Iris - řecká bohyně

Iris - řecká bohyně
Inspirací pro název našeho domova byla starořecká mytologie:
bohyně Iris byla spojnicí nebe a země, poslem bohů, pomocnicí, důvěrnicí a
rádkyní.
Ponořme se tedy do starověku a naslouchejme mýtům o Iris.
Jejím otcem byl mořský bůh Thaumas a matkou Elektra, dcera titána Okeána.
V rozsáhlém systému řeckých bohů byla bohyní Duhy.
Spojením nebe a země symbolizovala vzájemnost bohů a lidí.
Byla poslem bohů, především těch nejvyšších Dia a Hery a spojovala jeden konec
světa s druhým, pronikala do mořských hlubin i do propastí podsvětí.
Iris byla zobrazována jako sličná dívka s konvicí, neboť přinášela mračnům vodu,
nebo se zvěstovatelskou berlou jako znakem posla.
Byla popisována jako větronohá a větrorychlá, letící jako bouře.
Vznášela se na zlatých či zlatorudých křídlech, naplněna rosou, která se
v paprscích slunce rozzáří duhovými barvami.
Krása Iris kontrastovala se vzhledem jejich sester Harpyjí, které byly
zpodobňovány jako ohyzdné bohyně prudkého větru s ptačími křídly a zobáky.
Podle mýtů konala dobré skutky. Zmínku zasluhuje odvedení zraněné Afrodity
z bojů před Trójou a záchrana duše umírající Didó, zakladatelky Kartága, které Iris na Héřin rozkaz
ustřihla kadeř a tak vyprostila její duši z těla.
Při předávání rozkazů smrtelníkům brávala na sebe Iris podobu toho, kdo byl příjemci dobře znám.
Rozkazy či vzkazy nosila také jiným bohům a tehdy si leccos přidávala – zvláště když se jednalo o
bohyně, na které žárlila.