KopernÃÂk-Kepler, koneÄ ná verze

"Kopernik a Kepler –
Dva Evropané spojují Německo, Polsko a
Českou republiku"
Zespół Szkół
Centrum Kształcenia
Ustawicznego w
Gronowie
Staatliche
Fachoberschule und
Berufsoberschule
Regensburg
1
Vyšší odborná škola
pedagogická a sociální,
Střední odborná
pedagogická škola a
Gymnázium
Tým projektantů
Účastníci projektu
Vzdělávací centrum Gronowo (Toruń)
Damian Albrecht
Krzysztof Burak
Damian Jaskrowski
Bartosz Jesionkowski
Arkadiusz Lewandowski
Jarosław Szymelfenig
Gymnázium Praha
Barbora Bulířová
Tereza Čtvrtečková
Zuzana Pikorová
Martina Soušková
Kateřina Štolová
Lucie Třísková
Vyšší odborná škola Regensburg
Julian Aumer
Kathrin Krön
Mathias Markwirth
Sebastian Schmidt
Richard Schuster
Martin Zumbil
Řízení a koordinace: Katarzyna Marska(Gronowo), Alice Robová(Praha),
Hartwig Grasse a Mathias Freitag (Regensburg)
2
Náš tým projektantů
Autor: Zuzana Pikorová
3
Obsah
Předmluva
1.
Srovnání geocentrického a heliocentrického názoru
9
1.1.
Vysvětlení geocentrického názoru
9
1.2.
Vysvětlení heliocentrického názoru
10
1.3.
Přechod od geo- k heliocentrickému názoru
12
1.4.
Srovnání obou názorů
13
2.
Představy o vesmíru v antice a ve středověku
14
2.1.
Dějiny kosmologie / astrologie v přehledu
14
2.2.
Aristoteles
14
2.2.1
Život Aristotela
14
2.2.2.
Učení a spisy Aristotela
15
2.2.3.
Důsledky učení a filozofie Aristotela
15
2.2.4.
Aristotelův pohled na vesmír
17
2.3.
Aristarchos
18
2.4.
Ptolemaios
20
2.5.
Kosmologie středověku
23
3.
Rozvoj v náboženském, filozofickém, kulturním a uměleckém
25
myšlení v období renesance
3.1.
Renesance jako přechod mezi středověkem a novověkem
25
3.2.
Rudolf II. - panovník renesance v Praze, mecenáš umění hudby
27
a vědy
3.3.
Renesance a umění
34
3.4.
Renesance a náboženství
36
3.5.
Renesance a filosofie
39
3.6.
Renesance a zábava
42
3.7.
Renesance a literatura
44
3.8.
Renesance a ženy
46
3.9.
Renesance a přírodní vědy
47
4
4.
Koperníkova představa o vesmíru
48
4.1.
Život Koperníka
49
4.2.
Koperníkův heliocentický pohled na vesmír
51
5.
Keplerova představa o vesmíru
55
5.1.
Keplerův profesní životopis
55
5.2.
Kepler v Praze
58
5.3.
Kepler v Řezně
63
5.4.
Kepler v Zaháni u Valdštejna
66
6.
Aplikace Keplerových zákonů v satelitní technice v současnosti
70
6.1.
Vysvětlení tří Keplerových zákonů
70
6.2.
Důkaz druhého a třetího Keplerova zákona s pomocí rotačního
75
impulsu a Newtonova gravitačního zákona
6.3.
Základní výpočty k satelitní technice
78
6.3.1.
Výpočet zemské hmotnosti
78
6.3.2.
Těleso na oběžné dráze – výpočet 1. kosmické rychlosti satelitu
79
ve výšce 130 km včetně doby oběhu
6.3.3.
Výpočet 2. kosmické rychlosti – rychlost úniku z gravitačního
82
pole Země
6.3.4.
Spojovací manévr vesmírných těles na oběžné dráze
82
6.4.
Přehled typů satelitů a jejich využití
84
6.5.
Použití geostacionárních satelitů
86
6.5.1.
Vysvětlení pojmů
86
6.5.2.
Nasazení METEOSATU, jako satelitu na geostacionární
87
oběžné dráze
6.5.3.
Výpočet dráhy pro geostacionární družice (METEOSAT)
88
6.6.
Využití satelitů na polární oběžné dráze
90
6.6.1.
Vysvětlení pojmů
90
6.6.2.
Nasazení MetOp-A, jako satelitu na polární oběžné dráze
92
6.6.3.
Výpočet oběžné dráhy MetOp-A kolem Země
93
5
7.
Vliv Koperníka a Keplera na způsob myšlení postmoderního
95
člověka v souvislosti s poznatky získané pomocí techniky diskusní
příspěvky jednotlivých skupin z Gronowa, Prahy a Řezna
7.1.
Polská skupina z Gronowa
95
7.2.
Česká skupina z Prahy
96
7.3.
Německá skupina z Řezna
98
6
Předmluva
Státní vyńńí odborná ńkola a střední odborná ńkola v Regensburgu, vzdělávací
centrum v Gronowu u Toruně a estetické gymnázium v Praze jsou partnerské ńkoly.
Nańe partnerské ńkoly se dohodly, ņe vypracují společný nadnárodní projekt.
Základem Keplerových studií byly poznatky Koperníka, který se narodil v Toruni.
Kepler vědecky pracoval v Praze a během zasedání parlamentu se zdrņoval v
Regensburgu. Dvorní astronom a dvorní matematik zemřel v Regensburgu. Tím se
přímo nabízela společná projektová práce v jejímņ centru je Koperník a Kepler.
Podnětem pro projekt bylo také to, ņe se Regensburg ucházel o zapsání do
kulturního dědictví UNESCA. Městem UNESCA se stal Regensburg stejně jako
Toruň a Praha. Projekt také podpořil odbor kultury města Regensburgu.
Při zpracovávání tématiky jsme se dozvěděli, ņe jiņ v období renesance existovala
ņivá výměna vědeckých poznatků bez ohledu na národní hranice a tato výměna
slouņila vńem národům. Ve vědě byli národní hranice vņdy propustné a tak to má
také zůstat v budoucnosti. Nańí účastí na nadnárodní projektové práci jsme to mohli
pocítit na vlastní kůņi.
V minulosti se často ve vztazích zdůrazňovaly odlińnosti, coņ omezovalo spolupráci
mezi národy. Náń projekt má naopak ukázat to, co mají vńechny tři země společné v
oblasti kultury, historie, náboņenství, vědy a techniky. Společným základem vńech tří
zemí je západoevropská kultura.
Aby projekt nezůstal pouze v minulosti, pokusili jsme se exemplárně ukázat, ņe
vědecké poznatky Koperníka a Keplera jsou součástí informační a komunikační
technologie současné doby, čímņ se opět setkává minulost s přítomností.
Naučili jsme se rozpoznávat a tolerovat kulturní, jazykové a sociologické rozdíly ve
srovnání mezi nańimi národy a s nimi související těņkosti. Pokusili jsme se také najít
vlastní řeńení k překonávání těchto těņkostí.
Práce v takovémto transnacionálním týmu vyņadovala od nás účastníků ze vńech tří
zemí flexibilitu a mobilitu, tolik ņádanou v dneńní Evropě. Částečně nás připravila na
nańe případné pozdějńí mezinárodní pracovní nasazení. Tato flexibilita se projevila v
přípravných pracích v Gronowu u Toruně a také při setkáních v Praze a
Regensburgu.
Tato práce má být příspěvkem k znovuobjevení historických spojení mezi
Německem, Polskem a Českem a podporou integrace vńech tří zemí do Evropské
Unie a má být jedním ze stavebních kamenů nańeho společného evropského domu.
Výsledky nańí společné transnacionální práce budou zveřejněny na domovských
stránkách nańich partnerských ńkol.
7
Nesplňujeme touto prací nároky vědeckých exaktních prací. Případné věcné chyby a
snad také slabé stránky nańeho projektu budiņ nám prominuty. Také jsme se snaņili
doloņit vńechny prameny. Pokud jsme něco přehlédli, prosíme vńechny autory těchto
pramenů o velkorysý a shovívavý přístup.
Říjen 2007
Tým studentů z projektové skupiny
8
1. Srovnání geocentrického a heliocentrického názoru
1.1. Vysvětlení geocentrického názoru
Podle geocentrického názoru stojí kulatá Země (řecky geokentriko) ve středu
Vesmíru. Vńechna ostatní nebeská tělesa (Měsíc, Slunce, planety) obíhají okolo
Země v různých zevnitř ven soustředně řazených oběņných drahách (průhledných
koulích). Po vnějńí dráze obíhají stálice.
Geocentrický názor byl zaveden ve starověku v Řecku.
Vedle dalńích řeckých vědců jako Hipparchos z Nikai
nebo Aristoteles, byl Ptolemaios nejdůleņitějńí a
nejvlivnějńí zastánce geocentrického světonázoru. Často
se také mluví o ptolemaiovském světonázoru.
Tento systém vychází z toho, ņe Země je ve
středu a planety se pohybují kolem po
kruhových drahách a mělo se za to, ņe vńechna
tíņe směřuje do středu a tak se vysvětluje
gravitace. Slunce a ostatní planety byly z
jakéhosi „pátého prvku“.
Ptolemaios zkonstruoval k jeńtě přesnějńí
předpovědi drah planet rozńířený systém, v
němņ dráhy planet na epicyklu s epicyklem splývají; propočty uvnitř tohoto modelu
byly velmi komplikované. (V heliocentrickém názoru Keplerově jsou epicykly
zbytečné).
Křesťanské církve (nejenom římsko-katolické) ve středověku převzaly a obhajovaly
tento systém.
Koperník a Kepler dokazovali, ņe geocentrický názor byl překonán a zavádějí
(matematicky) lehčeji pouņitelný heliocentrický názor, který byl podle Newtonovy
gravitační teorie dobře vysvětlitelný.
9
Poté co byla objevena stavba a rotace mléčné dráhy, bylo jasné, ņe také Slunce
nemůņe být středem vesmíru. Přírodovědnými metodami je absolutní střed vesmíru
nezjistitelný.
1.2. Vysvětlení heliocentrického názoru
Heliocentrický názor (Koperníkův) je opakem geocentrického. Podle něj stojí Slunce
ve středu Vesmíru. Slovo „heliocentrický" pochází z latiny: helios = slunce; kentron =
střed.
Stará Indie
Z pokusů vysvětlit Vesmír vznikly platné světonázory.
Nejstarńí doklad názoru, ņe Slunce tvoří střed a Země se
pohybuje, se vyskytuje ve vedských sanskrtových textech
(Indie 9. – 8. st. před K.).
Astronomický text Shatapatha Brahmana:
„Slunce řadí tyto světy – Zemi, planety, atmosféru - na
stejnou úroveň.“
Staré Řecko
Aristoteles, nauka Pythagorejců (4. století):
„Ve středu (říkají Pythagorejci) je oheň a Země je jedna z hvězd, vytváří noc a den,
tím, že se kruhově pohybuje kolem středu.“
Islámský svět
V Koránu (Sure 36) stojí:
38. Slunce spěje k cíli. To je rozhodnutí Všemohoucího a Vševědoucího.
39. Pro Měsíc jsme určili fáze až je zase úzký a křivý jako stvol starého
datlového květu.
40. Ani Slunce nesmí Měsíc na jeho dráze dostihnout, ani noc nesmí den
předběhnout. Každé nebeské těleso se vznáší na své dráze.
10
Evropa v renesanci
Koperník oņivil v 16.st. heliocentrický názor formou, která souhlasí s probíhajícími
pozorováními a odstranil problém zpětného pohybu planet.
Někteří renesanční vědci dokazovali, ņe se v důsledku pohybu
Země ve vesmíru pohybují předměty na Zemi a přitom létají ve
vesmíru a odmítají heliocentrický světonázor.
Náboženství a heliocentrický názor
Uņ v době Aristarcha byl heliocentrický názor posuzován jako
„antináboņenský.“ Toto téma bylo skoro 2000 let bezvýznamné.
Konečný výrok o systému ve formě čistě matematické hypotézy zveřejnil Koperník
1543. Platil návrh, ņe vyučování této nauky má být zakázáno, coņ ale nebylo
prosazeno.
Časem se ale stala církev hlavním odpůrcem heliocentrického názoru.
Geocentrický kompromis byl systém Tychona Braha, v němņ Slunce krouņí kolem
Země – zatímco jako v Koperníkově systému – ostatní planety krouņí kolem Slunce.
Planety
Slunce
Země
stálice
11
Moderní pohled:
Od sluneční soustavy ke galaxiím
Heliocentrický názor není vhodný. V průběhu 18. a 19.st. byl status Slunce jako
hvězdy zřejmý; ve 20.st., jeńtě před objevem, ņe existuje více galaxií, to bylo jiņ
jednoznačné mínění.
Planety se přitahují navzájem a způsobují poruchy drah, takņe Keplerem
prosazované eliptické dráhy planet jsou jen výpočetní povahy a pouņitelné v
druņicové technice. Planety se pohybují a také Slunce okolo tzv. Barycentra sluneční
soustavy (střed sluneční soustavy).
1.3. Přechod od geo- k heliocentrickému názoru
V 16.st. zvolil Koperník Slunce místo Země středem Vesmíru, zachoval ale kruhové
dráhy, proto nebyly výpočty přesné. Tycho Brahe zamítl z tohoto důvodu znovu
nápad se Sluncem ve středu. Kepler uvedl později eliptické dráhy, které byly
odvozeny z měření Tychona Braha, a tím se heliocentrický názor prosadil.
Koperníkův systém byl napaden církví a později dán na index. Galileo Galilei
podporoval nový názor a odhalil s pomocí sestrojeného teleskopu, ņe ne vńechny
planety krouņí kolem Země.
Koperníkův názor je rozvinutím Ptolemaiova názoru. Teorie se Sluncem ve středu a
elipsovitými drahami ruńil starý názor. Díky heliocentrickému názoru se podařily
Keplerovi a Newtonovi důleņité objevy, které měly průkopnický význam pro satelitní
techniku.
Podklady Tychona Braha pomohly Keplerovi zjistit, ņe planety s nekonstantní
rychlostí obíhají kolem Slunce po elipsovitých drahách.
Pomocí Isaaka Newtona byly vysvětleny Keplerovy zákony. Ukázal, ņe mezi
planetami působí přitaņlivost a tím jsou také určovány oběņné dráhy. Tato síla mezi
planetami je vńeobecně označována jako gravitační zákon.
12
1.4. Srovnání obou názorů
Geocentrický
Heliocentrický
Země je středem vesmíru
Slunce je středem sluneční soustavy
Vńechny planety se pohybují s výjimkou
Planety se pohybují kolem Slunce
Země
Planety se pohybují po kruhových
Planety obíhají Slunce po elipsovitých
drahách
drahách
Nebeská tělesa se pohybují
Rychlost nebeských těles je závislá na
rovnoměrnou rychlostí
vzdálenosti od Slunce
Země se nepohybuje
Také Země se otáčí kolem Slunce a
kolem vlastní osy
Jednotlivá souhvězdí mají své měsíce,
které je obíhají
Přitaņlivost mezi planetami způsobuje, ņe
neopustí své dráhy
13
2. Představy o vesmíru v antice a ve středověku
2.1. Dějiny kosmologie / astronomie v přehledu
322 př. K.
Aristotelův geocentrický názor
270 př. K.
Aristarchův heliocentrický názor
178 po K.
Ptolemaiův geocentrický názor
1543
Koperníkův moderní heliocentrický názor
1572
Tycho de Brahe srovnání geo- a heliocentrického názoru
1619
Keplerův heliocentrický názor – Keplerovy zákony
1629
Galileův heliocentrický názor, dalekohled
1687
Newtonův důkaz Keplerových zákonů, gravitace
2.2. Aristoteles
Narozen 384 př.K. v Stageiře / Makedonie;
zemřel 322 př.K. v Chalkis / Euboa.
Je vedle svého učitele Sokrata a Platona nejvýznamnějńím
filozofem.
Byl kromě toho i důleņitým přírodovědcem, jeden z
nejvýznamnějńích myslitelů západních duchovních dějin, početných disciplin, které
sám zaloņil nebo podstatně ovlivnil. Kvůli svému původu byl Aristoteles nazýván také
„Stagirit“.
2.2.1. Život Aristotela
384 př.K. se narodil ve Stageiře jako syn Nikomachosův. Jeho otec byl osobním
lékařem na dvoře krále Amyntase II. v Makedonii. V roce 367 př.K. v 17 letech
vstoupil Aristoteles do Platonovy akademie v Aténách, kde studoval, později i učil.
Strávil tu 20 let.
347 př. K. zemřel Platon. Vedení Akademie nepřevzal nadaný Aristoteles, ale
Platonův synovec Speusippos. Aristoteles odeńel do Assosu – města v Malé Asii.
Následoval tím pověst Hermia z Atarnea. Ten byl také Platonovým ņákem a zároveň
vazalem perského krále. Na radu Hermia se oņenil s neteří a adoptivní dcerou Pythie
a zaloņil v Atarneu ńkolu. Od r. 342 – 336 př.K. vyučoval Aristoteles syna
makedonského krále Philippa II. – Alexandra Velikého.
14
335 př.K. se vrátil zpět do Atén a zaloņil si vlastní ńkolu (Lykeion).
Rozhovory mezi učiteli a ņáky se odbývaly při vycházkách na pozemcích lycea, proto
bylo později nazváno „peripatos“ (kráčející ńkola). Fungovala do r. 40 n.l. a vycházely
z ní filozofické směry Peripatetiků.
323 př.K. opustil Aristoteles Atény, kde po Alexandrově smrti získala převahu
protimakedonská strana a Aristoteles byl nařčen z bezboņnosti. Utekl na svůj statek
do Chalkisu, rodného místa jeho matky. Zde také následujícího roku zemřel.
2.2.2. Učení a spisy Aristotela
Druhy děl
Aristoteles se zabýval četnými vědeckými oblastmi, které se jiņ s dneńními
označeními nekryjí. Převáņně vědami teoretickými, praktickými a poetickými.
 Teoretická věda – sem spadá fyzika a metafyzika.
 Praktická věda – Aristotelova etika a politika.
 Poetická věda – sem patří spis Poetica, kde jde výhradně o básnění.
 Dalńím důleņitým dílem jsou metafyzické vědy, které se týkají logiky.
Ústřední metodologické prvky Aristotelovy
Aristoteles vyńel z konceptu jednotlivých věd jako samostatných disciplin, na rozdíl
od Platona, který spojoval vńechny lidské vědy do vědecké jednoty.
Aristoteles se opíral o empirické zkoumání.
