1_internet1

Maturitní téma: Internet
(Internet, elektronická pošta a další internetové komunikační služby)
Historie Internetu
•
ARPANET byla zárodečná síť, vytvořili ji v USA lidé z akademické sféry za
peníze vojáků, které tekly skrze grantovou agenturu ARPA (Advanced Research
Projects Agency). Robustní počítačová síť, schopná přežít útok nepřítele.
- dočasné protokoly musely být nahrazeny "rutinními" protokoly (1983 vznik
protokolů TCP/IP)
- ARPANET mohla začít využívat celá akademická sféra, různé školy již měly své
sítě
- k ARPANETu se začaly připojovat tak, že s ním propojily celé své sítě, na
ARPANET se postupně nabalovaly další a další sítě, výsledkem byla soustava
vzájemně propojených sítí (internetwork, zkráceně INTERNET)
• Od roku 1986 Internet financován akademickou sférou skrze grantovou agenturu
NSF (National Science Foundation), páteřní sít NSFNET.
- pouze akademické instituce, žádné komerční
• Počátkem 90. let začíná financování na komerční bázi.
- dnešní podoba Internetu
- Internet je soustavou vzájemně propojených (dílčích) sítí
- jednotlivé dílčí sítě jsou provozovány na komerčním základě za účelem
poskytování přístupu
- poskytovatelé přístupu (ISP, Internet Service Providers)
- provideři mohou být propojeni hierarchicky, upstream provider poskytuje tzv.
konektivitu svému downstream providerovi
Vlastnické vztahy
- nemá žádného jednotlivého vlastníka
- své vlastníky mají jednotlivé dílčí sítě - vlastní je provideři, event. jde o privátní
dílčí sítě, například akademické, firemní ...
Co znamená připojit se k Internetu?
- najít (vybrat si) vhodného providera a propojit se s jeho dílčí sítí, tím uživatel
získá přístup k dílčí síti providera
- díky propojení dílčí sítě providera se sítěmi ostatních providerů získá uživatel
přístup k tomu, co dohromady tvoří Internet
- neexistuje jeden konkrétní subjekt zodpovědný/oprávněný jednat za Internet, v
Internetu se rozhoduje na principu konsensu zainteresovaných stran
Rozvoj Internetu v ČR
• Do 1995:
- Internet v ČR byl téměř výlučně akademický , neexistovali (skuteční) komerční
provideři, EuroTel měl exkluzivní licenci na poskytování datových služeb, bylo
možné získat pouze licenci na poskytování přístupu k Internetu uzavřené skupině
uživatelů - akademickým institucím (CESNET), členům určité organizace
(CONET)
• Od 1995:
- vznikají skutečně komerční provideři, mohou nabízet své služby komukoli (široké
veřejnosti) na základě licence
• V roce 1998:
- více jak 150 ISP
• domény v ČR
- správou ccTLD domény .cz je pověřeno sdružení CZ.NIC z.s.p.o., jeho pověření
pochází od IANA, resp. ICANN
- CZ.NIC rozhoduje o tom, jaká jsou pravidla pro tvorbu domén 2. úrovně
- listopad 1997: uvolnění pravidel pro registraci domén pod ccTLD .cz
- princip "first come, first go"
- musí být 2 funkční nameservery
- dvoupísmenná jména domén 2. úrovně nesmí kolidovat se jmény TL domén
- září 1999: za registraci domén se skutečně platí 1600,- Kč za zřízení a 1 rok
provozu, dále 800,- Kč za rok
• Internet zdarma v ČR
- týká se pouze komutovaného (telefonického) připojení, jedna složka nákladů
(platby providerovi, za komutované připojení) klesá až na nulu, stále zůstávají
