou finanční mate-
6
matiky (03) Pavel
Krejča blíže
na tiskové
A důstojnost,
Karle, představil
musíme zvládnout
všichni.
foto: Tomáš
konferenci, konané za účelem prezentovat
náš Tichý
pro-
jekt širší veřejnosti, svou Sbírku úloh fin. matematiky. Všichni přítomní se shodli na tom, jak jsou v
současnosti tato témata důležitá a na školách často
podceňovaná. Štěpánka Otepková připravila v rámci
své aktivity (04 - EVVO) ve středu 20.10.2010 pro
žáky nejnižších ročníků naší školy ekologicko-bezpečností akci nazvanou „Den šetrné dopravy - do
školy ekologicky, bezpečně a bez aut“. Rovněž práce na regionálním dějepisně-zeměpisném katalogu
jsou v pohybu, za inspirací byli žáci 2. ročníku v třeboňském archivu, pro kvartány připravil zajímavou
exkurzi do Prahy Mgr. Václav Pražák. Navštívili
Národní památník heydrichiády v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a někdejší židovské
město. Materiály, které žáci průběžně sbírají, by se
do budoucna mohly stát i součástí expozice třeboňského Domu přírody. Průběžně vznikají další zajímavé materiály i v týmu Zdeňka Kučery, který se
svými „filmovými štáby“ pilně pracuje na jednotlivých tématech – na tiskové konference 23. listopadu
měli účastníci možnost zhlédnout první z nich, který
se zabýval „Masarykovskou etikou“.
POD TAKTOVKOU PANA STEHLÍKA aneb „Pánové, zadejte se!“
IVA VU
Na taneční se letos těšil až překvapivě velký zástup gymnazistů. Mimo
majoritní část kvinty poctilo kurzy svou účastí i několik jedinců z 2.
ročníku, septimy a oktávy. Za zvláštní inovaci letošního ročníku by se
dalo považovat místo konání – Roháč byl totiž nahrazen (stejně jako
na většinu společenských akcí) nově zrekonstruovanou Besedou. Přesně
20. září se konala první lekce, která byla převážně o stručném uvedení
do systému nadcházejících lekcí, seznámení s panem mistrem a kromě
toho i o rozpohybování někdy zdřevnatělých nohou prvními tanečními
kroky. Pan Stehlík si díky svému vtipu a šarmu rychle získával sympatie
všech žáků a svými tanečními kroky i značný respekt. Tímto žáci dostali
každé pondělí šanci se večer (na úrovni) pobavit, seznámit se a něčemu
užitečnému se přiučit – čehož každý do jednoho pečlivě využíval. Na
jednotlivé lekce nedocházeli jen žáci, nýbrž i někteří starší (např. brilantní tanečník R. L. byl na lekcích pečený vařený!) a mladší - obzvláště pak
kvarta ostřížím zrakem mapující terén, jež čeká jejich polobotky příští
rok. Po pěti učebních lekcích, během kterých se novopečení vášniví tanečníci stihli naučit základní kroky tanců waltz, polka, jive, valčík, cha-cha, tango, slow rock, foxtrot a letkiss je čekala tzv. Prodloužená, která
měla až překvapivě početné obecenstvo. Podívat se nepřišli pouze rodinní příslušníci jednotlivých žáků, ale i spousta starších studentů, kteří
okolí dokázali svými bezchybnými kroky svůj taneční skill. Prodloužená,
již tradičně zpikantněna různými hrami, způsobila, že následující lekce
začaly na některé jedince působit poněkud fádně a stereotypně. Spolu
s fixováním si kroků posledních tanců mambo a rock’n’roll, si učenliví
tanečníci stíhali taneční sestavy zdokonalovat i o další prvky (tj. otočky
a jiné). 29. listopadu už na Věnečku při volence stáli na jedné straně
hrdí a elegantní tanečníci, jimž pýchou málem praskla hruď, a nádherné
usměvavé tanečnice v krásných barevných šatech na straně druhé. Věneček naplňovaly čtyři hodiny nepřetržitého tance plné prakticky už dokonalých symbióz kroků jednotlivých párů a tradiční stužkovaná, kterou
nakonec nerozhodně vyhrál D. H. z kvinty spolu s P. K. ze septimy (oba
po 17ti stužkách). Za poslední tance, při kterých se odhodlala na parket
už většina přihlížejících, byly vybrány tance jive a letkiss. Taneční splnily svůj účel, tj. naučit, poučit a to vše formou zábavy. A zároveň se staly velmi cennou zkušeností. Vesměs kladné hodnotící názory na letošní
ročník jen potvrdily, že manželé Stehlíkovi jsou stále mistry svého oboru.
Osobně vřele doporučuji!
ZKUŠENOST TEREZY LINDOVÉ
Taneční pro mě nepředstavovaly jen lekce, při kterých se budeme zdokonalovat v tanci. Měla jsem je spojené i s velkými přípravami. Každé
pondělí jsem musela tanečním věnovat odpoledne i večer. Ale možná
právě proto si je budu dobře pamatovat. Určitě nebudu litovat, že jsem
se do tanečních přihlásila. Beru je i jako přípravu na ples. Na svůj i na
maturitní plesy dalších ročníků, na které teď budeme chodit s ještě větší
chutí. Věneček byl určitě pro nás všechny jeden dlouhý nezapomenutelný večer. Budu na něj ještě dlouho ráda vzpomínat. Upřímně lituji
všechny, kteří se nakonec rozhodli na taneční nechodit - o hodně přišli!
7
foto: Iva Vu
Jediný tanec, terý nás nenaučili, je život...
foto: T. Tichý
8
VŽDY & VŠADE
Bylo nebylo, vedle GYMu visel na výstavě středoškolských časopisů jiný plátek se jménem Ťahák. Pro
nezkušené tovaryše z GYMu to bylo jako zjevení. I
takhle může vypadat školní časopis: obal z tvrdého
papíru, uvnitř 80 stran textu s profesionální grafikou
a samostatnou, ještě profesionálnější literární přílohou. Není divu, že zrovna tento časopis vyhrál to
klání, kde my jsme se umístili třetí. I zasedla moudrá
redakční rada v konferenčním centru jihomoravského kraje. Rozhodla se, že s našimi soky, ale zároveň
bratry Slováky, provedeme společné tažení na příští
ročník soutěže o časopis roku. Taková úmluva není
jen tak, bylo třeba ji zpečetit stálou spoluprací mezi
kolosy z Třeboně a Vrábľoch. První plody můžete
ochutnat právě teď ve článku od jejich velitelky Evy
Frantové o ničem jiném než o jejich časopise. Pozrite
sa dole! (A pokud neumřeli, spolupracují dodnes.)
Niekto, kto je nadčasový, invenčný, svojský a zároveň sa nachádza vždy tam, kde sa niečo deje?! Jedine
Ťahák (ďalej uvádzame už len s malým ť, pretože
sme leniví).
Fenomén, ktorý na našom malebnom, alebo skôr z
roka na rok menšom gympli vo Vrábľoch každý polrok rozprúdi debaty, názory, stane sa zdrojom konfrontácií a tzv. “ostrejších výmen názorov“ dokonca i
EVA FRANTOVÁ
na klasifikačnej porade. To je proste
on. Od prvej verzie len pre mladšie
ročníky sa ťahák stal celoplošným
bezkonkurenčným médiom, ktoré
každý študent dostane za 1€. Je jedno, či sa pred
siedmymi rokmi volal Bla-bla a bol plný kreslených
obrázkov, článkov o svete vedy a techniky a výstrižkov z Vrábeľských novín, alebo sa ešte donedávna
prefocoval dole na vrátnici a vznikalo tak množstvo
doslova geniálne scvaknutých kópií.
Pretože nám z ťaháku vždy išlo o jediné – aby mapoval búrlivý život za týmito betónovými stenami, aby
všetko v ňom mohlo patriť do priečinku „z vlastnej
hlavy“, aby sa na jeho stránkach nikto nikdy nebál
vyjadriť svoj názor (aj keď tým prechádzame po tenkom ľade, ktorý obaľuje všetky tajomstvá našich pedagógov) a aby nám hodiny strávené pri jeho tvorbe
okrem ďalších kíl navyše, prebdených nocí a problémov s dodržaním termínov (ale veď to poznáte) priniesol aj niečo viac – odvahu, súdržnosť a pocit, že si
aj po dvadsiatich rokoch budeme môcť povedať, že
sme proste pravými hrdými ŤAHÁKMI, ktorí svoje
najlepšie roky nepofľakujú len tak, ale pofľakujú ich
písaním:).
foto: archiv časopisu ´Ťahák
9
Téma: Maturitní plesy
názory učitelů na ples v besedě
Jana Coufalová - Beseda sama o
sobě je hezké zařízení, Třeboň jako
kulturní centrum něco podobného
potřebuje - kultivované prostředí
uprostřed města. Jako prostor pro
konání akcí pro cca 250 lidí je Beseda skoro ideální. Na maturitní
plesy s 600 účastníky ale nestačí.
Oktavánů mi bylo líto. Doufám, že alespoň jejich
rodiče, kteří měli místa v hlavním sále, si ples užili. Ještě štěstí, že účastníci plesu mnoho netančili,
předpokládám, že je zaměstnávala prohlídka všech
prostorů Besedy. Až bude Beseda okoukaná, vůbec
si neumím představit, kde budou všichni tančit. Asi
v Roháči.
stor k sezení pro rodinné příslušníky i učitele, malý
taneční parket, navíc narušený masivními sloupy,
špatná slyšitelnost do druhé části sálu, ve které navíc
panoval neustálý ruch spojený s provozem baru. Velmi mě také mrzelo, že pečlivě připravovaný program
plesu řada hostů viděla pouze na tmavém promítacím plátně. Vzpomínám na velký sál v Roháči, na
který jsem si už tak nějak zvykl, a přeji si, abych nějaký další slavnostní nástup našich maturantů mohl
vidět zase pěkně shora, z širokého balkonu. Bravurní
předtančení a důmyslné obrazce si zaslouží rozhodně víc, než aby se ztratily někde mezi sloupy...
Zuzana Dvořáková - areál Besedy se mi velmi líbí.
Je to příjemné a čisté místo. Každý si najde místečko, které mu vyhovuje. A pokud se alespoň trochu
Zbyněk Matějka - maturitní ples oktávy hodnotím snažíte, neunikne vám ani to, co se děje na parketu.
z pozice rodičů, tj. z pozice hostů, kteří měli zřejmě S ošklivým prostředím v Roháči je Beseda nesrovnanejlepší místa v sálu (a tak by to také mělo být). Z telná. Kdybych si tedy já osobně mohla vybrat místo
hlediska organizace bylo vše v pořádku (přehled o plesu, Beseda by jednoznačně zvítězila.
dění v sálu, zvuk, výborná hudba, obsluha u stolů,
...). Nevýhodné jsou samozřejmě sloupy, možná i Ivana Čurdová - mezi příjemnosti sálu určitě patřimálo místa pro hudebníky a také málo místa na ná- lo hezké prostředí, možnost objednání jídla, příjemstup maturantů a na přípravu slavnostního stužková- ná obsluha i stoprocentní ochranka. Maturanti sice
ní.
předváděli různé nadpřirozené schopnosti a nacvičovali před plesem všechno možné i nemožné, avšak
Milada Benedová - areál Besedy je podle mě mno- některé úkoly ještě nezvládají - například odstraněhem kulturnější a pohlednější než sportovní sál v ní sloupů z parketu nebo zvětšení kapacity velkého
Roháči. Přijde mi naprosto vhodný pro menší spo- sálu!!!! Tak o tom asi nemusíme diskutovat!!!
lečenské události.
Maturitní ples je pro něho ale příliš velké sousto. Jitka Mašková - Beseda jako budova se mi velmi
Důvod, proč chodím na plesy, je pokochat se nádher- líbí, je to prostředí o hodně noblesnější a elegantnými maturanty, shlédnout a poslechnout si všech- nější pro pořádání kulturních akcí než Roháč. Velmi
no, co s největší péčí připravili, popovídat s kolegy jsem uvítala nekuřácké prostředí, příjemnou obsluhu
a absolventy. K tomu potřebuji vidět, slyšet, moci u stolu a kultivované toalety. To je její velké plus.
potkávat se s lidmi a mluvit s nimi. Mnoho z toho se Pro pořádání maturitních plesů má ale Beseda velmi na minulém plese bohužel nepoštěstilo. Je mi to ké mínus, a to je malý sál s nízkým stropem, což
moc líto, protože vím, že ples byl ze strany studentů zhoršuje akustiku a to hlavní, proč jsem na ples šla
perfektně připravený. Sál Besedy prostě kapacitou - tj. vidět předtančení, šerpování a vůbec prezentaci
neodpovídá jednolitému pojetí plesu (většina baví- maturantů - to jsem si neužila. Byl to ale ples první,
cích se na jednom přehledném prostranství).
a tak bych neházela flintu do žita a neutíkala bych z
Besedy honem pryč. Možná by šlo jinak uspořádat
Petr Kopeček - prostor Besedy je noblesně upraven, stoly a „podium“ a vyzkoušet další varianty, vylepje skutečně elegantní a velmi reprezentativní. Pro šit techniku a postupně vychytat mouchy a budoucí
maturitní plesy obecně mi ale nepřipadá vyhovující, maturanti budou mít dobré argumenty pro a proti při
a to především z těchto důvodů - nedostatečný pro- volbě místa pro svůj ples.
10
OKTÁVA
SHRNUTÍ PLESU OD -ELLEPles Oktávy byl snad nejočekávanější událostí tohoto pololetí. Všichni byli zvědaví, jak se oktaváni zhostí vůbec prvního plesu v nově zrekonstruované Besedě,
jak si poradí s ostře kritizovanými sloupy uprostřed sálu, jak se vypořádají se
značně omezenou kapacitou, nebo jak využijí toho, že jsou vlastně úplně první.
A když ještě přihlédneme k tomu, že oktáva bezpodmínečně patří k nejkreativnějším třídám na našem gymnáziu (soudě například podle každoročně originálních nápadů na Vánoční show), tím vyšší bylo naše očekávání.
I když jsem výjimečně dorazila opravdu v 19 hodin, už se všichni nedočkavci
mačkali jak na balkónu, tak u tanečního parketu a netrpělivě popošlapovali. Nastalo ticho v sále. Napětí stoupalo. Od maturantů se čekalo možné i nemožné,
snad by se dalo říci nadpřirozené. Ale bohužel, není růže bez trní. Se sloupy si
sice poradili bravurně, neřekla bych, že jsou největší obtíží sálu, ale bohužel
nepřítomné reproduktory (což není jejich chyba!) jim zkazili akustiku, snížený
strop zas umožnil výhled pouze těm, kteří seděli v hlavním sále, to jest rodičům.
Ti by samozřejmě měli mít nejlepší posty v sále, ale přeci jen se na maturitní
ples nechodí jen za zábavou, ale abychom viděli vše, co si pro nás maturanti
připravili. Zvláště na tomto plese.
Hudba začala hrát a v 19.30 pomalu vstupovali první oktaváni na parket. Famózní předtančení! Jen škoda, že jsme tak málo viděli. Vše bylo sice ‚live‘ promítáno na plátně, ale občas kameraman zabíral ne zrovna to, co by nás zajímalo.
Po předtančení potřebovali maturanti čas na převlečení se do svých večerních
rób, tudíž pro nás vymysleli jako výplňkový program taekwon-do. Na můj vkus
až moc dlouhé, ale návštěvníci si alespoň mezitím popovídali o předešlém vystoupení, popřípadě si našli lepší pozice. Konečně jsme se dočkali toho nejdůležitějšího na celém večeru, to je nástupu a šerpování. Ještě než si každý užil svoji
minutku slávy, nám maturanti odprezentovali své naprosto dokonalé maturitní
video, které nadchlo snad celou Besedu. Následovalo tedy kráčení po červeném
koberci doprovázené zaslouženými ovacemi od rodiny a přátel a předání šerpy,
sklenky a květiny. Poté si maturanti tradičně zazpívali Gaudeamus a vyslechli
jsme si proslov zástupců z oktávy i ředitelky školy. Konečně si maturanti mohli
společně připít a vrhnout se na spoustu mincí válejících se po podlaze. A když
už oktaváni se svými pomocníčky vysbírali poslední koruny, odvážně vyšli
vstříc učitelům pro první večerní tanec. A jak už to bývá zvykem, ani rodiče
nepřišli nazmar.
Zábava se rozjížděla, hosté tančili, pili, povídali si, smáli se. Mezi nimi poletovali oktaváni prodávájící tombolu. Připravený program pokračoval ve 22.30,
kdy vystoupil bublinář. A přesně v půlnoci nás maturanti vyrušili od tance a
ohromili nás svým půlnočním překvapením. To celé spočívalo v tom, že si kluci
a holky vyměnili role z předtančení, nic složitého a přesto to pobavilo. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása. Chvilku po ‚půlnočku‘ se oktaváni
objevili s ‚půlnočníky‘, respektive almanachy. Těm snad nemůžu nic vytknout,
jak po vizuální stránce, tak po obsahové. Hudební skupina opustila sál a nahradila ji diskotéka. Taneční parket byl téměř plný, avšak zábavu nám po půl třetí
utnuli a někteří ‚pařmeni‘ se ještě přesunuli do Rock Baru.
