Zde - Modlitby matek

Součást Komunity SOLACE
Modlitby matek
Zpravodaj pro ČR • prosinec 2014
Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně;
staň se mi podle tvého slova.“
(Lukáš 1, 38)
71
Modlitby matek
Milé sestry v Kristu, pokoj a radost!
Ať už se nacházíme v kterékoliv části roku, ale před Vánocemi zvláště, nenechme si vnutit, co a jak ještě musíme
udělat, abychom byly dokonalé. Dokonalá matka reálně
neexistuje. Naštěstí dokonalost matky před Bohem se měří
jinými mírami než prototyp dokonalé ženy dnešního světa.
Dovolme si být něžnými, milujícími a „nemoderními“ ženami. I když se nám může zdát, že na nás dotírají povinnosti ze
všech stran. Zkusme se upřímně zamyslet, kolik povinností
jsme si naordinovaly samy za účelem spokojenosti někoho
a kolik jich je skutečně nutné udělat. Když se upřímně zamyslíte, musíte přiznat,
že jde v mnoha případech spíše o naši osobní spokojenost. Je skutečně nutné, aby
bylo napečeno tolik druhů cukroví? Je nezbytné vidět 1465. díl dalšího nesmyslu nabízeného v TV? Je potřeba, aby bylo beze zbytku uklizeno nebo zkrátka jen
uklizeno? Kolik času zabere přehnané nakupování dárků, výzdoba a jiné „nutné“
nezbytnosti?
Největším darem od nás pro naše rodiny je teplo domácího krbu, které sálá,
i když není „dřevo“ a venku je zima. Maminky, dobíjejme své baterie tak, abychom
byly připraveny dávat především jako ženy a matky. Posilujme naše mateřství
a ženství. V čem je naše síla? V důvěře v Boha! Odevzdání je vhodným prostředkem k tomu, aby se z nás staly ženy usměvavé, a ne uštvané, radostné, a ne naštvané, svobodné, a ne svázané a také schopné prvotní lásky, a ne zahořklé. Zkusme
v duchu nabídnout dvě tyto ženy našim mužům a dětem. Kterou by si asi vybrali?
A co víc, jak je leká a mnohdy i zraňuje ta „druhá“ varianta.
Maminky duchovní i fyzické, prožijte s Marií o těchto Vánocích hloubku skutečného odevzdání. Maria řekla tolik známé „Jsem služebnice…“. Být služebnicí
není být nesvéprávnou bytostí, které dělá, co může, a stejně to stále není dost. Být
služebnicí je svobodné rozhodnutí zralé ženy, která poznala svou cestu. Vy, které
máte radost z toho, že z vás Bůh učinil svůj nástroj podle své, nikoliv podle vaší
vůle, děkujte mu stále za to, že to víte, že jste poznaly, kde je vaše pravá cesta. Vy,
které toto poznání nemáte, jednoduše se modlete, aby vám Duch svatý vnuknul
touhu po úplném odevzdání. Veronika nám při setkání v Anglii řekla: „Když jsme
100% odevzdané Bohu, Duch svatý v nás způsobí, že obyčejní lidé mohou dělat
neobyčejné věci.“ Bůh si vybírá mezi obyčejnými lidmi, mezi těmi, jejichž srdce
je otevřené. Nesnažme se být komplikované, ať nás může Bůh utvářet a měnit. Tak
skrze nás změní i to, co jsme pokazily, nedokázaly či neučinily. Může pak změnit
ty, o jejichž spásu nám jde především, ale bude měnit i ty, kteří jsou kolem nás
2
Úvod
v každodenním kontaktu a s kterými máme třeba nějaký nevyřešený problém. My
některé věci neumíme vyřešit. Spravedlnost je v tomto světě těžko dosažitelná, ale
budeme-li Bohem proměněni, pak On skrze nás bude proměňovat svět. Bůh nás
uschopní pro evangelizaci. A spiritualita odevzdání evangelizační je. Reálná válka
ve světě skutečně začíná nepokojem v našich rodinách.
Přijměme o těchto Vánocích dar od samotného Boha. Jsem přesvědčena, že
bude velmi potěšen. Tím darem je proměna nás samotných. Přijetí daru znamená
otevřít svá srdce v prostotě a jednoduchosti. Nic neplánujte, jen se nechte krok
za krokem v trpělivosti vést. Chudoba není na překážku, naopak Betlém je toho
důkazem. V 1. listě Timoteovi se píše o ženě: „Spasena bude jako matka, jestliže
setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti.“ Ať se tak stane i vám!
V modlitbě zůstávám
Markéta
*Na titulní straně je Milostný obraz Panny Marie z roku 1710 v Provodově u Zlína
3
Modlitby matek
Bůh na mne myslí, je na cestě ke mně...
Bůh na mne myslí.
Bůh mě hledá.
Bůh je na cestě ke mně…
Cesta je dlouhá.
Bůh vyšel ze svého nedosažitelného světla.
Šel k prorokům a vešel do jejich slov…
Vešel do života vyvoleného národa.
Šel do základu lidské přirozenosti a vešel do lůna Panny:
stal se člověkem v Ježíši Kristu.
Přišel na tento svět.
To není obraz. Za tím je dlouhá cesta.
Tato celá cesta nebyla jen „k lidem“, nýbrž ke mně.
Proroci, židovský národ, dějiny od pádu Adamova až k plnosti časů
- těmi všemi přichází Bůh až ke mně.
Na mě hledí Kristus.
Přichází za mnou skrze své zjevení, skrze svou činnost, skrze své slovo.
A tím to ještě nekončí…
„Pane, nedopusť, abys šel za mnou nekonečnou cestou až z hlubin své nedosažitelnosti, celým stvořením a svatým Písmem. A když už zbývá jen jeden krok, že
by tento poslední krok nenastal... Co by mi prospělo, že ses mi otevřel, kdybys ale
nedošel? Pro svoji lásku nenech můj život dojít do konce, dokud se toto nestane.“
(Romano Guardini, Světlo)
4
Slovo kněze
Slovo kněze
Mama je chlieb, ktorý sa láme pre deti.
Milé mamy! Určite vy najlepšie viete, čo to znamená byť „lámaná“ pre svoje deti:
cez riziká a nepríjemnosti tehotenstva, bolesti pôrodu, prebdené noci až po bezmocnosť z výberu životných hodnôt vašich dospelých detí a ich detí. Každá s vás
by ste dokázali porozprávať príbeh svojho „lámania“, keď ste sa cítili na dne, bez
pochopenia najbližších a s otázkou, kde som urobila chyby a som vôbec dobrou
mamou? Pocit, keď už nič nie je jasné a človek stráca pevný bod pod nohami, keď
sa cíti celkom zlomený, zranený a bezmocný, vie poriadne zatriasť naším životom.
Je prirodzené, že v takomto vnútornom prežívaní by sme najradšej ušli pred sebou a svojimi problémami. Ale kam môže ujsť matka viacerých malých detí? Snáď
od vysávača k žehličke, alebo od varenia k praniu... A predsa, práve takéto náročné
chvíle „lámania“ môžu byť zlomové.
Henri Nouwen kdesi píše, že Kristus robí s každým z nás podobne, ako robil
s chlebom: každého z nás berie do svojich rúk, požehnáva nás, každého z nás
láme, aby nás po kúštiku rozdával.
Skúsme optikou tejto vzácnej myšlienky vnímať ako požehnanie všetky tie momenty, keď sme boli v živote zlomení od svojich detí či najbližších. Celý náš život
a život našej rodiny je ukrytý v Božom náručí, z ktorého nemôžeme vypadnúť ani
vtedy, keď sme sa zašpinili hriechom alebo sa ocitli v neriešiteľných konfliktoch
a vzájomnom odcudzení s najbližšími. Boh v Ježišovi Kristovi nás berie do svojich
prebodnutých rúk a chce nás požehnať, ale v znamení svojho kríža. Požehnanie
prichádza a dáva sa v znamení kríža. Ježiš sa totiž zjavuje ako Boh práve vo vyliatí krvi a v rozlámanom tele na dreve kríža. Náš Boh nie je len milujúci Boh, ale
aj Boh trpiaci. Nie je len Bohom trpiacich, ale Bohom, ktorý sám trpí a stáva sa
trpiacou láskou. Láska Ježiša Krista dáva utrpeniu nový zmysel, ktorý nespočíva
iba v bolesti a v preliatí krvi. Bolesť sa stáva vyjadrením a komunikovaním lásky,
ktorá dokáže premeniť utrpenie z bolestnej a nešťastnej udalosti na dôkaz a zjavenie najväčšej lásky...
Takto sa utrpenie v akejkoľvek forme a podobe ocitá v strede všetkého, v najhlbšom jadre významu všetkých vecí.
5
Modlitby matek
Milé mamy, nedajte si ukradnúť nádej pri pohľade na svoje deti! Aj keď ste
niekedy zlomené, nešťastné, vyčerpané a znechutené, keď nevládzete a neviete, ako
ďalej, nedajte si ukradnúť dôveru, že vaše utrpenie prijaté s láskou má svoj zmysel.
Majte odvahu stať sa v Božích rukách polámaným chlebom, ktorý láskou sýti svoje deti. Nezabudnite! Láska matiek (každej jednej z vás, takej zlomenej, zranenej,
nedokonalej a slabej) premáha svet! V modlitbe vám všetkým vyprosujem veľa
odvahy nechať sa lámať pre iných a žehnám vás.
otec Marián (duchovní otec MM na Slovensku)
6
Duchovní okénko
Duchovní okénko
Milé maminky, rády bychom vám v této kapitole postupně přibližovaly témata
ze spirituality Modliteb matek. Nechť jsou vám tato slova povzbuzením ve vašich
modlitebních společenstvích.
Minule jsme psaly o třech zásadách našeho hnutí:
• Neradíme si, Pán Ježíš ví nejlépe, co která z nás potřebuje.
• Nepomlouváme se, ale prosíme pána Ježíše, abychom mohly vidět lidi kolem
jeho očima.
• Nevynášíme ze skupinky věci, s kterými se maminky svěřily v modlitbě. Buďme velmi citlivé.
Prosby
Prosby zařazujeme až na závěr MM, po odevzdání. Právě tady je prostor prosit
za ty, kdo nás o modlitbu prosili, ale i za vše ostatní, co nám leží na srdci a ne- bylo
vloženo do košíčku při odevzdávání. Již neopakujeme prosby např. za děti nebo za
ty, které jsme před chvílí s důvěrou odevzdaly. Také je napíšeme do sešitku k tomu
určenému. Celý sešitek pak po odevzdání pozvedneme ke kříži a krátce se pomodlíme o to, o co nás druzí prosili. Nemusíme pak při dalších setkáních vždy všechny
prosby ze sešitku číst (postupně jich tam může být velké množství) a jen příležitostně je znovu společně projdeme. Budete překvapeny, až zjistíte, že již mnoho
z toho, za co se společně modlíte, je Bohem vyslyšeno, ošetřeno či jinak vyřešeno.
Budete číst s vděčností. Zatímco my prosíme často „jak na kolovrátku“, mnohdy si
nestačíme hned povšimnout, že Pán koná a koná velké věci.
Maminky, mějte důvěru, že prosby a přímluvné modlitby uvnitř vašich skupinek mají velkou váhu. Nejsou o nic „menší či méně důrazné“ než kterékoliv jiné
modlitby. Bůh je slyší stejně. Mohou se však vyskytnout případy modlitby urgentní, např. při autonehodě, úrazech či jiných akutních událostech. Tady nabízíme
modlitbu žen v pohotovostní skupině. Kontakty najdete vždy na poslední straně
Zpravodaje. Také se může stát, že některé maminky mohou mít problém, který
nechtějí před skupinou ventilovat, či potřebují modlitebně povzbudit, protože
jim z různých důvodů docházejí síly. V MM máme skupinu žen, sloužících jako
přímluvkyně právě pro tyto situace. Není nutné, abychom všechny tyto prosby
tiskly ve Zpravodaji. Jednak zdaleka ne všechny maminky mají kapacitu na to,
7
Modlitby matek
aby se na těchto modlitebních intencích podílely. A ty, které tuto službu mají ve
svém srdci, mohou díky elektronické poště relativně rychle tuto službu plnit. Dalším argumentem, proč již netiskneme přímluvy, je i to, že prosby v době vytištění
Zpravodaje mnohdy pozbývaly aktuálnosti.