2.2.3. Důsledky učení a filozofie Aristotela
Výklad v antice
Ve srovnání s Platonovou naukou měla Aristotelova filozofie na jeho ńkole daleko
menńí vliv, Aristoteles neuņíval úcty, která by byla srovnatelná s Platonem u
Platoniků. Peripatetikové se zajímali předevńím o přírodovědu, zabývali se také
etikou, naukou o duńi a teorií státu.
Teprve v 1.st. př.K. se postaral Andonikos z Rhodosu o sebrání naučných spisů
(přednáńek) Aristotelových. Tato díla byla částečně přístupná veřejnosti, byly to
přednáńky věnované právě jí.
15
Neoplatonikové se v pozdní antice velkým dílem zaslouņili o rozńířené zachování
Aristotelovy pozůstalosti tím, ņe převzali jeho logiku, komentovali ji a integrovali její
systém.
Protoņe Aristoteles byl toho názoru, ņe Vesmír je nedokonalý a pomíjivý a
pochyboval o nesmrtelnosti duńe, nebyl u duchovních otců křesťanství oblíben.
Výklad ve středověku
V Byzantské říńi raného středověku nebyl Aristoteles uznáván. Jeho vliv byl spíńe
nepřímý, byl převzat částečně mnohými neoplatonickými autory. Proto byly jeho
myńlenky s myńlenkami novoplatoniků spojovány.
Hlubńí a ńirńí bylo jeho působení v islámském světě v protikladu a pozdní antice v
evropském raném a středním středověku. Aristotelova díla byla jiņ v 9.st. přeloņena
do arabńtiny. Prolnutím novoplatonických a Aristotelových idejí se věřilo, ņe nauky
jsou shodné.
Aņ do 12.stol. byla rozńířena jen malá část Aristotelova díla
– 2 díla o logice, která jsou základem pro vyučování logiky.
Úzké ohraničení se změnilo při ńirokém překladu ve 12. a
13. století. Chybějící díla byla k disposici v latině. Postupně
byly doplněny vńechny zbylé spisy. Také komentáře byly
přeloņeny.
Během 13. století se staly Aristotelovy knihy učebnicemi
univerzit. Komentáře Alberta Magna byly ukazateli, učebnice
byly tehdy označovány jako neomylné. Vědecké teorie byly uņívány na bázi
hierarchicky řazeného systému. Neprávem byly přisuzovány novoplatonické spisy
Aristotelovi a tím byl celkový obraz jeho filozofie zkreslován.
Výklad v novověku
V renesanci byly humanisty zhotoveny nové, snadněji čitelné překlady do latiny a
začaly se číst řecké originály. Renesanční učenci se pokusily smířit platonická a
aristotelovská hlediska s katolickou teologií a antropologií. Od 15. století bylo moņné
16
se v protikladech platonismu, aristotelismu a katolicismu, dozvědět více, protoņe
existoval lepńí přístup k pramenům.
Teprve v 17. století prorazila novým vědeckým pojetím aristotelovsko-scholastická
tradice. Jen v biologii se mohla aristotelovská pojetí udrņet do 18. století.
V 19. století začalo moderní bádání se souborným vydáním Berlínské akademie.
Podle jejich údajů je dodnes Aristoteles citován.
2.2.4. Aristotelův pohled na vesmír
Podle Aristotela byla nebeská tělesa připevněna na krystalových koulích. Střed koule
měla být Země. Koule se pohybovaly konstantní rychlostí po ideálních kruhových
drahách.
Nemohl ale vysvětlit, proč při pohybu planet např. Marsu je moņné pozorovat dvojitou
dráhu před hvězdným pozadím.
Nebyly vysvětleny ani rozdíly ve světelnosti.
Autor: Krön Kathrin
Prameny:
http://de.wikipedia.org/wiki/heliozentrisches_Weltbild
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a6/Tychomian_system.svg
http://de.wikipedia.org/wiki/Aristoteles
Unterlagen von Herrn Grasse
Physikreferat von Florian Albrecht
Deutschreferat von Philipp H. Schmälzle
Disziplingeschichte und Forschungsansätze in der Geographie 1998/1999
17
2.3. Aristarchos
Aristarchos ņil zřejmě v letech 281 - 264 př.n.l. Byl to řecký matematik a astronom,
ale zabýval se také peripatetickou filozofií, která rozvíjela a bránila Aristotelovy
myńlenky. O jeho ņivotě nemáme prakticky ņádné údaje, neboť vńechny jeho spisy
byly později zničeny nebo ztraceny. Jisté je Aristarchovo rodińtě, kterým se stal
ostrov Samos leņící u pobřeņí Malé Asie. Tato oblast byla takzvanou ,,líhní géniů''.
Pocházeli odtud první řečtí filozofové, kteří přestali věřit starým mýtům a pokouńeli se
objasnit, jak vesmír doopravdy vypadá a funguje. Patří sem například Filolaos a
Hiketas, ale i slavný matematik Pythagoras.
Větńinu svého ņivota proņil Aristarchos v Alexandrii. Alexandrie byla tehdejńím
duchovním centrem východního Středomoří. Za vlády Ptolemaiovců se stala také
hlavním centrem antické vědy a vzdělanosti, měla nejlepńí knihovny starověku a
pěstovaly se zde přírodní vědy. Aristarchos byl prvním velkým astronomem
alexandrijské ńkoly, ale jeho teorii známe jen z knih ostatních autorů, např.
Archiméda, Plútarchose nebo Sextuse Empirikuse.
Aristarchos jako první učinil odhad poměru velikostí Země a Měsíce a dońel k závěru,
ņe Měsíc je asi třikrát menńí a Slunce sedmkrát větńí neņ Země. Tato čísla jsou sice
nepřesná, ale metoda kterou pouņil, byla správná. Dále nańel důmyslnou metodu,
jak zjistit poměr vzdálenosti Země a Měsíce. Vidíme-li totiņ osvětlenou právě polovinu
Měsíce, znamená to, ņe Měsíc a Slunce leņí na vrcholech pravoúhlého trojúhelníka.
Dokonce byl podle Vitruvia a jeho díla ,,O architektuře'' vynálezcem mnoha sloņitých
strojů a také komplexnějńích slunečních hodin. Aristarchovi je připisováno sestrojení
pomůcky skafé, kterou měřil úhel dopadu slunečních paprsků. Podle Censorina
zavedl pojem Velký rok (annus magnus), který se rovnal 2484 rokům.
Kolem roku 270 př.n.l. ńokoval své současníky heliocentrickým modelem nańí
soustavy. Systém předpokládal, ņe Země není středem vesmíru, ale je jím nehybné
Slunce a ostatní planety včetně Země kolem něho obíhají. V té době bylo známo pět
planet, které se pohybovaly nerovnoměrně a někdy dokonce zastavovaly a několik
dní "couvaly ''. Přestoņe se astronomové snaņili tento proces více neņ sto let
rozluńtit, odpověď jim poskytnul právě aņ Aristarchův systém.
Za své myńlenky byl Aristarchos obņalován pro bezboņnost. Jeho myńlenky, ņe
vesmír je nekonečný, Země oběhne kolem Slunce jednou za rok a kolem své vlastní
osy se otočí za den nebo ņe hvězdy jsou jen jiná Slunce, vzbudily v tehdejńí
společnosti obrovské pohorńení. Ačkoliv byly jeho názory mnohem správnějńí neņ
18
jiné tehdejńí teorie, neměl pro ně dostatečné důkazy.Ty nańel teprve babylonský
učenec Seleukos a roku 150 př.n.l. je zdůvodnil fyzikálně i matematicky.
O znovuobjevení myńlenkek Aristarcha ze Samu se příčinil aņ polský astronom
Mikuláń Koperník (1473 - 1543). Proto bývá někdy Aristarchos nazýván ''Koperníkem
starověku''. Astronomické představy středověku byly totiņ zaloņeny na domněnce, ņe
Země je nehybným středem, kolem něhoņ krouņí celá nebesa. Zásluhou Koperníka
byla tato myńlenka vyvrácena. Její místo zaujala jasně a důkladně promyńlená teorie,
která vychází z předpokladu, ņe Slunce je hvězdou mezi hvězdami, Země kolem něj
obíhá a jeńtě se otáčí kolem své vlastní osy. Křesťanská církev ale tuto myńlenku
odmítala, a proto Koperníkovo dílo "O obězích nebeských sfér“, vyńlo teprve v roce
jeho smrti, tj. 1543.
Autoři: Michaela Mejdrová, Karolína Sovová
Prameny:
STORING, Hans Joachen – Malé dějiny filozofie, Praha 1993, Zvon
HAŃKOVEC Vít, MULLER Ondřej – Galerie géniů, 1999, Albatros
Ottův slovník naučný
http://cs.wikipedia.org/wiki/Aristarchos_ze_Samu
19
2.4. Ptolemaios
Ptolemaios byl řecký astronom, matematik, astrolog, filozof,
hudební teoretik a zeměpisec. Narodil se 87 n.l. pravděpodobně
v Horním Egyptě a zemřel o 70 let později. Jeho jméno
dokazuje, ņe byl Egypťan řeckého původu a jméno Claudius
svědčí o římském občanství. Ve svých pracích často zmiňuje
Alexandrii.
Ptolemaios měl výjimečné matematické schopnosti, ale byl
zběhlý i v dalńích oborech. Jeho myńlenky a metody přetrvaly
více neņ 5 století.
Jeho práce nasvědčuje tomu, ņe se pokouńel o encyklopedii uņité matematiky.
Ve 13 knihách napsal pojednání o matematice a astronomii. Dílo se jmenuje
Mathematike Syntaxis. Latinský překlad pod názvem Constructio mathematica
se objevilo v Basilei roku 1538. Dnes známe dílo pod názvem Almagest (odvozeno
od arabského al-Majisī). Zabývá se zde hvězdami, pohybem slunce, měsíce, planet.
Upřesňuje geocentrický světonázor vytvořený Hipparchem.
Podle Almagestu bylo moņné vypočítat polohu nebeských těles.
Země se podle Ptolemaia nachází ve středu vesmíru a vńechna nebeská tělesa se
pohybují kolem Země.Byl tedy zastáncem geocentrického názoru. Zavedl
epicyklickou teorii. Na základě této teorie se pokusil vysvětlit zpětný pohyb planet.
Zobrazení ukazuje princip modelu podle
Ptolemaia.
Planeta se pohybuje po malé
kruņnici(epicyklu), který se zase pohybuje
po velké kruņnici(deferent).(Quelle siehe
unten)
Tento model je jeńtě v souladu s
aristotelskou fyzikou.
20
Oběņná dráha planety podle epicyklické teorie
Od Hipparcha von Nicäa převzal Ptolemaius
názor o excentrické poloze deferentu.
Navíc pouņívá vzhledem k odlińným oběņným
rychlostem planet jeńtě vyrovnávací bod. Odtud se
zdál pohyb planet opět vyrovnaný.
Země je obklopena ńesti sférami, ve kterých se pohybují Měsíc, Slunce a pět tehdy
známých planet a hvězdy. Vńechna tato nebeská tělesa se pohybují v kruhových
drahách, kdy je v centru Země.
Aby mohl toto pozorování komplikovaných drah sladit s tímto systémem, přiřadil
např. jednotlivým planetám na kruhové oběņné dráze dalńí malé kruņnice, na kterých
se planety pohybují (epicykly) a částečně jeńtě dalńí dráhy kolem těchto drah. Při
pouņití více neņ 80 drah mohl Ptolemaius svůj model se svými pozorováními
poměrně přesně sladit .
Základy jeho matematického systému k propočtu velikosti planet - a tedy také
velikosti celého tehdejńího kosmu - představuje Ptolemaios ve svém díle Almagest.
Toto dílo vymezuje vzájemné materiální sféry a představuje kosmos jako do sebe
včleněný systém, jehoņ rozlohu lze spočítat.
Ptolemaiova výpočetní metoda byla preciznějńí neņ Keplerovy první výsledky, ale z
filozofického hlediska, ņe se planety pohybují kolem Země, naprosto ńpatná.
Ptolemaiovy matematické triky, které pouņil k vysvětlení pohybů planet, se staly po
Keplerových zjińtěních, ņe planety se pohybují po elipsách, zbytečné. Ptolemaios
chápal elipsovité dráhy planet jako překrývání kruhových drah.
Je třeba říci, ņe Ptolemaiuv názor na vesmír (Země je středem vesmíru) byl v
souladu s náboņenskými představami středověku. Jeho systém byl v souladu s biblí.
Tento světonázor byl aņ do Koperníkovy doby (1514) církví vehementně obhajován.
Následující Ptolemaiův spis „Geographike Hyphegesis“ (zeměpisný úvod), byl
napsán v 8 dílech. Pro tehdejńí výzkumy byl stejně důleņitý jako Almagest pro
21
astronomii. Autor se snaņil představit tehdy známý svět. Aņ do 19.století byl Ferův
meridian definován jako zeměpisná délka (+/- 180 °), jeho definice zeměpisné ńířky
(rovník 0°, póly +/- 90 °). Kromě toho vyslovuje hypotézu o neznámém jiņním
kontinentu Terra Australis. Bylo mu známo, ņe Země má tvar koule. Pouņil projekce
plochy koule do roviny pro své mapy. Jeho informace ale byly často nepřesné,
mnohdy získávané zprostředkovaně. Zabýval se Eratosthenovými a
Poseidonionovými výpočty zemského obvodu. Chybné výsledky (17.000 námořních
mil, 30.000 km) se dostaly do známé literatury.
Ve svém díle měl Ptolemaius přes 8000 zeměpisných jmen z Afriky, Asie a Evropy.
Dalńí zajímavé dílo byla „Optika“. Pojednává o vlastnostech, odrazu a lomu světla
a barvách. Ve třídílné „Harmonii“ se zabývá také hudbou. Je to nepochybně
nejvýznamnějńí hudebně teoretické dílo pozdní antiky.
Dnes jsou vědecké výsledky Ptolemaiovy kritizovány. Jsou mu podsouvána faleńná
a fingovaná pozorování, předpojatá mínění a plagiáty.
Autor: Arkadiusz Lewandowski
Prameny:
http://www.logonia.org/index.php/content/view/14/2/www.wikiedia.pl
http://www.wiw.pl/Astronomia/a-ptolemeusz.asp
http://www.geoforum.pl/pages/index.php?page=geo_sw_2&id_catalog_text=92
http://www.copiszczywsieci.net.pl/kat/almagest/1/showsources/
http://www.ziemiaznieba.pl/file/index.php?strona=podroznicy.&&grup=oziemi.
http://jawsieci.pl/fachowo/wszechswiat/
http://de.wikipedia.org/wiki(Claudius_Ptolem%C3%A4us
http://www.k.shuttle.de/k/hoelderlin-gymnasium/fahrten/cesveu97/michael.html
http://de.wikipedia.org/wiki/Epizykeltheorie
http:/de.wikipedia.0rg/wiki/Almagest
Jan Gadomski, Poczet wielkich astronomów, Wydanie II rozszerzone,
Warszawa1976
22
2.5. Kosmologie středověku
Kosmologie středověku, tedy obraz světa a jeho stavbu tvořil do sebe uzavřený
Kosmos. Díla Platonova, Aristotelova a Ptolemaiova k tomu poloņily základy. Ņe
Země se nepohybuje se udrņelo aņ do pozdního středověku. Kolem Země se
vyskytovaly tři nebeské sféry, po nich přicházely sublunární sféry prvků, které nesly
planety. V jiņ neviditelných okrajových sférách bylo předpokládáno, ņe sídlí Bůh.
Kosmos byl rozdělen do sublunárního světa a nad ním leņících nebeských sfér. Svět
byl tvořen čtyřmi sférami prvků (země, voda, vzduch, oheň).
Poznatky portugalských námořníků, objevy nového kontinentu a
obeplutím světa byl od 15.století dosavadní zeměpis překonán.
Giordano Bruno pochyboval na konci 16.st. o ohraničenosti
nebeských sfér. Středověký obraz kosmu působil aņ do 19.st. (jako
nauka o geometrii a kinematice vesmíru).
V roce 1900 bylo zabývání se fyzikou nebeských těles nedůleņité.
Prameny středověkého světonázoru
V průběhu středověku byl uvedený světový názor akceptován také islámem. Od
pozdní antiky byl názor ve východních zemích orientován podle výpovědí svatých
knih.
Překlady z 12. a 13.st. se podařilo dostat rukopisy Aristotelovy a Ptolemaiovy do
povědomí latinského západu. Kosmologie byla dokládána přírodní filosofií.
Aristoteles a Ptolemaios předloņili různé
modely pohybu planet, coņ vedlo k
diskusím. Pohyb planet na nebi není
stejný a nemůņe být vysvětlován na
základě jedné neměnné sféry. Zatímco
Aristoteles přijal dodatečně pohyblivé
podsféry platných drah planet, vycházel
Ptolemaios z modelu epicyklů.
23
Nebeské dráhy
Nebeské dráhy byly příčinou filosofických diskusí, protoņe neexistoval ņádný
spojovací model.
Uņ v pozdní antice byla tato představa o drahách planet: na první dráze se nacházel
Měsíc, na druhé Slunce, pak spodní planety, po nich horní planety a poslední byly
podle Platona dráhy stálic. Z bible odvodili učenci dvě dalńí dráhy, kristalovou (sídlo
poņehnaných a svatých) a desátou – Empyreum – sídlo Boha a andělů.
Sublunární sféry
Pod drahou Měsíce byly domněle čtyři dalńí: země, vody, vzduchu a ohně. Evropa,
Afrika a Asie tvořily celek a jediný díl Země, který vznikl z
vody. Jerusalem byl ve středu, aby se mohla obydlená
oblast kruhově formovat (z náboņenských důvodů). Ņe je
Země dělena dvěma oceány na 4 díly, byl názor Kartese z
Mallosu. Mělo se za to, ņe tyto oceány jsou nepřekonatelné,
tudíņ bylo nemoņné, aby ostatní díly byly obydleny, lidé
pocházeli od Adama a také Jeņíń
byl v ekumeně – obydlené oblasti. Ostatní museli být pohané a to nemohl být záměr
boņí.
Vedle zeměpisného dělení oceány byla Země dělena do klimatických zón.
První model se skládá z 5-ti zón od severního po jiņní pól. Neobydlená severní
polární zóna, mírná zóna, opět neobydlená rovníková zóna, opět mírná a jiņní polární
zóna. Na druhé straně byla obydlená část dělena do sedmi nebo i více zón, které
měly v zeměpisné ńířce stejné vzdálenosti nebo se dělily pomocí astronomických
skutečností – nejdelńí den v roce.
Oba modely byly převzaty z antiky.
Autor: Kathrin Krön
Prameny: http:// wikipedia.org/wiki/Kosmologie_des Mittelalters
24
3. Rozvoj v náboženském, filozofickém, kulturním a
uměleckém myšlení v období renesance
3.1. Renesance jako přechod mezi středověkem a novověkem
V období renesance bylo znovuobjeveno a dále rozvíjeno duńevní bohatství antiky.