Potěšil mě výběr šatů některých oktavánek, protože se v nich perfektně odrážel
jejich charakter. Ale trošku mě zklamala barva šerp. K většině šatům se vůbec
nehodila a s některými se přímo ‚třískala‘. Dále bych určitě zmínila, že nekuřácký sál byl stoprocentně velké plus. Jediné, co mě mrzí, že díky nedostatkům Besedy neproběhl ples úplně tak, jak bychom si všichni přáli. Ale vzpomínat se na
něj určitě bude dlouho a v dobrém a nejen proto, že to byl první ples v Besedě.
11
PLES OČIMA MATURANTKY JANY KAMIŠOVÉ
Jaké je to být maturantem na svém vlastním plese?
Něco jako být vykřičníkem mezi tečkami. Směřují na vás všechny zvědavé pohledy, všichni chtějí vidět „ty s šerpou“. Avšak obstát v našich rolích nebylo
vůbec snadné. Každodenní nacvičování, trénování a zařizování bylo jen slabým odvarem toho, co nás čekalo v ten osudný večer. Čím víc se blížila sedmá
hodina večerní, tím jsme byli zelenější a zelenější, a kdo říká, že vůbec neměl
strach, rozhodně lže! Naštěstí nás nervozita vyburcovala ke skvělému výkonu.
Samozřejmě že všechno má své mouchy a i my museli čelit nenadálým situacím,
které nebyly ve scénáři. Doufám ale, že jsme je celkem ustáli a že většina návštěvníků si odnesla ohromující pocit – hlavně z předtančení, které dalo nejvíc
práce. Příprava plesu všechny stála hodně času, několik roztržek a i pár slz, ale
nakonec nás pevně stmelila radostí nad povedeným dílem. Ovšem nic by se
nebylo povedlo bez naší paní třídní profesorky, která nad námi držela pevnou a
zároveň pomocnou (a velmi ochotnou) ruku! Moc jí za všechno děkujeme – to
ona byla hlavní hvězdou večera.
Celkově jsem s plesem spokojená, ale je pravda, že nervy pracovaly a já si moc
zábavy neužila, ale to k tomu asi patří. Dělali jsme zábavu pro lidi a v tom jsme
snad obstáli. Měla jsem strach, že se něco nevyvede, ale teď jsem na nás jako
na třídu hrdá jako nikdy předtím. Ne že bych se chtěla naparovat, ale laťku jsme
nasadili, myslím, dost vysoko!
Ples očima třídní učitelky ivany čurdové
Ples oktávy jsem si moc užila. Myslím, že jsme společně s maturanty udělali,
co jsme mohli, aby se všem na našem plese líbilo. Podařilo se nám zajistit tři
plátna k promítání, hudební a jiná vystoupení na dvou místech - v restauraci i
na velkém sále, omezit maximálně počet návštěvníků plesu, zajistit nekuřácké
prostředí a vstup návštěvníkům plesu
pouze ve společenském oděvu atd. S odstupem času bych vůbec nic neměnila
na naší organizaci a přípravě plesu a myslím, že jsme velmi důstojně zahájili
plesovou sezónu v novém společenském sále v Třeboni!!!
ples očima budoucích oktavánů
Tereza Kučerová – oktáva si dala s přípravou plesu velkou práci a bylo by to
i vidět, kdyby v prostorově stísněné Besedě bylo vůbec NĚCO vidět! Tamější
prostory jsou pro pořádání plesů nevhodné a pokud se tento handicap dal nějak
překonat, septima to rozhodně zvládla!! Chytře vyřešila otázku nástupu ze dvou
stran po šikmo položených kobercích a mile překvapila i zpěvem studentské
hymny (pokud ji někteří měli štěstí slyšet). Z organizačního hlediska bylo vše
zvládnuto nejlépe, jak to okolnosti dovolovaly.
Eliška Princová – na tento ples určitě nikdy nezapomenu, protože byl úplně
prvním plesem v Besedě. Ale budu si ho pamatovat i proto, že jsem téměř nic
neviděla. Oktaváni měli nádherně udělanou choreografii, bohužel to úsilí a
námahu nemohli všichni docenit, a to mě na tom nejvíc mrzí. Velké pozitivum
oproti Roháči je obsluha.
Barbora Budíková – z programu jsem toho moc neviděla, neboť na parket
přes davy lidí nebylo vidět a před projektorem byl obrovský lustr. Beseda má
sice příjemnější prostředí, ale je neprakticky udělaná. Proto maturáky zpátky
do Roháče!!
12
Nora Lucchesová – Beseda je výborný komplex, každý si tam najde své. Je
to luxusní kulturní centrum na úrovni, po tělocvičně velká změna. Ale. Nevím,
jestli jsem až moc zvyklá na Roháč, kde bylo vidět celé dění na parketě jak z
balkónů, tak z hlavního sálu – na rozdíl od Besedy. Tam to bylo hodně zmatené,
pořádně jsem nic neviděla – nebýt velkých obrazovek, neviděla bych ani video
maturantů. Chci ples v Roháči.
Anna Sedláková – jsem absolutně proti pořádání maturitních plesů v Besedě.
Jakýkoliv jiný ples ano. Na ples chodím proto, abych si prohlédla maturant,
viděla šerpování, předtančení – a hlavně slyšela moderátora, proslovy. Je mi líto
maturantů, kteří se tak snažili a vidělo to jen pár lidí.
David Viktora – celkový dojem z plesu mám dobrý. Profesionální obsluha,
krásné prostředí a zajímavý program všechna negativa vysoce převýšily. Za rok
rozhodně raději Besedu než Roháč.
Jakub Novotný – příjemná obsluha, hezké prostředí restaurace a vinárny, krátké fronty u barů. Pro poloviční počet lidí má Beseda všechny předpoklady stát
se perfektním sálem pro společenské akce. Jsem přesvědčen, že oktáva udělala
to nejlepší, co mohla. Moc se mi líbil pořádek a čistota po celé budově, zákaz
kouření. Konečně ples „na úrovni“, ze kterého ale bohužel neměla polovina lidí
vůbec nic.
Martin Prach – ani po zhlédnutí téměř celého matušku oktávy si nejsem úplně
jistý. Beseda je pro konání plesů rozhodně vhodnější, reprezentativnější prostředí, které ale trpí svojí velikostí. Z nástupu a předtančení jsem viděl pouze jejich
část, a to navíc na plátně. Samotné šerpování působilo lehce improvizovaně a
nevýrazně. Celkově se ale kloním spíše k Besedě – Roháč je sice prostorný, ale
pořád je to pouze tělocvična.
lyrické zamyšlení nad epickým plesem od adýčta
Co uvidím, ohlédnuli se v prostoru? Šikmou zeď mého pokojíku, za okny padající sníh a, pokud budu mít štěstí v neštěstí, i svého bratra držícího tupý předmět,
kterým mi bude naznačovat, abych už dopsal článek.
A když se budu chtít „podívat“ do minulosti, konkrétně na datum 12. listopadu
2010, co si vybavím? Měli jsme maturitní ples. Beseda.
Příjemný vánek, nikotin a úsměv odvanuly všechny starosti. Bezradně vyhlížíme paní s pizzou. Máme hlad. Pět. Kapela zkouší, my jíme.
Jsme všichni? Snad ano.
Nervozita vrcholí s příchodem nepřipraveného moderátora. Částečně naše chyba. Klid, domlouváme, radíme a organizujeme poslední detaily.
Čtvrt na osm. „Jsem batman!“ zařval Rosťa. Zvedneme se? To jest otázka, na
které stojí a padá náš ples. Nespadli jsme.
Jako šerpa nastupuji v slavnostní chvíli na parket Besedy. Kráčíme. Poezie stisku ruky a hudba doprovází 27 hrdinů.
A kdo si počkal, uviděl i kouzelníka (respektive bubliny vydávajícího muže z
Kroměříže). Půl noci jsme přečkali, zvládneme vše.
S příchodem konce se začal vyprazdňovat sál.
„Jsem pyšný na to, že jsem oktaván!“ křikl jsem do divadelní šatny.
A jak to vidíte vy?
foto: Eliška Straková, Marie Kalátová
13
4. ROČNÍK
PLES OČIMA MATURANTKY JANY ŠKRABÁNKOVÉ
Tak. Máme po plese. Po týdnech příprav, po týdnech
hádek a nervů je konečně „klid“. Podám tedy menší
zvěst o tom, jak jsem začátek svého symbolického
vstupu do „dospělosti“ viděla já.
V den plesu ve mně sice ještě trochu kypěl vztek na ty,
kteří se na přípravách podíleli málo, nebo vůbec, ale
do dveří Besedy jsem vešla s úsměvem na tváři a patřičně natěšená. Byla jsem téměř dojatá, když jsem v
šatně uviděla spolužačky, ze kterých se najednou staly
princezny... Než jsem se stačila pořádně rozkoukat, už
tu bylo předtančení. Čekala jsem, že na mne také zaútočí všeobecný pocit nervozity, ale, kupodivu, jsem
byla naprosto v klidu. Se stejným pocitem mi bylo dopřáno proplout i po červeném koberci, neutekla jsem
fotografovi, při šerpování jsem nikomu nepodala špatnou ruku (již léta mě provází deformace ze skauta-tam
se podává levá.) a během sbírání peněz se mi podařilo
uchránit si šaty a bílou mašli před všudypřítomnými
botami.
A teď k těm méně zdařilým věcem. Trošku mě šokovalo, co jsme to vydávali za zvuky při zpívání Gaudeámu. Ve škole, s paní Kohoutovou, nám to přece
šlo tak krásně! (Opravdu!:-)). No, to by nebylo tak
strašné; někteří se pobavili, citliví sluchaři byli nuceni
kroutit palci u nohou a lidem bez vloh byla naše pěvecká faleš utajena... Ale horší bylo, že na zpívání studentské hymny nás pan moderátor zavolal moc brzo,
ještě před ošerpováním našich drahých šerpujících.
Většina naší dostatečně nezasvěcené třídy moderátora
poslechla a ti, kteří tušili, co se děje, situaci už nezachránili. Chtěla bych se tedy velice omluvit naší drahé
paní třídní, paní ředitelce a panu Matějkovi.
Další omluva patří těm, kteří se nechtěli tlačit v sále
a dole v restauraci marně čekali na to, že uvidí šerpování na projekci. Po tom, co jsem zjistila, že náš drahý
pán Všechnoudělámvšechnozařídím Borovka (od něj
byla pronajatá technika a lidé, kteří ji obsluhovali)
začal projektor montovat až ve chvíli, kdy jsem se
po tanci s rodiči šla podívat dolů do restaurace, jsem
začala být opravdu znechucená. Také se omlouvám
všem, kteří čekali, že uvidí naše fotky z dětství... Ano,
v tom má zase prsty pan B. No a těm, kteří chtěli vidět
fotky a videa z ježdení na koních, se omlouvat naštěstí
nemusím – nikdo totiž (v tomto případě naštěstí) netušil, že jsme (nejen) nebohou paní Císařovou donutili
překonat strach a vyšplhat se na přerostlého hnědáka
Valdu. Už jsem se chystala tu řadu omluv utnout, ale
14
ještě jsem si vzpomněla na ty, kteří si museli vystát
dlouhou frontu na tombolu. A abych zase dostála
svému alibismu – může za to jakási slečna ze třeťáku,
která si svůj VIP lístek užívala tak moc, až zapomněla, že ho vlastně dostala za to, že bude vydávat ceny.
„To se jako ta tombola už dělá? To mi nikdo neřek.“
Děkujeme, milá slečno! A doopravdy, již bez ironie,
děkujeme paní Haiderové, která práci za ulévající se
slečnu vzala.
Ale zpátky k průběhu plesu. Po tom, co jsem měla
chvíli času dát si sklenku vína, mne rozbolela hlava,
takže jsem už radši nepila, nebyla jsem moc schopná
se bavit, štvalo mě, že jsem pořádně neměla čas na lidi,
se kterými jsem na plese chtěla aspoň chvíli být, řešila
jsem, co všechno je špatně (například i to, že Besedou
najmutá ochanka, která měla stát u naší šatny, se vůbec neobjevila, takže jsme vesele nechávali napospas
všechny osobní věci, i nemalé sumy na plese vydělaných peněz.)... A bohužel jsem v tom nebyla úplně
sama. Mezi spolužačkami se objevilo dokonce pár slz
rozhořčení nad tím, že hrstka těch, kteří pro náš ples
udělali nejvíce, se vlastně vůbec nebaví, zatímco laxní
většina už se bezstarostně, vesele ovíněna, prohání po
parketu.
Když se čas dohnal k půlnoci, navlékli jsme na sebe
naše superkřiklavá třídní trička a odebrali jsme se
udělat ze sebe blbce na parket. Nikdy bych nikomu
nevěřila, že na westernově laděném plese budu stát
před hromadou lidí a mávat dřevěným koněm do rytmu písničky od skupiny Lunetic.
Zbytek plesu pro mne probíhal už jen v duchu totálního nepořádku, rozlitého pití, rozbitého skla, a kdybych měla menší postřeh, tak dost možná i v duchu
rozbité hlavy. Jentaktak jsem se při procházení přes
parket stačila vyhnout letícímu půllitru.
Když jsem se někdy kolem půl třetí rozhodla skončit s
téměř bezcílným bloumáním po Besedě, byla ještě zábava v plném proudu, bavily se i mé předtím nešťastné spolužačky, a tak jsem, ač sama bez nálady, byla
cestou domů ráda, že jsem se svou po Ibalginu toužící
hlavou a pesimistickou náladou snad sama.
Na závěr bych ještě ráda dala radu budoucím maturantům: Nikdy nikomu nedávejte plnou důvěru, nerozpakujte se radit, připomínat, a rozkazovat profesionálům,
kteří na Vašem plese budou dělat, všechno si sami
zkontrolujte. A když se Vám přece jen něco vymkne,
mávněte nad tím rukou, zkuste na to na těch pár hodin
zapomenout a svůj ples si snažte pořádně užít! Na rozebírání nevydařeného budete mít mnoho dalších dnů,
ale Váš maturitní ples je jen jednu jedinou noc, jen pár
hodin, a tyhle hodiny se už nikdy nebudou opakovat.
PLES OČIMA BUDOUCÍCH ČTVRŤÁKŮ
Lucie Hercová - Maturák se mi moc líbil, jelikož dojem. Snad všichni maturanti i hosté se dobře bavili
si čtvrťáci vzali ponaučení z plesu oktávy a dotáhli , a proto bych tento ples označila za velice povedený.
nějaké nedokonalosti, které se na předešlém plese
objevily. Čtvrťáci si vybrali skvělé téma, video o Jan Vondruška - Ples čtvrtého ročníku považuji za
vydařený, obzvláště jsem byl spokojený s předtančeprogram.
ním a rozvinutím koberce. Kdo tam byl tak ví o co
Lucie Tyemnyáková - Maturák 4. ročníku byl zají- jde, kdo nebyl, může jen a jen litovat!
mavý, ale z hlediska doprovodného programu se mi
více líbil maturák VIII. Na druhé straně čtvrťák měl Petra Masojídková - Tenhle ples se mi opravdu
líbil. Měli výborné zajímavé téma, tak též i nástup,
lepší ozvučení a bylo toho mnohem více vidět.
kde vystřídali různé druhy tanců, k tomu si vybrali
Michaela Kovaříková - Ples 4. ročníku se mi moc vhodnou hudbu...Dobře vyřešili i prostor, kterého v
líbil, obzvláště nástup měli moc hezky vyřešený a besedě není tolik. Doprovodný program - lasování video k tématu Western bylo opravdu vtipné. Zazáři- se mi také líbil, i když občas nějaký ten trik nevyšel.
la v něm například Lucie Kreichů v roli opice. K je- A chválím tombolu, vyhrála jsem lahev vína. Mám
jich tématu se také dobře hodilo vystoupení s lesem snad jen jedinou výtku a tou je maturitní video, nea bičem. Jako velké plus beru i to, že byl proslov bylo nic moc a na můj vkus bylo příliš dlouhé, také
jednoznačný, oslovili v něm jednotlivé učitele jme- myšlenka mi v něm trochu chyběla...
novitě a vždy řekli něco hezkého. Budilo to dobrý
Maturant 2011: Život je pestrý tak, jak na něj dokážeme nahlížet.
foto: Tomáš Tichý
15
KAM TO DOTÁHLI
S MARKEM ŠVEHLOU SI PSALA -AKOMarek absolvoval naše gymnázium v roce 1985. Velmi dobře si
na něj pamatuji ještě z dob našich studií, byl to spolužák mého
muže, dodnes jsou dobrými kamarády. Vždy byl velmi osobitým
a zajímavým společníkem – mákresba: Pavel
Reisenuer, Respekt
lokdo se ptá tak zvídavě a s takovým zaujetím, jako on, málokdo tak pozorně naslouchá. Možná i proto je z něj dobrý novinář, který je
mnoho let významnou součástí redakce týdeníku Respekt. Nemusíte s ním vždy souhlasit, ale vždycky vás
bude bavit číst jeho články. Když jsem ho více než
před rokem poprosila, zda by redakční radě GYMu
nepředstavil fungování Respektu, ochotně souhlasil
a připravil pro nás více než zajímavou a inspirativní
návštěvu jejich pražské redakce. Udělal mi radost i
nyní, když mi pro vás odpověděl na otázky redaktorů
GYMu.
Občas si říkám, kam zmizel respekt...
foto: archiv M Švehly
16
Co vám dalo Třeboňské gymnázium do života?
Jaké na něj máte vzpomínky?