Maminky, uvědomme si, že síla našich modliteb spočívá v tom, že matky celého světa, které jsou zapojeny do našeho hnutí, se modlí za naše děti – to by pro
nás měla být v těch těžkých chvílích největší posila. Problémy nemusí být ani vysloveny, Pán je zná, je třeba důvěřovat a nechat se posílit společnou modlitbou
v mateřské skupince. To by nás mělo vést k tomu, abychom chodily na skupinku
pravidelně a nevynechávaly.
Modlitba ve skupinkách
Maminky, věřte, že MM utváří sám Pán Ježíš. On si vás povolal k mateřství stejně tak jako k této modlitbě. Nedělejte si starosti, jak pravidelně kdo chodí na modlitbu do skupinky, zda-li jsou ostatní maminky ochotné jezdit na další aktivity
pořádané MM nebo jak prožívají odevzdání.
Která maminka se chce skutečně upřímně modlit za svoje děti, jistě přijde vždy,
když bude moci. Bude také ochotná dodržovat všechna doporučená pravidla, která nám dala naše zakladatelka Veronika a které vám zprostředkovává vaše národní koordinátorka. Toto jsou maminky, které jsou srdcem v MM. Potom potkáme i maminky, které se sice v MM modlí, ale MM nejsou jejich prioritou. A pak
poznáme i maminky, které skupinou jen prošly. Rozhodně není našim úkolem je
„násilím“ udržet ve skupince, tím bychom samy mohly lehce porušit to, co nám
Pán nabídl v MM.
Setkání má být jednou týdně, ne jednou za dva týdny. Vždy ve stejný den a hodinu. Pokud se nemůžeme všechny sejít, spojme se alespoň duchovně. To, co budeme muset dělat v ten čas, kdy jsou MM, pak můžeme přinést Pánu Ježíši jako oběť.
Nic si nenahrazujeme. Setkání trvá obvykle hodinu až hodinu a půl. Nemusíme se
nikomu omlouvat a nic zdůvodňovat, buďme svobodné. Za maminku, která není
přítomna na MM pak ta, která ten den vede modlitbu, odevzdá hromadně její kolečka do košíčku společně s ní samotnou. Ve vedení modlitby se střídáme.
Maminky, pokud vám cokoliv kolem modlitby ve skupince není jasné, obraťte se
na nás, rády vám poradíme. Je také možné domluvit si návštěvu koordinátorky. Při
setkání společně s vámi povede Modlitbu matek a zodpoví vám vaše otázky.
Připomínám, že je dobré přečíst si knihu Veroniky „Radost z odevzdání“, pokud ji
nemáte, napište si o ni, rádi vám ji pošleme. Společně s knihou je možné poslat také
DVD, kde Veronika mluví o odevzdání a modlitbě.
8
Ohlédnutí
Ohlédnutí
Milé maminky, celý pracovní rok 2014 je již za námi. Nesl se v duchu velké změny
spojené s odchodem Růženky ze služby národní koordinátorky. Některé jste však měly
štěstí a mohly se s ní ještě osobně setkat na některých z výjezdů. Zvláště tehdy, když
není nikdo, kdo by mě doprovodil, stále mi je po boku. Pro ty, kdo by chtěl vědět více,
tak snad jen to, že se těší dobrému zdraví a věnuje se vnoučatům.
Hned začátkem roku jsme mohly absolvovat duchovní obnovu na Sv. Hostýně
s duchovním otcem hnutí. Zájem o toto setkání byl velký a nemohly jsme všechny
uspokojit. Zúčastnilo se jí kolem 114 žen. Proto i letos počátkem roku tuto duchovní
obnovu znovu pořádáme.
Každoroční únorová Hromniční pouť matek ve Šternberku se stala již tradicí. Pro
příští rok zřejmě projde tato pouť změnami, jejichž důvodem je především přestavba
místního kulturního sálu. Vše se jistě včas dozvíte na stránkách farnosti Šternberk,
která je pořadatelem této akce.
Poté v březnu následovala rekolekce pořádaná pro Modlitby matek a Modlitby
otců v Kroměříži otcem J. Červenkou. Sešlo se zde kolem 150 matek i otců.
Měly jsme celkem 7 diecézních setkání, každé jiné a každé požehnané. Konferenci
jsme poprvé pořádaly v Praze. V úžasném zázemí Komunitního centra Matky Terezy
vhodném pro naši konferenci, jemuž podobné v Brně zatím nenajdeme. Přijelo sem
mnoho desítek maminek, které se zúčastnily konference vůbec poprvé, a to nám bylo
velkou radostí.
V závěru roku jsme pak navštívily Star House v Anglii, kde jsme zažily neopakovatelné chvíle nejen s Veronikou, ale s celým jejím týmem, i mezi sebou navzájem.
Vyjely jsme na pracovní setkání koordinátorek do Volfířova, které bylo pro naši
službu potřebným povzbuzením. Také proběhlo první setkání organizátorů Dětí víry.
Vzniklo mnoho nových skupinek po celé zemi. Roztočené kolo setkání, sdílení, svědectví, modliteb, adorací, odevzdání, agapé, slz bolesti, ale i těch radostných, údiv
nad zázraky, které Bůh konal, když jsme mu nestály v cestě… zkrátka mnoho pohybu, který stál jistě za to. V závěru roku jsme od Pána dostaly také nové krásné
prostory pro kancelář a scházení v Brně. Bohu díky za všechno!
9
Modlitby matek
Služba to byla naplněná a vnímám, že i požehnaná, mnoho se za ten rok událo
a věřím, že mnoho věci posunulo tam, kam všechno naše snažení spěje - k našemu
Otci v nebi.
Děkuji vám za modlitby, povzbuzení, finanční podporu, všechny upečené buchty
či službu v jakékoliv podobě. Děkuji za to, že jste přišly, když bylo třeba. Děkuji, že
pracujete na svém odevzdání, že se měníte a umožňujete tak proměnu vašich dětí,
protože o ně jde především.
Markéta
Setkání českobudějovické diecéze v Písku, 6. 9. 2014
V jihočeském Písku se konalo první diecézní setkání hnutí MM v českobudějovické diecézi. Při přípravách jsme vůbec netušily, kolik maminek přijede. Snažily
jsme se především vše odevzdávat v modlitbě a důvěřovat, že Pán nám v tomto
konání požehná. Moc děkujeme touto cestou všem, kdo se na přípravě setkání podílely – především píseckým ženám, které připravily konírnu a nachystaly dobroty,
hudební skupince a všem za modlitby za setkání. Velký dík patří i otci Janu Doležalovi za duchovní podporu a sloužení mše svaté. Sešlo se nás přes 60 maminek
z různých koutů diecéze. Těšíme se na další setkání a věříme, že se setkáme nejen
se známými tvářemi, ale i s novými... Máme velkou radost z toho, že za poslední
měsíc vznikly v naší diecézi tři nové skupinky MM.
diecézní ČB koordinátorky Eva a Katka
Chvála Kristu, dostalo se mi té cti, že mohu něco napsat o diecézním setkání
v Písku. Ráda bych začala tím, co pro mě to, že mohu být ve společenství tak milého hnutí jako jsou Modlitby matek, znamená. Je to něco úžasného. Vždyť jenom
naše skupinka, která se schází jednou za týden na faře v Trhových Svinech, je posílená silou Ducha sv., a to jistě každá z vás již pocítila. Můžeme si být jisté, že naše
modlitby jsou a budou vyslyšeny, musíme nechat na Pánu Bohu, kdy se tak stane,
někdy je to pro nás těžké. Vzpomínám si, že mě velmi potěšila přítomnost tolika
maminek z naší českobudějovické diecéze, a zvláště mladých maminek, to je pro
mě velká naděje do budoucna. Toto setkání bylo díky našim diecézním koordinátorkám skvěle připravené. Přestože mají obě děvčata malá miminka, zvládla to
na jedničku. Díky všem, kdo se zasloužili o krásný průběh tohoto setkání. Písek je
moc krásné město, na člověka tam dýchá dobrý duch minulosti. Jsem ráda, že jsem
tam byla, myslím, že mohu za obě maminky Marušku a Renču, které byly se mnou,
říci „Díky Bohu a vám všem, že jste.“
Věra H.
10
Ohlédnutí
Setkání litoměřické diecéze v Liberci, 20. 9. 2014
V sobotu 20. září se uskutečnilo diecézní setkání hnutí MM v Liberci. Na setkání přijela Markéta s Růženkou a také Klára Hrušovská. Vzhledem k tomu, že náš
kraj bývá označován jako „misijní oblast“, nečekala jsem příliš velkou účast a doufala jsem, že se nás sejde alespoň tolik, abychom daly dohromady jednu skupinku matek. Prvním překvapením byl počet příchozích. Sešlo se nás asi dvacet pět,
většina z nás byla místních. Dvě paní přijely ovšem až ze vzdálené Bíliny – jejich
obětavý pan farář je dovezl do Liberce a po skončení zase vyzvedl a vezl takovou
dálku zpět. Atmosféra setkání byla přátelská, svědectví, která jsme slyšely, nás povzbudila a upevnila nás v úmyslu se za své děti vytrvale modlit. Vlastní modlitba
na nás svou silou a opravdovostí mocně zapůsobila. Podle slov několika účastnic
bylo toto setkání pro ně doslova „peckou“, podnětem, který je vyburcoval z nečinnosti. Některé šly na setkání jen proto, že slíbily pomoc při organizaci či ze zvědavosti a jejich radost a nadšení po skončení modlitby byly úplně dojemné. Více než
dva roky jsme se scházely tak dvě, někdy tři matky, a teď najednou máme dvě tak
naplněné skupinky, že se asi budeme muset ještě rozdělit. Prosily jsme Pána Ježíše
o dvě či tři maminky a dostaly jsme dvě, tři skupinky…
Mé díky patří organizátorkám, zúčastněným maminkám, těm, kdo pomáhali
a všem, kdo se za naše setkání modlili. Děkuji našemu panu arciděkanovi Radkovi
Jurnečkovi za možnost uspořádat setkání na arciděkanství na faře a také otci Ignáci Majvaldovi OFM, který nám sloužil mši svatou. Jsem Pánu Ježíši velmi vděčná,
že vše, co nás trápí při výchově dětí, mu můžeme v modlitbě svěřovat do rukou.
Děkuji Bohu a také Matce Boží Panně Marii za jejich ochranu a péči o nás a naše
rodiny. Prosím všechny, kdo budete tyto řádky číst, o modlitbu za naše nově vzniklé skupinky u nás v Liberci.
Jolana Těmínová, Liberec
Národní konference MM v Praze, 10. – 12. 10. 2014
Dlouho jsme v týmu národní koordinátorky zvažovaly (a modlily se za to), zda
uspořádat národní konferenci v Praze. Nakonec jsme se pro to rozhodly a průběh
ukázal, že to bylo dobré rozhodnutí. Účast byla, pravda, trochu nižší (asi 240 maminek), než bývá v Brně, ale zase to měly blíž maminky ze západních a severních
Čech. Mnohé se s Modlitbami matek teprve seznamovaly a na podobné akci byly
poprvé. Bylo dobře takto jim vyjít vstříc.
