VESMÍRNÝ POSEL-160x225

Otevřeli jsme Okna
vesmíru dOkOřán
Milí čtenáři, malí i vy velcí,
v prvním čísle jsme psali, proč vznikl náš časopis
Vesmírný posel. Bylo to proto, abychom mohli
dát vědět světu, o čem a s jakými úspěchy bádáme. A tak jsme se rozhodli dát o nás vědět
člověku z nejpovolanějších. Časopis, i s dopisem, který spolu s námi podepsali všichni školáci, putoval na adresu RNDr. Jiřího Grygara,
našeho předního astronoma a astrofyzika. Vy velcí si vzpomenete na jeho
seriál Okna vesmíru dokořán. Vy malí jste se
s ním 15. ledna odpoledne setkali. Jiří Grygar přijel do naší školy. Máme velikou radost
a v n esmírně nás to těší!
Darina Šindlářová, Lukáš Bílek
Splněné tajné přání.
Zleva:
Markéta Krátká,
Maruška Kryšpínová, Matěj Angelov,
Jára Kryšpín, Jiří
Grygar, Lukáš Bílek,
Darina Šindlářová,
před nimi: Tereza
Janeková, Roman
Angelov, Dan Jančura, Péťa Chalupa,
Niky Krátký, Tereza
Šindlářová, Natálka
Knapová, Šimon
Bílek, Rozárka Tošnerová, úplně vpředu Nikol Mlejnecká,
Šarlotka Berná,
Lucka Šindlářová
a školče Fanda
Bílek.
pOZOrOvání
meteOrů
15. prosince jsme jeli do Vitiněvse na louku
Šimona a Fandy Bílkových. Chtěli jsme pozorovat meteory Geminidy, a proto jsme se tam
sešli. Ale každý už věděl, že je zataženo, jako
to bylo podobně u toho Měsíce, jak jsme spali
ve škole.
Pan Bílek nám ukazoval, kde jsou Blíženci a tam právě Geminidy vylétávaly u hvězdy Castor. Pan Bílek nám
na sirce ukazoval jak meteoroid vlítává do atmosféry a z ní se stal meteor a sirka se zapálila a potom zhasla
a byl z toho meteorit.
A když už to každý věděl, tak paní
ředitelka vymyslela, že se budou střílet rachejtle (ohňostroj). Takže jsme
ještě před ohňostrojem všichni děti
běhaly včetně i mě. Pan Bílek dovezl
vánoční sušenky. Dovezli
tam prskavky
a byl ohňostroj. Potom jsme ještě chvíli běhali.
A potom jsme jeli domů. Sice to bylo bez Geminidů, ale byl hezký ohňostroj a ten představoval ty Geminidy.
Matěj Angelov, 5. ročník
Názornou pomůcku k vysvětlení toho, jak se z meteoroidu
stane meteorit si vyrobil
čtvrťák Šimon Bílek.
Při vytahování pásku vlétá
meteoroid do atmosféry,
pozorujeme jej jako meteor
a na Zemi dopadá
meteorit.
Sešlo se nám spousta řešení domácích úkolů. Od školáků i od školčat. Bylo jich tolik, že by se nám do časopisu všechna ani nevešla. Slíbili jsme, že uveřejníme řešení
nejlepší. Protože však všechna byla bezchybná, rozhodli jsme se představit to první
vypracované. Jeho autorem je prvňák Dan Topalovský.
-red-
Zimní slunOvrat
MODEL
Jičína
na pískovišti
O pracovních činnostech jsme vyráběli
modely domů a z nich jsme udělali malý
model Jičína a Valdic. Doprostřed pískoviště jsem postavili lodžii. Libosad a lipovou alej jsme znázornili větvičkami, kopec
Zebín a kopec Veliš jsme udělali jako kopečky z písku a ostatní domy tvořily zbylé
modely domů a když jsme to dodělali, tak
jsme zjistili, že náš model má tvar kříže.
Potom jsme si ukázali, kde vychází a zapadá Slunce o letním a zimním slunovratu.
Postavil to Albrecht z Valdštejna. Pak jsme
šli do školy.