Asi nic speciálního. Žádná dávka sebevědomí do života se tam tenkrát nerozdávala, ale to na začátku
osmdesátých let asi nikde. Ani jsem tehdy neměl
pocit, že se tam učí něco, co by vyžadovalo nějakou
mojí usilovnější účast. Rád vzpomínám na spolužáky, učitele Rosťu Černého a třídní učitelku Věru Černou. Vlastně minimálně tihle dva moje sebevědomí
posilovat uměli. S jistým uznáním vzpomínám na
ředitele Bílka.
Co jste si myslel o českém školství jako student a
nyní jako rodič?
Jako student těžko soudit. Tehdy byl celý systém
špatný, takže školství se s tím svezlo. Dnes mám pocit, že hlavním problémem jsou vysoké školy, které
jsou pořád mnohem horší než na Západě. Je to ale
spíš tušení z toho, co slyším a čtu. Tady to asi neplatí
pro všechny, třeba pro žurnalistické školy ale ano.
Jako rodič moc zkušeností nemám. Dcera je v základní škole, kterou jsme si vybrali a která je velmi
dobrá.
Jak na vás zapůsobilo třeboňské gymnázium,
když jste ho navštívil naposledy (2008?)
Skvěle. Měl jsem pocit, že funguje.
Co potřebuje člověk pro to, aby se stal šéfredaktorem Respektu?
Být alespoň trochu schopný novinář, umět řídit lidi,
a hlavně o obojím přesvědčit majitele Respektu.
Odkud berete informace o dění jak v naší republice, tak i ve světě?
Z hovorů s lidmi, četby novin, časopisů, internetu,
z cestování. Ve světě se zajímám hlavně o Asii a tu
jsem procestoval skoro celou.
Existuje něco jako etický kodex novináře? Řídí se
redakce Respektu podle něj?
Různé redakce mají své etické kodexy. V Respektu
nikdy žádný psaný nebyl, řídili jsme se novinářskou
... a přitom jsem ho našel tady!
foto: archiv M Švehly
etikou instinktivně a nemám pocit, že bychom jí zásadně nebo opakovaně porušili. Teď po vstupu do
vydavatelství Economia jsme oficiálně převzali její
etický kodex.
Měl by být novinář opravdu nestranný? Je to vůbec možné?
Není. Jak být nestranný třeba při psaní o komunistických zločinech? Novinář je taky člověk, který
má své názory a osobní priority, něco považuje za
správné a něco za špatné. Novinář by ale měl být objektivní, to znamená všem měřit stejným metrem a
být připraven změnit názor, pokud dostane příslušné
informace. Novinář také musí být nezávislý. Může
stranit nějakému politikovi proto, že je přesvědčen
o správnosti jeho konání na základě srozumitelných
informací. Pokud ale dostane informaci o selhání
svého favorita, dřívější sympatie nesmí být překážkou kritickému psaní.
Které noviny nebo časopisy vás zajímají, čtete je?
Berete je jako konkurenci?
Čtu všechny české deníky, někdy časopis Ekonom.
Jiné české časopisy nečtu, protože mě nebaví. Maximálně se podívám, o čem píší Týden a Reflex. Z
cizích pravidelně procházím The Economist, BBC,
Newsweek, Time, Die Zeit, Der Spiegel, New York
Times, německé deníky, Arab News, India Times,
India Today, pákistánský Dawn, izraelský Haaretz
a další. Z téhle nabídky si čtu věci, co mě zajímají.
Vlastně je to skvělé: přijdu do práce a čtu si noviny,
to jsem vždycky chtěl. Jako největší konkurenci vnímám paradoxně deník - LN.
Proč si svoje blogy nenecháváte kontrolovat editory?
Blogy mají být rychlým psaním, kde nelpím na dokonalosti a nechci tím proto zatěžovat prací další lidi.
Články do Respektu jsou něco jiného, u těch mi záleží na tom, aby byly co nejlepší. U blogů mi na tom
až tak nezáleží.
Který je váš oblíbený blogger?
Ivan Derer.
Jste také na facebooku - čím je pro vás atraktivní?
Docela mě baví možnost rychle sdělit svůj názor a
čekat na reakce.
Proč máte v přátelích na facebooku Zdeňka
Škromacha?
Ze zvědavosti, zajímalo mě, co takový politik píše
na facebook. Už mám ale sto chutí ho vymazat, protože je to hrozná nuda.
Kdo by měl být dalším českým prezidentem?
Madeleine Albright, Jiřina Šiklová, Karel Schwarzenberg.
Která kniha, kterou jste v poslední době četl, vás
zaujala a čím? Který film?
Teď čtu knížku War od výborného amerického novináře Sebastiana Jungera. Je to vlastně velká reportáž
o americké posádce střežící údolí v Afghánistánu.
Hodně mě baví sledovat jeho styl psaní. S filmy je to
horší, nejsem moc vděčný divák. Líbil se mi Seriózní muž od Cohenů.
Jak se dostane bývalý šéfredaktor Respektu k
tomu, aby v zapadlé části Rumunska koupil chatu, jezdil na ni a opravoval?
Tím, že tam jede na reportáž a nadchne ho to prostředí a ta chalupa.
Četl jste náš časopis GYM? Psal jste někdy do
studentského časopisu? Má smysl jej vydávat?
Četl. Kdysi jsem také chvíli psal do školního časopisu. Pokud ten smysl nachází čtenáři, pak je dobré
jej vydávat.
Díky za rohovor!
KAŽDÝ DEN PROBÍHAL STEJNĚ...
-LADKaždý den vstal ve tři hodiny ranní.
Každý den nasedl na kolo, a dojel do své práce.
Rozhlížel se po své pravici, jen mu uniklo, že slánka
je o deset čísel vedle....
Každý den probíhal stejně....
Smíchal vodu, mouku a droždí, udělal kvásek, počkal 10 minut, přidal vejce, mouku, to vše zamíchal,
nechal nakynout, vyrobil rohlíky, posypal solí, dal
péct.
Každý den probíhal stejně....
Várka rohlíků přišla pod ruce brigádníkům. Každé
otočení pásů = jedna bedna rohlíků.
Pás = bedna.
Pá. = bed.
P. = ... „Bedna?“
„Vždyť chybí půlka pásu!“
Každý den probíhal stejně....
Voda, mouka, droždí, kvásek, 10 minut, vejce, mou- Mladíci se zasekli a hleděli vstříc jim neřešitelnému
problému....
ka, míchání, kynutí, rohlíky, sůl, pečení.
Každý den probíhal stejně....
Každý den probíhal stejně.... Bedny s rohlíky byly
Vod., mou., drož., kvás., 10 min., vej., mou., mích., rozváženy po širém okolí a to i do okolních měst.
Jedna z beden měla doputovat do krámku v Třeboni.
kyn., rohl., sůl, peč.
Byla to náhodou ta, která byla plná jen do poloviny.
Zboží bylo vyloženo do regálů a lidé začali nakuKaždý den probíhal stejně....
povat....
V., m., d., k., 10, v., m., m., k., r., ... „Sůl?“
Zasekl se. Vzhlédl, šokován nad nedodělaným těs- Každý den probíhal stejně....
tem. Běžící pás na který pokládal právě dotvořené Čerstvé rohlíky, čerstvé rohl., čer. roh., č. r., ... „Rohrohlíky se posouval dál, jen byl prázdný.... „Zde líky?“
měla být!“
Tak proč jsem dnes neměla snídani?
17
NEJSOU PENÍZE, NEBUDE ČTENÍ!
-KUBAN-
Internetové zpravodajství
je v Česku opravdu mizerné, o tom není pochyb.
Na většině webů najdeme
jen pokroucené zprávy z
ČTK, AP nebo REUTERS.
Jen specificky zaměřené
servery a nezávislé blogy (těch je samozřejmě
naprosté minimum) si
Nejsou peníze, nebude GYM.
udržují svou originalitu a
foto: google
nadhled. Při surfování po
osoba: Rupert Murdoch
internetu má člověk pocit, že by se mu mělo dostávat
kvalitního obsahu – vždyť za to přeci platí. Jediná
smůla je, že obsah nemá pranic společného s poskytováním Internetu. Provozovatelé webů samozřejmě
nemají žádné provize od providerů. Jak tedy zpravodajské weby získávají peníze? Většina jde z reklamy,
která díky velkým návštěvnostem stránek docela
nese, ale vzhledem k tomu, že většina webů je jen
rozšířením papírové verze zpravodajů, drží weby nad
vodou právě jejich tištění bratři.
Za pouhou libru si může čtenář vychutnat originální
články, kvalitní analýzy a čtivé reportáže. Je pravda, že podobný zpravodaj, New York Times, nabízí
naprosto uspokojivé čtení, ale Murdochovi se přeci
jenom podařilo dokázat, že placený obsah webu je
reálnou cestou k zisku z internetového zpravodajství.
V cestě mu samozřejmě stálo pár překážek, jako třeba
služba news.google.com od Googlu, která zobrazovala články zdarma, ale po vyhraném soudním sporu
už nic nebrání dolarům proudit do jeho kapes. Placený web se ukázal být možným řešením v zahraničí, je
ale možné aplikovat tento model i u nás?
Komu se chce platit?
Předně je třeba upozornit, že všechny zmíněné placené weby měly opravdu vysokou úroveň už před zpoplatněním. Čtenáři jsou vděční za kvalitní zpracování
informací. Jak by tedy vypadala situace u nás, kde
platí internetové zpravodajství maximálně za oblíbený zdroj irelevantních a komických zpráv? Odpověď
znáte – nic moc. Výjimkami jsou časopisy Reflex a
Respekt, které rozdělily svůj obsah na webu na placenou a neplacenou sekci. Tento systém se ukázal být
celkem úspěšným. To ale mluvíme o oblíbeném týdeníku. Dokážete si představit placené Novinky.cz?
Z tohoto pohledu nemají placené weby budoucnost,
ale co když nic jiného nezbude? Bude velmi zajímavé sledovat zpravodajskou situaci v Česku. Tištěná
média to mají čím dál těžší, vystrkuje je z trhu internet. Internetová média jsou zas čím dál neserióznější, nemají peníze od těch tištěných. Jaké řešení vrátí
čtenářům důvěru v online zpravodajství a donutí je
připlatit si za informovanost?
Uvidíme.
Zadarmo ani kuře nepíše kvalitní články
Konkurence na Internetu ale roste a dosavadní zdroje
pomalu přestávají stačit. Kde vzít peníze? Nejjednodušší řešení bývá to správné – zpoplatníme obsah
webu. Jako první přišel s tímto nápadem mediální
bůh a miliardář Rupert Mudroch, vlastník televize
Fox, News Corporation (The Times, The Sun, The
New York Post atd.) a Dow Jones & co. Tento muž
je v mediálním světě něco jako Steve Jobs ve světě
technologickém – vizionář a špičkový manažer. Právě on zpoplatnil obsah proslulého deníku The Times.
MURPHYHO ZÁKONY V PRAXI
18
BARBORA POTOCKÁ
Jedinou nedokonalostí matky Přírody je člověk.
Vytvořila ho příliš vychytralého, sobeckého a s tendencí k nespokojenosti za každých okolností. Existenciální otázku dnes řeší jen lidé na sklonku života
a společností zavrhovaní vědečtí pracovníci. 70 %
amerických teenagerů uvedlo, že není spokojeno se
svým životem. Proč taky?
Ti nejhloupější vždy mají nejvíce co říct a dostávají
se nejdále. Motivací pro studium tedy zůstává jen
fakt, že vzdělání nás dostane na životní úroveň lidí
s inteligenčním kvocientem o hodně nižším, avšak s
potřebnou dávkou podlosti a prozíravosti. Opravdu
se chceme na tuto roveň dostat? Vždyť se setkáváme
den co den s exemplárními případy, že jaké si to udě-
láš, takové to nikdy nebudeš mít.
Činíme všemožná opatření, ale ta „blbuvzdorná“ se
nám nikdy nepodaří zrealizovat. Lidská hloupost je
všudypřítomná a nezničitelná. Jak jinak si také vysvětlit, že rod homo sapiens sapiens - člověk „moudrý“ – opakuje stále stejné chyby dokola bez stopy
poučení? Vždyť každé zvíře si postaví příbytek jinde, když výsledek jeho předchozího snažení zničí
katastrofa…
Příroda si teda dokonale dokázala svou nedokonalost jen tím, že stvořila tvora, jehož životní náplní
je stěžovat si, ubližovat, uplatňovat pragmatismus a
vymýšlet Murphyho zákony jako ospravedlňování
svých stále se opakujících neúspěchů.
ZIMA
Kolem uší se prohnal vzlyk ledového větru, prchajícího před neúprosným pohledem zimy. Ta ho však
jediným výdechem proměnila v mrazivý nůž, který
svou čepelí rozdírá tváře do ruda. Svaly v obličeji
bezmocně cukají a skrze rty se snaží vyjádřit své utrpení. Avšak ústa se stejně jako ony stala otrokem velitelského hlasu zimy, který ač neslyšný, přece svou
ozvěnou nutí setrvávat vše živé v uctivém mlčení.
Svou silou rozechvívá hlasivky tak, že není možné
vydat srozumitelné slovo. Když kráčí těsně kolem
nás ve svém padajícím hábitu, bezděčně nám z úst
zazní drkotavý potlesk. A dotkne-li se její roucho
našeho těla, jako by nám do něj bodaly stovky niťovitě tenkých jehliček. To však není nic proti tomu,
co se stane, podáme-li si s ní ruku. Nejednou potom
-TEZAucítíme překvapivě horké trhnutí, ale
když se pokoušíme nalézt jeho zdroj,
nenajdeme nic než zmodralý rampouch
vyrůstající z naší paže.
Zima však dokáže být také skvělou společnicí. Málokdy pocítíte tolik spokojenosti a vychutnáte si tu
dětinsky čistou radost lépe než při tanci s ní. Dokáže
být dovádivá, dráždivá, bezstarostná i prchlivá. Často nechává své dlaně rozplynout v nekonečné zástupy bílých prstíků. Ty potom horečně strkají jeden do
druhého, aby nám mohly sklouznout po nose, tu se
vykoupat v našem uchu nebo se pohoupat na řasách.
Nejraději se nám však zaplétají do vlasů, z nichž se
spouštějí jako námořníci po laně. A právě v takových
okamžicích dokáže být zima příjemně hřejivá a vřelá.
THE STUDENT FROM TANZANIA II.
Hello! This is the second part of the article about 22
year old Sylvester Buka Mwakabuku, an Tanzanian
student who has visited our school. It contains many
interesting things about Tanzania and at the end you
can read some hot new info about how is Sylvester
doing.
Sylvester told us a lot of things about his country, so
I’ll try to sum it up. Tanzania is quite a big country,
it’s twelve times bigger than Czech Republic. What’s
interesting on this country is that there is relative peace here, what we couldn’t say about the countries
nearby. How is that possible? „There is 10% more
tribe inhabitants here, so the population is less diverse…thanks to the president Julius Miere, who has
been ruling Tanzania for twenty years, the situation
stabilized and it is kept this way”, says Sylvester.
And what are the problems of Tanzania? Sylvester
could name a lot of them: “Our country is very poor,
because we have no minerals, and because there is
low education here. There were droughts here and
because the country is dependent on agriculture
(corn, coffee, tea), so there is hunger also. The last
current problem is the refugees from other countries”
Sylvester already talked about the education. I wanted to look on it more closely: “The primary education lasts for seven years and is mandatory, but it’s not
controlled so many children stay completely uneducated. Each class consists from 80-100 kids, which
means that the teacher doesn’t even know them by
name and is more moderating the discussion than
learning at all. For the secondary school, which lasts
for six years (4 lower level + 2 higher), you have to
pay 70000 Tanzanian shillings (1000 Czech crowns)
-TTa year, what is a lot in Tanzania. After finishing the secondary school,
you can go to the university, but
the price is incredible, about 20000
Czech crowns a year.”
Maybe you wonder if Sylvester is
enjoying his student life. Total astonishment changes curiousness.
“Until you finish the secondary school, you aren’t
allowed to smoke, drink alcohol or have a girlfriend.
If someone finds out that you’re breaking the rules,
you immediately get fired from the school. I don’t
see my family very much, because it takes 7 hours
by bus from the school to Makama Beach. A Tanzanian student’s life isn’t easy.”
Překlad článku do češtiny najdete na www.casopisgym.cz
Sylvestr v létě
foto: archiv S. Buky
19
ROZHOVORY S TALENTY
20
-jnaPrávě jste se nich pro GYM odhalit. V tomto čísle se zaměřím na
začetli do po- třídu septimu, konkrétně pak na dva mé spolužáky:
kračování (zatím) nepravidelné rubriky rozhovorů Tomáše
s často skrytými talenty naší školy. Míjíte je denně Tichého a Martina Pracha. Výběr těch nejlepších
na chodbách, ale vsadila bych se, že mnohokrát ani do příštího vydání můžete ovlivnit i vy. Pište mi na
netušíte, jak zajímavé lidi právě potkáváte. Nevědě- facebook nebo na redakční mail (janca@casopisla jsem to ani já, a tak jsem se rozhodla několik z gym.cz) vaše typy.