Hovoříme o znovuzrození ducha antiky. V centru stál člověk /humanismus/. Studium
jazyků, literatury, historie, filozofie, vědy a kultury se rozvíjelo pokud moņno nezávisle
bez náboņenských souvislostí.Tato epocha byla určitým protikladem ke scholastice,
která očekávala od vědy nějaké důkazy pro náboņenskou víru.Tato doba je
povaņována za osvobození individua od středověkých představ, za přechod k
novému modernímu vědeckému obrazu světa, jako počátek novověku.
Umoņňuje přechod k pluralistické, tolerantní,
liberální společnosti. Byl zdůrazňován člověk
jako jedinec. Dońlo k přeruńení univerzální
jednoty duńevní a světské vlády.
Renesance byla epochou kulturního vývoje
Evropy projevující se ve vńech sloņkách
kulturního ņivota. Byla přímým důsledkem
rozvoje výrobních sil. Její základnou byl
hospodářský vzestup evropských měst a
společenský nástup měńťanstva a jeho
přeměna v burņoazii. Období renesance
(slovo pochází z francouzńtiny a znamená
„znovuzrození“) v Evropě za Alpami je
vymezováno léty 1490-1560. Renesance
Obrázek Lucie Eliášové
vznikla v Itálii a tam se vyhranil i renesanční
sloh. Nerovnoměrnost ekonomického vývoje v různých evropských zemích podmínila
i nerovnoměrnost v rozvoji renesance.
Období renesance (slovo pochází z francouzńtiny a znamená „znovuzrození“) v
Evropě severně od Alp je vymezováno léty 1490-1560. Renesance vznikla v Itálii a
tam se vyhranil i renesanční sloh. Nerovnoměrnost ekonomického vývoje v různých
evropských zemích podmínila i nerovnoměrnost v rozvoji renesance.
25
Změnu paradigmat způsobilo mimo jiné také dobytí Byzancké říńe Turky ve 13. a 14.
století. Po dobytí Konstantinopole 1453 přińli odtud do Itálie učenci a přinesli ssebou
vědění řecké kultury, které zde bylo skoro 1000 let zakonzervováno.
Dońlo k novému zvědečtění myńlení, spojeného s matematizací fyzikálního světa.
Jak jiņ bylo uvedeno, jiņ v antice existovaly dohady o struktuře vesmíru a zcela jistě
existovaly jiņ v antice představy o heliocentrickém pohledu na svět. Na této ņivné
půdě znovuzrození antiky mohl Koperník, jakoņ i Kepler rozvíjet, budovat své
heliocentrické teorie pohledu na vesmír a pomoci jim prorazit.
Kepler se stal vrchním dvorním matematikem na dvoře Rudolfa II. v Praze a tam se
také zabýval Koperníkovým heliocentrickým pohledem na svět. Liberální postoj
Rudolfa II. k vědě a náboņenství umoņnil Keplerovi svobodně vědecky pracovat na
své heliocentrické teorii vesmíru a dále ji matematicky rozvíjet. Pomohla mu také
záliba Rudolfa II. k astrologii.
Abychom zdůraznili význam Rudolfa II. pro Keplera, zabýváme se tímto panovníkem
poněkud podrobněji. Současně je jeho autobiografie zrcadlem renesance, která
vystihuje dvorský ņivot
Vlastní výtvarná díla, které zde představujeme a předváděná hudební díla z období
renesance, ukazují náń pohled na duńevní postoje v období renesance.
26
Obrázek Kristýny Orságové
3.2. Rudolf II. (1552-1612) – panovník renesance v Praze a
mecenáš umění, hudby a vědy
Rudolf II. byl císařem Římské říńe, králem rakouským a králem českým.
Rudolf II. se do nańeho povědomí spíńe zapsal jako sběratel a mecenáń různých
významných i méně významných umělců z celého světa, ale o tom, jakou vedl
politiku a ņivot se moc nemluví. Větńina lidí si Rudolfa II. představuje jako břichatého
postarńího pána, který vedl bezstarostný ņivot, trpěl depresemi a byl tak trochu
blázen, ovńem skutečnost je jiná.
Rudolf II. Habsburský se narodil jako syn císaře Maxmiliána II. a Marie Ńpanělské
18. července roku 1552 ve Vídni. Rudolf měl osm sourozenců. Existuje jen pár
zmínek o Rudolfově dětství. Největńím problémem byla otázka náboņenského
vzdělání. Otec upřednostňoval liberálnějńí Vídeň, naproti tomu matka chtěla Rudolfa
a jeho bratra Matyáńe poslat do Ńpanělska. A tak mezi roky 1563 a 157 byl Rudolf
se svým bratrem Matyáńem vychováván na dvoře svého strýce, ńpanělského krále
Filipa II. Jejich výuka se od té předeńlé lińila zejména intenzitou a důrazem na
nekompromisní katolicismus v náboņenské výchově.
27
I výchova ve vladařských otázkách byla směřována bez prostoru pro vlastní
myńlenky a úsudek. Madridský dvůr jako centrum ohromné říńe byl nádherný a
přepychový, vńude jim byly vykazovány nejvyńńí pocty, bylo s nimi jednáno jako
s Filipovými syny, a tak nesměli chybět na ņádné dvorské nebo církevní slavnosti.
Cestovali hodně po celém Ńpanělsku a seznamovali se s výkvětem Ńpanělské
aristokracie. I přesto tu chlapcům chyběla vídeňská srdečnost ve dvorských vztazích
a vadila a omezovala je vńudypřítomnost fanatického katolicismu i přítomnost
vńevládné inkvizice. Rafinovaná a sebevědomá dvorská kultura ńpanělského dvora
se jim zamlouvala a zároveň v nich vzbuzovala ostych, přerůstající nezřídka do
pocitů méněcennosti. Jedna z pozitivních věcí, kterou si Rudolf ze Ńpanělska přivezl
byla láska k umění a obzvláńť láska k obrazům malíře Hieronyma Bosche, které
sbíral také jeho strýc, Filip II. Ńpanělský. Z dneńního hlediska byli tito dva muņi
nejvýznamnějńími sběrateli děl tohoto holandského mistra.
obrázek Michaely Mejdrové
obrázek Terezy Čtvrtečkové
Rudolfova a Matyáńova návratu ze Ńpanělska 23. srpna 1571 si málokdo vńiml, a to
díky svatbě Rudolfova strýce Karla Ńtýrského s kněņnou Marií Lotrinskou. Hostů i
pouhých diváků se sjelo několik tisíc. Největńí pozornost se soustředila na Rudolfa
jako na budoucího následníka trůnu, ale díky ńpanělské výchově byl Rudolf
málomluvný, chladný a nadřazený nad ostatní dvořany. Maxmilián II. doufal, ņe aņ ve
Vídni pobudou delńí dobu, jejich chování se změní k lepńímu. U Matyáńe se tak stalo,
28
ale Rudolfovi do konce ņivota zůstala chladná povýńenost ve styku s lidmi, i kdyņ
mnoho svědků tvrdí, ņe Rudolf měl dobrosrdečnou povahu.
Roku 1572 byl v Preńpurku (dneńní Bratislava) korunován králem uherským. Jeho
cesta na český trůn vńak trvala déle a byla komplikovanějńí. Čechy byly tehdy ze
vńech zemí monarchie nejvýznamnějńí a český královský titul měl ze vńech titulů
panovníka největńí váhu. Po návratu z preńpurské korunovace svolal císař Maxmilián
II. na leden 1573 sněm, na který, ale ze zdravotních důvodů neodjel, a tak do Prahy
vyslal jako své plnomocníky a komisaře arcikníņata Rudolfa a Matyáńe. To zklamalo
české stavy, kteří chtěli osobně jednat s Maxmiliánem. Výhrady měli stavové nejen
k Rudolfovu katolictví, ale i k Rudolfově neznalosti čeńtiny. (Ta byla pro panovníky
vídeňského dvora pouze okrajovým a nedůleņitým jazykem.) Dalńí sněm byl 3. února,
kterého se jiņ Maxmiliám zúčastnil osobně. Jednání sněmu se změnilo ve vleklá
vyjednávání o svobodu náboņenského vyznání, které vyústilo v Českou konfesi; tu
byl Maxmilián nucen alespoň ústně potvrdit. Rudolfově korunovaci nic nestálo
v cestě, pouze slib stavům, ņe se naučí česky a v době nepřítomnosti otce bude
setrvávat v Praze. 22. září byl Rudolf slavnostně korunován. Ve stejném roce je
Rudolf II. téņ zvolen (27. října) a korunován (1. prosince) i římským králem.
Rudolf II. měl ve své politice pevný orientační bod: rovnováhu proti sobě stojících sil.
Neharmonický okruh jeho poradců byl takto nejednotně vybrán zcela záměrně.
Rudolf si uvědomoval, ņe převaha jedné z náboņenských stran by ohrozila klid v říńi.
A klid v říńi byl nejvyńńí metou jeho domácí politiky. Uņ neusiloval jako jeho dědeček
Karel V.o vyrovnání, prostě bral obě křesťanské víry jako dané. Měl nejraději, kdyņ
vńe bylo v souladu se status quo Augsburského náboņenského smíru.
Samostatné vlády se Rudolf II. Habsburský ujal v říjnu roku 1576 po smrti svého
otce, po kterém téņ přijal císařskou hodnost. Během prvních let své vlády si Rudolf II.
velmi oblíbil Prahu, kde často pobýval a roku 1583 přenesl císař Rudolf II. své sídlo
definitivně do Prahy. Důvody jeho stěhování jsou nejspíńe dva. Za prvé, Rudolf vņdy
povaņoval České království za nejpevnějńí základnu svého politického postavení a za
druhé, poloha Prahy, která se narozdíl od Vídně nikdy nedostala do přímého
ohroņení Turky, skýtala dobré východisko pro říńskou politiku.
29
Vládu Rudolfa II. přitom poznamenávala do jisté míry i jeho duńevní choroba, která je
podle mínění dneńních lékařů nejspíńe kombinací maniodepresivní psychózy (či lépe
a moderněji bipolární afektivní poruchy) a progresivní paralýzy. První příznaky
duńevní choroby se u císaře Rudolfa začaly objevovat někdy na počátku
osmdesátých let 16. století, jde předevńím o opakující se stavy deprese a apatie.
Dalńí prudký atak Rudolfova duńevního onemocnění pak přińel v roce 1598 - stavy
deprese a mánie se střídaly se záchvaty zuřivosti. V této době začali císaře politicky
odepisovat i nejbliņńí příbuzní, coņ jeho duńevní stav jeńtě více zhorńilo - začal u něj
propukat stihomam, zvláńtní obavy měl přitom z mocenských ambicí svého bratra
Matyáńe. Rudolfův duńevní stav patrně ovlivnil i jeho osobní ņivot, nikdy se neoņenil,
ve styku s ņenami preferoval krátkodobé sexuální vztahy. Výjimku tvoří jeho
dlouholeté souņití s konkubínou Kateřinou Stradovou. Se svými milenkami měl ńest
nebo sedm nemanņelských dětí. Nejznámějńím z těchto levobočků je jeho duńevně
nemocný syn Julius Cesar d´Austria. Rudolf se uņ jako mladý nakazil syfilidou.
Následná destrukce horní čelisti sníņila srozumitelnost řeči a v pozdějńí době výrazně
ovlivnila i styk císaře s veřejností. Tento nedostatek mohl mít vliv i na jeho vztah
k ņenitbě s význačnými nevěstami.
Vliv duńevní choroby na politické aktivity Rudolfa II. Habsburského je nesporný, často
vńak bývá přeceňován, protoņe Rudolf není rozhodně pouhým "ńílencem na trůně",
po větńinu vlády si uchoval politickou aktivitu a schopnost rozhodnout se, vyřeńit
politické úkoly. Duńevní choroba začala jeho vládu ovlivňovat aņ v posledních letech
jeho ņivota. Tak se stalo, ņe se v roce 1606 seńli habsburńtí arcivévodové na tajné
schůzce ve Vídni a uznali za hlavu rodu a nástupce v čele monarchie Rudolfova
bratra Matyáńe. V roce 1608 si Matyáń, podporovaný uherskými, rakouskými a
moravskými stavy vynutil vládu nad Rakousy, Uhrami a Moravou, Rudolfovi zůstaly
pouze české země a titul římského císaře. O rok později pak císař Rudolf II. vydal
(pod nátlakem českých stavů, kteří jeho souhlasem podmiňují svoji dalńí politickou
podporu) svůj proslulý "Majestát", který zaručuje v českých zemích náboņenskou
svobodu.
O dva roky později se císař pokusil naposledy obnovit svoji okleńtěnou moc. Měl mu
pomoci jeho bratranec arcibiskup Leopold. Pasovské vojsko postupovalo od Pasova
přes Ńumavu, kde se zmocnilo jiņních Čech a poté obsadilo levobřeņní část Prahy,
tedy Hradčany a Malou Stranu. Ovńem tím vńak celá akce s nezdarem končí.
30
Rudolf byl donucen v roce 1611 abdikovat na český trůn a o devět měsíců později,
20. ledna roku 1612, na Praņském hradě zemřel. Pohřben je v královské hrobce ve
Svatovítské katedrále. Během Rudolfova panování ovńem vzkvétalo jeho sídelní
město Praha. Stalo se centrem evropské politiky a významným střediskem
vědeckého (v Praze pobývá např. Tycho Brahe, Johannes Kepler a mnozí slavní
alchymisté apod.) a uměleckého ņivota (Rudolf byl váńnivý sběratel uměleckých
artefaktů, jeho "kunstkomora" patří ve své době k nejvýznamnějńím sbírkovým
kolekcím uměleckých předmětů.) Na počátku 17. století patřila Praha k nejņivějńím
metropolím Evropy, ačkoliv počet obyvatel nebyl větńí neņ v jiných velkoměstech.
Stěhovali se sem mladí ńlechticové, kteří vyčkávali v krčmách v naději, ņe jim císař
udělí důstojnické patenty nebo významné úřady nebo prebendy i lidé jako kupci
hledající bohaté zákazníky, řemeslníci, kejklíři a předevńím klenotníci. Praha měla
tehdy ńedesát tisíc stálých obyvatel.
Rudolfínská kapela
Hudba se v Praze těńila významnému postavení jiņ od dob Ferdinanda Tyrolského a
hudebníci byli v těsných vztazích s ostatními umělci o dvora - Hans von Aachen si
vzal Lassovu dceru, Philippe de Monte se spřátelil s Clusiem, Dodeonesem
básnířkou Westonié a malířem Pietrem Stevensem - a zůstávali spjati s českým
prostředím. Za vlády Rudolfa II. význam hudby vzrostl. S Rudolfínskou kapelou se
k nám dostal jeden z nejvýznamnějńích a největńí dvorních souborů tehdejńí Evropy.
Sloņení rudolfínské kapely je moņno poměrně snadno detailně rekonstruovat. Těsně
před příchodem do Prahy roku 1582 měla kapela 46 aktivních hudebníků, z toho
jednoho kapelníka, 23 zpěváků, 2 nástrojové hráče a 20 níņe postavených dvorních
trubačů. Roku 1594, kdy soubor kdy soubor dosáhl kvantitativního maxima, stoupl
počet zpěváků na 28, instrumentalistů na 7 a dvorních trubačů na 27. Do stavu
kapely patřily i funkce kaplanů, sluhů, kopisty aj., takņe maximální počet byl 74 členů.
Převahu v kapele měli cizinci, přičemņ podobně jako v ostatní Evropě tvořili jádro
zpěváků Nizozemci - nejvýznamnějńím byl Philippe de Monte (1521-1603), jehoņ
původně povolal Maxmilián II. a který byl jedním z nejznámějńích polyfoniků. Mezi
dalńí nizozemské zpěváky patřili např. Karel Luython, Jakob de Kerle. Dále
Francouzi, např.: básník a skladatel Jacques Renart, z Německa pocházel i varhaník
Valerian Otto, bratři Hasslerové, Hans Leo a Jakob. Dalńí přední osobností byl
ńpanělský mnich Mattheo Flecha (1530?-1604), který se v 60. letech 16.st. rovněņ
31
stal členem dvorní kapely. Flecha vydal četná
hudební i básnická díla u tiskaře Jiřího Nigrina
Moralia-Gallus amat Venerem
v Praze, u něhoņ publikoval i Jacobus Gallus neboli
Handl, poměrně významný jihoslovanský skladatel, který se v Čechách objevil v 70.
letech 16. století a později se stal i členem císařovy druņiny.
Pro renesanční hudbu je charakteristická bohatá polyfonie, kterou představuje svým
nastudovaným dílem J. Galluse praņská skupina.
Oporou instrumentalistů byli předevńím Italové. Česká jména nacházíme mezi
nástrojovými hráči jen ojediněle Nejvýznamnějńí českým tvůrcem tohoto typu dvorské
polyfonie se stal ńlechtic Kryńtof Harant z Polņic a Bezdruņic(1564-1621), jehoņ
hudba byla objevena teprve nedávno. Studoval na dvoře arcivévody Ferdinanda
v Insbrucku. Po letech cestování vstoupil do Rudolfových sluņeb roku 1601. Byl
povaņován za blízkého přítele, ba dokonce se o něm mluvilo ņe je jednou ze tří osob,
které jsou císařovými společníky při jídle. Mnoho hudebníků působilo v Rudolfínské
kapele také jako skladatelé.
Rozvíjela se také výroba hudebních nástrojů, předevńím fléten, coņ chceme doloņit
nastudovanou skladbou pro skupinu fléten.
Vilanella: Venus, du mein Kind
Repertoár kapely je znám pouze částečně. Ne vńechna díla členů Rudolfínské kapely
byla určena k provozování na Praņském hradě.
Například právě skladby nejvýznamnějńího tvůrce a dlouholetého kapelníka souboru
Philippe de Monte nebyly přednostně určeny pro Praņský hrad. Vcelku vńak je
nepochybné, ņe v repertoáru kapely měla naprostou převahu hudba cizího původu.
Praņský hrad rudolfínské éry byl centrem intenzivního a značně diferencovaného
hudebního provozu.Podstatná část činnosti dvorní kapely byla spjata s kostelním
prostředím, konkrétně s bohosluņbou. Vybudováním nových a na svou dobu
technicky jedinečných varhan u sv. Víta po roce 1556 pak naznačuje i významný
podíl varhaní hry v tomto prostředí.Je zajímavé, ņe ve věņi Svatovítského chrámu
působila od roku 1548 samostatná a na kapele nezávislá skupina pozounérů.
32
Činnost kapely byla předevńím vázána na Praņský hrad, máme vńak zprávy i o
účinkování jejich členů i jinde. Například hudebníci tvořili pravidelnou součást
doprovodu císařské druņiny na jejích cestách a při zahraničních pobytech.