poplatky za telefon
- srpen 1998: služba VOLny.cz, 1. internet zdarma v ČR
- dnes celkem 6 poskytovatelů "Internetu zdarma" Contactel, CTc (IOL), Kiwwi,
VOL, WorldOnLine, Centrum
- každý poskytovatel Internetu zdarma má určitý počet registrací - klientských účtů,
nejsou příliš směrodatné pro určení počtu uživatelů - kvůli duplicitám resp. tomu,
že nemusí být skutečně využívány, konkrétní počty obvykle nejsou zveřejňovány
- poskytování "Internetu zdarma" je částečně hrazeno z provizí, které provideři
dostávají od telekomunikačních operátorů
internet vs. Internet
- internet (internetwork) je obecně jakákoli soustava vzájemně propojených sítí,
internetů je mnoho, internety mají své vlastníky
- Internet vlastní jméno jedné konkrétní soustavy vzájemně propojených sítí,
Internet je pouze jeden, Internet jako celek nemá žádného vlastníka, své
vlastníky mají jen dílčí sítě které dohromady tvoří Internet
Princip fungování
-
-
používá technologie, které se dohromady označují jako rodina protokolů TCP/IP
(TCP/IP protocol suite)
ve skutečnosti je to celá tzv. síťová architektura, zahrnuje představu o počtu
vrstev, o jejich významu a roli, a také konkrétní protokoly
vrstvy jsou 4, každý protokol se vždy "týká" určité vrstvy, na jedné vrstvě může
"fungovat" více protokolů, každý z nich plní jiný úkol, nebo plní stejný úkol jiným
způsobem atd.
rodina protokolů TCP/IP dnes obsahuje přes 100 různých protokolů
rodina protokolů TCP/IP obsahuje protokoly které pokrývají:
 přenos dat (protokoly IP, TCP, UDP)
 manipulaci s adresami
 fungování služeb (aplikací), např.:
el. pošta: SMTP, RFC822
web: HTTP, HTML
přenos souborů: FTP, NFS
přístup k adresářům: LDAP
protokoly jsou definovány standardy Internetu - dokumenty RFC (STD)
nové protokoly neustále vznikají
Princip maximální snahy "best effort"
- přenosová část sítě se maximálně snaží vyhovět všem požadavkům, které jsou
na ni kladeny
- pokud se jí to nedaří, má právo krátit požadavky (limitovat, ignorovat je,
nevyhovět jim, …) např. pozdržet přenášené pakety do doby, než je bude moci
zpracovat, může i zahazovat pakety, které vůbec nedokáže zpracovat
- "měří všem stejně", nepracuje s prioritami
- je praktickým důsledkem použití paketového přenosu a přístupu ke spolehlivosti
- alternativa: garance služeb (QoS, Quality of Service) QoS nabízí telekomunikační
sítě
- sítě fungující na principu "best effort" jsou mnohem efektivnější (i ekonomicky)
než sítě nabízející QoS
- kdyby Internet poskytoval QoS, byl by mnohem dražší než dnes a méně rozvinutý
- nevýhoda:
 vadí to multimediálním přenosům - potřebují dostávat svá data: s malým
zpožděním, s pravidelným zpožděním, týká se to například přenosu živého
obrazu či zvuku (aplikace VOIP, TV vysílání, rozhlas, video-on-demand)
 možná řešení:
"kvantitativní": zvyšování disponibilní kapacity, fungování na principu
"maximální snahy …" zůstává
"kvalitativní": zavedení podpory QoS, fungování na principu "maximální
snahy …" je nahrazeno jiným způsobem fungování, zlepšení je
garantované, ale drahé a obtížné
IP adresy v Internetu
- každý počítač musí být vybaven unikátní číselnou adresou
- jsou 32-bitové
Proč DNS?