ROZHOVOR S ŠÉFREDAKTOREM, BĚŽCEM A VĚDCEM TOMÁŠEM TICHÝM
Šestnáctý GYM je již celý vytvořen pod vedením no- přemýšlet, jak by se to dalo napsat lépe. Také číst
vého šéfredaktora, Tomáše Tichého, rozhodla jsem výtvory ostatních a vyzkoušet si i editorskou práci.
se proto trochu vám přiblížit našeho šéfa. Spolu s Díky GYMu jsem se dostal na zapomenutá místa
nástupem Ticháčka do čela GYMu se značně změ- po celé škole, do redakce Respektu, byl jsem opět
nily poměry v časopisu i atmosféra redakčních rad. nakažen slovenštinou…Celé je to zábava. A občas
Konec bezduchého flákání, odkládání článků na poz- adrenalin, třeba teď, jestli stihneme uzávěrku :-) .
ději, zanedbávání fóra a neplnění redaktorských po- Zabrousíme mimo školu. Máš zajímavou zálibu,
vinností, tomu všemu boss učinil přítrž a dává nám poměrně neznámý sport: orientační běh. Můžeš
to všem patřičně najevo. Žene redaktory kupředu, nám o něm říct něco bližšího, popř. jak se ti v
hodnotí příspěvky a vymýšlí nové návrhy, jak GYM něm daří?
vylepšit. Nikdy bych do Tomáše neřekla, že se do- Orientační běh je běh v přírodě, ale je zajímavý tím,
káže takovým způsobem proměnit. O zodpovědnosti, že nejde jen o běh samotný, je důležité i jak funguje
která je u Ticháčka, jak sám říká, zatím ve vývoji, mozek. Nestačí je běžet co nejrychleji, ale také se
bude z části i tento rozhovor. Mimo šéfredaktorství musíte umět zorientovat podle mapy. Běží se z místa
zaměstnává Tomáše vědecká práce na Mikrobiolo- na místo a musíte najít přesně to místo, kam míříte,
gickém ústavu, či jeho velký koníček: orientační běh. jinak nemůžete pokračovat dál v závodě (kontroluje
Ve volném čase pomáhá vést oddíl WC žirafy a nepo- se to elektronickým ražením). Občas je opravdu těžhrdne ani klasickým tancem. Nakonec dobrá zpráva ké ho najít. Soustředíte se na mapku, mozek má kyspro dívky: je momentálně nezadaný!
líkový dluh, při běhu je vše v nohou, pak přemýšlet
a ještě si vybírat, kudy poběžíte. Není to jednotvárné,
Celé ty roky, co Tě vídám ve škole, jsi zrovna ne- i proto mě orienťák baví, kdyby byl jen o fyzičce, tak
působil jako typ zodpovědného člověka, troufám nemám šanci :-) .
si říct, že jsi jím ani nebyl. Ale v posledních něko- Závodů je spoustu.V jednom z posledních, Mistrovlika měsících, ve kterých ses ujal šéfredaktorství, ství ČR v OB na klasické trati, jsem se umístil kolem
Tě nepoznávám. Ženeš všechny kupředu a sám 30. místa. Docela dobrý, ale mohlo by to být vždy
stíháš vlastní práci. Jak se tato proměna udála?
lepší. Kdybych pořádně trénoval, to by bylo hned
Já jsem nikdy nebyl zodpovědný a ani nejsem, ale úspěchů! Orientační běh má, podobně jako ve fotbas GYMem je to jinak. Musíš brát GYM jako svoje le, také ligy. Byl jsem v druhé lize (kvůli zdravotním
dítě, o které se staráš a hýčkáš si ho. Dejme tomu, problémům
jsem
že máš nějaké chůvy- redaktory, které ti pomáhají, nemohl běžet v té
ale i ty sám se o to děcko musíš starat a kecat do lepší), a tam jsem si
toho chůvám, jak nejlépe dokážeš. Jestli to vypadá, držel stabilní druhá
že jsem zodpovědný, tak můžu být jedině rád. Lepší a třetí místa na větse to, snad.
šině závodů.
Co Tě baví na práci v časopise - a to konkrétně Kvůli tomu jsem teď
jako šéfredaktora? Dokážeš si sám sebe předsta- postoupil do první
vit v budoucnu na nějaké vedoucí pozici?
ligy. Jee! Já budu
Vedoucí pozice je hrozná zodpovědnost. Já mám na- muset trénovat!
víc jeden problém, nedokážu se rozhodovat. Zlepšuje se to, ale pořád to není ono. Co mě baví ohledně Už to bude rok, kdy
časopisu? Všechno, všechno! Baví mě na něm pra- ses přihlásil a byl
Občas se mnou vyběhne i život...
foto: archiv T. Tichého
covat s tolika zajímavými lidmi, samozřejmě psát a úspěšně vybrán do
projektu Otevřená věda (pro studenty středních
škol). Čím se jako mladý vědec zabýváš, je úspěšné tvé bádání?
Zabývám se zajímavou sinicí, která byla objevena
poměrně nedávno. Jmenuje se Chromera velia, žije
v symbióze s korály a hlavně je to nejbližší příbuzný
parazitů, co dokáže zároveň parazitovat a provádět
fotosyntézu. Dělám s ní různé hokusy pokusy. Zjišťuji, jak roste, při jakém světle, teplotě. U toho se
naučím spoustu věcí, třeba o průběhu fotosyntézy, o
fluorescenci, různé metody, ovládání přístrojů. Taky
jedna důležitá věc: vždy si zálohovat data na flešku,
protože když se ztratí, je to těžký průšvih. Zajímavé
ponaučení do života...
Pár pokusů mi chcíplo, ale táta, který dělá docela podobnou věc na stejném ústavu, říkal, že je to normální, že si mám zvyknout. Teď už jsem ani nedoufal a
vypadá to slibně. Jak úspěšná práce bude, se uvidí
hlavně v rámci SOČ. Snad i moje práce přispěje k
tomu, že se lidem, zkoumajícím chromenu, podaří
nalézt lék na malárii.
Baví Tě stáž natolik, že bys mohl přemýšlet o
vědě jako o svém zaměření do budoucna?
Mohl, ale pořád se nemohu rozhodnout. Bylo by
fajn být lékař, inspiruji se mamkou a navíc je to velmi zajímavá komunikativní práce mezi lidmi. Jako
vědec v oblasti biochemie bych mohl využít jazyky,
které mi jdou, no spíš jsem byl 4 roky v Americe
a od té doby se vezu, lenoch líná. Třeba stáž nebo
práce v cizině - to by mohlo být něco pro mě.
Poslední dobou také přemýšlím o novinařině.
Holt v lecčems ještě plavu...
foto: archiv T. Tichého
Jaké máš jiné koníčky? Vím, že jsi chodil do
skauta a sám teď vedeš nějaký oddíl...
Chodil jsem do skauta, poctivě a docela dlouho,
ještě teď se občas scházíme třeba na puťáku po Itálii, plánujeme Španělsko. Jinak pomáhám Vaškovi
Bartuškovi vést oddíl WC žirafy. Chodil jsem také
k Vaškovi do oddílu Volavky a dalo mi to hodně do
života. Říkal jsem si, že když teď má rodinu, děti, že
mu pomůžu. Je to zábava, i děti jsou super, nejsou
žádní suchaři. Zážitky z jedné schůzky si můžete
přečíst na webu GYMu - o šílenosti s loděmi, bláznivosti máme na denním pořádku…
Z jiných zálib je to hlavně cokoliv s přáteli, pak tanec, chodím do pokročilých tanečních a chci pokračovat i další rok. Také šéfredaktorství je zajímavá
funkce, tedy pokud mě ovšem nevyhodíte :-) . Když
zbývá čas, čtu knihy, mangu, chodím na procházky
se psem, hraju DrD+, poslouchám hudbu, cestuju,
vařím nebo spím.
V oddílu Volavek Vaška Bartušky jsi byl také
dlouho, o co Tě tyto roky obohatily?
Vašek vždycky říkal, že díky spoustě „mlátičských“
her budeme vědět, jak „zakilovat“ učitelku, když
budeme chtít :-) . Jinak je to určitý získaný pohled
na svět a jako bonus okruh kamarádů, se kterými se
po již dávno skončených Volavkách stále scházíme,
máme společné aktivity a různé akce. Taky jsem se
díky němu naučil fotit, upravovat fotky a podobně.
Kreslit jsem se nenaučil, ale to jsem ani nepředpokládal, už na základce jsem měl z výtvarky dvojku.
Nesmím zapomenout na tuny vzpomínek a zkušeností
Prozradíš nám na sebe nějaký drb, když se o Tobě
v drbech moc nedozvídáme...?
Ne, já nemůžu, to
je přece na Krutopřísnémhustodémonovi, co napíše. On
je hrozně nezvladatelný, ale teď jako
šéfredaktor už ho
můžu
ukočírovat.
Dřív to byl hrozný
anarchista, co nás
dostal do mnoha
průšvihů. Ať to byla
žaloba na školu kvůli „drbu“ o těhotné
studentce, pak i další
případy, kdy někdo
byl přímo jmenován
a musel pak chodit
po škole se sešitem
před obličejem. Teď
už ho budu mít pod
palcem!
Díky za rozhovor
No mountain is too high to be climed
foto: archiv T. Tichého
21
UČITELSKÝ ADVENTNÍ SYNKOPICKÝ
ORIGINÁLNÍ NEDOSTIŽNÝ ORCHESTR
klíč na www.casopisgym.cz
24
ROZHOVOR S exotem Martinem Prachem
O Martinovi jsem poprvé zaslechla na základce, ale
tehdy se mu neřeklo jinak než exot. Pokud slovo
exot vyjadřuje inteligentního člověka se zajímavými a neobvyklými zájmy, pak ano, Martin je exot.
Má také výhodu všestranného zaměření: zajímá ho
historie, po vzoru táty také archeologie, na druhou
stranu z přírodních věd pak biologie. Se znalostmi
z tohoto oboru sklízí každoroční úspěchy na olympiádách, stejně tak patří k nejlepším zeměpisářům
školy. Ze sportu preferuje frisbee. Rád cestuje, zatím
především po Evropě, ale podíval se i do vzdálené
Arménie. Martinova flegmatická povaha je při jeho
vytížení docela výhodou, školu neřeší a když přijde
nějaký problém, místo naštvání se mu radši vysměje.
Typli byste Martina na zdatného tanečníka? Jestli ne, sice výsledkově moc nevyšlo (předposlední), ale
velice se mýlíte, protože Martin už prošel základním
Jsem furt v prachu...
foto: archiv M. Pracha
kurzem, bronzovými a stříbrnými tanečními a chystá se na zlaté. Kromě tohoto všeho se dozvíte, jestli
Martin už našel svou ideální ženu...
zkušenost a zážitek to byl skvělý. Příští rok zase na
Evropě to snad bude lepší.
Jsi opravdu člověk mnoha zájmů, kde na to vše Často cestuješ na zajímavá a vzdálená místa.
bereš čas a energii?
Řekni několik zemí, které jsi navštívil a jednu,
Myslím, že když má člověk chuť něco dělat, tak která Tě nejvíce zaujala.
energie se najde vždycky. Časově jsou pro mě zájmy Na vzdálená místa zase tolik ne, zatím v podstatě
nadřazené nad školu, škole se moc nevěnuji.
jenom po Evropě. Nejvíc se mi líbilo asi v Irsku,
Jaký z tvých koníčků Tě baví nejvíce a proč?
Skandinávii, Itálii nebo Rumunsku. Delší cesta byla
To je těžká otázka, nejsem si totiž úplně jistý. Ze pouze do Arménie, která mě jako jediná exotičtější
sportu je to určitě frisbee ultimate. Baví mě, protože země zaujala určitě nejvíc a kterou bych chtěl poznat
je úplně jiné, než ostatní sporty. Hlavní je důraz na víc (letos to nevyšlo).
fair-play a na férové smýšlení hráčů. Z ostatních ko- Předpokládám, že nejsi typ cestovatele, co si válí
níčků nevím, jsou asi všechny na stejné úrovni.
šunky na pláži. Jak vypadá Tvoje dovolená?
Frisbee hraješ už docela dlouho, jak ses k němu To fakt ne, ideální byla třeba ta Arménie, památky
dostal a dosáhl jsi už nějakých úspěchů, umístě- jsme projezdili stopem nebo místní dopravou a mení?
zitím jsme vždycky vyrazili na pár dní na trek do
Ultimate hraji asi tři roky, dostal jsem se k němu od hor. Po západních zemích, kde není krajina na delší
klasického házení si v parku a přes hraní na „brá- chození a kde jsou nejzajímavější jednotlivé památny“ s kamarády. Po ky, tak většinou stylem poznávacího zájezdu.
chvíli jsme zjistili, Jaký obor u Tebe vyhraje při volbě vysoké školy,
že to jde hrát i ji- archeologie, biologie, nebo něco úplně jiného?
nak, a tak jsme se se Tak to bych taky rád věděl... běžná archeologie ani
spolužáky odhodla- biologie mě úplně neláká, rád bych se věnoval něli vyjet rovnou na čemu mezi - vývoji krajiny, lidského osídlení a poturnaj. Potom už dobně, takže nejspíš krajinná archeologie, ekologie
bylo jasno. Největší krajiny nebo tak něco. Jenom zjistit, kde se to dá stuúspěch je určitě šes- dovat nejlépe. Potom by mě docela lákaly výtvarné
té místo na mistrov- školy - grafika, design nebo třeba fotografie, ale to
ství Evropy loni ve až v druhé řadě.
Vídni s českou juni- Kdo Tě přivedl k archeologii?
orskou reprezentací. Táta má obecně historii jako velkého koníčka, takže
Letošní mistrovství po hradech a jiných památkách jsem jezdil v podUltimátní zábava
světa v Heilbronnu statě odjakživa a začalo mě to taky bavit. Nejvíc mě
foto: archiv M. Pracha
zaujaly právě hrady, a to už je vlastně součást archeologie.
Zajímají Tě středověké hrady, historie a RPG
hry, jako je larp, Ti také nejsou cizí. Uměl by sis
tedy představit život pravého rytíře na vlastní
kůži? Lákalo by Tě to, nebo jsi spokojený v současném moderním světě?
Rozhodně jsem spokojený, na život ve středověku
bych rozhodně neměl a mám pocit, že bych nepřežil
ani den.
Chystáš se se svou taneční partnerkou Eliškou P.
do zlatých tanečních. Kdy Tě
začal tanec bavit, čím přesně Ti přijde zajímavý.
Jakou máš motivaci postupovat
stále dál, zvládat čím dál tím náročnější sestavy?
Musíš být asi opravdu dobrý
tanečník, po tolika lekcích!
No to nevím... začal mě bavit v základních tanečních, ačkoliv bych to do sebe nikdy předtím neřekl a
baví mě čím dál tím víc. Čím přesně, to nějak nejsem
schopný pojmenovat. Kromě toho, že umět tančit se
může vždycky hodit a na učení asi nikdy nebudu mít
víc času, tak možná proto, že je to něco úplně jiného,
než co jsem dělal dřív, nebo co dělám. Navíc učit se
čím dál složitější prvky je prostě docela výzva.
Jak si představuješ ideální ženu? Narazil jsi někdy na nějakou?
Chtěl bych být Bedřichem Hrozným...
foto: archiv M. Pracha
Pokud taková existuje (což není myšleno nějak špatně!), tak jsem ji ještě nepotkal. Míru ideálnosti (a to
i vzhledově) bych hodnotil až v konkrétních případech, obecně to opravdu říct nejde. Jedině snad by
mohla mít stejně málo času a podobné zájmy...
Děkuji za rozhovor !
HRY
-chinanoVítejte u vánočních her. Změna je život, a tak jsem
se rozhodl upravit poněkud jednotvárnou tvář této
rubriky. Od tohoto čísla se v GYMu nedočtete o deskových hrách. Toto rozhodnutí plyne z neblahého
faktu, že už nemám kdy (popřípadě s kým) tyto hry
hrát, a tedy ani na co psát recenze. Místo toho se
budeme plně věnovat stránce počítačové (omlouvám
se těm z vás, které to zklame, ale jakékoli „deskoherní“ články už by byly opravdu vařením z vody), což
snad i někteří z vás uvítají.
Co se tedy dělo letošní podzim? Ve zkratce: Treyarch dokončil nové Call of Duty. Pár dní před vydáním se ale na trh dostala i konkurence – Medal of
Honor, který byl před několika lety vypuzen z trhu
právě sérií CoD. FIFA 11 se vrací na trůn, nový PES
jí nesahá ani po kotníky! Na Blizzconu byly presentovány novinky ohledně Diabla III (ne, neví se kdy
to vyjde, proč se na to pořád někdo ptá?!?). Age of
Empires Online ve vývoji – inu, strategická legenda
s prvky MMO – podrobnosti níže! Málem bych zapomněl na čtvrtý díl Gothicu, který ale vlastně není
úplně Gothic. A jak dopadla dlouho očekávaná F1
2011? Čtěte dál!