Smrtí Rudolfa II. se rozpadla i kapela.
Hudba renesance byla charakterizována zvláńtním novým harmonickým cítěním.
Sám Kepler přiřadil oběņným drahám jednotlivých planet určité harmonie, které
odpovídaly jeho obdivu k harmonii oběņných drah jednotlivých planet. Harmonie v
přírodě byla pro něho výrazem boņího díla, která se objevovala v hudbě i geometrii.
Harmonie, které přiřadil Kepler jednotlivým planetám (Harmonice Mundi)
Autoři: 3.1. – 3.2.
Zuzana Ńtůlová
Michaela Mejdrová
Kristýna Orságová
Anna Vacířová
Skupina studentek, zpěv, flétnový soubor, ńk.rok 06/07
Prameny:
Robert J. W. Evans: Rudolf II. a jeho svět. V překladu Milońe Caldy vydala Mladá
fronta, Praha 1997, 384 stran textu + 16 stran obrazové přílohy.
Josef Janáček: Rudolf II. a jeho doba, Paseka 1997
http://de.wikipedia.org/wikiRenaissance
http://www.tphys.uni-heidelbrg.de/~huefner/KopGeg/V01-kopernikus.pdf
33
3.3. Renesance a umění
Z prudkého rozvoje civilizace zajímající se o poznání skutečnosti, historie a
předevńím člověka, který renesance přinesla, vyrostlo také nové umění. V jeho
centru stál člověk, ať jiņ ńlo o otázky ņivota, krásy, náboņenství, ctnosti či rozumu.
Ačkoli se renesance a humanismus obracely k pohanské antice, nebyly v rozporu
s katolickým náboņenstvím. Pouze překonávaly jeho středověký rozměr.
obrázek Zuzany Ranńové
Umělci renesanční Itálie byli zboņní a věřící lidé, často pracující na církevních
zakázkách. Více neņ 80% dochovaných renesančních soch a obrazů zpracovává
biblické a církevní náměty. Také v kniņní produkci si převahu nadále uchovávala
náboņenská témata. Cílem bylo, aby se umění (zejména náboņenské) co nejvíce
přiblíņilo k divákovi.
34
Florentské malířství bylo slavné svým svárem mezi logikou a neoplatonskými
myńlenkami, podle nichņ je Bůh nedosaņitelnou bytostí, o které se člověk můņe
dozvědět pouze to, čím není. Blíņe k Bohu se lze dostat pouze zájmem o vlastní tělo
(o jeho proporce, tvar) a péčí o své intelektuální schopnosti (hudbu, literaturu, umění,
filozofii, lásku).
Mezi tehdejńí italské malíře patřil Giovanni Belini. Tvořil hlavně harmonické obrazy
nabízející detailní pohled na náboņenství a vzdalující se od analytického ducha
15.století. Snaņil se o zesvětńtění náboņenských témat a i jejich co největńí přiblíņení
divákovi. Pozoruhodná je smyslnost, kterou jeho postavy vyzařují bez ohledu na
náboņenské charaktery témat. Na rozdíl od něj témata zobrazování biblických postav
jako byli Adam, Kristus a například sv. Ńebestián poskytovala tehdejńím umělcům
jedinečnou příleņitost jak zobrazit muņský akt ( Mantegna,Cranach, zejména
Michelangelo).
V Nizozemí se umělci, kteří byli hluboce ovlivněni italským vývojem, například
Bruegel, snaņili zakomponovat ducha myńlenky humanismu do malířství ve své
vlastní zemi, z čehoņ se zrodilo jedinečné umění s vlastními kořeny.
Dalńím představitelem byl Hieronymus Bosch, který ņil uprostřed hlubokých
ideologických a náboņenských krizí a mezi velkým mnoņstvím sektářských hnutí
vedených apokalyptickými kazateli. Jeho dílo je plné sarkasmu, krutosti a
moralizování určené pro vńechny vrstvy obyvatel. Maloval výhradně náboņenská
témata, zpracovával je s extrémním radikalismem v nichņ zachycoval temný svět
směřující k zatracení. Zachycuje stav mysli člověka pozdního středověku, doby, kdy
větńina lidí, vědoma si strańlivých katastrof, nebezpečí a trestů ņila s jedinou utkvělou
myńlenkou, jak zachránit svou duńi po smrti a jak se vyhnout za jakoukoli cenu
pekelným hrůzám. Z hlediska dneńních měřítek vypadají kruté fatalitické vize
poněkud přehnaně. Středověké náboņenské kořeny ńpanělského, německého a
francouzského umění byly doplněny italským mysticismem (Albrecht Dürer, Hans
Holbein atd.)
35
3.4. Renesance a náboženství
Doba renesance je charakterizována odklonem od zboņnosti. Víra vńak ovlivňovala
ņivot kaņdého člena tehdejńí společnosti bez ohledu na jeho postavení. Lidé
nepochybovali o existenci Boha, nýbrņ o způsobu jak jej uctívat. Chybný dojem
podporuje také tehdejńí počínající zájem o vědy a lidskou mysl, jenņ ale vztah k Bohu
nepopírá. Věda s Biblí kráčely renesancí ruku v ruce.
Společnost tehdy tvořily jednotlivé skupiny, jejichņ vývoj a způsob ņivota byl značně
odlińný.
Například na venkově se mísila síla pověr s náboņenstvím. Nadpřirozené síly
ovlivňovaly ņivot kaņdého venkovana. Od poloviny 16. st., kdy uņ byla společnost
rozdělena na katolíky a protestanty, bylo vyznání poddaných do značné míry určeno
vyznáním majitele panství.Víra jim určená ale ovlivňovala ņivot kaņdého jedince od
křtin aņ po pohřeb, veńkerý společenský ņivot a události ve vsi byl spojen s církví a
kostelem.
Města byla modernějńím prostředím nabízejícím větńí moņnost volby. Nebyla
ovlivněna pouze tradicemi a pověrami. Záleņelo i na statutu města, zda bylo
královským nebo poddanským. Poddanská města neměla tolik svobody a jejich
obyvatelé byli, stejně jako obyvatelé vsí, poddanými majiteli panství. Naproti tomu
města královská byla poddaná pouze panovníku a obyvatelé měli moņnost vybrat si z
různých náboņenských směrů.
Ńlechta měla ve víře největńí svobodu, a to nejen v náboņenském vyznání, ale také v
ņivotním stylu (např. v módě). Omezovalo ji jen vyznání panovníka - pokud se někdo
z řad ńlechty rozhodl jinak neņ panovník, bránilo mu to ve společenském a politickém
vzestupu. Náboņenství ve vyńńí ńlechtě bylo ovlivněno rodovou politikou.
36
obrázek Lucie Třískové (Móda v období renesance)
Renesance přinesla bezprostřední podněty k pochybnostem a církevní teorii a praxi.
Odhalovala přeņilost církevní organizace a otevírala dveře hnutí, které mělo vyřeńit
církevní krizi radikálně.Tímto hnutím byla reformace. Začala v Německu roku 1517
vystoupením Martina Luthera, z jehoņ učení vzeńly luterské církve. Tento německý
teolog, kazatel a reformátor, zakladatel protestantismu, autor řady duchovních,
politických a pedagogických spisů, církevních písní a překladů zpočátku neusiloval o
zaloņení nové církve, ale o reformu stávající církve na základě těchto principů:
Sola gratia – spása je člověku darována pouhou boņí milostí,
nikoli na základě lidského jednání
Sola fide – víra jediná vede k ospravedlnění u Boha
Sola scriptura – Bible je základem a měřítkem ņivota křesťana
a nauky církve
Solus Christus – samotná osoba, dílo a nauka Jeņíńe Krista je
základem víry a vykoupení člověka
37
Autoritu v luterských církvích tvoří předevńím Písma Starého a Nového zákona (s
výjimkou apokryfů), ústřední místo v bohosluņbě má kázání. Výraznou reformou je,
ņe v čele církve můņe stát vedle muņe i ņena, o správu církve se tedy spolu s
biskupy starají i biskupky.
Klíčovou zásadou v teologii nejen luterské, ale i obecně protestantské je rozlińení
zákona a evangelia. Zákonem se rozumí ta část Boņího zjevení, v níņ jsou obsaņeny
Boņí příkazy, usvědčení hříchu a tresty za hřích. Evangelium dává věřícímu, který
zhřeńil naději, ņe mu budou jeho hříchy odpuńtěny.
38
3.5. Renesance a filozofie
Filozoficky vyrůstala renesance z humanismu, který se v Itálii
uplatňoval od 14.století. V ńirńím smyslu byl humanismus
předchozím stupněm renesance, v uņńím smyslu zahrnoval
profesionální učení, zaměřené předevńím na studium antiky.
Humanisté se zabývali hlavně antickou literaturou. Ze ńkol
měly pro humanismus největńí význam univerzity v Bologni,
Pise, Pavii, Ferraře a Padově. Větńina vědců v období
renesance byli humanisté. V souvislosti s novými potřebami
společnosti se totiņ kladly nové nároky na vzdělání a vznikal
nový ideál vzdělance.
Erasmus Desiderius Rotterdamský
Králem humanismu byl nazýván Erasmus Rotterdamský, holandský filolog a filozof .
K projevům reformace se zpočátku stavěl kriticky, přesto bývá povaņován za jejího
předchůdce. V náboņenských sporech první poloviny 16. století byl přívrņencem
náboņenské tolerance Snaņil se vytvořit pohled na normální křesťanský ņivot. Za
hlavní zlo doby povaņuje formalismus. Nabízí lék: kaņdý se má ptát v kaņdém
okamņiku, co je zásadní a co je důleņité beze strachu.
Kázání popisuje jako nejdůleņitějńí úkol katolického kněze (projevuje se v díle
Kazatel). Díky jeho některým snahám bývá povaņován téņ za předchůdce
osvícenství.
Pod vlivem humanismu začala v Itálii na počátku novověku opětovná studia
původních pramenů, k nimņ patřily myńlenky Aristotela, Akvinského nebo Scota, coņ
vedlo k probuzení filozofie po její krizi na konci středověku. Oproti středověkému
zkoumání byla tato studia kritičtějńí k zacházení s prameny, měla větńí historický
smysl, osvobodila se od teologických cílů, jako např. vysvětlování zázraků. Vzdělání
jiņ nesměřuje pouze k poznání boha, vymýńleli se psychologické příčiny a hledalo
racionální vysvětlení (pokud není, jako příčina je označována fortuna- nepoznatelná
a nevypočitatelná historická síla), řeńila ve středověku málo zpracovávané problémy
z oblasti antropologie, etiky a společenských věd a vědecká koncepce byla
39
ověřována pozorováním a zkuńeností. V 16. století se centrum studií přemístilo
z Itálie do Ńpanělska.
V českých zemích byla filozofie předevńím pod záńtitou církve, ty ale pro její
pěstování neměly příliń vhodnou základnu. Co se týče církve katolické, ta r. 1462
ztratila moņnost uplatnit se na praņské univerzitě a kláńtery byly, pokud vůbec přeņily
revoluci, velmi oslabené. Do příchodu jezuitů (r. 1556) do Prahy tedy katoličtí studenti
museli za studiem do zahraničí (Vídeň, Krakov, ...). Jednota bratrská původně
odmítala jakékoli vzdělání a s ním i filozofii, v 16. století se ale její vztah k učenosti
změnil, coņ se projevilo např. zakládáním ńkol nebo kulturní činností jejích
přísluńníků. Nejednalo se vńak o soustavnou filozofii, nýbrņ o činnost v oblasti
filologické a biblicko-theologické. Církev podobojí měla k dispozici sice starou
praņskou univerzitu, výuka filozofie se ale opírala o zastaralé komentáře a nelze se
tu setkat ani s výraznějńí filozofickou osobností.
Po revoluci oslabené katolické církvi přińli na pomoc jezuité. Tento Řád Tovaryństva
Jeņíńova byl zaloņen r. 1540 a zakládal své koleje nejdříve ve Ńpanělsku,
Portugalsku a Itálii, později kvůli ńíření protestantismu i ve střední Evropě- ve Vídni r.
1552, v Praze, Ingolstadtu a Kolíně n. Rýnem téměř současně v r. 1556, v Mnichově,
Trevíru, Olomouci, …
Jezuité zpočátku usilovali předevńím o vyńńí vzdělání mládeņe. Poté, co v této oblasti
dosáhli úspěchů, přeńli k náročnějńím úkolům a zahájili výuku filozofie. Podle vůle
svého zakladatele sv. Ignáce z Loyoly se měli jezuité ve filozofii přidrņovat Aristotela.
Zpočátku jezuitńtí učenci projevili jen větńí volnost ve výkladu, později jejich činnost
vyústila v myńlenkové útvary zpracovávající dobové podněty po svém.
Jezuitská díla získala velký ohlas. Jezuité jako první upustili od pouhého
komentování kanonických a Aristotelových spisů a začali pouņívat systematicky
vybudovanou učebnici filozofie.
Stejně jako Čeńtí bratři byl zpočátku odpůrcem filozofie i Martin Luther, později vńak
uznal její význam.
Důleņitou osobou byl i Lutherův spolupracovník Filip Melanchthon. Ten sepsal
několik učebnic k výuce filozofie na luterských vysokých ńkolách. Přestoņe tyto
učebnice nebyly vědeckými díly, nabyly velkého vlivu a uplatnily se v dějinách
filozofie. Mísil se v nich aristotelismus, humanismus a autorovo setkání s Lutherem.
Lutherův vliv se do Melanchthnových děl projevil např. tím ņe autor nechce vědu
40
zcela oddělovat od biblických údajů, usiluje o vzájemné doplňování poznání
vycházejícím ze smyslů a poznáním Bible. To se projevovalo např. v přírodní filozofii,
přičemņ toto míńení přírodovědného poznání s biblickými naukami dalo základ tzv.
mosaické filozofii, jejímiņ stoupenci v 17. století byli např. J. A. Komenský a Marcus
Marci z Kronlandu.
Koncem 16. století se objevil myńlenkový směr kalvinisty Petra Rama, ramismus. Byl
o něj intenzivní zájem ve střední Evropě v letech 1581- 1610 a vychází z kritiky
aristotelské filozofie. Ramus začal kritikou Aristotela a končil tvrzením, ņe jedině on
vystihl správný význam učencových myńlenek. Napsal o tom jediné dílo, které
v průběhu ņivota stále přepracovával, vůdčí myńlenka ale zůstala stejná. Ramismus
byl srovnáván s Melanchthonovou logikou.
41
3.6. Renesance a zábava
S příchodem renesance se začal klást velký důraz na světský ņivot a jeho radosti.
Díky tomu vzniklo mnoho nových druhů zábav, které byly z velké části výsadou
pouze panovnických dvorů, ńlechticů a bohatých měńťanů. (např. literatura nebo
tanec).
Zatímco
venkovské děti
museli uņ od
ranného věku
pomáhat rodičům
na polích, díky
čemuņ neměli na
hraní moc času,
pro děti měńťanů
a ńlechty bylo
dětství
bezstarostným
obdobím plným
Obrázek Kateřiny Ńtolové
ńtěstí a svobody.
Mezi nejčastějńí hry těchto dětí patřila dodnes populární „slepá bába“, honěná nebo
házení koņeným míčem.
Jako hračky dětem slouņily dřevěné (v některých případech pohyblivé) napodobeniny
zvířat, lodí a vojáků, panenky (venkovské dívky měly pravděpodobně panenky
upletené ze slámy, dívky z vyńńích vrstev je měly hadrové nebo vyřezané ze dřeva),
houpací koníci, káči poháněné bičíkem a speciální krouņky, které před sebou děti
poháněli pomocí tyče. Chlapci ze ńlechtických rodin byli posíláni do ńermířských ńkol,
kde se učili jak základům boje s mečem, tak i s kordy, dýkami, kopími a
halapartnami. Naproti tomu dívky se učily tančit a vyńívat. Uņ od nejstarńích dob se
v mnoha rodinách chovala pro potěńení různá zvířata - psi, králíčci, zpěvní ptáci i
kočky. Je známo, ņe v některých královských rodinách dostávali děti na hraní malá
medvíďata.
42
Jelikoņ zemědělci a větńina řemeslníků měli neustále spoustu práce, o způsobech
jejich zábavy se toho moc neví. Známo je pouze to, ņe ve chvílích volna navńtěvovali
přátele (buď u nich doma nebo v krčmách) a navzájem si vyprávěli příběhy nebo hráli
v té době velmi oblíbenou hru, kostky. Největńí příleņitost pro zábavu byla, kdyņ se
ve městě konal trh, na kterém nikdy nechyběli potulní herci, komedianti a akrobaté,
Tento druh zábavy nebyl lhostejný ani nejvyńńím vrstvám. Bohatí měńťané a ńlechtici
si na své plesy a bankety často najímali profesionální kejklíře, hudebníky a básníky.
Ve městech té doby začala vznikat veřejná divadla, z nichņ nejznámějńí byla v Anglii
a do kterých měli přístup jak bohatí, tak i chudńí měńťané. Na panovnických a
ńlechtických dvorech se konaly psí a koňské závody, střelby z kuńí a ručnic a mezi
muņi velmi populární ńerm. Velmi oblíbený byl boj muņe proti muņi..
Díky dokonalému rozvinutí zahradní architektury strávila ńlechta větńinu volného
času ve svých zámeckých zahradách. Ty měly v té době pravidelný tvar a byly
zdobeny sochami, altánky, kańnami, vodotrysky, pergolami, ozdobně stříhanými keři,
stromy a květinovými záhony. V zahradách se pořádaly nejrůznějńí hry a soutěņe,
například závodění v běhu, lukostřelba, golf a kuņelky (tehdy nazývané „kolky“).
Spousta zahrad měla mimo jiné i zvěřince, koňská cvičińtě a míčovny, ve kterých se
hrály předchůdkyně dneńního
tenisu a volejbalu. Nejoblíbenějńí
zábavou byl lov. Pro ten se kolem
zámků stavěli rozlehlé lovecké
obory, ve kterých se za pomoci
psů nebo dravých ptáků lovili
převáņně jeleni, lińky, divoká
prasata, baņanti a vlci.
Obrázek Moniky Bauerové
Jeńtě v období rané renesance se mohli lidé bavit rytířskými turnaji, které trvaly aņ do
15. století a které měly v oblibě hlavně ņeny.
Kdyņ bylo venku ńpatné počasí, mohla si ńlechta krátit dlouhé chvíle ve
společenských salónech, které se dělily na muņské a ņenské. Tady se kromě
konverzace v muņských salónech hrály karty nebo ńachy a v ņenských vyńívalo nebo
četly knihy. Pěstovalo se i umění, např. malířství a sochařství. Spousta bohatých
43
měńťanů, ńlechticů i panovníku si u slavných malířů objednávalo obrazy i vlastní
podobizny a někteří z nich se sami věnovali malířství nebo poezii.