Úvodní mše svatá v pátek večer v Komunitním centru Matky Terezy začala o půl
hodiny později (ne náhodou, jak jsme se dozvěděly později od sloužícího otce),
11
Modlitby matek
takže i ty, které kvůli volbám nestíhaly, přišly většinou včas. Mši svatou sloužil
P. Jan Maria Vianney Dohnal OFM. Z jeho promluvy, která navazovala na evangelium (Lk 11, 15-26), cituji: „Když náš vztah k Bohu zvlažní, když v rodinách nestojíme o to, abychom se společně modlili, abychom žili z Božího slova, přenáší se náš
chladný vztah k Bohu na manžela, na děti. (…) Chtějte prožít tyto dny v obnově
vztahu k Bohu, k Ježíši, k církvi, k sobě navzájem.“
Františkáni P. Jan Maria Vianney Dohnal a Pavel Šebestián Smrčina
při páteční bohoslužbě
12
Ohlédnutí
Večerní program pak pokračoval sliby diecézních koordinátorek a těch, kdo
slouží v týmu národní koordinátorky a kdo se za ni a za hnutí MM modlí. Nejdříve
ale promluvil otec Šebestián o službě:
„Ušetřeme si prohlášení: nebudu sloužit. Tento postoj nebezpečně rychle prosákne do naší mysli, našich postojů a reakcí… Jsme stvořeni k tomu, abychom
sloužili. Když člověk řekne: já si velím, já jsem pánem svého srdce, Hospodin nás
nechá. Skončí to ale tak, že se staneme otroky, protože my neumíme vládnout,
nejsme na to vybaveni a když se zřekneme vlády Toho, který je nade vším, který
v nás dokáže všechno harmonicky uspořádat, začnou nám vládnout sobectví, lenost, emoce, strach, hněv, zášť, žárlivost… Do našeho srdce plíživě vstoupí temné
království, které nám maximálně ponechá pocit, že vládneme, ale ve skutečnosti
jsme totálními otroky… Skutečná služba Bohu je v duchu a v pravdě. Znamená to,
že ukázním své srdce, otevřu ho tomu, který je mým pánem, abych sloužil v jeho
duchu, jeho láskou, abych projevoval, že nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Můžeme sloužit obětí, všechny své dobré kříže můžeme nabídnout Bohu jako celopal
pro záchranu duší. Místo toho necháváme tuto možnost propadnout do ztracena,
vršíme své sebelítosti. Ohromná služba je ´stávat se obětí úplnou a ustavičnou´.
Takovou obětí se mohu stát pouze tehdy, když mám v sobě lásku. Bůh po nás nechce, abychom si přidávali další služby, ale chce, abychom to, co žijeme - okolnosti,
vztahy -, abychom proměňovali láskou, prosvětlovali Božím postojem. To je pravá
Skládání slibů do komunity Solace
13
Modlitby matek
služba. Když o toto budeme usilovat, budeme služebníky Nejvyššího a můžeme
dál pokračovat v každodenních činnostech tak jako Panna Maria, která všechno
uchovávala ve svém srdci. Přeji vám, abyste objevily krásu služby Bohu, protože
v té službě si ohromně odpočinete. Za sebe mohu říct, že když na mě dopadá přemíra úkolů a starostí a já přitom dokážu v odevzdanosti říct: ´Pane, já jsem Tvůj
služebník, vládni mi, já se vzdávám práva Ti do toho mluvit…´, najednou ze mě
tíha spadne, mám radost, svěžest a když se ohlédnu, vidím, že události mají logiku. Přeji vám, abyste objevily lehkost služby Duchu svatému. Když začnete sloužit
ďáblu, je to dřina. Tak si vyberme dobře.“
Slavnostními sliby večerní program končil. V sobotu
ráno jsme začínaly ranními modlitbami chval. Poté nás
v krátkém proslovu pozdravil otec biskup Václav Malý.
Na úvod vyjádřil radost z toho, že může pohlédnout
do tváře tolika ženám-matkám, které mají účast na stvořitelském díle Božím a které se modlí za své děti.
„Toho si chceme vážit, to je třeba zdůrazňovat zvláště
v dnešní době, kdy role matky je tak nějak upozaděna
a chápe se jako nějaké břímě, jako něco, co si člověk Otec biskup Václav Malý
naplánuje vedle dalších plánů. Vy vytváříte duši domo- při zahajovacím vstupu
va… Často toho máte na svých bedrech mnoho. Musíte
leccos rozhodovat, navíc každý partnerský vztah i v manželství může zevšednět,
někdy máte pocit, že dobrá snaha o výchovu potomstva se vám vymyká z rukou…
Tak bych vás chtěl povzbudit, abyste vytrvaly, abyste to nevzdávaly, i když je to
každodenní lopota… A zároveň abyste vnášely do této doby něhu. Papež František
dost často mluví o něze. To se jakoby dnes nepatří. Dnes se cení síla, rozhodnost,
svaly, okamžitě to vyřeš, okamžitě najdi cestu… A cesta je často temná, člověk
nedohlédne, nevidí a stojí rozpačitě… A já myslím, že před Pánem Bohem nemusíme nic předstírat, můžeme i toto přijmout. A vy ženy můžete něco, co my, muži,
nemůžeme - můžete do této doby vnášet něžnost, něhu… Děkuji vám za to, že se
modlíte, že se takto scházíte... Vždycky zdůrazňuji, že když se mluví o nových svatořečeních, tak tam chybí ženy-matky, ale také otcové, že pořád převažují tzv. duchovní osoby, ale vy jste také duchovní osoby… Měl bych toho na srdci více. Ale,
jak jsem řekl, nechci vás ani poučovat, ani nechci vyslovovat nějaké veliké ideály,
ale přicházím spíš jako bratr, který vám chce upřímně poděkovat. Chci vám říct,
že si obrovsky vážím i toho, že věnujete tento čas, vážím si toho, že jste otevřeny
možnosti zázraku života. Buďte hrdé na to, že jste matkami, i když to dnes není
společensky příliš uznáváno, je to obrovské vyznamenání.“
14
Ohlédnutí
Hlavní přednáška sobotního programu byla sestry Veroniky Barátové z komunity Blahoslavenství. Téma tvořilo motto letošní konference: „Nepřizpůsobujte
se tomuto světu, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste rozsuzovali, co
je vůle Boží.“ Ř 12, 1. Je to závažné téma. Na svůj dotaz dostala sestra Veronika
upřesnění z Jer (kap. 11, kde se mluví proti modlářství) a Sír (kap. 34, kde je řeč
proti snům, věštbám a podobným záležitostem).
Sestra Veronika Barátová z komunity Blahoslavenství
„Modla je to, co považuji za nejvyšší hodnotu svého života místo Boha Ježíše
Krista. Je to dobro, které povýším na nejvyšší dobro a chci, aby i můj Bůh sloužil
tomuto mému nejvyššímu dobru. První je nutno vzpomenout zdraví. Jsme ochotni udělat všechno, někdy i za cenu ztráty vlastní duše, jen abychom dosáhli zdraví.
Je to modla stejně jako vnitřní harmonie, úspěch, seberealizace. Druhou oblastí
jsou lidé kolem mě, mé vztahy. Maminkám se někdy děti mohou stát modlou.
Samy se vzdají všeho a všechno dělají pro své děti. Může to tak být i v jiných vztazích, třeba k manželovi. Je pro mě vším a chci, aby i Bůh tomu sloužil. Nabízí se
nám spousta seminářů, technik, cest, jak dosáhnout absolutního a plného rozvoje své osobnosti: rozšířené vědomí, vedení duchovními vesmírnými bytostmi…
Tato mentalita má jeden cíl: aby si člověk uvědomil, že on sám je Bohem a jiného
Boha nepotřebuje. Nepotřebuje Ježíše Krista, nepotřebuje odpuštění a už vůbec
mu nemá co do života mluvit nějaký kříž. Kříž se musí negovat, všecko se dá zařídit jinak. Když se setkáme s nějakým směrem, který hovoří o vesmírných si15
Modlitby matek
lách, duchovních silách o kosmickém Kristu, který nemá nic společného s Ježíšem
z Nazareta,v takovém případě musíme být velmi opatrní. Nemáme co do činění
s Ježíšem ani s Duchem svatým. Sám Ježíš nás varuje. Říká: přijde čas, kdy mnozí
povstanou a řeknou – tady je Kristus, tam je… Pán Ježíš říká: nevěřte jim, budou
dělat velká znamení, zázraky, budou uzdravovat, aby podle možností svedli vyvolené, tedy nás, křesťany. My se někdy necháme nachytat na zdánlivě křesťanský
slovník. Např. terapie reiki bude stále operovat Kristem, Bohem, odpuštěním, láskou, ale nic z toho neodpovídá křesťanské víře. Právě naopak, protože vám nakonec řeknou, že je jedno, v co věříte, zda v Ježíše, Krišnu, Buddhu… Není to jedno!
Protože ten, v koho já věřím, ten je cílem mého života a určuje hodnoty mého
života. Takže Ježíš nás varuje. Varuje nás i učení církve, např. KKC 675, kde se
mluví o náboženském podvodu, který bude lidem přinášet zdánlivé řešení jejich
problémů za cenu odpadnutí od pravdy. Takže ďábel dosáhne svého. Jeho taktika
je táhnout nás na zlatých nitkách harmonie osobnosti, úspěchu a dotáhnout nás
tam, kam chce. Jeho strategie je oddělit nás od Ježíše Krista, cílem je oddělit nás
od skutečné spásy. A Pán Ježíš nás varuje: Můžete získat všechno na tomto světě,
ale můžete tím ztratit duši. A když chcete všeho dosáhnout na tomto světě, je to
jenom díky tomu, že máte strach z kříže. Pán Ježíš říká: „Kdo nebere na sebe svůj
kříž, nemůže mě následovat.“
Jako křesťané žijeme v tomto světě, žijeme ve vztazích, jsme povoláni, abychom
dávali život, děti patří do našeho života. Bůh ví, co všechno potřebujeme, ví, že
zápasíme o život, o živobytí, že potřebujeme světlo, sílu. Pán Ježíš říká: „Já jsem
přišel, abyste měli život a měli ho v hojnosti (J 10,10). Život v hojnosti chápeme
podle mentality světa. Ježíš však mluví o životě v plném smyslu slova, o životě,
který začal mým početím a nikdy neskončí. Cíl našeho života je nebe. Svou věčnost
si budujeme už teď. Ježíš chce, abychom žili už teď. Přišel, aby nás učil žít, aby nás
pozvedal, když padáme, aby nás vytahoval ze všech stínů smrti znovu do života.
Abychom netrpěli kvůli svým hříchům, abychom se neobviňovali, neodsuzovali,
neodsuzovali druhé, nežili ve výčitkách, sebeobviňování. Častokrát si ubližujeme,
protože jsme zraněni a Ježíš přišel, aby se dotkl toho zranění v nás, aby nás postavil
do světla, aby nám byl odpuštěním, aby nás uzdravoval… Opakovaně nám říká:
„Já jsem stále s tebou po všechny dny tvého života. Já tě miluji až po tu totální propast, která se zjevila na kříži.“ Kříž je symbol zatracenců, těch, kteří už ani nebyli
považováni za lidi. A Ježíš na sebe vezme tuto podobu, tento úděl. Protože Bůh
Otec a Duch svatý viděli, že toto je jediné místo záchrany pro člověka.
Co mám dělat, když chci, aby mou nejvyšší autoritou byl Bůh? Pán Ježíš nám
říká (Lk 14, 26-27): „Kdo přichází ke mně a nemá v nenávisti otce, matku, muže,
16
Ohlédnutí
děti, pole, majetek, kariéru, zdraví, i sebe sama, nemůže být mým učedníkem. Kdo
jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem.“ Jsou to těžká slova,
je třeba jim dobře porozumět, ale pak se nám stanou světlem, velkou pomocí.
Nejvyšší lásku máme prožívat ve vztahu k tomu, kdo je nejvyšší, kdo je Láska
sama. On je hodný té nejvyšší lásky člověka. Terezie z Lisieux nás učí, že na lásku
se dá odpovídat jenom láskou. Když se Bůh v Ježíši Kristu ke mně sklání až na dno
propasti mé bídy, mohu mu odpovědět jedině láskou. „Ty jsi moje všechno“ (sv.
Ter. z Lis.). Dokážeme to také tak Ježíšovi říct? Neříkáme to spíše dítěti, manželovi…? „Moje všechno“, to je jedině Bůh, protože On je Cesta, Pravda a Život.
Všechno pomine, jediné, co nám zůstane, je náš vztah s Bohem. Takže když je Ježíš
v mém životě na prvním místě, je to otázka rozhodnutí, modlitby, formování víry
na základě učení církve. „Obnovte se proměnou své mysli“ – metanoia, to je právě
to, co jsme si řekli: dát Ježíše na první místo ve svém životě a ve světle evangelia
spolu s Ježíšem žít všechno, co mi život přináší, v dobrých i zlých časech, v hojnosti i v nouzi. „Vím, komu jsem uvěřil“, kdo je mé první a nejvyšší dobro.