Ratatata> Začněme tedy hodnocením stříleček. Medal of
Honor vás zavede do Afghánistánu. Podmanivou atmosféru
pracně vybudovanou věrohodnou grafikou a obecně precizní
technickou stránkou zde ale
nepěkně kazí zmatený příběh
a hloupé bugy, které zejména
u koridorové střílečky nepříjemně překvapí. Multiplayer pak nepřináší až na jeden zajímavý mód nic
zajímavého a o moc lépe na tom není ani CoD: Black
Ops. Kdo by snad podle názvu čekal nějakou méně
akční, více špiónskou nebo dokonce stealth hratelnost, bude zklamán. Průměrný příběh se utápí v repetitivním a dementním střílení do všeho, co se hýbe
a multiplayer v ničem nepřekonává loni vydaný Modern Warfare 2. Jak pravděpodobně víte, vydavatel
této hry, Activision, rozdělil práci na této sérii do
dvou vývojářských týmů, aby mohl každý rok vydávat nové Call of Duty a rýžovat na tom dvakrát
tolik peněz. Není snad třeba dodávat, že kousky původních vývojářů z Infinity Ward jsou vždy o třídu
25
výš, než práce Treyarchu, který vyvinul např. právě
nové Black Ops. Jenže začátkem léta byli kreativní
vedoucí IW vyhoštěni kvůli osobním sporům a za
nimi odešel prakticky celý tým. A Treyarch je evidentně nahradit nedokáže…
Zelená je tráva>FIFA 11 se nepochybně povedla:
Čížek právě skóruje...
foto: screenshot ze hry P. Čížka
Skvělá grafika, vynikající fyzika míče či reálnější
pohyb hráče po hřišti dělají z tohoto kousku jasnou
koupi pro každého fotbalového fanouška. Na tom už
nic nezmění některé nedostatky, jako vyšší hardwarové nároky nebo přehnaný důraz na psychiku vašeho týmu. Naproti tomu nový Pro Evolution Soccer
(PES) s novým systém nahrávek (který vás stejně
často naštve, jako potěší) nepřichází s ničím nějak
extra. Je to dobrá hra, která za rok udělala poměrně
slušný pokrok, ale FIFA je na úplně jiné úrovni.
Klasika žije>Diablo III je ve vývoji už od roku 2002
a pořád se mu nechce na svět – v Blizzardu mají na
všechno dost času (vzpomeňte, jak dlouho jim trval
Starcraft). Blizzard představil nové povolání: Demon Hunter, tedy bojovníka na dálku, který představuje takového sexy kladného záporáka (či spíš
záporného klaďase). Další důležitá, odhalená věc
jsou runy, tedy další systém pro vylepšování postavy.
Šéf vývoje Jay Wilson, který se během prezentace
oháněl samými cool čísly, se nechal slyšet, že každé
povolání bude mít k dispozici 96 886 969 344 (asi
deset miliard) možností, jak runy investovat do své
postavy. Hmm, uvidíme.
V Age of Empires online dostanete možnost spravovat svou vesničku, která se postupně vyvine v impérium. Vše bude probíhat v reálném čase, tzn. i když
zrovna nebudete hrát (viděl bych to na něco mezi
AoE a Travianem).
Mám říct vtip?> No dobře: Gothic IV je bez váž-
26
nějších bugů! A on to dokonce není vtip, opravdu
to tak je. Na herním obsahu se ale docela podepsala
změna vývojáře, která proběhla po vydání třetího
dílu. Ten čtvrtý mnohem více připomíná jakýsi mix
mezi akční mlátičkou typu X-Blades či DMC a RPG
typu Gothic nebo Oblivion. Je to pořád dobrá hra
s dobrými dialogy, navíc je bez výraznějších bugů,
skutečné pokračování Gothicu to ale není. To totiž
vyšlo už loni: vydali ho vývojáři prvních tří dílů (Piranha Games) a pojmenovali ho Risen (na značku
Gothic nemají copyright). Fanouškům RPG proto
radím dívat se tímto směrem.
Formulky!> No jo. Nebudu vás napínat, první povedené F1 závody jsou na světě. To nejlepší, co hra
nabízí, je asi mód kariéry, kde se stanete závodníkem F1. Kariéra zahrnuje začínání od píky v monopostech, které obsazují poslední místa v závodech,
až po hvězdné výkony třeba ve Ferrari. Atmosféra
kariéry je skutečně skvělá a máte pocit, jakobyste
oním závodníkem byli. O to víc je škoda některých
chyb, jako třeba nevyvážené obtížnosti.
Děkuji za pozornost, přátelé moji, pro tentokrát to
bylo vše. Mějte se fanfárově a u příštích her nashledanou!
ŠACHOVÝ
KOUTEK
mARTIN ROSOCHA
Milí luštitelé šachových hádanek, ta z minulého zněla takto: „Šachy přes den, dáma v noci!“ Neřekl ji
nikdo jiný, než slavný Vlasta Burian. Správnou odpovědí se k ceně, virtuální cestě na Kiribati s mým
pseudoodborným výkladem, dobral Šlesvik von
Holštýn. Úkol pro toto číslo je snadný: Kdo je černý
král a jakým tahem se chystá matit? Odpovědi zasílejte na adresu [email protected].
ROZHOVOR
S MONARCHOU
-elle- & -shos- zpovídají honzu valentu
Přinášíme
Vám exkluzivní rozhovor se
studentem VI.
ročníku Janem
„Žalim“ Valentou, který se vyznačuje převážně svojí touhou stát
se monarchou. Dopodrobna se zajímá o středověk,
dokonce čte knihy napsané v tomto období (např.
Píseň o Rolandovi) a my jsme se ho zeptaly na několik otázek ohledně toho, jak by si představoval své
království.
Proč by jsi chtěl žít právě ve středověku?
Fascinuje mě rytířství a zajímám se o středověké
dějiny.
Co by jsi udělal jako první, kdyby ses stal králem?
To bych určitě hned někoho popravil a pak bych udělal hostinu.
Podle jakých kritérií by sis vybíral svou budoucí
královnu?
Určitě podle krásy a taky nejspíš ještě podle rodu,
ale vzhledem k tomu, že já bych zakládal svůj panovnický rod, tak ona by mohla taky... Ale ne, měla
by být urozená.
Jak bys řešil problém s nenarozením syna?
To bych se musel furt snažit ... a nestraš mě! Už
takhle brzo mít představu, že bych neměl syna! Hodně depresivní.
V jaké zemi bys chtěl vládnout?
V Čechách!
No ale určitě by sis chtěl rozšířit území, ne?
Časem ano.
Byl bys král liberální nebo bys nastolil tvrdý režim?
Já jsem hrozně konzervativní! Určitě bych udělal absolutní monarchii.
Jaké bys vyznával náboženství?
Nejspíš křesťanství.
Nechtěl bys založit vlastní církev?
Ne! Nechtěl!
Které bitvy by ses rád zúčastnil?
To je strašně těžké. Přemysl byl na Moravském poli,
tak tam.
Chtěl bys jako vládce mít svůj vlastní harém?
Harém? Néé, já bych byl křesťanský panovník. Na
druhou stranu by to chtělo nějakou konkubínku,
kdyby se mi se zákonitou manželkou nenarodil syn,
takže něco vedlejšího, takové veřejné tajemství by
to bylo.
Vysvětli laikovi, v čem je LARP tak dobrý, a proč
ho zkusit? (live action role-playing game = hra
živých lidí v přírodě, může jít o představení, bitva
s dřevěnými zbraněmi, viz. youtube.com)
Laik by určitě měl roli vesničana, kterému bych vyplenil jeho osadu.
Ale v čem je to dobré?
Tak je to určitá příležitost, jak ze sebe dostat agresi
šermováním, což je dvojité plus. Navíc se vžívám
do role rytíře a to mi opravdu sedí. Ale odpustím si
poznámku o spanilé panně, kterou bych chránil.
Máš některého z historických panovníků jako
svůj ideál?
Tak samozřejmě by to měl být Přemysl II. Otakar, to
je taková klasika. Ale jinak bych se nebránil ani Janu
Lucemburskému a Vratislavu I.
Který legendární meč, bys chtěl mít ve svém
vlastnictví?
No přece Durendal!
A co to je za meč?
Byl to vlastně meč Rolanda, to už samo o sobě něco
vypovídá.
Chceš dodat něco na konec, nějaké poselství?
Tak panoše už mám (pozn. red.: je to Adam Prášil),
toho nesháním. Takže ti, kteří přežijí můj nástup na
trůn, tak je pozvu na hostinu, ale jenom takový výběr, ne zas všechny.
Valenta I., z vlastní vůle král...
foto: archiv J. Valenty
27
O
CHLEBU, VODĚ, RYBÁCH A KOSTELÍCH
-adýčtuV minulém školním roce jsem
pod dojmy návštěvy Izraele
napsal článek, který se pokusil srozumitelně shrnout historii Židů. Vzhledem k mému
zájmu o danou problematiku
a hlavně díky kladným reakcím, které se objevily po vydání textu, bych v tuto chvíli
28
rád navázal.
Na úvod ovšem zodpovím otázku z předešlého článku: „Víte, kdo jako první poskytl zbraně Izraelcům?“
Je to Zbrojovka Brno, tedy ještě demokratické Československo. Dodávka zbraní, kterou si David ben Gurion (budoucí premiér Izraele) objednal na konci roku
1947, byla ilegální, protože porušovala dohodu OSN
o vzniku nezávislého židovského státu. Zbraně do
země byly dopravovány po vodě, což přineslo mnoho
komplikací, neboť v té době území patřilo pořád ještě
pod britskou správu, tudíž kolem celé Palestiny byla
námořní blokáda. Pokud mám správné informace, tak
se celkový počet pušek dopravených do Svaté Země
(z tehdejšího Československa) vyšplhal až na cifru
10 000.
Blíží se Vánoce a vzhledem k faktu, že v Izraeli se
nachází mnoho svatých a pro křesťany důležitých lokalit, rád bych je v předvánočním čase zmapoval a
popsal.
Při toulkách Palestinou narazíte na spoustu neznámých kostelíků, kaplí, nebo posvátných míst. Začněme ale popořádku.
Jeruzalém, město tří náboženství, je pro křesťany, jak
jistě víte, důležité především proto, že zde byl ukřižován Ježíš Kristus. Ostatky Krista a jiné artefakty
se dnes nacházejí na místě zvaném Golgota (lebka),
kde na památku usmrcení „vykupitele“ nechal postavit Konstantinus I. Baziliku Svatého hrobu, která leží
uvnitř impozantních Jeruzalémských hradeb v křesťanské čtvrti (jedna ze čtyř částí Starého Jeruzaléma).
Východně od hradeb se tyčí Olivecká hora, jeden z
mnoha vrcholků jeruzalémských. Na její jižní části se
rozprostírá židovský hřbitov a na úpatí tohoto „vršku“
stojí Kostel všech národů, kolem něhož se nacházejí
Getsemanské zahrady, tj. místo, kde se údajně Ježíš modlil a připravoval na zatčení a ukřižování. Za
zmínku stojí, že v zahradách rostou staré olivovníky,
které prý pamatují Krista.
Na jih od Jeruzaléma se mezi kopci krčí malé městečko, svým příběhem pro Vánoce nejdůležitější. Betlém (dům chleba), rodiště Ježíše Krista. Všichni znáte
legendu, která se váže k narození „Ježíška“, ale jaká
je situace v Betlémě dnes? Před válkou o nezávislost
(1948) OSN rozhodlo, že město bude pod dohledem
spojených národů, což mělo zajistit Betlému status
neutrality. Po válce se města zmocnila arabská legie
a pod „nadvládou“ zůstala až do roku 1967, kdy izraelská armáda přebrala v Betlému iniciativu (vtrhla
a zabrala). Nejdůležitějším datem je rok 1995, kdy
Betlém připadl
Palestinské autonomii. Dnes se dostat do Betléma je
čin heroický a vyžaduje mnoho trpělivosti a shovívavost vůči izraelským státním orgánům.
Opusťme Betlém a navštivme domov rodičů Ježíše
Krista, tedy Nazaret. Toto starobylé město, kterému
vládne Bazilika Zvěstování (místo, kde podle Nového zákona archanděl Gabriel oznámil Marii, že porodí Ježíše), je „hlavním“ městem severní části Izraele,
kterému se podle velkého jezera, ležícího v tomto
území, říká Galilea. V současné době plastů a automobilů žije v Nazaretu početná muslimská komunita.
Arabští křesťané, kteří obývali pro ně svaté místo ještě před válkou o nezávislost, se museli smířit s přistěhovalectvím muslimů po roce 1948.
To velké jezero, na které jsem narážel, se jmenuje Galilejské. Kolem jezera se nachází mnoho posvátných
míst a kostelíků. Mohu jmenovat například Kafarnau, kde Ježíš zázrakem nakrmil tisíce poutníků pouze pěti chleby a dvěma rybami (zázrak na Hoře). Bylo
by nesprávné nezmínit se o řece Jordán, který vytéká
z jižní části jezera a vede svým úzkým korytem vodu
až do Rudého moře. Měl bych dodat, že v Jordánu,
byl křtěn Ježíš Kristus.
Obyčejná fotografie zázračné hory
foto: google
Pokusil jsem se vyjmenovat nejpodstatnější a především zkušeností prověřená místa Palestiny, které mají
vztah ke křesťanství.
Otázka na závěr a na zamyšlení zní: „‫הבושח תדה םאה‬
‫“?ךל‬
DEKAHOVOR S LENKOU JANOVSKOU
-AKO-
Na mém stole španělskou vesnici nehledejte...
foto: Kristýna Vojtíšková
Pro další díl našeho tradičního dekahovoru jsme si
vybrali šaramantní učitelku češtiny, španělštiny a
angličtiny Lenku Janovskou. Denodenně inspiruje
svým osobitým přístupem své žáky a my doufáme, že
vám rozhovor s ní udělá radost.
Čeština - angličtina - španělština (na první dobrou) film – cokoliv od Jiřího Menzela; Snídaně u Tiffanyho; Vicky Cristina Barcelona
kniha – Doktorka z domu Trubačů; Shakespearovy
Sonety; Dům duchů
město – Praha; London; Barcelona
osobnost – Květa Legátová; Lenny Kravitz; Isabel
Allende
Co máte nejvíce ráda ze španělské kultury?
Jednoznačně jídlo přesně vystihuje povahu Španělů. Je jedinečné, originální, pálivé, sladké, voňavé,
šafránové, bezchybné. Neznám větší pochoutku než
domácí paellu, s klobáskami, rajčaty, paprikou, kvalitní rýží, česnekem, fazolemi a šafránem. Nic těžkého, ale ta chuť, božská...
Co právě čtete?
Právě jsem dočetla knižní
novinku Hypnotizér, čeká
mě Anna Karenina (prošla
mými emocemi již 12x)
a určitě něco v originále,
zřejmě White Teeth od Zadie Smith.
Jak vidíte budoucnost
překladatelů? Anglicky
přece dnes už umí skoro
Rodinný miláček Cairo
foto: archiv L. Janovské
každý a kdo ne, tomu to přeloží počítač.
Já bych se o překladatele nebála. Anglicky sice umí
skoro každý (alespoň se to tvrdí), ale lidem obecně
chybí píle, snaha, dychtivost, kuráž, jazyková vytříbenost, a to jsou podle mne kvality dobrého překladatele. Myslím, že takový překladatel se může směle
vrhat do tajů a hlubin cizích jazyků, aniž by se musel
bát o svou budoucnost.
Nějaký vzkaz pro čtenáře našeho časopisu, tedy
především studenty?
Za tuto otázku děkuji. Sama jsem prošla mnoha typy
vzdělávání, učila jsem se i učila, a chci Vám říct:
pracujte, chtějte, nenechejte se odbýt, když někdo
tvrdí, že něco nejde, buďte empatičtí, naslouchejte
druhým i sobě samým, buďte hrdí na sebe i na zemi,
ve které žijete, nezapomínejte na ty méně šťastné
a jděte životem s pokorou, ale vždy s hlavou hrdě
vzpřímenou!
Jak je vůbec možné učit, překládat a dodělávat
vysokou školu zároveň?
Možné to je a není na tom nic překvapujícího. Spousta mých kolegů a Vašich učitelů je na tom podobně.
Připočtěte k výčtu aktivit ještě každodenní dojíždění,
opravy písemek, hodiny příprav, starost o domácnost, sport, kulturu apod. A máte život obyčejného
českého učitele
Georgia, USA, 2002
foto: archiv L. Janovské
Kde je vám, světoběžníkovi, nejlépe?
Ta místa jsou tři. První je v mém rodném městě, Táboře, kde mám rodinu, přátele, vzpomínky...
Druhým je jednoznačně Praha, stačí si koupit kávu
(Starbucks, díky!) a jen tak jít, vždy objevíte něco,
co jinde nenajdete... Třetím je Londýn. Znám ho jak
své boty, ale nikdy mě nepřestane udivovat a ohromovat.
29
Co děláte nejraději?
Protože jsem narozená ve znamení raka,
je pro mne na prvním
místě rodina. Za tu
bych opravdu skočila
do ohně. Proto jsem
stálou účastnicí rodinných oslav a utrácím horentní sumy za
telefon. Nedovedu si
život představit bez
literatury,
cestování, hraní stolních her,
pití kávy, nakupování,
Smějte se, radujte se a užívejte si!
vaření... Nesmím zafoto: archiv L. Janovské
pomenout na divadlo, kino, výstavy, řízení auta... V
neposlední řadě mě baví moje práce. Klišé? Ani ne.
Moje koníčky se staly mým povoláním i posláním,
to je krásné naplnění jednoho života.
Jak je pro Vás důležitá móda? Všímáte si, jak se
oblékají současní studenti? Co říkáte na novou
rubriku GYMu „Módní policie“?
Móda je pro mne, jako pro každou ženu, důležitá.
Baví mě sledovat módní trendy, ráda pozoruji, co
nosí mé okolí, studenty nevyjímaje. Dnešní móda
je pestrá, je z čeho vybírat. Bohužel je v Čechách
enormně drahá. I proto si užívám cesty za hranice,
prostě ráj. Nová rubrika mě oslovila, jen tak dál,
ráda budu hodnotit s Vámi.
Je Vám španělská nátura něčím blízká? Jestli ne,
tak jaký jiný národ je Vám blízký?