Maruška Kryšpínová, 5. ročník
Takhle vypadá Valdštejnova kompozice v krajině kolem Jičína:
dole na papíře a nahoře jak jsme ji
vytvořili na školním pískovišti.
poZoRovÁní
Z LoDŽiE
V úterý 22. prosince v 7.03 jsme odjeli vlakem do
Jičína a v Jičíně jsme přestoupili do vlaku a jeli
jsme do Valdic. Šli jsme do lodžie, abychom viděli
východ Slunce v zimním slunovratu. Na druhou
stranu je kopec Zebín, kde zapadá Slunce v letním
slunovratu. Napravo z lodžie je lipová alej, pak Jičín a kopec Veliš, kde zapadá Slunce v zimním slunovratu a nalevo je Valdická kartouza, kde Slunce
vychází při letním slunovratu.
My jsme sledovali východ Slunce libosadem, sledovali jsme zimní slunovrat. Neviděli jsme Slunce,
jen krásné červánky. Někteří z nás honili kočky,
které tam byly.
Šli jsme do lodžie, kde byla na jedné straně
velká díra, nejspíš to měla být hvězdárna Albrechta z Valdštejna, ale byla nedostavěná. A na druhé
straně byly stoly s malými vysvětlivkami a obrázky.
Pak jsme šli do budovy, kde jsme dostali teplý
čaj.
Od lodžie jsme šli pěšky po planetární stezce
lipovou alejí do Jičína a hledali jsme planety.
Je zajímavé, že tam není Uran a Neptun. Je to
proto, že v době Albrechta z Valdštejna je ještě
neznali. Potom jsme jeli vlakem do školy.
Maruška Kryšpínová, 5. ročník
O výpravě za Sluncem si můžete také přečíst na:
http://zpravyceskyraj.cz/cestu-jicinevskych-skolaku-ke-hvezdam-doplnily-cervanky/

 Červánky při výcho-
du Slunce jsme pozorovali z terasy
lodžie.
 Na „Cestě ke Slunci“, planetární stezce v lipové aleji.
U zastavení s planetou Zemí a Měsícem.
 V ose lipové aleje
– za námi, za Velišem, zapadne při
zimním slunovratu
Slunce.
lety
dO vesmíru
SPUTNIK
byla první umělá družice, která byla
vypuštěna na oběžnou dráhu Země 4. října 1957. Bylo
vypuštěno již několik stovek kosmických sond, Slunci
se jich věnovalo jen několik.
 Sputnik Fanda Bílek s dvoustupňo-
vou nosnou raketou v podání Lucky
a Dariny Šindlářových.
 Modely Sputniku z polystyrenu
a špejlí, jak je vyrobily Nikol Mlejnecká a Terezky Janeková a Šindlářová.
Jako PRVNÍ ŽENA se vydala do vesmíru Ruska Valentina Těreškovová v roce
1963. Byla ve vesmíru tři dny.
PRVNÍ ČECH VE VESMÍRU
byl Vladimír Remek. Vydal se do vesmíru
v první polovině roku 1976.
První živý tvor ve vesmíru byla
fenka LAJKA. Letěla do vesmíru v roce 1957. Lajka
byla toulavý pes.
První, kdo se
z vesmíru vrátil,
byl šimpanz HAM.
Za odměnu dostal
jablko a důchod strávil v zoologické zahradě.
Cesta
na mĚsíC
V pátek 15. ledna jsme si dopoledne povídali
o Měsící. Také jsme si pouštěli na počítači simulaci letu Apolla 11 na Měsíc. Byly mezi tím
také skutečné záběry. Jeden z nich zachycoval Neila Armstronga, jak vystupuje na Měsíc.
Když udělal první krok, prohlásil: „Je to malý
krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“
Na Apollo 11 jsme se dívali také v knížce Professor Astro Cat's Frontiers of Space. Podle obrázku v knížce jsme vytvořili velký plakát o letu
Apolla 11.
Šimon Bílek, 4. ročník
 Větší školáci vyrobili plakát o cestě Apolla
11 na Měsíc. Pak na něm předvedli prvňákům a druhákům, jak takový let probíhá.
 Společně pak všichni postavili model povrchu Měsíce i s lunárním modulem Eagle.
Cestou po schodech k modelu Měsíce se
odstřihávaly jednotlivé stupně papírového Apolla 11. Úspěšnou misi pak školák-astronaut zakončil přistáním s velitelským modulem zpátky pod schodištěm.
Právě letí Lucka Šindlářová a Péťa Chalupa.
jiří
„Vítejte ve škole, kde jsou
okna vesmíru dokořán!“
zaznělo sborem na schodišti školy. Školáci
tak nadšeně přivítali návštěvu, která přijala
naše předvánoční pozvání. Následovalo odpoledne plné povídání o vesmíru.