- IP adresy stačí k jednoznačné identifikaci uzlů a pro fungování přenosových
mechanismů , ale jsou málo mnemonické
- v některých speciálních situacích a pro některé účely nepostačují (aliasy,
dynamicky přidělované IP adresy)
- pro některé účely nejsou vhodné (když je potřeba "oslovit" poskytovatele určité
služby, ne konkrétní uzel, pro flexibilní doručování elektronické pošty ("na
doménu") , ….. když hrozí přečíslování …)
- nevypovídají nic o povaze/určení/umístění uzlu
- DNS je řešení, které umožňuje používat symbolická jména místo číselných adres
(Domain Name Systém)
- zahrnuje:
 pravidla pro tvorbu jmen a fungování celého systému založená na principu
domén
 databázi symbolických jmen a jim odpovídající číselných adres
 převodní mechanismy pro převod mezi symbolickými a doménovými jmény
Doména
- prvek v rámci hierarchického členění jmenného prostoru
- není apriorně stanovena ani hloubka, ani košatost hierarchie (stromu)
- je předepsán charakter domén nejvyšší úrovně tzv. TLD domén (Top Level
Domén)
- existují ccTLD (country code TLD), odpovídající státním útvarům, tvar dle normy
ISO-3166 .cz pro ČR, .sk pro Slovesko, .us pro USA, .ru pro Rusko
- existují gTLD (generic TLD), vyjadřující charakter subjektu.edu pro školské
instituce, .com pro komerční organizace, int, .net, .gov, .mil, .org, .arpa
- dceřinné domény-doména druhé úrovně
Name servery, domény a překlad doménových jmen
- plně kvalifikovaná doménová jména jsou celosvětově jednoznačná
- v rámci Internetu existuje převodní mechanismus, zajišťující převody symbolické
doménové jméno >>>
číselná IP adresa číselná IP adresa >>> symbolické
doménové jméno
- tento mechanismus je součástí systému DNS (Domain Name System)
 lze si jej představit jako velkou distribuovanou databázi, jejími uzly jsou tzv.
name servery
 name server zná IP adresy všech uzlů, kterým bylo v dané doméně
přiděleno symbolické jméno
 každá doména má svůj name server a ten poskytuje službu spočívající v
převodu jmen na IP adresy
 name servery jsou uspořádány do stromu, stejně jako samotné domény
URL = Uniform Resource Locator
- většina Internetových služeb potřebuje mít možnost identifikovat různé druhy
objektů (zdrojů), např. souborů, WWW stránek, uživatelských poštovních
schránek a to jednoznačně, v rámci celého Internetu
- symbolická doménová jména na to nestačí, protože identifikují jednotlivé uzly jako
celky (a nerozlišují objekty v rámciuzlů)
- ukazatel URL obsahuje 3 složky:
 adresu uzlu - symbolickou doménovou adresu, ev. i číselnou IP adresu
 relativní adresu objektu v rámci uzlu a jeho jméno např. jméno souboru a
přístupovou cestu k němu
 identifikaci typu objektu - ve skutečnosti jméno protokolu, pomocí
kterého je nutné objekt „zpracovat“ (načíst)
Připojení - ISP - dialup, ISDN, ADSL, WiFi, optická pojítka
-
k Internetu lze připojovat: samostatné počítače, celé lokální sítě, malé i velké,
celé rozlehlé sítě
- přípojky mohou být:
 tzv. pevné (trvalé) nabízí možnost přístupu z/do Internetu trvale,
60/24/7/365, (téměř) nutné pro provozování vlastních serverů, např. WWW
 komutované přístup do Internetu se zde zřizuje dočasně, až v okamžiku
skutečné potřeby a poté je zase zrušen, analogová tel. linka, ISDN
 mobilní připojený počítač se může pohybovat i během svého připojení,
připojení přes síť GSM
- způsob zpoplatňování (tarifikace)
 v závislosti na čase: komutované připojení
 podle objemu přenesených dat: pevné (trvalé) a mobilní připojení
 paušálně: bez ohledu na dobu připojení a objem přenesených dat, pevné
(trvalé) a mobilní připojení
Komutované připojení jednoho počítače
