Mateřská dovolená - Moje rodina a já

Mateřská dovolená
Napsal uživatel Administrator
Neděle, 13 Duben 2008 18:52 -
Čtyři roky „nepodmíněně“?
Ať žije mateřská dovolená!
Tak jsem se konečně dočkala, říkala jsem si, když jsem zabouchla dveře kanceláře a přede
mnou ležela vidina čtyř let nekonečných prázdnin. Žádné ranní vstávání po šesté, žádné
stupidní příkazy otravného šéfa! Konec špinavých hrnků od kafe po důležitých poradách. Ať žije
život bez věčného shonu! Úžasná vidina, úžasného volna!
Fakt to ze začátku vypadalo nadějně. Škoda, že mi bylo tak zle, že jsem si to úžasné volno
víc nevychutnala. Dvacet kilo navíc, oteklé nohy i ruce a neustálá potřeba spánku - to nejsou
zrovna nejlepší předpoklady pro to, aby člověk správně prožíval pocit nekonečné svobody.
Odškrtávala jsem dny do porodu a těšila se, že happyend teprve přijde. Se sladkým miminkem
v náručí mi ke štěstí nebude chybět vůbec nic!
Když se narodí…
A konečně to tedy přišlo. Čtyři dny v porodnici utekly jako nic a já konečně poprvé položila
svého drobečka do postýlky, poprvé uvařila láhev čaje a poprvé se rozhlédla svým bytem jako
„matka“. Pohádka začala.
To, že nemám žádný, ale opravdu žádný volný čas jsem zpočátku přičítala na vrub své
nezkušenosti. Až se naučím přebalit malého, aniž by mi třikrát skopnul plíny, až ho stačím
vyrvat z postýlky dřív, než stačí vzbudit celý dům. Až… Dny ubíhaly, ale žádné až nepřicházelo.
Miminko se odmítalo budit disciplinovaně po čtyřech hodinách, tak jak o tom hovořila příručka
„Matka a její dítě“ a odtrhnout ho od prsu po předepsaných pěti minutách byl taky poměrně
velký problém. Nakonec to vypadalo tak, že chlapeček ječel každé dvě hodiny, poté půl hodiny
baštil, následovalo přebalování a uspávání a tak to šlo dokola ve dne v noci. Na nevhodné
okamžiky měl radar, který byl spuštěn už od prvního dne. Stačilo obalit si ruce v mouce a těstě
při zpracování knedlíků – a byl vzhůru. Sotva jsem strčila do pusy první lžíci s jídlem, otevřel s
pláčem oči. Houby platné, že jsem se kolem postýlky plížila jako zloděj – stejně mě vždycky
vyhmátnul. „Jen ho nech vybrečet…“. Radila sousedka a já se o to opravdu několikrát v
zoufalství pokusila. Obvykle ve chvíli, kdy se návrat mého muže blížil a já s obědem stále
zoufale bojovala, případně když už jsem doslova padala hlady a měla za to, že nějaké sousto
by neuškodilo. No, možná tahle rada u některých dětí zabírá. Ale musím, říct, že já pracovat ani
jíst za zvuku sirény prostě neumím.
Prázdniny se jaksi nedostavovaly. V poklusu mezi vařením, praním, věšením, žehlením,
krmením a přebalováním jsem marně čekala na hodiny nekonečného volna a na tu úžasnou
chuť svobody a prázdnin. No, snad až bude větší…
Když se rozeběhne
Měsíce běžely a chlapeček rostl. Z miminka se stávalo batole a já doufala, že se konečně blíží
1/3
Mateřská dovolená
Napsal uživatel Administrator
Neděle, 13 Duben 2008 18:52 -
den, kdy nastane ta slibovaná mateřská „dovolená“. Ano, jistě, úspěchy se pozvolna
dostavovaly. Děťátko už nejedlo každé dvě hodiny, ale pouze pětkrát denně, probouzelo se
maximálně pětkrát za noc a ve světlých okamžicích dokonce jenom třikrát a po obědě dokonce
spalo, takže jsem si po ročním maratonu mohla dát konečně v klidu kafe. Ale zase tak výrazně
se můj život nezměnil. Pro jistotu se mu totiž přestalo líbit v postýlce a protože spal už mnohem
méně, mnohem víc chtěl běhat po bytě a užívat si pozornosti své uštvané mámy. Nikde
nevydržel víc než pět minut, žádná hračka ho nezabavila na dobu delší než malou. Vylezl
kamkoliv v rekordním čase a dosáhl na cokoliv, byť by to houpalo zavěšené na lustru. Zvláštní.