3.7. Renesance a literatura
Rozńíření literatury mezi
vzdělanějńí vrstvy veřejnosti bylo
umoņněno "pohyblivými písmeny"
(knihtiskem) Gutenberga (13951468). Knihtisk je povaņován za
mediální revoluci a klíčový
moment pro vńeobecné ńíření
duńevního postoje renesance.
Renesanční literatura vytvořila ve
velkých evropských zemích
Obrázek Martiny Seidlové
spisovný národní jazyk tím, ņe povýńila na toto místo některý z dialektů. Rozvoj
renesanční literatury jde souběņně s rozvojem humanismu, studiem antických textů a
tvořivým vyuņíváním podnětů antické literatury. Renesanční tvorba se vńak
neomezovala jen na pouhé napodobování klasických vzorů, ale vyznačovala se
esteticky svébytnou snahou o mnohostranný a pravdivý obraz člověka, lidských
osudů a vztahů, přičemņ klasická tradice slouņila jako vzor ideově estetický, nikoli
jako závazný model. Vytvořila výchozí základnu novodobé literatury. Nalézáme zde
počátek větńiny hlavních ņánrů novodobé prózy, poezie i dramatu (sonety, novely,
komedie, historického dramatu,…) Renesanční literatura se soustřeďuje na
pozemský ņivot.
Jedním z významných renesančních autorů byl italský básník, prozaik a znalec
antické kultury Francesco Petrarca. Jeho tvorbu tvoří díla humanisticky orientovaná
(Africa), díla morálně náboņenská (Zpěvník, Triumfy, Tajemství) a dopisy (Listy
velkým i malým tohoto světa).
S novým stylem, jenņ přináńí renesance ho spojuje jeho individualismus, zájem o
antické umělce a obdivování Říma, V Petrarcově epońe dochází k rozvoji lyriky. Jeho
italské verńe neznají děj ani přímý konflikt, přesto jsou dramatem. Napětí je
vytvářeno protikladem stanovisek nebo vyhrocením myńlenek, nesnadný styl se
44
vyņívá v pouņívání archaických výrazů a sloņitých literárních forem, verńe jsou plné
odkazů textů bible a starořímských spisovatelů a literatury i děl jeho předchůdců
(např. Dante Alighiery).
Z Itálie pocházel i spisovatel a básník Boccaccio Giovani. Za vrchol jeho tvorby je
povaņováno dílo Dekameron. Tato rámcová povídka spojuje asi 100 novel v
organický celek. Ukazuje na příkladech ctností a neřestí cestu ke ńťastnému ņivotu,
na rozdíl od Dantovy Boņské komedie, vńak k ņivotu
pozemskému a bývá nazývána „lidskou komedií“.
Dekameron byl napsán na rozhraní dvou kulturních a
společenských epoch, středověku a renesance.
Středověk se projevuje například vyuņíváním symboliky,
nastupující renesance se o slovo hlásí např. skrze
veřejné poruńování desatera. Boccaccio hodlá zobrazit
člověka a věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Hrdinové
uņ nejsou abstraktní, nýbrņ individuálně vykreslené
postavy. Představuje hrdiny svých novel v konkrétní
psychologické a sociální dimenzi.V jeho díle se
neobjevují ani svatí ani rekové, ale bytosti aņ příliń
Titulní stránka „ De Revolutionibus“ 1543
pozemské – ziskuchtiví obchodníci, pokrytečtí
řeholníci, pochybné ņenńtiny a marnotratná ńlechta.
V období renesance vznikala také přírodovědná literatura. Je třeba zmínit zveřejnění
myńlenek Koperníka o heliocentrickém vesmíru v knize "De Revolutionibus". Díky
této knize se rozńířila heliocentrická teorie tehdejńího obrazu vesmíru a
geocentrismus se postupně dostával do pozadí, coņ vedlo k jakési revoluci v
přírodních vědách.
45
3.8. Renesance a ženy
Větńina renesančních ņen byla zároveň matkami a mateřství bylo jejich povoláním a
ņivotním naplněním. Toto poslání bylo v této době jeńtě dosti nebezpečné, protoņe
rodička mohla zemřít .Také úmrtnost dětí byla v západní (vyspělé) Evropě 20-50%,
v ostatních zemích dokonce aņ 90%. Dokonce se radilo, aby se z dítěte moc
neradovaly a neoslovovaly jej příliń okázale, protoņe by mohly rozhněvat boha.
Ņeny z vyńńích vrstev své potomky nekojily, a to i přes dobře mířené rady lékařů a
humanistů. Najímaly se kojné nebo se děti posílaly na venkov.
Naopak v niņńích vrstvách byla vysoká porodnost neņádoucí, protoņe bylo málo
potravin. Častou příčinou smrti dítěte byla také vraņda, a to protoņe bylo
nemanņelské nebo se ņena domnívala, ņe by jej stejně neuņivila.
Stejně tragický úděl měly manņelky. Svazek manņelský slouņil hlavně k uchování a
hromadění majetku. Ņena byla vyloučena z dědičného práva, ale za to měla nárok na
věno. Avńak v mnohých případech bylo věno spíńe pro manņela, neņ aby zajistilo
blahobyt dceři. Takņe partnerku větńinou vybírali rodiče podle bohatosti jejího věna.
Tehdejńí manņelství bylo věčným svazkem. Jako důvody zruńení svazku se
připouńtěly: ņenino cizoloņství, muņova impotence, malomocenství nebo manņelova
mimořádná krutost. Humanisté a církevní kazatelé vńak tvrdili, ņe vztah by měl být
harmonický, zaloņený na důvěře, lásce a sdílení ņivotního údělu. Ale nezapomínali
dodávat, ņe musí být patriarchální.
Podrobně také popisovali jak má vypadat manņelský sexuální ņivot. Prvořadou funkcí
pohlavního styku bylo plození dětí. Jako dalńí moņnost se připouńtělo za zamezení
nevěry.
Ńlechticům a také duchovním např. v Římě nebylo zakázáno mít za společnici
některou z kurtizán, které byly větńinou velmi vzdělané. Ve starém Římě odpovídala
kurtizána Hetéře.
To, ņe se duńevní postoj v renesanci na přechodu od středověku do novověku, tzn.
přechod mezi pověrami a racionální vědou měnil, můņeme také pozorovat na "honu
na čarodějnice", jehoņ obětmi byly převáņně ņeny.
Známým příkladem je také matka Johannese Keplera, která byla na základě hádky
se sousedkou označena za čarodějnici a byla uvězněna. Hrozilo jí mučení. Jen díky
snahám svého syna byla zprońtěna viny.
46
3.9. Renesance a přírodní vědy
Bylo jiņ zmíněno, ņe v renesanci bylo povoleno svobodné myńlení částečně bez
ohledu na vládnoucí teologii. Přírodní vědy stavěly do popředí rozum a
zkuńenost. Mnohočetnost přírodních procesů bylo kvantitativně evidováno. V centru
stál experiment, pozorování a měření. Vyhodnocením získané poznatky byly
popsány pomocí matematiky, byly od nich odvozeny přírodní zákony a v souvislosti s
tím viděny jako důkaz teorie.
Tyto metody byly předpokladem pro obrovské úspěchy přírodních věd od počátku
novověku aņ dodnes.
Přírodní vědci v tehdejńí době se mylně domnívali, ņe vńechno v přírodě je měřitelné
a nic mimo tuto měřitelnost neexistuje.
Bylo načase, aby byly staré představy o světě změněny Koperníkem a Keplerem.
U Koperníka a Keplera byly centrem jejich bádání pozorování, měření, matematická
vyhodnocování pomocí vývoje nově vynalezených zákonitostí.
Přitom docházelo k průkopnickým technickým vynálezům např. dalekohledu,
mikroskopu, kompasu, knihtisku.
Vńechny tyto vynálezy ovlivnily vńechny oblasti ņivota. Lidé mysleli pouze na
geografické objevy a důsledkem byly sociální, politické a náboņenské převraty.
Autoři: 3.3. – 3.9.
Zuzana Pikorová
Martina Souńková
Vojtěch Bosák
Kateřina Ńtolová
Gabriela Ilyková
Prameny:
Josef Janáček: Ņeny české renesance, Čs.Spisovatel,1976
Jiří Pelán a kol. : Slovník italských spisovatelů, Libri, 2004
http://wikipedia.org/wiki/Renaissance/Hexenverfolgung
http://www.tphys.uni-heidelberg/~huefner/KopGeg/VO1-Kopernikus.pdf
http:://de.wikipedia.org/wiki/De_Revolutionibus_Orbium_Coelestium
http:/7www.p-moeller.de/renabaro.htm
47
Podklady od p. Grasseho
4. Koperníkova představa o vesmíru
Pomník Koperníka v Toruni, fotografie projektové skupiny
48
4. 1. Život Koperníka
Rodokmen Mikuláńe Kopernika (MIKOŁAJ KOPERNIK)
49
Rodný dům v Toruni
Projektový tým před rodným domem Koperníka
Nikolaus Kopernikus, vlastně Nikolas Koppernigk (lat. Nicolaus Copernicus, pol.
Mikołaj Kopernik) se narodil 19.2.1473 v Toruni a zemřel 24.5.1543 ve Fromburgu.
Je mnoho dohadů o jeho původu. Vědci se dělí do dvou táborů. Jedni tvrdí, ņe je
Polák, druzí jej povaņují za Němce. Důkazy ale mluví ve prospěch obou.
Je dokázáno, ņe matka a pravděpodobně i otec byli Němci. Mikuláń se narodil v
Polsku, tady ņil a studoval. Díla psal převáņně latinsky, z menńí části německy.
Písemnosti v polńtině nejsou dokázány. Kontakty
s Poláky jsou řídké, s německými učenci vńak
vedly k publikacím děl v Norimberku. Polsky ale
uměl, v rodné Toruni studoval gymnasium.
Koperník vícekrát zdůrazňoval, ņe pochází z
Toruně. Své největńí dílo podpisuje Torinensis
(Toruňan). Na jeho pomníku v Toruni najdeme
podpis Copernicus Thorunensis, Terrae motor,
Solis Caelique stato.
Koperníkův pomník v Toruni
50
Koperník byl bezpochyby vńestranný muņ. Byl přísluńníkem katolického kléru,
zároveň se zabýval medicínou, právem, astronomií a matematikou. Jeho rodina
patřila k měńťanstvu hansovního města Toruně na Visle a bydlela v ulici Sv. Anny.
Jeho otec (obchodník s mědí a městský úředník) zemřel, kdyņ bylo Mikuláńovi 10 let.
O jeho vzdělání se postaral strýc Lukáń Watzenrode mladńí, bratr jeho matky
Barbary. V letech 1491–94 studoval na Krakovské univerzitě a v této době se také
rozhodl polatinńtit své jméno na Coppernicus, později Copernicus. Na Krakovské
univerzitě studoval 7 svobodných umění (dialektiku, rétoriku, gramatiku, geometrii,
aritmetiku, hudbu a astronomii), aniņ by ukončil studium. Studium v Krakově bylo
základem pro studium teologie, právní vědy nebo medicíny. Jeho láskou vńak zůstala
astronomie.
V jeho ņivotě hrála církev a náboņenství velkou roli. Začal studovat v Bologni práva
a astronomii a v roce 1495 získal titul doktora medicíny. V roce 1507 se po studiích
v Itálii v Padově a Feraře vrací do Polska. V roce 1512 se stal kanovníkem ve
Fromburgu.
4.2. Koperníkův heliocentický pohled na vesmír
Koperník byl ale předevńím znám jako astronom.V Itálii v době rozkvětu renesance
se učil, ņe by se ptolemaiovský pohled na vesmír neměl přejímnat bez kritiky a bez
přezkoumání. Toto stanovisko bylo bylo v renesanci ve vztahu k vědě vńeobecně
rozńířené. Jeho teorie o pohybu planet na kruhových drahách kolem Slunce z něj
udělala nejznámějńího astronoma. Heliocentrický názor převzal patrně od
Yajnavalkyi (9.–8.st.př.K.) z Indie a od Aristarcha (kolem r. 310 před Kristem byl
řeckým Koperníkem) z Řecka a dále jej rozvinul.
V Itálii poznal novou metodu fyziky: měření, vyhodnocování, zprostředkování
matematických zákonů podle odpovídajících měření a ověřování nalezených
zákonitostí na základě vzniklých prognoz.
Koperník byl o svém heliocentrickém pohledu na vesmír přesvědčen. Povaņoval ho
za jednoduńńí a odmítal komplikovaný geocentrický názor Ptolemaia. Pokusil se
podpořit matematický důkaz heliocentrického pohledu na vesmir tím,ņe do centra
postavil Slunce a smyčkový pohyb znázornil jako překrývání pohybů Země a Planet.
Nemohl se stejně jako Ptolemaius vzdát teorie epicyklu.
51
Heliocentrický obraz vesmíru podle Kopernika
(pramen: Společnost Keplera)
Jeho popis pohybu Planet nebyl exaktnějńí neņ Ptolemaiův, ale ve srovnání s
dneńními měřeními přece jen relativně přesný.
52
Váhal s uveřejněním heliocentrického pohledu na vesmír s popisem pohybu Planet
ve své knize „ De Revolutionibus Orbium Coelestium“ (O pohybu nebeských těles)
Titulní stránka: De Revolutionibus Orbium
Coelestium
Potíņe vyplynuly z toho, ņe předpokládal, ņe oběņné dráhy Planet jsou kruņnice a
jeho výsledky nebyly o moc přesnějńí neņ Ptolemaiovo. Dokonce i tehdejńí experti
neviděli důvod, proč by se měli vzdát Ptolemaiovského pohledu na vesmír. Zpočátku
to chápali jen jako jakýsi matematický model a za ním stojící vesmírný model byl
mnohonásobně odmítán. Přesto bylo duchem doby hledat ve vědě nové cesty, neņ
byly ty dosud známé.
Jeho myńlenky byly církví, která převzala geocentrický názor Ptolemaiův, kritizovány
a odmítány. Martin Luther jednou řekl:
„Ten blázen mi chce celé umění astronomie převrátit. Ale jak dokazuje Písmo svaté,
chtěl Jeņíń, aby se zastavilo Slunce a ne Země!... Mluví se o novém astrologovi,
který by rád dokázal, ņe se Země namísto Slunce a Měsíce pohybuje. Jako by někdo
v jedoucím voze nebo lodi si mohl myslet, ņe zůstane stát, zatímco se země a stromy
pohybují. Ale to je jako vńechno dnes: chce-li být člověk za chytrého povaņován,
musí něco obzvláńtního objevit a způsob, jakým to udělá, musí být ten nejlepńí. Ale
53
tenhle hlupák chce celou astronomii převrátit naruby. Ve Svaté Knize se psáno: Jeņíń
prosil Slunce, aby zůstalo stát a ne Zemi.“
Aņ do roku 1835 byla kniha „De Revolutionibus Orbium Coelestium na indexu knih
zakázaných katolickou církví. Na základě kontroverzních hodnocení Koperníkových
objevů bylo jeho největńí dílo „O obězích těles nebeských“ zveřejněno aņ v roce jeho
smrti. Joachim Rethicus přemluvil Koperníka krátce před jeho smrtí, aby uvolnil své
dílo k tisku v r. 1543 v Norimberku.
Koperníkovy výzkumy jsou v současnosti povaņovány za "Koperníkův obrat"
Koperník urovnal cestu k moderní fyzice. Jeho práce přispěla k novému myńlení a
pohledu na vesmír.
Autor: Damian Jaskrowski
Autoři fotografií: skupina z Gronowa
Prameny:
http://pl.Wikipedia.org/wiki/Miko%C5%82aj_Kopernik
http://tphys.uni-heidelberg.de/~huefner/KopGeg/V01-Kopernikus.pdf
http://www.Kepler-Gesellschaft.de/KeplerFoederpreis/2006/PlatzI_Faecherübergreifend/Polnisch.html
Karol Górski, „Dom i środowisko rodzinne Mikołaja Kopernika”, wydawnictwo tnt
Toruń 1968r.
Thomas S. Kuhn, „Przewrót kopernikański. Astronomia planetarna w dziejach myśli
zachodu. Wydawnicywo Prószynski i S-ka. Warszawa 2006
54
5.
Keplerova představa o vesmíru
5.1. Keplerův profesní životopis
Obrázek Zuzany Pikorové
Johanes Kepler se narodil 28. prosince 1571 ve Weilu městě ve Württembersku.
Rodný dům Keplera ve Weil der Stadt (Foto Keplerovo museum Weil der Stadt)
55
Jeho otec byl ņoldnéř a umřel ve válce kdyņ Johanesovi bylo pět let, jeho matka byla
dcerou hostinského a on byl jejich první dítě. Uņ od dětství trpěl Kepler nejrůznějńími
nemocemi - neńtovice mu zohavily ruce a pońkodily zrak a skoro celý ņivot si Kepler
stěņoval na svrab a vředy, trápil ho ņaludek a neměl v pořádku ani játra. Dále měl
například panickou hrůzu z vody a koupání bylo pro něho těņkým trestem a utrpením.
Uņ ve velmi malém věku se zajímal o astronomii. Vychodil základní a střední ńkoly v
Leonbergu u Stuttgartu, Elmedigenu, Adelsbergu a v Maulbronnu. Poté studoval
teologii, filozofii a matematiku na univerzitě v Tübingenu,
Toto studium matematiky, jak bylo tehdy v době renesance zvykem bylo spjato se
studiem matematiky, aritmetiky, geometrie, astronomie a hudby. V Tübingenu se
seznámila s heliocentrickým pohledem Koperníka.
Kepler, jako hluboce věřící člověk byl přesvědčen, ņe vidí v Universu matematický
boņí soulad, který odpovídal Pythagorově pojetí: "Matematika je vesmír"
Kepler neměl ņádné pochybnosti o Koperníkově heliocentrickém názoru, neboť ho
povaņoval za opodstatněný. Také jeho náboņenské vyznání nebylo překáņkou. Svou
víru v Koperníka potvrdil převzetím jeho pozorování nebeských těles.
Jeho náboņenské pojetí, jakoņ i přesvědčení o platnosti heliocentrického názoru, byly
v protikladu k ortodoxnímu protestantismu. Jiņ se nechtěl stát protestantským
knězem.
1594 aņ 1600 působil jako učitel matematiky ve Ńtýrském Hradci. V souvislosti s
protireformací musel Ńtýrský Hradec opět opustit.
Tycho Brahe, dvorní matematik na dvoře Rudolfa II., ho pozval do Prahy, aby mu
asistoval při jeho astronomických bádáních, přestoņe nesouhlasil s Keplerovým
heliocentrickým názorem na vesmír.