- vyžaduje: telefonní modem, komunikační SW, zřízení „přístupového účtu“ u
providera - znalost jména, hesla a telef. čísla na modemy providera
- kvalita a rychlost komunikace je dána možnostmi veřejné telefonní sítě na
analogové lince max. 33,6 kbps, při připojení na digitální ústřednu max. 56 kbps
(pouze ve směru k uživateli, v opačném směru jen 33,6 kbps)
- počítač uživatele se stává logickou součástí sítě providera - dostává přidělenu
adresu, která patří do této sítě, číselnou IP adresu i symbolické doménové jméno,
tato IP adresa může být pokaždé jiná
- pošta pro uživatele se hromadí na poštovním serveru providera
- součástí „přístupového účtu“ bývá jen jedna adresa a jedna poštovní schránka s
omezeným objemem
- typické je zpoplatňování podle času - podle délky připojení
Pevné připojení celé sítě
- náklady na připojení:
 za trvalou přípojku dle její technické podstaty
 za pevný datový okruh telefonního typu: dle tarifů SPT Telecom
 za mikrovlnné spojení: dle konkrétních podmínek
 za přístup k Internetu
 měsíční (roční) paušál - bez omezení provozu
 podle objemu skutečně přenesených dat tzv. "počítaná" přípojka
- tzv. "bundle" - vše je nabízeno dohromady, přípojka i přístup
- vhodnost přípojky:
 pro „větší“ uživatele např. pro připojení celých sítí k Internetu
 pro trvalou dostupnost
 pro poskytování vlastních služeb
 záruky kvality dnes jsou i na připojení k Internetu poskytovány záruky
kvality, tzv. SLA (Service Level Agreement), obvyklé v telekomunikacích
např. že nebude měsíčně více výpadků jak 2 hodiny, jinak poskytovatel
platí penále
ISDN (Integrated Services Digital Network)
- jde o „další vývojovou fázi veřejné telefonní sítě“, nabízí se datové kanály á 64
kbps, má (téměř) vlastnosti trvalého připojení, lze použít pro připojování
jednotlivých počítačů i celých sítí, pro intenzivnější využívání příliš drahé
Kabelové přípojky
- využívají se rozvody kabelových televizí, ne všechny lze použít, musí být
obousměrné, jde o pevné připojení
Sítě FWA (Fixed Wireless Access)
- stacionární (nemobilní) buňkové sítě, v pásmu 3,5 GHz úzkopásmové, v pásmu
26 GHz širokopásmové
Připojení pomocí družicových spojů
- technologie VSAT - tam i zpět přes družici
- technologie DirecPC - tam „po zemi“ (telefonem), zpět přes družici
Technologie xDSL
- snaží se „vytlouci maximum“ ze stávajících telefonních přípojek, např. až několik
Mbps, ADSL (asymetrické DSL)
"Powerline"
- připojení k Internetu po rozvodech 220 V, zatím v pilotních projektech
Wi-Fi (nebo také Wi-fi, WiFi, Wifi, wifi)
Je zkratka anglického termínu „Wireless Fidelity“ (bezdrátová věrnost, slovní hříčka vůči
Hi-Fi). Wi-Fi je standardem pro lokální bezdrátové sítě (Wireless LAN, WLAN) a vychází
ze specifikace IEEE 802.11, cílem Wi-Fi sítí je propojení přenosných zařízení navzájem
a do (např. firemní) sítě LAN, ale velmi často je také využíváno k bezdrátovému
připojení do sítě Internet, kompatibilutu zařízení zaručuje certifikační proces; zařízení,
která tuto certifikaci získala, bývají označena logem wi-fi aliance.
Optická pojítka
Mobilní přístup k Internetu
Sítě GSM (Global System Mobile):
 1. generace – analogová u nás systém NMT 400 (provozuje EuroTel)
 2. generace – digitální v pásmu 900 a 1800 MHz, u nás Eurotel, Paegas a
Oskar, standardní rychlost přenosu dat: 9,6 kbps
 2,5. generace systém EDGE, až 384 kbps
 3. generace – digitální yšší frekvence (2 GHz), širší přenosové kanály,
větší rychlosti, další služby
Platí se podle (časové) délky připojení, relativně velmi drahé a pomalé nebo paušálně
bez jakéhokoli omezení.