„Abychom rozsuzovali, co je vůle Boží“… „Vůle Boží je vaše posvěcení“ (1Sol
4, 3). Boží vůle nemusí být vždycky mé zdraví, dokonalé vztahy… Bůh touží žít
s námi náš život, ať se nám vede jakkoliv. „Víra není světlo, které rozptýlí všechny
naše temnoty, ale svítilna, jež vede naše kroky nocí a pro cestu nám to stačí“ (Lumen fidei). Bůh neposkytuje trpícímu člověku argumenty, které všechno vysvětlí,
ale nabízí svou odpověď v podobě své doprovázející přítomnosti. V Kristu Ježíši
sám Bůh sdílí s námi naši cestu a nabízí nám na ni svůj pohled. To je ta svítilna.
Nejkrásnější modlitba a největší zápas je modlitba za spásu druhého člověka.
Máme se modlit za svoji spásu a spásu svých nejbližších. Je to mnohem víc než
modly tohoto světa a je s tím spojen zápas, zápas o skutečnou lásku.“
Po přednášce jsme na výzvu pražské koordinátorky Marušky provedly metanoiu, obrácení o sto osmdesát stupňů. Místo pódia jsme teď měly před sebou liturgický prostor, před kterým se otevřela posuvná stěna. Mši svatou sloužil otec
Šebestián. Ve své promluvě, v návaznosti na úryvek z evangelia sv. Lukáše o tom,
jak Panna Maria navštívila Alžbětu, nám otec Šebestián řekl:
„Panna Maria se setkala s Alžbětou. My jsme sem museli nějak doputovat a ona
se také vydala na cestu, spěchala. Celý náš život je vlastně takové putování, někdy zapomínáme, že na tomto světě nejsme doma, jsme na cestě. Blaze člověku,
který nezapomíná na to, že jsme poutníci, že někam směřujeme, že jsme lid, který je v pohybu. Není naším úkolem si to nějak zařídit a pak si ten život odžít.
Ne, my jsme v pohybu, máme putovat, nezabydlet se třeba ve způsobu uvažování,
v nějakých životních návycích. Je třeba si zachovat pohotovost, bdělost, tvárnost,
17
Modlitby matek
svěžest… Kdybyste všichni zůstali doma a řekli si: „Já si pak o tom přečtu ve Zpravodaji…“, dobře, tak byste si přečetli ve Zpravodaji, ale nezažili byste to, co tady
možná zažijete.“ A měl pravdu. Některé zážitky, jako třeba sdílení ve skupinkách
a následné svědectví několika maminek, které následovalo po polední pauze, se
na papír zachytit nedá.
Konferenční kapela
Nedělní bohoslužba, celebruje P. Michael Špilar
18
Ohlédnutí
Sobotní program pak pokračoval plynule společnou modlitbou matek a den
jsme zakončily agapé.
Poslední společně slavenou bohoslužbou byla nedělní mše svatá v kostele sv.
Františka z Assisi. Sloužil ji otec Michael Špilar, Ocarm. Promluva se vztahovala
k evangelnímu úryvku z této neděle (Mt 22,1-14 pozvěte na svatbu, koho najdete).
„V evangelním příběhu je dvojí pozvání. Hosté nejprve odmítnou. Král ale není
ten, kdo by házel flintu do žita po prvním nezdaru. Král Božího království je poměrně vytrvalý ve svém úsilí dostat na hostinu, koho jen jde. Dalším momentem
příběhu je zvláštní lhostejnost, zvláštní nepřátelství pozvaných. Objevuje se jakýsi
konkurent králova pozvání, který ohrožuje hostinu. Co to je? Co je protikladem,
konkurentem hostiny, na kterou jsem pozvaný já? (…) Ve svých farnostech jsme
někdy tak zabydleni, že si všechno dokážeme ošéfovat. Hrozí nám, že se budeme
věnovat svému namísto Božímu. Hrozí nám to jak v církvi, tak v osobním životě.
A přitom se budeme tvářit strašně zbožně. Křtem jsme dostali pozvání na hostinu,
která začíná už tady. Přichází do toho, co žijeme. Přijměme pozvání a opusťme to,
čím si snažíme zajistit vlastní hostinu na vlastní náklady. A přitom na ni nemáme.
Na hostinu, která je pořádná, má jenom Pán Bůh.
Milé maminky, doufám, že těm z vás, které v Praze nebyly, přiblíží tento výběr
z promluv a přednášek atmosféru první pražské konference. Byla to velmi vydařená událost a všem, kdo se na její organizaci podíleli, zejména pražským koordinátorkám a jejich týmu, patří veliký dík.
Jana Šv.
Přinášíme dvě reflexe z konference…
• Ke konferenci pár slov napsal i otec Petr Bauchner: „Osobně jsem na konferenci
prožíval pokoj z toho, že organizátoři i zúčastnění na setkání vše vložili do Božích rukou. Vnímal jsem, jak celé setkání roste k určitému vrcholu, který jsem
prožil ve chvíli, kdy maminky odevzdávaly na lístečcích své rodiny do Boží lásky. Naplňovalo mě to velkou úctou k poslání, které ženy v mateřství dostávají, co
všechno je to stojí, jak tím zrcadlí Boží lásku. Bylo to pro mě jako muže hodně
silné, nové, připomnělo mi to moji již nežijící maminku…“
• Míša se zamýšlí nad osobní svátostí smíření, k nim bylo během soboty mnoho
prostoru… „Snad nejvíc na mě zapůsobila slova otce Šebestiána o svátosti smíření. O tom, jak je to s člověkem vážné, pokud si myslí, že nemá žádné závažné
hříchy, samozřejmě kromě těžkých hříchů podle desatera a zpovídá se takovým
tím „dětským způsobem“ podle zpovědního zrcadla nebo horko těžko stvoří
19
Modlitby matek
nějaké věty vlastními slovy, které ani moc nedávají smysl. A potom pokud někdo upadne, ale dokáže se s upřímnou lítostí vyznat ze svých provinění - jak je
najednou prozářený sluncem a plný Božího pokoje. Říkala jsem si v duchu, to
jsem já (ta první varianta), ale bohužel nevím, co s tím a snad se mi podaří něco
víc na konferenci k tomu načerpat. Byla jsem v tomto směru štědře obdarovaná.
Děkuji tímto Bohu za světlo, otci Šebestiánovi za zprostředkování Boží blízkosti, lásky a pokoje. Děkuji koordinátorce Markétě i jejímu týmu za přípravu konference. Děkuji pražským koordinátorkám Marii a Janě. Marii za moderování
konference, všechny krátké vstupy. Dokázala říci pár slovy vše potřebné (jedna
z věcí, kterou obdivuji a snažím se k ní také propracovat). Janě, se kterou jsem
mohla být v průběhu konference v užším kontaktu, za organizaci, zvládání nestandardních situací, ochotu přerušit činnost, naslouchat a poradit.
Děkuji vedoucí naší skupinky za svědectví z Tišnova, za upozornění na Novénu
k Panně Marii rozvazující uzly. Byl to první krok ještě před svátostí smíření, kdy
ty nejhorší uzly Panna Maria rozvázala.“
maminka Michaela z Prahy
Setkání koordinátorek s Veronikou ve Star House, 5. – 9. 11. 2014
V listopadu se několik diecézních koordinátorek a také některé členky týmu národní koordinátorky zúčastnily setkání s Veronikou ve Star House v Anglii. Celý
čas byl vyplněn srdečnými rozhovory, modlitbou a nasloucháním naší zakladatelce.
Během setkání jsme s Veronikou nesly náročnou situaci, protože jí hned po našem
příjezdu zemřel bratr Peter. (Touto cestou vkládám do vašich modliteb i jeho duši).
Veronika přesto, že byla velmi vyčerpaná, se nám věnovala s láskou a obětavostí.
Celý dům s jeho obyvateli byl otevřen pohostinství naší návštěvě. My jsme pak
mohly prožít tyto dny v duchovním odpočinku a radovat se ze společného sdílení.
Během rozhovorů s Veronikou jsme vnímaly, jak velmi jí záleží na zachování
spirituality MM. Znovu opakovala slova o tom, že modlitby v brožurce, ze které
se modlíme, nejsou její (i když je napsala), nýbrž jsou dílem Ducha svatého. Proto
jsou tak jednoduché, proto se je mohou modlit matky na celém světě, přestože jsou
to ženy různého intelektu a vyznání. Veronika říká: „Bůh je moudrý, ví, že skrze
srdce matky může změnit svět. Matka to kvůli svému dítěti udělá… „Matka je
ochotná se kvůli svému dítěti změnit a my musíme dovolit Bohu, aby nás přetvořil.
Dále Veronika mluvila o odevzdání… „Do většiny věcí Boha pouštíme, ale někde
ho vpustit nechceme. Bůh nás ale chce navštívit všude – i tam, kde není uklizeno.
100% odevzdání znamená pustit Boha všude. Bůh nás miluje a miluje nás vášnivě.
Pokud to tak necítíte, proste Ducha svatého, aby vám to dal poznat. Odevzdání je
20
Ohlédnutí
v srdci každé z nás. Odevzdání JE pro každého. Neznamená to, že se nás přestanou
věci týkat. Je to vědomí, že děti jsou v Božích rukou. Odevzdání není vzdání se, ale
nabídnutí situace Bohu.“
Koordinátorky s Veronicou a Mary před komunitním domem Star House v Anglii
Setkání na Provodově u Panny Marie Sněžné
V pátek 14. 11. 2014 se uskutečnilo regionální setkání také na poutním místě
na Provodově u Zlína. Místo pro maminky velmi symbolické. Zde můžeme najít
unikátní obraz Panny Marie kojící (viz titulní strana). V chladu, ale s velkým odhodláním naslouchat o spiritualitě MM, se zde sešlo přes 100 žen. Zde je pár řádků
od jedné z nich…
Chvála Kristu,
zdraví vás jedno ze společenství Modliteb matek ve Štípě u Zlína. Píši jedno
ze společenství, neboť už je těch společenství v naší farnosti více. Naše skupinka
vznikla před 22 lety a po dvou letech jsme se připojily k hnutí MM. Jak nás přibylo,
tak jsme se rozdělily. Dnes už jsme tedy společenstvím maminek té starší generace,
spousta z nás je už babičkami. Společná modlitba za děti nás nejen spojuje, ale také
posiluje a povzbuzuje. Je to krásný pocit vědět, že na výchovu svých dětí nejsme
my rodiče sami, že máme v nebi mocné přímluvce. Moc děkujeme za možnost
společného setkání na Provodově. Dostalo se nám povzbuzení a vyslechly jsme
21
Modlitby matek
spoustu užitečných rad, jak modlitby matek žít – nejen při modlitbě, ale i v každodenním životě. Byla jsem moc ráda, že z naší skupinky se tohoto setkání zúčastnilo
8 maminek. Snažím se sice (jako vedoucí skupinky) jezdit na celorepubliková či
oblastní setkání, ale myslím, že to neumím maminkám tak hezky podat, jak nám
to bylo řečeno třeba teď v Provodově. Ať Pán žehná všem našim rodinám a P. Maria nás ochraňuje a přimlouvá se za nás. S radostí a vděčností
Lenka P.
Setkání koordinátorek MM ve Volfířově
V předposledním víkendu se ve Volfířově sešly koordinátorky MM k malému
ztišení a naslouchání, kam nás Pán v příštím roce zavede. Na setkání za námi přijel
i o. Šebestián a protože se zrovna slavila slavnost Krista Krále, krásně nás nasměroval, kudy se vydat :-). Krista Krále nezajímají paláce, ale naše srdce... a ta naše
potřebují pročistit, posvětit... Srdce Ježíšovo, Králi a střede našich srdcí, vládni
nám... Tvé království ještě není v našich srdcích plně rozvinuté... co máme dělat,
aby to tak bylo? Otec Šebestián nám připomněl slova sv. Augustina: “MILUJ a dělej, co chceš“ :-). My všichni prahneme po lásce, po tom, být milováni, toužíme, aby
si nás někdo všimnul, ale on tady někdo je, kdo nás neustále vybízí a nabízí nám
svou náruč... tak se do ní v příštím roce vrhněme a kéž nás naplní touha po Božím
kralování v našich srdcích.
Pozdrav z Volfířova posílají vaše koordinátorky (sepsala KUK)
Pracovní setkání koordinátorek ve Volfířově
22
Newsletter
Newsletter
Přinášíme zbytek Newsletteru z 1/2014, který jsme zatím nezveřejnily…
Knížečka MM, kterou používáme na setkáních, byla přeložena do přibližně
40 jazyků.
Bohumila z Polska, která se pustila do náročné práce překladů do dalších jazyků, je pro MM velkým požehnáním.