V pátek 15. ledna 2016 naši školu navštívil známý český astrofyzik Jiří Grygar. Ten týden jsme
dověsili obrázky na nástěnky a k nim přidali
texty. Všechno jsme to chtěli udělat už dávno. Nanosili jsme písek na pískovišťový stolek
a ten jsme upravili jako povrch Měsíce a na
Měsíci byla malá postavička Neila Armstronga.
Pak už jen zbývalo připravit stoly a pohoštění.
Pan Grygar přijel kolem druhé hodiny odpo-
lední, vystoupal nahoru po schodech, kde
jsme ho přivítali. Na cestu hrála hudba ze začátku seriálu Okna vesmíru dokořán.
Na pískovišťový stolek pan Grygar otiskl svoji
botu.
Ve třídě nám pan Grygar ukázal svoji prezentaci. Pak už jsme si sedli ke stolu a ptali jsme
se pana Grygara na to, co nás zajímalo. Potom
nám pan Grygar podepsal kartičky. Nakonec
se šel podívat i do školky. Od nás jel pak na
slavnostní otevření hvězdárny do Jičína.
Maruška Kryšpínová, 5. ročník
Jak se u nás Jiřímu Grygarovi líbilo, si můžete
poslechnout na:
http://zpravyceskyraj.cz/okno-do-vesmiru-je-v-jicine-znovu-otevrene-dokoran/
GryGar
„Říkali mi Dřímal“,
pověděl nám o své skautské přezdívce Jiří
Grygar. Nechtělo se mu totiž moc vstávat na
ranní rozcvičku, a tak mu kamarádi dali jméno jednoho ze sedmi trpaslíků.
Jiří Grygar nám promítl prezentaci, která se
jmenovala Pohledy do nebe. Jmenovala se
podle knížky Pohledy do nebe, kterou napsal
astronom Hubert Slouka. Byla to jeho oblíbená kniha.
V prezentaci nám ukazoval, jak vypadalo zatmění Slunce 1. srpna 2008. Byly tam také dvě
fotky Měsíce vedle sebe. Jedna z nich ukazovala Měsíc nejdál od Země a druhá zas Měsíc
nejblíž od Země. Byla z nich poznat rozdílná velikost obou snímků. Na dalším obrázku byly fotky
Měsíce vyfocené sondou Lunar Reconnaissance Orbiter. Na nich byly vidět místa, kde přistála Apolla 11, 14, 16, 17 a Luna 17. Viděli jsme
na nich i stopy astronautů z Apolla 14, kteří
Jiří Grygar si od nás odvezl
i vlastnoručně vyrobené vesmírné dárky – pohyblivý model Země s Měsícem a vesmírnou kšiltovku s postavením
hvězd a planet v den i hodinu
jeho návštěvy. Předává mu ho
Tereza Šindlářová, která model Země vymyslela a vyrobila. Přihlíží Rozárka Tošnerová,
Šimon Bílek a paní vychovatelka Markéta Krátká.
sbírali vzorky kamenů na Měsíci. Jiří Grygar
nám ukazoval také prstence plynné planety
Saturn. Fotku vyfotila sonda Cassini při zatmění Slunce Saturnem.
Velmi se mi ta prezentace líbila.
Šimon Bílek, 4. ročník
vesmírné Čtení
Do celoročního školního projektu Přes překážky ke hvězdám se žáci zapojují i v hodinách čtení. Jasnou volbou pro společnou
i individuální četbu v 1. a 2. ročníku se staly
Vesmírné pohádky, pro starší ročníky dobrodružná kniha Jirkův tajný klíč k vesmíru.
Vesmírné pohádky od
Marie Adamovské se věnují planetám sluneční
soustavy, na které se děti
dostávají čtením příběhů
jiskřičky Světlanky, panáčka Černínka a komety
Evelíny. Každou z planet
obývá pro ni charakteristická pohádková bytost.
Žáci 2. ročníku předčítají či převyprávějí jednotlivé pohádky svým mladším spolužákům.
Kniha Jirkův tajný klíč k vesmíru, zvolená
pro četbu ve 3.–5. ročníku, je od autora
Stephena Hawkinga, považovaného za největšího teoretického fyzika od časů Alberta
Einsteina.