56
Po smrti Tychona Braha byl dvorním
matematikem tří habsburských císařů:
Rudolfa II. Matyáńe Habsburského a
Ferdinanda II.
Keplerovi zaměstnavatelé (Keplerovo museum v Regensburgu)
Měl na starosti horoskopy. Pověry a věda měly v renesanci k sobě velmi blízko.
Dostal také od Rudolfa II. za úkol sestavit tzv. “Rudolfínské tabulky“ na základě
pozorování Tychona Braha.
V roce 1612 zemřel císař Rudolf II. a vzrůstalo náboņenské napětí. Kepler odeńel
jako provinční matematik do Lince (1627 – 1636). Také zde docházelo k
náboņenským střetům. Měl také problém získat od Ferdinanda II. svůj honorář
1627 nańel ve Valdńtejnovi nového mecenáńe a odeńel za ním do Zaháně (Slezskodneńní Polsko).
Valdńtejn byl ale jako císařský generál sesazen a Kepler odjel do Řezna, aby zde,
mimo jiné, na zasedaní parlamentu získal od císaře svůj honorář.
V Řezna onemocněl , zemřel a byl zde pohřben.Hřbitov s jeho hrobem byl srovnán
se zemí a dnes stojí na jeho místě Keplerův pomník.
57
5.2. Kepler v Praze
Protoņe byl Kepler velmi nadaný, jak jiņ bylo řečeno, přichází na přání Tychona
Braha v roce 1600 ke dvoru císaře Rudolfa II. jako pomocník.Ten ale uņ po roce
umírá a Kepler tak zaujímá jeho místo královského matematika a císařského
hvězdáře.
Praņský Hrad – dvůr císaře Rudolfa II.
Johannes Kepler bydlel při svém pobytu v Praze v domě v Karlově ulici blízko
Karlova mostu.Ve dvoře domu je malá fontána. Můņeme si zde přečíst nápisy: „Aņ
sem dońel můj sen - Johannes Kepler Pragae 1607-1612" a „Johannes Kepler - UBI
MATERIA IBI GEOMETRIA" Myslel tím: Vńude,kde je hmota je také řád - geometrie.
Dům, ve kterém bydlel Kepler při svém praņském pobytu.Ve dvoře stojí
kovová fontána.
58
Drobná kovová fontána v podobě prstencové sféry
Vykopávky v domě, kde bydlel J. Kepler
V praņském kostelu sv. Tomáńe na Josefské ulici je
pochován Jakub Kurz ze Senftenavy (1554-1594),
císařský místokancléř dvora Rudolfa II. I kdyņ se
proslavil předevńím jako politik, byl vzdělán i v
přírodních vědách, stal se prostředníkem mezi císařem
a učenci, kteří se v Praze tehdy soustředili, a dokonce
navrhoval vlastní astronomické přístroje. V jeho domě
se na čas usídlil Tycho Brahe i Johannes Kepler.
Kostel sv. Tomáńe
Na základě Brahových pozorování, určil Kepler
eliptickou dráhu Marsu a ostatních planet.
Vlańská kaple kostela Nanebevstoupení panny
Marie v Karlově ulici na Starém městě. Spekuluje
se, ņe její eliptický tvar inspiroval Jana Keplera
k myńlence o pohybu Marsu po eliptické dráze
(s ohniskem ve Slunci). Ve své době to totiņ byla
jediná eliptická stavba na sever od Alp. I v Itálii
jich bylo sotva deset.
Vlańská kaple byla postavena v roce 1590
(vysvěcena 1600) italskými řemeslníky z
Kaple kostela Nanebevstoupení panny Marie
kolonie Italů-Vlachů ņijících v Praze, dodnes
je spravována italským státem.
59
Renesanční královský letohrádek
královny Anny nechal v letech
1535 aņ 1537 vybudovat
Ferdinand I. pro manņelku
královnu Annu. Traduje
se, ņe zde byly v roce 1601
uloņeny Tychonovy astronomické
přístroje a dokonce, ņe odtud
slavný astronom pozoroval
oblohu.
Letohrádek královny Anny
V Praze se Kepler zabýval také teorií a konstrukcí dalekohledu a jiných záleņitostí
spojených s optikou. Sestavil zde také tzv. Rudolfinské tabulky.
Tyto tabulky představují vyhodnocení Brahových nákresů a popisují postavení planet
s přesností, která nebyla do té doby známá. Poslouņily Newtonovi jako základ pro
jeho gravitační teorii.
Keplerovy Rudolfínské tabulky (Keplerovo museum v Regensburgu)
60
V roce 1609 byla dokončena kniha „Astronomia Nova“,
která obsahuje první a druhý Keplerův zákon
Druhý Keplerův zákon:
V roce 1612 zemřel císař Rudolf II.a Johannes Kepler se odstěhoval do Lince, kde ņil
aņ do roku 1626 (své místo u dvora si ale ponechává aņ do konce ņivota.). Měl velké
finanční problémy.
Před svým pobytem v Praze, působil Kepler jako zemský matematik a profesor
evangelického lycea ve Ńtýrském Hradci. Tam napsal v roce 1596 svou první knihu o
astronomii Mysterium cosmographicum (díky této knize byl pozván do Prahy). V Linci
zveřejnil v roce 1619 ve své knize „Harmonices Mundi“ svůj třetí zákon.
Kepler zemřel 15. listopadu roku 1630 v bavorském Řezně.Jeho náhrobek byl sice
zničen ve třicetileté válce ale jeho zákony o pohybu planet jsou nesmrtelné. Rok po
jeho smrti vychází jeho sci-fi příběh Solemnium, který napsal o 20 let dříve. Popisuje
svůj sen o cestě na Měsíc.
Sousońí obou astronomů od
J. Vajce a V. Pýchy bylo v roce 1984 postaveno na místě
dneńního Gymnázia J.Keplera. Na tomto místě stál dům
Jakoba Kurze, ve kterém také J. Kepler krátký čas
pobýval. Tento dům byl v pol. 17.století zbourán, ale jeho
existenci potvrdily archeologické vykopávky z poloviny
20. stol.
Sousońí Keplera a Braha.
61
Autor textu: 5.1. – 5.2.: Tereza Čtvrtečková
Autor fotografií: Lucie Třísková
Prameny:
http://www.tphys.uni-heidelberg.de/~huefner/KopGeg/V01kopernikus.pdf
http:de.wikipedia.org/wiki/Jonannes_Kepler
http://www.raumfahrer.net/astronomie/geschichte/kepler.shtml
Muzeum J, Keplera Regensburg
62
5.3 Kepler v Řezně
Johannes Kepler navńtívil během svého ņivota
Řezno asi 12krát. Návńtěvy začaly asi v r.
1600, tedy v druhé polovině jeho ņivota.
První setkání s Řeznem zprostředkoval
Keplerovi Dr. Johan Obendorfer, řezenský
rodák, kolega z protestantské ńkoly v Grazu,
kde Kepler působil jako učitel matematiky. 1597
se vrátil zpět do Řezna, ale kontakty mezi
oběma trvají. Díky Oberndorferovi se
seznamuje Kepler v Řezně s dalńími
osobnostmi.
Kepler byl protestant a ņil v čase náboņenských nepokojů mezi katolíky a protestanty.
Musel z náboņenských důvodů opustit Graz, ale i Linec a Prahu.
Řezno bylo čistě evangelické svobodné říńské město a slouņilo Keplerovi jako
útočińtě. Jeho věhlas jako astronoma byl vńak nesporný a proto i přes náboņenské
nepokoje zůstal císařským dvorním matematikem.
Poté, co císař Rudolf II. byl svým bratrem Matyáńem v Praze sesazen a brzy nato
zemřel, vyostřila se náboņenská situace a Kepler Prahu opustil a odeńel do Lince
1612.
1613 odcestoval z Lince na příkaz svého císaře Matyáńe do Řezna, aby tu vystoupil
na sněmu jako znalec v otázkách kalendáře.
Císař Matyáń chtěl v celé říńi zavést gregoriánský kalendář, který byl ovńem
protestantskými kníņaty odmítán jako dílo Antikrista (byl jím míněn papeņ Řehoř).
Císař očekával od protestantského vědce argumentaci ve prospěch kalendáře. Ale
k projednávání otázky kalendáře vzhledem ke sporům mezi kníņaty nedońlo.
Kepler nemohl svůj spis prezentovat.
1617 se na své cestě na soukromou návńtěvu kláńtera Walderbach na několik dní
zdrņí v Řezně, aby navńtívil své známé. Po vypuknutí 30leté války 1618 se zhorńila
náboņenská situace v Linci.
63
1620 musel Kepler na základě obnoveného čarodějnického procesu s jeho matkou
odjet do Würtembergu.
Svoji rodinu vzal z bezpečnostních důvodů do Řezna sebou a ubytoval se u přítele
Christofa Renze, výrobce medoviny. V roce 1622 přivezl rodinu zpět do Lince.
Protoņe vńak v této době v Linci dońlo k dalńím náboņenským sporům a nekatolíci
stáli před volbou konvertovat nebo emigrovat, stalo se Řezno znovu útočińtěm pro
Keplera a jeho rodinu. Usadil se u svého přítele - obecního krejčího Hanse Halera.
Kepler sám musel město brzy opět opustit, neboť si musel hledat práci. Jednal 2 roky
v Praze s císařem Maxmiliánem o své dalńí činnosti dvorního matematika. Rodina
zůstává v Řezně. Kepler pro ni jede aņ v roce 1628. Má nového chlebodárce –
Albrechta z Valdńtejna – a proto přesídlil do Zaháně ve Slezsku.
2. listopadu 1630 jede jeńtě jednou přes Linec do Řezna, aby promluvil s císařem o
poņadované mzdě. Ubytoval se u přítele obchodníka Hildebranda Billi a 15. listopadu
1630 tu zemřel na zápal plic.
Jeho hrob jiņ neexistuje, hřbitov byl srovnán se zemí. Proto byl na tomto místě
postaven pomník.
Kepler byl úzce svázán s Řeznem plných třicet let. Ale trvalý pobyt tu nemohl mít,
protoņe tu nenańel podmínky pro svá bádání.
Aņ smrtí dosáhl toho, čeho mu v ņivotě nebylo dopřáno, aby mohl zůstat v Řezně.
64
Keplerův pomník v Řezně na místě
Pokoj v Řezně, kde Kepler zemřel
původního hrobu.
Autor: Mathias Markwirth
Autoři fotografií: skupina z Regensburgu
Prameny:
-Aufsatz „Johannes Kepler und Regensburg“ von Matthias Freitag in „Berühmte
Regensburger“ von Karlheinz Dietz und Gerhard Waldherr, 1997
65
5.4. Kepler v Zaháni u Valdštejna
V říjnu 1625, běhen 30.leté války byli v Horním
Rakousku vńichni protestanti vyzváni,aby
konvertovali. Kepler byl jako dvorní matematik z
tohoto ediktu vyňat, ale jeho rodina se musela
tomuto nařízení podvolit. Politické a náboņenské
napětí stále stoupalo a tak v roce 1626 Kepler
opouńí Linec a stěhuje rodinu do Regensburgu.
Musel si najít novou práci, neboť zemské stavy v
Horním Rakousku povaņovaly jeho smlouvu, tím
ņe odeńel, za bezpředmětnou.
Po vytińtění „Rudolfinských tabulek“ v Ulmu 1627 hledal Kepler místo, kde by se
mohl usadit. Chtěl připravit do tisku astronomická pozorování Tychona de Brahe.
V roce 1628 se vrátil do Prahy, aby osobně předal císaři jeden exemplář vytińtěných
„Rudolfinských tabulek“ a při této příleņitosti získal přísluńný honorář,ale neuspěl.
Císař byl v těņké finanční situaci, neboť jeńtě neskončila třicetiletá válka a on si
nemohl dovolit zaplatit 11187 zlatých. Z tohoto důvodu doporučil jako mecenáńe
Valdńtejna,v jistém smyslu jako pojistku na zaplacení honoráře. Ten mu navrhl usadit
se v Zaháni.Vadńtejn měl v této době znovu moc a politický vliv a disponoval větńími
finančními prostředky.
Konkrétní pracovní poměr tedy převzal císařský zmocněnec Albrecht z Valdńtejna.
Kepler s tím byl velmi spokojený. Dostal od Valdńtejna zakázku na dalńí horoskopy.
Jiņ dříve, v roce 1608 sestavil Kepler pro Valdńtejna několik velkých horoskopů.
V dubnu 1628 pozval Valdńtejn Keplera a jeho rodinu do Zaháně, aby připravil pro
tisk Brahova pozorování. Císař pověřil Valdńtejna, aby mu vyplatil honorář. Kepler se
chtěl v Zaháni usadit, neboť byl v matematice a astronomii velmi vzdělaný a
zkuńený.
66
Valdńtejnův zámek v Zaháni
Po přestěhování do Zaháně v dubnu 1628 bylo jeho nejdůleņitějńím úkolem uvést do
provozu tiskárnu pro vytińtění hotových děl. Přivezl do Zaháně sazbu, kterou obstaral
pro vytińtění „Rudolfinských tabulek“. Mnoho času a úsilí věnoval pořízení tiskárny a
jejím uvedení do provozu, coņ se mu také podařilo. V Görlitzu se také zabýval
zpracováváním a přípravou pro tisk Zkoumání efemeridů. (Určování pozic planet
pomocí tabulky) Vypočítal na základě Rudolfinských tabulek efemeridy planet
předem pro roky 1629-1636.
Název tohoto díla byl:
“Joannis Kepleri mathematici ad eplotolam....Jecobi Bartschii Lusati, medicinae
candidati, praefixam Ephemevidi in aunum 1629, responsio de computatione et
editione ephemavidum. Typis saganesibus anno 1629”. Byl to otevřený dopis Jakubu
Bartschovi, mladému lékaři a astronomovi, který studoval v Lipsku a Strasburgu a po
příchodu do Zaháně spolupracoval s Keplerem.
Keplerovi se podařilo opatřit tiskařský lis, který
byl koncem roku 1629 přivezen
z Lipska a byl instalován v Keplerově domě.
První tisk byl věnován Valdńtejnovi.
Ten vńak honorář Keplerovi nevyplatil, ačkoliv
tím byl císařem pověřen.
67
Poté, co Kepler dokončil „Somnium“, mohl se věnovat svým finančním záleņitostem
a odcestoval do Řezna, aby tam poņádal jednající kurfiřty a císaře o přísluńnou
sumu. Kromě toho se jeńtě dozvěděl, ņe se na sněmu má projednávat případné
sezazení Valdńtejna jako císařského zmocněnce. Tím by byl jeho současný
zaměstnavatel dán k dispozici.
Kepler neměl v úmyslu opustit Zaháň. Jiņ dříve odmítl místo na univerzitě v Rostoku.
Po krátkých přípravách se vydal koňmo na cestu přes Linec. Cesta trvala za
nepříznivého počasí skoro tři týdny. Uņ na počátku cesty trpěl kańlem a dýchacími
potíņemi. Do Řezna přijel pravděpodobně 10.11. Bydlel u přátel (Hildebrand Billi) a i
přes jejich péči se jeho zdravotní stav stále zhorńoval. Zemřel 15.11.1630 na zápal
plic a o dva dny později byl pohřben za účasti honorace města Regensburgu na
protestantském hřbitově.
Nečekaná smrt velkého astronoma zkříņila plány rodinných přísluńníků v Zaháni.
Valdńtejnův dvůr zastavil výplatu mzdy. Jeńtě v roce 1631 zařídil Keplerův zeť v
Zaháni vydání logaritmických tabulek. Brzy nato vypukl ve Slezsku mor, který vņdy
doprovází války a vńichni členové Keplerovy rodiny ņijící v Lublinu, kromě dcery,
vymřeli. Dědictví převzal syn Ludwig, ņijící toho času v Německu a uveřejnil 1634 dílo
„Sen o měsíci“.
V oblasti astronomie měl Kepler následovníky v Zaháni. V roce 1764 byla
v augustiniánském konviktu vystavěna věņ, která měla slouņit k astronomickým
pozorováním. Opat Jan Ignac Felbiger (1724-1788) přispěl k uchování mnoha
Keplerových děl a přístrojů.
Při 300. výročí jeho narození (27.12.1871) byla zaloņena vědecká společnost. Na
přelomu 20.století byla jedna z reprezentativních ulic přejmenována na Keplerovu a
v roce 1930 byl na památku 300. výročí jeho smrti instalován pomník s medailonem
a v parku byl zřízen Keplerův háj. Ke 400. výročí narození byla na radnici v Zaháni
odhalena pamětní deska. Věņ, kde měl Kepler hvězdárnu, byla restaurována.
Vzpomínka na velkého astronoma nevybledla, neboť se objevují stále nové a nové
články o něm a konají se vědecké konference.
68
Na závěr je zde jeńtě přehledná mapa s místy , kde působil Kepler. Ukazuje zároveň
spojnice mezi jednotlivými zeměmi, kde Kepler působil: Německo, Polsko a Čechy.
Autor: Bartłomiej Jesionkowski, Damian Albrecht
Prameny:
www.um.zagan.pl/kepler/kwz.htm
http://pl.wikipedia.org/wiki/Jan_Kepler
Jean –Pierre Vardet, "WSZECHŚWIAT" wyd. DELTA, Warszawa 2002r.
Jerzy Kreiner, Astronomia z Astrofizyka, Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa
1992
69
6.
Aplikace Keplerových zákonů v satelitní technice
v současnosti
6.1.
Vysvětlení tří Keplerových zákonů
Keplerovy výpočty oběžných drah planet
Astronomia Nova 1609
Harmonices Mundi 1619
70
Rudolfínské tabulky 1627
Rudolfínské tabulky jako základ pro satelitní techniku
71
Je třeba se ještě jednou vrátit k základním astronomickým dílům Keplera
V roce 1609 zveřejnil ve svém díle Astronomia Nova“ první a druhý zákon o
oběņných dráhách planet, které objevil na základě zhodnocení naměřených dat
Tychona Braha.
V roce 1619 následovalo dílo Harmonices mundi s výkladem třetího zákona.
Teprve v roce 1627 uveřejnil Rudolfínské tabulky, jako své poslední souhrnné dílo
jako základ pro výpočty v praktické astronomii.
O tato tři díla se opíral Newton při vývoji svého gravitačního zákona.
1. zákon: Eliptické dráhy planet
Oběņné dráhy planet jsou elipsy, v jejichņ společném ohnisku je Slunce nebo:
Oběžná dráha družice (nebeské těleso, které obíhá planetu např. Zemi na stálé
dráze) je elipsa. Jedno z jeho ohnisek je v centru systému
Tento zákon vychází z Newtonova gravitačního zákona za předpokladu, ņe hmota
centrálního tělesa je znatelně větńí, neņ obíhajících těles a jejich vzájemné působení
je zanedbatelné.