Mezi nové překlady patří jazyky: arabský, pekinská čínština/kantonský dialekt,
italština, korejština, ukrajinština, brazilská portugalština, jazyk, kterým se mluví
v Bamoku (Stát Mali). Velké díky Bohumile a jejímu týmu!
Indonézie
Naše koordinátorka Grace napsala, že v červnu 2012 se začala modlit nová skupinka v Pangkal Pinang na ostrově Bangka, modlí se v jejich kostele. V září 2013
biskup souhlasil s tím, aby Modlitby matek byly v jeho oblasti.
Jsou to tři nové skupinky MM, které vznikly v listopadu 2013. Jedna je v Jakartě,
jejími členkami jsou mladé maminky, a dvě skupinky jsou ve východním Timore,
vedou je řeholní sestry pro timorské matky, které se modlí za sirotky a studenty
v jejich klášteře.
Rusko
Ráda bych vám povyprávěla o mé skupince. Po mém návratu z Anglie za mnou
přišly nové maminky a vyjádřily touhu modlit se s nějakou maminkou z mé skupinky. Výsledkem bylo šest nových skupinek, každá z nich měla 4 až 7 maminek
a další přicházely. Některé maminky se začaly modlit doma s jejich matkami nebo
s dcerami. Takto Pán koná mezi námi. Náš Pán je skutečně velký!!! 25. prosince
plánujeme společné modlitební setkání matek všech skupin. Takto jsme vytvořily tradici posledního setkání v roce, abychom si připomněly všechno, co pro nás
tento rok Pán učinil a co v našich životech změnil. Jsme nadšené tím, co se děje.
S odstupem vidíme velké věci: děti přicházejí k Bohu; manželé, kteří se neodtrhli od flašek, mu začínají sloužit a naslouchají jeho slovu; miminka, která neměla
naději, se narodila; mladí lidé, kteří předtím žili v hříchu, nebo si neuměli najít
partnera, chodí do kostela; nucení migranti z bývalých socialistických zemí si stavějí domy; lidé se uzdravují bez jakékoli předchozí operace... Zažíváme každo23
Modlitby matek
denní zázraky Boží přítomnosti, míru a pokoje, které nám Pán dává, když čekáme
na změnu, za kterou se modlíme. Můžu vyjmenovat nejednu osobu nebo několik
osob jako příklad těchto okolností. Toto není jen holé vyjmenování zázraků, je to
náš život. Nechť je velebený Bůh za Modlitby matek, za Veroniku, která odpověděla na volání Pána, za Galinu, která je věrná svému povolání….
A potom mě Pán poslal na setkání MM v našem kostele. Tehdy jsem si vzala knížečku s modlitbami do rukou….. a všechno v mém životě se začalo měnit.
Za všechny ty věci děkuji nejen Pánu, ale i sestrám v Kristu a mým blízkým – mé
matce, sestře a dceři. Všechny skupiny jsme se rozhodly, že se budeme spolu setkávat v kostele poslední středu v měsíci. Ať je Bůh za všechno velebený!
Jižní Afrika
Jak je milé znovu o Vás slyšet. Napsala jsem Mary do Sevenoaks v Kentu, aby
mi poslala víc modlitebních knížeček, a ona naši skupinku zaregistrovala a ochotně nám nabídla, že nás zkontaktuje s ostatními skupinkami v Jižní Africe, proto
mě těší, že jste se ozvaly. Zkontaktovaly jsme se i s Empangeni v Zululandě, nyní
cítíme, že jsme skutečně spojené. Zítra je Slavnost Krista Krále, který je naším patronem, proto se těšíme, že jsme se spojily. V pondělí budeme moci o Vás povědět
v naší skupince. Setkáváme se každé pondělí v 10:30 dopoledne, střídavě u každé
z nás doma. Naši skupinku začala přítelkyně, která pochází z Matatiele. Byla na návštěvě rodiny v Anglii, pozvali ji na setkání do komunity Solace a vrátila se plná
nadšení. Chtěla se hned začít modlit v naší farnosti. Měly jsme osm maminek, většinou 60 až 70letých, jedna byla o mnoho mladší. Potom jsme dostaly požehnání
jednou mladou, asi 30letou maminkou, která má mentálně a tělesně handikepované děťátko. Přidala se k nám před čtyřmi roky. Jsme tedy všechny čestné babičky
aneb „ouma“.
Dostaly jsme mnoho proseb od farníků za jejich děti a vnoučata a pokusily jsme
se založit více skupinek (prosíme o modlitby, aby toto všechno přineslo ovoce,
jestli je to Boží vůle).
Naše sousední farnost Goodwood má skupinky sedmi maminek, přibližně stejného věku jako my. Měly jsme společné setkání a dvakrát jsme byly spolu na duchovních cvičeních. Naposledy před čtyřmi týdny. Spolu jsme omládly a byly jsme
zapálené pro advent. Před čtyřmi roky jsem přijela z Jižní Afriky do Walsinghamu
na konferenci Nové svítání a navštívila jsem stan Modliteb matek. Nádherná zkušenost, byla jsem nadšená a chtěla jsem založit skupinku v Kapském Městě a cestou
domů jsem potkala jiné matky z našeho kostela, a tak jsme si založily skupinku.
Setkáváme se každé úterý v 10:00 hod, obyčejně je nás šest. Každá z nás zažila
24
Newsletter
zázrak ve své rodině. Všechny se těšíme, že se můžeme s důvěrou podělit s ostatními o naše obavy a bolesti, o kterých ví jen Bůh. Jedna maminka dnes řekla, že
bychom si měly založit sešit a zapisovat do něho vyslyšené modlitby……dějí se
úžasné věci…..Po prvním představení MM se zpráva rozšířila a dvě ženy ze dvou
dalších států si chtějí založit skupinky v jejich oblasti.
Japonsko
Naše japonská skupinka v Tokiu se od května setkává každý týden. Jsme velmi vděčné, neboť jsme byly schopné jedna druhou podporovat a přitom jsme se
modlily za naše děti. Dostaly jsme mnoho požehnání. Delší čas jsme byly jen tři
(Japonka, Kolumbijčanka a já), nyní máme novou členku z Ukrajiny. Prosí Vás
o zaslání dvou knížeček v ruštině (mluví rusky) a dvou v korejštině, neboť má
hodně korejských přítelkyň a je velmi pravděpodobné, že se k nám nějaká přidá.
USA
Jsem členkou skupiny MM v Linderhuste ve státě New York v USA. Byla to jedna z nejlepších zkušeností v mém životě! Velmi Vám za to děkuji!!!
Spiritualita Modliteb matek je odevzdat vše Ježíšovi.
Takový rychlý nárůst MM je znakem hlubokého zájmu, který mají matky o své
děti v dnešní společnosti. Věci, které se dnes dětem nabízejí jako dobré, mají velmi
daleko od dobrého! A výsledek – zmatek a někdy velmi zlé počínání. Jak si má
matka s tím poradit? Jsem si jistá, že slova 4 Proste o laskavost a milující přístup,
která jsem v modlitbě dostala na začátku MM, bylá právě na tuto dobu, kterou
nyní prožíváme.
Někdy je těžké udržet si pokoj, ale nejdůležitější je, aby naše děti věděly, že je
máme rády bezpodmínečně. Modlíme se, modlíme se, modlíme se a prosíme toho,
který může změnit průběh věcí, aby nám dal milost odevzdání a dovolme, aby Bůh
byl skutečně Bohem.
Radost, která pochází z našeho odevzdání se Ježíšovi ve všech situacích našeho
života, je úžasná a bude nám pomáhat, abychom zůstaly pokojné.
Ale co se stane, když nečekaně přijdou těžké situace a my jsme zmatené a rozrušené? Když se toto stane, matka může cítit, že její důvěra je otřesena a že selhala
při odevzdání se. Jsme jen lidé, a proto naše první reakce na vzniklé problémy
a těžkosti bude vždy lidská, možná to bude strach, hněv, šok ze zklamání. Neměly
bychom s tím bojovat, ale měly bychom si pamatovat, že Pán vidí do našich srdcí
a zná nás úplně. Ví i o naší touze plnit jedině jeho vůli a chápe náš žal a smutek.
25
Modlitby matek
Když cítíme, že jsme ztratily pokoj, můžeme poprosit Pána, aby nám odebral pocit
viny, starosti nebo hněv a aby nám dal milost povznesení se nad problémy s tím,
že je odevzdáváme jemu. Odevzdání se je velmi těžké, ale skutečně je tou jedinou
cestou.
Vlož svoji starost na Pána a on Tě zachová…..Ž 55,23
Triduum
Píši tento dopis právě první den modlitebního tridua – v den, kdy prosíme Pána,
aby nám odpustil všechno, čím jsme ho urazily. Na modlitby tridua jsem byla pozvaná, abych setkání viděla, a když jsem se Pána ptala, o čem mám mluvit, dostala
jsem slovo ČISTOTA! Chtěla jsem vědět přesně, co tím Pán myslel, a potom jsem
dostala slova ČISTOTA SRDCE. Ráno první den tridua jsem se probudila se slovy
z prvního přikázání, která mi běžela v mysli: NEBUDEŠ MÍT JINÉ BOHY MIMO
MĚ. Cítila jsem, že Pán od nás chce, abychom se samy sebe zeptaly: Je v mém
životě bůh, kterého dávám na první místo před jediným pravým Bohem? Okamžitě jsem si vzpomněla na dva velké „bohy“, kteří převažují v této době a kteří
nás můžou od něho oddělit – materialismus a praktiky New Age. Tito „bohové“
se nemusí zdát problémem, ale oni nás vlastně velmi jemně vzdalují od naší úplné
důvěry v Pána a z jeho cesty. Bože, stvoř ve mně srdce čisté a obnov ve mně ducha
vytrvalosti. Žalm 51,12
Přeji Vám hojné požehnání a štěstí, abychom vždy děkovaly Bohu, našemu nebeskému Otci za všechno, co učinil v našich životech a za pokoj, který přichází
z poznání jeho lásky.
S láskou v Ježíši spojená v modlitbě
Veronika
26
Pár řádků ze Slovenska
Pár řádků ze Slovenska
Čo niekedy prežívame
Milé mamy, niekedy sa dostaneme do situácií, z ktorých nevieme nájsť východisko. Akoby sme sa topili. Keď si napríklad zhrnieme celú výchovu našich už dospelých detí, stáva sa, že samy pred sebou neobstojíme. Plačeme do úmoru, lebo je
nám jasné, že výchovu, ktorú sme deťom dali, už nemôžeme opraviť a podobne nemôžeme odčiniť a vynahradiť to, čo sme urobiť mohli, ale sme neurobili. Smútok
a bolesť nám trhajú srdce a nádej zomiera.
Je to ako rozbitá miska, ktorú sa snažíme zlepiť, ale napriek našej najúprimnejšej snahe vyzerá ešte horšie ako predtým. Pán Ježiš od nás neočakáva, že budeme
opravovať to, čo sa opraviť nedá, ale chce, aby sme prišli k nemu a s veľkou dôverou
mu doniesli črepy všetkých našich zlyhaní. ON jediný má moc z tých črepov urobiť
omnoho krajšiu nádobu, ako bola tá pôvodná.
Niekedy nevieme prijať samy seba také, aké sme. Neustále vidíme na sebe chyby.
Všetko, čo spravíme, je v našich a len v našich očiach zlé, nedostatočné, úbohé.
Opovrhujeme samy sebou a nepokoj svojho srdca šírime v našej rodine a ani si
to neuvedomujeme. Ocitneme sa samy pred sebou na mieste cudzoložnice, ktorú
všetci odsúdili, ale čo je ešte horšie, aj na mieste tých, ktorí sú prichystaní hodiť
kameňom.
Výčitky, ktoré máme samy proti sebe, sú kameňmi pripravenými na ukameňovanie. Ale aj v týchto chvíľach je pri nás Ježiš a jeho slová sú živé, uzdravujúce
a oslobodzujúce. On hovorí: Ja som ti odpustil, odpusti si aj ty sama a choď v pokoji.