Služby Internetu - klasifikace
Existuje více kritérií, podle kterých lze služby Internetu dělit:
1. z hlediska jejich fungování
 služby pro distribuci informací
umožňují rozesílat (komukoli) to, co odesilatel považuje za vhodné
doručit
např. elektronická pošta
 služby pro zpřístupnění informací
umožňují uživateli „dojít si“ pro takové informace, jaké potřebuje
např. WWW, Gopher, FTP
 služby typu „information push“
umožňují rozesílat uživatelům takové informace, jaké si oni sami
předem určí (objednají)
např. Pointcast, Marimba, kanály MS Exploreru ..
2. služby komunikačního charakteru
 služby pro individuální komunikaci
- v psané formě
nikoli v reálném čase (elektronická pošta)
v reálném čase (chat, talk, IRC)
- v mluvené formě (Internetové telefonování)
 služby pro skupinovou komunikaci (diskusi mezi více lidmi na konkrétní
společné téma)
v psané formě, elektronické konference, jde vlastně o způsob využití
elektronické pošty, síťové noviny (netnews, USENET)
-
služby pro vyhledávání osob - udržují databáze údajů o osobách (např. jejich emailových adresách) a umožňují v nich vyhledávat, např. služby WHOIS, CSO, X.
500
služby pro vyhledávání souborů - prohledávají tzv. FTP archivy, pamatují si kde
je jaký soubor, a pak dokáží podat informace o jeho umístění, např. Archie,
Nosey Parker
služby pro plnotextové vyhledávání - všímají si obsahu dokumentů textového
charakteru a umožňují plnotextové vyhledávání „na dálku“, např. služba WAIS
ostatní služby: umožňují například testovat dostupnost uzlů (PING), trasy přenosu
(TRACEROUTE), zjišťovat údaje o adresách (NSLOOKUP) atd.
Trend Internetu: konvergence služeb
Dříve: používaly se samostatné a úzce specializované služby, bylo dosti obtížné je
používat (rozumět jim, ….).
Dnes: používá se jen několik málo značně univerzálních služeb, které se ovládají velmi
intuitivně.
Architektura služeb
Většina služeb Internetu má architekturu klient/server:
- předpokládá dvoučlennou dělbu práce:
• server - ten, kdo určitou službu poskytuje
• klient - ten, kdo službu využívá („konzumuje“)
- klientský program (klient) je program, jehož prostřednictvím člověk-uživatel
využívá určitou službu
Příklad: služba WWW
• WWW server „má u sebe“ jednotlivé stránky, na požádání je pošle klientovi
• WWW klient (též: prohlížeč) na popud uživatele si „říká“ serveru o jednotlivé
stránky, zobrazuje uživateli obsah WWW stránek
Příklad: elektronická pošta
• poštovní server zajišťuje transport zpráv
• poštovní klient zprostředkovává čtení a psaní zpráv
Elektronická pošta
-
-
-
-
-
služba
 může být realizována různými způsoby, v různém prostředí
 existují různé "koncepce" elektronické pošty - liší se formátem zpráv,
adresami, způsobem přenosu zpráv, obecně jsou vzájemně nekompatibilní
 pro možnost vzájemné spolupráce vyžadují existenci poštovních bran
 protokol SMTP, který zajišťuje přenos zpráv
 stejná koncepce může být použita i jinde (mimo Internet)
 není proprietární=není "vlastněná" žádnou firmou, vychází z plně
otevřených standardů
 rychlá - časy doručování se měří na minuty a sekundy
 laciná
 pohodlná – automatizace
 efektivní - hromadné zprávy, provázáno s jinými aplikacemi
 funguje „off-line“ způsobem - nevyžaduje současnou aktivitu
komunikujících stran ve stejném čase
 univerzální přenosový mechanismus - libovolné přílohy
filosofie SMTP pošty