Španělská nátura ani ne, jsou na můj vkus příliš líní a
ukřičení. Poslední dobou mě to čím dál víc táhne na
sever, do Švédska konkrétně; jejich historie, tradice,
kultura, svéráznost a jistá tajuplnost mě fascinuje a
připomíná mi, že by to chtělo koupit letenky a prostě
vyrazit poznat neznámé. Děkujeme za rozhovor!
CO SE DĚJE V ŘEDITELNĚ?
30
-TEZADveře se otevírají a já se zvedám z pohodlného
křesla před nimi. S potěšením si uvědomuji, že pode
mnou už neskřípe tak jako minule. Za okny zima
převlékla krajinu do sněhového pláště a protože paní
ředitelka jde s dobou, i ona se rozhodla „změnit barvy“. A tak se řízením osudu ( a paní ředitelky) ocitla
tato křesílka a stoleček na chodbě, zatímco jejich
místo v ředitelně zaujala kávově bílá křesla a pohovka, odstínem ladící s potahem židlí. Jen ten hrníček
na stole připomíná, že i zdánlivě měkké lože školství
je někdy pěkně silná káva.
„Všechno je to o penězích.“ Jako bych slyšela hlasy shůry posílající si ta slova jako africké tamtamy.
„My jsme ale v Česku!“ zděsím se, když se dovídám,
že peníze od ministerstva školství na přímé náklady
na čtvrté čtvrtletí obsáhly prázdnou množinu. Její
definice však naštěstí byla neúplná, a tak se k nám
dostalo alespoň 11 tisíc, kterým vděčí např. žáci
tercie za nové učebnice španělštiny. Jak potvrdila
nedávná stávka státních zaměstnanců, ne všichni
však dokáží být vděční za to, že něco mají. Poté, co
stát omezil financování učebních pomůcek, což se
projevilo na kvalitě studijních podmínek i výsledků,
dotkl se také nejcitlivějšího bodu většiny pracujících – platu. V naší škole však toho dne nechyběl ani
jeden z učitelů, za což může buď jejich skromnost
nebo nové anatomické židle, které byly pořízeny do
některých kabinetů.
Na rozdíl od ministerstva školství totiž naše gymnázium s penězi nejenže vystačí, ale dokáže je ještě
ušetřit. Alespoň pokud se jedná o peníze na provoz.
Díky nim bychom se měli v kabinetě biologie setkat s novými kontejnery a skříní na pomůcky, které
nahradí 32leté „pamětníky“. Vzhledem ke stále se
zvyšující životní úrovni, muselo vedení školy přistoupit k nákupu „nadstolních“ poliček do kabinetu
tělocviku. Zda-li se na nich dají dělat shyby, není
známo. Životní prostředí se zlepšilo i v (po)vrchním
kabinetu biologie, kde se díky novým šuplíkům konečně snížila míra entropie.
Aby tyto změny nezůstaly skryty jen rutinním návštěvníkům gymnázia, proběhl 23. 11. na naší škole
Den otevřených dveří. Na ten nás zvaly monitory v
některých autobusech, pyšnící se budovou a logem
naší školy na modrém pozadí. A jelikož doba a požadavky kráčejí stále vpřed, i my se brzy dočkáme
nové podoby školních webových stránek. Ale protože „modrá je dobrá“, půjde hlavně o změny obsahové, které provede vybraná firma Argon.
Vraťme se však z modrých výšek opět na zem a připomeňme si zdařilý ples oktavánů, mezi nimiž se
jako každý rok ozvaly tázavé hlasy směřující k ředitelně. Frekvence zvuku však byla přebita jasným
vyjádřením nejvyššího kmitočtu: „Naše škola nemá
živnostenský list na pořádání takových akcí a neprovozuje žádnou výdělečnou činnost, z níž by mohla
čerpat peníze na financování maturitních plesů.“ A
tak nezbývá než se spokojit s finanční pomocí Sdružení rodičů a složit hlavu na měkkých křesílcích,
která kdysi dělala společnost paní ředitelce, které
tímto děkuji za poskytnuté informace.
DRBY
-krutoprisnejhustodemonVítejte! Tak jaké jsou nejnovější drby? Stručně: sněhu jistě dobrá
je dost, naopak drbů je v tyto sibiřské časy věru málo. zpráva, ale to, co ji opravdu dělá zajímavou, je, že aby
S rozchody se doslova roztrhnul pytel, ale o těch se tamější žáci zabránili jejímu odchodu, složili báseňmi nechce psát. Nezbývá, než si jako mnozí ostatní …o kaktusu. Snad ani není třeba dodat, že to skončilo
v tomto předvánočním shonu povzdechnout - ještě totálním fiaskem.
nemám žádný dárek pro krutopřisnouhustodémonku,
nový šéfredaktor mě utlačuje (už si nemůžu psát, co ♥ Rostislav Linda ze VIII. chtěl být slavný (=být v drchci) a k tomu všemu mi došlo červené víno. Co do- bech), o což mě požádal i s doslovným zněním: „Jsem
dat? Veselé vánoce!
gay, nosím růžovou košili a pruhované růžové trenky.“
♥ Na věnečku svoje emoce nezvládnul opilý oktaván Přání mu tímto s radostí plním. Početné fanynky RosM.K., který se v šatně před asi padesáti lidmi obo- ti dodávají: „Stejně tě milujeme, skvěle tančíš!“
řil na L.P. ze septimy. Důvodem sporu zřejmě byla
domnělá SMSka, obsahující něco o tom, že je M.K. ♥ Jaro ještě ani zdaleka není, přesto dochází v profeděvkař. Nutno dodat, že i přes falešnou domněnku sorských řadách k nenadálému populačnímu boomu.
opravdu nebylo třeba mlátit Lukáše a vyhrožovat O panu Wernerovi všichni ví, ale informace o dalších
všem uklidňujícím okolo.
nastávajících otcích a matkách v kabinetech nahoře a
dole pro vás jistě bude nová.
♥ Vysvětlivka k Módní policii: Příkaz „Popravit!”
máte brát jako takový vtípek, prý...
♥ Kam jdou peníze z prodeje GYMu? Těžko říct, ale
Rosochovo nové rádio s 13000 stanicemi nebo pravi♥ Přichází zima, čas rozchodů. To potvrdil i pro ně- delná učitelská mecheche (rozuměj setkání po třeboňkteré nesmrtelný pár z kvinty. Naštěstí se podle nej- ských podnicích) by mohla být dobrá vodítka.
novějších zpráv rozhodli čelit kruté zimě teplem své
obnovené lásky.
♥ S alkoholem to přehání jistý student septimy, jemuž lásku neopětuje jeho vyvolená. Přátelé vzkazují:
♥ Pozornosti krutopřísnéhohustodémona dlouho uni- „Prosím, přestaň!“
kali sklepní pavouci T.P. z IV. a M.K. z III.
♥ Proč pan Sudický poskakuje po chodbách jako mla♥ Jednu kresbu ve sklepě zpestřil nápis vyjadřující ne- dý jinoch a proč hladí chlapce z prváku po vlasech?
smírnou lásku dvou lidí v septimě. :-* & ♥!
To se možná dozvíme, až mi jednou odpoví na e-mail.
♥ Operace studna, která měla hodně společného s jis- ♥ Maturák oktávy zanechal hluboký dojem na V. K.
tou členkou redakční rady GYMu nedopadla úspěšně. Alkohol pomohl skrývaným emocím vyplout na poTak už to s láskami přes internet bývá.
vrch (rozuměj hysterický záchvat). Jde zřejmě o neopětovanou lásku k M.L z V.
♥ Poté, co jí nevyšly plány s Němci, se J.P. z 2. rozhodla, že bude dělat sexuální průvodkyni nezkušeným kvartánům. Zatím jde jen o teorii.
♥ Děti Martina Kynického sledují Hannah Montanu.
Jejich otec se občas dívá s nimi!
♥ B.B. from VII. is in a relationship, thank you, facebook.
♥ BPI, nyní BPPI, získala další P do své přezdívky. ♥ O tom, že tlak z vyšších míst je mocný, by mohla
Ano, jde o označení pro člověka, který má rád půdu! vyprávět nejmladší angličtinářka na škole, nyní studující prevenční psychologii. Ať příště koukají sněžit
♥Jana Kalvasová skončila svůj úvazek na ÚMEZu, drby!
aby se mohla 100% věnovat práci na naší škole. To je
31
PLESOVÁ
MÓDA
-ELLE- & -SHOSfoto č. 1: Slečna
maturantka
má
vkus, to už všichni
víme. Její šaty jsou skvěle střižené, nápadité a přesto
jednoduché a nevtíravé. Yes!
foto č. 2: Faux Pas! Valím oči, klesá mi brada v němém úžasu a děkuju vyšším mocnostem, že jsem
tohle neviděla naživo. Popravit!
foto č. 3: Monarcha se opět projevil jakožto originální osoba. Oblek, klasika s úzkým proužkem (možná
by jen neškodilo povytáhnout kalhoty), bílá košile a
noblesně vypadající šátek místo kravaty. K vestičce
už ani není třeba sako, působilo by těžkopádně. Je to
jachtař! Jen tak dál.
32
kterak na ples
Ach, dlouho očekávaná plesová noblesa je opět zde!
Proto jsem se rozhodly tuto MP zasvětit maturitním
plesům.
Plesové trendy se mění rok od roku, v obchodech pořád lovíte nové a nové kousky různých střihů i barev.
Ale zajímalo Vás někdy, co nosili na plesy Vaši rodiče? Jaké šaty považovaly Vaše mamky za nádherné,
a co si vykouzlily na hlavě za účes?
Nyní je velmi
žádané obléci
si něco originálního v čem
nezapadnete,
ale tehdy trendy velely jasně!
Krásná dívka
musela mít na
sobě
dlouhé
šaty,
nejlépe
se spodničkou,
která průsvitala pod svrchní
mírně průhlednou
vrstvou
všemožných
barev, převážně pastelových.
Ovšem
čím
byste nejvíce
zabodovali, byly kanýry na šatech (pozn. red. - kanýr = nabíraný pruh
foto: google
látky). Ty mohly být okolo výstřihu, na rukávech či
dole na sukni. Vraťme se k těm rukávům. Dlouhé
nebo krátké? Na tom vlastně vůbec nezáleželo. Co
ale opět velmi poukazovalo na vaše znalosti z oblasti
módy, byl pas stažený látkovým páskem. A posuňme
se o kousek výše. Jak se naše ideální slečny česaly?
Tenkrát byste s žádným precizním drdolem nikoho
neokouzlili. Rozpuštěné vlasy, ať střižené na krátko,
po ramena či do půlky zad, byly to pravé ořechové.
Nyní nám zbývá doladit model o poslední detaily.
Páskové boty byly to jediné, co pro maturantky připadalo v úvahu, žádné lodičky s plnou špičkou. K
tomu ještě nějaký jednoduchý šperk, a můžete vyrazit na maturitní ples z 80. let.
Pro ty z Vás, kteří se v dnešní době chystají na nějakou tu Vánoční párty, či maturitní ples, přinášíme
opravdu velmi kratičké shrnutí toho, co na sebe.
Trendy velí jasně: černá, minimalismus, flitry a výrazné ozdoby hlavy. Ale koho to zajímá? Hlavně
buďte vtipní a originální! A rudou rtěnkou a černými
šaty nikdy nic nezkazíte.
A když Vás v těch nových deseticentimetrových
jehel už bolí nohy, netancujte bosé, ale přezujte se.
Stejně už to po půlnoci moc lidí nesleduje. A do otevřených bot se nenosí silonky! A
abychom nezapomněly, kozačky
jsou jistě báječná věc, ale rozhodně ne v kombinaci s krátkou
sukní a teplákovou mikinou (a už
vůbec ne na ples)!
EXPEDICE ŠTRASBURK
LUKÁŠ JÍLEK
Jednoho krásného pondělního rána se sešlo na autobusovém nádraží u tabulí v Českých Budějovicích 40 postaviček. Pravda, na šachy jich bylo trochu moc, ale na
cíl, výlet do Štrasburku (sídla Evropského parlamentu),
jich bylo tak akorát. Kdybychom se na ony postavičky
podrobně podívali, zjistili bychom, že několik postav
je nám známých z naší školy. Mezi těmito postavičkami jsme byli já a můj přítel Adam Prášil.
„Kdo jede do Štrasburku, za mnou, prosím.“ Tato slova
nás vytrhla z napínavého pocitu očekávání, který jsme
si krátili povídáním o záležitostech vezdejších. Začali jsme postupně stěhovat vše, co jsme měli s sebou.
Batohy, tašky, krosny a vybavení všeho druhu, zkrátka
to, co potřebuje návštěvník na úspěšné absolvování
výletu. Během sedmi minut bylo vše naloženo v autobuse, paní průvodkyně si zkontrolovala účastníky a
uvedla základní informace o výletu a mohli jsme vyrazit. Cesta nebyla zlá. Většinou vedla po dobře udržovaných silnících. Hlavně německé autostrády v tomto
vynikaly, české už tolik ne. Dvakrát jsme zastavili na
benzínových pumpách, abychom nabrali sil a koupili si
něco dobrého. Jedna byla v Česku (poblíž Rozvadova),
druhá byla v Německu (Forst u Bruchsalu). Mezi těmito dvěma benzínkami byl veliký, ale opravdu veliký
rozdíl. Hlavně v sociální vybavenosti. Sice jsme museli zaplatit 50 eurocentů, abychom mohli jít na WC,
ale dostali jsme poukázky, které šlo uplatnit v obchodě
podobně jako stravenky. Po německé zastávce na nás
čekal konečný cíl naší přepravy – Rammersweier u
Offenburgu.
K hotelu Rammersweier Hof jsme se dostali kolem
15.45 hodin. Po přesunu zavazadel na naše pokoje a
krátké regeneraci jsme se rozhodli absolvovat jeden
poznávací výlet do Offenburgu. Rammersweier je totiž od centra Offenburgu vzdálen, ačkoli se může zdát,
že je součástí města, asi 2,4 kilometru. A to jsme se
tam ani nedostali. Vrátili jsme se zpět do hotelu, kde
nás čekala příjemná večeře. Několik odvážlivců (mezi
nimi jsem byl i já)se vypravilo do pravé německé hospody, kde jsme za doprovodu místního sboru (složeného výhradně z penzistů) měli možnost poznat německé
lidové skladby. Když jsme se z hospody pakovali, tito
penzisté se s námi melodicky rozloučili! V Čechách by
tohle bylo naprosto nemožné. Kolem jedenácté jsme
všichni hluboce usnuli.
V Německu mají velice precizní opatření na zajištění
zdravého spánku. Jedna z mála věcí, která mě upoutala
nejvíc, jsou světlonepropustné žaluzie. Když se zatáhly,
nastala v pokoji tma jak v pytli.
Druhý den jsme vstávali tak, abychom stihli snídani v
7.00 hodin. Snídaně byla na české poměry velice bohatá. Dalo by se říct, že mě do jisté míry inspirovala. V
9.00 jsme odjížděli do Štrasburku. Cesta trvala asi půl
hodiny. Vystoupili jsme na jedné ze štrasburských ulic
a začali se věnovat pamětihodnostem tohoto krásného
města. Navštívili jsme místní katedrálu Notre Dame,
pak jsme měli asi hodinový rozchod. Během tohoto
rozchodu jsme se věnovali místním obchodům. Všiml jsem si jednoho problému – Francouzi totiž ignorují angličtinu. I přesto jsme se ale dokázali jakžtakž
domluvit, gesta udělala své. Na stanovené místo, kde
jsme se měli přesně sejít, dorazila pozdě jenom paní
průvodkyně. I přesto jsme se včas dostavili na stanoviště vyhlídkových lodí, které nás provedli po Štrasburku
z perspektivy jeho řeky. Loď se dostala i k budovám
Evropského parlamentu. Po této úžasné plavbě jsme
opět všichni nastoupili do autobusu. Když jsme vystoupili u Evropského parlamentu, spatřili jsme ho v
celé své kráse. Poté, co jsme vstoupili dovnitř, jsme
šli do poslanecké kantýny, abychom ochutnali místní
speciality. Po obdržení jídla (obdrželi jsme ho podobně
jako v naší školní jídelně, ale kulturněji) jsme usedli ke
stolu a kdybych měl tu chuť popsat, nestačilo by na to
celé vydání GYMu. Po obědě byla následující hodina
vyhrazena besedě s pány poslanci Liborem Roučkem a
Richardem Falbrem. Hlavní proud dotazů směřoval k
všeobecně známému problému s utajovaným projednáváním obchodní dohody ACTA, dále otázky směřovaly
k tématu návštěvy gruzínského prezidenta, který měl v
hlavním sále v poledne projev. Krátce jsme zapózovali
před objektivem francouzské fotoreportérky na místě,
kde je postaveno všech 27 vlajek EU.
Pak jsme přešli do divácké galerie jednacího sálu Evropského parlamentu. Přišli jsme do oválné místnosti,
která byla laděna do modrobílého designu. Posadili
jsme se, nasadili jsme si sluchátka od simultánního
překladače a poslouchali, co poslanci projednávají.
Poslanecký sál byl zpola prázdný, jednání se účastnili
pouze ti poslanci, jichž se jednání týkalo. Jednalo se o
plánech činnosti pro Komisi na příští rok.
Po této hodině jsme odešli do restaurace jménem Stará
Celnice na večeři. Opět byla výborná. Odjeli jsme do
hotelu.
Poslední den našeho výletu byl zasvěcen technickému
muzeu v Sinsheimu. Ale nepředbíhejme. Ráno po snídani jsme se začali stěhovat do autobusu. Po zhruba
devadesáti minutách jsme se dostali do Sinsheimu.