Niekedy strácame vieru v silu modlitby a aj po dlhých rokoch prežitých v MM
sa nám zdá, že musíme niečo robiť, že modlitba nestačí. Musíme aj robiť, to je
pravda, ale základ je modlitba a čakanie na Pána. Modlitba je ako základ vysokej
budovy, ako piliere veľkých mostov. Modlitba je ako voda, ktorá jedinou kvapkou
– ak kvapká nepretržite – vyhĺbi dieru do kameňa. Ako voda, ktorú môžeme naliať
do prihoreného plechu a nemusíme už nič robiť, len čakať niekoľko dní a zmäkne
aj najtvrdšia prihorenina. Hoci na povrchu vody nebude nič vidno, zmena sa uskutoční pod hladinou. Neraz sa nám zdá, že hoci sa modlíme, nič sa nedeje. ALE TO
SA NÁM NAOZAJ LEN ZDÁ.
27
Modlitby matek
Milá mama, večná Božia Prozreteľnosť si už od počiatku zaumienila darovať ti
KRÍŽ ako drahocenný poklad Svojho Srdca.
Ale skôr, ako si ho dostala, Boh sa naň pozeral svojím Všemohúcim Pohľadom,
premyslel ho svojím Božským Umom, vyskúšal svojou Múdrou Spravodlivosťou a zohrial ho svojím Láskavým Zmilovaním.
Zmeral ho Rozpätými Rukami, aby náhodou nebol ani o milimeter väčší alebo
o miligram ťažší. Potom ho požehnal svojím Svätým Menom, pomazal Svojou Milosťou a vdýchol doň Svoju Útechu, no ešte raz sa pozrel na teba a na tvoju odvahu
a statočnosť.
A až potom ti ho poslal ako dar svojej Milosrdnej Lásky, aby si sa stala tým, čím si,
a aby si našla svoje naplnenie v Bohu. (porov. sv. František Saleský)
Janka Pajanová
28
Triduum
Triduum
Maminky, v brzké době nás čekají dvě modlitební tridua za sebou (lednové
a březnové). Triduum není další nadstavba MM, kterou je potřeba udělat a už
vů- bec ne povinná. Buďme svobodné a nenechme se uštvat výčitkami, co ještě
mu- síme udělat a kde ještě musíme být. Ty, které prožily Triduum s otevřeným
srd- cem, mi jistě dají za pravdu, že je to velký duchovní dar. Skutečně! Triduum je
čas, kterému, rozhodnete-li se strávit jej s Ježíšem, se nemůže nic vyrovnat. Není
to lákavá nabídka? Znovu opakuji: nedělejte si starosti a příliš neplánujte. Pokud
se rozhodnete Triduum zorganizovat, připravte se na něj především v modlitbě.
Plody, které sklidíte, budou sladké. Kdo z vás by se chtěl inspirovat pro pořádání
Tridua, doporučuji vám text ve Zpravodaji č. 69, který najdete na internetu v sekci
„Zpravodaj“ nebo texty v sekci „Triduum“.
Níže vám přinášíme několik svědectví o Triduu od nás, ze Slovenska a Ruska.
Proudy radosti
Měly jsme hodně lidských obav z Tridua, ale Pán se nedal zahanbit, bylo to krásné, povzbudivé, přibyly další maminky... máme radost. V neděli na závěr dostala
každá maminka lineckého smajlíka s tím, že radost, kterou prožily, mají poslat zase
dál. A s touto hrou – Pošli to dál, jsme se rozhodly začít měnit sebe a svoje nejbližší
okolí. Zažily jsme, jak je Duch svatý kreativní a proud radosti se rozlil v nás i kolem nás. Velikou radost zažily některé maminky, když jsem jim řekla, že MM chtějí
jet do Medžugorje v květnu 2015. Děkujeme Vám všem za vše, o co se s námi dělíte
a co nám posíláte v podobě dobrých rad, myšlenek, nápadů. Rozhodly jsme se
scházet i o prázdninách. Myslím, že po zkušenostech si už nedáme milosti z MM
vzít! Cítíme, jak rosteme v pokoji, trpělivosti a radosti. Děkujeme Vám.
Jana
Triduum u nás
…tak chlapi si nakonec netroufli připravovat některý den z Tridua. Byli pozvaní
a na neděli jsme pozvali i rodiny s dětmi! Jenže ve městě je to jinačí než na vesnici.
V pátek nás bylo 7, v sobotu o pár víc maminek! Tatínci, kromě našeho duchovního otce, zase nic! V neděli jsem zvala a lákala manžela a naše tři kluky! Hodinku
před odchodem se přihnala silná bouřka, že lilo jako z konve. A za chvíli další
průtrž mračen. Manžel mne odrazoval, že v takovém počasí se nikam nepůjde.
29
Modlitby matek
Odevzdala jsem to Pánu a věřila a modlila se, aby déšť ustal. Těsně před odchodem
opravdu déšť ustával a když jsme vystoupili z auta u kostela, už vůbec nepršelo!
U Pána není nic nemožného! Před Nejsvětější svátostí oltářní se nás modlilo spolu
s mojí rodinkou, panem kaplanem, ještě jedna maminka s manželem a vnoučkem
a také ještě 9 maminek! To byl rekordní počet ze všech předcházejících Triduí!
Díky Bohu za to! Každý den jsme vždy na začátku zpívali písničku k Duchu svatému, pak doporučené modlitby, doporučené Písmo svaté, také jsme kladli symbol
na každý den. Mezitím ještě písničky a před požehnáním nějakou modlitbu. Bylo
to vždy plné radosti a vděčnosti k Pánu. Byla jsem naplněna Boží milostí a láskou.
V neděli jsem byla trošku nesvá, když můj nejmenší synek pobíhal z lavice před
oltář a nazpět. Stále si chtěl hrát s mikrofonem. Pak zase odevzdával symbol stále
dokola. Ale bylo nádherné jej vidět, jak kleká vždy před Pánem a také, jak děkuje za ši ši Tomáše! Anebo také jeho starší bráškové, kteří zvonili při svátostném
požehnání! Jsem opravdu Bohu vděčna, že je mám! Ani na posezení na faře jsme
nezapomněli a strávili tam pěknou hodinku u čaje a kafíčka.
Zdeňka
Triduum poprvýkrát
V našej farnosti Kostolná pri Dunaji sa konalo modlitbové trojdnie Modlitieb
matiek po prvýkrát. Sme tri malé skupinky MM, dve z Kostolnej pri Dunaji a jedna z filiálky Hrubý Šúr. Až na jednu skupinku fungujeme relatívne krátko, ešte
to nie je ani rok. Napriek tomu sme na výzvu jednej z nás mám odpovedali áno.
A zažili sme veľa pekného, aj celá naša farnosť.
Prvé dva dni sme mali modlitby v kaplnke v Hrubom Šúre. V piatok sme pred
Oltárnou sviatosťou odprosovali za hriechy, ktorými sme Pána zarmútili. Na základe prečítaného úryvku z Písma (Mt 6, 22 – 24) bola symbolom sviečka, od ktorej sme si všetci, ktorí sme prichádzali dopredu, odpaľovali malé kahančeky. Ako
znak nádeje, že Pán nám naše hriechy odpúšťa a že On je Svetlom našich životov.
V sobotu sme kľačali a prosili o odpustenie tým, čo ublížili nám a našim deťom.
Symbolom (Hebr 4, 12 – 13) bolo kopijou prebodnuté srdce, ako znak našich sŕdc
plných starostí. Ale aj srdce ako priestor, kam pozývame Boha, aby ich pretvoril
a prebýval v nás ako nekonečná láska. Pred Sviatosťou bolo vyložené Sväté písmo,
ktorého stránky tiež vytvárali obraz srdca.
V nedeľu sme sa stretli vo farskom kostole, kde sme ďakovali a chválili Boha
za veľké veci, ktoré pre nás robí a urobil aj počas modlitbového trojdnia. Symbolom (Ž 37, 23 – 31) boli stopy ako obraz našich krokov, ktoré Pán sprevádza. Ale aj
30
Triduum
ako chvála a vďaka za to, že je Boh s nami a že nám prostredníctvom svojho Slova
ukazuje cestu, aby naše nohy nezakolísali.
Po celý čas bol s nami náš duchovný otec Pavol Gajdoš, ktorý sa zapájal aj spevom a hrou na gitare. A celý čas pozýval veriacich, ktorí sa napokon zúčastnili
v hojnom počte. Po stretnutí sme sa zišli v pastoračnom centre na agapé.
mamy z MM ze Slovenska
Před našima očima padaly překážky, vítězila láska
Poslední víkend v březnu bylo modlitební triduum MM a matky z rozličných
skupin se sešly na společném třídenním setkání. Do salesiánského střediska
u Moskvy přišlo 35 matek z různých míst centrálního Ruska. V takové sestavě jsme
se setkaly poprvé a zvlášť důležité bylo to, že jsme byly z různých křesťanských denominací: katoličky latinského obřadu, řeckokatoličky, pravoslavní a protestantky.
V době modlitební přípravy na toto setkání jsme pochopily, že zástupkyně každé
denominace mají připravit a vést některý modlitební den. Nepředpokládaly jsme,
že toto rozhodnutí přinese obrovské duchovní plody. Představitelky každé církve
si navzájem ukázaly nesmírné bohatství a krásu svých tradic a podělily se o ně.
V pátek po mši svaté se skupina katolických matek pomodlila křížovou cestu
s úvahami, připravily ji matky z MM. Pro většinu matek z protestantské a pravoslavné církve to byla nová modlitební zkušenost a po ní s dojetím vyprávěly, jak
hluboko je tyto úvahy zasáhly. Tento den jsme zakončily adorací – byl to čas hluboké osobní lítosti před Ježíšem.
V sobotu se ženy z pravoslavné skupiny modlily modlitbu pokání za hříchy celého národa. Modlily se osobně, spontánní modlitby i modlitby velkých pravoslavných světců, kteří zazářili v ruské zemi. Takto hluboko zasáhly city přítomných
matek, že se všechny obracely s prosbou na pravoslavné matky, aby jim poskytly
modlitby těchto světců, povyprávěly jim o jejich životech. Tento den jsme hodně
zpívaly – mezi námi byly vynikající hudebnice z pravoslavné skupiny. Naučily jsme
se mnoho nových písní.
Neděle byla dnem díkůvzdání a chval. Skupiny matek z protestantské církve přinesly chválu našemu Stvořiteli. Bylo to velkolepé! Jedním srdcem a jedním hlasem
jsme vyznávaly: „Děkujeme Ti, Nejvyšší, děkujeme Ti, můj Bože!....“
Nechtělo se nám loučit, vyměnily jsme si adresy, telefony…Vyjádřily jsme naději na nové setkání. Před našima očima padaly překážky, vítězila Láska….A to
všechno díky Modlitbám matek.
matka Galina, ruská národní koordinátorka
31
Modlitby matek
Zamyšlení
Cesta z Nazareta do Betléma může být hodně dlouhá…
Marie s Josefem putovali z Nazareta do Betléma asi 120 km – cesta jim mohla
(vzhledem k pokročilému těhotenství Marie) trvat asi týden. Já však mám na mysli
spíše přirovnání této cesty – k těhotenství ženy od početí až po porod. Pro některou ženu může být opravdu hodně dlouhá (nejen 9 měsíců), ale především značně
obtížná a někdy bohužel ani k radostné události narození v „Betlémě“ nedojde.
Co tím mám na mysli?
Již delší dobu mi na srdci leží ochrana nenarozených dětí, které jsou ohroženy
tím, že jsou nečekané, někdy nechtěné. Ale ruku v ruce s tím jdou jejich matky,
které jsou často bezradné, těhotenstvím a jinými okolnostmi zahnané „do kouta“
a potrat vidí jako východisko (často je jim jejich okolím takto předkládán).
Před časem jsem zhlédla obrázky z putovní výstavy, která chce lidi šokovat fotografiemi potracených dětí a tím dosáhnout snížení potratů a zákaz jejich legalizace
a vůbec otevření této otázky ve společnosti. Když jsem tento projekt zhlédla, měla
jsem rozporuplné pocity – fotografie jsou šokující, přesto pravdivé, ale jak se asi
cítí žena, která si prošla utrpením umělého potratu? V srdci ve mně rostl nápad
na projekt se stejným cílem (snížit zabíjení nevinných dětí), ale jinými prostředky.
Napadlo mě, že ženy, které se ocitnou v obtížné životní situaci díky svému těhotenství (dříve se říkalo „žena v naději“ – bohužel, dnes často není počaté dítě vnímáno
touto optikou), potřebují spíše pozitivní a nadějné informace, že i ony mohou své
dítě přes obtížnost své situace donosit.