 původně vznikla jako velmi jednoduchá služba
 další vlastnosti a schopnosti se přidávaly teprve postupně, po ověření
jejich účelnosti a funkčnosti
 architektura SMTP pošty
 vychází z modelu klient/server
 poštovní server (mail server): zajišťuje transport zpráv, shromažďuje
zprávy pro ty účastníky, kteří nejsou momentálně dostupn
 poštovní klient: umožňuje číst, psát a jinak zpracovávat jednotlivé zprávy,
vytváří uživatelské rozhraní
umístění poštovních schránek
 dnes je nejčastěji poštovní schránka rozdělena
 část poštovní schránky je na poštovním serveru - tato část je
"opatřena" emailovou adresou, do této části schránky přichází nové zprávy
 část poštovní schránky je na uživatelově počítači, sem si uživatel
"stahuje" poštu z poštovního serv, zde si svou poštu uchovává a dále
zpracovává - třídí, archivuje, tiskne
stahování a odesílání pošty
 uživatelův počítač a poštovní server nemusí být trvale propojeni - předání
pošty (v obou směrech) se provádí na explicitní povel uživatele
 lze stanovit pravidelné stahování nové pošty ze serveru
 lze stanovit že nově napsané zprávy se mají odesílat okamžitě
výhody rozdělených poštovních schránek
 uživatel může zpracovávat svou poštu nezávisle na činnosti poštovního
serveru i v době kdy není připojen k Internetu (k poštovnímu serveru),
pokud potřebuje přijmout/odeslat novou poštu, připojí se na dobu nezbytně
nutnou pro výměnu pošty s poštovním serverem
poštovní server přijímá poštu nezávisle na uživateli, uživatelova pošta se
hromadí na poštovním serveru (ve zdejší poštovní schránce) a čeká až si ji
uživatel vyzvedne
 uživatel může mít několik poštovních schránek na různých poštovních
serverech s různými adresami
uživatelské účty
 uživatel může mít na svém poštovním klientovi více uživatelských účtů,
každý účet odpovídá samostatné poštovní schránce s vlastní emailovou
adresou
 s každým účtem je spojen poštovní server pro příjem (stahování) pošty příchozí pošta (POP3) server pro odesílání pošty konkrétní - odesílaná
pošta (SMTP)
adresy v elektronické poště
alias@doména.cz
alias může být v zásadě cokoli (z písmen bez háčků a čárek, číslic, tečky a
podtržítka)
na velkých a malých písmenech u adres nezáleží
v aliasu (ani v doméně) nesmí být mezera
každá poštovní schránka může mít více aliasů
poštovní adresa (alias@doména) se nemusí shodovat se jménem poštovní
schránky
volba poštovního klienta
 poštovního server a poštovní klient mohou být nezávislí na sobě
 EUDORA, MS Outlook-diář, adresář atd., MS Outlook Express, Netscape
Mail, Messenger
 vlastnosti
základní: sestavení nového dopisu (New Message, …), odeslání (Send),
načtení ("stažení") nové pošty (Download, Get ...), zpracování došlé zprávy
rozšířené (zvyšující komfort uživatele) vedení adresářů, distribuční seznamy,
možnost třídění zpráv do složek,
automatické třídění podle předem stanovených kritérií, automatické podpisy,
šablony zpráv, kontrola pravopisu
přístup k el. poště přes WWW
poštovní schránka není rozdělena, je celá umístěná na poštovním serveru v síti u providera, v uzavřeném intranetu
poštovní klient je realizován jako WWW aplikace -uživatel přistupuje ke své poště
skrze WWW stránky, uživateli stačí běžný WWW browser, uživatel má přístup ke
své poště odkudkoli v dosahu sítě (Internetu, intranetu), provozovatelem
zajišťováno zálohování, antivirová ochrana, ochrana proti spammingu,