Muzeum bylo úžasné. Výstavní expozice zahrnovaly
automobily od druhé světové války až do dnešních
časů. Dva exponáty mě uchvátily nejvíce. Letadlo
Concorde a Tupolev, do nichž se dalo vstoupit a prohlédnout si je zevnitř. Po prohlídkách jsme absolvovali
další oběd. Po něm jsme nasedli opět do autobusu a
vydali se ke hranicím České republiky.
33
KULTURNÍ
JIHOČECH
-KRIS- & -AN.KAStejně jako v minulém Kulturelu, i
teď je jeho téma dáno geograficky. Naposledy jsme
pod vlivem dojmů z výměnného pobytu věnovaly
rubriku kultuře Německa. Aber jetzt, Wir Kommen
zurrück nach Süd Böhmen.
Kris Vám nejprve prozradí tajemství nočních Budějovic. Mladé jihočeské scéně se bude věnovat i
mimořádný dvojitý rozhovor. Může se zdát, že Jaroslav Seifert v Koutku poezie z jihočeského tématu
vybočuje, avšak pro třeboňáky budiž významným
faktem, že v místních lázních nacházel klid v dobách
největšího tlaku režimu. Dnešním číslem navíc startuje tutorial dvorní fotografky GYMu, Kris Vojtíškové.
Přejeme všem bílé Vánoce, kdo nemá sníh rád,nechť
si uvědomí, že zase roztaje! (A potom rozkvete jaro,
a vzplane léto, a opadá podzim, a napadne sníh, a
zase roztaje!, a rozkvete jaro, a…)
co s načatým večerem?
CK Solnice
Česká 66
Ceske Budejovice
Klub Velbloud
U Tří lvů 4
České Budějovice
Co stojí za poslechnutí:
V Třeboni, Táboře i Strakonicích, v jižních krajích, kde
vědí, co je to cmunda, pijí Budvar a kolo parkují do
kolostavu, překvapivě funguje, tak jako všude jinde,
nespočet lokálních kapel. Já si opět zahraji na seriál
„Sally radí“ a nabídnu Vám nějaké zaručené šlágry.
Strong coffee (funk-rock) viz. příští číslo
Fly fly fly (thrash-electronica) viz. příští číslo
Mellow power (indie-pop), Five second to leave (experimental-alternative), Manimal (experimental-violence), Veena (triphop-violence), Tosiro (screamo-post hardcore), Gaffa (punk-pop)
Kool-aid (triphop-violence), Petting zoo – (alternative-rock)
Dvojitý rozhovor: the pooh VS. vees
Pokud trochu sledujete jihočeskou hudební
scénu, museli jste někdy slyšet o kapelách
The Pooh a Vees. Kris a naše externí pracovnice Tereza Drábková si s dvěma fešáky z těchto perspektivních hudebních těles
připravily rozhovor. Stejné otázky, rozdílní
lidé. Neptají se na historii skupiny, původ
jejího jména nebo na jiné stereotypní otázky. I když se dotazy točí kolem tématu hudby, mají za cíl se pánům dostat pod košili,
odhalit informace, o kterých se nikde nedočtete.
34
Pokud večery netrávíte s kakaem za pecí a vyrážíte
za kultůrou, jako třeboňským vám většinou nezbývá,
než sebrat 5 lidí do auta a vyrazit z města. Čistě subjektivně si dovolím prohlásit, že není přívětivějšího
místa, než noční Budějce. Místní agentura Noise
Assault Agency Budweiss se kvůli nám, až po kolena brodí v bahně undergroundu a občas z těch okrajových vod přinese do budějovických klubů něco, co
máme rádi, at už jde o kapely profláklé nebo o ty,
kterým ještě teče mléko po bradě. Nejhezčího, múzu-přivolávajícího prostoru jste se mohli nabažit v
klubu Ck Solnice, který však nebude, od nového
roku, návštěvníky nadále hudebně vzdělávat, nýbrž
jen napájet a občerstvovat. Klub se naštěstí přesune
o dům dál, a to doslova. Ze Solnice to není daleko do dalšího hypocentra jihočeské rebélie, Mighty
klubu Velbloud. Zde si přijde na své jak punkáč, tak
akademik. Bandzone sice porodila již nesčetně experimentů a kapel, ale jen ti nejodvážnější, pakliže byli
místní, vylezli na podium klubu Velbloud a zadarmo
hráli, převážně kamarádům, a když měli to štěstí,
tak si tam někdy zahráli znovu. Kde asi měla kapela
Vees svůj první koncert? Na klubu je navíc nalíplá
výborná čajovna, určitě si tam, až vás pogo omrzí,
zajdětě na matté.
vees: Mates Doma mám cédéček spoustu, mám dokonce i pár
vynilů, ale hlavně se spoléhám na hudbu v digitální formě. Je to nejsnazší způsob, jak hudbu hledat a
objevovat. Zatím nejsem tak bohatý, abych si všechnu hudbu kupoval. Ale přál bych si, aby moje deska
jednou vyšla na vynilu.
Vybrala jsem si Matese, kytaristu z Vees. Už jenom Co si myslíš, že se z období tvého dosavadního žiproto, že se v poslední době nemůžu odtrhnout od vota uchová pro příští generace a stane se tak v
Led Zeppelin a právě Vees mi připomínají stará dob- podstatě legendárním?
rá 70. léta. A protože Mates zpívá na špičkách a jeho Hele, to je fakt těžký říct. Protože to prožívám, tak
účes je zaručeně 30 lét z módy, napsala jsem právě si to nemůžu uvědomit. Myslím si, že teď je takojemu. Dnešní indie hoši s falešnými brýlemi prostě vý stav hybernace, že nic legendární ani nevzniká. I
nezahrají pořádný rock´n´roll! 4.12. jsem Matese když třeba White Stripes budou jednou určitě legenvyzpovídala nad šálkem čaje v jednom budějovickém dární kapela, pokud už jí teda nejsou.
Nejhezčí female hudebnice?
baru.
Mates, František a Bernard. Tři kluci, kteří hledali Jeden čas se mi líbila zpěvačka z The Kills a svýho
něco víc, než jenom hraní ve svých kapelách lokál- času i zpěvačka z The Pixies. Než teda zestárla.
ních významů. A tak se po dlouhém tápání na poli Máš nějaké zvyky, rutiny, které pravidelně prohudebního showbyznysu (pro někoho 16, pro jiné i vádíš bez ohledu na souřadnice?
18 let) našli a založili hudební projekt beze jména a Já dělám spoustu věcí. Mám takový zvyk - dát si
konceptu. Záhy zjistili, že jimi vytvářené písně mají cigáro, když ráno vyjdu z domu. Jinak si to ale ani
neuvědomuju. Jo a taky tam napiš, že máme dvakrát
něco jako „ten správný drive“...
3 kluci, 3 bratři...od nepaměti spolu. Hodní syno- nebo třikrát týdně zkoušky s kapelou.
vé svých otců. Vzorní přátelé svých přátel. (zdroj: Stíháš chodit na koncerty? Na jakém si byl naposled a který stál za to?
http://www.facebook.com/veespolice)
Snažím se. Hodně chodím. Tady v Budějicích je
při klubu Velbloud taková Agentura - NAAB. Vozí
styl: indie-rock‘n‘roll
sem zajímavý kapely z celýho světa. Hodně noisomoje nejoblíbenější písnička: Catch the Moon
vý kapely. Do Prahy se na koncerty dostanu hodně
sporadicky. Společný koncerty mají tu výhodu, že
Na jaké hudbě jsi vyrůstal?
Převážně na tom, co doma pouštěli rodiče. Byli to nemusím platit žádný vstupný. No a naposledy, to
hlavně Beatles, americký folk-rock, taky jsem měl jsem byl včera na Sunsine v Martysu, ale trávil jsem
to převážně s nimi v backstagi, abych řekl pravdu.
období Nirvany, ale hlavně pak ty Beatles.
Sleduješ českou hudební scénu? Jaké české kape- Přišlo asi jen 30 lidí a já jsem taky šel po třetí písničce domů. Já tu jejich poslední desku asi radši ani
ly posloucháš?
Já to sleduju dost. Byla tu jedna skvělá kapela, teď nebudu komentovat. Ale je s nimi sranda :).
už teda neexistuje, ale jmenovala se -123 min. Pak Vycházel u vás na střední (pozn. red. : Česko-anjsou ještě dobrý The Pooh nebo Sunflower Caravan, glické gymnázium v ČB ) nějaký školní časopis?
ale už dlouho tu nebyla žádná kapela, která by mě Časák jsme měli, ale vycházel jednou do roka okopírovaný na černobílý kopírce. Myslím si, že prostě
nějak nadchla. Teď se těším na novou desku Luno.
Znáte se se Sičákem? Co si myslíš o kapele The chyběla banda nadšenců. Obsahově tam pro mě nebylo absolutně nic zajímavýho, občas rozhovor, ale
Pooh?
Nó tak kromě toho, že si myslím, že je to jedna z nej- většinou to stálo za hovno.
perspektivnějších českých kapel, tak musím říct, že Sleduješ na Vánoce pohádky? Jaká je Tvoje nejSičák je velký egoista. Terka si s ním užije asi hodně oblíbenější?
srandy a on určitě pak bude říkat, jak mám všechny Cože? Takový otázky jsem teda fakt nečekal. Sledoty odpovědi naučený :). Mejkap má na mě moc vyso- val jsem je, když jsem byl malý, moje taková nejký hlas, ale je s ním taky sranda. No a Tomeš, ten na oblíbenější byla Sám doma (smích). A nebo tam namě má zase moc hluboký hlas, ale je s ním nakonec piš, že moje nejoblíbenější pohádka je Dobrý voják
Švejk, tak.
taky sranda.
Kupuješ si ještě CD, popř. jiné hudební nosiče,
nebo se spoléháš jenom na internet?
35
the pooh: sičák
Proč jsem si vybrala zrovna kapelu The Pooh? Protože jsou to zabijáci, kterých nemáte nikdy dost.
Protože jsou třetí nejlepší kapelou v Kaplici a 28.
v okrese Český Krumlov! A taky proto, abyste se o
nich dozvěděli i vy! A tak jsem vyzpovídala Sičáka –
blonďatého zpěváka a kytaristu.
„Můžete nás buďto milovat, nebo s námi souložit!“
tvrdí o sobě mladá ambiciózní kapela THE POOH,
která působí na hudební scéně od roku 2005. Charakteristická je pro ně žánrová fúze, intertextualita
a velmi energická live show. Tvorbu THE POOH
formuje ležérnost, potměšilá žertovnost a ironie, ve
které se zrcadlí i hudební kořeny špinavých 90’s kytar (zdroj: http://bandzone.cz/thepooh).
styl: stoner rock
moje nejoblíbenější písnička: Hangeover Song
36
Máš nějaké rituály/zvyky, které pravidelně provádíš nezávisle na tom, kde zrovna jsi?
Pořád si kroutím piercingem. Ještě jsem nepřišel
na žádný kód či algoritmus, který by tuhle aktivitu
spouštěl nebo zastavoval.
Měli jste nějakou průpravu na svoje hudební nástroje, nebo jste si jen řekli: „Pojď, vole, budeš
hrát na bubny“?
Obojí je správně. Já se hlásil na střední pedagogickou školu. Na přijímačkách se mě ptali, zdali na
něco hraji a já se koukl kolem po různých nástrojích a řekl jsem, že na kytaru. Učitel po mě chtěl,
abych tedy něco zahrál a já mu odvětil, že tu nemám
svůj nástroj, že to prostě nejde. A jelikož jsem uměl
lautr uplný hovno a všechno si to vymyslel, musel
jsem se (i když nerad něco musím) na kytaru přes
prázdniny naučit. Nakonec jsem maturoval z klavíru
a tu dvojku, kterou jsem si odnesl, jsem měl jenom
kvůli tomu, že jsem pak na uklidnění zahrál maturitní komisi ten největší ultramegahyperemo song od
Zeppelinů na starou španělku. No a před nějakými
sedmi roky jsme si s klukama řekli, že by bylo dobrý
mít kapelu a dopadlo to přesně tak, jako jsi psala:
„Pojď, vole, budeš hrát na bubny,“ a ten vůl prostě
na ně začal hrát. Účinkovali jsme jako Pooh Nirvana
revival, až nás to v roce 2005 přestalo bavit a založili The Pooh. Kdo by byl řekl, že za pět let budeme
chlastat v bekstejdži s Green Day a Billy Talent a
vysvětlovat kytaristovi z Black Rebel Motorcycle
Club, že u nás se dělá rum z brambor.
Co si myslíš o Vees?
Myslím si o nich, že jsou teplí, ale respektuji je.
CD, gramofon a nebo už spoléháš jen na internet?
Postupně si rozšiřuji svoji sbírku vinylů o další poklady. Většinou se jedná o kapely, kterých si vážím
a které si poslechem opravdu užiji. Jinak pochopitelně novou hudbu tahám z netu. Mám pár oblíbených
blogů, ze kterých si denně tahám 2 - 4 alba čerstvýho
hudebního masa.
Tvoje oblíbená (vánoční) pohádka?
Já se o Vánocích koukám jen na amatérský péčko a
céčkový akčňáky.
Měli jste na škole školní časopis?
Na základce jsme jeden měli. Chameleon se jmenoval. Celá naše kapela do něj přispívala. Na střední
také jeden byl, ale už si nepamatuji, jak se jmenoval.
Do něho jsme myslím nepsal, poněvadž jsem byl
prokletý student s trojkou z chování.
Jaká je podle tebe nejhezčí female hudebnice?
Když jsme hráli s BRMC, bubnovala s nimi Leah
Shapiro, což je mimochodem i bubenice od Brody
Dalle a nám se všem líbila a moc jsme si přáli s ní
souložit, ale ona nechtěla. Jinak jsem třeba vždycky
toužil prozkoumat všechna tetování Shelly Brien,
nebo jestli se PJ Harvey holí.
Asi chodíš často na cizí koncerty - jaký ti v poslední době nejvíce uvízl v paměti?
Já na cizí koncerty moc nechodím, nebaví mě, když
na tom podiu nestojím já. Taky mě nebaví ty držky,
který člověk prostě potkává na každý „cool“ akci.
Buď teda chodím na akce, kde hrajou kamarádi, a
vím, že si to užiju. Např. pravidelný Rock & Roll
Parades v pražským Crossu, kde whisky teče proudem anebo jakýkoliv koncert Karla Kunrta, kde teče
proudem úplně všechno od nervů až po žížalu. Také
mě baví akce „Na Sedmičce“ a nebo si prostě vyjet ven, kde si člověk připlatí cca 500 Kč, ale za to
ho čeká kvalitnější performance, zvuk, atmosféra
a super dobrodružství. Naposled jsem si vyjel před
dvěma měsíci na Queens Of The Stone Age do Berlina, teď jsem se chystal na Gorillaz, ale neměl jsem
s kým.
Co jsi chtěl být jako malý? Traktorista? Princezna? Nebo už od samého počátku jsi snil o pódiu a
rock´n´rollu?
Pamatuji si, jak jsme v první třídě při výtvarné výchově měli nakreslit, čím bychom chtěli být, až
budeme dospělí. Nakreslil jsem brutální stage a na
něm chlápka s knírkem, protože jsem žral v tý době
QUEEN. Na brutálních stagích občas hrajeme, knírek zatím nepláuju. No dobře, moc mi to neroste.
GIMP TUTORIAL NO-KRIS.1
Téměř se mi nestává, abych uveřejňovala svoje fotky, aniž by prošly alespoň minimální kosmetickou
úpravou. Docela úspěšně tím zamaskuji, že můj
foťák je ve skutečnosti jen na 3 šroubky. Pokud
také nejste vždy spokojeni se snímky, které přece ve
foťáku vypadaly tak skvěle a teď jsou celé do zelena
(!), nebo si jen rádi hrajete s grafickými editory, ve
snaze objevit,co všechno „to“ dokáže, zkusím vám
posloužit mou novou subrubrikou. Vžiju se do role
mentora a v gimpu, protože ten je přístupný úplně
všem, budeme čarovat.
Vintage look
Vintage look, takhle vznešeně to nazývají tutoři na
internetu. Vše co vám můžu nabídnou je, že vaše fotka dostane trochu teplejší barvy, jako kdybyste se na
ní dívali přes růžové brýle.
1. Do gimpu přetáhneme požadovaný obrázek. Celé
kouzlo spočívá v manipulaci s nástrojem: křivky,
který si laskavě vyhledáme na kartě: Barvy.
2. Překvapivě vyskočí okno s křivkami. Vedle hlavní, RGB křivky máme možnost manipulovat s červeným, zeleným a modrým kanálem. Nejprve nastavíme kanál červený. Budiž.
3. Pomocí bodů křivku vytvarujeme do podobného
tvaru. Chci upozornit, že následující úpravy se budou lišit fotku od fotky. Já mám například přepálené nebe, tudíž nemůžu posunout s horním koncem
křivky nikterak dolů, aby mi obloha nepřirozeně nezmodrala. Posunutím dolního konce křivky na první
linku mřížky docílíte částečného „zčervenání“ tmavých plošek fotky. Už cítíte to retro?
37
4. Pokračujeme modrým kanálem. Tady si
můžeme dovolit křivky roztančit. Opět nastavíme (přibližně !) podle vzoru. Fotka nám
zmodrá a trochu zežloutne.
5. Se zeleným kanálem opatrně. Nic se nestane, pokud ho necháte netknutý Když už,
opatrně jím vyvážíme zelené a purpurové
plošky.