Založila jsem proto web. Web je určen pro nastávající maminky, především
ženy, které těhotenství zaskočilo, ochromilo či šokovalo. Prostě všem, které s těhotenstvím nepočítaly, a nyní se potýkají s myšlenkou, co dál. Web chce těmto ženám
pozitivně, nemanipulativně a konkrétně ukázat, že je možné jejich dítě (minimálně) donosit a darovat mu život. To za ně nikdo neudělá a zde je jejich nezastupitelná role. Mnohé z nich však potřebují i k tomuto kroku dodat odvahu a potřebné
informace, aby nemusely udělat ukvapené a bolestné rozhodnutí. Projekt „Nech si
mě“ je psán z pozice dítěte, které v ženě – matce pod jejím srdcem vzniklo, roste
a vyvíjí se, spoluprožívá s ní její strachy a obavy, ale i radosti. Chce být hlasem
nemluvícího, hlasem volajícího k srdci matky. Více zde: http://www.nechsime.cz/
32
Zamyšlení
Web by měl být informačním kanálem o organizacích, které těmto ženám mohou
pomoci. Sice jich u nás zatím není mnoho, přesto jsou a mám z nich radost. Také
nezapomínám ani na ženy, které jsou zraněny potratem (spontánním či umělým),
najdou zde odkazy na organizace či literaturu, která se zabývá tzv. postabortivním
stresovým syndromem.
Milé maminky, 25. březen je Dnem nenarozených dětí, budu ráda, když v modlitbě budeme vzpomínat nejen na tyto děti, ale i jejich maminky. Přijde mi velmi
prorocké a důležité, že při odevzdávání jmen do košíčku myslíme i na naše děti,
které z jakéhokoliv důvodu nemohly přijít na tento svět. Přesto patří do naší rodiny a píšeme jejich jména na kolečka a dáváme je Ježíši.
Oslo, hlavní město Norska, 11. prosinec roku 1979, Matka Tereza přebírá Nobelovu cenu za mír. Ujímá se slova a říká: „Chtěla bych vám sdělit něco, o čem jsem
přesvědčena. Největším nepřítelem míru je dnes výkřik nevinného, nenarozeného
dítěte. Když matka může zabít své vlastní dítě ve svém lůně, který zločin je horší,
než když se navzájem vraždíme! Dokonce v Písmu svatém stojí: „I kdyby matka
zapomněla na dítě, já na vás nezapomenu.“ I kdyby matka zapomněla… Ale dnes
se zabíjí milióny nenarozených dětí – a my nic neříkáme! V novinách čteme o různých věcech, ale nikdo nemluví o těch miliónech maličkých, kteří byli počati se
stejnou láskou jako vy a já, Božím životem. A my nic neříkáme, mlčíme. Národy,
které legalizovaly potraty, jsou pro mne těmi nejchudšími zeměmi. Bojí se maličkých, bojí se nenarozeného dítěte. A to dítě musí zemřít, protože již nechtějí mít
– ani o jedno více – a to dítě musí zemřít. Prosím vás ve jménu maličkých: Chraňte
nenarozené dítě, rozpoznejte v něm Ježíšovu přítomnost! Bůh vám žehnej.“
I my v drobných skutcích lásky můžeme těmto nastávajícím matkám být (třeba
i „jen“ modlitbou za ně) doprovázejícími na této cestě. V následujícím článku se
představí jedna z organizací, které se tomuto doprovázení věnují.
Eva Záluská, Písek
Papež František podporuje kojení na veřejnosti
Již několikrát vyzval papež František maminky, aby se nebály kojit své děti během jeho mší. Letos v lednu během křtu dětí v Sixtinské kapli řekl: „Dnes nám
tady sbor bude zpívat jednu z nejkrásnějších melodií, bude to sbor dětí a jejich křiku. Některé budou křičet, protože se jim tu nelíbí, jiné proto, že mají hlad. Pokud
mají vaše děti hlad, pak je, maminky, bez velkého přemýšlení nakojte. Protože ony
jsou tady ti nejdůležitější.“
33
Modlitby matek
Mnozí tvrdí, že Františkova podpora kojení je dalším z jeho nových názorů, ale
ve skutečnosti vztah církve a kojení sahá daleko do minulosti. Ve středověku byl
totiž obraz Panny Marie kojící Ježíška nejvíce uznávaným symbolem. František
tedy spíše ctí starou tradici, než představuje něco nového.
(Religion News Service)
Nadační fond Betlém nenarozeným
Kdo jsme a co chceme?
POMÁHÁME
MÁME
NADĚJI
NABÍZÍME
ZVEME VÁS
SPOLUPRACUJEME
POMÁHÁME těhotným ženám a matkám s dětmi v tísni. S vědomím, že každý lidský život je vzácný a nenahraditelný, chceme přispět k tomu, aby se každé
počaté dítě mohlo narodit a mělo svůj domov. V rámci spolupráce s dobrovolníky
rozvíjíme v omezené míře také humanitární činnost a posíláme balíky do misií.
NABÍZÍME podporu i prostor pro naslouchání a vzdělávání v Poradně Cesta těhotenstvím, ubytování v Azylovém domě pro těhotné ženy v tísni, podporu
v mateřství prostřednictvím videotréninku interakcí i přednášek v rámci projektu
Cesta mateřstvím i zaměstnání a přivýdělek klientkám azylového domu v projektu
Začít znovu.
34
Zamyšlení
SPOLUPRACUJEME s dobrovolníky, mnoha neziskovými organizacemi, dárci. Protože sami nemůžeme poskytovat sociální služby, založili jsme v roce 2003
Obecně prospěšnou společnost Dlaň životu, která v současnosti provozuje Azylový dům pro těhotné ženy v tísni i Poradnu Cesta těhotenstvím a sami jsme se ujali
úlohy podporovat její projekty prostřednictvím veřejné sbírky i dalších fundraiserských aktivit.
ZVEME VÁS k návštěvě poradny Cesta těhotenstvím v Ostravě, k účasti
na předvánočním divadelním představení našich dobrovolníků v Azylovém domě
pro těhotné ženy v tísni v Hamrech u Hlinska nebo na setkání Putování ke kořenům pro vzájemné povzbuzení k úctě k životu v každé jeho fázi. Podrobnosti
a pozvánky najdete v pravý čas na našich webových stránkách www.nfbetlem.cz
a my se už teď těšíme na Vaši návštěvu.
MÁME NADĚJI, že jednou bude mít v naší zemi i na celém světě lidský život
takový respekt a úctu, že naší pomoci již nebude potřeba. Do té doby chceme životu dál nabízet svou dlaň a věříme, že nám v našem úsilí pomůžete. Děkujeme za
Vaši podporu!
Můžete ji poskytnout:
• Finančním darem na účet naší veřejné sbírky číslo 2100409371/2010.
• Odesláním dárcovské SMS ve tvaru DMS BETLEM na telefonní číslo 87 777.
Cena DMS je 30 Kč. Můžete přispívat i pravidelně celý rok, když odešlete dárcovskou SMS ve tvaru DMS ROK BETLEM. Částka 30 Kč se Vám odečte automaticky každý měsíc. Více informací najdete na www.darcovskasms.cz.
Kontakt:
Nadační fond Betlém nenarozeným
Českobratrská 1229/13, 702 00 Ostrava
Telefon: 739 354 269, web: www.nfbetlem.cz, e-mail: [email protected].
35
Modlitby matek
Svědectví
Je horký letní večer, děti už jsou v postýlkách. S radostným spěchem uklízím
poslední hračky, knížky, kousky lega… Za chvíli již vítám maminky z našeho společenství, hnutí Modlitby matek. Zahajuji modlitbu trošku nezvykle, s lehkým začervenáním oznamuji, že čekáme děťátko a s úsměvem od ucha k uchu přijímám
gratulace. V závěru modlitby přináším k patě kříže nové kolečko nazvané prostě
„miminko“ a vkládám jej s důvěrou a modlitbou do košíčku… O pár dní později se šťastně usmívám na monitor počítače, kde mi lékař ukazuje srdíčko našeho
drobečka. Jsem unavená, nevolnosti se již dostavily a jídelníček pozůstává jen ze
suchých rohlíků, jogurtů a hovězího vývaru. S naší záchodovou mísou se vídám
několikrát denně, nemáme se rády… Večer se zničeně tulím k manželovi, „Tolik
si přeji, aby ty nevolnosti už skončily…“, šeptám vyčerpaně. „Já taky…“, vzdychne
manžel…
Prázdniny jsou nenávratně pryč a léto přešlo bez varování do sychravého podzimního počasí. Je tu další návštěva u gynekologa. Oklepávám mokrý deštník, usedám na lavici v čekárně a počítám pacientky, jedna je výrazně navoněná těžkým
parfémem… zvedá se mi žaludek…stihnu ještě zaběhnout na „Dámy“? Konečně
jsem na řadě, mám pocit, že parfém je všude… S úlevou uléhám na lehátko, zhluboka vydechnu a těším se, až uvidím, o kolik nám miminko povyrostlo. Bude to
určitě holčička, přemítám, to by jí mohly být na jaře ty krásné šatičky po starší
dcerce, musím se na ně hned doma podívat, umiňuji si. Jaro…! Jak krásný čas
pro svůj příchod si naše chytré děťátko zvolilo, usmívám se pro sebe. Pozvali jsme
na léto manželovu sestru i s rodinou a maličké už bude natolik velké, že se s ním
budou dát podnikat výlety…(Ach, my ženy napadne mě rozpustile vzápětí, ještě to není na světě a my už máme tolik plánů…) Zastavuji pošetilé myšlenky
a soustředím se na vyšetření. Je ticho. Velké TICHO, uvědomuji si. Začínám tušit
předzvěst něčeho nepříjemného. Pozoruji doktorovu tvář, je vážná, nelíbí se mi!
Nelíbí se mi to ticho. Nelíbí se mi, že sestra přestala popojíždět na kolečkové židli
a sedí teď velmi tiše a vzpřímeně…
„Obávám se…“, poslouchám ta slova určená mně, jako bych byla jen přihlížející
divák nějaké scéně. Třeba jako na tréninkovém semináři studentů psychologie.
Pozoruji lékařovu tvář při sdělování nelehké zprávy, oceňuji jeho profesionalitu,
vhodnou volbu slov, dokonce zaznamenám i náznak soucitu, či spíše účasti. Zdá se
36
Svědectví
to být opravdové. Pozoruji pacientku. Zdá se být velmi rozumná, zprávu vyslechla
soustředěně, bez nějakého nekontrolovaného výbuchu emocí, souhlasí s konziliárním vyšetřením v nemocnici, tedy posouzení stavu ještě jinými lékaři, obě strany
se již věcně domlouvají na dalším postupu, sestra (už opět popojíždí na křesle) si
vyžádá poplatek, všichni se rozloučí, vchází další pacientka, nový příběh…
S jasnou a klidnou hlavou projíždím upršeným městem směrem k nemocnici.
Teprve tam, ve velké ambulanci, s velkým LCD monitorem na stěně a vysokou
doktorskou židlí jsem už jen já, žádný pozorovatel. Ztrácím se na té velké bílé posteli a polykám horké slzy. Doléhá na mě celá ta hořká pravda, naše děťátko, už tak
velmi milované, přestalo žít…
Na příjmu se domlouvám k zítřejšímu přijetí a zákroku. Vycházím ven, pláču manželovi do telefonu a celé nebe pláče se mnou. Myslím na krásný žalostný
obraz, který jsem za dob studií chodila obdivovat do galerie bosých karmelitek
v Praze. Byla tam vyobrazena žena v nevýslovné bolesti. Obraz nesl název Ráchel
oplakává své děti. Kolik jen bolesti za celý život prožijí ženy se svými dětmi…
Projíždím mokrým městem směrem k naší obci a spojuji se nebeským telefonem
s Otcem. Poslouchá mě a posílá mi ještě na cestě útěchu. Vidím jednu z maminek
ze sousední skupinky hnutí Modlitby matek. Zastavuji a za chvíli se obě tiskneme,
pláčeme a současně vyznáváme, jak nám ani tak těžké zkoušky, které každá z nás
prožíváme, nemohou zabránit milovat našeho Stvořitele.