Z miminka bylo batole, ale můj život stále plynul v šíleném rytmu připomínajícím běh přes
překážky. Někdy i nikoliv obrazně – všimli jste si, jak dokonale dokáže rozmetat vaše dítě
kostičky po pokoji? Vám by se je nikdy nepodařilo rozmístit tak, aby tak dokonale nebylo kam
šlápnout.
Kdeže byly ty klidné dny plynoucí nudy při vaření kafe v kanceláři, při mytí nádobí a nadávání
na nespokojeného šéfa… Jak idylicky vypadaly s ohledem na chaos současných dní. Říkala
jsem si, že musím vydržet. Že se to určitě zlepší, až bude ještě trochu větší…
Když se rozmluví
Jak šel čas s děťátka se stal človíček. Dokázal si už dokonce chvilku hrát, některé lžíce kaše
skončily v puse namísto na ubruse, své pocity přestal vyjadřovat nesouhlasným řevem. A ještě
jedna převratná novinky. Začal mluvit. Nastoupilo období PROČ.
„Proč sluníčko svítí, proč déšť padá z nebe, proč pes štěká, proč je voda mokrá, proč je babička
holka a proč je jahoda červená?“ Ano, uměl si už sám obléknout kalhotky, nabaštil se bez potíží
a dokonce už spal celou noc. Jeho den se ale skládal se stovek otázek. Sotva uslyšel odpověď,
ptal se znovu a každým dnem byly otázky zákeřnější. Jeho zvonivý hlásek se rozléhal po celém
bytě od rána do večera a nedalo se před ním uniknout. Dotíral zas a znovu. „Roztomilý
chlapeček,“ žasly prodavačky v krámě, ale ty si nepřipadaly jako institut na správné odpovědi.
Hlava mě brněla ještě hodinu poté, co šel s poslední otázkou zašeptanou v polospánku spát.
Dovolená? Tak proboha, kdy přijde? Kdy naposledy jsem si v klidu přečetla knížku, viděla
nějaký hezký film, oblékla si hezké šaty a vyrazila někam do společnosti. I když… Společnost…
Vždyť už ani nevím, o čem bych se s ostatními lidmi bavila. O té nové jablečné přesnídávce, o
převratném vynálezu papírových plen, nebo snad o výhodách aviváže? Někdy jsem měla pocit,
že mi mozek někdo vyměnil za příručku s názvem „Šťastné dětství mého dítěte.“ Když jsem
potkala své kolegyně na jehlových podpatcích a v dokonale padnoucích kostýmech, marně
jsem se snažila zamaskovat své skvrny od pacholíka na tričku a setřít zbytky banánu z vlasů.
Snažila sej se tvářit vesele a vyrovnaně. Jsem přece na dovolené a brzo, ale opravdu brzo, už
bude líp.
Když vyroste
2/3
Mateřská dovolená
Napsal uživatel Administrator
Neděle, 13 Duben 2008 18:52 -
A bylo. Najednou začal mizet do dětského pokoje a s autíčky si vydržel hrát i dvě hodiny.
Maloval a prohlížel knížky, vyprávěl mi své zážitky z dětského hřiště a měl svůj vlastní dětský
svět. A já si uvařila kafe a k tomu otevřela knížku, lehla jsem si k bazénu a opalovala se, lítala s
ním na kole a bylo mi fajn. Mateřská dovolená byla konečně tady. Úžasné dny s mým úžasným
synem. Nedovedla jsem si představit, že by mi někde mohlo být líp. Pomalu se ale blížil čas
mých jehlových podpatků a mých kostýmů. Čas vrátit se ke svým hrnkům od kafe a problémům
hodným mého vzdělání. Trochu jsem se bála a trochu těšila. A pak jednou přišlo to moje
odrostlé miminko s dalším proč. (Ty mu pravda vydrží asi ještě dlouho.) „Mami, proč vlastně
nemám bráchu?“
A já si řekla: „Proč vlastně ne?“
Iva Nováková
3/3