6. Hotovo. Pokud chcete dodat fotce starý nádech, pro začátek můžete přidat trochu šumu.
(Karta: Filtry -> Šum)
7. Enjoy!
PŘED
38
PO
KOUTEK POEZIE
BÁSEŇ JAROSLAVA SEIFERTA A PŘEKLAD mÍŠI ZAHRADNÍKOVÉ
Dnes máme v koutku poezie Píseň od Jaroslava Sei- časopisu GYM najdete v rubriferta. Každý ho zná jako jediného českého nositele ce PRO PŘÍŠTĚ novou báseň
Nobelovy ceny za literaturu. Méně lidí ale ví, že vy- k překladu. Vánoční prázdniny
růstal na Žižkově a nikdy neodmaturoval. Báseň do jsou ideální dobou pro intenzivní
němčiny přeložila Míša Zahradníková. Na stránkách setkání s poezií...
foto: wiki
Píseň
Das Lied
Bílým šátkem mává,
kdo se loučí,
každého dne se něco končí,
něco překrásného se končí.
Mit dem weißen Tuch winkt der,
der sich verabschiedet.
Da jeden Tag doch etwas endet,
etwas wunderschönes endet.
Poštovní holub křídly o vzduch bije,
vraceje se domů;
s nadějí i bez naděje
věčně se vracíme domů.
Die Brieftaube schlägt die Luft mit Flügeln,
nach Hause zurückkommend
Mit Hoffnung oder ohne
ewig kommen wir nach Haus
Šetři si slzy
a usměj se uplakanýma očima,
každého dne se něco počíná,
něco překrásného se počíná.
Spare doch deine Tränen
und lache mit weinenden Augen.
Da jeden Tag ja etwas anfängt,
etwas Wunderschönes anfängt.
foto: google
TO MUSÍTE
VIDĚT
to musíte vidět
Mates, Vees: Určitě bych doporučil Jihočeský divadlo. Je to kvalitní divadlo, kvalitní soubor. Každý si
tam přijde na svý. Teď se hodně těším na 15. prosinec. V Solnici bude hrát kytarista Zdeněk Bína a na
pomoc si vezme Honzu Urbance. A pokud do kina,
tak jedině do Kotvy, to je jediný kino, kam se dá
ještě chodit.
Sičák, The Pooh: Určitě byste mě našli rozteklého
u poeticky bizarních postav a ironického humoru
některého z filmů Wese Andersona. A hudba? V poslední době mi zní v hlavě noví Mini Mansions a
vůbec za celý rok 2010 mě nejvíce ovlivnilo album
Future Breeds od Hot Hot Heat
Eva Frantová, Ťahák: Nie je Facebook ako Facebook. Na to a ešte na všeličo iné som prišla po dvoch
hodinách pri filme, ponímajúcom
o tom, ako vôbec môžeme mať teraz 350 priateľov (a z toho väčšinu len virtuálnych) a navzájom sa
šťucha ť – Social Network. A viete
čo? Lepše ako ich stráviť pri Facebooku. Takto aspoň viem, že stačí
ukradnúť nápad(aj keď to v IT svete nie je nič nové,
však Bill Gates?!), tváriť sa, že ste z neho nepoužili nič (iba celkovú podstatu) a keď vás odsúdia z
plagiátorstva, stačí si zaobstarať len zopár dobrých
právnikov, keď už ste z toho podvodu toľko vyťažili. A aby som nezabudla, naučila som sa ešte niečo
– každý kto nedoštuduje Harvard, ale podarí sa mu
na ňom aspoň ukradnúť niečo podobne geniálne ako
Markovi Zuckerbergovi, je za vodou. Takže, moja
budúcnosť je vďaka tomuto filmu jasná, bodka.
39
PŮDA
TĚLOCVIČNY
-TTUž týden přemýšlím, jak se na tu tajemnou půdu
tělocvičny dostat, ale nic mě nenapadá. Dnes, v úterý 7.12 v 13:30, se to konečně dozvím! Pan školník
přichází na sekundu přesně, asi jako kněz na bohoslužbu. K mému překvapení míříme do tělocvičny
na ochoz . Vchod je opravdu tajný, pochybuju, že
si ho někdy někdo všimnul. Školník odklápí dvířka
ve stropě, staví žebřík a mizí v útrobách půdy. Už
chápu, proč tvrdil, že kdyby byla válka, schoval by
se právě sem. Tady vás jednoduše nikdo nenajde.
Statečně ho přes ozývající se strach z výšek následuji…údiv střídá překvapení, ocitám se v obrovské
místnosti připomínající bambusový lesík – tolik se
tu nachází vertikálních tyček.
Bambusový lesík vyplňující prostor velikosti cirkusového šapitó má zvláštní podlahu tvořenou pěnovou izolací. Chodit touto bažinou se smí jen po
dřevěných chodníčcích, jinak byste taky mohli propadnout. Uprostřed stojí mystický kvádr, o tom ale
později. Nás teď zajímají jiné geometrické tvary –
všude po půdě vyčuhují ze země krychle s víkem.
Po odklopení víka jedné z nich vám dojde, že se zde
Vaznicový ráj
foto: T. Tichý
40
skrývají světla osvětlující tělocvičnu - 400 wattové
žárovky, každá o ceně kolem 1000Kč. Když z krychle vyndáte i světlo, naskytne se vám unikátní pohled:
přes železnou mřížku vidíte kus tělocvičny hluboko
pod vámi. Prostě dokonalý úkryt na válku – vás nikdo nevidí, ale vy vidíte všechno. Myslím, že se tady
schovám taky.
Za zvuku tříštícího se ledu vypráví pan školník o
tom, jak to tady vznikalo. Když v roce 1997 byly
dostavěny dvorky uvnitř gymnázia, čekalo se, zda
přijdou peníze i na tělocvičnu. Naštěstí ano, a tak se
ke konci následujícího roku mohl Milan Liška natáčet, jak je střecha tělocvičny pokládána na to neuvěřitelné množství tyček. Přesto, že se tehdy prý pěkně
Kterak se šéfredaktor do pekla dostal...
foto: T. Tichý
prohýbaly, nyní spolehlivě nesou krov, střechu i velké množství těžkého mokrého sněhu. Architekt odvedl dobrou práci, ty nejtlustší trámy dal tam, kde je
největší zatížení, a tak se nemusíme bát, že nám při
cvičení spadne střecha na hlavu. To vše za lidovou
cenu 16 milionů korun.
Pokračujeme v prohlídce. Dřevěný chodníček končí
na druhé straně tajemného kvádru. Nachází se zde
krásný kovový komín, svým vzhledem připomínající raketu – jen odstartovat. Tudy se ven vypouští přebytečné odpadní plyny vznikající topením. Narozdíl
od nejvyššího komínu gymnázia (z kotelny ve sklepě), do tohoto žádné kavky nelétají. „A to je škoda,“
posteskl si pan školník. Až chytí další, dá si ji do
klece a bude ji tady chovat. Jméno není důležité, to
hlavní je, že bude maskotem GYMu!
Otáčíme se o 180°, jdeme zpět, abychom odhalili
tajemství kvádru zabírajícího tak čtvrtinu místnosti
o celkové ploše 480m2. Ano, jde o slibovanou VIP
kotelnu jen pro tělocvičnu. Je tady teplo a kotel tu
celkem příjemně hučí. Už jsem se rozhodnul, během
války si to tady zabírám, snad mi pan školník seshora hodí žebřík. Zpátky k topení: tělocvičnu vytápí
kotel o výkonu 125 kW. Důležitější ovšem je, že
se tu topí úplně jinak, než ve zbytku školy. Zatímco tam se o teplo ve třídách, kabinetech a chodbách
stará cirkulující teplá voda, zde má stejnou funkci
horkovzdušný agregát ovládaný hořákem značky
Weishaupt. Jde o důmyslný systém: několika větráky
ve stropu tělocvičny se dovnitř vhání teplý vzduch.
Ten přebytečný se díky moderní technice vhání opět
do kotle, aby počkal, než ho zase bude potřeba – tzv.
rekuperace. Vytopit takovou velkou místnost není
jen tak – zatímco dole může být 16°C (hygienické
minimum, zde se udržuje 18°C), nahoře může teplota dosáhnout až 25°C. Teplý vzduch koluje v určitých cyklech – není ekonomické, aby běžel kotel
Při podrobnější průzkumu kotelny naleznete mnohé relikvie. Nenápadná červená krabička může celé
topení resetovat , nádoba s olejem blízkým štětcem
slouží ke kontrole těsnění spojů. Zápisník, do kterého je nutno jednou za měsíc zapsat kontrolu všech
zařízení a inventář obsahující jen jednu položku –
hasicí přístroj.
kolísá v rozmezí 16-19 stupňů, což je celkem znatelný rozdíl. Větší ale nikdy nebude, to zajišťují tepelná
čidla nahoře a dole v tělocvičně. Na závěr k teplotám
přidávám jednu zajímavost. Tělocvikářům je zima,
pokud sedí u země, kde může být 16°C. Cvičícím
je vedro, protože se hýbají a také proto, že jsou ve
vzpřímené poloze, to znamená, že se nachází v teplotě kolem 18°C.
Tak, a to je o tomto zapomenutém místě (ani paní
ředitelka tu nebyla) všechno. Až půjdete fandit na
ochoz při vánočním turnaji, zkuste zabočit vlevo,
vyjít po schodech a podívat se nahoru na celkem nenápadné víko. Za ním se skrývá místnost, díky které
je vám při tělocviku teplo a kde se bude za války
schovávat pan školník. Ne že ho prozradíte!
Příště se podíváme na místo s pikantním nádechem
– luxusní učitelské záchody a snad zbyde místo i na
váhovnu. Soutěž na závěr: na http://www.casopisgym.cz v rubrice „aktuální číslo“ naleznete jistou
fotku. První, kdo vyfotí místo, odkud byla fotka focena a snímek pošle na [email protected], dostane
úžasnou cenu od GYMu a především kostru kavky
od pana školníka.
Všechny fotky z půdy na www. casopisgym.cz
Milí čtenáři, rád bych se s vámi v tomto etickém
koutku podělil o výklad sousloví „dobré mravy“.
Nevím, zda se vám někdy přihodila situace, kdybyste váhali, zda je nějaké konání v souladu s dobrými mravy. Představte si např. situaci, že přicházíte
pozdě do školy. Je to v rozporu s dobrými mravy?
Hledal jsem chvíli na netu, abych si potvrdil, že
dobré mravy mají být korekcí pozitivního práv, tedy
práv psaných. Chcete-li, tak se dá napsat, že synonymum pro dobré mravy je právo nepsané, případně se
ohnat známým a diskutovaným rčením, že je právo
minimem morálky, a ještě více diskutovaným, zda
je tedy morálka maximem práva. V tomto směru je
obzvláště zajímavé, jak se tyto dva pojmy střetávají
ve chvílích, kdy je třeba jednoznačně určit, zda se
jedná o něco amorálního, případně morálního (tedy
například ony zmíněné a pozdní příchody). Na řadu
přichází berla, jak už tomu v těchto chvílích bývá, a
vymýšlí zajímavý pojem, tzv. mimomoralitu (mimořádně zdařilé slovo, vycházející z anglického immoral). V případě pozdního příchodu je tedy možno z
hlediska vedení školy ohánět se školním řádem (pozitivním právem), byť jistě mnozí z vás na pozdních
případech až zase tak mnoho nemorálního nevidíte.
Je-li tomu tak, měli byste se ještě zamyslet nad sku-
-ROStečností, jak by tomu
bylo, kdyby pozdní
příchody byly amorální. Pokud je morálka
nadřazena právu, proč
dochází k trestu skrze
školní řád? Nu, právě
zde přichází mimomoralita, která obloukem
morálku obchází, a umožňuje tak právu prosadit se,
tedy potrestat pozdně příchozí. Zdá-li se vám to složité, pokuste se to převrátit; tedy představa, že pozdní příchod opravdu není nijak postižen ve školním
řádu, a že se spoléhá na morálku studentstva. Pokud
se při této představě usmíváte, pak jste právě kápli
na základní problém morálky. Oč je totiž slabší, o
to více si může uzmout, a také uzme právo. Když
to rozvinete do absolutní podoby, tedy že je vše pokryto právem, dostáváte diktaturu práva bez morálky.
Právě proto se právem nejčastěji ohánějí diktátoři, a
je celkem vedlejší, zda potom právu mnozí říkají
peudoprávo, protože princip je více než zřejmý... A
tohle je opravdu potřeba, milí studenti, uvědomit si
zavčasu, protože v takových časech jsou už potom
pozdní příchody opravdu dost vedlejší záležitostí...
pořád. To způsobuje, že teplota při zemi v tělocvičně
Když to tady nebue fungovat, dostanu v ředitelně kotel...
foto: T. Tichý
ETICKÝ POSTŘEH
41
NA
ZÁVĚR
MARTIN ROSOCHA
Opět vyšel Gym. „Zázrak,“ pravila na vydání
říčná redakční rada a ovívala se přitom diplomem
za třetí místo v celostátní
soutěži časopisů. „Neměli jsme ánunk, jestli je
Gym dost betelný, jestli
se nebudeme muset bočmenovat a vzít kramle při neúspěchu.
Když jsme dostali cetl za třetí místo, měli jsme z
toho augle pryč. Teď se můžeme camrat a hloupý
cancy hodit za kebulu. Už sa těšíme na ty čučky, až
se to domáknou všeci, co nás hamovali. Jak jim to
hókneme, tak z toho stopro hodí sranec, a my sa
budeme lochčit jak malí fóglové“ hodil do placu na
šlus gymácký šéffišál.“ Sprostá slova se neužívají, a
je jedno, jestli je to hantec,“ pokáral brněnskou mluvu Ámos. I zardili jsme se, ale nevyškrtli. Promiň,
Ámosi, pro tentokrát,“ omlouval redakci korektor.
„Tož, pro tuto chvilu to beru jako frk, ogaři, ale příšťa už by sa mi to eklovalo,“ ukončil rozhovor Ámos.
Mezitím proběhl první ples v Besedě. „Byl to fakt tanec,“ zhodnotil akci maturant D. „A co jiného by to
mělo být?“ zeptal se řečnicky ze záhrobí Jan Neruda,
a zmizel v rytmu čtverylky za sloupem.
Ve škole propukla populační exploze. „Je to divné,
nebo normální?“ chtělo by se komusi zeptat. p. Janů.
„Ano, rád bych si koupil Hatátitlu,“ odpověděl p. Dolejší na dotaz, zda uvažuje o koupi koně. „Mám z
toho hlavu jako kůň,“ komentovala tuto případnou
smělou koupi oře p. Janů. „Kdyby na to přišlo, a z
koupě sešlo, pak je zde ještě vizualizér,“ potěšila p.
Dolejšího I.Kubínová, která instalovala tento zázrak
nejmodernějších technologií ve sborovně. „A funguje to asi takhle,“ předvedla nám vzápětí v následujících šesti hodinách onu novinku, která činí z naší
školy druhé nejvýznamnější vizualizační středisko
po CERNu. „Mám-li to ve zkratce popsat, pak to
funguje,“ pokusil se pro čtenáře Gymu shrnout shrnutí redaktor ros. „Na mne je to i tak stále složité,“
přisadil si na chvíli zpoza sloupu se objevivší Jan
Neruda, „nejlépe být tak trochu zpátečníkem, pak
méně se rmoutíte!“ povzdechl si a dodal: „Do Vánoc coby kamenem dohodil, do Nového roku pár dní
už jen zbývá“. Pak paže rozhodil a volil slova uvážlivá: „Vaše škola krásnou je, a pokud bych snad ji
hodnotil, jen samá pozitiva.“ Škola, uslyševši tato
slova, utichla, a s ruměncem na fasádě zavřela brány
posledních dnů v roce...
Vysvětlivky ke komixu:
1. „Das ist mir keinen Pfifferling wert!“ = V němčině opisné vyjádření „tohle fakt nemá cenu“, přičemž
slovo Pfifferling vyjařuje lišku (houbu). Takže česky by to mohlo znít: „Tohle fakt nemá lišku...“
2. Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen = známý též jako baron Prášil. Synonymum pro vymyšlené historky...
42
ŠLESVIKOMIKS
INZERCE
• VYMĚNÍM!
Knihu Donalda Spota „Marilyn Monroe“ za jakoukoliv jinou (ako).
• Také se snažíte sehnat ORIGINÁLNÍ
dárky pro ženy či dívky? Dne 21.12.
(o velké přestávce před aulou) máte
možnost u mě nakoupit šperky všeho
druhu i stylu! V největší míře nabízím
NÁUŠNICE (50Kč) a NÁHRDELNÍKY (70Kč) - (drhané, recyklované,
tylové, drátované, papírové, korálkové,...).
PRO ZÁJEMCE TVOŘÍM I NA ZAKÁZKU-DO DRUHÉHO DNE! Lada
Klimešová 3.r.
• Daruji za odvoz vysloužilého dějepisáře a muskulaturózního angličtináře.
Utiskovaný zeměpisář .)
• Hledáme šílence, kteří jsou ochotni
mlátit se klackama, či vžít se do role
rytíře, a padnout za ochranu dobra,
případně slepě bojovat ve víře zla.
Klenot na závěr (autor: Lada Klimešová)
Pokud máš chuť odreagovat se tímto
způsobem, přidej se k nám, příznivcům larpu (dřevárny).
Ohledně informací o chystaných akcích nebo doporučení zbraní kontaktuj
Honzu Valentu nebo Fanyho Válka
(VI.)