V jeho knize čtenáři prostřednictvím příběhu školáka Jirky prožívají víceméně veselé
historky plné dobrodružství a napětí. Díky
speciálnímu počítači zvanému Kosmo mají
Jirka i jeho přátelé možnost podívat se na
jakékoli místo ve vesmíru. „Mezi řádky“ se
v knize objevují vědecké informace o vesmíru, součástí jednotlivých kapitol jsou
poutavé pasáže plné astrofyzikálních poznatků. Kniha je navíc doplněna zajímavými vesmírnými fotografiemi.
Cílem četby ve všech ročnících je rozvoj
čtenářské gramotnosti – čtení s porozuměním (plnění úkolů k textu, opovědi na otázky, orientace v textu), čtení s předvídáním
(rozvoj slovní zásoby, fantazie, představivosti). Díky výše zmíněným knihám se daří
cíle snadno naplňovat, jelikož téma vesmíru děti velmi baví a zajímá.
Jana Zrůstová, třídní učitelka 1. a 2. ročníku
Mně se ta kniha líbí, čte se mi dobře.
Natálka Knapová, 2 ročník
Ta knížka se mi čte dobře. Zatím jsme četli o planetě Merkur, Venuši, Zemi. Brzo začneme číst
o planetě Mars.
Roman Angelov, 2 ročník
Kniha se mi hrozně líbí, je krásná, jsou
tam hezké příběhy. Líbí se mi postavičky.
Nejvíce se mi líbila planeta Země.
Petr Chalupa, 2. ročník
Kniha je hezká.
Rozárka Tošnerová, 2. ročník
 Knížka se mi líbí, čte se mi dobře.
Terezka Honzíková, 2 ročník
Moc se mi líbí, jsou v ní hezké příběhy.
Terezka Janeková, 2 ročník
Tato knížka se mi líbí, čte se mi dobře. A také se mi
líbí, že jsou tam různé obrázky.“
Adam Hendrych, 5. ročník
Baví mě víc než Čítanka a baví mě ji číst. Jsem
rád, že tu knihu máme a chci ji číst dál.
Niky Krátký, 3. ročník
Knížka se mi líbí, přijde mi, že je dobrodružná.
Líbí se mi také, že v ní jsou vědecké znalosti. Jsem
rád, že čteme tuto knihu.
Šimon Bílek, 4. ročník
Kniha je super. Čte se mi v ní dobře, chtěl bych číst
i další díly. Je škoda, že tu knihu nemám doma.
Dan Jančura, 3. ročník
Je to knížka o Jirkovi, který se u sousedů Erika
a Aničky dozvídá zajímavé informace o vesmíru.
Tahle knížka je hodně dobrodružná a obsahuje
vědecké fotografie. Tahle knížka je pro čtení úplně ideální. Jsou tam velká písmena. Dobře se čte.
Je to hezká knížka. Je tam zmíněno i Pluto, které
je vyřazené z planet sluneční soustavy.
Matěj Angelov, 5. ročník
Ta kniha mě baví, jsou v ní vložené moc hezké
fotografie. Čte se mi dobře. Je to hezká knížka
a jsem ráda, že ji čteme.
Terezka Šindlářová, 3. ročník
vesmírné
uČení u prvňáků a druháků
s paní učitelkou
janou Zrůstovou
V prosinci jsme objevovali
Merkur. Zleva nahoře:
Honzík Rejha, Dan Topalovský, Roman Angelov,
Nikolka Mlejnecká, Šarlotka Berná, Míša Černíková,
zleva dole: Rozárka Tošnerová, Natálka Knapová,
Terezka Honzíková, Péťa
Chalupa, Terezka Janeková a Kevin Horváth.
Čteme knihu Pohádky z vesmíru, encyklopedie a učíme se básničku o sluneční soustavě.
Zatím víme něco o teorii velkého třesku, Slunci, planetách Merkuru, Venuši a Zemi. Nejvíc
se mi líbil velký třesk.
Tereza Janeková, 2. ročník
raketOu
dO škOlky
Školčata při výrobě rakety. Zleva: zakrytý Fanda Jančura, dále Kačka Vilémová, Daník Dlouhý, vpravo
Míša Korejs, zády Nellča Kučerová, vedle Natálka Havlíčková a kousek Adélky Bezvodové.
 Cesta rakety vesmírem podle Máti Šumy a Gabči Hendrychové.
 S raketou jsme procvičovali jemnou motoriku. Děti si
hodily hrací kostkou a cestu rakety vyznačovaly podle
toho, který motiv jim padl na kostce. Takhle se to podařilo
Anežce Netíkové.