Vńeobecným řeńením pohybových rovnic jsou kuņelosečky, keplerovy dráhy.Ty jsou
v případě uzavřených oběņných drah elipsy. Nepatrné odchylky od těchto drah se
nazývají poruchy drah.Vznikají gravitační silou, která působí navzájem mezi
planetami, jejími zplońtěními, barycentrickými pohyby Slunce na základě vzájemné
přitaņlivosti planet a relativistických efektů, např. měsíc je tak silně ovlivněn, ņe je
pouhým okem vidět, jak se jeho dráha odchyluje od ideální oběņné dráhy. Také u
Merkuru zpozorovali astronomové jiņ před dávnou dobou malé odchylky od eliptické
oběhové dráhy. Vysvětlení pro tyto jevy poskytla teprve vńeobecná teorie relativity.
Těleso, které není gravitačně vázané na sluneční systém, tedy má příliń velkou
rychlost, obíhá po hyperbolické dráze a systém opět opouńtí.
72
Druhý zákon(obsahy ploch):
Obsahy ploch opsaných průvodičem planety (spojnice planety a Slunce) za
stejný čas jsou stejně velké.
Kepler zformuloval tento zákon pouze pro planety a Slunce, platí vńak pro vńechna
vesmírná tělesa, i pro ty s neuzavřenou drahou. Z fyzikálního hlediska je tento zákon
příkladem pro zákon zachování momentu hybnosti.
Konstantní plošná rychlost vypovídá, že průvodič planety je spojnice
hmotného středu planety s hmotným středem Slunce. Velikost i směr
průvodiče se při pohybu planety kolem Slunce neustále mění. Průvodič však
vždy za stejnou dobu opíše plochu se stejným obsahem. Oběžná rychlost
planet se zmenšuje se vzrůstající vzdáleností od Slunce (těles od centrálního
tělesa) a opačně.
Střed oběņné dráhy je současně společným těņińtěm centrální planety a jeho satelitů.
Těņińtě planet a Slunce leņí uvnitř Slunce: Slunce není v pevném vztahu se sluneční
soustavou, nýbrņ je částečně ovlivněná obíhajícími planetami (délka a ńířka Slunce).
Jiné vlivy, jako např. vzájemná přitaņlivost(gravitace) jednotlivých planet jsou
pomíjivé a odchylky můņeme spatřit aņ po mnoha letech.
73
Třetí zákon:
Poměr druhých mocnin oběžných dob(T)dvou planet je stejný jako poměr
třetích mocnin jejich velkých poloos(a)(středních vzdáleností těchto planet od
Slunce).
V kombinaci s Newtonovým gravitačním zákonem má třetí Keplerův zákon pro pohyb
dvou hmotností M a m tento vzorec:
M= hmotnost Slunce
m= hmotnost planety
přičemņ přiblíņení platí, kdyņ je hmota m zanedbatelně malá ve srovnání s M (např.
ve sluneční soustavě). Podle tohoto vzorce můņeme určit celkovou hmotnost dvojité
hvězdné soustavy z měření doby oběhu a jejich vzdálenosti.
Kepler pouņil pro poloosy a jeńtě střední vzdálenost od Slunce(ve smyslu středu
vzdálenosti od perihélia a afélia ) Dnes se pouņívají vhodné definice středního
objektu.
I kdyņ tyto tři Keplerovy zákony exaktně popisují pohyb planet jako problém dvou
těles, jsou obecně dobrým přiblíņením skutečnosti. Také pro tento zákon platí
kosmologický princip, podle kterého v celém universu platí, ņe heliocentrický princip
nańí sluneční soustavy je -pro nás- nejdůleņitějńí. Totéņ platí pro měsíce, druņice,
asteroidy, hvězdokupy a prstence Jupitera a Saturnu.
Přihlédneme-li k rozdílným hmotnostem dvou vesmírných těles v rámci problému tří
těles, vypadá exaktní formulace třetího Keplerova zákona takto:
74
Pravděpodobně je odchylka důleņitá teprve tehdy, mají-li oba objekty různou
hmotnost a centrální objekt má hmotnost M a příliń se nelińí o hmotnosti jedné z
druņic. Přesto jsou Keplerovy zákony základem určení drah planet
6.2. Důkaz druhého a třetího Keplerova zákona s pomocí rotačního
impulsu a Newtonova gravitačního zákona
Důkaz 2. Keplerova zákona
Sledujme nyní jeden hmotný bod hmoty m, který se nachází v bodě v blízkosti
perihélia (P). pohybuje se v časovém intervalu úhlovou rychlostí do , přičemņ
průvodič prochází úhlem . Po nějaké době se nachází hmotný bod v blízkosti afélia
(A) v bodě . Pohybuje se ve stejné, časovém intervalu s úhlovou rychlostí do ,
přičemņ průvodič prochází úhlem . Pro kruhový pohyb musí platit:
Q2
P2
Q1
Δφ1
Δφ2
P1
dráha ds v čase dt:
ds = ω r dt
dA = ½ r ds
dA
Δφ
ds
dA = ½ r2 ω dt
z toho vyplývá pro:
ΔA = ½ r2 ωΔt
platí:
r
ωΔt= Δφ
ΔA = ½ r2 Δφ
75
Platí pravidlo zachování momentu hybnosti:
L
= J ω = konstanta
Za J dosadíme moment setrvačnosti:
a za úhlové rychlosti:
a
(jednoduchá tělesa)
a
pak získáme:
Hmotu krátíme a vynásobíme
A
1 2
r1 *
2
na obou stranách:
* t
Z toho vyplývá, ņe za stejnou dobu opíńe průvodič plochu se stejným obsahem.
Důkaz 3. Keplerova zákona
Domněnka: Hmotnost m se pohybuje po téměř kruhové dráze kolem Slunce.
ar
T
dostředivé zrychlení na oběhové dráze
čas oběhu Země kolem Slunce
mE
hmotnost Země
mS
hmotnost Slunce
v oběhová rychlost Země kolem Slunce
oběhová rychlost Země kolem Slunce :
1. v
2.
FG
3. I.
2r *
; ar
T
v2
r
mE ar
ar
4*r
T2
2
FG
mE
ar
4r *
T2
2
FG
mE
II. FG
76
G*
mF * mS
(Newton)
r2
II. v I.:
4*r
T2
2
G * ms
r2
změněno :
T2
r3
4 2
G * ms
T2
a3
T12
a13
T22
a23
K =>
K
r= přibliņně velké poloose a eliptické dráhy
....
Protoņe planety jsou nejen pod vlivem přitaņlivosti Slunce, ale i vzájemné, odchylují
se jejich skutečné dráhy, vlivem poruńení gravitace, částečně od Keplerových elips.
Autor: Julian Aumer
Prameny:
http://www.Kepler-archiv.de/bilder.htm
Kepler Museum Regensburg
http:eu.wikipedia.org./wiki/Astrnomia_Nova
Physik für Fachhochschulen und technische Berufe, Heywang, Treiber,Herberg.Neft
Verlag Handwerk und Technik, 30. Auflage
http://de.wikipedia.org/wiki/Keplersche_Gesetze
77
6.3 Základní výpočty k satelitní technice
6.3.1 Výpočet zemské hmotnosti
Zemskou hmotnost je moņné vypočítat pomocí gravitačního zákona F = G a
Newtonova zákona F = m1 x g. Oba zákony stejně popisují sílu působící na předmět
blízký povrchu Země, obě formule je moņné spojit a uzpůsobit podle zemské
hmotnosti.
Známé veličiny:
Tíhové zrychlení: 9,81
Zemský poloměr: 6378 km
Gravitační konstanta: 6,67259
byla zjińtěna
přesnými pokusy. Přitom byla zjińtěna
přitaņlivost dvou koulí úhlem odklonu, který
vzniká gravitační silou.
Tudíņ:
FFGGG == FF
Tento obrázek ukazuje stavbu takového
pokusu.
G = m1 g
m1: hmotnost objektu v kg
m2: hmotnost Země v kg
Bildquelle: http://www.pi5.unistuttgart.de/lehre/hauptseminar2001/Gravitat
ionskonstante/Gravitation_2ndversionDateien/image044.jpg
g: zrychlení Země v
Podle m2 se mění (hmotnost Země), přitom se
krátí m1 z rovnice:
m2 = g
Vńechny veličiny jsou dány, lze jen dosadit:
m2 = 9,81
= 5,98
78
Pořízeno dne: 16.07.07
6.3.2. Těleso na oběžné dráze – výpočet 1. kosmické rychlosti
satelitu ve výšce 130 km včetně doby oběhu
1.kosmická rychlost (ruský výraz)
nebo oběhová rychlost (výraz USA)
uvádí rychlost, kterou potřebuje
předmět, aby (při odporu vzduchu =
0) zůstal na oběņné dráze blízké
Zemi.
V komixu Asterix dobývá Řím
vrhá Obelix kopí, které jednou
oběhne Zemi a tím zasáhne
soupeře zezadu. Aby to bylo
moņné, musel by Obelix
vrhnout kopí rychlostí rovné
1.kosmické rychlosti.
Pramen:
http://www.elsenbruch.info/ph1
1_down/OHP_Asterix_Speerw
urf.jpg; Aufruf: 16.07.07
Předpokladem pro stálou oběņnou
dráhu musí být gravitace
FG = FZ
- odstředivé síle pro druņici ve výńce 130 km, platí pro r:
zemský poloměr re + výńka oběņ.dráhy h
r = re + h
= 6378 km + 130 km
= 6508 km
79
Gravitační síla:
m1 m2
r²
FG= G
Odstředivá síla:
FZ = m 1
v²
r
Oba výrazy jsou srovnány:
FG = FZ
G
m1 m2
= m1
r²
v²
r
Logicky vzato nehraje hmotnost objektu roli a dá se z rovnice vypustit. Hledá se
rychlost na oběņné dráze, stanoví se v a dosazuje se: (m 2 = hmotnost Země; G =
gravitační konstanta; r = vzdálenost objektu od těņińtě Země).
v=
G
m2
r
m3
v = 6,67259 10 11
kg s ²
v = 7,83
1
2
5,98 10 24 kg
6,51 10 6 m
km
s
Aby bylo moņné spočítat dobu oběhu, dosadí se úhlová rychlost:
2
T
Tím platí:
do vzorce pro rychlost na dráze v
T
2
r a stanoví se T.
r
v
T²
Zároveň platí:
T
4
2
4
r3
G m2
2
r3
G m2
Vzorec se získá dosazením v =
G
m2
in T
r
80
2
r
v
Dosazení
T
2
r
v
přináńí:
2
T
T
6,51 10 6 m
m
7,83 10 3
s
5,22 10 3 s
To odpovídá době oběhu 1hod. a 27 min.
Různé výńky s rychlostí a časem oběhu objektu na dráze:
výńka nad povrchem
rychlost
čas oběhu
0 km
7.910 m/s
1 hod. 24 min.
200 km
7.790 m/s
1 hod. 28 min.
300 km
7.730 m/s
1 hod. 31 min.
500 km
7.620 m/s
1 hod. 35 min.
1.000 km
7.360 m/s
1 hod. 45 min.
2.000 km
6.900 m/s
2 hod. 04 min.
5.000 km
5.920 m/s
3 hod. 21 min.
10.000 km
4.940 m/s
5 hod. 48 min.
20.000 km
3.900 m/s
11 hod. 49 min.
35.800 km
3.080 m/s
24 hod. 00 min.
50.000 km
2.660 m/s
1 den 12 hod.
1.020 m/s
27 dní 7 hod.
Geostacionární vzdálenost:
Vzdálenost Měsíce:
384.000 km
81
6.3.3. Výpočet 2. kosmické rychlosti – rychlost úniku z gravitačního
pole Země
Při druhé kosmické rychlosti se jedná o rychlost, popř. kinetickou energii, kterou musí
mít objekt, aby se bez dalńí energie odpoutal z gravitačního pole.
Pro překonání gravitačního pole Země musí být kinetická energie přinejmenńím tak
velká jako potencionální energie v gravitačním poli Země:
EpotGrav. = EkinObj.
G
m1 m2
r²
r
1
m1 v ²
2
m1 se dá z rovnice vykrátit, stejně tak jako r2 vůči r ve jmenovateli:
G
m2
r
1
v²
2
Pak v odpovídá:
v=
2 G m2
r
m3
2 6,67259 10
5,98 10 24 kg
kg s ²
6,51 10 6 m
11
v=
v = 11,1 x 10 3
m
s
6.3.4. Spojovací manévr vesmírných těles na oběžné dráze
Space Shuttle byl vypuńtěn do vesmíru, aby dopravil náklad, potřeby i astronauty na
mezinárodní stanici (ISS).
Pro zjednoduńení překládky se přestupní stanice nachází na téņe oběņné dráze jako
ISS. Jestliņe je vzdálenost obou vesmírných těles několik tisíc km, nemusí letící
těleso zrychlovat, aby se spojilo s ISS, nýbrņ musí být zbrņděno. Zbrņdění ovlivní
82
klesání Space Shuttle na spodní oběņnou dráhu, čímņ se na základě blízkosti k Zemi
znovu zrychlí (2. a 3.Keplerův zákon).
To znamená, ņe rychlost Space Shuttle roste a doba oběhu se zkrátí. Zbrzděný
Shuttle dostihne vesmírnou stanici, i kdyņ na niņńí oběņné dráze.
Vyzdviņením Shuttle na původní dráhu můņe dojít ke spojení, které je řízeno
počítačovými optickými systémy.
Agena-cílová vesmírná loď během spojovacího manévru ve vesmíru
16.3.1966 viděná Gemini 8.
Pramen:
http://www.avgoe.de/StarChild/IMAGES/STARCH00/scientists/gem
ini_docking.jpg
Pořízeno dne: 16.07.07
Snímek NASA (National
Aeronautics and Space
Administration) spojení Space
Shuttle "Atlantis" s ISS.
Quelle:
http://www.spiegel.de/img/0,10
20,698814,00.jpg
Aufruf: 16.07.07
83
Autor: Sebastian Schmidt
Prameny:
http://www.cdrnet.net/ws/physik2/zcontent.asp?page=seite1_anwendungen
letzter Aufruf der Seite am 17.07.07
http://www.weitensfelder.at/Eleonore/Gravitation/Gravitation.PDF
letzter Aufruf am 17.07.07
http://de.wikipedia.org/wiki/Fluchtgeschwindigkeit
letzter Aufruf am 17.07.07
6.4. Přehled typů satelitů a jejich využití
Satelity na
kruhových
drahách – např.
geostacionární
sateli satelity
Např.
Low-EarthOrbit-satelit
-eliptická dráha
ve výšce 2001200 km
-vesmírný;
-špionážní
-astronomické
-výzkumné;
-vojenské;
-globální
komunikační
systémy
(satelity
podporující
vysílání a
příjem)
Typy satelitů
MediumEarthOrbit-satelit
ve výšce 1000-3600
km
-eliptická a
rovníková
dráha
-globální
komunikace
(Telefon,
Mobilní
telefon,
Navigace,
GPS)
HighlyElipticalOrbit-satelit
(0,2 ,15)*103
(50-400)*103
km –
vesmírné
teleskopyTransfer
-f, vesmírné
lodě
směřující na
Měsíc
84
Satelity na
eliptických drahách
- např. polární
Geostacioná
rní satelit
(rovníkový)
ve výšce
-36000km
téměř
kruhová
dráha
komunikace,
meteorologic
ké satelity
-televize
rozhlas
dálková
komunikace
Sluneční
synchronní
satelit
polární satelit
-400-1000km
-eliptické
dráhy
-výzkum
Země
Meteorologie –
- výzkum
Dodatek: Satelity s Highly- Elliptical- Orbitem se pohybují na velmi zakřivených
drahách. Perigeum leņí např. mezi 200 a 15000 km
a Apogeum v 50 000 bis 400 000 km.
Autor: Jaroslaw Szymelfenig
Prameny:
http://de.wikipedia.org/wiki/Satellitenorbit
http://de.wik
http://de.wikipedia.org/wiki/ERS_(Satellit)
„Fazination Natur und Technik” ADAC- Verlag 1996
85
6.5.
6.5.1.
Použití geostacionárních satelitů
Vysvětlení pojmů
Oběžná dráha
Umlaufbahn
Geostacionární oběžná
dráha
Geostacionární dráha(36000km výška – např. Meteosat)
Quelle:www.ipn.uni-kiel.de/projekte/a7_2/umlauf.htm
Geostacionární druņice se pohybuje ve výńce cca 36.000 km nad rovníkem
synchronně se Zemí. Pohybuje se tedy stejnou úhlovou rychlostí jako Země.
Při pozorování ze Země je druņice stále na stejném místě. Takņe prostřednictvím 3-4
satelitů na téņe dráze je moņné obsáhnout kaņdý bod na Zemi.
K dopravení na oběņnou dráhu jsou potřeba velké a drahé nosiče.
Umístění na dráhu se děje postupně. Druņice startuje východním směrem, vyuņívá
rotace Země. Jako mezidráha slouņí rovníková oběņná dráha ve výńce 400 km.
Odtud je vynesen na poņadovanou vyńńí eliptickou přechodnou dráhu zapálením
pohonných mechanismů. V této geostacionární výńce je dalńím zaņehnutím eliptická
dráha zaoblena.
Ze vńech satelitních drah je geostacionární dráha nad rovníkem nejčastěji pouņívaná.
Vyuņití podléhá mezinárodním pravidlům, ale je tu nebezpečí jejího přeplnění.
Pouņití druņic je mnohostranné (zpravodajské, televizní, telefonní, pozorování země).
86
Např. oběņné druņice jsou vyuņívány k pozorování a mapování stavů Země. Slouņí
obzvláńtě ke zkoumání zemské atmosféry (struktura, koncentrace plynů, výskyt
izotopů, určení teploty, měření tlaku), půdy (vegetace, bonita půdy, monitorování
katastrof), mořských ploch (teplota, slanost, výskyt řas, znečińtění) a póly (změny
ledové pokrývky).
Cílem pozorování je přesný obraz atmosféry světových moří, teploty a vyzařování
Země, vegetační pokrytí, zachování půdní eroze, aby bylo s těmito daty umoņněno
předvídat budoucí a historický vývoj Země.
6.5.2. Nasazení METEOSATU jako satelitu na geostacionární
oběžné dráze
Tyto geostacionární satelitní systémy slouņí v první řadě k pozorování a předpovědi
počasí. EUMETSAT řídí satelity. Vývoj přebírá ESA (European Space Agency).
Druņice posílají z pozice od 0° zeměpisné délky ve vzdálenosti 3600 km od rovníku
údaje o počasí z Afriky, Evropy, východního Atlantiku a varují také před Tsunami.
1977 startovala první druņice této série, 2007 startoval Meteosat 9. Plánovány jsou
do roku 2018.