nevýhody: po celou dobu práce se svou poštou musí být uživatel připojen,
uživatel svěřil starost o ně někomu jinému
možný strach ze zneužití osobních údajů / důvěrné korespondence, objem
schránky je obvykle omezený

-
-
-
-
-
Práce s elektronickou poštou
-
-
-
-
-
hromadné rozesílání zpráv Bcc:
 jednotliví příjemci o sobě nevědí
 seznam příjemců zbytečně nezvětšuje objem přenášené zprávy
 pozor ale na zneužití - spamming
distribuční seznamy
 pokud častěji něco rozesíláte stejnému okruhu příjemců
 výhodnější je předem si připravit tzv. distribuční seznam (skupinu)
odpovědi na zprávy
 většina poštovních klientů nabízí určitou podporu při sestavování odpovědi
 Reply/Odpovědět
 poštovní klient sám vyplní adresu příjemce-použije adresu odesilatele
původní zprávy, eventuelně přidá adresy všech dalších příjemců
 poštovní klient vygeneruje i předmět zprávy, k původnímu připojí prefix Re:
 pokud vaše odpověď má více částí (bodů), je vhodné je připisovat k těm
pasážím originálu, kterých se týkají
forward (přeposlání)
potvrzování doručení, přečtení
 základní verze "SMTP pošty" nepočítá s analogií "doporučené pošty"
 některé implementace el. pošty á la SMTP podporují potvrzování o
přečtení/doručení, el. podpisy, šifrování atd.
důležitost zpráv
 některé klientské programy umožňují nastavit "důležitost zprávy" vysokou,
střední , nízkou
 přenosové mechanismy el. pošty to ale nijak nereflektují
třídění zpráv do složek
podpisy (signatures)
netextové přenosy
 SMTP pošta byla určena jen pro přenos krátkých textových zpráv v "čistém
ASCII"-bez háčků&čárek, bez formátování, různých druhů písma
 přenosové mechanismy (protokol SMTP) jsou koncipovány tak, aby
garantovaly přenos textových zpráv složených ze 7-bitových znaků
 problém je s přílohami - datový soubor je obecně tvořený 8-bitovými
byty, s národními abecedami, formátováním
 řešení: standard MIME (Multipurpose Internet Multimedia Extensions)
využívají formátu HTML - různé druhy písma, barvy, obrázky, tabulky ...
díky HTML lze psát zprávu i jako dokument MS Wordu, ale to si nepřečte
ten, kdo nemá zakoupený a nainstalovaný MS Word
Etika elektronické korespondence
- součást síťové etiky (netiquette)
- předmět zprávy (subject): stručný ale výstižný
- textové podpisy: měly by také být stručné a výstižné obsahovat jméno, adresu
pro listovní poštu, telefon, fax, příslušnost k firmě/podniku/instituci, adresu
domovské WWW stránky
- "bohatý" formát textu zprávy: jen tam, kde je dopředu známo, že poštovní klient
příjemce podporuje příslušný formát, jen tam, kde zvětšený objem přenášených
dat není na závadu
- českou diakritiku v elektronické poště: jen tam, kde je předem jisté že to
podporuje i klientský program příjemce, velký pozor je třeba dávat v
elektronických konferencích
Spamming = hromadné rozesílání nevyžádaných zpráv
-
příjemce to obtěžuje, nutí jej to vynakládat čas a úsilí na eliminaci aktivit, které
neinicioval
příjemce to něco stojí musí se podílet na financování aktivit, které si třeba i
nepřeje
"kooperativní" způsob financování dnešního Internetu
spamming je problémem zejména u "malých" komerčních subjektů, které jeho
prostřednictvím rozesílají své nabídky, nutí ostatní aby jim zaplatili reklamní
kampaň, na kterou sami nemají
existuje i "nekomerční" spamming - rozesílání zpráv které jsou obtěžující, štvavé,
lživé, pomlouvačné, …….