Nejdůležitější na celém příběhu je právě ona skutečnost, kterou jsem mohla až
hmatatelně znovu prožít. Byl se mnou! Zpětně vidím, jak mě na celou záležitost
připravil. Muselo to tak být, důvod zná zatím jen On a věřím Mu, že to nešlo jinak.
Neptám se, proč…? Nepotřebuji znát odpověď. Nedopustil by to, kdyby nemusel.
Zná mě! Unesla jsem to, podržel mě, nesl vše se mnou, dostalo se mi tolik milostí,
něžné péče a lásky, kolik jsem potřebovala. Obklopil mě mými drahými, manželem, jeho rodiči i mými.
Pochopila jsem již dříve, že čím dřív Bolest a Utrpení v životě dokážu přijmout,
tím rychleji je Pán může proměnit na Radost a Pokoj.
Michaela
37
Modlitby matek
Modlitba ženy v prvních chvílích mateřství
Jak ohromná je Tvá dobrota,
díky níž žasnu nad darem života,
jenž pod má křídla jsi skryl,
jehož dny s mými jsi zpečetil.
Ať lampou zářivou jsem ve skrytu,
pod níž se maličké schýlí do úkrytu,
laskavou náruč kéž pro něj mám
buď nablízku, když trpělivost postrádám.
Ať umím přes bolest upřímně milovat,
nedej mi budoucnosti se strachovat.
Potěšit kéž zvládnu přes vlastní trápení,
tomuto dítěti být nezištné lásky skryté znamení
Buď přítomen v každém krůčku.
V nemohoucnosti chytni za mne jeho ručku.
V radostech všech raduj se s námi,
prosím za sebe i za něj o Tvé požehnání
Až přijde čas a jako pták z hnízda vyletí
Prosím, kéž se Ti z očí ve světě neztratí.
Tam, kde já nebudu moci u něho být,
zasáhni a dej mu v pravou chvíli pochopit…
Pochopit, že člověk celý život bojuje,
ať už to štěstí nebo oběť je.
Pochopit zlomek věčnosti, Božích chvil,
vždyť proto se kdysi v bolestech, ale z lásky, právě mně narodil…
(autorkou je jedna nejmenovaná maminka z MM)
38
Z vašich dopisů
Z vašich dopisů
Již 11 let vím o existenci hnutí Modlitby matek, 11 let mi poštou chodí Zpravodaj, který podrobně a se zájmem čtu. A přesto jsem nedokázala nikoho oslovit, abychom založily skupinku. Proč? Byla to pohodlnost, strach z nepochopení,
ale především obava. Obava, že pokud zcela odevzdám svoje děti Bohu, připraví
pro ně něco těžkého. Trvalo mi 8 let, než jsem to dokázala a začala se modlit podle brožurky sama. Děti musely dospět, abych viděla realitu, musím je odevzdat
a dát jim i sobě svobodu, nemohu je stále řídit, ochraňovat, mluvit jim do života.
Před měsícem jsem našla odvahu a oslovila kamarádku, pak už to šlo mimo mne
a všechno do sebe začalo zapadat. Dnes se naše šestičlenná skupinka sešla už počtvrté. Je těžké popsat naše setkání, určité věci nelze vyjádřit slovy – odevzdání,
radost, naděje…
Marta
Milé mamy! Týždeň pred Vianocami ma cestou na roráty zrazilo auto. Vykĺbilo mi plece a zlomilo mi vrch plecovej kosti – humerus. Bolestivé, tvrd… Prijala
som to bez reptania a pripojila som svoje bolesti na kríž nášho Pána Ježiša: Pane,
obetujem s tebou! Prijala som opatrovanie manžela, modlila som sa, obetovala…
Ruka stále veľmi bolí, no ja trpezlivo beriem tento stav. Nestačilo, dostala som
zápal priedušiek skombinovaný s virózou, dávivým kašľom… Nevládna, tri dni
neschopná ani sa modliť. Prijala som a stále opakujem: Ježišu, celkom sa ti odovzdávam, postaraj sa o všetko.
Akosi som stratila trpezlivosť a začala som podliehať depresii, takmer s plačom
sa modlím a žobrem: Pane, pomôž mi, už nevládzem…
A dnes si čítam LIST MM! Aká veta! Nehľadajte utrpenie, ale ak príde, nerebelujte proti nemu. Utrpenie prináša očistenie... Pane, ako ma ty miluješ! Ďakujem! Opäť mám v duši mier, cítim posilu, úľavu. Aj vám, milé MM, ďakujem.
mama Eva (převzato ze Zpravodaje MM SK)
39
Modlitby matek
Aktuality
DUCHOVNÍ OBNOVA na Sv. Hostýně pro matky z hnutí MM
Téma obnovy: „On musí růst, já však se menšit...“
Termín: 23. – 25. 1. 2015
Provází: R. D. Šebestián Pavel Smrčina
Cena víkendu (vč. ubytování a plné penze) je:
1020 Kč na jednolůžkovém pokoji se soc. zařízením
930 Kč na dvou a třílůžkovém pokoji se soc. zařízením
750 Kč na pokoji bez soc. zařízení (5 až 6- lůžkové pokoje)
680 Kč pokud budete chtít spát ve vlastním spacím pytli na pokoji bez soc. zařízení
(nutno říci při přihlašování)
Ubytovávat se můžete v pátek již od 13.00 hod.
Zahájení obnovy je v pátek v 18.00 hod. mší svatou v kapli. Ukončení nedělním
obědem.
V případě zájmu se, prosím, hlaste přímo recepci Matice svatohostýnské, matice@
hostyn.cz, tel. 573 381 693. Platba ihned po přihlášení na účet Matice svatohostýnské.
Počet míst je omezen, počítáme s účastí max. 100 osob. Přihlašování je možné
do 16. 1. 2015, po té případně náhradníci.
REKOLEKCE MM a MO v Kroměříži
Termín: 6. – 8. 3. 2015
Více se dozvíte v nejbližší době na našich stránkách.
TRIDUUM 2015
23. – 25. ledna 2015
Doporučené čtení: pátek Efezanům 5, 8–14; sobota Žalm 24; neděle Matouš 21,
28–32
27. – 29. března 2015
Doporučené čtení jsme zatím nedostaly, můžete si jej aktuálně stáhnout na našich
stránkách nebo si vybrat vlastní texty.
40
Aktuality
Napište nám, kdy a kde pořádáte Triduum ve vaší farnosti, rádi tuto informaci
vyvěsíme na našich stránkách. Nezapomeňte, že na Triduum zveme celou farnost –
muže i ženy bez rozdílů.
Pouť MM do Medjugorje
Termín: 31. 5.– 6. 6. 2015
Pouť hnutí MM do Medžugorje s o. Šebestiánem je už v tuto chvíli plně obsazena. Děkujeme vám za vaše odezvy, je možné se přihlásit coby náhradník, protože
se může stát, že se někdo nakonec ještě odhlásí a náhradník bude potřeba. V tom
případě bychom vás okamžitě informovali. Pouť se uskuteční 31. 5. – 6. 6. 2015
a v našem autobuse se o přítomnosti kněze ještě jedná, prosím tedy o vaši modlitbu a pokud byste se potřebovali na něco zeptat, nebojte se mě kontaktovat nejlépe
emailem [email protected] nebo na mobil 604 919 709. Požehnaný
čas adventní přeje Katka Kučerková
POZOR změna poštovní adresy a adresy sídla kanceláře MM
Adresa pro poštovní zásilky:
Hnutí Modlitby matek, P. O. BOX 400, 660 00 Brno 2
Máme novou kancelář od 1. 11. 2014 na adrese: Kozí 8, Brno. Navštívit nás můžete
po předchozí domluvě.
Vítáme nové modlitební skupinky! Přejeme vytrvalost v modlitbě a objevení
radosti z odevzdání do
Nedašova-Návojné, Rumburku, Bohumína, Třince, Bílovic nad Svitavou, Hovoran, Jakuba u Kutné Hory, Valašského Meziříčí, Opavy, Velkých Pavlovic, Skaličky, Hrobčic-Bíliny, Vlašimi, Srbské Kamenice, Ostravy, Vlachova Březí, Znojma-Chvalovic, Strakonic-Radošovic, Neveklova-Křečovic, Toronta v Kanadě,
Kunovic.
Finanční dary
Děkujeme ještě jednou všem dárcům, kteří nám přispěli na letošní konferenci,
kde se vybralo na náklady spojené s prosincovým Zpravodajem. Stejně tak vám
všem, kdo si uvědomujete, že žijeme pouze z vašich darů. Všimly jsme si, že některé maminky nám přispívají pravidelnou měsíční částkou, za což jsme moc rády.
I když sumy nemusejí být vůbec vysoké, je pro nás každý dar velký. Taktéž děkujeme neznámému dárci, který nám poslal částku 15 000 Kč!
41
Modlitby matek
Vaše peníze jsou použity na tisk materiálů, provoz kanceláře, náklady na cesty
při navštěvování nových skupinek, ale především na poštovné a Zpravodaje, které
nyní posíláme v různém počtu do cca 1 400 skupinek. Rády bychom také napsaly,
že jakákoliv služba v MM, samozřejmě včetně služby koordinátorské, není nijak
finančně odměňována. Znovu opakujeme: bez vaší štědrosti by tato služba byla jen
těžko možná. Pán Bůh zaplať!
Pokud potřebujete potvrzení o vašem poskytnutém finančním daru, napište
nám, rády vám jej zašleme.
42
Do vašeho diáře
Do vašeho diáře
• Duchovní obnova MM na Hostýně 23. – 25. ledna 2015
• Triduum 23. – 25. ledna 2015
• Rekolekce MM a MO v Kroměříži 6. – 8. března 2015
• Triduum 27. – 29. března 2015
Pohotovostní skupinka
Noela Frolková tel. 605 131 548; Františka Dvořáková tel. 737 875 974; Marie Hamříková, tel. 731 208 537; ; Marie Pietrasová, tel. 491 421 798; Václava Smejová
tel. 777 610 919; Anděla Suchá tel. 737 915 277; Mirka Prokopová tel. 724 510 727;
Růžena Fialová, tel. 608 618 822; Jana Pláteníková tel. 774 838 824; Jana Bartáková
tel. 774 706 626; Marie Kadlecová tel. 724 819 614; Barbora Králíková tel. 775 642
385; Věra Papežová tel. 775 062 460; Marie Ventová tel. 736 779 178; Marcela Krejčí tel. 737 983 691; Ludmila Králová tel. 732 935 010; Kamila Varmusová tel. 608
746 472; Janka Pecherová, tel. 723 331 951 Marie Stehlíková, tel. 723 490 967; Jitka
Kořenková, tel. 728 063 676
Prosíme, obracejte se na pohotovostní skupinku pouze s prosbami v urgentních případech. Dlouhodobé prosby nebo přímluvy v tíživé životní situaci
s dů- věrou odevzdávejte ve svých mateřských skupinkách.
Pokud však z jakýchkoliv důvodů potřebujete v modlitbě podpořit, můžete
úmysl poslat také emailem na adresu Hnutí MM ([email protected]), kde
pro tento účel v našem hnutí slouží zvláštní modlitební skupina žen.
43
Milé maminky,
ať Ježíš přijde o těchto Vánocích i do vašeho života a přinese do něj
svůj pokoj, lásku, radost a všechno to, co vám schází, co stále někde
hledáte, po čem toužíte, ale nemůžete nikde nalézt. Vždyť On přišel,
abychom měly život a měly ho v plnosti…
Markéta a ostatní maminky
Kontaktní adresa:
Hnutí Modlitby matek, P. O. BOX 400, 602 00 Brno 2
Pro osobní setkání: Brno, Kozí 8 (po předchozí domluvě)
Národní koordinátorka: Markéta Klímová, mobil 774 618 822
e-mail: [email protected], www.modlitbymatek.cz
Číslo účtu: 2000168590/2010 Fio Banka
Zapsán do evidence period. tisku pod evid. č. MK ČR E 13146;
vychází čtvrtletně
Redakce: M. Klímová, J. Švancarová
Grafická úprava: P. Chládek
Korektury: P. Budilová, J. Švancarová, M. Macháčková
Fotografie použité ve zpravodaji: archiv MM, M. Štarmanová, K. Kučerková
Titulní strana: Obraz Panny Marie z Provodova
Tisk: LITERA BRNO, Tábor 43a, Brno v nákladu: 4100 ks