 Spolupráce školáka Nikyho Krátkého a předškolačky Gabči
Hendrychové.
 Výtvarné ztvárnění vesmíru Majdou Šulkovou z Hvězdičky.
OkénkO škOlní druŽiny
aneb paní vychovatelka
markéta krátká
Pro práci ve školní družině i ve Hvězdičce
(starší děti MŠ) jsme si připravili stolní hru na
téma „Cestujeme po sluneční soustavě“, která
představuje let kosmické rakety. Startuje ze
Země a letí postupně přes všechny planety
sluneční soustavy. Dál pokračuje přes různé
nástrahy vesmíru (asteroidy, kometu, UFO…)
a vrací se na Zemi.
Hru využíváme pro připomenutí
a upevnění poznatků, které děti
získávají během našeho projektu.
Hraje se s klasickými figurkami
a házecí kostkou. Pokud se figur Zleva Gabča Hendrychová,
Majda Šulková, Lucka Jandová,
Máťa Durna, Natálka Berková,
Niky Berný, Sofinka Kolocová,
Stáňa Krausová, Alenka Jandová, Stelča Nesvadbová, Andulka
Drahoňovská
ka postaví na zelené políčko, může hráč házet ještě jednou, pokud správně odpoví na
vylosovanou otázku. Červená políčka jsou
zpomalovací. Hráč hází sice ještě jednou, ale
postupuje vzad.
Podobně hrajeme hru i ve školce. Pouze otázky jsou uzpůsobeny věku a znalostem dětí.
Při obměně děti neodpovídají na otázku, ale
plní úkol rozvíjející jemnou motoriku, matematické představy, či prostorovou orientaci (např. obkresli kometu, spočítej hvězdy,
umísti raketu nalevo od Saturnu…)
vÝtvarnÝ krOuŽek
Napadlo mě, že bychom mohli o výtvarném kroužku udělat malý model toho, jak Měsíc obíhá
kolem Země. Když jsem se dozvěděla, že k nám přijede Jiří Grygar, tak jsem usoudila, že mu jeden
model dám na památku. Také mi přišlo nespravedlivé, že ti co chodí na kroužek, by to
měli a ostatní ne. Takže jsem navrhla, že by si model mohli vyrobit všichni.
Někteří nedělali model Země-Měsíc, ale třeba Uran
s jedním měsícem, Mars
se dvěma měsíci, Slunce se
Zemí…
Tereza Šindlářová, 3. ročník
Jára Kryšpín s Matějem Angelovem vyrábějí své modely.
CO víme
merkur
Je to nejmenší planeta.
Doba oběhu kolem
Slunce: 88 pozemských dní – 1 rok
Merkuru.
Doba rotace: 59 pozemských dní.
Atmosféra: velmi
řídká.
Teplota: ve dne až
400 °C, v noci až
-185 °C.
Z Merkuru je Slunce
vidět 6 krát jasnější
než ze Země.
venuše
Délka dne na Venuši je
243 pozemských dnů.
Délka roku na Venuši je
225 pozemských dnů,
takže rok je na ní kratší
nežli den!
Venuše má velmi hustou
atmosféru (oxid uhličitý
96 %, dusík 4 %) panují zde vysoké teploty
500 °C, tají zde kovy.
Venuše nemá žádný
měsíc.
Venuši můžeme vidět
ráno (Jitřenka), večer jí
říkáme Večernice.
O sluneČní
sOustavĚ
Země a měsíc
Délka dne na Zemi je 24 hodin.
Délka roku na Zemi je 365 dnů!
Země má atmosféru.
Průměrná vzdálenost Měsíce od
Země je 384 000 km.
Oběh Měsíce kolem Země trvá
téměř měsíc (27 dní).
Měsíc se každým rokem od Země
vzdaluje o necelé 4 cm.
Měsíc má k Zemi přivrácenou stále stejnou stranu – protože jeho
rotace trvá také jeden měsíc.
Měsíc má slabou gravitaci, proto
neudrží atmosféru, neexistuje tu
proto počasí.
dOvĚdĚli
jsme se Od
jiřího Grygara
Když nás ve škole navštívil Jiří Grygar, ptali jsme se ho na spoustu věcí. V každém čísle Vesmírného
posla se dočtete, co jsme se od něj to lednové páteční odpoledne dověděli.
Dan Jančura: Existuje nějaký život na jiných
planetách?