Meteosat 1-7 vysílá kaņdou půl hodinu snímky, které zpracovává do 5 minut a posílá
zákazníkům, např. německé meteorologické sluņbě.
Při otáčení druņice kolem vlastní osy je Země obkrouņena komplikovaným systémem
zrcadel od severního aņ k jiņnímu pólu. Nevýhoda je, ņe záření v oblasti pólu
způsobuje nepřesné vysílání snímků rovníkovou drahou.
Druņice nejnovějńí generace (Meteosat 8) můņe zachytit celkové meteorologické
dění včetně směru větru a jeho rychlosti.
Quelle:// http:de.wikipedia.org/wiki/Meteosat
Meteosat - 2. generace
87
Snímek Meteosatu 9 z polohy nad rovníkem (Guinea 0° severní šíře 0° východní délky).
Snímek z 10.10.2007.
Quelle:htpp://members.vol.at/vorarlberg.wetter/meteosat.htm
6.5.3. Výpočet dráhy pro geostacionární družice (METEOSAT)
Pomocí 3.Keplerova zákona se dá dráha satelitu vypočítat.
(pomocný výpočet K pomocí měsíce jako druņice Země)
Ts čas oběhu druņice kolem Země (24h)
Ts2
rs3
Tm2
rm3
rs
Ts2
rm
Tm2
3
k
24h
27,3 24h
rs
3
rs
42284km
rs poloměr oběņné dráhy kolem Země
Tm čas oběhu Měsíce kolem Země (27,3dnů)
rm velká poloosa oběņné dráhy Měsíce kolem
Země 384 400 km
2
384400km
Body výpočtu se vztahují ke středu Země a středu druņice, aby se vypočetla
vzdálenost od Země, musí se odečíst zemský poloměr.
88
rZemský povrch
rZemský povrch
rZemský povrch
rs
rRadius poloměo Země
42284km 6370km
36000km
V této výńce obíhají vńechny geostacionární druņice Země.
Satelit na geostacionární dráze
Autoři:
6.5.1.
6.5.2.
Richard Schuster
Martin Zumbil
Prameny:
http://de.encarta.msn.com/encnet/RefPages/RefArticle.aspx?refid=761567979
http://members.vol.at/vorarlberg.wetter/meteosat.htm
http://www.ipn.uni-kiel.de/projekte/a7_2/umlauf.htm
Fazination Natur und Technik S. 555 ADAC Verlag 1996
Podklady FOS Regensburg
89
6.6. Využití satelitů na polární oběžné dráze
6.6.1. Vysvětlení pojmů
polarní satelit např. MetOp ve výšce 820 km
Geostacionární satelity sice pokryjí celou Zem, ale příjem je v polárních oblastech
velmi slabý, protoņe signál v polárních oblastech, které leņí daleko od rovníku, je
měřen pod plochý úhlem. Rozlińení obrazů není moc kvalitní.
Ideální pro tuto oblast jsou polární MetOp satelity, jako dobrá kompenzace
geostacionárních meteorologických satelitů. Vykazují velké rozlińovací schopnosti
obrazů z polárních a severních regionů.
Polární oběņná dráha, na které se pohybuje satelit v malé výńce nad polem, je téměř
kruhová. Satelit obíhá zeměkouli podélně paralelně od severu na jih, přičemņ se
Země otáčí od východu na západ. Tak je pokryto kaņdé místo na Zemi, i kdyņ ne
vņdy. Polární dráhy jsou tedy vhodné zejména pro zeměměřičství, pozorování
ņivotního prostředí, počasí, vojenské účely. Satelit na polární dráze by měl pokud
90
moņno kontrolovat za denního světla přibliņně ve stejnou dobu stejné území. Zde
vńak vzniká problém, neboť vzhledem k naklonění zemské osy je zeměkoule při
svém otáčení různě osvětlena ( roční období).Týká se to slunečního záření a velikosti
úhlu osvětlení. Je potřeba toto vyrovnávat. Polární satelit je vystřelen na oběņnou
dráhu synchronizovanou se Sluncem. Řídící jednotka se postará o to, aby dráha
satelitu byla v kaņdé roční době stejná , ve vztahu ke slunečním paprskům
dopadajícím na Zemi.
zima
dráha satelitu
Země
podzim
jaro
Slunce
léto
Čím je dráha elipsovitějńí, tím větńí je rychlost satelitu v blízkosti Země. Pohybová
energie je nezávislá na formě dráhy, pokud poloměr oběņné dráhy podélné osy
odpovídá elipse. Proto stačí malá pohonná jednotka zaņehnutá ve správnou dobu k
tomu ,aby změnila oběņnou dráhu. Eliptické přechodové dráhy jsou tedy velmi
vhodné na transport satelitů na vzdálené oběņné dráhy, např. televizní satelity nebo
satelity na výzkum magnetického pole Země.
91
6.6.2. Nasazení MetOp-A, jako satelitu na polární oběžné dráze
Jako příklad vyuņití satelitu na polární dráze jsme vybrali Metop-A.
MetOp (Meteorological Operational satellite) se jmenuje série tří evropských
meteorologických druņic s blízkou polární oběņnou dráhou.
MetOp byl vyvinut evropským provozovatelem meteorologických druņic
EUMETSAT a světovou agenturou ESA ve spolupráci s podnikem EADS,
francouzskou agenturou CNES a US - úřadem NOAA pro EUMETSAT polární
systém (EPS). EPS slouņí operativní meteorologii a pozorování klimatu.
Zpracováním snímků, lepńím pozorováním polárního regionu a severního Atlantiku a
měřením teploty a vlhkosti dosud nedosaņenou přesností přispěl MetOp k
prodlouņení spolehlivosti intervalu předpovědi ze 3 na 5 dní.
Blízká polární oběņná dráha MetOp – druņice se stává ideálním doplněním
geostacionárních meteorologických druņic řady Meteosat.
Malou výńkou cca 820 km je zpracování zobrazujících senzorů podstatně lepńí neņ u
geostacionárních druņic, které pracují ve výńce 35.000 km.
Ovńem zmenńuje se ve stejném měřítku zorné pole přístroje. Druņice s polární
oběņnou drahou mohou za jediný den obsáhnout celou plochu Země, určitá oblast
můņe být pozorována MetOp během oběhu jen jednou za 15 minut, zatímco
geostacionární druņice pokryje souvisle jen jedinou oblast.
92
První druņice (MetOp-A) se startovní hmotností 4.093 kg startovala
dne 19. října 2006 středoevropského času z Bajkonuru. Jako nosič slouņila
modifikovaná raketa Sojuz-2-1a/Fregat
69 minut po úspěńném startu byla MetOp-A odpojena od vyńńího stupně Fregat a má
od začátku 2007 snímat provoz. Obíhá Zemi na polární oběņné dráze (přesněji
řečeno synchronně se Sluncem) ve výńce 820 km se sklonem 98,72°.
Následná druņice MetOp-B má startovat podle soudobého plánu v r. 2010 s dalńí
sovětskou raketou . Start třetí druņice MetOp-C je plánován na rok 2015.
Druņice se skládá ze dvou modulů. Servisní modul obstarává zásobování energií,
zabezpečení polohy a řízení (S-Band – přenos telemetrie) a byl vyvinut ve Francii na
bázi SPOT – pozorovacích druņic.
Nákladní modul (payload module) obsahuje nástroje a přenos dat na Zemi a byl
vyvinut v Německu (Friedrichshafen).
Satelit pozoruje svými 13 přístroji vývoj počasí. Některé z nich jsou srovnatelné s
přístroji americké NOAA-18- meteorologickými druņicemi, které plní podobnou funkci.
Kromě toho vysílá MetOp údaje o ņivotním prostředí. K tomu měří teplotu a vlhkost,
jakoņ i stopové plyny v atmosféře jako ozon, CO, CO2, oxidy dusíku, síry a metan.
6.6.3. Výpočet oběžné dráhy MetOp-A kolem Země
Doba oběņné dráhy satelitu MetOp má být propočítána pomocí dat z Landsatu 4.
Landsat 4 startoval v r 1982 na polární oběņné dráze ve výńce 705 km. Je to civilní
pozorovací satelit ke zkoumání povrchu Země. (mapování přírodních zdrojů).
Doba oběhu je 100 min.
K propočtu doby oběņné dráhy MetOp-a je opět pouņit 3.Keplerův zákon.
Landsat 4
H=705 km
RZemě = 6370 km
Voběņná dráha = 705+6370=7075 km
Toběh = 100 min
Propočet Keplerových konstant z daty z Landsatu 4
93
Tsy 2
=K
Vsy 3
2
100 2 min 2
10000 min 2
-6 min
=
=
0,028*10
70 ,753 3 km3 70,75 * (10 2 ) 3 km3
km3
K=0,028*10-6
min 2
km3
Metop-A
Ts - ? (doba oběņné dráhy MetOp a kolem Země)
H= 820 km
RZemě = 6370 km
Voběņná dráha=820 + 6370 =7190 km (rádius oběņné dráhy satelitu kolem Země Vs)
K=0,028 * 10-6
min 2
Ts
=0,028 * 10-6
km3
Vs
min 2
km3 * min 2
Ts2=Vs3 * 0,028 * 10-6 km3 = 71,93 * (102)3 * 0,028 * 10-6
= 371694,9 *
km3
0,028 min2= 10407,7 min2
Ts= 10407,4 min 2 = 102 min
MetOp-a oběhne Zemi 14x za den( Landsat 4 cca 14,5 x)
Autor: Krzysztof Burak
Zdroje:
www.google.pl\grafika\metop-a
www.wikipedia.pl/satelita/metop-a
www.ipn.uni-kiel.de/projekte/a7_2/umlauf.htm
„Fazination Natur und Technik” AdAc- Verlag 1996
94
7.
Vliv Koperníka a Keplera na způsob myšlení
postmoderního člověka v souvislosti s poznatky
získané pomocí techniky diskusní příspěvky
jednotlivých skupin z Gronowa, Prahy a Řezna
7.1. Polská skupina z Gronowa
Koperníkův objev změnil pohled člověka na vesmír. Do té doby si člověk myslel, ņe
Země je centrem vesmíru a lidstvo tak stojí v jeho středu. Zjińtění, ņe Slunce je
centrem nańeho slunečního systému, změnilo pozici člověka ve vesmíru i na Zemi.
Samozřejmě Koperník pokládal heliocentrický obraz vesmíru za jediný správný.
Skutečnost, ņe Země spolu s ostatními planetami obíhá Slunce, pomohla pochopit
takové úkazy, jako například svítání a západ slunce. Pokud by Koperník toto
neobjevil a dále nerozvíjel, pravděpodobně by se astronomie ubírala zcela ńpatným
směrem. V současnosti jsou objevovány stále nové hvězdné systémy, které jsou
vlastně nańí sluneční soustavě velmi podobné. Objevení různých hvězdných
seskupení nám přineslo poznání, ņe Země se svými obyvateli není vlastně ve
vesmíru nic zvláńtního.
Keplerovy objevy a formulace jeho tří zákonů, které vysvětlují pohyb planet ve
sluneční soustavě, měly velký význam. Díky těmto objevům můņeme dnes mimo jiné
změřit oběņnou dráhu kaņdé planety a srovnat ji s oběņnou dráhou Země, stejně jako
vyuņívat umělé druņice. Tři Keplerovy zákony se staly výchozím bodem pro formulaci
komplikovaných výpočtů oběņných drah planet. Bez těchto zákonů by bylo obtíņné
objevovat nové planety v nových hvězdných galaxiích.
Autoři: Skupina z Gronowa
95
7.2. Česká skupina z Prahy, Vliv Keplera a Kopernika na myšlení
postmoderního člověka
Celá staletí se lidé domnívali, ņe Země je středem vesmíru. Tento názor se zdál být
logický, protoņe kdyņ se podíváme na oblohu, opravdu to vypadá, jako by planety,
hvězdy, vńechna tělesa a Slunce, které kaņdý den vychází a zase zapadá, pouze
obíhaly, rotovaly a různě se pohybovaly a uprostřed toho vńeho pohybu stojí na stále
stejném místě Země, která nevykazuje ņádné známky pohybu.
Proč se lidé domnívali, ņe zrovna Země by měla stát uprostřed vńeho toho pohybu?
Proč se lidé domnívali, ņe by ostatní planety a dokonce i Slunce měly obíhat zrovna
Zemi? Odpovědí je učení církve o vzniku světa a jednoduńe také to, ņe kdyņ se
podívali na oblohu, tak to tak viděli. Podle církve Bůh stvořil Zemi, světlo oddělil od
tmy, oblohu oddělil od vod a nazval ji nebem, pak stvořil světla na nebesích, aby
oddělovala den od noci, odměřovala čas a osvětlovala Zemi. Větńí světlo (Slunce)
mělo drņet správu nad dnem, menńí (Měsíc) spolu s hvězdami nad nocí. Vńechna
tato tělesa se pohybují po nebeské klenbě a ve středu stojí Země.
Jiņ ve starověku byly vysloveny první názory o tom, ņe středem vesmíru je Slunce
(např. Aristotelés, Aristarchos), ale církev později tyto názory zavrhla a zakázala.
V 16. století renesance přinesla dalńí nové názory na pohyb nebeských těles a celý
vesmír. Mikuláń Kopernik a Johannes Kepler vypracovali své heliocentrické teorie a
zákony pohybu planet. Tyto teorie velmi významně ovlivnily celou dosavadní vědu i
společnost. Církev proti těmto názorům a zákonům protestovala a postupně se jí
podařilo dokonce je zakázat. Přesto Kepler i Kopernik významně ovlivnili myńlení
celé společnosti a vývoj astronomie. Řada vědců vycházela z jejich teorií. Isaac
Newton čerpal z Keplerových zákonů pro svou teorii gravitace. Galileo Galilei
podporoval Kopernikovu představu o heliocentrickém systému a tvrdil, ņe Slunce je
středem vesmíru a vesmír je nekonečný.
Keplerovy zákony jsou platné dodnes, díky nim víme, ņe je moņné, aby kolem Země
obíhala umělá druņice, a díky jeho zákonům snad kaņdý člověk ví, ņe Slunce, nikoli
Země, je středem sluneční soustavy a planety kolem něj obíhají. Díky Galileovi víme,
ņe planety obíhají kolem Slunce proto, ņe Slunce má větńí gravitaci, a i on své
poznatky postavil opět na poznatcích Keplera. Dneńní poznatky o sluneční soustavě
a pohybu těles, tak jak je známe a učíme ve ńkole, jsou zákony, s kterými přińel v 16.
století právě Johannes Kepler. Tyto zákony ovlivňují ņivot kaņdého člověka, ņijícího
96
v moderní společnosti, protoņe ať uņ jim věří či ne, určitě se s nimi aspoň někdy
setkal, protoņe na to, ņe Slunce je středem sluneční soustavy a planety obíhají po
elipsovitých dráhách, dnes člověk narazí v kaņdé encyklopedii, ve ńkole ve fyzice
nebo v zeměpisu a tento model sluneční soustavy je obecně ve společnosti
povaņován za jakousi nevyvratitelnou pravdu a skutečnost.
Vedoucí práce: Martina Souńková
97
7.3. Německá skupina z Řezna
Na základě Koperníkových objevů a těch, kteří tyto myńlenky dále rozvíjeli, se člověk
dostal z centra veńkerého bytí na okraj vesmíru.
V dneńní době jiņ nemůņeme sdílet pocity nejistoty, kterou pociťovali lidé dříve (16.17. století) v souvislosti s Koperníkovými a Keplerovými teoriemi. Nadvláda člověka
ve vesmíru nebyla jiņ na základě vědeckého pokroku a toho, ņe náboņenství stálo v
pozadí, jiņ podstatná. Podle mínění nańí skupiny to byla pouhá náhoda, ņe vznikl
ņivot zrovna na Zemi. K tomu patří také fakt, ņe nańe souhvězdí patří k jednomu z
menńích sluncí, spaluje vodík na základě menńího vnitřního tlaku pomaleji a tak se
mohla vyvinout ņivotní forma.
Kromě toho bylo pouhou náhodou i to, ņe nańe planeta při vzniku nańí sluneční
soustavy narazila na jinou planetu a tím vytěsnila Měsíc.(Obě planety se spojily na
základě velké energie v jedinou planetu, v Zemi). Měsíc brzdí Zemi v rychlosti
otáčení, čímņ mohl vzniknout rytmus den-noc, který je důleņitý pro ņivot.
Takovýto seznam nahodilých událostí bychom mohli jeńtě více rozńiřovat. Myńlenka,
která byla ve středověku velmi rozńířená, ņe existuje nebe-země-peklo, ņe člověk je
unikát a jedinečný výtvor Boha, se téměř vytratila.
Konstanta zformulovaná ve 3.Keplerově zákonu a její vyuņití v nańich výpočtech ,
nás donutila přemýńlet o mnoņství přírodních zákonitostí. Konečné hodnocení těchto
zákonitostí není v současné době moņné. Pokud vůbec něco takového existuje, není
to jeńtě dořeńené. I malé změny zákonitostí by mohly ovlivnit nebo znemoņnit ņivot
závislý na uhlíku, tak jak jej známe, ale zda by to znemoņnilo i existenci jiných forem
ņivota, o tom lze diskutovat. Zaostření na ņivot zaloņený na uhlíku se nazývá
"uhlíkový ńovinismus". Existují argumenty, ņe při změně přírodních konstant by mohly
vzniknout jiné formy ņivota, které nepotřebují k ņivotu uhlík. Na druhé straně jsou
uváděny potřebné vlastnosti, které musí ve vesmíru existovat, aby mohl vzniknout
ņivot.
Přes vńechny vědecké pokroky je pro mnoho lidí důleņité znát příčinu vzniku světa
(Velký třesk). Naplnění této myńlenky nachází v něčem nadpřirozeném, v Bohu. Toto
nadpřirozeno můņe být ztvárněno jednou osobou nebo nějakou neznámou silou.
O tom, zda existuje Bůh, se nańe skupina nemohla shodnout. Část spíńe v Boha
nevěří, pro toto tvrzení si kaņdý musí najít své důvody, druhá část skupiny je
přesvědčena, ņe Bůh musí existovat, protoņe Velký třesk nebyl jeńtě vědecky
98
dokázán a pravděpodobně nikdy nebude, proto musí být něco nadřazeného. Tato
víra vńak jeńtě není motivem k vědeckému myńlení. Tuto koexistenci nazýváme v
současné době tzv. Double -Bind. Podle různého způsobu myńlení ( věda-víra)
můņeme dojít k nějakému cíli. Obojí se vzájemně nevylučuje.
Autoři: Skupina z Regensburgu
Prameny:
http://de.wikipedia.org/wiki/Kosmologie
http://de.wikipedia.org/wiki/Feinabstimmung_der_Naturkonstanten
http://www.phillex.de/wende.htm
99