nikdy neposílat nevyžádané zásilky tomu, kdo si o ně předem neřekl sám (a už
vůbec ne opakovaně)
 korektní je princip OPT-IN: jednorázově se zeptat ve stylu "chcete
poslat/posílat XY?" tj. požadovat aktivní souhlas příjemce
 princip OPT-OUT: rovnou poslat/začít posílat, a teprve následně dát
příjemci možnost aby řekl "dál už ne!" tj. předjímat souhlas a vyžadovat
aktivní nesouhlas
Elektronické konference
-
-
-
forma kolektivní diskuse, realizovaná prostřednictvím elektronické pošty - lidé
diskutují na společné téma formou výměny psaných zpráv
problém je s vedením evidence členů diskusní skupiny (konference)
 každý má u sebe seznam všech ostatních - není únosné kvůli problémům
s aktualizací
 seznam účastníků existuje jen v 1 exempláři u někoho, kdo funguje jako
správce diskuse (správce konference)
správce konference může být automaticky fungující program
 tzv. nemoderovaná konference
 častější případ
 funguje rychleji a trvale
 nedokáže filtrovat nemístné či jinak nevhodné zprávy
správce konference může být člověk
 tzv. moderovaná konference
 méně častý případ
 správce nemusí mít vždy čas na rozesílání
 dokáže eliminovat nevhodné zprávy, odpovědět na triviality apod.
On-line komunikace v Internetu
-
fungují v reálném čase (vyžadují aktivitu svých uživatelů současně v čase)
Internet není nakloněn práci v reálném čase (protokoly TCP/IP nezaručují dobu
přenosu ani pravidelnost přísunu dat), původně se rozvíjely takové formy on-line
komunikací, které nemají velké nároky na objem, rychlost a pravidelnost přenosu
"psané služby": talk, chat, IRC, ICQ
On-line chat
- kolektivní forma diskuse, v reálném čase, všichni účastníci musí být on-line, v
psané formě
- vyžaduje existenci serveru
- obecná představa fungování:
 existuje více "diskusních kanálů" - místností, roomů, auditorií, …
 účastníci se přihlašují ke konkrétním kanálům … - vstupují do místností,
auditorií ……., přihlašují se pod určitým uživatelským jménem resp.
přezdívkou (tzv. nickem)
 a zase se od nich odhlašují
 diskusní příspěvky z daného kanálu jsou ihned (automaticky) rozesílány
všem momentálním účastníkům diskuse
- diskusní kanály mohou být: veřejné nebo privátní (uzavřené)
- někde si uživatelé mohou zakládat vlastní diskusní kanály
- někde lze tzv. šeptat
IRC=Internet Relay Chat
Web-based Chat potřebný mechanismus fungování je realizován skrze WWW, uživatel
zapisuje své příspěvky do formulářů a odesílá kliknutím na tlačítko, obnovování je
automatické, díky mechanismu "client pull", výhoda: není nutné mít samostatné
IRC klienty, lze vystačit s běžným WWW browserem
Instant messaging
- umožňuje poslat psanou zprávu někomu, kdo je právě připojen (on-line)
- dříve se tomu říkalo talk, chat
- peer-to-peer řešení, obvykle nepotřebuje server
- např. ICQ, Jabber
Internetová telefonie (VoIP – Voice Over IP)
- dříve nepřipadalo v úvahu (kvůli tomu, že Internet nepodporuje práci v reálném
čase)
- dnes je to kompenzováno dostatkem přenosové kapacity
- kvalita se nevyrovná skutečnému telefonu
- dnes velmi populární aplikace
- cena hovoru je nulová (platí se jen přístup k Internetu)
- telefonní společnosti se tomu silně brání
- PC 2 PC
- PC 2 phone např. služba Cesnet Voice (NET2Phone) či Phone Globe – vyžaduje
to existenci brány pro přestup hovoru
- phone 2 phone např. Paegas Internet Call či EuroTel NetCall, nutná existence 2
bran, "mezi nimi" hovor cestuje v datové podobě