JG: Zatím o tom nevíme. Například na Zemi
život asi je, že? Třeba tady v Jičíněvsi je život
zastoupen docela dobře. Ale jiné planety ve Sluneční soustavě nejsou obyvatelné, protože buď
je na nich moc horko, nebo je na nich moc zima,
nebo mají tak nevýhodné parametry, že to nejde.
Dneska víme, že ostatní hvězdy ve vesmíru mají
také planety a že planet mimo Sluneční soustavu
je objeveno už asi tři tisíce. Ale je jisté, že na žádné z těch planet, které zatím známe, život není.
Samozřejmě to je teprve začátek, ve skutečnosti
budou ve vesmíru bilióny a možná trilióny planet. Takže až budeme vědět víc, tak se možná dozvíme, že na některé z nich možná nějaký život
je. V tuto chvíli nevíme o žádném případu.
Tereza Šindlářová: Je možné, z toho kamení,
co lítá ve vesmíru, že by se ty kameny do sebe
spojily a vznikla nová planeta?
JG: Ano, to možné je. To dokonce vidíme u těch
vzdálených hvězd, kde je takové kamení, které
se právě v této době dává dohromady, a budou
z něho planety. Dokonce je to dost běžné. Když
je hvězda hodně mladá, tak skoro určitě kolem
ní ty planety právě z těch kamenů vznikají. Naše
Země takhle vznikla. Z takových malých kamínků, dokonce zpočátku to nebyly ani kamínky, byl
to prach. Jestli jste viděli, když někdo kouří a vyjde mu z cigarety takový namodralý kouř, tak to
je asi tak materiál, z kterého se dělají planety.
Jsou to úplně nepatrné mikroskopické částice,
které se vlivem nejprve elektrostatických sil spojují a vznikají z nich částice, které jsou už docela
dobře viditelné očima.
Už se vám někdy stalo, že jste si vymetali smetí
pod postelí? Tak to si všimněte, že ta prachová
zrnka tam nejsou samostatně, že by to bylo rovnoměrně rozprostřené, ale že tam jsou takové
žmolky toho smetí. To je právě ten elektrostatický náboj, který je dává dohromady. A z těchto
žmolků se udělají kamínky, z těch kamínků kameny, z těch kamenů se udělají skály a z těch skal
se nakonec udělají planety. Takže takhle vznikla
naše Země velice kuriózním způsobem, prostě ze
smetí.
Šimon Bílek: Mají plynné planety pevné jádro?
JG: To je docela složitá otázka, to nemůžeme
přímo zjistit, protože tam dovnitř nevidíme. Ale
všeobecně se soudí, že velké planety, jako je Jupiter nebo Saturn, uprostřed mají kamenné jádro,
které vzniklo z toho smetí. A teprve když mělo tu
velkou hmotu, tak
začalo přitahovat gravitací i ten
plyn, a proto jsou
ty planety tak tlusté. A jejich jádro
je mnohem větší,
než je hmotnost
Země.
pokračování příště
Tereza Šindlářová,
Rozárka Tošnerová
a Niky Krátký
naslouchají
Jiřímu Grygarovi.
vesmírná
kšiltOvka
Když si ji nasadíte, jako Jára Kryšpín, a podíváte se ke sluníčku, vidíte hvězdnou oblohu
ve dne. To se vám jen tak nepodaří.
jak jsme vyrábĚli
náš ČasOpis
Od rána jsme měli vyučování jako vždy, ale po
obědě v rámci družiny jsme my starší (tedy 3.,
4. a 5. ročník) dotvářeli náš školní časopis Vesmírný posel č. 1.
Ale nebylo to tak lehké, ale dalo se to zvládnout: nejprve jsme každý dostali čtyři papíry
a ohnuli jsme je napůl, pak bylo potřeba je sešít velkou sešívačkou a nakonec se musel hotový časopis seříznout.
Když byl Vesmírný posel číslo 1 hotový, tak nám
zbyl nějaký čas. Dostali jsme velkou čtvrtku, na
které byl černý prostor a na něm bílé hvězdy
a čáry. Do hvězd jsme špendlíkem udělali dírky a poskládaly takovou kšiltovku. Je to naše
osobní planetárium.
Maruška Kryšpínová, 5. ročník
Před sešíváním se časopis naskládal. Nakonec se
oříznul na správný formát. Skládá Šimon Bílek, řeže
Maruška Kryšpínová.